Závod jsem doběhla, ale udělali mi to naschvál, říká Anna
Nadšená sportovkyně
Anna Marie Štefanová
z Kladna se chlubí jejími
sportovními výkony a sice
dvěma půlmaratony.
Mimo jiné ji baví
badminton a tanec.
Co se jí přihodilo během
jednoho z půlmaratonů se
dozvíte níže.
Říkala jsi, že jsi zaběhla dvakrát
půlmaraton. Máš v plánu zaběhnout
někdy i celý maraton?
Upřímně nad tím čas od času přemýšlím a
trochu se to ve mně pere. Celkově
maraton ve svém životě zaběhlo docela
malé procento lidí a já bych k nim ráda
patřila, ale vždy mi v hlavě vyvstanou
vzpomínky na to, jak náročné pro mě byly
už v uvozovkách pouze ty půlmaratony,
natož běžet ještě o 21 km déle. Také si
moc nedokáži představit momentálně
kombinovat tréninky se školou, protože je
jasné, že na maraton se trénuje docela
delší dobu a více hodin týdně a bojím se,
že bych na to zkrátka momentálně
neměla čas a ani energii. Takže asi ano,
maraton bych někdy chtěla zaběhnout,
ale momentálně to neplánuji v nejbližší
budoucnosti.
Jak probíhaly tvé přípravy na
maraton?
Brala jsem to dost vážně. Měla jsem plán,
aby ladil dobře se školou. Když jsem měla
odpoledku, dala jsem si kratší běh.
Progresivně jsem navyšovala intenzitu,
prokládala jsem to cvičením a
protahováním. Přípravy na oba
půlmaratony byly podobné, ale při
druhém jsem musela trénovat o zimu,
zatímco u prvního jsem trénovala na jaře,
kdy zrovna přálo počasí.
Trénuješ běh venku nebo na běhacím
páse? Do teď jsem trénovala venku. Vždy
mi to vyhovovalo v tom, že mohu
pozorovat cestu nebo lidi, které potkávám
a jelikož bydlím kousek od lesa, často tam
chodím a poznávám nová místa. Díky
tomu je běh zábavnější a rychleji utíká.
Ovšem teď máme doma nově běhací pás,
tak mu chci dát také šanci:)
Fotogalerie Anny Marie Štefanové
Jak takový závod probíhá?
Popsala bych to jako organizovaný chaos.
Je tam vždy hrozně moc lidí, jak
závodníků všech věkových kategorií, tak
členů jejich rodin a podporovatelů. Aby se
všichni orientovali, dostanou obálku se
svým startovním číslem a zároveň tam
mají vypsanou jakousi časovou osu, co se
bude v jaký čas dít. Závodníci se mohou
převléknout v šatnách, které vypadají jako
obrovské stany a věci si mohou uložit v
úschovnách. Takový středobod, kde se vše
odehrává je pódium (většinou se závody
konají v pracích, proto je pódium
postaveno doprostřed parku, aby tam
všichni trefili), kde celý den probíhají
různá vystoupení, což si myslím, že
hlavně ocení například rodina, která čeká,
než nějaký jejich člen doběhne. Zabavit
může fanoušky také tombola. Samotný
závod začíná srazem všech závodníků
před pódiem, kde je pak společná
rozcvička, kterou vede trenér na pódiu.
Poté má ještě každý čas na doprotažení a
je to tu. Mezi závodníky bývají trenéři, či
zkušení běžci, kterých se mohou
závodníci držet, pokud chtějí doběhnout
závod v určitém čase. Výběh pak vypadá
jako obrovská rojnice, která se ale během
prvního kilometru roztrhá díky tomu, že
každý běží trochu jiným tempem. Během
závodu jsou po cestě stanoviště s pitím a
jídlem, která doslova člověka drží v 2.
polovině závodu při životě:) Po doběhnutí
závodníci dostávají medaile a ceny, které
bývají často v podobě sušenek, jogurtů a
iontových nápojů na doplnění spálené
energie.
Měla jsi při závodě fáze, kdy jsi to
chtěla vzdát? Došla ti v nějaké fázi
motivace nebo jsi neměla sílu pokračov-
at?
Ano, měla jsem takové fáze. V obou
případech jsem vždy úplně na začátku měla
jisté pochybnosti, jestli to vůbec zvládnu.
Pak největší krize přichází okolo 15km,
protože už je to dlouhé, ale cíl se zdá také
stále daleko. Musím ale říct, že při mém 1.
závodu jsem to nevnímala tolik jako při
tom druhém. Myslím, že za to mohl
adrenalin. Při tom 2. závodě jsem měla
největší krizi právě mezi těmi 10 - 15km,
protože jsem přeběhla stanoviště s pitím,
takže jsem dehydratovaná na slunci po
chvíli měla pocit, že zkolabuju. Pár
kilometrů jsem šla, dokud jsem nenarazila
na policejní hlídku, která mi dala napít. V
obou případech jsem ke konci bojovala s
tuhnutím nohou. Jinak motivace mi asi
nikdy nechyběla, protože na trati se všichni
navzájem podporují a na obou závodech
jsem se v průběhu dala s někým do řeči a
běželi jsme kousek spolu. Díky tomu jsem
se na trati nikdy necítila sama. Je tam
zkrátka cítit ta opora a všichni jsou na
stejné vlně. To se mi na závodech líbí
nejvíce.
Už z nadpisu jsme jistě zjistili, že se stalo
něco špatného. Mohla bys nějak objasnit
co se ti vlastně přihodilo?
Za jeden ze závodů, který jsem málem
vzdala si můžu jenom já. Trasa byla přes 10
kilometrů dlouhá, takže se běžela dvakrát a
každých 5 kilometrů bylo občerstvení a pití.
Což znamená že jsem běžela, v pátém
kilometru jsem se napila a vše bylo
v pohodě. Bylo ale velké horko, proto než
jsem odběhla dalších 5 kilometrů,
už jsem byla totálně vyprahlá. Po
desátém kilometru jsem potkávala
lidi, všechny podporovatele, rodiče atd.
Pořád jsem si říkala, kdy už narazím na
to občerstvení. Jenže nikde jsem na nic
nenarazila . Přibližně v průběhu
dvanáctého kilometru jsem usoudila , že
jsem to pravděpodobně přeběhla. Vše
se poté začalo vymykat kontrole. Díky
tomu, že jsem měla sucho v krku a byla
neskutečně žíznivá, tak se mi dokonce
začala motat hlava. Zde nastala má
největší krize, protože mi bylo opravdu
zle ale pořád jsem chtěla běžet, protože
jsem chtěla doběhnout do dalšího
občerstvení, kde bych se už konečně
napila, ale už jsem vůbec neměla sílu.
Začala jsem přemýšlet o tom, že až
potkám záchrannou službu, kterou jsem
doopravdy snad naschvál ani neviděla,
tak jim řeknu, že končím. Přitom celou
dobu z bezpečnostních důvodů s námi
od začátku jezdila. Poté jsem se ale
kousla a řekla si, že jsem před tím
závodem netrénovala a nedřela pro nic
za nic, takže jsem běžela dál. Dokonce
jsem potkala policii která mi dala napít.
Fotogalerie Anny Marie Štefanové
Závod jsem doběhla, ale udělali mi to naschvál, říká Anna
Závod jsem doběhla, ale udělali mi to naschvál, říká Anna
Jak probíhaly tvé přípravy na
půlmarathon?
Když jsem se připravovala na svůj první
půlmarathon, brala jsem to dost vážně.
Byla jsem absolutní nováček, takže jsem
začínala sbíráním informací o tom, jak si
rozvrhnout tréninky a v jakém tempu
mám ten a ten den běžet, abych docílila
nějakého progresu a abych si u toho
nezpůsobila zranění. Nakonec jsem si
sama sestavila plán, který mi ladil dobře i
se školou. Když jsme měli ve škole
odpoledku, tak jsem ten den šla na kratší