ANTICKÁ KNIHOVNA

SVAZEK 16

GAIUS ^5
IULIUS
CAESAR
VÁLEČNÉ
PAMĚTI
O válce gallské,
o válce občanské,
alexandrijské, africké
a hispánské

V **

SVOBODA 1972
PŘELOŽILI IVAN BUREŠ, VÁCLAV DĚDINA,
MARIE HUSOVÁ, VÁCLAV MAREK

D 8906
40

25737

Translation @ Ivan Utuvi, YácJav Dčdjna,

Marie Husovi, Václav Marek, 1972
 PŘEDMLUVA 7

GAIUS IULIUS CAESAR

A JEHO POKRAČOVATELÉ

(laius lulius Cacsar se dělí s Alexandrem Makedonským

o věhlas největší osobnosti starověkých dějin. Osud sice do­
přát oběma, aby se nakrátko došili splnění svých tužeb a
stanuli v tele obřích světových říSi, ale srazil nečekaným
úderem jednoho i druhého do Jládova království podsvtlních
stínů, odkud jim jii nebylo dovoleno sledovat osudy svého
díla po své smrti.
Caesarovu osobnost je nutno vidět v historických
souvislostech^ chápat ji jako zákonitý produkt své doby.
Římská republika se skroutila proto, ie byla státním útva­
rem' který jii v daném vývojovém stadiu nemohl uspokojo­
vat zájmy vládnoucích otrokářů v rozsáhlé říši za neustále
se zostřujících třídních rozporů mezi otroky a svobodnými'
chudými a bohatými, plnoprávnými a bezprávnými. Vlád­
noucí třída uznávala jediný prostředek, jak dršet vykořisťo·
váné na uzdě — diktaturu opírající se o armádu. Římské
císařství se lišilo od republiky jak způsobem vlády, tak i orga­
nizaci vládnoucí třídy. S rozšiřováním území římské repub­
liky a s upevňováním otrokářských vztahů v provinciích
stával se stát představující zájmy hrstky největších římských
majitelů půdy a otrokářů orgánem, hájícím zájmy vládnou­
cích tříd celé římské říie. Proto bylo nutné, aby se na řízení
státu podílely oirokářské kruhy nejen v Itálii, ale i v provin­
ciích, a aby byly v budoucnu provincie zrovnoprávněny s Ří­
mem. /.a Caesara a Augusta byly k tomuto vývoji poloíeny
teprve základy. Caesar sám byl představitelem progresivního
8 CAESAR

vývoje, člověkem, který pochopil společenské zákonitosti.

Jeho odpůrci se pak musí jevit jako retardující element,
snažící se zachovat status quo, a to v situaci, kdy říše stojí
na počátku rozkladu ekonomického, politického i morálního.

ŽIVOT

Doba, v níž Gaius Julius Caesar Žil, byla trvalým sledem

vnitřních proměn vyvolávajících u většiny Římanů pocit no·
jistoty » příštího dne; ve zmatku se rozkládaly tradicí posvě­
cené normy republikánského zřízení, založeného ve své ideální
podobě na harmonickém vztahu mezi senátem, volenými úřed-
nickýtni sbory a lidovými shromážděními.
Postupujícím mocenským výbojům neodpovídaly re·
publikánské instituce v Římě dosud existující. Proto dochá­
zelo od sklonku 2. stol. př. n. I. k vleklé politické krizi. Pro
udržení a rozšíření římského impéria se stáře zřetelněji stá­
val nevyhnutelným režim osobní moci, opírající se v prvé
řadě o vojenskou sílu a o takového velitele, který by co nej­
přesněji odpovídal potřebám třídní otrokářské společnosti.
Celková společenská situace byla komplikována i obrovskými
rozdíly mezi jednotlivými řáslmi říše. Hýla tu území s tisí­
ciletou historií, kde se zachovaly prvobytně pospolné a pri­
mitivně otrokářské vztahy (Sýrie, Malá Asie), dále země,
kde otrokářské vztahy již dávno před římskou nadvládou do­
sáhly nejvySŠího stupni a začínaly se přežívat (Řecko),
a konečně oblasti, které stály na posledním stupni prvobytně
pospolného řádu (Gallie, část Hi-spánie a jiné). Všechny
tyto různorodé oblasti bylo třeba udržoval pohromadě vyspě­
lou mocí politickou i vojenskou,
Gaius Julius Caesar patřil k mužům, kteří v době
krize republiky zaujali místo na politickém kolbiěti, aniž se
mohli odvolávat na slavné a všeobecně známé předky. Ju-
liovský rod, z něhož pocházel, vynikal sice stářím, avšak
 PŘEDMLUVA 9

x jeho mužských příslušníků nikdo nezasáhl výraznějším

způsobem do dějů římská republiky. Přešlo však nezůstaly
příbuzenská vztahy bez vlivu na orientaci Iulia Caesara,
narozeného v roce 100 př. n. I. a hledajícího politická uplat­
nění v dusných dobách Sullovy diktatury,
V dobách, kdy se Caesarovo jméno začínalo stávat
známějším římská veřejnosti' nemohl nikdo tušit, že tento
mladý mu! slabá tělesná konstrukce, oblékající se záměrně
s nedbalou elegancí a trpící dědičnou rodovou chorobou —
padoitcnicí, se stáno po několika desítiletích nejslavnější
postavou celých římských dějin.
Bylo příznačná, že Sulla byl podle zachovaných zpráv
prvým významným činitelem, který v mladém Caesarovi
spatřoval nebezpečného politického konkurenta. V očích
širší římská veřejnosti se Caesar vidy těšil otevřeným sympa­
tiím, vyvěrajícím ze stejného pramene jako Sullova ostra­
žitost. Caesarova teta Julie byla manželkou známého pře­
dáka římských populárů Gaia Maria a první Caesarovou
šenou se stala Cornelie, dcera vůdčího Mariova přívržence
a nástupce Lucia Cornclia Cinny.
Caesar, netající se svým nadšením pro Gaia Maria,
viak nebyl v situaci, aby si mohl dovolil utkat se s Corneliem
Sullou v otevřeném boji. Teprve Sullova smrt v roce 78 př.
n. I. dala možnost k postupná revisi jeho strnulé ústavy, kte­
rá likvidovala hlavní demokratická práva římského lidu, či­
nila z magistrátů administrativní činitele zbavené politické
iniciativy a měnila kdysi nedotknutelný senát, který ztě­
lesňoval svrchovanost římské republiky, v poslušného vyko­
navatele diktátorových přání.
V době po Sullově smrti zaujali vedoucí postaveni
v politickém životě republiky někdejší Sullovi přívrženci
Gnaeus Pompcius a známý římský boháč Marcus Lici-
nius Crassus. Jejich činnost směřovala k udrženi říši
potřebného klidu, ohroženého závažným způsobem v jejich
10 CAESAR

jednotlivých končinách. Tak byl Pompcius nucen bojovat

proti zbytkům Mariových stoupenců, kteří se pod vedením
Quinta Sertoria uchytili v Hispánii, a Crassus proti nej­
větší starověké vzpouře otroků, bojujících v Itálii v Čele
s thráckým gladiátorem Spartakem. V těchto letech využíval
Caesar kaidé vhodné příležitosti k tomu, aby posílil svůj
ttlio u římského obyvatelstva.
K plnému rosvinutí stých politických záměrů mokl
Caesar přistoupit aí po roce 70 př. n. L, kdy byla odsiraně-
nav plném rozsahu Sullova konzervativní ústava, kterou pro
její oligarchický ráz odmítala drtivá většino římského oby­
vatelstva. Republikánské zřízeni bylo sice obnoveno, ale boj
o osobní moc dále pokračoval. V šedesátých letech nabylo
politické snažení lulia Caesara konkrétnějších forem. Pro·
středkem k získání co nejširších sympatií se mu stala pa­
mátka Gaia Maria, kterou ostentativně připomínal promyš­
lenými akcemi římské veřejnosti. Stalo se tak i v letech 69
a 68 pr. n. I., kdy se pohřební obřady pořádané k poctě
první Caesarovy Seny Cornelie a Mariovy manželky Julie
staly Caesarovým přičiněním osobitým holdem Mariovi
a jeho celému idealizovanému programu. Bylo přirozené,
že římské obyvatelstvo Caesara pokládalo za Mariova dě­
dice i uskutečiíovatele jeho cílu, což jen dále zvyšovalo jeho
obfifcu, Roku 68 př. n. I. Caesar dosáhl svého prvého veřej­
ného úřadu; byla jím kvéstura, kterou zastával v Jlis-
pánii.
Po kvéstuře následovaly v rychlém sledu další hod­
nosti. Roku 65 př. n. I. získal Caesar možnost blýsknout se
ve funkci kurulského aedila před římským obyvatelstvem
okázale nákladnými Hrami; od roku 63př. n. I. byl nejvyiším
pontiftkem a roku 62 se stal městským practorem. Obratnou
politikou, diplomatickým i štědrým vystupováním si Cae­
sar získal velké sympatie a všeobecně uznávané postaveni
v římském politickém Životě. Nebyl však, a ani snad nechtěl
 PftEimi.I/VA n

být ušetřen rozmanitých pověstí, o jejichž skutečně věcném

základu však neměli jasno ani jeho starověcí současnici.
Patřily k nim i nezaručené zprávy o Caesarovi a Crassovi
účasti na spiknutí zchudlého aristokrata Lucia Sergia
Catiliny, který se v letech 66 o 63 př. n. I. bezúspěšně po­
kusil uchvátit moc ve státě a který se v zájmu úzké skupiny
stých přívrženců snažil zlomit politický a hospodářský mo-
nopot vládnoucí složky římské nobility.
Ať již bylo Caesarovo a Crassovo spojení s Catilinou
pověsti či skutečností, zůstává faktem, že Caesar doJ veřejně
najevo své sympatie vůči spiklencům při napjatém zasedání
senátu, na nimž se roku 63 rozhodovalo o osudu zadržených
Catilinových přívrženců. Nadšený republikán Marcus Par­
dus Cato Mladší se dal strhnout k návrhu pro bezodkladnou
popravu, zatímco Caesar byl pro mírnější iešení a snažil se
prosadit, aby byli drženi ve vazbě v různých italských muni-
cipiich. Marcus Tullius Cicero, který byl toho roku konsulem
a měl hlavní zásluhu no rozbití spiknutí, se zařídil podle
Catonova návrhu a dal spiklence bez řádného soudu popra­
vit. Jeho Čin byl veden snahou zlikvidovat spiknutí do všech
důsledků a dát i ráznou lekci Juliu Caesarovi, v nimi Cice­
ro, nadšený zastánce republiky, spatřoval dalšího z průkop­
níků osobni moci.
O rok později se Caesarovo jméno ocitlo t> ústech širo­
ké římské veřejnosti. Stalo se tak v souvislosti se skandálem,
vyvolaným Caesarovou ženou Pompeiou a známým Caesaro-
vým přívržencem, postrachem vládnoucí špičky, Publiem
Clodiem Putchrem. Toho roku se konaly v Caesarovi domě
oslavy Dobré bohyně (Dona dea), nad nimiž měla patrona­
ci Pompeia jakožto manželka nejvyššiho pontiftka. Clodius,
který s Pompeiou udržoval styky, pronikl s jejím vědomím
v ženském šatě na místo oslavy, přístupné pouze ženám. Byl
víafe náhodou poznán o za velikého pozdvižení vyhnán z do­
mu. Pod dojmem a širokým veřejným ohlasem této události
12 CAESAR

se Caesar sice s Pompeiou rozešel (roku 61 př, n, l.), ale

jeho politické spojeni s Clodiem trvalo i nadále.
Roku 61 př. n. I. mil Caesar odejit do fíispánie jako
propraetor. Jeho připravovaný odchod z Říma však narazil
no odpor jeho četných věřitelů, u nichi mil Caesar značné
dluhy. Jen za přispáni Marka Licinia Crassa, který projevil
ochotu zaručit se svým stejně známým jako velkým jměním
za Caesarovy dluhy, mohl se Caesar nakonec vydat do své·
řené provincie. Odcházel-li do ni jako oblíbený politik, který
z vlastní zkušenosti znal dobře i finanční starosti, vrátil se do
Říma jako bohatý muž, pro nžhož ztratila finanční stránka
politického děni svou dřívější naléhavost.
Ještě s většími zásluhami se do Říma vrátil ze svého
velkého východního taženi Pompeius v roce 62 př. n. I.
Úspěchy, jichž dosáhl od počátku své výpravy v roce 67 př.
n. J., byly vskutku mimořádné. Patřilo k nim zničeni hilic-
kých pirátů, kteří svou činnosti ohrožovali i plynulé námořní
spojení Říma s východními oblastmi, konečná porážka no
bezpečného římského protivníka — pontského krále Mithri-
data, a připojeni Sýrie k říši, čímž se uzavřely dějiny
zchřadlé seleukovské monarchie.
Jak Pompeius, tak Caesar měli právo očekávat od
reprezentativního sboru římské republiky, jímž byl stále se­
nát, uznání za své zásluhy o stát. Bylo však oběma souzeno»
aby se přesvědčili o jeho rostoucí nedůvěře vůči silným osob­
nostem. Obstrukce senátu, směřující s průhlednou jednoznač­
ností proti dalšímu narůstání politického Caesarova i Porn-
peiova vlivu, zřejmě nepočítala s tak ostrou odezvou, s niž
se ve skutečnosti setkala. Roku 60 př. n. I. odpověděl Caesar
senátu ráznou protiakcí, která dala dění v říši nový směr.
Z jeho iniciativy se objevil na politické scéně nový činitel —
trojspolek (triumvirát) nejmocnějších mužů v říši, v němí
se politická a vojenská síla Gnaea Pompeia spojovala s bo­
hatstvím Marka Licinia Crasso a širokou lidovou oblibou
 FftEDMLUVA 13

Gaia Iulia Caesara. Senát se tím octl na vcdlejSí koleji·, ne­

boť triumvirové nemilí nájem ani (as na velké dohadování
s manévrujícími otci a přísedícími.
Triumvirát znamenal novou etapu v postupném utvá­
ření osobní moci v Rími. Jeho vznik dokazoval, že žádný
z kandidátu no uchvácení moci v Rími není sám jeiti nato­
lik silný, aby se dokázal samostatné prosadit proti senátu.
Nutnost tedy přímila triumviry fc jednotnému postupu, ale
nedokázala zastřít skutečnost, Že každý z nich se snaží dosá­
hnout rozhodující moci v řiSi a Že využije bez ohledu na své
dočasné spojence první příležitosti, aby prosadil své osobní
cíle.
Roku 59 př. n. I. byl Caesar konsulem a od roku 58
mu byla dána do pétileté správy celá gallská oblast. Toto roz­
hodnuti milo dalekosáhlé následky pro dolit politický vývoj
římské republiky. Římské impérium se rozSířilo na západi
o novou rozlehlou a viestranni důležitou oblast a současné
s tím se dostávala Caesarovi do rukou silná armáda, o kte­
rou se mohl opíral i v budoucnu při prosazováni svých osob­
ních cílů.
Caesar si byl vědom i možných negativních důsledků
svého odchodu do svěřené provincie. Ačkoli římské impé­
rium tvořilo rozsáhlý územní komplex, zůstávalo skutečností,
že jeho uznávaným vládcem byl ten, jehož slovo platilo v Rí­
mi. Hledě k této skutečnosti se Caesar snažil zanechat u hlav­
ním městě říSe skupinu stoupenců, kteří by za jeho nepřítom­
nosti prosazovali jeho politiku. Odpovídalo jeho zájmům, aby
z města odežli i jeho hlavní političtí rivalové, kteří by mohli
využít situace a upevnit si své postavení. Za těchto okolností
prosadil tribun lidu Publius Clodius Pulchcr návrh zákona,
podle něhož se trestal vypovězením z Říma každý, kdo bez
řádného soudu zbavil života římského občana. Tento návrh
byl namířen proti Ciceronovi, který dal svého času s neuvá­
ženou bezodkladností popravit Catilinovy stoupence, dcero
14 CAE3AK

tak byl donucen opustit Řím a prožít půldruhého roku v ne·

dobrovolném vyhnanství v Řecku. Rovněž Marcus Porcius
Cato Mladší odešel z hlavního města, neboť mu bylo svěřeno
diplomatické poslání na Kypru, který odkazem svého po­
sledního krále připadl Římanům.
V roce 59 př. n. I. Caesar uzavřel svůj poslední sňatek;
jeho Ženou se stala Calpurnie, dcera L. Pisona Caesonina,
který byl konsulem v roce 58 a patřil mezi přední Caesarovy
stoupence. Ačkoli Caesar dával Calpurnii stále najevo chlad­
nou odměřenost, setrvala Calpurnie věrné na jeho straně až
do osudového roku 44 př. n. I., kdy úkladní vrazi učinili
konec Caesarovu životu i tomuto nesourodému sňatku.
V době, kdy Caesar válčil v Gallii, začaly se projevo­
vat rozdíly v politickém zaměření Pompeia a Crassa a došlo
i k opětnému posílení vlivu římského senátu. Roku 56 př. n. I.
pokládali členové triumvirátu za nutné rozhodnout i o jeho
dalších osudech. Se zdůrazněnou okázalostí se tedy sešli v ital­
ské Luče, kde potvrdili existenci trojspolku na dalších pět
let; aby předešli možným sporům, rozdělili říši na tři zájmo­
vé sféry: Caesar si ponechal Gallii, Pompeiovi připadla
Tíispánie a Crassovi východní oblast, kde si chtěl získat vá­
lečnou slávu v grandiózním tažení proti parthské říši.
Přes zdání, že triumvirát vyšel s jednání v Luče vnitřně
posílen, ukázaly se naděje na pevnější shodu mezi jeho Členy
značně problematické. Závažným způsobem porušil ujednání
Pompeius, který Ilispánii spravoval pouze prostřednictvím
legátů a sám setrvával v Římě, kde zůstávalo těžiště politické­
ho dění v říši. Ve své běžné politické praxi se stále otevřeněji
sbližoval se stanoviskem senátu, který mu z taktických důvodů
ochotně podával pomocnou ruku. Závažné následky měl pro
triumvirát rok 53 př. n. I., kdy po neúspěšné bitvě u Karrh
zahynul na východě Marcus l.icinius Crassus. Jeho osud
uzavřel i další existenci triumvirátu, neboť Pompeius se za
nové situace dal již neskrývaně na cestu ta osobní mocí, na je­
 PftEDMLUVA 1S

jímž uskutečněni se měl významně podílet i svrchovaný stráž-

co republikánských tradic — sonát. Avšak ani odpůrci sonátu
a současné Pompeiovy orientace neskládali zbrani. Politické
napití v Římě přerůstalo v ozbrojené pouliční šarvátky, v nichž
si obě strany vyřizovaly účty. Nikdo z protivníků neváhal
nasadit do těchto soubojů i ozbrojené otroky a podplacené
deklasované iivly; ovzduší politického teroru, uskutečňují­
cího se ndsilnickými metodami, bylo jen dalším příznakem
postupujícího rozkladu římské republiky.
Rozjitřená situace vyvrcholila roku 52 př. n. I. Počát­
kem tohoto roku se střetl Publius Clodius Pulcher, doprová­
zený družinou ozbrojenců, nedaleko Říma se svým odpůrcem
Titem Anniem Milanem, sledovaným rovněž skupinou ve
zbrani. Náhodné setkání se rychle zmínilo v bitku, v níž byl
Clodius zabit. Jeho smrt a zejména manifestačni pohřeb,
při němž římský dav požadoval tvrdé potrestání Clodiových
vrahů, jen dále zostřily nejistou situaci. Aby zamezil dalšímu
živelnému vývoji situace, učinil senát mimořádné opatření:
jmenoval Pompeia jediným konsulem a současně mu pone­
chal jeho dřívější prokonsulát i zvláštní pověření k péči o zá­
sobováni Říma potravinami. Senát se tu projevil jako inicia­
tivní strůjce osobního režimu, jemuž dal dokonce takovou
formu. Se tento Pompeiův konsulát bývá někdy pokládán za
první případ císařské moci v Římě.
IAta,jež rychle plynula od schůzky triumvirů v J.uce,
prožíval Gaius Julius Caesar uprostřed tvrdých válečných
akcí. K jeho nejznámějším činům patřilo proniknutí za
Rýn v roce 55 a 53 př. n. I., jakož i dvojí demonstrativní vy­
lodění v Británii v letech 55 o 54 př. n. I. Všechny tylo vý­
pravy však měly spíše názorně ukázat římskou moc barbar­
skému světu a neměly trvalejší následky. V roce 52 vzniklo
proti Caesarovt v Galii i široké povstání keltských kmenů,
vedených Vercingetorigem, které Římané potlačili jen s ma­
ximálním vynaložením sil v roce 51 př. n. I.
16 CAESAR

Ukončení Hmské expanse v Callii v roce 50 stavžlo

Caesara i Pompeia před otázku, jak hodlají rozvíjet v bu­
doucnu své vzájemné vztahy. V důsledku předchozího vývoje
se v RimŽ určitou dobu posílily proticaesarovské skupiny,
které vyuiivaly každého Caesarova linu, rozcházejícího se
s běžným tradičním nazíráním, ve svůj okamžitý prospěch.
Caesarovým odpůrcům však bylo zřejmo, jak riskantní by
byl každý jejich krok namířený proti C.aesarovi v době, kdy
ovládal silnou, disciplinovanou a dobře vyzbrojenou armádu.
Proto se stávalo jejich hlavním cílem, aby Caesara zbavili
velitelské funkce a učinili ho jen bezvýznamným soukromní­
kem bez politického a zvláště vojenského vlivu.
Caesar vlak nebyl ochoten přistoupit na to, že by o něm
rozhodovali druzí bez něho. Dával sice najevo, že je připraven
přijmout řešení, které by aspoň v minimální míře respekto­
valo jeho zájmy, ale požadoval analogické ústupky také od
Pompeia. Za takovýchto předpokladů byl odhodlán rozpustit
i své vojsko, avšak Pompeius o podobném kroku ze své strany
odmítl vůbec uvažovat. Nepřátelství mezi občma někdejšími
spojenci se zvyšovalo a nezabránilo mu ani úsilí o překonání
roztržky, jel vyvíjel Cicero.
V lednu roku 49 př. n. I. Caesar překročil se svými od­
díly říčku Rubico, tvořící hranici mezi Předalpskou Callii
a Itálií, se známými slovy „Kostky jsou vrženy.** Tím zahá­
jil občanskou válku proti Pompeiovi. Caesar se celkem bez
obtíží zmocnil celé Itálie a Pompeius se uchýlil do Recki, kde
hodlal zorganizovat nové své síly proti chystanému a očeká­
vanému dalšímu Caesarovu útoku. Caesar však nejprve vy­
řadil z boje Pompeiovy jednotky v Hispánii a teprve poté se
vypravil do Řecka, aby se tam postavil tváří v tvář svému
hlavnímu nepříteli. V prvém střetnutí s Pompeiovými vojsky
byl sice poražen, avšak v bitvě u Earsalu (roku 48 př. n. I.)
dosáhl jasného vítězství. Pompeius byl podruhé donucen
k útěku. Tentokrát zamířil přes moře do Egypta, kde si sli­
 PftEHMLUVA 17

boval bezpečné a jisté útočišti. Egypťané, kteří měli v té době

dostatek vlastních starostí s odehrávajícími se dynastickými
spory, se však chtěli vyhnout konfliktu s Caesarem, který jim
hrozil v případé, že. by se ujali prchajícího Pompeia. Sáhli
proto k drastickému řešení. Ještě než Pompeius mohl vystou-
pit na egyptský břeh, byl úkladné zavražděn.
Caesar, sledující Pompeia, dostihl zakrátko egyptské­
ho pohřeší, vystoupil na pevninu a ocitl se okamžité ve víru
dvorských intrik, odehrávajících se za zdmi ptolemaiovského
vladařského paláce. Svou veškerou energii i diplomatické
umění vynaložil na to, aby dopomohl k trůnu mladé králov­
ně Kleopatře, zbavené moci skupinou vlivných dvořanů,
skrývajících se za bezvýznamnou osobností Kleopatřina
bratra Ptolemaia. Vztahy Caesara ke Kleopatře brzy přestou­
pily rámec běžných diplomaticko-politických kontaktů, což
podněcovalo Kleopatřiny protivníky k jeité ráznějšim akcím.
Jejich dílem bylo široké hnutí, které vyvrcholilo v syste­
matickém obléhání lulia Caesara v alexandrijském králov­
ském paláci. Z obavy před dalšími událostmi dal Caesar
zapálit alexandrijské loďstvo, aby se ho nemohli zmocnit
jeho nepřátelé; obrovský požár však zachvátil i známou
knihovnu, která lehla popelem i se svými jedinečnými sbírka­
mi. Přes všechny obtíže skončila alexandrijská epizoda pro
Caesara vítězně; nepřátelé byli poraženi, Ptolemaios se utopil
na útěku ve vlnách Niiu a Kleopatra se mohla ujmout vlády,
jež již nemohla být ničím ohrožena.
Po úspěšném zakončení alexandrijské války si Caesar
dopřál krátký oddech a podnikl spolu s Kleopatrou cestu na
jih Egypta, aby poznal co nejbezprostředněji zemi i památky
nu její slavnou minulost. Egyptskou idytu však musily brzy
opH vystřídat bitevní pláně. Ještě roku 47 Caesar porazil
h maloasijské Zely Mithridatova syna Earnaka, který se
puknul využít zmatené doby a rozšířit území svého státu,
fletenf neodkladných záležitostí přimělo Caesara ke kfdtiiš-
 ía caesar

mu návratu do Itálie, avlak odtud vedla jeho cesta do slun­

cem spalované severní Afriky, kde Pompeiovi stoupenci míli
shromážděny silné jednotky v nevelké vzdálenosti od italských
břehu. Jejich sílu světlily i oddíly numidského krále luby,
který se přidal na jejich stranu. V obtížné bitvě u Thapsu
v roce 46 dosáhl Caesar velkého vítězství. Pod dojmem této
události spáchal čelný představitel republikánských přívržen­
ců Marcus Porcius Cato Mládli sebevraždu. Stalo se tak
v městě Utice, kde se dověděl o výsledku bitvy.
Po návratu do ftíma Caesar velkoryse oslavil Čtyřná­
sobný triumf — nad Gallií, Egyptem, Earnakem i numid-
ským Jubou. Při této oslavě se Caesar Římanům představil
jako faktický samovládce i všeobecně uznávaný jediný před­
stavitel impéria. Nadšení, s nimž byl triumfátor přijat, by lo
nejlepším důkazem, jak rychle se římské obyvatelstvo smířilo
s existencí osobni moci, jejíž nositel nebyl zdaleka chápán
jako vleobecně nenáviděný despota, ale v přítomném okamži­
ku platil za oblíbence římského lidu. Oslava vítězství se vlak
ukázala být předčasnou, neboť Pompeiovi stoupenci dokázali
jeltě jednou proti Caesarovi postavit akceschopnou armádu.
Jejím opěrným bodem se stala Hispánie. Sem se uchýlily
oddíly, jimž se podařilo uniknout z Afriky po bitvě u Thap­
su; přidávalo se k nim i místní obyvatelstvo, takže hispánská
oblast se měnila v nebezpečnou základnu proticaesarovských
sil, na jejichž opětném zformování měli značný podíl Pom­
peiovi synové Gnaeus a Scxtus.
Caesar se osobně účastnil i posledního tažení proti
pompeiovským oddílům, které porazil v bitvě u hispánského
města Mundy v roce 45 pr. n. I. Gnaeus Pompeius padl v boji
spolu s dalšími významnými činiteli i velkým množstvím
svého vojska.
 1’AKDMLUVA 19

CAKSAROVA SAMOVLÁDA

Již za občanské války nabývala Caesarova osobni moc pevněj-

lích forem a prosazovala se stále důrazněji ve společenském
a politickém životě dohasínajici republiky. Samovládce lulius
Caesar, jehož poslouchat senát stejně jako rozvětvený úřed­
nický aparát, navázal na tradici založenou Suitou a vystu­
poval jako diktátor, jemuž je souzeno zachránit obec ohrože­
nou vnitřním rozkladem a občanskými válkami. Poprvé byl
Caesar prohlášen diktátorem v roce 48, a to na dobu jednoho
roku; v roce 46 se mu dostalo diktatury no deset let a v roce 44
natrvalo. V letech 46 a 44 mu byl udělen současně z diktatu­
rou i konsulát. Od roku 44 př. n. I. byl tedy Caesar i formálně
nejvyliim představitelem řimské říše; podobně jako tribu­
nově lidu se pokládal za nedotknutelného a přejal řízeni věci,
o nichž v době klasické republiky nesměl trvale rozhodovat
jedinec; bylo to veleni nad celým římským vojskem, vypoví­
dáni války či uzavíráni míru, jmenováni kandidátů na úřed­
ní funkce apod. Mocenskou oporou mu byly vojenské oddíly,
jejichž váhu bylo možné vytušit jii z klidného sebevědomí
vžech jeho činů.
Osud nedopřál Caesarovi, aby uskutečnil viechny své
plány; avšak i to, co mohl ještě uvést v život, svědčí o jeho
silné organizátorské povaze, pro niž neexistovaly překážky
na bitevních polích, a tím méně v předivu vžitých republikán­
ských tradic. Caesarovou snahou bylo nastolení takových
poměrů, které by zaručovaly říši klid, a to i za cenu některých
opatření, jel neměla naději, že budou přijata v Římě s vše­
obecným nadšením. Caesarovi však bylo zřejmo, že římskou
říši je nutno spravovat jinými metodami než římský městský
stát předchozího období. Proto věnoval velkou pozornost situaci
v provinciích, udělil v široké míře výsady obyvatelům Předalp-
tké Gallie a mnohým z nich dopomohl i k členství v senátě, ačko­
liv podle vžitých názorů se jim takové pocty nikdy nemělo dostat.
20 CAKSAH

Na mnoha místech v Hii Caesar založil kolonie řím­

ských občanů, Čímž odčerpával z hlavního města část nepro-
duktivnfko obyvatelstva. Témiř drasticky snížil počet osob,
jimi se v Římě dostávalo bezplatného přídělu obili. Svobod­
ným bezzemkům dával pracovní příležitost nařízením, podle,
něhož měli majitelé statků zaměstnávat na svých usedlostech
jako pastevce z jedné třetiny celkového počtu pracovních sil
muže svobodného původu.
Součástí Caesarova úsilí o viestranné upevnění pořád­
ku byla i reforma římského kalendáře. Nepřesné stanovení
délky roku vedlo v průběhu předchozích staletí k tomu, že ka­
lendářní rok nebyl ve shodě se slunečním, čímž v běžném ži­
votě vznikaly četné zmatky. Kalendář byl ve správě kolegia
pontifiků, kteří mohli těchto zmatků různým způsobem vy­
užívat a kladli tudíž různé, překážky Caesarovu úsilí o za­
vedení pořádku do této oblasti. Caesar však využil svého po­
stavení nejvyšiího pontifika o za pomoci alexandrijského
matematika Sosigena provedl reformu, podle níž kalendářní
rok začínal trvale 1. lednem a čítal 365 a Čtvrt dne.
K Cae.sarovým odvážným, ale už neuskutečněným plá­
nům patřilo i vysušenipomptinských bažin, od něhož si sli­
boval získání další úrodné pozemkové plochy pro italské oby­
vatelstvo, regulace řeky Tiberu v Římě, další kolonizace říš­
ského území a zejména provedeni velké odvetné operace proti
parthské říši, která měla z římského jména smýt pohanu,
lpějicí na nim od Craxsovy porážky « Karrh.
7,a Caesarovy vlády se o římské říši začaly projevovat
náznaky opětného hospodářského rozvoje, zvláště v provin­
ciích, neboť Caesai se snažil nalézt takovou formu jejich začle­
nění do celkového rámce impéria, aby vyhovovala jak Říma­
nům, tak místnímu obyvatelstvu. Vystihl, že jednou z pod­
mínek úspěšné existence světové. říše se stala otázka, do jaké
míry se Římanům podaří získat zájem provinciálního obyva­
telstva na celoříšském životě a jak se bude vytvářet poměr
 21

určité provinci* k představiteli ústřední moci i jejím míst-

ním nositelům. Nebylo náhodou, ie právě v Caesarově dobi
*c začala v Itálii i v provinciích rozvíjet města, která se mi·
t nila v důležitá střediska řemeslné i zemědělské výroby, ob·
jýiodu, dopravy a kulturního dění a která se stávala závaž­
nou složkou ve struktuře, říše, ovládané silným jednotlivcem.
Městské obyvatelstvo, a( se již jednalo o Itálii ři provincie,
patřilo svou většinou k Cacsarovým přívržencům. I římský
lid, vůči nímui se Caesar v době své osobní moci choval s da­
leko menším porozuměním než za svých politických začátků,
ti vůči (’.aesarovi stále zachovával Živé sympatie.
C.aesarův vývoj však sledovala s rostoucí nedůvěrou
skupina nespokojenců. Pro některé Římany byl důvodem
l· obezřetnému stanovisku k diktátorovi jeho málo citlivý
vztah k republikánským institucím i jeho okázale projevo­
vaný poměr k egyptské královně Kleopatře, matce jediného
C,aesarova syna Caosoriono. Hlavním pojítkem mezi Caesa-
rovými odpůrci však byla nenávist k osobní moci a hledání
politického ideálu ve vysněné harmonii republikánského zří­
zení. K nespokojencům patřily i osobnosti z nejbliiíího Cae-
sarova okolí. Nezapůsobila na ně velkorysost Caesarova, který
po svém vítězství upustil od hromadného pronásledováni svých
politických odpůrců; bez odezvy u nich zůstala i okolnost, Že
mnozí z nich byli za své postavení osobně zavázáni Caesaro-
vi n bez hlubšího povšimnuti přecházeli i důvěřivost Caesara,
jenž dával najevo, Že přezírá pověsti o chystaném spiknutí.
Ačkoliv Caesar odmítal královský titul, který mu s ma-
lim porozuměním pro smýšlení valné většiny římského oby­
vatelstva nabízeli jeho blízcí stoupenci, spatřovali v něm jeho
odpůrci hlavního a ke svému omylu jediného strůjce zániku
římské republiky. Vycházejíce z tohoto sebeklamu dospívali
k přesvědčení, že odstraněni Caesara bude současně slavným
vtkfilením republiky. Dramatická smrt, která Caesara stihla
o březnových Idách roku 44 př. n. I. z rukou spiklenců, byla
22 CAESAR

vyvrcholením jejich nenávisti, ale současní se stala i prvým

projevem skutečnosti, ie ve svých politických záměrech vychá­
zeli ze zcela subjektivního odhadu situace. Vývoj poměrů
v římské říii se přes nejrozmanitějií peripetie bral i po Cae-
sarovi smrti směrem, který za svého iivota pomáhal utvářet
velký diktátor, a nikoliv cestou, kterou se mu pokouieli vnu­
tit Caesarovi vrazi. Stanul-li na konci zmateného období po
Caesarově smrti v Čele říie prvý oficiálně uznávaný císař Octa-
vianus Augustus,adoptivnísynaosobníipolitickýdědic Julia
Caesara, dosvědčuje to hlavni moment pro rozhodnutí otázky,
zda ve svém zaměřeni byl reálnější Caesar nebo jeho odpůrci.

LITERÁRNÍ DlLO

Dúleiitým prostředkem pro poznáni Caesarovy osobnosti je

i jeho vlastní dílo, jehoi hlavní části zůstaly naStčstí uchrá­
něny před hlodatým působením věků, jei nás od Caesarovy
smrti oddělují. Obsahová různorodost těchto prací svědčí
o vSestrannosti i Šíři zájmů Iulia Caesara, který se dovedl
pohybovat v úskalích latinské gramatiky stejně obratné jako
v rozličných nepřátelských nástrahách na politickém či bi­
tevním poli.
Literární činnosti se Caesar věnoval jit od mládí. Jako
mnoho začínajících autorů té doby se soustředil zprvu na
básnickou tvorbu. Výsledkem jeho Činnosti byla báseň Chvála
Herkula a tragédie Oidipus, jei jsou dnes známy bohuiel
jen padle jména. Stejný osud postihl i sbírku vtipných
výroků, jejíi dalií uveřejňování zapověděl později císař
Augustus.
Pro poznání Caesarovy osobnosti není bezvýznamné, ie
své literární tvorbě vidy přikládal značný význam a dovedl
si pro ni nalézt čas i v napjatých obdobích své livotni dráhy.
K jeho přileiitostným dílům patřil básnický popis cesty z Ří­
ma do Ilispánie, sepsaný v roce 46 př. n. I., a polemický spis
 Mkomi.uva 23

/lnticatones,jejž Caesar vytvořil o rok později na hispánské

půdě v táboře u Mundy. V jeho dvou knihách se snažil zbavit
glnrioly Marka Porcia Catona Mladšího, kterou si získal
u některých Římanů svou dobrovolnou smrtí po porážce re·
publikánských vojsk v bitvě u Thapsu. Cicero vydal na
ť.utona pod dojmem jeho činu oslavný spis a jeho příkladu
následovali i jiní Činitelé. Caesar měl tudíž dobrý důvod k to·
mih, alty svým pohledem na Catonovu osobnost i svým osob·
ním vlivem postavil hráz rodicímu se Catonovu kultu.
Jako u každého veřejného činitele zaujímalo i u Cae-
snra významné místo řečniclví o Caesar při své všestranné
prozíravosti věnoval svému řečnickému vystupování patřič­
nou pozornost i po teoretické stránce. Šlo mu přirozeně pře­
devším o praktickou stránku věci, ale právě proto dbal i na
výstižný a uhlazený výraz a působivý přednes svých myšle­
nek. Své řečnické uměni prohloubil studiem proslaveného už
rhodského rétora Molona (roku 75—74 př. n. I.), u něhož
svého času dlel i Marcus Tullius Cicero. Bylo ve shodě s Cae­
sarovým založením, ie se stal zastáncem tzv. attického slohu,
jehož záměrná výrazová střízlivost dávala z Caesarova hle­
diska nejlepší předpoklady k získáni širokého ohlasu u řím­
ského obyvatelstva.
Zasvěcený postoj k teoretickým problémům řečnického
umění vyvolával u Caesara i prohloubený zájem o jazykové
otázky. Není tudíž nic zvláštního, že se ve výčtu jeho děl obje­
vuje i spis O analogii. Caesar jej sepsal v době gallského ta­
žení, když se v polovině padesátých let vracel ze severní Itálie
do Cidlie. Toto dílo o dvou knihách bylo Caesarovým příspěv­
kem do diskuse vedené tehdejšími gramatiky o to, zda jazyk
je ve své stavbě pouze souhrnem nepravidelností v slovesné
u substantivní flexi nebo zda je v něm možné zjistit zákoni­
tosti, kterých lze užít analogicky pro osvětleni konkrétních
jutvhavých forem. Dílo, v němž se Caesar přiklonil k mínění
o analogii jakožto o cestě k proniknutí do členité stavby ja-
24 f-AESAH

syA:<7, se stalo předmětem trvalé pozornosti latinských gra­

matiků. Pro řečníky obsahoval Caesarův spis cenná vodítka
pro výběr slov a vhodných výrazových prostředků.
Při rozsáhlých stycích, které Caesar udržoval s četnými
osobnostmi římského politického života, tvořila jeho korespon­
dence nepochybné důležitou součást jeho literárního odkazu.
Zachovaly se z ní bohužel pouze trosky. Několik z Caesaro-
vých dopisů je obsaženo ve sbírce Ciceronovy korespondence
s Auikem a ukazuje, o jak významný prame,n k poznání
Caesarovy osobnosti jsme připraveni ztrátou jeho ostatních
listů.
Hlavní místo v Caesarově tvorbě zaujímají jeho me-
moáry — Zápisky o válce gallské a Zápisky o válce občanské.
V Zápiscích o válce gallské, rozdělených na sedm knih, C.aesar
vylíčil průběh svého tažení od jeho počátku v roce 58 př. n. I.
až do vyvrcholení celogallského povstání proti Římanům, ve­
deného Vercingetorigem v roce 52 př. n. I. Ve třech knihách
Zápisků o válce občanské Caesar popsal vývoj událostí od
počátku svého konjliktu s Pompeiem v roce 49 př. n. t. až do
jeho smrti v následujícím roce a do prvých zásahu z Caesarovy
strany do egyptských záležitostí. Látku zpracovával běžným
analisiickým způsobem lak, že událostem jednoho roku vě­
noval vždy samostatnou knihu. Obě díla jsou nedokončená;
v dopsání Zápisků o válce gallské, které vznikly v krátkém
období v letech 52—51 př. n. I., Caesarovi zabránila občan­
ská válka. Zápisky o válce občanské Caesar tvořil po svcm
vítězství u Thapsu, avřak bouřlivé události v polovině čty­
řicátých let mu nedopřály, aby své dílo dovedl i na sloupcích
své knihy k vítězné bitvě u hispánské Mundy.
Rylo by nesprávné hledět na oba Caesarovy Zápisky
jako na vysloveně historická díla, třebaže z druhé strany nelze
popřít jejich historickou cenu a význam. Caesar nechtěl psát
dějepisné dílo, které by analyticky zkoumalo a hodnotilo vý­
voj událostí. Snažil se spíže o vytvořeni jakéhosi válečného
 PftKDMI.UVA 25

deníku, který mil před Širokou veřejností dokumentovat v pra­

vém světle jeho vlastní Činy, okolnosti, za nichž k nim dochá·
selo, i oprávněnost postupu, který v ožehavých situacích zvo-
lil. Aby vyvolal dojem zcela nezaujatého popisu, nevystupo-
rol Caesar ve svých Zápiscích v první, ale. ve třeli osobě. Jeho
cílem bylo vyvolat zdání, že i v krajních situacích jednal roz­
vážně a podle okolností umírněni o že vyčkával s krajním
řeSenim tak dlouho, dokud ho jeho protivnici sami ncdonutili
k násilné akci.
Je samozřejmé, íe subjektivní zaměření Zápisků ovliv­
ňovalo bezprostřední i jejich věcnou stránku a hodnověrnost.
Caesar z pochopitelných důvodů přecházel skutečnosti, které
ho stavěly do nepříznivého světla, a při vědomém zdůraznění
stých zásluh odváděl pozornost od Činů svých podřízených,
kteří ve sloíitých situacích, vyžadujících okamžitou osobni
iniciativu, nebyli zdaleka jen uskutečňovatcli jeho vlastních
záměrů. Pro historické zpracování látky popisované Caesa-
rem by bylo v nejednom případě třeba přesnějších údajů z hle­
diska geografického, prosopografického a nikdy i Čisti vojen­
ského. Z přísni věcného aspektu by bylo možné Caesarovi
vytknout i to, že své zprávy zaznamenával v rychlosti, aniž
si ověřoval jejich správnost, i když je přejímal od jiných osob.
tviak,jak již bylo řečeno, cíl Zápisků smiřoval jinam ncl
k iiroce koncipovanému historickému obrazu příslušného
období, a Caesar dovedl sám nejlépe posoudit, jakými cestami
budou Zápisky nejlépe a nejsugeslivněji plnit své poslání.
Přestože Caesar ve svých pamětech povýšil své vlastní
jednání do úrovně, která stavěla jeho správnost mimo jakou­
koliv diskusi, nestal se ve světle svých popisů čítankovým hr­
dinou, zachraňujícím geniálně situaci všude tam, kde ostatní
»ústávuli bez rady. čtenář Zápisků tyciíuje za každým jejich
slot em velikost jejich autora, bohatého praktickými zkušenost­
mi r zápase vedeném politickými prostředky Či zbraněmi.
Ke vzniku tohoto dojmu nepochybní napomohla i výrazová
26 CAESAR

stránka Zápisků. Prostý a nevyumělkovaný výklad působí

Jako Jedna z čelných složek monumentální Caesarovy osob­
nosti.
O ohlase. Jehož se Caesarovy Zápisky dočkaly krátce
po svém uveřejnění, svědčí kromě jiného okolnost, že sami
současníci pociťovali potřebu zachytit t> Cacsarově duchu
i způsobu ta údobí, která v nich již nebyla zpracována. Tak
vznikla osmá kniha Zápisků o válce gallské, v níž Aulus
Hirtius, známý jako Caesarův důvěrník, popsal závěrečnou
fázi římských výbojů v Gallii v letech 51 a 50 př. n. I.
Hirtius prohlaSoval, Že pokračoval i v líčeni občanské
války a že svůj výklad dovedl až do Caesarovy smrti. Není
známo, zda mluvil o skutečně sepsaném díle nebo zda jen
předjímal výsledek plánu, který se neuskutečnil. Uvažuje
se viak o nim i o jako možném autorovi krátkého spisku Válka
alexandrijská, líčícího bouřlivé události v Egyptě v době Cae­
sarovy přítomnosti a porážku krále Farnaka v bitvě u Zely.
DalSí údobí občanských válek Učí drobné spisy Válka
africká a Válka hispánská, jejichž názvy udávají dostateč­
ně jasně, na jaké události se zaměřují. Autoři těchto děl ne·
jsou známi. Předpokládá se viak, Se každý spisek je dílem
jiného autora, pocházejícího z řad Caesarových důstojníků,
kteří byli přímými svědky popisovaných událostí.
Jmenované dodatky k Zápiskům o válce občanské tvoří
určitý věcný celek a označují se v odborné literatuře jako tzv.
Corpus Caesarionum. Jeho autoři se zřejmě snažili napodo­
bit co nejvirněji lulia Caesara jak z hlediska věcného, tak
i stylistického, avSak toto jejich úsilí nebylo uzavřeno sledo­
vaným cílem. V jejich dílech se mění Caesar, suverénně jed­
nající i popisující své činy, tak jak ho známe z jeho obou
Zápisků, v obdivovaného vojevůdce, k němuž s odstupem shlí­
žejí jeho podřízeni, posuzující situaci do jisté míry v jiné
rovině než jejich vrchní velitel. Tento posun v úrovni celko­
vého pohledu na líčené události měl i svou kladnou stránku.
 PftEl>MLUVA 27

V iivějSich podobách se v souboru caesarovských doplňků

objevuji jiné jednající osobnosti, jel se v Zápiscích většinou
ztrácely v Caesarově stínu, a zvláště armáda, probojovávající
římská vítězství, se v jejich líčení stává psychologicky citli­
vějším organismem, nel tomu bylo v Caesarově díle.
Ke svém úhrnu jsou Caesarovy Zápisky spolu s cito­
vanými doplňky důležitou památkou x osudových desítiletí
odumírající republiky, památkou o to cennější, že nese mar­
kantní pečeí doby, jel se v nich obrážela, Jejich poznání
umožňuje proniknutí do slolitého celku Caesarovy osobnosti,
ti níž se pojil jeden z největších světových vojevůdců $ mistrem
psaného i mluveného slova, úspěšný politik s člověkem, který
no své pohnuté životní pouti jen zřídka poznal skutečné osobní
štěstí, a tvůrce osobní moci, jel po něm dostala své jméno,
s lysým cizoložníkem, jak si ho dobírali jeho vlastní vojáci,
využívajíce svobody při triumfálním průvodu.
V naší širší veřejnosti byl Caesar dosud znám přede­
vším jako autor Zápisků o válce gallské, k nimi sc upínala
pozornost při školní četbě latinských autorů i překladatelský
zájem. Naproti tomu byly Zápisky o válce občanské přechá­
zeny a byly v českém zněni k dispozici jen v zastaralém a
prakticky nedostupném překladu J. Kormundy z roku 1882.
llirtiova osmá kniha Zápisků o válce gallské stejně jako
Corpus Caesarianum do češtiny dosud přeloženy nebyly.
Dostává-li se nyní naši Široké Čtenářské obci do rukou mo­
derní český překlad celého Caesarova díla i s jeho všemi sta­
rověkými doplňky, je to jeden z dalších důkazů o promyšlené
i záslužné koncepci Antické knihovny.
Jan Burian
 KNIHA I

ZÁPISKY
O VÁLCE
GALLSKÉ

KNIHA I-VII
 KNIHA 1 31

KNIHA I

GALLIE A JEJÍ OBYVATELÉ

1/ Gallia est omnis divisa iu partes třes, quarum unam

incolunt Belgac, aliam Aquitani, tertiam qui ipsorum
lingua Ceitac, nostra Galii appcllantur. Hi omneš lingua,
institutu, legibus inter se différant. Gallos ab Aquitanis
Gurumna flumen, a Belgie Matróna et Suquana dividit.
Horum omnium fortissimi sunt Belgae, propterea quod
u cultu atque bumanitate provinciae longissime absunt,
minimeque ad cos mcrcatores saepe commcant atque ea,
quae ad effeminandos animos pertinent, important, pro*
xitnique sunt Germanis, qui trans Rhcnum incolunt,
quibuscum contincntcr bellum gcrunt. Qua de causa Hel*
vetii quoque reliquos Gallos virtute pracccdunt, quod
fere cotidianis proeliis cum Germanis contendunt, cum
aut suis finibus eos prohibent, aut ipsi in eoram finibus
bellum gcrunt. Eorum una pars, quam Gallos obtincrc
dictum est, initium capit a fluminc Rhodano: continetur
Gurumna flumine, Oceano, finibus Bclgarum; ottingit
rlium ab Scquauis et Hclvetiis flumen Rhcnum; vergit
ml «eptentrioues. Belgac ab extremis Galliac finibus oriun·
li»r; pertinent ad inferiorem partem fluminie Rheni;
•perlant in septentrionem et orientem solctn. Aquitania
u Garuiuiiu flumine ad Pyrcnacos montes et earn partem
Uflttani, quac est ad Hispaniam, pertinet; spectat inter
orrusuin solis et septentriones.
1/ Gallic so jako celek délí ve tři Části. Jednu a nich
ubývají Belgové, drahou Akvitánové, třetí pak kmeny,
32 CAESAR

které sc samy vo svém jazyku zvou Keltové, v nušcin však

jsou nazývání Gailové. Tito všichni sc od scbc různi
navzájem nářečím, řády, zákony. Gally dělí od Akvitů-
nů řeka Garuuna, od Belgů Málroua a Sékvana.
Z těchto všech nejstatcČnČjší jsou Belgové, protože
jsou nejdále od naší provincie s její vysokou úrovní í.i·
votní a vzdelanostní. Proto také jen zřídkakdy k nim při­
cházejí kupci a dovážejí zboží, které lidi až žensky zchou-
lostivuje. A k tomu jsou nejblíže zarýnským Gcrmánům,
s nimiž ustavičné vedou válku.
Proto také llclvéciové předčí ostatní Gally stateč­
ností. Neboť také oni bojují s Gcrmány téměř denně,
budže jc od svého území odrážejí, nebo jc sami napadají
v jejich území.
(Ze všeho toho území ta část, kterou, jak už řečeno,
obývají Gailové, začíná u řeky Uhodanu, její hranicí
jc řeka Garunna, Oceán a území Belgů. Ze strany Sékva-
nů a líelvčciú sahá také až k řece Rýnu; svažuje se k se­
veru.
Belgové začínají u uejzazších hranic keltské Gatlie,
sahají až k dolnímu toku řeky Rýna, území klesá k se*
verovýchodu. Akvitúnio se táhne od řeky Garunny až
k horám Pyrenejským a k té části Oceánu, která je při
Hispánii; svah má k severozápadu.)

VÁLKA S tlELVĚCI!
SPIKNUTI OKGETORIGOVO

21 U Helvéciů byl mužem urozeností i bohatstvím

daleko ncjpřcdnčjším Orgctorix. Ten dychtil po tom,
aby se stal králem. Zosuoval proto za konsulátu Marka
Messaly a Marka Pisnna spiknutí šlechty a přemluvil
občanstvo, aby se všichni, s ženami i dětmi a se vším
všudy, vystěhovali ze svého území: hručkou prý je pro
 KNÍHAT 33

11A zmocnit! se panství nad celou Gallií, když statečností

všecky převyšují.
Přemluvil je k tomu tím snáze, že jsou Helvéciové
*e všech stran tísněni už přirozeným útvarem své země:
i jedné strany řekou Rýnem* který* nadmíru široký i lilu*
boký, odděluje území Hclvéciů od Germánú; z druhé stra­
ny vysokým pohořím Júrským* které strmí mezi Sékvany
a I lelvécii; za třetí pak jezerem Lemanskýra a řekou
Hhodauem, která odděluje naši provincii od Hclvéciů.
A tak nemohli ani nějak zvláště daleko podnikat
nájezdy* ani zrovna snadno válečně napadat sousedy.
A to tedy velmi trápilo tak bojechtivý lid. Na svou lid­
natost pak i na slávu válečnou a proslulou statečnost
měli —- tak soudili — území příliš těsné. To se táhlo 240
inil do délky a do šířky 180.
3/ Z těchto důvodů a pod váhou Orgetorigovy osob­
nosti rozhodli se Helvéciové vykonat všecky přípravy
k odchodu: nakoupit co největší počet soumarů a náklad­
ních vozů, osít co největší plochu polí* aby měli cestou
dostačující zásobu obilí* zajistit si mír a přátelství s nej-
bližšími kmeny. K provedení těchto příprav postačí jim
— usoudili — dvč léta* na třetí rok stanoví odchod, a to
usnesením lidu. Provedením všech těch příprav je volbou
pověřen Orgetorix. Ten se ujme jednání se sousedními
kmeny. Na té cestě přemluví Sékvana Castika, syna Ca-
tamontalocdova* jehož otec dlouhá léta držíval v Sékvau-
sku neomezenou moc vladařskou a od senátu národa
římského dostal Čestný název „přítclo“ — toho tedy
přemluví, aby se ve svém kmeni zmocuil moci vladařské,
kterou lam předtím míval jeho otce. Rovněž Diviciako·
va bratra Dumnoriga tiaedujského* který měl v té době
v obcí první místo a u lidu byl velmi oblíben, přemluví,
aby ac pokusil o totéž, a dá mu svou dceru za manželku,
prý docela snadno — dokazuje jim — úspěšně ten zá­
34 CAESAR

měr provést* protože prý on sám hodlá ve svém kmeni

dosáhnout neomezené moci: je^prý nade vši pochybnost*
že z celé Gallio nojvětší moc mají Helvéciové. Ujišťuje
je, že jim k neomezené vládě dopomůže sám svými bo«
hatými prostředky a svým vojskem. Takovou řečí dají
se oba pohnout* všichni tři se navzájem zaváží čestným
slovem a přísahou a doufají* že až se zmocní neomezené
vlády* opanují skrze tři nejmocnější a nejsilnčjší národy
celou Gallii.
4/ Ale tyto plány byly Helvéciům prozrazeny ně­
jakým udáním. Podle svého zvykového práva přinutili
Orgetoríga, aby se zodpovídal ve vazbě. Měl ho stihnout
trest upálení, bude-li odsouzen. V stanovený den soudního
přelíčení dal Orgetorix na místo soudu odevšad shromáž­
dit všecko nevolnictvo svého domu, nějakých to deset
tisíc lidí, a přivést tam také všecky své chráučnce i dluž­
níky, jichž měl velký počet. Á s jejich pomocí se vymkl
projednání obžaloby.
Když pak se tím pobouřená obec pokoušela provést
své právo ozbrojenou mocí a když úřady z venkova po­
volávaly velké množství lidí* byl Orgetorix náhle mrtev
A je nusnadé domněnka* jak vskutku za to mají Helvé­
ciové* že si Orgetorix vzal život sám.

HELVÉCIOVÉ
TRVAJÍ NA SVÉM ROZHODNUTI

5/ Přesto i po smrti Orgctorigovč usilují Helvéciové

uskutečnit své dřívější rozhodnuti — vystehovat se ze
svého území. Jakmile usoudili* že jsou k lomu již dost
připraveni, vypálí všechna svá hrazená sídlu, ke dvanác­
ti celkem* na čtyři sta otevřených vesnic, uadto všecky
osamělé dvorce. Spálí všechno obilí kromě toho, které
chtěli vzít s sebou, aby tak zbaveni naděje na návrat
 KNIHA I 35

«hunů byli tím spise hotovi podstupovat všeliká nebezpe­

čí. A nařídí, každý aby si vzal z domova s sebou mouky
na tři měsíce.
Sousedy své Rauraky, Tulingy a Latobíky přemluví,
aby po jejich příkladu také spálili svá hrazená sídla i
otevřené vsi a vytáhli spolu s nimi. Přiberou a za spojen­
ce přijmou také Ráje, kteří kdysi sídlili zu Rýnem,
přešli do území Nórika a právě oblehali Nórciu.
6/ Ryly všehovšudy jen dvě cesty, po nichž mohli
vyjít z domova. Jedna — Sékvonskem, úzká a neschůd-
ná, mezi pohořím Júrským a řekou Rhodauem, takže tu­
dy mohl stěží projíždět jen vůz za vozem. Pohoří pak ty­
čilo se do hrozivé výše přímo nad ní, takže hrstka lidí
snadno mohla bránit průchodu. Druhá — naší provincií,
mnohem schůdnější a pohodlnější, protože mezi Uclvécii
a Allobrogy, kteří byli přivedeni k pokoji teprve nedáv­
no, teče řeka Rhodan, a ta se dá přebrodit na nejednom
místě.
Nej vzdálenější město Allobrogů a nejbližsí hranicím
Hclvéciů je Genava. Z toho města vede most k Helvé-
clům. Ti myslili, že bud Allobrogy pohuou po dobrém, aby
jiin dovolili průchod vlastním územím, protože, jak jim
ne zdálo, nesmýšlejí s národem římským dosud zrovna
přátelsky, nebo že je mocí k tomu donutí. Hotovi se vše­
mi přípravami k odchodu, stanoví den, kdy sc všichni
mají sejít na břehu Rhodanu. Byl to den 28. března za
konsulátu Lucia Pisona a Aula Gabinia.

CAESAR NEPUSTÍ HELVÉCIE

PftES PROVINCII

7/ Když dostal Caesar zprávy o tom, že Helvéciové

usilují táhnout naší provincií, urychlí svůj odchod z Ří­
dím, npčohá co možná nejrychleji do Zadní Gallic a dora-
36 CAESAN

zí ke Genavě. Uloží celé provincii co možná největší po­

čet vojáků — v Zadní Gullii byla totiž jedna jediná le­
gie —, most u Genový dá strhnouti.
Jak se Hclvéciové dověděli o jeho příchodu, vyžlou
k němu hned s poselstvím nejpřednější šlechtice své obce,
v jejichž čele byli Nammcius a Vcrucloetius, aby prohlá­
sili Caesarovi, že zamýšlejí táhnout provincií, a to bez
jakékoli násilnosti, protože prý jiné cesty naprosto ne­
mají. A prosí prý Caesara, aby tak směli učinit s jeho svo­
lením.
Cacsar měl v Živé paměti, že to byli Hclvéciové, kdo
zabili konsula Lucia Cassia, porazili jeho vojsko a poslali
pode jho. Mínil tedy, že se jim nic nesmí povolovat. Sou­
dil také, žo se lid smýšlení tak nepřátelského nezdrží
násilností a škod, dostane-li se mu dovolení táhnout
provincií. Přece vsak, aby získal času, dokud se mu ne­
sejde vojenská hotovost, kterou nařídil, odpověděl po­
selstvu, Že si vezme čas nu rozmyšlenou; budou*li si čeho
přát, ať prý přijdou zase třináctého dubua.
8/ Zatím dá jedinou legií, kterou měl u sebe, a vojáky,
kteří se mu už sešli z provincie, budovat násep šestnáct
stop vysoký a hloubit před ním příkop v délce devate­
nácti mil, počínaje od jezera letňanského, které vylévá
své vody do řeky Rhodanu, až k pohoří Júrskérau, které
dělí sékvnnské území od Hclvéciů. Po hotovém opevnění
rozloží strážné oddíly, vybuduje pevné bašty, aby mohl
Ilelvéciům snáze bránit v tom, že by se snad pokoušeli
projít proti jeho vůli.
Když přišel den s poselstvem domluvený a poslové
se k němu zase doslavili, prohlásí jim, že podle zvyku a
příkludu národa římského nemůže nikomu dovolit prů­
chod provincií, a jasně jim dá na srozuměnou, pokusí-li
se o to násilím, že jim v tom zabrání.
Nepochodivše e povolením pokoušeli se Hclvéciové,
 KNIHA I 37

leckdy za dne, častěji v noci, zda by snad prorazili, jed­

ni na spojených loďkách a početných, narychlo sroube­
ných vorech, jiní zase Rhodanem se brodíce tam, kde hloub­
ku řeky byla nejmcnŠí. Byli však odráženi silou opevnění,
zákroky pohotových vojáků a přívalem střel, takže těch­
to pokusů zanechali.

HELVÉCIOVÉ
TAlIKOU SÉKVANSKEM

9/ Zbývala jedině cesta Sékvanskcm. Tou vlak proti

vůli Sékvanů jít nemohli, byla samá soutěska. Když je
suini k tomu pohnout nemohli, pošlou konečně poselstvo
k Dumnorigovi Hucdujskěmu, aby jeho přímluvou do­
sáhli u Sékvanů průchodu.
Dumnoríx měl pro svou oblibu a štědrost u Sékva­
nů nad jiné veliký vliv, i Helvéciům byl přátelsky naklo­
něn, protože měl z jejich kmene Orgetorigovu dceru za
manželku. Také sám dychtil po královské samovládě a
pracoval k převratné změně poměrů; i chtěl mít co nej­
více kmenů zavázáno za své dobré služby. A tak vezme
na sebc ten úkol a vymůže na Sékvanech, že dovolí llel-
véeiůra průchod svým územím. A přiměje obě strany k to­
mu, aby se navzájem zaručily rukojmími: Sékvané, že
nebudou Helvéciům bránit v průchodu, Helvéciovč že
projdou beze škod a násilností.
10/ Caesarovi je služebně hlášeno, že Helvéciové mají
v úmyslu táhnout územím Sékvanů a Hacduů do San-
tonska, které není příliš vzdáleno od území Tolósanů,
což jc kmen v provincii. Cacsar viděl hned, že dojde-li
k tomu, bude velikým nebezpečím pro provincii, aby
měla v otevřených a na obilí bohatých krajích za sousedy
lid tuk bojovný a římskému národu nepřátelský.
Jmenuje proto legáta Tita Labiena velitelem opev-
 SR CAESAR

nění, které vybudoval. Sám pospíší rychlými pochody do

Itálie, zařídí tam odvod dvou legií; tři legie přezimující
kolem Akviléíc vyvede ze zimního tábora a a těmito pěti
legiemi’pospíchá nejkratší cestou přes Alpy do Zadní Gallie.
V Alpách se pokoušejí Ceutronové, Graiocclové a
Caturigové bránit vojsku v pochodu obsadivše výšiny.
V četných půtkách je Caesar zažene a od Oceia, města
na samých hranicích Pícdalpské Gallie, dorazí sedmý den
do území Vokontiů v Gallii Záalpské. Odtud vede vojsko
do území Allobrogů, od Allobrogů do Segusiávska, které
leží za Rhodancm hned první mimo hranice provincie.
11/ Helvéciové už zatím převedli své zástupy soutěska*
mi průsmyku a územím sékvanským, dorazili již do území
llaeduů a plenili zrovna jejich pole. Haeduové nemohli
před nimi uhájit své Životy ani statky. I pošlou k Caesa­
rovi poselstvo žádat o pomoc: Naprokazovaii prý eo náro- '
du římskému takových dobrých služeb v každé době, že i
věru neměla být téměř před oěima našeho vojska jejich
pole pustošena, děti odvlékány do otroctví, hrazená sídla
ztékána. !
Současně zpravují Caesara Ambarrové, přátelé a
pokrevenci llaeduů, že jsou jejich pole Helvécii nadobro
už zpustošena a že od hrazených sídlišť ne zrovna snadno '
ještě odrážejí dravý nápor nepřátel. Rovněž AUohrogo- <
vé, kteří měli vsi a usedlosti za Rhodanem, úprkem se i
utíkají k Caesarovi o pomoc a líčí mu, že jim kromě ,
holé půdy nezbývá již nic. To všecko přimělo Caesara,
že se rozhodl nečekat, až Helvéciové zničí všechen ma- 1
jetek jeho spojenců a dorazí do Santonska.

SRÁŽKA CAESAROVA S HELVÉCII

NAD ARARKU

12/ Reka Arar teče mezi územím Hacduů a Sékvanů,

 KNIHA, t

leckdy za dne, častěji v nocí, zda by snad prorazili, jed­

ni na spojených loďkách a početných, narychlo sroube­
ných vorech, jiní zase Hbodaném se brodíce tam, kde hloub­
ka řeky byla ucjmcuM. Byli vsak odráženi silou opevnění,
zákroky pohotových vojáků n přívalem střel, takže těch­
to pokusu zanechali.

IlIJ.VPX.lOVfi
TÁHNOUSfcKVANSKEM

')/ Zbývala jediná cestu Sékvanskcm. Tou však proti

vůli Sekvanu jít nemohli, hýlu snmá soutěskn. Když je
sami k tornu pohnout nemohli, pošlou konečně poselstvo
k Dumnorigovi líaedujskámu, aby* jeho přímluvou do­
sáhli « Sekvanu průchodu.
Ihimnorix měl pro svou oblibu n štědrost u Sákvu-
nů nad jiná veliký vliv, í ficfváciům byl přátelsky naklo­
něn, protože měl z jejich kmene Orgetorigovu dceru za
manželku, 'taká sám dychtil po královská samovládě a
pracoval k převratná raněně poměrů; i chtěl mil co nej­
více kmenů zavázáno za svá dobrá služby. A lak vezme
na zebe len úkol a vymůže na Sákvancch, žo dovolí Hcl-
váciiim průchod svým územím. A přiměje obě strany k to­
mu, aby se navzájem zaručily rukojmími: Sákvuué, že
nebudou llelváciům bránit v průchodu, Ilelváciová že
projdou beze řkod a nás!,nosil.
!(>/ Cncanroví jo služebná hlášeno, že Ilelváciová mají
v úmyslu táhnout územbu Sékvunů a llnednů do Sttn-
lonska, které není příliš vzdáleno od území Tolósuiiů,
což je kmen v provincii. Cnesnr viděl hned, že dojde-li
k tomu, bude velikým nebezpečím pro provincii, aby
tnělu v otevřených a nu obilí bohatých krajíeh za sousedy
lid Ink bojovný a římskému národu nepřátelský.
Jmenuje proto legňtaTita Lubicnn velitelem opcv-
98 CAESAH

nění, které vybudoval. Sáni pospíší rychlými pochody do

Itálie, zařídí tam odvod dvou legií; tři legie přezimující
kolem Akviléie vyvedu ze zimního tábora a « lěmilo pěli
legiemi*pospíchá nejkratší cestou přes Alpy do Zadní Guliic.
V AJpácb se pokoušejí Ceutrouovó, Graiocclové a
Caturigové bránit vojsku v pochodu obsadivše výšiny.
V četných půtkách je Gaesnr zažene a od Ocel«, města
na samých hranicích Vředalpské Galiic, dorazí sedmý den
do úzcuií Vokontiů v Gallii Záalpské. Odtud vede vojsko
do území Aliobrogú, od Allobrogů do Segusíóvskn, které
leží zu Rhodauctu hned první mimo hranice provincie.
11/ Ilelvčciovó už zatím převedli své zástupy soutěska*
mi průsmyků a územím sékvanským, dorazili již do území
llaeduů a plenili zrovna jejich pole. llaeduové nemohli
před nimi uhájit své životy ani «tulky. I pošlou k Cnesa-
rovi fioflelstvo žádat o pomoc: Naprokazovali prý se nňro-
du římskému takových dobrých služeb v každé době, že
věru neměla být téměř před očima našeho vojska jejich
pole pustošena, děti odvlékány do otroctví, hrazená sídla
zlékáua.
Současně zpravují Cacsnrn Ambnrrové, přátelé a
pokrovenci Hacduů, že jsou jejich pole llclvécii nadobro
už zpustošcua a že od hruzcných sídlišť ne zrovna snadno
ještě odrážejí dravý nápor nepřátel. Rovněž AUobrogu-
vé, kteří měli vsi a usedlosti za Rboduncm, úprkem se
utíkají k Caesarovi o pomoc a líčí mu, že jim kromě
holé pády uezbývá již nic. To všecko přimělo Cocsnrn,
že se rozhodl nečekat, až llclvéciové zničí všechen ma­
jetek jeho spojenců a dorazí do Santonska.

SRÁŽKA CAESAROVA S lIKLVfXlí

NAD ARABEM

12/ Reka Arar teče mezi územím ííneduů a Sékvnnů,

 KNIHA I 39

až se vlévá do Jlhodanu tak neuvěřitelně klidným lokem,

že pouhým okem nelze rozeznat, na kterou stranu leče.
Helvéeiove ji přecházeli na vorech a «pojených člunech.
Jakmile byl Caesnr zpraven výzvědnými hlídkami, že
llelvéeiové převedli přes řeku už tři čtvrtiny svých zá­
stupu, čtvrtina však že zůstává ještě před řekou, vytrhne
o třetí hlídce se třemi legiemi z tábora a dorazí k té části
nepřátel, která ještě řeku nepřekročila. Udeří na nč, za­
bavené přípravami a boje neschopné, zcela znenadání a
většinu jich pobije. Co zbylo, dalo se na útěk a ukrylo
po blízkých lesích. To zupa se nazývala Tígurinská. Ne­
boť všichni příslušníci kmene Hclvéciů jsou rozdělení
ve čtyři části neholí župy.
Právě tato Župa za paměti otců našich zabila kon-
niiIu Lučin Cnssia a jeho vojsko poslala pode jho, když
ňnmn jediná vytáhla z domova. A tak ať už náhodou, ať
úradkem bohů ncsiurtcluýeh právě ta Část kmene Uel-
véciů, která kdysi způsobila národu římskému citelnou
porážku, ted to první odpyknlu. Svým vítězstvím po­
mstil Cacsar nejím velkou křivdu na státě, nýbrž i na
vlastní své rodině, protože Tigurinové v téže bitvě jako
(hissia zabili též h.-gáta Lucia Pisona, jenž byl dědem Cae*
snrova tchánu Lucia Pisonn.
13/ Po tělo bitvě dá Cacsar, aby mohl dostihnout zbý­
vající zástupy llclvéciů, zřídit přes Arar most a vojsko
po něm převede, llelvéeiové byli poděšeni náhlým jeho
příchodem, když viděli, že dokázal za jediný den, co oni
Mami svedli s největšími potížemi za plných dvacet dní,
totiž přejít přes řeku. Pošlou proto k němu poselstvo.
Hlavou a mluvčím poselstvu byl Divico, který v oné válce
s Ciiniiem býval vůdcem llclvéciů.
Ten takto jednal s Cacsnrcm: Učiní-li národ řím­
ský a Helvéeii mír, půjdou prý lldvěciové tam a tam zů-
Ml linou, kde jim Cacsar vykáže sídlu a kde je bude chtít
 7 Λ-
. ...... . y

Nm>«h**io
VaIc«·
» G U |t ΐύΓβίί Z/ ·ί \ i
-*»·»« *£·*_■> ι^·ο3/ϊ·,·η··«~~μ<)ιιι>·
42 CAESAK

mít. Bude-lí je však i nadále stíhat válkou, jc.n nť prý rí

vzpomenu jnk uu někdejší pohromu národa říuibkého, Ink
na dávnou slalečnost Hclvcciů. A 2c znenadání jednu
župu přepadl, když lí, kteří už hýli zn řekou, nemohli
přepadeným na pomoc, proto prý ať si ani příliš nczuklá*
dá mi svó statečnosti, ani llelvécio nepodceňuje. Ti
prý se od otců svých a svých předků naučili bojoval spíše
statečností, než aby zápasili lstí něho dokonce spoléhali
uu nástrahy. l*rolo prý ať Caesar nedopouští, nhy mís,»»,
kde spolu stojí, nabylo proslulosti pohromou národa Tím*
skóho a vyhlazením jeho vojska nebo aby paměť toho
hlásalo budoucím.
14/ Poslům íaicsar odpověděl takto: Tím méně prý
srní být nyní na rozpacích, protože sám má v živé [nuncii,
co přípomuělo hclvčcijské poselstvo; a tím tíže prý to
nese, čím méně se to přihodilo vinou národa římského.
Ten prý se, být si vědom, že se dopustil sebemenší křiv­
dy, mohl toho zcela lehce uvarovat. Ale dal j>rý se «»šálit
jednak vědomím, že neučinil nic, proč by se iněl bát, jed-
nuk míněním, že bez příčiny se bál není třeba.
A kdyby tedy i chtěl zapomcuout na tu dávnou po­
tupu, zda prý muže on — Coesar — zbavit se vzpomínky
i na nedávné jejich násilnosti, že so zcela proti jeho vůli
pokoušeli vynutit si průchod provincií násilím, žo zle
zacházeli 8 Knedny u Amlturry i AUohrogy? A nestoudné
to jejich vychloubání vilčzstvím, jejich vlastní údiv nad
tím, že svá bezpráví ruohlí tuk dlouho páchat beztrest­
ně, vede prý ho ke stejnému rozhodnému závěru. Ne­
smrtelní bohově prý popřávají někdy většího štěstí n delší
beztrestnosti těm, jež chtějí za jejich zločiny ztrestal,
aby puk tím bolestněji pocítili zvrat osudu.
Přes to však přese všecko uzavře prý a nimi mír,
odcvz<lají-li inu rukojmí, aby viděl, že své sliby dodrží,
'·· > i· .,2ar.L·,, nříkorh iež způsobili flaeduům
 KNIHA I 43

—jim samým i jejich spojencům — a rovněž Allobrogům.

Divico odpověděl; Hclvéciům vštípili prý už jejich
dávní předkové, aby zásadně rukojmí jen přijímali, ale
sami nedávali. Svědkem toho je prý národ římský sám.
To byla celá jeho odpověď. A šel.

PIKLE DUMNOHIGOVY PROTI

ftlMANÚM

15/ Hned nazítří se Helvéciové hnou odtud dále.

Stejně učiní Caeear a všecku jízdu — celkem na čtyři ti­
síce mužů — kterou měl staženu z celé provincie a z Hac-
dujska i od jeho spojenců, vyšle napřed, aby pozorovali,
kam nepřítel míří. Jízda sleduje zadní voj příliš horlivě,
pustí se na místě nepříznivém do boje s jízdou Hclvécíů
a z naší strany je několik padlých.
Tou potyčkou zpychli Helvéciové, protože pouhých
pět set jejich jezdců zahnalo takovou přesilu naší jízdy,
a začali se občas směleji zastavovat a svým zadním vojem
dráždit uaŠe k boji. Caesar však své od boje zdržoval a za­
tím se spokojoval tím, že bránil nepříteli v loupení a ple­
nění. Asi čtrnáct dní pochodovali bez boje tak, Že mezi
zadním vojem nepřátelským a naším předvojem nebýva­
la větší vzdálenost než pět šest mil.
16/ Mezitím se Caesar don co don naléhavě dožadoval
na Hacduích obilí, které mu za svou obec slíbili. Neboť
pro chladné posud počasí — Gallie totiž, jak už dříve
řečeno, leží na sever — nejen nebylo obilí na polích ještě
zralé, ale ani zelené píce nebylo sdostatek. A toho obilí,
které si dal dovézt na lodích po řece Araru vzhůru proti
vodě, nemohl dost dohře používat, protože Helvéciové
od Araru odbočili a vzdávat se dotyku a nimi Caesar ne­
chtěl. Den ze dne otáleli Hacduové s dodávkou, poukazu­
jíce, že prý se už obilí odvádí, sváží, užuž je tu!
44 CAESAR

Když viděl, že těch průtahů je už příliš a že co ne-

vidět jo tu (len, kdy se má vojákům vydávat příděl obilí,
zavolá si přední velmože hacdujské, jichž měl v táboře
dost a dost, mezi nimi Diviciaka a Liská. Liscus zastá­
val zrovna nejvyšší úřad hacdujský — Uacduové zvou
jej „vergobret“, volí se na rok a má moc nad životem
a smrtí spoluobčanů. Přísně jim vytkne, že ho dost ne­
podporují, když obilí nelze ani koupit ani brát z polí,
ve chvíli tísně tak naléhavě, kdy je nepřítel tak blízko,
obzvláště když z vulnó Části se pustil do války jen na je­
jich prosby. Mnohem ještě trpčeji pak si stěžuje, žu byl
zrádně nechán na holičkách.
17/ Tu teprve — účinkem Cacsarova projevu — vytasí
se Liscus s tím, o čem předtím pomlčel: Je prý u nich
několik mužů, jichž slovo velmi mnoho váží u lidu, takže
jako soukromníci více zmohou než sami úřadové. Ti prý
buřičskou a zlovolnou řečí odrazují lid, aby neodváděl
obilí, které je zavázán dodávat. Lépe prý je, nemohou-li
uf sami podržet vedení v Gullii, snášet vládu Gallů než
Římanů. Nemají prý nujmenší pochyby o tom, že Ří­
mané spolu e ostatní Gallií vyrvou svobodu i Haeduům,
porazí-li Hulvécio. Tito pobuřovači prý také prozrazují
nepříteli římské plány i co se děje v táboře. On sám, Lis­
cus, nemůže prý je udržet v mezích. Ba naopak je prý
si vědom, b jak velikým nebezpečím učinil to, že uznal
za nutné oznámit Caesarovi věc tsk naléhavou. To prý
bylo důvodem, žo mlčel, pokud mohl.
18/ Gaesar dobře rozumě), že Liscus těmito svými
slovy míní Diviciakova bratra Dumnoriga. Nechtěl však,
aby se o těch věcech jednalo v širším kruhu přítomných.
I rozpustí rychle shromáždění, avšak Lísko zadrží. Vy­
ptává sc hojen samotného a beze svědků na to, o čem mlu­
vil vc shromáždění. Ted* mluví Liscus s větší otevře­
ností a odvahou.
 KNIHA I 45

Na ty věci se vyptává Caesar důvěrně také jiných»

Shledává, žc je to pravda: Dumnorix že je to vskutku
muž nadmíru odvážný, pro svou štědrost u lidu velmi
oblíbený, převratu dychtivý. Po léta má lacino v nájmu
cla a všecky ostatní hacdujské poplatky, protože se při
dražbě nikdo neodváží na něho přihodit.
Takto že si Dumnorix rozmnožil své soukromé jmě­
ní a ještě opatřil bohaté prostředky na štědré dary. Že si
stále vydržuje na svůj náklad početnou jízdu a má ji
ustavičně kolem sebe. Nesmírně mnoho že svým vlivem
zmůže nejen doma, ve svém kmeni, nýbrž i v kmenech
sousedních. A jen pro zvýšení toho vlivu že provdal svou
matku mezi Uiturigy za muže tam nejpřednějšího uroze­
ností i mocí; sám že má manželku z Helvéciů, nevlastní
sestru pak z matčiny strany a své ženské příbuzenstvo
žo rozevdal po jiuých gallských kmenech.
Pro toto své příbuzenství že je Dumnorix nakloněn
přízní Helvéciům, a nadto ještě z osobních důvodů že
nenávidí Římany a Caesara, protože prý jejich příchod
jeho moc zmenšil a naopak bratru Diviciakovi vrátil
dřívější vlivné postavení a vážnost. Potká-li snad Říma­
ny jaký nezdar, že si Dumnorix dělá velikou naději na to,
že se s pomocí Helvéciů dornúže doma moci královské;
kdežto bude-li svrchovaně vládnout národ římský, žc se
nejen vzdává naděje dosáhnout kdy královské moci,
nýbrž se obává i ztráty vážnosLi a moci osobní, které má
ještě ted.
Caesar si při tom vyptávání zjišťoval také o jez­
decké bitce, svedené několik dní předtím s koncem pro
nás nepříznivým, žc Dumnorix se svými jezdci byl první,
kdo začal utíkat, neboť právě on velel jízdě, kterou Hoe-
duové poslali Caesaroví na pomoc, a že jejich útěkem byla
ve zmatek uvedena i ostatní jízda.
46 CAESAR

CAESAR ZAKROČÍ PROTI

DUMNORÍGOVI

19/ To vločko si Cacsar vyzvěděl. A k těmto věcem,

budicím podezření a dohady, přistupovaly skutečnosti
naprosto zjištěné: Dumnortx žc převedl HelvécicSékvan-
skcm; žc zprostředkoval mezi nimi výměnu rukojmí; že
to všechno učinil nejen bez rozkazu jak Cacsarova, tak
vlastního kmene kacdujského, nýbrž dokonce bez jejich
vědomí; vinu že mu dává sám nejvyaší úředník haeduj-
ský. Soudil tedy, Že jc dosti důvodů, aby proti němu zakro*
Čil bud sám, nebo aby vyzval kmen, ten aby zakročil.
Všemu tomu jedno jediné sc stavělo na odpor — to,
že Caesar z vlastní zkušenosti věděl, jak Diviciacus,
Dumnorigův bratr, opravdově lne k národu římskému,
jak naprosto jc oddán jemu — Caesarovi — osobně, jak
ucobyČejně je věrný, spravedlivý, umírněný. Měl totiž
obavy, aby nevzbudil Diviciakovo rozhořčení* potreatá-li
Dumnorigu na hrdle.
Proto dříve, než by vůbec co podnikl, dá si zavolat
Diviciuka. A nepoužije obvyklých tlumočníků, nýbrž
hovoří s ním prostřednictvím Gaia Valeria Troucilla,
předního muže z provincie Gallic, svého přítele, k němuž
měl ve všem plnou důvěru. V rozmluvě připomene Di*
viciakovi důtklivě, co už za osobní jeho přítomnosti bylo
v shromáždění Gallů řečeno o Dumnorígovi, a zároveň ho
zpraví o tom, co kdo o Dumnorígovi řekl u něho v dů­
věrném soukromí. Žádá ho pak důrazně a nabádá, aby
mu neměl za zlé, až bude věc vyšetřena, rozhodne-li
o bratrovi bud on — Caoear — sám, nebo uloží kmeni
haedujskému, ten aby rozhodl.
20/ Diviciacus objal s velkým pláčem Cacsarova kolena
a počal ho zapřísahat, aby proti bratrovi uezakročoval
nijak příliš přísně. Ví prý dobře, Žc je to pravda, a nikdo
 KNIHA I 47

prý 80 nad tím více nermoutí než on sám, protože se Dum-

norix vzmohl jen s jeho pomocí» když on — Diviciacus —
měl nejen domu, nýbrž v celé Gallii vliv největší, Dumno-
rix však pro své mládí pramalý, i protože nynějších svých
bohatých prostředků a moci používá k lomu, aby nejen
oslabil jeho — Diviciakův — vliv a vážnost, nýbrž i jeho
samého aby bezmála zahubil. Přes to však přese všechno
dává prý se on — Diviciacus — sám pohnout k shovíva­
vosti jak láskou k bratrovi, tak ohledem na veřejné mí­
nění. Neboť zakročí-li Caesar nyní, kdy se Diviciacus těší
tak vzácnému jeho přátelství, proti Dumnorigovi nějak
příliš přísně, nebude prý člověka, aby věřil, že se tak ne­
stalo po, vůli Diviciakově. A to bude mít za následek,
že se od něho odvrátí celá GalLie.
Takto když Diviciacus dále ještě prosil Cacsara a
plakal, chopí se Caesar jeho pravice, konejší ho a žádá,
aby již nechal proseb. Prohlásí, že si jeho přátelství a příz­
ně tak vysoce váží, že na jeho přání a prosby brutru Dum­
norigovi stejně promíjí příkoří Činěná státu římskému, ja­
ko smazává z paměti své osobní rozhořčení nad tím. Za­
volá si Dumnortga, přizve jeho bratra. Řekne mu otevře­
ně, co mu vytýká. Vyloží, co ví sám a nač si stěžují jeho
spoluobčané. Napomene ho, aby se napříště vyvaroval
všeho podezření. Co bylo, promíjí prý mu s ohledem na
bratra Diviciaka. Dumnoríga si dá pod tajný dozor, aby
věděl, co dělá, s kým hovořívá.

PORÁŽKA HELVÉCIÚ

21/ Ještě toho dne je Caesar zpraven výzvědnými hlíd­

kami, že se nepřátelé usadili na úpatí vrchu osm mil od
jeho ležení, a vyslal lidi prozkoumat, jaký je útvar vrchu
a jaká možnost výstupu kolem dokola. Bylo mu hlášeno,
že výstup je snadný.
46 CAESAR

Nato dá svému legátu-zástupci Titu Labienovi roz­

kaz, aby o třetí noční hlídce vystoupil s dvěma legiemi
a za vedení těch, kdo měli cestu prozkoumánu, na teme-
no vrchu. A vyloží mu, co svým plánem sleduje. Sám pak
o Čtvrté noční hlídce táhne spěšně za nepřítelem touž ces­
tou, které předtím použil on, a všecku jízdu pošle před
sebou. Publius Considius, který byl pokládán za velmi
zkušeného vojáka a sloužíval už vc vojsku Lucia Sully
a později pod Markem Crasscm, jc poslán napřed s vý­
zvědnou hlídkou.
22/ Na úsvitě však, když už raěl Labienus temeno vrchu
ve svých rukou, když Cacsar sám nebyl od nepřátelské­
ho ležení dál než půldruhé míle — přitom nebyl, jak poz­
ději zvěděl od zajatců, ani jeho, ani Labicnův příchod ne­
přítelem zpozorován —, přižene se k Caesarovi plným trys­
kem Considius a celý zděšený mu hlásí, že vrch, který si
přál mít obsazený Labienem, drží nepřítel: zjistil prý to
podle gallských zhraní a odznaků.
Caesar vyvede své shory na nejbližŠÍ pahorek a zří­
dí bitevní Šik. Labienus měl už vrch ohsuzený, ale podle
Caesarova rozkazu — do hoje sc nepouštět, ledo že by
Caesarovy shory byly spatřeny už blízko nepřátelského
tábora, aby tak směřoval útok na nepřítele současně ze
všech stran —- čekal Labienus ua naše a boje se zdržoval.
Teprve když den už hodně pokročil, vyšetřil si
Cacsar prostřednictvím vyzvědače, jednak že vrch je
v našich rukou, jednak žc se Helvéciové hnuli dále a
Considius žc mu ze samého děsu hlásil, co neviděl, jako
by to skutečně byl viděl. 1 sleduje Cacsar nepřítele také
ten den v obvyklé vzdálenosti a položí se táborem tři
míle od jeho tábora.
23/ To zbývaly všehovšudy už jen dva dny do dne,
kdy se mělo vojsku vydávat obilí. A do Bibracte, daleko
největšího a bohatě zásobeného města bacdujského, ne­
 KNIHA I 49

měl dále než osmnáct mil. Rozhodl, že nutno především

zajistit vojsku zásobováni. Nazítří tedy odbočí pochodem
od Helvéciů a zamíří kvapně na Bibracte.
Zprávu o tom donesou nepříteli otroci uprchli Lu-
ciu Áemiliovi, desátníku gallské jízdní čety. Helvéciové
si bud* myslili, že ftímuné před nimi ustupují ze strachu
— tím spíše, že den předtím bitvu nesvedli, ač mČli obsa­
zeny výšiny —- nebo doufali, že mohou Římany odříznout
od zásobováni. Ať tak nebo onak hned změnili plán,
obrátili se a začali dotírat na náš zadní voj a dráždit jej
k boji.
24/ Jak to Caesar zpozoroval, vyvedl své sbory na nej-
biižŠÍ pahorek a poslal jízdu, aby zadržovala nepřátelský
nápor. Sám zatím zřídil v půli kopce trojitý šik zc čtyř
legií starých osvědčených vojáků; nahoře na samém hře­
beni umístil dvě legie, které zcela krátce předtím sebral
v Přední Gallii, i všecky pomocné sbory tak, Že celý pa­
horek nad sebou až vzhůru zaplnil lidmi. Osobní zuva-
zadla dal mezitím snést na jedno místo a těm, kteří byli
sešikováni nahoře, nařídil je zabezpečit.
Také Helvéciové, se všemi svými vozy našim v pa­
tách, zavezli svou těžkou vozbu postupně na jedno místo.
Sami pak odrazili naše jezdce hustě sraženými řadami,
utvořili sevřenou falangu a postoupili proti naší první
bitevní řadě.
25/ Caesar dal z dohledu odvést nejprv svého koně, pak
všecky koně celého svého doprovodu, aby nebezpečí
vyrovnal pro všecky a vzal jim tak naději na útěk. Pak
vojáky povzbudil a dal se do bitvy. Že vojáci metali
oštěp shora, snadno nadělali mezer v nepřátelské falanzc.
Rozrušili ji tak úplně, vytrhli meče a vrhli se na nepří­
tele útokem. Gallůrn bylo pro boj velmi na závadu, že je«
diným hodem našich oštěpů bývalo proráženo a dohro*
mady spínáno hned několik jejich štítů, Hrot se uhnul,
so CAESAR

takže nemohli ani oštěp vytrhnout, ani bojovat dost po*

hodině, nevládnouce volně levou rukou. A lak mnozí,
dlouho se už levou paží natfcpavše a bez úspěchu, raději
štít pouštěli z ruky o bojovali zcela nekryti a nechráněni.
A konečně zcela vyčerpáni ranami začali krok za krokem
couvat a stahovat se na blízký kopec, vzdálený od nich
jen asi míli.
Obsadili jej a naši postupovali hned za nimi. A tu
Bójové a Tulingové, kteří v síle asi patnácti tisíc mužů
uzavírali nepřátelský voj a kryli nástup posledních do
boje, udeřili rovnou z pochodového útvaru našim do pra*
vého, štítem nechráněného boku a obkličovali je. Jak
to zhlédli Helvéciové, kteří se už předtím stáhli na kopec,
začali na naše znova dotírat a pouštět se zase do bitvy.
Římané provedli obrat Šiku a zaútočili na dvě iron*
ty tak, že první a druhý šik Čelil novému útoku nepřátel
jednou už přemožených a zatlačených, třetí pak zadržo*
val Bóje a Tulingy, teď teprve přicházející.
26/ Tak sc bojovalo v této bitvě na dvě strany dlouho
a úporně. Když už nepřátelé nemohli útokům nušich déle
odolávat, stáhli se jedni, juk už dřív s tím začali, v pořád*
ku zas na kopec, druzí se uchýlili k těžkému obozu a lehčí
vozhě, Po celou tuto bitvu totiž, ač se bojovalo od sedmé
hodiny denní do večera, nemohl nikdo vůbec spatřit nc*
přítele na útěku.
Dlouho do noci se bojovalo ještě u těžkých zavaza­
del, protože je místo náspem ohradili vozovou hradbou
a shora metali oštěpy na naše, jak jen sc blížili, někteří
pak zase mezerami mezi vozy i mezi koly přikrčeni zespod
házeli svá gallská zvláštní kopí a oštěpy házecí — zvou jo
matara, tragula — a naše jimi zraňovali. Dlouho sc tak
bojovalo, až konečně sc naši zmocnili zavazadel i celého
tábora. Tam jim pudla do zajetí Orgetorígova dcera a je*
den z jeho synů.
 KNIHA I íl

Přežilo tu bitvu jen asi sto třicet tisíc Helvéciů a ti

6li celou tu uoc bez ustání. Nepřerušujíce pochodu na chvi·
ličku ani v noci, dorazili čtvrtého dne do území Liugonů.
Naší je nemohli stíhat, zdrželi se tři dny ošetřením raně­
ných a pohřbíváním padlých.
Caesar proto poslal k Lingonům posly s dopisem,
aby Helvécie nepodporovali nni obilím, ani čím jiným.
Učiní-li tak, že je bude mít za nepřítele stejně jako
llclvócic. Sám pak se s prodlením tří dnů s veškerou svou
brannou mocí pustil za nimi.

HELVĚCIOVÉ SE VRACEJÍ DOMŮ

27/ líclvéciové, donuceni nedostatkem vSeho potřeb­

ného, poslali k Caesurovi poselstvo, že se vzdávají. Po­
selstvo jej stihlo na pochodu. Vrhli se mu k nohám a po­
kornými slovy i s pláčem poprosili o mír. Když jim Cae­
sar přikázal, aby vyčkali jeho příchodu nu místě, kde prá­
vě jsou táborem, rozkazu se podrobili.
Jak k uim Caesar dorazil, vyžádal si rukojmí, zbraně
a otroky, kteří snad k nim přehčhli.Zatímcotosháněliasná-
ieli, přijde jim do toho noc. A tu na šest tisíc lidí župy zva­
né Vcrbigcnská — buďto předěšeni, že budou porubáni, až
vydají zbraně, anebo zlákáni vyhlídkou na záchrauu, pro­
tože asi počítali, že v takovém množství vzdávajících se na
milost a nemilost jejich útěk zůstane bud utajen, nebo vů­
bec nepozorován — opustilo hned začátkem noci ležení
Helvéciů a zamířilo k Rýnu a do krajů germánských.
28/ Jakmile o tom Caesar dostal zprávy, nařídil kme­
nům, jejichž územím se pustili, aby mu je sehnaly a při­
vedly zpět,chtčjí-li být v jeho očích bez viny. S uprchlíky,
kteří mu byli přivedeni zpět, naložil jako s nepřáteli —
byli porubáni. Všecky ostatní přijal v poddanství, když
odevzdali rukojmí, zbraně, uprchlíky, otroky.
II CAESAR

Helvéciům, Tulingům, Latobrikúm a Raurakům

poručil, aby ne všichni vrátili do území, která opustili.
A protože pozbyli všeho obili a doma také nebylo do čeho
kousnout, přikázal Állobrogům, aby je dostatečné záso­
bili obilím. Helvéciůtu samým poručil, aby znovu vy­
stavili hrazená sídliště i vsi, jež vypálili. Učinil tak hlav­
ně z toho důvodu, že nechtěl, aby zůstal neobydlen kraj,
odkud se Ilelvéciové vystěhovali, a aby zurýnští Germá-
ni, lákáni úrodností polí, nepřecházeli zc svého území
do území Iiclvéciů a nestali se tak přímými sousedy pro­
vincie Gallie a s ní zvláště Allobrogů.
Bóje, lid prokázavší skvělou statečnost, dovolil
Hncduům na jejich žádost usadit se na hacdujském úze­
mí. Haeduové jim tam přidělili půdu a dali jim později
stejnou míru práv a svobod občanských, jakou měli sami.
29/ V táboře Iiclvéciů byly nalezeny výkazy řeckým
písmem psané. Byly odevzdány Caesarovi. Bylo v nich
podle jmen obcí sepsáno, jaký počet mužů zbraně schop­
ných odcházel kde z domova, u rovněž uveden počet dětí,
starců, žen, každých zvlášť. A úhrnný součet vřeho toho
podle hlav byl; Helvéciů 263 tisíce, Tulingů 36 tisíc,
Latobriků 14 tisíc, Rauruků 23 tisíce, Bójů 32 tisíce.
Z nich bylo mužů zbraně schopných na 92 tisíc. Všech
dohromady bylo na 368 tisíc. Těch, kdo se vrátili domů,
bylo při sčítání, jež nařídil Cacsar, napočteno 110 tisíc.

VÁLKA S ARIOVISTKM
STÍŽNOSTI GALLÚ NA ARIOVISTA

30/ Válka s Helvécii byla šťastně skončena. K Caesa­

rovi se hromadně dostavila poselstva téměř z celé Gallie,
předáci obcí, aby mu blahopřáli: Třebaže lldvécie ztre­
stal válkou za staré jejich křtvdy napáchané na národě
římském, přece prý jen vidí, že se tak stalo neméně na
 KNIHA 1 53

prospěch terně Gallic než národa římského. A to proto» že

prý Melvéciové, ač se jejich obci skvělo dařilo, jen s tím
úmyslem opustili své domovy, aby se dali do války s celou
Gallií, aby se zmocnili nad ní nadvlády, aby si měli z če*
ho vybrat za nový domov kraj, který uznají za nejvhodněj­
ší a nejúrodnčjŠÍ, a aby měli ostatní obce poplatnými.
Vyslanci pak žádali, aby směli 11a den předem přes«
ně stanovený ohlásit obecný sněm celé Gollie a učinit
tak 8 výslovným Caesarovým svolením. Mají prý některé
věci, s nimiž by sc rádi naň obrátili, až sněm dojde o nich
ke společné dohodě. Cacsar k tomu svolil, určili den sně«
mování a zavázali se na něin vzájemnou přísahou, že ni«
kdo z nich nevyzrudí, na čem se sněm usnesl, krom těch,
jež by sněm tím pověřil.
31/ Nato se sněm rozešel. Tíž předáci kmenů jako před*
tím znovu navštívili Caesara a požádali ho, aby s ním směli
beze svědků a potajmu pojednat o záchraně jak pro sebo
osobně, tak obecně pro všecky Gally. Jejich prosbě
Caesar vyhověl. A již se mu vrhli všichni s pláčem k no«
hám. Neméně prý usilují a se snaží o to, aby se nevyzra«
dílo nic z toho, co povědí, než o to, aby dosáhli, čeho si
přejí. Neboť vyzradí-li se co, jasně prý vidí, Že propadnou
nejhroznějším mukám.
Mluvil pak jejich jménem Diviciacus Hacdujský:
V Gallii prý jako celku jsou dvě strany. Jednu z nich ve«
dou Haeduové, druhou Arvernové. Protože pak tito dlou«
há léta tok úporně zápasí mezi sebou o nadvládu v celé
Gallii, došlo prý k tomu, žo Arvernové i Sékvanové si
povolávají za žoldnéře Germány. Těch prý přešlo přes
Hyn napoprvé okolo patnácti tisíc. Když však si ten di­
voký a barbarský Lid oblíbil obdělaná gallská pole, vyspě­
lejší způsob života a blahobyt gallský, byly prý jich převá­
děny další zástupy. Nyní prý jich je v Gallii celkem na sto
dvacet tisíc.
54 CAESAR

S nimi prý se Haeduové a jejich chráněnci nejednou

už utkali v boji. Ale byli poraženi a utrpěli hroznou po·
hromu, ztratili prý všechnu šlechtu, všechen senát, všech·
nu jízdu. Ochromeni těmi boji a pohromami, oni, kteří
pro svou statečnost i pro hostinné přátelství s národem
římským mívali přec předtím největší vliv v Gallii, byli
prý donuceni dát Sékvanům za rukojmí nejpřednější
šlechtice a zavázati přísahou svou obec, že nebudou Žá­
dat zpět ani rukojmí, ani se dožadovat pomoci od národa
římského, ani se zpěčovali zůstávat trvale v sékvanském
područí a nadvládě.
On sám — Diviciacus — prý z celého hacdujského
kmene jediný se nedal pohnouti, nby přísahal nebo dal
své děti za rukojmí. Proto prý uprchl z kmene a přišel
do fiíma k senátu žádat o pomoc, protože samojediný
není vázán ani přísahou, ani rukojmími.
Hůře však prý pochodili vítězní Sékvané než po·
ražení Haeduové. Král germánský Ariovistua se usadil
totiž v jejich území a zabral si třetinu půdy sékvanské,
která je nejlcpší z celé Gallie. A nyní prý už zase přikazuje
Sékvanům, aby mu vyklidili další třetinu, protože před
uěkolika měsíci přišlo za ním čtyřiadvacet tisíc lidí kme­
ne Harudů, kterým prý se opatřuje prostor k osídlení.
A tak prý dojde v několika letech k tomu, že oni
všichni budou vypuzeni z území Gallie a že všichni Ger-
máni přejdou Rýn. Neboť ornou půdu germánskou nelze
prý vůbec srovnávat e ornicí v Gallii ani živobytí v ger­
mánském Zarýní s obvyklým životem zde — v Gallii.
Jakmile však přemohl Ariovistus jednou sbory
gallské — v bitvě u Magetobrigy —, od tě doby zpupně
prý a kruté vládne, za rukojmí žádá prý právě jen děti
nej urozenějších šlechticů a uvaluje na ně pro výstrahu
všechny možné tresty a muka, nenf-li co vykonáno zrov­
na podle jeho pokynu a vůle. Surovec prý to je, prchlivec
 KNIHA I 55

n zaslepený vášnivec. Zkrátka jeho zvůli a pánovitou

panovačnost nelžu prý už déle snášet. Nepomůže-li prý
nějak Caesar a národ římský, nezbude Galium, než aby
učinili všichni totéž, co už učinili Helvéciové: vystěhovat
se z domova, hledat si jinde střechu nad hlavou, jiná
sídla, daleko od Germánů, a zkoušet štěstí, ať už přijde,
co přijde.
Vyzradí-li se tohle Ariovistovi, umučí prý nepo­
chybně všecka rukojmí, jež u ucho jsou, co ncjkrulějí.
Jenom Caesar může prý bud váhou své osobnost* a své­
ho vojska, nebo vítězstvím právě dobytým nebo slávou
jména římského národa zabránit, aby se už větší množství
Germánů nepřevádělo přes Rýn; jen Caesar prý může
uchránit celou Galii* od Ariovista a jeho příkoří.
32/ Diviciacus jen domluvil, a hned začali všichni pří­
tomní e hlasitým nářkem prosit Caesara o pomoc. Jediní
však ze všech Sékvanové — Caesar to hned zpozoroval
— nečinili nic takového jako ostatní, nýbrž smutně e hla­
vou sklopenou hleděli k zemi. S podivem mu bylo, proč
to, i zeptal se jich rovnou. Sékvané na to ani muk a beze
slova setrvávali v svém zasmušení. Znova se jich ptal a
znova, nedostal však z nich ani slůvka. A tu za ně odpo­
věděl zase Haeduj Diviciacus: O to prý je bídnější a těžší
úděl Sékvanů než ostatních, že se oni jediní neodvažuji
ani potají si postěžovat, natož prosit o pomoc, děsíce se
krutosti nepřítomného Ariovista, jako by byl osobně pří­
tomen. Neboť ostatní prý mají aspoň možnost utéci,
kdežto Sékvané, kteří si Ariovista vpustili do země a
všecka svá hrazená sídliště vydali do jeho moci, musí
snášet všecka myslitelná muka.
33/ Zjistiv si tento stav věcí, dodal Caesar Galium mys­
lí povzbudivými slovy a slíbil jim, to že bude jeho starost.
Doufá prý a naděje se, že Ariovistus, vzhledem k jeho —
Caesarovým — dobrým službám a pro vážnost k jeho
54 CAESAR

osobě nechá vieho příkoří. Nato shromáždění rozpustil.

A krom toho vieho, co tu zvěděl, nabádalo jej i
mnoho jiného, aby gallské prosby uvážil a postaral se o je*
jich splnění. Především viděl, kterak Haeduové, jež se­
nát římský často nazval „bratry rodnými a pokrevenci“,
jsou Germány drženi v otrockém poddanství, a jak věděl,
jejich rukojmí jsou u Ariovista a u Sékvanů. To při tak
veliké moci národa římského pokládal za největší hanbu
pro sebe i pro římský stát.
Cacsar však viděl veliké nebezpečí pro národ řím­
ský také v tom, že si Germáni poncnáhlu navykají pře­
cházet Rýn a že jich přichází do Gollie veliké množství.
Soudil, že takoví diví barbaři, až obsadí celou Gallii,
nezdrží se nájezdů ani na provincii, jak už učinili dříve
Cimbrové a Teutoni, a odtud že si zamíří i do Itálie,
zvláště když Sékvunsko dělí od naší provincie jenom
Rhodanus. Tomu zabráuit pokládal za nutné co nejdří­
ve. Aríovistus pak sám takovou už dávno si osvojil na-
dutost, takovou domýšlivost, že zřejmě už byl nesne­
sitelný.

PRVNÍ VYJEDNÁVÁNI
S ARIOVISTEM

34/ Proto se Caesar rozhodl poslat k Ariovistovi posly

s výzvou, aby si k rozmluvě vybral nějaké místo uprostřed
mezi nimi oběma. Rád prý by s ním pojednal o věci státu
i o otázkách osobně velmi důležitých pro jednoho jako
pro druhého.
Tomu poselstvu odpověděl Aríovistus: Sám kdyby
byl něco potřeboval od Cacsara, on prý by byl přišel
za ním. Chcc-li Cacsar uěco na něm, nemá prý se obtěžo­
vat přijít zase on k němu. Mimoto prý nemá ani zrovna
chuti přijít bez vojska do těch krajů Gallie, jež má v moci
 KNIHA I 57

Caesar, oni nemůže stihnout vojsko na jedno místo bez

velké přepravy zásob a bez značných obtíží. A pak
připadá mu prý divné, co vůbec pohledává ať už Caesar,
ať národ římský v jeho Galiu, kterou přemohl v poctivém
boji.
35/ Obdržev tuto Ariovistovu odpovědf poslal k němu
Caesar znovu posly b těmito vzkazy: Protože se Ario­
vistus za takový důkaz přízně jeho a národa římského —
dostalo se mu totiž za Cacsarova konsulátu od senátu
čestného názvu „spřátelený král“ — odvděčuje jemu
a národu římskému tím, Že se, pozván, zdráhá přijít k roz­
mluvě a že nepokládá za nutno o společné věci se poučit
a obeznámit se s ní zevrubněji — nechť tedy vezme
na vědomí, že po něm Caesar žádá toto: Předně ať už
žádný zástup lidí nepřevádí přes Rýn do Gallie. Za druhé
ať Haeduům vrátí rukojmí, jež má od nich, a Sékvanum
ať dovolí, aby s jeho vědomím směli vrátit llacduům rukoj­
mí, jež mají zase oni od nich. Haeduy konečně ai příko­
řím nesužuje a válkou nenapadá ani je, ani jejich spojence.
Učiní-li tak, Caesar prý a národ římský bude s ním
trvale žít v dobré vůli a v přátelství. Nebudc-li však po­
žadavkům vyhověno, nenechá prý Caesar bez trestu pří­
koří napáchaná na Haeduech, protože se za konsulú
Marka Messaly a Marka Pisona senát usnesl, aby správce
provincie Gallie, budiž to kdokoli* chránil Haeduy a ostat­
ní přátele národa římského, pokud by to mohl učinit
k prospěchu republiky.
36/ Na to odpověděl Ariovistus: Je prý právem váleč­
ným, že vítěz vládne poraženým podle vlastni vůle. Tak­
též prý asi národ římský je zvyklý přemoženým vládnout
nikoli podle předpisu někoho jiného, nýbrž po volném
svém uznáni. Nepředpisuje-li on sám národu římskému,
jak má svého práva užívati, nemá prý národ římský zaso
jemu bránit v jeho právech.
SB CAESAR

Haeduy prý si učinil poplatnými, protože je pře­

mohl, když se pokusili o válečné štěstí a když se s ním
utkali se zbrani v ruce. Cacsar prý se na něm dopouští
veliké křivdy, že mu svým příchodem zkracuje důchody.
Hacduům prý rukojmí nevrátí, ale také se nedá neopráv­
něně do války ani s nimi, ani s jejich spojenci, budou-li
stát věrně vc smlouvě a platit řádně roční poplatek. Ne*
builou-li to vsak činit, pruuic prý jim nepomůže jméno
bratří uároda římského.
A že Cacsar, jak s pohrůžkou prohlašuje, nenechá
neztrestáno ukřivďování Haeduům — nikdo prý se ještě
neutkal s Ariovistem, aniž byl sám zahuben. Má-li chuť,
jen ať si přijde) Uvidí, co dokáže statečnost Germánů,
nikdy nepřemožených, v boji dokonale vycvičených,
vždyť dlouhých čtrnáct let už nevkročili pod střechu.

STRACH ftlMAKÚ PŘED GERMÁNY

37/ Právě tou dobou, co tyto vzkazy byly Caesarovi

oznamovány, přicházela také poselstva od Haeduů i od
Trévcrů: Hacduové si stěžovali, že llarúdové, teprve ne­
dávno přepravení do Gallie, plení jejich území; ani ru­
kojmími prý se nemohli dokoupili pokoje s Ariovistem.
Tréverové pak hlásili, že prý sc po pravém břehu rýnském
utábořilo sto žup Suébů, aby sc pokoušeli dostati sc přes
řeku. Vedou prý jc bratří Nasua a Cimbcrius.
Tím vším byl Caesar velmi znepokojen a usoudil, že
si musí přispíšit, aby nebyla znesnadněna možnost od­
poru, když by sc nové davy Suébů spojily sc starými sbory
Ariovistovými. A tak, zajistiv co nejrychloji zásobování,
zamíří zrychlenými pochody proti Ariovistovi.
38/ Když urazil tři dni cesty, hlásí se mu, že Ariovistus
s celou svon brannou mocí táhne rychle, aby zabral Ve-
sontio, největší sékvanské město, a že postoupil již tři
 KNIHA I 19

dni cesty od svého území. Tomu, soudil Caesar, nutno za«

bránil stůj co stůj.
Neboť byla v tom městě pohotově značná zásoba
všech válečných potřeb. A město samo bylo přirozenou
polohou tak chráněno, že dávalo dobrou příležitost válku
protahovat, protože řeka Dubis téměř celé město obtáčí,
jako by ji kružidlcm vedl kolem dokola. Zbývající meze«
ru, ne delší než iest stop, kudy řeka neteče, zabírá hora
značné výše, a to tak, že z obou stran dosahují jejího úpatí
břehy řeky. Hradba, kterou je hora obehnána, Činí z ní
tvrz a spojuje ji s městem. Sem pospíší Caesar, pochoduje
rychle dnem i nocí, město obsadí a dosadí tam posádku.
39/ Zatímco meškal Caesar několik dní u Vesontiona
staraje se o zásobování a dovoz, padl náhle ua celé vojsko
takový děs, že nemálo mátl všem hlavy. Vedlo k tomu
zvídavé vyptávání našich vojáků, tlachy Galiu a kupců,
kteří rozhlašovali, že Gcrmáni jsou postavou učinění obři,
až k nevíře stateční a znamenitě vycvičení ve zbrani —
oni prý už častokrát so s uhni střetli a nejednou prý ne*
mohli snést pouhý jejich pohled ani blesk pronikavých očí.
Ten děs vyšel nejprve od vojenských tribunů, pre­
fektů a od ostatních mladých lidí, kteří pro přátelství
přišli s Caesarem z ftírna až sem, ale znalosti vojenských
a zkušeností zrovna mnoho neměli. Z nich uváděl len tu,
ten zas onu záminku, která prý ho nutí odejít, a prosil
Caesara, aby a jeho svolením se směl vzdálit. Někteří zů­
stávali ze studu, aby unikli podezření, žc mají strach.
Nedovedli se ani tvářit klidnými, ani chvílemi zadržet
pláč. Ve stanech zalezlí bud hořekovali na svůj osud, anebo
s přáteli naříkali na společné nebezpečí. Po celém táboře
se psala a pečetila poslední pořízení.
Ustrašenými jejich hovory pozbývali zvolna rozváž­
ného svého klidu dokonce i ti prostí vojáci a centuríoni
a velitelé jezdectva, kteří měli už velkou zkušenost ve vá-
60 CAESAR

Ječných taženích. Kdo z nich nechtěl být pokládán zrovna

za bázlivce, říkal, že nemá strach z nepřítele, nýbrž že mu
činí starost pochod soutěskami a rozlehlé lesy, táhnoucí
se mezi nimi a Ariovistem, anebo zásobování, aby přísun
záRob byl dost hladký. Někteří dokonce hlásili Caesarovi,
že vojáci, až dá ruzka2 tábor strhnout a dát se na pochod,
vypovědí poslušnost a ze strachu na pochod nevyrazí.

CAESAROVA ftEČ UKLIDNI VOJSKO

40/ Všemu tomu, co zvěděl, věnoval Caesar bedlivou

pozornost. Svolal vojenskou radu, přibral k ní centuriony
všech stupňů a pustil se do nich hezky ostře. Vytkl pře«
devším, že si myslí, jim že přísluší ptát se nebo uvažovat,
kam nebo s jakým plánem jsou vedeni. Ariovistus že se
za jeho konsulátu ucházel velmi dychtivě o přátelství ná«
roda římského. Proč prý by měl kdo nyní soudit, že se
Ariovistus tak neuvážlivě zpronevěří svému závazku?
Cuesar sám prý je přesvědčen, že až si Ariovistus prozkou­
má jeho požadavky a nahlédne oprávněnost jeho návrhů,
neodmítne přátelství ani s ním, ani s národem římským.
A i dožene-li Aríovista vzteklá šílenost k válce, čeho
prý by se jen měli bát ? Anebo proč ztrácet důvěru ve vlast«
ní statečnost nebo v jeho — Cacsarovu —· svědomitou
obezřelost vojevůdcovskou?
S tímto nepřítelem byly změřeny síly už za paměti
otců našich, kdy poruzil Cimbry a Teutony Gaius Marius
a kdy bylo zřejmě vidět, že vojsko zasluhuje nemenši
chvály než vojevůdce sám. A podruhé ještě změřeny ne*
dávno v Itálii za vzpoury otroků, a těm přece nějak pro«
spěl vojenský cvik a školení, jehož se jim u nás dostalo.
Z toho tedy dá prý se soudit, co dobrého tkví v neochvěj­
né neohroženosti, neboť tyto davy povstaleckých vzbou«
řenců, jež jim byly nějaký čas postrachem — bezdůvodně
 KNIHA I 61

při svém chabém vyzbrojeni — potřeli Římané později,

už řádně vyzbrojené a po některých jejich úspěších.
Á konečně — právě s těmihle se Hclvéciové bezpočtukrát
utkávuli nejen na svém území, nýbrž i na jejich, a skoro
vždy je přemohli. A přece nemohli Hclvéciové našemu
vojsku odolat.
Někoho snad silně znepokojuje porážka a útěk Gallů.
Bude-li se podrobněji doptávat, dopátrá prý sc tohoto:
Ariovistus unavil Gally vleklou válkou. Po mnoho měsíců
se držel v táboře a v bažinách, ale k boji so jim nepostavil.
Až když už se nadobro bitvy nenadáli a rozptýlili se, ude­
řil prý náhle na ně u zvítězil spíše zchytralým postupem
než statečností. Ale ani Ariovistus sám nedoufá jistě, že se
naše vojska dají obelstít postupem, který byl snad na
místě proti nezkušeným barbarům.
Ti pak, kdo zastírají svůj strach líčenou starostí
o zásobování a obavami z nesehůdnosti soutčsck, vedou
prý si hodně troufale. Zřejmě prý bud ztrácejí důvěru ve
svědomitost vrchního velitele, nebo mu chtějí předpiso­
vat. To však je prý jeho starost. Obilí už dodávají Sékva-
nové, Liugonové, Lcukové. A úroda na polích je už zralá.
A o cestě budou prý moci soudit sami už zakrátko.
A že prý mu odepřou poslechnout rozkazu a nedají
se na pochod, toho prý si pranic nepřipouští. Ví prý totiž
dobře, že komu, ať byl kdokoli, vojsko vypovědělo posluš­
nost, ten bud neměl úspěch a štěstí vc válce, nebo byl
usvědčen z nepěkného nějakého jednání a dokázána mu
hrabivá lakota. Svou nezištnost má prý Cacsar dokázánu
celým životem, štěstí válečné pak válkou s Hclvécii.
A tak prý, co chtěl odložit na pozdější dobu, pod-
uikne ihned a příští noci o čtvrté hlídce vyrazí z tábora,
aby se ujistil co nejdříve, zda více u nich zmůže smysl pTo
čest a pro povinnost, či strach. A ncpůjde-li s ním už nikdo
jiný, přesto prý půjde s jedinou desátou legií, na niž se
63 CAESAR

muže spolehnout, ta mu bude osobní družinou vojevůd­

covou. — Této legií přál totiž Caesar obzvláště a pro její
statečnost jí nejvíce důvěřoval.
41/ Touto řečí Caesarovou změnila se kupodivu obecná
nálada a vzbudila se zase ve všech nadšená bojcehtivost.
Desátá legie byla první, která mu vojenskými tribuny tlu­
močila díky za to, že o ní vyslovil úsudek lak velmi příz­
nivý, a ujistila ho svou plnou pohotovostí k boji. Potom
i ostatní legie jednaly s vojenskými tribuny a centuriony
první třídy, aby se jejich prostřednictvím u Cacsara omlu­
vily: oni prý nikdy ne2akolísali, nikdy se nebáli, nikdy se
nedomnívali. Že by soud o vrchním řízení války příslušel
jim, ten přece náleží vojevůdci.
Caesar přijal jejich omluvu, dal Diviciakovi Hae-
dujskému, k němuž měl zc všech Gallů největší důvěru,
vyhledat cestu, aby po ní v oblouku více než padesáti
mil mold vést vojsko volnou krajinou, a pak se o čtVTté
hlídce, jak byl už určil, vydal nu pochod. Sedmého dne
nepřerušovaného pochodu hlásily mu výzvědné hlídky,
že Aríovistovy sbory jsou od nušich vzdáleny čtyřiadva­
cet mil.

DRUHÉ VYJEDNÁVÁNÍ
S ARIOVISTEM

42/ Dostav zprávy o Caesarově příchodu, pošlo k němu

Ariovistus posly: Pokud jde o rozmluvu, jíž se Caesor už
dříve dožadoval, nemá prý on nic proti tomu, ahy k ní
došlo, když Caesar přišel blíže k němu a protože i Ariovis-
lus sám mysli, žc to nyuí může učinit bez nebezpečí. Cae-
sar tu nabídku nezamítl, ba soudil dokonce, žc so Ariovis­
tus vrací ke zdravému rozumu, když sám ted nabízí, co
mu předtím naprosto odmítl, když o to žúdul. A dělal si
velkou naději, že vzhledem k tak velikým projevům příz­
 KNIHA I »8

ně, jichi se mu dostalo od Caesara osobně i od národa řím­

ského, upustí Ariovistus od zarputilé své neústupnosti,
až sezná jeho požadavky.
K rozmluvě byl určen pátý den od onoho dne. Me­
zitím byli čaato navzájem posíláni poslové sem i tam. Ario­
vistus si kladl požadavek, aby Gaesar nebral s sebou k roz­
hovoru jediného muže pěchoty. Obává prý se, aby nebyl
Cacsarcm ze zálohy zaskočen. Jeden i druhý ať přijdou
jen s jízdou. Jinak prý on nepřijde.
Caesar nechtěl, aby pod nějakou záminkou z roz­
mluvy seklo. Ale také neměl zrovna chuti svěřovat svůj
život jízdě gallské. I uznal za nejvhodnějží vzít gallské
jízdě všecky koně a posadit na ně místo Galiu legionáře
desáté legie, protože v tu měl plnou důvěru, aby tak měl
průvod co nejoddanějží, bylo-li by potřeba snad zasáhnout.
Když se to provádělo, prohodil jeden z řadových vojáků
desáté legie nikoli nevtipně, že Gaesar dělá víc, než slíbil.
Slíbil prý, že desátou legii bude mít jakoby za svou těles­
nou stráž. A ted že ji povykuje dokoneo do stavu rytíř­
ského.
43/ V tom kraji se prostírala veliká rovina a na ní so
zvedal dosti veliký zemitý vršek. Toto místo bylo téměř
stejně vzdáleno od tábora Caesarova i Aríovístova. Tam
se podle úmluvy sekli k rozhovoru. I-egii, kterou si Gaesar
přivezl a sebou na koních, postavil dvě stě dvojkroků od
vršku. Také Ariovistovi jezdci se postavili ve stejné vzdá­
lenosti. Ariovistus si vyžádal, aby se rozmlouvalo na ko­
ních a každý aby si vzal k rozmluvě s sebou pouze deset
jezdců.
Když se tam tak setkali, připomněl Gaesar hned
na počátku své řeči projevy přízně, jichž se Ariovistovi
dostalo jak od něho osobně, tak od senátu; senát žo mu
propůjčil čestný název „král“, název „přítel národa řím­
ského“ — a co se mu napoaílal bohatých darů. A s tím
64 CAESAR

spojoval Caesar vysvětlení, takových poct že se dostalo

jen málokomu a že bývají udíleny obvykle jen za osobni
služby vskutku mimořádné. On — Ariovistus — dosáhl prý
také této odměny, aě ani k tomu nedával podnět, ani ne*
měl vážný důvod se jl dožadovat, nýbrž došel jí jen mi*
losti a blahovůlí Caesarovou a senátu římského. A dále
vykládal Caesar, jak dávné a jak pádné mají oni, Římané,
důvody pro přátelství s Haeduy; jaká a kolikrát i jak čest*
na usnesení o nich senát vynesl; jak Haeduové za všech
dob mívali vedoucí postavení v celé Gallii, dávno dříve
ještě, než se ucházeli o naše přátelství. Jc prý zvykem ná­
roda římského, že si přeje, aby jeho spojenci a přátelé
nejen nic ze svého neztráceli, nýbrž aby jim přibývalo
vlivu, vážnosti i cti. Aby sc jim však bralo prostě to, co
už oni sami si přinesli do přátelského svazku s národem
římským, kdo prý by k tomu mohl trpně přihlížet!
A potom mu předložil tytéž požadavky, jak mu je
už vzkázal po poslech: aby ani Haeduy, ani jejich spojence
nenapadal válkou; aby vrátil rukojmí a aby aspoň nedo­
voloval Gcrmánům dále přecházel Rýn, nemůze-li už
naprosto ani ěást jich poslat zpátky domů.
44/ No Caesarovy požadavky odpověděl Ariovistus jen
něco málo, zato so mnoho vychloubal svými hrdinskými
činy. Rýn prý přešel nikoli ze své vůle, nýbrž na žádost
a volání Gallů. Domov a své příbuzné prý neopouštěl jen
tak lehce, nýbrž na veliké přísliby a s nadějnou vyhlíd­
kou na bohaté odměny. Sídla, jež má v Gallii, postoupili
prý mu Gallové sami, rukojmí má od nich z vlastní jejich
dobré vůle. Poplatek prý vybírá si od nich právem váleč­
ným, protože je zvykem vítězů ukládat jej přemoženým.
Nikoli on Gally, nýbrž Gallové prý jeho válkou napadli.
Všecky gallské kmeny prý se vypravily, aby proti němu
bojovaly, a položily se polem proti němu. A všecka ta voj­
ska on prý v jodné jediné bitvě porazil uu hlavu. ChtějMi
 KNIHA 1 ČS

to zkusit ještě jednou, on je prý uchystán a hotov znovu

bojem rozhodnout. Chtějí-lí se však těšit míru, pak prý
není spravedlivo odpírat mu poplatek, který platili až
posud dobrovolně.
Přátelství národa římského má prý mu být ke cti
a k ochraně, nikoli na újmu. Takovou naději 8 tím prý
spojoval, když se o ně ucházel. Měly-li by ted být na pod­
nět národa římského poplatky promíjeny a poddaných
mu být ubíráno, zřekne prý se přátelství s národem řím­
ským stejné rád, jako se rád o ně ucházel.
Že Germány do Gallie houfně převádí, to činí prý
pro svou bezpečnost, a nikoli aby Gallii napadal bojem.
Svědectvím toho je prý mu, že přišel, až když byl o to
požádán, a že nevedl válku pro útok, nýbrž na obra­
nu.
Do Gallie přišel prý on dřív než národ římský. Nikdy
předtím nevkročilo prý vojsko národa římského na území
Gallie. Co prý Caesar sleduje? Proč přichází do jeho —
Ariovistovy — državy? Tato Gallio je prý Ariovistovou
provincií, jako tamta — Narbónská — provincií naší. Jako
by prý jemu nemělo se dovolovat, kdyby napadal naše
území, právě tak že nespravedlivě vedeme si my, zasahu­
jíce mu v jeho právo.
A že senát Hacduy nazval „bratry“, jak uvádí Cae­
sar — není prý on, Aríovistus, tak uevzdělaný barbar, ani
poměrů tak neznalý, aby nevěděl, že ani Hacduové ne­
pomohli Římanům v poslední válce s Allobrogy, ani zase
llacduům že se nedostalo pomoci národa římského za ne­
dávných sporů, které měli s ním a Sékvany.
A tak nemůže prý on nemít podezření, že Caesar
přátelství pouze předstírá, a má-li vojsko v Gallii, má je
tam jen proto, aby jeho zničil. Neodejde-li Caesar z těchto
končin a nevyklidí-li je se svým vojskem, bude prý jej mít
nikoli za přítele, nýbrž za nepřítele. Zabije-li Caesara, za­
66 CAESAR

vděčí prý se mnoha urozeným a nejpřednčjŠím mužům

národa římského — ví prý to bezpečně od nich samých po
jejich poslech. Přízeň a přátelství těch všech může prý si
koupit tím» že ho odpraví. Odejdc-li však Caesar a pone-
chá-li mu volnou ruku v Gallii, znamenitě prý sc mu od*
sloužila všecky války, ať si bude přát mít vedenu kterou*
koli, skončí mu úspěšně, aniž by se Caesar sám vydával
v jakoukoli námahu a nebezpečí.
45/ Mnoho na to uvedl pak Caesar v ten smysl, proč ne*
může upustit od svého: Nedovoluje prý zvyk ani jeho,
ani národa římského v nouzí opouštět! nejvíce zasloužilé
spojence. Nesoudí prý také, že Gallic patří spíše Ariovis*
tovi než národu římskému. Už Quintus Fabius Maximus
ve válce porazil Arverny a Hutčny, ule národ římský jim
odpustil, ani z nich neučinil svou provincii, oni jich ne*
zatížil poplatkem. Má«li se tudíž přihlížet právě jen k dáv*
nosti nároků, má prý v Gallii největší oprávnění vláda
národa římského. A má-li se dbát) usneseni senátu, pak
prý Gallic má být svobodná, neboť senát chtěl, aby sc spra*
vovala vlastními zákony, i když byla poraženu ve vál*
ce.
46/ Co tak spolu jednali, je hlášeno Cacsarovi, že sc Ario*
vistovi jezdci víc a více blíží vršku, na koních že dorážejí
na naše a házejí po nich kamením i vrhají oštěpy. Caesar
hned přerušil rozmluvu, vrátil se k svému průvodu a roz­
kázal svým, aby vůbec neodpovídali na nepřátelskou střel*
hu. Neboť ačkoli viděl, žc by bitva s Ariovistovými jezdci
naprosto nebyla nebezpečím pro vybranou jeho legii,
přec jen za lepší mčl bitvu nesvádět, aby se po porážce
nepřátel nemohlo říci, žc byli Germáni od něho za roz­
mluvy věrolomně zaskočeni.
Když se potom rozneslo mezi mužstvem, s jak oso-
bivou zpupností zakázal Aríovistus ftímanům celou Gallii,
jak jeho jezdci napadli útokem naše lidi a jak tím byla
 KNIHA I 67

rozmluva přetržena, hned přibylo vojsku ještě značně Čilé

odhodlanosti a bojechtivosti.
47/ ILned den nato zase posic Ariovistus posly k Cae­
sarovi: Chce prý s ním jednati o těch věcech, o nichž jed*
nat začali, ale nedojednali. Ať prý tedy bud určí zase den
k rozmluvě, anebo, nchodí-li se mu to zrovna, ať k němu
pošle někoho ze svých jako vyslance.
Důvod k nové rozmluvě Caesar vůbec neviděl, a to
tím méně, že den předtím se Germáni nedali udržet, aby
na naše nemetali oštěpy. Soudil, že by k Ariovistovi po­
sílal někoho ze svých jako vyslance s velkým nebezpečím
pro něho a přímo ho vydával divokému lidu napospas.
Za nejvýhodnější ještě uznal poslat k Ariovistovi Gaia
Valeria Proclila, syna Gaia Valeria Cabura, velmi stateč­
ného a vzdělaného mladého muže, jehož otec byl obdařen
právem občanským od Gaia Valeria Flakka; to jak pro
jeho spolehlivost, tak pro znalost gallského jazyka, jímž
už i Ariovistus plynně mluvil, osvojiv si jej dlouholetým
stykem s Gally. A nadto nebylo důvodu, proč by Germáni
právě na něho snad ruku vztahovali proti všemu právu.
Spolu s ním poslal Marka Maecia, který byl hostinným
přítelem Ariovistovým. Uložil jim, aby vyslechli pozorně,
co bude mluvit Ariovistus, a jemu — Caesarovi — aby pak
o tom podali zprávy. Ale jen je Ariovistus spatřil před
sebou v táboře, obořil se na ně hlasitě přede vším vojskem:
Proč prý k němu přicházejí?l Beztoho žc na výzvědy!
Když se pokoušeli mluvit, ke slovu je nepřipustil a dal je
spoutat.

BITVA S ARIOVISTEM

40/ Ještě ten den se Ariovistus hnul blíže k Caesarovi

u usadil se na úpatí kopce šest mil od táboru Cacsarova.
Nazítří pak převedl své sbory podél Caesarova tábora
68 CAESAR

a utábořil se dvě míle za ním s tím úmyslem* že Caesara

odřízne od dovozu obilí a všech jiných potřeb* které mu
byly dopravovány ze Sčkvanska a Uaedujska.
Od toho dne nepřetržitě po celých pět dní vyváděl
Cacsar své sbory před tábor a měl jo spořádány v bitev*
ním šiku tuk* aby měl Ariovistus dost a dost příležitosti*
jestliže by se chtěl utkat v bitvě. Ariovistus se vsak po
všecky ty dny držel s pěchotou v táboře a sváděl denně
pouze bitvu jezdeckou.
Takovýto byl pak způsob boje* v němž Gcrmáni měli
cvik: Bylo Šest tisíc jezdců a celkem právě tolik pěšáků
velmi rychlých a velmi statečných* které sí jezdci vybrali
ke své obraně ze všeho mužstvo, každý jednoho. Vc spol­
ku s nimi jezdci bojovali* k nim se uchylovali pod ochra­
nu. Pěšáci se sbíhali tam, kde bylo zle. Utržil-li který
jezdec těžší zranění a spadl z koně* obklopovali ho a chrá­
nili ve svém středu. Bylo-li třeba postoupit kam hodný
kus dále nebo ustoupit hezky rychle, měli pěšáci cvikem
osvojenu takovou rychlost* že držíce se hřívy a lak se nad­
nášejíce stačili koním v běhu.
49/ Když si Cacsar bezpečně zjistil* že se Ariovistus
v táboře drží záměrně* nechtěl se již déle dávat rušit
v zásobování. Vybral proto za tím místem* kde se usadili
Germáni* asi šest set dvojkroků od nich místo vhodné pro
tábor a přitrhl tam v trojitém bitevním šiku. A dul roz­
kaz* aby první a druhý šik zůstával ve zbrani a bojové
hotovosti* třetí aby budoval tábor.
To místo bylo* jak už řečeno* vzdáleno od nepřítele
asi Šest set dvojkroků. Ariovistus tam poslal celkem asi
Šestnáct tÍBÍc k boji pohotových mužů s veškerou jízdou*
aby tylo početné zástupy naše zastrašovaly a bránily jim
ve výstavbě tábora. Přesto Cacsar, jak se byl už předtím
rozhodl, dal prvním dvěma šikům rozkaz nepřítele odrá­
žet a třetímu šiku výstavbu táboru dokončit. Když byl
 KNIHA 1 6»

vedlejší tábor dobudován« nechal tam dvě legie n část po*

mocných sborů, čtyři ostatní legie odvedl zpět do hlavni*
ho tábora.
50/ Nazítří vyvedl Caesar jako obvykle vojsko z obou
táborů, a postoupiv trochu od hlavního tábora kupředu,
zřídil šik a nabídl nepříteli bitvu. Když viděl, že se Ano*
vistus ani teď ještě k boji nemá, odvedl kolem poledne
vojsko zase zpět do tábora. Tu teprve vyslal Ariovistus
část svých sborů, aby zaútočily na vedlejší náš tábor.
Z obou stran se bojovalo rozhořčeně až do večera. Na obou
stranách byly velké ztráty. Teprve při západu slunce od*
vedl Ariovistus své vojsko zpět do tábora.
Když se Caesar dotazoval zajatců, proč se Aríovis*
tus nepouští do rozhodné bitvy, dovídal se příčinu: zvy*
kem prý je u Germánů, že ženy-matky jejich rodin pro­
hlašují podle losování a podle věšteb, je-li či není na pro­
spěch svésti bitvu. A ty prý říkají: Germánům není sou­
zeno zvítězit, svedou-li bitvu před novoluním.
51/ Příštího dne nechal Caesar v obou táborech pro
ochranu jen posádku, jakou uzual za dostatečnou. Všecky
pomocné sbory postavil na dohled nepřítele před vedlej­
ším táborem, aby jich naoko použil jako legionářů, protože
vzhledem k počtu nepřátel nebylo množství jeho legio­
nářů zvláště silné. Sám pak v útvaru trojitého šiku postou­
pil až k nepřátelskému ležení.
Tu teprve Germáni, vidouce nezbytí, vyvedli své
sbory z tábora a rozestavili je ve stejných vzdálenostech
kmen za kmenem: Harúdy, Markomauy, Triboky, Van-
giony, Nemety, Eudusie, Suéby. A celý svůj šik obklopili
dvojkolými a čtyřkolými vozy, aby jim nebyla ponechá­
na nejmenší naděje na útěk. Na vozy usadili ženy, které,
ruce rozepjaty a v pláči, úpěnlivě prosily muže jdoucí do
boje, aby je Římanům nevydávali do otroctví.
52/ V čelo každé legii postavil Caesar legáta a kvésto-
70 CAESAR

ra, aby v nich měl každý voják svědky své statečnosti.

Sám zahájil bitvu ze svého pravého křídla, protože ne­
přátelské levé křídlo proti němu, jak zpozoroval, bylo nej*
slabší.
Tak prudce zaútočili naši na povel na nepřítele a
nepřátelé vyrazili kupředu tak náhle a rychle, že nebylo
ani kdy hodit oštěp na nepřítele. Oštěp nechán oštěpem
a došlo hned k boji mečem muž proti muži. Germáni však
podle svého zvyku rychle utvořili sevřenou falangu a úto*
ku mečem odolali. Našlo se však nemálo našich vojáků,
že vskakovali do falangy, strhovali štíty rukama a zasa­
zovali nepříteli rány shora.
Na levém svém křídle byl nepřátelský šik poražen
a obrácen na útěk. Ale na pravém mocně tísnil naše pře*
Bílou. Když to zpozoroval velitel jízdy, Publius Crassus
mladší, protože měl volnější přehled než ti, kdo stáli pří*
mo v bitvě samé, poslal našim v jojich tísni na pomoc třetí
šik.
53/ Tak nastal v boji zase stav pro nás příznivý, nopřá-
telé se všichni dali na útěk a neostali ntíkat dříve, dokud
nedoběhli k řece Rýnu, vzdálené od bojiště asi padesát
mil. Tam jen malá hrstka se jich, pokud důvěřovali ještě
svým silám, pokusila přeplavat, anebo se zachránila na
člunech, pokud na ně šťastně padli.
Mezí zachráněnými byl i Ariovistus, který náhodou
přišel na lodku přivázanou u břehu a na ní unikl. Všecky
ostatní naši jezdci dostihli a pobili. Ariovistus měl dvě
Ženy, jednu Suébku rodem, kterou si přivedl s sebou už
z domova, druhou z Nórika, sestru krále Vocciona, kterou
si vzal toprve v Gallii, když mu ji poslal její bratr. Obě
na tom útěku zahynuly. Měl dvě dcery. Z těch jedna byla
zabita, druhá padla do zajetí.
Gaius Valerius Proeillus byl svými prchajícími stráž*
ci vlečen pryč, spoután trojími okovy. Tak padl na sa*
 KNÍHÁ I 71

motného Caesara, pronásledujícího e jízdou nepřítele.

To byla pro Caesara radost nemenší než samo vítězství,
když viděl člověka z nejváženějších v provincii Gallii,
nadto svěho důvěrného a hostinného přítele, jak je vy­
tržen z rukou nepřátel a jemu navrácen; a že Štěstěna ani
v nejm^nžím nezkalila mu tak rozjásanou radost z vítěz­
ství, neboť nedopustila, co příteli hrozilo nejhoršího.
Procillus vyprávěl, že přímo jemu před očima barbaři tři­
krát losovali, mají-li ho upálit hned či uchovat si ho ještě
na pozdější dobu. Že je Živ a zdráv, za to prý děkuje jen
šťastnému losu. Také Marcus Maecius byl nalezen a při­
veden k Caesarovi.
54/ Když se zpráva o této bitvě dostala za Rýn, začali
se domů vracet Suébové, kteří už dříve přišli k břehům
Rýna. Jak jejich zděšení uviděli obyvatelé usídlení Rýnu
nejblíže, pronásledovali je a pobili jich veliké množství.
Dokončiv šťastně v jediném létě dvě veliké války, za­
vedl Caesar vojsko do zimního tábora do Sékvanska
trochu časněji, než žádala roční doba.
Velitelem zimního tábora jmenoval Labiena, sám
odešel do Přední Gallie konat krajské soudy.
n CAESAR

KNIHA II

PODROBENI JIŽNÍCH BELGŮ

PŘÍČINY VÁLČENI S BELGY

1/ Když byl Cacsar v Přední Gallii a legie umístěny

v zimním táboře, jak jsme podotkli už dříve, doslýchal
se z častých nezoruěeuých pověstí a rovněž od Labiena
písemně dostal bezpečnou zprávu, žo celá Belgie, třetina
to Gallie, jak jsme řekli hned zpočátku, kuje pikle proti
národu římskému a navzájem že se zaručuji rukojmími.
Příčiny těch tajných piklů jsou prý tyto: Přede*
vším mají prý Belgové obavy, že až římské vojsko při*
vede k pokoji celou keltskou Gallii, bude přivedeno také
k nim. Dále to, že je pobuřují někteří Gallové, jednak ti,
kteří nechtívali, aby se Germáni nadále zdržovali v Gallii,
a nyní zase těžce nesou, že vojsko národa římského v Gal*
lii přezimuje a zařizuje se tam natrvalo, jednak ti, kteří
z vrtkavosti a lehkomyslnosti touží po změně vlády. Ně*
kteří prý popichují také proto, že v Gallii velmožové a ti,
kdo měli dost peněžních prostředků, aby si najímali lidi
v žold, vesměs se zmocňovali neomezené královské vlá*
dy. Ti ovšem za naší nadvlády mohli takovéto cQe sle­
dovat a dosahovat jich méně snadno.

CAESAR DORAZÍ NA BELGICKÉ

HRANICE

2/ Znepokojen tím, co zvídal z doslechu, i písemnou

zprávou Labienovou, sebral Cnesar odvody v Přední
Gallii ještě dvě nové legie a počátkem létaje poslal do Zad­
 KNIHA II 73

ní Gallie pod velením legáta Quiuta Pedia. Sám sc ode*

bral k vojsku* jakmile počínalo být na políoh dostatek
zelené píce. Senonům a ostatním Galium* kteří měli
s Belgy společné hranice, uloží, aby hleděli vyzvědět* co
se děje u Belgů* a aby mu o tom podávali zprávy.
Ti věichoi mu hlásili souhlasně* že se ozbrojené od*
díly stahují a vojsko shromažďuje na jedno místo. Tu se
Caesar skutečně již rozhodl, že se s výpravou proti Belgům
nesmí už otálet. Opatřiv řádné zásobování vytrhne do po*
le a asi ve čtrnácti dnech dorazí na belgické hranice.

BĚHOVÉ ZPRAVUJI CAESARA

0 PŘÍPRAVÁCH BELGŮ

3/ Když tam přišel tak znenadání a nepředstavitelně

rychle* poslali k němu Rámové, kteří jsou z Belgu Galiu
nejblíže, jako své poselstvo předáky obce Iccia a Ande-
combogia* aby Caesarovi prohlásili, že sebe i co mají*
všecko všudy odevzdávají národu římskému do ochrany
u do moci. Oni prý ani s ostatními Belgy nebyli zajedno*
ani se vůbec neúčastnili piklů proti národu římskému.
Jsou prý hotovi jak dáti rukojmí a plnit rozkazy i otevřít
Římanům dokořán brány svých hrazených sídlišť* tak
podporovat je obilím a vším ostatním.
Ostatní Belgové všichni že jsou ve zbrani a Germá-
ni, usazení na belgickém — levém — břehu rýnském, že
se s nimi spojili. A všichni jsou prý tuk vášnivě rozběsně­
ni, že oni — Rémové — nemohli od spolku s nimi odvrátit
ani Suessióny* třebaže jsou to jejich soukmcnovci a po*
krevenei a spravují sc stejným právem i stejnými zákony
a mají s nimi společné velení ve válce i společnou správu
v míru.
4/ Když pak se jich Caesar vyptával, které a jak vel­
ké kmeny stojí pohotově ve zbrani a jaká je jejich síla
74 CAESAR

válečná, dovídal se toto: Většinou jsou Belgové germán­

ského původu, už za dávných časů přešlí Rýn a usadili
se tam pro úrodnost půdy. Gally, obývající ty kraje,
vyhnali a jsou jediní, kdo za časů otců našich zabránili
Teutonům a Cimbrům vstoupit do svého území, kdežto
celá ostatní Gallie byla jimi zle zřízena. Proto prý vzpomí*
najíce na ty své slavné činy, osobují si náramnou váhu
a velice se pyšní svou osvědčenou vojenskou zdatností.
Stran jejich počtu, vypovídali Rémové, mají prý
všecko přesně zjištěno, protože při svých úzkých svazcích
pokrevenských a příbuzenských s nimi zvěděli, kolik
mužů slíbil který kmen pro tu válku na společném sně*
mu všech Belgů.
Nejmocnější jsou prý mezi nimi Bellovakové jak
statečností a vážností, tak i počtem obyvatelstva. Ti prý
mohou postavit sto tisíc ozbrojenců. Slíbili prý z toho
počtu vybraných šedesát tisíc a žádají pro sobe v té válce
vrchní velení.
Sucssiónové jsou prý sousedy Rémů. Mají velmi roz*
sáhlé území a nejúrodnější pole. U nich prý býval králem
ještě za naší paměti Diviciacus, muž nejmocnější z celé
Gallie, který míval v rukou neomezenou vládu jak nad
většinou těchto krajů, tak i nad Británií. Teď prý je tam
králem Galba. Jemu se pro joho spravedlnost a prozí­
ravost svěřuje jodnomyslným souhlasem všech vrchní
velení v celé válce. Hrazených sídlišť mají prý Sucssióno*
vé celkem dvanáct & slibují padesát tisíc ozbrojenců.
A právě tolik i Nerviové, kteří prý jsou mezi Belgy
pokládáni za surové barbary a mají sídla ze všech nej*
odlehlejší. Patnáct tisíc slíbili prý Atrebáté, Ambiánové
deset tisíc, Morínovč dvacet pět, Menapiové devět tisíc,
Calelové deset, Veliokassové a Viromanduové rovněž
tolik, Atuatukové devatenáct tisíc. Condrúsové, Eburó-
nové, Caerósové, Paemánové, kteří se zvou jedním jmé*
 KNIHA II 75

nem Germáni, slibují prý na čtyřicet tisíc» jak odhaduji

Rémové.

OBRANNÁ OPATŘENI CAESAROVA

S/ Caesar Rémy povzbudil ke stálosti a vlídně k nim

promluviv přikázal jim, aby se k němu dostavil celý jejich
senát a aby mu jako rukojmí přivedli děti předáků obce.
Všecko to Rémové splnili přesně v stanovené lhůtě.
Sám osobně dá Diviciakovi Uoedujskému zevrubné
pokyny a vyloží mu, jak je důležité pro stát římský i pro
dobro víech, aby nepřátelské síly byly udrženy rozdvo­
jeny tak, aby se nemusilo bojovat v jednu chvíli s tak mo­
hutnou brannou mocí spojenou. Podaří prý se to, vtr-
hnou-li Haeduové se svými vojsky do území Bellovaků a
začnou-li pustošit jejich pole. S takovýmto příkazem ho
propustí.
Když pak zvěděl od rozvědných oddílů, jež roze­
slal, i od Rémů, že se všecky branné síly Belgů spojily,
že táhnou proti němu a nejsou již daleko, převedl své
vojsko rychle přes řeku Axonu, která protéká nejzuzším
pruhem území rémského, a u ní se utábořil. To postavení
krylo říčními břehy jednu stranu tábora, zabezpečovalo
před nepřítelem Cacsarův týl a usnadňovalo rovněž do­
voz potřeb od Rémů i ostatních kmenů, že mohly být
dopravovány bez nebezpečí. Přes tu řeku vedl most.
U něho postaví ochranný oddil a na druhé straně řeky
zanechá legáta Quinta Tituria Sabina s Šesti kohorta-
mi. A dá rozkaz opovnit tábor náspem dvanáct stop vy­
sokým a příkopem osmnáct stop širokým.
6/ Osm mil od tohoto tábora bylo rémské město Bibrox.
Na ně začali Belgové hnát mohutným náporem, hned jak
přitáhli. Jen stěží jim obránci ten den odolávali a odolali.
 16 CAESAR

Způsob dobývání, stejný u Gallů jako u Belgů, je

takovýto: Kolem celých hradeb rozestaví množství ozbro­
jenců. Pak hned začnou odevšad na hradby házet kame­
ním, a když tak zbavili hradby obránců, utvoří šik želvo­
vý, pod krytem štítů postoupí blíž k hradbám a zeď
podbourávají.
To se jim tehdy dařilo snadno. Neboť když takové
množství kamením házelo a metalo kopí, nemohl nikdo
na hradbách vydržet. Když noc učinila útočení konec,
Iccius Rémský, nejpřednější šlechtic, těžící se u svých
veliké vážnosti, tehdy velitel města, jeden z těch, kteří
s mírovým poselstvím přišli k Caesarovi, pošle k němu se
zprávou, že nedostane-li se mu posily, nemůže se již sám
déle udržet.
If Do města pošle Caesar hned po půlnoci právě za ve­
dení poslů Icciových na pomoc obleženým Numidy,
Kréťany, Baleáry. Jejich příchod dodal Rémům naděje,
žc se ubrání, posílil jejich bojechtivost a nepřátelům z té­
hož důvodu zhasla naděje, že města dobudou. A tak se po­
zdrželi u města už jen krátce, zpustošili Rémům pole,
všecky vesnice a dvorce, kam až se mohli dostat, vypálili
a pak zamířili kvapně se všemi svými sbory k Caesarovu
táboru. Tam se utábořili necelé dvě mile od něho. Jak
bylo lze poznat z kouře a plápolu ohňů, rozprostíral se
jejich tábor v rozloze víc než osmi mil.

! PORÁŽKA BELGŮ NAD AXONOU

l 8/ Caesar se sice zprvu rozhodl do bitvy so nepouštět

, jednak pro početní převahu Belgů, jednak pro neobyčej-
ně vysoké mínění o jejich statečnosti. Přesto však denně
zkoušel jezdeckými bitkami, co dokáže nepřítel svou sta­
tečností a jaká je odvaha našich. A shledal, žc naši nepří­
teli nijak nezadají.
 KNUTA II 11

Také místo před táborem bylo od přírody uzpůso*

heno a vhodné k rozvinutí šiku. Neboť pahorek, na němž
byl tábor zřízen, zdvíhal se z planiny jen maloučko a
zpředu proti nepříteli se do šířky rozprostíral právě jen
tolik, že jej bitevní šik mohl zaplnit. Zprava pak i zleva
měl úbočí srázné, zpředu naopak mírně se svažuje zvolna
přecházel do roviny. Po obou bocích toho pahorku dal
Caesar napříč, v pravém úhlu od tábora, vykopat po pří­
kopu v délce asi čtyř set dvojkroku a na konci každého
příkopu postavil po baště. V baštách umístil samostříly,
aby nepřítel při takové své početní převaze nemohl jeho
vojáky, až on je sešikuje, obchvátit za boje z boků.
Když s tím byl hotov, zanechal dvě posledně se*
brané legie v táboře, aby mohly být poslány na pomoc,
když by snad kde bylo třeba. Ostatních šest legií sešiko·
val před táborem v bitevní šik. Také nepřítel vyvedl své
sbory z tábora a sešikoval je k boji.
9/ Mezi naším a nopřátclským vojskem bylo nevelké
močálovisko. Nepřítel vyčkával, zda je snad naši budou
přecházet. Naši však stáli hotovi k boji, aby napadli ne*
přítele, přechodem zabaveného a bezbranného, když by
začal přecházet první. Zatím se bojovala jezdecká bitka
uprostřed mezi oběma šiky. Když se jedni ani druzi ne*
pouštěli do přechodu, zavedl Caesar své zase zpět do tá*
bóra, ač jízdní bitva byla příznivější pro nás.
Nepřátelé zamířili přímo z toho místa k řece Axo*
nč, která, jak už podotčeno, tekla za naším táborem. Tam
si vyhledali brody a pokusili se část svých sil tudy pře*
vést s tím úmyslem, aby, budc-li jim možná, ztekli boŠ*
tu, které velel legát Quintus Titurius, a most pak strhli.
Když by se to nezdařilo, aby aspoň poplenili pole Remů,
kteří nám prokazovali pro vedení války platné služby, a
aby nám bránili v přísunu.
10/ Dostav o tom od Tituria zprávu převedo Caesar
78 CAESAR

přes most všechnu jízdu i lehkou pěchotu numidskou, pra*

kovníky i lučištníky a zamíří proti nepříteli. Bojovalo se
tam ostře. Naši udeřili na nepřítele, v řece neschopného
boje, a způsobili tnu veliké ztráty. Když se zbylí nejvýš
odvážně pokoušeli přecházet po tělech padlých, zahnali
je naši deštěm střel. Ty pak, kteří z nich přešli řeku první,
naše jízda obklíčila a pobila.
Nepřátelé nahlédli takto, Že se zklamali v své naději,
že by mohli dobýt! města Bibrax a překročit Axonu.
Viděli též, že se naši nedají svést v postavení méně pro ně
příznivé, aby tam svedli bilvu. A k tomu jim samým
začaly docházet zásoby. I svolali shromáždění a tam roz­
hodli, že bude nejlépe, aby se vrátili každý do svého do*
mova a shromažďovali se odevšad na obranu těch, do je*
jichž území přitáhnou fiímuné se svým vojskem nejprve.
To také proto, aby rozhodný boj sváděli spíše na svém
než na cizím území a aby mohli užívat svých domácích
zásob. K tomuto rozhodnutí přivedl jo mimo jiné také
zřetel k tomu, že se dověděli, žo Diviciacus s Haeduy se
blíží k hranicím Bellovaků. Tu jo už nic nemohlo přimět
k tomu, aby otáleli a nespěchali svým krajanům na pomoc.
11/ Tak se tedy rozhodnuvše vyrazili Belgové za druhé
noční hlídky z tábora s hrozným rykem a vřavou beze
všeho určitého pořádku a velení. Každý chtěl být na po*
chodu první a spěchal, už aby byl doma. A tak se jejich
odchod docela podobal útěku. Cacsar se o tom sice hned
dověděl od zvědů. Ale obával se nástrah, protože pořád
ještě nechápal dost dobře, proč vlastně odcházejí. I držel
pěší vojsko i jezdectvo v táboře. Teprv na úsvitě, když
už mu výzvědné hlídky voc potvrdily, poslal Cacsar na*
před všecku jízdu pod velením legátů Quinta Pedia a
Lucia Aurunculeia Cotty s rozkazem, aby zdržovala ne*
přátelský zadní voj. Lcgátu Titu Labicnovi nařídil, uby
s třemi legiemi následoval hned za jízdou.
 KNIHA II 79

Tito — vžichni společně — napadli zadní houf ne­

přátel. Pronásledovali je hezkých pár mil a pobili jich
na útěku značné množství. Neboť ti ze zadního voje,
jichž naši dostihli, se stavěli na odpor a statečně se po*
koušeli odolávat útoku našich vojáků; naproti tomu ti,
kdo byli v přednějších řadách houfu, protože si myslili,
že jsou mimo nebezpečí, a protože je nedrželo pohromadě
ani nezbytí, ani velení, uvedli své řady hned v úplný
zmatek, jak jen zaslechli zezadu bojový pokřik, a všichni
hledali záchranu v útěku. A tak mohli naši beze všeho ne*
bezpečí pobít tolik nepřátel, kolik jim to dovoloval bílý
den. Teprve při západu slunce ustali nepřítele pronásle*
dovát a podle rozkazu se vrátili do tábora.

SUESSIÓNOVÉ A BEI.LOVAKOVÉ
SE VZDAJÍ

12/ Nazítří, dřív než by se nepřítel vzpamatoval ze

zděšeného útěku, vedl Caesar vojsko do území Sucssiónů,
kteří byli nejbližšími sousedy Rémů, a dorazil, ač už měli
vojáci dlouhý spěšný pochod za sebou, ještě až k Novio*
dúnu, hrazenému městu suessiónskému. Pokusil se je
ztéci, hned jak přitáhl, protože slyšel, že je bez obránců.
Ale nemohl ho dobýt pro šíři příkopu a výšku hradeb,
třebaže obránců bylo skutečně jen málo. A tak se položil
táborem, počal k městu posouvat proutěné kryty a chystat
k obléháni vše potřebné.
Mezitím hned příští noci sehnalo se do města celé
množství Suessiěnů na útěku. Naši rychle sunuli k městu
proutěné kryly, nasýpali obléhaci násep, stavěli věže.
Tím vším, ohromností obléhacích prací, jaké předtím
Gallové ani neviděli, ani o nich neslyšeli, byli oblékaní
poděšeni, stejně jako je překvapila rychlost Říma­
nů. Ihned pošlou k Caesarovi posly, že se vzdávají, a
80 CAESAR

na přímluvu Rémů dosáhnou toho, že jich je ušetřeno.

13/ Caesar přijal za rukojmí předáky kmene, mezi
nimi dokonce i dva syny krále Galby samého. Byly mu
vydány viecky zbraně z města. Pak teprv přijal Suessió-
ny na milost a vede vojsko proti Bellovakům.
Ti se utekli se vším všudy do hrazeného sídliště
Bratuspaneia. A když byl Caesar se svým vojskem od to­
ho hradiště vzdálen ještě asi pět mil, vyšlo všecko, co
bylo už pokročilejšího věku, ven z hradiska a začali
k Caesarovi nice vzpínat a voláním dávat na srozuměnou,
že se mu svěřují do ochrany i do moci a proti národu řím­
skému že už nebojují zbraněmi. Když pak Caesar přitrhl
až k hradisku samému a před ním se utábořil, rovněž
děti a ženy z hradby ruce vzpínaly a takto po svém zvyku
prosily ftímany o mír.
14/ Za ně se přimlouvá Diviciacus, který rozpustil po
odchodu Belgů ozbrojené sbory Hacduů a vrátil se k Cae­
sarovi. Bellovakové prý odevždy byli svěřenci a přáteli
kmene Hacduů, dali se však svést svými předáky, kteří
jim tvrdili, že prý Haeduové Cuesarem porobeni snášejí
všemožné nedůstojné ústrky a potupy. Proto prý od Hae-
duů odpadli a dali se do války s národem římským. Tito
svůdcové a spiklenci uprchli prý do Británie, protože vi­
děli, do jaké pohromy přivedli svůj kmen. Neprosí prý
Caesara jen Bellovakové, nýbrž za ně i Haeduové, aby
na nich znovu osvědčil vrozenou svou shovívavost a do­
brotu. Uěiní-li tak, jen prý zvýší vážnost Hacduů u všech
Belgů, s jejichž vojenskou pomocí a bohatými prostředky
Haeduové prý sc štěstím už obvyklým přečkají každou
válku, kdykoli snad jaká vypukne.
15/ Caesar prohlásil, žc hledě k vážnosti Diviciakově
i Hacduů vezme Uellovaky do ochrany a ušetří jejich
životy. A protože to byl kmen mezi Belgy velmi vážený
a převyšoval nadto všecky lidnatostí, vyžádal si od nich
 Kniha ii 8l

Šest set rukojmí. Když mu byla rukojmí odevzdána a všec-

ky zbraně z hradiště vydány» doruzí Caesar odtud do úze­
mí Ambiánů, kteří se mu neprodleně vzdali se vším mujet-
kem.
S jejich územím hraničili Nerviové. Když se Caesar
vyptával na jejich povahu a zvyky» dovídal se toto:
Kupec prý k nim vůbec nesmí. Nedovolí dovézt kapku
vína ani jakékoli jiné rozmařilosti hovějící zboží» protože
prý soudí» že tím srdnatý duch malátní a zmužilost chab-
nc. Lid prý je to divoký a velmi statečný. Spílají prý a
vytýkají ostatním Belgům, že se národu římskému pod­
dali a opovrhli statečností — odkazem předků. Ujišťují
prý» že oni posly nikam nepošlou» podmínky míru napro­
sto žádné nepřijmou.

PORÁŽKA NERVIÚ
NERVIOVÉ CHYSTAJÍ PŘEPADENI

16/ Když měl Caesar za sebou už tři dni pochodu úze­

mím Nerviů, dovídal se od zajatců» že řeka Sabis není
od jeho tábora dál ucž deset mil. Za tou řekou jsou prý
Nerviové utábořeni s celou svou brannou mocí a vyčká­
vají tum příchodu Římanů společně s Atrebáty a Viro-
rnanduy, svými sousedy — neboť ty obojí přemluvili,
aby společně s nimi zkusili válečné štěstí. Cekají prý ještě
branné zástupy Atuatuků a ty jsou již na cestě. Ženy a
ty, kdo pro věk se jim zdají boje neschopni, uklidili prý
v spěchu na místo, kam se vojsko pro bažiny nedostane.
17/ Na tyto zprávy pošle Caesar napřed výzvědné hlíd­
ky za vedení setníků, aby vybrali místo vhodné pro tábor.
Nemálo z podrobených Belgů i ostatních Gallů provázelo
Caesarovo vojsko a pochodovalo s ním. Někteří z nich, jak
se potom zjistilo od zajatců, odpozorovavše seskupení
našeho vojska na pochodu, ty dny obvyklé, dostali se
82 Caesar

v noci k Nerviům a vyložili jun, žc se mezi jednotlivými

legiemi táhnou dlouhé řady vozatajstva, takže není ni«
jak těžko, až první legie vkročí na tábořiště a ostatní
budou ještě hodný kus za ní, udeřili na ni obtíženou ještě
osobními zavazadly. Až ji zaženou a náklad vozatajstva
rozchvátí, pak prý už se ostatní legie neodváží postaviti
na odpor.
Tento návrh přeběhlíků, kteří Nerviům o věci do*
nášeli zprávy, podporovalo též toto: Jízda bývala vždy
nejslabší stránkou Nerviň — však sí podnes jízdy nehledí
a všecka jejich moc a síla má základy v pěchotě. Aby
tedy snáze mohli zadržet jízdu sousedů, když by snad
k nim přišli za lupem, odedávna mladým stromkům
nařezávají vršky, zohýhají jim větve do šíře a mezi ně na*
sázejí pichlavého ostružiní a trnitého křoví. Tyto živé
ploty je takto chrání jako opravdová hradba, která brá«
ní nejen průchodu, nýbrž i průhledu. Protože takové ži·
vé ploty stály v cestě našemu pochodujícímu voji, soudili
Nerviové, že ten návrh nesmějí jen tak přejít.
18/ Poloha místa, které vybrali naši pro tábor, byla
takováto: Kopec, od vrcholku stejnoměrně se svažující,
skláněl se k řece Sabis, svrchu již jmenované. Zrovna na«
prali němu na drahém břehu zdvíhal se od řeky kopec
stejně stoupající, asi dvě stě dvojkroků odzdola bez po*
roštu stromoví, v hořejší části zarostlý lesem, takže do*
vnitř bylo těžko vidět. Uvnitř toho hustého lesa drželi
se nepřátelé v úkrytu. Na holém úpatí kopce podle řeky
bylo vidět jen několik jízdních hlídek. Reka měla hloub«
ku asi tři stopy.

nenadAlý ÚTOK NERVIÚ

19/ Caesar poslal napřed jízdu a hned za ní táhl se vše*

mi shory. Ale uspořádání voje na pochodu bylo jiné, než
 KNIFIA II 8í

jak Nerviům donesli Belgové. Neboť Cucsar, protože se

blížil nepříteli, dal podle svého zvyku pochodovat Šesti
legiím v plné pohotovosti. Za nimi umístil vozatajstvo
celého vojska. Pak uzavíraly celý voj dvé legie teprve ne­
dávno zařazené a chránily vozatajstvo.
Naši jezdci e prakovníky a lučištníky překročili
řeku a svedli bitku s nepřátelskou jízdou. Ta so znova
a znova utíkala ke svým do lesa a zase zpátky z lesa
podnikala výpady na naše. Naši však si naproti tomu ne­
troufali couvající sledovat dále, než kam až sahal volný
rozhled a holý proslor bez lesa. Mezitím mčlo již šest le­
gií, které dorazily první, tábořiště rozměřeno a začalo
s budováním tábora.
Jakmile nepřátelé v úkrytech lesů poschovávaní
spatřili první oddíly vozatajstva našeho vojska — to byl
právě okamžik mezi nimi smluvený pro zahájení boje —,
vyřítili se pojednou všemi svými zástupy z lesů ven tak,
jak tam uvnitř už v šiku a řadách stáli připraveni, napřed
si dodavše navzájem mysli. A zaútočili na naši jízdu. Tu
snadno přemohli a hnali před eebou v úplném zmatku.
Pak seběhli dolů k řece s rychlostí tak neuvěřitelnou, žc
bylo nepřítele vidět téměř současně u lesů i v řece i v ea-
mé už blízkosti pod námi. S nezmenšenou rychlosti huali
se pnk vzhůru proti kopci k našemu táboru a k těm, kteří
byli zabráni jeho opevňováním.
20/ Na Caesarovi teti bylo provádět všecko najednou:
dát vztyčit velitelskou rudou korouhev — to bylo zna­
mení: všecko do zbraně! —, dát i troubit: řadit se!, odvo-
lut vojáky od opcvňovacícb prací na táboře, přivolat
spěl do tábora ty, kteří šli hezky daleko shánět stavivo
nu násep, zřídit bitevní šik, promluvit na povzbuzenou
k vojákům, dát zatroubit k útoku.
Většinou se to nedalo provést, že bylo málo času
a nepřítel dotíral.
84 CAESAR

V takovýchto nesnázích dvě věci byly odpomocí,

jednak vědomosti a znalosti vojenská i zkušenosti vojá­
ků, že nabyvše cviku v dřívějších bitvách dovedli si zrov­
na tak dobře poradit sami, co dělat, jako dát se o tom pou­
čit od jiných; a druhá věc, že Caesar zakázal legátům ode­
jiti od táborových prací a od legií, dokud nebude tábor
hotov a dobudován. Pro blízkost a rychlost nepřítele ne­
čekali legátí naprosto teprv až na Cacsarův rozkaz, nýbrž
sami na svůj vrub a odpovědnost zařizovali, co uznali
za dobré.
21/ Caesar dal jen naprosto nutné rozkaz)’ a odkvapil
doleji k vojákům, jak se mu kde kteří namanou, aby jim
dodal odvahy. A dostal se přitom k desáté legii. Vojákům
řekl na povzbuzenou právě jen tolik, aby byli pamětlivi
dávné už své statečnosti, neztráceli rozvahy a statečně
odolávali náporu nepřátel. A protože nepřítel byl právě
asi tak, co by kopí dohodil, dal troubiti k boji. Odebrav
se pak na pravé křídlo, aby také tam vojáky povzbudil,
zastihl je tam již v plném boji.
Času bylo tak namále a nepřítel tak bojecbtivý, že
nejen nebylo kdy připevnit si odznaky, alo ani nasadit
přílbu a stáhnout obal ze štítu. Kuní se kdo od opevňo-
vací práce náhodou dostal, kterého oddílu prapor první
uviděl, tam se zařadil, aby hledáním svého oddílu nemař*
nil čus k boji.
22/ Vojsko tedy bylo sešikováno spíše podle toho, jak
žádala přirozená poloha a svah kopce i naléhavá tíseň
chvíle než podle pravidel a řádů vojenských. Legie od
sebe odtržené kladly odpor nepříteli jedna zde, druhá zas
jinde. A živé ploty, velmi husté, jak už o nich byla zmín­
ka, táhly se před nimi a bránily rozhledu. A tak ani zálo­
hy nebylo lze umístit na určitých stanovištích a a urči­
tým úkolem, ani prozíravě opatřit, čeho kde bylo potře­
bí, ani nebylo možno, aby samotný jednotlivec udílel všec­
 KNIHA II 85

ky rozkazy. I není divu, že se za tak nepříznivých okol­

ností všelijak střídalo i štěstí v boji.

BITVA O CAESAKÚV TÁBOR

23/ Vojáci deváté a desáté legie, jak stáli na levém kříd­

le šiku, vrhli své oštěpy proti Atrebátúm, únavným bě­
hem vysíleným a ranami vyčerpaným — neboť na ty
právě připadl ten úsek —, sehnali je rychle z výšiny dolů
do řeky, a jak se ji Atrebáté pokoušeli přecházet, pustili
se naši za nimi a meči do nich a značnou část jich pobili
zabranou přecházením a boje neschopnou. Naši pak i sa­
mi neváhali řeku překročit, a třebaže se dalším postupom
dostali do nevýhodného postavení, pustili se znovu do boje
a nepřítele zase už na odpor se stavějícího obrátili na útěk.
Rovněž na jiné straně dvě legie — jedenáctá a osmá
— každá jinam čelem obrácená, zahnaly Viromanduy,
s nimiž se utkaly, dolů z výšiny a bojovaly s nimi na ša­
tném břehu řeky. Tím však byl teď téměř celý tábor ne­
obráněn zpředu a z levé strany, kdežto na našem pra­
vém křídle stály legie dvanáctá a sedmá v neveliké vzdá-
lonosti od sebe. K tomu místu zamířili všichni Nerviové
v hustě shluklých zástupech za vedení samého vrchního
velitele Boduognata. Jedni začali legie obchvacovat od
nechráněného boku, druzí zamířili rovnou k ncjvyššíwu
bodu tábora.
24/ Právě tu chvíli se vracela do tábora naše jízda s pro­
vázející ji lehkou pěchotou, které — jak jsem už připo­
mněl — byly hned prvním nepřátelským náporem za­
hnány na útěk. Přitom vbíhaly nepříteli přímo do rukou
m dávaly se na útěk zas v jinou stranu. A vozkové voza-
hijstva vyrojili se už předtím z tábora na plen, jakmile
oil zadní hrány a z hřebene kopce spatřili, jak naši vítěz­
ná přešli řeku. Když však se teď ohlédli a uviděli nepřítele
86 CAESAR

pobíhat naším táborem, dávali se horempádem na útěk.

Zároveň se zdvihal křik a vřava doprovodu vozatajstva,
ještě stáže dojíždějícího. Poděšeno rozbíhalo se tu všec­
ko, každý jinam.
Toto všecko dohromady zapůsobilo mocně na jízdu
trcverskou, o jejíž statečnosti mají Gallově jedinečně
dobrá mínění a která z poslání svého kmene již dříve do­
razila k Caesarovi na pomoc. Ta když teď uhlídala, jakou
přesilou nepřítel zaplavuje nás tábor, v jaké jsou legie
tísni a bezmála obchvácené jako v kleštích drženy, jak
vozkové — záškodníci, jezdci, prakovníci, Numidové,
zkrátka všecko rozptýleno, rozprášeno prchá na všechny
strany — nadobro nás měla za ztraceny, otočila a ujíždě­
la domů. A tam podala zprávu, že Římané jsou na hlavu
poraženi, jejich tábora i vozatajstva že sc zmocnil nepřítel.
25/ Povzbudiv desátou legii odebral se Cacsar hned
na pravé křídlo. A tam vidí: Jeho lidé jsou v tísni. Roty
dvanácté legie sc těsně shlukly a hustě sražení vojáci
překážejí v boji jeden druhému. Setníci Čtvrté legie padli
do jednoho. Praporečník zabit, prapor ztracen. Téměř
všichni setníci ostatních kohorl bud byli raněni, buď
padli, mezi nimi vrchní setník, statečný Publius Sextius
Baculus, mnoha těžkými ranami vyčerpán, Že sc uemohl
už na nohou udržet. Ostatní jsou hodně ochablí. Někteří
v posledních řadách dokonce zbihají, opouštějí bojiště
a odcházejí z dostřelu. Nepřátelé vpředu neustále postu­
puji a dotírají i z obou boků. Caeaar vidí: Zle je! A zálo­
hy vůboc není, abys ji mohl poslat na pomoc. A tu tedy
vytrhl štít jednomu vojáku zadních řad — sám tam to­
tiž přišel bez štítu — postoupil do předního Šiku, setníky
oslovoval jménem a ostatní vojáky povzbudiv dal rozkaz
hnát útokem a rotám se rozestoupit, aby voják mohl sná­
ze vládnout mečem. Svým příchodem dal vojákům naději,
vspružil jejich odvahu. A protože se každý chtěl před
 KNIHA II 87

očima vrchního velitele ukázat, seč jen byl, ať byl sám

sebevíc ohrožen, byl nápor nepřátelský přece trochu
pozdržen.
26/ Když Caesar uviděl, Že sedmá legie, stojící nedá*
leko dvanácté, je také tísněna nepřítelem, dal vojen*
ským tribunám pokyn, aby se legie ponenáhlu jedna s dru*
hou semkly, provedly obrat čelem proti nepříteli a hnaly
útokem. To se stalo. A když si nyní vojáci pomáhali je*
den druhému bez obavy, že budou z týlu nepřítelem
obklíčeni, počali se stavět na odpor odvážněji a bojovat
statečněji.
Zatím vojáci dvou legií, které byly pověřeny ochra*
nou zadního voje vozatajstva, přiběhli na zprávu o bitvě
poklusem a nepřítel je viděl již na temeni kopce. A Titus
Labienus, který zatím byl už pánem v nepřátelském tá*
boře a z výšky odtud viděl, co sc děje v našem, poslal
našim na pomoc legii desátou. Když desátí podle útěku
jezdců, podle úprku vozků « záškodníků poznali, kam až
věci dospěly a v jakém je nebezpečí i tábor i jednotlivé
legie i sám vrchní velitel, rozběhli se tam, co mohli nej*
rychleji.

ZNIČENÍ NERVIJSKÉHO VOJSKA

27/ Jejich příchod způsobil takový obrat, že se naši

snovu pouštěli do boje, ba i ti z nich, kteří vysíleni ra*
natni klesli na sem, vstávali a zase bojovali, o štít se opí*
rajíce. Vozkové vozatajstva, jak spatřili nepřítele podě*
kaného, dokonce beze zbraně napadali ozbrojené. A jezdci
— li teprve, aby statečností smyli hanbu svého útěku,
snažili se na každičkém místě i legionáře předčít bojo*
vým svým zápalem.
Nepřítel však, třebaže v koncích s jakoukoli na*
dějí na úspěch, osvědčil takové hrdinství, že když první
88 CAESAR

jejich řady padly, vstupovali nejbližší na padlé a bojovali

na tělech mrtvých. A když zase ti byli pobiti a mrtvol se
navršily celé hromady, zbyli déle jako z kopce nějakého
metali kopí na naše a oštěpy Štítem zachycené posílali
nazpět. A tak nutno přiznat, Že nikoli jen tak beze vše­
ho odvážili se lidé tak stateční přejít širokánskou řeku,
zlézti hezky vysoké břehy, prodruti se v místo pro ně
krajně nepříznivé: vše to z ^ícjnesnadnějšího zcela snad­
ným učinila mysl hrdinská.
28/ Po této bitvě a po úplném téměř vyhlazení kmeue
i samého jména Nervi ú usoudili starší mužové, kteří, jak
jsme už uvedli, byli spolu g dětmi a ženami uklizeni do
přímořských blat a bažin, když jim došly zprávy o této
bitvě, že ted už není pro vítěze žádné zábrany, pro pora­
žené žádné ochrany. I poslali za souhlasu všech, kdo
z nich zbývali ještě naživu, k Caesarovi posly a vzdali
se mu. Líčíce pak pohromu svého kmene a obce prohlašo­
vali, že z Šesti set starších lidu zbývají všehovšudy tři,
z šedesáti tisíc bojovníků sotva pět set mužů zbraně
schopných.
Ty zachoval Caesar s největší šetrností při životě,
aby bylo vidět, že je milosrdný k ubohým a prosební­
kům. A přikázal jim, aby nadále obývali své území a sídliš­
tě, a sousedům přísně nařídil, aby se sami i se svým lidem
zdržovali všeho bezpráví a příkoří proti nim.

BOJ S ATUATUKY
CAESAR OBLEHNE NEPŘÍTELE
V JEHO MĚSTĚ

29/ Atuatukové, o nichž jsem se už dříve zmínil, táhli

s celou svou vojenskou mocí Nerviůrn na pomoc. Dostáv­
še však cestou zprávy o té bitvě, obrátili hned na místě a
táhli domů. Všecka svá hrazená sídla a tvrze opustili
 KNIHA II 89

a snesli všechen svůj majetek do jediného hradiště, chrá­

něného znamenitě už přirozenou polohou. Na všech stra­
nách kolkolem mělo vysoké a srázné skály, na jediné stra­
ně zůstával povlovně stoupající přístup zšíři ne více
než dvě stě stop. To místo měli přehrazeno značně vyso­
kou dvojitou zdí. Na té nyní umísťovali ještě těžké bal­
vany a klády zpředu zašpičatělé.
Atuatukové sami byli potomky Cimbrů a Teutonů.
Ti na svém taženi do naší provincie a do Itálie nechali
ze svého nákladu i zvířectva, co s sebou vzít nemohli,
pohromadě uloženo před Rýnem a s tím, také jako stráž
a na ochranu, šest tisíc lidí. Tito byli po záhubě svého
kmene dlouhá léta od sousedů štváni sem a tam, jednak
sami je napadajíce, jednak jejich útoky odrážejíce, až
konečně se s nimi usmířili a s jejich obecným souhlasem
si zvolili za domov nynější svůj kraj.
30/ A zprvu po příchodu našeho vojska podnikali často
výpady z hradiště a sváděli s našimi malé potyčky. Pozdě­
ji se drželi v hradišti, když byli sevřeni náspem o výšce
dvanácti stop s četnými baštami v obvodu patnácti mil.
A když viděli, žc se posouvají ochranné kryty, bu­
duje obléhací násep, a zvláště pak, že se opodál staví
obléhací věž, zprvu se nám vysmívali z hradeb, až i plitým
hlasem křičeli nám na potupu, cože se to staví tak ohrom­
ný stroj na takovou vzdálenost; jakýma prý rukama nebo
jakou silou troufají si zvlášť takoví trpaslíci věž tak ohrom­
né tíhy postavit na hradbu? Zpravidla totiž je u všech
Galiu vzhledem k jejích vlastní tělesné mohutnosti naše
malá postava v opovržení.

NEPftlTEI. SE NAOKO VZDÁVÁ

31/ Sotvaže však uzřeli, že je dohývaeí věž v pohybu

u blíží se k hradbě, polekáni nevídanou a nezvyklou podí­
90 CAESAR

vanou poslali k Caesarovi posly o mír. A ti mluvili asi

takto: Oni prý soudí, že Římané vedou válku nejinak než
za pomoci bohů, když mohou stroje takové výšky su­
nout kupředu s takovou rychlostí a bojovat zblízka. Pro­
hlásili, že se tedy se vším všudy odevzdávají do jejich moci.
Prosí prý však úpěnlivé jen o toto jediné: Rozbodne-
li se énad Caesar podle své shovívavosti a laskavosti,
o níž sami slyší chválu od jiných, uchovat Atuatuky při
životě, jenom zbrani ať jich nezbavuje. Skoro všichni
jejich sousedé jsou prý jim nepřáteli a závidí jim jejich
statečnost. Vydaji-li Caesarovi zbraně, nebudou se jim
moci ubránit. Lépe prý je pro ně, dospívají-li už těchto
konců, vytrpět od Římanů cokoli, než aby se dali umučit
lidmi, jimž až dosud vždycky panovali.
32/ Na to jim Caesar odpověděl: Ušetří prý jejich kme­
ne spíše, že tak bývá jeho zvykem, než že by si toho za­
sloužili, vzdají-li se ovšem dříve, nežli beran buchne
do zdi. O vzdání však že není řeči, leč odevzdají*li zbraně.
Učiní prý u nich, co učinil u Nerviů, a sousedům poručí,
aby se na poddaných národa římského nedopouštěli ja­
kéhokoli příkoří. Odpověď poslové vyřídili soukmenov-
cům. Ti pak Caesarovi ohlásili, že již plní jeho rozkazy.
Veliké množství zbraní naházeli ze zdí dolů do příkopu
před hradištěm, takže kupy zbraní dosahovaly téměř
jíž výšky koruny jejich hradby i našeho náspu. Ale
přece asi třetinu zbraní, jak zjištěno později, tajně
ukryli a v hradišti ei ponechali. Hrány nato otevřeli a po
ten den zachovali mír,

ZRÁDNÝ VÝPAD
A DOBYTI HRADIŠTĚ

33/ Vpodvečer dal Caesar rozkaz brány zavřít a vo­

lákům vyjít z hradiště, aby snad jeho obyvatelé netrpěli
 KNíHAH 91

v noci nějak příkořím od vojáků. Lidé v hradisku se o plá­

nu již napřed domluvili — jak »hledáno později — vě­
říce, Že po provedeném už vzdání naši stráže stáhnou ne­
bo aspoň budou hlídat méně bedlivě. A tak po půlnoci —
jedni ae zbraněmi, které ai podrželi a zatajili, druzí ae
štíty z kůry zrobenými nebo z proutí upletenými, které
ai nakvap pro krátkost času potáhli kožcwi — vyrazili
náhle a celou svou brannou silou z hradiště proti nám tu­
dy, kudy ae jim výstup k našim opevněním zdál nejmé­
ně příkrý a obtížný.
Rychle, jak byl už předtím Caeaarův rozkaz, bylo
dáno poplašné znamení ohni a z nejbližších bašt ae naši
sběhli hned na místo výpadu. A nepřítel bojoval tak
úporně, jak bylo nutno bojovat statečným mužům,
jimž mizela jinak poslední naděje na záchranu, v nepříz­
nivém postavení proti nepříteli, který na ně mohl stří­
let z valů a věží. Neboť nyní záleželo všecko jen a je­
dině na osobní statečnosti. Pobito bylo na čtyři
tisíce lidí. Co zůstalo naživu, bylo vrženo zpátky do hra­
diště.
Nazítří vylomeny brány — nebylo již obránců. Na­
ši vešli dovnitř hradiště. Celou kořist prodal Cacsar druž­
bou hromadně. Kupci pak hlásili Caesarovi celkový počet
do otroctví prodaných — hlava vedle hlavy třiapadeeát
tisíc.

podroben! obci přímořských

34/ Současně hlásil Caesarovi Publiua Crnssue, kterého

s jednou legií poslal proti Vcnetům, Ventilům, Osismům,
Koriosolitům, Essuviům, Aulerkům, Rédonům, což jsou
všecko přímořské kmeny a sahají k Oceánu, že všecky ty
kmeny a obce jsou již uvedeny pod moc a vládu národa
římského.
92 CAESAR

UKLIDNĚNI CELÉ GALLIE

35/ Těmito úspěchy, jiaiii byla uklidněna celá Gallie,

donesla se tak slavná pověst o té válce k barbarům, že
dokonce národové až za Rýnem sídlící posílali k Caesarovi
poselstva, aby slibovala, že mu dají rukojmí a splní jeho
rozkazy. Protože Caesar spěchal do Itálie a do IUyríka,
vyzval ta poselstva, aby se k němu vrátila zase počátkem
příštího léta.
Sám rozvedl legie po zimních táborech do území Kai­
nu tů, Andu, Turonů a všech kmenů blízkých krajům,
kde všude válčil. Pak odešel do Itálie.
Na písemnou zprávu Caesarovu ustanovil senát za
všecky ty činy patnáctidcnní děkovnou slavnost, poctu,
jaké se do té doby nikomu nedostalo.
 KNIHA III M

KNIHA III

GALBOVY BOJE
S ALPSKÝMI KMENY
ZIMNÍ TÁBOR MEZI VERAGRY

1/ Když se Caesar vydával do Itálie, poslal Scrvia

Galbu b dvanáctou legií a oddílem jízdy do území Nan-
tuátů, Veragrů a Sedúnů, která se od kraje Allobrogů,
od jezera Letňanského a od řeky Khodanu táhnou vzhů­
ru až do Vysokých Alp. Důvodem k tomu Caesarovi bylo,
že chtěl mít uvolněnu obvyklou cestu přes Alpy, kudy se
ubírávali kupci b velkým nebezpečím, platíce nadto jeStě
velká průvozní cla. Galboví ponechal na vůli, aby se
s touto legií utábořil v těchto krajích na zimu, uzná-li
to za nutné.
Galha svedl několik úspěšných bitev a dobyl znač*
něho počtu tvrzí, a když nato horalé odevšad k němu
poslali poselstva, dali rukojmí a uzavřeli mír, rozhodl se
umístit dvě kohorty v území nantuátském a sám s ostat*
ními kohortami legie přezimovat ve vsí veragerské jmé­
nem Octodurus. Ta vesnice leží v údolí s nevelikou ro­
vinkou a je ze všech stran svírána vysokánskými horami.
Reka dělí tuto ves ve dvě části. Jednu část ponechal Gal-
ba na zimu Gallům. Druhou, již Gallové vyklidili, přidě­
lil kohortám k přezimování. A celý tento prostor ohradil
válem a příkopem.

OBKLÍČENI TÁBORA

2/ Hezkých pár dnů zimního pobytu již uplynulo a

Galba nařídil svoz obilí do tábora. Tu pojednou mu hlá-
»4 CAESAR

síly výzvědné hlídky, že z té části vesnice, kterou Galium

ponechal, všecko v noci odešlo a že strmé hory, údolí
vsi ovládající, mají obsazeny houfy Scdúnů a Vcragrů
až černo.
To, že se Gallové pojednou odhodlávali obnovit boj
a legii napadnout, mělo příčin několik. Především shlí­
želi na legii s pohrdáním už pro slabý její početní stav. Ne­
byla ani úplná, protože z ní celé dvě koborty poslal Galba
jinam a protože značný počet mužstva nebyl u legie,
i jednotlivci byli posláni pro zásoby. Dále pak usuzovali
také, Že pro nevýhodné své postavení nebudeme s to
odolat ani prvnímu jejich útoku, až se oni z horských
srázů přiženou dolu do údolí a zasypou nás shora střela­
mi. A krom toho těžce nesli, že jím byly — prý jako rukoj­
mí — odvlečeny vlastní děli. A sami byli přesvědčeni, že
se Římané pokoušejí zmocnit alpských vrcholů nejen
pro cesty, nýbrž i pro trvalé panství, a přivtělit ty kraje
k provincii s nimi sousedící.
3/ Na ty zprávy svolal Galba rychle válečnou radu a za­
čal se dotazovat, co kdo o věci soudí. Neboť stavba zim­
ního tábora a jeho opevnění nebyla ještě zcela hotova
ani nebylo dost postaráno o obilí a ostatní potřeby, proto­
že usoudil, že stran války netřeba mít vůbec obav, když
se mu už vzdali a dali rukojmí.
Najednou tu bylo — a mimo nadání — takovéhle ne­
bezpečí. Téměř všecky výšiny bylo již vidět, jak se bemží
ozbrojenci. Všecky cesty odříznuty, pomoc, dovoz zne­
možněny. Na záchranu naděje takřka již žádná. A tak
v té válečné radě vyslovován leckterý návrh toho druhu:
vozatajstvo nechat vozatajstvem, provést výpad, hle­
dět se zachránit co nejrychleji tudy, kudy přišli. Větši­
nou však schválen tento návrh jen pro případ krajního
nebezpečí a zatím to zkoušet s tím, jak se věci vyvinou,
a tábor bájit.
 KNIHA III 9S

PŘEPADENITÁBORA

4/ Netrvalo dlouho, takže sotva*bylo kdy stanovená

opatření řádně provést, a již se nepřátelé na dané tnainc-
ní hnali se všech stran dolů a kamením házeli na val táho*
ra t metali tam svá těžká kopí.
Naši zprvu, pokud byly síly čerstvé, kladli odpor
statečně a jedinkrát se z výšky válu nechybili kopím
cíle. Jak se které místo tábora zbaveno obránců zdálo být
v tísni, hned tam běželi na pomoc. Ale v nevýhodě byli
tím, že nepřátelé, dlouhým bojem vysíleni, odcházeli
z bojiště a jiné, svěží síly hned je vystřídaly. Naši, že jich
bylo málo, nic takového dělat nemohli. A nejen unavený
ueměl možnosti odejit z bojiště, nýbrž ani raněný nemohl
opustit své stanoviště a uchýlit se do bezpečí.
5/ Tak se bojovalo nepřetržitě již déle než šest hodin.
Našim nejen docházely síly, ale ani střel už nebylo sdosta*
tek. K tomu ještě nepřátelé dotírali ostřeji a ostřeji, a že
naši byli už hodně ochablí, zučali jim strhávat vel a za*
sypávat příkopy. Věc dospěla v krajní nebezpečí. Tu
vrchní setník Publius Sextius Baculus, ten, jenž v bitvě
s Nervii — byla už o tom řeč — vyčerpán se zhroutil po*
set ranami, a rovněž vojenský tribun Gaius Volusenus,
inuž velmi obezřelý i statečný, přiběhnou ke Galbovi a
vysvětlují mu, že naděje na záchranu je jedině v tom,
pokusí*!! se o ni nejkrajnějším prostředkem — výpadem.

VÝPAD A PORÁŽKA VERAGRÚ

A SEDÚNÚ

Galba tedy svolá rychle setníky a dá po nich ohlásit

vojákům, ať na chvíli ustanou v boji, jen se kryjí proti
ilolélajícím střelám, trochu si oddechnou od námahy bo*
jo a pak na dané znamení ať vyrazí z tábora a naději
96 CAESAR

na záchranu ať skládají jedině a cele ve svou statečnost.

6/ Vojáci si vedou podle rozkazu, vyrazí náhle všemi
branami a nedají nepříteli času ani si uvědomit, co se
děje, ani spořádat se dohromady. Tak se štěstí zcela
obrátilo. Ty, kteří byli plni naděje, že užuž jsou pány tá-
hora, obklíčí si naši ze všech stran a pobíjejí je. Z více
než třiceti tisíc lidí — a bylo zjištěno, že takový počet
barbarů přitrhl před tábor — pobijí dobrou třetinu, ostat­
ní poděšené obrátí na útěk a nedají jim zastavit se ani
vysoko v kopcích. Tak rozprášivše všecky nepřátelské
zástupy a donutivše je, aby odhodily zbraň, stáhnou se
zase zpět za táborové opevnění.
Po této bitvě nechtěl Galba už vícekrát pokoušet
štěstí. Měl na paměti, že do zimního tábora přišel za ji­
ným účelem. Viděl však, že věci shledal ve skutečnosti
jinak. Nejvíce pak na něho doléhal nedostatek obilí a pří­
sunu. Proto hned druhého dne dal spálit všecka stavení
vesnice a táhl co nejspěšněji zpátky do provincie. A že
mu žádný nepřítel v pochodu nebránil ani ho nezdržoval,
dovedl legii beze ztrát a beze škody do Nantuátskn, od­
tud pak do území Aiiobrogú a tam přezimoval.

VÁLKAS vekety
VENETOVÉ UVĚZNI ftlMSKĚ
POSELSTVO

7/ Po skončení těchto bojů měl Caesar všecky důvody,

aby soudil, že v Gallii je klid: Belgové byli přemoženi,
Germáni vypuzeni, Sedúnové v Alpách poraženi. A tak
v zimě odešel do IUyrika, protože chtěl navštívit také
tamní národy a poznat jejich kraje. Vtom náhle vypukla
v Gallii válka.
Příčinou té války bylo toto: Publius Crassus mlad­
ší přezimoval se sedmou legií v území Andu u samého
 KNIHA III 9?

.Oceánu. Ze v těchto krajích byla o obilí nouze« poslal

po sousedních kmenech několik prefektů jízdy i vojen*
ekých tribunů zajišťovat dodávku obilí i dovoz jiných
potřeb. Mezi nimi byl poslán Titua Terrasídius k Essu-
viům, Marcus Trcbiue Gallus ke Koriosolilům, Quintus
Velanius s Tilem Silliom k Venetům.
8/ Kmen Venetů se těší daleko největší vážnosti po
celém přímoří těch krajů, protože Venetové jednak mají
největší loďstvo, na jehož lodích sc plaví do Británie,
jednak vědomostmi a zkušenostmi plaveckými předčí
ostatní a sami ovládají těch několik málo přístavná, při
prudkém mořském příboji a otevřenosti Širého Oceánu
jen tu a tam rozhozených. A proto jim odvádějí poplatky
skoro všichni, kdo se po tom moři plavívají.
Tito Venetové tedy to byli, kdo začali s odbojem za*
drževŠe Sillia i Velania a koho jen mohli chytit jiného,
protože se domnívali, že výměnou za ně dostanou zpět
svoje rukojmí, která dali Crassovi. A po jejich příkladu
sousedé jak už rozhodnutí Galiu bývají náhlá a ukva­
pená — z téhož důvodu zadrží Trebia a Terrasidia. A rych­
le rozeslavše posly, skrze předáky své zaváží se přísahou na*
vzájctn,ženepodniknounic,lečpo společné úřadě,aže všich­
ni ponesou týž úděl osudu, ať už vyjde na konec jakkoli. A
popouzejí i ostatní kmeny, ať raději volí setrvat v svobodě
«děděné po předcích, než aby snášely otroctví pod ftímany.
Celé přímoří dostanou rychle na svou stranu a po­
šlou k Fubliu Crassovi společně poselství, chce-li své do­
slali zpátky, ať jim vrátí rukojmí.

CAESAR I VENETOVÉ
SE CHYSTAJÍ K VÁLCE

U/ O tom o vficm dostal Cacsar Crassovu zprávu. Pro*

InJo sám byl příliš daleko, přikáže zatím stavět válečné
98 CAK9AB

lodi na řece Ligcru, vlévající se do Oceánu, opatřovat

veslaře z provincie, shánět lodníky a kormidelníky.
Rychle učiniv toto opatření, sám pospíší k vojsku, jak
jen mu roční doba dovolila.
Jak Venetové i ostatní kmeny zvěděli o příchodu
Caesarově a zároveň že si uvědomovali, jakým zločinem
se zatížili — že vyslance, už pouhé to jméno bylo vždycky
všem národům svaté a nedotknutelné, zadrželi a do pout
uvrhli —, počnou se podle velikosti hrozícího nebezpečí
připravovat k válce a opatřovat zvláště lodní potřeby
s tím větší důvěrou v úspěch, že velmi spoléhali na přiro­
zené utváření kraje. Oni dobře věděli, že cesty po zemi
jsou zpřetínány močály z přepadu vzdutých vod přílivu;
že plavbu po moři protivníku ztěžuje neznalost těch kon­
čin mořských a nepatrný počet přístavů. Spoléhali dál,
že se pro nedostatek obilí naše vojska u nich ani příliš
dlouho nemohou zdržet. A byť snad by všecko dopadalo
jinak, nežli čekají, přece jen oni jsou nejsilnější na moři,
kdežto Římané nemají vůbec pohotově ani lodi, ani ne­
znají mělčiny, přístavy, ostrovy v končinách, kde hodlají
vést . válku. A konečně dobře věděli, že docela jiná je
plavba v uzavřeném moři středozemském než na Široši­
rém Oceánu.
Toto všecko vzavše v úvahu v svém rozhodování
opevňují svá hrazená sídla, svážejí do nich zásoby obili
z venkova, stahují co mohou nejvíce lodí do Venet-
ska, kde — tím si byli jisti — povede Cacsar válku nej­
dříve.
Za spojence přiberou si do toho boje Osismy, Lexo-
vie, Namncty, Ambiliáty, Moríny, Dlablinty, Menapie.
Povolají vojenskou pomoc z Británie, která leží naproti
těm krajům.
10/ Takové věci skutečně ztěžovaly vedeni války, jak
isme už poukázali. Ale všelicos zase Caesara přec jen k té
 KNIHA m 99

válce podněcovalo: zadržení a věznění rytířů římských

proti všemu právu; odboj* sotvaže se vzdali; vzpoura,
přestože odevzdána rukojmí; spiknuti tolika kmenů;
především však obava, Aby si ostatní kmenové nemys-
lili, že si mohou dovolit totéž, ujdc-li tento kraj Gallic
troštu.
A tak když si Caesar uvědomoval, jak téměř všichni
Gallové rádi mysli vůbec nn změnu, že se při své neslá*
losti rychle nadchnou pro válku, že pak lidé vůbec mají
žhavou lásku k svobodě už vrozenu a v nenávisti nesvo­
bodu poroby — usoudil, že vojsko musí rozdělit a rozlo­
žit do ještě větší šíře, dřív než se ke spiknutí sjednotí ještě
víoe gallských kmenů.

ÚKOLY CAESAROVÝCII LEGÁTÚ

11/ Pošle proto legáta Tita Labiena s jezdectvem do

dseiní Tréverů, kteří jsou řece Rýnu nejblíže. Nařídí mu,
wby uavštívil také Rámy i ostatní Belgy a udržoval je
v poslušenství; a Germánům, které prý si Gallové zavolali
un pomoc, aby bránil přepravit se na lodích přes řeku,
kdyby se snad o to pokoušeli.
Publia Crassa pošle s dvanácti kohortami legionářů
« s velikým poétem jízdy do Akvit&nie, aby tamní kmeny
neposílaly do Gallie pomocná vojska a aby se tak mocné
kmeny nespojily.
Legáta Quinta Tituriu Sabina pošle a třemi legiemi
k Vendům, Koriosolitům a Lexoviům, aby jednotlivě
vásal jejich síly, nedopouštěl jejich spojení.
Decima Bruta mladšího učiní velitelem loďstva a
grtlUkýoh lodí, kterým poručil sjeti se z Piktonska, San-
l<m»ku u z ostatních uklidněných krajů, a dá mu rozkuz
ptniil proti Venctům, jak jen bude moci. Sám tam zuiníří
« psliini sbory.
100 CAESAR

PŘÍMOŘSKÁ MÉST A A LOĎSTVO

VENETÚ

12/ Taková byla obyčejné poloha venetských hraze­

ných sídlišť: Ležela na samém konci ostrohu nebo mysu,
takže ani po zemi k nim nebylo přístupu, kdykoli se
z širého moře přiliv přivalil — a to se dálo dvakrát denně,
každých dvanáct hodin —, ani po vodě, protože lodi vrá­
žely zase na mělčinu, když příliv opadal. A tak obojí
bránilo dobýváni venetských měst. A jestli se snad oble­
žení cítili kdy zdoláváni mohutností oblčhacích staveb,
když moře bylo zatlačeno náspem a hrázemi a násep
i hráze byly vyhnány do výše hradeb, a jestliže proto za­
čali již zoufat nad tím, že se udrží, pokaždé přirazil ve­
liký počet lodí, jichž měli k použití dost a dost, a na nich
odváželi všechen svůj majetek i sami se utíkali do nej-
bližších sídlišť. Tam pak se znovu bránili ve stejně výhod­
né poloze. A prováděli to skoro celé léto tím snadněji,
že naše lodi byly zdržovány bouřemi a že vůbec byla pro
nás nejvýš obtížná plavba po šíroširém, otevřeném moři,
za mocného vlnobití. A přístavů ke všemu pořídku, ba
skoro žádné.
13/ Lodi Venetů jsou totiž stavěny takto a s takovouto
výstrojí: Spodek lodní hodně plošší než u našich lodí, aby
snáze zdolávaly mělčiny a odliv. Příď a rovněž zád znač­
ně vyvýšená, přizpůsobeny tak síle vlnobití a bouří. Lodi
celé byly z dubu a vydržely sebeprudší nápor bouře a ne­
pohody. Příčná břevna — nosníky palub, trámce to na
stopu tlusté — byla přibita železnými hřeby palec sil­
nými. Kotvy místo na lánech uvázány na řetězech. Místo
plachet surové kůže a měkce vydělané jirchy, buď že ne­
měli len a neuměli ho užívat, nebo že si myslili — což je
pravděpodobnější—,že není dost dobře možná, aby plach-
tv vydržely tak prudké bouře Oceánu a tak mohutné ná-
 KNIHA ni 1U1

póry větrů a aby jen plachty zvládly lehce tibu lodních

obrů.
S těmito loďmi se ulkávalo naše loďstvo za takových
okolností, Žo je předčilo jedině rychlostí a veslováním,
uvšak všecko ostatní zařízení bylo u venctských lodí
vzhledem k přírodnímu prostředí a k náporu bouři vhod*
nějlí a přiměřenější. Ani zobcem totiž nemohly jim naše
škodit — tak pevně byly z dubu budovány — ani kopím
dostřelit nebylo snadno pro jejich výšku, pro niž také ne*
duly se právě pohodlně přidržovat hákem a slézat. A
krom toho, kdykoli se rozzuřila vichřice a lodi se daly
po větru, i bouři snášely snáze i na mělčinách vázly « men­
ším nebezpečím, ba při odlivu hnány zase zpět nic se nc*
bály skulnutého dna a úskalí. Naše lodi naopak, musila
trnout strachy, každou chvíli Že stihne nějaká taková
poliroma.

CAESAROVO VÍTĚZSTVÍ
V NÁMOŘNÍ bitvě

14/ Caesar dobyl sice už několika takových hrazených

sídlišť. Ale shledal, že k ničemu nevede dávat sí takovou
práci, když nemůže nepříteli ani zamezit útěk z dobytého
města, ani mu uškodit. I rozhodl so počkat na loďstvo.
Jakmile se sjelo a sotvaže je nepřátelé shlédli, vy*
jelo na dvě stě dvacet jejich lodí k boji zcela pohotových
a výstrojí všeho druhu dokonale vybavených ven z pří*
stavu a seřadilo se čelem proti našim k boji.
Ale ani velitel celého našeho loďstva Brutus, ani
vojenští tribunové a setníci, jimž byly jednotlivé lodi
přiděleny, nevěděli si stále ještě dosti rady, co činit, ja­
kým způsobem boj zahájit. Že totiž není možná nepřá*
lidským lodím uškodit zobcem, tu zkušenost už měli.
I kdyi si na svých lodích vztyčili věže, přece jen je pře*
10» CAZ9AR

sáhovaly ještě svou výškou zádi nepřátelských lodí, takže

naši je nemohli ze svého nižšího postavení dost úspěšně
ostřelovat, kdežto střely Galiu dopadaly na nás z výšky
prudčeji.
Jediné zařízení našimi napřed připravené osvěd­
čovalo se nám jako vcltní užitečné — srj>y s ostře nabrou­
šenou Špičkou, nasazené na dlouhých tyčích a dohře k nim
připevněné, tvarem no nepodobné srpovilým hákům na
kořeni hradeb. Lana připevňující ráhna ke stčžňům byla
jimi zachycena, přitažena a nakonec zpřetrhána tím, že
plavidlo bylo vesly rozehnáno. Noto ráhna padala nutně
dolů, takže stržením plachet a lanoví, na nichž závisela
všecka naděje goilských lodí, rázem byla tatam i jakákoli
upotřebitelnost plavidla v boji.
Pak už závisel boj jen na osobní statečnosti. Tou
naši snadno předstihovali nepřítele, a to tím spíše, že se
bojovalo před zraky Caesara a všeho vojska, takže Žádný
trochu jen statečnější výkon nemohl ujít pozornosti.
Všecky kopce a výšiny, odkud byl zblízka rozhled po
moři, byly totiž obsazeny naším vojskem.
15/ Kdykoli byla rahna, jak už jsme vyložili, stržena,
obklíčily pokaždé dvě i tří naše lodi jednu nepřátelskou
a vojáci vší mocí usilovali dostati se na ni. Když to po­
čínání barbaři zpozorovali, když už takto ztratili značný
počet lodí a neviděli proti tomu pražádnou pomoc, usi­
lovně se namáhali spasit se útěkem. A už měli lodi
obráceny směrem, kum vál vítr, když tu nastalo pojed­
nou takové bezvětří a tišina na moři taková, že s loďmi
nemohli z místa. A zrovna to nám přišlo zvláště vhod, aby­
chom hoj skoncovali. Neboť naši loď po lodi dostihovali
a dobyli jí, takže pramálo jich z celého toho množství
teprve pod záštitou noci dosáhlo břehu. Bojovalo se to­
tiž asi od čtvrté hodiny denní až do slunce západu.
 KNIHA III ltfft

VYHLAZENI VENETÚ

16/ Tou bitvou se skončila válka s Vencty a s celým

přímořím. Neboť se jí zúčastnilo všecko mládí i všechno
už pokročilejšího veku, pokud pro svou rozvážnost se
těšilo jaké vážnosti. A také tam shromáždili vjedno všec­
ky své lodi, co jich kde bylo. Ztrativše je nevěděli zbylí
Venetové ani kam so obrátit, ani jak svá sídliště hájit.
I vzdali se Caesarovi se vším všudy. Caesar pak se rozhodl
potrestat je tím přísněji, aby práva vyslaneckého dbali
barbaři napříště tím pečlivěji. Proto dal celý jejich senát
popravit a ostatní prodal do otroctví.

VALKA SAMKOVA S VENELLY

SABINUS SE DR?,I V TÁBOftE

17/ Zatímco se toto dálo ve Vcnetsku, dorazil Quintns

Tilurius Sabinus s brannými silami, které dostal přidě­
leny od Cacsara, do území Vcncllů. Těm stál v čele Víri-
dovix, a nadto měl vrchní velení nade všemi těmi odboj­
nými kmeny, z nich postavil řádné, cvičené vojsko a po­
volal početné zástupy branců. K tomu právě v několika
lěch dnech po příchodu Sabinově vyvraždili Aulerkové
Khuróvičtí a Lexoviové své řady starších, kteří nechtěli
odboj schválit, zavřeli brány a spojili se s Viridovikem.
Krom toho se tam slezly zc všech koutů Callie celé houfy
ničemů a zlotřilců; naděje na plen a kořist i dravá chtivost
války odváděla je od obděláváni polí a pravidelné denní
práce.
Sabinus se klidně držel v táboře na místě po každé
■Íránce vhodném, kdežto Yiridovix, utábořiv se proti
•iAhmi ve vzdálenosti dvou mil, vyváděl denně své síly
ph«d tábor a nabízel mu boj, takže Subinus nejen u nepří-
li<lo upudal už v opovržení, nýbrž i u vlastních vojáků
104 CAESAR

dokonce se stával terčem leckterého kousavého úštěpku.

Budil dokonce takový dojem, že má strach, že se nepřáte­
lé odvažovali už po sám val našeho tábora. Sabinu» to
dčlal proto, že soudil, že zastupující legát se nemá pouštět
do rozhodného zápasu s takovou nepřátelskou přesilou,
zvláště neobli přítomen vrchní velitel, ledaže by mu přá­
lo vhodné bojiště nebo okolnosti obzvlášť příznivé.

SABINUS OKLAME VENELLY

18/ Toto domnění, že se bojí, u nepřátel dost a dosti

utvrdiv, vybral si Sabinus z těch, jež měl s sebou k po­
mocným službám, jakéhos vhodného a chytrého člověka,
Galia původem. Bohatými dary a ještě většími sliby zís­
ká jej pro to, aby přešel k nepříteli, a zasvětí ho do svého
plánu. Goll přejde k Venellum, vydávaje se za zběha, líčí
jim strach u fifmanů, vykládá, jak zle jo tísněn od Ve-
netů Caesar sám. A když nejpozději, tedy prý příští noci
vyvede Sabinus vojsko tajně z tábora a potáhne Caesa-
rovi na pomoc. Jen ho vyslechli, vzkřiknou všichni jako
jeden muž, že takovouhle příležitost věc se zdarem skon­
covat nesmějí propást. Vzhůru tedy na táboří
K takovému rozhodnutí pohádalo Gally mnoho vě­
cí: Sabinovo váhání ve dnech právě minulých; zběbovo
tvrzení; nedostatek potravin, o něž se VeneUové posta­
rali ledabyle; naděje v úspěch války venetské. A konečně
to, žc lidé rádi věřívají tomu, co si přeji. To vše je vedlo
k tomu, že Virídovika a ostatní vůbec nepustí zc shromáž­
dění dřív, než od nich dosáhnou dovolení, aby se chopili
zbrani a pospíšili na římský tábor. A když dovolení už
měli, celí rozradostněni, jako by vítězství měli už jisté,
posbírají klestí a proutí, aby jím vyplnili římské příkopy,
a vyrazí k římskému tábora.
 KNIHA lil 105

PORÁŽKA VENELLÚ

19/ Tábor byl umístěn na výšině od úpatí povlovně

stoupající v délce asi jedné míle. Sem úprkem zamířili,
aby Římanům bylo popřáno co nejméně času vzpamato­
vat se a ozbrojit* a doběhli proto bez dechu. Sabinus po­
vzbudí své vojáky u pak jim dá znamení k boji, tak tou*
žebně očekávané. Na nepřítele, zatíženého břemenem,
jež vlekl, dá rozkaz vyrazit náhle dvěma branami.
Příhodnost bojiště, nezkušenost a úplná vyčerpá*
nost nepřítele, chrabrost našich vojáků, cvik získaný
v dřívějších bitvách, to vše způsobilo, žc nepřítel nevydr­
žel jediného našeho útoku a hned se dával na útěk. A jak
tak byli obtíženi břemeny a tím neschopni obrany, dosti­
hovali je naši plui čerstvých sil a velký počet jich pobili.
Ncčetný zbytek stíhala a dostihovala jízda, takže živých
zanechala jeQ něco málo těch, jimž se poštěstilo na útěku
vyváznout.
A tak současně dostal zprávu Sabinus o bitvě ná­
mořní a Caesar o vítězství Sabinově. A všecky kmeny
so hned vzdaly Tituriovi. Neboť jako je duch gallský
vznětlivý a rychle se rozhoduje pustit do války, tak zase
je mysl jejich změkčilá a pramálo odolná, aby snášela
porážky.

VÝPRAVA CRASSOVA DO AKVITÁN1E

PORÁŽKA SOCIÁTÚ

2tí) Asi stejnou dobou dorazil Publius Crassus do Akvi-

tánin, kterou, jak už řečeno, nutno odhadovat na dobrou
třetinu Gallie jak co do její rozsáhlosti, tak počtu oby­
vatelstva. Tam si Crassus uvědomoval, že má vést válku
zrovna v těch krajích, kde před několika lety bylo vojsko
římské poraženo a kde padl velící mu legát Lucius Vale-
IM CAESAR

rius Pracconinus; odkud dále mohl prchnout sám prokon-

sul Lucius Mantiua jen za cenu ztráty všeho vozatajetva.
To bylo Crassovi vážnou výstrahou, aby si vod) s mimo·
řádnou ohezřelostí.
A tak se postaral o řádné zásobování* sebral po­
mocné shory a jezdectvo* jmenovitou výzvou povolal si
k nové službě mimoto mnoho statečných mužů z Tollósy
a Carcasonu a Norbónu, což jsou obce gallské provincie*
nejhližŠÍ sousedé* s Akvitánií přímo hraničící. Nato za­
vedl své vojsko do území Sociátů. Když Sociáté zvědě­
li o jeho příchodu* shromáždili velké branné síly, a
jízdu, v níž byla hlavní jejich moc a síla, poslavše napřed,
napadli náš voj hned na pochodu a svedli nejprv bitvu
jezdeckou. Když pak byla jejich jízda obrácena na útěk
a naši ji pronásledovali, objevili se pojednou i se svými pě­
šími zástupy, které měli umístěny v záloze v hlubokém
úvalu. Jimi udeřili na naše rozptýlené a boj zase obnovili.
21/ Bojovalo se dlouho a úporně. Sociátové si totiž
ve svém sebevědomí z dřívějších svých vítězství myslili*
že na jejich osobní statečnosti záleží záchrana celé Akvi-
tánie. Naši zase si přáli* aby se ukázalo, co dokáží i bez
vrchního velitele, bez ostatních legií, pod mladičkým vůd­
cem. Konečně se nepřátelé, utrpěvše těžké ztráty, přec
jen dali na útěk.
Mnoho nepřátel bylo na útěku pobito. Nato so Cras-
sus pustil hned z pochodu do dobývání hrazeného města
Sociátů. Když se však statečně bránili* začal proti hrad­
bám posouvali kryty a obléhací věže. Oni se hned po­
koušeli o výpad, hned zas hnali podkopy pod náš obléhací
násep a pod kryty* v čemž jsou Akvitánové nad jiné zka­
ženými mistry* protože jsou u nich na mnoha místech
rudné doly a kamenné lomy. Jakmile však poznali* že
pro bedlivost našich těmito prostředky nic nesvedou* po­
šlou ke Crassovi posly a prosí* aby přijal jejich podrobení.
 KNnutn 107

Dosáhli toho a odevzdají zbraně, jak jim rozkázáno.

22/ Zatímco pozornost našich všech byla upjata na
odevzdávání zbraní, pokouší se vrchní vůdce nepřátel
Adiatuanus na jiné straní města učinit výpad a šesti
sty oddanými druhy — zaslíbenci — Gallové je nazývají
solduríi. A ti tak si slíbili a smluvili, že ze všeho, co je
v životě příjemného, se těší společně a tím, komu se oddali
přátelstvím, a potká-li zas tohoto nějaká pohroma, bud
s ním sdílejí společně tu ránu osudu, nebo ho i v smrti
provázejí, sami si život berouce. A dosud, kam až lidská
paměť sahá, jediný se nenašel, aby sv zdráhal zemřít,
když násilím sešel ze světa ten, jemuž sc zaslíbil přátel·
stvím. — S těmito tedy „druhy na život i na smrt“ po­
kusil se Adiatuanus o výpad. Ale když se na pokřik, který
se zdvihl u toho úseku hradeb, sběhli naši do zbraně a
došlo tak k prudkému boji, byl zatlačen zpět do města.
Přesto však dosáhl u Crassa toho, že se mohl vzdáti za
stejných podmínek jako oBtatní.

PORÁŽKA VOKÁTŮ A TARUSÁTÚ

23/ Když převzal Grussus zbraně i rukojmí, vytrhl do

území Vokátů a Tarusátů. Na barbary zapůsobilo moc­
ně* že v několika málo dnech potom, co přitáhlo římské
vojsko, dobylo hned — jak bezpečně zvěděli — města
dobře opevněného jak přirozenou polohou, tak i lidskou
rukou. I začali posílat na všecky strany poselstva, sjed­
návat pod přísahou spojenectví pro boj, vyměňovat sí
navzájem rukojmí, sbírat branné síly. Pošlou posly také
k těm kmenům Přední Dispánie, kterou sousedí a Akvitá-
uit; odtud volají též pomocné sbory a vůdce.
Po jejich příchodu pokoušejí se vést válku s velkým
"‘I •alem a nasazením velikých sil. Za vůdce pak zvláště
Jsou vybráni lidé, kteří válčívali celá léta po boku Quinta
108 CAESAR

Sertoría a požívali proto pověsti velmi zkušených a zna*

lých vojáků. Ti začnou po zvyku národa římského vybí*
rat tábořižtč, stavčt opevněný tábor, odřezávut naše od
zásobovacích cest.
Když tedy Crassus viděl, žc se jeho síly pro nízký
stav mužstva nedají zrovna snadno rozdělovat, a nepři*
tel zatím se volně rozbíhá krajem, obsazuje cesty, a přitom
ještě v táboře zanechává dostatečně silnou posádku a pro*
to právě se nám s nemalými obtížemi opatřuje obilí
i jiné potřeby, kdežto nepřátel den ze dno přibývá —
usoudil, že se už nesmí déle otálet s rozhodnou bitvou.
Předložil věc válečné radě, shledal, že všichni jsou s ním
stejného názoru, i ustanovil bitvu na zítřek.
24/ Za svítání vyvedl před tábor všecky své síly, zřídil
z nich dvojitý šik tak, že do jeho středu zařadil pomocné
sbory, a pak čekal, co se rozhodne podniknout nepřítel.
Ten sice soudil, že při své početní převaze, při své staré
slávě válečné a při malém počtu našich jistě svede bitvu
se zdarem. Přesto však měl za bezpečnější dosíci vítězství
beze ztrát, jen obsazením cest a odříznutím přísunu zá*
sobování. A dajf-li se Římané pro nedostatečné zásobo*
vání na ústup, zamýšlel vrhnout se na ně za pochodu, boje
neschopné a pod tíhou osobních zavazadel hodně na mysli
pokleslé. Ten plán vůdcové schválili a nepřítel se držel
v táboře, třebaže Římané vyvedli svá vojska před tábor.
Tyto nepřítelovy plány Crassus prohlédl. Svým vá*
háním a budě dojem, že se bojí, nadchl nepřítel naše jen
ještě více k boji. Ode všech bylo slyšet hlasy, že se už déle
nemá čekat e útokem na nepřátelský tábor. Povzbudil
tedy své, a jak si všichni přáli, zamířil s nimi k nepřátel*
skému táboru.
25/ Tam jedni zahazovali příkopy, druzí deštěm střel
zaháněli obránce z válu a z opevnění na něm. Mužstvo
pomocných sborů, na něž Crassus pro boj mnoho nespo*
 KNIHA III 109

léhal, budilo zdání a dojem, že bojuje, dopravujíc našim

kamení a Btřely, snášejíc drn k budování náspu. Rovněž
nepřítel však bojoval vytrvale a nebojácně a jeho střely,
metané z výšky, nemíjely se cíle. A tu naši jezdci, objedše
nepřátelský tábor, hlásili Crassovi, že tábor není na straně
zadní brány tak pečlivě opevněn a že je tam snadno pří­
stupný.
26/ Crassus vybídne své jízdní důstojníky, aby své muž«
stvo bohatými odměnami a přípovčďmi podnítili k stateč­
nosti, n vysvětlí jim, co si přeje mít provedeno. Důstoj­
níci vyvedou podle jeho rozkazu z našeho tábora kohorty
zanechané tam k jeho ochraně a námahou boje dotud ne­
vysílené a vedou je delší oklikou, aby je nepřítel z vlast«
uího tábora nemohl zahlédnout!, až k zadnímu jíž zrnině«
němu opevnění nepřátelského tábora, zatímco zraky a
pozornost všech byly upoutány k boji vpředu. Dorazivše
latu hezky rychle, pobořili ono opevnění a stanuli v nepřá­
telském táboře dříve, než je nepřítel mohl dobře zhlédnout
a poznat, co se vlastně děje.
Tu však již naši zaslechli z té strany křik boje, jejich
sily se vzpruŽily, juk už se stává, když vzroste naděje na
vítězství; i začali dorážet tím prudčeji. Nepřátelé, ze všech
stran obklíčeni a pozbyvše vůbec veškeré naděje, skákali
v zoufalém chvatu přes táborová opevnění dolů a hleděli
se spasit rychlým útěkem. Po široširých pláních stíhala je
na*» Jízda úspěšně a vrátila se do tábora až pozdě v noci.
Z padrsAli tisíc celkového počtu ozbrojenců, které so
pinllv luiiloovérných zpráv zešly z Akvitánie a hispánského
h aiiinhi iaka, zůstala naživu sotva čtvrtina.
·'// Na zpiávu o léto bitvě vzdala so většina Akvitá-
ol«· ( «iiMMitvl a sami od sobe mu posílali rukojmí. Byli to
l ai heliové, Bi|tcrriúnové, Ptiániové, Vokátové, Tarueáté,
I limAié, Galové, Auskové, Garunnové, Sibuláté, Kokosá-
lé Iru něco málo ncjvzdálcnéjších kmenů opominulo tak
no CAESAR

učinit. Spoléhali na roční dobu — zima totiž byla tu co

nevidět.

CAESAR TÁHNE PROTI

M0R1NÚM A MENAPIÚM

28/ Asi v téže době* ačkoli léto bylo už skoro u konce*

přece vedl Caesar vojsko ještě proti Morínům a Menopiům.
Celá Gallie byla totiž uklidněna* jen tito zbývali* Že dosud
setrvávali ve zbrani a ještě nikdy k němu nevyslali posly
jednat o mír. Sám soudil z dohadu* že tu válku rychle skon*
cuje. Avšak tito kmenové počali vést válku zcela jiným
způsobem než ostatní Gallové. Viděli totiž* že i ncjmoc·
nější kmeny* které se s Caosarem utkaly přímým bojem*
byly od něho poraženy a podrobeny. A protože sami měli
rozsáhlé lesy a bažiny* ukryli se tam se vším všudy.
Když Caesar dorazil na začátek těch lesů a dal bu·
dovát pevný tábor* nepřítel se zatím vůbec neukázal.
Ale když se už naši po skupinách rozešli po své práci*
vyrazil pojednou na všech stranách z lesa a podnikl na
naše útok. Naši se chopili rychle zbraní* zahnali nepřítele
opět do lesů a pobili ho značný počet. Ale pronásledujíce
ho příliš daleko lesem v kraji hodně neschůdném, utrpěli
sami také nějaké ztráty.
29/ Po všechny dny potom dával Caesar prosekávat losy
průsek, a aby nebyl na vojáky beze zbraně a nic ne*
tušící možný žádný útok z boku* dával všecky pokácené
kmeny skládat směrem proti nepříteli a kupit je v záseky
po obou bocích tábora jako ohradu.
S neuvěřitelnou rychlostí byl v několika dnech vy·
kácen les ve velkém rozsahu, v našich rukou byl již nepři·
telův dobytek a zadní části vozatajstva, nepřítel sám
prchal hloub a hloub do lesů. Vzápětí však se rozpoutaly
takové bouře, že se v práci musilo ustat a že pro trvá-
 KNIHA III lil

lé lijáky nebylo již možná držet vojáky jen ve stanech.

1 dal Cacsar zpustožit všecka pole nepřátel* vypálit
jejich vsi i osamělé dvorce* pak odvedl vojsko zpátky
a rozložil se po zimních táborech v území Aulcrků, Le-
xoviů a rovučž ostatních kmenů* které proti němu v po*
slední době válčily.
112 CAESAR

KNIHA IV

BOJ S ÚS1PETY A TENKTUERY

1/ V zimě nato — byl to rok konsulátu Gnaca Porapeia

a Marka Crassa — přešli germánští Úsipctové a rovněž
Tenkthcři ve velikém počtu řeku Rýn, a to nedaleko
moře, do něhož se Rýn vlévá. Důvodem k tomu jim bylo,
že je Suébové už léta znepokojovali, válkou tiskli a brá­
nili jim tak v polním hospodářství.

MRAVY SUÉBÚ

Kmen Suébů je daleko největší a nejbojovnější ze

vžech Germánů. Mají prý sto žup, z nichž vysílají po tisíci
ozbrojenců každá rok co rok za bránice na válečné výpra­
vy. Ostatní zůstanou doma a starají se o svou vlastní vý­
živu i výživu bojovníků. Příštím rokem se obojí vystřída­
jí, kdo loni hospodařili doma, jsou letos bojovníky a loňští
bojovníci hospodaří zase doma. Takto se nepřerušuje ani
polní hospodářství, ani znalost a cvik v umění válečném.
Ale soukromého vlastnictví půdy a oddělených polností
u nich vůbec není ani se nedovoluje nikomu, aby zůstával
déle než rok hospodařit na jednom místě.
Obilím se však ani mnoho neživí, nýbrž většinou
mlékem a masem dobytka. Hodně času věnuji lovu. Takto
při jednoduché stravě, denním cvičení a naprosté volnosti
života — protože, nepřivyknuvše od dětství ani povin­
nosti žádné ani kázni, docela nic nečiní proti své vůli —
jim přibývá síly a jejich lidé dorůstají ohromných, mo­
 KNIHA (V 113

hutných postav. A k takové to dovedli otužilosti, že v pod­

nebí nesmírně studeném nenosí vůbec šat kromě kožiřín —
a ty ještě jsou tak krátké, že valná část těla zůstává ne­
kryta. A jací otužilcil Jen v řekách se koupou!
2/ Kupcům dovolují přicházet do země spíše, aby
měli komu prodat kořist z války, než proto, že by se jim
chtělo nějakého dovozu. Ba ani tažné koně, v kterých
Callové mají zvláštní záliba a opatřují si je i za drahé
peníze, nedovážejí si Germáni k své potřebě, nýbrž do­
sahují denním cvičením toho. Že koně domácího jejich
chovu, takto malé a nevzhledné plemeno, jsou schopni
nejvyššího výkonu.
V jezdeckých bitvách často seskakují z koní a bo­
jují opěŠalí. Koně mají naučeny, že se jim z toho místa na
krok nehnou, a když je toho potřebí, uchylují se zas rych­
le zpátky ke koním. A nic se podle jejich mravů nepokládá
za větší hanbu a slabošství než užívat sedla. Proto se
i sebemenší jejich hlouček odvažuje na sebevětší počet
jezdců na sedlaných koních.
Dovážet víno naprosto netrpí, protože myslí, že
zohoulostivuje a oslabuje odolnost proti útrapám.
3/ Pro svůj kmen pokládají za největší slávu, táhne-li
se v rozloze eo nejširší od jejich území pásmo neobdělá­
vaných pozemků. Je prý to důkazem, že veliký počet kme-
uů noraohl odolat jejich moci. A tak prý skutečně z jedné
strany Suébů leží pustého pole neobdělaného na šest set
mil. Na druhé straně nejblíže k nim obývají Ubiové, je­
jichž kmen býval kdysi bohatý a kvetoucí — podle toho
ovšem, jak to chápou Germáni. A Ubiové jsou o něco
vyspělejší než ostatní téže kmenové skupiny, protože sa­
hají až k Rýnu, že je hojně navštěvují kupci a že sami pro
hlitkost Gallie přivykli už gallským mravům. Ač se o to
v mnoha válkách Suébové pokoušeli, Ubie pro velikost
a váhu toho kmene z jejich území vyhnat nemohli. Přesto
114 CAESAR

však si je učinili poplatnými, snížili o mnoho jejich váž­

nost i zeslabili sily.

VPÁD ÚSIPETŮ DO MENAPIJSKA

4/ V stejném postavení byli Úsipetové a Tcnktheři,

o nichž již byla zmínka. Hezkých pár let odolávali nápo­
rům Suébů, nakonec však přec jen byli ze svých rolí vy­
hnáni, tloukli se celá tři léta Germánil z kraje do kraje,
až došli konečně k Rýnu tam, kde sídlili Menapiové. Ti
měli po obou březích Rýna pole, osamělé dvorce i vesnice.
Ale vyděšeni příchodem takové síly lidu, vyklidili dvor­
ce, jež mívali za řekou, rozložili po tomto — levém —
břehu Rýna strážné oddíly a bránili Germánůxn přecházet
přes řeku.
Úsipeti zkoušeli to všelijak, ale ani mocí nemohli si
vynutit přechod, nemajíce lodí, ani zas pro stTáŽe Mena­
piů tajně přejit Rýn. 1 vydali se naoko jakoby zpátky do
svých dosavadních krajů a sídel. UrazivŠe tak tři dui
cesty otočití zase zpět, urazili celou tu cestu za jedinou
noc na koních, a nic netušíc! Menapie znenadání přepadli
jízdou. Ti se totiž, dostávše od zvědných oddílů zprávy
o odchodu Germánů, přestěhovali beze všeho strachu
zase do svých vsí za Rýn. Úsipetové je pobití, zmocnili se
jejich lodí a přepravili se na nich přes řeku dřív, než o tom,
co se děje, vůbec co zvěděla ta část Menapiů, která byla
před Rýnem. Úsipetové obsadili všecky jejich dvorce
a žili zbytek zimy z jejich zásob.

CAESAROVY PŘÍPRAVY K VÁLCE

5/ O těchto věcech byl Caesar dobře zpraven. Maje

však i obavy z nestálosti gatlské, protože Gallové jsou
ve svých rozhodnutích vrtkaví a skoro vždy přeji pře*
 KNIHA IV 11S

vratným změnám, usoudil, žc nesmí na Gally v ničem spo­

léhat. Gallové mají totiž ve zvyku zastavovat i pocestné
— dokonce i proti jejích vůli — a vyptávat sc jich, co
lulo z nich a o čem slyšel nebo zvěděl; i kupec v městech
lid rád obstupuje a pobízí vypravovat hezky nahlus houfu
posluchačů, z kterých končin přicházejí a co tam zvěděli.
Podle takových zpráv a spíše povídaček rozhodují pak
často o věcech nejvýš důležitých. Těch rozhodnutí musí
hned vzápětí litovat, protože dávají na nezaručené poví«
dačky a jejich zpravodajové jim odpovídají většinou jen
smyšlenkami podle toho, co, zdá se jim, si zvídavci sami
přejí.
6/ Znaje nž dobře tento gallský zvyk, vydá se Caesar
k vojsku dřív než obyčejně, aby se nepotkal později s vál­
kou těžší. Když tam dorazil, shledal, že se stalo, co tušil:
některé gallské kmeny vyslaly posly ke Gcrmánům a vy­
zvaly je, aby odtáhli dál od Rýna hloub do Gallie. Všecky
Jejich požadavky že prý splui. Zlákáni těmi vyhlídkami
podnikali už Gcrmáni nájezdy ještě šíř i dál a pronikli až
do území Eburónů a Kondrúsů, což jsou chráněnci Tré-
verů.
Caesar povolal k sobě předáky gallské, ale uznal
aa vhodné v tajnosti a pro sebe si nechat, co už zvěděl.
Upokojil je jen a dodal jim mysli, uložil sebrati jezdectvo
a (»hlásil své rozhodnutí vésti válku s Germány.
7/ Opatřiv zásobováni a po skončení odvodů jízdy
dal sc na pochod do těch krajů, kde, jak slyšel, Gcrmáni
Jsou. Když byl od nich vzdálen už jen několik dní pocho­
du, přišli od nich poslové s touto řečí: Germáni prý sice
první nezačínají válku proti národu římskému, ale také se
nezdráhají bít se s ním, jsou-li drážděni, protože mají už
pn předcích zděděný zvyk postavit se na odpor každému,
kdo válku začíná, hudsi kdokoli, a nikoli doprošovat se.
lulo však prý přece prohlašuji: do Gallie přišli proti své
116 CAESAK

vůli, vypuzeni z domova. Chtějí-li Římané být a nimi za·

dobře, mohou prý být zase oni jim užitečnými přáteli.
Buď ať jim Římané pole přiděli, anebo nebrání tomu, aby
podrželi polnosti, jcŽ si sami zabrali se zbraní v ruce.
Suébům jedině prý ustupují v prvenství, s těmi však se
nemohou měřit ani nesmrtelní bobové. Jinak prý není už
na světě nikoho, koho by nemohli přemoci.
8/ Na to odpověděl Caesar, eo uznal na tu chvíli za
vhodné. Řeč jeho vyzněla v ten smysl, že je mu naprosto
nemožno žít s nimi v přátelství, chtějí-li zůstat v Gallii.
Jednak prý není správné, aby zabírali území cizí, kdo
vlastního nebyli s to uhájit. Jednak zas není v Gallii vůbec
volných pozemků, jež by bez ukřivdění jiným mohly být
komu dány, a zvláStě tak velikému množství lidí. Ale smě«
jí prý se, chtějí-li, usadit v území Ubiů, jejichž poselstvo
je právě u něho se stížností na Suéby a jejich příkoří a se
žádostí o pomoc. To prý on už pro ně na Ubiích vymůže.
9/ Poslové nato prohlásili, že o tom podají soukmenov*
cům zprávu a že se vrátí k Caesarovi za dva dny, až ei věc
rozváží. A požádali bo, aby zatím nepostupoval blíže
k nim. Ale Caesar prohlásil, ani v tom Že jim nemůže vy­
hovět. Měl totiž zjištěno, že valnou část své jízdy vyslali
před několika dny až do území Ambivaritů za Mosu, aby
tam plenili a sháněli obilí. Soudil tedy, Že čekají na tu
jízdu a odtud že ty průtahy.

O ŘECE MOSE

10/ Řeka Mosa vytéká z hor Voseg, jež leží v území

Lingonů, přijme už v dolním toku jedno rýnské rameno,
Vakal zvané, vytváří pak ostrov Batávů a vleje se do
Rýna ve vzdálenosti nikoli větší než osmdesát mil od
Oceánu.
Rýn pak vyvěrá na území Leponciů, alpského to
 KNIHA IV 117

kmnno, a v dlouhém toku prudce se valí přes území Ne*

metů, Helvéciů, Sékvanů, Mediomatriků, Triboků, Tréve-
rů, a když se blíží k Oceánu» dělí se ve značný počet ramen
a vytváří tak mnoho velikých ostrovů. Většinu z nich
obývají divoké barbarské kmeny» z nichž některé se živí
jenom rybami a ptačími vejci — aspoň se tak proslýchá.
Pak ústí Rýn četnými rameny do Oceánu.

VYJEDNÁVÁNI
A JEZDECKÁ BITKA

11/ Když už byl Caesar od nepřítele vzdálen ne více

než dvanáct mil, vrátí se k němu, jak ujednáno, jejich
poslové. Setkali se s ním na pochodu a prosili snažně, aby
dále nepostupoval. Když toho na něm nedosáhli, žádali,
aby aspoň svému jezdeckému předvoji poslal napřed vzkaz
a zdržel jej od boje. Jim pak aby umožnil poslat poselstvo
k Ubiům. Zaručí-li se jim předáci a senát ubijský přísežně,
přijmou prý i oni — prohlašovali — návrh Caesarův.
K vyřízení těchto věcí jen ať prý jim dá Caesar lhůtu tří
dnů.
Toto v&ecko, soudil Caesar, má zase jenom ten účel,
aby se jejich nepřítomná jízda mohla v té třídenní lhůtě
vrátit. Přesto věak jim dal své slovo, že ten don už nepo-
stoupí dálo než Čtyři míle, a to ještě jen pro zásobováni
vodou. Tam ať prý se zítra k němu dostaví v počtu co nej-
hojnějším, aby mohl o jejich požadavcích rozhodnout.
Zatím k velitelům, kteří byli se vší jízdou napřed v před·
voji, pošle se vzkazem, aby nepřítele k boji nevyzývali,
a budou-U snad vyzýváni sami, aby se k boji nedávali
»1 dmout, pokud by on sám a celým vojskem nepřišel
blíže.
12f Nepřátelé neměli sice jezdců víc než osm set — ti,
kleli byli za Mosou opatřovat obilí, se totiž ještě nevrátili;
llu CAESAK

jakmile však shlédli naše, vrhli se rychle na ně, třebaže

jich bylo celých pit tisíc, a uvedli je ve zmatek. Naši
totiž neměli žádné obavy, protože nepřátelští poslové ode·
žli od Cacsara krátce předtím a na ten den si vyžádali pří­
měří. A když naši znovu kladli odpor, seskákati po avém
zvyku z koní, opěšalí probodávali našim koně mečem od*
spodu, mnoho našich z koní strhli a ostatní obrátili na
útěk. A hnali je před sebou tak poděšené, že se nezasta-
vili, teprve až dojeli na dohled našeho vojska na pochodu.
V té bitvě padlo z našich jezdců ětyřiasedmdeaát,
mezi nimi Piso Akvitánský, muž z nejstatečnějších a z ro­
diny velmi vznešené. Jeho děd býval králem svého kmene
a naším senátem byl poctěn názvem „přítele**. Tento
Piso jel na pomoc svému bratru sevřenému nepřátelí,
vytrhl jej z nebezpečí, sám však spadl a raněného svého
koně a bránil se, pokud mohl, statečně. Když obklíčen
a ranami poset klesl, uviděl to z dálky jeho bratr, který
stěží jím zachráněn ustoupil již z bojiště, pohodl hned ko*
ně, vrhl se na nepřítele a také padl.

PORÁŽKA ÚSIPETÚ A TENKTHERÚ

13/ Po této bitvě soudil Caesar, že už nyní nesmí ani

v slyšení přijímat posly, ani vyjednávat s lidmi, kteří
lstivě a úskočné požádali nejprv za mír a hned nato sami
zahájili nepřátelství. Cekat pak dokonce, až řady nepřá­
tel vzrostou, až se jejich jízda vrátí, pokládal už za hotový
nerozum. A znaje dobře vrtkavost Galiů, postřehoval, jaké
výše dostoupila u nich váha a moc nepřátel již jedinou
tou bitvou. A tak soudil, že nesmí nepříteli ponechat k o-
snování nových úskoků ani chvilcčku.
Pro toto se tedy rozhodnuv porokoval s legáty
a kvéatorem, společně o svém plánu neoddalovat bitvu
až ani o den. A jako na zavolanou dostavili se k němu do
 KNIHA IV 119

tábora hned nazítří ráno se stejnou včrolomností a lico·

měrností v hojném počtu Gcrmáni, vzavše s scbou všecky
•vé předáky i starší, jednak prý, aby se omluvili, že se
proti úmluvě a proti vlastním prosbám pustili včera sami
do boje, jednak aby si, pokud možná, úskokem pomohli
k nějakému tomu příměří. Caesar byl tomu velmi rád, že
tnu tak sami přišli do rukou, dal rozkaz je zadržet, sám
vyvedl všecky své síly z tábora a jízdě, o níž soudil, že je
ao včerejší bitvy stále ještě hodně poděšena, přikázal,
uhy pěší voj sledovala hned v patách.
14/ Zřídiv trojřadý šik a vykonav tak rychlý pochod
osmi mil dorazil k nepřátelskému ležení dřív, než mohli
Cermáuí postřehnout, co se děje. Vším pojednou poděšeni*
( rychlostí našeho příchodu, i nepřítomností svých předá*
ků, nemajíce času ani se uradit, ani chopit se zbraně, ne*
věděli samým děsem, co by bylo lépe, zda vést i své síly
ven z tábora proti nepříteli, či tábor hájit, či hledat spásu
ui jen v útěku.
Jaký mají strach, bylo poznat z ryčného hluku a
»mstěného shonu. I vrazili naši vojáci, rozlícení včerejší
|ejieh včrolomností. přímo na ně do tábora. Kde mohl kdo
lionem zbraň popadnout, kladl našim chvíli odpor, také
mrsi vozy o zavazadly vozatajstva pustili se do boje. Ale
všecko ostatní množství — ženy, děti, neboť Gcrmáni
op ■ domova vystěhovali se všemi rodinnými příslušníky a s
nimi se též přepravili přes Rýn, všecko to se dávalo na útěk
us všechny strany. Caesar poslal jezdectvo k jejich stíháni.
15/ Když Germáni uslyšeli ve svém týle křik a viděli
(o pobíjení svých, zahodili zbraně, opouštěli své oddíly
r vyřítili se ven z tábora. Když doběhli na útěku k souto*
b u Mo»y a Rýna, ztratili víru v možnost dalšího útěku.
Nespočet jich tam bylo pobito. Co zbylo, v překotném
elivutu vrhalo se do řeky a hynuto v ní zmáháno strachem,
vyčerpáním, dravým proudem.
I2U CAESAR

Noži ho vrátili do tábora vgichni do jednoho živi

a zdrávi, až na pár raněných jednotlivců, a to z boje tak
hrozivého, vždyť nepřátel bylo na Čtyřikrát sto a třicet
tisíc! Těm, jež bí zadržel v táboře, dovolil Caesar, aby ode-
Sli. Oni se vsak báli Gallů, jejichž pole poplenili, Že je za
trest budou mučit až k smrti, a prohlásili Cacsarovi, že
by rádi zůstali u něho. Caesar jim daroval svobodu.

PRVNÍ caesarova výprava

DO GERMÁN1E
PROČ SE CAESAR PRO NI ROZHODL

16/ Skončiv válku s Germány rozhodl Caesar, že je

z mnoha důvodů pro něho nezbytni nutno přejít Rýn.
Z nich byl hlavní ten: Když viděl, že se Germáni dávají
tak snadno pohnout, aby přicházeli do Gallie, chtěl, aby
také oni sami pocítili strach o své vlastní bezpečí, až by
viděli, že vojsko národa římského má silu i odvahu pře­
cházet Rýn. Přistoupilo k tomu také to, že ta část dsipet-
ské a tenktherské jízdy, která, jak jsem již připomněl, za
plcnom a pro obilí překročila Mosu a bitvy se nezúčast­
nila, uchýlila se po porážce svých za Rýn do území Su-
gambrů as těmi se spojila. Když Caesar poslal k Sugamb-
rům posly se žádostí, aby mu vydali ty, kteří válkou napad­
li jeho i Gallii, odpověděli Sugambrové, že panství řím­
ského národa konči Rýnem. Pokládá-li za nesprávné, aby
proti jeho vůli přecházeli Germáni do Gallie, proč prý si
osobuje vůbec jakou svrchovanou moc nad něčím za Rý­
nem?!
Ubíové pak, kteří jediní z kmenů za Rýnem poslali
k Cacsarovi poselstvo, uzavřeli s ním přátelství a dali mu
rukojmí, ti ho snažně prosili, aby jim šel na pomoc, pro­
tože prý Suébové těžce na ně doléhají. Anebo, bráuí-li
mu snad zájmy státní toto učinit, ať prý jen přepraví přes
 KNIHA IV 121

Rýn aspoň vojsko. To prý jim postačí zatím ku pomoci

a k nadějnému výhledu do budoucnosti. Takové prý je
jméno a pověst jeho vojska po porážce Ariovistově a po
poslední vítězné bitvě dokonce až u nejvzdálcnějších ná­
rodů Germánio, že uŽ sláva a přátelství národa římského
může jim zaručit bezpečnost. A nabízeli mu k přepravě
vojska přes Rýn veliké množství lodí.

STAVBA MOSTU PŘES RÝN

17/ Ze všech těchto připomenutých již důvodů byl Cae-

sar rozhodnut Rýn přejít. Ale přepravovat se na lodích
ani nepokládal za dost bezpečné, ani se mu to — mínil —
nesrovnávalo nijak s důstojností jak jeho osobní, tak ná­
roda římského. A tak, ač bylo očividno, že stavba mostu
bude nejvýš obtížná pro šířku, dravost a hloubku rýnské­
ho veletoku, soudil, že ji přece jen musí provést, nebo ji­
nak od přepravy vojska vůbec upustit. Ráz a postup stav­
by mostu zařídil takto.
Dva a dva kůly o sÚe půldruhé stopy, na spodním
konci poněkud ve hrot přitesané, o délce odměřované vždy
podle hloubky řeky, spojoval příčlemi tak, aby byly jeden
od druhého dvě stopy. Tyto dvojíce kůlů spouštěl prámo­
vým zařízením k beranění do řeky, na dně je tam osazo­
val a beranidlem hluboko zarážel, nikoli však kolmo podle
olovnice jako obyčejnou mostní jehlu, nýbrž šikmo a ve
sklonu krokví krovu, takže se skláněly po proudu řeky.
Naproti každé takové dvojici stavěl, vždy ve vzdálenosti
čtyřiceti stop níže po vodě, zase dvojici kůlů stejně spo­
jovanou, ale ve sklonu proti mocnému proudu řeky. Do
těchto protilehlých dvojic zapouštěl shora po příčném
trámu silném dvě stopy, že zapadal právě do spáry odsho­
ra k první příčil. Tyto dvojice byly od sebe rozpíráuy dvě­
ma svorami zaráženými na koncích trámu z obou stran.
122 CAESAR

Protože byly tak rozpínány a v opačném smíru zase spí*

nány, byla pevnost mostního díla taková a celek tak uzpů­
soben, že čím prudší se línal na ně nápor vod, tím pevněji
držela jejich vazba. Tyto mostní pilíře byly spojovány
trámy přes ně kladenými po délce mostu a ty zase pokrý­
vány napříč laťovinou a na ni sypaným chrastím.
Přesto však ještě zarážel kůly do řečiště, a to, na
straně níže od mostu, šikmo proti proudu, aby jeho dra­
vost na sebe přejímaly jako vzpěry most podchycující
a s celou stavbou spojené, a jiné zase nad mostem v ne­
velké vzdálenosti od něho, když by snad barbaři s úmys­
lem most pobořit pouštěli po proudu kmeny stromů nebo
klády, aby je tyto zábrany odrážely, zeslabovaly jejich
nápor a znemožňovaly jim most poškodit.

CAESARÚV VPÁD ZA RÝN

18/ Deset dní potom, co se začalo se svážením dříví na

stavbu mostu, bylo dílo hotovo a vojsko převedeno. Na
obou koQCÍch mostu zanechal Caesar po silném strážním
oddílu a pospíšil do území Sugambrů. Mezitím přicházejí
k němu poselstva od přemnohá kmenů. Že žádají o mír
a přátelství, odpovídá jim s blahovolnou laskavostí a uklá­
dá, aby mu přivedli rukojmí. Sugambrové však od chvíle,
co se začalo se stavbou mostu, byli přichystáni na útěk
a na pobídky těch z Tenktherů a Úsipetú, které měli
u sebe, vyklidili už své území, vzati s sebou všechen svůj
majetek a okryli se do pustin svých hvozdů.
19/ Jen pár dní se zdržel Caesar v jejich území, všecky
vsi i dvorce vypálil, obílí na polích požal a pak odtáhl do
území Dbiů. Slíbil jim pomoc, budou-li je snad Suébové
tisknout, a dověděl se od nich toto: Suébové, když se po­
mocí «vědných hlídek dověděli, že se staví most, konali,
jak u nich zvykem, sněm a po něm hned rozeslali posly na
 KNIHA IV 129

všechny strany s výzvou, aby se z hrazených sídlišť vy­

stěhovali, děti, ženy a všechen majetek aby ukryli v lesích
a všechno zbraně schopné mužstvo aby se shromáždilo
na jednom místě. To prý bylo vybráno právě asi upro­
střed krajů ovládaných Suéby. Tam prý se rozhodli vy­
čkat příchodu Římanů a svést tam též rozhodnou bit*
vu.
Toto se Cacsar dověděl. A protože už bylo vykonáno
všecko, proč se rozhodl přejít a vojskem Rýn, aby totiž
Germánům nahnal strachu, aby se pomstil na Sugambrech
a Ubie aby zbavil hrozivé tísně, usondil, že za pouhých
celkem osmnáct dní, jež strávil za Rýnem, dokázal dosti
jak ke slávě, tak ku prospěchu národa římského. I vrátil
se do Gallio a most dal strhnout.

PRVNÍ PLAVBA CAESAROVA

DO BRITÁNIE
VÝZVĚDY A ZAJIŠTĚNI TÝLU

20/ Léta bylo sice už namále, a třebaže v těchto kon­

činách přicházívá zima časně —- celá Gallie se totiž rozpro*
stírá k severu —, přesto usiluje Cacsar, aby se vypravil
jcětě do Britáuie, protože věděl, že ve všech gallských
válkách byla odtud našim nepřátelům posílána vojenská
pomoc. A i když mu snad pokročilá roční doba nedovolí
vést tam válku, přcco —- soudil — bude proň s velikým
užitkem už jen to, přistone-U na ostrově, pozná-li ráz oby­
vatel, zhlédne-li kraje, přístavy a místa k přistání, všecko
věci, jež Gallům byly téměř neznámy. Ani se tam totiž
tak hned někdo uedostano kromě kupců, a ani těm není
nic známo kromě pobřeží a krujin ležících proti Galii!. A tak
povolal sice Caesar k sobě odevšad kupce, nemohl však
od nich vyzvědět, ani jak je veliký ten ostrov, ani které
a jak velké jej obývají kmeny, ani jaký io znůsnb iinirk
124 CAESAR

válčeni nebo jakými se spravuji řády, ani které přístavy

jsou tam způsobilé pojmout větší množství lodí.
21/ Dříve než by se pustil do tak odvážného podniku,
vyšle tam napřed s válečnou lodí Gaia Volusena, aby toto
všecko vyšetřil. Toho pokládal za způsobilého k tomu
úkolu. Uloží mu, aby se k němu vrátil co nejspěšněji,
až to všecko vyzví a vypátrá.
Sám s celou svou brannou mocí táhne do území No*
rínů, protože tamodtud bylo nejblíže přepravit se do Bri*
tánie. Sem se také na jeho rozkaz sjíždějí lodi odevšad ze
sousedních krajů i loďstvo, které loni v létě vystavěl pro
válku s Venety.
Zatím vešlo ve známost, co Caesar zamýšlí, a kupci
to donesli i do Británie. Od přemnohých kmenů toho
ostrova přicházejí k němu poselstva, aby slíbila dát rukoj­
mí a podrobit se svrchované vládě národa římského. Cae­
sar je vyslechne, dá jim blahosklonné sliby, vybídne je,
aby jen v tom smýšlení setrvali, a propustí je domů. A spo­
lu s nimi pošle Commia, kterého po porážce Atrebátů
sám tam ustanovil králem. Vážil si jak jeho statečnosti,
tak i rozvahy, a pokládal jej za muže, který je mu věrně
oddán. Požíval v těchto krajích veliké osobní vážnosti.
Uloží mu, aby navštívil tolik kmenů, co jen mu bude
možná, aby je vybízel svěřit se v ochranu národa římského
a aby jim vyřídil, že k ním Caesar brzo přijde.
Volusenue zhlédne pobřežní kraje, pokud ovšem mu
to bylo možno, nebot z lodi vystoupit a vmísit se mezi
barbary se neodvažoval. Za čtyři dny se vrátí k Caesaro-
vi a podá mu zprávy, co vidě) a vyzkoumal.
22/ Zatímco meškal Caesar v těchto krajích, aby si
opatřil loďstvo, přišla k němu poselstva z valné většiny
Morinska, aby se mu omluvili za své dřívější jednání, že
se jako barbaři a našich zvyků neznalí pustili do války
nroti národu římskému, a aby mu slíbili, žc učiní, co jim
 KNIHA IV 125

přikáže. Caesar usoudil, že mu to přišlo zrovna vhod.

Němči ani chuti nechávat si nepřítele v týle* ani možnosti
vést válku, když roční doba už tak pokročila, ani na konec
nesoudil, že by se měl takovými maličkostmi obírat dřív
a víc než Británií. Uloží jim tedy jen značný počet rukoj­
mí. Jsou mu odevzdána a Caesar přijal Moriny do ochrany.

ODPLUTI A PŘISTÁNI

Mčl pohromadě na osmdesát nákladních lodí. Stáhl

•i jich do přístavu, kolik pokládal za dostatečné k přepra­
vě dvou legií. Krom toho všecky lodi válečné, co jich
měl, přidělil po oddíle kvéstorovi, legátům a prefektům.
K tomu přistupovalo ještě osmnáct nákladních lodi, které
byly osm mil od toho místa xáríovÁay větrem, že se ne­
mohly dostat do přístavu. Ty přidělil jízdě.
Ostatní vojsko poslal pod velením legátů Quinta
Títuría Sabina a Lucía Aurunculeia Cotty do Menapijska
a do těch krajů Morinska, odkud k němu nepřišla posel­
stva. Legátu Pnbliu Sulpiciu Rufovi přikázal, aby držel
přístav s posádkou, kterou Caesar uznával za dostateč­
nou.
23/ Zařídiv toto všecko a dočkav se povětrnoslt vhodné
k plavbě, zdvihl tak po půlnoci kotvy. Jízdě dal rozkaz
dojet do toho vzdálenějšího přístavu, nalodit se tam a jet
za ním. Zatímco oni si vedli poněkud liknavěji, dostihl
Caesar sám s prvními loďmi Británie asi o čtvrté hodině
denní a spatřil tam po všech návrších okázale rozložené
zástupy nepřátel v plné zbroji.
Ráz a poloha toho místa byly od přírody takové
a strmé skály sahaly tak těsně k moři, že z výšky mohly
střely doletět na břeh. Usoudiv, že toto místo se naprosto
nehodí k vyloďování, vyčkal tam na kotvách do hodiny
deváté, až by se tam sjely i ostatní lodi.
126 CAESAR

Zatím ei «volal k válečné radě legáty a vojenské tri«

buny, vyložil jim, co svěděl od Volusena a co «i přeje mít
provedeno. A vyzval je « důrazem, aby všecko bylo pro­
váděno na pokyn a v pravou chvíli, jak «i toho žádá váleč­
né umění vůbec a zejména na moři, jež je překotný a ne­
stálý zvrat sám. Nato důstojníky propustil, a dočkav se
současně příznivého větru i přílivu, dal znamení zdvihnout
kotvy a plul asi sedm mil dále od toho místa, až přistal
s loďmi u volného a plochého břehu.

BOJ PftlVYLOĎOVÁNl

24/ Ale barbaři prohlédli, co mají ftímanó v úmyslu,

poslali napřed jízdu a bojovníky na dvojkolých vozech,
kteréžto zbraně používají v boji ponejvíce, následovali
hned aa nimi s ostatními silami a zkoušeli tak naším bránit
se vyloďovat. Byla s tím nesmírná potíž pro to, že lodi
mohly pro velikost zakotvit jen na hlubině, a vojáci, po­
břeží neznalí, nemajíce ruco volné, prohýbajíce se pod
velikým a tíživým břemenem výzbroje, musili zároveň se­
skakovat z lodi, ve vlnobití se pevně postavit i bojovat
s nepřítelem. Ten naproti tomu, buď rovnou ze suchého
břehu nebo jen pár kroků postoupiv do vody, maje všecky
údy volné a znaje místo naprosto dokonale, směle si stří­
lel a pohodával jen ostruhou koně, cvičené pro takový boj.
Naši tím vším postrašeni a podobného boje vůbec nezna­
lí, nevedli si tak Čile a bojechtivě, jak byli zvykli v bojích
na zemi.
25/ Jak to Caesar zpozoroval, dal válečným lodím —
jejichž vnější zjev byl nepřátelům hodně neobvyklý a také
se daly rychleji zvládat podle potřeby — hned rozkaz, aby
popojely trochu zpět od nákladních lodí, dostaly se pak
zase rychlým veslováním kupředu, postavily se k nekry­
tému boku nepřítelovu a odtud aby nepřítele zaháněly
 KNIHA IV 127

a zatlačovaly střelbou z praků* luků i hrubou střelbou

samostřílů. To bylo našim velmi na prospěch. Neboť na
nepřátele mocně zapůsobil jak vzhled lodí* tak pohyb ve­
sel i nezvyklý druh samostřílů. Zastavili se v boji, dokon­
ce trochu couvli, málo, ale přece.
Když však naši vojáci přesto ještě váhali, zvláště
pro hloubku moře, tu praporečník, který nesl orla desáté
legie, vzkřikl, dovolávaje se bohů na pomoc, aby jeho
poěiu pro legii šťastně dopadl: „Seskakujte, soudruzi ·—
vojáci, nechcctc*li orla vydat nepříteli) Já aspoň najisto
splním, čím jsem povinen republice a svému veliteli I**
Tak vzkřiknuv mocným hlasem, vrhl se z lodi do vody,
a orla v ruce, dral se proti nepříteli. Tu naši, navzájem se
povzbudivše, aby nedávali takové hanbě dopustit, sesko­
čili z lodi všichni jako jeden muž. Když je uviděli vojáci
« ncjbližších lodí, rovněž za nimi hned seskákali a už se
pouštěli za nepřítelem.
26/ Z jedné i ze druhé strany sc bojovalo ostře. Naši však
se přec jen dostávali do velkého zmatku. Nemohli totiž
ani udržovat řady, ani pevně stanout, ani se držet svého
oddílu, uýbrž jeden z té a druhý z jiné lodi, přidružovali
se k oddílům, jak se jim právě namanuly. Nepřítel však
«iiid všechny brody: kdykoli ze břehu spatřil naše vyskako­
vat jednotlivé z lodi, přihnal se hned tryskem na koních,
napadal jo zatížené a obrany neschopné, obkličoval jed­
notlivce početní převahou, kdežto jiní zase z nechráněného
boku všecky pohromadě zasypávali střelami.
Když to C&csar zpozoroval, dal rozkaz osadit plně
čluny válečných lodí i výzvědná plavidla a posílal na po­
moc vojáky tam, kde které uviděl v tísni. Jak naši sta­
nuli na suché zemi a všichni druzí je dostihli, zaútočili
nn nepřítele a zahnali ho na útěk. Dále ho však proná­
sledovat nemohli, protože naše jízda nemohla dodržet
směr plavby a dostat se na ostrov. To bylo to jediné,
128 CAESAR

co chybělo Caesarovi k dosavadnímu jeho válečnému

štěstí.
27/ Jakmile se nepřátelé v boji poražení vzpamatovali
z útěku, poslali hned k Caesarovi posly o mír. Slíbili, že
dají rukojmí a že učiní, co jim přikáže.
Současně s těmito posly přišel i Commius Atrebát-
ský, jejž, jak jsme výše připomněli, poslal Caesar do Bri­
tánie napřed. Toho Britanové zajali, hned jak z lodi vy­
stoupil, ačkoli jim vyřizoval vzkazy Caesarovy jako jeho
mluvčí a jednatel, a nadto ho uvrhli do vazby. Te<f teprve,
po ztracené bitvě, jej propustili a žádajíce o mír svedli
vinu na lid a prosili, aby lidu bylo odpuštěno pro jeho
nerozvážnost.
Caesar jim vytkl, že začali válku bez příčiny, ačkoli
sami ze své vůle poslali k němu na pevninu posly a požá­
dali o mír. Prohlásil však, nerozvážnosti že odpouětí, a ulo­
žil jim rukojmí, část jich odevzdali Britanové hned, další,
prohlásili, dodají v několika dnech, budou povolána ze
vzdálenějších krajů. Zatím nakázali svému lidu, aby se
zas nastěhoval zpátky do svých dědin. Předáci pak začali
se scházet odevšad k Caesarovi a poroučet sobe i své kme­
ny v jeho přízeň.

BOUŘE NA MOŘI
A ZHOUBNÝ PŘILIV

28/ Takto si Caesar zajistil mír. čtvrtý den nato, co

připlul do Británie, vyplulo z hořejšího přístavu za mír-
ného větru zmíněných osmnáct lodí, jež vezly jezdce.
Když však se blížily k Británii a z tábora je už bylo vi­
dět, stihla se náhle taková bouře, že jediná z nich ne­
mohla dodržet směr plavby, ale že jedny byly unášeny
opčt zpátky tam, odkud vypluly, druhé zas hnány za ve­
likého nebezpečí pro ně k dolejší části ostrova, která je
 KNIHA IV 129

dálo na západ. Tyto lodi vsak, když přece jen spus­

tily kotvy a byly hned zaplavovány vlnami, musily
vyplout na širé moře do čiré noci a zamířit zpět k pev­
nině.
29/ Náhodou ltyl té noci také úplněk. V tu dobu bývá
v Oceánu největší vlnobití. To bylo našim neznámo. A tak
současně zaplavil přiliv válečné lodi, kterým Caesar svě­
řil přepravu vojska a jež dal vytáhnout na břeh, a bouře
působila škody na nákladních lodích, jež byly upoutány
na kotvách, zmítajíc jimi a bijíc jednu o druhou. A naši
naprosto neměli možnost ani na nich službu řádně zastat,
ani z břehu přispět na pomoc.
Značuý počet lodí ztroskotal. Co zbylo, bylo plavby
neschopno. Poztrácely lana, kotvy i ostatní výzbroj.
A jinak ani být nemohlo — na celé vojsko padl zmatek,
zděšení. Neboť ani jiných lodí nobylo, aby se na nich mohli
zpátky přepravit, nářadí vůbec nebylo k opravě lodí, ani
tu nebylo postaráno o obilí na zimu, protože obecně se
mělo za jistou věc, že se má přezimovat v Callii.

POTLAČENÁ VZPOURA BRITANÚ —

VOZNl BOJ

30/ Uritanští předáci, kteří se po bitvě sešli u Cacsara,

aby vykonali, co jim nakázal, doslechnuvše se o tom všem,
měli hlavy stále pohromadě: viděli, že Římanům schází
jízda, scházejí lodi, schází obilí. Na malý stav vojska sou­
dili z malých rozměrů tábora, který byl ještě o to těsněj­
ší, že Caesar přepravil legie bez vozutajstva. Za nejlepší
proto uznali pustit se do odboje; bránit našim v zásobo­
vání obilím i v jiném dovozu a protahovat věc do zimy,
neboť doufali s jistotou, že potřou-li tyto vetřelec nebo
jim zamezí návrat, nikdo už se příště do Británie ncpřcpla-
ví nlbXf it rtor^n/11 A *«* ··*
a ——íl-— r i·
130 CAESAR

se jeden po druhém vytrácet 7. tábora A svolávat tajně

z venkova své lidi.
31/ Cacsar neměl sice ještě zjištěno» co zamýšlejí» přesto
však, soudě i z toho, co potkalo jeho lodi, i z toho, že mu
Britanové přestali odevzdávat rukojmí, měl důvodné
podezření, že dojdo k tomu, co se vskutku událo. A proto
se zajišťoval pro všecky případy. Dával totiž denně z polí
do tábora dopravovat obilí, dřeva i kovu z lodí nejvíc po­
rouchaných používal na opravu ostatních lodí, a čeho
k tomu bylo ještě potřebí, dával opatřovat z pevniny.
A protože se vojáci měli k dílu nejvýš horlivé, dokázal,
že ztrativ koneckonců dvanáct lodí mohl se na zbylých
plavit hez zvláštních obtíží.
32/ Zatím se tedy lodi opravovaly n jedna legie — byla
to zrovna sedmá — byla jako obvykle poslánu zu obilím
do polí. Do té chvíle nebylo vůbec proč myslit na odboj,
vždyť hritanští lidé se jednuk drželi na polích, jednak do­
konce docházeli do našeho tábora. Pojednou tu kohorty
mající stráž před branami táboru Caesurovi hlásily, že tím
směrem, jímž odešla legie, je vidět neobyčejně veliké
mračno prachu. Caesar se hned domyslil, jak tomu vskut­
ku bylo, že barbaři nastrojili něco zcela nečekaného, a na­
řídil, aby kohorty, jež mají stráž, se s ním vydaly tím
směrem, z ostatních dvě kohorty nastoupily stráž místo
nich a zbývající ať se ozbrojí a neprodleně pospíší
za ním.
Když postoupil od tábora trochu dále, viděl, že
jsou jeho lidé nepřítelem tísněni, že mu stěží odolávají,
žc legie sražená nepřítelem v hustý houf je terčem střelby
ze všech stran. Neboť z toho, že všecko obilí na ostatních
dílech bylo požuto a že zbývá nepožat jediný díl, usoudil
nepřítel, že sem naši přijdou, a v noci sc ukryl po lesích.
Když pak se naši rozptýlili po poli, odložili zhraň a zabrali
s* do žatvv. vrhl se náhle na ně, něco jich pobil, ostatní
 KNIHA IV 131

uwill v«’ smnlrk, protože nrulvořili pevné řady* a záro­

veň Jp obkltěd Jistinu ti bojovou vor.bou.
J-V Zpiísoh inijr mi vo/rtli jo (rulo: Zprvu projíždějí
pii«i«iv»nlm oi |iřtirb‘ mi vo*och všemi směry, střílejí při*
lom « Mitíi ii Již pouhým děsem z kuní u rachotem kol
•kuto vždy ikl ilou jrho řady ve zmatek. Když pak vnik­
nou oh íI čely jízdy, seskočí z vozu a bojují pěšky. Vozko­
vé sn *nlbn * vozy z lutvy vzdálí a umístí je tak, aby bo­
jovnici měli ko svým volný ústup, když by byli tísněni nc-
přAtolxkou přesilou. Tak osvědčují v bitvě i pohyblivost
Jssdťň i nepohnutou pevnost pěšáku. A den co den prová­
děnými pokusy i cvičením dosahují toho, že na svahu i srá­
ni zmhIuví koně v plném trysku, v mžiku že je zmírní
v běhu a obrátí, že přebíhají po oji, i na jhu že se postaví
« odtud že se vracejí uapodiv rychle do vozu.
Sil Tím vším byli naši poděšeni, protože ten způsob boje
byl novotou jim neznámou. A tak jim Caesar přišel na
pontoe právě včas. Neboť jak se objevil, nepřítel se za­
slavil, naši se z toho strachu vzpamatovaU. Po úapfáném
tom zákroku usoudil, že není zrovna vhodná chvíle, aby
dráždil nepřítele k boji a sváděl bitvu, zůstal v zaujatém
postavení a zanedlouho odvedl legie zpět do tábora. Co se
toto dálo — naši byli všichni plně zaměstnáni — odešli
I li « Uritanů, kteří zbyli na polích.
Potom zuřily nepřetržitě po mnoho dní za sebou ta­
kové bouře, žc i naše držely v táboře a i nepřítele zdržo­
valy od boje. Zatím barbaři rozeslali posly na všecky stra­
ny o rozhlašovali svým, jak mizivá je hrstka našich
vojáků, a vykládali, jaká skvělá se jim naskýtá možnost
kořistit a zajistit si navždycky svobodu, vyženou-li ftí-
mimy z tábora. Takovýmto způsobem sehnali si rychle ve­
liké množství pěchoty i jízdy a přitrhli k našemu ležení,
dá/ Caesar sice viděl, že dojde zase k tomu, co se stalo
předešlé dny, Že totiž nepřítel, bude-li odražen, unikne
132 CAESAR

pohromadě rychlostí. Přesto vsak, maje nyní po ruce asi

třicet jezdců, které s sebou přivezl už vzpomenutý Com-
mius Atrcbátský, sešikoval legie před táborem k boji.
Hned jak k bitvě došlo, nemohli už nepřátelé déle snášet
útoku našich vojáků a dali se na útěk. Naši je pronásledo­
vali tak daleko, kam jim nohy a síly stačily, nemálo z nich
pobili, všecky dvorce široko daleko vypálili a pak se vrá­
tili do tábora.

NÁVRAT DO GALL1B

36/ Ještě ten den přišli k Caesarovi poslové nepřítelem

poslaní žádat o mír. Caesar jim zdvojnásobil počet rukoj­
mí, který jim už dříve uložil, a poručil, aby mu je přivedli
na pevninu, neboť nemínil vzhledem k blížící se rovnoden­
nosti vydávat se plavbou s chatrnými loďmi napospas
zimní bouři. — Sám pak dočkav příhodného počasí, zdvihl
kotvy krátce po půlnoci. Všecky lodi dorazily šťastně
k pevnině. Ale dvě nákladní lodi nemohly doplout s ostat­
ními do téhož přístavu a byly zahnány trochu jižněji.

NOVÉ BOJE S M0R1NY A MENAPII

37/ Když asi tři sta vojáků vyloděných z těchto dvou

lodí bylo na pochodu do tábora, zaskočili je z touhy po
kořisti zprvu ne zrovna velkým počtem svých lidí Mori-
nové, které Caesar vydávaje se do Británie zanechával
uklidněné, a vyzvali je, aby složili zbraň, je-li jim život
drahý. Když se vojáci bránili utvořivše čtverbran, se­
běhlo se na pokřik rychle na šest tisíc lidí. Na zprávu o tom
poslal Caesar svým vojákům ua pomoc všecku jízdu z tá­
bora. Zatím naši vojáci odolávali nepřátelskému útoku,
bojovali statečně více než čtyři hodiny a sami utrživše jen
pár ran pobili značný počet nepřátel. Když pak naše jízda
 KNIHA IV 133

dojela na dohled, zahodili nepřátelé zbraň, dali se na útěk

a velký počet byl jich pobit.
88/ Příštího due poslal Cacsar legáta Tita Labiena s le­
giemi, které přivezl zpět z Británie, proti Morinům, kteří
•o dali do odboje. Bažiny však byly vyschlé a Morinové
neměli kam se utéci — bažin jako útočiště použili totiž
roku předešlého. Padli tedy téměř všichni v moc Labieno-
vu.
Ale legátí Quintus Titurius a Lučina Gotta, kteří
táhli s legiemi do území Menapiů, poplenili všecka jejich
pole, požali jim obilí a dvorce vypálili, protože se Menapio*
vé všichni poakrývali v hlubokánských hvozdech. Pak se
s legiemi vrátili k Caesarovi.
Po zimních táborech rozložil Cacsar všecky legie
Jen v Belgii. Rukojmí z Británie mu tam poslaly všeho­
všudy dvě kmenové obce, ostatní nedbaly a neposlaly.
Na písemnou zprávu Caesarovu o těchto válečných
činech usnesl se senát, aby se konala dvacítidenní slavnost
díkůvzdání.
IM CAESAR

KNIHA V

DRUHÁ PLAVBA CAESAROVA

DO BRITÁNIE
Pfil PRAVÝ K PLAVBĚ

1/ Odcházeje v konzulském roce Lucia Domicia a Áppia

Claudia od zimních táborů do Itálie, jak činíval každo­
ročně, dá Cacsar legátům, jež pověřil velením nad legie­
mi, rozkaz, aby za zimu vystavěli co možná nejvíce no­
vých lodí a opravili staré. Jejich rozměry a tvar jiin přesně
udá. Aby se dalo rychle na ně nakládat a na břeh jc vyta­
hovat, dá je stavět něco nižší, než jakých se obvykle
u nás na moři užívá, a to tím spíže, žc pro časté střídání
odlivu a přílivu dosahuje tam — u Británie — vlnobití
menší výše, jak znal z vlastní zkušenosti; a také o něco šir­
ší, než jakých užíváme na ostatních mořích, aby mohl na
nich přepravovat volké náklady a množství soumarů.
Nařídí, aby všecky tyto lodi byly rychlé lodi veslové,
k čemuž mnoho přispívá právě malá výška. Vše potřebné
k jejich výstroji přikáže dopravovat z Hispánic.
Sám pak, skončiv krajinské soudy v Přední Callii,
odebere se do Illyrika, protože slyše), že pomezní kraje této
provincie trpí plenem a loupežnými nájezdy Pírústů. Když
tom přišel, nařídí každé obci postavit určitý počet vojska
a určí jim sraz na stanoveném místě. Na zprávy o tom po­
šlou k němu Pírústové poselstvo, aby mu vysvětlilo, že
nic z toho se nestalo z usnesení obce; a prohlásí, že jsou
hotovi na všechen způsob odčinit všecka příkoří. Caesar
vzal jejich rozklad na vědomí, uloží jim rukojmí a poru­
čí, aby je přivedli do určité lhůty. Jasně však jim dá na
srozuměnou, že bude stíhat jejich kmen válkou, nedodrží-li
 KNIHzV V 135

lhůty. Rukojmí byla podle rozkazu včas přivedena a Cae-

sur ustanoví rozhodčí mezí obcemi, aby Škodu odhadli
a stanovili náhradu.
2/ Vyřídiv tyto věci a skončiv krajinské soudy, vrátí
se Cacsar do Přední Gallie a odtud se vypraví k vojsku.
Když tam dorazil, obejde si všecky tábory a shledá, že
vojáci, ač měli velký nedostulek všeho potřebného, mají
• jedinečnou pílí zcela vystrojeno na šest set lodí toho
druhu, o němž jsme výše vyložili, a dvacet osm lodí vá­
lečných a že neschází muoho do toho, aby mohly být
v několiko málo dnech spuštěny na moře.
Pochválí vojáky i ty, kdo práce vedli, vyloží, co
ještě by rád viděl provedeno, a dá rozkaz, aby se všecky
lodi sjely k přístavu Iciu, protože měl zjištěno, že odtud
je přeplavba do Británie nejpohodlnější, asi třicet mil
plavby od pevniny. Pro poslední práce zanechá tolik
vojska, kolik se mu zdálo sdostatek.

UKLIDNĚNI TKÉVERÚ

Sám pak so čtyřmi legiemi — k boji pohotovými,

bez zavazadel — a s třemi sty jezdci táhne do území Tré-
vorň, protože ani nechodili na sněmy, oni neplnili rozkazy
a Certnány za Rýnem prý jon pobuřovali.
3/ Kmen Tréverů je z celé Gallie daleko nejsiluější
Jezdectvem, má i silné sbory pěší, a jak jsme už připomně­
li, sahá ož k Rýnu. V tomto kmeni zápolili mezi sebou
o prvenství dva velmoži, Induciomarus a Cingetorix.
Jeden z nich, Cingetorix, jakmile vešlo ve známost, že
přišel Cacsar s legiemi, hned Cacsara navštívil, ujistil ho,
le on sám i všichni jeho přívrženci setrvají věrně v poslu­
šenství, že nezradí přátelský svazek s národem římským,
a upozornil, co se děje u Tréverů. Naproti tomu luducio-
inaruN začal hned stahovat jízdu i pěchotu a zřejmě se
136 CAESAR

pouštět do válečných příprav, když byl dříve ty, kdo pro

svůj věk nebyli boje schopni, ukryl v Arduenském lese,
který se v nesmírné rozloze táhne středem tréverského
území od řeky Rýna až po území Rémů.
Když však někteří předáci toho kmene přišli k Cae*
sarovi jednak po příkladu Cingctorigově, jednak přestra­
šeni příchodem našeho vojska, a začali před ním soukromě
rozkládat své osobní zájmy, protože prý pro kmen nic
dělat nemohou, pošle Induciomarus z obavy, že ho vši*
chni opustí, k Caesarovi také poselstvo; sám prý se proto
nechtěl vzdálit od svých a přijít k Caesarovi, aby tím
snáze udržel kmen v poslušnosti a aby prostý lid z nero­
zumu něco neprovedl, když by se všecka šlechta vzdálila.
Takto prý má kmen ve své moci; dovolí-li Caesar, přijde
prý k němu do tábora a poručí osud svůj i osud kmene
jeho ochraně.
4/ Caesar sice rozuměl dobře, proč mu tohle Inducio­
marus vzkazuje a co ho odrazuje od původního jeho úmys­
lu, přesto však ho vyzval, aby se k němu dostavil se dvěma
sty rukojmími, protože se nechtěl dát přinutit, aby strá­
vil léto v Tréversku, když už mČÍ vše připraveno k válce
v Británii. Když mu Induciomarus rukojmí přivedl, mezi
nimi vlastního syna a všecky své příbuzné, pokud si je
Caesar jmenovitě vyžádal, upokojil Induciomara a povzbu*
tlil ho, aby mu jen zůstával věrný. Přesto však si k sobě
sezval i tréverské předáky a získával je, každého zvlášť
a odděleně, pro Cingetoriga. Jednak si uvědomoval plně,
že si toho Cingctorix od něho zasluhuje, jednak soudil,
že mnoho záleží na tom, aby mezi svými požíval co nej­
větší vážnosti muž, o jehož nevšední oddaností se přesvěd­
čil. Induciomarus těžce nesl, že k tomuhle došlo a že tak
jeho obliby a vlivu u soukmenovců ubývá, a byl-li už
předtím nepřátelsky zaujat proti nám, vzplanul tc<f v roz­
hořčení nad tím vášuí ještě o mnoho větší.
 KNIHA V 137

KONEC
DUMNORICA HAEDUJSKÉllO

5/ Takto uspořádav poměry v Tréversku, přitáhl Cac·

aur s legiemi k přístavu Iciu. Toin se doví, že šedesát lodí
vystavěných v území Meldú, zahnáno bouří, nemohlo
dodržet směr plavby a vrátilo se zase tum, odkud vyplulo.
Ostatní našel pohotové vyplouti a s plnou výstrojí.
Také jízda se tam shromáždila z celé Gallie v počtu
čtyř tisíc a předáci ze všech kmenů. Caesar byl rozhodnut
nechat z nich v Gallii jen zcela málo těch, o jejichž včrnos·
li by) zcela přesvědčen, ostatní vzít s sebou jako rukojmí,
protože se obával nepokojů v Gallii, až bude mimo ni.
6/ Spolu s ostatními byl tam Dumnorix Hacdujský,
o nčmž jsme mluvili již dříve. Toho především se rozhodl
vzíti s sebou, protože dávno nž v nčm poznal vášnivého
převratníka, vládycbtivce, ctižádostivcc, jehož slovo má
v Gallii svou váhu. Nadto ještě vyslovil se kdysi Dumno­
rix ve shromáždění Haeduů, že je mu Caesarcm nabízena
královská moc nad kmenem Haeduů. Ten jeho výrok
nesli sice Haeduové těžce, ale poslat k Caesarovi posly,
aby se proti tomu ohradili nebo se doprošovali upuštění
od věci, toho se přec jen neodvažovali. Že se to skutečně
zběhlo, měl Caesar zjištěno u svých hostinných přátel.
Dumnorix se zprvu všemožně snažil uprosit Caesara,
aby mu bylo dovoleno zůstat v Gallii, jednak prý se moře
bojí, nejsa plavbě zvyklý, jednak prý — tak tvrdil —
brání mu v tom náboženské rozpaky. Když však viděl, že
se mu to vytrvale odpírá, a když už nadobro ztratil ua-
ději, že čeho dosáhne, počal popouzet gallské předáky,
brát si jc jednotlivě stranou a mluvit do nich, ať zůstanou
na pevnině. A strachu jim naháněli Má prý to svůj dobrý
důvod, že je Gallie zbavována veškeré šlechty. Toto prý
má Caesar tajně v plánu: Všeckv tv. icž Dřcc ien se ostv-
138 CAESAR

chá zabít před očima Gallie, převézt <lo Británie a tam je

odpravit. Ostatním se zavazoval svým slovem, od nich zas
vymáhal přísahu, že to, co uznají pro Gallii za prospěšné,
budou provádět po společné úradČ. O tom o všem tajně
podávali Caesarovi zprávy mnozí a mnozí.
7/ Caesar byl tedy o celé věci dobře zpraven. Protože
však měl hacdujský kmen v neobyčejué cti a vážnosti,
rozhodoval se pro to, že Dumnoriga nutno držet v mezích
a stůj co stůj ho odstrašit. Protože vsak také viděl, že jeho
vzpurná nerozvážnost zachází příliš daleko, musil se po·
starat, aby nemohl nijak uškodit jemu — Caesarovi —
natož státu. A tak nucen zdržet se na tom místě asi pěta­
dvacet dní, protože vyplout bránil vítr Corus, vanoucí
v těch končinách obvykle po značnou Část roku, staral se,
aby držel Dumnoriga v poslušnosti, přitom však aby znal
všecky jeho záměry. Konečně dočkav sc přece příznivé
povětrnosti dá rozkaz, aby se nalodovala pěchota i jízda.
Zatímco pozornost všech byla zaujata nalodováním, vy­
trácel se Uumuorix s hacdujskou jízdou pozuenáhlu z tá­
bora, aniž Caesar o tom co věděl, a pak sc pustil k domovu.
Dostav o tom hlášení zastaví Caesar hned vypluti
a nccbav všeho jiného vyšle značnou část své jízdy stíhat
ho a rozkáže přivésti ho zpět. Budc-li sc vzpouzet násilím
a neposlechne vyzvání, budiž utracen. Soudil totiž, žc
člověk, který nedbal rozkazů, když byl Caesar v Galiu,
neprovede nic rozumného, až bude Caesar mimo Gallii.
Dumnorix pak vskutku vyzván k návratu, začal se stavět
na odpor, odrážel každého sám maje zbraň v ruce, dovolá­
val se pomoci svých věrných, co chvíli vykřikuje hlasitě,
on žc je svobodný syn svobodného kmene. Tu ho jezdci
podle rozkazu obstoupí a usmrtí. Ale jízda hcadujská se
celá vrátí k Caesarovi.
 KNIHA V 139

ODJEZD A PftlSTÁNt

8/ Dumuoríx byl vyřízen. Na pevninč nechá Caesar

Labiena 8 třemi legiemi a dvěma tisíci jízdy, aby střežil
přístavy a řídil zásobování, aby měl v patrnosti, co se
děje v Gallii, a aby o tom, co činit, samostatně rozhodoval
podle chvíle a okolností. Sám pak vyplul se západem slun­
ce s pěti legiemi a se stejným počtem jízdy, jaký zanechá­
val na pevnině. Za mírného jihozápadního větru dostal se
na volné moře, asi o půlnoci však vítr ustal, takže Caesar
směr plavby nedodržel. Proudem stržen příliš daleko,
shledal na úsvitě, že Británie zůstala po levé ruco za ním.
Pak zase využívaje změny odlivu v příliv plavil se
po něm a dal usilovně veslovat, aby dostihl té části ostro­
va, kde je nejlépe přistat, jak poznal předešlé léto. Při té
plavbě zasloužila nadmíru chvály zdatnost vojáků, kteří
neochabujíce v namáhavém veslování nezůstávali na do­
pravních plavidlech s plnou zátěží pozadu za válečnými
lodmi.
Asi o polednách přistály už k Británii všecky lodi.
Nikde tam však nebylo vidět nepřítele. Ale jak později
■věděl Caesar od zajatců, sežly se tam sice mohutné ozbro­
jené zástupy, byly však poděšeny tím množstvím lodí,
jichž se tam objevilo najednou víc než osm set, počítaje
v to i lodi loňské a soukromé, jak si je ten či onen dával
stavět pro své pohodlí. I stáhly se z pobřeží a ukryly se
více po výšinách.

PHVNl BOJE S BRITANY

Q/ Caesar vojsko vylodil a vybral místo vhodné pro

tábor. Když se od zajatců dověděl* kde se nepřátelské
shory usadily, nechal u moře deset kohort a tři sta jezdců
lodím na ochranu. Pak se vydal ještě o třetí hlídce za no-
140 CAESAR

přítelem, o lodi nemaje příliš obavy, protože je zanechával

na kotvách u pobřeží «loupajícího jen povlovně a nadto
přehledného. Velitelem ochranného oddílu i lodí učinil
Quinta Atria. Sám ještě v noci postoupil asi dvanáct mil
a měl nepřátelské «bory na dohled. Britanové, postoupiv­
še s jízdou a bojovými vozy k řece, začali z vyššího svého
postavení bránit našim v postupu a dávali se do boje.
Odraženi naší jízdou ukryli se v lesích, dostihnuvše místa
znamenitě opevněného od přírody i rukou lidskou, které
měli patrně již dříve připraveno pro boj s nepřítelem domá­
cím. Neboť všecky vchody mělo to hradiště taraseny zá­
seky hojných kmenů. Sami z houští lesů jen tu a tam
metali kopí a našim jen bránili vniknout do opevnění.
Ale vojáci sedmé legie si vytvořili ze štítů želví kryt, jím
chráněni vyházeli násep až po záseky, zmocnili se hradiště
a nepřítele vyhnali z lesů, majíce sami jen něco málo ra­
něných. Ale dále nepřítele na útěku pronásledovat Cacaar
zakázal, jednak že s rázem kraje nebyl obeznámen, jed­
nak že uběhla již značná část dne a že chtěl, aby vybylo
dost času na budování tábora.
10/ Příštího dne ráno poslal Caesar pěchotu i jízdu ve
třech proudech na výpravu, aby pronásledovali uprchlí­
ky. Naši urazili již značný kus cesty a bylo z nich vidět už
jen poslední v zadním voji. Vtom přijedou Caesarovi
jezdci od Quinta Atria se zprávou, že se v noci předtím
strhla hrozná bouře, téměř všecky lodi že jsou porouchány
a vrženy na břeh, protože je ani kotvy, ani lana neudržela,
ani lodníci a kormidelníci nemohli odolat jejímu náporu.
Tak prý z toho, jak na sebe lodi narážely, utrpěly vážnou
pohromu.
11/ Na tyto zprávy dá Caesar odvolat vyslané oddíly
pěších i jezdců, rozkáže klásti na pochodu odpor nepřá­
telským útokům, sám se vrátí k lodím. Tam se přesvědčí
na vlastní oči, že všecko je téměř tak, jak o tom byl zpra-
 KNIHA V 141

ven posly i písemně, tak totiž, že na čtyřicet lodi je sice

stračeno, ale ostatní, jak se zdá, přec jen mohou být
opraveny, i když s velkým úsilím. 1 vybere z legií řemesl­
níky, z pevniny dá povolat další. Dopíše Labienovi, aby
se svými legiemi vystavěl lodí co možná nejvíce.
Sám pak, ač si věc žádala mnoho práce a námaby,
přece uznal za nejvýš záhodno vytáhnout všecky lodi
na břeh a spojit je s táborem společným opevněním.
Na tom stráví asi deset dní nepřerušuje pTáce vojáků ani
v noci. Když měl lodi na břeh vytaženy a tábor i s nimi
výborně opevněný, zanechá na ochranu lodí stejně mno­
ho vojska jako prve a sám se vydá zase tam, odkud se
vrátil.
Když tam přišel, byly tam už odevšad shromážděny
ještě větší branné síly Brítanů a nejvyšším velením i ří­
zením války byl společným rozhodnutím pověřen Cassi-
vcllaunus. Jeho území dělí od přímořských kmenů řeka
zvaná Tumcsis, vzdálená od moře asi osmdesát mil. Dříve
bývaly mezi Cassivcllaunem a ostatními kmeny stále
války. Ale náš příchod znepokojil Britany tak, Že tomuto
muži svěřili řízení celé války a nej vyšší velení.

POPIS BRITÁNIE

12/ Vnitrozemí Británie je obýváno lidem, který podle

ústního podání o sobě tvrdí, že je praobyvatelem ostrova.
Přímořské kraje pak obývají kmeny, které tam přišly
z Belgie za lupem a za výbojem. Ty si skoro vesměs po-
držují jména kmenů, z kterých tam přišly, po výbojné
válce zůstaly a daly se na obdělávání půdy.
Lidnatost je tam nesmírná, dvorců gallským skoro
úplně podobných velmi husto, dobytka neobyčejná hoj­
nost. ■— Mincí užívají bud z mědi, nebo ze zlata ražených
nebo místo mincí prutů železných určité přezkoušené
 142 CAESAR

váhy. Vyskytuje se tam ve vnitrozemí cín, v přímořských

krajích železo, ale je ho málo. Méd se jenom dováží. Dříví
je tu všeho druhu jako v Galiii kromě buku a jedle. Jíst
• zajíce, slepice a husy nemají dovoleno. Chovají je však
přece ze záliby, pro radost. Podnebí je tam mírnější než
v Galiii, mrazy ne tak tuhé.
, 13/ Ostrov má podobu trojúhelníka, jehož jedna strana
leží proti Galiii. Jeden cíp při této straně, který leží u Can-
tia, kde přistávají skoro všecky lodi z Gallic, směřuje k vý­
chodu, dolejší cíp k jihu. Tato strana se táhne do délky
asi pěti set mil.
Druhá strana leží proti (Uspánu a na západ. Na té
straně leží ostrov Híbornia, o polovici menší, jak se sou·
dí, než Británie, ale plavba tam trvá stejně dlouho jako
z Gallie do Británie. V polovici této dráhy leží ostrov jmé-
{ nem Mona. Krom toho, jak za to mají, leží proti této
straně roztroušeno mnoho menších ostrovů. O nich psali
někteří, Žc tam kolem zimního slunovratu trvá noc ne·
přetržitě třicet dní. Vyptávali jsme se na to, ničeho však
takového jsme se nemohli dopídit, ledaže jsme viděli
z přesného měření na vodních hodinách, že tam jsou noci
kratší než na pevnině. Délka této strany je podle mínění
J obyvatel sedm set mil.
Třetí strana je proti severu. Proti ní neleží žádná
* země. Ale jeden její cíp směřuje nejvíc ke Gcrmánii.
Tato strana je prý dlouhá osm set mil. A tak má celý
Í
*
ostrov v obvodu dva tisíce mil.
14/ Daleko nejpokročilejší ze všech jsou obyvatelé
Kantia, kterýžto kraj leží celý při moři. Ti se způsobem
života neliší mnoho od Gallů/Obyvatelé vnitrozemí větši­
nou nepěstují obilí, nýbrž se živí mlékem a masem a odí­
vají v kožišiny. Všichni Britanové se však natírují barvi­
vém z borytu, které barví na tmavomodré, a o to je pohled
 KNIHA V 143

kromě hlavy a horního rtu. Skupiny po desíti, po dva*

nácti mužích mívají ženy mezi sebou společné, a to ze*
jména bratři s bratřími a otcové se syny. Ale co se z jejich
ion narodí, pokládá sc vždy za dítě toho, do jehož domu
byla matka, ještě panna, jak k prvnímu svému muži
doprovozena vc svatebním průvodu za manželku.

DALŠÍ BOJE V BRITANII

15/ Nepřátelští jezdci a bojovnici na vozech sc prudce

srazili v boji s našimi jezdci hned na pochodu. Naši vlak
přesto všude podrželi vrch a zahnali je do lesů a do kopců.
Ale že jich při tom značný počet pobili, pustili se příliš
bojcchtivě za nimi a utrpěli nejednu ztrátu i na svých.
Na nějakou chvíli dali nepřátelé od boje pokoj.
Když však naši proto v ostražitosti nadobro polevili a
zahruli se do výstavby tábora, vyrazili náhle z lesů, pře*
padli oddíly rozložené na stráži před táborem a došlo
k prudkému boji. Caesar poslal našim na pomoc dvě ko*
horly, a to po první ze dvou legií. Třebaže sc kohorty
postavily v zcela nepatrué vzdálenosti od sebe, prorazili
nepřátelé velmi odvážně mezerou uprostřed mezi nimi,
poděsivše naše novým způsobem boje, a stáhli sc zase
odtud beze ztrát. Toho dne padl vojenský tribun
Quintus Laberius Durus, Nepřítel byl zahnán, teprve až
bylo posláno na pomoc více kohort.
16/ Z celého tohoto způsobu boje — bojovalo se všem
na očích a před táborem — vysvitlo jasně, že naše pěcho*
ta je proti nepříteli toho druhu pro tibu své výzbroje
méně způsobilá, protože ani není s to stíhat nepřítele na
ústupu, ani si netroufá uvolnit sc trochu od svých od*
dílů. Jízda pak zápasí v bitvě jen za velikého ohrožení,
protože nepřítel ustupuje obyčejně dokonce se zálud*
nýtu úmyslem, a když naše jezdce dostane poněkud
144 CAESAR

od legií, seskočí z vozu a pěšky svádí boj, pro naše nerov­

ný. Zato pravidelný boj jezdecký — jezdec protí jezdci
— přináší jak ustupujícímu, tak stíhajícímu docela stejná
nebezpečí.
Nadto ještě nebojovali Britanová nikdy shluklí
v hustém houfu, nýbrž porůznu a ve velkém rozptylu, zá­
lohy měli rozestavená po stanovištích, jedni druhé postup­
ně vystřídávali a svěží a čerství nastupovali za vysílené.
17/ Nazítří zaujali nepřátelé postavení daleko od tábo­
ra po kopcích, začali se ukazovat jen tu a tam a vydraždo-
vat naše jezdce k boji slaběji než předešlý den. Ale v po­
ledne, když Caesar poslal tři legie a veškeru jízdu za ve­
lení legáta Caia Trebonia opatřit píci, přihnali se náhle
na píeovníky ze všech stran, a to tak, že necouvati ani
před legiemi pochodujícími v bitevním útvaru. Naši
na ně vyrazili prudkým útokem, zahnali je a neustali
za nimi postupovat, až když jízda, cítíc se zajištěna le­
giemi, jež viděla stále za sebou, hnala nepřítele úprkem
před sebou. Značný počet z nich pobila n nedala nepří­
teli ani se sebrat, ani zastavit nebo z bojových vozů sc-
skákat.
Hned po této porážce a přímo na útěku rozprchly ec
ze všech končin shromážděné pomocné sbory do svých do­
movů. A od té doby se už nikdy s námi nepřítel v Británii
nebil svou brannou mocí sjednocenou v ploám počtu.

CAESAR TÁHNE
DO NITRA BRITÁNIE

18/ Caesar dobře rozpoznal, co nepřítel zamýšlí, a vedl

vojsko k řece Temži do území Cassivcllaunova. Ta řeka
se dá přebrodit na jednom jediném místě, a to ještě s obtí­
žemi. Když tam dorazil, zpozoroval, že na protějším
I>¥aI,,i ř-Vv i asm V listu as>wílsstv/inv vsdílrX aflv nnnřátnl
 KNIHA V 145

Břeh pak byl zajištěn zakročenými kůly zaraženými

na jeho kraji a kůly stejného druhu zaražené do říčního
dna pod vodou zakrýval vodní proud. Toto maje zjištěno
z výpovědí zběhů a zajatců, poslal Caesar napřed jízdu
a legiím dal rozkaz následovat ji hned v patách. Ale vo­
jáci se hnali přes vodu, ač jim z ní čnělo jen hlava, dokon­
ce tak rychle a prudce, že nepřítel náporu legií a jízdy
nemohl odolat, vyklidil celý břeh a dal se na útěk.
19/ Cassivellaunus se vzdal, jak jsme už dříve vyložili,
veškeré naděje na úspěch v otevřeném zápase, propustil
větší část válečných sil a ponechav si jen asi čtyři tisíce
vozních bojovníků slodoval pozorně naše pochody, držel
se vždy trochu opodál cesty, ukrýval se v místech těž-
ko dostupných a lesnatých, a zvěděl-li, kterým krajem
potáhneme, dával tam dobytek i lidi shánět z polí
do lesů.
A kdykoli si naše jízda vyrazila do kraje, aby si
hezky nevázaně zadrancovala a poplenila, pouštěl na ni
z lesů, kdo znali každou cestu, každou stezku, své bojov­
níky na vozech, utkával se s naší jízdou k velkému jejímu
nebezpečí a tím postrachem ji odvracel od toho, aby si
zajížděla příliš daleko a široko. Nezbývalo, než aby ani
Caesar nedovoloval svým jezdcům příliš se vzdalovat
od hlavního voje legií a aby se škodilo nepříteli pleněním
polí a vypalováním vsi jen tolik, kolik stačili pořídit vo­
jáci legií při svém namáhavém pochodu.
20/ Zatím pošlou Trinovanté, kmen v těch konči­
nách skoro nejmocuější, k Caosarovi poselstvo a slibují,
že se mu vzdají a vyplní jeho rozkazy. Z toho kmene při­
šel už před Časem k Caosarovi na pevninu dát se mu pod
ochranu mladičký Mandubracius. Jeho otec Inianuveti-
cius býval králem toho kmene a byl Cassiveliaunem zba­
ven života. Mandubracius sám unikl smrti jenom útěkem.
Nyní prosí poselstvo Caesara, aby Mandubracia uchránil
146 CAESAR

Cassivellaunovy násilnosti a poslal jim ho domů, aby kmen

vedl a měl i nej vyšší moc vojenskou. Caesar jim uloží
čtyřicet rukojmí a pro vojsko obilí a Mandubracia jim
posle. Trinovanté vyplnili rychle příkazy a poslali v plném
počtu rukojmí i žádané obili.
21/ Když Caesar Trinovanty takto ochránil před Cas*
sivellaunem a nadto zabránil, aby se jim jeho vlastní
vojáci mstili nějakým příkořím, posílají poselstva
k Caesarovi a vzdávají se mu jedni za druhými, Cenimag·
nové, Scgontiákové, Ankalité, Bibrokové, Kassové. Od
nich se doví, že nedaleko odtud, kde právě stojí, je hra­
diště Cassivellaunovo, chráněné lesy a bažinami. Je prý
tam shromážděno značné množství lidí i dobytka. Hra*
dištěm pak — oppidum — Britonové zvou, když nepro*
niknutelné houští nedostupného hvozdu ohradí ještě
hradbou a příkopem a tam se pak hromadně uchylují
před vpádem nepřátel.
Tam táhne Caesar s legiemi. Najde místo znamení*
tě opevněné od přírody i lidskou rukou. Přesto se hned
pustí do jeho dobývání ze dvou stran. Odporem nás no*
přátelé zdržovali jenom krátko. Pak už útok našich vo*
jáků nesnesli a vyřítili se z hradiště jinou strunou ven.
Našlo se tam velké množství dobytka. Na útěku bylo
mnoho lidi pochytáno a pobito.

NÁVRAT K LODÍM
A ODJEZD DO GALL1E

22/ Zatímco se toto dálo v těchto končinách, pošle

Cassivcllaunus do Kantia posly s rozkazem, aby tamní
králové shromáždili všecka svá vojska a s nimi se zne*
nadáni obořili na náš lodní tábor a hleděli ho dobýt. Kan*
tium, jak jsme už prve připomněli, leží při moři a těm kra*
iňm tam vládli čtvři králové, Cingetorix, Carvilius, Taxi-
 KNIHA V Ml

inagulus a Segovax. Když tito přitrhli k táboru, učinili

nati výpad, mnoho jich pobili, zajali dokonce i urozeného
vůdce Lugotoriga a stáhli se beze ztrát zaa do tábora.
Na zprávu o této bitvě, utrpěv už tolik pohrom,
maje své území zpustošeno, a hlavně zdrcen odpadnutím
tolika kmenů, pošle Cassivellaunus za prostředkování
Atrebáta Commia k Caesarovi poselstvo, aby nabídlo, že
so mu chtějí vzdát. Caesar se už předtím rozhodl přezi­
movat v Gallii, očekávaje tam každou chvíli nějaký ne­
pokoj. Léta také už mnoho nezbývalo a viděl, že by se ten
zbytek mohl v Británii snadno promarnit. 1 uloží jim
rukojmí, určí, jak vysoký poplatek má Británie národu
římskému ročně platit. A Cassivellaunovi zakáže co nej­
přísněji, aby neškodil Mondubraciovi ani Trinovantům.
23/ Jakmile Caesar přijal rukojmí, odvede vojsko zpát­
ky k moři. Lodi najde opraveny. Spustí je na moře, a že
jednak měl veliké množství zajatců, jednak za oné bouře
vzalo za své něco lodí, rozhodl se přepravit vojsko na
dvakrát. A takový byl průběh přepravy. Z tak velikého
počtu lodí při tolika plavbách nedošlo ani letos, ani loni
k ztrátě jediné lodi dopravující vojsko; ale z těch, které
mu byly prázdné posílány z pevniny zpět, a to i z těch,
které vylodily vojáky první přepravy, i z těch, jež později
vystavěl v počtu šedesáti Labicnus, jen tu a tam některá
dosáhla určeného přístavu, ostatní byly téměř všecky
zahnány zpátky. Když na ně Caesar hodnou dobu marně
Čekal, musil z nouze, aby mu roční doba plavbu vůbec
neznemožnila — rovnodennost totiž sc kvapem blížila —
vojáky hezky stěsnat na lodích, pokud byly po ruce.
Hned nato nastala pohoda naprosto klidná, a ač zdvihl
kotvy teprve počátkem druhé hlídky, přistal šťastně na
pevnině už za svítání, doraziv se všemi lodmi beze ztrát
a beze škody.
148 Caesar

ZNIČENI kohort sabinových

AMltlORlCEM
ROZLOŽEN! ZIMNÍCH TÁBORŮ

24/ Lodi dal Cacsar vytáhnout na břeh a svolal obecný

sněm gallský v Samarobrívě. Toho roku se v Gallii pro
velká sucha obilí urodilo hodně slabě. Byl proto nucen
rozmístit vojsko po zimních táborech jinak než minulá
léta a přidělit legie po více kmenech.
Jednu z nich přidělil legátu Gaiu Fabiovi, aby ji
odvedl do Morioska, druhou Quintu Ciccronovi do Ncr*
vijsko, třetí do Esuvijska Luciu Rosciovi; čtvrté přikázal
přezimovat s Títem Labienem v Rémsku na pomezí
Trévcrska; tři umístil v Belgiu pod velením kvéstora Mar­
ka Crassa a legátů Lucia Munacia Plaňka a Gaia Trebo-
nia. Jednu legii, kterou sebral teprve nedávno v Zapádí,
a pět zkušenějších kohort poslal do území Eburónů, kteří
sídlí valnou většinou mezi Mosou a Rýnem a byli tehdy
pod vládou Ambioriga a Catuvolka. Velení nad těmito
vojíny přikázal legátům Quintu Tituríu Sabinovi a Luciu
Aurunculeiu Cottovi.
Takovýmto rozložením legií, soudil Cacsar, nejsná­
ze odpomůže hrozícímu nedostatku obilí. Přesto však
zimní tábory všech těchto legií kromě té, kterou pod ve­
lením Lucia Roscia poslal do kraje nejvýš pokojného a
klidného, nebyly vzdáleny jeden od druhého více než ně­
jakých sto mil. Sám se rozhodl zůstat zatím v Gallii, po­
kud mu nebude hlášeno, že jsou každá, kde jí přikázá­
no, a že má zimní tábor vybudován.
25/ V Karnutsku žil muž velmi vznešeného rodu,
Tasgccius jménem, jehož předkové bývali vc svém kmeni
králi. Tomu dopomohl Caesar zase k důstojenství předků
pro jeho statečnost a pro jeho oddanost Caesarovi osob-
—* -···· T1,,,.»»,.,·»«.«* ,rXa«.l, v&IL&rli nrnlrnvnVAl
 KNIHA V 149

ívláŠtě dobré služby. Třetí rok už byl králem, osobních

nepřátel měl mnoho < ti se svou nevraživostí netajili.
A tak Karnutové Tasgecia z kmene vyhostili a z návodu
těch odpůrců zavraždili.
Zpráva o tom se donese k Caesarovi. Protože do věci
bylo zapleteno příliš mnoho lidí, měl obavu, aby na je­
jich popud neodpadl celý kmen. 1 dá Luciu Plaňkoví roz­
kaz, aby se svou legii táhl rychle z Belgia do Karnutska
a tam aby přezimoval. A ty, jejichž účast na Tasgeciově
zavraždění zjistí, aby zatkl a poslal k němu. Mezitím
dostal Caesar hlášení ode viech legátů a kvéstorů, jimž
•věřil legie, že dorazili do místa svého přezimování a že
tábořiStě pro zimní ležení je už opevněno.

NÁSTRAHY ambiorigovy

20/ Asi za čtrnáct dní po příchodu vojska do zimního

tábora vyžel pojednou od Ambioriga a Catuvolka počá­
tek vzpoury a odboje. Pozdravili sice na hranici svého
království Sabina a Cottu, dali se jim k službám, i obilí
dodali do tábora. Pak však na popud poslů Inducíomara
Tréverského soulunenovce rozjitřili, přepadli náhle Sa-
binovy vojáky poslané rubat dřevo a přitrhli s mohutnou
brannou mocí dobývat tábora.
Naši se rychle chopili zbraně, osadili val a vypustiv-
Se z jedné strany hispánskou jízdu podrželi v jezdecké
bitvě vrch. Nepřítel pozbyl naděje na úspěch, stáhl se
zpět a nechal dobývání. Pak se dali po svém zvyku do vo­
lání, aby někdo z našich z tábora vyšel k rozmluvě. Mají
prý, co by v zájmu jedné i druhé strany rádi řekli, a dou­
fají prý, že by se tím spory mohly urovnat.
27/ Vskutku je k nim k rozhovoru poslán rytíř římský
Gaius Arpinius, důvěrný přítel Tituriův, a Quintus
lunius, Uispán jakýsi, který již dříve docházíval k Ambio-
ISO CAESAR

rigovi jako Caesarův posel. A k těm mluvil Ambiorix

takto:
Rád prý přiznává» že osobně jo Caesarovi nesmírně
zavázán za všecky projevy blahovolné jeho přízně* za to*
že jeho zásluhou byl zproštěn poplatku* který platíval
svým Atuatukům* i za to* že mu Caesar dal vrátit i vlast«
ního jeho syna i syna bratrova, jež oba dostali Atuatukové
jako rukojmí* ale nakládali s nimi jako s otroky a zajatci.
Pokud pak jde o pokus dobýt tábora* také to prý nepro*
věděl ani z vlastního rozhodnutí* ani z vlastní vůle* nýbrž
donucen k tomu soukmenovci. A vůbec prý jeho via«
dařská moc je toho druhu* že lid má nad nim neméně pra«
vomoei než on nad lidem.
Jeho eburónský kmen se pak prý pouštěl do války
jenom proto, že se náhlému spiknutí gallskému ani nc«
mohl vzepřít. MůŽo prý to snadno prokázat už jen svou
malomocí. Není prý do té míry nezkušený* aby se odvažo­
val doufat* že římský národ bude zdolán jeho pár houfci.
Ale takto prý společně rozhodla celá Gallic: pro přepade«
ní všech zimních táboru Caesarových jo prý stanoven ten«
to den* aby žádná legie nemohla druhé přijít na pomoc.
Jako Gallové nemohli prý snadno Gallům odříkat, ze­
jména když tu zřejmě bylo rozhodnuto vrátit zase všem
svobodu.
A protože svým soukmenovcům vyhověl už jako
vlastenec* má prý nyní zase na zřeteli* čím je povinen
Caesarovi za jeho blahovolnou podporu: vyzývá prý,
snažně prosí Tituria jako hostinný přítel* aby myslil
na záchranu svou i svých vojáků. Veliké zástupy germán«
ských žoldáků přešly prý Rýn. Ve dvou duech jsou prý
tu. Na nich prý — na Římanech samých — je rozhodnout*
chtějí-li* dříve než to zpozorují sousedé, vyvést vojsko
ze zimního tábora a dovést je buď k Ciceronovi, nebo
Labienovi* z nichž jeden je od nich asi padesát mil, dru-
 KNIHA V II

bý něco více. Sám prý jim slibuje a dotvrzuje přísahou,

že jim dá bezpečný průchod vlastním územím, činí-li
tak, hledí prý jednak prospěchu svého kmene, protože jej
zbavuje břemene zimního tábora, jednak se odvděčuje
Caesarovi za to, co pro něho — Ambioriga — učinil
dobrého. — Po té řeči Ambiorix odejde.
28/ Arpinins a Iunius podají legátům zprávu o tom, co
slyšeli. Překvapující ta zpráva uvedla legáty ve zmatek.
Třebaže to říkal nepřítel, přec jen soudili, že se to nesmí
přejít bez povšimnutí. A nejvíce na ně působilo to, že se
sotva dalo věřit. Že by si byl bezvýznamný a nepatrný
kmen Eburónů sám od sebe troufal napadnout válkou
národ římský. A tak předloží věc vojenské radě. Tam
pak se hned objeví v názorech mezi nimi velký rozpor.
Lucius Aurunculeius a přemnoho vojenských tri­
bunů i setníci prvního stupně soudili, Že se nemá nio
podnikat ukvapeně, ani odcházet z tábora bez rozkazu
Caesarova. Dokazovali, že v opevněném zimním táboře
možno odolávat sebevětším zástupům Gallů i velikým
silám Germánů. Dosvědčuje prý to nepopiratelná skuteč­
nost, že hned první útok nepřátelský odrazili velmi sta­
tečně, a nadto ještě způsobili nepříteli velké ztráty. Ne­
dostatkem obilí netrpí. A zatím prý jim dojdou posily jak
s nej bližších táborů, tak od Cacsara. Na konec pak — co
prý je větší lehkovážnost nebo horší ostudnost než se
rozhodovat o nejdůležitějších věcech podle toho, k Čemu
radí nepřítel?
29/ Naopak se Titurius všecek vzkypěv rozkfikoval, že
bude pozdě to činit, až přitrhnou ještě větší zástnpy ne­
přátelské posíleny o Germány, nebo až ten Či onen z nej-
bližších táborů stihne nějaká pohroma. Na dlouhé roz­
mýšlení zbývá prý už málo času. Cacsar — počítá prý —
se už vydal do Itálie. Jinak prý by se ani Karnutové ne­
byli rozhodli odpravit Tasgccia, ani zase Eburónové
1S2 CAESAR

by prý nebyli přitrhli k táboru, tak nás podceňujíce,

kdyby Caesar byl ještě v Gallii.
Sám prý hledí nikoli k tomu, že tak radí nepřítel,
nýbrž na věc: Rýn je nedaleko. Gcrmáni jsou rozhořčeni
Ariovistovou smrti a našimi dřívějšími vítězstvími.
Gallie je jedno vřeni, že tolikrát ponížená byla podrobena
vládě národa římského, když pohasla stará její sláva vá­
lečná. Na konec pak, kdo by si chtěl namlouvat, že se
Ambiorix pouštěl do podniku toho druhu jen tak nane-
jisto?
Jeho — Sabin&v — návrh zabezpečuje prý je pro
jeden i druhý případ: nepotká-li je nic zvláště hrozivého,
dorazí prý k nejbližší legii bez jakéhokoli nebezpečí;
je-li celá Gallie e Germány zajedno, pak prý je pro ně
spása jedině v rychlosti. Ale k jakým koncům povede
návrh Cott&v a těch, kdo jsou odchylného mínění? No*
hrozí-li z něho okamžité nebezpečí, nutno prý se jistě
při dlouhém obléháni obávat hludu.
30/ Tak se dlouho o věc přeli, jedni proti, druzí pro ni.
A když Cotta se setníky první třídy neústupně stáli na
svém, zvolal Sabinus, a to hezky hlasitě, aby ho dobře
slyšela většina vojáků: „Budiž po vašem, chcete-li tomu.
Ale ani já,“ pokračoval, „nejsem z těch, kdo by se zrov­
na nojvíce z vás děsili nebezpečí smrti. Ti zde,“ ukazoval
na vojáky, „budou z toho mít jiný rozum. Potká-U nás
něco hodně zlého, poženou k zodpovědnosti tebe. Vždyť —
nebýt ty proti tomu, už pozítří se mohou spojit s nejbliŽ-
iím táborem a společně s ostatními čelit vypuknuvší vál­
ce, a ne aby odloučeni a daleko od ostatních takřka vy­
hoštěni hynuli, ať už meěem nebo hladem.“
31/ Všechno vstává, jo po poradě. Chytají jednoho
i druhého za ruku a prosí Cottu i Sabina, aby svou ne­
srovnalostí a neústupností nehnali věci v nejkrajnější
nebezpečí. Snadno prý je věci zvládnout, ať už zůstanou.
 KNIHA V 153

ČÍ odtáhnou, jen když se všichni sjednotí ve svém pojetí

a rozhodnutí. V rozporu naproti tomu že nevidí spásy.
Dohadování se protáhne do půlnoci. Konečné se, dav se
aviklat, podvolí Cotta. Vrchu nabude názor Sohinův.
Je vydán rozkaz, že se na úsvitě vyrazí.
Zbytek noci se jen probdí, protože si každý voják
prohlížel své věcí, co může vzít s sebou, co je nucen za­
nechat z nářadí potřebného k zimnímu táboření. Vymýšlí
se kdejaký důvod, proč prý nelze bez nebezpečí zůstat.
A nebezpečí ještě roste v očích unavených a ponocujících
vojáků. Za svítání vytáhnou z tábora tak, jako by je
k tomu nebyl měl nepřítel, nýbrž jako by jim k tomu
radil nejlepší přítel — Ambiorix: v dlouhatánském voji
totiž a s převelikým vozatajstvem.

PORÁŽKA A SMRT SABINOVA

A COTTOVA

32/ Když však nepřátelé postřehli z nočního hluku a

ruchu přípravy k odchodu, rozložili v lesích ve dvou dí­
lech zálohy a na vhodném a skrytém místě asi dvě míle
odtud vyčkávali příchodu fiímanů. A když většina naše­
ho voje sestoupila dolů do hlubokého úvalu, objevili se
náhle na obou stranách toho údolí a začali na zadní voj
dotírat, bránit předním ve výstupu a tak sc pouštět do
bitvy v místě pro naše naprosto nepříznivém.
33/ Ted teprve Tituriue, jenž se dříve zhola o nic ne­
staral, pobíhal v úzkostném zmatku sem a tam a rozesta-
voval kohorty, ale i to poplašeně a tak, že na něm bylo vi­
dět, jak si neví rady ani pomoci. Což se stává obyčejně
těm, kdo jsou nuceni se rozhodovat teprve ve chvíli, kdy
už je na místě jednat. Zato Cotta, poněvadž počítal s tím,
že k něčemu takovému může na pochodu dojít, a zrazoval
proto od něho, nepomíjel nejmenšího pro obecnou zá­
154 CAESAR

chranu všech a plnil povinnosti jak dobrého velitele«

promlouvaje k vojákům a dodávaje jim ducha« tak i řa­
dového vojáka« udatně si veda v boji.
Když pro délku voje nemohli jeden ani druhý sami
všecko dobře zastat a zařídit* co a kde se má vykonat*
poručili vyhlásit* aby vojáci nechali vozatajstvo vozataj*
stvem a zaujali obranné postaveni ve čtverhranu. Toto
opatřeui, ač v takovém případě nezaslouží výtky, vedlo
přec jen k nedobrému konci. Neboť i našim vojákům ubra*
lo naděje na úspěch a nepříteli dodalo jen chuti k boji,
protože naši sáhli k tomu útvaru očividně jen z největší*
ho strachu a zoufali* bez naděje. A krom toho se stalo*
k čemu dojít musilo* Že vojáci šmahem odbíhali od oddí*
lů a že každý hleděl rychle ze svého rance vylovit a
uchvátit, co měl nejmilejšího* takže všude bylo plno
křiku a nářku.
34/ Zato barbaři jednali s rozmyslem. Neboť jejich
vůdcové dali po celém šiku rozhlásit* ať se nikdo ani
nehne z místa: jejich že je kořist, pro ně že se uchovává
všecko, cokoli tu Římané zanechají. Proto ať mají na
mysli* žo vše záleží jen na vítězství. Počtem i statečností
v boji muže proti muži byli jedni druhým rovni. Naší,
aČ je opouštěl vůdce i štěstí, skládali přece všecku naději
na záchranu ve statečnost* a kdykoli která kohorta vy*
razila proti nepříteli* tam vždy padlo značné množství
nepřátel.
Ambiorix to postřehl a hned dá rozhlásit* aby stři*
leli jen z dálky a příliš se nepřibližovali; kde Římané
zaútočí* tam aby hned ustupovali. MajMi sami tak lehkou
výzbroj a obvyklý svůj bojový výcvik* nemůže prý být
Římanům způsobena naprosto žádná škoda. Naopak ať
stíhají Římany rázně* kdykoli se uchylují zase zpátky
ke svým oddílům.
Ml Tnbnto nokvnu dbal nepřítel velmi přesně* a kdykoli
 KNIHA V 1SS

některá naše kohorta ze čtyřhranu vyrazilu a zaútočila,

ustupoval co nejspěšnčjí. Přitom náš útočící oddíl nevy­
hnutelně ztrácel krytí zprava a vydával nokrytý pravý
bok střelbě. A zase, když se začal vracet do svého vý­
chozího postavení, byl svírán jak těmi, kteří před ním
prve ustoupili, tak těmi, kteří jim stáli nejblíže. Jestliže
však chtěli místo držet, neměli ani příležitost uplatnit
svou statečnost, ani se nemohli, jsouce tak shluklí, dobře
uhýbat střelám vrhaným takovou přesilou.
Naši se sice střetávali e tolikerou nesnází, měli
ztráty veliké — přesto však se drželi statečně, a ač den
už z valné části uplynul a bojovalo se již od úsvitu do
osmé hodiny denní, nedopustili se ničeho, co by jim bylo
k necti. Tu byla házedm kopím proražena obě stehna
Titu Balvenciovi, do loňského roku prvnímu setníku
legie, muži statečnému a na slovo vzatému. Quintus
Lucanius, stejné hodnosti, padne v statečném boji — šel
na pomoc svému synu, nepřítelem obklíčenému. Legát
Lucius Cotta je z praku raněn přímo do obličeje, zrovna
když povzbuzoval všecky kohorty a čety.
36/ To vše mocně působilo na Quinta Tituria. Když
zdaleka zahlédl Ambioriga, jak povzbuzuje své, pošle
k němu svého tlumočníka Cnaea Pompcia požádat ho,
aby ušetřil jeho i vojska. Ambioríx na to dovolání odpo­
ví: Chce-li Sabinus mluvit přímo s nim, že může; pokud
by šlo o milost pro vojáky, doufá prý, Že jí pro ně u svého
mužstva dosáhne. Jemu pak samému — Sabinovi — ne­
bude prý nijak ublíženo, to prý mu zaručuje svým slovem.
Sabinus to oznámí raněnému Cottovi a vyzve ho,
aby se vzdálili oba z bojiště a společně jednali s Ambio-
rigem, uzná-li to Cotta za dobré. Doufá prý, že si vyprosí
od něho milost pro sebe i pro vojáky. Cotta prohlásí, že
on k ozbrojenému nepříteli nepůjde, a na tom setrvá.
37/ Sabinus dá nato rozkaz, aby ho provázeli vojenští
156 CAESAR

tribunové, které právě měl kolem sebc, a setníci první

třídy. A když přišel k Ambiorigovi blíže a byl vyzván, aby
odložil zbraň, učiní, co rozkázáno, a rozkáže svým, aby
učinili stejně. Zatímco spolu jednají o podmínkách,
Ambiorix úmyslně řeč rozpřádá, Sabinu» je pomaloučku
obstoupen a mrtev sražen k zemi.
A tu už nepřátelé provolají po svém zvyku vítězství,
zdvihnou bojový pokřik, vyrazí k útoku a uvedou naše
řady ve zmatek. Padne tam s mečem v ruce Lucius Cot-
ta a je pobita většina vojska. Co zbylo, uteče se do tábo·
ra, z něhož vytáhli. Z nich orlonoš Lucius Petrosidius,
tísněn velkou nepřátelskou přesilou, vhodil orla přes val
do tábora a sám padne před táborem, hrdinsky se bráně.
Vojáci v táboře vydrží nepřátelské útočení stěží do noci.
V noci pak, úplně ztrativše naději na záchranu, sami si
všichni do jednoho vezmou život. Jen tu a tam někdo
vyvázl z boje. Ti se cestou necestou protlukou hvozdy
do zimního tábora k legátu Titu Labienovi a podají mu
zprávu, co a jak se stalo.

OBLEŽENI TÁBORA
CICERONOVA OD NERVIÚ
POČÁTKY OBLEHÁNI

38/ Tímto vítězstvím stouplo Ambiorigovo sebevědo­

mí. Hned se vydá se svou jízdou do území Atuatuků,
kteří sousedili s jeho královstvím. Nezastaví se cestou
ani v noci, ani ve dne a pěchotě rozkáže, aby táhla hned
za ním. Atuatukům vykládá o svém úspěchu a podnítí
je k odboji. Den nato dorazí k Nerviům a nabádá je, aby
si nedávali ujít příležitost navždycky se osvobodit a po­
mstít se na Římanech za všecky křivdy, které od nich
utrpěli. Vykládá jim, Že zabil dva iegáty, že pobil větší«
—■ vníalrn. Npní nrú niíak těžko přepadnout náhle
 KNIHA V 157

legii, která u nich přezimuje pod legátcm Ciceronem, a

pobit ji. Nabízí jim k tomu svou pomoc. Ncrvie takovou
řečí snadno přemluví.
39/ A tak hned rozešlou po poslech zprávy Ceutronům,
Grudiům, Levákům, Pleumoxiům, Gcidumnům, kteří
všichni jsou pod mocí Nerviů, shromáždí ozbrojená zá­
stupy co možná největší a přiženou se znenadání k Cice*
ronovu zimnímu táboru. K Ciceronovi se ještě nedonesla
zpráva o Tituríově smrti. Taká tu se přihodilo, k čemu
dojit musilo, že značný počet jeho vojáků, kteří se z tá­
bora rozešli porůznu do lesů na dříví a stavivo k opevnění
tábora, byl odříznut náhle se objevivší jizdou. Majíce
je obklíčeny, dají se Eburónová, Nerviová, Atuatuková
a spojenci i chráněnci těchto všech s velkou mocí do do­
bývání tábora Giceronovy legie. Naši se rychle sběhnou
do zbraně, vystoupí na táborový násep. Stěží ten den odo­
lávají, protože nepřítel skládal všecku naději v rychlost
a pevně věřil, že dobude-li vítězství ted, bude vítězem
už natrvalo.
40/ Caesarovi posílá Cicero neprodleně písemnou zprá­
vu a urči velikou odměnu tomn, kdo ji šťastně doručí.
Ale nepřítel měl všecky cesty obsazeny a posly nám po­
chytal. V noci pak z toho dříví, která měli naši svezeno
na výstavbu tábora, postaví se a na válu vztyčí s neuvě­
řitelnou rychlostí na sto dvacet věží. Dodělává sc, co
opcvňovacímu dílu snad ještě chybělo. Druhého dne úto­
čí nepřítel na tábor s mnohem Četnějšími zástupy, jež
zatím shromáždil, a pokouší se zasypávat příkop. Naši
mu kladou odpor stejně úspěšně jako don předtím. A tak
se děje potom den ze dne, po všechny dny příští.
Ani v noci nezůstává chvilka nevyužita k práci.
Možnosti zdřímnout si se nedopřává ani nemocným, ani
raněným. Čehokoli třeba pro obranu na příští den, všecko
to no nn»třiiÍA v noci. Hotoví sa mnoho kůlů s onálcnvm
1S0 CAESAR

hrotem, nespočetně těžkých oštěpů pro samostříly. Věže

se pobíjejí podlažím, a proutí připlétá se cimbuří a zábrad­
lí. Cicero sám, aě velmi chabého zdraví, nedopřával si
odpočinku ani v nocí, takže ho vojáci, sbíhajíce se k ně­
mu, jeětě musili mít domluvami k tomu, aby se šetřil.
41/ A tu zrovna nervijstí vůdcové a předáci, pokud se
směli nějak ucházet o rozhovor s Ciceronem a mohli to
odůvodnit přátelskými vztahy k němu, ohlásí. Že by s ním
rádi jednali. Slyšení se jim dostane. Připomínají tam totéž,
o čem jednal Ambiorix s Tituríem: Celá Gallie stojí poho­
tová k boji. Germáni překročili Rýn. Caesarův tábor i tá­
bory ostatních jsou obléhány. Zmíní se i o konci Sabinově.
A aby jim Cioero věřil, poukazují chlubně na Ambioriga.
Cicero i se svým vojskem se prý mýlí, doufají-li v jakou po­
moc od těch, kteří sami jsou v postavení zoufalém. Po­
měr Nerviů k Ciceronovi a k národu římskému je prý však
přesto takový, že sc vzpírají jedině a pouze tomu, aby
vojsko římské přezimovalo v jejich území, a nechtějí,
aby se to u nich zakořenilo jako trvalý zvyk. Nejsou prý
proti tomu, aby si Římané odešli z tábora nijak neohro­
žováni a odtáhli beze všech obav, kamkoli jim bude libo.
Cicero jim no to odpoví jon jedno: Není zvykem ná­
roda římského vůbeo přijímat podmínky od nepřítele,
který má zbraň v ruce. Cbtéjí-li složit zbraně, pak ať
použijí jeho pomoci a pošlou k Caesarovi posly. Doufá
prý, že dosáhnou, oč požádají, jakože má Cacsor smysl
pro spravedlnost.

DOBÝVÁNÍ TÁBORA

42/ S tímto tedy Ncrviové nepochodili. 1 obklopí náš

zimní tábor náspem deset stop vysokým a příkopem pat­
náct stop širokým. To si od nás jednak odkoukali za sty-
Vi‘i v ip.lnnlr mélí rtAinlré vnintrft ř. nn·
 KNIHA V 159

šoho vojska* od tich se jim dostávalo poučeni. Že však

neměli vůbec železné nářadí vhodné k takové práci, byli
nuceni vykrajovat drny mečem, hlínu vyhrabávat ruka­
ma a vynášet ji v pláštích. Právě podlo toho díla bylo lze
odhadnout množství jejich lidí. Neboť ani ne za tři ho­
diny byli s opevněním v obvodu tří mil hotovi. A ty dny
potom počali stavět oblébací věže podle výsky našeho
náspu a chystali srpovité bořicí háky i pohyblivé kryty.
I tomu je zajatci naučili.
43/ Sedmého dne obléhání zdvihl se zvlášť prudký vítr.
Tu začali Nerviové, využívajíce ho, házet z praků žhavé
kulky hebkého jílu a motat rozpálené oštěpy na naše
baráky, kryté po gallském způsobu slámou. Ty se rychle
vzňaly plamenem a prudkým větrem roznesl se oheň po
všech koutech tábora.
Nepřátelé s ryčným pokřikem, jako by vítězství
moli již v rukou a úplně jisté, počali věže a kryty posuno­
vat k náspu a zlézat jej po žebřících. Než statečnost a k to­
mu duchapřítomnost našich vojáků byla taková, že nejen
nikdo neopouštěl násep, aby se pak nějak ztratil, nýbrž
že se skoro nikdo uni neohlédl, ba že právě v tu nejtěžší
chvílí bojovulí všichni ze vší síly a s nejvyšší statečností,
ač je zevšad ožehoval plamen, ač je zasypával pravý pří«
val střel, ač viděli, jak v jednom plameni plane celý náš
oboz a s ním propadá zkáze všechen jejich majeteček.
Byl to den pro naše daleko nejtěžší. Přesto však skon­
čil úspěšně potud, že toho dne bylo raněno a i pobito ne­
obyčejně mnoho nepřátel, když se jích pod samým naším
náspem natlačilo a prvním znemožnili poslední každý krok
zpátky. Když pak aspoň poněkud polevil oheň a na jednom
místě přisunul nepřítel věž k náspu, že sc ho dotýkala,
postoupili setníci třetí kohorty ze svého stanoviště, po-
odsunuli i všecky své lidi a posunky i slovy zvali nepřítele,
aby jen vstoupil, je-li libo. Z těch však se kupředu neodvá­
160 CAESAR

žil docela nikdo. Pak je kamenovali ze všech stran, sehnali

je tak z věže a věž zapálili.

DVA STATEČNÍ SETNÍCI

44/ V Ciceronově legii sloužili dva zvlášť stateční chla­

píci, kteří se už blížili hodnosti setníka první třídy —
Titus Pullo a Lucius Vorenus. Ti dva se vičnž hádali,
kdo z nich má mít přednost před druhým, a celá léta zá­
polili o pořadí a hroznou řevnivostí.
Když se velmi ostře bojovalo na náspu, zvolá Pul­
lo: „Co je to za rozpaky, Vorene?! či jakou ještě čekáš
příležitost osvědčit svou statečnost?! Dnešní den rozhod­
ne o našich sporech!** Jen to řekl, vyrazí ven z opevnění
a zamíří svůj nápor tam, kde se mu zdálo, že je nepřátel
nejhustěji. Ale ani Vorenus ted nezůstane no náspu a jde
hned za Pullonem, boje se, co by tomu kdekdo řekl. Z ne­
veliké vzdálenosti vrhne potom Pullo oštěp na nepřátele
a protkne jím naskrz jednoho z nich, jak vybíhal proti
němu z davu. Probodeného a již bezduchého druha kryjí
ostatní svými štíty, na Pullona metají všichni svá kopí
a nedovolují ma pronikat dále. Puilonovi Štít proražen
kopím, kopí samo mu uvízne v řemeni závčsníku meče.
Tento náraz posune pochvu s mečem dozadu a zdrží tak
Pullonovu pravici v pokusech vytrhnout meč z pochvy.
A tak obrany neschopného nepřátelé obklíčí. Na pomoc
přispěchá mu sok a soupeř Vorenus a pomáhá v nouzi.
Od Pullona, o němž mají za to, že byl kopím usmrcen,
obrátí se celý zástnp ihned k Vorenovi. Ten bojuje mečem
zblízka, jednoho zabije a zatlačí trochu ostatní. Dotírá
až příliš hojechtivě, sklouzne nohou do dolíku a upadne.
Nyní zase on je obklíčen a na pomoc mu jde Pullo. A oba
dva pospolu, živi a zdrávi, pobivše značný počet nepřátel,
vracejí se s velkou slávou do tábora.
 KNIIIA v 161

Tak 8Í osud při všem soupeření a závodění zahrál

s oběma, že soupeř byl soupeří ku pomoci a k záchraně
a že se nedalo rozhodnout, kdo před kým by svou stateč­
ností zasluhoval přednost.

CAESAR CHYSTÁ POMOC

45/ Obléhání bylo den ode dne tíživější a povážlivější,

a to především proto, že valná část vojáků byla vážně
raněna a boje neschopna a že tedy hájit tábor zůstalo jen
na skrovném počtu schopných obránců. Tím častěji byly
Cacsarovi posílány listy po poslech. Ti byli částečně pochy­
táni a obyčejně před očima našich vojáků mučeni a utýráni.
Byl v táboře jeden Nervij, Vertico jménem, uroze­
ný původem. Hned zpočátku obléhání zběhl k Cicero-
novi a osvědčil mu oddanou věrnost. Ten jednomu ze svých
otroků slíbí svoboda a bohatou odměnu a tak ho pohne
k tomu, aby donesl list Caesarovi. List vynese otrok z tá­
bora v dutině kopí, pohybuje se jako Gall mezi Gally,
aniž budí podezření, a dostane se šťastně k Cacsarovi.
Ten se teprv takto doví, jaké všecko nebezpečí hrozí Gce-
ronovi a jeho legii.
46/ Caesar dostal dopÍ9 kolem páté odpoledne a hned
pošle posla do území Bcllovaků ke kvéstoru Marku Crasso-
vi, jehož zimní tábor byl od Caesara vzdálen pětadvacet
mil. Posílá mu rozkaz, o půlnoci ať vytrhne s legií a rychle
k němu přirazí. Crassus vyrazí současně s vracejícím se
poslem. Druhého posla pošle Caesar k legátu Gaiu Fa-
biovi, aby přivedl svou legii do území Atrebátů, kudy
musil Caesar, jak věděl, také sám táhnout. Labienovi píše,
aby se svou legií táhl do Nervijska, můžc-li tak učinit
beze škody pro stát. Na ostatek vojsku čekat nepokládá
zii rudno — bylo trochu daleko. Asi čtyři sta jezdců seže­
ne z nej bližších táborů.
!

162 CAESAR

47/ Asi v devět hodin ráno hlásí Caesarovi přední

Crassův obhlédací oddíl, že se Crassus blíží. Nečeká na
něho, sám postoupí ještě ten den dvacet mil. Ustanoví
Crassa velitelem v Samarobrivě a přidělí mu celou jeho
legii, protože tam zanechával vozatajstvo celého vojska,
rukojmí kmenů, úřední archív a všecko obilí, které tam
svezl, aby bylo dost zásob na celou zimu. Fabius přirazí
so svou legií k Caesarovi na pochodě podle rozkazu, mno­
ho se zrovna ncomcŠkav. Labienus vsak se nedostavil.
Když zvěděl o konci Sahinově a porubání jeho kohort,
když před jeho tábor přitrhli s celou svou brannou mocí
Trévcrové, měl obavy, že vytrhne-Ii ze zimního tábora,
jako by byl na útěku, ncmusil by udolat útoku nepřátel,
zvláště když věděl, jak posledním svým vítězstvím zpychli.
Odpoví tedy Caesarovi písemně, s jak velikým nebezpečím
by legii vyváděl ze zimního tábora, vypíše mu zevrubně,
co a jak se událo v Eburónsku, a podá zprávu, že se mu
všecka branná moc tréverská, pěší i jízdní, usadila pouhé
tři míle od jeho tábora.
48/ Caesar schválil jeho opatření, a třebaže se místo
očekávaných tří legií — v tom se zklamal — musil spo·
kojit pouze dvěma, jedině v rychlém jednání videi mož­
nost všecko zachránit. Rychlými pochody vlrhue do úze*
mí Nerviů. Tam se doví od zajatců, co se děje u Ciccrona
a jak nebezpečné je jeho postavení.
Bohatými odměnami pohne tedy jednoho z gallskýeh
jezdců, aby Ciceronovi donesl list. Pošle mu jej řeckým
pismem psauý, aby nepřítel nepoznal naše plány, zachy*
tí-li snad dopis. Posla výzvo, ncbudc-li so snad moci do*
stát k Ciceronovi do tábora, aby list přivázal k házccímu
řemeni na kopí a kopí pak vhodil přes opevnění do tá­
bora. V dopise píše, žc jo s legiemi na cestě a že brzy dorazí.
A povzbudí Ciccrona, aby se jen dálo držel statečně jako
dosud.
 KNIHA V 16S

Gali íc bál nebezpečí a lak kopí podle návodu do tá­

bora vhodí. Náhodu tomu chtělo, že kopí uvázlo v trám­
ci věže. Dva dny si bo nikdo z našich nevšiml. Tcprv tře­
tí den je nějaký voják zahlédne. Je sňato a doneseno Ci­
ceronovi. Ten si dopis přečte, pak dá přečíst ve vojenském
shromáždění k převeliké radosti všech. Brzy bylo vidět
v dálce sloupy dýmu z požárů. To zaplušilo všecky pochy­
by o tom, že legie přicházejí.

CAESAR OSVOBODÍ CICERONA

49/ Když si Gallové věc ověřili skrze zvědy, zanechají

obléhání a zamíří s celou svou brannou mocí proti Caesa­
rovi. Jen ozbrojonců bylo na šedesát tisíc. Ciccro vy­
užije dané možnosti, vyžádá si od Vertikona, o němž už
jsme mluvili, zase nějakého gallského otroka, aby do­
nesl list Caesarovi. Upozorní posla, aby cestou byl opatr­
ný a ostražitý. V dopise vypíše Caesarovi, že od něho —
Ciccrona — nepřítel odtáhl a že se celé to ohromné množ­
ství obrátilo proti Caesarovi. Dopis je Caesarovi doručen
kolem půlnoci. Zpraví o věci své vojáky a dodá jim ducha
k boji.
Příští den hned za svítáni dá se Caesar na pochod
a postoupiv asi čtyři míle spatří za mohutným údolím,
jímž protékal potok, nepřehledné zástupy nepřátel. Bylo
věci velmi nebezpečnou pouštět se do rozhodného boje
nu místě nepříznivém s vlastními silami tak skrovnými.
A dále, protože věděl, že je Ciccro zbaven obléhání, sou­
dil, že ted* klidně může v spěchu polevit. Zastavil tedy
u opevní tábor na místě eo možná nejpříhodnějším, a
ačkoli byl tábor už sám sebou malý, sotva pro sedm tisíc
liilí, u k tomu bez vozatujstva, přece jen jej ještě srazí
co možná nejvíce zúžením ulic za tím účelem, aby jej
nepřítel podcenil v míře co největší. Mezitím už rozešle
164 CAESAR

zvědy na všecky strany, aby si vypátral, kudy by údolí

mohl přejít co ncjpohodlněji.
50/ Toho dne byly sváděny jen bezvýznamné jezdecké
půtky u potoka, jinak však se jedni í druzí drzí ve svém
postavení: Gallové, že Čekali ještě značnější síly, jež k nim
dosud nedorazily; Caesar, aby mohl svést bitvu na své
straně údolí a před svým táborem, podaří-li se mu pfedstí*
raním strachu vylákat nepřátele do postavení výhodného
pro něho Samého; ncpodaří-li se toto, aby s menším ne­
bezpečím přecházel napříč údolí a potok, maje pro ten
případ již napřed vyzkoumány cesty, kde, kudy a kam.
Za svítání přiblíží se nepřátelská jízda k táboru
a svede bitvu s našimi jezdci. Caesar schválné poručí
jízdě ustupovat a uchýlit se zpátky do tábora. Současně
dá tábor na všech stranách opevňovat vyšším náspem,
brány tarasit a nakáže, aby se při těchto pracích co nej­
více běhalo zmateně sem a tam a dělalo, jako bychom se
báli.
51/ Tím vším se dá nepřítel zlákat, přejde se svými sbo­
ry přes potok a šikuje je na místě pro něho nepříznivém.
Když pak byli naši odvoláni dokonce i z náspu, postoupí
nepřítel ještě blíž, metá střely ze všech stran za naše
opevněni a rozeslav hlasatele kolem tábora dá vyhlašovat,
chce-li kdo, ať Gall, ať Říman, k nim přejiti, že tak může
učinit bez nebezpečí do deváté hodiny dopolední, později
že už to možno nebude. A projevil takové pohrdání na­
šimi, Že začali jedni násep holýma rukama bourat, jiní
příkopy zasypávat, protože se jim nezdálo možným, aby
vrazili do tábora branami, ač brány byly zataraseny jen
naoko jednoduchou vrstvou drnu.
Vtom provede Caesar všemi branami výpad z tá­
bora, vypustí jízdu a obrátí nepřítele tak rychle na útěk,
že vůbec nikdo z nich na boj ani nepomyslil, že jich velmi
mnoho pobil a že všecky přiměl odhodit zbraň.
 KNIHA V 165

52/ Pronásledovat je však ještě dále měl za povážlivé»

protože se mezi ním a nepřítelem rozkládaly bažinaté
lesy a jasně viděl» že je vyloučeno zasadit jim sebeslabší
ránu. A tak beze ztráty jediného svého muže dorazí ještě
ten den k Ciceronovi. Tam se podivuje, jakých to věží,
krytů, opevnění si nepřítel nastavěl. Dav legii nastoupit,
přesvědčí se přehlídkou, že ani desátý z mužstva nezůstal
neporaněn. Z toho ze všeho si utvoří úsudek, za jakého
nebezpečí a s jakou statečností se tu bojovalo. Po záslu­
ze zahrne chválou Cicerona i legii. Každého zvlášť oslovuje
ty setníky a tribuny vojenské, o jejichž neobyčejné stateč­
nosti zvěděl ze svědectví Ciceronova. O pohromě Sabinově
a Coltově dostal něco jistějšího a podrobnějšího ze zajatců.
Druhého dne podá na vojenském shromáždění zprá­
vu, co a jak se stalo, vojáky uklidní a povzbudí. Vyloží
jim, že pohromu, k níž došlo vinou a nerozvážností lcgá-
tovou, mají nést o to klidněji už proto, že milostí nesmrtel­
ných bohů a jejich vlastní statečností byla ta pohroma
právě odčiněna. Ani nepřátelům nezůstává radost natr­
valo, ani pro ně samy i nadále důvod k bolesti.

LABIENUS VÁLČI S INDUCIOMAREU

DALŠÍ BOJE V BELGII

53/ Mezitím se zpráva o Cacsarově vítězství donese

• neuvěřitelnou rychlostí přes území Rémů k Labienovi.
Ačkoli byl jeho tábor od zimního ležení Ciceronova na
Šedesát mil daleko a ač Cacsar dorazil k Ciceronovi až
po třetí odpoledne, strhl se blahopřejný pokřik Rémů, .4
hlásající vítězství Labienovi, před branami jeho tábo­
re už před půlnocí. Když pak pověst o tom pronikla až
k Trévcrům, sebere Be Induciomarus, který už byl rozhod­
nul hned příští ráno Labicnův tábor nopadnout, ještě
v noci a odvede všecky své sbory do Trévcrska zpět.
166 CAESAK

Fahia poŠJe Caesar s legií zpět do jeho zimního tá-

hora» sám pak se rozhodne přezimovat a třemi legiemi
v okolí Samarobrívy, 8 každou v jednom táboře, a protože
se v Gallii objevily takové nepokoje, rozhodne určitě a ko­
nečně, že zůstane u vojska celou zimu osobně. Neboť když
se rozhlásila ta nemilá věc se smrtí Sabinovou, radily se
téměř všechny gallské kmeny o válce, rozesílaly posly
a poselstva nu všecky strany, vyptávaly se, jak se rozho­
dují ostatní a kdo mají první s bojem začít. A v liduprázd­
ných pustinách konaly noční sněmy.
A téměř celou zimu nebylo pro Cacsara chvilky bez
znepokojení, aby nedostal nějakou zprávu o sněmování
a vření mezi Gally. Tak mezi jinými byl zpraven kvésto-
rem Luciem Roscicm, jemuž svěřil velení třinácté legie,
že se shromáždily valné zástupy Galiu z těch kmenů, jež
se nazývají keltsky areroorické, to je přímořské, aby do­
bývaly jeho tábora, o že nebyly od jeho ležení už dále než
osm mil; že však na zprávu o Cucsarově vítězství odtáhly,
a to tak, že se jejich odchod spíže podobal útěku.
54/ Ale Caesar si volal předáky jednoho každého kmene,
jedněm naháněl strachu, s pohrůžkou dávaje najevo, že
ví, co se děje, druhé zas povzbuzoval domluvou. A tak
udržel většinu Gullie v poslušnosti. Přesto však se Seno-
nové, kmen obzvláště mocný a u Gallů velmi vážený, po­
koušeli z obecného usnesení odpraviti Cavarina, kterého
u nich Caesar ustanovil králem — jeho bratr Moritasgus
kraloval tam za Caesarova příchodu do Gallie jako už před­
tím jeho předkové. Když Cavarinus, vytušiv to, uprchl,
stíhali ho až na hranice, zbavili trůnu a vyhostili. K Cae-
sarovi poslali puk poselstvo, aby se v té věci ospravedlnili.
A když jim Caesar poručil, aby k němu přišel celý senát,
neposlechli.
A to, že se našlo něco Udí, kteří první začali e odbo­
jem, mělo na barbary účinek tak mocný a způsobilo u všech
 KNIHA V 167

tnk úplnou změnu smýšlení, Že téměř žádný gallský kmen

nebyl u nás mimo podezřeni kromě Hacduů a Rómů. Těch
«i Caesar vždy obzvláště vážil, prvních pro starou a stálou
věrnost k národu římskému, druhých pro dobré služby,
jež mu prokázali v nedávné válce v Gallii. Ani se myslím
není Gallůrn zrovna co divit, jak z mnoha jiných důvodů,
lak proto především. Že oni, kteří pro válečnou svou zdát*
nost bývali stavěni nade všecky národy, velmi trpce že*
leli, když z této své slavné pověsti nadobro pozbyli tolik,
že se volky nevolky musili podrobovat rozkazům národa
římského.

INDUCIOMARUS SHROMAŽĎUJE
VZBOUŘENCE

55/ Tréverové však, jakož i Induciomarus celou zimu

chvilku nepropásli, aby neposílali poselstva za Rýn, ne·
pobuřovali germánské kmeny, neslibovuli jim spousty pe­
něz a aby přitom netvrdili, že valná část našeho vojska
byla vybitu a že ho zbývá nepatrný zbytek. Přesto však se
nedul žádný germánský kmen přemluvit, aby přešel Rýn,
protože prý to zkusili už dvakrát, ve válce pod Ariovistcm
u při přechodu Tenktherů, dále prý už štěstí pokoušet
nebudou.
Nepochodiv u Germánů přec jen začal Inducioma­
rus shánět a cvičit branné síly, opatřovat u sousedů ko­
ně, lákat k sobě po celé Gallii velikými odměnami vyhnán-
ce u odsouzence. A takovou už si tím získal vážnost po Gal­
lii, že k němu ze všech stran spěchala poselstva a ucházela
««i u něho o přízeň a přátelství pro kmen i každý pro sebe
osobně.
50/ Jakmile zpozoroval Induciomarus, že sc už k němu
přidávají sami bez vyzvání, že z jedné strany žene Scno-
ny a Karnuty do vzpoury jen zlé svědomí, z druhé struny
 I
CAESAR

pak že se Nerviové a Atuatukové chystají k válce proti

Římanům a že se mu nebude nedostávat dobrovolnických
sborů, dá-li se na postup ze svého území — vyhlásí bran­
ný sněm. Tím se po gallském zvyku začíná válka. Na sněm
se podle obecně závazného zákona povinně dostaví všichni
dospělí muži ve zbrani. Kdo z nich přijde poslední, je
před zraky shromáždění všemi myslitelnými mukami
zmučen až k smrti.
Na tom sněmu prohlásí Induciomarus za nepřítele
vlasti Cingctoriga, vůdce druhé strany, svého zetě, kte­
rý, jak už dříve pověděno, dav se jednou pod ochranu
Cacsarovu už od něho neodpadl. Jmění jeho zabaví. Vy­
řídiv to všecko, prohlásí pak na sněmu: na pomoc prý si
ho povolali Scnonové, Karnutové a ještě mnoho jiných
gallských kmenů. Potáhne prý tam přes území Rémů, je­
jich pole poplení. Dříve však prý útokem dobudo ležení
Labienova. A dá nutné pokyny.

ZAJETI A SMRT INDUCIOMAROVA

57/ Labienus se nic nestrachoval o bezpečnost svou

a své legie. Držel se ve svém táboře, zvlášť dobře opevně­
ném jak přirozenou polohou, tak uměle rukou lidskou.
Stále však myslil na to, aby nepropásl příležitost k něja­
kému úspěšnému zásahu proti Induciomarovi. A tak když
od Cingetoriga a jeho příbuzných zvěděl o jeho řeči pro­
nesené na sněmu, pošle po sousedních kmenech posly
a povolává odevšad jezdce s udáním lhůty, dokdy mají
nastoupit.
Mezitím mu projížděl Induciomarus skoro denně
H se vší jízdou sem o tam přímo před táborem, jednak aby
poznal jeho rozložení, jednak aby ei s římskými vojáky
l pohovořil nebo je i zastrašoval. Jeho jezdci metali přitom
I skoro vždy a všichni kopí přes val do tábora. Labienus
 KNIHA V 169

však držel své lidi uvnitř opevněni a snažil se všemožně

budit víc a více dojem, že má strach.
58/ A když se už s přezíráním den zc dne pohrdlivějším
blížíval Induciomarus k táboru, vpustí si Labienus jízdu
všech sousedních kmenů, kterou měl povolánu, jedné noci
do tábora a s takovou pečlivostí udržel strážemi všecky
své lidi v táboře, že nižádným způsobem sc nemohla ta
věc vyzradit ani donést k Tréverum.
Zatím si už zase, jak Činíval denně, přiharcujc Indu*
ciomarus k táboru a stráví tam valnou část dne. Jeho
jezdci metají kopí a s hlasitými nadávkami vyzývají
naše k bitvě. Nedostalo se jim od nás odpovědi. Kvcčeru
zas, když se jim uzdálo, odjíždějí pryč rozptýleni, roztrou­
šeni. Pojednou tu Labienus ze dvou bran vypustí všecku
jízdu s přísným rozkazem i zákazem: až poděsí a na útěk
obrátí nepřítele —* stalo se, jak předvídal —, ať se všichni
ženou jen za Induciomarem a nikdo ať nikoho z nepřátel
nezraňuje, dokud neuvidí, že je Induciomarus zabit. Ne­
chtěl totiž, aby tím, že by se zdržovali s ostatními, nabyl
Induciomarus času a utekl. Slíbil také veliké odměny těm,
kdo ho zabíjí. Jezdcům v patách pošle na pomoc kohorty.
Zdar potvrdí správnost jeho důmyslného plánu.
Všichni se ženou za Induciomarem jediným, dostihnou
ho právě v brodu řeky, usmrtí ho a hlavu jeho donesou
zpět do tábora. Vracející se jezdci dostihnou, koho mohou,
a zabijí.
Na zprávu o tom rozejdou se všecky branné síly
Eburónů a Nerviů, co sc jich sešlo. Caesar měl potom
v Gallii o něco klidněji.
I

HO CAESAR

KNIHA VI

POKOŘENI SEVERNÍCH
KMENŮ GALLSKVCII
CAESAR ROZMNOŽÍ VOJSKO

1/ Caesar měl mnoho důvodů, proč Čekat v Gallii

ještě větší odbojné hnutí. Dá tedy svými legáty Markem
Sílaném, Gaiera Antisticm Keginem a Titcm Sextiem
provádět odvody. Zároveň žádá prokonsula Gnaea Porn*
pcia, protože prý sám v zájmu státním zůstává poblíž
Ríraa jako vrchní velitel vojsk, aby vydal rozkaz, že vo­
jáci z Přcdalpské Gallic, které si tam sám vzal do přísahy
jako konsul, mají nastoupit službu a odtáhnout do Zadní
Gallio k Coesarovi. Soudí prý, že i do budoucna má veliký
význam pro mínění Gullic o římské moci, aby bylo vidět,
že Itálie má takové nepřeberné prostředky, že utrpídi
snad v bojí i značnější ztrátu, může ji nejen nahradit
v krátké době, nýbrž vzrůst dokonce v síly ještě větší.
Pompeius mu vyhověl i v zájmu státním i z přá­
telství. Caesar pak dal svým legát&m odvody urychleně
skončit, měl ještě před koncem zimy nově postaveny a
do Gallic přivedeny tři legie a tak dvojnásobně nahraze­
nu ztrátu patnácti kohort, o něž přišel s Quintem Tita­
nem. A tak rázností postupu i výsledným stavem svých
sil ukázal, co dokáže ukázněný řád a mocenské prostřed­
ky římského národa.
2/ Když byl Induciomarus v boji zabit, jak jsme už
vyložili, přenesou Tréverové vrchní velení na jeho pří­
buzné. Ti ustavičně pobuřují své sousedy Germány a sli­
bují jim peníze. Když nemohou pořídit u nejbližŠích,
zkoušejí to u vzdálenějších. Najde se několik kmenů,
 KNIHA VI 171

stvrdí spolek navzájem přísahou a zaručí sc rukojmími,

že peníze budou vyplaceny. S Ambiorígcm se spojí spo*
joneckou smlouvou.
O tom všem Caesar zvěděl. A když viděl, jak se na
všech stranách chystá odboj, žc Nvrviové* Atuatukové,
Menapiové spolu se v&cmi Germány před Rýnem jsou vc
zbrani, Senonové že nepřicházejí, juk jim bylo přikázáno,
a že s Kamnty a sousedními kmeny společně osnují plány
na odboj, Tréverové že pobuřují Germány častými po*
sclslvy — dospěl k tomu, žo musí na válku pomýšlet
časněji než obvykle.

UKLIDNĚNI NERVIĚ, SENONÚ

A KARNUTÚ

3/ A tak joště před koncem zimy stáhl čtyři nejbližŠÍ

legie a zamířil s nimi znenadání do území Ncrviů. Dříve
než 00 mohli Nerviové bud shromáždit, nebo prchnout,
schytul velká množství dobytka i lidí a ponechal je svým
vojákům za kořist, pole nepřátelům poplenil a tak je
douutil, že se mu vzdali a odevzdali rukojmí. Rychle
skoncovav tu věc, odvedl legie zase zpátky do zimního
tábora.
Sněm celé Gallie ohlásil jako obyčejně na počátek
jaro. Dostavili se tam všichni ostatní, jen ne Senonové,
Karnutové a Trévcrové. To pokládal Caesor za počátek
odboje a vzpoury, a aby bylo vidět, že má všecko ostatní
za méně důležité, přeloží sněm do Lutecie Parísiů. Pari-
síové byli sousedy Senonů, utvořili s nimi už za paměti
našich otců jedinou obec, ale odbojných záměrů senon*
nkých, jak se obecně mínilo, byli daleci. Učiniv o této
věci prohlášení z táborového řečništč, vytrhne ještě ten
den s legiemi do Scnonska a dorazí tam rychlými pochody.
4/ Když se o tom, že Gaesar přichází, dověděl Acco,
172 CAESAR

hlavní strůjce odboje, poručí, aby se obyvatelstvo shro­

mažďovalo v hruzcná místa. Co se k tornu chystají a dří­
ve než to mohou provést, dojde zpráva, že Římané už
jsou tu. Nebylo zbytí — upustí od myšlenky odboje a po­
šlou k Caesarovi poselstvo odprosit a prosit o milost.
Jsou předpuštěni prostřednictvím Hacduú, pod jejíchž
ochranou byl jejich kmen odedávna. Na přímluvu Haeduů
rád jim Caesar odpustí a přijme jejich omluvu, protože
soudil, že letní doba je pro nastávající válku, nikoli na
vyšetřování. Uloží jim sto rukojmí a ta dá pod dozor Hae-
duúm. Také Kurnutové tam pošlou poselstvo a rukojmí
za přímluvy Rémů, v jejichž byli ochraně. Odnášejí si
stejnou odpověď. Caesar dokončí sněmovní jednáni a ulo­
ží kmenům, jaký počet jízdy mu každý dodá.

UKLIDNĚNI menapiú

5/ Zjednav si klid v této části Gallíe připoutá svůj zcela

soustředěný zájem k válce 8 Trévery a Ambiorigem.
Cavarinovi dá rozkaz, aby ho se senonskou jízdou pro­
vázel. Nebude tak obavy, že dojde mezi Senony k něja­
kému nepokoji, ať už jeho osobní prchlivostí, nebo z ne­
návisti, kterou u svých proti sobě vyvolal. Tyto věci měl
tedy opatřeny. Protože však měl za jisté, že Ambiorix
už nebude měřit síly bojem, snažil se, obzíravě uvažuje,
dopátrat, jaké jiné by tak mohl mít ještě plány.
Menapiové, pomezní sousedé Eburónů, chránění
nepřetržitými bažinami a hvozdy, byli jediní z celé Gallie,
kdo k Caesarovi nikdy nevyslali posly o mír. Ze má Ambio­
rix s nimi hostinné přátelství, věděl Caesar dobře. A již
předtím měl zjištěno, že prostřednictvím Tréverů navázal
přátelské styky rovněž s Germány. 1 soudil, že ho musí
dříve zbavit těchto opor, než napadne válkou jeho Sa­
mého, aby si Ambiorix, nevida pro sebe jíž jiné spásy.
 KNIHA VI 17»

buď nehledal úkryt u Menapiů, nebo nebyl dohnán k to·

mu, že by se spojil s Gennány za Rýnem.
Kozhodnuv se pro toto, pošlo vozalajstvo celého voj­
ska k Labienovi do Trévcrska a dá rozkaz, aby dvě legie
táhly k němu s ním. Sám s pěti legiemi bez zavazadel
táhne do Menapijska. Mcnapiové ani žádné branné hou­
fy nesháněli, spolehli se na chráněnou polohu země a ute­
kou se do bažinatých lesů odnášejíce všecko své s sebou.
6/ Cocsar se rozdělí o vojsko s legátem Gaiem Fnbicm
a kvéstorem Markem Crasscm, naklade rychle přes mo­
čály haťové mosty a vtrhne tam třemi proudy, pálí dvor­
ce a vsi a zmocní se velikého množství dobytka i lidí. Tím
donutí Menapic, aby k němu poslali poselstvo žádat o mír.
Přijav od nich rukojmí prohlásí jim se vším důrazem,
že s nimi naloží jako s nepřáteli, přijmou-li na své území
bud Ambioríga, nebo jeho posly. Udělá tam pořádek a za­
nechá v Menapijsku Commia Atrebátského s jízdou, aby
je měl pod dozorem, sám pak táhne do Trévcrska.

LABIENUS POKOftl TRÉVERY

7/ Zatímco byl Caesar takto zabrán v Menapijsku, povo­

lali Tréverové velké síly pěchoty i jízdy a chystali se
napadnout Labiena s jedinou jeho legií, která přezimovala
v jejich území. A již nebyli od něho dále než dva denní
pochody, když tu se jim donese, že k němu dorazily dvě
legie, poslané mu na Caesarův rozkaz. Položí se tedy tá­
borem patnáct mil od Labiena a rozhodnou se vyčkat tu
pomocné sbory germánské.
Labicnus poznal, oč nepříteli jde, doufal však, Že
mu jeho nerozvážnost dá nějakou příležitost svést bitvu.
Nechá tedy v táboře pět kohort vozatajstvu k ochraně a
vytrhne s pětadvacíti kohortami a početnou jízdou proti
nepříteli. Ve vzdálenosti jen asi jedné míle od něho zbu-
í
174 CAESAR

duje si pevný tábor. Mezi Labienem a nepřítelem tekla

řeka «rázných břehů» kterou bylo jen nesnadno přejít.
Neměl ani sám úmysl ji přecházet» ani nesoudil, že by jí
snad chtěl přecházet nepřítel. Tomu rostla každým dnem
naděje, že jim přijde posila. Labienus sám vykládá v ho­
voru schválně přede všemi, on že vzhledem k pověstem,
že so Germáni už blíží, rozhodně nedá v sázku ani vlastní
osud, ani osud vojáků, a že se zítra časně zrána hne z tá­
bora. To se donese hned nepříteli, jak už bylo přirozeno, žc
z velkého počtu gullských jezdců leckterý smýšlel gallsky.
Ještě tu noc svolá Labienus vojenské tribuny a
setníky první třídy a vyloží jim, co vlastně má v plánu.
A aby tím spíše budil v nepříteli domnění, že to činí ze
strachu, poručí, aby tábor opouštěli s větším hřmotem a
hlomozem, než je u římského národa zvykem. Tím vším
způsobí, že se odchod podobá útěku. I toto oznámí výzvě-
daČi nepříteli ještě před svítáním — tábory si byly tak
blízko.
8/ Sotvaže zadní voj vykročil ven z opevnění tábora, už
se Gallové navzájem povzbuzují, aby nepouŠLčli z rukou
touženou kořist. Příliš dlouhé by jim prý bylo při tom po­
děšení Římanů vyčkávat teprv pomoci germánské. Také
prý by bylo pod jejich důstojnost, aby neměli odvahy,
jsouce v takové převaze, udeřit na tak nepatrnou hrstku,
zvláště když je na útěku a pod tíhou zavazadel boje ne­
schopná. A tak se nerozpakují přecházet řeku a pouštět
se do bitvy na místě pro ně nepříznivém. Labienus měl
potvrzenu správnost svého dohadu, že tomu tak bude.
A aby vylákal všecky nepřátele za řeku, pokračovul klid­
ně ve svém předstíraném pochodu, jako by prchal.
Pak teprve, poslav vozatajstvo trochu napřed a vy­
kázav mu stanoviště na jakémsi chlumu, promluvil k voj­
sku: „Tu jc příležitost, vojáci, po které jste toužilil Nepří­
tele máte ve svých rukou na místě pro něho nepříznivém,
 KNIHA VI 1-75

kde se nemůže hnout. Osvědčte nyní pod naším vedením

stejnou statečnost, jakou jste už častokrát osvědčilí
nejvyššfmu svému veliteli. Myslete si, on že tu stojí,
Cacsar sám že přihlíží vašemu hojil“ Zároveň dá povel
otočit se čelem proti nepříteli a zřídit bitevní šik. Několik
čet jezdců pošle na ochranu vozatajstva, ostatní jízdu
umístí na křídlech.
Naši strhnou válečný pokřik a rychle mrští kopí
na nepřítele. Ten jak vidí, co nečekal, že útočí proti ně·
mu ti, o nichž ještě před chvílí myslil, že utíkají, nemohl
útok snést, byl vržen hned prvním střetnutím na útčk
a prchal do nejblížších lesů. Labienus je dal stíhat jízdou,
značný počet jich byl pobit, nemálo zajato. Za několik
dní mčl Labienus celý kmen zas už vc své moci. Neboť
Germáni, kteří přicházeli na pomoc, dověděvše so o po*
rážce Tréverů, vrátili sc domů. Spolu s nimi odešli z kme*
ne a domova také Inducíomarovi příbuzní, kteří byli
strůjci tréverskčbo odboje. Vláda nad Trčvcry a VTchní
velení nad vojskem byly odevzdány Cíngetorigovi, který
od počátku, jak jsme už ukázali, věrně setrvával v posluš*
nosti.

DRUHA výprava caesarova

DO GERMÁNIE
PŘEPRAVA VOJSKA
PŘES RÝN DO UBUSKA

9/ Když přišel Caesar z Menapíjska do Trévorska,

rozhodl se přejít řeku Rýn, a to zc dvou důvodů. Jeden
z nich byl ten, že Germáni poslali Tréverům pomoc proti
němu, druhý pak zabránit, aby Ambioríx neměl u nich
útočiště. Rozhodnuv sc pro to, pustil se do stavby mostu
něco málo výše nad místem, kde převedl vojsko poprvé.
Podle známého již a osvědčeného postupu je dílo horli*
1
CAESAR

vým úsilím vojáků dokončeno v několika dnech. V Tré-

versku zanechal Cacsar u mostu posádkou silný oddíl,
aby od Tréveru nevyšla náhle nějaká vzpoura, a převe­
de ostatní své shory i s jízdou přes řeku.
Ubiovč, kteří se již dříve podrobili a dali rukojmí,
pošlou k němu poselstvo, aby se ospravedlnili a vyložili,
že oni ani ze svého kmene Trévcrům pomoc žádnou ne­
poslali, ani neporušili věrnost. Snažně prosí, aby je Cac­
sar Šetřil, aby při obecné nenávisti ke Gcrmánům nevinní
nepykali za vinné. Přejc-li si snad více rukojmí, slibují,
že je dají. Cacsar si věc vyšetří a shledá, že brannou po­
moc poslali Suébové. Od Ubiů se spokojí omluvou a vy­
ptá se jich podrobně na přístup a cesty do Suébska.
10/ Zatím je za několik dní zpraven Ubii, že Suébové
soustřeďují všecky své branné síly na jedno místo a že
vyzývají všecky jim poddané kmeny, aby jim posílaly
pomocné sbory pěších i jízdy. Na ty zprávy si hned za­
jišťuje zásobování, vybere si vhodné místo pro tábor.
Ubiům přikáže, aby stáda sehnali z pastvin a všechen
svůj majetek aby z vesnic uklidili do hrazených sídlišť.
Doufal totiž, že se nevědomý, nezkušený suébský lid dá
svést k boji za nepříznivých podmínek, až jej k tomu bude
dohánět nedostatek potravy. Ubiům uloží, aby často po­
sílali do Suébska bodně zvědů a vyzvídali, co se tam děje.
Ubiové úkol plní a již po několika dnech podávají
zprávy: Suébové že se všichni, jakmile jim došly určitější
zprávy o římském vojsku, stáhli hned hluboko do nejzaz-
ších končin svého úzciní se všemi svými i spojeneckými
sbory, co jich sehnali. Les prý je tam nekonečně rozsáhlý,
nazývá se Bacénský. Táhne prý se hluboko do vnitroze­
mí, a stoje tam jako přirozená hrůz, chrání od příkoří
a nájezdů Chcrusky ze strany Suébů a Suéby ze strany
Cherusků. Hned na začátku toho lesa rozhodli prý sc
Suébové vyčkávat příchodu ftímanů.
 KNIHA VI 177

POMĚRY V GALLII ZA PŘÍCHODU

CAESAMOVA

11/ Když jsme dospěli až sem* nezdá se nevhodným

vyložit něco o mravech Galiu a Germánů i čím se liSÍ ti­
to národové od sebe navzájem.
Gallie jc samá strana. Strany jsou tam nejen ve všech
kmenech, ba ve všech župách a okresech, nýbrž téměř
i v každém jednotlivém rodě. V čele strany stává ten,
o kom se — podle gallských názoru — má za to, že má
osobně nejvyšaí vliv a vážnost. Jeho volnému uvážení
a soudu se pak přenechává a konečnou platností rozho­
dovat o všem, co a jak se stalo i co a jak sc má stát. Ta­
kovéto zařízení mají už odpradávna zřejmě k tomu, aby
z obecného lidu nikdo nezůstával bez pomoci proti moc­
nějšímu. Nikdo totiž z těchto náčelníků netrpí, aby
jeho lidé byli utiskováni násilím anebo úskokem. Jinak
nemá u svých vážnosti. Zrovna tak je tomu vesměs v ce­
lé Gallii. Neboť všecky kmeny jsou rozštěpeny ve dvě
strany.
12/ V době, kdy Cacsar přišel do Gallie, byli v čele jedné
strany Haeduové, v čele druhé Sékvané. Sami o sobě ne­
měli Sékvané dost váhy, kdežto Haeduové se těšili ode­
dávna největší vážnosti a měli pod svou ochranou rozsáh­
lá svěřenectva. Proto se Sékvané sdružili s Germány a
Ariovistcm a nešetříce peněžitých obětí a slibujíce nové
a nové, získali je na svou stranu. Svedli pak nemálo šťast­
ných bitev, vyvraždili všecku haedujskou šlechtu a na­
byli takové převahy moci, žc většinu chráněnců převedli
od Haeduů k sobě, dostali od nich za rukojmí syny před­
ních šlechticů a donutili je jménem obce odpřisábnout,
že proti Sékvanům nic nepodniknou. Zabrali jim násilím
a ve svých rukou drželi část území při hranicích. A tak
měli vedoucí postavení v celé Gallii oni. Nevida z té tísně
1
17B CAESAR

východiska, vypravil se Diviciacus do Říma k senátu

žádat o pomoc. Vrátil se však s nepořízenou.
Příchodem Cacsarovým se poměry zcela změnily.
Rukojmí byla Hacduům vrácena, bývalá chráněnectva
obnovována, nová získávána vlivem Caesarovým, pro­
tože ti, kdo se přátelsky připojili k Hacduům, viděli, že
si tak žijí v lepších poměrech a pod spravedlivější vládou.
A protože také jinak byly zvyšovány vliv a vážnost Hac-
duu, pozbyli Sékvané svého vedoucího postavení. Na je­
jich místo nastoupili Rómové. A protože bylo patrno, že
Rómové jsou u Cacsara v stojné oblibě, dávali sc do jejich
ochrany ti, kteří se pro stará nepřátelství naprosto ne­
mohli připojit k Hacduům.
Svých cbráněnců se Rómové zastávali svědomitě.
A tak si udrželi vážnost, kterou si zjednali v neobvyklé
míře a nečekaně rychle. Tak tedy sc měly tehdy věci v Gal­
iu.· na místo daleko nejprvnější byli kladeni Haeduovó
a druzi ve vážnosti hned za nimi šli Rómové.

GALLŠTl DRUIDOVÉ A RYTlftl

13/ V celé Gullii jsou pouze dva stavy Udí, kteří něco
znamenají a těší se vážností. Neboť obecný lid je poklá­
dán téměř za otroky. Sám se o své újmě nepouští do ni­
čeho, k poradám není přibírán vůbec. Skoro každý, když
ho tísní dluhy nebo zmáhají neúnosné daně, trpí-lí pří­
kořím mocnějších, sám se dává do otroctví. Urození ma­
jí pak nad takovými všecka práva stejná jako u nás pán
nad otroky. Z uvedených těch dvou stavů jeden jsou drui-
dové, druhý rytíři.
Druidové jsou činní v bohoslužbě, obstarávají státní
i soukromé oběti, vykládají náboženské otázky. K nim sc
mladí do učení jen hrnou. Jsou u Gallů ve veliké vážnosti.
Rozhodují obyčejně o všech sporech, veřejných i sou*
 KNIHA VI 179

kroraých. Oni také vynášejí rozsudek, hyl-li spáchán ja­

ký zločin, stala-li se vražda, je-li spor o dědictví, o hra*
nice — a stanoví odměnu i tresty. Nepodrobí-li se kdo, ať
soukromý občan, ať národ jejich nálezu, vyloučí ho z bo­
hoslužeb, což je u nich nejtěžší trest. Koho stihne tako*
vá klatba, je pokládán za bezbožníka a zločince, každý
se mu vyhýbá, vystříhá se e ním se stýkat a slovo s ním
promluvit, aby se ze styku s ním neposkvrnil. Domáhá-li
se takový u soudu práva, nevydá soud nález, také se ne­
podílí s jinými na žádném čestném úřadu.
Všem těmto druidům stojí pak v čele jeden, který
má mezi nimi nejvyšší moc a vážnost. Zemřc-li, buď so
stává jeho nástupcem ten, kdo z ostatních nejvíc vyniká
důstojností, nebo je-li více takových sobě rovných, je
volen hlasováním druidů. Někdy dokonce zápasí o prven­
ství soubojem se zbraní v ruce. V určitou roční dobu za­
sedají druidové k soudu na posvěceném místě v území
Kamutú, kterýžto kraj se pokládá za střed Gallie. Sem
se sejdou odevšad všichni, kdo mají jaké spory, a poslušně
se podrobují jejích nálezům a rozsudkům.
Druidská nauka má prý — tak se má za to — svůj
původ v Británii n odtud byla prý přenesena do Gallie.
A proto podnes odcházívají na učení do Británie skoro
vždycky ti, kdo se s ní chtějí obeznámit důkladněji.
14/ Do války druidové zpravidla nechodívají, také
daně neplatívojí jako ostatní. Branné povinnosti jsou
sproštěni a osvobozeni ode všech dávek. Ponuknuti ta­
kovými výsadami přicházejí mnozí jednak sami z vlast­
ní vůle, jiní jsou tam posíláni rodiči a příbuznými. UČÍ
prý se tam nuzpaměť velikému počtu veršů. A tak ně­
kteří zůstávají na učení až dvacet let. Za bezbožnost totiž
it m hřích pokládají zaznamenávat své učení písemně,
Nikoli jinde skoro všude, ve styku soukromém i veřejném,
ošívají písma řeckého. To — zdá se mi — zavedli si ze
r

1B0 CAESAR

dvou důvodů, že asi nechtějí, ani aby se jejich nauka do­

stala mezi lid, ani aby ti, kteří se učí, méně cvičili paměť,
spoléhajíce se na písmo. Neboť to se stává zpravidla sko­
ro v&cm, že s oporou písemného zápisu neučí se již na­
zpaměť s tou pílí a paměť zanedbávají.
Druidové chtějí přesvědčit především o tom, že du­
še nezaniká, nýbrž že so po smrti stěhuje z jednoho do dru­
hého a tato víra že nejvíce podněcuje k statečnosti, není-li
strachu ze smrti. Hodně také vykládají učeně o hvězdách
a jejich pohybu, o velikosti vesmíru a zemského okrsku,
o přírodě, o síle a moci nesmrtelných bohů. A mladé lidi
uvádějí do všech těchto znalostí.
15/ Druhý stav je stav rytířský. Ten jde vždy celý
do boje, kdykoli je potřebí a vypukne-li nějaká válka.
K tomu docházelo před příchodem Caesarovým skoro
každý rok, buď že sami jiné napadali, nebo se, jinými
napadeni, bránili. Cím kdo z nich je urozenější a zámožněj­
ší a tím vlivnější, tím více má kolem sebe nevolníků —
keltsky ambaktů — a cbraněnců. V tom jedině vidí znám­
ku svého vlivu a své moci.

náboženství callú

16/ Natio est omnis Gallorum admodum dedita religio-

nibus, atque ob cam causam, quí šunt affccti graviori-
bus morbis quique in proeliÍB pcriculisque versantur,
aut pro victimis homines immolant aut se immolaturos
vovent administrisque ad ca sacrificia druidibus utun-
tur, quod, pro vita hominis nisi hominis vita reddatur,
non posse dcorum immortalium numen placari arbitran-
tur, publiceque ciusdem generis habent instituta sacri-
ficia. Alii immani magnitudine simulacra habent, quo-
rum contcxta viminibus raemhra vivis hominibus com-
plent; quibus succcnsis circumvcnti flamma exanimantur
 KNIHA VI 181

homincs. Supplicia corum, qui in furto aut in latrocinio

aut aliqua noxia sint comprekcnsi, gratiora dis immorta-
libus csse arhitrantur; sed cum cius generis copia defecit,
ctiam ad innocentium supplicia descendunt.
16/ Oallský národ je vesměs nadmíru oddán nábožen­
ství a kultu bohů. A proto ti, kdo jsou postiženi zvlášť
těžkými nemocemi, kdo chodívají do boje a ocitají se
vůbec často v nebezpečí života, obětují buď místo zví­
řecích žertev lidi, nebo se zaslibují, že je budou obětovat,
a druidy si k těm obětem berou za pomocníky. Soudí totiž,
že vůli nesmrtelných bohů nelze usmířit jinak, než dá-li
se život člověka náhradou za život Člověka. Oběti stejné­
ho druhu mají zavedeny i jménem státu.
Jiní mají zase nesmírně veliké modly, jejichž údy,
spletené z proutí, vyplní živými lidmi. Pak je zapálí a lidé
uprostřed plamenů jsou zbaveni života. Popravy těch,
kdo byli dopadeni při krádeži nebo při loupeži nebo pří
nějakém provinění vůbec, jsou prý, jak soudí, bohům
jc&tě milejší. Ale není-li dost takových, sahají i k popra­
vám nevinných.
17/ Deorum maximě Mercuríum colunt: huius šunt
pluriina simulacra. Hune omnium inventorem artium
ferunt, hune vitarum atque itinerum dueem, hune ad
questus peeuniae mcrcaturasque habere vim maximám
arhitrantur. Post hune Apollincm et Martem et lovem ot
Minervám. De his eandem fere, quara reliquae gentes, ha-
limt opinionem: Apollincm morbos depcllcrc, Minervám
operum atque artifieiorum initia tradere, lovem impérium
uaclestium tencrc, Martem bellu rcgerc. líuic, cum proč*
lio dimicarc constituerunt, ea, quac bello ceperint, plc-
rininjue devovent: cum superaverunt, animalia capta
hnmnlnnt reliquasque res iu unum locum confcrunt.
Multis in civitatibus barum rcrum cxstructos tumulos
Iocín consecratis conspicari licct; neque sacpc accidit,
182 CAESAR

ul neglcctu quispiam religione aut capta apud se occultare

aut posila toilere auderet, gravissimumque ei rci euppii-
ciurn cum cruciatu constitutum cst.
17/ Z bohů ctí GaUové nejvíce Mcrkuria. Ten má nejví­
ce soch, ten podle nich vynalezl všecka řemesla, toho
pokládají za ukazatele cest a průvodce pocestných, ten
podle jejich soudu má největší vliv na různé zdroje vý­
dělku a na obchody. Po něm uctívají nejvíc Apollona,
Marta, Iova a Minervu. 0 nich mají skoro stejné předsta­
vy jako ostatní národy: Apollo zahání nemoci, Miucrva
učí počátkům řemesel a umění, Iuppiter vládne nebesy.
Mars řídí války. Martovi obyčejně, kdykoli se rozhodnou
pustit se do bitvy, zaslíbí všecko, co v báji ukořistí. Po
vítězství mu obětují vše živé, čeho se zmocnili, všecku ko­
řist ostatní mu snesou na jednu hromadu. V mnoha obcích
možno na zasvěcených místech zhlédnout celé vysokánské
hromady těchto věcí. A málokdy se stane, že by se kdo
opovážil svatokrádežně buď si kořisti kus ukrýt doma,
nebo z hromady něco odnést. Na to je stanoven nejtěžší
tření smrti na inučidlech.
18/ Galii se omneš ab Ditě patře prognatos pracdicant
idquc ab druidibus proditum dieunt. Ob cam causam
spatia omnia temporis non numero dierum, sod noctium
finiunt; dies natales et mensium ct aunorum initia sic
observant, ut noctem dies subsequutur. In rcliquis vitae
institutis hoc fere ab rcliquis differunt, quod suos libe-
ros, nisi cum adoleverunt, ut mimus militiae sustinerc
possint, palam ad se adirc non patiuntur filiumque pueríli
aetate in publico in conspcctu putrís assistere turpc ducunt.
18/ GaUové o sobě rozhlašují s chloubou, že všichni
jsou potomky boha Dita, a tvrdí, že to mají od druidů.
Proto také všecky časové údaje určují nikoli počtem dní,
nýbrž počtem nocí. Den narození i začátek měsíce a roku
nnčítAÍÍ tak. že vždv za nocí následuje den.
 KNIHA VI 1S3

V ostatních životních zvyklostech se od ostatních

lidí liší tak asi tím, že nedovolují svým synům, aby k nim
přistupovali na veřejnosti, leda až dorostou věku, kdy
jsou schopni konat vojenskou službu. Aby se však synek
ještě chlapeckého věku objevil na veřejnosti po otcově
boku, pokládají za nevkus a neslušnost.

CALLSKÁ RODINA A OBEC

19/ Viri, quantas peeunias ub uxoribus dotis nomine

acceperunt, tantas ex suis bonis aestimatione facta cum
dotibus communicant. Huiua omnis peeuniae coniunctim
ratio babetur fructusquc servantur: uter eontm vita nu·
pcravit, ad eum para utriusquo cum fructibus superiorům
tcinporum pervenit. Viri in uxores, sieuti in liberos, vi>
tae necisque habent potestatem; et cum paterfamilíae
illustriore loco natus decessit, eius propinqui convcniunt
et, de mořte si res in suspicionem venit, de uxoribus in
eervilem modům quaestionem habent ct, si compertum
est, igni atque omnibus tormentis excruciatos interfi*
ciunt. Funera šunt pro cultu Gallorum magnifica et snmp·
tuosa; omniaque, quae vivis cordi fuisse arbitrantur, in
ignein inferunt, etiam animalia, ac paulo supra hune
memoriam servi et clíentes, quoa ab iis dilectos cbsc con-
stabat, iustis funeribus confectis una cremabantur.
19/ Kolik peněz dostane muž věnem se svou manžel*
kou, tolik po odhadu přidá k věnu ze svého. Účet celé
této peněžní částky se vede společně, úroky se ukládají.
Kdo koho z nich přežije, tomu připadne podíl jednoho
i druhého i s výnosem za léta minulá.
Muž má moc nad životem i smrtí jak manželky,
(uk i dětí. A když zemře hlava rodiny vznešenějšího půvo·
du, sejdou se jeho příbuzní, a jc*li jaké podezření stran
Jrlio smrti, vyšetřují manželku právem útrpným jako
íai CAESAR

otrokyni. A zjistí-li se co, je mučena až k smrti ohnčm a

vším možným mučením.
Pohřby jsou na způsob gallského Života nádherné
a nákladné. Všecko, o čem myslí, že bylo nebožtíku milé
zaživa, vhazují do ohně hranice, i živá zvířata. A ještě
donedávna byli spalováni po skončení řádných pohřeb·
nich obřadů společně s pánem také otroci a chráněnci,
o nichž bylo známo, že je nebožtík míval v oblibě.
20/ Quac civitates commodiua suam rem publicnm
administrare existimantur, habent legibus sanctum, si
quis quid de rcpublicu a finitimis rumore aut fama acce-
perít, uti ad magistrátům deferat neve cum quo alio
communicet, quod saepe homines temerarios atque impe-
ritos falsis rumoribus terreri et ad facinus impelli et de
summis rébus consiJium capere cognitum est. Magistra*
tus quae viso šunt occultant, quaque esse cx usu iudica-
verunt, multitudini produnt. Dc repuhlica nisi per con*
cilium loqui non conceditur.
20/ Kmeny, o nichž se soudí, že mají zvláště dohrou
správu, mají stanoveno zákonem, zví-li kdo co o veřej*
ných věcech u sousedů ať z nezaručených řečí, ať pouze
z doslechu, aby to hned oznámil úřadu, ale nesděloval to
nikomu jinému, protože je stará zkušenost, že se lidé
neuvážliví, nezkušení často dají vylekat lichým povídá­
ním, strhnout se jím často k nepředloženostem a že podle
pouhých slechů rozhodují o věcech nejdůležitějších.
Úřady pak zatají z takových zpráv, co uznají za potřeb*
no potlačit, a široké veřejnosti vyhlásí jen to, co usoudí,
že je s užitkem. O věcech veřejných není dovoleno hovořit
leč v řádném shromáždění.
 KNIHA VI I8S

ŽIVOT GERMÁNÚ

21/ Germani multum ab bac conauctudine difforunt.

Nam neque druidcs habcnt, qui rebue divinis praesint,
neque sacrificiis student. Deorum numero cos solos du-
eunt, quos ccrnunt et quorum aperte opibus iuvantur,
Sólem et Vulcanum et Lunám, reliquoe ne fáma quidem
acceperunt. Vita omnís ín venationibus atque in studii»
rei militaris consistit: ab parvulis labori ac durítiae stu·
dent. Qui diutissime impuberos permanserunt, maximam
inter suos ferunt laudem: boc ali staturam, ali vires ner-
vosque confirmari putant. Intra annum vero vicesimum
feminae notitiam habuisse in turpissímis habcnt rébus;
cuius rei nulla est occultatio, quod et promiscue in flumi-
nibus pcrluuntur et pellibus aut parvisrbenonum tegimen-
tis utuntur magna corporís parte nuda.
21/ Gcrmáni mají dosti jiné obyčeje. Neboť nemají
ani druidy, aby se starali o bohoslužbu, ani nepřikládají
váhy obětem. Za bohy mají jen ty, které vidí a kteří jim
zřejmě jsou na prospěch, Slunce, Oheň, Měsíc; ostatní
neznají ani z doslechu.
Celý jejich život — to je lov a horlivý vojenský vý­
cvik. Odmala zvykají útrapám a hledí si otužování. Kdo
zůstanou nejdéle panici, požívají mezi svými nejchvalnější
pověsti. Neboť panictví—soudí Germáni—podporuje mo­
hu tný růst, zvyšuje síly, tuží svalstvo. Pozná-li kdo ženu již
před svým dvacátým rokem, pokládají to za úhonu z nej­
horších. Jinak však není v té věci naprosto tajností,
protože se koupají v řece muži i ženy společně, i sc stejně
odívají jen kožišinami nebo malými koženými zástěrkami,
takže značuá část těla zůstává nahá.
22/ Agriculturae non student, maiorque pars corum
victus in lacte, caseo, carnc consistit. Nequc quisquam
sgri modům čertům aut fines habet proprios; sed magistra-
I

186 CAESAR

tus ac principe« in annos sjngulo» gentibus cognationi-

busque bominum, qui una coierunt, quontum et quo loco
visum est ogri attribuunt atquc au no post alio transire
cogunt. Eius rei multas afferunt causa«: ne assidua con-
suctudinc capti studium helii gerendi agricultura com-
mutent; ue latos fines parurc studeant, potentioresque
humillorcs possessionibus expcllaut; ne accuratius ad
frigora atque aestus vitandos aedificcnt; ne qua oríatur
peeuniae cupiditas, qua cx re factioncs disscnsionesqne
naseuntur; ut animi aequitate plebcm continennt, cum
suas qnisque opes cum potentissimis sequari videat.
22/ Polního hospodářství si níjuk zvlášť nehledí, potra­
vou je jim většinou mléko, sýr a maso. A nikdo u nich
nemá natrvalo ve vlastnictví určitou výměru orné půdy
ani není majitelem pozemků, nýbrž úřady a náčelníci při­
dělují vždy jen na rok tolik pole, kolik kde uznají za dobré,
rodům a příbuzenstvům i sdružením jednotlivců, kteří se
proto spolčili, a za rok je nutí přejít zase jinam. Pro to
zařízení uvádějí mnoho důvodů: aby z návyku trvalého
usedlíka nevyměnili válečný zápal za sedlaěeuí; aby ne­
usilovali rozšířit rozlohu svých lánů a silnější aby proto
nevyháněli slabší z jejích usedlostí; aby nestavěli důklad­
něji na ochranu proti mrazu a proti vedru; aby snad ne­
vznikal hlad po penězích, z něhož prý pocházejí stranictví
a různice; aby spokojený lid udrželi v klidu, když každý
vidí, že má přiděleno zrovna tolik jako kterýkoli z vel­
možů.
23/ Civitatibus maxima laus est quam lutissimc circum
se vastatis finibus solitudincs habere. Hoc proprium vir·
tutis existimant, expulsos agris finitimas cedcrc, noque
quemquam prope audere consistere; simul hoc se fóre tu·
tiores arbitrantur, repentinae incursionis timorc sublato.
Cum helium civitas aut illatum defendit aut infert, ma·
<n’«frntufl. nu i cí bello onicsint, ut vitae uecisque habeant
 KMHA VI 187

potestutcin, dvlíguntur. In páce nullue cst communís

magistrátu«, sed principe« regionům atque pagerům intcr
suos ius dicunt controversiasque minuunt. Latrocinia
nullam habent infamiam, quac extra fines cuiusquc ci-
vitatis fiunt, atque ea iuvcntutis excrcendac ac dcsidiae
minuendae causa fieri praedicant. Atque ubi quis cx
principibus in concilio dixit se ducem forc, qui scqui ve-
lint, profiteantur, consurgunt ji, qui et causam et homi-
ncm probant suumquc auxilium polliccntur atque ab
multitudine collaudantur: Qui ex bis sccuti non šunt, in
desertorum ac proditorum numero dneuntur, omniumque
his rcrum postea fides derogatur. Hospitem violare fas
nou putaut; qui quacumque de causa ad eos venerunt,
ab iniuria prohibent, sanctos habent, hisque omuium
domu« patent víctusque communicatur.
23/ Pro kmen je zvláště velikou ctí, zpustoší-li pohra­
niční území a má-li tak kolem aebe co nejširší pás hotově
pouště. Za známku své zvláštní statečnosti pokládají,
ustoupí-li před nimi sousedé, vypuzení jimi ze svého úze­
mí, a nemá-li nikdo odvahy usadit se poblíže nich. Soudí
zároveň, že budou o to bezpečnější, jsouce tak zbaveni
obav před náhlým vpádem.
Kdykoli kmen vede válku, ať už se brání útoku, uť
sám útočí, jsou voleny úřady, aby tu válku řídily, majíce
moc nad životem i smrtí. Za míru však vůbec není spo­
lečný úřad, nýbrž náčelníci krajů a žup konají soudy mezi
svými a urovnávají spory. Ixmpežné nájezdy nepokládají
«o nic nečestného, pokud sc konají mimo území vlastního
kmene. Ba naopak s chloubou prohlašují, žc je poduíkají,
uby sc mládež cvičila a aby se učinila přítrž zahálčivé
její nečinnosti.
A když který z náčelníků prohlásí ve shromáždění,
le je povede, ať se přihlásí, kdo chtějí s ním, vstanou

vllehni, jimž se zamlouvá i vůdce i podnik, slíbí mu svou

188 CAESAR

pomoc a shromáždění je zahrne pochvalou. Kdo z těchto

přihlážených potom nejde, je pokládán za zběha a zrádce
a v ničem se mu potom už nedává viry.
Ublížit hostu pokládají za bohaprázdný zločin.
Kdokoli k nim přijde v jakékoli věci, toho bráni před
příkořím a mají za nedotknutelného. Hostu jsou otevře·
ny domy všech a sdílejí se s ním o stůl.
24/ Ae fuit antea tempu», cum Gcrmanos Galii virtute
auperorent, ultro helia inferrent, propter bominum multi-
tudinem agriquc inopiam trans Khenum eolonias mitte-
rent. Itaque ea, quae fertilissima Germaniae šunt, loca
circum Hercyniam silvam, quam illi Orcyniam appellant,
Volcae Tectosagcs oecupavcrunt atque ibi consedcrunt;
quae gens ad boc tempus his sedibus sese continet sum*
mamque habet iuatitiae et bellicae laudis opinionem,
Nunc quidem in cadem inopia, egestate paticntiaquc Ger-
maní permanent, codem victu ct cultu corporis utuntur;
Galii» autem provinciarum propinquitaa et transmarí*
narum rerum notitia multa ad copiam atque usus largi*
tur, paulatim assuefactí superari multisque víctí proclila
ne ae quidem ipsi cum illis virtute comparant.
24/ A bývaly dříve doby, kdy Golfové předčili Germány
statečností, sami je napadali válkou a pro přelidnění i ne·
dostatek orné půdy posílali za Rýn osadníky. A tak nej­
úrodnější kraje Germánie kolem Hercýnského lesa, který,
jak čtu, byl z doslechu znám Eratosthcnovi a ještě někte­
rým Rekům a který oni nazývají Orkynským, zabrali
Volkové Tektosazští a usadili se tam. Ten kmen se v těch
sídlech drží podnes a je nejvýš proslulý svou spravedlností
a slávou válečnou. Protože však Germáni setrvávají v stej­
ném nedostatku, nouzi, odříkání jako dříve, protože se
živí stejnou potravou a stejně pečují o své tělo, kdežto
Gallům blízkost provincií a znalost zámořského zboží
poskytuje hojnost věcí k blahobytnému životu a zvýšené
 KNIHA VI 189

potřebí, zvykli si GaUové ponenáhlu Germánům podléhat,

a byvše od nich v bitvách mnohokrát poraženi, dnes už se
s nimi ani sami nesrovnávají co do statečnosti.

HERCÝNSKÝ LES

25/ Huius Hcrcyníae silvae, quae supra demonstrata

est, latitudo novem dierum iter expedito pa tet: non enim
aliter potest, nequc mensuras itinerum noverunt. Orítur
ab Helvetiorum ct Nemctum et Rauracorum finibus
rcclaque fluminis Danuvii regione pcrtinet ad fines Da-
corum ct Anartium; hinc se flcctít sinistrorsus díversis
ab fluminc regionibus multarumquc gentium fines propter
inagnitudincm attingit; noque quisquam est huius Ger­
maniae, qui se aut adisse ad initium eius silvae dicat, cum
dierum iter LX processerit, aut quo ex loco oriatur, acce-
pcrit; multaque in ea genera fcrarum nascí constat, quae
rcliquis in locis visa non sint; ex quibue quae maximě dííTc-
rant ab cetcris et memoriae prodenda videantur,haec šunt.
25/ Tento Hercýnský iee prve zmíněný táhne se v roz­
loze devíti dnů cesty pro dobrého chodce bez zátěže. Ji­
nak se to totiž nedá určit, neboť pro cesty tam neznají
žádnou jednotku míry. Začíná od území llelvéciů, Ne-
nn-tú a Kauraků a táhne se rovnou podle řeky Dánuvia až
do končin Dáků a Anartů. Odtud se mnoha odbočkami
od řeky zahýbá vlevo a dosahuje pro svou rozsáhlost
úsomí mnoha národů. A není nikoho na této naší straně
Germánie, kdo by mohl říci, že bud došel až k počátku
toho lesa, třeba i po šedesátidenním pochodu, nebo že tam
uspoů slyšet, kde začíná.
V tom lese, jak najisto známo, se vyskytuje mnoho
druhů divokých zvířat, nikde jinde nevídaných. Z nich
tylo druhy, které se nejvíce liší od ostatních, jsou, jak se
ml sdá, hodny zmínky.
tyo CAESAfi

26/ Est boa červi figura, cuius a media fronte inter aurea
unum cornu exsistit cxcelsius magieque dircctum his,
quae nobis nota šunt, cornibus: ab cius euramo eícut pal*
mae rainiquc latě diffunduntur. Endcm est feminac
marisque náturu, cadem formu inagnitudoque cornuuin.
26/ Skot tam žije jelenu podobný, jen mu zprostřcd
čela mezi ušima vstává jediný paroh, vyšší a přímější
než parohy nám známé. Od jeho horního konce se do Šíře
rozkládají jakoby lopatovité větve. Vzezřením jsou sa­
mce i samice stejní, stejný je také tvar i velikost jejich
parohů.
27/ Šunt i tom, quae appellantur alccs. Ilurum est con*
similis capris figura et varieta« pellium, sed magnitudine
paulo antecedunt mutilaeque šunt cornibus et crura sine
nodis articulisquo habent neque quictis causa procumbunt
neque, si quo afflietae času eoQciderunt, erigere sese aut
sublevare possunt. His šunt arbores pro cubilibus: ad
cas se appliennt atque ita paulutn modo reclinntue quietem
capiunt. Quarura ex vestigiis cum est animadvcrsum a ve*
natoribus, quo se redpere consuerínt, omneš eo loco aut
ab radicibus subruunt aut accidunt arbores, túntum ut
summa species earum stuntium reliquantur. Huc cum se
consuetudine reelinnverunt, infirmus arbores pondere
affligunt atque una ipsae concidunt.
27/ Jsou tam dále zvířata zvaná losi. Postavou a barvi­
tostí srsti je los zcela podoben kozlu, ale je o něco větší,
parohy má komolé a nohy bez kloubů a členění. Nelchá
ani k odpočinku, ani se nemůže zdvihnout a postavit na
nohy, když upadne na zem sražen nějakou náhodou. Za lo­
že mu poslouží strom, o ten se opře a tak, jen málo naklo­
něn, odpočívá. Když si lovci zjisti podle stop, kam se losi
juko do skrýše obyčejně uchylují k odpočinku a spánku,
podkopou na tom místě všecky stromy od kořenů nebo je
αία ion »«.lil· nhv to wnadulo duecla tak, jako
 KNIHA VI 191

by stály. Když pak se losové o ně opřou jako obvykle, po*

razí nepevné stromy svou váhou a sami padnou zároveň
s nimi.
28/ Tertiuin est gcnus eorum, qui urí appellantur. tli
šunt magnitudinc paulo infra elephantos, specie et colore
ct figura tauri. Mugna vis eorum est et magna velocitas,
ncquc homini ncquc ferae, quam conspexcrunt, parcunt.
IIos studiose foveis captos interficiunt. Hoc se labore du-
rant adulescentes atque hoc generc venationis excrcent,
ct qui plurimos ex his intcrfecerunt, relatis in publicum
cornibus, quae sint testimonio, magnum ferunt laudem.
Sed assuescere ad homines ct mansucficri ne parvuli qui*
dem excepti possunt. Amplitudo cornuum et figura et
species multum a nostrorum houni cornibus differt.
Haes studiose ob labris argento circumcludunt atque in
umplissimis epulis pro poculis utuutur.
28/ Třetí druh zvířat tam je takzvaný zubr. Ten je jen
o něco menší než slon a má vzhled, barvu a postavu býka.
Je velmi silný a velmi rychlý. Neušetří ani člověka, ani
zvířete, které spatří. Zubry chytají Germáni s velkou chu­
tí do jam a tam je zabíjejí. Mladí lidé se otužují touto těž­
kou prací a cvičí se v tomto druhu lovu. Ti z nich, kteří
tobijí nejvíce zubrů a na důkaz předloží vefojnosti jejich
rohy, sklidí za to velkou pochvalu. Ale lidem přivyknout
zubr nemůže a nedá se ochočit, ani je-li chycen docela
malý. Jejich rohy se velmi liší od rohů našeho domácího
■kotu jak velikostí, tak i tvarem a vzhledem. Lidé je hor­
livě sbírají, obkládají na okrajích stříbrem a užívají jich
při ncjskvčlcjších hostinách jako pohárů.
192 CAESAR

NÁVRAT DO CALLIE
a stržení půlky mostu

29/ Když Caesar zvěděl od uhijských vyzvědačů, že ae

Suébové stáhli hluboko do lesů, rozhodl se nepostupovat
už s vojskem dále. Obával se nedostatku obilí, protože, jak
už jsme poznamenali, Germáni si vůbec pramálo hledí
zemědělství. Ale aby nezbavil barbary tak zcela strachu,
že se vrátí, a nadto aby oddálil co nejvíce vysílání jejich
posil do Gallie, převedl své vojsko přes Rýn zpátky a dal
pak strhnout poslední díl mostu, dosahující břehů ubij*
ských, v délce dvou set stop. A tam, kde na druhém bře*
hu končila zbývající část mostu, postavil včž o Čtyřech
podlažích, umístil při ní na obranu mostu strážní sbor
o dvanácti kohortách a zajistil celý prostor před mostem
silným opevněním. Velením nad posádkou a celým tím
předmostím pověřil mladého Gaia Volkatia Tula.

CAESAR VYPLENÍ
ZEMIEBURÓNÚ
ZASKOČENÝ AMBIORIX UNIKNE

Když pomalu táhlo na žně, vypravil se Caesar do

války a Ambiorígem. Lucia Minucia Basila poále s veSke*
rou jízdou napřed Arducnským lesem, který je v celé
Gallii největěí a táhne sc od břehů rýnských a od Tré*
versko oŽ k Nerviům, rozprostíraje se v délce více než
pět Bet mil. Basilius se měl pokusit, zda by mohl rychlosti
postupu a využitím vhodné chvíle dosíci nějakého válci*
něho úspěchu. Připomene mu, aby nedovoloval v táboře
zážehová t ohně, aby se tak jeho příchod nrprozrazoval
už z dálky. Sám prý táhne za ním v patách.
30/ Basilus si vede podle rozkazu. Rychle a proti v&emu
„•A&nf V Ho Rburónska, a překvapí něco lidí
 KNIIÍA VI 193

veuku v polích, aniž vůbec co tužili. Podle jejich údajů

pustí se za Amhiorigem samým na místo, kde prý' 8C —
tak mu tvrdili — zdržuje s něco málo jezdci. Než co nezmů­
že Štěstí jak ve všem, tak zvlášť ve válce. Bylo čirou ná­
hodou, že Basilus padl rovnou na Ambioriga, dokonce
zcela neostražitého a nepřipraveného, ba že Basílův pří­
chod viděli ti lidé ještě dříve, než se o něm co proslccblo,
natož aby došla nějaká zpráva. Zrovna tak bylo neoby­
čejným štěstím, že Ambiorix sám unikl smrti, ač přišel
o všecku vojenskou výzbroj, kterou měl u sebe, ač mu by­
ly pobrány vozy i koně. Než poštěstilo se mu také tím, že
dvorec byl obklopen lesem, jak už bývají skoro vždy pří­
bytky Oallů, kteří proti vedru vyhledávají obyčejně blíz­
kost lesů a vod. A tak průvod a jeho přátelé mohli na tak
těsném prostoru po nějakou dobu zdržovat nápor našich
jezdců. Zatímco se tady bojovalo, pomohl mu kdosi z jeho
lidí na koně, a už prchal a jeho útěk kryly lesy. A tak ná­
hoda mnoho přispěla k tomu, že se octl v nebezpečí i že
z něho vyvázl.
31/ Sporno je, zda Ambiorix neshromáždíi potom své
branné sily schválně, protože se nemínil utkat bitvou,
či proto, že neměl na to čas a že mu v tom zabránil náhlý
příjezd našich jezdců, za nimiž, jak jistě myslil, násle­
dují vzápětí ostatní naše síly. Avšak tolik je jisto, že po
posloch rozeslaných do kraje poslal výzvu, aby se hleděl
zachránit každý sám. Část jeho lidí se utekla do Arducn-
ského lesa, část do rozsáhlých bažin. Kdo byli nejblíž
Oceánu, ukryli se na ostrovech, jež tvořívá příliv. Mnozí
odešli zc svého území vůbec a svěřili sebc i všecko své
lidem zcela cizím.
Když Catuvolcus, král poloviny Eburónů, který
spolu s Ambiorigera kul ty plány proti nám, nemohl,
chabý už stařce, snášet útrapy války ani útěku, proklel
nadobro Ambioriga, žc jej do toho nešťastného podniku
194 CAESAR

zapletl, a otrávil se jedovatou šťávou tisu, který hojně

roste v Galiu i Gcrmánii.

ROZDĚLENÍ LEGII
K DROBNÉ VÁLCE

32/ Segnové a Kondrúsově, původem i vědomím pří­

slušnosti Germáni, usazení vprostřed mezi Eburóny a Tré-
very, poslali k Caesarovi poselstvo s prosbou, aby je ne­
pokládal za nepřátele ani aby nesoudil. Že všichni Ger­
máni usazení před Rýnem jsou zajedno. Sami prý na vál­
ku ani nepomyslili, pomoc Ambiorigovi vůbec neposlali.
Přesvědčiv se o jejich tvrzení z výpovědí zajatců, rozkázal
jim Cucsar, aby mu přivedli zpátky Eburóny, kteří se snad
k nim dostali jako uprchlíci. Uěiní-li tak, prohlásil jim,
ncpoplení prý jejich území.
Pak rozdělil Cacsar svá vojska na tři díly a vozataj-
stvo všech legií dal dopravit do Atuatuky. Tak se tam
jmenuje tvrziště téměř uprostřed území «hurónského, kde
si předtím zbudovali zimní tábor Titurius a Auruncu-
leius. Toto místo uznal za vhodné mimo jiné také z toho
důvodu, že loňská opevnění byla ještě v dobrém stavu a
Že mohl vojákům ušetřit práci. Yozatajstvu na ochranu
zauechal čtrnáctou legii, jednu ze tří, které dal naposled
sebrat v Itálií a přivésti do Gallie. Velení nad ní a nad tá­
borem svěří Tulliu Ciccronovi a přidělí mu dvě stě jezdců.
33/ Po rozděleni vojska dá Titu Labienovi rozkaz tá­
hnout s třemi legiemi směrem k Oceánu do těch krajů,
které hraničí s Menapijskem. Gaia Trcbonia pošle rovněž
s třemi legiemi poplenit kraj, který leží při území Atuatuků.
Sám pak se Tozhodl táhnout se zbývajícimi třemi k řece
Skaldé, jež 6o vlévá do Mosy, a do nejzazsich končin
Arduenského lesa, kam prý se, jak se proslýchalo, utekl
i A^kinriv nrohlásí —— se vší
 KNIHA VI 195

určitostí — do sedmi dnů že je zpátky. Byl si vědom, že

toho dno so musí vydávat obilí legii, kterou zanechával
v Atuatuee posádkou. Výzvo i Labiona a Trebonia, ať se
k tomu dni také vrátí, bude-li jim to možná bez újmy stá­
tu, aby se mohli společné znovu radit, a majíce důkladné
prozkoumány nepřátelské úmysly, vzít válku jinak
do ruky.

CAESAR VYZVE SOUSEDY

K PLENĚNIEBURÓNSKA

34/ Nebylo tu, jak jsme již poznamenali, proti nám vů­
bec žádné branné moci, nebylo hradiStě, nebylo obsazené­
ho stanoviště, které by se bránilo se zbraní v ruce. Bylo
tu jenom nespořádané množství, rozptýlené na všecky
strany. Kde komu poskytovalo vůbec jakou nadějí na
ochranu nebo na záchranu bud zastrčené údolí, nebo místo
zapadlé v lesích, ucho nepřístupná bažina, tatn se usadil.
Takováto místa byla ovšem známa sousedstvu a věc si
žádala bdělé ostražitostí, nikoli snad proto, aby se chrá­
nilo vojsko jako celek — všem dohromady nemohla
přec od vyděšených a rozptýlených hloučků hrozit žád­
ná pohroma — nýbrž proto spíš, aby byl ochráněn život
jednotlivých našich vojáků. Potud měla snad věc vý-
»num i pro bezpečnost celého vojska. Neboť chtivost ko­
řistí sváděla jednak mnohé příliš daleko z cesty, jednak
aas lesy bránily jim nejistými a skrytými stezkami, aby
«<’ tam vydávali v četách hromadně.
Chtěl-li mít Caesar tu věc skoncovánu a vyhubeno
plémě zloČinných lidí, pak bylo nutno vojsko rozdělit
a posíluti je za nepřítelem jen po několika četách. Chtěl-li
nuopuk udržet čety pohromadě a pod prapory, jak to vy­
budoval ustálený už, obvyklý způsob a řád římského voj­
sku, puk zase kraj sám chránil barbary, jimž nechybělo
196 CAŘSAŘ

odvahy, aby i jednotlivé neěíhali v úkrytu a nepřepadali

odtud rozptýlené naže vojáky. A jak už bývá při tako­
vých nesnázích, pokud šlo jen o obezřetnost, činěna všech-
na možná opatření tak, že se spíše nevyužívalo plni pří*
ležítosti škodit nepříteli, třebaže všecko už jen prahlo
po pomsti, než aby se mu působily škody nehledě přitom
na možnost vlastních značných ztrát.
Rozešle tedy Caesar posly k sousedním kmenům;
budi zájem vyhlídkou na kořist, vyzve všecky k plcněuí
Eburónska, aby byl vydáván nebezpečí v lesích spíš
život Gallů než voják legií, zároveň pak aby byl za ta*
kový zločin vyhlazen kmen i samo jméno Eburónů, když
se na ni shrne ze všech stran hrozné množství lidí. A vskut­
ku se k tomu rychle sejde odevšad náramná síla lidu.

PŘEPADENI ATUATUKY
OD SUGAMBItÚ

35/ To se dálo po všech krajích Eburónska a už sc blížil

sedmý den, do kterého byl Caesar rozhodnut vrátit se
k vozatajstvu a k legii jc střežící. Tu právě sc mohlo
poznat, co dovede vc válce Štěstí a jaké příhody může
přivodit.
Nepřátelé byli už, jak jsme vyprávěli, rozprášeni
a úplně zastrašeni, a nebylo jediného jejich oddílu, aby
nám působil sebemenší ohavy. Ke Germánům za Rýn
se zatím doneslo, že se v Eburónsku drancuje, a nadto
ještě že se kdekdo vyzývá, aby se podílel na plenění.
Sugambrové, kteří jsou Rýnu zcela blízko a kteří, jak
už jsme dříve vyložili, k sobe přijali prchající Tenkthcry
a Úsipety, seženou si hned dva tisíce jezdců. Přepraví se
na lodích a vorech přes Rýn třicet mil pod tím místem,
kdo byl vystavěn most a kde Caesar zanechal posádku,
•v—a—nothl펊íhA nro ně území Eburónů.
 KNIHA VI 191

Pochytají jich mnoho rozptýlených na útěku a zmocní

se velikého počtu kusů dobytka, jehož jsou barbaři zvláště
lačni. Kořist je láká, i postupují hlouběji do země. Vy*
rostli ve válce a na loupežných výpravách a nezdrzí je
bažiny, nezdrží hvozdy. Zajatců se vyptávají, v kterých
krajích je ted Caesar. Dozvědí se, Že odtáhl ještě dále,
a zjistí 8Í, že všecko vojsko odešlo. A tu praví jeden ze za­
jatců: „Cože vy se honíte tady za takovou bídnou a hu­
benou kořistí, když můžete se již tuto chvíli topit v hoj­
nosti a bohatství? Za tři hodiny jste v Atuatuce; tam na­
hromadilo římské vojsko všecko své bohatství. Posádky
je tam tak málo, že nemůže ani násep koldokola obsadit
a že se neodváží nikdo na krok z opevnění ven.**
Když Gcrmánům svitlo náhle takovouto nadějí,
zanechají v úkrytu kořist, která jim padla dosud do ru­
kou, a sami zamíří do Atuatuky, dávajíce se tam také jako
vůdcem vésti mužem, od něhož se jim těch zpráv dostalo.
36/ Cicero držel sice až dosud podle Caesurova rozkazu
vojáky neustále v táboře se vši bedlivostí a nedovoloval
ani poslednímu záškodníku vozatajstva vycházet z opev­
nění. Sedmého dne však už počal ztrácet důvěru, že Cae­
sar bude moci dodržet svůj slib o počtu dní své nepřítom­
nosti, protože o něm slyšel, že zašel s vojákem hodně dále,
kdežto o tom, že by se už vracel, nebylo nejmenšího sle­
chu. Zároveň dával na sebe působit hlasům těch, kdo jeho
trpělivost nazývali téměř obležením. Nebylo-li totiž do­
volováno vycházet ani na krok z tábora, neobával se
vůbec ničeho takového, z čeho by mohlo dojít k nějakému
neštěstí, a to na prostoře pouhých tří mil, když přece
bylo v poli nasazeno plných devět legií a tak značné množ­
ství jízdy, že nepřítel musil už být rozprášen a skoro
rozdrcen. I pošle tedy pět kohort na obilí do nejbližších
obilných polí, která od tábora dělil všohovšudy je­
den kopec.
f
193 CAESAR

V táboře bylo zanecháno dosti mnoho nemocných

z mužstva legii. Kdo z nich se zu posledních těch sedm
dní pozdravili — na tři sta jich bylo —, jsou posláni také
na obili jako zvláštní oddíl. A krom toho velký počet
záškodníků se značným množstvím koňstva, kteří zůstali
v táboře, přidá se k té výpravě, když dostali dovoleni.
37/ Do toho náhodou zrovna tu chvíli přijdou germánští
jezdci a hned jedním tryskem tak, jak bc přihnali, učiní
u zadní brány pokus vrazit do tábora. 2c z té strany brá­
nily výhledu lesy, nebylo je vidět dřív, už už se blížili
k táboru, a to tak rychle, že se kupci ze svých Stánků pod
válem nostačili utéci do tábora. Naši nic netušili a to
překvapeni uvede je v úplný zmatek. A kohortu, stojící
na stráži, jen taktak zadrží první nápor. Nepřátele se roz­
jedou dokola kolem tábora, zda snad najdou kudy do­
vnitř. S obtíží hájí naši brány. V přístupu jinudy brání
sama poloha místa a opevnění.
Celý tábor je jeden zmatek. Jeden se ptá druhého,
proč ten poplach. Nikdo nenařizuje, ani kam útočit, ani
kam se má kdo s ostatními postavit. Jcdcu křičí, že tábor
má už uepřítel v rukou, druhý tvrdí, že vojsko je zničeno
i s vrchním velitelem a že to přišli vítězové — barbaři.
U většiny budí samo místo nové pověrečné myšlenky. Ti
si Živě představují Cottovu a Tituriovu pohromu, ti že
padli v stejné tvrzi. To, že všichni byli vyděšeni takovým
strachem, jen utvrzuje barbary v mínění, že v táboře
vskutku není Žádná posádka, jak slyšeli od zajatce. Usi­
luji vedrat se do tábora stůj co stůj a sami se povzbuzují,
aby nepouštěli z rukou tak šťastnou náhodu.
 KNIHA VI 199

BOJ 0 TÁBOR
A ODRAŽENI NEPftlTELE

38/ V táboře byl pro nemoc zanechán Publius Sextius

Baculus, který býval u Caesara vrchním »etnikem a
o námi jsme se zmínili již při dřívějších bitvách. Ten již
pěl dní nejedl. Ztrativ už víru v záchranu svou i v záchra-
nu všech ostatních* vyjde si ze stanu jen tak, beze zbra­
ně. Vidí: nepřítel dotírá hrozivě, stav věcí je pro nás nej­
výš povážlivý. Od těch, kdo mu byli nejblíže, popadne
zbraň, a již stoji v bráně. A hned za ním setníci kohorty,
která neměla zrovna stráž. Nějakou chvíli zdržují spo­
lečně útok. Sextius utrží těžké rány, pozbudo vědomí a je
v mdlobách jen stěží zachráněn, vlečen z ruky do ruky.
Zatím se ostatní natolik vzmuží, že si troufnou postavit
se na náspu a ie budí dojem obránců.
39/ Zatím jsou naši vojáci hotovi se sklizní obilí. Za­
slechnou křik. Napřed vyjedou jezdci. Zjistí si hned,
v jak nebezpečném jsou postavení. Tam — v širém poli —
není ovšem vůbec opevnění, které by přijalo do ochrany
poděšené. Nováčkové, nedávno odvedení a vojny nezku­
šení, upírají zraky na vojenského tribuna a na setníky,
Čekujíce na povel. Nikdo nemá tolik statečnosti, aby se
lim překvapením nedával přivést z klidu.
Když barbaři spatří z dálky odznaky oddílů, ustanou
hned na tábor útočit. Myslí zprvu, žc se to vrátily legie,
o kterých měli zjištěno od zajatců, že se vydaly hodně
daleko. Potom však přesvědčivše sc s pohrdáním, jaká je
to hrstka, zaútočí na ně zc všech stran.
40/ Záškodníci se ženou na nejhližší kopec. Odtud však
jftoti rychle sehnání a vrhnou sc k odznakům oddílů a ma-
olpolům a tím více děsí ještě polekané vojáky. Jedni
navrhují utvořit klínový proud a tak sc rychle probít do
i Abora, protože jo tak blízko. A jsou si jisti, žc i když bude
r
CAESAR

snad nějaká část jich obklíčena a padne, ostatní se pře­

ce mohou zachránit. Druzí doporučují zase, aby zaujali
postavení na hřbetu kopce a tam všichni sdíleli stejný
osud. To však neschválí staří vojáci, kteří se, jak jsme už
připomněli, vydali společně s druhými také na obilí, ale
jako zvláštní oddíl. A tak odvahy si dodavše navzájem
a za vedení Gaia Trebonia, rytíře římského, který jim byl
ustanoven velitelem, proklestí si cestu přímo středem ne­
přátel a beze ztráty jediného muže se dostanou do tábora.
Za nimi se hned pustí jezdci a záškodníci a jsou zachrá­
něni stejným náporem statečných pěších vojáků.
Zato ti, kteří zaujali postavení na hřebeni kopce,
nemajíce ještě ani nyní žádné vojenské zkušenosti, ne­
dovedli ani setrvat na plánu, pro který se rozhodli, aby
se totiž bránili z vyššího svého stanoviště, ani napodobit
ráznost a rychlost, která, jak viděli, druhým prospěla; ale
pokoušejíce se dostat do tábora, sestoupili dolů na místo
pro ně nepříznivé. Setníci, z nichž nejeden byl pro svou sta­
tečnost z nižší hodnosti u jiné legie převeden do vyšší
u této legie nováčků, padli bojujíce velmi udatně, aby ne­
ztratili dříve získanou slávu válečnou. Mužstvo se dostalo
zčásti šťastně do tábora mimo všecko nadáni, když byl
nepřítel statečností těchto setníků zatlačen, zčásti bylo
od barbarů obklíčeno a porubáno.
41/ Cermáni se již vzdali naděje, že tábora dobudou,
protože viděli, že naši teď konečně stojí na náspech,
a s kořistí, kterou měli poschovávánu po lesích, se vrátili
za Rýn.
 KNIHA VI 201

CAESARŮV návrat
DO ATUATUKY

42/ A takový byl v táboře děs ještě potom, když ne­

přítel již odtáhl, že té noci, kdy Gains Volusenus, postán
napřed s jízdou, dorazil do tábora, mu nikdo nevěřil, že je
Caesar už tady 0 vojskem, a beze ztrát. A tak bylo děsem
všechno jako posedlé, že říkali skoro jako smyslů zbaveni,
že se to sem zachránilo jezdectvo na útěku, když pěší
vojsko bylo všecko rozdrceno, a tvrdili, že by Gcrmáni by­
li tábor nenapadli, kdyby naše vojsko nebyla bývala stihla
nějaká pohroma. Teprv Caesarův příchod zbavil vojsko
toho děsu.
Když byl tedy Caesar zpátky, dobře znaje, jak vše­
lijak to chodívá ve válce, vytkl jen to jediné, že byly
za obilím vyslány i kohorty strážné služby a kohorty
posádky — náhodě prý nemělo být ponecháno ani sebe­
méně místa — a vyslovil svůj názor, že se při náhlém pří­
chodu nepřátel uplatnila mnoho náhoda, a mnohem více
ještě v tom, že barbary odvrátila od samého téměř
náspu a od bran tábora. Z toho ze všeho se mu nejvíc
zdálo hodným podivu, že Germáni, kteří přešli Rýn s
úmyslem poplenit Ambiorigovo území, dostávše se náho­
dou k římskému táboru, prokázali tam nejvítanější službu
právě Ambiorigovi.

DALŠÍ PLENĚNI
A PRONÁSLEDOVÁNI AMBIORIGA

♦3/ Caesar se pak znovu vypraví plenit nepřátelské

území, shromáždí velké množství jezdců zc sousedních
kmenů a rozešle je na všecky strany. Všecky vsi a všecky
osamělé dvorce, jak je kdo kde spatřil, byly vypalovány,
drobný brav byl vybíjen, ukořistěné velké kusy dobytka
odevšad odháněny. Obilí bylo nejen spotřebováno tako­
202 CAESAR

vým množstvím potahů a Udí, ale i pro pokročilou už roč­

ní dobu a nadto lijáky polehlo, takže bylo zřejmé, že i kdy­
by se byl někdo na tu chvíli ukryl, musí přece zahynout
nedostatkem vieho potřebného, až už bude vojsko pryč.
A protože byla rozeslána taková síla jízdy na všec­
ky strany, docházelo často až k tomu, že se zajatci rozhlí-
žeU po Ambiorígovi, kterého prý jen teď zahlédli na útěku,
a Že tvrdili, že nezmizel ještě tak zcela z dohledu. A tak
ti, kteří myslili, že se tím Cacsarovi zvláště zavděčí, pod­
stupovali nekonečnou námahu, doufajíce, že Ambioríga
dostihnou, a nadlidskou horlivostí téměř překonávali
sami sebe. Ale vždy se ukázalo, Že k dosažení plného
úspěchu přec ještě něco málo chybělo. A Ambiorix jim
unikal po skrýších nebo po lesních roklích a chráněn
noční temnotou ujížděl v jiné končiny a kraje, nemaje vět­
šího průvodu než čtyři jezdce, jimž jedině se odvažoval
svěřit svůj život.

CAESARÚV SOUD
NAD KARNUTY A SENONY

44/ Takovým způsobem popleniv kraje Ehurónska

a ztrativ při tom dvě koborty, odvede Caesar vojsko
do Durokortora, hlavního města Remů. Do toho místa
ohlásí pak obecný sněm celé Gallie a rozhodne se provést
na něm šetřeni o vzpouře Scnonů a Karnutů. Když byl
nad Akkonem, hlavním strůjcem toho podniku, vynesen
nález zvláště přísný, dal ho popravit „po starém římském
zvyku** — bičováním. Někteří prchli ze strachu před
soudem. Ty prohlásil Caesar za psance. Pak umístil do
zimního tábora dvě legie při hranicích Tréverska, dvě
v Lingonsku, šest ostatních v Agedinku v území Senonů.
Postaral se o zásobování vojska obilím jako obvykle a pak
• * , i V«*4flnrnění kraiské soudy.
 KNIHA VII 203

KNIHA VII

VÁLKA S CELOU GALLlI

GALLOVÉ SNĚMUJI O VÁLCE

If V Gallii byl klid a Caesar se, jak byl už dříve rozhod·

nut, odebere do Itálie konat výroční krajské soudy.
Tam se doví o zavraždění Publia Clodia. A zpraven o usne*
sení senátu, aby všichni branci Itálie mladších ročníků
byli hromadně vzati do přísahy, nařídí odvody v celé
provincii.
Zprávy o těch událostech se dostanou rychle do Zá·
alpské Gallie. Gallové sx k tomu sami přidají a přibájí
planým povídáním bez podkladu, Čeho si ten stav věcí —
podle jejich zdání — Žádal: Caesar že je vázáu nepokoji
v hlavním městě a při takových nesrovnalostech nemůže
k vojsku přijít. Již dříve nesli těžce, že jsou podrobeni
nadvládě národa římského. Dají se tedy strhnout nasky·
tující se příležitostí a začnou se směleji a odvážněji umlou·
vat o odboji.
Knížata gallská svolávají si vzájemné schůzky na
odlehlá místa v lesích. Na nich sí stěžují na Akkonovu
popravu. Poukazují na to, že stejný osud může stihnout
i je sumě. Naříkají nad společným zlým osudem celé Gallie.
Slibováním kdečeho a odměnami vyzývají, kdo by chtěli
začít s odbojem a vydat v nebezpečí i Život za svobodu Gal·
lh·. Především prý nutno hledět, než se jejich tajué pláuy
prozradí, aby Caesar byl od svého vojska odříznut. To
prý je snadné. Neboť ani legie se neodváží vyjít z tábora,
Jedl nepřítomen vrchní velitel, uni zase vrchní velitel prý
nemůže se dostat k legiím bez vojenského doprovodu.
204 CAESAR

A koneckonců — lépe prý padnout v boji než nedobýt

nazpět staré slávy válečné a svobody, kterou podědili
po předcích.
2/ O těchto věcech jednali a radili se znovu a znovu.
Pak prohlásí Rarnutové, že jsou pro společné dobro ho­
tovi podstoupit každé nebezpečí, a slíbí, že se první ze
všech pustí do boje. A protože prý se nemohou na tu
chvíli, aby se věc neprozradila, zaručit navzájem rukojmí­
mi, žádají, aby se jim ostatní aspoň slavnostně zavázali
přísahou na seskupené vojenské prapory. Že nebudou
ostatními opuštěni, až s odbojem začnou. V tom je podle
jejich zvyku nejslavnostnější obřad. Nato všichni pří­
tomní zahrnou Karnuty chválou, složí slavnostní přísa­
hu a stanoví se chvíle, kdy začnou. Sněm se pak rozejde.

POVRAŽDĚNI ftlMANt V CÉNABU

3/ A když tedy ten den přišel, seběhnou se Rarnutové

na dané znamení do Cénaba, vedeni Gutruatcm a Con-
connctodumncm, dvěma všeho schopnými odvážlivci,
povraždí občany římské, usazené tam za obchodem, a roz­
chvátí jejich majetek. Mezi nimi byl i Gaius FuHus Čita,
vážený rytíř římský, který na Caesarův příkaz měl do­
hled na zásobování.
Zpráva o tom se donese rychle ke všem gallakým
kmenům. Neboť kdykoli se přihodí co většího a význam­
nějšího, hned to voláním rozhlašují přes pole a kraje. Vo­
lání přejímají postupně jiní a opakují dále nejbližším
svým sousedům. Tak se stalo také tehdy. Neboť co se udá­
lo v Cénabu při východu slunce, o tom slyšeli ještě před
skončením první noční hlídky na svém území Arvernové.
A to je vzdálenost kolem sto šedesáti mil.
 KNIHA VII 20$

VERCINGETORIX SE UJlMÁ
VELENÍ NAD VZBOUŘENCI

4/ Podobným způsobem tam svolá své chráněnce a bez

obtíží jc zanítí pro odboj Vercingétorix, syn Celtillův,
mladý, velmi vlivný Arvern. Jeho otec zaujímal kdysi
první místo v celé Gallii, ale že usiloval o královskou sa*
movládu, byl vlastním kmenem utracen. Když vešlo
ve známost, co Vercingétorix zamýšlí, vše se k němu sbí­
há do zbraně. Brání mu však v tom vlustní strýc Gobanni-
cio i ostatní předáci, kteří soudili, takto že se osud ne­
má pokoušet. Vercingétorix je vyhnán z města Gergovie.
Přesto neustává a po venkově koná odvody chudiny a
chátry.
Maje už pohromadě takovouto ozbrojenou moc, zís­
kává na svou stranu ze spoluobčanů, na koho jen se obrá­
tí. Vyzývá je, aby sc chopili zbraně pro společnou svobo­
du. Shromáždiv tak už mohutné zástupy, vyžene z arvcn-
ského kmene protivníky, od nichž byl sám přednedávnem
vyhnán. Jeho věrní ho zvou králem. Na všecky strany ro­
zesílá poselstva. Zapřísahá je, aby setrvávali ve věrnosti.
Rychle pro věc získá Senony, Parisic, Piktony, Kadurky,
Turony, Aulcrky, Lemovíky, Andy a všecky ostatní kme­
ny sahající až k Oceánu. Jednomyslným usnesením je
pověřen vrchním velením.
Nabyv této moci, uloží všem těmto kmenům ru­
kojmí, nařizuje, aby mu byl rychle dodán pevuě stano­
vený počet vojáků; ustanovuje, kolik zbroje který kmen
doma opatří a do které lhůty dodá. Především však si
horlivě hledí jízdy. S krajní pečlivostí spojuje nejvyšší
velitelskou přísnost. Váhavce pohání přísnými hrdelními
tresty. Oopustí-li se kdo provinění hrubšího, dává ho
odpravit ohněm a všemi možnými mukami, kdo se pro­
viní méně, toho posílá domů s uřezanýma ušima nebo
206 CAESAR

s jedním okem vypíchnutým, aby byl ostatním výstraž­

ným příkladem a odstrašoval jiné přísností trestu.
5/ Takovými trcsty urychlí sebrání vojska. S částí
této branné moci pošle Luktcría z kmene Kadurků, muže
nejvýš odvážného, do Ruténsko, sám pak táhne do úze­
mí Bilurígů. Při jeho příchodu pošlou Biturígové k Hae-
duům, pod jejichž byli ochranou, poselstvo o pomoc, aby
snáze mohli odolávat nepřátelským zástupům. Na radu
Caesarovýcb lcgátů, které zanechal Cacsar u vojska, pošlou
Haeduové Biturígům na pomoc početnou jízdu í pěchotu.
Ty když dorazily k řece Ligcru, která dělí Bilurígy
od Haeduů, zdrží ge tam několik dní. Reku překročit
se však neodváží a vrátí se domů. Našim legátům pak
hlásí, Že se vrátili obávajíce se věrolomnosti Biturígú,
kteří prý, jak najisto zvěděli, měli v plánu zaskočit je,
přejdou-li řeku, z jedné strany Biturígové sami, z druhé
Arvernové. Zda to učinili Haeduové vskutku z toho dů­
vodu, jak oznámili legátům, či z vlastní věrolomnosti,
nelze tvrdit s určitostí, protože zjištěno nemám nic. Ale
hned po jejich odchodu se Biturígové spojí e Arverny.

PRVNÍ ÚSPĚCHY CAESAROVY

CAESAR ZAJISTI PROVINCII
NARBÓNSKOU

6/ O těchto událostech dostal Cacsar zprávy do Itálie.

Protože viděl, žc rázností Cnaca Pompcia dospěly pomě­
ry v Římě ve stav přiměřenější, vypravil se do Záalpské
Gailie. Když tam dorazil, byl vc velkých nesnázích, jak
se dostat k vojsku. Uvědomoval si totiž, Žc budc-li volat
legie do proviueie, dostanou se cestou do bojů, aniž
jim sám osobně velel. A budc-li pospíchat k vojsku sám,
bylo mu zřejmé, že by nebylo dost radno svěřovat svůj
v·—* —: ta na l(»n řflft V.dftíí DokoínVmi.
 KNIHA vir 207

7/ Zatím Luktcrius, Kadurk původem, poslaný do Ru*

ténska, stiská ten kmen pro Arverny. Postoupí pak dále
do území Niciobrogň a Gabalu, dostane od jednoho i dru*
hého kmene rukojmí, a shromáždiv značnou brannou moc,
namíří si, aby vpadl do naší provincie směrem na Narhů.
Gaesar dostav o tom zprávy uznal za nejlepší dát
přede všemi plány přednost tomu, aby táhl do Narbónu.
Doraziv tam dodá mysli ustrašeným, rozloží posádky v Ru-
ténsku, pokud patřilo k provincii, v území Arekomickýcb
Volků, v území Tolósanů a kolem Narbónu, kteréžto kraje
byly nepřátelům nejblíže. Pak dá rozkaz, aby se část
vojska z provincie a náhradní mužstvo přivedené z Itá­
lie shromáždily v území Helviů, kteří hraničí s Arverny.
8/ Těmito opatřeními už zadrží a odvrátí Luktéria,
protože ten pokládal za nebezpečné vstoupit v dosah roz­
ložených posádek. A tak táhne Gaesar do Delvijska.

CAESAROVY VÝPADY
DO ARVERNSKA A LINGONSKA

Ačkoli pohoří Gebcnnské, jež odlučuje Arverny od

Helviů, ztěžovalo v nej drsnějším ročním období pochod
hlubokými závějemi až do nemožnosti, dostane se Gaesar,
za velkých útrap vojska ovšem, ale přec jen, šťastně do
území urvernského, když dal proházet sníh do hloubky šesti
stop a uvolnit si tak cesty. Přepadne Arverny zcela zne­
nadání, protože se pokládali za chráněny Cchennami jako
hradbou a protože v té roční době nebývuly horské stezky
schůdné nikdy ani jednotlivci. Jízdě dá rozkaz, aby bur­
covala v rozsahu co možná největším a naháněla nepříteli
co nejvíce strachu.
Zprávy o tom dostanou se rychle, od úst k ústům
zprvu, pak po poslech, k Vercingetorigovi. Poděšeni
obstoupí ho všichni Arvemové a zapřísahají ho, aby chrá*
208 CAESAR

nil jejich majetek, aby je nedával nepříteli drancovat,

zvláště když vidí, že celá válka ac přeneslo k nim. A tak
se pod tlakem jejich proseb Vercingétorix hne z Bitu·
rižska směrem na Arvemsko.
9/ Ale Caesar se v Arvernsku pozdržel pouze dva dni.
Že tomu tak bude s Vercingetorigcm, toho se dohádl
napřed. Odejde od vojska pod záminkou, že chce stáhnout
zálohu a jízdu. Velením nad oddíly v Arvernsku pověří
mladého Bruta. Toho vybídne, aby dával jízdě harcovat
na všecky strany v co největším okruhu. Sám prý bude
hledět, aby nebyl mimo tábor déle než tři dni. Takto věci
zařídiv, aniž vojsko tušilo, oč skutečně jde, dorazí co mož·
ná nejrychlcjsùni pochody do Vicnny.
Tam zastihne zas už v svěží síle jízdu, kterou tam
poslal už mnoho dní napřed. Nepřerušuje pochodu ve dne
ani v noci, zamíří přes Haedujsko do Lingonska, kde pře·
zimovaly dvě legie, aby rychlosti předstihl Hacduy,
kdyby snad také oni osnovali nějaké úklady jeho životu.
Když dorazil do Lingonska, pošle k ostatním legiím a
soustředí je na jednom místě dřív, než by mohla Arver*
nům dojít nějaká zpráva o jeho příchodu.
Vercingétorix pak, dověděv se o tom, vede zase
vojsko zpět do Biturížska a odtamtud táhne na Gorgobinu,
hradisko Bójú, které tam Caesar usadil po vítězné válce
s Helvécii a přidělil do ochrany Hacduům. Toto hrazené
sídliště začne teď Vercingétorix dobývat.
10/ Tato věc velmi ztěžovala Caesarovi rozhodování,
co Činit. Když by držel své legie zbytek zimy pohromadě
na jednom místě, byla tu obava, že od něho odpadne celá
Gallie, dostanou-li se Bójové, Uaeduům poplatní, do moci
Verdngetorigovy a bude-li tak vidět, žc u Caesara ne­
mohou přátelé vůbec spoléhat na ochranu. A vyvedc-li
vojska ze zimních táborů příliš časně, pak zas mu hrozily
' i—'NoVnnpft však
 KNIHA VII 209

přece uznal za lepší snášet všecky potíže zásobovací spíš,

než aby si utržil takovou hanbu a přišel proto o oddanost
všech svých stoupenců.
A tak povzbudí Caesar Hacduy, aby jen dováželi
všecko potřebná, a k Bójům pošle napřed posly se zprá­
vou, že přichází, a tím aby je povzbudili, jen aby zůstá­
vali věrni a odhodlaně odolávali nepřátelskému útoku.
Dvě legie a vozutajstvo celého vojska nechá v Agedinku
a vydá se Bójům na pomoc.

CAESAR DOBUDE VELLAUNODÚNA,

CÉNABA A KOVIODÚNA

11/ Druhého dne přitrhne k Vellaunodúnu, senonskému

hrazenému městu, a začne ho dobývat, aby si v týlu ne­
nechával nepřítele a měl tak volnější zásobování. Za první
dva dny je sevřel náspem. Třetího dne má tu z města
posly o vzdání. Rozkáže jim složit zbraně, vydat všecky
soumary, dát šest set rukojmí.
Ke skoncování těchto věcí zanechá tam legáta Oaia
Trcbonia. Sám se vydá do Cénaba, karnutského města,
aby dospěl co nejdříve k cíli svého jrochodu. Kamutům
došla teprve zpráva, že je obléháno Vellaunodúnum.
Soudíce, že se ohléháuí hezky protáhue, chystali v Cé-
nabu vojenský oddíl, aby jej poslali do VeUaunodúna
na pomoc. Sem, k Céuabu, dorazí Caesar ve dvou dnech.
Utáboří se před městem a odloží dobývání nazítří, proto­
že ten den bylo na to již pozdě. Rozkazem uloží vojsku
uchystat vše. Čeho je k obléhání potřebí. A že most přes
řeku Liger dosahoval přímo k městu Cénabu, měl obavy,
aby mu Cénabští v noci z města neprcbli. Nařídí proto
dvěma legiím držet v širém poli noční pohotovost v plné
zbroji.
Krátce přod půlnocí vyjdou Cénabští tiše z města
'I
210 CAE3AR

a začnou řeku přecházet. Výzvědnou službou je o tom

Gacsar zpraven, dá zapálit městské brány, legie, které
měly nařízenu pohotovost, vpustí do města a zmocní
se ho. Nepřátelé byli zjímáni bezmála v plném počtu,
protože těsný most a úzké cesty znemožnily hromadný
útěk. Město dá Gacsar vojákům v plen, pak v požeh,
kořist daruje vojákům, převede vojsko přes Liger a dorazí
do území Biturígů.
12/ Jakmile se Vercingétorix dověděl o příchodu Cae-
sorově, nechá hued obléhání Gorgobiny a táhne Gaesaro*
ví do cesty. Ten už začal obléhat Noviodúnum, bitu-
rížské město, jež leželo na cestě jeho pochodu. Když
k němu přišlo z města poselstvo prosit, aby jim odpustil
a ušetřil jejich životy, přikáže jim složit zbraně* odevzdat
koně, dát rukojmí. To proto, jen aby mohl všecko ještě
zbývající ze svého plánu vykonat e touž rychlostí, s niž
dosáhl většiny svých dosavadních úspěchů.
Část rukojmí byla už odevzdána, vše ostatní se
provádělo, setníci a něco vojáků bylo posláno dovnitř
města, aby přejímali zbraně a soumary. Vtom bylo v dálce
vidět nepřátelskou jízdu, která tvořila Vcrcingctorigův
předvoj. Jak ji lidé z města zhlédli, jak jim svitla naděj
v pomoc, strhli křik a začali popadut zbraně, zavírat brá­
ny, kupit se na hradbách. Naši setníci v městě z počínání
Galiu hned vyrozuměli, že se tu kuje asi zase něco nového,
tasili okamžitě meče, obsadili brány a přivedli všecky
své lidi beze ztrát a be2 úrazu zpátky do tábora.
13/ Cacsar dá rozkaz vyjet s jízdou z táboru a svede
jezdeckou bitvu. Když už se jeho gallská jízda dostávala
do nesnází, pošle jí na pomoc asi čtyři sta germánských
jezdců, které s sebou míval od počátku tobo tažení. Jejich
útoku nemohli Gallové už odolat, byli obráceni na útěk
a s velikými ztrátami se uchýlili zpět k hlavnímu voji.
‘ ' --1Z —»X-*« ímnun TinrlěŠeni DO’
 KNIHA VII 211

zjímali ty, jejichž dílem bylo, jak soudili, vydrážděuí lidu

ke vzpouře, dovedli je k Caesarovi a sami se mu vzdali.
Skoncovav věc a Noviodúnem vytáhl Caesar k Ava-
ríku, což bylo největší a uejlépe opevněné město v území
Uiturígú a v jejich nujúrodnějším kraji. Doufal totiž, že
dobudc-li toho města, bude mit ve své moci celý biturížský
kmen.

CAESAR DOBUDE MÊSTA AVAR1KA

VERCINGETORIX MĚNt TAKTIKU

14/ Setkav Be s tolikerým nezdarem stíhajícím ho ne«

přetržitě jeden za druhým — ve Vcllauuodúnu, v Cénabu,
v Noviodúnu — svolá si Vercingétorix své stoupence na
poradní shromáždění. Vyloží jim, že válku je nutno vést
zcela jiným způsobem, než jak byla dosud vedena. O to
prý je nutno usilovat vším možným zpásohem, aby se
Římanům zabránilo v dovozu píce a obilí. Je prý to snad*
né, protože Gallové sami mají v jízdě převahu a i rotní
doba je jim nápomocna. Píci není ještě možná sekat. Ne·
příteli není zbytí — v hloučcích rozptýlen musí ji shánět
po osamělých dvorcích. Ty prý všecky mohou gallštl
jezdci pobíjet den ze dne.
A krom toho pro obecné dobro nesmí prý se dbát
soukromého majetku. Má prý se pálit kdejaká ves i dvo­
rné vpravo vlevo při cestě, kam až se Římané za pícová-
ním mohou pravděpodobně dostat. Gallové sami mají prý
ihiproli tomu píce a obilí k pohotovému použití dost a
dost, protože jim ze svého vždy bohatě vypomohou ti,
v jejichž území se kdy právě válka vede. Římané však buď
prý zujdou nedostatkem, anebo se budou s velkým nebez­
pečím pouštět od tábora příliš daleko. A na tom prý ne­
sejde, zda je při tom pobijí, ěi jen oberou o zásoby, bez
ulehl se válka nedá vést. Krom toho prý se mají pálit
ĚÍŽ ČAĚSAft

hrazená města, která nejsou dost zajištěna proti každému

nebezpečí umělým opevněním ani přirozenou polohou,
neboť nemají být ani úkrytem pro vlastní lidi, kde by
uhýbali službě vojenské, ani lákavou výzvou pro Římany,
aby si z nich odvlékali nahromaděné tam potraviny a bo­
hatou kořist.
Zdá-li se to komu těžké nebo kruté —· takovéto roz­
kazy musí prý se pociťovat ještě mnohem tíže, že jejich
děti, ženy budou odvlékány do otroctví a oni sami utraco-
váni. Osud, jehož tíži neuniknou, daji-li se porazit.
15/ Všichni Vcrcingctorigův návrh jednomyslně schválí
a v jediný den je vypáleno víc ncŽ dvacet větších bituríž-
ských hrazených měst. Docela stejně se děje i u ostatních
kmenu. Na všech stranách je vidět požáry. Jakkoli to
všichni nesli bolestně, přoc jen nalézali útěchu v pevné
víře, žc mají vítězství téměř jisté a že brzy zase získají, co
ted ztrácejí.
Na obecném sněmu se uvažuje i o Avariku, má-li být
zapáleno či hájeno. Biturígové se vrhnou všem Galium
k nohám a prosbou, aby jc nenutili zažehávat vlastní ru­
kou nejkrásnější město téměř celé Gallie, štít i ozdobu
jejich kmene. Uhájí prý sí je snadno už pro přirozenou jeho
polohu, protože jsouc téměř na všech stranách obklopeno
řekou a bažinami, má jediný, a to ještě docela uzounký
přístup. Jejich prosbám je vyhověno, ač od toho Vercin­
gétorix zprvu zrazoval, potom však povolil jednak na
vlastní jejich prosby, jednak pro obecnou živou účast s ni­
mi. A hned jsou vybíráni pro město způsobilí obránci.
 KNIHA VII 213

OBLÉHATELÉ TRPÍ NEDOSTATKEM

POTRAVIN

16/ Vercingetoríx hned sleduje Cacsara pomalejšími

pochody a pro tábor ai vybere místo chráněné bažinami
a hvozdy, vzdálené od Avarika šestnáct mi). Tam se dával
pravidelnými výzvědnými hlídkami hodinu co hodinu
zpravovat o tom, co se děje u Avarika, a podle toho dával
rozkazy, co dělat. Všecky naše výpravy za pící a za obi­
lím vyčíhával, přepadal je, když se rozptýlily v menší
oddíly jsonce nuceny zacházet hezky dále, a působil jim
značné ztráty, třebaže naši, pokud jen bylo možná napřed
si to vypočítat, čelili tomu tím, že se chodilo nikoli vždy
v touž určitou chvíli a pokaždé jinou cestou,
17/ Caeaar se položil táborem u té částí město, která,
řekou a bažinami neobtáčena, ponechávala, jak už při*
pomenuto výše, úzký přístup. Tam začal připravovat
stavbu obléhacího náspu, posouvat ochranné kryty, sta*
vět dvě oblébací věže. Neboť sovřít město náspem kolem
dokola nedovolovala přirozená poloha místa. Přitom ne-
ustával upomínat Bóje a Hacduy o obilí. Haeduové ho ne*
podporovali mnoho, neprojevujíce vůbec snahu. Bójové
pak, nemajíce velkých zásob, protože jejich kmen by] ne*
patrný a slabý, spotřebovali sami rychle vše, co měli.
Třebaže naše vojsko trpělo v nejvyšší míře nedostat­
kem obilí pro chudobu Bójň, pro liknavost Hacduů a pro
vypalování gallských dvorců, a to v takovém stupni, že
vojáci bývali po mnoho dní vůbec bez obilí a zaháněli
nejhroznčjší hlad jen tím, že si přiháněli dobytek až z ves­
nic hodně vzdálených, přece slůvka jsi od nich nezaslechl,
jež by bylo nedůstojno výsostné vznešenosti národa řím­
ského a dřívějších vítězství. Ba když Caesar oslovoval
Jednotlivé legie při oblébacích pracích a když jim prohla*
žoval, že zanechá obléhání, je-li jím snad příliš těžko strá*
214 CAESAR

dat nedostatkem, všichni do jednoho na něm žádali, to

aby nedělal. Tak prý celá léta sloužili pod jeho velením, že
na pověsti neutrpěli ncjmcnsí úhony, nikde neodcházeli
s nepořízenou. Za ztrátu dobrého svého jména budou prý
si však každý klásti, upustí-li od obléhání jednou začaté*
ho. Lépe prý je snášet všecky možné svízele, než aby ne­
pomstili smrt římských občanů, kteří zahynuli v Cénabu
gaUskou proradou. Se stejnými projevy se obraceli vojáci
na setníky a vojenské tribuny, aby se i jejich prostřednic­
tvím dostaly k Caesarovi.

MARNÝ POKUS CAESARÛV

SVÊSTI BITVU

18/ Když už se obléhací věže přiblížily k hradbě, zvěděl

Caesar od zajatců, že Vercingétorix, protože už spotře­
boval všecku píci, přeložil svůj tábor blíže k Avariku a sám
že se s jízdou a lehkou pěchotou* avyklou boji ve spojení
s jízdou, vydal na číhanou tam, kam — podle jeho odha­
du — přijdou naši příštího dne pícovat.
Na ty zprávy dal se Caesar o půlnoci zticha na po­
chod a dorazil zrána k nepřátelskému táboru. Skrze zvědy
zvěděli nepřátelé rychle o příchodu Caesarově, ukryli své
vozy i se zavazadlovou zátěží hlouběji do lesů a sešikovali
všecky své branné síly k boji na holém vršku bez porostu.
Dostav o tom hlášení dal Caesar rozkaz odložit rychle osob­
ní zavazadla na hromadu a být pohotově k boji.
19/ Ten vršek se zdvihal povlovně od úpatí do výše.
Téměř ze všech stran jej obtáčela bažina těžko překročí-
telná a ncschůdná, no Širší než padesát stop. Na tom vršku
se Gollové drželi, strhavše už dříve baťové přechody přes
bažinu, a spoléhali na přirozenou polohu vršku. Po kme­
nech roztříděni v jednotlivých obcích, střežili pravidelný*
• · ” ’» ’ -i— nmh nnrostu táhnoucí
 KNIHA VH 215

se bažinou, pevně odhodláni, budou-li se Římané pokou­

šet prorazit tou bažinou, ostře na né z výšky dolehnout,
až uvíznou v bahně. A tok, kdo by neviděl než to, jak blíz­
ko stojí jedna stranu u druhé, soudil by, že Gallové jsou
hotovi zápolit skoro za stejných podmínek. Kdo však by
vskutku prohlédl nevýhodnost tohoto postavení, sezual
by. Že se Gallové bojechlivostí jen naplano chvástají.
Vojáci se rozhořčovali plni nevole nad tím, že si ne­
přítel při tak nepatrné vzdálenosti je dělící pořád ještě
troufá snésti pohled na ně, a dožadovali se u Caesara bouř«
livě povelu k boji. Gaesar však jim vyloží, jakými ztráta­
mi a kolíka životy statečných mužů by bylo nutno vyku­
povat vítězství. Když vidí to pevné jejich odhodlání, že se
nozpěČují Žádnému nebezpečí pro jeho slávu, sám prý by
to musil vinit z nejvyššího sobectví, kdyby necenil jejich
životy výše než svůj prospěch osobní. Tak vojáky uklid­
niv odvede je ještě toho dne zpátky do tábora a počne
hned Činit zbývající ještě opatření potřebná pro dobývání
města.

VERCINGETORIX SE OBHAJUJE
ZE ZRADY

20/ Když se vrátil Vercingétorix ke svým, byl jimi na­

řčen ze zrady, protože prý tábor přeložil blíže k Římanům,
In si odjel pak se vší jízdou, že prý tuk mohutné branné
•lly nechal bez velení. Že si hned po jeho odchodu přišli
fl hnané zrovna v nejpříhodnější jim chvíli a s lakovou
rychlostí. K tomuhle ke všemu nemohlo prý dojít ani čirou
náhodou, ani bez záměrného cíle. Neomezenou vládu uad
Citllií chce prý mít raději z Gaesarovy milosti než jako
poetu z jejich rukou. Na takováto obviňování od­
pověděl Vercingétorix takto:
To, že tábor přeložil, stalo se jen pro nedostatek píce,
216 CAESAR

dokonce sami přec k tomu vybízeli. A že postoupil blíže

k Římanům, k tomu ho přiměla jen příhodná poloha mís­
ta, jež je s to sc ubránit už pouhou svou přirozenou pev­
ností. Služba jízdy sotva mohla být nepostradatelnou v ba­
žinatém kraji, a tam, kam s ním jezdci odjeli, uplatnila
se dokonce s užitkem. Vrchní velení pak úmyslně prý pří
odchodu neodevzdal nikomu, aby se jeho zástupce nedal
strhnout k boji nedočkavou bojechtivostí mužstva. Na to
prý, jak dobře vidí, naléhají v&ichni jen z pohodlnické
chabosti, protože už nemohou útrapy snášet déle. Jestliže
se objevili Římané čirou náhodou* potom přízni osudu,
a když přivolám něčím udáním, tedy tomuto zrádci nut­
no děkovat za to, že mohli jednak pěkně z výšky pozoro­
vat, jak nepatrná je jich hrstka, a zase s opovržením
shlížet na tu jejich statečnost, když se boje vůbec neodvá­
žili a s hanbou se stáhli zpět do tábora. Vlády z rukou Cae-
sarovýeh zradou nabýt naprosto prý netouží, vždyť ji
může mít vítězstvím, které prý uŽ je jisto pro něho a pro
všecky Gally. Ba skládá prý v jejich ruce vrchní velitel­
ství, zdá-li se jim, Že spíŠo oni prokazují čest jemu, než
že sami od něho přijímají záchranu.
„A abyste viděli, že vám mluvím čistou pravdu,“
dodával, „slyšte římské vojákyl“ Dá předvést otroky,
které schytal před několika dny při pícování a krůtě zmu­
čil hladem a okovy. Ti byli už napřed důkladně poučeni,
co mají na otázky odpovídat. Tvrdí tedy, Že jsou vojáky
římských legií. Hlad a nedostatek je prý dohnal, že odešli
tajně z tábora, zda by bylo možná sehnat po venkově tro­
chu obilí nebo nějaký ten kousek dobytčete. Stejný ne­
dostatek doléhá prý na celé vojsko, nikomu prý nestačí už
síly, nikdo prý už nemůže snášet námahy opevňovacích
prací. Proto prý se rozhodl už vrchní velitel, že nedosáhne-li
při obléhání města nijakého úspěchu, do tří dnů s vojskem
 KNIHA VII 217

„To jsou všecko dobré služby, které jsem vám pro­

kázal já,“ dodal Vercingétorix, „já, kterého viníte ze zra­
dy. Já, jehož je to přičiněním, že bez oběti jediné kapky
své krve vidíte takové vojsko, zvyklé jenom vítězit, hla­
dem skoro umořeno. Dnes s hanbou v útěku hledá spásu.
A aby je žádný gallský kmen nepřijímal na své území,
o to jsem se postaral zase jenom já — Vercingctorix!“
21/ Bouřným voláním projeví celé shromáždění svůj
souhlas a po svém zvyku zařínčí všichni zbraněmi, což
činívají, schvalují-li něčí řeč. Vercingctorix prý je jim
výtečným vůdcem, o jeho spolehlivosti nesmí být pochy­
by, s větší obezřelostí není prý už možno válku řídit.
Rozhodnou, aby do města Avaríka bylo posláno na po­
moc deset tisíc mužů vybraných z celé branné moci,
usnesou se, že se společná záchrana všech nemá ponechá­
vat jenom Biturígům samotným, neboť chápali, že udrží-li
to město Biturígové sami, je pak rozhodné vítězství celé
v jejich rukou i s jeho využitím.

JAK SE OBLÉHANÍ GALLOVÉ

BRÁNILI

22/ Jedinečným výkonům zdatnosti našich vojáků če­

lili Gallové důmyslnými opatřeními všeho druhu, jako
vůbec je to lid nejvýš důvtipný a neobyčejně schopný na­
podobit a provádět, co jim kdo ukáže a vyloží. Tak na­
příklad zachycovali smyčkami z provazů srpovité háky
bouracích bidel, a jakmile je měli pevně zachyceny, vtaho­
vali je rumpály dovnitř přes hradby. Také obléhaci násep
podbourávali podkopy, a to tím dovedněji, že u nich jsou
velké doly na Železnou rudu a jsou proto u nich známy
u hojně používány Štoly všeho druhu. Celou hradební
«rd měli pak všude opatřenu věžemi o několika patrech
« věže pokryty mokrými kožemi proti ohni.
218 CAESAR

Potom se častými výpady — denními i nočními —

bud pokoušeli založit pod náspem oheň, nebo přepadali
vojáky zabrané obléhacími pracemi. A výšku nožích věží,
pokud je vyzdvihoval denní nához na násep, vyrovnávali
tím, že do výše nastavovali a spojovali rohové trámce
svých věží. A podkopy, zamířené k hradbám, odkrývali,
tarasili je zpředu zakročenými a opálenými trámy a roz-
topenou smolou a ohromně těžkými balvany. Bránili tak
našim hnát je rychle kupředu a přiblížit se k hradbám.

GALLSKÉ HRADBY

23/ Gallské hradby pak vypadají vesměs asi takto:

Trámy se kladou na zem nepřetržitě v pravém úhlu k délce
celé hradby v stejných mezerách; vzdálenost trám od
trámu je stejná, a to vždy dvě stopy. Tyto řady trámů se
pak uvnitř sepnou trámy vaznými a potom zakryjí hoj­
ným násypem navážky. Zmíněná už mezera mezí trámy
se pak na vnější lícní straně vždy těsně vyplní mohutným
kvádrem. Když je takto první vrstva trámů osazena a
pevně spojena v celek, klade 80 na ni navrch další vrstva
tak, že se mezi trámy zachovává sice právě stejná mezera,
že však trám horní vrstvy nedoléhá na trám vTstvy dolní,
nýbrž že při dodržování stejné vzdálenosti od sebc jsou
jednotlivé trámy svírány kameny vkládanými po jednom
mezi ně. Tak se vrstva za vrstvou skládá celá stavba, až
se dosáhne náležité výšky hradby.
Tak stavěná hradba nejen není nevzhledná a jedno­
tvárná, protože se střídají trám a kámen a řadí se pravi­
delně v přímých řadách, ale také se znamenitě hodí k úspěš­
nému hájení měst, protože před ohněm chrání kamenná
výplň, proti beranu pak dřevěná konstrukce, která je
uvnitř zdi vázána průběžnými trámy dlouhými ponejvíce
*·--*i..i „ mA/ti «o aní nrorazit. ani roztrhnout.
 KNIHA VII 219

hrdinný výpad obležených

24/ Ačkoli tolikero takovýchto věcí ztěžovalo vojákům

oblékne! práce a ač po celou tu dobu zdržovalo je převlá­
dající chladno a trvalé lijáky, přece překonali neustálou
prací všecky tyto nesnáze a v pětadvacíti dnech vybudo­
vali oblékací násep tři sta třicet stop široký a osmdesát
stop vysoký.
Když už se ten násep téměř dotýkal nepřátelské
hradby a Caesar jako obvykle trávil při díle též noc a po­
vzbuzoval vojáky, aby ani na chvíli neustávali od práce,
bylo krátce před půlnocí zpozorováno, že se z náspu kouří.
Nepřátelé jej z podkopu zapálili, současně strhli po celých
hradbách pokřik a činili výpad dvěma branami po obou
stranách náspu s jeho věžemi. Jiní zase z hradby házeli
z dálky na násep hořící pochodně a suché dříví, lili vařící
smůlu a jiné hořlaviny, takže sotva bylo kdy si rozmyslit,
kde zakročit dřív nebo Čemu dříve odpomoci. Protože však
podle obvyklého Cacsarova zařízení byly vždy dvě legie
před táborem v pohotovosti a ještě více se jich po smě­
nách střídalo v práci, netrvalo dlouho, a už jedni kladli
odpor výpadům, jiní zpět odtahovali věže a průkopem pře­
rušovali hořící násep a dokonce i všecko jiné osazenstvo
přibíhalo z tábora, aby hasilo.
25/ Zbytek noci již uplynul, bojovalo se však pořád
ještě na všech místech a nepříteli stále ožívala naděje na
vítězství, a to tím spíše, že viděli zástěny na našich věžích
spáleny a pozorovali, že naši nekryti nesuadno postupují
na pomoc, kdežto oni sami, na své straně, žc svěžími sila­
mi vystřídávají vyčerpané u vědomí, že záchrana Callie
záleží zcela na tom okamžiku. A tu se událo přímo před
našima očima něco po našem zdání tak pamětihodného,
že jsme usoudili, taková věc že se nesmí přejít mlčením.
Nějaký Gall házel před městskou branou do ohně
220 CABSAR

přímo proti obléhací věži hroudy loje a smůly podávané

mu řadou z ruky do ruky. Od pravého boku projela mu
střela ze samostřílu, že padl mrtev. Jeho mrtvé tělo pře­
kročil hned jeden z nejbližších a konal dále tutéž práci.
A když ten byl usmrcen stejně rauou ze samostřílu, na­
stoupil hned za druhého třetí a za třetího čtvrtý. A to mís­
to nevyklidili obránci dřív, než byl oheň uhašen, nepřátelé
na všech stranách vytlačení a boj skončen.

NEZDAftENÝ POKUS OBLEŽENÝCH

OÜTÉK

26/ Gallové zkusili už všecko možné. Ale úspěch nikde.

Rozhodli sc proto prchnout nazítří z města. Vercingétorix
je k tomu přímo vyzýval a nakonec dal k tomu rozkaz.
Doufali, že pokusí-li se prchnout za nočního ticha, prove­
dou to bez velkých ztrát mužstva, protože jednak nebyl
Vercingetorigův tábor od města daleko, a pak pás bažin,
který se táhl souvisle mezi městem a táborem, zdržoval
Římany v pronásledování.
A již se to chystali v noci provést, když vtom matky
rodin vyběhly náhle do ulic, s pláčem sc vrhly k nohám
svých mužu a úpěnlivě prosily, aby své ženy a společné
děti nevydávali nepříteli na smrt, když jim přirozená
slabost Ženství a dětské bezmocností brání dát se na útěk.
A když viděly, že muži stojí na svčm, poněvadž strach
v největším nebezpečí neznává slitování, pustí sc do křiku
a naznačuji Římanům, že jde o úlčk. Gallové poděšeni
strachem z toho, aby římská jízda neobsadila napřed cesty,
upustili od svého úmyslu.
 KNIHA VII 221

DOBYTI MĚSTA

27/ Příštího dne posunul Caesar věž znova k mČBtu

o dohotovil obléhací práce, které dal stavět už dříve.
A když se spustil veliký liják, usoudil, že je to počasí zrov­
na vhodné k provedení rozhodného úderu. Protože viděl,
že jsou stráže na hradbách rozestaveny s ostražitostí po­
někud menší, vyzval také své, aby sí v díle vedli liknavěji,
a vyložil jim, co má v plánu. Legie si v krycích loubích po­
tají připravil pohotové k boji, povzbudil je, aby si koneč­
ně za tolik přestálých útrap sklidily ovoce vítězství, určil
odměny těm, kdo první zlezou hradbu, a dal vojákům
znamení k útoku. Ti vyrazili náhle ze všech stran a rychle
zaplnili hradby.
28/ Nepřátelé, poděšeni nečekaným útokem, sraženi
z hradeb a věží, zaujali klínové postavení na nóměstí
a na volnějších prostranstvích, pevně odhodláni svést roz­
hodný boj v bitevním Šiku, bude-li na ně odněkud útočeno.
Jakmile však viděli, že nikdo se nespouští dolů z hradeb
na rovnou půdu města, nýbrž že se všecko kupí všude po
celých hradbách, z obavy, aby vůbec nebyli zbaveni na­
děje, Že uniknou, zahodili zbraň a jedním úprkem se hnali
do nejodlehlejších částí města. Část jich byla pobita vo­
jáky ještě v městě, když se sami tlačili v úzkých průcho­
dech bran, část jezdci, když už se dostali ze bran ven.
A nebylo z našich jediného, kdo by šel po kořisti. Tak byli
rozlíceni i cénabským vražděním i útrapami sc stavbou
celého obléhacího díla, že nešetřili ani vetchého stáří, ani
žen, ani nemluvňat.
A tak se nakonec z celého jejich počtu asi čtyřicíti
tisíc lidí dostalo k Vercíngetorigovi živo a zdrávo sotva
osm Bot mužů, kteří hned při prvním pokřiku vyrazili
z města ven. Ten je — bylo již pozdě v noci — přijal rov­
nou z útěku ve vší tichosti, obávaje se, aby jejich hromad­
222 CAESAR

ný příchod a soucit prostého mužstva s nimi nevyvolal

v táboře nějaké pobouření. A postaral se, aby daleko po
cestě byli rozestaveni jeho důvěrníci a předáci kmenů,
ti aby si je podle kmenů třídili a pak je dávali odvádět
k jejich krajanům do té části tábora, která byla od počátku
každému kmeni přidělena.

VERCINGETORIX POVZBUDÍ GALLY

A SEŽENE POSILY

29/ Druhého dne svolal Vercingétorix shromáždění,

uklidnil je i povzbudil, aby tak zcela neklesali na mysli
ani se nedávali přivádět z rovnováhy neúspěchem, jeuž je
postihl, ftímané prý nezvítězili ani statečností, ani v ote­
vřeném boji, nýbrž zvláštní pohotovou obratností a zběh­
lostí v obléhání, v němž oni, Gallovc, nemají zkušenosti.
Na omylu je, čeká-li kdo ve válce jen a jen úspěch. Sám
nikdy nebyl pro to, hájit Avarikum, oni sami jsou mu
toho svědky. Ale stalo prý se jenom neprozíravostí Bitu-
rígů a přílišnou povolností ostatních, že došlo k tomuto
nemilému neúspěchu.
On prý však jej rychle napraví většími úspěchy.
Neboť ty kmeny, které nejsou ještě s ostatními zajedno,
přiměje svou ohczřelosti, aby se připojily, a sjednotí k je­
dinému cíli celou Gallii, že se její jednomyslnosti ani celý
svět nebude moci postavit. Toho prý už skoro dosáhl.
Zatím je jen spravedlivé, aby od nich pro společné dohro
dosáhl, že začnou stavět opevněné tábory, aby tak snáze
odolávali náhlým nepřátelským útokům.
30/ Tato Vcrcingetorígova řeč se Galium velmi zamlou­
vala, a hlavně to, že sám ani po takové ráně neklesl na
mysli, že se před nimi neschoval nikde v úkrytu, že se
nebál objevit vojsku na očích. A obecné mínění přisuzovalo
----„l,ít nmrfravnat n nfodvídaVOSt. OfOtOŽC jíž
 KNIHA VII 223

tehdy — a to se jim ještě vedlo — doporučoval Avurikum

zprvu vypálit, později pak vyklidit. A tak jako u ostat*
ních vojevůdců váha a moc neúspěchem poklesá, tak nao*
pak Vcrcingetorigova vážnost a čest právě neúspěchem
den ode dne rostla. Zároveň sílily jejich naděje Yercinge*
torigovým ujišťováním, že získá i ostatní kmeny pro spo­
lečnou věc. A právě tenkrát se Gallové poprvé rozhodli
stavět opevněué tábory. A tak oni, lidé svízelné lopotě
nezvyklí, byli Vcrcingctorigovou osobností tak ohromeni,
že myslili, že musí konat a trpělivě nést všecko, co jim
káže Vercingétorix.
31/ A zcela podle svého slibu usiloval Vercingétorix
získat pro společnou věc zbývající ještě kmeny a lákal
jejich náčelníky dary a slibováním. K tomuto úkolu si
vybíral vhodné lidi; každý z nich se vyznal, jak jiné získá­
vat co nejsnáze buď řečí záludnou, nebo přátelskými
styky.
Stará se, aby ti, kdo unikli z dobytého Avaríka, byli
znova oblečeni a vyzbrojeni. Zároveň pak, aby byly pro­
řídlé sbory uvedeny zase v plný stav, nařizuje jednotlivým
kmenům pevně stanovený počet mužů, který mu má být
dodán do tábora a do které lhůty. Dává svolávat a k sobě
posílat všechny luěíštníky, jichž bylo v Gollii převeliké
množství. Těmito opatřeními jsou ztráty v Avaríku rychle
nahrazeny.
Mezitím Teutomatus, syn Olovíconúv, král Nicio-
brogů, jehož otec byl naším senátem poctěn názvem „pří­
tele národa římského“, přitrhne k Vercingetorigovi s ve­
likým počtem jezdců vlastních i těch, které si najal
v Akvitáoii.
224 CAESAR

CAESAR MARNĚ OBLÉHÁ GEORGOVII

CAESAR ROZSOUDÍ SPORY
HAEDLÚ

32/ Caesar pobyl v Avariku již hezkých pár dní. Padly

mu tam do rukou značné zásoby obilí i jiných potřeb vá­
lečných. I popřeje vojsku zotavené po tukové námaze a ne­
dostatku. Zimy byl už málem konec a již sama roční doba
volala ho do pole a do boje. Vtom, když už se rozhodl
vytrhnout proti nepříteli, zda by ho snad bylo možná
buď vylákat z bažin a hvozdů, nebo sevřít obležením,
přijdou k němu najednou poselstvím náčelníci Haeduů
prosit, aby přispěl jejich kmeni ve chvíli ncjvčtží tísně na
pomoc. Poměry jsou prý u nich krajně hrozivé. Odpradáv-
na býval prý u nich volen jediný nejvy&SÍ úředník a vy­
konával propůjčenou mu královskou pravomoc vždy jen
rok. Kdežto ted prý vykonávají ten úřad dva, o jeden
i druhý o sobě tvrdí, on že je zvolen podle ústavy. Z nich
jeden je Convictolitavis, vysoce schopný a urozený mladý
muž, druhý Cotus, který pochází z velmi staré rodiny
a nadto i osobně je nesmírně vlivný a má rozsáhlé, mocné
příbuzenstvo. Jeho bratr Valeciacus zastával ten úřad ta­
ké, v roce právě minulém. Celý kmen je prý ve zbrani,
rozdvojen senát, rozdvojen lid. I chráněnce má prý každý
z nich svoje. A tak, nechá*li se rozkol bujet dále, dojde
prý k tomu, že se utká jedna strana kmene s druhou. Aby
se tak nestalo, záleží prý jen na Caesarově obezřelém zá­
sahu a osobním jeho vlivu.
33/ Ačkoli Caesar pokládul přímo za Škodlivé upustit
od boje a vzdálit sc od nepřítele, přece zas jen dobře vě­
děl, jak neblahé následky povstávají z občanských roz­
brojů. Usoudil proto, že je nutno včas zabránit tomu, aby
kmen tak mohutný a tak přátelsky spjatý s národem řím-
* * ' -.xj-.-i... mArlnArAirol a v5/>možně
 KMIHÁ VII 22S

vyznamenával, dal se strhnouti až k ozbrojenému násilí

a aby si ta strana, která by zrovna nespoléhala na své
vlastní síly, volala na pomoc Vercingctoríga. A protože
podle haedujských zákonů nesmál ten, kdo zastával nej*
vyšší úřad, opustit haedujské území, rozhodl se odebrat
do Haedujska sám, aby snad nebudil zdání, že nedbal
v něčem jejich právních řádů oebo zákonů. A celý haeduj-
ský senát i ty, mezi nimiž byla prý ta rozepře, povolal
si k sobě do Dececie.
Sešel se tam vo svých představitelích skoro celý
kmen. Caesar se dovídal, že bylo tajné svoláno jen pár
lidí a že jinde a jindy, než žádal zákon, prohlásil bratr
bratra za zvoleného, ačkoli zákony nejen zakazují volit
na nejvyšší úřad dva z jedné rodiny, dokud jsou oba na*
živu, nýbrž nedovolují jim ani být členy senátu. 1 přinutil
Caesar Cota, aby složil úřední moc, a Couvictolitava vy*
zval, aby úřad podržel, protože byl 2volen podle zvyko*
vého práva kmene za vedení knězi, když byl úřad dočasně
neobsazen.

CAESAR PŘITRHNE
PŘED GERGOVll

34/ Takto rozhodnuv jako prostředník vybídl Caesar

Haeduy, aby na minulé spory a různice zapomněli, za*
nechali všeho jiného a dávali své síly v službu jen a jen
nynější válce; zasloužených odměn aby od něho očekávali,
až bude mít GaUii zcela pokořenu. Ať mu pošlou rychle
všecku jízdu a deset tisíc pěchoty, že je chce rozložit po
stanovištích jako hlídky k zajištění zásobování. — Vojsko
rozdělil pak na dvě části: čtyři legie přidělil Labienovi,
aby je vedl do území Senonů a Parisiů, Šest vedl sám podle
řeky Elaveru do Arvemsko proti městu Gcrgovii. Polo­
vinu jízdy přidělil Labienovi, polovinu podržel si pro sebc.
226 CAESAR

Když o tom zvěděl Vercingétorix, dal strhat všecky

mosty přes Elaver a dal se nn pochod po druhém břehu
řeky.
35/ Vojska byla jedno druhému na dohled a zpravidla
stavěl Vercingétorix tábor přímo naproti táboru Caesaro-
vu, rozestavuje výzvědné hlídky, aby sž Římane někde ne­
vystavěli most a nepřevodb po něin vojsko. Pro Caesaro
to bylo postavení zvláště hrozivé* mel obavy, aby mu
řeka po větší Část léta nebránila v postupu, protože se
Elaver nedá zpravidla přebrodit dřív, než nastane podzim.
A tak aby k tomu nedošlo, položí se táborem v les­
natém místě naproti jednomu z mostu, které dal Vercin­
gétorix strhnout. Příštího dne zůstal se dvěma legiemi po­
zadu v úkrytu. Ostatní shory poslal kupředu se vším vo-
zatajstvem jako obyčejně, rozdělil jenom uěkteré počtem
silnější kohorty, aby se budilo zdání, že počet legií zůstává
stejuý. Dal jim rozkaz jon postoupit co možná nejdále.
A když se podle doby denní dohadoval, že už dorazily na
tábořiště, pustil se do obnovy mostu přímo na mostních
kůlech, jichž spodní díl zůstával pod vodou nedotčen.
S dílem byl brzo hotov, převedl legie, vybral vhodné tá­
bořiště a odvolal ostatní shory zase k sobě zpět.
Když se o tom dověděl Vercingétorix, postoupil rych­
lými pochody kupředu, aby nebyl nucen svádět boj proti
své vůli.
36/ Odtud dorazil Cacsar pátým dnem pochodu ke
Gergovii, svedl ještě ten den jezdeckou bitku a ohledal
důkladné polohu města. To leželo na velmi vysokém kopci,
přístup k němu byl odevšad nesnadný. Vzdal se proto myš­
lenky ztéci město útokem a do obléhání se rozhodl ne­
pouštět dříve, než by si zajistil plynulé zásobování.
Vercingétorix se však naproti tomu rozložil táborem
na kopci poblíž města a rozmístil kolem seb« branné síly
jednotlivých kmenů v nevelikých vzdálenostech jedny
 KNinA VII 227

od druhých a každé zvlášť. A krom toho dal obsadit více·

ky výšiny toho hřbetu. A byla to hrozná podívaná, kam
jen oko dohlédlo. Náčelníkům pak těch kmenů, jež si
vybral do válečné rady, přikazoval, aby gc u něho denně
scházeli hned s úsvitem, bylo-li by záhodno o něčem se po*
radit*nebo něco zařídit. A nebylo téměř dne, aby nezkoušel
jezdeckým bojem s přimíšením lučištníků, kolik je v kom
z jeho lidi srdnatosti a zmužilosti.
Proti městu Gergovii stál na samém úpatí gergovij-
ské bory pahorek už polohou znamenitě chráněný a nadto
na všech stranách srázný, jako by jej uřízl. Držet jej noši,
zřejmě mohli nepříteli bránit jak v zásobováni vodou
z valné části, tak ve volnem pícování. Ale pahorek měl
v rukou nepřítel, třebaže nepříliš silnou posádkou. Pfrpto
se Caesar vydal za nočního ticha z tábora, posádku zubnal
dřív, než mohla z města přijít pomoc, zevla to stanoviště
opanoval a umístil tam dvě legie. Pak vedl od hlavního
tábora k tomuto vedlejšímu dvojitý příkop, kuždý dvanáct
stop široký, aby jednotlivci mohli tudy přecházet z tábo*
ra do tábora bezpečni před náhlým nepřátelským útokem.

POTLAČENÉ SPIKNUTI L1TAVIKA

HAEDUJSKÉHO

37/ Zatímco se toto dálo u Gergovie, dá se Hacduj

Convictolitavis, jemuž, jak už vyloženo, přisoudil Caesar
nejvyšši hacdujský úřad, arvernskými pcuězi získat pro
odboj a smlouvá se s některými mladými llacduy, jejíchž
hlavou byl Litavicus a jeho bratři, mladí mužové z rodiny
velmi vznešené. Podělí se s nimi o úplatek a nabádá je,
aby měli na paměti, že se narodili ve svobodě a k lomu,
aby vládli. Jediný prý už jen hucdujský kmen oddaluje
jinak zcela jisté vítězství Gallío. Jeho působivý příklad
zdržuje prý od odboje kmeny ještě zbývající. Přcjde-li ten
228 CAESAR

do tábora odboje* nebude prý pro Římany v Gallii místeč­

ka, kde se pevně uchytit. Jemu prý sice prokázul Cacsar
leckterou úsluhu, ovšem vždy jen potud, že u něho obhájil
pro sebe věc naprosto spruvedlivou. Více prý však cení
všem společnou svobodu. Proč prý by se spíše Hacduové
měli v otázkách svého práva a svých zákonů obracet
o rozhodnutí na Caesara než Římané na Hacduy?
Mladí lidé se duli rychle svést jednak řečí svého nej-
vyššího úředníka* jednak úplatkem* u prohlašovali dokon­
ce, žo jsou ochotni být hlavou toho podniku. Pak však
uvažovali, jak věc provčsti* protože nedůvěřovali* že se
jejich soukmcnovci dují jen tuk beze všeho pohnout k to­
mu* aby se pustili do odboje. Shodli se zatím na tom* že
Lilavicus převezme velení nad těmi desíti tisíci mužů,
které sc mají posílat Caesarovi do války* a {»ustará se o je­
jich vedeni. Jeho bratři však že pospíší k Caesarovi nu-
před. A umluví se, jak provádět všecko ostatní.
38/ Litavicus převzal vojsko. Když byl od Gcrgovie
asi třicet mil* svolá náhle vojáky a mluví k nim* slzy
v očích: „Kam to táhnem* vojáci? Konce se vší naší jíz­
dou, konce sc vší šlechtou! Náčelníci kmene Eporcdorix
a Viridomarus byli nařčeni ze zrady a bez řádného soudu
od Ríinuuů popraveni. 0 tom si poslechněte přímo ty, kte­
ří unikli rovnou z toho krveprolití. Neboť já, jemuž byli
povražděni bratři a všecko příbuzenstvo* nemohu vám
pro bolest vypovědět, co Be to stalo.”
A dá jim předvést ty, které už napřed zevrubně po­
učil, co by rád od nich slyšel. Ti vyloží hromadě vojska
totéž, co už Liluvicus pověděl: Všichni jezdci haedujští že
byli povražděni, protože prý sc smlouvali s Arvcrny. Oni
sami žc se ukryli v zástupu pěších a vyvázli tak přímo
z té krvavé seče. llacduové propuknou v křik a zapřísa­
hají Lituvika, aby jim poradil. „Věru/1 on na to, „jako by
to byla věc rady a nikoli nutnost pro nás, pospíšiL do Ger-
 KfflHA VII 229

govic a spojit se s Arverny! či pochybujeme* že se Ří­

mane po tak bokoprázdném zločinu již nesbíhají, aby teď
pobili taká nás? A proto* je-li v nás jen trochu statečnosti*
pomstěme smrt tčeh* kdo zahynuli tak zcela nehodně,
a pobijme tyto lotry zdel“
A ukazuje přitom na římské občany* kteří byli
s ním důvěřujíce v jeho ochranu. A hned jim pobere veliké
množství obilí a potřebných potravin* jc samc dá pak
ukrutně mučit a usmrtit. Po celém hacdujském kmeni ro­
zešle posly, trvaje stejně na své lži o pobití jezdců a náčel­
níků a podněcuje* aby se za křivdy na nich spáchané
mstili každý tak* juk učinil on.
39/ Hacduj Eporcdoríx* mladý muž velmi vznešeného
rodu a doma velmi vlivný* a spolu s ním Viridomarus*
stejného věku a stejně oblíbený* ale ne rovného rodu*
kterého Caesar na doporučení Dívicíakovo povznesl z níz­
kého postavení k nejvyšší hodnosti — ti oba se dostavili
v počtu jezdců* Cacsarem jmenovitě k tomu vyzváni.
Zápasili mezi sebou o prvenství a v onom sporu o nej­
vyšší úřad bojovali ze všech sil jeden pro Convictolitava,
druhý pro Cota.
Z těch dvou Eporcdoríx* zvěděv o záměru Litavi-
kově* zpraví Cacsara o věci ještě téměř o půlnoci. Prosí*
aby netrpěl jeho haedujskému kmeni zrazovat přátelství
s národem římským pro zvrácené plány mladíčků. K tomu
však prý, jak předvídá* určitě dojde, spojí-li se s nepříte­
lem tolik tisíc lidí* jejichž blaho ani příbuzenstvu nemůže
zůstávat lhostejno* ani být bráno celým kmenem na leh­
kou váhu.
40/ Cacsara ta zpráva velmi znepokojila* protože vždy
býval haedujskému kmeni zvláště nakloněn. Nezaváhá
ani okamžik a vyvede z tábora čtyři k bojí pohotové legie
a všecku jízdu. Za takových okolnosti nebylo už ani po-
kdy rozměry tábora zmenšit* protože vše zřejmě záleželo
230 CAESAR

ua rychlosti. K ochraně tábora zanechá legáta Gaia Fnbia

a dvěma legiemi. Když dal rozkaz zatknout Litavikovy
bratry, shledá, Žc krátce předtím prchli k nepříteli.
Vyzve pak vojáky, aby se ve chvíli tok naléhavé nut­
nosti nemrzeli nad námahou pochodu. Všechno hned je
chtivo boje. Urazí tak s nimi pětadvacet mil a haedujský
voj je v dohledu. Pustí na ně svoji jízdu, zdržuje tak jejich
pochod a brání jim v postupu, vydá však obecný zákaz
nikoho vůbec nezabíjet. Eporedorigovi a Viridomarovi,
které Haeduové měli za usmrcené, přikáže, aby se mezi
jezdci okázale projížděli a na soukmcnovcc volali.
Když Haeduové ty dva poznali a Litavikův podvod
prohlédli, začnou hned zdvihat ruce a dávat tak znamení,
že se vzdávají, zahazovat zbraň a prosit o život. Litavicus
prchne do Gergavie se svými chráněné», kteří podle gall-
ského mravu nesmějí svého ochránce opustit ani v nej­
horším.
41/ Caesar poslal k hacdujskému kmeni posly, aby jo
zpravili, že jen z milosti zachoval při životě ty, které mohl
podle válečného práva pobít. Vojsku dal tří hodiny od­
počinku v noci a pak se hnul ke Gergovií. Asi na půl cestě
mu jezdci poslaní Fabicm podají zprávy, jak hrozivě ne­
bezpečný pro tábor byl to stav věcí. Vykládají, že na tá­
bor útočily všecky nepřátelské síly, čerství že často vystři-
dávali vyčerpané a nepřetržitou námahou hoje nadobro
vysilovali naše, neboť ti musili pro velikost táboTa setrvá­
vat na táborovém válu bez vystřídávání, stálo jedni a tíž.
Mračny šípů a střelami všeho druhu že bylo mnoho našich
raněno. K odrážení útoků že velmi platně přispívaly sa­
mostříly. Po ústupu nepřítele že Fabius, volné nechav jen
dvě brány, ostatní teď tarasí, val zvyšuje o předprsně a pro
příští den se připravuje na podobný útok.
Na tyto zprávy dorazí Caesar téměř za nadlidského
úsilí vojáků do tábora ještě před východem slunce.
 KNIHA VII 231

HAEDUOVÉ SE NAOKO PODDÁVAJÍ

42/ Zatímco se toto dálo před Cergovií, dostali llacduo·

vé první zprávy od Litavika, chvilečku však nevěnují,
aby se přesvědčili, juk se věci vskutku mají. Jedny žene
hrabivost, druhé prchlá ukvapenost — víc než která jiná
vlastnost pro lid toho národa od přírody příznačná — že
planě slechy mají za věc prokázanou. Kozchvacují maje«
tck římských občanů, vraždí jc a odvlékají do otroctví.
Věc, tak již ke zlým koncům spějící, ještě jen podněcuje
Convictolitavis a vhání lid až do zběsilosti, aby, jednou
se dav na zločin, se pak už styděl vrátit ke zdravému rozu«
mu.
Vojenského tribuna Marka Aristia — hyl na cestě
k své legii — vykážou z městečka Kavillóna, zaručivše se
mu předtím bezpečností. Odejít tak přinutí také ty, kdo
tam byli usazeni za obchodem. Hned nato se na ně vrhnou
na cestě a oberou je o všecko, co vlekou s sebou. Když se
brání, svírají je v obklíčení den a celou noc. A po velkých
ztrátách na jedné i druhé straně svolají si jcŠtč větší dav
lidí do zbraně.
43/ Mezitím došla zpráva, že všecky jejich vojáky má
Caesar ve své moci. Uběhat se mohou k Aristiovi, prohla­
šují mu, že nic z toho, co bylo, sc nestalo z usnesení obce.
Nařídí vyšetřování o rozchvacování majetku. Zabaví jmě­
ní Litavikovo i jmění jeho bratří. Pošlou k Caesarovi po­
selstvo, aby se mu omluvili. Toto všecko činí proto, aby
dostali své lidi zpátky. AIo poskvrněni zločinem a zaslepeni
ziskem z drancování římského majetku, neboť do té věci
jich bylo zapleteno mnoho, a vyděšeni strachem z trestu
za to, začnou taj ně kout plány na branný odboj a poselstvy
pobuřují ostatní kmeny.
Třebaže to všecko Caesar viděl a věděl, přece osloví
poselstvo co možná nejvlídněji. Nijak prý pro nerozum
232 CAESAR

a lehkovážnost davu nepronáší tvrdšího soudu nad celým

kmenem ani neumenšuje nijak své přízné Hacduům. Sám
však, očekávaje v Gallii ještě větší nepokoje a z obavy,
aby nebyl potom svírán všemi kmeny ze všech stran,
uvažoval, jak jen se hnout od Gergovie, stáhnout zas všec­
ko vojsko dohromady a nebudit přitom zdání, že ten od­
chod má svůj původ v strachu před dulším odpadáním
a že je to jakoby útěk.

CAESAR CHYSTÁ ÚTOK

NA TÁBOR 1’ítED MĚSTEM

44/ Co tak o tom uvažoval, zdálo se mu, že se mu naskýtá

příležitost provést jakýsi smělý podnik slibující úspěch.
Když totiž přišel do vedlejšího tábora na přehlídku prací,
všiml si, že pahorek, který měl doposud v rukou nepřítel,
je liduprázdný, ač se tam předešlé dny jestč lidmi jen čer­
nalo. Bylo mu to divné. Vyptává se zbéliů, jichž se k němu
denně hrnulo velmi mnoho, jaká toho příčina. Vypovídali
všichni shodně, co měl Caesar sám už rozvčdkami zjištěno,
žc hřbet toho hřebenu je téměř rovný, ale zarostlý lesem
a úzký tam, kde je přístup k druhé straně města. O toto
místo že se nepřítel silně hojí a nemyslí prý jíž jinak, než
žc budou zřejmě sevřeni jako válem téměř kolkolem a od­
říznuti ode všeho spojení s vnějškem a od pícování, 2tra-
tí-li i tento druhý pahorek, když už jeden mají Římané
obsazený. Proto prý povolal Vcrcingctorix všecko, aby
toto místo válem zajistili.
45/ Toto maje zjištěno pošle Caesar zrovna tam značný
počet jezdeckých čet, o půlnoci dá jim rozkaz, aby všude
tudy projížděly s hlukem o něco větším než obyčejně. Za
úsvitu přikáže vyvést ven z tábora velké množství sou­
marů i mezků, sejmout z nich soumarská sedla, mezka-
řům pak rozkáže, aby nasadili přílbice, a vypadajíce i ve-
 KNIHA vir 233

doucc si jako praví jezdci, aby projížděli podél návrší.

K nim přidá něco skutečných jezdců, aby zajížděli hodné
dále k městu a poutali nepřítelovu pozornost. A dá všem
rozkaz, aby rovněž dlouhou oklikou mířili k stejnému cíli.
Všecky ty pohyby bylo z města z dálky pozorovat, neboť
z Gergovie byl výhled dolů po táboře, ale na takovou vzdá*
lenost se nedalo zjistit, oč tu vlastně jde. Také jednu legii
pošle Caenar po témž hřbetu, a když už trochu postoupí'
la, zastaví ji níže na úbočí a ukryje v lesích. Podezření
Gallů roste a tak přesunují všecky své síly na tamto místo,
aby je válem zajistili.
Cacsar zpozorovav, že se nepřátelský tábor vyprázd­
ni), nařídí, aby si vojáci zakryli ozdoby zbroje, schovali
odznaky oddílů, a pak je po malých hloučcích, aby je ne«
bylo možno z města pozorovat, převádí z hlavního lábora
do vedlejšího. Legátům, jež pověřil velením nad jednotil*
vými legiemi, vyloží, co a jak si přeje mít provedeno. Pře*
devším je vyzve, aby zdržovali vojáky, aby z bojechtivos-
ti nebo v naději na kořist nepostupovali příliš daleko. Před
oči jim staví, jaké nevýhody má terén do takové nerovnos*
ti zpřerývaný, a že se jich lze uvarovat jedině rychlostí.
Přepad v pravou chvíli že tu rozhoduje a ne pravidelný 4
boj. Nato dá znamení začít. A součosně pošle z pravé stra­
ny jinou cestou vzhůru Hacduy.
46/ Vzdálenost městské hradby od rovné pláně a po*
čátku stoupání byla tisíc dvojkroků — přímou čárou
ovšem a bez zatáček. Délka cesty byla však ve skutečnosti
o to větší, co k tomu přistoupilo zákrutů, aby se zmírnila
příkrost svahů. Asi v polovině svahu měli Gallové, jak to
dovoloval přirozený útvar kopce, vystavěnu podélnou
hráz, vyvedenou z velkých balvanů do výše šesti stop, aby
zdržovali útok našich. Celý prostor kopce dolů od ní nechali
volný, hořejší půlku kopec až po městskou hradbu zaplnily
tábory jednotlivých kmeuů, hustě jeden vedle druhého.
 234 CAESAR

ÚTOK A BOJ PŘED MÉSTSKÝMI

HRADBAMI

Na dané znamení dorazí vojáci rychle ke hrázi, pře*

kročí ji a zmocní se tří táborů. A taková bylo jejích rych*
lost při zabírání táborů, že se král Niciobrogů Teutomatus,
překvapen náhle ve stanu, juk si tam ulehl k polednímu
odpočinku, stěží vydral z rukou plenících vojáků do půl
tčla obnažen a na raněném koní.
47/ Dosáhnuv tuk vytčeného cíle dal Caesar troubit
k ústupu. Okamžité se zastavila dcRátá legie, u níž byl.
Ale vojáci ostatních legií neslyšeli jasně hlasu polnice, pro*
tože je od desáté dělil dosti velký úval. Vojenští tribuno*
vé a legáti Bnažili se sice podle výslovného Caesarova ros*
kazu zdržovat je od překotného postupu, ale vojáci, strho­
váni nadějí na rychle vítězství, nepřátelským útěkem a
vzpomínkou na úspěšné bitvy dřívějších časů, nepokládali
pro sebe nic za tak těžké, aby toho statečností nemohli do­
sáhnout. A tak neustali v pronásledování dřív, dokud se
už neblížili k městské hradbě a branám.
Tu však sc již zdvihl na všech stranách města křik.
> Ti, kdo byli vzdálenější, vyděšeni náhlým poplachem, pro­
tože se domnívali, že nepřítel je brunami už v městě, vy­
řítili se na útěku z města ven. Matky rodin házely z hradeb
dolů šaty a stříbro a vychylujíce se nahými ňadry přes
hradbu a vzpínajíce ruce zapřísahaly Římany, aby s nimi
měli slitování a ne aby, jak prý učinili v Avariku, nezdržcli
vražedné ruce ani od žen a nemluvňat. Některé sc dávaly
za ruce spouštět z hradeb a vzdávaly se vojákům.
Setník osmé legie Lucius Fabius prohlásil, jak bylo
známo, ten den mezi svými, že prý pokoje mu nedávají
avarícké odměny a že nedopustí, aby kdo jiný zlczl hrad­
by dříve. Padl náhodou na tři muže svého manipulu, a
dav se iimi povysadit, dostal se na hradbu. A sám zase
 KNIHA VII 235

jim, jednomu po druhém ruce podávaje, na hradbu po­

mohl.
48/ Zatím už ti, kteří se shromáždili na druhé straně
města, aby tu válem zajišťovali jeho obranu — to jsme
již dříve připomněli — zaslechli první křik. Když je potom
podněcovala ještě zpráva za zprávou, že město je v rukou
Římanů, poslali napřed jezdce a hned za jízdou se tam
úprkem rozběhli i sami. Z nich každý, jak řadou dobíhulí,
zaujímal hned postavení pod hradbou a rozmnožoval
počet spolubojovníků.
Když už se jich tak sběhlo veliké množství, začaly
matky rodin, které ještě před chvílí vzpínaly ruce z hra­
deb k Římanům, zapřísahat o pomoc své, ukazovat se jim
po gallském zvyku s rozpuštěnými vlasy na znamení zou­
falství a vyzdvihovat do výsky děti, aby je Gallové viděli.
Pro Římany to nebyl rovuý boj ani stanovištěm,
ani počtem sil. Zároveň vyčerpáni během i délkou boje
nesnadno odolávali nepřátelským silám svěžím a nedotče­
ným.
49/ Když Caesar viděl, že se bojuje na nepříznivém
místě a že rostou nepřátelské zástupy, znepokojen už
napřed o své vojáky, poslal k legátu Titu Sextiovi, kterého q
zanechal chráuit vedlejší tábor, aby vyvedl kohorty rychle
z tábora a postavil je na samém úpatí kopce proti nepřá­
telskému pravému křídlu. A kdyby snad uviděl, že jsou
naši vytlačeni ze svého posteveuí, aby odstrašoval nepří­
tele pronásledovat je volně a bez překážky. Sám zp svého
dřívějšího stanoviště s legií poněkud postoupil a vyčkával
tam výsledku boje.
50/ Bojovalo se velmi ostře muž proti muži. Nepřátelé
spoléhali na výhodné postavení a početní převahu, naši
na statečnost. Tu se náhle objevili zprava, po našem boku
štítem nekrytém, Haeduové, které Caesar poslal z pravé
strany jinou cestou vzhůru, aby síly nepřátelské protáhl
236 CAESAR

do Šířky. Ti silné poděsili naše svou výzbrojí, nepřátelské

velmi podobnou. A třebaže bylo vidět, že mají pravě rámě
obnaženo, což bylo obvyklé domluvené znamení poznáva­
cí, přece se naši vojáci domnívali, že to nepřátelé učinili
právě jen proto, aby nás oklamuli.

STATEČNÝ SETNÍK
MARCUS PETRONIUS

Tu chvíli také byli setník Lucius Fabius a tři vojáci,

kteří vystoupili na hradby spolu s ním, obstoupeni, za­
biti a mrtvá těla byla shazována z hradeb dolů. Marcus
Pctronius, také setník osmé legie, byl při pokuse vyrazit
bránu přepaden přesilou. Posut ranami u proto zoufaje už
nad svou záchranou volni na vojáky svého manipulu, kteří
šli s nim: „Společně s vámi se už zachránit nemohu, ule
aspoň o váš život přec jenom se postarám, když jsem vás
z touhy po slávě uvedl v nebezpečí. Pro vás je tu příleži­
tost, chopte se jí a hleďte se zachránit?* S tím se vrhl rov­
nou doprostřed nepřátel, dva z nich zabil, ostatní zahnal
ještě poněkud od brány. Když se mu pokoušeli jeho lidé
pomoci, řekl: „Marně se mně pokoušíte život zachraúo*
vat. Krev mi utíká, síly mě opouštějí. Odejděte proto, do­
kud to jde. A zpátky k naší legii?* A tak bojuje za chvíli
padl, ale své vojáky zachránil.

SVÍZELNÝ ÚSTUP ftlMANů

51/ Naši byli na všech stranách v tísni. Ztrativše už

šestačtyřicct setníků byli ze svého postavení sražení po
úbočí dolů. Cally však, až příliš smělo sc za našimi derou­
cí, pozdržela desátá legie, která jako záloha zaujala své
postavení na místě už trochu rovnějším. K té se zuse
přidružily kohorty třinácté legie, které vyvedeny z ved-
 RNIÎIA VI! 237

lejsího tábora zaujaly s legáteni Titem Scxtiem postavení

výše nad táborem. Jakmile sc obě legie dostaly na rovinu,
postavily se hned zase čelem proti nepříteli. Vercingétorix
pak odvedl své sbory od úpatí kopec zpět za opevnění. To­
ho dne jsme měli ztráty jen o málo menší než sedm set mužů.

CAESAR PROMLUVÍ K VOJSKU

A ODTÁHNE OD CERCOVIE

52/ Nazítří svolá Caesar vojenské shromáždění. Pokárá

nerozvážnou nedočkavost vojáků, že si sami osobovali
rozhodovat, kam až se má podle jejich zdání postoupit
a co dělat; že se ua znamení ústupu ani nezastavili, ani se
nedali zadržet vojenskými tribuny a legáty.
Vyložil, co dovede v boji způsobit taková členitost
kopcovitého kraje. Sára prý si to zažil u Avarika, když
překvapiv nepřítele bez vůdců a bez jízdy, přec jen z ru­
kou pustil jisté vítězství, aby pro nepříznivom místa ne­
došlo v zápase k scbciueu&í nehodě. Velmi prý se podivuje
jejich odvaze, když je nemohlo zdržet ani opevnění tábo­
ra, ani výská kopec, ani hradby města. Stejně však že
vytýká jejich nevázanou zvůli a osobivost, když se domní­
vají, že oui lépe rozumějí vítězství a konečnému výsledku
než sám vrchní vojevůdce. On že žádá od vojáka neméně
kázeů a sebevládu než statečnost a hrdinství.
53/ Takto promluviv ke shromáždění, nakonec řečí
povzbudil vojáky, aby se proto neznepokojovali ani ne­
přičítali nepřítelově zdatnosti, co jim způsobila nevýhod­
nost bitevního postavení. Uvažuje pak stejně o odchodu
od Gcrgovie, jako zamýšlel už dříve, vyvedl legie z tábora
a sesikovul je na výhodném místě k bitvě. Když Vercin­
gétorix přesto držel své sbory za opevněním a nesestupo-
val na rovinu, svedl Caesar, a to úspěšně, jenom bitvu
jezdeckou a odvedl vojsko zase zpátky do tábora.
238 CAESAR

Příštího dne udělal totéž a soudě, že to stačí srazit

gallskou vychloubačnost a dodat vojákům mysli, hnul se
do Hacdujska. Když ho ani nyní nepřítel nesledoval, obrů*
til se třetího dne zase k řece Elavcru, opravil most a voj*
sko po něm převedl.

ZRADA 11AEDUÚ
CAESAR PROPUSTI DVA ZRÁDCE

54/ Tam Uacduy Viridomarem a Eporedorigem po­

žádán o slyšení dovídá se od nich, žo Litavicus s veškerou
jízdou odjel do Hnedujska, aby tam podnítil odboj. Je
prý třeba, aby oni sami ho tam předjeli a utvrdili věrnost
kmene. Ačkoli měl už Caesar z mnoha věcí jasně prokázá­
nu věrolomnost Haeduů a soudil, žc se odchodem těch
dvou odboj kmene jenom urychlí, přece se rozhodl neza­
držovat jich, aby se bud nezdálo, že jim křivdí, nebo aby
nevzbuzoval podezření, že má obavy. Jen když odcházeli,
vyložil jim krátce, čím vším se už o Haeduy zasloužil:
v jakém stavu a v jakém ponížení je nacházel při přícho­
du, nahnané do hrazených městeček, pokutované ztrátou
půdy, zbavené všech spojenců, s jakým břemenem platů,
s rukojmími vymáhanými na nich nejvýš potupně. A k ja­
kému je z toho všeho povznesl postavení, k jaké vážnosti,
že bylo vidět, nejenže se vrátili do někdejších dobrých
poměrů, ale že dosáhli dokonce větší důstojnosti a vlivu
než vůbec kdy předtím. Toto jim uložil Ilaeduům vyřídit
a pak je propustil.
 KNIITA VII 239

ZRÁDCI VYPLKN! A ZAPÁLÍ

NOVIODÚNUM

55/ Noviodúnum bylo haedujuké bruzeué město polo­

žené výhoduč ua březích Ligeru. Sem dni Caesar už dříve
dopravit všecka gullská rukojmí, všecky obiluí zásoby,
vojenskou a veřejné pokladny, většinu svých osobních
zavazadel i nákladů vojska, sem odeslal veliký počet koni,
nakoupených pro tuto válku v Itálii a Hispánii.
Když tam přišli Eporcdorix a Virídomarus, zjistili
ai hned, jaké jsou v kmeni poměry: že Litavika přijali
Uacduové v Bibrukte, což je u nich nejvýznamnější měs­
to — ucjvyšší úředník kmene Convictolitavis a většina
senátu že u něho měli schůzku, k Vercingctorigoví že bylo
jménem kmene posláno poselstvo sjednat mír a přátel­
ství. Tak výhodný stav věcí — usoudili hned oba — ne­
smějí nechat nevyužitý. A tak povraždili v Noviodúnu řím­
ské stráže i občany, kteří se tam sešli za obchodem nebo
měli tanitudy cestu, o peníze a o koně se rozdělili mezi se-
bou, rukojmí kmenů dali odvést k nejvyššímu úřadu do
Bibrukte. Puk městečko zupálili* protože soudili, že je sami
neudrží, a aby Římanům nebylo nějuk k užitku. Obilí,
pokud uakvnp stačili, odvezli sí na lodích, ostatek nahá­
zeli do řeky nebo také spálili.
Sami pak začnli ze sousedních krajů stahovat branné
síly, rozmisťovat strážní oddíly o hlídky po březích Ligcru
a ukazovat se s jízdou všude po kraji, aby naháněli stra­
chu, že by tak mohli Římany vůbec odříznout od zásobo­
vání, nebo je nedostatkem dohnat aspoň, aby se klidili do
provincie. V té naději je utvrzovalo hodně také to, že
Líger táním stoupl tak, že se zdálo holou nemožností jej
přebrodit.
240 CAESAR

CAESAR TÁHNE DO SENONSKA

K LABIENOVI

56/ Dostav zprávy o všem tomhle, co se událo a dělo,

usoudí) Caesar, Že je nutno pospíšit «i, bude-li musit při
stavbě mostů podstoupit boj, aby molů bojovat dříve,
než by tam nepřítel shromáždil větší síly. Neboť směnit
plán a obrátit se 2pět do provincio — jak snad leckdo v da­
né chvíli měl za nevyhnutelné — bránila mu jednak hanba
a nedůstojnost něčeho takového, i v cestě se mu tyčící
hory Ccvennské s neschůdnými cestami, jednak, a to
především, že se velmi obával o Labiena odloučeného
dálkou a o legie, které poslal s ním.
Proto koná nadmíru velké pochody dnem i nocí a
octne se k obecnému překvapení u Ligrru. Jízdo mu
našla brod na naléhavou nutnost chvíle poměrně ještě pří­
hodný, že aspoň paže a plece zůstávaly vojákům uad vo­
dou, aby si tak mohli výzbroj nést nad hlavou. A jízdu
rozestavil v řece, aby se o ni lámal silný proud. A protože
nadto nepřítel ve zmatku prchl, sotva nás sputřd, převedl
Caesar vojsko bez pohromy. Po dědinách se zmocnil obilí
i hojně dobytka, bohatě tím zásobil vojsko a dal se na
pochod do Senonska.

LABIENOVA VÝPRAVA PROTI PARISIÚM

LABIENUS OBSADÍ MĚSTEČKO
MECIOSÉDUM

57/ Zatímco se toto dálo kolem Caesora, zanechal Lnbie-

nus náhradní zálohy, které nedávno došly z Itálie, k ochra­
ně vozatajstva v Agedinku u sám táhne se čtyřmi legiemi
do Lútécie. To je město Porisiů a leží na ostrově řeky Sé-
kvany.
Když se nepřátelé dozvěděli o jeli o příchodu, shro­
 KMIH VII 241

máždily se zc sousedních kmenů veliké branné eOy. Vrch*

nim velením pověřili Camulogeuu z kmene Aulerků, který
byl k této vysoké hodnosti povolán pro obzvláštní zna­
lost vojenství, přestože to byl stařec už věkem sešlý. Tomu
neušlo, že nad Lútécií je táhlý močál, který vylévá své
vody do Sékvany a činí celý len kraj velmi těžko přístup­
ným. I usadil se tam a chystal se bránit našim v přechodu
řeky.
58/ Zprvu Labienus zkoušel posouvat kupředu ochranné
kryty* zasypávat bažinu chrastím a všelijakou zavážkou
a zřizovat pevnou cestu. Když však viděl, že dobudovat
takový přechod by bylo příliš obtížné, vytrhne po půlno­
ci tiše z tábora a stejnou cestou, kterou přišel, dorazí do
Meežoséda. To je senonské městečko a leží na sékvanském
ostrově právě tak, jak jsme výše řekli o Lútécii.
Tam zabere asi padesát lodic, seskupí je rychle do­
hromady, nalodí vojáky a zmocní se městu bez boje, pro­
tože jeho obyvatelé, z nichž valná část byla povolána do
války, vyděšeni nenadálým tím přepadem ztratili všecku
rozvahu. Most, nepřítelem v předchozích dnech stržený*
zas vystaví, vojsko převede a dá se po proudu dolů k Lú­
técii. Nepřátelé dostávše o tom zprávy od uprchlíků z Me-
cioséda, dají rozkaz Lútécii zapálit a strhnout její mosty.
Sami odtáhnou od bažiny a usadí se na břehu Sékvany
naproti Lútécii zrovna proti táboru Lahienovu.

LABIENUS MUSl PftED LÚTÉClt

ZMĚNIT PLÁN

59/ Již se proslýchalo, že Cacsar odtáhl od Gcrgovie,

již docházely všelijaké zvěsti o odpadnutí Haeduů a daří­
cím prý se vzbouření Gallie a Gallové v rozhovorech ujiš­
ťovali, že Caesar, moje zamezenu cestu přes Ligcr a donu­
cen nedostatkem obilí, zamířil nakvap do provincie.
242 CAESAR

Bellovakové pak, sotvaže zvěděli o odpadnutí Hacduů, jak

už předtím byli nespolehliví sami od sebe, hned začali sbí­
rat vojsko a nepokrytě se chystat k válce.
A tu viděl Labienus, že když so tuk od základu věci
změnily, musí ac teď rozhodnout pro něco zcela jiného, než
jak myslil předtím. Nepomýšlel už na to, aby se dodělal
zvláštního nějakého úspěchu a vyzýval nepřítele k bojí,
nýbrž aby vojsko přivedl bez pohromy zpět do Agcdinku.
Neboť na jedné straně řeky na něho dotírali Bellovakovc,
kterýžto kmen má v Galiu nejlepší pověst co do sluteč-
nosti, druhý břeh měl v mocí Camulogcuus pohotovým
a dobře vyzbrojeným vojskem. A nadto ještě zamezovala
jeho legiím cestu k vozutajslvu a ochrunnýin oddílům
v Agedinku velmi mohutná řeku. Postaven náhle před
takové nesnáze viděl, že pomoc nutno hledat jedině ve
zmužilé rozhodnosti.
60/ A luk svolal kvečeru válečnou radu a s důrazem
ji vyzval, aby jeho rozkazy byly prováděny svědomitě
a horlivě. Lodice, které odvlekl z Mecioséda, přiděli po
jedné rytířům římským s rozkazem, uby po první hlídce
pluli tiše čtyři míle po proudu a tam na něho počkuli.
Pét kohort, které pokládul za uejmčně zdatné pro boj,
zanechá na ochranu tábora. Ostatuún pěti kohortám téže
legie dul rozkaz, uby o půlnoci táhly se vším vozatajstvem
za velikého hluku proti vodě. Sežene také čluny a posic
je za hlusitého pleskání vesel rovněž proti proudu. Sám za
chvíli nato vyrazí potichu s třemi legiemi a zamíří tam,
kam dal lodím rozkaz přirazit.
61/ Když už lam naši dorazili, překvapí a potřou ne­
přátelské výzvědné hlídky, jak byly rozložeuy všude podle
řeky a nic netušily, protože se náhle 6trhlu hrozná bouře.
Pak je ryelde přepraveuo pěší vojsko i jezdectvo za řízení
rytířů římských, které Lubieuus tím úkolem pověřil.
Skoro současně jc k ráuu nepříteli hlášeno, žc jo
 KNIHA VII Ui

v římském táboř« neobvykle rušno, veliký voj Žc po břehu

táhne vzhůru proti proudu, v stejných místech že je jasné
slyšet pleskot vesel a o něco doleji že se přepruvuje vojsko
na lodicích. Z těch zpráv soudil nepřítel, že legie přechá­
zejí řeku na třech místech a že se fiímaue, poděšeni od­
padnutím Haeduů, chystají všichni utíkat. 1 rozdělil svoje
síly také ua tři díly. Strážný oddíl zanechal zrovna proti
našemu táboru, malý houfec vyslal směrem k Meciosédu,
aby postoupil jen tam, kam až dojedou naše lodice, a všec­
ky ostatní své branné síly vedl proti Labienovi.

PORÁŽKA PARISIÚ

62/ Za svítání byli již i naši všichni přepraveni i nepříte­

le bylo vidět sešikovaného k boji. Labieuus vojáky povzhu* ‘
díl, aby měli na paměti dřívější svou statečnost a tolik
skvělých bitevních úspěchů i aby si živě představili, že
osobné jc tu s nimi sám Caesar, za jehož vedcuí častokrát
už nepřítele zdolali. Hned nato dá troubit k boji. Při první
srážce je nepřítel na pravém křídle, kde stála sedmá legie,
vržen zpět a zahnán na útěk. Na levém křídle však, kde
měla své stanoviště legie dvanáctá, padly sice první řady
nepřátelské zprohodány hozenými kopími, ostatní však
přesto kladli odpor velmi tvrdošíjný a ani zdání, že by
někdo chtěl utíkat. Stál tura po boku svých vojáků sám
vůdce nepřátel Camulogenus a povzbuzovul jc. Ale
ke komu se nu konec schýlí vítězství, zůstávulo i teď pořád
ještě nejisté. Když tribunům sedmé legie bylo hlášeno,
co se děje na levém křídle, objevili se se svou legií nepří­
teli v týle a zaútočili. Ale ani ted se z nepřátel nikdo ne­
hnul z místa, nýbrž všichni byli obklíčeni a do jednoho
pobiti. Stejný úděl stihl tu i Cumulogena.
Když puk se ti, kteří byli juko strážný oddíl zanc-
cháui proti Lubicnovu táboru, doslechli, že došlo k bitvě.
244 CAESAR

hned šli svým na pomoc a obsadili kopec. Nemohli však

odolut útoku našich vojáků — vítězů. Tuk tedy strženi
v zinutený dav prchajících krajanů byli našimi jezdci po*
biti, pokud jich neukryly lesy a kopce.
Splniv se zdarem tento svůj úkol, vrátí se Labienus
do Agedinku, kde bylo zanecháno vozatajstvo celého
vojska. A odtud dorazí se všemi svými sbory k Caesarovi.

VERCINGETORIX A CA ESAR
SUlHAjl POSILY
SNÈM A NOVÁ MOBILIZACE
GALLC V B1BRAKTE

63/ Když vešlo odpadnutí Hacduu hodnověrně ve zná­

most, odboj se rozmáhá, llaeduové posílají na všecky
strany poselstva. Co jen zmohuu svým vlivem, vážností
i penězi, vším prucují k tomu, uby kmeny získali pro vzpou­
ru. Majíce v rukou rukojmí, která jim Caesor svěřil, hrozí
jejich popravou, uby zastrašili ještě váhající. Na Vcrcin-
getorígovi sc dožadují, aby přišel k nim a spolu s nimi
smluvil, jak vésti válku. A jen toho dosáhli, už usilují,
aby jim bylo dáno vrchní velení. Když došlo ke sporu o
tu věc, je ohlášen sněm celé Cullic do Bibrakte.Tam se t aké
sejdou odevšad v plném počtu. Rozhodnutí o věci se po­
nechá obecnému hlasováni. Všichni do jednoho schválí
Vercingetorigu jakožto vrchního velitele.
Tohoto sucmu se nezúčastnili flétnové* Lingonové
a Tréverové. Remové proto, že zůstávali věrui přátelství
s Římany. Tréverové pak proto, že byli příliš daleko a byli
tísněni Gcrináuy, což také bylo příčinou, proč se války
vůbec neúčastnili a té aui oné straně neposílali pomocné
sbory.
llaeduové nesou velmi trpce, Že byli vytlačeni z ve­
doucího postavení, naříkají nad tím zvratem osudu, touží
 KNIHA VII 245

opít po Caesarově laskavosti. Nemají však přece jenom

odvahu odloučit se se svými plány od ostatních» když už
se s nimi zdvihli k odboji. Eporedorix a Viridomarus, mla­
dí lidé smělých tužeb» podřizují se jen neochotně vůli
Vcrcingetorigové.
64/ Vercingétorix uloží ostatním kmenům rukojmí a
určí lhůtu, dokdy je odevzdat. Nařídí k tomu» aby se
rychle shromáždila všecka jízda» patnáct tisíc celkem.
Pokud jde o pěchotu» prohlásí» že se spokojí s tím, co ji
mé) předtím. Ani Štěstí nebude prý pokoušet, ani se utká-
vat polem. Ale že má jízdy nadbytek, je prý mu zcela
saadno znemožňovat Římanům zásobování obilím i píco-
vání. Jen ať prý zcela klidné sami ničí své zásoby obilí
a pálí své dvorce, když přec vidi, že obětováním soukro­
mého majetku získávají natrvalo nezávislost a svobodu.
Po těchto opatřeních uloží Jlaeduům a Scgusiávům,
kteří jsou sousedy provincie, postavit deset tisíc pěších.
Nadto přidá osm set jezdců. Velitelem tohoto vojska učiní
Eporcdorigova bratra a poručí mu napadnout Allobrogy.
Z druhé strany pošle do Hclvijska Gabaly a z Arvernů žu­
py provincii nejbližší rovněž Kutěny a Kadurky do úze­
mí Volků Arckomických, aby jejich kraje zpustošili.
Nicméně se pokouší dříve ještě skrze tajné posly a posel­
stva vehnat do vzbouření Allobrogy, neboť doufal, že se
od poslední války jejich mysli zrovna ještě neuklidnily.
Jejich předákům slibuje peníze, kmeni pak vládu uad
celou provincií.

CAESAR POVOLÁ NA POMOC

PŘÁTELSKÉ GEKMÁNY

65/ Proti všemu takovému ohrožení provincie byla

pohotově pomoc všehovšudy dvaadvacíti kohort, sehra­
ných v provincii samé, které rozestavoval všude na
246 CAESAR

obrana lcgát Lucius Caesar. Helviové se na svůj vrub

utkají v bitvě se sousedy, jsou však odraženi — a když
padl náčelník kmeno Gaius Volerius Domnotaurus, syn
Caburův, a mnoho jiných —, zahnáni do měst 2a hradby.
Zato Allobrogové, hustě rozloživše obranné oddíly podle
Rhodonu, zabezpečují své hranice s velkou pečlivostí
a obczřelostí.
Protože Caesar viděl, že v jízdě má nepřítel převa­
hu a on sám všecky cesty uzavřeuy, takže se nemůže na­
dít nijaké pomoci z provincie ani z Itálie, pošle za Rýn
do Germánie k těm kmenům, které v předešlých letech
přiměl k pokoji a míru, a povolá si od nich jezdec a lehké
pěšce, kteří dovedli bojovat jezdcům bok po boku. A že
měli koně ne dost vhodné, odejme Caesar, hned juk přišli,
koně vojenským tribunům a ostatním římským rytířům
i dobrovolně přestuhujícím a přidělí je Gormánům.

PORÁŽKA GALLSKÉ jlZDY

66/ Zatímco se toto dálo, scházejí se nepřátelské branné

síly z Arvernska a jízda uložená celé Galiu. Když už jich
byl pohromadě velký počet a Caesar táhl pomezím Lin-
gonska do Sékvanska, aby mohl snáze přispět provincii
ku pomoci, usadil so Vercingctorix ve třech táborech asi
deset mil od Římanů. Svolá si puk shromáždění velitelů
jízdy a dokazuje jim, že je tu chvíle vítězství.
Římané prý jsou na útěku do provincie a vyklízejí
Gallii. To prý mu stačí, uby na tu chvíli udržel svobodu.
Pro mír však a pokoj do budoucna je prý to málo platné.
Jak prý totiž Ríiuané seženou větší branné síly, hned se
zas vrátí a válku nenechají. Proto prý ať na ně udeří
v jejich pochodovém útvaru a nepobotovosti k boji.
Půjdou-li legie svým napadeným druhům na pomoc, tím
se budou oineškávat. r>ak prý nedorazí k cíli svého po­
 KNIHA VII 247

chodu—' provincii. A ncchají-li— což prý sám má za prav*

dčpodobncjŠÍ — vozatajstvo vozatajstvcm, jen aby za­
chránili holý život, pak prý přijdou jak o nezbytně nutně
potřeby válečné, tak o vědomí vlastní své cti vojenské.
A nepřátelská jízdu? Z té že jediný se neodváží nu koni
vyjet z voje, o tom prý právě aui sami Gallové nesmějí
zapochybovat. Aby oni útok provedli s odvubou tím větší,
všecky své pěší sbory bude prý mít on, Vercingétorix,
v pohotovosti před tábory a nepříteli bude na postrach.
Souhlasně vzkřiknou všichni velitelé jízdy, že se mají
zavázat navzájem nejslavnější přísahou, že kdo dvakrát
neprojede nepřátelským vojem, nemá už být přijímán
pod střechu domova a že se nesmí už vrátit ani k dětem,
ani k rodičům, aui k manželce.
67/ Plán byl schválen, všichni se zavázali přísahou.
Příštího dne byla gallská jízda rozdělena ve tři oddíly;
dva se v bojovém seskupení objeví po pravém a levém
boku římského voje, třetí začne od předvoje bránit voji
v postupu. Dostav o tom hlášení, dá Caesar rozkaz, aby
také jeho jízda vyjela proti nepříteli ve třech oddílech.
Bojuje se současně ve všech oddílech. Voj se zastaví.
Vozatajstvo si vezmou legie mezi sebe. Bylo-li kde naše
vidět v nebezpečí nebo ve větší tísni, tam dával Caesar
legiím vždy rozkaz zaútočit, tam obrátit šik. To zdržovalo
nepřítele od dotírání a našim dodávalo mysli spolu s důvě­
rou v jistou pomoc.
Konečně se Caesarovi Germáni dostanou ua pra­
vém boku na temeno výšiny a zaženou nepřátelské jezdce
z toho postavení. Pronásledují pak prchající až k řece —
tam byl usazen s pěšínti svými sbory Vercingétorix
a nemálo prchajících pobijí. Jak to zpozorovali ostatní
gallští jezdci, dají se nu útěk z obav, že budou obklíčeni.
Všude dochází ke krvavé řeži. Tři vznešení Hacduo-
vé jsou zajali a dovedeni k Caesarovi: Cotus, velitel jíz­
248 CAESAR

dy, který o posledních volbách měl známý spor s Convic-

tolitavcw, Cavarillus, který byl po odpadnutí Litavikově
velitelem haedujských pěších bil, a konečně Eporedorix,
za jehož vůdcovství vedli Hueduové válku se Sékvany
ještě před příchodem Cacsarovým.

CAESAR DOBUDE ALÉSIE

POLOHA MĚSTA A POSTAVENÍ VOJSK

68/ Když byla všecka gallská jízda obrácena na útěk,

odvedl Verciiigctorix své pěší síly tak, jak je měl, bez
vozatajstvo, rozmístěny před tábory, a hned se dal na po­
chod do Alésie, města Mandubiů. Vozatajstvu nechal roz­
kaz, aby rychle vyjelo z táborů a následovalo ho v pa­
tách.
Svému vozatajstvu dal Caesar vyjet na nejbližší
kopec, zanechal mu na ochranu dvě legie a pustil se za Ver-
cingetorigem sleduje ho, pokud to dovolovalo denní světlo.
Pobil přitom asi tři tisíce nepřátel ze zadního jejich voje
a položil se už nazítří táborem před Alésií. Prozkoumal
si polohu města. Nepřítel byl poděšen, že utrpěl porážku
právě s jízdou, na niž z celého svého vojska nejvíce spo­
léhal. Caesar povzbudil vojáky do práce a začal Alésii
obhánět náspem.
69/ Hrazené město Alésia samo bylo na temeni vrchu
nadmíru vysoko, takže bylo zřejmo, že ho nelze dobýt noŽ
obležením. Úputí toho vrchu omývaly na dvou stranách
dvě řeky. Před městem se táhla pláň asi tří míle dloubá.
Na všech ostatních stranách obkličovaly město v neveliké
vzdálenosti stejně vysoké vrchy. Pod městskou hradbou
na východním úboči vrchu zaplnily celé to prostranství
brauně síly gallské, protáhnuvše zpředu k zajištění tohoto
tábořiště příkop s kamennou hrází šest stop vysokou.
Obléhací opevnění budované Římany mělo obvod
 KNIHA VU 249

deset mil. Na vhodných místech bylo postaveno osm

táborů, jež byly navzájem spojovány opevněním. A zbu­
dováno tam třiadvacet bašt. Do těch bašt dosuzovány
ve dne strážní oddíly, aby nedošlo k žáduemu náhlému
výpadu z města. Také na noc byly bašty obsazovány pol­
ními hlídkami u silnými ochrannými oddíly.

JEZDECKÁ BITVA

70/ Když se začalo s obléhacíiu dílem, dojde k jezdecké

bitce na té pláni, která, jak už svrchu vyloženo, sc táhne,
vklíněna mezi vrchy, v délce tří mil. Jedni i druzí bojují
s vynaložením všech sil. Když jsou naši v nebezpečné
tísni, pošle jim Cacsar na pomoc germánské jezdec a po­
staví legie v šiku před tábory, aby nedošlo k nějakému
náhlému přepadu nepřátelskou pěchotou. Vyhlídkou na po­
hotovou pomoc legií stoupne našim jezdcům odvaha. Ne­
přátelé obrácení na útěk překážejí si v shluku množství
jeden druhému a tísní se namačkání v průchodech, které
byly v hrázi ponechány trochu úzké.
Gcrmám je pronásledují hezky ostře až k tomuto
opevnění. Strhne se hrozná řež. Někteří seskočí z koní
a pokoušejí se pěšky dostat přes příkop a přelézt kamen­
nou hradbu. Cacsar dá rozkaz legiím, sešikovaným před
válem táborů, hnout se trochu kupředu.
Neméně než jízda jsou poděšeni i Gallové, kteří byli
uvnitř opevnění tábora. Domnívajíce se, že se hned jde
na ně, poplašně volají do zbraně. Někteří poděšeni vrazí
do města. Vercingétorix poručí zavřít brány, aby tábor
nezůstal bez obránců. Germánští jezdci se stáhnou zpát­
ky pobivše mnoho Gallů a ukořistivše značný počet koní.
2S0 CAESAR

VERCINGETORIX ODEŠLE
JEZDCE PRO POSILY

71/ Vercingétorix se rozhodne za nožní tmy propustit

všecku svou jízdu ještě dříve, než ftímané dobuduji
uzávěru svého opevnění. Při odchodu uloží jezdcům, aby
se každý odebrali k «věrnu kmeni a vyzývali tam do boje
všechny, kdo jen unesou zbraň. Vyloží jim, co záslužného
vykonal už on sám pro ně, a zapřísahá jc, aby oni zas
myslili na jeho záchranu a nevydávali jeho, který se to*
lik zasloužil o společnou svobodu všech, nepřátelům na
smrt v mukách. Poukazuje dále na to, nebudoudi věci
dosti dbalí, že zároveň s ním zahyne vybraných osmdesát
tisíc mužů. Dohře počítáno mú prý obilí taktak na třicet
dní, při veliké šetrnosti bylo by snad možné vydržet ještě
o něco déle.
S těmito příkazy propustí jízdu v tichosti o druhé
hlídce v těch místech, kde naše obléhací dílo mělo ještě
mezeru. Vydá nařízení, aby mu bylo odevzdáno všecko
obilí. Trest smrti ustanoví pro každého, kdo neuposlechne.
Dobytek, jehož měli Mandubiové sehnáno veliké množ*
ství, přiděluje podle počtu hlav. Obilí nuřídí vydávat Setr·
ně a po malých dávkách. Všecky branné síly, jež měl umí*
stěny před městem, stáhue zase zpět do města. Po těchto
opatřeních se chystá vyčkávat pomocné gallské sbory
a vést válku dále.

CAESAR STAVÍ OBRANNÁ

OPEVNÈNl

72/ Dověděv se o tom všem od zběhů a zajatců, dal se

Cacsar do těchto druhů oblchacích obranných staveb.
Vedl příkop dvacet stop zšíři, se stěnami kolmými, takže
íehn dnu hvlo nrávč tak široké, iak daleko od sebe byly
 KNU1AVII 2SI

horní kraje příkopu. Všecka ostatní opevnění vedl dále

vzadu, čtyři sta stop od toho příkopu. To mělo ten smysl
a účel, aby nepřátelská početní přesila nemohla zne­
nadání ani v noci přikvapit k opevněním, ani ve dne
vrhem kopí ohrožovat našince přikázané na obléhací prá­
ce, když už Caesar musil z nutnosti obsáhnout tak veliká
prostranství a jen stěží byl s to celé opevnění kolkolem
obsadit řetězem vojáků.
Tedy v té vzdálenosti Čtyř set stop od prvního pří­
kopu vedl dva příkopy patnáct stop široké, oba stejné
hloubky. Vnitřní z nich napustil vodou sváděnou tam z ře­
ky strouhou, pokud ovšem příkop běžel rovinou a doli­
nou. Za příkopy vyhnal násep s kolovou hradbou dohro­
mady do výše dvanácti stop. K hradbě připojil před­
prseň a cimbuří s rozsochami větví, trčícími ven v místech,
kde se vázaly dohromady kolová hradba s náspem, aby
zdržovaly výstup nepřátel. A věží nastavěl po celém opev­
nění tak, aby byly jedna od druhé vždy osmdesát dvoj-
kroků.
73/ Současně bylo nutno kácet a svážet dříví k stavbám,
opatřovat obilí a budovat tak rozsáhlá opevnění, i když
byli naši oslabováni o síly, které odcházely hezky daleko
od tábora. Nadto se Gallové leckdy pokoušeli napudat
naše obléhací práce a činit z města výpad plnou silou
několika branami. Proto usoudil Caesar, že dosavadní ob­
léhací a obranná opevnění nutno ještě doplnit, aby je sta­
čil uhájit i menší počet vojáků.
Dul tudy pozutínat mladé kmeny nebo i hezky sil­
né větve stromů, zbavit jejich vršky kůry a pak zpředu
zašpičatit do ostrého hrotu. Potom dávul táhnout prů­
běžné příkopy pět stop hluboké. Do těch byly ty kmeny
zapouštěny a zespodu upevňovány, aby se neduly vyrvat,
tak, že větvemi čněly nad zem. Vždycky pět takových
řud bylo těsně spojeno inczi sebou a navzájem proplete*
252 CAESAR

no. Kdo sc tom dostal, sám se nabodl na ostrý kůl. Vo­

jáci jím říkali „náhrobek“.
Před nimi byly v šikmých řadách, vzájemně se kří­
žících, kopány jámy tři stopy do hloubky, směrem dolů
pozvolna sc úžící. Do každé z nich byl zapouštěn zaoblený
kůl v tloušťce stehna, shora zpředu zušpičatčný a opá­
lený, o to tak, že nevycuíval ze země víc než čtyři palce.
Aby pevuě stál, bylo rovněž zcela na dně jámy upěcho-
váno kolem něho na stopu hlíny. Ostatek jámy byl pokryt
proutím a křovím, aby zůstalo utajeno, že jde o nastraže­
nou past. Takových jam, vzdálených od sebe na tři stopy,
bylo vždy po osmi řadách, že se podobaly květu, zvali
je vojáci „lilie**.
Před těmito jámami byly do země zahrabávány ce­
lé dřevěné kolíky stopu dlouhé, s probitými železnými
háky. Ty byly zasazovány všude jen 6 nevelkými meze­
rami. Pikáno jim „pobízeče**.
74/ Když dokončil tyto práce, vybudoval Caesar, vy­
hledávaje vždy polohu pokud možná ncjrovnčjSÍ podle
přirozeného rázu místa, v obvodu čtrnácti mil stejná
opevnění a téhož druhu, ale na opačné straně proti ne­
příteli zvenčí, aby ani velikou početuí přesilou, když by
k ní po odchodu jízdy došlo, nemohly být posádky tvrzi
obklíčeny.
Aby pak nebyl nucen vypravovat se s velikým ne­
bezpečím z tábora, přikáže, aby všichni měli svezenu zá­
sobu píce a obilí na třicet dní.

GALLOVÉ TÁHNOU ALÉSII

NA POMOC

75/ Co se toto dálo u Alésíc, svolají Gallové shromáždě­

ní náčelníků a rozhodnou tu, že ne všichni zbraně schop­
ní mají být povoláváni, jak myslil Vcrcingctorix — nýbrž
 KNIHA VII 253

že má být kuždčmu kmeni uložcu jen pevní stanovený

počet branců, aby se jim nenuhrnuly vjedno takové masy
lidi* tc by nebyli s to uiú je v celku zvládnout kázní,
ani rozeznávat své podle kmenů, ani fádně opatřovat
jejich zásobováni.
Uaeduům a jejich chránčncům: Scgusiávům, Ambi-
v&rctům, Aulerkúm Branovíckým, Blannoviúm uloží
postavit pětatřicet tisíc mužů; stejný počet Arvcrnům
spolu s Elcutéty, Kadurky, Cabaly, Vcllávii, kteří byli
již zvyklí nadvládě Arvernů; po dvanácti tisících Sékva*
nům. Scuouům, Biturígům, Sautouúin, Ruténům, Kar*
autům; deset tisíc Bcllovakůin, stejný počet Lcmovíkům;
po (»smí tisících Piktonům, Turonům, Purisiůra, Helvé*
ciům; po pěli tisících Sucssióuům, Ambiánům, Mcdio*
matrikám, Petrokoriům, Nerviúm, Moríuům, Niciobro-
gum; Aulerkúm Cenoraanským také tolik; Atrebátům
Čtyři tisíce; po třech tisících Veliokassům, Viromnuduúm,
Andům a Aulerkúm Eburovíckým; Raurakům a Bójúm
(po dvou tisících); deset tisíc dohromady všem kmenům,
které dosahují už k Oceánu a které se po svém keltském
zvyku zvou aremorickými (přímořskými). K nim se po-
čítují Konosolítc, Rcdonové, Ambihoríové, Kalotové,
Osismové, Vonetové, Lcxoviové, Vencllové.
Z těchto kmenů nedodali uložený počet Bcllovako-
vé, protože prý si s Římany povedou válku ua svůj vrub
a po svém a nebudou poslouchat něčího rozkozu. Avšak
na Commiovu žádost přec jen vzhledem k svému hostin*
němu přátelství s ním poslali dva tisíce.
76/ Tento Commius, jak jsme připomněli již dříve, pro*
kázal Caesarovi předešlá léta v Británii věrné a užitečné
služby. Za ty jeho zásluhy osvobodil Caesar jeho atrebát*
ský kmen od břemen, plutů a dávek, vrátil mu jeho zá­
kony a práva a Commiovi sumčmu přidělil pod moc a
v poddanství Moriuy. Přesto viak byla jednomyslná tou*
254 CAESAR

ha celé Gallie uhájit »í svobodu a znovu získat starou »lá­

vu válečnou, tuk mocná, Že na nikoho nepůsobily prokáza*
né laskavosti ani vzpomínka na přátelství a Že »o naopak
všichni v obětavém nadšení věnovali výhradně tomu boji.
Když bylo pohromadě osm tisíc jezdců a pěších
kolem dvou »et padesáti tisíc, konaly se přehlídky těchto
sil na území haedujském, prováděno »čítání, ustanovováni
velitelé. Vrchní velení svěřeno Atrebátu Commioví, Hac-
duům Viridomarovi a Eporedorigovi, Arvernu Vercassi·
vellaunovi, Vcrcingctorigovu sestřenci. Těmto je přidělen
výbor mužů z jednotlivých kmenů, aby válka byla řízena
s jejich radou.
Všichni potom odhodlaně a plni důvěry ve své síly
vytrhnou k Alésii. A nebylo mezi nimi všemi ani jediného,
aby se domníval, žc by bylo lze snad snést byť jen po­
hled na takové síly vojska, zvláště při boji na dvě strany,
až by se bojovalo výpadem z města a přitom venku bylo
vidět tak obrovské zástupy jízdy i pěších.

ŘEČ CRITOGNATOVA NA SNĚMU

V ALÉSII

77/ Ti však, kteří byli obléháni v Alésii, když už minul

don, kdy očekávali vojenskou pomoc soukmenovců majíce
již spotřebováno všecko obilí a nevědouce, co se děje
v Hnedujnku, svolali válečnou rudu a radili »e*o konečném
svém osudu. Názory tam byly pronášeny různé. Z návrhů
radily jedny vzdát se, druhé učinit výpad, pokud je ještě
dosti sil. Mlčením však nesmí se, tuším, přejít řeč Critog-
natova pro svou ’neslýchanou, bohapustou surovost.
Tento Arvern, rodu v tom kmeni z nejpřednějŠich
a na slovo vzatý, pravil: „Slůvka nechci ztrácet o návrhu
těch, kteří nejpotupnéjší otročinu zvou jménem «vzdát
se*. Soudím, Že takoví nemují být ani pokládáui za občany.
 KNIHA VII 255

ani přibíráni k radě. S těmi jediní chci jednat, kteří do­

poručují výpad. V jejich návrhu, zdá se podle jedno­
myslného vašeho Bonhlusu, tkvi uchována stopa vzpo­
mínky ua nčkdcjši stutečnost. Je to však jen chaboRt
duchu, ne statečnost, nedovést chvilku snášet nedosta­
tek. Spíš se najdou, kdo jsou ochotni obětovat život,
než takoví, aby trpělivé ne6li strádání.
Než i tak ještě bych také já schvulovol ten návrh —
takovou má u mne váhu smysl pro čest — kdybych viděl,
že se tu jinak neobětuje nic krom našich životu. Ale při
své úřadě mějme na zřeteli celou Gallii, kterou jsme
zburcovali, aby nám šla na pomoc. Vždyť jnk asi,myslíto,
že bude našim příbuzným a pokrevencům, budou-li nu­
ceni svádět rozhodný boj téměř na mrtvolách, až tu na je­
diném místě hromadně bude povražděno osmdesát tisíc
lidi? Nezbavujte své pomoci ty,kdo pro vaši záchranu ne­
dbali vlastního nebezpečí, neuvrhujte v záhubu celou Gal­
lii, neodsuzujte ji navždy k porobě jen svou pošetilou ne­
rozvážností nebo malomyslností.
Ci snad proto, že nepřišli přesně na den, pochy­
bujete o jejích stálosti v slově? Jakže? Vy tedy myslíte,
že se Římané den ze dne lopotí tam na těch vnějších opev­
něních jen pro vyražení? Nemohon-li vám doduti klidu
a mysli zprávy od našich tumodtud, když přístup k nám
je naprosto znemožněn, Římané suwi buďte vám tuhle
svědky, že příchod našich se blíží: Btruchein z toho ce­
lí vyděšeni o překot prucují nu opevněních ve dne v
noci.
K čemu tedy radím? Učinit, co učinili naši předkové
za války s Cimbry a Teutony, jež se s naším bojem zdale­
ka nedá srovnávat: nahnáni za hradby měst a krušeni
nedostatkem podobně jako my, uchovali se naživu těly
těch, jichž se pro věk zřejmě nedalo již použít pro boj,
a nepříteli se nevydali. 1 kdybychom neměli toho při­
256 CAESAR

kladu, přec jen bych pokládal za nejkrásnější, abychom

jej pro svobodu dali my u odevzdali potomkům.
Vždyť co měla tehdejší válka s dnešní podobného?
Cimbrové sice nadobro zpustošili Callii a uvalili na ni hroz­
nou pohromu, nakonec však přece aspoň z našich krujů
odešli a zamířili do jiných zemí. Práva, zákony, pole,
svobodu nám ponechali. Co však Pímané sleduji nebo
chtěj! jiného než se ze závisti natrvalo usadit na polích
a v obcích těch, v nichž poznali lidi sluvné pověsti a schop­
né válečníky, a ujařmit je věčnou porobou? Vždyť nikdy
nevedli válku za jiným účelem. A proto, ncznáte-li, co se
děje u dalekých národů, pohleďte jen na sousední Gallii,
která učiněna provincií, po úplné změně ústavních a práv­
ních řádů úpí v trvalé porobě, šíj ohnutou pod hrozbou
liktorských seker?*
78/ Po skončeuém rokování rozhodnou, aby 2 města
odešli, kdo pro chabé zdraví nebo pokročilý věk ncj60tt
použitelní pro boj. A všecko aby se zkusilo dříve, než by
se sáhlo k poslednímu — k tomu, co navrhl Critognatus.
Přesto však se mají, vyžádá-li si toho stav věcí a zdrží-li
se pomoc, zařídit spíše podle toho návrhu, než aby se
podrobili podmínkám ať už vzdání nebo míru. Mandu-
biové, kteří je do města přijali, jsou přinuceni odejít
s ženami i dětmi. Když došli až k římským opevněním,
s pláčem úpěnlivě prosili, aby si je Římané vzali do otroc­
tví a jen jim duli najíst. Avšak Caesar rozložil po náspu
hlídky a nedovoloval je přijímat.

CAESAR ODRAZÍ ÚTOK

JEZDECTVA A POMOCNÝCH VOJSK

79/ Mezitím dorazí Commius a ostatní vůdcové, kterým

bylo svěřeno vrchní velení, se všemi svými vojsky k Alésii,
obsadí vrch vně našich opevnění a usadí ee ne dále než
 KNIHA VII 2S7

míli od nich. Příštího dne vyjedou 0 jízdou z tábora, za*

plní jí celou tu pláň, která se, jak už jsme poznamenali,
táhla do délky tří mil, a pěší sbory rozestaví po úbočích
poněkud stranou od té planiny.
L hradiště Alésic byl volný výhled dolů na rovinu.
Všecko se sbíhá, jak zhlédli tato pomocná vojska. Blaho*
přejí sí navzájem, všichni jsou vzrušeni radostí. A tak
vyvedou své sbory z hradeb, usadí se před městem, nej*
bližší příkop vyplní chrastím a kamením s hlínou a chy­
stají se k výpadu a pro každý případ.
80/ Caesar rozložil všecko své vojsko po obou stranách
opevnění, aby, bylo-li by potřebí, zaujímal už každý své
místo a byl s ním obeznámen. Pak dá jízdě rozkaz vyjet
z tábora a svésti bitvu. Ze všech našich táboru, které
všude zabíraJy nejvyšší hřbet vrchu, byl pěkný výhled
dolů a všichni naši vojáci očekávali s napětím výsledek
bitvy.
Gallové měli mezi jezdce rozhozeného sem tam ně*
jakého lučištníka a ničím nezatížeuébo lebkooděncc, aby
svým jezdcům v případě ústupu přibíhali na pomoc a za*
držovali nápor naší jízdy. Těmi bylo dosti našich nečekauě
raněno a opouštěli bojiště. Gallové pevně věříce, že jejich
lidé mají v boji převahu, a vidouce naše tísněny přesilou,
pokřikem a rykem dodávali svým odvahy na všech stra*
nách, i ti, kteří byli v obležení uzavřeni, i ti, kteří je přišli
z obležení vyprostit. Protože se bojovalo před očima všech
a nemohlo zůstat nepozorováno, jak si kdo vede, ať už
chrabře, či že zbaběle, povzbuzovala ke statečnosti obě
strany jak touha po slávě, tak strach před haubou.
Když se bojovalo nerozhodně od poledne až téměř
do západu slunce, zaútočili Germáni na jedné straně v se­
mknutých Četách na nepřítele a zahnali ho. Když byla jíz*
da gallská vržena na útěk, byli její lučištníci obklíčeni a
pobiti. Také na ostatních stranách pronásledovali naši
258 CAESAR

ustupujícího nepřítele až k táboru a neduli mu možnosti

sebrat sc zase dohromady. Ti pak, kteří postoupili ven
z Alésic, sklíčeni se stáhli zase zpátky do města, nad ví«
tčzstvím už téměř zoufajíce.

MARNÝ ÚTOK GALLC ZVENČÍ

1 L MÈSTA

81/ Gallové nechali přejít jeden den bez boje. Nadělavše

za tu krátkou dobu veliké množství otepí z proutí, že­
bříků a háků, vyberou se o půlnoci tiše z tábora a při«
blíží se k opevněním na rovině. Strhnou náhle pokřik,
aby z tohoto znamení mohli oblezou! v městě poznat, že
sc to blíží oni, a začínají házet otepi do příkopů, zahánět
naše z náspu střelbou z praků, z luků i házením kamení
a činit všecka ostatní opatření k útoku na opevnění. Sou«
časně dá Vercingctorix, jak zaslechl ten pokřik, troubit
do boje a vyvede své z města ven.
Naši nastoupí na opevnění, jak bylo komu předešlé
dny jeho místo vykázáno. Libcrními kameny z velkých
praků, těžkými dřcvci, která měli nachystáno po opevně«
nich, i olovem z lehkých praků zaplašují Gally. čilá je
též střelba samostřílů. V noční temnotě však není rozhled.
I je značné množství raněných z jedné jako z druhé strany.
Ale legáti Marcus Antonius a Gaius Trebonius, jimž při«
padl úkol hájit tyto úseky, kdykoli kde zpozorovali naše
v tísni, posílali jim tam na pomoc kohorty odvolané ze
vzdálenějších tvrzí.
82/ Pokud byli Gallové trochu dále od našeho opevnění,
pořád ještě měli větší úspěch přívalem svých střel. Když
však postoupili blíže, bud si sami zcela nečekaně vráželi
háky oněch „pobízečů“, nebo se, padnuvše do jámy,
nabodávali na hroty kůlů, nebo hynuli protknuti těžký«
mi dřevci samostřílů, vrhanými z náspu a věží. Majíce
 KNIHA VII 259

na všech stranách velké ztráty raněných, aniž kde pro­

razili jediným opevněním, stáhli se, když svítalo, zpát­
ky ke svým z obavy, aby z nekrytého boku nebyli zasko­
čeni výpadem našich z výše položcuých táborů.
Obležení pak na vuilřuí čáře vynášejí, co všecko dal
Vercingétorix připravit pro vypnd, a zaplňují různá místa
předního příkopu. Zdrželi se však při těch pracích příliš
dlouho a tak shledali, že krajané už od boje upustili, ještě
dřív, než se oni k opevněním blížili. I vrátili se do ničsta
s nepořízenou.

ÚTOK GALLÚ NA SEVERNÍ TÁUOR

83/ Když byli Gallovč už dvakrát odraženi s velikými

ztrátami, radí se, co dělat. Přiberou si k radě lidi kraje
znalé. Dují si od nich vyložit, jaká je poloha našich tá­
borů zřízených na výšinách o jak jsou opevněny. Na se­
verní straně byl pahorek, který naši nemohli pro veliký
jeho obvod pojmout v čáru opevnění a jen z nezbytí zbu­
dovali tábor na místě skoro nevhodném a mírně se sva­
žujícím. Tento tábor měli obsazený legátové Gaius Antis-
tius Rcginus a Gaius Ganinius Rcbilus dvěma legiemi.
Obeznámivše se s krajem rozvčdnými hlídkami vy­
berou si nepřátelští vůdcové z celkového počtu vojsk
šedesát tisíc mužů těch kmenů, které měly pro svou sta­
tečnost zvláště dobrou pověst. Co sc má provádět a jak,
rozhodnou sí tajně jen mezi sebou. Za chvíli k zahájení
útoku určí polední dobu. Velením těmto sborům pověří
Arverna Vercassivellauna, jednoho ze čtyř vůdců, příbuz­
ného Vercingetorigova. Ten vyrazil z tábora hned počát­
kem první noční hlídky, skončil pochod k ránu, ukryl se
za pahorkem a přikázal mužstvu, aby si po námaze noční­
ho pochodu oddechlo. Když se už zdálo, že se blíži po­
ledne, zamířil k našemu táboru, o němž jsem před chvílí
260 CAESAR

mluvil. Současně se začala gollská jízda přibližovat k na*

šiin opevněním na rovině a také ostatní sbory se pomalu
objevovaly před gullským táborem.
84/ Jakmile Vercingétorix z tvrze alésijské zpozoroval
nástup krajanských sil, vyrazí též z města. Bere s sebou
otýpky proutí, bidla, přístřešky, srpovité háky a vše
ostatní, co měl pro výpad připraveno. Bojuje se současně
na všech úsecích a všude sc žene útokem. Mu ten úsek
opevnění, který se zdá uejslabŠÍ, tam se vrhá vždycky všec­
ko hromadné, Římské síly jsou jen řídce rozmístěny po
opevněních tak rozsáhlých a ua mnoha a mnoha místech
kladou uepříteli odpor ue zrovna snudno. Děs u našich
vyvolává zvláště pokřik, který sc jim v boji zdvíhá za zá­
dy, protože vidí, že o jejich vlustním ohrožení rozhoduje
statečnost jiných. Neboť obyčejně vše, co před sebou ne­
vidíme, uós zneklidňuje mocněji.
85/ Caesur padnuv Šťastně na příhodné místo pozoruje
odtud, co sc kde děje. Kde jsou v tísui, posílá pomoc.
Jednu jako druhá strana si uvědomuje jasně, jedině teď
že je tu chvíle, kdy nutno napnout všecky síly: Gullové—
neproruzí-li opevnění, ztrácejí nadobro naději na záchra­
nu; Římané— podrži-li vrch, ocekávují konec všech útrap.
Nej horší je tíseň pro nás u výše ležících opevnění,
kam byl, jak už ukázáuo, poslán Vercassivellaunus. Svah
místa, svou rázností nepříznivý, má tu pro boj veliký
význam. Jedni metají na naše kopí, druzí pod krytem
ze štítů postupuji k opevnění. Za unavené nastupují a vy-
střídávují je svěží« A všichni dohromady házejí násyp
do opcvuěuí a to jim jednak umožňuje výstup, jednak i
úplně zakrývá pasti, Římany jim v zemi nastražené. A
kc všemu se už naším nedostává pomalu jak zbraní, lak
sil.
86/ Caesar zjistiv sí to všechno, pošle Labiena s šesti
kohortami našim v tísni na pomoc. Dá mu rozkaz, uby
 KNIHA VII 261

ucbudc-li se tam snad moci udržet, stáhl kohorty a učinil

výpad. Ale to jen z nezbytí. Sám obchází ostatní, povzbu­
zuje, aby nepodléhali námaze boje. Vysvětluje, že na
tomto dni, ba hodině závisí ovoce všech dřívějších zápasů.
Když mohutnost římských opevnění vzala obleže­
ným všecku naději, že dohudou našich postavení v rovi­
ně, obrátí se proti opevnčuítn na srázných místech a po­
koušejí se je zlézti. Sem si snesou vše, co měli k dobývání
připraveno. Deštěm střel seženou z věží obránce, násypem
a otýpkami zaplňují příkopy, bořicími háky strhávají
ochranné kuly válu a předprseň.

ÚPLNÁ PORÁŽKA GALLÚ

87/ Caesar tam pošle na pomoc nejprv mladého Bruta

s kohortami, potom s jinými kohortami legáta Gaia Fa-
bia. Nakonec, když se tarn bojovalo ještě prudčeji, sám
přivede na pomoc čerstvé síly. Přivodiv tu v bitvě obrat
pro nás k lepšímu a odraziv nepřítele, zamíří kvapně tam,
kam předtím poslal Labiena. Z nejbližši bašty vyvede
čtyři kohorty, polovici jezdců dá rozkaz, aby jeli s ním,
druhým pak, aby objeli vnější opevněni a napadli nepřítele
zezadu.
Lobicnus, když už ani náspy, ani příkopy nemohly
zadržovat nepřátelský nápor, soustředí ze čtyřicíti
kohort ve svých rukou ty, které se mu odvolány z nej-
bližších bašt šťaBtně namanuly, a podá Cuesarovi po
poslech zprávu, co má za nutno činit. Caesar si pospíší,
aby se bitvy zúčastnil.
88/ Jak poznali nepřátelé podle barvy pláště, že to při­
šel Caesar sán* — purpurový nosíval v bitvách jako ve­
litelský odznak —■ a jak zhlédli čety jízdy u kohorty, ná­
sledující za uím podle rozkazu — z výšin, kde stáli, bylo
totiž možno přehlednout jen stráuě a svahy té strany —,
262 CAESAR

hned se pustí do boje. Jedni i druzí strhnou pokřik,

obojímu odpovídá hned zase i pokřik našich z náspu a
zo všeho opevnění. Naši kopí vůbec aui nepouživše bo­
jují hned mečem muž proti muži.
Náhlo zpozoruje nepřítel naši jízdu ve svém týlu.
Také ony naše kohorty se blíží. Nepřítel se dává na útčk.
Na prchající vlétne naše jízda. Dojde ke krvavé řeži.
Padne Sedullus, vůdce a náčelník Lemovíků. Arvem
Vercassivcllaunus je chycen živý na útČku. Ctyřiasedm-
desát praporů je sneseno k Caesarovi. Jen zcela málo lidí z
tak ohromného počtu se dostane živo a zdrávo do tábora.
Když Gnllové z města vidí to pobití a ten útěk svých
krajanů, pozbudou veškeré naděje na záchranu a odve­
dou své sbory zpět od našich opevněni. Hned jak se to
rozneslo, dá se všecko z gallského tábora na útčk. A nebýt
naše mužstvo nadobro vyčerpáno častými zásahy na po­
moc a námahou celého toho dne, bývaly by mohly být
úplně potřeny všecky branné síly nepřátelské. Jízda po­
slaná o půlnoci dostihne zadní nepřátelský voj. Velký
počet jc jích pozjímán a pobit. Ostatní se rovnou z útěku
rozprchnou po svých kmenech.

VERCINGETORIX SE VZDÁ
— KONEC VÁLKY
VERCINGETORIX JE VYDÁN
CAESAROVI

89/ Příštího dne svolá Vercingétorix shromáždění.

Prohlásí tam, že vedení odboje bral na sebe nikoli v osob­
ním svém vlastním zájmu, nýbrž pro obecnou svobodu
všech Callů. A když tedy už je teď nutno podrobit se Osu­
du, ochotně prý se jim dává k jednomu i druhému, ať už
má snad sám smrtí z vlastní ruky uspokojit Římany, či
ať oni chtěií vvdat iim ho živého.
 KNIHA VII 263

Stran těch věcí je vysláno k Caesarovi poselstvo.

Jeho rozkaz: Složit zbraně, předvést uáěelnictvo! Sám
Caesar zasedne uvnitř opevnění před jedním táborem.
Tam jsou předvedeni vůdcové. Vercingetorix je vydán.
Zbraně skládány. Nesáhnuv po zujatcích z Haeduů a
Arvernů, aby snad jimi mohl zase získat jejich kmen, dá
z ostatních zajatců po jednom každému muži celého
svého vojska jako kořist.

MILOST HAEDUÚM

90/ Skoncovav všecky tyto věci táhne Caesar do Hae-

dujaka. Vezme ten kmen zas ve svou moc a na milost.
Tum k němu Arvernové pošlou poselstvo. Slibují, že splní
všecky jeho rozkazy. Uloží jim velký poěet rukojmí. Za­
jatce — nu dvacet tisíc hlav — vrátí Haeduůin i Arver-
nům.
CAESAR PŘEZIMUJE V BIBRAKTU

Legie pošle do zimních táborů. Tita Lubiena pošle

s dvěma legiemi a jízdou do Sékvanska. Přidělí mu Marka
Sempronia Kutila. Legáta Gaia Fabia a Lucia Minucia
Basila umístí se dvěma legiemi v Ú2cmí Rémů, aby Rá­
mové netrpěli přepady svých sousedů Bellovaků. Gaia
Autistia Regina pošle do Ambivarctska. Tita Sextia do
území Biturígů, Gaia Caninia Rebila do Ruténska, kaž­
dého s jednou legií. Quinta Tullia Ciccrona a ťublia Sul-
picia umístí v Kavillóně a Matiskóně, haedujských mě­
stech při řece Araru, aby bděli nad dopravou obilí. Sám
se rozhodl přezimovat v Bibraktu.
Když se z Caesarovy písemné zprávy senát v Římě
úředně dověděl o událostech tohoto roku, koná se tam
dvacítidenní slavnost díkůvzdání.
 KNIHA VIII

KNIIIA VIII
od Aula Hirtia
 KNIHA VIII 267

Spisovatelova předmluva

Waeint Caesarovy ZdpůJty nevylíěují ani celý jeho galbký prokon-

«ulát, ani celou občanskou válku. Proto vzniklo několik vpisů, které
je měly doplňovat. 5 Caetarovými Zápisky byly sloučeny v tav.
Corpue Caetorionum, a tak se nám dochovuly. Aulus Hirtius, Cae-
»arův důstojník a věrný přivriener, jenž byl po Jeho smrti r. 43 kon-
»úlem a padl v bitvě u Muliny, roxálřil Zápisky o válce gallské o jed­
nu knihu (VIII). Vypsal v ni události r. $1 (vzpoury některých gali-
•kýeb kmenů) a r. 50 (uklidněni v celé Gallii). V předmluvě k tomuto
dílku se zmiňuje, te napsal též pokračováni Zápisků o válce občanské
až do Cae6orovy smrti, ale nevíme, zdali to skutečně učinil.
Zachovala »e jeětě Iři dílka: Helium Atexandrinum (bitva
u Zely r. 47), Bellům 4frieanum (bitva u Thapsu r. 46) a Bellům
Iliepaniente (bitva u Mundy r. 45), ale autory těchto »pisků neznáme.

Poněvadž jsi mě, Balbc, k tomu přinutil svými neustálými

řečmi, a protože by se mohlo zdát, že mé každodenní zdrá­
háni nemá omluvu v obtížích, nýbrž že se vytáčím z le­
nosti, vzal jsem na eebe věc velmi obtížnou: Ke knihám
o událostech v Gallii, vydaným naším Caesarcm, poněvadž
jeho dřívější knihy nemají souvislost s pozdějšími, přidal
jsem poslední knihu a sepsal nedokončené události od vál­
ky v Alexandrii až do konce nikoli občanské války, který
není v dohledu, nýbrž až do konce Cacsarova života.
Kéž by tedy ti, kteří je budou číst, mohli poznat, jak nerad
jsem přistoupil k jejich sepsání, abych tím snáze ušel výt­
ce, Žo jsom pošetilý a domýšlivý, když jsem se vedral mezi
Caesarovy spisy.
Je totiž všeobecně známo, že jiní nesepsali nic tak
uměleckého, co by nepřekonala vytříbenost Caesarových
266 HIRTIUS

zápisků. Ty byly vydány, aby spisovatelé poznali tyto

události, a docházejí podle všeobecného úsudku takového
ocenění, že sc zdá, jako by spisovatelům byla příležitost
jiŽ napřed odňata a nikoliv poskytnuta. A můj obdiv
k tomuto dílu je větší než obdiv ostatních, neboť ti vědí,
jak je sepsul znamenitě a bezvadně, my však víme též,
juk snadno a rychle. Neboť Cacsar měl jak nejznamenitější
schopnost a vytříbenost spisovatelskou, tak nejdokonalej­
ší znalost k vysvětlování svých záměru.
Mně nebylo dopřáno, abych se mohl účastnit alexan­
drijské a africké války; ačkoliv jsou uám tyto války částeč­
ně známy z Caesarova vyprávění, přece jinak vyslechneme
to, co nás upoutá novostí a podivuhodností, jinak to, o Čem
chceme vydat svědectví. Já ovšem sc tím spíše vystavuji
tomu, že ini bude vytýkánu domýšlivost, zatímco shledá­
vám všechny příčiny svého zdráhání, poněvadž se domní­
vám, že podle úsudku někoho mohu být srovnáván s Cae-
sorem.
ROK 51
VÝPRAVA PROTI BITUKlGÚM A KARNUTÚM

1/ Když Caesar po přemožení celé Gallie od minulého

léta po celý čas nepřetržitě vedl války a chtěl, aby se vo­
jáci po takových útrapách v klidu zotavili v zimních tá­
borech, byly přinášeny zprávy, žo v té době četné obce
znovu pomýšlejí nu válku a chystají spiknutí. A byla uvá­
děna pruvdépodobuá příčina toho, poněvadž všem Gollům
bylo zuámo, že je sice nemožué postavit se na odpor Rí-
mauům, shromázdt-li sc nějaké množství vojska na jednom
miste, ale když se dá mnoho obcí do války, nebude mít
vojsko národa římského dosti prostředků, času nebo lidí,
aby se do všccb pustilo; že však se nemá žádná obec vy­
hýbat podstoupení obtíží, mohou-li se tímto zdržením Ří­
manů osvobodit ostatní obce.
 KNIHA Vlil 269

2/ Aby nepotvrdil tuto domněnku Gallů, ustanoví Cae-

ear velitelem v zimním táboře k\ estoru M. Antonia. Sám
b doprovodem jízdy se vydá 31. prosince z města Bíbraktc
ke třinácté legii, kterou umístil nedaleko území Haeduů
na území Biturígů a připoj! k nl jedenáctou legii, která
byla nejblíže. Zanechá dvě kohorty k ochraně zavazadel
a zbývající vojsko zavede na nejúrodnčjší pole Biturlgů;
ty ueinob) zimní tábor jedné legie zadržet, aby se nepřipra­
vovali k válce a nechystali spiknuti, neboť moji rozsáhlá
územ! u četná města.
3/ Když Caesar náhle přitáhl, stalo sc to, co se musí
nutně stát těm, kteří jsou nepřipraveni a bydli roztrou­
šeně, že totiž beze strachu sídlili ve svých dědinách a byli
zaskočeni jízdou dříve, než se mohli uchýlit do měst. Ne­
boť i onomu obvyklému zuumeuí nepřátelského vpádu,
který lze poznat podle požárů budov, zamezil Caesar svým
zákazem, aby bud v případě dulšíbo postupu netrpěli ne­
dostatkem pice a obilí, nebo aby nepřátelé nebyli postra­
šeni požáry.
Mnoho tisíc lidi bylo zajato a Biturigové přestrašeni;
pokud mohli uniknout prvnímu příchodu Bímunů, uchý­
lili se do sousedních obcí, neboť spoléhali bud na soukromé
pohostinství, nebo uu společné záměry. Marně; Caesar totiž
dlouhými denními pochody jc nu všech místech zaskoč!
a nedá žádné obci čus k tomu, aby pomýšlela spíše na cizí
než na svou vlastní záchranu. Touto rychlost! udržoval
i věrné přátele a váhajíc! donucoval strachem k mírovým
smlouvám. Biturigové viděli, že sousední obce daly bez
trestu rukojmí a byly přijaty v ochranu, a proto učinili
totéž, aby se jim tak naskytla možnost návratu k Caesa-
rovu přátelství.
4/ Caesar za takovou námahu a vytrvalost dá vyplatit
vojákům, kteří za zimních dnů, za velmi obtížných pocho­
dů a nesnesitelných mrazů s největší horlivostí vytrvali
270 HIRTIVS

v práci* jako kořist po dvou stech sesterciů a setníkům po

dvou tisících sesterciů; legie pošle zpět a sám sc vrátí čty­
řicátého dne do Hibrakte.
Když tam vyřizoval soudní spory* pošlou k němu
Biturígovó posly s žádostí o pomoc proti Karnutům,
kteří — jak si stěžovali — sc dali s nimi do války. Když se
to Cacsar dověděl, aěse zdržel v zimním táboře jen osmnáct
dnů, odvede z tábora od řeky Araru čtrnáctou a Šestou
legii* které tam umístil* aby usnadňovaly zásobování*
jak o tom byla zmínka v předcházející knize.
5/ Když se k nepřátelům donesla pověst o příchodu voj­
ska, Karnutové, poučeni porážkou ostatních* opustí ves·
nice a města* kde bydlili v nuzných staveních* která si
narychlo zbudovali proti zimě — neboť po nedávné po·
rážce ztratili mnoho měst — a porůznu se rozprchnou.
Poněvadž Cacsar nechtěl* aby museli vojáci snášet
velmi prudké bouře, které v té době nejvíce vznikají,
rozloží tábor v karnutském městě Cenabu a umístí vo­
jáky jednak v gnllských obydlích* jednak v přístřeších,
která byla zbudována pro ochranu stanů z narychlo se­
brané slámy. Avšak jezdce a pomocné sbory pěchoty roze­
šle na všechny strany* kam prý nepřátelé zamířili; a ne­
bylo to nadarmo. Neboť skoro vždy se naši vrátí s velkou
kořistí. Když Karnutové, zkrušeni zimní nepohodou
a strachem z nebezpečí* byli vypuzeni ze svých příbytků*
neodvažovali se usadit delší dobu na jednom místě. Po­
něvadž nemohli pro velmi kruté bouře nalézt úkryt v le­
sích, rozprchnou se porůznu do sousedních obcí, když ztra­
tili většinu svých spoluobčanů.
 KNIHA VIII 271

VÁLKA S BELLOVAKY

6/ Poněvadž se Cacsar v nejncpříznivějším ročním

období spokojil s tím, žc rozptyloval shromažďující se od*
díly* aby z toho nczačula nčjaká válka, a protože, pokud
možno usuzovat, mé) zjištěno, žc do léta nemůže vznik­
nout žádná všeobecná válku, umístil v zimním táboře v Ce-
nabu Gaia Trcbonia se dvěma legiemi, které mel s sebou.
Od četných poselství Remů dostával Cucsar zprávy o Bello-
vucícb, kteří vynikli nud všechny Gully a Belgy váleč­
nou slávou. Bcllovukovó a sousedící obce v čele s Corrcem
z kmene Bellovaků a Commicm z kmene Atrebátů prý
připravují vojsko a shromažďují je na jednom místě, aby
vpadli do území Suessiónů, kteří byli podřízeni Remům.
Cacsar soudil, že nejen jeho čest, ale i záchrana spočívá
v tom, aby neutrpěli žádné Škody spojenci, kteří se nej­
více zasloužili o (římský) stát. Proto dá povolat zpět ze
zimního tábora jedenáctou legii. Pošle dopis Gaiu Fubio-
vi, aby přivedl na území Suessiónů dvě legie, které měl
s sebou, a povolá jednu ze dvou legií od Títa Lubicua. A tak
pokud to dovolovala příhodná poloha tábora a rozumné
válčení, sám byl neustále činný a legiím střídavě ukládal
obtížné výpravy.
7/ Když Cacsar shromáždil toto vojsko, vytáhne proti
Bellovakům; rozloživ tábor nu jejich území, rozešle všemi
směry jízdní čety, aby zajaly nějaké lidi a on se od nich
dověděl o nepřátelských záměrech. Jezdci splní svůj úkol
a oznámí, že ve staveních nalezli jen málo lidí, u to nikoli
tukové, kteří by zde zůstali k obděláváni polí — neboť
všude se lidé úplně vystěhovali — ale ty, kteří byli po­
sláni zpět na výzvědy. Když se jich Caesar ptal, kdo je
vojsko Bellovaků a co zamýšlí, dověděl Be, že všichni Bcllo-
vakové schopní vojenské služby se sešli na jednom místě
a rovněž tak Ambianové, Aulerkové, Kaletové, Velio-
272 IIIRTIU9

kassové a Atrcbátové; žc pro tábor vybruli návrší v lese,

obklopeném bažinami, a že všechna zavazadla snesli do
vzdálenějších lesů. Mnozí předáci podněcují k válce, lid
však nejvíce prý poslouchá Correa, poněvadž poznal, že
jméno národa římského je u něho v největší nenávisti.
Před několika málo dny odešel z tohoto tábora Commius
z kmene Atrebátů, aby přivedl pomocná vojska Gcrmá-
nň, kteří jsou nejbližšími sousedy a jichž je nekonečné
množství.
Bcllovakové pak rozhodli se souhlasem všech pře*
dáků a za největšího nadšení lidu, že přijde-li Caesar, jak
se proslýchá, se třemi legiemi, utkají se s ním v boji, aby
nebyli nuceni později za horších a těžších okolností bojo*
vat s celým vojskem; přivede*li početnější vojsko, že zů>
stanou na tom místě, které si vybrali, a ze zálohy budou
bránit Římanům v dovozu píce, které v té roční době bylo
málo a na různých místech, a v dovozu obilí i ostatních
zásob.
8/ Když se to Caesar dověděl z více shodných výpovědí
a usoudil, že ty záměry, o nichž dostával zprávy, jsou
velmi rozumné a daleko vzdálené nerozvážnosti barba*
rů, rozhodl, že je třeba všemožně se přičinit, aby nepřátelé
podceňovali jejich malý počet a rychleji vytrhli do boje.
Měl totiž 8 sebou nejstarší legie, sedmou, osmou a devá­
tou, neobyčejně statečné, a velmi nadějnou jedenáctou
legii s vybraným mužstvem, která již sloužila osmý rok,
alo vc srovnání s ostatními nezískala ještě tutéž slávu
stářím ani statečností. Proto svolá shromáždění, vyloží
všem to, co mu bylo oznámeno, a posílí odvahu vojska.
Chtěl se pokusit, zda by snad mohl nepřátele vylá*
kat k boji malým počtem tří legií, a proto uspořádal voj­
sko tak, žc legie sedmá, osmá a devátá šly před všemi za­
vazadly a po nich voj zuvazadel, který byl uprostřed, jak
tomu obvykle bývá na výpravách, uzavírala jedenáctá
 KNIHA VIII 273

legie, aby se nepřátelům nemohl zdát počet vojska větší,

než si sami přáli. Takto uspořádá téměř čtyřhranný šik
a přivede vojsko na blízko nepřátel rychleji, než se nadáli.
9/ Když Cellové, jejichž smělé záměry byly Caesarovi
oznámeny, náhle spatří, jak se blíží stejným krokem legie
uspořádané jako v šiku, sestaví vojsko před táborem
a nesestoupí z návrší buď pro nebezpečí zápasu, nebo pro
náhlý příchod Římanů. Ačkoliv si Caesar přál boj, podivil
se takovému množství nepřátel a utábořil se těsně u ne*
přátelského tábora z druhé strany údolí spíže hlubokého
než širokého.
Poručí opevnit tábor náspem vysokým osmnáct stop
a vystavět na něm podle jeho výšky zábradlí, vykopat dvo-
jitý příkop, široký patnáct stop, s kolmými stěnami; dá
zbudovat Četné tříposehoďové věže a spojit je visutými
mosty pokrytými prkny, aby z vnější strany byly chrá­
něny zábradlím z proutí. Učiní tak proto, aby byl tábor
chráněn před nepřáteli dvojitým příkopem a dvěma řa­
dami bojovníků, aby jedna řada tím odvážněji vrhala
z mostů střely, čím bude ve výšce bezpečnější, a aby druhá
řada, která byla umístěna v samém údolí blíže k nepříte­
li, byla chráněna mostem před dopadajícími střelami.
V hranách dá zbudovat vchody a ještě vyšší věže.
10/ Tímto opevněním sledoval Caesar dvojí záměr. Dou­
fal totiž, že velikost opevftovacích prací a jeho domnělý
strach dodá barbarům sebedůvěru. Také soudil, že budc-li
třeba jet dále obstarávat píci a obilí, lze ubránit tábor
s malým vojskem samotným opevněním. Mezitím často
x obou stran vybíhaly hrstky vojáků mezi oba tábory
o sváděly hoj přes bažinu. Tuto bažinu někdy přecházela
naše vojska gallská i germánská a pronásledovala dosti
prudce nepřátele nebo zase nepřátelé překročili bažinu
a značně daleko zaháněli naše vojáky.
Při denním obstarávání píce se však stávalo to, co
274 HIRTIUS

se nutně muselo stát, když byla obstarávána píce z ně­

kolika málo rozptýlených stavení, že totiž ti, kteří obsta­
rávali píci a byli rozptýleni na nepřístupných místech,
byli obkličováni. Ač to působilo našim jen malou škodu na
soumarech a otrocích, přece u barbarů vznikaly pošetilé
myšlenky, a to tím spíže, že přišel s jezdci Commius, který,
jak jsem se zmínil, odešel povolat pomocné sbory; ačkoli
jich nebylo více než pět set, přece po příchodu Germánů
sc barbaři stali domýšlivými.
11/ Gaesar pozoroval, že nepřítel se po mnoho dní zdr­
žuje v táboře, chráněném bažinou a svou přirozenou po­
lohou, že jejich tábor nelze obléhat bez zhoubného boje
a nelze je obklíčit náspy leč s větším počtem vojska. Pro­
to napíše Trehoniovi, aby povolal co ncjrychlcji třináctou
legii, která s legátem Titem Scxtiem přezimovala na území
Biturígů, a aby tak k němu přišel dlouhými denními po­
chody s třemi legiemi. Sára posílá střídavě k ochraně vo­
jáků, obstarávajících píci, jezdce Rémů, Lingonů a ostat­
ních obcí, které ve velkém počtu povolal, aby zadržovali
náhlé výpady nepřátel.
12/ Když se to dálo každý don a opatrnost se zvykem
zmenšovala, Bellovakové vyberou četu pěšáků, a poně­
vadž znali každodenní stanoviště našich jezdců, rozestaví
své vojáky na místech v lese do zálohy a příštího dne tam
pošlou jezdce, aby nejprve naše vojáky vylákali, pak ob­
klíčili a napadlí.
Toto neštěstí postihlo Remy, na které onoho dne
připadla služba. Když totiž náhle zpozorovali nepřátel­
ské jezdce, poněvudž sami byli v přesile, podceňovali je­
jich malý počet, směleji je pronásledovali a tu byli ze
všech stran obklíčeni jezdci. Tím byli uvedeni ve zmatek
a ustoupili rychleji, než tomu bývá v jezdecké bitvě. Ztra­
tili při tom Vertiska, předáka obce, který byl velitelem
jízdy; tento muž, ačkoli pro svůj vysoký věk stěží mobl
 KNIHA VIII 275

jezdit na koni, přece podle gallského zvyku se nevymlou-

val při přebírání úřadu na svůj věk, ani nechtěl, aby vojá­
ci bojovali bez něho.
Nepřátelé jsou naplněni sebevědomím a rozníceni
příznivým výsledkem bitvy, neboť usmrtili římského pře­
dáka a prefekta; našim vojákům je ta porážka výstrahou,
aby bedlivěji prozkoumávali místa, rozestavěli stráže a
méně směle pronásledovali ustupujícího nepřítele.
13/ Mezitím nepřestávají každodenní boje v blízkosti
obou táborů, které se odehrávaly u brodů a přechodů přes
bažinu. Když v takovém boji Germáni, které Caesar pře­
vedl přes Rýn proto, aby bojovali mezi jezdci, všichni
přešli přes bažinu, usmrtili několik vojáků, kteří jim klad­
li odpor, a ještě vytrvaleji pronásledovali zbývající vo­
jáky; byli tím zastrašeni nejen ti, kteří byli zblízka tísně­
ni nebo z dálky zraňováni střelami, ale i ti, kteří obvykle
stáli poněkud dále v záloze; všichni postupně se dali na
útěk, ěasto byli vypuzeni z vyšších míst a nezastavili se
na svém útěku dříve, dokud se nevrátili do svého tábora,
nebo někteří ze strachu neutekli ještě dále. A jejich ne­
bezpečím bylo všechno vojsko poděšeno tak, že lze stěží
usoudit, zda jsou domýšlivější při bezvýznamném úspě­
chu, nebo bázlivější při nepatrném neúspěchu.
14/ Když strávili nepřátelé mnoho dní v témž táboře
a dověděli se, že legie s Gaiem Trcboniem se přiblížily,
velitelé Bellovaků, obávajíce se podobného obléhání jako
v Alésii, propustí v noci bdi staré, slabší nebo neozbrojené
a též zbývající zavazadla. Zatímco z nich sestavují zma­
tený a shluklý zástup — Gallové totiž, i když jsou připra­
veni k boji, mají s sebou obvykle velké množství vozů —
jsou zastiženi světlem a před svým táborem sestaví bojový
šik, aby ftímané nezačali s pronásledováním dříve, než se
zástup s jejich zavazadly dostane trochu dál.
Avšak Caesar soudil, že není vhodné na tak prudkém
276 IIIKTIUS

svahu napadnout ty, kteří chtějí klásti odpor, ale zároveň

že je třeba přiblížit se b legiemi tak blízko, aby barbaři za
útoku vojáků nemohli z toho místa odejít bez nebezpečí.
A tak když viděl, že tábory jsou od sebe odděleny neschůd·
nou bažinou a tento obtížný přechod by mohl ztěžovat
rychlé pronásledování, a poněvadž zpozoroval, že pohoří,
které na druhé strauě bažiny dosahuje téměř až k nepřá·
telskému táboru, je odděleno od jejích tábora nevelkou
průrvou, dá položit přes bažinu klády, převede legie a
rychle dorazí na planinu na temeni pohoří, která bylu clirá-
něna z obou stran srázným svahem. Tam uspořádá legie,
a když přijde na konec hřbetu, sestaví vojsko v šik na tom
místě, odkud by bylo možno střely vypouštěné ze sumo·
střílů vrhat mezi klinovité siky nepřátel.
13/ Když burbaři spoléhajíce na přirozené opevnění
místa se uevyhýbuli boji v případě, že by se snad Římané
pokusili vystoupil na kopec a nemohli pouenáhlu své voj·
sko propustit po oddílech, aby nebyli rozptýleni a uvedeni
v úplný zmatek, zůstuli barbaři v uspořádauém šiku.
Cacsar puzuul jejich pevný úmysl, a proto dá vyzbrojit
dvacet kohort, poručí vyměřit na tom místě tábor a opev­
nit jej. Po skončení prací umístí před náspem sešikovaué
legie a rozestuví na stráži jezdce na koních s uzdami.
Když tíellovukové viděli, že ftimaué jsou připraveni
je pronásledovat a že nemohou přenocoval uni zůstat déle
bez nebezpečí na tomtéž místě, promyslili svůj ústup tak·
to. Tam, kde se usadili, podávali si z ruky do ruky otýpky
slámy a proutí, jehož bylo v táboře velké množství, na·
kladli je před šik a na sklonku dne na duné znamení je
současně zapálili. Tak náhle souvislý pás ohně zakryl vše*
chuo vojsko před našima očima. Když se to stalo, barbaři
velmi prudkým během uprchli.
16/ Ačkoliv Caesar nemohl pro oheň zpozorovat odchod
nepřátel, přece posune legie vpřed a pošle čety jezdců
 KNIHA VIII 277

k pronásledování, protože tužil, že budou mít tento úmysl.

Sám postupuje volněji, poněvadž se obával úkladů, aby
snad nepřítel se na tom místě nezastavil a nepokusil se
vylákat naše vojáky do nevýhodného postavení. Vždyť
jezdci se báli proniknout do velmi hustého dýmu a ohně, a
jestliže někteří tam vnikli příliš směle, stěží viděli předek
svých koní, a proto z obavy před úklady umožnili Bello-
vakům nerušený ústup.
Když nepřátelé tak zbabělým i vychytralým útě­
kem postoupili asi deset tisíc kroků, rozbili tábor na velmi
dobře chráněném místě. Zde často stavěli jezdce i pěšáky
do zálohy a působili Římanům při obstarávání píce velké
škody.
17/ Toto se dálo dosti často. Cacsar se doví od jakéhosi
zajatce, že Correus, vůdce Bellovaků, vybral šest tisíc nej­
statečnějších pěšáků a tisíc ze všech jezdců, aby je umístil
do zálohy tam, kam se domníval, že Římané pošlou vojá­
ky, poněvadž tam bylo dostatek obilí a píce. Když sc Cac-
sar dověděl o tom záměru, vytáhne s větším počtem legií
než obvykle a pošle napřed jízdu v takovém množství,
jak ji obyčejně posílal k ochraně těm, kteří obstarávali
píci; mezi jízdu umístí vojsko lehkooděnců a sám so při­
blíží s legiemi co nejvíce.
18/ Nepřátelé rozestavení v záloze si vybrali ke svému
podniku pláň, rozprostírající se na všechny strany ne více
nož tisíc kroků a ze všech stran chráněnou těžko přístup­
nými lesy nebo velmi hlubokou řekou, a obklopili je jako
při štvanici ze zálohy. Naši, připraveni myslí i zbraněmi
k boji, poznali nepřátelský úmysl a následováni legiemi
nikterak se nevyhýbali střetnutí o po četách dorazili na
ono místo. Po jejích příchodu se Correus domníval, že se
mu naskytla příležitost k provedení akce. Nejprve se ob­
jevil s několika vojáky a zaútočil na nejbližší čety. Naši
zmužile odolají útoku zc zálohy a neshluknou se ve vět-
278 HIKTIUS

Sím počtu na jedno místo; kdykoliv se to zpravidla v jez*

deckých bitvách z nějakého strachu etane* tu je jezdcům
jejich vlastní velký počet kc škodě.
19/ Někteří v seřazených četách se dávali střídavě do
hoje a nedovolovali, ahy jejich spolubojovníci byli obklí­
čeni. Ostatní vyrazí z lesa, zatímco Correus dále bojuje.
S velkým úsilím probíhá boj na různých místech. Když se
bojuje dosti dlouho nerozhodně, ponenáhlu vyjde z lesa
uspořádané vojsko pěšáků, jež přinutí naše jezdce k ústu­
pu. Jim rychle přispějí na pomoc lchkooděnci, kteří, jak
jsem se zmínil, byli posláni před legiemi, a uprostřed Čet
našich vojáků se neohroženě dají do boje. Po nějakou dobu
bojují všichni se stejným úsilím. Jak to vyžadovala po­
vaha boje, později ti, kteří zadrží první útoky ze zálohy,
nabudou převahy tím, že neutrpěli přece žádné škody od
těch, kteří byli v záloze, ač nic netušili.
Mezitím přitáhnou legie blíže a naši i nepřátelé do­
stávají časté zprávy, že s vojskem připraveným k boji je
vojevůdce. Když se to naši dovědí, spoléhají se na ochra­
nu kohort a dají se velmi prudce do boje, aby se nezdálo,
že se museli s legiemi rozdělit o slávu z vítězství, kdyby se
boj protáhl. Nepřátelé pozbudou odvahy a rozličnými ces­
tami se pokoušejí o útěk. Nadarmo, neboť těžko přístup­
ný terén, jimž chtěli zabránit Římanům v ústupu, svíral
nyní je eamé. Přemoženi, poraženi a poděšeni ztrátou vět­
šiny svého vojska zamíří jednak do lesů, jednak k řece
a uprchnou. Naši je však na útěku zuřivě pronásledují
a pobíjejí; zatím Correa nezkrušeného žádnou pohromou
nemohli přimět, aby ustoupil z boje a zamířil do lesů nebo
se na naše vyzvání vzdal. Velmi udatně bojoval, mnohé
zraňoval a nutil tak rozzuřené vítěze, aby na něho vrhali
oštěpy.
20/ Po takovém průběhu bitvy a za čerstvých stop po
boji přitáhl Caesar. Domníval se sice, že nepřátelé, zdep-
 KNIHAVIH 279

taní takovou porážkou, až obdrží o ní zprávu, opustí tá­

bořiště, které prý nebylo od bojiště dále než osm tisíc
kroků, přece však i přes obtížný přechod přes řeku převede
vojsko a postupuje vpřed. Bellovakové a ostatní obce tu­
šili, že se ftímané blíží, když k nim náhle přišlo jen něko­
lik zraněných uprchlíků, kteří chráněni lesy unikli a podali
jim zprávu o porážce, celkovém neúspěchu, o smrti Corrco-
vě a o ztrátě jízdy i nejstatečnějších pěšáků. Proto rychle
svolají zatroubením shromáždění a hlasitě křičí, aby k Cae-
sarovi byli posláni legáti a rukojmí.
21/ Všichni schválili tento návrh a Commius z kmene
Atrcbátů se uchýlil k těm Gcrmánům, od nichž si vypůjči)
pomocné vojsko k válce. Ostatní ihned pošlou k Caesaro-
vi legáty a žádají, aby se spokojil s takovým trestem nepřá­
tel, který by jim při své laskavosti a šlechetnosti jistě
nikdy neuložil, kdyby jim jej měl bez boje uložit. Uvádě­
jí, že v jezdecké bitvě byla zlomena moc Bellovaků; za­
hynulo mnoho tisíc vybraných pěšáků a stěží unikli poslo­
vé oznamující porážku. Že však přece Bellovakové v tom
boji velmi získali, pokud je to možno při tak velkém ne­
štěstí; byl totiž usmrcen Correus, původce války a podně-
covatel lidu a nikdy za jeho života neměl prý senát tako­
vou moc jako nezkušený lid.
22/ Když legáti takto mluvili, připomene jim Caesar:
v téže době v minulém roce podnikli Bellovakové a ostat-
ni obce válku; a tito nejtvrdošíjněji ze všech setrvali ve
svém záměru a nedali se přivést k rozumu, ani když se
ostatní vzdali. On že ví a chápe, že příčinu provinění lze
nejsnadněji přičítat mrtvým. Nikdo však nemá takovou
moc, aby mohl roznítit a vést válku proti vůli předáků,
za odporu senátu a všech dobrých občanů, s nepatrnou
hrstkou lidu. že se však sám spokojí s tím trestem, který
si připravili.
» 23/ Následující noci přinesou legáti svým lidem odpověď
260 HIRTIUS

a opatří rukojmí. Sejdou se tam i Icgáti 7. ostatních obcí,

které byly zvědavy na výsledek jednání. Dávají Cacsurovi
rukojmí a konají příkazy kromě Conunitt, kterému brání
strach svěřit svůj život záruce od kohokoliv.
Když totiž minulého roku konul Caesar soudní ří­
zeni v Přední Gallii/fitus Labienus se dověděl, že Commius
pokuřuje obce a chystá spiknutí proti Caesarovi; proto
Labienus soudil, že lze s dobrým svědomím skoncovat
s Commiovou věrolomností. Poněvadž se domníval, žc by
nepřišel do tábora na pozvání, tu z obavy, aby se nestal
Commius nezdařeným pokusem opatrnější, poslal Labienus
Gaia Volusena Quadrata, aby dal Commia pod záminkou
rozmluvy zavraždit. Vybral mu k tomu vhodné setníky.
Jakmile přišli k rozmluvě a Voluscnus — jak to bylo
domluveno — podal Commiovi ruku, setník buď proto, že
byl nezvyklou věcí rozčilen, nebo že mu v tom zabránili
Commiovi přátelé, nemohl jej usmrtit; přece však jej
prvým úderem těžce zranil do hlavy. Když obě strany vy­
tasily meče, neměla žádná z nich v úmyslu ani tak bojo­
vat, jako spíše uprchnout: naši z toho důvodu, že věřili, že
Commius dostal smrtelnou ránu, Gallové proto, že sc po
zjištěných úkladech obávali ještě většího překvapení, než
viděli. Po té události 00 prý Commius rozhodl, že nikdy
nepřijde žádnému Římanovi na oči.

VÝPRAVY JEDNOTLIVÝCH ODDlLÚ

CAESAROVA VOJSKA

24/ Když pokořil Caesar nejbojovnější národy a viděl,

že již žádná obec nechystá proti němu odbojnou válku,
nýbrž někteří se stěhují z měst, prchají z venkova, aby
unikli mocnému panství Římanů, rozhodl sc rozeslat své
vojsko do různých krajin.
Připojí k sobě kvéstora Marka Antonia s dvanáctou
 KNIHA VIII 281

legií. Legáta Gaia Fabia s dvaceti pěti kohortami pošle

do zcela opačné části Gallic, neboť se doslechl, že některé
obce jsou tam ve zbrani, a soudil, že nejsou dostatečně sil*
né dvě legie, které měl v těch krajinách lcgát Gaius Cani­
nius Rcbilus. Cacsar dá k sobě zavolat Tita Labícna a pat*
náctou legii, která s ním byla v zimním táboře, pošle do
Přodulpské Gullie, aby chránila kolonie římských občunů,
aby se nepřihodilo podobné neštěstí vpádům barbaru,
jako se štolo minulého léta Tcrgestinským, kteří byli náhle
překvapeni loupežným vpádem lliyrů.
Sám táhne, aby pustošil a plenil Amhíorigovo území:
nedoufal, že přestrašeného a prchajícího Ambioriga při*
vede zpět ve svou moc; soudil všuk, že jeho čest nejspíše
vyžaduje, aby vylidnil, zpustošil a vyloupil Ambiorigovo
území tak, aby Ambiorix pro takové pohromy neměl mož­
nost návratu do své obce, bude*li v nenávisti u svých kra*
janů — ponechá-li mu osud nějaké.
25/ Když Cacsar rozeslal legie nebo pomocná vojska do
všech částí Ambiorigova území, zpustošil vše vraždami,
požáry a loupežemi a usmrtil nebo zajal velké množství
lidí; Labiena pošle se dvěma legiemi do území Trevcrů,
jejichž obec, sousedící s Germanií a vycvičená v každoden­
ních bojích, nelišila se mnoho divokými mravy od Ger-
mánú a rozkazy plnila jen tehdy, byla-li k tomu přinu-
cena vojskem.
26/ Zutím legát Gaius Caninius se dověděl z písemné
zprávy Duratia, který zůstal přítelem Římanů, i když ur­
čitá Část jeho obce odpadla, že se shromáždilo velké množ­
ství nepřátel na území Piktonů. Proto zamíří do města
Lemona. Když se tam blížil a zjistil od zajatců, že Důra-
tius je v Lemonu obklíčen Dumnakcm, vůdcem Andů,
a je obléhán mnohatisícovým vojskem, protože se neodva­
žoval se svými slabými legiemi utkat se v boji s nepřáteli,
utábořil se na chráněném místě.
282 HIRTIU9

Když se Dumnacus dovědčl, žo sc Caninius blíží, ob­

rátil všechno vojsko proti legiím a rozhodl se oblehnout
římský tábor. Obléháním marné strávil mnoho dní, a
když nemohl pro velké ztráty svých vojáků rozbořit žád­
nou část opevnění, opět se vrátil k obléhání Lemona.
27/ V téže době legát Gaius Fabius vezme mnoho obcí
v ochranu, zajistí si je rukojmími a od Gaia Caninia Re-
bila dostane zprávu o událostech na území ťiktonů. Když
se to Fabius doví, táhne na pomoc Duratiovi.
Jakmile se Dumnacus doslechl o Fabiově příchodu,
obával se, Že by byl nucen současně zadržovat zvenčí řím­
ského nepřítele i mít na zřeteli obléhané ve městě a obá­
vat se jich, a proto náhle odtud s vojskem ustoupí; soudí,
že nebude dosti v bezpečí, nepřevede-li vojsko přes řeku
Liger, kterou pro její šířku bylo nutno přejít po mostě.
Ačkoliv se Fabius ještě nedostal na dohled nepřátel
a nespojil se s Caniniem, přece poučen těmi, kteří znali
přirozený ráz těch krajin, věřil především tomu, že podě­
šení nepřátelé zamíří tam, kam také skutečně zamířili.
Proto pospíší s vojskem k témuž mostu a přikáže jízdě, aby
postoupila tak daleko před šik legií, aby se pak zase mohla
vrátit zpět do tábora, aniž by unavila koně. Naši jezdci
postupují podle příkazů; napadnou Dumnakovo vojsko,
na pochodu udeří na prchající a přestrašené vojáky se za­
vazadly, mnohé usmrtí a zmocní se velké kořisti. A tak se
jako vítězi vrátí zpět do tábora.
28/ Následující noci pošle Fabius napřed jezdce s tím
úmyslem, aby sváděli boje a zdržovali celý voj, dokud je
sám nodostihne. Aby vše probíhalo podle jeho příkazu,
Quintus Atius Varus, velitel jízdy, muž neobyčejně od­
vážný i rozumný, povzbudí své vojáky* a když dostihne
voj nepřátel, jednak rozestaví jízdní Čety na vhodných
místech, jednak svádí jezdecké bitvy. Jízda nepřátel, ná­
sledovaná pěšáky, se dá do značně odvážného boje; celý voj
 KNIHA VIII 283

pěHků «o zastaví a pomáhá svým jezdcům proti našim.

Strhno se prudký boj. Neboť naši vojáci podceňují
nepřátele, které předcházejícího dne přemohli; poněvadž
vědí, že je následují legie, stydí se ustoupit, dychtí sami
skončit boj, a proto bojují proti pěšákům co ncjudatnčji.
Nepřátelé, kteří myslí, že již nepřitáhne více vojska, jako
tomu bylo den předtím, soudí, Že se jim dostalo příle­
žitosti ke zničení naší jízdy.
29/ Když probíhal boj již dosti dlouho s nej vyšším úsi­
lím, sestaví Dumnacus bojový šik, aby chránil postupně
svon jízdu; tu náhle se objeví před očima nepřátel řady
legií. Jakmile jo spatří ohromené Čety barbarů i poděše­
né šiky nepřátel, uvedou ve zmatek vozatajstvo, s velkým
křikem se rozběhnou a dají se hromadně na útěk.
Naši jezdci, kteří krátce předtím s odpůrci velmi
statečně bojovali, opojeni vítězstvím dají se všude do vel*
kého pokřiku, hrnou se na ustupující, a pokud síly komu
stačí k pronásledování a pravice k zabíjení, potud v boji
pobíjejí nepřátele. A tak bylo zabito více než dvanáct
tisíc ozbrojenců i těch, kteří odhodili ze strachu zbraně.
Byla ukořistěna všechna zavazadla.
30/ Bylo známo, že Drappes z kmeue Senonů, který
pří prvním odpadnutí GalUe od Římanů shromažďoval
odevšad ničemné lidi, sliboval svobodu otrokům, přibí­
ral vyhnance ze všech obcí a přepadal římaké vozy se za­
vazadly a zásobami, shromáždil z uprchlíků asi pět tisíc
Udí, že směřuje do provincie a Že se s ním spolčil Luctc-
rius z kmene Kadurků, který, jak jsme se dověděli v před­
cházející knize, hned na počátku odpadnutí Gallie chtěl
podniknout útok proti provincii. Proto legát Caninius
se dvěma legiemi spěšně vytáhl k jejich pronásledování,
aby škodou nebo postrusením provincie nevznikla Ří­
manům špatná pověst pro loupežné nájezdy ničemných
Udí.
284 HIRTIUS

31/ Gaius Fabius se zbývajícím vojskem táhne do úze*

mi Karnutů a do ostatních obcí, jejichž válečná síla, jak
věděl, byla oslabena jeho bojcin s Dutnnakcm. Nepochy­
boval totiž, že po nedávné porážce budou obce poddaj­
nější, budc-li jim však dán Čas a volnost, že mohou být
pobouřeny štvaním Dumnakovým. Fabia při získávání
obci provází znamenité štěstí a rychlý úspěch. Neboť
Karnutové, kteří se nikdy nezmínili o míru, ačkoliv často
byli utiskováni, dají rukojmí a přejdou v poddanství
Římanů. Ostatní obce ležící v nejzazších končinách Gal·
lie, přiléhající k Oceánu, jménem „přímořské“, byly pod­
níceny mocným příkladem Karnutů a po příchodu Fabia
i legií bez meškání plní příkazy. Dumnacus, který byl
vypuzen ze svého území a sám byl nuceu bloudit a skrý­
vat se, byl donucen zamířit do nejzazších gallukých krajin.

DOBYTI UXELLODUNU V ZEMI KADURKŮ

32/ Když se Drappes a Lucterius dověděli, že přitáhl

Caninius s legiemi, soudili, že s vojskem v patách nebudou
již moci bez jisté zhouby vpadat do Ú2emí provincie a
volně se potulovat a podnikat loupežné výpravy; proto
se zastaví na území Kadurků. Kdysi tam totiž měl Lucte­
rius za lcpšícb dob u svých spoluobčanů velikou moc a ja­
ko neúnavný strůjce nových plánů měl u burbarů velikou
vážnost; obsadí s vojskem svým i Drappctovým město
Uxelloduuum, které bylo pod jeho ochranou a mělo
výborné přirozené opevnění, a připojí k sobě jeho oby­
vatele.
33/ Ihned tam přitáhl Gaius Caninius, zjistil, že všech­
ny části města jsou chráněny velmi příkrými skalami, a
viděl, že by bylo obtížné tam a ozbrojenci vystoupit,
i kdyby město nikdo nehájil. Poněvadž pak viděl počet­
né překážky obyvatelů města, a ty kdyby se pokusili
 KNIHA VITI 28S

tajně odstranit, nemohla by jistě uniknout ani jízda, ani

legie, rozdělil kohorty na tři skupiny a utábořil se na nej*
vyšším místě; rozhodl, že odtud ponenáhlu bude stavět
násep kolem města.
34/ Obyvatelé města to pozorovali a vzpomínali se zne*
pokojením na velmi ueblahý osud Alcsic; obávali se po*
dobného průběhu obléhání; nejvíce ze všech Lucterius,
který zakusU ono osudné nebezpečí. Připomínal, že je
třeba starat se o obilí, a proto za všeobecného souhlasu
ustanoví, že zanechají ve městě jen Část vojska a sami
s lehce vyzbrojenými vojáky půjdou, aby přivezli obilí.
Po schválení tohoto záměru zanechají příští noci
ve městě dva tisíce ozbrojenců a zbývající odvedou
Druppes a Lucterius z města. Ti v několika dnech obsta*
rají velké množství obili na území Kadurků, kteří jim jed·
nak chtěli pomoci v zásobování, jednuk jim nemohli
zabránit, aby si obilí nebrali. Někdy tcž na nočních vý*
pravách napadnou naše tvrze. Proto Gaius Caninius vá*
há obehnat opevněním celé město, aby se nestalo, že by
zbudovaná opevnění nemohl uhájit, nebo aby rozestavil
na většině míst jen slabé posádky.
35/ S velkým množstvím obstaraného obilí se usadí
Drappes a Lucterius asi deset tisíc kroků od města,
aby obilí odtud postupně dováželi do města. Sami si
rozdělí úlohy, Drappes s částí vojska zůstano k ochraně
tábora, Lucterius se spřeženími odtáhne k městu. Rozesta*
ví tam stráže a kolem desáté noční hodiny začne po úz*
kých lesních cestách dopravovat obili do města.
Když stráže v táboře uslyšely jejich hřmot a vyslaní
vyzvědači oznámili, co se děje, Caninius rychle vyzbrojí
kohorty a z nejbližších tvrzí udeří před rozedněním
nu zásobovací oddíl. Ten poděšen náhlou pohromou uprch*
ne ke svému vojsku. Jakmile je naší spatří, ještě prud*
čeji se proti vojákům rozeženou a nedovolí, aby z celého
286 HIRTIUS

množství byl zajat někdo živý. Luctcrius 0 několika lidmi

odtud uprchne a do tábora se nevrátí.
36/ Po úspěšném boji se Cauinius doví od zajatců, že
část vojska v počtu asi dvanácti tisíc je s Drappetem
v táboře. Ověřil sí to u více lidí, a přestože soudil, že po
útěku jednoho vůdce budou ostatní poděšeni a snadno je
přemůže, pokládal za málo pravděpodobné, že nikdo z po*
raženého vojska neupřeli! do tábora, aby přinesl zprávu
Drappetovi o utrpěné porážce. Poněvadž však nevidí
žádné nebezpečí, učiní pokus a pošle napřed k nepřátel*
skému táboru všechnu jízdu a germánskou pěchotu pro*
slulou svou rychlostí; sám rozdělí jednu legii na tři sku­
piny a druhou připravenou k bojí vede s sebon.
Když přitáhl poblíž nepřátel, doví se od vyzvědačů,
které poslal napřed, že jejich tábor podle barbarského
zvyku je v ÚŽlabině u břehu řeky a vyšší místa jsou vol*
ná. Nikdo nic netušil, když tu se k němu znenadání při*
řítili germánští jezdci a dali se do boje. Potom přivede
legát ozbrojenou legii, připravenou k bojí. Tu náhle na
dané znamení naši ze všech stran obsadí výše ležící místa.
Potom Germáni i jezdci uvidí znamení legie a bojují s nej*
větším úsilím. Ihned odevšad udeří kohorty, všechny ne*
přátele bud usmrtí, nebo zajmou a zmocní se velké kořisti.
Sám Drappes je v bitvě zajat.
37/ Caninius tak dosáhl velmi Šťastného výsledku téměř
bez jakéhokoliv zrančuí nějakého vojáka a vrátí sc k oblé*
bání města; přikáže, aby se všude dali do práce, když byl
zničen vnější nepřítel, který jej předtím tak zastrašoval,
že nemohl rozdělit vojenské posádky a obklíčit město
opevněním. Následujícího dne tam přijde Gaius Fabius
se svým vojskem a převezme část města k obléhání.
38/ Caesar zatím zanechá kvestora Marka Antonia
s patnácti kohortamí na území Bellovaků, aby nebyla
opět Belgům dána příležitost k novým plánům. Sám na­
 KNIHA VIII 287

vštíví ostatní obce* přikáže jim dát Čelnější rukojmí a

útěšnými slovy upokojí ty* kteří mají strach. Po svém
příchodu na území Karnutů, v jejichž obci vznikl počátek
války, jak to Caesar uvedl v předcházející knize, pozo­
roval, že se obzvláště bojí, vědomi si své víny; proto si
vyžádá k potrestání Gutuatra, hlavního viníka a podněco-
vatcle války, aby tím rychleji zbavil obec strachu. A
ačkoliv sc Gutuatcr neodvažoval mezi své spoluobčany,
přece jej všichni horlivě vyhledají a dovedou do tábora.
Caesara nutí proti jeho povaze k popravě Gutuatra pře-
velký zástup vojáků, kteří mu připomínali všechna váleč­
ná nebezpečí a škody, jež utrpěli od Gutuatra, takže jej
dá zbičovat a popravit sekyrou.
39/ Tam se Caesar doví z častých listů Caniniovýcb,
co se stalo s Drappetem a Lucteriem a v jakém záměru
setrvávají obyvatelé města. Ačkoliv jich pro malý počet
nedbal, přece soudil, že taková zatvrzelost musí být
přísně potrestána, aby si celá Gallie nemyslela, že jí k od­
poru proti Římanům nechyběly sily, ale vytrvalost,
a aby i ostatní obce, povzbuzené tímto příkladem a spolé­
hající na příhodnou polohu, nechtěly se osvobodit. Vě­
děl totiž, že všem Galium je známo, že mu zbývá již jen
jedno léto správy provincie, a že kdyby mohli po tu dobu
vytrvat, že se nadále nemusí obávat žádného nebezpečí.
Proto zanechal legáta Quinta Calena se dvěma le­
giemi, aby jej následoval normálním pochodem; sám pak
co nejrychleji s veškerou jízdou pospíšil ke Caniniovi.
40/ Když Caesar proti všeobecnému očekávání přitáhl
k Uxellodunu a spatřil město obklíčené opevněními, vi­
děl, že nelze v žádném případě ustoupit od obléhání.
Poněvadž se od uprchlíků dověděl, žc obyvatelé města
mají hojnou zásobu obilí, začal se pokoušet o to, aby jim
zamezil přístup k vodě. Reka rozdělovala dno údolí, kte­
ré obklopovalo téměř celou horu ze všech stran příkře
288 HIRTIUS

spadající, na níž leželo místo Uxcllodunum. Přirozená

poloha místa znemožňovala odvést ji jinam; na úpatí hory
tekla totiž tak, že nebylo možno vykopanými příkopy
nikam zmínit její smír. Obyvatelé učsta míli tam no*
snadný a srázný sestup, takže pokud jim v tom naši brá­
nili, nemohli bez zranění a nebezpečí života přijít k řece,
ani se dostat zpít po strmím srázu. Když Caesar poznal
tyto jejich nesnáze, rozestavil lučištníky i střelce z praků
a nu některých místech naproti velmi nesnadným úsekům
příkrého srázu umístil samostříly a snažil se obyvatelům
místa zabraňovat v čerpání vody z řeky.
41/ Ti všichni chodili pak čerpat vodu na jedno místo
pod městskou hradbou, kde prýštil mohutný vodní pra*
men na té straní, která v délce asi tří set stop nebyla obté*
kána řekou. Poněvadž Caesar sám vidíl to, co si ostatní
přáli, že totiž obyvatelům místa lze zabránit v přístupu
k tomuto prameni, začne přímo smírem k němu naproti
kopci budovat s velkým úsilím ochranná loubí a násep
za neustálého boje. Obyvatelé města scházejí totiž z vyš­
šího místa a bez nebezpečí z dálky bojují a zraňují mnohé,
kteří vytrvale postupují. Naši vojáci se však nedají od­
strašit od posunování loubí a namáhavou prací překo­
návají terénní nesnáze.
Současně vedou skryté podkopy k žilám a zdroji
pramene, což mohli provádět bez jakéhokoliv nebezpečí
a podezření ze strany nepřátel. Zbudují násep vysoký
šedesát stop, vystaví ua něm věž o deseti poschodích,
která nemohla sice dosáhnout výšky hradeb, to nebylo
totiž možno nikterak dokázat, ale mohla přesahovat
místo, kde prýštil pramen. Z ní vrhali střely ze samostří­
lů na cestu k prameni, takže obyvatelé nemohli bez ne­
bezpečí k vodě, a proto nejen domácí zvířuta a soumaři,
ale i velké množství lidí hynulo žízní.
42/ Občané poděšeni touto pohromou naplní bečky lo­
 KNIHA VIII 289

jem, smolou a koudelí; ty hořící přivalí k obléhacím stav«

bám a současné sahají velmi prudký boj, aby nebezpeč­
ným zápasem zabránili Římanům v hašení. Tak vznikne
náhle na obléhacích stavbách velký požár. Neboť hořla­
viny, které byly puštěny ze svahu, zadrženy loubínai
a náspem, zapalovaly právě to, čím byly zadrženy.
Naproti tomu naši vojáci, ačkoliv byli tísněni ne­
bezpečným bojem a nepříznivou polohou bojiště, přece
snášeli všechno velmi hrdinně. Bojovalo se totiž na zvý­
šeném místě před očima našeho vojska a z obou stran
se ozýval velký pokřik. Proto se každý vrhal s co největší
okázalostí proti střelám i ohni, aby jeho statečnost byla
ještě známější a měla více svědků.
43/ Gaesar zpozoruje, že mnozí jeho vojáci jsou zraňo­
váni, a proto přikáže, aby kohorty na všech stranách města
začaly vystupovat na kopec a aby všude spustily křik,
jako by obsazovaly hradby. Občané jsou tím poděšeni,
a poněvadž si nejsou jisti, co se děje na ostatních místech,
odvolají vojáky od útoku na obléhací stavby a rozmístí
je na hradbách. Po skončení boje naši vojáci rychle uhasí
nebo strhnou stavby zachvácené požárem.
Když obyvatelé města vytrvale kladli odpor a i po
Částečné ztrátě svých spoluobčanů setrvávali ve svém
úmyslu, podkopali nakonec naši vojáci průkopy žíly
pramene a dovedli je jinam. Tím náhle vyschl stále tekou­
cí pramen a to způsobilo u občanů takové zoufalství, že
soudili, že se tak nestalo z lidského záměru, ale z vůle
bohů. A tak donuceni nezbytností se vzdali.
44/ Poněvadž Caesar věděl, že všem je známa jeho mír­
nost, neobával se, že se bude zdát jeho jednání příliš
kruté; a protože by se nedočkal splnění svých plánů, kdy­
by takovým způsobem více obcí na rozličných místech po­
jalo takové záměry, soudil, že musí ostatní odstrašit
příkladným trestem. Proto všem, kteří nosili zbraň, dal
290 HIRTIUS

useknout ruce, ale nechal je naživu, aby trest provinilců

byl tím zřejmější. Drappcs, který, jak jsem sc zmínil,
byl zajat Caninicm, buď z hanby a žalosti nad uvězněním,
nebo ze strachu z těžšího treetu několik dní odmítal po­
travu, a tak zahynul.
Když v téže době Luctcríus, který, jak jsem na­
psal, uprchl z bitvy, dostal se do rukou Epaenacta z kme­
ne Arvcrnů — často totiž měnil místo pobytu a svěřoval
se ochraně mnohých lidi, poněvadž se mu zdálo, že se ni­
kde nemůže déle zdržet bez nebezpečí, protože si byl
vědom, jakým je mu Cacsar nepřítelem — Epasnactus
z kmene Arvcrnů, který byl velmi nakloněn římskému
národu, dal jej bez váhání dovést v poutech k Caesarovi.

POSLEDNÍ BOJE

45/ Zatím Labienus na území Treverů svede úspěšnou

jízdní bitvu a usmrtí mnoho Treverů a Germánů, kteří
nikomu neodpírali vojenskou pomoc proti ftimanům;
jejich předáky nechá naživu a uvede je opět ve svou moc.
Mezi nimi byl i Surus z kmene Hacduů, který byl široko
daleko znám svou statečností i vznešeným rodem a jedi­
ný z Hacduů zůstal až do té doby ve zbrani.
46/ Když se to Cacsar dověděl a viděl, že ve všech Čás­
tech Gallie probíhají události podle jeho plánu, a poně­
vadž soudil, že minulého léta byla Gallie pokořena o po­
drobena a protože sám nikdy nepřišel do Akvitánie, nýbrž
jen prostřednictvím Publia Crassa si ji částečně podmanil,
vytáhl s dvěma legiemi do této části Gallie, aby tam strá­
vil zbytek léta. Provedl to jako ostatní podniky rychle
a úspěšně. Neboť všechny akvitánské obce poslaly k Cne-
sarovi legáty a daly rukojmí.
Potom sám za doprovodu jízdy odtáhl do Narbo-
na, vojsko dal odvést legáty do zimních táborů: čtyři legie
 KNIHA VIII 291

s kvéstorem Markem Antoniem a legúty Coiem Treboniem

a Publicm Vatinicm umístil na území Belgů, dvě legie
na území Ilacduů, neboť viděl, ie mají největší vliv v celé
Gallii; dvě legie dal na území Turonů v sousedství Kar-
nutů, aby měli v moci celou krajinn, přiléhající k Oceánu;
dvě zbývající poslal na území Lemoviků nedaleko Arver-
nů, aby tak žádná Část Gallie nebyla bez vojska.
Několik dní se sám zdržel v provincii a pak rychle
prošel všechny obce, kde konal soudy, obeznámil se s po*
Litickými spory, udělil odměny těm, kteří si to zasloužili;
měl totiž znamenitou možnost zjistit, jakého byl kdo smýš­
lení k římskému státu, když se chtěla od něho odtrhnout
celá Gallie a on ji zadržel věrností a vojsky oné provincie.
Potom se vrátil k legiím na území Belgů a přezimoval
v Nemctocenně.
47/ Tam se doví, že Commius z kmene Atrebátů se svou
jízdou svedl bitvu. Neboť když přišel Antonius do zim­
ního tábora a atrebátské obce zůstávaly věrné, Commius
po zranění, o němž jsem se předtím zmínil, byl vždy ob­
vykle k službám svým spoluobčanům při všech nepokojích,
aby v něm měli při sledování válečných záměrů podněco-
vatele k válce a vůdce. A když obec poslouchala Římany,
živil se loupežemi se svými jezdci a zadržoval zákcřnic-
ky vozy se zásobami, které byly v hojném počtu do­
pravovány do římského tábora.
48/ Antoniovi byl přidělen jako prefekt jízdy Gaius
Volusenus Quadratus, který s ním přezimoval. Antonius
jej vyšle k pronásledování nepřátelské jízdy. K Voluse-
nově neobyčejné statečnosti se přidružovala jeho velká
nenávist ke Commiovi, takže s tím větší ochotou plnil
příkazy. Proto dosti Často ze zálohy napadal Commiovn
jízdu a sváděl úspěšné hoje.
Když naposled došlo k velmi prudkému bojí, Vo­
lusenus dychtil zajmout samotného Commia a příliš zar­
292 HIRTIUS

putile jej s několika jezdci pronásledoval. Ten však na

rychlém útěku zavedl Volusena velmi daleko, a poněvadž
jej osobně nenáviděl, dovolával se věrnosti a pomoci svých
druhů, aby nenechali bez trestu jeho zranění, která zrádně
utrpěl. Commius obrátí koně, předjede ostatní a neočeká­
vaně se vyřítí proti veliteli. Totéž učiní všichni jeho jezd­
ci a malý počet našich se dá na útěk a je stíhán. Commius
pobídne koně ostruhami, přitiskne se se svým koněm
ke Quadratovu koni a napřaženým kopím mu probodne
velkou silon uprostřed stehno. Po zranění velitele se naši
bez váháni zastaví, obrátí koně a zaženou nepřítele na
útěk. Jakmile se to stalo, většina nepřátel, ohromena na­
ším prudkým útokem, je zraněna, část je na útěku ušla­
pána, část zajata. Velitel těžce zraněný, takže sc zdálo,
Že hrozí nebezpečí jeho životu, je přivezen zpět do
tábora.
Commius pak, buď že pomstil svou bolest, nebo
proto, že ztratil velkou část svých přívrženců, pošle
k Antoniovi posly se slibem, že bude tam, kde mu určí,
a učiní to, co mu bude přikázáno. Své sliby potvrdí tím,
že dá rukojmí; prosí jedině o to, aby s ohledem na svůj
strach nemusel přijít žádnému Římanovi na oči. Poně­
vadž Antonius soudil, že jeho žádost pramení z oprávně­
né obavy, vyhověl jeho prosbě a přijal rukojmí.

ROK 56
KONEC CAESAROVA POBYTU V GALLII

začátky války občanské

Vím, že Caeear sepsal události jednotlivých let ve

zvláštních knihách. Co se mne týče, soudil jsem, že se toho
nemusím přidržovat, protože následujícího roku za kon-
sulátu Lucia Paula a Gaia Marcella se v Gallii nestaly žád­
né zvláštní události. Aby však každý věděl, kde byl v té
 KNIHA VIII ŽV3

době Caesar a jeho vojsko, rozhodl jsem se o tom něco

málo napsat a připojit k této knize.
49/ Když Caesar přezimoval v zemi Belgu, sledoval
jediný c(l, a to udržet obce v přátelství a neposkytovat
žádnou vyhlídku na válku a nezavdávat k ní příčinu.
Nic ei nepřál totiž méně, než aby by) nucen před svým
odchodem bojovat, a až odejde s vojskem, aby zde neza-
nechal nějakou válku, kterou by ráda podnikla bez
přímého nebezpečí celá Gallie. Proto s obcemi jednal zdvo­
řile, předákům dával velké odměny, neukládal žádná no­
vá břemena, a tak výhodami plynoucími z poslušnosti
snadno udržel v míru Gallii, vyčerpanou tolika nešťast­
nými boji.
50/ Sám po skončení zimního táboření proti svému zvy­
ku táhl co ncjdclšími denními pochody do Itálie, aby se
osobně obrátil na obce a osady, kterým doporučil žádost
svého kvéstora Marka Antonia o kněžský úřad. Zasazo­
val se o to veškerým svým vlivem, jak z ochoty k Člo­
věku, který mu byl velmi oddán, tak z hněvu proti stra­
ně a moci několika jedinců (oligarchů), kteří volební po­
rážkou Marka Antonia chtěli zlomit moc odstupujícího
Caesora.
I když Caesar slyšel již cestou, že se Antonius stal
augurem dříve, než on dorazil do Itálie, soudil, že má pře­
ce stejně závažný důvod k návštěvě obcí a osad. Chtěl jim
poděkovat, že svou hojnou účastí (při volbách) prokázali
službu Marku Antoniovi, a chtěl jim zároveň sebe a svůj
úřad doporučit na příští rok, protože jeho protivníci
se prý drze chlubí, že zvolili konsuly Lucia Lentula a
Gaia Marcclla, aby připravili Cacsara o veškerou čest
a důstojnost, že vyrvali konsulát Servíu Galbovi, ač měl
větší vliv i počet hlasů, poněvadž s ním byl spřízněn přá­
telstvím i osobními styky jako jeho legát.
51/ Všechny obce a osady uvítaly Cacsarův příchod
294 ÍIIRTÍUS

0 neuvěřitelnou úctou a láskou. Tehdy se objevil totiž

poprvé po oné válce 8 celou Gallií. Bylo učiněno vše, co
bylo možno vymyslet k ozdobení bran, cest a všech míst,
kudy měl Caesar procházet. Všichui obyvatelé i s dětmi
mu vycházeli vstříc, všude byly konány děkovné oběti,
náměstí a chrámy byly obsazeny prostřenými stoly, tak*
že to mohl být obraz veselí při okázalém triumfu. Tako*
vá byla nádhera u bohatých a dychtivost u nuznějších.
52/ Když Caesar prošel všechny části podmaněné Gallie,
s největší rychlostí se vrátil k vojsku do Nemetocenny.
Legie ze všech zimních táborů povolal na území Trevcrů,
sám tam přitáhl a konal přehlídku vojska. Správu pod*
maněné Gallie svěřil Titu Labienovi, aby tím získal větší
doporučení, až se bude ucházet o konsulát. Konal denně
takové pochody, jaké soudil, že stačí ke změně místa
pro zdraví vojáků.
Ačkoliv tam často slyšel, že Labienus je popuzo*
ván jeho osobními nepřáteli proti němu, a dostával zprá*
vy, že tak činí podle záměru oligarchů, aby jej zbavili části
vojska jakoby z usnesení senátu, přece, co se týče La*
bicna, ničemu nevěřil a nedal se přimět, aby v něčem jed*
nal proti usnesení senátu. Soudil totiž, že při svobodném
hlasování senátoru snadno zvítězí.
Neboť tribun lidu Gaius Curio vzal na sebe úkol
hájit Cacsarův zájem i čest a často činil senátu tento
návrh: jestliže někoho znepokojuje obava z Caesarovy
branné moci, protože výjimečná moc a vojsko Pompci*
ovo neméně potlačují občanskou svobodu, aby oba ee
vzdali vojska a rozpustili je. A nejen to navrhoval, nýbrž
sám od sebe zahájil hlasování; konsulové a přátelé Pom*
peiovi však dokázali, že se tak nestalo, a průtahy věc pře*
kazili.
53/ Toto usnesení celého senátu bylo velkým důkazem
o jeho smýšlení a shodné s dřívějším usnesením. Když
 KNIHA VIII 295

totiž Marcus Marcellus minulého roku napadal čest Cae·

sarovu a proti zákonu Pompeiovu a Crassovu podával
předčasně zprávu senátu o Caesarových provinciích a
po podání návrhů dal hlasovat — Marcellus hledal totiž
veškerou svou slávu v nenávisti k Caesarovi — senát
v četném počtu shromážděný byl proti návrhu. To však
nezvrátilo nepřátelské smýšleni Caesarových protivníků,
ale bylo jim pobídkou, aby rozmnožili své styky a senát
tak přinutili schválit to, na čem se oni ustanoví.
54/ Potom senát rozhodne, aby do války proti Parthům
byla poslána jedna legie od Gnaea Pompeia, druhá
od Gaia Cacsara, a bylo zřejmé, že jednomu berou dvě
legie. Neboť Gnaeus Pompeius dal jakoby ze svého počtu
první legii, sebranou při odvodu v Caesarově provincii,
kterou poslal Caesarovi. Caesar pak, ačkoliv němči nej«
menší pochyby o úmyslu svých protivníků, přece vrátí
Pompciovi tuto legii a zo sebe rozkáže odvést patnáctou
legii, kterou měl v Přední Gallii. No její místo pošle tři«
náctou legii, aby chránila stanoviště, z nichž byla odvede­
na patnáctá legie.
Sám rozdělí vojsko do zimních táborů: Gaia Tre-
bonia se čtyřmi legiemi umístí na území Belgů. Gaia
Fabia se stejným počtem legií odvede na území Haeduů.
Soudil totiž, že tak bude Gallic nejbezpečnější, budou-li
vojskem udržováni v poslušnosti jak Belgové, kteří jsou
nejstatečnější, tak Uaeduové, kteří jsou ncjmocnčjší.
Sám se vydal na cestu do Itálie.
55/ Když tam přišel, doví se od Gaia Marcclla, že obě
legie, které odeslal a jež podle rozhodnutí senátu měly
být odvedeny do války proti Parthům, byly dány Gnacu
Pompeiovi a ponechány v Itálii. Ačkoliv tím bylo každé«
mu zcela jasné, co se chystá proti Caesarovi, ten přece
se rozhodl, že všechno snese, pokud mu zůstane nějaká na­
děje na rozhodnutí sporu spíše vyjednáváním než válkou.
 KNIHA I

ZÁPISKY
O VÁLCE
OBČANSKÉ

KNIHA I—III
 KNIHA I 299

KNIHA I

1/ Caesarův list byl doručen konsulům a tribunové lidu

vymohli jen s obtíží a 0 největším vypětím sil, aby se
dopis předčítal v senátě; aby se však senátu podávala
zpráva na základě obsahu dopisu, toho už dosáhnout ne·
mohli, Konsutové podávají prostě zprávu o poměrech
ve státě. Konsul Lucius Lentulus slibuje, že svou pomoc
senátu a státu neodepře, rozhodnou-li se vyjádřit své
názory směle a nebojácně; pakliže se však budou ohlížet
na Caesara, jako činívali v minulosti, a pachtit se za jeho
přízni, poradí se sám se sebou a nebude se řídit usnesením
senátu; také on může najít útočiště v přízni a přátelství
Caesarově. Týž smysl má projev Scipionův: Pompeius
prý nemíní odříci své služby státu, budo*li senát za ním
stát; budc«li se však rozpakovat a jednat málo rozhod*
ně, nadarmo se bude dovolávat jeho pomoci, až se později
pro ni rozhodne.
2/ Poněvadž senát zasedal v městě a Pompeius byl na·
blízku, budila tato Scipionova slova dojem, jako by vy·
cházela z úst samotného Pompeia. Sem tam vyslovil
někdo i mírnější návrh, jako například ze začátku Mareus
Marccllus, jenž se k věci vyjádřil slovy, že se nepatří,
aby se ta záležitost předložila senátu k rozhodnutí dříve,
než by se provedly po celé Itálii odvody a než by se se·
bralo vojsko, pod jehož ochranou by se pak senát mohl
odvážit bezpečně a svobodně vyjevit svou vůli. M.Cali·
dius navrhoval zase, aby se Pompeius odebral do svých
300 CAESAR

provincií a odstranil tak záminku k válečnému střetnutí:

Caesar se podle něho obává, že si snad Pompeíus ony dvě
legie, které mu byly odňaty, ponechává a zadržuje v blíž*
kosti zněsta, aby ho ohrozil; další mluvčí Marcus Rufus
souhlasil s malými obměnami s názorem Calidiovým. Na
všechny tyto muže se osopil urážlivými slovy konsul
Lucius Lcntulus a prudce na ně dotíral. Lentulus prohlá­
sil se vší rozhodností, Že o návrhu Calidiovu hlasovat
nedá. Marcellus pak, zbaven odvahy jeho spUáním, vlastni
návrh odvolal. Takto většina, otřesena pokřikem konsu*
lovým, hrozivou přítomností vojska a výhrůžkami Porn*
peiových přátel, přistoupí proti své vůli a jen pod nej*
tvrdším nátlakem na návrh Scipionův: Nechť Caesar
rozpustí do určité lbůty své vojsko, a neučiní«li tak, budiž
pokládán za nepřítele státu. Zakročí tribunové lidu
Marcus Antonius a Quintus Cassius. Zakročení tribunů se
neprodleně postoupí k projednání. Ozvou se pádné ná­
mitky; čím kdo hruběji a nelítostněji mluvil, tím větší
pochvalu sklízel od nepřátel Cucsarových.
3/ Jakmile byl senát kvečeru rozpuštěn, dá k sobě
Pompeíus povolat všechny své stoupence, kteří byli
příslušníky toho stavu. Pompeíus je zahrne chválou a do*
dává síly pro pozdější dobu; liknavější kárá a burcuje.
Ze všech stran se povolává mnoho příslušníků starých
vojenských sborů Pompciových, vábených naději na
odměuy a postup, a vyzývá se k vojenské službě i mnoho
vojáků z oněch dvou legií, které Caesar musel odevzdat.
Město, i samo shromaždiště lidu se zaplňují tribuny, set*
niky i vysloužilci. Do senátu jsou obesláni všichni přá*
telé koneulů, straníci Pompeiovi a příznivci těch, kteří
v sobě živili staré záští k Cacaarovi; tímto bouřlivým «hlu­
kem mají se zastrašit lidé nesmělejšího ducha a utvrdit
váhavci, většině je však násilím odňata možnost vyjádřit
svobodně své mínění. Censor Lucius Piso, rovněž tak prae*
 KNIflA I 901

tor Lucius Roscius se nabídnou, že půjdou k Caesarovi,

aby bo uvědomili o tomto průběhu jednání; k vyřízení
té záležitosti žádají lhůtu šesti dnů. Ještě několik málo
jednotlivců dá návrh, aby byli vypraveni k Caesarovi vy*
glanci a přednesli mu vůli senátu.
4/ Proti všem těmto mluvčím zdvihne se odpor a proti
vsoni jcjicli návrhům postaví se svými slovy konsul Sci*
pio i Cato. Catona popouzí staré nepřátelství s Cacsarem
a rozhořčení nad prohrou při volbách. Lentula nutí k od*
póru veliké dluhy, naděje na svěření vojska, přidělení
provincií a štědré úplatky za udělení královských titulů;
mezi přáteli honosivě prohlašuje, že bude druhým Sullou,
jemuž připadne zase nej vyšší moc. Scipiona pohání stej*
ná naděje na provincii a vojenskou moc, o kterou, jak
si představuje, se bude sdílet s Potnpeicm pro svůj pří*
huzenský vztah k němu; zároveň pak doléhal naň strach
před soudy, ješitnost a lichocení sobě i vlivným osob*
nostem, které tehdy měly největší moc ve státě i u sou*
dů. A sám Pompcius, poštván Caesarovými nepřáteli a
také proto, že nechtěl, aby se mu někdo v důstojenství
stavěl naroveň, přerušil s ním nadobro přátelské styky
a udobřil se se společnými nepřáteli, jichž většinu přece
sám uvázal Caesarovi na krk v oné době sešvagření. Zá­
roveň si přál, aby došlo k válce, protože byl podrážděn
zlou pověstí, jež mu vzešla z toho, Že zdržel dvě legie
od pochodu do Asie a Sýrie a zneužil jich k zajištění vlastní
moci a vlastního panství.
5/ Z těchto důvodů se jedná ve všem spěšně a zmateně.
Ani příbuzným Caesarovým se nedopřeje času, aby Cae*
sarovi podali zprávu, ani tribunům lidu se nedá možnost,
aby prosbami odvrátili nebezpečí, které hrozilo jim osob*
ně, ba nedovolí se jim ani, aby vyslovením veta použili
svého nejsvětějšího práva, které jim přiznal a ponechal
Sulla; zato musí uvažovat o své bezpečnosti už sedmého
802 CAESAR

dne» kdežto nejvíce buřičští tribunové lidu známí» z minu­

lých dob, myslívali ua ni starostlivé teprve po osmi měsí­
cích bouřlivé úřední činnosti. Vezme se útočiště k onomu
nejkrajnějšímu a poslednímu usnesení senátu, ke které­
mu se nikdy předtím smělost senátorů neodhodlala, leda
že by se město octlo v plamenech a všichni ztratili naději
no záchranu; znělo takto: Nechť konsulové, prétoři,
tribuni lidu a prokonsulové, kteří jsou v blízkosti Říma,
bdí, aby obec neutrpěla Škodu. Tato výzva se pak zapro-
tokolovala usnesením senátu ze dne 7. ledna. A tak v prv­
ních pěti dnech, v nichž senát mohl zasedat, počítaje ode
dne, kdy Lcntulus nastoupil v úřad konsulský, vyjma dva
dny sněmovní, dojde k velmi tvrdému a zraňujícímu usne­
sení jak o vrchním velení Caesarově, tak o mužích nej­
váženějších, o tribunech lidu. Tribunové lidu okamžitě
z města prchnou a uchýlí sc k Caesarovi. Caesar meškal
toho času v Ravenně a očekával odpověď na své převe­
lice mírné požadavky, mohla-li by se snad záležitost smír­
ně vyřešit dík nějakému lidskému smyslu pro spra­
vedlnost.
6/ V nej bližších dnech zasedá senát mimo město. Porn-
peius trvá na požadavcích, jež vyjádřil prostřednictvím
Scipionovým; senát zahrne chválou pro statečnou roz­
hodnost; poté podá přehled své válečné moci: má poho­
tově deset legií a kromě toho bezpečně zjistil, že vojáci
nejsou Caesarovi příznivě nakloněni a že se nedají pře­
mluvit, aby Cacsara bránili nebo aspoň aby šli prostě za
ním. Co se týče ostatních záležitostí, obrací se na senát
s těmito návrhy: nechť se konají odvody po celé Itálii;
Faustus Sulla budiž bez prodlení vyslán do Mauretánie;
Pompeiovi ať se dovolí čerpat peněžité prostředky ze stát­
ní pokladny. Je vznesen také návrh stran krále luby, aby
totiž byl získán za spojence a přítele; Marcellus však pro­
hlásí, že to prozatím nedovolí. Proti vyslání Fausta má
 KNUTA I SOS

námitky tribun lidu Pbilippus. O ostatních návrzích se

zapíše usnesení senátu. Provincie* a to dvě kousulské,
ostatní praetorské, se evéřf soukromým osobám. Scipio-
novi připadne Sýrie, Luciovi Domítiovi Gallic. Podle sou­
kromé úmluvy se pomine mlčením Pbilippus a Cotta a
ani se o nich nelosuje. Do ostatních provincií se vyšlou
bývalí practoři. Nemusí ani čekat—jak se stalo v mi­
nulých letech — až se návrh na jejich úřad předloží sně­
mu, nýbrž opouštějí město oděni vojevůdcovským pláš­
těm, když složili slavnostní sliby. To se tedy ještě nikdy
nestalo! Konsulové odejdou z města a soukromnici mají
v městě a na Capitoliu liktory bez ohledu na všechny
příklady z minulosti] Po celé Itálii se konají odvody, na­
řizuje se zbrojení, vymáhají se peníze na svobodných
městech a tak se Šlape po všech božských i lidských prá­
vech.
7/ Když se Caesar dozví o těchto událostech, promluví
na shromáždění vojáků. Připomene křivdy, kterých se
na něm po všechen čas nepřátelé dopouštěli, stýská si,
že se Pompcius dal jimi svést a zkazit pro svou závist
a žchravost na jeho slávu, ač Caesar sám přál přece vždyc­
ky Pompeiově vážnosti a podporoval uzuání jeho důsto­
jenství. Stěžuje si, že byl v obci předveden odstrašující
příklad pokusu, kterak vojenskou mocí zneuctít a potlačit
právo tribunského veta, právo, které bylo v minulých
letech právě vojenskou mocí obnoveno! Sulla obral tri»
bunskou moc v každém směru, ale práva zakročeni se
nedotkl; Pompcius, který ztracené výsady tríbunské moci
zdánlivě vrátil, vzal jim dokonce to, co předtím měli.
A kolikrát bylo nařízeno, že úřady mají bdít, aby stát
neutrpěl škody, kteroužto formulí a usnesením senátu
byl římský národ povolán do zbraně, pokaždé k tomu do­
šlo při zákonech ohrožujících stát, při násilných opatře­
ních tribunů, při demonstrativním odchodu lidu, když
304 CAESAR

obsadil chrámy a vyvýšená místa; a nadto — pokračuje

Caesar —* tyto minulé případy byly usmířeny pádem Sa-
turnina i Gracckú; nyní se však nic takového jako ten*
krát nestalo, ba ani na nic takového nikdo nepomyslil
(žádný zákon nebyl vyhlášen, nepočalo se vyjednávat
s Lidem, nedošlo k rozkolu). Vybízí je, aby hájili proti ne*
přátelům slavnou pověst a čest toho vojevůdce, pod je*
hož vedením po devět let s největším zdarem pro stát
pracovali a přemnoho bitev šťastně vybojovali, celou
Gallii a Germánii s> podrobili. Hlučně souhlasí vojáci tři­
nácté legie, která byla přítomna (tuto legii totiž Caesar
povolal na počátku válečného neklidu; ostatní se ještě
nedostavily), a volají, že jsou připraveni hájit před bez­
právím svého imperátora i tribuny lidu.
8/ Když se Caesar přesvědčil o dobré vůli vojáků,
vyrazí v čele té legie do Arimina a tam se setká s tri­
buny lidu, kteří se k němu utekli; povolá ze zimního tábo­
ra ostatní legie a dá rozkaz, aby jej bez odkladu následo­
valy. Do Arimina přijde mladý Lucius Caesar, jehož otec
byl Caesarovým legátem. Když vyřídil poslání, kvůli
němuž přišel, poznamená, že má pro něj od Pompcia
soukromý vzkaz: Pompcius si prý přeje stát před Caesa-
rem očištěn; Caesar si nemá vykládat jako osobní potupu
to, co Pompcius učinil pro stát. Vždycky zajisté kladl
zájmy státu výše než přátelské a příbuzenské vztahy.
Také Caesar se musí vzdát — jak se sluší na jeho vysoké
postavení — nejen svých stranických zájmů, ale musí obě­
tovat zájmům státu i své roztrpčení a nesmí se dát str­
hnout hněvem k nepřátelům do té míry, že by škodil
státu, předpokládaje, že škodí nepřátelům. K tomu při­
pojil ještě několik vět téhož smyslu, jež podporovaly
omluvu Pompeiovu. Praetor Roscius jedná s Cacsarcm
skoro o témž předmětu, n k tomu stejnými slovy a vysvět­
luje, že se mu Pompcius o tom zmínil.
 KNIJIA I 305

9/ Ačkoli toto jednání zřejmě nikterak nepřispívalo

k odstranění bezpráví, přece našel takto Caesar vhodné
muže, jejichž prostřednictvím mohl sdělit Pompeiovi svá
přáni; žádá proto oba, když mu přinesli vzkaz Porn-
peiův, aby se nezdráhali doručit Pompeiovi také jeho po*
žadavky, mokou-li lak s nepatrnou námahou odstranit
těžké spory a celou Itálii vysvobodit ze strachu. Vždycky
—* podotýká — byla mu důstojnost státu nejpřednější
a důležitější než vlostuí život. Způsobilo mu bolest, že
mu nepřátelé urážlivě rvou z rukou důstojnost propůj*
čenou římským národem, to, že má být přinucen k návra»
tu do města, když ho připravili o půlroční impérium,
ačkoli lid vyjádřil svou vůli, aby měli k němu zřetel o příŠ*
tíeb volbách, i kdyby nebyl přítomen. Přesto však snesl
kvůli státu tuto újmu na cti e klidnou myslí; když pak
poslal senátu dopis, aby sc všichni vzdali vojenského
velení, ani v tom mu nevyhověli. Po celé Itálii se konají
odvody, jsou zadrženy dvě legie, které mu byly odvedeny
pod záminkou války s Parthy, obec je ve zbrani. Kam
tohle všechno spěje, ne*li k jeho zničení? A přece je ocho*
ten všemu se podvolit a všechno snést pro blaho státu.
Nechť odejde Pompeius do svých provincií, oni sami by
měli rozpustit svá vojska; složte zbraně všichni v Itálii,
ať zmizí z obce strach a ať svobodná volební shromáždění
a veškero řízení státních záležitostí je vloženo do rukou
senátu a římského lidu. Aby se to pak mohlo tím snáze
za určitých podmínek provést a potvrdit přísahou, musí
bud sám Pompeius blíže přijít, nebo dovolit, aby přišel
Caesar; ústním rozhovorem se snad vyřeší všechny spor*
né body.
10/ S Cacsarovými návrhy pospíší Koscius do Capuy
a zastihne tam konsuly a Pompeia; vyřídí jim požadavky
Caesarovy. Ti věc uváží, sestrojí odpověď a pošlou Caesa*
rovi písemné poselství, jehož podstatou bylo toto: Caesar
306 CAESAR

se má vrátit do Gallie, vyklidit Ariminum, rozpustit

vojsko; provcdc-li to, Pompcius se odebere do Hispánie.
Prozatím, dokud nebude poskytnuta záruka, že Caesar
slib splní, konsulové a Pompeius odvody nezastaví.
11/ Byla to jisté nespravedlivá podmínka, aby Caesar
opustil Ariminum a vrátil se do provincie, kdežto Porn·
peius by si ponechal jak provincie, tak cizí legie; chtít,
aby Caesar vojsko rozpustil, ale sám konat odvody; slí­
bit, že odejde do provincie, ale ncříci přesně, do kterého
dne hodlá odejít, aby se zdálo, že na něm nelpí žádná
vina křivé výpovědi, kdyby neodešel po uplynutí konsu-
látu, o který se Caesar chtěl ucházet. Neposkytovalo věru
velikou naději na mír neurčit přesné datum rozmluvy
a neslíbit, že se dostaví. Z toho důvodu pošlo Caesar
Marka Antonia s pěti kobortarai od Arimina do Arretia;
sám setrvá v Ariminu se dvěma kohortami a rozhodne,
aby se tam provedl odvod; jednotlivými kohortami obsadí
Pisaurum, Panům a Ankonu.
12/ Protože mezitím dostal zprávu, žc praetor Tbcrmus
drží Iguvium pěti kohortami a město ope> ůuje a že všich-
ni Iguvinští jsou mu svrchovaně nakloněni, pošle tam
Curiona s třemi kohortami, které si nechul v Pisauru
a Ariminu. Když se ThcrrouB dozví o jeho příchodu, ztratí
důvěru v příznivé smýšlení municipia, vyvede kohorty
z městu a dá se na útěk. Vojáci ho cestou opustí a vracejí
se domů. Curio se zmocní Iguvia za všeobecného nadšení.
Caesar dostane zprávu o událostech, spolehne se na odda­
nost municipií, vyvede kohorty třinácté legie z jejích
posádek a odtáhne do Auxima. Toto město měl obsazeno,
když tam uvedl kohorty, Attius a odtud rozeslal po ce­
lém Picenu senátory a jal se konat odvody.
13/ Když se donesla zvěst o Cacsarově příchodu auxim-
ským radním, sejdou se v hojném počtu u Attia Varu;
wsvětluií. že iim nenřísluší soudit o tom. co se dčie: ani
 KNIHA I 307

však oni, ani ostatní občané by nemohli Btrpět, aby byl

zakázán vstup do města a do jeho hradeb impcráloru
Gaiu Cacsarovi, který se zasloužil o stát a vybojoval tolik
slavných bojů; právě proto by měl Varus myslet na budouc­
nost i na své ohrožené postavení. Tato slova mojí na Va*
ra takový účinek, že stáhne posádku, kterou do města
přivedl, a prchne. Několik Caesarových vojáků z první
setniny Vara dostihne a přinutí ho, aby se zastavil.
Hned na začátku bitvy je Varus svými lidmi opuštěn;
dosti značná část vojáků se rozejde do svých domovů
a ostatní přejdou k Cacsarovi; spolu s nimi je přiveden jako
zajatec Lucius Pupiua, nej vyšší setník celé legie, který měl
právě tuto hodnost předtím ve vojsku Pompeiově. Avšak
Caesar Attiovy vojáky pochválí, Pupia propustí, Auxim-
ským vzdá díky a slíbí, že uchová jejich čin v paměti.
14/ Jon přišly tyto zprávy do ftíma, propuklo najed­
nou takové zděšení, že konsul Lentulus, když přišel ote­
vřít státní pokladnu, aby z ní vyzdvihl podle usnesení
senátu pro Pompeia peníze* jakmile otevřel tajnou
schránu, bez meškání se dal na útěk z města, šířila se
totiž klamná hlášení, že se Caesar kvapem blíží k městu a
že co nevidět tu budou jeho jezdci. Za Lentulcm odejde
jeho kolega Marcellus a většina úředníků. Gnacus Porn-
peius vytáhl den předtím z města a byl na cestě k legiím,
které si vzal od Cacsoru a v Apulii umísti) k přezimová­
ní. Odvody v okolí ftíma se zastaví. Je všeobecná domněn­
ka, že z této strany Capuy není žádné bezpečí. Teprve
v Capue sí dodají mysli, vzpamatují se a začnou konat
odvody mezi kolonisty, kteří sem byli přivedeni podle
zákona Inliova; gladiátory, které tu Caesar shromažďo­
val ve škole pro gladiátory, dá Lentulus předvést na ná­
městí, dodává jim mysli vyhlídkou na svobodu, přidělí
jim koně a dá rozkaz, aby ho následovali; později však,
upozorněn svými přáteli, že icho čin vzbuzuje všcobcc-
SOB CAESAR

nou nevoli, rozdělí gladiátory mezi rodiny kampánské

obce římských ohěauů pro jejich ochranu.
15/ Caesar se dá na pochod z Auxima a spěšně táhne
celým územím picenským. Všechny prefektury těch
krajin vítají ho s největší radostí a pomáhají jeho vojsku
vším možným. Přijdou k němu vyslanci také z města
Crngula, které založil a na svůj náklad dal vystavět La-
hienus, a slibují, že jeho rozkazy provedou s největší
ochotou. Uloží jim tedy vojáky; pošlou je. Mezitím dobo*
ní Caesara dvanáctá legie. S těmito dvěma legiemi, dva­
náctou a třináctou, vyrazí do piccnského Askula. Toto
město ovládal deseti kobortami Lentulus Spinthcr;
po zprávě o Caesarově příchodu z města unikne a poku­
sí sc vzít s sehou kohorty; valná část vojska jej však opus­
tí. Opuštěn narazí cestou s hrstkou svých lidí na Vibullia
Rula, kterého poslal do piccnského kraje Pompeius, aby
utvrdil obyvatelstvo ve věrnosti. Od toho se Vihullius
dozví, co se děje v Piccnu, přijme od něho vojáky, jej
samotného pak propustí. Rovněž ze sousedních krajin
sežene k sobě, pokud jen může, kohorty z odvodů Porn-
peiových; mezi nimi dostane se mu do rukou Lucilius
Ilirrus, který byl na útěku z Kamenná s šesti kohorta-
mi, jež tam měl posádkou; s nimi dohromady postaví
třináct kohort. V čele těchto kohort přitrhne spěšným
pochodem do Corfinia k Domitiovi Ahcnobarbovi a ozná­
mí mu, že na cestě sem je Caesar se dvěma legiemi. Do­
mitius na vlastní vrub sehnal kolem třiceti kohort z Alby,
od Marsů a Pelignů i ze sousedních krajin.
16/ Caesar získá zpět Firmum, vyžene Lentula, dá roz­
kaz vyhledat vojáky, kteří od Lentula odešli, a zařídit
odvody; sám se tam zdrží jeden den kvůli zásobování a
už spěchá do Corfinia. Když tam dorazil, strhovaly právě
kohorty, jež Domitius poslal z města napřed, most přes
řeku, který byl vzdálen od města asi tři tisíce kroků.
 KNIHA I 309

Domitiovi vojáci svedli na tom místě bitvu s průskům·

nými oddíly Caesarovými, byli rychle od mostu zahnáni
a stáhli se do města. Caesar přepravil legie, zastavil se
v blízkosti města a rozbil ležení podél hradeb.
17/ Když Domitius pozná, jak se věci mají, pošle k Porn-
peiovi do Apulie — a vyhlídkou na velkou odměnu —
muže znalé kraje s dopisem, v němž naléhavě prosí o po·
moc: Caesar může být prý dvěma vojsky v těsném pro·
storu jednak snadno zaskočen, jednak odříznut od zásobo*
váni. Neučiní*li tak, octne se v nebezpečí on sám a s ním
více než třicet kobort a velký počet senátorů i římských
jezdců. Mezitím dodává mysli svému mužstvu, rozmisťu*
je na hradbách samostříly a jednomu každému přidělí
k hájení určitou část města; na společném shromážděni
slibuje vojákům pozemky z vlastního majetku, po Čty·
řech jitrech na jednotlivce, a v přiměřeném poměru set*
níkům a dobrovolníkům.
18/ Zatím dostane Caesar zprávu, že by Sulmonští,
jejichž město je vzdáleno od Corfinia sedm tisíc kroků,
rádt plnili jeho přáni, ale Že jim v tom brání senátor
Quintus Lucretius a Attius Paeligaus, kteří mají ono
město obsazeno posádkou sedmi kohort. Caesar tam posle
Marka Antonia s pěti kohortami třinácté legie. Jakmile
Sulmonští zahlédli naše polní odznaky, otevřeli brány a
všichni dohromady, měšťané i vojáci, vyšli vstříc Anto·
niovi s radostnými projevy. Lucretius a Attius se vrhli
z hradeb. Když byl Attius přiveden k Antoniovi, prosí,
aby byl poslán k Cacsarovi. Antoniu» se vrátí s kohorta-
mi a s Attiem téhož dne, kdy se vydal na cestu. Caesar
připojil ty kohorty k svému vojsku a Attia propustil
bez úrazu. Hned v prvních dnech začal zajišťovat tábor
mocným opevněním, dal dovážet obilí ze sousedních měst
a vyčkával příchod ostatních vojenských sborů. Během
těchto tří dni dorazí k němu osmá legie, dvaadvacet ko·
310 CAESAR

hort x nových odvodů v Gallii a asi tři sta jezdců od krá­

le norického. Po jejich příchodu rozbije druhý tábor na
opačné straně města. Velitelem tábora jmenoval Curio-
na. V dalších dnech počne opevňovat město válem a pev-
nůstkami. Téměř v téže době, kdy je největší část opev-
ňovacího díla hotova, vrátí se vyslanci od Pompeia.
19/ Domitiue přečte dopis, zatají pravý obsah listu a
oznámí na vojeuském shromáždění, Že Pompeius přijde
rychle na pomoc; domlouvá vojákům, aby neklesali na
mysli a zařizovali všechno potřebné k obraně města. Sám
se potají dorozumí s několika málo důvěrnými přáteli
a sdělí jim, že zamýšlí prchnout. Protože výraz Domitio-
vy tváře neodpovídal smyslu řeči, protože si ve všem po­
čínal rozčileněji a úzkostlivěji, než bylo jeho zvykem
v minulých dnech, a poněvadž v ústraní rozmlouval nad*
obyčej dlouho se svými důvěrníky, aby se uradili, kdežto
shromáždění a vůbec styku s Lidmi se vyhýbal, nedal se
déle zatajovat a zastírat skutečný stav věci. Pompeius
totiž odpověděl, že nemá v úmyslu hnát záležitost do
krajnosti a že se přece Domitius neodebral do města
Coríinia ani na jeho radu, ani že by si to snad Pompeius
přál; naskytladi by se mu tedy nějaká příležitost, ať přijde
k němu se všemi sbory. Ovfiem, aby k tomuhle nedošlo,
proto se přece město svíralo obležením.
20/ Když záměr Domitiův vyšel najevo, srotí se za sou*
mraku korfinští vojáci a prostřednictvím vojenských
tribunů, centurionů a nejváženějších mužů zo svého středu
takto se mezi sebou ujednají: jsou obleženi Cacsarem, oblé*
hací práce i opevnění je téměř u konce; jejich vůdce Do*
mitius, v nějž skládali naději a na nějž spoléhajíce zůstali
na místě, odhodil veškeru zodpovědnost a pomýšlí na útěk;
musí se tedy oni sami starat o svou záchranu. — První
začnou proti nim mluvit Marsičtí a obsadí tu část města,
Irtnrá »a «dá i dnida mezi nittli k tnknvčmii
 KNIHA I Sil

rozbroji, že se pokoušejí dát do sebe a rozhodnout zbra­

němi. Krátce nato však, co sem a tam posílali své prostřed*
niky, dovědí se, o čem ještě nevěděli, totiž o útěku Do-
mitiově. Všichni tedy svorně vyvedou Domitia na veřejné
místo, obklopí ho a hlídají a pošlou k Caesarovi mezi
scbou vybrané posly s tímto vzkazem: jsou připraveni
otevřít brány a provést každý jeho rozkaz; Lucia Do­
mitia vydají živého do jeho rukou.
21/ Když Caesar zvěděl o těchto událostech, domníval
se sice, že je velmi důležité zmocnit se města co nejdřív©
a převést kohorty k sobě do tábora, aby nedošlo k změně
nálady bud úplatky, nebo přemlouváním anebo pod­
vrženými zprávami — vždyť ve válce dochází z nepatr­
ných podnětů k velkým přeměnám — přece však z oba­
vy, aby město nebylo vydáno plenění vstupem vojáků
a nevázaností, k uíž podněcuje noc, pochválí ty, kteří
k němu přišli, ale pošle je zpět do města s rozkazem,
aby postavili stráže u bran i u hradeb. Sám pak rozesta­
ví vojenské hlídky u těch opevůovacích prací, které
určil provést, neponechává však žádných mezer, jak si
zvykl v minulých dnech, nýbrž ustavičné noční hlídky
a stráže mají být v nepřetržitém styku a zaplňovat celou
rozlohu opevnění; vojenské tribuny a prefekty rozesílá
vůkol a dává jim výstrahu, aby se měli na pozoru nejen
před výpady z města, ale aby si také pozorně všímali
tajných vycházek jednotlivců. A věru nikdo nebyl tak
malátný a lhostejný, aby v té noci dokázal usnout. Tak
napjatě se očekávalo důležité rozhodnutí, že srdce i mysl
každého bylo zmítáno jinou starostí, co například bude s
Corfinskými, co se stane s Domitiem, s Lentulem a s
ostatními, jukého osudu se komu dostane.
22/ K ránu, asi o čtvrté noční hlídce, dá se Lentulus
Spinther z hradební zdi do hovoru s našimi hlídkami a strá­
žemi: chtěl bv se nrtf seiít s Caesarem. kdvbv mu ovšem
312 CAESAR

byla poskytnuta možnost. Když mu to bylo dovoleno, je

z města puštěn, ale vojáci Domitiovi neodstoupí od jeho
boku dříve, dokud není doveden před tvář Caesarovu.
Vyjednává s ním o své záchraně, prosí jej a zapřísahá, aby
ho ušetřil, a připomíná staré přátelství a vypočítává dû*
kazy Caesarovy přízně vůči své osobě; a byly to jistě
velké laskavosti: pomocí Caesarovou se dostal do sboru
pontihků, hned po praetuře dostal jeho zásluhou provincii
Hispánii, když se ucházel o konsulát, opět ho Caesar pod*
poroval. Caesar přeruší jeho řeč: neodešel z provincie,
aby se dopouštěl bezpráví, nýbrž aby se hájil proti po*
tupnému jednání nepřátel, aby znovu dosadil do jejich
hodnosti tribuny lidu, kteří tehdy byli z obce vyhnáni,
aby sobě i národu římskému získal svobodu, která byla
potlačena politickou mocí strany několika mužů. Lentu­
lus, povzbuzen jeho slovy, prosí, aby se směl vrátit do mě*
sta; skutečnost, že dosáhl záchrany, bude také ostatní
posilovat v jejich naději; vždyť někteří jsou otřeseni do
té míry, že vidí nutnost naložit se svým Životem věru po*
někud tvrdě. Dostane dovolení a vzdálí se.
23/ Jakmile se rozednilo, povolá k sobě Caesar rozka*
zem všechny senátory i děti senátorů, vojenské tribuny
i římské rytíře. Bylo to pět příslušníků stavu senátor*
ského: Lucius Domitius, Publius Lentulus Spinther,
Lucius Caecilius Rufus, kvéstor Scxtus Quintilius Varus
a Lucius Rubriu8; kromě nich syn Domitiův a nemálo
jiných mladých lidí i velký počet římských rytířů a čle*
nů městské rady, které k sobě Domitius povolal ze svo*
bodných měst. Všechny tyto předvedené chrání Caesar
před spíláním a urážkami vojáků; několika málo slovy
se zmíní před jejich shromážděním, že mu ze své strany
neprojevili vděčnost za převeliké důkazy jeho přízně;
nato všechny bez úhony propustí. Šest miliónů sesterciů,
které s sebou Domitius přinesl a uložil v státní pokladně
 KNIHA I 313

a které Gaesarovi nyní přinesli korfinští duumvirové,

Domitiovi vráií, aby se nejevil mírnější v darování lidské«
ho života než v otázce peněz, ačkoli to byly, jak známo,
peníze státní a Potnpeius je dal na vyplácení žoldu. Koz**
káže, aby Domitiovi vojáci složili v jeho přítomnosti
přísahu, ještě toho dne hne táborem a vykoná obvyklý
denní pochod — u Gorfinia se zdržel celkem sedm dní —
a dorazí přes území Marrucinů, Frentanů a Larinatů
do Apulie.
24/ Jakmile se dostala k Pompeiovi zvěst o těchto udá­
lostech u Gorfinia, dá se na pochod z Lucerie do Ganusia
a odtamtud do Brundisia. Nařídí, aby k němu byli při*
vedeni odevšad všichni mužové z posledních odvodů;
dá zbraně do rukou otroků i pastýřů a přidělí jim koně;
postaví z těchto lidí kolem tří set jezdců. Practor Lucius
Manlius prchne z Alby s šesti kohortami, practor Rutilius
Rufus z Tarraciny s třemi; když však spatřily v dálce
Gaesarovu jízdu, jíž velel Vibius Gurius, opustí kohorty
praetora, přenesou své polní odznaky ke Guriovi a přejdou
k němu. Rovněž na ostatních cestách narazí některé ko*
horty na postupující pěší vojsko Gaesarovo, jiné zase
na oddíl jezdců. Přivedou k němu Numeria Magía z Crc-
mony, velitele zákopuíků Gnaea Pompcia, kterého zajali
cestou. Caesar jej pošle nazpět s tímto vzkazem: protože
se do této chvíle nenaskytla příležitost k rozhovoru a
nadto sám směřuje do Brundisia, je v zájmu státu i vše*
obecného blaha, aby s Pompciem promluvil; a nemůže
se věru dosáhnout stejně přízuivého výsledku, vzkazují-li
se usmiřovací nabídky pro dloubou vzdálenost po ji*
ných lidech, než kdyby se rokovalo o veškerých návrzích
tváří v tvář.
25/ Odeslav toto poselství dorazí do Brundisia s Šesti
legiemi: se třemi zc starých zkušených vojáků a s ostat*
nimi, které postavil z nového odvodu a doplnil na po *
314 CAESAR

chodu; kohorty Domitiovy poslal totiž hned od Corfinia

na Sicílii. Doslechne se, že konsulové odtáhli s velkou čás­
ti vojska do Dyrrhachia, a Pompeius zůstává e dvaceti
kohortami v Brundisiu; a nemohlo se zjistit, zda tam
zůstal, aby si Brundisium udržel, aby tím snáze ovládal
Adriatické moře z nejzazších částí Itálie i z krajů řeckých
a tak mohl řídit válku z obou stran, či zda tam setrval
jen pro nedostatek lodí; proto z obavy, že Pompeius nebude
považovat za nutné vzdát se Itálie, rozhodl se Caesar
uzavřít brundisijský přístav a zabránit jeho volnému
použití. Způsob provedení těchto příprav byl tento:
tam, kde ústí přístavu bylo nejtěsnější, kázal z obou
stran břehu uaházet kámen a navrtit hráz, protože tam
bylo moře mělké. O něco dál, kde hráz nemohla ob­
stát pro větší hloubku, dal umístit přímo proti hrázi
dvojité prámy zdéli a zšíři asi třiceti stop. Tyto vory pak
upevňoval vždy čtyřmi kotvami na čtyřech rozích, aby
je proud nemohl odtrhnout. Když byly hotovy a správ­
ně na svých místech, jal se k nim přivazovat jiné vory,
stejně veliké. Ty pak dal pokrýt svrchu zemí a navážkou,
aby nic nepřekáželo při spěšném nástupu k obraně; zpře­
du a na obou bocích je pozakrýval rohožemi a předprsně­
mi, a na každém čtvrtém prámu dal vztyčit dvouposcho­
ďové věže, aby je tím pohodlněji mohl bránit proti úto­
ku loďstva i proti obni.
26/ Proti těmto opatřením vystrojil Pompeius velké
nákladu! lodě, které zabavil v přístavu brundisijském.
Na nich budoval věže o třech poschodích, opatřil je mno­
ha samostříly i zbraněmi všeho druhu a posouval je proti
Caesarovu opevnění, aby protrhl vory a zničil celou stav­
bu. Tak denně docházelo na obou stranách k boji z dálky
praky, šípy a ostatními vrhacími zbraněmi. A přece si
Caesar počínal i za těchto okolností tak, že nepouštěl
tt m,rat· «rloatnf Ml nnlrrařnvflt tntiř. Vfi WÍednávání O min
 KNIHA I 315

a třebaže byl velmi udiven, že se k němu nevrací Ma-

gine, kterého vyslal k Pompeiovi s návrhy, a třebaže
tyto časté pokusy o vyjednávání brzdily jeho úsilí a sna­
hu, přece jen měl za to, že v této činnosti musí pokračovat
stůj co stůj. Pošle k němu tedy stran rozhovoru vyslan­
ce Caninia Rebila, důvěrného přítele a příbuzného Scri-
bonia Libona; uloží mu, aby nabádal Libona k zprostřed­
kování míru, a žádá především, aby sám mohl s Pompcicm
promluvit; vysvětluje, že chová velmi pevnou naději,
bude-li rozhovor umožněn, že se složí zbraně za spraved­
livých podmínek; Libonovi se pak dostane velkého podí­
lu na slávě a důležitosti této události, upustí-li se od boje
na jeho radu a jeho přičiněním. Libo se dá na cestu hned
po rozhovoru s Caniniem. Krátce nato podá Caesarovi
zprávu, že konsulové nejsou přítomni a bez nich Že se
o smíru jednat nemůže. A tak Cacsar uzná, že se musí už
jednou — po tolika marných pokusech — svého záměru
vzdát a vážně pomýšlet na válku.
27/ Když už byl Caesar hotov skoro s polovinou oblé-
hacích prací a strávil při tom devět dní, pošlou konsu­
lové z Dyrrhachia nazpět lodě, které tam dopravily
první část vojska, a lodě se vrátí do Brundisia. Ať už byl
Pompeius zneklidněn pracemi Caesarovými nebo také
proto, že se hned od začátku rozhodl Itálii vyklidit, počne
hned po příjezdu lodí připravovat jejich odplutí, a aby tím
snadněji zdržel útok Caesarův, aby snad vojáci nevnikli
do města právě v okamžiku, kdy odrazí od hřebu, dá
zatarasit brány, zabarikáduje ulice i čtvrti města, na­
příč přes cesty dá vykopat příkopy a do nich zarazit kůly
a velmi Špičaté kmeny stromů. Toto ochranné zařízení
dá pak zarovnat lehkým roštím a zemí; přístup však a
dvě cesty, které vedly ven z hradeb směrem k přístavu,
dá uzavřít tím způsobem, že tam dá zatlouci mocné klá-
dv. a to ieště vnředu zaáničatěné. Po těchto «Moravách
816 CAESAR

vydá rozkaz, aby se vojáci naprosto tiše nalodili; na brad*

bácb však a na věžích rozestaví sem tam lehkoodčnce
z řad vysloužilců, luěištníky a prakovníky. Udělí pokyny,
aby byli odvoláni na smluvené znamení, až by se všichni
vojáci nalodili; na pohodlné přístupném místě připraví pro
ně rychlé lodě s vesly.
28/ Brundisijští stranili Cacsarovi, poněvadž je rozhoř*
čovalo bezpráví, jehož se dopouštěli Pompeiovi vojáci,
i urážlivé chování samotného Pompcia. Když tedy zvěděli
o Pompciově odchodu a jeho vojáci se rozčileně sbíhali
a byli plně zaměstnáni onou událostí, jali se všude na
střechách dávat znamení. Jejich přispěním Cacsar pozná,
jak se věci mají, a nařídí, aby se připravily žebříky a aby
se vojáci chopili zbraní, aby snad nepropásl vhodnou pří*
ležitost k utkání. Jakmile nastala noc, dá Pompeius po*
vel k vyplutí. Hlídky umístěné na hradbách jsou na umln*
vené znamení odvolány a sbíhají po známých cestách
k lodím. Vojáci přistaví žebříky a zlézají hradby, ale zasta*
ví se na výstrahu Brundisanů, aby si dali pozor na skryté
ohrady z kolů a příkopy; s jejich pomocí dostanou se
dlouhou oklikou k bráně, nasednou na čluny a loďky,
zadrží dvě lodě obsazeně vojáky, které uvázly u Caesa*
rových hrázi, a zmocní se jich.
29/ Ačkoli Cacsar, co se týče naděje na skončení zále*
žitosti, pokládal za nejprospěšnější vydat se na moře se
všemi loďmi a stíhat Pompcia, dříve než by se posílil zá*
mořskými sbory, přece se obával zdržení, jež s tím bylo
spojeno, i ztráty času, protože Pompeius sebral všechny
lodě a tak mu vzal možnost, aby se pustil okamžitě do
pronásledování. Nezbývalo mu než Čekat na lodě z odleh­
lejších krajin Gallie a Picena a z džiny Sicilské. Zdálo
se mu to však pro počasí v tomto ročním období zdlouhavé
a plué obtíží. Nechtěl, aby se utvrdilo v oddanosti staré
vojsko a obě liispánie, z nichž jedna byla zavázána
 KNIHA I 317

Pompeiovi vděčností za převeliká dobrodiní, nepřál si,

aby se chystaly pomocné sbory a jízda, nechtěl, uby za
jeho nepřítomnosti došlo k pokusu o odpadnutí Gallie
a Itálie.
30/ Z těchto důvodů se Caesar vzdá pro přítomnost plá-
nu pronásledovat Pompcia a rozhodne se táhnout do His*
pánie; duumvirům všech svobodných měst nařídí, aby
se dali do stavění lodí a postarali se o jejich dopravu
do Brundísia. Do Sardinie pošle s jednou legií legáta Va­
lena, na Sicílii propraetora Curíona s dvěma legiemi;
Curionovi pak dá rozkaz, aby hned jak so znovu ujme
Sicílie, přepravil vojsko do Afriky. Sardinii měl pod mocí
Marcus Cotta, Sicílii Marcus Cato; Afrika měla podle
losu připadnout Tuberonovi. Sotva Caralští zaslechli,
že je k nim vyslán Yalerius, vyženou Cottu z vlastního
popudu z město, aě se Valeríus ještě ani na cestu nedal.
Cotta se polekal, poněvadž se domýšlel, že je celá provin·
cie stejného smýšlení, a utekl ze Sardinie do Afriky. Cato
se jal opravovat na Sicílii staré válečné lodě a obcím uklá-
dal postavit nové. Tento úkol plnili velmi horlivě. V kraji
Lukánů a Bruttiů prováděl prostřednictvím svých legátů
odvody římských občanů, od obcí sicilských vymáhal
určitý počet jezdců a pěšáků. Když už téměř všechny tyto
přípravy obstaral a když vtom přišla zpráva o příchodu
Curionově, začal si v shromáždění stěžovat, že ho Pom-
peius obětoval a zradil, když rozdmýchal válku bez
jakékoli přípruvy a nadto nikoli nevyhnutelnou a když
na dotazy jeho i ostatních v senátu přesvědčivě odpověděl,
že má k válce vše pohotově a pečlivě připraveno. Když si
Cato na shromážděuí takto postěžoval, uprchl z provincie.
31/ Valeríus našel náhodou bez vlády Sardinii, Curio
Sicílii a oba tam vtáhnou se svými vojsky. Když přišel
do Afriky Tubero, zastihl v provincii jako vrchního ve­
litele Attia Vara; ten, jak jsme svrchu poznamenali, po
318 CAESAR

ztrátČ kohort u Auxina hned jak uprchl, dorazil do Afriky,

a ježto byla bez pána, zmocnil se jí na vlastní vrub a z od·
vodu postavil dvě legie; cestu a prostředek pro své jed­
náni nalezl jednak ve své znalosti místa, jednak ve zku-
ienosti z osobního styku v této provincii, protože právě
tuto provincii dostal po praetuře do správy. Tento muž
zabrání Tuberonovi připlouvajícímu s loďstvem k Utice
vplout do přístavu a vstoupit do města a nedovolí mu
ani vysadit nemocného syna, nýbrž přiměje ho zdvihnout
kotvy a z toho místa odplout.
32/ Po těchto událostech odvedl Caesor vojáky do
nejbližiích svobodných měst, aby jim pro zbývající ěas
dopřál oddechu od lopotné práce, a sám se dá na cestu
k filmu. Svolá senát a předloží mu důkazy o křivdách
ze strany nepřátel. Vysvětlí, že nikdy nebažil po mimo­
řádné cti, nýbrž jenom vyčkával předepsané lhůty pro
konsulát a spokojil se tím, nač si mohou činit nárok viich-
ni občané. Od deseti tribunů lidu, a to za konsulátu sa­
motného Pompcia, byl podán návrh, aby byl k němu
vzat zřetel za jeho nepřítomnosti; jeho nepřátelé byli
ovíem proti, Cato viak dával najevo odpor nadmíru
váinivý a podle svého starého zvyku mařil Čas nastavo­
váním řeči; jestliže Pompcius návrh neschvaloval, proč
tedy dovolil, aby k němu doilo? A pakliže návrh schva­
loval, proč mu zabránil, aby mohl užít přízně lidu? Po­
ukazuje na svou zdrženlivost, když z vlastní vůle žádal
rozpuštěni vojsk, přičemž mohl přece súm sobě způso­
bit újmu na cti a vážnosti. Odhuluje krutou úskočnost
nepřátel, kteří se sami zdráhají jednat tak, jak to poža­
dují od druhých, a raději obrátí vie vzhůru nohama, než
aby pustili z rukou vládu a vojsko. Vytýká bezpráví
při odnětí legií, tvrdý a hanebný postup pří omezování
práv tribunů lidu; uvádí jim na paměť návrhy, jež podal,
rnvmliiinr n IrtovÁ «nilnl A IctArA mil hvlv odeořťUV.
 KNIHA I 519

Na základě těchto skutečností důtklivě naléhá, aby se uja*

li obecného blaha a spravovali stát spolu s ním; vybnou-li
se tomu však z opatrníckosti, nebude je obtěžovat a vez­
me správu státu do ruky sám. Patří sc — upozorňuje —
vyslat ve věci smíru k Pompeiovi posly a je nutno neustu-
povát z bázně k němu před tím, co nedávno prohlásil
v senátě, že se zřejmě přiznává právo a moc těm, k nimž
jsou vyslanci posíláni, a zároveň že to prozrazuje bázeň
těch, kteří je posílají. To by svědčilo o slabém a vratkém
duchu. Co se viak jeho týče, má právě tak v úmyslu
být na prvním místě v provádění ncstranué spravedlnosti,
jako dříve usiloval vynikat skutky.
33/ Senát schválí návrh na vypravení vyslanců; nena­
cházeli viak nikoho, kdo by mohl být poslán, a obzvláště
ze strachu o vlastní osobu zdráhal se každý přijmout úkol
vyslance. Pompeius totiž prohlásil při odchodu z města
v zasedání senátu, že se bude stejně dívat na ty, kteří
v fthně zůstanou, jako na ty, kteří budou v táboře Cacsa-
rové. Takto se plné tři dny vlekou rozklady a výmluvy.
Caesarovi nepřátelé nastrčí také tribuna lidu Lucia Metella,
aby zmíněný návrh zdržoval a stavěl se v cestu jakýmkoli
Caesarovým plánům. Cacsar pochopil jeho úmysl, a když
už promarnil několik dní a nedosáhl cíle, který si vytkl,
dá se na pochod od města, aby neprohrál také zbývající
čas, a dorazí do Zadní Gallie.
31/ Když tam přišel, dostane zprávu, že Pompeius po­
slal do llispánie Vibullia Rufa, kterého před několika
dny zajal a sám pak z Corfinia propustil na svobodu; rov­
něž uslyší, že Domitius vyplul na sedmi rychlovcslicích,
jež sehnal od soukromníků v Igiliu a v okolí Cosy a obsa­
dil posádkou otroků, propuštěnců i svých nájemců, aby
obsadil Massilií; zpráva dodává, že byli napřed domů po­
sláni také massilští vyslanci, urození to mladí mužové,
itini PnmnftíiiA ní» »nlrhn/l»» » mžoio LloJI na »k»
320 CAESAR

nedávné úsluhy Cacaorovy nevymazaly v nich vzpomínku

na stará dobrodiní* která jim prokázal on sám. Mas**
silŠtí na tyto pokyny Caesarovi brány zavřeli; hned pak
povolali k sobě Aíbiky, divoké lidi, kteří byli odedávna
v jejich ochraně a sídlili v bórách nad Massilií, dali svézt
do města obilí zo sousedních krajin i ze všech pevností,
zařídili ve městě výrobu zbraní a jali se dávat do pořádku
hradby, brány i loďstvo.
35/ Caesar dá k sobě povolat patnáct předních mužů
s Massilie. Snaží sc je přivést k tomu, aby podnět k válce
nevyšel od Massílských; měli by následovat spíše příklad
celé Itálie než slepě se podrobovat vůli jediného člověka.
Uvádí jim na paměť i jiné důvody, které podle jeho mínění
jsou s to přivést je k rozumu. Vyslanci donesou jeho slova
domů a z usneseni rady hlásí Cacsarovi toto: Je jim jasné.
Že římský národ je rozštěpen ve dvě části. Není ani v moci
jejich úsudku, ani v jejich silách rozhodnout, která z obou
stran vede spravedlivější při. Vůdci těchto stran jsou však
Gnaeus Pompeius a Gaius Caesar, ochránci obce, z nichž
jeden jim postoupil státní smlouvou území Arekomských
Volků a Ilelviů, druhý jim přidělil ve válce poražené Sallye
a tak rozmnožil jejich důchody. Proto za stejná jejich
dobrodiní musí jim také oni projevit stejnou přízeň a žád-
něho z nich nemohou podporovat proti druhému, ani vpus­
tit do města ani do přístavů.
36/ Během tohoto jejich vyjednávání přibude Domitius
s loďmi do Massilie, je od obyvatelů uvítán a postaven
v čelo města; svěří mu vrchní vedení války. Na jeho rozkaz
rozešlou Massilstí své lodě na všechny strany; zabaví kde­
jaké nákladní lodě a dopraví je do přístavu; těch, které
byly chatrně vybaveny hřebíky, dřevem nebo lanovím,
použijí k vyzbrojení a k opravě ostatních; co kde seženou
obilí, snesou do obecní sýpky; ostatní zboží a zásoby po-
n^rkflíí nm nřínad obležení města, Caesar je dotčen touto
 KNIHA I 321

věrolomností a odvede k Massilii tři legie; začne zřizovat

věže a stavět dřevěné ochranné přístřešky k obléhání
místa, v Arelatě zahájí stavbu dvanácti válečných lodí.
Když byly dokončeny a vyzbrojeny za třicet duí ode dne,
kdy byly poraženy stromy na jejich stavbu a když byly
dopraveny do Massilie, ustanoví jejich velitelom Decia
Brata a k obléhání Massilie určí legáta Gaia Trcbonia.
37/ Zatímco zařizuje a obstarává tyto přípravy, pošlo
napřed do Hispánie legáta Gaia Fabia s třemi legiemi,
které umístil v zimním táborech v Narbéně a v blízkém
okolí, a rozkáže spěšně obsadit průsmyky v Pyrencjích,
které měl tehdy obsazeny posádkou legát Lucius Afrauius.
Ostatním legiím, které odpočívaly v odlehlejších zimních
táborech, dá rozkaz, aby okamžité táhly za ním. Na rozkaz
Cacsarův vytiskne Fabius rychle posádku z průsmyku
a rychlými pochody kvapí proti vojsku Afraniovu.
38/ Po příchodu Lucia Vibullia Rufa, kterého — jak
jsme uvedli — poslal Pompeius do Hispánie, vyslanci
Pompeiovi Afranius, Petrcius a Varro, z nichž první spra**
voval se třemi legiemi Přední Hispánii, druhý s dvěma
legiemi Hispánii Zadní od lesa KastuJonského k řece Aua-
su a třetí od Anosu území Vettonů a Luiitůuii se stejným
počtem legií; ti tři si rozdělí úkoly mezi sebou tak, aby
Pctreius táhl se všemi sbory z Lusitánie územím Vettonů
k Afraniovi a Varro aby kryl celou Zadní Hispánii se svými
legiemi. Když to bylo vyřízeno, uloží Petrcius jezdce a po*
mocné sbory celé Lusitánii, Afranius pak Celtiherům,
Cantabrům a všem barbarům, jejichž sídlu sahají až k Oceá*
nu. Jakmile Petrcius tyto vojenské síly opatřil, rychle do*
razí územím Vottonů k Afraniovi a po společné poradě se
oba rozhodnou umístit válečné operace do okolí llcrdy
pro příhodnou polohu právě tohoto místa.
39/ Afranius, jak jsme už upozornili, mel tři legie,
Pnlr/*ítia Irmmí IaKa n .11....
322 CAESAR

liými štíty z Přední provincie a s lehkými štíty z Ilispánic

Zadní a z obou provincií kolem piti tisíc jezdců. Cacsar
poslal napřed do Hispánie šest legií; ve všech dřívějších
válkách měl pět tisíc pomocných sborů pěších a tři tisíce
jezdců a k tomu připojil stejný počet jezdců z Gallie, již
podrobil» když dal k sobě osobně povolat nejurozenější
muže ze všech obcí, a tisíc velmi statečných Akvitánů
a horalů, sousedů provincie Gallie. Uslyšel, že Pompeius
s legiemi je na cestě do Hispánie směrem přes Mauretánii
a že přijde co nevidět. Zároveň si vypůjčil peníze od vojen*
ských tribunů a centurionů; ty pak rozdělil vojsku. Do*
sáhl tím dvojího; závazkem si naklonil srdce centurionů
a štědrostí si pojistil oddanost vojáků.
40/ Fabius se snažil získat sympatie sousedních obcí
prostřednictvím listů i poslů. Přes řeku Sikoris postavil
dva mosty vzdáleně od sebc Čtyři tisíce kroků. Po těchto
mostech posílal pro píci, protože píci před řekou spotře­
boval v předcházejících dnech. Téměř totéž a z téže příči­
ny podnikali vůdcové Pompeiova vojska a tak docházelo
mezi nimi často k jízdním šarvátkám. Když se na zmíně­
né místo vypravily, jak denně činívaly, dvě legie Fabiovy,
aby zajistily zásobovatele, a přešly už řeku na straně bližší
k ležení, za nimi pak náklad a celá jízdu, zřítil sc náhle
most pod náporem vichřice i vysoké vody a zbývající
velká část jízdy byla odříznuta. Jakmile to poznal Petreius
a Afranius podle trosek a rohoží unášeuých proudem řeky,
Afrauius kvapně přepravil po svém mostě, spojujícím
město s ležením, tři legie i celou jízdu a spěchal vstříc dvě­
ma legiím Fabiovým. Když velitel legií Lucius Plancus
dostane zprávu o Afraniově příchodu, dohnán tísnivým
postuvením, obsadí výše položené místo a sešikuje vojsko
ve dvojí frontu, aby nemohl být zaskočen jízdou. Tak při­
praven pustí se do boje přes slabší počet vojska a odolá
ninenvm nánnríím letríí i ííxdv. Křiví ni ne iízdu dala do
 KNIHA I 323

boje« zahlédnou obě části v dálce odznaky dvou legii«

které po vzdálenějším mostě poslal našim na pomoc Caius
Fabius v předtuše toho, k čemu vskutku došlo, že totiž
velitele protivníků použijí příležitosti, kterou jim popřála
šťastná náhoda, aby nás potřeli. Jejich příchodem se boj
přeruší a obě strany stáhnou své legie do tábora.
41/ Dva dny nato dorazil Caeaur do tábora s osmi sty
jezdci, které si ponechal pro svou ochranu. Most, který
bouřlivá nepohoda strhla, byl už téměř opraven; rozkázal,
aby opravu během noci skončili. Sám pak se obeznámil
s terénem kraje, k ochraně mostu a tábora ponechal šest
koliort i veškerá zavazadla a následujícího dno dal se na
pochod se všemi vojenskými sbory v trojitém šiku k Herdě,
zaujal postavení pod Afraniovým táborem, maličko si tam
s vojskem ve zbrani oddechl a poskytl na příznivém místě
příležitost k boji. Na tuto zjevnou ochotu k boji vyvede
Afranius vojenské sbory a zastaví se v polovici pahorku
pod táborem. Jakmile Cacsar poznal, že svedení bitvy je
v rukou Afraniových, rozhodl se rozbít tábor ve vzdále­
nosti asi čtyř set kroků od úpatí hory; protože pak nechtěl,
aby bylí vojáci při opevňovacích pracích vylekáni náhlým
útokem nepřátel a tak vyrušováni, zakázal tábor obehnat
válem, protože val by musel vyčnívat nad okolí a bylo by
ho nutně z dálky vidět; zato dal na čelní straně proti ne­
příteli vyhloubit příkop v šíři patnácti stop. První a druhý
šik setrvával ve zbrani podle prvotního usnesení; za nimi
pak ukryt pracoval šik třetí. Tímto způsobem bylo všecko
hotovo dříve, než mohl Afrauius zpozorovat, že se tábor
zakládá. Kvcčcru stáhne Cacsar legie za tento přikop
a tam, ve zbroji, si v nadcházející noci odpočine.
42/ Druhého dne udržuje vojsko za příkopem, a pouě-
vadž se musel mAteriál na násep dopravovat z větší vzdá­
lenosti, rozhodne se prozatím pro podobný způsob opevňo­
vacích prací a uloží každé leoii zaiistit opevněním iednu
324 CAESAR

stranu tábora a rozkáže všude položit stejně veliké pří­

kopy; ostatní legie v plné zbroji a bojové pohotovosti
postaví proti nepříteli. Afranius a ťetreius vyvedou své
sbory, aby vyvolávali strach a bránili v upevňovacích
pracích, na nejdolejší úpatí hory a vyzývají k boji. Cae-
sar však pro tyto incidenty práce nepřeruší, spoléhaje na
podporu tří legií a obranné příkopy. Nepřítel se dlouho
nezdrží, nepostoupí také dále od úpatí a stáhne vojenské
sbory nazpět do ležení. Třetího dne obežene Caesar tábor
válem a rozkáže přepravit k sobě i se zavazadly ostatní
kohorty, které ponechal v táboře dřívějším.
43/ Mezi městem Herdou a nejbližším návrším, kde tá­
bořil ťetreius s Afranicm, prostírala se asi na tři sta kro­
ků rovina a asi tak uprostřed ní se zdvíhal poněkud vyšší
pahorek; Caesar pevně doufal, že by nepřítele odřízl od
městu, od mostu i od veškerých zásob v městě nahroma­
děných, kdyby se mu podařilo pahorek obsadit a opevnit.
$ touto nadějí vyvede z tábora tři legie, postaví je v bi­
tevním postavení na vhodných místech a dá rozkaz vybra­
nému sboru jedné legie vyrazit a zmocnit se pahorku.
Pohyb vojska je zpozorován a Afraniovy kohorty umístě­
né před ležením na stráži jsou spěšně vyslány kratší ces­
tou, aby obsadily totéž místo. Strhne se bitva, a protože
Afraniovi muži dorazili k pahorku dříve, naši jsou odraže­
ni, a když ještě přišla posila nových záloh, musí ustoupit
a stáhnout se k odznakům legií.
44/ Bojová taktika nepřátelských vojáků spočívala
v tom, že nejdříve vyrazili mocným útokem vpřed, směle
se zmocnili postavení, nestarali se příliš o vyrovnané řa­
dy, ale bojovali každý na svůj účet a roztroušeni; jestliže
se octli v tísni, nepokládali za ponižující ustoupit a místo
vyklidit, protože při střetnutích e Lusitany a s ostatními
barbary přivykli jakémusi barbarskému způsobu boje;
to se skoro vždvckv stává, že se vniák dá silně ovlivnit
 KNIHA I 325

zvykem krajin, v nichž zdomácněl. Tato zkušenost vy*

vedla tenkrát naše vojáky z rovnováhy, poněvadž uebyli
na takový druh boje opravdu zvykli: domnívali se totiž,
že se je snaží obklíčit na otevřeném boku nedočkavě před*
Líhající jednotlivci; oni sami však soudili, že je správné
zachovávat vyrovnané řady, nevzdalovat se od svých
bojových odznaků a neopouštět bez vážné příčiny posta*
vení jednou už zaujatá. Proto, když nastal zmatek v před*
ních řadách, legie, která stála na tom křídle, neudržela svou
pozici a stáhla se na nejbližší pahorek.
45/ Protože téměř celý bojový šik byl otřesen nenadá*
lým a neobvyklým sběhem událostí, dodá Caesar novou
odvahu svým lidem a přivede na pomoc devátou legii;
zastaví nepřítele, Btíhajícího naše vojsko s bezohlednou
útočnosti, přinutí ho k ústupu a k tomu, že se stáhne k měs­
tu Ilerdě a zůstane stát pod hradbami. Avšak vojíni de­
váté legie, uneseni bojovým zápalem, ve snaze napravit
utrpěnou porážku, ženou se bez rozvahy za nepřítelem
přjliš daleko, dorazí na nevhodné místo a dostanou se až
k úpatí vrchu, na němž se rozkládá město llerda. Když se
odtud chtěli stáhnout, nepřátelé začali znova na naše
shora dotírat. Bylo pak to místo srázné, z obou stran příkré
a jen tak široké. Že tři kohorty v pohotovosti úplně to
místo zaplňovaly, takže jim nemohly být přisunuty ani
pomocné sbory na křídlech, ani jim nemohla být v tísni
k užitku jízda. Od města se však svažovalo mírným sklo­
nem úbočí v délce asi čtyř set kroků. Tudy naši museli
couvnout, protože až sem ve své dychtivosti poněkud ne­
rozvážně pronikli. Na tomto místě, jež bylo nepříznivé
jednak pro těsný prostor, jednak proto, že zaujímali po­
stavení na saméra úpatí vrehu, došlo k boji s tím výsled­
kem, že Žádná nepřátelská střelu neletěla naprázdno.
Drželi se však statečně a houževnatě a všechny rány
hrdinně unášeli. Vnienská a(1a nenřáf«l rnAtln n 7nnvn «*
326 CAESAR

znovu přisunovali z tábora přes město kohorty, aby svěží

oddíly vystřídaly vyčerpané. Toto opatření nutilo Caesura
jednat stejně: unavené kohorty stáhl vždy k sobě a na
totéž místo posílal kohorty čerstvé.
46/ Když boj trval takto bez přestávky pět hodin a naži
byli stále tvrději tísněni přesilou, zaútočí, když nž jim
došlo všechno střelivo, tasenými meči proti vrchu, kde
stály kohorty, srazí k zemi několik mužů a ostatní přinutí
k ústupu. Když naži zatlačili kohorty pod hradbami a když
dosti značnou část — pro jejich ohromení — zahnali do­
konce do města, mohli se pak už sami snadno stáhnout.
Naše jízda však, ačkoli stála v nížině a na úpatí vrchu,
vyžplhá se s vrcholnou statečností na hřbet hory, projíždí
mezi oběma žiky a zajižťujc tak našim pohodlnější a bez­
pečnější ústup. Tak se bojovalo se střídavým štěstím.
NaŽich padlo při první srážce asi sedmdesát, mezi nimi
Quintus Fulginius z prvního oddílu čtrnácté legie, který
byl povýžen na toto místo z nižžíeh setnickýcb hodností
pro svou vynikající statečnost; zraněno je více než šest
set mužů. Z Afraniových bojovníků padl nejvyžží setník
legie Titus Caceilius a kromě něho čtyři centurioni a více
než dvě stě vojáků.
47/ Co se však týče úsudku o tomto dni, převládá takové
mínění, že se obě bojující strany pokládaly za vítěze:
afraniovci proto, Že tak dlouho vytrvali muž proti muži
a odolali útoku našich — ač podle všeobecného názoru se
zdáli slabší — i že od počátku si udrželi v moci stanoviště
na pahorku, jenž byl předmětem zápasu, a dále proto, že
hned po prvním střetnutí donutili naše k ústupu; naši si
zase přivlastňovali vítězství z toho důvodu, že se utkali v
nepříznivém terénu a za nestejného počtu bojovníků, a pře­
ce vydrželi pětihodinovou bitvu, pak proto, že dobyli vrchu
ztečí, a konečně, žc přiměli protivníka k útěku z výše po­
ložených míst a zahnali íei do města. Onen pahorek, o kte­
 KNIHA I 327

rý se bojovalo, obehnali nepřátelé silnými hradbami a umis*

lili na nám posádku.
48/ Dva dni po těchto událostech došlo ještě k neočeká­
vanému neštěstí. Rozpoutá se totiž tak prudká bouře, že
nebylo v oněch místech pamětníka silnějších lijavců. Ten­
tokrát však spláchly lijáky ze všech vrchů spousty sněhu,
voda se přelila přes nejvyšší říční břehy a v jediném dni
strhla oba mosty, které postavil Gaius Fabius. Tato okol­
nost způsobila Caesarovu vojsku velké nesnáze. Poněvadž
totiž tábor, jak jsme svrchu vyložili, zaujímal prostor
v rozloze třiceti tisíc kroků mezi dvěma řekami Sikorís
a Cingou, nedalo se přejít přes žádnou z nich a všichni byli
nevyhnutelně omezeni na tento těsný prostor. Ani ne­
mohly dovážet obilí obce, které uzavřely s Cacsarcm přá­
telství, ani se nemohli vrátit ti, kteří se vypravili poněkud
dále za pící, ani se nemohly dostat do tábora velmi znač­
né přísuny zásob, které byly na cestě z Itálie a Gallie.
Bylo to pak velmi nepříznivé roční období, kdy na jedné
straně nebylo zimních zásob zrna v sýpkách, na druhé
straně bylo ještě daleko do žní a obce vydrancovány, pro­
tože Afranius svezl před příchodem Cacsarovým téměř
všechno obili do Herdy, a zbylo-li něco, pak to spotřebo­
val v minulých dnech Caesar; dobytek, který mohl být
druhou zálohou proti nedostatku, zahnaly sousední obce
z obavy před válkou značně daleko. Ty, kteří se vydali za
pící nebo zásobováním, pronásledovali lehce ozbrojení
Lusitáni a dobří znalci kraje, lehkooděnci z přední Uispá-
nie; pro ty bylo hračkou přeplavat řeku, poněvadž všichni
byli zvyklí táhnout do pole s plovacími měchy.
49/ Afraniovo vojsko mělo naopak bohatou zásobu vše­
ho možného. Velkou zásobu obilí si obstarali a svezli
v dřívějších časech, mnoho obilí se dováželo z celé pro-
viucie a hojnost píce byla po ruce. Bohatý dostatek všech
těchto věcí zahczDečoval bez jakéhokoli rizika most nře*
328 CAESAR

Herdu u ušetřená místa za řekou, kam se Caesar nemohl

dostat v žádném případě.
50/ Tato povodeň trvala nemálo dní. Caesar se pokusil
opravit mosty; nedovolovala to však jednak rozvodněná
řeka, jednak nepřipouštěly provést opravu nepřátelské
kohorty rozestavené po břehu; bylo totiž pro ně snadné za*
bránit opravě jak pro stav řeky a výšku vodní hladiny,
tak proto, že ze všech míst pobřeží se metaly střely na mís*
to jediné, a k tomu úzké; a bylo ovšem nesnadné součas*
ně podnikat stavební práce na rozdivočelé řece i uhýbat
střelám.
51/ Afranius dostane zprávu, že se u řeky zastavily
velké zásobovací transporty, které mířily k Caesarovi.
Přišli tam lučištníci z území Ruténů a jezdci z Callie,
kteří jeli podle gallského zvyku s četnými nákladními vozy
a důkladnými zuvazadly. Bylo jich tam kromě toho k čty­
řem tisícům lidí všech stavů, s otroky i dětmi, ale Žádný
pořádek, žádné určité velení, ježto se každý řídil vlastní
hlavou, a všichni konali cestu bez bázně, s nespoutaností
dřívějších časů i pochodů. Bylo tam také mnoho vzneše­
ných mladých lidí, synů senátorů a příslušníků rytířské­
ho stavu; byla tam poselstva obcí; byli tam vyslanci Cae­
sarovi. Ty všechny zdržovaly rozvodněné řeky. Ještě za
noci vyrazí Afranius s celou jízdou a třemi legiemi, aby je
rázně potřel, a zahájí útok jezdci, které poslal napřed.
Avšak gallští jezdci se rychle připraví k boji a svedou bit­
vu« Dokud mohli bojovat v rovném zápase jezdců proti
jezdcům, odolali velkému počtu nepřátel, třeba jich bylo
jen hrstka; jakmile se však počaly blížit odznaky legií,
uchýlí se po ztrátách pouze nepatrných do ncjbližších
vrchů. Toto období boje velice přispělo k záchraně našich;
získali totiž Čas a stáhli se do výše položených míst. Pohře­
šeno bylo toho dne okolo dvou set lučištníků, něco jezdců
a nikoli velký počet vozatajů a nákladu.
 KNIHA I 329

52/ Přes to přese všecko stoupla cena obili; tento stav

se zpravidla ještě zhoršuje nejen pro okamžitý nedostatek,
nýbrž i z obavy před budoucností. A už vystoupila cena
jedné měřice na padesát denáru, už zdatnost mužstva po*
klesla pro nedostatek obili a obtíží přibývalo den ze dne;
došlo pak v těch několika málo dnech k rozsáhlým zmČ-
nám poměrů a štěstí se obrátilo, takže se naší lidé potýkali
s velkým nedostatkem základních životních potřeb, kdež*
to protivnici oplývali vším a měli, jak se zdálo, vrch. Pro*
tože byla jen malá zásoba obilí, uložil Caesar «přátele·
ným obcím dodávky dobytka, vojenské vozataje rozesílal
do odlehlojších obcí, sám pak pomáhal v naléhavé tísni
všemi možnými prostředky.
53/ Afranius a Petreius se svými přáteli líčili tento stav
v listech svým známým do ftíma přehnaně a s nadsázkou.
Mnoho k tomu přibájily ještě nezaručené zprávy, takže se
zdálo, že je válka vlastně u konec. Když se takové písem­
né nebo ústní zprávy dostaly do ftíma, sběhly se velké zá*
stupy k Afraniovu domu s honosivými blahopřejnými pro­
jevy; mnoho lidi z Itálie cestovalo ke Gnaeovi Pompeio-
vi; jedni, aby se blýskli jako první poslové tak významné
zprávy, druzí, aby se nezdálo, že čekali až na konec války
nebo že přišli ze všech nejposlednější,
54/ Za těchto skličujících poměrů, kdy všechny cesty
byly obsazeny Afraniovými vojáky i jezdci a nemohlo
být řeči o postavení nových mostů, rozkáže Cuesar vojá­
kům, aby stavěli takové lodě, jaké ho naučila stavět
v dřívějších letech zkušenost nabytá v Británii. Lodní
dna a první podklad lodní kostry se zhotovovaly z lehkého
materiálu, ostatní lodní trup, pletený z proutí, byl pota­
hován kůží. Když byly lodě hotovy, dá je v noci odvézt
na spojených vozech dvaadvacet tisíc kroků daleko od
tábora, přepraví na nich vojáky přes řeku a neočekávaně
fthgfldí uá vřiť li|i»iiřniiťío/lni <· l.lzil* ■. * -X, X
330 CAESAR

dfíve, než to nepřátelé postřehnou. Sem později přemístí

legii a x obou stran začne stavět most; ve dvou dnech
jej dokoučí. Tím způsobem dopraví k sobě bezpečně zá­
soby i muže, kteří odešlí napřed, aby obstarali obili, a
začne uvádět do pořádku zásobování.
55/ Téhož dne přepravil přes řeku velkou část svých
jezdců. Ti udeří na nic netužící muže vyslané za pící, kteří
se sem tam pohybovali bez jakéhokoli strachu, a zajmou
velký počet potahů i mužů. Když pak byly přepadeným
poslány na pomoc lehce ozbrojené kohorty, rozdělí se
jízda obratně na dva celky, jednak aby kryla kořist, jed­
nak aby Čelila přicházející posile a zahnala ji na útěk;
zaskočí a pobijí jednu kohortu, která nerozvážně před
ostatními vyrazila z siku a nyní byla od zbylých oddělena,
a vrátí sc beze ztrát s velkou kořistí po témž mostě do tá­
bora.
56/ Zatímco se tohle odehrávalo u Ilcrdy, vypraví Mas-
silětí do boje na radu Lucia Domitia sedmnáct válečných
lodí, z nichž jedenáct bylo krytých. K nim připojí mnoho
menších plavidel, aby vzbudili strach u našeho loďstva už
pouhým množstvím. Nalodí na ně velký počet luěižtníků
a značný počet Albiků, o nichž jsme mluvili shora, a nad­
chnou je odměnami a sliby. Určitý počet lodí si vyžádá
Domitíus a zaplní je nájemci a pastýři, které s sebou při­
ved). Když takto dokonale vypravili celé lodstvo, dají
se s velkým sebevědomím na cestu proti našim lodím,
jejichž velitelem byl Dccimus Brutus. Tyto lodě kotvily
u ostrova ležícího proti Massilii.
57/ Brutus mel mnohem nižší stav lodí, ale zato přidě­
lil Caesar tomu loďstvu nejchrabřejší muže vybrané ze
všech legií* bojovníky z předních řad, a setníky, kteří si
to vyžádali jako Čestnou službu. Ti si připravili železné
ruce a háky na zachycování lodí a vyzbrojili se velkým
irinníntvím koní. házee.ír.h nŽtěnn a ostatních ritnčnéch
 KNTITA I 331

zbrani. Tak připraveni, jakmile se dovědí o příchodu ne*

přátel, vyplují a vlastními loďmi z přístavu a počnou se
bít s Massilskými. Na obou strunách se bojovalo s největší
statečností a vášnivostí. A nezadávali si mnoho v stateč­
ností s našimi Alhikové, lidé drsní, vyrostlí na horách a
zruční v užívání zbraní; nadto pak tito mužové zachová*
voli si v čerstvé pamětí nedávné sliby Massilských, od
nichž se jen před chvílí odloučili, a Domitiovi pastýři zase
usilovali ukázat skvělou práci před očima svého pána,
protože je rozoh&ovala naděje na svobodu.
58/ Samotní Massilští spoléhali na rychlost lodí a umě­
leckou obratnost kormidelníků, s našimi si jen zahrávali,
vyhýbali se jejich útoku a pokoušeli se pokud možno vy*
užit volnějšího prostranství, obklíčit nás rozvinutým ši*
kem nebo zaútočit větším počtem lodi na loď jedinou nebo
zase při předjíždění, pokud možno, zurážet druhé lodi
vesla; kdykoli pak z nutnosti připluli blíže, utíkali se od
zručnosti a dovednosti kormidelníků k statečnosti horalů.
Naši zněli jednak méně vycvičené veslaře a méně zkušené
kormidelníky, protože byli ve spěchu odvedeni z lodí ná*
kladních a ještě neznali ani názvy lodního zařízení, jed*
nak jim překážela zdlouhavost a těžkopádnost lodí; byly
totiž narychlo postaveny z vlhkého materiálu a neměly
pohyblivost, které je zapotřebí k rychlosti. Z té příčiny
když so naskytla příležitost k boji zblízka, chladnokrevně
postavili vždy jednu loď proti dvěma, chopili sc jich želez*
ným hákem, obě lodě zadrželi, bojovali obráceni na dvě
strany, přelézali na nepřátelské lodě a pobili velký počet
Albikú a pastýřů; hned nato potopí část loďstva, některých
lodí se zmocní i s posádkou a ostatní zaženou do přístavu.
Za ten den přišlo nazmar devět massilských lodí počítaje
v to ty, které byly zajaty.
59/ To je první příznivá zpráva, kterou dostane Caesar
U Ilcřdví zároveň a dokončením mnntn sp rveltlo uhrorí
332 CAESAR

štěstí. Nepřátelé, otřeseni statečností naších jezdců, za*

dali se pohybovat po okolí s menším sebevědomím i mír*
nějŠí opovážlivostí, brzy se jali obstarávat píci na těsnější
rozloze v nevelké vzdálenosti od tábora, aby se mohli
rychle vrátit, brzy se pokoušeli vyhnout našim strážím
a jízdním hlídkám značně dlouhou zacházkou nebo jindy
zase, když je stíhla nějaká ztráta nebo jen z dálky zahlédli
jízdu, odhazovali zavazadla a uprostřed cesty se dávali
na útěk. Nakonec se rozhodli nejen k delší několikadenní
přestávce, ale i k tomu. Že proti všeobecnému zvyku bu­
dou obstarávat píci v noci.
60/ Mezitím Oscenstí a k nim přivtČlení Calaguřané po*
šlou k Caesarovi legáty a slibují, že budou plnit jeho roz*
kazy. Za nimi následují Tarrakonští, Iacetánové a Ausctá-
ni a po několika dnech lllurgavonšti, jejichž území se
prostírá až k řece Hiberu. R těmto všem obcím se obrátí
Caesar se Žádostí, aby ho podporovaly obilím. Slíbí to a
dopravují obilí do tábora všemi potahy, které kde mohly
sehnat. K Caesarovi přeběhne také kohorta illurgavonská,
když se doví o usnesení své obce, a přinese s sebou ze svého
stanoviště vojenské odznaky. Rychle dojde k změně po­
měru. Po dokončení mostu, po přátelském připojení pěti
velkých obcí, po rozřešení otázky zásobování, poté, co
byly vyvráceny poplašné zprávy o legiích spěchajících na
pomoc, které přicházely údujuě s Pompeiem přes Maurctá*
nii, začne od Afrania odpadávat mnoho vzdálenějších
obcí a připojují se k Caesarovi.
61/ Poněvadž byla sebedůvěra protivníků těmito udá­
lostmi zviklána, vybere Caesar vhodné místo a začne stavět
několik příkopů v šíři třiceti stop, aby jimi odvedl znač­
nou část vod Sikoris a mohl tak zřídit na té řece brod, aby
se nemusela jízda posílat velkou oklikou přes most. Když
už byly příkopy téměř hotovy, zmocní se Afrania a Petrcia
veliká starost, abv nebvli vůbec odříznuti od donravv obilí
 KNIHA I 333

a píce, protože Caesar měl silnou jízdu. Proto se rozhodnou

sami z kraje odtáhnout a přenést válku do Keltiheríe.
Tento záměr podporovala také ta okolnost, že ty obce ze
dvou protichůdně zaměřených skupin, jež stály v poslední
válce za Sertoriem, obávaly se, když byly přemoženy,
i pouhého jména Pompeiova a jeho moci, třeba nebyl pří·
tomen, kdežto ty, které mu zůstaly věrně oddány, setrvá·
voly v lásce k němu pro velké důkazy přízně; jméno Cae·
sarovo naproti tomu bylo mezi barbary dost neznámé.
V Kcltiberii očekávali protivníci značné přísuny jízdy
a početné pomocné sbory a zamýšleli na příhodných mís·
těch protáhnout válku až do zimy. Když se takto rozhod·
li, dají rozkaz shánět lodě po celém toku Hibcru a dopra­
vit do Octogesy. To město leželo u lliberu ve vzdálenosti
třiceti tisíc kroků od tábora. Na tomto místě nařídí vysta­
vět pontonový most, převedou přes řeku dvě legie a opevní
ležení náspem vysokým dvanáct stop.
62/ Když se o tom od průzkumných hlídek dověděl Cae-
sar, pokračoval se svrchovaným vypětím sil mužstva dnem
i nocí v práci ua odvedení řeky a dílo bylo žáby tak dale­
ko, že jezdci, i když s námahou a obtížemi, přece jen byli
s to a našli odvahu k přechodu řeky, pěšáci však vyčnívali
nad vodu jenom rameny a nejvyšftí částí těla a při přechá­
zení jim vadil jak vysoký stav vody, tak dravost proudu.
Než přesto skoro současně přišlu zpráva, že most přes Ui·
berus je téměř dokončen, když se začal vynořovat brod
na řece Sikorís.
63/ Tím spíš se nyní nepřátelé domnívali, že musí po­
chod urychlit. Zanechají proto posádkou v Herdě dvě po­
mocné kohorty, se všemi sbory přejdou Sikoris a spojí se
s dvěma legiemi, které převedli v předešlých dnech. Cac-
sarovi nezbývalo nic jiného, než aby jízdou znepokojoval
a oslaboval vojsko protivníkovo. Jeho vlastní most totiž
W&ndnvfll VpILotl vuellÓ^L·,, tolrS., nor«*4*Al4 « winl·»!. .Jzi-
a
334 CAESAR

stát k Hiberu cestou daleko kratší. Jezdci vyslaní Caesn-

rem se přeplaví přes řeku, a když Petreius a Afranius
o třetí lilídce hnuli táborem, objeví se náhle u zadního voje
a počnou je přívalem velikého množství zdržovat a překá­
žet jim v pochodu.
64/ Z výšin ohraničujících Cacsarův tábor dalo se za
úsvitu sledovat, jak je zadní nepřátelský voj ráznč zahá­
něn do úzkých útokem naší jízdy a leckdy poslední kolony
odolávají, až jsou prolomeny, jindy naopak, jak je podni­
kán útok na naše a nepřítel náporem celých kohort zahání
nás, potom zas jak se naši znovu obrátí a pokračují v stí­
hání. Po celém táboře se však vojáci shromažďují v hlouč­
cích a litují, že nepřítele pouštíme z rukou a Že se tedy
válka nevyhnutelné povleče ještě dál; zastavují setníky
a vojenské tribuny a prosí, aby Cacsarovi vyřídili, aby je
nechránil před námahou ani před nebezpečím: jsou při­
praveni, řeku překročit dokáží a odváží sc toho v místech,
kde byla převedena jízda. Třebaže byl Caesar na rozpacích,
má-li vydat vojáky napospas tak rozvodněné řece, přece
podlehne jejich nadšení a hlasitému naléhání a dojde
k závěru, že je třeba odhodlat se k tomu pokusu. A tak vy­
dá rozkaz, aby byli vyhráni ze všech setnin slabší vojíni,
o kterých se dalo předpokládat, Že by duševně nebo těles­
ně nestačili. Tyto muže ponechá v táboře s jednou legií
jako posádku; ostatní legie vyvede v bojové pohotovosti
z tábora a převede je přes řeku, když dal předtím umístit
velký počet soumarů uad brodem i pod ním. Několik vo­
jáků strhne proud řeky, ale jízda je zachytí a nadlehčuje;
o život však nepřijde nikdo. Když Caesar vojsko beze ztrát
převedl, seřadil je a počal s uimi táhnout v trojnásobné
bitevní formaci. A nadšení v řadách vojska bylo tukové, že
dohonili nepřítele, který se dal na cestu ještě o třetí noč­
ní hlídce, ačkoli k jejich cestě přibyla oklika šesti tisíc
kroků a dlouho se omeškali při říčním hrodu.
 KNIHA I $35

65/ Jakmile se v dálce objevili a Afranius s Petreiem

je spatřili, polekali se neočekávaným zjevem, zaujali po­
stavení na vyvýšených místech a seřadili šik. Caesar dá
vojsku nu rovině odpočinout, aby je ncvrbl do boje vy­
čerpané; když se nepřítel znovu pokouší pokračovat v ces­
tě, pronásleduje ho a zdržuje. Nepřátelé se tedy proti své
vůli rozloží táborem dříve, než měli v plánu. V blízkosti
byly totiž bory a pět tisíc kroků odtud začínaly nepohodlné
a úzké cesty. Toužili dosáhnout těchto hor, aby unikli
Caesarově jízdě a brzdili pochod vojska umístěním záloh
v soutěskách a přitom sami mohli přepravit vojsko přes
Hiberus bez bázně a nebezpečí. Jejich úkolem tedy bylo
pokoušet se o to a záměr za každou cenu provést; avšak ce­
lodenní bitva i namáhavý pochod je vyčerpaly, takže odlo­
žili záležitost na příští den. Také Caesar se položil táborem
na nejbližším pahorku.
66/ Asi uprostřed nocí zadrží jezdci muže, kteří zašli
pro vodu příliš daleko od ležení, a od nich se Caesar doví,
že velitelé protivuíků vyvádějí vojsko v úplném tichu
z tábora. Po této zprávě rozkáže dát znamení a po vojen­
ském zvyku zatroubit k dalšímu pochodu. Když nepřátelé
zaslechli hluk, dostali strach, aby nebyli přinuceni k boji
za noci, k tomu ještě obtíženi zavazadly, nebo aby je Cae-
sarova jízda nesevfela v soutčscc, přeruší pochod a zadrží
vojenské shory v táboře. Nazítří se vydá Petreius potají
s několika jezdci na průzkum kraje. K témuž opatření
sáhnou v táboře Caesarově. Na průzkum terénu je poslán
s několika muži Lucius Decidius Saxa. Obě hlídky přine­
sou stejnou zprávu: prvních pět tisíc kroků vede cesta ro­
vinou, nato přechází v drsný hornatý kraj: kdo tuto sou-
těsku obsadí první, tomu už nedá žádnou práci zadržet
nepřítele.
67/ Petreius a Afranius na poradě rozvažují a zkoumají,
kdv hv hvln vhmíní <íút no Vltlinn k,<ln InUn
»36 CAESAR

názoru, žo by se mělo táhnout v noci; tak by dorazili

k soutěscc dříve, než by se co zpozorovalo. Jiní dokazova­
li, že se nemůže potají vyrazit, poukazujíce na to, že se
předešlé noci v Caesarově ležení troubilo k pohotovosti.
V noci prý Cacsarova jízda projíždí krajem a obsazuje
všechna důležitá místa i cesty; a je dobré vyhýbat se prá­
vě nočním utkáním, poněvadž voják v občanské válce, je-li
vylekán, má ve zvyku poslouchat spíše vnuknutí strachu
než dbát posvátnosti přísahy. Naproti tomu denní světlo
přináší samo sebou velký ostych, žc tě všichni vidí, a
stísňuje i přítomnost vojenských tribunů a setníků. Tyto
okolnosti udržují obyčejně vojáky na uzdě a učí jc poslou­
chat. Z toho důvodu je nutno stůj co stůj probít se ve dne;
i když dojde k nějaké ztrátě, přece vojsko jako celek může
šťastně dosáhnout místa, o které usilují. Tento názor na
poradě zvítězí a rozhodnou se vyrazit příštího dne na
úsvitu.
68/ Když Caesar skončil průzkum kraje a obloha už
začínala blednout, vyvede rychle všechny vojenské oddíly
z tábora a vede vojsko velkou oklikou po neznámé cestě.
Cesty totiž, které směřovaly k lliberu a Oktogesc, ovládal
nepřátelský tábor ležící naproti. Caesar musel projít vel­
mi rozlehlými a neschůdnými údolími a na mnoha místech
čněly do cesty strmé skály, takže se zbrauě musely podá­
vat z ruky do ruky a vojáci zmáhali valnou část cesty beze
zbraní, jeden druhým podporováni. Nikdo se však této
námaze nevzpíral, protože měli za to, Že veškeré ty útrapy
skončí, podaří-li se jim odříznout nepřítele od lliberu
a zamezit mu přísun obilí.
69/ Naopak Afraniovi vojáci vybíhali ze začátku vesele
z tábora, aby se na ně podívali, a provázeli je hlasitým spí-
láním: utíkají prý dohnáni k tomu nedostatkem nezbyt­
ných potravin a vracejí se k Ilerdě. Cesta totiž vedlu opač-
nvm Amř.rpni k nůvnflníinit »nmřřpní a na&i tuhli nanlrn no
 KNIHA I 337

protilehlou stranu. Zato nepřátelit! vclitolé vynášeli do

nebe svou rozvážlivost, že zůstali v táboře; jejich domněn­
ku značně podporovala okolnost, že viděli naše na cestě
bez soumarů a bez zavazadel, takže byli přesvědčeni, žo
nemůžeme nouzi příliš dlouho snášet. Jakmile však spatři«
li, že se šik ponenáhlu stáčí doprava, a jakmile si všimli, že
nejpřednější už překračují hraniční Čáru jejich tábora,
nikdo nebyl tak liknavý nebo pohodlný, aby neuznal nut­
nost okamžitě vyrazit z tábora a hnát se za nepřítelem.
Volá se do zbraně, vyrukují všechny vojenské oddíly, jen
několik kohort zůstane v ochraně tábora, a spěchají přímo
k Hiberu.
70/ Smysl celého závodění vězel v rychlosti; kdo z nich
obou obsadí dříve soutěsku a vrchy. Jenomže Caesarovo
vojsko zdržovaly obtížné cesty a Áfraniovy sbory meška­
la Cuesarova jízda, která jim šla v patách. Záležitost afra-
niovců dostala se však už tak daleko, že by se sami sice
vyhnuli nebezpečí, kdyby dorazili první do hor, k nimž
mířili, avšak nepodařilo by se jim zachránit zavazadla
celého vojska ani kohorty, které zůstavili v táboře; kdyby
totiž kohorty odřízlo Caesarovo vojsko, nemohlo by se jim
pomoci žádným způsobem. Dříve však dorazil Cacoar,
a hned jak vyvázl z vysokých mohutných skal a dostal se
do roviny, postavil bojový šik proti nepříteli. Když Afra-
niův zadní voj byl svírán naší jízdou a Áfranius viděl ne­
přítele před sebou, našel si jakýsi pahorek a tam zaujal
postavení. Odtud vyšle Čtyři kohorty s lehkými štíty na
vrch, který byl ze všech vrchů na obzoru nejvyšší. Roz­
káže jim, aby jej prudkým a rychlým náporem obsadili,
protože zamýšlí sám na totéž místo pospíšit s celým voj­
skem a jinudy přes horské hřebeny dorazit do Oktogcsy.
Zatímco lchkoodčnci zdolávali výstup postranní cestou,
zpozorovala to Caesarova jízda a zaútočila na kohorty;
lehkooděnci nedokázali ani ncDatrnou chvíli odolávat úde-
 336 CAESAR

ru jezdců, byli jimi obklíčeni a všichni před tváří obou

vojsk pobiti.
71/ Nadešla příležitost k šťastnému boji. A vskutku ne­
mohlo Caesarovi uniknout, že vojsko vyvedené z míry tak
velikou porážkou před zraky všech nemůže vydržet boj
v otevřeném poli na rovině, obzvláště když je ze všech
stran obklopeno jízdou; a to právě všichni kolem na Cae-
sarovi prosbami vymáhali. Spěšně se dostavovali legáti,
setníci a vojenští tribuni: Nechť neváhá svést bitvu! Vši­
chni vojáci jsou nejvýš bojechtiví. Naproti tomu afraniov-
ci prozradili svůj strach četnými známkami: nepřišli na*
přiklad svým lidem na pomoc, nesestupují z pahorku,
stěží vydrží útoky jezdců, ani řady nezachovávají, ani
nesetrvávají při odznacích, přestože odznaky snesli na
jediné místo u jsou tedy kolem nich stěsnáni. A kdyby ho
snad naplňoval obavou nepříhodný terén, najde se jistě
příležitost k boji jinde, protože Afranius rozhodně odtam­
tud ustoupit musí a ani na místě bez vody setrvat nemůže.
72/ Cacaar se oddal naději, Že se snad záležitost vyřeší
bez boje a bez krveprolévání jeho mužstva, protože odřízl
protivníky od zásobování. Nač by také, třeba v úspěšném
boji, měl ztratit i jen několik svých lidí? Nač by měl při­
pustit, aby byli zraňováni vojíni, kteří si o něj získali pře­
veliké zásluhy? Proč by konečně měl pokoušet štěstí,
obzvláště když je vůdcovou povinností vyhrávat právě
tak obezřclostí jako mečem? Ovlivňoval jej také soucit
s občany, kteří — jak dobře viděl — byli obětováni jisté
smrti; dával přednost vítězství, při uěmž by oni zůstali
zdrávi a naživu. Většině se toto Caesarovo rozhodnutí ne­
zamlouvalo; vojáci se mezi sebou dokouce otevřeně vy-
* jadřovali, že nebudou bojovat, i kdyby puk Cacsar chtěl,
když teď se má propást tak skvělá příležitost k vítězství.
Cacsar setrvá na svém předsevzetí a couvne poněkud ze
svého stanoviště, aby zeslabil strach nepřítele. Když Afra-
 Kniha i 339

niovi a Petreiovi byla takto poskytnuta příležitost, stá­

hnou se do tábora. Caesar rozestaví po horách hlídky,
uzavře každou cestu k Hiheru a rozloží se opevněným tá­
borem co možno nejblíž k leženi nepřítelovu.
73/ Druhého dne vůdcové protivné strany pobouření
tím, že ztratili poslední nadějí na zásobování i podporu,
kterou jim sliboval Uiberus, začali se starat, co bude dál.
Zbývala jím otovřená jedna cesta pro případ, že by se
chtěli vrátit do Herdy, a druhá, kdyby byla jejich cílem
Tarrakona. Právě když se o tom radili, dostanou zprávu,
že naěe jízda dotírá na nosiče vody. Jakmile se to dověděli,
rozestavili hustě stráže jezdců i pomocných křídelních
kohort, promísí jc kohortami z legií a počnou táhnout val
z tábora až k vodě, aby se mohli bez bázně a hlídek záso­
bovat vodou uvnitř opevnění. Petreius a Afranius si roz­
dělí tuto práci mezi sebou a sami se vydají značně daleko
od ležení, aby ji dali provést.
74/ Jejich odchod poskytl vojákům příležitost, aby si
volně pohovořili; vesměs vybíhají a každý shání a vyvo­
lává známého nebo krajana, kterého měl v táboře. Nej­
dříve všichni všem děkují, že je předešlého dne ušetřili, ač
byli tak vyděšeni: z jejich milosti zůstali prý naživu. Po­
tom se vyptávají na vůdcovu spolehlivost, zda by se mu
mohli vydat bez obav, a stěžují si. že tak neučinili hned na
začátku a zkřížili zbraně s přáteli a pokrevcnci. Pobídnuti
tímto rozhovorem žádají od vojevůdce příslib, že nesáhne
na život Pctreiův a Afraniův, aby se nezdálo, že zumýšleli
zločin nebo že zradili své velitele. Když byli o tom ujiš­
těni, zaručují se zase oni, že okamžitě přenesou své vojen­
ské odznaky a pošlou k Caesarovi vyjednávat o mír jako
vyslance setniky prvních setnin. Mezitím jedni přivádějí
své známé na návštěvu do tábora, druhé zas odvádějí
k sobě jejich známí, takže se zdá, že se už utvořil ze dvou
táborů jeden; přemnoho pak vojenských tribunů i setníků
340 CAESAR

přichází k Caesarovi a odevzdávají se do jeho ochrany.

Stejně si počínají náčelníci hispánští, které k sobě dali po·
volot a měli je s sobou v táboře jako rukojmí. Tito mužové
pak vyhledávali své známé a pohostinné přátele, každý to­
ho, jehož doporučením by dosáhl přístupu k Coesarovi.
Také Afraniův mladistvý syn vyjednával s Caosarem pro­
střednictvím legáta Sulpicia o bezpečnosti otcově i své.
Viechno naplňovalo veselí a vděčná radost jak těch, kteří
si mysleli, že unikli tak velkým nebezpečím, tak těch,
kteří, jak se zdálo, dokázali tak důležité věci bez prolití
krve, a Cacsar podle všeobecného úsudku sklízel bohaté
ovoce své včerejší mírnosti a jeho rozvahu všichui oceňo­
vali.
75/ Když byly tyto události ohlášeny Afraniovi, opustí
započatou práci a vrátí se do tábora odhodlán, juk se zdá­
lo, snášet s pokojnou a odevzdanou myslí, ať se přihodí
cokoli. Zato Petreius se nepoddá. Vyzbrojí své služeb­
nictvo; s ním pak, s praetorskou kohortou lehkooděnců
a s několika barbarskými jezdci, svými to svobodníky,
které míval jako osobuí stráž, přižene se neočekávaně
k volu, přeruší besedování vojáků, naše zahání od tábora,
a koho dopadne, zabije. Ostatní se shlukují a vylekáni
nenadálým ohrožením zahalují levice pláštěm a tasí meče.
Takto se pak brání proti lehkoodčncům a jezdcům, s dů­
věrou v blízkost tábora stahují se do ležeuí a dostává se
jim ochrany od těch kohort, které konaly stráž před bra­
nami.
76/ Nato obchází PetreiuB se slzami v očích manipuly,
promlouvá naléhavě k vojákům a zapřísahá je, aby nevy­
dávali protivníkům na milost a nemilost ani jeho, ani své­
ho vojevůdce Pompeia. Rychle se všechno sbíhá na shro­
maždiště u hlavního stanu. Petreius žádá, aby všichni pří­
sahali, že neopustí a nezradí vojsko a své velitele a že se
k ničemu nerozhodnou sami o sobě, bez ostatních. První
 KNIHA 1 341

těmito slovy přísahá sám; stejnou přísahou zaváže Afra-

nia; hned za ním skládají přísahu vojenští tribuni a set*
níci; vojáci předvedení po setninách rovněž přísahají.
Velitelé vyhlásí, aby byl předveden každý Caesarův voják
mužem, u kterého se skryl; když byli předvedeni, veřejně
je v hlavním stanu zabijí. Avšak většinu Cacsarových vo­
jáků ti, kteří je u sebe měli, poschovávají a v noci je pustí
přes val. Tak hrůzovláda vůdců, krutá poprava a závazek
nové přísahy zničily naději na okamžitou kapitulaci, změ­
nily smýšlení vojáků a obnovily dřívější válečný stav.
Uf Caesar dá s velkou pečlivostí vyhledat protivníkovy
vojáky, kteří přišli do tábora během vyjednávání, a pošle
je zpět. Avšak několik vojenských tribunů a setníků dob­
rovolně u něho zůstane. Měl je později ve velké vážnosti;
setníky dosadil do dřívějších hodností a rytířům římským
vrátil úřad vojenského tribuna.
78/ Afraniovci měli nouzi o píci a potíže s dopravou vo­
dy. Legie měly ještě dost značnou zásobu obilí, poněvadž
dostaly rozkaz vzít s sebou od Herdy obilí na dvaadvacet
dní, lehkooděnci a pomocné sbory neměli zásobu žádnou;
jejich kupní sílu byla pramalá a tělesně nebyli zvyklí na
těžká břemena; z toho důvodu přebíhali každodenně ve
velkém počtu k Cacsarovi. Tak povážlivý byl stav. Avšak
ze dvou předložených plánů se zdál snadnější návrat do
Herdy, protože si tam nechali skrovnou zásobu obilí.
Doufali, Že tam bez překážek provedou zbytek plánu. Tar-
racona byla příliš daleko; chápali, že při té vzdálenosti
může zasáhnout do hry řada náhod. Když tedy zmíněný
plán schválili, vytáhnou z ležení. Caesar vyšle napřed
jízdu, aby dorážela na zadní voj a překážela mu v cestě;
sám pak táhne hned za nimi s legiemi. Neminula ani chvil­
ka, aby sc zadní voj nepotýkal s jezdci.
79/ Bojovalo se takto: K boji pohotové kohorty kryly
zadní šik a mnoho dalších kohort stálo na rovině. Jestliže
342 CAESAR

se mělo vystoupit na boru, bylo lehké odvrátit nebezpečí

už pro výhodnou polohu, protože ti, kteří se dostali ku*
předu, kryli z výše položených míst své vystupující dru*
hy; jakmile však bylo nablízku údolí nebo sráz a ti vpře­
du nemohli poskytnout pomoc těm, kteří se omeškávali,
a k tomu ještě jim jezdci z výšiny metali do zad střely,
tehdy se ocitl výsledek ve velkém nebezpečí. Když se totiž
nepřítel přiblížil k takovým místům, nezbývalo než vydat
rozkaz, aby se odznaky legií zastavily, a zatlačit prudkým
útokem jízdu, a když sc to podařilo, spustit se náhle
plným tryskem do údolí, převalit se přes ně a znovu se
postavit na výšinách. S pomocnými sbory svých jezdců —
měli jich velmi mnoho —mohli totiž počítat tak málo, pro­
tože byli z předešlých bojů otřeseni, že je brali do středu
šiku a dokonce je ještě chránili; nikdo z nich se nesměl
z pochodu uhnout, aby ho snad nechytila Caesarova jízda.
80/ Za takového způsobu boje se může postupovat jen
zvolna a krok za krokem, s častými přestávkami, aby se
druhům mohlo přispěchat na pomoc; a tak to dopadá
i tentokrát. Když totiž postoupili Čtyři tisíce kroků a naše
jízda je příliš dotíravě znepokojovala, zmocní se strmého
vrchu a tam, na jediné straně otočené k nepříteli, opevní
tábor, ale zavazadla při tom ze soumarů nesloží. Jakmile
zpozorovali, že Cacsarův tábor je hotov, stany postaveny
a jezdci rozesláni za pící, vyrazí náhle asi o šesté hodině
téhož dne a dají se na pochod v naději, že se zdržíme pro
odchod našich jezdců. Caesar prohlédne, jak se věci mají,
nechá opevnění opevněním, pustí se s legiemi za nimi,
ponechá několik kohort na ochranu zavazadel a vydá
rozkaz, aby ho o desáté hodině následovali obstaravatelé
píce a aby jezdci byli odvoláui. Jízda se rychle vžívá do
obvyklých povinností pochodu. V) zadního voje dochází
k střetnutí tak prudkému, že sc už téměř na útěk obrací
a padne mnoho vojáků, dokonce několik setníků. Vojsko
 KNIHA I 343

Cacsarovo jim pak setrvalo v patách a ohrožovalo je celou

svou silou.
81/ Tentokrát věru nebylo ani kdy pátrat po vhodném
místě pro tábor, ani nemohli pokračovat v pochodu, z ne*
zbytnosti se tedy zastaví a rozloží táborem daleko od vo*
dy a na místě od přírody nepříznivém. Ale právě z těchto
důvodů, jež jsme svrchu uvedli, Caesar na ně nedoráži
a nedovolí toho dne postavit stany, aby mohli všichni po­
hotověji stíhat nepřátele, ať už by chtěli vyrazit v noci
nebo ve dne. Nepřátelé však obrátí pozornost k špatné
poloze ležení, po celou noc posunují opevnění a zřizují
postupně vždy nový tábor. Stejně ei počínají od prvního
rozbřesku i druhého dne a stráví při té práci celičký den.
Avšak čím dále v díle pokročili a čím dále tábor posunuli,
tím více se vzdalovali od vody a tak současnou svízel lé­
čili svízelemi jinými. První noc nevychází z tábora pro
vodu nikdo; následujícího dne zůstane v táboře posádka
a celé vojsko se vypraví k vodě; na píci nepošlou nikoho.
Caesarovi bylo milejší, aby se trápili tímto soužením a
vzdali se z nutnosti, než aby došlo k rozhodné bitvě. Přece
se však pokusí uzavřít je kol dokola náspem a příkopem,
aby co možno nejvíce zdržoval jejich náhlé výpady, k nimž,
jak se domníval, sáhnou pod tlakem okolností. Nepřátelé
dají skutečně pobít všechen tažný dobytek jednak pro ne­
dostatek píce, jednak aby byli k těm výpadům pohotověj­
ší.
82/ V shonu těchto prací a opatření uběhnou dva dni;
třetího dne už většina Gaesarova opevůovacího úkolu spěla
se zdarem k ukončení. Nepřátelé chtějí mařit zbývající
práce na opevnění, vyvedou na dané znamení asi o šesté
hodině legie a postaví před táborem v bojový šik. Caesar
odvolá legie od prací na válu, dá rozkaz, aby nastoupila
celá jízdo, a řadí vojsko; kdyby se totiž zdálo, že se vyhnul
bitvě, znamenalo to velkou pohromu, co se týče vysokého
344 CAESAR

mínění vojáků o něm a slavné pověsti* které ec u všech

těšil. Z týchž známých důvodů ho to však pudilo* ahy ne*
bojoval* a to tím spíše* žc krátká vzdálenost mohla jen
málo přispět k úplnému vítězství* i kdyby byli protivníci
obráceni na útěk. Tábor od tábora nebyl totiž dále než dva
tisíce stop. Z toho dvě třetiny zaujímaly dva šiky; jedna
třetina byla volná k výpadu a útoku vojáků. V případě
bitvy blízkost tábora poskytovala přemoženým příle­
žitost k rychlému ústupu na útěku. Proto se Caesar roz­
hodl postavit se na odpor útočníkům* ale první bitvu ne*
vyvolávat.
83/ Dvojřadý šik Afraniův měl pět legií, třetí místo za­
ujímaly křídlové kohorty jako záloha; šik Caesarův byl
trojřadý; ale v první řadě bylo vždy po čtyřech kohortách
z pěti legií* za nimi následovalo po třech kohortách jako
záloha a za nimi opět právě tolik* každá z legie* kam patři­
la; lučištníci a střelci praků stáli v středu bojového šiku*
jízda kryla boky. Když bylo takto spořádáno bitevní po*
stavení* zdálo se* že obě strany trvají na svém předsevzetí;
Caesar* že svede bitvu jen z přinucení, protivník* že bude
Caesarovo opevůovací dílo hatit. Rozhodnutí se ted pro­
tahuje a vojska stojí v pohotovosti do západu slunce; po­
tom se obě strany rozejdou do svých táborů. Nazítřek se
Caesar chystá dokončit započaté opevnění; druzí se dají
do hledání brodu přes řeku Sikoris* kdyby snad mohli pře­
jít. Caesar to zpozoruje, přepraví přes řeku lehce oděné
Germány a část jezdců a na březích rozestaví Četné stráže.
84/ Když už byli dokonale zahnáni do úzkých* když už
čtvrtý den nechávali živořit soumary bez píce a sami strá­
dali nedostatkem vody* dříví i obilí* požádají o rozmluvu*
a to, možno-li* na místě vzdáleném od vojska. Jakmile však
Caesar návrh zamítno a přivolí jen s podmínkou* Že by se
rozhodli pro rozhovor veřejný* je mu odevzdán jako ru­
kojmí syn Afraniův. Sejdou se na místě* které vybral
 KNIHA I 345

Caesar. Na doslech obou vojsk ujme se slova Afranius:

Není třeba se horšit ani na něj a Putrcia, ani na vojáky, že
se rozhodli zachovat věrnost svému vojevůdci Gnaeovi
Pompeiovi. Učinili však už zadost povinnosti a zakusili
dost útrap. Trpěli nedostatkem ve všem; nyní se jim však,
skoro jako dravým šelmám v ohradě, odpírá voda, brání
se jim v pohybu, ani tělo nemůže už přemoci bolest, ani
duch není s to snáŠot potupu. Proto přiznávají porážku;
prosí však, ba zapřísahají, zbyla*li v nich jiskřička slito*
vání, aby si nemuseli zoufat. Toto vykládá co nejpokorně*
ji a s nejhlubší oddanosti.
85/ Na jeho slova odpoví Caesar v tomto smyslu: Niko*
mu ze všech shromážděných nepříslušela méně tato úloha
žalovat na úděl a prosít o soucit. Vždyť všichni ostatní vy*
konali svou povinnost: on sám, protože se nechtěl pustit
do boje, a to ani za výhodných okolností, na příznivém
místě i ve vhodném čase, jen aby si zachoval pro mír co
nejčistší ruce; ačkoli jeho vojsko také utrpělo příkoří a
mělo své zabité, přece nepřátele zachovalo při životě a chrá­
nilo je; konečně i vojáci protivníkova vojska splnili svou
povinnost, když sami od eebc usilovali o mír a při tom po*
važovali za nutné starat se o život všech, kteří k nim patři*
li. Tak chování všech vrstev vyjadřovalo lidskou účast,
jen sami vůdcové nechtěli o míru ani slyšet; ti přece ne*
dbali ani práva na vyjednávání, ani zákonitých požadavků
příměří a s bezohlednou krutostí povraždili prosté Udí,
které ošálila naděje na rozhovor. Přihodilo se jim tedy to,
k čemu obyčejně dochází pro přílišnou lidskou svéhlavost
a samolibost, žo totiž vracejí se k tomu a o to nejdychtivěji
stojí, čím krátce předtím pohrdli. Nechce však nyní vy*
užít ani jejich sebepokoření, ani příhodného času a nežádá
nic, čím by vzrostla jeho moc; přeje si raději, aby rozpus­
tili vojska, která proti němu tolik let živili. Z žádného ji­
ného důvodu přece nevyslali do Hisnánie šest le/rií a sed-
346 CAESAR

mou tam naverbovali, ani přece z jiné příčiny nepřipravili

tolik loďstva, a tak znamenitého, ani nemohli jinak vy*
světlit, proč tam vyslali vůdce zkušené ve válce. Ani jedno
z těchto opatření nemělo za cíl uklidnit Hispánii, jediné
z nich nesloužilo prospěchu provincie, která pro dlouhý
mír po žádné pomoci netoužila. Tohle všechno se přípravo*
válo proti němu už dávno: proti němu se zřizují vojenské
úřady nového druhu, aby například jeden a týž muž řídil
městské záležitosti před branami města a zároveň — ač
nepřítomen — spravoval po tolik let dvě nejbojovnější
provincie; v jeho neprospěch se mění ústavní práva úřa*
dů, aby se totiž nemuseli posílat do provincií jako vždyc*
ky bývalí praetoři a konsulové, ale aby tam mohli jít lidé,
které vybralo a schválilo několik mocných jednotlivců;
pro něj neplatí ani odvolání na věk, poněvadž k tomu, aby
se nadále ujali vojenských oddílů, povolávají se teď muži,
které doporučily minulé války; u něho jediného se nezacho­
vala výsada, která bývala udělena vždycky všem voje­
vůdcům po vítězně skončených bojích, aby se totiž mohli
vrátit domů buď s nějakou poctou, nebo aspoň bez hany
a vojsko rozpustit. A přece to všechno jak trpělivě snášel,
tak dál trpělivě ponese; a nejde mu nyní o to, aby jim
odvedl vojsko a pak mu sám velel, což by mu jistě nebylo
zatěžko, nýbrž o to, aby oni neměli, čeho by proti němu
mohli použít. Proto, jak bylo řečeno, ať vyklidí provincie
a rozpustí vojsko; stanc-li se tak, nikomu neublíží. To
jest jediná a poslední podmínka míru.
86/ Vojákům bylo přirozeně velmi vítané a příjemné,
jak se dalo poznat z projevu jejich souhlasu, že namísto
nějakých zasloužených nesnází, jež právem očekávali,
dostalo se jim ještě za odměnu propuštění ze služby. Ne­
boť když docházelo ke sporu o místo a Čas pro vyřízení
této záležitosti, všichni z náspu, kam se postavili, začali
dávat znamení voláním i rukama, aby byli ihned propuš­
 KNinAI 347

těni, a protestovali, že se nemohou přes veškero ujišťování

na propuštění spolehnout, má-li být odloženo na jinou
dobu. Po stručné oboustranné rozpravě dospějí k rozhod*
nutí, aby bez prodlení byli propuštěni ti, kteří mají
v Ilispánii domov nebo majetek, ostatní pak u řeky Varu;
Caesar se zaručí, že se jim v ničem nebude ubližovat a že
nikdo nebudo nucen k přísaze proti své vůli.
87/ Caesar také slíbí, že jim bude dodávat obilí od toho*
to okamžiku až do chvíle, kdy dorazí k řece Varu. Připojí
ještě slib, že se má každému nahradit, oč ve válce přišel
a co je v rukou jeho vojáků; vojákům pak po spravedli*
vém ocenění dá vyplatit za ty věci náhradu. Při všech
rozepřích, které vojáci později mezi sebou měli, přicházeli
sami od sebe k Cacsarovi jako k soudci. Když legie vymá­
haly na Afraniovi a Pctreiovi žold a došlo skoro ke vzpouře,
protože tvrdili, že nepřišel ještě den výplaty, byl po*
žádán o vyšetření věci Caesar a obě strany byly s jeho roz*
bodnutím spokojeny. Když byla ve dvou dnech rozpuště­
na asi třetina vojska, rozkázal Caesar, aby jeho dvě legie
pochodovaly napřed a ostatní hned za nimi tak, aby mohli
rozbít tábor v nevelké vzdálenosti od sebe, a provedením
úkolu pověří legáta Quinta Fufia Culena. Podle tohoto je­
ho nařízení se pak konal pochod k řece Varu a tam pak
byl rozpuštěn zbytek vojska.
348 CAESAR

KNIHA II

1/ Zatímco se tyto události odehrávaly v Hispánii*

legát Gaius Trebouius* který zůstal* aby obléhal Massilii*
počal ze dvou stran zřizovat náspy* ochranné stříšky
a věže. Jedna strana byla v těsné blízkosti přístavu a lo­
děnice, druhá u vchodu* kterým se přichází z Gallie a
Hispánie, u té části moře* jež se rozlévá při ústí Rhodanu;
Massilii totiž skoro ze tří stran omývá moře; poslední*
čtvrtá část je přístupná z pevniny. Ale i tento úsek cesty*
táhnoucí so k hradu, chráněný povahou místa a velmi
hlubokým údolím* prodlužuje a ztěžuje obléhání. Gaius
Trebonius dá k provádění těch prací sehnat množství
tažného dobytka a vyzvat lidi z celé provincie* nařídí*
aby se sváželo proutí a dříví. Nato začne budovat násep
vysoký osmdesát stop.
2/ Ale ve městě byla odedávna taková zásoba všemož­
ného válečného materiálu a taková spousta těžkých střel,
že jejich síle nemohly odolat Žádné ochranné stříšky sple­
tené z proutí. Neboť dvanáct stop dlouhé tyče opatřené
železnými hroty* a k tomu vrhané nejtěžšími metacími
stroji* zarývaly se do země čtyřnásobnou vrstvou rohoží.
Proto se ochranná loubí pokrývala jednu stopu silnými
dřevy mezi sebou spojenými a tak se pak pokračovalo
v budování náspu prací z ruky do ruky. Vpředu postu­
povala želva, šedesátistopý kryt k rovnání půdy* rovněž
z nejpevnějších dřev* obalený všemožnými ochrannými
prostředky proti zásahu ohně a balvanů. Všechny oblé-
 KNIHA II 349

hací práce zpomalovala rozsáhlost opevnění, výška zdí

a věží j množství samostřílů. Také Albikové podnikali Časté
výpady z města a oheň dopadal na násep i věže; tyto po«
kusy odráželi naši vojáci bez námahy, zaháněli útočníky
do města a nadto jim způsobovali veliké ztráty.
3/ Mezitím Gnaeus Pompeius pošle na pomoc Lueiovi
Domitiovi a Massilským Lucia Nasidia s loďstvem šest*
nácti lodí, mezi nimiž bylo jen málo okovaných. Nasidius
propluje úžinou Sicilskou, aniž o tom Curio ví nebo aspoň
tuší, přistane s loďstvem u Mcssany a odvede z tamějších
loděnic jednu loď, zatímco předáci města a senát v náhlé
panice z města prchnou. Připojí loď k ostatním lodím, za«
míří rychle k Massilii, vyšle napřed tajně rychlý člun,
aby zpravil Domitia a Massilské o svém příchodu, a na­
léhavě je pobízí, aby přijali jeho vojenskou pomoc a ještě
jednou se utkali s loďstvem Brutovým.
4f Massilští po svém posledním neúspěchu povytaho-
vali z loděnic staré lodě, až dosáhli dřívějšího stavu,
opravili je a nesmírně pečlivě vyzbrojili (po ruce měli
vskutku značný počet veslařů i kormidelníků), přidali
k nim rybářské čluny a opatřili je palubou, aby byli ves­
laři v bezpečí před dopadajícími střelami, obsadili je lu-
ěištníky a naložili samostříly. Když bylo loďstvo takto vá­
lečně vybaveno a všichni starci, matky i dívky jali se
muže povzbuzovat úpěnlivými prosbami, aby obci ve
svrchované nouzi pomohli, nalodí se s nemenší odvahou
a sebedůvěrou, než s jakou dříve bojovali. Máme totiž
všichni jednu společnou vadu, že býváme naplněni vel­
kou důvěrou v nepředvídané a neznámé i zase se tím
dáváme příliš vyděsit; a tak tomu bylo i tenkrát, neboť
příchod Lucia Nasidia naplnil obyvatelstvo největší
nadějí a nadšením. Za příznivého větru vyplují z přísta­
vu a dorazí k Nasidiovi do massilské tvrze Tauroís, uve­
dou do nořádku lodě a znovu rí iln«láv»ií nAvuhv Ir Kr.»«
350 CAESAR

a společní probírají válečný plán. Pravé křídlo je přidá*

léno Massilským, levé Nasidiovi.
5/ Právě k tomu místu spěšně smiřoval Brutus, když
předtím zvýši) počet lodí. Neboť k lodím, které byly po*
staveny v Arclaté na Caesaruv rozkaz, přibylo šest uko­
řistěných lodí massilských. Ty dal Brutus v minulých
letech opravit a vystrojit vším, čeho je zapotřebí k plav*
bě. A tok povzbudil své lidi, aby opovrhovali nepřáteli,
nad nimiž přece zvítězili, dokud byli ještě v plné síle,
jako by už byli přemoženi, a vytáhl proti nim pln nadějné­
ho očekávání a důvěry. Z ležení Gaia Trebonia a ze všech
vyvýšených míst dalo se snadno nahlížet do města a po­
zorovat, jak všichni mladí lidé, kteří zůstali v městě,
a všichni starší s dětmi a manželkami i e obecními strá­
žemi bud z hradeb ruce k nebi vztahovali, nebo vstupo­
vali do chrámů nesmrtelných bohů, vrhali se na zem před
jejich sochami a vyprošovali si na bozích vítězství. A na­
prosto nikdo se nedomníval, že by výsledek toho dne
nerozhodoval o zdaru celého jeho života. Vždyť nejen uro­
zení mladíci, ale i nejváženější mužové každého věku vstou­
pili na lodě, vybízeni voláním svého jména a zapřísaháni,
aby sami viděli, že jim nebude ponechána příležitost ani
k pokusu o obranu, kdyby mělo dojít k pohromě, a kdy­
by naopak zvítězili, aby se jím vrátila naděje v záchra­
nu města vlastními silami nebo pomocí zvenčí.
6/ Když byla bitva zahájena, Massilští osvědčilí sta­
tečnost v každém směru: pamětlivi všech návodů, jichž
se jim dostalo krátce předtím od vlastních příslušníků,
sváděli boj s tímto přesvědčením: žádná jiná vhodná chví­
le se jim patrně ncoaskytnc, aby projevili svou odvahu,
a ti, kteří v bitvě přijdou o život, zřejmě nepřcdbéhnou
právě o mnoho smrt zbylých spoluobčanů, protože po
dobytí města by je Čekal stojný válečný úděl. A jak se
nnU InrlA nnnnnáhlu nd Affhtt vzdalovolv. na&kvtOVala
 KNIHA II 351

sc jednak nepřátelským lodím příležitost uplatnit do«

vednost kormidelníků i manévrovací schopnost lodí,
jednak, podařilo-li se nikdy našim zadržet nepřátelskou
loď železnými chapadly a připoutat ji, mohli se snadno
sjíždět ze všech stran na pomoc svým druhům, kteří
se octli v tísni. Avšak neochabovali ani v boji muže proti
muži po boku Albiků, ani si v udatnosti nezadávali mno·
ho s našimi. Zároveň zasypávala naše nic netušící a bez*
branně vojáky spousta střel, které metaly z dálky men­
ší lodi, a střely jim způsobovaly četná zranění. Také dvě
troj veslice zpozorovaly lod Decia Brata, dala se lehko
poznat podle odznaku, a rozjely sc na ni ze dvou stran.
Brutus to však včas zahlédl a využil rychlosti své lodi
tak obratně. Že je o malou chvíli předjel. Nepřátelské
lodě narazily do sebe v plné rychlosti s takovou prudkostí,
že sc obě srážkou těžce poškodily a jedna si dokonce ura­
zila příď, takže se stala úplným vrakem. Když to zpozo­
rují nejbližší iodč z Brutova loďstva, vezmou útokem ne­
schopné lodě a rychle obé pošlou ke dnu.
lf Lodě Nasidiovy nebyly k ničemu a rychle bojišti
opustily; nenutil je přece vrhat se do nejvyššího nebez­
pečí ani pohled na rodné město, ani povzbuzování pří­
buzných. Proto z toho počtu lodí se nepohřešovala žád­
ná; z massilského loďstva potopeno pit lodí, tři zajaty,
jedna se zachránila s loďmi Nasidiovými; ty všechny mí­
řily do Přední Hispánie. Když pak jedna ze zbylých lodí
byla poslána do Massilie napřed, aby zvěstovala tuto smut­
nou zprávu, a když již připlouvala k městu, vyběhlo
všechno obyvatelstvo; sotva se dověděli broznou pravdu,
propukli v takový nářek, jako by nepřátelé města právě
dobyli. Nicméně však Massilští počali provádět přípravy
k obraně města.
8/ Vojíni z legií, kteří obstarávali ohléhací práce na
Dtavé Straně. «nny.nrnvalí «a l»»r »ím LwIa «.zdL·.·..»
352 CAESAR

vzhledem k častým nepřátelským výpadům, kdyby tam

pod hradbami vybudovali jako pcvnůstku a útočišti
věž z cihel. Zpočátku ji vystavili proti náhlým útokům
nízkou a malou. Tam se stahovali, odtud se bránili, na*
padla-Li je nijaká přesila, odtud se obyčejně vyřítili,
aby nepřítele odrazili a stíhali. Měla na všech stranách
třicet stop, ale tloušťka zdí byla pět stop. Později však, jak
už tak zkušenost bývá učitelkou při každém počínání,
přišlo se lidskou vynalézavostí na to, že může být velmi
užitečné, kdyby tato věž byla vyhnána do výšky. To
provedli tímto způsobem:
9/ Jakmile výška věže byla zdvižena až k břevnoví
uzavírajícímu první poschodí, zazdili jc do stěn tak, že
hlavice trámů pokrývalo vnější obložení stěn, aby nic
ncvyčuívalo, do čeho by se mohl zakousnout uepřátelský
oheň. Nad to přistavěli patro z cihel tak vysoko, jak to
dovoloval kryt ochranných zástěn a posunovacího dře*
věného louhi, a nad tou plochou položili křížem dvě břev*
na nepříliš daleko od vnějších stěn, aby na nich zdvihli
trámoví, jež mělo být krovem věže; přes ty trámy polo*
žili napříč v pravém úhlu další trámy a spojili je fošnami.
Zhotovili je poněkud delší a přečnívající vnější okraj zdí,
aby mohly přes ně splývat pokrývky k zadržení a odrá­
žení střel, zatímco by se uvnitř toho vydřevení pokračo*
válo ve stavbě stěn; a tento prkenný strop vydláždili
svrchu cihlami a hiátem, aby nepřátelský oheň nemohl
způsobit žádnou škodu, a navrch nakladli ochranné vy*
cpávky, aby ani vypažení neprorazily střely vrhané pra­
kem, ani aby zdivo nerozmctaly kameny z katapultu.
Z kotevních lau pak zhotovili tři závěsné rohože, dlouhé
jako stěny věže, zšíři čtyř stop, a přivázali je ze tří stran
obrácených k nepříteli tak, aby splývaly kolem věže
přes vyčnívající konce trámů; jedině tento druh krytí,
jak se přesvědčili zkouškami na jiných místech, nemohl
 KNIHA II 953

být proražen žádnou střelou ani těžkým prakem. Jakmile

však právě dokončená část věže byla pokryta a zajištěna
před každým nepřátelským zásahem, odtáhli ochranný
přístřešek k jiným opevňovacím pracím; střechu věže sa­
mu o sobě začali z prvního poschodí dostávat nahoru a
zvedat do výše podpěrami. Jakmile ji vyzdvihli tak vy­
soko, jak to dovolovaly spuštěné rohože, skryti a chrá­
něni těmito zástěnami pokračovali v stavbě zdi z cihel,
znovu nadzdvihovali střechu a tak si opatřovali nový
prostor k stavbě. Když se zdálo, že je načase stavět dru­
hé patro, pokládali stejně jako poprvé trámy zopu&těné
na okrajích do stěn a z léto dřevěné základny zdvihali dal­
ší prkenný strop i s rohožemi. Tak zajištěni, bez jedinké­
ho šrámu a ničím neohroženi vystavěli šest pater a na
vhodných místech ponechali otvory střílen na vrháni
těžkých střel.
10/ Jakmile si byli jisti, žc z té věže se dají chránit
okolní práce, rozhodli se postavit z dvoustopýcb dřev še­
desát stop dlouhé ochranné přístřeší podkopué chodby,
aby ji táhli od cihlové věže až k věži a hradbám nepřítele.
Toto přístřeší vypadalo takto: Nejdříve se položí na zem
dva stejně dlouhé trámy čtyři stopy od sebe a na ně se
upevní pět stop vysoké sloupky. Ty spojí navzájem krok­
vemi v tupém úhlu, aby na ně mohli umístit trámy k po­
krytí přístřeší. Na to pokladou dvoustopová břevna a spojí
je železnými pláty a hřeby. Na konci střechy podkopného
přístřeší a na konci trámů přibijí čtyřhranné lišty silné
čtyři palce, aby udržely cihly, jež se měly položit navrch.
Když je takto na způsob Štítu a krok za krokem poříze­
na střecha, pokryje se chodba, jak na podpěrkácb byly
položeny trámy, cihlami a hlínou, aby byl» chráněna
před ohněm vrhaným z hradeb. Přes cihly se přetáhnou
kůže, aby je nemohla rozmočit vodo hnaná kanály. Kůže
se však přikryjí vycpaninami, aby je zase neporušil oheň
3S4 CAESAR

o kameni. Tuto celou stavbu dokončí pod ochrannými

přístřešky u samé věže a náhle, aniž nepřítel tuší, při·
razí ji pomocí lodního stroje k nepřátelské věži tak prud*
ce, že přilehne k jejímu zdivu.
11/ Obyvatelé města, poděšeni nenadálou zlou událostí,
přivalují pákami co největší kusy skal a prudce je svrhují
z hradeb na podkopný přístřešek. Pevný materiál vydrží
zásahy a všechno, co dopadne, sklouzne po šikmém hře·
benu přístřešku. Jakmile to vidí, mění svůj plán, za*
palují sudy napluěné loučemi a smolou a svalují je z hra·
deb na přístřešek. Sudy se kutálejí po střeše, sjíždějí,
a jen dopadnou, už jsou po stranách odtahovány od stav·
by dlouhými tyčemi a vidlicemi. Pod ochranným pří·
střeškem vylamují mezitím naši vojáci pákami nejspod·
nější balvany ze základů nepřátelské věže. Podkopný
přístřešek hájí naši z cihlové věže šípy a těžkými stře*
lamí; zatlačují nepřítele z hradeb i věží a nedopřávají mu
vůbec volnou příležitost k obraně hradeb. Když už bylo
vypáčeno mnoho kamenů z věže, u níž stáli, zřítila se
náhle část věže v troskách a zbytek se vzápětí hroutil
za ní; tu nepřátelé z hrůzy před drancováním města
hrnou se beze zbraně, s prosebnými vínky kolem hlav,
všichni do jednoho z bran a s pokornými prosbami vzta*
bují ruce k legátům i k vojsku.
12/ Tímto nečekaným obratem zastavuje se veškerá
válečná činnost, vojáci nechávají boje a dávají se strho­
vat zvědavostí, co uvidí a co se dovědí. Jakmile so nepřá­
telé dostali před legáty a vojsko, vrhnou se všichni k je­
jich nohám a prosí, aby se vyčkalo příchodu Caesarova.
Jejich města je dobyto, to je zřejmé; obléhací práce jsou
hotovy, vČŽ zbořena; vzdávají se tedy. Nebudou·!! plnit
Caesarovy rozkazy, až přijde, na pouhý jeho pokyn, může
je v tu chvíli vydat napospas drancováni. Dokazují,
že Žádná moc nu světě nezadrží vojáky, zřítí-li se věž
 KNIHA II 355

dočista, aby v očekávání kořisti nevtrhli do mčsta a ne­

vyhladili jc. Jako lidé vzdělaní pronášejí tyto rozklady
a mnoho jiných řečí stejného obsahu velmi dojímavé a
působivě.
13/ Legáti se dají těmito projevy obměkčit, stáhnou
vojíny z obléhacích prací a upustí od obléhání; stráže
při stavbě ponechají. Ze soucitu se vytvoří jakýsi druh
příměří a čeká se na příchod Caesaruv. Ani jedna střela
není vymrštěna z hradeb, ani jedna nevyletí z našich řad;
jako by bylo po všem, všichni zapomenou na pečlivost
a bdělost. Cacsar totiž v dopise kladl důrazně Treboniovi
na srdce, aby se snad vojáci nedali strhnout přílišným roz­
hořčením nad jejich odpadnutím, nad jejich zlehčujícím
chováním i nad vlastním dlouhým strádáním a nepobili
všechnu odrostlou mužskou mládež; vyhrožovali totiž,
že to učiní, a jen stěží se nyní dali zadržet, aby nevpadli
do města, a těžce ten zákaz nesli, protože bylo zřejmé, že
záleželo na Treboniovi, aby so mohli města zmocnit.
14/ Zato věrolomní nopřátelé číhají jen na čas a příle­
žitost k zloČinné lsti a po několika dnech, zatímco naši
odpočívali zmalátnčle a bez zájmu, v pravé polcdue, když
jedni so vzdálili, druzí po dlouhé námaze vychutnávali
chvíle klidu právě u obléhacích prací a všechny zbraně
věru byly odloženy a štíty pokryty povlakem, vyřítí se
náhle z bran a za příznivého u prudkého větru zapálí naše
obléhací dílo. Vítr rozšířil oheň tak rychle, Že se současně
vzňal násep, předprsně, ochranný kryt, věž i metací stro­
je a to všechno strávil oheň dřív, než se mohlo rozpoznat,
jak se to vlastně stalo. Naši, vyburcováni neočekávanou
pohromou, chápou se kdejakých zbraní, jiní přispěchají
z tábora. Vrhnou sc v útoku na nepřítele, ule pronásle­
dovat nepřítele na útěku jim zabraňují šípy i těžké střely
z hradeb. Protivníci se stáhnou pod hradby u tam bez
překážky zapálí podkopný přístřešek i věž z cihel. Tak
S56 CAESAR

proradnost nepřátel a zběsilost povětří dokáže zničit

v jednom jedinkém okamžiku práci dlouhých měsíců.
O totéž se pokusili Massilští druhého dne. Vyřítili so za
stejně příznivého nečasu a ještě s větší sebedůvěrou se
hnali do boje v blízkosti druhé věže a náspu a na mnoha
místech založili oheň. Avšak zatímco ještě nedávno po­
volili naši po všech stránkách v bojové pohotovosti, tak
nyní, po výstraze včerejší pohromy, připravili k obraně
všechno, jak náleží. Pobili proto mnoho nepřátel a zbytek
zuhnali do města s nepořízenou.
15/ Trebonins počal podnikat opatření na opravu ztrát
za daleko větší horlivosti vojáků. Neboť jakmile viděli,
že jejich nesmírná námaha a přípravy přišly vniveč, a
jukmilo pocítili bolest nad tím, že po zločínně porušeném
příměří má být jejich statečnost na posměch, vyťali a
vyvezli z území Massilských všechny stromy daleko širo­
ko*, protože nebylo dočista nic, z čeho by se dal násep upra­
vit, rozhodli se zbudovat násep nevídaného druhu, o ja­
kém se dosud neslyšelo, ze dvou cihlových zdí, hrubých
šest stop a spojených položeným trámovím, násep asi
stejně vysoký, jako byl dřívější z navážky. Kde se zdálo,
Že to vyžaduje prostor mezi zdmi nebo malá síla dřeva,
vkládají se pilíře a přes ně napříč se nakladou trámy, aby
mohly sloužit za podpěru; všechno pak, co bylo opatřeno
trámovím, zakrývá se rohožemi, jež se polepí hlínou.
Pod střechou, chráněno zprava i zleva zdí, vpředu kryto
nastaveným přístřeškem, dopravuje mužstvo bez nebez­
pečí všechno, čeho je zapotřebí k opcvňovacím pracím.
Práce jde rychle od ruky; Škoda na výsledku dlouhého úsi­
lí se v krátké době rychle nahrazuje dík důvtipu a zdat­
nosti vojáků. Na místech, která se zdají k tomu vhodný­
mi, sc ponechají ve zdi brány pro výpady.
16/ Jakmile nepřátelé poznají, Že zařízení, jež sc podle
jejich očekávání nedala ještě dlouho opravit a když, tak
 KNIHA II 35?

jen za dloubou dobu, jsou v několika dnech usilovnou pra­

cí v takovém pořádku, žo by nepomohla úskoČnost ani
výpad a že nezbývá naprosto žádná možnoAt udeřit
na naše vojáky nebo ohněm zničit jejich dílo, a jakmile
pochopí, že by celé město mohlo být obklíčeno na straně
přístupné od moře zdí a věžemi, takže by sami nemohli se·
trvat ve vlastním opevnění, ježto se zdálo, že na&c vojsko
přímo vestavělo náspovní zeď do městských hradeb a
střely by se daly házet rukou, a že tedy pro přílišnou blíž·
kost ztrácí cenu užití jejich vlastních metacích strojů, a
když si konečně uvědomí, že se nemohou vyrovnat našim
za stejných bojových podmínok na hradbách a věžích,
vrátí se k starým podmínkám kapitulace.
17/ Když se Marcus Varro v Zadní Hispánii dověděl
o událostech v Itálii, měl ze začátku věc Pompciovu
za ztracenou a o Cacsarovi mluvil velmi přátelsky:
Gnacus Pompcius si ho prý získal hodností legáta a teď
je vázán svým slovem; právě tak úzký vztah má ovšem
k Cacsarovi; dobře také ví, co je povinností legáta, který
zastává svěřený úřad, jak slabé jsou jeho síly a jak velká
je náklonnost celé proviucie k Cacsarovi. Tak všeobecně
se vyjadřoval a nepřidával so na žádnou stranu. Když
se vŠAk později dověděl, že je Caesar u Massilie zadržen,
že se Petreiovy sbory spojily s vojskem Afraniovým, že se
dostavily silné pomocné oddíly, že je dobrá vyhlídka na
další a čeká se na ně a že celá přední provincie je stejného
smýšlení, a když ještě uslyšel o pozdějších událostech, ze·
jména o potížích se zásobováním u Ilcrdy, a když mu
to Afranius v dopise líčil trochu rozvláčně a nabubřele,
počal se také sám točit po větru štěstěny.
18/ Zařídil v celé provincii odvody, doplnil své dvě
legie a připojil k nim asi třicet pomocných kohort. Sehnal
velké množství obilí, aby je mohl poslat dílem Massilskýra,
dílem Afraniovi a Petreiovi. Rozkázal Gaditanským, aby
958 CAESAR

vystavěli deset válečných lodí, a kromě toho dal četné

lodě zhotovit v Ilispale. Všechny peníze a všechny umě­
lecké poklady z chrámu Herkulova dul dopravit do města
Gád; tam poslal jako posádku šest kohort z provincie
a za velitele města Gád ustanovil římského rytíře Gaia
Gullonia, důvěrníka Domitiova, kterého tam Domitius
poslal, aby jeho jménem převzal dědictví; všechny zbraně,
jež patřily osobám soukromým i státu, dal snést do domu
GalloniovA. Sám mluvíval před lidem ostře proti Cacsa-
rovi, Opět a opět hlásal z tribuny, že Caesar svedl nešťast-
né bitvy, že velký počet vojáků přeběhl od něho k Afra-
niovi: to se prý dověděl ze zaručených zpráv, od věro­
hodných zpravodajů. Takovými řečmi otřásl římskými
občany této provincie a pak je přinutil, aby mu slíbili
na státní účely osmnáct miliónů sesterciů, dvacet tisíc
liber stříbra a sto dvacet tisíc měřic pšenice. Těm obcím,
které podle jeho dohadu Caesarovi přály, ukládal břeme­
na ještě těžší, umisťoval tam posádky a zuváděl soudní vy­
šetřování proti soukromým osobám a zabavoval ve stát­
ní prospěch majetek těch, kteří si dovolili mluvit soukro­
mě nebo veřejně proti držitelům moci v obcí. Celou obec
nutil k přísaze věrnosti jemu a Pompciovi. Když mu při­
šly zprávy o událostech v Přední Ilispánii, začal se chy­
stat k válce. Jeho válečný plán však spočíval v tom, že
sc odebere se dvěma legiemi do Gád a tam zadrží všechny
lodě a všechny životní potřeby; poznal totiž, že celá pro­
vincie přeje věci Cacsarově. Soudil, že nebude nesnadné
protahovat válku, budc-li mít na ostrově lodě a zásoby
potravin. Ačkoli Caesara volalo do Itálie mnoho a to dů­
ležitých záležitostí, přece se rozhodl, že nikde v obou
Hispánifch nenechá válku nedokončenu, poněvadž si byl
vědom, že zásluhy Pompciovy v Přední Híspánii jsou znač­
né a Že tam má velkou přízeň.
19/ Pošle proto do Zadní Hispánie dvě legie s tribunem
 KNIHA II 3S9

lidu Quintem Cassicm, sám táhne napřed s šesti sty

jezdci dlouhými pochody a předem pošle vyhlášku, kle«
rého dne si přeje, aby se k nčmu dostavili úředníci a ná­
čelníci všech obci. Když byl tento rozkaz po celé provincii
uveřejněn, nebylo obce, která by do určeného dne ne*
poslala do Korduby část svého senátu, nebylo římského
občana, jen pončkud známějšího, aby se přesně v určený
den nedostavil. Zároveň římští občané v Kordubč z vlast·
ního popudu uzavřeli brány Varronovi, postavili stráže
a hlídky na věžích a hradbách a zadrželi k ochraně města
dvě osudní kohorty, které tam náhodou přišly. V týchž
dnech Carmonští, obec v celé provincii daleko nejpevnější,
vypudili z vlastního rozhodnutí tři kohorty, které při·
vedl do městského hradu jako posádku Varro, a zavřeli
brány.
20/ Tím více však pospíchal Varro, aby se dostal a le*
gicmi do Gád co nejdříve, aby mu nebylo zabráněno
v pochodu nebo v převozu: tak všeobecnou a tak vřelou
jevila se mu oddanost provincie k Cacsarovi. Sotva po·
stoupil poněkud dál, dostal písemnou zprávu 2 Gád,
že po uveřejnění Caesarovy vyhlášky dorozuměli se gádŠtí
obecní představitelé s tribuny kohort ležících v městě
posádkou, že vyženou Gallonia z města a město i ostrov
zachovají pro Caesara. Po tomto rozhodnutí prý vyzvali
Gallonia, aby dobrovolně z města odešel, dokud to může
učinit bez nebezpečí; neučiuí-li tuk, budou si s ním vě·
dčt rady. Z bázně před touto hrozbou Gallonius město
opustil. Když se rozhlásilo, jak se věci mají, jedna
ze dvou legií, tzv. domácí, vytáhla z tábora Varronova
v jeho přítomnosti a před jeho zrakem, ustoupila do His·
paly a utábořila se zcela pokojně na tržišti a v podloubích.
Tento jejich čin přijal svaz tamějších římských občanů
s takovým zalíbením, že je každý zval co nej vřeleji do své·
ho domu. Když Varro, vyveden z rovnováhy, změnil
Í60 CAESAR

směr pochodu a oznámil předem svůj příchod do Ita­

liky, dostal od svých lidí zprávu, že jsou brány zavřeny.
Tehdy teprve, když každá cesta byla zatarasena, dá Cae­
sarovi oznámit, že je ochoten vydat legii tomu, komu ji
vydat nařídí. Caesar k němu pošle Sexta Caesara s rozka­
zem, aby ji odevzdal do jeho rukou. Varro odevzdá legii
a přijde k Caesarovi do Korduby. Vyúčtuje svědomitě stát­
ní peníze, dá mu, co má u sebe, a ukáže, kolik kde má obi­
lí a lodí.
21/ Caesar koná v Kordubě shromáždění a všem podle
stavů děkuje: občanům římským, že se snažili udržet
město ve svých rukou, Hispánům, že vypudili posádku,
Gaditánským, že narušovali pokusy protivníků a sami
si doporaohli k svobodě, tribunům lidu a centurionům,
kteří tam přišli posádkou, za to, že svou statečností pod­
porovali opatření obyvatel. Aímským občanům promine
peníze, které předtím Varronovi slíbili pro státní účely,
vrátí majetek těm, kteří, jak věděl, byli potrestáni jeho
ztrátou pro příliš otevřené výroky. Udělí několika lidem
veřejné i soukromé odměny, ostatní naplní dobrou nadě­
jí pro budoucnost a po dvou dnech se vydá z Korduby do
Gád. Poníže a památky dopravoné z Herkulova chrámu
do soukromého domu káže vrátit do chrámu. V čelo pro­
vincie postaví Quinta Cassia; přidělí mu čtyři legie. Sám
připluje během několika dní do Tarraconu na lodích,
které vystavěl Varro a na jeho rozkaz Gaditánští. Tam
očekávala příchod Cacsarův poselství téměř z celé přední
provincie. Když týmž způsobem udělil různá vyznamená­
ní jednotlivcům i celým obcím, odejde z Tarraconu a
dostane se po souši do Narbónu a odtud do Massilie.
Tam se doví, že byl vydán zákon o jmenování diktátora
a že on sám byl jmenován diktátorem od praetora Marka
Lepida.
22/ Protože byli Massilští vyčerpáni všemožnými útra­
 KNIHA II 361

pami, ve svrchované nouzi stran zásobováni, dvakrát

poraženi v námořní bitvě a potřeni při častých výpa-
dech, souženi dokonce těžkou morovou nákazou z dlou­
hotrvajícího uzavření a pro změnu výživy (všichni se to*
tiž živili starým prosem a ztuchlým ječmenem, jež ode*
dávna pro takové případy shromažďovali a dopravili
do státního skludu). protože jim byla stržena věž a velkou
část zdi viděli v troskách a když už ztratili naději v po­
moc náhradních sborů z provincií a vojenských oddílů,
o nichž se dověděli, že padly do rukou Caesarových, roz­
hodli se konečně, že se vzdají bez postranní myšlenky.
Ale Lucius Domitius uhádl několik dní předem náladu
Massilských, opatřil si tři lodě, z nichž dvě svěřil svým
přátelům a na poslední vstoupil sám, využil ítastné ná*
hody bouřlivého počasí a vydal sc na cestu. Lodě, které
jako obyčejně hlídkovaly v okolí přístavu na Brutův
rozkaz, Domitia zpozorovaly, zdvihly kotvy a počaly jej
pronásledovat. Z pronásledovaných lodí jedině loď Do-
mitiova prchala vytrvale jako o závod a tak jim pod ochra­
nou bouře unikla z dohledu; druhé dvě z obavy před úto­
kem naěicb plavidel se vrátily do přístavu. Massílstí, jak
jim bylo uloženo, odstraní z města zbraně a metací stro­
je, vyvedou lodě z přístavu a loděnic a odevzdají peníze
ze státní pokladny. Když to bylo vyřízeno, přijme je Cae-
sar na milost spise pro jejích slavné jméno a minulost
než pro zásluhy vůči své osobě a ponechá tam posádkou
dvě legie; ostatní pošle do Itálie a sám se dá na cestu do
Říma.
23/ Právě v té době vypravil se Gaius Curio zc Sicílie
do Afriky, a poněvadž hned od počátku sc díval svrchu
na oddíly ťublia Attia Vara, přepravil jen dvě legie ze
čtyř, které dostal od Caesara, a pět set jezdců, a po dvou
dnech a třech nocích plavby přistál u místa, jež má jmé­
no Ánquillaria. Toto místo jo vzdáleno od Clupev dvaa­
S62 CAESAR

dvacet tisíc kroků, poskytuje v létě velmi vhodný otevře·

ný přístav a ze dvou stran je svíráno dvěma vysokými
předhůřími. Mladý Lucius Caesar očekával jeho příchod
u Clupcy s deseti válečnými loďmi, které byly přivleče*
ny do Utiky po válce s námořními lupiči a které tam
Publius Attius dal opravit pro tuto válku; poněvadž měl
obavu z velkého počtu lodí, prchl z širého moře, přistál
s krytou trojveslicí u nej bližšího břehu, nechal ji tam
a uprchl po souši do Adrumeta. To město chránil posádkou
jedné legie Gaius Considius Longus. Ostatní Cacsarovy
lodě se stáhly po jeho útěku do Adrumeta. Kvéstor Mař·
cius Rufus jej následoval na dvanácti lodích, které vzal
s sebou ze Sicílie Curio na ochranu válečných lodí; jak*
mile spatřil u břehu opuštěnou loď, vzal ji do vleku; sám
se vrátil s loďstvem ke Curiovi.
24/ Curio pošle napřed do Utiky Maria s loďmi; sám se
tam vypraví s vojskem rovněž a po dvoudenním pocho·
du dorazí k řece Bagrudč. Tam nechá s legiemi legáta
Gaia Caninia Rebila; sám táhne napřed s jízdou, aby našel
ležení Corneliovo, protože se to místo pokládalo za nesmír*
ně vhodné pro rozbití tábora. Je to totiž horský hřeben
strmě vybíhající do moře, z obou stran velmi srázný a ne·
bezpečný, ale přece poněkud povlovnějšího sklonu na stra*
ně obrácené k Utice. Od Utiky je vzdálen přímou cestou
něoo přes tisíc kroků. Na této cestě je však pramen, kte*
rým moře proniká dost hluboko do země, takže ten kraj
leží ve volké míře pod vodou: chce*li se někdo těmto kon*
činám vyhnout, dostane se do města zucházkou šesti
tisíc kroků.
25/ Sotva Curio objevil to místo, spatří Varovo ležení
spojené s hradbou a městem u tzv. válečné brány, vý*
horně chráněné polohou místa: na jedné straně samot­
ným městem Utikou, z druhé strany divadlem, jež leží
před městem, takže pro mohutné podezdívky této budo·
 KNIHA II 363

vy je přístup k táboru obtížný a těsný. Zároveň si vším·

ne, kterak se ze všech stran snáší a shání po přeplněných
cestách mnoho věcí, které se dopravují z venkova do
města z bázně před poplachem při náhlém vypuknutí
války. Do tohoto shonu pošle jízdu, aby plenila a kořisti*
la; jenomže na ochranu dopravovaných věcí vyšle v touž
dobu z města Varus šest set numidských jezdců a čtyři
sta pěšáků, které poslal na pomoc do Utiky před několi*
ka dny král luba. Toho na jedné straně poutalo s Porn*
peiom pohostinné přátelství zděděné po otci, na druhé
straně žil v napjatém poměru s Curioncm, protože Curio
jako tribun lidu dal návrh zákona, podle něhož chtěl
zabrat království Iubovo. Jezdci se navzájem střetnou;
avšak Numidové nebyli s to odolat ani prvnímu našemu
útoku a zbytek po ztrátě asi sto dvaceti mužů se uchýlil
do ležení u města. Zatím připlují válečné lodě a Curio
dá oznámit lodím nákladním, kotvícím u Utiky v počtu
asi dvou set, že naloží jako s nepřítelem s těmi, které
okamžitě nezamíří k táboru Corncliovu. Po tomto pro*
hlášení všechny lodě bez meškání zdvihnou kotvy, opouŠ*
tějí Utiku a odplouvají ua přikázané místo. Toto rozhod*
nutí zásobilo vojsko hojností všemožných potřeb.
26/ Potom odtáhne Curio nazpět do tábora u Bagrady,
je radostným voláním celého vojska pozdraven jako impe-
rátor, druhého dne vede vojsko do Utiky a rozloží se
táborem v blízkosti města. Ještě nebylo ležení hotovo,
když hlídkující jezdci 2včstují, že se k Utice blíží silné
pomocné sbory jízdní i pěší, které poslal král luba; zá­
roveň bylo pozorovat velký oblak prachu a v příštím oka*
mžiku se vyuořil první šik na obzoru. Curio je zneklidněn
neočekávaným jejich objevením a vyšle napřed jezdce,
aby zadržoli první náraz útoku a postup zpomalili; sám
odvede rychle legie od táborových prací a postaví šik.
A nyní jezdci svedou bitvu, a dříve ještě než se legie mob*
364 CAESAR

ly rozvinout a zaujmout bojové postavení, obrátí na útěk

veškeré královy pomocné sbory, které nebyly připraveny
k boji a úplně bezradné, protože pochodovaly beze všeho
pořádku a bez podezření, a pobijí velký počet pěšáků,
zatímco celá jízda se zachránila tím, žc sc po pobřeží vrá­
tila rychle do města.
27/ Příští noci přeběhnou dva mnrsičtí setníci 8 dvaa­
dvaceti svými vojíny z tábora Curionova k Attiovi
Varovi. Buď žc mu sdělují skutečně své osobní mínění,
buď že se snaží zalichotit Varovu sluchu (protože jednak rá­
di slyšíme, co slyšet chceme, jednak doufáme, že druzí
si myslí, co si sami myslíme), prohlašují aspoň se vší
určitostí, že smýšlení celého vojska je Curionovi nepřá­
telské a žc je proto obzvláště potřebné, aby Varovo vojsko
přišlo na dohled a nabídlo příležitost k rozmluvě. Varus
se dal zlákat tímto názorem a druhého dne vyvedl
legie z tábora. Totéž provedl Curio a oba seřadili svá
vojska do bitevního postavení; mezi nimi leželo jediné
nevelké údolí.
28/ Ve vojsku Vorově byl Sextus Quintilius Varus,
který byl, jak jsme svrchu vyložili, v Coríiniu. Když jej
Cacsar propustil na svobodu, odešel do Afriky a legie,
které Curio přepravil, byly právě ty, jež Caesar dostal
před časem z Corfinia, takže po výměně několika setní­
ků zůstaly tytéž setniny i manipuly. Když Quintilius
objevil tuto šťastnou příležitost k oslovení, počal obchá­
zet Curiouův šik a jal se zapřísahat vojáky, aby nezapo­
mněli na první přísahu, kterou složili do rukou Domitio-
vých i do rukou jeho jako kvéstora, a aby neobraceli zbraně
proti těm, kteří s nimi nesli stejný osud a stejně trpěli
za obležení, a aby nebojovali za ty, kteří je potupně na­
zývají přeběhlíky. K tomu nadhodí několik slov vnuka­
jících naději na odměnu, kterou mají právo očekávat
od jeho štědrostí, připojí-li se k němu a k Attiovi. Po
 KNniA II 86$

této řeči nevyšel však od Curionova vojska žádný pod*

nět k rozmluvě na žádnou stranu, a proto oba odvedou
své oddíly zpět do ložení.
29/ Než v táboře Curionově posedlo všechny velké vzru­
šení. Každý říká něco jiného a nepokoj rychle vzrůstá.
Jeden každý si totiž dělal vlastní starosti a k řečem,
které slyšel od někoho druhého, přidával špetku vlastních
obav. Jakmile se takové sdělení z jediného pramene do­
stalo k sluchu více lidem a druh druhu je svěřoval dál, bu­
dilo to dojem, jako by onu zprávu rozšiřovalo víc lidí na­
jednou. Byla občanská válka; byli tu lidé, kteří sc domní­
vali, že mohou svobodně jednat a jít za tím, co chtějí;
byly tu legie, které krátce předtím byly u protivníků
(neboť i na Cacsarovu milost měla oslabující vliv její
obvyklost); byla tu i svobodná města, v nichž žili dohro­
mady lidé s rozdílným smýšlením. A tak některé hodně
povážlivé řeči vojáků se vykládaly ještě bezohledněji a
některé novinky si vymýšleli zase lidé, kteří se chtěli
pochlubit větší horlivostí.
30/ Z těchto důvodů dal Curio svolat válečnou poradu
a počal probírat celkovou situaci. Některé hlasy soudily,
že je nutno odhodlat se k pokusu za každou cenu a oble­
hnout Varů v tábor, protože — podle jejich mínění —- ne­
činnost je nejvýš nebezpečná při tomto duševním stavu
vojáků; konečně, pravili, je lépe odvážně se pokusit v boji
o válečné štěstí, než opuštěni a zrazeni vlastním mužstvem
snášet nejhorší příkoří. Jiní radili k návratu do Corncliovo
ležení o třetí noční hlídce, aby vojáci, kdyby se jim popřá­
lo víc času, přišli na lepší myšlenky a zároveň, kdyby do­
šlo k nějakému neštěstí, aby velký počet lodí zajistil bez­
pečnější a pohodlnější ústup na Sicílii.
31/ Curio zamítl oba návrhy a prohlásil, že OČ se jedno­
mu zmužilosti nedostává, o to jí má druhý nadbytek:
jedni uvažují o nej hanebnějším útěku, druzí mají za nut­
96« CAESAR

né svést boj i na místě, které se k tomu nehodí. „Jaká

sebedůvěra/4 pravil, „nás nutí k tomu, abychom si trou*
fali dobýt ležení tak výborně opevněného rukou lidskou
i přirozenou polohou? Nebo jaký úspěch spočívá pro nás
v tom, jestliže upouštíme od obléhání tábora po těžké
porážce? Jako by na jedné straně válečné štěstí nezíská*
válo náklonnost vojska k imperátorům, a na druhé straně
válečná prohra nehromudila nenávist! Co jiného však
znamená změna tábora než potupný útěk a všeobecné
zoufalství i znechucení vojska? Neboť oni poctiví lidé
nesmějí tušit, že se jim málo důvěřuje, aui lidé špatní, že
se jich bojíte, protože náš strach by u jedněch uvolňoval
nevázanost, u druhých tlumil bojechtivost. A kdyby*
chom měli za jisté,“ pokračoval, „co, jak sám jsem si jist,
je bud vůbec vylháno, nebo aspoň menšího významu, než
se myslí, oč lepší by bylo pominout to mlčením a zatajit,
než abychom je v tom utvrdili? Což není třeba zakrývat
slabosti vojska stejně jako rány tělesné, abychom nepo*
silovali naději nepřátel? Avšak ještě k tomu se radí, aby*
chom vyrazili uprostřed noci, patrně aby měli tím větší
svobodu ti, kdož se pokoušejí spáchat zradu. Neboť tako­
vým úmyslům brání bud smysl pro čest, nebo pocit stra*
chu; a těmto pocitům je noc největší nepřítelkyni. Ne­
mám proto ani tak velkou odvahu, abych mohl radit, že
je třeba zaútočit na tábor bez vyhlídky na úspěch, ani
zas nejsem naplněn takovou bázní, že bych sám klesal
na mysli, a domnívám se, že je nutno zkusit všechno mož­
né, a také pevně věřím, že už z velké části s vaším souhla­
sem o tom rozhodnu?4
32/ Uzavře válečnou poradu a svolá shromáždění vo­
jáků. Připomíná, jakou oddanost projevili Cacsarovi u Cor-
finia, kterak si podmanil velkou část Itálie jejich ochot­
ným přičiněním a jejich spolehlivostí. „Vždyť za vámi
a vaším příkladem šla hned nato svobodná města?4
 KNIHA II 86?

mluvil k vojákům Curio, „a jisti ne bez důvodu vyjádřil

se o vás s největší blahovůlí Caesar a nepřátelé velmi uzná·
le. Pompeius přece neopustil Itálii proto, že prohrál ně­
jakou bitvu, ale proto, že ho odstranil váš významný čin;
Caesar svěřil vaší věrnosti mě, svého nejlepšího přítele,
i provincii Sicílii a Afriku, bez nichž nemůže hájit ftím
a Itálii. Jsou mezi vámi lidé, kteří vás navádějí, abyste se
od nás odtrhli. Vždyť co je jim vítanějšího, než aby sou­
časně nás obklíčili a vás zapletli do bohaprázdného
zločinu? Nebo co horšího si mohou ve svém hněvu o vás
myslet, než že zrazujete ty, kteří vám, jak sami uznáva­
jí, za vše děkují, a že se vydáváte do rukou těch, kteří
vás považují za zhoubce? či jste vskutku neslyšeli o vá­
lečných Činech Caesarových v Hispánii? Dvě vojska po­
razil, dva vojevůdce přemohl, dvě provincie získal!
A nestalo se to ve čtyřiceti dnech od okamžiku, kdy
Caesar předstoupil před nepřítele? Anebo se mají vzpí­
rat v beznadějném postavení ti, kteří se nepostavili na
odpor, dokud byli silní? Vy však, kteří jste šli za Caesa-
rem, dokud vítězství bylo na vahách, chtěli byste násle­
dovat poraženého, zatímco byste měli sklízet odměnu
za své věrné služby? Tvrdí ovšem, že jste je opustili a
zradili, a připomínají vám dřívější přísahu. Dobrá!
Opustili jste však vy Lucia Domitia nebo Domitius vás?
Cožpak vás nevydal napospas, ačkoli jste byli hotovi suést
nej horší osud? Nevyhledal pro sebe spásu v útěku bez
vašeho vědomí? Nebyli jste jím snad zrazeni a zachrá­
něni milostí Cacsarovou? Kterak vás však mohl vázat
přísahou, když odhodil fasccs, složil vrchní velení a jako
soukromník a zajatce dostal se sám do cizí moci? Zbývá
vám tedy nový druh závaznosti, abyste prostě nedbali
přísahy, kterou jste vázáni, a obrátili zřetel k oné, která
byla zrušena kapitulací vůdce a ztrátou občanského práva.
Než dejme tomu, vy jste spokojeni s Cacsarem, ale horší­
368 CAESAR

te se nade mnou. Ne, já sc nechci chlubit svými zásluha*

mi o vás, jsou až dosud menší, než jsem chtěl a než jste
vy očekávali; ale zatím přece vždycky se vojáci hlásili
o odměnu za svou námahu až po úspěšném skončení vál*
ky,a jak válka dopadne, o tom ani vy nejste na pochybách.
Neboť proč bych mčl přejít mlčením svou velitelskou svč*
domitost nebo i štěstí, pokud se věc až dosud duříla?
Anebo je vám líto, že jsem vojsko přepravil přes moře
ve zdraví a bez úrazu a beze ztráty jedné jediné lodě?
že jsem nepřátelské vojsko při svém příchodu zahnal
prvním útokem? Že jsem dvakrát ve dvou dnech zvítězil
v jezdecké bitvě? že jsem z přístavu a zátoky vyvedl dvě
stě nepřátelských naložených lodí a nepřítele zahnal do
takové tísně, že se nemohou zásobovat ani po suchu, ani
po vodě? Zamítněte toto štěstí a tyto vůdce a vezměte si
za vzor pohanu coríinskou, útěk v Itálii, vzdání Hispánií,
špatné předběžné vyhlídky války v Africe! Pokud se mne
týče, chtěl jsem nést jméno «vojín Cacsarův*, vy jste mi
dali titul imperátora. Jestliže toho litujete, vraťte mi pros*
té jméno vojína, aby se nezdálo, že jste mi udělili čestný
titul pro posměch.**
33/ Vojáci si brali tato slova k srdci a často jej také
v řeči přerušovali, takže bylo patrno, že nesou velmi bo·
lestně podezření z nevěrnosti. Když pak ze shromáždění
odcházol, všichni naň dokouce naléhali, aby si zachoval
zmužilého ducha a aby neváhal svést bitvu kdekoli a
vyzkoušel tak jejich spolehlivost. Když si takto otevřeli
srdce, změnila se všeobecná nálada i mínění a Curío se
rozhodl, Žc se pustí do rozhodujícího boje při první pří*
ležitosti; hned příštího dne vyvede vojsko a postaví
je v šik právě na tom místě, kde stál v minulých dnech.
Ani Attius Varus však nemešká a dá nastoupit svým oddí*
lům, aby nepropásl příležitost buď dráždit naše vojáky,
nebo dát so do boje na vhodném místě.
 KNIHA II 169

31/ Mezi oběma vojsky se prostíralo údolí, jak jsme už

dříve upozornili, nc zrovna rozlehlé, ale se stěnami
k výstupu obtížnými a strmými. Obě strany vyčkávaly,
zda se oddíly protivníků pokusí o přechod, aby zahájili
bitvu v rovinatějším terénu. Současně bylo zřetelné vidět,
jak se na levém křídle spouští do údolí celá jízda Publia
Attia a mezi nimi mnoho lchkooděnců. Proti nim vyšle
Curio jízdu a dvě kohorty marrucinské; nepřátelští jezdci
nevydrželi náraz prvního útoku a plným tryskem ujížděli
zpět ke svým lidem: opuštění lehkooděuei, kteří s nimi
předtím vyrazili kupředu, byli našimi obklíčeni a pobi­
ti. Celý šik Varův, který stál tváří sem, viděl, jak jejich
kamarádi prehují a padají. Tehdy poznamenal Caesarův
legát Rebillus, kterého Curio s sebou přivedl ze Sicílie,
poněvadž byl velmi zkušený ve válečných záležitostech:
„Curione, máš před sebou nepřítele, který právč poznal
strach; proč otálíš využít příznivého okamžiku?“ Curio
pronesl jen tolik, aby si vojáci dohře pamatovali, o čem
ho den předtím ujišťovali, dá povel, aby ho následovali,
a žene se první přede všemi. Údolí bylo tak těžce přístup­
né, žc první se dostávali při výstupu vzhůru jen za po­
moci druhů, a to ještě ne snadno. Ale vojáci Attiovi, ochro­
meni strachem, útěkem i smrtí kamarádů, neměli ani
pomyšlení na odpor a viděli už jen, jak se jízda kolem
nich stahuje. A tak dříve, než by se dalo vymrštit kopí
nebo než by se naši mohli přiblížit, obrátí se celý Varův
voj na útěk a hledá útočiště v táboře.
35/ Na tomto útěku jistý Pcligňan Fabius, jeden 2 nej-
nižších setníků ve vojsku Curíonově, dohonil předvoj
prchajících a dotazoval se na Vara, vyvolávaje jeho jmé­
no tuk hlasitě, že se zdálo, jako by to byl jeden x jeho vo­
jáků, který ho chce na něco upozornit a něco mu sdělit.
Jakmile sc Varus na opakované volání k němu otočil,
stanul a otázal se, co se děje nebo co si přeje, rozmáchl
370 CAESAR

se mečem po jeho nekrytém rameni a jen laktak, že ho

nezabil; Varus však stačil nastavit jeho útočné ráně štít
a unikl nebezpečí. Nejbližší vojáci Fabia obklopí a zabijí.
Tímto zmateným davem prchajícího vojska se ucpou brá­
ny tábora a zatarasí cesta* takže v těch místech zahyne
bez ráuy víc Udí než v bitvě nebo na útčku; a nechybělo
mnoho a nepřítel by byl vypuzen i z tábora, ba někteří se
ani nezastavili a huali se napořád až do města. Avšak
přístupu do tábora bránilu jak dobrá poloha místa a opev­
nění, tak ta okolnost, že vojáci Curionovi neměli s sebou
dostatek věcí k obléhání tábora, ježto se vypravili právě
jen do boje. Proto Curio zavede vojsko zpět do tábora se
vším mužstvem zachovaným při životě, kdežto z řad ne­
přátel padlo kolem šesti set mužů a tisíc jich bylo raněno;
když Curio odtáhl, všichni tito ranění, a muozí sc jen tvá­
řili, jako by byU ranění, uchýlí se z bázně před nepříte­
lem z tábora do města. Když to Varus zpozoroval a uvě­
domil si zděšení vojska, nechal v táboře jen tak uaoko
trubače a několik stanů a o třetí hlídce v úplné tichosti
odvedl vojsko zpět do města.
36/ Na druhý den se Curio rozhodne obléhat Utíku a
obehnat ji válem. Ve městě žilo velké množství prostého
Udu, který odvykl válce pro dlouhotrvající mír; litičtí
byli velmi nakloněni Caesarovt pro jistá dobrodiní, jež jim
prokázal; společnost římských občanů sc skládala z růz­
ných Živlů; a nade vším vládla převeUká hrůza z posledních
bojů. Proto všichni mluvili veřejně o tom, že se vzdají,
a vyjednávali s Publiem Atticm, aby svou umíněností
neuvrhl všechny do neštěstí. Během tohoto vyjedná­
vání dostavili se poslové, které vyslal napřed král Iuba,
aby ohlásili, že je nablízku s početnými vojenskými sbo­
ry, a aby jim dodali odvahy k střežení města a k jeho
obrané. Tato okolnost utišila rozbouřenou mysl Utických.
37/ Stejnou zprávu dostal Curio, ale dlouho se mu ne­
 KNIHA II 371

chtělo věřil; tok velice důvěřoval v šťnstuý výsledek svého

podniku. A už také začaly docházet ústní i písemné zprá­
vy o Cuesarových úspěších v Ilispánii. Tím vším Curio
zpyšnčl a domníval se, že se král neodváží proti němu ně*
co podniknout. Jakmile se však z bezpečného pramene
doví, že královy sbory jsou méně než pětadvacet tisíc
kroků od Utiky, zanechá opevnění a odebere se do tábo*
ra Corncliova. Sem začne svážet obilí, shání materiál a
hned také vzkáže na Sicílii, aby mu poslali dvě legie a
ostatní jízdu. Tábor se totiž nadmíru hodil k proluhováuí
války pro svou znamenitou polohu, opevněni, blízkost
moře i pro hojnost vody a soli, jejíž velká zásoba tam už
byla dopravena zc zevlu blízkých solnic. K nedostatku
stavebního materiálu nemohlo dojít pro množství stro­
mů; jídlo zaručovalo obilí, jehož byla plná pole. Proto sc
Curío chystal zu souhlasu všech svých vojáků očekávat
ostatní sbory a protahovat válku.
38/ Když to bylo zařízeno a jeho plány schváleny, do­
slechne se od několika městských přebčhlíků, že Iuba,
odvolán válkou se sousedy a spory s Leptitáuy, zůstal
v království a k Utice že sc blíží jen jebo vojevůdce Sa-
bnrra s prostředně silnou vojenskou mocí. Curio v slepé
důvěře k těmto zpravodujůiu změní svůj úmysl a rozhod­
ne se vyřešit věc bojem. K tomuto závěru přispělo značnou
měrou jebo mládí, velkodušnost, úspěch v poslední dobČ
a důvěra, že so to podaří. Podléhaje těmto vlastnostem
pošle na začátku noci celou svou jízdu k nepřátelskému
táboru u řeky Bagradu; táboru velel Suburra, juk jsme
už dříve slyšeli; jenomže král Šel v patách zu ním s celou
vojenskou mocí a zaujal postavení ve vzdálenosti šestí tisíc
kroků od Suburry. Jezdci, které Curio vyslal, dorazí v noci
na místo a udeří na neopatrné a nic netušící nepřátele.
Nuraidové sc totiž utábořili tak zrovna podlo zvyku bar­
barů beze všeho pořádku, jeden sem, druhý tam. Udeří
372 CAESAR

ua nč, když jsou pohrouženi ve spánek a takto roztrouše­

ni, a velký počet jich pobijí; mnozí se vyděšeně dají na
útěk. Noto se jezdci vracejí ke Curionovi a přivádějí
s sebou zajatce.
39/ Curio vyrazil k ránu s celou vojenskou mocí a na
ochranu ležení ponechal pět kohort. Když postoupil šest
tisíc kroků, potkal jezdce a dověděl se o tom, co vykonali;
vyptává se zajatců, kdo je velitelem ležení u Bagradu;
odpovídají, žc Saburra. Z dychtivosti dokončit pochod
zapomene ve výslechu pokračovat a obraceje se k ncjbliž-
Sím řadám praví: „Nevidíte, vojáci. Že výpovědi zajatců
se shodují se zprávami zběhů? Král tu není, sbory, jež
vyslal, jsou male, takže se nemohly postavit ani skrov­
nému oddílu našich jezdců! Proto vpřed za kořistí a za slá­
vou, abych už mohl začít uvažovat, jak vás odměnit a
kterak vám poděkovat!“ Výkon jezdců byl sám o so­
bě znamenitý, obzvláště $rovnámc-li nepatrný jejich po­
čet s tak velkým počtem Numidanů. Jezdci sami o tom
vykládali dost chvástavě, jako už obvykle sc lidé rádi
vychloubají svými činy. Kromě toho byla nesena na po­
div ukořistěná zbroj, defilovali zajatci i koně, takže to vy­
volávalo dojem, jako by každá promeškauá minuta ví­
tězství jen zdržovala. A tak naději Curionovu posilovalo
ještě nadšení vojáků. Curio dá rozkaz, aby jej jezdci ná­
sledovali, a zrychluje pochod, aby mohl co nejdříve ude­
řit na nepřítele, který so ještě nczotavil z hrůzy útěku.
Ale jezdci byli vyčerpáni cclonočním pochodem, nemohli
mu stučit a každý se jinde opožďoval. Avšak ani tato
okolnost neměla vliv na dychtivé napětí Curionovo.
40/ Iuba dostal od Saburry zprávu o nočním utkání a
poslu! mu na pomoc dva tisíce hispánských a gallských
jezdců, které obyčejně míval kolem sebe jako osobní
stráž, a připojil oddíl pěchoty, jemuž nejvíce důvěřoval;
sám táhue za nimi poněkud volnějším tempem s ostatním
 KNIHA II 373

vojskem a šedesáti slony. Z toho, že Curio poslal jezdce

napřed, Suburra usuzoval, že tu bude sám Curio, sešikuje
jízdu i pěchotu a uloží jim, aby pomalu a jakoby z bázuě
ustupovali a couvali; až bude třeba, dá prý znamení
k bitvě a udělí rozkazy, které bude podle jeho uzuání
vyžadovat situace. Curio, k jehož dřívější naději se přidru­
žil klamný dojem z přítomnosti, měl za to, Že nepřítel
prchá, a začal svádět své oddíly z výšiny do roviny.
41/ Postoupil odtud dost daleko a zastavil se teprve
ve vzdálenosti šestnácti set kroků, když už vojsko bylo
namáhavým pochodem zchváceno. Suburra dá svým li«
dem znamení, sestaví šik a počne obcházet řady a dodávat
vojákům odvahy; avšak pěchoty užije pouze naoko, skuteč­
ně pošle do boje jezdce. Curio sí nezadá v horlivosti a na­
bádá tnužc, aby vložili veškeru naději do své statečnosti.
Ani pěším vojákům, třeba unaveným, ani jezdcům, tře­
baže jich bylo málo a byli také vyčerpáni, nechybělo bo­
jové nudseaí a odvaha; ovšem, jezdců bylo jen dvě stě,
protože ostatní zůstali na pochodu pozadu. Ať zaútočili
tito jezdci na kteroukoli stranu, nutili nepřátele k ústu­
pu, ale přece si nemohli dovolit ani příliš daleko stihat
prchající, ani popohnat koně k většímu trysku. Zato ne­
přátelská jízda počne na obou křídlech nás šik obkličo­
vat a zezadu drtit kopyty koní. Pokaždé když kohorty
vyrazily prudce ze Siku, Numidové, kteří byli svěží, vy­
hýbali se svou hbitostí našemu útoku, a když se zase naši
vojáci vraceli na svá místa v šiku, znovu je začali svírat
a znovu jim zumezovali návrat k útvaru. Za těchto okol­
ností se nezdálo bezpečné ani setrvat ukázněně na místě
a zachovávat řady, ani rychle vyrazit a pokoušet osud.
Nepřátelské vojsko rostlo co chvíli pomocnými sbory,
které posílal král; naše z únavy opouštěly síly a přitom
raněni se nemohli oni z válečné vřavy vzdálit, ani se uchý­
lit do bezpečí, protožo celý šik byl pevně obklíčen nepřá­
374 CAE5AK

telskou jízdou. Tu ztratili naději na záchranu a jali se ho­

řekovat nad svou smrtí, jako obyčejně žalují lidé v posled­
ních chvílích života, nebo doporučovali své rodiče péči
těch, které by snad ještě mohla zachránit Šťastná náhoda
z toho nebezpečí smrti. Všechno bylo naplněno úzkostí
a žalem.
42/ Jakmile si Curio uvědomí, že v té všeobecné hrůze
nikdo nemůže vnímat ani jeho povzbudivá slova, ani
prosby, domnívá se, že zbývá jenom jediná naděje, jako
obyčejně v zoufalém postavení, a dá tedy rozkaz, aby se
všichni snažili dostat na ncjbližsí pahorky a zaútočili.
1 tyto pahorky obsadí však dříve jízda, kterou tam poslal
Saburra. Tehdy již naši propadnou uaprosté beznaději
a dílem jsou na útěku pobíjeni jízdou, dílem klesají k zemi
nezraněni. Velitel jízdy Guacus Doroitius s několika málo
jezdci zastoupí Curionovi cestu, domlouvá mu, aby se
spasil útěkem, a slibuje, že ho neopustí. Curio však roz­
hodně prohlásí, že nikdy nepředstoupí před Caesarovu
tvář, když ztratil vojsko, jež mu Cacsar svěřil, a tak potom
s mečem v ruce najde smrt. Z bitvy se zachrání jen velmi
málo jezdců; avšak li jedinci, kteří, jak jsme se zmínili,
zůstali u zadního voje, aby dopřáli oddech koním, zpozo­
rují zdaleka útěk vojska a zuchrání se bez pohromy do tá­
bora. Pěší vojáci padnou všichni do jednoho.
43/ Když se o tomto neštěstí doví kvéstor Marcius Ru-
fus, kterého Curio ponechal v táboře, napomíná své lidi,
aby nemalomyslněli. Úpěulivč jej zapřísahají, aby je dal
dopravit na lodích zpět na Sicílii. Slíbí jim to a nařídí ka­
pitánům lodí, aby přistáli za soumraku u břehu se všemi
čluny. Ale všeobecné zděšení bylo tak veliké, že jedni
tvrdili, že vojsko Iubovo je už tu, druzí, že je nublízku
Varus s legiemi a Že už je vidět oblaka prachu pod nohama
přicházejících, nic z toho všeho nebylo ovšem pravda, jiní
se zas domýšleli, že sc rychle přižene na vlnách loďstvo
 KNIHA II 37$

nepřátel. Proto se ve všeobecném zmatku staral každý

sám o scbc. Ti na lodích spěchali, aby už byli pryč. Jejich
útěk strhoval správce lodí nákladních: jen málo loděk se
sjíždělo, aby na rozkaz plnily svou povinnost. Avšak na
přeplněných březích došlo k tak úpornému zápasu, kdo
by měl z toho velkého počtu nastoupit nejdříve, že někteří
byli ušlapáni davem a rozdrceni nákladem, ostatní pak
z bázně před hrozným osudem váhali přiblížit sc.
44/ Tak sc stalo, že se mohlo nalodit a dostat ve zdraví
na Sicílii jen málo vojáků a otců rodin, a to podle toho,
jak byli bud oblíbeni nebo vzbuzovali soucit nebo když
dokázali doplavat k lodím. Ostatní vojenské sbory poslaly
v noci kVarovi jako vyslance setníky a vzdaly se mu. Když
luba spatřil druhého dne před městem vojáky těch kohort,
prohlásil je za svou kořist a značný počet jich dal popra­
vit a jen několik málo vybraných poslal do svého králov­
ství. Varus si sice stěžoval, že zlehčuje jeho slovo, ne­
měl však zas tolik odvahy, aby se postavil na odpor. Sám
luba vjel do města na koni v doprovodu četných senátorů,
mezi nimiž byl Scrvius Sulpicius a Licinius Damasíppus,
stručně udělil pokyny a rozkazy, co a jak sc má v Utice
dít, a vrátil se s vojskem do svého království.
376 CAESAR

KNIHA III

1/ Když Caesar jako diktátor pořádal volební shromáž­

dění» jsou zvoleni za konsuly Iulius Caesar a Publius
Servilius; byl to totiž právě rok, v němž sc podle zákona
měl stát konsulem. Protože v celé Itálii úvěr příliš klesal,
byl značně omezen a dluhy se nesplácely, nařídil Caesar
po této volbě, aby byli jmenováni smírčí soudci; ti měli
odhadovat nemovitosti i movitosti podle jejich ceny před
válkou a odevzdat je pak věřitelům. To, mínil, byl nej­
vhodnější prostředek jednak k odstranění a zmírnění
strachu z peněžního úpadku, který téměř vždy kráčí
v patách válkám a občanským rozkolům, jednak na ochra­
nu dobré pověsti dlužníků. Rovněž zrušil tresty, když
ovšem o tom podali návrh k lidu praetoři a tribunové lidu,
několika mužům odsouzeným podle zákona Pompciova
o volebních pletichách v době, kdy PompeiuB měl v Římě
posádkou legie, a ty soudy skončily vždy během jednoho
dne tím způsobem, že jedni soudci prováděli výslech a
druzí hned vynášeli rozsudek, poněvadž se mu ti muži na
začátku občanské války nabídli pro případ, že by sí přál
jejich pomoc ve válce. Caesar oceňoval jejich nabídku,
jako by jí skutečně užil, za to, že se mu postavili po bok.
Ustanovil totiž, že jim musí být navrácena čest spíše roz­
hodnutím lidu, než aby měli dojem, žo nabyli znovu občan­
ských práv jeho dobrotivostí; nechtěl, aby se jevil buď
nevděčníkem v odpláconí, nebo nadutcem, který si osobu­
je moc zasahovat do práv národa udělovat milost.
 KNIHA ni

2/ Těmto záležitostem, Latinským svátkům a pořá­

dání v.scch volebních sněmů věnuje jedenáct dni, pak se
vzdá diktatury, odejde z města a dorosí do Brundisia.
Dal totiž rozkaz, aby se tam dostavilo dvanáct legií a celá
jízda· Po příchodu však eblodá jen tolik lodí, že by se mohlo
přepravit jen taktak patnáct tisíc řadových vojáků a šest
set jezdců. Tohle jediné Caesarovi chybělo, aby mohl
rychle skončit válku. A ani tyto vojenské sbory se nena*
lodí v plném osobním stavu z toho důvodu, že tolik gnll-
ských válek připravilo mnoho mužů o schopnost k vojen­
ské službě, značný jejich počet prořídl dlouhým pochodem
z Hispánic a přechod z velmi zdravých krajů Gallie a His-
páuie do uezdravčho podzimu v Apulii a v okolí Brundisia
ohrozil nakonec zdraví celcho vojska.
3/ Poněvadž Pompcius získal celý rok na shromažďo­
vání vojska, a to rok bez války a nenarušovaný nepříte­
lem, sehnal veliké loďstvo z Asie a z Kykladských ostro­
vů, z Korkyry, Athén, Pontu, Bítbýnie, Sýrie* Kilikic,
Foiníkic i z Egypta, dal stavět silné loďstvo na všech mož­
ných místech, vymáhal vysoké peněžité dávky na Asii
a Sýrii i ode všech králů, vládců, tetrarchů a svobodných
národů uchujských a přinutil společnosti státních nájem­
ců v provinciích, které spravoval, aby mu vyplatily velké
sumy·
fy Postavil devět legií z římských občanů: pět z Itá­
lie, které s sebou přepravil přes moře, jednu ze starých
vojáků z Kilikie, již nazýval „dvojitou“, poněvadž ji
vytvořil ze dvou legií, jednu z Kréty a Makedonie z vy­
sloužilců, kteří se v těchto provinciích usadili po propuš­
tění bývalými veliteli, a dvě z Asie, o jejichž nábor se po­
staral konsul Lcntulus. Kromě toho přidělil do legií jako
náhrudui zálohu velký počet mužů z Thessalie, Boiótie,
Achúie a Épciru a mezi ně vmísil vojáky Antoniovy. Mimo
tyto legie očekával dvě legie ze Sýrie se Scipioncm. Měl
37« CAKSAK

úhrnem tři tisíce lučištníků z Kréty, Lakedaimonu, Pontu

a Sýrie i z ostatních státu, dvě kohorly prakovuíků po
pěti stech mužích a sedm tisíc jezdců. Z uich šest set GaUů
mu přivedl Dciotarua, pět set Ariobarzanes z Kappndo-
kie; téměř stejný počet mu dal Kotys z Thrákie a poslal
s nimi syna Sadala; z Makedonie jich bylo dvě stě a velel
jim Khasky poliš, muž vynikající statečnosti; syn Pompeiův
přivezl s loďstvem z Alexandrie pět set mužů Gnbiniových,
a to Gally a Germány, které tam nechal jako posádku
u krále Ptolemaia Aulus Gabinius; osm set sehnal z otro­
ků a pastýřů svých i svých přátel, tři sta mu dali z Galio-
grccic Tarcondarius Castor a Donniluus (jeden přiděl
spolu s nimi, druhý poslal syna), dvč stě mužů, mezi ni­
miž byla většina jízdních lučištníků, poslul ze Sýrie Kom-
magenský Antiochus, jemuž Pompeius udělil velká vyzna­
menání. K tomu připojil Dardany a Bessy, dílem žoldné­
ře, dílem opatřené na jeho rozkaz nebo dobrovolníky a
rovněž Makedonce, Thessaly a příslušníky ostatQÍch ná­
rodů a států a tak doplnil počet, který jsme svrchu udali.
5/ Převelikou spoustu obilí nashromáždil z Thessalie,
Asie, Egypta, Kréty, Kyreny a z ostatních krajin. Rozhodl
se přezimovat v Dyrrhachiu, Apollénii a ve všech přímoř­
ských městech, aby mohl Caesarovi zabránit přeplavit
se přes moře, a z té příčiny také rozložil loďstvo podél ce­
lého mořského pobřeží. Egyptským lodím velel Pompeiův
syn, asijským Dccimus Laelius a Gaius Triarius, syrským
Gaius Cassius, rbodským Gaius Marcellus spolu s Gaicm
Coponieta, loďstvu liburnskému a nchajskému Scribonius
Libo a Marcus Oetavius. Avšak vrchní velení nade vším
měl Marcus Ribulus, pověřený veškerou službou námořní;
v jeho osobě se vrchní velení soustřeďovalo.
6/ Jakmile přišel Caesar do Rrundisia, promluvil na
shromáždění vojáků, aby s klidnou myslí nechali v Itálii
otroky i zavazadla, teď když se došlo skoro na konec tram­
 KNIHA III 379

pot a nebezpečí* a sami, bez všeliké přítěže, vstoupili na

lodě, aby se o to větší počet vojáků mohl nalodit a aby
všechnu naději skládali do vítězství a všechuo očekávali
od jeho štědrosti; když pak jej všichni vybízeli hlasitým
voláním, ať jen po chuti rozkazuje, oni že ochotně splní
kterýkoli jeho rozkaz, vypluje 4. ledna na moře. Nalodilo
se, jak svrchu udáno, sedm legií. Druhého dne přistál
u pobřeží území Germiniů. Mezi skalisky a jinými nebez­
pečnými místy vyhledal pokojnou zátoku ke kotvení,
a poněvadž se varoval všech přístavu, předpokládaje, že
jsou v rukou protivníků, vyložil vojsko u místa jménem
ťalaeste z lodí, do jedné neporušených.
7/ V Oriku byl Lucretius Vcspillo a Minucius Rufus
s osmnácti asijskými loďmi, jimž veleli na rozkaz Decima
Laclia, v Korkyře Marcus Bibulus se sto deseti loďmi. Ale
ani ti první necítili dost jistoty, aby se odvážili vyplout
z přístavu, ačkoli Cacsar přivedl s sebou na ochranu všeho*
všudy jen dvanáct válečných lodí, mezi nimiž Čtyři měly
paluby, ani Bibulus, jehož lodě nebyly připraveny k vy*
plutí a veslaři nebyli na místech, nepostavil se včas na
odpor, protože Caesar se objevil u pevniny dřív, než se
vůbec dostala do těch krajů zpráva o jeho příchodu.
8/ Caesar vylodil vojáky a ještě téže noci pošle lodě
nazpět do Brundisia, aby se mohly přepravit ostatní legie
s jízdou. Tímto úkolem pověřil legáta ťuíia Calcna, který
si měl s přepravou legií pospíšit. Avšak lodě vypluly po*
nčkud pozdě, nevyužily nočního větru a při návratu utr­
pěly pohromu. Když totiž Bibulus dostal v Korkyře zprá­
vu o Cacsarově příchodu, doufal, že by mohl narazit na ně*
jaký oddíl naložených lodí, potkal však jen lodě prázdné,
a když jich dostal do rukou asi třicet, vylil si ua nich zlost
za svou nedbalost i lítost, všechny je zapálil a nechal s ni*
mi uhořet námořníky i majitele lodí; doufal, že tvrdostí
trestu zastraší ostatní. Nato obsadil loďstvem všechna kot*
360 CAESAR

viště i pobřeží daleko Široko od Salony až k přístavu No*

riku, rozložil velmi pečlivé hlídky, sám osobně i za tře*
skuté zimy hlídkoval na lodích, ucátitil se žádné ná-
rouby o nečekal na pomoc, kdyby se snad utkal s Cac-
sarcin.
9/ Po odplutí liburnských lodí z lllyríka přistál Mar-
cus Antonius s loďmi, které měl, u Salony. Tam pobouřil
Dalmaty a ostatní barbary a lssu odvrátí od přátelství
s Cacsarera. Když pak nedokázal pohnout římskou obcí
v Saloně ani sliby, ani pohrůžkami nebezpečí, počal mčsta
dobývat. Město je totiž opevněno jak svou přirozenou po*
lohou, tak ještě i pahorkem. Ale římští občané postavili
zo dřeva věže, rychle se jimi opevnili, a ježto byli při své
mule početnosti slabí, aby se zmohli na odpor, a zmořeni
početnými runami, sáhli po posledním záchranném pro*
středku, propustili na svobodu všechny dospělé otroky,
ustřihli vlasy všem ženám a opatřili tak tětivy a lana k sa*
raostřílům. Když Octavius poznal jejich rozhodnutí, ob*
klíčil město pěti tábory a počal je tísnit současně obleže*
ním i opětovnými útoky. Obléhaní byli připraveui na
všechny útrapy, ale nejvíc je trápil nedostatek obilí.
Poslali proto k Caesarovi posly s prosbou o pomoc; ostat*
ní svízele snášeli vlastními silami, jak se dalo. A když čas
utíkul a protahující se obléhání snížilo bedlivost Antonio*
vých vojáků, vyhlídli si příznivý okamžik za poledne, kdy
se nepřítel vzdaloval, rozestavili sem tam na hradbách
chlapce a ženy, aby nic nechybělo z každodenního obyčej*
něho života, sami utvořili údernou Četu spolu s těmi, kte*
rým nedávno darovali svobodu, a vtrhli do ncjbližsího
Octaviova tábora. Když ho dobyli, vrhli se se stej*
nou prudkostí na druhý tábor, nato na třetí, čtvrtý a
konečně i poslední, a zo všech táborů je vyhnali, veli­
ký počet jich zabili a ty, co zbyli, i samotného Octavia
přinutili k útěku na lodě. Tak dopadlo dobývání. A už
 KNIHA III 381

se blížila zima a Octavius po tak těžkých ztrátách se vzdal

naděje na dobytí města a utekl se k Pompeiovi do Dyr-
rhachia.
10/ Poukázali jsme na to, že prefekt Pompeiův, Lucius
Vibullius Kufus dostal sc dvakrát Caesarovi do rukou
a dvakrát jím byl zase propuštěn, jednou u Corfinia, po*
druhé v Hispánii. Tohoto muže, kterému prokázul laska­
vost, uznal Caesar za vhodného posla, po němž by mohl
poslat vzkaz Gnaeu Pompeiovi, a přitom věděl, že právě
tento muž má u Poinpeia velký vliv. Hlavní obsah posel*
ství zněl pak takto: Oba se musí vzdát své neústupnosti,
složit zbruně a nepokoušet už válečné štěstí. Je dostatek
velkých ztrát na obou stranách, jež by mohli přijmout ja*
ko poučení a varování, a vystříhat se tak pohrom dalších:
Pompeius byl vypuzen z Itálie, ztratil Sicílii, Sardinii, obě
Hispánio a sto třicet kohort římských občanů v Itálii
a Hispánii; Caesar byl zasažen smrtí Curíonovou, zkázou
afrického vojska a vzdáním vojáků u Curicty. Proto ať
šetří sebo i vlusti, protože už sami svými pohromami jsou
dostatečným důkazem, co dokáže ve válce osudná náho*
da. Nyní je jedině vhodná doba k mírovému vyjednávání,
dokud jeden i druhý spoléhají na sche a oba se zdají stej­
ně silnými. Kdyby však štěstěna byla k jednomu jen o ně­
co štědřejší, nebude se zabývat mírovými podmínkami
ton, který se cítí mocnějším, a nespokojí sc polovičkou,
protože si je jist, že mu patří všechno. Protože sc nemohli
dříve dohodnout na podmínkách míru, musí si je vyžádat
v Římě od senátu a lidu. Prozatím by mělo vyhovovat
i římské obci i jim, prohlásí-li okamžitě a přísežně obě
strany na shromáždění vojska, že v nejbližŠích třech dnech
vojsko rozpustí. Až složí zbraně a vzdají se pomocných
prostředků k vedení války, o něž se nyní opírají, spokojí
se nevyhnutelně jeden i druhý 8 výrokem národa i senátu.
Aby mohl Pompeius s lehčím srdcem přistoupit na tyto
382 CAESAR

návrhy« rozpustí prý Cacsar hned na místě všechno své

pozemní vojsko i posádky v městech.
11/ Po tomto vysvětlení uznal nicméně za nutné Vibul-
lius v Korkyřc zpravit Pompcia o náhlém příchodu Cae*
aarově, aby se mohl vyjádřit k uvedenému poselství dří­
ve, než by se o podmínkách nabídky poěulo jednat, a spě­
chal proto za Pompeiem nepřetržitým pochodem ve dne
v noci a ve všech městech vyměňoval pro větší rychlost
spřežení, jen aby mohl oznámit, že Cacsar je zde. Pom-
pcius byl tehdy v Candávii a chystal se táhnout z Ma­
kedonie do zimního ležení v Apollónii a Dyrrhachiu.
Avšak rozrušen neočekávanou událostí počal náročnější­
mi pochody mířit do Apollóníc, aby Cacsar neobsadil pří­
mořské obce. Cacsar však ještě téhož dne, co vylodil voj­
sko, vydal se na cestu do Orika. Když tam přišel, pokusil
se Lucius Torquatus, který velel městu na Pompeiův roz­
kaz a měl tam posádku Parthiuů, uzavřít brány a město
hájit; když však nařídil ftekům, aby vystoupili na hradby
a chopili se zbraní, a ti na to prohlásili, žc nebudou bojo­
vat proti vládě národa římského, a měšťané dokonce
o své újmě se pokoušeli Caesara přijmout, vzdul se naděje
na veškeru pomoc, otevřel brány, vydal sebc i město Cae­
sarovi a byl jím přijat na milost.
12/ Po obsazení Orika vytrhne Cucsar bez prodlení do
Apollóníc. Když tamější velitel Lucius Staberius uslyšel
o jeho příchodu, počul na hrad dopravovat vodu, opevňo­
vat ho a vymáhat od Apollóňunů rukojmí. Ti se ohradí,
že nedají rukojmí ani nezavrou brány u že si nebudou oso­
bovat právo rozhodovat se jinak, než užnula za dobré celá
Itálie a římský národ. Staberius poznav jejích smýšlení,
uprchl tajně z Apollénie. Apollóňnné pošlou k Cuesarovi
vyslance a přijmou ho do města. Jejich příklud následují
Bullídané, Amantijští a ostatní sousední obec i celý Épei-
ros, vyšlou k Caesarovi posly a slíbí, žc splní jeho rozkazy.
 KNIHA lil 383

13/ Když se Pompoius dověděl o tom, co se přihodilo

v Oríku a v Apollóuii, dostal strach o Dyrrhavhium a pospí*
chá tam denními i nočními pochody. Zároveň se začalo
povídat, že se Caesar blíží, a tu, poněvadž Pompoius ve
svém spěchu nedbal dne a nedbal noci, zmocnila se vojska
taková panika, žc skoro všichni z Épciru a sousedních kra*
jin opouštěli prapory, přemnozí odhazovali zbraně a po*
chod se zjevně začal podobat útěku. Ale když Pompeius
zastavil ncduleko Dyrrhachia a nařídil vyznačit tábor
a vojsko stále ještě bylo vyděšené, vystoupí nejprve La*
hienus a přísubú, že ho neopustí a žc se podrobí stejnému
osudu jako on, ať mu přiřkne úděl jakýkoli. Stejnou pří*
sáhu složí ostatní lcgúti, po nich vojenští tribuni a setníci
a nakonec přísahá stejně celé vojsko. Protože byl Caesar
na pochodu do Dyrrhachia předstižen, zanechá spěchu a
rozloží se táborem u řeky Apsu na území Apolléňanů, aby
chránil zasloužilé obce pevnůstkami a hlídkami, a roz*
hodné se Čekat tam na příchod ostatních legii z Itálie a
přezimovat pod koženými stany. Totéž učinil Pompeius,
utábořil se za řekou Apsera a svedl do tábora všechny vo­
jenské sbory i pomocné oddíly.
14/ Calenus naložil v Brundisiu podle Cacsarova pokynu
na lodě legie i jezdce, pokud mu lodě stučily, zdvihne kot*
vy, a sotva se dostane trochu dál z přístavu, dostane dopis
od Caesara, v němž mu sděluje, že přístav a celé pobřeží
jsou obsazeny loďstvem protivníků. Po tomto sděleni sc
vrátí do přístavu a odvolá všechny lodě. Jedna z nich,
která pokračovala v cestě a Calenovy výzvy ncuposlech*
la, ježto neměla vojenskou posádku a byla řízena soukro­
mě, dostala se do Orika a stala se kořisti Bibulovou; ten
pak dá smrtí potrestat a do jednoho pobít otroky i lidi
svobodné u neušetří ani děti. Tak závisela záchrana celého
vojska na nepatrném okamžiku a velké náhodě.
15/ Bibuius tedy, jak jsme nahoře připomněli, kotvil
384 CAESAK

s loďstvem u Orika, a právě tak jako nepouštěl Caesara

na moře a do přístavů, tak on sám nesměl nohou vkročit
ani na píď země v oněch krajích; Caesar totiž měl v moci
celé pobřeží, na němž rozložil posádky a Bibulus ne·
mohl dopravovat ani dříví, ani vodu, ani nemohl lodě
uvázat ke břehu. Došlo k velikým nesnázím a na jeho lidi
dotíral nejtísnivější nedostatek nezbytných věcí do té mí*
ry, žc jc to přinutilo dopravovat po nákladních lodícb
z Korkyry nejen ostatní nutné zásoby, ale i dříví a vodu;
o jednou se dokonce přihodilo, že pro velmi nepříznivé
počasí museli zachycovat noční rosu stékající z kůží, ji«
miž byly pokryty lodě; a přece snášeli tyto potíže trpě«
livě a vyrovnaně a neuznávali za nutné vyklidit břehy
a opustit přístavy. Avšak když uvízli v zmíněných tram*
potěch, tu se Libo spojil s Bibulcm a oba se zněnou do«
mlouvat ze svých lodí s legáty Manicm Aciliem a Staticm
Murcem; jeden z nich byl velitelem nn hradbách, druhý
velel pozemním posádkám: přejí si prý promluvit s Cae-
sarem o velmi důležitých věcech, poskytnc*li se jim příle­
žitost. K tomu přidají několik slov na potvrzení svého dob­
rého úmyslu, takže to budí dojem, jako by chtěli jednat
o míru. Prozatím žádají o příměří a také bo od nich dosá­
hnou. To, o čem mluvili, zdálo se totiž důležité, věděli, že
si to Caesar naléhavě přeje, a soudilo se tedy, že nabídka
Vibulliova znamenala už skutečně nějaký úspěch.
16/ Caesar, který se v té době vydal na cestu s jednou
legií, aby uvedl do své moci vzdálenější obce a dal do po­
řádku dovoz obilí, jehož měl poskrovnu, meškal u Butbro-
tu, města ležícího naproti Korkyře. Sotva tam dostal pí­
semnou zprávu od Actlia a Můrka o požadavcích Libo-
nových a BibuJových, opustí legii a vrátí se do Orika.
Po svém příchodu dá jc povolat k rozmluvě. Předstoupí
Libo a omlouvá Bibula. poněvadž měl vznětlivou povahu a
kromě tohoodsvéaedility a practury žil sCacsurcm v osob­
 KNIHA III 385

ním nepřátelství: 2 toho důvodu se prý vyhnul rozmluvě*

aby snad jeho prchlivost nepokazila nanejvýš nadějné
a nanejvýš užitečné vyjednávání. Jeho osobním největ­
ším přáním je a bylo vždycky, aby došlo k narovnáni
a aby se složily zbruuě, ale neuí v té věci zplnomocněn,
protože podle usnesení rady svěřili vrchní vedení války
i všech záležitosti Pompeiovi, Teď však, když znají Caesa-
rovy požadavky, pošlou k Pompeiovi a ten už na jejich
přímluvu sám rozhodne o dalších krocích. K tomu připojí
ještě několik poznámek o sporné záležitosti mezi oběma
vůdci a o své vojenské síle a vůbec o svém vyzbrojení.
17/ Ani tenkrát neužnul Cacsar za nutné odpovědět na
tyto narážky, ani my dnes nevidíme dost důvodů, proč
bychom je měli zaznamenat. Cacsar žádal, aby směl bez
nebezpečí poslat k Pompeiovi vyslance a aby se Libo
a Bibulus buď sami toho úkolu ujali, nebo aby přijali
posly a k Pompeiovi jo dovedli. Co se týká příměří, jsou
válečná oputření rozdělena tak, že oni svým loďstvem pů­
sobí potíže jeho lodím a pomocným sborům, on sám pak
jim brání v přístupu k pitné vodě a k zemi. Chtějí-li, aby
se jim v tom uvolnilo, ať sami přestanou hlídat moře; bu-
dou-li na tom trvat, také on zůstane při svém. Přece však
lze jednat o smíru, aniž se tento stav odstranil, a ne­
byla by ta okolnost překážkou. Libo však ani nepřijal Cae-
carovy vyslance, aui jim uccbtěl zaručit bezpečnost, ale
celou záležitost svalil na Pompeia; trval jedině na příměří
a usiloval o uč co nejnaléhavěji. Jakmile Caesar pochopil,
žc celé vyjednávání nastrojil jen proto, aby vyvázl z hro­
zícího nebezpečí a nedostatku, a žc ve skutečnosti nepři­
náší žádnou naději na mír nebo mírový návrh, znovu se
začal zabývat myšlenkou na pokračování ve válce.
18/ Bibulus, který byl po mnoho dní odříznut od země
a zchvácen nemocí ze zimy u namáhání, neodolal jejímu
náporu, protože se jednak nemohl léčit, jednak sc nechtěl
386 CAESAR

zpronevěřit svěřené povinnosti. Po jeho smrti nepřešlo

uz. velení na žádného jednotlivce, nýbrž každý zvlášť spra­
voval své loďstvo podle libosti. Když se utišil rozruch vy·
volaný neočekávaným příchodem Cacsarovým a jakmile
se to Vibulliovi zdálo prospěšné, přibral si Libona, Lucia
Lucceia a Thcofuna, s nimiž Poinpcius probíral obyčejně
nejdůležitější otázky, a počal se s nimi radit o Cacsaro-
vých nabídkách. Ponipcius ho však přerušil, sotva se ujal
slova, a nedovolil mu pokračovat. „K čemu je mi život ne­
bo občanské právo,“ pravil, „budu-li je mít zjevně z mi­
losti Cacsaro vy? A představa, že se věci tak mají, nedá se
potlačit, budc-li se o mně myslet, že do Itálie, kterou jsem
opustil, byl jsem nazpět doveden.“ Caesar se dověděl
o tom, co se stalo, od osob přítomných rozmluvě teprve po
válce; ale přesto se pokoušel najít jiné cesty k rokování
o míru.
19/ Mezi oběma tábory, Pompeiovým a Cacsarovým,
tekla jen jediná řeka Apsus a vojáci často spolu z břehu
na břeh hovořívali a podle dohody nevystřelili ani jednu
střelu z jedné strany na druhou. Caesar vyslal legáta Pub-
lia Vatinia na samý břeh řeky s úkolem, jak soudil, pro
mír předůležitým, aby totiž znovu a znovu provolával
mocným hlasem, zda smějí občané posílat vyslance k ob­
čanům, jdc-li o mír, což bylo dovoleno dokonce zběhům
od průsmyku Pyrenejského a námořním lupičům, zvláště
když usilovali o lo, aby občané s občany nebojovali na
život o na smrt? Dlouho dojímavé mluvil, juk se patřilo,
když šlo o záchranu jeho i všech vespolek, a vojáci na
obou stranách mu mlčky naslouchali. Z druhé strany přišla
odpověď: Aulus Varro slibuje, že přijde druhého dne k roz­
mluvě a zároveň uváží, jak by mohli legáti v bezpečí při­
jít a přednést svá přání; a pro tuto záležitost se určí přes­
ný čas. Když sc příštího dne schůzka uskutečnila, shro­
máždilo se ua obou stranách velké množství lidu, s nesmiř-
 KNIHA III 387

uým napětím se čekalo na výsledek u všichni, jak sc zdá­

lo, obírali sc jen myšlenkami na mír. Z toho hustého zástu­
pu vystoupí Titus Labienus u zučnc smírnými výrazy mlu­
vit o míru a vyměňovat si s Vatiuiem názory. Uprostřed
řeči přeruší je znenadání střely létající ze všech stran.
Vatinius se jim vyhnul chráněn zbraněmi vojáků; přece
však bylo zraněuo dost mužů; mezi nimi Cornelius Bulbus,
Marcus Plotius, Lucius Tiburtius a několik setníků a vo­
jáků. Tu vykřikl Labienus: „Tak už jednou přestaňte s po­
vídáním o dorozumění! Pro nás přece neplatí žádný mír,
leda za hlavu Cacsarovu!“
20/ V téže době ujal se záležitosti dlužníků practor Mar­
cus Caclius Rufus, při nastoupení úřadu umístil svůj tri­
bunál vedle kurulského křeslu městského praetora Gaia
Trebonia a sliboval svou pomoc každému, kdo by se odvo­
lal, co se týče odhadu a splátek; to sc pak mělo provádět
rozhodnutím smírčího soudce, jak Caesar osobně ustanovil.
Avšak pro spravedlivost nařízení a lidskost Trebonia,
podle jehož mínění se mělo v těch dobách soudit laskavě
a mírně, nemohl se najít nikdo, kdo by s odvoláváním za­
čal. Neboť svalovat snad vinu na chudobu a stěžovat si na
soukromé neštěstí nebo na zlé časy, to vyžaduje stále ještě
jen běžnou smělost, ale jakou drzost a nestoudnost pro­
zrazuje, kdo si ponechává svůj mujetek neztenčen a při­
tom si dovolí přiznával dluhy? A tuk sc nenašel nikdo,
kdo by o to žádal. Přesto však shledávali Caelia příliš
tvrdým právě ti, o jejichž prospěch šlo. Ale když už takto
začal, nechtěl budit dojem, že sc dal do té choulostivé zá­
ležitosti nadarmo, a ohlásil návrh zákona, aby se splácely
vypůjčené peníze bezúročně v šestileté lhůtě.
21/ Když se konsul Servilius a ostatní úřady postavili
na odpor a Caclius dokázal méně, než očekával, vzal zpět
první návrh a dul ohlásit dva nové, aby rozdinýchal lid­
skou řevnivost; jeden, jímž odpouštěl nájemníkům roční
366 CAESAR

činži za byt, druhý o smazáni dluhů; nato napadl dav Guia

Trebonia, několik lidí bylo zraněno a Goius Trcbonius
byl vyhnán z tribunálu. Konsul Scrvilius podal o těchto
událostech zprávu senátu a senát se rozhodl sesadit Cae-
lia z úřadu. Po tomto usnesení vyloučil jej konsul ze sená»
tu, a když se pokoušel veřejně promluvit, dal jej odvést
z řečništč. Protože Caelia pálila hanba a hněv v něm vřel,
jal se navenek předstírat, že odchází k Caesarovi, potají
však poslal posly k Milonovi, který zabil Clodia a byl pro­
to odsouzen; povolal jej do Itálie, ježto Clodius mohl vol*
ně nakládat se zbytky gladiátorské tlupy z dob, kdy pořá*
dal velké gladiátorské hry, získal si jej a poslul napřed do
kraje thuriského, aby pobuřoval pastýře. Když puk sám
přisel do Casilina a současně byly v Capui zabaveny jeho
vojenské odznaky i zbraně a objevena gludiátorská tlupa
z Neapole, která měla připravovat zradu města, a tím
byly jeho záměry prozrazeny, byl z Capuc vyhoštěn a
v předtuše nebezpečí — tamější sbor římských občanů se
totiž chopil zbraní, jelikož myslel, že jej musí pokládat za
nepřítele — vzdal se svého úmyslu a upustil od své cesty.
22/ Mezitím Milo rozesílal dopisy kolem po svobodných
městech s vysvětlením, že to, co podniká, podniká na roz*
kaz Pompeiův a z jeho nařízení a podle pokynů, které mu
doručil Vibullius; tak popouzel ty, kteří, jak se domníval,
zápasili s dluhy. Když s nimi nemohl nic pořídit, otevřel
několik kázníc pro otroky a chystal se s nimi dobývat
Kosu na území thurijském. Vc chvíli, kdy sc objevil Quin*
tus Pedius s legií, byl zasažen kamenem z hradeb a přišel
o život. A do Thuríí dorazil Caelius, jenž sc údajně vydal
na cestu k Caesarovi. Když tam začal popichovat několik
obyvatel toho svobodného města a zkoušel slibovat pe>
níže i gallským a hispánským jezdcům Cacsarovým, kte*
ří tum byli posláni posádkou, byl od nich zabit. Takový
rychlý a lehký konec našly počátky důležitých událostí,
 KNIIIA III 389

které zaměstnávaly úřady, zneklidňovaly dobu a roze-

chvívaly Itálii.
23/ Libo vyplul od Orika a loďstvem padesáti lodí, je-
muž velel, přibyl do Brundisiu a obsadil ostrov proti brun·
disijskému přístavu, poněvadž soudil, že je výhodnější
hlídat a uzavřít jedno místo, kudy naši musili nutně vyjíž­
dět, než hlídat a uzavřít všechna místu nu pobřeží u vše­
chny přístavy. Tam při svém nenadálém příchodu zastihl
několik nákladních lodí, zapálil jc, odvezl jednu lod s ná­
kladem obilí, našim nahnal veliký strach, v noci vysadil
pěší vojáky a luěištníky, vytiskl jízdní posádku a v přízni­
vém postavení dosáhl takového úspěchu, že poslal Pom-
peiovi list se vzkazem, aby, přcjc-li si, dal ostatní lodě
vytáhnout na břeh a opravit; on sám zatarasí svým loď­
stvem cestu pomocným sborům Cacsarovým.
24/ Tehdy byl v Brundisiu Antoniu»; ten, spoléhaje nu
statečnost svých vojáků, opatřil asi šedesát člunů vel­
kých lodí proutěným pletivem o předprsněmi, obsadil je
vybranými vojáky, rozestavil je porůznu při břehu na
více místech a nařídil dvěma trojveslicím, které dal po­
stavit v Brundisiu, aby se přiblížily až k ústí přístavu,
jako by šlo o výcvik veslařů. Když Libo viděl, že zujely
příliš směle kupředu, myslel si, že jc zajme, a poslal na ně
pět ětyřveslic. Jakmile se ětyřvcslice přiblížily k našim
lodím, dali se nůši vysloužilci na ústup do přístavu a nepřá­
tele strženi zápalem vyruzili poněkud nerozvážně za nimi.
Vtom se ua dané znamení vyrojily náhle ze všech stran
Antoniovy čluny, napadly nepřítele a hned prvním úto­
kem se zmocnily jedné z těch ětyřveslic s veslaři i obránci,
ostatní pak přinutily k potupnému útěku. Pohromu do­
vršilo, že jim jezdci, rozmístění Antoniem po pobřeží,
bránili v Čerpání vody. Donucen tímto nedostatkem a roz­
trpčen pocitem hanby, ustoupil Libo od Brundisiu a vzdal
se obléhání našich.
390 CAESAR

25/ Uplynulo už mnoho měsíců a zima Be kvapem chýlila

ke konci a stále se ještě neobjovovuly u Cacsara lodě a le­
gie s Brundisia. A tu se Cacsarovi zdálo, Že se k tomu pro*
meškala nějaká příležitost, protože jistě často vál vítr,
jemuž bo měli, podle jeho názoru, bezpodmínečně svěřit,
čím rychleji pak míjel čas, tím horlivěji konuli hlídky vc*
litelé nepřátelských lodí a tím pevněji bí důvěřovali, že
nám zabrání v cestě; tokě Pompcius je často v listech ká*
ravě napomínal, aby aspoň teď se postavili do cesty Cac*
sarovým dalším oddílům, když nedokázali zamezit joho
příchod hned na začátku; i čekali netrpělivě za slábnoucí­
ho větru na dobu, která se stávala den za dnem nebezpeč­
nější pro naši přepravu. Caesar proto v rozhořčení napsal
svým lidem do Brundisia velmi důtklivě, aby se varovali
propást příležitost k vyplutí, jakmile zavane příznivý vítr,
aby mohli plout buď směrem k břehům Apollóňanů, nebo
k Labeatům a tam s loďmi přirazit. Na těchto místech
bylo totiž ncjmčnč lodních hlídek, poněvadž se neodva­
žovaly puRtit příliš daleko od přístuvů.
26/ Poněvadž sami vojáci se přimlouvali a neodmítali
žádně nebezpečí pro Cacsarovo dobro, zdvihnou naši za
vedení Můrka Antonia a Fufia Calenn odvážně a statečně
kotvy, sotva zavane jižní vítr, a nazítří už brázdí moře ko­
lem Apollónie. Když byli z pevniny zpozorováni, tu Copo-
nius, jenž velel rhodskčinu loďstvu v Dyrrhachiu, vyvedl
lodě z přístavu, a když se již k našim přiblížil za větru,
který poněkud ochabl, týž jižní vítr nabral znovu na síle
a naše zachránil. Avšak Coponius nepolevoval proto vc
svém úsilí, naopak doufal, že vytrvalým úsilím veslařů
zvítězí i nad silou povětří, a nepronásledoval je o nic lik­
navěji, když za prudkého větru minuli Dyrrhachium. Ačko­
li naši využívali dobrodiní šťastné náhody, přece jen
je neopouštěla obava z útoku loďstva, kdyby se snad vítr
utišil. Když dosáhli přístavu, který se jmenuje Nym-
 KNIHA III 391

phaeum, tři tisíce kroků za Lisscm, zajeli tam a loďmi

(tento přístav byl chráněn před jihozápadním větrem,
před jižním větrem však zajištěn nebyl) a za menší nebez­
pečí pokládali vítr než nepřátelské loďstvo. Jakmile se
dostali dovnitř, neuvěřitelným štěstím změnil se jižní
vítr vanoucí po dva dny ve vítr jihozápadní.
27/ V tom se dal vidět náhlý zvrat osudu. Ty, kteří se
právě před chvílí ještě o sebe báli, uvítal přístav nad oče­
kávání bezpečný; ti, kteří naše lodě ohrožovali, museli se
teď strachovat o sebe. A tak se změnily okolnosti: na jed­
né straně vichřice naše zachránila, na druhé straně se vrhla
na rhoďské lodě tak prudce, že všechny do jedné, bylo to
celkem šestnáct lodí a všechny opatřené palubami, se roz­
bily a ztroskotaly a z velkého počtu veslařů a námořních
vojáků zahynula část na úskalí, část zachránili naši; těm
všem dal Cacsar milost a propustil je domů.
28/ Dvě naše lodě se opozdily a překvapila je noc; pro­
tože nevěděly, kum se dostaly ostatní, zakotvily naproti
Lissu. Otacilius Crassus, velitel v Lissu, chystal se jich
zmocnit, a proto vyslal na moře čluny a četná menší pla­
vidla; současně s nimi vyjednával, aby se vzdaly, a slibo­
val jim milost, vzdají-li se. Jedna z těchto lodí měla na
palubě dvě stě dvacet mužů z legie nováčků, druha z legie
votoránů o něco méně než dvě stě. A tady se ukázalo, jak
velkou záštitou je lidem neohrožený duch. Protože nováč­
ci byli vyděšeni množstvím lodí a vyčerpáni mořskou ne­
mocí, přijali závazný slib, žo jim nepřátelé neublíží, a
vzdali se Otaciliovi; ti všichni byli před něj předvedeni
a bez ohledu na posvátnost slibu před jeho očima nejkru­
tějším způsobem popraveni. Kdežto vojáci vysloužilecké
legie, třebaže je rovněž soužily škodlivé účinky bouřlivé­
ho počasí a kal na dně lodi, nepovažovali za důstojné
ustoupit v něčem z dřívější své zmužilosti, u když dokázali
protáhnout první část noci vyjednáváním o podmínkách
392 CAESAR

a předstíráním ochoty ke kapitulaci, donutí kormidel­

níka přirazit 8 lodí k pevninč, sami si vyhledali příhodné
místo a strávili tam zbytek noci; když pak za svítání po­
slal na ně Otacilius asi čtyři sta jezdců, kteří hlídali prá­
vě tu část pobřežní krajiny, a ozbrojence, kteří Sli za nimž
z posádky, uhájili se, několik mužů pobili a v pořádku se
vrátili k naším.
29/ Nato obec římských občanů, jimž Lissus patřil, po­
něvadž jim ho předtím Caesar přiřkl a postaral se o jeho
opevněuí, Antonia přijala a poskytla mu všemožnou po­
moc. Otacilius ve strachu o sebe prchl z města a dostal se
k Pompciovi. Po vylodění všech vojenských sborů, byly
to dohromady tři legie vysloužileckč, jedna legie nováčků
a osm set jezdců, pošle Ántonius většinu lodí nazpět do
Itálie, aby přepravily ostatní pěší vojáky a jezdce; pon-
tóny však, druh to gallských lodí, ponechá v Lissu a tím
úmyslem, aby měl Caesar po ruce aspoň nějaký prostře­
dek, na němž by se mohl pustit do pronásledování, kdyby
snad Pompeius dal na všeobecně rozšířené mínění, že je
Itálio bez pána, a přemístil tam vojsko, a rychle k němu
pošle posly se zprávou, v kterých končinách vojsko vy­
sadil a kolik vojáků přepravil.
30/ O tom se dověděl téměř současně Caesar i Pompeius.
Viděli totiž lodě, které pluly kolem Apollónie a Dyrxha-
chia, sami se dali jejich směrem po souši, olc v prvních
dnech nevěděli, kam se lodě dostaly. Když se dověděli, co
se stalo, rozhodne se každý pro jiný plán: Caesar hodlá
spojit se co nejdříve s Antoniem, Pompeius zamýšlí po­
stavit se přicházejícímu vojsku cestou, kdyby se mu snad
podařilo překvapit je a udeřit na ně ze zálohy; a oba v týž
den vyvedou vojsko ze stálého tábora u řeky Apsu; Pom­
peius potají a v noci, Caesar zjevně a za denního světla.
Avšak Caesar měl delší cestu proti proudu pro větší
okliku, již musil podniknout, aby se mohl přebrodit;
 KNIHA III 393

Pompeius naproti tomu, poněvadž měl cestu volnou a ře­

ku přecházet nemusel, pospíchal rychlými denními pocho­
dy proti Antoniovi, a jukmile dostal zprávu, že je Anto­
niu# nablízku, vybral si vhodně místo, umístil tam své
oddíly, všechno vojsko uzavřel v táboře a zakázal rozdě­
lat ohně, aby mohl svůj příchod lépe utajit. Zprávu o tom
okamžitě donesli Bekové Antoniovi. Antonius poslal k Cac-
sarovi posly a setrval jeden den v ležení; druhého dne do­
razil k němu Caesar. Když se Pompeius dověděl o jeho
příchodu, ustoupí ze svého místa, aby se neocitl v kleštích
dvou vojsk, a se všemi sbory dorazí k Asparagiu DyrrhaŠ-
skému a tam se utáboří na vhodném místě.
31/ Tehdy Scipio, ačkoli utrpěl nějaké ztráty v okolí po­
hoří Amunského, udělil si titul imperátora. Nato uložil
velké peníze obcím a vladařům, také od nájemců své pro­
vincie vymohl dluhy za dva roky, dal si od nich vyplatit
ještě půjčku na příští rok a od celé provincie si vyžádal
jezdce. Jakmile je sehnal, odvedl legie i jezdce ze Sýrie
a klidně za sebou nechal nepřátelské sousední Parthy,
kteří krátce předtím zabili Morka Crassa a Marka Bibula
sevřeli v obležení. A když provincii přepadl svrchovaný
neklid a strach před válkou s Parthy a když bylo slyšet
některé hlasité poznámky vojáků, že půjdou do boje, bu-
dc-li to proti nepříteli, avšak že nepozdvihnou zbraně proti
spoluobčanovi a konsulovi, odvedl legio k zimnímu uby­
tování do Perguma a nejbohatších měst, uděloval jim
přebohaté dary, a aby vojákům dodal mysli, vydal jim
města v plen.
32/ Zatím vydíral bez milosti uložené poplatky po celé
provincii. Mimoto vymýšlel si k ukojení lakoty mnoho
zvláštních daní podle společenských tříd. Daň z hlavy se
ukládala otrokům i svobodným; nařizovala se daň ze slou­
pů, z dveří, z obilí, uklúdula se dodávka vojáků, zbraní,
vesluřů, těžkých střel i povozů; jak se jen mohlo najít
394 CAESAR

jméno pro nějakou věc, už samo to jméno stačilo na vymá­

hání peněz. Nejen městům, nýbrž bezmála každé vesnici
a pevnůstce přiděloval vždy po jednom veliteli. Kdo z těch­
to lidí jednal v nějaké záležitosti s největší bezohledností
a krutostí, ten platil za skutečného muže u výborného
občana. Provincie byla plna líktoru a úředních osob, za­
plavena dozorci a výběrČími, kteří kromě toho, že vymá­
hali dluhy, starali se ještě o svůj osobní zisk: do omrzení
naříkali, že byli připraveni o domov, přišli o vlast a nyní
strádají nedostatkem všech životních potřeb, jen aby touto
rouškou čestné záminky zakryli nejohavnější skutečnost.
A jak už to většinou za války bývá, když je nařízena vše­
obecná daň, dovršovaly obtíže velmi zatěžující úroky; za
takových okolností říkali odkladu platební lhůty dar. Pro­
to se dluhy provincie během těch dvou let zmnohonásobily.
Stejně tak se ukláduly určité částky peněz nejen římským
občanům té provincie, ale i jednotlivým městským spol­
kům římských občanů a vytrvale se hlásalo, že se vybírají
podle usnesení senátu jako půjčky; nájemci museli zapla­
tit nájemné napřed za příští rok.
33/ Mimoto poručil Scipio vyzdvihnout z chrámu Dia­
ny v Efesu peníze, které tam byly odedávna uloženy.
A když přišel do svatyně v den přesně k tomu určený, za
doprovodu zuačnébo počtu senátorů, které pozval, dosta­
ne od Pompcia dopis se zprávou, že se Caesar přeplavil
s legiemi přes moře: ať se spěšně vydá s vojskem na cestu
a všechno ostutní ponechá stranou. Jakmile přečetl do­
pis, propustil ty, které svolal; sám se hned začne chystat
do Makedonie a po několika dnech vyrazí. Tato událost
zachránila efeský poklad.
34/ Když Caesar spojil Antoniovo vojsko se svým a od­
vedl z Oríku legii, kterou tam umístil na ochranu mořské­
ho pobřeží, došel k názoru, že by si měl hledět získat pro­
vincie a proniknout hlouběji do vnitrozemí, u když pak
 KNIHA III 395

k němu přišli vyslanci z Thcssalie a Aitólíc, aby slíbili,

žc obce těch národů cli lij 1 provádět jeho rozkazy, pošle-li
jim posádku, poslal Lucia Cassiu Longina s legii nováčků,
jež nesla jméno dvacátá sedmá, a a dvěma sty jezdci do
Thcssalie a Gaia Calvisia Sabina s pěti kobortami a s ma­
lým počtem jezdců do Aitólie. A protože to byly blízké
krajiny, klade legátům obzvláště na srdce, aby sc starali
o dovoz obilí. Gnucovi Domitiovi Calvinovi rozkázal, aby
se dal na pochod do Makedonie s dvěma legiemi, jedenác­
tou a dvanáctou, a s pěti sty jezdci, neboť z té části pro­
vincie, jejíž jméno bylo svobodná Makedonie, poslali
jako vyslance nejváženějšího představitele těch krajin
Mcncdema, aby tlumočil obzvláštní náklonnost všeho
svého lidu k Coesarovi.
35/ Z těchto Caesarových legátů CaJvisius byl hned po
svém příchodu zahrnut nejvyššími projevy přízně všech
Aitolů a získal celou Aitélii, když posádky protivníků
vyklidily Kulydon a Naupuktus. Cassius dorazil s legií do
Thessalíc. Protože tam byly dvě 6trany, zakoušel střídavě
přízeň i nepřízeň obcí: Hegesaretos, muž odedávna moc­
ný, stranil zájmům Pompeiovým; Petraeus, mladý muž
svrchovaně ušlechtilý, podporoval horlivě Caesara mocen­
skými prostředky svými i svých přátel.
36/ Právě tehdy přišel do Makedonie Domitius; a když
sc u něho začaly objevovat Četné delegace obcí, přišla
zvěst, že je tu Scipio s legiemi, muž vyvolávajíc! velké
naděje u těšící se všeobecnému zájmu; neboť při neočeká­
vané události pověst obyčejně přehání. Scipio se však
nikde v Makedonii nezdržel a s velkým vypětím sil chvá­
tal za Domitiem, a když byl od něho dvacet tisíc kroků,
obrátil se náhle kc Cassiovi Longinovi do Thessalie. To
provedl tak rychle, žc současně byl hlášen jeho příchod
i pokračování v cestě, a aby se mu pohodlněji pochodova­
lo, zanechal Marka Favonia s osmi kohortami na ochranu
396 CAESAR

zavazadel legii u řeky Aliakmonu, která odděluje Makedo­

nii od Thcssulie, a rozkázal, aby tam postavili a opevnili
malou tvrz. Současná přicválala k ležení Cassiovu jízda
krále Kotyse, která sc obvykle pohybovala v okolí Thessa-
lie. Tu Cussius, když se dověděl o příchodu Scipionově a
spatřil jezdce, které pokládal za jezdce Scipionovy, byl
zachvácen struchcm, obrátil se k horám, které obklopuji
Thessalii, a zahájil z těch míst pochod směrem k Ambrakii.
Scipionovi však, který jej dychtivě stíhal, přišla písemná
zpráva od Morka Favonia, že sc objevil Domitius s legiemi
a že bez Scipionovy pomoci neudrží opevněné místo, na
němž stojí. Sotva Scipio přečte dopis, změní svůj úmysl
i směr pochodu; upustí od pronásledování Cassia a spěchá
ua pomoc Favoniovi. Dorazí k němu proto po nepřetrži­
tém pochodu ve dne v nocí ve činili tok příhodnou, že
současně bylo vidět prach zvířený vojskem Domitio-
vým a zároveň se objevili průzkumníci Scipionovi. Tak
zachránila Cussia horlivost Domitiova, Favonia rychlost
Scipionova.
37/ Scipio se zdržel dva dny v stálém ležení u řeky
Aliakmonu, která tekla mezi ním a táborem Domitio-
vým, třetího dne za svítáuí se přebrodil b vojskem, rozlo­
žil sc táborem a nazítří ráno rozvinul vojsko v bojové
linií proti čelu ležení. Ani tehdy se Domitius ucrozpako-
vul vyvést legie a pustit se do boje; protože však mezi
obČmu tábory se prostírala rovina v rozloze asi šest tisío
kroků, seřadil Domitius svůj šik těsně u ležení Scipionova;
Scipio neustoupil z volů ani na krok. A ačkoli se Domi-
tiovi vojáci stěží duli udržet, nedošlo k bitvě, a to zejmé­
na proto, že našim překážel potok, hraničící s táborem
Scipionovým, se svými příkrými břehy. Když se Scipio
přesvědčil o jejích nadšení a bojechtivosti, představoval
si, žc bud* bude druhého dne přinucen k boji proti své
vůli, aucbo kc své veliké hanbě zůstane v táboře, a to
 KNIHA III 39?

právě on, jehož příchod vyvolal tak veliké očekávání;

pustil se tedy jen tak naslepo kupředu, žalostně skončil
a za noci, nedav ani zatroubit signál k dalšímu pochodu,
překročil řeku a vrátil ec do týchž končin, odkud odešel,
a tam blízko řeky na vyvýšeném místě se rozložil táborem.
Po několika dnech postavil za noci do zálohy jezdce v mís*
těch, kde v minulých dnech sháněli naši obyčejně píci;
když pak tam přišel, jak bylo jeho každodenuím zvykem,
velitel Domitiovy jízdy Quintus Varus, vytrhli na něj
náhle ze zálohy nepřátelé. Avšak naši statečně odolali
jejich útoku, každý se rychle vrátil na své místo v útvaru
a pak z vlastní iniciativy zaútočili společně na nepřítele.
Pobili asi osmdesát nepřátel, zbytek obrátili na útěk a
vrátili se do tábora se ztrátou dvou mužů.
38/ Nato Domitius v naději, žc vyláká Scipiona k bitvě,
začal se tvářit, jako by rušil tábor pro tísnivý nedostatek
v zásobování, dal zatroubit, jak velel vojenský zvyk,
k odchodu a po třech tisících krocích soustředil celé voj­
sko i s jízdou ua vhodučm a skrytém mísLČ. Scípio se roz­
hodl pronásledovat jej, a proto vyslal napřed valnou Část
jízdy, aby přesně zjistila směr Domitiova pochodu. Když
jezdci pronikli kupředu a první čety postoupily do míst,
kde číhalu záloha, a frkání koní probudilo jejich podezře­
ní, dali se na ústup; ti pak, kteří jeli za nimi, jejich chvut-
ný ústup zpozorovali a zůstali stát. Když už zálohy byly
objeveny, nechtěli naši zbytečně mařit čas čekáním, na­
padli a zajali dvě čety, z nichž se mohlo útěkem zachránit
jen velmi málo mužů; mezi nimi byl velitel jízdy Marcus
Opimius; všechno ostatní mužstvo těch čet buď pobili,
nebo zajuli a dovedli k Domitiovi.
39/ Když Cucsar stáhl z mořského pobřeží posádky, jak
jsme na to už poukázali, ponechal v Oriku na ochranu měs­
ta tři kohorty a pověřil je ještě obranou válečných lodi,
které přepravil z Itálie. V čele tohoto úkolu i v čele města
398 CAESAR

stál logát Manius Aciliug. Ten dovedl naše lodě do přísta*

vu za místem, uvázal jo k zemi, ústí přístavu zatarasil
potopenou lodí a spojil s ní druhou loď; nad touto druhou
lodí postavil věž, umístil ji právě u vchodu do přístavu,
obsadil vojáky a uložil jim, aby ji chránili před každou
neočekávanou příhodou.
40/ Když se o tom dověděl mladý Cnaeus Pompeius, ve*
litel egyptského vojska, připlul k Oriku o tužným lanem
a mnoha napjatými provozy vytáhl potopenou loď a na
druhou loď, kterou tam postavil Acilius no stráž, zaútočil
Četnými loďmi, na nichž vztyčil stejní vysoké věže, aby
v boji z vyššího místa mohl bez přestání nahrazovat vy*
čerpané bojovníky muži svěžími; na ostatních místech
pokouSel sc o městské hradby současně žebříky z pevniny
a loďstvem z moře, aby rozdělil síly protivníků; svým úsi*
lim a množstvím zbraní nad našimi zvítězil, zahnul obrán*
ce, kteří se pak vesměs zachránili na člunech, ukořistil
tu loď, současně obsadil na tlruhc straně přirozenou hráz,
která činila město poloostrovem, u dopravil do vnitřního
přístavu čtyři dvojveslice na válcích, které uváděly do po*
hybu páky. Takto udeřil z obou stran no válečné lodě, jež
byly připoutány k zemi a bez nákladu, čtyři odvedl a ostat*
ní zapálil. Když tuto záležitost vyřídil, ponechal tam Dc-
cima Laelia, odvolaného od asijského loďstva, jenž měl
zabraňovat přísunu zásob z Bnllidy a Araantie do města.
Sám odplul do Lissu, pronikl do přístavu a zapálil všech
třicet nákladních lodí zanechaných tam Antoniem; po*
kusil se dobýt Lissu, ale poněvadž jej hájili římští občuné,
členové taměj&ího svazku římských občanů, a vojáci,
jež tam posádkou poslal Cuesar, promarnil tři dny oble*
h&ním, ztratil několik mužů a odtáli! odtamtud s nepoří­
zenou.
41/ Jakmile se Caesar dověděl, že Pompeius je u Aspa*
ragia, vydal se tam s vojskem také, u když se cestou zmoč*
 KNIIIA III 399

nil města Partlúnů, v němž měl Pompcius posádku, dora*

zil třetího dne k Pompeiovi, rozbil svůj tábor vedle něho,
den nato vyvedl a sešikoval své oddíly a nabídl Pompeiovi
příležitost k rozhodnému boji. Když však zpozoroval, že
setrvává ve svém postavení, zavedl vojsko zpět do táboru a
usoudil, že musí vymyslet jiný plán. A tak se druhého dne
dal na pochod s celým svým vojskem do Dyrrbaclua, vel·
kou oklikou a po ncschůdné a úzké cestě doufaje, že se mu
podaří Pompcia bud do Dyrrhachia zahnut, nebo od Dyrr-
hackia odříznout, protože tam shromáždil všechny zásoby
a válečné potřeby pro celou válku; a tuk se také stalo.
Pompcius totiž ze začátku netušil jeho záměr, poněvadž vi>
děl, že se ubírá opačným směrem, než ležela ta krajina, a
usoudil z toho, že odtáhl pro nedostatečné zásobování;
když však později dofetal od výzvědné hlídky přesnou zprá*
vu, vyrazil příštího dne z tábora, ježto počítal, že mu nad*
běhně kratší cestou. Caesur předvídal, že to tak dopadne,
povzbudil vojáky, aby snášeli válečné obtíže s pokojnou
myslí, dopřál jim i sobě několikahodinový noční odpočinek,
ráno přísel do Dyrrhachia, právě když se v dálce objevil šik
Pompeiův, a rozložil se tam táborem.
42/ Pompcius byl tedy odříznut od Dyrrhachia a nemohl
provést svůj záměr; sáhl proto po druhém řešeni a zřídil
pevný tábor na vyvýšeném místě, jež má jméno Petra,
poskytujo lodím celkem dobré přistání a chrání je před
některými větry. Nařídí, aby se tam dostavila část váleč­
ného loďstva a aby se tam sváželo obilí a všechny životní
potřeby z Asie í všech krajin pod jeho svrchovaností.
Poněvadž měl Caesarza to, že se válka protáhne, a naděje
na dovoz z Itálie se musel vzdát, ježto Pompeiovi vojáci
hlídali všechny břehy velmi ostražitě a jeho vlastní lodě,
jež dal za zimu postavit na Sicílii, v Gallii a Itálii, se omeš-
kávaly, vyslal stran zásobování legáta Quinta Tillia a
Lucia Canulcia do Épciru; pro znaěuou odlehlost těch krajů
400 CAESAR

dal zřídit na určitých místech sýpky a povinnost dovozu

rozdělil mezi sousední obce. HovnčŽ z Lissu, z území Par«
tinů a ze všech opevněných míst se mělo sehnat obilí,
kolík se sehnat dalo. Bylo ho však velmi málo jednak pro
povahu půdy, protože je to kraj drsný, hornatý a lidé
žijí většinou z obilí dováženého, jednak protože to Pom-
peius předvídal a v minulých dnech jednal s Partiny jako
s kořistí, vyloupil a vydrancoval jejich domovy a pomocí
svých jezdců dal svážet všechno zabavené obilí.
43/ Když se to Caesar dověděl, rozhodl se, jak mu to
vnukla poloha místa. Kolem Pompciova tábora se totiž
zdvihalo velmi mnoho vyšších a drsných pahorků. Nej«
dříve obsadil Caesar hlídkami tyto pahorky a zřídil tam
tvrze; nato, jak to žádala poloha každého místa, vedl
linii opevněuí od tvrze kc tvrzi a 'tak počal Pompcia
obkličovat, pomýšleje při tom starostlivě na to, aby mohl
s menším nebezpečím dovážet ze všech stran obilí a
ostatní potřeby pro vojsko, protože sám trpěl nedo*
statkem obili a Pompeius měl převahu v početné jízdě,
a zároveň aby Pompeiovi překážel v obstarávání píce
a zneškodnil jeho jízdu pro válečný účel a za třetí aby sní«
žil vážnost, na kterou Pompeius zřejmé spoléhal zejména
u cizích národů, až by se po celém světě rozlétla zpráva,
žc Pompeius je obléháu Cacsorem a uemú odvahu utkat
se v boji.
44/ Pompeius se jeduak nechtěl vzdálit od moře a
Dyrrhachia, protože tam umístil veškeru válečnou vý­
zbroj, jmenovitě útočné zbruně i obranné a metací stro«
je, a dal tam také svážet na lodích obilí pro vojsko, jed«
nuk nemohl Caesarovi zabraňovat v opevňováních pra·
cích, leda žc by se odhodlal svést rozhodnou bitvu;
tehdy se však rozhodl, že to nepodnikne. Nezbývalo mu
než sáhnout po posledním možném způsobu vedení války:
obsadit co nejvíce pahorků, v kraji do nejvčlsí hloubky
401 KNIHA III

rozložit posádky a Caesarovy oddíly poutat, pokud mož-

no, ua různých místech; a to se také stalo. Vybudoval
totiž Čtyřiadvacet tvrzí a na prostoře v obvodu patnáct
tisíc kroků obstarával píci; a uvnitř tohoto pozemku bylo
mnoho ručně osetých polí, jejichž osení zatím spásal svými
soumary. A jako naši táhli nepřetržitý řetěz opevnění od
tvrze k tvrzi, aby Pompciovi vojáci nemohli někudy
prorazit a naše zezadu napadnout, tak zase nepřátelé
zřizovali souvislé opevnění ve vnitřním prostoru, aby se
naši nemohli na některém místě dostat dovnitř a obklí­
čit je zezadu. Nepřátelé však měli v opevňovacích pra­
cích náskok, protože jednak nás předčili počtem, jednak
ve vnitřním prostoru byl menší obvod k opevnění. Pokaž­
dé když si Caesar chtěl zajistit některá taková místa,
Pompcius sice nepodnikl nic, aby mu v tom celou svou
vojenskou pohotovostí zabránil a dal se snad strhnout
k boji, ale posílal aspoň na vhodná místa lučištníky i pra-
kovníky, jichž měl značný počet, a tak docházelo k Čet­
ným zraněním našich lidí a začala se jich také zmocňo­
vat velká úzkost před šípy, takže si skoro všichni vojáci
zhotovili tuniky nebo přehozy z plstěné látky, z vycpa-
niny nebo z usní, aby se tak chránili před zásahem střel.
45/ Při obsazování důležitých hodů vynakládali oba
vůdcové všechny síly: Caesar, aby co ncjtěsnějisevřel
Pompeia, Pompeius, aby obsadil co nejvíc pahorků v ob­
vodu co největším; z těchto důvodů docházelo často k Šar­
vátkám. Když při jednom takovém střetnutí obsadila
devátá Caesarova legie jakýsi důležitý opěrný bod a chy­
stala se jej opevnit, Pompeius obsadil vzápětí pahorek
blízko naproti tomu místu a začni našim překážet v dí­
le; poněvadž se mu na jedné straně otvíral přístup téměř
po rovině, rozestavil nejprve kolem lučištníky a prakov-
níky, potom vyslal velký počet lehkoodčnců, dal přivléci
samostříly a znemožňoval opevňovací práce; pro naše
402 CAESAR

nebylo věru lehké současně bojovat i budovat opevnění.

Když Cacsar viděl, že se na jeho vojáky sypou rány
se všech strun, dul rozkaz ustoupit a vyklidit postavení.
Cstup se dál po svahu. Tím ostřeji vsak nepřátelé dorá­
želi a nedovolovali našim ani ustoupit, pouěvadž si mys­
leli, že opouštějí stanoviště ze strachu. Tenkrát prý Pom-
pcius prohlásil pyšně v kruhu svých přátel: „Nezdráhám
se přijmout výčitku, že jsem nezkušený vojevůdce, po·
duří-li se Caesarovým legiím ustoupit bez nejtěžších ztrát
z místa, kam nerozvážně pronikly?*
46/ Poněvadž měl Cacsar starost o zpáteční pochod
svých vojáků, dal rozkaz posunout proti nepříteli proutěné
ohrady ua vnější okraj pahorku a postavit přímo naproti
němu; za ohradami pak, ježto vojáci byli teď kryti, na*
řídil vést prostředně široký příkop a přístup na všech
stranách co možno nejpečlivěji zatarasit. Sám postavil
na vybraných místech prakovníky, aby poskytli našim
ochranu při ústupu. Tím zpupněji a drzeji počali Pompei-
ovi vojáci naše tísnit a na nás dorážet a zporáželi ohrady
nastavené jako hradba, aby mohli překročit příkopy.
Když to Cacsar zpozoroval, obával se vzbudit dojem, Že
naše vojsko bylo zpět zahnáno, nikoli svým vůdcem
odvedeno, a také nechtěl, aby došlo k ztrátám ještě vět*
ším, a proto asi v půli cesty povzbudil své vojsko ústy
Antonia, který té legii velel, rozkázal dát znamení pol­
nicí a zavelel k útoku na nepřítclo. Vojáci deváté legie
naráz jako jeden inuž vymrštili kopí ze svého níže polo*
ženého stanoviště, prudce vyrazili do svahu, hnali porn*
pciovce před uchou a donutili je k útěku; ústup nepřátel*
ských vojáků nesmírně ztěžovaly rozházené proutěné
ohrady, nastavcué tyče u schválně nastražené příkopy.
Naši sc však spokojili odchodem beze ztrát, pobili velký
počet nepřátel, přišli všehovšudy o pět svých lidí, ustou*
pili v naprostém klidu a po krátké zastávce u toho místa
 KNIHA III 403

na naší straně obsadili další pahorky u dokončili opevnění.

47/ Byl to pak nový a nezvyklý způsob vedení války jak
pro velký počet opevněných opěrných bodu, pro velký
prostor, pro silná opevnění a celý způsob oblehání, tak
i pro jiné okolnosti. Vždy totiž, kdykoli se pokoušeli
oblehnout jedui druhé, udeřili jen na nepřátele překvape­
né a tím oslabené, a bud je pak v boji potřeb, nebo je
ovládli, když je vyvedli z rovnováhy nějakou jinou ne­
hodou; sami na tom byli ovšem lépe počtem jezdců i pě­
šáků; účel obležení pak býval většinou ten, uby se ne­
příteli bránilo v dovozu obilí. Nyní vsak obléhal Caesar
vojsko v plné síle ničím ncuolomené, s nižším počtem
vlastního mužstva, kdežto nepřátelé měli všeho nadbytek:
vždyť denně se sjížděl ze všech stran velký počet lodí
dopravujících životní potřeby a nemohl vanout žádný
vítr, aby neměb aspoň z některé strany dobrou plavbu.
Caesar sám však byl v nejvyšší nouzi, protože daleko ši­
roko všechno obilí už spotřeboval. Ale přesto snášeli
vojáci tato protivenství s bczpříkludnvu trpělivostí.
Vzpomínali totiž, jak totéž prožívali minulého roku v His-
pánii, a přece svým utrpením a vytrvalostí vybojovali
velmi významnou válku; promítalo se jim v paměti,
že velikou bídu zakusili už u Alésic a ještě větší u Avarika,
a přece zas odešli jako vítězi nad největšími národy.
Nereptalí, když dostávuU ječmen, nemrzeli se, když byl
příděl Lobů; velmi si cenili dobytka, který se dovážel ve
velkém množství z Épeiru.
48/ Ti, kteří neměli co na práci při opevňování, přišli
náhodou na druh kořene zvaného chara, jenž přidán
do mléka podstatně mírnil nedostatek v stravě. Připra­
vovali ho na způsob chleba. Kořene byla bohatá zásoba.
Když Pompciovi vojáci při slovních přestřelkách před­
hazovali našim hlad, naši po nich obyčejně házeli takto
připraveným chlebem, aby jim srazili hřebínek.
404 CAESAR

49/ A už počíualo dozrávat obilí a sama ta nadčje pomá­

hala uušim snášet nedostatek, protože s jistotou počí­
tali, žc brzy budou ndt všeho dost, a při nočních hlíd­
kách i při běžných rozhovorech dali se vojáci často sly­
šet, žo spíše se budou živit stromovou kůrou, než aby
pustili Pompeia z rukou. Rádi se také dovídali od zběhů,
že koně nepřátel jen taktak že jsou naživu, tažná dobyt­
čata, která ještě měli, že jim však už uhynula; oni sami
pak nejsou nějak zvlášť zdraví jak pro těsný prostor,
odporný zápach od četných zdechlin a každodenní trmá­
cení, vždyť nebyli zvyklí na opevňovací práce, tak proto,
žc strádali nesmírnou žízní. Caesar totiž všechny řeky
a všechny potoky, které tekly k moři, buď odvedl, nebo
jo dal přehradit mocnými hrázemi, a protože to byla kra­
jina hornatá, zbrázdčuá údolíčky s uzoučkým přístupem,
zahradil je kůly zaraženými do země a naházenou zemi,
aby zastavil vodu. Proto museli nepřátelé nezbytně sestu­
povat do nižších a bažinatých míst a kopat studny a nad­
to konali tu práci ještě ke svému dennímu zaměstnání;
prameny byly však od některých pevnůstek daleko a let­
ním parnem rychle vysychaly. Zato Caesarovo vojsko
se těšilo nejlepšímu zdraví a mělo hojnost vody; také
potravy všeho druhu kromě obilí byl úpluý dostatek, ale
viděli, že den ode dno je pro obilí příznivější doba a vzrůstá
naděje, že brzy uzraje.
50/ Při novém druhu války byly vynalézány na obou
stranách i nové metody válečné taktíky. Pokaždé, když
nepřátelé podle strážných ohňů zpozorovali, že naše
kohorty konají za noci stráž u opevnění, potichu se při­
kradli a jeden jako druhý počali metat střely do zástupu
hlídkujících kohort a pak se ncprodleuě vraceli ke svým.
Naši, poučeni touto zkušeností, odpomúhali si tím, že
na jednom místě rozdělávali oheň a na druhém konali
stráž.
 KNIHA III 405

51/ Mezitím dostal o tom zprávu Publius Sulla, jejž

Caesar při odchodu jmenoval velitelem tábora, a přispě­
chal kohortě ua pomoc se dvěma legiemi; sotva přiěel,
byli pompciovci snadno zahnáni, a nesnesli opravdu po­
hled na naše vojáky, natož jejich útok, a jen co první
hýli sraženi k zemi, ostatní se obrátili a ustoupili ze svých
pozic. Když se však naši dali za nimi, zavolal je Sulla
zpět, aby snad při stíhání nezašli příliš daleko. Než vět­
šina je toho názoru, Že válka mohla skončit ještě toho dne,
kdyby byl dovolil pronásledovat nepřítele důrazněji.
Jeho rozvaha nezasluhuje přirozeně výtky. Jiný úkol
má jistě legát, jinou úlohu vojevůdce: jeden musí ve všem
jednat podle předpisu, druhý se musí rozhodovat sa­
mostatně v zájmu celku. Sulla, kterého Caesar ponechal
na obranu tábora, spokojil se tím, že své lidi osvobodil,
ale nechtěl svést rozhodnou bitvu, do níž by se možná
přece jen připletla nějaká nešťastná náhoda, aby se ne­
zdálo, Že si přisvojil úlohu, která patří vojevůdci. Co
se týče pompciovců, byli touto skutečností přivedeni
do rozpaků. Přitáhli totiž z nepříznivého místa a stanuli
na vrchu: kdyby se spustili po svahu, mohli se obávat na­
šich, žc by je pronásledovali seshora a kromě toho ne­
bylo daleko do západu slunce, neboť v naději, že svůj
záměr provedou, protáhli boj skoro do samé noci. A tak
Pompeius rozhodl, jak si to žádala nezbytnost i přítomná
chvíle, a obsadil jakýsi puhorck, který byl od našeho
opevněného stanoviště tak daleko, že jej nemohla zasá­
hnout střela vymrštěná rukou ani střela vržená těžkým
prakem. Na tomto místě se usadil, opevnil je a soustředil
tam všechny své oddíly.
52/ V téže době se bojovalo ještě na dvou místech, ne­
boť Pompeius se pokusil stejným způsobem o více tvrzí,
aby zaměstnal naše vojsko na různých místech a aby pro­
to nemohla vřiiít vomoo z neibližších onevněnvc.h bodů.
406 CAESAR

Na jednom místě odrazil útok legie se svými třemi ko-

hortarai Volcanus Tullus a zahuul ji z jejího postavení;
na druhém místě prolomili linii našeho opevnění Gcrraá-
ni, pobili řadu lidí a beze ztrát se vrátili k svému oddílu.
53/ Tak v jediném dui se odehrálo Šest bitev, tři u Dyrr·
hachia, tři u opevnění, a když se podával výčet všech
ztrát, dověděli jsme se, že padlo na dva tisíce pompciov-
ců, vysloužilci dobrovolnici a ěctní setníci (mezi nimi
Volerius Flaecus, syn Lucia, toho, jenž jako praotor
spravoval Asii); také bylo ukořistěno šest odznaků vo-
jónských oddílů. Našich sc ve všech bitvách nepohřešo-
válo víc než dvacet. Ale v tvrzi nebylo ani jediného vo*
jína, aby nebyl raněn, a čtyři setníci z jedné kohorty
přišli o zrak. A poněvadž chtěli přinést důkaz své náma­
hy a nebezpečí, jemuž byli vystaveni, vypočetli Cacsa-
rovi, že na tvrz bylo vymrštěno asi třicet tisíc šípů, a když
mu byl přinesen štít setníka Scaeva, bylo v něm objeve­
no sto dvacet děr. Caesar udělil setníkovi za zásluhv o něj
i o stát dvě stě tisíc sesterciů a povýšil jej zc setníka osmé
kohorty na setníka prvního manipulu tnarlu (bylo zná­
mo, že tvrz byla zachráněna jeho zásluhou) a kohortu
později obdaroval velmi bohatě dvojnásobným žoldem,
obilím, šatstvem, peněžitými dary u vojenskými vyzna­
menáními.
54/ Pompcius provedl v noci rozsáhlé úpravy na opev­
nění, v příštích dnech dal vybudovat věže, vyhnal stavbu
do výše patnácti stop, zakryl tu část ležení ochrannými
loubími a po pěti dnech, když mu náhoda poskytla
ještě jednu takovou podmraČnou noc, zatarasil všechny
bráuy tábora a důkladně uzavřel, aby nepříteli znemožnil
vstup, a na začátku třetí noění hlídky v naprostém tichu
vyvedl vojsko a vrátil sc do svých starých hradeb.
55/ Když Cassius Longinus a Calvisius Sabinus obsa­
dili, už isme o tom vypravovali, Aitólii, Akarnanii a Amfi-
 KNIHA III 407

lochii, soudil Caesar, že by sc měl pokusit o Achaiu a po*

kroěit trochu dál. Proto tam poslal Calcna a jako dopro-
vod mu přidělil Sabina a Cassia s kohortami, Jakmile se
dověděl o jejich příchodu Hutilius Lupus, který měl Achaiu
v rukou, protože jej tím pověřil Pompeius, jal sc okamži­
tě opevňovut Isthmus, aby zabránil Fufiovi dostat sc do
Achaie. Calcnus sc zmocnil Delf, Théb i Orchomcnu se
souhlasem samotných obcí, některých měst dobyl mocí,
k ostatním obcím vyslal poselství a snažil se jc získat pro
Caesara po dobrém. Téměř stejné starosti měl i Fufius.
56/ Ve všech následujících dnech vyváděl Caesar voj­
sko v bojové pohotovosti do roviny tím způsobem, že
stavěl legie téměř až k Pompciovu ložení, kdyby se snad
Pompeius chtěl pustit do rozhodného boje; a jeho první
šik stál právě jen tak daleko od náspu, že nemohl být za<
sažen ani lehkými střelami, ani střelbou hrubou. Pompeius
však, aby si udržel svou pověst a dobré mínění mezi lid*
mi, radil své vojsko před táborem tok, žc třetí šik stál
bezprostředně u náspu, aby totiž celé vojsko seřazené
v bitevním šiku mohly chránit střely metané z náspu.
57/ Když se tohle vše dělo v Achaii a u Dyrrhaebia a
bylo jisto, že Scipio přišel do Makedonie, Caesar, nezapo­
mínaje svého starého předsevzetí, vyšle k němu Aula
Clodia, důvěrného přítele svého i Scipionova, jejž zařadil
mezi své důvěrníky, když mu jej Scipio na začátku vřele
doporučil. Tomu svěří písemný i ústní vzkaz pro Scipio*
na; obsah byl v podstatě tento: Podnikl všemožné poku­
sy, aby nastolil mír, a myslí, že neměl dosud úspěch vinou
těch, které si vyvolil za prostředníky v té záležitostí, pro­
tože neměli odvahu donést jeho nabídky Pompeiovi v do­
bě, která mu nevyhovovala. Scipio, pokračoval vzkaz,
požívá takové vážnosti, že může Pompeiovi nejen bez
zábran vyložit své přesvědčení, nýbrž dokonce ve značné
míře může naň i naléhat a přivést ho na správnou cestu.
40» CAE9AR

kdyby se snad mýlil; vždyť velí vojsku samostatně,

takžo kromě vážností má í moc udržet jej v mezích. Uči-
ní-li tak, všichni budou děkovat jemu jedinému za pokoj
v Itálii, za mír v provinciích, za záchranu říše. Clodius
vyřídí toto poselství Scipžonovi a v prvních dnech, jak
se zdálo, bylo mu i ochotně dopřáno sluchu, ale v Juliích
dnech už k rozmluvě připuštěn nebyl, protože Favonius
ěiníl Scípionovi výtky — o tom jsme se dověděli teprve
později, po skončení války — a Clodius se vrátil s ne­
pořízenou k Cacsarovi.
58/ Aby Caesur snadněji upoutal Pompeiovu jízdu
k Dyrrhachiu a mohl mu překážet v dopravování píce,
zahradil silným opevněním dva přístupy — poukázali
jsme na to, že byly těsné— a postavil v těch místech tvrze.
Jakmile Pompeius shledal, že s jízdou nic nesvede, znovu
ji po několika dnech přepravil po lodích k sobě do opev­
nění. Došlo k tak nesmírnému nedostatku píce, že krmili
koně otrhaným listím stromů a rozdrcenými jemnými ko­
řeny rákosí: zkrmili totiž už obilí, které bylo zaseto uvnitř
opevnění. Museli dopravovat píci velkou znjíždkou po lo­
dích z Korkyry o Akarnúuie, a poněvadž ho byla jen
menší zásobo, nastavovali ji z nouze ječmenem a tím
způsobem udrželi jízdu. Ale když byl posečen na všech
místech nejen ječmen, píce i tráva, ale i listí na stromech
se počal jevit nedostatek a koně už scházeli, dospěl Porn-
peiuB k názoru, že by sc měl pokusit o nějaký výpad.
59/ Mezi jezdci Caesarovými bylí dva Allohrogové,
bratří Haucillus a Egus, synové Abducilla, který zaují­
mal po mnoho let ncjvyšši postavení v obci, lidé to vzác­
né statečnosti, kteří prokazovali Cacsarovi ve všech gall-
ských válkách nejlepší a nejzdatnčjší služby. Těmto mu­
žům svěřil v jejich domově nejváženější úřady, dal je
mimořádně zvolit do senátu, přidělil jim v Gallii pozem­
ky, jož byly odňaty nepřátelům, udělil jim mimořádné
 KNIHA III 409

pcuéžité odměny a z chudáků učinil boháče. Tito mužo­

vé se těšili úctě pro svou statečnost nejen u Cacsara, ule
byli oblíbeni i u vojska, jenomže se spoléhali příliš na Cae-
sarovo přátelství a v hloupé a vskutku barbarské na-
dutosti dívali se svrchu na své krajany, začali zpronevěřo­
vat žold jezdců a veškeru kořist odvlékali domů. Všich­
ni postižení předstoupili konečně před Caesara, veřejně
si stěžovali na křivdy, které bratří páchali, a k ostatním
stížnostem připojili ještě i obvinění, že falšovali počet
jezdců, aby je mohli připravit o žold.
60/ Poněvadž se Caesar domníval, že není právě vhod­
ná doba, aby se případ prošetřoval, ale také proto, že
jim pro jejich statečnost mnoho odpouštěl, odsunul celou
záležitost strunou; soukromě je však pokáral, že z jezdců
těžili, a důtklivě je napomenul, že přece od jeho přátelství
mohou očekávat všechno a doufat ještě v odměny další,
jak dosvědčuje jeho minulá laskavost k nim. Přece však
tato událost vzbudila u všech velkou nenávist k bratřím
i opovržení a mohli tuto skutečnost uhoduout jak z vý­
čitek svého okolí, tak z úsudku důvěrného soukromí i z vy­
čítavého hlasu vlastního svědomí. Zo studu u snad také
svedeni domněnkou, že ve skutečnosti osvobozcui nejsou,
že se jejich potrestání jen najindy odkládá, rozhodli se,
že od nás odejdou, zkusí štěstí někde jinde a naváži nová
přátelství. Když se domluvili s několika svými chráněnci,
jimž se odvážili přiznat tak velký zločin, pokusili se nej­
dřív zabít velitele jízdy Gaia Voluscna, jak jsme se dově­
děli později po skončení války, aby to vypadalo, že
přeběhli k Pompciovi s nějakou zásluhou; jakmile se to
však ukázalo příliš nesnadným a příležitost k provedení
se neuaskytovala, vydlužili si co možno nejvíc peněz, ja­
ko by chtěli své lidi upokojit a zpronevěřené peníze na­
hradit, skoupili velký počet koní a přešli k Pompeiovi
s lidmi, které zasvětili do svého plánu.
♦10 CAESAR

61/ Poněvadž byli dobrého rodu a skvěle vypraveni,

poněvadž přišli s velkým doprovodem a a četnými sou«
máry a platili za statečné muže a u Caesara požívali váž­
nosti a protože to byla událost neočekávaná a neobvyklá,
z těchto všech důvodů vodil je po celých hradbách od
stráže ke stráži a chlubil ee jimi. Vždyť do té doby nikdo
nepřešel od Caesara k Pompciovi, ať pěšák či jezdec, kdežto
od Pompcia k Cacsarovi přebíhali lémČř denně a docela
hromadně přecházeli všichni vojáci odvedoní v Épciru
i Aitólii a ze všech těch krajů, které měl v moci Caesar.
Avšak tito Allobrogové znali dobře poměry v Caesarově
táboře, ať už něco na opevnění nebylo hotovo, nebo něco
ještě vůbec chybělo -—jak soudili mužové zběhlejší vc vo­
jenství—, všímali si rozvrhu práce, vzdálenosti důležitých
míst i nestejné opatrnosti stráží podle toho, jak který
velitel služby projevoval buď osobní schopnost, nebo slu­
žební horlivost, a tyto všechny poznatky odevzdali nyní
Pompciovi.
62/ PompeiuA prozkoumal tyto zprávy, a jelikož, jak
jsme upozornili, už dříve se rozhodl podniknout průlom,
nařídí vojákům, aby si zhotovovali z proutí chrániče
na přílby a snášeli navážku k zaházení nepřátelských pří­
kopů. Po těchto přípravách nalodí v noci na čluny a
rychlé lodě velký počet lchkooděnců a lučištníků i všechnu
navážku, po půlnoci vyvede šedesát kohort z hlavního
tábora i z hradeb a zavede je k tomu úseku nepřátelského
opevnění, který dosahoval k moři a byl nejdále od hlav­
ního ležení Cacsarova. Tam pošle také lodě naložené,
poukázali jsme na to, navážkou a lchkoodcnci i váleč­
né lodě, jež měl u Dyrrhachia, a dá přesné rozkazy jed­
nomu každému veliteli o jeho úkolech. I) tohoto opevně­
ní postavil Caesar kvéstora Lentula Marccllina s osmou
legií. Poněvadž nebyl valného zdraví, přidělil mu jako
pobočníku Fulvia Postuma.
 KNIHA 111 411

63/ Na tom míst# «o táhl proti nepříteli příkop široký

patnáct stop a násep vysoký deset stop a stejně široká
hráz tohoto volu; ve vzdálenosti šesti stop od něho byl
druhý vat, obrácený na opačnou stranu, s ochrannou zdí
poněkud nižší. Právě toho totiž sc začal Caesar v minulých
dnech obávat, aby naši nebyli zaskočeni z moře, a zřídil
tam proto dvojnásobný val, aby se mohl postavit na odpor,
kdyby sc bojovalo z obou strun. Avšak rozsáhlost opev­
nění — prostor měl v obvodu sedmnáct tisíc kroků — a ne*
přetržitá práce po mnoho dní nedopřávaly času k ukonče*
ní díla. Proto tedy nebyl ještě hotov příčný val obrácený
k moři, který měl spojovat oba úseky opevnění. Tato
okolnost byla známa Pompciovi, protože ho o ní zpravili
allobrožští zběhové, a způsobila našim velkou pohromu.
Neboť jak tak dvě kohorty deváté legie konaly hlídku u
moře, přitrhlo náhle za svítání Pompciovo vojsko; zároveň
vojáci, kteří objeli na lodích, začali vrhat střely na vnější
val, příkopy vnějšího i vnitřního opevnění zaplňovali
navdžkou, ťompciovi vojáci z legií přistavili žebříky a
hrubou střelbou všeho druhu i šípy začali rozsévat strach
mezi našimi obránci vnitřního opevnění a velký zástup
luČiŠtníkú se valil z obou stran. Před zásahem kamenů,
jedinou to naší zbraní, chránila nepřítele výborně proutě*
ná chránítku na přilbách. A když tak naši byli všemožně
zaháněni do úzkých a jen stěží se zmáhali na odpor, byla
objevena závada v opevnění, o níž jsme se shora zmínili,
a právě tudy, mezi dvěma vály, kde práce nebyly ještě
u konce, zaútočili nepřátelé, kteří se vylodili, na naše
z námořní strany, zezadu, smetli je z obou opevnění a
donutili je k útěku.
64/ Jakmile Marcelliuus dostal zprávu o tomto přepa*
dění, poslal našim na pomoc v nouzi kohorty z tábora;
viděly sice, kterak jejich kamarádi prchají, ale nemohly
jc svým příchodem ani povzbudit, ani snad samy čelit
412 CAESAR

útoku nepřátel. A tak každá vyslaná pomoc se nakazila

strachem a jen ještě rozmnožovala zmatek a nebezpečí
prchajících, protože nával lidí brzdil ústup. Když byl
v té bitvě těžce zraněn orlonoš a sily ho opouštěly, pohlédl
na naše jezdce a pravil: „Jako jsem za života po řadu let
hájil tohoto orla s velkou svědomitostí, tak umíraje vra*
cím jej Cacsarovi neporušeného. Zapřísahám vás, nedo­
pusťte, aby byla potupena vojenská čest, jak se také ni*
kdy ve vojsku Cucsurově nestalo, a doneste jej k němu
bez úhony.** Tímto způsobem byl orel zachován, ale vsích*
ni setníci první kohorty, kromě setníka první setniuy,
padli.
65/ A už se pompeiovci blížili po krvavé porážce našich
k Marccllinovu táboru, už začal zachvacovat nesmírný
strach ostatní kohorty, když vtom bylo vidět, jak
vzápětí po zprávě o porážce sestupuje z výšiny s dvanácti
kohortami Marcus Antonius, který držel nejbližší hráze*
né místo v opevňovací linii malých tvrzí. Jeho příchod
dolehl tísnivě na pompciovcc, ale pro naše znamenal po*
silu, takže se začali z největšího strachu vzpamatovávat.
A nedlouho potom, na znamení dýmem od pevnůstky
k pevnůstce, jak bylo zvykem v minulých dobách, svedl
Caesar na totéž místo několik kohort z posádek. Když po
oné pohromě zpozoroval, že Pompeius vyšel z opevnění,
aby mohl bez překážky dopravovat píci a aby se rovněž
postaral o přístup pro lodě, změnil ráz války, poněvadž
nemohl svůj plán provést, a rozkázal postavit pevný tá­
bor podél moře nablízku tábora Pompeiovu.
66/ Po dokončcuí opevnění vypozorovali Cacsarovi zvě­
dové, že za lesem jsou nějaké kohorty, vypadaly jako
jednu legie, a že jsou na cestě do starého tábora. Poloha
tábora byla tato: Když sc v uplynulých dnech devátá
Caesarova legie vrhla proti sborům Pompciovým a začala
ie svírat ODevněním — už isme o tom wDravovali *—
 KNIHA III 413

rozbila na tom místě tábor. Ležení se dotýkalo jakéhosi le*

sa a nebylo od moře dále než tři sta kroků. Potom Caesar
směnil z jistých důvodů svůj záměr, přeložil tábor dál
od moře, totéž místo zaujal po několika dnech Pompcius,
ponechal vnitřní násep a připojil k němu ještě rozlehlejší
opevnění, poněvadž tam zamýšlel umístit větší počet
legií. Menší tábor byl tímto způsobem uzavřen do většího
a sloužil jim za tvrz a hrad. Stejně protáhl opevněni od le­
vého rohu tábora k řece asi na čtyři sta kroků, aby mohli
vojáci bez nebezpečí pro vodu. Jenomže také Pompcius
změnil svůj plán z jistých příčin, o nichž se netřeba zmi­
ňovat, a to místo opustil. Takto stálo ležení po mnoho dní;
opevnění zůstala aspoň ucporušcna.
67/ Když tam legie vtáhla, oznámili to zvědové Cacsa-
rovi. Potvrdily to také hlídky z některých vyšších tvrzí.
Ono místo leželo od nového Pompeiova tábora ve vzdá­
lenosti asi pěti set kroků. Poněvadž Caesar doufal, že tu­
to legii potře, a dychtil zahladit myšlenku ua ztrátu toho
dne, zůstavil při opcvňovacích pracích dvě kohorty, aby
předstíraly, že na opevnění pracují; sám pak opačným
směrem a co možná v největší tajnosti vyvedl proti
Pompeiovi a menšímu táboru v dvojím bitevním šiku
třiatřicet kohort ostatních, mezi nimiž byla i devátá le­
gie, jež přišla o mnoho setníků a měla snížený počet
mužstva. A jeho první domněnka ho nezklamala, neboť
jednak přitrhl dřív, než to Pompcius mohl zpozorovat, jed­
nak, přestože hradby tábora byly mohutné, podařilo
se mu rychle udeřit na Pompeia levým křídlem, v němž
byl sám, a smést pompeiovce z válu. Brány zahrazoval je­
žek. Tady se chvíli bojovalo, protože naši se pokoušeli
do tábora vniknout a nepřátelé tábor hájili; nejBtatečněji
si na svém místě vedl Tilus Pulio, jehož přičiuěním, jak
jsme vypravovali, bylo zrazeno vojsko Gaía Antonia.
Přece jen však naši svou statečností zvítězili, zničili jež*
414 CAESAR

ka a pronikli nejdříve do většího táboru, potom i do tvrze,

která byla obehnána větším táborem, u poněvadž se tam
poražená legie stáhla, zabili tu několik mužů, kteří se
odvážili postavit se na odpor.
68/ Ale štěstí, které mívá největší moc jak v ostatních
lidských záležitostech, tak zejména ve válce, dokáže z ne­
patrných podnětů velké převruty; tak se stalo i tento­
krát. Protože kohorty pravého křídla Caesarovu hledaly
bránu a nevyznaly se v místě, postupovaly stále podle
opevnění, jež se táhlo, jak jsme vysvětlili, od tábora k ře­
ce, a myslely si, že je ustavičně vede opevnění tábora. Když
však pochopily, že opevněni souvisí s řekou, probouraly
je a překročily, aniž někdo tam stál nu stráži, a celá naše
jízda se dala za těmi kohortaini.
69/ Mezitím Pompeius, když dostal zprávu o té věci
s dost velkým zpožděním, odvolal hned pět legií od opev-
Aovacích prací a vedl je na pomoc svým vojákům; a v téže
době, kdy se Pompeiova jízda blížila k našim jezdcům, zpo­
zorovali seřazený šik také nůši, kteří se zmocnili tábora,
a všechno se rázem změnilo. Legie Pompeiova, posílena
nadějí v rychlou pomoc, pokusila so u zadní brúuy o od­
por a sama na naše zaútočila. Jízda Caesarovu, protože
stoupala úzkou průrvou přes příčné hráze, dostala strach
o svůj ústup a začala prchat. Pruvé křídlo, jež bylo od­
trženo od levého, zpozorovalo zděšení jezdců a začalo se
stahovat na té straně, kudy se prodrulo, aby nebylo za­
skočeno uvnitř opevnění, a většina z těchto mužů se střem­
hlav vrbula z opevnění vysokého deset stop do příkopů,
jen aby se nedostali do kleští úzkého průchodu; první
byli rozdrceni, ostatní přes jejich mrtvoly zápasili o svou
záchranu a možnost úniku. Když vojáci nu levém křídle
s náspu pozorovali, že Pompeius je nablízku a naši jsou
na útěku, obávali se, uby nebyli v těsném prostoru uzavře­
ni, když měli nepřítele venku i uvnitř, usilovali couvnout
 KNIHA. III 415

tudy, kudy přišli, a všechno vřelo zmateným děsem a

vřavou útěku, takže když se Cacsar snažil rukou zachy-
tit odznaky prchajících a kázal jim, aby se zastavili,
jedni prostě přehlédli vhodnou příležitost a dál uháně­
li, druzí ze strachu dokonce odznaky zahazovali a vůbec
nikdo se nezastavoval.
70/ Tomu, aby tyto nešťastné události nezničily celé
vojsko, přicházela náhle na pomoc ta okolnost, že Porn*
peius sc obávul nástrah tuším pro to, co se odehrálo mi«
mo nadání velitele, který krátce předtím spatřil no vlast­
ní oči prchat své vojáky a dost dlouho neměl odvahu při­
blížit se k opevnění; jeho jezdci sc zase omeškávali v pro­
následováni pro úzkou cestu, kterou nadto obsadili vo­
jáci Gaesarovi. A tak nepatrné okolnosti měly dalekosáhlý
význam pro obě strany. Vlustní a hotové už vítězství
Gaesarovo překazila opevnění táhnoucí sc k řece, třebaže
už ťompeiova tábora bylo dobyto, u stejná okolnost zpo­
malila rychlost pronásledovatelů a přinesla našim spásu.
71/ V těchto dvou bitvách, ke kterým došlo za jediný
den, zaznamenal Gaesar ztrátu devíti set šedesáti vojá­
ků a ...jezdců. ...pohřešil Tuticana Galia, syna senáto­
rova, známé římské rytíře Gaia Fleginatn z Placcncie,
Aula Grania z Putcol, Marka Sacrativira z Gapue a dvaa­
třicet vojenských tribunů a setníků; avšak valný počet
těchto mužů zahynul bez jediné rány, pošlapán a uoaač-
kán při zděšeném úprku vlastních lidí v příkopech,
na opevněních a na březích řeky; bylo ztraceno dvaatři­
cet vojenských odznaků. Touto bitvou si Pompcíus získal
titul iraperátora. Tento titul si podržel, tím slovem se
dával později zdravit, ale ani v listech, které psával, ani
na liktorskýcb svazcích nestavěl na odiv ozdobu vavří­
nových snítek. Zato Labienus prosadil u něho rozkaz, aby
mu byli vydáni zajatci, dal si všechny předvést, zřejmě
z ješitnosti, aby tím okázaleji zdůraznil věrnost zběha,
416 CAESAR

oslovil je jako válečné druhy a b jízlivým spíláním na ni

dotíral, zda staří vojáci mají ve zvyku utíkat z boje;
poté před zraky vicch jc pobil.
72/ Těmito událostmi tak vzrostla sebedůvěra a na*
dutost pompciovců, že s dalším vedením války si nelá­
mali hlavu, zato si však mysleli, že jsou už vítězí. Neu­
važovali o tom, že příčinou byl nízký počet našich vojá­
ků, nepříznivý terén a stěsnaný prostor, protože se naši
předčasně zmocnili tábora, i dvojnásobný strach, uvnitř
opevnění a vně opevnění, nemysleli na to, že vojsko bylo
roztrženo ua dvě části a jedna druhé nemohla přispěchat
na pomoc; nebrali ani v úvahu, že nedošlo k prudkému
útoku, ani že nebyla svedena rozhodná bitva, že vlastně
sami sobě přivodili zkázu daleko větší, než by mohli utr­
pět od nepřítele, protože se stali davem stěsnaným v úzkém
prostoru; a konečně nezatěžovali si paměť běžnými váleč­
nými nehodami ani úvahou o tom, jak často pranepatrné
příčiny zu vinily těžké ztráty, ať už to byl lichý předpoklad,
nenudálý strach nebo brzdící náboženská úzkostlivost, a
kolikrát se snesla na vojsko pohroma bud chybou vůdce,
nebo vinou tribunovou; zato honosnými slovy a listy hlása­
li po celém okrsku zemském, jako by právě svou udatností
zvítězili a jako by nemohlo dojít k nějakému obratu.
73/ Poněvadž se Caesar musel zříci dřívčjšjch záměrů,
uznal za dobré změnit celý způsob války. A tak současně
odvolal všechny posádky, neebal dobýváni, shromáždil
vojsko na jedno místo, promluvil v kruhu svých vojáků
a povzbuzoval je, aby nenesli těžce, co se přihodilo, a ne­
dávali se tím vyvést z míry a aby klidně položili na váhu
proti tolika šťastným bitvám jedinou prohru, a to ještě
jen prostředně důležitou. Měli by děkovat osudu za to, že
se zmocnili Itálie bez vážnějších ztrát, že přiměli k míru
dvě Hispánie, ač tam bojovali nanejvýš zkušení a v boji
zdatní vůdci ncjbojovnčjsího lidu, žo přivedli pod svou
 KOTHA ni 417

moc sousední provincie, a to provincie bohaté na obilí;

konečně ať se rozpomenou, s jakým Štěstím byli všichni
bez úrazu přepraveni středem nepřátelského loďstva,
ačkoli byly obsazeny nejen přístavy, ale i pobřeží. Ne-
daří-li se všecko, musí se štěstí napomáhat přičinlivostí.
Vinu na porážce, kterou utrpěli, měli by přičíst spíše
komukoli druhému než jemu. Vybral pro ně místo vhodné
k boji, stal se pánem nepřátelského ležení, zahnal ne­
přítele a přemohl v boji. Avšak jestliže překazilo vítězství
užuž dobyté a očividné rozčilení, které je vykolejilo,
nebo i nějaké nedopatřeuí nebo dokonce osud, musí všich­
ni vydut veškeru sílu, aby odčinili porážku, kterou utržili.
Podaří-li se jim to dokázat, obrátí se porážka v zisk, jako
se to přihodilo u Ccrgovic, a ti, kteří se nedávno zdráhali
boj podstoupit, sami se k boji nabídnou.
74/ Když skončil tuto řeč k vojákům, prohlásil některé
praporečníky za bezectné a sesadil je z jejich hodnosti.
Avšak celého vojska sc zmocnila tak hořká bolest nad po­
rážkou a tak dychtivá horlivost, aby se zbuvili potupy,
že nikdo nečekal teprve na rozkaz tribuna nebo setníka,
ale dokonce každý sám si za trest ukládal těžší práce
a všichni bez výjimky hořeli bojcchtivostí a také i ně­
kteří vyšší důstojníci ze strategických důvodů byli toho
názoru, že by sc mělo zůstat na místě a věc vyřešit bojem.
Noproti tomu Caesar neměl ještě dost důvěry ve vojáky,
kteří přestáli tolik strachu, a mínil, že by se jim mělo
popřát času, aby se jejich odvaha uiobla zotavit; znepo­
kojovala ho velíce také starost o zásobování, poněvadž
linie opevnění byla opuštěna.
75/ Proto bez meškání, bera ohled jen na zraněné a ne­
mocné, celý uáklud zavazadel ve vší tichosti poslal za
soumraku napřed do Apollóuie a zakázal, uby si odpočí­
vali před skončením pochodu. Jednu legii poslal s nimi,
aby je chránila. Když tuto záležitost vybavil, zadržel
410 CAESAR

dvě legie v táboře; ostatní dal před úsvitem vyvést ně­

kolika branami* poslal je stejnou cestou rovnřž napřed
a po krátké přestávce* kterou učinil jednak proto* aby byl
zachován vojenský zurav* jednak aby byl jeho odchod
zpozorován co uejpozdČji* dal rozkaz zatroubit k odchodu*
okamžité vyTazil, dohonil zadní voj a rychle se vzdálil
z dohledu tábora. Když Pompeius poznal jeho záměr*
nemeškal a jal se ho stíhat; protože pak je zamýšlel pře*
kvapit* právě když byli zaměstnáni pochodem a stále
ještě ne zcela beze strachu, vyvedl vojsko z tábora a po*
slal napřed jízdu* aby zdržovala zadní voj; přesto je však
nemohl dostihnout* protože Cacsar měl velký náskok
na cestě* kde mu nic nepřekáželo. Když však dorazili
k řece Genusu, jejíž břehy byly těžko přístupné* Pompě*
iova jízda dostihla zadní voj a hleděla jej zadržet. Proti
ní postavil Cacsar své jezdce a přidal k ním čtyři sta lehce
oděných bojovníků z předních řad; ti dobyli takového úspě*
chu, že v jízdní šarvátce všechny ucpřátclc zahnali, velký
počet jich pobili a sami se beze ztrát vrátili k šiku.
76/ Když Caesar skončil pochod přesně v den* který
předem určil, a když převedl vojsko přes řeku Gcnusus*
usadil se ve svém starém táboře proti Asparagiu, všechny
pěší vojáky svedl pod ochranu táborových hradeb, vyslal
z tábora jízdu pod záminkou* že obstarává píci* a rozká­
zal jí* aby se vzápětí zadní branou vrátila. Podobně
ukončil toho due pochod Potnpeius a také se utábořil ve
svém starém ležení u Asparagia. Ježto opevnění bylo
v pořádku a Pompeiovi vojáci neměli co na práci, vydá­
vali se jedni dost duleko pro píci a za dřevem, druzí, po­
něvadž se tuk náhle rozhodli pro odchod a nechali přitom
v táboře většinu velkých i malých zavazadel, odložili
své zbraně ve společném stanu a opouštěli násep, aby odlo­
žená zavuzudla přinesli* ježto jc lákala blízkost dřívější­
ho ležení. Jelikož tedy pompeiovei nebyli schopui něko-
 KMITÁ III 419

ho stíhat, což Cacaar předvídal, dal skoro v pravé poledne

povel k odchodu, vytáhl s vojskem a dvojnásobně zrych­
leným pochodem dostal se ještě téhož dne z toho místa
osm tisíc kroků daleko; Pompeius to ovšem učinit nemohl,
když mu vojáci odešli.
Uf Druhého dne zvečera pošle Cacsar podobným způ­
sobem napřed zavazadla a opět před úsvitem, za čtvrté
hlídky, vyrazí sám, aby mohl čelit nenadálému nebez­
pečí, kdyby mu snad boj byl vnucen, s vojskem k boji po­
hotovým. Stejně si počíual v dnech následujících. Toto
opatření dokázalo, že nezažil žádnou nehodu, ačkoli řeky
byly velmi hluboké a cesty nesmírně obtížné. Pompeius
první den ztratil a v dalších dnech se bezvýsledně namá­
hal, a tak přestože konal dlouhé pochody a dychtil do­
honit nepřítele, který jej předešel, ukončil Čtvrtého dne
stíhání a usoudil, že si musí [»uradit jinak.
78/ Bylo nutné, aby se Cacsar dostul do Apollónic, aby
tam uložil raněné, vyplatil žold vojákům, spojencům do­
dal mysli a v městech zanechal posádky. Avšak vyřizování
těchto povinností popřál jen tulik času, kolik při jeho spě­
chu bylo nevyhnutelné; obával se, aby Domitius nebyl
zaskočen příchodem Pompeiovým, a hnal se za uím s vše­
možnou rychlostí o horlivosti. Pláli celého podniku vysvět­
loval těmito důvody: počítal s tím, že Pompciu odvede
od moře, kdyby snad spěchal na totéž místo, a od vojen­
ských sborů, které připravil v Dyrrhuchiu, žc jej odřízne
od pravidelného zásobováuí a že jej donutí, aby s nim
svedl rozhodný boj za stejných bojových podmínek; kdy­
by přešel do Itálie, »pojil by své vojsko s vojskem Do-
miliovým a přes lllyricum by táhl na pomoc Itálii;
pakliže by sc pokoušel oblehnout Apollóníi a Oricum a
Caesara odloučit od celého mořského pobřeží, oblehl by
Caesar Scipiona a tak by Porapeia přiměl, aby z nutnosti
Bpěchal na pomoc svým lidem. Proto Cacsar poslal na­
420 CAESAR

před posly ke Gnacovi Domitiovi s listem, v němž vyložil,

jaká opatřeni si přeje, zanechal v Apollónii posádkou čtyři
kohorty, jednu v JLissu a tři v Oríku, uložil ty, kteří
onemocněli po zranění, a pokračoval v pochodu přes
Épcirus a Athumanii. Také Pompeius, který vytužil
Cacsaruv plán, soudil, že si musí pospíšit za Scipionem:
směřujc-li tam totiž Cacsar, aby Scipionovi poskytl po*
moc; kdyby se však nechtěl odpoutat od pobřeží, protože
očekává z Itálie legie a jízdu, aby sám s celou vojenskou
pohotovostí udeřil na Domitia.
79/ Z těchto příčin oba závodili v rychlosti, jednak aby
pomohli svým lidem, jednak aby ncpromcškaJi příležitost
k potření nepřítele. Jenomže Caesara odchýlila od přímé
cesty Apollónic, kdežto Pompeius měl přes Cundávii cestu
do Mukedonie pohodlnou. K tomu se přidala ještě nová
neočekávaná nehoda, že totiž Domitius, který po mnoho
dní tábořil v sousedství tábora Scípionova, pro nedosto*
tek obilí odtamtud odtáhl a dal se na cestu do Iléraklce,
jež leží pod Candávií, takže sc zdálo, jako by jej sám osud
vydával Pompciovi do rukou. To ovšem Cacsar tehdy ne*
věděl. Zároveň rozeslal Pompeius po bitvě u Dyrrhaehia
listy po všech provinciích a městech a pověst ty zprávy
roznášela, zeširoka vykládala a vyšperkovala daleko více,
než odpovídalo skutečnosti, hlásajíc, že Caesar je na úlě*
ku a ztratil už téměř celé vojsko. Tyto řeči učinily cesty
nejistými, toto přehnuné zveličování začalo odvracet
některé obce od přátelství k Caesarovi. Tím se stalo, žo
poslové vyslaní po několika cestách od Caesara k Domitio­
vi a od Domitia k Caesarovi nemohli nikterak dorazit
k cíli. Ale Allobrogové, spřátelení s Raucillcm a Egem,
o nichž jsme pověděli, že přeběhli k Pompciovi, spatřili
na cestě Domitiovy zvědy a ať už ze 6taré známosti, že
bojovali po jejich boku v Gallii, či z chlubivosli, vyložili
všecko, jak se to zběhlo, a pověděli jim o odchodu Caesa*
 KNIHA III 421

rovč i o příchodu Pompeiově. Když o tom byl Domitius

svými lidmi zpruvcn, získal sotva čtyřhodinový náskok,
ušel nebezpečí dík zprávám oněch dvou nepřátel a setkal
se s přicházejícím Caesarem u města Aeginia, které se
rozkládá naproti Thessalii.
80/ Caesar spoji) vojsko a dorazil do města Gomf, jež
je prvním thessalským městem pro ty, kteří přicházejí
ze strany Épeiru; ta obec před několika málo měsíci vyšla*
la sama od sebc k Caesarovi posly se vzkazem, aby použil
vše.ch jejich prostředků, a žádali od něho vojenskou ochra*
nu. Ale už ho sem předstihla pověst o bitvě u Dyrrhachia,
svrchu jsme na ni poukázali, jež to po mnohých stráň*
kách přehnala. A tak thessalský velitel Androsthcnés,
ježto chtěl raději provázet vítězného Pompcia, než být
Caesarovým druhem v neštěstí, nažene celý zástup otroků
i lidi svobodných z venkova do města, zavře brány a pošle
k Scipionovi a Pompeiovi posly s žádostí, aby mu přišli
na pomoc: spoléhá prý na opevnění města, ale jen jestliže
se mu rychle pomůže; dlouhé obléhání by vydržet ne*
mohl. Když se Scipio dověděl o odchodu vojska od Dyrrha*
chia, přivedl legie do Larissy; Pompeius se ještě stále k
Thessalii nepřibližoval. Caesar opevnil tábor a dal rozkaz
hotovit žebříky i ochranné přístřešky pro náhlý útok
a připravovat rohože. Nato promluvil povzbudivě k vo*
jákům a vysvětlil jim, jaký význam má pro ulehčení vše­
obecného nedostatku, zmocnfdi se města dobře zásobeného
a bohatého a naženou-li zároveň potrestáním tohoto města
strach ostatním obcím; muselo by se to však provést
rychle, dříve než by přispěchaly pomocné sbory. A tak
na místě těžil z obzvlášť nadšené horlivosti vojáků, ještě
téhož dne, kdy přišel, po deváté hodině udeřil útokem
na město, jež ke všemu mělo převysoké hradby, před
západem slunce ho dobyl, vydal vojákům v plen, a okam­
žité zas od města odtáhl; do Métropole přibyl tak rych*
422 CAESAR

le, že předstihl posly dobytého města i pověst o dobytí.

81/ Métropoliťané ze začátku měli týž úmysl, dali
se ovlivnit týmiž nezaručenými zprávami, uzuvřeli brá­
ny a hradby obsadili ozbrojenci; když se však později
dověděli o pádu obce Gomfí od zajatců, jež dal Cocsar do«
vést k hradbám, brány otevřeli. Poněvadž byli přijati na
milost co nejšetrněji a osud Metropolitanů se pak srovnával
s trpkým údělem Gomfských, nenašla se už aui jedna obec
v Thessalii, kromě obyvatel Larissy, již ovládal velkou vo­
jenskou moci Scipio, aby neposlouchala Caesara a ne­
plnila jeho rozkazy. Pompeius si vyhledal příhodné místo
v kraji, kde obilí skoro již uzrálo, rozhodl se, že tam počká,
až přijde Caesar, a soustředí sem všechny válečné operace.
82/ Po několika málo dnech dorazí Pompeius do Thcs-
salie, promluví k celému vojsku, vlastním lidem poděkuje
a Scipionovy vojáky povzbuzuje, aby se rozhodli podílet
se na kořisti a odměnách, když už vlastně zvítězili, vezme
všechny legie do jednoho společného ležení, rozdělí se se
Scipionem o své čestné právo a rozkáže, aby byl u něho
dáván signál polnicí a aby byl pro něj postaven druhý
hlavní stan. Tim, že se rozrostly vojenské sbory Porn-
peiovy a že se spojila dvě velká vojska, utuží se stará do­
mýšlivost pompeíovců a naděje na vítězství se stala rá­
zem tak pevnou, že se jim zdálo, že kuždý uplynulý
okamžik jen zdržuje návrat do Itálie, a jestliže uěkdy
Pompeius nad něčím poněkud váhal a víc uvažoval, tu
poznamenávali, že by to mohl klidně vyřídit za jediný
den, že mu však dělá radost velet a že bývalé konsuly a
praetory pokládá za otroky. Ba, už se mezi sebou začínali
veřejně dohadovat o vyznamenáních a kněžských úřa­
dech a obsazovali konsulát na létu dopředu, jiní zas
žádali o domy a majetek těch, kteří byli v táboře Caesa-
rově, a ve válečné radě došlo mezi nimi k velkému sporu
o tom, zda by se v příštích praetorských volbách měl brát
 KNIHA III 423

ohled na Lucia Flírra, který ta nenf, protože ho Pompeius

vyslal k Parthům, kdežto jeho přátelé se dovolávali ujiště­
ní Pompeiova a naléhali, aby splnil, k čemu se při jeho
odchodu zavázal, aby llirrus neměl dojetu, že se zklumal
ve své důvěře v jeho vliv; ostatní však protestovali, že
jeden nemá mít přednost přede všemi, když všichni se
stejné namáhají a podstupují stejné nebezpečí.
83/ Domitius, Scipio a Lcntulus Spinther se denně há­
dali o kněžskou hodnost Caesarovu a říkali si do očí nej-
hrubŠÍ urážky, protože Lcntulus se dovolával té pocty
pro svůj věk, Domitius se chlubil svou oblibou a vážností,
jíž se těžil v ftímě, a Scipio si troufal pro své příbuzenství
s Pompciem. Aeutius Rufus obvinil u Pompeia dokonce
Lucia Afrania ze zrady vojska; mělo se to stát v Hispúnii.
A Lucius Dotnítius se v radě vyjádřil, že je pro to, aby se
po skončení války dalo po třech hlasovacích destičkách
členům senátorského stavu, kteří se 8 nimi zúčastnili vál­
ky, a ti pak aby hlasovali o osudu osob, které zůstaly
v ftíraě anebo byly na území obsazeném Pompeicm, ale
nepřihlásily se k vojenské službě: jedna destička pro ty,
kteří rozhodnou, že obvinění máji být osvobozeni od veš­
kerého stihání, druhá pro ty, kteří budou pro trest smrti,
u třetí si zvolí ti, kteří chtějí obviněným uložit peněžitou
pokutu. Zkrátka všichni rokovali bud o poctách pro sebe,
nebo o peněžitých odměnách nebo o potrestání svých
osobuírh nepřátel a hlouhuli nikoli snad nad tím, jakým
způsobem by mohli zvítězit, nýbrž nud tím, jak by měli
vítězství využít.
81/ Když Gacsar obstaral obilí, posílil na duchu vo­
jáky, nechal minout dostatečně dlouhý čas od bitev u
Dyrrhachia, a tak mohl důkladně prozkoumat náladu
a smýšlení vojáků, dospěl k názoru, že by měl vyzkou­
šet, jak to je s Pompeiovým úmyslem nebo s jeho ocho­
tou svést rozhodný boi. Vyvedl proto voisko z tábora a
424 CAESAR

seřadil je do bitevního Siku nejprve nn mistři, jež si zvolil

dost daleko od Pompeiova tábora« v dalších dnech si všuk
počínat tuk« ic od svého tábora postupoval a posunoval
šik stále blíž k pahorkům obsazeným pompciovci. Toto
počínání zvyšovalo den ze dne odvahu Cacsarova vojska.
Zmíněného však dřívějšího opatření« jež se týkalo jezdců«
šetřil; poněvadž totiž byli značně slabší počtem, dal rozkaz«
aby mladí a lehce 07brojení vojáci předních řad bojovali
mezi jezdci zbraněmi« jež se jim bodily pro jejich hbitost«
aby každodenním zvykem získali zkušenost také v tom­
to druhu bojů. Tím docílil« že tisíc jezdců, a to i v otevře­
ném poli« mělo odvahu zadržet útok i sedmi tisíc pom-
peiovců, bylo-li třeba, a nedali se příliš vyvést z míry je­
jich množstvím. Právě totiž v oněch dnech vybojoval
šťastnou jezdeckou bitvu, v níž zabil vedle několika mužů
i jednoho ze dvou Allobrogů, kteří, jak jsme vyložili,
přeběhli k Pompciovi.
85/ Pompcius, jenž rozbil tábor na pahorku, řadil šik
na úpatí hory a stále patrně vyčkával, postoupí-Li Caesar
s šikem k nepříhodnému místu. Poněvadž Cucsar předpo­
kládal, že se Porapeius za žádnou cenu k boji vylákat ne­
dá, uznal za nejvýbodnější pro eebe tento válečný postup:
hne táborem, bude stále na pochodu, postará se o pohodl­
nější zásobování právě tím, že by byl v ustavičném pohy­
bu a dostal se na víc míst, a zároveň se cestou může na­
skytnout nějaká vhodná příležitost k bojí a nadto Pom-
peiovo vojsko, odvyklé námaze každodenních pochodů,
rychle se unaví. Dal proto už povel k odchodu a nařídil
strhnout stany, když zpozoroval, žc Pompcius před chvíli
postoupil s vojskem od náspů poněkud dál, než jak bylo
jeho denním zvykem, takže by pravděpodobně mohlo
dojít k utkání na místě pro Caesara ne nepříznivém. Tehdy
Caesar, když už vojsko stálo přichystáno v branách, pro­
mluvil k těm, kteří byli kolem něho: „Prozatím musíme
 KMIHÁ TIT 425

pochod odložit a myslit ua bitvu, po níž jsme vždy vola­

li. Vzhůru srdce a do boje! Nenajdeme snadno takovou
příležitost později!“ a po těch slovech neprodleně vyve­
de vojsko pohotové k boji.
86/ Také Pompcius, jak jsme se později dověděli, na
všeobecné naléhání se odhodlal k rozhodné bitvě. Vždyť
prohlásil dokonce v minulých dnech vc válečné radě, že
Caesarovo vojsko bude obráceno na útěk ještě dříve, ucž
se oba šiky střetnou. Když se tomu většina divila, pra­
vil: „Vím, že slibuji věc víře skoro nepodobnou; poslyšte
vsak, proč jsem změnil svůj záměr, abyste mohli jít do
boje 8 tím rozhodnější zmužilostí. Přiměl jsem naše
jezdce (a ujistili mě, že to provedou), aby pravé křídlo
Caesarovo, až se k sobě přiblížíme, nupadli z nekrytého
boku, obklíčili zezadu šik, uvedli vojsko v naprostý zmatek
a zatlačili dříve, než bychom na ně mohli vyslat jen jedi­
nou střelu. Takto skončíme válku bez nebezpečí pro legie
a téměř bez rány. Není to však nesnadné, protože se opí­
ráme o tak silnou jízdu.** Zároveň je vyzval, aby šlí odhod­
laně do příštích dnů, a poněvadž se nabízí příležitost k bo­
jí, na niž přece často mysleli, aby nezklamali dobré míué-
ní, které ostatní o nich měli, a prakticky dokázali svou
statečnost.
87/ Po uěm se ujal slova Labicnus, a mezitímco se vy­
jadřoval o Cacsarově vojsku a opovržením a záměr
Pompeiův vynášel do nebe, pravil: „Nepředstavuj si,
Pompeie, že tohle vojsko jo ono, jež pokořilo Gallii a
Gcrmánii. Zúčastnil jsem se všech bitev a nemluvím tedy
nerozvážně o něčem, co neznám. Z tamtoho vojska zby­
lo jen pramálo; velkým dílem přišli o život, při tolika
bitvách nelze se tomu vyhnout, značný počet jich zhltlo
uezdravé podzimní počasí, řada mužů se vrátila domů,
četní zůstali no pevnině. Copak jste se nedoslechli, že
z těch, kteří pro nemoc nešli dál, byly v Brundisiu vytvo-
426 CAESAR

řcny celé kohorty? Tyhle «bory, které vidíte před sebou,

byly doplněny z odvodů, jež se konaly během posledních
let v Přední Gallii, a většina pochází z kolonií zapádských.
A co mu přesto zbylo z jádra vojska, zahynulo ve dvou
bitvách u Dyrrhacliiu.“ Skončil a zapřísáhl se, že se vrátí
do tábora jedině jako vítěz; nato vyzval ostatní, aby uči­
nili jako on. Pompcius byl s tímto výstupem spokojen
a také on se zavázal přísahou; a ovšem že ani nikdo z ostat­
ních s přísahou nemeškal. Jakmile tedy byly v radě tyto
záležitosti vybaveny, rozešli se s velkou nadějí a v dobré
náladě vespolek; v duchu pak už předem vychutnávali
vítězství, protože považovali za nemožné, aby tak zku­
šený vojevůdce neopodstatněně něco tvrdil, jde*li o věc
tak důležitou.
88/ Když se Cacsor přiblížil k Pompciovu táboru, viděl,
že je šik takto postaven: Na levém křidle stály dvě legie,
které Cacsar musel odevzdat podle usnesení senátu na za­
čátku roztržky; jedna z nich byla pojmenována první,
druhá nesla označení třetí; tam byl sám Pompcius. Střed
šiku tvořil Scipio se syrskými legiemi. Na pravém křídle
stála legie kilikická spolu s kohortami hispánskými,
které, jak jsme vyložili, převedl Afranius. Pompeius byl
přesvědčen, že má v nich nejspolehlivější vojsko. Ostatní
postavil mezi střed a křídla a doplnil počet kohort na sto
deset. Bylo to pětačtyřicet tisíc mužů a okolo dvou tisíc
zproštČuců z dřívějších vojsk; ty pak rozdělil po celém
Šiku. Ostatních sedm kohort umístil jako posádky v tá­
boře a po blízkých tvrzích. Pravé jeho křídlo chránil ja­
kýsi potok s nepřístupnými břehy; proto postavil na levém
křídle veškeru jízdu, všechny lučištuíky a prakovníky.
89/ Poněvadž Cacsar chtěl zachovat svůj osvědčený
pořádek, postavil desátou legii na pravém křídle, na le­
vém legii devátou, ač v bojích u Dyrrhachia značně pro­
řídla, a k ní připojil legii osmou, takže skoro ze dvou
 KNIHA III 427

legií utvořil legii jedinou, a nařídil jim, aby se vzájemně

podporovaly. V Siku měl postaveno sedmdesát pět ko-
hort, což dělalo úhrnem dvaadvacet tisíc mužů; dvě ko-
horty zůstavil na ochranu tábora. Velitelem levcho křídla
ustanovil Antonia, za velitele pravého křídla jmenoval
Publia Sullu a střed tiku svěřil velení Cnaca Domi­
na. Sám se postavil proti Pompeiovi. Zároveň pak, když
zpozoroval zmíněné Pompeiovy přípravy k boji a začal
se obávat, aby nebyl obklíčen na pravém křídle, rychle
ubral z třetího šiku po kohortě, zřídil z nich čtvrtý šik, po«
stavil ho proti jízdě, dni vojákům příslušné rozkazy a vlo­
žil jim na srdce, že vítězství toho dne závisí právě na je­
jich statečnosti. Současně poručil třetímu Siku i celému
vojsku vůbec, aby se nedávali do boje bez jeho rozkazu:
až si to bude přát, dá znamení svým praporem.
90/ Když podle vojenského zvyku dodával vojákům
odvahy k boji a zdůrazňoval starostlivost, s jakou bez
ustání o ně pečoval, připomněl především, že může brát
vojáky za svědky, jak horlivě usiloval o mír, jak se snažil
domluvit se se Scipioncm prostřednictvím Vatinia a Aula
Clodia, jak se u Orika zasazoval s Úhonem, aby se vy­
slali zplnomocněnci. Ani prý ncprolcval nikdy zbytečně
krev svých vojáků, ani nechtěl stát připravit o jedno ne­
bo drubé vojsko. Po těchto slovech začali vojáci volat
po boji a planuli přímo bujochtivoslí; v té chvíli dal Cae-
sar znamení polnicí.
91/ Ve vojsku Cacsarově sloužil dobrovolník Crnetinus,
který u něho v uplynulém roce velel prvnímu manipulu
triáriů v desáté legii, muž vzácně statečný. Když zaznělo
znamení k útoku* Crastinus zvolal: „Za mnou, vojáci,
kteří jste potřívuli k mému oddílu! Nyní je čas, abyste či­
nem prokázali službu, ke které jste se zavázali. Ceká nás
ještě jen tato bitva; až ji vyhrajeme, bude mít Cacsar
znovu svou důstojnost a také nám se zas vrátí svoboda?*
428 CAESAR

Přitom pohlédl na Caesara a pokračoval: „Dnes, impe-

rátorc, bí budu počínat tak, že mně poděkuješ, ať zůsta­
nu živ, anebo ať padnu?* Skončil o hned první 11a pravém
křídle vyrazil kupředu a za ním asi sto dvacet vybraných
dobrovolníků téže setniny.
92/ Mezi oběma Šiky zůstalo jen tolik volného místa,
že to stačilo k utkání obou vojsk. Pompeíus přikázal přís­
ně svým lidem, aby útok Caesarův zachytili, nehýbali
se z místa a nechali, aby se jeho šik roztáhl; učinil to prý
na návod Gaia Triaría, aby se tak první úder a nápor vo­
jáků zeslabil a šik rozvolnil a aby sami v sevřených řadách
mohli udeřit na nepřítele, který se rozptýlil v menších
skupinách; doufal také, že vrhacf zbraně budou dopadat
s menším účinkem, setrvají-li vojáci na svých místech,
než kdyby sami vběhli do rány nepřátelské střelbě, zá­
roveň pak že Gaesarovi vojáci dvojnásobnou délkou běhu
ztratí dech a budou zdoláni únavou. Nám se ovšem zdá
rozhodnutí Pompeiovo neuvážené, jelikož všem lidem je
od přírody vrozena jistá vnitřní vznětlivost a živost,
kterou napětí boje rozdmýchává. Tyto vlastnosti nesmi
vojevůdce potlačovat, nýbrž posilovat; a není zbytečně
odedávna zsvedeno. Že při útoku ze všech stran zazní
zvuky trubek a všichni zdvihnou válečný pokřik; správně
se soudilo, že tou vřavou zvuků se jednak nobúní strach
nepříteli, jednak se vlastní mužstvo dostává do ohně.
93/ Když sc však naši vojáci vyřítili s napřaženými oště­
py a zpozorovali, že pompeiovci neběží v útoku, sami od
sebe, protože je zkušenost zbystřila a dřívější bitvy vyško­
lily, zůstali stát skoro uprostřed bojiště, aby se dalším
během nevyčerpali, po tomto kratičkém oddechu se zno­
vu rozběhli, vymrštili kopí a bleskurychle, jak nařídil
Caesar, vytasili meče. Avšak ani pompeiovci se nedali
zahanbit, neboť vržené oštěpy zachytili, odolali útoku
legií, zůstali na svých místech v řadách, hodili oštěpy
 KNIHA HI 429

a sáhli po mečích. Současná vyrazili podle pokynů od le­

vého křídla všichni jezdci a vyrojil se mrak lučištuíků.
Naše jízda jejích útoku neodolala* poucnáhlu zatlačována
ustoupila, tím ostřeji začali dorážet jezdci Pompciovi,
rozvinovali se po četách a už obkličovali náš šik na nechrá­
něném boku. Jakmile to Cacsar zpozoroval* dul znamení
čtvrtému šiku, který sestavil z Rest i kohort. Ty vyrazily
rychle vpřed a připraveny k boji zaútočily na Pompciovy
jezdce tak dravě, že nikdo z nich nevydržel na místě,
všichni se obrátili a nejenže ze stanoviště ustoupili, ale
napořád v překotném útěku prchali k vrcholkům hor.
Když byli jezdci zahnáni, všichni lučištníci a prakovníci*
jež jízda opustila a kteří tu bezmocně stáli beze zbraní*
jež vyžaduje takový boj, byli pobiti. Při tomto útoku
obešly kohorty také levé křídlo, ač tehdy pompeiovci
ještě bojovali a útoku čelili spořádaným šikem, a udeřily
na ně zezadu.
94/ Zároveň dal Cacsar rozkaz, aby vyrazil třetí šik,
který doposud vyčkával v klidu na svém místě. Když
tedy čerstvé a svěží oddíly vystřídaly takto oddíly una­
vené a další ještě začaly dotírat zezadu, nedokázali porn-
peiovci vytrvat a dali se šmabem na útěk. A neušlo ovšem
Cacaarovi, že podnět k vítězství daly ty kohorty, které stá­
ly proti jízdě ve čtvrtém šiku, jak to pak sám prohlásil
v burcujícím projevu k vojákům. Neboť tyto kohorty
zahnuly nejprve jízdu, tytéž kohorty připravily neblahý
konec lučišlníkům a prukovníkům a zase jen ony obešly
z levé strany Pompciův šik a daly tak signál k útěku ne­
přátel. Jakmile však Pompeius uviděl, že jeho jízda se
dala na útěk, o dobře si všiml, žc ta Část vojska, jíž uej-
vícc důvěřoval, je zachvácena strachem* ztratil důvěru
také k jiným oddílům, opustil šik a okamžitě pospíšil
na koni do tábora a setníky, kterc poBlavil na stráž u prae-
torské brány, oslovil tak hlasitě* žc všichui vojáci mohli
430 CAESAR

dobře rozumět: „Střežte tábor a svědomitě jej hajte«

kdyby mělo dojit k nejhoršímu. Já teď obejdu ostatní
brány a utvrdím v odvaze posádky v táboře?* Po těch
slovech se vydal do hlavního stanu« a třebaže už ztrácel
důvěru v příznivý výsledek rozhodující bitvy« přece jen
na něj dychtivě ěekal.
95/ Když Caesar zatlačil pompciovcc na útěku za val,
usoudil, že se vyděšenému mužstvu nesmí popřát odde­
chu, a vybídl vojáky, aby využili přízně osudu a dobyli
tábora. Slunce sice prudce pálilo (boj sc protáhl do Sa­
mého poledne), přesto však vojáci projevili ochotu ke kaž­
dé námaze a rozkazu uposlechli. Tábor horlivě hájily ko-
horty, které v něm byly ponechány na ochranu, ale ještě
tvrdo&íjněji jej bránili Thrákové a barbarské pomocné
sbory. Neboť vojáci, kteří z bitvy uprchli a byli stejně
duševně otřeseni, jako tělesně vyčerpáni únavou, odhodili
většinou zbraně, zubodili prapory a pomýšleli spíš na útěk
než na to, jak zachránit tábor. Ani ti, kteří se postavili
k boji na válu, nemohli odolávat krupobití střel zvlášť
dlouho a opouštěli stanoviště zmořeni ranami a všichni
napořád, v čele so setníky a vojenskými tribuny, prchali
do nejvySiích hor, které se svažovaly až k táboru.
96/ V Pompeíově táboře se nabízely tvým očím upra­
vené besídky, na podiv vyložené těžké stříbrné předmě­
ty, stany pokryté svěžím drnem, stany Lucia bentula
a některých jiných předních mužů, po nichž sc vinul břeč­
ťan, a kromě toho mnoho jiných věcí, jež prozrazovaly
přílišnou rozmuřilost a jistotu, žc vítězství bude jejicb,
takže sis snadno mohl utvořit úsudek, žc neměli vůbec
strach, jak ten den dopadne, lidé, kteří se honili za zbyteč­
nými rozkošemi. A tihle lidé si dovolili vyčítat rozmaři­
lost tak velmi skromnému a trpělivému vojsku Caesarovu,
jemuž vždycky chybělo všechno, co nezbytně potře­
bovalo k životu. Kdvž se už naši pohybovali uvnitř válu.
 KNUTA TU 431

chytil Pompeius konč, strhl si vojcvůdcovské odznaky,

zadní hranou se vyřítil z tábora a hned tryskem uháněl do
Larissy. Ani tam se však nezastavil, nýbrž stejnou rych­
losti pokračoval v cestě, dohonil několik lidí zc svého voj*
ska ua útěku, v noci sí nedopřál oddechu, dorazil v dopro­
vodu třiceti jezdců k moři, vstoupil na zásobovací loď
a jen prý přitom ustavičně vyčítavě opakoval, proč se
musel dožít tak velkého zklamání, že lidé, v jejichž ví­
tězství doufal, dali poduět k útěku a zřejmě ho tím vlastně
zradili.
97/ Když se Caesar zmocnil tábora, důrazně žádal na
vojácích, aby se nedali strhuout pleněním a nepromeškali
tak příležitost vykonat úkoly, které na ně ještě čekají.
Sotva toho dosáhl, začal budovat opevnění kolem bory.
Poněvadž ta hora byla bez vody, neměli pompciovci dů­
věru v tamější své postavení, horu opustili a dali se vši­
chni po hřebenech na cestu do Larissy. Jakmile to Caesar
zpozorovat, rozdělil své vojsko; jedné části legií přikázal
zůstat v Pompeiově táboře, druhou část poslal zpět do své­
ho ležení, čtyři legie odvedl s sebou, pohodlnější cestou
dal se vstříc vojsku Pompciovu a po šesti tisících kroků
seřadil šik do bitevního postuvení. Pompeiovci to spatřili
a zastuvili se na jednom vrchu, úpatí té hory omývala
řeka. Caesarovi se podařilo povzbudit vojáky, třebaže ce­
lodenní nepřetržitou námahou byli vyčerpáni a noc se již
blížila, takže přece jen mohl oddělit řeku opevněním
od hory, aby Pompciovi vojáci nemohli v noci pro vodu.
Když opevneuí bylo provedeno, vyslali pompeiovci le-
gáty a začali vyjednávat o podmínkách kapitulace. Ně­
kolik členů senátorského stavu se k vyslancům přidružilo
u pod pláštěm noci se hledělo zachránit útěkem.
98/ Nu úsvitu dal Caesar rozkaz, aby všichni, kteří se
usadili na hoře, sestoupili z výšin do roviny a složili zbra­
ně. Když rozkaz bez zněěování snlnili n s rnxenintvmi
432 CAESAR

pažemi se vrhli k jejich nohám a s pláčem prosili o milost,

uklidnil je, pokynul, aby vstali, několika slovy se před
nímí zmínil o své mírnosti, aby měli menší strach, vše­
chny zachoval při životě a svým vojákům důrazně dopo·
ručil, aby se na nikom nedopouštěli násilí a aby jim ne«
brali nic z jejich majetku. Nato dal rozkaz, aby se k němu
vypravily z tábora jiné legie a ty, ktcrc přivedl s sebou,
aby si zase odpočinuly a vrátily se do tábora; ještě toho
dne pak dorazil do Larissy.
99/ V této bitvě ncpohřcsil víc než dvě stě vojáků, ztra«
til asi třicet setníků, statečných to mužů. V přeudatném
boji padl tuké Crostinus, o němž jsme se zmínili svrchu,
usmrcen ranou meče do obličeje. A nebyla to tedy neprav­
da, co prohlásil při odchodu do boje. Neboť Caesar byl
přesvědčen, že Crastinus si počínal v bitvě s nadmíru vy­
nikající statečností, a soudil, že si získal o něj největší
zásluhu. Z Pompeiova vojska mělo podnout kolem pat«
nácti tisíc, ale do zajetí se doslulo více než třiadvacet ti«
sic (vždyť Sullovi se vzdaly také koborty, které byly po«
sádkou ve tvrzích), kromě toho mnoho jich prchlo do sou­
sedních obcí; a vojenských odznaků přinesli Caesarovi z
této bitvy sto osmdesát devět orlů. Lucius Domitius byl
zabit jezdci, když prchal na horu a únavou jej opustily síly.
100/ V téže době připlul s loďstvem k Brundísiu Dccimus
Laelius a zmocnil se ostrova naproti brundisijskemu pří­
stavu stejným způsobem, jako to učinil Libo, o němž jsme
vypravovali už dříve. Podobně Vutinius, velitel Brundi-
sia, vylákal lodi Laeliovy pomocí člunů, jež pokryl palu­
bami a vhodně vybavil, a zajal tak jednu Lacliovu pěti·
veslici, která se dostala poněkud příliš duleko, a dvě menší
lodě v ústí přístavu a rovněž rozestavil sem tam jezdce,
aby bránili námořním vojákům v přístupu k vodě. Je­
nomže Laelius využil k plavbě příznivějšího ročního obdo­
bí, dovážel vodu na nákladních lodích z Korkyry a Dyrrha-
 ΚΚΤΠΑ III 433

chia a nedal se ani odradit od svého předsevzetí, ani vy«

pudit z přístavu a ostrova okolností, že tak potupné zlra-
til lodé anebo že měl nedostatek životních potřeb, dokud
se nedověděl o bitvě v Thcssalií.
101/ Právě usi tehdy přibyl na Sicílii s loďstvem Sýru,
Foiuíků a Kiliků Cuesius, a poněvadž Cuesarovo loďstvo
bylo rozděleno na dvě části a jedné polovině velel praetor
Publius Sulpicius ve Vibonč při úžině, druhé polovině
Marcus Pomponius u Messany, přikvapil Cassius na lodích
k Messaně dřív, než se Pomponius o jeho příchodu dově«
děl, a když jej zastihl uprostřed zmatku, neboť stráže ne«
byly postaveny, ani lodě nckotvily na svých místech,
využil prudkého a příznivého větru, pustil do Pomponio*
να loďstva nákladní lodě, jež naplnil loučemi, smůlou,
koudelí a jinými hořlavinami, a zapálil tak všech pětatři­
cet lodí, z nichž bylo dvacet s palubou. Z toho vznikla
taková panika, žo se sotva ruka zdvihla na obranu Mes*
sány, ačkoli byla v městě posádkou legie, a město by bylo
podle úsudku většiny lidí ztraceno, kdyby nebyly přišly
po rozestavených jezdcích nějaké zprávy o Cnesarově ví­
tězství. Protože však zprávy přišly právě včas, město bylo
zachráněno; Cassius se odtud vypravil zas do Vihona
proti loďstvu Sulpiciovu, a protože naše lodě podlehly
také ustrašenému zmatku a přistály u pevniny, vyčkal
stejně jako dřív příznivého větru a zase mezi ně vyslal ná­
kladní lodě, aby rozsévaly požár; když puk vyšlehl pla­
men na obou křídlech, proměnil v popel pět lodí. Oheň se
při silném větru rozlézal dál a dál, ale vojáci ze starých
legií, kteří byli pro nemoc ponecháni k ochraně lodí, ne­
dokázali snést tu hanbu, o své újmě vstoupili na lodě, od­
razili od země, podnikli útok na Cassiovo loďstvo a zajali
dvě pětiveslice, na jedné z nichž byl Cassius; Cassius se
vsak dostal k člunu a prchl; mimoto byly potopeny dvě
trojveslicc. Nedlouho potom přišly už zuručené zprávy
434 CAESAR

o bitvč v Thcssnlii, jimž museli uvěřit sami pompeiovci,

neboť předtím se domuívoli, že ony první správy si vy·
mysleli legáti s přáteli Caesarovými. Když se Cassius do*
vědci pravdu, odplul s loďstvem z těchto míst.
102/ Cacsar všeho nechal o rozhodl se, 2c půjde Pompeio·
vi v patách všude, ať by se na svém útěku uchýlil kam·
koli, jen aby si nemohl opatřit nové vojsko a nerozviřil
znovu válku. Postupoval denně tak dlouhými pochody,
kolik jen mohl s jízdou dokázat, a dal rozkaz, aby ho
jedna legie následovala pochody kratšími. V Amfipoli
bylo vyhlášeno jménem Pompeiovým nařízení, aby se
sešli k přísaze všichni mladší mužové, ftcci i občané
římští. Nedulo se posoudit, zda Pompeius dni tu vyhlái*
ku, aby odvrátil podezření a mohl cn nejdéle utajit úmysl
pokračovat v útěku, ěi cbce-li se pokusit, kdyby ho snad
nikdo nestíhal, novými odvody udržet Makedonii. Sám
zakotvil jeu na jednu uoc, povolal k sobě přátele z Amfipo-
le, sehnal od nich půjčky na nutné výduje, po zprávě o Cae·
sarově příchodu odtamtud odešel a po několika dnech při·
šel do Mytilén. Dva dny jej zdržela bouře; když si pak
přibral ještě další rychlé lodě, doplul do Kilikic a odtud na
Kypr. Tady se doví, že za souhlasu všech obyvatel Autio·
chie i římských občanů, kteří tam provozovali obchod,
byl brad obsuzen, aby mu mohli zabránit v přístupu, a Že
rozesluli posly k těm, kteří se podle zpráv uchýlili na útě*
ku do sousedních obcí, a vzkázali, aby nechodili do Antio·
chie; učinf-li tak, bude jim hrozit bezprostřední nebezpečí
ztráty hrdla. Stejnou zkušenost učinil Lucius Lcntulus,
jenž byl konsulem minulého roku, i bývalý konsul Hub­
li us Lentulus a ještě několik osob uo Bhodu; ti totiž ná·
sledovali na útěku Fompeia a přišli na ostrov, ale město
ani přístav je nevpustily; když pak je vyzvali, aby se
odtud vzdálili, museli proti své vůli odplout. A už zuČulu
do obcí pronikat zpráva o Caesarově příchodu.
 KNIHA III 435

103/ Soi-va sc to Pompeius doslechl, odložil úmysl vydat

se do Sýrie, sebral jmění společnosti pachtýřů, vypůjčil
si peníze od některých soukromníků, dal naložit na lodě
velký náklad mědi k válečným účelům, vyzbrojil dva ti*
sice mužů, jež si vybral jednak z otroků, kteří patřili
spolku nájemců, jednak je sehnal od obchodníků, a to
podle toho, jak každý hodnotil jejích schopnost k tomuto
válečnému podniku, a přistál u Pelusia. Tam prodléval
náhodou král Ptolemaios, ještě chlapec, který stál v čele
početných vojenských oddílů a vedl válku se sestrou Kleo­
patrou, již dal před několika měsíci zbavit vlády pomocí
svých příbuzných a přátel; a tábor KleopalFin nebyl da­
leko od tábora Ptolemaiova. Pompeius bo dal požádat,
aby mu poskytl útulek v Alexandrii pro pohostinství
a přátelství, které jej poutalo k jeho otci, n nby jej v ne­
štěstí chránil svou mocí. Jakmile víak poslové splnili své
poslání, začali s královskými vojáky rozprávět poněkud
nenuccnčji a vybízeli je, aby dostáli své povinnosti vůči
Pompciovi a aby nesblíželi pohrdavě no jeho neblahý osud.
Bylo totiž mezi nimi dost vojáků Pompeiovýcb, které
dostal v Sýrii z jeho vojska Gabinius, převedl je do Ale­
xandrie a po skončeni války ponechal u Ptolemaia, otce
chlapcova.
104/ Když pak byli o tom zpraveni královi přátelé, kteří
spravovali království pro královu nczlctilost, bmf že je
nutil strach, jak později tvrdili, poněvadž královské voj­
sko bylo znepokojeno, nby se soud Pomprtus nezmocnil
Alexandrie a Egyptn, anebo proto, žc se dívali spatra na
jeho trpký úděl, jak to obyčejné bývá, že v neštěstí se
z přátel stávají nepřátelé, veřejné odpověděli poslům las­
kavě a vzkázali, aby přisel ke králi; sami se však polují
uradili a vyduli královského prefekta Achillu, muže. ob­
zvláště smělého, a vojenského tribuna Luciu Scplimia,
abv Pomneia zavraždili. Pompeius byl i i mi vlídné osloven
436 CAESAR

a sveden tím, že Septimia do určité míry znal, protože

ve válce a námořními lupiči velel u nebo setuině, vstoupil
a několika věrnými do malé loďky: tam bo Achilla» a Srp-
timius zavraždili. Také Lueius Lentulua byl na rozkaz kra*
lův zujat a ve vězení usmrcen.
105/ Když Caesar přisel do Aaic, vypravovali mu, že se
Títus Ampius pokusil odnést peníze z Dianina chrámu
v Efesu a za svědky při přepočítávání povolal k sobě
váecbny senátory z provincie; příchod Cacsarův jej však
vyrušil a Ampius utekl. Tak zacbráuil Caesar podruhé
efeský poklad. Rovněž se všeobecně vědělo, že próvě toho
dne, který dostaneme, počítáme-li dny dozadu a přesně
spočítáme už ke dni, kdy Caesar svedl šťastnou bitvu,
obrátila se uáble k chrámovým dveřím a k pruhu chrámu
socha Viktorie v Mincrvině chrámu v Étidě, jež byla
umístěna před Mincrvinou sochou a byla k ní přece dřív
obrácena čelem. A téhož dne v Antiochii v Sýrii bylo sly*
žet tak silný pokřik vojska a vřesk polnic, že občanstvo
se rychle ozbrojilo a rozběhlo po hradbách. Totéž se při*
hodilo v Ptolemaidě. V Pergamu, v skryté a tajné chrá­
mové síni, již Rekové nazývají adyta, to je síň, do které
nesmí vstoupit nikdo kromě knězi, zazněly náhle tympány.
Také v chrámu Viktorie v Trallcch, v němž zasvětili Cae-
sarovi sochu, ukazovala se palma, jež vyrostla v těch
dnech mezi spárami dlažby.
106/ Když se Caesar po několikadenní zastávce v Asii
doslechl, že Pompeia zahlédli na Kypru, soudil, že má
Pompeius namířeno do Egypta pro své přátelské vztahy
ke království a ostatní předuostí této krajiny, a přitrhl
do Alexandrie s jednou legií, která podle rozkazu přišla
za ním z Thessalie, a s druhou, kterou povolal z Aebáie
od legála Quinta Fufia, s osmi sty jezdci, s deseti rhod*
skými válečnými loďmi a s několika válečnými loďmi asij*
skými; tyto legie měly tři tisíce dvě stě mužů; ostatní
 KNIHA III 437

byli vysíleni ranami, jež utrpěli v bitvách, a utrmáceni

dlouhým pochodem a nemohli tedy e ním táhnout» Avšak
Caesar pluě spoléhal na pověst, která šířila slávu jeho ti·
nů, a neváhal se dát na pochod třeba se slabou válečnou
mocí, protože předpokládal, že bude v bezpečí na kterém­
koli místě. V Aluxundrii se dovídá o smrti Pompeiově
a hned při prvním kroku z lodi udeří mu v sluch válečný
pokřik vojáků, jež král zůstavil na ochranu města, a vidí,
jak se k němu sbíhají lidé, protože byly před ním neseny
liktorské svazky. Veškerý dav začal protestovat, že je to
urážka královského majestátu. Tato vřava sc pak sice
uklidnila, ale ucpokoje se den za dnem opakovaly, protože
se lidé nepřestávali srocovat, a ve všech Částech města
bylo pobito ucmálo Cacsarových vojáků.
107/ Caesar tento stav uvážil a kázal, aby mu přivedli
z Asie legie nové, jež předtím postavil z vojáků Pompeio-
vých. Sám byl totiž proti své vůli zdržován pasátními
větry, jež hrozí nejvážnějším nebezpečím lodím plujícím
z Alexandrie. Jsa přesvědčen, že královské spory se týkají
národa římského i jeho Bažného jako konsula a žc spadují
do okruhu jeho povinností tím spíš, že za předešlého kon·
sulátu uzavřel s otcem Ptolemaiem spojenectví, a to ne­
jen podle zákona, ale i z usnesení senátu, spokojil sc za­
tím s prohlášením, že pokládá za správné, aby král Pto­
lemaios a jeho sestra Kleopatra rozpustili vojska, která
mají, a aby se snažili vyřídit své spory spíše právní ces­
tou u něho ncŽ zbraněmi mezi sebou.
108/ Království spravoval pro ncdospčlost hochovu jeho
vychovatel, eunuch jménem Potlunus. Ten sí nejdříve
v kruhu svých přátel počal stěžovat a projevovut rozhoř­
čení, že král má být volán k zodpovědnosti, potom se mu
však podařilo získat mezi královými přáteli uěkteré po­
mocníky pro svůj záměr, povolal tajně do Alexandrie voj­
sko od Pclusia a velitelem veškerého voiska ustunovil
438 CAESAR

téhož Achillu, o nímž jsme se zmínili svrchu. Nadchl ho

sliby svými i královými a písemné i ústně po poslech mu
sdělil své pokyny. V závěti otce Ptolemaia byli za dědice
ustanoveni starii z obou synů a stárli ze dvou dcer. V téže
závěti zapřísahal Ptolemaios římský národ při všech bo­
zích i při smlouvách* které v Římě uzavřel, aby byla jeho
vůle splněna. Jeden opis závěti byl donesen posly do
Říma* aby byl uložen v státní pokladně (protože pro státní
zmatky tam uložen být ncmohT, byl svěřen do úschovy
Pompciovi), druhý opis stejného obsahu, který byl po*
nechán v Alexandrii a zapečetěn, mohl být předložen.
109/ Když se o těchto otázkách jednalo u Cacsara a ten
si na prvém místě přál, jako společný přítel a rozhodčí,
urovnat spor královských dětí, přišla náhle zpráva, že do
Alexandrie táhne královské vojsko a veškerá jízda. Cae*
sarova válečná moc nebyla nikterak tak silná, aby se na
ni mohl spolehnout, kdyby se mělo bojovat vně města.
Nezbývalo nic jiného, než udržet se na svých pozicích ve
městě a vyzvědět úmysl Achillův. Přece vlak rozkázal,
aby všichni vojáci zůstali ve zbrani, a požádal krále, aby
vyslal jako posly k Achillovi nejvlivnější ze svých důvěr*
ných přátel a jasně vyjádřil, na čem se rozhodl. Král po*
slal Dioscorida a Scrnpiona, protože oba byli vyslanci
už v Římě a u otce Ptolemaia se těšili veliké vážnosti;
ti se tedy dostavili k Achillovi. Když před něj přišli,
dříve než by je vyslechl nebo zvěděl, proč k němu byli vy­
sláni, rozkázal, aby se jich chopili a je usmrtili; jeden z uich
byl jen zraněn, ale přátelé bo rychle zdvihli a odnesli,
jako by byl mrtev, druhý však byl no místě zabit. Po
tomto odporném činu Caesar prosadil. Že měl krále ve své
moci, protože soudil, že jméno král požívá u poddaných
velké vážnosti, a zároveň tím vzbudil dojem, že válka po*
vstala spíše ze soukromých pletich několika lidí, a k tomu
icŠtč ničemů. než ze svobodného rozhodnutí králova.
 KNIUA III 439

110/ Achilles měl vojenské sbory, kterými se zřejmě ne­

dalo pohrdat ani pro jejich početnost, ani pro výběr muž­
stva, ani zkušenost ve válčeni. Vždyť měl ve zbrani dva­
cet tisíc mužů. Byli to vojáci Gabiniovi, kteří si zvykli na
bezuzdný alexandrijský život, ale zato odvykli hrdému
jménu národa římského a jeho kázni, oženili se tu a měli
už větSinou děti. K nim přistupovala cháska námořních
lupičů a zákeřníků z provincie Sýrie, Kilikic i sousedních
krajin; kromě toho se tú*Sešlo mnoho lidí odsouzených na
smrt a vyhnanců. Pro všechny naše uprchlé otroky zna­
menala Alexandrie jisté útočiště a našli tu zajištěné posta­
vení tím, že se hlásili k vojenské službě a stali se vojáky;
kdyby takový otrok mě) být chycen svým pánem, okamži­
tě by se vojáci svorně smluvili, aby kamaráda vyprostili,
jako by šlo o jejich vlastni nebezpečí, protože se provinili
stejně jako jejich druhové. Jedni si zvykli podle jakéhosi
starého zvyku alexandrijského vojska žádat smrt králo­
vých přátel, druzí měli v obyčeji drancovat majetek zá­
možných lidí, po případe obléhat královský palác, aby si
vymohli zvýšení žoldu, anebo konečné svrhovali krále
z trůnu a jiné na trůn dosazovali. Kromě toho bylo dva
tisíce jezdců. Ti všichni zešedivěli v přečetných válkách
Alexandrie; otce Ptolemaia povolali na trůn, dva syny
Bibulovy zabili, války a Egypťany vedli. Takovou měli
válečnou zkušenost.
111/ Na tyhle tedy vojenské sbory spoléhaje a spatra
shlížeje na skrovný počet vojáků Caesarových začal Achil­
les obsazovat Alexandrii kromě té části města, kterou dr­
žel se svým vojskem Caesur, a hned při prvním útoku se
pokusil vniknout do jeho domu; Caesar však rozestavil
po cestách kohorty a jeho úderu odolal. Současně se voj­
ska bila u přístavu a došlo při tom k zápasu nad pomyšle­
ni tuhému. Bojovalo se totiž uajeduou v několika ulicích,
po nichž se voisko rozntvlilo. a zvlášť silu v ncuřátelskv
440 CAESAR

oddíl sc snažil dostat do rukou válečné lodi; padesát tich

lodí bylo posláno ua pomoc Pompciovi u po bitvě v Thessa-
lii se vrátily domů; byly to vesměs troj veslice a pěti vešli*
ce, které byly přesně zhotoveny a všestranně vybaveny
pro plavbu, a mimo ně dvaadvacet lodí, jež obyčejně zů­
stávaly v Alexandrii jako ochranná posádka; všechny ty
lodě byly kryté; kdyby se jích byli zmocnili, byli by Cae*
Baroví vyrvali loďstvo a měli by ve své moci celé moře a
mohli by Cacsarovi překážet v dovozu zásob i v přepravě
vojska. Bojovalo se tedy s takovou urputností, jaká se mu*
sela předpokládat, ježto jedni šli do boje s jistotou, že
rychle zvítězí, druzí se bili za svou zácbrunu. A přece zví*
těžil Caesar a zapálil všechny ty lodě i ty, jež čekaly v lo*
denicích, nehoť se svým hloučkem nemohl hájit tak roz­
lehlý prostor, a spěšně vylodil své vojáky u Faru.
112/ Farus je velmi vysoká věž na ostrově, skvost sta­
vebního umění; jméno má od ostrova. Tento ostrov leží
naproti Alexandrii a tvoří přístav; jelikož však od výše
položených okrsku města byla vestavěna do moře hráz
v délce devíti set kroků, vzuikla tak úzká cesta i most,
který spojuje ostrov s městem. No tomto ostrově jsou pří*
bytky Egypťanů a vesnice veliká jako město. Kazdou loď,
která se jen trochu odchýlí od svého směru a octne se
v těchto místech, obyvatelé obyčejně přepadnou a vyplení
jako praví piráti. Naopak zase, jestliže to nedovolí ti,
kteří jsou pány ostrova, nemůže se žádná loď do přístavu
dostat, protože vjezd je úzký. Caesar, který se právě toho
obával, využil doby, kdy nepřátelé byli zabráni do boje,
vylodil vojáky, zmocnil se Faru a umístil tam posádku.
Tím dosáhl, že so mohlo k ostrovu bezpečně dopravovat
po lodích obílí i pomocné sbory, které potřeboval. Roze­
slal totiž po všech blízkých provinciích vůkol výzvu, aby
poslali pomocné sbory. Boj v ostatních částech měst« do­
padl tak, že se soupeři rozešli bez rozhodného výsledku
 KNIFU III 441

a ani jedni, ani druzí nebyli zahnáni na útěk (dík těsnému

prostoru); a když na obou stranách padlo po několika
lidech, zabral Cacsar strutegicky nejdůležitější hody a bě­
hem noci je opevnil. V této městské Čtvrti stála menší
část královského pulácc, kam ho zpočátku uvedli a nabíd­
li mu ji za sídlo, a divadlo, přilehlé k paláci, jež sloužilo
za tvrz a mělo přístup k přístavu a ostatuím loděnicím.
Toto opevnění v příštích dnech zesílil, aby ho chránilo
jako zed a nemusel bojovat, kdyby nechtěl. Zatím mladší
dcera krále Ptolemaia začala doufat, že se zmocní uprázd­
něného trůuu, a odebrala se z královského paláce k Achil­
lovi a spolu s ním jala se řídit válku. Ale brzy mezi nimi
vznikl spor o vrchní velení; tato okolnost zvýšila peněžité
dary vojákům, poněvadž jeden i druhý závodili, aby si
získali jejich přízeň velkými úplatky. Zatímco se toto
dálo u nepřátel, byl Potbinos, chlapcův vychovatel a správ­
ce království, který dlel v Cacsarovč části města, na Cae-
snrův pokyn usmrcen, protože posílal k Achillovi posly
a pobízel ho, aby neustal ve své Činnosti a neklesal nu
mysli; prostředníci byli prozrazeni a zajati. To byly počát­
ky války alexandrijské.
 o vAlce alexandrijské

0 VÁLCE
ALEXANDRIJSKÉ
 O VÁLCE ALEXANDRIJSKÉ 445

1/ Když vypukla válka 0 Alexandrií, Gacsar povolá

veškeré loďstvo z Khodu a také ze Sýrie a Kilikie; z Kréty
povolá k vojenské službě luČištníky a jezdce od krále Na«
bataců, Malcha; vydá rozkaz, aby se shánělo ze všech
stran střelivo, posílalo obilí a přiváděly pomocné sbory»
Mezitím se denně pokračuje ve zvelebování opevnění a za­
jišťují se ochrannými kryty a přístřešky všechny části
města, které se zdují poněkud méně pevnými; z domů se
pak prorážejí berany otvory do ncjbližších budov, a kolik
místa se buď uvolní povalením zdí, nebo kolik se ho získá
záměrným úsilím, o tolik zas pokročí opevnění. Před po­
žárem je Alexandrie téměř naprosto bezpečná, protože bu­
dovy nemají trámoví a nepoužívají stavebního dříví, mají
jen zdi a klenutí a střechy jsou z kousků kamene a upě-
chované hlíny. Gaesar usiloval obzvláště o to* aby opev­
něním a posunovacími přístřešky odřízl od ostatního měs­
ta tu jeho velmi uzounkou část, jejíž těsnost způsobovala
bažina prostírající se na jihu, a mčl na zřeteli především,
že se vojsko — bude-li město rozděleno ua dvě části —
dá řídit rozvahou jediného veleni, za druhé, že se z druhé
části města může přispěchat na pomoc a poskytnout po­
sila těm, kteří se octnou v tísni, a hlavně, že by mčl do­
statek vody a píce, poněvadž jednoho měl už jen nepatr­
nou zásobu a naprosto žádnou možnost dostat se k druhé­
mu; a to obojí mohla v bohaté míře poskytnout bažina.
2/ Avšak ani Alexandriňané nebvli v řešení svvch zále­
446 VÁLEČNÉ PAMĚTI

žitostí liknaví a nezdržovali se. Do všech totiž končin,

kam až sahá Egypt a jeho moc, poslali vyslance a verbíře,
aby provedli odvody, velký počet lehkých zbraní i samo­
střílů a přivedli nesčetné množství ozbrojenců. V městě
byly rovněž zřízeny velmi rozlehlé výrobny zbraní.
Kromě toho vyzbrojili dospělé otroky; zámožnější páni
jim poskytovali každodenuí stravu i žold. Tyto lidi roz­
dělili a chránili jimi odlehlé úseky opevnění; kohorty
vysloužilců si ponechávali po ruce v nejhustěji osídlených
částech města, kdyby se muselo spěchat s čerstvými silami
na pomoc, ať už by se bojovalo v kterékoli čtvrti. Všemi
cestami a uličkami vedli trojitý val (a byl zbudován z ka­
menných kvádrů a nedosahoval menší výšky než čtyřiceti
stopl) a ty městské oblasti, které ležely níže, opevnili ne­
smírně vysokými věžemi o deseti poschodích. Mimoto se­
strojili jiné, pohyblivé věže, které měly stejný počet
poschodí, a posunovali je pomocí lan a tažných dobyt­
čat po rovných, prostorných třídách, kamkoli jim by­
lo libo.
3/ Velmi bohaté a nesmírně snaživé město poskytovalo
hojnost všeho možného. Lidé pak, nadaní a nadmíru
důvtipní, prováděli s takovou obratností to, co viděli, že
děláme my, až to budilo dojem, jako by naši napodobovali
je, a sami objevovali mnoho nového a dokázali současně
na jedné struně napadat naše opevnění, nn druhé bránit
opevnění své. Při poradách pak a na veřejných shromáž­
děních rokovali přední mužové o tom, žc si římský národ
ponenáhlu zvyká napadat jejich říši. Před několiku málo
roky byl v Egyptě s vojskem A. Gubinius; rovněž sem se
uchýlil na útěku Pompcius; Cacsar přitáhl s vojenskými
sbory, a smrtí Pompeiovou se nikterak nevyřídilo, aby
Caesur svůj pobyt u nich neprodlužoval. Nevypudí·!» ho,
stane so z království províncio; a musí 80 o to postarat
včas. protože Caosar ie zaskočen bouřlivým počasím, uc-
 O VÁLCE ALEXANDRIJSKÉ 447

může počítat pro nepříznivé roční období 8 vojenskou

pomocí se zámoří.
4/ Když mezitím došlo k různicím mezi Achillasem,
který velel vojsku Vysloužilých zkušených vojáků, a
Arsinou, mladší sestrou krále Ptolemaia, jak jsme svrchu
vyložili, a jeden druhému začali strojit úklady a každý
sám se chtčl zmocuit vlády, první sáhne k činu Arsinoé
a zabije Achillase pomoci svého vychovatele, eunucha
Ganyuiédn. Po této vraždě měla samu v rukou celou vlá*
du, bez společníka a dohlfžitcle; vojsko je svěřeno Gany-
méduvi. Ganymédés se ujme své povinnosti, zvýší štědrost
vůči vojákům a stejně horlivě si počíná i v ostatních zá­
ležitostech.
5/ Téměř celá Alexandrie je podkopána, jeskyně vedou
až k Nilu o voda, která se jimi přivádí do soukromých
domů, eo poncuáhlu dlouhou cestou usazuje a čistí. Této
vody užívají zpravidla páni domů a jejich rodiny, protože
voda, která proudí v Nilu, je bahnitá a kalná, takže za-
viňuje mnoho rozmanitých nemocí; nižší třídy a vůbec
prostý lid se jí však z nezbytnosti spokojují, poněvadž v ce­
lém městě není jediného pramene. Nicméně tento říční
proud tekl v té části města, kterou ovládali Alexandriňané.
Tato skutečnost vnukla Ganymédovi myšlenku, že by
naši mohli být odříznuti od vody: byli totiž rozděleni po
ulicích, aby mohli dávat pozor na opc\rněnf, a čerpali vo­
du ze soukromých domů, z jejich jeskyň a studní.
6/ Sotva byl tento nápad schválen, dal se Ganymédés
do velkého a svízelného ppduiku. Uzavřel totiž jeskyně
a oddělil všechny části města, které mčl sám v moci,
a jal se usilovně vysávat mocný proud mořské vody po­
mocí kol a Čerpacích strojů; tuto vodu pak nepřestával
rozlévat na vyšších místech v Caesarovu stranu. Z toho
důvodu se začula objevovat v nejbližších budovách po­
někud slanější voda než obvykle, což vzbuzovalo u lidí
448 VÁLEČNÉ PAMĚTI

velký údiv, jak se to mohlo stát; sami sobě však dost ne·
věřili, poněvudž ti, co bydleli dále, prohlubovali, že mají
stejnou vodu i téže chuti, uu jakou byli zvyklí předtím,
a napořád spolu rokovali, ochutnávali vodu a snažili se
poznat, do juké míry se jedna vodu od druhé liší. Zakrátko
se však tato vodu z bližších míst ucdulu vůbec pít a za*
ěalo se zjišťovat, že i voda ze vzdálenějších míst už je
špatnější a slanější.
7/ Když byly všechny pochyby takto odstraněny, do*
stavil se takový strach. Že se jim zdálo, že byli všichni
přivedeni na okraj ncjhroznějsí zkázy, a jedni obviňovali
Cuesura, že mešká s rozkazem, aby vstoupili na lodě, druzí
sc začali obávat nebezpečí ještě horšího, že totiž ani pří*
pravý na útěk nemohou utajit před Alexandriňany, když
jsou přece od uich v tak nepatrné vzdálenosti, ani že sc
nemohou utéci na lodě, protože jsou už za nimi a doháuějí
je. V úseku Caesarově zůstával však větší počet měšťanů,
které Cacsar z jejich domovů nevypudil, ježto se před ua*
šžmi tvářili naoko spolehlivě a zdálo se, že se k nám přidali
(takže by znamenalo dlouhé a marné mluvení, kdybych
měl Alexandriňany obhajovat a tvrdit, žc ani nepodvádě*
jí, ani nejsou pošetilí; protože však jednou je znám i jejich
národ i jeho povaha, nikdo nemůže být na pochybách,
žc tilde lidé mají největší sklon ke zradě).
8/ Cacsar se snažil mírnit strach svých vojáků slovy
útěchy i povzbuzováním. Prohlašoval totiž s jistotou, že
se sladká voda objeví, jen co vykopou nové studně. Celé
pobřeží má přirozeně prameny sludké vody. Kdyby byla
povaha egyptského pobřeží jiná než povaha celého pobřeží,
nemůže se jím přece bránit, aby nedojížděli denně pro
vodu na lodích, ať už vlevo od Paratonía nebo vpravo od
ostrova, poněvadž svobodně vládnou nad mořem a nepřá*
telé loďstvo nemají; nepříznivé větry pak nikdy nemohou
současně překazil tyto protisměrné plavby. Na útěk ne*
 O VÁLCE ALEXANDRIJSKÉ 449

mojí naprosto žádné pomyšlení nejen ti* kteří zaujímají

čelné postavení, ale ani ti* kteří mají na starosti ledu svůj
vlastni život. S velkým úsilím vzdorují útokům nepřátel
namířeným na upevnění; kdyby opevnění museli opustit*
nemohou se rovnat nepříteli* ani co se týče stanoviště* ani
početností. Velké zdržení znamená však pro ně dostat se
na lodě o obzvláště z člunů* kdežto Alcxandriňané jsou
v svrchované míře pohybliví a vyznují se v terénu i v bu­
dovách. Tito lidé* domýšliví zejména při vítězství, je
předstihnou a obsadí výše položená místa i budovy a tak
zabrání nůším v útěku a v návratu nu lodě. Měli by proto
pustit ten záměr z hlavy u mít na myslí, že musí zvítězit
stůj co stůj.
9/ Po této promluvě k vojsku, která probudila ve všech
odvahu, uložil setníkům za úkol* aby zatím nechali ostatní
práce a zaměřili se jen na kopání studní a aby neprnmar-
nili ani okamžik nočního Času. Když se puk chopili díla
a všichni se horlivě zabrali do práce* narazili jedné noci
na silný pramen sladké vody. Takto tedy práce, vykona­
ná během nedlouhé duby, zbutila poslání nákladných
strojů AlexandríAanů i jejich nesmírného úsilí. Dva dni
nato dostulu se k pobřeží Afriky, trochu výše nad Alexan­
drii* třicátá sedmá legie Pompeiových vojáků* Caesarcm
omilostněných* kterou Domitius Culvus naložil nu lodě s
obilím, zbraněmi u lehkými i těžkými střelami. Tyto lodě
nemohly vplout do přístavu pro bouřlivý jihovýchodní
vítr* který vanul nepřetržitě po mnoho dní; zuto jsou v ce­
lé té krajině místa, jež se výborně hodí k spuštění kotvy.
Když se tedy museli dlouho zdržovat a začal jc soužit ne­
dostatek pitné vody* podají Cacsarovi zprávu po rychlo-
lodi.
10/ Aby se Cacsar mohl rozhodnout z vlastní zkušenos­
tí* co by se mělo podniknout* vstoupil uu loď o dul loď­
stvu rozkaz, aby ho uáslcdovolo bez jediného našeho vojá­
450 VÁLEČNÉ PAMĚTI

ka, poněvadž nechtěl, aby opevnění zůstala prázdná,

kdyby se pustil poněkud dále. Když pak dorazil k místu
zvanému Chcrsončsos a vyložil na pevninu veslaře, aby
obstarali vodu, někteří z toho počtu se odvážili příliš
daleko od lodí, aby mohli loupit, a byli zajati nepřátel*
skými jezdci. Od uich se nepřátelé dověděli, že Cacsar
připlul s loďstvem sám a že na lodích nejsou žádní vojáci.
Když to zjistili, myslili si, že jim náhoda poskytla zua*
mcuítou příležitost k úspěšnému zásahu. Proto vyzbrojili
námořními vojáky všechny lodě, které měli připraveny
k plavbě, a pluli proti Caesarovi, který byl s loďstvem na
zpáteční cestě. Caesar se nechtěl toho dne pustit do boje
ze dvou příčin: jednak proto, že neměl na pulubách vojá­
ky, jednak šlo o záležitost po desáté hodině denní; noc pak
dodá putrně velkou sebedůvěru těm, kteří se spoléhali na
svou znalost krajiny, zato jemu bude chybět i pomoc, jež
je skryta v povzbuzování vojáků, poněvadž žádné pobíd­
ky nejsou dost schopné rozeznat ani statečnost, ani neteč­
nost. Z těchto důvodů stáhne Cacsar lodě, pokud může,
k pevnině; ucmyslel, že by se tam nepřítel za ním vydal.
11/ Jedna loď rhodská ua pravém Cacsarové křídle měla
stanoviště daleko od ostatních. To nepřátelé zpozorovali,
nedokázuli se udržet a hned se za ní pustily s velkou prud­
kostí čtyři kryté lodě a větší počet lodí otevřených. Caesar
se musel vydat lodi na pomoc, ačkoli soudil, že si zaslouží,
přibodí-U se jim něco vážnějšího. Byla svedena bitva za
velkého vypětí sil Jthoďanů; jako vždy ve všech utkáních
osvědčovuli stejně teoretickou zkušenost jako statečnost,
tak obzvláště v oněch chvílích neváhali na sebe vzít celé
břímě boje, aby se nezdálo, že jejich vinou došlo k nějaké
pohromě. Proto dopadla bitva co nejúspěšněji. Jedna ne­
přátelská ětyřvcslicc byla zajata, druhá potopena, dvě
byly připraveny o celou posádku; krom toho ua ostatních
lodích bylo pobito velké množství námořních vojáků.
 O VÁLCE ALEXANDRIJSKÉ 451

Kdyby qoc nebyla tu bitvu přerušila, byl by se Caesor

zmocnil celého nepřátelského loďstva. Protože byli ne·*
přátelé touto pohromou otřesení a nepříznivý vítr vál jen
mírně, odvezl Caesor nákladní lodě do Alexandrie ve vle­
ku za svým vítězným loďstvem.
12/ Poněvadž Alexandriňané viděli, že probrali nikoli
statečností vojáků, nýbrž obratností námořníků, kteří jim
v hořejších částech prokazovali platné služby, byli touto
porážkou do Ic míry zkrušeui ua duchu, že se uecitdi v do­
mech jistí a že zaČuli stuvět do cesty veškery klády, poně­
vadž se obávali, žc by naše loďstvo mohlo v útoku přira­
zit i k pevnině. Avšak jakmile Ganymcdés na shromáždění
přesvědčivě prohlásil, že lodě, o které přišli, nejen nahra­
dí, ale ještě jejich počet zvětší, dali se do opravy starých
lodí a umínili si věnovat se tomuto úkolu horlivě a oddaně.
Jakkoli ztratili více než sto deset válečných lodí v pří­
stavu i v loděnicích, přece neupustili od záměru obnovit
loďstvo. Věděli totiž, žc se nebudou moci dopravovat pro
Caesara ani pomocné sbory, ani zásoby, budou-li mít sami
převahu ve válečném loďstvu; kromě toho tito plavci, od­
chovaní od dětství každodenuím stykem s přímořským
městem i krajem, dychtili po návratu k domácímu životu,
jaký jim darovala příroda; a uvědomovali si, jaký úspěch
pro ně znamenula maličká plavidla; proto se tedy pustili
do budování loďstva s veškerým zápalem.
13/ Po celém ústí Nilu byly umístěny hlídky k vybírání
cla. Staré lodě ležely v tajných královských loděnicích
a k plavbě se jich neužívalo už po řadu let. Tyto lodě opra­
vovali, jiné povolávali zpět do Alexandrie. Chyběla vesla:
otvírali sloupové síně, tělocvičné školy o veřejné budovy;
laťky zastávaly úkol vesel; na něco přicházel vrozený
důvtip, něco dodávaly hojué zásoby města. Nechystali
konečně dlouhou plavbu, nýbrž podrobovali se nutnosti
nřítomne chvíle a viděli, že musí doiít k utkání nrávě v nří-
452 VÁLEČNÉ PAMĚTI

stavu. A lak v několiko málo dnech, mimo vše nadání, po«

stavili dvaadvacet ětyřvcslic a pět pětivcslic; k ním pak
připojili velký počet menších otevřených lodí a v přístavu
no nich veslovali na zkoušku, aby zjistili, co každá loď mů­
že dokázat; ua spolehlivé nalodili vojáky a připravili se
všemožně k boji. Cacsar měl devět rhodskýcb lodí (poslal
jich deset, alo jedna se ztratila při pluvbě u egyptského
pobřeží), osm pontských... syrských, pět kiliekých a dva*
náct z Asie. Mezi nimi bylo šest pětiveslic, deset ětyřves*
lic, ostatní pod tuto velikost a většinou bez paluby. Měl
sice přehled o nepřátelských vojenských silách, přesto se
však spolehl na statečnost svých vojáků o hotovil se k boji.
14/ Jakmile to dospělo až tak daleko, že každá strana
si byla sebou jista, obepluje Caesar s loďstvem Karos a po«
staví své lodě proti nepříteli: na pTavém křidle umístí
rhodské lodě, na levém pontské. Mezi nimi ponechá prostor
čtyř set kroků; zdálo se mu, že to stačí pro rozvinuti loď·
štva. Za tímto postavením rozdělí ostatní lodě jako zá·
lobu; určí a nařídí, kterou loď má každá z nich sledovat
a které má přijít na pomoc. Také AJcxaudriůané neváhají,
vyplují s loďstvem a seřadí je: v čele postaví dvaadvacet
lodí, ostatní, záložní, zařadí do druhé řady. Kromě toho
vytáhnou s velkým počtem menších lodí a člunů, které
vezly šípy k zapalování a smolné věnce pro případ, že by
se dal uašim nahnal strach množstvím, pokřikem o olinčm.
Mezi oběma loďstvy se rozlévalo nebluhoké moře s těsným
průjezdem, které patří k africkému území (proto tvrdí, že
polovina Alexandrie náleží Africe), a dost dlouho tedy vzá-
jemně vyčkávuli, kdo z nich zuhájí přeplavbu, poněvadž
ti, kteří tam vuiknou, budou mít patrně nesnáze juk s roz­
vinutím loďstva, tak — v případě krušnějšího osudu —
s ústupem.
15/ Khodským lodím velel Eufranór, který se dal při­
rovnat pro svou velkodušnost a statečnost spíš k našim
 O VÁLCE ALEXANDRIJSKÉ 453

lidem než k Rekům. Tobolo muže si vybrali Rhoďané za

velitele loďstva pro jeho všeobecnou známou obratnost
a duševní velikost. Jakmile Eufrunór pozual Cacsarovy roz­
paky, pravil: „Máš, Caesare, myslím, obavy, že jakmile
by ses odvážil vstoupil do tČcbto mělkých vod s prvními
loděmi, budeš přinucen dát se do boje dřív, než bys stačil
rozvinout ostatní loďstvo. Svěř tu záležitost nám; my boj
vydržíme (a nezklameme tvůj úsudek), dokud se ostatní
nedostaví. Velmi nás totiž zahanbuje a bolí, že se už příliš
dlouho vychloubají před našima očima.** Cacsar ho ještě
povzbudil, zahrnul na cestu všelikou chválou a dal zna­
mení k bitvě. Alexaudríůané obklíčí čtyři rbodské lodě,
které se dostaly za mělký pruh moře, a podniknou útok.
Rhoďanc útoku odolají a rozvinou se s uměním a vynalé­
zavosti. Jejich bojové vyškoleni se pak osvědčilo do té
míry, že žádná loď se nevystavila — při tak nerovném
počtu — bokem k nepříteli, že vesla ani jedné lodě nebyla
zurážena* ale pluly vždy přídí k přibližujícím se nepřáte­
lům. Mezitím připlouvoly za nimi ostatní lodě. V tomto
okamžiku se už muselo zanechat válečného umění, proto­
že místo nestačilo a výsledek celého zápasu závisel na
statečnosti. A nebyl ještě nikdo v Alexandru ať už z na­
šinců, či z obyvatelů města, kdo by nebyl myšlenkami při
opevnění nebo v bojí, uby nevyhledával nejvyšší střechy
a neobsudil místo na každé volné vyhlídce, odkud by
mohl přihlížet, a prosbami a sliby si vyprošovali na ne­
smrtelných bozích vítězství pro své bojovníky.
16/ Avšak zápas o vyhrání bitvy se neopiral ani v nej-
menŠím o stejné síly. Kdyby byli totiž naši zahnáni, ne­
měli kam se utéci ani na zemi, ani na moří, a kdyby zví­
tězili, ukazovala se před nimi nejistota všeho, co mělo ná­
sledovat; kdyby naproti tomu nepřátelé přemohli na lo­
dích je, měli by nepřátelé v rukou všechno; kdyby podle­
hli. mohli bv se nicméně nnkniišct o štěstí v budoucnosti.
454 VÁLEČNÉ paměti

Zdálo se to zároveň, tvrdé i smutné, že několik málo lidi

bojuje o všechno a o záchranu všech; kdyby jeden z nich
klesl na duchu nebo ochabl v statečnosti, museli by ustou­
pit také ostatní, jimž nebyla vůbec poskytnuta příleži­
tost, aby bojovali sami za sebe. Tyto věci vysvětloval Cae-
sar svým lidem v minulých dnech velmi často, takže bo­
jovali s tím větší odvahou, poněvadž jim bylo jasné, že
je jim svěřena spása vžcch. Totéž vykládal každý svému
druhovi ve stanu, příteli i známému a zapřísahal každé­
ho, aby nezklamal jeho očekávání i očekávání tčeh, kteří
ho ocenili a vybrali, aby táhl do boje. Bojovalo se proto
s takovým nadšením, že ani rozeným znalcům moře a
plavby nebyla nic platná odborná obratnost a umění, ani
jim neprospěla číselná převaha v lodích, ani sc nemohli
vyrovnat ve zmužilosti našim mužové, kteří byli vyvoleni
z tak velikého množství. V této bitvě byla zajata jedna
pětiveelice a trojveslice s bojovou posádkou i s veslaři
a tři lodě byly poslány ke dnu, kdežto všechny naše lodě
zůstaly neporušeny. Ostatní se daly na útěk k městu a
tam je nepřátelé skryji za hrázemi a blízko stojícími domy,
které nám zabránily dostat se do těsnější blízkosti.
17/ Aby sc mu to nemohlo častěji přihodit, usoudil Cae-
sar, že sc musí sc vší rozvahou postarut, uby dostal do
své mocí ostrov i hráz u ostrova. Poněvadž byla vět­
šina opevňovacícb prací v městě Lotova, spoléhal, žc se
mu podaří získat současně ostrov i město. Po tomto roz­
hodnutí naloží do menších plavidel a člunů deset kohort,
vybrané mužstvo lehkooděnců a ty gallské jezdce, které
měl za schopné; na lodích opatřených palubou udeří na
druhou Část ostrova, aby tak rozdělil vojenskou moc ne­
přítele, a slíbí velké odměny tomu, kdo první vstoupí na
ostrov. A to první útok našich Farové ještě vydrželi.
V téže době totiž, co stříleli zc střech budov, bájili i ozbro-
I4>nni liFnhv Ltnrě ltvlv naSím iM/n nS(d*atr.nX iiki
 O VÁLCE ALEXANDRIJSKÉ 455

nost místa, a hlídali na člunech a s pčti válečnými lo­

děmi úzký prostor pružně a dovedně. Jakmile se však naši
seznámili s terénem a vyzkoušeli přechody o několik jich
stanulo na břehu a za nimi vystupovali další o tvrdošíjně
zaútočili na ty, kteří zaujali postaveuí na plochém břehu,
všichni Farové se obrátili na útěk. Jakmile byli zahná­
ni, nechali přístav přístavem, zakotvili s loďmi u břehu
a u městské Čtvrti a vyrazili z lodí, aby hájili budovy.
18/ Avšak ani zde, v tom chráněném postavení se ne­
mohli déle udržet, třebaže způsob staveb nebyl nepodob­
ný způsobu alexandrijskému — aby se menší dalo srovná­
val s větším — a vysoké věže, navzájem spojené, nahra­
zovaly hradbu, ani naši se nedostali k obléhání, třebaže
byli vybuveni žebříky, hatěmi a ostatním nářadím k dobý­
vání. Avšak zdčšcol zbavuje člověka rozumu i rozvahy
a ochromuje údy a právě tak se to stalo tehdy. Ti, kteří
si na rovném o plochém místě troufali, že se vyrovnají
našim, právě ti lidé se dali postrašit útěkem svých druhů
a porážkou jen několika, ztratili odvahu postavit se na
budovy třicet stop vysoké, vrhali se z hráze a pokoušeli se
uplavat vzdálenost osmi set kroků k městu. Mnoho z nich
však bylo chyceno a pobito; ale počet zajatců Činil celkem
osm tisíc mužů.
19/ Cacaar dovolil vojákům plenit, rozkázal strhnout
domy a zřídí! pevnost u mostu, který ležel blíže Faru,
a položil tam posádku. Tcu most Farové na útěku opus­
tili; druhý, silnější a blíže u města, hájili Alcxandriňané.
Druhého dne však jej Cocsor napadl podobným způso­
bem, protože viděl, že dostanc-U do rukou tyto dva
mosty, bude učiněna přítrž každému výpadu lodí a lou-
peživým nájezdům. Potom porazil těžkými střelami z lodí
a šípy obránce toho místa, zahnal je zpět do města a vy­
ložil na pevuinu asi tři kohorty (těsný prostor totiž nedo­
voloval. abv se iíeh tam vešlo vích ostatní oddílv mAlv
♦56 VÁLEČNÉ PAMÉTI

stanoviště na lodích. Nato nařídil obehnat válem most na

straně proti nepříteli a zaplnit a zatarasit kamením místo,
kde byl sklenut oblouk, pod nímž vyjížděli lodě a který
nesl zároveň most. Sotva byl jeden z těchto úkolů pro*
veden a s druhým se začulo, vyřítily se všechny alexand­
rijské sbory z města a zaujaly postavení na dost prostran­
ném místě naproti opevnění mostu; současně pak postavili
před hráz lodě, které obyčejně vypouštěli pod mosty, aby
založili požár na nákladních lodích. Naši bojovali z mostu
i z hráze; nepřátelé z volného prostranství, které se pro­
stíralo proti mostu, a z lodí proti hrázi.
20/ Zatímco byl Caesar zaneprázdněn těmito starost­
mi a pobízel vojáky, vylodil se na hráz z našich válečných
lodí velký počet veslařů a námořních vojáků. Část jich
hnala dychtivost po podívané, Část také touha účastnit
se boje. Tito druzí zaháněli ze začátku nepřátelské plavid­
la od hráze kameny a praky a měli, juk se zdálo, značný
úspěch pro velký počet střel. Jakmile se však několik
Alcxandriňanů odvážilo vystoupit z lodi nad tím místem
nu jejich ncchrúuěném boku, duli se naši právě tak bez­
hlavě na útěk k lodím, jako se tu octli bez vojenských
odznaků, v nepořádku a bez uvážení. Alcxandriňané, roz­
jařeni jejich útěkem, vystupovali z lodí v počtu ještě hoj­
nějším a pronásledovali uaŠe v tom zmatku ještě sveřepěji.
Zároveň ti, co na válečných lodích zůstalí, chvátali rych­
le vytáhnout žebříky a odrazit s loďmi od břehu, aby so
nepřátelé nemohli zmocnit lodí. Když naši vojáci tří ko-
hort, které stály na mostě a vpředu hráze, uslyšeli za se*
bou křik, dívali se na útěk svých druhů před sebou a obrá­
ceni čelem k nepříteli, byli vystaveni prudkému přívalu
střel, z obavy, aby nebyli zaskočeni zezadu a aby jim
odchod lodí návrat vůbec neznemožnil, opustili zupočaté
opevnění na mostě u v rozčilení uháněli tryskem k lodím.
Část z nich dosáhla ncibližších lodí a utonila se nro nával
 o válce alexandrijské 457

lidí a přetížení lodí, část« která zůstávala vzadu a roz­

mýšlela se, jak by si měla poradit, byla pobita od Alexan-
driňanů; jen několik dopadlo šťastněji, dostihli prázdné
lodě na kotvách a vyvázli bez úrazu, hrstka zdvihla nad
hlavu štíty, sebrala odvahu a doplavala aspoň k nej bliž­
ším plavidlům.
21/ Pokud byl Caesar s to udržet povzbudivými slovy
mužstvo na mostě a při opevnění, byl v stejném nebez­
pečí; jakmile poznaL, žo všichni šraahem ustupují, uchýlil
se na svou loď. Když v patách za ním sc pokoušel prodrat
celý zástup a nebylo vyhlídky, že by se loď dala řídit, ani
že by vůbec mohla odrazit od pevniny, v předtuše toho,
co se pak skutečně přihodilo, seskočil z lodě a plaval k těm,
které so zaslavily poněkud opodál. Odtud posílal Čluny
na pomoc svým lidem zápasícím o život a některé zachrá­
nil. Neboť jeho loď, přetížená návalem vojáků, šlu ke dnu
se vším mužstvem. V této bitvě bylo pohřešeno asi čtyři
sta legionářů a o něco víc námořuích vojáků u veslařů.
Alcxandriňané zabezpečili na tom místě tvrz 6ilným opev­
něním a četnými metacími stroji, vynesli pod raostuím
obloukem z moře kameny a mohli potom volně užívat
toho místa k vypouštění lodí.
22/ Touto pohromou se naši vojáci dali tak málo vystra­
šit, že v rozhořčení a podráždění učinili velké pokroky při
dobývání nepřátelského opevnění. V každodenních půt­
kách, kdykoli sc jim jen naskytla příležitost, když Alcxan-
driňané vybíhali a podnikali výpad, vojáci hořeli touhou
vztáhnout ruku na valnou část opevnění a Cacsarova po­
vzbuzující výzva, jež kolovala, nemohla ani postihnout
ať už úsilí legií, či jejich žhavou chuť do boje, jako by je
měla spí» odrazovat a zdržovat od ncjucbczpečučjších
utkání, než je podněcovat k boji.
23/ Když Alcxandriňané viděli, že štěstí utvrzuje ftí·
manv nrávň tak iako neštěstí a že nic třetího ve válce ne­
4S8 VÁLEČNÉ PAMĚTI

poznali, aby tak mohli být tím neohroženější — jak se mů­

žeme dohadovut —, poslali k Caesarovi legáty, buď že je
k tomu pohádali královi přátelé, kteří byli v území obsa­
zeném Caesarem, nebo že jejich původní návrh schválil
král prostřednictvím tajných poslů, s žádostí, aby pro­
pustil krále a dovolil mu přejít ke svým: veškerý lid totiž
pociťuje odpor ke králově sestře, k svěřené královské moci
i k nesmírně kruté samovládě Canymédově a je ochoten
provést, cokoli král nařídí. Získají-li jeho přičiněním
ochranu Gaesarovu a jeho přátelství, nezubrání lidu strach
s žádného nebezpečí, aby se mu nepoddal.
24/ Ačkoli měl Cacsar dobře vyzkoušeno, že je to národ
lstivý, který vždy něco jiného myslí a něco jiného předstí­
rá, přece se rozhodl, že by bylo užitečné vyhovět jejich
žádosti, neboť jestliže tou dohodou mínili skutečně to,
oČ žádali, pak mohl věřit, že mu propuštěný král zachová
věrnost; pakliže vsak chtěli dostat krále jen proto, aby
válku vedl král, což spíše odpovídalo jejich povaze, byl
přesvědčen, že je slavnější a čestnější, bude-li válčit s krá­
lem než s houfem tuláků a zběhlých otroků. Napomínal
proto krále, aby se věnoval péči o království zděděné po
otci, aby neubližoval přesluvné vlasti, která byla znetvo­
řena požáry a zbořenisky, aby přivedl občany nejdříve
k zdravému rozumu a potom jim ukázal vlídnou tvář,
aby zachoval věrnost římskému národu a jemu, protože
sám má k němu tak velkou důvěru, že ho posílá ke svým
ozbrojeným nepřátelům; pravici svíraje pravicí, chystal
se propustit hocha, který už dospěl. Avšak král, odcho­
vaný DcjpokrytcČtějšími zásadami, aby se neodradil mra­
vům svého národa, počal naopak s pláčem Caesara prosit,
neboť samo království prý ho neblazí víc než pobled na Cae­
sara. Když Caesar, sám pohnut, setřel chlapcovy slzy, jal
se ho kvapně ujišťovat* že brzy bude opět s ním, cítí-li
tak skutečně, a nronustil ici k iebo lidem. Hoch. iako bv
 o válce alexandrijské 459

ho z ohrady na volnou závodní dráhu vypustil, dal sc tak

zběsile do války proti Caesarovi, žc slzy, které uronil
při rozmluvě, prolil zřejmě už z radosti. Přemnoho Cae-
sarových legátů, přátel, setníků i vojáků mělo radost,
že to tak dopadlo a že přetvářka toho mladíčka se
vysmála jeho přílišné dobrotě: Jako by to Caesar učinil
skutečně toliko z laskavosti, a nikoli po velmi moudré
úvaze.
25/ Když Alexandriftané pozorovali, že se pod novým
vůdcem nestali o nic zdatnější nebo alespoň ftímoné ochab­
lejší, a s bolestí poslouchali, jak si vojáci tropí žerty z krá­
lova mládí a jeho bezmocnosti, a když neviděli vůbec
žádný úspěch, ale začaly sc naopak šířit zprávy, žc Cacsa-
rovi přichází značná pomoc suchozemskou cestou zc Sýrie
a Kilikic, o čemž sc Caesar dosud ncdoslechl, rozhodli sc za*
chytit zásoby dovážené našim po moři. Rozmístili proto
lehká plavidla na vhodných místech u Kanópu na stráž
a číhali na naše lodě sc zásobumi. Jakmile je to oznámeno
Caesarovi, dá rozkaz přichystat vojsko a postavit do šiku.
Velením pověří Tiberia Ncrona. V tomto loďstvu vyplou-
vají i lodě rhodské a na nich Eufranór, bez něhož žádná
bitva nebyla nikdy vybojována, a nadto ještě žádná, která
by měla jen malý úspěch. Avšak štěstěna, která si nechá­
vá pro tvrdší pád ty, jež vyznamenala ncjěctnějšími dary
své přízně, začala na rozdíl od dřívějších časů Eufranora
pronásledovat. Neboť když se dorazilo ke Kanópu a loď­
stvo na obou stranách stanulo vyřízeno v siku a Eufra­
nór podle svého zvyku zahájil bitvu první a hned prorazil
nepřátelskou čtyřveslici a poslal ke dnu, pustil se příliš
daleko za nejbližší lodí, zatímco ostatní jeli za uím poně­
kud pomalu, a byl Alcxandriňany obklíčen. Na pomoc mu
nepřišel nikdo buď proto, že se domnívali, že při své sta­
tečnosti a při svém štěstí je sám sobě dostatečnou ochra-
nAii lssi/T mAla onvm a A frnL· m/linv rwncř <*a
460 VÁLEČNÉ PAMĚTI

všech* který v té bitvě šťastně bojoval, také jediný se svou

vítěznou čtyřvcslicí zahynul.
26/ V téže době Mitbridátés Pergamský* muž ve vlasti
velmi slavný* důkladný znalec válečnictví a velmi stateč-
ný* věrný a vážený přítel Caesaruv* který byl poslán na
začátku alexandrijské války do Sýrie a Kilikie, aby při*
vedl vojenskou pomoc* přitáhl se silnými vojenskými od*
díly* které se mu podařilo rychle opatřit jak pro velmi
ochotný souhlas obcí* tak svou horlivostí* k Pclusiu pěší
cestou* která spojuje Egypt se Sýrií* obklíčil náhle s počet*
ným vojskem toto město* jež obsadil Achillas silnou po«
sádkou pro jeho výhodnou polohu (je totiž všeobecné
mínění* že celý Egypt je chráněn jakoby závorami na
přístupu od moře Farem a na pevnině Pelusiem), a za
tvrdošíjného boje se silnou posádkou zmocnil se města
jak pro množství oddílů* protože raněné a vyčerpané na«
hrazoval silami čerstvými* tok svou houževnatostí a od«
hodlaností v útoku* a to toho dne* kdy přitrhl* a umístil
v něm svou posádku. Odtud* po úspěšném boji* spěchal
k Caesaroví do Alexandrie a — dik úctě* která obyčejně
obklopuje vítěze — přivedl k míru všechny kraje, kterými
táhl* a učinil je zas přáteli Caesarovými.
27/ Nedaleko od Alexandrie leží nejproslulejší místo těch
končin* jež nese jméno Délta; to jméno dostalo pro podo«
bu s řeckým písmenem* neboť jistá část řeky Nilu se roz­
děluje ponenáhlu ve dvě ramena, až se na velmi odlehlém
místě (vzhledem k pobřeží) vlévá do moře. Když se král
dověděl* že se Mitbridátés blíži k tomu místu* a věděl,
že tam musí přes řeku* poslal proti němu veliké vojsko
a spoléhal, že buď Milhridáta přemůže a zdrtí* nebo roz­
hodně aspoň zadrží. Jak velice si však přál* aby Mithri*
dáta přemohl* tak se pak spokojil s tím* že byl odtržen
od Caesara a zadržen na místě. První oddíly* které mohly
u Déltv nře.íít řeku a nan«dnont. Mithridáta. avedlv hit-
 o válce alexandrijské 461

vu, pospíchajíce, aby vyrvaly podíl na vítězství oddílům,

které šly za nimi. Jejich útok zachytil Mithridátčs s vel*
kou obezřetností a důslednou statečností při ucprozíra*
vosti Alexandrijských, zřídiv podle našeho zvyku opev*
něný tábor; když však viděl, že k opevnění postupují
neopatrně a opovážlivě, podnikl útok na všech stranách
a značný počet jich pobil. A kdyby se byli ostatní pro svou
znalost kraje neukryli a neuchýlili se zčásti na lodě, na
nichž se přepluvili přes řeku, byli by bývali dočista vy*
hlazeni. Jakmile se z toho strachu trochu vzpamatovali,
spojili se s těmi, kteří postupovali za nimi, a znovu počali
útočit na Mithridáta.
28/ Mithridátčs pošle k Cacsarovi posla, aby mu zvěsto*
val, že boj byl vybojován; o téže události se dozví od svých
lidí také král. Tak téměř současně vydá se na cestu jak
král, aby potřel Mithridáta, tak Caesar, aby se s ním se*
tkal. Král použil rychlejší plavby po řece Nilu, na němž měl
velké válečné loďstvo pohotové k boji. Caesar se stejnou
cestou dát nechtěl, aby se nemusel utkat s loďmi na řece,
nýbrž učinil objížďku po moři, jež prý náleží k Africe, jak
jsme se zmiuili shora; a přece narazil na královy sbory
dřív, než král mohl udeřit na Mithridáta, a ujal se vítěze
s neporušeným vojskem. Král se usadil se svými sbory
na místě, z něhož přírodu učinila pevnost, poněvadž do*
cela samo čnělo do značné výšky a kol dokola se prostí*
rala rovina; ze tří stran ho dále chránila různorodá opev*
něuí: jedna strana ležela při řece Nilu, druhá se táhla po
velmi strmém návrši, takže plnila úkol opevněného leženi,
třetí byla chráněna močálem.
29/ Mezi táborem a Caesarovou cestou tekl úzký po*
stranní kanál, který se vléval do Nilu a byl usi sedm tisíc
kroků daleko od královo ležení. Když se král dověděl, že
Caesar touto cestou přichází, poslal k tomu vodnímu toku
celou iízdu a wbrané lehké nAšákv. abv bránili Cnr«nr«vi
462 VÁLEČNÉ PAMĚTI

v přechodu a t dálky zahájili nerovný hoj: neboť stateč­

nost zdo ncmčla žádnou vyhlídku na úspěch a zbabělost
nepodstupovala žádné nebezpečí. Tato skutečnost naše
vojáky i jezdce bolestně roztrpčovulu, protože nerozhodný
boj s Alexandriňany trval už tak dlouho. Proto se v téže
době rozptýlili germánští jezdci, aby hledali brod, a částeč­
né se jim podařilo přeplavat řeku na místech s nižšími
břehy a legionáři zase vyťali vysoké stromy, které se pro
délku dotýkaly obou břehů, hodili je přes řeku, navršili
na ně spěšně navážku a řeku přešli. Jejich útoku se ne­
přátelé tak polekali, že viděli naději no záchranu v útě­
ku, ale marně; neboť jen málo se jich vrátilo z toho útěku
ke králi a téměř celý zbývající velký počet našel smrt.
30/ Poněvadž Cacsar soudil, že po tak slavném vítězství
nažene jeho náhlý příchod Alexandriůanům velkou hrů­
zu, spěchal jako vítěz přímo ke královu ležení. Když po­
zoroval, že tábor je jeduak obehnán mohutným volem,
jednak opevněn přirozenou polohou, a když viděl, že na
valech se tísní velký počet bojovníků, nechtěl, aby vojáci,
unavení pochodem i bojem, nastoupili k útoku na tábor.
Proto se utábořil v nevelké vzdálenosti od nepřítele. Na
druhý den udeří Cacsar na pevnost, kterou král vybudoval
v nejhližším dvorci nedaleko svého ležení a spojil rameny
náspů s opevněním tábora, aby si ho udržel, a dobude ho
soustředěnými vojenskými silami, nikoli proto, že by po­
važoval za nesnadný úkol provést to s menším počtem vo­
jáků, nýbrž aby mohl zaútočit přímo na tábor králův,
dokud jsou Alcxandriůaué omráčeni strachem po tomto
vítězství. A lak nezmírnívsc běh, s jakým se hnali za Ale-
xandriůany prchajícími z tvrze do tábora, přitrhli vojáci
k hradbám a už z dálky začali nejostřejší boj. Možnost
útoku se nabízela našim ze dvou stran: na jedné, jak jsem
upozornil, byl přístup volný; druhá strana měla pro-
«třerlně velkv nrnntnr mpzi táhnrem n řeknu Nilem. Neí·
 O VÁLCE ALEXANDRIJSKÉ 463

početnější a skutečně vybrané síly alexandrijské bájily

tu část, která byla nejpřístupnčjší; největšího účinku do«
sáhovali při odrážení a zraňování našich, kteří se bili na
straně Nilu; naše mužstvo zasahovaly střely ze dvou pro*
tilehlých stran: zpředu je ostřelovali z náspu tábora, ze«
zadu z řeky, na níž stálo mnoho lodí obsazených prakov-
níky a lučištníky.
31/ Když Caesar viděl, že jeho vojáci statečněji bojovat
nemohou a Že přesto mnoho nepořídí pro nepohodlný
terén, a když pozoroval, že Alexandriňaoé opustili nej*
vyšší stanoviště ležeuí, ježto bylo samo o sobě pevností,
a seběhli jeduak z bojechlivosti, jednak ze zvědavosti na
to místo, kde se bojovalo, dal rozkaz, aby tři kohorty
obešly tábor a napadly značně vysoko strmící místo,
a postavil jim v čelo Carfulcua, muže velkého rozhledu
a vynikajícího znalce ve vojenství. Když se dostali na«
horu a jen skrovný počet obránců hájil pevnost a naši
vojáci velmi rázně s nimi bojovali, Alcxandriňané, popla*
šeni pokřikem a bitvou za zády, počali se ve zmatku roz*
bíhat na všechny strany ležení. Jejich zděšením stoupla
odvaha našich do té míry. Že vtrhli téměř naráz ze všech
stran a především se ovšem zmocnili nejvýše položeného
návrší, z něhož se pak v běhu řítili dolů a způsobili smrt
velkého počtu Udí v táboře. Většina Alexandriňanů se
snažila uniknout tomu nebezpečí a vrhala sc hromadně
z náspu na té strauě, která sousedilu s řekou. První z těch*
to prchajících byli rozdrceui pádem z velké výšky již
v příkopě opevnění, ostatní měli přes jejich těla útěk
usnadněn. Je známo, že z tábora uprchl sám král, zachrá«
nil se na loď, ale lod se potopila pro nával těch, kteří do«
plavali k ncjbližšlm lodím, a král zahynul.
32/ Po tomto velmi šťastném a nesmírně rychlém boji
dat sc Caesar, naplněn důvěrou ve vítězství, nejhližší ces­
tou spěšně na pochod s jezdci do Alexandrie a vtáhl ví-
464 VÁLEČNÉ PAMĚTI

těsně tou částí města, která byla v rukou nepřátel. A ne*

zklamal ho jeho předpoklad, že po zprávě o tom utkání
nebudou už mít aui pomyšlení na válku. Při svém pří*
chodu sklidil zasloužené ovoce své statečnosti a velko­
dušnosti. Veškeré totiž obyvatelstvo města odhodilo
zbraně, opuAtilo své hradby a obléklo šat, v kterém oby*
čejně prosebníci prosí o milost pány; v ústrety přinesli
Caesarovi také všechny svaté předměty z chrámu, jejíchž
posvátností byli zvyklí obmčkčoval uraženou a hněvivou
mysl králů, a poddali se mu. Cacsar jim zaručil ochranu,
upokojil je a prošel nepřátelským opevněním do své Části
města, doprovázen nadšenými rudoslnýnú projevy svých
vojáků; radovali sc uejcu ze šťustuého výsledku tuk velí*
ké války a takového zápasu, ale tukc 2 toho, že se tak
šťastně vrátil.
33/ Když se Cacsar zmocnil Egypta a Alexandrie, usta­
novil krále, které Ptolemaios určil v závěti, zapřísahaje
římský národ, aby je nedovolil změnit. Neboť po ztrátě
staršího z dvou hochů, krále, odevzdal říši mladšímu
a starší z obou dcer Kleopatře, která Zachovalu Caesarovi
věrnost a zůstala pod jeho ochranou; mladší, Arsinoé, je­
jímž jménem vládl dost dlouho slabošsky Ganymédés,
jak jsme vyložili, rozhodl se z říše odstranit, aby znovu
nedošlo k novým pletichám vlivem povstaleckých živlů,
dříve než by se vladařská moc králů utužila délkou času.
Šestou legií ze starých vojáků odvedl s sehou, ostatní tam
nechal, uhy posílil postavení tčeh králů, kteří nemohli
mít aui lásku svých poddaných, poněvadž vytrvali ve
věrném přátelství s Caesarem, ani ohled na minulost, když
byli přece ustanoveni za krále teprve před několika dny.
Zároveň měl za to, že k důstojnosti našeho panství i k obec­
nému blahu patří, aby naše posádky poskytovaly králům
pomoc, sctrvají-li králové ve věrnosti; v případě, že by
byli nevděční, mohou je posádky držet na uzdě. Když
 O VÁLCE ALEXANDRIJSKÉ 4éS

takto všechno zařídil a uspořádal, vydal se sám pochodem

po souši na cestu do Sýrie.
34/ Zatímco sc toto dálo v Egyptě, přišel král Déiotaros
k Domitiovi Calvinovi, jemuž Cuesar svěřil ke správě
Asii a sousední provincie* a prosil ho, aby nedovolil Far«
nakovi* aby měl v moci a pustošil jižní Arménii, jeho krá«
lovství, nebo Kuppadokii, království Ariobarzanovo; ne-
budou-li tohoto zla zbaveni, nebudou moci plnit jeho poža«
dávky ani zaplatit peníze, které slíbil Caesarovi. Jelikož
Domitius soudil* že peníze jsou nejen nezbytné, aby se vy«
ředily válečné náklady, ale byl také toho názoru, že je
potupné pro římský uúrod a nečestné pro vítězného Cae·
sara i pro uČj samotného, že království spojenců jsou v ru­
kou cizího krále, dal ihned vzkázat Farnakovi, aby ustou«
pil z Arménie i Kappadokie* aby nevyužíval zaneprázdně­
ní, jež přinesla občanská válka, a nedotýkal se práva a
majestátu římského národa. A domnívaje se* že tato
výzva bude mít větší váhu, přitrhnc«li s vojskem do těs­
nější blízkosti těchto krajin, vydá se ke svým legiím a
vezme s sebou legii šcstatřicátou, jednu z těch* jež měl,
a dvě — na jeho písemné vybídnutí — pošle Caesarovi do
Egypta; jedna legie se k alexandrijské válce nedostala,
protože byla vyslána pěší cestou přes Sýrii. Gnaeus Do«
mitius přiřadí k šestatřicáté legii své legie od krále Deio«
tara, v kterých měl po mnoho let zavedenu římskou ká­
zeň i způsob vyzbrojení* vezme si od něho pět set jezdců
a stejně veliký počet od Ariobarzana. Publia Scstia pošle
ke kvéstorovi Gaiu Plactoriovi, aby přivedl legii, která
byla postavena z huřičských vojáků v Pontu* a Quinta
Patisia pošle pro pomocné sbory do Kilikie. Na Domitiův
rozkaz se rychle sešly všechny tyto vojenské oddíly
v Komaně.
35/ Mezitím přinesou legáti odpověď od Farnaka: Vy·
klidil prý Kappadokii* ale jižní Arménii si ponechal, po­
466 VÁLEČNÉ PAMÉTI

něvadž mu právem patří jakožto dědictví po otci. Ko­

nečně by měla být sporná otázka jeho království předlo*
žena, nerozhodnuta, Cacsarovi: je zajisté hotov učinit,
jak se Caesar rozhodne. Když Domilius pozoroval, že Kap-
padokii neopustil dobrovolně, nýbrž z nutnosti, protože
snadněji mohl bránit Arménii, která hraničila s jeho říší,
než Kappadokii, která ležela víc stranou, a také proto, že
si myslel, že Domítius přivedo s sebou všechny tři legie,
a jeitě opovážlivěji se v Arménii usadil, když slyšel, že
dvě z nich byly odeslány k Caesarovi, rozhodl se Domitius
trvat no tom, aby ustoupil i z tohoto království: neboť
nemá přece jiné právo Kappadokie a jiné Arménie a není
spravedlivá jeho žódost, aby věc byla beze změny odlo*
žena do příchodu Cocsarova, neboť nezměněné je to,
co zůstává tak, jak to bylo. Po této odpovědi dal se na
pochod do Arménie s těmi vojenskými sbory, které jsem
vypočetl, a rozhodl se táhnout hornutejším krajem: neboť
z Pontu od Romany se táhne zalesněuý horský hřbet do
jižní Arménie a tvoří hranicí mezi Kappadokii a Armé­
nií. Určité výhody této cesty viděl v tom, že na těchto výše
položených místech nemohlo dojít k žádnému nenadálé­
mu nepřátelskému přepadeni a že Kappadokie, která leží
na úpatí tohoto pohoří, mohla mu zajistit hojnou zásobu
životních potřeb.
36/ Mezitím posílal Farnakés četná poselství k Domitio­
vi, která vyjednávala o mír a přinášela Domitiovi krá­
lovské dar)*. Domitius důsledně všechno odmítal a po
poslech odpovídal, že nic nebude mít pro něj větší ceny
než obnovit důstojnost římského národa a právně zajis­
tit postaveni spojenců. Když se po rychlých nepřetrži­
tých pochodech blížil k městu Níkopolis, jež leží v jižní
Arménií, SAmo sice na rovině, ale zc dvou stran v dosti
velké vzdálenosti obklopeno vysokými vrchy, rozložil se
táborem asi sedm tisíc kroků daleko od Níkopolc. Protože
 O VÁLCE ALEXANDRIJSKÉ 467

se cestou z tábora k mčatu muselo projit těsným a ne*

schůdným místem, postavil tam Farnakcs do zálohy pě­
šáky a téměř celou jízdu, rozkázal do úzkého vchodu toho
úvozu rozehnat velké muožství dobytka a dal pokyn, aby
se v těch místech sem tam ukazovali vesničané a lidé z měs*
ta, aby Domitius netušil žádné nástraby, kdyby vstupo«
val do soutisky jako přítel a viděl, že se na polích potuluje
dobytek a procházejí lidé, jako by přicházeli přátelé, ane*
bo kdyby nepřátelsky pronikal do nepřátelského území
a vojáci se rozbíhali za kořistí, aby v tomto rozptýlení
mohli být potřeni.
37/ Přestože zařizoval tato opatřeni, přece ani na chvíli
nepřestal posílat k Domitiovi posly stran míru a přá­
telství, protože byl přesvědčen, že právě tímto jeduáním
ho snáze podvede. Avšak právě naopak, vyhlídka na
mír dala Domitiovi podnět, aby setrval ve svém táboře.
Tak ztratil Farnakés příležitost, kterou mu vnukla chvíle,
jež právě minula, a stáhl své vojsko do tábora v obavě,
aby jeho úklady nebyly prozrazeny. Na druhý den při­
táhl Domitius blíže k Nikopoli a rozbil tábor těsně
u města. ZaLÍmco naši opevňovali tábor, Farnakés sesta­
vil iik podle svých pravidel a zvyklostí. Celo tvořila jed­
noduchá přímá řada a křídla posilovaly tři zálohy; stej­
ným způsobem je umístil doprostřed Šiku v jednoduchých
řadách, se dvěma volnými mezerami napravo i nalevo.
Domitius dokončil započaté opevnění tábora a část vojen­
ských sil postavil před válem.
38/ Příští noci zachytil Farnakés posly, kteří nesli
Domitiovi písemné zprávy o alexandrijských událostech,
dověděl se, že je Cacsar vc velikém nebezpečí a že naléhá
na Doinitia, ahy mu co nejdříve poslal pomocné sbory
a sám aby táhl přes Sýrii blíž k Alexandrii. Když tu zprá­
vu Farnakés uvážil, pokladu) za vítězství, budc-li moci
«{aLtií A«« an rl.tniníisnl in DotnSfiiia musí rv.‘L»
468 VÁLEČNÉ PAMĚTI

le odejít. A tak na té straně města, kde předpokládal pro

naše vojsko nejsuadnější přístup a nejpohodhičjší místo
k utkání, táhl dva přímé příkopy od města k nepříteli,
pět stop hluboké, v přiméřeué vzdáleuosti od sebe k mís«
tu, za něž dál nechtěl rozhodně rozvíjet šik. Mezi těmito
příkopy řadíval vždycky vojsko, jízdu však stavěl po
stranách vně příkopu; jinak se jízdy nedalo využít, a to
byla ještě mnohem silnější počtem než jezdectvo naše.
39/ Poněvadž však Domitia pobuřovalo spíš nebezpečí
hrozící Causarovi než nebezpečí vlastní a protože se doranf«
val, že se odtud dostane v bezpečí, budc-li se znovu uchá«
zet o podmínky, které předtím zamítl, nebo usloupi-li
bez vyřízení záležitosti, vyvedl vojsko z blízkého tábora
do šiku; třicáté šesté legii určil místo na pravém křídle,
poutskou dal na levé, Déiotarovy legie zasunul doprostřed
šiku, pooechul jim však nejužší místo fronty, a ostatním
kobortám přikázul místo v zálohách. Když byl takto eeří«
zen Šik na obou stranách, přistoupilo se k rozhoduému
boji.
40/ Oba velitelé dají současně znamení a vojska se utka­
jí; bojuje se se zápalem a se střídavým štěstím. Neboť
když šestatřicálá legie podnikla vně příkopu útok na krá­
lovy jezdce, vybojovala tak šťastnou bitvu, že postoupila
až k městským hradbám, přešla příkop a dorážela na ne­
přátelské linie. Ale pontská legie, na druhé straně, když
jen krátce stanula čelem proti nepříteli, avšak pokoušela
se obejít a překročit příkop, aby zaútočila na nepřítele
na nechráněném boku, byla právě při přechodu prudce
zastavena a rozdrcena. Déiotarovy legie vydržely stěží
dokonce první útok. Tak tedy se obrátily vítězné královské
oddíly svým pravým křídlem a středem šiku proti legii
šestatřicáté. Ta však statečně odolala útoku vítězícího
vojska, bojovala, obklopena mocnými nepřátelskými sila­
mi · .mivátžf nA ,,XA~U
 O VÁLCE ALEXANDRIJSKÉ 469

a probojovala si cestu k úpatí pohoří; pro nepříhodnost

místa je tam Farnakés pronásledovat nechtěl. Tak byla
ztracena téměř celá pontská legie, byla pobita valná část
Déiotarových vojáků, šeetatficátá legie našla útočiště
na výšinách a pohřešovalo se ne víc než dvě stě padesát
mužů. V té bitvě padli někteří vzácní a slavní mužové,
římští rytíři. Domitius pak shromáždil po této porážce
zbytky rozprášeného vojska a odebral sc po bezpečných
cestách přes Kappadokii do Asie.
41/ Farnakés, zpyěuělý svým štěstím, ježto doufal, že
Caesar splní jeho přání, zmocnil sc s celým vojskem Pontu,
dobyl tam mnoho měst — i jako vítěz i velmi krutý král,
který si pro sebe určil štěstí svého otce, ovšem s přízni­
vějším závěrem — ustanovil tresty horší než smrt pro ty,
které doporučoval jejich půvab nebo věk, a stal se pánem
Pontu, chvástaje se, že mu nikdo nebrání, aby se ujal krá­
lovství zděděného po otci.
42/ Právě v té době utržili naší porážku v Illyriku; tu
provincii drželi ve své moci v minulých měsících nejen bez
hany, nýbrž i s chválou. V létě tam totiž byl poslán se dvě­
ma legiemi jako propraetor Cacsarův kvéstor Quintus Cor-
nifícius, a ačkoli provincie měla jen velmi málo prostřed­
ků, aby mohla živit vojsko, o byla zmořena a zpustošena
válkou v sousedství i vlastními různicemi, přece ji znovu
získal i uhájil svou prozíravostí a opatrností, protože dbal
velmi pečlivě, aby se nikam příliš daleko nerozvážně ne­
pouštěl. Tuk například vzal útokem i četné tvrze zbudo­
vané na výšinách, jejichž výhodná poloha sváděla obyva­
tele tvrzí k nepřátelským vpádům do nížin a k válečným
výpravám, a tou kořisti obdaroval vojáky; ačkoli to byla
kořist hubená, přece byla vítána v tak neutěšených pomě­
rech provincie, obzvláště proto, že byla získáua stateč­
ností. Když se Octavius na útěku po bitvě u Farsal uchýlil
» Ift.hitvAiYi A/» íllvralrátin v&livii V.mAÍMlíl fyími«
470 VÁLEČNÉ PAMĚTI

ficius jen s několika loďmi Iadertínů, jejichž oddanost k re*

publico zůstala vždy pevná, rozptýlených lodi Octavio-
vých, takže když připojil zajaté lodě spojenců, mohl se
dát třeba i do námořního boje. Když na docela opačném
konci světa pronásledoval vítězný Caesar Gnaea Pompeia
a slyšel, že četní protivníci posbírali na útěku hloučky
uprchlíků a utekli se pro blízkost Makedonie do Illyríka,
poslal Gabiniovi list, aby táhl do lilyrika s legiemi nováč­
ků, které byly nedávno odvedeny, aby spojil vojenské
sbory s Cornificiem a odrazil nebezpečí, kdyby provin*
cii nějaké hrozilo; pakliže by provincie mohla být zobez*
pečena bez silných vojenských oddílů, aby odvedl legie
do Makedonie; byl totiž přesvědčen, že pokud bude Gnoeus
Pompeius živ, bude celé toto území a kraj osnovat válku.
43/ Když Gabinius přišel do Illyríka, a to v zimním ob*
dobí a za zlého počasí, buď protože se domníval, že je pro­
vincie zámožnější, anebo dal mnoho na štěstí vítězného
Caesara, nebo že spoléhal na svon statečnost a své vědo­
mosti, jež často ve válkách podrobil zkoušce a jako vůdce
a velitel bojoval slavně a šťastně, nenalezl ani v provincii
podpory, ta byla jednak vydrancována, jednak nespolehli­
vá, ani nemohl dovážet zásoby, protože moře bylo uzavře­
no bouřlivým nečasem; a tak, přinucen velkými těžkostmi,
vedl válku tak, jak musel, nikoli tak, jak chtěl. Poněvadž
tedy byl nucen dobývat tvrze a města za nejbouřlivější
nepohody, stíhaly ho časté nehody a barbaři jím tak po­
hrdali, že při ústupu do Salony, přímořského města, které
obývali velmi stateční a velmi věrní římští občané, ve­
hnali ho za pochodu do boje. V té bitvě ztratil více než
dva tisíce vojáků, přišel o třicet osm centurionů a čtyři
tribuny; se zbytky vojska našel útočiště v Saloně a tam,
zlomen postavením po všech stránkách velmi těžkým, byl
po několika měsících skosen chorobou. Jak jeho životní
.„l „ai.ix ..
 O VÁLCE ALEXANDRIJSKÉ 471

naději, že se zmocni provincie; avšak sama štěstěna, která

má ve válkách největší moc, i bdělost Cornificiova i Váti«
niova Btatcěnost nedovolily, aby se příliš dlouho oddával
šťustným vyhlídkám.
44/ Když Vatinius meškal v Brundisiu a dověděl se
o událostech, jež se zběhly v Ulyriku, a Comificius ho čas*
to volal dopisy no pomoc provincii a když slyšel, že Mar«
cus Octavius uzavřel smlouvy s barbary a na četných
místech napadá posádky našich vojáků, a to jak sám svým
loďstvem, tak pěšími sbory za pomoci barbarů, třebaže měl
těžce podlomené zdraví a jen stěží podroboval tělesné síly
duchu, přece zvítězil odvahou nad tělesným postižením,
nad obtížemi zimy i důsledky chvatné přípravy. Poněvadž
totiž měl v přístavu málo válečných lodí, napsal do Achaie
Quintu Calcnovi, aby mu poslal loďstvo. Protože se to
však dálo pomaleji, než to vyžadovalo nebezpečí našich,
kteří nemohli vzdorovat Octaviovu náporu, dal nasadit
lodní zobec trojvcslicím, jejichž počet byl dostatečný, je*
jich velikost však nikterak nestačila k bojovému utkání.
K těmto lodím přidal válečné lodě a rozmnoživ tak Čísel«
ný stav loďstva, obsadil je zkušenými vojáky —- měl totiž
ze všech legií velký počet vojáků, kteří byli ponecháni
v Brundisiu jako nemocní, když bylo vojsko dopravováno
do Řecka — dorazil do Illyrika. Některé přímořské obce,
které odpadly a poddaly se Octaviovi, jednak získal na«
zpět, jednak je prostě minul, jestliže setrvávaly na svém
rozhodnutí, a ničím se nezdržoval a nic neměl za nezbyt«
né, jen aby mohl co nejrychleji dohonit Octavia. Zastihl
ho, kterak obléhá z pevniny i od moře Epidaurus, kde le«
želá naše posádka, donutil ho svým příchodem upustit
od obléhání a převzal naši posádku.
45/ Když Vatinius shledul, že se Octaviovo loďstvo sklá*
dá povětšině z lehkých loděk, spolehl se na své loďstvo
A nnfttAvil na nrfnnr n mlrnvA Tmiriilv A tím amřrom
472 VÁLEČNÉ PAMĚTI

plavil se za ním Vatinius, nikoli proto, aby věděl, že se

tam Octavius zastavil, nýbrž že se rozhodl sledovat ho,
postoupí-li dál. Když se dostal blíže k Tauridě a lodě ne­
byly pohromadě, protože byla jednak bouřlivá nepohoda,
jednak nebylo podezření, že by byl nepřítel nabUzku,
zpozoroval náhle, že proti němu pluje lod vyzbrojená bo­
jovníky, s ráhny spuštěnými do polovice stěžně. Jakmile
to spatřil, dal rozkaz rychle svinout plachty, spustit ráhna,
vojákům velel chopit se zbraní, zdvihl červený prapor,
kterým se dávalo znamení k boji, a vyzval tak lodě, které
pluly hned za ním, aby se rovněž připravily. Neočekávaně
napadení vojáci Vatiniovi se strojili k boji, připravení vo­
jáci Octavioví postupovali v pořádku z přístavu. Na obou
stranách se zřídí šik; řádně vyrovnán stojí spíš šik Octa-
viův, ěik Vatiniův má odhodlanějšího ducha.
46/ Přestože Vatinius viděl, že se nepříteli nevyrovná
ani velikostí lodí, ani počtem, přece chtěl rozhodnutí svě­
řit raději náhodnému utkání. A tak jako první podnikl
svou pčtivcslicí útok na čtyřvcslici samotného Octavia.
Protože také Octaviua vesloval proti němu velmi rychle
a odvážně, srazily se nepřátelské lodě svými zobci tak
prudce, že Octaviově lodi byl zobec uražen a lod byla chy­
cena za dřevo. Ostrý boj se svádí také na ostatních lodích,
ale obzvláště prudce se bojuje v blízkosti vůdců; poně­
vadž každý chtěl přispět pomocí svému veliteli, došlo
na úzkém moři ke krvavému zápasu muže proti muži. Čím
větší možnost k utkání se naskytovala v okamžicích, když
lod přirazila těsně k lodi, tím větší převahu měli bojovníci
Vatiniovi. Neváhali přeskakovat s obdivuhodnou stateč­
ností ze svých lodí na lodě uepřátclské a v boji za stejných
podmínek vítězili, značně předstihujíce nepřítele zmužilos­
tí. Ke dnu jde lod samotného Octavia, mnoho lodí upadne
do zajetí nebo se potopí, probodeny zobci; Octavioví
Iwiinvnfoí a* j4ílí»m fln*-nvn«lí ».n uvětfl na Indích. dílem se
 O VÁLCE ALEXANDRIJSKÉ 473

vrhnou do moře. S&m Octavius te ute(e do člunu; když

se jich vsak v něm chtělo zachránit více, Člun sc potopil
a Octavius, ač zraněn, přece doplave k své bárce. Šťastně
se na ni dostal, a když noc přerušila boj, uprchne za prudké
bouře, vesluje o život. Několik jeho lodí, které z té zkázy
vysvobodila náhodu, plaví ec zu ním.
47/ Avšak Vatinius dul po vítězství zatroubit k zpětné*
mu pochodu a s celým svým loďstvem beze ztrát se vrátí
jako vítěz do přístavu, z něhož vytáhl, aby se utkal s loď*
stvem Octaviovým. Ukořistil v té bitvě jednu pětiveslici,
dvě troj veslice, osm dvoj veslic a značný počet Octaviových
veslařů, příští den tam strávil opravováním lodí svých
i ukořistěných a třetího dne spěchal na ostrov lssu, poně*
vadž si myslil, že se tam Octavius na útěku uchýlil. Koz*
kládalo se na něm nejvýznaěnéjsí město v těch končinách,
Octaviovi nesmírně nakloněné. Jakmile tam přišel, vydali
se obyvatelé městu Vatiniovis prosbami na milost a Vatini­
us se dověděl, že Octavius sám s několika malými loďmi za*
mířil za příznivého větru do Řecka, aby se odtamtud do*
stal na Sicílii u polom do Ajfriky. A tok v nejkratií lhůtě
vybojoval Vatinius přeslavné vítězství, získal zpět pro*
vincii a vrátil jí Corniťiciovi, z celé oné zátoky vypudil
loďstvo protivníků a vítězně se vrátil do Brundisia s voj*
skem i loďstvem v pořádku.
48/ V té době však, kdy Cacsar obléhal u Dyrrhachia
Pompeia a a úspěchem bojoval u Pulé Farsalu, v Alexandrii
pak podstupoval zápas jak vc skutečnosti velmi nebez*
pečný, tak ještě nebezpečnější v pověsti, která se o zápase
šířila, tenkrát Quintus Cassíus Louginus, který byl pone*
chán v llispánii jako propraetor, aby udržel zadní provin*
cii, buď podle sklouů své povahy, nebo ze záští, které k té
provincii pojul, když tam byl jako kvéstor úkladně na*
paden a poraněn, značně zvětšil její roztrpčenost vůči sobě,
kterou mohl Dozorovat iednak na základě svého vlastní*
474 VÁLEČNÉ paměti

ho smýšlení, jsa totiž přesvědčen, že provincie chová

k němu stejné city* jaké má on k ní, jednak podle mno-
hých známek a výpovědí těch, kteří jen nesnadno zastí­
rali nevraživost, a toužil proto nahradit nepřízeň provin­
cie láskou vojska. Jakmile tedy shromáždil vojsko na
jedno místo, slíbil voják&m po stu sesterciích a nedlouho
potom, když dobyl v Lusitánii města Medobrigy a hory
Herminius, na kterou se obyvatelé Medobrigy utekli,
a byl tam provolán za imperátora, daroval každému vo­
jáku sto sesterciů. Kromě toho poskytoval mnoho velkých
odměn jednotlivcům; tyto odměny činily lásku vojáků pro
tu chvíli bez hraníc, ponenáblu však a skrytě zmenšo­
valy vojenskou kázeň a strohost.
49/ Když Cossius uložil legie do zimního tábora, odešel
do Korduby, aby tam konal soud, n rozhodl, že dluhy,
které tam nadělal, zaplatí velmi těžkými břemeny, jež ulo­
ží provincii; o jak tomu obyčejně bývá při štědrosti, pod
zámiukou znamenité Štědrosti pátralo se po četnějších
zdrojích pro dárce. Boháčům se ukládaly peněžité dávky
a Longinus nejenže si je dal vyplácet, ale dokonce je vy­
máhal. Pro spoustu zámožných lidí se vymýšlely — aby se
nezdálo — malicherné záminky a nevynechal se žádný
druh vydírání, ať už rozsáhlého a zřejmého, či nepatrné­
ho a pokoutního, na němž by dům a soud imperátorův
neměl podílu. Nebylo nikoho, kdo by mohl jen něco ztra­
tit, aby nebyl poháněn k soudu nebo aby nebyl zapsán
do seznamu obžalovaných. Tak ztráty a škody na ma­
jetku dovršovulo ještě rozčilení zc soudního stíhání.
50/ Proto, když imperátor Longinus jednal stejně jako
Longinus kvéstor, došlo k tomu, že obyvatelé provincie
počali pomýšlet na jeho smrt jako tehdy. V jejich nená­
visti je utvrzovali někteří jeho důvěrnící, kteří, třebaže za­
pleteni do tohoto lupičského spolku, přece o nic méně ne­
náviděli tnhn. iehnž tměném se donnuštělí křivd a hlánili
 o v Alce alexandrijské 475

jako příjem to, co násilím vymohli, a připisovali na účet

Cassiův jistiny, které byly právě splatný, nebo ty, o
něž věřitelé už upomínali. Zřídil novou pátou legii. Zášť
vzrostla jak pro sám odvod, tak pro útraty s novou le*
gií. Byl doplněn počet tří tisíc jezdců a vystrojen s nej*
větším nákladem; provincii nebylo dopřáno klidně vy*
dechnout.
51/ Mezitím dostal dopis od Caesara, aby přepravil voj*
sko do Afriky a táhl přes Mauretánii k hranicím Numidic,
protože luba poslal Pompeiovi silné pomocné sbory
a pošle podle jeho soudu ještě větší. Po té zprávě byl bez
sebe nezvladatelnou radostí, že se mu naskytla možnost
získat nové provincie a nejbohatší království. Vydá se
tedy sám na cestu do Lusitánie, aby povolal legie a při*
vedl pomocné sbory; spolehlivým lidem dá za úkol, aby
obstarali obilí a připravili sto lodi, aby vypsali peněžité
dávky a uložili je zaplatit, aby ho nic nezdržovalo, až by se
vrátil. Jeho návrat byl rychlejší, než se všeobecně čeka­
lo; neboť obzvláště když Cassius po něčem bažil, nechy*
bělo inu úsilí a bdělá neúnavnost.
52/ Stáhl vojsko na jedno místo, postavil u Korduby tá*
bor, na shromáždění vyložil vojákům, co má na rozkaz
Cacsarův provést, a slíbil, že jim dá po stu sesterciích, až
je dopraví do Mauretánie, a že pátá legie zůstane v Híspá*
nii. Hned po projevu se uchýlil do Korduby a právě toho
dne odpoledne, když se ubíral do radnice, odevzdal mu
jistý Minutius Silo, chráněnec Lucia Racilia, jako jeden
z jeho vojáků připiš, jukoby s nějakou žádostí, potom
vklouzne rychle na uvolněné místo za Racilia, který šel
po Caesarově boku, levicí ho zezadu uchopí a pravicí ho
dvakrát zasáhne dýkou. Na jeho pokřik zaútočí všichni
spiklenci. Munalius Flaccus probodne mečem nejbližšího
liktora; sotva ho skolí, zraní legáta Quinta Cassia. Stej*
-x _ : *.-------- _____________ ,___ i___
m r·!-.
476 VÁLEČNÉ PAMĚTI

Titus Vasius a Lucius Merccllo; vžichni totiž byli z Itali*

ky. Na samotného Longina se přižene Lucius Licinius
Squillus a několikrát ho bodne, ještě když už leží na
zemi.
53/ Na obranu Cassiovu se sběhnou jeho lidé; vždycky
totiž s sebou brával Bcrony a ozbrojené Vysloužilé váleě*
niky. Podaří se jim odříznout ostatní, kteří se sem uŽ
tiskli, aby pokračovali v krveprolévání; byl mezi nimi
Calpurnius Salvianus a Manilius Tusculus. Mžnutius je
chycen na útěku, schovaný mezi balvany nakupenými
na cestě, a doveden ke Cassiovi, který byl zatím dopra­
ven domů. Kacilius se uteče do nejbližšího domu svého
jednoho přítele a čeká na zprávu o Cassiově smrti. Lu­
cius Latercnsis o jeho konci nepochybuje, přiběhne zve­
sela do tábora a blahopřeje domácím vojákům a druhé
legii, o nichž věděl, že mají Cassia v obzvláštní nenávisti:
zástup ho vyzdvihne na tribunál a jmenuje ho s hlasitým
voláním praetorcm. Neboť všichni byli s celou provincií
zajedno v nenávisti ke Cassiovi, ať už se kdo v provincii
přímo narodil, jako například vojáci domácí legie, nebo
ať už k provinciálům patřil pro svůj dlouhý pobyt mezi
nimi, jako vojáci druhé legie; třicátou legii a legii dvacátou
první, zřízené před několika málo měsíci v Itálii, přidělil
totiž Cacsar Longinovi, pátá legie tam byla postavena
teprve nedávno.
54/ Mezitím přijde Laterensovi zvěst, že Caesius zůstal
naživu. Latercnsis, jejž zpráva spíž zarmoutila, než podě­
sila, se rychle vzpamatuje a dá na cestu, aby navštívil
Cassia. Když se to dověděla třicátá legie, dá se na pochod
do Korduby na pomoc svému imperátorovi. Totéž pod*
nikne legie dvacátá první a za nimi se vydá legie pátá.
Protože v táboře zbyly jen dvě legie, obávali se vojáci
druhé legie, Že tam zůstanou samojediní a že se z toho po-
__ Z 2-22-L_____<11__ / - 2-1_____ I-J.XIÍ M_ „..Z— _x_
 O VÁLCE ALEXANDRIJSKÉ 477

svědčení setrvala jedině legie domácí a nedala se zviklat

ve svém postoji žádným strachem.
55/ Cassius nařídí zutknout ty, kteří byli jmenováni jako
spoluviníci na vražedném pokusu; pátou legií pošle xpet
do tábora a podrží si třicet kobort. Z udání Miuutiova se
doví, že účastníky tohoto spiknutí byl Lucius Racilius
a Lucius Laterensis i Annius Scapula, nesmírně vážený
a oblíbený muž z provincie a s ním v tak důvěrném vztahu
jako Laterensis a Racilius; i nenechá svou pomstychtivost
dlouho čekat a dá je usmrtit. Minutia odevzdá propuštěn-
cum, aby ho mučili; stejně naloží 8 Calpurniem Salvia-
nem, který se nakonec přihlásí k výpovědi a udá větší
počet spikleuců; někteří soudí, že jeho prohlášení bylo
správué, někteří si zase stěžují, že počet zvětšil z přinu­
cení. Stejně byl mučen Lucius Mercellus... Squillus uvádí
dulší jména; Cassius je dá popravit s výjimkou těch, kteří
se vykoupil· penězi. Neboť bez obalu si vymínil u Calpuraia
šedesát tisíc sesterciů a od Quiota Šestin padesát. Jestliže
však zvlášť těžcí provinilci byl· potrestáni jen peněžitou
pokutou, pak aspoň tato skutečnost, ohrožení života a bo­
lestné zranění, které odpustil za peníze, znamenala zápas
krutostí s lakotou.
56/ Po několika dnech dostane od Cacsara list, z něhož
se dovídá, že Pompeius byl v boji přemožen, přišel o voj­
sko a je na útěku. Když tuto zprávu přečetl, pocítil zá­
roveň radost i bolest. Zpráva o vítězství vyvolávala u něho
radost; konec války znamenal však také konec zvůle úřed­
níků. Byl proto na rozpacích, má-li raději dát přednost jis­
totě ničeho se už uchát nebo právu všechno si smět do­
volit. Jakmile se zotavil z poranění, povolá všechny, kteří
mu peněžité dávky už zaplatili, a káže jim vydat potvr­
zení. Těm, jejichž peněžité zatížení se mu zdálo malé,
uloží obnos větší. Zařídil odvod římských občanů a dal
/szlazJ«»„l,»f Km.»!./.!. _1. —
♦78 VÁLEČNÉ PAMĚTI

kovských usedlostí, aby se vyplatili z vojenské přísahy,

dČaf-li je vyhlídka na vojenskou službu za mořem. Byl to
velký poplatek a vyvolával proto tím větší nenávist. Jen
vyřídí tyto záležitosti a hned vykoná přehlídku vojska;
legie, které hodlal vést do Afriky, a pomocné sbory pošle
k místu nalodění. Sám se vydá do města Hispalis, aby pro*
hlédl lodstvo, které chystal, a zdrží sc tam, protože vydal
po celé provincii vyhlášku, aby se k němu dostavili vsi·
chui, kdo dosud nezaplatili uložené peníze. Tato výzva
vzbudila prudké všeobecné pohoršení.
57/ Zatím Lucius Titius, toho času vojenský tribun v do·
máčí legii, podá správu, že sc toto legie odtrhla od legie
třicáté, kterou právě vedl legát Quintus Cassius, vzbouřila
se v táboře u města Ilipy, pobila několik setníků, kteří
nechtěli dovolit, aby se vyrazilo, opustila tábor a spěchala
za legií druhou, která směřovala k moři jinou cestou. Po
této zprávě dá se v noci na pochod s pěti kohortami jede·
nndvacáté legie a časně ráno přitrhne do Naevy. V Naevě
se zdrží den, aby porozuměl situaci, a spěchá do Carmo·
ny. Na tamější schůzce legie dvacáté a dvacáté prvé, čtyř
kohort z páté legie a celé jízdy uslyší, že domácí legie
u Obuculy překvapila čtyři kohorty, přešla s nimi k druhé
legii, všechny se tam spojily a zvolily si za vůdce Marka
Thoria z Italiky. Dá ihned svolat válečnou radu a kvés·
tóra Marka Marccllo pošle do Korduby, aby ji pro nás udr·
žel, a legáta Quinta Cassia do llispali. V několika málo
dnech se mu donese, že obec římských občanů v Kordubě
ho opustila a Marcellus se přidal na stranu Kordubských,
ať už to učinil o své vůli nebo na nátlak (o tom se zprávy
rozcházely); dvě kohorty páté legie, které byly v Kordubě
posádkou, jednají prý stejně. Cassius, rozlícen těmito
zvěstmi, hne táborem a dorazí druhého dne do Scgovie
u řeky Singilis. Tam promluví k vojákům, zkoumá jejich
__ .<zi__f - _„__ x„.
a A/tAír.; .1.
 O VÁLCE ALEXANDRIJSKÉ 479

nikoli kvůli němu, nýbrž kvůli Cacsarovi, a že nebudou

couvat před žádným nebezpečím, jen když jejich pomocí
bude zas provincie vrácena Cacsarovi.
58/ Mezitím přivede Thoriue ke Kordubě stará legie,
a aby se nezdálo, že se počátek rozkolu zrodil v bouřlivé
mysli vojáků a v jeho vlastní vznětlivé povaze, začal ve*
řejně prohlašovat, že chce provincii získat pro Pompeia;
tím jménem stavěl zároveň stejně důstojnou osobnost
proti Cassiovi, který se těžil většímu vlivu zřejmě pro služ*
bu jménu Caesarovu. A snad to také učinil ze záští k Cae­
sarovi a z lásky k Pompciovi, jehož jméno mělo velkou
moc u těch legií, které dostal Marcus Varro. Ale o tom, proč
to udělal, si může konečně každý myslet, co chce; jistě
s tím nedelul tajnosti Tboríus a vojáci dávali najevo své
stranictví do té míry, že si připevnili jméno Pompeiovo na
ilíty. často vychází v ústřely legiím obec římských obča­
nů a nejen muži, ale také mutky a děti je snažně prosí, aby
při svém nepřátelském příchodu neplenili Kordubu, neboť
v odporu proti Cassiovi jsou se všemi zajedno; prosí jen,
aby nemuseli vystupovat proti Caesarovi.
59/ Protože vojsko dojaly prosby a slzy tak velkého
množství Udí a vidělo, že nepotřebují použit slavného jmé­
na Pompeiova a připomínat je, aby tím vyvolali proná­
sledování Cassia, když jim bylo jasné, že Longinus je
v stejné nenávisti u přívrženců Cacsarových jako u stra­
níků Pompeiových, že však nedokáží přimět ani obec,
ani Marcella k spolupráci proti zájmům Cacsarovým,
strhli jméno Pompeiovo ze svých Štítů, zvolili za vůdce
Marcella, který zřetelně prohlašoval, že bude hájit věc
Caesarovu, jmenovuli bo praetorem, získali si obec a polo­
žili se táborem u Korduby. Během těch dvou dnů přitrhl
Cassius ke Kordubě do vzdáleuosti asi čtyř tisíc kroků
a utábořil se v dohledu města, z této strany řeky Baetis
na vysoko strmícím místě. Pošle donis králi Unmidoví dn
480 VÁLEČNÉ PAMĚTI

Mauretánie a prokonsuluvi Markovi Lcpidovi do přední

Hispánic, aby kvůli Cacsarovi přišli co nejdříve na pomoc
jemu i provincii. Sám zuČnc jako nepřítel pustošit krajinu
Kordubských a zapalovat jejich příbytky.
60/ Legie, pobouřené tímto ničemným a ohavným po­
čínáním, shromáždily se kvapně kolem Marcclla, kterého
si vybraly za vůdce, a naléhaly, aby s nimi vytáhl do boje
a poskytl jim možnost zápasu dříve, než ncjušlechtilejsí
a nejrailejší majetek Kordubských bude vyloupen a zni­
čen zbraní i ohněm přímo před jejich zrakem a na jejich
velikou potupu. Marcellus pokládal sice bitvu za velmi ne*
šťastnou myšlenku, protože pohroma vítěze stejně jako
zkáza přemoženého by zasáhla jen a jen Cacsara, ale ne*
bylo v jeho moci zakročit, a převede proto legie přes řeku
Bactis a seřídí šik. Když nato Cassius postavil vojsko do
bojové pohotovosti před svým táborem na výšině, Mar­
cellus na to poukáže jako na důvod, proč se Cassius ne*
pokusí sestoupit do roviny, a přemluví vojáky, aby se
stáhli do ležení. Poté zahájí s vojskem zpáteční pochod
přes řeku. Cassius, který těžil z té výhody a věděl, že Mar­
cellus je slabý, napadne s jízdou legionáře při jejich uá*
vratu a pobije na březích řeky mnoho těch, kteří přcchá*
zeli poslední. Když Marcclla tato ztráta poučila, jaké zá­
vady a nesnáze zuamená přechod přes řeku, přeloží tábor
za řeku Bactis a pak obě strany opětovně vyvádějí své
legie do bojového postavení; a přesto ke srážce pro terénní
obtíže nedojde.
61/ Marcellus byl daleko silnější, pokud sc týče pěších
sborů; jeho legie totiž byly složeny zc starých vojáků,
vyzkoušených v mnoha bitvách. Cassius spoléhal spíše na
oddanost legií než na jejich statečnost. Protože tedy tábor
ležel těsně vedle tábora a Marcellus si vybral vhodné mís­
to pro tvrz, aby mohl Cassiovým mužům bránit v dopra­
vě vody, dostal Lonsinus strach, aby nebyl uvězněn ja­
 O VÁLCE ALEXANDRIJSKÉ 481

kýmsi druhem obležení v krajích cizích a sobě nepřátel­

ských, vytáhne za nočního ticha z tábora a rychlým po­
chodem spěchá do Ulie, města, jehož oddanosti důvěřo­
val· Tam přirazí tábor tak blízko k hradbám, že je ze
všech stran zabezpečen proti obléhání jednak přirozeně
výhodnou polohou (Ulíe se totiž rozkládala na vysokém
vrchu), jednak samotným opevněním města. Sem za ním
táhne Marcellus a co možná nej blíž Ulic rozbije zas tábor
vedle tábora; když se pak obeznámil s povahou kraje,
podřídil se nezbytnosti a ani nepřipustil boj na místě, kde
si nejvíce přál záležitost vyřídit (kdyby tu byla pro to pří­
ležitost, nebyl by se tomu mohl vyhnout pro rozhořČenost
vojáků), ani nedovolil přílišné roztahování Cassiovi, aby
snad ještě více obcí nemuselo vytrpět to, co zakusili Kor-
dubští. Postavil tedy na příhodných místech pevnůstky,
spojil je opevňovacími zákopy kolkolem města a sevřel
hradbami liliu i s Cassiem. Ještě než to bylo botovo, vy­
pustil Longinus celou svou jízdu; předpokládal totiž, že
mu bude užitečná, dokážc-li Marccllovi zabránit, aby si
obstarával píci a obili, a naopak bude pro něj jen břeme­
nem, kdyby měla zůstat bez užitku uzavřená obležeuím
a spotřebovávat obilí, jehož budo nezbytně potřebí.
62/ V několika málo dnech po dopise Quinta Cassia do­
staví se s vojenskými silami král Bogus o připojí k legii,
kterou s sebou přivedl, četné pomocné koborty hispánské.
Neboť jako to obvykle bývá při občanských různicích,
tak také za oněch časů stranily některé obce v Hispáuii
zájmům Cassiovým, většino však přála Marccllovi. Bogus
přitáhne s vojenskými oddíly k vnějšímu Murcellovu opev­
nění. Bojuje se zuřivě na obou stranách a ·— juk se to
často děje — štěstěna přináší vítězství znovu a zuovu
hned tomu, hned onomu; a přece se uikdy nepodaří
zahnat Marcella od opevnění.
63/ Zatím dorazí z přední provincie do lilie Lepidus,
482 válečné paměti

doprovázený třiceti piti kohortami, velkým počtem jezd«

ců a dalších pomocných sborů, a to s tím úmyslem. Že
urovná spory Cassiovy a Marcellovy naprosto nestranně.
Marcellus se mu při příchodu svěří a podřídí bez rozmýšle«
ní; naproti tomu Cassius setrvá ve svém táboře, a to bud
proto, že mu podle jeho soudu patří víc právního ohledu
než Marcellovi, anebo z obavy, aby se mysl Lcpidova ne«
dala ovlivnit poslušností protivníka. Lepidus se položí
táborem u Ulie n s Marccllcm jedná ve vzájemném poro·
zumční. Zakáže boj; vybídne Cassia k odchodu z tábora
a pro každý případ se mu zaručí čestným slovem. Cassius
byl dlouho na rozpacích, co by měl dělat a do jaké míry
se dá věřit Lepidovi; poněvadž pak nebyl s to domyslet
se, jak to dopadne s jeho nabídkou, bude«li stát na svém,
rozhodne se žádat, aby hradby byly strženy a jemu popřán
volný odchod. A už bylo uzavřeno příměří, už byl skoro
i mír potvrzen, téměř dobudované opevnění bylo srovnáno
se zemí, stráže odvolány z hradeb, nikdo nic zlého nctu«
žil (jestliže ovšem mezi ty netušící patřil Cassius; neboť
o jeho dobrém svědomí v té věci se pochybovalo), když
vtom zaútočily královy pomocné sbory na Marcellovu
baštu, která stála nejblíže králova ležení, a potřely tam
velký počet vojáků. Kdyby byl tu bitvu nepřerušil roz­
hořčený Lepidus svým rychlým zásahem, bylo by došlo
k velké válečné pohromě.
64/ Když mčl tedy Cassius volnou cestu, spojí Marcellus
a Lepidus své tábory. Lepidus s Marccllcm se vydají sou*
Časně na cestu do Korduby, Cassius táhne do Carmony.
V téže době přichází prokonsul Trebonius, aby se ujal
provincie. Jakmile se Cassius dověděl o jeho příchodu,
rozdělil do zimních táborů legie, které s sebou mé), i jíz«
du; sám sebral rychle všechny své věci, spěchal do Ma«
laky a vstoupil tam na lod, třebaže počasí plavbě nepřálo,
aby se nepřipletl mezi Lepida, Trebonia a Marcclla, jak
 O VÁLCE ALEXANDRIJSKÉ 483

sám prohlašoval; jak však tvrdili jeho přátelé, nechtěl

cestovat s menší důstojností přes provincii, jejíž valná
část od něho odpadla, a jak ho podezřívali ostatní, bál se,
aby se ony pcuíze z nespočetných loupeží nedostaly do ru-
kou někoho druhého. Vypravil se za počasí dost přízni*
vého na zimní období, vplul do řeky Hibcru, aby se vyva­
roval nebezpečí číhajícímu v noci, a hned nato, třebaže se
počasí do jisté míry zhoršilo, vyrazil znovu, poněvadž vě­
řil, že plavba nebude proto o nic nebezpečnější; ježto vsak
mořské vlnobití útočilo proti říčnímu ústí, nemohl ani
obrátit loď pro silný říční proud, uni udržet přímý srnčr
při mocném dorážení vln a potopil se i s lodí přímo v prů­
chodu.
65/ Když přibyl Caesar z Egypta do Sýrie a ti, kteří
přišli z Říma za ním, počali bo seznamovat se zprávami,
na něž upozorňovaly také dopisy z města, že mnoho věci
v Římě se spravuje špatně a nevhodně a že žádná část
státu není řízena dost obratně, a všichni uváděli jako dů­
kaz, že jednak dochází k nebezpečným nepokojům pro
svárlivost tribunů lidu a jednak žc se děje mnoho přestup­
ků proti vojenským zvykům a pravidlům pro touhu po
oblibě a shovívavost u vojenských tribunů a velitelů,
a i když mu muselo být z těch zpráv zřejmé, žc všechno
volá po jeho návratu, přece jen za nuléhavější úkol po­
kládal opustit provincie a kraje, do kterých přišel, až by
byly v takovém pořádku, že by byly osvobozeny od do­
mácích svárů, přijaly římské právní zásady a zbavily m
strachu před nepřáteli zvenčí. Doufal, že v Sýrii, Kilikii
a v Asii provede nápravu rychle, protože tyto provincie
netížila žádná válka; zato předvídal, že ho větší potíže
čekají v Bíthýnii a v Pontu. Slyšel totiž, že Farnakés
z Pontu neodešel, a ani sám se nedomníval, že by odešel,
když ho naplňovala náramnou pýchou šťustuá bitva,
kterou vybojoval proti Domitiovi Calviuovi. Zdrží se
484 VÁLEČNÉ PAMĚTI

téměř ve všech význačnějších obcích, zasloužilým mužům

udělí odměny svým jméuem í vyznamenání státní, vyšetří
staré neshody a vynese své rozhodnutí: všechny krále,
samovládce i knížata sousedící s provincií, kteří se u něho
sešli, přijme znovu pod svou ochranu pod podmínkou,
že budou střežit a bránit provincii, a propustí je jako nej«
oddanější přátele své i národa římského.
66/ Po několika dnech strávených v té provincii postavil
do čela legiím a Sýrií Sexta Cacsara, svého přítele a pří­
buzného; sám se dá na cestu s týmž loďstvem, s kterým
připlul. Všechny ol»ce této provincie vyzve do Tarsu, nej·
váženějšího a nejbohatšího města skoro z celé Kilikie.
Jakmile vyřídí všechny záležitosti provincie a soused·
nich obcí, zatouží pustit se na cestu a vrhnout se do války;
neztrácí déle čas a dlouhými pochody přes Kappadukii,
s dvoudenní přestávkou v Mazace, dorazí do Komana,
s prastarým a nejposvátnějším chrámem Bcllony v Kappa·
dokii; ten chrám požívá tak velké zbožné úcty, že kněz
té bohyně je pokládán se souhlasem tamčjšího lidu za dru·
hého muže hned po králi, co se týče stupně důstojnosti
a moci. Tuto hodnost přiřkl velmi ušlechtilému muži,
Lykomédovi z Bíthýnie, který pocházel z královského ro­
du Kappadoků a pro nešťastný osud svých předků a úmy­
slnou záměnu původu požadoval tento kněžský úřad bez
nej menší pochyby plným právem, jež bylo ovšem na dlou*
hý čas přerušeno. Jižní část Arménie přidělil však Aria·
rathovi, bratru Aríaburzanovu — oba bratři se zasloužili
o stát —, aby tak ani zděděné království nebudilo nevoli
u Ariarathra, ani zas dědic království nevnukal ohavy
Ariabarzanovi, a podřídil jej Ariabarzanovi, který byl
pod Cuesurovou mocí a svrchovaností. Sám pak sc chystal
dokončit cestu se stejnou rychlostí.
67/ Když Cacsar přitrhl blíže k Pontu a dostal se k hra·
ničím Callograecie, Déiotaros, tehdy právě kníže, tetrar­
 O VÁLCE ALEXANDRIJSKÉ 485

cha téměř celé Gullograecie — ostatní tetrarchové důraz­

ně tvrdili, že mu to nebylo povoleno ani podle práva, ani
podle nepsaných zákonů; beze sporu byl však králem Jižní
Arménie, jímž ho jmenoval senát — odložil odznaky krá­
lovské hodnosti, oděl se netoliko obyčejným oděvem, ale
dokonce tak, jak chodívají obžalovaní, a pokorně před­
stoupil před Caesara a prosil ho, aby tou odpustil, že v těch
odlehlých končinách světa, kde Caesar neměl ani po­
sádku, setrvával se svou vojenskou pohotovosti v táboře
Gnaea Pompeia; nebylo zajisté jeho povinností, aby byl
soudcem v rozepřích národa římského, nýbrž musel po­
slouchat moc, která tu právě vládla.
68/ Caesar mu naproti tomu připomněl v odpovědi
velmi četné své úsluby, které mu prokázal jako konsul
veřejnými dekrety, jasně mu řek), že jeho odpadnutí
nemůže naprosto omluvit jeho neprozřctelností, protože
muž tak rozvážný a opatrný mohl přece vědět, kdo je
skutečným pánem ltíroa a I tálie, kde je senát a římský ná­
rod, kde je římský stát a kdo je konečně konsulem po
Luciovi Lentulovi a Gaiovi Morcellovi; potom však pro­
hlásil, že mu to provinění přesto odpouští pro jeho dří­
vější zásluhy, pro staré pohostinství a přátelství, pro dů­
stojenství í včk muže a také na prosby přátel zavázaných
Déiotarovi pohostinstvím i jeho oddaných druhů, kteří
se dostavili k Cacsarovi v hojném počtu; řekl, že k sporům
tetrarchů se vyjádří později, a po těch slovech mu vrátil
královské roucho. Nicméně Déiotarovi rozkázal, aby vy­
dal pro válečný účel legii, kterou sestavil ze svých lidí
a vyzbrojil a zřídil pudle našeho řádu, i veškeru jízdu.
69/ Když přišel do Pontu a shromáždil na jedno místo
všechny vojenské sbory, které byly jen prostředně způ­
sobilé počtem i obratností, která se získává ve válečných
taženích (ovšem s výjimkou šesté legie, kterou s sebou od­
vedl z Alexandrie a která se skládala ze starých vojáků,
486 VÁLEČNÉ PAMÉTI

vyškolených námahou a nebezpečím, legie, která jednak

přišla o mnoho mužů pro svízelné pochody a plavby plné
útrap, jeduak se pro časté války ztenčila do té míry, že
měla méně než tisíc lidí; a pak tu byly ještě tři legie, a to
jedna Déiotarova a dvě, které se účastnily bitvy, v níž,
jak jsme psali, bojoval Gnaeus Domiiius s Farnakem), do«
staví se k Caeaarovi legáli vyslaní Farnakem a prosí pře*
devěím o to, aby jeho příchod nebyl příchodem nepřítele;
neboť Farnakés — vyřizovali — provede všechny jeho
rozkazy. A obzvláště zdůrazňovali, že Farnakés nechtěl
pro Pompeia postavit žádué pomocné sbory proti Caesa«
roví, kdežto Déiotaros vojenskou pomoc Pompeiovi po«
skytl, a přece se před ním dokázal ospravedlnit.
70/ Caesar odpověděl, že bude k Furnakovi v největší
míře spravedlivý, jestliže pohotově splní, co slibuje. Va­
roval však, podle svého zvyku, vlídnými slovy legáty, aby
mu ani nevyčítali Déiotara, ani aby se příliš nechlubili
zásluhou, že Pompeiovi neposlali vojenskou pomoc. Neboť
i když nedělá nic ochotněji, než že odpouští prosebníkům,
nemůže přece prominout veřejné urážky provincií těm,
kteří k němu byli úslužní. Nuže, právě ta úslužnost, kte­
rou uváděli, byla prospěšnější Farnakovi, který se staral
o své vítězství, než pro něj, jemuž přiřkli vítězství ne­
smrtelní bohové. Proto promíjí Farnakovi velká a těž­
ká bezpráví, jichž se dopouštěl na římských občanech,
obchodujících v Pontu, ježto je už nemůže vrátit v dří­
vější neporušený právní stav. Vždyť nemůže ani za­
bitým vrátit život, ani vykleštěným dát znovu mužskou
sílu; o právě tato muka horší než smrt museli římští ob­
čané podstoupit. Z Pontu však nechť okamžitě odejde,
ať propustí nájemce státních důchodů a vrátí spojencům
a římským občanům to, co mu ještě zbylo v rukou. Te­
prve až tohle učiní, smí mu poslat soukromé i úřední dary,
které obyčejně přijímají vojevůdci od přátel, když dovedli
 O VÁLCE ALEXANDRIJSKÉ 487

vilku k Šťastnému konci. — Famakés poslal totiž zlatý

věnec. —* Po této odpovědi propustil Caesar vyslance.
71/ Famakés kupodivu všechno velkomyslně slíbil,
poněvadž doufal, že Caesar při tom, jak spěchal, aby už
byl na cestě, uvěří jeho slibům ochotněji, než důležitost
věci připouštěla, jen aby mohl rychleji o s vědomím větší
úctyhodnosti spět za důležitějším cílem (neboť každý
dobře věděl, že Cacsara volají do města velmi četné váŽ-
né důvody); počal proto jednat hodně zdlouhavě, žádal
prodloužení lhůty pro svůj odchod, podstrkoval nové
podmínky, jedním slovem podváděl, Caesar prohlédl
zchytralost člověka a to, v čem jindy rozhodoval obyčejně
podle sebe, provedl ted pod nátlakem okolností: rychleji,
než se kdo nadál, zahájil boj.
72/ Město Zela je v Pontu, a třebaže leží v rovině, má
ve své poloze dostatečnou ochranu; přirozený kopec
totiž, jako by ho lidská ruka navršila, nese na všech stra*
uách dost vysokého vrcholu městskou hradební zeď.
Koldokola tohoto města se zvedá mnoho velkých pa*
horků, které prořezávají četná údolí; nejvyšší z nich, kte*
rý jen taktak, že se nedotýká hřebenem a stezkami měs­
ta, je v těch končinách velmi proslulý vítězstvím Mith-
ridátovým, neštěstím Triariovým a zkázou našeho vojska;
jeho vzdálenost od Zely není o mnoho větší než Čtyři ti­
síce kroků. Toto místo obsadil Famakés s celou svou bran­
nou mocí a dal do pořádku staré opevnění Šťastného otcov­
ského tábora.
73/ Když Caesar rozbil tábor ve vzdálenosti pěti tisíc
kroků od nepřítele a pozoroval, že ta údolí, která posky­
tují ochranu královskému táboru, budou právě tou vzdá­
leností chránit i tábor jeho, jestliže se ovšem nepřátelé
dříve nezmocní výšin v daleko větší blízkosti králova
tábora, vydá rozkaz navézt dovnitř opevnění suť a proutí.
Bylo to rychle provedeno; hned nato nejbližší noci o čtvrté
49» VÁLEČNÉ PAMÉTl

hlídce vypravil do boje všechny legie, zavazadla nechal

v táboře a za prvního rozbřesku, aniž nepřítel něco tušil,
mčl v rukou prává to místo, kde došlo k šťastná bitvě
Mithridátově e Triariem. Rozkáže dopravit sem navážku
připravenou v táboře a uloží tu práci otrokům, aby se
žádný voják nezdržoval od svého úkolu, protože nepřá­
telský tábor oddělovalo od Caesarova započatého opevně­
ní jen údolí v rozloze ne víc než tisíc kroků.
74/ Když Farnakés za úsvitu zpozoroval nenadálou
změnu, postavil před táborem všechny své oddíly v bi­
tevním šiku. Poněvadž údolí mezi oběma vojsky mělo
značně nepříznivou polohu, měl Caesar za to, že Šik tam
stojí v pohotovosti spíš z běžné vojenské taktiky, buď
aby ho zdržoval v jeho opevúovacím díle tím. Že by mu­
sel udržovat ve zbrani větší počet mužů, anebo chtěl sta­
vět na odiv královskou sebejistotu a vyvolat dojem. Že
on, Farnakés, hájí své místo spíš se zbraní v ruce než zdmi
opevnění. Caesar se proto nedal postrašit, vyřídil první
šik před hradbami, ale zbývající část vojska pokračovala
v opcvňovacích pracích. Ale Farnakés, bud* že bo přita­
hovalo místo, jež mělo kdysi štěstí, nebo že bo sváděla
věštná znamení a předpovědi — později jsme slyšeli,
že se jim podřizoval — nebo Že pohrdal našimi pro malý
počet mužů ve zbrani — podle toho, jak to chodí při
obyčejných pracích na vojně, si patrně myslil, že ono vel­
ké množství otroků, kteří dopravovali navážku, jsou vojáci
nebo také pro pevnou důvěru ve své staré vojsko, o němž
jeho legáti pyšně prohlašovali, že sc střetlo v boji s dvaa-
dvacátou legií a zvítězilo, zároveň pak z opovržení k na­
šemu vojsku, protože měl v paměti, žc jc porazil za vůd­
covství Domitio, rozhodl se k boji a jul se sestupovat po
příkrém svahu do údolí. Caesar se hodnou chvíli smál jeho
ješitné okázalosti a Že ještě chce klidně povzbuzovat vo­
jáky na místě, kom by so neodvážil Žádný nepřítel se
 O VÁLCE ALEXANDRIJSKÉ 4«9

zdravým rozumem; a mezitím počal Farnakés stejným

krokem, jakým sestupoval do údolí, vystupovat zas ve
vyřízeném Šiku do protějšího srázného vrchu.
75/ Caesar, ohromen jeho neuvěřitelnou opovážlivostí
nebo snad i srdnatostí, napaden, aniž co tušil a aniž se
mohl připravit, odvolá okamžitě vojáky od opevňova*
cích prací, káže chopit se zhraní, postaví proti nepříteli
legie a seřadí bitevní Šik. Náhlý poplach vyvolaný touto
událostí naše velmi poděsil. Ještě nebyly čety seřazeny
a už se na zmatené vojáky hrozivě oboří královské vozy,
opatřené bodci a kosami; přesto jsou vozy rychle vyříze­
ny spoustou střel. Těsně za vozy postupuje nepřátelský
šik, zdvihne se válečný pokřik a dojde k bitvě, v níž nám
poskytne velkou pomoc ráz místa, nejvíc však přispěje
dobrotivost nesmrtelných bobů; bohové jsou totiž při
všech válečných střetnutích, obzvláště však tam, kde
se rozumem nic nepořídí.
76/ Po velikém a lítém boji muže proti muži zrodil se
počátek vítězství na pravém křídlo, kde měla místo šestá
legie veteránů. Ježto byli nepřátelé na té straně smetáváni
ze svahu, zvítězilo mnohem později, ale přece jen zu po­
moci týchž bohů, také levé křídlo a střed šiku a porazily
nepřítele. Tak jako tyto oddíly hbitě vystoupily ua ne­
příznivé místo, tak rychle byly nyní ze svého postavení
vypuzeny a nepříhodnost místa jim jen překážela. A tak
mnoho vojáků bylo zěásti pobito, zčásti přišli o život pod
řítícími se těly svých druhu; ti, kteří se mohli spasit rych­
lým útěkem, avšak odhodili zbraně, dostali se sice přes
údolí, ale beze zbraní nemohli mít ze svého postavení
na výšině žádný zisk. Naproti tomu naši, okřídleni ví­
tězstvím, nezaváhali a hnali útokem na vrch i jeho opev­
nění. Poněvadž pak tábor hájily jen ty koborty, které
mu Farnakés ponechal na ochranu, rychle se nepřátel­
ského tábora zmocnili. Když všichni Farnakovi lidé za­
490 VÁLEČNĚ paměti

hynuli nebo upadli do zajetí, uprchl se skrovným počtem

jezdců také Farnakés; kdyby mu dobývání tábora ne­
bylo poskytlo příležitost a nedovolilo mu utéci zcela bez
překážek, byl by se dostal živ do Caesarových rukou.
77/ Nad takovým vítězstvím pocítil Caesar, tolikaná-
sobný vítěz, nepředstavitelnou radost; vždyť tak nesmír­
ně velkou válku skončil tak rychle a vítězství, bohatší
o vzpomínku na náhlé nebezpečí, vyrostlo vlastně lehce
uprostřed nejt잊ícb podmínek. Když získal znovu Pontus
a daroval veškeru královskou kořist vojákům, vydá se
nazítří sám na cestu v doprovodu lehce vybavených vo­
jáků i jezdců, nařídí, aby šestá legie odtáhla do Itálie
pro odměny a pocty a Déiotarova pomocná vojska pro­
pustí domů; dvě legie ponechá s Coelíem Vinicianem
v Pontu.
78/ Takto pak cestuje přes Gallograccii a Bíthýnii do
Asie, vyšetřuje spory všech těchto provincií a rozhoduje
o nich; rozděluje také zákonná zřízení tetrarchům, krá­
lům i obcím. Mithridáta Pergamského, který podle na­
šich dřívějších zpráv bojoval rychle a úspěšně v Egyptě,
muže královského původu, královsky vychovaného i vzdě­
laného (neboť Milhrídátés, král celé Asie, odvedl bo s se·
bou do pole z Pergama pro jeho vznešený původ ještě
jako maličkého chlapce a měl bo u sebe mnoho let)
ustanovil za krále Bosporu, kde dříve vládl Farnakés;
tím, že dosadil krále, který byl jeho nejoddančjším příte­
lem, pojistil provincie římského národa před barbary
a nepřátelskými králi. Podle zákonů Gallogrueků a na zá­
kladě původu a příbuzeuství přiřkl mu také knížectví,
které před několika lety obsadil a držel v moci Déiota-
ros. Nikde se však nezdržoval déle, než to patrně dovo­
lovalo naléhavé řešení nepokojů v fiímě. Po zdárném a
velmi rychlém vytížení záležitostí dorazil do Itálie dříve,
než všichni počítali.
O VÁLCE AFRICKÉ

0 VÁLCE
AFRICKÉ
 O VÁLCE africké 493

1/ Aniž přerušil cestu na jediný den, dorazil Caesar

normálním denním tempem 17. prosince do Lilyhaea
a ihned dal najevo, že chce vyrazit na moře, třebaže ne·
měl pohromadě víc než jednu legii nováčků a sotva šest
set jezdců. Stan si dal postavit u šatného břehu, takže jej
vlny téměř omývaly. Chtěl tím dosáhnout toho, aby ni·
kdo z jeho lidí nedoufal v dlouhé zdržení a aby všichni
byli den ze dne, hodinu od bodiuy připraveni k vyplutí.
Počasí bylo tehdy k plavbě nevhodné, Caesar však nic·
méně držel veslaře i vojáky na lodích, aby nepropásl žád­
nou vhodnou příležitost k vypluti, zvláště když mezi oby­
vatelstvem provineio kolovaly zvěsti o velkém vojsku
nepřátel, jejich nesčíslné jízdě, o čtyřech legiích krále
luby, mase lehkooděnců, deseti legiích Scipionových,
sto dvaceti stonech a silném loďstvu. Přes tyto nedobré
zprávy Caesar neklesal na duchu a zachovával si plnou
sebedůvěru. Mezitím se každým dnem zvětšoval počet
jeho válečných galér, shromažďovaly se i nákladní lodě.
Sešly se také čtyři nově sebrané legie, dorazila i pátá le­
gie veteránů. Jezdců už bylo ke dvěma tisícům.
2/ Celkem tedy bylo pohromadě šest legií a dva tisíce
jezdců. Tak jak legie jedna podruhé přicházely, nastu­
povaly na válečoé lodi, kdežto jezdci se naloďovali na
nákladní. Caesar poručil větší části lodí plout napřed smě­
rem k ostrovu Aponiana, vzdálenému od Lilyhaea deset
mil. Sám se ještě několik dní zdržel v Lilyhaeu, kde pro·
494 VÁLEČNÉ PAMfTI

dal ve veřejné dražbě majetek několika osob a potom dal

praetoru Allienovi, který byl správcem Sicílie, nutné po«
kyny ohledně všech záležitostí, zvláště aby se postaral
o co nejrychlejší nalodění zbývajícího vojska. 25. pro*
silice nastoupil sám na lotl a vydal se za ostatními. Díky
rychlým plavidlům a příznivému větru se dostal čtvrtého
dne plavby s několiku válečnými galérami na dohled Afrí*
ce. Ostatní lodě, převážně nákladní, byly rozehnány větrem
a na bludné plavbě směřovaly k různým místům na pevni«
ně. Caesar proplul kolem Clupey a Ncupolc a nechal za se*
houímnoho jiných mést a pevností ležících blízko u moře.
3/ Když se Caesar přiblížil k Hadrumétu, v němž byla
nepřátelská posádka v čele a Gaiem Considicm, blížil se
podél pobřeží od Clupey Gnaens Piso s třemi tisíci maur*
ských jezdců. Caesar se zdržel před přístavem po dobu,
během níž mohly dorazit ostatní lodě, a pak vylodil své
vojsko, jehož stav té chvíle byl tři tisíce pěších a sto pa*
desát jezdců. Před městem byl vybudován tábor, v němž
se vojsko usadilo, aniž někomu z obyvatel byla způsobe*
na škoda, vojákům bylo zakázáno plenit. Obyvatelé 11a*
druméta mezitím už zaplnili hradby ozbrojenci a také
před branami se objevilo množství vojáků připravených
k obraně. Jejich celkový počet se rovnal dvěma legiím.
Caesar objel město, seznámil se s jeho polohou a vrátil
se zpět do tábora. — Někteří jej vinili z nedostatku pro*
zřetelnosti, Žc neurčil kapitánům lodí a kormidelníkům
přístavy v okolí, do nichž by připluli, ani že jim nedal —-
jak bývalo jeho zvykem — zapečetěné rozkazy, aby po
jejich přečtení zamířili všichni v pravý čas k témuž místu.
Caesar však mčl své dobré důvody: tušil totiž, že v afríc«
ké zemi nebude žádný přístav, do něhož by se jeho lodi
mohly uchýlit, aniž by nebyly ohroženy nepřátelskými
posádkami. Sám při vyplutí počítal s tím, že využije té
příležitosti k přistání, kterou mu náhoda nabídne.
 O VÁLCE AFRICKÉ 495

4/ Legót Lucius Plancus zatím požádal Caesara o do­

volení jednat a Considiem pro případ, že by jej bylo mož­
né nějakým způsobem přivést k lepšímu rozumu. Jak­
mile se naskytla příležitost, napsal sám Caesar dopis a po­
slal jej po jednom zajatci Considiovi. Když zajatec při­
šel do města a chtěl Considiovi podle pokynů dopis pře­
dat, zeptal se bo legát ještě dříve, než dopis převzal:
„Od koho je ten dopis?** Zajatec odpověděl: „Od imperá-
tora Caesara.** Na to zvolal Considius: „Národ římský
má v této době jednoho imperátora — a tím je Scipio!“
Pak poručil zajatce před svýma očima usmrtit a dopis,
nepřečtený a zapečetěný, předal spolehlivému člověku,
aby jej donesl Scipionovi.
5/ Caesar strávil n města noc a část dne, aniž dostal
od Considia odpověď. Také zbývající vojenské sbory ne­
přicházely. Caesar měl velmi málo jezdců a na to, aby ob­
lehl město, měl málo pěchoty, kterou navíc tvořili nezku­
šení nováčkové. Nechtěl také hned napoprvé vystavovat
toto vojsko krvavým ztrátám. A tak, protože i městské
opevnění bylo výtečné a přístup k obléhání nesnadný, a
navíc bylo hlášeno, že na pomoc městu přicházejí silné
jízdní oddíly, neviděl Caesar žádný rozumný důvod, aby
tu zůstal a pustil se do obléhání města. Obával se, že za­
tímco by se věnoval obléhání, mohl by být z týlu obklí­
čen nepřátelskou jízdou a tak se dostat do úzkých.
6/ Caesar už chtěl hnout táborem, když z města náhle
ve velkém množství vyrazili ozbrojenci, jimž náhodou
právě v téže době přispěla na pomoc jízda, kterou po­
slal Iuba k vyzvednutí žoldu. Zmocnili se tábora, který
Caesar právě opustil, a zučoli pronásledovat Caesarův
zadní voj. Jakmile to naši zpozorovali, legionáři se ihned
zastavili a jezdci, ačkoliv jich byla jen hrstka, se vrhli
velmi odvážně do hoje s tak velkou přesilou. Stalo se
něco neuvěřitelného: méně než dvě stovky gallských jezd­
496 VÁLEČNÉ paměti

ců zatlačily dva tisíce maurských jezdců a zahnaly je až

do města. Když tedy byl nepřítel takto zahnáo za hrad­
by, pokračoval Caesar rychle v započatém pochodu.
Avšak vše se znovu opakovalo. Maurové hned na­
jížděli, hned zase bylí naší jízdou zaháněni až do města,
Caesar umístil na konec pochodové sestavy několik ve-
teránských kohort a část jízdy a sám pak mohl s ostatní­
mi pokračovat v pochodu. Jak se vojsko vzdalovalo od
města, tím více ochabovala útočnost Numidanů. — Voj­
sko ještě bylo na cestě a už přicházela k Cacsarovi po­
selstva z měst a opevněných míst, která slíbila potraviny
a naprostou poslušnost. Toho dne se Caesar položil tá­
borem u města Ruspiny.
7/ Odtud vytáhl opět 1. ledna a dorazil k městu Leptis,
obci svobodné a nepoplatné. Z města mu přišli vstříc
vyslanci, kteří slíbili, že rádi udělají vše, co bude chtít.
K branám města byli postaveni centurionové sc stráže­
mi, které měly zabránit vojákům ve vstupu do města,
aby nikomu z obyvatel nebylo způsobeno bezpráví. Po­
tom byl na pobřeží postaven tábor nedaleko města, do je­
hož přístavu náhodou připlulo několik Caesarových náklad­
ních a válečných lodí. Ostatní, jak bylo Caesurovi ozná­
meno, nemají tušení, kde se nacházejí, a směřují prý
k Utice. Právě kvůli této bludné plavbě svých lodí se
Caesar v té době nevzdaloval od moře a netáhl do vnitro­
zemí. Také celou jízdu držel na lodích, podle mého soudu
proto, aby pole nebyla pustošena; i voda byla na jeho
rozkaz na lodi donášena. — Mezitím veslaři, kteří opatřo­
vali vodu dále od lodí, byli znenadání přepadeni malíř­
skými jezdci, mnozí byli raněni oštěpy, několik jich bylo
zabito. Maurové mají totiž ve zvyku skrývat se na ko­
ních v léčkách mezi úvaly a odtud znenadání vyrážet
na nepřítele. Na otevřeném poli — muž proti muži — ne­
bojují.
 O VÁLCE AFRICKÉ 497

8/ V té době také Cacflar rozeslal na Sardinii a do ostat·

nich sousedních provincií posly · dopisy, jejichž adresáti
se měli ihned po jejich obdržení postarat o zaslání potra·
vin a zásob vicho druhu. Hned jak byla část válečných
lodí vyložena, poslal s nimi zpět nu Sicílii Kabina Postu·
raa, aby přivezl druhý transport. Zároveň poručil Váti·
niovi vyplout s deseti gulérami s úkolem vyhledat zbý­
vající zbloudilé nákladní lodě a zároveň chránit moře
před nepřáteli. Na jeho rozkaz také odplul praetor Gnius
Sallustius Crispus s několika loďmi k ostrovu Cercina,
který byl v rukou nepřátel a kde — jak se proslýchalo —
byly velké zásoby obili. Každému ze jmenovaných dal
Cucsar tukové pokyuy. Že byly splnitelné, a vyložil
jiui úkoly takovým způsobem, že při jejich plnění němě·
lo být místa aui pro omluvu ani pro oprávněné zdržení.
—· Causur sám mél možnost poznat od přcběldiků a míst·
nich obyvutcl situací nepřátel, hlavně Scípiouovu. Když
zjistil, že Seipio živí jízdu krále luby z důchodů provin·
cie Afriky, podivil se pošetilosti těchto lidí, kteří dávají
přednost tomu, že jsou poplatníky krále, místo aby svo·
bodni žili ve své vlasti se svými spoluobčany a v klidu
užívali svého majetku.
9/ 2. ledna se Caesar hnul z tábora. V Leptě zanechal
posádkou šest kohort pod velením Cuiu Suserny u sám
se vydul se zbývajícími oddíly opět k Ruspině, od níž
minulého dne přisel. Tam dal vojsku složit zasuzudla
a v čele pohotovostního odlehčeného oddílu vyrazil
za proviuntem po okolních usedlostech, přičemž obyvutelé
Ruspiuy mu museli dát k dispozici vozy a nákladní z\ífa­
ta. Shledal velké množství zásob a vrátil se do Kuspiny. —
Myslím, že se sem uchýlil s tím úmyslem, aby nenechal pří­
mořská města za sebou neobsazená, nýbrž aby posádkumi
v nich umístěnými zajistil pro své lodi bezpečné přístavy.
10/ V Ruspině pak zanechal Publia Saseruu, bratra to­
498 VÁLEČNÉ PAMĚTI

ho Sascrny, kterého zůstavil v nejbližším městě Leptě,

a jednou legií a příkazem snést do městu co nejvíce dřeva;
sám vytáhl z Ruspiny ee sedmi kohortami, které patřily
do veteránských legií a dříve sloužily v loďstvu pod Va*
tinicm a Sulpiciem, a zamířil k přístavu vzdálenému od
města dvě míle. Tam ee navečer nalodil. Celé vojsko, ne*
zualé cíle a marně pátrající po imperátoruvých úmyslech,
bylo neklidné a zkormoucené obavami. Vojáci viděli, že
se vylodili v Africe v malém počtu a přitom ještě nováčko*
vé, a ocitli se proti obrovskému vojsku úkladného náro*
da a nespočetné jízdě: zdálo ee jim, že jsou všem vydáni
všanc. V takovém stavu neviděli žuduou útěchu aui po­
moc ve vlastních řadách; viděli ji jen ve výrazu tváře
samotného imperátora, v jeho Čilosti a podivuhodně ra*
dostné náladě. Stále totiž z něho vyzařovala vznešenost
ducha a rozhodnost. Tím se lidé uklidňovali a všichni
doufali, že díky jeho znalostem a uvážlivosti bude pro ně
všechno snazší.
11/ Po noci strávené na lodích ee Cacsar za prvního
rozbřesku už chystal vyplout, když tu se část těch lodí,
o něž se strachoval, dostala z hludué cesty do téhož
přístavu. Cacsar poručil, aby všiebtu rychle vystoupili
z lodí a na břehu ve zbrani vyčkali blížící se jednotky.
Očekávané lodi pak přistály a jejich posádky rozmnožily
počet pěších i jezdců. Nyní se Caesar neprodleně vrátil
k Kuspině, vybudoval tam tábor a potom se s třiceti
odlehčenými kohortami vydal za proviantem. Z toho vše­
ho se dal poznat Caesarův původní záměr: tak aby o tom
nepřátelé nevěděli, chtěl plout na pomoc zbloudilým ná­
kladním lodím, aby náhodou nenarazily na nepřátelské
loďstvo, a zároveň skrýval tento svůj záměr před vlustní-
rai vojáky, kteří byli ponecháni v posádkách, uhy neklesli
na duchu vzhledem k svému vlastnímu počtu ve srovná­
ní s obrovskou převahou nepřátel.
 O VÁLCE AFRICKÉ 499

12/ Když se Caesar vzdálil od tábora asi na tři míle,

ohlásili mu pátrači a vpředu jedoucí jezdci, ic se nedale­
ko ukázalo nepřátelské vojsko. A skutečně, současně s tou
zprávou už bylo vidět velký oblak prachu. Caesar ihned
narychlo povolal z tábora všechnu jízdu, které měl s se-
bou jen málo. a lučištníky, kterých vzal s sebou také jen
malý počet. S několika vojáky jel kupředu, aby obhlédl
situaci, zatímco kohorty jej měly pomalu následovat v bi­
tevní linii. Když už bylo možno v dálce spatřit nepřítele,
rozkázal Caesar vojsku nasadit přílby a v otevřené rovině
se připravit k bitvě. Celkový počet jeho vojska byl tři­
cet kohort, 400 jezdců a ISO lučištníkú.
13/ Nepřátelé, jimž veleli Labienus a Titus Paeidneus,
sestavili bitevní Šik podivuhodné délky, naplněný niko­
liv pěšími, uýbrž jezdci, mezi jejichž řadami byli už dříve
umístěni numidští lcbkooděnci a lučištníci; všichni byli
postaveni tak těsuě vedle sebe, že na dálku se caesarov-
cům zdálo, že jde jen o pěší sbory. Pravé a levé křídlo bylo
ještě posíleno velkým počtem jezdců. Caesar ua druhé
straně postavil jednoduchý šik, jak jen mu to umožňoval
malý počet jeho vojska. Lučištníky vysunul před šik,
jezdec rozdělil na pravé a levé křídlo a důrazně jím
nařídil, aby se měli na pozoru před obklíčením velkým
množstvím nepřátelské jízdy. Domníval se totiž, že v tak­
to sestaveném šiku bude bojovat proti pěchotě.
14/ Obé strany vyčkávaly, která z nich začne útok.
Caesar věděl, žc so svým slabým vojskem musí bojovat
8 mnohem větší silou nepřátel ani ne tak tělesnou silou
a statečností jako spíše válečným uměním a chytrostí;
z&stával proto v klidu na místě. Náhle se nepřátelská
kavalérie začala rozvíjet, roztahovat do šířky a obsazo­
vat okolní výšiny ve snaze donutit Caesarovu jízdu k roz­
tažení sestavy, tím ji oslabit a snáze obklíčit. Caesarovi
jezdci jen a nejvyšším vypětím odolávali jejich množství.
500 VÁLEČNÉ paměti

Mezitím došlo i k pokusu středů obou sestav o boj muže

proti muži. Ze zhuštěných »kluků nepřátel náhle přitom
vybíhali numidští lehkooděnci spolu s jezdci a vrhali
nu legiouářo oštěpy. Když nyní caesarovci na ně vyrazili
útokem, prchli jezdci nazpět, zatímco pěšáci odolávali
tak dlouho, dokud jezdci opět neobrátili koně a nepřispěli
znovu své pěchotě na pomoc.
15/ Caesar zpozoroval, že řady jeho vojáků jsou při
tomto dosud nepoznaném způsobu boje vybíháním
vpřed rozrušovány — pěšáci totiž se při pronásledování
nepřátelských jezdců vzdalovali daleko od praporu,
tím obnažovali svůj bok a byli pak snadno od nejbližších
Numidanů zraňováni oštěpy, kdežto nepřátelští jezdci
se v trysku lehce vyhýbali kopím našich pěšáků. Dal
tedy po všech jcduotkách rozšířit svůj rozkaz, že se žád­
ný voják nemá vzdalovat od svých praporů víc než na
čtyři stopy. Labienova jízda, spoléhající se na svou po*
Četnost, mezitím usilovala o obklíčení málo početných
cacsarovců. Iuliovi jezdci byli už sami o sobě slabí počtem,
nyní takc už byli unaveni neustálým dotíráním nepřátel
a měli mnoho koní zraněných — a tak pomalu ustupovali.
Tlak nepřátel se stále zvětšoval. Pak už v jediném oka­
mžiku byli všichni Caesorovi legionáři obklíčeni nepřátel­
skou jízdou, sehnáni do kruhu, a tam jakoby za mříže­
mi arény byli nuceni se bít.
16/ Labicnus projížděl s nepokrytou hlavou prvními
řadami a povzbuzoval své vojáky k statečnosti. Někdy
se obrátil i na Caesarovy legionáře a takto k nim mluvil:
„Nu, rekrute, jak je? Ještě jsi takový hrdina? I vás ten
člověk pobláznil svými řečmi? U Herkula, vehnal vás
do velkého ncbczpeČíl Je mi vás líto.** Jeden z vojáků
mu odpověděl: „Já oejsem, Labiene, Žádný nováček.
Jsem veterán desáté legie?* Na to Labicnus: „Nevidím
odznaky desáté legie?* A voják: „Však uvidíš, kdo jsem 1“
 O VÁLCE AFRICKÉ SOI

Zároveň 8 těmi slovy shodil z hlavy přilbu, aby mohl být

poznán, a rozmáchnuv se vil silou oštěpem mrštil jím
po Labienoví. Zasáhl však těžce jen bok jeho koně u
volal: „Věz, Labicne, že to byl voják desáté legie, kdo tě
chtěl zabít!“ — Nehledě na tento statečný čin však bylí
všichni v Caesarově vojsku zachváceni strachem, pře­
devším nováčkové. Každý se ohlížel jen po Caesarovi,
nikdo nedělal nic víc, než že se vyhýbal nepřátelským
střelám.
17/ Jakmile Caesar prokoukl úmysl nepřátel, dal voj­
sku rozkaz, aby obnovilo šik co nejvíce protažený do dél­
ky, pak obrátil každou druhou kohortu čelem vzad tak,
aby jedna vždy směřovala před prapory, druhá za ně.
Tak se mu podařilo svým pravým a levým křídlem rozdě­
lit uprostřed svírající jej nepřátelský kruh a odříznuv jed­
nu část nepřátel od druhé zaútočil zevnitř na pěchotu
a jezdce a deštěm oštěpů je zahnal na útěk. Do dalekého
pronásledování se však nepustil, neboť se obával léčky,
a vrátil se zpět. Se stejným úspěchem učinila totéž i druhá
část Caesarových jezdců a pěších. Nepřátelé byli s velký­
mi ztrátami daleko zahnáni a Caesar se vydal na pochod
do svého opevněného tábora, s vojskem v té sestavě, v ja­
ké byla bitva vybojována.
18/ V té době se objevili Marcus Pctrcius a Gnaeus
Piso s šestnácti sty numidskými jezdci a značným množ­
stvím pěších těže národuosti a přímo z pochodu spěchali
na pomoc svým. Nepřátelé se tím zbavili svébo strachu
a jejich odvaha opět stoupla. Jezdci se obrátili, zaúto­
čili na zadní voj legionářů, kteří už byli na pochodu, a
snažili se jim zabránit v návratu do tábora. Jakmile to
Caesar zpozoroval, poručil kohortám učinit obrat vzad
a uprostřed roviny obnovit bitvu. Nepřítel ale bojoval
stejným způsobem jako předtím, takže zase nedošlo k bo­
ji zblízka. Caesarovi jezdci měli však koně vyčerpané ještě
502 VÁLEČNÉ paměti

z nedávné mořské nemoci, sužované žízní a celkově ze*

mdlené, mnoho jich bylo zraněno, takže neměli sílu k úto­
kům na nepřítele a nemohli už vydržet rychlý běh. Na­
víc se i den už chýlil ke konci. Tu Cacsar objel své kohorty
i jezdce, povzbudil je a dal rozkaz, aby všichni naráz vy­
razili do protiútoku a neustali v něm dříve, dokud by
nezahnali nepřítele za nejzazší vrchy a nezmocnili se
jich. Na dané znamení, když už nepřátelé házeli své
oštěpy jen vlažně a nepozorně, tu náhle proti nim vrhl své
kohorty a turmy. V okamžiku byli nepřátelé bez zvláštní­
ho úsilí zahnáni z roviny a pak smeteni z vrchů. Caesa-
rovi vojáci se vrchů zmocnili, nějakou dobu se tam
zdrželi k odpočinku a pak se pomalu vydali vc svém
původním uspořádání na pochod ke svému opevnění.
Také nepřátelé, kteří tak špatně pochodili, se konečně
vrátili do svého tábora.
19/ Po bitvě, která byla takovým způsobem přerušena,
přeběhlo k Caesarovi od nepřátel mnoho lidí všeho druhu
a kromě toho bylo zajato mnoho nepřátelských jezdců
i pěšáků. Z jejich výpovědí vyšel najevo záměr nepřá­
tel, kteří chtěli nezkušené a navíc málo početné Caesa*
rovy vojáky postrašit a uvést do zmatku novým a ne­
obvyklým způsobem boje a pak je — jak se před časem
stalo Curionovi — jízdou obklíčit a zničit. Scipio prý pro­
hlásil na vojenském shromáždění, že bude proti Caesarovi
stavět takové množství pomocných sborů, že i při sa­
motném vítězství budou caceurovci pouhým zabíjením
tak vyčerpáni, že je nakonec bude možno zcela porazit.
Příliš si totiž důvěřoval: za prvé proto, že — jak slyšel —
se u Říma bouří veteránské legie a odmítají táhnout do
Afriky, potom, že sám si z lidí držených už tři roky v Afri­
ce zvykem učinil naprosto věrné vojáky; měl k dispozici
početnou jízdu i pěchotu z Numidie, navíc ještě germán­
ské a gallské jezdce, s kterými se od Buthrotu přepravil
 O VÁLCE AFRICKÉ sos

do Afriky Labicnua po neúspěšné Pompeiově bitvě a je*

ho útěku. Vedle toho měl ještě zvláštní jednotky, které
později sám v Africe sebral z míšenců, propuštěnců a
otroků, vyzbrojil je a vycvičil v pravidelnou jízdu a uzdou.
[K tomu všemu bylo možno přičíst královskou pod*
póru se sto dvaceti slony a nespočetnou jízdou a konečně
dvanáct legií sebraných z lidí všeho druhu.]
Takovou nadějí byl Labienus naplněn a plně si
důvěřoval. Měl u sebe šestnáct set gallských a germánských
jezdců, numidských jezdců bez uzd osm tisíc, navíc
dostal pomoc tisíce šesti set jezdců pod Petreiovým vele*
ním, měl čtyřikrát více lehkooděnců než Caesar, množ*
štvi prakovníků, lučištníků pěších i jízdních — s těmito
sbory vybojoval s Cacsarem bitvu na otevřené rovině. By*
Io to 4. ledna, šestého dne po Caesarově vylodění v Africe.
Bitva trvala od páté hodiny denní až do západu slunce. Byl
v ní těžce zraněn Petreius, takže musel opustit bitevní pole.
20/ Mezitím už dbal Caesar na důkladnější opevňování
tábora, zesílil stráže a nechal budovat jeden val od Kuspi*
ny k moři a druhý od tábora k městu, aby se jeho lidé
mohli bezpečněji pohybovat sem a tam a také aby se k ně*
mu mohla bez nebezpečí dostavit jakákoliv pomoc. Do
tábora byly z lodí dopraveny metací stroje a střely; část
gallských a rhodských veslařů stejně jako část námořního
vojska byla ozbrojena a povolána do tábora, aby jich
Caesar — naskytne-li se příležitost — použil stejným
způsobem jako nepřátelé, totiž jako lehkooděnce umístě­
né mezi jezdci. Počet vojska zvýšil o lučištníky-Iturejce,
Sýřany a jiné národnosti —, které stáhl ze všech lodí.
Doslechl se totiž, že třetího dne po bitvě vyrazil Scipio
z Utiky, aby se g vojskem čítajícím osm legií a tři tisíce
jezdců spojil s Labienem a Petreiem. Caesar dal také
zřídit kovárny a zhotovit co nejvíce šípů a oštěpů, lít
koule a zhotovovat kůly. Zároveň poslal na Sicílii dopisy
504 VÁLEČNÉ PAMĚTI

i posly 0 rozkazem, aby pro něho bylo sehnáno proutí

a dlouhé dřevo ke stavbě beranů (v Africe bylo totiž dříví
nedostatek) a hlavně, aby mu bylo posláno železo a olovo.
Upozorňoval také na to, že mu tu bude určitě chybět
obilí, nedostane-li je odjinud. V minulém roce se totiž
nekonaly žně, protože pompejovci při svých odvodech
nadělali z rolníků vojáky. Nadto nepřátelé svezli obilí
z celé Afriky do několika dobře opevněných měst a tak
zbavili celé území potravin. Všechna místa, která nemohli
chránit svými posádkami« rozbořili a zničili, jejich oby­
vatele přinutili k vystěhování do měst s jejich posádka­
mi; venkov je opuštěný a zpustošený.
21/ Touto obtížnou situací byl Caesar donucen, aby ob­
cházel soukromníky, u nichž přece jen přátelskými a li-
chotnými řečmi i prosbami sehnal jakous takous zásobu
obilí. Největší šetrnost se ovšem stala nutností. — On
sám prohlížel každý den opevnění a kvůli velkému množ­
ství nepřátel postavil do strážní služby další koborty.
Labicnus dul své raněné, kterých měl velmi mnoho, oše­
třit a obvázané dopravit na vozech a soumarech do Hadru-
métu. Zatím nákladní lodi Cacsarovy, které zbloudily
a neměly ponětí o tom, kde se nacházejí u kde je Caesa-
rův tábor, pluly ke svému neštěstí zmatvuě sem a tom.
Jednotlivé z nich byly totiž napadány větším množstvím
nepřátelských člunů najednou, byly zapalovány a do­
byty. Jakmile o tom Caesar dostal zprávu, rozestavil své
eskadry kolem ostrovu a přístavů, aby se k němu mohly
transportní lodi dostat bezpečněji.
22/ V té době Mareus Cato, velitel Utiky, s velkou výřeč­
ností a vytrvalostí podněcoval mladého Gnaca Pompeia·.
„Když tvůj otec/* říkal, „byl v tvém věku a viděl, že
vlast je sužována zločinnými občany, že mnozí řádní muži
byli bud zbaveni života, anebo ve vyhnanství pozbyli
vlasti i občanských práv, byl tak naplněn velkodušností
 o vAlce africké 50$

a touhou po elávě, že — aČ ještě mlád a bez jakýchkoliv

úřadů — sebral zbytky vojska svého otce a vrátil znovu
svobodu Itálii i Římu, téměř již zcela ujuřmeným a do
základů zničeným. S neuvěřitelnou rychlostí dokázal
zbraněmi vydobýt Sicílii, Afriku, Numidii a Mauretánii.
Takovým způsobem si získal jméno proslulé v celém svě·
tě a největší slávu a slavil triumf, aě velmi mlád a jen řím­
ský jezdec. Na začátku své politické dráhy však nebyl
doporučován slavnými činy svého otce, jeho rod neměl
vynikající důstojnost, ba jeho jméno bylo zcela nezná«
mé. Ty máš naproti tomu pro sebe slávu a autoritu svého
otce, sám máš dost velkodušnosti a odvahy — a za ta·
kovýcb okolností nechceš nic podniknout? Nevydáš se
k přátelům a spojencům svého otce, abys u nich získal
pomoc pro sebe, pro stát a pro všechny dobré občany?*4
23/ Podnícen slovy tohoto významného muže vyplul
mladík s třiceti lodmi všvbo druhu (některé z nich byly
opatřeny zobci) z Utiky do Mauretánie. Vstoupil na úze·
mí krále Boguda v čele dvou tisíc mužů, otroků i svobod·
ných, z nichž však jen část byla ozbrojena, a táhl proti
méstu Ascuru. Královští vojáci, ležící posádkou v tom
městě, nechali postupujícího Pompcia přiblížit až k hrad·
bám a branám, pak ale náhle učinili výpad, rozdrtili
pompeiovce a poděšené je zahnali až k moři a nu lodě.
Po této porážce se mladý Gnaeus Pompeius vzdálil z to·
ho místa a odplul směrem na Baleárské ostrovy, aniž se
ještě někdy dotkl afrického pobřeží.
24/ Scipio mezitím vytáhl z Utiky, kde nechal silnou
posádku, a se silami, o nichž byla před chvílí řeč, přitáhl
k Hadrumétu.kde vybudoval prvui tábor. Zdržel se v něm
několik dní, pak podnikl noční pochod a spojil se s Lnbie·
novým a Pctreiovým vojskem. Všichni tři si postavili
jeden společný tábor ve vzdálenosti tří mil od tábora Cae*
sarova. Jejich jízda stále kroužila kolem Caesarova
SOó VÁLEČNĚ PAMĚTI

opevnění a chytala ty, kteří bo vzdalovali od válu za pící

a vodou. Tak sejí podařilo nepřátele zcela uzavřít uvnitř
jejich volů. Ti se dostali v důsledku toho do veliké nouze,
protože ani ze Sicílie, ani ze Sardinie nepřišla ještě žádná
pomoc se zásobami; bylo právě roční období, kdy se lodě
nemohly vydat na moře bez nebezpečí. Cucsar ovládal
sotva šest mil afrického území, a proto vládl velký nedo-
statek píce. V té bídě staří Cacsarovi vojáci, pěšáci i
jezdci, kteří už vybojovali hodně válek na souši i na moři
u zažili už více podobných nebezpečí a běd, vybírali z moře
vodui řasy, prali je ve sladké vodě a takovým krmivém
potom udržovali při životě hladovějící zvířata.
25/ O této zoufalé situaci Cacsarově a jeho početní sla­
bosti se dověděl král luba, který se rozhodl, že Cacsarovi
nedá čas na zotavení a posílení. Sebral tedy velké množ­
ství jezdců i pěchoty a opustil narychlo své království,
aby přispěl na pomoc svým spojcucům. O jeho tažení se
dověděli Publius Sittius o král Bokcbus, kteří už dříve
spojili svČ síly a nyní vtrhli do jeho země. Po boji trvajícím
několik dnů se Bokcbus zmocnil Cirty, nejbohatšího
města lubova království, a ještě dvou pevností Caetulů.
Na Gaetulcch bylo požadováno, aby opustili své město
a prázdné je vydali; obránci odmítli tento požadavek
a později byli Bokchem zajati a do jednoho pobiti. Bok-
chus se Sittiem pak táhli dál a bez přestání plenili pole
i města. Iuba byl v té době už zcela blízko Scipiona a je­
ho štábu. Když však dostal první zprávy o situaci ve své
zemi, považoval za rozumnější pomoci spíše sobě a svému
království, než aby — zatímco by táhl na pomoc jiným —
byl sám vyhnán zc své HŠe a došel nakonec neúspěchu tře­
ba i na obou stranách. Táhl tedy zase zpět na pomoc své
zemi a svým městům a obávaje se o sebe a o svůj trůn
odvedl od Scipiona dokonce i ty pomocné sbory, které
mu dříve poslal. Třicet slonů mu však ponechal.
 O VÁLCE AFRICKÉ so?

26/ Protože v provincií ještě stále vládly pochybnosti,

zda do Afriky přijel skutečně sám Caesar, a věřilo se,
že jen nějaký jeho legát se sem přepravil a vojskem, ro­
zeslal Caesar po celé provincii listy, jimiž obcím potvrzo·
val svůj příchod. A hned začali z měst utíkat vznešení
lidé a přicházeli do Caesarova tábora se zprávami o kru·
losti a tvrdosti pompejovců. Caesar, který byl až dosud
rozhodnut nevytáhnout dříve než začátkem léto, kdy se
k němu připojí všechny jednotky a pomocné sbory ze stá­
lého tábora, rozhodl se nyní — pohnut nářky a slzami
uprchlíků —· zahájit válečué akce proti svým protivní­
kům. Allienovi a Kabiriu Postumovi na Sicílii poslal
po rychlé výzvědné lodi rozkaz, aby mu bez prodlení a
boz jakýchkoliv výmluv na zimu nebo nepříznivý vítr
přepravili do Afriky vojsko; psul, že jeho nepřátelé do zá­
kladů provincii Afriku zničili; že, ucbude-li moci co nej­
rychleji poskytnout spojencům pomoc, nezbude nic kro­
mě holé africké půdy, co by zůstalo ušetřeno od zločinů
a úkladů pompciovců, ha nezůstane ani dům, do něhož
by bylo možno se uchýlit. Sám byl tak netrpělivý a plný
spěchu, že už den poté, co posel odplul, si stěžoval, že se
loďstvo s vojskem loudá, a ve due v nocí upíral své zraky
i myšlenky jen a jeu k moři. Nebylo divu: viděl, že statky
jsou vypalovány, pole pustošena, dobytek rozkrádán,
lidé pobíjeni, města a tvrze rozvraceny a ničeny, přední
mužové obcí buď zabíjeni, nebo drženi v okovech a jejich
děti odvlékány do otroctví jako rukojmí — nám však
nemohl se svým slabým vojskem učinit konec tomuto řá­
dění, i když jej obyvatelstvo žádalo úpěnlivě o ochranu.
Vojáci tedy zatím pracovali bez ustání na opevňovacích
pracích, stavěli bašty a věže a v moři vršili hráze.
27/ V téže době začal Sctpio cvičit své slony uáslcdu-
jícím způsobem. Ze svých lidí postavil dva šiky. Jeden
z nicb tvořili prakovnící, kteří představovali nepřátele.
508 VÁLEČNÉ PAMĚTI

Proti nim otálí v jedné Unii sloni, na jejichž čela prakov-

níci vrhali malé kameny. Za slony postavil Scipio svůj
vlastní Šik, který mčl za úkol slony poděšené krupobitím
kamenů ze strany nepřítele a obracející se proti vlastním
řadám metáním kamenů obrátit zpět proti nepříteli.
Výcvik žel kupředu jen a potížemi a velmi pomalu.
Divocí sloni se totiž stěží opracují a vycvičí během ně­
kolika let a i potom, když se dostanou do biťv~y, jsou zpo­
čátku stejně nebezpečni nepřátelům i vlastní straně.
28/ Zatímco oba vojevůdci konali takové přípravy,
zpozoroval bývalý praetor Gaius Vergílius, velitel pří­
mořského města Thapsu, že po moři bloudí osamocené
Caesarovy lodě s vojskem na palubách, neboť se nevy­
znaly v těchto končinách a neměly tužení, kde je Cacsa-
rův tábor. V touze využít příležitost, jež se mu tady na­
bízela, nalodil na rychlou loď, kterou měl k dispozici,
vojáky a lučištníky, přibral několik lodních člunů a vy­
dal se na lov roztroušených Caesarových lodi. Byl sice
v několika případech odražen a zahnán na útěk, nepřestal
však zkoušet své Štěstí. Náhodou také narazil na loď,
na níž se plavili dva Títiové, mladí Hispánci sloužící
jako vojenští tribunové v páté legii, jejichž otce jmenoval
Caesar do senátu; v jejich společnosti byl i Titus Sallie-
nus, centurio téže legio, který před časem obléhal v Messa-
ně legáta Marka Messalu a pronesl proti němu pobuřující
řeč a navíc ještě zadržel a ponechal v úschově peníze a
ozdobné cennosti určené pro Coesorův triumf. Z těch dů­
vodů měl struch o svůj osud a jsa si vědom své visy pře­
mluvil oba mladíky, aby se Vcrgiliovi nebránili a vzdali
se. Byli tedy zajati a Vergilicm odvedení k Scipionovi,
kde byli střeženi a po třech dnech popraveni. Když hýli
vedeni na smrt, prosil prý starší z Titiů centuriony, aby
jej usmrtili dříve než bratra, což mu bylo snadno splně­
no. Tak přišli oba o život.
 O VXLCE AFRICKÉ 509

29/ Po celou tu dobu se každodenně utkávaly v drob*

ných potyčkách jezdecké turmy, které oba vojevůdci
stavěli na stráž před svým válem. Někdy také docházelo
k rozmluvám germánských a gallských jezdců Labieno-
vých s Caesarovými jezdci, když si předtím dali vzájem­
ný slib bezpečnosti. Labicnus sám se mezitím s Částí své
jízdy pokoušel oblehnout a násilím dobýt město Leptis,
v němž ležel posádkou Publius Sasem« 8 šestí kohortami.
Díky výbornému opevnění a množství velkých katapultů
se však obráncům snadno a bez velkého nebezpečí dařilo
odrážet jeho útoky. Když však přesto jeho jízda neustá­
vala v nájezdech a jednou se náhodou zastavil před bra­
nou velký shluk jezdců, byl přesně mířenou střelou ze
škoqdónu skrznaskrz prostřelen dekurio (desátník), načež
se ostatní v úděsu obrátili ua útěk zpět do tábora. Ta
událost jim vzala všechnu chuť k dalšímu dobývání pev­
nosti.
30/ Tou dobou stavěl Scipio téměř každý den své voj­
sko do bitevního šiku ve vzdálenosti asi tří set kroků
před svým táborem a vždy, když uplynula větší část dne,
se zase stáhl do tábora. To provedl několikrát, když však
z Caesarova tábora nikdo nevyšel, nikdo nevytáhl proti
jeho vojsku, pln opovržení k trpělivosti Caesarovč i jeho
vojska vyvedl z tábora všechny své jednotky, před šik
postavil třicet luhových slonů s věžemi, roztáhl pěchotu
i jízdu co nejvíce do šířky a celou tou masou hnul najed­
nou vpřed. Zastavil se na otevřené rovině, v tčené blíz­
kosti Caesarova tábora.
31/ Cacsar, hned jak to uviděl, rozkázal, aby všichni
vojáci, kteří byli mimo tábor za pící a dřívím, i ti, kteří
pracovali na válu nebo dělali jiné s tím související práce,
se bez výjimky stáhli pozvolna, beze zmatku u beze stra­
chu za opevnění a postavili so na hradbách. Jezdcům
stojícím na stráži poručil, aby setrvali na nedávno zauja-
510 VÁLEČNĚ PAMĚTI

těm místě tak dlouho, dokud by se nepřátelé nepřiblížili

na dostřel; v případě, že by postupovali ještě blíže, měli
se v co nejlepňím pořádku stáhnout do tábora. Také ostat*
ní jízdu nechal stát na svých místech v plné zbroji.
Všechny tyto příkazy však nevydával tuk, že by sám osob*
ně obhlížel situaci z hradeb, nýbrž vynikal takovou zna­
lostí válečnictví, že mohl sedět ve svém stanu a prostřed*
nictvím kurýrů a spojovacích důstojníků vyřizovat vše,
co považoval za nutné. Byl si dobře vědom toho, že ať se
nepřátelé sebevíc spoléhají na své množství, on je už často
na hlavu porazil, obrátil na útěk, uvrhl je do velkého stra*
cbu a potom jim přesto daroval život a odpustil viny;
počítal tedy s tím, že nepřátelé, zbabělí a vědomí si mi*
nulých porážek, nezískají už nikdy lakovou důvěru ve ví*
tězstvi, aby se odvážili napadnout jeho tábor. Kromě lobu
už jen jeho jméno a velká autorita do znučné mír)' zmen­
šovaly odvahu jejich vojsku. A pak, tábor byl výboruě
opevněn, přístup k němu byl nepříteli ztěžován vysokým
válem, hlubokými příkopy a podivuhodně skrytými kůly
před volem; už tyto překážky by bránily nrpříteli v pří­
stupu, i kdyby byl tábor bez obránců. Caesnr měl velké
množství škorpiónů, kata pultů, střel i ostatních obvyklých
obranných prostředků. Tak důkladnou obrunu připravil
proto, že bí byl dobře vědom malého počtu svého vojska,
které navíc ještě nemělo zkušenosti z bitev. Toto a ne
strach z nepřítele bylo důvodem toho, že Cacsar zůstal
klidný, či juk jeho nepřátelé soudili, bázlivý. A důvodem
toho, že nevyvedl své slabé a nezkušené vojsko do bitvy,
nebyla ztráta víry ve vlastuí vítězství, nýbrž přesvěd­
čení, Že velmi záleží ua tom, jaké to budoucí vítězství bu­
de. Myslil si totiž, že by pro něho bylo potupné, kdyby
nyní — po vykonání tolika slavných činů, po tolika vy­
nikajících vítězstvích nad velkými armádami — mělo
vzniknout míněni, Že nad zbytky svých odpůrců, kteří
 O VÁLCE AFRICKÉ Sil

se dali dohromady z minulých útěků* dobyl krvavého

vítězství. Z těch důvodů so rozhodl trpělivě suáŠct prázd­
nou honosivost a vychloubačnost protivníků až do té do­
by* kdy k uěmu dorazí druhý transport ze Sicílie s části
veteránských legií.
32/ Scípio stál nějaký čas na tom místě*o němž jsem se
zmínil, aby tak dal najevo své pohrdání vůči Caesarovi*
a pak pomalu odvedl vojsko zpět do tábora, kde svolal
shromáždění vojáků a pronesl řeč o tom, jak on vzbuzuje
strach ve vojsku Caesarově, které je zcela ovládáno bezna­
dějí. Povzbudil své vojáky a ujistil je* že jim už vbrzku
umožní dosáhnout plného vítězství. Caesar uechal své
vojáky jít zas po práci; bez přestání zaměstnával mladé
mužstvo pod záminkou opevňovacích prací. Mezitím
ze Scipionova tábora prchali každý den Numidané a Gae-
tulové* kteří se zčásti vraceli do své vlasti, Část houfně
přecházela k Caesarovi: dověděli se totiž* že Caesar je
příbuzným Gaia Maria, jenž prokázal jím i jejích otcům
mnohé dobrodiní. Caesar z nich vybral ty uejurozenější
a rozeslal je do jejich obcí se svými dopisy, v nichž jejich
spoluobčany vyzýval, aby bránili sobe i své blízké se
zbraní v ruce a odmítali poslušnost jebo nepřátelům.
33/ Taková byla situace u Ruspiny v době, kdy k Cae­
sarovi přišli vyslanci ze svobodného a nepoplatného města
Achully, kteří slíbili, že jejich město je připraveno učinit
vše, co by jim bylo nařízeno, a snažně prosili* aby jim
v zájmu bezpečnějšího splnění těchto závazků dal do
města posádku; ze své strany žc mu dodají obilí a jiné
potřebné zásoby, aby tak přispěli ke společnému blahu.
Caesar jejich požadavku samozřejmě ochotně vyhověl
a na jeho rozkaz odtáhl do Achully s posádkou bývalý
aedil Gaius Messius.
Jakmile o tom dostal zprávu Considius Longus*
jenž velel dvěma legiím a sedmi stům jezdcům v Hadru-
512 VÁLEČNÉ PAMtTI

métu, vyrazil rychle a osmi kohortami k Achulle, zanechav

zbytek jako ochranu Hadruroétu. Messius však urazil
cestu rychleji a dorazil se svými kohortami do Achully
dříve. Když pak i Considius přitáhl k městu se svými od·
díly a zjistil, že uvnitř už je Caesarova posádka, neodvá­
žil se vystavit své lidi nebezpečí a vrátil se do lludrumétu,
aniž cokoliv podnikl, přestože měl s sebou tok silné voj­
sko. Za několik dní k němu přibyli Labienovi jezdci,
o něž požádal, a s nimi opět zahájil obléhání Achully,
před níž rozbil svůj tábor.
34/ V téže době dorazil Caius Sallustius Crispus k ostro­
vu Ccrcina, kam jej s loďstvem — jak jsem uvedl výěe —
před několika dny poslal Caesar. Při jeho příjezdu bý­
valý kvéstor Caius Decimius, který tum za ochrany
velkého množství vlastuí čeledi řídil zásobování, vstou­
pil ua docela mulou loď, jež se mu pravě uaskytla, a dal
se na útěk. Praetor Sallustius byl přijut obyvatelstvem
Cerciny a shledav u něho velké zásoby obílí nechal je
naložit na nákladní lodě, kterých tam kotvilo dostatečné
množství, a poslal je Caesarovi. Mezitím také prokonsul
Allienus nalodil v Lilybaeu XIII. a XIV. legii, osm set
gallských jezdců, tisíc prukovníků a lučiětníků a poslal
tento druhý transport Caesarovi do Afriky. Konvoj
plul pod příznivým větrem a čtvrtého dne připlul bez
pohromy do přístavu u Kuspiny, v jehož blízkosti byl
Caesarův tábor. A tak mčl uyuí Caesar v jeduum okamži­
ku dvojuásobnou radost: dočkal se jak vojenských po­
sil, tak i potravin; vojáci hned nabyli dobré náludy, po­
tíže se zásobováním byly odstraněny a on sám se mohl
konečně zbavit starosti. Legionáře a jezdce, kteří se právě
vylodili, nechal zotavit z únavy a mořské nemoci a pak
je rozdělil a rozmístil po opevnění a baětách.
35/ Když se o tom v&em dověděli Scipio a jeho přáte­
lé, velmi se divili a nemohli se vyznat v tom, že Caesar,
 O VÁLCE AFRICKÉ S13

jenž byl vždy zvyklý sám útočit a bitvy provokovat, se

tuk úplné změnil. Měli podezření, že tomu tak není bez
nějakého důkladného Caesarova plánu. I’hiÍ obav z jeho
trpělivosti poslali dva Gaetuly, jimž naslibovali velké
odměny a o jejichž naprosté oddanosti proto uepochybova*
li, aby jakoby přebéhlíei špehovali v Cucsarově táboře.
Když se oba octli před Caesarem, požáduli jej o dovolení
svobodně a bez nebezpečí promluvit. Svolení se jim do*
stalo a oni prohlásili: „Už často, Imperátore, jsme my
Gaetulové, klienti Guiu Maria, a téměř všichni římští
občané sloužící ve IV. a VI. legii měli v úmyslu pře*
běhnout do tvého tábora. Dosud jsme to však nemohli
učinit bez nebezpečí, neboť uázn v tom překážely nntnidské
jízdní stráže. Nyní se nám dvěma uaskytlu příležitost.
Scipio nás sice poslal jako vyzvědačc, ale my k tobě při*
cházime s velkou radostí. Máme tu zjistit, zda byly před
táborem a branami připraveny nějaké příkopy a nástra­
hy proti slonům, zároveň váže další plány s těmito zvířa­
ty í to, jaké přípravy k bitvě činíte. A to vše mu máme
oznámit po svém návratu.“ Caesar oba pochválil a odmě­
nil vyplucením žoldu a přijetím do svých služeb. Pak byli
odvedeni k ostatním přeběhlíkům. Samotná skutečnost
velmi brzy potvrdila, že Gaetulové mluvili pravdu: příští­
ho dne totiž z těch Scipionových legií, které jmenovali,
přeběhlo k Caesarovi množství legiouářů.
36/ Zatímco se u Ruspiny odehrávaly popsané události,
prováděl utický velitel Marcus Goto každodenně sběr
vojska z propuštěnců, Afričanů, otroků a vůbec z lidí
všeho druhu, jen když byli schopni držet zbraň. Oddíly,
které dul tímto způsobem dohromady, posílal rychle a bez
ustáni Scipionovi. — K Caesarovi mezitím také dorazili
vyslanci z města Thysdry, do něhož italští kupci a ná­
jemci navozili tři stu tisíc měřic pšenice. Informují Cac-
sara o této zásobě a zároveň prosí o zaslání posádky, aby
514 VÁLEČNÉ PAMĚTI

bylo lépe znjiŠtěno jak obili ve skladu, tak i jejich vlastní

majetek. Caesar jím prozatím poděkoval, dodal jim od­
vahu slibem, že posádku pošle co nejrychleji, a pak je
poslal ke svým domu. — Ve stejné době vtrhl na území
Numidíe Fublius Sittius se svým vojskem a dobyl pev­
nost stojící na dobře opevněném vrchu, do níž luba — jak
se připravoval na válku — nechal navézt jak obilí, tak
i ostatní věci pro válku nutné.
37/ Po vyloženi druhého transportu, který posílil jeho
vojsko o dvě legie veteránů, jízdu a lehkooděnce, poslal
Caesar prázdné lodi ihned zpět do Lilybaoa pro zbytek
vojska. Sám si 25. ledna v době první noční hlídky po­
volal všechny své zvědy a úřední stuhy a poručil jim být
v pohotovosti; o třetí noČuí hlídce, aniž to někdo oče­
kával, poručil vyvést všechny legie z tábora a vedl je
směrem k Ruspině, která bylu prvním městem, jež se k ně­
mu přidalo a přijulo jeho posádku. Odtud pak sestoupil
z malé vyvýšeniny a vedl legie podél mořského po­
břeží po levé straně roviny. Tato rovina je překvapivě
plochá a prostírá se na patnáct mil daleko; v půlkruhu ji
obklopuje nevysoký horský hřbet, který vystupuje z mo­
ře; celá scenérie vzbuzuje dojem divadla. V tom kopco­
vitém pásu vyniká výškou jen málo vrchů, na nichž už
od dávných dob Btály jednotlivé věže a strážní hlásky.
V posledním z těchto hodů měl Scipio svou posádku.
38/ Když Caesar doruzil k onomu horskému hřebenu,
o němž byla pravě řeč, vystoupil ua jednotlivé vrchy a
stavěl na nich věže a pevnůstky. Vše bylo botové dříve,
než uplynula půlhodina. Když se ocitl docela blízko po­
sledního vrchu, který byl nejblíže k nepřátelskému tá­
boru a hýla na něm pevnost s numidskou posádkou, jak
jsem se o tom výše zmínil, zastavil nakrátko pochod, aby
se seznámil s terénem, pak postavil na stráž jízdu a legiím
poručil dát se do díla; vést a opevnit spojovací val z mí*
 O VÁLCE AFRICKÉ 515

sta« do něhož došel, do místa, 2 něhož vyšel. Jak jen se

o tom dověděli Scipio a Lnhienus, vyvedli celou svou ka­
valerii 2 tábora, uspořádali ji do bitevního šiku o postoupili
s ni kupředu asi tisíc kroků od svého opevněni. Do druhé­
ho sledu postavili pěchotu, ne dál než čtyři sta kroků
od tábora.
39/ Cacsar se činností nepřátel nedal vyrušit a stále po­
vzbuzoval vojáky k práci. Když ale viděl, že nepřátelský
šik není od jeho válu vzdálen víc než tisíc pět set kroků,
a pochopil, že se přibližuje s úmyslem znemožnit jeho
vojákům pokračovat v práci na opevnění a zahnat je od
ní, považoval za nutné odvolat legie z valů, současně ule
poslal hispánské jízdní turmy, aby co nejrychlrji jely
k nejbližžímu vrchu, sehnaly odtud nepřátelskou posád­
ku a zmocnily se toho místo. Na pomoc jim ještě poslal
menší množství lehkoodčnců. Jukmilc tam byli posláni,
napadli rychle Numidany, zčásti je živé zajali, některé
pak na útěku jezdci zranili. Pevnost sc dostala do jejich
rukou. Labienus, jakmile to uviděl, chtěje přispět svým
lidem rychle na pomoc, obrátil téměř celé pravé křídlo
svého jízdního šiku a spěchal s ním na pomoc svým, kteří
už byli na útěku. Caesar zpozoroval. Že se Labienus
příliš vzdálil od hlavního vojska, a poslal levé křídlo své
jízdy, aby jej odřízla.
40/ Na pláui, na níž se vše odehrávalo, stála velká ven­
kovská usedlost s čtyřmi věžemi. Ta překážela Labic-
novi v rozhledu, takže nemohl vidět, že Cucsorovi jezdci
se jej snaží odříznout. Iuliovy turmy spatřil teprve teh­
dy, když za jeho zády začalo krveprolití jeho lidí. Nu-
midští jezdci byli tím uvedeni do takové puniky, že sc
dali na útěk rovnou do tábora. Gallové a Germáni zůstali
na místě; byli obklíčení zezadu a shora, a třebaže se stateč«
ně bránili, byli všichni do jednoho pobití. Jejich osud podě­
sil Scipionovy legie, které stály v bitevní linii před tábo-
S16 VÁLEČNÉ PAMĚTI

rcm, takže zaslepené strachem se obrátily na úprk a valily

se všemi branami do tábora. Když byl tak Scipío zahnán
z roviny i 8 kopců až do tábora, dal Caesar zatroubit
k návratu a stáhl jízdu za vály. Nyní, když obé vojska
opustila bitevní pole, viděl Caesar obdivuhodná těla
padlých Callú a Gcrinánů, kteří zčásti následovali Labic-
na už 2 Gallie kvůli jeho vážnosti, zčásti se k němu připo­
jili získáni sliby a dary; někteří z nich byli dříve zajati
v neúspěšné bitvě Curíonově, byl jim však darován život
a oni chtěli věrností prokázat svou vděčnost. Jejích podi­
vuhodně krásná a velká těla ležela nyní mrtvá, roztrou­
šená kulem dokola po celém poli.
41/ Po teto jezdecké srážce stáhl Caesar následujícího
dne kohorty ze všech opevnění a celou svou ozbrojenou
moc postavil na rovině do bitevní sestavy. Naproti tomu
Scipio, který měl velké ztráty na mrtvých a roněných,
se držel v táboře, k němuž se Caesar* zachovávaje bitevní
uspořádáni, pomalu přibližoval podél úpatí horského
pásu. luliovy legie byly vzdáleny už méně než půldruhé
míle od osady Uzitty, která byla v rukou Scipionových.
Scipio z ohavy, aby neztratil město, odkud by) zvyk­
lý opatřovat vodu a jiné věci pro své vojsko, vyvedl
všccbuy své jednotky a sestavil z nich Čtyři Šiky, přičemž
první byl složen podle jebo zvyku z jezdeckých turm,
mezi nimiž byli umístěni sloni, plně vyzbrojení a vybavení
věžemi. V takovém uspořádání se vydal na pomoc Uzíttě.
Jakmile Caesar zjistil tuto skutečnost, domníval se, že
Scipio proti němu táhne s pevným rozhodnutím svést
bitvu. Avšak Scipio se zastavil před městem na tom mí­
stě, o němž jsem se před chvíli zmínil, a to tak, že střed
svého šiku kryl tím městem, kdežto pravé i levé křídlo
se slony stály v otevřeném dohledu nepřítele.
42/ Caesar čekal ve svém postavení téměř do západu
slunce, a když viděl, že Scipio proti němu blíže nepostu·
 O VÁLCE africké 517

puje z místa, na němž se zastavil, a že dává přednost spíše

obráni toho místa v případě nutnosti, než aby se odvážil
pustit se do boje na rovině, nepovažoval za rozumné,
aby se sám jeětě téhož dne přiblížil vfce k městu. Věděl,
že ve městě je silná numidská posádka, a kromě toho kryl
nepřítel městem střed své sestavy. Odhadl dobře obtíž­
nost situace, do níž by se dostal, kdyby měl zároveň do­
bývat město a za oevýhodných podmínek jeětě bojovat
s pravým a levým křídlem nepřítele. Jeho lidé také stáli
od ěasného rána ve zbrani a byli už unavení. Odvedl te­
dy vojsko zpět do tábora a příštího dne zahájil protahová­
ní válu blíže k postavení nepřítele.
43/ Zatím Considius, který s osmi kohortami a najatý­
mi Numiďany a Gaetuly obléhal Achullu, v níž byl Gaíus
Messius a uěkolika kohortami, se dlouho a s velkým úsi­
lím pokoušel uzavřít město a přiblížit k hradbám těžké
dobývací stroje, avšak obránci vždy jeho věže a stroje
zapálili. Když byl už dost nešťastný z vlustních neúspě­
chů, došla k němu zpráva o nešťastné jezdecké bitvě Sci-
pionově. To na něj zapůsobilo do té míry. Že ohněm zničil
obilí, kterého měl v táboře velké množství, víno, olej
a jiné obvyklé potraviny učinil nepoživatelnými, a odtáhl
od Achully. Přes lubovo území přitáhl ke Scipionovi, pře­
nechal mu část svých vojáků a sám se se zbytkem vrátil
do Hadrutnétu.
44/ Z druhého transportu, který odeslal Alltenus ze Si­
cílie, zbloudila od ostatních jedna loď, na níž byli římští
jezdci Quintus Cominius a Lucius Tícida. Byla zanesena
k Thopsu, kde se jí díky svým rychlým lodicím zmocnil
Vergilius a poslal ji ke Scipionovi. Podobně zbloudila ještě
jiná loď, trojveslice, patřící do téhož konvoje, a ta byla
bouří zahnána k ostrovu Aegimuru, kde se jí svými loďmi
zmocnili Varus a Marcus Octavius. Na ní se plavili vete­
ráni s jedním centurionem a menší množství rekrutů. Aniž
518 VÁLEČNÉ PAMĚTI

jim bylo činěno nějaké příkoří, byli Varem pod strážemi

odesláni k Scipíonoví.
Když k němu dorazili a stanuli před jebu tribuná*
lem, pronesl Scipio tuto řeč: „Vím bezpečně, že vy se ne*
podílíte na hanebném pronásledování nejlepších občanů
a skutečných přátel senátu z vlastní vůle a dobrovolně,
nýbrž z douucení, když vám to rozkázal váš zločinný vo*
jevůdee. Nyní vás osud přivedl do mé moci. Jestliže bude*
te bránit vlast spolu s nej lepšími občany — což je ostatně
vaše povinnost — jsem rozhodnut vám darovat život
a navíc i peníze. Nyní řekněte, jaké je vaše rozhodnutí]**
45/ Scipio počítal s tím, Že mu za jeho dobrodiní budou
nepochybně vzdávat díky, proto jim po skončení své řeči
dovolil mluvit. Slova se ujal centurio XIV. legie. „Že mně,
válečnému zajatci, slibuješ život a nedotknutelnost,
Scipionc (imperátorem tě totiž nazvat nechci), je od tebe
velké dobrodiní a já ti za ně děkuji. Snad bych tohoto
dobrodiní i využil, kdyby s uím nebyl spojen tuk velký
zločin. Já bych měl obrátit zbraň proti Cacsorovi,
svému vojevůdci, který mi svěřil velení setniny, a jako
nepřítel mám bojovat s vojskem, pro jehož čest a vítěz*
štvi jsem bojoval ve více než šestatřiceti bitvách? To ne*
učiním a i tobě důrazně radím, abys upustil od svébo zá*
raěru. Jestliže jsi totiž až dosud nezískal zkušenost, čí
vojsko stojí proti tobě, máš k tomu ted příležitost: vyber
et ze svých kohort tu nejzdatnější a poRtav ji proti mně;
já si naproti tomu nevezmu víc než deset svých spolubo*
jovníků, kteří jsou terf v tvé moci. Pak si už podle naší
statečnosti spočítáš, v co můžeš doufat od svých Udí.**
46/ Jakmile Scipio proti všemu svému očekávání ušly*
Šel tuto odvážnou, chladnokrevuě pronesenou centuriono*
vu odpověď, rozhněval se a rozhořčen na nejvyšší míru
dal centurionům pokynem najevo, co se má Btát: u jeho
nohou byl centurio zabit, všichni zbývající veteráni byli
 o v Alce africké 519

odděleni od nováčků a po Scipíonových slovech „tyhle

odveďte, jsou nakaženi bohaprázdným zločinem a nnsy-
cení krví našich spoluobčanů** — byli odvedeni za brad*
by a tam mučednicky usmrceni. Nováčci však byli na
Scipionův rozkaz rozděleni do legií a Comínius s Ticidou
mu výslovně nesměli přijít na oči. Touto smutnou událostí
rozrušen propustil Cacsar s hanbou za nedbalost ty, kteří
měli podle jeho rozkazu držet s válečnými galérami stráž
na moři v blízkostí Thapsu, aby tak chránili jeho náklad*
ní i bitevní koráby, a zveřejnil proti nim velmi ostrý
edikt.
47/ Přibližně v téže době se Caesarovu vojsku přihodilo
něco neslýchaného. Po západu Pléjad, asi o druhé noční
hlídce se strhla strašná bouře provázená silným lijákem
smíšeným s kroupami velikosti kamenů. Vojsko trpělo o to
více, že ho Caesar nemel —jak to bývalo dříve — umístěné
v zimním táboře, nýbrž jak postupoval vpřed blíže k ne*
příteli, budoval každý třetí čtvrtý den tábor nový; vojáci
byli plně zaměstnáni stavbou opevnění a neměli tak mož­
nost postarat se o sebe, co se potravin a dalších potřeb
v nouzi týče. Kromě toho ještě převážel Cacsar vojsko
ze Sicílie s takovou důrazností na počet vojáků, že kromě
vojáků a zbrani nebyla do lodí naložena ani zavazadla,
ani dobytek, ani otroci, zkrátka nic, co by vojákům mohlo
být užitečné. V Africe nejen nic nevyzískali a nezaopat­
řili, ale dokonce spotřebovali kvůli drahotě obilí i to,
co si přivezli s sebou. Za těchto krušných okolností bylo
v táboře jen docela málo těch vojáků, kteří spali ve sta­
nech z koží; ostatní si z oděvů nebo rohoží spojených rá­
kosem zrobili jakési ubohoučké stany a pod těmi přeno­
covali. Nyní za náhlého deště provázeného krupobitím se
tyto stany hroutily pod tíhou, jež se na ně navalila, pří­
valem vody byly vyvraceny a rozhazovány; ohně vyhasly,
všechny zásoby byly zničeny a tak i vojáci bloudili
520 VÁLEČNÉ PAMĚTI

o půlnoci naslepo táborem, kryjíce si hlavy štíty. Té noci

zazářily samy od sebe hroty oštěpů páté legie.
48/ Zatím král luhu, poté co byl informován o výsledku
jízdní bitvy Scipionovy a byl Scipíonem písemně povolán,
zanechal ve své zemí na ochranu proti Sittiovi prefekta
Saburru a sám vyrazil k Scipionovi, aby tomuto svým
příchodem přidal více na autoritě a Caesarovu vojsku na
strachu. Vedl s sebou tři legie, osm set jezdců s uzdami,
velké množství numidských jezdců bez uzd, mnoho leh-
kooděnců a třicet slonů. Když dorazil ke Scipionovi,
postavil pro ty oddíly, jež jsem právě vyjmeuoval, od­
dělený královský tábor, nepříliš vzdálený od tábora Sci·
pionova. Caesarovo vojsko ještě ovládal strach po prožití
nedávných událostí, a protože se očekával příchod králov­
ských vojsk, bylo napětí ve vojsku ještě větší. Když však
potom naši vojáci srovnávali svůj tábor e královským,
zbavili se rychle všech obav, na jejichž místě se objevilo
opovržeuí. A tak Iuba, jakmile se tu ukázal, ztratil vše­
chen respekt, který měl za své nepřítomnosti. Bylo však
zcela pochopitelné, že na druhé straně Scipionovi stoupla
královým příchodem odvaha i sebedůvěra. Hned druhý
den totiž vyvedl do linie všechny své i královy sbory i še­
desát slonů a co nejokázaleji je seřadil. Postoupil s nimi
poněkud vpřed od svých hradeb, nevydržel však dlouho
a brzy se opět stáhl za svůj val.
49/ Když Caesar viděl, že Scipionovi se sešly již téměř
všechny očekávané síly a že ke srážce dojde co nejdříve,
začal postupovat dál po hřebenu kopců, prodlužoval svůj
boěuí val, budoval nové pcvnůatky a za neustálého přibli­
žování k Seipionovise snažil ovládnout vyvýšené body. Pro­
tivníci, kteří se spoléhali na množství svých jednotek, však
obsadili nej bližší vrch, a tak vzali Cuesarovi možnost dostat
se dál tím směrem. Labienus zamýšlel už dávno zmoc­
nit se té vyvýšeniny a dosáhl jí tím spíše, že k ní měl blíž.
 O VÁIXE AFRICKÉ S21

50/ Chtěl-li se Caesar onoho vrchu zmocnit, musel dříve

přejít zuačně široké a velmi hluboké údolí, plné různých
puklin v podobě jeskyň. Za údolím byl olivový háj. Když
Labienus, který krajinu dobře žnul, zjistil, že Caesar musí
nutně dříve překročit údolí a projít olivovým hájem, chce-li
se zmocnit onoho místa, nastražil tam léčku s Částí jízdy
a lebkooděnci. Navíc ještě za horu a sousední vrchy po*
stavil jezdce, kteří měli shora vpadnout na Caesara v oka*
mžiku, kdy sám znenadání napadne legionáře. Tím dvo­
jím napadením měl být Caesar a jeho vojsko uvedeni
ve zmatek a bez možnosti postoupit vpřed Či ustoupit měli
být obklíčeni a zničeni. Caesar, který neměl tušení o léčce,
poslal napřed jízdu, a když pak přitáhl k tomuto místu,
nepřátelé, bud* Že zapomněli Labienovy rozkazy, nebo se
báli, že je jezdci v rokli rozdrtí, začali v malých skupin*
kách, ba i jednotlivě vystupovat z prohlubní a vylézut
k vrcholu kopce. Cacsarovi jezdci je pronásledovali, část
jich pobili, část vzali do zajetí, rychle se dostali ua vrchol
kopce, smetli z něho Lubienovu posádku a stali se rychle
jeho pány. Labienus se s částí jezdců taktak spasil útě­
kem.
51/ Po tomto úspěchu svých jezdců rozdělil Caesar le­
giím opevňovací práce a na vrchu, jehož se právě zmocnil,
opevnil tábor. Potom začal vést od svého hlavního tábora
středem roviny proti městu Uzittě (které leželo na rovině
mezi jeho a Scipionovým táborem a bylo ve Scípionových
rukou) dva boční vály, které řídil tak, aby se přimkly
k pravému a levému úhlu hradeb tohoto města. Jeho zá­
měrem přitom bylo zajištění boků, aby až se přiblíží s voj­
skem blíže k městu a zahájí obléhání, nemohl být obklí­
čen množstvím nepřátelské jízdy a tak přinucen zanechat
útoku na město. Kromě tubo chtěl tím usnadnit případné
vyjednávání s městem a těm, kteří by k němu z města
chtěli přeběhnout, dát k tomu lepší možnost: co se dříve
S22 VÁLEČNÉ PAMĚTI

dálo za velkého úsilí a rizika přcbčhlíků, se mohlo nyní stát

snadno a bez nebezpečí. Také se cbtél co nejvíce přiblížit
k nepříteli, aby zjistil* zda má v úmyslu svést bitvu. A ko­
nečně měl ještě ten důležitý důvod, že terén tu byl nízký
a bylo možné vyhloubit vlče studní, neboť Caesar potře*
boval vodu* které měl málo a ještě k ní měl daleko. Za*
tlmco legie byly zaměstnány zmíněnými pracemi* stála
část vojska v Šiku před válem, zcela blízko proti nepříteli.
Barbarští jezdci a jejicb lehká pěchota sváděli s námi men«
ší šarvátky a souboje.
52/ Když Caesar vpodvečer stahoval z oněch prací vo­
jáky do tábora, zaútočili Iuba* Scipio a Lnbienus prudce
s celou jízdou a lehkou pěchotou na legionářskou jízdu.
Caesarovci pod nárazem vši vojenské síly nepřátel, která
se tak najednou objevila, poněkud ustoupili* avšak celé
to napadeni skončilo jinak, než nepřátelé počítali. Caesar
totiž v půli cesty obrátil vojsko a přispěl na pomoc svým
jezdcům, kteří s obnovenou odvahou obrátili kouč a zaúto­
čili na Numidany rozptýlené při příliš dychtivém proná«
sledování. Mnohé z nich pobili a zranili u nakonec je za*
hnali až do táboru. Kdyby se tato srážka neodbývala už
za noci a kdyby prach zvednutý větrem nebyl na pře*
kážku rozhledu, padli by Iuba i I.abienus jako zajatci do
Cacsarových rukou a jejich jízda i lehkooděnci by byli
zcela pobiti. V té době prchlo neuvěřitelné množství vo­
jáků zc IV. a VI. legie Scipionovy; část přešla do Caesoro*
va tábora, část se rozprchla, kam kdo mokl. K Caesarovi
přešli také bývalí Curionoví jezdci, kteří přestali důvěřo­
vat Scipionovi a jeho válečným silám.
53/ Taková tedy bylo situace obou stran u Uzitty. V té
době legie X. a IX., které vypluly ze Sicílie na nákladních
lodích* byly už nedaleko od přístavu města Ruspiny, když
zpozorovaly Caesarovy lodě hlídkující nedaleko Thapsu.
Z mylné obavy* aby novpadly do nepřátelské léěky, obrá*
 o vAlce africké 523

tily plachty směrem na širé moře. Tam byly dlouho zmí­

tány bouří, až «e konečně po mnoha dnech dostaly k Cae-
sarovi, zcela vyčerpaně hladem a žízní.
54/ Obě legie byly vysazeny na břeh. Cacsar, pamětliv
vojácké nevázaností, která se už dříve ukázala v Itálii,
stejně jako hrabivosti jistých lidí, využil tu nepatrnou
okolnost, že Gaíus Avienus, vojenský tribun X. legie,
naplnil celou jednu dopravní loď svou čeledí a dobytkem,
aniž vzal na palubu jediného vojáka ze Sicílie, a příš­
tího dne svolal tribuny a centuriony všech legií, k nimž
z tribunálu takto promluvil:
„Velmi bych si přál, aby lidé sami někdy stanovili
meze své drzosti a svévoli a nezneužívali mé mírnosti,
mého sebeovládání a mé trpělivosti. Protože si však sami
ani míru, ani meze neurčují, já sám jim dám po vojenském
způsobu příklad, aby si ostatní vedli lépe. Gaic Avie»«!
Protože jsi v Itálii podněcoval vojáky národa římského
proti vlasti a páchala loupeže v municipiích, protože jsi
se ukázal jako neužitečný umě i státu, když jsi na loď
místo vojáků naložil svou čeleď a dobytek a stát tak tvou
vinou v době nejvyšší potřeby postrádá vojáky — za to
vše tě potupně propouštím ze svého vojska a poroučím,
aby ses ještě dnes co uejrychlcji vzdálil a opustil Afriku.
Také tebe. Aule Fonteie, propouštím z vojska, neboť jsi
buřičským tribunem a špatným občanem. Tite Sulícnel
Marku Tironel Gaie Clusinutc! Za to, že jste se v mém voj­
sku stali centuriony, nevděčíte své statečnosti, nýbrž mé
milosti. Chovali jste se tak. Že jste nebyli ani ve válce
stateční, ani v míru řádní a užiteční; nestarali jste se ani
tak o vojenskou čest a kázeň, jako spíše o pobuřováni
vojáků proti jejich vojevůdci. Z těch důvodů prohlašuji,
Že nejste hodni velet mým setninátn. Propouštím vás a po­
roučím, abyste co nejdříve opustili Afriku!“ Pak je vše­
chny předal centurionům · příkazem, aby byli vsazeni na
524 VÁLEČNÉ PAMĚTI

loď každý zvlášť v doprovodu nanejvýš jednoho otroka.

55/ V té době už Gaetulové, kteří přeběhli k Caesarovi
a byli — jak jsme vypsali výše — odesláni s dopisy a pří*
kazy, dorazili do svých obcí. Jejich vlastní autorita i Cae*
sarovo jméno snadno přesvědčily jejich spoluobčany k od*
padnuti od luby. Všichni se rychle chopili zbraní a bez ví*
háuí zahájili nepřáteleni proti králi. Iuba, hned jak o tom
obdržet první zprávu, si uvědomil svou svízelnou situaci,
neboť byl teď vázán už třemi válkami, a poslal na ochranu
proti Gaetulům do svého království šest kohort z vojska,
které přivedl proti Caesarovi.
56/ Ten mezitím dokončil práce na svých bočních li*
niích a dotáhl je až do místa, kam ještě nemohly dopa*
dat střely vyslané z města: tam vybudoval tábor, do uěbož
převedl pět legií z dřívějšího tábora. Před nim postavil
proti městu množství škorpióuů a balist. jimiž neustále
zaháněl obránce z hradeb. Skutečnost, že tábor byl v bez*
prostřední blízkosti města, poskytla příležitost těm nej vá­
ženějším a nejznáraéjším osobnostem obou stran k setkání
a rozhovorům s přáteli a příbuznými. Caesarovi neušlo, že
i to mu bude velmi užitečné. A vskutku, významní Gaetu*
lové z královské jízdy a velitelé jezdeckých oddílů, jejichž
předkové sloužili pod Maricm a dostali od něho darem
pozemky i větší domény, po Sullově vítězství však byli
dáni do poddanství králi iliempsalovi, využili první pří*
ležitosti a začátkem noci s koňmi i se služebnictvem pře*
běhlí v počtu asi jednoho tisíce do Cacsarova tábora le­
žícího v rovině zcela blízko Uzitty.
57/ Tento případ silné znepokojil Scipinna a jeho přátele.
Když téměř v téže době viděli. že Marcus Aquinius roz­
mlouvá s Gaietn Sasemou, vzkázal mu Scipio, že nemá co
diskutovat s nepřáteli. Aquinius poslal po poslovi Scipio·
noví odpověď, že si potřebuje ještě něco vyřídit. Tu i luba
poslal k Aquiniovi svého sluhu, který mu měl v Sasernově
 O VAl.CE AFRICKÉ 525

přítomnosti říci; „Král ti zakazuje dále rozmlouvat!**

Aquinius poděšen touto zprávou ee ihned vzdálil a upo­
slechl tak krále na slovo. Toto se stalo římskému občanu!
Dokonce takovému, kterému se dostalo od římského lidu
úředních poct! V době, kdy jeho vlast existovala neporu­
čená, kdy mftl i svůj majetek, byl poslušný barburu luho­
ví, místo aby uposlechl posla Scipionova nebo aby se po
porážce své strany rozhodl vrátit se beze Škody do vlastí.
Ostatně luba nebyl ani tak zpupný vůči Marku Aquiniovi,
jenž byl novým človékem a bezvýznamným senátorem, ja­
ko vůči Scipionovi, jenž stál tak vysoko svým rodem, dů­
stojností a úřady. Před luhovým příchodem byl totiž Sci-
pio zvyklý nosit purpurový velitelský plášť. Nyní prý
a ním luba jednal o tom, že se nehodí, aby on užívul téže
barvy oděvu, jukou nosí král. A stalo sel Scipio se pokořil
před tím ncjzpupnčjším a nejnejapnějším člověkem, ja­
kým je luba, a aby mu vyhověl, přeorientoval se na plášť
bílý.
58/ Druhého dne vyvedli nepřátelští vůdci všechny od­
díly z táborů, dosáhli jakési výšiny a na ní, nedaleko Cae-
sarova tábora, postavili bitevní šik a zůstali tam stát.
Také Caesar vyvedl své vojsko, rychle je seřadil na rovině
před svými hradbami a tam zůstal též v klidu stát. Neměl
pochyb o tom, že nepřátelé přijdou sami blíže, aby se
s ním utkali; vždyť měli vlastni velmi početné síly, navíc
dostali pomoc od krále a také z tábora vyrazili dříve a po­
hotověji. Objížděl tedy celý šik a povzbuzoval legie, pak
vydal heslo a čekal na zahájení nepřátelského útoku. Sám
měl totiž dost důvodů k tomu, aby se příliš nevzdaloval
od svého opevnění. 1 v městě Uzittč, které držel Scipio,
byly ozbrojené nepřátelské kohorty. Z pravé strany se
k městu přimykalo dřínové křoví a Caesar se obával,
aby nepřátelé neučinili z města zničující výpad do boku
pochodujícího vojska, až by táhl podél houštiny. Kromě
526 VÁLEČNĚ PAMĚTI

toho jej brzdila ta okolnost, že před Scipionovým posta*

veníra byl velmi těžký terén, o kterém se domníval, že by
jeho vojsku překážel v útoku.
59/ Myslím, že uemohu pominout zmínku o bojovém
uspořádáuí obou vojsk. Scipio sestavil svůj šik následov­
ně: do Čelu postavil své a luhový legie, za nimi do druhé
záložní linie postavil Numidany, a to tak řídce a do délky
roztažené, že z dálky se našim legionářům zdálo, že střed
sestavy je jednoduchý. Na pravém a levém křídle umístil
slony ve stejných vzdálenostech od sebc. Za slony postavil
lehkou pěchotu a numidské pomocné oddíly. Všechny jezd­
ce s uzdou postavil ua pravém křídle, neboť levé křídlo
sestavy se opíralo o město Uzittu u nebylo tam prostoru,
na němž by se jízda mohla rozestuvit. Kromě toho ještě
při pravém boku postavil uumidské jezdce a velké množ­
ství lehké pěchoty tak, že byli od šiku vzdálení neméně
než tisíc kroků, čímž se stulo, že stáli téměř na úpatí vrchu
v dostatečné vzdáleností od svého í nepřátelského šiku.
S těmi měl ten útnysl, aby hned na začátku boje, až se
oba Šiky spolu střetnou, jeho jízda z dálky znenadání
svým množstvím obklíčila Caesarovo vojsko, uvedla jc do
zmatku a zničila házccími oštěpy. Takový byl Scipionův
plán pro bitvu toho dne.
60/ Bitevní sestava Cacsarova — mám-li začít od levého
křídla a dojít k pravému — byla uspořádána takto: na
levém křídle stály legie IX. a X., střed tvořily legie XXV.,
XXVIII., XIII., XIV., XXIX. a XXVI. Na pravé křídlo
umístil část vctcránskýcb kohort z druhého šiku jmeno­
vaných legií a přidal k nim několik kohort nováčků. Třetí
linii přemístil celou na levé křídlo a protáhl jí až k střed­
ní legií své sestavy a uspořádal jí tak, že levé křídlo bylo
trojité. Pravé křídlo bylo totiž podpořeno opevněním, ale
o levé křídlo měl starost, zda bude moci odolat nájezdu
masy nepřátelských jezdců. Proto tam ještě přidal na
 O VÁLCE AFRICKÉ 52?

pomoc pátou legii a mezi jezdce umístil lehkooděnce.

Lučištuíky rozestavil porůznu tak, aby na jistých místech
kryli celou sestavu, nejvíce jich však bylo na křídlech.
61/ Uspořádány takovým způsobem, vzdáleny od sebe
ne víc než tři sta kroků, stály armády Scipionova a Cae*
surová od časného rána do desáté hodiny denní, aniž zobá*
jíly boj. Takový případ se snad do té doby nestal. Caesar
začal nakonec stahovat už vojsko za vály, když vtom vši*
chni vzdálenější numidští a Cactulští jezdci bez uzd se dali
zprava do pohybu a blížili se k Caesarovu táboru ležícímu
na vrchu, zatímco Labienovi jezdci s uzdou zůstávali na
místě a drželi v šachu Caesarovy legionáře. Tu bez jaké*
hokoli rozkazu se část Caesarovy jízdy spolu s lehkou pě*
ehotou vrhla bezhlavě na Gaetuly, dostala se daleko vpřed
a přešla dokonce i bažinu; našich jezdců bylo však málo
a nemohli odolat náporu nepřátelské masy. Protože lehko*
oděnce uecholi daleko za sehou, byli nyní zahnáni, mnozí
raněni; jeden jezdec a dvacet sedm lebkvodcnců bylo za*
bito, ostatní se zachránili útěkem ke svým. Bylo také zra*
něno mnoho koní. Scipio, potěšen úspěchem v jezdeckém
střetnutí, stáhl v noci vojsko do tábora. Ale štěstěna se
zřejmé rozhodla nedat bojujícím trvalou radost. Následu*
jícího dne poslu! Caesar Část jízdy do Lepty pro potraviny.
Cestou narazili naši na numidské a gaetulské jezdce, kteří
se vydali za kořistí; znenadání na ně vypadli a okolo stov*
ky jich zčásti pobili, zčásti zajali. Tou dobou Caesar každo­
denně vyváděl legie na otevřenou rovinu a pokračoval v
opevňovacícb pracích, z nichž jednou bylo budování volu
a příkopu středem roviny, čímž byly soustavně nepřáte*
lům znemožňovány nájezdy. Také Scipio se opevňoval
proti Caesarovi a velmi spěchal s tou prací z obavy, aby
jej Caesar neodřízl od horského hřbetu. Tak byli oba
vůdcové zaměstnáni budováním opevnění, nicméně se
však každým dnem odbývaly i menší jezdecké potyčky.
528 VÁLEČNÉ PAMtTl

62/ Varus, poté co se dověděl, že se blíží X. a IX. legie

ze Sicílie, vyvedl rychle na moře svou eskadru, kterou před'
tím přivedl do Utiky k přezimování, nalodil gactulskč
veslaře a námořní vojsko a vyplul s úmyslem nastrojit
léčku Caesarovým lodím. S padesáti pěti gulérami připlul
z Utiky do lladrumétu. Caesar, aniž o tom věděl, poslal
Lucia Cispia s eskadrou dvaceti sedmi lodí ve směru na
Thapsus do strážní služby na ochranu blížícího se trans­
portu a z téže příčiny poslal Quinta Aquilu s třinácti vá­
lečnými koráby k lladrumétu. Cispius se dostu) rychle na
místo, které mu bylo určeno, avšuk Aquila byl zastižen
bouří u nemohl obeplout mys, ale poduřilo se mu dosáhnout
jakéhosi před bouří bezpečného výběžku, zu nímž se s loď­
stvem skryl a dostal se z dohledu nepřítele. Zbývající Cuesa-
rovo loďstvo kotvilo u Lepty zcela bez ocbruuy. neboť vesla­
ři z lodí odešli a buďse toulali porůznu po pobřeží, nebo byli
ve městě za nákupem potravin. Jeden přeběbtík o tom do­
nesl zprávu Varovi a ten se chopil této příležitosti.
O druhé noční hlídce opustil malý hadrumetský přístav
a Časně zrána se objevil s celou flotilou před Leptou.
Nákladní lodě, které kotvily na Širém moři dále od pří­
stavu, zapálil a zmocnil se dvou pětiveslic, na nichž mu
nikdo nekladl odpor.
63/ Cacsur se o tom dověděl při objížďce táborových
opevněni, která bylo od pobřeží vzdáleua šest mil. Ihned
všeho nechal a jel v největší rychlosti do Lepty, tam vstou­
pil na docela mulou loď a vybídl celé loďstvo, aby jej ná­
sledovalo. Cestou se setkal s Aquilou, který byl množstvím
nepřátelských lodí zcela poděšen, a společně se pustili do
pronásledování nepřátelského loďstva. Varus překvapený
Caesarovou rychlostí a odvahou změnil kurs a snažil se
uprchnout do lladrumétu. Po čtyřech mílích plavby jej
však Caesar dohnal, získal zpět jednu pětivetdiui s celou
svou posádkou a se sto třiceti nepřátelskými strážci, a
 o vAixe africké S29

zmocnil se také trojveslice plné vojáků a námořníků, která

byla nejblíi, neboť se opozdila tím, žc kladla odpur. Ostat­
ní Varový koráby překonaly Šťastně mys a uchýlily se do
malého hadrumélského přístavu. Caesarovi už vítr nebyl
tak přízuivý, takže se mu mys nepoduřilo obeplout. Zů­
stal proto ten den a následující noc stát na kotvách na
Sirém moři a za rozbřesku se přiblížil k iladrumétu. Vše­
chny nákladní lodě stojící mimo malý přístav zapálil,
ostatní plavidla bud potopil, nebo zahnal do úkrytu v ma­
lém přístavu. Pak éekal nějakou dobu pro případ, žc by
nepřátelé chtěli svést námořní bitvu, a polom se vrátil do
tábora.
64/ Na oné lodi byl zajat římský jezdec Publius Vestrius
a bývalý Afrauiův voják Publius Ligarius, kterého dříve
Gaesar s ostatními Afrauiovými vojáky omilostnil a ou se
potom připojil k Pompuiovj, vyvázl z bitvy u Fursalu a
přešel do Afriky k Varovi. Ligaria nechal Gaesar za jeho
věrolomnost popravit, Publiu Vcstriovi však odpustil,
jednak proto, Že Vestriův bratr zaplatil v Římě peníze na
něj uvalené jako trest, jednak Vestrius sám uvedl dosta­
tečný důvod pro své ospravedlnění: byl zajat Nasidio-
vým loďstvem a byl zachráněn Varem ve chvíli, kdy už
byl veden na smrt; později prý už neměl možnost přejít
k Caesarovi.
65/ Obyvatelé Afriky mají zvyk, že na polích a téměř
ve všech venkovských usedlostech mají tajné pod zemí
vyhloubené dutiny, v nichž ukrývají své obilí pro případ
války nebo náhlých nájezdů vojsk. Caesarovi se to doneslo
a ten o třetí noěni hlídce vyslal z tábora dvě legie s jízdou
na vzdálenost deseti mil od tábora; vrátili se odtud vši­
chni obtíženi obilím. Jakmile se o té výpravě dověděl
Lahicnus, vytáhl ze svého tábora na vzdálenost sedmi mil
přes tytéž vyvýšeniny, přes které táhl den předtím Gaesar,
a utábořil tam dvě své legie. Přesvědčen o tom, že Caesor
$30 VÁLEČNÉ PAMĚTI

znovu potáhne za zásobami stejnou cestou, stavěl se kaž­

dý den do zálohy s množstvím jezdců as oddíly lehké pě­
choty.
66/ Cacsar však byl od přcběhlíků o Labicnovýcb ná­
strahách informován. Několik duí zůstal v klidu, počítaje
s tím, že se nepřátelé každodenním opakováním téhož
manévru stanou méně obezřetnými, pak najednou zjitra
vyrazil s třemi veteránskými legiemi a s částí jízdy zadní
branou z tábora. Poslal kupředu jízdu, a ta znenadání na­
padla nepřátele, kteří se kvůli léčce skrývali v údolích;
lohkooděnců padlo na pět set, ostatní byli zahnáni na
hanebný útěk. Labienus však spěchal s celou svou jízdou
prchajícím na pomoc. Jeho nápor už nemohli méně počet­
ní Caesarovi jezdci vydržet, když tu se nepříteli ukázal
Cacsar s legiemi seřazenými k boji. Labienus byl tím na­
tolik ohromen a zabrzděn, že umožnil Caesarovým jezd­
cům stáhnout se beze škody kc svým. Příštího dne dul
luba ukřižovat všechny Numiďany, kteří opustili své mís­
to a uprchli do tábora.
67/ Protože trpěl nedostatkem potravin, stáhl Cacsar
všechny své jednotky do hlavního tábora, ponechal po­
sádky v Loptě, Ruspině a Achullc, loďstvo svěřil Aquilovi
a Cispiovi s tím, aby jeden oblehl z moře Hadrumétum,
druhý Thapsus; pak zapálil svůj tábor a o čtvrté noční
hlídce vytáhl z dosavadního místa s vojskem v bojovém
uspořádání, so zavazadly umístěnými na levém křídle.
Přitáhl k opevněnému městu Aggar, které bylo už často
obléháno Gaetuly, ale vždy bylo vlastními obyvateli ener­
gicky uhájeno. V rovině u města rozbil tábor a pak sc sám
s částí vojska vydal za zásobami po okolních statcích;
schunl sice jen málo pšenice, ale dostatečné množství ječ­
mene, oleje, vína a fíků. Posíliv tím své vojsko, vrátil se
do tábora. Scipio, jakmile poznal, že Cacsar odtáhl, vy­
dal se s celou armádou přes hory za ním a ve vzdálenosti
 O"VÁIXE AFRICKÉ 531

Šesti mil od jeho tábora se usadil, rozděliv vojsko do tří

táborů.
68/ Dvanáct mil od Scipionova tábora a v jeho směru
leželo mČsto Zeta; vůči Caesarovi leželo na protilehlé
straně a bylo od něho dál — sedmnáct mil. Scipio tam
poslal za proviantem dvě legie — a Caesur se to dověděl
od jednoho přeběhlíka. Ihned přemísti) svůj tábor z roviny
na výšinu, aby byl bezpečnější, ponechal v něm nezbyt­
nou ochranu a sám o čtvrté noční hlídce vyrazil na pochod.
Táhl kolem nepřátelských táborů a zmocnil se města Zety.
Zde se dověděl, že Scipionovy legie shánějí zásoby daleko
od města, a už se chtě) za nimi vydat, když zpozoroval, že
Scipio spěchá těmto legiím na pomoc. To zabrzdilo jeho
plánovaný útok. A tak jen zajal ve městě římského jezdce
Caia Mutia Regina, velitele města a jednoho z ncjbližších
přátel Scipionovýcb, a římského jezdce Publiu Atria, pří­
slušníka ulické obce římských občanů, a odvedl dvaadva­
cet královských velbloudů. V Zetě zanechal posádku pod
velením legála Oppia a zahájil pochod směrem ke svému
táboru.
69/ Na zpáteční cestě musel obejít Scipíonúv tábor.
Když už byl nedaleko něho, vyrazili z ncjbližších kopců
Labicnus a Afranius bc vší jízdou a lehkou pěchotou u vrhli
se na zadní voj. Caesar postavil proti uim své jezdce, lc*
gionářům přikázal snést zavazadla ua jednu hromadu
a rychle zaútočit na nepřítele. Hned prvním útokem legií
bylí nepřátelští jezdci i lebkooděnci bez větší námahy za*
tlačeni u sraženi z kopce. Caesar se už domníval, že nepřá*
telé zastrašení svým prvním neúspěchem jej přestanou
znepokojovat, a chtěl pokračovat v pochodu. Vtom však
zase nepřátelé vyrazili z ncjbližších vrchů a přenně tak
jako předtím zaútočili na Caesara Numidané u lehká pě­
chota, jež byla podivuhodně hbitá, navy klá bojoval mezí
řadami jezdců a společně · nimi útočit i prchat. To se opa­
532 VÁLEČNÉ PAMĚTI

kovalo ještě vícekrát: kdykoliv se caesarovci dali na po«

chod, doráželi Nunxidaué, když naši vyráželi proti nim
do útoku* prchuli, drželi se opodál a Lojovali svým své­
rázným způsobem spokojujíce se tím* že z dálky zraňovali
naše vojáky oštěpy. Tu Cucsar pochopil* že jejich cílem
ucuí nic jiného, než jej donutit vybudovat tábor na mís«
tě* kde není vůbec žádná voda, aby jeho hladovějící voj«
sko* které od čtvrté noční hlídky až do desáté hodiny
denní nemělo nic v ústech* zahynulo i se zvířaty žízní.
70/ Už se blížil západ slunce a Caesar ca celé čtyři ho*
diny nepostoupil vpřed ani o sto kroků, Zc zaduího voje
stáhl jízdu* která už ztratila mnoho koní, a na její místo
poslal legie. Legionáři zadržovali lépe nájezdy nepřátel
a Caesar mohl pomalu a kliduěji pokračovat v pochodu.
Mezitím také oddíly numidské jízdy začaly zprava i zleva
přes kopce vyrážet a uzavírat do kruhu díky své počet«
nosti Cacsarovy sbory* část útočila i na zadní voj. Ale kdy­
koliv se tří nebo čtyři naši veteráni otočili a vit silou vrkli
oštěpy do shluku Numidanů, stačilo to k tomu, aby tito
všichni do jednoho (a bylo jich více než dva tisíce) se dali
na útěk; pak zase vždy obrátili koně, shromáždili se a
z jisté vzdálenosti pronásledovali legionáře a zasypávali
je deštěm oštěpů. Tak Caesar hned postupoval vpřed,
hned se zastavoval a bránil, takže jeho pochod skončil
značně pozdě: o první hodině noční dovedl vojsko — až na
deset zraněných beze ztrát — do tábora. Také Lahienus,
který měl kolem tří set padlých, mnoho zraněných, se
vrátil do tábora se svými lidmi* vyčerpanými neustálým
útočením. Scipio mezitím odvedl do tábora své legie i slo­
ny, které postavil do linie před táborem na dohled Caesa«
rův* aby postrušil jeho vojáky.
71/ Proti vojsku* které bojovalo takovým způsobem, vy«
cvičoval Caesar své vojáky ne tak, jako vycvičuje voje«
vůdce veterány, kteří už vybojovali mnoho skvělých ví·
 O VÁLCE AFRICKÉ 533

tězství, nýbrž jako učitel Šermu cvičí gladiátorské nováč­

ky: poučoval je, oa kolik kroků se utají vzdálit od nepří-
tele, jak se utají protivuíkům postavil a v jaké vzdálcuosti
jim vzdorovat, hned aby vyráželi, hned zase ustupovali;
učil je dokonce, kdy mají hrozit útokem, odkud a jak vrhat
kopí. To vie proto. Že nepřátelská lehká pčebota naháně­
la našim vojákům neobyčejuý strach a silně je znepokojo­
vala: jezdci byli odstraňováni od hoje velikými ztrátami
koní, kteří hynuli pod jejími ranami, legionáři byli zase
vyčerpáváni její hbitostí. Těžkooděnci totiž, když byli na­
padeni, se zastavovali a přecházeli do protiútoku, zatímco
nepřátelští lehkooděnci rychle prchali a snadno unikali
nebezpečí.
72/ To způsobilo Caeearovi velké starosti, protože po­
každé, když byla sváděna bitva, nemohla se jeho jízda bez
podpory legií nijak měřit s nepřátelskou kavalérií a leh­
kou pěchotou. Znepokojovalo jej to o to více, Že dosud ne­
měl co dělat s nepřátelskými legiemi a nedovedl si před­
stavit, jak bude moci odolat nepřátelské jízdě a lehko-
oděncům, kterých samo o sobě bylo obrovské množství,
když so k nim připojí jeitě těžkooděnci. Kromě toho bu­
dila stále jeitě v jeho vojácích hrůzu obrovitost slonů a je­
jich počet. Proti tomu viak nalezl lék. Nechal přivézt
z Itálie slony, aby se vojáci mohli seznámit s tímto zvíře­
tem, poznali jeho vlastnosti i to, která část jeho těla je
nejsnáze zranitelná kopím a která část zůstává nekryta,
i když je zvíře vystrojeno a opancéřováno, takže je mož­
no do ní vrážet kopí. Také bylo třeba, aby si i koně zvykli
na pach slonů, jejích řev i podobu. Tato snaha sc Caesaro-
vi vyplatila. Vojáci ohmatávali zvířata a přesvědčovali se
o jejich pomalosti, jezdci na uě házeli kopí s otupenými
hroty a také koně si zvykali díky velké trpělivosti slonů.
73/ Těmi důvody, které jsem výře uvedl, byl tedy Cae-
sar znepokojován; stal se pomalejším, uvážlivějším, a byl
554 VÁLEČNÉ PAUÉTI

dalek té rychlosti, s niž byl zvyklý vést své války. Keni

divu: měl s sebou vojáky, kteří byli zvyklí bojovat v Gal*
lii na otevřeném poli, s Gally, lidmi přímými a neúskoč*
nými, bojujícími statečností a ne lstí. Zde však musel
usilovat o to, aby přivykl své vojáky rozpoznávat ne*
přátelské úskoky, nástrahy a rafinované léčky a naučil je
rozeznávat, co mají dčlat a čemu se mojí vyhnout. Aby
to víe dříve pochopili, snažil se nedržet legie pohromadě
na jednom místě, nýbrž pod záminkou shledávání pro*
viantu je posílal hned sem hned tam. Domníval se totiž,
že nepřátelská vojska se od něho nevzdálí ani na krok.
Po třech dnech vyvedl v důkladném bojovém uspořádání
své vojsko, proiel mimo nepřátelský tábor a na rovném
místě lákal nepřítele k boji. Když věak viděl, že nemají
k boji chuť, odvedl vpodvečer legie zpět do tábora.
74/ V té době při&li poslové z města V agy, sousedícího
se Zetou, jíž — jak jsme vylíčili — sc Cacsar zmocnil. Žá­
dali úpěnlivě Caesara o zaslání posádky a ujišťovali, že ze
své strany pro něho připruví dostatek věcí potřebných pro
válku. A tu sc opět ukázula milostivost bohů vůči Caesa*
rovi. Jeden přeběhlík totiž informoval své spoluobčany
(totiž ony vyslance), žo král tuha — aby předešel Caesa*
rovu posádku — napadl se svým vojskem město, ihned sc
ho obklíčením zmocnil, obyvatele do jednoho pobil a
město vydal v ničivý plen svým vojákům.
75/ 21. března provedl Caesar přehlídku vojska s ob*
vyklými obřady. Příštího dne vyvedl všechny své jed*
notky na vzdálenost pěti mil od svého tábora, a tam, asi
dvě mde od tábora Scipionova, se zastavil s vojskem v bi>
tevní sestuvě. Když viděl, že nepřátelé, jimž už dost dlou­
ho nabízel bitvu, se zdržují boje, odvedl vojsko zpět a
následujícího dne hnul táborem a rychle se vypravil k mís­
tu Sarsuro, kde měl Scipio numidskou posádku a kam shro*
máždil zásoby obilí. Labienus to zpozoroval a zaútočil
 o vAlce africké S35

0 jízdou a lehkooděnci na Caesarův zadní voj. Zmocnil ee

zavazadel markytánů a prodavačů, kteří vezli své zboží
na vozech, a tento úspěch mu dodal odvahy, takže ee stále
více přibližoval k legiím v domnění, že vojáci unavení
svou zátěží nebudou schopni se bránit. Caesar však byl
i na to připraven: už dříve poručil, aby v každé legii po«
chodovalo tři sta vojáků bez zavazadel. A ty nyní poslal
na pomoc svým turraám proti Labienovč jízdě. Jakmile
Labionus spatřil odznaky legií, obrátil ve strachu koně
a dal se hanebně nu útěk. Legionáři pobili mnoho jeho
lidí a ještě více jich zranili, načež se vrátili ke svým jed*
notkám a pokračovali v pochodu. Labicnus nás nadále sic*
doval z dálky, drže se zprava na hřebenu výšin.
76/ V Sarsuře zničil Caesar před očima nepřátel, kteří se
neodvážili přispěchat na pomoc, Scipionovu posádku.V bojí
byl množstvím vojáků obklopen a po statcčuém odporu
zabit Publius Cornclius, který tam byl velitelem a byl
osobně Scipioncm povolán z řad veteránů do této funkce.
Města bylo dobyto; Caesar rozdělil obilí svým vojákům
a příštího dne přitáhl k městu Thysdřc, v němž byl v té
době Considius se silnou posádkou a s kohortou vlastních
gladiátorů. Sczuámtl se s polohou městu a pro nedostatek
vody se zřekl jeho obléhání. Táhl dále asi čtyři míle, a tam
u vody rozbil tábor. Odtud pak znovu vytáhl a čtvrtého
dne po začátku celého tažení se zase vrátil do tábora pod
Aggarem. Totéž udělal í Scipio a zavedl vojsko do sta«
rého tábora.
77/ V té době Thabenci, kteří odedávna žili v poddán«
ství a poplatnosti luhově a obývali nejzazfií přímořskou
oblast jeho království, pobili královskou posádku a po«
slali k Cacsarovi poselstvo, jehož prostřednictvím mu po«
dali zprávu o svém činu a prosili, aby jim za jejich zásluhy
o věe římského národa poskytl pomoc. Caesar schválil
jejich skutek i úmysl a poslal na ochranu Thaheny Marcia
536 VÁLEČNÉ PAMĚTI

Criapa 8 třemi kobortami a větším množstvím lučištníků

o těžkých metacích strojů. Ve stejné době dorazilo k Cac-
sarovi čtvrtým transportem na Čtyři tisíce vojáků všech
legií, kteří nemohli dorazit do Afriky už dřivé se svými
jednotkami, protože byli bud nemocní, nebo měli dovolené,
dále čtyři sta jezdců a tisíc prakovníků a lučištníků.
V plné bojové sestavě vytáhl Caesar s celou svou váleč­
nou silou na vzdálenost pěti mil od svého tábora a zasta­
vil se na otevřeném prostoru dvě míle od Scipionova
opevnění.
78/ Pod Scipionovým táborem leželo město Tegea, kde
míval Scipio pravidelně posádku v síle asi dvou tisíc jezd­
ců. Tuto jízdu nyní seřadil zprava i zleva po obou stranách
města, sám vyvedl legie z tábora, vytáhl s nimi ne víc
než tisíc kroků od svých hradeb a tam se zastavil, seřa­
div oddíly do bitevního šiku níže pod vrcholem jakéhosi
kopce. Protože Scipio zůstal dlouhou dobu v klidu na témž
místě a den proběhl, aniž se něco stalo, rozkázal Cae­
sar svým jezdeckým turmám zaútočit na nepřátelskou
jízdu stojící na svých pozicích u města; tam také poslal
lehkooděnce, lučištníky a prakovníky. Jakmile juliovská
jízda začala plnit rozkaz a plitým tryskem zaútočila, začal
Pacidaeus roztahovat své jezdce do šířky, aby získali mož­
nost caesarovce obklíčit, přitom však se pustili velmi
srdnatě a prudce do boje. Caesar poručil, aby z legie, která
stála v šiku nejblíž k tomuto jízdnímu voji, spěchalo jezd­
cům na pomoc oněch tři sta legionářů, které měl ve všech
legiích stále k boji připravené. Také Labienus mezitím
poslal svým jezdcům další jízdní podporu a vystřídal ra­
něné a unavené zdravými silami. Když čtyři sta Caesaro-
vých jezdců nemohlo odolat přesile čtyř tisíců nepřátel
a zraňovaní numidskými lehkoodéncí pozvolna ustupo­
vali, poslal Caesar druhý oddíl, aby pomohl tísuěným.
Jezdcům tím opět stoupla odvaha a společným útokem
 O VÁLCE africké 537

obrátili nepřítele na útěk. Mnobo nepřátel pobili, ještě ví«

ce jich zranili, pronásledovali je na tři mile daleko, zahna­
li je až k vrchům a teprve puk se vrátili ke svým. Caesar
zůstal na místě až do desáté hodiny denní a pak, aniž měl
ztráty na mrtvých, se tak, jak měl vojsko seřazené, vrátil
do tábora. V té bitvě byl Pacidacus těžce zraněn na hlavě
kopím, které proniklo přílbou. Mnoho velitelů a těch nej-
stateénějších vojáků bylo zabito a zraněno.
79/ Když Caesar nemohl na žádný způsob donutit pro­
tivníky, aby sešli na otevřené místo a vyzkoušeli v boji
své legie, a sám nemohl postavit tábor blíže k nepříteli
pro nedostatek vody, pochopil, že nepřátelé ani tak nedů­
věřují vlastní zdatnosti, jako spíše jej přezírají spoléhajíce
se na nedostatek vody. A tak den před dubnovými Kó­
nami o třetí hlídce noční vytáhl z tábora, ušel za noci deset
mil od Aggaru a položil se táborem u Tbapsu, v němž byl
Vergiliusse silnou posádkou. Ještě téhož dne začal obklo­
povat město vály a obsadil vojskem všechna příhodná
místa, přes něž by mohli nepřátelé proniknout k němu
nebo do města a tam se zmocnit pevných míst. Scipio po­
chopil Caesarův úmysl a byl jím donucen k rozhodnému
boji, aby ke své velké hanbě neztratil Vcrgilia a sobě tak
věrné Thapsitány. Následoval tedy Caesara přes horský
hřbet a ve vzdálenosti osmi mil od Thapsu postavil dva
tábory.
80/ Bylo tam slané jezero, mezi nímž a mořem ležel pás
souše ne víc než patnáct set kroků Široký, a právě tudy se
Scipio snažil projít a přinést obyvatelům Thapsu pomoc.
Caesar to ovšem předvídal a nechal na tom místě postavit
pevnost, osazenou třemi kobortami. Sám se položil táborem
s ostatním vojskem a pokračoval v obléhacíeh pracích
kolem města. Scipio, když neuspěl v tom, co zamýšlel, pod­
nikl příštího dne noční pochod severně od jezera a za ran­
ního šera se zastavil nedaleko (asi tisíc pět set kroků smě-
538 vXlečné pamětí

rcra k moři) našeho tábora s posádkou, o němž jsem se

výše zmínil, a tam budoval tábor. Jakmile o tom dostal
Caesar zprávu, odvedl vojsko od upevňovacích prací,
nechal v táboře k ochraně dvě legie s prokonsulem Aspre-
natem a sám se rychle vydal k tomu místu s legiemi připra­
venými k boji. Část lodí nechal stát před Tbupscin, zbý­
vajícím ale poručil připlout co nejblíže ke břehu za zády
nepřítele a očekávat jeho signál, na nějž měly posádky
náhle spustit veliký křik a tak z týlu nahnat nepříteli
strach, aby ve zmatku a poděšení byl nucen se ohlížet.
81/ Před Scipionovým válem našel už Caesar postave­
nou bitevní linii se slony umístěnými na pravém a levém
křídle, nicméně část vojáků ještě pracovala na opevnění
tábora. Sám postavil trojitý šik s X. a IX. legií na pravém
křídle, s XII. a XIV. na levém. Do Čtvrtého šiku postavil
u křídel po pěti kohortácb páté legie proti slonům. LuČišt-
níky s prakovníky rozdělil na obě křídlu, Icbkoodčncc po­
stavil mezi jízdní turaiy. Pěšky obcházel své jednotky,
přátelsky je oslovoval a podněcoval jejích ducha, připo­
mínal statečnost veteránů a předešlé bitvy. Nováčky, kteří
ještě nikdy v Šiku nebojovali, povzbuzoval, aby v chrab­
rosti soutěžili e veterány a snažili se dosáhnout vítězství
a získat tak i pro sebe slávu, postavení i jméno veteránů.
82/ Zatímco takto obcházel vojsko, zpozoroval, že ne­
přátelé se zmateně pohybují před svým valeni, pobíhají
jakoby ve strachu dopředu a dozadu, hned se stahují do
bran, hned zase bez pořádku a neklidně vycházejí. To
hemžení zpozorovali i jiní z jeho vojska a legáti i dobrovol­
ní důstojníci začali Cacsara zapřísahat, aby dul bez váhání
znamení k boji, prý od bohů nesmrtelných kyne jisté ví­
tězství. Caesar váhal, stavěl se proti jejich horlivosti
a přání a volal, že nemá v úmyslu zahajovat hoj vlastním
útokem. Stále se snažil zadržet šik na místě, když vtom
na pravém křídle byl trubač vojáky přinucen bez Caesa-
 O VÁLCE AFRICKÉ 539

rova rozkazu zatroubit k útoku. Ted už následoval útok

všech kohort, třebaže se ccnturioni snažili svou hrudí vo­
jáky zarazit a silou je zadržet, aby nesváděli bitvu bez roz­
kazu vojevůdcova. To vše už bylo marné.
83/ Caesar viděl, že nelze klást dál odpor vášni vojáků,
vydal tedy heslo „Štěstí“, dal si přivést koně a mezi prv­
ními vyrazil proti nepříteli. V té době z pravého křídla
prakovníci a luěištníei zasypávali slony spoustou střel
a zvířata poděšená svištěním praků a dopudem kamenů
se obrátila, pošlapala vlastní lidi, kteří za uimi stáli v hus­
tých shlucích, a začala se řítit do zpola hotových brau tá­
bora. Také maurští jezdci, kteří stáli jako ochrana slonů
na témž křídle, se ted, když sloni prchli, obrátili jako
první na útěk. Zvířata byla rychle obklíčena a krátce nato
se legie zmocnily nepřátelského válu. Jen nemnoho ne­
přátelských vojáků bylo zabito, když se statečně bránili;
ostatní se spasili rychlým útěkem v táboře, z něhož pře­
dešlého dne vyšli.
84/ Myslím, že nemohu přejít mlčením statečný čin
jednoho veterána páté legie. Na levém křídle zaútočil
zraněný a bolestí rozzuřený slon na bezbranného chlapce
od vozatajstva, strhl si jej pod nohy, potom na něho na­
lehl kolenem a drtil jej až k smrti, maje přitom zvednutý
chobot, jímž za strašného řevu sem a tam mával. Náš
voják se nemohl zdržet, aby se zvířeti nepostavil se zhraní
v ruce. Slon, když jej spatřil, jak sc k němu blíží s napřa­
ženou zbraní, nechal mrtvolu ležet, oviuul vojáka chobo­
tem a zvedl jej do výše. Ozbrojený voják, dobře věda, žo
v takovém nebozpcěí nesmí ztratit rozvubu, začul vší si­
lou sekat mečem do chobotu, kterým byl ovinut, až jej
slon z bolesti odhodil a s řevem odběhl k ostatním zvířa­
tům.
85/ V té době vojáci tvořící posádku v Thapsu učinili
z města výpad branou vedoucí k moři, snad aby svým při*
540 VÁLEČNÉ PAMÉTl

spěchali no pomoc anebo chtěli opustit město a hledat

spásu v útěku. Ve vodě do půli těla se snažili dosáhnout
břehu, avšak otroci a sluhové od vozatajstva, kteří zůstali
v táboře, je zahnali kameny a oštěpy, zabránili jim tak
vystoupit na břeh, takže nepřátelům nezbylo než se vrá­
tit do města. Tehdy už Scipionova vojska byla rozbita
a jeho vojáci prchali po celém bitevním poli. Cacsarovy
legie je ihned pronásledovaly a nedaly jim čas, aby se
vzpamatovali. Uprchlíci nakonec doběhli do tábora, ke
kterému směřovali v naději, že se v něm zotaví, začnou
se znovu bránit a najdou si vůdce, ko kterému by mohli
s důvěrou vzhlížet a pod jehož velením by pokračovali
v boji. Když však zjistili, že tam nenajdou Žádnou oporu,
odhodili těžší součásti výzbroje a rychle běželi do luhová
tábora. Ten vlak na&li už také obsazený juliovci. Zanecha­
li teď už veškeré naděje na záchranu, zastavili se na ja­
kémsi vrchu a sklonivše zbraně pozdravili po vojenském
způsobu vítěze. To však bylo nešťastníkům málo platné.
Veterány totiž, rozhněvané a plné rozhořčení, nejen ne­
bylo možno přimět, aby ušetřili poraženého nepřítele, ale
zranili a zabili dokonce i ve vlastním vojsku několik vý­
znamných osob, které nazývali původci... Mezi nimi
byl Tullius Hufus, bývalý kvéstor, kterého naprosto pro­
myšleně probodl oštěpem jeden voják. Byl by zabit i
Pompcius Hufus, zraněný mečem na ruce, kdyby nebyl
rychle prchl k Caesarovi, Proto mnoho římských jezdců
a senátorů opustilo bitevní pole ze strachu, aby také ne­
byli zabiti vojáky, kteří si po tomto velkém vítězství při­
svojili naprostou volnost k páchání zločinů v naději, že
jim jejich veliké zásluhy v bitvách zaručují beztrestnost.
A tak všichni oni zmínění Scipionovi vojáci, ač se dopro*
šovali Caesarova smilování, byli ubiti před očima suxnot-
ného Caesara, který vojáky marně prosil, aby jich ušetřili.
86/ Caesar se zmocnil tří táborů. Nepřátel padlo deset
 O VÁLCE AFRICKÉ 541

tisk« mnohem více jich bylo obráceno na útěk. Caesar

se vrátil do avého tábora ztrativ padesát vojáků a maje
několik zraněných. Cestou se však zastavil pod Thapsem
a před hradbami postavil do linie šedesát čtyři ukořistěné
slony v plném vybavení, vyzbrojené a s věžemi, aby tím­
to jasným důkazem Scipionova nešťastného střetnutí
oblomil tvrdohlavost Vergiliovu a všech, kteří byli ve
městě obleženi. Pak se sám obrátil na Vergilia s výzvou,
aby se vzdal, připomínaje přitom svou miruost a milosrd-
nost. Když však viděl, že teu mu nedává odpověď, vzdá*
lil so od hradeb, následujícího due po obětním obřadu svo*
lal shromáždění a v dohledu obyvatel Tbapsu pochválil vo*
jáky, obdaroval všechny veterány a před svým tribunálem
vyznamenal ještě ty nejstatcěnější a nejzasloužilejší. Pak
ihned odtáhl, zanecbuv prokonsula Robila s třemi legiemi
u Thapau, Cnaea Domitia se dvěma k obléhání Thysdry,
v níž byl posádkou Considius. Marka Messalu poslal s jíz­
dou napřed do Utiky, kam se i sám vydal.
87/ Scipionovi jezdci, kterým se podařilo uprchnout
z bitvy, se dostali na své cestě do Utiky k městu Paráda.
Obyvatelé, k nimž se ještě předtím dostala zpráva o Cae-
sarově vítězství, je odmítli přijmout, načež se jezdci zmoč*
nili města násilím. Doprostřed náměstí snesli na hroma­
du dřevo a všechny možné věci měšťanů, vše zapálili a do
plamenů uvrhli všechny obyvatele, živé a svázuné, bez
ohledu na pohlaví a věk. Pak už dorazili přímo do Utiky.
Tam Marcus Cato, který tušil, že v obyvatelstvu Utiky
bude mít jeho strana jen malou oporu v důsledku výhod,
které mu dával luliův zákon o provinciích, nechal členy
městského senátu střežit ve městě, lidu však odebral
zbraně, bezbranný jej vyhnal z města a přinutil žít pod
strážemi před Válečnou branou v táboře chráněném pouze
skromuým příkopem a lehkými palisádami. Na tento tá­
bor narazili tito jezdci a pokusili se jej dobýt, aby pomstili
542 válf/né paměti

svou porážku krveprolitím utickcho lidu, o němž věděli, žc

přál Caesarově straně. Obyvatelům Utiky vítězstvím Cae-
surovým stoupla odvaha a zahnuli jezdce kamením a klac­
ky. Ti, když se jim nepodařilo dobýt tábor, vtrhli do Uti­
ky, pobili tam mnoho obyvatel, jejich domy vzali útokem
a vyloupili. Cato je na žádný způsob nemohl přesvědčit,
aby spolu s ním bránili město. Protože věděl, oč jim jde,
dal každému z nich sto sesterciů, aby zmírnil jejich bez­
ohlednost. Totéž udělal z vlastních prostředků i Sulla
Faustus, který pak společně s nimi odtáhl od Utiky a vy­
dal se do lubova království.
88/ Do Utiky se zatím sešlo mnoho uprchlíků. Cato je
všechny svolal spolu s třemi sty občanů, kteří duli Scipiono-
vi penízek vedení války, a vybídl jc, aby propustili na svo­
bodu otroky a bránili město i s jejich pomocí. Ale když vi­
děl, Že jen část s ním souhlasí, většina však že jc poděšena
a nakloněna spíše k útěku, přestal o tom mluvit a přidě­
lil jim lodě, aby odplul, kdo kuin chce. Sám vyřídil co nej­
pečlivěji všechny své záležitosti, syna a své propuštěnce
svěřil svému prokvéstorovi Luciu Caesarovi, a potom, aniž
vzbudil sebemenší podezření, odešel spát — se stejným
výruzem obličeje i tónem řeči juko obvykle. Do ložnice si
přinesl tajně meě a tím se probodl. Nevypustil ihned ducha,
upadl však a hluk jeho pádu vzbudil podezření jeho lékaře
a přátel, kteří v předtuše nějakého neštěstí vnikli do lož­
nice, stáhli mu ránu a začali ji obvazovat. Avšak Cato
vlastníma rukama ránu nemilosrdně rozerval o při plné
přítomnosti ducha ukončil svůj život. Ačkoliv jej Utiěané
ze stranických příčin nenáviděli, přece jej Be všemi pocta­
mi pochovali: oceňovali 11a něm jeho jedinečnou bezúhon­
nost, jíž byl zcela nepodobný ostatním vůdcům, a byli
mu vděčni za to, že opcvuil město obdivuhodně pevnými
hradbami a věžemi. Po jeho smrti se Lucius Caesar sna­
žil využít této okolnosti ve svůj prospěch. Svolal schůzi
 O VÁLCE AFRICKÉ 543

lidu a na ní navrhl, aby byly Caesarovi otevřeny všechny

brány; sám prý plně důvěřuje v milosrdnost Gaia Cacsa-
ra. Tak se i stalo. Když už brány byly otevřeny, vydal
se sám z Utiky vstříc imperátorová. Messala, jak měl
nařízeno, dorazil do Utiky a u všech bran umístil
stráže.
89/ Na cestě od Tbapsu dorazil Cnesur mezitím do Usse*
ty, kde měl Scipio velkou zásobu potruvin, zbraní, střel
a ostatních věcí, to vše bájené jen slabou posádkou. Hned
po příchodu so všeho zmocnil a postoupil dále k Hadrumé*
tu. Bez jakéhokoli zdržení do něho vstoupil a po prohlíd­
ce ukořistěných zbraní, zásob a peněz daroval život Quin-
tu Ligaríovi a Gaiu Considíovi mladšímu, kteří tam tehdy
veleli posádce. Ještě téhož dne vytáhl z Hadruméta, za*
nechav tain Livineia Itegula s jeduou legií, a spěchal do
Utiky. Cestou se s ním setkul Lucius Cacsar, jenž se vrhl
náhle k Cacsarovýin nohám s jedinou prosbou: aby mu
byl ponechán život. Cacsar, jak to odpovídalo jeho zvyku
i zásadám, jeho prosbu boz podmínek splnil a stejně tak
podle svého zvyku omilostnil i Aula Caccinu, Gaia Ateia,
Publia Atria, Lucia Cellu i jeho stejnojmenného syna,
Marka Eppia, Marka Aquinia, Catonova Byna i Damasip-
povy děti. Počátkem noci přitáhl k Utice a strávil noc
mimo městské hradby.
90/ Ráno příštího dne vstoupil do města. Na shromáždě*
ní, které bylo svoláno, pochválil obyvatele Utiky a podě­
koval jim za přízeň, kterou inu věnovali. Ale proti řím­
ským občanům — obchodníkům u těm, kteří byli mezi tře­
mi sty občanů, kteří poskytli Varovi a Scipionoví peníze na
válku — vznesl rozsáhlé obvinění. Pronesl dlouhou řeč
o jejich zločinoch a nakonec je vyzval, aby beze strachu
předstoupili: život že jim daruje, avšak jejich majetek že
prodá. Jestliže by však někdo z nich chtěl svůj majetek vy­
koupit zpět,tomu že připíše prodej k dobru a vnesené pe-
$44 VXl.KČNÉ PAMĚTI

níže zanese jako trest do účtů; takovému člověku může zů­

stat plné vlastnictví jeho majetku. Lidé, kteří už byli stra­
chem téměř mrtví a neočekávali milost za své viny a nyní
viděli, Že se jim naskýtá náhlá spása, rádi a ochotně při­
jali tuto podmínku a žádali Caesara, aby jim za trest určil
jednu peněžní sumu pro všechny dohromady (bylo jich
tři sta). Caesar jim tedy stanovil k zaplaceni dvě stě mi­
liónů sesterciů, které měli římskému národu splatit během
tří let v šesti splátkách. Námitek nebylo, ba naopak, vši­
chni prohlašovali, že se toho dne znovu narodili, a plni
radosti děkovali Caesarovi.
91/ Zatím král luba — tak jak uprchl z bitvy — se spo­
lečně s Petreiem přes deo skrýval v osamocených used­
lostech, v noci pokračoval v cestě, až se dostal do Numidie.
Přišel k městu Zamě, kde měl svůj dvůr, ženy a děti. Toto
město opatřil na začátku války mohutným opevněním
a svezl tam z celého království peníze a nejccnnějŠÍ před­
měty. Ted* jej obyvatelé města, k nimž se už dříve donesla
vítaná zvěst o Cacsarově vítězství, nepustili dovnitř,
a to z těchto důvodů: luba, když se chopil zbraní proti Ří­
mu, nechal v Zamě snést dřevo a postavit uprostřed ná­
městí obrovskou hranici, aby v případě. Že bude ve válce
poražen, tam naházel všechen mujetek, puk povraždil
všechny obyvatele a též jc tam vhodil, pak to vše zapálil,
nakonec aby zabil sám sebe a spolu s dětmi, manželkami,
svými poddanými a celým královským majetkem se ne­
chal spálit. Nyní stál luba před branami a dlouho vyhro­
žoval obyvatelům Zamy mocí své královské vlády. Když
viděl, že to málo pomáhá, začal prosit, aby jej pustili do jeho
domova, k rodným penátům, avšak oni zůstávali neoblom­
ní a neduli se pohnout ani hrozbami ani prosbami. luba
tedy do třetice prosil, aby mu vydali manželky a dětí,
aby je s sebou odvedl. Když se přesvědčil, že mu z města
nedají vůbec žádnou odpověd*, odtáhl od Zamy, aniž ně­
 O VÁLCE AFRICKÉ 545

čeho dosáhl, a spolu s Markem Pctrcicm a několika jezdci

se uchýlil na jeden ze svých statků.
92/ Obyvatelé Zamy poslali o těch událostech k Caesa*
rovi posly s žádosti, aby jim poslal pomoc dřív, než král
dá dohromady vojsko a pustí se do obléhání města. Caesar
poselstvo pochválil a poslal je napřed domů, aby ohlásilo
jeho příchod. Sám vytáhl příštího dne s jízdou z Utiky
a dal se na pochod do lubova království. Cestou přichá­
zeli k němu mnozí velitelé z královského vojska s prosbou
o milost, které Cucsar vždy vyhověl. Pak už dorazil do
Zamy, kam se k němu sjeli téměř viichni královští jezdci,
neboť se roznesla pověst o jeho mírnosti i milosrdenství.
Caesar jim všem odpustil a zbavil je tak strachu z nebez­
pečí.
93/ Takové události probíhaly na obou stranách. V té
době Considius, který velel v Thysdře, kde měl svou čeleď,
oddíl gladiátorů a Gaetuly, byl poděňcn zprávou o Scipío*
nově porážce, a pochod Domitiovýcb legií na město inu
vzal všechny naděje, že by mohl bránit své místo. Opustil
tedy tajně město a soužil se uprchnout do Numidie, ob*
tííon zlatém a doprovázen jen několika barbary. Tito Gae*
tulové, jeho vlastní průvodci, jej však z touhy po zlatě
cestou zabili a s rozdělenou kořistí se rozprchli nn všech*
ny strany. Zatím Gaíus Vergilius, odříznut v Thapsu nu
souši i na moři, pochopil. Že sám nemá sil si pomoci; viděl,
že jeba straníci jsou buď pobiti, nebo na útěku. Mařen«
Cuto si sám vzul v Ulice život, král že je na útěku u opus*
ten od svých je všemi opovrhován; Saburra i s vojskem
že je poražen Sittiem; Utika přijala bez váhání Cncsarn
do svých hradeb; z lak velikého vojska nezůstalo nic.
Přijal proto od prokonsula Caninia, jenž jej obléhal, zá­
ruku života pro sebc a pro své dětí a vzdal se mu se svým
majetkem i s městem.
94/ Král Tuba, když mu všechna města zůstala uzavřena
$46 VÁLEČNÉ PAMĚTI

a on už učinil všechny možné pokusy, upadl do naprosté*

ho zoufalství. Aby vzbudili zdání, Že zemřeli smrtí sta*
tečných, pustili se s Petreiem do zápasu mečem. Silnější
Petrcius snadno zabil slabšího lubu. Pak se sám snažil pro*
bodnout si mečem hrud, ale nepodařilo se mu to, poprosil
tedy svého otroka, aby jej usmrtil. Ten jeho prosbě vyho­
věl.
95/ V té době Publius Sittius, poté co rozehnal vojsko
Iubova praefekta Saburry a jeho samotného zabil, byl na
pochodu s malým oddílem k Cacsarovi, když náhodou na­
razil na Fausta a Afrania, kteří vedli ten jízdní oddíl,
který vyloupil Utiku, a mířili přes Mourctánii do llispá-
nie. Vcelku jich bylo asi patnáct set. Sittius jim ještě
v noci nastrojil léčku a za rozbřesku je napadl. Kromě
několika jezdců, kteří prchli z předního voje, byli ostatní
buď pobiti, nebo donuceni se vzdát. Afranius a Faustus
s ženou a dětmi padli do zajetí. Několik dní poté však
vypukl ve vojsku nepokoj,, při němž byli oba zabiti. Porn*
peia s dětmi byla Cacsarcm omilostněna a byl jí ponc*
chán všechen majetek.
96/ Scipio spolu s Damasippcm, Torquatem a Plaeto*
riem Caestianem pluli na válečných galérách do Hispánie.
Dlouho byli zmítáni silnou bouří a nakonec zaneseni
k městu Hippo Regius, kde právě tehdy kotvilo loďstvo
Publia Sittia. Scipionovy koráby byly obklíčeny převahou
nepřátelských lodí a potopeny. Přitom zahynul Scipio
i ti, jež jsem právě jmenoval.
97/ V Zamě vykonal mezitím Cacsar veřejnou dražbu
královského majetku a prodal majetek těch, kteří — ač
římští občané — přece pozvedli zbraň proti římskému li­
du. Určil odměny těm občanům Zumy, kteří byli iniciá­
tory návrhu, aby král nebyl vpuštěn do města. Pak pro­
najal královské důchody a poplatky, království změnil
v provincii, v níž ponechal jako správce Gaia Sallustia
 O VÁLCE AFRICKÉ 547

Crispa v hodnosti prokonsula. Sám opustil Zamu a vrátil

se do Utiky. Tam prodal majetek všech osob, které zastá­
valy velitelská místa ve vojsku luhově a Petreiově. Oby­
vatelům Tliapsu uložil za trcst zaplatit dva milióny sester­
ciů a tamní obci římských občanů tři; obyvatelé Hadrumé-
tu museli zaplatit tři milióny, jeho římští občané pět. Za
těchto podmínek chránil obce i jejich majetek proti násilí
a loupežím. Občany města Leptis, kterým luba v minu­
lých letech uloupil jejich majetek, jonž jim však byl po
žalobě v senátu znso vrácen díky zásahu senátorských
prostředníků, potrestal roční daní v podobě tří miliónů
liber oleje za to, že na počátku války, když mezi jejich
předáky došlo k nejednotě, uzavřeli spojenectví s lubou
a podporovali jej zbraněmi, vojáky i penězi. Od Thysdry,
která byla chudou obcí, požadoval Caesar jen jisté množ­
ství obilí.
98/ Po vyřízení všech uvedených záležitostí vstoupil
Caesar 13. června v Utice na lod a třetího dne připlul
s loďstvem do Korali na Sardinii. Tam potrestal deseti
milióny sesterciů obyvatele města Sulci za to, že přijali
do svého přístavu Nasidia s loďstvem a podporovali jej.
Poručil, aby místo desátku spláceli osminu všech produktů,
a prodal majetek několika osob. 27. června vytáhl kotvy
a z Karalí se plavil podél pobřeží; byl však často bouřemi
zdržován v přístavech, takže do Říma dorazil až po dva­
ceti osmi dnech plavby.
O VÁLCE HISPÁNSKÉ

O VÁLCE
HISPÁNSKÉ
 O VÁLCE HISPÁNSKÉ SSS

lu dostat se za toho nepříznivého času polají k hradbám

a dobýt mčsto. Nepřátelské stráže nemohly už kvůli bou­
ři dostatečně plnit svou povinnost a nyní je ještě odstra­
nila i odpověď, které se jim na dotaz dostalo, takže naši
projeli bez dalších komplikací. Jak se přiblížili k hradbám,
dali smluvené znamení a byli vpuštěni, část pěšáků zů­
stala ve městě na ochranu, zbytek spolu s jezdci učinil
za velikého křiku výpad na nepřátelský tábor. Pompeiov-
ci nějaký útok vůbec neočekávali a teď, když se stal skut­
kem, pokládala se velká část těch, kteří byli v táboře,
užuž za ztracené.
4/ Poté, co poslal pomoc do Ulie, zamířil Caesar ke
Kordubě, chtěje donutit Gnaea Pompcia zanechat obléhá­
ní. Kupředu poslal jezdce a nejzdatnější z těžkoodčnců,
kteří se v dohledu města posadili za jezdce na koně, čehož si
ovšem Kordubští nemohli všimnout. Jak se blížili k městu,
vyrazilo z města velké množství obyvatel, aby zničili
Caesarovu kavalerii. V tom okamžiku seskočili zmínění
těžkooděnci z koní a uchystali nepřátelům takovou krva­
vou lázeň, že z nesčíslného počtu se jich stačilo vrátit
do města jen několik. Sextus Pompeius nato v poděšení
poslal bratru dopis, v němž jej vyzýval, aby mu rychle
přišel na pomoc, dřívo než se zmocni Korduby Caesor.
Gnaeus byl bratrovým dopisem tak rozrušen, že zanechal
obléhání Ulie, kteron už měl téměř ve svých rukou, a se
vší vojenskou mocí vytáhl ke Kordubě.
5/ Gacsar se dostal k řece Baetis a kvůli hloubce vody
ji nemohl překročit; nechal proto do ní ponořit koše
uaplněné kamením, přes něž pak byly položeny trámy,
a potom přes tento provizorní most převedl ve třech čá­
stech své vojsko, které umístil ve třech táborech, jimiž
držel v šachu nepřátelské město. Pompeius sem přitáhl
se svým vojskem a vybudoval tábor stejným způsobem,
přímo proti Caesarovi. Aby jej odřízl od města a od záso­
SS6 VÁLEČNÉ PAMĚTI

bování, začal Caesar vést val od svého tábora k mostu.

Pompcius dělal totéž. Tak začalo muži oběma vůdci sou·*
peření, který z nich se stane dříve pánem mostu. Z tohoto
soupeření vzcházely každodenně drobné šarvátky, z nichž
odcházeli jako vítězové hned ti, hned oni. Potyčky na*
bývaly stále více na prudkosti, až obě strany svedly sku-
teěuou bitvu. Jak se obě strany snažily neústupně udržet
své místo, sráželi se vojáci před mostem, v zápalu boje
se stále více blížili k břehu řeky, a tam směstnáni jedni
druhé sráželi do vody. Tak se z obou stran vršila smrt na
smrt, mrtvoly na mrtvoly. Caesar se více dní snažil jak
jen možno vylákat nepřítele do přijatelného terénu a co
nejdříve skončit válku rozhodným střetnutím.
6/ Když zjistil, že právě to je nepřátelům proti mysli
— a přitom je odvedl od Ulie proto, aby je v rovině při·
měl k bitvě —, převedl vojsko přes řeku, přičemž nechal
v noci plát v táboře bodně velkých ohňů, a vytáhl proti
městu Ategue, jednomu z nejpevnějších míst Poinpcio·
vých. Pompcius se o jeho odchodu dověděl od přeběhliků
a ještě téhož dne využil možnosti pronásledovat Caesa-
rův zadní voj, což nebylo nikterak nebezpečné v soutěe-
kách mezi horami; zmocnil se většího počtu vozů a nalo­
žených mulů a vrátil se ke Kordubě. Zatím Caesar dora­
zil k Ategue, začal kolem ní ihned budovat vály a za použi­
tí všech oblébacích prostředků zahájil obléhání. Zpráva
o tom přiměla Poropcia, aby ještě téhož dne vytáhl na
pomoc obleženým. Aby se proti jeho příchodu co nejlépe
zajistil, obsadil Caesar více okolních vrchů a zbudoval na
nich pevnůslky, v nichž vhodně umístil jízdní i pčŠÍ oddíly
tak, aby v těchto předsunutých strážních postaveních za­
bezpečovaly jeho tábor. Pompeius přitáhl ráno, za velmi
husté mlhy. V té temnotě obklíčil s několika kohortami a
jízdními turmami Caesarovy jezdce a způsobil jim takové
krveprolití, že jen několika se taktak podařilo vyváznout.
 O VÁLCE HISPÁNSKÉ 557

7/ Následující noci zupálil Pompeius svůj tábor, přu«

kročil řeku Salsum, prošel několika údolími a položil
so táborem na kopci mezi městy Ategua a Ucubis. Caeenr
už skončil práce na opevňováni tábora a pracoval na za­
tíženích nutných k obléhání města, zvláště na valech
a ochranných přístřešcích. Tamní krajina je hornatá
a od přírody nevhodná k válčení; řeka Salsum tam rozdě­
luje rovinu, avšak teče velmi blízko Atcguy. Ze strany
tohoto města v* vzdálenosti asi dvou mil měl Pompeius
v horách svůj tábor, v němž stál v dohledu obou měst,
aniž se však odvážil přispět na pomoc svým v Ategue.
Měl třináct legií; ze všech těchto legií ale důvěřoval na­
pevno jen jedné sestavené z domorodých vojáků a II. le­
gii, které k němu přešly od Trcbonia, pak jedné legii,
Bebrané z místních římských kolonií, a čtvrtou byla dří­
vější legie Afraniova, kterou s sebou Pompeius přivedl
z Afriky. Ostatní legie byly tvořeny uprchlíky a pomoc­
nými sbory. Co se týče lehké pěchoty a jízdy, byli naši
v převaze jak co do počtu, tak co do statečnosti.
8/ Pompeius se snažil válku co nejvíce protaliovut
a pro ten účel měl na své straně tu výhodu, že krajina je
poseta horami a velmi výhodná k opevnění tábora. Té­
měř celá Zadní Hispánie je velmi úrodná a má také do­
statek vody, takže každé obléhání je obtížné o má jen
chabé naděje na úspěch. Kromě toho jsou všechna míst«
od měst vzdálenější chráněna (podobně jako v Africe)
věžemi a vály proti barbarským nájezdům, které tu jsou
Časté; tyto věžo nejsou kryté taškami, nýbrž hrubým
kamenem. V nich měli pompciovci umístěné strážní
hlásky, které díky vysoké poloze věží měly umožněn
rozhled široko daleko. Velká část měst té provincie jc
chráněna už samotnou polohou, neboť jsou polužiuti
na přirozeuě vyvýšených místech a je k nim ohtlžny
jak přístup po cestách, tak i vlastní výstup k hradbám.
558 VÁLEČNÉ PAMĚTI

Obléhání se proto může vést jen z větší dálky a dobytí

hispánských mést a opevněných míst je téměř nemožné,
jak se ostatně ukázalo i v téhle válce. Pompeius měl
umístěn svůj tábor mezi výíc zmíněnými městy Ateguou
a Ucubou, na dohled jich obou, a vo vzdálenosti asi čtyř
mil od jeho tábora se nacházel výhodně položený pahorek,
kterému se říká „tábor Postumiův“. Tam zřídil Caesar
pevnost osazenou menší částí svého vojska.
9/ Tato pevnost stála za týmž horským pásmem jako
postavení Pompciovo a byla značně vzdálena od Cacsa-
rova hlavního tábora. Pompeius se vzhledem k obtíž­
ností terénu domníval, že Caesar, jsa oddělen řekou
Salsem, se právě kvůli těm přírodním překážkám neodvá­
ží sejít dolů z hor a pustit se na pomoc své předsunuté
posádce. Na tuto svou domněnku pevně spoléhal. O třetí
noční hlídce vytáhl z tábora, aby oblehl pevnost. Jakmile
se k ní jeho vojáci přiblížili, zvedli veliký křik a zaútočili
takovou spoustou oštěpů a střel, že značné množství
našich bylo zraněno. Pevnost se začala bránit a brzy
také Caesar dostul ve velkém táboře zprávu o přepadu;
okamžitě vyrazil s třemi legiemi na pomoc svým lidem.
Když se přiblížil, nepřátelé se duli nu útěk a při zmatku,
který zavládl, ztratili hlavu natolik, že jich mnoho bylo
pobito a ještě více zajato, mezi nimi i dva centuríoní.
Mnozí na útěku odhodili těžší součásti výzbroje — jen
štítů bylo shledáno osmdesát.
10/ Následujícího jitra dorazil k Caesarovi Arguetius
s vojskem z Itálie a přinesl také pět vojenských odznaků,
které ukořistil na občanech města Saguntu. — Mimocho­
dem, na svém místě jsem opomenul zaznamenat tu sku­
tečnost, že už dříve dorazili k Caesarovi jezdci z Itálie,
které přivodí Asprenas. — V noci zapálil Pompeius svůj
tábor a vydal se opět směrem ke Kordubě. Vládce jedno­
ho hispánského kmone, jménem Tudo, jenž přitáhl k Cae-
 O VÁLCE HISPÁNSKÉ SS9

sarovi se svými oddíly společné b Asprenátovou jízdou,

ne pustil příliS. dychtivé do pronásledování zadního voje
nepřátel; byl přitom chycen vojáky z Pompoiovy his*
pánské legie a usmrcen.
11/ Příštího dne pronásledovali naši jezdci dále smě­
rem ke Kordubé ty, kteří z města dopravovali potraviny
do Pompeiova tábora. Padesát jich bylo chyceno a i se
zvířaty dopraveno do našeho tábora. Téhož dne k nám
přeběhl Quintus Marcius, jeden z Pompeiových vojen­
ských tribunů. O třetí noční hlídce se u Ateguy prudce
bojovalo. Obránci proti nám metali pomocí všomožných
střel velké množství ohně, snažíce se zapálit naše zařízení.
O něco později k nám z nepřátelského tábora přešel
Quintus Fundanius, římský jezdec.
12/ Den poté zajali naši jezdci dva vojáky z Pompeio-
vy domorodé legie; ti o sobě prohlásili, že jsou otro­
ky. Když však byli přivedeni do tábora, poznali v nich vo­
jáci, kteří dříve sloužili pod Fabiem a Pediem, příslušní­
ky caosarovských legií, které opustily Trebonia a pře­
běhly k nepříteli. Nebylo možné jim odpustit: naši vojá­
ci je usmrtili. Ve stejné době byli zajati i poslové, kteří
byli na cestě z Korduby k Pompeiovi a omylem se dostali
do blízkosti našeho tábora. Byli propuštěni poté, co jim
byly uťaty ruce. Stejně jako předchozího dne začali z mě­
sta i tentokrát vystřelovat o druhé noční hlídce velké
množství zápalných i jiných střel; toto ostřelování trva­
lo dlouho a mnoho našich bylo při něm zraněno. Sotva
noc skončila, učinili z města výpad proti postavení VI.
legie, jejíž vojáci byli porůznu zaměstnáni na opevnění.
Pustili se s nimi do prudkého boje, avšak jejich útok byl
odražen, i když na jejich straně byla ta výhoda, žc úto­
čili shora. Naši byli napadeni na níže položeném místě
a museli se bránit směrem nahoru, přece však díky vlast­
ní statečnosti hned zpočátku zahnali nepřítele, který
560 VÁLEČNÉ PAMĚTI

utrpěl velké množství run a byl nucen ustoupit zpět

do města.
13/ Příštího dno začal Potnpeius táhnout vol od svého
tábora k řece Salsu. Meuší počet našich jezdců, kteří byli
ve strážní službě, byl přepaden velkým množstvím nepřá­
tel a sehnán ze svého stanoviště; tři naši přitom byli za­
biti. Téhož dne Aulus Valgius, jehož bratr byl ve vojsku
Pompeiově, zanechal v táboře všechen svůj majetek,
vsedl na koně a ujel. Naši vojáci chytili špeha z druhé
legie a usmrtili jej. V téže době přiletěla z města koule,
k níž byla připevněna cedulka s nápisem: „Až učiníte
útok k dobytí města, posádka složí zbraně.4* V naději,
že budou moci boz nebezpečí vstoupit na hradby a zmoc­
nit se města, začali vojáci příštího dne prorážet hradby.
Dosti velká část jejich vnější strany spadla a několik
našich proniklo do města. Byli zajati měšťany, kteří s ni­
mi jednuli tak, jako kdyby to byli jejich vlastní lidé, a
poslali je nazpět k Caesarovi s písemnou prosbou, aby
dovolil odejít tčžkooděncům, které Pompcius postavil
v čelo městské posádky. Caosar jim ale odpověděl, že
je zvyklý podmínky klást a no jo přijímat. Když se po­
slové vrátili do mčstA a obležení se dověděli, co Cacsor
odpověděl, spustili veliký křik, vystříleli na nás všemož­
né druhy střel n začali bránit hradby po jejich celém ob­
vodu. Většina z nás, kteří jsme byli v táboře, nepochy­
bovala o tom, žc ještě téhož dne bude z města učiněn vý­
pad. Obležení proto bylo zdokonaleno; vojsko bylo roz­
místěno kolem celého města a nějakou dobu se vedl tou
nejprudší boj. Během něho byla těžkou střelou z jedné
naši balisty zbořena věž, v jejíchž troskách zahynulo pět
nepřátelských vojáků, kteří uu ní byli. Jeden chlapec,
který měl pozorovat balistu, na to doplatil životem.
14/ O nějaký Čas později zřídil Pompcius za řekou Sal-
sem (na jeho severním břehu) pevnůstku, aniž z naší
 O VÁLCE HISPÁNSKÉ* Sól

strany byla projevena sebemenší snaha mu v tom zahrá*

nit. V bláhovém domnění se tedy chlubil, že už slojí pev­
nou nohou v námi ovládané oblasti. Také následujícího
dne postupoval dál, až narazil na místo, kde stáli naši
jezdci ve strážním postavení. Bylo to jeu několik málo
turm u slabý počet lehkooděnců. Byli proto útokem ne­
přátel zahnáni ze svého místa a pro svůj malý počet ne­
přátelskou jízdou zcela rozdrceni. Odehrávalo se to v do­
hledu obou táboru; jásot pompejovců byl o to radostněj­
ší, Že při ústupu našich mohli pronikat hlouběji do našich
pozic. Když však naši odražení jezdci byli na příhod­
ném místě podpořeni posilou a znovu se s velkou stateč­
ností a pokřikem vrhli proti nepříteli, ten sc vyhnul boji.
15/ Při jezdeckých střetnutích je u všech vojsk nor­
málním jevem, že když jezdec sesedne s kouč a jako pěší
bojuje s pěšákem, má pěšák nad ním vždy převahu. To
se ukázalo i v právě vylíčeném střetnutí. Když se vybraní
uepřátelští pěšáci pustili do boje s nic netušícími Caeso-
rovými jezdci, ti — jakmile si to uvědomili — seskočili
z větší Části s koní a pak už bojoval jezdce jako pěšák,
zatímco pěšáci vybojovávali jízdní bitvu. Boj a krvepro­
lití se přeneslo až k nepřátelskému válu. Padlo sto třia­
dvacet nepřátel, mnozí z nich odhodili zbruně a velký po­
čet jich byl zahnán do tábora, všichni b nějakým zraně­
ním. Z naších padli tři, pět jezdců a dvanáct pěšáků bylo
zraněno. Po celý zbytek dne puk trval obvyklý boj o hrad­
by. Poté, co obležení vystříleli proti našim, kteří se sta­
tečně bránili, velké množství střel a ohně, spáchali před
našima očima hanebný a krutý zločin: začali ve městě vraž­
dit vlastní hostitele a jejich těla shazovali z hradeb —
barbarství, jaké Člověk nezažil, co lidská paměť sahá.
16/ Koncem téhož dne poslali pompejovci, aniž to naši
zjistili, do města posla s rozkazem, aby obležení ještě
té noci zapálili Caesarovy věže a val a o třetí noční hlídce
562 VÁLEČNÉ HAMftTI

uby učinili výpad. Ve gnazc »plnit tento rozkut zničili

opevněni, puk otevřeli bránu, která byla obrácena smě·
rem k Pompciovu táboru, a celá posádku podnikla vý­
pad. Přitom si nesli proutí u hatě k zapbtční příkopů u
háky, jimiž chtěli strhnout a pak zupálit chýše, které si
naši vojáci postavili ze slámy na ochranu proti zimě. Kro­
mě toho s sebou nesli i stříbrné předměty a oděvy, uby
mohli nůše pobít, až budou zabráni do sbírání této kořisti,
a tak sc probít k Poinpeiovi. Ten stál celou noc ve zbrani
na druhém břehu Sulsu v očekávání, že se obleženým
pokus zdaří. Třebaže byl ten výpad pro naše překvapivý,
přece díky své statečnosti odrazili nepřítele, mnohé zra­
nili a zatlačili je zpět do města, zmocnivše se přitom ko­
řisti, která pro nč měla být uávnudou, i zbraní; také za­
jatců bylo několik a ti byli příštího dne popraveni.
Ve stejné době vyprávěl jeden přebčhlík z města, že jistý
Iunius, který byl v podzemní štole, když byli masakro­
váni obyvutelé města, volal, že se dopustili strašného zlo­
činu, neboť ti lidé nespáchali nic, zač by si zasloužili
takový trest: naopak, přijali je kc svým oltářům u ke svým
krbům; oni že tak svým zločinem porušili hostinné právo.
Hekl prý ještě mnoho podobného. Jeho řečí byli prý pom-
peiovci tak zastrašeni, žc upustili od dalšího vraždění.
17/ Příštího dne přišel do Cuesarova tábora legát měst­
ské posádky Tullius s Lusitauem Catoucm. Tullius,
když byl předveden před Caesora, řekl: „Kéž by bohové
nesmrtelní byli dopustili, abych se stal spíše tvým vo­
jákem než Pompeiovým, abych mohl prokázat svou sta­
tečnost spíše při tvém vítězství než při jeho porážce!
Jeho nešťastná sláva nás přivedla tak daleko, že my —
občané římští — postrádáme jakékoliv ochrany a jsme
považováni za nepřátele, protože nůše vlast došlu žalost­
né záhuby. Dokud šťastně válčil, neměli jsme výhody
z jeho úspěchů, na jeho neštěstí se nyní podílíme velkou
 O VÁLCE HISPÁNSKÉ $01

měrou, auiz bychom měli naději na čestnou porážku. Stěží

odoláváme tolika útokům tvých legií, ve dne v noci jsme
vydáni všanc tvým obléhacím strojům, mečům, střelám.
Pompoius nás opustil a zanechal svému osudu. A tak pře­
konáni tvou silou i tvou zdatností obracíme se ke tvé mi-
losrdnosti a prosíme: „daruj nám životF* Caesar jim odpo­
věděl: „Jak jsem se choval vůči cizím národům, tak se za­
chovám i vůči římským občanům, kteří se mi podrobí!“
18/ S tím byli vyslanci propuštěni. Na zpáteční cestě už
došli k bráně, před kterou se Tiberíus Tullius zaslavil,
zatímco Cato vešel. Když si Cato všiml, že jej Tullius
nenásleduje, vrátil se k bráuě a chopil se ho, aby jej za­
táhl do města. Tiberíus, když si to uvědomil, vytasil
dýku a bodl jej do ruky. Nato uprchli oba zpět k Gacsa-
rovi. Z první Pompeiovy legie přeběhl v té době k Cacsa-
rovi praporečník, který vyprávěl, Že při onom jezdeckém
střetnutí padlo z jeho manipulu třicet pět lidí, že však
bylo zakázáno to v Porapeiově táboře rozhlašovat, ba
nesmělo se vůbec mluvit o lom, že někdo padl. Jeden
otrok zabil svého pána, který byl v Cacsarově táboře,
ženu a syny však měl vc městě; otrok potom prosel lajně
Caesarovými hlídkami do tábora Pompciova. V té době
také poslal někdo z města do uašeho tábora kouli s údaji
o tom, jaká opatření se v městě dělají pro obranu...
Brzy poté přeběhli dva bratři Lusitánové a přinesli zprá­
vy z Pompciova tábora: Pompeius prý v řečí k vojákům
prohlásil, že jelikož nemůže přijít na pomoc obleženým
v Ategue, stáhnou se za noci z dohledu nepřítele k moři.
Jeden ze shromážděných vojáků na to odpověděl, aby
raději sestoupil z hor a svedl bitvu, než aby dával známi*
ní k útěku; tento odvážlivec zaplatil svá slova žívnlem.
Touž dobou byli zachyceni poslové, kteří přichá­
zeli od Pompcia. Dopis, který nesli, ucchal Caesar vlm-
dit obleženým do města a jeduomu z poslů, který prmdl
564 VÁLEČNÉ PAMĚTI

o život, poručil, aby zapálil dřevěnou věž obležených;

jestliže se mu to podaří. Že mu splní všechna přání. Za**
pálení té věže bylo totiž nesnadné a riskantní. Začátkem
noci so posel blížil k věži, jak měl nařízeno, byl vsak
obránci zabit. Téže noci oznámil ještě jiný přebčhlík,
žo Pompeius i Labienus byli masakrem v Atcgue velmi
pobouřeni.
19/ O druhé noční hlídce byla množstvím střel silně
poškozena naše dřevěná věž — na nejspodnější části až
do druhého a třetího patra. V téže době se bojovalo
s velkou prudkostí pod hradbami města a obleženým
se přitom díky příznivému větru podařilo zapálit jinou
naši věž, podobně jako tu předcházející. Druhého dne rá·
no skočila z hradeb jedna matróna, přeběhla k nám a vy«
pověděla, žc byla spolu s celou rodinou a čeledí rozhod*
nuta přejít k Caesarovi; vyšlo to však najevo a všichni
příslušníci jejího domu byli zajati a zavražděni. Brzy
nato byl z hradeb shozen dopis s textem: „Lucius Muna*
tius Caesarovi. Protože jsem opuštěn Pompciem, chci za
podmínky, že mi daruješ život, sloužit v budoucnu tobě
se stejnou odvahou a věrností, jakou jsem prokázal vůči
němu.** Už dříve vyšli z města vyslanci, kteří se nyní do*
stavili k Caesarovi a prohlásili, že jsou ocholni příštího
dne vydat město, pokud jim bude zachován život. On
jim na to dal odpověď: „Jsem Caesar a dodržím své slovo.**
Tak 19. února převzal město do svých rukou a byl pozdra«
ven jako Imperator.
20/ Pompeius, jakmile se k němu prostřednictvím pře*
běhlíků dostala novina o vydáni města, vytáhl směrem
k Ueubě, v jejímž okolí zřídil na vhodných místech pev«
nůstky a sám se držel ve svém opevněni. Také Caesar
se pohnul tím směrem a postavil svůj tábor zcela blízko
tábora Pompoiova. Ráno téhož dne k nám přeběhl jeden
těžkooděncc z domorodé legie a přinesl zprávu, žc Pom-
 O VÁLCE HISPÁNSKÉ $65

peius svolal obyvatele Ucuby a poručil jim, aby pečlivé

pátrali, kdo ve uičstč drží 8 ním a kdo přeje vítězství jeho
protivníkům. O něco později byl v jedné štole dobytého
města Atcguy zadržen otrok, který — jak jsme výše uká­
zali — zabil svého pána. Za trošt byl zaživa upálen.
Tehdy také přešlo k Caesarovi osm opancéřovaných
centurionů z Pompciovy domorodé legie a naši jezdci se
utkali s nepřátelskou kavalerií. Několik lchkooděnců při­
tom bylo zabito. Téže noci byli chyceni tři otroci a jeden
voják z domorodé legie, kteří špehovali v táboře. Otroci
byli přibiti na kříž, voják sťat.
21/ Následujícího dne k nám přeběhli z nepřátelského
tábora jezdci a několik lchkooděuců. V téže době přepadlo
asi čtyřicet jezdců naše lidi, kteří sháněli voda; několik
jich zabili, jiné zajali a živé odvedli, avšak také osm
jezdců se stalo našimi zajatci. Příštího dne dni Pompeius
popravit čtyřiasedmdesát lidí, o nichž se proneslo, že pře*
jí Caesarovi. Ostatní byli na jeho rozkaz shromážděni
ve městě. Sto dvacet z nich však uprchlo a dostalo se k Cae-
sarovi.
22/ O něco později občané města Bursavony, kteří byli
zajati v Ategue, odešli v doprovodu našich lidí jako pošlo*
vé do své obce, aby Bursavonským donesli zprávu o tom,
co se v Ategue stalo, a ukázali jim, v co mohou doufat
od Onaea Pompcia, jehož lidé povraždili i hostinné
přátele a spáchali ještě více jiných zločinů, ačkoliv byli
přijati jako ochránci. Když se poselstvo přiblížilo k Bur­
savoně, neodvážili so naši — byli to římští jezdci a se*
nátoři— do nčho vstoupit a vešli tedy pouze Bursavonští.
Po vzájemných jednáních a výměně odpovědí sc poslové
vraceli zase k Caesarovým lidem, kteří stáli venku. Tu
však zezadu na ně z města vyrazili vojáci městské po­
sádky a pobili všechny kromě dvou, kteří se zachránili
a ohlásili událost Caesarovi. V Bursavoně sc mezitím
566 VÁLEČNÉ PAMĚTI

poduřílo Caesarovým stoupencům přemluvit předáky

město, uby sc dříve přesvědčili, zda zprávy z Ateguy odpo­
vídaly skutečnosti. Bureavonští poslali tedy do Ateguy
vyzvědačc. Když ti tam s jistotou zjistili, že události pro*
běhly skutečně tuk, jak to poslové Učili, a donesli to do
města, tu se obyvatelé v davu vrhli na původce oné vraž­
dy, vyhrožovali mu smrtí a chtěli ho kamenovat, protože
prý jeho zásluhou byli přivedeni do záhuby. Sotva se
jakžtakž dostal z bezprostředního nebezpečí, žádal obča*
ny o svolení, aby mohl odejít jako vyslanec k Caesarovi
a dosáhnout joho usmíření. Svolení dostal. Odešel z města,
připravil bí silný oddíl ozbrojenců, za noci se dostal úsko­
kem do městu, tam zmasakroval mnoho lidí, zvláště jemu
nepřátelských předáků, a stal se pánem města. — Za­
nedlouho také oznámili otroci, kteří k Caesarovi pře­
běhli, žo Pouipcius prodal majetek některých obyvatel
a rozkázal, aby nikdo nevycházel za hradby opásaný;
jeho lidé totiž ode dne, kdy byla Ategua dobyta, prchali
ze struchu přímo masově do Daeturic; nikdo prý v jeho
vojsku nevěří ve vítězství; a když někdo z nafiich přeběh­
ne k Pompciovi, je zařazen jen mezi lehkooděnce a nedo­
stane víc než sedm denárů za měsíc.
23/ Cacsar přemístil svůj tábor blíže proti Pompciovi
u začal budovat val k řece Salsu. Naši byli uprostřed
práce, když velký počet nepřátel učinil shora útok;
zasypuli naše mračnem střel, jimiž naši byli ve velkém
množství zraňováni. Tak sc stalo, že naši, jak prav! Ennius,
„stáhli se trochu**. Když v táboře bylo zpozorováno, že
ti, kteří pracovali na válu, proti obyčeji ustoupili, překro­
čili dva centurioni páté legie řeku a uvedli bitvu opět
do pořádku. Jak spolu s ostatními s vynikající statečností
urputně bojovali, jeden z centurionů padl, zasažen množ­
stvím oštěpů vržených shora. Jeho druh pokračoval v boji
sám, ale když viděl, že je ze všech stran obkličován, chtěl
 0 VÁLCE hispánské 567

so stáhnout zpět, přitom klopýtl o upadl. V okamžiku se

k n£mu vtIiIo množství nepřátel dychtících zmocnit se
odznaků a vyznamenání tohoto hrdiny. Kaši jezdci pře*
brodili řeku, zaútočili vzhůru na nepřítele a zahnali jej
až k jeho táboru. Když pak v přílišná dychtivosti chtěli
bít nepřítele i uvnitř jeho válu, byli odříznuti jezdecký­
mi turmami a Ichkoodčnci, a kdyby neprojevili vzácnou
statečnost, byli by gc dostali živi do rukou nepřítele.
Byli totiž i volem samotným tak tísněni, žc se jezdec
z nedostatku volného prostoru k manévru mohl jen stěží
bránit. V obou střetnutích byl zraněn větší počet našich,
mezi nimi také Clodius Arquitius. Na mrtvých jsmo v tom­
to boji zblízka neměli ztrát, ovšem kromě oněch dvou cen­
turionů, kteří se nechali příliš Btrhnout svou touhou po
slávě.
24/ Následujícího dno sc obě vojska setkala u Sorica-
rie. Naši se ihned začali opevňovat. Pompeius zpozoro­
val, že je odříznut od pevnosti Aspavie vzdálené od Ucu-
hy pět mil. Tuto okolnost jej nutila, aby sestoupil z hor
a utkal eo v otevřené bitvě. Přece vsak nechtěl připustit
hoj na rovném místě. Nesvedl tedy vojsko z poměrně
nízkého vrchu do údolí, nýbrž chtěl zaujmout postave­
ní na vyvýšenějším místě tak, aby Caesar byl nucen
vstoupit na terén pro něj nevýhodný. To všok Caesar
nemohl připustit a tak nakonec sc stalo, žc obě vojsku
usilovala zmocnit se téhož pahorku. My jsme byli úspěšní
a sehnali jsme nepřítele na rovinu. Tato okolnost nám
přinesla šťastný výsledek bitvy. Nepřátelé ustupovali
na všech stranách a naši jim připravili nemalou seč,
zc které je nezachránila jejich statečnost, nýbrž hora,
na kterou se jim podařilo prchnout. A chybělo málo,
aby jim i tato hora hýlu málo platná: kdyby sc totiž ne­
setmělo, zbavili by je naši, ač počtem sluhší, i této ochra­
ny. Nepřátelských lchkoodčnců padlo tři sta dvacet Čty­
56» VÁLEČNÉ PAMĚTI

ři, legionářů sto třicet osm, nepočítaje ty, jejichž zbraní

a zbroje jsme bc zmocnili. Tímto potrestáním nepřátel
byla vykoupena záhuba dvou centurionů z předešlého
dne.
25/ I následujícího dne přišlo Cacsarovo vojsko na to­
též místo, kde bylo minulý den. ťompejovci se zachovali
stejně jako dříve: kromě jezdců se nikdo z nich neodvá­
žil ukázat se na rovině. Nepřátelští jezdci zaútočili v do­
bě, kdy naši pracovali v táboře, a ve stejné době zvedli
jejich legionáři velký pokřik, jako by chtěli — jak tomu
normálně byli zvykli — následovat v útoku jízdu; zdálo
se, že jsou Žádostiví se 6 námi utkat. Naši tedy postoupili
z níže položeného údolí dosti daleko a zastavili se na místě
v rovině, které bylo vhodnější pro bitvu. Ukázalo se však
mimo jakoukoli pochybnost, že nepřátelé nemají odvahu
sestoupit a vybojovat bitvu na rovině. Výjimkou byl jen
Ántistius Turpio. Ten spoléhaje na svou sílu počítal s tím,
že z nepřátel mu nebude nikdo roven. Tu došlo -— abych
tak řekl — k opakování souboje Achillea s Memnénem.
Z našeho šiku vystoupil k boji Quintus Pompeius Niger,
římský jezdec z Italiky. Zpupné a divoké vystupování
Antistiovo obrátilo k sobě pozornost všech; přestalo se
pracovat a vojska sořuzená v šicích proti sobě přihlížela
souboji. Vítězství v utkání Šampiónů obou stran bylo ne­
jisté — zdálo se, že soubojem těchto dvou bude rozhodnuto
o výsledku celé války. Oba byli plni bojovnosti, každý
z nich usiloval získat vítězství pro svou stranu, pro kaž­
dého bylo velkým povzbuzením přání k vítězství jeho stra­
níků a příznivců. Zaníceni a stateční postoupili na rovi*
nu k zápasu, každý maje na sobě odznaky své slávy,
v ruce třpytné štíty, skvostně tepané... Jejich soubojem
by byla skoučila i celá bitva, kdyby Caesar nepostavil
kvůli jezdeckému střetnutí — jak jsme výše ukázali —
lehkou pěchotu nedaleko opevnění, ahy byla podporou
 O VÁLCE HISPÁNSKÉ 569

pro jezdce. Když se naši jezdci vraceli do táboru n nepřá­

telé je příliš dychtivě pronásledovali, podnikli lehkoodčn-
ci zu velkého křiku protiútok. Vzbudili v nepříteli takový
děs, Žo se obrátil na útěk a s velkými ztrátami na mrtvých
prchl do tábora. *
26/ Gacsar daroval Cassiově jízdní turmě zu statečnost
tři tisíce denárů, praefektovi pět zlatých řetězů a lehko-
oděncům dva tisíce denárů. Toho dne přeběhli k Cnesn-
rovi římští jezdci z města Hasty Aulus Bacbius, Gaius
Flavius a Aulus Trebcllius; přinesli s sebou tolik stříbra,
že jím byli téměř pokryti. Ohlásili nám, že všichni římští
jezdci příslušící do Hasty a nacházející se v Poinpeiově
táboře si přísahali, že přeběhnou, avšak na udání otroka
Be všichni ocitli vc vězení; oni že využili příležitosti, která
se jim naskytla, a uprchli. Téhož dne byl zadržen dopis
poslaný Gnacem Pompciem do města Ursaony. Text
byl následující: „Jste-li zdrávi, jsem potěšen, ('o se mne
týče, jsem zdráv. Díky naší šťastné hvězdě jsme už dosnil
vždy úspěšně porazili naše nepřátele. Přece bychom však
byli už ukončili celou válku rychleji, než byste si před­
stavovali, kdyby se odvážili svést boj na otevřeném
místě. Nepřítel se však neodvažuje svést své vojsko, slo­
žené z mladých a nezkušených rekrutů, z hor nu rovinu
a protahuje proto válku, spoléhaje se na dobýváni |”'V·
ností dosud nám patřících. Obsadil totiž několik mést
a v nicb pro sebe ukořistil zásoby. Mým úmyslem proto
je zachránit města stojící na mé straně a válku eo nej·
dříve ukončit. Zamýšlím k vám poslat své kohorly. Ne­
boť nepřátelé, když budou zbaveni možnosti zásoboval se
na náš vrub, budou nuceni sestoupit do roviny a svést
rozhodnou bitvu?*
27/ 0 nějaký Čas později, když naši byli zaměstnáni
na valech, bylo zabito několik naších jezdců, kteří oputřo*
váli dřevo v olivovém lese. Přeběhli také otroci, kteří ozim-
570 VÁLEČNÉ PAMĚTI

movali, žc od 5. března, kdy byla svedena bitva u Sori-

carie, žijí nepřátelé v neustálém strachu a že Attius Va-
rus má na starostí zajišťování bezpečnosti Porapeiových
pevností. Ještě téhož dne hnul Pompeius táborem a
usadil se proti městu Spalis na vrchu porostlém olivo*
vými háji. Caesar se za ním vydal v noci, když měsíc
už svítil šestou hodinu. Než hnul táborem, zanechal za se*
bou Pompeius oddíl s rozkazem zapálit Ucubu a pak se do­
stavit do hlavního tábora. Caesar se pustil do obléhání
Ventíponu, a když se toto město vzdalo, táhl směrem
na Carruku, kde se položil táborem proti Pompeiovi.
Ten zapálil toto město za to, žc před jeho vojskem zavře*
)o brány. — Voják, který zabil v táboře svého bratra,
byl našimi chycen u ubit holemi. — Odtud sc táhlo dále
až na rovinu u Mundy, kde se Caesar položil táborem
proti Pompeiovi.
28/ Příštího dne se Caesar už chtěl vydat na další po*
chod, když mu zvědové ohlásili, že Pompeius od třetí noč­
ní hlídky stojí s vojskem v bitevní linii. Na tuto zprávu
nechal Caesar vyvěsit bitevní standartu. Pompeius však
vyvedl vojsko do šiku proto, žc město Ursao, jehož obča­
nům už dříve poslul dopis, v němž vypisoval, jak Caesar
kvůli svému vojsku z větší části složenému z nováčků
nechce sejít do roviny, stálo na jeho straně: tak dalece
ten dopis dodal Ursuonským odvahu a upevnil je v jejich
propompciovské náladě. Pompeius byl proto přesvěd­
čen, že sc může bez rizika všeho odvážit. Místo, na němž
měl tábor, jej samo o sobě přirozeně chránilo, stejně jako
opevnění nedalekého města Mundy. Jak jsme výše uká­
zalí, zdvíhají se v celém kraji vysoké hory, které jsou oddě­
leny rovinami. Tak tomu bylo i zde.
29/ Mezi Caesarovým a Pompeiovým táborem se rozklá­
dala rovina v šíři asi pěti mil, takže Pompeius měl ku po­
moci ještě dvě okolnosti: opevněné město za zády a vy­
 O VÁLCE HISPÁNSKÉ S71

výšenou polohu místo, na nimž stál, které se už zvedalo

z roviny, jež se právě odtud rozkládala. Před ní tekl po*
tok, který sledoval spád roviny a byl velkou překážkou
v přístupu k Pompciovu postavení. Tekl vpravo bažina*
tou, propadlinatni zrádnou půdou. Caesar, když uviděl
Pompeiův šik, vůbec nezapochyboval o tom, že Pompeíus
sejde ze svahu a nabídne mu bitvu uprostřed roviny. To
místo leželo volně všem na oěích, terén byl dokonale rov*
ný, umožňující uskutečnit všechny možné manévry.
Den byl ve slunci tak jasný, že se ten čas zdál být vytou*
žený, podivuhodný a jakoby bohy nesmrtelnými urče*
ný pro bitvu. NaŽi se radovali, někteří však byli také plni
obav: vždyť na toto místo ted byly svedeny životy a osu*
dy všech a je neurčité, co náhoda za hodinu přinese.
Naši vypochodovali vpřed do bitvy; udělali tedy to, co
jsme právem očekávali i od nepřátel, kteří se však proti
všem předpokladům neodvážili vzdálit se od opevnění
města, blízko jehož hradeb stáli seřazeni. Naši postupo*
váli dále vpřed. Plošuost roviny po celou tu dobu přímo
vybízela nepřátele, aby za takové příznivé okolnosti šli
vstříc svému vítězství. Ti však nezměnili nic na svém
zvyku a nehnuli se ani z výšiny, ani od hradeb městu.
Naši se krok za krokem pomalu blížili k potoku, nepřá­
telé se však i na tomto pro nás nepříznivém terénu ne­
přestali vůči nám chovat jako dobří patroni.
30/ Nepřítel postavil do šiku všech třináct orlů. Legie
byly na křídlech kryty jízdou a lehkou pěchotou v počtu
šesti tisíc, k tomu přistupovaly ještě pomocné sbory asi
ve stejném počtu. Naši válečnou sílu představovalo
osmdesát kobort a osm tisíc jezdců. Za neustálého přibli­
žování se naši dostali téměř na konce roviny, kde už zu-
ěínal nerovný terén. Na svahu stál nepřítel pluě připra­
ven ve výhodném postavení, takže pochod dále vzhůru
byl pro nás značně nebezpečný. Caesar si to brzy uvědo*
572 VAl.EĚNf; PAMĚTI

mil a nechtěje utrpět žkoiíu vlastní nerozvážností zasta­

vil vojsko a začal vyměřovat místo pro tábor. Jeho roz­
kaz přijímali lidé jen těžko a a rozhořčením; chápali jej
tak, žo je jim bráněno svést bitvu. Ncpfúltdům přidal
Caesarův odklad na kuráži; strach nedovoluje Caesaro-
5*11 vojsku svést bitvu 1 Najednou postoupili pompcjovci
plni pýchy vpřed a nabídli.hitvu na místě pro ně sice mé­
ně výhodném, ale stále ježtě ztěžujícím našemu vojsku
útok. Desátá legie stála jako obvykle na pravém křídle,
legie třetí a pátá tvořily levé křídlo, kde také stáli lehko-
oděnci a část jízdy.
31/ Bitva začala válečným pokřikem. Naše vojsko sta­
tečností daleku předčilo nepřítele, ten se však ze všech
sil bránil z vyššího místa, na němž stál. Pokřik se stával
z obou stran stále ryčnější; srážka byla doprovázena ta­
kovým deštěm střel, žc naši už téměř ztratili víru ve ví­
tězství. Síla útoku a válečný pokřik, kterými obyčejně
jsou nepřátelé uváděni v děs, byly — když by je člověk
srovnal — na obou stranách stejné. Obě strany se vrhly
do bitvy so stejnou zarputilostí a prudkostí; naše oštěpy
kosily mnoho nepřátel, jejichž mrtvoly se vršily v hro­
mady. Jak už jsme řekli, pravé Caesarovo křídlo drželi
veteráni desáté legie. Třebaže jich bylo málo na počet,
prokazovali takovou statečnost a na svém místě vháněli
nepřátele natolik do úzkých, žc sem napravo měla být
uu pomoc přesunuta jedna legie z pravého křídla v obavě,
aby naši nezatlačili jejich levé křídlo a nezaútočili z boku.
Sotva se však tato legie pohnula za svým určením, za­
útočila Caeearova jízda na levé křídlo nepřátelské sesta­
vy s takovým zápalem, že nepřítel už neměl, kam by
přispěl na pomoc. Křik se mísil se steny raněných, do uší
doléhal třeskot mečů a mysl těch nezkušených byla plná
strachu. Jak praví Enniua, „noha je tísnina nohou, zbraň
sas se otírá o zbraň“’, přes houževnatý odpor byl nepřítel
 O VÁLCE HISPÁNSKÉ 573

donucen ustoupit a uchýlit se do města, jež sc stalo jeho

spásou. Tak v den Líbcrálií byli nepřátelé na hlavu po*
raženi a nikdo z nich by se nezachránil, kdyby ncuprchli
právě do téhož místa, z něhož vytáhli do bitvy. Z jejich
strany padlo kolem třiceti tisíc lidí, a co víc, padl i La-
bienus a Attíus Varus, které vítězové s poctami pohřbili.
O život přišlo také tři tisíce římských jezdců pocháze-
jících Částečně z Říma, zčásti z provincie. My jsme ztra­
tili okolo tisíce lidí, pěších i jezdců, roněných bylo kolem
pěti set. Ukořistili jsme všech třináct orlů, mnoho jiných
vojenských odznaků, ba i Pompeiovy vojevůdcovské
svazky prutů. Zajato bylo několik Pompciových podve-
litelů. Tukový tedy byl výsledek bitvy.
32/ Ti, kteří z bitvy vy vázli, se uchýlili do Mundy a nůši
byli nuceni jí oblehnout. Jako stavební materiál pro oblé-
hací zařízení posloužily zbraně a mrtvá těla nepřátel.
Do valů byly místo drnů položeny mrtvoly, ze štítů a oště­
pů eo zbudovaly palisády. Na takto postavený val byly
v řadě vztyčeny hlavy zabitých, naražené na hroty me­
čů a obrácené tváří k městu. Tím vším měl být obleženým
nahnán strach, když mohli vidět své mrtvé druhy a dů­
sledky své zaslepenosti; zároveň tak byla postavena na
odiv zřejmá zuamení statečnosti vítězů. Pak začalo dobý­
vání Mundy, obklopené vulem z mrtvých nepřátel, vrba-
čími oštěpy a těžkými střelami. — Z bitvy uprchl také
mladý Valcrius, který se s několika jezdci dostal do Kor*
duby, kde podal Sextu Pompciovi zprávu o bitvě. Ten,
když se dověděl tuto zlou novinu, sebral všechny jezdce,
ktoří byli v jeho službách, rozdělil jim peníze, které měl,
obyvatelstvu a zbývající posádce oznámil, že jde jednat
s Caesarem o mír, a o druhé noční hlídce odtáhl z města.
Gnaeus Pompeius s trochou jezdců a několika pěšími spě­
chal ke svému loďstvu do Carteie, vzdálené od Korduby
sto sedmdesát mil. Když dorazil až na vzdálenost osmi
574 VÁLEČNÉ paměti

mil od Carteio, poslal Publius Caucilius, jenž dříve stál

v Čele jeho tábora* Gnacovým jménem do města posla
se zprávou* že Pompeius se necítí dobře* aby proto z mě-
sta byla poslána nosítka* v nichž by byl do města done­
sen. Hned po obdržení dopisu byl Gnaens zanesen do
města. V domě* do něhož byl donesen* se sešli jeho stra­
níci* aby se od něho dověděli o válce vše* na co byli zvě­
daví. Domnívali se totiž* že za tím účelem přišel tajně do
jejich města. Když už jich bylo přítomno velké množství*
obrátil se k nim Gnacus přímo z nosítek o ochranu.
33/ Hned po bitvě, když Munda už bylu obehnáno
válem, přitáhl Cacsar ke Kordubě. Pompeiovci* kteří se
tam dostali z bitvy, obsadili most a když jsme se k němu
přiblížili, začali se nám vysmívat* že nás z bitvy tak málo
zbylo a že nevíme* kam bychom se rozprchli. Potom se
začali z mostu bránit. Cacsar však překročil řeku a vy­
budoval před městem tábor. Scapula* jenž byl hlavou ce­
lé proticaesarovské vzpoury* hyl mezí těmi* kteří sc z bit­
vy dostali do Korduby. Nyní svolal svou rodinu, čeleď
a propuštěnec, dal si postavit hranici* přichystat tu nej­
skvostnější hostinu; oblékl sí nejlepší roucho, penězi
a stříbrnými nádobami obdaroval ihned své sluhy* pak
se pustil do předčasného jídla, občas sc skrápěje vonnou
pryskyřicí a myrhovým olejem. Po skončení hostiny po­
ručil jednomu z otroků* aby jej usmrtil* a propuštěnci*
jenž hyl jeho milcem, aby jej spálil na hranici.
34/ Sotva postavil Cacsar proti městu tábor a už vznik­
la mezí obyvateli města taková nesvornost* žc až do tá­
bora pronikl křik, který propukl při sváru mezi přívr­
ženci Caesorovými a Pompeiovými. Ve městě byly legie
sehrané jednak z přchčhlíků, jednak postavené z měst­
ských otroků propuštěných Scxtcm Pumpcicm. Ti za­
čali po Caesarově příchodu přecházet do jeho tábora.
Třináctá legie se snažila hájit město; naši straníci se jí
 O VÁLCE HISPÁNSKÉ 57S

postavili na odpor a podařilo se jim zmocnit se části věží

a hradeb. Znovu poslali k Caesarovi posly s žádostí
o vypravení legií do města na pomoc. Jakmile se o tom
dověděli přeběhlíci, založili požáry po celám městě. Po·
razili jsme je: ve městě jich bylo zabito dvaadvacet ti­
síc, další pudli vně hradeb. Tak sc stal Caesar pánem
města. Zatímco vsak prodléval zde, podnikli výpad ti,
kteří byli obležení v Mundě — jak jsme výše popsuli —,
ale byli s velkými ztrátami zahnáni zpět do města.
35/ Caesar táhl proti Uispalc. Vstříc z toho města mu
přišli vyslanci s prosbou o odpuštění. Caesar jim zaručil
svou ochranu, umístil v městě posádku pod velením Gaia
Caninia Kcbilla a sám se utábořil v blízkosti města. V His-
pále však bylo velké množství Pompciových příznivců,
kteří byli rozhořčeni nad přijetím Caesarovy posádky,
které bc odbylo tajně, takže o tom nevěděl jistý Filón,
který byl ncjzuřivčjším obhájcem zájmů Poinpciovy stra­
ny. Ten byl dobře zuámý po celé Lusitánii, kam sc mu ted
podařilo odejít, aniž to Caesarovy stráže zpozorovaly;
u Lennia se sešel s barbarem Caociliem Nigrem, jenž
měl ve zbrani značné množství Lusitánů. $ jeho pomocí
se Filón dostal za noci znovu přes hradby do Ilispaly,
povraždil posádku i strážné a zatarasil brány. Odpor
začal nanovo.
36/ V té době také přišli poslové z Carteie, kteří ozná­
mili, že Pompeius je v rukou měšťanů. Protože dříve za­
vřeli před Cacsurem brány, počítali nyní s tím, že touto
službou něco pro sebe vytěží. — V Uispalc bojovali
Lusitánové bez přerušení. Caesar se obával, že tito zlo-
činní lidé zapálí město a zničí hradby, budc-li sc nadále
pokoušet zmocnit se města násilím. Na válečné poradě
tedy vysvětlil svůj plán, že dovolí nepříteli učinit noční
výpad. Obležení neměli tušení, že to vše je Caesarův zá­
měr. Výpad se uskutečnil. Lodi, které byly vytaženy
576 VÁLEČNÉ PAMĚTI _____

na břehu řeky Bactis, byly zupálcuy. Zutímco se naši

zabývali bažením, podařilo ec nepřátelům proniknout,
ale nu útěku byli našimi jezdci pobiti. Tak se Hispalis
opět dostula do Caesarovýeh rukou. Ten ihned vytáhl
proti Hastě, z níž mu vyšli naproti vyslanci nabízející
vydání města. — Z těch, kteří po bitvě uprchli do Mundy,
se jich mnoho vzdalo, když už jiin obléhání trvalo příliš
dlouho. Byli rozděleni do legií, a tu si přísahali, že na
duno znamení ti, kteří zůstuli ve městě, učiní výpad, a sa­
mi že zatím způsobí v táboře krveprolití. Jejich úmysl
však vyšel nujevo a následující noci o třetí hlídce byli
všichni spiklenci na dané heslo vyvedeni mimo vol a tam
porubáni.
37/ Zatímco Caesar dobýval zbývající městu jedno
po druhém, vznikl v Cartei spor kvůli Pompctovi. Jedno
stranu poslala své vyslance k Caesarovi, druzí stranili
Pompeiovi. Došlo tam k povstání a Caesarovým stoupen*
eům se podařilo obsadit brány. Krveprolití bylo těžké,
sám Pompcius byl zraněn. Podařilo se mu však upřeli·
nout s dvaceti válečnými loďmi. V Gádizu měl připravené
lodi Didius, který tam velel loďstvu; po zprávě o Pompě·
iověútěkn se pustil ihned do jeho stíhání, přičemž jedna
část pěšáků a jezdců táhla za Pompcicm po souši podél
pobřeží, čtvrtého dne plavby byli pompejovci nuceni
přirazit k pobřeží: prchli totiž z Carteie bez jakýchkoli
příprav a byli proto bez vody. V době, kdy nanášeli vodu
do lodí, připlul se svou eskadrou Didius, jenž sc zmocnil
několika nepřátelských lodí a ostatní zapálil.
38/ Pompcjovi a několika málo jeho lidem se podařilo
vyváznout a uchýlil sc na jakési přirozeně chráněné místo.
Vpřod vyslaní zvědové o tom informovali jízdu a kohorty,
které byly vyslány k pronásledování, a ty pochodovaly
ve dne v noci k uvedenému místu. Pompcius byl těžce
zraněn na rameni a levé noze, uavíc si ještě vykloubil
 O VÁLCE HISPÁNSKÉ 577

kotník, což pro něho bylo největší překážkou. Proto byl

neustále nesen Lusitáuy ve vojenských nosítkách, v nichž
byl dopraven i k jedné z věží, rozsetých po výšinách v cc*
lé oblasti. Byl tam obklíčen ihned, jakmile jej pronásledo­
vatelé spatřili. Přístup k jeho postavení byl však nesnad*
ný. Zaujal totiž místo tak dobře chráněné už samotnou
polohou, žo mohlo být bezpečně hájeno hrstkou lidí i pro­
ti velké přesile. Ilned po příchodu chtěli naši vystoupit
nahoru, byli však odraženi nepřátelskými střídami. Je­
jích ústup dodával nepřátelům odvahu; houževnutčji
proti našiui vyráželi a brali jim tuk chuť k dalším poku­
sům o výstup. Opakovalo se to častěji a — jak se uká­
zalo —- vždy to bylo pro naše velmi nebezpečné. Didius
se tedy rozhodl uzavřít místo válem. Stejně horlivě a spěš­
ně byl budován i val směrem k hřebenu, aby se naši
mohli s nepřáteli utkat za rovných podmínek. Jakmile
nepřátelé pochopili náš úmysl, obrátili se na útěk, v němž
viděli svoa jedinou spásu.
39/ Jak jsme uvedli výše, byl Pompcius na útěku vel­
mi zdržován svým zraněním a vykloubenou nohou. Na­
víc mu také ncschůdný terén bránil zachránit se na koni
či na voze. Kolem dokola pobíjeli naši jeho lidi. Odříznut
od opevnění a zbaven svých lidí skryl se do jeskyně v ro­
zeklaném údolí, kde by byl našimi jen stěží objeven, kdy­
by zajatci neprozradili jeho úkryt. Byl tam tedy zabit
a jeho hlava byla 12. dubna (Caesarbyl tehdy v Gádizu)
přinesena do Hispaly a vystavena na oči lidu.
40/ Když byl Gnaeus Pompeius mladší zabit, uchýlil
se výše zmíněný Didius, pln radosti nad tím, do ncjbližsí
pevnosti. Na břeh dal vytáhnout několik lodí vyžadují­
cích opravu. Aby byli zajištěni proti každému nebez­
pečí, přikázal vést vály z obou stran, od moře i od pev­
nosti. Lusitánové, kteří přežili bitvu u Mundy, se dali
znovu dohromady a ve zuačnéin počtu vytáhli proti Di-
57B VÁLEČNÉ PAMĚTI

diovi. Ten so »Vále s velkou pečlivostí věnoval ochraně

lodí, přece však byl Častými nájezdy Luskánu někdy
vylákán z pevnosti a skoro každý den se s nimi utkával.
Tehdy sáhli Lusitánové k léčce. Rozdělili se do tří částí.
Jedni byli připraveni zapálit lodě, druzí měli zahnat ty,
kteři by spěchali hořícím lodím na pomoc. Tyto dvě sku·
píny se umístily tak, že je nikdo z našich nemohl vidět-
Třetí část, ti ostatní, zaútočili zpředu zcela otevřeně. Jak«
mile Didius vyrazil z pevnosti proti nim, aby je zahnal,
dali Lusitánové znumcuí. V tom okamžiku Re ocitly lodě
v plamenech, a zároveň naši, pronásledující bandity, ktc«
ří se na totéž znamení dali na zdánlivý útěk, byli zezadu
přepadeni pokřikem hond ukrytých v léčce. Didius a
mnoho dalších nalezlo po statečném boji hrdinskou smrt.
Někteří z jeho lidí dosáhli během boje člunň ležících u
břehu, mnoho jich doplavalo k lodím, které kotvily dále
na moří. Kotvy byly vytaženy a lidé se snažili veslová*
ním dostat lodě na širé moře; tak se zachránili. Lusitá«
nové so zmocnili velké kořisti. — Cacsar spěchal od Gá-
dizu zpět do Hispoly.
41/ Fabíue Maximus, kterého Cacsar ponechal k oble«
liání Mundy, se nepřetržitě ve dne v noci snažil přivést
obléhání ke konci. Obleženi, nemajíce naději nu záchra­
nu, se dali do boje mezi sebou — a po velkém krveprolití
se zbývající vzdali. Naší si nedali ujít příležitost zmocnit
se města: obsadili je a zbývajících čtrnáct tisíc obyvatel
vzali do zajetí. Pak vytáhli proti Ursaoně. Město mělo
bezvadné opevnění a bylo těžkým oříškem pro každého
dobyvatele nejen svými hradbami, ale už i svou polohou.
K tomu ještě přistupovala okolnost, že kromě studny
ve městě nebyla voda nikde blíž než osm mil, což bylo
velkou překážkou pro obléhatele a velkou výhodou
pro obležené. Navíc ještě materiál potřebný ke stavbě
vulň a věží nebylo možno sehnat blíže než ve vzdálenosti
 O VÁLCE HISPÁNSKÉ 579

Šestí mil od města. Pompcius totiž» aby ulehčil obýváte*

lům případné obléhání« dul pokácet všechny stromy v oko*
lí a svést jc do města. Tuk byli naSi přinuceni dopravit
sem dřevo z nedávno dobyté Mundy.
42/ Zatímco u Mundy a Ursaony probíhaly vylíčené udá*
losti, vrátil se Caesar z Gádizu do Hispaly. Příštího dne
svolal shromáždění, na němž prohlásil, že hned při svém
prvním úřadu, kvéstuře, dal přednost této provincii pře­
de všemi ostatními a prokázal jí tolik dobrodiní, kolik
jen mu bylo v té době možné. Jako practor, maje vyšší
úřední postavení, žádal od senátu zrušení daní, které
na provincii uvalil Metellus, a dosáhl toho, že provincie
byla zbavena této finančuí povinnosti. Zároveň vzal všech­
ny obyvatele provincie pod svůj patronát; uvedl do se­
nátu mnoho hispánských poselstev, hájil právní zále­
žitosti obcí i jednotlivců, čímž si nadělal mnoho nepřátel.
Také za svého konsulátu — pokračoval — i když nebyl
v Hispánií přítomen, se snažil podle svých sil zajistit
provincii co nejvíce výhod. Obyvatelstvo však prý za­
pomnělo na všochny tyto výhody a projevilo nevděk jak
vůči němu, tak i vůči národu římskému: to bylo možno
poznat v této válce i v poslední době vůbec. „Vy, ačko­
liv znáte zásady mezinárodního práva a principy římské
ústavy, jste přece nejednou vztáhli ruku na úředníky
římského národa. Za bílého dne a uprostřed náměstí
jste chtěli zločinně zabit Cassia. Mír a klid jsou u vás stá­
lo v takové nenávisti, že legie římského národa nemohly
být z této provincie nikdy staženy. Dobrodiní považu­
jete za křivdu, křivdu za dobrodiní. Proto jste si ani za
míru neuchovali svornost, ani jste za války neprojevili
statečnost. Přijali jste mladého Gnaea Pompcio, člověka
bez úřadu a utečenec, a on si přisvojil úřednické pruty
a vojevůdcovskou hodnost. Usmrtil množství římských
občanů a vy jste mu za to poskytli vojsko proti národu
580 VÁLEČNĚ PAMĚTI

římskému, z vašeho popudu zpustošil pole a celou pro*

vincii. Jak jste mohli pomýšlet nu vítězství? Což jste ne*
viděli, že i kdybych já sám byl zabit, měl by za mne né*
rod římský deset legií, které by nejen mohly vám vzdoro*
vat, ale mohly by i nebo zbořit? K jejich slávě náleží
statečnost...
 POZNÁMKY 581

POZNÁMKY

K VÁLCE GALLSKÉ

32 nejdále od naií provinci« — tj. jihovýchodní část Gallio

Záalpské, která byla promřněna v římskou provincii již
před Caesarern; odtud je dneiní jméno této krajiny Provence.

32 sn koruuldtu Marka Meataly a Marka Pisona — tj. roku 61

př. n. 1. ftímoné určovali letopočet jmény konsulů, dvou
nejvy&iíeh úředníků toho roku.

33 240 mil do d/lky — míle (1000 dvoukroků) ■> 1,40 km.

33 viechny svá chránince a dluiníky w svobodné občany, kteří

se dali dobrovolné v poddanství mocnějšímu pánu. Srv. VI,
13, 2.

33 dottal letmý ndsev přítele — byl to čestný titul udělovaný

římským senátem cizím vladařům.

36 jedna jediná i«gí« — základní jednotkou těžké pěchoty byla

legie, která se dělila na 10 kuhort, každá kohorta měla tři
manípuly, manipul měl dvě centnrie (setniny).

36 sočili koruula Lueia Castia — bylo to r. 107 př. n. 1.

36 vojtko poslali pode jho — poražené vojsko procházelo pod

tav. jbern*, bylo to kopí připevněné jako horní příčka k dvěma
dalMm kopím sabodnutým v určité vadálenosti od sebe do
země.

36 násep 16 etap vytoieý — stopa «■ 30 cm.

36 přikop v dílce devatenácti mil — nikoli v souvislé linii, nýbrž

pouze na luísteeh nechráněných řekou Rhodanem.

38 naprokatovali se prý.·, takových dobrých sluieb — již v r. 121

př. n. I. se nazývají „spojenci národa římského**.
582 CAESAR

39 vytrhne o třeti hlídce — tj. mezi 12.—3. bod. ráno« noční klid*
ky sc střídaly od Ústi hodin večer do festi hodin ráno vidy
po třech hodinách;Čas jim odměřovaly vodní hodiny (depsydra)

49 desátníku gallská jísdní foty — nejnižií jednotkou jízdy byla

dekurie (11 koni), které velel desátník (ďecurio); 3 dekuríe
tvořily Četu (turma), učkolik Čet vyiíí jednotka (tzv. ala),
již veleli buď místní předáci, nebo řírnití velitelé — prefekti.

49 trojitý iik se (tyř legii — to byla obvyklá bitevní sestava;

z deseti kohort každé legie tvořily čtyři první iik, tři dalií
druhý tik, zbývající tři třetí tik.

49 vierky pomocné sbory — vojenské oddíly sestavené z pfíslulnl»

ků cizích spřátelených kmenů, byla-li vedena válka mimo
Itálii.

49 utvořili sevřenou falangu — souvislý bitevní útvar skládající

se z osmi řad bojovuiků rozdělených podle drahu výzbroje.

50 od sedmé hodiny denní — den se dělil na dvanáct stejných

hodin počínaje od východu slunce až do jeho západu.

51 dorosili itvrtého dno — rozumí se včetně dne bitvy.

S4 Hacduové a jejich ehráninci—mentí kmeny se dávaly v ochra­

no mocnčjiím a zavazovaly se za to ke konání vojenské služby
a k placení dani.

S4 pro hostinní přátelství s národem římským — byla to přátelská

smlouva mezi dvěma nezávislými státy, ua jejími základě
byla oficiálním státním zástupcům poskytována vfestranná
péče na státní útraty.
54 ** přiiel do Říma k senátu — tj. r. Úl př. n. 1.

60 svolal vojenskou rodu — té se účastnili zpravidla Jen setníei

prvního stupně, tj. velitelé první setniny v manipulu.

60 přibral... centuriony viech stupňů — tj. 60 z každé legie;

centurio (setník) byl velitel centurie (setniny), což byla nej*
uíití jednotka v legií.

60 to vspoury otroků — jedná se o povstání Spartakovu v 1.

75—71.
 POZNÁMKY 568

61 t jedinou detátou legii tato logie byla původně v Galii!

při Caesarově příchodu.

62 jednaly s vojenekými tribuny — vojcníti tribuni byli důstojní­

ci; bylo jich Jest v každé legii.

66 poranil Arverny o Rutény Quintus ťabius Maximu· ukončil

roku 121 př. n. 1. boje s Allobrogy, kteří se spojili s Arverny
• Rutény; ti i po této porážce zůstali svobodni.

6? od Goto Paferio Flakka — ten byl správcem Znání provincie

v r. 63 př. n. 1.

69 postavil Caesar legáta a kvéslora — legátové byli podveliteli

a pobočníky vrchního velitele, ustanovovaní senátem; vedli
jednotlivé oddíly v boji a mívali dozor a vedeni i v jiných vě­
cech. V nepřítomnosti vrchního velitele byl legát samostat­
ným velitelem vojska v poli, v pevnosti nebo v zimním táboře.
Kvéstoři byli vyltí státní úředníci, kteří působili jako správci
finančních záležitostí v armádě; v případě potřeby byli po·
věřováni i vojeuskými úkoly a velením v hodností legátů.

71 odclel konat krojski soudy — povinností prokonsulů jako správ*

cu provincie bylo vedení některých soudních jednáni; konaly
se obvykle v zimních měsících.

75 celý jejich senát — jménem senát označuje Caesar kmenovou

rada starUch.

76 utvoří iíJt lelvový — bylo to uspořádání řiku při obléháni, kdy '
první řada vojáků držela žtíty před sebou a ostatní nad bio*
vámi, aby se od nich odrážely střely.

76 poliv... Numidy, Krfíany, Baleáry — Numiďané sloužili

v Caesazově vojska jako lehkooděnci, Kréťané byli proslulí
liiětftnlci, obyvatelé Raleárských ostrovů známí prakovnicí.

79 proutlnl kryty — proutěný kryt byl přístřeiek v podobě polo­

kruhovité stěny spletené z proutí a chráněný kořenil; umož­
ňoval vojákům bezpečný přístup k hradbám.

64 připevnit si odznaky... nasadit přílbu —* na pochodu nosili

I vojáci přílbu zaváženou na závěau před hrudí, teprve před
bitvon si ji nasazovali a upevňovali na ni barevné chocholy
jako odznaky.
 584 CAESAR

86 vrchní »etnik — tj. »etnik (centurio) prvního manipulu, v prv­

ní kohortě, který sanjlmal nejvyUi postaveni v celé legii.

93 ohvyh/ou cesiu př»» Alpy — hýla to cesta přei Velký Sv.

Bernard.

101 ani lolxtm nemokly., ikodit — tohec (rottntm) byl ostrý že-.
lezný výběžek (na přídi obyčejně trojnásobný) sloužící k pro­
ráženi nepřátelských lodi.

112 v timl noto — tj. roka SS př. η. 1.; nedokoualostl římského

kalendáře se posunoval počátek roku kupředu, takže v té
době připadal již někdy na listopad.

11S » válkou jdll tUH — v případě, že by se GaDové spojili s Ger-

mány.

11? j»»deekimu předvoji —» podle § 6 se sde jedná o celou jízdo.

12S strmé »kály tahaly... k moři — Caesar se přiblížil k břehům

Británie pravděpodobně u Doveru a vylodil se někde mezi
Walmercastiera a Dealera.

127 orla vydali nepříteli — společným znakem legie byl od dob

Mariových stHbruý orel.

129 byl ti noci... úplnik —» podle astronomických výpočtů to bylo

v noci z 30. na 31. srpna.

130 kokony mající »trái —» n každé se ětyř bran tábora stála ob-
i vyklo jedna kohorta.

134 v koniuhkim roct Lucie Domitia — tj. roka 54 př. η. 1.

135 nechodili no »nimy — tyto sněmy zavedl zřejmě Caesar po po­

drobeni Gallíe.

138 výplata bránil vílr Kont» — jméno severozápadního větru.

139 neohol u moře detet kohort — nikoliv z jedné legie, nýbrž prav­
děpodobně po dvou te viech pěti legií.

146 vytvořili te ftíiú Mvt kryt — byl to pohyblivý přístřelek na

kolečkách z tří stran otevřený, zpředu krytý, slouiid k ochra­
ně vojáků před střelami.
 POZNÁMKY 585

141 vybere * legii femetlniky — svláitních oddílů řemeslnických

totiž v Caeiarově vojsku nebylo.

149 vypuetivie s jedni etrany jlxdu — jcduá se o jednu sLranu té*

bóra.

156 Z nich orlonoi — nosič orla, společného odznaku legie, byl

vidy vybírán a nejitatcčnčjUch mniů.

157 mooko kůlů s opájeným hrotem — sloužily k házeni jako ožtěpv.

170 protoie... lůetávd pobili Říma — Pompeiovijbyla dána do

•právy Hlspáníe na dobu 5 let, ale pod záminkou, ie mu byla
na dobu pátí let svářena i péče o zásobováni obilím; žil pobliž
ňima a provincii spravoval prostřednictvím logátů.

178 vypravil ee Divieiacut do Říma — roku 61 př. n. 1.

182 ctí... nejvíce Merkuria — Caeaar označuje keltské bohy

jmény bohů římských podle příbuznosti jejich funkcí.

182 jeou potomky boha Dita — IMs byl bůh podsvétl; u Keltů mu
odpovídal bůh Cernunnos.

182 laeoví údaje uržujl... poitem nocí — tento zvyk byl v pri*
mitlvnich společnostech obecněji rozžifen, např. i u Cermánů.

190 skot... jelenu podobný — pravděpodobně jde o soba, který Žil

ve starověku i v těch krajích; zpráva o jednom rohu je oviem
mylná.

190 tvifata ivaná losi — i zde Cacsar vypráví tmyělené věd, např.
o neohebnosti nohou losů.

199 klínový proud — byl to uspořádauý uzavřený proud, kde stál

muž vedle muže bez větUch mezer med oddíly; jím bylo
možno dobře prorážet nepřátelská řady.

203 tovraidjní Publia Clodia — P. Clodius, exponent strany li*

doví, byl počátkem r. 52 aabit při pouličním boji a tlupou
svého odpůrce Milona.

203 brance mladiich ročníků — tj. od 17 do 46 let.

203 hromadní viati do pfísahy — jindy přisahali vojáci jednotlivé.

586 CAESAR

226 přvbrodit dřív, nei Mutonv podtim — v létč totiž rozvodňuje

řeky tající sníh z bor.

229 roxmiry tábora emeniit — zbývnjid legie by totiž nemohly

uhájit tábor určený pro 6 legii.

246 legát Lutitu Caetar — příbuzný C. I. Caesara, byl konzulem

r. 64. př. n. 1.

246 dobrovolní přetluhujíclm — ti vojáci, kteři po splnění vojen*

ské služby zůstali dále ve vojsku, dostávali žold a měli různé
výhody.

248 na dvou tíranáeh dvi řeky — tj. na severu a na jihu.

248 před mltíem m táhla pláň — tj. na západě.

256 pod hrotbou liktorekýeh tektr —12 liktorů (prokoasulových

zřízenců) nosilo jako odznak svrchované moci místodržite·
lovy svazky prutů se sekerou.

260 poeti... v těmi nattraienl — vžcchny nástrahy, které měly

znemožnit přistup k opevněni: ostré koly ve vlčích jámách,
koliky s Železnými bodci aj.

26? nemají eouvielott s potdijllmi — jde o Zápisky o válce gallské

a občanské.

26? od války v Alexandrii v letech 48 a 47 př. n. 1., kdy dosadil

Caesar na egyptský trůn Kleopatru a jejího bratra Ptolemaia
Mladtfho.

268 afriekí války — v letech 4? a 46 př. n. I. proti pompeiovcůtu,

kteří byli v r. 46 v bitvě u Tbapsu na hlavu poraženi.

268 od minulého lita — tj. r. 53 př. n. 1.; Hirtius navazuje bezpro*

středně na konec Caesarova vyprávěni o roce 52 př. n. I.

269 s mitía Bibraete — tatn se totiž rozhodl přezimovat.

269 která byla Mjblíit — pod vedením Caninia Kebila na území

Kuténů.

270 po dvou tíeeh eeetereileh — sestercius (semis tertius — půltře·

tibo asu) byla stříbrná římská mince různé hodnoty.
 POZNÁMKY M7

270 tmínlra e přsdchásejtcl knist — viz VII 90, 7.

270 « přtstřcicieh « narychlo sebráni slámy — přistřeěky byly shn-

dovány u atčn opuiléných gallských obydli.

273 tfmif čtyřhranný íik — jde o uspořádání vojsk« tak, ie voz#·

tajstvo bylo uprostřed, před nim táhly tři Čtvrtiny vojska
a »bývající čtvrtina uzavírala pochod jako sadní voj.

274 byl velitelem jUdy — za dob Caesarových veleli oddílům domo­

rodé jízdy jejich vlastní velitelé.

276 dá vytbrojit dvacet kohort — Caesar dá 20 kohort uspořádat k bo­

ji, zatímco ostatní opevňovaly tábor.

278 nepřáteli sdeptanl porálkou — je nilnéna ta část nepřátelského

vojska Bellovaků, která zůstala v táboře.

281 do seela opačná části Gollie — tj. na jih.

283 sestaví... bojový tik — předtím bojovala péchota neuspořáda­

né, aby mohla přispét na pomoc jezdcům.

284 Karnutovi se nikdy nesmtnili o míru — od svého odpadnutí od

Římanů v roce 52. př. n. 1,

287 normálním pochodem — tj. denué usl 25 km.

288 ochranná loubl — byla to dlonhá bouda a nízkou střechou

a bočními stěnami, která ze dala posunovat na kolečkách
a sloužila k ochrání vojáků před střelami.

290 jediný s Haeduů sůttal... ve tbrani — po podmanění llaeduft

přeíel totiž k Treverům.

290 prostřednictvím Pvblia Crasta — vis III, 20.

291 s politickými spory — jednalo se o spory mezi stranou

národní zájmy a stranou nakloněnou Římanům.

293 na obce a osady — nikoli v Itálii, ale v podrobená Galllt

alpské.

293 knčlský úřad — jde o volbu uugura na r. 60. pí. u. I,

588 CAESAR

293 chttii »lomit moc... Cattara — oligarchové podporovali jako

protikandidáta L. Domitin Ahenobarba.

293 hojnou tMotií — rozumí »6 hlasy pH volbách.

293 vyrvali kontuldt Serviu Galbovi — toho totiž podporoval a do*

poruéovai Caeaar.

294 xahájil Moiování — o tom, aby se Caeaar i Pompeiua vídali

vojáka. Hlasování se dálo tak, že na pokyn předsedy se sená­
toři rosdélili na dvě skupiny, i nichž jedna byla pro a druhá
proti návrhu.

295 poddeaJ pftdtouni zprávu — podle návrhů konsulů Pompeia

a Crassa odhlasovaného v r. 55 byla Caesarovi prodloužena
«práva provincie o dalfcích pět let.

295 do války proti Parthům — bylo to nové povstání Parthů v Sý­

rii, kdy tom byl správcem M. Bibuloa.

295 o úmytlu tvých protivníků—že totiž cbtéjí ponechat legie v Itálii.

K VÁLCE OBČANSKÉ

299 doruitn kontulům —- nejvyMtm úředníkům Lentulovi a Mar-

celloví od Curiona dne I. ledna r. 49 př. n. 1.

299 tribun lidu — Antoniu· a Casaius.

299 Pomptiut byl nablízku — byl v blízkosti mésta. Jako pro*

konsul (bývalý konsul) obou HispánU byl vrchním velitelem
vojenským a po dobu svého velitelství nesmél vstoupit do
mésta; musel tedy jednat v senátů prostřednictvím jiných.

299 do tvých provincií — do Hispánil.

300 vojtko v blltkotti — velel mu Pompeius.

301 voltbní poráiko — jeho volba ta konsnla v r. 51 př. n. 1. byla

Caesarem odmítnuta.

301 trfvagftn Caeearova dcera Iulie byla jeho manželkou.

301 vie hnát do konce — Pompeius chtél vibudit dojem, že pů­

vodcem války není on, nýbrž okolnosti.
 POZNÁMKY

301 L. Sulla ponechal — L. Sulla jako diktátor v r. 82 př. u. 1. vydal

nov ý sókon, aby byla xnovu zřízena úplná převaha urístokracle.

302 dvo dni komitil (animováni) — dva dni, v nichž bylo záko­
nem zakázáno konat zasedáni senátu.

302 sendt sassdal «(ranou mláta — aby to mohl zúčastnit Pompeíoa.

302 dotaz o jtjUh vojtnzkl moci k lidu — inčl se starat «vláitnlm

usnesením, aby vojenská moc pře&la na rulstodriící.

303 vojtvudcovzký pláli — purpurový pláíť.

305 Ivttimlsllnl pfejtlávka v ůřadl — Caesar byl povinou teprve

po testi měsících složit státní úřad.

306 přcdtpzaný lat — od 10 let konsulátu.

310 prodlulovánl ř«tí — senátoři mohli po libosti protahovat řeč

« svá mlnčni důkladná odůvodňovat až do západu slone«,
kdy zasedáni skončila.

312 vrátit tribunzhou moc rytířům (jezdcům) — tribunové míli ry­

tířskou hodnost.

313 ý«den o týl mul — Pompetus.

316 nojbojovnljlí provinci« — Přední a Zadní Ilispánie.

316 Jtdna — východní; druhá — západní.

317 dobrodiní — jmenovité skončeni války proti Sertoriovl

v r. 78 —72 př. n. 1.

323 podlt odznaku — podle červené vlajky.

327 zákon o diktátorovi — dřív byl diktátor jmenován kousulem

po předchozím usneseni senátu; nyní to byl návrh prétora
M. Lepido.

335 vtftjnl odmlny — úřady, řina. právo občanské.

339 tdéor Corneíiiiu — nazvaný tak na památku Publia Cornelia

Scipiona, který se tam v II. válce punaké položil táborem a
opevnil.
$90 CAESAft

345 Další »lovu v závěru textu nejistá, a proto vynecháno.

351 jeho slovo —- dal setníkům slovo tím, že je vyslal jako vy«
slánce.

376 volební shromóidiní, comitia, volby — od jeho prvního kon­

zulátu uběhla zákonitá doba deset let.

377 toto jediní — lodí.

377 Kapitola nedokončená.

377 Pronajmutím nájmu nu určitou dobu »i získávali přízeň

demagogovi.

378 vsdáltnijSl oběs — jižněji], hlouběji od pobřeží.

380 shoriené pořasl pro naii přepravu — poněvadž bouřlivé po­

časí ustávalo, mohli Pompeiaué lépe pozorovat moře.

380 krátce předtím — r. 53 př. n. 1.

381 v ttíe dobi — tj. když přítel Calvisius do Aitolle a Cossius

do Theasalle.

382 Kapitola nedokončena,

383 nevhodná doba — totiž pro Pompeia.

408 Clodius — žil tehdy v exilu v Massílii a hněval se na Caesara,

že ho nepovolal zpět.

408 kdy te objevil otd. — nejasné místo.

411 příkopy — vnějiího i vnitřního opevnění.

411 Za slovem Afarcetíinus byl text přerušen.

412 jak jeme vypravovali — ale nikde o tom nebylo zmínky.

412 do přikopá — z příkopu vedoucího k řece.

415 Lobienus — jeden z Caeearových legátů; počínal si tak vůči

bývalým spolubojovníkům v Callíi, aby dal Pompciovi dů­
kaz věrnosti.
 POZNÁMKY 591

417 sousední provinci» — Sicílie a Afrika.

417 sesadil ja — celkem inirný trest; býval trcat smrti.

417 optvnínl opuiUna — Pompcius nebyl ui uzavřen v opevněni

a mohl inu bránit v zásobování.

417 iw Mti mítío — do Makedonie.

422 Scipio —- měl tedy právo shromaidoval vojáky, mluvit k nim

a dávat rozkazy armádě.

422 mlnfnl — vojsko nazývalo Pompeia ironicky Agamemno·

□ero, tj. králem králů.

422 kntísttý úfod Caeaarův — Caesar byl od r. 63 př. n. 1. ponrifex

Maximu«.

424 nepfíhodiU mláto— terén zůstával pro Caesara nepříhodným,

dokud Pompeius nesestoupil do roviny.

426 z fco/cmí sapddsůýců — Callia Transpadana, aeverov. polovice

Přední Gollíe.

427 veffcý červený prapor — atribut vojevůdcův; dává jím xuamení

k počátku bitvy o útoku.

429 beze straní — neměli ani obranné zbrani, ani zbrani k boji
zblízka.

435 ta pfedoiltíio kontulátu apojenoc — v r. 59 př. n. 1. byl Ptolo-

maeus Auletea na popud Pompeiův a prostřednictvím Gaesa·
rovým probláien za přítele a spojence Říma a potvrzen za
panovníka Egypta.

435 pfedloStn — patrně Kleopatře.

435 jelté chlapec — Ptolomaeoví bylo 13 let.

436 poklad — následovalo asi Učení podobných úkazů.

43? patátnlmi vítry — severozáp. větry, které počínají vanout

» východem Síria.

439 dva tyny Bibulovy — synové Marka Calpumia Bibula, který

592 CAESAR

je poslal jako prokonsuly v r. 69 př. n. I. do Alexandrie;

Cainiové je tam zabili asi proto, íe věděli, že Bibulus pro*
zradil dřívějM plán Pompeiův, Že sám dovede krále a voj­
ákem.

438 Mjvýie poloitmá iást místo — nazývala ne Rhakatis.

440 sapólil —lehly popelem i budovy Vrucheionu, sýpky a knihov­

na ae 400 000 svitky.

K VÁLCE ALEXANDRIJSKÉ

456 > naiich válečných lodi — lodě stály na výcli. straně hepta-
stadia, ve velkém přístavu; lodi alexandrinské na záp. straní
v přístavu F.unostu.

45? sdvihli Itlty — rozumí se nad sebe, aby se chránili před dopa­
dajícími střelami.

456 dívky — totiž Arninoé.

458 ui doipílého hocha — Ptolemaios byl tehdy třináctiletý.

460 Všila — tak se jmenovalo: 1) celé území v deltě, 2) pruh semé

na žpiíce delty, 3) vesnice na začátku delty. Smysl: Nil ae roz­
větvuje ve dvě ramena, která objímají ponenáhlu větří a větři
prostor, až se řeka vlévá do moře ve znaéué vzdálenosti od
ústi.

461 Caesar jel ze začátku na východ, aby oklamal Egypťany, po­

tom se vlak obrátil k mysu Cersonesu a pak táhl kolem jezera
Mareoty (jezero a město v Dol. Egyptě, nednleko Alexandrie,
proslulé silným vínem).

462 germánitl jesdci — mezi oddíly, které C. vedl s sebou do

Alexandrie; bylo jich 800.

463 ponechané tři legie — legie 37, legie poslaná z Acbaíe a legie
Domitiova pochodující po pevnině; v čelo oddílu postavil
Caesar obyčejného muže nízkého původu.

465 Asii a sousední provincie — přední Asie až po okraj Calatců

a pohoří Pisidie, Bílhýuii, Pnflagonii, Pontu» a Kilikii. Arme-
nia minor byla Deinlarovi i s královským titulem přiřčenu
senátem.
 POZNÁMKY 593

465 vypravil te k logiim — Domitius se asi zdržel v Efesu; je přccc

důvěrníkem Caesarovým, jcmui^Deíotarus poslal své penise.

465 kitré povolal ným dopisní — hned při prvním neklidu v Ale*
xandrii »věřil Caesar tento úkol Domitiovi.

465 M otboufonsckých vojáků — v opaku k pravidelnému po*

vstání.

468 Pontská legie — jejím úkolem bylo překročit postranní přikop

v zádech nepřítele a napadnout ho zezadu. Vojáci to hned ne*
rozhodli, a proto měl nepřítel ěaa zabránit jim v přechodu
a tím řim. vojsko rozdělit. Domitiu» této legii přilit důvěřoval;
na legie Ueiotorovy tak nespoléhal. Jejich útěk by byl vítěz*
etví nezabránil, kdyby pontská legie překročila příkop včas.
Coeeor uměl rozlítit neiťastoou náhodu a neobratnost, proto
zachoval Domitiovi důvěru i po této porážce.

469 Manut Oetavius zajal v r. 49 př. n. I. na ostrově Curictě (Krk)

C. Antonia spolu « 15 koborrami; po porážce u Salony musel
táhnout zpět do Dyrrhaebin.

470 A. tiabinius byl pro své vydírání v Sýrii poslán do vyhnán*

»tví. Na zuě. obě. války ho Coesnr povolal zpět. Pro jeho dři*
věj&i styky a Pompeicra ho Cuesar ve válce dosud nepoužil.

470 Gabiniut ve strachu před Pompeiovým loďstvem táhl po pev*

nině s 15 kohortaml a 3000 jezdci; zakusil cestou hlad 1 zimu.
Jako prokonsul v Sýrii bojoval proti Parthům a Arabům,
v ludei i v Egyptě a získal sl titul imperátora.

470 Salone (Spalato); k přepadeni doálo v lesnaté úilnhině lillako

města Syuodion, jinak neznámého.

47S Každý ftíinau »1 vedl svou účetní knihu o příjmech a vydá

nich.

475 lube poslal Cnoeu Pomptiovi pomocné tbory — neposlal |e,

ale pomohl Pampeianúra v Africe k vítězství.

477 po nikolika dnnh — zprávu o vítězství u Farsalu mohl Ca*«·»

dostat za 20—25 dni.

478 etli vojsko — legie domácí byla tedy mezitím znovu •(•kána
pro Cassia.
594 CAESAR

478 Obucula (Mondova) ležela podle údajů mezi Carino a Astigi,

blíže k Afctigi (22,5 km) — domácí legie odtáhla tedy na
jih, aby dostihla cesty Híspali*—Astigi. Cli, kde se měli
sejít.

479 tlari l«gi« — legie druhá a první domácí, kromě toho čtyři
připomínané kohorty páté legie.

479 strhli jméno Pompeiovo — jméno Pomp. bylo patrné na ma­

lých tabulkách.

479 s této ttrany ieky littetit — myžlcno vzhledem ko Cassiovi,

který stál na levém břehu řeky.

482 Gnaeus Trebontun, známý Caes. legát, musel v náaled. roce pro­
vincii opustit, protože se vojáci bouřili.

484 sámáno původu — vztahuje se snad k tomu, že Archeláos, syn

známého vojevůdce a Lykomédova dědečka, chtěl dosáhnout
Hle a ruky královny Bereníky, a proto se vydával za syna
velkého Mithridáta. Vládl v Egyptě jen ěest měsíců; Gabinius
ho porazil a zabil r. 55 př. n. 1.

Caamr jako konsu) potvrdil opatření Poinpeiova v Asii.

485 legii, kterou dal vyzbrojit — pro Domitia postavil Deiotarus

dvě legie; zdá se tedy, že v bitvě proti Farnakovi ztratil po­
lovinu svých lidí.

485 na jedno mleto — sběrné středisko Caes. vojen, sily, kam se

dostavili i vyslanci Farnakovi, bylo jen 37 km od nepřátel­
ského postavení.

486 dvě legie — jsou třicátá čtvrtá a třetí; pátá legie Delotarova
byla v r. 25 př. n. 1. přijata do řim. vojska jako první a
dvaadvacátá I. Dciotarova a byla tvořena jako dosud Ga-
laťany.

486 rodiny nájemců — podřízení úředníci nájemců st. důchodů

byli větžinou z propuitěncú a otroků.

487 Coesorovo ležení bylo jiině od Zely.

489 voty opatfeni bodci o kótami — není dost jasné, jak mokly pro­
vést svůj útok.
 POZNÁMKY 8VS

K VÁLCE AFRICKÉ

493 17. proiince —- přcdjuliánskébo kalendáře, pinlle juliěiiskélm

23. října r. 47 př. n. 1. Caesar cestoval * filmu s ěm l»s vojáku,
pře» Rhegium a Meitanu.

493 jCtíyfraeum —přístav na aáp. pobřeží Sicílie, dn. Marsalu.

493 Zuta — numidský král, zapřisáhlý uepřítel Caesur&v. Usiloval

o vůdčí postavení ve válce t Caesarem, byl víak Cateneiu za*
tlačen do patřičných mezí.

493 pátá Itgie — bojovala pod Caselem v Hispánii. Po odvelení

do Afriky byla Caesarovoa nejspoleUivČjlí legii.

493 Scipio— Quintus Caedliu* MeteUus Piu* Seípio, původem a ro­

du Corneliů Scipianů, adoptován do rodiny Metellů. Tchán
Pompeiův, konaul r. 51 př. n. 1.. Bylo mn svěřeno vrchní velení
republikánských vojsk v Africe. Jako vojevůdce byl bez vý­
razných strategických schopností.

493 ostrov Aponiana —- dn. Favignana, 15 km od Marsaly.

494 AUienus — Aulu« Allieuus, r. 49 praetor, v následujících le­

tech správce Sicílie.

494 Ciupoa, Ntapolit opevněná města na pobřeží dn. Tuniska,

nedaleko Kvllbte, resp. Nabcl.

494 Jfadrumetum — kolonie založená osadníky fénického městu

Tyru, prý stárli než Karthago. Dnešní Sasa.

495 Lwiut Munatius Plancut — by) Caesarovým legátem v Ga­

lii, pak v Hispánii a Africe. Vyznačoval se častým měněním
kursu v politice. Kontulem byl v r. 42. Pak byl spojencem
Antoniovým, včas vlak přešel k Oktaviánovi.

495 xfcýtxyícf vojenské sbory — na zbloudilých lodích.

496 Rutpino — asi 21 km jv. od Ifadramétu, poblíž Monuslhu-

496 Lsptit — Leptáš Mínor, asi dvanáct km na jih ml lí>i»|ih»»

její ruiny poblíž osady Lamta.

497 Gaiut Robirius Postumus — římský jezdec. Zunlmvslu ·· řeě|

596 CAESAR

v níž jej Cicero obhajoval v procesu kvůli vydíráni v Egyptě.

497 Publiue Katiniui — legát Caesarův v Gallii, vyznamenal se

jnko námořní velitel. Zachovala se ohnivá Cicoronova řeč,
pronesená proti němu r. 56 př. n. I.

497 (Anut Salluttiue Crisput — známý historik a neúspěiný po«

litik, stoupenec Caesarův, ktorý jej ustanovil za prvního správ*
ce nové provincie v Africe.

497 Ctreina — ostrov či spíže poloostrov v Malé Syrtí, dn. Kcrke-

nah, asi 40 km od Safakis.

497 ftrí jtatlu krále luby — měl ji ve svých službách, čími ulehčo­
val luhově pokladně, tj. platil mu.

498 snést co nsjeíce dfcia — dřevo bylo v Africe důležitým a vzác­

ným strategickým materiálem, důležitým pro stavbu valů
a strojů.

498 úkladný národ — Numidané jako vůbec Afričané byli po*

kládáni za úskočný národ.

500 jKifcus středů obou testav o boj — až dosud se střetly jen křídelnl
jízdy, přičemž Cacsarova jízda byla zatlačována dozadu za
pČtí žik, který nakonec skončil v obklíčení.

500 ne více nei Ityfi atopy — tj. asi 120 cm, což byla nutná vzdále­
nost pro úder mečem a současné vykročení pravou nohou.
Cacsarova snaha zachovat linii vyrovnánu a jednotky v po­
řádku se vyplatila, jak vyplývá z následujícího manévru.

500 veterán desátá legie — tato legie dorazila k Cacsarovi až s tře­

tím transportem (srv. kap. 53—4); zmínčuý veterán byl tav.
erocotus, doslova „povolaný“, který byl přiřazen k jiné legii.

501 bitva u Puapiny — předevžím vynikající tuanévr Caesarův,

jimž so dostal z téměř beznadějného postavení, poutají zájem
historiků i vojenských odborníků. Autor sám líčí spíže už jen
výsledek manévm. Předcházelo velké úsilí křídelních kohort,
které směrem napravo a nalevo musely prorazit nepřátelský
kruh a umožnit středovým kohortém obnovit žik. V tomto stadiu
ležela tíha boje na křídlech, která musela vytvořit prostor pro
obnovení celé linie. Jakmile se to stalo, dal Caesar povel, aby
každá druhá kohorta (počítáno zprava) učinila obrat vzad
 POZNÁMKY 59?

a postavila se tak, aby záda měla kryta kohortoo, která sft-

stala na místě. Poté ao kohorty roatáldy co nejvíce do lite
(na úkor hloubky), aby se zaplnily mezery vzniklé vyřazením
poloviny kohort a zachovala se celá délka Siku. Tímto manévrem
Caesar oddělil oba nepřátelské půlkruhy od zebe, proti kaž­
dému vrhl patuáct svých kohort, takle jedna část nepřátel
nemohla pomocí drahé. Ukázalo se, že masa jezdců má zdrcu­
jíc! útok, ale její obrana proti útoku pěchoty je slabil.

501 Marcua Petrius — spolu s Afranlein byl vůdcem pompciovcú,

poražených v r. 40 u llerdy, kde byl zajat, pak byl · Pompeiem
a Forsalu a spolu s Catonem přižel do Afriky, kde velel jízdě.

501 On. Piso — pompeiovský velitel jízdy.

502 vrhali oitipy jen vlaíni... ~~ text není na tomto místě jedno­
značný; tato lest měla za účel přilákat nepřítele blíže.

502 jako se stalo Curionovi — viz Válka obě. II, 41 nn.

502 Scipio prý prohlásil — osoba mluvčího je nejasná. Originál

má lubu, což jc vyloučené; vydavatelé dávají přednost La-
bíenovi, my volíme Scipiona, jemuž celá řeč snad nejlépe od­
povídá.

502 Jhrtúrotuns — přístav v Épeiru (dn. Albánie); v něm se soustře­

dily zbytky pompeiovcú.

503 |K tomu viemu bylo moino přifísi...} —» budí nedůvěru a je asi

právem navrhováno některými editory k vypužtěni.

503 od pátí hodiny denní — zhruba od 11 hod.

503 veslaře gallské a rhodsM «— Caesar neměl ua svých lodích sá-

•adně otroky, nýbrž provínciály znalé moře.

503 Iturtjci — palestinský kmen; spolu se Syřany a Kréřany pla­

tili za nejlcpžf luěiŽtnlky.

503 vyrábít kůly — sloužily i jako zbraně (střely) a sapoultély se

do skrytých jam před válem. Jejich Špice se opalovaly v ohol
nebo se opatřovaly kovovými hroty.

503 vyrašil Scipio s Utiky — v Utioo byl hlavni stan iepolitikSnO

a shromaždiště afrického vojska (celkem asi ItO 000).
598 CAESAR

5(J4 fteč Catoaova patrní není autentická, ale výstižně odpovídá

Catonovu stanovisku.

504 Gntwut Pompeiun Mladil — starší syn ťouipcia Velikého, v té

době mu bylo ui víc nei třicet let. Jeho otec, když tun bylo
třiadvacet let, se nabídl Sullovi sc zbytky vojska svého otce
a stal se jeho vojevůdcem. Za úspěchy mu dal Sulla přízvisko
Magnus (Veliký) a r. 81 mu povolil triumf, ač mu bylo teprve
pětadvacet let a byl bez úřadu. Bylo to poprvé v římských
dějinách, kdy triumf slavil římský jezdec a ne senátor.

505 tydobyl ů/oursldnii — ťotupeius ve skutečnosti v Uauretánii

v r. 81 př. n. 1. nebyl.

SOS nabyl doporučován iiny ivffw oťcs — Gnaeus ťoiupeius Strabo,

konsul r. 89 př. n. 1., vojevůdce v t*v. spojenecké válce
(90—88 př. n. 1.).

SOS Maurvtánio — území dne&níbo Alžírská a Maroka.

SOS úsemí králi Boguda — Bogus vládl nad sáp. částí Maureténíe
(tzv. Tingitana), sáp, od řeky Muluchath. Byl spojencem
Caesara.

505 Publiut Sitíiuo — dobrodruh, spojenec Catiliny; opustil Itálii

v r. 64 o s vlastním vojskem, sebraným v Hiapánii, válčil
v Africe pro místní vládce. V občanská válce podporoval
Caesara, který jej po vítězství v Africe obdaroval části Nu*
uiidie. Brzy poté byl viak Sittius zavražděn.

506 Boeckus — král východní Maurctánie (později! Cacsaricnsii),

s největfl pravděpodobností bratr Bogudův.

506 Cirto — hlavní město Numidie, dneinl Custontina (Constau*

tine).

506 Gaotuloví — společné označení mnoha luneuů žijících na jihu

Maoretánie a Numidie; předkové Tuaregů.

506 doísl ntátpichu tftba i no obou ttronáeh — být poražeu Caesa·

rom spolu se Scipionem i být vyhnán ze svého království.

507 po ryehU výtvidná lodi — tzv. kataskopus.

507 se ttáUho tábora — v Lilybaeu.

 POZNÁMKY 599

508 Goiuí ťtrgiiiiu — byl praetorem ve stejném roce jako Caesar,

62 př. n. 1. Potom byl správcem Sicílie a oddaným pompc-
iovcem.

508 dva Titiovi — o jejich otci Válko Alex. 57.

508 Marcut Voleriut Mutola — legát (^aeaarův, konsnlem byl r. 55.

506 Thoptus — pevný přístav poblíž dn. Ras Diuias u Mahdie.

509 kotapulta —- metod stroj, pracující na principu velkého luku.

509 ikorpidn — soorpio, vlastni malá katapulta, obsluhované

i jedním človékem.

509 dokurio —- velitel deaítky jexdcú.

511 Gotus Moriut — velký vojevůdce, mnohonásobný konsul,

vůdce populárů v občanské válce se Sullou (87—82 př. n. 1.)
Za manželku mél sestra Caesarova otce. Po válce s Iugurthou
(105 př. n. 1.) byli Gaetulové zásluhou Mariovou uznáui za
svobodné spojence Alma.

511 Achutio — anžní jména kolísá v textech (Acholla, Acylla,

Achilla). Poloha není přesni známa.

511 Jak jitm uvtdt výít v kap. 8.

513 Thytdra — ruiny objeveny na místi dn. El I>jeu ve stí. Tunisu.

515 tři tlo tisíc mWc — modiut obauhoval 6,7 1.

514 Pie kýlo hotovo dflvt, noS uplynuto půlhodino — přilil málo
času na skutečné budování pevnůstek; snad Sin jen o osazeni
existujících véM posádkami.

516 Csitto — poblíž dn. Hcnchir Makrceba, 17 km záp. od Šusy

(Hadrumétu). Je vlak umisťována i jinam.

517 ottrov Aegimurut — asi 50 km od Kartbaga, dn. Djarnur.

517 Portu — Attius Varu», dřtvějií správce provincie Afrika.

Významný pompeiovoc, velitel loďstva. Poxdiji sloužil v His*
pánii pod mladíím Pompeiem a padl v bltvé u Mundy (Válka
hisp., kap. 31)
600 CAESAR

517 Manut Oetaviu» — velitel loďstva (Vilka alex. 42).

518 radím, aby» uputtil ad tvého támiru — není scela jasné, co je

míněno: zda úmysl bojovat a Caesaretn či chtít na zajatcích
zradu na Caesarovi.

519 po západu Pléjad — kolem 11. hodiny v noci Neslýchané na

události bylo, že bouře s deštěm a krupobitím se strhla právě
v této roční době.

520 tářily hroty oitipů — oheň sv. Eliáše.

523 pamitíiv vojieki nevázanosti — týká se vzpoury legií v r. 47 př.

n. 1., v níž právě desátá legie byla velmi aktivní.

523 Titu» Salitntu — není totožný se stejnojmenným centurionem

v kap. 28.

524 vázán ui třemi válkami — proti Caeaarovi, proti Siltiovi a nyní

proti Gaetulům.

524 s dřívijiiho tábora — umístěného v kopcích asi 5 km od Užity.

524 Hiemptal — Hicmpsal II., otec Iubův, spojenec Sullův.

525 byl novým žloviktm — tj. člověkem bez významných předků,

jenž byl prvním z rodu, který dosáhl vyšších úřadů.

525 Jubo byl tpupný vůii Seipionovi — narážka na povolnosf Sci-

pionovu, který se sklonil před Iubou, ač byl v tě době nejuro«
zenějšíin Římanem, spojujícím v sobě důstojnost dvou nej·
významnějších rodů.

526 Popis Cnesarovy sestavy je na několika důležitých místech

porušen, takže ji nelze s naprostou jistotou rekonstruovat.

526 na pravt křídlo umíttil (átt vtierántkých Jtohort s druhého liku —

každá legie v bitevní sestavě měla koborty postavené do tří
šiků. Z druhého šiku veteránských legií, stojících ve středu
seetavy, přeřadil Caesar několik kohort na pravé křídlo, které
bylo snačně oslabené; stálo však proti slabšímu křidlu Scipío-
novu, které bylo bez jízdy.

528 námořní vojtko — tav. epibatae, ozbrojená lodní posádka; její

služba byla nejnáročnější, proto do ni byli v Římě určováni
 POZNÁMKY 601

nejlcpžl téžkooděnci. Počet epibatů kolísal podle velikosti lodi.

528 malý hadrumetský přislav — tav. kothón, vnitřní, utnéle vybu­

dovaný přistav.

529 kteri Cauar omilostnil — v llispáuii po bitvé u Herdy v r. 49

(Válka obč. 1, 78).

529 ><* jsůo vírolůmno«: — pří propo&téni potnpeiovci přisahali, ke

nebudou xnovu bojovat proti Caesarovi.

529 Lueiut Nasidius — velitel Tompeiova loďstva, byl poražen

u Massílie (Vilka obč. II. 7) a uprchl k Sardinii (knp. 98).

530 dggart— pevnost vzdálená asi 25 km na jih od Thapstt; snad

dn. Sidi Omara.

530 sice jen málo pienice — plenice byla hlavni potravinou pro
vojáky, ječmen byl nousovou výživou.

531 rosdUiv vojsko do tři táborů — jednomu velel Scapio, druhému

Afranius, třetímu Iuba.

531 Galo Mutia Regino — jméno Mutius není v poníženém textu

jisté.

534 jak jsme vylíčili — v kap. 68.

534 milostivost bohů — Cacsar mél ětěstl, že se dověděl včas o Libo­

vě átoku nn město, jinak by se jeho posádka stala oběti luby.
Toto je viak jeden ae dvou moinýeh výkladů poruíeného textu.

534 provedl přehlídku vojska — tav. lustratio, slavnostní pochod

vojska, ale hlavně obřady a slavnostní oběti, spojené i s odmě­
nami vojáků.

535 Thabmci — Thabena není snáma odjinud, bývá stotožňo-

vána s městem Thaena (d. Tina) v blízkosti Malé Syrty.

535 schválil... úmysl — spojit se a nim a přijmout posádku.

537 e desátí hodini denní — čtvrtá hodina odpolední.

837 den před dubnovými Nonami — 4. dubna předjuliáuského ka­

lendáře.
602 CAESAR

537 postavil dva tábory — mezi jižním výběžkem jezera (vis násl.
potn.) a mořem. Jeden tábor byl Sdpionův (později Afraniův),
druhý lubův.

537 »lani jctsro — dn. Sebkra m’ta Moknine.

537 noční pochod — podél sáp. břehu jezera směrem ua sever, asi
25 km.

538 Asprenas — l.udus Nonius Asprenas, legát Caesarův, v hod­

nosti propraetora s moci prokonsulskou.

538 po pěti kohortách pátí Ms — tato legie byla specialisovaná ua

boj proti slonům.

538 dobrovolní důstojnici —■ tav. evoeoíi z řad veteránů.

540 dobfhli do tábora, k nfmuf smiřovali —- tábor Afraniův na jihu.

540 Učení celé bitvy u Thapsu je velmi povrchni, podíl lubův

a odpor Sdpionovy armády je vlastně zamlčen, takže ne nabízí
podezřeni, že autor tu něco ve prospěch Caesarův zamlčuje,
nebo tu látku nezvládl.

540 ktsri nasývati původci... — lakuna v textu.

541 Velké ztráty Sdpionovy a malé Caesarovy se dají vysvětlit

faktem, že většina pompeiovců byla pobita na útěku, praktic­
ky bez obrany.

541 Gaius Caniniut Hebiltus — bývalý praetor, byl Caesarovým

legátem v Gallií, válčil pod Curionem v r. 49 (Válka obč.
II, 44) a zachránil se.

541 Gnaeus Ltomitiut Calvinus — kousul r. 53 př. n. 1., v bitvě

u Varsalu velel středu Caesarovy sestavy, jako mistodržíci
Asie byl poražen Farnakem. V r. 40 byl podruhé konsulein.

541 Porada — místo neznámé, pravděpodobně v blízkosti Utiky.

541 Juliův sákon o provinciích — vydaný Caesarem v r. 46 př. n. I,,

dával jisté záruky ve prospěch provindálů a omezoval práva
římských úředníků.
 POZNÁMKY 603

542 Sullo Fauttut — Ludus Comelius Sulla Faustos — syu diklá*

tóra Sully, zeť Pompeiův.

542 Luciu» Juliu» Canar — na počátku obč. války senátorský

vyjednávač · Caesnrem, později jeden i námořních velitelů.

542 Smrt Catonova — «rov. Plútarchos, Životopis Calona Mlad­

šího, 70.

543 Uueta — bývá nikdy atotožfiována a Uzittou, asi mylné.

543 Quintua Ligariu» —- byl od r. 50 v Africe v různých funkcích,

angažoval ae proti Caesarovi; uchovala se Ciceronova řeč
v jeho prospěch. Podílel se na spiknuti proti Caesarovi v r. 44.
Zavražděn při proakripdch r. 43.

543 Cotonova tyna — byl mu ponechán i otcovský majetek; účast*

oii se s republikány bitvy o Filip r. 42 a padl.

544 Zoroo —- míněna je Zama Kegia (Královská), asi 250 km nu

jih od Utiky; dn. Sidi Amůr Djedidi.

546 Pompoia — jediná dcera Pompeiova, manželka Fauita Sully.

546 Hippo Regiu» — v překladu Královská pevnost, dřfvějěl hlav­

ni město Numidie, dn. Anába (Roně).

546 hrálovttvl »mfnil v provincii — ve skutečnosti byla Numidie

(ne celá) jako „Africa nova** připojena k stará provincii Afri­
ka. Části Numidie byly darovány manretánským králům a
Siltiovi.

547 tfi milidny libtr oUjt — asi 10 000 hl, posloužily jako dary při
Caesarových triumfech.

547 do Karoll — Caralet, dn. Cagtiari; tří dny plavby je podezřele

málo.

547 Sulci — bohatě město na vých. pobřeží Sardinie, přijalo Na-

sidia na útěku od Massilic.

547 podél pobfoil — otevřenému moři se ve starověku nedůvěřo­

valo. Caesar se plavil na sever podél Sardinie a Korálky, kolem
Elby k italským břehům a pak do Ostie. Jeho triumf byl uě
senátem schválen.
604 CAESAR

K VÁLCE HISPÁNSKÉ

SSl Začátek textu je x vdké části doplněn,

SSl král Farnakás byl poraien, Afriko dobyta — události líčené

ve Válce alex. a africké.

5S1 Caesar byl sdriován v Almě pořádáním hor —- slavil čtyři tri­
umfy, «pojené a velkými slavnostmi, jaké film do té doby ne-
udil. Jen toew vojáky a lid roxdělil suinn rovnající se asi
sedmdesáti miliónům dolarů.

551 Caesarovi volitsfá — Cassius, Trcbotuus, Fobius Maximu»

a Pedius.

551 sásluhy o Gnaeo“Pompeia Felikého ·— byl otcem Gnaea Pout*

peia. Válčil v Hispánii v letech 72—1 př. n. 1. s mariovcem
Scrtoriem a obyvatelstvo Zadní Hispánie jej silně podporo
válo.

SSl diktátorem počlvrti — na r. 45 př. u. 1.: byl vlastně konsulcui

bex kolegy.

S5I » velkou rychlosti — Caeaar táhl po souii přes Gallii a Hispánii

až do Obálka (du. Porcuna vých. od Cordéby), kam x Hlína
dorazil za čtyřiačtyřicet dni.

SSl Korduho — Corduba, dn. Cordéba; byla politickým centrem

provincie Baelíca (oblast dneiní Andalusie).

554 Ulia — arov. Válka alexandrijská 61; Ulia bylo jediným měs­
tem, které jeitč Putnpeiovi vzdorovalo. Leželo asi 40 km na
jih od Korduby. Dnes Monte Mayor.

555 řeka Jlaetis — dn. Quadalquivir. Caeaar chtěl přinutit Pompeia

co nejrychleji k rozhodné bitvě. Hoxdčlil vojsko do tři části:
jednu obléhala Korduhu na severním břehu řeky, drahá brá­
nila na jižním břehu spojeni Pompeia a městem, třeli tvořila
ochrana provizorního mostu.

556 sůial v(st vat od sviho tábora k mostu — Slo o dobře střežený
most spojující Kordubu s levým břehem řeky.

SS6 Ategua — ležela na sev. břehu řeky Salsnm (Qnadajox). Její

poloha není přesně určena.
 POZNÁMKY 605

557 fiká Saltům — du. Quadajox, přítok Quadalquiviru.

557 Ukubit — Ucubis, dn. Espejo, ani 8 km vzdálená od Ateguy

na jih.

557 ochranní pHttftiky — tiv. vineae, jakési posunovací nrhrantiú

loubl, jímž se vojáci kryli při postupu k nepřátelským lirad-
bám.

5S7 ktorl h nimu pfelly od Trebonia — prokoušu! Caius Trcboutu*

byl poslán Caesarem do Ilispánie jako nástupce Quiuta Cussia,
jehož legie převzal. Obé zmíněné se vzbouřily a přeily k Porn-
peiovi.

557 «nalil se válku ca nejvíce protahovat — Pompeius měl provincii

z véttí části ve své moci a Cacsar mči potíže se zásobováním.
Záměr Pompeíův byl vojensky správný, oviem proti němu
stál Cacsar.

558 tábor Potiumiův — místo zvané podle Luciu Poslumía Albí­

na, který spravoval Hispánii v 1. 180/179 př. n. 1.

558 o třetí hlídce noční — a«i ve 4 hod. ráno. Vzdálenost molda

být překonána do 6 hod. a útok zastihl obránce zcela nepři­
pravené.

558 drgatíiut — jinak neznám; někdy je ztotožňován f Arqtutiera

z kap. 2. Přivedl část vojska, s nimi Caesar počítal proti Par­
titám.

558 město Saguntu — Sogunt ležel pří pobřeží nedaleko Valenci«;

jak se Arguetius zmocnil jejich vojenských odznaků, neni
známo.

560 text připojený kohouti — díky autorové svérázné volbě slav,

nelze jednoznačně reprodukovat, co se smyslu týče. Může zna­
menat i: V den, kdy bude na hradbách vystaven Štít, učiňte
útok na město.

560 byli tajati miífany — text originálu s největSÍ pravděpo­

dobností je poruScn, takže neznáme podmínky v dopisu obsa­
žené.

560 bolista — nejtěžSi metací stroj, vrhající koule až na vsdálcuost

200 m.
606 CAESAR

S61 jezdec jako ptíák, piióci vybojovávali jitdní bitvu —- tj. jezdci
bojovali jako pílí. pěiáci bojovali sjezdci. Je to autorův mno-
bomluv. Celý text není přílift logicky postaven.

561 vlastni hostitele — občany Ateguy, kteří je poxvali jako ochrán­

ce. Je samozřejmé, že vražděni byli podezřelí ze sympatií
k Caesarovi.

562 lunius — jméuo je doplněno do porušeuého textu; byl to

v každém případě phslužník Pompeiovy posádky,

562 Pochopení události přod městskou branou je ztíženo poraže­

ním textu. Také důvod jejich útéku k Caesarovi je nejasný.

563 praporečník — tzv. signifcr, poddůstojník, nosící odznaky men­

ších jednotek.

563 pfi onom jezdeckém střetnuli — Viz kap. 1S.

563 jaká opotfeni s< dilajl pra obranu — text silně poražen.

563 dopis nechal Caesar vhodit obleženým — protože obsahoval

Pompeiovu zprávu, že zanechává město osudu.

564 Luciut Munatius Ftaecus, velitel pompeiovské posádky v Atc-

gue. Srov. Válka alex. 52. Nyní se vzdal v důsledku Pompeio-
va dopisu (via přcdch. pozn.)

565 jak jsme výle ukázali — v kap. 18.

565 Bursovo — město v Haetice, jehož poloha není určena. Udá­

losti v Itursavoně částečně vypadly z textu, doplněny jsou
podle smyslu (podle A. Klotze).

566 aby nikdo nevycházel ta hradby opásaný — tj. se zbraní. Tím

chtěl Pompcius zabránit četným útčkůrn, které beze zbraně
byly velmi riskantní.

566 Boeturia — severozápadní část provincie Baetika, sousedící

s Luzitánií. Byl to divoký a nepřístupný kraj.

566 ne víc nsž sedm denárd — průměrný plet legionáře byl víc než
dvakrát vyžtí.

566 jak praví Ennius — Ennius do doby Vergiliovy platil za ná-

 POZNÁMKY Hlt

rudního básníka ftíma. Žil v letech 259 —169, p*«l

jeho hlavním dílem jsou Annaies (Iztoplsy), a iildu p.»|<4»t
i uvedený zlomek, podobné jako hcxametr v kup 41 I h·,,
klasiků patřila k dobrému tónu v literatuře. Zdi* tlak )» ,ih

užito citátů zbytečné o nevkusné.

567 Sorieoria — snad dn. Castro del Rio, asi 10 km ml Ai»a>h

567 Aspovia — mlatu uetnómé.

566 Achilleus — syn Pélea a bohyně Thetidy, uejvátll hiihiia I*,

ký před Trójou. M«mn6n — syn Títhónův a Ertln (Jíltrnka),
vůdce Aitbiopů, zabil Achillem.
•j
566 Italika ·— seveiozáp. od Sevilly na břehu Quadalipih liU|
nejntarií římská osada v Hispánii, založená Holplmism
Starilin.

568 souboj — text je silně porulen, doplněni se jeu hádá. Vý·!«·

■ dek souboje a průběh bitvy není znám.

569 Cassius — blíže neznámý důstojník.

569 prasfekt — zde velitel jízdní tnrmy (tj. Cassiua),

569 Hatio — město ležící na silnici z Cades do Klepaly (Hatllla)

569 Ursoo — správněji Ureo, významné město v Bnetlra, ilu t I·«*

na. Cacsar tu založil kolonii, a niž se zachovala M»l sákonů

569 jsto-li zdrávi ... — obligátu! začátek římského dopisu.

570 P. Auius Panu — významný pompeiovec, jeden a nejsilmp

nějžích vůdců.

570 Spálit — je ztotožňováno s llispalis (Sevilla), ala m*»pil*ul.

V Hispáuu bylo mnoho míst téhož jména. Místo Idlla ussul
mé.

570 měsíc ui svítil iettou hodinu — tj. kolem půlnoci.

570 Pentipo — přesná poloha nanámá, Melo vlak na lýeh, ad

Urso.
ť 570 Carruka — místo známé jen odtud.
608 CAESAR

570 no rovinu u Mundy — Munda je ztotožňována s dn. Montíllou,

severovýchodně od nl se rozkládá rovina Llunos do Vandu.

570 bitevní standarta — rudý prapor na vojevůdcovi stanu, někdy

použit i purpurový pláíť vojevůdce.

570 poslal dopit — podle kap. 26 ze dostul tento dopis do Caesaro*

vých rukou, Pompeius zřejmě rozeslal, jak bylo obvyklé, víre
exemplářů.
Význam Ursaony pro Pompeia — otvírala mu cestu do Kar-
teie, kde měl loďstvo.

571 síla Pompciovy armády v bitvě se odhaduje na sto tisíc vo·

jáků, Caesarovy ua polovinu toho počtu.

572 X. legie stála na pravém křidlu... Sestava Caesarova vojska.

572 naii stratili viru vo vltgtstvl ■— bitva u Mundy byla nejtéiií

bitvou Caesarovou. Vyvíjela se pro něho tak ipatně, ie
v jedné chvíli pomýilel na sebevraždu. Jeho osobni zákrok
na pravém křidle (u desáté legie) vlak změnil situaci.

572 tom napravo — z hlediska caesarovců; z hlediska pompejovců

nalevo.

572 sadtotila Caesarova jlsda — vedená mnuretánskýtn králem

Pogudem. Její prudký útok zcela zničil levé křidlo nepřátel,
takže legie posílaná sem Lahienem neměla už co zachránit.

573 Den LUtorálií — svátek boha Libera (Bakcha, Dionýsa),

17. března. Konec kapitoly zachován velmi fragmcntárně a
je doplněn.

573 Začátek 2. kapitoly a několik míst v ul je v originálu poružcuo.

573 Sratuj Pompeius odtáhl s místa — prchl do Přední llispánie,

kde pokračoval v odporu.

573 Karteia — Carteia, asi 250 km od Cordaby, poblíže silnice

z Malagy do Cádizu, nedaleko Gibraltaru. Pompeius tam měl
zbytky loďstva, kterému dříve velel Attius Varus.

574 Scapula — Títus Quinctius Scapula, hlava proticaesarovskéhc

odboje; právě jeho vojáci provolali Gnae« Pompeia vojevůd*
cem.
 CAESAR Ml

ediCn! poznámka

I Celé Zápisky o válce gallské přeložil S. K. MachAřek

1 (Praha 1872) a P. Slavíček (Praha 1882). T^hc* reku
vyšly Pamětí o válce občanské v překladu J. Kormiiiuly
(Praha 1882). Na začátku našeho století se vrátil k Caosu·
rovi J. Breindl; jeho překlad Zápisků o válce gallskč
vyžel v Praze 1901.
Pro úplnost uvádíme i novější, avšak bezcenné pře*
klady vybraných kapitol z dQa o válce gallské, jež měly
sloužit žákům někdejších gymnasií (A. Kvapil, j. Wallen*
fcls); ale teprve r. 1940 dostávají čtenáři do rukou pře*
klad vskutku čtivý z péra /vano Bureše. Druhé přehléd­
nuté vydání je z roku 1964; to vychází nyní v Antické
knihovně jako vydání již třetí. Zápisky o válce občanské
vycházejí podruhé, o válce alexandrijské, africké a his*
Ji pánské poprvé. Celé dílo Caesarovo a jeho pokračovatelů
(tzv. Corpus Caesarianum) se tedy objevuje na nožem
4 knižním trhu poprvé.
Zeměpisné názvy zpravidla počešťujeme: ftím, Rýn
(Roma, Rbenus). Proto pouccháváme i původní Burešovo
I označování délek, např. Harúdové, Biturígové.

Abychom vyšli vstříc těm, kteří studují latinu, a pro

l srovnání překladu s originálem připojujeme ukázky
latinského textu.
*
Překladatelé použili těchto vydání:
Ivan Bureí: Commcntatorium dc bello Galileo libri šeptem
,1 B. G. Tcubncr, Lipsko 1925;
Václav Dědina: Commcntarii dc bcllo Gallico, Rud. Schcnk
Praha 1910;
632 EDIČNÍ POZNÁMKA

Marie Husová: Commcntarií tle bello civili, B. G. Tcubncr,

Lipsko-Berlín 1933;
Commentarii de bello Alcxaudriuo, Weidmann, Berlín
1888;
Václav Marek: Commentarii betli Aloxandrini, belli Afri­
čani, belli Hispansiensis, B. G. Tcubncr, Lipsko 1927
Nejednotnost v psaní některých obecných jmen /kvó-
stor-kvestor, praetor-prčtor oj./ uvede na správnou mí­
ru teprve Malá encyklopedie antiky a Slovník antické kul­
tury. Mimo to chtějí obě tyto puklikoce odstranit dosa­
vadní chyby v Pravidlech /např. tóga* fórum; správně
tóga, fórum/.
Redakce
 obsah 633

OBSAH

»o

GAIUS IULIUS CAESAR

A JEHO POKRAČOVATELE
Jan Burian
7

ZÁPISKY O VÁLCE GALLSKÉ

lui. I—VIL Přel. Ivan Burel
29

KNIHU VIII (HIRTIOVU)

přeložil Václav Dědina
265

O VÁLCE OBČANSKÉ
přel. Marie Husová
297

O VÁLCE ALEXANDRIJSKÉ
ku. I — III, Přel. Marie Husová
443

O VÁLCE AFRICKÉ
přeložil Václav Marek
491

O VÁLCE HISPÁNSKÉ
přeložil Václav Marek
549

POZNÁMKY
K válce gaUtké
(V. Dždina)
581
634 CAESAR

K válet obiantM
(M. Husová)
588

K válet altxanárijtká
(M. Husová)
592

K válet qfricM
(V. Morek)
595

K válet hitpántM
(V. Morek)
604 '

SEZNAM VLASTNÍCH JMEN

(V, Dědina)
610

EDIČNÍ POZNÁMKA
Redakce
631
 ANTICKÁ KNIHOVNA
SVAZEK 16

Caiui Iulius Caesar a jeho pokračovatelé, Válečné paměti. Přeložili

Ivan Bureě (Zápisky o válce v Callii, 3. vyd.), Václav Dědina (osmou
knihu Hirliovu), Marie Husová (O válce občanské a alexandrijské),
Václav Marek (O válce africké o hispáu*ké). Posnámky lc válce
v Callii a seznam vlastních jmen vypracoval Václav Dědina, První
souborné vydáni. Předmluvu napsal Jan Burian. Odpovědný redaktor
Václav Kubin. Obálka, vatba a grafická úprava Lea Novotného.
Praha 1972. Vydalo nakladatelství Svoboda jako svou 3349. publikaci.
Technická redaktorka Jaroslava Lorensová. Vytisklo Rudé právo,
tiskařské závody, Praha. AA 31,11, VA 33,23. Náklad 29.600.
Tematická skupina 13/34. Cena brož. výt, 29,50 Kčs, váz. výt,
36,- KČ*. 66,602-22-8.6
25- 116-72 13/34 Kčs 36,—