Ekonomické chování spotřebitele

Racionalita spotřebitele
• Spotřebitel je univerzální člověk ekonomický “HOMO EKONOMICUS”, maximalizuje užitek ze spotřeby jednotlivých statků v
rámci svého omezeného příjmu.
• Předpokladem je racionalita spotřebitele.
• Efektem je užitek, újmou je vynaložení celého důchodu na nákup statků či služeb.
• Cílem je nalezení optimální situace spotřebitele, tj. situace, kdy spotřebitel maximalizuje užitek v závislosti na svých
preferencích a tržních možnostech (ty jsou ovlivněny zejména disponibilním důchodem a cenami spotřebovávaných statků).

Předpoklady racionality spotřebitele (axiomy)

 Axiom nenasycenosti (nepřesycení) – větší množství statků je vždy preferováno před množstvím menším, jedná-li se o
„dobré“ statky
 Axiom tranzitivity – pokud je koš statků α preferován před β a zároveň β je preferováno před γ, platí, že α je preferováno
před γ
α>β ^ β>γ → α>γ
 Axiom rozmanitosti (konvexnosti) – spotřebitel preferuje rozmanitou spotřebu (kombinaci různých statků) před extrémy
(kdy je zastoupen výhradně jeden statek) – např. spotřeba jídla a pití
 Axiom výběru – spotřebitel se snaží o co nejvíce preferovaný statek (koš statků)
 Axiom spojitosti – spotřebitel požaduje zvýšení statku Y při libovolně malém snížení spotřeby statku X
 Axiom úplnosti srovnání – každé dva koše statků mohou být srovnávány z hlediska preference spotřebitele, pro dva koše
statků “α a β”

Gossenovy zákony - 1871 startuje rozvoj moderní ekonomie (do té doby marginalisté)
1. Užitek týchž statků po sobě spotřebovávaných klesá
MU 1 MU 2 MUn
2. Při současné spotřebě více statků se hledá kombinace přinášející maximální užitek = =…
P1 P2 Pn
3. Člověk maximalizuje celkový užitek z vynakládání práce tehdy, když se mezní užitek zboží, které za práci získá, rovná meznímu
neužitku jeho práce.

Přebytek spotřebitele
 rozdíl mezi celkovým užitkem ze spotřeby určitého množství statku a výdaji na získání tohoto
množství statku
 CS (Consumer´s Surplus) = TU – PX. X
 rozdíl mezi ochotou a nutností obětovat část důchodu na získání požadovaného množství
zboží
 Odvození CS pomocí indiferenční analýzy:
Bod M – nespotřebovává žádný X
Bod C – spotřebováváme 4 jednotky X
- Rozmezí M-B – maximální oběť (množství 4)
- nevyhovuje racionalitě spotřebitele
M-A – skutečná oběť, aby dosáhl optima
CS – přebytek spotřebitele

Ordinalistická verze teorie užitku

V. Pareto, John R. Hicks - užitek není přímo měřitelný, spotřebitel je schopen seřadit kombinace statků podle
velikosti užitku, který mu přinášejí → indiferenční křivky, indiferenční mapa
 indiferenční křivka (Indifference Curve, IC) – množina kombinací statků X a Y se stejnou velikostí celkového
užitku
 linie rozpočtu (Budget Line, BL) - vymezuje tzv. komoditní prostor (leží na a pod BL) - tj. množina
spotřebitelem dostupných kombinací statků a služeb
 Pro rozpočtové omezení (důchod) platí: I = PX . X + PY . Y
 S rostoucím důchodem se komoditní prostor zvětšuje, s poklesem zmenšuje

Optimum spotřebitele vnitřní řešení

 Jednotlivé indiferenční křivky vyjadřují různé kombinace statků X a Y
 dle BL (chci utratit vše) zjistím optimum spotřebitele
 BL je tečnou nejvýše položené indiferenční křivky
 pro určení E vypočítáme směrnice
Mezní míra substituce ve spotřebě = poměr, v němž je spotřebitel ochoten nahrazovat ve spotřebě jeden statek jiným statkem,
−∆ y MUx
aniž by se změnil užitek MRSC= =
∆x MUy
1
Mezní míra substituce ve směně = poměr, ve kterém se směňují statky Xa Y při vynaložení celého disponibilního důchodu
−∆ y Px
MRSE= =
∆x Py

VLASTNOSTI INDIFERENČNÍCH KŘIVEK

 Indiferenční křivky jsou klesající – mají zápornou směrnici - v případě žádoucích statků, vyplývá z axiomu nenasycenosti
(nepřesycení)
 Indiferenční křivky se neprotínají – vyplývá z axiomu tranzitivity
 V každém bodě spotřební situace se nachází indiferenční křivka – plyne z axiomu úplnosti srovnání
 Indiferenční křivka je konvexní směrem k počátku – vyplývá z axiomu rozmanitosti - existují výjimky (viz. dále zvláštní tvary
indiferenčních křivek)

Indiferenční křivky v podmínkách různých preferencí

Optimum spotřebitele vnitřní a rohové řešení

- preferuji statek Y, hledám tu nejvýše položenou křivku
- v optimu nakupuji pouze Y, X je drahý

Rozhodování spotřebitele v podmínkách rizika a nejistoty

 Předpoklady:
o aplikace teorie užitku na situace, ve kterých výsledek rozhodování spotřebitele závisí
na náhodě
o existují tři základní stupně nejistoty
o RIZIKO je situace, kdy ten, kdo se rozhoduje zná všechny možné důsledky svého rozhodnutí a je schopen určit
pravděpodobnost každého z nich
 OBJEKTIVNÍ PRAVDĚPODOBNOST – je založena na znalosti frekvence, s níž mají určité události tendenci nastávat, je
odvozena „a priori“
 SUBJEKTIVNÍ PRAVDĚPODOBNOST – je určitý dojem, že předpokládaný výsledek nastane, je založena na znalostech a
zkušenostech člověka, je příčinou alternativních lidských rozhodnutí ve stejných situacích
 MAXIMALIZACE UŽITKU:
jistota x nejistota
jeden jasný výsledek X X1 .... X2 .... Xn (zná důsledky svého rozhodnutí)
Π1 .… Π2 .... Πn (pravděpodobnost) = 1
U1 .... U2 .... Un (užitek spotřebitele)
Očekávaný výsledek = je střední hodnotou všech možných výsledků, tj. váženým průměrem, kdy pravděpodobnost
každého výsledku je brána jako váha
 pro situaci s n možnými výsledky (X1,X2, …, Xn), kde πi je pravděpodobnost, že nastane důsledek Xi
 spotřebitel v situaci rozhodování v podmínkách rizika maximalizuje očekávaný užitek

Očekávaný užitek = je střední hodnotou užitku jednotlivých výsledků vážených jejich pravděpodobnostmi
 pro očekávaný užitek akce X, která má n důsledků Xi, jež nastávají s pravděpodobností πi

Spravedlivá sázka = je taková sázka, jejíž očekávaný výsledek (výnos) je shodný s výchozí jistou částkou
 alternativy – jistota – EX → U (liší se užitky)
o riziko – EX → U
Máme 50 000,- (výchozí jistá částka), je nám nabídnuta spravedlivá sázka, kdy můžeme s 50% pravděpodobností získat dalších
50 000,-
SPRAVEDLIVÁ SÁZKA = averze
bod A – krajní možnost – o všechno přijdu – ztráta původní částky
bod B – krajní možnost – výhra, přilepším si o 50 000,-
- na přímce rizikové alternativy - pravděpodobnost
bod E – užitek z rizikové alternativy
bod D – bod jistoty, výchozí částka
SPRAVEDLIVÁ SÁZKA – PREFERENCE RIZIKA = vyhledávání
bod E – přijetí částky

2
bod F – už zde by přijmul, 25% pravděpodobnost výhry, motivovala by ho už zde

SPRAVEDLIVÁ SÁZKA – NEUTRÁLNÍ VZTAH K RIZIKU =neutrální

- riziková a jistá alternativa = stejný užitek, záleží na preferencích aj. D = F = E

Způsoby snižování rizika

 příklad pojištění
 lidé s averzí k riziku jsou ochotny vzdát se určité části příjmu, aby se riziku vyhnuli
 člověk s averzí k riziku se pojistí tehdy, jsou-li náklady spojené s pojištěním stejné s očekávanou ztrátou
 SPRAVEDLIVÁ POJISTKA – výše pojistky je shodná s očekávanou ztrátou (tj. jistý příjem je roven očekávanému příjmu)
 MAXIMÁLNÍ POJISTKA – výše pojistky, která vede k tomu, že užitek spojený s jistotou
(dosaženou pojištěním) je shodný s očekávaným užitkem spojeným s riskantní alternativou
(bez pojištění)

FUNKCE UŽITKU A POJIŠTĚNÍ

Teorie poptávky
Individuální poptávka a její interpretace
 individuální x tržní poptávka
 Individuální – jednoho spotřebitele
 Tržní (dílčí) – součet individuálních
 spotřebitel vynakládá celý svůj důchod na nákup dvou statků X a Y
 poptávka roste, když mám víc peněz, důchod ovlivňuje poptávku

Vliv změny důchodu spotřebitele na poptávku + grafická analýza

Předpokládáme pouze změnu disponibilního důchodu, ceny statků a ostatní faktory jsou neměnné.
 změní-li se důchod, posouvá se linie rozpočtu
 ↑I → posun BL a bodu optima od počátku, ↓I → posun BL a bodu optima k počátku
 ICC (Income Consumption Curve) = množina bodů optima spotřebitele při různých úrovních důchodu (alternativně: Income
Expansion Path, IEP – důchodová stezka expanze)

Důchodová spotřební křivka – ICC - Množina optimálních bodů spotřebitele za předpokladu, že se mění důchod.

Engelova křivka
 jak poptávané množství statku X závisí na důchodu spotřebitele
 vyjadřuje závislost mezi spotřebovávaným množstvím daného statku a velikostí celkového důchodu
 u normálních statků s růstem důchodu jejich spotřeba roste:
 u nezbytných pomaleji než důchod,
 u luxusních rychleji než důchod
 u statků méněcenných s růstem důchodu jejich spotřeba klesá

ENGELOVA VÝDAJOVÁ KŘIVKA (ENGEL EXPENDITURE CURVE – EEC)

 vyjadřuje závislost celkových výdajů na nákup statku X na důchodu spotřebitele, vyjadřuje
tedy závislost PX .X a I
 v grafickém vyjádření – osa 45° znázorňuje všechny body, kdy výdaje na nákup daného
statku přesně odpovídají velikosti celkového důchodu (je pro EEC hraniční)
ENGELŮV ZÁKON: Podíl příjmu vynaloženého na potraviny se s rostoucím příjmem snižuje,
podíl výdajů na oblečení a bydlení s rostoucím příjmem zůstává konstantní a podíl výdajů na
ostatní zboží roste.
Engelova výdajová křivka pro různé typy statků

Vliv změny ceny statku na poptávané množství

Předpokládáme, že se mění cena statku X, cena statku Y je neměnná.

3
 nemění se důchod spotřebitele
 linie rozpočtu se pootáčí v důsledku změny poměru cen obou statků
 cenová spotřební křivka – PCC (Price Consumption Curve), alternativně cenová stezka expanze PEP (Price Expansion Path)

Cenová spotřební křivka

- množina bodů optima spotřebitele při různých cenách jednoho ze spotřebovávaných statků
- spotřebitel nejdřív substitutuje (E1), s dalším poklesem křivka roste – bude kupovat statek Y (E2), při dalším poklesu (E3)

Hicksův rozklad pro normální a méněcenné statky

Substituční efekt – pohybujeme se po jedné IC, to jak nahrazujeme jeden statek statkem druhým
Důchodový efekt – pohybujeme se po jiné IC
Normální statky (dělí se dále na nezbytné a luxusní)
SE: dojde ke snížení ceny ↓Px (-) -> nakoupí se více ↑X (+), sníží se ↓Y = (-)
I
IE: ↓Px = = ↑X = ↑Y
↓ Px
A – výchozí bod = rovnováha spotřebitele za ceny a důchodu (BL1,U1)
→ sníží se cena statku X → změna sklonu rozpočtové přímky (BL2) → sklon odpovídá novému
poměru cen – pomocná křivka k původní → pomocí ní hledáme bod B – vymezuje velikost
substitučního efektu (A-B) – stejná úroveň užitku (respektuje nový poměr cen); B-C – důchodový efekt – bod C – posun z bodu B
do C → roste reálný důchod, nakupuju více statku a i jiný statek →vyšší úroveň
Méněcenné statky (např. trička ze secondhandu, lidé chtějí značkové zboží kupovat, ale nemají
peníze na nové, tak kupují v sekáči)
SE: dojde ke snížení ceny ↓Px (-) -> nakoupí se více ↑X (+), sníží se ↓Y = (-)
I
IE: ↓Px = = ↓X = ↑Y (-)
↓ Px
Postup stejný – roste-li důchod, nakupuju méně – celkový efekt je nižší; pomocná rozpočtová přímka
– v bode dotyku B – nalezení velikosti efektu (posun A do B)

Giffenův paradox = podmnožina méněcenných statků IE > SE

SE: dojde ke snížení ceny ↓Px (-) -> nakoupí se více ↑X (+), sníží se ↓Y = (-)
I
IE: ↓Px = = ↓X = ↑Y (+)
↓ Px
 s poklesem ceny klesá jeho spotřeba a naopak → křivka poptávky je pozitivně skloněná
 jde o statky, které se značně podílí na výdajích spotřebitele, slouží k uspokojení základních
potřeb a současně k nim neexistují blízké substituty
 změna ceny těchto statků zásadně ovlivňuje reálný důchod spotřebitelů
 základní potraviny (brambory -19. stol. v období hladomoru v Irsku, dnes rýže v některých oblastech Číny)

ELASTICITA POPTÁVKY (citlivost, pružnost) - ukazuje citlivost poptávaného množství na změny ceny produktu, důchodu nebo
ceny příbuzných statků
Cenová elasticita poptávky - měří reakci poptávaného množství statku na změnu jeho ceny, koeficient cenové elasticity udává, o
kolik procent se změní poptávané množství, když se cena změní o jedno procento:
% změny poptávanéhomnožství Q2−Q1 P 2−P
ΔQ … změna poptávaného 1 (Q2 - Q1)
množství
=e PD = ΔP … změna: ceny (P2 - P1) Q1 … původní množství
Oblouková = % změny ceny Q 1+P2Q2… cena poP
P1 … cena původní
1+ P 2Q2 … množství po změně
změně

2 2
∆Q
Q1
V bodě = e PD =
∆P
P1
- koeficient vychází záporně, proto se s výsledkem uvažuje v absolutní hodnotě
- podle velikosti koeficientu ePD rozlišujeme tři základní typy elasticity:
a) /ePD/ > 1 elastická poptávka (změna ceny vyvolá větší změnu množství)
b) /ePD/ < 1 neelastická poptávka (změna ceny vyvolá menší změnu množství)
c) /ePD/ = 1 jednotkově elastická poptávka (obě změny jsou stejné)
- zvláštní případy: /ePD/ = 0 dokonale neelastická poptávka /ePD/ = ∞ dokonale elastická poptávka

Důchodová elasticita poptávky - závislost změny poptávaného množství na změnách důchodu spotřebitele

4
 % změna poptávaného množství Q 2−Q 1 I 2−I 1
e ID = = :
oblouková =
ΔQ

ΔI
Q1 % změna důchodu Q 1+Q 2 I 1+ I 2
I1
2 2
V bodě: e ID =

- hodnota eID dosahuje těchto hodnot:

a) eID > 0 - normální zboží (0 < eID < 1 nezbytné statky; eID > 1 luxusní statky) (s růstem důchodu poptávka
stoupá)
b) eID < 0 - podřadně zboží (s růstem důchodu poptávka klesá)

Křížová elasticita poptávky - jak se změní poptávané množství určitého zboží, změní-li se cena jiného zboží; koeficient křížové
elasticity:
Oblouková =
% změna poptávaného množství zboží A Q 2 a−Q1 a P 2 b−P 1 b
e CD = =eCD = :
% změna ceny jiného zboží B Q 1 a+Q 2 a P 1 b+ P 2b
2 2
∆ Qa ∆ Pb
V bodě = e CD = :
Q1 a P 1 b
- hodnota eCD je: záporná - statky jsou komplementy
kladná - statky jsou substituty
nulová - neutrální statky
Elasticita substituce = procentuální změna poměru, v němž jsou vzájemně nahrazovány statky X a Y, vyvolaná jednoprocentní
změnou MRSC. Určuje zakřivení IC

Teorie firmy
Produkční funkce = Q = f (L, K), rozlišujeme krátké a dlouhé období
 vstupy jsou práce L a kapitál K (není půda)
 technologie jsou pořád na stejné úrovni (nebereme v potaz)
Krátkodobé produkční funkce (L variabilní, K fixní) Q = f (L, K1) jednička u K protože je fixní
 v krátkém období se může měnit pouze práce = je variabilní, kapitál v krátkém měnit
nemůžeme
 MP a AP nezačíná v 0, protože je určitá úroveň K neměnná
 dle grafu MPL od bodu A začíná klesat = ZÁKON KLESAJÍCÍCH VÝNOSŮ Z VARIABILNÍHO
VSTUPU, Bod B – AP protíná MP v jeho maximu
 důležitá výrobní stadia – uvedeno u grafu -> řídí se podle APL a APK
 nejlepší pro firmu být ve stadiu B a C
∆Q Q
 MP L = APL =
∆L L

Grafická analýza krátkodobých produkčních funkcí při alternativních výnosech z variabilního vstupu
 možné ukázat i na grafu u krátkodobé produkční funkce

Příklady dlouhodobých produkčních funkcí

 v dlouhém období je variabilní práce i kapitál

LINEÁRNÍ PRODUKČNÍ FUNKCE Q = a*L + b*K

 dokonalá nahraditelnost vstupů = izokvanty jsou dokonalé

LEONTIEFOVA PRODUKČNÍ FUNKCE Q = min (a*L,b*K)

 „min“ znamená, že výstup je omezen menší ze dvou hodnot v závorce – mám-li 1 auto a 2
řidiče, tím, že přijmu dalšího řidiče nevýším množství přepravovaného nákladu

COBB-DOUGLASOVA PRODUKČNÍ FCE Q = A*Ka*Lb (A může být

cokoliv co není práce či kapitál)
 a+b>1 Rostoucí výnosy z rozsahu
 a+b=1 Konstantní výnosy z rozsahu
 a+b<1 Klesající výnosy z rozsahu

Izoproduktová analýza
IZOKVANTA (Q) – taková kombinace vstupů K a L při nichž se vyrobí stejný objem produkce

5
 v dlouhém období je variabilní práce i kapitál
 skládá se z izokvant (obdobné IC)
MP L
 mezní míra technické substituce MRTS LK = , udává sklon izokvanty
MP K
 zvyšuje-li firma množství najímané práce a současně snižuje najímané množství kapitálu, musí na náhradu
klesajícího objemu kapitálu vynakládat stále větší množství dodatečné práce
 konvexní, klesající, čím ↑Q – tím vzdálenější od počátku, neprotínají se
IZOKOSTA (TC) – linie stejných celkových nákladů TC = r*K + w*L
 všechny body na izokostě znázorňují možné kombinace faktoru L a K, které jsou dostupné vzhledem k jejich cenám a k daným
celkovým nákladům firmy

Nákladové optimum firmy ->

Výnosy z rozsahu = Vyjadřují souvislost mezi proporcionální změnou vstupů a jí vyvolanou změnou
výstupu (nemusí postihovat celou dlouhodobou produkční funkci) - o 100% zvýším kapitál a jak mi
reaguje produkce
 konstantní výnosy z rozsahu (růst každého ze vstupů o „n“ procent způsobí růst výstupu o „n“
procent)
 rostoucí výnosy z rozsahu (růst každého ze vstupů o „n“ procent způsobí růst výstupu o více než
„n“ procent)
 klesající výnosy z rozsahu (růst každého ze vstupů o „n“ procent způsobí růst výstupu o méně než
„n“ procent)

Křivka rostoucího výstupu, grafická interpretace pro alternativní typy výrob

 tvořené izokvantama a izokostama, pak vytvoří křivku CEP jako na grafu

Nákladové funkce v krátkém a v dlouhém období

NÁKLADY V KRÁTKÉM OBDOBÍ
 nákladová funkce TC = f (Q, w, r) vždy závisí na charakteru produkční funkce a na cenách jednotlivých vstupů
 fixní náklady - FC (kapitál) - náklady, které se se změnou objemu výroby nemění; např. nájemné, amortizace
kapitálu, pojistné. Jde o náklady na vstup, který je konstantní
 variabilní náklady - VC (práce) jsou náklady, které se se změnou objemu výroby mění. Jedná se o náklady na
variabilní vstup
 celkové náklady TC (Total Cost)
NÁKLADY V PODMÍNKÁCH KONSTANTNÍCH VÝNOSŮ Z VARIABILNÍHO
VSTUPU

NÁKLADY V PODMÍNKÁCH ROSTOUCÍCH VÝNOSŮ Z VARIABILNÍHO

VSTUPU

NÁKLADY V PODMÍNKÁCH KLESAJÍCÍCH VÝNOSŮ Z VARIABILNÍHO VSTUPU

NÁKLADY V DLOUHÉM OBDOBÍ

6
 v dlouhém období jsou všechny vstupy variabilní (práce i kapitál), neexistují FC
IZOKVANTA – křivka zachycující kombinace vstupů, které vedou k výrobě stejného objemu výstupu
IZOKOSTA – přímka stejných nákladů

δK / L
∗MRTS
Elasticita substituce vstupů = δMRTS procentní změna poměru vstupů (K/L) ku procentní změně MRTS
σ=
K /L

Vztah mezi krátkodobými a dlouhodobými náklady

 náklady v SR bývají vyšší než náklady v LR –díky existenci FC – firmě se v SR nedaří náklady
optimalizovat (oproti LR)

Obalové křivky
Podél obalové křivky (křivka LTC) vyrábí firma měnící se výstup s minimálními dlouhodobými celkovými
náklady.

Rovnováha dokonale konkurenční firmy a odvětví

DK předpoklady:
 velký počet kupujících a prodávajících na každém trhu - žádný není tak silný, aby ovlivnil cenu nebo výstup odvětví
 všechny statky jsou homogenní
 na všechny trhy je volný vstup a výstup => dokonalá mobilita výrobních faktorů
 všichni výrobci a spotřebitelé jsou dokonale informováni o cenách a množstvích na trhu
 firmy usilují o maximalizaci zisku, spotřebitelé o maximalizaci užitku
 firma je tzv. „price taker“ –cena je dána objektivně trhem, firma cenu produkce přebírá
 tržní podíl každé z firem je pouze minimální
 individuální poptávka firmy (poptávka po produkci jedné firmy) je nekonečně elastická
 křivky AR a MR jsou totožné a splývají s křivkou individuální poptávky

Cílové chování firmy v dokonalé konkurenci, grafická analýza

SITUACE V KRÁTKÉM OBDOBÍ - firma volí takový výstup, při kterém maximalizuje zisk, tedy takový
výstup (Q), zlaté pravidlo maximalizace zisku MR = SMC
„zlaté“ proto, protože platí bez ohledu na typ tržní struktury
Q1 – optimum při ceně P, firma dosahuje maximálního ekonomického zisku
Q2 – v důsledku poklesu tržní poptávky klesla cena na P', došlo k posunu po křivce SMC (nabídkové
křivky firmy) směrem dolů a firma bude minimalizovat ztrátu ukončením činnosti (bod ukončení firmy) –pokrývá pouze variabilní
náklady
Individuální křivka nabídky = rostoucí část křivky SMC zdola omezené minimem AVC

Formování nabídky firmy a dokonale konkurenčního odvětví v krátkém období

- křivka individuální nabídky (nabídky firmy) je tvořena rostoucí částí křivky SMC, zdola omezenou bodem min. AVC
- firma musí krátkodobě pokrýt alespoň variabilní náklady (musí platit mzdy, energii atd.)
- FC firma platí i při Q = 0
P ≤ AVC –bod ukončení činnosti, firma bude minimalizovat ztrátu,
když nebude pokračovat ve výrobě
Q1 – optimum při ceně P, firma dosahuje maximálního ekonomického zisku
Q2 – v důsledku poklesu tržní poptávky klesla cena na P', došlo k posunu po křivce SMC (nabídkové křivky firmy) směrem dolů a
firma bude minimalizovat ztrátu ukončením činnosti (bod ukončení firmy) –pokrývá pouze variabilní náklady
Individuální křivka nabídky = rostoucí část křivky SMC zdola omezené minimem AVC

Krátkodobá rovnováha firmy a odvětví v dokonalé konkurenci

Je-li tržní cena vyšší než LAC, firma dosahuje ekonomického zisku – pouze krátkodobá rovnováha
Ziskové odvětví přiláká další firmy – posun S do S' a pokles tržní ceny
→ rovnováha v bodě, kde P=MR=SMC=LMC=SAC=LAC
Růst nabízeného množství produkce na trhu – pokles tržního podílu každé firmy

Optimální výstup dokonale konkurenční firmy v dlouhém období

V dlouhém období = NULOVÝ EKONOMICKÝ ZISK (pokud je LAC > P dosahuje se zisku, pokud je LAC < P dosahuje
se ztráty)
Firma je v dlouhodobé rovnováze, pokud neexistuje důvod pro vstup do odvětví či pro odchod z odvětví

7
 Křivka LIS v případě alternativních cen výrobních vstupů - tvar LIS křivky závisí na cenách výrobních vstupů a jejich změnách
LIS křivka a KONSTANTNÍ ceny výrobních vstupů
 ↑D na trhu z nějakého důvodu -> povede k ↑ P → firmy začnou vykazovat krátkodobý zisk (P > LAC) ->
začnou vstupovat další firmy do odvětví ↑S zpátky na úroveň původní P1
LIS křivka a ROSTOUCÍ ceny vstupů
 ↑D na trhu z nějakého důvodu -> povede k ↑ P1 na P2 → firmy začnou vykazovat krátkodobý zisk (P >
LAC) -> došlo ke ↑cen vstupů (zvýšení nákladů = LMC a LAC se posunou obě ↑) -> nový bod rovnováhy
na P2 (mezi P1 a P3) -> firmy vyrábějí vyšším množství ↑S
LIS křivka a KLESAJÍCÍ ceny vstupů
 ↑D na trhu z nějakého důvodu -> povede k ↑ P1 na P2 → firmy začnou vykazovat krátkodobý zisk (P >
LAC) -> dojde ke ↓cen vstupů (snížení nákladů = LMC a LAC se posunou obě ↓) -> nový bod rovnováhy
ještě pod P1 -> menší náklady, tudíž firmy více vyrábí ↑S

Efektivnost dokonale konkurenčního trhu

Výrobní efektivnost - firma vyrábí daný výstup s minimálními LAC – v krátkém období firma nemusí vyrábět s minimálními AC!
-> graf dlouhodobá rovnováha v DK viz výše NULOVÝ ZISK
Alokační efektivnost - je vyráběn takový výstup, který si spotřebitelé nejvíc přejí –realokací zdrojů nelze zvýšit výstup firmy ani
užitek spotřebitele (neexistují náklady mrtvé váhy) – platí, pokud P=MC=MU

Rovnováha firem v nedokonale konkurenčních formách tržních struktur

Cílové chování firem v nedokonalé konkurenci
 nedokonalá konkurence – situace, kdy je na trhu alespoň̌ jeden prodávající nebo kupující, který může ovlivnit tržní cenu
 individuální poptávková křivka je klesající => pokud chce firma prodat dodatečnou jednotku produktu, musí snížit jeho cenu
 monopol, oligopol, monopolistická konkurence
Monopol
 existence jediného subjektu na straně̌ nabídky, nepřekonatelné bariéry vstupu do odvětví
 monopolní firma je tzv. „price maker“
 neexistují blízké substituty k produkci nabízené monopolní firmou, individuální poptávková křivka je
zároveň̌ tržní poptávkovou křivkou
 příčiny vzniku – výše AC (přirozený monopol), kontrola výrobních zdrojů̊ jednou firmou (přírodní monopol),
státní zásahy (administrativní monopol), právní omezení

Stanovení cen a formy cenové diskriminace

Stanovení ceny monopolem - nemůže stanovovat libovolnou cenu → musí brát v úvahu ochotu spotřebitelů
danou cenu zaplatit
 cena je vyšší než MR i než MC
 rozdíl mezi cenou a MC je ovlivněn cenovou elasticitou poptávky čím elastičtější poptávka, tím menší rozdíl P a MC
1
Mezní příjem MC=P∗(1+ )
e PD
MC
P=
Elasticita poptávky: 1 Čím elastičtější poptávka, tím menší rozdíl P a MC
1+
e PD
Tvorba cen přirážkou - v realitě firmy vycházejí z AC
 předpokládáme dlouhodobou úroveň Q při LACmin => LACmin = MC, při dodržení podmínky maximalizace zisku MR = MC
získáme úpravou (vyjádřením MR pomocí jeho vztahu k elasticitě̌ poptávky vztah pro vyjádření cenové přirážky)
P− AC P−MC P−MR 1
m= m= m= m=
AC MC MR 1+ ePD

Cenová diskriminace = forma cenové strategie, znamená stanovování rozdílných cen stejných výrobků bez nákladových důvodů

CENOVÁ DISKRIMINACE 1. stupně

CENOVÁ DISKRIMINACE 2. stupně
AR = MR = D - cena CENOVÁ
se rovná MR firmy - Graf nedokonale
prodává se statek, konkurenční firmy
firma ví, že - firma je schopna
spotřebitel je nastavit cenu vyšší
ochoten zaplatit než rovnovážnou
(produkce rozčleněna
určitou cenu
na pásma)
- přebytek – nad
rovnovážnou cenou
DISKRIMINACE 3. stupně
- D2 – více
cenově elastická -
cena nižší než pro
spotřebitele s D1
(ceny letenek –
obchodníci x lidé,
rozdílné ceny pro
děti, školy apod.)

8
CENOVÁ DISKRIMINACE V ČASE STANOVENÍ CENY VE ŠPIČKÁCH

Srovnání alokační efektivnosti dokonalé konkurence a monopolu

 výrobní (ne)efektivnost – monopol nevyrábí s minimálními
AC (ani v LR)
 alokační (ne)efektivnost – není vyráběn takový výstup, jaký si spotřebitelé nejvíc přejí – je
vyráběn menší výstup a za vyšší cenu než v D.K. – vzniká DWL

Příčiny vzniku monopolu

Výlučná kontrola nad klíčovými výrobními zdroji/nad vstupem na trh. - např. přírodní zdroje
Efekt úspor z rozsahu výroby = nejlevnějším způsobem obsluhy trhu je jediná firma (přirozené
monopoly).
Patenty / copyright ->Podporuje nové vynálezy – často vysoké náklady na jejich vývoj + firmy
musí mít motivaci (= monopolní postavení díky patentu jim poskytuje možnost získat tyto náklady zpět.
Státní licence Rovnovážný výstup monopolu

Formy a rovnováha monopolu

Formy: přirozený, administrativní, přírodní

Cenová regulace přirozeného monopolu

Možnosti regulace monopolu:
1. zvýšení daní monopolu (odebrání peněz monopolu -> pak přerozdělení „vrácení lidem zpět“
2. cenová regulace
3. zestátnění
4. antitrustové zákonodárství (upraveno v zákonech)
5. ekonomická regulace (nestanovuje konkrétní cenu, ale stanovuje postup, co může cena zahrnovat)
 Pokud bude stanovena P = MC bude přirozený monopol ve ztrátě -> charakteristické pro přírodní
monopol jsou klesající AC, díky nimž je schopna firma zabezpečit celou tržní poptávku
 Pokud by nedošlo k regulaci -> zisk monopolu by byl obrazec ABCP1, při regulované ceně P2 ->
P = MC podnik tak dosahuje ztráty -> dilema, zda by měl stát firmy dotovat nebo odstoupit od
regulovaných cen na úrovni MC
 Řešením by mohlo být umožnit monopolu stanovit cenu vyšší než MC

Oligopol
 malý počet firem
 závislé rozhodování
 homogenní nebo diferencovaný produkt
 kooperativní (kartel) nebo nekooperativní (Cournotův, Bertrandův model)
 bariéry vstupu (ekonomické x umělé)

Modely oligopolu I. a II. skupiny, grafická interpretace a komparace

MODELY I. SKUPINY
Zabývají se optimalizací výstupu jako výchozí veličiny:
COURNOTŮV MODEL
 duopol, firmy prodávají homogenní produkt
 firmy si konkurují a jsou stejně silné, maximalizují zisk
 Rozhodují se současně, výstup svého konkurenta berou jako neměnný
Tržní poptávka -> P = a – b*Q
Reakční křivky = obě firmy maximalizují zisk ve stejném objemu produkce, stejné tržní ceně a stejných TR.
STACKELBERGŮV MODEL
 předpoklady modelu jsou stejné jako v Cournotově modelu
 existuje asymetrické chování firem– vůdce zná reakční funkci svého konkurenta (ví, jak bude druhá
firma reagovat na změny v její produkci) a využívá této informace ke svému prospěchu, následovník považuje objem
produkce první firmy za pevně daný
 konečným řešením modelu je stabilní nerovnováha mezi firmami, vůdce realizuje vyšší Q i zisk

9
KARTEL (smluvní/koluzní oligopol) = kooperující skupina firem, chovající se jako monopol s více závody, cíl kartelu =
maximalizace zisku celého odvětví, jsou nezákonné (firmy stanovují vyšší ceny, než kdyby nespolupracovaly)
 mezní příjmy kartelu = mezní náklady jednotlivých firem
 maximalizace zisku, když se MR = MCi (mezní náklady obou firem -> MC1 + MC2)
 celkový rovnovážný výstup kartelu je nižší než v Cournotově modelu

MODELY II. SKUPINY

Zabývají se optimalizací ceny jako výchozí veličiny
BERTRANDŮV MODEL
 firmy reagují na změnu cen, nastavují nižší ceny než konkurence -> kritizuje Cournotova, že firmám jde hlavně o cenu nikoliv
o objem produkce
 předpoklad, že konkurence ponechá ceny nezměněné a je homogenní produkce
 cenová válka bude až do úrovně P = MC -> minimum ceny co je možné nastavit a firmy realizují nulový ekonomický zisk

MODEL CENOVÉHO VŮDCE

 předpokládáme, že první firma je cenový vůdce a má informační výhodu - zná funkci nabídky
druhé firmy, maximalizuje svůj zisk a přihlíží přitom k potenciální reakci druhé firmy
 druhá firma je následovník, bere cenu, kterou stanovil vůdce, jako danou a pasivně se jí DR – poptávka druhé firmy
DT – tržní poptávka
přizpůsobuje u – výše konstantních MC

 obě firmy mají stejné nákladové funkce, předpokládáme, že MC = konst., cenový vůdce
realizuje vyšší podíl na trhu, vyšší TR a tedy i zisk
OLIGOPOL S DOMINANTNÍ FIRMOU
- alespoň 40 % zabírá dominantní firma
- konkurenční lem – ostatní firmy – chování jako v DK
- všechny firmy dosahují zisk
- PT – cena platná pro celý trh
- DT – tržní poptávka
- P1 – vyrábí pouze lem
- P2 – oba a rozdělí se
- P3 – vyrábí pouze dominantní firma

SWEEZEHO MODEL (se zalomenou křivkou poptávky) = rigidita cen na oligopolních trzích (ta se nemusí změnit, změní-li se
náklady)
Předpoklady:
 firmy nevyrábějí diferencovaný produkt,
 sníží-li firma cenu, ostatní ji budou následovat,
 zvýší-li firma cenu, ostatní ji následovat nebudou

MONOPOLISTICKÁ KONKURENCE
 mnoho firem v odvětví, diferencovaný produkte (=prostředek konkurence)
 žádné (malé) bariéry vstupu od odvětví
 omezená možnost firmy ovlivnit cenu P > MC

Chamberlinův model, grafická analýza

Předpoklady modelu:
 velký počet firem vyrábějících diferencovaný (ale podobný) produkt
 rozhodovací nezávislost firem
 nákladové a poptávkové křivky všech firem v daném odvětví jsou totožné (velmi silný předpoklad)

Alokační a výrobní efektivnost v nedokonalé konkurenci

Výrobní efektivnost – firma nevyrábí ani v dlouhém období s minimem AC → výrobně̌ neefektivní odvětví
Alokační efektivnost – i zde vznikají náklady mrtvé váhy, ovšem daleko menší než u monopolu či oligopolu

Alternativní cíle firem

Okolnosti a příčiny vzniku alternativních teorií firmy
Základní cíl: maximální zisk (MR = MC), alternativní cíle firem: dosažení podílu na trhu, růst firmy, dosažení uspokojivé úrovně
zisku, dlouhodobé přežití
Ke vzniku alternativních cílů firem došlo kvůli řešení problémů:
 složité vlastnické struktury
 organizačním problémům
10
  nedostatku informací
 neustále se měnícímu se okolí firmy
To vše nějakým způsobem narušuje maximalizaci zisku -> proto se tím začali zabývat

Vliv institucionální ekonomie a teorie transakčních nákladů

Propast a konflikty mezi finanční ekonomikou a manažery X majiteli
INSTITUCIONÁLNÍ EKONOMIE = alternativní směr ekonomického myšlení, není však ucelenou, kompaktní alternativou
Vznikl jako kritická reakce na:
1) rychlé strukturální a institucionální změny v USA => reaguje na nástup velkých amerických korporací, technický pokrok a
růst produktivity práce => orientuje se na řešení praktických problémů (zájmové konflikty)
2) na absenci institucí v neoklasické ekonomii => instituce mají klíčovou roli při utváření ekonomického chování lidí a při
dosahování ekonomické výkonnosti
Administrativní řízení uvnitř firem je mnohem méně nákladné než transakční náklady spojené s potenciálním množstvím smluv,
které by bylo třeba na užívání zdrojů̊ uzavřít cestou tržní směny mezi jednotlivci, aby mohli plnit stejné funkce jako určitá firma -
> existence firem snižuje transakční náklady v ekonomice a zvyšuje její efektivnost

Manažerské teorie firmy a jejich interpretace

 firma je koalicí různých zájmových skupin – každá skupina sleduje jiný cíl
 pro firmy je typické oddělení vlastnictví od řízení – maximalizace zisku bude zajímavá především pro akcionáře a vlastníky
 manažeři firem tvoří specifickou skupinu – řídí firmu s jiným cílem (zpravidla dlouhodobým) - dlouhodobý růst firmy, stabilita
na trhu, velikost firmy, zvyšování obratu apod.), čím větší jsou korporace a čím složitější jsou její struktury a hierarchie, tím vyšší
jsou platy a prestiž vrcholových manažerů
 modely řeší klasický problém optimalizace s využitím neoklasických nástrojů̊ marginální analýzy

Jednoduchý manažerský model

 Předpokládá, že chování manažerů je analogické s chováním spotřebitelů => cílem firmy v modelu je
maximalizace užitku manažerů (úroveň manažerských výhody M a zisku )

Williamsonův model
 V tomto modelu je za víl manažerů považována také maximalizace užitečnosti.
 Funkce užitečnosti má v modelu tyto proměnné:
o Platy manažerů o Rozsah prostředků, s nimiž mohou
o Počet a úroveň podřízených manažeři volně nakládat
o Vedlejší příjmy a výhody manažerů
Baumolův model maximalizující obrat, grafická analýza.
BAUMOLŮV MODEL – CELKOVÉ VELIČINY BAUMOLŮV MODEL – JEDNOTKOVÉ V.
 tento model je v nedokonalé konkurenci
 kde TR = TC je zisk (pí) nulový
 cílem firmy je maximalizace tržeb (příjmů)

Behavioristické teorie firmy a jejich interpretace

 firmy jsou tvořeny různými skupinami lidí, které mají různé cíle -> nejde o maximalizaci
nějakého cíle, ale splnění určité úrovně rozdílných cílů, tak aby došlo ke spokojenosti všech skupin = teorie uspokojení
Jaké mohou mít cíle skupiny:
 v oblasti výroby (objem nebo plynulost výroby)
 v oblasti zásob (velikost nebo omezení pohybu zásob)
 v oblasti prodeje
 podílu na trhu
 zisk

Doylův model zón

V zóně netolerance je to neuspokojivé

Model zaměstnanecké firmy

Cílem je maximalizace důchodu (mzda + podíl na zisku) připadajícího na zaměstnance. Mzda je
určena trhem práce a na firmě nezávislá, variabilní je tedy podíl na zisku a počet zaměstnanců.

Význam zisku v alternativních teoriích firmy

Zisk vystupuje v řadě manažerských modelů jako omezující podmínka v podobě minimálního
požadovaného zisku. Důležitou podmínkou pro opodstatněnost manažerských teorií je, aby tento minimální požadovaný zisk byl
nižší než zisk maximální.
11
Trhy výrobních faktorů
Specifika určení cen služeb výrobních faktorů
Ceny výrobních faktorů plynou z jejich využití, služby nebo pronájmu => zajímá nás cena služby vstupu.
Transferový výdělek - část celkového výdělku, kterou by daný vstup mohl získat při svém nejlepším alternativním využití.
Ekonomická renta - přebytek nad transferovým výdělkem, rozdíl mezi skutečnou výší výdělku a minimálním výdělkem, za který
by daný výrobní faktor byl ochoten nabízet své služby (transferovým výdělkem).
Podíl transferového výdělku a ekonomické renty na celkovém výdělku vstupu závisí na elasticitě
nabídky daného vstupu. Obecně platí, že s rostoucí elasticitou nabídky klesá ekonomická renta.
Je cena spojená se službou tohoto faktoru, tzn. s jeho pronájmem.
 Práce – za její službu se platí mzda a cenou této služby je mzdová sazba.
 Půda – za tuto službu se platí pachtovné a cenou je sazba pozemkové renty.
 Kapitál – za tuto službu se platí úrok a cenou je úroková míra.
SPECIÁLNÍ VF – pro zvýšení nabízeného množství VF je nutný růst jeho ceny, to je případ rostoucí
křivky nabídky VF, rovnovážnou cenu i množství určuje nabídka i poptávka
UNIVERZÁLNÍ VF – nabídka je absolutně elastická, neexistuje žádná ekonomická renta a celkový výdělek je tvořen pouze
transferovým výdělkem
UNIKÁTNÍ VF – nabídka absolutně neelastická, neexistuje žádný transferový výdělek a celkový výdělek je tvořen pouze
ekonomickou rentou, výrobní faktor nemá žádné alternativní využití

Příjmové a nákladové veličiny v analýze trhu výrobních faktorů

PŘÍJMOVÉ VELIČINY NA TRHU VF
MRP (Marginal Revenue Product) – příjem z mezního produktu daného VF, změna celkového příjmu způsobená zapojením
dodatečné jednotky VF
MRPK = δTR/δK = (δTR/δQ).(δQ/δK) = MR . MPK
MRPL = δTR/δL = (δTR/δQ).(δQ/δL) = MR . MPL

ARP (Average Revenue Product) – příjem z průměrného produktu daného VF, příjem na
jednotku daného VF
ARPK = TR/K = (P.Q)/K = P.(Q/K) = P . APK
ARPL = TR/L = (P.Q)/L = P.(Q/L) = P . APL
Průběh funkce MRP a ARP závisí na tom, na kterém typu tržní struktury prodává firma svůj výstup
Obecně – křivky MRP a ARP kopírují průběh křivek MP a AP

NÁKLADOVÉ VELIČINY NA TRHU VF

MFC (Marginal Factor Costs) – mezní náklady na výrobní faktor, změna celkových nákladů způsobená zapojením dodatečné
jednotky VF
MFCK = δTC/δK= δ(r.K)/δK = r + K.δr/Δk
MFCL = δTC/δL = δ(w.L)/δL = w + L.δw/δL

AFC (Average Factor Costs) – průměrné náklady na faktor, náklady na jednotku zapojeného VF
AFCK = TC/K = r.K/K = r
AFCL = TC/L = w.L/L = w
Průběh funkcí MFC a AFC závisí na typu konkurence na trhu výrobních faktorů (kde firma poptává služby VF
VOLBA OPTIMÁLNÍHO MNOŽSTVÍ NAJÍMANÝCH VF: takové množství VF, které firmě maximalizuje zisk -> TR(K,L) – TC(K,L) =
π(K,L) max.

Podmínky maximalizace zisku na trzích výrobních faktorů

NUTNÁ PODMÍNKA MAXIMALIZACE ZISKU:
δπ/δK = δTR/δK – δTC/δK = 0 → δTR/δK = δTC/δK → MRPK = MFCK stějně tak i L -> MRPL = MFCL
na straně příjmů → MRPVF = MFCVF ← na straně nákladů
firma může prodávat na trhu: v DK MR = PQ v NK PQ > MR (MR zde klesá dvakrát rychleji než cena)

Rovnováha firmy na trhu výrobních faktorů a její dosahování

Firma je jako poptávající na trhu VF v rovnováze, když se MRP = MFC
Je-li MRP > MFC, firma najímá další jednotky z VF a rozšiřuje výrobu až na úroveň, při níž poklesne příjem z MRP na výši MFC.
Je-li MRP < MFC, firma snižuje nájem daného VF a omezuje výrobu, příjem z MRP příslušného VF roste až na úroveň MFC.

Formování poptávky a nabídky na trzích výrobních faktorů, volba mezi spotřebou a volným časem
INDIVIDUÁLNÍ NABÍDKA PRÁCE
BUĎ nabídka práce jedné firmě, A NEBO nabídka práce jednoho nabízejícího, tj. jednoho člověka nabízejícího VF práce

12
Jednotlivec nabízející práci se rozhoduje mezi dvěma „statky“: SPOTŘEBA (C) X VOLNÝ ČAS (H)

VOLBA MEZI SPOTŘEBOU A VOLNÝM ČASEM - ODVOZENÍ INDIVIDUÁLNÍ NABÍDKY PRÁCE

SPOTŘEBA – je možná pouze jako důsledek vlastní práce (L)
ČAS (24 hodin denně) – může být rozdělen mezi práci a volný čas
Optimální volba spotřeby (tedy množství hodin práce) a volného času je v bodě dotyku IC a BL

VLIV ZMĚNY MZDOVÉ SAZBY NA ROZHODOVÁNÍ SPOTŘEBITELE – PŘEVAŽUJÍCÍ IE ->

INDIVIDUÁLNÍ KŘIVKA NABÍDKY PRÁCE ->

Trh práce a jeho mikroekonomická analýza

Trh práce v dokonalé konkurenci
Všechny firmy jsou tzv. mzdovými příjemci a přebírají tržní cenu
práce
Velký počet osob nabízející práci
Práce je homogenní v tom smyslu, že všichni pracovníci jsou stejně kvalifikovaní pro
výkon dané práce
Pracovníci jsou dokonale mobilní, Existuje dokonalá informovanost
Cena práce – mzdová sazba je vůči firmě objektivní, dána trhem a firma ji nemůže ovlivnit
Individuální nabídka práce je dokonale elastická, horizontální a platí vztah SL = MFCL = wE

Tržní nabídka práce

Představuje různá množství práce, která jsou lidé ochotni a schopni nabízet při měnící se mzdové sazbě
Poptávka na trhu práce
Je určena množstvím práce, které firma najímá při různých úrovních ceny práce, tj. mzdové sazby
Firma maximalizující zisk najímá takové množství práce, pro něž platí: w=MFC=MRP
Individuální křivka poptávky po práci –> firma chce nakoupit takové množství práce, při kterém maximalizuje
zisk
Tržní poptávka – není definovaná jako součet individuálních poptávkových křivek. Je méně elastická než poptávka jednotlivé
firmy, je klesající.
Rovnováha na dokonale konkurenčním trhu práce
 tržní křivka nabídky práce je rostoucí
 tržní křivka poptávky po práci je klesající

Trh práce v nedokonalé konkurenci

Příčiny: mzdová strnulost, segmentace trhu, působení odborových organizací, působení státu, mimomzdové faktory
Reálný trh práce se vyznačuje vysokou segmentací trhu, geografickou a profesní mobilitou. Důležitá je role odborů, které
ovlivňují mzdovou sazbu. Důležitý i stát, který může být zaměstnavatelem, určuje daně, soc. platby atd.

Mzdová diskriminace monopsonu

 obdoba cenové diskriminace třetího stupně u monopolu na trhu finální produkce
 předpoklad – schopnost monopsonu rozdělit nabídku práce alespoň na dva segmenty s
rozdílnou cenovou elasticitou nabídky práce
 za stejnou práci je stanovena různá mzda (podobně jako u monopolu –za stejný produkt
různá cena), např. mzdová diskriminace podle pohlaví

Segmentu s elastičtější křivkou nabídky práce stanoví mzdu w2 – pro muže, zatímco segmentu s méně elastickou křivkou nabídky
práce stanoví nižší mzdu w1 – pro ženy

Prosazování monopolní síly na trhu práce

Monopolní síla odborů
 odbory jako jediný subjekt nabízející VF práce
 cíle odborových svazů: maximalizace ekonomické renty členů odborů, objemu mezd členů
odborů a zaměstnanosti
 křivka DL představuje poptávku po „produkci“ odborových svazů (tj. po práci)
 TW = w.L - celková mzda, objem peněžních prostředků vyplacený při dané w všem
zapojeným jednotkám práce
 MW – mezní mzda, změna celkové mzdy způsobená změnou
 DL – poptávka po práci odborářů = AW
 MW – dodatečná mzda, kterou získá dodatečný pracovník
 SL – nabídka práce odborářů

13
 o A - max. ekonomické renty (plocha AFGw1), průsečík MW a SL, L1množství práce za mzdu w1, renta nad SL, transferový výdělek pod SL
o F – bod vyrovnání – dodatečný pracovník by přesně dostal výši mezní mzdy
o B - max. celkového objemu mezd (plocha 0w2BL2), celkových příjmů, L2 množství práce za mzdu w2, dochází stále ještě k převisu nabídky nad
poptávkou, renta nad SL, transferový výdělek pod SL
o C – průsečík SL DL – vyrovnání trhu – není převis nabídky ani poptávky – w v rovnováze, neexistuje ekonomická renta – veškerý výdělek
transferový, max. zaměstnanosti – najímáno množství práce jako na D.K. trhu práce, mzda, za níž je ochotno pracovat L 3 množství práce je
shodná se skutečně vyplácenou mzdou w3
Bilaterální monopol na trhu práce
 Monopol (odbory) vychází z rovnosti MW a SL, bude nabízet L1 práce za mzdu w1, snaží se
maximalizovat ekonomickou rentu
 Monopson (např. ČSA nakupující letové dispečery) vychází z rovnosti MFCLa MRPL – bude poptávat L2
množství práce za mzdu w2 – usilování o mzdy na úrovni SL
 Výsledná mzda a množství L bude výsledkem vyjednávání monopolu a monopsonu

Všeobecná rovnováha
Model 2x2x2x2 a jeho předpoklady
 existují pouze 2 spotřebitelé, 2 statky, 2 firmy a 2 výrobní faktory
 na všech trzích je dokonalá konkurence
 cílem spotřebitelů je maximalizace užitku, cílem firem je maximalizace zisku
 ekonomika je uzavřená – neexistuje zahraniční obchod

Efektivnost ve výrobě a alokační pravidla, efektivnost ve spotřebě a výrobně spotřební efektivnost

 existence všeobecné rovnováhy předpokládá efektivnost ve výrobě, ve směně a výrobně spotřební efektivnost
Efektivnost ve výrobě = taková alokace výrobních faktorů, kdy jejich přerozdělením nelze zvýšit celkový výstup ekonomiky (nelze
vyrobit jednoho statku více, aniž by bylo nutné omezit výrobu jiného statku) = Paretova efektivnost
Efektivnost ve směně = taková alokace statků, kdy jejich realokací nelze zvýšit užitek obou spotřebitelů
Výrobně spotřební efektivnost = taková struktura výroby, kdy její změnou nelze zvýšit užitek obou spotřebitelů

Předpokladem efektivní výroby je platnost ALOKAČNÍCH PRAVIDEL

 alokace výrobních faktorů uvnitř firmy
 alokace výrobních faktorů mezi firmy
 struktura výstupu firmy
EFEKTIVNÍ ALOKACE VÝROBNÍCH FAKTORŮ UVNITŘ FIRMY – první alokační pravidlo
EFEKTIVNÍ ALOKACE VÝROBNÍCH FAKTORŮ MEZI FIRMY – druhé alokační pravidlo – taková alokace fixního množství
výrobních faktorů (K,L) mezi obě firmy, při níž je MP obou výrobních faktorů (K,L) pro oba vyráběné statky stejný = >
tedy pro statek X i Y musí platit
EFEKTIVNÍ VOLBA STRUKTURY VÝSTUPU FIRMY – třetí alokační pravidlo – taková struktura výroby obou statků, při
níž je mezní míra transformace produktu u obou firem stejná

Ceny a efektivnost ve výrobě

Paretovsky optimální poměr K/L (tj. optimální alokace výrobních zdrojů) bude firmami zvolen v závislosti na
relativních cenách výrobních zdrojů (viz. produkční analýza)
V dokonalé konkurenci na trzích výrobních faktorů se všechny firmy rozhodují v podmínkách stejné relativní ceny výrobních
zdrojů (w/r) – tzn., že finanční omezení firem je určováno izokostou se stejným sklonem

Efektivnost ve směně
Rozdělení fixního množství statků je efektivní, jestliže jeho přerozdělením nemůže být ani jednomu spotřebiteli
polepšeno, aniž by současně nebyl poškozen jiný spotřebitel.
Ceny a efektivnost ve spotřebě
Spotřebitelé nakupují statky na dokonale konkurenčních trzích => rozhodují se o jejich nákupu na základě stejné relativní ceny
(PX/PY) => tzn. při stejném sklonu jejich linie rozpočtu
Spotřebitelé maximalizují užitek (viz. indiferenční analýza), potom platí:

Výrobně spotřební efektivnost

K dosažení celkové efektivnosti je nezbytné sladit preference spotřebitelů s výrobními možnostmi – hledáme
efektivní strukturu produkce
Poměr, v němž jsou oba statky (X,Y) nahraditelné ve spotřebě se musí shodovat s poměrem, v němž jsou oba statky nahraditelné
ve výrobě
Ceny a výrobně spotřební efektivnost
Prostřednictvím cen jsou sladěny zájmy firem (výrobní možnosti) a potřeby spotřebitelů. V dokonalé konkurenci jsou
ceny stanoveny na úrovni MC.

14
Grafická interpretace (aplikace modelu hranice produkčních možností a krabicového schéma)
EDGEWORTH-BOX DIAGRAM KRABICOVÉ SCHÉMA VÝROBY
- mapa izokvant – produkční funkce
- body dotyku → získáváme smluvní křivku = contract curve
- MRTS se rovná obou statkům → naplněno první alokační pravidlo
- mohu přemístit práci a kapitál, že se mohu pohybovat po křivce statku y

HRANICE PRODUKČNÍCH MOŽNOSTÍ

- předpoklad – fixní množství výrobních zdrojů, kvalita výrobních zdrojů a využití výrobních faktorů danou
technologií
- body odpovídají bodům smluvní křivky

KRABICOVÉ SCHÉMA SMĚNY

- smluvní křivka směny – vyjadřuje všechny optimální kombinace statku x,y z hlediska naplnění
podmínky spotřebitele
- body na cc – žádoucí
- bod mimo – neefektivní, nesplňují podmínku – můžeme přerozdělením statků dosáhnout vyššího
užitek alespoň pro jednoho spotřebitele

VÝROBNĚ SPOTŘEBNÍ EFEKTIVNOST - CELKOVÁ ROVNOVÁHA

- bod R – spojení PPF a smluvní křivky – na hranici produkčních možností – efektivní z hlediska výroby –
souřadnice ukazují na množství statku X a množství statku Y, které se bude v ekonomice vyrábět, zároveň i
bodem smluvní křivky
- sklon linie rozpočtu dán relativními cenami
- X – XA = X B
- Y – YA= YB

Dosahování všeobecné rovnováhy a význam cenového mechanismu

- oba preferují statek X – není to efektivní
- všeobecná rovnováha pomocí cenového mechanismu
- - rovnováha spotřebitele X a Y

X Y
- na trhu statku X – převyšuje poptávané množství
- na trhu statku Y – převyšuje nabídka – cena klesá
→ změní se relativní ceny – ovlivní sklon rozpočtové přímky → rovnováha na smluvní křivce

ZMĚNA ROVNOVÁHY
o impulsem pro změnu rovnováhy je změna spotřebitelských preferencí
o spotřebitelé chtějí víc statku X a méně statku Y → klesne poptávané množství statku X a vzroste poptávané množství statku Y
o změní se „rozměry“ box-diagramu směny
o dojde k posunu po PPF do jiného rovnovážného bodu → změna výrobní struktury (skladby produkce statku
X a Y) → realokace výrobních zdrojů (K, L)
NOVÁ ROVNOVÁHA EKONOMIKY
- směrnice E a E = rovnoběžné
- když jsme na hranici PPF – trh práce v rovnováze, není tam nezaměstnanost

Model IS - LM a účinnost fiskální a monetární politiky

Multiplikátor fiskální politiky = o kolik se změní agregátní výstup Y, když dojde k jednotkové změně autonomních výdajů A, při
nezměněné výši nabídky peněz
- a co se stane? dochází k posunu křivky IS, ale LM se nemění
α
γ=
- multiplikátor fiskální politiky α∗b∗k
1+
h

15
Multiplikátor monetární politiky = o kolik se změní agregátní výstup Y, když dojde k jednotkové změně nabídky peněz při
nezměněné výši A
- vyjadřuje, co se stane, když dojde ke změně nabídky peněz, při daných autonomních výdajích A
b
- a co se stane? dochází k posunu křivky LM, ale IS se nemění β= ∗γ
h

Částečný a úplný efekt vytěsňování

Při pozitivně (normálně) skloněné křivce LM má fiskální expanze multiplikační účinek na zvýšení agregátní poptávky (AD) a
reálného produktu (Y). Současně však dochází k růstu transakční poptávky po reálných peněžních zůstatcích, která při fixní
peněžní zásobě způsobuje růst úrokové míry (i). Růst úrokové míry vytlačuje firemní investice a
spotřebu domácností, které jsou na její změny citlivé. Firmy a domácnosti realizují původně zamyšlené
výdaje v menší míře a klesá agregátní poptávka a produkt. Růst úrokové míry působí proti
multiplikačnímu účinku fiskální expanze.
Dodatečné vládní výdaje na nákup statků a služeb (G) by při fixní úrokové míře iE1 vytvořily dodatečný
produkt ΔY = YA - YE1. Ve skutečnosti je přírůstek produktu nižší a je dán rozdílem YE2 - YE1 při
úrokové míře iE2. Část produktu byla vytlačena růstem úrokové míry na peněžním trhu (šedivý sloupec
v grafu).

Velikost efektu vytěsnění - dosud byl uvažován případ částečného efektu vytěsnění. Částečný efekt vytěsnění se nachází mezi 2
extrémními situacemi nulového a úplného efektu vytěsnění.
Keynesiánci
Efekt nulového vytěsnění nastává v situaci, kdy se citlivost poptávky po reálných peněžních zůstatcích limitně blíží k
nekonečnu (h→∞). Graficky je křivka LM rovnoběžná s osou x. Jedná se o situaci, kdy je úroková míra na peněžním
trhu velmi nízká a ekonomické subjekty preferují držbu peněz před dluhopisy. Tento případ se označuje jako past
likvidity. Efekt vytěsnění je nulový a účinnost fiskální politiky je maximální.

Monetaristé a neoklasici
Úplný vytěsňovací efekt nastává v situaci, kdy se citlivost poptávky po reálných peněžních zůstatcích limitně blíží k nule (h→0).
Graficky je křivka LM rovnoběžná s osou y. Jedná se o situaci, kdy je úroková míra na peněžním trhu maximálně vysoká a
ekonomické subjekty preferují držbu dluhopisů před penězi. Tento případ se označuje jako klasický případ. Efekt vytěsnění je
maximální a fiskální politika je naprosto neúčinná.

Monetární akomodace
Jako nejčastější příklad kombinace fiskální a monetární politiky v modelu IS-LM je uváděn
případ monetární akomodace fiskální politiky. Jde o situaci, kdy vhodně zvolená monetární
politika (expanze) odstraní vytěsňovací efekt způsobený fiskální expanzí v podobě zvýšení
vládních výdajů. Díky monetární expanzi klesne úroková sazba na původní úroveň a nedojde k
reakci investic na růst úrokové míry a poklesu produktu

Keynesiánský transmisní mechanizmus

 mechanismus, jímž monetární politiky ovlivňuje rovnovážný důchod
 musí být splněny uvedené tři podmínky
 CB expanze → ↑ M´ P´ → ↓ i → ↑ A´ → ↑ AD → ↑Y

Kritéria volby fiskální a monetární politiky a jejich kombinace

MIX HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY – neexistuje čistá fiskální či monetární politika
 levicové strany preferují FISKÁLNÍ POLITIKU
o Keynesiánci považují ekonomiku za nestabilní systém (faktor očekávání budoucího vývoje, fiskální a monetární politika,
nabídkové šoky, čistý export) → sledovaní pouze peněžní zásoby je nedostatečné z hlediska stabilizace produktu (důchodu) a
zaměstnanosti → je zapotřebí věnovat pozornost i kritériu úrokové míry.
 pravicové strany preferují MONETÁRNÍ POLITIKU
o Monetaristé předpokládají, že poptávka po penězích je stabilní a predikovatelná (málo citlivá na i
a rychlost oběhu peněz je konstantní) → preferují kritérium peněžní zásoby (respektování konstatního růstu
peněžní zásoby, který odpovídá růstu potenciálního produktu)
Možnosti:
A. Centrální banka čelí vytěsňovacímu efektu, ke kterému dochází díky fiskální expanzi. Vytěsňovací efekt
může být eliminován monetární expanzí.

B. Vláda chce zvýšit a stabilizovat produkt na úrovni potenciálního produktu – využívá k tomu buď fiskální
nebo monetární expanzi

16
Otevřená ekonomika a determinace rovnovážné produkce
Čisté vývozy a agregátní poptávka v podmínkách fixních a flexibilních měnových kurzů
Funkce čistých vývozů v systému fixních měnových kurzů
 Dovozy se zvyšují s růstem domácího důchodu
 Vývozy jsou nezměněny, nezávislé na domácím důchodu (jsou závislé na zahraničním důchodu)
 Čisté vývozy s růstem důchodu klesají NX = X – M - mY -> NX = NX – mY (X - M = NX)
Funkce čistých vývozů v systému flexibilního měnového kurzu
 Čisté vývozy jsou závislé na pohybu reálného měnového kurzu
 Reálný měnový kurz je dán součinem nominálního měnového kurzu a poměru cenových hladin
v zahraničí k cenové hladině domácí země NX = NX – mY + vR

Agregátní poptávka v podmínkách fixních a flexibilních měnových kurzů

AD v otevřené ekonomice (fixní měnové kurzy)
AD = A + NX + c(1-t)Y – bi – mY
AD je tím větší, čím větší jsou domácí autonomní výdaje A, čím větší je vývoz X, čím menší je autonomní dovoz M, čím nižší je
mezní sklon k dovozu m a čím nižší je úroková sazba i
Ad je plošší, čím nižší je mezní sklon ke spotřebě c a čím vyšší je důchodová daň t

Základní makroekonomické identity otevřené ekonomiky

= rovnice, které definují vztahy mezi proměnnými v ekonomice. Jejich úlohou je mimo jiné vysvětlit fungování ekonomického
systému a potřebu finančního trhu.
Na rozdíl od podmínky makroekonomické rovnováhy je identita účetně splněna vždy. Základní identita v otevřené ekonomice má
tvar: Y = C + I + G + NX
Y = agregátní produkt ekonomiky, C = spotřební výdaje domácností, I = investiční výdaje firem (plánované a neplánované investice), G = vládní výdaje na nákup
zboží a služeb, NX =čistý export statků a služeb
DVOUSEKTOROVÁ EKONOMIKA
 existují pouze domácnosti a firmy, není zde státní sektor, nikdo nevybírá daně, neposkytuje
transfery...
 Y = YD
 Y = C + I kde C = Ca + c*Y
 Y = Ca + I + c*Y
1
 𝛂= multiplikátor x autonomní výdaje
1−c
bod E představuje rovnováhu, kdy skutečné vytvořené GDP se rovná plánovaným výdajům a neplánované investice jsou
nulové
TŘÍSEKTOROVÁ EKONOMIKA
 uzavřená ekonomika bez zahraničí
 Y ≠ YD protože část GDP vláda domácnostem odebere ve formě daní a některým poskytne transfery
 Y=C+I+G
 existují daně závislé na velikosti důchodu (se sazbou t) a daně autonomní (TAXa);
TAX = TAXa + t*GDP
 YD = GDP - TAX + TR
 C = Ca + cYD
 dosadíme: C = Ca + c(Y - t*Y - TAXa + TR)
 Y = Ca + c(Y - t*Y - TAXa + TR) + I + G
1
 vyjádříme α =
1−c (1−t)
rovnovážný GDP je v bodě GDP3
ČTYŘSEKTOROVÁ EKONOMIKA
 otevřená ekonomika
 GDP = C + I + G + NX NX = EX – IM NX = EXa - IMa - m*Y
 C = Ca + c(Y - t*Y - TAXa + TR)
 Y = Ca + c(Y - t*Y - TAXa + TR) + I + G + (EXa - IMa - m*Y)
1
 α=
1−c ( 1−t )+ m
 křivka je opět plošší díky multiplikátoru a rovnovážný produkt je GDP3

Měnový kurz
Základní teorie determinace měnového kurzu v krátkém a dlouhém období
Determinace měnového kurzu – zákon jediné ceny

17
Předpoklady: neexistence transakčních nákladů, neexistence překážek zahraničního obchodu, dokonalá konkurence
Zákon: Identická zboží jsou prodávány za stejnou cenu v různých zemích, pokud jsou ceny těchto zboží vyjádřeny ve stejné měně

V krátkém období
Měnový kurz se může odchylovat od parity kupní síly
Formy aktiv: depozita denominovaná v domácí měně, depozita denominovaná v zahraniční měně
Faktory určující poptávku po aktivech:
 Očekávaná reální míra výnosnosti aktiv
 Míra rizika dosaženého očekávaného výnosu
 Stupeň likvidity aktiva
 Úrokové sazby na depozita denominovaná v domácí měně
 Úrokové sazby na depozita denominovaná v cizí měně
 Změna měnového kurzu v dané zemi

V dlouhém odbobí
Formování měnového kurzu koruny v dlouhém období
 Poptávku po měně domácí země
 Nabídku měny domácí země
 Křivka poptávky po korunách D má negativní sklon
 Křivka nabídky korun S je pozitivně skloněná

Absolutní a relativní teorie parity kupní síly

Identická zboží prodávána v různých zemích musí být prodávána za stejnou cenu, jsou-li ceny zboží vyjádřeny ve stejné měně
Předpoklady: dokonale konkurenční trhy, neexistence překážek obchodu a dopravních nákladů
Relativní verze: Procentní změna MK mezi dvěma zeměmi se rovná rozdílu mezi procentními změnami nár. cenový úrovní těchto
E CZK −E CZK
(t) (t−1)
EUR EUR
zemí =π CR(t )−π SRN (t )
E CZK
(t −1)
EUR
P CR
Absolutní verze: Nominální měnový kurz mezi dvěma zeměmi je dán poměrem cenových hladin těchto zemí E CZK =
EUR
PSRN
Reálný versus nominální měnový kurz
Nominální kurz - Kurz obecně znamená, že jednu měnu vyjádříme v jiné měně. Můžeme tedy říci, že kurz české koruny vůči euru
je 30 Kč/Eur.
Reálný kurz - pracuje s nominálním kurzem (NK) a cenovými hladinami. Vždycky, když je něco reálné,
tak se pracuje s cenovou hladinu (např. reálný produkt, reálná úroková míra atd.). Takže i zde musí
hrát roli cenová hladina – resp. cenové hladiny. Musíme brát v úvahu domácí cenovou hladinu (Pd) a zahraniční cenovou hladinu
(Pz).

Model IS – LM – BP – vnitřní a vnější rovnováha ekonomiky

Platební bilance
PLATEBNÍ BILANCE je statistický výkaz, který sleduje pohyb peněžních i nepeněžních toků mezi subjekty dané ekonomiky a
zbytkem světa
 respektuje pravidla podvojného účetnictví
 eviduje kladné (kreditní) a záporné (debetní) položky = vertikální struktura platební bilance
 má pět základních účtů = HORIZONTÁLNÍ STRUKTURA PLATEBNÍ BILANCE:
Běžný účet
 obchodní bilance, bilance služeb, bilance výnosů, bilance transferů
Kapitálový účet - kapitálové transfery (např. odpuštění dluhů, patenty)
Finanční účet - příliv a odliv zahraničního kapitálu
 přímé zahraniční investice, portfoliové investice, ostatní investice
Saldo chyb a opomenutí - snaha vyčíslit černou ekonomiku, metodické a statistické nedokonalosti
Změna devizových rezerv – devizové rezervy jsou souhrnem zahraničních aktiv
 změna devizových rezerv se provádí k srovnání platební bilance – musí platit účetní rovnost
VERTIKÁLNÍ STRUKTURA PLATEBNÍ BILANCE – kreditní strana (export zboží, služeb, import důchodů, transferů a kapitálu, snížení
devizových rezerv), debetní strana je opačně

Křivka BP
- křivka rovnováhy platební bilance
- zachycuje kombinace úrokové míry (i) a důchodu (Y) při nichž je platební bilance v rovnováze

18
BP = CA + FA, kde
Běžný účet platební bilance je funkcí domácího výstupu CA = f(Y), a finanční účet platební binace je závislí na úrokovém
diferenciálu FA = f(id – if)

Body mimo BP
 Napravo od BP je platební bilance deficitní. Vezměme například důchod Y2. Při něm je deficit na běžném účtu, a pokud
bychom uvažovali úrokovou míru i1, tak při této úrovni úrokové míry existuje deficit také na finančním účtu. Platební bilance je
tedy také deficitní.
 Nalevo od BP je platební bilance v přebytku. Uvažujeme důchod Y1, při němž je běžný účet v přebytku a uvažujme úrokovou
míru i2, při níž je finanční účet také přebytkový. Platební bilance je tedy také přebytková.

Poloha křivky BP - Je determinována výší světové úrokové míry, reálného měnového kurzu a výší autonomních čistých exportů.

Rovnovážná produkce

Účinnost fiskální a monetární politiky v modelu ISLM-BP při fixním a flexibilním měnovém kurzu
Fiskální politika
 Sklon křivky IS (fiskální expanze) – čím plošší je křivka IS, tj. čím větší je citlivost
poptávky po autonomních výdajích na úrokovou sazbu ↑b, tím nižší je účinnost
fiskální expanze.
 Je-li LM horizontální citlivost poptávky po penězích na úrokovou sazbu je veliká,
h = ∞ , fiskální expanze má maximální účinnost a vytěsňovací efekt je za těchto
podmínek nulový.
 LM vertikální → h = 0, fiskální expanze má nulový účinek a vytěsňovací efekt je úplný.
 Vysoká citlivost poptávky po penězích na důchod k – snižuje účinnost fiskální expanze na důchod. Zvyšuje poptávku po
penězích při růstu důchodu.
Monetární politika
 Tím větší, čím strmější je LM, tj. čím nižší je h, maximální účinek monetární expanze
dosahuje h = 0. LM je pak vertikální = klasický případ.
 Monetární expanze tím větší, čím je plošší křivka IS, tj. čím vyšší je b a čím větší je α .
 Centrální banka - ovlivňuje buď – úrokovou míru nebo nabídku peněz
 IS stabilnější – vhodné udržet cíl žádoucí i – nestabilní nabídku peněz
 LM stabilnější – vhodné udržet cíl žádoucí peněžní zásoby – stabilní úrokové míry.

Analýza účinků devalvace (depreciace) na běžný účet a rovnovážnou produkci

Depreciace zlepší běžný účet pouze tehdy, jestliže součet zahraniční elasticity poptávky po vývozech domácí
země a domácí elasticity poptávky po dovozech je větší než jedna
objemový efekt – vývozy vyvolané depreciací se stávají levnější
cenový efekt – depreciace domácí měny zdražuje dovozy domácí země
(εx+ ¿ ε M) ˃ 1 zlepšení běžného účtu
(εx+ ¿ ε M) ˂ 1 zhoršení běžného účtu
(εx+ ¿ ε M) = 1 se nezmění

Agregátní poptávka a nabídka a jejich odvození

Odvození křivky agregátní poptávky pomocí modelu IS-LM a její charakteristiky
AD = množina kombinací cenové úrovně P a úrovně rovnovážného produktu Y, při nichž je trh zboží a služeb a
trh peněz a ostatních finančních aktiv v rovnováze Y = γ*A + β*M/P
M
(↑P → ↓ → ↓Y)
P
AD má negativní sklon (plošší IS = plošší AD, strmější LM = plošší AD)

19
 Keynesův versus Pigouův efekt
Keynesův efekt = vysvětluje klesající AD – snížení cenové hladiny zvýší produkt ↓P -> ↑Y
Proč: snížení cenové hladiny P zvýší reálnou peněžní nabídku M/P, tím klesne úroková míra (úvěry jsou levnější), tím vzroste C, I
(AD) a tím vzroste Y
Keynesův efekt znamená stimulaci spotřebních a investičních výdajů, tj. stimulaci AD vyvolanou poklesem úrokové sazby
Pigouův efekt = Efekt reálných peněžních zůstatků
Předpoklady: flexibilní cenová úroveň, AD nikdy není vertikální, ale je negativně skloněna
klesne-li cenová hladina a nominální důchod se nemění, reálný důchod vzroste, lidé se cítí být bohatšími a
zvýší spotřebu
M WN
↓P -> ↑ -> ↑ -> ↑C (pokles cenové hladiny -> zvýšení reálných peněžních zůstatků -> zvýší se
P P
poptávané množství na trhu zboží -> vzroste spotřeba)

Extrémní případy agregátní poptávky

Keynesiánská AS – extrémní
 Křivka AS horizontální – extrémní případ
 Dokonale nepružné tržní nominální mzdy
 Dokonale nepružné ceny ostatních statků
 Dokonale „pružná“ produkce
 MPN konstantní -> P = W/MPN
 Vnitřní nestabilita soukromého sektoru (Y = AD < Y*) -> účinnost fiskální a monetární expanze na ↑Y
Keynesiánská AS (extrémní) Fiskální politika
 ↑G posun AD doprava na AD1 -> ↑Y o △Y = γ△A
 Přiblížení k Y*
 Průměrné náklady firem AC konstantní, MPN
 ↑Y (↑N)
 P stejná
 ↑i -> částečný vytěsňovací efekt (IS-LM) FP není maximálně účinná
 M/P stejná
Keynesiánská AS (extrémní) Monetární politika
 ↑M posune AD doprava na AD1
 ↑Y o △Y = β△(M/P)
 ↑Y (↑N)
 P stejná
 ↓i (IS-LM)
 Monetární politika je účinná
 Prostor pro státní zásahy △Y > 0

Jednotlivé typy křivek agregátní nabídky a jejich charakteristiky

Klasická AS (vertikální)
Celkové množství produkce, které firmy a domácnosti nabízejí při daných mzdách a cenách v ekonomice
Předpoklady:
 ekonomika je neustále na úrovni Y*
 dokonale pružné mzdy – trh práce vždy „vyčištěn“ při plné zaměstnanosti
 dokonale flexibilní ostatní ceny
 dokonale nepružná produkce

Keynesiánská AS (horizontální)
Přesný opak klasické AS (dokonale nepružné mzdy, dokonale fixní ostatní ceny, dokonale pružná produkce)
Fiskální politika je neúčinná, monetární politika je účinná
Nakreslit a charakterizovat keynesiánskou pozitivně skloněnou krátkodobou křivku AS?
Kombinace P a Y, kde jsou firmy maximalizující zisk ochotny nabízet při dané neměnné nominální mzdě (w)
Předpoklady:
- Mzdy jsou vázány dlouhodobými kontrakty (takže jsou prakticky neměnné)
- Ceny na trhu zboží a služeb se mění
- Trh zboží je pružnější než trh práce
Pozitivní sklon = ↑P -> ↓W/P -> ↑N -> ↑Y -> ↑zisku
Body na křivce = body rovnováhy mezi P a Y
Body mimo křivku = body nerovnováhy (nalevo = malá produkce, ↑N, ↑Y -> ↑zisku); (napravo = větší produkce,
↓N, ↓Y -> ↑zisku)
Dynamická agregátní nabídka
20
  Odvozena od Phillipsovy křivky
 Obsahuje určitou úroveň očekávané inflace
 V krátkém období je inflace neměnná, v dlouhém období se mění
e 1 ¿
 Vyjadřuje vzájemný vztah mezi π a Y při dané π t π t =π t + ∗(Y −Y )
σ
Pracovníci se zajímají o své reálné mzdy, takže očekávají, že jejich nominální mzdy budou po vypršení jejich dlouhodobých
kontraktů odrážet změny v inflaci.

Účinnost fiskální a monetární politiky v krátkém a dlouhém období

Monetární politika
 Krátkodobě působí MP na ekonomický výkon
 Dlouhodobě na cenovou hladinu
Krátké období
 Krátkodobě působí MP na produkt a zaměstnanost:
o Měnová expanze = růst nabídky peněz ↑S -> ↓i -> ↑I -> ↑ AD -> ↑Y -> ↓UNE
o Měnová restrikce = pokles peněžní nabídky: stejný sled událostí, ale v opačném směru
Dlouhé období
 M*V = P*Y neb o v přírůstkovém tvaru: m+v = π+y
 Dochází-li k růstu nabídky peněz, který je větší než růst reálné produkce, pak dochází k růstu
cenové hladiny
Fiskální politika
 Závisí na způsobu financování expanzivní fiskální politiky – emisní vs. Dluhové financování

Neutralita peněz
= změna nominální peněžní zásoby vede pouze ke změnám cenové hladiny a současně nemění žádnou z reálných ekonomických
proměnných

Cenová hladina a míra inflace

Míra inflace a její determinace
 míra inflace přestavuje růst agregátní cenové hladiny mezi dvěma obdobími
 Míra inflace se zpravidla měří indexem spotřebitelských cen (CPI), cenovým deflátorem HNP (HDP) a indexem cen výrobců
(PPI).
Pro měření inflace je nejčastěji používán:
1. index spotřebitelských cen (CPI)
 Porovnává náklady na fixní koš spotřebních statků a služeb v základním a běžném období.
 Je to nejpoužívanější cenový index
2. index cen výrobců (PPI)
 má řadu podob specializovaných pro různá odvětví národního hospodářství
 pracuje s cenami výrobních vstupů
3. implicitní deflátor (IPD)
 podíl nominálního a reálného GDP
 na rozdíl od CPI pracuje s variabilními vahami a zahrnuje ceny veškeré produkce vyrobené na území daného státu
4. harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP)
 pro porovnání indexů spotřebitelských cen v rámci EU
Míra inflace a růst reálného a nominálního produktu
 poptávková inflace
 nadměrná expanzivní fiskální politika (snaha snížit nezaměstnanost pod u*
 nadměrné a trvalé deficity -> financování emisí peněz (nadměrná expanzivní monetární politika)
 rozdělení růstu AD mezi růst reálné produkce a růst inflace závisí na:
o typy formování očekávané inflace
o sklonu křivky SP, tj. velikost g
Na základě odvození křivek DG a SP je možné odpovědět na otázku, jak se permanentní zvýšení růstu AD (růst nominálního
produktu) rozdělí mezi růst reálného produktu a růst inflace, což závisí na způsobu formování očekávání inflace – adaptivní, či
racionální a na sklonu křivky SP. Přizpůsobovací proces při adaptivním očekávání (statický způsob očekávání -> očekávaná inflace
v čase t je rovná skutečné inflaci v minulém období t-1).

ADAPTIVNÍ OČEKÁVÁNÍ – očekáváme, že inflace bude stejná letos jako byla minulý rok (řídíme se jen minulý, obdobím
RACIONÁLNÍ OČEKÁVÁNÍ – můžeme se řídit také tím jaká byla inflace loni, ale plus zohledňujeme stav ekonomiky

Nabídková a poptávková inflace

a) poptávková inflace (inflace tažená poptávkou)
21
  nadměrný růst agregátní poptávky
 příčiny: nadměrná expanzivní fiskální politika (úsilí udržovat nezaměstnanost pod přirozenou mírou), nadměrná
monetární politika (výrazné a trvalé deficity, které jsou kryty emisí peněz)

Křivka SP
 vyjadřuje takové množství kombinace tempa růstu produkce a míry inflace, které jsou kompatibilní s danou (neměnnou)
očekávanou mírou inflace
 je jen reformulací křivky krátkodobé dynamické agregátní nabídky
 podél dané křivky SP je míra očekávané inflace neměnná
 čím vyšší je míra inflace, tím výše leží křivka SP, má pozitivní sklon
Pt −Pt −1
πt= =g w −ga
Pt −1
Rozdíl míry růstu mzdové inflace gw a míry růstu produktivity práce

b) nabídková inflace (inflace tlačená náklady)

 prvotní impulz je na straně agregátní nabídky (růst nákladů firem – nominální mzdy rostou rychleji než produktivita
práce, rostou ceny energií, surovin a ostatních výrobních faktorů, depreciace měnového kurzu, roste míra zdanění atd.)
=> nepříznivé nabídkové šoky
 dopady na ekonomické subjekty:
o trvalý jev – míra očekávané inflace s v dalším období přizpůsobí, což způsobí posun křivky SP doleva nahoru
o dočasný jev – míra očekávané inflace se nezvýší (např. v důsledku neúrody)
 reakce hospodářské politiky:
o neutrální politika – politika, která udržuje nezměněné tempo růstu nominálního produktu (následek je růst
inflace a pokles produkce)
o přizpůsobovací politika – tvůrce hospodářské politiky zvolí takové tempo růstu nominálního produktu, které
zcela potlačí nepříznivý efekt snížení produkce pod potenciál (zvýšení inflace a nezměněná úroveň produkce)
o potlačovací politika – úplné potlačení inflačního efektu, výrazné snížení míry růstu AD (následek je hluboký
pokles produkce a zaměstnanosti)

Metody léčení inflace

 snižování poptávkové inflace – snižování tempa růstu AD – restriktivní monetární a fiskální politika
(pokles růstu peněžní zásoby nebo snížení vládních výdajů
o šoková terapie – výrazné a permanentní snížení míry růstu AD -> rychlý pokles míry inflace
a pokles skutečného produktu pod potenciál, recese je hlubší ale kratší; je důvěryhodnější,
veřejnost uvěří, že přijatá opatření se udrží a že budou úspěšná -> snižuje míru očekávané
inflace x existence dlouhodobých dohod
o gradualistická metody – pomalé a postupné snižování míry růstu AD, efekt snížení inflace
v krátkém období je velmi nízký, výsledek až v dlouhém období, recese a nezaměstnanost
je mírnější, ale trvají déle; veřejnost nemusí uvěřit, že politika přinese výraznější pokles míry inflace

Nezaměstnanost a teorie substituce nezaměstnanosti a inflace v krátkém a dlouhém období

Typy Phillipsových křivek (cenová Philipsova křivka, Philipsova křivka rozšířená o očekávanou míru inflace a o nabídkové šoky)
W 1−W 0
Původní PC – vyjadřuje inverzní vztah mezi mírou růstu mzdové inflace a nezaměstnaností gw =
W0

∆ Pt
Modifikovaná PC – vyjadřuje inverzní vztah mezi mírou cenové inflace a nezaměstnaností π t =
Pt −1
 Při růstu produktivity práce lze zvyšovat nominální mzdy, aniž by rostly náklady práce a tudíž ceny

Rozšířená PC o inflační očekávání

- Krátké období – možnost substituce mezi π a u (↑π -> ↓u)
Peněžní iluze – pracovníci přizpůsobují mzdové požadavky Pe, ale ne skutečné P
- Dlouhé období – neexistuje substituce mezi π a u

Rozšířená PC o nabídkové šoky

π t =π t −ε ( u−u ) + z t
e ¿
předpokládáme, že gw = π t
 Skutečná míra inflace je determinována:

22
 o Mírou očekávané inflace
o Součinem ε a rozdílu skutečné a přirozené míry nezaměstnanosti
o Příspěvkem nabídkového šoku
 Náklady firem dramaticky stouply, stoupla i cenová hladina, došlo k poklesu agregátní nabídky a ekonomika se ocitla
v recesi -> důsledkem nabídkovaného šoku bylo zvýšení cenové hladiny, zvýšení nezaměstnanosti a pokles produktu,
což je v rozporu s “klasickým“ průběhem PC

Princip formování inflačních očekávání

a) Adaptivní formování očekávání inflace
 Existují období:
o ↑πa↑Y
o ↑ π a ↓Y
o ↓πa↓Y
o ↓πa↑Y
 Permanentní růst AD zvyšuje skutečnou produkci jen krátkodobě
 V dlouhém období se Y vrací na Y*, inflace roste proporcionálně růstu AD

b) Racionální formování očekávání inflace

 Zvýšení míry růstu AD by ekonomické subjekty reagovaly tak, že by okamžitě zvýšily
ceny, mzdy ve stejném rozsahu jako roste AD -> posun SP doleva nahoru
 Neexistuje přizpůsobovací proces a fluktuace produkce a zaměstnanosti v čase
 Y se vrací na Y* téměř okamžitě, inflace roste proporcionálně růstu AD

Propojenost Phillipsovy křivky a modelu AD-AS

 PC a AS vyjadřují stejné vzájemné vztahy
 2 klíčové implikace neoklasického modelu trhu práce – v rozporu s reálnou ekonomikou
o V KO existuje inversní vzájemný vztah mezi mírou změny W a u při změně AD
o Existuje značná fluktuace nezaměstnanosti – skutečná u se výrazně odchyluje
od u*
 Mzdy, ceny a trh práce se přizpůsobují změnám AD pomalu a postupně
 AS je v KO pozitivně skloněná x v DO je vertikální
 SPC je negativně skloněná x LPC je vertikální
Phillipsova křivka znázorňuje kombinace inflace a nezaměstnanosti v krátkém období, zatímco posuny křivky agregátní poptávky
posunují ekonomiku po křivce krátkodobé agregátní nabídky.

Dlouhodobý ekonomický růst

Růstové teorie v ekonomii
1) Smithovy a Malthusovy klasické modely
Popisují ekonomický vývoj za podmínek neměnného rozsahu půdy a rostoucího počtu obyvatel. To má za následek, že
nedochází-li k technologickým změnám, rostoucí počet obyvatel nakonec vyčerpá zásobu nevyužité půdy. Malthusiánská
rovnováha nastává, když reálné mzdy poklesnou na subsistenční úroveň a obyvatelstvo se nebude reprodukovat, čímž se sníží
nabídka práce.
2) Neoklasický růstový model
Tento model zdůrazňuje úlohu prohlubování kapitálu (tj. růst kapitálového vybavení práce) a technologických změn při růstu
potenciálního reálného GNP. K prohlubování kapitálu dochází, jestliže zásoba kapitálu roste rychleji než ekonomicky aktivní
obyvatelstvo. Při neexistenci technologické změny povede prohlubování kapitálu k růstu výstupu na jednoho pracovníka, k růstu
mezního produktu práce a k růstu mezd. To povede k poklesu výnosů z kapitálu (zákon klesajících výnosů) a k následnému
poklesu reálné úrokové sazby. Při dosažení dlouhodobé rovnováhy ovšem toto prohlubování kapitálu ustává a reálné úrokové
sazby přestávají klesat. Ve skutečnosti technologický pokrok zvyšuje produktivitu práce, výši kapitálu na pracovníka a celkový
produkt roste. V historickém pohledu bylo tempo technologických změn dostatečně rychlé, aby vykompenzovalo klesající výnosy
z kapitálu, přičemž udržovalo úrokovou sazbu a míru zisku téměř neměnné, zatímco reálné mzdy nepřetržitě rostly.

Produkční funkce a neoklasický model ekonomického růstu

Růst potenciálního produktu je determinován výrobními zdroji ekonomiky dané země, které se dělí na:
 Vstupy výrobních faktorů – práce a kapitál -> růst objemu těchto vstupů přímo ovlivňuje růst produkce
 Úroveň používané technologie – zvyšování úrovně používané technologie vede k růstu produktu při daném objemu
vstupů
Agregátní produkční funkce – vzájemný vztah mezi potenciálním produkte Y* a vstupy výrobních faktorů používaných při jeho
výrobě (kapitál K, práce N, technologie k) -> Y* = F.(K, N, k)

23
Agregátní produkční funkce transformuje v daném období vstupy výrobních faktorů na maximálně dosažitelný potenciální
produkt – tvoří maximální kapacity ekonomiky, která je v dlouhém období plně využívaná, tj. skutečná míra nezaměstnanosti je
rovna přirozené míře nezaměstnanosti a kapitál je plně využit.

Speciální forma produkční funkce

 Pružnost produktu Y* vzhledem k úrovni používané technologie k se rovná jedné, zatímco pružnost Y* vzhledem
k ostatním výrobním faktorům není specifikována Y*=k F (K, N)
Průměrná produktivita práce – produkt na jednoho pracovníka nebo produkci na jednu hodinu práce či stručně produkci na
jednotku pracovního výstupu q = Y*/N
Pokud roste Y* rychleji než objem pracovního výstupu N -> při růstu kapitálu i růstu úrovně používané technologie průměrná
produktivita práce roste
Průměrná produktivita práce klesá, když roste objem pracovního vstupu, ale současně se nemění objem kapitálu a úroveň
používané technologie, tak se zvyšuje celková produkce, ale v důsledku klesajících výnosů každá dodatečná jednotka pracovního
vstupu přidá k celkové produkci méně než předchozí jednotka – klesá marginální produktivita práce.

Neoklasický model růstu (model Roberta Solowa) Y = f (K, L)

Základem produkční funkce tohoto modelu je, že se projevují konstantní výnosy z rozsahu. To
znamená, že pokud se K zvýší o 5 %, L také o 5 %, tak se produkt zvýší také o 5 %.
Jednou z funkcí, která zachycuje tento vztah je tzv. Cobb-Douglasova produkční funkce
∆Y ∆Y
( Y = A* Kα* Lβ), α = , β=
∆K ∆L

Solowův model
Založen na standardních neoklasických předpokladech:
 Dokonalá konkurence – trh práce a kapitálu jsou dokonale konkurenční, firmy maximalizují zisk, mzdy jsou pružné, MPN
determinuje W/P a MPK determinuje míru zisku kapitálu
 Dokonalá substituce mezi kapitálovými statky a spotřebními statky (je vyráběno kompozitní zboží)
 Konstantní výnosy z rozsahu
 Koeficient pracovní participace je neměnný (tempo růstu obyvatelstva je shodné s tempem růstu pracovních sil)
 Uzavřená ekonomika

Stabilní stav
Rovnováha ekonomiky v dlouhém období I = S
Hrubé domácí investice (I + G) = hrubé domácí úspory (osobní úspory + hrubé úspory firem + čisté úspory vlády)
Stabilní (stálý) stav – stav dlouhodobého rovnovážného růstu potenciálního produktu – kapitálová intenzita
dosáhne rovnovážné hodnoty v* a její úroveň zůstává neměnná: kapitál roste stejným tempem jako pracovní síly
s.q = (n+d).v

Technologický pokrok
Technologický pokrok činí každého pracovníka produktivnější – technologický pokrok rozšiřuje práci (vyžaduje lepší kvalifikaci,
vzdělání)
Technologický pokrok činí efektivnější oba výr. faktory – neutrální typ technologického pokroku
Technologický pokrok rozšiřující práci
Jednotka rozšířené práce je větší než jednotka práce se starou technologií. ne = n + ᴪ
Ve stálém stavu zůstává poměr kapitálu na efektivní práci a produkce k efektivní práci konstantní
Ve stálém stavu roste průměrná PP tempem růstu technologického pokroku

Neutrální technologický pokrok

Technologický pokrok činí efektivnější oba výrobní faktory. Pokud rozšiřuje techn. Pokrok jen práci, potom se
tempo růstu multifaktorové produktivity rovná míře technologického pokroku rozšiřující práci (ᴪ) krát podíl
mzdových nákladů v produktu (1-w) y* = w.k+(1-w).n + (1-w).ᴪ

Teorie endogenního ekonomického růstu

Podle předpokladů Solowova modelu růstu by všechny země měly konvergovat ke stejné úrovni produktivity
práce (díky dostupnému technologickému pokroku)
Toto se ale nepotvrzuje ve všech zemích. Endogenizace faktorů růstu -> začlenit technologický pokrok a faktory růstu
obyvatelstva do modelů ekonomického růstu.
Podíl kapitálu na růstu produktu je vyšší než v Solowově modelu -> kapitálové investice vytvářejí pozitivní externality
Důsledkem pozitivních externalit jsou rostoucí výnosy z rozsahu -> umožňují se vyhnout klesajícím výnosům z kapitálu, zvyšuje se
tak míra úspor a může dojít k trvalému zvyšování průměrné produktivity práce
Existuje trvalá souvislost mezi mírou národních úspor a mírou ekonomického růstu
Bohatší země se stávají bohatšími, chudší zůstávají chudé – mezera mezi životní úrovní je trvalejší – nekonvergence.
24
Příčiny zaostávání a stagnace – nízká úroveň kvalifikace, nedostatek akumulačních zdrojů, nedostatečná infrastruktura,
neefektivní finanční systém, politická nestabilita.

25