DTP a předtisková

příprava
Skripta pro akreditovaný rekvalifikační kurz
Pracovník grafického studia

Studijní materiál Liberecké školy fotografie

facebook.com/lsf.liberec
Vypracovala Ing. Eva Rozkovcová ve spolupráci s Jiřím Chalupou a Václavem Pavlíčkem (facebook.com/vacpav), 2013.
Tato skripta jsou určena pouze jako doplňkový studijní materiál k rekvalifikačnímu kurzu Pracovník grafického studia.
OBSAH

1 POSTAVENÍ DTP V PROCESU VÝROBY TISKOVIN....................................... 4

1.1 Výrobní proces tiskovin........................................................................................................................... 4
1.2 Předtisková příprava................................................................................................................................ 4
1.3 Tvorba tiskové formy a tisk...................................................................................................................... 4
1.4 Dokončovací práce.................................................................................................................................. 4

2 PODKLADY PRO TVORBU TISKOVINY.......................................................... 5

2.1 Fyzické podklady. . ................................................................................................................................... 5
2.2 Digitální podklady.................................................................................................................................. 5

3 RASTR, ROZLIŠENÍ A BARVY.. .......................................................................... 7

3.1 Rastr....................................................................................................................................................... 7
3.2 Rozlišení osvitu....................................................................................................................................... 7
3.3 Barvy...................................................................................................................................................... 7
3.4 Gamut (rozsah).. ...................................................................................................................................... 8
3.5 Barevné modely a prostory....................................................................................................................... 8
3.6 Správa barev............................................................................................................................................ 8
3.7 Přímé a výtažkové barvy.......................................................................................................................... 9
3.8 Barevnost tisku. . ...................................................................................................................................... 9

4 TECHNOLOGIE TISKU.................................................................................... 10
4.1 Tisk.. ..................................................................................................................................................... 10

5 SPECIFIKA TISKOVÉHO PROCESU............................................................... 12

5.1 Soutisk.................................................................................................................................................. 12
5.2 Nárůst tiskového bodu.. ......................................................................................................................... 12
5.3 Užitečný tónový rozsah. . ........................................................................................................................ 13
5.4 Celkové pokrytí barvou a bohatá černá.................................................................................................. 13
5.5 Sloučení průhlednosti............................................................................................................................ 13
5.6 Spadávky a bezpečná ořezová vzdálenost................................................................................................ 13
5.7 Tiskové značky...................................................................................................................................... 14
5.8 Archová montáž – vyřazování................................................................................................................ 14

6 Papír, dokončovací práce, rozvržení dokumentu................................................. 15

6.1 Papír..................................................................................................................................................... 15
6.2 Dokončovací práce................................................................................................................................ 15
6.3 Základy sazby. . ...................................................................................................................................... 16

7 ZDROJE.............................................................................................................. 17
Písmo a zák lady t y pografie | POSTAV ENÍ DTP V PROCESU V ÝROBY TISKOV IN

1 POSTAVENÍ DTP V PROCESU VÝROBY TISKOVIN

1.1 Výrobní proces tiskovin

Polygrafie je výrobní obor, který zpracovává a tiskem rozmno-
žuje textové a obrazové předlohy. Zahrnuje tyto základní výrobní ZÁKAZNÍK
fáze:
• předtisková příprava a zhotovení tiskových forem, specifikace
• tisk, a objednávka
• dokončovací práce. tiskoviny

1.2 Předtisková příprava

Předtisková příprava zahrnuje činnosti předcházející vlastnímu
tisku a z principu tisku vychází. Pokud budeme znát zákonitosti
PŘEDTISKOVÁ
tisku, vyhneme se nepříjemným překvapením po obdržení hotové
PŘÍPRAVA
tiskoviny z tiskárny.
Profese a vazby mezi nimi
V závislosti na velikosti firmy jsou vyjmenované profese různě TVORBA TISKOVÉ
slučovány, někdy všechny funkce zastává jedna osoba. FORMY A TISK
Grafik: zjistí požadavky na tiskovinu, vytváří grafické návrhy
a konzultuje je se zákazníkem.
Fotograf: zajistí fotografie dle přání zákazníka nebo podle potřeb DOKONČOVACÍ
grafika, digitalizuje data, upravuje rastrové obrázky. PRÁCE
Pracovník DTP (desktop publishing = tvorba tištěného dokumentu
za pomoci počítače): digitalizuje data, upravuje a zpracovává
obrázky, kontroluje vhodnosti digitálních dat pro tisk, provádí
sazbu a zlom v aplikaci pro sazbu, vytváří výstupní soubor
a kontroluje jeho použití pro vícebarevný profesionální tisk TISKOVINA
(ofset).
Technolog: stanoví jakým způsobem se bude zakázka tisknou, s tím
souvisí volba formátu papíru, vyřazení na arch (archová montáž).
Útvar kalkulace: spočítá náklady a určí konečnou cenu.

1.3 Tvorba tiskové formy a tisk

Před vlastním tiskem (pokud se nejedná o digitální tisk) probíhá:
Kontrola souborů (preflight): kontrola vhodnosti dodaných souborů (zpravidla PDF) pro tisk. Jak tuto kont-
rolu provést si řekneme v části věnované Adobe Acrobat.
Archová montáž (vyřazování): uspořádání stránek na tiskovém archu. Tiskoviny se zřídka tisknou po jed-
notlivých stránkách i proto, že většina profesionálních strojů je konstruována pro tisk na velké formáty.
Archová montáž (vyřazení) znamená narovnání stránek publikace či jiných tiskovin (letáčky, pohledy,
desky, …) na tiskový arch tak, aby byl maximálně využit prostor na archu a hlavně, aby po dokončo-
vacích pracích byly stránky správně seřazeny, popř. u axidenčních tiskovin (příležitostné, např. letáky
apod.) pasovaly správné rubové a lícové strany.
Rastrování: probíhá na osvitové jednotce. Jedná se převod dat na tiskový rastr a zhotovení tiskových forem.
Vlastní tisk na tiskovém stroji: Více o tisku si řekneme v kapitole Tisk (str. 10) a Specifika tiskového procesu
(str. 12).

1.4 Dokončovací práce

Mezi dokončovací práce patří Skládání, Snášení, Zhotovení vazby, Oříznutí, Balení a Expedice. Ne
každá tiskovina vyžaduje všechny vyjmenované dokončovací práce. Více si o nich řekneme na stránce 15.

4
Písmo a zák lady t y pografie | PODKL ADY PRO T VORBU TISKOV INY

2 PODKLADY PRO TVORBU TISKOVINY

Základní rozdělení podkladů pro tvorbu tiskovin je na fyzické a digitální.

Fyzické podklady: jedná se o reálné předlohy (předměty, různé obrázky, …), které grafik nebo zákazník poža-
duje do svého návrhu a teprve se musí digitalizovat. Digitalizace se provádí buď skenováním nebo vyfo-
cením předmětu, osoby, …
Digitální podklady: jedná se o rastrovou (fotografie), vektorovou (loga) grafiku a text (písmo).

2.1 Fyzické podklady

Fyzické podklady (stejně jako digitální podklady) musí splňovat základní požadavky na kvalitu. Měli
by být především čisté, nepoškozené, pokud se jedná o tiskoviny, tak bez dodatečných poznámek. Mimo to
musíme zajistit, aby požadavky zákazníka (na retuše, výřez, montáž, …) byly jasně a srozumitelně zazname-
nané, pokud možno mimo vlastní podklady.
Fyzické podklady (určené ke skenování) můžeme ještě dále rozdělit na:
Tónové předlohy: je pro ně charakteristický plynulý přechod mezi barvami (mohou být barevné i černobílé).
Typickými představiteli těchto podkladů jsou fotografie, malby, diapozitivy, již hotové tiskoviny apod.
Pérovky: jsou to obrázky, které nemají přechody. Je pro ně charakteristický velký kontrast s pozadím a ostrá
kresba (například kresba tuší). Je třeba mít na paměti, že příliš podrobné pérovky nelze zmenšovat,
protože pak jejich tahy začnou splývat. Jednoduché pérovky doporučuji překreslit v programu Adobe
Illustrator na křivky. Postup se naučíme v části Základy Adobe Illustrator.

2.2 Digitální podklady

Digitální podklady můžeme bez dalších mezikroků přenést do počítače. Základní rozdělení digitálních
podkladů je:
Rastrová grafika: někdy se nazývá bitmapové obrázky. Většinou se jedná
o fotografie nebo naskenované obrázky (věrné zprostředkování skuteč- menší rozměr,
větší rozlišení (více bodů na palec)
nosti). Bitmapový obrázek se skládá z jednotlivých pixelů, které jsou
uspořádány do mřížky. Kvalitu bitmapového obrázku určuje rozli-
šení, což je počet pixelů na palec. Platí nepřímá úměra mezi velikostí
obrázku v délkových rozměrech a rozlišením. Rozlišení (použitelnost větší rozměr,
obrázku pro tisk) zjistíme v Adobe Photoshop (Základy Adobe Photo- menší rozlišení (méně bodů na palec)
shop, str. 8). Velikost rozlišení souvisí s velikostí tiskového rastru (str. 7). Výhodou bitmapových obrázků
je jejich věrnost a nevýhodou nemožnost změny velikosti bez ztráty dat. Více o rozlišení, převzorkování,
velikosti obrazu a souboru v Základech Adobe Photoshop, str. 8.
Vektorová grafika: vektorový obraz je tvořen pomocí matematicky popsaných křivek, které jsou
definovány pomocí kotevních bodů. Výhodou vektorových obrázků je možnost změny veli-
kosti bez ztráty kvality. Ale je třeba mít na paměti, že tisk má své limity v možnosti repro-
dukovat příliš tenké čáry. Nevýhodou je omezená možnost vytvoření složitých obrazů.
Vysvětlení jednotlivých pojmů a práce s vektorovými obrázky se věnuje část Základy Adobe Illustrator.
Písmo (Font): je další nedílnou součástí tvorby tiskovin a předtiskové přípravy. Je třeba si uvědomit, že ne vše,
co se tváří jako text (ať už na monitoru nebo na tiskovině) je vytvořeno pomocí fontů. Někdy je písmo
převedeno na křivky nebo dokonce na rastrový obrázek. V obou případech dojde ke zhoršení kvality,
který může být (zejména u malého textu) viditelný pouhým okem. Někdy je tento převod úmyslný, ale
někdy k němu může dojít neznalostí a volbou uložení do nevhodného formátu. Vysvětlení jednotlivých
pojmů a práce s textem se věnuje část Písmo a základní pravidla typografie a Základy Adobe InDesign.
Kde si, mimo jiné, podrobně popíšeme jakým způsobem připravit textové podklady pro další zpracovaní.

Souvislosti mezi tiskem bitmapového obrázku, vektorové grafiky a písmem jsou znázorněny v Příloze 1
na str. 6.

5
 „ČERNÝ“ TEXT OBRÁZEK
Příloha 1

písmo vektor bitmapa vektor rozlišení 72 dpi rozlišení 300 dpi

R-0, G-0, B-0 C-0, M-0, Y-0, K-100

text 5 b text 5 b
100 %

text text
200 %

text text
500 %
Písmo a zák lady t y pografie | R ASTR, ROZLIŠENÍ A BARV Y

3 RASTR, ROZLIŠENÍ A BARVY

3.1 Rastr
Pomocí rastru tiskneme v jedné barvě tisíce odstínů. Vezmeme-li si černobílý
obrázek, obsahuje mnoho tónů od bílé po černou. V praxi se obrázek rozloží na síť
malých černých plošek (tiskových bodů), které jsou menší než rozlišovací možnosti
lidského oka. Odstín je dán poměrem plochy potištěné (černé plošky) a plochy nepo-
tištěného papíru mezi těmito ploškami tiskem v jedné barvě.
Hustota rastru (řádkový rastr), se měří v řádcích na palec (lines per inch – lpi)
a udává počet řádků polotónových buněk na palec v polotónovém rastru. Volba hus-
toty rastru závisí na:
Pozorovací vzdálenosti od tiskoviny. Využívá se nedokonalosti lidského oka, které
s rostoucí pozorovací vzdáleností ztrácí schopnost rozlišovat detaily. U běžných
tiskovin (časopisy, noviny) se používá rastr 85–175 lpi, na billboardy stačí 40 lpi.
Typ tiskoviny a požadovaná kvalita. Pro noviny stačí rastr 85–100, pro knihy, letáky
a časopisy se používá 133–150 lpi a kvalitní katalogy mají až 175 lpi.
Způsob tisku a potiskovaný materiál. Každá tisková technika má své limity, rozhoduje i struktura a savost
potiskovaného materiálu.

3.2 Rozlišení osvitu

Rozlišení se stanový pro každý výtažek v závis-
losti na použité hustotě tiskového rastru. Vztah mezi
rozlišením obrazu a hustotou rastru určuje kva-
litu detailů ve vytištěném obraze. Zpravidla se pro
tiskový bod laserový bod lpi
vytvoření polotónového obrazu nejvyšší kvality pou-
žívá rozlišení obrazu, které je od 1,5 až do 2 násobku hustoty rastru. Každý tiskový bod je tvořen základními
laserovými body srovnanými do čtercové mřížky. Její velikost (počet laserových bodů tvořícich tiskový bod)
určuje, kolik odstínů je schopen jeden tiskový bod vytvořit. Nejčastěji se používá mřížka 16 × 16 laserových
bodů, což umožňuje každému tiskovému bodu znázornit 256 odstínů.

3.3 Barvy
Pochopení základní teorii barev umožní vytvářet očekávané výsledky po úpravách v bitmapovém edi-
toru (např. Adobe Photoshop) místo náhodných efektů.
Používáme dva druhy míšení barev:

Aditivní (sčítací) míšení barev

Jedná se systém, ve kterém se míchají barevná světla. Aditivní pri- RGB
mární barvy jsou tři barvy světla (R – červená, G – zelená a B – modrá),
které při míchání v různých kombinacích vytvářejí všechny barvy ve vidi-
telné části spektra. Tímto způsobem vytvářejí barvy počítačové monitory.
Zhasnutá obrazovka (žádná barva „nesvítí“) je černá, Přidáváním jednot-
livých barev se na monitoru objeví výsledná barva. Pokud dáme všechny
barvy na maximum („rozsvítíme“) je obrazovka bílá, čím více barvy, tím
je obraz světlejší.

Subtraktivní (odečítací) míšení barev

Při tisku se používá subtraktivní míšení barev. Systém si můžeme CMY
představit jako malování na bílý papír pomocí základních subtraktivní
barev (C – azurová, M – purpurová, Y – žlutá). Teoreticky by 100%
pokrytí těmito barvami mělo vytvořit čistě černou barvu. V praxi tomu
ale tak není, proto se k těmto barvám přidává ještě černá (tzv. „klíčová
K – černá). Kromě zajištění dostatečného kontrastu obrázku slouží černá
barva k psaní textu, aby se neskládal soutiskem CMY. Tiskneme tedy

7
Písmo a zák lady t y pografie | R ASTR, ROZLIŠENÍ A BARV Y

čtyřmi základními barvami (CMYK) a pro každou musíme mít samostatnou tiskovou formu. Tady platí čím
více barvy, tím tmavší výstup.

3.4 Gamut (rozsah)

Rozsah barev, který patří do nějakého barevného prostoru
se nazývá gamut. Různá zařízení (monitor počítače, stolní tis- A

kárna, tiskařský stroj, digitální fotoaparát, …), pracují v různých

barevných prostorech, a každé z nich s rozdílným gamutem. B

Některé barvy obsažené v gamutu počítačového monitoru nejsou

v gamutu inkoustové tiskárny a naopak. Když nelze určitou C
barvu na zařízení vytvořit, považuje se za barvu mimo barevný
prostor tohoto zařízení (barva je mimo gamut). Barevný gamut
monitoru (viz obrázek) je větší než barevný gamut ofsetového
tisku. Z toho vyplývá, že při tisku nelze dosáhnou totožných
barev jako na monitoru. Pokud je potřeba tisknout barvy mimo A) viditelné barvy
B) barvy zobrazené na monitoru
barevný gamut CMYK používají se přímé barvy, které se mohou C) barvy při ofsetovém tisku
tisknout samostatně, nebo jako pátá (šestá, …) barva k výtažko-
vým barvám (CMYK).

3.5 Barevné modely a prostory

Barevný model popisuje barvy, které vidíme a se kterými pracujeme v digitálních obrazech. Každý
barevný model (RGB, CMYK, …) představuje jinou metodu popisu barev.
Barevný prostor je variantou barevného modelu a má specifický gamut (rozsah) barev. Například v barev-
ném modelu RGB existuje řada barevných prostorů (Adobe RGB, sRGB, a další). Stejně tak v prostoru
CMYK. Všechny barevné prostory RGB i CMYK jsou závislé na zařízení, které je reprodukuje. Každé
zařízení (skener, monitor, tiskárna, …), má svůj vlastní barevný prostor a může reprodukovat barvy pouze
ve svém gamutu (rozsahu). Při přenesení obrazu z jednoho zařízení na jiné se mohou barvy obrazu změnit (na
různých monitorech má obrázek jiné barvy). Konkrétní popis barvy (např. R = 220, G = 15, B = 240) neříká
jaká barva skutečně je (jak ji vnímá oko), ale jak ji bude reprodukovat konkrétní zařízení. Obdobně to platí
pro tisk. Barva v hodnotách CMYK pouze říká, v jakém poměru budou barvy vytištěny na papír. Výsledek
ale může ovlivnit druh tiskové barvy a použitý materiál.

3.6 Správa barev

K zajištění požadovaného barevného výstupu slouží správa barev. Systém správy barev přiřadí hodnotám
RGB (CMYK) jednoznačnou definici, díky které budeme vědět o jakou barvu se jedná, a tato informace
se zachová při přenosu mezi zařízeními (hodnoty RGB či CMYK se upraví tak, aby výsledná barva byla
konzistentní). Správa barev také určuje, jakým způsobem se budou dopočítávat barvy ležící mimo gamut při
převodu mezi jednotlivými zařízeními.
Základem správy barev jsou ICC profily, které v podstatě vyjadřuje vztah mezi hodnotami RGB
(CMYK) a skutečnou barvou, která je reprodukována. Profil můžeme získat vytvořením pro konkrétní zaří-
zení pomocí speciálních přístrojů. Tento způsob je časově i finančně náročný. Můžeme je získat při nákupu
zařízení (Adobe profily, profil fotoaparátu, profil monitoru, …). Tyto profily popisují typické chování daného
zařízení, tudíž nejsou příliš přesné. Další skupinu tvoří tiskové profily vycházející z norem. Pokud bude při
tisku dodržen standard, bude výsledek odpovídat požadavkům. Žádný ICC profil nemůže rozšířit gamut
daného zařízení. Pokud připravujeme soubor k tisku, měli bychom dostat od tiskárny profil, nebo alespoň
doporučení na normovaný profil, který nejlépe odpovídá jejich tiskovým podmínkám. Vložením profilu se
nezmění obrazová data, ale jejich barevný význam. Původní hodnoty (RGB, CMYK) zůstanou zachovány,
ale změní se barva, kterou zobrazují (dojde ke změně barevnosti obrázku). Při přípravě souboru určeného
ke zpracování v tiskárně je zvykem, křivkovou grafiku a grafiku tvořenou přímo ve zlomové aplikaci tvořit
rovnou v prostoru CMYK. Bitmapové obrázky zpracováváme v prostoru RGB a jejich převod na CMYK
můžeme provést dvěma způsoby. Jednak jako poslední krok v Adobe Photoshop (s tím, že si uložíme kopii
obrázku v RGB) nebo provedeme převod na CMYK až při výstupu z Adobe InDesign (jiného zlomového
programu).

8
Písmo a zák lady t y pografie | R ASTR, ROZLIŠENÍ A BARV Y

3.7 Přímé a výtažkové barvy

Označit barev jako přímé nebo jako výtažkové barvy odpovídá dvěma hlavním typům tiskových barev
používaných v komerčním tisku.

Výtažkové barvy
Výtažkové barvy se tisknou pomocí kombinace čtyř standardních tiskových barev: C-azurové,
M-purpurové, Y-žluté a K-černé (CMYK).
Při specifikování výtažkových barev je dobré dodržovat následující pravidla:
• Výsledné barevné hodnoty výtažkových barev jsou jejich hodnoty ve CMYK, takže když
specifikujeme výtažkové barvy s použitím RGB, tyto barevné hodnoty se při tisku barevných
výtažků převedou do CMYK. Tyto převody se liší v závislosti na vašem nastavení správy barev
a profilu dokumentu.
• Neurčujeme výtažkové barvy na základě toho, jak vypadají na monitoru, pokud si nejsme jisti, že
jsme nastavili správně systém správy barev a rozumíme omezením zobrazování náhledů barev.
• Nepoužíváme výtažkové barvy v dokumentech určených pouze pro prohlížení on-line (na
digitálních zařízeních), protože CMYK má menší gamut barev než typický monitor.

Přímé barvy
Přímé barvy jsou speciální předem namíchané barvy, které se používají místo výtažkových tiskových
barev nebo navíc k výtažkovým barvám, a které vyžadují vlastní tiskové desky v tiskařském stroji. Použijeme
přímé barvy, když je určeno pouze několik barev a rozhodující je přesnost barev. Přímé tiskové barvy mohou
přesně reprodukovat i barvy, které jsou mimo gamut výtažkových barev. Přesný vzhled vytištěné přímé barvy
je ale určen kombinací tiskové barvy, namíchané v komerční tiskárně, a papíru, na který je vytištěna, a ne
specifikovanými barevnými hodnotami ani správou barev. Když specifikujeme barevné hodnoty přímých
barev, popisujeme pouze simulovaný vzhled barvy na svém monitoru nebo na tiskárně se složenými barvami
(s omezeními danými gamutem těchto zařízení).
Při specifikování přímých barev je dobré dodržovat následující pravidla:
• Minimalizujeme počet přímých barev, které použijeme. Každá přímá barva, vygeneruje dodatečnou
tiskovou desku přímé barvy pro tiskařský stroj a tím zvýší cenu tisku.
• Tiskovou desku přímé tiskové barvy můžeme použít také k aplikování lesku přes určité oblasti
tiskové úlohy s výtažkovými barvami.

Společné používání přímých a výtažkových barev

Někdy je praktické použít výtažkové a přímé barvy ve stejné tiskové úloze. Můžeme použít tiskovou
desku přímé tiskové barvy k aplikování lesku přes určité oblasti tiskové úlohy s výtažkovými barvami. V tom
případě tisková úloha použije celkem pět tiskových barev – čtyři výtažkové barvy a jednu přímou barvu nebo
lesk.

3.8 Barevnost tisku

Barevnost tisku udává kolika barvami se tiskovina bude tisknou. Zapisuje se jako zlomek – lícová
strana/rubová strana. Barevnost 4/1 znamená, že lícová strana se bude tisknout čtyřmi barvami (zpravidla
CMYK) a rubová jednou barvou (zpravidla černou). Pokud budeme chtít barevnost 4/1 tisknou jinak než
CMYK a černou, je potřeba na to upozornit tiskárnu. Číslo 0 znamená, že se na příslušnou stranu (rubovou)
netiskne. Barevnost 1/0 znamená jednostranný černobílý tisk.

9
Písmo a zák lady t y pografie | TECHNOLOGIE TISKU

4 TECHNOLOGIE TISKU

4.1 Tisk
Tisk je způsob rozmnožování předlohy, při kterém se tisková barva přenáší na papír nebo jiný potis-
kovaný materiál. Tento přenos probíhá buď přímo z digitálních dat (digitální tisk) nebo prostřednictvím
tiskové formy, kdy je zpravidla každá barva tištěná samostatně. Doporučuji vždy před odesláním dat k tisku
(mimo digitální tisk), informovat se, jakým způsobem je připravit. Každá technika tisku má svá specifika
a data je často potřeba jim přizpůsobit.

Ofset
Jedná se o technologii tisku z plochy, tzn. tiskové i netis- tlakové těleso
kové prvky jsou ve stejné úrovni. Tiskové plochy odpuzují vodu papír
a přijímají barvu, netiskové plochy naopak. Z tiskových dat
se nejprve vytvoří tisková forma, což je v hliníková deska (pro
každou barvu samostatně), na kterou je nanesená světlocitlivá barva
vrstva odpuzující vodu. Deska je exponovaná (UV světlem) a na vlhčení („voda“)
netisknoucích plochách se obnaží zdrsněný hliník, který přijímá
tisková forma
vodu. Na tiskových plochách zůstane původní vrstva odpuzující
vodu. V tiskovém stroji je deska upnutá na válec a nejprve zvlhčena. Vlhčící roztok ulpí na netisknoucích
hliníkových místech. Poté je nanesena mastná barva, která díky nesnášenlivosti s vlhčícím roztokem je vyt-
lačena na tisknoucí místa.
Ofset je nepřímý tisk – barva se přenáší na přenosový válec a z něj na potiskovaný materiál. To umožňuje
potiskovat různé druhy podkladů (karton). Množství nanášené barvy je nutné kontrolovat a dá se upravit.
Nevýhodou jsou vysoké pořizovací náklady stroje, nároky na prostor a předtiskové náklady (vytvoření tis-
kové formy). Vlastní tisk je levný, proto se ofset vyplatí především u velkých nákladů (tisíce až desetitisíce
kusů).

Tamponový tisk tlakové těleso

Jedná se o tisk z hloubky – tisknoucí prvky jsou pod úrovní
prvků netisknoucích. Na tiskovou formu se nanese barva a v dal- papír
ším kroku se setře. Zbylá barva z prohlubní formy se pak tiskne.
Tamponový tisk se užívá se k potisku trojrozměrných předmětů.
Díky tvarové přizpůsobivosti tamponu je lze tisknou na povrch barva
prakticky jakéhokoliv tvaru (tj. plochý, válcový, kulový, textura, tisková forma
konkávní povrch, vypouklý povrch, složité úhly).

tlakové těleso
Flexotisk
Tisk z výšky – tisknoucí prvky vystupují nad úroveň tiskové
formy, netisknoucí tvoří prohlubně. Na podobném principu papír

fungují razítka. Užívá se hlavně pro potiskování umělých hmot,

fólií, lepenky a podobně. barva

Sítotisk tisková forma

Jedná se o jednoduché protlačování barvy (průtisk) na stěrač (tříč)
potiskovanou plochu skrze propustná místa síta (síťovina pevně
upnutá na rám) připraveného dle šablony. Na druhu použité barva
síto
síťoviny závisí ostrost a jemnost obrazu. Při vícebarevném tisku
se používá na tisk každé barvy zvláštní síto. Kvalita potisku na
konkrétním materiálu je ovlivněn i výběrem barev, proto v praxi
dost často jsou sítotiskové tiskárny specializované (tisk samole- papír protlačená barva
pek, triček, …).
Sítotisk se používá na potisk papíru (zřídka – zpravidla při malých nákladech, na potisk velkých papí-
rových plochnebo na kartonový papír), plastů (samolepky), kovu (informační tabule), PVC obaly (igelitové

10
Písmo a zák lady t y pografie | TECHNOLOGIE TISKU

tašky) a často na potisk textilu (trička). Jeho velkou předností je sytost barev. Využívá se zde (víc než u jiných
technik) přímých barev.
V předtiskové přípravě je potřeba víc než jinde věnovat pozornost trappingu (str. 12).

Digitální tisk
Tiskne bez dalšího mezikroku přímo z počítače. V současné době nahrazuje tisk ofsetový pro publikace
v malých nákladech.
Výhody:
• Při výstupu je potištěný papír suchý a může se okamžitě dál zpracovávat.
• Okamžitá možnost změny podkladů.
• Má širší tiskový gamut než ofset (reprodukuje větší množství barev).
• Odpadají počáteční náklady (tvorba tiskové formy).
• Je méně náročný na předtiskovou přípravu. Což v důsledku znamená, že běžní uživatelé počítače
a tiskárny si neuvědomují problémy s profesionálním tiskem a používají k vytvoření tiskového pdf
kancelářských programů.
Nevýhody:
• Relativně pomalý tisk (ve srovnání např. s ofsetem).
• Možné problémy při tisku větších jednobarevných ploch (mramorování).
• Možné problémy při tisku přechodů (pruhování).
• Možné problémy při barvě v místech přehybu (praskání barvy).

11
Písmo a zák lady t y pografie | SPECIFIK A TISKOV ÉHO PROCESU

5 SPECIFIKA TISKOVÉHO PROCESU

Profesionální tiskový proces, na rozdíl od digitálního, má svá specifika. O některých si řekneme a řek-
neme si také postupy, jak předejít případným problémům způsobených těmito specifiky.

5.1 Soutisk
Kresby, které se budou komerčně reprodukovat, a které obsahují více než jednu
barvu, se tisknout postupně, každá výtažková barva zvlášť. Rozložení barevného obrázku
na jednotlivé barvy se nazývá separace barev. Obvykle se jedná o separaci výtažkových
barev (azurové, purpurové, žluté a černé – CMYK), ale grafika může obsahovat i další
(přímé) barvy. Každá barva je na papír přenášena postupně, je tedy nutné, aby barvy
byly na sebe tisknuty co nejpřesněji (perfektně zarovnané). Vzhledem k technologickým
parametrům stroje a papíru (v průběhu tisku se roztahuje) je téměř vyloučeno dosáhnou
100% soutisku.
Problém soutisku částečně řeší přetisk a trapping (přesah). Přesto doporučuji vyvarovat se situacím, které
by mohly přes veškerá opatření způsobit chyby v soutisku. V grafickém návrhu je dobré se vyhnout ten-
kým barevným čarám a drobnému barevnému písmu. Stejně tak i tenkým bílým linkám a drobnému bílému
písmu na pozadí skládajícího se z více výtažkových barev.

Přetisk
Pokud dáme na sebe objekty různých barev, dojde při tisku k vykrojení spodního objektu podle tvaru
horního.. Pokud by tomu tak nabylo, nemohli bychom tisknou např. světlou barvu na tmavou, tmavá by
„prosvítala“. Někdy je naopak vhodné, zvolit možnost, kdy je horní objekt tisknut na spodní bez vykrojení.
Tomuto způsobu se říká přetisk. I grafický program, který umožňuje přetisk, volí automaticky první možnost
(vykrojení). Druhou možnost musíme sami nastavit. V sázecím programu Adobe InDesign je automaticky
přednastaven přetisk černé tiskové barvy, která se přetiskuje přes objekty téměř vždy. Zvláště výhodné to je
při tisku textu na barevný podklad.
Nevhodný je přetisk černé v případě větších objektů či velkého textu částečně překrý-
vající podkladní barvu. Černá barva není zcela krycí, takže v místě překrytí prosvítá barva
podkladu a celek působí rušivě (černá na podkladu je „černější“).

Vykrojení: + = Přetisk: + =

Trapping (přesah)
Trapping je u grafických programů nastaven automaticky a zajišťuje, že se v místě překrývání barev
vytvoří malá ploška, kde se barvy míchají. V podstatě to znamená, že vykrojení je o malinko menší nebo
překrývající objekt o malinko větší než jsme zadali (podle tónu barvy, rozšiřuje se světlejší barva). Trapping
se zpravidla provádí v tiskárně nebo na osvitové jednotce, lze jej ale nastavit i v grafických programech.

Použití vhodných barev

Viditelným nepřesnostem v soutisku lze zabránit i nastavení
barev sousedících objektů tak, aby obsahovaly společnou tiskovou
barvu. Například mají-li sousedící objekty barvu žlutou (0-0-100- CMYK Y M
0) a červenou (0-100-100-0) nebude případná nepřesnost v soutisku viditelná, protože žlutá výtažková barva
se tiskne společně a posun purpurové nebude vidět.

5.2 Nárůst tiskového bodu

Jak už jsme si řekli v kapitole Rastr (str. 7), tisk je prováděn pomocí malých plošek (bodů),
jejich velikost udává zda se tisknou tmavé či světlé tóny. Během tiskového procesu se působením
různých vlivů (tlak při přenosu tiskové barvy, rozpíjení barviva na papíře, …) tyto body zvětšují,
což má za následek ztmavení obrázku. Největší viditelnost nárůstu je u středních tónů. Nárůst tiskového
bodu je jev, kterému se nedá vyhnout. Je potřeba s ním počítat a při výtažkování snížit hodnotu středních

12
Písmo a zák lady t y pografie | SPECIFIK A TISKOV ÉHO PROCESU

tónů ve všech výtažcích o hodnotu nárůstu tiskového bodu. To se děje automaticky na osvitové jednotce,
hodnoty nárůstu tiskového bodu jsou součástí ICC profilů.

5.3 Užitečný tónový rozsah

Užitečný tónový rozsah je rozsah tónů (od nejsvětlejšího k nejtmavšímu), který je daná tisková technika
schopná přenést na daný potiskovaný materiál. V praxi je tisknutelný rozsah o něco menší, než ukazují
výtažky (od 1 % do 100 %). V tmavých tónech dojde ke slití tiskových bodů, světlé tóny jsou tak malé, že
se „ztratí“ při přenosu z tiskové formy na potiskovaný materiál.. Je dobré si předem zjistit užitečný tónový
rozsah zařízení na kterém chceme tisknou, abychom se vyvarovali nečekaných překvapení. Slití tmavých
bodů způsobí ztrátu kresby ve stínech, ztráta světlých bodů způsobí, že světlé části obrazu se změní na bílou
plochu bez jakékoli kresby. Vytvoříme-li podklad se 2 % azurové uvidíme podbarvení na monitoru, pravdě-
podobně i při digitálním tisku, ale při ofsetu může být podklad bílý. Také tónové přechody od 0 do 100 %
nemusí vypadat stejně jako na monitoru. S užitečným tónovým rozsahem souvisí i minimální reprodukova-
telná tloušťka čar a velikost textu. Doporučuji minimální čáry 0,3 b a text 4–5 b (podle typu písma). Pokud
budeme potřebovat tisknou tenčí čáry či menší písmo je potřeba se informovat v tiskárně na minimální
velikost čar a textu. Toto omezení platí i pro negativní objekty – bílé čáry a text na tmavém pozadí. Také se
to týká rámečků, jemných pérovek nebo vektorové grafiky.

5.4 Celkové pokrytí barvou a bohatá černá

Celkové pokrytí barvou je pokrytí všemi barevnými složkami v daném místě.. V podstatě se jedná
o součet procentuálních hodnot jednotlivých barev. U barevného modelu CMYK bez dalších přímých barev
může celkové prokrytí dosáhnout až 400 %. V praxi je potřeba, aby tato hodnota byla menší (např. pro
archový ofset 320–350 % na natíraném papíře, pro novinový tisk 240–260 %). Omezení celkového pokrytí
je třeba ohlídat při výběru barvy vektorové grafiky. U bitmapových obrázků se celkové pokrytí automaticky
hlídá při generování černého kanálu.
Pokud tiskneme (např. ofsetem) větší černou plochu jako 100% K (černou), nevypadá „sytě černá“, ale
spíše jako tmavě šedá. Bohatá černá, je černá barva (K) s příměsí dalších barev – zpravidla 40–50 % azurové
(C), purpurové (M) nebo obou. Při tvorbě bohaté černé musíme mít na paměti, že je potřeba dodržet cel-
kové pokrytí. Nepoužíváme ji pro tenké tahy a drobné písmo (nebezpečí nepřesností soutisku). V grafických
programech Illustrator a InDesign je standardně v předvolbách nastaveno zobrazování na monitoru 100%
černé (K) jako bohaté černé.

5.5 Sloučení průhlednosti

Pokud je dokument určen k dalšímu zpracovaní na osvitové jednotce a obsahují průhlednost, je při
výstupu obvykle potřeba provést proces zvaný sloučení průhledností. Při sloučení jsou průhledné překrýva-
jící se objekty rozděleny na samostatné části a nahrazeny neprůhlednými prvky, v podstatě dojde k rozdělení
průhledné kresby na vektorové a rastrované oblasti. Sloučení průhlednosti na jiný barevný režim než CMYK
může způsobit nečekané efekty. Když kresba bude složitější (překrývající se obrazy, vektory, text, přímé
barvy, přetisky a podobně), bude složitější i sloučení průhledností a jeho výsledky.
Když je text blízko průhledných objektů, může dojít k neočekávanému vzájemnému ovlivnění. Mohou
být ovlivněny pouze jednotlivé znaky. V takovém případě může sloučení průhledností převést znaky na
obrysy a způsobit zesílení tloušťky tahů pouze těchto znaků. Tomu lze zabránit posunutím textu zcela
nahoru v pořadí překrývání.
ořezové
5.6 Spadávky a bezpečná ořezová vzdálenost obrázek
značky

Tisk i dokončovací práce jsou mechanické procesy, na spad

u kterých nemůže být zajištěna 100% přesnost. S nepřes-
ností je třeba počítat už při tvorbě grafického návrhu.
Spadávka je oblast, o kterou zvětšíme čistý formát
papíru v případě, že na stránce máme objekty umístěné až spadávka
do kraje čistého formátu. Nezáleží na tom, máme-li do kraje
umístěný obrázek nebo barevné pozadí. Pokud bychom spa-
dávku neměli, došlo by ke vzniku bílého proužku mezi čistý formát
obrázkem a okrajem tiskoviny. Spadávku nastavíme cca tiskoviny

3–5 mm.
Naopak objekty, které nechceme oříznout musíme umístit v bezpečné grafický
vzdálenosti od hranice čistého formátu (ořezu nebo lomu). Tato vzdálenost návrh
se udává 2–3 mm.
Nepřesnosti při ořezu se mohou projevit i v případě, kdy máme na po ořezu
stránce objekt v bezpečné vzdálenosti, ale ve stejné minimální vzdálenosti

13
Písmo a zák lady t y pografie | SPECIFIK A TISKOV ÉHO PROCESU

od protilehlých stran. Platí pravidlo – čím dále umístíme objekty od krajů čistého formátu, tím méně budou
řezání patrné.

5.7 Tiskové značky

Tiskové značky pomohou tiskárně určit, kde se má papír oříznout, jak zarovnat filmy výtažků při pro-
dukci nátisků, změřit film pro správnou kalibraci a denzitu bodů a podobně. Tiskový arch musí být dosta-
tečně velký pro tisk stránky a všech tiskových značek, spadávky nebo oblasti popisů.
Ořezové značky: tenké (vlasové) vodorovné a svislé linky, které určují, kde by se měla stránka oříznout. Oře-
zové značky mohou také usnadnit vzájemné zarovnání (spasování) výtažků barev. Tisknou se registrační
barvou (barva obsahující 100 % všech výtažkových a přímých barev v dokumentu).
Soutiskové značky: malé „terče“ mimo oblast stránky, které se používají k zarovnání různých výtažků
v barevném dokumentu.
Pruhy barev: malé čtverce barev reprezentující tiskové barvy CMYK a odstíny šedi (po krocích 10 %). Tyto
značky se používají k nastavení hustoty (denzity) tiskové barvy v tiskařském stroji.
Stránkové informace: název souboru, číslo stránky, platné datum a čas a název výtažku barvy.

5.8 Archová montáž – vyřazování

Vyřazování znamená uspořádání a rozmístění tiskovin na tiskovém Archová montáž
archu, který je zpravidla mnohem větší než formát tiskoviny. Vyřazování se
většinou provádí v tiskárně, ale i pro tvorbu grafického návrhu je dobré o něm

5
něco vědět. Důležité pro grafika je to, že stránky se na tiskový arch nesklá-
dají tak, jak spolu sousedí v hotové tiskovině. Proto je vhodné se vyvarovat
umísťování objektů, které přecházejí na sousední stránku. Může se stát, že

4
obě části nebudou 100% zarovnané nebo mohou mít různý barevný odstín.
U textu přecházejícího na sousedící stránku mohou být nepřesnosti zvláště
líc tiskového archu
nápadné. Pokud se tomu nelze vyhnout, je dobré ohlídat, aby v místě lomu
byla mezislovní mezera.

7
3

2
rub tiskového archu

7–8

5–6
1–2 3–4

složený tiskový arch

před řezáním

14
Písmo a zák lady t y pografie | PAPÍR, DOKONČOVACÍ PR ÁCE, ROZV RŽENÍ DOKUMENTU

6 Papír, dokončovací práce, rozvržení dokumentu

6.1 Papír
Papír je nejčastější potiskovaný materiál. Je třeba si uvědomit, že na zvoleném druhu papíru závisí kvalita
tisku a je dobré druh papíru vzít v úvahu již při tvorbě grafického návrhu. Různé druhy papíru vyžadují různý
rastr a tudíž i rozlišení obrázků, jsou různě savé a z toho vyplývá různá minimální velikost textu a linek.
A0
Druhy papíru
Novinové papíry: velmi savé, tenké a lehké.
Nenatírané papíry: sem patří bezdřevé papíry, různé papíry s přírod-
ním charakterem, recyklované apod.
Natírané papíry (křídové): nátěr zabraňuje vpíjení barvy, mohou být A1
lesklé nebo matné.

Formáty papíru
Nejpoužívanější jsou formát řady A. Základem je formát A0,
který má plochu 1 m2 a velikost stran v poměru 1 : √2 (podle fyzika
G. Ch. Lichtenberga).Další formáty vznikají půlením delší strany. A3
Pokud potřebujeme použít jinou velikost dokumentu, než je některý
z formátů A, je dobré ji odvodit dělením některého ze standardních A2
formátů, např. velikost 99 × 210 mm (1/3 formátu A4). A5
Pro tiskové archy se používají formáty řady B. Jsou větší než for- A4
máty A, takže se na ně vejde formát A i s dalšími tiskovými značkami. A6
Ještě je známa řada C, která se používá na obálky
formáty papíru

Plošná hmotnost papíru (gramáž)

Jedná se o hmotnost papíru v závislosti na velikosti plochy (udává se v g/m2). Podle plošné hmotnosti
můžeme rozdělit papírové materiály na papír, kartóny a lepenku.

6.2 Dokončovací práce

Dokončovacími pracemi myslíme činnosti, které se musí vykonat po vytištění tiskového archu, aby
došlo k požadovanému konečnému vzhledu tiskoviny. Tyto činnosti se někdy nazývají knihařské zpracování.
Řezání: Jedná se o úpravu papíru na požadovanou velikost. U vázaných tiskovin (knih) se ořez provádí až
nakonec, aby byly hrany stránek zarovnané.
Skládání: Skládání je přehýbání stránek jedním nebo více
lomy. Rozlišujeme jednoduchý lom (papír se přeloží na
půl), souběžný lom a křížový lom. Souběžný lom
můžeme mít harmonikový, zavinutý a okénkový. Pokud
chceme vytvořit zavinutý lom, je potřeba tomu přizpů-
harmonikový lom zavinutý lom okénkový lom
sobit rozvržení dokumentu, protože vnitřní stránka
musí být užší, aby se tiskovina dobře „zavírala“. Nesmíme zapo-
menout, že na rubu je zkrácení na opačné straně dokumentu.
Snášení: Snášením rozumíme řazení potištěných listů ve správném
pořadí tak, aby utvořily komplet.
Vazba: Vazba je způsob spojení listů s obálkou do jednoho celku.
snášení do sebe snášení na sebe
Vazby se rozdělují na měkké a tuhé.
Měkké vazby:
• V1 (sešitová vazba) – složky jsou vloženy do sebe a ve hřbetu sešity kovovými sponkami. Tuto vazbu
mají i tato skripta.
• V2 (lepená vazba) – hřbet bloku vytvořeného z nasnášených složek je lepidlem
spojen s obálkou. Používá se při výrobě tzv. paperbacků. V3

• V3 (bloková vazba) – složky jsou shora sešity drátěnými skobkami.

• V4 (šitá vazba) – složky jsou ve hřbetě sešity nitěmi

15
Písmo a zák lady t y pografie | PAPÍR, DOKONČOVACÍ PR ÁCE, ROZV RŽENÍ DOKUMENTU

Tuhé vazby
jsou odolnější a trvanlivější. Spojení do bloku může být provedeno šitím (jako u V4) nebo lepením (jako
u V2), blok je spojen s deskami pomocí předsádek (dvoulist, který spojuje desky a knižní blok)
• V7 (vazba s kombinovaným potahem) – desky jsou papírové, hřbet plátěný.
• V8 (nekombinovaný potah) – desky jsou potaženy celistvým potahem (laminovaný potah, kůže, …)
• V9 – vazba s deskami z plastů.
Mimo to se používají i další vazby, např. spirálové (kalendáře).
Rýhování (bigování): Rýhování je vytvoření drážky, která umožňuje snadnější ohyb tužšího papíru bez
lámání v okolí přehybu
Výsek: Výsek umožňuje vytvoření jiných tiskovin než obdélníkových nebo se jeho pomocí vytváří „okýnka“
v tiskovině.
Děrování a perforace: Děrování vytváří větší otvory např. k zavěšení tiskoviny. Perforace je linka vytvořená
pomocí malých dírek, která slouží k snadnému odtržení části tiskoviny.
Laminace a lakování: Laminace je potažení papíru ochrannou folií, používá se např. na firemní desky,
pohledy, … Lakováním se na papír nanáší vrstva lesklého nebo matného transparentního laku. Můžeme
lakovat pouze část stránky (parciální lakování).
Ražba: Ražba je speciální technika, kdy se kresba vytlačuje do potiskovaného materiálu.
Balení: Zabalení hotových tiskovin do folie (krabic).
Expedice: Odeslání nebo jiné dopravení výrobků na místo určení.

6.3 Základy sazby

Rozvržení dokumentu
Kromě základních údajů týkajících se grafického ztvárnění tiskoviny jako jsou
rozměry a orientace, je dobré znát další základní sazební pravidla a pojmy.
Čistý formát tiskoviny je konečná velikost po provedení veškerého dokončovacího
zpracování.
Sazební obrazec je prostor vymezený pro umístění textových a grafických prvků na
čistém formátu tiskoviny. Při tvorbě sazebního obrazce je třeba mít na paměti
další zpracování tiskoviny. Například lepenou vazbu nelze zcela otevřít, a proto
musí mít širší vnitřní kraj než tiskovina s vazbou šitou. Tiskoviny s děrováním
nebo spirálovou vazbou by měly mít sazební obrazec mimo otvory. Při plánova-
ném tisku na digitální tiskárně, je třeba vzít v úvahu, že tiskárna netiskne do
kraje a tudíž musíme připravit grafický návrh se sazebním obrazcem nezasahují- sazební obrazec
cím k okraji stránky.
Stránkový rejstřík znamená, že sazební obrazec je na všech stránkách stejný. Tento optický střed
požadavek je nutností u beletrie, ale i v ostatních případech je hezké ho
dodržovat.
Řádkový rejstřík znamená, že všechny řádky (z různých sloupců nebo stránek) jsou
na stejném účaří (stejné „lince). Další podrobnosti o účaří a řádkovém rejstříku
si řekneme v Základech typografie a Základech Adobe InDesign.
Optický střed tiskoviny: je to místo v sazebním obrazci,které vnímáme jako první.
Leží zhruba v jedné třetině výšky od horního okraje sazebního obrazce (nikoli
od horní hrany čistého formátu). Postavení sazby na geometrický střed vyvolává
dojem „padání“ sazby.
Zlatý řez: poměr, který je pro lidské oko optimální. Matematicky se dá vyjádřit tak,
že se jedná o takové rozdělení, kdy menší část ku větší části je ve stejném poměru
jako větší část ku celku.

16
Písmo a zák lady t y pografie | ZDROJE

7 ZDROJE

Literatura:

Dvořáková Zdenka, DTP a předtisková příprava Kompletní průvodce od grafického návrhu

po profesionální tisk, Computer Press Brno, 2008

Internetové zdroje
http://www.printing.cz
http://www.svettisku.cz

17
REKVALIFIKAČNÍ KURZY | FOTOGRAFICKÉ KURZY | KURZY POČÍTAČOVÉ GRAFIKY

www.lsf-liberec.cz | facebook.com/lsf.liberec