Max Muz

Maximální
mužství
Edwin Louis Cole

Není-li uvedeno jinak, citované verše jsou převzaty
z Bible kralické podle posledního vydání z roku
1613.
Verše označené zkratkami jsou v této knize pře
loženy z těchto anglických překladů Bible:
KJV - King James Version
NKJV - New King James Version
TLB - The Living Bible
Příběhy jsou popsány podle skutečných událostí,
pou-ze jména některých vystupujících osob byla
změněna z důvodu zachování jejich soukromí.
Původní název Maximized Manhood

ISBN 0-88368-107-2
Copyright © 1982 Edwin Louis Cole
P. O. BOX 610 588
Dallas, TX 75 261
Přeložil Tomáš Havlík

Jazyková úprava Věra Šlangalová
Vydala DYNAMIS, s.r.o. © 1994

P. O. BOX 94
Praha 5, 150 00
1. vydání, Praha 1994

ISBN 80-85891-00-X
OBSAH
Předmluva Bena Kinchlowa
1 Maximální věta 13
2 Proč nevešli do zaslíbené země 19
3 Playboyový problém 29
4 Mojžíš a deset návrhů 39
5 Ve dveřích je díra 53
6 Něžný a přísný 63
7 Je v rodině kněz? 77
8 Jednodolarové spropitné 89
9 Změna začíná od hlavy 101
10 Já nic, já muzikant 113
11 Videotatínek 129
12 Otče náš, který jsi neaktivní 139
13 Zastav se, dívej se, poslouchej 147
14 Znovuzrozené manželství 155
15 O co jde? 165
Doslov
PŘEDMLUVA
V Americe dvacátého století můžeme pozorovat
velmi zajímavý jev. Autoritou dítěte je od jeho
narození až do dvaceti let téměř stoprocentně žena.
Příležitostně se může na scéně objevit i muž, ale
obvykle bez jakéhokoli vlivu na dítě.
V nemocnicích jsou takřka za každou stránku
péče o dítě zodpovědný sestřičky, tedy ženy. Doma
je to většinou matka, kdo má dominantní postavení
autority. A devadesát procent učitelů na základních
školách jsou - uhodl jsi - ženy. Také první policista,
se kterým se dítě setká, bude s největší pravdě
podobností strážnice na křižovatce.
Když jde dítě do kina, potravin, obchodního
domu, bufetu, do lepší restaurace, letní biblické školy
nebo nedělní školy, kdo prodává lístky, vydává
nařízení, vybírá peníze, ukazuje, kam se máš posadit,
říká ti o Bohu? (Kromě mnoha církví, kde muž káže
shromáždění sestávajícímu většinou z žen.) Kdo ti
říká, co si máš obléknout, že si máš uklidit pokoj; kdo
utrácí peníze, platí účty? Není tedy divu, že dnešní
mladý muž usiluje ze všech sil o to, aby byl oprav
dovým mužem - jakým je maminka.
Dnešní muž tedy může nosit šperky - náramky,
řetízky, a dokonce i náušnice. Má dlouhé vlasy,
většinou s účesem, který se hodí jak pro muže, tak
pro ženy. Nosí kalhoty vhodné pro muže i ženy a
jemné hedvábné košile s “výstřihem". Nebo je to
“chlap”, který jedná nezodpovědně se svou ženou a
dětmi nebo který si užívá sexuální “svobody” a dělá
si své “vlastní věci”.
V každém případě je dnešní muž “zrovnopráv
něn s ženou”. Takhle mu to alespoň říkají femini
stické principy mající za cíl podkopat jeho postavení,
které mu jako muži patří.
Zeny naopak nosí kratší vlasy, kalhoty a obleky
pro muže a v některých případech kravaty. Ve snaze
“prosadit se" nebo "potrestat své utlačitele” mnohé
ženy dovolily, aby jejich potlačovaná zlost nebo
sebenenávist propukla v násilí proti mužům, kterým
dávají vše za vinu.
Muži a ženy nevědí, kdo přesně jsou nebo jaké
jsou jejich úkoly, a jsou proto zmateni a zmítáni
úzkostmi.
Existuje nová filozofie, která se jmenuje “protlou
kání”. Muži často v něčem nedělají jasná rozhodnutí
nebo sebevydání, prostě se jen “protloukají”. A
protože příroda pohlcuje vakuum, ženy byly nasáty
do oblastí, které muži opustili. Následkem toho se
muži, ženy a děti hněvají a jsou frustrovaní a v na
růstajícím počtu čelí “krizi identity”.
Jako palčivý pohlavek uprostřed hysterie, jako
hozená rukavice na znamení výzvy, nebo šok z mra
zivě studené vody přichází uprostřed toho zmatku
burácející prohlášení “Maximální mužství". Kniha,
která neobsahuje jen pouhé řečnické diskuse, ale
přímo konfrontuje dané problémy.
Toto je kniha, která byla otevřeně, nekompro
misně napsána mužům. Existuje mnoho knih o nás,
ale velmi málo jich bylo napsáno pro nás. Představuje
návrat do dnů, kdy spolu muži mluvili “z očí do očí”,
do dnů mužských ctností, ušlechtilosti a respektu
k ženám a dětem, které pramenily z pochopení toho,
že být “dospělý muž” je zodpovědnost. Je to kniha,
která nám umožňuje odhalit v našich životech maxi
mální potenciál - žít na maximu mužství. Je to kniha,
jakou jsme už dávno potřebovali.
Tato kniha, palčivá a přímočará, je výzvou pro
dnešního muže. Někteří se možná rozhněvají na její
tvrzení natolik, že budou mít chuť “praštit s ní” a
přestat ji číst. Někteří budou mít pokušení napsat
Edu Colovi rozhořčený dopis, aby ho “srovnali”.
Někteří muži ji budou číst, budou souhlasit
s některými z jejích pohledů a principů, ale nebudou
ochotni poslechnout její výzvu k oběti. Bez skutečné
ho sebevydání a ochoty změnit se se s nimi nic
nestane. Přestože s ní někteří budou v podstatě
souhlasit, budou zastrašeni tvrdou realitou “změnit
se teď” a shledají, že mnohá stanoviska knihy neod
povídají současným populárním trendům. Ná
sledkem toho pravdu v této knize odmítnou.
Nicméně jsou tu také muži, kteří budou tuto
knihu číst, souhlasit s ní a začnou uplatňovat její
dynamické principy. To způsobí zvrat v jejich rodi
nách, v jejich ženách a v jejich vlastních životech A
poté to může způsobit zvrat i v národě.
Bible říká, že “stvořil Bůh člověka k obrazu
svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu
stvořil je. ...A řekl jim Bůh: Ploďte se, a rozmnožujte
se, a naplňte zemi, a podmaňte ji... I stalo se tak.”
Díky, Pane, že jsi nás stvořil takové, jací jsme.
Díky, Ede, že nám to připomínáš.
Ben Kinchlow, konferenciér te

levizního pořadu The 700 Club
1
MAXIMÁLNÍ
VĚTA
United Airlines naštěstí zavedly mezi Los Ange-
les a Eugene v Oregonu non-stop linku. V té době
jsem měl čtyři různá zaměstnání, potýkal jsem se
s množstvím úkolů a většinu svého života jsem trávil
na letištích a v letadlech. Byl jsem rád, že jsem na
konferenci v Eugene nemusel cestovat přes Portland
nebo Reno nebo jiné podobné místo.
Jel jsem na první ze dvou konferencí pro muže,
které byly naplánovány na dva po sobě jdoucí
víkendy v zasněžených horách západního Oregonu.
Během týdne mezi oběma víkendy se narychlo
zastavím v Seattlu na další konferenci. A nakonec
rychlá cesta domů, do jižní Californie a znovu někam
pryč.
Má kázání a vyučování vznikala na sedadlech
letadel. Většina mé přípravy na službu se odehrávala
13
14 Maximální mužství
v tom úzkém prostoru mezi opěradly na palubě
letadla.
Zatímco mě United Airlines nesly za příznivého
počasí k Eugene, snažil jsem se soustředit na stu
dium.
Muži.
Na obou konferencích jich bude dohromady víc
než pět set. Věděl jsem, že tam přijedou proto, aby
slyšeli něco hodnotného, něco, co změní jejich životy,
něco, co si budou moci odvézt s sebou do svých
domovů, kanceláří, firem a také na své lovecké
výpravy. Chtěli něco, co by jim pomohlo dosáhnout
maxima v jejich mužství, co by je uschopnilo žít víc
než kdykoli předtím tak, jak žil Kristus.
Ve srovnání s mnoha jinými setkáními, na kte
rých jsem hovořil, nebo ve srovnání s mnohaletou
prací v oblasti televizní služby nebyla nadcházející
konference ve skutečnosti zase tak významná. Nebyl
tu vůbec žádný důvod, proč by tato cesta měla být
něčím zvláštní.
Přesto jsem ohledně nadcházející akce nepřes
tával cítit určitou závažnost a důležitost. Bůh něco
dělal v mém duchu. Cítil jsem, že tato cesta do
Oregonu, kde budu mluvit k mužům, přinese v mém
životě velký zlom.
Týdny jsem se modlil za to, abych těmto mužům
řekl správná slova. V mysli jsem si promítal obrázky
moderního muže. V naší společnosti dochází k mo
rálnímu pošpinění mužství. Mužství se rozpadává
před našima očima. Začal jsem si uvědomovat, jak
moc je třeba, aby muži pochopili, co se děje, a něco
s tím udělali.
Maximální věta 15
Stav věcí je jiný, než Bůh zamýšlel.

Vzadu burácely motory a přede mnou ležela na
stolku otevřená Bible a notebook. Zdálo se však, že
jak přemýšlím, přestávám si uvědomovat své okolí
V mém duchu se něco dělo. Vnímal jsem Boží pří-
tomnost.
Vzpomněl jsem si na vyučování, které jsem před
několika týdny slyšel v našem společenství věřících
od známého učitele Bible Campbella McAlpina.
Oddíl Písma, který citoval, se mě silně dotkl. Jako
kdyby to slovo ožilo - a od té doby neustále pře
mýšlím o jeho významu pro muže.
Campbell citoval První Korintským, desátou
kapitolu. Od šestého do devátého verše je tam
popsáno pět důvodů, proč se Izraelité nedostali do
Kanánu, zaslíbené země.
Mluví se tu o základní pravdě - že Bůh má
zaslíbenou zemi a požehnání pro svůj lid. Izraelité
minuli příležitost vejít do té země kvůli pěti zá
kladním hříchům.
Ale pro mě nabyly tyto verše významu, který
převyšoval vše, na co jsem dosud pomyslel. Tyto
hříchy se vztahovaly na Izrael, ale byla tu i přímá
souvislost mezi nimi a moderním mužem. Bible říká,
že izraelský lid byl pro nás příkladem.
Co to znamená pro dnešní muže?
Podíval jsem se do své Bible. Znovu jsem přečetl
tu kapitolu z epištoly Korintským a přemýšlel jsem o
těch pěti důvodech, které zapříčinily neúspěch
Izraele dosáhnout zaslíbené země.
Správná slova, správné pojetí a správný čas jsou
pro službu velmi důležité. A já jsem opravdu chtěl,
aby toto slovo pro muže v zasněžených horách
Oregonu bylo správné.
Tady jsou ty důvody pro neúspěch, které udává
Boží slovo.
“Chtíč.”
“Modlářství.”
“Smilstvo.”
“Pokoušení Krista.”
“Reptání."
Když jsem procházel tento seznam hříchů, o
kterých Campbell vyučoval, hřích smilstva najednou
vystoupil nad ostatní Začal jsem přemýšlet o lidech,
které jsem znal a které teď znám - o lidech, kterým
se nepodařilo dosáhnout “zaslíbené země” kvůli
sexuálním hříchům.
Manželské páry, muži, přátelé, kazatelé, poslanci,
senátoři, lidé každého stavu. Věřící a nevěřící Svatí
a hříšníci.
Krátce předtím za mnou přišel jeden přítel z Cali-
fornie. “Víš co, Ede, potřebuješ začít opravdu vážně
mluvit o sexuální promiskuitě,” řekl mi bez okolků,
“protože se to děje po celém Orange County! Lidé
spolu žijí, i když se nevzali a dál klidně chodí do
církve a věn, že jsou křesťané!”
Děti Izraele nemají šanci srovnávat se s námi.
Jestli někdo opravdu hřeší, pak je to naše generace.
Jednou se u rodinné snídaně přihodilo něco, co
mnou skutečně otřáslo. Když jsme tak seděli kolem
stolu, zmínil jsem se své ženě Nancy a dceři Joanně o
Maximální věta 17
svém vzrůstajícím zájmu o sexuální problémy mo

derního muže.
Tiše mi naslouchaly a potom Joann odpověděla
jak na základě svého života na univerzitě, tak na
základě toho, jak to vidí jako křesťanka.
“Tati, copak nevíš, že sexuální hříčhy budou
problémem Církve osmdesátých let?”
Překvapeně jsem se na ni podíval. Přesně takhle
mě to nikdy nenapadlo. Ale ihned poté, co to řekla,
jsem jako světlo, které se ve mně rozsvítí, uviděl
obrázek našeho národního života - muži a ženy,
mladí a stan, vůdci a stejně tak obyčejní lidé - po celé
Americe. A pak po celém světě. Viděl jsem to.
Morální charakter našeho národa očividně po
klesl, a dokonce se všude rozpadal. Ale potom jsem
viděl, že Církev proti tomu není imunní. Mravy
společnosti se snaží ovlivnit Církev Ježíše Krista.
Tolik životů a všechny ovlivněné sexuálními
hříchy.
Campbellovo vyučování, Joannino slovo mou
drosti. Boží slovo.
United Airlines mě unášely vstříc mému cíli a
úkolu. Najednou jsem začal psát. Uvědomoval jsem
si, že Boží Duch ve mně mě inspiruje a vede mou
ruku, když jsem psal do svého notebooku.
Když jsem skončil, podíval jsem se na to, co jsem
napsal.
Byla to věta, kterou jsem nikdy předtím neviděl,
alespoň ne takto napsanou. A nikdy jsem také nic
takového neřekl.
Tak průrazná věta, že jsem na ni musel jen
dlouho hledět a přemýšlet, kdy, kde nebo komu bude
patřit. Najednou ve mně můj duch poskočil, protože
jsem poznal, že byla připravena pro ten večer a patří
těm mužům na konferenci.
Bylo to příliš mocné, příliš smělé - dokonce i na
mě, kazatele, který prorocky káže, který prorokoval
obrovským zástupům. Ale nikdy nic takového.
Tohle byl Bůh.
Věděl jsem, že to budu muset říci.
Kdy? Jak?
Správné načasování znamená v takové situaci
všechno.
Budu to muset prohlásit. Rozkázat.
Nahlas. Veřejně. S autoritou.
A to ten večer, těm mužům v Camp Davidson na
hornaté periferii Eugene v Oregonu.
Bez Boží moci by to mohlo dopadnout hrozně.
S Božím potvrzením by to mohlo být slavné.
A já to měl říci. Já to měl rozkázat.
Na Bohu bylo, aby to potvrdil.
2
PROČ NEVEŠLI
DO ZASLÍBENÉ
ZEMĚ
Shromáždění se toho večera konalo v jedné pros
té, zastrčené modlitebně mezi borovicemi. Když
přišla řada na mě, abych hovořil, věděl jsem přesně,
co mám dělat a co mám říkat. Nebylo o tom pochyb.
Žádná nerozhodnost.
Jak jsem tak stál před nicnetušícím davem mužů,
cítil jsem, jak mé nadšení vzrůstá. Řekl jsem jim, aby
se postavili a vyznali se mnou Ježíše Krista jako
svého Pána, a potom jsem je vedl v modlitbě sou
hlasu, jako to dělám vždy, než začnu sloužit.
Potom, ještě než se stačili posadit, jsem se jim
podíval do očí a vydal jim Boží rozkaz.
“Jestli tady dnes večer jsi a žiješ v cizoložství, smilstvu,
homosexualitě, krvesmilstvu, jestli jsi závislý na onanii,
19
jestli se zaobíráš pornografií; uspokojuješ se sexuálními
fantaziemi nebo žiješ v jiném druhu sexuálního hříchu,
přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, abys učini
pokání a obnovil svůj správný vztah s bohem Otcem tím, že
s Ním budeš smířen skrze Ježíše Krista a moc Ducha
Svatého. ”
Na zlomek sekundy celý sál ztichl. Ta slova, která
jsem před pár hodinami tak neohrabaně ťukal do
jednoduché klávesnice notebooku, nyní prořízla
vzduch jako elektrický šok. V jediném momentu
vystřelily ruce mužů do vzduchu a všichni začali
s voláním chválit a uctívat Boha. Duch Svatý se
prohnal tou modlitebnou v horách a přinesl na tu
děsivě upřímnou výzvu pozoruhodnou odpověď.
Tito muži - podnikatelé, kazatelé, dělníci, mladí a
staří - prahli po směru pro svůj život. Toužili po
vedení. Hledali Boží hlas - ať to stojí cokoli.
Volali po změně ve svých životech, chtěli skon
covat s neustálými otázkami a blouděním. Stejně jako
nešťastné děti Izraele sní muži dvacátého století o
zaslíbené zemi, o Kanánu. O životě, ve kterém se
problémy dají vyřešit, kde končí konflikty a jsou
znovuobnovovány vztahy.O silném a opravdovém
životě.
Toužili po kananejské zemi.
Právě teď a tady bych ti chtěl vysvětlit, jaký je
význam kananejské země a jakým způsobem se týká
tvého života.
Kananejská země byla vždy symbolem pro maxi
mální potenciál lidstva. Kanán je místo, kde jsou Boží
zaslíbení naplněna v našem životě, kde nás Bůh
Proč nevešli do zaslíbené země 21
uvádí na maximum našeho potenciálu, a to jak

individuálně, tak společně. A to ovlivňuje našeho
ducha, emoce a tělo - naše manželství, děti a zaměst
nání.
Ve Starém zákoně byla kananejská země místem,
kde měli Izraelité žít. Bůh je tam chtěl mít poté, co je
vysvobodil z jejich otroctví v Egyptě. Měli tam žít ve
víře a Bůh tam měl naplňovat zaslíbení, která jim dal.
Chci, abys rozuměl tomu, že Bůh chce, abys i ty
dnes žil skrze víru v Kanánu, v zaslíbené zemi. Tam
Bůh naplní svá zaslíbení ve tvém životě. Tam můžeš
dosáhnout svého maximálního potenciálu.
Eldorádo je jen fantazie; Kanán je reálný.
Ale Izraelité nedokázali vejít do kananejské
země.
Nedokázali to kvůli těm pěti základním důvo
dům, o kterých se píše v desáté kapitole První
Korintským.
Ještě dnes nedosahují muži kvůli těmto pěti
důvodům ve svém životě plnosti, která je pro ně
připravena v kananejské zemi. Bůh chce, aby muži
měli takové manželství, zaměstnání, vztahy s rodiči
a vzdělání, jaké pro ně připravil v Kanánu.
Nicméně muži ve svém manželství, zaměstnání
nebo vztazích maximální úrovně nedosahují.
Muži s nenaplněným potenciálem.
Můžeš to být právě ty nebo někdo, koho znáš.
Ještě dnes těch pět základních hříchů ničí muže a
brání jim dosáhnout plného potenciálu v životě.
Tady je ta velká pětka!
1) Chtíč.
Nemusí jít zrovna o sexuální chtíč - o tom bude
me mluvit později, až se budeme zabývat sexuálními
hříchy. Mluvíme o chtíči, který je založen na uspo
kojování sebe sama na úkor Boha a ostatních. Chtíč
se zabývá pouze tím, co chce ego. Chtíč je uspo
kojování neboli ukájení těla.
Láska je z Boha a opravdová láska vždycky dává.
Boží láska touží uspokojit milovanou osobu. “Neboť
tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna.” Bůh
je láska. Láska dává.
Ale chtíč chce získat. Je v základě sobecký.
Láska dává - chtíč bere. Mezi životem motivo
vaným láskou a životem motivovaným chtíčem je
propastný rozdíl. Izraelité toužili po tom, co měli
v Egyptě. Nohy je nesly do kananejské země, ale
srdce se neustále vracelo do Egypta.
Své rozkoše milovali více než Boha.
I dnes to můžeš poznat, když žije nějaký muž
nebo žena v otroctví chtíče. Touží uspokojit sami sebe
na úkor ostatních. Stejným způsobem můžeš poznat,
když někdo opravdu miluje, protože touží uspokojit
milovanou osobu na úkor sebe sama.
Muž může být ženatý, a přitom po své ženě toužit
pouze sexuálně, kdy se stará jen o to, aby uspokojil
sám sebe, a ji zanechá neuspokojenou a nešťastnou.
Mladý muž může vyznávat lásku své dívce, ale když
náhodou otěhotní, opustí ji a zanechá osamocenou a
plnou strachu. Je zřejmé, že tento mladý muž chtěl
pouze sexuálně uspokojovat sám sebe. Ke své dívce
nechoval lásku, ale chtíč.
Dokonce i žena může být vinna chtíčem, když

používá kreditních karet takovým způsobem, že účty
k zaplacení narůstají natolik, že už je manžel není
schopen platit. Způsobuje tak hrozné těžkosti celé
rodině. Vyznává lásku, ale ve skutečnosti chce jen
uspokojovat sebe samu.
Konkurující podniky jsou vinny chtíčem, chtějí
uspokojit sebe na úkor toho druhého. Dokonce i
národy touží po svém uspokojení na úkor ostatních
národů.
Ale teď už si sám dokážeš vybavit různé projevy
toho, když jsou lidé motivováni láskou nebo chtíčem.
Chtíč dnes brání mužům (a ženám) dosáhnout maxi
ma v jejich potenciálu.
2) Modlářství.
Modlářství je systém hodnot, který si vytváříme
a v němž je něco hodno našeho sebevydání více než
Bůh sám.
Moc, prestiž, vzdělání, peníze, byznys, nábo
ženství, popularita, ego, pornografie - tohle vše se
může stát člověku modlou.
Místem uctívání jsou pro některé muže výsluní
jejich byznysu, jiní chodí do chrámů rekreace a
sportu. Další se mohou klanět svým trezorům na
cenné papíry a hotovost.
Modlou některých kazatelů se může stát dokonce
i jejich služba. Tolik jsou své službě vydáni, že už
nemají čas uctívat Boha, očekávat na Jeho přítomnost
nebo sloužit Jemu samotnému.
Jiným se stal modlou jejich televizor.
Veškerá pornografie je modlářství Je totiž zalo
žena na schopnosti muže vytvořit si v mysli nějakou
fantazii nebo představu, která ho dokáže uspokojit a
které se může oddat.
Jednoho večera jsem hovořil v Phoenixu a zmínil
jsem tento druh modlářství. Po shromáždění mi
jedna žena řekla, že některé televizní seriály na ni
zapůsobily tak mocně, že si ve fantazii vytvořila
sexuální život, kterým se dokázala zaobírat někdy i
několik hodin. A potom byla vždy tak slabá, že ani
nedokázala udělat manželovi večeři. Přiznala se, že
na tom byla hůř než alkoholik.
Podnikatelský život v Americe se dnes v mnoha
případech stal modlářstvím. Kvůli firmám muži
obětují své rodiny.
Mnozí herci uctívají sami sebe. To může samo
zřejmě dělat každý člověk, ale většina herců vděčí za
takovou náchylnost tomu, že jsou zbožňováni svými
fanoušky.
Modlářství brání mužům dosáhnout maxima
v jejich potenciálu. V osobním životě, v manželství,
v zaměstnání a v duchovním životě.
3) Smilstvo.
Smilstvo vlastně zahrnuje každý druh sexuálního
hříchu.
Hřích je ještě pořád hřích. Jakkoli ho nazveš.
Dnes je smilstvo všude populární a promiskuita
všude akceptována - pouze v Bibli ne. Není divu, že
se ji lidé snaží spálit, zapřít nebo ukřižovat. Boží
slovo ještě stále udává standard pro víru, určuje
pravidla chování a zjevuje Boží charakter.
Samotné příběhy Písma o Samsonovi, králi Da

vidovi a dalších jsou důležitým poučením o tom, jaké
následky vyplývají ze sexuálních hříchů. Nicméně
ještě dnes onen seznam jmen pokračuje. Další a další
muži, kteří jinak v mnoha oblastech svého života
vybudovali potenciál svého mužství, jsou omezováni
kvůli svým sexuálním hříchům.
Jak svobodní, tak ženatí muži - mladí i staří - jsou
poddáni touhám, rozkoším, žádostem a pokušením,
které se na nich podepíší a brání jim stát se tím, kým
Bůh zamýšlel, že mají být.
Služba mužů je buď nerozvinutá, nebo zcela
ztracená.
Charakter mužů je buď nerozvinutý, nebo slabý.
Bůh slíbil, že na trůnu s Ním budou sedět ti, kdo
zvítězí. Vítěz je ten, kdo něčeho zbožně dosáhne.
Každý muž dostal příležitost vstoupit do své kana
nejské země, dosáhnout maxima v potenciálu svého
mužství.
Když izraelští muži spáchali smilstvo, zemřeli na
poušti a nikdy nespatřili Kanán. Ještě dnes muži
umírají na svých pouštích, zabořeni do morálního
bahna míjejí Boží nejlepší pro své životy.
A tohle tehdy nebyl Boží plán a není to Boží plán
ani nyní.
4) Pokoušení Krista.
Když ony zástupy lidí volaly na Krista, aby slezl
dolů z kříže, pokoušely Ho. Pokoušet Krista zna
mená požadovat na Bohu něco, co je v rozporu s Jeho
vůlí nebo se příčí Jeho charakteru. Dnešní muži dělají
stejnou věc, když požadují na Bohu, aby zaopatřil
nějakou jinou cestu spasení než kříž.
Když při podnikání lžeš a podvádíš a potom
požaduješ, aby tě Bůh požehnal a dal ti prosperitu,
pokoušíš Krista. Muži a ženy, kteří žijí v promiskuitě,
i když vědí, že je to špatné; děti, které odmítají
zbožnou radu rodičů; sbory, které požadují, aby pas
tor budoval církev spíše na sociálních programech
než na Božím slově a modlitbě; nebo věřící, kteří si
chtějí současně užívat jak výdobytků spasení, tak
rozkoše hříchu - ti všichni pokoušejí Krista.
Pokoušení Krista zabránilo Izraeli vstoupit do
kananejské země.
I dnes lidem brání vstoupit do jejich kananejské
země.
5) Reptání.
Reptání není ve své nejjednodušší formě nic víc a
nic míň než “negativní vyznání”.
Stěžování si, kritika, nalézání chyb, pomlouvání -
to vše je považováno za reptání. První epištola
Korintským, pátá kapitola, hovoří o “zlolejcích”.
Tohle slovo už dnes běžně nepoužíváme. Zlolejce je
ten, kdo pomlouvá, rouhá se, nadává, a Bůh poža
duje, abychom s takovým člověkem jednali rázně a
přísně.
“Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí” (Jakub
3:5).
Takový je jazyk. Malé poznámky, jízlivé komen
táře, jedovatý výsměch nakonec způsobí obrovský
požár nenávisti, boje a nepřátelství. Požár, který zničí
vztahy a po kterém zbydou jen řeřavé uhlíky.
Muži v umývárně pomlouvají svou firmu nebo
Proč nevešli do zaslíbené zeme 27
šéfa a potom si stěžují, že nebyli povýšeni. Reptají

proti kazateli a potom se diví, proč jejich děti nechtějí
přijmout evangelium. Reptají proti Božímu slovu a
potom si stěžují, když víra v jejich životě nefunguje.
Výsledek - žádná kananejská země.
Když jsem viděl těchto pět hříchů, bylo mi zcela
jasné, že ještě dnes je to těchto pět hlavních důvodů,
co způsobuje, že muži nežijí v plnosti svého poten
ciálu. V základě to platí pro celé lidstvo.
Bůh chce, aby muži vstoupili do kananejské země
- místa odpočinku, požehnání, úspěchu, uschopnění
a autority - tam, kde je On sám chce mít. Přesto je
zřejmé, že muži ještě stále bloudí po poušti a umírají
kvůli hříchu. Nikdy se nedokážou stát tím, čím Bůh
zamýšlel, aby byli.
Pět základních hříchů.
Věta, kterou mi Bůh dal v tom letadle při cestě na
oregonskou konferenci, byla konkrétně zaměřena na
jeden z těch pěti hříchů - na smilstvo.
Byla to mocná věta a přinesla obrovský výsledek.
Dvě stě šedesát pět mužů běželo tou modlitebnou
dopředu před kazatelnu. Každý z nich začal dělat
pokání ze svých hříchů s opravdovou touhou naplnit
svůj potenciál jako Boží muž- Někteří hlasitě plakali.
Od jedné zdi ke druhé stáli muži před Bohem.
Boží moc se projevila ten večer tak silně, že ani jeden
z mužů neodešel domů nezasažený nebo nezmě
něný.
Tobě, čtenáři této knihy, přikazuji stejnou věc.
Jestli jsi ve svém životě spoután kterýmkoli ze
sexuálních hříchů, udělej tuto chvíli momentem
pokání a obnovy. Ať v tobě Bůh udělá právě teď
stejnou věc, jakou toho večera udělal v srdcích těch
dvou set pětašedesáti mužů. Bůh chce, abys byl
člověkem, jakým jsi vždy toužil být.
Buď muž. (Nebo žena, jestli jsi žena.)
Ti muži z Oregonu jsou stejní jako ty. Mají stejné
touhy, stejné otázky, stejné problémy. Stejná věc
způsobila nenaplnění jejich potenciálu.
Toho večera jsem byl vzrušený. Viděl jsem, jak
Boží moc tyto muže mění, doslova před mýma očima
vyrostli v duchu. Bylo to neuvěřitelně nádherné.
Ale později jsem začal pociťovat starost o miliony
jiných. Věděl jsem, že problémy mužů dvacátého
století se netýkají jen této skupiny nebo další skupi
ny mužů, ke které budu hovořit.
Věděl jsem, že tu je velmi mnoho jiných mužů,
kteří se na podobnou konferenci, shromáždění cír
kve, křesťanské setkání nebo seminář nikdy ne
dostanou . Již při modlitbě za ty muže v malé modli
tebně v Oregonu jsem cítil, že Duch Svatý mě vede
k větší službě. Abych po celém národě prohlašoval
Boží příkazy, a to jak věřícím, tak nevěřícím mužům
v jejich městech, vesnicích a obcích.
Točila se mi z toho hlava.
Přesto jsem věděl, že mě Bůh připravil přesně na
tohle.
3
PLAYBOYOVÝ
PROBLÉM
“Mám problém," řekla mi poněkud stydlivě jedna
mladá žena.
Právě končilo polední modlitební shromáždění
lidí, kteří pracovali v naší službě na východním
pobřeží Na závěr jsme ještě trochu studovali Bibli a
potom jsem shromáždění rozpustil. Vtom ke mně
přišla tato dívka a poprosila mě o osobní modlitbu.
“Jaký je váš problém?” zeptal jsem se.
“Mám problém,” zopakovala zastřeně.
Nebyl jsem si jistý, jestli mě správně slyšela.
“Ano,” odpověděl jsem, “na čem přesně s vámi mohu
při modlitbě souhlasit?”
Na její tváři se objevila úzkost a z očí jí vytryskly
slzy.
“Já opravdu nevím,” koktala a kousala se do rtů,
“ale mám skutečný problém.”
29
Snažil jsem se být přísný, a přitom ne moc tvrdý.
“Náš Bůh nejedná ve všeobecných termínech. Zajímá
se o konkrétní problémy,” řekl jsem jí. “Budu se
s vámi rád modlit, ale potřebuji znát povahu vašeho
problému, abych se mohl modlit konkrétně. Nikdo se
o tom nedozví, zůstane to mezi námi dvěma.”
“Ale já skutečně nevím, co mám za problém,"
odpověděla neurčitě. “Múj manžel prostě říká, že
mám problém.”
Zkusil jsem to znovu. “A jaký problém máte
podle vašeho manžela?"
“Říká, že mu nerozumím,” vypravila ze sebe
nakonec s velkou bolestí.
“Čemu nerozumíte?" zeptal jsem se.
Najednou začalo to děvče hořce, z hloubi srdce
plakat.
“Můj manžel má na nočním stolku časopisy,"
vydechla tiše uprostřed vzlykání "Playboye a Pent-
house a další takové magazíny s nahotinkami. Říká,
že předtím než se mnou může mít sexuální styk, se
na ně musí dívat Říká, že je potřebuje, protože ho
inspirují,” vysoukala ze sebe a slzy jí stékaly po tváři.
“Řekla jsem mu, že ty časopisy ve skutečnosti
nepotřebuje, ale on mi na to odpověděl, že mu
nerozumím. Říká, že kdybych ho opravdu milovala,
chápala bych, proč musí ty časopisy mít, a dovolila
bych mu pondit si další.”
“Čím se váš manžel živí?" zajímalo mě.
“Je pastorem mládeže.”
Když jsem si uvědomil, co mi právě řekla, nemohl
Playboyový problém 31
jsem chvíli dělat nic jiného než tam jen nevěřícně
stát Poslouchám tuhle ženu a ona mi řekne, že její
manžel je pastorem mládeže a že má na nočním
stolku stoh pornografické literatury!
"Váš manžel může být možná pastorem mlá
deže,” odpověděl jsem konečně, “ale také je otrokem
pornografie.”
Strnula úžasem. Bylo to, jako kdybych ji udeřil do
tváře. Nikdy by nečekala, že někdo nazve jejího
manžela otrokem pornografie. Jeho životní styl z něj
nicméně přesně tohle dělal.
V této moderní době už nemáme hříchy. Máme
problémy. Evangelium vysvětlujeme psychologicky a
ze svého slovníku jsme postupem času slovo hřích
vypustili.
Kdysi za mnou přišla jedna žena s velmi smut
ným příběhem. Její manžel se k ní po léta špatně
choval a nakonec ji opustil a požádal o rozvod. Ona
byla dlouholetou členkou církve a aktivní křesťan
kou. Nyní byla sama a opuštěná.
V reakci na své pocity odjela do blízkého města a
strávila víkend s nějakým mužem. Měla “biologickou
potřebu”, jak to nazvala.
“Uvědomujete si, co jste udělala?” ptal jsem se jí,
když seděla v mé kanceláři.
Ona se zarazila a odpověděla: “O čem to mluví
te?”
“Jste cizoložnice," řekl jsem.
Oči se jí široce otevřely a tváří jí bleskl šok.
Urazilo ji, že jsem ji nazval cizoložnicí.
Nicméně pokud spáchala cizoložství, byla cizo
ložnicí.
Pro ni to však nebyl hřích - jen problém, který
měla.
Dnes nemluvíme o hříchu, mluvíme o problé
mech. Důvod, proč jsou pro nás problémy přija
telnější než hříchy, je ten, že s problémy nemusíme
nic dělat. Jestli máš pouze problém, pak pro tebe mají
lidé pochopení, mohou ti rozumět, případně ti
odborně pomoci. Naproti tomu z hříchu musíš učinit
pokání, musíš ho vyznat a opustit.
Není divu, že se Freud chtěl zbavit slova hřích.
V procesu moderního výkladu Bible jsme opustili
konfrontaci našich hříchů. Ale bez této konfrontace
s nimi nic neděláme. Všechny problémy v životě
vycházejí nějakým způsobem z hříchu. Proto člověk
potřebuje jako odpověď na své problémy Spasitele,
který ho zachrání z jeho hříchů. Bůh tohle věděl. A
proto přišel Ježíš Kristus zemřít za naše hříchy, aby
byl odpovědí na všechny naše problémy.
Disciplína dnešní církve je laxní, slabá, anebo v ní
chybí úplně. Apoštol Pavel se ale zasazoval o disci
plínu.
Jestli si někdo říká bratr, napsal Pavel, a přitom
žije v hříchu neboli má ve zvyku hřešit, nespolčujte
se s ním - dokonce s ním ani nejezte.
Nic společného s takovým člověkem!
“Ale nyní jsem vám psal, abyste se nespolčovali
s nikým, kdo se jmenuje bratr a je smilník, nebo
lakomec, nebo modlář, nebo zlolejce, nebo opilec, nebo
vyděrač - s takovým ani nejezte” (1. Kor. 5:11, podle
NKJV).
V protikladu k tomu, co by sis ty nebo někdo jiný
mohl myslet, není tohle skutek nenávisti, ale lásky.
Boží cesty totiž převyšují naše cesty o tolik, o kolik je
nebe výš než země.
Pavel měl Kristovu mysl, když psal tato slova.
Pokud člověk, který si říká křesťan, dál beztrestně
pokračuje ve svém hříchu a má i nadále všechna
privilegia členství v církvi, nepodněcuje ho nic
k tomu, aby konfrontoval, vyznal a opustil svůj hřích.
Proč by se tedy měl vůbec měnit? Takový člověk žije
v hříchu a stejně se i nadále těší plnému přijetí
věřících.
Když v disciplíně jednáme s člověkem, který
spáchal hřích, stává se často, že dotyčný raději
přizná, že ten problém existuje nebo že je sám
nešťastný, a začne naříkat a plakat.
Lidský zármutek máme tehdy, když litujeme
pouze toho, že jsme byli přistiženi. Zbožný zármutek
máme tehdy, když litujeme svého hříchu a máme
touhu zbavit se ho.
Kdyby žil Pavel v našich dnech, bojoval by se
světskými humanisty ustrašeného dvacátého století
a útočil by na pevnosti moderního myšlení, které se
zmocnilo našich myslí a oslepilo nás před pravdou.
Duchové klamu a doktríny ďáblů skutečně existují
Vidíme, jak fungují v našem dnešním světě. Byli jsme
oklamáni a myslíme si, že místo hříchů máme pro
blémy. Naše moderní doktríny, které vycházejí
z životů postrádajících Boží život, nám říkají spíše to,
že jsme všichni v pořádku, než to, že “všichni zhřešili
a ztratili Boží slávu”.
Jednou jsem zašel na kávu s pastorem, který
právě prožíval boj; Přišel téměř o celou církev.
Členové pěveckého sboru jeho církve věděli již
dlouhou dobu o tom, že jeden z hudebníků žije
v hříchu homosexuality. Bylo to dokonce v takové
míře, že už se to o něm vědělo otevřeně.
Dlouhou dobu neřekl nikdo ani slovo. Všichni
doufali, že se něco stane a přijde změna. Nakonec se
to tajemství provalilo a následně bylo oznámeno
pastorovi. Pastor strávil mnoho času modlitbami a
pilným hledáním pravdy v této věci. A potom přišel
čas, kdy se setkal s oním hudebníkem a konfrontoval
ten problém. Hudebník se ke všemu přiznal.
“Potřebuješ udělat jednu ze dvou věcí,” řekl mu
pastor na rovinu. “Buď musíš učinit pokání, anebo
vystoupit z církve.”
Hudebník zvážil obě alternativy a potom udělal
vypočítavé rozhodnutí, že nepřistoupí ani na jednu
z možností. Namísto toho začal chodit za ostatními
členy pěveckého sboru a potom za ostatními členy
církve a snažil se získat jejich přízeň.
Zanedlouho navštívila pastora delegace členů
pěveckého sboru.
“Ty tomu nerozumíš,” řekl mluvčí. “Má prostě
problém, a jestli ho obklopíme láskou a pochopením,
pomůže mu to a toho problému se zbaví.”
“Vy tomu nerozumíte,” odpověděl pastor. “Jestli
ho prostě jen obklopíte láskou a porozuměním a
nebude muset činit pokání ze svého hříchu, nikdy se
ho nebude moci zbavit.”
Bitevní linie byly dány. Delegace začala podně
covat celou církev a obracet ostatní členy proti
zbožnému pastorovi, kterého obviňovali z nedostat
ku lásky. Církev byla vzhůru nohama. Konalo se
shromáždění plné vášní a díky Boží intervenci
zbožný pastor zvítězil.
Hudebník odešel spolu s mnoha přívrženci. Cír
kev prošla těžkým obdobím, ale Bůh obhájil pozici
onoho zbožného pastora. Dnes je ta církev silnější,
než byla před onou krizí. A z pastora samotného je
silnější muž.
Lidská moudrost překroutila pravdu evangelia.
Co se týče hříchu, rozdíl mezi lidskou moudrostí
a Boží moudrostí je v tom, že lidská moudrost chce
hříchy přikrýt. Adam se o to pokoušel v zahradě
Eden. Nejprve to bylo jen symbolické, když přikryl
svou nahotu. Ale potom to bylo už víc než sym
bolické. Začal ospravedlňovat sám sebé tím, že svalil
svou vinu a neúspěch na Evu aby tak přikryl svůj
hřích.
Přikryj sám sebe - sval vinu na někoho jiného.
Ještě dnes můžeme vidět působení této pochy
bené lidské moudrosti. Skandál “Watergate” se stal
klasickým moderním příkladem tohoto “přikrývání”.
Samozřejmě, že onoho pastora ta situace trápila, ale
byl natolik rozhodný, že nedovolil lidské moudrosti
a pouhému sentimentu stát v cestě Boží spra
vedlnosti. Nedovolil, aby byl hřích přikryt a nazván
“problémem”. Psychologie zabývající se chováním
člověka nemá žádnou adekvátní učebnici, která by
v plném rozsahu řešila lidské dilema. Bůh napsal
knihu o spasení z hříchu dlouho předtím, než psy
chologové začali “řešit problémy”.
Bůh nám přikazuje poslušnost Jeho Slovu. Ne
uznává žádné módní úpravy, když to znásilňuje Jeho
svrchované Slovo. Naše moderní liberalistické po
stoje nejsou Bohu vůbec příjemné. Jsou pro Něj
ohavností a Bůh nám přikazuje - ne doporučuje, ale
přikazuje - abychom činili pokání a poslouchali.
Propast mezi lidskou a Boží moudrostí je bez
mezně široká. Ve své tělesné moudrosti jsme změnili
pořadí priorit ve svém hodnotovém systému podle
svých vlastních žádostí. Člověk se dívá na prosto
rovou technologii, luxusní obleky od Nieman-
Marcuse, čte obsažný magazín Time a myslí si, že je
moudrý. Učí se nebo dokonce sám vyučuje filozofie,
které mu dávají pouze otázky, ale žádné odpovědi.
Obhajuje vědecké názory, které se posmívají stvo
ření, a o evoluci, které věří, přitom není schopen
podat nic jiného než neprokázanou teorii.
“Kdo je moudrý a učený mezi vámi?" ptá se ve
své epištole Jakub. “Jestli máte ve svém srdci hořkou
závist a svár, nechlubte se” (Jak. 3:13-14, podle KJV).
Náš ztrápený svět - plný závisti, svárů a těžkostí
- je výsledkem naší vlastní, pyšné, světské
moudrosti.
Lidská moudrost naučila celou generaci světo
vých vůdců věřit tomu, že čím hlouběji jsi v dluhu,
tím lepší ekonomiku budeš mít. Tato filozofie
přivedla Ameriku na pokraj hospodářské katastrofy.
Intelektuálský duch moderní doby založený na

lidské moudrosti přináší nesoulad, škodu a konečně
zkázu.
Pravda je, že od zahrady Eden se člověk ve své
povaze nezlepšil. Je možná technicky schopnější, ale
jeho povaha, jeho přirozenost je ještě pořád stejná.
Říkat, že lidstvo se kvůli svým technickým znalostem
zlepšilo, je stejné jako říkat, že kanibal je lepší,
protože jí vidličkou a nožem.
“Ale moudrost, která je z nebe," uzavírá svou řeč
Jakub, “je především čistá, potom pokojná, mírná,
povolná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, ne
stranná a úpřimná." Taková je Boží moudrost.
Lidská moudrost, která nás učí tomu, abychom si
dělali své vlastní věci, nás nikdy neuvede do kana
nejské země. Nikdy nedosáhneš maxima ve svém
potenciálu, pokud nepřijmeš Boží moudrost.
Tvrdé, ale pravdivé.
Milenci, kteří spolu žijí, a přitom nejsou manželé,
jsou ve skutečnosti vinni hříchem smilstva.
Sprostý puberťák je ve skutečnosti zlolejce.
Bůh nijak tajemně nezahaluje význam svých slov.
Mluví řečí normálního člověka. A Písmo to říká jasně
- hřích je hřích.
Slova nemůžeme brát na lehkou váhu. Ježíš
Kristus musel zaplatit svým životem za to, aby
mohlo být kázáno evangelium. Slova mají věčné
následky.
V Texasu jsem slyšel příběh o jednom Texasa-
novi, který zemřel a odešel na Věčnost. Jakmile se
ocitl za branou, zůstal stát a vše pozoroval. Potom
přišel hostitel, aby ho uvedl na místo, kde stráví
věčnost.
Texasan se k hostiteli obrátil a řekl: “Hele, já jsem
vůbec netušil, že nebe se tolik podobá Texasu.”
Hostitel se otočil a odpověděl: “Člověče, vždyť nejsi
v nebi.”
Člověk po téhle veselé historce vystřízliví. Až se
“problémový člověk” ocitne na věčnosti bez Krista,
nedostane žádné neočekávané odpovědi.
Tehdy se začnou brát hříchy vážně - ale příliš
pozdě.
Tam už se nebude mluvit o “playboyové nemoci”,
“biologických potřebách” a homosexuálních “pro
blémech”.
Musíme se vypořádat s hříchem jako muži.
MOJŽÍŠ A DESET
NÁVRHŮ
“Mám rád muže. Mám rád mužné muže,” řekl
jsem shromážděným. “Mám rád muže charakteru, cti
a vznešenosti. Mám rád opravdové muže.”
Před lety jsme byli na jednom shromáždění
v jižní Californii. I tam byla moje řeč zaměřena na
mužství, na budování charakteru. Mezi tím velkým
množstvím posluchačů, ke kterým jsem mluvil, byli
jak muži, tak ženy.
“Nemám rád slabochy a tichošlápky, kteří v ne
jistotě chodí po špičkách mezi tulipány,” řekl jsem co
nejvýmluvněji. “Mám rád, když je muž mužem.”
Náhle jsem si uvědomil, že většina shro
mážděných byly ženy. V rozpacích jsem pokrčil
rameny a omluvil se: “Je mi to líto, dámy. Nemohu si
pomoci... Mám rád opravdové muže.”
Jedna malá šedovlasá žena někde uprostřed
39
místnosti pohotově vyskočila a zakřičela:
“Amen, bratře, já je mám také ráda.”
Celá místnost vybuchla smíchem.
Naneštěstí může mít náklonnost, kterou k sobě
muži a ženy vzájemně chovají, různé formy.
Každému se může něco líbit, když se o tom mluví
všeobecně na shromáždění, ale když přijdou v životě
těžkosti nebo tlak, mohou lidé zjistit, že se jim to
vlastně nelíbí.
Když přijde tlak, problémy se zdají být větší.
V případě, že začne tlak narůstat, je moderní
rozloučit se. Trendem dvacátého století je pokrčit
rameny nad tím, co říká Písmo v rozkazovacím
způsobu, utéci a říci: “Příště to vyjde.”
Vzpomínám si na to, jak před lety mluvil dr.
Lelaud Keys o tom, jak snadno se v naší společnosti
rozpadávají manželství. Řekl, že jeden křesťanský
pár si zažádal o rozvod a jako důvod uvedl ne
dostatek manželského souladu. On přišel o příjem,
ona o rozum.
Ale Boží přikázání jsou bezpodmínečná.
Bůh nám přikazuje milovat.

Náš moderní věk zaměňuje lásku za chtíč; říká,
že láska je instinktivní funkce, reakce na hluboký
výstřih nebo krátkou sukni. Ne všechna vášeň je
však láska a láska také není jen vášeň.
Podle Boha není láska pocit. Přestože milujeme,'
nemusíme se někdy cítit dobře. Ale opravdová láska
je vždycky dobrá.
Láska je věc rozhodnutí. Proto je možné přikázat
Mojžíš a deset návrhů 41
někomu, aby miloval, a proto nám Bůh může při

kazovat, abychom milovali.
Americký muž dnes ve velké míře před při
kázáními utíká. Nebo je vůči nim ve vzpouře.
Nesčetněkrát jsem slyšel jak muže, tak ženy říkat, že
nejsou schopni milovat. Říkali: “Už nedokážu mi
lovat. Prostě nic necítím.” To není pravda!
Bůh nám přikazuje milovat. A dává nám své
způsoby, jak to můžeme dokázat. Boží způsoby.
Když je v našich srdcích skrze Ducha Svatého
rozlita Boží láska, poznáváme opravdovou lásku.
Když poddáš svou vůli Boží vůli a dovolíš Duchu
Svatému, aby přinesl Boží lásku do tvého vztahu,
dokážeš milovat. Proč? Protože to je Boží příkaz.
Bylo to na konci jednoho shromáždění. Stál jsem
u stolu, když mě přišel pozdravit jeden veselý pár.
Drželi se za ruce, občas se na sebe usmáli a manžel
mi vyprávěl o zázraku, který se stal v jejich životech.
“Jestli budete někdy potřebovat, aby vám někdo
potvrdil to, co říkáte o Boží lásce, jenom nám za
volejte,” řekl. “Máme zázračné manželství. Dlouhá
léta jsem dělal ze života mé manželky peklo na zemi.
Byl jsem nevěrný, bezohledný, diktátorský, sobecký
a šlo mi jedině o to, aby dělala vše, co je nezbytné
k tomu, abych si dobře užil života.
Samozřejmě, vedl jsem pěvecký sbor, chodili jsme
do církve a každý v nás viděl hezkou rodinu - ale
nikdo nevěděl, jaký jsem v soukromí. Ani ona to
netušila. Po mnoho let jsem byl prvotřídní pokrytec.
Jediné, co si uvědomovala, bylo, že už je na dně a
že mě opouští. Tehdy jsem se probral a viděl, jaký
jsem.
Potom jsem se změnil. Nebo spíš Pán Ježíš Kristus
mě změnil. Když jsem vyznal, jaký jsem a jak žiji, a
upřímně s Božím zármutkem učinil pokání, Bůh
slyšel mou modlitbu a změnil mě.
Ale v té době už o mě má žena nestála. Řekla, že
láska, kterou měla, je mrtvá a že už mě nikdy
nemůže znovu milovat. Věděl jsem, že to myslela
vážně, ale věřil jsem v Boha zázraků. Modlil jsem se
tedy a začal ji ve svém srdci milovat. Dvořil jsem se
jí stejně jako kdysi na začátku. A tentokrát mi v tom
Bůh pomohl. Nakonec souhlasila s tím, že to zkusíme
znovu, protože rozvod byl proti všemu, v co věřila.
Začali jsme se spolu modlit a hovořit - a já ji
miloval. A dnes... dnes se milujeme jako nikdy
předtím. Jsem opravdu Bohu vděčný. On opravdu
dokáže obživit to, co bylo mrtvé. Řekněte celému
světu, že jestli to Bůh mohl udělat pro nás, může to
udělat i pro ně.”
Tohle se odehrálo na shromáždění Obchodníků
plného evangelia v Thousand Oaks v Californii.
Tento pár žije ještě dnes v této oblasti. A každému,
kdo je vyslechne, říkají, že Bůh je zázračný Bůh!
Bůh nám přikazuje činit pokání.

Před nějakým časem jsem byl hostem v jednom
křesťanském talk-show na místní televizní stanici.
Během pořadu jsem vysvětloval konferenciérům, že
mi Bůh řekl, abych přikazoval mužům činit pokání.
Během přestávky se ke mně naklonil jeden
z konferenciérů a řekl mi: “Ne, ne, ne! Přikazujeme
křesťanům, ale hříšníky zveme."
“Ne, ne, ne,” zašeptal jsem mu svou odpověď.

“Skutky, sedmnáctá kapitola, říkají, že ‘Bůh přikazuje
všude všem lidem, aby činili pokání’. ”
Mezi příkazem a pozváním nebo návrhem je
obrovský rozdíl.
Jestliže ti dám návrh, máš na vybranou. Buď se
rozhodneš pro, anebo proti. Ale jestli ti přikážu,
nemáš na vybranou. Buď poslechneš, anebo se
vzbouříš.
Bůh nedal Mojžíši na hoře seznam “deseti ná
vrhů”. Bůh mu dal přikázání.
Moderní kazatelé, kteří vykládají evangelium
psychologicky, nás naučili “zvát” lidi k tomu, aby
přijali Ježíše. A protože dostanou na vybranou,
rozhodnou se Ježíše nepřijmout.
Je to jako reklamní plakát, který hlásá: “Vyzkou-
šejte Jezise.
Je to jako říkat: “Vyzkoušejte to, uvidíte, že si to
oblíbíte.” Tohle můžeš dělat s oříškovým máslem,
chřestem nebo špenátem - ale ne s Bohem. Bůh
nikomu nepřikazuje, aby si Ho “oblíbil”. Bůh říká
“miluj”.
Jaký arogantní postoj! Je to, jako kdyby někdo
vlastně říkal: “Zkusím tohohle Spasitele Ježíše, a jestli
se mi nebude líbit, zkusím jiného spasitele.” Nebo:
“Zkusím tohle manželství, a jestli nebude fungovat,
zkusím jiné.” Jako kdyby se Bůh nebo manželství dali
vyzkoušet jako nějaký nový oblek nebo šaty. Jaká
drzost. Jak nechutné.
Někteří lidé tak jednají. Kdo si myslí, že Bůh je?
Nějaký starý senilní bůžek, který sedí na verandě
nebeské chatrče a pohrává si s věky a nechává svět
dělat “kotrmelce” kolem slunce?
Bůh stvořil vše včetně tebe a mě a všemu dává
svou aktivní přítomností život. Bůh je všemohoucí,
vševědoucí a všudypřítomný.
Bůh nám nenavrhuje, abychom poslouchali.
Bůh nám přikazuje, abychom poslouchali.
Duch Svatý není takový, aby přišel s bázní k člo
věku a řekl mu:“Budeš Mě, prosím tě, poslouchat?”
Když je muž poslušný Bohu, jeho mužství roste
ke svému maximálnímu potenciálu.
Bůh přivádí osobnost, talent a charakter takového
muže na maximální úroveň.
Satan je násilník. Přichází, jen aby kradl, zabíjel a
ničil. Satan a hřích tě oloupí o tvou osobnost. Můžeš
to vidět u každého druhu návyku. Satan tě okrade o
tvůj charakter, Bůh ho přivede na maximální úroveň.
Satan ničí, Bůh dává moc a ušlechtilost.
Poslušnost Božím příkazům dává pokoj.

Pokoj je nebeská věc. Jenom poslušnost může dát
člověku pokoj. Neposlušnost pokoj rozptyluje. Proto
se žádný neposlušný duch nikdy nedostane do nebe.
Jedna jediná osoba s neposlušným duchem a bylo by
po pokoji. Byla jedna taková - Lucifer. Bůh ho
vyhnal Žádná jiná už se tam nikdy nedostane. Ani
Lucifer - ani ty - ani nikdo jiný.
Poslušnost Božím příkazům dává pokoj.
Dva z mých nejdražších přátel žijí v Californii.
Steve a jeho žena Gail jsou nádherní. Jejich domov je
plný pokoje, radosti a lásky. Nicméně vždycky tomu
tak nebylo.
Seznámil jsem se se Stevem, když se svým nej
lepším přítelem přišel do mého bytu nabízet
pojištění. Namísto pojištění jsme však mluvili o tom,
jak Pán Ježíš žehná. Na základě tohoto rozhovoru
začal se svým přítelem navštěvovat církev, kterou
jsem jako pastor před mnoha lety vedl.
Když byla jeho dcera jednou vážně nemocná,
modlil se za ni a Bůh ji uzdravil. Od té chvíle až
dodnes nepřestal Boha hluboce milovat - s jednou
výjimkou. Výjimkou, která ho málem stála man
želství, rodinu, zaměstnání - a duši.
Steve pracoval v kanceláři, kde bylo flirtování
mezi zaměstnanci na denním pořádku. Zdálo se, že
děvčata, která tam pracovala, to očekávají, a muži
naplňovali jejich očekávání. Ale Steve neskončil u
flirtování. Začalo to flirtováním, ale potom následo
valy schůzky, potom líbání a nakonec cizoložství.
Nebyl schopen žít takhle dál se svým svědomím,
a proto se rozhodl, že opustí svou ženu a rodinu a
povede nevázaný, romantický život. Se svou přítelk
yní si pronajali vlastní byt.
“Kradená voda je sladší a pokoutní chléb chut
nější. Ale neví hlupák, že její hosté jsou v hlubinách
pekla,” říká Přísloví.
Steve ztratil pokoj, který měl dříve v srdci.
Gail a její dcery byly zoufalé. Se slzami v očích
dlouhé noci přemýšlely o tom, co se mohlo pokazit,
kde byla chyba, jak se to mohlo stát. Žádný pokoj. On,
ona, děti - nikdo z nich neměl pokoj.
Neposlušnost přinesla zmatek, bolest a utrpení.
Z pokoje nezbylo nic.
Ale Gail znala Boha. Spoléhala na Boží slovo. Její
víra byla neotřesitelná. Nezdolná. Během těch dnů
plných trápení strávila hodiny modlitbou a po
hovory. Hledala v Božím slově, aby našla zaslíbení
pro Stevův návrat a také pro změny, které byly
nezbytné pro ni, aby mohla milovat, odpustit a najít
smíření. Gail byla opravdová žena.
Přišel den, kdy byl Steve zatčen za řízení vozidla
v podnapilém stavu. Ve vězení - stejně jako marno
tratný syn, o kterém mluvil Ježíš - přišel Steve sám
k sobě. S hlubokou lítostí v srdci a s upřímným
zármutkem nad svým hříchem volal ze svého srdce
a ze své cely k Bohu.
Bůh slyšel to volání a odpustil mu. Po propuštění
šel Steve za svou manželkou, aby poprosil o od
puštění, a byl přijat do svého domova - a postele. Pro
nikoho z nich to nebylo jednoduché. Museli spolu
hovořit a modlit se za jeho vinu a její žárlivost.
Dokázali to. A jejich domov byl naplněn Božím
pokojem.
Jejich domov dnes vypadá tak, jako kdyby se to
nikdy nestalo. Proto jsem v tomto příběhu změnil
jejich jména. Dodnes je navštěvuji, miluji a rád s nimi
trávím svůj čas.
A určitě byste byli překvapeni, kolika lidem
pomohli, přinesli povzbuzení a kolik lidí přivedli ke
smíření.
Vyznání je Boží příkaz.

Vyznání, kterým se zbavíš hříchu, a vyznání,
kterým si oblečeš spravedlnost Pokání z hříchu a víra
v Boha mají být v rovnováze.
Nevyznaný hřích je neodpuštěný hřích.
Hřích může odejít z života člověka pouze skrze
jeho ústa.
Tuhle větu jsem slyšel u svého přítele Campbella
McAlpina. Její pravda se usadila v mém srdci.
Je důležité, aby muži, ke kterým jsem hovořil na
konferencích a seminářích, věděli, že odpuštění
nestačí, že musí dojít i k očištění.
“Jestliže vyznáváme své hříchy, On je věrný a
spravedlivý, aby nám odpustil naše hříchy a očistil
nás od vší nespravedlnosti.”
Tolikrát jsem viděl, jak muži učinili pokání a
zažili opravdový pocit odpuštění. Od modlitby
vstanou spokojení se svým duchovním stavem - aby
se vzápětí znovu ocitli v tomtéž hříchu a v nové
potřebě stejného odpuštění. Bůh nám chce odpustit a
potom nás také očistit, abychom už dál nesetrvávali
ve zvyku hřešit v té dané oblasti. Abychom od toho
byli svobodní.
Lidé hledají pravdu. Hledají realitu.
Pravda a realita jsou synonyma.
Jednej s lidmi v pravdě a budeš jednat s realitou.
Jenom mluvit pravdu nicméně také nestačí. Pravdu
musíš říkat v lásce.
Potkal jsem spoustu lidí, kteří si myslí, že dělají
správnou věc, když mluví vždy velmi přímočaře.
Potom na to, co řeknou, dají pozlátko serióznosti tím,
že dodají: “Já totiž věřím tomu, že se má říkat
pravda. Vždycky můžeš vědět, co si myslím.” Někdy
mám chuť odpovědět: “A koho to zajímá?" Většina
takových lidí možná mluví pravdu, ale sotva kdy to
je v lásce.
Někteří lidé se naproti tomu zase pravdy bojí.
Bojí se, že by zranili ostatní nebo ztratili jejich lásku.
Neuvědomují si, že pravda řečená v lásce je vlastně
jediný způsob, jak ukázat opravdovou lásku.
Myslet to s někým dobře - tak nazývám tento druh
lásky, kdy nechceš lidi zranit, a proto jim neřekneš
pravdu.
Dovol, abych ti to vysvětlil.
Jestliže zrovna kážu a někdo mi uprostřed kázání
podá na kusu papíru zprávu, že dům jednoho člena
církve právě hoří - co bych měl udělat? Tomu člověku
hrozí, že o všechno přijde. Ale když své kázání
přeruším a řeknu mu o tom, určitě ho to rozzlobí a
zřejmě se bude špatně cítit. Možná ho to bude bolet.
A protože mu nechci způsobit zármutek nebo bolest
ani ho rozlítit, nechám si tu informaci pro sebe.
Později, po skončení shromáždění přiběhne onen
člen církve celý zoufalý a volá: “Shořel mi dům!”
“Ano,” odpovím, “já vím.”
Ten zničený člověk se na mě vytřeštěně podívá.
“Vy to víte?”
“Jistě," prohlásím. “Vzpomínáte si, jak mi během
kázání podali ten kus papíru? Bylo tam napsáno, že
váš dům hoří.”
“A proč jste mi to neřekl ? ’
Moje prostá odpověď pak bude znít: “Nechtěl
jsem vám to říci, protože jsem věděl, že se kvůli tomu
budete špatně cítit.”
Směšné. Přesto se s tím každý den setkáváme.

Některá matka může zničit život svého dítěte
právě tím, že to s ním myslí dobře. Matky, které
svým dětem plně nerozumějí, jsou takové. Také
tchýně se snaží svým dětem pomáhat, ale mohou
jejich manželství zničit právě tím, že to s nimi myslí
dobře.
Pastoři milují své sbory. Ale mohou být tak
úzkostliví a tolik dbát na to, aby se bez jejich sou
hlasu nic nestalo, že zničí své církve tím, že to s nimi
myslí dobře.
Je to zcela nepochopitelné. Přesto tolik lidí nikdy
neslyšelo Boží slovo, protože někdo nechtěl, aby se
špatně cítili nebo rozzlobili, když uslyší o hříchu a
pekle.
Nikdy nezapomenu na událost, při které mě tahle
pravda velmi silně zasáhla.
Bylo to v Texasu, v oblasti, kde je mnoho zátok.
Pastor, v jehož církvi jsem kázal, mě vzal s sebou na
návštěvu jedné ženy, která umírala na rakovinu. Její
manžel byl kapitán říční lodi, obrovitý muž, jehož
fyzická přítomnost člověka děsila. Uvolnil se z práce,
vypůjčil si peníze a všechen svůj čas trávil po boku
své ženy. Sloužil jí s něžností, láskou a soucitem.
Zůstával u ní ve dne v noci, v naprosté oddanosti
této slaboučké ženě, kterou tolik miloval.
Pastor chtěl, abych šel s ním, protože doufal, že
budeme moci s tou ženou mluvit o stavu její duše a
jejím vztahu s Bohem. Před mnoha lety byla v církvi
velmi aktivní, ale nějaké nedorozumění zranilo její
city. Zahořkla ve svém duchu proti církvi a už se tam
nikdy víc neukázala. Pastor měl velkou starost o to,
aby než se stane cokoli jiného, měla možnost znovu
vyznat Ježíše Krista a byla ujištěna o své věčnosti
v Boží přítomnosti.
Seděla v obývacím pokoji v invalidním vozíku,
oslabená, vyčerpaná a zchátralá, ale i přes svůj stav
se ze všech sil snažila s námi konverzovat a být
pohostinná. Stačilo jen pár minut a mohl jsem na ní
poznat, že chce, abychom s ní mluvili o Ježíši. Byla
hladová ve svém duchu. Ale jakmile jsem se s ní dal
do řeči, její dvoumetrový manžel jí co nejněžněji a
nejuctivěji položil svou obrovskou ruku na rameno a
mně chladně a s konečnou platností řekl: “Ona je
dobrá žena, je nádherná. Miluje Boha a Bůh miluje ji.
Udělala spoustu dobrého pro tamtu církev a Bůh ví o
všem, co udělala.”
Nenechal mě vést ji ve vyznání víry v Ježíše,
protože nechtěl, aby čelila pokání ze svých hříchů.
Tím, že to s ní myslel dobře, jí přinesl zkázu.
Pamatuj si, že pro pokání je nezbytné mít zbožný
zármutek. Lidský zármutek máš tehdy, když tě mrzí,
že jsi byl přistižen, zbožný zármutek máš tehdy,
když lituješ toho, co jsi udělal.
Zármutek je jeden z největších učitelů života.
“Žádné trestání se v dané chvíli nezdá být ra
dostné, ale plné zármutku; nicméně těm, kteří jsou
v něm procvičováni, potom přináší pokojné ovoce
spravedlnosti” (Židům 12:11, podle KJV).
Stojí to za to kvůli tomu, co přijde potom.
Dobrá zpráva je, že Bůh nás nikdy nepřestane.
milovat.
Jedna učitelka nedělní školy se jednou zeptala
dětí: “Miluje tě Bůh, jestli jsi zloděj nebo lhář?”
Všechny děti odpověděly: “Ne!” Špatně. Bůh miluje
zloděje, lháře, podvodníky, vrahy, narkomany,
pasáky, nafoukané, pyšné a arogantní lidi. Bůh
miluje hříšníka, ačkoli nenávidí hřích.
Všechno, co na Golgotě zamýšlel, bylo umožnit
nám oddělení od našich hříchů. Na každý hřích
přichází Boží hněv. Když jsme ztotožněni s hříchem,
podléháme Božímu hněvu. Ale skrze nové narození
jsme ztotožněni s Ježíšem Kristem a Jeho spra
vedlností, a proto již více nejsme pod hříchem, ale
pod milostí.
Když nás Boží Duch usvědčuje z hříchu, nedělá
to proto, aby nás zranil, i když to v nás způsobí
zármutek. Dělá to proto, abychom začali být ochotni
oddělit se od hříchu a jeho ohavnosti tak, aby Bůh
mohl do našich životů přinést ve větší míře svou
lásku, milost a moc.
Bůh nikdy nepřestane milovat. Tečka.
Když jsem byl ještě malý kluk a moje maminka
navštěvovala biblickou školu v Los Angeles, chodíval
jsem s ní a ostatními studenty do chudinské čtvrti,
kde kázali evangelium. Máma, Annie, Erdine a
všichni ostatní vzali kytary, tamburíny a velký
buben. Tam na rohu ulice hráli, zpívali a kázali.
Sloužili nejubožejším lidem společnosti, nejhorším
z nejhorších.
Jednoho večera jsme všichni zpívali starou zná
mou evangelizační píseň: “Co může smýt mé hříchy,
nic než krev Ježíše!...”
Nepopsatelně ošumělý a špinavý alkoholik se
najednou přiblížil k Annie. Lidé z chudinské čtvrti
takovým říkají “pijani”. Byl podobný tolika jiným.
Mezi žlutými prsty se špinavými nehty žmoulal
zbytek zmuchlané cigarety, jeho oči byly skleněné a
zakalené, kůže olepená špínou, oblečený byl v py
tlovině a zapáchal levným vínem.
Zatahal Annie za ruku a ona poodstoupila. Udě
lal to několikrát, až se k němu konečně obrátila tak,
aby s ní mohl mluvit, zatímco ostatní dál zpívali.
“Vím, že to, co říkáte, je pravda,” řekl chraplavým
hlasem. Mluvil pomalu a neohrabaně a s nejasnou
výslovností. “Jenom krev Ježíše může smýt mé
hříchy.”
Já jsem tam s údivem stál, poslouchal a pozo
roval.
“Býval jsem představeným kněžského semináře,"
pokračoval, “znám to moc dobře. Ale víte co - je velký
rozdíl mezi tím, být umyt doběla a být přebarven na bílo."
Potom se odbelhal, zatímco jeho slova tam zůstala
a dodnes je nosím ve své paměti.
Tenhle alkoholik byl přebarven na bílo.
Hřích, který není vyznán, není odpuštěn.
Lidská moudrost přikrývá. Zbožná moudrost
odhaluje.
Člověk přebarvuje na bílo. Bůh umývá doběla.
VE DVEŘÍCH
JE DÍRA
Můj syn Paul měl v náprsní tašce nový řidičský
průkaz.
Uprostřed svých služebních cest jsem se na jeden
až dva dny zastavil doma a Paul mi dal otázku,
kterou všichni tátové “rádi” slyší.
“Mohu si půjčit auto?” zeptal se.
“Proč?” odpověděl jsem otázkou.
“Chci jet na konferenci pro mládež v Mt. Lassen.”
Měl jsem ve své mysli zásuvku plnou důvodů,
proč bych mu to auto neměl půjčit.
"Je to úplně nové auto.”
“Vím.”
“A ty máš řidičák jen pár týdnů.”
“Vím.”
“Konference je přes šest set kilometrů daleko.”
53
“Vím.”
“Proč si myslíš, že bych ti to auto měl půjčit?”
zeptal jsem se nakonec.
“Protože chci jet na konferenci pro mládež," zněla
Paulova prostá odpověď.
“Nemůžeš jet s novým autem na konferenci, která
je šest set kilometrů daleko,” řekl jsem.
“Na něco jsem zapomněl. Potřebuji také kreditní
kartu.”
“Já ti to auto nepůjčím,” oponoval jsem mu.
“V čekacím období na řidičák jsem rok jezdil,”
uvedl pravdivou námitku.
“Prostě už se mě na to neptej,” odpověděl jsem
ostře. “Řekl jsem ne a tím to končí Už o tom nechci
znovu slyšet.”
Případ uzavřen.
Paul se otočil a rozpálený hněvem a zklamáním
kopl do podlahy. Sel předsíní ke svému pokoji a
chytil kliku ode dveří, aby otevřel. Ale protože ji
nestiskl pořádně, zůstaly dveře pevně stát.
Paul byl zklamán a měl toho dost. Než si to mohl
dvakrát rozmyslet, násilně do dveří kopl.
Když potom za sebou zavřel, ve dveřích zela
Ještě stále jsem stál v kuchyni, kde jsem právě

vyřkl své rozhodnutí. Když jsem uslyšel tu ránu,
okamžitě se ve mně vzedmula vlna hněvu.
Já mu ukážu.
Ale - vložil se do toho Duch Svatý. Tiše, ne-
Ve dveřích je díra 55
vtíravě, a přesto naléhavě. Zašeptal v mém srdci toto
slovo: “Otcové, neprovokujte své děti k hněvu.”
Ve zlomku vteřiny se změnil celý můj postoj.
Zaplavil mě zármutek a cítil jsem, jak mé oči začínají
naplňovat horké slzy lítosti. Sel jsem do garáže, klekl
si před Pánem a prosil Boha, aby mi odpustil, co jsem
udělal svému synovi.
Za čtyřicet minut jsem se vrátil do předsíně a
mířil k Paulovu pokoji. Duch Svatý mě pokořil.
Otevřel jsem ty poničené dveře, ten ponurý symbol
mého diktátorského autoritářství. Velká slova - ale
také velký hřích. Paul ještě pořád seděl na posteli,
lokty na kolenou, hlavu v rukách. Čtyřicet minut po
naší hněvivé hádce byly v jeho očích ještě pořád slzy.
Sedl jsem si vedle něho.
“Paule, zhřešil jsem proti tobě,” začal jsem tiše.
“Jsem tvůj táta a provokoval jsem tě k hněvu. Chci,
abys věděl, že tě miluji, a prosím tě, abys mi odpustil
můj hřích.”
Podal jsem mu kreditní kartu a klíčky.
“Jeď na tu konferenci."
Jel tam. A tam se také Bůh opravdu zmocnil jeho
života. Byl na té konferenci povolán ke službě a dnes
je jedním z nejznámějších křesťanských televizních
producentů na světě. Prvotřídní dynamický televizní
program Attack on the Family (Útok na rodinu) je
Paulovým dílem. Za tento televizní program dostal
Paul toho roku cenu Angel Award, kterou každoročně
uděluje organizace Religion in Media (Náboženství
ve sdělovacích prostředcích) za nejlepší šedesáti-
minutový křesťanský program v Americe. Staré
přísloví říká: “Jen opravdový muž dokáže přiznat, že
udělal chybu.” Tohle staré přísloví se říká dodnes,
protože je ještě pořád pravdivé.
Jestli jsi nikdy nebyl ochoten přijmout zodpovědnost za
své hříchy a prosit o odpuštění, nikdy nepoznáš pravé
mužství.
Odpuštění přináší vysvobození.
Když nám Bůh odpouští, vysvobozuje nás z toho
hříchu na věky. Bůh sám si na ten hřích už nikdy
znovu nevzpomene. Jaká radost pramení z tohoto
poznání!
Muži se musí naučit, jak odpouštět stejným
způsobem.
Byl jsem v Clevelandu a na konci shromáždění
mě jeden muž poprosil, abych s ním souhlasil na
spasení jeho dvou synů. Když už jsme se chtěli začít
modlit, řekl: “Oba dva jsou alkoholici a vím, že když
je Bůh spasí, budou z toho vysvobozeni. A jejich
rodiny už nebudou trpět.”
Sklonil jsem svou hlavu, abych se s ním modlil,
ale potom jsem se zastavil, podíval se na něj a
požádal ho, aby mi věnoval pozornost. Ale jeho
hlava byla ještě pořád skloněná.
V tu chvíli bylo kolem nás trochu hlučno, a tak
jsem zopakoval svou prosbu, aby se na mě podíval.
Zvedl tedy hlavu a poslouchal.
“Byl jste někdy alkoholik?” zeptal jsem se ho.
Váhal s odpovědí. Byl už mnoho let věřící, a to vše
se odehrálo v minulosti. Nechtěl si to znovu připo
mínat. V naší blízkosti navíc stáli lidé a pro něj to
bylo poněkud zahanbující.
Ale já jsem trval na svém.

“Byl jste někdy alkoholik?" zeptal jsem se znovu.
“Ano,” odpověděl tlumeně.
“Byly v té době vaše děti doma?”
Ano.
“Šel jste někdy za svými dětmi a poprosil je, aby
vám odpustily, že jste v době, kdy to ještě byli malí
kluci, pil?”
“Jsem si jistý, že mi odpustili," zněla odpověď.
“O to tady nejde,” naléhal jsem. “Sel jste někdy
záměrně za svými syny, abyste jim řekl: 'Odpusťte
mi, že jsem byl alkoholikem a choval jsem se tak, jak
jsem se choval, když jste byli doma'?”.
Muž se podíval na zem a řekl: “Ne.”
“Budu se tedy s vámi modlit modlitbu souhlasu,”
prohlásil jsem, “a budu s vámi věřit Bohu, že za
chrání vaše syny, ale pod jednou podmínkou.”
“Jakou?” zeptal se udiveně.
“Pod podmínkou, že půjdete za svými syny a
poprosíte je, aby vám odpustili váš alkoholismus,”
řekl jsem a potom jsem se na něj upřeně díval a čekal
na jeho odpověď.
Odpověděl mi svým pohledem a potom jsme
souhlasili a modlili se.
Když někomu odpustíme jeho hříchy, tak jsou ty
hříchy z života člověka uvolněny. Ale když je ne
odpustíme, jsou v životě člověka zadrženy. To je
princip Božího království.
Synové toho muže nenáviděli jeho alkoholismus.
Nikdy mu ho neodpustili. A protože mu nikdy
neodpustili, zadrželi hřích svého otce a přihodila se
jim tatáž věc, kterou nenáviděli. Nenávist k tobě
hřích připoutává. Oni se připoutali k hříchu svého
otce.
Před několika lety jsem kázal v presbyteriánské
církvi ve Washingtonu D.C. Po shromáždění za
mnou přišla nějaká žena se slzami v očích. Byly to
slzy vděčnosti, jak jsem zjistil.
“Chtěla jsem vám jenom poděkovat,” řekla se
slzami v očích, “za to, co jste řekl dnes večer.”
Začala vyprávět svůj příběh. Její manžel měl za
prezidenta Jimmy Cartera významné postavení ve
vládním úřadě. Všichni jeho spolupracovníci si ho
velmi vážili. Jak její muž, tak ona byli vzdělaní,
kultivovaní, kulturní a inteligentní lidé.
“Vždycky jsem měla dobré vztahy s lidmi a velmi
zdravé sebevědomí,” řekla mi. “Ale asi před rokem
jsem začala mít problémy se svými dvěma dcerami.
Nechápala jsem to. Začala jsem přemýšlet o tom,
jestli mám opravdu schopnosti být matkou, a do
konce i manželkou.”
Začala hledat odpovědi na své otázky a obrátila
se k modlitbě a Božímu slovu. Ve svém hledání
poznala Ježíše Krista jako svého osobního Spasitele a
manžel ji ve víře brzy následoval.
“Před dvěma týdny,” pokračovala ve vyprávění,
“jsem si náhle uvědomila, že dělám se svými dcerami
stejné chyby, jaké dělala moje máma se mnou. A
moje dcery na to reagovaly stejným způsobem,
jakým jsem kdysi reagovala já. Nenáviděla jsem se
kvůli tomu, ale nevěděla jsem, co s tím. Až do
dnešního večera.”
Shromáždění toho večera pro ni bylo rozhodující.
“Dnes večer jsem poprvé v životě odpustila své
mámě, co mi udělala. Uvolnila jsem to ze svého
života, ale vím, že bych to nikdy sama nedokázala.
Potřebovala jsem Ducha Svatého."
“A teď,” řekla nakonec, “se už nemůžu dočkat, až
budu doma se svými děvčaty. Vím, že jsem svobodná
od minulosti a že už nikdy nebudu ty chyby opa
kovat.”
Musela odpustit, aby od toho mohla být svo
bodná.
Ve skutečnosti může tento princip platit i pro celé
sbory. Uvědomil jsem si to, když jsem před ne
dávném navštívil jednu církev.
Před lety tam měli velké rozpory mezi pastorem
a členy sboru. Nakonec ten pastor odešel a zanechal
tam po sobě mnoho hořkosti a špatných pocitů.
Když jsem je navštívil, pastor, který je zrovna
vedl, byl dalším z velkého počtu těch, kteří se tam
vystřídali. Všichni tam přicházeli s velkou nadějí a
zbožnou touhou po úspěchu. Nicméně každý z nich
měl těžkosti se sborem a nakonec odešel. Ta církev
byla připoutána k opakovanému neúspěchu díky
neodpuštění onomu prvnímu pastorovi před mnoha
lety.
Když někomu neodpustíš jeho hřích proti tobě,
sám ten hřích potom neseš. A znovu a znovu děláš
tu samou chybu, u jednoho člověka za druhým.
V Charlotte, na severu státu Carolina, žil jeden
muž, který nikdy neodpustil svému prvnímu
obchodnímu partnerovi, že utekl se všemi penězi a
on musel zaplatit dluhy. Tento rozhněvaný muž měl
v podnikání dál problémy až do večera, kdy svému
původnímu partnerovi odpustil. Dnes si užívá ú-
spěchu, jaký nikdy předtím neměl.
Jeden vědec v Californii zabývající se výzkumem
vesmíru mě slyšel vyučovat tento princip odpuštění
a změnilo to jeho život. On a jeho otec spolu během
posledních patnácti let otcova života nemluvili. Jeho
otec zemřel před dvaceti lety. To znamenalo pěta
třicet let neodpuštění.
A teď měl tento vědec ten problém, že se svou
dcerou už dva roky nemluvil. Ona se dokonce pře
stěhovala na Havaj jen proto, aby od něj odjela. Toho
večera, kdy na shromáždění slyšel mé vyučování, si
uvědomil, že dělá se svou dcerou stejnou chybu,
kterou dělal kdysi jeho otec s ním - a trpěl stejnými
následky. Jeho otec však byl už tak dlouho mrtvý, co
má tedy dělat?
I přes všechna ta uplynulá léta bylo ještě pořád
nezbytné, aby svému otci odpustil. Modlili jsme se
spolu a on přijal vysvobození, které potřeboval. Toho
večera napsal po shromáždění dlouhý dopis své
dceři, ve kterém ji poprosil o odpuštění a vysvětlil
věci, o kterých nikdy předtím nevěděla. Pár týdnů
nato jsem se s ním setkal. Smířili se, a on teď dokonce
plánoval, že poletí na Havaj, aby navštívil ji a také
vnoučata.
Mnozí otcové věří tomu, že je slabošské přiznat
chybu, které se dopustili na svých dětech, či přiznat,

že proti nim zhřešili, a prosit je o odpuštění. Není nic
vzdálenějšího pravdě.
Je to součástí tvého maximálního mužství. Být
mužem podobným Kristu znamená odpouštět a
přijímat odpuštění.
Je prokázaným faktem, že rodiče, kteří zneužívají
své děti, byli většinou sami jako děti zneužiti. To,
čemu většina sociálních pracovníků, školních po
radců a policejních detektivů nerozumí, Ježíš
vyučoval jako princip. Tento princip má základní
význam pro lidský život.
Hříchy nejsou dědičné.
Hříchy jsou neodpuštěny a tím, že jsou zadrženy,
přecházejí z otce na syna, z matky na dceru, z ge
nerace na generaci. Z historie víme, že každé velké
probuzení světa zaopatřilo vysvobození, které
potřebovala tehdejší generace. Dnešní generace také
potřebuje vysvobození Ty potřebuješ vysvobození.
Žiješ v neodpuštění vůči svým rodičům, ob
chodním partnerům nebo přátelům?
Vidíš své chyby v životě svých dětí?
Je to kruh, který je možné rozlomit jen jednou
věcí - odpuštěním.
Vynikající zesnulý písničkář a vypravěč Harry
Chapin nám po sobě zanechal oblíbenou píseň
“Kočka je v kolébce”. Je to kruh, který dnes potře
bujeme zlomit ve svých životech.
Jednoho dne přišlo na svět moje dítě.
Byl to můj kluk, poznal jsem to okamžitě.
Hodně jsem cestoval, můj život byl jedno velké
drama.
A kluk se učil chodit, když jsem nebyl doma.
Najednou začal mluvit,
aniž jsem si to stačil uvědomit.
A když vyrůstal, řekl: “Budu stejný jako ty, tatí,
ty víš, že budu stejný jako ty.”
“Tati, kdy tě uvidím?”
“Abych pravdu řekl, nevím,
ale' určitě pak budu s tebou
a budeme mít dobrý čas jen ve dvou.”
Už jsem dávno v důchodu a můj syn se
odstěhoval,
zrovna před nedávném jsem mu volal.
Řekl jsem: “Rád bych tě viděl, jestli nemáš nic
proti.”
Odpověděl: “Bylo by to fajn, ale čas mi letí.
V práci mám fofr a onemocněly mi děti.
Ale jsem moc rád, že jsem s tebou mohl mluvit,
tati,
jsem moc rád, že jsem s tebou mohl mluvit.”
A jak jsem zavěsil,
něco jsem si uvědomil.
Vyrostl a je stejný jako já.
Můj syn je stejný jako já.
NĚŽNÝ A PŘÍSNÝ
Tvůrci televizního programu The 700 Club si mě
pozvali jako hosta a já jsem pozvání s radostí přijal.
Před několika lety jsem byl pravidelným hostem
tohoto programu. Dá se říci, že jsem byl součástí
týmu, který se podílel na jeho tvorbě. Takže toto mé
vystoupení bylo jakýmsi návratem, abych se s kaž
dým znovu setkal a pozdravil.
Jak Pat Robertson, tak Ben Kinchlow, obvyklí
konferenciéři pořadu, byli ten týden pryč, a proto je
zastupovali jedni drazí křesťanští manželé. Kdysi žili
hluboko v bahně světa, ale obrátili se a teď pro svou
velkou lásku k Pánu Ježíši Kristu dali své životy plně
do služby Jemu. Oba dva díky tomu získali zcela
nový životní styl. Neúnavně a s překypující energií
teď slouží Kristu.
Obou si velmi vážím.
Ale ten den jsme měli přátelský, nicméně vážný
spor.
63
To vše v přímém přenosu v programu, který
sledují miliony lidí.
Výkonný producent tohoto programu mě pozval,
abych promluvil o své službě mužům. Během roz
hovoru jsem zmínil princip, že klíčem k životu je
rovnováha.
“Protože je rovnováha klíčem k životu,” řekl jsem,
“musí se muži naučit, jak být něžní a přísní zároveň.”
Vtom se na mě konferenciérka podívala, její
přimhouřené oči dávaly najevo nesouhlas. Okamžitě
reagovala na slovo “přísní” a také to hned řekla.
“Můj manžel by na mě nikdy nebyl přísný nebo
tvrdý,” namítla. “A kdyby byl, nelíbilo by se mi to.”
“Nicméně,” opakoval jsem jí - nejdiplomatičtěji,
jak jsem mněl, “muž musí být doma vůdcem a to
někdy vyžaduje přísnost. Ne hrubost, ale přísnost.”
“Mezi mužem a ženou musí být doma rovnost,”
trvala na svém.
“To jsem nikdy nepopřel,” odpověděl jsem. “Ale
muž musí vést a -"
Znovu mi skočila do řeči. Je sice možné, že doma
byla mezi ní a jejím manželem rovnost, ale v tomto
programu byla v tuto chvíli vůdcem ona. Pravda,
kterou jsem řekl, přesto všechno platí nadále: muž
má být doma vůdcem a to vyžaduje jak přísnost, tak
něžnost.
Tato rovnováha se musí udržovat.
U dětí musí být v rovnováze odměna a trest,
pohlazení a naplácání, pochvala a pokárání.
Před lety bylo možná obecným pravidlem, že se
Něžný a přísný 65
rodiče, vychovatelé a političtí vůdci uchylovali příliš
na stranu přísnosti. Ale dnes je to měkkost, co nás
zabíjí. Musíme se naučit být na sebe občas přísní.
Náklonnosti, touhy a záliby - s tím vším musíme
jednat v disciplíně. Dokonce i láska musí mít dis
ciplínu, jinak by se mohlo stát, že bychom milovali
něco, co nás zabije.
Disciplína vyžaduje přísnost.
Před lety jsme měli se ženou jednu společnou
přítelkyni, které zemřel manžel. Byl jí velmi drahý,
moc se milovali. Po jeho smrti odmítla přijmout
emocionální uzdravení. Cítila se k němu stále při
poutaná a nechtěla se toho vzdát. Nechala vše
v domě ležet tak, jak to tam vypadalo v den, kdy tam
byl naposledy její muž. Nic se nezměnilo. Dál o něm
mluvila v přítomném čase. Milovala ho něžně.
A něžnost ji zničila.
Selhala v tom, že své emoce a myšlenkový život
nepoddala disciplíně. Tím si odmítla přiznat, že její
manžel umřel. Nezačala nový život, a ani nedovolila
Bohu, aby zasáhl v její prospěch a sám pro ni nový
život stvořil.
Kdysi měla přátele, milujícího manžela a byla
plná života. Brzy však zůstala zcela sama jenom se
svými vzpomínkami a šatníkem plným pánského
oblečení. Sama si stvořila tuto osamělost a izolaci.
Nakonec tedy na ni byla její něžnost tvrdá.
Ježíš představoval dokonalou rovnováhu mezi
něžností a přísností.
Když kázal o lásce, když uzdravoval a potěšoval,
když umíral na kříži, tehdy zjevil svou něžnost.
Ale ten samý Ježíš, který bral děti do svého
náručí, upletl bič a vyhnal penězoměnce z chrámu.
Některé z těch “slaďoučkých” obrazů Ježíše ani
trochu neukazují opravdový charakter toho, který
byl jak Syn člověka, tak Syn Boží.
Ježíš byl nebojácný vůdce. Porazil satana, vymítal
démony, přikazoval přírodě, napomínal pokrytce.
Ježíš měl vznešený charakter a byl plný všech ušlech
tilých vlastností. Stejný Duch Svatý, který přebýval
v Něm, v nás dnes může znovu reprodukovat stejné
vlastnosti.
Bůh chce reprodukovat takovéto mužství ve
všech mužích.
Jaké mužství?
Takové, že jsi ve všem podobný Kristu!
Být muž a být ve všem podobný Kristu je totéž.
Stejně tak je totéž být žena a být ve všem podobná
Kristu.
Když je na muži nebo na ženě zjeven Ježíšův
život, znamená to, že dosáhli svého maximálního
potenciálu. Plnost jejich osobnosti a charakteru
vystoupila na povrch.
To nejlepší, čím může každý člověk být, je být
jako Ježíš. Boží svrchovaný cíl je stvořit nás ke svému
vlastnímu obrazu - reprodukovat v nás takový cha
rakter, kdy budeme ve všem podobni Kristu. Vše, co
Bůh dělá, směřuje k tomuto cíli.
Být jako Ježíš - být ve všem podobný Kristu - to
vyžaduje určitou přísnost. A tedy i mužství vyžaduje
přísnost.
Pojetí opravdového mužství jsem lépe pochopil
díky dr. C. E. Brittonovi, “králi kazatelen”. Tento muž
si v dětství poranil páteř, a proto byl vysoký pouhých
152 cm. Přes svůj fyzický vzhled byl dr. Britton muž
mužů. Přes čtyřicet let byl pastorem v církvi Bethany
v Alhanubně v Californii. Byl to jeden z nejskvě
lejších mužů, jaké jsem kdy poznal. Nezažil ani
jednu bezbolestnou noc, přesto věrně a obdivuhodně
vychoval několik významných Božích mužů, jejichž
služba dosáhla celosvětového měřítka.
Dr. Britton kázal jedno nedělní ráno z evangelia
podle Lukáše, třinácté kapitoly. Vyzdvihl pravdu, že
stejně jako farmář očekává od svého fíkovníku fíky,
očekává Bůh ovoce od našich životů. Výsledkem,
produktem vnitřní Boží práce v našich životech bude
viditelné ovoce. A protože Mu patříme, Bůh má
právo očekávat ovoce.
Tím ovocem je “mužství”.
Bůh chce, aby vše, co zasadí, neslo ovoce.
Pomerančovník nese pomeranče. Vinný keř nese
hrozny. Fíkovník nese fíky. Nemůžeš sklízet citrony
z vinného keře a fíky z pomerančovníku.
Muži, Bůh nás stvořil jako muže a zasadil do nás
svého Ducha. A teď očekává, že sklidí ovoce mužství.
Co se stane, jestli nedovolíme tomuto ovoci, aby
na nás vyrostlo?
Ve třinácté kapitole Lukáše řekl Ježíš svým
učedníkům, že pokud strom nenese po určitém čase
ovoce, má se porazit.
V Janovi 15:2 Ježíš řekl: “Jestli nenese ovoce,
odřízněte ho.” Stejný princip platí pro tebe a pro mě.
Bůh dal světu skrze Ježíše Krista všechno, co za-
hrnuje Jeho milost, láska a pravda. Odmítnout Jeho
spasení znamená být na věky odříznut. Nes ovoce -
buď plodný - nebo budeš odříznut. Tento princip
reprodukce funguje v každé oblasti života.
Jednomu podnikateli začaly upadat jeho obcho
dy. Pozval si tedy odborníka, mého přítele, aby se na
situaci podíval, analyzoval problém a konečně
doporučil nějaká opatření, která by vedla k obratu.
Jsem si jistý, že na výsledky od mého přítele nebyl
připraven.
Zkoumání ukázalo, že problémem byli příbuzní
tohoto podnikatele. Zaměstnal totiž mnohé z nich ve
své firmě, ale neměli potřebné výsledky. Finančně ho
jeho příbuzní ubíjeli. Ale kvůli vztahům, které s nimi
měl, je nedokázal donutit k lepší práci ani propustit.
Jeho firma byla ztracená. Ještě dnes by ji mohl mít,
kdyby byl řekl: “Neste ovoce, nebo budete odříznuti.”
Něžnost a přísnost nebyly v jeho životě v rovno
váze.
I církvím se to může stát. Přestože někdo už
několik let nenese ovoce, v církvi mu kvůli pře
citlivělosti nechají jeho pozici. Jedna církev, kterou
jsem znal, prožívala vždy během chvály těžké chvíle.
Pastor byl tím zpíváním bez života frustrován až
k slzám. Ale zdálo se mu, že s tím nemůže nic dělat,
protože varhanistka, která způsobovala ty problémy,
už tam hrála dvacet let a nikdo ji nechtěl vyměnit.
Kromě toho byla v příbuzenském vztahu s mnoha
lidmi z církve.
Co měl tento pastor udělat, bylo říci jí a celému
jejímu příbuzenstvu: “Neste ovoce, nebo budete
odříznuti.”
“Pokání z mrtvých skutků” nepředstavuje jen

opuštění skutků těla a začátek života s Kristem. Je to
také princip Božího království, který má širší vý
znam a záběr. Cokoli, co ve svém životě děláš, aniž
by to neslo ovoce, je mrtvý skutek. A potřebuješ
z toho učinit pokání - opustit to. Místo toho dělej
něco, co nese ovoce.
Jestliže je to mrtvý skutek, nedrž se ho ani
v případě, že jsi k němu citově vázán.
Pomysli na všechna zbytečná břemena, která lidé
na svých životech kvůli přecitlivělosti nosí. A do
konce je to tak, že těmi břemeny pohrdají a nechtějí
je, ale nedokáží se jich zbavit, protože by to bylo
příliš tvrdé pro jejich city.
Boží království je založeno na pravdě, ne na lidských
citech.
Podle stejného principu je třeba dělat i roz
hodnutí.
Schopnost dělat rozhodnutí je jednou ze známek
muže.
Každý úspěšný muž, kterého znám, je rozhodný.
Před lety jsem jako kazatel spolupracoval
s křesťanskou organizací Christian Broadcasting Net
work. Často jsem navštěvoval její zaměstnance, radil
jsem jim a prostě jsem byl jejich přítelem. Bylo pro
mě běžné jít ze skladu rovnou do rezidence ředitele.
I když tehdy to žádná rezidence nebyla, spíš malá
pracovna. Během těch dnů jsem mohl z první ruky
vidět, jak se dělají rozhodnutí.
CBN v té době kromě jiného vysílala dobrou
hudbu a také ji vydávala. Součástí společností byla
složka, která se jmenovala Housetop Records. Důvod,
proč byla tato složka založena, byl ten, aby kromě
hudebníků a hudby přinášela také peníze. Její zisky
měly finančně podporovat The 700 Club. Problém byl,
že žádné zisky nepřinášela.
Jeden finanční specialista dostal za úkol provést
hloubkovou studii a analýzu úspěšnosti Housetopu.
Specialista prostudoval záznamy, provedl rozbor
finanční situace, zvážil vývoj v budoucnosti a vše
uspořádal do krátké, ale obsažné zprávy. Tu potom
předal Patu Robertsonovi.
Pat ji pečlivě prozkoumal, viděl deficit Housetopu
a zátěž, kterou by to pro celkové finance CBN zna
menalo. Modlil se a udělal rozhodnutí. Deficit byl
vážný a vyhlídky na zisk v nedohlednu. I když už
byl rozhodnutý, modlil se znovu. Bylo zřejmé, co je
potřeba udělat, ale chtěl mít jistotu, že to udělá
správným způsobem.
Ještě celý víkend si to nechal jen pro sebe.
V pondělí ráno Pat Robertson prostě bez roz
mýšlení prohlásil: “Od dnešního dne žádný Housetop
Records neexistuje.”
Po takovém rozhodnutí vždy následuje nepří
jemné období propouštění a přemísťování zaměst
nanců. Ale pro dobro celé služby k tomu muselo
dojít. Další existence této neziskové složky by mohla
poškodit celou službu.
Ježíš řekl: “Jestli nenese ovoce, odřízněte ho.”
Udělat takové rozhodnutí stálo Pata kus o-
pravdové odvahy. Kdyby namísto toho jen o situaci
sentimentálně uvažoval, mohl by promrhat nespočet
dolarů dotací a nezměrné zdroje pro Boží království.
Rozhodnutí. Pevnost. Vůdcovství.
Známky muže.
Přicházejí chvíle, kdy musí být každý muž přísný
a pevný.
Moje děti vědí, že umím dělat rozhodnutí, že už
jsem taková rozhodnutí dělal a stál za nimi.
V St. Louis jsme se zúčastnili jednoho z největších
křesťanských shromáždění středozápadu. Já jsem byl
koordinátorem celé události a vše, co jsem měl pro
úspěch akce udělat, bylo zařídit, aby dvě stě církví
dělalo najednou stejnou věc. To je všechno? Trvalo to
šest měsíců.
Celá akce trvala týden a kromě mě a mé rodiny
se jí zúčastnily stovky pomocných spolupracovníků
a tisíce lidí. Všichni si to moc užívali, kromě mě.
Musel jsem řídit každou aktivitu, dohlížet na každý
detail a postarat se o to, aby vše probíhalo hladce.
K tomu všemu jsme se ženou a dvěma dcerami
bydleli všichni dohromady v jednom hotelovém
pokoji. Napětí ve mně rostlo. Bylo jedno ráno u-
prostřed toho týdne a děvčata se hádala ohledně
toho, kam půjdou a co budou dělat. Měl jsem toho
dost.
Obrátil jsem se k nim a důrazně jim řekl: “Louis,
ty se půjdeš podívat na vítězný oblouk ve městě a ty,
Jo, zůstaneš doma s mámou. Já budu pracovat a už
nechci slyšet ani slovo!”
Všichni už znali tento tón hlasu, takže nikdo
neřekl ani slovo. Chystal jsem se k odchodu. Už jsem
sahal po klice, když v tom jsem si vzpomněl, že jsem
se ráno vůbec nemodlil. Spěšně jsem se vrátil, vzal si
svou Bibli, podíval se na několik veršů a potom si
klekl vedle postele, abych řekl Bohu “Dobré ráno”. Za
chvíli jsem pocítil, že nade mnou někdo stojí, a věděl
jsem, že to není Bůh.
Pomalu jsem zvedl hlavu a podíval se na man
želku, která tam stála s kartáčkem v ruce. Zatímco
jsem dál klečel vedle postele, ona se na mě laskavě
podívala.
Potom se co nejněžněji zeptala: “To jsi nás po
žádal, nebo nám to prostě oznámil?”
Obrátila se a tiše odcházela a já jsem i s dcerami
vybuchl smíchy. A bylo po napětí.
Ženy touží po tom, aby muži dělali rozhodnutí.
Ne jako- diktátoři, ale jako vůdci. Mezi tím je
obrovský rozdíl. Diktátoři dělají rozhodnutí na
základě sobeckého uspokojení a toho, co se jim
samotným líbí; ale vůdci dělají rozhodnutí na
základě toho, co je nejlepší pro ty, kteří je následují.
Národy, rodiny, ženy, děti - všichni potřebují
muže, kteří budou dělat rozhodnutí. Rozhodnutí
nejsou pokaždé správná, ale vždycky jsou to roz
hodnutí. Dokonce i ve chvíli, kdy neděláš žádné
rozhodnutí, rozhodnutí děláš.
Před lety jsem slyšel jednoho svého přítele říci, že
člověk, který sedí na dvou židlích, se ošklivě poraní,
až spadne. Je to nebezpečné.
Nerozhodnost vytváří nestabilitu.
Písmo prohlašuje, že “muž dvojí mysli je nestálý
na všech svých cestách” (Jak. 1:8).
Když nějakou věc zvažuješ podruhé, odráží to
fakt, že nemáš dostatek jistoty v rozhodnutí, které už
jsi udělal. Pokud jsi udělal rozhodnutí a ukáže se, že
bylo špatné, přiznej si to, učiň pokání, pouč se z toho
a jdi dál.
Jestliže nám Bůh odpustí, ale my sami sobě
neodpustíme, povyšujeme se nad Boha. Moudře
zapomenout na minulost je součástí mužova dospí
vání Pro opravdové mužství je to nezbytné. Není fér
znovu a znovu požadovat odpuštění stejného hříchu.
Jakmile je hřích odpuštěn, je třeba na něj moudře
zapomenout. Moudře zapomenout neznamená vy
tlačit ten hřích ze své mysli, ale už ho nikdy proti
nikomu nepozdvihovat.
Naříkat nad rozlitým mlékem, žít s žalem nebo
nést chyby minulosti - to vše je špatné. Zít s chybami
minulosti je už samo o sobě chyba.
Owen Carr, zakladatel křesťanské televizní sta
nice v Chicagu, píše ve své knize The Battle is the
Lorďs (Boj je Hospodinův), jak skepticky reagoval
jeho otec na zprávu, že Owen začne sloužit na plný ’
úvazek.
“Jestli začneš, nikdy s tím nepřestávej!” řekl otec
mladému Owenovi. “A jestli myslíš, že s tím jednou
přestaneš, nezačínej!”
Muži nesou veškerou zodpovědnost za svá rozhodnutí.
Podstatou dospělosti je přijmout tuto zodpo
vědnost. A dospělost je podstatou mužství.
Populární rčení říká, že dospělost přichází s vě
kem. To není pravda. S věkem stárneš. Dospělost
přichází přijímáním zodpovědnosti. V každé oblasti
života.
Přijetí zodpovědnosti za své neúspěchy je základ,
na kterém spočívá úspěch. Nikdo nemůže být zod
povědný za úspěch, dokud není ochoten přijmout
také zodpovědnost za neúspěchy. Pravda v podni
kání, v manželství a v celém životě.
Nikdo by neměl být překvapen posledními
statistikami o dětech, které utekly z domova. Tyto
statistiky jsou smutné, ale neměly by nás šokovat.
Děti, které utekly z domova, jen napodobují své
rodiče - většinou otce, kteří také opustili domov. Ve
státě California, kde jsem sloužil ve výboru pro děti
a mládež, bylo čtyři sta tisíc osamělých žen, které se
o své děti staraly samy, protože jejich manželé utekli
z domova.
Těch čtyři sta californských mužů nemohlo,
nedokázalo nebo se nerozhodlo přijmout zodpo
vědnost, zodpovědnost být manželem a otcem. Zcela
v rozporu s tím, co říká většina manželských slibů.
Rozvod kdysi platil za neslušné slovo. Dnes je
v módě. Přesto se jím obyčejně pouze přikrývá fakt,
že muž utekl před svou zodpovědností.
Mnozí z těch mužů střídají jednu ženu za druhou,
jedno místo za druhým a žijí si svou verzi po
pulárního “chlapa”. Schopnost mít dětí nemusí být
nezbytně důkazem mužství. Ve skutečnosti jsou
takoví muži dětmi, duchovně nezralí, rozumově
nevyvinutí. Žijí na tenkém povrchu života, bez
kořenů, bez hloubky, bez charakteru.
Někteří muži jsou dospělí v sedmnáctí. Jiní nejsou
dospělí ani v sedmdesáti.
Církve jsou postižené nezralými muži. Muži, kteří
ke své hanbě opustili duchovní vůdcovství a přene-
chali ho ženám. Muž úspěšně předal zodpovědnost
za vedení rodiny ženě a nyní se začíná vyvlékat i ze
zodpovědnosti za vedení církve. V jednom sboru za
druhým ženy proudí v darech Ducha, vyučují, orga
nizují, vedou, zpívají chvály a uctívají Otce.
Ženy mohou být duchovní, ale silní dokáží být
jen muži. Církev, rodina a národ jsou jen tak silné,
jak silní jsou jejich muži.
Muži, máte zodpovědnost.
Není možné se tomu vyhnout žádným uhla
zeným způsobem.
Bůh vyžaduje mužství od všech mužů.
Když se člověk znovu narodí a jsou mu odpuš
těny jeho hříchy, získává čistý štít, jeho srdce je teď
čisté. Nicméně, na ten čerstvý, prázdný štít je potřeba
napsat Boží přikázání Nový křesťan musí číst Boží
slovo a skrze modlitbu komunikovat s Otcem. Musí
začít žít v Duchu. Nové srdce je jako ty Mojžíšovy
kamenné desky, na které Bůh psal. Když studujeme
Boží slovo a přemýšlíme nad ním, Duch Svatý ho
píše na naše srdce.
Člověk, který je věřící už mnoho let, a nikdy se
nedostal dál než k zapamatování si Jana 3:16, je
stejně nezralý jako člověk, který přijal Krista včera!
Boží spasení se v jeho životě moc neprojevilo. Je
daleko od kananejské země. Vůbec ještě nezačal
pracovat na tom, aby jeho mužství dosáhlo v Kristu
Ježíši maximálního potenciálu.
Je pravděpodobné, že jeho duchovní nezralost
povede k hříchu, nemravnostem, neslušnému cho
vání a všem možným pokušením. Nikdy se
nezakořenil ve Slově. Nikdy nepoznal verše Písma,
které nám dávají moudrost a pomáhají nám určovat,
jak se budeme chovat, mluvit, jaké budou postoje
našeho srdce a základy našeho svědomí.
Čím víc Slova v sobě máš, tím víc jsi podobný
Slovu a tím víc jsi podobný Kristu. Boží slovo si
musíš osvojit v duchu.
Čím míň Slova v sobě máš, tím míň jsi podobný
Slovu a tím míň jsi podobný Kristu. Je to základní a
prostá pravda, která však odděluje muže od chlapců.
Říkám to znovu a znovu, protože je to pravda.
Jenom Kristova velikost v našich životech z nás může
udělat velikány. Nic jiného. Proto Jan Křtitel řekl:
“On musí růst, ale já se musím menšit.” A proto
musíme Bohu dovolit pracovat na nás, abychom ve
svých životech nesli ovoce mužství.
Podobenství o marnotratném synu je příběh o
lidstvu. Když přišel marnotratný syn k sobě a vrátil
se do otcova domu, bylo mu odpuštěno, byl očištěn a
znovu postaven do své právoplatné pozice.
Když přijal zodpovědnost za své vlastní skutky,
učinil z nich pokání a poprosil o odpuštění, změnil
se celý jeho život.
I tvůj život se může změnit. Můžeš vstoupit do
zcela nové kananejské země.
Ale jedinou cestou tam je dospět v životě do
opravdového mužství.
Být ve všem podobný Kristu.
JE V RODINĚ
KNĚZ?
V každé rodině je kněz. Bůh tuto roli přisoudil
muži. Nezáleží na tom, zda studuješ nebo nestuduješ
Bibli; pokud jsi muž, jsi kněz.
Bez ohledu na to, zda tomu věříš, zda to přijímáš
a žiješ podle toho, nebo zda to ignoruješ, jsi kněz.
Práce kněze není jen služba Bohu, ale také těm, kteří
mu byli svěřeni. To znamená, že muž musí sloužit
své ženě a dětem.
Taková služba je opravdu práce. Aby byla ú-
spěšně naplněna, je na ni třeba opravdového muže,
Ale Bůh nám dává ve svém Návodu všechny
potřebné instrukce.
Většina mužů si neuvědomuje, že musí naplnit
služebnost kněze ve svém domově.
Jednoho dne zazvonil v mé kanceláři telefon.
Když jsem zvedl sluchátko a ohlásil se, ženský hlas
77
se mě zeptal, jestli jsem dr. Cole, který pořádá
semináře pro muže. Když se dotyčná žena ujistila, že
jsem ten, s kým chce hovořit, požádala mě, zda bych
jí nevěnoval trochu času.
Z jejího Masu zaznívala úzkost, plakala.
“Volám vám a třesu se strachem,” začala, “protože
nechci, aby se můj manžel dozvěděl, že jsem s vámi
hovořila.
Vím, že mluvíte k mužům. Poslouchala jsem vaše
kazety a myslím, že jsou opravdu mocné v tom, jak
hovoří k mužům.
Chtěla bych vám mužům říci, jak se my ženy ve
skutečnosti cítíme.”
Tím získala mou pozornost.
“Nikdy jsem nemohla mluvit se svým pastorem
ani s nikým jiným z mého města a říci jim, co říkám
vám," pokračovala. “Nikdy by tomu nerozuměli.
Můj manžel je dobrý člověk. Nevynechá jediné
shromáždění v církvi. Sotva kdy přijde pozdě. Oba
jsme v církvi aktivní. Já vyučuji v nedělní škole, on
dělá uvaděče. Oba jsme křesťané a milujeme Pána.”
Čekal jsem, až se dostane k jádru věci, k tomu, co
ji přimělo zavolat. A dostala se k němu. “Ale během
všech těch let, co jsme svoji,” řekla smutným hlasem,
“se mnou manžel doma nikdy nemluvil o Božích
věcech. Mluvili jsme o všem ostatním, ale prostě mi
nikdy nic neřekl o Božích věcech. Až patnáct let po
naší svatbě se přede mnou poprvé modlil - a to jenom
proto, že jsem byla nemocná a poprosila jsem ho o
to.”
Mohl jsem vnímat její zranění.
Je v rodině kněz? 79
“Stará se o to, aby pro mě udělal vše, co může.

Cítím se hrozně, když o něm mluvím za jeho zády -
ale jsem tak osamělá. Prostě nevím, co bych teď měla
dělat. Můj život není úplný, protože mě můj muž nikdy
nevedl v modlitbě a nikdy se mnou nemluvil o Bohu:
Když ještě byly doma děti, měla jsem s kým číst
Bibli a modlit se, protože tohle jsem s nimi dělala já.
Teď jsou však všechny pryč. Poslední syn se oženil a
odešel z domu před necelým rokem. Manžel vy
dělává dost peněz, takže nemusím pracovat a většinu
svého času jsem doma. A nejsem osamělá jen proto,
že jsou pryč děti. Manžel prostě není mým vůdcem.
Kamkoli přijedete, řekněte prosím mužům, že my
ženy prostě chceme, aby vedli naše rodiny v každém
ohledu: Zvlášť aby nás vedli v modlitbě a studiu
Božího slova. Kdyby se jenom změnil a byl vůdcem,
dokázala bych ho milovat ještě víc.
Pochopte prosím, mám ráda svého muže. Jsem
jenom tak hladová po tom, aby zaujal své místo.
Nechci se do toho plést a zaujmout to místo sama. To
by nebylo správné. Vím, že to mnoho žen dělá, ale já
si myslím, že to není správné.
Děkuji vám, že jste mě vyslechl a prosím, řekněte
mužům v Americe, že chceme, aby byli skutečnými
_
muži.
Kněz rodiny se musí modlit za svou ženu.
Modlitba vytváří intimní vztah.
Začneš mít intimní vztah s tím, ke komu se
modlíš, s tím, za koho se modlíš, a s tím, s kým se
modlíš.
Mojžíš vystoupil na horu Sinai - na místo
modlitby - a zůstal tam tak dlouho, až s ním Bůh
konečně mohl mluvit jako “přítel s přítelem”. Proč?
Protože modlitba vytváří intimní vztah.
Ježíš měl při modlitbě s Otcem tak intimní vztah,
že na Hoře proměnění z Něj vyzařovala sláva Otcovy
přítomnosti.
Ve dni Letnic byli učedníci vyzbrojeni mocí,
protože se spolu modlili. Jejich modlitba mezi nimi
vytvořila tak intimní vztah, že byli “všichni jedné
mysli”, a jejich modlitba souhlasu přinesla moc.
Když se muž modlí se svou ženou, mají spolu
intimní vztah. V opravdové duchovní modlitbě
vzniká intimnost, která je daleko silnější než fyzická
jednota. Intimnost v duchu.
Zena, která se modlí za svého manžela, s ním
začne mít hlubší intimní vztah v duchu a ten ji bude
k němu přitahovat. Ztotožňuje se s jeho potřebami a
tak je pomáhá naplňovat.
Jestliže muž selže a nemodlí se za svou manželku,
může ji znát intimně pouze fyzicky, ale nedosáhne
s ní opravdové intimnosti v duchu, která vytváří
skutečnou jednotu.
Sexuální vztahy - to je jedna věc. Duchovní
jednota je věc druhá. Jestliže chceš být opravdu jedno
se svou ženou, pak se za ni a s ní modli.
Úsloví “Rodina, která se spolu modlí, spolu
zůstane” má něco do sebe.
Každá žena potřebuje být ve svých vlastních
očích unikátní. Muž, který slouží své ženě, pomáhá
tohle ustanovit. Ale jestliže se za ni nemodlí, zůstá
vají její nejniternější potřeby bez povšimnutí.
Každá žena touží po tom, mít s mužem intimní

vztah . Byla tak stvořena. Když jí manžel tento
intimní vztah odepře, začne přirozeně hledat alter
nativní řešení. Muži, kteří znají své manželky
v modlitbě, je také znají v obývacím pokoji, kuchyni
a ložnici.
Jestliže ses za svou manželku nemodlil a teď čteš
tato slova, zastav se - právě teď - a pros Boha, aby ti
odpustil. Změň se hned teď. Nečti už ani řádku,
dokud se za ni nebudeš modlit.
Ano, takhle je to v pořádku.
Jednou jsem kázal v Kanadě a s velkým důrazem

jsem hovořil o tom, jak je třeba, aby muži sloužili
modlitbou. Druhý den po shromáždění ke mně přišel
jeden muž a trochu nesměle se usmíval. Jeho žena
stála vedle něj a zářila, zatímco mi on řekl: “Včera
večer jste mi dal ránu rovnou mezi oči, když jsem vás
slyšel hovořit o modlitbě. Nicméně včera jsem se
poprvé po jedenácti letech modlil se svou manželkou
a dnes jsme si blíž než kdykoli předtím.”
Služba není jen kázání.
Služba je modlitba.
Teď bych měl zřejmě chvíli hovořit k ženám. To,
co chci s vámi sdílet, je velmi důležité.
Pro ženy nemusí být těžké modlit se za své muže,
ale některé ženy se snaží hrát roli Boha. Snaží se
přetvářet svého muže ke svému vlastnímu obrazu,
podle svých představ o tom, jak by měl vypadat, a
nedovolují Bohu, aby ho tvořil k Božímu obrazu.
Tento problém se vyskytuje dokonce ještě před
manželstvím. Zdá se, že ženy mají větší tendenci
rozhodnout se v případě pochybností pro svého
partnera, přestože jeho charakter jeví nějaké trhliny.
Nedokážu spočítat to množství žen, které se se
známily s alkoholiky, provdaly se za ně a myslely si,
že je po svatbě dokáží změnit tím, že je zahrnou
láskou.
Tento omyl bývá klasicky komentován prohlá
šením: “Já myslela, že všechno, co potřebuje, je láska
dobré ženy.”
Jaký je muž za svobodna, takový je ještě víc po
svatbě. Pokud nedovolí Kristu, aby ho změnil.
Stejná věc se stává i křesťankám. Touží po tom,
aby jejich nespasení manželé přijali Dobrou zprávu
Ježíše Krista. A touží po tom tolik, že se často dopustí
chyby. Zdá se, že věří tomu, že "žádný nepřichází
k Otci, jedině že by ho jeho manželka přitrhla."
Žádná žena nemůže přitrhnout muže k Bohu - to
dělá Duch Svatý.
Nezměrně žen dohnalo svá těla, mysli a duše až
do stavu šílenství, když se snažily zastoupit Božího
Ducha Svatého v Jeho práci. Poradci říkají ženám
stále znovu: “Nehrajte si na Boha.”
Muž má být samozřejmě knězem, ale Bůh je ten,
kdo ho do toho musí uvést. Nemůže ho do toho
natlačit žena. Její pomoc je tu na místě pouze tehdy,
když je muž už Božím Duchem veden k tomu, aby se
stal tím, kým Bůh chce, aby byl.
Muži mohou změnit své návyky. Ale jen Bůh
může změnit povahu.
Zeny - nehrajte roli Boha.
Žena, jejíž manžel je nevěřící nebo křesťan, který
nežije v maximálním potenciálu svého mužství, má
podle Písma udělat dva klíčové kroky:
1) Ujisti se, že jsi svému muži odpustila všechny
jeho hříchy. Mnohé ženy svým mužům neodpouštějí.
Díky neodpuštění drží proti svým manželům jejich
hříchy a připoutávají je k nim. Odpuštění otvírá,
neodpuštění uzavírá. Odpuštění vysvobozuje, ne
odpuštění spoutává.
Mnoho mužů upřímně touží po tom, stát se
mužem, jakým Bůh chce, aby byli, ale bojují za
vysvobození z otroctví neodpuštění, do kterého je
přivedly jejich ženy.
2) Miluj ho. Prosté prohlášení, ale přesto je to Boží
návod pro úspěšné manželství. Rozšířený anglický
překlad Bible (The Amplified Bible) to podává takto:
“Vy, vdané ženy, buďte poddané svým vlastním
mužům - a přizpůsobte se jim. Aby i když ne
poslouchají Boží slovo, mohli být získáni ne
diskutováním, ale zbožným životem svých žen. Když
uvidí, jak čistě a střídmě žijete a jakou úctu k nim
chováte... což zahrnuje respekt, ohled, důstojnost,
vážnost, obdiv, chválu, sebevydání, hlubokou lásku
a radost” (1. Petr 3:1-2).
Toto je Boží model, jak dosáhnout toho, aby muž
toužil po změně a byl uschopněn sloužit své ženě.
Toto byl Boží záměr od chvíle, kdy byla Eva poprvé
nazvána Adamovou “pomocí”.
Přesto je to muž, kdo je zodpovědný před Bohem.
Bůh činí muže zodpovědným za to, stát se knězem
rodiny: Nauč se sloužit své manželce.
Muž slouží své ženě tím, že jí dává ujištění.
Každá žena potřebuje vědět, že je pro svého muže
unikátní.
Proto i ženy, které žijí v promiskuitě, cítí určitou
míru viny, když mají sexuální vztahy bez jakékoli
lásky. Předtím než se tedy poddají “milování" muže,
položí mu tu prastarou otázku “Miluješ mě?"
Mechanický sex nemůže uspokojit touhu po
opravdovém intimním vztahu.
Svou ženu ujistíš o tom, že ji miluješ, když jí
řekneš, že je ta, kterou Bůh chtěl, abys měl.
Jsme sebevydáni tomu, co vyznáváme.
Manželský slib je vyznání, které vede k sebe-
vydání. Ale nedostatek sebevydáni je tím hlavním
problémem, kterému dnes manželské páry čelí.
Mnoho mužů cítí, že byli k manželství donuceni, že
podlehli manipulaci nebo tlaku okolností. Ná
sledkem toho se zabývají představou, jaký by byl
jejich osud s jinou ženou.
Podobné je to se ženou, která se vdá kvůli těho
tenství nebo finanční nejistotě nebo kvůli jinému
tlaku. Často postrádá jistotu, že jejího manžela jí dal
Bůh.
Jak manželé, tak manželky se pak uprostřed
takové nejistoty nedívají na svého partnera, ale na
někoho jiného a přemýšlejí: “Neměla jsem si vzít
jeho?” “Jaké by to bylo s ní?”
To všechno rozkládá manželské vztahy.
Každý manžel si potřebuje uvědomit, že po
svátnost manželské jednoty je něco, co Bůh dává na
první místo v každém manželství. Každý muž
Je v rodině kněz ? 85
potřebuje ve své mysli ustanovit fakt, že “ona je ta

pravá”. Když to udělá, musí to vyznávat sám sobě a
jí. Toto vyznávání je životně důležité.
Pamatuj si - jsme sebevydáni tomu, co vyzná
váme.
Sloužíš své manželce, když jí vyznáváš, že ona je
ta pravá pro tebe. To je její ujištění, její jistota.
Muži jsou kněží. Musí sloužit.
Ale jak vidíš, služba je mnohem víc než kázání.
Služba znamená milovat.
Dnešní převrácené mravy vytvořily filozofie,
které rozdělují manželství, rodiny a společnost.
Někteří muži si myslí, že doktrína o oddělení církve
od státu znamená, že s tím, co je posvátné, duchovní
nebo nějak souvisí s náboženstvím, by se mělo
zabývat pouze při bohoslužbě v církvi a že po zbytek
času si mohou dělat, co se jim líbí. Spatně.
Muž nikdy nepřestává sloužit.
Je to jeho život.
Slouží, když prodává auto, pronajímá dům,
montuje počítač, vydává rozhodnutí ve firmě -
všechno v životě je služba. Po celodenní službě lidem
nemá mnoho mužů náladu sloužit večer ještě doma.
Ženy - a zvlášť ženy kazatelů - si společně stěžují
na jednu věc: “Můj muž může sloužit celému světu,
ale mně ne.”
Muž se hájí svými obchody, únavou, pracovním
přetížením, finančním tlakem, starostmi a zákazníky
- a slouží celému světu. Připouštím, že je to na
máhavé.
Když přijde domů, chce, aby mu bylo slouženo a
ne aby znovu sloužil. Pravda je však taková, že
služba v rodině je na prvním místě.
Dnešní moderní muž obchoduje s manželkami a
drží se byznysu.
Dokonce i manželé, kteří jsou křesťané, se do
pouštějí chyb, aniž by si to uvědomovali.
Znovu a znovu jsem viděl, jak v nesčetném
množství životů působí tentýž syndrom. Lidé se do
sebe zamilují a vezmou se. Jejich povinnosti v práci
však narůstají, přicházejí děti a potřeby církve
vyžadují pozornost. A potom víc a víc dělají vše kvůli
dětem, pro církev a pro dobro firmy.
Co si potřebujete uvědomit, je, že jste se za
milovali jeden do druhého, a poté co bude vše ostatní
pryč, budete ještě pořád mít jeden druhého. Nebo
byste měli mít, pokud jste dobrými správci man
želství.
Bůh stvořil muže jako vůdce a správce.
Muži nic nevlastní; jsou pouhými správci.
Zdraví, manželství, děti, pozemky, byznys - láska
tvé manželky - to vše muži pouze spravují. Všechno
to patří Bohu - On nám to vše dal. A z toho, co s tím
děláme a jak se o to staráme, musíme skládat účty.
Muži se dopouštějí chyby (nebo hříchu), když si
myslí, že jsou vlastníky. Takové smýšlení má za
následek jednání nezávislé na Bohu. A tam také
začínají všechny naše problémy. Adam jednal ne
závisle na Bohu - a podívej se teď na nás.
Muži - vy nevlastníte lásku své ženy. Jste pouze
jejími správci, protože je to Boží dar pro vás.
Buď dobrým správcem. Buď kněz. Služ.
Služ své ženě.

Dejte děti k prarodičům nebo přátelům, vezměte
si dovolenou a někam spolu odjeďte. Sami dva.
Zamilujte se do sebe znovu. Služ své ženě. Potom se
ti ráda poddá.
Každý manželský pár potřebuje mít nejméně
jednou za šest měsíců líbánky - a přinejmenším čtyři
dny dlouhé. Pokud spolu nestrávíte tyto zvláštní
chvíle, možná že po čtvrt století manželství, až
budou děti pryč, zjistíte, že jste zapomněli, jak se
milovat nebo spolu komunikovat, a budete čelit
oddělení.
Služ.
Modli se za ni a s ní. Rozvíjejte váš intimní vztah.
Vyznávej, že je tvou ženou. Služ jí ujištěním. To
znamená, miluj ji.
Vezmi ji někam a věnuj jí nerušenou pozornost.
Zamilovávejte se do sebe znovu a znovu.
Muži, nemáte na vybranou.
Je to Bůh, kdo tě povolal být ve tvé rodině
knězem.
Je v rodině kněz?
8
JEDNODOLAROVÉ
SPROPITNÉ
Když jsem byl generálním manažerem televizní
stanice, musel jsem propustit jednoho mladého
muže.
Tom měl všechno, co potřeboval k tomu, aby byl
velmi úspěšný. Ale ve své službě selhal.
Jako výkonný manažer stanice měl předpoklady
dosáhnout finančního úspěchu. Ale nedosáhl ho.
Tohle byl už jeho pátý pokus o vstup do úspěšné
služby. Dělal pastora ve dvou různých církvích a
pokaždé to dopadlo nešťastně. Zkoušel pracovat
v praktické části služby - a také neuspěl. Potom přijal
místo pomocného pastora v nějaké další církvi, ale
výsledky byly vždycky stejné - byl neplodný.
A teď nenesl ovoce ani v televizní službě. Věděl
to moc dobře. Propuštění pro něho nebylo žádným
překvapením.
89
“Nevím, co bych ti řekl, Tome,” začal jsem toho
večera náš rozhovor. “Nevím, co bych pro tebe mohl
udělat. Chci ti pomoci a jediná věc, která mě napadá,
je, že z nějakého důvodu, z nějakého nevysvětli
telného důvodu nevěříš, že Bůh odpoví na tvé
modlitby.”
Chtěl jsem mu dát odpovědi, které by mu po
mohly v budoucnosti. Aby mohl být nějakým
způsobem přetržen ten řetěz neúspěchů a jeho život
začal nést ovoce.
Tom připustil, že to, co jsem řekl, je pravda.
Přiznal se mi, že je pro něj těžké modlit se. Ve
skutečnosti se modlil už pouze na veřejnosti, když
měl něco říci při církevních bohoslužbách nebo
křesťanských shromážděních.
Zatím ho však nenapadlo spojovat tento ne
dostatek ve svém životě s bojem, který vždy prožíval
v práci.
Byl křesťanem třetí generace, synem a vnukem
významných a úspěšných kazatelů. Vždycky se
snažil vozit na šosu svého dědictví.
Nikdy to nefungovalo.
Ale Tom byl dobrotivý. Věděl, že vůči němu
nechovám žádnou zášť. Pár dní nato mě se ženou
pozval k nim domů na večeři.
Fakta do sebe začala zapadat.
Tomova žena Sue připravila nádherným způ
sobem stůl. Pochválil jsem ji za to a pronesl, že si
jejich pozvání na večeři vážíme.
“Ano, je to opravdu skvělé, že vás tady můžeme
Jednodolarové spropitné 91
mít na večeři,” vložil se do toho žertovně Tom. “Teď
dostaneme na oplátku dobré jídlo.”
Nancy a já jsme se na sebe podívali, ale dál jsme
pokračovali v běžné konverzaci. Jedli jsme teprve pár
minut, když Sue odešla do kuchyně pro konvici
džusu. Za chvilku se vrátila a tehdy jsem si všiml,
jak upraveně a příjemně naše hostitelka vypadá.
Nesla tu jiskřivou konvici a vroucně se usmívala. Ale
v tu chvíli její manžel zavtipkoval: “Víte, moje žena
je z Arkansasu - není naboso jen proto, že tu jste vy.”
Sue se začervenala, ale nic neřekla.
Večeře pokračovala a počet Tomových narážek
narůstal. Během jídla a po něm nepřestával zahr
novat svou ženu těmito nečestnými poznámkami a
učinil ji terčem svých vtipů.
Nervózní smích nakonec přešel do neohrabané
konverzace, ale Tom nepřestával. Domníval se, že je
humorný. Byl však jediný, kdo si to myslel.
Když jsem tam tak seděl, uvědomil jsem si, proč
nebyl Tom úspěšný... proč pro něj bylo tak těžké
modlit se... proč nezažíval Boží požehnání.
Jeden parafrázovaný překlad Bible říká v 1.
Petrovi 3:7: “Vy, manželé, zacházejte se svými
manželkami jako se spoludědičkami Božího života,
protože pokud to nebudete dělat, vaše modlitby
nebudou zodpovězeny.”
Tom ignoroval Petrovu vážnou radu, že máme
jednat se svými manželkami jako se “spolu
dědičkami”.
A protože v tomhle selhal, jeho modlitby nebyly
zodpovězeny. A protože nebyl efektivní jeho modli
tební život, nebyla úspěšná ani jeho služba. Bez
zodpovězených modliteb jeho víra zeslábla a bez
víry je nemožné líbit se Bohu.
Tvoje manželka musí být tvou spoludědičkou a
musí být hodna stejné úcty, uznání a lásky, jakých si
myslíš, že jsi hoden ty.
Morální podpora není jen její práce. Ani rodinná
rozhodnutí nezáleží jen na tobě. Žádný ženatý muž
nemůže žít nebo jednat nezávisle na své ženě.
Mnozí muži obviňují z toho, že nebyli povýšeni,
svého šéfa. Nebo svalují vinu na to, že se tam vecpal
kolega ze sousední kanceláře, a ten pravý důvod
může být přitom ve skutečnosti nalezen v jejich
vlastních životech. Selhávají, klopýtají, bojují a
padají, protože nejednají se svými manželkami jako
se spoludědičkami.
Tom není sám, kdo je vinen tímto hříchem. Tato
nemoc je nakažlivá. Muž, který ponižuje svou ženu, je
jeden z klasických sociálních portrétů našeho věku.
Přemýšlel jsem o tom, jakou měla Sue minulost.
Byla zcela odlišná od Tomovy - a byla terčem jeho
častých vtipů.
Její matka žila v promiskuitě, a tak Sue během
dětství prošla spoustou veřejných škol. Sue trpěla
osamělostí. Nicméně jako chytré dítě se zúčastnila
každého programu na zlepšení osobnosti, který
objevila. Snažila se být lepší dokonce už v tomto
útlém věku.
Až byla konečně pozvána na jedno shromáždění
mládeže z místní církve a tam dala své srdce Kristu.
Na střední škole potom zvítězila v jedné soutěži a
byla odměněna nádhernou cenou: ročním stipendiem
v biblické škole.
Tam se setkala s Tomem. On byl jakožto student
z kazatelské rodiny zběhlý v křesťanských tradicích.
Byl vychován v církvi, byl synkem kazatele a měl vše
v církvi “v malíčku". Věděl, co je potřeba dělat a jak
se to má dělat.
Jejich sympatie přerostly v lásku a láska v man
želství.
Poté co Tom dokončil školu, začali spolu sloužit.
Ona neměla s takovým životním stylem žádnou
zkušenost a nic z její minulosti se nepodobalo této
práci. Opravdu nerozuměla tomu, co se požaduje a
očekává od kazatelovy ženy. Tom nevěnoval čas
tomu, aby ji něčemu z toho naučil nebo aby jí něco
vysvětlil. Protože on to znal, domníval se prostě, že
ona to bude také znát a jednat podle toho.
Domněnka je nejnižší úroveň poznání v životě. Tom se
Sue jednal na úrovni domněnek.
Kvůli své nevědomosti a strachu zeptat se udělala
několik nevýznamných chyb. Služba pro ni byla
něčím novým. A někdy, nebo spíš většinou, tyto
chyby jejího manžela zahanbovaly.
Tom na to reagoval.
Chtěl přikrýt své zahanbení Avšak namísto toho,
aby jí vše trpělivě vysvětlil, ji začal shazovat, dělat si
z ní legraci, ponižovat ji před ostatními.
Sebeospravedlnění je proces, ve kterém se snažíš
vypadat dobře ve svých vlastních očích tím, že svalíš
vinu na někoho jiného.
Boží odpověď na takové jednání už jsme četli
v Prvním Petrovi: Tom přestal dostávat odpovědi na
své modlitby.
Do Tomova života a služby přestalo proudit Boží
požehnání.
Tom byl frustrovaný, oslabený ve víře a ochrnul
v modlitbě. Nakonec tato oblast jeho života uschla a
doslova zemřela. Už nedokázal věřit Bohu ohledně
cílů, kterých chtěl v životě dosáhnout, a úspěch se
obrátil v neúspěch.
Tom, jakožto příklad uvedený za mnohé, o-
spravedlnil sám sebe ve svých vlastních očích
svalením viny na Sue. Samozřejmě to nikdy neřekl
takhle otevřeně. Začal z ní prostě dělat obětního
beránka tím, že ji učinil předmětem svých posměšků.
Nebyl schopen přijmout zodpovědnost za své
vlastní neúspěchy, a proto hledal - a nalezl - vhodné
ho obětního beránka. Léta ji takhle ponižoval.
Co musíme udělat - a co musíš dělat ty, jestliže jsi
jako Tom - je vzít Sue někam, kde budete úplně sami,
otevřít jí své srdce a dovolit, aby byl ten vztah
uzdraven. Tom se potřeboval změnit - potom by se
změnila i Sue.
Samozřejmě, že někteří muži selžou a nejednají se
svými manželkami jako se spoludědičkami, a přesto
jsou ještě stále úspěšní v podnikání. Ale téměř
v každém případě je tu možné nalézt nějakou jinou
oblast neúspěchu a nějaký jiný defekt v životě, který
prozrazuje tento nedostatek.
Jestliže táta jedná s mámou jako s movitostí
namísto toho, aby s ní jednal jako se spoludědičkou,
děti to vidí a stejný postoj se odrazí v jejich jednání.

Se ženou je třeba zacházet jako se spoludědičkou.
Když reptáš proti své ženě, když ji potupuješ a
ponižuješ, podminovává to tvé mužství a brání ti to
mít maximální manželství
Všechno v tomto životě je buď oceňováno, nebo
podceňováno.
Když je to oceňováno, získává to na ceně.
Když je to podceňováno, ztrácí to na ceně.
Domovy, auta, pozemky, akcie - to vše je buď
oceňováno, nebo podceňováno. A to podle toho,
jakou hodnotu jim přisuzujeme.
Stejné je to s lidmi - buď je oceňujeme, nebo
podceňujeme, a to podle toho, jaký význam jim
přikládáme.
Když oceňuješ ženu, získává na ceně - a to jak ve
svých vlastních očích, tak ve tvých. Když ji podce
ňuješ, ztrácí na ceně - a to jak ve svých vlastních
očích, tak ve tvých.
Tom svoji ženu podceňoval, a protože jak ve
svých vlastních, tak v jeho očích ztratila cenu, začala
být neefektivní a cítit se méněcenná.
Vzpomínám si na to, když jsem sám v této oblasti
procházel obdobím krize.
Před lety jsem s Nancy vedl jako pastor jednu

novou zápasící církev v severní Californii. Vlastně
všechno kolem mě zápasilo - a nejvíc ze všeho jsem
zápasil já sám.
Nechápal jsem, co se děje.
Nevěděl jsem, co s tím.
Rekonstruovali jsme budovu, ve které jsme uctí
vali Boha, a snažili se udělat ji tak příjemnou, jak to
jen šlo. Pokládali jsme novou podlahu z javorového
dřeva a každou volnou chvilku jsem tam pracoval,
abych celý proces urychlil.
Jedno odpoledne jsem tam byl zcela sám a za
tloukal jsem do té podlahy hřebíky.
S každým úderem kladiva jsem bušil také do
svých vlastních osobních zklamání... byl jsem zoufalý
ze své manželky Nancy, z toho zápasícího sboru a
sám ze sebe. Řekl jsem Bohu přesně, jak jsem se cítil.
“Bože, musíš něco udělat! Bože, musíš změnit
tuhle situaci! Musíš mi pomoci. Změň tyhle okolnosti!
Změň Nancy! Změň náš sbor! Musíš mi pomoci!
Bože - já potřebuji pomoc!"
Nancy a já jsme bydleli v domě, který měl pou
hých třicet osm metrů čtverečních, bojovali jsme o
každou korunu a lezli jeden druhému víc a víc na
nervy.
Bůh slyšel moji modlitbu.
Bůh mi odpověděl.
Osobně.
Jak jsem tam tak sehnutě stál a zatloukal ty
hřebíky, Bůh otevřel moji mysl. Zmáčkl tlačítko
zpětného přetáčení na magnetofonu v mé mysli a
začal mi přehrávat záznamy mých vlastních slov.
Připomínal mi všechno, co jsem řekl o Nancy.
Každý postoj, kterým jsem ji odsuzoval. Každou
ponižující poznámku, kterou jsem jí uštědřil. Každou
chvíli, kdy jsem ji podcenil nějakou svou narážkou.

Miloval jsem svoji ženu. Opravdově.
A přesto jsem upadl do stejného postoje, který je
pro muže tak obvyklý.
Nancy mi byla nejblíže, a proto se stala terčem
mých frustrací, předmětem mých vtipů a obětním
beránkem za mé neúspěchy. Nebyla to vždy nějaká
přímá výtka - jenom neustálé reptání.
Tohle zjevení mnou otřáslo. Cítil jsem za krkem
horkou ruku studu.
Potom Bůh udělal něco, za co Mu budu vždy
vděčný.
Ukázal mi její dobrotu, ušlechtilé vlastnosti,
báječnost a krásu ducha. Viděl jsem ji tak, jak ji viděl
Bůh.
Okamžitě jsem upustil kladivo, padl na tu tvrdou
podlahu a prosil Boha, aby mi odpustil. Hluboko ze
svého ducha jsem volal k Bohu - ale tentokrát zcela
jinak.
Potom jsem, ještě pořád v té těžké vestě s kap
sami nacpanými hřebíky, zvedl své ruce k nebi - bez
studu, bez jakéhokoli otálení a rezervovanosti - a
nahlas volal k Bohu.
“Bože, odpusť mi můj postoj! Odpusť mi, jakým
způsobem jsem zacházel se svou ženou! Chci ji
milovat! Chci si jí vážit, ne ji podceňovat. Přijímám ji
jako Tvůj dar pro mne! Vyznávám, že je mou ženou!
Děkuji Ti za ni.”
Pokládal jsem svou novou duchovní podlahu.
Dlouho potom jsem zlomený a proměněný vstal,
svlékl si vestu s hřebíky a vyrazil na cestu domů.
Zadními dveřmi jsem vešel do našeho maličkého
domu, převlékl jsem se, umyl a šel do města. Tam
jsem koupil malý dárek a prosté přáníčko.
Byl čas na večeři.
Vešel jsem do kuchyně, kde byla Nancy, podal
jsem jí přání a dárek a políbil ji na tvář.
“Co se děje?” zeptala se udiveně.
“Prostě tě miluji,” odpověděl jsem jí upřímně.
Chvíli se na mě dívala, snad to kontrolovala se
svou intuicí, aby se ujistila o mých motivech. Víte,
jaké jsou ženy.
“Opravdu?” zeptala se zkoumavě.
“Ano.”
Otevřela tedy ten dárek. Něco prostého, ale
Nancy z toho byla ohromně nadšená. Prohlížela si to
a její oči tančily.
K večeři jsme měli polévku. Chtěl jsem Nancy
ocenit, ne podcenit.
“Tohle,” prohlásil jsem vítězoslavně, když jsme
začali jíst, “je nejlepší polévka, jakou jsi kdy udělala.
A - je horká.”
Nancy se na mě poněkud zaraženě podívala.
“Co tím myslíš?”
Pokrčil jsem rameny. “Mám prostě rád, když je
polévka horká. Nemám rád, když je ohřátá nad
svíčkou, mám ji rád horkou."
Nancy trochu pokývala hlavou. “To jsem ne
věděla.”
"Zřejmě jsem ti to neřekl,” odpověděl jsem. “Ale

je to opravdu znamenitá polévka; opravdu mi chut
ná; jsem rád, že jsi mi ji udělala.”
Nancy chvilku trvalo, než vstřebala tuhle poch
valu a potom řekla: “Děkuji.”
Prosté.
A přesto - život se toho dne změnil.
Oceňování začalo svou práci. Práce podceňování
skončila. Bylo po ní.
Byla to trvalá změna. Od toho dne uplynulo více
než dvacet sedm let a já jsem nikdy nezapomněl na
ten talíř polévky. Ani na změnu, kterou Bůh udělal
v mém životě.
Náš vztah nebyl od té chvíle už nikdy stejný.
Cena Nancy začala stoupat - v mých i v jejích
vlastních očích. Kvalita našeho domova začala zá
zračně narůstat. Naše služba udělala nový skok
kupředu. Všechno se změnilo.
Toho dne jsem ji začal považovat za nejbáječnější
ženu na zemi.
A ona jí opravdu je.
Vypadá, jako by se narodila v královské rodině.
Je dobrotivá, moudrá, krásná, plná šarmu a síly,
prostě nádherná.
Čím víc si jí vážím, tím je pro mě báječnější.
Po jídle, když Nancy odešla od stolu a já byl
připraven jít dělat nějakou práci, jsem vyndal z kap
sy jednodolarovou bankovku a dal ji pod svůj talíř.
Moje gesto ocenění.
Nejen slova, ale i viditelný skutek.
Už jsem byl v jiné místnosti, když Nancy našla
při sklízení ze stolu mé spropitné. Přišla za mnou
z kuchyně a ten dolar držela v ruce.
“Co to má být?” zeptala se zvědavě.
“Miláčku, když jdu do restaurace,” odpověděl
jsem, “a chutná mi a líbí se mi obsluha, nechám jim
malé znamení svého ocenění. Protože bylo jídlo dnes
večer tak dobré, myslel jsem si, že ti nechám malé
znamení svého ocenění To je vše. Jenom jsem chtěl,
abys věděla, že tě miluji a vážím si tě.”
Pochopila.
Životní spropitné.
9
ZMĚNA ZAČÍNÁ
OD HLAVY
Jeden starý hloupý vtip říká:
Do zadní místnosti pohřebního ústavu přijde
před začátkem obřadu vdova, aby se podívala na tělo
svého zesnulého manžela. Ale je šokována svým
zjištěním, že majitel pohřebního ústavu oblékl na tělo
jejího muže oblek někoho jiného.
Rozhlédne se kolem a uvědomí si, že muž v sou
sední rakvi má na sobě oblek jejího manžela.
Stižena větším zármutkem než kdykoli předtím
zavolá majitele ústavu k rakvi a se slzami v očích mu
ukazuje problém. On okamžitě zasahuje, aby situaci
napravil.
“Hany!” zakřičí na jednoho ze svých asistentů.
“Prohoď hlavy na dvojce a na trojce!”
Hrozné, ale nikdy na to nezapomeneš.
101
A ilustruje to něco jiného, co chci, abys nikdy
nezapomněl.
Změna vždy přichází shora.
A pokud ne, přijde skrze revoluci zdola.
Můj přítel AI byl profesionál na odhalování
problémů v neúspěšných podnicích. Jeho klientelu
tvořily společnosti na pokraji bankrotu, zániku nebo
jiné katastrofy.
Vlastně Ala nikdy nezavolali dřív, než se ocitli
v opravdu vážné krizi. AI měl tuhle práci rád,
protože v době, kdy byl zavolán, byli manažeři
společnosti obvykle připraveni vyslechnout si přímo
čarou řeč a spolknout hořkou pilulku pravdy. Přežití
vždy záviselo na změně.
Téměř vždy měly problémy podniků stejný mod
el. Můžeš mít skvělý program, ale špatné lidi a
neuspěješ. Nebo můžeš mít slabý program, ale dobré
lidi a uspěješ. Personál je vždy problém a personál je
vždy řešení. A řešení vždy začíná od člověka na
vrcholu.
V
“Žádný upadající podnik,” řekl mi AI jednoho

dne, “nemůže být finančně uzdraven a zůstat zdravý,
dokud není člověk, který ho vede, ochoten změnit
se.”
AI zjistil, že téměř bez výjimky byly problémy
způsobeny hlavním výkonným manažerem.
“Pokud není on ochotný změnit se,” řekl AI, “není
žádná naděje.”
Jeho metoda řešení problémů podniků a firem se
stala po nějakém čase více méně standardem. Pro-
Změna začíná od hlavy 103
zkoumal, jak to ve firmě funguje, prošel finanční
záznamy, hovořil se zaměstnanci a snažil se poznat
problém z každé myslitelné perspektivy. Během toho
všeho určitě strávil několik hodin v kanceláři hlavy
Když potom prezentoval svou analýzu, vynesl

své hodnocení a dal svá doporučení, zahrnovalo to
vždycky i změnu člověka na vrcholu. Změnu v jeho
metodách, motivech, postojích, vztazích a někdy i
v jeho životním způsobu.
Tento princip je možné aplikovat na každou
oblast lidského života, včetně rodiny.
Aby se mohla rodina změnit, musí se změnit
muž. Aby mohla rodina vyrůst, musí vyrůst muž.
Muž je příkladem.
Změna není změna, dokud se nic nezměnilo.
Většina lidí soudí ostatní podle jejich skutků,
zatímco sami sebe soudí podle svých úmyslů.
Úmysl změnit se není změna. Mluvit o změně,
slibovat ji, dělat předsevzetí - nic z toho není změna.
Nic z toho neuzdraví narušený domov.
Hlava rodiny se musí změnit.
Amerika utratila nesčíslné miliony dolarů ve
snaze zabránit kriminalitě mládeže. Investovali jsme
mnoho milionů do rehabilitačních programů pro ty
mladé, kteří jsou emocionálně převrácení, inklinují
k zločinu, jsou závislí na drogách nebo jsou jen prostě
umínění. Pro ženy máme spousty knih, hojnost
seminářů a ostatní věci, které jim pomáhají naučit se
být dobrými ženami.
Tohle všechno děláme a potom své ženy a děti
pošleme zpět do domovů, kde jsou nezměnění muži.
Muži, které nikdo nevyučoval, muži, kteří více než
často stvořili problémy svých manželek a především
dětí. Zeny a děti jsou pak znovu tam, kde začaly.
Až se rehabilitované dítě a reformovaná žena
vrátí domů k nezměněnému muži, najdou jenom
frustraci. Muž je hlavou rodiny: změna musí začít od
něj.
Žiji v Newport Beach v Californii blízko úžasné
pláže. Pláž se po obou stranách mořské úžiny tulí
k přístavním molům, která umožňují plavidlům
vjíždět do zátoky Balboa Bay.
Tahle pláž byla můj soukromý pokojík pro
modlitbu, přemýšlení, místo pro udílení rad, místo
pro duševní terapii. Molo je místo, kde se událo
mnoho zážitků, které znamenaly předěl jak v mém
životě, tak v životech ostatních, kteří tam se mnou
strávili nějaký čas.
Když Rick dorazil z Oregonu a zavolal mi, řekl
jsem mu, že se setkáme na molu. Přijížděl s velkými
problémy.
Řekl mi, že to byla velká chyba, přestěhovat se do
oregonských skal. Udělal to jen proto, aby před vším
utekl. Když sem přijel, zjistil, že se “všecko” pře
stěhovalo s ním. Neutekl vůbec ničemu. V jeho nitru
vřelo zoufalství. Potřeboval změnu. Neměl ji, ale
chtěl ji.
Právě před několika týdny pracoval na roze
stavěném domě. A když byl venku na zahradě,
slyšel, jak vnitřní hlas v něm říká: “Pusť." Při jiných
příležitostech říkal tentýž hlas stejnou věc. Ačkoli o
tom mluvil s ostatními, nevěděl, co se děje. A když o
tom všem přemýšlel, cítil, že má letět zpátky do
Californie, najmout si auto a navštívit mě. Chtěl
vědět, co si o tom, co se mu děje, myslím já.
“Mluví ke mně Duch Svatý,” chtěl vědět, “nebo
ďábel nebo kdo?”
Čím víc jsme spolu hovořili, tím víc jsem si
uvědomoval, že v Rickově životě pracuje Bůh. Rick-
ovi to však teprve muselo dojít.
“Upřímně řečeno, nevím, co mám dělat,” řekl
beznadějně. “Nejsem sám ze sebe šťastný, žena se
mnou není šťastná a děti jsou také nešťastné. Jestli se
brzy něco nestane, tak nevím, co udělám! A navíc -
nepřestávám v sobě slyšet ten hlas, jak říká: 'Pusť.' ”
Rick vyznal Ježíše Krista jako svého Spasitele
před několika lety. Ale nikdy neučinil úplné sebe-
vydání. Některé oblasti jeho života byly ještě pořád
pod jeho kontrolou namísto pod Boží. Když jsme
spolu mluvili a modlili se, v Rickově srdci začalo
svítat.
Bylo to najednou křišťálově průzračné - že to byl
skutečně Bůh, kdo skrze svého Ducha mluvil k Rick-
ovu srdci. “Pusť” znamenalo, že měl úplně uvolnit
sám sebe do Božích rukou a cele Mu důvěřovat. Rick
si uvědomil, že Bůh mu prostě říká: “Pusť všechny
své vlastní cesty a buď závislý celým svým životem
na Mně.”
Na základě tohoto poznání jsme se modlili a
souhlasili s Bohem. Rick opustil své staré cesty a
vydal se ve svém životě Ježíši Kristu jako Pánu. V tu
chvíli se stal Rick mužem víc, než kdy předtím byl.
Když v nás Bůh “podle své dobře libé vůle”
způsobuje jak chtění, tak skutečné činění, začne
v našem životě povstávat ve svých různých formách
opravdové mužství
Přišla změna.
Jak se to projevilo v rodině?
Několik měsíců nato seděli Rick a Joan v našem
obývacím pokoji spolu s několika dalšími lidmi.
Mluvili jsme o cíli, který nám Bůh dal - sloužit
tisícům mužů po celé zemi.
Najednou jsem si všiml, že Joan pláče. Zeptal
jsem se jí proč.
“Nepláču kvůli sobě,” řekla a plakala dál.
“Vlastně pláču kvůli ostatním ženám, kterým se
stane stejná věc, jaká se stala mně. Poté co Rick prožil
ve svém životě tuhle změnu, vrátil se domů a
okamžitě se začalo vše měnit.”
Potom Joan vysvětlila, jaké obdivuhodné výsle
dky Rickova změna přinesla.
“Dětem jsme neřekli, co Rick prožil. Chtěli jsme
prostě, aby vše probíhalo přirozeně.
Ale tři dny poté, co se Rick vrátil domů, ke mně
přišla naše dcera a řekla: 'Mami, co se stalo tátovi? Je
proměněný.’ ”
Rick a Joan - a jejich děti - přišli na to, že změna
začíná od hlavy rodiny.
“Kdykoli se muž změní a stane se mužem, jakým
ho Bůh chce mít," řekla Joan vzrušeně, “změní se
následně i žena a děti. Pláču štěstím, protože vím, co
se stane všem těm ženám, které jsou na tom stejně,
jako jsem byla já. Celá rodina se změní, když se
změní muž.”
Na molu nebo pláži není nic magického. Ale něco
nového přišlo do Rickova srdce a života. Tam se
odehrála ta změna. Měl nový pokoj, nový přístup
k životu, novou poslušnost Bohu. Nyní začal žít
v oblasti Boží moudrosti více než v oblasti lidské
moudrosti.
Vzal zodpovědnost za neúspěch a skrze pokání a
víru se od něj v modlitbě oddělil. Stal se zodpo
vědným za to, aby byl ve svém mužství ve všem
podobný Kristu. Boží sláva pracovala v jeho životě.
Způsobila to poslušnost Božímu slovu.
Tuna modlitby nikdy nevydá za kilo poslušnosti.
Jestliže po všech svých modlitbách nejsi poslušný,
anuluješ své modlitby. Víra rovná se věřit plus
jednat.
O mužství nebásníš, mužství žiješ.
Před lety jsem s rodinou žil v oblasti pláží v se
verní Californii. První nedělní ráno, kdy jsme byli
poprvé v naší nové církvi, jsme měli na shromáždění
pouze jednu ženu a její miminko. Nebylo komu kázat
a také nebyla řeč o sbírkách. Někdy jsme se ocitli
v takové situaci, že jsme snídali ovesné vločky,
obědvali ovesné vločky a večeřeli ovesné vločky.
S příchodem ostatních rodin začala církev poma
lu růst.
Přišli také John a jeho rodina. Měli nás rádi a
zůstali členy sboru po celou dobu, co jsme tam žili a
vedli tuto církev. John pracoval poblíž u aerolinií a
byl průměrně finančně úspěšný. Přinejmenším měla
jeho rodina různé druhy jídel, což jsem já o sobě v té
době říci nemohl.
Ale John byl víc mluvka než činitel slova. Tak
dlouho, jak jen budu žít, nikdy nezapomenu tu
neděli. Bylo to po ranním uctívání, kdy mě John
poplácal po zádech a řekl: “Pastore, kdybych měl
milion dolarů, s radostí bych ti z toho dal desátek.
Nebo kdybych měl tisícovku - sto bych ti dal. Vím,
že by ti to pomohlo.”
Neřekl jsem ani slovo, ale napadalo mě jich
spousty. “Bratře, kdybys měl deset dolarů, i jeden
dolar by teď pomohl.”
Nedal nic. Jeho žena věnovala církvi čas od času
dar ze svého skrovného příjmu z koloniálu. John
chtěl vždycky něco udělat nebo změnit svůj život, ale
nikdy to neudělal. Oklamával sám sebe myšlením, že
mluvit o něčem znamená dělat to.
Pamatuj si - změna není změna, dokud se nic nezmě
nilo.
Dávání není dávání, dokud jsi nic nedal.
Víra není víra, dokud nejedná.
Před nedávnem jsem téměř po třiceti letech viděl
Johna znovu. Stále bez změny. Ještě stále jenom
mluví a nečiní své slovo. Také jeho cena pro Boží
království se nikdy nezměnila. To není ten druh
mužství, který od nás Bůh chce.
Jedním z pojmů, který vyšel ze sedmdesátých let,
“desetiletí kultu já”, byl pojem “odvaha tvořit”.
Kromě hezkého názvu samozřejmě nic nového.
Odvaha tvořit byla najednou uznávána jako nějaká
zvláštní smělost těch výjimečných jedinců, kteří
raději vytvářejí něco originálního, než aby jen napo
dobovali nebo kopírovali něco jiného. Spisovatelé
často líčili pocit nevolnosti, který se jich zmocňuje
pokaždé, když do psacího stroje vkládají prázdnou
stránku papíru. Každá další strana znamená sebrat
novou odvahu tvořit.
K vedení byla vždy nutná odvaha.
“Vzmuž se” je biblický refrén.
“Seber odvahu.” Andělé používali takovéto příka
zy jako pozdravy. “Být dobré mysli” ve skutečnosti
znamená sebrat odvahu.
John Kennedy se proslavil svou knihou Portréty
odvahy ještě předtím, než se stal prezidentem. Por
tréty odvahy však nejsou nic nového, alespoň ne
poté, co si v Bibli přečteš , o Abrahamovi, Jozuovi,
Mojžíši, Davidovi, Pavlovi a ostatních “hrdinech
víry”. Jejich hrdinské skutky byly tak veliké, že
Písmo říká, že “jich svět nebyl hoden”.
Většina moderní církve dnes selhala v tom, že
neinspiruje muže k odvaze, a ani ji od nich nevy
žaduje. Mnozí pastoři shledávají, že mohou kázat
ženám, organizovat ženy a pracovat se ženami
s mnohem menším úsilím než s muži. Mnoho pas
torů se dnes ve skutečnosti nedokáže pozitivně dívat
na muže. Proto mají ženy v tolika církvích takovou
převahu, a proto také neustále přetrvává ma
triarchální společnost namísto patriarchální.
Odvaha je ušlechtilá vlastnost, nebo životní
kvalita, která umožňuje muži čelit nesouhlasu,
pronásledování, strachu, neúspěchu, a dokonce i
smrti s opravdovou mužností.
Musíš mít odvahu na to, abys mohl čelit realitě.
Petr napsal: “Připojte ke své víře ctnost.” Ctností
se myslí morální vznešenost, mužnost, odvaha.
Písmo vypráví o tom, jak žil Josef v Putifarově
domě a byl pokoušen Putifarovou ženou, která ho
chtěla svést. Bible říká, že ji Josef se slovy “Jak bych
mohl zhřešit proti Bohu?” odmítl. Ctít Boha - tím se
řídil ve svém životě. To je mužnost.
Musíš mít odvahu na to, být muž.
Byl jsem generálním manažerem televizní sta
nice, když nastal čas zredukovat z ekonomických
důvodů počet zaměstnanců. Můj syn Paul byl v té
době programovým producentem, ale ostatní byli
služebně starší. Přišla chvíle, kdy jsem musel učinit
rozhodnutí. Zavolal jsem si tedy Paula k sobě a řekl
mu, co se děje. Poté co mě vyslechl, se na mě prostě
podíval a řekl něco, co mi pomohlo uvědomit si, jaký
opravdový muž se z něj stal.
“Propusť mě, tati. Já to zvládnu sám.”
A zvládl to.
Bylo to těžké pro nás oba, vyžadovalo to odvahu.
Ale když se na to dívám zpětně, vidím, že to byl den,
kdy jsem si uvědomil jeho mužství.
Nehemiáš, tři hebrejské děti, Daniel, Jozue -
Písmo je plné těch, kdo ke své víře přidali odvahu.
Jan Křtitel přidal ke své víře odvahu. Napomenul
krále a byl popraven. Ale Jan znal jeden důležitý
princip a ostatní ho od té doby znají také.
Některé věci v životě jsou důležitější než život sám.
Pravda, čest, upřímnost a další známky muže
vyžadují odvahu. Nebo láska.
V San Diégu vběhl jeden muž do hořícího domu,
protože tam ještě bylo jeho dítě. Oba dva zemřeli. Pro
něj bylo jeho dítě důležitější než vlastní život.
Odvaha je nezbytná k tomu, aby ses mohl změnit.
Mnoho mužů by dnes raději než sebe chtělo
změnit své manželky, děti, zaměstnání, cokoli. Když
opravdový muž čelí realitě, změní se!
Můj společník Jack Mackey byl pastorem
v jednom městě ve státě New England. Lidé z jeho
církve chtěli změnit vzhled jejich modlitebny, pro
tože cítili, že je nezbytné přitáhnout lidi zvenku na
jejich místo uctívání.
Když se Jack modlil za tyto změny, začal si být
vědom něčeho, co nikdy předtím nepoznal. Duch
Svatý ho začal vést do Božího slova a ukazoval mu
určité verše.
První byl, že “Bůh nám dává touhy našeho srdce",
a druhý, že “Bůh je původce a dokonavatel naší víry”.
Díky těmto dvěma veršům začal Jack rozumět tomu,
že Bůh je původcem našich přání. On nám nedává
jen touhy, které máme, ale vytváří v nás své touhy,
aby je mohl naplnit. A tak může skrze nás přinést své
království na zem.
Na tomto základě si jako další věc uvědomil, že
Pán opravdu dal do lidských srdcí touhu po změně,
ale to, co chce ve skutečnosti změnit, je jejich srdce.
Díky své nedostatečné duchovnosti přenesli tu touhu
z oblasti Ducha do materiálního světa.
Manželské páry cítí potřebu změny, ale místo aby
změnily své srdce nebo mysl, prostě změní bydliště
a jejich problémy zůstanou. Muž cítí potřebu změnit
se, ale namísto toho, aby prosil Boha o změnu srdce,
mění zaměstnání a jeho staré návyky zůstávají.
Kolik církevních budov bylo v celé zemi změ
něno, aniž se to nějak projevilo na růstu nebo
požehnání, protože změnu nepotřebovala budova,
ale srdce lidí!
Cítíš potřebu změny? Ty jsi muž - ty se změň,
potom se změní i tvá rodina.
Ty se změň, potom se změní i tvé zaměstnání.
Změna začíná od tebe.
10
JÁ NIC,
JÁ MUZIKANT
Bůh naplánoval, že někdo bude mít vedoucí
úlohu. Muži - jste to vy.
V Efezským 5:23 mluví Bible o muži jako o hlavě
rodiny a srovnává ho s Kristem, který je hlavou
Církve. To má pro muže nový význam.
Kristus je Spasitel Církve a řeší problémy jejích
členů. Pravdou je, že muž má ve své rodině stejnou
úlohu. Řešení rodinných problémů má začínat u
muže.
Na konci shromáždění ve městě Phoenix v Arizo
ně ke mně přistoupil jeden manželský pár. Ona
mluvila a on stál kousek za ní.
“Naše dcera,” řekla, “utekla z domova. Chtěli
bychom, abyste se za nás modlil, aby ji Bůh přivedl
zpátky.”
113
“V tomhle s vámi budu na modlitbě určitě rád
souhlasit," odpověděl jsem. Podíval jsem se na jejího
manžela. “Chtěl byste mi ještě něco říci?” zeptal jsem
se.
“Ne,” zněla jeho odpověď, “myslím, že už vše
řekla.”
Modlili jsme se tedy spolu. Potom se pár hodin
nato vrátili na večerní shromáždění. Přišli před
všemi ostatními. Když jsem sám brzy dorazil, už na
mě čekali.
Jejich dcera byla s nimi.
“Naše dcera se právě vrátila domů,” řekla žena,
“ale nějak s ní nedokážeme mluvit. Nechce nám toho
moc říci, ale možná by se bavila s vámi. Promluvil
byste si s ní?”
Vyzval jsem tu dívku, aby se mnou šla do malé
třídy poblíž. Jako otec dvou děvčat jsem měl také
nějaké otcovské zkušenosti.
Této mladé dívce bylo třináct let a byla nervózní.
Položil jsem jí pár jednoduchých otázek. Zpočátku
odpovídala jednoslabičně.
“Řekneš mi něco o své mámě?” zeptal jsem se jí
nakonec během našeho rozhovoru. Po téhle otázce se
trochu rozpovídala. S výmluvností mladých lidí mi
vyprávěla o své matce.
“A co táta?”
Zamračila se a ztichla. Chvíli jsem čekal v naději,
že dostanu alespoň nějakou odpověď. Nedostal jsem
žádnou.
“Je něco špatného na tvém tátovi?” zeptal jsem se.
Já nic, já muzikant 115
Ona však jen seděla, dívala se z okna a neodpo

vídala. Ani slovo.
Mluvili jsme tedy o jiných věcech. Když mi
nakonec začala říkat o problému, který měla, zeptal
jsem se jí, proč to neřekla svému otci.
“Neposlouchal by mě,” prohlásila stroze.
“Co tím myslíš?” zajímal jsem se.
“Nikdy mě neposlouchá,” odpověděla. “Když se
mu snažím něco říci nebo vysvětlit, neposlouchá mě.
Nikdy nepřijme moje argumenty, můj pohled na věc
a všechno svádí na mě."
Teď byla ve svém živlu. Pokračovala, ale bylo
jasné, co chtěla říci. Věděl jsem, co je její problém.
Za pár minut jsem ji přivedl zpět k rodičům. Ti se
na mě dívali s očekáváním.
“Moc hezky jsme si s vaší dcerou popovídali,” řekl
jsem jim. “Myslím, že se to dá vyřešit.”
Otec neříkal nic. Matka chvilku čekala, rozpačitě
na mě hleděla a zeptala se: “Chcete nám k tomu něco
říci?
“Ano,” odpověděl jsem. “Chcete, aby vaše dcera
neutíkala z domova, a chcete s ní mít normální
vztah?”
“No ovšem,” odpověděla matka.
Podíval jsem se na ni zpříma a řekl: “Madam, teď
mluvím s vaším manželem.”
To ohromilo všechny tři.
“Dobrá,” řekl jsem mu, “budu se s vámi znovu
modlit a souhlasit s vámi na modlitbě ohledně vaší
dcery. Budu se modlit za úplnou změnu její mysli,
jejího srdce a postojů a budete mít dokonale normální
domov.” Podíval jsem se na ně. “Budeme na tom
souhlasit?” Všichni přikývli.
“Udělám to však pod jednou podmínkou,” řekl
jsem mu. “Budu s vámi souhlasit na modlitbě za tyto
věci pouze tehdy, když tuto jedinou podmínku
přijmete. Souhlasíte?"
Znepokojeně se zavrtěl. “Nevím, dokud nebudu
vědět, o co jde,” řekl.
“Bude to vaše zodpovědnost,” řekl jsem mu. “Vy
jste ten, kdo bude zodpovědný za změnu vaší dcery.
Můžete přijmout tuto zodpovědnost?”
“No jistě,” zamumlal.
“Dobře, tak tady je ta podmínka,” řekl jsem mu.
“Následujících třicet dní vám vaše dcera může říci,
cokoli chce, kdykoli chce a jakkoli chce. A vy ji
můžete pouze poslouchat. Nesmíte jí odpovídat,
dokud neuplyne těchto třicet dní, potom s ní můžete
mluvit.”
Otec těžce polkl. Byl omráčen. Směšné. V žádném
případě nemohl s něčím takovým souhlasit. Zvlášť ne
ve své vlastní rodině.
“V pořádku," pokrčil jsem rameny, “ale potom
s vámi nemohu souhlasit na modlitbě za změnu
srdce vaší dcery a za normální vztahy ve vaší
rodině.”
“Co žádáte, je nemožné!” protestoval.
“Není to nemožné,” oponoval jsem. “Je to prostě
otázka toho, zda toužíte nebo netoužíte po změně ve
vaší rodině. A zda za tu změnu dokážete vzít zodpo

vědnost.”
Nakonec, nemaje na vybranou, slabě souhlasil.
“Nevím, jestli to dokážu,” řekl, “ale budu se
snažit.”
Všichni čtyři jsme se modlili. Souhlasil jsem
s nimi, že se jejich dcera zcela změní - v srdci,
v mysli, v postojích a náklonnosti.
Za tři měsíce jsem se znovu ocitl v Phoenixu.
V neděli večer jsem kázal v oné církvi. A první, koho
jsem tam potkal, byli otec, matka a dcera, se kterými
jsem se modlil, když jsem tam byl naposledy.
Byla to zcela jiná rodina - stáli blízko sebe,
přátelští, šťastní, nebáli se vzájemného dotyku.
“Co se s vámi stalo?” zvolal jsem, když jsem je
uviděl. “Bůh očividně odpověděl na naši modlitbu!”
“Bůh skutečně odpověděl na naši modlitbu,” řekl
otec. “Poslouchal jsem svou dceru, poslouchal a
poslouchal. Zpočátku jsem se musel ze všech sil
držet, abych jí neřekl, že už toho mám dost, nepo-
drobil ji na měsíc různým zákazům za to, co říkala, a
opravdu jí to nespočítal. Ale pamatoval jsem si, že
chci změnu. Takže vším, co ve mně bylo, a vším, co
mi Bůh mohl dát, jsem jí naslouchal.
Když jsem ji poslouchal, začal jsem si nakonec
uvědomovat, že v něčem z toho, co říkala, má
pravdu, že já jsem byl ten, kdo se mýlil.”
Události se vyvíjely tak, že má podmínka nebyla
technicky splněna. Experiment netrval celých třicet
dní.
“Trvalo to asi jenom tři týdny,” vysvětloval otec.
“Tehdy moje dcera usoudila, že už řekla vše, co
chtěla říci. Jednoho večera přišla do naší ložnice,
sedla si na kraj postele a řekla: 'Už jsem skončila. Co
mi chceš říci ty?'"
Otec řekl, že v tu chvíli začalo nádherné obnovení
jejich vztahu.
“S ženou jsme k ní jen vztáhli ruce a ona přišla.
Objali jsme ji a prostě jen milovali. Když jsem s ní
začal mluvit, řekl jsem jí, jak jsem se mýlil, vzpo
mínal jsem na chvíle, kdy jsem s ní jednal příliš
prudce a ukvapeně, chvíle, kdy jsem nevyslechl její
stranu příběhu, chvíle, kdy jsem se proti ní postavil
na stranu někoho jiného, chvíle, kdy jsem na ni
vkládal neúnosná břemena, a chvíle, kdy ona dělala
totéž nám.”
Celý zářil, když mi vyprávěl tento příběh a jeho
konečný výsledek.
“Když jsem poprosil svou dceru o odpuštění,”
řekl, “začala se v tu chvíli měnit - a dnes je změněná
celá naše rodina. Mým problémem bylo, že jsem byl
tak zaneprázdněný, že jsem neměl čas vyslechnout
si svou dceru.”
Ukázalo se, že to nebyla dcera, kdo zavinil
problémy v rodině. Ani matka nebyla zdrojem rodin
ného krachu - ta se totiž ujala vedoucího postavení
z nutnosti. Byla to otcova zodpovědnost - on byl
zodpovědný za problémy rodiny. On nenaslouchal
dceři. A když jí začal naslouchat, stal se zodpo
vědným za úspěch v jejich vztazích.
Řešení rodinných problémů musí začít u otce.
Miliony mužů kopírují úsilí (nebo spíš jeho
nedostatek) tohoto otce z Phoenixu. Jsou tak zane
prázdněni svými věcmi, že přenechávají službu
“naslouchání dětem” svým manželkám.
Takový muž se vzdává části svého mužství.
V těchto dnech jde o vzácnost, když muž v rodině
uplatňuje své vedoucí postavení v řešení rodinných
problémů.
Prezident Hany Truman se stal lidovým hrdinou,
když si na stůl v oválné pracovně umístil zvláštní
nápis, který prohlašoval: “Mytí rukou končí tady.” U
jeho stolu byla učiněna přítrž veškerému mytí rukou.
Truman chápal tuto tvrdou pravdu jako jednu ze
známek vůdce.
Mýt si ruce je ustálený obrat pro sebeospra-
vedlňování.
Ospravedlnění - tohle teologické slovo, na kterém
si kdekdo může zlámat jazyk - prostě znamená “být
učiněn správným”. Sebeospravedlňování na druhou
stranu znamená, že se “činíš správným ve svých
vlastních očích”. Bylo to v Edenu, kde byl položen
model pro sebeospravedlňování, a ještě dnes se jím
lidé řídí.
Adam v Edenu zhřešil, a proto se skryl před
Bohem. Potom přišel čas, kdy Bůh na Adama zavo
lal, a ten musel vylézt ze svého úkrytu. Protože se Bůh
nepřestával ptát: “Kde jsi?”, musel Adam vy-světlit
svou nepřítomnost.
“Bál jsem se, protože jsem byl nahý, a skryl jsem
se.”
Vina, strach a skrývání začaly jako následky
hříchu působit již před tisíciletími v Edenu. Ještě
dnes jsou stejné.
Žádný muž nedokáže žít s vinou. Vina zabíjí.
Vina je těžké břemeno a vede k strachu.
Proto se muži ještě pořád skrývají. Snaží se
uniknout. Uniknout před realitou. Uniknout před
Bohem. Uniknout před zodpovědností. Dělají to
skrze filozofii, drogy, alkohol, rozkoše a mnoho
dalších způsobů.
Ale když se zbavíš viny některou z těchto metod,
ospravedlníš se pouze ve vlastních očích. Se-
beospravedlnění - umytí rukou. Přečti si, jak to udělal
Adam, a uvidíš model “jak na to", když se chceš
zbavit viny. Model, který Adam ustanovil pro
všechny muže, od tehdejších až po současné.
“Vzal jsi z toho stromu?” zeptal se Bůh Adama.
“Žena mi dala jíst.”
Sval svoji vinu na někoho jiného. Snadné. Vezmi
svou vinu, dej ji někomu jinému tím, že tu věc svedeš
na něj, a sám jsi svobodný! Prostě si umyj ruce.
Všimni si, jak dobře se to od Adama naučila Eva.
Když se jí Bůh zeptal, zda vzala ovoce z toho stromu
ona, odpověděla podle ustanoveného modelu.
“Had mne podvedl...” našpulila ústa.
Komik Flip Wilson vydělal miliony dolarů a
rozesmál miliony lidí, když si dělal legraci na toto
téma - ale ve skutečnosti to směšné není.
Eva se ospravedlnila ve svých vlastních očích tím,
že svalila vinu na ďábla. Ale tím se jí podařilo
demonstrovat jen to, že všechen hřích má původ
v satanovi. Ona však tuto pravdu špatně použila.
Pravda je základ pro život, ale dá se použít i
takovým způsobem, jakým je vydírání. Je to špatný
způsob. Eva se dopustila chyby. Stejné chyby se
dopouštějí ti, kteří dnes používají stejný model
sebeospravedlňování.
Přemýšlej, jak to obvykle chodí. Muž sedí ráno
doma u stolu a snídá, syn je u stolu s ním. Manželka
něco dělá u dřezu. Syn se natáhne po toastu, vyleje
mléko a rychle se podívá na otce. Otec se zamračí,
pokárá ho a dá mu pohlavek.
“Kolikrát ti mám říkat, aby ses díval, když něco
děláš?” ptá se otec. Odpovědi není třeba. Syn pláče a
otec s matkou čistí stůl.
Nyní jsme o týden později ve stejné rodině u
stejného stolu se snídaní Otec se natáhne po toastu.
Loktem vrazí do sklenice s mlékem a rozlije ho. Syn
se rychle a zvědavě podívá na otce, aby viděl, co se
stane tentokrát.
Otec se zamračí na matku. Potom s ní začne
mluvit.
“Kolikrát ti mám říkat,” domáhá se, “abys nedá
vala mléko tak blízko k mému lokti?"
Táta se právě ospravedlnil tím, že svalil vinu na
někoho jiného. A tak svým příkladem naučil syna
dělat stejnou věc.
Tahle charakterová vada je dnes zakopána v hlu
bině lidské duše a vede ke zkáze. Muži dnes
používají jako vědu to, co Adam s Evou použili jako
zoufalý experiment. Moderní muž svaluje vinu na
ženu, jako kdyby se to takhle mělo dělat.
Omyl.
Každý muž se musí zodpovídat za své jednání. A
musí se zodpovídat sám za sebe Bohu. Proto je
Golgota, kde Kristus umřel, tak důležitá. To je jediné
místo na světě, na které můžeš uvalit svůj hřích a kde
můžeš přijmout Boží odpuštění. Jediné místo, kde je
možné osvobodit se od viny.
Společnost nese tragické následky kvůli mužům,
kteří se ještě stále snaží přikrývat své chyby, omyly
a hříchy. Pomysli na ty, kdo nechají svá manželství
raději zemřít, než aby přiznali hřích a dali svému
manželství nový život. Pomysli na muže, kteří své
firmy nechají raději zkrachovat, než aby konfron
tovali neúspěch a dali svému podnikání nový život.
Pomysli na muže, kteří raději nechají své děti v zou
falství utéci, než aby se utkali se svými vlastními
chybami a obnovili ty potrhané vztahy.
Když muž nedokáže vyznat své vlastní hříchy -
když ustoupí do pozadí a dovolí, aby problémy
pohltily členy jeho rodiny - je ve skutečnosti zba
bělec.
Jsou chvíle, kdy je “mlčeti zlato ’, jindy je mlčení prostě
zbabělost.
Bůh očekává od muže, že bude silným vůdcem
rodiny.
Mám jednoho blízkého osobního přítele, kterému

budeme říkat Jeny.
Jerryho nejmladší dcera Cheryl se v období pu-
berty vzbouřila proti životnímu způsobu svých
rodičů a začala být tvrdohlavá, nezávislá a vzpurná.
Dělala si své vlastní věci, ať už s požehnáním rodičů
nebo bez něj. Pouštěla se do mnoha nerozvážných
věcí a zdálo se, že to vždycky souvisí s nějakým
chlapcem. Rodiče si o ni dělali opravdu starosti.
Jejich chování se vyvíjelo podle následujícího
modelu: průšvih, trest, smíření. Znovu a znovu jsme
mohli v různých barvách vidět stejnou věc.
Jednoho dne Cheryl zmizela.
Téměř celé dva dny ji starostliví rodiče hledali,
volali příbuzným, nenápadně se vyptávali u sousedů
a zkoušeli to u jejích kamarádek. Ačkoli do toho
nechtěli zaplétat policii, neměli nakonec na vybra
nou. Už byla pryč příliš dlouho a bylo by nebezpečné
nezavolat policii.
Ale místní “tamtamy” mladých zprávu rychle
rozšířily. Ve chvíli, kdy udělali rodiče rozhodnutí
zavolat na policii, Cheryl se o tom od svých blízkých
kamarádek dověděla. Během hodiny se vrátila
zpátky domů. Byla v domě jedněch nepříliš vzdá
lených přátel.
Zpráva o Cherylině útěku se však už roznesla, již
byla zalarmována policie a o jejich problému teď
věděl každý.
Jerry přísahal, že svou dceru potrestá. Byl roz
hodnutý ponížit ji stejně, jako ona ponížila rodinu.
Znal jsem jeho postoj, protože jsem byl s ním, když
vším tím procházeli. Věděl jsem, jak trpí jako muž a
jako otec.
Byl zahanben. A byl rozhodnutý postarat se o to,
aby se cítila stejně jako on.
Neuvědomoval si ale, že svou dceru nechtěl
potrestat jen z důvodu nápravy, ale i pomsty.
Takový trest by ji nezměnil, ale zatvrdil.
Věděl jsem, že mu musím sloužit. Potřeboval to.
Pozval jsem ho tedy do kavárny. Měli jsme tam být
jen my dva - z očí do očí, muž s mužem.
“Víš, co se s tebou děje?” zeptal jsem se, když
jsme seděli u kávy a rozmlouvali nejprve o jiných
věcech. “Jsi rozzlobený, protože si myslíš, že ti tvá
dcera zničila dobré jméno u sousedů, podkopala tvé
postavení v církvi a pošpinila tvou pověst muže a
otce. Myslíš si, že kvůli ní utrpíš ztrátu na prestiži.”
Hleděl na mě vyjeveně, ale já jsem pro. jeho
vlastní dobro pokračoval. Byl to můj přítel.
“Tak především, pravda je, že téměř každý pro
chází se svými dětmi stejnými věcmi. Možná ne
úplně přesně jako ty, ale v mnoha ohledech podobně.
Takže lidé, o kterých si myslíš, že na tebe hledí
kriticky, tak na tebe nehledí. Na co se ve skutečnosti
dívají, je tvá reakce. Dívají se na tebe, aby viděli, jak
celou tuhle věc vyřešíš.
Právě teď získává Cheryl díky tvému jednání
sympatie namísto toho, aby kvůli svému jednání
trpěla.”
Neřekl ani slovo. Jenom se na mě díval.
“Ty jsi ten, kdo trpí,” řekl jsem mu, “a své pocity
si vyléváš na ní. Co potřebuješ udělat, je znovu jí
odpustit, milovat ji a opravdu se s ní snažit komu
nikovat. Ptej se Boha, co máš dělat a nkat. Jak s ní
můžeš komunikovat, když ji odsuzuješ? Kristus řekl,
že nepřišel odsoudit, ale zachránit. Ty jsi ten, kdo
musí prosit Boha o řešení. Ty jako hlava rodiny jsi
kromě toho zodpovědný za to, abys začal usilovat o
nalezení řešení. Když se změníš ty, začne se měnit i
ona.”
Mluvili jsme spolu na tohle téma dál, ale toto je
zhruba podstata toho, co jsem mu řekl. Několik dní
jsme se neviděli. Když jsme se znovu potkali, zamí
řili jsme do kavárny.
Chvíli jenom seděl, šálek v ruce, a já jsem čekal.
“Hodně jsem o našem rozhovoru přemýšlel,”
začal, “a usoudil jsem, že se mýlíš. Ale čím víc jsem
potom prozkoumával své motivy, své jednání, vše, co
jsem řekl, tím víc jsem začal myslet na to, že máš asi
zčásti pravdu.”
Poslouchal jsem a čekal.
“Pozdě večer po naší rozmluvě,” pokračoval,
“jsem šel na dvorek za domem, kde se mohu v sou
kromí modlit. Když jsem tam byl, napadlo mě, že ať
už způsobilo Cherylinu vzpouru cokoli, na mně je
najít řešení nebo se o to alespoň pokusit.”
Řekl, že když tam tak chodil po dvorku, modlil
se a byl sám s Bohem, přistihl se, jak Ho prosí za
odpuštění jeho viny, za obnovení jeho srdce a mysli
a za jasnou cestu, po níž by přišlo řešení Bůh změnil
toho večera jeho srdce.
Proměna jeho rodiny začala během té drahé
hodiny v soukromí. Následující dny měly otevřeně
ukázat, co se stalo vskrytu mezi mužem a jeho
Pánem.
Trhlina mezi otcem a dcerou byla přemostěna.
Zranění byla uzdravena. Napětí se znovu přeměnilo
v lásku. Řešení přišlo.
Otec nakonec věděl nejlépe, co má dělat.
Muži se musí naučit vidět se tak, jak je vidí Bůh,
předtím než mohou vidět své rodiny.
Ale nikdo nemůže nic vidět, když je zhasnuto.
Když se snažíš chodit po temné místnosti, můžeš do
všeho vrážet a přitom nikdy nepoznat, do čeho jsi
vrazil. Rozsviť a vše bude jasné a můžeš projít celou
místností bezpečně.
Muž, který je duchovně slepý, nevidí ani nos na
své duchovní tváři. Ježíš je světlo. Ve světle Jeho
Slova vidíme sami sebe. Duch Svatý nám osvětluje
pravdu a pravda nás vysvobozuje. Boží slovo je
pravda a Jeho Duch je Duch pravdy.
Bůh není netečný k našim potřebám. Ježíš Kristus
řekl, že přišel na svět proto, aby je naplnil. Pro muže,
kteří říkají, že nic nepotřebují, pro ty Bůh nemůže nic
udělat. Bůh tě miluje. Bůh chce tvé dobro. Bůh chce,
abys žil svůj život na maximu.
Ježíš Kristus je hlava Církve a přináší spasení a
řešení. Pro tvou rodinu chce skrze tebe dělat stejnou
věc. Ty jsi ten, skrze koho to může udělat. Tvoje
rodina se dívá nejprve na tebe.
Snažit se utéci před touto zodpovědností zna
mená skrýt se před Bohem. Když odmítáš uznat
existující potřebu, unikáš před realitou.
Bůh od tebe jako od muže očekává, že budeš
vůdce. Bůh dal své Slovo. A skrze svého vlastního
Ducha nám dal dokonalý nástroj - Boží moudrost.

Bůh očekává, že když máš Jeho Slovo a moudrost,
najdeš řešení.
Znát Boha; znát sám sebe; znát svou rodinu;
skončit s mytím rukou - to je výzva mužství.
11
VIDEOTATÍNEK
Archie Bunker, hloupý, velkohubý, plný před
sudků, se krčí na své oblíbené židli před televizními
diváky. Je obrazem mužství pro miliony Američanů.
Mladý muž z pořadu “Three's Company” posedlý
sexem žije se dvěma šílenými kráskami; dívky ho
musí odhánět klackem. Předešlý domácí byl vy
kreslen jako nemotorný, impotentní, nemilující
manžel. Nedávno byl tento domácí nahrazen slabým,
nervózním charakterem zapleteným do sexuálních
fantazií.
Otec v pořadu “Soup” je slabý, nestálý, nezodpo
vědný a navíc paroháč. Jeho syn, který otevřeně
přiznává, že je homosexuál, přináší moudrost a
rovnováhu celé rodině. Převrácené, ale přesto je to
obraz mužství, který je vtisknut do myslí milionů lidí
v naší zemi.
Obrazy v naší mysli vytvářejí motivace pro naše
chování Stáváme se tou představou, kterou o sobě
129
máme. A s ostatními jednáme podle představ, které
máme o nich
Ta nejmocnější věc, jakou můžeš v životě udělat,
je stvořit si nějaký obraz. Druhá nejmocnější věc je
zničit nějaký obraz. Televize po desetiletí vytvářela a
ničila obrazy mužství. Výsledky jsou hrozivé.
Naše mládež je traumatizována “videotatínkem”.
Archie Bunker je, ať se ti to líbí nebo ne, vzorovou
postavou, příkladem toho, kdo má v rodině autoritu.
On a další směšné mužské postavy, kteiých je tolik,
že je není možné všechny zmínit, překroutili obraz
manžela a otce.
Do myslí našich mladých lidí je vtisknut pře
vrácený obraz mužství, který je příčinou jejich
odporu, anarchie a výsměchu.
Naproti mně seděl podrážděný otec a v zoufalství
se ptal: “Co má člověk dělat?"
Začal mít opravdové problémy se synem. Myslel
si, že je dobrým otcem a že zaopatřil svým dětem vše,
co v životě potřebují. Nemohl prostě pochopit postoj
svého syna.
Po dlouhém rozhovoru vyšlo najevo, že tento otec
je pouze jedním z tisíců mužů v našem dnešním
světě, kteří se stali oběťmi sil, nad nimiž měli mít
kontrolu.
Tento otec potřeboval pochopit, jakou moc mají
obrazy. Jeho zodpovědností bylo uplatnit určitý druh
kontroly nad tím, jaké obrazy jsou jeho synu před
kládány. Tím, že nechal svého syna sledovat cokoli,
co dávali v televizi, dovolil jiným silám, aby v mysli
jeho syna vytvořily obraz autority.
Videotatínek 131
Ony televizní karikatury se staly moderními

vzory dneška. Když potom zmíněný syn na svém
otci uviděl nějakou chybu, předsudek nebo slabost,
ztotožnil ho s obrazem, který byl vtisknut do jeho
mysli televizí. Přenesl obraz “Archieho Bunkera” na
svého vlastního otce. Potom reagoval se stejným
odporem nebo pohrdáním, jaké choval vůči postavě
představující autoritu v onom televizním pořadu.
Někteří rodiče se nepřestávají divit chování svých
dětí, dokud nepochopí, jakou moc má televize.
Někteří to už pochopili. Proto skupiny, jako je PIA,
bojují tak vehementně proti tomu, co vysílá televize.
Pamatuj si, že motivem, který stojí v pozadí
určitých televizních pořadů, je láska k penězům -
která je kořenem všeho zlého.
Když jsou televizní producenti konfrontováni
otázkou vlivu televize, popírají, že by televize měla
takovou moc nad myslí lidí. Přesto druhým koutkem
úst ujišťují sponzory, že jejich reklamy určitě pře
svědčí diváky, aby si koupili představované výrobky,
a prodají jim třicet sekund vysílacího času za 300.000
dolarů. Ale to prostě nejde dohromady. Buď je
televize tak mocná, anebo není.
Je.
Celý národ je nepříznivě ovlivněn obrazy z te
levizních pořadů. Během posledních desetiletí
prodělala Amerika přeměnu. Národní obraz -
“ušlechtilého” národa, prospěšného celému světu,
ochraňujícího před zotročujícími diktátory - doznal
následkem televize vážných změn. Zničení oněch
pozitivních obrazů v národním smýšlení způsobilo
v národním životě filozofickou a emocionální nemoc.
Ta nakazila zvláště naši mláděž
Jednou z nejožehavějších katastrof je syndrom
“antihrdinství”, který odstranil naše hrdiny a za
nechal nás bez vzorových postav, vlasteneckých
příkladů.
Přísloví říká, že Bůh nenávidí ty, kdo říkají, že
špatné je dobré a dobré je špatné. Přesto se sem
během posledních desetiletí tato převrácenost skrytě
a nepozorovaně vkradla.
Mladý muž je ve svém životě mocně motivován
obrazem hrdiny, který má ve své mysli. Mladá dívka
má ve své mysli hrdinský obraz muže, kterého si
jednou vezme, i ji tato představa motivuje. Během
života dochází k neustálému přizpůsobování i-
deálního a reálného. Vzdálenost mezi ideálním a
reálným udává stupeň zklamání v životě. Ale naše
mládež ještě stále potřebuje pozitivní ideály - hrdiny
- kteří ji ovlivní k dobrému.
Jak můžeme změnit negativní, antihrdinské
obrazy?
Tím, že necháme Boha obnovit obrazy v naší
mysli.
Dnes více než kdykoli předtím v historii potřebují
muži poznat, jaké je Bůh původně stvořil, a upnmně
usilovat o to, aby nechali Boha obnovit jejich mužství
podle obrazu Krista.
Adam byl stvořen k Božímu obrazu. Byl pří
kladem mužství. Když bylo toto mužství zničeno
hříchem, přišel Ježíš Kristus jako druhý Adam, aby
obraz mužství znovu obnovil. Kristus přišel jako Boží
Videotatínek 133
obraz, aby zjevil Jeho milost a pravdu. Ježíš nám

zjevil Boží slávu a řekl nám, že se můžeme “znovu
narodit” a přijmout do svého ducha samu Boží
přirozenost. Že může být obnovena naše mysl a
znovu stvořeno naše srdce. Tím by se celý náš život
natolik změnil, že by “staré věci pominuly a vše se
stalo novým.” Bez Ježíše Krista není možné, aby byl
muž obnoven k Božímu obrazu, aby byl Jeho dílem,
k Jeho slávě. S Ježíšem je to možné dnes.
Ježíš nám dává nový obraz mužství. A s tímto
obrazem vtisknutým do našich myslí, našeho cho
vání, našich postojů a tužeb se vše stává novým. Jsme
“nová stvoření” s novými motivacemi.
Když jsem byl jednoho dne na letišti Hopkins
Airport v Clevelandu, potkal jsem se se známým
křesťanským autorem a lektorem. Kdysi jsme se
znali, a tak jsme teď spolu prohodili pár slov. V té
době se má služba začala zaměřovat na muže a
zmínil jsem se mu o tom.
Velmi se o to zajímal. Právě hovořil ke čtyřem
stům mužů na shromáždění pro muže v Clevelandu.
Vysvětloval oddíl Písma, který na něj silně zapůsobil.
Použil ho, když mluvil k oněm mužům, protože
věřil, že je to základní kámen pro dnešní muže.
“Teď je čas, aby Pán obrátil srdce otců k synům a
srdce synů k otcům,” byla jeho vlastní parafráze
Malachiáše 4:6.
“Už bylo dost humanistického úsilí degradovat
muže a pěstovat v srdcích synů pohrdání ke svým
otcům.
Potřebujeme mluvit hlasitě a jasně a jsem rád, že
vy to budete dělat,” řekl mi, když jsme se loučili,
abychom nastoupili do svých letadel.
Žalmista napsal: "Budu se snažit chodit po bez
úhonné cestě, ale tolik potřebuji Tvou pomoc zvláště
ve svém vlastním domě, kde toužím jednat tak, jak
bych měl. Pomoz mi odmítat nízké a vulgární věci,
pomoz mi nenávidět převrácené jednání všeho
druhu, nijak se jich nezúčastňovat. Odmítnu veš
kerou sobeckost a budu se zdržovat každého zla.
Nebudu trpět nikoho, kdo pomlouvá své bližní,
nebudu trpět podvod a pýchu. Zbožní země budou
mými hrdiny a k sobě domů je pozvu. Jenom ti, kdo jsou
skutečně dobří, budou moji služebníci. Ale těm, kdo
podvádějí a lžou, nedovolím zůstat ve svém domě”
(Žalm 101:2-7, podle TLB).
Připadá mi, že tu Bůh dává každému křesťan
skému otci návod, jak se postarat o "videotatínka”.
Křesťanské televizní vysílání je jednou z cest,
díky které miliony lidí činí zbožné svými hrdiny a
zvou je do svých domovů.
Jsem předsedou skupiny lidí, která si říká Com-
mittee for International Good Will (Výbor pro me
zinárodní dobrou vůli). Naším cílem je dělat ze
zbožných lidí země hrdiny. Každoročně pořádáme
banket a poctíme jednoho zbožného muže země
oceněním “muž roku.”
V roce 1980 dostal toto ocenění George Otis,
známý křesťanský autor. V roce 1981 to byl Pat
Robertson, prezident televizní stanice CBN. A v roce
1982 to bude Demos Shakarian, zakladatel Meziná
rodního sdružení obchodníků plného evangelia
(FGBMFI).
V ideo tatínek 135
Vytvořil jsem tento výbor, protože už jsem měl

prostě dost toho, jak tento světský systém dělá
z bezbožných hrdiny, jak dělá ze špatných dobré a
z dobrých špatné.
Potřebuješ ve svém domě sám vytvořit výbor o
jednom člověku, abys dělal stejnou věc. Abys dělal
ze zbožných lidí v zemi své hrdiny. Bůh to říká, a
když to uděláš, vytvoříš pozitivní obraz v myslích
členů své rodiny a jejich motivace budou správné.
Cílem každého ducha klamu a každé ďábelské
doktríny je ponížit, pošpinit a oslabit tvé mužství,
podkopávat tvou křesťanskou mužnost. A tak způ
sobit, aby Kristova moc měla ve tvém životě malý
vliv. Odmítni takové duchy a takové doktríny. Vyžeň
je ze svého domu a ze své rodiny.
Každý muž má tři úkoly v rodině a ve spo
lečnosti. Má vést, chránit a vládnout. Bůh tím pověřil
Adama a nikdy tenhle plášť autority nezrušil. Jestli
jsi muž, pak ti ten plášť patří - nos jej, žij v tom.
Ještě okamžik: “videotatínek” může být také
“nepřítomný” otec - otec, který se chová, jako by
nebyl v rodině přítomen.
Největším návykem v Americe není marihuana,
kokain nebo nějaké prášky, ale televize.
Dnes tak často se vyskytující “nepřítomný" otec je
ten, který jde do práce, přijde domů a potom sedí
před televizí, a nutí tak ženu a děti stát v nepřirozené
roli a zodpovědnosti.
V Pittsburghu mi jeden muž nad šálkem kávy
pověděl něco, kvůli čemu jsem hrdý na to, že jsem
jeho přítel.
“Býval jsem jedním z těch, kterým kážete,” řekl.
“Byl jsem skutečně závislý na televizi. Ale jednoho
dne jsem si uvědomil, co se děje, a přišel na to, že
potřebuji změnu. Ale k rozhodnutí něco s tím udělat
jsem došel až poté, co jste přijel vy a zasáhl mě tím
rovnou mezi oči.
Mluvil jsem o tom se svou ženou a dohodli jsme
se na tom, že dáme televizi do kumbálu a vyndáme
ji pouze tehdy, když celá rodina bude souhlasit s tím,
že se na ten či onen program můžeme spolu dívat
všichni nebo že to bude prospěšné pro někoho z nás.
Řeknu vám, že jsem měl pokušení couvnout od
toho," smál se. “Nevím, jaké to je, naráz přestat brát
drogy. Vím jen, že s televizí to nebylo nejlehčí. Ale
tohle vám musím říci: Od té doby se známky mých
dětí ve škole změnily ze čtyřek na dvojky nebo i lépe.
Vím o nich teď víc a trávíme spolu ty nejnádhernější
chvíle, když jenom jezdíme na různá místa a děláme
různé věci.
Dokonce jsem je vzal i do muzea! Od té doby, co
je ta televize pryč, jsme spolu zřejmě udělali víc věcí
než během celého našeho života předtím. Bylo to
ohromné!"
Jednoho dne jsem měl doma v kuchyni telefonát.
Byla to žena kazatele a byla hluboce znepokojena
právě svým mužem. Odmítal se ujmout vůdčí úlohy
v církvi a nutil ji, aby to dělala ona. Mužům v církvi
se to nelíbilo a jejich ženy to rozčilovalo. Ale on se
klidně mezi shromážděními díval na televizi.
Tohle může být velmi ojedinělý případ, ale je
skutečný.
Videotatínek 137
“Videotatínek” na obrazovce nebo “videotatínek”

před obrazovkou - který je horší?
Nejlepší tatínek je ten, který používá televizi na
to, aby dělal ze zbožných lidí v zemi hrdiny.
Jsou v naší zemi ještě nějací zbožní muži? Přes
všechno, co proti nim říkala televize, tady jsou. Ale
celkový stav Ameriky ještě zdaleka nedosahuje
svého maxima.
Mnoho lidí dnes věří, že Amerika je veliká kvůli
svému bohatství. Ale byly to ušlechtilé vlastnosti
amerických mužů a žen, co nám dalo naše bohatství.
Muži, rodiny a národy nejsou veliké kvůli svému bohatství,
ale kvůli svým ušlechtilým vlastnostem.
Muži vytvářejí národy. Národ je veliký, protože
muži v něm jsou velicí.
Aby Amerika znovu získala svou velikost, musí
její muži znovu získat své mužství.
Jednoho večera jsem se zúčastnil banketu, kde
řečník vyprávěl příběh, který se každého dotkl.
"Když jsem byl dnes na letišti, někdo mě velmi
laskavě pochválil za odvahu, s níž jsem v televizi
mluvil o tom, jak se Americká unie za občanské
svobody (American Civil Liberties Union) snaží
zničit křesťanství v Americe.
Tento muž mi řekl, že před několika lety její členy
veřejně napomenul ve svém vlastním televizním
pořadu. Když provedli odvetnou akci, nechal to
raději být, protože jak řekl, mohl by ztratit příliš
mnoho.
Příliš mnoho - co by mohl ztratit?” pozdvihl
řečník hlas. “Co můžeme ztratit? Celou svou službu
jsem začal se sedmdesáti dolary a teď mám sto -
takže co mohu ztratit?”
Následoval tichý potlesk, který přerostl v řeku
uznání.
Mužství je v duchu. Nemá nic společného s fy
zickou velikostí, ale cele souvisí s charakterem.
Moderní mládež potřebuje otce plné odvahy.
Mladí lidé potřebují hrdiny, kteří jako Jozue
zvolají: “Pokud jde o mě a můj dům, my budeme
sloužit Hospodinu.”
Potřebují Daniely, kteří se střetnou s legálními
lvy našich dnů a zavřou jejich ústa, aby nemohli
mluvit chvástavá slova proti Bohu.
E.M. Bounds napsal: “Muži jsou Boží metody. Za
tímco muži hledají lepší metody, Bůh hledá lepší muže. ”
Bůh je hledá právě teď.
A co ty?
12
OTČE NÁŠ, KTERÝ
JSI NEAKTIVNÍ
Muži dlouho usilovali o to, aby dali svým dětem
“lepší život, než jsem měl já.”
Zakládají nadace a studijní fondy; tahají prováz
ky za scénou, aby sehnali práci pro své děti; snaží se
vydláždit jim cestu, jak jen mohou.
Ale z dlouhodobějšího hlediska mohou mate
riální věci znamenat málo. Nic nemůže nahradit
příklad. Dítě potřebuje otce, ne andělíčka strážníčka.
Dítě má strážného anděla ve své standardní výbavě.
Ale mít opravdového otce by měla být také stan
dardní výbava a ne luxusní alternativa.
Největší věc, kterou může otec udělat pro své děti, je
milovat jejich matku.
Já sám jsem měl daleko k dokonalému rodiči. Kéž
bych o tom mohl podat lepší zprávy! Ale od té doby,
co jsem začal brát Nancy jako svou spoludědičku a
139
spíše si jí vážil než ji podceňoval, rodičovství se pro
mě stalo méně bouřlivým úsilím.
Ale stejně je rodičovství to největší umění v ži
votě.
Dnes je můj syn Paul jedním z předních křesťan
ských televizních producentů Ameriky. Ale ten den,
kdy prokopl dveře, jsme oba mohli začít život po
rážky.
Ten den jsme oba poznali, jaký význam má
odvaha.
Život a smrt jsou v našich rozhodnutích
Moje dcera Lois vystudovala práva na univerzitě
a ze závěrečných zkoušek odcházela s fanfárami.
Dnes je zástupkyní okresního prokurátora v Orange
County v Californii. Ale předtím tu byl den, kdy
budoucnost Lois závisela na mé ochotě udělat správ
né rozhodnutí.
Pět let jsem byl prezidentem denominační laické
organizace a v mé péči a vedení bylo pět tisíc mužů a
čtyři tisíce chlapců. Tato práce ode mě vyžadovala
neustálé cestování, nepřítomnost doma a většinu
svého času jsem strávil “službou na cestě".
Když jsem jednoho dne přijel domů, přivítala mě
Nancy s napjatým výrazem v tváři. Zdálo se, že Lois
se nám vymyká z rukou. Vždycky to byla velmi
populární dívka, stála ve středu zájmu společnosti.
Ale teď povolovala tlaku přátel a její postoje a
chování byly nesprávně ovlivňovány. Žačala se
stýkat s přáteli, kteří se nedrželi stejných standardů
křesťanského života, jakými jsme se řídili u nás
doma.
Otče náš, který jsi neaktivní 141
Podíval jsem se na svoji práci. Miloval jsem ji.
Cestovat po celé zemi a hovořit na setkáních mi
velmi vyhovovalo.
A přesto moje dcera potřebovala otce.
Tehdy jsem nevěděl, co vím dnes: že dnešní
společnost trpí nepřítomností otců.
S Nancy jsme se shodli na tom, že bude nejlepší,
když budu víc doma. Rezignoval jsem na své posta
vení, přijal místo pastora v jedné církvi a rozhodl
jsem se, že budu víc otcem “na plný úvazek”.
Bylo to cenné rozhodnutí. A správné.
Dnes je z Lois hluboce zakořeněná, horlivá
křesťanka, matka nádherného miminka - a velmi
úspěšná prokurátorka.
Moje mladší dcera Joann je misionářkou v Japon
sku, kde vyučuje angličtinu a Bibli. Vystudovala
univerzitu a brzy poté přijala Boží vůli pro svůj život
- sloužit Mu v Japonsku.
Děkujeme s Nancy Pánu za naše děti a za to, jaké
dnes jsou. Kdybych si tak za to mohl přivlastnit
zásluhu - ale musím ji připsat Bohu, jejich matce a
přátelům.
Přátelé.
Earl Book je můj přítel. Když jsem s ním byl před
mnoha lety v Albay ve státě Oregon, dal mi kus
moudrosti, který jsem nikdy nezapomněl - udělal
jsem ho opravdovou součástí svého rodinného živo
ta.
Když jsem byl s ním, nemohl jsem si pomoci, ale
prostě jsem si musel všimnout jeho dětí, jejich
vystupování, postojů, chování a ducha. Pochválil
jsem Earla za velikou práci, kterou s nimi jako otec
očividně udělal.
“Ve skutečnosti na mých dětech nemám zase tak
velkou zásluhu,” řekl pokorně. “Naučil jsem se
mocnou pravdu od jednoho manželského páru, který
jsem potkal na misionářské konferenci. Měli na moje
děti obrovský vliv. Poté co odjeli, byly moje děti ještě
stále ovlivněny setkáním s nimi.
Tehdy jsem si uvědomil, jak silný vliv mají na
moje děti ostatní. A rovnou jsem se rozhodl, že k nám
domů budu vodit tolik zbožných lidí, kolik je jen
možné, aby ovlivnili moje děti."
Earl byl příliš pokorný. Jsem si jist, že jeho
zbožný vliv byl tím hlavním faktorem, který za
příčinil, že jeho děti vypadaly, jak vypadaly.
Nicméně pravda, kterou se mnou sdílel, mě ovlivnila
a začal jsem usilovat o stejnou věc se svými dětmi.
Věřím, že dnes toto úsilí přináší stejný úspěch.
Moderní americký otec si příliš často myslí, že
otcovství znamená platit účty, zaopatřit dětem
domov a vzdělání, poskytnout jim rekreaci, občas je
něco naučit a v různou dobu je v různé míře di
sciplinovat.
Ale otcovství je komplexní práce. Vyžaduje od
otce maximální mužství.
Otcovství znamená přemýšlet, studovat, sledovat,
radit, ovlivňovat a milovat. Pamatuj si, že láska dělá,
co umí nejlepšího, pro toho, koho miluje. Neuspo
kojuje naše vlastní touhy na úkor druhých. Tohle
platí v rodině, v práci - v každé okolnosti.
Dokonce i u večeře.
Léta jsme věděli, že mladí lidé se učí mít dobré
mezilidské vztahy ze setkání rodiny u večeře. Čas
večeře je jednou z nejdůležitějších chvil v životě
dítěte. Je to čas, kdy děti naslouchají a také sdílejí svá
zranění, bolesti, vítězství a požehnání z uplynulého
dne. Je to čas, kdy se učí komunikovat.
Ale mnoho dnešních mužů této příležitosti
využívá minimálně. Ztrácejí hodnotný čas, který
měli kvalitně strávit se svou rodinou. Tragédií
dnešních amerických rodin je, že namísto toho, aby
využily času u večeře k ustanovování vztahů a
upevňování rodinných svazků, promrhají ho.
Ježíš řekl v Janovi 10:10, že zloděj přichází, jen
aby kradl, zabíjel a ničil.
Většina toho, co běží v televizi, je zloděj.
Krade čas, zabíjí iniciativu, ničí vztahy.
Dívat se během večeře na televizní zprávy může
v rodině způsobit katastrofu. Děti, které při večeři
sledují zločin, válku, katastrofy, rozvod a tragédie,
jsou samy oběťmi a dochází u nich k duševním
zraněním.
Namísto toho, aby otec při večeři zmírnil strach,
potěšil, předal pravdu, uzdravil zranění nebo přinesl
povzbuzení, nechává negativní faktory, aby v jeho
dětech vypůsobily rozrušení, zmatek a nelibost.
Jeden otec, kterého znám, si stěžoval na to, že
doma nemá jeho dcera chuť k jídlu a nikdy nechce
jíst, zatímco když jdou na večeři do restaurace, jí
ráda. Potřeboval vědět, že když večeřeli v restauraci,
144 Maximiílní mužství
neběžela tam televize. Myslel si, že dcera jen chtěla
utrácet jeho peníze. Nechtěla.
Když jsem hovořil na konferenci pro muže v Hu-
me Lake v Californii, prohlásil jsem tragický fakt, že
průměrný americký otec stráví se svým dítětem
pouze tři minuty kvalitního času denně. Po shro
máždění napadl mé údaje jeden muž.
“Vy kazatelé jenom plácáte,” začal se hádat.
“Nejnovější průzkumy ukazují, že průměrný ame
rický otec nestráví se svým dítětem tři minuty denně,
ale že mu každý den věnuje pouze třicet pět sekund
nerozdělené pozornosti.”
Musel jsem to přijmout, protože tenhle muž byl
školský superintendant v oblasti střední Californie.
Vlastně mi dal další otřesnou statistiku.
V californském školním okrsku bylo čtyři sta
osmdesát tři studentů zařazeno do doškolovacího
programu. To je program pro studenty, kteří potře
bují pomoc ve škole. Z tohoto počtu studentů neměl
ani jeden doma otce.
V jednom školním distriktu na okraji Seattlu
nemělo doma otce 61% dětí!
Nepřítomnost otců je prokletím našich dnů.
A může to vypadat tak, že otec je sice každý den
doma, ale netráví čas se svými dětmi. Život točící se
kolem zaměstnání s tlakem neustále produkovat,
loajálnost firmě a sklon k ambicím vytvářejí zkázu
v rodině. Mnoho žen ví, že jejich manželé se ne
dopouštějí cizoložství s jinou ženou, ale se svou
prací.
Kvalitní čas je čas, kdy spolu rodina jí, modlí se a
je s rodinnými přáteli. Modlitba, která vytváří in
timní vztah mezi mužem a ženou, dělá stejnou věc i
v celé rodině.
Muž je vůdce.
Vést svou rodinu ve spravedlnosti je jeho nejvyšší
zodpovědnost a kněžská služba. Opustit tuto službu
z vlastních osobních zájmů, ztratit ji pro morální
zbabělost nebo se jí vyhnout kvůli nezodpovědnosti
je hřích. Hřích.
To nejušlechtilejší, co může otec udělat, je vydat
sám sebe svým dětem a Bohu.
Skutečný odkaz otce dětem je v tom, jakého jim
dá ducha. Nadace a fondy nemohou nikdy nahradit osobní
péči.
Aktivní otcové, kteří vedou své děti do silného
vztahu s Bohem a rodinou, dosahují maximálního
potenciálu ve svém vlastním mužství
13
ZASTAV SE,
DÍVEJ SE,
POSLOUCHEJ
Jeden z nejůspěšnějších pojišťovacích agentů
Západního pobřeží vstal, aby promluvil k velmi
exkluzivní, uhlazené skupině lidí - na konferenci
pojišťovacích agentů v San Jose. Dostal titul “super
agent” a ve vzduchu bylo cítit nadšení a očekávání.
“Super agent” měl prozradit svá tajemství.
Potom konečně vstal. Ale po tom všem, co se o
něm říkalo, přinášel pohled na něj zklamání. Jeho
obličej byl poněkud svraštělý, když tam stál opřený
o roh stolu, s jednou rukou v kapse a kravatou
nakřivo.
Přesto však tento muž uzavřel více pojistek než
kdokoli jiný v místnosti.
“Víte, nemám toho moc, co bych vám řekl,” začal
147
pomalu a jeho hlas trochu připomínal zesnulého
Willa Rogerse. “Stačí mi jen pár minut. Vím, že každý
mluví o tom, kolik pojištění jsem prodal. Ale když
jsem s touhle prací před několika lety začal, měl jsem
přítele, který byl opravdu úspěšný, a ten mi dal
jednu radu. A vše, co jsem kdy dělal, bylo, že jsem
tuto radu prostě následoval.”
Zdálo se, že se každý naklonil dopředu v oče
kávání pravdy, díky které bude moci lépe motivovat
lidi, aby uzavřeli pojistku.
“Co mi můj přítel řekl, bylo tohle,” pokračoval
řečník. “ 'Můžeš přimět člověka, aby udělal, cokoli
chceš, když mu jen budeš dost dlouho naslouchat.'
Takže když jdu a mluvím s někým, poslouchám ho.
A když už jsem ho poslouchal dost dlouho, řeknu
prostě: 'No dobrá, tak proč se tady prostě nepode-
píšete?' Když jsi jim položil dost otázek a poslouchal
jsi je dost dlouho, je řada na tobě, abys mluvil. A vše,
co řekneš, je, že je požádáš o podpis.”
S tím si sedl.
Někteří mluví. Jiní poslouchají. Ten, kdo nejprve
poslouchá a potom teprve mluví, bude mít úspěch.
Vše, co tento pojišťovací agent udělal, bylo, že
způsobem sobě vlastním vysvětlil základní a pri
mitivní princip prodeje. A ten spočívá v tom,
poslouchat lidi, dokud neuslyšíš, jakou mají potřebu,
a potom tu potřebu prostě naplnit.
Manželka má nějakou potřebu - a muž poslouchá,
dokud ji neuslyší. Naslouchání není příležitostná
činnost tvých posluchačů.
Naslouchání je služba.
Zastav se, dívej se, poslouchej 149
Znovu a znovu Bůh ve svém Slově říká: “Ten, kdo
má uši, slyš.” Bůh vypisuje odměnu za naslouchání.
Ten otec, kterému jsem nařídil, aby třicet dní bez
jakékoli odpovědi poslouchal svou dceru, musel
nelehkým způsobem poznat, že naslouchání je klí
čem k službě otce v rodině. Později mi řekl, že když
jsem mu dal tuto podmínku, nebyl ještě nikdy
v životě tak blízko tomu, udeřit kazatele. Ale tento
zvláštní pokus dokázal fakt, že se muži musí naučit
poslouchat.
Bible nám říká, že máme pilně studovat Boží
slovo. Jako muži musíme studovat své manželky a
děti a dělat to ve světle Božího slova. Musíme je
poslouchat, abychom se od nich něco dozvěděli, to je
první základní krok v naší službě jim.
Nedávný průzkum ukázal alarmující skutečnosti.
Sedmdesát pět procent dotázaných mužů řeklo, že
jejich manželství jsou v pořádku. Dvacet pět procent
manželek těchto mužů řeklo, že jejich manželství jsou
v pořádku.
To znamená, že padesát procent mužů mělo
problémy v manželství - a ani o tom nevěděli! Proč?
Nenaslouchali svým ženám. Nestudovali své man
želské partnery. Nepoznali jedinečnost svých žen,
jejich potřeby, jejich vnitřní touhy, věci, které je
uspokojují.
Velké podniky vydávají v těchto dnech nesčíslné
tisíce dolarů jen na to, aby prostě naučili lidi ve
vedoucím postavení naslouchat. Bez umění naslou
chat není možné odhalit potřeby.
Tisíce hodin svého života jsem strávil tím, že jsem
radil lidem - bojím se, že jsem většinu toho času
bojoval s nevyspalostí. Ale udílení rad neboli pasto
rační péče je z větší části prostě jen naslouchání.
Když člověk probere celý svůj život, začne odhalovat
i oblasti, které nikdy předtím nepřišly na světlo.
Stejně jako ten úspěšný pojišťovací agent musí i ten,
kdo radí, naslouchat tak dlouho, až nalezne potřebu.
Muž v domě je vůdce, správce, kněz, služebník -
rádce. Musí být pro svou rodinu vším, čím je Kristus
pro Církev.
Podle popisu to není žádná maličkost.
Proto je na to potřeba muže.
A proto ve svém mužství potřebuješ dosáhnout
maximálního potenciálu.
Muži a ženy jsou jiní. Skutečně jiní. Například:
Muži jsou jako titulky v novinách, zatímco ženy
jsou jako drobounký tisk.
Letěl jsem přes celý kontinent a potom jel několik
hodin autem, jen abych v nemocnici viděl právě
narozenou vnučku. Když jsem ji uviděl, pečlivě jsem
ji zkontroloval.
Tak tady ji máme - ruce, nohy, oči, nos, ústa -
všechny části tam byly, vše bylo v pořádku. To mi
stačilo. Byl jsem připraven odejít.
Ne tak moje žena a dcera. Ještě o půl hodiny
později zkoumaly délku řas, tvar nehtů, vzhled kůže,
jako kdyby okno, přes které se dívaly, bylo zvětšo
vací sklo.
Drobounký tisk, drobounký tisk.
Muž přichází domů z práce. Manželka se ho ptá:
“Jak ses dneska měl?"

“Dobře”
“Co jsi dělal?"
“Pracoval."
“Prodal jsi něco?”
“Jo.”
“Co jsi prodal?”
“Kontrakt Searsu.”
“Ten, na kterém jsi pracoval šest měsíců?”
“Jo.”
“Takže jsi dostal provizi?”
“Jo.”
“Kolik?"
“Ještě nevím. Pro všechno na světe už se mě přestaň
vyptávat!"
Ona chce drobounký tisk; vše, co jí však dává on,
jsou titulky.
Ale i drobounký tisk je součástí mužovy služby .
Ona prostě potřebuje vědět. Abys jí správně sloužil,
musíš jí dát nějaký drobný tisk.
Co dělal tento muž v rozhovoru, bylo, že se
dopouštěl hříchu opomenutí.
Hřích opomenutí je základním hříchem lidstva.
Jediný důvod, proč děláš špatné věci, je, že neděláš
dobré.
Slyšel jsem jednoho evangelistu, jak říká lidem,
že půjdou do pekla, pokud budou dělat určité věci
jako opíjet se, cizoložit a podobné skutky. Lidé však
nejsou na cestě do věčnosti bez Boha kvůli tomu, co
dělají, ale kvůli tomu, co nedělají.
Hříšník jde do pekla kvůli něčemu, co neudělal -
neuvěřil v Pána Ježíše Krista a nepřijal Ho jako svého
osobního Spasitele. Tento hřích opomenutí - neuvěře
ní v Ježíše a Jeho nepřijetí - je základem věčného
oddělení od Boha.
Protože se muž znovu nenarodil, a tedy nepřijal
Ducha Ježíše Krista do svého života, bude dělat
všechna možná přestoupení a opakované hříchy.
Tento základní princip má věčný význam a následky.
Ale také opomenutí je každodenní hřích, který tě
neustále pronásleduje, dokud s ním něco neuděláš.
Zeny nejsou z mužů zoufalé kvůli tomu, co muži
dělají, ale kvůli tomu, co nedělají; Muži se nedosta
nou do problémů, když spraví prosklené dveře nebo
kapající kohoutek, ale když to neudělají.
Kdybychom každý okamžik dne dělali správná
rozhodnutí a správné věci, nikdy bychom se nedo
pouštěli něčeho špatného. Ale když selžeme a mysl
znovu nenaplníme zbožnými myšlenkami a Božími
pravdami a nepřemýšlíme o tom, co je správné,
nahrne se do naší mysli tisíce zlomků špíny.
Každý muž musí bojovat proti hříchu opomenutí.
Musí sloužit své rodině tím, že bude poslouchat
každého jejího člena a bude se cvičit v umění naslou
chání, aby poznal, jaké jsou potřeby rodinných
příslušníků a mohl je naplnit.
Komunikace je základem života. Když je komuni
kace zastavena, nastává nenormální stav. Když není
nenormální stav napraven, bude jeho konečným
výsledkem smrt vztahu. Proto chci znovu zopakovat
své varování před zneužíváním televize.
Muž nemůže slyšet potřeby své rodiny, když
poslouchá, co mu přikazuje televize. A ani jeho
rodina se nemůže naučit zdravě komunikovat tím, že
bude společně sedět před neosobním televizním
přijímačem a občas prohazovat běžné poznámky.
Dnes je v pohybu nové hnutí.
Hnutí “muže s maximálním potenciálem”.
Rodiny se znovu nalézají, táta znovu naslouchá,
ztracení členové rodin jsou doma znovu objevováni
a staré lásky znovu hoří. Rodiče znovu nacházejí
emocionální jednotu se svými dětmi; vztahy jsou
znovu ustanovovány; děti a dospělí se znovu učí
vzájemně na sebe působit.
Je to podivuhodná proměna.
Vešel jsem do jedné budovy v Texasu, abych se
připravil na večerní vyučování a službu. Místnost
byla přeplněna lidmi. Během svého poselství jsem
mluvil i o “muži s maximálním potenciálem” a
vypnutém televizoru.
Po shromáždění za mnou přišel jeden energický
a příjemný mladý muž, srdečně se smál a podával mi
ruku.
“Musím vám to prostě říci,” začal, “minulou
sobotu jsem se postaral o náš televizor.
Ale udělal jsem to trochu jinak. Nejenže jsem ho
vypnul - vynesl jsem ho na ulici a hodil do popelnice.
Nevěřil byste, jak dobře se od té doby cítím - nebo
jak dobře spolu v rodině vycházíme, a to jen během
pár dní.”
Jako vůdce, správce, kněz, služebník a rádce
musíš mít odvahu být mužem, jakým tě chce tvá
rodina mít. Zastav se a poslouchej jejich potřeby.
Potom budeš také mužem, jakým chce Bůh, abys byl.
14
ZNOVUZROZENÉ
MANŽELSTVÍ
“Jak se to stalo, že sis vzal svou ženu?" zeptal
jsem se jednoho muže před nedávném.
“Byla to sestra přítele jedné dívky, se kterou jsem
měl kdysi naslepo schůzku,” pokrčil rameny.
Očividně nitky osudu.
“Proč ses oženil se svou ženou?” zeptal jsem se
jiného.
“Šel jsem průvodem oslavujícím vítězství nad
Japonskem. Tam mě někdo chytil a políbil a později
jsem se s ní oženil.”
Alespoň vlastenecké partnerství, když nic jiného.
“Proč jste se vdala?” otázal jsem se jedné mladé
dámý.
“Nemohla jsem se dočkat, až vypadnu z domo
va,” byla její okamžitá odpověď. “Moji rodiče byli
155
nesnesitelní. Vdala jsem se za prvního muže, se
kterým jsem začala chodit.”
Přemýšlel jsem, jestli to věděl také on.
Seznam zmíněných důvodů je dlouhý, rozličný a
často smutný. Jeden muž, který mi na konferenci pro
muže řekl, že měli se ženou předmanželský sex,
představoval tisíce dalších se stejným osudem. Ona
otěhotněla, a tak je rodiče obou a jejich vlastní
svědomí dovedlo ke svatbě.
Sledoval jsem mnoho manželských párů, kterým
jsem radil, jak se trápí několik hodin, než dokážou
konfrontovat a vyznat pravdu o svých motivech
k manželství. Jak se často ukáže, vzájemné sebe-
vydání manželů je narušeno kvůli něčemu, co se
stalo v minulosti.
Buď manžel nebo manželka opravdu nevěří, že
jejich partner je Boží dokonalou volbou pro ně, anebo
k sobě chovají nevraživost kvůli tomu, co jim jejich
partner udělal před dlouhou dobou. Základem
manželství tedy není pevná skála, ale spíš bahno
zranění, nedorozumění, podezírání, vzdoru a viny.
Manželství může být pro mnohé něčím, co je ze
všech ostatních pozemských věcí nejblíže nebi nebo
peklu.
Tim a Alice ke mně přišli s žádostí o radu. Přesto
že byl Tim kazatel, oba ve svém manželství trpěli.
Kvůli tomu se styděl cokoli o sobě prozradit a
nechtěl, aby ona o něm cokoli říkala.
Bolest, kterou měla Alice ve své mysli a ve svém
duchu, byla na první pohled zřejmá.
Znovuzrozené manželství 157
Jeho rozpaky z toho, že byli u mě, byly také
patrné.
Tim pocházel z rodiny, kde muž byl “chlap” a
panoval nade vším. Jeho otec a bratři byli hrubí,
neomalení a většinou se chovali bezuzdně a sprostě.
Tima nicméně ovlivnilo Boží slovo a jeho duši byla
zjevena pravda, že Ježíš Kristus je jeho osobní
Spasitel. Učinil pokání ze svých hříchů, uvěřil v Pána
a stal se novým člověkem, když do jeho života přišel
Boží Duch se svou mocí spasení.
Kvůli veliké milosti, kterou mu Bůh prokázal,
radosti z poznání, že jeho hříchy byly odpuštěny, a
touze sdílet dobrou zprávu s co nejvíce lidmi se
přihlásil do biblické školy.
Alice byla naopak typické dítě kazatele. Vždy
seděla zpříma v první řadě na shromáždění církve a
nikdy nepoznala nic jiného než křesťanský život a
kulturu. Stejně jako Tim chtěla i ona sdílet svou lásku
k Ježíši s celým světem, a jak se od ní očekávalo,
přihlásila se do biblické školy, aby se na toto poslání
připravila.
V biblické škole se potkali.
Rok spolu chodili, až konečně přišel den, kdy
přijala jeho návrh, a oznámili své zasnoubení.
Tři týdny před svatbou spolu byli na nějakém
opuštěném místě. Tim ji objímal a začal být tak
vášnivý, že se z toho necítila dobře. Ale zdálo se jí,
že nedokáže jeho další kroky zastavit. Sel do toho
podle starých standardů své rodiny, které neměly
žádný biblický základ pro rozsouzení správného a
špatného.
Tim uvažoval takto: stejně se za tři týdny vez
mou, tak proč čekat? Ona věděla, že to není správné,
ale protože mu nechtěla odporovat, podvolila se.
Měli spolu sexuální styk v zadní místnosti nějaké
staré budovy.
O šest let později seděli v mé kanceláři.
Jejich životy, které na veřejnosti vypadaly lásky
plně, byly v soukromí nestálé. Ostrá slova, hořká
obvinění, dokonce i fyzické násilí, a to všechno jako
následek nevyřešených otázek, neodpuštěných činů,
nenaplněné lásky.
On si stěžoval na její skryté nepřátelství.
Ona kritizovala jeho nedostatek mužství vůči ní
Hodiny jsem je vedl od myšlenky k myšlence, od
pocitu k pocitu, až jsme nakonec uhodili hřebík na
hlavičku. Konečně, po šesti letech manželství, odha
lila to, co po všechna ta léta potlačovala.
Vzdorovala Timovi, protože ji připravil o pa
nenství, předtím než se vzali.
Tváří v tvář problému se na ni Tim díval udiveně
a rozhněvaně zároveň.
“Tím chceš říci, že já můžu za všechny problémy,
které máme? Svádíš to všechno na mě kvůli té jedné
věci? Ani jsem nevěděl, že to pro tebe tolik zna
mená!” vybuchl.
Vtom jsem se vložil do rozhovoru.
“Pane, přesně tak to je - je to na vás. Dokud
nepřijmete svou zodpovědnost za pocit ztráty a
studu vaší manželky, dokud ji nepoprosíte o od-
puštění té věci, nikdy s ní nebudete mít správný
vztah.”
Znovu vybuchl zsinalý vztekem. Ale když o tom
doma přemýšlel, začal vidět, jak důležité pro ni bylo
její panenství a že ji okradl o věc, kterou považovala
za ten nejcennější dar, který pro něj měla. Ten mrzký
akt, který se odehrál v oné zadní místnosti, byl pro
ni spíše znásilněním než nejvyšším projevem fyzické
lásky mezi mužem a ženou.
Nakonec přišel čas, kdy Tim dokázal přiznat, že
to byl jeho chtíč a ne láska, co způsobilo ten problém.
Byla to jeho vina, jeho hřích. Učinil z toho pokání a
poprosil svou ženu o odpuštění a odškodnil se jí.
Alice mu upřímně a opravdově odpustila. Její nepřá
telství bylo pryč. Jejich životy se dramaticky změnily.
Vždycky se bavím, když vidím ty staré celo
večerní filmy, kde chlapec běhá za nějakou dívkou a
potom ona za ním a nakonec si oba vyjasní svá
nedorozumění a stvrdí svůj slib vzít se polibkem u
oltáře. A jak tam tak stojí v objetí, na začátku svého
manželství, objeví se, předtím než se začnou odvíjet
titulky, na celé obrazovce jedno slovo: “Konec.”
Každý ví, že to je teprve začátek a ne konec.
V životě existuje jeden princip založený na
Písmu, který říká, že je těžší něco udržet než to
získat.
Ježíš nám nedává jen životní principy, ale také
moc, která nás uschopní podle těchto principů žít.
Ježíš Kristus není jen Spasitel duše, ale Spasitel
celého našeho života. Protože kazatelé často o lidech
mluví jako o duších nebo protože Písmo má na mysli
lidi, když mluví o duších, je docela běžné myslet si,
že Ježíš je pouze Spasitel duše..
Ježíš je Spasitel. Tvůj Spasitel.
Ježíš je Spasitel tvé duše, tvého manželství, tvých
emocí, tvé mysli, tvé práce, tvého vzdělání, tvých
dětí.
Potřebuješ Ježíše v každé oblasti svého života.
Betty vyrostla v křesťanské rodině. Bill se ve
třinácti letech stal znovuzrozeným věřícím v církvi,
kde se kázala Bible. Setkali se spolu na shro
mážděních mládeže, a když mu bylo osmnáct a jí
šestnáct, vzali se.
Během let se Bill stal velmi úspěšným podni
katelem. Betty dospěla ve výjimečně populární,
temperamentní mladou ženu, schopnou manželku a
matku dvou dětí. Byli vzorová rodina, aktivní v prá
ci, v sousedství a v církvi.
Všichni se na ně dívali jako na příkladné vůdce a
dávali je za vzor ostatním mladým párům.
Po patnácti letech manželství dosáhlo napětí mezi
nimi nejvyšší úrovně. Za zavřenými dveřmi spolu
vedli studenou válku. Chtěli změnu, potřebovali
změnu, ale nemohli ji najít.
V té době jsem vyučoval kurs pro trénování
vůdců a mluvil jsem o charakteristických znacích
muže, který je ve všem podobný Kristu. Moje
tehdejší a dnešní teze je, že mužství znamená být ve
všem podobný Kristu. Tato slova se vtiskla do Billovy
mysli a začal o nich přemýšlet.
Nevyhnutelně došlo v jejich rodině k další krizi.
Betty svého manžela ostře obviňovala, říkala mu,

jaký podle ní doopravdy je. Po dlouhé, vášnivé
výměně názorů Bill vyběhl z domu a zamířil k autu.
Když byl v autě a zabouchl za sebou dveře,
položil hlavu na volant a zaťal pěsti. Tak až sem to
během posledních pár let dospělo. Téměř se mu
zvedal žaludek z toho bojování, hašteření, poznámek
a vznětlivých rozhovorů.
Věděl, že to je špatné.
Potřeboval změnu.
Bušil pěstmi do volantu a nahlas křičel: “Bože,
musíš něco udělat! Už to nevydržím. Musí se to
změnit!”
Sotva kdy prolil jedinou slzu, ale teď začal nalé
havě plakat. Jeho vzlykání přešlo v povzdechy
bezradnosti.
“Ježíši, Ty jsi můj Spasitel. Pomoz mi,” vzdychal.
Uplynulo několik minut. Pomalu se dal dohro
mady, nastartoval auto a odjel. Jak projížděl jednou
ulicí za druhou, Bůh na něm začal pracovat. Bill si
vzpomněl na ty charakteristiky muže, který je ve
všem podobný Kristu, o nichž jsem mluvil. Každou
z nich převracel ve své mysli, jako kdyby kontroloval
čerstvé ovoce.
Najednou začal vidět, že jejich manželství nenese
známky Kristovy přítomnosti.
Jak on, tak Betty - jako jednotlivci - znali tyto
povahové rysy ve svých životech. Dokonce i lidé
kolem nich si jich všímali. Ale v jejich manželství
prostě nebyly.
V tu chvíli se mu to vyjasnilo.
Oba, on i Betty, se znovu narodili - ale jejich
manželství potřebovalo zažít stejnou zkušenost. Na
každém z nich odděleně byly vidět důkazy Kristovy
přítomnosti. Ale v jejich společném životě, v man
želství, to bylo jiné.
Uvědomil si, že potřebují, aby dal Ježíš Kristus
jejich manželství stejné kvality, o které ho kdysi
prosili jako jednotlivci.
Jejich manželství se potřebovalo znovu narodit.
Rychle otočil auto a ujížděl domů.
“Potřebuji s tebou mluvit,” řekl Betty a přitom ji
vzal něžně za loket a vedl ji nahoru po schodech.“
Pamatuješ si na to, když Ježíš přišel do tvého života?”
Samozřejmě, že si to pamatovala.
“Pamatuješ si, co začal Ježíš dělat ve tvém životě,
když jsi Ho přijala jako svého Spasitele?”
“Bylo to nádherné,” přikývla.
Seděli spolu na okraji postele v ložnici.
“Když jsme se vzali,” řekl naléhavě, “měli jsme
svatební obřad. Ale to bylo vše. Nikdy jsme spolu
jako rodina netrávili čas s Bohem. Nikdy jsme se
spolu doma nemodlili, vždycky jenom v církvi.
Nikdy jsme spolu nesdíleli Boží slovo. Naši chlapci
nás nikdy neviděli mluvit o Bohu, jedině před
jídlem.”
Teď už Betty tiše plakala kvůli něžnosti v jeho
hlase a kvůli pravdě, kterou mohla cítit v jeho
slovech.
“Víš, co potřebuje naše manželství?” zeptal se Bill
laskavě a láskyplně. “Naše manželství se potřebuje
znovu narodit.”
Jako náhle odkrytý horský pramen, ze kterého

tryská čerstvá, třpytivá voda, tak spolu začali mluvit
a sdílet své nejintimnější pocity a myšlenky.
Bill se jí poprvé za dobu patnácti let otevřel.
Odhaloval své myšlenky, vyléval své srdce, prosil ji
za odpuštění mnoha chyb, kterých se dopustil. Betty
s ním sdílela své touhy, přání a zranění. Společně
překonali obranné zdi, které si postavili, aby se
chránili před zraněním. Odpustili a přijali odpuštění.
Bylo to v časných ranních hodinách, když spolu
klečeli vedle postele, na které tak dlouho seděli a
leželi během svého rozhovoru. Tam volali k Ježíši,
aby změnil jejich manželství.
Společně prosili Boha, aby učinil jejich manželství
novým. Byl to nový druh reality pro jejich man
želství.
Přišel nový druh života.
Další večer spolu šli po hledišti anaheimského
stadionu Angels Stadium v Californii, aby našli svá
místa a mohli se těšit ze hry. Byli jako dva milenci,
kteří se právě našli. Barvy první lásky.
Bill se zastavil, aby jí něco řekl.
“Víš co - myslím, že tohle je nejkrásnější den
mého života,” zasmál se. “Cítím se nádherně. Cítím
absolutní svobodu."
Betty ho políbila a pokračovali dál v hledání.
“Konec” přišel a odešel.
Měli zbrusu nové manželství
Definitivně šťastný konec se stal definitivně
požehnaným životem.
Ježíš přiváděl na maximum Billovo mužství.
15
O CO JDE?
Potlačoval jsem zívání a poslouchal jeden man
želský pár. Hlavně to, jak se liší ve svých pohledech
na druhého.
Moje kancelář byla bez oken a zdálo se, že i bez
vzduchu. Byl jsem poněkud mrzutý - a oni vypadali
podobně.
Mám rád lidi. Rád jim pomáhám. Ale byl jsem
unavený. Ten den byl jedním z těch, ve kterých mi
zabere příliš mnoho času pastorační péče. Věřím
v pastorační péči. Věřím, že existuje pastorační
služba, která má ty nejlepší úmysly.
Ale zároveň jsem přesvědčen, že hlavní důvod,
proč dnes křesťané potřebují tolik pastorační péče, je
nedostatek modlitby. Když lidé tráví čas v Božím
slově, přemýšlejí o něm, modlí se nad ním, vyznávají
ho, Boží slovo se stane jejich rádcem.
Najednou mě žena, která seděla naproti mně,
vyburcovala do stavu naprosté bdělosti svým prohlá
šením.
165
“Všechno, co po něm chci, je, aby byl muž. Prostě
jenom muž.”
Posadil jsem se zpříma a podíval se na ni, potom
na něj. Z její strany to byla férová touha. Její manžel
se doma málo ujímal své vůdčí úlohy. Kvůli tomu
před ním jeho synové ztratili veškerý respekt. Nej
starší měl ve zvyku nestydatě se svému otci
posmívat. Ostatní děti byly ještě stále pod matčinou
kontrolou, ale vypadalo to všelijak. Neustále ji trápily
svým nerozvážným jednáním.
Tato žena pracovala, aby zvýšila příjem rodiny,
protože si její muž nebyl schopen vyhledat lépe
placené místo. Klidně by si ho mohl najít, kdyby jen
trochu chtěl. Ona musela každé ze svých dětí jak
rovnat do latě, tak potěšovat a zároveň ještě pomá
hala zaopatřovat rodinu. Byla už unavena ze všech
těchto zodpovědností.
V jejich životě nebyla žádná spontánnost, ani
v běžných manželských vztazích, ani ve chvílích
oddechu, ani v sexuálním životě. Ona chtěla koření.
On jí dával krupici. Ona chtěla něco romantického a
živého. On jí nabídl jen opakování a nudu.
Teď tato žena uvedla důvody, které mluvily v její
prospěch. Oznámila své touhy.
“Všechno, co po něm chci, je, aby byl muž. Jenom
aby byl prostě muž.”
Zpříma jsem se na něj podíval. “Slyšel jste ji,” řekl
jsem, “chce muže. Můžete jí ho dát? Chce vás.”
Na moment se naše pohledy setkaly a potom se
otočil. Dlouho, dlouho hleděl do stropu.
Hrobové ticho - rostoucí rozpaky, stoupající
napětí.
O co jde? 167
Ticho se stalo tak hlasitým, až téměř ohlušovalo.

Ale pamatoval jsem na to, že ho musím nechat
promluvit jako prvního. Bylo na něm, aby odpověděl.
Nikdy předtím nebyl nucen odpovídat sám za
sebe. Vždycky za něj odpovídali rodiče. A jeho žena
se ho za ta léta také naučila zastupovat. Vždycky
musela nějak vyrovnávat jeho nedostatky jak na
veřejnosti, tak v soukromí. Nechala ho, aby se scho
vával za její odpovědi.
Ale teď - po dvou desetiletích studia, manželství,
rodičovství a práce - bude tento muž muset odpo
vědět sám za sebe. Rodiče to za něj teď udělat
nemohli a manželka nechtěla.
Jsou tu dvě veliké otázky, kterým musí každý
muž čelit. A nejen čelit, také na ně odpovědět.
První a nejdůležitější otázka v životě je: “Co si
myslíš o Kristu?”
Druhá je: “Budeš muž?”
Bylo už pozdě večer. V kanceláři bylo dusno, ale
chuť zdřímnout si byla pryč. Nahradila ji atmosféra
ostrá jako nůž. Tento muž stál před rozhodnutím.
Jeho odpověď vyžadovala mužství. Upřímnost,
pravdivost, víra, pokora, odvaha, láska, milost -
všechny charakteristické znaky mužství měly teď
z hloubky jeho charakteru vyjít na povrch. V pří
tomnosti své ženy, svého Boha a svého kazatele teď
čelil otázce: “Budeš muž?”
Jeho oči se spustily ze stropu a pomalu se zamě
řovaly na tvář jeho ženy. Nebyl to jen pohled z očí
do očí a z tváře do tváře, ale i z duše do duše.
Očividně se zdráhal odpovědět.
Jeho slova byla pouhý slabý šepot, když konečně
vyšla, ale v té místnosti zazněla jako hrom.
“Pokusím se.”
Její tvář naplnilo štěstí, z očí jí vytryskly slzy a
natáhla se k němu, aby ho objala. Držela ho pevně,
svírala ho a hladila. Bylo to, jako kdyby se vrátil její
ztracený milý.
Pokusí se.
Marnotratný syn byl v daleké zemi. Teď přišel
sám k sobě a vrátil se domů. Pokusí se.
Co víc mohla tahle žena chtít? S tímhle se mohla
spokojit. Vyšlo to z hloubky jeho duše, ne lehko
myslně, ale s váhou celého jeho života. Zvážil otázku,
konfrontoval problém a vyslovil rozhodnutí.
Mužství není magie. Mužství je proces, musí se
budovat. Žádný kouzelný proutek ho nemůže v mži
ku stvořit. Mužství nepřijde jako blesk z nebe.
Mužství se musí budovat, vrstva za vrstvou, řada za
řadou, zásada za zásadou, rozhodnutí za roz
hodnutím.
Bible říká, že kamkoli Abraham přišel, tam
postavil oltář a rozbil stan. To znamená, že na
zbudování oltáře si dal záležet, zatímco stan prostě
vztyčil a neztrácel s ním čas. Dnes si příliš mnoho
mužů dává záležet na stavění stanů a oltáře klidně
odbydou. Příliš mnoho času tráví pomíjivými věcmi
a příliš málo času věčnými věcmi. Příliš mnoho času
tráví budováním prestiže, zatímco charakteru se
věnují jen ledabyle. To je převracení Božích principů.
Prestiž můžeš získat bez velké námahy, ale charakter
musíš budovat.
O co jde? 169
W. T. Gaston, jeden z mých hrdinů víry, mi

jednou řekl něco, co jsem nikdy nezapomněl a
tisíckrát už citoval: “Když šarm vyprchá, nezbyde ti
už nic jiného než charakter.”
Touhou každé ženy je mít doma muže s cha
rakterem. Každé dítě potřebuje, aby byl u kormidla
muž. Každá církev zoufale potřebuje, aby v její
službě stáli opravdoví muži.
Od žen můžeš v církvi očekávat duchovnost, ale
sílu můžeš očekávat jen od mužů. Totéž platí doma,
toté platí v národě. Církve, rodiny, národy jsou jen
tak silné, jak silní jsou jejich muži.
Je to příkaz našeho Otce v nebi, abychom byli ve
všem podobní Kristu. Kristus se sám modlil k Otci,
aby nám dal svého vlastního Ducha a reprodukoval
v nás Boží život.
Řekl jsem to předtím a říkám to znovu!
Muž si podmanil hory, oceány, a dokonce i
vesmír.
Ale největší úspěch je, když si muž podmaní sám
sebe.
“Lepší je ten, kdo panuje nad svou myslí, než ten,
který dobyl město.”
Buď muž!
Žij život maximálního mužství!
DOSLOV
Seděli jsme s Benem Kinchlowem, konferen
ciérem pořadu The 700 Club, v luxusním pólo klubu
hotelu Beverly Hills a snídali jsme. Bylo to místo, na
které se dostaneš tak jednou za život. Ben objednal
biftek a vajíčka - moji pochoutku.
Ben je můj přítel, bratr a opravdový muž.
Seděli jsme tam v elegantním prostředí, vychut
návali, že máme telefon na stole a že číšníci nikdy
nenechají vystydnout naši kávu nebo vyprázdnit
naše skleničky. Mluvili jsme o všech nádherných
věcech, které Bůh udělal pro naše rodiny. Pán tolik
obohatil vztahy s našimi manželkami a dětmi - a my
jsme Mu za to byli vděční.
Náš hovor na chvíli umlkl. Oba jsme tam seděli
v lehké, bratrské atmosféře, užívali si společnosti
toho druhého, když tu si Ben najednou přikryl tvář
ubrouskem a nějakou dobu tam jen tak seděl.
“Co se stalo?” zeptal jsem se starostlivě tlumeným
hlasem.
Rychle se vzpamatoval, ale podíval se na mě
s takovou vážností, že na to nikdy nezapomenu.
“Víš,” začal pomalu, “v mém životě byl čas, kdy
jsem neměl nic. Vůbec nic. Chtěl jsem něco, člověče,
a chtěl jsem to zoufale. Umíš si představit, že tehdy
bych nechal svoji ženu, aby se prodávala, naučil své
děti krást, udělal cokoli jen proto, abych mohl sedět
na takovémhle místě, vidět slavné lidi a být někým?
Myslel jsem si, že takový druh moci a prestiže je
odpověď pro můj život.
Člověče, ty nevíš, čím jsem prošel. Všechno to
peklo, všechno utrpení, všechna ta bolest. Můj život
nic neznamenal. Já jsem byl nula.
Jen si pomysli, vše, co jsem musel udělat, abych
všechno tohle měl, bylo dát svůj život Ježíši Kristu."
Ben si užíval něco ze svého života v kananejské
zemi.
Samozřejmě, že to neznamenalo jen si dopřát
takovou prvotřídní snídani. Celý jeho život - jeho
rodina, zaměstnání, sebevědomí - se naprosto změ
nil.
A Ben není sám.
Muži - život v kananejské zemi je tu pro každého
z nás, pokud jen dokážeme poznat cestu, po níž se
tam dostaneme. Mám silnou touhu pomáhat mužům
vidět tuto cestu.
Na začátku této knihy jsem popisoval onu vý
znamnou konferenci pro muže v Oregonu. To, co se
tam stalo, rozdmýchalo žhavý uhel v mém srdci
v nespoutané plameny. Chtěl jsem zasáhnout muže
po celém národě, a dokonce i za hranicemi.
Několik dalších měsíců jsem kromě všech ostat
ních povinností dál pořádal semináře a konference.
Kdekoli jsem mluvil, viděl jsem muže, jak reagují na
Kristovy rozkazy a zažívají ve svých životech oprav-
dovou změnu. Skutečný Kristův charakter v nich
začal povstávat.
A ve svém srdci jsem věděl, že mě Bůh povolává
do služby, která se bude specializovat na muže. Do
služby, ve které budu mužům přikazovat poslušnost
Pánu.
O pár měsíců později, v květnu 1980, jsem hovořil
na celonárodní konferenci v Pittsburghu. Byla sobota
večer, poslední shromáždění konference, která trvala
celý týden. Sál byl naplněn téměř dvěma a půl tisíci
lidí.
Ten večer jsem se uprostřed svého kázání za
stavil, podíval se na všechny přítomné a potom
spontánně a vroucně vykřikl: “Modlete se za mě, aby
mě Bůh uvolnil do celonárodní služby mužům.”
Reagovali, jako kdyby jimi projel elektrický
proud. Okamžitě začali tleskat, někteří vyskočili na
nohy a všude se lidé začali modlit. Jejich srdce
potvrdila, že této služby bylo zoufale zapotřebí.
V listopadu onoho roku jsme se s Nancy, přáteli a
ostatními, kteří věřili, že mě Bůh povolává do služby
mužům, sešli v jednom domě v Huntington Beach.
Shromáždilili jsme se proto, abychom se modlili,
abychom orodovali. Během toho začala z jejich
modliteb opakovaně zaznívat jedna věc - aby mi Bůh
během nadcházejícího roku 1981 umožnil sloužit
deseti tisícům mužů. Jak se modlili, začalo být
zřejmé, že to je Duch Svatý, kdo ke mně hovoří. Přijal
jsem toto poselství jako cíl od Boha.
Během prvních tří měsíců roku 1981 jsem byl tak
zaneprázdněný, až to bylo neuvěřitelné. Sloužil jsem
ve dvou televizních stanicích, dělal jsem tajemníka
školy pro přípravu na službu, hlavního pastora
jednoho sboru a navíc jsem pořádal konference pro
muže. Bylo toho na mě příliš. Ale díky Boží milosti
jsem dělal vše a zdálo se, že to vzkvétá.
Na 24.dubna 1981 jsme s Nancy naplánovali pro
všechny, kdo se nějak podíleli na naší službě, shro
máždění v hotelu Marriot v Newport Beach. Chtěli
jsme jim dát vědět, co se teď děje a jaké jsou naše
budoucí plány.
George Otis řekl, že pro nás má “slovo”, a na své
cestě do Izraele k nám z Chicaga zaletěl. Měl jsem
z jeho podivné zajížďky poznat, že se má stát něco
důležitého.
Bylo to velmi příjemné setkání a vše se odvíjelo
hladce. Zdálo se, že všichni jsou z dění v naší službě
šťastní.
Potom promluvil - s prorockým poznáním a
důrazem - George Otis. Vtom jako by se mi můj život
začal před očima otvírat. Od onoho večera, kdy mě
Bůh pomazal ke kázání evangelia, jsem přes třicet let
necítil nic podobného tomu, co jsem zažíval v tuto
chvíli. Před těmi třiceti lety jsem déle než na hodinu
ztratil veškeré ponětí o čase a prostoru, jak na mě
Pán vyléval svou lásku, milost, moc a pomazání. Teď
jsem se cítil, jako kdybych byl povolán do služby
zcela znovu.
Zvláště jedna věta, kterou George řekl, opravdu
pronikla mým srdcem.
‘Tato služba má zpoždění. ”
Tato slova byla jako skalpel, který ve mně prová
děl operaci.
Během dvaceti čtyř hodin jsem napsal dopis o
svém odstoupení z každé pozice, ve které jsem stál, a
uvolnil jsem se od všech ostatních závazků. Přišel čas
zaměřit se na muže.
V neděli ráno jsme šli s Nancy do církve, kde
jsem byl ještě stále hlavním pastorem. Když nastal
čas, abych promluvil, prohlížel jsem si chvíli tiše
shromáždění a potom jsem začal:
“Tohle bude možná jedna z nejunikátnějších
nedělí, jaké kdy zažijete - protože až odtud odejdu,
už se nevrátím. Tohle je mé poslední shromáždění.
Bůh řekl, že 'mám zpoždění', a potřebuji to dohnat.”
Po závěrečném požehnání jsme tedy s Nancy
odešli. Milujeme ty bratry a sestry, ale museli jsme
poslechnout Boží rozkaz.
Tvrdé. Rozhodné. Odvážné.
Je rozdíl mezi tím, číst Bibli a žít ji. Stejný rozdíl,
jaký je mezi peklem a nebem, Egyptem a Kanánem.
Následující pondělí jsem si vzal do svého pokoje
psací stroj a začal “dohánět”.
Během toho týdne nám mnozí říkali, ať s touto
službou teď nezačínáme, protože je špatná ekono
mická situace, protože jsme příliš staří a nikdy to
nedokážeme, že bychom už měli myslet na důchod a
spoustu dalších negativních poznámek. Ale byli jsme
schopni smést je stranou, protože Boží povolání bylo
tak jasné - věděli jsme, co máme dělat.
A děláme to. Nebo bych měl říci - Bůh to dělá.
Po onom dubnovém uvolnění udělala naše služba
obrovský skok dopředu. Na začátku to byla hrstka
mužů, teď Pán přivedl na naše shromáždění šest set
mužů v Virginia Beach, devět set v tanečním sále
Hyatt Regency v Milwaukee, tisíc v Expo Center
v Chicagu, téměř patnáct set v sále Soldiers and Sail-
ors Memorial Hall v Pittsburghu a tak dále.
Ve Virginia Beach Ben Kinchlow cítil, že se má za
nás modlit, abych v roce 1982 osobně sloužil stu
tisícům mužů. Tedy desetinásobek předešlého roku!
A v době, kdy píšu tuto knihu, chodí na mnohé
z našich konferencí dva až tři tisíce mužů, již tedy
vidíme, jak se to naplňuje.
Od toho dne, co jsem si vzal do svého pokoje
psací stroj a začal “dohánět", jsme se také rozrostli
v administrativní oblasti. V červenci toho roku nám
už pomáhali další dva lidé a s prací jsme se pře
stěhovali do mé garáže. Samozřejmě to nebylo tak,
že bych někomu diktoval text na předním sedadle
auta nebo telefonoval a seděl přitom na pračce.
Ale za další dva měsíce jsme se rozrostli ještě víc
a v září jsme se museli přestěhovat do kanceláří ve
městě. Jmenovalo se to tam Corona Del Mař. Od té
doby jsme se ztrojnásobili, a to jak v počtu za
městnanců, tak v objemu kanceláří
Sledoval jsem muže všech společenských vrstev,
jak odcházeli ze shromáždění zcela jiní, než jací
přišli. Boží rozkazy přinesou stejné výsledky do
života každého muže, kdokoli to je a kdekoli se
nachází A jejich dopisy a prosby o modlitbu, které
mi posílají, mě neustále informují o tom, co se děje.
Pán jedná se srdci mužů, jak jen může - a já jsem
Mu tak vděčný, že se toho mohu zúčastnit.
Nedávno jsem hovořil na jednom shromáždění,
které bylo přístupné jak mužům, tak ženám. Bylo pro
mě ohromně zajímavé vidět to množství žen, které se
otevřeně postavily a šťastně mluvily o změnách,
které se odehrávají v jejich mužích.
Po tomto shromáždění jsme s Nancy jeli domů
autem. Kázal jsem o tom, že každý muž (a každá
žena) má možnost vejít do kananejské země. A
Nancy mi teď vzrušeně vysvětlovala, jaké nové
poznání o Kanánu během shromáždění přijala.
“Když jsi hovořil,” začala, “najednou jsem si
uvědomila, že Izraelci nevešli do zaslíbené země,
protože neměli víru. Myslím, že jsem pochopila, proč
ji neměli.
V Egyptě žili Izraelci v otroctví a chudobě. Cítili
se méněcenní, nehodní a nejistí. Důvod, proč volali
k Bohu, byl ten, že se chtěli dostat ze své bídy.
Ale když přišel čas vstoupit do Kanánu, báli se.
Poslali do země špehy a potom věřili jejich negativní
zprávě víc než Božím zaslíbením. Ačkoli věděli, že
Bůh je jejich Bůh a že je vysvobodil z Egypta, nedo
kázali vejít do kananejské země. Věřím, že to bylo
kvůli ubohému obrazu, který o sobě měli, kvůli té
méněcennosti a pocitu, že nejsou hodni. Nedokázali
věřit tomu, že jim Bůh dá všechno, co slíbil.
Teď rozumím tomu, co jsi říkal," pokračovala
Nancy vzrušeně, “ta generace musela se svým ubo
hým obrazem o sobě zemřít na poušti a do Kanánu
vešla nová generace, která nikdy nebyla v Egyptě.
A stejné je to i s námi. Musíme zemřít tomu
starému obrazu, který jsme o sobě měli, který do
našich srdcí a myslí vtiskl svět, ďábel a hřích.
V mužích proto musí být otisknut nový obraz, obraz
Ježíše Krista, aby mohli vejít do kananejské země.
Postarej se o to," řekla naléhavě a svírala mou
paži, “aby určitě pochopili, že Ježíš Kristus jim dá
zcela nový obraz o nich samotných, obraz stvořený
Božím slovem, skrze moc Ducha Svatého. Potom
budou schopni přijmout všechna zaslíbení, která jim
Bůh dal.”
To je přesně to, co dělám.
Ben Kinchlow seděl v pólo klubu a měl o sobě
úplně nový obraz. Obraz, který mu dal Ježíš Kristus,
protože Ben dovolil Duchu Svatému, aby autoritou
Božího slova obnovil “ducha jeho mysli”. A to z něj
udělalo nového muže.
Bůh může udělat stejnou věc i pro tebe.
Učiň pokání z těch hříchů - odvrať se od nich - teď!
Jestliže jsi nikdy nepoprosil Ježíše, aby ti odpustil
tvé hříchy - je teď čas, abys to udělal. Jestliže věříš ve
svém srdci, že Ježíš je Pán, ale nikdy jsi Ho nevyznal
svými ústy, je teď čas, abys to udělal.
Desátá kapitola epištoly Římanům říká, že srd-cem
člověk vaří a je ospravedlněn a ústy vyznává a je spasen.
Řekni tedy tato slova, nahlas, právě tam kde jsi:
“Právě teď, bez jakéhokoli studu nebo zahanbení,
bez jakéhokoli váhání, před každým, koho znám,
před rodinou, přáteli, sousedy, vyznávám, že Ježíš
Kristus je můj osobní Spasitel.
Věřím, že když jsem Ho o to poprosil, Ježíš mi
odpustil všechny moje hříchy a poslal svého Ducha
do mého srdce.
Ať se teď andělé radují z mých slov, protože
prohlašuji na zemi, že Ježíš Kristus je Pán, a prohla
šuji to k slávě Boha Otce.
Ať se ďábel třese před mými slovy! Veřejně
vyznávám, že Ježíš Kristus je Boží Syn, že přišel
z nebe na zem, narodil se z panny a žil život bez
hříchu. Chodil po zemi, činil dobře a uzdravoval
každého, kdo byl utlačován ďáblem. Šel na kříž a
zemřel za hříchy světa a poté Ho dali do hrobu.
Ale On vstal z mrtvých! A když se v tuto chvíli
modlím, Ježíš sedí po pravici Otce v nebi.
Díky Jeho Duchu ve mně mám právě teď Jeho
vítězství nad hrobem, smrtí, peklem, světem, tělem,
ďáblem a chválím Ho za to.
Právě teď Tě, Pane, prosím, abys přinesl zázračné
změny do celého mého života, a věřím, že mi odpo
víš. Chválím Tě teď za to!”
Příteli, v tomto vyznání, v této modlitbě jsi právě
poslechl Boha. Věř, že Bůh odpoví na tvou modlitbu
a přinese mocné změny do tvé mysli, srdce, duše, těla
a celého života.
Věřím, že Boží zaslíbení se splní ve tvém životě -
právě teď.
Nenech nikoho jiného, aby stvořil tvůj svět za
tebe. Protože když to někdo dělá za tebe, vždy ho
vytvoří příliš malý.
Bůh je velký Bůh a má pro tebe velké plány.
Užívej si Kanánu v celém svém životě. V man
želství. V rodičovství. V zaměstnání. Ve finanční
oblasti. Ve vzdělání. V každé oblasti svého života.
Buď muž.
Žij život maximálního mužství
Buď ve všem podobný Kristu.
Pokud chcete získat informace o dalších
knižních titulech, které DYNAMIS
vydává, napište na níže uvedenou
adresu. Sem se také obracejte s veške
rými dotazy, požadavky, podněty a
připomínkami k naší práci.
DYNAMIS, s.r.o.
P. O. Box 94
150 00 Praha 5

Max Muz

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Max Muz

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Maximální

Edwin Louis Cole

Původní název Maximized Manhood

Přeložil Tomáš Havlík

Vydala DYNAMIS, s.r.o. © 1994

1. vydání, Praha 1994

Ben Kinchlow, konferenciér te­

Stav věcí je jiný, než Bůh zamýšlel.

svém vzrůstajícím zájmu o sexuální problémy mo­

uvádí na maximum našeho potenciálu, a to jak

Dokonce i žena může být vinna chtíčem, když

Samotné příběhy Písma o Samsonovi, králi Da­

šéfa a potom si stěžují, že nebyli povýšeni. Reptají

Intelektuálský duch moderní doby založený na

Bůh nám přikazuje milovat.

někomu, aby miloval, a proto nám Bůh může při­

Bůh nám přikazuje činit pokání.

“Ne, ne, ne,” zašeptal jsem mu svou odpověď.

Poslušnost Božím příkazům dává pokoj.

Vyznání je Boží příkaz.

Směšné. Přesto se s tím každý den setkáváme.

Ještě stále jsem stál v kuchyni, kde jsem právě

Ale já jsem trval na svém.

chybu, které se dopustili na svých dětech, či přiznat,

“Pokání z mrtvých skutků” nepředstavuje jen

“Stará se o to, aby pro mě udělal vše, co může.

Každá žena touží po tom, mít s mužem intimní

Ano, takhle je to v pořádku.

Jednou jsem kázal v Kanadě a s velkým důrazem

potřebuje ve své mysli ustanovit fakt, že “ona je ta

Služ své ženě.

děti to vidí a stejný postoj se odrazí v jejich jednání.

Před lety jsem s Nancy vedl jako pastor jednu

chvíli, kdy jsem ji podcenil nějakou svou narážkou.

"Zřejmě jsem ti to neřekl,” odpověděl jsem. “Ale

“Žádný upadající podnik,” řekl mi AI jednoho

Když potom prezentoval svou analýzu, vynesl

Ona však jen seděla, dívala se z okna a neodpo­

vaší rodině. A zda za tu změnu dokážete vzít zodpo­

Mám jednoho blízkého osobního přítele, kterému

Ducha nám dal dokonalý nástroj - Boží moudrost.

Ony televizní karikatury se staly moderními

obraz, aby zjevil Jeho milost a pravdu. Ježíš nám

Vytvořil jsem tento výbor, protože už jsem měl

“Videotatínek” na obrazovce nebo “videotatínek”

“Jak ses dneska měl?"

Betty svého manžela ostře obviňovala, říkala mu,

Jako náhle odkrytý horský pramen, ze kterého

Ticho se stalo tak hlasitým, až téměř ohlušovalo.

W. T. Gaston, jeden z mých hrdinů víry, mi

You might also like

Ben Kinchlow, konferenciér te

svém vzrůstajícím zájmu o sexuální problémy mo

Samotné příběhy Písma o Samsonovi, králi Da

někomu, aby miloval, a proto nám Bůh může při

Ona však jen seděla, dívala se z okna a neodpo

vaší rodině. A zda za tu změnu dokážete vzít zodpo