PRASE UAM

Prase uam je nejdůležitější majetek, který poměřuje cenu ženy. Za dobrou nevěstu je i p ět prasat, u slabé
je to obráceně. Pro prasata se vedou války jako kdysi v Tróji o krásnou Helenu. Každá část prasete se dá
sníst, krví se potírají kouzelné znaky, ocas a kly jsou ke zdobení, šourek a penis kanc ů zahání zlé duchy.
Pokud vepři nezačnou hrát na bambusové flétny bigon, těžko je mohou Daniové víc využít.
„Co kdybych ti prase ukradl?“ ptám se jednoho z domorodců, protože vím, jak je zde pašík důležitý. „Asi
bych tě zabil! Ale dneska už bych tě nesnědl!“ Posuv času nejde zapomenout...

KOUZELNÁ BPAKATE
Sítě žen se prohýbají váhou zeleně přenášené na prostranství silimo. Pole vydala nejlepší batáty s révou a
listy hela. Ženy vyhloubily bpakate, rituální jámu na vaření. Tráva se rozhodí po dně tak, aby přesahovala
okraj. Muži nosí kameny a připravují hranici, kterou slavnostně zapaluje náčelník. Plameny sálají tak, že
kameny pukají a vystřelují do vzduchu. Dřevěnými dvoumetrovými vidlicemi se žhavé kameny p řenášejí z
ohniště do jámy, kde prokládají révu, listí a sladké brambory. Vše se p řekrývá vrstvou trávy, která
zachycuje páru, potraviny dole pěkně podusí. Po chvíli se tráva rozevírá a tykve rozst řikují na jídlo vodu.
Muži kladou do jámy maso a svazky kapradin s vnitřnostmi prasete. Jámu definitivn ě zakrývají trávou,
ratanové smyčky jistí kouřící stoh, kameny na povrchu tvoří ochrannou poklici. Kouzelná jáma konečn ě
vydá poklady! Náčelník spokojeně poklepává nehtem palce na svoji tykev a vyk řikuje nadšené wa wa wa,
ale podobně se zde vyjadřuje i úlek. Co připravil obří „papiňák?“ Klacky horliv ě rozhrabují kou řící lupení,
ven vyplouvají kořínky a batáty, nejdůležitější místní plodina. Podle legendy vznikly tak, že dv ě ženy b ěhem
hádky spatřily muže, jak se vyprazdňuje do potoka. Když odešel, prohlédly si exkrementy. Zjistily, že to
jsou batáty a začaly je pěstovat, jejich hádky i nouze skončily. Mýty hovo ří o tom, jak rostliny d ělalo
úrodnými buď mužské semeno nebo menstruační krev. Hrdina Soido souložil se ženou, ale jeho penis byl
tak dlouhý, že ji prorazil a semeno vystříklo přes celý ostrov. Tam, kde dopadlo, vyrostly nové neznámé
plodiny. Muž z Kiwai udělal do země díru a kopuloval. Přitom oplodnil duchovní ženu podsv ětí, která
porodila první jam. Sladké brambory ipomea jsou plodinou nového světa. Genetici určili, že rostlina je tu
od pátého století, ale jak se sem dostala, je záhadou. Batáty snesou i vyšší nadmo řskou výšku, domorodci
tak mohli utéct z dosahu malarických komárů nížin a využít horský Baliem. Daniové rozlišují na sedmdesát
druhů batátů. Některé jsou jen pro těhotné ženy nebo starce. Duchům předk ů pat ří první batáty z každého
políčka.

MUMIE
Černá vyuzená smrt křičí v Jiwice, temný svědek minulosti vypadá tajemně. Mabel Mimintok byl velký
náčelník, proto se mu dostalo cti mumifikace. Vysušený obličej má hr ůzostrašný výraz výk řiku, jakoby v
okamžiku smrti volal „Ne, nezabíjej mne!“ Jaký byl poslední moment, co všechno se v n ěm odehrálo?
Smrtící úder kamennou sekerou? Nebo je tak vyplašený ze změny, kterou p řinášíme? Vyk řičen ě tichá ústa
to neprozradí. Odpovědi domorodců na stáří mumie se různí, cifry ujíždějí do t ří set. Je t ěžké ptát se na v ěk
dědečka lidí, kteří sami neví, kdy se narodili a kolik je jim let.V Akimě je vyuzený velký bojovník Werapak
Elosarek. Jeho vysušená kůže je jak pergamen s informacemi minulosti, jen v n ěm dokázat číst! Hrdina má
svázané nohy a hlavu smutně svěšenou mezi rameny, i my jej můžeme nestoudně osahávat. Jaká potupa v
zemi, kde každý dotek má mít svůj důvod. Hrdý válečník byl zvyklý na jiné zacházení! Možná proto je v
jeho výrazu tichá odevzdanost, chtěl toho tolik říci... Nemůže se bránit provaz ům a záplatám, které svazují
jeho tělo. Čelenka a náhrdelník mikak mají raněné mumii dodávat důstojnost, ale jistý si už není ani
jménem. Další vyuzené kamarády má v Musatafak, Pummo a dalších osadách… Arabské mumiyah –
smůla vyjadřuje nabalzamované tělo, připravené pro posmrtné uchování. Zde na to jdou jinak než v zemi
hieroglyfů. Proces nakuřování začíná pět dní po smrti. Tělo zemřelého svážou do kozelce a p řipevní nad
oheň. Plameny udržují celý týden, pak nakuřují každý třetí den. Na pokožce bobtnajícího t ěla naskakují
žárem puchýře, které propichují ratanovými trny a uvolňují tělesné tekutiny. Ženy otírají t ělo travkami a
měkkou kůrou tak, aby nic z tělesných pozůstatků neupadlo, protože by pak duši mrtvého pohltila zem ě. Po
týdnech nakuřování tělo seschne na zlomek váhy.

SMUTEK A SEKÁNÍ PRSTŮ

V korytě říčky se žena od pasu nahoru potírá souvislým příkrovem jílu. Na m ělčin ě nabírá jílový maz a
postupně mizí pod nánosem bahna. Teprve když je dostatečně špinavá, nasazuje si na hlavu
síť noken. Ženy takhle měsíc po pohřbu demonstrují žal. Oblékají se do smutku! P říčinou je smrt blízkého.
Krutý je pohled na zohavené prsty. Ženy blízké mrtvému od věku dvanácti let si nechají amputovat prst až
ke druhému článku. Drsný rituál odsekávání prstů iki palin je nekompromisní. Začíná se malíčkem, celý
zůstává palec, případně první dva prsty jedné ruky. S novým úmrtím bude dívka o další článek prstu kratší.
Operace se provádí „odborně“. Amputace probíhá za plného vědomí, k otupení nepom ůže alkohol, který
zde neznají. Místní anestézie má zvláštní pojetí. Nejdříve se pevně ováže paže nad loktem, potom ženu
uchopí za předloktí a prudce jí udeří loktem o kámen. Trefa do br ňavky znecitliví nervy v prstech a krátce
umrtví ruku. Ruka se přidrží na kameni a „sekáč odborník“ kamennou teslicí jedním rozmachem odsekne
jeden nebo dva prsty u prvního kloubu. Někdy seká zvláštním kamenným sekáčkem. Krvácející zbytek
prstu se zabalí do léčivých bylin, převáže hojivými lupeny a vše zakryje banánový list omotaný šlahouny.
Po zbytek dne sedí dívka tiše v šoku s poraněnou ruku vzhůru, aby začalo hojení. I t ři dívky najednou
přijdou na pohřbu čerstvé krve o jeden či dva prsty, Obřadem prochází opakovaně. Dani říkají, že
odsekávání je nutné pro utišení duchů. Ženy mají ošklivě zohyzděné ruce na celý život, p řesto d ělají i
jemné práce. Poslední dobou krutý zvyk indonéská vláda zakazuje. Ruce žen však žalují jasnou řečí.
Většinou na nich chybí několik prstů...

…Dívky mají povinnost uříznout si článek prstu pokaždé, když jim někdo blízký zem ře .