▪ Komplement, způsoby aktivace, biologický význam a regulační

mechanismy

▪ Alternativní cesta aktivace komplementu a její regulace

▪ Klasická cesta aktivace komplementu a její regulace

▪ Bazofily a mastocyty a jejich význam v imunitních reakcích

▪ Antigeny, hapteny, epitopy, základní charakteristika

▪ HLA systém, genetický základ

▪ HLA systém, molekuly I. třídy, jejich struktura a funkce

▪ HLA systém, molekuly II. třídy, jejich struktura a funkce

▪ Antigen prezentující buňky - typy, funkce

Komplement, biologický význam,
způsoby aktivace a regulační
mechanismy
 Komplement
▪ Humorální složka nespecifické imunity
(asi 30 sérových a membránových proteinů; C1-C9, faktor B, faktor D…)

▪ Syntetizován v játrech,
v menší míře také tkáňovými makrofágy a fibroblasty

◼ Složky komplementu jsou v séru přítomny v inaktivní formě,

aktivace má kaskádovitý charakter

▪ Pomáhá odstranit mikroorganismy, vlastní pozměněné

buňky (apoptotické buňky) a imunokomplexy
 Aktivace komplementu

▪ Alternativní cesta

▪ Klasická cesta

▪ Lektinová cesta
 Alternativní cesta aktivace komplementu
▪ C3 složka se samovolně štěpí na C3b a C3a

▪ C3b se kovalentně váže na povrch buňky (vlastní buňku,

mikroorganismus) nebo reaguje s vodou a tím se inaktivuje
▪ https://www.youtube.com/watch?v=qga3Wn76d9w
 Klasická cesta aktivace komplementu
▪ Může být zahájena protilátkami IgG ( kromě IgG4 ) a IgM nebo tzv.
pentraxiny (CRP, SAP – „proteiny akutní fáze“)

▪ Po vazbě protilátky např. na povrch bakterie, dojde ke změně její

konformace a odhalení vazebného místa pro protein C1

▪ https://www.youtube.com/watch?v=OubAhPYGDsc
 Lektinová cesta aktivace komplementu

▪ Je zahajována sérovým lektinem vážícím manosu (MBL)

▪ MBL se váže na sacharidové struktury

na povrchu některých mikrobů,
po této vazbě štěpí C4 a C2

▪ Tato cesta je podobná klasické cestě

 Terminální (lytická) fáze komplementové
kaskády
▪ Fragmenty C5b vytvoří komplex s C6, C7 a C8, tento komplex (MAC -
membrane attack complex) se zanoří do lipidové membrány
napadené buňky a připojí se k němu 13-18 molekul C9, tak vzniknou
v membráně póry a buňka může zlyzovat (G- baktérie, Protozoa,
některé viry)

▪ Většina mikroorganismů je chráněna před MAC buněčnou stěnou

 Funkce komplementu

▪ Opsonizace (C3b, C4b)

▪ Chemotaxe (C3a, C5a)

▪ Osmotická lýza (MAC C5b-C9)

▪ Produkce anafylatoxinů (C3a, C4a, C5a)

Regulace komplementu a ochrana
vlastních bb. před jeho působením
Aktivace komplementové kaskády je kontrolována
plazmatickými a membránovými inhibitory

Inaktivátor anafylatoxinů

Protectin
DAF
MCP
 Regulace komplementu
▪ C1 inhibitor (C1-INH) – inhibuje C1, při jeho deficitu → HAE

▪ Faktor I za spolupůsobení kofaktorů: MCP, CR1, faktoru H a C4bp

– inaktivuje C3b (C4b)

▪ DAF (decay-accelerating factor) – degradace C3 a C5 konvertázy

▪ Factor S (vitronectin) – inhibuje komplex C5b-C7

▪ CD 59 (protectin) – brání polymeraci C9 → vytvoření lytického póru

▪ Inaktivátor anafylatoxinu (CPN) - inaktivuje anafylatoxiny (C3a, C4a, C5a)

Regulace komplementu
 Komplementové receptory

▪ Váží fragmenty složek komplementu (převážně C3b)

▪ CR1 - na různých bb. (erytrocytech, granulocytech,

monocytech a B lymfocytech), odstraňování IK

▪ CR2 - na B lymfocytech a FDC, aktivace B lymfocytů

▪ CR3, CR4 - na fagocytech, účast při opsonizaci, adheze

 Bazofily a mastocyty
a jejich význam v imunitních reakcích
 Mastocyty
( žírné buňky)
Slizniční mastocyty
▪ Ve sliznicích dýchacího a gastrointestinálního traktu

▪ Produkují histamin, serotonin, heparin, tryptázu, leukotrien C4…

▪ Účastní se při parazitózách a při alergiích

Pojivové mastocyty
▪ V pojivové tkáni

▪ Produkují tryptázu, chymázu, PGD2…

▪ Jsou zmnoženy při fibróze, při parazitózách a alergiích se neúčastní

 Funkce mastocytů

▪ Uplatňují se při zánětu, angiogenezi, remodelaci tkání

▪ Obrana proti parazitárním infekcím

▪ Za patologických okolností jsou zodpovědné

za alergické reakce
 Aktivace mastocytů

▪ Propojením Fc receptorů pro IgE

▪ Anafylatoxiny (C3a, C4a, C5a)

▪ TLR
Aktivace mastocytů prostřednictvím IgE

Po navázání multivalentního
antigenu ( mnohobuněčného
parazita) prostřednictvím IgE
na vysokoafinní Fc receptor
pro IgE (FcRI) dojde k agregaci
několika receptorových molekul
a tím se mastocyt aktivuje.
 Sekreční produkty mastocytů

Cytoplazmatická granula: hydrolytické enzymy, histamin, tryptáza,

serotonin, heparin, chondroitinsulfát

Histamin - vasodilatace, ↑ vaskulární permeability (erytém,

edém, svědění), bronchokonstrikce, ↑ peristaltiky střev,
↑ sekrece hlenu v respiračním traktu a GITu

Metabolity kys. arachidonové (leukotrien C4, prostaglandin PGD2)

Cytokiny (TNF, TGF, IL-4,5,6…)

 Bazofily

▪ Diferencují se z myeloidního prekurzoru a vstupují

do krevního oběhu

▪ Receptorovou výbavou, obsahem granul, mechanismy stimulace a

funkcemi jsou velmi podobné mastocytům

▪ Účastní se při parazitózách a při alergiích

▪ Jsou zodpovědné za vznik anafylaktického šoku

 ANTIGENY

Antigeny, hapteny, epitopy, základní charakteristika.

T nezávislé antigeny, superantigeny, sekvestrované antigeny,

imunologicky privilegovaná místa.

Chemická podstata, velikost molekuly antigenů,

stupeň nepříbuznosti.
 Antigen (imunogen)
= látka, která vyvolává imunitní odpověď a reaguje s produkty
této odpovědi (protilátkami nebo receptory na T lymfocytech)

▪ Proteiny nebo polysacharidy

(lipidy a nukleové kyseliny pouze v kombinaci s proteiny nebo polysacharidy)

▪ Molekuly > 5 kDa

(optimální velikost cca 40 kDa)
 Hapten

= malá molekula, která je schopna vyvolat specifickou imunitní

odpověď pouze po navázání na makromolekulový nosič

▪ Samostatný hapten není imunogenní

▪ Některé léky (např.penicilinová ATB, hydralazin)

 Epitop
= část antigenu, která je rozpoznávána imunitním systémem
(lymfocyty- BCR, TCR; Ig)

▪ Lineární (sekvenční) epitop – rozhodující je složení AK

Konformační epitop – rozhodující je terciární struktura

▪ Povrchový epitop
Interní epitop

▪ Zkříženě reagující antigeny – sdílí jeden a více stejných

nebo podobných epitopů
 Antigeny

▪ Endogenní - autoantigen (Ag pocházející z vlastního organismu)

- arteficiální Ag (pozměněné vlastní Ag)

▪ Exogenní - cizorodá látka z vnějšího prostředí

▪ Alergen – exoantigen, který u vnímavého jedince může

vyvolat patologickou (alergickou) imunitní reakci
 Vlastnosti antigenu

▪ Imunogennost
proteiny > polysacharidy > komplexy makromolekul
(glykoproteiny, nukleoproteiny, glykolipidy) > lipidy

▪ Specifičnost
 Faktory ovlivňující imunogennost
Fyzikální:
▪ rozpustnost – nerozpustné více imunogenní

▪ molekulová hmotnost – ideální 5-40 kDa

▪ el. náboj – Ag+ vyvolá tvorbu Ab- a naopak

Chemické:

▪ struktura – počet determinant

▪ degradovatelnost – „snadnost“ odkrytí determinant v antigen

prezentujících buňkách (APC buňky)

Biologické:
◼ biologická cizorodost
◼ genetické a fyziologické dispozice organismu
 Antigeny podle biologické cizorodosti

▪ Autologní – antigeny stejného jedince

▪ Syngenní – antigeny geneticky identických jedinců

▪ Allogenní (alloantigeny) – antigeny geneticky odlišných

jedinců téhož živočišného druhu

▪ Xenogenní (heterogenní) – antigeny pocházející od jedinců

různého živočišného druhu
Typy antigenů z hlediska prezentace
antigenů

▪ Thymus dependentní antigeny

▪ Thymus independentní antigeny

 Thymus dependentní antigeny
▪ Častější, jde o většinu proteinových Ag

▪ Specifická humorální imunitní odpověď

na antigen vyžaduje spolupráci
s TH lymfocyty, jinak není efektivní

▪ Pomoc realizována ve formě cytokinů

secernovaných TH lymfocyty
a přímým mezibuněčným kontaktem
 Thymus independentní antigeny
▪ Malá skupina antigenů, které indukují tvorbu protilátek přímo
bez spoluúčasti T-lymfocytů

▪ Jedná se zvláště o bakteriální polysacharidy, lipopolysacharidy

a polymerní formy proteinů (např.Haemophilus,
Str.pneumoniae)

T-independent pathway
 Superantigeny
▪ Stimulují T lymfocyty polyklonálně a masivně

▪ Mohou způsobit šokové stavy

▪ Např.bakteriální toxiny (Staph.aureus, Str.pyogenes, Pseud.aeruginosa)

Obr.: Rozdíl mezi vazbou antigenu a superantigenu na TCR

 Sekvestrované antigeny

▪ Autoantigeny, které jsou za normálních okolností

před imunitním systémem ukryty a tudíž je nezná
(např.oční čočka, testes)

▪ Jsou-li při poškození „odkryty“, může na ně imunitní systém

zareagovat (jedna z teorií vzniku autoimunitních procesů)
 Imunologicky privilegovaná místa

▪ CNS, oko, gonády, placenta

▪ Jsou chráněna před potencionálně poškozující zánětlivou

imunitní reakcí

▪ Toto privilegované postavení však neplatí absolutně (viz RS)

▪ Tyto tkáně bývají při allogenní transplantaci mnohem méně

odhojovány (rohovka)
 Imunologicky privilegovaná místa
Mechanismy ochrany před imunitním systémem

▪ Izolace od imunitního systému (hematoencefalická bariéra)

▪ Preference TH2 a suprese TH1 reakcí

▪ Aktivní ochrana proti efektorovým T lymfocytům (nižší exprese klasických MHCgpI)

▪ Exprese neklasických HLA I

▪ Produkce imunosupresivních cytokinů (TGFβ)

▪ Exprese FasL

▪ Vyšší exprese membránových inhibitirů komplementu

 HLA systém
(třídy, funkce, polymorfismus,
typizace).

Vazba peptidů na HLA a antigenní

prezentace (mechanismus, význam).
▪ BCR rozpoznávají Ag
v nativní formě

▪ TCR rozpoznávají pouze

fragmenty antigenních
peptidů vystavené na HLA
molekulách
▪ Prezentace antigenních peptidových fragmentů T lymfocytům

▪ HLA I. třídy prezentují endogenní antigeny

(peptidy z vlastních buněčných proteinů, nádorové Ag, virové Ag či Ag

některých intracelulárních parazitů) TC lymfocytům

▪ HLA II. třídy prezentují exogenní antigeny

(bakteriální či parazitární Ag…) TH lymfocytům

▪ Exprimovány na všech jaderných buňkách
▪ Transmembránový řetězec a a 2mikroglobulin

▪ HLA I prezentují peptidové fragmenty z endogenních proteinů

cytotoxickým T lymfocytům (CD8+)

▪ Klasické HLA (HLA - A, -B, -C)

▪ Neklasické HLA (HLA – E, -F, -G; CD1)

CD1 molekuly prezentují lipidové molekuly
▪ Méně polymorfní než klasické HLA I

▪ HLA-E a HLA-G – exprimovány na buňkách trofoblastu

▪ Komplexy HLA-E a HLA-G s peptidy jsou rozpoznávány

inhibičními receptory NK buněk a přispívají k toleranci plodu

▪ HLA I váží peptidy 8 až 10 AK

▪ Určitá HLA molekula váže peptidy

sdílející vazebný motiv

▪ Vazba peptidů na HLA I v endoplazmatickém retikulu

▪ Peptidy pocházejí z intracelulárních proteinů degradovaných

proteazómem
▪ https://www.youtube.com/watch?v=hzET2XMMW28
▪ Exprimovány na povrchu APC
(dendritické buňky, monocyty, makrofágy, B lymfocyty)

▪ HLA II prezentují peptidové fragmenty z proteinů endocytovaných

buňkou pomocným (CD4+) T lymfocytům

▪ Transmembránový řetězec a a 

▪ 3 izotypy HLA II (DR, DQ, DP)

▪ HLA II váží peptidy 15 až 35 AK

▪ Určitá HLA molekula váže peptidy sdílející vazebný motiv

▪ Vazba peptidu na HLA II v endosomu

▪ Invariantní řetězec (Ii) blokuje vazebné místo pro peptid

▪ Peptidy pochází z extracelulárních endocytovaných antigenů

▪ https://www.youtube.com/watch?v=8krIaGVR6Gk
▪ HLA komplex na chromozómu 6

▪ Vysoký polymorfismus

▪ Kodominantní dědičnost alelických forem

▪ Zvyšuje odolnost vůči chorobám

▪ Způsobuje komplikace při transplantacích

▪ Asociace určitých HLA alel s autoimunitními

chorobami či zvýšenou náchylností k infekcím

▪ Monocyty, makrofágy
▪ Dendritické buňky (zkřížená prezentace – cross-presentation)
▪ B lymfocyty

▪ Exprimují HLA II, CD 80 a CD 86, HLA I

▪ Jsou nezbytné pro aktivaci T lymfocytů
Děkuji za Vaši pozornost
• https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3820029/

• Video cytokiny
https://www.youtube.com/watch?v=9wdZLvNKyQY

• Video komplement
https://www.youtube.com/watch?v=DPNnZE4OtCM

• Video mastocyty
https://www.youtube.com/watch?v=-Fhkqu89N5s

• Video alergie – aktivace mastocytů

https://www.youtube.com/watch?v=y3bOgdvV-_M