ROZDROBENOST ITÁLIE

-po rozpadu ZŘŘ říše, podlehla brzy vojska germánského vůdce Odoakera, který roku 476 odstranil posl.
římského císaře,
-Ostrogótům, jejichž král Theodorich se v Ravenně ujmul vlády. Dlouho ale válčil s byzantským císařem
Justiniánem I., který nakonec zvítězil, ale už neodolal vlně Langobardů, kteří přišli ze S a ovládli velkou část
Apen. pol.-langobardská král. moc ale tísnila papeže, který se stále častěji obracel k Francké říši – vpád Karla
Velikého roku 774 znamenal vyvrácení severoit.->langobadského král. při dělení Francké říše roku 843 připadla
francká část Itálie(zbytek měli Byzantinci) Lotharovi a po něm jeho synovi Ludvíkovi II. a dalším.
★ V 1. pol. 10. st. obsadili Sicílii a část j. It. muslimové.
★ Sev. a stř. část It. se dostala pod nadvládu něm. Otonů, kteří ji začlenili do Svaté říše římské.
-z dané situace vytěžily nejvíce Benátky, které se zformovaly v městský stát, jehož patronem byl sv. Marek.
Ostatky tohoto světce, přinesené z Alexandrie v 1/3 9. st., byly uloženy v chrámu sv. Marka, postaveném
v byzantském slohu.
-představitel Benátek, dóže(z lat. dux=vévoda), byl volen patriciji. Samostatná Benátská republika, která se za
dóžete Petra Orseola(991-1009) zcela zbavila byz. panství, se v průběhu 11. st. stala hl. mocností na Jadranu.
★ v 11. a 12. st. vyplňoval dějiny Apen. pol. zápas papežství s císařstvím. Řeckových. a latinskozáp.
Teologické smýšlení se už od 4.st. vyvíjelo různými směry. K vyhrocení poměrů přispěl také vpád
Normanů do jihoit. regionů. Ohrožení tamních byz. držav přimělo východořímského pan. Konstantina
IX. Monomacha k úvaze, zda by se neměl proti Normanům spojit s papežem. Proti tomu byl ale
konstant. patriarcha, který papeži vytýkal celibát kněží, věroučné odchylky a hl. odlišné pojetí sv.
Trojice. Roku 1054 byl konstantinipolský patriarcha bulou vyloučen z církve⇒schizma
Roku 1016 přivedla náhoda do jižní Itálie pofrancouzštělé Normany, posílené dalšími Skandinávci. Normané se
nakonec r. 1071 zcela zbavili Byzantinců a založili tu nový státní útvar. Robert Guiscard, hlava rodu Hauteville,
se roku 1059 prohlásil vévodou Kalábrie a Apulie. Do r. 1091 se dostala pod norm. nadvládu i celá Sicílie.
Prvním vládcem sicilského král. se stal Guiscardův bratr Roger I.(1085-1101).
★ v 1. pol. 12. st.se za vlády Rogera II.(1101-1154) upevnilo a konsolidovalo normanské panství
v Neapolsku i na Sicílii. Konstancie, jeho jediná dcera, se provdala za něm. korunního prince Jindřicha,
budoucího IV., z rodu Štaufů. Z tohoto manželství vzešel syn Friedrich II.(1212-1250).
-jeho pozici ale oslabovaly neustálé spory s papežem. F.II. umírá roku 1250 a jeho syn Konrád IV. o pouhé 4
roky později. Toho využil papež a prosadil
vévodu Karla z Anjou,
● bratra fr. krále Ludvíka IX., který se vojensky zmocnil Sicílie a postupně vyvraždil všechny členy rodu
Štaufů roku 1268 se prohlásil králem Sicílie a Neapole.
-vůči Anjouovcům vystupovali tvrdě aragonští panovníci-došlo k tzv. sicilským nešporám 1282- kdy agenti
aragonského krále Petra III. připravili povraždění všech Francouzů na ostrově⇒vyvrácení Anjouovců. Tyto
události přivodili pol. a hosp. úpadek jihoit. oblastí, který se táhne až do dneška.
-ve stř. a sev. Itálii se během 12.st. rozvíjely městské obce, bohatnoucí z námořního obchodu a z nahromaděného
kapitálu, který používaly k bankovním službám.
-Ve 13. st. vystoupily do popředí nám. velmoci Benátky, Janov a Pisa. Benátčané se prosadili ve Středomoří,
Janované v Černomoří.

LATINSKÉ CÍSAŘSTVÍ
➔ R.1204 dobyla křižácká vojska Konstantinopol, vzniklo tzv. Latinské císařství, v jehož čele stanul
Balduin Flanderský, ten ale nemohl vládnout zcela bez podpory, a proto se opřel o byzantské
feudály-dynatoi. Poddaní-paroikové museli nadále platit daně jak feudálovi, tak i státu a to v naturáliích
i penězích.
-nový systém vlády vedl k decentralizaci i hospodářské krizi – tu umocňoval ještě odcjod značné části obyvatel
do Malé Asie. Zde, v Nikáji, bylo obnoveno byzantské císařství.
-Nikáia nebyla jediným místem, které si uchovalo nezávislost na Latinském císařství. Další svobodná území
zůstala i v záp. části Balk. pol. a u Černého moře.
-Nikáia však byla nejsilnější a právě odtud byl zahájen boj za osvobození Byzance – do boje s Latiny se pustil
druhý nikájský císař Jan III Vataces z laskariské dynastie – dobyl řadu území – Thesálii, Makedonii a dosáhl
vnitřní stability státu.
-úspěchy pak pokračovaly a znovudobytí celé Byzance dokázal Michael III. Palailogos – už nepatřil do rodu
Laskarisů – oslepil a zbavil trůnu Jana IV. a založil poslední z byz. dynastií – Palailogovskou.
-čelil neustálým potížím-na Peloponésu a ve stř. Řecku zůstaly zbytky Lat. císařství, které se nehodlaly podřídit
-italští kupci konkurovaly Byzantincům v obchodě
-na Balkáně vznikly nové státy Srbsko a Bulharsko
-největší hrozbou byl ale Karel z Anjou-sicilský král, který hodlal znovuobnovit lat.
panství v Byzanci.
-ohrožení ze západu se snažili Byzantinci čelit uzavřením tzv. lyonské unie r. 1274 se záp. církví-šlo o dočasné
odložení schizmatu, které ale ztroskotalo.
-obratnou sňatkovou politikou získal Michail spojenectví Uher i tatarskomongolské Zlaté hordy, spojenectví
uzavřel i s Janovany a s egyptským sultánem. Jeho prestiž však velmi utrpěla spojenectvím s římskou církví.
-za Andronika II.(1282-1328) ztratila Byzanc skoro všechny provincie v SZ Malé Asii-neubránili se Turkům a
v bitvě u Bafea r. 1302 prohráli.
-mezi Andronikem II. a III. zuřila v letech 1322-1328 občanská válka, v jejímž důsledku byla říše dokonce načas
rozdělena.
-vnitřní stabilitou státu otřáslo i tzv. povstání soluňských zelótů=horlivců(1342-1349)-zelóti byli přívrženci
legitimního dědice Jana V. Palailoga a postavili se proti jeho uchvatiteli Janu VI. Kantakuzenovi-ten se proti nim
spojil dokonce i s Turky, ale r. 1345 byl poražen. Až na konci 40-tých let byli zelóti poraženi – ale byla to chyba,
protože v době povstání byly v Soluni omezeny daňové úlevy šlechty a církve a oni se snažili o sociální zlepšení
městského obyv.

TATARSKÉ VÝBOJE A VÝVOJ V RUSKU

➢ východní Evropa se od 30-tých let 13.st. potýkala s vpády mongolských kmenů, které sjednotil chán
Temudžin, sám sebe nazývající Čingischán, tj. veliký chán.
➢ Mongolové, kterým se v Evropě říkalo Tataři, ovládli obrovské prostory od Číny po Kaspické moře. Už
roku 1223 porazili Tataři vojsko spojených ruských knížat na řece Kalce.
-opravdová katastrofa postihla Rusko v letech 1237-1238 a zvláště pak
v roce 1240-1241, kdy Tataři vedení synovcem chána Ogutaje Batúem(Batú) poničili nejprve SV část
Ruska a poté i jih.
Z Ruska pak tatarské hordy vpadly do Evropy a zpustošily Uhry a celé Polsko- v r. 1241 k bitvě u Lehnice.
Tataři sice vyhráli, ale neodvážili se postoupit dál a ohrožovat hrady a kamenná města. Boj s obrněnými rytíři
jim nebyl vlastní, proto se obrátili a odtáhli přes Uhry a Valašsko zpět do východních stepí. Právě od této doby se
datuje podřízení ruských knížectví vládcům záp. údělného státu, mongolské veleříše, Zlaté hordy(vznik 1243),
na dolním toku Volhy. Hordě Rusové odváděli vysoké poplatky.
-tatarsko-mongolský vpád měl pro Rusko nedozírné následky-posílil feudální rozbroje a zapříčinil pozdější
zaostávání země odříznuté od evropského vývoje.
Zlatá horda rozhodovala o všech ruských záležitostech-např. i slavný Alexander Něvský obdržel velkoknížecí
stolec vladimirský až po schválení chána Batua r. 1252.
➢ Ve 12.st. panují v Rusku chaotické poměry. Podél břehů Baltského moře získala vedoucí postavení
severoněmecká hanza.
➢ Po vodách baltu nepřiplouvali však jen kupci, ale také bojovníci, zvláště pak členové něm. Řádu
mečových rytířů,založeného k ochraně sev. obchodních cest.
1200-1227 se zmocnili území v dnešním Lotyšsku a Estonsku.
Jejich akceschopnost se ještě zvýšila po jejich sloučení s Řádem něm. rytířů r.1237. Tlak Řádu, podporovaný
švédskou šlechtou, zastavila až dvě vítězná tažení novgorodského knížete Alexandra
–na řece Něvě r.1240 porazil Švédy(odtud přídomek Něvský)
- r. 1242 na zamrzlém Čudském jezeře odrazil útok Řádu něm. rytířů.
Moc Zlaté hordy slábla a nebyla schopna zabránit vzniku litevského státu, jehož panovníci Gedymin a Olgerd
ovládli v průběhu pol. 14.st. území od Baltu až po Černé moře.
Také knížectví moskevské zmohutnělo, od časů Ivana Kality(1325-1340)bylo sídlo v Moskvě.
Moskevský kníže Dmitrij Donský (budovatel Kremlu) porazil vojska Zlaté hordy (podporované Litevci)
➢ r.1380 v b. na Kulikovském poli, ale již o dva roky později podlehl znovu chánovi.
 POLSKO A LITVA
❖ Polsko je rozdrobeno a do vnitřních záležitostí zasahuje Říše, na obranu proti ní povolal r.1226 vévoda
Konrád do Polska Řád německých rytířů. Ten se ale postupem času zmocnil celého pruského území a
stal se obávaným sousedem Poláků.
Myšlenka na opětné sjednocení Polska vzešla ze Slezska, zdejší kníže Jindřich Bradatý(1201-1238)ovládl Malo-
a část Velkopolska, ale slibný postup zarazil vpád Mongolů a b. u Lehnice r.1241.
➢ Další pokusy o znovusjednocení se objevily až na konci 13.st. –vládce Velkopolska Přemyslav II. si
podmanil vých. Pomořany a r.1295 se nechal korunovat na polského krále, ale jeho volbu neuznaly jižní
oblasti Polska, které od r.1292 držel český král Václav II. Přemyslav II. naneštěstí umírá r. 1296 rukou
vraha.
➢ O trůn svedli boj Václav .II. s Vladislavem Lokietkem. Václav byl úspěšnější a oženil se
s Přemyslavovou dcerou Eliškou Rejčkou a r.1300 přijal v Hnězdně polskou král. korunu. Neovládl
Dolní Slezsko, Mazovsko a území Něm. rytířů. Zemi spravoval pomocí místních vládců, moc se
v Polsku neobjevoval⇒nulová vnitřní konsolidace.

Skutečným sjednotitelem Polska se stal až Vladislav Lokietek(1306-1333), který po vymření Přemyslovců

získal nadvládu nad většinou Polska.
Lokietkův syn Kazimír III. Veliký(1333-1370) uzavřel r. 1335 smlouvu s Janem Lucemburským, kterou se
Polsko navždy vzdalo Slezska a Jan se zřekl titulu polského krále=Vyšehradský traktát.
Roku 1339 uzavřel Kazimír smlouvu s uherským králem Karlem I.Robertem . z Anjou, podle níž měli Anjouovci
nastoupit na polský trůn v případě vymření Piastovců.
Po jeho smrti nastoupil na polský trůn Ludvík I. z Anjou
● který byl po smrti svého otce Karla I. uherským králem
● v průběhu let 1342-1382 ovládl Dalmácii, Červenou Rus, Valašsko, Bosnu, Srbsko, Bulharsko a
v rámci personální unie i Polsko.
Jeho skon r.1382 vyvolal spory o nástupnictví v Polsku i Uhrách. V centru pozornosti stály jeho dcery Hedvika
(Jadwiga) a Marie- tu si vzal za ženu Zikmund Lucemburský- stal se uherským králem po smrti Mariiny
mocichtivé matky Alžběty Piastovny.
Malopolská šlechta r.1384 prosadila korunovaci Hedviky polskou královnou, ta r.1386 pojala za manžela
litevského velkoknížete Jagiella (taky Jagello)⇒Polsko získalo Litvu jako spojence proti Řádu něm. rytířů.
Jagello musel přestoupit na křesť. víru a prosadit katolické vyznání i v celé Litvě. Teprve poté se mohl pod
jménem Vladislav II. (1386-1434) ujmout vlády v Polsku.
Litva se ale nehodlala smířit s podřízeným postavením vůči Polsku. Vladislavův bratr Vitold se prohlásil
litevským velkoknížetem, zrušil polsko-lit. unii a začal provádět samostatnou politiku. Řádu něm. rytířů daroval
oblast zvanou Žmuď. Obnovená polsko-lit. unie, v níž měl Vitold rovnocenné postavení s Vlad. II. zaujímala
rozsáhlé východoevropské prostory a byla velmocí. Polsko disponovalo nalezišti soli a Litva proslula zásobami
dřeva i exportem vosku, medu a kožešin.
Ve snaze oslabit postavení Řádu u Baltu se Vlad.II. s Vitoldem spojili. Vrcholem tzv. velké války byla r.1410 b. u
Grunwaldu (v některých publikacích u Tannenbergu), kde polsko-lit unie porazila Řád něm. rytířů. Cesta k Baltu
ale i přesto zůstala uzavřena. V tomto směru uspěl až Vlad. syn Kazimír IV., který uzavřel r.1466 v Toruni mír
s Řádem a získal území při ústí Visly u Baltu.
 VÝBOJE OSMANSKÝCH TURKŮ, ZÁNIK BYZANCE
★ Na konci 13.st. se na SZ Malé Asie osamostatnil malý státeček, jemuž vládl muž jménem Osman.
Mladý stát rychle rozšiřoval své území na úkor slábnoucí Byzance. Osmanův syn Orchan dobyl první
byz. území a stál u zrodu nových pěších pluků turecké armády, nazývaných eyni ceri, tj. nová armáda
(janičáři)-skládali se z původně křesťanských chlapců vychovávaných ve fanatické stoupence islámu a
sultána.
Sultán Murad I. začal jako první používat tohoto titulu, sídlil v Adrianopoli. Zaútočil na Srbsko – to po smrti
schopného Štěpána Dušana 1355 prožívalo krizi.
★ Turci si nejprve podrobili jihosrbskou oblast a poté vytáhli proti srbskému králi Lazarovi, jenž se je
pokusil zastavit. V pověstné bitvě na Kosově poli , svedené v den sv. Víta (Vidov dan) 15. 6. 1389,
utrpěli Srbové zdrcující porážku
Srbské pověsti a písně připisovali vinu za porážku zradě a osočovaly z ní velmože Vuka Brankoviče. Následky
bitvy na Kosově poli byly osudné pro celý Balkán. Srbsko se dostalo pod nadvládu Osmanů, po pádu hl. města
Trnova (1393) se změnilo v tureckou provincii i Bulharsko.
★ Proti osmanské expanzi se začalo budovat spojenectví evropských států. Pokus o voj. porážku Turků
však skončil naprostým nezdarem. Evropská vojska byla poražena u Nikopole r.1396.
★ Nástup Turků nezastavila ani porážka sultána Bajezida středoasijským válečníkem Timúrem Lenkem u
Ankary r. 1402. Turecké výboje se zastavily, ale jen do roku 1428.

Oslabená Byzanc se obrátila na papežskou kurii a znovu zahájila jednání o církevní unii.
Jednání probíhala na konci 30-tých let 15.st. v italské Ferraře a Florencii.
Byla zde sjednána tzv. florentská unie
-byz. poslové uznali papežovu svrchovanost nad křesťanstvem. Za tento ústupek získali slib, že bude uspořádána
KV x Osmanům.
● V čele této výpravy stáli kardinál Cesarini, polský král Vladislav Jagellonský, vévoda Jan Hunyadi a
značný podíl na výpravě měla i Benátská republika.
● R.1443 porazila kříž. armáda osmanská vojska u Niše a vstoupila do Sofie.
O rok později došlo k tzv. „bitvě národů“ u Varny(1444) v níž Turci triumfovali, Cesarini zahynul.
=Osud Byzantské říše byl zpečetěn.

★ Závěrečný úder ji zasadil sultán Mehmed II., zvaný Fatih(Dobyvatel),

➔ v roce 1453 dobyl Konstantinopol. Poslední byz. císař Konstantin XI. Zahynul při
pouličních bojích. Vítězný sultán učinil Konstantinopol hl. městem říše a přejmenoval ji na
Istanbul. Mehmed II., vzdělaný a pěti jazyky hovořící pan., pak pokračoval ve výbojích na
Balkáně.

V průběhu 50. a 60. let ovládl Peloponés, Srbsko, Bosnu a Hercegovinu. Valašsko a Moldavsko se staly
poplatnými vazaly. Osmani x křesť. náb. nijak ostře nezasahovali a obyvatelům ponechávali jejich víru.
Vytvoření mocného Osmanského státu ve vých. Středomoří poznamenalo ekonomický systém tohoto regionu.
Turci začali blokovat obchod ve Střed. moři, což poškozovalo do té doby monopolní italské městské
republiky⇒jejich postupný úpadek a přesun obchodních center na Z, na Pyrenejský poloostrov.