ANATOMIE – KURZ UPLEDGER KST1 – ZDROJ: WWW.WIKISKRIPTA.

EU
MGR. HELENA TOUŠKOVÁ – WWW.HTINSTITUT.CZ

KOST ČELNÍ (OS FRONTALE) – ŠUPINA

Šupina čelní kosti sousedí s párem temenních kostí dorsálně ve švu

věncovém – sutura coronalis.

Na šupině je několik nápadných útvarů, které vytvářejí čelní krajinu na

hlavě:
 tubera frontalia – jsou párové hrboly po osifikačních centrech,
ve kterých je šupina značně zakřivená;
 arcus superciliares – oblouky umístěné nad obočími;
 mezi oblouky je uprostřed ploška glabella;
 margo supraorbitalis ohraničuje okraj očnice, nachází se zde
dva zářezy pro cévy a nervy z 1. větve n. trigeminus
(n. ophthalmicus).

Zevnitř šupiny čelní kosti jsou patrné otisky žilních splavů (sulcus sinus
sagittalis superioris) spolu s otisky mozkových závitů a cév dura mater.
Ve středu kosti je nápadná crista frontalis, kde je in vivo připevněna
řasa tvrdé pleny.

1
KOST ČELNÍ (OS FRONTALE) – ČÁSTI ZASAZENÉ V OČNICI

Partes orbitales
 Části zasazené v očnici mají na vnitřní mozkové straně patrné
otisky mozkových závitů.
 Na straně očnicové jsou dvě jamky:
 fossa glandulae lacrimalis – laterálně umístěná jamka pro slzní
žlázy,
 fossa trochlearis – mediální jamka pro chrupavčitou kladku,
přes kterou se ohýbá šlacha očního svalu.
 Mediálně pokračují partes orbitales jako stropy pro labyrinthi
ethmoidales čichové kosti za průběhu některých cév a nervů skrze
malé otvory.

KOST ČELNÍ (OS FRONTALE) – NASÁLNÍ ČÁST

Pars nasalis
 Nasalní část frontální kosti pokračuje v os nasale a proc. frontalis
maxillae.
 Přímo v kosti je dutý otvor vystlaný sliznicí nosní dutiny, který se
označuje jako sinus frontalis a patří mezi vedlejší nosní dutiny.
 ANATOMIE – KURZ UPLEDGER KST1 – ZDROJ: WWW.WIKISKRIPTA.EU
MGR. HELENA TOUŠKOVÁ – WWW.HTINSTITUT.CZ

Os sphenoidale
 Kost klínová tvoří střed chondrogenní lebeční baze. Obsahuje
mnoho důležitých struktur, pojících se s ostatními kostmi a tím
společně vytváří prostory pro smyslová ústrojí a úpony svalů. Na
kosti klínové nalezneme také hypofýzu.
Klínová kost se rozděluje v základě na corpus a tři páry výběžků.
 Tělo nese tvar nepravidelného kvádru (krabičky), kde je horní,
dolní a přední stěna přístupná. Zadní stěna je v synchondrosis
sphenooccipitalis připojena k týlní kosti.

Z těla odstupují:
 z horní ventrální části párové alae minores;
 od boků párové alae majores;
 ze zadní dolní strany párové výběžky processus pterygoidei.

Tělo kosti je duté, otvory se označují jako sinus sphenoidales –

párové, ventrálně komunikující (apertura sinus sphenoidalis) dutiny v
těle klínové kosti. Patří mezi vedlejší nosní dutiny a jsou navzájem
asymetricky odděleny přepážkou septum sinuum sphenoidalium.
2
Na horní straně těla, obráceném do mozkové části lebky jsou popsány
útvary:
 fossa hypophysialis – jamka pro uložení hypofýzy, označuje se
také přirovnáním k tureckému sedlu jako sella turcica, se zadní
vyvýšeninou dorsum sellae. Na dorsum sellae se popisují párové
postranní výčnělky processus clinoidei posteriores, na bocích
tureckého sedla se nachází otisk a. carotis interna;
 na ventrální straně sedla se nachází sulcus
prechiasmaticus – místo křížení optických nervů;
 canalis opticus – široký kanál ze sulcus prechiasmaticus do
očnic, zde prochází n. opticus a a. ophthalmica.
Na spodní straně těla je uprostřed plochy rostrum sphenoidale,
ostrá sagitální hrana, na kterou nasedá vomer.
 ANATOMIE – KURZ UPLEDGER KST1 – ZDROJ: WWW.WIKISKRIPTA.EU
MGR. HELENA TOUŠKOVÁ – WWW.HTINSTITUT.CZ

Alae minores
 Malá křídla odstupují od prostředku horní ventrální strany těla ve
tvaru dvou trojúhelníků. U středu jimi proniká canalis opticus,
jejich horní plocha souvisí s dutinou lebeční a spodní plocha s
očnicí. Zadní okraj alae minores se považuje za hranici přední a
střední jámy lebeční. Přední okraj křídel je spojen švy s kostí
čichovou a kostí čelní.
 Processus clinoidei anteriores jsou zde jediným patrným útvarem
jako výběžky ze zadních okrajů křídel.

Alae majores
Velká křídla odstupují bočně od těla kosti klínové.
Svou plochou se účastní hned několika míst ve stavbě lebky:

 Facies cerebralis – horní plocha komunikující s dutinou lebeční,

většinou nese otisky závitů mozku;
 foramen rotundum – ventrálně položený otvor vedoucí do
fossa pterygopalatina na maxillární plochu, obsahuje druhou
větev trojklanného nervu – n. maxillaris;
 foramen ovale – nachází se za předešlým otvorem, vede na
facies infratemporalis třetí větev n. trigeminus –
3
n. mandibularis;
 foramen spinosum – nejmenší otvor dorsolaterálně od
oválného otvoru, z facies infratemporalis jím přichází zdola
do lebky a. meningea media spolu s větévkou z
n. mandibularis pro dura mater cerebri;
 Facies temporalis – zevní plocha přivrácená ke spánkové jámě;
 Facies orbitalis – tvoří část zevní stěny očnice;
 Facies maxillaris – pod orbitální částí, obrácená proti maxille do
prostoru fossa pterygopalatina.
 Důležitá fissura orbitalis superior je protáhlou štěrbinou mezi
zadní částí ala minor a přední částí ala major. Zde vedou důležité
nervy:
 n. oculomotorius;
 n. trochlearis;
 n. abducens;
 1. větev n. trigeminus – n. ophthalmicus;
 do lebeční dutiny tudy vstupuje v. ophthalmica superior
 ANATOMIE – KURZ UPLEDGER KST1 – ZDROJ: WWW.WIKISKRIPTA.EU
MGR. HELENA TOUŠKOVÁ – WWW.HTINSTITUT.CZ

Processus pterygoidei
 Křídlové výběžky jsou kaudálně odstupující kostěné lamely od
okraje těla sphenoidální kosti. Každý processus pterygoideus
obsahuje dvě vertikální laminy:

 lamina lateralis – vnější široká lamela;

 lamina medialis – vnitřní úzká lamela;
 hamulus pterygoideus – zevně zakřivený háček na konci
vnitřní lamely, obtáčí se kolem něj šlacha m. tensor veli
palatini;
 canalis pterygoideus (Vidii) – zezadu dopředu probíhající kanál
v odstupu processus pterygoideus, vede zde n. et a. canalis
pterygoidei.
 Mezi laminami je prostor označovaný jako fossa pterygoidea
(vpředu spojený, vzadu otevřený), zde začíná žvýkací sval
m. pterygoideus medialis.

4
 ANATOMIE – KURZ UPLEDGER KST1 – ZDROJ: WWW.WIKISKRIPTA.EU
MGR. HELENA TOUŠKOVÁ – WWW.HTINSTITUT.CZ

KOST TEMENNÍ (OS PARIETALE)

Anatomické struktury

Vnější plocha
 Podobně jako čelní kost obsahuje zakřivené tuber parietale –
místo, kde začala osifikace temenní kosti.
 Linea temporalis superior – horní vyvýšená lišta pro spojení
fascie m. temporalis.
 Podobně tak linea temporalis inferior – dolní lišta pro
připojení okraje svalu.
 Někdy je patrné foramen parietale jakožto otvor pro žilní spojku.

Vnitřní plocha
 Obsahuje otisky tepen mozkových obalů (sulcus arteriae meningeae
mediae) a žilních splavů (sulcus sinus sagittalis superioris).

Spojení temenní kosti s okolím

S kostmi lebky je parietální kost spojena těmito švy:
 ventrálně v sutura coronalis (korunový šev) s os frontale;
 sagitálně v sutura sagittalis (šev šípový) s druhou parietální
5
kostí;
 dorsálně v sutura lambdoidea (šev lambdový) s kostí týlní;
 laterokaudálně v sutura squamosa (šev šupinový) s kostí
spánkovou.

Variace
 Patří sem os parietale bipartitum, kdy osifikační centrum nesplyne
a je rozděleno ve dví, tudíž se celek skládá ze dvou nad sebou
uložených kostí. Další variace zahrnují drobné kůstky ve švech (os
bregmatica, os preinterparietale) nebo různá uložení foramen
parietale.
 ANATOMIE – KURZ UPLEDGER KST1 – ZDROJ: WWW.WIKISKRIPTA.EU
MGR. HELENA TOUŠKOVÁ – WWW.HTINSTITUT.CZ

KOST SPÁNKOVÁ (OS TEMPORALE)

Pars petrosa

 Kost skalní (pyramida) se někdy uvádí samostatně jako kost os

petrosum. Jedná se o útvar podobný čtyřboké pyramidě, která
vystupuje laterálně zezadu směrem ventromediálním. Obsahuje
komplikovaný prostor dutin, tzv. labyrinthus osseus (kostěný
labyrint), ve kterém jsou uložena smyslová ústrojí sluchu a
rovnováhy. S pyramidou souvisí také nápadný processus
mastoideus – bradavkovitý výběžek vyčnívající kaudálně spolu s
processus styloideus – výběžkem bodcovitým. Oba osifikují
chondrogenně a jsou důležitými úpony některých svalů.
 Os petrosum se svým hrotem, apex pyramidis, vnořuje mezi kost
týlní a ala major kosti klínové. Kosti jsou zde spojeny chrupavčitým
synchondrosis sphenopetrosa a petrooccipitalis. Při
maceraci lebky se místo chrupavčitých spojení označuje jako
foramen lacerum.

Pars squamosa
6
 Šupina spánkové kosti, na kterou je připojena pyramida. Je
zasazena kraniálně do lebeční klenby a spojena s dalšími kostmi v
sutura squamosa (šupinovém švu). Ze spánkové kosti odsud
vybíhá:
 výrazný processus zygomaticus tvořící s lícní kostí arcus
zygomaticus – jařmový oblouk;
 na spodní straně se nachází fossa mandibularis pro spojení
dolní čelisti se zbytkem lebky.

Pars tympanica

 Bubínková kost je kornoutovitého tvaru a tvoří stěnu vnějšího

zvukovodu. Pokračuje svým průběhem k pyramidě, kde uzavírá
středoušní dutinu.

Nejčastější variace
 Variacemi bývá často postižená pars squamosa a útvary s ní
sousedící. Jedná se zejména o defekty šupiny a absence kostěného
materiálu, který bývá nahrazen vazivem, dále rozdělení šupiny
švem, proc. frontalis vsunutý mezi ala major klínové kosti a os
 ANATOMIE – KURZ UPLEDGER KST1 – ZDROJ: WWW.WIKISKRIPTA.EU
MGR. HELENA TOUŠKOVÁ – WWW.HTINSTITUT.CZ

frontale (zde se nemůže realizovat spojení ala major s čelní kostí) a

různé otvory pro tepenné nebo žilní spojky.

7
 ANATOMIE – KURZ UPLEDGER KST1 – ZDROJ: WWW.WIKISKRIPTA.EU
MGR. HELENA TOUŠKOVÁ – WWW.HTINSTITUT.CZ

ČELISTNÍ KLOUB
(TEMPOROMANDIBULÁRNÍ KLOUB)

 Hlavicí je caput mandibulae.

 Jamku tvoří fossa mandibularis včetně tuberculum articulare
šupiny kosti spánkové. Kloubní jamka je v přední polovině
konvexní (díky vyklenutému tuberculum articulare) → v sagitálním
řezu má tvar ležatého S (sedlovitý tvar). Konvexní část kloubní
jamky (tuberculum articulare) se vytváří teprve s dokončením
prořezávání mléčného chrupu.
 Na rozdíl od jiných kloubů jsou kloubní plochy kryty vazivovou
chrupavkou.

 Discus articularis
Kloubní štěrbina je v první polovině života rozdělena kloubním
diskem ve dva zcela oddělené úseky: temporodiskální a
diskomandibulární.

U starších lidí se v disku objevuje centrální perforace → oba

úseky spolu v pokročilém věku komunikují. Discus articularis tvoří
vazivová chrupavka, uprostřed tenčí (eventuelně s otvorem ve
8
stáří). Discus je pevněji připojen k vnitřní a dolní straně kloubního
pouzdra, takže při pohybech se pohybuje stejným směrem jako
hlavička.

 Kloubní pouzdro
Kloubní pouzdro sahá zezadu od fissura tympanosquamosa
směrem dopředu až před přední okraj tuberculum articulare. Po
stranách začíná okolo kloubní jamky a upíná se na krček
mandibuly.

Kloubní pouzdro je zesíleno těmito kloubními vazy:

 ligamentum laterale − na zevní straně kloubu, od processus
zygomaticus kosti spánkové ke krčku mandibuly;
 ligamentum mediale − na vnitřní straně kloubu;
 ligamentum sphenomandibulare – mediálně od lig. mediale,
od spina ossis sphenoidalis k lingule mandibuly;
 ligamentum pterygospinale − mediálně od lig. mediale, od
spina ossis sphenoidalis k lamina medialis processus pterygoidei;
 ligamentum stylomandibulare − od processus styloideus na
zadní okraj ramus mandibulae;
 ANATOMIE – KURZ UPLEDGER KST1 – ZDROJ: WWW.WIKISKRIPTA.EU
MGR. HELENA TOUŠKOVÁ – WWW.HTINSTITUT.CZ

 raphe pterygomandibularis − od hamulus pterygoideus za

poslední stoličku mandibuly.
 Některá ligamenta jdou sice mimo kloub, mají však význam pro
zajištění pohybů v kloubu.

 Retroartikulární plastický Zenkerův polštář je zvláštní

zařízení v čelistním kloubu. Má význam pro funkci kloubu, protože
při depresi mandibuly se její hlavička posunuje dopředu a za ní by
tak vznikl prázdný prostor. Polštář tvoří tukové vazivo s množstvím
žil, tyto žíly patří k plexus pterygoideus. Žilní pleteň se plní krví při
otvírání úst, při němž se hlavice a disk posunují dopředu. Mezi
kloubním pouzdrem a krčkem mandibuly na straně jedné a zevním
zvukovodem na straně druhé vzniká podtlak, který se náplní této
pleteně vyrovnává. Při zavírání úst, tedy při zpětném pohybu
hlavičky, se krev vytlačí ze žil pleteně do vena retromandibularis.

Pohyby v čelistním kloubu jsou možné jen tehdy, když jsou oba
klouby volné.

Základní pohyby jsou:

 deprese mandibuly − otvírání úst;
9
 elevace mandibuly − zavírání úst;
 protrakce mandibuly – posun dopředu;
 retrakce mandibuly – posun dozadu.
Dalším typem pohybu je:
 lateropulse − pohyb ke stranám; v daném okamžiku dochází v
kloubech pravé a levé strany k odlišným pohybům. Tento typ
pohybu je kombinací protrakce strany jedné a rotace strany druhé.
Hlavice, na jejíž stranu se lateropulse děje, zůstává v jamce a rotuje
mírně laterálně. Kloubní hlavice opačné strany je posunována
vpřed a dolů.

Svaly ovlivňující pohyb kloubu jsou:

 deprese mandibuly: m. mylohyoideus, m. digastricus (venter

anterior), m. geniohyoideus;
 elevace mandibuly: m. masseter, m. temporalis a
m. pterygoideus medialis;
 protrakce mandibuly: m. pterygoideus lateralis, m. masseter;
 retrakce mandibuly: m. temporalis, m. masseter;
 pohyby do stran: mm. pterygoidei.