BEHAVIORISMUS

- směr americké psychologie 20. století, zkoumá pouze chování (behavior z ang.)
- základatele behaviorismu odmítali pojmy jako vědomí, nevědomí atd.
- cílem je předvídaní a ovládaní chování

Předchůdci bahaviorismu: Ivan Petrovič Pavlov

Krátký životopis: Narodil se v Rusku v rodině pravoslavného kněze,
chodil do církevní školy, pokračoval na univezitě kde studoval
přírodní vědy a od roku 1875 medicínu. Po dvouleté stáži v
Německu pracoval jako asistent ve výzkumných labaratořích
univerzity. V roce 1890 byl Pavlov jmenován profesorem na
Vojenské lékářské akademii univerzity a za rok bylo vybudováno
fyziologické oddělení experimentální medicíny, kde učinil většinu
svých nejvýznamnějšich objevů.
V roce 1904 dostal Nobelovou cenu za fyziologii a medicínu.
Proslavil se díky svému objevu klasického podmiňování.

 Podmiňování = vnější podmínky vyvolávají vrozeou reflexní reakci

Ve svých výzkumech Pavlov používal psy, u kterých zkoumal produkci slin při přijímaní potravy (v ústní
dutině byl chirurgicky implantovan vývod, jímž byly sliny odčerpávany do nádobky), za několik dní se
sliny začaly vyrabět předtím než ucitíli maso (např. při otevírání dveří nebo při zvuku kroků), později
jejích reakci spojil s dalšími podněty: rozsvícení světla, zvuk zvonu či telefonu atd.

Pavlov se snažil vysvětlovat své objevy pouze z fyziologického hlediska.

Pro popis procesu zavedl pár nových pojmů:

 Nepodmíněný podmět – vyvolava vrozenou reakci bez předchozího učení (např. maso, které
způsobovalo výrobu slin)
 Nepodmíněný reflex – nenaučená předem přirozená reakce na nepodmíněný podmět (např.
slinění, při ucitění masa)
 Podmíněný podmět – neutrální stimul (např. zvonění, světlo), který po učení vyvolává vrozenou
reakci
 Podmíněný reflex – původně nepodmíněná reakce, kterou vyvolal podmíněný podmět (např.
slinění při rozsvícení světla)

Na základě experimentu Pavlov objevil řadu procesu provázejících klasické podmiňování, k nimž patří
generalizace, vyhasínaní, diskriminace a spontanní obnovení reflexů.
Behaviorismus: John Broadus Watson – je považovan za hlavního
zakladatele behaviorismu

Krátký životopis: Narodil se v Kalifornii v chudé farmářské

rodině, od 13 vyrůstal bez otce, který je opustil. Studoval
filosofii, matematiku, latinu a řečtinu, později přešel na jinou
univerzitu, kde si jako hlavní obor vybral experimentální
psychologii. V roce 1913 napsal článek Psychologie z pohledu
behavioristy. Spolu se svojí manželkou vydal knihu o rodičovské
péči Psychological care of the infant and child, v knize
doporučoval poměrně chladné zacházení s dětmi.
Po smrti své manželky začal pít, přestal o sebe dbát a omezil své
sociální kontakty. Před smrti spálil všechny své rukopisy.

Úryvek ze článku Psychologie z pohledu behavioristy: «Z hlediska behavioristy je psychologie čistě

objekticní experimentální odvětví přírodní vědy. Jejím teoretickým cílem je předvídaní a řízení chování.
Introspekce není základní součástí jejích metod. Data získaná touto metodou nemají žádnou vědeckou
hodnotu. Behaviorista ve snaze najít jednotící schéma živočišné reakce nevidí žádnou dělicí čáru mezi
člověkem a zvířaty.»

Paradigmem behaviorismu je schéma stimul-reakce (S-R). Studuje pouze pozorovatelné jevy: reakci a to,
co reakci vyvolává. Mezi stimulem a reakcí tzv. černá skřínka (black box), nemůžeme zkoumat to, co se
v ní skrývá, proto není podstatná a v bevoirismu nehraje žádou roli. Introspekci Watson kritizuje proto,
že její výsledky jsou nestabilní a nejasný. Watson tvrdí, že se psychologové musí vzdat zkoumání myšlení
a mentalních stavů, měli by zkoumat pouze jevy, které lze pozorovat.

Základní psychologické metody Watsona: pozorování, experimenty, testy a dotazníky

Watson se domníval, že lidská osobnost je souhrn návyků, která je tvořena podmiňováním.

«Dejte mi na výchovu tucet zdravých dětí a já vám zaručím, že z každého z nich vychovám specialistu
podle vlastní volby - lékaře, právníka, umělce, žebráka, zloděje...»

Citová výbav podle Watsona sestává ze tří emocí: strach, vztek a láska. Experimentem «Malý Albert» se
se svojí manželkou snažili dokázat, že původní reakce se prostřednictvím podmiňování můžou rozšířit.
U 11-ti měsíčního chlapce vyvolali podmíněnou reakci strachu. V rámci experimentu umísťovali poblíž
chlapce nejprve bílou krysu, následně ale i další bíle srstnaté předměty. Současně se však při každé
expozici ozval také nepříjemný silný úder kladiva do železné tyče. Pokus probíhal asi 3 měsíce a za tu
dobu se u malého chlapce vytvořila podmíněná reakce - strach z bílé krysy a následně i z kožešinového
kabátu, králíka apod.
NEOBEHAVIORISMUS
- po roce 1930 nastupuje nová generace behaviristů, která se zabývá učením a formováním osobnosti

Edward Chace Tolman

Krátký životopis: Tolman se narodil ve West Newtonu, v rodině

úspěšného obchodníka. Vystudoval elektrochemii v MIT, po
absolování studoval na Harvardově univerzitě filozofii a
psychologii. Během studií navštívil Německo, kde se seznamil
s Kurtem Koffkem (jeden ze zakladatelů gestaltismu). Hodně ho
ovlivnila teorie pole Kurta Lewina (jeden ze zakladatelů sociální
psychologie). V letech 1918-1954 vyučoval na Kalifornské
univerzitě.

Tolman kritizoval S-R (stimul-reakce) a zavedl nový termín intervenující proměnná. Podle Tolmana není
chování pouze reakce na podnět, je ovlivněno řadou vnitřních proměnných, k nimž patří dědičnost (H),
učení (T) a momentální fyziologické stavy (P). Neobehaviorismus vychází z předpokladu, že behaviorální
odezva (reakce) je funkcí podnětu a organismu.

Tolman zavedl pojem intervenující proměnná (faktory, které se nacházejí mezi podnětem a rekcí, které
výslednou rekcí ovlivňuje) a začal rozlišovat molekulární (fyziologické projevy jako např. krevní tlak, tep
atd.) a molární chování (účelná struktura chování jako např. cesta krysy k potravě přes labirint, u děti
ukrývaní se před cizím člověkem).

Experimenty Tolmana (ve své laboratoři zkoumal především chování krys):

Výtkum prostorové orientace. Zvířata se naučila chodit pro potravu jednoduchým pravoúhlým bludištěm,
později krysy přemístili do jiného bludiště s 18 uličkami, kde původní draha byla zablokovaná, nicméně
krysy bezomylně vybraly cestu, která je přivedla k potravě (která se nacházela na stejném místě jako
předtím). Podle Tolmana si krysy vytvořily prostorovou kognitivní mapu, díky které určily umístění jídla.

Druhý pokus se týkal problematiky latentního učení. Pokusil se dokázat, že učení může probíhat i bez
posilování. Tři skupinky krys procházely náročným bludištěm s velkým počtem křižovatek. Jedna skupina,
která na konci trasy dostávala odměnu, naučila se procházet bludištěm velmi rychlé. Druhá skupina po
celou dobu žádnou odměnu nedostávala, krysy jen občas došly do míst, kde první skupina nacházela
jídlo. Třetí skupina se v prvních deseti dnech pohybovala «bez posílení», teprve potom začala dostavat
odměnu. Procházrní bludištěm bylo velice rychlý, teměř okamžitě dohnala první skupinu, která
pravidelně dostávala odměnu. Z toho Tolman vyvodil, že třetí skupinka, i bez dostávámí odměn, si
vytvořila kognitivní mapu. Výsledek latentního učení se projevil, když mohli plně využít jejich mapu
k hledaní potravy.
Burrhus Frederic Skinner

Skinner odmítnul Tolmanův konceptinvertující proměnné a rozlišil dva druhy chování: respondetní a
operantní.
- respondenty = vyvolané reakce (slinění) evokované podmíněným podmětem
- operanty = vysílané (emitted) projevy, spontánní akty chování, můžou mít jak kladné tak i záporné
důsledky (např. pohyby kočky v uzavřeném prostoru)

Experimentoval s myšmi a holuby, experimenty prov´děl v tzv. Skinnerovém boxu (speciální skřínka), do
které spadavala potrava (posilující podnět) při např. stisknutí páčky. Díky odměnam, chování zvířat vedlo
ke kladným výsledkům, jinými slovy pozitivnímu posílení. Pokud potravu nedostávali, docházelo
k slabnutí operantu.

Zkoušel potravu vyměnit na negativní posílení (trest), jako byl např. elektrický šok při stisknutí páčky,
který zajišťoval přesun potravy. Ukázalo se, že kombinace pozitivního a negativního posílení vede ke
snížení ale ne úplnému vyhasnutí operantního chování.

V díle Věda a lidské chování Skinner definoval negativní posílení – zvýšení pravděpodobnosti chování,
umožňuje odstranění, vyhnutí nebo zmírnění nepřijemného podnětu.

Skinner se zabýval účinnosti trestů, které podle skinnera nezbytnou části sociální kontroly.

V jenom z pokusu Skinner zkoumal, jak se bude chovat zvíře, když odměny dostává pořad. Díky pokusu
dochází k vysvětlení pověrčivého chování.