LÁSKA KVETE V KAŽDÉM VĚKU: Jak to vidím já?

Traduje se pořekadlo, že láska kvete v každém věku. Zamysleme se, je tomu ale skutečně tak?
Předložím úvahu, jak to vidím já.

Když jsem byla ještě malé dítě, chovala jsem láskyplné city zejména k přírodě, která mne na vesnici ze
všech stran obklopovala. Cítila jsem lásku k zelené krajině, k hnědým kopcům i zlatavým polím,
barevné květeně s omamnou vůní, k živým statným stromům a jiným živým tvorům jako jsou
například žlutá kuřátka, bílá kachňátka nebo chlupatí králíci a strakaté kočky. Takové bylo radostné a
bezstarostné období dětství. Bylo to období nevinnosti a blaženosti. Toto období se podobalo ráji na
zemi.

S počátkem povinné školní docházky se děti začínají družit do hloučků, spolků a nacházet různá
přátelství a party kamarádů. Jsou to kamarádky nebo kamarádi, s nimiž chceme trávit veškerý svůj
volný čas, tropit hlouposti, sdílet koníčky, povídat si nebo se smát vtipům. Je to radostné období
velkých přátelství, které mohou být na život a na smrt a trvají někdy až za hrob. Také já jsem si našla
několik velkých kamarádek, se kterými jsem sdílela své radosti i starosti.

Později, když jsem dospívala, nalezla jsem lásku k opačnému pohlaví. Bylo to období seznamování,
poznávání mladých lidí a randění. Bylo to mládí a mládí je i neštěstí v podobě platonické lásky, konce
vztahu a rozchodu nebo nešťastné lásky. V tomto období jsem milovala také cestování a poznávání
cizích krajů a cizích mravů. Ráda jsem poznávala cizí kulturu, gastronomii i módu. Postupem času
jsem se vdala a narodilo se mi dítě. A tak začalo další období mé lásky a to je mateřská láska.

Láska svědomitého rodiče ke svým malým ratolestem může vydržet celý dlouhý život. Dobrý a laskavý
rodič chová své dítě stále jako oko v hlavě, nespustí jej z očí. Dělá si dnem i nocí neustále vrásky
z rozličných starostí, zda je všechno v pořádku, zdali dává svému potomkovi to nejlepší a zda dítě
prospívá. Krmí, živí, šatí a pečuje o svého malého svěřence. Dítě tuto lásku někdy opětuje a vrací mu
ji i s úroky a jindy si dělá, co chce, a rodič se nedočká žádné vděčnosti. Taková je mateřská láska.

Jak člověk pomalu stárne, objektem jeho lásky se stávají v pozdějším věku třeba knihy. Ty, které sám
náruživě dnem i nocí čte, ale i ty, které sám jako začínající spisovatel počíná psát. Jak pravil Jan Ámos
Komenský, život je jako labyrint světa a ráj srdce. Čím je člověk starší, tím spíše se uchyluje do ráje
skrytého uvnitř svého srdce. Již nepotřebuje tolik cestovat ani poznávat další nové osobnosti. Už si
vcelku vystačí sám jen se svými myšlenkami a obohacuje se novými styly myšlení, které jako velký
objevitel nachází. Ve své mysli a fantazii se vydává na ty velké objevitelské cesty jako Kryštof
Kolumbus kolem světa.

Jistě kvete láska i ve stáří, ale to nemohu posoudit, protože tak daleko zatím nedohlédnu. Odhaduji,
že zřejmě to bude láska k životu samotnému, který postupně člověku proplouvá mezi prsty. Také
přibydou vnoučata, které si rovněž získají lásku svých prarodičů. Nebo si člověk na stará kolena pořídí
pejska, se kterým může chodit na procházky ven a do přírody. Také si může pořídit jiné zvířátko, třeba
kočku, které bude věnovat svou pozornost i lásku.

Jak vidíme, láska skutečně kvete v každém věku. Jako zázračná květina prochází různými proměnami
– od poupěte do květu a poté do zralosti a pomalu odkvétá. Říká se, že láska má sto tváří. A tak
můžeme vystopovat lásku k přírodě, ke všemu živému, ke zvířatům. Dále lásku partnerskou, kdy
chodí holky s holkama, kluci s klukama nebo holky s klukama. Také lásku rodičovskou, kdy se staví
hnízdo a pečuje se o malá holátka. A třeba také lásku ke knihám a psaní, lásku k vědění a k filozofii.

A jaké jsou ty vaše lásky?