Josef Týfa

sešit Typografie III

Tyfa indd 1 24.10.2000, 23:08

 Vydalo Kolegium Typografie v roce 2000 jako přílohu časopisu Typografia

při příležitosti výstavy Typograf Josef Týfa z cyklu Osobnosti českého designu

v Muzeu umění v Benešově u Prahy, říjen – listopad 2000.

Grafická úprava František Štorm, vytištěno písmem Týfa Text

Tyfa indd 2-3 24.10.2000, 23:08

 Zamyšlení nad Josefem Týfou

Čas přesunul nepozorovaně předního českého typografa Jose-

fa Týfu mezi nestory oboru. Jeho povahu šlechtí skromnost
a nenápadnost, takže není divu, že se brání s úsměvem těm,
kdo ho označují za výsostného umělce. Přesto k podobnému
závěru vede zamyšlení nad jeho osobností a dílem. Proslavil
obor, jemuž zasvětil svůj život, doma i ve světě, nikdy se však
nedal zmást úspěchy, jichž dosáhl. Zvykl si počítat s tím, že ja-
ko tvůrce písem a typograf zůstane před publikem skryt (pokud
si někdo nevšimne jeho jména v tiráži). Jeho přístup k dílu po-
míjí snahu prosazovat se na veřejnosti. Stačí mu radost z práce
a její ocenění v okruhu přátel a odborníků. Jako umělec zůstává
vědomě v pozadí, zato jako člověk je štastný když kolem sebe
může rozdávat laskavý úsměv a dobrotu.

Josef Týfa se narodil 5. prosince 1913 v Bělovsi ve východních Čechách.

Doma nebylo pomyšlení, aby zvolil uměleckou dráhu. Zálibou v kreslení
tříbil od jinošských let své výtvarné nadání. Jak mu roků přibývalo
a zájem o umění narůstal, došel k poznání, že si ho obrazné vidění
podmaňuje. Nepřestával kultivovat vlastní talent jako autodidakt a ne-
zlomná vůle ho přivedla k rozhodnutí věnovat se cele výtvarné práci. její
první profesionální uplatnění se mu nabídlo v oblasti reklamy, sotva se
v závěru 30. let přestěhoval do Prahy. V novém řemesle mohl navázat na
soustavné vzdělávání ve výtvarném oboru, které po krátkou dobu dopl-
ňoval návštěvou kursů praktických cvičení v Rotterově soukromé škole
kreslení a užité grafiky. (Byl v ní natolik úspěšný, že se zde na čas stal
asistentem.) V postavení propagačního grafika získal cenné zkušenosti,
které ohodnotil v poválečné době dosažením vyššího a uspokojivějšího cíle,
k němuž směřoval. Byla jím typografie, jíž zůstal věrný po celý život.
Reklama, která se stala optickou náročností účinným prostředkem novo-
dobé informace a komunikace, byla pro něj v dané chvíli podnětným vý-
chodiskem, jímž nahradil tradiční akademické školení. Dospěl nezávisle,
podobně jako jeho krajan Oldřich Hlavsa, k soudobé koncepci typografie,
jejíž prostředky a způsoby vyjadřování se naučil chápat komplexně jako
integrální součásti vizuální kultury přítomnosti.
Využil v uvedeném smyslu zisků z praxe, jakou mu v závěru 30. a v prů-
běhu 40. let poskytly zakázky od renomovaných firem, jako byly Baťovy
závody, plzeňský Prazdroj, obchodní dům Brouk a Babka a jiné. V rámci
úkolů pro farmaceutické firmy si ho všiml a povzbudil jeho práci profesor

Tyfa indd 2-3 24.10.2000, 23:08

 Jaroslav Benda. Záhy se dočkala uznání jeho nápaditost v grafickém
převodu zadaných sdělení také ze strany celé řady propagačních grafiků,
s nimiž spolupracoval. Po znárodňování průmyslu a obchodu se díky
získanému postavení a kolegiálním kontaktům stal vedoucím výtvarného
oddělení nově založeného národního podniku Centrotex. Zastával místo
toliko v letech 1948-50, neboť včas rozpoznal, že zaměstnanecký poměr
značně omezuje zvolenou cestu k vyhraněné oblasti užité grafiky, k níž
směřoval. Nadále se sice určitou dobu živil jednotlivými úkoly propagační
grafiky, přesouval však stále více těžiště své pozornosti ke knižní kultuře,
jíž se mohl jako samostatný výtvarník soustavně zabývat. Podle tehdej-
ších regulí byl zařazen do střediska Svazu výtvarníků Umělecká beseda;
kde se setkal s řadou nových přátel. (K dokreslení Týfovy povahy lze
připomenout, že využil svých styků s podniky, aby z besedních druhů
pomohl najít zaměstnání pronásledovanému Jindřichu Chalupeckému
v Textilní tvorbě. Na jeho popud docházel s kolegy asi rok k malíři
Václavu Bartovskému na tehdy doporučované „lekce realistické malby“,
aby touto formou umělci finančně přispíval ke zmírnění jeho bídného
živobytí.) Od přelomu 50. let se Josef Týfa s neobyčejnou energií a vnitřní
kázní již výhradně věnoval typografii a písmu. S vrozenou trpělivostí
mohl nyní metodicky promýšlet v samotě ateliéru každý zadaný úkol
a zkoušet varianty jeho formálního řešení i únosnost předpokládaných
technických nároků realizace.
Pro autorův systematický postup je příznačné, že se po léta zabýval
poznáváním vývoje písma a rozličných grafických znaků, aby se vyrovnal
s vyhraněnými požadavky typografie. Uvědomil si význam fenoménu,
který se podílí na rozvoji myšlení a slouží v celém toku dějin ke vzájemné
komunikaci mezi lidmi. Z hlediska tvarování písma se seznamoval s jeho
proměnami, které odvisely od toho, zda bylo vyrýváno, či otiskováno
do hliněného podkladu, vytesáváno do kamene, psáno na pergamen či
papír, nebo posléze na něj ručně či strojně tištěno. Ohlédnutí k tradici
ve vývoji písem chápal jak v souvislostech vlastních dějin umění, tak
ve vazbě na udivující proměny, jimiž umění reflektuje život společnosti
v různých epochách. Citově se ovšem sžil především s výtvarnými projevy
přítomnosti, jež odpovídají jeho představám o světě. Jako bytost veskrze
moderní vnímá zrychlující se rytmus současného života v barvách, svět-
lech a zvucích, jak mu je nabízí ruch městského života v Praze, Paříži
a jiných evropských metropolích. Okouzlení těmito inspiracemi začal až
ve zralém věku vyvažovat návraty k paměti dětství v Bělovsi. Dodnes mu
přináší radost objevovat fyzické a psychické síly v útěšném tichu přírody,
které obklopuje jeho chalupu v Bezníku, ve zvlněném kraji Podkrkonoší,

Tyfa indd 4-5 24.10.2000, 23:08

 kam pravidelně zajíždí. Odevšad získávané dojmy a zážitky trvale po-
bízejí jeho představivost, která je základem jeho tvorby. Transformuje
ji do svých výtvarných studií a souběžně do pojetí svého typografického
díla.
Vedle získané orientace ve vývojových proměnách umění přiznává, že jeho
instinktu i rozumu skýtá stálá poučení funkcionalismus. Pokládá jej za
společného jmenovatele, který nahradil ztracené slohové cítění v pragma-
tickém 20. století. Přitahuje ho pěstovanou úctou k tvaru, který vychází
z účelu a nabízí objevy nové krásy, která se liší od někdejší zdobnosti, jež
časem zplaněla. Podle Týfova názoru je funkcionalismus stále podnětným
dědictvím přednostně pro umělecká odvětví, která bezprostředně vstupují
do prostředí života a formují jeho tvářnost. V naznačeném smyslu při-
stupuje ke stavbě a zabarvení liter navrhovaných souborů písma a drží
se podobných zásad v práci s knihou, od uměřené, ale opticky přitažli-
vé kompozice přebalu a titulních stran až po rozvrh textu na listech.
Zdá se, že sledované zásady zajistily svým způsobem celistvost autorova
typografického projevu. Jednotlivá zadání řeší podle charakteru úkolů,
v nichž dbá na odlišné požadavky, vyplývající pro návrhy abeced z jejich
specifikovaného užití a pro knižní úpravy ze zaměření a obsahu textu.
Jakkoli má své vyhraněné zaměření, ukazuje se, že Týfova činnost je
v prvé řadě uměleckou tvorbou. Dělí se zhruba do několika vrstev, které
na sebe navazují a mnohdy se vzájemně podmiňují.
S jeho původním vstupem na výtvarnou scénu v roli propagačního grafika
souvisejí návrhy firemních a nakladatelských značek. Patří k autorovu
potěšení nacházet pro ně originální a snadno zapamatovatelné formy.
Štastně se varuje lákavých efektů, zato pro ně hledá výmluvné a obecně
srozumitelné symboly, jimž propůjčuje krajně úspornou podobu grafic-
kého znaku. Nezříká se ostatně ani příležitostí, v nichž se vyrovnává
s kompozicí písma na informačních poutačích, které oslovují kolemjdoucí.
V jedné rovině se obrací k širokému publiku, aby do ostrého protikladu
černé a bílé plochy vložil znak výrobků podniku Elektro-Praha, Hlinsko
nebo Československé obchodní komory. Jindy dává předost optickému
účinku tvaru, jako v případě značky pro Mezinárodní výstavy bižuterie
v Jablonci nad Nisou. Jinou rovinu představují nakladatelské značky. Na
ladnost obrysové linie spolehl v pojetí znaku zdravotnického nakladatel-
ství Avicenum, na výtvarnou zkratku podoby bájného Pegasa v kombi-
naci s literami KPP úspěšně vsadil v případě ediční řady Klubu přátel
poezie nakladatelství Československý spisovatel.
Jádrem umělcovy typografické práce je péče o knižní kulturu jak úpravami
jednotlivých titulů, tak celkovým řešením edičních řad či dílčím podílem

Tyfa indd 4-5 24.10.2000, 23:08

 na jejich vzhledu. I když se nemohl vyhnout zpracování slavnostních
publikací, vydávaných v malém nákladu, či objemných kompendií od-
borných, dává sám přednost úpravě obyčejných knížek a paperbacků.
S oblibou připravuje čtenářům knihy malého formátu, vhodného do ruky
i do kapsy. Týfovy knižní úpravy dosáhly za dlouhá léta úctyhodného
počtu. Na otázku, jak by charakterizoval přístup grafika k formování
knihy, odpověděl následovně: „Typografická práce se podřizuje obsahu
knihy a ten ovlivňuje a určuje typografickou úpravu a spolupůsobí na
výtvarném projevu“ (z ankety, uveřejněné ve svazku Typographia 3,
SNTL, Praha 1986, str. 234). Drží se této zásady tím, že každý svazek
individualizuje netoliko vnějším vzhledem, ale i volbou písma a podle
příležitosti též spoluprací s ilustrátorem. Soudí, že má být na první
pohled patrné, o jakou knihu jde, zda o román, detektivku, sbírku poezie,
vědeckou publikaci či učebnici. Týfova důvěrná znalost typografických
prostředků mu dovoluje, aby jimi uváženě stavěl architekturu knihy,
a přitom si mohl hrát s detaily, písmem, znaky, řádkami, paginací i bar-
vou. Právě proto vyvolávají jím posvěcené knihy dobrý pocit od prvního
setkání s nimi na pultě knihkupectví po jejich prohlížení a čtení doma.
Od průběhu 50. let si řada nakladatelství navykla zadávat Týfovi úpra-
vy rozličných svazků a edic. jeho tvůrčí přístup jim zaručoval vysokou
úroveň výtvarného pojetí a současně se mohla spolehnout, že použije
dosažitelná písma a bude dbát na dané možnosti přepisu sazby (což ve
své době činilo potíže) a konečně že dodrží požadovaný termín. Stal se
kmenovým spolupracovníkem stěžejních nakladatelských domů, z nichž
jmenujme alespoň Odeon, Mladou frontu, Státní pedagogické naklada-
telství, Státní nakladatelství technické literatury, Československý (poz-
ději Český) spisovatel, Academia, Avicenum, kromě dalších, k nimž po
roce 1990 přibyla nová soukromá nakladatelství. Týfa uvítal možnost,
že mu byly na základě úspěšné a efektivní spolupráce svěřeny do péče
některé edice. Mezi nimi stojí za jmenování jak ediční řady Archiv,
Most a Ypsilon (Mladá fronta), Situace (Obelisk), Klub přátel poezie
(Československý spisovatel), jimž od značky po vnější a vnitřní vzhled
určoval osobitou podobu, tak edice, u nichž řešil obálku a vazbu, jako
v případě Uměleckých památek Čech (Academia). Společný výtvarný
jmenovatel edic mu nebránil, aby každému svazku propůjčil osobitou
tvář, eventuálně sladil vlastní názor s návrhem spolupracujícího typo-
grafa a nepřipouštěl jakoukoliv uniformitu.
Péče o podobu knih přímo podmínila typografovy návrhy písem. Věnuje
se jim se zálibou, podmiňující příkladnou pečlivost zpracování. Těší se
z chvil, kdy je nová abeceda přijata a slouží užitku. V řezu písma a pojetí

Tyfa indd 6-7 24.10.2000, 23:08

 jednotlivých liter se projevuje Týfův vrozený a pěstovaný smysl pro řád
tvaru. Návrhy abeced vycházejí z cílevědomého úsilí obohatit nabídku
písem pro různorodé vrstvy čtenářské obce. Prvním takovým byla antikva
Kolektiv (1952), na níž spolupracoval se Stanislavem Dudou a Karlem
Míškem. U jmenovaného knižního písma ocenila soutěžní porota poměr
světel a stínů, dosažený měkkými obrysy liter. Do výroby je zařadil
podnik Grafotechna, který si k němu vyžádal verzi v azbuce. V další vy-
psané soutěži zvítězilo (1960) vyvážené knižní písmo pod titulem Týfova
antikva a kurziva, určené především pro linotypovou a ruční sazbu. Za
inspiraci konstrukční kázně, sjednocující zvolený sklon verzálek i minu-
sek a odstíny liter, označil autor moderní architekturu, v daném přípa-
dě přednostně strůjnou logiku staveb P. L. Nerviho, kterou obdivoval.
Z podobného základu vychází ostatně celá Týfova písmařská tvorba. Je
to patrné na koncepci písma Academia, antikvě s kurzívou, které dokončil
v letech 1967–68, včetně polotučné verze, azbuky a znaků pro vědecko-
technickou literaturu. Abecedy s prosvětlenými literami ušlechtilých tvarů
a výrazné kresby se ujala písmolijna, která ji nabízela ve všech bodech.
Ke škodě české písmařské kultury se dosud nepodařilo prosadit k realizaci
dva následující návrhy jeho abeced. Jedním je Juvenis (1975), písmo,
opatřené potřebnými verzemi, které si vynutila poptávka po vhodném
souboru pro sazbu dětských knih. Je snadno čitelné, s hravou kurzivou
příjemného sklonu. Druhým je umělcův návrh lineární antikvy se skrytý-
mi serify, kterou nazval Amos (1982). Písmo má poměrně úzkou kresbu,
jež však nikterak neochuzuje jeho výraz a k jeho přednostem třeba přičíst
harmonické sepjetí diakritických znamének s literami. V nedávné době
(1995–98) dokončil Josef Týfa knižní, polotučnou a tučnou antikou
s kurzívou pro International Typeface Corporation (New York, USA).
Bylo reliazováno a je nabízeno pod označením ITC-Týfa. Za spolupráce
s autorem digitalizoval verze této antikvy v příslušných stupních podle
požadavku objednavatele František Štorm. Na výzvu Johna D. Berryho,
který ji představoval americkému publiku (v Upper & Lower Case, ITC,
roč. 24, č. 4, 1998, str. 26) autor uvedl, že „chtěl vytvořit písmo co
nejlépe čitelné, v jehož výrazu se zrcadlí čas přítomnosti“. Potvrdil opět
přiznané konotace s tvaroslovím soudobé architektury.
Za clonou autokritičnosti zůstává před veřejností skryta umělcova nezá-
vislá tvorba. Sám o svých grafických projevech a malování hovoří jako
o nezávazné hře. Není však pochyb, že jsou důležitým zdrojem a zároveň
katalyzátorem jeho výtvarného myšlení. Vznikají z niterné potřeby dát
volnost tlaku představ, které nejsou vázány typografickou disciplínou.
Z objemného konvolutu kreseb, pastelů, akvarelů a volné grafiky v podobě

Tyfa indd 6-7 24.10.2000, 23:08

 litografií a sítotisků nerad cokoli zveřejňuje. Činí tak jen výjimečně na
nátlak přátel či přinucen k tomu okolnostmi, jak to platilo o výstavě „Pěti“
ze závěru nadějných 60. let v síni pražského Hollara. Tehdy se představil
(spolu se Zdeňkem Sklenářem, Jaroslavem Králíkem, Karlem Vysušilem
a Jaroslavem Novákem) jako svébytný umělec, jemuž jsou blízké vyjadřo-
vací prostředky abstraktního expresionismu rovným dílem s tendencemi
konstruktivismu a op-artu. Z těchto osobních zpovědí poznáváme Josefa
Týfu jako lyricky cítícího básníka tvarů, který ve vyváženém rozvrhu
plochy rozvíjí barvené vrstvy jemných tónů. Z poznání jeho soukromého
hájemství je patrné, jakým způsobem se ztotožňuje s prožívanými pocity
a hledá tajemství významů obrazných sdělení. O jeho niterném světě leccos
vypovídá i výběr obrazů, jimiž je doma obklopen. Ke stálému dialogu ho
tak vyzývají díla Zdeňka Sklenáře, Mikuláše Medka, Kamila Lhotáka,
Františka Grosse nebo Či Paj Š’ho, která jsou blízká jeho srdci.
Pokud se týká prezentace Týfovy typografické tvorby, platí pro ni postřeh
Oldřich Hlavsy, že jsou pro ni nejlepší výstavní síní výkladní skříně
knihkupectví a regály knihoven. Vedle toho připomínají jeho jméno pravi-
delná zastoupení na československých a českých výstavách knižní kultury
doma (pravidelně na brněnských bienále knižní kultury a typografie)
a v zahraničí. Samostatně vystavoval v galerii GB ve Frankfurtu nad
Mohanem (s O. Hlavsou,1966), v Náchodě (1972) a v Památníku ná-
rodního písemnictví v Praze (1975). Uznáním Týfovy osobnosti se stalo
jeho členství v SČUG Hollar a v organizaci Bund deutscher Buchkünst-
ler. Početnou řadou cen zhodnotily jeho přínos typografickému umění od-
borné poroty ve světě (na mezinárodních přehlídkách v Moskvě a Lipsku)
i v jeho rodné zemi. Kromě čelných umístění v soutěžích na návrhy písem
obdržel ceny polygrafického průmyslu a ministerstva kultury, osobním
povzbuzením se pro něj staly nakladatelské ceny (Odeon, Československý
spisovatel), stejně jako ocenění v soutěžích o Nejkrásnější knihu i na
zmíněných brněnských bienále (1970,1976, 2000).
Do tvůrčího profilu a díla Josefa Týfy se vepsaly rysy jeho osobnosti.
Výtvarná tvorba naplňuje beze zbytku jeho život, je zdrojem radosti
a spokojenosti z uskutečněného díla a útěchy ve chvílích úzkosti, když ho
osud vystaví nelítostným zkouškám (jakou byl v době nedávné bolestný
skon jeho choti). Svým vztahem k bližním a okolnímu světu osvědčuje,
že je prvořadě dobrým člověkem. Dělí svůj čas mezi práci, starostlivou
péči o vlastní rodinu a setkávání s přáteli. Na úkor úskalí, jež mu ži-
vot přináší, zůstal vždy hotov k pomoci druhým, sledoval jejich názory
a soudy a potěšil ty, kteří to potřebují. Přímost, otevřenost a laskavost
v jednání s kolegy oboru, redaktory nakladatelsteví a pracovníky poly-

Tyfa indd 8-9 24.10.2000, 23:08

 grafie zaručily jeho oblibu v širokém okruhu. Není proto divu, že se
kolem něj seskupuje v různých proměnách družina věrných přátel. Je v ní
ctěn pro svou sdílnost i smysl pro humor, pro připravenost k pábitelským
rozhovorům i vážným rozpravám o lidech, umění a životě, pro nestro-
jenou radost z přírody a jejích darů (včetně dobrého jídla a pití). Zvláště
některá přátelství s umělci a druhy z oblasti typografie jsou neoddělitelná
od jeho pouti. Kromě dalších k nim řadí nezapomenutelné vzpomínky na
Kamila Lhotáka, Vladimíra Janouška, Zdeňka Sklenáře, Karla Wicka
a Oldřicha Hlavsu. S posledními třemi ze jmenovaných se stal spoluzakla-
datelem Kruhu přátel předvánočního bažanta, za jehož fiktivním názvem
se skrývají pravidelné schůzky předních pražských typografů a pěstitelů
krásné knihy. Ke vzájemné radosti se lze vedle dalších kmenových účast-
níků setkat v tomto společenství s Jiřím Rathouským, Janem Řezáčem,
Vladimírem Tesařem a nověji k nim přibyli Vladimír Nárožník, Fran-
tišek Štorm a Zdeněk Ziegler. K zázemí Josefa Týfy tento chlapský kruh
nedílně patří jako jedna ze spolehlivých jistot. Převzal v něm čelné místo
po svém nejbližším životním a profesionálním příteli Oldřichu Hlavsovi
jemuž nikdy nelení vzdát úctu a čest. Měřeno lidskou a tvůrčí aktivitou
josefa Týfy má plné právo na toto postavení netoliko v okruhu přátel,
ale v rámci celé soudobé typografie.
Jiří Šetlík (Praha, 1999–2000)

Tyfa indd 8-9 24.10.2000, 23:08

 Písmařská tvorba Josefa Týfy

Písmařská tvorba Josefa Týfy logicky souvisí s celou širokou šká-

lou jeho tvůrčích aktivit z oblasti užité a knižní grafiky, zejména
s jeho tvorbou firemních značek a logotypů. Zahrnuje jak písmoli-
jecké realizace, tak soutěžní návrhy i další autorovy zatím výrobně
nerealizované projekty. Josef Týfa patří ke generaci grafických
designérů, kteří proto, aby mohli vykonávat svoji profesi, museli
nejen umět vymyslet řešení zadaného úkolu, ale také své představy
manuálně realizovat s pomocí tužky, štětce a pera. K těmto profes-
ním dovednostem patřila i schopnost písmo kaligraficky napsat
nebo jednotlivé litery nakreslit. Je však přece jen rozdíl mezi
individuálním ztvárněním textů na plakátu nebo v knižním titulu
a vytvořením celého souboru písmových znaků, ze kterých je
možné realizovat mechanickým procesem sazbu tiskovin. Takové
úsilí je samozřejmě podmíněno talentem autora, ale musí tu být
i silný impuls, proč něco tak časově, invenčně a intelektuálně
náročného podniknout.
Takovým impulsem byly u nás v 50. a 60. letech soutěže, ze kte-
rých měly vzejít nové návrhy abeced pro nutnou obnovu písmové-
ho fondu v českých a slovenských ručních
i strojových sazárnách. Dovoz ze západní Evropy, jak písem pro
ruční sazbu, tak matric pro sázecí stroje, byl existencí železné
opony takřka úplně znemožněn. Realizace návrhů ze soutěží měla
tuto situaci vyřešit. Písmolijecká výroba ručních písem byla sou-
středěna do n. p. Grafotechna. Výrobou sázecích matric se nejprve
zabýval n. p. Konstrukta, dále pak n. p. Služba TOS, později n.
p. Nářadí; v dalších letech byla tato výroba přeřazena také do
Grafotechny, kde byla konečně logicky začleněna k písmolijně.

10

Tyfa indd 10-11 24.10.2000, 23:09

 Kolektiv

První soutěž byla vypsána v červenci 1952 a návrhy měly

být odevzdány do konce toho roku. Účastníci měli na
tak náročný úkol velmi málo času. V soutěžních podmín-
kách bylo především uvedeno, že písmo má být vhodné
pro ražení matric pro řádkové sázecí stroje. Dále bylo po-
žadováno, aby kresba písma nebyla ozdobná, poněvadž
mělo být určeno pro sazbu časopisů, populárně vědecké
literatury a učebnic. Z abeced oceněných porotou byl
k realizaci vybrán návrh do soutěže zaslaný pod heslem
„Kol. 3“. Heslo znamenalo kolektiv tří výrazných osob-
ností užité grafiky a reklamy, které tehdy pracovaly ve
společném ateliéru: Duda, Týfa, Míšek.
Vytvořené písmo se dá charakterizovat jako přechodo-
vá antikva baskervillovského typu s velmi kultivovanou,
málo kontrastní, spíše světlou kresbou. Proto, aby byla co
nejvíce využita plocha jednotlivých znaků minusek, byly
zkráceny dolní dotahy. I když jsou v základním písmu
všechny litery oproštěny od rušivých nebo dekorativních
detailů, nejfrekventovanější písmeno, malé a, má osobi-
tou kresbu. Pravý, jednostranný serif, nahrazující u po-
dobně koncipovaných liter obvyklý tenký výběhový tah,
písmeno dokonale opticky usazuje na linii účaří. Z klid-
ného rytmu všech znaků sympaticky vybočuje jen výraz-
ným pohybem stočená dolní smyčka minusky g.
Minusky doprovodné kurzívy, která v průběhu písmoli-
jecké realizace oproti soutěžnímu návrhu doznala urči-
tých změn, mají větší napětí a pohyb než všechny ostatní
abecední soubory. Rodina písma Kolektiv byla dále do-
plněna půltučným řezem a na žádost výrobce i třemi ver-
zemi azbuky. V titulkových stupních písmo Kolektiv do
roku 1955 realizovala Grafotechna. Po technické stránce
ale nebyla zvládnuta výroba matric pro sázecí stroje.
Srovnáme-li všechna písma uváděná pod značkou Kolek-
tiv s následujícími písmařskými pracemi Josefa Týfy, do-
spějeme k závěru, že všechny osobité prvky v kresbách
písmových znaků jsou z jeho ruky. Před lety mi to potvr-
dil i jeden z protagonistů „Kolektivu“, Karel Míšek senior,
když na mou přímou otázku odpověděl: „Tehdy jsme
se Standou Dudou dělali všecky ostatní práce sami, aby
mohl Josef v klidu dělat písmo, a taky jsme mu do toho
trochu mluvili.“
I když byl Týfa v době práce na soutěžním návrhu pís-
ma Kolektiv už velice zkušený grafik, poprvé ve své ka-
riéře kreslil typografické písmo, a to ještě takové, které
bylo určeno pro dvojznakové matrice. Nemohl se opřít
ani o inspirující odbornou literaturu. Sám vzpomíná na
to, jak si v sazárnách tiskáren ověřoval, co požadovaný
systém znamená. Ve svých návrzích důsledně dodržoval
princip stejně široké kresby antikvy i kurzívy. Výsledný
návrh je obdivuhodně zralý a vyrovnaný. Kromě zmíně-
ných úprav na kurzívě byla při realizaci eliminována kon-
cepce zapuštěných akcentů u všech verzálek.
Prvá soutěž byla ve své podstatě úspěšná hlavně proto,
že vyprovokovala k písmařské tvorbě nové autory – mezi
nimi hlavně Josefa Týfu. Navíc zpochybnila do té doby
udržovaný mýtus, že jen z kaligrafie odvozené tvary pís-
ma jsou pro českou produkci typické a vhodné.

11

Tyfa indd 10-11 24.10.2000, 23:09

 Grotesk
Zanedlouho po uzavření první soutěže, v průběhu ro-
ku 1954, byla vypsána další soutěž, a to – cituji: „... na
vytvoření užitkového písma bez patek, které by nahra-
dilo na řádkových strojích monotypový Gill.“ Při výběru
návrhů porota dbala na to, aby kresba písma nebyla
příliš široká a neměla módní tvary a neobsahovala prvky
akcidenčního grotesku. Jen pro srovnání: zhruba v této
době byly v západní části světa v rámci mezinárodního
grafického stylu, vycházejícího z racionalismu švýcar-
ské školy, používány novodobé modifikace grotesků
19. století, M. Miedinger pracoval na verzích své Helve-
tiky a A. Frutiger připravoval projekt rozsáhlé písmové
rodiny Univers. A nemusíme zůstávat jen u neogrotes-
ků. V roce 1954 kreslil H. E. Mayer první studii Syntaxu,
toho nejdynamičtějšího ze všech dynamických bezse-
rifových písem vůbec. V těchto letech také H. Zapf do-
končoval návrhy své lineární antikvy Optima. Ale žádný
z nich nemusel respektovat tolik tvůrčích omezení jako
účastníci zmíněné soutěže.
Porota, která zasedala v roce 1954, zařadila na prvé mís-
to návrh označený heslem Hlahol, předkládaný „Ko-
lektivem“ grafiků, vlastně návrh Týfův. Soubor výraz-
ně šířkově diferencovaných verzálek se jen v detailech
odchyluje od požadovaného Gillu. Naproti tomu malá
abeceda základního řezu se jak v celé koncepci, tak
i v prokreslení jednotlivých tahů výrazně vzdaluje vý-
chodisku požadovanému soutěžními podmínkami. Mi-
nusky a a g byly řešeny ve dvou variantách, a to v jed-
no- i dvojbříškové. Jemně prokreslená spojení oblouků
s přímými tahy i nestereotypně zvažovaná síla šikmých
a rovných tahů vytváří z minusek dobře čitelný celek.
Soubor půltučných minusek působí stísněně, což je ale
daň nutně zaplacená principu dvojznakových matric
pro strojovou sazbu. Samotné zadání obsahuje jedno
zásadní tvůrčí omezení. Je velmi těžké na stejnou šíř-
ku písmové kuželky nakreslit dynamické bezserifové
písmo typu Gill – jak základní, tak půltučný řez – tak,
aby se neproměňovaly šířkové proporce a tím i výtvar-
ný charakter těchto řezů. Mnohem snadněji se tomuto
technickému požadavku přizpůsobují lineární bezse-
rifová písma konstruovaná typu Futura nebo statická,
vycházející z akcidenčních grotesků. Žádné z písem,
která byla v této soutěži odměněna, nebylo zařazeno
do výroby. Teprve až mnohem později, v polovině še-
desátých let, začala Grafotechna vyrábět dvě bezserifo-
vá písma, která nakreslil písmař zaměstnaný v tomto
podniku. Obě byla velmi blízce inspirována návrhem
Josefa Týfy z roku 1954.
12
Tyfa indd 12-13
Novinové písmo
Následující třetí soutěž byla zaměřena na vytvoření no-
vinového písma. Kromě podmínky, která se opakuje
u všech našich předchozích i budoucích soutěží – na-
vrhnout písmo vhodné pro dvojznakové matrice – zde
musel být tentokrát brán zřetel i na to, že „tlak novino-
vého kalandru a rotačková, novinová řídká barva setřou
každou kresebnost“. Vypisovatelé zvolili formu vyzva-
né soutěže. Oslovení osvědčení autoři z předchozích
soutěží měli do konce ledna 1955 předložit k posouzení
nakreslené zkušební slovo Michelangelo, a to v základ-
ním, kurzivním a půltučném řezu. Návrh „Kolektivu“,
tedy zase návrh Týfův, měl měkkou, ale stabilní, v de-
tailech velmi citlivě promodelovanou kresbu, se zaob-
lenými serify. U antikvových řezů měla malá e šikmou
příčku, což písmu propůjčovalo knižní vzhled. Kurzí-
va nezapřela kaligrafickou inspiraci, ale nepůsobila ar-
chaicky ani sentimentálně. Porota však uvedené skuteč-
nosti považovala za handicapy předloženého návrhu.
Proto v druhé fázi práce, kdy měli autoři předložit kom-
pletní soubor verzálek, minusek a číslic základního ře-
zu a ukázky řešení kurzívy a půltučného řezu, vzniklo
pod značkou Kolektivu úplně nové a jiné písmo. Mělo
robustní otevřenou kresbu s maximálně zvětšenou mi-
nuskovou výškou a exaktně prokreslenými serify. Velká
abeceda je převážně kreslena v clarendonovském stylu.
Minusky mají charakter přechodové antikvy s ostře ve-
denými horními oblouky. Na jejich kresbách je znát
autorův zájem zdůraznit všechny detaily, které mohou
podpořit rozlišitelnost jednotlivých znaků, a tím i dob-
rou čitelnost textu z nich vysázeného.
Porota vybrala a k realizaci doporučila návrh podniko-
vého písmaře Grafotechny Stanislava Marša. Od roku
1957 bylo toto písmo pod názvem Public k dispozici
ve všech našich tiskárnách. Používalo se nejen k výro-
bě novin, ale i k realizaci ostatních tiskovin, bohužel
i knih. S odstupem času, když prohlížím publikované
výsledky této třetí soutěže, se nemohu zbavit dojmu,
že Týfovo novinové písmo by bylo mnohem vhodnější
pro tak všestranné použití.
24.10.2000, 23:09
 Týfova antikva

Čtvrtá soutěž byla vypsána na jaře roku 1959 Českoslo-

venským komitétem pro přípravu Mezinárodní výstavy
knižního umění „iba“ Lipsko v součinnosti se Svazem
československých výtvarných umělců a dalšími insti-
tucemi: Cílem této soutěže bylo podnítit české tvůrce
k vytvoření nového krásného knižního písma. Byla uza-
vřena v lednu 196o a Josef Týfa ji sám obeslal dvěma
návrhy. Oba byly vytvořeny během jediného roku. Po-
rota vybrala a doporučila k realizaci návrh, který vznikl
jako druhý, označený heslem „xxi c“.
Týfova antikva s kurzívou je soudobé písmo, které
v sobě slučuje mnohá pozitiva, která přinesl předchozí
historický vývoj latinky. Svým výtvarným charakterem
se řadí mezi přechodová písma. Stojí mezi dynamic-
kými renesančními antikvami garamondovského typu,
z nichž přejímá většinu šířkových proporčních vztahů
a u řady liter i celkové anatomické rozvržení písmo-
vých detailů, a statickou klasicistní didotovskou anti-
kvou, s níž ji spojuje kresba tenkých rovných serifů
bez náběhů a kolmá osa stínování jednotlivých pís-
men. Serify písmové tahy nejen zakončují, ale po-
máhají vytvářet klidnou horizontalitu řádek. Přímé
tahy nejsou stereotypně rovnoběžné, ale v jemných klí-
nech se rozšiřují a zužují. Velká bohatost v prokres-
lování jednotlivých písmen není v žádném případě sa-
moúčelná, ale je racionálně motivovaným záměrem:
funkčně vyřešit ta místa v kresbách liter, kde při tisku
vzniká nebezpečí slití několika tahů. Velice citlivě jsou
zvažovány vnější i vnitřní siluety písmen a světlé plochy
uvnitř i vně znaků.
Vítězný návrh Týfovy antikvy působí nesmírně klid-
ným a vyrovnaným dojmem. V souboru znaků malé
abecedy nejvíce zaujme zcela nově koncipovaný znak
minusky a, kde horní obloukovitý tah není zakončen
obvyklou kapkou ani jednostranným serifem, ale je po
celé délce nasílen. Vzniká tak nejen nová estetická kva-
lita, která vzhledem k velké frekventovanosti tohoto
znaku v sázeném textu je nositelem výtvarného cha-
rakteru celého písma, ale toto řešení je zároveň i funkč-
ní. Při sazbě malých stupňů vylučuje mechanické zali-
tí jednoho z nejhustších znaků v celé abecedě. Takto
koncipované a má svůj optický protějšek ve skupině
liter s převážně trojůhelníkovou kresbou v, x, z, u nichž
vedlejší tah je proti obvyklé konvenci nakreslen výraz-
ně silnější. Kapkovitá zakončení výběhových tahů ba-
revností i tvarem korespondují s tečkami nad i a j a v ryt-
mu textu v blízkosti až krystalicky čistých serifů
vytvářejí vizuální kontrapunkt. Celá partie dolních do-
tahů je záměrně opticky vylehčena. Je to patrné na dol-
ní smyčce minusky g, na jemném, do síly serifu se zu-
žujícím oblouku u j a výraznou kapkou zakončeném
tenkém tahu u y. V souboru verzálek základního písma
jsou záměrně oproštěny všechny vnitřní plochy písmo-
vých znaků. Výběhové tahy liter C a S jsou zakončeny
krátkými jednostrannými serify, které nepřesahují do
vnější siluety písmene. Střední horizontální linie je pro
lepší čitelnost zdůrazněna například u A a H a obdobně
i u liter E a F, kde v zájmu optického vyrovnání liter
v řádce textu střední horizontální tahy nejsou zakon-

13

Tyfa indd 12-13 24.10.2000, 23:09

 čeny serifem. U antikvových písem se běžně setkáváme
s hlavními, silnými, a vedlejšími, slabými tahy; u Tý-
fovy antikvy tuto obvyklou dvojici doplňuje ještě třetí
mezistupeň, což písmu propůjčuje velkou kresebnou
bohatost.
V nakloněném vyznačovacím řezu jsou verzálky v pod-
statě skloněnou antikvou. Platí to i pro literu Q, která
je jak u základního písma, tak i v tomto souboru doko-
nalou ukázkou využití kontrastních grafických prvků.
Krátká úsečka apendixového tahu v nezvyklém úhlu
zasahuje do uzavřeného oblého tvaru základního zna-
ku. Minusky mají ryze kurzivní charakter a v rytmu
sázeného textu se svým zúženým obrazem výrazně od-
lišují. Ve vizuálním horizontu, který je dán základní
minuskovou výškou, jsou jednotlivé znaky prokreslo-
vány v bohatých formách. V partii horních a dolních
dotažnic je celá kresba naopak zklidněna rovnými seri-
fy, které vhodně korespondují se základním písmem.
Jak antikvou, tak kurzívu doplňuje soubor číslic, který
je nakreslen tak, aby harmonoval s verzálkami i minus-
kami. Číslice jsou proto o něco menší než verzálky,
ale podle principu, který platí pro navrhování minus-
kových číslic, přesahují směrem nahoru nebo dolů gra-
fickou osnovu. U kurzivních znaků je dvojka v horní
partii zcela uzavřena. Nuly, aby byly odlišeny od liter O,
mají při stínování zdůrazněnu horní a dolní partii. Oba
dva řezy mají citlivě vyřešené akcenty i soubory diakri-
tických znamének. Tak jak to u vynikajících písmových
návrhů bývá, znaky & jsou nejen ukázkou kreslířské
dokonalosti, ale zároveň i dokladem výtvarné inven-
ce.
Návrh zaslaný do soutěže pod heslem „21C“, který byl
nakreslen nejdříve a nebyl vybrán k realizaci, je o ně-
co světlejší a v celkovém výrazu měkčí. Má v podstatě
stejné rozvržení kresby v ploše – až na nepatrné vý-
jimky: například u prvé verze je minuska kurzivové-
ho p kreslena v typicky garamondovském schématu,
zatímco u realizované verze se stavbou blíží basker-
villovské kurzívě. V prvém návrhu mají obě verzálky
Q apendixové tahy výrazně prohnuté. Serify u všech
verzálek a minusek jsou prokreslovány do jemných klí-
nů. Živější modelace je i u svislých hlavních tahů, kte-
ré, převážně u malé abecedy, se směrem nahoru nepa-
trně rozšiřují. Kapkovité zakončení výběhových tahů
v obou souborech minusek, jak u antikvového písma,
tak u doprovodné kurzívy, má eliptický tvar a je plynule
napojeno na slabý tah. Kurzivní minusky jsou o něco
světlejší, mají ostřejší a užší kresbu a oblouky, které
nejsou vedeny v tak měkkých křivkách jako u realizo-
vaného návrhu.
V poměrně nedlouhé historii původní české písmařské
tvorby zaujímá Týfova antikva s kurzívou bezesporu
nejpřednější místo. Zatímco písmařské dílo Vojtěcha
Preissiga se vyznačovalo tvarovou neobvyklostí a Men-
hartova písma byla ortodoxně kaligrafická, Týfovy ori-
ginální a přitom naprosto funkční písmové návrhy,
v nichž se exaktně přímé linie dříků a serifů rytmicky
střídají s vypjatými oblouky spojovacích a oblých tahů,
úzce souvisejí nejen s výtvarnou formou užitého umě-
ní začátku šedesátých let, ale zejména s tvaroslovím
nejprogresivnější světové architektury té doby. Týfova

14

Tyfa indd 14-15 24.10.2000, 23:09

 antikva a kurzíva je souměřitelná s pracemi například
Hermanna Zapfa, Adriana Frutigera nebo Jana Tschi-
cholda, kteří ovšem měli to velké štěstí, že spolupra-
covali s firmami, které jejich návrhy uměly dokonale
realizovat.
Týfova antikva s doprovodnou kurzívou byla realizová-
na ve všech typosázecích technologiích své doby. Nej-
dříve je Grafotechna v závodě v Modřanech připravila
k odlévání pro ruční sazbu; matrice pro strojovou saz-
bu se vyráběly v Záběhlicích. Kvalita těchto realizací,
které se protáhly na mnoho let, nepřekročila obvyklý
problematický standard těchto podniků. Do svého pro-
gramu pro ruční fotosázecí stroje toto písmo zařadila
v roce 1970 také firma Berthold Fototype GmbH, bo-
hužel s velmi necitlivě nakreslenými univerzálními ak-
centy od návrháře této firmy. V roce 1972 vydala Týfovu
antikou a kurzívu jako suché obtisky určené pro český
trh firma Transotype.

15

Tyfa indd 14-15 24.10.2000, 23:09

 Academia
Pátá a poslední soutěž byla vypsána skoro až po deseti
letech. Nebylo to proto, že by v našich tiskárnách bylo
nových písem nazbyt. Naopak, písmový fond byl neu-
stále nedostačující. Grafotechna, jediný monopolní vý-
robce písma u nás, totiž nestačila vyrábět ta písma, která
byla do výroby doporučena z předchozích soutěží, ani
písma ze svého programu.
Koncem šedesátých let byla vypsána soutěž na zvláštní
písmo pro vědeckotechnické publikace. V soutěžních
podmínkách je požadavek, že kromě antikvy, kurzívy
a půltučného řezu musí být k tomuto písmu vypraco-
vána i azbuka, řecká abeceda, matematické a chemické
značky, včetně indexů a exponentů. Šířku jednotlivých
znaků bylo třeba kreslit v limitovaných rozměrech,
umožňujících ražení matric jak pro řádkové stroje, tak
pro stroje Monotype i pro ruční sazbu. Ukončení sou-
těže bylo načasováno tak, aby výsledky mohly být vy-
staveny u příležitosti XI. kongresu ATypI, který se měl
konat v Praze v létě 1968. Ale vzhledem k srpnové oku-
paci se kongres i výstava uskutečnily až v následujícím
roce.
První cenu i doporučení k realizaci získal Josef Týfa.
Jeho návrh, který pod názvem Academia v dalších le-
tech realizovala Grafotechna, byl plně podřízen poža-
dovanému použití. Klidné, robustní, příjemně tmavé
16
Tyfa indd 16-17
písmové znaky navazují na pozdně renesanční planti-
novské typy. Šířkové proporce jsou mírně diferencova-
né, základní minusková výška je zvětšena na úkor hor-
ních i dolních dotahů. V horní polovině malé abecedy
čitelnost písma podporují trojúhelníkové, krátké, ro-
bustní, jednostranné serify. Charakteristická pro všech-
ny řezy je verzálka i minuska z, kde je vizuální důraz
soustředěn na horizontální tahy a antikvová malá y s na-
síleným obloukem dolního tahu. U kurzívy mají minus-
ky otevřenou kresbu, v rytmu řádky se uplatňuje ostré
nasazení a prohnutí obloukových tahů. Na latinkové
řezy navazují tři azbuky. Ve všech souborech číslic je
znát autorův záměr vytvořit maximálně čitelné a optic-
ky vyrovnané znaky.
Týfa nejdříve nakreslil několik studií zkušebních slov
sestavených z minusek základního řezu, v nichž hledal
celkové kresebné pojetí a tvary serifů spíše než propor-
ce jednotlivých liter a barevnost duktu, které mu byly
od začátku práce dost jasné. Konečné verzi předcházela
kresba kompletního souboru malé abecedy. U těchto
minusek jsou horní jednostranné serify rovné a skloně-
né a ještě nemají definitivní klínový tvar.
Pro písmo Academia je typické, jak Týfa zdůrazňuje
funkčnost před originalitou a v kresbách písmen vědo-
mě potlačuje všechno, co neslouží dobré čitelnosti.
24.10.2000, 23:09
 Juvenis
Týfu provokuje problém zhumanizování lineárních pí-
sem, zejména statických grotesků vyvažovaných po-dle
kolmé osy. Studie na toto téma z roku 1964 zahrnuje ně-
kolik verzálek, číslic a úplnou malou abecedu. Všechny
tyto písmové znaky jsou poměrně široké a výrazně pro-
modelované. U většiny minusek jsou rovné hlavní tahy
zakončeny malými hranatými serify, které nakreslený
tvar diagonálně vyvažují na podkladové ploše.
Jedním z velkých témat písmařské tvorby druhé polovi-
ny 20. století je prolínání a vzájemné ovlivňování prin-
cipů dvou základních druhů písem – serifových a bez-
serifových. Týfův přínos k řešení tohoto problému je
naprosto originální, a uvědomíme-li si dobu vzniku ná-
vrhu, i ojedinělý. Na začátku 70. let se tímto problémem
znovu zabývá. A vzniká písmový projekt, který před-
stavil na své výstavě v Památníku písemnictví v květnu
1975 pod jménem Juvenis. Písmo Juvenis je stylově do-
konalý celek složený z bezserifových, mírně šířkově di-
ferencovaných, skoro monolineárních verzálek a z úz-
kých minusek, které mají groteskový skelet doplněný
krátkými hranatými serify, umístěnými jen v místech
nejdůležitějších pro proces čtení. Postavení těchto se-
rifů odpovídá logice psaní. Výjimečně působí malé d,
u kterého je na horním konci serif vypuštěn, zatfmco
v jeho dolní části je ponechán.
Autor sám o své práci píše: „Pro toto písmo jsem volil
litery nepatrně užší, než bývá běžný grotesk, abych do-
sáhl větší kompresnosti a návaznosti liter ve slovech.
Vrátil jsem minuskulím serify tam, kde mohou slou-
Tyfa indd 16-17
žit k lepšímu spojení písmen v jednotlivá slova, na za-
čátku a konci jednotlivých znaků. Také řádky působí
pomocí užitých serifů uceleněji a sympatičtěji. Vzniká
jistá iluze spodní linky a jednotlivé řádky jsou od sebe
výrazněji odděleny. Toto se týká minuskulí, versálky
podržují zvolenou štíhlost, možnost komprese a serify
pokládám za přebytečné.“
Juvenis není reakcí na žádnou konkrétní soutěž. Týfa
v tomto písmu uskutečňuje svůj osobitý průzkum čitel-
nosti, který vychází ze zhodnocení celé struktury sazby
stránky, a ne jen z izolovaného působení tvaru jedno-
ho samostatného písmene v řádce. Původně bylo sice
určeno pro tisk dětské literatury, ale nepochybně by
díky své dobré čitelnosti a neopominutelné výtvarnosti
našlo i širší uplatnění.
K Juvenisu se s určitým časovým odstupem, v roce 1976,
Josef Týfa vrací. Základní písmo ještě mírně zužuje
a nepatrně protahuje serify u minusek. U některých
písmen malé abecedy, například k a y, je znát určitá re-
miniscence na písmovou školu Jaroslava Bendy. U ma-
lého g použil stejné osobité schéma kresby jako ve
svém návrhu bezserifového písma z roku 1954. K zá-
kladnímu písmu připojil ještě půltučný (1979) a kurziv-
ní (1978–79) řez. V těchto letech také zkouší k úzkým
monolineárním verzálkám přiřadit kurzivně formova-
né minusky. Týto studie zaměřené na tvar a velikost se-
rifů a sklon písma mají základ v psaní nástrojem, který
zanechává měkkou, kulatou, stejně silnou stopu.
17
24.10.2000, 23:09
 Amos

Dalším autorovým projektem, ke kterému vznikla pr-

vá studie v roce 1982, je lineární antikva Amos. Barev-
nost tohoto písma je o něco světlejší než standardní
knižní sazba. Jak v zúžených šířkových proporcích,
tak i v rozvržení do horizontálních linií blízce na-
vazuje na Juvenis. Na rozdíl od něho však jsou všech-
ny tahy jak u minusek, tak u verzálek důsledně za-
končeny malými skrytými serify s výrazným měkkým
náběhem. Amos je písmo klidu a harmonie. Forma ma-
lých skrytých serifů zakončujících skoro monolineár-
ní tahy, použitá v písmu Amos, připomíná tvarosloví
nápisové antikvy českého baroka, která byla tesána do
kamene.
V archivu Josefa Týfy je nedatovaná studie zkušebního
slova z lineární antikvy se skrytými serify, která má vel-
mi citlivou, graciézní kresbu. Její vertikální i horizon-
tální proporce odpovídají písmu Amos, což signalizuje,
že vznikla asi dříve než toto písmo nebo současně s ním.
Škoda, že není zpracována ve stejném rozsahu.

Italienky

Na konci 70. a na začátku 80. let Týfa experimentuje

s principem italienky, lineárního serifového písma,
u kterého je důraz v barevnosti znaků kladen do hori-
zontálních partií písmen. Jedna ze studií je věnována
úzké titulkové verzi. Ve třech obdobných řezech této
verze hlavně zkosením kulatých tvarů dosahuje nové-
ho, skoro industriálního efektu.
V dalších studiích se zaměřuje na italienky, které by
mohly kromě titulků být použity i k sazbě delších tex-
tů. V Týfově interpretaci mají otevřenou obdélníkovou
kresbu. U minusek je hodně zvětšena základní výška.
Sledujeme-li datované studie od roku 1977 do roku
1982, uvědomujeme si proměny v síle mezi světlejšími
hlavními tahy a silnějšími horizontálními tahy. Pozděj-
ší návrhy jsou méně kontrastní, ale tmavší a robustněj
ší v duktu. V tomto neuzavřeném projektu se odráží
skutečnost charakteristická pro písmovou tvorbu 70.
a 80. let, kdy titulková, výtvarně výrazná písma, měla
vliv na tvorbu textových řezů.

18

Tyfa indd 18-19 24.10.2000, 23:09

 ITC Týfa

Na konci 80. let projevil o Týfovu antikou zájem tehdy na světě nej-
větší distributor písmových licencí, společnost International Typeface
Corporation z New Yorku. Tento zájem byl ale podmíněn digitalizací
původního návrhu a doplněním o další řezy tak, aby vznikla rozsáh-
lá, mnohostranně využitelná písmová rodina. Tohoto úkolu se ujal
v roce 1995 František Štorm, který při jeho řešení úzce spolupracoval
s Josefem Týfou. Přestože je mezi oběma písmaři věkový rozdíl přes
padesát let, pracovali na tomto projektu s maximálním porozuměním.
Josef Týfa se poprvé setkal s precizní, technicky i výtvarně dokonalou
realizací svého návrhu. O postupu práce František Štorm píše: „Nově
vytvořené tučné řezy vycházejí z Týfových kreseb liter a, n, p, jejichž
tmavost byla zvětšena ještě asi o 3 % kvůli lepší vyznačovací funkci.
Textové řezy mají vlasové tahy zesíleny asi o třetinu, zmírněn je kon-
trast slabých a silných tahů pro zlepšení čitelnosti ve velikostech pod 12
typografických bodů. Při výrobě půltučných řezů jsme si opět pomohli Style: (Plain)
Version: 001.000 Outline Character Data
Document:untitled -1
Point Size:967

elektronickou interpolací.“
Em Size: 1000 Tyfa ITC CE st 11. 10. 2000 22:51 (Type 1)

left sidebearing: 48
right sidebearing: 11

Týfova antikva byla původně navržena jako písmo éry knihtisku. Při di- #97
a
top: 500
bottom: -15

gitalizaci musel být brán zřetel na to, aby se výsledné písmové tvary daly width: 502

dobře tisknout nyní převládajícím ofsetem. Proto všechny znaky prošly

určitou, pro běžného čtenáře nepostřehnutelnou korekcí a uskutečnila
se řada menších změn. Nejmarkantnější je jinak vytvořená kurzivní
minuska x, jejíž tenká ramena jsou oproti původnímu návrhu zakon-
čena výraznými kapkami. Textový řez s odpovídající kurzívou byly
doplněny o střední a půltučné dukty. Jako uznání českého původu
a vyjádření úcty k jeho tvůrci ponechala společnost ITC v názvu, pod
nímž je toto písmo od jara 1998 distribuováno, čárku nad ý ve slově
Týfa, grafický prvek v anglosaském světě velmi neobvyklý.
Všechna Týfova písma jsou kreslena ve velikosti písmové kuželky 12 ci-
cer. Návrhy, které byly určeny pro soutěže, jsou na čtvercových kartič-
kách papíru s osnovou předrýsovanou nebo předtištěnou světle mod-
rou barvou. Na každé kartičce byla umístěna jedna litera tak, jak to
požadovaly soutěžní podmínky. Některé kartičky jsou ořezány na šířku
písmové matrice, aby se z nich dala skládat slova. Přípravné studie
na pásech papíru jsou stejně velké, jen několik z nich je kresleno ve
dvojnásobné velikosti. Kontura písma je vypracována černou tuší, os- Manufactured with FontStudio® ©1990, 1991 AB Vista Company
© Frantisek Storm. www.stormtype.com
Page 1

trým perem, vnitřek kresby je vyplněn štětcem. Minimální korektury

jsou provedeny bělobou. Některým jeho návrhům předcházely tužkou
psané studie, v nichž si ověřoval rytmus, proporce a logiku tvarů jed-
notlivých písmen. Nikdy však nešlo o ozdobný, kaligrafovaný projev.
V některých Týfových podnikových značkách najdeme přímou reflexi
písem, na kterých zrovna pracoval, například u značky, kterou navrhl
pro Jitex. Nebo naopak se logotyp mohl stát východiskem pro novou
titulkovou abecedu – tak tomu mohlo být třeba u značky pro Unitex.
Týfovo písmařské dílo působí impozantně. S velkou výtvarnou invencí
reagoval na často dost problematicky formulovaná zadání a podmínky
písmových soutěží. Výsledky jeho výtvarné práce bohužel dlouhá léta
negativně ovlivňovala špatná technická úroveň písmolijny Grafotech-
na, kde se od 50. let jeho návrhy realizovaly. Nepodléhal upachtěné
snaze o vytvoření národních typografických abeced, ale svým dílem,
které má nepopiratelně český charakter, se přímo začlenil do světové
písmařské produkce. Do pomyslného zlatého fondu idejí a reálií gra-
fického designu patří mnohé z jeho prací. Na nejpřednějším místě
ale stojí Týfova antikva jako typické písmo poloviny 20. století, písmo
s optimální čitelností, originální a krásné.

Jan Solpera, březen 2000

19

Tyfa indd 18-19 24.10.2000, 23:10

 R*&
afm
Týfa Text

Regular
ABCDEFGH
JKLMNPQR
ABCDEFGH
JKLMNPQR
www.pismolijna.cz

Medium
ABCDEFGH
JKLMNPQR
Bold

STUVWXYZ STUVWXYZ STUVWXYZ

abcdefghjkm abcdefghjkm abcdefghjkm
oqrstuvwxyz oqrstuvwxyz oqrstuvwxyz
0123456789& 0123456789& 0123456789&

ABCDEFGH ABCDEFGH ABCDEFGH

JKLMNPQR JKLMNPQR JKLMNPQR
STUVWXYZ STUVWXYZ STUVWXYZ
abcdefghjkm abcdefghjkm abcdefghjkm
oqrstuvwxyz oqrstuvwxyz oqrstuvwxyz
0123456789& 0123456789& 0123456789&
Italic Medium Italic Bold Italic
20

Tyfa indd 20-21 24.10.2000, 23:10

 f&k
azg
Regular
ABCDEFGH
JKLMNPQR
www.stormtype.com

ABCDEFGH
JKLMNPQR
Medium
ABCDEFGH
JKLMNPQR
Týfa ITC

Bold

STUVWXYZ STUVWXYZ STUVWXYZ

abcdefghjkm abcdefghjkm abcdefghjkm
oqrstuvwxyz oqrstuvwxyz oqrstuvwxyz
0123456789& 0123456789& 0123456789&

ABCDEFGH ABCDEFGH ABCDEFGH

JKLMNPQR JKLMNPQR JKLMNPQR
STUVWXYZ STUVWXYZ STUVWXYZ
abcdefghjkm abcdefghjkm abcdefghjkm
oqrstuvwxyz oqrstuvwxyz oqrstuvwxyz
0123456789& 0123456789& 0123456789&
Italic Medium Italic Bold Italic
21

Tyfa indd 20-21 24.10.2000, 23:10

 Použitá literatura:
Typografia 8/1953
Typografia 2/1955
Typografia 6/1955
Typografia 2-3/1960
Typografia 11-12/1968
Písmo (značky) kniha. Katalog výstavy Josefa
Týfy. Památník národního písemnictví,
1975
Jan Solpera: Týfova antikva – původní
československé typografické písmo. Střední
průmyslová škola grafická,1987 U&lc
9/1998
František Štorm: TypoKatalog2, Střešovická
písmolijna, 1999
Bibliografie:
Typografia 8/1953
Trefný, L.: Řešíme nedostatek kreseb písem
pro řádkové sázecí stroje in
Typografia 2/1955
Typografia 8/1955
Naše písmařství na nové cestě a Vítězné návrhy
ze soutěže Krásné knižní písmo in
Typografia 2-3/1960
Murat, René: Moderní české písmařství in
Typografia 11-12/1968
Hofmeisterová, Jana: Josef Týfa, Výtvarník
a kniha (13)
Písmo (značky) kniha: Katalog výstavy Josefa
Týfy. Památník národního písemnictví,
Praha 1975
Fabel, Karel: Současná typografie, Odeon,
Praha 1980
Who’s who in Graphic Art, Amstutz and
Herdeg Graphis Press, Zürich,1962
Solpera, Jan: Týfova antikva. Původní
československé typografické písmo. SPáG, Praha
1987
SČUG Hollar, současná grafika. SČUG Hollar,
Praha 1992
Nová encyklopedie českého výtvarného umění,
Academia, Praha 1995
Česká grafika 20. století, SČUG Hollar, Praha
1997
Berry, John D.: New from ITC (In: Upper &
Lower Case 24.4, New York 1998)
Typography – when, who, how, Kölemann,
Köln 1998
Štorm František: TypoKatalog2, Střešovická
písmolijna, Praha 1999
XIX. bienále Brno 2000, Moravská galerie,
Brno 2000
Zastoupení ve sbírkách:
Uměleckoprůmyslové muzeum Praha
Moravská galerie Brno
Muzeum umění a informačního designu
Benešov u Prahy
Knihy upravené Josefem Týfou
O – obálka
V – vazba
P – přebal
GÚ – grafická úprava
Antar bojující. Výbor z literární tvorby
Václava Čedíka, Státní zdravotnické
nakladatelství, Praha 1963, frontispis –
Miloš Antonovič, O, V, GÚ
Kol. autorů, vědecký redaktor akademik
Jan Filip: Výstava Velká Morava – 1100 let
tradice státního a kulturního života, ČSAV,1964,
O, GÚ
Josef Macek: Italská renesance, ČSAV,
Praha 1965, O, V, GÚ
Karel Šiktanc: Zaříkávání živých, Klub
přátel poezie, Československý spisovatel,
Praha 1966, frontispis – Ivan Urbánek, O,
V, GÚ
Snímky krajiny poezie – malý výbor
z jugoslávských básníků XX. století, Klub
přátel poezie, Československý spisovatel,
Praha 1966, kresba na předsádce – Marijan
Pogačnik, O, V, GÚ
Písně lidu pražského, Klub přátel poezie,
Československý spisovatel, Praha 1966, O,
V, GÚ
Oldřich Mikulášek: To královské, Klub
přátel poezie, Československý spisovatel,
Praha 1966, frontispis Přemysl Rolčík, O, V,
GÚ
František Hrubín: Lásky, Klub přátel
poezie, Československýspisovatel, Praha
1967, V, GÚ, obálka s kresbou Aloise
Wachsmanna
Noví američtí básníci. Obeznámeni s nocí,
Klub přátel poezie, Československý
spisovatel, Praha 1967, V, GÚ, obálka
s kresbou Ben Shahna
Hanuš Jelínek: Zpěvy sladké Francie, Klub
přátel poezie, Československý spisovatel,
Praha 1967, V, GÚ, obálka s kresbou A.
Renoira
Sto moderních básníků, Klub přátel
poezie, Československý spisovatel, Praha
1967, O, V, GÚ
Richard Matthias Müller: Sokratovské
dialogy – 103 rozhovory o Německu, Mladá
fronta, Praha 1968, P, V, GÚ
C. Wright Mills: Sociologická imaginace,
edice Ypsilon sv 3, Mladá fronta, Praha
1968, O, GÚ
Václav Černý: Studie ze starší světové
literatury, edice Ypsilon sv 9, Mladá fronta,
Praha 1969, O, GÚ
Erich Fromm: Lidské srdce a jeho nadání
k dobru a zlu, edice Ypsilon sv 7, Mladá
fronta, Praha 1969, O, GÚ
Jean Fourastié: 40 000 hodin, edice
Ypsilon sv 8, Mladá fronta, Praha 1969, O,
GÚ
Sigmund Freud, Vybrané spisy I, II,
Státní zdravotnické nakladatelství, Praha
1969, V, P, GÚ
František Gross – František Gross,
Obelisk, 1. svazek edice Situace, Praha
1969, GÚ
Jan Kříž: Šmidrové, Obelisk, 6. svazek
edice Situace, Praha 1970, GÚ
Miroslav Lamač: Jiří Kolář, Obelisk,
3. svazek edice Situace, Praha 1970, GÚ
Luis de Góngora y Argote: Samoty,
Odeon, Praha 1970, O, V, GÚ
Oldřich Králík: Nejstarší rodokmen české
literatury, Československý spisovatel, Praha
1971, O, V, GÚ
Václav Stejskal: Zápas o vlastní hlas,
Albatros, Praha 1972, O, GÚ
Jaroslav Nečas, Libor Knězek: Malý
literární místopis Československa,
Československý spisovatel, Praha 1972, GÚ
Dominique Lapierre a Larry Collins:
Schůzky se smrtí / život španělského torera El
Cordobése, Mladá fronta, Praha 1972, O, GÚ
Thornton Wilder: Březnové idy, Odeon,
Praha 1972, O, V, GÚ
Josef Kočí: Čarodějnické procesy,
Horizont, Praha 1973, O, GÚ
Bohumil Říha: Zatvrzelý sen, Albatros,
Praha 1973, O, V, GÚ
Jiří Medek: Píšťaličky, Mladá fronta,
Praha 1974, P, V, GÚ
Jefim Borisovič Čerňak: Přízraky starého
světa, Mladá fronta, Praha 1974, O, GÚ
Vilém Nejtek: Smrt se učí létat, edice
Archiv, Mladá fronta, Praha 1974, O, GÚ
Grzegorz Jaszuňski: Atentáty na sny, edice
Archiv, Mladá fronta, Praha 1975, O, GÚ
Erich Maria Remarque: Černý obelisk,
Klub čtenářů Odeon, Praha 1975, O, V, GÚ
Giuseppe Dessi: Ostrov stínů, Klub
čtenářů Odeon, Praha 1975, O, V, GÚ
Marcel Pagnol: Jak voní tymián, Klub
čtenářů Odeon, Praha 1975, O, V, GÚ
Jiří Medek: Příběh, Mladá fronta, Praha
1975, P, V, GÚ
MUDr. Jaroslava
Pondělíčková-Mašlová: O sexuální výchově bez
rozpaků, Avicenum, Praha 1976, O
Thomas Gallagher: Zkáza bitevní lodi
Tirpitz, edice Archiv, Mladá fronta, Praha
1976, O, GÚ
Konstantin Paustovskij: Živá a mrtvá
slova, Albatros, Praha 1977, O, V, GÚ
Umělecké památky Čech A/J, svazek 1.,
Academia, ČSAV, Praha 1977, grafická
úprava – Petr Čech a J. Týfa, P, V

22

Tyfa indd 22-23 24.10.2000, 23:10

 S diplomatickou poštou po Evropě i Asii,
edice Archiv, Mladá fronta, Praha 1978, O,
GÚ
Franz Fühmann: Dvaadvacet dní aneb Půle
života, Odeon, Praha 1979, O, V, GÚ
Jurij Voronov: Blokáda, Práce, Praha
1980, ilustrace – Michael Romberg, GÚ
Česká poezie XX. století, Klub přátel
poezie, Československý spisovatel, Praha
1980, O, V, GÚ
Nicolás Guillén: Antilské rytmy, Klub
přátel poezie, Československý spisovatel,
Praha 1980, kresby Nicoláse Guilléna
a současných kubánských grafiků, GÚ
Guillaume Apollinaire: Hudebník ze
Saint-Merry, Klub přátel poezie,
Československý spisovatel, Praha 1980,
ilustrace vybral Václav Kubín, GÚ
William Shakespeare: Hamlet kralevic
dánský, Klub přátel poezie, Československý
spisovatel, Praha 1981, ilustrace – Josef
Šíma, O, V, GÚ
Bernard Bolzano: Vlastní životopis,
Odeon, Praha 1981, GÚ
Olga Berggolcová: Vlaštovka mého osudu,
Odeon, Praha 1982, O, V, GÚ
František Tomáš Bratránek: Výklad
Goethova Fausta, Odeon, Praha 1982,
O, V, GÚ
Umělecké památky Čech T/ž, svazek 4.,
Academia, ČSAV, Praha 1982, grafická
úprava – Petr Čech, P, V
Radko Pytlík: Švejk dobývá svět, edice
Okamžiky, Kruh, Hradec Králové, 1983, GÚ
Miloš Marten: Imprese a řád, Odeon,
Praha 1983, GÚ
Charles Dickens: Oliver Twist, Vyšehrad,
Praha 1985, P, V, GÚ
Jan Mukařovský: O motorickém dění
v poezii, Odeon, Praha 1985, GÚ
Marie Krulichová a Milan Jankovič:
Zapomenuté hlasy, Kruh, Hradec Králové
1986, GÚ
Luigi Pirandello: Noc, Odeon, Praha
1986, ilustrace – Jiří Školník, GÚ, vydání
v kožené vazbě
Jan Evangelista Purkyně: Nitky z mého
života, Odeon, Praha 1987, GÚ
Radim Kalfus: Vzpomínky na dr. Alberta
Schweitzera a na Lambaréné. Velký doktor,
Kruh, Hradec Králové 1988, P, V, GÚ
Eduard Polívka: Pražský rytec a medailér
Antonín Guillemard 1747-1812, Česká
numismatická
společnost Praha 1988, O, V, GÚ
Juana Inés de la Cruz: Naděje do zlata
tkaná, Vyšehrad, Praha 1988, P, V, GÚ
Jaroslav Hašek: Povídky I,
Československý spisovatel, Praha 1988, na
obálce karikatura autora od Josefa Lady,
GÚ
Tyfa indd 22-23
Charles-Louis Secondat baron de la
Bréde et de Montesquieu: Perské listy,
Odeon, Praha 1989, GÚ, též vydání
v kožené vazbě
Jiří Kolář: Prométheova játra,
Československý spisovatel, Praha 1990,
O,V,GÚ
Vratislav Schreiber: Lidský stres,
Academia, ČSAV, Praha 1992, O
Jan Amos Komenský: Obecná poradna
o nápravě věcí lidských, I–III. sv,
Nakladatelství Svoboda, Praha 1992, P, V,
GÚ
Jiří Kolář, Odeon, Praha 1993, ilustrace
– Jiří Kolář, GÚ
Jiří Kolář: Černá lyra, Návod k upotřebení,
Marsyas, Z pozústalosti pana A., Vršovický
Ezop, Česká suita, Odeon, Praha 1993, přebal
s použitím fotodokumentace environmentu
Ezop Jiřího Koláře, V, GÚ
Josef Vachek: Vzpomínky českého anglisty,
H&H, Jinočany,1994, O, GÚ Mikuláš
Medek: Texty, Torst, Praha 1995, GÚ
Jiří Kolář: Přestupný rok, Deník, Mladá
fronta, Praha 1996, koláž na přebalu – Jiří
Kolář, GÚ
Stéphane Mallarmé: Faunovo odpoledne
a jiné básně, Svoboda, Praha 1996, O, GÚ
Jiří Kolář: Černá lyra, Čas, Očitý svědek,
Mladá fronta, Praha 1997, koláže na
přebalu – Jiří Kolář, GÚ
Česká společnost na konci tisíciletí 1–2,
Karolinum, Praha 1999, grafická úprava –
Kateřina Řezáčová, O
Petr Piťha: Učitelé, společnost a výchova,
Karolinum, Praha 1999, grafická úprava –
Kateřina Řezáčová, O
Lubomír Opletal, Veronika Opletalová:
Lék a jeho vývoj v dějinách, Karolinum, Praha
1999, grafická úprava Kateřina Řezáčová, O
Božena Kopičková, Anežka Vidmanová:
Listy na Husovu obranu z let 1410–1412,
Karolinum, Praha 1999, grafická úprava –
Kateřina Řezáčová, O
Jiří Kolář: Psáno na pohlednice I, Mladá
fronta, Praha 1999, koláže na přebalu a na
předsádkách – Jiří Kolář, GÚ
24.10.2000, 23:10
Návrhy písem Josefa Týfy:
1952: Kolektiv, spolupráce: Stanislav
Duda, Karel Míšek
1955: Kolektiv- azbuka, spolupráce:
Stanislav Duda, Karel Míšek
1959–60: Týfova antikva, Týfova kurzíva
1964: Juvenis
1964–68: Academia
1975–78: Návrh písma
1983: Amos
1995: ITC Týfa
Návrhy značek Josefa Týfy:
1942–43: Lenka – lnářské závody 1949:
Script – pásky do psacích strojů 1955:
Československá obchodní komora, LINA –
lněný textil
1956: Elektro Praga, Mitop – Papon,
technické plstě, REPO – kožené oděvy,
Vlnařské závody Brno, YAK – CTX vlněné
přikrývky
1958: Mabel – nábytkový a dekorační textil
1960: Centrotex – textilní rukavice, CTX
– módní textil, Československý komitét
knižní kultury, Grafotechna, Trienále
porcelánu
1961: Sdružení pletařů, Sektorový nábytek
1962: Hudební nástroje
1963: Československý lodní registr, Státní
zdravotnické nakladatelství, Strojírenské
závody
1964: Mezinárodní výstava bižuterie, Jitex –
pletařské závody
1964–65: Galerie Hollar, Klub přátel poezie
1965: Bohemia – sklárny, Pleas pletařské
závody, Sklárny, Sklárny Harrachov,
Sklářská huť
1966: Art Protis Brno, Czechoslovak
Industrial Design, Mladá fronta – knižnice
Ypsilon, Quadrienále keramiky
1967: Textilní závody – Tepna
1967–68: Unitex – Vlnařské závody 1968:
Československá akademie věd,
Nakladatelství Obelisk
1969: Mladá fronta – knižnice Archiv,
Nakladatelství Avicenum, Svět předmětů –
výstava, VIA – Galerie designu
1969–70: Stuhy a prýmky
1971: Technicky pokrokovývýrobek,
Textilní studio M, Textilní studio
1972: Stavby silnic a železnic
1973: Preciosa – brusírna drahých
kamenů
23
Tyfa indd 24 24.10.2000, 23:10