Instruction Tempest 1.48 Eduard 1169

You might also like

Download as pdf or txt
Download as pdf or txt
You are on page 1of 12

Tempest Mk.

V 1169
BRITISH WWII FIGHTER

eduard
1:48 SCALE PLASTIC KIT

FIRST, A FEW WORDS


The Hawker Tempest evolved from its predecessor, the Hawker Typhoon, as an answer to difficulties encountered by pilots during high
speed flight, particularly in a dive. Work began in March, 1940, by a team under the leadership of Sidney Camm, concentrating on a new
laminar flow wing and countersunk rivets, but in the end, modifications were much further reaching.
An order for two prototypes reached the Hawker officeS in November, 1941, and this was increased to six by the beginning of 1942. There
was also mention of the name for the new aircraft - from Typhoon Mk.II to Tempest being considered. The airframes were combined with
several engines, and this led to the first series produced Tempest that reached service to be designated the Mk.V.
The prototype Tempest Mk.V with a 24 cylinder Napier Sabre Mk.II engine rated at 2,200 hp, with the pistons arranged in an ‘H’, first
flew on September 2, 1942. The lineage from the Typhoon was not hidden in the Tempest. The new wings held four 20mm cannon, but there
was little space in the wings for fuel tanks. Fuel was then transferred to a fuselage tank which was located in the elongated fuselage between
the cockpit and engine. Longitudinal stability problems were addressed with an increase in the size of the fin.
The first series Tempest Mk.V took to the skies on June 23, 1943. The first unit to be equipped with them was No. 486 Squadron, RAF,
when they replaced the unit’s Typhoons in January, 1944. The type was then progressively delivered to a list of units. Pilots flying the
Tempest found themselves in combat against mature German types, such as the Messerschmitt Bf 109G-6, G-10, G-14 and K-4, Fw 190A-
8 and D-9 or the first operational jet Messerschmitt Me 262, and held their own. An interesting job, especially for the British people,
became interception and destruction of the Fi-103, better known as the V-1. Tempest pilots accounted for hundreds of these feared
‘Wunderwaffen’.
Except Tempest Mk.V, the mass production was also initiated for the Tempest Mk.II with a Centaur V radial engine, and the Tempest Mk.
VI, powered by a Sabre Mk.V. After the end of the Second World War, the Tempest Mk.II entered service with both India and Pakistan.

NÌKOLIK SLOV ÚVODEM


Hawker Tempest navazoval na svého pøedchùdce, typ Hawker Typhoon. Tým konstruktérù novým letounem reagoval na potíže, kterým
museli piloti Typhoonù èelit pøi vysokých rychlostech, zejména ve støemhlavém letu. Konstrukèní práce zaèaly v bøeznu 1940. Tým
vedený šéfkonstruktérem Sidneym Cammem se zamìøil zejména na nové køídlo s laminárním profilem a nýty se zapuštìnou hlavou, ale
ve finále byly úpravy mnohem rozsáhlejší. Objednávka na dva prototypy dorazila do kanceláøí spoleènosti Hawker v listopadu 1941,
na poèátku roku 1942 byla rozšíøena na šest exempláøù. Zmìnilo se také pojmenování letounu, ze zamýšleného Typhoon Mk.II
na Tempest. V dracích prototypù se zkoušely rùzné motory, což vedlo k tomu, že první sériová verze Tempestu, která se dostala do operaèní
služby, nesla oznaèení Mk.V.
Prototyp Tempestu Mk.V s motorem Napier Sabre Mk.II, øadovým ètyøiadvacetiválcem o výkonu 2.200 k se ètyømi øadami válcù
uspoøádanými do tvaru H, se poprvé dostal do vzduchu 2. záøí 1942. Svou pøíbuznost s Typhoonem nový letoun nezapøel. Novì øešené
køídlo sice rovnìž neslo ètveøici 20mm kanonù Hispano, ovšem neskýtalo pøíliš mnoho prostoru pro palivové nádrže. Letecký benzín
se tak pøestìhoval do trupové nádrže, umístìné v prodlouženém trupu mezi kokpitem a motorem. Poèáteèní problémy se stabilitou
se vyøešily zvìtšením kýlové plochy, vyznaèující se oproti Typhoonu vpøed protáhlým kýlem.
První sériový Tempest Mk.V poprvé okusil britské nebe 21. èervna 1943. Jako první dostala nové stroje 486. Squadrona RAF, která jimi
v lednu 1944 nahradila Typhoony. Postupnì se Tempesty rozšíøily do výzbroje øady jednotek. Jejich piloti se dostávali do soubojù
s nìmeckými letci, létajícími na vyspìlých strojích typù Fw 190A-8 a D-9, Messerschmitt Bf 109G-6, G-10, G-14 a K-4, èi prvních
proudových stíhaèkách v operaèní službì, Me 262, a svádìli s nimi vyrovnané souboje. Zvláštní renomé u britského obyvatelstva
si Tempesty získaly nièením letounových støel Fi 103, známých více pod názvem V-1. Tempestùm padlo za obì øádovì stovky tìchto
obávaných „Wunderwaffen“.
Masové produkce se doèkal ještì Tempest Mk.II s hvìzdicovým motorem Centaurus V a verze Tempest Mk.VI, pohánìná motorem
Sabre Mk.V. Tempest Mk.II byl po 2. svìtové válce, na konci 40.let, zaveden také do výzbroje letectev zahranièních uživatelù, Indie
a Pákistánu.
H 12
PE14
C33
FLAT BLACK

PE16 R5

PE24
H 334 H 334
R1 C334
BARLEY GRAY
PE39 C334
BARLEY GRAY
PE9 H 334
C334
BARLEY GRAY
PE38
PE40
PE32
R11
PE9 PE12 H 334
PE15 H 334
R2 C334
PE32 C334
BARLEY GRAY
BARLEY GRAY

H 12
C33 H 334
FLAT BLACK C334
BARLEY GRAY

R12 R13
H 334 H 414
C334 C114
BARLEY GRAY RED

H 12
C33
FLAT BLACK

PE34 R7
R14
H 334
C334
PE32 BARLEY GRAY

PE32

PE8 PE8
PE21 PE22
H 12 R4 PE20
C33
FLAT BLACK
PE30 PE7
PE30
PE11 H 12
PE13
C33
FLAT BLACK

PE26 PE25 PE35


PE23
H 12
C33
FLAT BLACK H 12
C33
R10 H 334 FLAT BLACK
C334
PE36
PE2 BARLEY GRAY

PE10
PE4

PE1 R10
PE18 PE3 R3

PE6 PE5
H 12
PE62 C33
FLAT BLACK

PE33 PE17

H 12 R3
C33
FLAT BLACK

PE7

PE19

PE31
PE20
PE37
PE27 PE28
H 334
C334
BARLEY GRAY
R8 PE29
R6 H 47
C41
R4
RED BROWN

2
20
CUT/ SAND TO FIT

H 334
C334 H 334
BARLEY GRAY C334
BARLEY GRAY

3
PE43 CUT/ SAND TO FIT
MC218
ALUMINIUM

IF PE55 IS USED

PE58
2

CUT/ SAND IF PE55 IS USED


TO FIT

43 CUT/ SAND
TO FIT
H 344
C 81

24
RUST
43

1 PE51 PE52
PE62

PE44 PE66
PE62
PE64
PE62
PE65
19
52

49

59 18

41 42
42

41

59

17

3
15

16

14

13

MARKINGS F ;G ONLY

18, 19

MARKINGS F ;G ONLY
17, 19
54

53

57 2 pcs.
8 7
H 334
C334
BARLEY GRAY 56

PE54 51 50
PE63
PE53 H 77
C137
TIRE BLACK

SM06
CHROME SILVER H 61
PE59 IJN GRAY

H 334
PE60 C334
BARLEY GRAY
H 334
C334
H 61 BARLEY GRAY
PE45
IJN GRAY
PE57
PE46
PE56

PE47

H 334
C334
BARLEY GRAY

4
2 pcs.

39
H 61

36 IJN GRAY

23 PE41
40 PE50

H 77
C137 H 334
TIRE BLACK C334
BARLEY GRAY
PE42

PE46 PE45

44
SM06 H 77
CHROME SILVER C137
PE49 TIRE BLACK

H 61
37 IJN GRAY

PE51 H 334
C334
H 61 BARLEY GRAY H 334
C334
PE48
PE52 IJN GRAY BARLEY GRAY

25

58 H 47
C41
R9 RED BROWN

H 12
film C33
FLAT BLACK
H 12
C33
FLAT BLACK 61 PE55
55 PE67

62

55

55

55

5
A Pierre Clostermann, No.3 Sqdn., RAF, Fassberg, Germany, May, 1945
Pierre Clostermann is one of the best known French military pilots. His book, ‘The Big Show’ became a best seller, and a favorite among aviation
enthusiasts the world over. The son of a diplomat, he joined the side of the Free-French. He first flew Spitfires with No. 602 Sqdn. In March, 1945,
he transferred to No. 274 Sqdn, where he first came into contact with the Tempest. He ended the war as Flight A Leader with No.3 Sqdn, where he flew
several Tempests coded JF-E. Tempest SN222 was named ‘Le Grand Charles’.
Pierre Clostermann patøí mezi nejznámìjší francouzské váleèné piloty. Kniha váleèných vzpomínek Velký corkus se stala bestsellerem a vysnìnou
èetbou mnoha leteckých nadšencù po celém svìtì. Syn francouzského diplomata se k létání dostal pomìrnì záhy a za války se postavil na stranu
Svobodných Francouzù. Nejprve létal na Spitfirech u No. 602 Sqdn. V bøeznu 1945 se pøemístil k No. 274 Sqdn, kde se poprvé dostal do kontaktu
s Tempesty. Válku ukonèil jako velitel Flightu A u No. 3 Sqdn, kde létal s nìkolika Tempesty oznaèenými písmeny JF E. Tempest SN222. Právì tento
letoun byl pojmenován Le Grand Charles.
H13 H324 H73 1 14 2 25
114 324 23

28

H13
H315
114
315 H4
4
H13 H4
H324 114 4
324

H12
33

H12 H73
11 11
33 23

H315
315

34 34
H13
114

25 1 14 2 9 8 H324 H73 H13


324 23 114

28

H315
315 eduard
H73 H324 H315 H12 H13 H4
DARK GREEN 23 OCEAN GRAY 324
MEDIUM SEA GRAY
315 33 RED 114 YELLOW 4
6
B Pierre Clostermann, No.3 Sqdn, RAF, Fassberg, Germany - Copenhagen, Denmark, July-August, 1945
Another of Clostermann’s four Tempests coded JF-E, carrying more striking markings. The front was adorned by the Lorraine Cross, the symbol of the Free
French, and the fin tip carried the marking of No.3 Squadron. Notice the expanded kill tally underneath the cockpit. The total count of Clostermann’s kills have been
a topic of debate. The post-war French confirmed numbers are inconsistent with those of wartime documentation in British archives, thanks mainly due to different
practices between the two air forces.
It is interesting to note that Pierre’s cousin, Bruno Clostermann, served on the other side of the front, with JG 300. He, however, did not survive the war, with his
death on January 14th, 1945.
Další ze ètyø Clostermannových Tempestù oznaèených JF E nesl mnohem výraznìjší marking. Na pøídi se objevil lotrinský køíž, znak Svobodných Francouzù
a na vrcholu svislé ocasní plochy pak znak No. 3 Squadrony. Povšimnìte si rozsáhlejšího poètu symbolù sestøelù pod kabinou. Právì poèty nepøátelských letadel
sestøelených Clostermannem zùstávají pøedmìtem diskuzí. Pováleèné seznamy potvrzené francouzskými autoritami se liší od váleèných záznamù v britských
archivech, zejména díky odlišné praxi používané obìma letectvy.
Je zajímavé, že Pierrùv bratranec, Bruno Clostermann, sloužil na opaèné stranì fronty, u JG 300. Konce války se však nedoèkal, padl 14. ledna 1945.

H12 H324 H73 1 14 2 24 13


33 324 23

28

H315
315 H12
33
H12 H4 H4
H324 33 4 4
324

H12
33

H12 H73
11 11
33 23

H315
315

13 34 34
H12
33

24 1 14 2 7 H324 H73 H12


324 23 33

28

H315 10 eduard
315
H73 H324 H315 H12 H4
DARK GREEN 23 OCEAN GRAY 324
MEDIUM SEA GRAY
315 33 YELLOW 4
7
C S/L Cornelius J. Sheddan, CO of No. 486 Sqdn, RAF, Fassberg, May, 1945
This aircraft found its way to No. 486 Sqdn on March 13rd, 1945, and before the end of the war, several pilots achieved kills in it. One of them was the last wartime
CO of No. 486 Sqdn, Jimmy Sheddan. On April 14th, 1945, he downed an Fw 190, added another two days later, and on May 2, the day he was made CO, he shared
in the shooting down of a four-engined flying boat. Sheddan’s total tally includes, besides four individual and three shared kills, eight V-1s (including one shared).
An interesting aspect of the markings on this aircraft is the yellow border on the bottom wing markings.
Tento letoun se k No. 486 Sqdn dostal až 13. bøezna 1945 a do konce války v jeho kokpitu skórovalo nìkolik pilotù. Jedním z nich byl také poslední váleèný velitel
No. 486 Sqdn Jimmy Sheddan. Dne 14. dubna 1945 sundal Fw 190, podíl na znièení druhého pøidal o dva dny pozdìji a 2. kvìtna, v den svého jmenování velitelem
squadrony, se podílel na sestøelu ètyømotorového létajícího èlunu.
Celkové Sheddanovo skóre èítá kromì ètyø samostatných a tøí sestøelù ve spolupráci) také osm V-1 (vèetnì jedné ve spolupráci). Zajímavostí totoho markingu
je žlutý lem výsostných znakù na spodní ploše køídla.

H64 H324 H73 18 3 14 4 27


17 324 23

28

H315 H64
315 17
H4
H64 H4 4
H324 17 4
324

H12
33

H12 H73
11 11
33 23

H315
315

15 15
H64
17

27 3 14 4 19 H324 H73 H64


324 23 17

28

H315
315 eduard
H73 H324 H315 H12 H4 H64
DARK GREEN 23 OCEAN GRAY 324
MEDIUM SEA GRAY
315 33 YELLOW 4
DARK GREEN 17
8
D F/O B.F. Miller, No. 501 Sqdn, Bradwell Bay, October, 1944
B.F. Miller, a member of the USAAF, served with several units in the RAF. While serving with No. 506 Sqdn flying a Mosquito, he shot down a V-1, and added
another two while flying with Fighter Interception Unit, which was tasked with intercepting the V-1s, and which was ultimately done by No. 501 Sqdn. Serving with
the latter, Miller was able to destroy another six V-1s. Other pilots besides Miller flew this aircraft, and on the night of October 21/22, 1944, F/O L.A.L. Johnson
bagged two.
B. F. Miller, pøíslušník USAAF, pùsobil v rámci RAF u nìkolika jednotek. U No. 506 Squadrony sestøelil na Mosquitu jednu V1, další dvì pøidal bìhem svého
pùsobení u Fighter Interception Unit, která byla zamìøena na nièení letounových støel V1 a která nakonec splynula s No. 501 Squadronou. U poslednì
jmenovaného útvaru se Millerovi podaøilo znièit dalších šest V1.
Tento letoun kromì Millera používali i další letci No. 501 Squadrony, v noci 21./22. øíjna 1944 v jeho kokpitu znièil F/O L. A. L. Johnson dvì V1.

H74 H324 H73 6 14 5 H74


26 324 23 26

28

H315 H74
29 26
315
H4
H74 H4 4
H324 26 4
324

H12
33

H12 H73
12 12 H74
33 23
26

H315
315

H74
26

34 34
H74
26

H74
26 6 14 5 23 H324 H73 H74
324 23 26

28

29 H315
315 eduard
H73 H324 H315 H12 H4 H74
DARK GREEN 23 OCEAN GRAY 324
MEDIUM SEA GRAY
315 33 YELLOW 4
SKY 26
9
E W/Cdr Evan D. Mackie, CO of No.122 Wing, Fassberg, Germany, May, 1945
This aircraft was used by the Commanding Officer of No.122 Wing, Evan D Mackie, from April to the 12th of October, 1945. He would fly it in combat at literally the
last moment, on May 3, 1945. After Germany’s surrender, the aircraft received fifteen kill marks, and the emblem of No.122 Wing. Mackie reached a total
of 21 confirmed and one probable kill, 5.5 of which were attained flying the Tempest. Obvious on this aircraft is the flag on the fuselage denoting the command
function of the pilot.
Tento letoun používal velitel No. 122 Wingu Evan D. Mackie od dubna do 12. øíjna 1945. Do bojù se s ním zapojil doslova na poslední chvíli – dne 3. kvìtna 1945.
Po kapitulaci Nìmecka se na boku trupu objevilo 15 symbolù sestøelù a na vrcholu svislé ocasní plochy znak No. 122 Wingu. Makcie dosáhl bìhem války
21 potvrzených a 1 pravdìpodobný sestøel, z toho 5,5 na Tempestu. Samozøejmostí je vlajeèka na trupu pøed kabinou oznaèující velitelskou funkci pilota.

H4 H324 H73 17 14 20 26 33
4 324 23

28

H4
H315 4
315

H4 H4
H324 4 4
324

H12
33

H12 H73
11 11
33 23

H315
315

34 34

H4
4
33

26 20 14 16 H324 H73 H4
324 23 4

28

H315
315
eduard
H73 H324 H315 H12 H4
DARK GREEN 23 OCEAN GRAY 324
MEDIUM SEA GRAY
315 33 YELLOW 4
10
F W/Cdr Roland P. Beamont, CO of No.150 Wing, Castle Camps, Early 1944
R.P. Beamont flew this aircraft in early 1944, during the formation of No.150 Wing. It has been reported that the aircraft in question was serialed JN 751, but
comparisons between photographs show detail differences in the camouflage color fields. It is then possible that this was a different aircraft. Of interest is the
Commander’s banner below the windscreen which is painted backwards compared to the general rule.
Beamont is considered the father of the tactic in combating the V-1, whereby the intercepting aircraft flies along beside the missile, and flips up the wing of the target
missile with the wing of the aircraft, thereby sending the missile off course and into an uncontrolled crash before reaching any populated areas of the Great Britain.
R. P. Beamont létal na tomto stroji na poèátku roku 1944, v dobì formování No. 150 Wingu. Uvádí se, že jde o letoun sériového èísla JN751, ovšem pøi porovnání
fotografií jsou zøetelné drobné odchylky ve tvaru kamuflážních polí. Je tedy možné, že identita tohoto stroje byla jiná. Zajímavostí je velitelský praporek pod èelním
štítkem kabiny, který je v rozporu s pravidly namalován obrácenì.
Beamont je považován za tvùrce taktiky nièení letounových støel V1, kdy pilot Tempestu letìl soubìžnì s V1 a svým koncem køídla podebral konec køídla V1,
vychýlil støelu ze smìru letu a zapøíèinil její nekontrolovaný pád ještì pøed dosažením obydlených èástí Velké Británie.

H4 H324 H73 31 21 14 22 H74


4 324 23 26

28

H315 30
315 H4
4
H4 H4 H4
H324 4 4
324 4

H12
33

H12 H73
12 12 H74
33 23
26

H315
315

H74
26

34 34
H4 H1 H12
4 1 33

H74
26 21 14 22 32 H324 H73 H4
324 23 4

28

H1 H315
WHITE 1 30 eduard
315

H73 H324 H315 H12 H4 H74


DARK GREEN 23 OCEAN GRAY 324
MEDIUM SEA GRAY
315 33 YELLOW 4
SKY 26
11
G W/Cdr Roland P. Beamont, CO of No.150 Wing, Newchurch, United Kingdom, June, 1944
R.P Beamont was one of the main personalit to make an impact on the development of the Tempest. After successfully serving with No. 609 Sqdn, RAF, equipped
with the Typhoon, he took part in the development of the Tempest as a test pilot for Hawker Aircraft. He returned to service flying with No. 150 Wing. This Wing
entered combat during Operation Overlord, the invasion of Normandy. Flying JN751, Beamont claimed the first kill for the Tempest, when on June 8, 1944
he downed a Bf 109 over France. In the cockpit of this aircraft, Beamont destroyed the majority of his 31 confirmed V-1s. He would fly this plane until September,
1944, when he exchanged for a newer one of the same type.
R. P. Beamont byl jednou z klíèových postav, které se podílely na vývoji Tempestu. Poté, co úspìšnì pùsobil u No. 609 Sqdn RAF vyzbrojené Typhoony, pomáhal
s vývojovými pracemi na Tempestu v roli testovacího pilota pøímo u firmy Hawker Aircraft. Do operaèního létání se vrátil ve funkci velitele No. 150 Wingu. Do bojù
se Wing poprvé zapojil bìhem operace Overlord, vylodìní v Normandii. Na stroji J751 Beamont docílil vùbec prvního sestøelu v kokpitu Tempestu, když 8. èervna
1944 sundal nad Francií jeden Bf 109. V kokpitu tohoto letounu Beamont znièil vìtšinu z 31 letounových støel V-1, které mu byly pøiznány. Používal jej až do záøí
1944, kdy jej vymìnil za novìjší letoun téhož typu.

H4 H324 H73 31 21 14 22 H74


4 324 23 26

28

H315 30
315 H4
4
H4 H4 H4
H324 4 4
324 4

H12
33

H12 H73
12 12 H74
33 23
26

H315
315

H74
26

34 34
H4 H1 H12
4 1 33

H74
26 21 14 22 32 H324 H73 H4
324 23 4

28

H1 H1 H12 H315
WHITE 1
30 1 33 eduard
315

H73 H324 H315 H12 H4 H74


DARK GREEN 23 OCEAN GRAY 324
MEDIUM SEA GRAY
315 33 YELLOW 4
SKY 26
12
c EDUARD M.A.,2011 www.eduard.com Printed in Czech Republic

You might also like