2. Objektivizace tvorbou, rozhovor s Jiřím Kovandou (4 ot.

1. Vysvětlete termíny: záměrně chybové užití média, ne-fotografie.

Záměrně chybové užití média se odkazuje na umělecký proces, kdy umělec záměrně
využívá médium (např. fotografii, malbu, sochu) tak, aby došlo k chybě nebo nedostatku v
tradičním chápání tohoto média. Tento přístup může být využit k dekonstrukci tradičních
forem a k vytvoření nových významů a interpretací.

Záměrně chybové užití média využívá uměleckou techniku, při které jsou do uměleckého
díla zahrnuty chyby, defekty nebo úmyslná narušení. Tato metoda může být použita jak v
analogovém, tak v digitálním médiu. V analogovém médiu by to mohlo zahrnovat úmyslné
poškození filmu nebo fyzické manipulace s fotografií. V digitálním médiu by mohlo jít o
záměrné přidání digitálních artefaktů, chyb nebo
glitch efektu.

Ne-fotografie znamená použití médií jiného než fotografického charakteru k vytváření

uměleckých děl. To může obsahovat takové media jako malbu, sochařství, digitální umění,
instalace atd.

Ne-fotografie je termín, který může označovat umělecká díla, která využívají

fotografického média, ale neodpovídají tradičním očekáváním fotografie. Může se jednat o
experimentální přístupy, manipulaci s obrazem nebo jiné formy, které překračují tradiční
definici fotografie

Příklad názvů barev: V kontextu záměrně chybového užití média bychom mohli představit
umělecké dílo, kde umělec záměrně deformuje barevné informace. Například, místo aby
byly barvy v obraze jasné a ostré, umělec by mohl vytvořit efekt rozostřených a
zkreslených barev, čímž vytvoří dojem chybného zobrazení.

2. Text používá termíny analogové a digitální jako rozdíl mezi různými typy médií,
vysvětlete a užijte příklad názvů barev.

Analogové a digitální jsou termíny používané k rozlišení mezi různými typy médií.
Analogové médium pracuje s kontinuálním signálem, zatímco digitální médium pracuje s
diskrétními hodnotami. Například, pokud mluvíme o barvách, analogové médium by mohlo
být srovnáno s plynulým přechodem mezi různými odstíny barvy, zatímco digitální médium
by pracovalo s konkrétními hodnotami (např. RGB kódy nebo CMYK)

Analogové médium může být například malba olejem na plátno, zatímco digitální médium
může být digitální fotografie.

Použití termínů analogové a digitální v různých typech médií:

Analogové a digitální médium označují dva hlavní přístupy k záznamu a reprodukci

informací. Analogové médium pracuje s kontinuálními daty, zatímco digitální médium
převádí informace do diskrétních čísel.
Příklad názvů barev: V kontextu analogového a digitálního média můžeme představit, že
při analogové fotografii jsou barvy zaznamenány kontinuálně, bez rozdělení do diskrétních
hodnot. Naopak digitální fotografie zachycuje barvy ve formě diskrétních pixelů, kde každý
pixel reprezentuje konkrétní číselnou hodnotu pro barvu (například červená: 255, zelená:
0, modrá: 127).

3. Jakou funkci má jazyk ve světě vizuálního umění?

Jazyk ve světě vizuálního umění má funkci interpretace, komunikace a

také kontextualizace.

Jazyk pomáhá umělcům a divákům vyjádřit a porozumět uměleckým dílům, a také

umožňuje umělcům sdělit své myšlenky a koncepty.

Jazyk může být použit k popisu uměleckých děl, k vytvoření názvů pro díla, k vytvoření
textů pro výstavy a k diskuzi o uměleckých tématech.

4. Čím se liší ekologicky zaměřené umělecké dílo od ekologicky zaměřených

webových stránek?

Ekologicky zaměřené umělecké dílo se odlišuje od ekologicky zaměřených webových

stránek tím, že umělecké dílo vytváří fyzický projev, který může interagovat s divákem na
úrovni zážitku a emocí. Naopak ekologicky zaměřené webové stránky mohou sloužit k
informování a osvětování, ale nemají fyzickou přítomnost a také nemají tu stejnou
interaktivitu uměleckého díla i když zážitek z internetového prostředí taky muže byt
interaktivní.

Ekologicky zaměřené umělecké dílo může být například instalace z recyklovaných

materiálů, zatímco ekologicky zaměřená webová stránka může být například blog o
ekologii. Dílo se věnuje ekologickým tématům pomocí různých uměleckých forem, jako
jsou malba, sochařství, fotografie nebo performance. Cílem může být vyjádřit pocity,
vyvolat reflexi nebo poskytnout alternativní pohled na vztah mezi člověkem a přírodou.

Ekologicky zaměřené webové stránky se zaměřují na šíření informací o ekologických

otázkách, podporu aktivismu a propagační činnost. Tyto stránky mohou obsahovat články,
informace o udržitelných praktikách, apely na akce a interaktivní prvky pro zapojení
návštěvníků.
Hlavní rozdíl spočívá v médiu a cíli. Umělecké dílo se zaměřuje na estetický a emoční
projev, zatímco webové stránky mají funkci informovat, mobilizovat a vzdělávat širší
veřejnost v otázkách životního prostředí.
Ale v momentě když internetová stránka která je zaměřená na ekologie má za účel
komunikovat tento problem skrz umění (Třeba on-line instalace (Metaverse instalace atd.)
a je věnována ekologie, tak to dílo se dá také zařadit do světa umění.
3.Daniel Pitín v Rudolfinu (5-7 ot.)

1. Jaký je rozdíl mezi deskripcí a koncepcí díla? Jak s tímto rozdílem souvisí pojmy
metafory a struktury díla?

Rozdíl mezi deskripcí a koncepcí díla spočívá v tom, že deskripce se zaměřuje na popis
vnějších vlastností díla, zatímco koncepce se zabývá jeho vnitřním smyslem a
myšlenkovým obsahem. Metafory a struktury díla jsou pak spojeny s tímto rozdílem tím
způsobem, že metafory mohou být součástí koncepce díla, zatímco struktury díla mohou
být analyzovány pomocí deskripce.

Tady je ten rozdíl mezi deskripcí a koncepcí díla je v jejich zaměření a přístupu k
uměleckému dílu. Deskripce = barvy, formy, kompozice a techniky použité při jeho
vytvoření. Naopak koncepce =. jeho ideový a konceptuální roviny.

Pojmy metafory a struktury díla jsou spojeny s tímto rozdílem tím, že metafory mužou být
součástí koncepce díla. Metafory jsou jazykovými prostředky, které umožňují vyjádřit
abstraktní myšlenky a pojmy pomocí obrazných a symbolických výrazů. Tyto metafory
mohou být součástí koncepce díla a přispívat k jeho hlubšímu významu a interpretaci.
Struktury díla se pak mohou týkat jak deskripce, tak koncepce, neboť mohou zahrnovat jak
fyzické, hmatatelné prvky díla (jako jsou linie, tvary, barvy), tak i jeho abstraktní a
myšlenkové struktury (jako jsou kompozice, symbolika, tematické vrstvy).

Takto je rozdíl mezi deskripcí a koncepcí díla spojen s tím, jakým způsobem se přistupuje
k interpretaci a porozumění uměleckého díla, a pojmy metafory a struktury díla jsou
klíčové pro porozumění jeho významu a obsahu.

2. Jaká je funkce možných a fikčních světů?

Funkce možných a fikčních světů jsou v podstatě v poskytování prostoru pro imaginaci a
interpretaci. Fikční světy umožňují umělcům a divákům zkoumat alternativní realitu a
myšlenkové konstrukce, které mohou být odlišné od skutečného světa. Funkce fikčních
světů jsou schopní rozšiřovat a obohacovat lidskou představivost a porozumění. Možné a
fikční světy slouží k vyjádření myšlenek, emocí, nebo k reflektování skutečnosti.

Pomoci těchto imaginárních světů my se dostáváme na rovinu kde se dá zkoumát různý

perspektivy, situací a možností, ke kterým bysme se nedostali v běžném životě. Tímto
způsobem mohou umělci a tvůrci vytvářet prostředí, ve kterém mohou zkoumat lidské
myšlenky, touhy a obavy, a umožňují tak divákům a posluchačům nahlédnout do různých
dimenzí lidské existence.

Dále mohou možné a fikční světy sloužit k umožnění úniku z každodenní reality a
poskytovat zábavu, inspiraci a odpočinek. Tímto způsobem mohou být možné a fikční
světy důležitým zdrojem kreativity, imaginace a osobního rozvoje.

3. Vysvětlete, proč není možné, že dílo je otisk skutečnosti?

Dílo není otiskem skutečnosti, protože každé umělecké dílo je vytvořeno skrze subjektivní
perspektivu autora a je ovlivněno jeho myšlenkami, jeho pocity a zkušenostmi.
Není možné, aby umělecké dílo bylo přesným otiskem skutečnosti, protože umělecké
vyjádření není pouhým mechanickým záznamem reality, ale spíše subjektivní
interpretací a vyjádřením umělcovy vlastní perspektivy, emocí a myšlenek. Umělecké dílo
v sobě nese umělcův subjektivní pohled na svět a jeho vnímání, což znamená, že je
ovlivněno jeho osobními, emocemi a myšlenkami.

Každý umělec vnímá a interpretuje svět kolem sebe odlišně, a proto každé umělecké
dílo je unikátní reflexí umělcovy subjektivní reality. Tato subjektivita znamená, že umělecké
dílo je vyjádřením myšlenky autora prostřednictvím uměleckých médií a forem.

Dále je důležité si uvědomit, že umělecké dílo může být záměrně abstrahované, zkreslené
nebo stylizované, aby vyjádřilo určité emoce, myšlenky nebo koncepty. Tato umělecká
svoboda umožňuje umělcům vytvářet díla, která nejsou odrazem skutečnosti, ale spíše
výrazem umělcovy tvůrčí vize a vyjádřením určitého sdělení.

Celkově tedy není možné, aby dílo bylo otiskem skutečnosti, protože umělecké vyjádření
je vždy subjektivní interpretací a vyjádřením umělcovy vlastní perspektivy a umělecké
svobody.

4. Vysvětlete vztah mezi deskriptivními a normativními disciplínami.

Vztah mezi deskriptivními a normativními disciplínami spočívá v jejich přístupu k dílu.

Deskriptivní disciplíny se zaměřují na popis a analýzu díla tak, jak je, zatímco normativní
disciplíny se snaží stanovit normy a hodnotící kritéria pro dílo.

Vztah mezi deskriptivními a normativními disciplínami je klíčovým pojmem v oblasti umění

a humanitních věd. V kontextu umění a humanitních věd mají tyto disciplíny různé role ale
také i vzájemné vztahy.

Deskriptivní disciplíny, jako je například dějiny umění, literární analýza nebo kulturní
studia, se zaměřují na popis a interpretaci uměleckých děl a kulturních jevů. Tyto
disciplíny se snaží porozumět významu a kontextu uměleckých děl a zkoumají jejich
historické, sociální a kulturní pozadí. Na druhé straně normativní disciplíny, jako je
estetika nebo etika, se zabývají hodnocením a stanovováním norm a pravidel pro
uměleckou tvorbu a interpretaci. Tyto disciplíny se zaměřují na otázky hodnoty, krásy, etiky
a normativních kritérií v umění a kultuře.

Vztah mezi těmito disciplínami spočívá v jejich vzájemné interakci a doplňování.

Deskriptivní disciplíny poskytují kontext a porozumění pro umělecká díla a kulturní jevy,
zatímco normativní disciplíny přinášejí hodnotové a etické perspektivy, které mohou
ovlivnit interpretaci a hodnocení těchto jevů.
5. K čemu slouží alterace díla? Co rozvíjí?

Alterace díla slouží k tomu, aby rozvíjela nové perspektivy a interpretace. Tím, že dochází
k úpravám či změnám v existujícím díle, se otevírá prostor pro nové porozumění a
vnímání díla. Alterace díla označuje proces změny, úpravy nebo modifikace existujícího
uměleckého díla. Tato změna může být provedena umělcem, kurátorem nebo někým
jiným, a může se týkat různých aspektů díla, jako jsou jeho fyzická forma, obsah nebo
prezentace. Alterace může být provedena s různými účely, včetně interpretace,
aktualizace, kritiky nebo jednoduše vytvoření nového významu.
Alterace díla je proces, při kterém umělec mění nebo upravuje existující umělecké dílo.
Tento proces může být prováděn různými způsoby, například přidáním, odebráním nebo
změnou některých prvků díla. Cílem alterace díla může být vytvoření nového uměleckého
díla, které vychází z původního díla, nebo vytvoření nového významu nebo interpretace
původního díla.
Alterace díla zahrnuje:

Fyzická úprava: Fyzická změna formy díla, například rezbarství sochy, malování přes
existující obraz, přidání nebo odebrání prvků.
Digitální úprava: V případě digitálních médií může docházet k alteraci pomocí grafických
programů, úprav v počítači nebo vytváření digitálních koláží.
Reinterpretace: Umělec může přeinterpretovat existující dílo prostřednictvím nového
zorného úhlu, tématu nebo kontextu, čímž vytváří nový význam nebo komentář.
Interaktivní změny: V některých případech může být umožněno divákům nebo
uživatelům aktivně interagovat s uměleckým dílem, což vytváří proměnlivý nebo
dynamický prvek.

Alterace díla může rozvíjet různé aspekty umělecké tvorby. Například může rozvíjet
kreativitu a inovativnost umělce, který se snaží najít nové způsoby, jak využít existující
dílo a vytvořit něco nového. Alterace díla také může rozvíjet schopnost umělce pracovat s
různými materiály a médii a rozvíjet jeho technické dovednosti.

Dalším aspektem, který alterace díla rozvíjí, je schopnost umělce pracovat s kontextem a
vytvářet nové významy a interpretace existujících děl. Alterace díla může být použita k
vytvoření nového významu nebo interpretace původního díla, což může vést k novým
způsobům porozumění a interpretace uměleckých děl.