Rozšíření

Rozšiřování Evropské unie označuje proces evropské integrace přijímáním nových členských
států nejdříve do Evropského hospodářského společenství (EHS) a pak jeho nástupce, Evropské
unie (EU).

 1. leden 1973 – první rozšíření – Dánsko, Irsko, a Spojené království přistupují k ES

 1. leden 1981 – druhé rozšíření – Řecko přistupuje k ES
 1985 – Grónsko, před šesti lety osamostatnělé, se v referendu rozhodlo opustit ES a
Euratom
 1. leden 1986 – třetí rozšíření – Portugalsko a Španělsko přistupují k ES
 3. říjen 1990 – sjednocení východního a západního Německa znamená podstatné
demografické a geografické rozšíření jednoho ze zakládajících členů
 1. listopad 1993 – vstupuje v platnost Maastrichtská smlouva, čímž je formálně
založena Evropská unie
 1. leden 1995 – čtvrté rozšíření – Rakousko a dvě severské
země Finsko a Švédsko přistupují k EU
 1. květen 2004 – páté rozšíření – zatím největší rozšíření
– Česko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slov
insko přistupují k EU
 1. leden 2007 – šesté rozšíření – Bulharsko a Rumunsko přistupují k EU
 1. červenec 2013 – sedmé rozšíření – Chorvatsko přistupuje k EU

Kandidátské země

Země podání přihlášky status kandidáta přístupová jednání zahájena uzavřených kapitol

Turecko[6] 14. dubna 1987 12. prosince 1999 3. října 2005 1

Severní Makedonie[7] 22. března 2004 17. prosince 2005 26. března 2020 0

Černá Hora[8] 15. prosince 2008 17. prosince 2010 29. června 2012 3

Srbsko[9] 22. prosince 2009 1. března 2012 21. ledna 2014 2

Albánie[10] 22. dubna 2009 27. června 2013 26. března 2020 0

Bosna a Hercegovina 15. února 2016 15. prosince 2022[5] 0

Ukrajina[11] 28. února 2022[12][13] 23. června 2022

Gruzie 3. března 2022[14]

Moldavsko 3. března 2022[15] 23. června 2022

V čem spočívá rozšíření EU?

Rozšíření je proces, v jehož rámci státy přistupují k Evropské unii, jakmile splní
sérii politických a ekonomických podmínek.

O členství v EU může požádat každý evropský stát, který respektuje demokratické

hodnoty EU a je odhodlán je prosazovat.

Přístupová kritéria neboli kodaňská kritéria (nazvaná podle zasedání Evropské

rady, které se uskutečnilo v roce 1993 v Kodani a na němž byla tato kritéria
stanovena) jsou základními podmínkami, které musí všechny kandidátské
země splňovat, aby se mohly stát členskými státy EU. Jedná se o:

 politická kritéria: stabilita institucí zajišťujících demokracii, právní stát,

lidská práva a respektování a ochranu menšin
 ekonomická kritéria: fungující tržní hospodářství a schopnost vyrovnat
se s hospodářskou soutěží a tržními silami
 správní a institucionální kapacitu pro účinné provádění acquis EU
(soubor společných právních aktů) a schopnost převzít závazky vyplývající
z členství v EU

Smlouvy

Maastrichtská smlouva (1992) stanovila jako nový cíl pro Evropskou unii vytvoření
měnové unie s jednotnou měnou, zvýšila hospodářská kritéria pro nově příchozí země,
posílila vnitřní hospodářskou integraci a umožnila vstup Rakouska, Švédska a Finska
do EU
 • Amsterodamská smlouva (1997) stanovila jako další cíl evr. integrace vytvoření
politické unie a dosažení společné zahraniční politiky i sladění sociálních systémů
členských zemí, položila základy evropského občanství.

• Lisabonská smlouva (2007)

je mezinárodní smlouva, jejímž cílem bylo především reformovat instituce Evropské

unie a její fungování. Byla podepsána 13. prosince 2007 v Lisabonu, Českou republikou
byla ratifikována 3. listopadu 2009 a vstoupila v platnost 1. prosince 2009.

 Niceská smlouva
Smlouva z Nice měla primárně institucionálně připravit Evropskou unii na rozšíření o 10
nových zemí a zabezpečit její fungování do budoucna.

Mezi hlavní změny patří změna hlasovacího mechanismu v Radě. Zavedením

systému trojité většiny se v mnoha oblastech začalo hlasovat kvalifikovanou většinou
namísto předchozího principu jednomyslnosti.

 Pařížská smlouva (18. duben 1951)

Smlouva navazuje na sbližování Francie a Německa po druhé světové válce. Vychází z
myšlenky francouzského ekonoma Jeana Monneta na zabránění vzniku nového
válečného konfliktu v Evropě získáním kolektivní kontroly nad produkcí uhlí a oceli,
strategických surovin pro vedení války.

 Římské smlouvy jsou souhrnným označením dvou smluv podepsaných v Římě 25.
března 1957: smlouvu zakládající Evropské hospodářské společenství (EHS) a smlouvu
zakládající Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom). Obě vstoupily v
platnost 1. ledna 1958. Římské smlouvy byly jedním ze základů pozdější evropské
integrace
 Lucemburská smlouva

Smlouva pozměňující některá rozpočtová ustanovení / První rozpočtová smlouvaPodpisem

Lucemburské smlouvy pozměňující některá rozpočtová ustanovení Smluv se
posílily pravomoci Shromáždění v rozpočtové oblasti, protože finanční příspěvky
členských států byly nahrazeny „vlastními zdroji“.
 Místo podpisu: Lucemburk (Lucembursko) dne 22. dubna 1970