Fixní zubní náhrady

- rekonstruují funkčně jednotlivé zuby resp. korunkové části a doplňují defekty chrupu vzniklé
částečnou ztrátou zubů.

Společná charakteristika a základní znaky fixní protetiky

- dentální přenos žvýkacího tlaku
- pevné spojení s tvrdými zubními tkáněmi pomocí tmelícího materiálu (cementu)
- zuby na nichž jsou náhrady nacementovány, je nutno napreparovat

Výhody fixních náhrad:

- větší komfort při užívání, náhrada je pevně fixována
- fixní náhrada věrněji imituje původní uspořádání zubního oblouku
- krátká doba návyku, pacient brzy přestává vnímat náhradu jako cizí těleso
- větší funkční výkonnost oproti snímatelné náhradě
- větší dlahovací efekt pilířových zubů
- větší psychologický účinek na pacienta

Nevýhody fixních náhrad:

- nutná preparace zubů (často i zdravých)
- obtížné čištění náhrad a okolních tkání
- omezená indikace (zkrácené zubní oblouky, špatný biologický faktor zubu, tremata či diastema

Základní rozdělení fixních zubních náhrad:

- korunkové náhrady
- fixní můstky

Další rozdělení:
Korunkové náhrady:
1. náhrady, které rehabilitují pouze část korunky zubu
- inlej, onlej, overlej, estetické fazety, polokorunky
2. náhrady, které rehabilitují celou korunku zubu:
- čepové korunky, kořenové inleje (kořenové nástavby)
- celoplášťová korunky – plastové, kovové, keramické
- kombinované korunky – kov + plast, kov + keramika - fazetové korunky, skeletové korunky,
metalokeramické korunky

Fixní můstky:
- celoplastové, celokeramické, fazetové, skeletové, metalokeramické, proplachovací, adhezivní

Preparace zubů pro fixní zubní náhrady:

Zuby, které mají být opatřeny jakýmkoliv typem fixní náhrady, je třeba upravit tj. napreparovat do
příslušného tvaru a velikosti.
Napreparovaný zub má být zmenšeninou přirozeného zubu.
Typ preparace je závislý podle typu plánované korunky.

Ukončení preparace ve vztahu k okraji marginální gingivy:

- paragingiválně – v úrovni gingivy
- supragingivákně – nad gingivou
- subgingiválně - pod gingivou
Druhy preparací:
- tangenciální, tzn. „do ztracena“
- schůdková

Tangenciální preparace
- technika preparace i otiskování je jednoduchá
- nemá zřetelně ukončenou preparační hranici
- postrádá tedy přesnost okrajového uzávěru korunky
- zubní technik odhaduje zejména subgingiválně asi 1 mm v gingiválním sulku

Schůdková preparace
- jasná hranice, která jednoznačně určuje přesný okrajový uzávěr korunkové náhrady
- schůdek po obvodu zubu probíhá cirkulárně či pouze částečně, většinou vestibulárně a orálně
Podle tvaru rozlišujeme
- mělký oblý schůdek
- hluboký oblý schůdek
- pravoúhlý schůdek
- schůdek se skosením
Tvar, průběh, šířka a uložení schůdku se odlišuje podle typu korunkové náhrady a lokalizace v
zubním oblouku.

Obecné zásady preparace pro fixní náhrady:

- napreparovaný zub má mít tvar zmenšeného anatomického tvaru zubu
- okluzní plocha – dostatečný prostor pro tloušťku umělé korunky se zachováním hrbolkového
reliéfu
- odstranit pouze tolik tvrdých tkání, aniž by byla ohrožena vitalita zubu
- zajistit tvarem a velikostí retenci budoucí korunkové náhrady tj.
- minimální výška napreparovaného zubu 3-4 mm
- kónicita (sklon stěn) vzhledem k dlouhé ose zubu 5-7°
- zdrsnění povrchu do hloubky 15μm
- obvodové stěny by měli být navzájem paralelní
- zaoblené přechody okluze i incize na ostatní plochy
- na závěr nutná kontrola preparace
Způsob preparace je považován za jeden hlavních faktorů ovlivňující dlouhodobou prognózu zubu a
tím i fixní náhrady.
Otiskování pro zhotovení fixní protetické práce
Po preparaci zubu či zubů se v ordinaci zhotoví tři druhy otisků. Obvykle se jako první pořizuje
okluzní otisk (skusový registrát okluze), následuje hlavní – situační otisk celé čelisti s
napreparovanými zuby, poslední se pořizuje otisk protilehlé čelisti – antagonální otisk..
Úkolem otisků je přenesení anatomických poměrů z dutina ústní do zubní laboratoře.
Z vytvořeného otisku – negativu, se v laboratoři odlije model – pozitiv, věrná kopie čelistí.
Pomocí okluzního registrátu nebo skusových šablon se zajistí přenos vzájemných mezičelistních
vztahů a v této poloze se zafixují v artikulačním přístroji.
  https://www.youtube.com/watch?v=6sKYEcNXYFg
 2.01
 https://www.youtube.com/watch?v=C_cc7lR6YLQ
 7.06
 https://www.youtube.com/watch?v=a8WiInDtFSI
 2.28
 https://www.youtube.com/watch?v=ONyCtovoO7M
 9.29
 https://www.youtube.com/watch?v=9I0FRZf5GXw
 9.19
 https://www.youtube.com/watch?v=VGjpFbK7d4w
 4.47
 https://www.youtube.com/watch?v=47zi8VJPAyY
 4.28
 https://www.youtube.com/watch?v=RVXNuNNBcgA
 3.18

Požadavky na kvalitu otisků ve fixní protetice:

a) situačni otisk
vnitřní povrch otisku napreparovaného zubu musí být hladký
vyžadujeme stejnoměrnou vrstvu otiskovací hmoty v případě dvojího otiskování
zakončení preparace musí být bez defektu
jasná preparační hranice, zobrazeni a ohraničení schůdku v celém rozsahu
absence defektu v prostoru neobroušených zubů (obvodové a zejména okluzní plošky a incize)
přesná reprodukce vestibulárních a orálních ploch alveolárního výběžku a patra je nutná v případě
rekonstrukce mezičelistních vztahů pomocí skusových šablon

b) otisk protilehlé čelisti

přesná reprodukce povrchu klinických korunek zubů v protilehlé čelisti

c) okluzní otisk
musí přesně zachytit reliéf okludujících zubních plošek tak, aby vzájemná poloha obou zubních
oblouků byla jednoznačná a stabilní
samozřejmým předpokladem je bez chybná registrace nebo rekonstrukce mezičelistních vztahů

Materiály pro situační pracovní otisk

S ohledem na otiskovací techniku můžeme rozlišovat tři typy otisků:
1. monofázový, jednodobý – algináty, polyétery, silikony v konzistenci medium,
2. dvoufázový, jednodobý (metoda ,,dvojího míchání") – silikony A, používáme otiskovací hmoty ve
dvou konzistencích, které aplikujeme současně
 3. dvoufázový, dvoudobý (metoda ,,dvojího otiskováni", korekční otisk) – silikony A, C, otiskujeme
nejprve situaci hmotou konzistence tmelu (solid, putty) a poté řidší krém. Velmi důležité pro
přesnost je úprava základního otisku z vysokoviskózní fáze. Úprava spočívá ve zkrácení okrajů a
odstranění podsekřivin na vestibulární či orální straně otisku nebo i jednotlivých zubů, širokých
mezizubních sept, vytvořeni odtokových rýh od jednotlivých broušených pilířů. Odtokový systém
umožni eliminaci přebytečného množství korekční hmoty. Nizkoviskózní krém by měl být vždy
nanesen jak do míst preparace, tak na zbylý oblouk zubů a přilehlou gingivu. Dosáhneme tím
stejných podmínek pro uplatnění trvalé deformace otiskovací hmoty a větší přesnosti modelu.

Matriály pro otisk protilehlé čelisti:

alginátové hmoty
Matriály pro okluzní otisk:
Růžový modelovací vosk
Silikonové pružné hmoty určené k registraci čelistních vztahů
Technika otiskování:
Výběr otiskovací lžíce
1. konfekční otiskovací lžíce – perforovaná nebo plná, různé velikosti
adhese otisk. hmoty ke lžíci – mechanicky nebo chemicky speciálními nátěry (silikon A,
polyétery)
2. individuální otiskovací lžíce - plasty polymerující chemicky nebo světlem, termoplastické fólie, šelak

Dilatace gingiválního sulku - účelem rozevření gingiválního sulku je dosažení přesného zobrazení
preparační hranice a zatečení otiskovací hmoty na dno sulku
Před otisknutím vybereme vhodnou velikost otiskovací lžíce a otiskovací lžíci vyzkoušíme v ústech
pacienta. Pokud otiskujeme na protetické práce, kde je nutná vysoká přesnost otisku a naše
preparace zasahuje paragingiválně nebo subgingiválně, je nutné provést retrakci gingivy
Vlastní otisk jednou z výše uvedených metod.
Po otisknutí otisk zkontrolujeme, poté vydesinfikujeme (spraye, roztoky,..), opláchneme pod
tekoucí vodou a osušíme. Tímto postupem minimalizujeme riziko přenosu infekčních onemocnění a
riziko snížení povrchové kvality sádry vlivem zbytků krve a slin. Transport do laboratoře musí
probíhat rychle, bez deformací a se zajištěním vhodné vlhkosti v případě využití alginátových
otiskovacích hmot.