Secesionismus

Výraz je odvozen z latinského slova sēparātiō. Častěji používané slovo

Separatismus označuje snahu nebo tendenci o odtrhnutí, oddělení či
osamostatnění. Často používané v souvislosti určitého státního území. Muže se
jednat o separaci z různých důvodů např.: náboženské přesvědčení, umělecké čí
filozofické zaměření.

Politický separatismus
Separatismus přímo rozporuje s definicí státu který si chce zachovat uzemní
integritu. Mluvíme tu o snaze oddělit určitou část území státu a vytvořit tak nový
stát. V dnešní době není jiná možnost jak vytvořit nový stát. Dekolonizace
závislých státu na mocnostech je již vyčerpána.
Ozbrojené konflikty často doprovází tento uzemní separatismus. Jedná se tedy o
globální problém. Konflikty se mnou dostat až za hranice onoho území a ztrát je
tedy v důsledku víc než užitku.
Některé separatistické skupiny ve snaze o dotržení od správy státu, stahají po
terorismu.

Separatismus v České republice.

Moravské hnutí
Jedná se o obecný termín označující období po listopadu 1989. v tu dobu různé
politické stranu, politická uskupení, politická hnutí nebo sdružení či spolky
usilovali o obnovu samosprávy Moravy a Českého Slezska. (V podobě Země
moravskoslezské) Příznivce tohoto hnutí nazýváme Moravisté a celé hnutí potom
Moravismus.
Moravisté se snažili o vyšší územněsprávní celek v rámci České republiky, nebo
o zavedení spolkové země spojené s Čechami a Prahou ve federaci (před rokem
1992 v československé trojfederaci), konfederaci. V radikálnější formě moravisté
bojovali za separaci od ČR a osamostatnění.
Tento proud převládal na počátku 20. let 19. století. Rychle však ztratil na
důležitosti a dnes se objevuje jen okrajově.
Vznik a počátek Moravského hnutí
Již na začátku první republiky začal politická boj za zájmy Moravy. Zde
především tedy z Ministerstva vnitra ČSR pod taktovkou Antonína Švehly z
agrární strany vzešel návrh na župní zřízení. (tj.: krajské)
Jakmile se začalo moravské hnutí probírat a jednat ozvalo se i slezské hnutí. Dle
župního zřízení z roku 1920, měla být Morava a České Slezsko rozděleny na šest
krajů. (Český Těšín, Brno, Moravská Ostrava, Jihlava, Uherské Hradiště,
Olomouc)
zachována měla ale zůstat historická česko-moravská hranice. Oproti pozdějšímu
krajskému členění.
Všechny tehdejší politické strany, média či zástupci vyšších funkcí odmítali
zrušení moravské samosprávy. Největším strašákem byla obava z Pražské
nadvlády, vlivu němců v některých částech pohraničí.
Klerikální Československá strana lidová a pravicově nacionální Československá
národní demokracie se výrazně stavěla proti uvedení zákona v platnost.
V platnost nebyl zákon nikdy uveden.
Při reorganizaci politické zprávy roku 1927 došlo k zachování zemského
uspořádaní. Tudíž od 1.1.1928 sloučením Moravy a československého Slezska
země Moravskoslezská avšak s omezenou samosprávou.
Nejvyšší zákonodárný zemský orgán, zemské zastupitelstvo bylo jmenováno, z
jedné třetiny, československou vládou.
Při německé okupaci působila na Moravě strana nacionálně sociální. Na
Moravském Slovácku pak iredentistická organizace Národopisná Morava.
Velkoněmecká říše tyto strany podporovala ve snaze rozdělit česká národ.
Po skončení 2. světové války, podle vědce Čestmíra Jeřábka, všichni česky
mluvící obyvatelé Moravy pociťovali zřejmou sounáležitost s Čechy.
Československá strana národně socialistická se ovšem proti tomu vymezovala a
poukazovala na rozdíly které se mezi Čechy a obyvateli Moravy dějí.
Zemské rozdělení zaniká s příchodem komunismu. (tj.: 1.1.1948)
Bylo zavedeno 13 krajů. Tím zaniká země moravskoslezská. Což logicky
zapříčinilo rozvoj a Moravského hnutí na další roky. Roku 1990 československý
parlament označil tento akt jako „akt nespravedlivý a poplatný totalitní
 byrokraticko-centralistické praxi“

Pražské jaro a Moravské hnutí (1968-1969)

Reakcí na zrušení zemského zřízení se tedy stalo Moravské hnutí.
Díky nerespektujícím hranicím krajů se začalo čím dál tím víc obyvatel Moravy
ozývat s nespokojenými názory. Byl tedy znovu podán návrh na opětovné
obnovení samosprávy. Poprvé se tento návrh objevil během celospolečenského
tání za pražského jara roku 1968.
2.dubna, v souvislosti s přípravou československé federace, někteří pracovníci
muzea v Brně vyvolali vlnu požadavků na osamostatnění Moravy. Tuto vlnu
tehdy podporoval například jihomoravský krajský národní výbor. V květnu toho
roku proběhla veřejná diskuse na toto téma. A dala tak za vznik Společnosti pro
Moravu a Slezsko v jejímž čele stál Boleslav Bárta. Toto uskupení poměrně
rychle rostlo a běhěm tří měsíců nabrala více něž 200 000 registrovaných členu v
600 místních výborech po celé Moravě.
Bohužel sovětská invaze tyto snahy na dlouhá léta přerušila a upozadila.

90.léta 20.Století
Koncem 80. let probíhala diskuze na téma obnovení moravské samosprávy a
to především díky periodickým brněnským novinám. K tomuto tématu se
vyjádřil např.: Zdeněk Rotrekl, či historik Jaroslav Mezník.
Po pádu komunismu se Moravské Hnutí soustředilo na obnovu
Moravskoslezské samosprávné země.
Velice často se oháněla tím, že „moravská samospráva zde existovala již tisíce
let“ a tím, že Federální shromáždění v roce 1990 nesouhlasilo s komunistickým
zrušením této samosprávy. Ještě ten samý rok tedy navrhli obnovu
Moravskoslezské samosprávy během projednávané novely československé
ústavy z roku 1960 a zákona o československé federaci z roku 1968.
za cíl měli změnu názvu z České republiky na Českomoravskou republiku a
změny se domáhali i u České národní rady na Českomoravskou národní radu.
(chtěli tak dosáhnout dělby moci a práce.)
Měl to být předstupeň pro uspořádání České republiky v konceptu
československé trojfederace spolkového státu Čech, Moravy se Slezskem a
Slovenska.
Přesto, že byl návrh podporován Občanským fórem a KDU nebyl nikdy přijat.
Stejného osudu se dočkali i jiné podobné návrhy které se Moravské Hnutí
snažilo prosadit na Federálním shromáždění a České národní radě. Přestože
byly předsedkyni ČNR Dagmar Burešové předloženy četné petice, které
podepsalo vice než 630 000 lidí. (V polistopadové historii nejčetnější
podepsaná petice)
Členové Moravského hnutí si uvědomovali, že jejich podpora v národní radě
klesá. Nehodlali se však vzdát a v čele s Boleslavem Bártou začali pořádat
moravské kulaté stoly.
Bez ohledu na stanoviska Prahy hodlali hájit zájmy Moravské samosprávy.
Rok 1991 se začali pořádat masivní demonstrace v předních moravských
městech jako je Brno, Olomouc nebo Ostrava. Tato vlna vzpoury vyvrcholila
24.4.1991, kdy Moravané prošli protestantním průvodem Prahou.
Rozdělení Federálního shromádění na HSD-SMS I a HSD-SMS II značně
zkomplikovalo celou situaci. Také moc nepomohli, že HSD-SMS II se začalo
více naklánět k pravicově smýšlející vládě a značně polevilo ze svých nároků.
Bárta se stal terčem četných osobních útoku včetně nařčení ze spolupráce s StB.
Byl nucen opustit filozofickou fakultu, vzdal se místa ředitele Dětské
psychologické poradny, kterou založil. Byl vymazán i z většiny odborných
metod, které autorizoval. 31.5.1991 umírá a jeho odkaz se nepovede očistit.