9+ 1

Klub Opravdových Skeptiků

Inge Dzierżyński Klub Opravdových Skeptiků

16 h ·

Chazarská říše
Kolem roku 740 po Kr. se stala ohromující událost. Chazaři byli pod stálým tlakem od svých byzantských a
muslimských sousedů, aby přijali buď křesťanství, nebo islám; ale chazarský vládce, nazývaný kagan, slyšel o
třetím náboženství nazývaném JUDAISMUS. Zřejmě z politických důvodů a pro zachování nezávislosti kagan
oznámil, že Chazaři přijali judaismus jako své náboženství. Přes noc se celá nová skupina lidí, bojovní Chazaři,
prohlásila za tzv. adoptivní Židy. Chazarské království začalo být popisováno soudobými historiky jako "království
Židů". Následující chazarští vládci přijímali židovská jména a koncem 9. století se Chazarské království stalo
něčím jako zemí zaslíbenou pro Židy z ostatních zemí.
V letech 861 až 862 na pokyn Byzantského císaře dorazila do Itilu křesťanská mise vedená dvěma muži, kteří se
nesmazatelně zapsali do dějin zejména naší země. Byla to disputační mise Konstantina a Metoděje. Podle všeho
měla tato mise za úkol upravit postavení křesťanů po přijetí judaismu chazarským kaganátem.
Kolem roku 860 totiž zaútočili Rusové s Varjagy na Konstantinopol. Byzantský císař si uvědomil rizika a hledal
spojence. Přesvědčen o tom, že nejlepší spojenec je i spojenec ve víře a vyslal k Chazarům misii. Jejich úkolem
bylo přesvědčit Chazary vyznávající judaismus k přijetí křesťanství nebo s nimi minimálně obnovit důvěrné
vztahy.
Bratři zastupovali svou víru během Chazarské polemiky, kdy si malik svolal zástupce křesťanů, islamistů a Židů,
aby mezi sebou rokovali o víře a vítěz klání předá náboženství všem. Výsledek asi nebyl ten, co si Byzance
představovala a Chazaři zůstali u svého judaismu.
A co dělo dál? Jakoby občanská válka a ztráty v ní utrpěné zbavily Chazary vůle k dalším bojům. Takže došlo k
další úžasné změně. Místo aby Chazaři bojovali za svou říši sami, šli jinou cestou. Nejdříve si kupovali spojence
mezi kočovníky - Maďary, Oghuzy, a Pečeněhy. Zároveň je štvali proti sobě.
Na počátku 10 . století si vytvořili dvě žoldnéřské armády.
Ta první byla tvořena Rusy a Slovany. Chazarská říše je používala k boji proti muslimům a z muslimských Arsiů,
horalů z Dajlemu a Mázandaránu, pak vytvořili armádu druhou, která bojovala - pokud bylo třeba - proti pohanům
a křesťanům.
Tak byla vytvořena vláda, která s vlastními poddanými ztratila kontakt. Viděla v nich jen zdroj příjmů. Ale čas se
začal naplňovat. Na sever od Chazarské říše se objevil nový soupeř. Rusové. Jejich území se zalidňovalo a začalo
se měnit. Města jako Kyjev, Novgorod a Smolensk v té době rostla rychleji než obdobná města na západě,
například Paříž. A doháněla města jako Bagdád nebo Cordóbu na pyrenejském území.
A až tehdy z pro Rusy nedostupného Bagdádu pochází věta v kronice neznámého perského autora. Ten napsal:
„ Ještě dobře, že Rusové umí pouze jezdit ve člunech. Jsou tak stateční, že kdyby uměli jezdit na koni, dobyli by
celý svět.“
Poplatky platili všichni, tedy i Rusové. Dokud byly jejich kmeny roztříštěné, tak to šlo dobře. Jakmile ale ruská
knížata Oleg a Igor dosáhli sjednocení jednotlivých kmenů kolem Kyjeva, vznikl silný protivník. Zdá se, že - jak
psala i Ljubov - v této době paritní sílu spolu s Rusy tvořili Varjagové, potomci Vikingů.
Chazaři v té době byli ve stálém vnitřní rozporu. Většina obyvatel a nižší šlechta uznávala stále kagana jako
vládce a necítila žádnou úctu před malikem, kterého považovala za uzurpátora. Kagan byl symbol slávy, malik jen
představitelem židovské oligarchie, která veškeré dostupné bohatství shromažďovala ve svých sedlových
brašnách.
A obyvatelé stepních částí říše necítili povinnost obětovat své životy za tyto pomyslné cizince. Začala destrukce
říše. Jako první odpadli kamští Bulhaři. Pečeněhové uzavřeli spojenectví s knížetem Igorem. Oghuzové začali
podléhat stejným odstředivým náladám a začali se u nich objevovat ozbrojené střety s žoldnéřskými hlídkami
řízených vládou. Jen horalé z Mázandaránu si zachovali pocit odpovědnosti a za přijatý žold stáli za svými plátci.
Čas dozrál. V roce 965 kyjevský kníže Svatoslav Igorevič zahájil s chazarskou říší válku. Vnitřně labilní země,
bráněná pouze žoldnéři bez podpory obyvatel neměla šanci. Rusové a Varjagové pod pevným velením v sérii
krátkých, ale tvrdých bitev smetli žoldnéře a zničili státní strukturu. V dalších taženích pronikli až na Krym a k
úpatí Kavkazu. Pod svoji kontrolu tak uvedli důležité obchodní středisko Tmutarakaň na východním pobřeží
Azovského moře. Kyjevu zpoplatnili slovanské Vjatiče a dočasně také Volžské Bulhary, kteří dosud zůstávali
tributárně závislí na Chazarech. Oghuzové pak postupně prošli celou zemí a potlačili zbytek odporu, podle všeho
nepříliš silného.
Padlo hlavní město Itil a padla i hlavní chazarská pevnost Samander. Chazarští vládcové dílem padli, dílem byli
po dostižení pobiti a dílem utekli. Chazarský národ zůstal. Jaký byl jeho další osud - to je složité. Spíš by to chtělo
samostatné pojednání, nebo alespoň samostatný díl k této práci.
My ale víme, že tímto rokem tato říše přestala existovat a postupně začala mizet v propadlišti dějin. Seběhlo se
zde v následujících letech příliš mnoho událostí. Vznik a zánik Kyjevské Rusi. Mongolský vpád a vznik Zlaté
hordy. Vzpomínky na Chazarskou říši mizely. Jejich hlavní město a hlavní pevnosti se ztratily a dlouhou dobu
nikdo nebyl schopen určit jejich dislokaci. Až v posledních 60 letech byla díky neutuchající aktivitě L.N. Gumiljova
nalezena pevnost Samander. Stalo se to v roce 1965. Byla nalezena citadela tohoto města-pevnosti. Dále byly
nalezeny části valů a vodních příkopů. Stav vykopávek, pokud se s nimi začalo, mi není znám.
Známa je ale poloha města Sarkel. Rusové na jeho troskách postavili své město Bílá věž a část jeho základů a
infrastruktury včlenili do svých staveb. Zde vykopávky běží desítky let a jsou součástí toho mála co se o této říši
ví.
A letos v září došlo možná přelomu. Ruští archeologové oznámili, že patrně nalezli ztracené město Chazarů. Po 9
letech vykopávek poblíž Kaspického moře byly odhaleny základy trojúhelníkové pevnosti z pálených cihel.
Předpokládá se, že jde o Itil - Chazarské hlavní město ležící na hedvábné cestě do Číny. Chazarská říše je
považována za jeden z prvních feudálních států v Evropě. Přes všechny historické spojitosti s židovstvím ale při
vykopávkách nebyly nalezeny žádné židovské artefakty. Takže nejistota trvá.
Je potřeba se nad tím co jsem sepsal tak trochu zamyslet. Položím tedy otázku a zároveň se na ni pokusím
odpovědět.
Chazarská říše je jedna z říší, které v dějinách zanechaly jen málo stop A to jak hmotných, tak i písemných. Je to
dáno tím, že tato říše zanikla už velmi dávno a její území bylo rozděleno v dalších staletích mezi území jiných říší
a chazarský národ rozptýlil v národech, které tato území osídlili. Přesto jeho potomci žijí v některých národech
dodnes.
Dějiny Chazarů, jimiž se sovětská archeologie, demografie a historie začala oficiálně zabývat až někdy v polovině
minulého století, jsou významné pro vývoj samotného Ruska, Ázerbájdžánu, Arménie a Gruzie. Přitom toho není
mnoho, co lze studovat. O chazarské říši se nezachovaly žádné písemné dokumenty. Vše, co o ní víme, je pouze
soubor zprostředkovaných informací, majících původ u okolních říších, které záznamy vedly a dokázaly je i
uchovat.
Chazarská říše patří k tomu, co je zvykem nazývat barbarskými říšemi. Tyto říše do doby nového stěhování
národů na konci prvního tisíciletí rozhodovaly o tom, co se v Evropě a Asii bude dít. Rychle se objevovaly,
razantně expandovaly a neméně rychle zanikaly.
K tomu v této době zde přežívali v různé fázi rozvoje nebo úpadku i starověké říše nebo spíše velmoci, které si
zachovaly to, co je udělalo silnými:
- vyspělý státní aparát
- kvalitní výzvědnou službu pracující jak pro rozhodování o vojenských otázkách, tak pro obchod
- neméně kvalitní diplomatické aktivity, které se často velmi příznivě projevily v dynastické politice
Přestože tyto říše byli spíše v krizi, rozpadaly se a znovu spojovaly, byly ovládány barbarskými vládci nebo vojáky,
dokázaly s novými barbarskými říšemi poměrně často spolupracovat nebo si alespoň navzájem neškodit.
Jde-li o barbarské říše, jsou tři hlediska jak je hodnotit:. Takže se na ně podíváme.
A/ Kritérium doby existence.
Zde se dá říct, že v porovnání s jinými, známějšími říšemi existovala chazarská říše poměrně dlouho. Byla
upevněna někdy kolem roku 650 našeho letopočtu a zanikla roku 965. Existovala tedy přibližně 300 až 320 let. Je
to málo nebo ne? To je na posouzení. Ale zkusme to jinak. Jak dlouho trvaly jiné barbarské říše?
Sámova říše, ve střední Evropě existovala od roku 623 do roku 658, tedy……………..35 let
Avaři ve východní Evropě svoji říši udrželi od roku 560 do roku 796, tedy ………….....236 let
Vizigóti na území pozdější Francie od roku 419 do roku 807, tedy…………………….....88 let
Vandalové, severní Afrika v letech 439 až 534, tedy………………………………….........95 let
Langobardi na území dnešní Itálie pak od roku 568 do roku 774, tedy ……………….206 let
Frankové ve Francii od roku 481 do roku 843, tedy…………………………………......…361 let
Velkomoravská říše, od roku 810 do roku asi 905, tedy ……………………………….......95 let
Je tedy vidět že chazarská říše se svojí dobou existence byla druhá nejdéle „žijící“ barbarská říše. Je to o to
zajímavější, že o svoji existenci musela tvrdě bojovat s Iránem, Byzantskou říší, arabskými kmeny, kočovníky
přicházejícími z Velké stepi a nakonec s Rusy. Rusům tato říše nakonec podlehla.
Význam chazarské říše ukazuje zájem byzantské říše na dynastických svazcích mezi oběma říšemi. Příkladů je
vícero.
V roce 701 nebo 703 se uskutečnil sňatek mezi sestrou chazarského kagana a císařem Justiniánem II. Tato
princezna pak přijala křesťanské jméno Theodora. Háček by bylo možno vidět v tom, že v době sňatku byl
Justinián svržen z trůnu a u Chazarů hledal azyl. Navíc byl při převratu zbaven nosu a jeho přitažlivost nebyla asi
zrovna 100procentní. Ale zdá se, že jeho manželka ho varovala před vlastním otcem, který se ho v zájmu
Justiniánova nepřítele pokusil zavraždit. Po varování uprchl k Bulharům. Něco v něm muselo být, protože Bulhaři
se rozhodli mu pomoci a díky jejich akcím v roce 705 nečekaně dobil Cařihrad. Když si vyřídil účty poslal silnou
námořní a pozemní armádu s úkolem dopravit k němu jeho ženu a syna. Kagan nakonec boj nepřijal a Theodoru
k němu poslal sám. Tak se poprvé stala chazarská princezna byzantskou císařovnou.
V roce 711 však při další převratu byl Justinián a jeho syn zavražděni a císařem se stal arménský šlechtic Vardan,
který se na trůnu udržel jen díky chazarské pomoci.
V roce 732 se manželkou syna císaře Lva III., který se stal prvním představitelem mocné isaurské dynastie, jež
vládla Byzanci skoro sto let, stala chazarská princezna, která při křtu přijala jméno Irena. Její syn, Lev IV., který
vládl říši v letech 775 až 780 měl přídomek Chazar.
Podobní situace byla i ve vztazích s arabskými a perskými vládci. O chazarské princezny ze začínají ucházet
vládcové těchto zemí asi tak od poloviny osmého století. Bohužel dva známé případy sňatků mezi chazarskými
princeznami a arabskými vládci skončily katastrofou.
V roce 759 se za účelem zajištění klidu v Zakavkazsku na přímý pokyn bagdádského chalífy oženil s velkou
pompou arabský správce Arménie. Po dvou letech však jeho manželka zemřela a Chazarové dospěli k názoru že
to byla smrt zaviněná arabskými intrikami. V roce 762 tedy následoval velmi pustošivý chazarský vpád, který
rozvrátil na 10 let celé Zakavkazsko.
V roce 799 se situace vlastně přesně zopakovala. Pouze s tím rozdílem, že tentokrát nevěsta zemřela ještě
cestou k budoucímu manželovi. Chazarové opět na nic nečekali a trestná výprava byla téměř okamžitá.
Dynastické svazky mezi Chazary a okolními křesťanskými a islámskými říšemi skončily roku 800, kdy chazarská
říše přijala jako státní náboženství judaismus, a to sňatky s lidmi jiné víry znemožnilo. Přesto však tři uzavřené a
jeden smluvený sňatek se dvěma císaři byzantské říše a správci Zakavkazska naznačují, že chazarská říše měla
velký respekt a byla považována za rovnocenného partnera.
3/ Kritérium podílu na významných událostech dané doby.
Zde se dá říci, že jejich role byla svým způsobem nezastupitelná. Abychom tomuto tvrzení mohli dát nějakou
váhu, musíme se na věc podívat trochu více zeširoka.
První století hidžry, tedy roky 622 až 720, můžeme bezesporu považovat za století Arabů ve světových dějinách.
Pokusím se vysvětlit proč. Za tuto relativně krátkou dobu Arabové dokázali vytvořit jednotný stát a dokázali dobýt
neuvěřitelně velká území od Iberského poloostrova až po Čínu. Objevili se v Indii a v jižní Itálii. Dobyli celou
severní Afriku a zničili i mocnou Persii. Až v osmém století se je podařilo zastavit. Rozhodla o tom jejich porážka
u Cařihradu a u Poitiers.
Práce, které se jejich expanzi věnují v polovině 20. století přišly s tím, že se zapomnělo ještě na jeden aspekt,
který arabskou expanzi zastavil. Byla to podle všeho říše Chazarů, která tím, že zadržela jejich pohyb směrem na
sever od Kavkazu, zajistila jejich skrytou porážku. Pokud by totiž někdo, kdo se v té oblasti nacházel a jediný, kdo
zde byl, byla tato říše, nezadržel Araby na Kavkaze, proudili by dále na sever a cestou, kterou si vyzkoušely v
minulosti kočovné kmeny - třeba Hunové – dále do Evropy. Jak by se potom v Evropě vytvořil poměr mezi
křesťanstvím a islámem není jasné, ale je možné, že by svět vypadal jinak.
Pokud ale chceme být poctiví, musíme se na to podívat pečlivěji. Arabové si podle všeho podrobili Zakavkazsko v
roce 652. V roce 654 pronikli poprvé do chazarských stepí. Zde se prameny rozcházejí. Je ale vysoce
pravděpodobné, že v první velké srážce byli poraženi a jejich velitel padl. Ale doložené číslo 4 tisíců padlých
arabských vojáků není nic, co by tak mocný kmenový svaz mohlo ohrozit.
Víme o bitvách, kde padli desítky tisíc válečníků na obou stranách. Dalších asi tak 50 let byl na chazarském
území klid. Arabové vedli nekonečnou a velmi tvrdou válku s Byzancí. Chazaři nestranili nikomu, ale jejich výpady
byly vedeny výhradně do arabských držav. Po roce 706 se ale objevují zprávy o prvních odvetných výpravách
arabských vojsk přes kavkazské hřebeny. Až v roce 713 až 714 Arabové podnikli větší výpravu. Chazarský kagan
se o ní dověděl včas a sebral větší armádu. Arabové ustoupili a bitvě se tak vyhnuli. Kronikáři tvrdí, že Chazaři bez
boje získali velkou kořist včetně harému arabského velitele.
Chazaři poslali v jejich stopách velkou výpravu do prostor, kde se dnes nachází Ázerbajdžán. Nic moc se neví, ale
je nepochybné, že kaganovo vojsko zde utrpělo těžkou porážku, a to dokonce od početně slabšího nepřítele.
V letech 721 až 730 se obě státní formace v nájezdech střídaly, ale vždy šlo o šarvátky bez většího významu.
V roce 730 se ale Chazaři rozhodli problém rozštípnout. Do Zakavkazska vyrazila armáda, která údajně čítala 300
tisíc příslušníků. Tento údaj považuji za nesmyslný, ale budiž. Místní arabský velitel se nelekl a se svojí armádou
v počtu 25 tisíc šavlí přijal boj. Bitva trvala 3 dny a arabské vojsko v ní podle kronik padlo do posledního muže.
Jiný pramen praví, že přežilo 98 vojáků, kterým bylo povoleno uniknout. Ať tak nebo tak, arabští vojáci svedli boj,
na který by jejich Alláh mohl být pyšný, kdyby mu to tak, jak to už to někdy u bohů bývá, nebylo úplně jedno.
Chazaři triumfovali, ale jejich tvrde jednani popudilo jak muslimské, tak i křesťanské obyvatelstvo, které si pod
vládou muslimů žilo překvapivě dobře. Vrchní velení chazarské armády připustilo její rozptýlení a ztratilo kontakt
s většinou samostatných oddílů. Bagdádský chalífa zatím nečekal, až se Chazarové začnou chovat normálně a
jednal. Efektivně a důrazně. Poslal do Zakavkazska elitní, 30 tisícový sbor. Než Chazarům došlo, že je něco
špatně, byla celá řada jejich menších vojenských oddílů zničena a k arabskému sboru se spontánně přidávalo
místní a - co je zvláštní - i křesťanské obyvatelstvo. K rozhodující bitvě v létě roku 731 došlo někde v Kuro–
arakské nížině. Postavilo se proti sobě 100 tisíc Chazarů a 50 tisíc arabských vojáků. Výsledek byl zajímavý, ale
vzhledem k bojové zkušenosti Arabů ne překvapivý. Vyhráli a poražená chazarská armáda se rozhodla vrátit
domů.
Arabové je nechali odejít. Byla to z jejich strany asi chyba, protože dalších šest let pak museli odrážet
nekonečnou řadu chazarských útoků. Při tom posilovali pevnosti v horách a cíleně muslimským obyvatelstvem
osídlovali důležité oblasti. Čas dozrál v roce 737, kdy se proti Chazarům vypravila armáda, která i s pomocnými
sbory zakavkazských knížat dosáhla počtu asi 150 tisíc mužů. Rychlým pochodem prorazilo volžskými rovinami
až k hlavnímu městu Itilu. Kagan nechal ve městě a okolí 40 tisíc mužů posádky a sám vyrazil sebrat zbytek
armády, aby se mohl vrátit a obléhatele napadnou. Jenže Arabové se zachovali naprosto nezvykle. Nechali město
v klidu a vyrazili za kaganem. Posádka z Itilu vlastním rozhodnutím město opustila a začala pronásledovat
arabskou armádu. Tak všechna vojenská uskupení pochodovala na sever. Mezi Araby a Chazary byla řeka Volha.
Pod ochranou vodní překážky se začala hlavní chazarská síla chovat krajně neopatrně. Arabové toho jedné noci
využili překročili řeku a nočním útokem na nestřežený chazarský tábor poničili vše, na co narazili. Chazarská
armáda a kagan sám v naprosto beznadějné situaci začali jednat o míru. Po splnění zásadní podmínky - přijmout
islám - byl mír dojednán a muslimská armáda odtáhla.
Jenže když se v roce 759 provdala chazarská princezna za arabského správce Zakavkazska, přijala islám až po
svatbě. Z toho plyne závěr, že Chazarové to s muslimskou vírou nebrali až tak vážně a od roku 762 se chazarská
armáda znovu začala angažovat v trvalých nájezdech proti muslimům.
Takže se nedá dělat nic jiného než položit otázku: „ Jak to vlastně bylo s Chazary a Araby? Zastavili Chazarové
islámskou invazi do Evropy z východu nebo ne?“ Z uvedeného je vidět že Chazaři se proti Arabům nedokázali
prosadit, pokud se tito rozhodli něco obětovat. Bylo to tedy tak, že Arabové a tedy i muslimové neměli zájem
Chazary porazit a expandovat dál? Myslím si, že to nebylo ani tak ani onak.
Arabové zde narazili na něco, co doposud nezažili. Všude, kam přišli zvítězili, a to někdy lehce, jindy za vítězství
tvrdě zaplatili. Ale vždy se stalo, že je část obyvatelstva vítala a po jejich ustavení vládci spojeném s přijetím
islámu, pokud na tom trvali, v krátké době obyvatelstvo začalo spolupracovat. Tak i když na vojenská tažení
potřebovali velkou sílu, po vítězstvích jim stačilo jen málo a oblasti byly v klidu a po nějaké době s jejich říší
splynuly v jeden celek.
Chazarská říše přestože sjednocovala - jak víme - vícero národů a náboženství, zůstala jednotná, jakoukoliv
spolupráci odmítala a Arabové zjistili, že na její okupaci by potřebovali příliš velkou vojenskou sílu, která by jim
trvale chyběla jinde. Díky nízké úrovni třídního rozčlenění chazarské společnosti se nenašla ani jedna sociální
skupina, která by na spolupráci s Araby přistoupila. Takže díky tomu, i když Chazarové nikdy proti Arabům
neokázali dosáhnou opravdu přesvědčivý výsledek boje, vytvořili proti nim hráz, kterou nedokázali překonat.
Význam Chazarů pro zastavení islámské expanze v této části světa by tak měl být považován za nesporný. Z
hlediska možné hrozby byla jejich role mimořádně významná. Možná i více než porážka muslimské armády u
Poitiers. Frankové muslimy v tvrdé bitvě porazili a ti se už nikdy nevrátili. Severní Francie je nelákala a taky
nemohli vědět, že za pár desítek let jim tam v osobnosti Karla Velikého vyvstane tvrdý protivník.
A Chazarie 2.0. bude obnovena nyní na svém historickem uzemi.
Ukrajine bude oper chazarská.
SLAVA CHAZARII 2,0

Páči sa mi to Komentovať Zdieľať

Vy a Simonetta Sisa All comments

Napíšte komentár... Uverejniť