Professional Documents
Culture Documents
55 Stavba Korene 1 Primarni Stavba
55 Stavba Korene 1 Primarni Stavba
- primární stavba
Teoretický úvod
Kořen (radix) je zpravidla podzemní částí rostliny, která zajišťuje funkci nasávací, vodivou, mechanickou (upevňuje rostlinu
v půdě) a zásobní. Hlavní kořen proniká do půdy ve směru gravitace svisle dolů, v určité vzdálenosti od vrcholu kořene z něj odstupují
kořeny postranní, které se dále větví. Soubor kořenů jedné rostliny se označuje jako kořenová soustava.
Kořeny jednoděložných rostlin sekundárně netloustnou. Sekundární tloustnutí kořene umožňují druhotná dělivá pletiva kambium
a felogén vyskytující se v kořenech nahosemenných a dvouděložných rostlin.
Na povrchu kořene se nachází jednovrstevná pokožka rhizodermis, pod ní vícevrstevná primární kůra – cortex tvořená
parenchymatickými buňkami, jejíž nejvnitřnější vrstva se zloustlými buňkami se označuje jako endodermis (vnější vrstva primární
kůry se označuje jako exodermis a prostřední vrstva jako mezodermis – s parenchymatickými buňkami s mezibuněčnými
prostorami). Endodermis (tvořená parenchymatickými buňkami bez mezibuněčných prostor) ohraničuje střední válec. Pod
endodermis je vrstva parenchymatického pletiva – pericykl, jehož činností se zakládají postranní kořeny. Střední válec (stelé)
obsahuje vodivá pletiva a v jejich středu se nachází dřeň. U dvouděložných a nahosemenných jsou svazky cévní odděleny kambiem,
jehož činností kořen tloustne. Kambium tvoří souvislou vrstvu nad dřevními úseky svazku cévního, při zahájení činnosti vytváří
kambium směrem ven vrstvičky sekundárního lýka a směrem dovnitř vrstvičky sekundárního dřeva.
Primární stavbou kořene rozumíme stavbu mladého kořene, který zatím druhotně netloustne. Případně stavbu kořene
jednoděložných rostlin. Pro kořen je charakteristické radiální uspořádání cévního svazku.
Materiál
Kořen tykve (Cucurbita pepo), kořen kukuřice seté (Zea mays), kořen zelence (Chlorophytum sp.).
Pomůcky
Mikroskop, žiletka, preparační jehla, skalpel, Petriho misky, podložní a krycí sklíčko, filtrační papír, kapátko, pinzeta, voda,
kyselina HCl, barvivo floroglucinol, ethanol.
Úkoly
Výsledky pozorování
Na preparátech kořenů jsou dobře viditelné buńky jednotlivých vrstev, tak jak je popsáno v úvodu. Povrch kryje pokožka
rhizodermis, pod níž je silná vrstva parenchymatické primární kůry. Na fotografii detailu řezu kořenem kukuřice a na obarveném
preparátu řezu kořenem zelence je dobře zřetelná i endodermis oddělující střední válec. Uvnitř středního válce vidíme paprsčitě
uspořádané cévní svazky s pravidelně se střídajícími dřevními a lýkovými částmi. Množství paprsků dřevní a lýkové části je rozdílné
u jednoděložných a dvouděložných rostlin. U jednoděložných je jich více (tzv. polyarchní cévní svazek), u dvouděložných bývá menší
počet často 3 – 5. Na řezu kořenem tykve jsou patrné 4 dřevní části a 4 části lýkové. Při pozornějším pohledu si všimneme, že se zdá,
jako by jedna dřevní část chyběla. Tykev mívá obvykle pentarchní cévní svazek (s 5 dřevními a 5 lýkovými částmi). Střed mezi cévními
svazky je vyplněn parenchymatickou dření. Floroglucinolem se obarvily dřevní části a další buňky se ztloustlými buněčnými stěnami
červeně. U detailu řezu kořenem kukuřice je pod vrstvou endodermis dobře patrná i vrstva pericyklu. Na fotografii pořízené při
menším zvětšení pak po obvodu pozorujeme kořenové vlášení.
Obrazová dokumentace
Kukuřice setá (Zea mays) – Příčný řez kořenem s primární stavbou. Vitální 1 – pokožka – rhizodermis; 2 – primární kůra; 3 – střední válec s radiálním cévním
preparát ve vodě. Mikroskop LP 3012-T; objektiv 4; 10/okulár 10 + fotoaparát svazkem; 4 – dřevo – xylém; 5 – lýko – floém; 6 – dřeň; 7 – endodermis; 8 –
Nikon Coolpix L20 pericykl; 9 – kořenové vlásky