STATI Aktuální problémy

vývojové a pedagogické
psychologie
A. M. MATJUŠKIN

Závěry XXV. sjezdu KSSS, červnové plénum ÚV KSSS v r. 1983, dubnové

plénum ÚV KSSS v r. 1984 1 úkoly související s psychologickým zabezpeče­
ním školské reformy vytyčily i sovětské psychologii nové úkoly, které plně od­
povídají současné etapě rozvoje země, kdy sovětská společnost zahájila histo­
ricky dlouhou etapu rozvinutého socialismu a jeho zdokonalování se stalo
strategickým úkolem.
V současné etapě výstavby socialismu se celá psychologická věda — dětská,
vývojová i pedagogická psychologie — musí rozhodně zaměřit na praxi, a to
na řešení konkrétních úkolů výstavby socialismu, musí být psychologickou zá­
kladnou celé výchovně vzdělávací soustavy a zajišťovat její zdokonalování.
Vývojová i pedagogická psychologie musí překonat tradiční přístupy ve zkou­
mání psychologie abstraktní osobnosti a zaměřit se na zkoumání a formování
psychologie nového člověka epochy rozvinuté socialistické společnosti, který
už není pouze určitým ideálem, ale realitou našich dní.
Vývojovou a pedagogickou psychologií se v SSSR zabývá největší počet
sovětských psychologů. Dětská, vývojová a pedagogická psychologie jsou za­
stoupeny v každé svazové republice, v hlavních psychologických centrech
SSSR, v pedagogických i jiných školách. Vývojovou a pedagogickou psycho­
logií se zabývali význační sovětští psychologové.
Ve vývojové a pedagogické psychologii bylo jak v oblasti teorie, tak i praxe
^ experimentu v předchozím období uděláno mnoho. Teoreticky byla s nový-
přístupy zkoumána psychologie aktivity dítěte, zajišťující jeho psychický
'^ývoj, kategorie sociálního styku byla zavedena jako teoretická kategorie
3 jako princip vzdělání a výchovy; jsou rozpracovávány psychologické pro­
blémy skupinových forem školní výuky, zkoumají se psychofyziologické před­
poklady individuálních rozdílů včetně schopností dětí i otázky diagnostiky
Ppchického vývoje a úrovně osvojení si vědomostí žáků; byla vymezena pro­
blematika psychologického poradenství škole i rodině a získány první zkuše­
nosti v této oblasti; psychologové se podílejí na řešení problematiky vyučová­

633
 ní šestiletých dětí, do procesu výuky je zaváděna vyučovací a mikroprocesoro­
vá technika, řeší se otázky pracovního vyučování, odborného vyučování, psy­
chologie učitele aj.
Přes svůj značný význam všechny tyto výzkumy nenašly v minulosti velkou
odezvu v praxi, protože postupovaly velmi zvolna a praxi představovaly ma­
lou pomoc. Nyní je úkolem číslo jedna značně zintenzívnit veškeré psycholo-
gicko-pedagogické výzkumy a více je zaměřit konkrétně, na praxi. Obzvláště
to souvisí s realizací školské reformy. Přirozeně je nutné přitom využít všech
dosavadních vědeckých poznatků a závěrů. O některých z nich pohovoříme
dále.
Jedním z hlavních problémů psychologie předškolního věku byla v posled­
ních letech úloha sociálního styku předškoláků s vrstevníky a s dospělými a je­
ho význam pro psychický vývoj dítěte. Řešení této otázky má podstatný vý­
znam pro výchovu dětí v předškolních zařízeních i v rodině. Prokázal se velký
význam sociálního styku pro vývoj poznávací aktivity předškoláků, pro osvo­
jování si vzorů chování, pro sebepoznání. Na základě těchto výzkumů jsou
rozpracovávány metody psychologické profylaktiky a korekce potíží, jež mají
někteří předškoláci s navazováním kontaktu. Je zkoumána i citová oblast
a rozvíjení poznávacích procesů a řeči předškoláků, rozvíjení jejich senzomo-
torické inteligence, význam vlastní aktivity dětí v procesu jejich intelektuální­
ho vývoje. Experimentálně byly zkoumány zvláštnosti rozvíjení celkových
schopností předškoláků a zpracovávají se metodiky jejich diagnostiky.
Všech získaných poznatků je nutno využívat při rozpracování psychologic­
ko-pedagogické teorie i při praktické rozumové, mravní i estetické výchově
předškoláků v mateřských školách i v rodině. Úkolem psychologů zabývají­
cích se předškolní výchovou je sjednotit veškeré úsilí při řešení praktických
otázek předškolní výchovy a výuky, vrcholící nyní v šesti letech věku dítěte,
s cílem psychologicky podložit vyučování šestiletých dětí. Je nutné co nejdříve
optimálně řešit problematiku výchovy a vyučování šestiletých dětí s přihléd­
nutím k psychologickým zvláštnostem tohoto věku.
Také v psychologii dětí mladšího školního věku lze v posledních letech po­
zorovat podstatné změny. Jestliže se v minulosti zkoumal převážně jejich inte­
lektuální rozvoj, pak v současné době jsou aktivně zkoumány motivy jejich
učení i pracovní činnosti na jedné straně a na druhé straně je již dosaženo ur­
čitých pozitivních výsledků ve zkoumání podstatných vlastností jejich osob­
nosti a procesů utváření postojů, což představuje ústřední článek problému
formování jejich světového názoru. V oblasti psychologie učení vznikl v po­
sledních letech důležitý směr — zkoumání dialogických vyučovacích metod
Dialogické metody uplatňované ve výuce jsou považovány za faktor psychic­
kého vývoje a zvýšení efektivnosti školní výuky. Rozšíření a prohloubení psy­
chologických výzkumů v tomto směru umožní zformovat ucelený výchovně
vzdělávací proces ve škole i v ostatních vzdělávacích institucích.
Pubescentní věk byl vždy předmětem zvýšené pozornosti psychologů. V té­
to oblasti je zkoumána učební činnost žáků, jejich sociální aktivita, zvláštnosti
hodnotové orientace, formování jejich připravenosti ke společensky prospéš'
né činnosti, korekce chování pubescentů působících určité potíže. V současné

634
etapě se těžištěm zkoumání psychologie dorostového věku musí stát pracovní
a výrobní činnost. Přitom výrobní praxe skutečně splní svou výchovnou funkci
pouze v jednotě s jinými formami kolektivní činnosti mládeže — s výukou, se
společenskou, uměleckou, sportovní činností. V této oblasti se připravují spe­
ciální výzkumy, které mají obzvláštní význam z hlediska psychologických
aspektťi zásadních rozhodnutí připravovaných v souvislosti s reformou školy.
Podle našeho názoru bude rozšíření a další prohloubení těchto výzkumů
plně odpovídat nové orientaci výchovně vzdělávacího procesu v sovětské ško­
le, podle níž právě pracovní výchova založená na kolektivních zásadách se
musí stát skutečným jádrem veškerého intelektuálního, fyzického, politického,
mravního i estetického rozvíjení osobnosti socialistického typu. Jejich kon­
krétním přínosem pak musí být praktická, psychologicky podložená doporu­
čení v oblasti pracovní výchovy.
V oblasti psychologie staršího školního věku (rané adolescence) byla reali­
zována řada výzkumů zvláštností tohoto věku, problémů sociálního styku
starších žáků, utváření jejich osobnosti. Experimentálně však byl tento věk
zkoumán zatím velmi úzce; základní poznatkový materiál je převážně popis­
ného charakteru. Velmi málo jsou prozkoumány zvláštnosti pracovní činnosti
dětí staršího školního věku i její úloha při utváření osobnosti, chybějí zásadní
práce odhalující psychologické zákonitosti utváření jejich světového názoru,
životních plánů; teprve v začátcích je psychologický výzkum chlapců a děvčat
s přihlédnutím k jejich psychologickým zvláštnostem daným rozdílem pohlaví.
Plánuje se intenzívní zkoumání psychologických aspektů profesionální orien­
tace žáků staršího školního věku, avšak doposud v této oblasti nejsou vypra­
cována žádná významnější a prakticky ověřená doporučení. Také kontakty
mezi psychology, pedagogy a odborníky v příbuzných oblastech vědy i praxe,
kteří se zabývají starším školním věkem, jsou velmi slabé. Proto je třeba plá­
novat výzkumnou činnost v psychologii tak, aby se v co nejbližší době problé­
my a zvláštnostmi mládeže tohoto věku začali specializovaně zabývat nejkva-
lifikovanější odborníci.
V celku psychologickopedagogických výzkumů je dorostový věk předmě­
tem zkoumání nejen v oblasti základního, ale i odborného, středního odborné­
ho a vysokého školství. Dorostovým věkem vlastně dětská psychologie končí,
končí dětství, chlapecký a dívčí věk a vývojová a pedagogická psy-
choiogie se stává psychologií dospělých a předmětem zkoumání obecné a so-
oální psychologie
V současné etapě rozvoje psychologické vědy byly ve vývojové a pedago-
K vytyčeny některé nové teoretické problémy. Zásadní pře-
s ayba vývojové a pedagogické psychologie, související s její nezbytnou orien-
3C1 na řešení praktických otázek, vyžaduje jako obecný princip současného
^.*y^V°^og*ckopedagogického zkoumání zformulovat a realizovat princip so­
ciální zaměřenosti každé vědecké práce na zkoumání konkrétních skutečností
j ^'votě sovětských lidí, na konkrétní obtíže školy, na ten psychologický fakt,
® P^~^e ve škole je hlavním činitelem výchovy a formování osobnosti.
odnětem k novému vzepětí teoretického výzkumu v oblasti vývojové a pe-
agogické psychologie musí být těsnější spojení s rodnou sestrou pedagogické

635
 psychologie — s pedagogikou, protože pouze v jednotě mohou obě úspěšně
řešit praktické úkoly. Je také třeba stanovit těsnější vazby s ostatními vědami
o člověku (společenskými vědami, vývojovou fyziologií a psychofyziologií,
biologií, medicínou). Snaha o „čistotu“ psychologické vědy nepřispívá k úspěš­
nému řešení praktických otázek, naopak stěží umožní dosažení podstaty. V sa­
motném zadání je nutné v řešení teoretických problémů vývojové a pedago­
gické psychologie překonat některé absolutizace, např. absolutizaci kategorie
činnosti v pedagogické psychologii. V poslední době se kategorie činnosti sta­
la dominantní kategorií a konečným, objasňujícím principem při řešení otázek
vyučování a výchovy. Formou činnosti byla hra, učení, sociální styk, celý sys­
tém psychických procesů, mezilidské vztahy atd. Všechny ostatní kategorie
marxistické psychologie — odraz, sociální styk, osobnost, vědomí, vývoj —
jsou zkoumány pod zorným úhlem této kategorie. Je zcela logické, že takový
pohled velice zjednodušuje skutečné bohatství psychologie člověka, jeho psy­
chického vývoje i řešení konkrétních obtížných výchovných a vzdělávacích
úkolů.
Pro vývojovou psychologii jsou hlavní problémy rozvoje psychiky. Jejich
řešení vyžaduje zkoumat problematiku zdrojů a hybných sil psychického vý­
voje, psychologické struktury aktivity zajišťující zaměření rozvoje, věkové
a individuální zvláštnosti rozvoje, úlohu vnějších a vnitřních faktorů, vzájem­
ného vztahu toho, co je vrozeno a bylo získáno v různých etapách psychické­
ho rozvoje člověka.
V sovětské psychologii je překonán behavioristický přístup k takovému po­
jetí vývoje, kdy se za jeho hybné síly a zdroje pokládaly pouze vnější vlivy.
Ústřední tezí sovětské psychologie a pedagogiky se stala teze o vlastní aktivi­
tě dítěte jakožto realitě všech forem psychického rozvoje člověka na všech
věkových stupních. Takové chápání umožňuje stanovit za hlavní faktory
zkoumání psychického rozvoje motivaci, potřebu, specifické projevy dítěte ve
hře a tvořivosti, v učení, v sociálním styku s vrstevníky i dospělými, v práci, ve
společensky prospěšné činnosti atd.
Nedostatečně a s nejednoznačnými výsledky jsou zkoumány otázky perio­
dizace psychického vývoje člověka podle věku, kterými se zabývali význační
sovětští vědci. Neexistuje jednotná použitelná klasifikace, která by zahrnovala
všechna období lidského života; není ani klasifikace vyčleňující nejdůležitější
etapy učení podle věku, včetně senzitivních období. Nejsou zpracovány nor­
mativní stupnice psychického vývoje vcelku ani věkové normy rozvoje řeči,
myšlení, obecných a speciálních schopností atd. Zde musí říci své důrazné slo­
vo diagnostika psychického vývoje.
Problémy psychického rozvoje člověka na různých věkových stupních těsně
souvisejí s učením a výchovou. Pedagogická psychologie již překonala naivní
představy o podstatě učení jako procesu individuálního osvojování poznatků.
Do struktury procesu učení, a tím spíše procesu výchovy, se zařazuje žák i uči­
tel, žák a žákovský kolektiv. Nyní jsou v pedagogice i psychologii oba tyto
procesy správně pojímány jako proces vzájemného dialogu učitele a třídního
kolektivu, jímž se uskutečňuje vlastní výuka. Rozvíjí se zkoumání různých pří­
stupů v kolektivních formách organizace vyučovacího procesu. Tím je překo­

636
náno takové chápání organizace vyučovacího procesu, kdy práce ve třídě byla
pojímána pouze jako práce žáků pracujících vedle sebe.
Vedle těchto úspěchů byly odsunuty do pozadí některé poznatky získané
v předešlém období, např. ty, které se týkaly psychologických zákonitostí indi­
viduálního osvojování si poznatků, efektivnosti výchovy jednotlivého žáka.
Kolektivní formy výuky musí zahrnovat i individuální přístup ke každému žá­
ku, přihlížet k jeho individuálním psychologickým zvláštnostem, schopnostem,
motivům atd. Konečná efektivnost výuky a výchovy při jakýchkoli formách
organizace výchovného a vyučovacího procesu předpokládá hodnocení indivi­
duální efektivnosti při osvojování poznatků, vytváření návyků, formování ne­
zbytných vlastností každé osobnosti.
Vytvoření psychologických základů moderní teorie a praxe výchovy a vzdě­
lávání předpokládá zkoumat celý tento složitý proces na různých úrovních —
sociálněpsychologické, psychologické, psychofyziologické. Konečným výsled­
kem zkoumání nových problémů pedagogické psychologie musí být odpověď
na otázky vznikající v praxi.
Při řešení praktických úkolů, které stojí před pedagogickou psychologií, ne­
můžeme vycházet z toho, že nejdříve je nutno provést psychologický výzkum
a potom hledat cesty pro zavedení jeho výsledků do praxe. V této souvislosti
napsal S. L. Rubinštejn v článku o metodách experimentálního výzkumu;
„Správně definované psychologické poznání vychází ze života a jeho poža­
davků a klade si za cíl řešit problémy života. Poznání života a jeho přeměna
jsou nutně navzájem spojeny. Vazba mezi psychologickým poznáním a praxí
je oboustranná. Na jedné straně, aby bylo možno řešit praktické otázky týka­
jící se vlivu na lidi, jejich utváření a výchovy, je nutno odhalit vnitřní psycho­
logický obsah jejich činnosti. Na druhé straně, v procesu působení na lidi, je
dosahováno obzvláště hlubokého životního poznání. Spojení psychologické
vědy s praxí musí-být založeno už v samotných základech teorie.“ Úroveň teo­
retického výzkumu v současné vývojové a pedagogické psychologii je třeba
hodnotit nejen jeho logickým uspořádáním, ale i jeho praktickou efektivností.
^ Vývojová a pedagogická psychologie je tisíci nitkami spojena s praktickým
životem předškolních zařízení, školy, vysokých škol, ostatních institucí. Na vě­
decké podloženosti a konkrétní rozpracovanosti psychologických doporučení
závisí úspěch výchovné a vzdělávací práce s mnohamiliónovou armádou dětí,
mládeže, dospělých. Hlavním úkolem všech vývojových a pedagogických psy­
chologů je pomoci všem pracovníkům praxe — vychovatelům i učitelům,
přednášejícím na vysokých školách, organizátorům a vedoucím pracovníkům
v oblasti lidového vzdělání — podstatně zvýšit efektivnost celého výchovně
vzdělávacího procesu jako nejdůležitějšího ideologického problému, tj. vý­
chovy nového člověka rozvinuté socialistické společnosti.

Přeložila VĚRA ŠKOCHOVÁ

637