2.

Obecná část občanského práva

2.1Subjekty občanského práva

Subjekty občanského práva obecně

Výraz subjekt má v právu několik významů, přičemž my se soustředíme na dva

základní významy:
A) Subjekt právotvorný – v našem právním systému je to stát (zákonodárný
sbor),
B) Adresát PN – subjekt, kterému je právo určeno.
Adresáti PN mají dvě základní možnosti, a to:
- právo vykonávat,
- právem se řídit,
- ti, kteří se musí právem řídit se v občanském právu označují
pojmem osoba (neoznačuje člověka, ale subjekt práva).

Právní řád rozlišuje osoby:

- fyzické osoby (lidé)
- právnické osoby (korporace, fondy, ústavy, PO veřejného práva).

2.1.1 Fyzická osoba (FO)

1) Právní osobnost (způsobilost mít práva a povinnosti)

- právní osobnost má každý člověk, a to od narození do smrti,

- právní osobnost má i počaté dítě, pokud to vyhovuje jeho zájmům a
narodí-li se živé,
 význam v majetkovém právu (dědictví, dary apod.),
- v případě sporných věcí se uplatňuje právní domněnka vyvratitelná –
předpokládá se, že se dítě narodilo živé – lze prokázat opak,
- během života, bez ohledu na věk, se způsobilost mít práva a
povinnosti nemění a nemůže být nijak omezena,
- při změně pohlaví dojde k ukončení manželství či registrovaného
partnerství, ale nedojde ke změně právní osobnosti – při péči o dítě se
postupuje obdobně jako u rozvedených manželů – rodič je stále.
Zánik právní osobnosti

- právní osobnost zaniká smrtí (s výjimkami) – smrt musí být dokázána (důkaz
smrti) – v běžných případech se smrt prokazuje úmrtním listem.
- Občanský zákoník zná dva důkazy smrti:
1) Prokázání smrti veřejnou listinou (úmrtním listem)
 lékař provede prohlídku těla a vyplní předepsané dokumenty,
 do 3 dnů odevzdá tyto dokumenty na matriční úřad,
 matriční úřad provede záznam do Knihy úmrtí a vydá úmrtní list.
2) Prohlášení za mrtvého soudem (nelze prohlédnout tělo, protože není,
ale člověk se účastnil takové události, že se jeho smrt vzhledem k
okolnostem jeví jako jistá – pád letadla, výbuch ve společnosti Explosia
apod.)

Provedení mylného důkazu – osoba přežila událost, při níž se jevila její smrt jako
jistá a byla prohlášena za mrtvou. K prohlášení za mrtvého se nepřihlíží, ale některé
následně vzniklé právní skutečnosti jsou neměnné (zaniklé manželství nebo
registrované partnerství se neobnovuje).

Někdy důkaz smrti není možný, proto existují následující instituty:

- nezvěstnost,
- domněnka smrti,
- prohlášení za mrtvého (je spojeno s domněnkou smrti).
Nezvěstnost

- za nezvěstného může soud na návrh osoby, která na tom má právní zájem

(manželka, osoby blízké, spoluvlastník, zaměstnavatel) prohlásit
svéprávného člověka, který opustil své bydliště, nepodal o sobě zprávu a
není o něm známo, kde se zdržuje,

- soud uvede v rozhodnutí den, kdy nastaly účinky prohlášení nezvěstnosti.

Domněnka smrti

- domněnka smrti – slouží k vyřešení situace, kdy lze mít důvodně za to, že
člověk zemřel, ale jeho tělo se nenalezlo a nelze tedy provést důkaz smrti
lékařským ohledáním,

- na základě domněnky smrti může člověka prohlásit za mrtvého soud na

návrh osoby, která má na tom právní zájem,

- zjistí-li se, že je naživu, k prohlášení za mrtvého se nepřihlíží; manželství nebo

registrované partnerství se však neobnovuje.

Člověka lze prohlásit za mrtvého pokud:

1) od konce roku, ve kterém byl člověk prohlášen za nezvěstného uplyne
5 let (5 let od konce roku prohlášení nezvěstnosti a nesmí se objevit
žádná zpráva, že je na živu),
 2) nebyl prohlášen za nezvěstného, tak uplynulo-li 7 let od poslední
zprávy o něm, nebo pokud se účastnil události, kde zahynulo více
osob, tak 3 roky od této události,
3) se jedná o člověka, který se stal nezvěstným před dovršením
osmnáctého roku věku, tak nejdříve po uplynutí 25 let od jeho
narození.

2) Způsobilost k právnímu jednání – svéprávnost

- je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a
zavazovat se k povinnostem (právně jednat)
- svéprávnost vzniká postupně podle psychické vyspělosti FO,

Plná svéprávnost nastává:

1. Dosažením 18. roku věku.

2. Člověk, který dovršil 16 let a uzavřel manželství – takto nabytá plná

svéprávnost se neruší rozpadem manželství nebo prohlášením manželství
za neplatné. Osoba se stává plně svéprávnou, ale ne zletilou.

3. Poté, co plnou svéprávnost přizná nezletilému soud (přiznáním

svéprávnosti – tzv. emancipace) – rozhodnutím soudu před 18 rokem se
FO stává plně svéprávnou, ale ne zletilou.

Navrhne-li nezletilý, aby mu soud přiznal svéprávnost, soud návrhu vyhoví,

pokud:
o je splněný věk (16 – 18 let),
o je osvědčena jeho schopnost sám se živit a obstarat si své zá-
ležitosti,
o návrhem souhlasí zákonný zástupce nezletilého.

Omezenou svéprávnost mají:

a) nezletilí (pokud jim nebyla soudem přiznána)
 jsou způsobilí k právním jednáním, která jsou přiměřená rozumové a
volní vyspělosti jeho věku,
 vyspělost rozumová: co je již nezletilý schopen chápat,
 vyspělost volní: nakolik je schopen se rozhodovat
 právní jednání, k nimž nezletilý není způsobilý, za něho činí některý
z jeho zákonných zástupců, obvykle rodiče,

b) osoby stižené duševní poruchou – vrozená x získaná,

 jednání, k němuž není taková osoba schopna, je neplatné jen
tehdy, když mu působí újmu,
 ve své svéprávnosti lze člověka omezit, avšak jen při vážné
duševní poruše a jen rozhodnutím soudu (na základě vyšetření
 člověka) – k tomuto zásahu lze přistoupit jen tehdy, jen nestačí-li
mírnější přístup,
 i po omezení svéprávnosti zůstává právo samostatně jednat v
běžných záležitostech každodenního života,
 za člověka s omezenou svéprávností jedná opatrovník,
 omezení svéprávnosti je institut dočasný (max. 3 roky).

3) Deliktní způsobilost
- člověk za to, že svým jednáním poruší povinnost (spáchá delikt), odpo-
vídá v tom rozsahu, v jakém je schopen své jednání posoudit a
ovládnout,
- nemá-li tuto schopnost, za protiprávní jednání neodpovídá,
- právní následky deliktu nezpůsobilého člověka může nést také ten, kdo
v rozporu se svými povinnostmi zanedbal dohled nad nezpůsobilým.

2.1.2 Právnická osoba (PO)

Právnické osoby jsou umělé útvary. Tyto útvary jsou vytvářeny záko-
nem, aby sloužily zájmům lidí. Od toho se odvozuje i odlišné právní po-
stavení fyzických a právnických osob.

- Existují různé typy právnických osob a upravuje je občanský zákoník a

některé další zákony,
- zákon jim přičítá právní jednání a delikty jejich zástupců, ne
způsobilost k právním jednáním ani způsobilost deliktní (PO osoby
nemají vůli).

Rozdělení PO
1) KORPORACE
- společenství několika osob (FO či PO),
- pro korporaci je typický členský princip. neboli osobní složka (corpus = tělo).
- nabývá se nebo pozbývá se členství,
- člen má právo spolurozhodovat o záležitostech korporace,
- člen má právo podílet se na zisku nebo majetku, který zbude.
2) FUNDACE (fond)
- je typické, že jejich základ (fundus) tvoří majetek vyčleněný a používaný k ur-
čenému účelu (např. Nadace Terezy Maxové).
3) ÚSTAV
- spojení prvků korporace a fondu,
- poskytuje veřejnosti služby,
- společensky nebo hospodářsky užitečné
4) PRÁVNICKÉ OSOBY VEŘEJNÉHO PRÁVA
- rozdělují se podle povahy právních předpisů, které je upravují
- právnické osoby soukromého práva,
- právnické osoby veřejného práva.