TŘI

DROBNÉ
CHYBIČKY
THREE LITTLE MISTAKES
Copyright © Nikki Sloane, 2015
All rights reserved

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu nakladatele.

Translation © Michaela Doubravová, 2022

Cover © Daniel Pocar, 2022
© DOBROVSKÝ s.r.o., 2022

twitter.com/knihydobrovsky
www.facebook.com/KnihyDobrovsky.cz

ISBN 978-80-277-2725-4 (ePub)

ISBN 978-80-277-2726-1 (mobi)
NIKKI SLOANE
TŘI
DROBNÉ
CHYBIČKY
 Obsah
První kapitola
Druhá kapitola
Třetí kapitola
Čtvrtá kapitola
Pátá kapitola
Šestá kapitola
Sedmá kapitola
Osmá kapitola
Devátá kapitola
Desátá kapitola
Jedenáctá kapitola
Dvanáctá kapitola
Třináctá kapitola
Čtrnáctá kapitola
Patnáctá kapitola
Šestnáctá kapitola
Sedmnáctá kapitola
Osmnáctá kapitola
Devatenáctá kapitola
Dvacátá kapitola
Dvacátá první kapitola
Dvacátá druhá kapitola
Dvacátá třetí kapitola
Dvacátá čtvrtá kapitola
Dvacátá pátá kapitola
Dvacátá šestá kapitola
Dvacátá sedmá kapitola
Dvacátá osmá kapitola
Dvacátá devátá kapitola
Třicátá kapitola
Třicátá první kapitola
 Třicátá druhá kapitola
Poděkování
Pokud se vám tato kniha líbila
Pro mého manžela
 První kapitola
JOSEPH
Co tahle holka sakra dělala v mém klubu?
Vypadala sotva na dvacet, což znamenalo, že mám problém u vchodu.
Někdo nekontroloval doklady, nebo si dostatečně neprohlížel fotky. Budu si
o tom muset promluvit s provozním, už zase.
Ta holka stála v půlkruhu se svými přáteli, v ruce poloprázdnou skleničku,
a prohlížela si výběr mužů poblíž. Ze své vyhlídky na balkoně v druhém patře
jsem viděl tmavé kořínky jejích vlasů, jimž ustupovaly světlé, popelavě
blonďaté prameny zářící v tlumeném světle, které pulzovalo z dýdžejova pultu.
Zasmála se a dotkla se paže jednoho ze svých přátel. Klidně. Nonšalantně.
Jako by měla plné právo tu být, jako by pouhou přítomností neohrožovala
licenci na prodej alkoholu v mém klubu. Vzedmula se ve mně zlost, až se mi
z toho rozpálila kůže. Možná se mí zaměstnanci ničím neprovinili. Třeba byla
její falešná občanka zatraceně dokonalá.
Odvrátil jsem se od balkonu a pohlédl zpátky do své maličké, neuspořádané
kanceláře. Můj provozní objednal příliš mnoho zboží z dovozu a teď jsem měl
ty bedny naskládané v koutě, což ve výsledku působilo klaustrofobicky. Noční
klub Duna býval nejoblíbenějším z mých podniků, ale v posledních letech se
klientela proměnila a mému zájmu začal dominovat jiný klub.
Tak temný a ilegální, že pach toho místa nešel smýt celé dny. Zatraceně jsem
to tam miloval.
Blondýna naklopila skleničku, aby dopila svůj drink, a zakryla tak svou tvář.
To se mi nelíbilo. Přes rozlehlý taneční parket jsem ji už tak sotva viděl. Hezká,
s roztomilým pršáčkem a vystouplými lícními kostmi. Možná nos po plastice.
Posledních pár let jsem strávil studováním žen a jejich honby za krásou. Měla
ta holka štěstí na geny, nebo na bohaté rodiče?
Klienti v mém klubu zavázaných očí by ji žrali. Pro některé z nich platí: čím
mladší, tím lepší. Nesoudil jsem choutky svých klientů za předpokladu, že ta
dívka byla dost stará a sama to chtěla. Kromě toho jsem potkal spoustu
třicetiletých žen, které byly méně vyspělé než osmnáctileté.
Samou ostražitostí se mi vztyčily chloupky na paži a zátylku. Pohyb vlevo od
dívky byl příliš prudký a agresivní na to, aby to byl tanec. Sakra. Dva pitomci
se rozvášňovali. Ruka vrazila do hrudi druhého chlapa a odstrčila ho dozadu.
 Jestli chtěl útočník prostor, získal opak. Dotčený muž se vrhl na chlápka,
který do něj strčil, aby ho konfrontoval. Strnulý postoj. Ruce se sevřely v pěsti
a prostor kolem těch dvou se vyklidil, jako by všichni vycítili nadcházející
rvačku.
S výjimkou té blondýny.
Její přátelé se rozprchli a ona se je snažila následovat, z cesty ale uhnula jako
poslední.
„Kurva,“ řekl jsem do sluchátka s mikrofonem, které jsem měl v uchu.
„Běžte ten bordel někdo zarazit.“ Kde k čertu byli moji vyhazovači?
První rána dopadla chlapovi na čelist a vyvedla ho z rovnováhy, ale jen na
okamžik. Napřáhl se a zahájil vlastní útok, svaly na krku se mu přitom napjaly
jako tlustý provaz, viditelný i z mého místa na balkoně.
Schopnosti mít věci pod kontrolou jsem si cenil nadevše, a tak se moje ruce
na zábradlí balkonu napjaly, zatímco jsem tam stál, neschopný zastavit to, co
jsem cítil, že se stane. Menší z těch dvou začal ustupovat, couvl a uvěznil za
sebou tu blondýnu, přimáčkl ji ke zdi.
„Hni sebou!“ přikázal jsem do sluchátka svému vyhazovači, i když jsem to ve
skutečnosti chtěl říct přímo té dívce. Uhni, než bude opravdu zle. Mariova
ohromná plešatá hlava si klestila cestu davem ve snaze dostat se na místo včas,
ale jeho mohutná, respekt budící postava mu to ztěžovala.
Větší z obou rváčů se vrhl vpřed a začal toho menšího mlátit. Dívka otevřela
ústa a její obličej se zkřivil šokem či bolestí. Možná ty údery přímo
neschytávala, ale byl jsem si setsakramentsky jistý, že je cítí.
Mario se prodral davem, popadl toho většího chlapa za rameno a táhl ho
pryč, ale už bylo příliš pozdě. Poslední rána minula zamýšlený cíl a místo něj
zasáhla tu dívku. Ta po nárazu zvrátila hlavu a instinktivně zvedla ruku, aby si
zakryla tvář, která už určitě začala otékat.
To se mi snad zdá. Jestli jsem měl nějakou naději, že ji v mém klubu
nenačapá policie, tak s tímhle napadením zemřela.
Když si ten chlap uvědomil, co udělal, zvedl ruce a v tiché omluvě vycouval.
Na čele měl napsáno: „Nechtěl jsem uhodit holku.“ Mario jím smýkl dál dozadu,
zatímco další vyhazovač přispěchal sebrat poraženého a osvobodit dívku u zdi.
Nikdo, Maria nevyjímaje, ale nečekal, že se ta holka na muže, který ji praštil,
vzápětí vrhne. I přes basy hlasité hudby pumpující v mé hrudi bych přísahal, že
slyším plesknutí dlaně o tvář toho kreténa.
Přihrnuli se její přátelé, obstoupili ji a odtáhli pryč. Navzdory všemu bych se
nad touhle obětí, která odmítla hrát svou roli, nejradši usmál. Taková
drsňačka…
Jestliže jsem měl udržet situaci pod kontrolou, musel jsem jednat rychle.
„Sežeň sáček s ledem, řekni jejím přátelům, že pití je na účet podniku, a přiveď
tu holku nahoru.“
Sledoval jsem, jak se moje příkazy plní jeden za druhým. Pohledy všech
jejích přátel se obrátily k mému balkonu a nakonec vzhlédla i ta dívka. Odtáhla
ruku z obličeje, aby ukázala na balkon, možná se mého zaměstnance ptala,
jestli má jít právě tam nebo jestli jsem to já, kdo s ní chce mluvit. Tím gestem
odhalila už tmavnoucí flek na své pěkné nezletilé tvářičce.
Do hajzlu. Celou dobu, kdy stoupala nahoru, jsem v duchu klel.
Nepotřeboval jsem na tenhle klub poutat pozornost, protože by se mohla stočit
i k jiným věcem. A jít bručet se mi fakt ani trochu nechtělo.
Rukou jsem přejel předek své společenské košile, abych ji uhladil. Dokázal
jsem být okouzlující. Moje oči byly milé a můj úsměv vřelý, nebo mi to aspoň
říkali, a přehrával jsem starý jižanský přízvuk, který jsem používal, když bylo
třeba. Odzbrojoval jsem. Málokdo pojal podezření, že se pod povrchem skrývá
vlk, o tom věděla jen hrstka lidí.
Dveře se rozletěly a můj provozní dovnitř doprovodil blondýnu, která si
k tváři tiskla sáček s ledem.
„Díky, Alane,“ řekl jsem a dovolil mu odejít.
Zamrkala, vpíjela se do mě pohledem a zdálo se, že mě pozoruje stejně
upřeně jako já ji. Nebyl jsem připravený na to, jak… no, jak je rozkošná. Žádné
lepší slovo mě nenapadalo. Husté lesklé vlasy, které hezky doplňovaly její
světlou pleť, i když nebyla přírodní blondýna. Jasné oči. Plné růžové rty. Ach
ano. Muži v mém druhém klubu by za tuhle tvář vypisovali bianko šeky.
A Heather zrovna dala výpověď, což znamenalo, že jsem potřeboval obsadit
volné místo…
Přestaň ji hodnotit a soustřeď se.
„Jste v pořádku?“ zeptal jsem se. Nebylo třeba předstírat obavy. Co se jí stalo,
mě doopravdy znepokojilo.
„Nic mi není.“
Tak silný hlas jsem od téhle drobné dívky nečekal, ale na druhou stranu jsem
už tam dole spatřil náznak její ohnivosti, že?
„Vlastním tenhle klub a chci, abyste věděla, že bezpečnost beru velmi vážně.
Rád bych se vám jménem svých zaměstnanců za ten incident omluvil. Jestli
potřebujete doktora, někdo může…“

Ř
 „Řekla jsem, že mi nic není.“ Její tón byl úsečný, jako by byla rozčílená. Jestli
mi chtěla dávat za vinu, co se stalo, chápal jsem to a respektoval. Měla tu být
v naprostém bezpečí a já jsem v této povinnosti fatálně selhal.
„Můžu vám něco nabídnout?“
Odtáhla sáček s ledem a pozvedla ho. „Někdo mi přinesl tohle, jsem
v pohodě.“
V pohodě tedy rozhodně nebyla. Její podlitina už byla sytě červená.
„To musí pekelně bolet. Někde ve stole mám advil, na ten otok.“ Vytáhl
jsem šuplík a prohrabal ho.
Ledový obklad se vrátil na poraněnou tvář. „Bez urážky, ale nehodlám si brát
prášky od cizího člověka. Beztak mám nějaké v kabelce.“
Se zaskřípěním jsem šuplík zavřel a znovu na ni pohlédl, začal jsem u jejích
podpatků a postupoval vzhůru. Drobná postava a v dobré formě. Útlý pas,
který vyzýval ruce, aby se ho chopily. Abych si ji přitáhl na ten svůj…
Hlavu mi zatemnil chtíč a pomátl mě. Co to se mnou bylo? Co to bylo za
reakci?
„Chcete zavolat policii a nahlásit to?“ zeptal jsem se. Prosím, řekni ne.
„Ne!“ Zatvářila se, jako by ji její vlastní odpověď vylekala. „Ne, nic se
nestalo. Byla jsem prostě ve špatnou chvíli na špatném místě, to je všechno.“
Byla nezletilá. Její polekaný výraz říkal, že policajti jsou to poslední, co by tu
chtěla. Jo, s tím souhlasím.
„Podívejte, pane…“
„Joseph.“ Vyletělo mi to z pusy dřív, než jsem to stihl promyslet. Představit
se příjmením by bylo profesionálnější, ale z nějakého šíleného důvodu jsem
chtěl, aby tahle holka znala moje křestní jméno. Za normálních okolností by se
mnou její nevinný, svěží vzhled nic nedělal, ale ten silný hlas, její pronikavé oči
a nečekaná facka vzbudily můj zájem.
„Josephe,“ zopakovala. „Nehodlám váš podnik žalovat. Upřímně řečeno bych
tu vůbec neměla být a nejradši bych šla domů.“
Právě mi nabídla východisko, ale nemohl jsem to nechat být. „Můžu vidět
nějaký doklad?“ Když po mně střelila pochybovačným pohledem, dodal jsem:
„I tak to musím zdokumentovat, pro případ, že by se později něco přihodilo
nebo že byste změnila názor ohledně obvinění.“
Byl jsem si jistý, že můj výraz dává jasně najevo, že o tom nehodlám
vyjednávat. Zanořila ruku do kapsy džín, vytáhla řidičák a podala mi ho.
Přistoupil jsem k ní a klaustrofobie se mě teď zmocnila plnou silou. Ta dívka
přede mnou byla malá, a přesto vyplňovala celou místnost. Upírala na mě
Ú
pohled a ve vteřině jí projela jakási prchavá emoce. Úzkost? Znervózňoval jsem
ji, nebo to zkrátka způsobila moje žádost?
Doklad byl pravý, a rozhodně ne její. Sevřel jsem plastovou kartičku pevněji,
až se mi její hrany zaryly do prstů. „Tohle si nechám,“ řekl jsem a podíval se na
jméno, „Molly Givensová.“
„Cože? Proč?“ Její výraz byl neochvějný. Nehnula ani brvou.
„Protože byste tady neměla být, když vám není dvacet jedna.“
Nasadila kyselý obličej. Nejdřív jsem si myslel, že je naštvaná, protože jsem ji
přistihl, ale ne. Tohle bylo něco jiného.
„Dobrá, Josephe,“ odsekla. „Možná to není můj doklad a vím, že vypadám
mladě, ale přísahám vám, že jsem zletilá. Jednadvacet mi bylo před dvěma
lety.“
„Používáte falešný průkaz, když je vám dvacet tři? To vážně dává smysl.“
Zaťala čelist. „Když jste já, tak dává.“
„Fajn, beru.“ Tady se pravdu nikdy nedozví. „Kdo jste?“ Ještě jednou jsem si
ji prohlédl. Natáčeli zrovna v Chicagu nějaký filmový trhák a ona byla
vycházející hvězda? Nepřipadala mi povědomá. Ale čím déle jsem na ni zíral,
tím víc jsem si začínal myslet, že o svém věku asi nelže. Ten zatvrzelý výraz ji
dělal podstatně starší. Ale o nic míň sexy. Možná spíš víc.
„To vás nemusí zajímat. Máte tu zadní východ, kterým bych se mohla
vytratit?“
Nechal jsem to panovačné prohlášení plavat, ale oplatil jsem ho svým
vlastním. „Jistě. Ale nejdřív od vás něco potřebuju.“
Znepokojeně přešlápla na svých podpatcích, řeč jejího těla naznačovala
neklid. „Fajn, co?“
„Vaše jméno,“ řekl jsem.
Vzdychla. „To vám dát nemůžu.“
A sakra, to mě navnadilo. Hádanky jsem miloval a všechno ohledně téhle
dívky si protiřečilo. Legální konzumentka alkoholu používající falešný doklad
totožnosti. Křehce vypadající dívka, která se otřepala z rány do obličeje.
A k tomu skutečnost, že mi v kalhotách cukal pták, i když nebyla ani zdaleka
můj typ, nemluvě o tom, že byla o patnáct let mladší než já.
„Proč ne? Já jsem vám svoje řekl.“
„Ne, na to zapomeňte.“ V jejím výrazu se mísilo rozčílení s obavami.
„Neřeknete mi ani svoje křestní jméno? Je to tak těžké? Řekněte mi ho.“ A…
bylo to tady. Ostrost v mém hlase dávala najevo, že se chystám změnit
v dominantnější osobnost. V tu, která toužila po absolutní kontrole.
Vyžadovala naprosté podřízení. Z toho rozkazu jí spadla brada.
„Moji přátelé… mi říkají M.“
„Em? Zkráceně Emily?“
Pomalu zavrtěla hlavou. „Ne, nejmenuju se Emily. Můžete mi ukázat cestu
ven?“
Temný hlas v mém mozku zašeptal: Můžu ti ukázat spoustu věcí, holčičko.
Nebyl jsem ještě připravený tenhle rozhovor ukončit. „Pořád jste mi ale neřekla
své jméno.“
Sáček s ledem jí sklouzl z oka a přistál na mém stole. „Ani neřeknu.“
Vzdorovitá. Sexy. Její ohnivost se mi líbila. Sakra, chtěl jsem ochutnat víc. Jaká
by byla v potemnělé místnosti, ohnutá přes postel? Žhnuly by její oči stejně,
kdybych se do ní nořil s jejími vlasy sevřenými v ruce?
Proč jsem to do prdele potřeboval tak nutně vědět?
„Dobrá, Madison,“ nadhodil jsem jméno začínající na M. „Pokud mi
neřeknete svoje jméno, dovolte mi aspoň zavézt vás domů.“
„Nejmenuju se Madison.“ Její výraz byl naprosto nečitelný a to se mi vůbec
nelíbilo. Obvykle jsem dokázal skvěle poznat, co se druhým honí hlavou.
„Chcete mě odvézt domů? Vypadá to, že máte plné ruce práce s účetnictvím.“
O čem to ksakru mluvila? Následoval jsem její pohled směrem k mému
počítači, kde jsem jako idiot nechal otevřenou tabulku zisků a výdajů Duny.
Co nejrychleji jsem okno minimalizoval, a když jsem se zase narovnal, očekával
jsem, že ji uvidím na půl cesty ze dveří.
Místo toho se o krok přiblížila. Zvedla jedno tenké obočí a zkoumavě na mě
hleděla, jako bych ji najednou fascinoval.
„Řekla bych, že ty výkazy můžou počkat.“ Její hlas změkl. Nevěřil bych, že je
to možné, ale takhle zněl ještě víc sexy.
„Ano, Mary.“
„Můžete hádat klidně celou noc, na moje jméno stejně nepřijdete.“
Nedokázal jsem potlačit sarkasmus: „Celou noc, jo?“
Koutek úst jí zacukal v náznaku úsměvu. „Nabídl jste, že mě hodíte domů, je
to tak?“
Tak moment, kurva. Vyjížděla po mně? Ignoroval jsem hlas, který mě někde
vzadu v hlavě varoval, že žádná chytrá holka by nevlezla do auta s cizím
chlapem. „To je souhlas?“
Nepatrný úsměv se rozšířil ve svůdný. „Jasně, proč ne?“
 V hlavě mi teď bilo na poplach ještě hlasitěji, ale nevšímal jsem si toho. „Ten
řidičák si nechám, Marisso.“
„Klidně, Joe.“
Strnul jsem. „Ne, Joe ne.“ Můj hlas byl pevný. „Tohle není moje jméno.“
Po tváři jí přeběhlo překvapení a nechalo za sebou rozpaky. „Fajn, promiňte.
Josephe.“ Odhrnula si vlasy za rameno. „Díky za nabídku. Vlastně mi tím moc
pomůžete. Parkujete blízko?“
„Jo. Odložila jste si dole v šatně kabát?“
„Ano. Když dovolíte, skočím si pro něj a řeknu přátelům, že odcházím.“
Zvedla svůj telefon a bez varování si mě vyfotila. Co to ksakru bylo? „Aby
věděli, jak vypadáte, pro případ, že bych se zítra neobjevila ve škole,“ vysvětlila
a rychle ťukala prsty po displeji, nepochybně fotku někomu posílala. „I když
vypadáte jako docela slušný chlap, Josephe – jak dál?“
„Ani nápad, zlato. Neřekla jste mi svoje jméno ani příjmení.“
Zakabonila se, ačkoliv oči měla stále přilepené k displeji telefonu. „Neříkejte
mi zlato. Jsem M.“ Konečně zvedla zrak a setkala se s mým pohledem. „Joseph
Monsato. Je to na stránkách vašeho klubu.“
Kdy jsem nad tímhle rozhovorem ztratil kontrolu? Od chvíle, kdy překročila
práh, ho řídila ona, ne já. Ale až bude na sedadle spolujezdce mého porsche,
věci se změní. Popadl jsem z opěradla své židle oblekové sako, hodil ho na sebe
a přešel k ní.
M zachovávala chladný výraz hráče pokeru, ale její tělo ji zradilo. Moje
blízkost ji skutečně znervózňovala. Při nádechu zvedla ramena, ačkoliv její oči se
nerozšířily ani neodvrátily. Napětí v jejích ramenou a šíji prozrazovalo, že je ve
střehu, což bylo jedině rozumné. Měl jsem o ni zájem a otěže se pomalu ale
jistě vracely do mých rukou.
„Joseph Monsato,“ použil jsem vřelý tón. „Těší mě, M.“
Její kamenná tvář se trochu uvolnila. „Jasně, jo. Nápodobně.“
„Chcete mě představit svým přátelům? Cítila byste se díky tomu bezpečněji?“
„To asi nemusíte… “
„Ne, vážně, to není žádný problém.“
Rychle zavrtěla hlavou, pravděpodobně ji napadlo, jak divné by to bylo.
„Můžeme jít. Cítím se bezpečně.“
Opravdu? Usmál jsem se.
 Druhá kapitola
M čekala v úzké chodbě vedle kovových zadních dveří a venku kvílel únorový
vítr. Utáhla si pásek svého dlouhého vlněného kabátu a blýskla po mně
váhavým pohledem.
„Určitě vám to nevadí?“ zeptala se. „Než se vrátíte, váš bar už bude zavřený.“
„To je v pohodě. Mám v klubu provozního a stejně tu ve čtvrtek večer
obvykle nebývám.“ Otevřel jsem těžké dveře a naznačil jí, aby jimi prošla.
Začalo sněžit a velké sněhové vločky se snášely do uličky. Vyšli jsme ven do té
zimy, ona přitiskla bradu na hruď a já zmáčkl tlačítko odemknutí na své
klíčence. Světla mého porsche zablikala. „To jsem já.“
Když jsem jí otevřel dveře spolujezdce, zůstala stát, jako by znejistěla.
„Rozmyslela jste si to?“ zeptal jsem se. Kdyby řekla, že ano, byl bych
zklamaný? Našel bych způsob, jak ji přesvědčit? Byl jsem zvyklý dostávat, co
jsem chtěl, a tohle? Jo, to jsem chtěl.
„Ne, nerozmyslela.“ Vklouzla na sedadlo spolujezdce a upřela na mě pohled.
„Jak tohle předražené auto zvládá sníh?“
Měl jsem se urazit, ale její otevřenost mě spíš nadchla. To je ta ochutnávka,
kterou jsem chtěl, ale teď když se mi jí dostalo, toužil jsem okusit víc. Lidi si
většinou nedovolili být na mě drzí. Buď pro mě pracovali, nebo něco chtěli,
takže se chovali profesionálně a zdvořile. „Moje porsche ho zvládá v pohodě
a nemějte starost, vím, co dělám.“
Opravdu? Dnes večer jsem přijel do Duny, abych si s Alanem ostře promluvil
o klesajících příjmech ze vstupného, a místo toho jsem byl na odchodu. Když
jsem nastartoval auto a zapnul vyhřívání sedadel, ovanul nás chladný vzduch.
V kanceláři jsme spolu byli sami, ale dveře zůstaly celou dobu otevřené,
zatímco teď jsme tu byli uvěznění pod vrstvou sněhu na čelním skle a seděli
těsně vedle sebe na zmrzlé kůži.
Mírně zaťala prsty, dosud volně natažené na stehně, a její dech byl mělký.
Nervózní.
„Můžu se zeptat, proč jste souhlasila, abych vás odvezl domů,“ řekl jsem
nenuceně, „když jste ze mě nesvá?“
„Nevím. Proč jste se nabídl? To od vás bylo zvláštní.“
„To bylo.“ Zapnul jsem stěrače a sledoval, jak z čelního skla ometají sypký
sníh.
„Neodpověděl jste na otázku.“ Její hlas byl sotva hlasitější než tření gumy po
skle.
 „A vy jste neodpověděla na tu moji.“ Ozařovalo ji jemné světlo mojí
přístrojové desky, která vrhala stíny na její souměrný obličej. Proklatě, byla
krásná.
M se dotkla své zhmožděné tváře a trochu sebou trhla.
„Já… Myslím, že jste zajímavý.“
Z toho přiznání mi vyletěl tep. „Jo? Možná si o vás myslím totéž.“ Obtočil
jsem prsty kolem řadicí páky mezi námi, čímž jsem se přiblížil k jejímu tělu
a cítil teplo, jež z ní vyzařovalo. „Kam jedeme, M?“
„Do Lincoln Parku.“
Porsche vyklouzlo z uličky a sníh pod koly zakřupal. „Kam chodíte do
školy?“
„Na Loyolu, dělám si MBA.“ Po několika okamžicích ticha pokračovala: „Jak
se vám líbí mít svůj vlastní podnik?“
„Je to super. Ale jsem v jednom kole.“
„To věřím.“
Stěrače dál pomalu, hladce klouzaly po skle a vyluzovaly jediný zvuk mezi
námi. Civěl jsem před sebe na zářící koncová světla. V centru Chicaga narazíte
na hustý provoz v kteroukoliv hodinu, kterýkoliv den v týdnu, dokonce i ve
čtvrtek v jednu ráno. Technicky vzato v pátek. A ten sníh tomu zrovna
nepomohl.
„Tohle jsem ještě nikdy neudělala,“ řekla.
„Neudělala co? Neprojela se v porschi?“
Odmlčela se. „Neodešla domů z baru s cizím mužem.“
Takhle si to představovala? Chtěla mě, až dorazíme, pozvat dál? „Bude to
ještě dlouhá jízda,“ řekl jsem. „Nemusíme být cizí, Martho.“
„Martho?“ Její smích byl mírný a vřelý. „Vážně si myslíte, že se tak jmenuju?“
„Mohla byste mi napovědět.“
Opřela se do sedadla a uvolnila se. „Fajn, tady je vaše nápověda. Jste úplně
mimo. Jak se vzájemně poznáme? Budeme si klást banální otázky? Nebo si
zahrajeme ‚co bys radši‘?“
Její škádlivý tón mě rozesmál. „Otázky budou stačit. Nejoblíbenější sexuální
poloha, do toho.“
Odpovědí mi bylo mlčení. Letmo jsem na ni pohlédl a zachytil šokovaný
výraz v její tváři. Líbilo se mi vyvádět ji z míry a dobře jí tak, protože ona mně
úspěšně dělala totéž.
„Omlouvám se, ale vím, že na otázky ohledně své identity neodpovíte, tak
jsem se rozhodl začít něčím zábavným.“
 Další mlčení. Nehodlala mi odpovědět? Když mi to došlo, dupl jsem na
brzdu až příliš prudce.
„Kurva, neříkejte mi, že tak krásná dívka jako vy se šetří pro manželství.“
Zalechtalo mě v žaludku. Copak si neuvědomovala, jak je život krátký? O kolik
potěšení mohla přicházet?
„Ne, panna nejsem,“ řekla. „Cením si té lichotky, ale té nadávky už tolik ne.“
Po tváři se mi rozlil úšklebek, nemohl jsem si pomoct. „Copak, holčičko,
urazil jsem tě svým dospěláckým jazykem?“
„To sotva.“
„Tak už nezdržuj a řekni mi svou oblíbenou polohu.“
„Páni, vy jste fakt směšný.“
Chtěl jsem ji vyprovokovat. U mě v kanceláři se zdála tak sebevědomá, ale
teď se pomalu odkopávala. „Nech mě hádat,“ řekl jsem. „On nahoře.“
Odvrátila hlavu, aby mohla koukat ven z okénka spolujezdce. „Jasně, jo.
Dostal jste mě.“
Všechno splasklo. Nebyla to taková zábava, v jakou jsem doufal, a to ticho
teď bylo napjaté a nepříjemné a ona seděla celá strnulá. Dokonale jsem to
posral. „Hele, zapomeňte na to, omlouvám se, že…“
„Líbí se mi, když je za mnou.“
Její tichý, téměř provinilý hlas byl jako pohlazení koženou devítiocasou
kočkou po rozechvělé kůži. Nažhavil mě. „Vážně? Proč?“
Odmlčela se, jako by si nebyla jistá, jestli má pokračovat. „Líbí se mi… když
mě ovládá.“
Sevřel jsem volant pevněji. „Opravdu? Líbí se ti, když tě při šukání drží
v pase?“ Zavrtěla se, takže jsem samozřejmě musel jít až nadoraz, abych našel
její meze. „Nebo možná,“ pokračoval jsem, „máš ráda, když tě jednou rukou
chytí kolem krku, druhou se dotýká tvojí pičky a přitom do tebe vráží ptáka.“
„Panebože.“ Její tvář ztuhla šokem.
„Tak se to líbí mně.“
Nasadil jsem jí tenhle obrázek do hlavy a zajímalo mě, jestli si mě
představuje jako toho muže s rukou obtočenou kolem jejího jemného krku,
zatímco druhou jí kroužím mezi nohama a nutím ji sténat, když zasouvám
ptáka hluboko dovnitř. Polkla tak těžce, že jsem to slyšel.
Ale můj plán se ukázal jako chyba, protože mi teď tvrdnul. Nedotkl jsem se
jí. Nesvlékla si žádné oblečení – vlastně si oblékla svůj velký kabát, který
trestuhodně skryl její figuru. A přesto se mi pod poklopcem otravně vzdouvalo
péro.
 Každý pátek a sobotu večer jsem ve svém klubu zavázaných očí sledoval, jak
muži uctívají nahá těla krásných žen pomocí svých úst, svých rukou, svých
ptáků… ale znecitlivěl jsem. Ty scény na bezpečnostních obrazovkách už mě
nijak zvlášť nevzrušovaly. Ale tahle dívka se svým šokovaným výrazem? Zažehla
ve mně plamen a přivedla mě k životu. Bylo to nebezpečné a vzrušující.
„Kdo takhle mluví s cizím člověkem?“ zeptala se bez dechu, ačkoliv to znělo
spíš jako řečnická otázka. „Chcete, abych vyskočila z jedoucího auta?“
„Oba víme, že to neuděláš.“
„Vážně?“ odsekla. „Kde berete tu jistotu?“
Zasmál jsem se. „Protože jsem viděl tvou reakci, jak jsi přitiskla kolena
k sobě a tváře ti zčervenaly. Rozpálilo tě to, holčičko.“
„Neříkejte mi tak.“
Nepopřela to. „Pověz mi, jak jinak ti mám říkat,“ nadhodil jsem. „Třeba
tvoje jméno.“
„Jsem Martha,“ zabručela.
„Jsi nějaká celebrita? Proto mi to nechceš říct?“
Povzdechla si. „Momentálně vám neříkám svoje jméno, protože vás to zlobí.“
Když jsem se doploužil na Lake Shore Drive, sněžilo čím dál víc, ale provoz
začínal slábnout. „Ráda mě zlobíš?“ zeptal jsem se.
„Možná.“
Na zlomek vteřiny jsem zachytil její pohled a záblesk v jejím oku zatraceně
zhoršil situaci v mých kalhotách.
„Pocházíte z Chicaga?“ zeptala se.
„Ano i ne. Narodil jsem se tu, ale nějakou dobu jsem žil v Tennessee, než
jsem se vrátil zpátky. A ty?“
Její výraz zvážněl. „Ehm. Další otázka.“
Ježíšikriste, ani na tohle neodpoví? Osciloval jsem mezi zájmem
a podrážděním. To její tajnůstkářství už přestávalo být roztomilé. „Fajn. Proč si
děláš MBA?“
„Protože moje rodina… počkat, ne. Další otázka.“
„Další otázka?“ Chtěl jsem jí říct, aby se přestala chovat jako spratek, nebo
zastavím a vytáhnu ji z jejího sedadla k sobě na klín, abych ji mohl patřičně
potrestat. Moje oplzlé řeči ji sice nažhavily, ale nepárat se s tím a ukázat jí to
pěkně v praxi by byla úplně jiná písnička. „Možná bychom měli jen poslouchat
hudbu.“
Prstem jsem přejel po ovládání rádia na volantu, ale vtom se její drobná ruka
sevřela kolem mé. Byla studená jako led, a přece mě pálila na kůži.
 „Omlouvám se,“ řekla. „Přísahám, že se nesnažím být otravná. Co ještě
chcete vědět? Moje oblíbená barva je modrá. Když mi bylo šest, spadla jsem
z mola a málem jsem se utopila, takže teď mám chorobný strach z mořských
řas. Oblíbená zmrzlina? Mátová s kousky čokolády.“
Můj pohled sklouzl z ruky, která tiskla tu moji na volantu, k jejímu
nadějeplnému výrazu.
„Lepší?“ zeptala se.
„Nedal jsem ti svolení, aby ses mě dotkla.“ Můj hlas zněl rezervovaně.
Ozval se tichý zvuk, jak se nadechovala a pokusila se ode mě odtáhnout. Ne.
Ona si začala. Budu na ni dál tlačit, dokud nezjistím, kam to mezi námi spěje.
„Ale když už jsi to udělala,“ pokračoval jsem, „tohle patří sem.“ Obtočil jsem
prsty kolem jejího zápěstí, stáhl její ruku dolů a položil ji na mé stehno. Ne na
péro, ve kterém mi tepalo, ale ani ne moc daleko od něj.
Byla to zkouška. Dotkla se mě v přátelském gestu, ale dokázal jsem přečíst,
co je za tím. M byla zvědavá, ale nervózní.
„Prozraď mi tajemství,“ požádal jsem ji.
Uplynula dlouhá chvíle, než vypustila zadržovaný dech. „Vedla jsem
v podstatě bezstarostný život. Až do minulého měsíce se do něj výrazně
zapojovali moji rodiče, takže bylo těžké dělat si, co jsem chtěla. Dnes večer
jsem se rozhodla dělat věci, které bych normálně nedělala.“
„Například jet domů s cizím mužem.“
Z jejího mírného, nesmělého stisku na mé noze se mi každá kapka krve v těle
hrnula od pasu na jih a já jen zatínal zuby. Do prdele práce, ovládej se. „Co se
stalo minulý měsíc?“
„Spousta věcí. Moje… máma se odstěhovala.“ Ztišila hlas, zatímco ruku
posunula výš. „A rozešla jsem se s přítelem.“
„Jak dlouho jste byli spolu?“
„Dva velice dlouhé roky.“
Takže neměla zájem o mě osobně, ale spíš o takový malý odraz ode dna. Za
mě v pohodě. Nejdelší vztah, který jsem měl? Možná dva měsíce. S nikým jsem
nechodil, protože nic netrvá věčně.
„Takže teď jsi volná jako pták a mimo dohled rodičů a přišla jsi do mého
klubu hledat zábavu.“ Její mlčení jsem bral jako souhlas. „Našlas ji?“
Její ruka mi dál klouzala po stehně, až se otřela o můj ztopořený penis, její
pohyb byl váhavý. „Možná,“ řekla rozechvělým hlasem. „To mi řekni ty.“
Napůl jsem se zasmál. Tak moc se snažila být troufalá. „Jestli se mě chceš
dotýkat, zlato, dělej to pořádně.“ Přesunul jsem její ruku. „Cítíš, jak mi stojí?
To jsi způsobila ty.“
Zalapala po dechu. „Neříkej mi zlato,“ napomenula mě šeptem.
Zahýbala prsty, ale ani tentokrát se neodtáhla. Neustupovala. Rukou mě
jemně třela, hladila mě.
„Kruci, dotkni se mě, M.“ Vedl jsem ji, táhl jsem její ruku o každý mizerný
centimetr dolů a tvrdě k sobě tiskl její dlaň. Otočil jsem volantem a odbočil
z dálnice.
„Kam to…?“
O blok dál bylo parkoviště a já se prodíral břečkou k automatu na lístky.
Chvilku mě bičoval sníh, když jsem stáhl okénko, abych stiskl tlačítko a vytrhl
z podavače parkovací lístek. Závora se zvedla a vjel jsem dovnitř.
„Josephe.“
Nevšímal jsem si rozechvění v jejím hlase a pokračoval pod most nadzemky,
který se táhl nad parkovištěm a poskytl nám úkryt před jedním osamoceným
bezpečnostním světlem. Zaparkoval jsem v přítmí, auto jsem vmáčkl mezi dvě
další, jež byla pokrytá ledem, jako by tam už nějakou dobu stála. Sníh foukal ze
strany, co nevidět budeme schovaní.
Ne že by na tom záleželo, kolem nebylo ani živáčka.
Vypnul jsem světla a věnoval jí svou plnou pozornost. Ne, kecám. Měla ji už
ve chvíli, kdy jsem ji špehoval na tanečním parketu ve svém klubu.
„Co se děje?“ Její ostražitý pohled byl varováním, jako by se už necítila úplně
bezpečně.
„Nemůžu se soustředit na řízení a zároveň na to, co děláš. A já se chci
soustředit na tohle, ty ne? Co bys normálně dělala?“ Znovu jsem navedl její
ruku, aby mě masírovala.
Z jejích pootevřených rtů vycházel přerývaný dech, když mi jedním tahem
přejela po zipu a kůži pod ním.
„Jo,“ povzbuzoval jsem ji. „To je ono.“
Její další dotek byl sebejistější a já potlačil zasténání. Ta holka na mě měla
šílený vliv.
Interiér mého porsche nebyl stavěný na pohodlné šukání, pokud jsme
směřovali právě tam, ale teď mi na pohodlí nezáleželo. Byla ve mně jen ta
šokující potřeba. Chtěl jsem ji uhasit tím, že vrazím ptáka tak hluboko do M,
že na všechno ostatní zapomene. Tak, že její jméno nebude znát ani ona sama.
Elektricky ovládané sedadlo se sklopilo dozadu, co to šlo, zatímco M
pokračovala ve svém dráždění. „Sundej si kabát,“ přikázal jsem jí.
 Její jemné ruce mě opustily, aby jí rozvázaly pásek a pak rozepnuly knoflíky
jeden po druhém. Pohled přitom upírala na mě, jako by se nedokázala dívat
nikam jinam. Když si kabát svlékla, natáhl jsem ruku.
„Přelez si a sedni mi na klín.“
Zírala na mou ruku, jako by se rozhodovala, ačkoliv jsme oba věděli, že už to
udělala. „Je tam pro mě dost místa?“
„Myslíš kvůli mému obrovskému ptákovi?“ dobíral jsem si ji. „Přelez sem
a dokonči, cos začala.“
Doufal jsem, že ji ten žert trochu uvolní, a zřejmě to zabralo. Položila mi
ruku na rameno a po chvíli manévrování měla kolena po obou stranách sedadla
řidiče, přičemž volant byl sotva pár centimetrů od jejího zadku. Naklonil jsem
hlavu, abych se na ni podíval, její blonďaté vlasy, které mi padaly do tváře, jsem
odhrnul dozadu a jednu ruku položil na její bok, aby se na mně usadila.
„Políbíš mě?“ zeptala se.
Uculil jsem se. „Chceš, abych tě políbil?“
„Už dlouho jsem nelíbala nikoho nového.“
„To nebyla odpověď.“
Její boky poklesly, takže teď spočívala plnou vahou na mé erekci, což bylo
příjemné a mučivé zároveň. „Ano,“ hlesla. „Chci, abys mě políbil.“
„Dobrá,“ řekl jsem, unešený nejen její žádostí, ale i tím, jak naléhavě její
přidušený hlas zněl. Není nadto slyšet ženu žadonit. Vpletl jsem ruku do jejích
vlasů a přitáhl si ji blíž.
Ale nemohl jsem se na ni jen tak vrhnout. Škádlil jsem ji, letmo se svými rty
dotýkal jejích a vychutnával si její zrychlený dech. Přejel jsem ústy přes její tvář
a prohrábl jí rukama jemné vlasy, které tak zatraceně hezky voněly. Chvění
v jejím nitru sílilo, až se z toho roztřásla.
Nebyla jí zima. Přiměl jsem ji svléknout kabát, ale taky jsem zapnul topení
naplno a okna už byla zamlžená. Třásla se očekáváním a já jsem si ho ještě
naposledy krátce vychutnal, než jsem spojil její rty s mými.
Ty kráso.
 Třetí kapitola
NOEMI
Z Josepha Monsata vyzařovalo sebevědomí, moc a autorita. Kolem mužů, jako
je on, jsem se pohybovala celý život, takže jsem to vmžiku poznala, ale jeho
autorita byla jiná, než na jakou jsem byla zvyklá. Přesvědčivá a… velmi
sexuální. Nebyl žádný manekýn, ale jeho tělo by mohlo dělat reklamu na sex
a hřích a já jsem v životě neviděla zajímavějšího chlapa. Své zodpovědné já jsem
s radostí nechala podlehnout jeho kouzlu.
Byl to cizí muž, a přesto jsem mu seděla na klíně a muchlovala se s ním na
sedadle řidiče v jeho směšném porschi. Držel mě pevně za čelist, zatímco jsem
se nechala unášet tím, co jeho neuvěřitelná ústa prováděla s mými.
Ross, můj sobecký expřítel, mě za celé dva roky nelíbal tak jako teď Joseph.
Sebejistě a zkušeně. Jako umělec, který piluje své dílo, maloval Joseph každým
dotekem rtů nebo polaskáním jazyka nový pocit. Nežádal o svolení. Ne, tenhle
muž si bral, co chtěl. Zmocnil se jen mých úst, ale měla jsem pocit, jako bych
pod jeho nadvládou byla celá.
Přikázal mi sundat si kabát a posadit se mu do klína a já to udělala. Dnes
večer jsem se rozhodla dělat pravý opak všeho, co by obvykle dělala rozumná
Noemi. Nastoupit do auta s krásným cizím mužem, kterého jsem potkala pět
minut předtím? O tom by opatrná Noemi ani nesnila. Tahle nespoutaná verze
mého já do toho auta nejen nastoupila, ale taky nepokrytě flirtovala s jeho
majitelem.
Nebyla jsem si jistá, do jaké míry je to moje zásluha, že jsem ho sbalila.
I když jsem sama udělala nějaký krok, on mě pokaždé tlačil a naváděl dál.
Podivně se mi to líbilo. Při plnění jeho rozkazů bylo snazší odhodit opatrnost
stranou.
Jeho rty se tiskly k mým, pevně a žádoucně, což dávalo smysl. Každý coul
Josephova těla byl žádoucí. Nebyl to nejúžasnější muž, jakého jsem kdy viděla,
ale byl krásný. Vysoký a štíhlý, jako by jeho útlou kostru potahovalo výkonné,
zpevněné svalstvo. Výrazné oči pod tmavým obočím, dlouhý rovný nos a sexy
ústa. Občas z nich vycházely šokující věci, ale nemohla jsem popřít, že ta
sprostá slova hrála v jeho celkové přitažlivosti nezanedbatelnou roli.
Přesunul ruku z mé čelisti na rameno, pak se jeho prsty stočily, aby mi mohl
jemně sjet nehty po paži, a přitom mě celou dobu líbal. Jeho ústa se svými
hříšnými, dráždivými pohyby byla návyková. Vtáhl můj spodní ret a něžně ho
skousl, až jsem leknutím vyjekla. Zněla jsem, jako by se mi nedostávalo
vzduchu, hekala jsem a lapala po dechu, jako bych se topila na souši. A taky že
jo.
Topila jsem se v jeho polibku.
Rukama jsem pohybovala nezávisle na myšlení, rozhrnula jsem mu sako
a položila mu dlaně hruď. Pod jeho košilí jsem cítila tvrdé svaly a rychlé bušení
srdce, které však tlouklo jen z poloviny tak rychle jako to moje.
„Je ti dost teplo?“ zašeptal mi ze strany do krku.
„Jsem v pohodě.“ Lhala jsem. Málem jsem se rozpadla na kousky. Chtěla
jsem a zároveň nechtěla, aby se mě jeho ruce dotýkaly všude.
„Třeseš se,“ řekl.
„Jsem v pohodě,“ zopakovala jsem důrazněji. Polkla jsem, ačkoliv jsem
v ústech měla sucho, a zavřela oči, když mě sál na krku. Ten pocit mi projel
středem těla a chvění zesílilo. Ach bože. Sevřela jsem v rukou jeho košili
a prohnula se v zádech, čímž jsem mu strčila prsa přímo do obličeje.
Beze slova pokračoval v dráždění. Jeho ruce se toulaly po mých stehnech,
nahoru po mých zádech, braly můj krk do dlaní, ale nikdy nezabloudily tam,
kde jsem je chtěla, přestože jsem to dávala najevo.
„Dotkneš se mě konečně, starouši?“ Doufala jsem, že ho to naštve stejně,
jako jeho oslovení holčičko štvalo mě, ale jenom se uchechtl.
„Chceš, abych se tě dotýkal?“ zeptal se. „Tak to řekni.“
Nemohl prostě převzít kontrolu? S Rossem jsem o těchhle záležitostech byla
zvyklá mluvit, jen pokud se mi něco vyloženě nelíbilo.
„Já… chci, aby ses mě dotýkal.“
„Kde?“
Frustrovaný zvuk ze mě vyklouzl dřív, než jsem ho stačila zadusit. Joseph se
odtáhl, jeho pohled byl soustředěný a pronikavý.
„Kdybych ti dokázal číst myšlenky,“ pronesl, „tak bych to udělal. Mám rád
komunikaci, M. Řekni mi, kam chceš, abych dal ty zatracený ruce.“
Panebože. Mozek mi vypověděl službu. „Kamkoliv chceš,“ vyrazila jsem ze
sebe.
Pozvedl obočí a jeho sexy ústa se roztáhla do úsměvu, jako bych řekla to
nejlepší, co kdy slyšel.
„Otoč se. Polož ruce na volant.“
Mám se otočit? V jeho autě bylo míň místa než ve skříňce v posilovně. Přesto
jsem to bez dotazů či protestů zkusila. Bylo to trapné. Pohybovala jsem se
nemotorně a vrazila mu loket do obličeje, ale nakonec jsem se s jeho pomocí
obrátila a sedla si mu do klína, zády k jeho hrudi.
„No,“ řekla jsem bez dechu, „to bylo vážně sexy.“
Lehce se zasmál, pak mě ze stran zabalil do svého kabátu a vzal mě do
náruče. Bylo to sladké a nečekané.
„Říkala jsem ti,“ zašeptala jsem, „že mi není…“
Stáhl mi výstřih halenky na stranu a přiložil ústa na čerstvě odhalenou kůži.
Zachvěla jsem se, když mě zaplavil jeho teplý dech. Zaklonila jsem hlavu a ta
spočinula na jeho rameni, zatímco hodoval na mém těle a sunul se po mé
citlivé kůži směrem k uchu.
„A já jsem zase říkal, že máš dát ruce na volant.“ Jeho tón nebyl hravý. Byl
panovačný a vzrušující. Hladký, kůží potažený volant mě studil v prstech.
Zasténala jsem, když mi rukama pevně sevřel prsa. Jeho dotek byl sebejistý,
a proč taky ne? Dala jsem mu svolení. Cítila jsem, jak mě jeho ztopořený penis
tlačí do zadku.
„Tady jsi chtěla, abych se tě dotýkal? Na kozách?“
Z toho rajcovního slůvka se mi zatočila hlava. Opájela jsem se těmi pocity,
zatímco mě štípal a masíroval na prsou a špičkou nosu laskal okraj mého ucha.
„Odpověz mi.“
„Ano,“ vzdychla jsem. Zavrtěla jsem se mu v klíně a on zaúpěl. To jeho
zavrčení bylo tak sexy, až se mi v podbřišku všechno stáhlo.
„Kurva,“ sykl, když jsem to udělala znovu. Najednou zařval motor a ozval se
napjatý smích. „Jejda.“
Joseph totiž nechtěně sešlápl plyn. Obličej se mi rozehřál potěšením, že jsem
u něj vyvolala takovou reakci. Pak jedna z jeho rukou opustila moje prso
a zajela mi mezi nohy.
„Ach!“
Kousl mě do krku v tutéž chvíli, kdy mě pohladil přes džíny. Rukou pomalu
přejížděl nahoru a dolů a postupně zvyšoval tlak. Pokusila jsem se dát nohy
k sobě, ale on se rozkročil, a protože moje nohy byly nahoře, držel je tím
roztažené.
„Opravdu jsi chtěla, abych se tě tu dotýkal?“
Nechtěla jsem to přiznat, ale ano. Jeho ruka ve mně probudila palčivou
touhu, která se zoufale snažila prodrat ven a šeptala, že tenhle muž drží klíč.
Rychle jsem přikývla.
„Řekni to slovy,“ přikázal mi Joseph.
„Ano,“ hlesla jsem bez dechu.
 „I já jsem se tě tady chtěl dotýkat.“ Jeho hlas byl tichý, ale v mém uchu zněl
hlasitě. „Sem chci strčit ptáka.“
Roztříštila jsem se na kousíčky a mozek se mi odpojil od těla. Nic jsem
neudělala, když mi oběma rukama rozepínal knoflík u džín. Pak zatáhl za zip
a já přestala dýchat.
„Otevři oči,“ rozkázal. „Dívej se, co ti udělám.“
Jantarové světlo jeho přístrojovky bylo dost jasné na to, abych viděla, jak jeho
prsty zajely pod rozevřený denim a sklouzly po mých saténových kalhotkách.
Níž. A ještě níž.
Rukama jsem svírala volant, až mi zbělaly klouby, když mě jeho šmátravé
prsty laskaly přes tenkou látku. Nervy mi projel prudký výboj, až jsem sebou
škubla. Zodpovědná, konzervativní Noemi začala vyšilovat, ale nespoutaná část
mého já se ji ze všech sil snažila umlčet. Příliš se mi to líbilo, než abych ho
zastavila, ale stejně – seděla jsem na klíně cizímu muži, který měl ruku v mých
kalhotách. Proboha.
„Počkej, počkej…“ Pustila jsem volant a chytila ho za zápěstí.
„Co se děje?“
Stěží jsem nacházela slova. „Mám pocit, že se to vymyká kontrole.“
Znehybněl a svaly pode mnou se zaťaly. „Kontroly je tu spousta. Ale shodou
okolností je všechna v mých rukách.“
Zalapala jsem po dechu, když se jeho ruka znovu pohnula a zakroužila tam,
kde jsem byla vlhká a roztoužená. Skousla jsem si spodní ret, aby se přestal
chvět. Zodpovědný hlas v mé hlavě křičel, že tohle všechno je nebezpečné
a hloupé.
To, co dělal, mi připadalo špatné. Neslušné. Tak strašně dobré.
„Řekni mi, že se ti to líbí.“ On byl ten ďábel v mé hlavě. „Řekni mi, abych ty
kalhotky odtáhl stranou a dotkl se tvé vlhkékundy.“
Zavrtěla jsem se a uhnula. To vulgární slovo probralo rozumnou Noemi
a bylo to, jako bych se vynořila z mlhy chtíče. Co jsem to k čertu prováděla?
Být nespoutaná neznamenalo udělat něco, čeho bych mohla litovat.
Chopila jsem se zipu a zapnula ho.
„Hej.“ Jeho ruce mi něžně spočinuly v pase. „Co to děláš?“ Když jsem se
zvedla, abych přelezla zpátky na sedadlo spolujezdce, jeho sevření zesílilo.
„Odpověz mi.“
„To slovo nemám ráda.“ V mém hlase zazněl ostrý tón. „Pusť mě.“
Napětí opadlo, jakmile mě pustil a já se přes konzoli vyškrábala na sedadlo
spolujezdce, kde se mi dýchalo snáz. Potřebovala jsem získat od jeho
dominantní osobnosti odstup, než zcela podlehnu jeho oplzlému slovníku.
Nikdy jsem nikoho neslyšela takhle mluvit a nikdy se na mě nikdo nedíval tak
jako teď on.
Chtěl mě celou pohltit.
Cítila jsem ve vzduchu, jak jeho touha houstne a dusí mě. Hlavu měl mírně
nakloněnou na stranu. „Ze začátku mi tahle role šokované a nevinné holky
přišla roztomilá.“
„Nic nehraju.“
„Chápu,“ prohlásil. „Obleč si kabát a připoutej se.“
Vytáhla jsem zpod sebe kabát a strčila ruku do rukávu v naději, že mě další
vrstva ochrání před jeho přitažlivostí. Už teď jsem začínala litovat, že jsem si
odsedla z jeho klína.
„Kam jedeme?“ zeptala jsem se.
„Vezu tě domů.“
Počkat, ne. Co by se stalo, kdyby uviděl můj dům? „Ne, tam nemůžeme.“
Zapnul stěrače a ty z čelního skla odhrnuly mokrý sníh, díky němuž na nás
nebylo vidět. Soustředěně se na mě zadíval a já se cítila přesně tak, jak mě
jízlivě nazýval. Jako holčička.
„My? Nemám zájem tě přesvědčovat, že se mnou chceš šoustat. Nedělám nic
napůl. Buď chceš, nebo nechceš.“ Otevřela jsem pusu, ale souvislé myšlení mě
opustilo. „Komunikuj. Řekni mi, jestli chceš šoustat.“
Ošila jsem se. „Jak romantické.“
„Romantické? Mluvím o píchání na tomhle stísněném předním sedadle, kde
nám bude překážet volant a pravděpodobně to bude kurevsky neohrabané. Ale
slibuju ti, že jakmile se na to vrhneme, ani jednomu z nás to nebude vadit.“
Byla jsem si celkem jistá, že má pravdu. Štěkal by po mně celou dobu příkazy
a dožadoval se, abych mu dopodrobna říkala, jak se mi to líbí? Mohl by
dodržet svůj slib, zatímco jiní muži to nedokázali? Chtěla jsem tomu věřit.
Zaplavila mě nová vlna touhy.
Joseph se ke mně naklonil, jemně stočil prsty pod mojí bradou a upřeně se
mi díval do očí. „Vsadím se, že hodná holka v tobě ti radí, abys řekla ne, ale
jedna tvoje část chce říct ano.“
Spodní ret mi zacukal, když po něm líně přejel palcem, který mi pak pomalu
strčil do pusy. Moje tělo zareagovalo, jako by ten palec zasunul někam úplně
jinam. Bylo to šíleně rajcovní. Nemusel mi říkat, co mám dělat. Sevřela jsem
rty a něžně sála, naznačovala jsem mu, jaké by to bylo, kdybych mu ho kouřila.
Oči mu planuly žárem. „Koho dnes dostanu, M? Chceš být zlobivá?“
 Chtěla jsem, ale bylo těžké oprostit se od těch třiadvaceti let vzorného
chování. Hrudník se mi bolestivě sevřel.
Nemohla jsem.
Vytáhl mi palec z pusy a pomalu jím sklouzl po mém krku, kde za sebou
zanechával vlhkou stopu. Očima mu problesklo zklamání, jako by to už věděl.
Povzdechl si a napřímil se, pak si zapnul pás. „Dobrá, slušňačko. Odvezeme tě
zpátky do tvého bezstarostného života.“
Po zbytek cesty jsme skoro nepromluvili a to ticho bylo tak nepříjemné, až to
bolelo. Co hůř, za tu krátkou dobu, co jsme stáli na parkovišti, sněžení ještě
zesílilo a oba jsme strnuli, když auto sklouzlo po sněhu a přejelo stopku.
Když jsme se blížili k mému bloku, zalhala jsem. „Tohle je můj dům, můžeš
mě vysadit před ním.“
„Můžu tě doprovodit.“ Jeho hlas byl upjatý, jako by to zároveň chtěl i nechtěl
říct.
„Ne, děkuju, tady to stačí.“
Sevřel volant pevněji, jako by byl podrážděný, ale zajel autem do zasněžené
nakládací zóny a zaparkoval. Odpásala jsem se a sáhla na dveře, když vtom se
dotkl mého stehna.
„Tvoje jméno.“
Dech se mi zadrhl v hrdle. Měla jsem pocit, že si to zaslouží vědět. „Noemi.“
„No-em-i,“ papouškoval a na očích mu nebylo znát, že by mu to jméno něco
říkalo. „Em.“
„Ano,“ hlesla jsem, když se naklonil a přitiskl své rty k mým.
Ten polibek byl jemný a zdrženlivý, jako by po schůzce líbal dívku na
rozloučenou. Zatočila se mi hlava. Byla jsem rozhodnutá, a přestože se mi
tenhle polibek nelíbil tolik jako ten předchozí, byla jsem za něj vděčná. Jeho
lačnému, žádostivému polibku z dřívějška bych odolat nedokázala.
Stála jsem na zasněženém obrubníku a sledovala, jak jeho černé Porsche 911
odjíždí a odváží toho nádherného muže pryč. Odmítla jsem ho, abych
neudělala něco, čeho bych později litovala, teď mě ale přepadla hrozná
myšlenka. Obvykle litujeme spíš toho, co jsme neudělali.
Být nespoutaná se mi dnes večer moc nepovedlo. Zklamání se dostavilo
rychle a narůstalo.
Proč jsem, k čertu, řekla ne?
 Čtvrtá kapitola
JOSEPH
Nemohl jsem přestat myslet na tu slušňačku, kterou jsem včera večer zavezl
domů a políbil ji na rozloučenou, jako by byla moje zatracená přítelkyně. Kdo
byla a koho ze mě udělala? Co by se bývalo stalo, kdybych na to šel pomaleji,
aby se uvolnila, nebo kdybych naopak přitlačil? Hrabalo mi z toho.
Když jsem dojel domů, honil jsem si ho jako o život, jako bych se tím snad
mohl zbavit touhy po ní. Bez úspěchu, stejně tak dnes ráno. Představoval jsem
si její růžové rty obtočené kolem mého palce přesně tak, jak to dělala v autě,
akorát u toho rajtovala na mém ptákovi až do bezvědomí. Při našem poprvé
bychom měli jen vanilkový sex, ale pak by ta bezstarostná holka chtěla
vyzkoušet něco nového. Něco sprostého. Ukázal bych jí, jak dobré to může být.
Klubu zavázaných očí dnes večer šéfovala Payton. To mi poskytlo druhou
šanci zajít do Duny a promluvit s Alanem ohledně padajících příjmů ze
vstupného, i když to bude výzva. Pátky bývaly rušnější. Dorazil jsem brzy
a dobře jsem si uvědomoval znepokojené pohledy zaměstnanců. Skoro jsem tu
nebýval, a dvě noci za sebou? To vyvolá zvěsti, že se něco děje, a možná je to
tak dobře. Nelíbilo se mi, když měl některý z mých podniků potíže.
Po schůzce jsem se zavřel u sebe v kanceláři. Z Alanova lhostejného přístupu
jsem jen skřípal zuby. Radil najmout klubového promotéra, ale taková možnost
nebyla reálná. Zaplácnutí problému penězi vám obvykle koupilo jen čas,
nikoliv řešení. Navíc to byla nejistá investice. Promotéry jsem využil už
v minulosti a výsledky byly mizivé.
Basy dovozového piva tu pořád byly, vyskládané po čtyřech u stěny,
a rozčilovaly mě. Kůži jsem měl napjatou a svědila mě touhou po úlevě.
Věděl jsem, co je zdrojem mé frustrace. Noemi. Ta naprostá ztráta kontroly
byla k smíchu. Jak ze mě těch deset minut v autě mohlo udělat tohle? Svalil
jsem se do křesla, odhodlaný dodělat papírování za uplynulý měsíc. Potřeboval
jsem chvíli myslet na něco jiného.
Dokončil jsem práci a odsunul se od stolu. Bylo akorát po půlnoci. Necítil
jsem stejné uspokojení jako jindy, když jsem vyhodnocoval stav svého
maličkého impéria. Čtyři podniky v Chicagu mi dávaly zabrat, ale byl jsem
ochotný uvažovat o dalším, pokud by se mi zrovna hodil. Duna byla ze všech
nejméně výdělečná, ale moje „vinárna pouze pro členy“, zástěrka pro bordel
zavázaných očí, mi to bohatě vynahradila.
 Vyšel jsem na balkon své kanceláře a pohlédl do VIP prostoru, kde si jeden
ze stolů objednal celé láhve alkoholu. Na červených sametových pohovkách
posedávala skupinka mužů v oblecích, bavili se s ženami z vedlejšího boxu.
Každý z nich si chtěl vrznout. Bylo to cítit ve vzduchu, ten sex a chtíč. Cítil
jsem to sám na sobě.
Sakra. Až odsud odejdu, měl bych ještě skočit za Payton, abych ji
zkontroloval. Vrátila se z Japonska teprve před šesti týdny, a když už ji půjdu
zkontrolovat, možná bych si to mohl rozdat s některou z asistentek prodeje.
Uzavření dohody s kunčafty jim vždycky vyneslo peníze a rozpálilo je. Skvělá
kombinace.
Pohledem jsem v davu pátral po té slušňačce, která mě včera v noci odmítla.
Něco ve mně ji chtělo najít a přimět ji zaplatit za to, co udělala. Co se mnou
pořád dělala, jak mě pronásledovala v myšlenkách.
Páteří mi projel stejný pocit jako předchozí noci. Opravdu tam byla, nebo to
byl jen výplod mojí mysli, protože jsem chtěl, aby tam byla? Noemi seděla
u postranního stolu a upírala pohled směrem k mému balkonu. Na stole stály
dvě prázdné sklenice – proč je ještě nikdo neuklidil? Byla tam už nějakou
dobu. Čekala.
Jakmile mě uviděla, zatvářila se překvapeně a dychtivě vstala. Ukázala prstem
na sebe a pak na mě, aby se zeptala, jestli může jít nahoru. Zavrtěl jsem hlavou
a naznačil jí, že přijdu dolů. Kdybych s ní měl být ve stísněném prostoru mé
kanceláře, koule by mi ještě víc zmodraly.
Z reproduktorů v hlavním podlaží neúnavně duněla hudba. Prodíral jsem se
davem, dokud jsem se k ní nedostal. Její modřina už skoro zmizela – počkat,
byl to make-up. To zamaskování se jí pekelně povedlo.
Konečky jejích blond vlasů se jemně vlnily na jejím vínově zbarveném topu
s hlubokým véčkovým výstřihem, který dával vyniknout jejímu dekoltu. Lesklé
černé kalhoty těsně přiléhaly k jejím křivkám a končily u černých bot na
podpatku. Sexy make-up, velké náušnice a outfit jako malovaný. Pořád
vypadala mladě, ale její snaha mi neušla. Noemi chtěla vypadat, že sem patří.
Vypadala zatraceně úžasně. Díky bohu, že jsem ji nepustil nahoru. Do dvou
vteřin bych měl ruce v té její halence.
Naklonil jsem se blíž a zakřičel přes hudbu: „Jak ses dostala dovnitř? Vzal
jsem ti řidičák.“
Jejím výrazem projelo zklamání. Očekávala vřelejší přivítání. „Použila jsem
svůj pravý.“
„Kde jsou tví přátelé? Jsi tu sama?“
 Přikývla a položila mi ruku na rameno. „Přišla jsem si s tebou promluvit.
Já… rozmyslela jsem si to.“
Pták mi zacukal, ale jinak jsem se držel. „Ach tak, takže teď chceš být zlobivá,
holčičko?“
„Ano. Zeptej se mě, kdy jsem si to rozmyslela.“
Ochotně jsem přistoupil na její hru. „Kdy?“
„Asi tak patnáct sekund po tom, co jsem vystoupila z tvého auta.“ Její postoj
byl sebevědomý, ale oči měla plné úzkosti.
Přísně jsem se na ni podíval. „Nevěřím ti.“
„Zatančíš si se mnou? Ukážu ti to.“
Moje zvědavost prudce vzrostla a přemohla i moji neochotu vydávat se na
taneční parket. Pokynul jsem jí, aby mě vedla.
Hutná basová linka se rozlévala po parketu a zaplavovala tančící těla. Noemi
se paží zahákla kolem mého krku a druhou ruku mi položila na hruď, přes
knoflíčky mé košile. Chytil jsem ji za boky. Zatraceně, tak rád jsem ji měl
znovu v náručí. Dali jsme se do tance v uvolněném rytmu dunící hudby.
Pod světly stroboskopu ožila. Hrudí se třela o moji, provokovala mě
a slibovala víc. Pohupovala boky ze strany na stranu a spodní částí těla se otírala
o můj poklopec. Sjel jsem rukou níž a pevně ji chytil za zadek, abych ji
povzbudil. Její vášnivý výraz říkal, že ví, co dělá.
Ve tváři mi zacukal úšklebek. Myslela si, že v téhle situaci má moc na své
straně. Ani náhodou. Protočil jsem ji dokola a přitáhl si ji zpátky na hruď.
Moje ruce se usadily nízko na jejích bocích a stiskly jí zadek. A co tohle,
holčičko? Už víš, kdo je tady pánem?
Její reakcí bylo, že se o mě začala třít. Se změnou rytmu prohnula záda
a vystrčila prsa. Chlápek po naší pravici se zakřenil. Musel mít skvělý výhled na
její kozy. Dav se vlnil společně s hudbou jako žhavá, chaotická změť.
Moje boky se sladily s houpáním těch jejích. Začal jsem testovat, jak moc
touží být zlobivá. Posunul jsem ruku níž, ke středu jejího těla. Čekal jsem, že se
bude cukat. Místo toho propletla prsty s mými a tlačila naše ruce proti zipu.
Otočila ke mně hlavu.
„Tohle patří sem,“ prohlásila.
Nezáleželo na tom, že byla z vlastních slov nervózní. Její troufalý tah,
zopakování mého příkazu z minulé noci, mě donutil zapochybovat, zda nad ní
mám absolutní kontrolu, nebo ne.
„Zlobivá holka,“ zakřičel jsem na ni proti okolnímu hluku.
 Letmo jsem se jí tam dotkl a pak rukama sklouzl po jejím těle, přičemž jsem
se snažil nezůstávat na těch nejlepších místech příliš dlouho. Exhibování má
svůj čas a místo a před mými zaměstnanci to není.
Noemi byla provokatérka a to se mi moc líbilo. Budovala tím trýznivé
očekávání a já se už nemohl dočkat své odplaty. Nechám tuhle holku čekat
celou noc. Projelo mnou vzrušení a zanechalo za sebou pocit moci. Nikdy jsem
nepřiměl hodnou holku žadonit a nedokázal jsem si představit nic sladšího.
Pohybovali jsme se, jako bychom šoustali přes oblečení, sladění s písničkou,
která byla tak hlasitá, že se nedalo soustředit na nic jiného. Jen na její tělo
a pulzující rytmus. Vmetla mi své blond vlasy do obličeje, když se otočila
čelem ke mně a přitiskla své rty na mé.
Její polibek včera v noci byl šokující. Tahle holka byla jako šlehnout si
viagru. Nebyl jsem žádný vyjukaný puberťák, ale stačilo okusit její rty a ztratil
jsem hlavu.
„Ošukám tě u sebe na stole. Teď hned.“
Její pohyby zpomalily, až se zastavila docela. Buď trpělivý, připomínal jsem si.
Podruhé už jsem to s ní nechtěl zvorat. Ne každý je tak zvrácený jako ty, Josephe.
„Kvůli tomu jsi sem přišla,“ připomenul jsem jí. „Čekalas na mě. Pojďme
dělat to, co oba kurevsky chceme.“
Zamrkala a přikývla. „Fajn.“
Vzal jsem ji za ruku a vedl ji nahoru.
Dveře mé kanceláře se s cvaknutím zabouchly. Noemi stála uprostřed
místnosti s rukama založenýma na prsou a hleděla na desku stolu, jako by to
byla její zkáza. Nebylo to snad to, co chtěla? S každým pomalým krokem,
kterým jsem se k ní přiblížil, se její dech zrychloval. Lhal bych, kdybych řekl,
že mě její obavy nevzrušovaly, jen maličko. Ten příval moci mě posílil.
„Polož ruce na stůl.“ Můj tón byl autoritářský. Byl to rozkaz.
„Budeš mi celou dobu říkat, co mám dělat?“ Nebyla to uštěpačná poznámka,
spíš zvídavá otázka.
„Ano.“
Váhavě se nahnula a položila ruce na stůl. „Proč?“
„Protože tak to mám rád.“
Už teď se jí chvěly paže, a to jsem se jí ani nedotkl. Její zadýchaný hlas střelil
přímo do mého péra. „Proč?“
„V určitém období svého života jsem neměl kontrolu nad ničím a teď ji chci
mít nad vším. Už žádné otázky, Noemi.“
 Přistoupil jsem za ni a přehodil jí vlasy přes rameno. Zachvěla se, když jsem
konečky prstů sjel po dlouhé křivce jejího krku a zabrousil do výstřihu její
halenky. Prsty přejížděly po kůži a hledaly přístup pod její tenkou podprsenku.
Naklonil jsem se nad ni a druhou rukou jsem se opřel o stůl.
Když jsem obkroužil její pevnou bradavku a zakroutil jí, z Noeminých rtů
vyklouzlo tiché zasténání.
„Líbí se ti to, holčičko?“
Ramena se jí zachvěla. „Ano.“
„Mm. Nemůžu se dočkat, až budu tyhle kozy cucat.“ Přesunul jsem dlaň
z jednoho dokonalého prsa na druhé. „Nemůžu se dočkat, až je budu kousat.
Líbilo by se ti to?“
Její tělo naplnily rozpaky. „Já… nevím.“
„Co kdybychom to zjistili? Vstaň.“
Nevstala, zůstala jako přimrzlá ke stolu. „Počkej.“ Znělo to úplně stejně jako
minulou noc, prodchnuté strachem.
Ne. Ještě jsme ani nezačali, a ona už má zase nahnáno?
„Myslím, že už jsem čekal dost dlouho. V čem je problém?“
Vzepřela se na rukou a vstala. „Žádný problém, jen mi dej minutku.“
Otočila se a její vyplašený výraz na mě zapůsobil jako kbelík ledové vody. „Chci
to. Vážně, přísahám. Já jen…“
„Potřebuješ minutku, aby sis to mohla zase rozmyslet.“ Do hajzlu, na to
nemám trpělivost. Zvedl jsem ji a s žuchnutím posadil na stůl. Natáhl jsem
ruku, popadl ji za vlasy a strhl jí hlavu dozadu, aby se mi chtě nechtě musela
podívat do očí. Ty její byly vyděšené a divoké.
„Řekl jsem ti,“ pokračoval jsem, „že nedělám nic napůl a nemarním čas.
Chceš být zlobivá, tak mě nech, abych ti ukázal, jak se to dělá.“
Přitiskl jsem ústa na ta její, čímž jsem utnul překvapený zvuk, který vydala.
Nežádal jsem o svolení, bral jsem si. Ovládal jsem.
Zatraceně, ona se podvolila.
Stoupl jsem si mezi její nohy a ona je sevřela kolem mých boků. I zbytek
jejího těla jako by se zoufale snažil dostat blíž. Přitiskla prsa k mé hrudi,
zanořila ruce do mých vlasů a objala mě. Na předehru reagovala bez problému.
Můj jazyk zaplnil její jemná ústa a ovládl ji.
Když v ní vzrostla lačnost, povalil jsem ji na záda. Na zlomek sekundy
vykulila oči, když jsem stlačil její plná ňadra k sobě a drsně je zmáčkl.
K rozkroku jsem jí přitiskl svého tepajícího ptáka, abych naznačil, co ji čeká.
 „Tahle halenka se mi líbí.“ Zabořil jsem obličej mezi její kozy, halenku
i košíček podprsenky jsem odhrnul stranou a vrhl se na její tělo. Kroužil jsem
jazykem a hledal její ztopořenou bradavku, a jakmile jsem k ní došel, zakousl
jsem se.
„Ach…“
Nedalo se odhadnout, co její vyjeknutí znamená. Rozkoš? Bolest? Obojí by
v tomhle případě fungovalo. Nekousl jsem ji silně. „Líbí se ti to?“ Žádná
odpověď. „Odpověz.“ Udělal jsem to znovu. Vzal jsem její bradavku do zubů
a přejížděl přes ni jazykem.
„Ano, ano…“ Odlepila záda od stolu.
Vzepřel jsem se na rukou a shlédl na dívku pod sebou, v místě, kde jsem jí
rozhrnul halenku, jí vykukovala bradavka. „Chci tě nahou do půl těla, hned.“
V očích měla pochyby. „Josephe, nechci přestat,“ řekla tiše, „ale mohli
bychom zpomalit?“
Chvíli jsem se nad tím zamyslel. „Proč?“
Uhnula pohledem. „Sotva tě znám.“
Upravila si halenku, aby se zakryla. Vytáhl jsem ji zpět do sedu a vzal její
hlavu do dlaní. „Nemusíš mě znát, aby sis to užila.“
Položila mi ruce na ramena. „Ale co když to tak mám ráda?“
V žilách mi stále koloval chtíč a moje myšlenky byly zakalené. Žil jsem bez
závazků, aby mě nic nerozptylovalo, takže říkat jí osobní věci mě nelákalo. Ale
skutečnost byla taková, že jsem tak moc chtěl zasunout ptáka dvacet
centimetrů hluboko do tohohle rozptýlení, až to zatraceně bolelo. „Takhle je to
lepší. Čím míň toho víš, tím míň mě můžeš litovat.“
Zachmuřila se. „Nevím, jestli ti můžu dát, na co jsi zvyklý.“
Tiše jsem se zasmál. „S tím si nedělej starosti. Prostě dělej, co chceš.“
„A co když na to chci jít pomalu?“
Sakra, chytil jsem se do vlastních slov. S každým dalším okamžikem, kdy
zůstávala na stole, se mi vzdalovala. Stočila ramena dopředu, uzavírala se.
„Noemi.“ Pomalu jsem ji políbil. „Pokud chceš přestat, řekni mi to. Ale jestli
už to, co jsme dělali, je na tebe moc, nikam to mezi námi nepovede.“
Sledoval jsem, jak se jí ve tváři odehrávají různé emoce. Úzkost, zklamání.
Výčitky svědomí.
„Neměla jsem sem chodit,“ zašeptala.
To se mi snad kurva zdá.
V kapse mi zabzučel telefon a zarazil mi na rtech nějakou kreténskou
poznámku. Vytáhl jsem telefon a pohlédl na displej. „Do hajzlu.“
 „Moc kleješ,“ zamumlala si pod nos.
Její komentář jsem ignoroval. Byla to esemeska od Payton.

Potřebuju tě tu. Průser

s panem Červeným.

Neměl jsem na vybranou. „Musím jít. V jiném z mých klubů se vyskytl

problém.“ Mísily se ve mně emoce. Vztek, že mi zase dala košem, přestože
tvrdila, že mě chce, a znepokojení ze zprávy od Payton. Moje péro zoufale
toužilo po Noemi, ale ani tentokrát se nedočká uspokojení. „Řekl bych, že tady
jsme skončili.“
„Mrzí mě to,“ řekla a sklouzla ze stolu. „Můžu tě znovu vidět?“
Odstoupil jsem od ní, chtěl jsem se hlavně dostat pryč, a popadl svůj kabát.
Nemohl jsem dovolit, aby mě viděla v tomhle oslabeném, frustrovaném stavu.
„Znovu mě vidět? K čemu?“
„Kvůli tvé jiskrné konverzaci.“ Odstup mezi námi jí nejspíš dodal sílu
nasadit tenhle kousavý tón.
„Nerandím, pokud ti jde o tohle.“ Hodil jsem kabát na sebe.
„Takže je konec? Skončili jsme spolu jen proto, že jsem na to chtěla jít
pomalu?“
Zase se chovala jako spratek. „Na mě to nesváděj. Tohle rozhodnutí jsi
udělala ty sama, a víc než jednou, mohl bych dodat. Vím, kdo jsem a co chci.“
Prudce jsem otevřel dveře své kanceláře. „Měj se.“
 Pátá kapitola
Rozrazil jsem skleněné vnější dveře, Julius přikývl a pustil mě bzučákem do
klubu. Byl součástí bezpečnostního týmu, co měl dnes v noci službu. Chlap
jako hora, který by jednou rukou dovedl rozdrtit lebku, ale byl příliš chytrý,
než aby to musel dělat. Julius věděl, kdy otevřít pusu, aby vyřešil problém,
a kdy místo toho napnout svaly.
Payton stála v salonku pro hosty, na sobě měla přiléhavé černé šaty, v uchu
sluchátko a ve tváři odhodlaný výraz.
„Jaká je situace?“ zeptal jsem se. Stačil jsem jí jen poslat esemesku, že jsem na
cestě. Potřeboval jsem se uklidnit a soustředit se na řízení ve sněhu.
Prohrábla si vlasy barvy černé třešně a dala si ruku v bok. „Pan Červený mě
viděl.“
Payton byla dechberoucí kráska a bývala to moje nejlepší dívka. Kruci, tohle
místo jsme rozjeli spolu a po nějakou dobu se Payton věnovala výhradně panu
Červenému. Byl do ní blázen, ale jelikož jí za šukání platil, jejich vztah byl
jednostranný.
Payton jsem důvěřoval. Milovala sex a peníze a neměla problém prodávat
tělo. Nabídla se, že mě pár nocí v měsíci zastoupí, abych se mohl soustředit na
svoje ostatní podniky, a přestože jsem tohle místo miloval, mít takovou
možnost bylo nezbytné.
„Jak se to kurva stalo?“ řekl jsem. „Jak to, že tě viděl?“ Měla zůstat v kanceláři
a sledovat monitory.
„Měli jsme tu problém s jedním klientem.“
„Jaký problém?“
„Chtěl po akci vyjednat jinou cenu. Ale neměj starost, srovnala jsem ho. Ani
jsem nepotřebovala Marquisovu pomoc.“
Marquis byl další člen bezpečnostního týmu – přesný opak Juliuse. Marquis
byl pořádně zlý parchant. Závodně boxoval v pérové váze a neustále se chtěl
rvát.
„Vycházela jsem z platební místnosti,“ pokračovala, „a pan Červený byl na
chodbě. Byla to moje chyba, měla jsem si pamatovat, že se zrovna chystal
k odchodu.“
Nevím, kolik toho o něm věděla. Když Payton z klubu odešla, pan Červený
se z toho sesypal. Vyhrožoval, že ve městě nenechá kámen na kameni, aby ji
našel, a když se mu to nepodařilo, jeho výhružky se obrátily proti mně. Ale
byla to jen planá slova ztrápeného muže. Miloval Payton. Její zmizení pro něj
znamenalo obrovskou ránu a trvalo mu měsíce, než navázal vztah s jinou
dívkou. Zkusil jsem všechno. Pan Červený byl můj nejlepší zákazník, nejen
kvůli penězům, ale i kvůli kontaktům. Polovina mé členské základny vzešla
z jeho doporučení.
„Co udělal?“ Měl jsem pocit, jako bych spolkl kámen. Stačilo, aby se tak pan
Červený rozhodl, a všechno se mohlo rozpadnout.
„Byl nasraný.“ Její výraz posmutněl. „Teda, byl rozrušený. Chtěl mluvit
s tebou, ale pokusila jsem se mu vysvětlit…“
„Kde je?“
Na okamžik stiskla rty k sobě. „Čekací místnost C. Mám jít s tebou?“
„Ne.“ Spěchal jsem prázdným salonkem k čekací místnosti. Kdyby tam byla
se mnou, nepřineslo by to nic dobrého. Prošel jsem chodbou, kde se nacházely
pokoje pro hosty, a zahnul ke dveřím označeným mosazným C, na které jsem
vzápětí i zaklepal. „Tady Joseph.“
„Pojďte dál,“ odpověděl tlumený hlas.
Ve skutečnosti se jmenoval Rosso. Byl to mediální magnát, vlastnil časopisy,
noviny a několik televizních stanic. Kromě toho rozšiřoval své podnikání do
dalších odvětví, třeba do realit. Spousta želízek v ohni.
Pan Červený představoval přesně to, čeho jsem chtěl v profesionálním světě
dosáhnout. S žádným jiným členem klubu jsem se po prvním pohovoru
nesetkal tváří v tvář, ale s ním jsem se čas od času vídal. U whisky jsme
probírali neurčité podnikatelské strategie, zatímco se pro něj Claudia
připravovala.
„Dobrý večer, pane. Přišel jsem hned, jak to šlo.“ Vždycky jsem dělal, jako
bych nevěděl, co je ve skutečnosti zač, takže jsem možná vypadal hloupě, ale
věřil jsem, že to oceňuje. Anthony Rosso proslul svým bohatstvím
a přímočarostí, a navíc se před pár lety zúčastnil reality show o vlivných
podnikatelích. Rosso bylo všeobecně známé jméno, jako třeba Zuckerberg
nebo Murdoch. Přinejmenším tady v Chicagu, kde měla společnost Rosso
Media Group svou centrálu.
Pan Červený seděl na černém koženém gauči s hlavou v dlaních. Pornu,
které běželo na plazmové televizi na protější zdi, nevěnoval pozornost. Zlatý
snubní prsten na jeho prstě se v jemném světle leskl.
„Řekl jste mi, že je pryč.“ Bolest a vztek se v něm mísily rovným dílem.
„Byla pryč,“ řekl jsem. Náhle vstal, jeho pohled byl zuřivý a nepřítomný. Do
prdele, on snad brečel? Zadíval jsem se do země a předstíral, že si toho
nevšímám. „Vrátila se do Chicaga teprve nedávno.“
Ř
 „Řekl jste mi, že jste ji vyrazil.“ Zlost v jeho hlase nabírala na síle.
„Ano, to jsem udělal.“
Panu Červenému bylo mezi pětapadesáti a šedesáti, tmavé vlasy měl na
spáncích prošedivělé. Nebyl tím typem muže, který by chodil do posilovny, ale
stejně jako já se dřel k smrti, což znamená, že si moc nedopřával. Jeho jedinou
neřestí byl zřejmě můj klub.
Nebylo překvapivé, že muž jako on si tady chtěl hrát. Byl mocný, bohatý
a měl kontakty, díky čemuž byl prakticky nedotknutelný. Kdyby ho tu někdy
přistihli, jeho právní oddělení by z toho šéfa během dvaceti minut vysekalo
a jeho PR mašinerie by vypotila historku o tom, jak si nebyl vědom, že jeho
oblíbená vinárna je ve skutečnosti prvotřídní bordel. Veřejnost by na to
rozhodně skočila.
Ale pan Červený sem nechodil proto, že by byl sexuální deviant nebo ujížděl
na nějaké úchylce. Chodil sem, protože manželka Anthonyho Rossa byla
frigidní mrcha, kterou už dávno rajcovaly jen jeho peníze. Před pár měsíci se
mi jednou přiznal, že jeho žena o jeho návštěvách nejen ví, ale dokonce ho
v nich podporuje. Od narození dítěte prý měla nulový zájem o jakýkoliv sex.
Bylo mi skoro líto brát si od něj peníze. Skoro.
„Jestli jste ji vyrazil,“ řekl, „jak je k čertu možné, že tomu tady šéfuje?“
„Ztište se, prosím.“ Zůstal jsem klidný a vyrovnaný v naději, že si z mé
umírněnosti vezme příklad. „Nikdy nevíte, kdo by mohl být v některém
z pokojů pro hosty nebo na chodbě.“ Pan Červený byl chytrý a chápal, co
naznačuji. Mezi členy klubu byla spousta dalších mocných mužů Chicaga.
Někteří z nich se pohybovali mimo zákon a nachytat tu pana Červeného by
jim poskytlo výhodu.
„Důvěřuju jí,“ řekl jsem, „že na všechno dohlédne, když tu nejsem.“
„Měl jste mi to říct. Měl jsem právo vědět, že je…“ Uhnul pohledem a zdálo
se, že se snaží ovládnout emoce. „Rozmyslel jsem si to. Chci s ní mluvit.“
„Myslím, že to není dobrý nápad.“
Zaostřil na mě a věnoval mi pohled, z něhož manažeři v jeho zasedačce
zřejmě klopili zrak. „Na váš názor jsem se neptal.“
„Není to ta žena, kterou jste znal loni. A nestýká se s klienty…“
„Přiveďte ji sem, hned.“
Nadechl jsem se. „Bude se vdávat, pane.“
Pan Červený nebyl vybavený na to, aby zvládl ženu, jako je Payton. Ten muž
se jmenoval Dominik. Stačila jedna noc, aby ho Payton následovala do
Japonska, a o rok později se vrátila domů s ohromným zásnubním prstenem na
prstě. Ta holka, co bývala jako já – neměla zájem o vztahy –, se vdávala.
V žertu jsem ji nazval zrádkyní, ale byla to pravda jen napůl.
Představa, že se Payton vdává, očividně zapůsobila jako facka a pana
Červeného ještě drahnou chvíli pálila tvář. „Vdávat,“ opakoval, nejspíš sám pro
sebe. „Říkala, že láska není nic pro ni. Tolikrát jsem se jí ptal…“
Zřejmě si najednou uvědomil, že mluví nahlas. Možná měl pocit, že ho
soudím, protože se zamračil. „Nemůžete s někým trávit noc za nocí,
a nevytvořit si pouto.“
S tím jsem nesouhlasil, ale nechal jsem si svůj názor pro sebe. Dřív, ještě
když Payton v klubu brala klienty, jsme spolu občas šukali, když se klientovi
nepostavil nebo jí to nedokázal udělat. Cítil jsem s Payton spojení? Jistě,
protože jsme si byli podobní. Ale neměl jsem k ní skutečné citové pouto. Nic
netrvá věčně a náš volný vztah nám oběma vyhovoval.
Sex byl jenom sex. Nedovolil jsem, aby do toho vstoupily emoce. Šlo
o vzájemné potěšení.
„Pokud je pravda,“ řekl jsem tiše, „že jste si vytvořil pouto, co potom Clare?“
Ve skutečnosti se jmenovala Claudia, ale stanovil jsem pravidlo, že se dívky
nikdy nebudou představovat svým pravým jménem.
Pan Červený si promnul sval za krkem. „Mám ji moc rád, ale to už není
ono.“
To mi nemusel říkat, bylo to zjevné. Claudii pan Červený nikdy nepožádal,
aby s ním potom šla domů. Nikdy jí nenabídl, že jí koupí střešní byt. Nikdy se
tu nezdržoval v naději, že si ji odchytí, až bude z klubu odcházet, jako to dělal
s Payton. Ale výhradně s Claudií se scházel už víc než rok a dospělo to do
bodu, že se i ona vídala jen s ním. Tedy, obrazně řečeno. Claudia stále nosila
pásku přes oči. Nevěděla, kdo je pan Červený.
Musel pocítit naději, když na chodbě spatřil Payton, a teď zase drtivou
porážku. Tentokrát mu ani všechny jeho peníze a moc nemohly zajistit, po čem
toužil.
„Stejně s ní chci mluvit.“
Chtěl to uzavřít, fajn. Šel jsem ke dveřím, když vtom se rozletěly. Musela stát
na chodbě a poslouchat. Payton se rozhlédla po pokoji a její pohled se zastavil
u raněného muže sedícího na okraji pohovky. Její postoj byl strnulý a formální,
ale když k ní vzhlédl, obměkčila se.
Hlas pana Červeného byl obtěžkaný lítostí. „Omlouvám se, že jsem tě tak
drapnul.“
 Sakra. Payton žádnou potyčku nezmínila, jenže já jsem jí ani nedal čas to
vysvětlit.
„Nic se nestalo. Ne že by to bylo poprvé, co jste na mě sáhl.“ Svým úsečným
tónem dala jasně najevo, že tohle bylo naposledy.
Nepatrně se mi zrychlil tep. Payton byla chytrá, ale mohla se taky přestat
ovládat a spálit most, který jsem potřeboval. Pan Červený pomalu vstal
a z toho pohledu, jejž vrhl jejím směrem, mi bylo jasné, že jsem pro něj přestal
existovat. Byla tam jen ona.
„Kam jsi odjela? Snažil jsem se tě najít.“
To odhalení ji překvapilo, ale okamžitě to skryla. „Do Tokia. Potřebovala
jsem změnu.“
„Do Japonska?“ Potřásl hlavou, snad nevěřícně. „Pan Monsato říká, že se
vdáváš.“
Payton přešlápla z nohy na nohu a dala si ruku v bok. Její ledový tón zněl
vyčítavě. „Opravdu?“
„Takže celou tu dobu, co jsme byli spolu, jsi mi lhala?“
V hlavě mi bilo na poplach a ten rámus byl ohlušující. Do prdele, Payton, nic
neříkej. Čekal jsem, že se teď ukáže ve všech svých zářivých barvách, ale
sebejistě k němu přistoupila a její prázdný pohled mě šokoval.
„Ne, pane Červený. Nikdy jsem nelhala. Je mi líto, že jste chtěl víc, než jsem
vám mohla dát. Před Japonskem jsem toho nebyla schopná.“ Koutky jejích úst
se zvedly do smutného, polovičatého úsměvu.
Pohled, který Payton věnoval, byl znepokojivou směsicí zoufalství a bolesti.
„Jak se jmenuje?“
„Na tom nesejde. Já jsem šťastná a vy jste si zrovna užil s Clare.“
„Chci znát jeho jméno, sakra.“
Napjal jsem ramena. Payton o krok ustoupila a střelila po mně pohledem
v tiché otázce, co má dělat. Filtr, který jí bránil říct, co doopravdy chtěla, se
mohl každou chvíli rozpadnout.
„Ne,“ zahrál jsem kartu, kterou jsem původně nechtěl vytahovat. „Nesděluji
jména klientů nikomu kromě zaměstnanců…, pane Rosso.“ Jeho tělo strnulo.
„Jsem si jistý, že to dokážete respektovat.“
Chvíli se nikdo ani nepohnul.
Popadl jsem své oblekové sako za klopy a upravil si ho, aby mi pohodlně
sedělo na širokých ramenou. „Určitě jste unavený, pane Rosso. Nezatěžujme se
dnes v noci podrobnostmi. Marquis vás doprovodí k vašemu autu.“ Vylovil
jsem z vnitřní kapsy svou vizitku a podal mu ji. „Prosím zavolejte mi, pokud
byste chtěl cokoliv prodiskutovat.“
Zíral na tu kartičku s opovržením, což byla emoce, kterou jsem cítil i já.
Právě jsem mu nabídl, aby odešel bez placení, a z představy, že muži šoustají
moje dívky zadarmo, se mi dělalo zle od žaludku. Claudii budu muset zaplatit
z peněz klubu, ale vyplatí se to. Pan Červený se musel vrátit.
Vytrhl mi vizitku z ruky a naposledy zabodl pohled do Payton. Pak se vyřítil
ze dveří a zabouchl je za sebou jako rozmazlené děcko.
„Marquisi,“ řekla Payton do svého sluchátka s mikrofonem. „Můžeš pana
Červeného doprovodit k jeho autu?“ Napřímila se a obrátila pozornost ke mně.
„On mě hledal, když jsem byla v Japonsku? To jsi mi neřekl.“
„Zlato, on úplně zmagořil. Když jsi odešla, dostala jsi mě do pěkně blbý
situace.“
Zvedla jedno obočí, jako by se zlobila. „Vím celkem jistě, že jsi mě vyhodil,
nebo si už nevzpomínáš na to svoje: vykuř mi ho hned teď?“
Zaťal jsem čelist. Takhle podrobně jsme tu osudnou noc ještě neřešili. Nerad
jsem na to myslel, nerad jsem si připomínal, jak jsem se tehdy přestal ovládat.
„Jo, vzpomínám si. Taky si pamatuju, že jsem se ti za to omluvil a všechno se
nakonec srovnalo. Dom by určitě souhlasil.“
Nad tím podtextem přimhouřila oči. Dominik nebyl její dominant.
V hloubi duše jsem věděl, že mezi mnou a Payton by to nikdy neklapalo. Já
jsem byl v každém ohledu dominantní a ona byla switch, obě role střídala. Sex
mezi námi fungoval, jen když chtěla být submisivní, ale nikdy se doopravdy
nepodřídila. Vždycky tu bude ta její nezávislá část, která se nedokáže zcela
podvolit.
„Co ty?“ zeptala se. „Myslíš, že se pan Červený vrátí?“
„To teda sakra doufám.“ Nebýt jeho, klub by bez čerstvé krve dlouho
nevydržel. „Jestli se ukáže a ty tady budeš, seď hezky na zadku v kanceláři, kam
patříš, nebo se vrátíš na stůl.“
Ušklíbla se. „Existuje jen jeden muž, pro kterého si vlezu na stůl. A když to
udělám? Klidně se můžeš dívat. Třeba ti ukážeme, jak se to dělá.“
Zasmál jsem se a bylo příjemné uvolnit to napětí. „Myslím, že vím, jak se to
dělá. Ty ujíždíš na exhibování.“
Její oči se vědoucně zaleskly. „Mohla bych o tobě říct totéž, Josephe.“
 Šestá kapitola
NOEMI
Chtěla jsem být zlobivá a selhala jsem. Dvakrát.
Selhání nemělo v mém slovníku místo. Prošmejdila jsem internet, ale
o Josephovi jsem nenašla ani zmínku. Trvalo mi dva dny, než jsem se poddala
temným myšlenkám, jež mi našeptávaly, abych ho vyhledala. Vrátila jsem se do
Duny, abych stalkovala muže, kterého jsem odmítla. Potřetí už to neudělám.
Muž, jenž mě fascinoval, se v Duně celý týden neobjevil. Dala jsem se do řeči
s barmanem a zjistila, že majitel tam moc často nechodí. Budu se po něm
muset podívat jinde.
Šílené nápady se ke mně hrnuly jako vlak, který jsem nedokázala zastavit,
a už mi to bylo jedno. Moje výčitky, že jsem vycouvala i podruhé, byly tak
obrovské, že jsem měla problém se ve škole soustředit. Představovala jsem si,
jak ležím na psacím stole v jeho potemnělé kanceláři a on mi přikazuje, abych
se ho dotýkala. Abych mu řekla, jak je to příjemné. Chtěla jsem, aby mě zcela
ovládl. Co bychom spolu asi dělali, kdyby to nepřekazila rozumná Noemi? Ta
rozklepaná, vyplašená malá holka se mi pletla do života a já se jí chtěla zbavit.
Zničím ji a využiju k tomu Josepha Monsata. Byl dokonalý a chtěla jsem ho.
Toužila jsem vědět, co by se mnou dělal a co by mě přiměl dělat jemu.
Podle Googlu vlastnil v centru města další dva podniky. Jedním byl
komediální klub na Wells Street a druhým restaurace nedaleko mého bytu.
Přes několikery letní prázdniny jsem obsluhovala v jednom country klubu,
takže získat práci servírky v Josephově podniku bylo snadné. Od zaměstnanců
jsem se toho o něm moc nedozvěděla. Pan Monsato pro ně byl stejnou
záhadou jako pro mě, ale doslechla jsem se, že občas dopoledne přijde na brzký
oběd ještě před otevřením restaurace.
A tak jsem brala každou obědovou směnu, kterou mi můj rozvrh umožnil.
Uběhlo dlouhých devět dní, než hosteska přiletěla na přípravnu a zeptala se,
jestli už je oběd pro pana majitele hotový.
„Kde sedí?“ Snažila jsem se znít nenuceně.
Chvíli si mě prohlížela. „Stůl dvacet šest. Chceš to vzít?“
Ano. To si piš. „Jasně, žádný problém.“
Pokrčila rameny a ukázala na talíř, který šéfkuchař nachystal k výdeji. „Tak
do toho.“
 Keramický talíř mě hřál do ulepených rukou. Pevně jsem ho uchopila.
Legenda o úžasném Josephovi v mé mysli rostla s každým dnem, kdy jsem ho
neviděla. Přece nemohl být tak úchvatný a přitažlivý, jak jsem si ho
pamatovala, upozorňovala jsem samu sebe cestou z kuchyně.
Šestadvacítka byla stůl pro čtyři zastrčený v zadním rohu prázdné jídelny.
Seděl tam zády ke stěně a upíral pozornost na displej telefonu. Legenda v mé
mysli se mu ani zdaleka nevyrovnala, když na sobě měl třídílný černý oblek
a kolem krku stříbrnou kravatu. Ten nebezpečný, smyslný muž, o němž jsem
snila, ve srovnání s tímhle bledl.
Sevřela se mi hruď a těžko se mi dýchalo, zatímco jsem na koberec kladla
jednu nohu před druhou a silou vůle se k němu blížila. Srdce mi bušilo do
žeber, když jsem s tichým žuchnutím položila talíř na stůl.
Joseph při tom zvuku ani nevzhlédl a já ztuhla. Co teď? Tohle byla ta chvíle,
na kterou jsem čekala, a on si mě nevšímal.
„Můžu vám přinést ještě něco, pane?“
„Ne,“ řekl a pohlédl na talíř. „Děkuji…“
Naše pohledy se setkaly a čas se bolestně zpomalil.
Zamrkal. Jeho výraz byl pro mě naprostou záhadou. „Noemi?“ Rozhlédl se
po místnosti a pak zase obrátil pozornost ke mně. „Co tu děláš?“
Nesčetněkrát jsem si tohle celé nacvičovala v hlavě, ale teď byla moje mysl
prázdná. „Pracuju tady.“
Očima mu prolétla skepse. „Vážně? Víš, že jsem majitel?“
„Ano.“
Jeho telefon zůstal ležet na stole. Joseph si mě zkoumavě prohlížel a zvažoval
mou odpověď. „A to je důvod, proč tu pracuješ?“
Ztěžka jsem polkla. „Ano.“
Opřel se do židle a pohledem pomalu přejížděl po mojí uniformě, červené
propínací košili a černé vázance, která byla v pase zastrčená za černou zástěru,
uvázanou kolem přiléhavých černých kalhot. Ale ne. Měla jsem na sobě něco
špatně? Jeho pohled se vrátil zpátky nahoru, aby se mi podíval do očí, a byl
rozpálený. Ne, ještě líp. Byl to pohled, který jsem už dřív viděla, ten pohled,
z něhož se mi podlamovala kolena.
Chtíč. Ale vytratil se stejně rychle, jako se objevil.
„Sice tě rád vidím,“ řekl nenuceně, „ale teď zrovna nemám náladu na další
kolo tvé hry na počkej.“
Snažila jsem se kontrolovat svůj hlas, aby zněl pevněji. „Kvůli tomu tu
nejsem. Jestli ode mě uslyšíš počkej, měl bys to ignorovat. Vím, co chci.“
 „Ach tak, samozřejmě.“ Jeho povýšenecký tón byl ostrý, ale pomohl upevnit
mou touhu. „Takže tentokrát jsi opravdu připravená?“
„Ano.“
To přesvědčení v mém hlase ho zarazilo. „Nejspíš si to vážně myslíš.“
Tohle byla ta chvíle, po které jsem tak zoufale toužila. Ať se propadnu, jestli
znovu vycouvám. „Řekni, co chceš, abych dělala. Udělám to.“
Na rtech se mu objevil malý úsměv. Jak dokázal z něčeho tak nevinného
udělat něco tak hříšného a sprostého? „Dobrá, holčičko. Sundej si zástěru.“
Snadné. Zašmátrala jsem v kříži po šňůrkách, rozvázala uzel a pak jsem ten
kus černé látky hodila na vedlejší stůl.
„Rozepni si pásek.“
Splnit tenhle příkaz bylo o něco náročnější. Rozumná Noemi mě varovala,
ale ignorovala jsem ji. Byla to zkouška. Vytáhla jsem konec opasku ze spony
a cítila, jak Josephovy tmavé oči sledují každý můj pohyb.
„Dobře,“ řekl, když bylo hotovo. „Teď zip.“
„Tady?“ zašeptala jsem. Přikývl.
Možná to nebyla zkouška. Snažila jsem se neváhat a nepřemýšlet. Prostě splň
jeho rozkaz. Rozepnula jsem knoflík a zip u mých kalhot, ale ruce se mi třásly.
Ve tváři se mu zračilo potěšené překvapení. Byla jsem si jistá, že už jsem zašla
dál, než čekal. Joseph se uvolnil a přehodil ruku přes opěradlo volné židle vedle
něj, jako by sledoval představení.
„Zatím v pohodě?“ Byl v tom náznak popichování, což jsem si
pravděpodobně zasloužila.
„Jo,“ odpověděla jsem mezi hlubokými nádechy.
„Kalhoty ke kolenům. Košili zvedneš nahoru, takže až se předkloníš a lehneš
si obličejem dolů na tenhle stůl, ukážeš mi svůj dokonalý zadek.“
Přívalová vlna touhy smetla mou potřebu zůstat slušná. Ty to uděláš, Noemi.
Rozhlédla jsem se po prázdné jídelně. Zbytek personálu bude ještě dalších
dvacet minut v kuchyni. Stáhla jsem si kalhoty přes boky a stehna, až byly
nahrnuté u kolen. Kalhotky z levandulově fialové krajky mi sotva zakrývaly
pozadí a nedokázala jsem ovládnout třes. Byla jsem nervózní, že něco takového
dělám zrovna tady, kde nás může kdokoliv přistihnout, ale temná, zlobivá část
mého já byla vzrušením bez sebe. Vážně jsem to dělala.
Prostírání a příbory jsem odstrčila stranou, vyhrnula jsem si spodek košile
a položila se horní částí těla na dýhu, jak mi nařídil. Byla jsem ohnutá přes
okraj stolu a Joseph si posunul židli do takového úhlu, aby na mě lépe viděl.
Nebylo slyšet nic než jeho přerývaný dech.
 „Zatraceně. Sundej si ty sexy kalhotky,“ řekl tlumeným, ale neméně
rajcovním hlasem. „Chci vidět tvou pičku.“
„Panebože,“ zašeptala jsem. Jeho oplzlé příkazy mě rozpálily a vytvořily
hranici, za kterou rozumná Noemi nemohla. Moje prsty se chopily pasovky
a stáhly mi spodní prádlo až na stehna, zanechaly mě nahou a zranitelnou.
Ukázaly Josephovi část mého těla, kterou vidělo jen málo mužů. A mně se to
líbilo.
„Podívej se na sebe.“ Znělo to, jako by tomu nemohl uvěřit. „Co bys dělala,
kdyby zrovna teď někdo přišel a viděl to? Tvůj holý zadek a tvou pičku
připravenou na ošukání?“
Neměla jsem v hlavě žádnou myšlenku, a tak jsem zvolila jedinou možnou
odpověď. „Já… Udělala bych, cokoliv bys mi řekl.“
Najednou popadl telefon, napsal zprávu a pak ho odložil zpátky na stůl.
„Řekl jsem provoznímu, ať nás nikdo nevyrušuje. Teď jen doufám, že umí plnit
rozkazy stejně jako ty.“
Čekala jsem, že se mě dotkne, ale dál jen seděl na židli a pozoroval mě. Tiše
a nehybně. Jeho tmavé oči mě přikovaly na místo. Chtěla jsem cítit jeho kůži
na mé, jeho rty na mých.
„Dotkneš se mě?“ zašeptala jsem.
Jeho úsměv byl triumfální. „Až budu připravený. Myslím, že budeš muset
počkat.“
Ach bože. Bylo trapné ležet ohnutá na stole, s roztřesenýma nohama, ale…
něco to se mnou udělalo. Moje touha po jeho doteku ve vteřině obrovsky
vzrostla. Vypadal netečně. Nejprve si sundal své oblekové sako, složil ho
a položil na sedadlo židle vedle mě. Následně si rozepnul manžety a vyhrnul si
rukávy. Očekávání bylo tíživé a dusivé. Pak Joseph přisunul svou židli zpátky ke
stolu, uchopil příbor a pustil se do krájení svého kuřete na marsale. On…
u všech čertů, jedl? Zatímco já jsem se takhle vystavovala?
Byl chytrý a vypočítavý. Zatímco jedl, upíral na mě plnou pozornost.
Byla to zkouška, jestli se nezlomím.
Nezlomím. Celý život mě někdo zkouší.
Hlad po jeho sprostých slovech a jeho doteku se však stupňoval, až to bylo
skoro nesnesitelné. Jak dlouho jsem takhle zůstala? Co když to nebyla zkouška,
ale forma ponižování? Už jsem se málem chtěla začít oblékat, když vstal, zvedl
svou židli a zmizel mi z dohledu.
„Ruce za záda.“ Slyšela jsem jen nepatrné bouchnutí, ale znělo to, jako by tu
židli umístil přímo za mě a sedl si na ni.
 Spojila jsem si ruce v kříži, což ještě zdůraznilo, jak se mi chvějí ramena.
Lekla jsem se, když jeho palce zajely pod boky mých kalhotek a stáhly látku níž
po mých stehnech.
„Kruci, Noemi. Vypadáš k sežrání.“
Když se mě dotklo cosi vlhkého, přestala jsem dýchat. Olízl mě. Znovu
a znovu. Dráždil mě jazykem mezi nohama, kde jsem byla k zbláznění
roztoužená.
„Ty vole,“ zasténala jsem.
„No ne, hodná holka umí mluvit sprostě? Nebo takhle mluví, jen když jí to
dělám pusou?“
Jednou rukou jsem si tu druhou sevřela ještě silněji ve snaze uzemnit ten
okamžik a neztratit se v tom pocitu. To, co dělal, bylo úžasné a moje už tak
ochablá kolena se podlomila pokaždé, když mi svým zkušeným jazykem přejel
po těle.
Joseph mě lízal v restauraci, kterou vlastnil, přímo na veřejnosti. Bylo to
špatné, ale nemohla jsem se toho nabažit. Horkýma rukama mě chytil za půlky
a masíroval je, zatímco jeho ústa dál útočila.
„Chutnáš tak skvěle.“ Zatlačil jazykem hluboko dovnitř, pak sklouzl dolů
a jeho rty obemkly středobod mé touhy, sály a přiměly mě tiše sténat. „Líbí se
ti to?“
„Ano,“ zašeptala jsem.
„Co přesně,“ cítila jsem, jak se jeho rty pohybují po mé citlivé kůži, „se ti
líbí?“
Sval v mém podbřišku se zatnul. Už v mých představách se dožadoval, abych
na něj mluvila sprostě, ale skutečnost byla zároveň lepší i horší. Vzrušovalo mě
takhle mluvit, ale byla jsem nervózní, že řeknu něco nesexy a on se mi bude
smát.
„Líbí se mi, co jsi právě dělal.“
Jeho ústa se odtáhla, ale zůstávala blízko. Na zadní straně stehen jsem cítila
teplý, zrychlený dech. „Líbilo se ti, když jsem ti sál klitoris? Nebo když jsem ti
strčil jazyk do pičky?“
Zavřela jsem oči. „To první.“
„Řekni to a udělám to znovu.“
Nasála jsem do těla vzduch, což mi připadalo jako ohromně těžký úkol.
„Líbilo se mi…, když jsi mi sál klitoris.“
Odměnil mě a já vykřikla. Panebože, bylo to tak příjemné. Sevřel mi zadek
pevněji, jako by bezděčně reagoval na můj projev slasti. Ale jedna ruka stisk
uvolnila a sklouzla k mému středu, dolů údolíčkem…
Když se otřel o místo, které bylo vždycky tabu, trhla jsem sebou. Ruce mi
vystřelily na desku stolu, abych se zvedla.
„Ne,“ rozkázal pevným tónem. Na stehně jsem ucítila ostré píchnutí bolesti,
jako by… On mě štípl? Druhou ruku mi přitiskl na záda a stlačil mě dolů,
abych zůstala ležet na stole. „Nebudu ti to znovu připomínat. Ruce za záda.“
Udělala jsem, jak řekl, a snažila se popadnout dech, ale marně. Zabořil prst
tak hluboko do mé kundičky, až mě tlačily klouby jeho prstů.
„Panebože.“ Ten nemravný pohyb jeho prstu byl nesmírně intenzivní. Z jeho
pomalých přírazů jsem se neovladatelně roztřásla a ztratila nad sebou kontrolu.
Zápěstí jsem si sevřela tak pevně, až se mi do něj zaryly nehty.
„Soudě podle tvojí reakce,“ řekl sebevědomým, hypnotickým hlasem, „se tě
tam ještě nikdo nedotýkal?“
„Ne.“ Snažila jsem se nehekat. Po těle se mi rozlévala slast vycházející z jeho
prstu.
„Pojďme zjistit, jak zlobivá umíš být.“ Ačkoliv jsem mu neviděla do obličeje,
v jeho slovech jsem slyšela úšklebek. Jeho ruka se stáhla a já si najednou
připadala prázdná. „Polož ruce na ten svůj dokonalý zadek.“
Zaváhala jsem. Co tím myslel? Kam tohle směřovalo?
„Hned.“ Jeho temný tón mě přiměl konat. Natáhla jsem se dolů a položila
dlaně na obě půlky. „Dobře. Přesně takhle.“ Obtočil ruce kolem mých zápěstí
a odtáhl je od sebe. Otevíral si mě.
„Panebože.“
Uchechtl se. „Zůstaň tak.“
Byl to nesplnitelný požadavek. Šíleně jsem se třásla. Palcem vklouzl do mé
pičky a zase ven a začal se sunout nahoru. Než jsem dokázala zformovat slova,
do kundičky mi zajely dva prsty a palec za sebou nechával vlhkou stopu cestou
k mému druhému otvoru. Sprosté. Tak kurevsky sprosté.
Palec zakroužil a rozproudil ve mně vzrušení. Neměla jsem ponětí, že to
bude takový pocit. Že mi tenhle šokující dotek přinese rozkoš.
„Neřekneš mi, abych počkal?“
„Ne.“ Snažila jsem se neznít provinile.
„Takhle se ti to líbí, že jo, ty nestydo? Ojíždět mi prsty a nechat mě dotýkat
se tě tam, kde se tě nikdo jiný nedotkl?“
Kousla jsem se do spodního rtu, ale o vteřinu později jsem ho zase uvolnila.
Měla bych lhát a říct, že je to příliš chlípné, ale nemohla jsem. „Ano. Líbí se mi
to.“
 Jeho prsty pumpovaly rychleji a ve mně se rozlil žár, spalující všechno kromě
dvou rukou, které mistrně pracovaly na mém těle. Židle zavrzala, sotva
slyšitelně přes moje vzdychání. Nejspíš se na ní posunul.
„Panebože!“ Vykřikla jsem, když dal hlavu mezi moje ruce a kroužil jazykem
na tak zapovězeném místě, že slušňačka ve mně ječela.
„Budeme ti muset rozšířit slovní zásobu. Ještě jsme se ani nedostali
k šoustání, a ty už se opakuješ.“
Přestal mluvit a pocity, které ve mně vyvolal, obrátily svět vzhůru nohama.
Jazykem jezdil po mojí kůži a lízal mě tam, kde bych mu to neměla dovolit.
Bylo to děsivé, špatné a tak úžasné. Zatnula jsem ruce a odtáhla je dál od sebe,
abych mu poskytla lepší přístup. Už mě nezajímalo, jestli je to špatné, nebo ne.
Pálila mě každá buňka v těle.
„Ach, do prdele,“ zasténala jsem.
„Lepší.“ Zvýšil tempo. Rytmus jeho prstů byl dokonalý. Ne příliš rychlý,
abych neztratila cit, ani příliš pomalý, abych potřebovala víc. Drsně do mě
zajížděl a v pravidelném rytmu narážel do bodu uvnitř. Každá sekunda
přinášela lepší pocit než ta předešlá. Jeho jazyk kmital a přiváděl mě k šílenství.
Poprvé v životě jsem se blížila k orgasmu s mužem. Věděla jsem, jak začíná.
Uměla jsem si ho přivodit sama, ale nikomu jinému se to nepodařilo. Ross
došel k závěru, že je se mnou něco špatně. Ale bylo to tu, hřejivé znecitlivění,
které mi stoupalo nohama a hrozilo, že vybuchne.
Mýlil se Ross? Co když nebylo něco špatně se mnou, ale s ním?
„Už se blížíš?“ zeptal se Joseph.
„Ano.“ Ano, ano…
Vyjekla jsem bolestí, když ze mě vytáhl prsty a štípl mě do klitorisu.
„Ještě ne.“ Ozvala se rána, jako by vstal tak rychle, až převrhl židli. Josephův
tón byl posměšný. „Počkej.“
„Ne,“ vykřikla jsem, když se orgasmus vytratil společně s pálením po jeho
štípnutí. Ne! Byla jsem tak blízko…
Zaznělo cinknutí, jak si rozepínal opasek. Šmátrání, následované zašustěním.
Na stůl dopadl roztržený obal od kondomu.
„Počkáš, dokud se neuděláš pěkně na mým ptákovi. Vztyk, na lokty.“
Zřejmě si neuvědomoval, jak je ke mně krutý. Chtěl mě jen poškádlit, ale
udělat se při sexu bylo nemožné. To, co se právě stalo, byla šťastná náhoda –
dokonalá kombinace pocitů a načasování. Už se to nikdy nezopakuje.
Přesto jsem posunula ruce po stole a vzepřela se na lokty, zatímco do mě
šťouchal hlavičkou svého péra. Sex jsem si užívala i bez orgasmu. Ten pocit, ty
emoce a spojení. Zhluboka jsem se nadechla, když mi položil ruku na bok
a začal vnikat dovnitř.
Využiju Josepha k zahnání té ustrašené holky. Tedy pokud mě jeho obrovské
péro dřív nezabije.
 Sedmá kapitola
JOSEPH
Tolikrát jsem si ho vyhonil při myšlence na tuhle chvíli. V mých představách se
to neodehrávalo u mě v restauraci, ale tohle bylo ještě lepší. Stála za všechno to
čekání a mnohem víc. Její tiché sténání bylo žhavé, ale její poddajnost byla
spalující. Že nespustila detektor kouře, bylo nad moje chápání.
Položil jsem jednu ruku na její bok a druhou hladil obliny jejího zadku.
Chtěl jsem vědět, jak by vypadal s rudým otiskem mé ruky. Zatraceně
nádherně, předpokládám, stejně jako zbytek jejího těla.
Kondom otupí citlivost, ale nehodlal jsem si stěžovat. Uvnitř bude těsná,
takže o něco nižší citlivost nebude na škodu. Obtočil jsem ruku kolem svého
ptáka a přitiskl ho k její vlhké, natěšené kundičce.
Zhluboka se nadechla, což bylo znamení, že můžu pokračovat. Noemi našla
způsob, jak dát průchod své divoké, bezhlavé stránce. Zrovna když jsem si
myslel, že nemůže být víc sexy, objevila se tahle její verze, připravená hrát si.
Když jsem špičkou ptáka zatlačil dovnitř, zatajila dech.
„Kruci, ty jsi ale těsná.“ Zasténal jsem a sevřel její bok, abych získal stabilitu.
Jdi na to pomalu. Nechtěl jsem jí ublížit. Škádlit nebo způsobit za trest
chvilkovou bolest, to je jedna věc. Trocha bolesti dokáže zbystřit smysly. Čím
větší propad, tím silnější vrchol, ale tohle nebyl ten druh bolesti.
Pronikl jsem o dalších pár centimetrů hlouběji do jejího vlhkého tepla, které
drtilo mého ptáka jako svěrák. Bylo těžké myslet na cokoliv jiného než nutkání
zajíždět dál a potřebu brát. Chtěl jsem si nárokovat a vlastnit každý kousek,
a to kurva hned.
Noemi zasténala, když jsem vklouzl ještě hlouběji.
„Dobře, maličká,“ řekl jsem. „Jdeme na to.“
Napjala ramena a prohnula záda. Přerývaně vydechla, když jsem se zabořil
tak hluboko, jak to jen šlo.
Jako idiot jsem nepřestával mluvit. „Ano, kurva. Ano.“
Znehybněl jsem a nechal ji popadnout dech, což jsem potřeboval i já. Oslovil
jsem ji maličká. Ne holčičko. Všimla si toho rozdílu? Byl jsem nedbalý
a neovládal jsem se.
„V pohodě?“ zašeptal jsem a přejel rukou po její páteři, abych ji něžně
uchopil za šíji a otočil jí hlavu směrem ke mně. Podívala se přes rameno,
v obličeji byla bledá, ale odhodlaná. Rychle přikývla. „S kolika chlapy jsi byla?“
 „Jen s jedním,“ řekla bez dechu.
Každý sval v mém těle ztuhl. „S jedním?“ Říkala, že není panna, ale byla tak
těsná…
„Se dvěma,“ opravila se. „S jedním a teď… s tebou.“
V ptákovi mi zacukalo. „Taková hodná holčička, než jsi potkala mě. Zničím
tuhle těsnou kundičku.“ Odtáhl jsem se a dopřál jí příraz, první ochutnávku,
jaké to je, když šoustám. „Chceš, abych tě zničil, Noemi?“
„Ano.“ Z jejího zadýchaného hlasu mi srdce bušilo v uších a moje zábrany
padly. Proč jsem se s ní sakra nedokázal ovládat?
Rozkročil jsem se, abych se mohl hýbat. Dovnitř a ven. Rychleji. Silněji.
Hlouběji. Ježíši, byla vlhká až k zbláznění. Každý příraz vyslal do jejích půlek
malou rázovou vlnu. Sexy.
„Panebože, Josephe.“
„Je to pěkný? Líbí se ti mít v sobě mého ptáka?“ Žádná odpověď. Vpletl jsem
jí ruku do vlasů a trhl jí hlavou dozadu, abych získal její pozornost. „Řekni to.“
„Mně…“
Přirážel jsem teď tvrdě a rychle, až její tělo bouchalo o stůl. Její mělký,
zrychlený dech se přizpůsobil mému tempu.
„Tobě co?“ Sklonil jsem se, až jsem se hrudí přitiskl k jejím zádům, a přejel
rty po jejím krku. „Ztěžuju ti mluvení?“
„Ano.“ Zachvěla se pod mými rty. V žilách mi proudila ohromná moc. „Líbí
se mi, když…“
Zazubil jsem se, věděl jsem totiž, proč zaváhala. „Mluv jako dospělá.“
„Líbí se mi, když mám tvého ptáka uvnitř.“
Ano, maličká. Mně taky. Naštěstí jsem to nevyslovil nahlas. Místo toho jsem
vzal její ušní lalůček do zubů a soustředil se na svůj cíl. Bylo načase jí to udělat
– svou odměnu si rozhodně zasloužila.
Ovinul jsem paži kolem jejích boků a druhou rukou jsem se zapřel o desku
stolu. Kravata, kterou měla na sobě, mě na okamžik rozhodila. Příště, až
budeme šukat, nebudeme mít žádné oblečení, přinejmenším ona ne. Tu
kravatu by si ale vzít mohla. Vypadala by zatraceně sexy nahá, jen s něčím
kolem krku, a navíc by mi to poskytlo další bod na jejím těle, jehož pomocí
bych ji mohl ovládat.
Nebo bych jí tu kravatu mohl rovnou sundat, svázat jí zápěstí a zjistit, jak
daleko mě tahle holka, která právě odhodila zábrany, nechá zajít. Omezení
svobody vždycky způsobilo, že byl člověk divočejší a zoufalejší. Na zálohových
serverech v klubu zavázaných očí jsem měl nesčetné hodiny videozáznamů, jež
to dokazovaly.
Ale oheň, který žhne až příliš, moc dlouho nevydrží, a šukat tuhle holku mi
připadalo jako být uvnitř sopky. Potil jsem se a ruka na stole mi málem
podklouzla. Zasouvání péra do jejího útlého těla v kombinaci s jejími tichými
vzdechy mě udělá dřív, než budu připravený.
„Ano,“ zasténal jsem. Její pička se zatnula a sevřela mě slastí. Koule se mi
napjaly, pálily touhou po uvolnění.
Kadence jejího dechu se však nezměnila. Ačkoliv jsem ji šukal tak tvrdě, až
příbory chřestily o dřevo, její vzdychání nezesilovalo. Voda v mé skleničce
šplouchala a cákala na stůl.
Změnil jsem taktiku, pohupoval jsem boky proti jejímu zadku a třel se o ni.
Její reakce byla obdobná. Jako by to bylo dobré, ale ne dost dobré. Žádný
omračující orgasmus se nekonal. Moje ruka zamířila z jejího pasu dolů přes
hnízdečko kudrlin mezi jejíma nohama a nahmatala klitoris.
Tělem jí projelo chvění a přeneslo se až do mě. Tohle už bylo lepší, ale pořád
to nestačilo. Kroužil jsem rychleji. Byla vlhká a její dech se změnil v hekání, ale
její nohy se nenapjaly a žádný sval se nezatnul v očekávání úlevy.
„Jsi blízko?“ zeptal jsem se zmateně. K mému rozčarování nekomunikovala.
„Řekni mi, jestli jsi blízko k vyvrcholení,“ rozkázal jsem.
„Ne.“
Kretén v mém mozku byl nasraný. Jak je to možné? Mně to připadalo
zatraceně úžasné, tak jak to, že jí ne? Musel jsem zadržet svůj výbuch, dokud
nedosáhne svého. Když jsem šoustal, moje partnerka se vždycky udělala první.
„Je ti to nepříjemné?“ zeptal jsem se a zpomalil, i když neandrtálec ve mně
chtěl píchat až do uvolnění. „Ubližuju ti?“
„Ne, ne.“ Sáhla rukou dozadu, prohrábla mi vlasy a něžně si mě přitáhla blíž,
až jsem se nosem dotýkal její lícní kosti. „Je to moc příjemné. Akorát se, ehm,
neudělám.“
Tak moment. Do kůže se mi zabodly ledové jehličky a úplně jsem se přestal
hýbat. „Jak to myslíš, že se neuděláš? Ty nemíváš orgasmus?“
Pomalu zavrtěla hlavou s pohledem sklopeným ke stolní desce, jako by se
styděla.
„Ale když jsem tě lízal, říkala jsi, že se blížíš.“
Noemi zachytila svůj bujný spodní ret mezi zuby. „Jo, to by bylo poprvé, víš,
s někým jiným.“
 Veškeré myšlenky se vypařily, kromě té, že jsem udělal drobnou, ovšem
příšernou chybu. „Do hajzlu.“ Cítil jsem se, jako by mě právě srazil náklaďák.
Její první orgasmus, který si nepřivodila sama, a já ho jen tak ze zlomyslnosti
potlačil. Kolik škody jsem tím asi napáchal, vzhledem k tomu, že ženský
orgasmus tolik závisí na psychice? Mohl jsem být první muž, co jí to udělal.
Ne, seru na to. Budu ten první muž. „Napravím to.“
Ztuhla. „Jako že je se mnou něco v nepořádku?“
Sakra! „Ne, tak jsem to nemyslel.“ Pomalu jsem proti ní přitlačil, až zatajila
dech. „Chtěl jsem tím říct, že jsem byl pěknej kretén, ale vynahradím ti to. Teď
hned.“
Vrazil jsem do ní ptáka, rychle jsem se dostal do ostrého tempa a pomocí
prstů dráždil a zpracovával její klitoris. Druhou rukou jsem se jí musel chytit za
bok, abych měl stabilitu, ale toužil jsem, aby to byly její kozy. „Chci, abys
myslela na to, jak jsi ležela na mém psacím stole.“ Jazykem jsem jí přejel po
špičce ucha a obtáhl ho. „Pamatuješ, jak jsem ti cucal a kousal kozy?“
Zaskuhrala.
Bolestně jsem z toho zatoužil po úlevě. Dosud mě vzrušovala představa, že ji
uslyším škemrat, ale teď jsem se obával, že škemrat budu já. Rozhodně jsem si
to zasloužil. Tiskl jsem prsty k jejímu tělu a zuřivě jimi třel tam a zase zpátky.
Olizovaly mě plameny rozkoše, naznačovaly, že se blížím k bodu, z nějž není
návratu. Počkej, nařídil jsem si v duchu.
„Není to skvělý pocit?“ zeptal jsem se. „Pojď, maličká. To dáš.“ Ježíši, měl
bych tu svou užvaněnou pusu zavřít na zámek. Tlačit ji do vyvrcholení se mi
mohlo akorát vymstít. Existoval způsob, jak mě umlčet. Zpomalil jsem do
udržitelného tempa, ale šukat ji tímhle způsobem bylo stále až moc příjemné.
„Líbej mě.“
Byl to zvláštní příkaz a zdálo se, že si to Noemi uvědomuje. Překvapením
vytřeštila oči, ale potom se otočila na jeden loket a přiblížila rty k těm mým.
Ne, špatný nápad. Zapomněl jsem, co se stalo, když se naše ústa setkala
naposledy. Znovu tu byla ta lahodná chuť jejích jemných rtů a já se chtěl
v jejích ústech ztratit. Její zasténání, když jsem přejel jazykem po jejím, mě
úplně pobláznilo. Už teď jsem se v té ženě topil.
Naše jazyky se proplétaly, ale náhle ten polibek přerušila. „Tohle jsem si
představovala,“ řekla mezi dvěma spěšnými nádechy, „pokaždé když jsem se po
našem setkání dotýkala sama sebe.“
Vyrazila to ze sebe, jako by se jí náhle zmocnila odvaha, hned vzápětí
vystřídaná obavou, jaké bude mít její přiznání důsledky. Jako bych ji měl
soudit? Jako by to snad nebylo to nejžhavější, co mi mohla říct?
„Zatraceně, já taky,“ řekl jsem. „Každý proklatý den, několikrát. A víš ty co?
Moje představy se tomuhle zdaleka nevyrovnaly.“
„Vážně?“ Přitiskla nohy k sobě, díky čemuž mě její tělo sevřelo ještě silněji.
„Ano. Ty kráso, udělej to znovu.“
Sevření její už tak těsné pičky mi zkalilo zrak. Dobrá, čas na novou strategii.
Nedokázal jsem balancovat na hraně už ani vteřinu, takže mým cílem teď bylo
co nejrychleji se udělat, abych mohl veškerou energii soustředit na ni.
„Takhle jsem to chtěla,“ řekla. „Bože, to je tak nádherný.“ Zhroutila se tváří
na stůl, hlavu otočila na stranu a do obličeje jí spadly vlasy, které se zachvívaly
v jejím zrychleném dechu. Změna úhlu mě katapultovala do cílové rovinky.
Teď už jsem nemohl couvnout. Chytil jsem ji za rameno, abych si ji přidržel na
místě.
Každý sval ve spodní části mého těla se zapojil, abych mohl pracovat jako
píst. Šukal jsem ji, jak to vlk uvnitř chtěl. Primitivně a pudově. Vykřikla moje
jméno, ale zaniklo v mém tepu, který mi řval v uších. Moje zorné pole se zúžilo
do tunelu, zatímco obě moje ruce strnuly – jedna se zaryla do jejího ramene
a druhá popadla hrst jejích dlouhých vlasů.
„Sakra, ach kurva…,“ zaúpěl jsem a pak už nenásledovala žádná slova. Udělal
jsem se, žhavě a prudce v tak šíleném návalu, jaký jsem ještě nezažil. Moje tělo
se třáslo výbuchem rozkoše, který mi vyprázdnil mysl.
Jakmile začal orgasmus ustupovat, snažil jsem se nahodit mozek zpátky. Fajn,
teď je řada na ní. Ty už ses svého dočkal a byl zatraceně velkolepý. Dej to do
pořádku.
Noemi ležela bez hnutí. Její skelné oči pomalu mrkaly, když jsem z ní
vyklouzl. Sundal jsem si kondom a zabalil ho do papírového ubrousku, pak
jsem si natáhl kalhoty. Rychle jsem si zapnul zip. Mezitím se opatrně zvedla,
postavila se na nohy a sehnula se, jako by si chtěla natáhnout kalhoty.
„Co si myslíš, že děláš?“ zeptal jsem se.
Ztuhla a oči se jí rozšířily.
„Myslíš, že jsem s tebou skončil, holčičko?“ dal jsem si záležet na patřičném
autoritativním tónu.
V jejím výrazu přetrvávala úzkost. Byl jsem opět zcela oblečený a ona teď
měla kalhoty pod koleny. Sepjala ruce a zlehka si je přitiskla k nohám.
„Snažíš se přede mnou schovat tu pěknou kundičku?“ Přistoupil jsem blíž, až
jsem ucítil její dech, a zadíval jsem se do jejích oříškových očí. „Vždyť víš, že už
jsem ji viděl. Už jsem ji ochutnal.“ A chystal jsem se udělat to znovu.
 Zvedl jsem chodidlo a vsunul ho mezi její kolena, abych jí stlačil kalhoty až
ke kotníkům. „Posaď se na stůl a lehni si.“
Její výraz se změnil, proběhlo jím znepokojení. „Ale vždyť jsme právě…“
Neuposlechla moje pokyny, a tak jsem ji vzal za boky, zvedl ji a s žuchnutím
posadil na kraj stolu, až příbory znovu zachřestily. Nasadil jsem ostrý tón.
„Lehni si.“
Když se pohnula, dýha pod její obnaženou kůží slabě zapištěla. Narovnal
jsem židli, kterou jsem předtím převrhl, sedl jsem si a chytil ji pod koleny.
„Nahoru,“ pobídl jsem ji.
Můj záměr pochopila, až když měla kolena nad mojí hlavou a já se přikrčil
v kruhu jejích nohou. Její kotníky spoutané kalhotami mi spočívaly za krkem.
Otevřela se mi a upřela na mě nervózní pohled. Chtěla vidět, jak se tvářím na
to, že je zcela odhalená.
Usmál jsem se. „Jsi tak zatraceně sexy, nemáš ani ponětí.“
Vypustila dech, který zřejmě zadržovala. Pomaličku jsem sjel bříškem palce
po její štěrbince, při tom doteku sebou škubla. Bože, byla tak citlivá. Posunul
jsem se na své židli o kousek blíž, uvelebil se a dal jsem se do práce.
„Ach…“ Vzdychla tiše, ale v mých uších to znělo pekelně nahlas. Rukama
jsem ji objímal kolem stehen, zatímco jsem používal pusu a špičkou jazyka
projížděl každý vlhký centimetr její pičky, než jsem se zaměřil na ono místo,
které ji mělo přivést do cíle.
Na vršek hlavy se mi vkradla ruka. V jejím doteku nebyl žádný tlak, bylo to,
jako by se chtěla jen přidržet. Druhá ruka našla moji na jejím stehně a sevřela
mi prsty. Hned jsem jí sevření oplatil a přitulil se k ní.
Vyklouzlo jí další zasténání, hraničící s kňouráním, které se náhle změnilo,
když jsem do jejího těla zasunul prst. Můj jazyk kmital po jejím klitorisu,
zatímco můj prst hledal to houbovité místo hluboko uvnitř, které vyvolávalo
intenzivnější orgasmus.
Nehty mě jemně škrábaly ve vlasech a klouby na ruce, jež svírala moje prsty,
zbělely.
„Panebože, to je nádhera,“ zašeptala.
V Noemi se rozhořel oheň, bylo to patrné z toho, jak se na stole svíjela.
Zdálo se však, že dosáhla plató rozkoše a nemohla se dostat až na vrchol.
Rychlé přirážení mých prstů pokrytých jejím vzrušením bylo těžké udržet. Můj
jazyk začínal být unavený a bolela mě čelist, ale nehodlal jsem přestat. Nic
netrvá věčně.
 „Podívej se na mě,“ řekl jsem, když jsem se odtáhl, abych popadl dech. Setkal
jsem se s ní pohledem zpoza jejích stehen, ale dál jsem ji šoustal prstem.
„Podaří se to, maličká, jen se uvolni a dýchej. Budu pokračovat, dokud se
neuděláš. Je mi fuk, jestli tuhle restauraci otevřou a přijdou sem lidi. Líbilo by
se ti to, kdyby se koukali, jak lížu tvou sladkou kundičku?“
Přivřela oči a mě v hrudi zahřálo podivné mravenčení. Té hodné holce se ta
představa líbila, i když si netroufala říct to nahlas. Setřásl jsem její stisk, strčil
jsem jí ruku pod košili a vzal do dlaně její ňadro zahalené podprsenkou.
Prohnula se v zádech, jako by po tomhle doteku toužila stejně jako já.
Všechno to úsilí si na mě vybíralo svou daň, protože mi tvrdnul, znovu.
Neskutečné. Nahmatal jsem přes podprsenku její bradavku, převaloval ji mezi
prsty a štípal. Nejdřív něžně, než jsem sklonil hlavu a nasál její klitoris mezi rty.
„Do hajzlu!“ jančila pod mými rty. Slyšet taková slova z úst slušňačky mě
rozpalovalo. Prokristapána, brzy mi bude stát v pozoru jen z toho, že jí to
dělám pusou, ani ne deset minut poté, co jsem se udělal nejsilněji za celou
věčnost. A co pak? Došly mi kondomy. Zatraceně, proč jsem u sebe nenosil víc
než jeden?
Budu se muset zklidnit a počkat na později. Už jsem věděl, že jednou to s ní
nebude stačit, a to bylo ještě předtím, než mi prozradila, že kluk, se kterým
spala, byl sobecký sráč.
Čím silněji jsem ji štípal, tím byla hlasitější, povzbuzovala mě. Líbila se jí
špetka bolesti? Tahle holka byla jako na objednávku, stvořená přímo pro mě.
Dotýkal jsem se jí všude, kde se dalo, a přitom jsem uvnitř pohyboval dvěma
prsty.
Když jsem na Noemi zkusil anální hrátky, lekla se, ale taky se skoro udělala,
když jsem se na ně zaměřil. Můj třetí prst sjel dolů a mnul jí konečník, zatímco
první dva prsty ji šoustaly do bezvědomí.
Sbohem, plató. Všechno se rázem změnilo. Její hruď se vzdouvala, jak lapala
po vzduchu, a nohy se jí třásly.
Můj obličej se rozehřál úsměvem. „Ty nestydo.“
Přitlačil jsem a vsunul prst dovnitř.
„Hej, počkej…,“ vyhrkla. Předtím však říkala, abych podobné protesty
ignoroval, tak jsem to udělal.
Prudce zvedla hlavu a tvářila se zděšeně, ale viděl jsem, že už je pozdě. Její
orgasmus byl na cestě a mířil do finiše. „Počkej, počkej…“
Hrál jsem na její tělo jako na nástroj a konečně začalo vyluzovat hudbu. Její
vzdechy se proměnily ve sténání, jehož hlasitost se stupňovala, zatímco její tělo
se třáslo. Uvnitř se její pička stahovala kolem mých prstů.
„Hodná holka,“ pochválil jsem ji, políbil ji na vnitřní stehno, a zatímco
prožívala orgasmus, zpomalil jsem pohyb svých prstů. Ano. Její hlava s jemným
bouchnutím dopadla zpátky na stůl, Noemi vykřikla a svaly ve spodní části
jejího těla vibrovaly. Sledovat, jak jejím tělem prochází orgasmus, bylo
rajcovnější než měsíc záznamů z mého klubu. Rajcovnější než celý rok
záznamů. Navíc jsem viděl něco, co ještě neviděl nikdo jiný. Její hekání, její
ruce, které mě popadly za hlavu, její orgasmus byl do poslední kapky jen pro
mě.
Nechal jsem ji vychutnat si poslední vteřiny. Vzpamatovávala se jen pomalu
– však to taky vypadalo jako epický výbuch.
Chtěl jsem ji znovu. Místo toho jsem ale vyklouzl zpod jejích nohou a vstal,
položil ruku na stůl vedle ní a naklonil se nad ni. Měla zavřené oči a zdálo se,
že v ní stále ještě doznívá příval slasti.
„Pojď se mnou dnes na večeři,“ rozkázal jsem.
 Osmá kapitola
NOEMI
Ty bláho, Joseph to dokázal. On to vážně dokázal. V dozvucích prvního
orgasmu, který jsem si nepřivodila vlastní rukou, mě brnělo celé tělo a bylo
jako ve stavu beztíže. Takové je to pokaždé? Ta euforie trvala věčnost a den.
Ještě včera bych si něco tak nádherného neuměla ani představit.
Zírala jsem na něj a do jeho žádostivých očí, které byly tak nádherné,
a snažila jsem se sebrat. Pozval mě na večeři a čekal na moji odpověď.
„Myslela jsem, že nerandíš.“ Pořád jsem sotva popadala dech, ale možná to
způsoboval jeho intenzivní pohled.
„Není to žádné rande.“ Sklonil se a přitiskl své rty k mým. Znovu se se
mnou zatočil svět. Byl jako droga, nebo jsem si to tak alespoň představovala,
protože drogy jsem nikdy nebrala. Rozumná Noemi, momentálně zahnaná
někam daleko, by nikdy nedovolila, aby jakékoliv drogy zpackaly pečlivé plány
jejích rodičů.
„Žádné rande,“ zopakovala jsem skepticky. Položil mi ruku na rameno
a pomohl mi vstát.
„Je to pracovní pohovor.“
Zvedla jsem se na roztřesené nohy a snažila se znovu obléknout, s vědomím,
že vzhledem k tomu, co jsme právě dělali, by bylo poněkud směšné spěchat.
„Technicky vzato už pro tebe pracuju.“
Tiše se zasmál. „Ne, máš padáka. Nehodlám zaměstnávat servírku, která
přímo na place souloží se zákazníkem.“
A do háje. Ještě nikdy jsem nedostala padáka, takže moje profesionální
stránka byla zděšená. „Josephe…“
„Potřebuješ tuhle práci? Protože mám dojem, že jsi sem přišla jen proto, abys
mě dostala.“ Koutek úst se mu zvedl do úsměvu. „A teď se ti to podařilo. Chceš
s tím skoncovat?“
To by byl ideální scénář, a tak jsem stiskla rty. Ačkoliv moje oblečení bylo
zpátky na svém místě, stále jsem se cítila nahá a velká část mého já chtěla znovu
všechno svléknout a vylézt zpátky na stůl. „O jakou práci jde?“
„To můžeme probrat večer.“
Zamračila jsem se. „Ne, to tedy nemůžeme. Mám schůzku ohledně
případové studie, na které dělám.“
Otřel si ústa rukou, jako by zvažoval možnosti. „Zítra.“
 „Fajn.“ Srdce mi poskočilo. Zítra půjdu na večeři s mužem, jehož sprostá
pusa ze mě udělala nového člověka, takového, který aktivně žije svůj život,
místo aby se řídil plány rodičů.
„V šest hodin?“ zeptal se a já přikývla. Zvedl ze židle své sako, oblékl si ho,
z vnitřní kapsy vytáhl mobil a podal mi ho. „Tvoje číslo.“
Naťukala jsem ho na obrazovku, a když jsem mu telefon vracela, chytil mě za
ruku. Přitáhl si mě blíž a ovinul mi paži kolem zad. Jeho horký dech na mém
krku mě rozechvěl. Jeho moc nade mnou byla opojná.
„Mysli na to, co jsme právě dělali, až na sebe budeš dnes večer sahat.“ Jeho
tón byl nesmlouvavý, znělo to jako striktní rozkaz.
Mít dost odvahy, řekla bych mu, že se to stoprocentně stane, ale nedokázala
jsem to ze sebe dostat. Místo toho jsem rychle přikývla. Pohlédl na displej
svého telefonu, jako by kontroloval čas, a zakabonil se.
„Musím jít.“ Přitiskl svá ústa na moje a pak je přesunul k mému uchu.
„Tohle bylo jednoduše to nejlepší jídlo, jaké jsem kdy měl.“

***
Odevzdala jsem zástěru, provozní na mě mávl a zamumlal něco o tom, že
dostal zprávu od Josepha a že už se nemusím vracet.
Měla jsem cítit vinu za svůj naprostý nedostatek profesionality nebo stud
kvůli tomu, co jsem udělala, ale necítila jsem ani jedno. Myslela jsem jen na to,
že to chci udělat znovu. Ta špatnost mi dělala dobře, byl to nezvyklý, nový
pocit.
Když jsem se ploužila sněhem k nejbližší zastávce nadzemky, zazvonil mi
telefon a já si při pohledu na jméno na displeji povzdechla. Právě jsem
zdvojnásobila počet mužů, se kterými jsem spala, takže bylo jasné, že zavolá.
„Čau,“ řekl Ross. „Co děláš dneska večer?“
„Mám skupinovku, ta případová studie na MacKenzieho kurz.“
Neobtěžovala jsem se podotknout, že ji mám každé pondělí večer už od
začátku semestru. Ross si nic nepamatoval, ani když jsme spolu chodili, natož
aby na tom teď něco měnil. „Proč? Co se děje?“
„Můžeš to odpískat a pomoct mi? Gillian dnes večer pořádá ochutnávku vín
pro několik absolventů a pozvala nás.“
Nás. Vklouzla jsem na schodiště, vděčná, že jsem v závětří, ale rázem
i pekelně podrážděná. Gillian byla profesorka, které Ross dělal asistenta. Pro
Rosse to bude příležitost sbírat kontakty. Bývala bych šla, kdybych stále byla
jeho přítelkyně, a unudila bych se tam k smrti. Ale teď jsme byli kamarádi, nic
víc.
„Nemůžu, promiň.“
„No tak, Em, prosím. Tohle by pro mě mohlo být opravdu důležité.“
Chvíli jsem zvažovala, že ustoupím. Tvrdě pracoval, aby někde získal
příležitost, ať už pohovor, nebo stáž. Ale zakroutila jsem hlavou, ačkoliv to
nemohl vidět. Odmítla jsem dnešní večeři s Josephem. Momentálně jsem
zkoušela být zlobivá, ale jako hodná holka jsem se snažila držet aspoň svého
studia.
„Nemůžeš jít sám?“
Zaváhal. „Je to akce pro páry.“
Zarachotily nade mnou koleje a já vyběhla po schodech nahoru na vyvýšené
nástupiště. Panoval tam takový hluk, že jsem ho málem požádala, aby to
zopakoval, ale věděla jsem, co řekl. „My dva už nejsme pár.“
„Já vím, ale mohli bychom to jeden večer předstírat.“
Joseph ve mně něco vypustil na svobodu, takže následující slova ze mě
vypadla úplně sama: „Ne, předstírání už mám plné zuby.“
„Páni,“ řekl Ross tvrdým, blahosklonným tónem. „To je fér.“
Na nástupiště přirachotil vlak, prolétla jsem otevřenými dveřmi a našla si
volné místo. „Promiň,“ zamumlala jsem, i když mi to vůbec nebylo líto.
„Chápu, že ta dnešní akce je pro tebe důležitá, ale musíš pochopit, že pro mě
jsou důležité moje známky.“
V telefonu se ozval zvuk, jako by se mi vysmíval. „Jasně, jako by ti tvůj táta
nemohl za všech okolností sehnat teplý místečko.“
O čem to ksakru mluvil? Moji rodinu znal celý svůj život. „Ehm, neznáš
mého tátu? Protože pokud ano, věděl bys, jak moc je to pravděpodobné.“
Musela jsem tenhle rozhovor ukončit. „Na tom nezáleží, Rossi. Řekl jsi, že
bychom se měli soustředit každý sám na sebe. Takže bys to měl udělat.“
„Co to do tebe sakra vjelo?“
Joseph Monsato. „Jen dělám, co jsi po mně chtěl. Musím jít. Hodně štěstí při
hledání někoho, kdo to s tebou bude předstírat.“ Ukončila jsem hovor
a zastrčila telefon do kabelky. Musela jsem vypadat směšně, jak jsem tak seděla
sama v nadzemce a křenila se jako idiot.
Zbytek dne se vlekl, ale ze všech sil jsem se snažila být v naší skupině, která
pracovala na případové studii, aktivní. Když jsem se pozdě večer vrátila k sobě
do bytu, shodila ze sebe zimní oblečení a oblékla si svoje nejpohodlnější
pyžamo, přišla mi textová zpráva.
 Tady Joseph. Večeře
v Italian Village ok?

Oddechla jsem si úlevou. Pokoušela se o mě paranoia, že se mi víckrát

neozve, protože už jsem se s ním vyspala. Tenký, jízlivý hlásek mi dosud
našeptával, že pozvání na večeři byl jen nejrychlejší způsob, jak se mě zbavit.

Jo, to zní dobře.

V šest tě vyzvednu ve svém

předraženém autě.

Zasmála jsem se, ale pak jsem si uvědomila, že neví, ve kterém domě
doopravdy bydlím. Nechtěla jsem to řešit přes esemesky, takže zítra budu
muset postávat v atriu budovy o blok dál.

Buď tu včas. Nemám ráda, když

mě někdo nechává čekat.

Budu. Pošli mi fotku svých

vlhkých prstů, až se jimi
dneska večer ošukáš.

Málem jsem upustila telefon. Rozkazoval mi dokonce i v esemeskách a bylo to

vzrušující. Kde byla hanba za to, co jsem udělala? Za to, co jsem dělala?
Vyspala jsem se s mužem, o kterém jsem skoro nic nevěděla, a dovolila mu vzít
si mě přímo na veřejnosti. Kam tohle všechno povede?
Schoulila jsem se pod přikrývku v posteli, v níž jsme se s Rossem milovali,
ale já nikdy nepocítila ani náznak toho, co jsem zažila na tom stole s Josephem.
Být špatná a zlobivá bylo při sexu přesně to pravé. Byl to nesmírně skvělý pocit.
Pracovní pohovor, ne rande, řekl. Co to znamenalo? Neudělala jsem nic pro
to, abych předvedla svou profesionalitu nebo schopnosti uplatnitelné na trhu
práce. Byla jsem očividně nezkušená, na rozdíl od něj. Rozhodně se vyznal, co
se mého těla týkalo, a ukázal, že má za sebou spoustu praxe.
Bez přemýšlení jsem dala ruku mezi nohy, abych splnila jeho příkaz.
Orgasmus, který dnes odpoledne vyloudil z mého těla, mě vystřelil do sedmého
nebe. Slovo „intenzivní“ to nevystihuje a ani nejlepší vyvrcholení, jichž jsem
dosáhla sama, se tomu ani zdaleka neblížila. Chtěla jsem cítit jeho ústa tam,
kde jsem teď vlhla a kroužila svými prsty. Toužila jsem po jeho sprostých
slovech a ještě sprostějším dotyku.
Zrychlil se mi tep, začala jsem si to užívat. V ložnici už sice byla tma, ale
zavřela jsem oči, abych si ho mohla lépe představit. Jak rajcovní to bylo, když
se na mě podíval s pusou na mé kundičce? Jeho žádostivé oči hleděly do mých
a ve mně bujela touha poddat se všemu, oč požádá. Nebo ne?
Chtěla jsem, aby se mě zmocnil.
Moje prsty rejdily po malém hrbolku, který mě dovedl až na vrchol blaha,
a udělala jsem se rychle, s Josephovým jménem na rtech. Ať už mi nabídne
jakoukoliv práci, vezmu ji, pokud to bude znamenat, že ho znovu uvidím.
 Devátá kapitola
JOSEPH
Noemi na mě musela čekat hned za vchodem, protože ji otočné skleněné dveře
vyplivly na mráz, sotva jsem zastavil u chodníku. Vlezla si na sedadlo
spolujezdce, zavřela dveře a plaše se na mě usmála.
„Ahoj,“ řekla.
„Neudělala jsi, co jsem po tobě chtěl,“ řekl jsem, když jsem se odlepil od
obrubníku a zařadil se do jízdního pruhu. „Kde mám ksakru tu fotku?“
Následovala chvíle ohromeného mlčení. Očekávala nějaké přivítání, ale tohle
byla mnohem větší zábava. Chtěl jsem začít hned teď. Nechtěl jsem, aby se
vrátila zpátky k té nesmělé verzi sebe sama.
„To bylo myšleno vážně?“ Ta slova zněla napjatě.
„Ano. Myslela jsi na mě, když sis ji honila?“
„Myslela.“ Hlas jí přeskakoval, ale poznal jsem, jak moc se snaží znít
nenuceně. „A ty?“
„A já co?“
„Myslel jsi na mě, když jsi na sebe sahal?“
„To je dost osobní otázka, Noemi.“ Pro efekt jsem se zamračil. „Slušná holka
by se na něco takového neptala.“
Po rtech jí přeběhl nepatrný úsměv. „Tak myslel jsi na mě?“
„To si kurva piš.“
Shrábla si pramen vlasů za ucho ve snaze vypadat, jako že jí na tom vůbec
nezáleží, ale záleželo. Tahle magnetická přitažlivost mezi námi na ni působila
stejně silně jako na mě. Šukání ji jen posílilo.
Její hlas zněl uspěchaně, znovu se pokoušela být odvážná. „Na co jsi myslel?“
„Konkrétně? Chceš, abych ti pověděl všechny sprosté detaily?“
„Ano.“
Zasmál jsem se. „Povím ti je, ale nejdřív se musíme věnovat obchodním
záležitostem.“ Nehledě na to, že jsem nechtěl jít do restaurace s erekcí, s níž se
můj pták hlásil o slovo, kdykoliv byla poblíž.
„Ten pracovní pohovor,“ řekla.
„Jo. Pověz mi o tom klukovi, který nedokázal to, co já.“
Najednou se zatvářila skepticky. „Chceš, abych mluvila o Rossovi? To je pro
tuhle práci, o které jsi mi ještě nic neřekl, důležité?“
„Ano, pokud je Ross tvůj bývalý, tak mi o něm pověz.“
 Noemi si pohrávala s kabelkou. „Vyrostli jsme spolu. Začali jsme spolu
chodit ve čtvrťáku na vysoké, ale před měsícem jsme to ukončili.“
„Proč?“
Zdálo se, že v ní narůstá napětí. „Určitě jsem už zmiňovala, že jsem žila tak
trochu bezstarostný život. Já…“
„Povídej.“
„Mám pocit, že se měním a on zůstává stejný.“ Pokrčila rameny. „Je to pořád
ten sebestředný, elitářský kretén, se kterým jsem přišla o panenství.“ Zakryla si
rukou ústa, jako by chtěla zabránit, aby z nich vyšlo cokoliv dalšího. „Nemůžu
uvěřit, že jsem to právě řekla.“
„Proč? Je to pravda?“
„Možná,“ zašeptala.
Střelil jsem po ní pohledem. „Tak proč máš ksakru výčitky, že to říkáš?“
„Protože je to můj kamarád.“
V hlavě se mi rozezněl alarm. Přítěž. „Promiň, řekla jsi ‚kamarád‘?“
Ošila se, jako by jí to bylo nepříjemné. „Ne. Já nevím. Chce se mnou
kamarádit, jen když něco potřebuje.“
„Jako třeba rychlou šukačku?“
Rychle zavrtěla hlavou. „Bože, ne. S tím je konec.“ Sevřela ruce v klíně.
„A teď když jsem… protože jsme…“
„Protože tě dokážu přivést k orgasmu?“
Utnula své zalapání po dechu. „Jo.“
„Chci ti položit pár otázek a potřebuju, aby ses nad nimi zamyslela
a odpověděla upřímně.“
Zdálo se, že pochopila vážnost v mém tónu. „Pohovor.“
„Ano. Kolik ti bylo, když jsi přišla o panenství?“
„Dvacet jedna.“
Zastavili jsme na světlech a bylo slyšet jen tiché cvakání blinkru. „To je
neobvyklý věk. Proč jsi tak dlouho čekala?“
„Nechtěla jsem mít sex s někým, koho bych si nebyla ochotná vzít. Chtěla
jsem být zamilovaná.“
Povytáhl jsem jedno obočí. „Tak proč jsi mě nechala, abych tě ošukal?“
Nebyli jsme do sebe zamilovaní a já nebyl typ na ženění, to jsem dal dostatečně
najevo. Nebo snad ne?
S odpovědí chvíli váhala. „Vždycky jsem dělala, co se sluší. Teď jsem pro
změnu chtěla být špatná a ty jsi řekl, že mi ukážeš, jak na to.“
 Ach, ano. Z její dokonalé odpovědi se mi zrychlil tep. „Líbí se ti, když ti
říkám, co máš dělat?“ Přikývla, rty pevně stisknuté k sobě. „Chceš, abych ti
ukázal všechny ty sprosté, nemravné věci, které neznáš?“ Celá strnula, ruce jí ze
stehen sklouzly mezi nohy. To pro mě byla dostatečná odpověď, takže jsem
mluvil dál. „Chci tě učit, Noemi.“
Tu noc, kdy jsem ji viděl poprvé, jsem uvažoval, že bych ji pozval na konkurz
do klubu zavázaných očí, ale fakt, že jsem jí jako jediný muž ukázal rozkoš, ve
mně vzbudil touhu příliš silnou na to, abych ji mohl ignorovat. Chtěl jsem jí
ukázat všechno. Posunout její hranice a vypustit to sexuální stvoření, které se
tak zoufale toužilo dostat ven. Byla by z ní skvostná…
„Jak bys mě učil?“
Pustil jsem jednou rukou volant, položil ji na tu její a konečky prstů
obtahoval Noeminy dlouhé, jemné prsty. „Byla bys moje subinka.“
„Cože?“
„Dovolila bys mi, abych tě ovládal.“
Zkameněla jako socha. „Už tak mám v životě dost lidí, kteří mi říkají, co
mám dělat.“
„Ale moje nadvláda by tě osvobodila, Noemi.“
„Tohle… je ta práce, kterou mi nabízíš?“
Obtočil jsem prsty kolem jejích. „Jsi v těžké situaci. Něco chceš, ale příliš se
stydíš o to požádat, nebo se příliš bojíš, co se stane. Já ti nabízím rozkoš, jakou
si ani nedovedeš představit, a budeš chráněná před výčitkami a odsuzováním.
Pokud řekneš ano, tvoje touhy se stanou mojí zodpovědností.“
Zatajila dech. „Už jsi to někdy dělal?“
„Ano.“ Moje někdejší dohoda s Tarou přinášela potěšení nám oběma. Během
toho měsíce objevila novou stránku své osobnosti a navždy jí to změnilo život.
Jako její bývalý partner jsem na ni byl pyšný, když jsem viděl, jak ze sebe
setřásla okovy konformity. Od té doby jsem ale nenašel nikoho jiného, kdo by
mě zaujal.
Noemi shlížela na mou ruku svírající tu její. Jak ticho houstlo, chtěl jsem
vědět, co si myslí, ale teď nebyl čas tlačit na pilu. Tohle rozhodnutí muselo být
její.
A bylo až děsivé, jak moc jsem si přál, aby souhlasila. Dnešní večer jsem
naplánoval s myšlenkou na ten nejlepší možný scénář, a právě z těchhle
představ mi tvrdnul. Dnes ráno jsem z nich měl hrst plnou semene.
„Moc nerozumím tomu, co to znamená,“ řekla konečně. „Ty bys byl
můj…?“
 „Dominant. Já ovládám scénu, ty stanovuješ limity.“
Nadechla se. „A to bychom se stýkali jen spolu?“
Přikývl jsem. „Po dobu trvání naší dohody.“
Po tváři jí přelétlo znepokojení. „Dohody? Na jak dlouho?“
„Uvažoval jsem o měsíci. Můžeme to kdykoliv změnit, pokud nám to
nebude vyhovovat, nebo pokud budeme chtít oba pokračovat dál.“ Přiblížili
jsme se k trojici restaurací, které tvořily Italian Village, a já zajel na stání
s obsluhou. „Nemusíš odpovídat dnes večer, promluvíme si o tom…“
„Není třeba,“ vyhrkla. „Ano.“
Její náhlá odpověď mě zaskočila, ale neměl jsem šanci zareagovat, protože
obsluha otevřela její dveře a do auta se nahrnul chlad. Popadl jsem parkovací
lístek a ignoroval ten majetnický pocit, který se mě obvykle zmocňoval, když
jsem svou plechovou krásku předával cizímu člověku. Místo toho jsem se
soustředil na krásu své zbrusu nové subinky. Už jsem si brousil zuby, jak jí
naplácám. Ale přestože jsem si tolik přál, aby řekla ano, nelíbilo se mi, jak
rychle souhlasila. Na tom ještě musíme zapracovat.
Seděli jsme u tichého stolu pro dva v horním patře luxusní restaurace, zřejmě
na hony vzdálené jejím studentským večeřím v podobě instantních nudlí.
I když bytový dům, ve kterém bydlela, byl hezký. Pravděpodobně měla
spolubydlící. Do hajzlu, nechal jsem za sebe přemýšlet ptáka. Pořád jsem ještě
ani neznal její příjmení. Tu první noc, kdy jsem ji vezl domů, jsem ji zkoušel
hledat na internetu, ale nic jsem nenašel. Končilo její jméno na dvě E? Nebo
na Y?
Její oříškové oči se na mě dívaly jako na nového člověka. „Mám další otázky,“
řekla. „Asi jsem se měla zeptat předtím, než jsem souhlasila, ale myslím, že
tvoje odpovědi nebudou mít na moje rozhodnutí vliv.“ Vyhrnula si rukávy
svých temně červených pletených šatů a položila lokty na stůl. „Otázky ohledně
podrobností naší dohody.“
„Jak profesionální,“ neubránil jsem se malému sarkasmu.
Objednal jsem láhev vína a musel jsem se ušklíbnout, když po ní číšník chtěl
občanku. Ale při pomyšlení, že teď na rozdíl ode mě znal celé její jméno, se mi
úšklebek z tváře vytratil.
„Taky mám otázky,“ řekl jsem. „A zeptám se první. Povídej mi o sobě,
doopravdy. Kdo jsi?“
„To kvůli mojí sestře?“ protáhla obličej. „Má to teď těžké, protože moje
nevlastní máma se stěhuje pryč. Proto byla v novinách.“
 Její sestra byla v novinách? „Onehdy jsi říkala, že se odstěhovala tvoje matka,
ne tvoje nevlastní máma.“
„Moje skutečná máma a já spolu nemluvíme. Nikdy neměla mateřské
instinkty.“ Při těch slovech se zatvářila lhostejně. „Matkou pro mě vždycky byla
moje nevlastní máma. Nějakou dobu měli moji rodiče sdílenou péči, ale věci…
se zkomplikovaly a pro všechny bylo jednodušší, když jsem se rozhodla zůstat
naplno s tátou.“
„Musela sis vybrat?“
Zamrkala a její výraz ztvrdl. „Nebylo moc na výběr. Pro moji skutečnou
mámu jsem byla jen pěšák, další způsob, jak z táty vymámit peníze. Neměla
jsem z toho zrovna těžké spaní.“
„Ale říkala jsi, že tě tví rodiče ovládají.“
Udělala obličej. „To je možná příliš silné slovo. Mají vysoká očekávání.“
Moje dominantní stránka převzala otěže. „Nemám rád vykrucování. Buď
sebevědomá a řekni mi, co tím myslíš.“
Její pohled byl ostrý a pronikavý. Noemi neměla ráda kritiku. „Fajn. Mají
peníze a moc, takže je obvykle po jejich. Někteří lidé by řekli, že je to
ovládání.“ Moje dívka upila svého vína a zdálo se, že ze sebe trochu setřásla
napětí. „Ale můj táta je velice chytrý a vím, že to zní lacině, ale je to skvělý
muž. Miluje mě. Chce pro mě jen to nejlepší.“
Ta oddanost v jejích slovech byla odzbrojující. Byla tatínkova holčička a mně
to přišlo okouzlující. „A tvoje nevlastní máma?“
Mile se usmála, ale její úsměv byl prázdný. „I ji moc miluje.“ Tíha
nevyřčeného málem rozdrtila stůl.
„Proč byla tvoje sestra v novinách?“
Zvážněla. „Bylo to nedorozumění. Je mladá a její matka ji rozmazluje, a jak
jsem říkala, nese ten rozchod těžce. Byla v hrozném stavu, když ke mně přijela
taxíkem, a pohádala se s řidičem, který ji poznal. Podle něj mu nedala
dostatečné dýško.“ Sklopila zrak k jídelnímu lístku a pak mi znovu pohlédla do
očí. „To se stává často. Lidi si myslí, že peníze pro nás nic neznamenají jen
proto, že nějaké máme. Každý něco chce. To je jeden z důvodů, proč jsem ti
neřekla své jméno nebo… kde bydlím.“
Zkoumavě jsem si ji prohlížel. „Já nevím, kde bydlíš…?“
Zavrtěla hlavou a tvářila se provinile. „Beccu coby nezletilou zatkli za
agresivní chování a podnapilost přímo před mým domem. Můj táta se postaral,
aby se to v jeho novinách neobjevilo, ale v Chicago Tribune otiskli fotku. Tu
noc, kdy jsme se seznámili, jsi mě nepoznal. Nicméně jsme si s Beccou
podobné a myslela jsem, že když uvidíš můj dům, mohl by sis dát dvě a dvě
dohromady.“
Neměl jsem tušení, o čem mluví. „Dát si dvě a dvě dohromady?“
„Že jsem sestra Beccy Rossové.“
Můj táta se postaral, aby se to v jeho novinách neobjevilo. Její příjmení bylo
Rossová.
Do prdele kurva drát.
 Desátá kapitola
Krve by se ve mně nedořezal. „Ty jsi dcera Anthonyho Rossa?“
Noemi Rossová, moje novopečená subinka, přikývla. „Je to problém?“ špitla
znepokojeně.
Jo, byl to problém. Byl to zatraceně velký problém, tak obrovský, že to moje
pitomá hlava chvíli nedokázala vstřebat. Ošukal jsem dceru pana Červeného.
Navrhl jsem jí, že bych mohl být její dominant. Z té záležitosti s Payton jsem
se otřepal a obchodní vztah s panem Červeným se mi podařilo zachránit, ale
tohle? Moje impérium by bylo vmžiku pryč. Mohl mě zničit. Zničí mě, jestli
na to přijde.
Jak to, že jsem to neviděl? Nemohl jsem najít slova a Noemin ustaraný výraz
se prohloubil.
„Josephe, jsi v pořádku?“
„Jo,“ zalhal jsem, ale nebylo to přesvědčivé. „Hned jsem zpátky.“ Zvedl jsem
se ze židle, potřeboval jsem na vzduch. Jako by se z místnosti všechen vypařil.
„Mám ti objednat?“
„Klidně,“ zahuhňal jsem a spěchal od stolu dolů po schodech do hlavního
podlaží. Srdce mi bilo jako o závod a nehleděl jsem nalevo napravo, když jsem
se poslepu vpotácel na záchod. Jakmile jsem se zamkl v kabince, cítil jsem, jak
panika začíná ustupovat.
Co jsem měl, kurva, dělat?
Zaťal jsem ruce v pěst. Ani ne před deseti minutami přijala mou nabídku a já
byl nadšený. Zatraceně vzrušený. Chtěl jsem si pospíšit s jídlem a vzít ji k sobě,
abych mohl začít realizovat svoje plány. Tolik jsem toho s ní chtěl vyzkoušet.
To se teď nemohlo stát.
Ne že bych to mohl vysvětlit. Později bych možná Noemi řekl o všech svých
klubech, až bych věděl, jak by reagovala, ale teď? Nemohl jsem jí říct, že jejího
otce znám, protože si jednou týdně v mém bordelu kupoval holku na sex.
Pokud šlo o byznys, uměl jsem být chladný a bezcitný, ale nehodlal jsem
nikomu zničit rodinu.
Mohl bych třeba předstírat, že je mi zle, a odvézt ji hned domů. Smazat její
číslo z telefonu a prostě s tím skoncovat. Nebyla by to lež, opravdu mi bylo zle
od žaludku, ale představa, že smažu její číslo, ten pocit umocňovala.
Nemůžeš ji mít, varovala mě logická část mého mozku.
Co když za to riziko stála?
 Ne, zapomeň na to. Už jsem se rozhodl. Přečkat večeři, zavézt ji domů a říct
jí, že to nebude fungovat. Pracoval jsem příliš tvrdě, než abych podruhé
o všechno přišel. Bylo to na hovno, ale musel jsem se přes to přenést. Nic
netrvá věčně.
Umyl jsem si ruce a zhluboka se nadechl, abych se uklidnil. Než jsem se
vrátil ke stolu, tucetkrát jsem si řekl, že to zvládnu a budu se chovat, jako by se
nic nedělo.
„Omlouvám se,“ řekl jsem a vklouzl zpátky na své místo.
Zaostřila na mě svýma nádhernýma očima, nejspíš se jí ulevilo. Zatraceně.
Tohle bude těžké.
„Objednala jsem ti tu specialitu,“ řekla. „Krabí alfredo. Prosím řekni mi, že
nejsi alergický na plody moře.“
„Ne.“
Její úlevný výraz se rozšířil do úsměvu. „Uvědomuju si, že toho o sobě moc
nevíme.“
„To máš kurva pravdu.“
Vypadala popuzeně. „Když to slovo používáš pořád, ztrácí na síle.“
Díky téhle její snaze poučovat mě bylo o něco snazší chtít odstup. Chopil
jsem se svého vína a napil se, pak jsem sklenici položil a sledoval, jak se
tekutina převaluje ze strany na stranu. Koukal jsem se všude, jen ne na ni.
„Říkala jsi, že na mě máš otázky.“
„Proč tohle chceš?“ zeptala se. „Co z toho máš?“
Nevyhnutelně jsem se na ni musel podívat, a když jsem to udělal, začal jsem
po ní bolestně toužit. Bylo tak kruté dát mi ochutnat a pak mi to vzít.
„Chceš upřímnou odpověď?“
Vzala svůj ubrousek, položila si ho do klína a pak upřela pohled na mě.
„Když jsi byl pryč, vyhledala jsem si něco na telefonu. Upřímnost je podle
všeho důležitou součástí této dohody.“
Tahle její racionální, odměřená verze. Kristepane, to byl celý on.
„Líbí se mi ta moc. Mám rád všechno pod kontrolou.“
„Od doby, kdy jsi nad svým životem žádnou kontrolu neměl,“ řekla. „Chci
o tom vědět víc.“
„Ne,“ vyštěkl jsem možná až příliš ostře.
„Proč ne?“
„Nerad o tom mluvím, takže to nebudeme vytahovat. Jaké máš další otázky?“
Můj úsečný tón ji zaskočil a spěšně se mu snažila přizpůsobit. „Ehm…
zmínil jsi, že bys ovládal scénu a já zase stanovovala limity.“
Ř
 „Říkala bys mi, co je a co není dovoleno. Já tě dovedu na tvou hranici
a rozhodnu, kdy jsi připravená ji překročit.“
Oči jí planuly o něco jasněji. „Jak ty limity stanovím? Zatím jsem pro to moc
neudělala.“
„Své limity nepoznáš, dokud jich nedosáhneš. Našli bychom je spolu.“ Sakra,
ne, nenašli, pomyslel jsem si hořce.
Tváře jí lehce zrůžověly. Bylo by mnohem lepší, kdyby ji to nevzrušovalo,
protože to zase vzrušovalo mě. Musel jsem to zarazit.
„Máš ty sám nějaké limity?“ zeptala se. „Kromě mluvení o sobě?“
„Radši si dávej pozor na tu svou chytrou pusu, holčičko.“
„Nebo co?“ opáčila.
Nedokázal jsem se držet svého úkolu. „Nebo tě potrestám.“
„Jak?“ V tom jediném slově nebyla povýšenost, ale zvědavost. Fascinace.
„Něco vymyslím,“ zabručel jsem. „Nevadí mi mluvit o sobě. Co chceš vědět,
kromě toho, co jsem nechtěl probírat?“
Odhrkala seznam otázek a já jí poskytl strohé odpovědi. Kde bydlím, jestli
jsem chodil na vysokou, což jsem nechodil, a kolik podniků vlastním. Řekl
jsem jí o zástěrce pro klub zavázaných očí, o své vinárně pouze pro členy.
„Žije tvoje rodina někde poblíž?“ zeptala se.
„Ne. Moji rodiče bydlí na Floridě. Můj starší bratr je námořní důstojník
a slouží na Havaji.“
„Jste si s bráchou blízcí?“
„Ani ne.“
„Mám z tebe pocit, jako bych tě vyslýchala, když mi odpovídáš tak stručně.“
Nesnažil jsem se jí to vyvrátit, což ji zřejmě popudilo ještě víc. Přerušili nás,
když nám přinesli jídlo. Odvrátil jsem od ní pohled a zadíval se na talíř
těstovin před sebou. Jako malí jsme si s mým bratrem Connerem byli blízcí, ale
když se veškerá pozornost stočila ke mně, narukoval a ta vzdálenost propast
mezi námi jen prohloubila.
Noemi si namotala nudle na vidličku a ochutnala. „Mňam, to je dobrota.“
Konverzace utichla a Noemi se rozhlédla po místnosti. „Neodpověděl jsi mi na
otázku,“ řekla tiše, „jestli máš nějaké limity.“
„Každý má limity. Člověk, který říká, že žádné nemá, je naivní nebo šílenec.“
„Tak jaké?“
Znovu jsem si lokl vína a dopil jsem ho. „I ty můžeme najít spolu.“ Ne,
nemůžeme, připomněl mi znovu hlas v mojí hlavě.
 Pozoroval jsem ji při jídle a přemáhal nutkání vyzkoušet si ji, jak bych to
udělal, kdybych byl opravdu její dominant. Dlouhý bílý ubrus jí visel přes klín.
V krku se mi zadrhl příkaz, aby se pod stolem osahávala.
Odložila vidličku a ta zařinčela o talíř. „Zlobíš se na mě?“
„Ne, jistěže ne. Proč se ptáš?“
„Vypadáš naštvaně.“
Ta situace mě srala a vůbec se mi nedařilo to skrýt. Naklonil jsem se k ní.
„Mám moc starostí, omlouvám se za tu děsnou konverzaci,“ snažil jsem se
zmírnit to napětí, které vycítila. „Jak šla včera večer ta případová studie?“
Zamrkala nad mojí otázkou, jako by to byla ta nejbizarnější věc, jakou kdy
slyšela. „V pohodě. Ehm, vlastně docela dobře. Máme před sebou ještě spoustu
práce, ale brzy bychom měli být připraveni studii odprezentovat.“
„Čeho se týká?“
„Kontaktních čoček,“ odpověděla a na rty se jí pomalu vracel úsměv, „pro
kuřata.“
Zarazil jsem se. „Jak že?“
Zasmála se a já nechtěl, aby se mi ten zvuk líbil. Její jemný, srdečný smích byl
nakažlivý.
„Není to skutečný případ, ale farmář má možnost pořídit pro kuřata
kontaktní čočky, které zkreslí jejich vidění. Kuřata jsou podle všeho vybíraví
jedlíci, takže sní všechno, co se jim líbí, a zbytek nechají. Ty čočky způsobí, že
když chtějí sezobnout vybraný kousek, vezmou si ve skutečnosti ten vedle.“
„Snižuje to náklady na krmení.“
„Přesně. Máme za úkol zjistit, jestli náklady na čočky a práci s jejich
nasazováním vyváží ušetřené náklady na krmivo.“
„Tak co, investuje farmář do těch čoček?“
Rozzářily se jí oči. „Teď zrovna to vypadá, že by měl, ale musíme ještě zvážit
další faktory, jako například to, že některá kuřata na to přijdou a pak musíš ty
čočky předělat.“
„Baví tě to ve škole?“
Přikývla. „Baví. Vlastně není žádné překvapení, že mám ráda finance
a účetnictví.“
„Vzhledem k tomu, kdo je tvůj otec,“ dodal jsem. Snad si nevšimla, jak
u toho skřípu zuby.
Zatočila vidličkou ve svých těstovinách, ale nezvedla ji k ústům, skoro jako
by otálela. „Jelikož jsem se rozhodla zůstat s tátou, byla jsem k téhle profesní
dráze v podstatě donucená, ale naštěstí jsem v zasedací místnosti ráda.“
 „Ty se účastníš schůzí představenstva?“
Vědoucně se usmála. „Můj otec doufá, že jednou ten podnik, který tak
pracně vybudoval, povedu a já si to taky přeju.“ Sebevědomí, které jsem
v záblescích viděl tehdy v kanceláři, se vrátilo a vlilo se jí do žil. „Měl bys vědět,
že Rossové jsou zvyklí prosadit si svou.“
„Budu si to pamatovat.“ Její slova však zněla jako výzva a to jsem nemohl
nechat plavat. „Dej ruku do klína a dotýkej se sama sebe.“
„Cože?“ Spadla jí brada.
„Nehodlám se opakovat, když oba víme, že jsi mě slyšela.“
Vzduch se rozpálil a praskal napětím, které kolem nás vířilo. Udělá to?
Poslechne můj první příkaz jako moje subinka?
Zdráhavě pohnula ramenem a mě na zátylku polilo horko. Dělala, co jsem jí
řekl.
„Ne,“ vyštěkl jsem, když uhnula pohledem, aby zkontrolovala, jestli se nikdo
nedívá. „Koukej na mě. To je moje zodpovědnost, aby tě nikdo nepřistihl.“
Vnější okraje jejích duhovek měly jemnou, celerově zelenou barvu a ta
přecházela ve světle hnědou, těsně před zorničkami, které se teď rozšířily.
Představil jsem si konečky jejích prstů pod jejími šaty, jak se třou o kalhotky.
V koutcích úst mi zacukal úsměv. „Líbí se ti být moje zlobivá holka?“
Hruď se jí zvedala a zase klesala zrychleným dýcháním, upřeně mi hleděla do
očí. Přikývla.
„Už jsi vlhká? Prahne tvoje těsná kunda po mojí puse?“
Trhla sebou. „To slovo nemám ráda.“
„Říkáš mi, že je to limit? Odhrň si prádlo na stranu a strč si dovnitř prsty.“
Spolkla nádech a rychle zamrkala. V očích se jí zračil vnitřní svár. Přání
podvolit se versus touha zůstat spořádaná. Za jiných okolností bych ji vycvičil,
aby se z jejího přání podřídit se stala potřeba.
Její biceps se mírně zatnul. V žilách mi vzplanula a hořela moc. Představoval
jsem si, jak jí do těla zajíždí prst.
„Není to limit,“ řekla. „Prostě se mi to nelíbí. Je to vulgární.“
„Říká holka, co se prstí v přelidněné restauraci.“ Dojedl jsem poslední sousto
své večeře. „Teď rychleji.“
Nasála vzduch skrz pootevřené rty. Takhle se neudělá. Ne ze samotné
penetrace, zatímco sedí a kolem jsou lidi. Ale proklatě, sledovat ji bylo
neskutečně rajcovní.
„Chtěl bych, aby to byl můj pták, co tě teď šoustá.“ Chtěl jsem to každou
buňkou svého zpropadeného těla. „Chtěla bys to?“
 „Ano.“ Její večeře šla stranou. Druhou rukou svírala hranu stolu.
„Ano, Pane,“ opravil jsem ji.
Přivřela oči. „Ano, Pane.“
A… měl jsem ho jako z ocele. Kurva.
„Stop,“ rozkázal jsem. „Nech ruku přesně tam, kde je.“
Oči jí zaplavily rozpaky, které se záhy změnily v úzkost, když se u stolu
objevil číšník.
„Všechno v pořádku?“ zeptal se s pozorností upřenou na Noemi, zatímco
sklízel můj talíř.
Chtě nechtě musela odpovědět. „Je to vynikající.“ Její napjatý hlas mě
pobavil.
„Už jste dojedla?“ Ukázal na její talíř a ona rychle přikývla. „Dáte si dnes
večer nějaký dezert?“
„Ne, přineste mi účet, prosím,“ odpověděl jsem. Vmžiku byl pryč a její
napjatá ramena se uvolnila, ale ještě jsem nebyl připravený dát jí pohov. „Dej si
prsty do pusy a očisti si je.“
„Proboha,“ zašeptala, zároveň nervózně i vzrušeně.
Ruka jí vystřelila k ústům, ale ne dost rychle. Viděl jsem, jak je vlhká.
Zabořila prsty do pusy, až rty obemkla první klouby, a potom je zase pomalu
vytáhla. Jako by jí jídlo chutnalo tolik, že ho chtěla slízat z ruky do poslední
kapky.
„Už ses někdy ochutnala?“
Zrudla, přerušila oční kontakt a zatvářila se provinile. „Ano.“
„Podívej se na mě.“ V hlase jsem měl temný podtón a vyznělo to trochu
hlasitěji, než jsem chtěl. Kdybychom byli sami, využil bych fyzické negativní
posílení, ale přes stůl jsem nemohl nic udělat. „Ano, Pane, ty moje nestydo.“
Obrátila pohled zpátky na mě. „Ano, Pane.“
„Stydíš se? To bys neměla. Je to sexy, Noemi. Tak zatraceně sexy.“
Museli jsme z téhle restaurace vypadnout, ale zavřít se spolu v mém porschi
byl špatný nápad. Jak jsem ji měl sakra odvézt domů, aniž bych na ni sáhl?
Aniž bych si pustil hubu na špacír?
Dohadovala se, že svou polovinu účtu zaplatí, ale rezolutně jsem zakroutil
hlavou. „Ani náhodou.“ Když jsem hodil na stůl svou kreditní kartu, chmurně
jsem si uvědomil, že na tom vlastně nezáleží. Tak či onak to platí Rosso, jelikož
většina mých peněz pocházela od něj.
Vítr byl nebezpečně studený, a tak jsme čekali v atriu, než nám obsluha
přistaví porsche. Vsunula mi ruku za záda a stoupla si na špičky, takže měla
ústa u mého ucha.
„Děkuji za večeři, Pane.“
Něco se ve mně zlomilo, ale měl jsem na to být připravený. Uvědomoval
jsem si, že se v její přítomnosti nedokážu ovládat. Ještě jednou. Už jsem ji
ošukal, škoda byla napáchána. Obrátil jsem svá ústa k jejím a cítil, jak pode
mnou celá taje. Každá další vrstva jejího polibku tu myšlenku prohlubovala.
Přesvědčovala mě a sváděla.
Jaký v tom bude rozdíl, když se to stane ještě jednou?
 Jedenáctá kapitola
NOEMI
Včera večer jsem z myšlenky, že mě Joseph ovládá, byla blahem bez sebe a dnes
večer mě přesně o tohle požádal. Rozhodnout se nebylo vůbec těžké, ale jak
jsem tak stála v jeho luxusním obývacím pokoji, přepadly mě pochyby.
Vrhnout se po hlavě do nezvyklé sexuální dohody s prakticky cizím mužem
mělo vedlejší účinky, z nichž nejvýznamnější byl ten, že mi stále připadal cizí.
Přesto jsem mu chtěla důvěřovat. Nikdy neudělal nic, z čeho bych se cítila
v ohrožení nebo v nebezpečí. Josephův pohled byl často žádostivý, ale uměl být
i jemný a laskavý. Byl přímočarý, ale nejednal se mnou jako s méněcennou jen
proto, že jsem byla nezkušená. Cítila jsem se mu tak nějak rovna.
Jeho obývací pokoj byl obývákem muže, nikoliv kluka z vysoké, na jaké jsem
byla zvyklá. Rohová pohovka z černé kůže trůnila pod velikým černobílým
tiskem. Pokoj přecházel v kuchyň, ve které stál ostrůvek ve stylu řeznického
špalku. Všechno bylo vkusné a náročné. Každý kout jeho domácnosti byl
zřetelně chlapský. Z toho, co jsem o něm zatím věděla, bylo tohle místo celý
Joseph.
„Dáš si ještě víno?“ zeptal se, když mi pomohl z kabátu a pověsil ho do šatní
skříně v předsíni.
„Jasně.“
Shodil ze sebe svůj kabát a můj pohled se zastavil na jeho černém svetru
s výstřihem do V a antracitových společenských kalhotách. „Červené, nebo
bílé?“
„Bílé by bylo skvělé.“
Dál jsem se rozhlížela po místnosti a hledala vodítka k tomu záhadnému
muži, který byl nyní mým Pánem. Bože, pořád to znělo tak cize. Přešel
ke dvoudveřové lednici, vytáhl z ní láhev a zkontroloval etiketu.
Nepřítomně jsem si uvědomovala, že otevírá víno takovou tou elektrickou
vývrtkou, ale pozornost jsem zaměřila na chodbu, kde visela fotka. Zula jsem si
lodičky a tiše cupitala po podlaze z tvrdého dřeva směrem k ní.
„To jsem já a můj bratr Conner,“ řekl a podal mi sklenici vychlazeného vína.
„Jednou v létě nás rodiče vzali raftovat na divokou vodu do Severní Karolíny.“
Joseph na snímku vypadal zhruba na čtrnáct nebo patnáct. Seděl na přídi
velkého nafukovacího raftu, na hlavě měl bílou helmu, na těle oranžovou vestu
a v jedné ruce pádlo. Vedle něj seděl jeho o pár let starší bratr, s rukou
položenou na Josephově rameni. Ve tvářích jim zářily bezstarostné, nadšené
úsměvy.
„Vypadáš jako tyčka!“ zakřenila jsem se.
Josephovi to tak roztomilé zřejmě nepřipadalo. „Jo, vždycky jsem byl hubené
dítě. Mám tě tu provést?“
„Jistě.“ Otočila jsem se zpátky k obýváku a poprvé upila ze své sklenice.
„Je to víno dost sladké? Vím, jak si vy vysokoškolačky potrpíte na ty svoje
přeslazené koktejly,“ popichoval mě.
Stroze jsem se na něj podívala. „Moje rodina má vilu v Toskánsku. Stolní
víno piju už od šestnácti.“
„Jasně.“ Odvrátil ode mě svůj pohled. Proč se uzavíral pokaždé, když jsem
zmínila rodinu, ať už svoji, nebo jeho? „Takže,“ řekl, „tohle je obývací pokoj
a kuchyňský kout. Pojď za mnou.“
Prošli jsme chodbou s vysokým stropem a Joseph ukázal na otevřené dveře
vlevo: „Koupelna pro návštěvy.“ Pak pokynul ke ztemnělému dveřnímu
prostoru napravo: „Ložnice pro hosty.“
Obchody šly zřejmě dobře. Bydlel v třípokojovém bytě v centru Chicaga,
sám. Pokračoval rovně, a když jsme vešli do místnosti, cvakl vypínačem, aby
rozsvítil.
„Ložnice pána domu,“ prohlásil. Připadalo mi, že to schválně zdůraznil, jako
by chtěl naznačit, že je mým pánem jen proto, že obývá tenhle pokoj. Nad
postelí s kovaným rámem ve tvaru saní viselo obrovské nakloněné zrcadlo.
Prošívaná přikrývka ze stříbřitě modrého hedvábí byla vytříbená a elegantní.
Tenhle pokoj… byl svůdný.
Usmála jsem se, ale úsměv mi na rtech zmrzl, když na mě Joseph vrhl ten
svůj pohled, který mi už začínal být dobře známý, pohled plný nezkrotného
chtíče. Vzal mi víno z ruky a položil obě naše skleničky na prádelník.
„Jsi připravená hrát si, holčičko?“ Stáhlo se mi hrdlo, ale zřejmě jsem mu to
nějakým způsobem potvrdila. „Dobře. Svlékni si šaty.“
Položila jsem dlaně na stehna a začala si vytahovat šaty nahoru, tep se mi
zrychloval s každým centimetrem. Moje rozumná část mlčela, ale možná jsem ji
vymazala, když jsem přijala Josephovu nabídku.
Když jsem přetáhla sukni přes boky a odhalila černé krajkové kalhotky
s nohavičkou, naše dohoda mi začala připadat skutečná. V restauraci jsem sice
uposlechla jeho nemravné příkazy, ale tohle bylo jiné. Ještě jsme naši dohodu
nezpečetili a stanout před Josephem nahá bude jako podepsat se na tečkovanou
linku. Moje šaty pokračovaly v cestě vzhůru přes hlavu a pak jsem je odhodila
stranou.
Pomalu mě sjížděl pohledem, neviditelné prsty přitom hladily každý záhyb
mého těla.
„Zatraceně, vypadáš jako z mokrého snu. To sis oblékla kvůli mně?“
Vyloudila jsem potěšený vzdech a přikývla jsem. Kvůli němu jsem si to
koupila, v naději, že po „pracovním pohovoru“ dostanu příležitost to předvést.
„Chci ale vidět všechno,“ prohlásil. Dal si ruce v bok, nejspíš proto, aby
odolal pokušení sáhnout po mně. „Ukaž, co mi patří.“
A do háje.
Stočila jsem ruce za záda a rozepnula svou podprsenku v demi střihu. Prsa mi
vyklouzla ven, ramínka sjela po pažích a podprsenka dopadla na koberec.
„Zatraceně dokonalá.“
Naskákala mi husí kůže a chvěla jsem se, ale nebyla mi ani trochu zima.
Bradavky mi ztvrdly do hrotů, bolestně toužily být v jeho rukách a pod jeho
velením. Ale chtěl vidět všechno a bylo mi jasné, že se mě nedotkne, dokud
nesplním jeho pokyny. Vsunula jsem palce za pas a stáhla si kalhotky dolů,
abych z nich mohla vykročit.
Dokázala jsem to. Byla jsem nahá a odhodit oblečení znamenalo odhodit
i poslední zbytky rozumné Noemi. Měla jsem pocit, jako bych vibrovala
životem.
„Jsi nervózní?“ zeptal se.
Nevibrovala jsem jen uvnitř. Střed mého těla se třásl. Josephova tvář se
obměkčila, přistoupil ke mně a vzal mi obličej do obou rukou.
„Nebuď. Bude to úžasné.“
„Osvobodíš mě,“ řekla jsem spíš sobě než jemu. Svým způsobem už mě však
osvobodil. Byla jsem divoká a lehkomyslná, ale cítila jsem se sama sebou,
rozhodovala jsem se sama za sebe, aniž bych se s někým radila.
Přitiskl rty na ty moje, nejdřív jemně a pak se polibek změnil
v dominantnější. Jeho jazyk vystřelil skrz moje rty a bez svolení ovládl má ústa.
Svolení ani nepotřeboval. Předala jsem mu kontrolu. Kolem zad mi ovinul paži
a rukou drsně popadl moje ňadro.
Sténala jsem mu do úst. Tohle mi připadalo špatné, ale ne kvůli tomu, co
jsme dělali. Připadalo mi to špatné, protože jsme toho nedělali dost. Jeho
naléhavý polibek odpovídal jeho agresivním rukám, dokud se mi Joseph
nesápal po těle, jako by se mě zoufale toužil dotknout všude tam, kde se mě
ještě nedotkl.
 Moje ruce ho hladily od ramenou k hrudi, až přistály na jeho opasku.
Posledně, když jsme byli spolu, jsem se ho nedotýkala a poprvé v porschi jsem
byla nesmělá. Teď jsem byla dychtivá.
On ale ustoupil tak náhle, až jsem málem upadla. „Brzy,“ řekl. „Ale teď ještě
ne.“
Zakymácela jsem se, omámená jeho vlivem. Joseph vytáhl horní šuplík svého
nočního stolku a uvnitř zacinkalo něco kovového. Srdce mi skočilo do krku.
„Pouta?“ Ne ta chlupatá na hraní, ale skutečná, z chladně vyhlížející oceli.
„Věř mi.“ Řekl to, jako by to bylo tak snadné. „Lehni si.“
Letmo jsem pohlédla k otevřeným dveřím a Josephovi to neuniklo.
Zhluboka se nadechl.
„Můžeš kdykoliv odejít.“ Jeho slova byla chladná a profesionální. „Ale pokud
to uděláš, naše dohoda končí. Snazší řešení by bylo, kdybys mi řekla, že máš
strach. Ještě můžu couvnout.“
Rozuměla jsem jeho frustraci, ale nevěděl snad, že bojuju s letitou výchovou,
která do mě vtloukla, že mám držet jazyk za zuby? „Nemám strach,“ řekla
jsem.
Jeho ruka vystřelila a prsty mi zkroutily bradavku. Zalapala jsem po dechu,
ucukla vzad a kecla jsem si na postel. Bolest to byla ostrá, ale ve vteřině
zmizela.
„Je naprosto v pořádku cítit strach, ale při tomhle mi nesmíš lhát. Pokud
submisivní partner nekomunikuje, dominant může tlačit příliš tvrdě – a tehdy
lidi přicházejí k úrazu.“
Zadívala jsem se na něj, pouta mu visela zaháknutá na jednom prstu.
I s vážným výrazem byl nesporně sexy.
„Potřebuješ pouta, abys mě osvobodil?“ zašeptala jsem.
Mírně se usmál. „Ano.“
„Když mi povíš, proč je potřebuješ,“ snažila jsem se znovu vzchopit, „možná
by mi to bylo příjemnější.“
Můj pokus o komunikaci ho zjevně potěšil.
Rukou mi vklouzl do vlasů na zátylku a naklonil mi hlavu, abych se na něj
lépe podívala. „Mám teorii, že tě to přivede k orgasmu rychleji. Chceš to
zkusit?“
Ach tak. Představa svazování mě vždycky zajímala, ale nemohla jsem to
nikomu přiznat. Myslela jsem, že je se mnou něco špatně. Proč by žena měla
toužit po takovém omezení? Bylo to v přímém rozporu s mojí potřebou být
silná a nezávislá. Přesto jsem po tom prahla. Zoufale jsem chtěla vědět, jaký by
to byl pocit a jestli by to bylo stejně dobré jako v mých představách.
„Ano,“ odpověděla jsem. Ruka v mých vlasech se sevřela a já si uvědomila
svou chybu. „Ano, Pane.“ Čím to, že mě vzrušovalo ho takhle oslovovat? Lehla
jsem si na postel a saténová přikrývka mě chladila do zad.
„Natáhni se a chyť se toho kování.“
Obtočila jsem prsty kolem hranatých příček. Byly tenké, ale zřejmě pevné.
Joseph klekl jednou nohou na postel, nasadil mi na zápěstí první pouto a se
zarachocením ho utáhl. V reakci na to jsem sevřela příčku pevněji. Provlékl
spojovací řetízek za tyčku a zacvakl druhé pouto.
„Řekni mi, kdyby byla příliš těsná nebo kdybys přestávala cítit paže. Dobře?“
„Dobře.“ Můj hlas byl zadýchaný.
Konečky prstů sjel z mého zápěstí a obtáhl linii mé paže. Zachvěla jsem se
a přitiskla nohy k sobě. Bylo matoucí, jak rychle se mě zmocnila touha.
Konečky jeho prstů pokračovaly v cestě, sklouzly po mých prsou a jedenkrát
obkroužily bradavku, než se vydaly dál na jih. Pouta zachřestila o kovanou
pelest, když jsem se na posteli zavrtěla ve snaze popohnat jeho prsty.
„Chceš mít moje prsty uvnitř?“
„Ano, Pane.“ Prsty obkreslil pomalý, široký kruh kolem mého pupíku,
z čehož se mi stáhly svaly na břiše.
„Popros.“ Jeho tichý hlas zněl hypnoticky.
„Prosím.“
Josephův ukazováček sjel dolů, až narazil na proužek ochlupení, který jsem si
sama vyholila. „Chci, abys tady dole byla úplně do hladka. Pro mě.“
To jsem nikdy nezkoušela, ale přikývla jsem. „Jestli to chceš, jistě, pokusím
se.“
Opět vypadal, že jsem ho potěšila, a ten pocit jsem si užívala. Sunul prst níž,
dokud konečně nepřejel přes to místo, kde jsem cítila naléhavou potřebu.
Pouta zazvonila, jak se ocel srazila se železem.
Jednou mě polaskal. „Tak vlhká jen pro mě.“ A pak se vzdálil, slezl z postele
a shlížel na mě těma svýma temnýma, živočišnýma očima. „Nemáš ani tušení,
jak moc jsem tě chtěl nahou a přivázanou k mé posteli, žadonící o mého
ptáka.“ Sáhl si do rozkroku, aby potlačil erekci. „Budeš mě prosit, maličká, a já
to budu s radostí poslouchat.“
Těžce jsem polkla, cítila jsem tu stejnou směsici nervozity a vzrušení, kterou
ve mně vyvolával vždycky. Jeho ruka zmizela v otevřeném horním šuplíku
a vytáhla bílý… byl to mikrofon? Ne, počkat, něco takového jsem viděla
v jednom pornu. Byla to velká masážní hlavice.
„Už jsi to někdy používala?“
„Ne, Pane.“
Na rukojeti byl dlouhý napájecí kabel a Joseph mi na okamžik zmizel
z dohledu, aby ho připojil do zásuvky. Zapnul vibrátor a ten začal tiše vrnět.
„Tohle jsem pro tebe dneska vybral. Uvidíme, jak se ti to bude líbit.“
Přiložil mi vibrující hlavici k bradavce a já sebou trhla. Bylo to docela
příjemné, ale zároveň to lechtalo. Postel se pohnula, když si na ni klekl
a přesunul se k mým nohám.
„Otevři se mi.“
Měl pravdu. Plnění jeho příkazů mě zbavilo studu i výčitek. Dala jsem
kolena od sebe a on si mezi ně klekl. Bože, naprosto jsem se mu odhalila.
„Sakra,“ vykřikla jsem, když přitiskl vibrátor přímo na mou citlivou, zvlhlou
kůži.
„Míváš vícenásobný orgasmus?“ zeptal se a ten nepoměr mezi jeho
nenuceným tónem a jeho slovy mě rozhodil, nemluvě o žáru, který ve mně
rozdmýchávaly ty vibrace. „Dokážeš se udělat víc než jednou, když jsi sama?“
Těžko se mi přemýšlelo. „Jo. Ehm, ano.“ Odtáhl hlavici a vjemy se vytratily,
okamžitě jsem pocítila chlad. „Ano, Pane.“
Když se vibrace vrátily na mou kůži, zasténala jsem a stiskla příčky silněji.
„Dobře. Dnes večer zkusíme dva.“
Dva? Tomu se říká nerealistická očekávání. Dosáhnout jednoho byl ohromný
úspěch. Za to, co se mu včera povedlo, bych mu vystrojila oslavný průvod, tedy
kdyby to nebylo padlé na hlavu.
„Myslíš, že jsem chamtivý?“ škádlil mě. Hlavice kroužila po mém klitorisu
a jeho oči mě pozorně sledovaly. Skousla jsem si ret. Pokud bude s hlavicí,
která ve mně vyvolávala ty úžasné pocity, pokračovat dál tímhle způsobem,
určitě se jednoho orgasmu dočká. „Věř mi, Noemi.“
Tlak hlavice na mé tělo se zvýšil a já zasténala. Joseph klečel mezi mýma
roztaženýma nohama a používal na mém těle vibrátor, zatímco sám byl zcela
oblečený a já jsem byla nahá, připoutaná k jeho posteli. Panebože. Bylo to
šílené a neuvěřitelné.
Volnou rukou mi přejížděl od pasu nahoru a mazlil se s mými ňadry. Můj
prožitek se tím dostal na novou úroveň a začala jsem vzdychat. Bylo tak
příjemné cítit na sobě jeho teplou pokožku, zatímco ve mně vibrace vzbuzovaly
vlny rozkoše.
 „Pověz mi, na co jsi myslela včera v noci,“ vyzval mě.
„Myslela jsem na… tvou oplzlou pusu.“
„Oplzlou kvůli tomu, co říkám?“ Naklonil se nade mě, přiložil ústa k mé
vztyčené bradavce a přejížděl po ní zuby. „Nebo oplzlou kvůli tomu, co s ní
dělám?“
„Obojí.“
Uchechtl se a olízl mi bradavku, čímž ze mě vyloudil tiché zasténání.
Měla jsem mu to říct? „Už… budu.“
Zvedl hlavu a naše pohledy se setkaly. „Hodná holka.“
Ten vibrátor mi rozvázal jazyk. „Na co jsi myslel ty?“
„Kromě tohohle? Myslel jsem na to, jak tě ošukám zezadu a naplácám ti, až
budeš mít zadek úplně rudý. A pak mě požádáš, abych ti do něj strčil ptáka.“
„Bože můj.“ Nevím, co bylo víc šokující, jestli jeho slova, nebo reakce mého
těla na ně.
„Jak by se ti líbilo, kdybych ti naplácal? Chceš, aby tě zostra pleskl, až budeš
potřebovat ukáznit?“
Docela často jsem se dívala na porno, podle mého názoru mnohem častěji
než průměrná žena mého věku. Nezdravá fascinace hraničící s posedlostí. Vedle
svazování byla právě tohle další věc, kterou jsem chtěla, ale bůh ví, že Ross by
to nikdy nezkusil. Představovala jsem si, že si mě Joseph jednou ohne přes
koleno, stáhne mi kalhotky a nařeže mi, až mě zadek bude štípat a pálit.
Zlobivým holkám se musí naplácat a já takovou zlobivou holkou chtěla
být, ne?
„Ano,“ zašeptala jsem.
Šibalský úsměv, který se mu rozlil po tváři, mě přivedl na pokraj orgasmu.
Sténala jsem čím dál hlasitěji a chodidly jsem se zaryla do matrace, abych se
mohla posunout do lepšího úhlu vůči hlavici vibrátoru.
„A kdybych si chtěl vzít tvůj panenský zadek, dovolila bys mi to, nebo by to
byl limit?“
Zavřela jsem oči, otočila jsem hlavu na stranu a zabořila ji do paže.
Nedokázala jsem myslet, když byl můj orgasmus tak blízko a když mě v tomhle
zmateném stavu upřeně pozoroval. Ta představa byla tak sprostá a nemravná,
nemluvě o tom, že: „To bude bolet.“
„Ne, pokud se to dělá správně,“ prohlásil.
Nevěděla jsem, jak odpovědět, tak jsem nereagovala nijak. Nemohla jsem se
přimět říct ne a úplně to vyloučit, ale bylo pro mě nemožné jen tak souhlasit.
Roztřásla se mi kolena, zatímco jsem se blížila k extázi.
 „Takže je to měkký limit.“ Sedl si zpátky na paty a dráždil mě hlavicí.
Nahoru a dolů. Doleva, pak doprava. Přejel přes to místo, kde jsem to zrovna
potřebovala, způsobil mi tím náraz rozkoše a pak uhnul stranou. Hrál si se
mnou.
„Ne,“ zakňourala jsem, když vibrátor odtáhl pryč.
„Řekni, kde ho chceš.“ Joseph sjel prsty mým údolíčkem a při jeho dotyku
jsem sebou škubla. Srdce mi tepalo mezi nohama, nejsilněji právě uvnitř
klitorisu. „Chceš ho tady, holčičko? Přímo na tvojí krásné, vlhké kundě?“
Považovala jsem to za nejobscénnější slovo v anglickém jazyce. Nesnášela
jsem ho a nedokázala jsem zabránit tomu, aby se mi obličej zkřivil do
zamračeného výrazu. „Přestaň.“
„Jenže, maličká, tohle já dělám. Budu tlačit na pilu. Teď to řekni.“
„Prosím…“ Už jsem cítila, jak se mi orgasmus vzdaluje.
„O co prosíš? Chceš tohle na svojí kundě, nebo nechceš, abych tě to nutil
říkat?“
„Ano,“ řekla jsem.
Ach ne. Vibrátor přestal vrčet a dopadl na matraci vedle mě. Joseph se
pohnul tak rychle, až jsem zalapala po dechu. Vmžiku klečel u mého boku
a převrátil mě na břicho. Řetízek pout se nade mnou zkroutil kolem příčky.
Slyšela jsem plesknutí kůže o kůži dřív, než to můj mozek stačil zaznamenat.
Od zadku mi nahoru po páteři vystřelila pronikavá bolest a rozplynula se, ale
bylo to intenzivní a vyrazilo mi to dech.
„Proč jsem to udělal?“ dožadoval se odpovědi.
Polkla jsem. „Protože jsem neřekla Pane.“
Rukou mi něžně mnul rozpálenou kůži. „Jaké to bylo? Kdybych tě příště
uhodil silněji, zvládla bys víc?“
Snažila jsem se tu bolest vyhodnotit, ale jeho dotek mi teď připadal slastný
a zmátl mě. Asi bych… ty vole. „Ano. Líbilo se mi to.“
Zaplavila mě hanba a zabořila jsem hlavu do polštáře.
„Ne.“ Jeho hlas zněl autoritativně. „Nemáš dovoleno cítit se kvůli tomu
provinile. Dokud jsi moje, nebudeš se nikdy stydět za to, co děláme.“ Vklouzl
rukama pod mé tělo a v náruči mě obrátil, takže jsem byla zase obličejem
nahoru. Odhrnul mi vlasy z očí a já jsem nikdy po ničem netoužila víc než po
jeho doteku. Ať jemném, nebo drsném, hrubém, nebo něžném, na tom
nezáleželo.
„Líbej mě, prosím,“ řekla jsem a na posledním slově se mi zlomil hlas. „Ach
bože, tak už mě prosím sakra polib, Pane.“
 Věnoval mi ohromený úsměv. „To není zrovna to žadonění, které jsem čekal,
ale rozhodně to funguje.“ Sklonil svá ústa k mým a já cítila, jak mezi námi
přeskakuje elektřina a proniká nám pod kůži. Pokusila jsem se natáhnout
k němu ruce, ale zadržel je tvrdý kov. Jeho polibek mě pobláznil a omámil,
a když se odtáhl, snažila jsem se ho dostihnout.
„Řekneš to, Noemi.“ Zvedl vibrátor a znovu si klekl mezi moje nohy,
lhostejný k mému frustrovanému povzdechu. „Podřiď se.“
Do háje, proč mě rovnou nepolije horkým olejem? Cítila jsem, jak každý
coul mého těla na jeho povel vzplanul.
Bylo to jen slovo, jemuž jsem přikládala příliš velkou váhu. Zvedla jsem
hlavu a zamžourala na něj přes svá obnažená prsa, abych ho špehovala
uvelebeného mezi mými pokrčenými koleny. „Chci ho na své kundě.“
Vzedmula se ve mně nečekaná moc a uchvátila mě. Požádat o to, co jsem
chtěla, za použití takového slovníku… Cítila jsem se silná a plná života.
Tenhle úsměv nebyl jako jeho ostatní úsměvy. Ať už jsem cítila jakoukoliv
moc, byl to zjevně jen zlomek toho, co pociťoval on. Josephův temný pohled
mi vyprázdnil mysl. Dělat mu radost bylo překvapivě sexy. Vrčení, které se
znovu rozběhlo, bylo sotva slyšet.
„Ach…“ V tu chvíli jsem si uvědomila, že bzučení má vyšší frekvenci.
Změna rychlosti s sebou přinesla nové vlny blaha, které mě vynášely zpátky
k vrcholu.
„Jsi připravená se udělat?“
„Ano, Pane. Ano.“
Hlavice silně zatlačila a třela se o mě, když vtom mi Joseph přitlačil kolena
k sobě a uvěznil ji mezi mými stehny. Co…
„Ach, sakra. Sakra!“ vykřikla jsem.
Pažemi objal má stehna a držel je u sebe, zatímco vibrující hmota mezi
mýma nohama přetížila mé smysly. Chtěla jsem se vymanit z jeho sevření, ale
bylo příliš silné. Byl to tak skvělý pocit! Až moc skvělý. A vyvrcholit tímhle
způsobem, v jeho objetí a v zajetí jeho žádostivých očí, bylo jako být vržena do
slunce.
„Ano,“ pobízel mě. „Ukaž mi, jaké to je, když se uděláš.“
Ruce mě bolely z toho, jak jsem se držela příček, a jejich ostré hrany byly
neúprosné. Zalapala jsem po vzduchu a celé moje tělo se roztřáslo, když se ta
rozkoš stala neúnosnou. Poddala jsem se. Podřídila jsem se jí.
„Bože. Ach můj bože!“ Zavřela jsem víčka a veškerý zvuk utichl. Orgasmus
byl pronikavý a já se v Josephově náručí rozpadla na kousky, cítila jsem se
zlomená, a přesto svobodná. Vykřikla jsem tak nahlas, že to byl možná spíš řev.
Všude se mi rozlévalo teplo a blaho, zaplavilo mě, až nebylo kam se obrátit
nebo utéct. Svíjela jsem se a sténala. Kurva. Kurva, bylo to o tolik lepší, když to
udělal on.
Pustil moje nohy a ty spadly na přikrývku, roztřesené a bezvládné. Vrčení
ustalo. Pomalu jsem zamrkala ve snaze vystoupit z mlhy. V klitorisu mi dál
tepalo i poté, co vyprchaly poslední záchvěvy orgasmu.
„Mmm…,“ zasténala jsem. Ještě se mi úplně nevrátil cit, ale vnímala jsem, že
něco dělá. Hlavu měl vklíněnou mezi moje nohy, a když jsem natáhla krk,
viděla jsem, jak jeho růžový jazyk zajel mezi moje záhyby. Jeho nemravný
polibek byl něžný a pomalý, ale nemohla jsem ho sledovat. Byla jsem příliš
rozpálená. Skutečně jsem cítila, jak ze mě kape.
Civěla jsem na jeho holý bílý strop, zatímco se vrhal na můj klín. Potřebovala
jsem vědět všechno o tomhle muži a oplzlostech, které pro nás naplánoval.
„Josephe,“ zašeptala jsem a přiměla ho tím zastavit. „To byl tak kurevsky
skvělý pocit.“
„To je ale slovník,“ škádlil mě posměšným hlasem. Pak se jeho pusa vrátila ke
škádlení jiného druhu. Do tváří se mi vkradlo horko, když si mě prsty ještě víc
roztáhl. Jazykem klouzal všude kolem, měnil tempo, vnikal dovnitř… a pak
obemkl ústa kolem nervů v mém středu a sál.
Potila jsem se pod jeho nadvládou a vzduch v místnosti byl řídký. Bylo to
ještě mnohem horší, když si ode mě odsedl, popadl svůj svetr za lem, zvedl ho
a přetáhl si ho přes hlavu.
„Páni,“ řekla jsem.
Rameno mu zdobila tmavomodrá kérka, spletité linky táhnoucí se přes jeho
vypracovaný biceps až k lokti. Většina tetování mi připadala o ničem, ale tohle
mělo hloubku. Mohla bych ho nějakou dobu zkoumat, a stejně bych
nepochytila veškerou krásu toho uměleckého díla. Samozřejmě že můj rošťák
musel mít tetování.
Vnitřní hlas mi připomněl, abych si kromě jeho nádherného uměleckého
díla prohlédla i jiné části jeho těla. Ani ty nezklamaly. Joseph měl útlou, štíhlou
postavu, na které by přebujelé svaly vypadaly divně. Ty bláho, jeho proporce
byly tak akorát. Měl zpevněné a vyrýsované svaly a můj pohled se vpíjel do
jeho břišáků, které se svažovaly dolů, až se ztratily za pasem jeho kalhot.
Dlouhými zručnými prsty rozepnul sponu na opasku, pak zatáhl za zip. Slezl
z postele, spustil kalhoty i boxerky na zem a vykoukla na mě jeho obrovská
erekce. Z hrudi se mu vydral smích.
 „Vypadáš zděšeně,“ řekl. Vytáhl z šuplíku kondom a pomocí zubů roztrhl
obal. „Neboj, už víme, že se vejde.“
Sledovala jsem, jak roluje latex dolů, a hluboko uvnitř jsem chtěla, aby to
byly moje ruce. „Řekl jsi, že dostanu příležitost se tě dotýkat.“ Pohnula jsem
zápěstími, aby pouta pro efekt zazvonila.
Vklouzl vedle mě do postele a jeho ústa se zastavila nad mým ňadrem, které
měl nejblíž. „No, měl jsem dnes večer v plánu něco jiného, maličká, ale už
nedokážu čekat. Chci cítit, jak se na mě ta tvoje pička udělá.“ Štípl mě do
kůže, až jsem ucukla. „Vidíš, co děláš. Ztrácím kvůli tobě kontrolu.“
Pak si na mě lehl, naše obnažená těla se k sobě přitiskla a mně se stáhlo
hrdlo. Už žádné mluvení.
Chtěla jsem všechno, co chtěl on.
 Dvanáctá kapitola
JOSEPH
Jakmile Noeminy šaty dopadly na zem, začal jsem pochybovat o své hloupé
představě, že ještě jednou to bude stačit. Vzala za své, když Noemi přiznala, že
se jí moje drsné plácnutí po zadku líbilo. Tahle holka uměla dostat muže do
kolen, a zřejmě si to vůbec neuvědomovala. Chtěl jsem to z ní vymámit
a rozpálit ji.
Ale teď jsem se obával, že do kolen dostane ona mě.
Její nevinnost byla opojná a její svolnost mi zamotala hlavu. Byl jsem sjetý
svou touhou. Moje tělo se k ní přiblížilo nezávisle na mé mysli. Když jsem se
nad ní uvelebil, vzal jsem její obličej do dlaní. Zasypával jsem ji polibky, její
tváře, bradu i krk. Chtěl jsem napořád cítit v ústech chuť její kůže.
Ovinula nohy kolem mých boků a pobízela mě, abych se jí zmocnil.
Kdybych se ksakru dokázal ovládat, přinutil bych ji čekat. Škádlil bych ji
nebo jí poručil škemrat. Očekávání významně přispívalo k zesílení vjemů
a zlepšení prožitku. Ale už jsem nedokázal čekat ani jedinou zasranou minutu.
Když jsem do ní začal vnikat, zakňourala, ale nohama mě sevřela ještě
pevněji a poháněla mě vpřed. Zabořil jsem obličej do jejího krku a jemně sál,
zatímco jsem se do ní nořil jeden pomalý centimetr za druhým.
„Líbí se ti mít tohohle ptáka v sobě?“ Myslel jsem, že si pamatuju, jak to s ní
bylo příjemné, ale mýlil jsem se. „To je tak zatraceně skvělý pocit.“
Ze rtů se mi vydralo zasténání, když jsem ho do ní zasunul až po koule. Její
kundička žhnula jako peklo. Dávalo to smysl. Noemi byla šíleně žhavá.
Zvrácené části mého já se líbilo, že je nebezpečná. Šoustáním s ní jsem dával
všechno v sázku a to mě ještě víc rajcovalo, ačkoliv s tím jsem zrovna pomoct
nepotřeboval.
Tiše zasténala, jen co jsem začal přirážet. Pomalu. Plynule. Hluboko. Tohle
bylo jen na rozjezd, nehnal jsem se hned k orgasmu. Nejdřív si ji hezky
připravím, než ji dovedu na vrchol. Pokud prokážu trochu zdrženlivosti,
dokážu jí to udělat. Vibrátor Hitachi jsem měl po ruce, aby mi v závěru
pomohl.
Její vzdychání nabíralo na intenzitě společně s mými pohyby a najednou
jsem se utrhl ze řetězu. Moje ústa našla její a moje ruce se jí ovinuly kolem
zápěstí, těsně pod pouty. Když přitiskla své rty k mým, dočista jsem ztratil
hlavu. Líbat ji byla chyba a musel jsem s tím přestat. Zlehka jsem ji kousl do
spodního rtu.
Zaměř se na její kozy, nařídil jsem si. Byly dokonalé. O hruď se mi otíraly
pevné růžové bradavky, nádherně ztvrdlé. Za jednu jsem ji chňapl a tváří se třel
o její tělo. Moje strniště ji škrábalo na kůži a Noemi hlasitě vydechla.
„Ach,“ vyrazila ze sebe, prohnula záda a vrhla se proti mně. Klouby prstů,
kterými svírala kovové příčky, měla skoro bílé a svaly napjaté. Začal jsem ji
tvrdě šoustat. Naše těla o sebe pleskala a ta síla ji zatlačila do matrace. Čelo
postele naráželo do zdi. Buch, buch, buch… v dokonalé souhře s mým
rytmem.
Noemi se pode mnou svíjela touhou a pravděpodobně ani nevěděla po čem.
Ale já jsem to věděl. „Mám přitlačit?“ zeptal jsem se ďábelským hlasem.
„Potřebuje moje hodná holka ošukat tvrději?“
Pohlédla na mě očima plnýma chtíče. „Ano,“ řekla mezi dvěma vydatnými
nádechy, „Pane.“
Část mého já si přála, aby odpověď zněla ne. Už jsem se bolestně chtěl
udělat. Od té doby, co jsem ji měl na tom stole, mi sebeukájení nepřinášelo
žádnou úlevu, jako by mě dokázala uspokojit jen Noemi. Znovu a znovu jsem
vrážel ptáka do její těsné kundičky, zatímco rukou jsem šátral po Hitachi na
přikrývce. Zavřela oči a skousla si roztřesený spodní ret. Oba jsme byli zbrocení
potem, naše těla po sobě klouzala, jak se pode mnou pohybovala.
Zvedl jsem se na kolena, zatlačil ta její dozadu a doširoka je roztáhl, přičemž
jsem zůstával hluboko uvnitř. Když se vibrátor probudil k životu, její víčka
zamrkala, a když jsem ho přiložil přímo na její klitoris, vyjekla.
Mocné vibrace rezonovaly jejím tělem až do toho mého, ale byly to její
drobné vnitřní stahy, co mě přimělo sténat. Položil jsem jí ruku na koleno
a stiskl ho. Potřeboval jsem něco, co mi pomůže vydržet ten pocit, který byl tak
příjemný, že by to mělo být trestné.
„Sakra. Sakra, sakra…,“ zakňučela. „Prosím. Přesně tam.“
Zazubil jsem se. Dřív nebo později zjistí, jak je to rajcovní, když ví, co chce,
a řekne si o to. Poslechl jsem ji a přidržel vibrátor pevně u ní. Sledoval jsem, jak
můj pták hladce vklouzl dovnitř a pak zase ven, než jsem se znovu ponořil do
nekonečného opakování.
Zalapala po vzduchu, přímo na hraně orgasmu.
„Ano. Do toho, Noemi. Šukej toho ptáka.“
Spojila si lokty nad obličejem, jako by chtěla utišit křik deroucí se ven. A pak
to přišlo, ten pocit, který jsem chtěl. Propnula prsty na nohách a já uvnitř cítil
pulzování, jež naznačovalo, co se děje.
Stačil jeden chabý příraz, abych se k ní připojil. Koule se mi napjaly a páteří
mi vystřelilo horko, které vybuchlo v přívalu rozkoše. „Kurva,“ zaúpěl jsem
a upustil vibrátor. Její tělo mě vycucávalo a v hlavě mi zvonil její křik, jenž mě
katapultoval ještě dál. Ten proklatý orgasmus neustával. Vlna za vlnou,
s každým výstřikem přicházel nový výbuch slasti, zatímco se kolem mě chvěla.
Zhroutil jsem se vpřed, hlava mi dopadla na její vzdouvající se hrudník a ten
nával se s každým mělkým nádechem rozplýval.
No ty vole. Díky bohu, že byla přivázaná k posteli. Jak dlouho bych vydržel,
kdyby se mě ty její ruce dotýkaly, škrábaly mě na ramenou nebo mě objímaly
kolem krku? Ležel jsem na ní a hlava se mi houpala v mírném rytmu jejího
dechu, který se už téměř vrátil do normálu.
„Josephe.“ Její hlas se třásl. „Mám v rukách mravence.“
Kruci, no jistě. Sklouzl jsem z postele, vzal z šuplíku klíč a odepnul pouta tak
rychle, jak jen to šlo. Když opatrně spustila ruce podél těla, sundal jsem si
kondom a hodil ho do koše.
„Lehni si na břicho,“ řekl jsem. V šuplíku jsem měl lahvičku oleje, odklopil
jsem víčko a nalil si trochu do dlaně.
„Je ten šuplík celý věnovaný sexu?“ vtipkovala, ale její hlas zněl napjatě.
Snažila se skrýt, jak se šklebí, když se pohybovala po svých ztuhlých pažích.
„V podstatě.“ Ve spodním šuplíku mojí komody toho bylo mnohem víc, ale
na nic z toho ještě nebyla připravená. Protřel jsem si ruce o sebe, položil je na
její hladká ramena a mnul jí svaly na krku, zádech i pažích.
„Pokud se tohle bude dít pokaždé, když mi ta pouta sundáš, jsem pro.“
„Na to, abych se tě dotýkal, nepotřebuješ pouta. Prostě si řekni,“ odtušil
jsem. „Nebo se svlékni.“ Tiše se zasmála a já si znovu uvědomil, jak moc se mi
ten zvuk líbí. Pohlédl jsem na sklenice, které jsme nechali na prádelníku.
„Chceš svoje víno?“
„Ano, prosím.“
Na tohle jsem nebyl zvyklý. Nevodil jsem si ženy domů. Nevlezl jsem si
k nim poté do postele, nepil přitom víno a nebojoval s nutkáním hovořit
o něčem jiném než o sexu. Dnes večer to však přišlo samo.
Byl jsem zvědavý na tuhle dědičku mediálního impéria, která se mi
odevzdala, přestože jsem neměl dovolit, aby to pokračovalo. Ale i mlčení bylo
hezké a vůbec ne nepříjemné. Dopila víno, otočila se na bok a upřela pohled
na mou hruď. Aha, ne. Na moje tetování.
„Je nádherné.“
 „Díky.“ Sledoval jsem její pohled, který jako by zkoumal každý sebemenší
detail. „Je to dílo mého kamaráda Silase. Má galerii ve Wicker Parku.“ Příliš
mnoho informací. Jestliže jsem nad tímhle vším chtěl udržet kontrolu, musel
jsem si zachovat odstup.
„Jsi pesimista?“ zeptala se.
„Ne, proč?“
Konečky prstů pozvolna přejela po citátu skrytém mezi ornamenty. „Nic
netrvá věčně. To podle mě není zrovna optimistický výrok,“ pokrčila rameny.
„Může být,“ řekl jsem rychle, natáhl ruku vzhůru a strčil si ji za hlavu, čímž
jsem většinu kérky schoval z jejího dohledu.
V její hezké tváři se objevil zmatený výraz. „Jak to může být optimistické?“
„Jestliže nic netrvá věčně, týká se to i slabosti. Bolesti. Nevolnosti
a doktorů…“ Sklapl jsem, ale už bylo příliš pozdě. Viděl jsem, jak se jí v hlavě
honí myšlenky, zračily se jí v očích jako v oknech.
Posadil jsem se. „Zapomeň, že jsem něco řekl. Měli bychom se obléknout.“
„Aha. Jasně.“
Její ublížený hlas se do mě zabodl. Nechtěl jsem ji vyhazovat z postele, ve
skutečnosti jsem chtěl, aby si vlezla pod peřinu. A schoulila se vedle mě,
abychom si to ráno mohli zopakovat. Ale nevěděl jsem, jak jinak ji odvést od
otázek, o kterých jsem věděl, že přijdou. Poslední, po čem bych toužil, bylo,
aby se na mě dívala jinak, jako bych byl zranitelný. Nesklonil jsem se ani
nezlomil. Teď jsem to byl já, kdo prosazoval svou. Ostatní se skláněli na můj
povel.
Vyklouzla z postele a začala se soukat do oblečení, aniž se na mě podívala.
Bylo to příšerné. Každým napjatým pohybem dávala najevo, jak jí to je
nepříjemné. Musel jsem s tím něco udělat.
„Počkej.“ Nesnášel jsem, jak nejistě můj hlas zněl, ale byla to moje chyba.
Mohl bych to taky ukončit.
Ty její oříškové oči mě jednou zničí.
„Omlouvám se, pojď zpátky.“ Rukou jsem poklepal vedle sebe na postel.
„Nerad o tom mluvím, ale můžu to zkusit.“
Přikradla se ke kraji postele, sedla si a upřela na mě ostražitý pohled. „Kdy jsi
byl nemocný?“
„Bylo mi šestnáct, když jsem si tady našel bulku.“ Přitiskl jsem si dva prsty
na místo v oblasti hrudníku, kde začínalo moje tetování, hned vedle podpaží.
„Hodgkinův lymfom.“
 Narovnala záda a slova, která z ní vyšla, byla poznamenána hrůzou.
„Rakovina?“
„Jo. Rakovina.“ Ta nemoc definovala můj život celé roky a málem mi
všechno vzala.
Její výraz byl srdcervoucí. „Ale už jsi na tom líp?“
„Už dvacet let jsem bez rakoviny. Vlastně mám za týden výročí.“ Zdálo se, že
Noemi netuší, co na to říct, čemuž jsem rozuměl. Ani já jsem to nevěděl.
Rozhostilo se trapné ticho.
„Ach tak,“ řekla pohnutým hlasem. „Měl bys to nějak oslavit. Třeba večírkem
nebo…“
„Většina mých přátel o tom neví.“ Pohledem zkoumala ten můj a vyzývala
mě, abych to rozvedl. „Nenašel jsem vhodný způsob, jak jim říct: ‚Hele,
v sedmnácti mě málem zabily rakovina a chemoterapie.‘ Konverzace pak jde
rychle do kytek.“
Její oči mě nutily k zamyšlení. „Ale musela to být významná součást tvého
života. Vždyť jsi porazil rakovinu.“
„Jo. Nebylo to snadné.“ Velice mírně řečeno.
Potřásla hlavou, jako by chtěla zahnat podivnou myšlenku. Vylezla na
matraci a překvapivě si mi sedla obkročmo na klín. Horkýma rukama mi
přejela po odpoledním strništi a vzala mou čelist do dlaní.
„Je mi líto, že sis tím musel projít.“ Její jemné rty se v něžném polibku
přitiskly na mé. „Jsem ráda, že jsi tady.“
Mohl jsem zavtipkovat, něco v tom smyslu, že to říká jen proto, že jsem
jediný muž, který ji přivedl k orgasmu, na to však byla její slova příliš upřímná.
Rozervala mě na kusy, a přesto zahřála. Taky jsem byl rád, že tu jsem.
S Noemi Rossovou.
Byla v mé posteli, v mém náručí a pronikala do mého srdce. Dalo by se říct,
že byla už i tam. Ovinul jsem paže těsněji kolem jejího štíhlého těla, přitiskl si
ji k sobě a prohloubil polibek.
Když jsem obtočil prsty kolem ramínka její podprsenky a posunul ho dolů,
zarazila se. „Říkal jsi, že bychom se měli obléct.“
„Rozmyslel jsem si to.“
Usmála se, ale vytáhla ramínko zpátky na rameno. „Ehm, zítra mám v osm
ráno školu.“
„Sakra, už si ani nepamatuju, kdy jsem byl naposledy vzhůru tak brzo.“
Vždycky jsem byl noční sova, takže jsem neměl problém přizpůsobit se chodu
klubu.
 „Takže, pokud nemáš zájem vstávat se mnou, budu potřebovat, abys mě
hodil domů.“
„Hodím. Nakonec.“ Stáhl jsem ramínko dolů a jazykem obtáhl slabý obtisk,
který po sobě zanechalo.
Vpletla mi ruce do vlasů. „Můžu se tě na něco zeptat?“
„Mm-hmm.“ Měl jsem příliš napilno, než abych použil slova. Moje ústa
zamířila níž a obtahovala švy její tenoučké podprsenky.
„Co se stalo v té restauraci?“
Trhl jsem sebou. Řekl jsem jí, že během naší dohody nemá lhát, ale co já? Byl
jsem to ale sobecký, zasraný pokrytec.
„Vypadal jsi nervózně,“ pokračovala, „když jsi zjistil, kdo je můj otec.“
Podělal jsem se a zvolil zbabělou cestu. „Jedním z největších zákazníků mé
privátní vinárny je Henry Katzenberg. Chce do mých podniků investovat.“
Nevěděl jsem, kde se ta zlá krev mezi Rossovými a Katzenbergovými vlastně
vzala. Neúspěšná fúze nebo možná přetahování zaměstnanců, každopádně
jejich nevraživost nebyla v Chicagu žádným tajemstvím. Povídalo se, že
Katzenberg odstoupil od dohody jen proto, že přistihl viceprezidenta
protistrany, jak si čte noviny vlastněné Rossem.
A říct jí tohle technicky vzato nebyla lež. Katzenberg byl občasný klient
v klubu zavázaných očí. To ostatně patřilo k hlavním důvodům, proč směl být
na chodbě vždy jen jeden klient. Kdyby se tam ti dva potkali, byla by to hotová
pohroma.
„Ach tak,“ řekla a ztuhla.
„Takže naše dohoda by asi měla zůstat mezi námi.“
Přikývla. „To se rozumí samo sebou. Myslím, že táta by z té představy nebyl
nadšený.“
No nekecej. „Proto jsi s tím souhlasila?“ dobíral jsem si ji, ačkoliv v tom byl
skrytý kousek pravdy. „Ráda šukáš s mužem, kterého by tvůj taťka neschválil?“
Čekal jsem šok, ale místo toho roztáhla rty do svůdného úsměvu.
„Ano, opravdu s tebou ráda šukám. Nebylo to zřejmé…, Pane?“
Zaryl jsem prsty do její kůže a přitáhl jsem si ji, abych ji políbil. Chtěl jsem ji
na kolenou a s mým ptákem zabořeným až v krku. Bez ohledu na to, že mi
ještě nestál. S velkou pravděpodobností by to hned napravila.
Ale měla školu a já sám měl něco na práci a nechtěl jsem toho na ni hrnout
příliš mnoho příliš brzy. Začni se ovládat.
Nakonec jsem se donutil vstát z postele a natáhl jsem si kalhoty. S nevolí
jsem se oblékl a sledoval ji, jak dělá totéž. Přemáhal jsem svou dominantní
stránku, která trvala na tom, aby zůstala nahá a v mé moci.
„Tam,“ řekla, když jsem s porschem zajel k bloku, odkud jsem ji vyzvedával.
„To je můj dům.“
Luxusní bytový dům měl krásně osvětlenou markýzu a velké prosklené dveře,
za nimiž byla vidět přepážka ostrahy. Kdyby mi tu první noc řekla, že bydlí
tady, vmžiku bych věděl, že tu něco nehraje. Střední třída si to tady nemohla
dovolit, natož pak studenti na vysoké.
Leda by jejich otec byl podnikatelským králem Chicaga.
 Třináctá kapitola
NOEMI
Byly dvě ráno, už za pár hodin jsem měla vstávat. Ležela jsem v posteli
a nemohla usnout. Tělo jsem měla z jeho dotyků stále jako na jehlách a hlavou
se mi honily neuspořádané myšlenky. Sex s Josephem byl opět úžasný
a nepochybovala jsem, že to byl teprve začátek.
Místo spaní jsem si tedy sedla, vytáhla z nočního stolku iPad a odklopila
kryt. O vztahu mezi dominantem a subinkou jsem nevěděla skoro nic, kromě
toho, co jsem se dočetla v pár erotických knihách. Google by mi mohl pomoct.
Na Gmailu jsem měla novou zprávu od Josepha.

Vsadím se, že ráda děláš domácí úkoly, slušňačko, takže tady je účet na Tumblru, který jsem pro
nás založil. Projdeš si to tam a každý den budeš sdílet aspoň pět příspěvků, které se ti líbí. Co tě
vzrušuje. Věci, které chceš vyzkoušet. Věci, které chceš, abych ti dělal. Prohlédnu si tvoje příspěvky
a každý večer se o nich pobavíme.

Joseph

To mě podrž. Přišlo mi zvláštní, když mě požádal o můj e-mail, ale vysvětlil mi,
že jako jeho subinka mu mám umožnit přístup do všech částí svého života. Na
Tumblru jsem ještě nikdy nebyla, ale ne že bych žila v jeskyni. Věděla jsem,
o co jde. Klikla jsem na odkaz, nainstalovala jsem si do iPadu aplikaci a nechala
načíst kanál…
Ty vole. Nevlastní máma mě jednou přistihla, jak masturbuju při sledování
nejžhavějšího porna, jaké jsem u sebe v notebooku měla, a byl to jeden z těch
momentů typu „o tomhle už nikdy nebudeme mluvit“. Polilo mě horko
a hanba mě fackovala, sotva jsem si na to vzpomněla.
Tamto video nebylo ani zdaleka tak žhavé jako tahle. Displej zaplnily krátké
klipy, které se přehrávaly ve smyčce pořád dokola. Muži a ženy, kteří spolu
souložili, dělali si to pusou nebo se osahávali po celém těle. Jak jsem rolovala,
některé klipy byly tvrdší, zahrnovaly bondáž, výprasky nebo jezdecké bičíky.
Občas se tam objevil nádherný erotický černobílý snímek.
Dobrý bože. Bylo to ohromující a té noci jsem nezamhouřila oka.
Pracovní schůzka mého otce se protahovala. Seděla jsem v jednom
z nadměrných kožených křesel na opačné straně jeho psacího stolu a prohlížela
si jeho kancelář. Byly po ní rozeseté střípky z jeho života, které připomínaly
spíš mě než kohokoliv jiného z naší rodiny. Zčásti za to zřejmě mohl blížící se
rozvod – fotka Grace chyběla. Ale zčásti to bylo taky tím, že mi otec loni
dovolil, abych mu kancelář předělala. Becca a já jsme navíc hluboko uvnitř
tíhly každá k jednomu z rodičů. Grace se ke mně nikdy nechovala hrubě, ale
žádnou velkou snahu nebo zájem o moje city neprojevovala. A tak jsem k ní
chladná byla i já.
Byla jsem dcerou svého otce, v každém směru.
Odpolední slunce kancelář ze skla a tmavého dřeva vyhřálo. Můj pohled
sklouzl k zaneřáděné knihovničce po straně. Zatímco jsem dál čekala, pustila
jsem se do přerovnávání knih a cetek. Kdybych příliš dlouho seděla, mohla
bych začít klimbat a kdoví, jak dlouho mohla ta jeho schůzka ještě trvat.
Zvládla jsem srovnat dvě police, když se přiřítil a sevřel mě v rychlém objetí.
„Promiň, že jsi musela čekat.“
„Nevadí. S kým jsi měl schůzku?“
„S vedoucím programového oddělení.“
„Aha. Jo, s tím je to vždycky na dlouho.“
Otec se usmál, posadil se za stůl a pohnul myší, aby probudil počítač. „To
proto, že se ten člověk nikdy nedokáže držet tématu.“ Ve tváři měl pobavený
výraz. „Předěláváš mi to tu?“
„Jen přerovnávám.“ Pokračovala jsem v přesouvání nejvýraznějších prvků,
aby na ně bylo lépe vidět.
„Než zapomenu,“ řekl, „zařídil jsem ti letní stáž. Budeš asistovat Evansově
skupině.“
Ruka se mi zastavila na skleněné ceně, kterou otec před lety získal za jedny
svoje noviny. „Znám pana Evanse?“ zeptala jsem se.
„Možná. Dohlíží na zákaznické služby. Je to dobrý manažer, od něhož se
můžeš hodně naučit.“
Otočila jsem se k otci čelem, zatímco si lhostejně procházel e-maily. Na
oddělení zákaznických služeb jsem zrovna nechtěla a měli jsme jinou domluvu.
„Co se stalo s účetnictvím?“
„Tahle pozice je lepší pro nás oba. Získáš zkušenosti, které bys jinde
nezískala, a lidi si aspoň nebudou stěžovat na protežování, když tě dám na
oddělení, které zoufale potřebuje pomoc.“

Ř
 Pomoc zoufale potřebovalo proto, že se tam nikdo dlouho neohřál. Řešit
stížnosti zákazníků bylo náročné a nevděčné. Čekalo mě dlouhé, neplacené
léto.
„Je to v pohodě?“ zeptal se nenuceně.
V pohodě to nebylo, ale co by mi bylo platné, kdybych mu to řekla?
V ústech jsem pocítila pachuť zklamání. Můj otec si myslel, že je to tak
nejlepší, a bylo by těžké mu to vymluvit. Možná jsem mohla jít jinam a hledat
placenou stáž v oddělení, kde bych pracovala ráda, ale nebylo by to ve firmě,
kterou jsem jednou chtěla vést.
„Dobrá,“ povzdechla jsem si.
„Bezva.“ Vypnul počítač a vstal. „Rozhodla jsi, kam půjdeme na oběd?“
Kdyby ano, přehlasoval by mě i v tomhle?

***
Seděla jsem u prázdného stolu, oči mě pálily vyčerpáním a z těch zatuchlých
knih v univerzitní knihovně mě bolela hlava. Dnes večer jsem se v jednom
z tichých koutů sešla se svou studijní skupinou a nakonec se rozhodla zůstat
tam déle než ostatní, abych dokončila své úkoly. Kdybych se pokoušela učit
doma, příliš by mě lákalo jít spát. Práci už jsem sice měla hotovou, ale na cestu
domů jsem se netěšila.
Cítila jsem na sobě obrovský tlak kvůli výběru těch pěti klipů, které jsem
měla sdílet na Josephův účet na Tumblru. Co když jsem vybrala něco, co se mu
nelíbí? Jak bude můj výběr hodnotit?
Byl tam klip, který mě tak uchvátil, že jsem ho včera v noci sledovala pořád
dokola. Byl šokující, ale moje chorobná fascinace mi nedovolila odvrátit zrak.
Hezká dívka, zhruba v mém věku, stála v tom černobílém videu zády ke stěně
a upírala pohled na někoho mimo záběr. Měla dokonale tvarovaná ňadra a na
obou bradavkách měla připevněné kovové svorky, mezi nimiž byl zavěšený
tenký stříbrný řetízek. Když se kamera pohnula doleva, vstoupil do záběru muž
a sevřel řetěz v pěsti, zvedl ho a zatáhl za něj. Obličej se jí zkřivil, jako by se
zmítala mezi rozkoší a bolestí. Zatnula čelist, aby potlačila výkřik či prosbu.
Trpěla, ale její výraz říkal, že trpí touhou po něm spíš než bolestí.
Chtěla jsem být tou dívkou a chtěla jsem, aby Joseph byl tím mužem.
Vzhlížela bych k němu se stejnou touhou a potřebou jako ona. Teď jsem to
cítila. Ale netroufala jsem si ten klip sdílet. Jak bych pro všechno na světě
mohla? Myslel by si, že jsem ujetá.
 Strčila jsem notebook do batohu a vtom mi začal zvonit telefon. Při pohledu
na jméno volajícího udělal můj žaludek kotrmelec.
„Ahoj,“ řekla jsem.
„Čau.“ Josephův hlas mě hřál, ale zároveň znervózňoval. „Jaký jsi měla den?“
„Dobrý,“ zašeptala jsem. „A ty?“
„Fajn. Proč šeptáš?“
Bylo to opravdu hloupé. Bylo jedenáct večer a tady vzadu v depozitáři to
bylo jako na hřbitově. „Jsem v knihovně.“
Uchechtl se. „Pilně studuješ, holčičko?“
„Vlastně už jsem hotová, ale jo.“ Trochu jsem zvýšila hlas. „Na rozdíl od
domova mě tu nic nerozptyluje.“
„Na čem jsi pracovala? Analyzovala jsi náklady na naslouchátka pro krávy?“
Zapnula jsem si batoh a cítila, jak se usmívám. „Na mezinárodní
ekonomice.“
„To zní poutavě.“ Odmlčel se. „Viděl jsem, že jsi dostala můj e-mail.“
Sevřelo se mi hrdlo, a tak jsem ze sebe jen vymáčkla: „Jo.“
„Nejsem si jistý, jestli jsi pochopila cíl toho úkolu.“
Připadala jsem si vyvedená z míry. Jak se to mohlo stát? Hodná holka ve mně
nikdy nepodávala nedostatečné výkony. „Udělala jsem přesně, co jsi řekl.“
Výběrem těch správných klipů jsem strávila celou věčnost.
„Ano. Požádal jsem tě, abys jich sdílela pět, a to jsi udělala, ale hádám, že to
nebyly ty, které jsi chtěla nasdílet.“ Jeho hlas byl jemný, a přece autoritativní.
„Buď jsi hrála na jistotu, nebo to byly ty, které sis myslela, že chci vidět.“
Ty vole, jak to věděl? Seděla jsem na tvrdé dřevěné židli a zírala na police
plné knih, neschopná vymyslet nějakou odpověď či výmluvu.
„Dnes večer si dáš sklenici vína nebo dvě a zkusíš to znovu. Tentokrát vybírej
sama za sebe.“
Upřímně jsem nevěděla, jestli to dokážu. Po tom, co jsme spolu dělali, mi
tohle přišlo překvapivě intimní, jako bych Josephovi dávala neomezený přístup
do mých fantazií, včetně těch temných, které bych mít neměla. Zhluboka jsem
se nadechla a snažila se komunikovat tak, jak to po mně chtěl. „Jsem z toho
nervózní.“
„Proč? Máš strach, že tě budu soudit?“
„Ano.“
Jeho hlas ztěžkl, jako by si telefon přitiskl blíž k obličeji. „Ne, nikdy. Vybral
jsem účty, které máš sledovat, takže mám dobrou představu, jaké příspěvky se ti
zobrazují. Noemi, není tam nic, co by se mi nelíbilo. Zatraceně, není tam
skoro nic, co bych už nedělal.“
Přitiskla jsem kolena k sobě, zatímco mi hlavou probleskl ten klip, akorát to
byl Joseph, kdo tahal za stříbrný řetízek mezi mými ňadry.
„Jestli jsi jen na ty krotké věci, nic se neděje, ale já takovou dívku nevidím,
když jsme spolu. Zbytečně se držíš zpátky.“
„Možná,“ zašeptala jsem a tentokrát to nesouviselo s prostředím, ale s ním.
„Alkohol ti pomůže uvolnit se a pak to zkusíš znovu. Můžu ti dát, cokoliv
chceš, jen o to musíš požádat. Rozumíš?“
V knihovně bylo milion stupňů. „Ano.“
„Dobře. Oholila sis pro mě dnes kundičku?“
Chytila jsem se okraje stolu, i když jsem seděla. Ta jeho oplzlá, nehorázná
slova… „Já… jo.“
„Jak se ti líbí být pro mě dohola? Vzrušuje tě to?“ Jeho hlas zněl, jako by byl
v mé hlavě. „Chodila jsi celý den s kalhotkami přilepenými k tvé vlhké kundě?“
Ach. Můj. Bože. „Ano,“ řekla jsem rychle. Obličej mi hořel.
„Ano, Pane,“ opravil mě. „Zapni si FaceTime.“
Tep mi vyletěl na tisíc úderů za minutu. Jeho rozkaz zněl přísně, což
napovídalo, že ať už bude následovat cokoliv, s největší pravděpodobností to
bude trest za to, že jsem ho řádně neoslovila. Poklepala jsem na ikonu na
displeji a o chvilku později se na něm objevil. Seděl na koženém gauči u sebe
v obýváku, tvář měl neoholenou.
Vypadal drsně, dokud neroztáhl ústa v náznaku úsměvu. „To se podívejme,
vysokoškolačko. Připadám si jako stařík.“
Moje vlasy byly stažené do neupraveného drdolu. Místo kontaktních čoček
jsem měla na očích brýle s černými obdélníkovými obroučkami. V souladu se
stereotypem jsem na sobě měla pytlovitou mikinu Loyolské univerzity, legíny
a žádný make-up. „Jo, vím, že vypadám strašně…“
„Zavři tu svou chytrou pusu. Až budeme příště šukat, vezmeš si ty brýle na
sebe.“ Rozpustily se mi vnitřnosti. „Otoč kameru a ukaž mi, kde jsi.“
Vstala jsem a židle zavrzala. Poklepala jsem na ikonu pro změnu kamery
a pomalu jsem telefonem švenkovala. Co to dělal? Hlavou mi proletěla
myšlenka a úzkost ještě vzrostla. Zjišťoval, jestli není někdo nablízku.
„Vezmi si věci a zajdi do některé z těch řad. Až úplně dozadu.“
Udělala jsem, oč mě žádal, a chvění v mém břiše zesílilo, když jsem vytušila,
co mi nařídí dál. Položila jsem batoh na podlahu vedle řad přehledů judikatury,
které vypadaly, že se jich celá léta nikdo nedotkl.
 Jakmile jsem obrátila kameru zpátky na sebe, nenechal mě čekat ani vteřinu.
„Ukaž mi svou nahou kundičku.“
Rozhlédla jsem se, abych si snad posté ověřila, že kolem nikdo není. Obličej
mi hořel. „Tohle je veřejné místo.“
„To tě předtím nezastavilo,“ připomněl. „Souhlasila jsi s tím. Jsi moje,
Noemi. A můžu tě mít a dívat se na tebe, kdykoliv chci. Teď.“
Osvětlení bylo tlumené a kolem mě se tyčily vysoké regály knih, ale
připadala jsem si, jako by na mě svítily reflektory. Nadzvedla jsem objemný lem
mikiny a pomocí lokte jsem ho přidržela u těla, pak jsem zajela prsty za pas
kalhot a kalhotek a natáhla ruku s telefonem ke spodní části svého těla.
Přetáhla jsem látku přes jeden bok, pak přes druhý a shrnula jsem si legíny, až
se mi zařezávaly do půli stehen. Odhalenou, holou kůži mi ovanul chladný
vzduch.
Viděl každý bledý centimetr mého obnaženého těla a souhlasně zamručel.
„Ty kalhoty půjdou až ke kotníkům, nezbednice.“
„Cože?“ Málem jsem to zaječela. Rychle se ukázat byla jedna věc, ale nechat
se přistihnout s kalhotami kolem bot byla věc druhá.
„Hned si ksakru stáhni ty kalhoty dolů, nebo ti příště naplácám tak, že si
týden nesedneš.“
Rozlilo se ve mně horko a byla jsem jako opilá z té moci, kterou nade mnou
měl. Položila jsem telefon na knihy a stáhla si kalhoty z nohou, až byly
nahrnuté kolem mých semišových kotníčkových bot. Pak jsem zase nahmatala
telefon, abych mu ukázala, že jsem to udělala.
„Polož svůj kabát na zem, sedni si na něj a dej kolena od sebe. Chci vidět, jak
jsi vlhká.“
Z mělkého dýchání se mi zatočila hlava, takže jsem byla vděčná, že už
nemusím stát, ale sakra práce. To, co jsem dělala, bylo nebezpečné. Vlněný
kabát mě na holém zadku škrábal, ale příliš jsem tomu nevěnovala pozornost.
Roztáhla jsem nohy, jak mi to jen legíny dovolily, a rukou, ve které jsem držela
telefon, balancovala na pokrčeném koleni, abych nasměrovala telefon a ukázala
se mu.
„Jsi tak zatraceně sexy. Sáhni na sebe.“
Rozumná Noemi, která se odmlčela, se s křikem vrátila k životu. „Jestli mě
tu někdo nachytá, vykopnou mě ze školy.“
„Buď zticha, pospěš si a nikdo tě nenachytá.“
V žilách mi kolovala ochromující úzkost. „Ještě nikdy… jsem to před nikým
nedělala.“
 Josephův obličej zmizel z obrazovky, jak švenkl telefonem dolů. Rozepnul si
kalhoty, obtočil pěst kolem svého péra a začal si ho honit. Pomalé klouzání
jeho ruky nahoru a dolů bylo hypnotizující. Zasténala jsem, při pohledu na tu
scénu jsem nebyla schopná ovládnout svou touhu.
„Ráda se na to díváš, že jo?“ zeptal se.
„Ano, Pane.“
„Přidej se ke mně. Ukaž mi to.“
Horní polovinou těla jsem se tiskla k natřené stěně ze škvárobetonových
tvárnic, a když jsem zvedla levačku z kabátu a zamířila s ní mezi nohy, zaklonila
jsem hlavu, abych se o ni opřela.
Dotkla jsem se vlhkého, roztouženého klína a začala kroužit po klitorisu.
Bylo to jako elektrický šok, který mě vystřelil neuvěřitelně blízko k orgasmu.
„Ty jsi tak zatraceně nezbedná. Hraj si pro mě sama se sebou.“ Josephův hlas
byl napjatý. „Jo. Kurva, jo, maličká. Jsou to moje prsty, které se tě dotýkají.
Rychleji.“
„Panebože.“ Chvěla jsem se blahem a sledovala, jak jeho péro stále rychleji
projíždí zaťatou pěstí. „Chci, aby to byla moje ruka.“
„Taky že je. Skoro se vyrovná tvojí kundičce. Tak těsná.“
Nemohla jsem uvěřit tomu, co dělám. Bylo to bláznivé a riskantní, a navíc
jsem mu dovolila dívat se na něco, co jsem ještě nikdy nikomu neukázala.
Zachvěla jsem se a zvedla ruku, abych potlačila zasténání.
„Řekl jsem, že můžeš přestat?“
Jeho zlostná slova mě přinutila dát ruku zpátky. Přitiskla jsem na poštěváček
dva prsty a zuřivě jimi třela tam a zpátky.
„Udělám se z tebe, sprosťačko. Chceš to, hm?“
Přestala jsem všechno tak analyzovat. „Ano, Pane.“
„A co ty? Uděláš se těmi prsty, nebo teď potřebuješ tvrdého ptáka?“ Jeho
drsná slova mě rozpálila a ten žár mě pohltil. „Určitě bys tam našla chlapa,
který by ti pomohl. Líbilo by se ti to? Spokojila by ses s jakýmkoliv ptákem,
Noemi, nebo jen s mým?“
„Ach bože, jen s tvým. Jedině s tvým, Pane.“
Obraz na mém displeji se prudce naklonil a zůstal namířený ke stropu. „Do
hajzlu,“ zahekal. „Kurva!“ Jeho přiškrcený dech, když se udělal, byl k zbláznění
rajcovní.
Můj vlastní dotyk mě rozhicoval a dýchala jsem tak ztěžka, až se mi rozostřil
zrak.
 Telefon mi vyklouzl z ruky a žuchnul na podlahu. Přepadl mě ten brnivý
pocit a pak vybuchl jako sklo tříštící se o beton. Rychle a ničivě.
To jsme byli my. Já křehká a zranitelná, on silný a neochvějný. Sesunula jsem
se po zdi a postupně se vzpamatovávala z jeho účinku.
„Noemi? Nic nevidím.“
Poposedla jsem si na kabátě a sáhla po telefonu, vděčná, že ho pouzdro
ochránilo před poškozením. „Jo, jsem tady, vydrž.“ Snažila jsem se natáhnout si
zpátky kalhoty.
„Kvůli tobě jsem nadělal nepořádek. Kdybys byla tady, řekl bych ti, ať to
uklidíš.“
Znovu jsem se zachvěla a přitiskla jednu ze svých chladných rukou na
rozehřátý obličej, než jsem opět zvedla telefon. „Udělala bych to.“
Zazubil se. „To se vsadím. Jaký máš zítra rozvrh? Můžeme se sejít na pozdní
oběd, ve tři hodiny?“
Usilovně jsem se snažila uklidnit. Co jsem to k čertu právě udělala? Moje
splašená tepová frekvence mi připomněla, že jsem naživu, a zatraceně se mi to
líbilo.
Přikývla jsem. „Po jedné už nemám vyučování.“
„Dobrá, takže tě ve tři vyzvednu. Zítra můžeme podrobně prodiskutovat, co
jsi sdílela.“
Jeho hlas byl škádlivý, ale zároveň jsme oba věděli, že to myslí vážně.
 Čtrnáctá kapitola
JOSEPH
Noemi měla nehty nalakované šedofialovým lakem. Všiml jsem si toho, když si
prstem posunula ty své černé obroučky nahoru, aby jí seděly výš na kořeni
nosu. Seděla naproti mně u stolu v restauraci, zatímco jsme čekali na oběd,
a nevydržela se mi příliš dlouho dívat do očí. Moje subinka byla nervózní.
„Nemůžu se rozhodnout,“ řekl jsem. „Ty brýle jsou sexy, ale nevidím tvé oči,
když se za nimi skrývají.“
Napjatě se usmála. „Můžeš mě přestat mučit a prostě se do toho pustit? Chci
vědět, jak jsem si vedla.“
Její touha odvést dobrou práci mě rozesmála. Taková snaživka. Celou cestu
se v autě ošívala, dokud jsem jí nepoložil ruku na nohu a nenařídil jí, aby se
uvolnila. Čekal jsem, až mi dá znamení, že je na ten rozhovor připravená.
„Neznámkuju tě, ale když už ses zeptala…“ Věnoval jsem jí úsměv, který mé
pocity snad vyjádřil. „Velmi, velmi jsi mě potěšila.“
Spíš jsem byl nadšením bez sebe. První várka jejích příspěvků byla plná
běžného, vanilkového sexu. Zato dnes ráno mě po probuzení čekala úplně jiná
káva. Žena se svorkami na bradavkách, za které její partner tahal, chlápek
šoustající ženu v poutech a se zavázanýma očima. A její poslední klip…
Všechna krev v těle se mi nahrnula rovnou do ptáka.
Nahá žena připoutaná k lavičce dostávala důtkami na holou, zatímco muži
ve smokinzích a ženy ve večerních róbách seděli kolem v půlkruhu a sledovali
to představení. To bylo samo o sobě dost rajcovní, ale bylo tam toho ještě
mnohem víc. Ta bičovaná subinka? Ta měla obličej zabořený v kundičce ženy
s koktejlkami vykasanými do pasu. Ruka držela subku zezadu za hlavu, aby se
necukala, když důtky udeřily.
Chápal jsem, proč byla Noemi nervózní. Byl to pro ni obrovský skok vpřed.
Pro nás.
„Chci vědět,“ řekl jsem, zatímco upila ze své skleničky, „kterou ženou z toho
posledního klipu bys chtěla být.“
Tiše zakašlala, jako by jí ten doušek zaskočil. „Ehm, jakého klipu?“
„Jen se nedělej, víš přesně, o čem mluvím. Jak se všichni dívali.“ V žádném
jiném klipu nefigurovalo obecenstvo. Noemi mírně zčervenala a zírala na drink
ve své ruce, jako by kostky ledu byly diamanty.
 „Nevím.“ Její hlas zněl nejistě, pak přešel do tichého šepotu. „Připadalo mi
to vážně sexy.“
Ty vole. Pokaždé předčila moje naděje. „Myslíš, že bys to ve skutečnosti
zvládla? Poslechla bys mě, kdybych ti nařídil vylízat jinou ženu?“
Přitiskla rty k sobě a hruď se jí prudce zvedla. „Možná.“
To brzy zjistíme. Už jsem dal věci do pohybu. „Kolik skleniček vína jsi na to
včera večer musela vypít?“
„Jenom jednu.“ Zabubnovala prsty do stolu. „Budeš tam taky přispívat?“
Odmlčel jsem se. „Na ten účet? Neměl jsem to v plánu.“
Přestala poklepávat prsty a zvedla obočí. „To má být fér?“
„V životě není všechno fér,“ střelil jsem po ní ostrým pohledem.
„Zníš jako můj otec,“ zamručela.
Zlostně jsem zatnul čelist. Nepotřeboval jsem, aby mi připomínala, kdo je
její otec, natož aby mě s ním srovnávala. „No, rozhodně nejsem tvůj taťka.“
Hleděla na mě přes ty svoje sexy brýle. „Jestli chceš, abych dál něco sdílela,
budeš muset taky.“
Cítil jsem, jak mi stoupá tlak. „Špatně si vykládáš, jak tohle funguje…“
„Nehodlám zveřejňovat své tajné touhy jen proto, aby sis je mohl prohlížet
a bavit se nad nimi, aniž bys mi dal přístup k těm svým.“
Lidi mi neříkali, co mám dělat, rozhodně ne moje subinka. „Ne, Noemi.“
Oči jí planuly. „Proč sakra ne?“
„Protože by tě to vyděsilo.“ Odstrašilo by ji to a já nebyl připravený tuhle věc
mezi námi ukončit.
Napřímila se a přimhouřila oči. „Bojíš se, že tě budu soudit?“
„Ano.“ Rozhodně ano. Moje úchylka na ni byla příliš.
„Josephe, věřím ti, že mě nebudeš soudit, tak proč nemůžeš stejně důvěřovat
ty mně? Nemá být tahle dohoda založená na důvěře?“
Do prdele práce. Už tak jsem toho před ní skrýval tolik. „Možná máš
pravdu.“
To, co po mně chtěla, nebylo fyzicky náročné. A z dlouhodobého hlediska to
mohl být další nástroj, jak posunout její hranice. Jak ji povzbudit k rozšíření
jejích limitů. Mohl jsem najít klipy, které to nejhorší jen naznačovaly, a dát jí
ochutnat.
„Fajn,“ prohlásil jsem. „Udělám to, ale pamatuj, že sis o to řekla. A taky se
mi nelíbí, jak jsi mi právě odmlouvala. Budeš se ke mně chovat s úctou,
holčičko, nebo tě nemine trest.“ Nasadil jsem přísný výraz. „Můžu tě potrestat
hned teď, nebo počkáme, až budeme v soukromí.“ Rozhlédl jsem se kolem.
„Zdá se, že máme slabost pro restaurace, ale je to na tobě.“
Sevřela ruku v pěst a zostra se nadechla. Včera večer mě svou poslušností
doháněla k šílenství. Kdyby chtěla potrestat tady, co by mi dovolila? Vykouření
na dámských záchodech? Můj pták v její žhavé puse ještě nebyl.
Mírně zavrtěla hlavou. „Později.“
Později to bude stačit, ale pták mě bolel neuspokojením. Musel jsem přestat
myslet na to, jak klečí na kolenou a kouří mi ho. „Byla jsi vždycky hodná
holka, než jsi mě poznala?“
„Asi bys to řekl…, Pane.“
Nemusela mě tak oslovovat i na veřejnosti. Noemi nebyla moje otrokyně.
Takové uspořádání mě nezajímalo a jsem si jistý, že ji taky ne. Mít nad někým
kontrolu 24/7 bylo příliš náročné a už tak jsem mě dost prací na plný úvazek.
Ne, ona se mi vysmívala. „Jenom si to zhoršuješ,“ řekl jsem tichým hlasem.
„Jaká jsi byla, slušňačko? Samé jedničky a každý večer doma před večerkou?“
Pokrčila rameny. „Nepila jsem, nekouřila ani nebrala drogy. Neměla jsem
sex.“
Jo, tu čest dosud prokázala jen nějakému kreténovi jménem Ross. Týden se
mnou a jeho jméno snad zapomene.
„Nikdy jsem nechodila za školu,“ pokračovala, „ani jsem nedělala potíže.
Nikdy jsem neporušovala vymezená pravidla. Vlastně jsem vůbec nežila.“
„Až doteď,“ uculil jsem se.
„Jo, jasně,“ připustila a v očích jí zablýsklo, „nic netrvá věčně.“ Na chvíli nás
vyrušila obsluha, která nám přinesla jídlo a pak se zase vytratila. „Co ty? Byl jsi
vždycky takhle… panovačný?“
„Ne.“ Shlížel jsem na svůj talíř a zmocňovala se mě cizí emoce. Potřeba,
kterou jsem nedokázal pochopit ani zastavit. „Za to můžeš poděkovat
rakovině.“
Její oči se rozšířily. Proč jsem to kruci vytahoval?
„Větší část roku jsem trávil tím, že jsem dělal přesně to, co po mně chtěli
ostatní. Doktoři, sestry, rodiče. Všichni mi říkali, jaké mám brát léky, kdy
můžu jíst, spát nebo se vychcat… To mě fakt kurva omrzelo.“
„Období, kdy jsi neměl kontrolu nad svým životem.“
„Ano. Měl jsem zničený imunitní systém a skončil jsem se zápalem plic.
Doktor řekl mým rodičům, že něco takového přežije jen jeden ze tří. Přímo
přede mnou jim oznámil, ať se na to začnou připravovat.“
Noemi vypadala, že nedýchá. Proměnila se v živou sochu. Sklapni, Josephe.
 „Tou dobou jsem byl ze školy už celé měsíce. Už bylo jasné, že
neodmaturuju včas. Kamarádi za mnou do nemocnice přestali chodit, když
jsem přišel o vlasy a moje váha klesla pod pětačtyřicet kilo. Středoškoláci umějí
být povrchní a sebestřední a nemohl jsem jim to vyčítat. Vypadal jsem tehdy
jako mrtvola.“
Ruka jí vyletěla vzhůru, aby si zakryla ústa. Opřel jsem se do židle, začala mě
přecházet chuť k jídlu.
„Takže jsem měl, nevím, takový okamžik prozření, nebo jak to sakra říct.
Z toho zápalu plic jsem se dostal, protože nic netrvá věčně, a od té doby jsem
to já, kdo řídí můj život. Jen já.“ Odtrhl jsem od ní pohled a zadíval se
z velkého okna, kolem něhož pospíchali lidé, žijící své životy.
To napětí mezi námi bylo dusivé.
Konečně jsem obrátil pohled zpátky k ní. Zírala na svoje ruce v klíně. Proč
jsem dopustil, aby ta konverzace tak zatraceně zvážněla?
„Když o všechno přijdeš, zjistíš, kdo vlastně jsi.“ Najednou mě něco napadlo.
„To ode mě chceš? Mám tě zbavit kontroly, abys našla sama sebe?“
Mocně se nadechla a zamrkala svýma jasnýma očima. „Možná.“
„Já myslím, že už víš, kdo jsi, jen se ji bojíš vypustit z klece.“
Věnovala mi poloviční úsměv, který naznačoval, že mi nevěří.
Poté se konverzace přesunula k lehčím tématům. K jarním prázdninám, na
které ještě neměla žádné plány. K jejímu příšernému hudebnímu vkusu
a skvělému vkusu na filmy. Moje předražené auto jí zjevně pořád leželo
v žaludku.
„Uvědomuješ si, že žiješ v Chicagu, že jo?“ zeptala se. „Když se silnice zrovna
neopravují nebo nejsou ucpané, jsou samý výmol. Nebo zasněžené. Budu hádat
– koupil sis ho kvůli prostornému interiéru, aby ses mohl muchlovat
s kdejakou holkou, kterou potkáš ve svém klubu.“
„Muchlování nebylo zrovna to, co jsem měl tu noc v úmyslu.“
Vědoucně se na mě usmála. „Na to je tam ještě míň místa.“
„Já myslím, že bychom to nějak zvládli.“ Někdy to můžeme zkusit, jen abych
dokázal, že mám pravdu, ale na druhou stranu, nechat se při sexu s Noemi
omezit tak malým prostorem by mě nejspíš frustrovalo. Nechtěl jsem žádná
omezení. „Můj bratr měl jednou sex na zadním sedadle Mini Cooperu, nebo to
aspoň tvrdil.“
„Tvůj bratr,“ navázala. „Jaký je?“
„Normální starší brácha. Osina v zadku, když na to přijde, ale už z toho
převážně vyrostl. Shodou okolností mi onehdy volal a pozval mě na návštěvu.“
Sebral jsem si ubrousek z klína a položil ho na stůl. „Dostane ocenění od
námořnictva. Jeho eskadra nalétala dvanáct set hodin bez nehody.“
„Chystáš se tam?“
Přejel jsem si rukou po čelisti. Dlouho jsem Connera neviděl. „Na Havaj je
to dlouhý let.“
„Jsem si jistá, že to ví. Jestli tě pozval, asi by pro něj hodně znamenalo,
kdybys tam jel. Byla jsem vychovaná v přesvědčení, že rodina je důležitá. Na tu
si vždycky uděláš čas.“
Opět měla pravdu. „S mým pracovním rozvrhem to jde těžko.“
Zatvářila se pobaveně. „Na mě čas máš.“
Než jsem stačil vypustit z úst něco laciného, zazvonil mi telefon, neznámé
číslo. Byl to správce jedné nemovitosti u jezera, o kterou jsem měl zájem.
Majitel mě s naplánováním prohlídky odbyl, ale správce mi nyní oznamoval, že
mě tam může vtěsnat, pokud to ovšem bude hned teď.
Noemi se zmínila, že už dnes nemá žádné vyučování.
„Fajn,“ řekl jsem tomu správci. „Můžu tam být za dvacet minut.“
Sledovala, jak si strkám telefon do kapsy, a ve tváři se jí zračilo očekávání.
„Hádám, že můj trest si schováš na jindy, co?“
Podškrábl jsem se na účet a vstal od stolu. „Ten se odkládá. Nejdřív se
musíme někde stavit.“
Cestou autem si Noemi stáhla svoje blond vlasy do culíku.
„Teď nevypadám na dvanáct, ale na čtrnáct,“ zamumlala.
Uchechtl jsem se. „Ale no tak, vypadáš přinejmenším plnoletá.“
„Bezva, dík. Asi bys mi neměl říkat holčičko, až tam budeme.“ Zaklapla
sluneční clonu a otočila se na mě. „Můžeš mi říct něco o té nemovitosti?“
Stručně jsem jí to popsal. V přízemí se nacházela velká prodejní plocha
k pronájmu a nad ní byly aktuálně kanceláře.
„Plánuju ty kancelářské prostory přestavět na luxusní byty.“
„Obytný dům?“ V té otázce jsem zaslechl opovržení.
„Je to skvělá lokalita.“
„Ve správě nemovitostí nejsou žádné peníze.“
Překvapeně jsem na ni pohlédl. „To je dost paušální tvrzení.“ A z její strany
neopodstatněné. „Co v tom případě dělá tvůj otec? Slyšel jsem, že koupil byt
v Loopu. Neříkej mi, že se stěhuje blíž k centru.“
„Taky že ne.“ Její hlas byl najednou úplně plochý, bez emocí. „To je pro
Grace a Beccu.“
Sakra, no jasně. Její nevlastní matka a sestra. „Tvoje sestra odešla s ní?“
 „Jo,“ špitla posmutněle. „Táta zůstal sám. Je to těžké.“
Nechtěl jsem si představovat pana Červeného jako zdrceného manžela. Snažil
jsem se předstírat, že mezi ním a Noemi není žádná vazba, ale byl to její otec.
Hrál v jejím životě tak významnou roli, že mi přišlo hnusné nevyvinout
alespoň nějaké úsilí. „Můžu se zeptat, co se stalo?“
„Nevím jistě. Grace pro mě byla odjakživa záhadou. Nechápu, co na ní vidí,
ani co viděl na mé matce. Grace už o něj roky nemá zájem, ale když se můj táta
zamiluje, je jako slepý.“ Bezmyšlenkovitě si pohrávala s přezkou na kabelce.
Tohle byla celá ona, v jednom kuse neklidná. „Její chyby naprosto přehlíží.“
Noemi ani netušila, jakou má pravdu. Bylo úplně jedno, kolikrát Payton
panu Červenému řekla, že láska není nic pro ni, stejně se do ní zamiloval.
„Žádný strach, Josephe.“ Sladce se na mě usmála. „Tuhle vlastnost jsem
nepodědila.“
„Toho se nebojím. Oba víme, že jsi příliš chytrá na to, aby ses do mě
zamilovala.“
 Patnáctá kapitola
NOEMI
Ta prohlídka byla fraška a Joseph byl vytočený. Využili ho ve vyjednávacím boji
mezi vlastníkem nemovitosti a současným nájemcem prostor. Vypadli jsme
z kancelářské budovy a já nastoupila na přední sedadlo porsche, vděčná, že
jsem se od toho makléře vzdálila dřív, než ze mě vypadlo něco
neprofesionálního. Vždycky se zamysli, než něco uděláš, kladl mi na srdce otec.
Mysli na značku.
„My nejedeme k tobě?“ zeptala jsem se Josepha, když sjel z dálnice,
a prolomila tím napjaté ticho.
„Ne, hodím tě domů.“
Za jeho nevrlý hlas jsem nemohla, ale vyvedl mě z míry. „Domů? A co…“
„To není dobrý nápad. Nemám náladu, poděkuj těm sráčům.“
Probudil ve mně chuť, kterou jsem nemohla ignorovat. Sexuální napětí
z oběda se mi omotalo kolem těla jako provaz a potřebovala jsem, aby ho
přeřízl a osvobodil mě. Pořád jsem měla problém být odvážná, ale už jsem to
předtím dokázala. Natočila jsem se rameny k němu, natáhla ruku, přiložila
dlaň k jeho zipu a začala přejíždět po celé jeho délce.
Nebránil se, ale zněl, jako by to cedil přes zuby. „Co to děláš?“
„Co myslíš, že dělám, Pane?“
„Myslím, že se na mě snažíš tlačit, a to se mi nelíbí. Nech toho.“
Boule pod mojí pomalu se pohybující rukou rostla a mohutněla. Jeho ústa
říkala ne, ale od opasku dolů to bylo jasné ano.
„Co se stane,“ zašeptala jsem, „když neposlechnu?“
Pohlédl mým směrem jen na kratičký okamžik, ale bylo to dost dlouho na
to, aby mi srdce poskočilo. Během prohlídky podobně zpražil správce a ten
zbledl jako stěna. Teď se ten pohled upíral na mě, až na to, že v něm vířila
touha. Podobal se tomu pohlcujícímu pohledu, který na mě vrhl tu první noc
v tomhle autě, akorát teď byl tisíckrát silnější.
„Pokračuj.“ Jeho ruka překryla tu moji. „A v každém případě to zjistíš.“
Balancovala jsem na hraně a nebyla jsem si jistá, jak se rozhodnout. Nebylo
jasné, co chce – mám být zlobivá a neposlechnout ho, aby mě mohl potrestat,
nebo je opravdu naštvaný a měla bych ho nechat na pokoji? Hodná holka by
ustoupila a složila ruce hezky do klína. Netřela by mu dál péro přes džíny
a v žádném případě by neřekla, co jsem se chystala říct.
 „Chci, abys mě ošukal. Musím zlobit, aby k tomu došlo?“
Přimhouřil oči a sevřel mi ruku tak silně, až to skoro bolelo. „Chceš tohohle
ptáka cítit uvnitř, ty špinavá couro?“
Jeho slova mě znovu odradila i nažhavila. Takhle se mnou nikdo nemluvil
a mně se to líbilo. Zklidnila jsem dech, ale hlas mi kolísal. „Ano, chci tě mít
uvnitř.“
„Rozepni zip a vytáhni ho.“
O čem to ksakru mluvil? „Chceš, abych…“
Sundal ruku z volantu, aby mohl rozepnout knoflík a zip svých džín.
„Protože si neumíš dávat pozor na pusu, udělám to za tebe.“
Celá jsem ztuhla, když se jeho tlusté ztopořené péro vynořilo z otevřeného
poklopce boxerek. Nestačila jsem zareagovat. Joseph sevřel pěst kolem mého
culíku a strhl mi hlavu dolů, obličejem do jeho klína.
Bylo po páté a slunce zapadalo, ale venku bylo stále ještě světlo. Jeho rovné
tvrdé péro bylo jen kousek od mého obličeje a Joseph dával jasně najevo, co
mám dělat. „Někdo by nás mohl vidět,“ zašeptala jsem.
„Bezva. Určitě se rádi podívají, jak mi ho kouříš, ale ne tak moc jako já.“
Proč mě ta představa, že se někdo cizí dívá, tolik vzrušovala? Něco se mnou
nebylo v pořádku, ale aspoň že Joseph s tím podle všeho neměl problém.
Mohli jsme být v nepořádku spolu.
Středová konzole se mi zaryla do břicha, ale obtočila jsem kolem něj prsty
a olízla jsem si rty, abych je navlhčila. Bože, byl tak velký, jak mělo tohle
fungovat? Jak mu to může být příjemné, když se mi do pusy vejde jen tak
málo? Protože ujíždí na té moci.
Špička jeho penisu mi na jazyku připadala jemná jako hedvábí a shora se
ozvalo tiché zasténání. Teplo se mi rozlilo až do prstů u nohou a povzbudilo
mě, abych ho vzala do pusy.
Když jsem to udělala, zasténání bylo hlasitější a o tolik víc sexy.
Jeho teplá kůže mi klouzala po jazyku a zaplnila mi ústa až po hrdlo.
Odtáhla jsem se a přitom jsem sála.
„Sakra. Použij jazyk.“
Začala jsem se na něm pohupovat a jazykem jsem kroužila po jeho širokém
žaludu. Nahoru a dolů. Nechala jsem ho zmocnit se mých úst. Překryl rukou
tu moji, která ho svírala u kořene, a stiskl, aby mi ukázal, že chce větší tlak.
Jeho příkazy, verbální i neverbální, byly všude kolem mě. Jako by Josephovi
patřil každičký kousek.
 Zrychlil se mu dech a jeho slova byla čím dál naléhavější. „Můžeš mě vzít
hlouběji.“
Co nejvíc jsem se uvolnila a přiměla se jít níž a… Pak jsem se prudce
odtáhla, úplně pryč, a snažila se popadnout dech. Dostala jsem se trapně blízko
ke slyšitelnému dávení a obrátila jsem u toho oči v sloup.
Jeho smích byl ďábelský. „Na tom zapracujeme.“
Zvedl ruku, kterou měl položenou na mé šíji, strhl mi brýle z obličeje
a jemně je hodil na ploché místo na palubní desce. Nijak mi to nevadilo.
Uvnitř už jsem byla úplně vyřízená, roztoužená a zoufalá jako beznadějný
závislák. Bylo dobře, že nevidím každý detail, a stejně jsem zavřela oči, když
jsem přejížděla jazykem po štěrbině jeho péra. Otevřela jsem ústa a obemkla rty
jeho tvrdý penis.
Kabelku jsem měla na podlaze a jako na potvoru mi zrovna začal zvonit
telefon. V žádném případě jsem to nehodlala brát. Jak jsem se pokusila zvýšit
tempo, narazila jsem hlavou do volantu, což mi připomnělo, kde jsme. Když
jsem k němu vzhlédla tentokrát, měla jsem jeho chloubu zasunutou v puse tak
hluboko, jak to jen šlo. Bez brýlí jsem viděla jen jeho rozmazanou verzi,
s jednou rukou na volantu a pohledem upřeným vpřed. Jeho výraz byl napjatý.
Tím, že jsem se na něm zastavila, jsem zřejmě upoutala jeho pozornost. Podíval
se mi do očí.
„Vypadáš tak dokonale s mým ptákem v puse. Asi už ho odtamtud nikdy
nevyndám.“
Vyklouzlo ze mě zasténání a naplnilo ztichlý interiér. Zapůsobilo to na něj
jako startovací pistole. Zatahal mě rukou za culík, aby mě přiměl jet rychleji.
A rychleji. Když rytmicky rozhýbal boky a přirážel proti mně, začala jsem
ztrácet kontrolu.
Šoustal mi pusu. Tvrdě a rychle, občas nebezpečně blízko k mému dávivému
reflexu.
„Zatraceně. Kurva.“ Jeho ruka opustila volant a přistála na jeho čele – auto se
zastavilo. Kdy se to stalo? Zvedla jsem se, abych vykoukla z okna, a otřela jsem
si ze rtů sliny. Parkovali jsme na ulici o blok dál od domu, kde jsem bydlela.
V ruce jsem stále svírala jeho péro a podívala jsem se na něj. Měla jsem ho
dodělat tady? Na ulici neustále hlídkovali policajti, kteří kontrolovali
parkování. Kdyby nás chytili, bylo by to nevhodné chování na veřejnosti.
Mysli na značku, Noemi.
Mohla jsem být zlobivá, ale poslední, co moje rodina potřebovala, byl další
veřejný skandál, zvlášť tak krátce po tom, co provedla Becca. Můj otec byl
silný, ale i on měl svoje meze. Hleděla jsem Josephovi do tmavých očí
a v duchu ho prosila, aby mě nestavěl do pozice, kdy bych musela říct ne.
„Budeme pokračovat nahoře.“ Otevřel dveře a zapnul si svůj dlouhý kabát,
aby skryl účinek mého snažení.
Díky bohu, že jdeme nahoru. Popadla jsem svoje brýle, vyštrachala se na
chodník a pospíchala po jeho boku k hlavnímu vchodu.
„Dobré odpoledne, slečno Rossová,“ přivítal mě recepční. Se zájmem si
Josepha změřil, ale nic neřekl.
Kývla jsem na pozdrav a zavedla Josepha do výtahu, dychtivá dostat ho
k sobě do bytu.
Matné chromované dveře se zavřely, uvěznily nás spolu, a já jsem civěla na
jeho odraz. Chtěla jsem po Josephovi spoustu věcí – a právě teď jsem chtěla
vidět jeho oblečení na mé podlaze a jeho tetování sevřené pod mou rukou, jeho
hruď zbrocenou potem.
Vylovila jsem z kabelky telefon a zkontrolovala ten zmeškaný hovor. Ross.
Nenechal žádný vzkaz.
Joseph nic neříkal a s každým poschodím, které výtah překonal, jsem cítila,
jak se mi zvedá tep. Napětí houstlo jako tekutina a naplnilo mi plíce. Co na mě
čeká za dveřmi mého bytu, když tam budu sama se svým dominantem?
Jakmile se dveře výtahu roztáhly, spolkla jsem nádech a Joseph mě následoval
na konec úzké chodby ke dveřím mého bytu. Neutrousil žádnou kousavou
poznámku o tom, že mám rohovou jednotku v nejvyšším patře, jeden
z nejdražších bytů v budově. Josephovo mlčení a strnulý postoj byly varováním.
Už předtím jsem zaznamenala náznaky, že se pod povrchem skrývá něco
temného, a nyní se zdálo, že je to připraveno vyjít na světlo.
Ruka se mi třásla, když jsem dávala klíč do zámku, a on mě odstrčil stranou
a udělal to sám, aby to urychlil. Vstoupila jsem dovnitř, rozsvítila jsem a dveře
se za námi s bouchnutím zavřely. Rychle si místnost prohlédl, jako by hledal
něco konkrétního, zatímco si sundal kabát a hodil ho na opěradlo gauče, který
trčel do prostoru.
Byt byl prostorný a bohémsky šik a doufala jsem, že každý centimetr hlásá,
že je můj, stejně jako u Josepha. Bavilo mě vybírat drobnosti, které z toho
místa udělaly můj domov. Ross se mi smál, když jsem si koupila nesourodý
nábytek, ale mně se ten trochu neuspořádaný vzhled líbil. „Mám tě tu
provést?“ zeptala jsem se a hlas se mi zadrhl, jak jsem se snažila napodobit jeho
sebedůvěru, když jsem byla poprvé u něj.
„Ne. Svlékni se.“
 Hlasitě jsem vydechla. Jeho pronikavý výraz přiživil mé vzrušení a já ze sebe
začala stahovat oblečení bez ohledu na to, že jsme stáli v obývacím pokoji.
Nejdřív šel kabát. Pak vršek, následovaný džínami, překotně sundanými jednu
nohavici po druhé. Jako smyslů zbavená jsem všechno odhazovala vedle jeho
kabátu na svůj rozměrný gauč. Když jsem se natahovala po zapínání
podprsenky, už jsem nemohla popadnout dech. Podprsenka se rozletěla, ale jen
co jsem sáhla po kalhotkách, Joseph mě zastavil jasným gestem.
„To stačí. Ty sundám já.“
Ano. Chvěla jsem se nedočkavostí po jeho doteku. Z kuchyně zářilo měkké
světlo a Joseph díky němu vypadal ještě temnější. Drsnější. Ve stínech jeho
úchvatné tváře sílil nekompromisní výraz. Bylo to fascinující.
Chladné ruce mě chytily za pas, sklouzly dozadu a pokračovaly dolů.
Zalapala jsem po dechu, když mě jedna z těch rukou zezadu popadla za spodní
prádlo a škubla nahoru. Tvrdě. Zaryla mi krajku hluboko do rozkroku a mezi
půlky, byl to nepříjemný pocit, jako by mě chtěl rozštípnout vejpůl.
„Zdá se, že jsi zapomněla, kde je tvoje místo, holčičko,“ řekl. „Kdo tady
velí?“
Moje ruce dopadly na jeho hruď a sevřely jeho košili v pěstech. „Ty, Pane. Ty
tu velíš.“
„Komu patříš, Noemi? Kdo vlastní tenhle pěkný zadeček?“
Trhl mi za kalhotky tak silně, až jsem slyšela, jak praskají švy.
Zvedla jsem se na špičky, abych dosáhla úlevy, a to mě vymrštilo do jeho
náruče.
„Ty, Pane,“ zvolala jsem.
Přitiskl ústa na mé rty. Panebože, to bylo tak sexy. Líbal mě, jako by mě
nenáviděl i miloval zároveň, a já na něm visela, neschopná postavit se na vlastní
nohy. Jeho nezkrotný polibek byl paralyzující, a přesto osvobozující, ten rozpor
jsem začínala milovat. Odevzdat se mu znamenalo zbavit se nutnosti volby
a rozhodování. Stačilo se jen podřídit a prožívat.
Jeho hrubé ruce mě pustily a strčily do mě, až jsem se zapotácela dozadu.
„Postarám se, abys nezapomněla.“ Jeho hněvivý, agresivní tón bledl ve
srovnání s jeho činy. Rozepnul si pásek a jedním svižným pohybem ten kožený
řemen vyvlékl z poutek.
Panebože. A sakra.
Jako malá jsem určitě dostala výprask, když jsem zlobila, ale nikdy nešlo
o nic vážného. Otec měl mírný přístup. Říct mi, že jsem ho zklamala, bylo
mnohem účinnější než tělesný trest. Když Joseph přeložil opasek napůl, sevřela
mě neviditelná ruka a vyřadila moje plíce z provozu.
„Tím mě chceš uhodit?“ zeptala jsem se sotva šeptem.
„To záleží,“ přehnul řemen ještě jednou napůl, „jenom na tobě. Otevři
pusu.“
To bylo dost snadné. Už tak byla dokořán. Vzal ten složený opasek a vrazil
mi ho mezi rty. Do nosu mi pronikla vůně kůže a její chuť byla hořká.
„Skousni,“ poručil mi. Poslechla jsem a zuby stiskla měkkou kůži. „Dobře.“
Zanořil prsty pod krajku a stáhl mi kalhotky. Znovu jsem byla, jak mě pánbůh
stvořil, a on přitom zůstával zcela oblečený… kromě pásku, který mi strčil do
pusy.
Dovedl mě čelem před gauč a dál mě naváděl. Musela jsem si kleknout na
polštáře na pohovce.
„Ohni se přes opěradlo.“ Zatlačil mi do zad a pobídl mě, abych zaujala
pozici. „Ten pásek zůstane tam, kde jsem ho dal. Jestli ho upustíš nebo použiješ
ruce, dáváš mi svolení, abych ho použil, jak se mi zlíbí.“
Třásla jsem se očekáváním. Jak to chtěl on? Představila jsem si, jak mi řemen
pleskne o bledou kůži. Jaké to bude? Proč jsem to chtěla vědět? Čelist už mě ze
samého zatínání bolela, ve rtech jsem měla nepříjemný pocit a v ústech se mi
hromadily sliny.
Oběma rukama mě chytil za zadek, který jsem měla vystrčený, jako bych mu
ho nabízela, lokty opřená o zadní stranu gauče.
„Dnes spolu objevíme limit, maličká. Dovedu tě až na hranu a postrčím tě za
ni.“
Prsty mě hladil po štěrbince a přejížděl přes to bolestně roztoužené místo.
Zasténala jsem do kůže. Jedním prstem vnikl dovnitř, jen na kousíček,
a zastavil se. Čekala jsem, až něco udělá, ale ani se nehnul. Zatlačila jsem boky
dozadu, abych prst dostala hlouběji.
„Tak dychtivá,“ zamumlal. „Dobrá, pokračuj. Šoustej mi prsty, couro.“
Strčil do mě dva prsty a já se musela nadechnout nosem. Couro. To oslovení
bylo překvapivě vzrušující. Nebyla jsem coura pro nikoho jiného než pro něj.
Pohybovala jsem se na jeho prstech, nejdřív jsem je ojížděla pomalu, to ale
nijak nepomáhalo ukojit ten žár uvnitř. Chtěla jsem víc. Potřebovala jsem víc,
ale nemohla jsem si o to říct. Kdybych se pokusila promluvit, opasek mi mohl
vypadnout ze zubů a pak… co? Chtěla jsem, aby to nastalo? Ano, odpověděla
temná část mého já.
 Prsty se z mého těla náhle stáhly a já nad tím přerušeným spojením zasténala.
Joseph popadl svůj kabát, zalovil v jedné z kapes a vytáhl černý váček stažený
šňůrkou.
„Tohle budeš nosit, kdykoliv ti řeknu, ale teď se podíváme, jak ti to sedne.“
Zmateně jsem na ten malý sáček zamrkala. Co na nošení by se vešlo do
něčeho tak malého? Otevřel sáček a vysypal si do dlaně stříbrný předmět. Měl
zhruba tvar žaludu s tenkou stopkou, která přecházela v široký, drahokamem
ozdobený disk.
Minulý týden bych byla ještě netušila, co to je, ale teď už jsem to věděla. Na
Tumblru jsem jich viděla spoustu. Když se mi Joseph ztratil z dohledu, zaryla
jsem zuby silněji do koženého řemene. Nechám na jeho pásku otisky, ale to se
mu pravděpodobně bude líbit.
Když se mě dotkl v kříži, začaly se mi třást nohy. Jeho lehce mozolnatá ruka
sjela dolů.
„Vždycky tak zatraceně vlhká. No není to krásná holá kundička? Jestli se
ještě víc vzrušíš, poteče ti to po noze.“ Protřel mi rukou pičku a zase ji odtáhl.
Ach bože. Navlhčoval kolík mou vlastní vláhou. Když mi odtáhl jednu půlku
stranou a něco cizího se začalo tlačit do mého druhého otvoru, třes z nohou mi
postoupil do celého těla.
„Necháš mě, abych ti to strčil do zadku, ty nestydo? Nebo mi řekneš, že
mám počkat?“
Zostra jsem se nadechla a zavrtěla hlavou a pak jsem vydala nervózní zvuk,
když se pásek málem uvolnil z mého sevření, ale naštěstí zůstal v puse. Stiskla
jsem zuby pevněji a…
Ou! Tlak a roztahování, jak kolík postupoval. Panebože, já jsem byla
nestydatá. Tak zatraceně sprostá. Zasténala jsem přes opasek. Roztahování se
zhoršilo, ale pak už to zase bylo lepší. Nepohodlí ustoupilo pouhému
zvláštnímu pocitu.
„Sakra, Noemi, ty jsi úžasná. Vypadáš s tím tak sexy. Jaké to je? Líbí se ti to?“
Líbilo a nemohla jsem tomu uvěřit. Byla jsem ta holka, co vypíná porno,
kdykoliv se objeví byť jen náznak análu. Bylo to pro mě oplzlé, nechutné
a špatné.
Teď jsem se tak necítila. Při Josephových slovech jsem cítila jen hrdost. Dělat
mu radost mi přinášelo spoustu potěšení a chtěla jsem víc. Kývla jsem hlavou,
abych potvrdila, že se mi to líbí, ale byla jsem bláhová. Ve svém vzrušení jsem
uvolnila stisk a jedna strana pásku mi vypadla ze rtů.
 Šestnáctá kapitola
Gravitace zafungovala a způsobila, že mi z pusy vypadl i zbytek opasku.
S žuchnutím skončil na podlaze, přestože jsem po něm okamžitě chňapla.
Proklouzl mi mezi prsty.
„Sakra!“ Ztuhla jsem a nemohla dýchat.
„Zvedni ho a podej mi ho.“ Josephův hlas byl ztělesněná autorita.
Panebože! Kolík jsem pořád měla uvnitř a cítila jsem ho, když jsem se
naklonila a sebrala pásek z podlahy. Byl to zvláštní pocit, nikoliv nepříjemný,
ale nedokázala jsem se soustředit na nic jiného než na to, co přijde dál. Tak
dlouho mě to zajímalo a teď mi to můj Pán konečně dopřeje.
Natáhla jsem ruku s páskem za záda, na Josepha jsem se nedokázala podívat.
Nechtěla jsem, aby viděl, že jsem nervózní, a přestal. Fascinace ve mně rostla
s každou vteřinou. Převzal opasek, já jsem si shrábla vlasy za ucho a to
očekávání mě přivádělo k šílenství.
Josephovo klidné dýchání bylo to jediné, co jsem slyšela, a když se kůže
dotkla mého holého zadku, trhla jsem sebou, jenže on mě tím páskem jen
něžně laskal.
„Na tomhle ujíždím, maličká. Když tě vidím, jak se třeseš, kurevsky mi
z toho tvrdne pták.“ Pásek mě hladil po kůži. „Že ty jsi ho upustila schválně?
Chceš, abych si tě ocejchoval. Co?“
Sevřela jsem ruce na opěradle gauče, tak silně, až mě bolely, a zavřela jsem
oči.
Opasek práskl o jeho ruku, až jsem nadskočila. „Odpověz mi.“
„Chci vědět, jaký je to pocit.“ Chtěla jsem, aby mi to ukázal. „Ocejchuj si
mě.“ V hlavě se mi rozezněl poplach. Neoslovila jsem ho „Pane“ a právě jsem
mu rozkázala. „Počkej, počkej…“
Řemen mi pleskl o kůži a vyrazil mi dech. Štípalo to, ale nebylo to o nic
horší, než když mi naplácal. Do kůže se mi vlilo teplo a ta horkost s sebou
přinesla ještě víc touhy, přesně jak jsem doufala.
„S tím slovem máš zjevně nějaký problém. Pokud chceš, abych přestal, řekni
stop. To je příkaz, který budu vždycky respektovat, ale jinak mi nikdy nebudeš
říkat, co mám dělat. Ani abych počkal. Rozumělas?“
„Ano, Pane.“
Promnul mi rukou teplé místo, které vytvořil svým šlehnutím. „Dáváš mi
stopku?“
 Nedokázala jsem s jeho hrou držet krok, byl v ní mnohem lepší než já.
Položil mi zdánlivě jednoduchou otázku, ale ve skutečnosti byla pěkně
zapeklitá. Nedat mu stopku znamenalo poskytnout mu svolení, aby
pokračoval, aby mě znovu uhodil. Ale já jsem to chtěla. Snad jsem to dokonce
potřebovala.
Můj hlas byl překvapivě silný. „Nedávám ti stopku.“
Přísahala bych, že slyším zasvištění pásku protínajícího vzduch, než dopadl
na moje tělo a vehnal mi do očí slzy, které jsem se snažila rozehnat mrkáním.
Ty vole. Tohle bolelo. Na kůži mi přetrvávalo bolestivé štípnutí, říkalo mi, že
jsem jeho. Bylo to velmi intenzivní, a přestože se mi to moc líbilo, zároveň
toho na mě bylo příliš.
Napřímila jsem se a otočila se čelem k němu, na rtech slovo počkej, to však
odumřelo, když mě políbil. Nebo spíš pohltil. Používal všechno, co měl, aby se
mě zmocnil – své rty, svůj jazyk, své zuby. Mohla bych toho muže líbat po celý
zbytek života, a přesto mít stále pocit, že jsem ještě neokusila všechno. Polibek
znamenal mocné rozptýlení, a tak jsem si nevšimla, že v ruce stále třímá opasek
a míří s ním nahoru, až řemen skončil za mým krkem.
„Klekni si.“
Slezla jsem z gauče a padla na kolena. Moje mysl to nemusela nijak
schvalovat, byla jsem pod jeho vlivem. Hleděla jsem vzhůru do jeho
pronikavých očí, zatímco provlékl konec pásku sponou a stáhl mi řemen kolem
krku.
„Vykuř mi péro.“
Pro boha živého, co se to dělo? Kolík v zadku, opasek kolem krku jako
vodítko. Měla jsem být zděšená a klepat se strachy, ne se třást vzrušením.
Spěšně jsem mu rozepnula zip a stáhla mu džíny ke kolenům. A pak i černé
bavlněné spodky, které jsem našla pod nimi. Když jsem ho osvobodila, jeho
nádherné péro poskočilo a zhouplo se ke mně. Obemkla jsem špičku jeho
ptáka ústy a sjela co nejvíc dolů.
Řemen kolem mého krku se utahoval. Joseph pevně svíral konec opasku
a obtáčel si kůži kolem pěsti.
„Kde je teď ta stydlivá holka?“ zašeptal. „Zahnal ji můj pták?“
Ano, svým způsobem, ale nešlo jen o sex. Sebevědomí, které jsem si s ním
budovala, se přelévalo i do ostatních oblastí mého života. Díky tomuto muži
jsem se cítila plná života a síly. On sice velel, když na to přišlo, ale byla jsem to
já, kdo říkal, co se smí a nesmí, a to znamenalo, že hluboko uvnitř jsem to byla
já, kdo měl navrch.
 Zasténal a přirazil do mého hrdla, obojek kolem krku mi nedovolil uhnout.
Musela jsem zůstat nehybná, zatímco jezdil pérem dovnitř a ven a vrážel mi ho
mezi rty ve strhujícím tempu. Pulzovalo a tepalo mi na jazyku.
„Kurva, ano.“ Položil mi ruku na zátylek a postrčil mě vpřed.
Moc daleko. Až příliš daleko. Hlasitě se mi navalilo, on mě pustil a umožnil
mi odtáhnout se od něj. Zakryla jsem si rty rukou, potřebovala jsem chvíli,
abych se vzpamatovala.
„Stop,“ zašeptala jsem. Bylo to sotva slovo, a přece všechno změnilo. Joseph
přede mě klesl na kolena, čímž jsme se znovu ocitli na stejné úrovni, a zdálo se,
jako by ze sebe nemohl strhat oblečení dost rychle. Přetáhl si košili přes hlavu
a skopl džíny ke kotníkům.
Zabořil obličej do mého krku a líbal mě těsně nad místem, kde mi seděl
pásek. „Patříš mi,“ mumlal mezi polibky a toulal se rukama po mých křivkách.
„Sakra, Noemi, řekni to.“
Cítila jsem se jako v mlze a ve stavu beztíže. „Patřím ti,“ zasípala jsem.
Bylo to poprvé, kdy jsem se mohla skutečně dotknout nahého Josepha
a poznat ho. Jeho jemná kůže náležela mým rukám. Jestliže jsem patřila já
jemu, stejně tak patřil on mně. Věděl to? Rukou jsem sjela dolů po kérce na
jeho svalnaté paži. Můj. Jen můj.
Byli jsme jako divoká zvířata sápající se po sobě, dokud polibek nepřerušil
„Kde je ložnice?“
Ukázala jsem na chodbu, on najednou zatáhl za opasek a táhl mě vpřed.
Vzepřela jsem se na rukou, ohnutá na všech čtyřech.
„Lez.“
V hlavě jsem měla pusto. „Cože?“
Joseph stál a tahal za opasek. „Lez.“
V žádném ohledu mi to nepřipadalo sexy. Bylo to ponižující. „Ne.“ Když
jsem se pokusila zvednout z kolen, sevřel mi ruku na rameni a držel mě při
zemi.
„Ne? Zeptal jsem se tě, jestli chceš lézt, nebo jsem ti to poručil?“
„Nehodlám…“ Plácl mě, a protože byl kolík stále uvnitř, cítila jsem ten
dopad zvenku i zevnitř. Byl to první moment, kdy mě jeho dominance
nerajcovala.
„Dal jsem ti příkaz. Poslechni. Nedokážeš lézt zpropadených šest metrů?“
Čím déle jsem zůstávala na rukou a kolenou, tím hůř jsem se cítila. „Nejsem
pes.“

Š
 Škubl opaskem. „To jsem nikdy neřekl. Jsi moje subinka, Noemi. Tak se
podřiď.“
„Proč?“
„Ty se neptáš proč. Děláš to, protože mě to těší.“
Byla to demonstrace moci. Zírala jsem do chodby. Bylo to nejdelších šest
metrů v mém životě. Lezla jsem po rukou a kolenou a nahá prsa se mi při
pohybu houpala. Joseph vedle mě kráčel s koženým řemenem v ruce. Mým
vodítkem.
Jenže on mě požádal, zda smí převzít kontrolu, a já souhlasila a přitom
věděla, že bude chtít i věci, které mi nemusejí být příjemné. Joseph říkal, že na
mě bude tlačit. Tohle bylo pokořující, ale nebylo nijak těžké to provést. Navíc
jsem slíbila, že ho nebudu soudit. Jeho úkolem bylo moje potěšení a mým
úkolem bylo potěšit jeho.
Sotva jsme prošli dveřmi, dal mi ruku pod paži, aby mi pomohl na nohy,
a pustil řemen.
„Takhle se mi ještě nikdo nepodřídil,“ řekl a přitiskl mě ke zdi, u ucha jsem
cítila jeho horký dech. „Ty se mi snad zdáš, sakra.“
Objal mě a prudce přitiskl ústa na ta moje a najednou to všechno stálo za to.
Pro jediný jeho polibek bych bez zaváhání prolezla horoucím peklem.
Místnost vyplňovala moje neustlaná pódiová postel, ale Joseph mě k ní
nezavedl. Bylo tam obrovské zrcadlo na celou postavu, koupené loni v létě na
jedné dražbě pozůstalosti a opřené o zeď. Otočil si mě čelem k sobě.
„Je ukotvené?“ zeptal se, když vzal moje ruce a položil je dlaněmi na studené
sklo. „Nechci, aby nás oba zabilo, i když si dokážu představit horší způsoby, jak
zemřít.“
„Je ukotvené.“
Nemohla jsem přestat zírat na náš odraz. Moje blonďaté vlasy byly
rozcuchané a mezi ňadry mi visel konec opasku. Za mnou čněla jeho
potetovaná kůže a výraz plný chtíče. Přivřenýma očima jsem v zrcadle hledala
ty jeho.
„Věříš mi, když ti jako tvůj Pán říkám, že tvoje bezpečnost je pro mě to
nejdůležitější?“
„Ano, Pane.“ Jeho rty letmo přejížděly po křivce mého krku a vyvolávaly
mrazení a husí kůži. Opravdu měl takové obavy, aby na nás to zrcadlo
nespadlo? Jednou rukou mi vzal prso do dlaně, druhou mi sjel po těle a začala
mě dráždit mezi nohama. Sledovat ho, jak se mě dotýká, bylo žhavější než
roztavená láva.
 „A důvěřuješ mi?“ zeptal se.
Přikývla jsem, rozptýlená jak vizuálními, tak hmatovými vjemy jeho pohybů.
„Jsem čistý, Noemi. Vždycky používám kondomy, pokud se nejedná
o dohodu a nevím, zda je partnerka v pořádku. Kdybys řekla, že s tebou ho
nosit nemusím, budeš v bezpečí.“
Strnula jsem. „Teď se mě zeptáš, jestli beru antikoncepci?“
„Ne, s tím si nemusíme dělat starosti.“
Zakroužil rukou rychleji a já se zachvěla. Jak bychom si mohli nedělat
starosti? Přesně tohle byl důvod, proč se moji rodiče vrhli do svého nešťastného
manželství. „Josephe…“
„Musel jsem podstoupit agresivní ozařování. Se mnou nemůžeš otěhotnět.“
Když jsem slyšela, o co přišel, něco ve mně umřelo. Další věc mimo jeho
kontrolu. „Ty nemůžeš mít děti?“
Jeho pohyby se zpomalily a nakonec ustaly docela. Jeho pohled se setkal
s mým, ve tváři měl znepokojivě prázdný výraz. „Můžu, jen ne tím starým
dobrým způsobem. Nechci o tom teď mluvit.“ Prsty znovu zakroužily a já
sebou v reakci na to škubla. „Chci mluvit o tom, jestli chceš, abych si nasadil
kondom, nebo jestli můžu tuhle kundičku ošukat bez bariéry mezi námi.“
Kontrola byla pro Josepha vším. Nevystavil by se riziku, že onemocní a ztratí
ještě víc. Naprosto jsem mu věřila, a navíc jsem opravdu brala antikoncepci.
Jeho tvrdé péro se ke mně přitisklo a vklouzlo do mezery mezi mýma nohama,
aby se mohl třít o můj klitoris. Z toho kontaktu kůže na kůži se mi protočily
panenky. Představ si, jak to bude příjemné…
Sundala jsem ruku ze zrcadla, sáhla si mezi nohy a snažila se ho navést
dovnitř. Odstrčil mou ruku pryč a převzal vedení, lépe si mě nastavil, aby ho
do mě zasunul. Hlavička jeho péra zatlačila a já jen zalapala po dechu. Ten
pocit s kolíkem uvnitř… Bylo to příjemné a odvádělo to pozornost od
počátečního nepohodlí, kdykoliv Joseph vnikl dovnitř.
Byl o tolik větší, než na co jsem byla zvyklá. Ne že by mě snad měl
roztrhnout, ale moje tělo potřebovalo čas, aby se přizpůsobilo, a Joseph si toho
byl zřejmě vědom.
„Ježíši,“ vyrazil ze sebe a dlouze, hluboce vzdychl. „Být v tobě je tak zatraceně
úžasný.“
Naše dýchání se synchronizovalo, zatímco se odtáhl a pak jemně zatlačil
vpřed, až nadoraz.
„Kurva,“ zašeptala jsem, neschopná ovládnout svou pusu. Jeho sprostá slova
se na mně začala podepisovat.
 „Brzo přijdu o rozum a ošukám tě do bezvědomí. Připrav se,“ varoval mě.
Přiblížila jsem se obličejem k zrcadlu, lépe se zapřela rukama a nastavila tělo
do submisivnější polohy. Beze slov jsem ho požádala, aby udělal, na co se
chystá.
Když začal, srdce se mi v hrudi rozbušilo a tlouklo tak nahlas, až jsem si
říkala, jestli ho Joseph slyší i přes plácání našich těl o sebe. Moje sténání se
stupňovalo stejně jako jeho nepřetržitý, zběsilý rytmus. Každý hluboký příraz se
dotkl kolíku a připomněl mi jeho necudnou přítomnost.
Pulzovala jsem a třásla se touhou po vlně rozkoše, kterou ze mě předtím
dokázal vymámit. Ale posledně měl pomocníka na baterky. Dotkne se mě?
Mohlo by klouzání jeho prstů po mém klitorisu, zatímco do mě buší, stačit
k tomu, abych se dostala ke kýženému cíli?
„Chci tvoji ruku mezi nohama, Pane,“ řekla jsem bez dechu. „Prosím.“
V očích mu zahořelo a po rtech mu přeběhl nadšený úsměv. „Umíš moc
hezky prosit.“
Dotkl se mě a já zasténala. Jeho přirážení mě posouvalo vpřed, až jsem se
opírala o zrcadlo předloktími a svírala ruce v pěst. Ach bože, byl to tak skvělý
pocit. Zavřela jsem oči a poddala se mu.
Jeho přírazy rozhoupávaly kožený řemen, a tak jsem si ho hodila přes
rameno, aby mi nepřekážel. Joseph zahekal a moje svaly se zatnuly. Pásek
kolem mého hrdla se začal utahovat. Cože? Zamžikala jsem a vytřeštila jsem
oči, když jsem si uvědomila… Ach bože, když jsem dala ten pásek za krk,
myslel si snad…?
Ano, myslel. Řemen se stáhl a zaryl se mi do kůže. Bylo to nepříjemné a tlak
na průdušnici mi ještě víc ztěžoval dýchání, a přesto jsem neuvěřitelně toužila,
aby ho utáhl pevněji. Koukala jsem na něj přes zrcadlo, ve tváři chtíč, a on mi
pohled upřeně, soustředěně opětoval. Jeho hluboké oči jako by pozorovaly
každý můj pokus o nádech.
„Pokud chceš, abych přestal,“ nařídil mi, „rozevři ruce.“
Pásek se utáhl a přezka se mi zakousla ze strany do krku. Nemohla jsem
vůbec dýchat, myšlenky se mi splašily, blížily se k panice. Moje vidění se zúžilo
do tunelu a rozostřilo se, až z nás zbyly jen rozmazané siluety bez tváře.
Nemohla jsem nijak promluvit ani mu říct, aby přestal, a tak jsem plácla
otevřenou dlaní o zrcadlo. Chystala jsem se omdlít, každou vteřinou…
„Kurva, kurva… ach kurva!“ zaječela jsem, když mě pásek přestal škrtit.
Neječela jsem však bolestí nebo vztekem. Udělala jsem se. Otřásla mnou extáze
tak mocná, až se mi podlomily nohy a oči se mi zavřely. Za očními víčky mi
vybouchly hvězdičky a všechno s brněním otupělo. Otupělost vystřídal žár,
jako bych stála ve vysoké peci, pak následoval arktický chlad a navrch
blaženost.
Orgasmus neustával a můj křik přešel ve sténání. Moje tělo se rozsypalo
a Joseph mě pevně chytil. Držel mě pohromadě, zatímco se moje mysl
odpoutala od zbytku mého já a přenesla se někam jinam, kde bylo jen teplo
a slast.
Zatímco jsem se nechala unášet tím prostorem, on zpomalil, skoro zastavil,
zabořený hluboko uvnitř. Vysvobodil mě z pásku a ten dopadl na koberec. Pak
mě pomalu a beze spěchu hladil svýma hříšnýma rukama.
„Udělala ses příliš silně, maličká? Podle těch tvých oplzlostí mi to tak
připadá.“
Moje tělo bylo stále jen skořápka, zatímco zbytek mého já se vznášel nad
námi, takže jsem nedokázala odpovědět. Cítila jsem, jak mi jemně vytáhl kolík
a upustil ho na podlahu. Když se dal do pohybu tentokrát, bylo to pro něj.
Každým přírazem mě vracel zpátky do reality, dokud jsem znovu nebyla plně
přítomná.
Líně jsem na něj zamrkala a on na mě vrhl žhavý pohled. Jeho pták uvnitř
byl čím dál tvrdší a Joseph mě popadl v pase a prudce mě sevřel, zaryl mi prsty
do kůže. Poslouchat jeho překotné, nepravidelné dýchání bylo neskutečně
rajcovní. Toužila jsem po jeho orgasmu, chtěla jsem, aby dosáhl stejného
vrcholu, jaký poskytl mně.
Prudce přirazil a zahekal, zdálo se, že právě prolomil hráz, kterou sám
postavil, aby se držel zpátky. Udělal se a já v sobě cítila pulzování jeho výstřiků,
doprovázené jeho sténáním. Páteří se mi rozlilo teplo a uspokojení a usadilo se
mi v břiše.
Znehybněl. Dlouhou chvíli jsme tak zůstali a jedinou komunikací mezi námi
bylo naše zrychlené dýchání, sdělující tomu druhému, jak hluboká rozkoš to
byla. Pomalu ho vytáhl, ale nepustil mě. Místo toho si mě přivinul k hrudi
a jeho rty se ocitly u mého ucha.
„Jsi v pohodě?“
Byla jsem mnohem víc než v pohodě, ale nedostávalo se mi slov. „Ano,
Pane.“
„Točí se ti hlava?“
Neměla jsem šanci odpovědět. Vzal mě do náručí, přešel k posteli a poklekl
na jedno koleno, aby mě mohl položit do peřin. Co to měl v obličeji za výraz?
Položila jsem dlaň na jeho tvář. „Co se děje?“
 „To bylo příliš. Měli jsme si o tom předem promluvit. Naložil jsem toho na
tebe moc.“
Jeho výraz – byla to vina? Vůbec se k němu nehodil.
„Hej, jsem v pohodě.“ Strhla jsem ho dolů a políbila ho. „Bože, ten
orgasmus. Ještě teď se třesu.“
Vlezl si vedle mě do postele a přitáhl si mě do náruče. Zaplavily mě silné
emoce – byl to tak příjemný pocit, až se mi z toho chtělo brečet. Jeho ruka mě
hladila po paži nahoru a dolů v uklidňujícím gestu. Uvelebila jsem se vedle něj
a přitulila se blíž. Tlukot jeho srdce byl hypnotizující, a kdybych si nedala
pozor, ukolébal by mě ke spánku.
„Můžu ti něco přinést?“ Jeho tichý hlas mě přiměl otevřít oči.
„Chceš mi utéct z postele?“
Paže obtočené kolem mě se sevřely. „Ne. Ani za milion let, maličká.“
 Sedmnáctá kapitola
JOSEPH
Sakra ne, nechtěl jsem z téhle postele vylézat. Byl jsem unavený a poté, co jsem
Noemi vystavil scéně, která se vymkla kontrole, u ní mohl nastat subdrop,
svého druhu kocovina. Ale největší důvod? Nechtěl jsem ji zatraceně pustit.
Zneklidňovalo mě, jak silná byla moje touha ji objímat.
Součástí mé zodpovědnosti bylo starat se o ni. Cokoliv chtěla, po tom, co
jsem udělal. Klidně bych svým porschem projel sněhovou bouří, abych jí
sehnal mátovou zmrzlinu s kousky čokolády, kdyby si o ni řekla. Můj
nedostatek sebeovládání už nebyl jen otravný, ale vyloženě nebezpečný. Nikdy
jsme neprobrali záchranné slovo ani hranice. Nikdy jsem se jí nezeptal na tvrdé
limity. Co když měla astma nebo jiné zdravotní potíže, o kterých jsem nevěděl?
Měl jsem zasrané štěstí, že jsem jí neublížil, a při tom pomyšlení se mi obrátil
žaludek.
Její jemné vlasy voněly po kokosu a její pokožka po vanilce. Ta kombinace
mě dostávala. Odtrhl jsem od ní pohled a raději jsem zhodnotil pokoj. Na
vysokém zrcadle po nás zůstaly šmouhy od toho, jak se o něj opírala pažemi.
Sledovat, jak ji škrtí pásek, zatímco jsem ji zezadu šoustal, bylo pekelně sexy.
Na to nikdy nezapomenu. Jak vypadala, když se jí zmocnil orgasmus.
Ložnice nebyla vyloženě dámská, ale měla ženský nádech. Stejně jako
obývací pokoj ji charakterizovala nesourodá sbírka nábytku. Vzory nicméně
ladily s pruhy, proporce byly tak akorát a společným motivem, který prostor
spojoval, byla bledě žlutá. Všechno to dala dohromady pečlivá ruka, a ačkoliv
bych tu a tam vybíral jinak, bylo to útulné a pohodlné.
„Tenhle pokoj se mi líbí,“ řekl jsem tiše. „Tvůj dekoratér má talent.“
„Můj…?“ Vypadala zmateně. „Já nemám dekoratéra. To jsem udělala sama.“
Na tváři se jí objevil plachý úsměv. „Vážně se ti líbí? Bylo mi řečeno, že prý je
přeplácaný.“
„Ne, je fajn. Nevypadá… tuctově. Hodí se k tobě.“
Oči se jí doširoka otevřely a rozzářily se. „Díky. O tvém bytě bych mohla říct
totéž. Samé těžké kusy a ostré linie. Přísné.“ Konečky prstů přejížděla po mém
tetování a opisovala zakřivené linie. „Celý ty.“
„Aby ne. Je to moje dílo.“ Na svůj domov jsem byl hrdý, zařídil jsem si ho
podle sebe.
Zasmála se, jako by ji něco pobavilo.
 „Co je?“ zeptal jsem se.
„Nic netrvá věčně,“ přečetla. „Až na, však víš, trvalé tetování.“ Prsty dál
obtahovala jeho kontury.
„Potřebuješ s mým tetováním chvilku o samotě?“
Zakřenila se. „Šlo by to? To by bylo skvělé.“
Upadli jsme do lenivého ticha a mě znovu zarazilo, jak přirozeně to působí.
Normálně, přestože to nebylo nic pro mě. Lehce se zachvěla, a tak jsem se
posadil a přetáhl přes nás její načechranou peřinu. Povídání si o vybavení bytů,
tulení se pod peřinou… Sakra, kým jsem se to po jejím boku stával? A proč se
mi to svým způsobem líbilo?
„Fajn,“ zašeptala. „Mám docela žízeň.“
„Já taky. Co chceš?“
„V ledničce je džbán takové červené… věci.“
„Červené věci? Co je to?“
Udělala divný obličej. V rozpacích vypadala zatraceně roztomile. „Nechci ti
to říct.“
„Proč ne?“
„Protože to není zrovna vybrané pití a ty zase začneš o malé holčičce.“
Zasmál jsem se, když jsem si to domyslel. „Ach, řekni mi prosím, že je to
třešňový Kool-Aid.“
„Není.“ Zamračila se. „Je to Kool-Aid s příchutí ovocného punče. Nesuď
mě.“
Přehoupl jsem nohy přes okraj postele, vstal jsem a usmál se na ni. „Slíbil
jsem, že nebudu, holčičko.“
Její popuzený povzdech mě pronásledoval chodbou. Když jsem došel ke kupě
oblečení na podlaze, natáhl jsem si spodky. Ježíši, jakmile jsem ze sebe to
oblečení shodil, pohltil mě domspace, stav totální kontroly, jakého jsem ještě
s nikým jiným nedosáhl. Další důkaz, že ať už mezi námi bylo cokoliv, bylo
to… výjimečné.
Kredenc byla tam, kde jsem ji očekával, a tak jsem z ní vytáhl dvě sklenice
a ze džbánu, který jsem našel v lednici, do nich nalil tu červenou věc. Neměl
jsem Kool-Aid alespoň deset let a byl přesně tak přeslazený, jak jsem si ho
pamatoval, ale dobrý. Nemohl jsem nevzpomenout na staré dobré časy
s Connerem a našimi rodiči.
Bylo mi mizerných osmatřicet, a pil jsem nápoj pro děti. Prorazí Kool-Aid
každým okamžikem zeď a zděsí se, až zjistí, že tu stojí dospělý ve spodním
prádle?
 Ne. Zeď se nerozletěla, zato vstupní dveře ano.
Nebylo slyšet žádné zaklepání. Do zámku zajel klíč a to byl ten zvuk, který
mě přiměl otočit se. Dovnitř vstoupil muž a ve mně vzplály protichůdné
emoce. Úleva, že to není Noemin otec, a zlost na chlapa, který mohl mít klíč
od jejího bytu. Měl jsem evidentně tu čest s jejím bývalým.
Ross vypadal spíš jako chlapec, který v muže ještě nedorostl. Byl
pravděpodobně v Noemině věku nebo o rok starší. Spořádaný vzhled kluka
z plakátu, s ďolíčky, po nichž hodné holky šílely. Působil jako nějaký předseda
mladých republikánů. Byli jsme si na hony vzdálení.
Spatřil mě a strnul jako solný sloup. Myšlenky, které se mu honily hlavou, se
mu promítaly ve tváři, když si uvědomil, že nejsem oblečený, a všiml si mého
tetování, které Noemi tak zbožňovala.
„Kdo k čertu jste?“ zeptal se.
Nespouštěl jsem z něj pohled, beze spěchu jsem upil ze své sklenice
a nenuceně se opřel o kuchyňskou linku. I bez oblečení jsem to byl já, kdo tu
byl v pozici moci. Měl jsem veškeré informace, včetně té, co je zač.
Moje neochota odpovědět ho ještě víc znepokojila.
„Em?“ zavolal s pohledem upřeným na chodbu. „Vážně, chlape, co tu k čertu
děláte?“
Jen to, co ty jsi nikdy nedokázal.
„Rossi?“ Chodbou se rozlehly Noeminy kvapné kroky. Objevila se o půl
vteřiny později, zavazovala si pásek svého hedvábného županu, bujné vlasy
měla rozpuštěné kolem ramen a make-up rozmazaný pod očima. Tahle holka
vypadala čerstvě a řádně ošukaná a Rossovi to okamžitě došlo.
Obličej toho kluka byl prostě k nezaplacení.
„Co tady děláš?“ zeptala se ho.
Odvrátil od ní pozornost zpátky ke mně, v očích hrůzu, za co ho vyměnila.
„Nemůžu najít svůj flashdisk s MacKenzieho cvičným testem. Nepůjčil jsem ti
ho? Nebo jsem ho tu možná zapomněl?“
„Nemyslím si.“
V tu chvíli si Ross všiml hromádky oblečení na podlaze, které jsme tam
předtím shodili, a já jsem se ani neobtěžoval skrýt svůj úsměv. Bylo to
malicherné, ale na tomhle hošánkovi se mi nelíbilo vůbec nic, od jeho
přihlouplého, domýšlivého vzezření až po to, jak nadřazoval svoje potřeby nad
její. Přesunul se do obýváku k psacímu stolu, na němž ležel její notebook,
a otevřel šuplík.
„Kamaráde, ona ti nedala svolení, abys to hledal.“ Můj tón byl výhrůžný.
 Narovnal se a otočil. „Takže mluvíš anglicky. Em, co je to za chlapa?“
„Její přítel,“ vyštěkl jsem.
To slovo jsem nesnášel. Znělo strašně oficiálně, ale neexistoval jiný
odpovídající nebo vhodný termín, jemuž by Ross rozuměl.
„Její co?“ Rossovi se zlomil hlas. Otočil se k Noemi s nevěřícným výrazem.
I v její tváři se zračilo překvapení. Tu nálepku jsme nepoužívali, ale naše
dohoda byla svým způsobem vztah. Nyní jsem ji vlastně vyzval, aby to popřela,
ale neudělala to. Vypadala spíš potěšeně.
„Mohl jsi prostě zavolat,“ řekla napjatým hlasem.
„Volal jsem, ale nebrala jsi mi to a já dneska večer tu flashku nutně
potřebuju.“
Zakroutila hlavou. „Je mi líto, ale tady není. Ukládám si všechno na
Dropbox, takže bych si ji nepůjčila.“ Pokynula mu ke dveřím. „Měl bys zajít do
laborek nebo do knihovny a zkontrolovat ztráty a nálezy.“
Přikývl a zdálo se, že je hluboce zamyšlený. „Můžeš tam zavolat? Stavím se
ještě u Johna a Derricka. Je to bílá flashka s logem Cubs.“
Z toho, jak Ross ani nečekal na její odpověď a začal se přesouvat ke dveřím,
mi došlo, že automaticky počítá s jejím souhlasem.
„Ne,“ řekla tichým hlasem. „Ne.“ Tentokrát to bylo hlasitější, sebejistější.
„Vím, že tyhle věci děláš nerad, ale máš telefon, Rossi. Chovej se jako dospělý
a používej ho. Já nemám čas.“
Otevřel pusu, zřejmě šokem, že ho odmítla, ale hned ji zase zavřel. Ukázal na
mě a na oblečení na podlaze. „Jo, to bych řekl. Děkuji ti za všechnu tvou
pomoc.“
„Nezapomněl jsi na něco?“ zeptal jsem se, když trhnutím otevřel dveře.
Otočil se a vrhl na mě zlostný pohled. „Cože?“
„To, jak jsi nám přerušil náš čas na Kool-Aid, byla sice zábava, ale máš něco,
co ti nepatří.“ Nepochopil to. „Nemusel ses dovnitř vloupat.“
Pořád to nechápal a podíval se na Noemi.
„Tvůj klíč,“ řekla.
Ross dopáleně vytáhl klíčenku, oddělil klíč a podal jí ho.
„Ne,“ prohlásil jsem. „Ten si vezmu já.“
Ten Kool-Aid musel být něčím říznutý. Jiná výmluva, proč chci klíč od jejího
bytu, mě nenapadla. Prohlásit se za jejího přítele mi vzhledem k situaci
připadalo nezbytné, ale tohle bylo něco… jiného. Mohl jsem lhát sám sobě
a tvrdit, že to je proto, abych k ní měl přístup, kdykoliv se mi zachce, ale
nemělo to smysl. Přijít sem k ní do bytu bylo hloupé a nebezpečné, a už jsem
věděl, že to udělám znovu. Nevšímal jsem si jejího ohromeného výrazu a sebral
jejímu bývalému klíč z ruky. Ross poté rychle odešel a dveře se s bouchnutím
zavřely.
Klíč se mi zaryl do ruky, když jsem ho sevřel v pěsti. „Vím, že jsem říkal, že
tě nebudu soudit, ale…“
Stáhla ramena dozadu, připravovala se, co řeknu dál.
„… docela mi ten Kool-Aid chutná.“
Vydechla a zavřela oči. „Zaklepal vůbec?“
„Jasně že ne.“
Potřásla hlavou. „On jako by vůbec nebral v potaz nikoho jiného. Nebýval
takový.“
„Škoda, že se neukázal o třicet minut dřív, když ses dusila mým ptákem.
Toho by si možná všimnul.“
Vyvalila oči. „Panebože.“
„Nebo třeba když jsme šukali před tím zrcadlem. Líbilo by se ti to, nestydo?
Kdyby viděl, jak krásně ses díky mně udělala?“
Přešel jsem k ní a dal jí do ruky sklenici, kterou jsem pro ni nalil. Ve druhé
ruce mě pálil klíč.
„Tobě by se to líbilo?“ zašeptala. „Chce to můj přítel vmést mému bývalému
do tváře?“
Instinkt a logika mi velely odehnat ji od sebe. Byla dcera pana Červeného
a ta lež, kterou jsem před ní skrýval, mě sžírala. Řekl jsem jí, aby mi věřila. Ne,
kurva, já to přímo vyžadoval, zatímco jsem sám lhal o tom, kým ve skutečnosti
jsem, ačkoliv dnes rozhodně nahlédla za oponu. Sice jsem věděl, že bych měl
vycouvat, ale na to jsem po ní až příliš toužil.
Natáhl jsem ruku a rozevřel prsty, oba jsme zírali na klíč, který jsem jí
nabízel zpátky. Třeba si ho vezme a zachrání mě před touhle volbou, již jsem
učinil a jež byla nejspíš chybou.
Položila prsty na ty moje a zavřela mi ten kus kovu v ruce. „Myslela jsem, že
jsem ti to už řekla, Pane.“ Hlas se jí třásl. „Patřím ti.“
Dnes odpoledne poprvé zakusila to zvíře, které se ve mně skrývalo, a nedala
se na útěk. Možná ji ta moje temnota přitahovala.
Třeba jí jednou ukážu víc.

Vybrat pro ni na oplátku pět klipů bylo překvapivě náročné, po té divočině

v jejím bytě jsem si totiž připadal jako děcko v cukrárně. Bylo toho tolik, co
jsem chtěl vidět, jak prožívá. Tolik, co jsem si společně s ní chtěl užít.
 Seděl jsem za svým stolem v klubu zavázaných očí, procházel kanál na
Tumblru a snažil se nemyslet na skutečnost, že před chvílí volal pan Červený
a naplánoval si na dnešní večer mimořádnou návštěvu u Claudie. Pravidelnou
schůzku míval v sobotu. Cítil se tak osamělý? Kurva, nemysli na to. Už teď
jsem měl obavy, co budu dělat, až se tu ukáže. Byl to její otec. Otec mé
přítelkyně. Přemítal jsem, jak moc je to v prdeli, když se ve dveřích objevila
Payton.
„Nazdar,“ řekla, „Regan má migrénu a požádala mě, abych za ni zaskočila.
Nevadí?“
Regan patřila k mým nejlepším prodejním asistentkám. Nádherná,
okouzlující, a přesto trochu odtažitá, což se ve vztahu k peněženkám kunčaftů
ukázalo jako smrtící kombinace. Na rozdíl od ostatních asistentek nebyla ani
jedinkrát na stole. Žila pro vzrušení z vyjednávání a získávání balíků peněz.
Payton sice byla lepší než většina asistentek prodeje, ale přece jen už vyšla ze
cviku.
„Jasně, zlato, v pohodě,“ odpověděl jsem, byť jsem v duchu trochu reptal
kvůli penězům, které možná ztratím. „Díky za pomoc.“
Postávala ve dveřích.
„A?“ zeptal jsem se.
„Dominik se ze služebky vrací v úterý,“ řekla, otočila se na podpatku
a odkráčela pryč.
 Osmnáctá kapitola
NOEMI
Bylo šílené, jak rychle se to s Josephem vyvíjelo. Nevěděla jsem, jestli má vztah
dominanta a subinky svou „líbánkovou“ fázi, ale v každém případě jsme
prožívali určité opojení. Třeba to takové bude celou dobu. Joseph by mi rychle
připomněl, že nic netrvá věčně, to dobré ani to špatné.
Telefon mi přes den plnily jeho sprosté textovky a každý večer před spaním,
zatímco jsem na telefonu měla zapnutý FaceTime, jsem slýchala jeho ještě
sprostější slova. Náš účet na Tumblru byl chlípný a hrozně se mi to líbilo.
Nelíbilo se mi však, jak se naše rozvrhy neustále rozcházely. V jednom kuse
pracoval, a když už měl pár hodin volno, vždycky to bylo v době, kdy jsem
měla školu. Snažila jsem se být zlobivá holka, ale vynechat hodinu? To bych
snad musela ležet na smrtelné posteli.
Neviděli jsme se naživo pět dní, od našeho pozdního oběda, který skončil
opaskem kolem mého krku a nejsilnějším zážitkem v mém životě. Uvelebila
jsem se v posteli se svým iPadem a rozjela si Tumblr. Přidávání klipů už ve mně
nevyvolávalo sebemenší obavy. Prostě jsem sdílela, co se mi líbilo, a čas od
času… jsme oba neúmyslně přidali tentýž klip.
Zítra v osm máš školu, brblala rozumná Noemi. Ta už se skoro neobjevovala.
Joseph ji zahnal. Schoulila jsem se pod přikrývku a během usínání přemýšlela,
co asi dělá a jestli na mě myslí tak moc jako já na něj.
***
Vzbudila jsem se, převalila se a zamžourala na budík. Musela jsem se k němu
přiblížit, protože jsem neměla brýle ani čočky. Do háje, byly tři ráno. Praštila
jsem sebou zpátky na postel.
„Ahoj,“ zašeptal ve tmě mužský hlas.
Zaječela jsem a vyletěla do sedu, peřinu jsem si přitom omotala pevně kolem
těla. Do prdele, potřebovala jsem zbraň…
„Noemi, to jsem já, Joseph.“ Ve svitu měsíce jsem viděla, že postava dává
ruce vzhůru.
„Co to má k čertu znamenat? Málem jsem z tebe dostala infarkt, pokoušíš se
mě zabít?“
„Ne.“ Jeho rozmazaná postava se pohnula, jako by si sáhl za hlavu, aby si
promnul krk. Jeho hlas zněl odevzdaně. „Přišel jsem se s tebou vyspat.“
 Můj mozek odmítal fungovat. „Co prosím?“
Postel se prohnula, když na ni klesl. Teprve teď jsem viděla, že je to opravdu
on. Jeho výraz byl… nejistý. Zčásti jsem byla nadšená, že ho vidím, ale z větší
části jsem byla jednoduše vyčerpaná. Cítila jsem se zrovna všelijak, jen ne sexy.
Nicméně byl můj Pán. Rád mě udržoval v nejistotě a napětí, a navíc jsem mu
dala klíč od svého bytu.
„Přišel jsem se s tebou vyspat,“ zopakoval. „Omlouvám se, vím, že je pozdě
a že máš brzo školu, ale…“ Ovinul mi paže kolem ramen a zatlačil mě zpátky
do matrace. „Ještě jsem s tebou vlastně nespal a to mě… trápí.“
Uvelebil se vedle mě na posteli, a když si udělal pohodlí, zkrátil se mi dech.
Nikdy by mě nenapadlo, že si potrpí zrovna na tohle. Jeho odstup se s každým
dnem evidentně zmenšoval.
„Pořád jsi oblečený,“ zašeptala jsem.
„Preventivní opatření.“
Tiše jsem se zasmála. „Čemu se snažíš předejít?“
„Víš přesně, co by se stalo, kdybych se svlékl.“
Zvedla jsem se na loket, nyní už úplně probuzená. „Fakt? Co by se stalo?“
„Dělal bych tobě a tetování křena.“ Zastrčil mi vlasy za ucho a prsty sjel
dolů, aby mi uchopil obličej. „Nemůžeme spolu spát bez spaní, holčičko.“
Přejel rty po těch mých a ve mně se rozlilo teplo. „Musíš si odpočinout. Na
zítřejší večer máme plány.“
„Opravdu?“
„Zítra slavím dvacet let bez rakoviny. Říkala jsi, že bych měl uspořádat
večírek.“
Usmála jsem se. „Jo?“
Udělal obličej. „Nebude to nic velkého, jen pár přátel. Ne že mi objednáš
dort na plechu nebo tak něco.“ Joseph mě přiměl, abych si zase lehla a opřela
hlavu o jeho hruď. „Poslední přednášku máš v šest, budeš do devíti
nachystaná?“
Byla to hloupost, ale vždycky mě zaskočilo, když znal můj rozvrh nebo si
zapamatoval nějaký detail, který jsem zmínila. Můj otec byl velmi vytížený,
profesoři mě brali jako jednu z mnoha a o Rossově přístupu ani nemluvě – ani
jsem si neuvědomovala, jak neviditelná se cítím. Až do doby, než si mě všiml
Joseph.
„Jasně, v devět, žádný problém. Jsem si jistá, že do té doby bude balónkový
pugét hotový.“
 „Bezva. Teď už jdi spát, než řekneš něco, co tě dostane do potíží.“ Představila
jsem si všechny ty rajcovní tresty, které by mi připravil, než jsem však stačila
otevřít pusu, dodal: „Vezmu ti polštář.“
Usmála jsem se, zavřela oči a chvíli si s ním vychutnávala to ticho. „Jsem
ráda, že jsi přišel. Dobrou noc, Josephe.“
Tiše vydechl. „Dobrou, maličká.“

Zklidnila jsem ruku a nanesla si další vrstvu řasenky. Potřebovala jsem se

přestat zdržovat make-upem a rozhodnout se, co si vezmu na sebe. Co by si
měl člověk obléknout na setkání s přáteli svého Pána? Přítele, opravila jsem se.
Nepochybně mě představí jako svou přítelkyni. Tajil před nimi rakovinu. Jeho
přátelé tedy pravděpodobně nevěděli ani to, že vyznává BDSM životní styl.
Vzdala jsem to, vyšla z koupelny a popadla z komody telefon, abych mu
napsala.
Nevím, co si obléct.

Až budu na místě, přijdu nahoru.

To bylo po všech stránkách lepší. Ustlala jsem si postel, vyložila na ni několik

variant a o patnáct minut později jsem mu otevřela vstupní dveře. Pevně jsem
rukou sevřela kliku. Vypadal úžasně. Ach bože, voněl úžasně. Stála jsem před
ním v ohromeném tichu, na sobě staré tílko a ošuntělé pyžamové kalhoty.
Tohle jsem nepromyslela.
„Čau.“ Vtiskl mi na rty rychlý polibek.
„Ahoj.“ Snažila jsem se neznít rozpačitě. Když jsem se ráno vyplížila
z postele, tvrdě spal, rozcuchaný, oblečený a sexy. Ale tahle jeho verze, kdy byl
uhlazený a připravený… Měla jsem co dělat, abych nesklouzla zpátky k té
stydlivé dívce, kterou jsem byla dřív.
„Vytáhla jsem několik různých variant,“ řekla jsem cestou do svého pokoje.
„Tamto.“ Ukázal na jednoduchý černý top bez rukávů a se stojáčkem, který
jsem zkombinovala s upnutou sukní v barvě manga.
„Není to moc letní?“
Věnoval mi pohled, z něhož se mi chtělo padnout na kolena a rozepnout mu
pásek. „Pokud mi nabídneš možnost, která zahrnuje sukni, nemůžu volit
jinak.“
„Dobře.“ Podívala jsem se na to oblečení, pak zpátky na něj. Bylo zvláštní
oblékat se, když se na mě díval. „Já, ehm, něco pro tebe mám.“
 Nespouštěl oči z mých váhavých rukou, zatímco jsem si přetahovala tílko
přes hlavu.
„Je to v lednici,“ pokračovala jsem.
Na rtech mu zahrál lehký úsměv. „To může počkat. Radši bych sledoval
tohle.“
Díky bohu, že svoje nejvíc sexy kalhotky a podprsenku už jsem měla na sobě,
protože kdybych se před ním měla svléknout do naha, přišli bychom pozdě. Už
tak jsem měla v hlavě dost neslušných myšlenek a nepotřebovala jsem to
pokušení. Byla jsem nadšená, že mě bere mezi své přátele, abych poznala další
část jeho života.
Natáhla jsem si top a nasoukala se do sukně. I když jsem byla zády k němu,
cítila jsem na kůži jeho žhavý pohled.
„V těchhle botách zmrznu,“ řekla jsem, když jsem ho následovala do
kuchyně a nesla své páskové sandály za podpatky. Joseph otevřel ledničku a já
jsem ukázala na hlavní polici. „Je to v té bílé krabici.“
Vytáhl středně velkou kartonovou krabici, položil ji na linku a ve tváři se mu
objevil podezřívavý výraz. Jakmile zvedl víko, začal se smát. „Říkal jsem, že mi
nemáš dávat dort.“
Usmála jsem se a pokrčila rameny. „Myslela jsem, že tě to pobaví.“
A taky že jo. Nechtěl to říct nahlas, ale viděla jsem mu na očích, že má
radost. A to vědomí, že jsem ho potěšila, mi za ty trable se sháněním dortu na
poslední chvíli stálo.
Dal si ruce v bok a zpražil mě pohledem. „A teď mi pověz, holčičko. ‚Seru na
rakovinu‘ jsi na ten dort napsala sama, nebo to za tebe někdo udělal?“
„Udělala to ta paní v obchodě.“
Zazubil se. „Co říkala na tvou mluvu?“
„Její matka přežila rakovinu prsu. Napsala to tam s potěšením.“
Ještě jednou se podíval na bílý kulatý dort ozdobený elegantními růžemi
a mušličkovým lemováním. Pokud šlo o nápis, cukrářka ho vyvedla přesně
podle mých představ, stylovým, vkusným písmem, které kontrastovalo
s nepatřičnými slovy. Ale byla skutečně nepatřičná? Tolikrát jsem Josepha
napomínala za to jeho věčné klení, ale tolik si toho vytrpěl a málem umřel.
Jestli bylo někdy namístě použít silná slova, pak určitě v tuto chvíli.
„Co s tím uděláme?“ ukázal na dort.
„Nic, byl to jen žert. Nemusíme ho jíst…“
„Ne, Noemi. Řekl jsem ti, abys něco nedělala, a ty jsi neposlechla.“ Ze
zlověstného záblesku v jeho očích se mi rozbušilo srdce. „Budu tě muset
potrestat. Mám to udělat hned? Nebo později?“
„Řekl jsi, abych ti nenechávala dělat dort na plechu,“ připomněla jsem mu.
„Tenhle je kulatý.“
Přimhouřil oči, ale jeho výraz zůstával hravý. „Odmlouváš mi?“
Sevřela jsem podpatky v rukách, kousla se do rtu a zvažovala své možnosti.
K čertu s tím, už mě nebavilo bojovat se svou touhou. „Dobrá. Hned,“
zašeptala jsem.
Sebral krabici, přešel ke gauči a začal si oblékat kabát. „Obuj se a vezmi si
kabát.“
„My odcházíme?“ Projelo mnou zklamání. Čekala jsem, že si mě ohne přes
koleno, protože jsem na Tumblr vyvěsila už několik takových videí. „A co…?“
„Jestliže sis vybrala hned, znamená to, že to chceš, takže to nemůžu využít
jako formu trestu.“ Přistoupil ke mně, až jsme byli skoro hruď na hruď,
a zadíval se mi do očí. „Ta frustrace, kterou na tobě teď vidím? Ta se mi líbí.
Tohle je součást tvého trestu. Zbytek přijde později.“
V očích mu na půl vteřiny vítězoslavně zaplálo, než se otočil a pokračoval ke
dveřím.
„Ten dort s sebou brát nemusíš,“ vyhrkla jsem.
Zahihňal se. „Třeba chci. Koneckonců je můj.“
Byla jsem v Josephově přítomnosti ani ne patnáct minut, a už jsem měla
pocit, jako bych se topila. Když jsme vyšli z domu, do plic mi vtrhl mrazivý
večerní vzduch a dodal mi sílu. Joseph mávl rukou, aby přivolal taxík.
„Kde máš to předražené auto?“
„Doma. Chtěl jsem slavit, aniž bych se musel starat o řízení.“
Vmáčkli jsme se na vyhřáté zadní sedadlo taxíku, a když dal Joseph řidiči
adresu, překvapeně jsem zamrkala.
„Tvůj komediální klub?“
„Dnes je zavřeno.“ Poklepal na víko krabice. „Soukromý večírek.“
„Kdo tam bude? Připravil jsi je na to, že mám tak trochu dětskou tvář?“
Uchechtl se. „Bude tam Payton a její snoubenec Dominik a řekl jsem jí, že
pořád chodíš do školy.“ Jeho výraz zvážněl. „Payton mi občas pomáhá
s vedením vinárny, takže jsem nikdy nepoužil tvoje celé jméno. Nemyslím, že
by ho poznala, ani tebe, ale raději se dnes večer budu držet tvé přezdívky.
Mohla by se nechtěně zmínit před Katzenbergem.“
„Ach tak. Dobře.“ Jestli existoval nějaký zabiják nálady, jmenoval se
Katzenberg. Otec před pár lety vycouval z jedné dohody, když mu připadala
méně solidní, než jak ji Katzenberg prezentoval, a Katzenberg si to vzal velmi
osobně. Od té doby se choval jako prvotřídní kretén. Snažila jsem se nemyslet
na to, že se Joseph spolčuje s takovým člověkem. Ta nevraživost byla
malicherná a dětinská.
Taxík nás vyhodil před potemnělou budovou. Když mi Joseph předal krabici
s dortem a vytáhl z kapsy klíče, začala se k nám po chodníku blížit nějaká
dvojice. Žena s úsměvem pokývla na Josepha a mně spadla brada.
Tohle byli jeho přátelé? Už od pohledu tvořili silný pár, který vypadal jako
z reklamy na nóbl parfém, samý sex a přitažlivost. Tmavovlasá žena, Payton,
byla jen o něco starší než já. Naprosto úchvatná. Obrátila jsem pozornost
k muži, do něhož byla zavěšená. Krátké pískově blond vlasy a nápadně modré
oči. Pohledný by bylo slabé slovo.
Měla jsem pocit, že mezi tyhle lidi, Josepha nevyjímaje, nepatřím. Připadala
jsem si jako „šestka“ snažící se zapadnout do party „desítek“. S touhle
nádhernou ženou pracoval? Pocítila jsem záchvěv žárlivosti.
Joseph mě vtáhl dveřmi do vestibulu, kde bylo teplo, nenuceně mě vzal
kolem pasu a naznačil těm dvěma, aby nás následovali.
„Já jsem Payton.“ Se zájmem si mě prohlížela a její hlas zněl jako předení.
„Em? Tohle je Dominik.“
„Ahoj,“ vyrazila jsem ze sebe a usmála se. Nebuď trapná, Noemi.
Joseph podal druhému muži ruku. „Díky, že jste se s námi sešli.“
Dominik pokrčil svými širokými rameny a s lehkým úsměvem na rtech si
s Josephem potřásl rukou. „Payton dostane, cokoliv chce.“
„Dobře jsem si ho vycvičila,“ řekla a obrátila pohled na svého snoubence.
Jeho oči naplnil žár. „To by stačilo, ďábelská ženo.“
Když Joseph řekl „večírek“, tohle jsem si zrovna nepředstavovala. Prošli jsme
kolem pokladny do klubu, což byla jedna velká místnost. Podél zadní stěny se
táhl dlouhý bar a prostor se svažoval k pódiu na druhé straně, uličku z obou
stran lemovaly čtvercové stoly a dřevěné židle. Neosvětlené jeviště bylo jen
o schod vyvýšené a jako kulisa sloužila cihlová stěna.
Joseph vzal krabici s dortem, položil ji na bar a přesunul se za něj, cestou si
sundal kabát. „Co pijeme?“
„Je dost stará, aby mohla pít?“ zeptala se Payton škádlivým hlasem.
„Je jen o tři roky mladší než ty, zlato,“ střelil po ní Joseph strohým
pohledem. Vyhrnul si rukávy svého námořnicky modrého kašmírového svetru
a pustil se do míchání našich drinků, jako by byl za barem doma. Potřebovala
jsem na něj přestat zírat jako vykulený idiot, než si toho někdo všimne.
 Zatímco Payton čekala, než jí Joseph připraví drink, odklopila víko krabice
a ztuhla.
„Co je tohle?“ zeptala se a těkala znepokojeným pohledem mezi mnou
a Josephem.
„Oslavujeme.“ Mrskl před ni na bar její cosmopolitan, přičemž růžová
tekutina povážlivě hrozila rozlitím, ale nestalo se tak. „Dneska jsem dvacet let
bez rakoviny.“
„Cože?“ Její znepokojení se zdesetinásobilo. „Nikdy jsi mi neřekl, že…“
Přešel ke dřezu a umyl si ruce. „Je to už dávno.“
Sledovat ji, jak se tu informaci snaží zpracovat, bylo zvláštně dojemné. Bylo
zřejmé, že jí na Josephovi záleží. Ne sexuálně, to bych neřekla. Mezi ní
a Dominikem pulzovala nepřehlédnutelná energie, jako by měli oči jen jeden
pro druhého. Payton se zhluboka nadechla, pak vydechla a stáhla přitom
ramena dozadu. „Měl jsi mi to kurva říct.“
Joseph pozvedl obočí. Ne, nemyslím, že se mu to líbilo.
„Takže, Dominiku,“ řekla jsem náhle ve snaze uvolnit napětí, „čím se živíš?“
„Jsem viceprezident rozvoje mezinárodních projektů v Chase Sports.“
To mě podrž. Chase Sports nebyla malá firma, a on byl viceprezident? Ve
svém věku? Vypadal mladší než Joseph. „Jak jste se vy dva poznali?“
Místnost ztichla a přísahala bych, že se jejich pohledy stočily na Josepha, jako
by si nebyli jistí, co odpovědět.
„To je příběh na jindy,“ vyřešil to za ně.
Zmateně jsem svraštila obočí. Bylo to nějak trapné a Joseph je chránil? Výraz
v jeho tváři mi říkal, abych to nechala plavat, a já jsem se rozhodla
uposlechnout. Na jednom trestu už pracoval, nechtěla jsem je na sebe
nabalovat. Joseph do sebe kopl sklenici whisky a praštil s ní na bar.
„Půjdu to nachystat. A vy budete připravení?“ zeptal se Payton.
Po rtech jí přelétl ďábelský úsměv a vzápětí zaostřila pohled na mě. „No
jasně.“
Zkroutil se mi žaludek, ačkoliv jsem si nebyla jistá proč. Co měl Joseph za
lubem? Prošel uličkou a udělal krok na pódium, pak zmizel v zákulisí.
„To je hezká kabelka,“ řekla Payton a pokývla k mé tašce na baru.
„Děkuju, moje sestra…“
„Můžu být upřímná?“ přerušila mě a přistoupila o krok blíž. „Připadá mi to
fascinující. Nikdy neměl přítelkyni, přinejmenším za ty čtyři roky, co ho
znám.“
„Fakt?“ zašeptala jsem.
 „Nemohla jsem tomu uvěřit, když mi to řekl. Měl dřív pár subek, ale ty
nebyly… jako ty.“
Panebože. Takže hádám, že jeho přátelé dobře vědí, že vyznává tenhle životní
styl.
„Payton,“ varoval ji Dominik tlumeně.
Natáhla ruku a chytila mě za zápěstí, až jsem sebou při tom náhlém kontaktu
trhla. „Dám ti jednu nevyžádanou radu, protože Joseph a já jsme si hodně
podobní. Nenech se jím příliš tlačit, ale ani to s ním hned nevzdávej. Je to
hodný chlap.“
Shlédla jsem na ruku na svém zápěstí a zatřpytil se na mě ohromný zásnubní
prsten. Myslela si, že mě musí přesvědčovat? To jsem už podvědomě udělala
sama. Můj přísný Pán byl ve skutečnosti chlap se srdcem ze zlata.
Její hezké modré oči mě pozorně sledovaly a… Co jsem to v nich viděla?
Naději? „Jsem ráda, že se rozhodl k sobě někoho pustit.“
Světla ožila a zalila jeviště, až jsem z toho náhlého jasu zamrkala.
Dominik pomohl Payton z kabátu a pověsil ho na jednu z barových stoliček.
Pod ním na sobě měla černý korzet bez ramínek, který sotva pojal její velká
prsa.
„To je nové?“ zeptal se její snoubenec.
Přikývla a její třešňově červený melír v tom světle zářil. „To mi dala Yuriko
jako dárek na rozloučenou.“
Dominik svým lačným pohledem dlouho setrval na jejím těle. Nemohla
jsem mu to vyčítat. Výztuž korzetu dokonale zdůrazňovala její postavu a já
jsem jí záviděla. Payton nebyla jen krásná, byla taky neskutečně rajcovní.
Nedokázala jsem pro ni najít lepší slovo, vypadala jako sofistikovanější verze
nějaké špičkové pornohvězdy.
Joseph se objevil na jevišti a pokynul nám, abychom přišli za ním. Přinesli
jsme si drinky k nejbližšímu stolu a muži beze slov popadli jiný stůl a vynesli
ho na pódium.
„Co se to děje?“ zeptala jsem se.
Stůl byl připravený na scéně a Joseph obrátil pozornost ke mně. Z jeho
temného, nadrženého pohledu jsem najednou měla srdce až v krku.
„Payton a Dominik budou šoustat na tomhle jevišti a my se budeme dívat.“
 Devatenáctá kapitola
Na okamžik mě zachvátila hysterická hluchota. „C-Cože?“
Joseph seskočil z pódia, zatímco Dominik vystoupil nahoru a vedl Payton
s sebou. Položila svou velkou kabelku na zem vedle stolu a pak jako by se
všechny páry očí v místnosti upřely na mě.
Joseph mě popadl za pas a přitiskl čelo k mému, naše teplá kůže se dotýkala
a na tváři jsem cítila jeho dech. „Chci vidět, jak se budeš vrtět na židli,
holčičko, až se budeš dívat, jak se udělá na jeho ptákovi.“ Židle zapištěla, jak ji
Joseph otočil směrem k jevišti. „Sedni si, hned.“
Do prdele. Podívala jsem se na tu neškodnou židli, jako by snad hořela.
Opravdu bych to mohla udělat, sledovat dva cizí lidi, jak se milují sotva tři
metry přede mnou? Čas na rozmyšlenou jsem jaksi nedostala. Prostě jsem se
ocitla na židli a Joseph se usadil hned vedle mě.
Payton si mezitím na pódiu stáhla své dlouhé lesklé vlasy do culíku
usazeného vysoko na temeni hlavy a pak se pustila do rozepínání patentek na
svých kalhotách. Když jsem zachytila první náznak krajky, dech se mi najednou
zkrátil. Zula si své černé boty na podpatku, sedla si na stůl a nechala
Dominika, aby jí kalhoty pomalu stáhl z těch dlouhých nohou, jednu nohavici
po druhé.
Nespouštěla z něj oči a Dominik jí do nich upřeně hleděl. Byli to krásní lidé,
ale vidět za tím ty skutečné emoce, to bylo pekelně žhavé.
„Obuj si zpátky ty zatracené podpatky,“ řekl Dominik.
„Ano, Pane,“ prohodila, ačkoliv to vyznělo spíš sarkasticky než uctivě.
Takový tón by mě nepochybně dostal do potíží. Vklouzla chodidly do bot,
vstala a předvedla své tvary. Pohledem jsem sjela od jejího bujného poprsí
k jejímu vosímu pasu, pak k proužku kůže, kde končil korzet, a nakonec ke
křivkám jejích boků.
Joseph tu noc, kdy jsem se stala jeho, prohlásil, že vypadám jako z mokrého
snu, ale jak bych se mohla vyrovnat jí? Vypadala tak úžasně, že jsem se s ní
chtěla vyspat i já. Kalhotky z černé síťoviny a krajky nenechávaly příliš
prostoru představivosti a měly dostatečně nízký střih na to, aby vynikl malý
černý symbol vytetovaný na jejím boku. Ne, nebyl to symbol. Byl to japonský
znak.
„Dávej si pozor na jazyk,“ řekl Dominik, „nebo ti něco strčím do pusy, abych
ti ji zavřel.“
„Tohohle ptáka?“ Přiložila ruku na jeho poklopec a třela ho.
 Odstrčil jí ruku pryč. „Zařídím, aby nám tvůj šéf dal kalhotky své přítelkyně,
a nacpu ti je do pusy.“ Otočil ji kolem dokola a odhalil tak, že má na sobě
tanga. Položil jí ruku na záda a postrčil ji, aby se ohnula přes stůl. „To by se ti
líbilo, ty malá couro? Určitě umíráš touhou vědět, jak chutná její kundička.
Mám pravdu?“
Kousla jsem se, abych zadržela polekaný výkřik, který ve mně rostl jak
šokem, tak vzrušením. Payton neodpověděla a Dominik ji silně pleskl po
zadku, její pevná půlka se sotva zatřásla, ale kůže zčervenala.
„Ano,“ zasténala Payton. „Jedna, děkuji.“
Co znamenalo to ano? Bylo to slastí, nebo odpovídala na jeho otázku? Joseph
se pohnul a klekl si přede mě, jeho ruce mi sklouzly po kolenou. Nahoru po
stehnech. Zmizely pod mou sukní.
Zalapala jsem po dechu.
Jeho pohledu se nedalo uniknout, a ačkoliv jsem nebyla tam nahoře, měla
jsem pocit, jako by na mě svítil milion reflektorů.
„Dnes večer se zapojí i publikum.“ Josephův hlas byl autoritativní a sexy.
„Nadzvedni se.“ Stočil prsty pod boky kalhotek a začal mi je strhávat dolů.
Opřela jsem se rukama po stranách židle a ta zavrzala, když jsem se nadzvedla,
aby mi mohl stáhnout spodní prádlo ke kolenům. „Kurva, máš je pro ni hezky
vlhké.“
Ze rtů mi uniklo zakňourání a já si rozpačitě zakryla ústa dlaní. Joseph se
ušklíbl, oči plné neřesti, a kalhotky pokračovaly až úplně dolů k mým
sandálům. Přestala jsem dýchat. Joseph se rozvážně zvedl, došel k okraji jeviště
a podal je Dominikovi.
Cizí muž držel moje kalhotky vlhké touhou. Přitiskla jsem kolena k sobě, až
nepříjemně vzrušená. Začalo to být nesnesitelné, když se Dominik otočil ke své
nastávající. „Otevři pusu.“
Když jí nacpal moje zmuchlané prádlo do úst, zadívala se mi do očí
a zatraceně rajcovně zasténala, jako by si užívala mou chuť. Ta scéna samotná
mě přiváděla k šílenství, ani bych k tomu nepotřebovala zvuk. Položila jsem si
ruce na stehna a pohlédla na Josepha.
Díval se na mě, ne na ně.
„Ty se nebudeš dívat?“ zašeptala jsem.
„Právě teď bych se radši díval na tebe. Kromě toho,“ dodal víc nahlas, „to
není nic, co bych už neviděl.“
„Ha,“ řekl Dominik a zkroutil tvář do ďábelského úsměvu. „Výzva přijata.“
Obrátil pozornost zpátky k Payton. „Zůstaň, jak jsi.“
 Zatímco se přehraboval v její kabelce, nemohla jsem si nevzpomenout na své
poprvé s Josephem, kdy jsem byla v té samé pozici. Tlačila ji hrana stolu do
kyčlí stejně jako mě, nebo už byla v tuhle chvíli příliš pohlcená vzrušením, než
aby ji to zajímalo?
Dominik vytáhl velké klubko červeného provazu, rychlými pohyby jí svázal
zápěstí k sobě, a když bylo hotovo, znovu ji plácl po zadku. Škubla sebou
a zavřela oči, její slova byla nezřetelná kvůli spodnímu prádlu, které měla stále
v puse. Dominik zálibně promnul velký červený flek na jejím zadku a ona
zavzdychala.
Pak z jeho úst zazněla cizí řeč, mluvil něžně. Láskyplně.
„Jak to s ní mluví?“ zeptala jsem se tlumeným hlasem.
„Japonsky,“ odpověděl Joseph. „Nějakou dobu žili v Tokiu.“
Dominik jí vytáhl kalhotky z pusy a nechal je ležet na stole, zahákl jí ruce
pod lokty a zvedl ji do stoje. Když se otočila na podpatcích, políbila ho tak
syrově a vášnivě, až mě to bolelo. Joseph mě líbal stejně a teď jsem po tom
prudce zatoužila.
Joseph se ke mně naklonil a odhrnul mi vlasy z ucha. „Pořád se vrtíš,“
zašeptal. Jeho horký dech mě rozechvěl. „Nejspíš nevíš, co s rukama.“
„Jsem v pohodě.“ Kéž by mi tolik nekolísal hlas.
Dominik mezitím na jevišti uctíval její tělo. Dlaněmi jí uhladil korzet a sjel
po něm prsty, pak si před ni klekl na koleno. Pečlivě a pomalu stahoval černou
krajku, zatímco Payton se do mě celou dobu vpíjela pohledem.
Její obnaženu kůži jsem sotva zahlédla, protože hned vzápětí ji zastínila
Dominikova hlava a Payton přivřela oči. „Bože, Dominiku, miluju tvůj jazyk.“
Zarazil se. „Jen můj jazyk?“
„Právě teď? Miluju ho víc než jakoukoliv jinou část tvého těla.“
Uchechtl se a chytil ji za boky, aby si ji přidržel. „Jo? Uvidíme, co budeš
říkat, až si sundám kalhoty.“
Přerývaně se nadechla, když přestal mluvit a jeho ústa se začala věnovat
něčemu jinému. Sledovat ho, jak jí to dělá pusou, bylo nesmírně smyslné. Co
se odehrává, jsem věděla jen z jejích reakcí, ne od pohledu. Až do chvíle, kdy
na kolenou uhnul kousek stranou a pomocí prstů ji doširoka roztáhl. Špičkou
jazyka zajel do její obnažené štěrbinky a to mě rozpálilo.
„Ty vole.“ Přitiskla jsem si ruku na ústa.
„Ne.“ Joseph se zamračil a nesouhlasně mě chytil za zápěstí. „Chci slyšet
každý rajcovní zvuk, který vydáš. Pojďme ty tvoje všetečné ruce využít.
Roztáhni nohy a dotýkej se sama sebe.“
 Cítila jsem, jak mi z tváře odtéká krev.
„Cože? Vždyť mě uvidí.“
Pohlédl na ty dva, pak zpátky na mě. „Nevěřím, že tohle je tvůj limit,
vzhledem k tomu, že jsi mi dovolila, abych tě ošukal na veřejnosti. Jsi jen
nervózní.“
„Ano,“ připustila jsem.
Jeho teplá ústa se mi přisála ke krku v tutéž chvíli, kdy mi položil ruku na
koleno a zatlačil, abych rozkročila nohy. „Tohle je druhá část tvého trestu,
nezbedo. Dej si ty prsty na kundičku. Ukaž jim, jak moc se ti líbí jejich
představení.“
Dlouze, zmučeně jsem vydechla. Očima jsem ho prosila, aby mě k tomu
přiměl, a zároveň aby to nedělal. Ta špatná, zkažená část mého já byla
nedočkavá a mezi nohama mi tepalo touhou.
Uchopila jsem lem sukně do prstů, nadzvedla ho a přitáhla si látku k bokům.
Byla jsem sotva v půli stehen, když si Joseph přisunul svou židli blíž a položil
mi ruku na koleno. Putoval jí nahoru po mém vnitřním stehně a přejížděl po té
citlivé kůži, až mě pohladil v místě, kde jsem byla úplně mokrá.
Vzdychla jsem, ale on to pravděpodobně neslyšel. Payton na scéně hlasitě
sténala. Třásla se jí ramena a záda měla prohnutá.
„Sakra, takhle se nechci udělat,“ zvolala.
Dominik jednou rukou pustil její bok a zajel jí mezi nohy. „To máš teda
blbý.“
Joseph mi jednou lehounce zakroužil prsty po klitorisu, než mi zasunul prst
hluboko dovnitř a vymámil ze mě slastný vzdech. Pomalé přirážení jeho
ukazováku zrcadlilo Dominikovy pohyby na jevišti.
„Řekl jsem ti, aby sis sáhla na pičku,“ řekl Joseph. „Proč to musím
opakovat?“
Ale… on se mě přece už dotýkal. Myslela jsem… Zapomeň na to, na tom
nezáleží. Narůstající tempo šířilo žár a veškeré obavy o mou cudnost zmizely
v plamenech. Vykasala jsem si sukni, až ležela shrnutá vysoko na mých
stehnech, a přiložila jsem prsty těsně nad místo, kde mě píchal.
„Nevíš, kam se dívat.“ Jeho hlas byl sametově jemný. „Díváš se, jak můj prst
zajíždí do té tvojí těsné vlhké kundičky? Nebo se díváš, jak jí to dělá jazykem?“
Měl naprostou pravdu, nevěděla jsem, co je rajcovnější. Pohledem jsem
zoufale kmitala mezi jedním a druhým.
„Ach, kurva,“ zahekala Payton. Pokusila se od Dominika ustoupit, ale ten si
to nenechal líbit. Druhou rukou ji sevřel v pase a zaryl jí prsty do kůže, až se
kolem nich udělaly důlky. Začala lapat po dechu. „Dominiku… Já spadnu…“
„Nespadneš, držím tě.“
Ústy a rukou precizně pracoval na tom, aby z ní dostal, co chce. Roztřásly se
jí nohy a vytřeštila oči.
„Sakra, už budu. Ach… kurva. Kurva!“ Podlomila se jí kolena a padla mu do
náruče, neschopná udělat cokoliv jiného, jelikož měla ruce spoutané za zády.
Dominik ji pevně držel, zatímco se svíjela v náporech orgasmu.
Sledovat, jak se jí zmocňuje rozkoš, bylo šíleně silné a můj horečný pohled
pátral po Josephovi. Do nohou se mi vkrádala blaženost a v břiše sílil třes.
Představa, že se udělám jinak než při masturbaci, mi stále připadala nová a cizí,
ale že u toho kromě mého partnera budou další dva lidi? To překonávalo
všechno, na co jsem si dosud troufala byť jen pomyslet.
„Rychleji,“ přikázal Joseph. „Nepřestávej. Poznám, že už se blížíš.“
Těžce jsem polkla. Byla jsem neuvěřitelně, strašlivě blízko. Pohybovala jsem
boky proti přirážení prstu, kterým mi zajížděl dovnitř a ven, a třela se rukou
tam, kde byla moje touha největší.
„Ano, maličká. Přesně takhle. Tohle ti někdy udělám. Svážu tě a ošukám tě
jazykem, až nebudeš moct stát.“
Otevřela jsem ústa dokořán, moje plíce se zoufale dožadovaly vzduchu. Ach
bože. Ach můj bože. S Rossem jsem se nikdy neudělala, ale s Josephem to šlo
prakticky samo. Něco se ve mně zlomilo, našla jsem samu sebe uprostřed
přívalu rozkoše. Natáhla jsem ruku, ovinula ji kolem jeho šíje a přitáhla si ho
tak, až měl obličej sotva centimetr od toho mého. „Líbej mě tou svojí oplzlou
pusou, zatímco mi to děláš.“
Ještě nikdy jsem na něm neviděla, že by ho moje slova šokovala, ale trvalo to
jen kratičký okamžik. Hned vzápětí už měl temný, agresivní pohled predátora.
Vyrazil vpřed a vzal si moje ústa těmi svými, pohltil mě stejně jako orgasmus.
Sténala jsem do jeho polibku a z hloubi mého nitra se draly střípky zničující
extáze. Ach, sakra. Sakra, byl to tak úžasný pocit. Jeho jazyk hladil ten můj,
šukal mi pusu, což jen přispělo k ohromujícímu pocitu z toho všeho. Slast se
rychle přehnala, ale byla intenzivní.
„Ty,“ řekl, když ode mě konečně odtrhl rty, „mi nemáš co rozkazovat.“
Prudce se nadechl. „Ale tentokrát to nechám plavat.“ Dlouhou chvíli vyčkával,
dopřával mi čas, abych se sebrala. Vzdálil se od mého těla a obrátil pozornost
k jevišti. „Co máš ještě v té kabelce, Payton?“
Byla znovu na nohou a obličej měla úplně rudý. „Spoustu věcí. Co bys
potřeboval?“
 „Další provaz, nebo pouta.“
„Mohl bys použít její podprsenku,“ navrhl Dominik. Srdce mi přestalo
tlouct. Ztratila jsem se v orgasmu a nohy jsem měla na židli doširoka roztažené,
kundičku všem na očích. Dominik sjel pohledem dolů, aby zvědavě nakoukl,
načež jsem se narovnala a spěšně si shrnula sukni dolů.
„Pouta,“ řekla a dloubla ramenem do svého snoubence. „Tak se vrať sem
a rozvaž mě.“
„Ani náhodou.“ Dominik vytáhl kovová pouta sám a poslal je hlasitě po
podlaze jeviště naším směrem. „Líbí se ti to.“
„Líbilo by se mi, kdybych mohla používat ruce, když ti kouřím ptáka.
Myslím, že i tobě by se to líbilo,“ prohlásila s tuze svůdným výrazem ve tváři.
„Kruci, jsi vážně přesvědčivá.“
Vítězoslavně se usmála, ale přešlo ji to, jakmile ji s hlasitým žuchnutím srazil
na kolena. Čekala, že ji rozváže, a teď jí spadla brada.
„Bezva,“ zamručel Dominik a rozepnul si přezku. „Tu pusu nech přesně
takhle. Pro mého ptáka jsi hotová děvka.“
Joseph sebral pouta z jeviště a mířil ke mně, když vtom se náhle otočil.
V jeho hlase zaznělo zděšení. „Ne.“
„Nic se neděje,“ řekl rychle Dominik. „Vím, co dělám.“
Joseph pohlédl na Payton a ta se na něj usmála. „Je to tak, jsem pro jeho
ptáka děvka.“
Nechápala jsem, co přesně se stalo, ale něco probudilo Josephovu ostražitost.
Napjatá ramena pomalu uvolnil, teprve když Payton pohlédla na Dominika se
zářivým úsměvem na rtech.
Dominik shodil košili a odhalil zpevněnou postavu muže, který cvičí, často
a s činkami. Nebyl to žádný hromotluk, ale svaly se na něm jen rýsovaly.
Payton se mohla pochlubit tělem, pro jaké by jiné vraždily, ale její budoucí
manžel si s ní v ničem nezadal.
„Podívej se na mě,“ rozkázal Joseph a já stočila pohled k němu. Otevřel
pouta. „Pokud budeš chtít zastavit, řekneš stop. Každé počkej budu brát jen jako
propustku dál. Rozumělas?“
Měl snad podezření, že přijdou věci, které mě donutí vyřknout mé slavné
slovo? Spolkla jsem nádech a přikývla. Přesunul se za mě, tyčil se nade mnou
a tiše čekal, až mu nabídnu svá zápěstí. Mít na rukou pouta mi připadalo stejně
děsivé jako minule, ale z úplně jiného důvodu. Tentokrát jsem se nebála, co by
mohl udělat on, ale co bych mohla udělat já. Čím víc kontroly jsem mu dávala,
tím divočejší stránka ve mně ožívala.
Narovnala jsem záda a natáhla zápěstí za židli.
 Dvacátá kapitola
Ze všech sil jsem se snažila udržet třes na uzdě.
Tvoje tělo je klec, říkala jsem si.
Joseph tě osvobodí.
„Hodná holka,“ pochválil mě. Kov cvakl a já sebou při tom drásavém zvuku
škubla.
Na pódiu si Payton olízla rty. Dominik si stáhl spodky, jednou rukou sevřel
své obrovské tvrdé péro a přejížděl po něm. „Chceš ho?“
„Ano,“ špitla.
„Jo? Řekni to.“
„Chci mít tvýho ptáka v puse.“
„Dobrá.“ Popadl její hlavu do dlaní a vrazil jí ho mezi rty. Zasténala a lačně
si ho vzala.
Joseph chňapl svou židli za opěradlo a přitáhl si ji za mě, aby si mi mohl
sednout přímo za záda. Natáhla jsem spoutané ruce a přejela jimi po měkké
látce jeho kalhot a stehně pod ní, ale odtáhl se. „Nedal jsem ti svolení, aby ses
mě dotýkala.“
Totéž mi řekl tu noc, kdy jsme se poznali a já se tolik snažila být odvážná
a troufalá. Stejně jako tehdy mě jeho autoritativní tón zchladil a zároveň
rozpálil. „Můžu se tě dotýkat, Pane?“
„Ještě ne. Chci se soustředit na představení.“
Sledovala jsem, jak Dominikův tlustý penis klouže mezi jejími rty růžovými
jako okvětní plátky a kůže se mu leskne jejími slinami. Znovu jsem dala kolena
k sobě a stiskla je. Bylo normální být takhle vzrušená?
„Ježíši,“ zahekal Dominik. „Miluju tě. Zatraceně, tolik tě miluju… “
Zasténala a zvedla k němu pohled. Vášeň, která se zračila v obou jejich
výrazech, mi vzala dech. Láska a touha zaplavily každý centimetr místnosti, až
nebylo kam uniknout.
„Chci ti ho vzít do pusy, Pane,“ zašeptala jsem. „Prosím.“
„To chci taky, ale zmeškali bychom hlavní představení. Payton mi to podala
tak, že tohle je jednorázová záležitost, žádná repríza prý nebude.“ Prsty mi
odhrnul vlasy z krku, aby na něj mohl přiložit rty. Každý jeho hluboký nádech
nebo dotek jeho úst na jemné kůži vyvolal novou vlnu husí kůže.
A tak jsem seděla na židli s rukama spoutanýma za zády a hlavou
nakloněnou na stranu, aby mě Joseph mohl líbat, lízat a kousat na krku,
zatímco jsem sledovala, jak Payton kouří Dominikovo ohromné péro.
 Bylo ve mně tolik chtíče, že na stud nezbýval prostor.
„Fajn,“ řekl najednou Dominik, „to by stačilo. Chceš, abych se ti udělal do
pusy?“ Odstoupil od ní a… červenal se?
Payton se ďábelsky usmívala. „Měl jsi mi nechat volné ruce.“
Sundal si boty a kalhoty, stáhl si ponožky, až tam stál úplně nahý. Jeho tělo
bylo bezchybné, ale zároveň pro mě nebylo dokonalé. Dominik i Payton byli
uhlazení a udržovaní, ona měla perfektně vytvarované obočí a pěstěné nehty,
on zase vysekané svaly. Já však dávala přednost Josephově opravdovosti.
Ale pořád jsem byla ženská s očima. Dominik vypadal zatraceně dobře a na
jeho boku… se skvělo to samé černé tetování v japonštině. Tenhle pár se k sobě
hodil snad ve všem. Sklonil se, rozvázal uzly a promasíroval otlaky, které jí
zůstaly na zápěstích.
„Dominiku,“ vydechla, vyškrábala se na nohy a jednou rukou okamžitě
popadla jeho penis, mnula ho a kroutila. „Chci ho mít v sobě. Už mě dál
nemuč.“
Dominik otočil hlavu k nám a přimhouřil oči. „Joseph si myslí, že už
všechno viděl.“ Obrátil se zpátky na svou snoubenku. „Chceš mu ukázat, co
jsem tě naučil?“
Svraštila čelo. „Takhle to nechci, ale…“ Její zamračený výraz přešel
v úšklebek. „Jo. Máš moje svolení.“
Rty na mém krku se zarazily, jako by Joseph ty dva napjatě sledoval.
Dominik kolem Payton ovinul své silné paže, zajel jí rukou do vlasů a přidržel
jí hlavu, aby se jí podíval do očí. „Udělej se pro mě. Teď hned.“
Zalapala po dechu. Nohy se jí viditelně roztřásly a její tělo ochablo. Lapání
po dechu přerostlo ve sténání a to pak zesílilo ve křik, zatímco se chvěla v jeho
objetí. Orgasmem. Jen na jeho příkaz.
Dominik obrátil pozornost od ženy sténající v jeho náručí směrem k nám,
ale věděla jsem, že se nedívá na mě. Svým výrazem Josepha vyzýval a tvářil se…
majetnicky?
„Ty vole,“ zazněl mi do ucha Josephův hlas. „To není vůbec zlé.“ Jeho ústa se
vrátila zpátky na mou kůži v místě, kde se krk setkává s ramenem. „Kdybych tě
vycvičil, aby ses udělala na můj povel,“ přejížděl mi rty zlehka po kůži, „nežádal
bych tě o svolení. Prostě bych to opakoval pořád dokola, dokud bys
neomdlela.“
Mohlo by se to stát? Dokázal by Joseph vyvolat orgasmus tak snadno, že by
mu stačilo jen o něj požádat? Žilami mi proudilo vzrušení. Joseph oběma
rukama přejel po mém pase a vklouzl pod spodní lem halenky. Spolu s nimi se
pod ni vkradl chladný vzduch.
Tomu slovu se nedalo ubránit a vyslovila jsem ho takřka bez dechu: „Počkej.“
„Ne. Ty to chceš. Prohýbáš záda a usnadňuješ mi to.“
Panebože, no fakt. Rukama nadzvedl halenku a odhalil moje břicho.
Pokračoval, až byla halenka vyhrnutá kolem mé hrudi a byla mi vidět prsa
zakrytá podprsenkou. Měl pravdu. Uvnitř jsem hořela touhou, aby mě jeho
ruce zatahaly přes tenkou látku za bradavky. Do háje, chtěla jsem, aby mi strhl
podprsenku a zkroutil mi bradavky až do bolesti. A chtěla jsem, aby to
Dominik a Payton viděli.
Ale ti dva byli zaneprázdnění. Ona ho vášnivě políbila, položila mu ruce na
hruď a strčila do něj, aby si sedl na stůl. On se po desce stolu posunul dál,
takže mu ohnutá kolena visela přes okraj, zaklonil se a opřel se o předloktí.
Payton si na něj beze slov a s jediným výmluvným pohledem vylezla, rozkročila
se mu v klíně a položila mu ruce na ramena.
Sklouzla rukou po jeho hrudi, obtočila prsty kolem jeho ptáka a přidržela si
ho, než začala spouštět boky.
Pro boha živého.
Na hrudi jsem cítila takovou tíseň, že jsem nemohla dýchat. Joseph mi prsty
mnul bradavky, až jsem z nich měla bolestivě ztvrdlé hroty. Vyšlo ze mě něco
jako tiché zakňučení. Jeho dotek mě přemáhal, a ačkoliv jsem chtěla zavřít oči,
abych si ho lépe vychutnala, neodvažovala jsem se to udělat. Nařídil by mi
nechat je otevřené a já v hloubi duše nechtěla přijít ani o vteřinu toho, co jsem
viděla.
Když si ho Payton naplno osedlala, Dominik zhluboka zasténal. „Sundej si
to. Potřebuju tě vidět celou.“
Její ruce zamířily ke středu korzetu a prsty rychle uvolnily posuvné spony,
které ho držely zapnutý. Prsa se jí vyvalila ven, Payton odhodila oděv stranou
a okamžitě vzala své oblé vnady do dlaní. Stlačila je k sobě a naklonila se
dopředu, aby do nich Dominik mohl zabořit obličej.
V tu chvíli se začala pohybovat nahoru a dolů. Ojížděla ho a koleno přitom
měla sotva tři centimetry od okraje malé stolní desky, kterou zcela zaplnili.
Zatnula jsem čelisti. Donutila jsem se přestat vzdychat, protože to znělo
trapně, a posunula se na židli, abych trochu zmírnila to nesnesitelné nepohodlí.
„Co chceš?“ zašeptal mi do ucha temný hlas. „Pověz, holčičko. Co
potřebuješ?“
Byla jsem napůl mimo. „Potřebuju, abys mě ošukal.“
 Vydechl a vlna jeho dechu se mi převalila přes kůži a pohladila mě po hrudi.
Žádná reakce. Joseph mě rozhodně slyšel. Dominik a Payton by mě slyšeli taky,
kdyby zrovna nebyli ve vlastním světě. Rajtovala mu v klíně, dosedala na jeho
péro tak prudce, až jí prsa divoce poskakovala. Hlavu měla zvrácenou dozadu
a na krku jeho ústa.
Zatímco stupňovala tempo, Dominik se vzepřel na jedné ruce a druhou ji
chytil v pase, aby jí pomohl to zběsilé tempo udržet.
„Podívej, jak hluboko ji píchá. Představ si, jak dobré to musí být. Chceš
mého ptáka hluboko uvnitř?“
„Ano.“ Byla jsem si jistá, že jsem nikdy nic nechtěla víc.
Ale Joseph se znovu odmlčel. Na co čekal? Byla jsem dost chytrá na to, abych
věděla, že je to hra, ale neznala jsem pravidla.
Otočila jsem k němu hlavu. „Prosím.“ Moje prosba byla tichá a plná
zoufalství. „Josephe, prosím. Potřebuju tě cítit uvnitř. Chci, aby se dívali, jak
mě šukáš.“
Ruce opustily moje tělo a já se zachvěla, když se vytratilo jejich teplo, ale
vzápětí jsem vydechla úlevou, to když se jeho židle tiše odsunula. Stanul přede
mnou a z toho chtíče, který naplnil jeho výraz, mě rozbrněl snad každý nerv
v těle. Věnoval pozornost každému centimetru mého těla.
„No poslyšme, jak hezky škemráš. Ty jsi ale sprosťačka,“ řekl, ačkoliv
vzhledem k jeho tónu to znělo jako kompliment. „Ty bys mým přátelům
dovolila, aby se dívali?“
Moje sexem opilá hlava myslela zpomaleně. Mohla bych to udělat? „Ano.“
Ach ano, mohla, zvlášť když se na mě Joseph díval tímhle způsobem. Úsměv na
znamení, že jsem ho potěšila, jen umocnil prázdnotu, kterou jsem cítila
a kterou mohl zaplnit jen on.
Nejasně jsem si uvědomovala, že mi rozepnul boční zip sukně a stáhl ji dolů.
Zpočátku jsem se ostýchala, ale teď jsem se tomu odevzdala. Naivní
a nezkušená Noemi se chystala shořet v plamenech hříchu tak žhavých, že by
roztavily kov.
Ale… počkat. Seděla jsem na židli, jak to tedy provedeme, aby to pro nás pro
oba nebylo nepohodlné? Když jsem pohnula rukama, odpověděla mi želízka.
Nespoutal mi jen ruce k sobě, ale pouta navíc protáhl kolem jedné z latěk
v opěradle, což znamenalo, že jsem nemohla vstát.
„Josephe…“
Payton na pódiu nabírala dech plnými doušky a její nádherná tvář se leskla
potem. Dominik na tom pod ní nebyl o moc lépe. Byl zbrocený potem a paže,
o kterou se opíral, se mu třásla námahou.
Zmizeli, když mi Joseph znovu zastoupil výhled. Můj Pán s temnýma očima
a neodolatelně obscénními ústy se naklonil a rozepnul mi podprsenku.
Podprsenku i halenku mi vyhrnul nad hrudník. Zírala jsem na něj, naplněná
úzkostí i vzrušením. Zároveň jsem mu plně důvěřovala. Ach tak, měl nějaký
plán, viděla jsem mu to na očích.
Uhnul stranou, aby mi dál nebránil ve výhledu na propojená těla na jevišti,
kde se stůl jemně houpal pod silou vášně, která se na něm odehrávala.
Znamenalo to, že mě teď mohli vidět. Celou.
„Ukaž se jim,“ nařídil mi Joseph. „Ať vidí, jak moc to chceš, maličká.“
Přerývaně jsem vydechla a roztáhla nohy. Jako první otočila hlavu Payton
a spadla jí brada.
„No ty kráso,“ řekla a přiměla tím Dominika, aby se podíval stejným
směrem.
Tvář mi vzplanula, ale neuhnula jsem pohledem. Paytonin rytmus zpomalil,
až se zastavila docela a pohledem jako by sjížděla každičký kousek mé nahé
kůže. Dech se mi zadrhl v krku, když se její výraz změnil v… Můj mozek se
usilovně snažil přijít na to správné slovo. Jeho první pokus zněl chtíč, ale to
nemohla být pravda. Anebo byla, sakra? Mohla tahle krásná žena, která právě
souložila s úžasným mužem, nějakým způsobem toužit po mně?
„Ty vole,“ zalapala po dechu. „Má perfektní kozy. Chci je v puse.“
Všechno se seběhlo příliš rychle. Dominik vrhl pohled na Josepha a zakřenil
se zpátky na Payton.
„Pojďte sem k nám,“ vyzval je Joseph.
 Dvacátá první kapitola
S trhnutím jsem se na židli napřímila, přitiskla nohy k sobě a obrátila nervózní
pohled na Josepha. „Počkej.“
Stůl nesouhlasně zavrzal, když Payton slezla z Dominika a vydala se na svých
vysokých podpatcích ke mně. Houpání jejích boků a poskakování těch
nádherných prsou bylo uchvacující. Hypnotické.
Joseph přešel za židli, stočil ruku pod moji bradu a zaklonil mi hlavu, abych
se na něj podívala. „Počkej? Nebo máš na mysli stop? Nemáš se čeho bát, jsi
v naprostém bezpečí. Payton vidí, jak jsi zatraceně sexy, a jestli ti chce udělat
dobře, nebudu jí to odpírat. Dívat se na to by mě potěšilo, a to chceš, ne?“
Nemohla jsem přimět mozek, aby fungoval. Zamrkala jsem, znehybněná
nejen ocelí na mých zápěstích, ale také jeho očima. Sklonil hlavu a přimkl své
rty k mým, když vtom se mě dotkl nový pár rukou. Její jemné dlaně sklouzly
z mých ramenou směrem dovnitř a dolů.
Moje zasténání, když prsty našla mé bradavky a zatahala za ně, pohltil
Joseph.
„Josephe,“ hlesla Payton. „Ona je tak dokonalá… “ Z toho
nekontrolovatelného pocitu, který ve mně její slova vyvolala, se mi zatočila
hlava. O bradavku se mi otřelo něco vlhkého. Její jazyk. Náhle se vzdálil, aby
mohla promluvit. „Ano.“
„Sleduj,“ přikázal mi Joseph tiše a uvolnil své sevření, abych mohla
uposlechnout. „Sleduj, jak ji bude šoustat, zatímco ona ti bude cucat kozy.“
Nevěděla jsem, jak by mohla, můj hrudník se totiž prudce zvedal. Jednou
rukou se mě pevně chytila za rameno, druhou si přidržovala moje prso u rtů.
Dominik zezadu obtočil ruce kolem jejího pasu a něžně do ní přirazil.
„Panebože,“ vyhrkla jsem. Payton mě v reakci na to kousla.
„Roztáhni nohy, Em,“ pobízela mě. „Posuň se na kraj židle.“ Nejspíš aby to
pro ni bylo pohodlnější.
„Udělej to,“ řekl Joseph.
Podřizovala jsem se jeho příkazu a na vteřinku zavřela oči. Vtom jsem ucítila
ostré Josephovo štípnutí. Paytonina tvář na mé hrudi byla teplá a vlhká, jak
Dominik přirážel čím dál naléhavěji.
„Takhle ti to moc sluší, Payton. S obličejem mezi jejíma ceckama. Cumlej je
pro mě.“
Skousla jsem si spodní ret a zadusila výkřik slasti. Moje kundička byla
hanebně mokrá. Tahle zkušenost byla tabu a to mě vzrušovalo víc než cokoliv
jiného, byť i sání její pusy bylo žhavé. Paže mě bolely a nemohla jsem si
pomoct, chtěla jsem ta pouta sundat.
„Co bys dělala,“ ozval se Joseph, který se stále tyčil nade mnou, „kdybys měla
volné ruce? Dotýkala by ses sebe, nebo jí? Zatlačila bys jí hlavu dolů, aby lízala
tvou sladkou kundičku?“
„Kurva,“ zahekal Dominik. Měl ruku na jejím rameni a nyní zaťal prsty, jako
by ho ten výjev přivedl blíž k vyvrcholení, než čekal. A Dominikova ruka byla
jen pár centimetrů od mých prsou. Co by se stalo, kdyby mu ta ruka ujela
a nechtěně se o mě otřel? Co kdyby se mě dotkl záměrně? Celé to bylo tak
nebezpečné. Nebezpečné a neskutečně rajcovní.
„Počkej.“ V tu ránu jsem to slovo chtěla vzít zpátky. Payton ke mně obrátila
vylekaný pohled a její ruce zaváhaly.
„Pokračuj,“ řekl jí Joseph, než se jeho pohled stočil zpátky na mě. V tom
tlumeném světle byl až děsivě krásný. „Kdykoliv tohle slovo zazní, blížíme se
k něčemu novému a vzrušujícímu. Když říkáš počkej, slyším jen přitlač. Teď
nám řekni – protože vím, že Dominik umírá touhou to slyšet –, jestli může
Payton zajet jazykem do tvé pičky. Ano, nebo ne.“
Sevřela jsem ruce v pěst a nehty se mi zaryly do dlaní. Bylo příjemné, jak se
ústy věnovala mým prsům, ale moje tělo se dožadovalo uspokojení o něco níž.
Umlčela jsem konzervativní stránku svého já a na jejím místě povstala nová
žena. Divoká, svobodná a náruživá. Jednou jsem se chtěla stát žralokem
v zasedací místnosti, ale být žralokem v sexu a hned teď? Ještě lepší.
„Ano,“ zašeptala jsem příliš rychle na to, abych si to mohla rozmyslet nebo
zvážit následky. S čím jsem právě souhlasila? Nebyla jsem bisexuální. Nebo
ano? Ženy byly přitažlivé a cítila jsem se zvláštně vzrušená, když jsem občas
sledovala trojku, kde byly dvě holky a jeden chlap, ale tohle byl obrovský skok.
Budu toho zítra litovat a stydět se?
Ne. Joseph řekl, že to nemám dovoleno. Vzdala jsem to a podvolila se.
Payton měla ústa přisátá na mé bradavce a protahovala ji mezi zuby až na
hranici bolesti, zatímco Dominik najednou zrychlil tempo jako smyslů
zbavený, stejně jako Joseph tehdy před zrcadlem.
„Sakra,“ popadal dech. „Kurva, Payton, už budu.“
Otočila se na Josepha. „Může se udělat na ni?“
Musel jí dát nějaké znamení, protože náhle vstala a ustoupila Dominikovi
z cesty, aby se mi mohl postavit mezi nohy. Co se to… ach, do prdele.
Dominikova ruka sevřela jeho péro společně s Payton a oba v tom sevření
pumpovali.
 „Počkejte,“ vyhrkla jsem reflexivně, nedokázala jsem to ovládnout. „Počkat,
počkat, počkat…“
Ostatní slyšeli jen přitlač, přitlač, přitlač. Pak z Dominikova hrdla vyšel
mohutný vzdech, následovaný spoustou vulgarismů, jak jeho horké sperma
vystříklo na moje nahé tělo. Bělavá stuha za stuhou zkrápěla moji kůži,
malovala mi po břiše a… níž. Zasténala jsem, když zasáhl moji kundičku, tak
lačnou po jakémkoliv kontaktu, že i tohle bylo příjemné.
Ani jsem nemrkla a zabořila bradu do halenky omotané kolem mého krku,
pusu dokořán, abych se nadýchala vzduchu. Paytonina ruka na Dominikově
péru zpomalila, stejně jako jeho sténání, zatímco se jeho tělo vzpamatovávalo
z té exploze.
Co jsem si o tom, co se právě stalo, měla myslet? Bylo to tak daleko od mé
komfortní zóny, že jsem si nebyla jistá. Ale co Joseph? Zaklonila jsem k němu
hlavu a on mi pohled se zájmem opětoval, jako by vyhodnocoval mou reakci.
Roztáhl rty do spokojeného úsměvu, který mě rozpálil až do morku kostí.
„Ukliď to.“ Dominikův hluboký hlas protnul mou mlhu. Byl to příkaz pro
Payton. Ukliď to…?
„A sakra,“ řekla jsem. „Počkej.“ Zatraceně, přestaň s tím.
Když klesla na kolena mezi moje stehna, nastal čilý ruch. Oba muži se
chopili židlí a posadili se vedle mě, každý z jedné strany.
„Je tohle ‚stop‘“? zeptal se Joseph mírně. Konečky prstů se dotkl mého
kolene a jemně ho odtáhl, aby měla Payton víc místa. Teplá, hustá tekutina mi
stékala po břiše a pomalu se dostávala až k mému roztouženému klitorisu. Ne,
nebylo to stop. Stiskla jsem rty a zavrtěla hlavou.
„Pokusím se to znovu neříkat.“ Už mě nebavilo být vyplašené jehňátko.
Druhou rukou Joseph spočinul na mé šíji a políbil mě tak něžně, až mě to
omámilo. „To je naprosto v pořádku, maličká. Jsi nervózní a žádám toho po
tobě hodně, ale vím, že se ti to bude líbit. A mně? Mně se to bude setsakra
líbit.“ Podíval se na druhou stranu. „Dominiku, mohl bys?“
Ukázal na moje nohy a Dominik pochopil. Jeho ruka sklouzla na moje
koleno, takže mě muži drželi otevřenou pro Payton. Její ruce spočívaly na
mých nohou hned vedle těch hřejivých mužských.
Uznale zamručela. „Dívejte, jak se strašně třese. Bože, cítíte to v jejích
nohách? To je tak rajcovní.“ Naklonila se dopředu a olízla mě těsně pod
pupíkem, až jsem sebou trhla, a oba muži mě v reakci na to chytili pevněji.
Znovu mě olízla, tentokrát nebezpečně blízko kundičky. „Připadám si díky ní
tak mocná,“ vydechla a zabrousila jazykem ještě níž.
 „Ano,“ řekl Joseph. Nedokázala jsem posoudit, jestli tím souhlasil s jejími
slovy, nebo Payton povzbuzoval v tom, co dělá. Zasténala jsem, když se mě
jazyk dotkl na klitorisu, než sklouzl zpátky nahoru. Uposlechnout Dominikův
příkaz bylo zjevně na prvním místě. Dýchala jsem tak ztěžka, až se mi zamotala
hlava.
„Líbí se ti to, ty špinavá couro?“ zašeptal Joseph, chytil mě kolem krku
a palcem mi jemně zatlačil na průdušnici, aby dal najevo, že nade mnou má
navrch. „Mít na sobě semeno jinýho chlapa?“
Zírala jsem na něj, neschopná najít slova. Jeho moc jsem cítila neustále, ale
teď byla jako deka, která mě celičkou přikryla. Její jazyk tančil na mé vlhké
kůži, klouzal po ní, jak ze mě odstraňovala veškeré stopy po Dominikovi.
Dávala si s tím na čas. Třes pokračoval, až jsem na židli úplně vibrovala. Paže
mi za zády znecitlivěly, zatímco zbytek mého těla byl v jednom ohni.
Její dlouhý culík mi dopadl na kůži a lechtal mě, až mi z hrdla vyšel tlumený
nervózní smích. Panebože, jiná žena se mi to právě chystala dělat pusou,
zatímco se na nás dívali dva muži.
„Mmm,“ zasténala jsem, když navázala spojení, a prohnula jsem záda, čímž
jsem neúmyslně vystrčila prsa. Joseph sklonil hlavu a vzal to, které měl blíž,
mezi rty.
Dominikova ruka mi zmáčkla koleno. „Payton, moc rád se dívám, jak lížeš
kundičku.“
Její jazyk vířil stejně jako Josephův a já jsem se na židli vzpouzela. Payton
položila ruku na tu Dominikovu a sunula ji po mém stehně nahoru, ale on
zkameněl.
„Ne. Je Josephova…“
Payton vydala rozhořčený zvuk. „Sdílení nepatří mezi jeho limity.“
Z té myšlenky jsem byla jako opařená a v duchu jsem se mlátila do hlavy, že
mi to nedošlo dřív. Joseph a Payton… Spali spolu? A do prdele. Byla jednou
z jeho subek? Vypadala, že toho o něm ví hodně, ale na druhou stranu jí neřekl
o své minulosti.
Joseph se potutelně zasmál. „Mně to nevadí. A jí určitě taky ne.“
Protože jsem včera večer sdílela klip, kde ho žena jednomu chlapovi kouří,
zatímco druhý jí to dělá zezadu. Vzrušovala mě stejná fantazie jako většinu
ostatních žen, ale teď mě naplnila tréma. Už jeden muž vyžadoval velkou dávku
soustředění, jak pro všechno na světě zvládnu dva? Lépe řečeno dva
a k tomu ženu?
 Můj mozek ztichl, když Paytonina ruka navedla tu Dominikovu na moje
druhé ňadro a její jazyk pokračoval ve svých hříšných výpadech. Jeho velká
drsná ruka mě pevně uchopila.
Prudce jsem zasténala. Z toho, že se na mě soustředí tři lidi najednou, jsem
se hroutila, podobalo se to přetížení. Joseph si ústy razil cestu po mém krku, až
se ocitl na mých rtech a věnoval mi dominantní polibek, který mě srovnal.
Ruce byly všude. Na mých kolenou. Mých prsou. Payton si mě pomocí prstů
rozevřela, aby mě mohla sát v pulzujícím rytmu přímo na klitorisu. V uších mi
hučela krev. Srdce mi bušilo jako o závod a bojovala jsem o každý nádech,
zatímco se mi zavíraly oči. Byl to neuvěřitelně slastný pocit. Všichni mě laskali,
lízali a spolupracovali, aby mě dostali na vrchol.
Když se Joseph odtrhl od mých rtů, přitiskl se čelem k mému, přičemž mi
rukou stále svíral hrdlo a tvář měl plnou absolutní moci. „Použij prsty, Payton.
Chci vidět, jak se tahle zlobivá holka rozpadne na kousíčky.“ Ani když mluvil
s ní, neodvrátil ode mě svůj pronikavý pohled.
Zírala jsem na něj a oči se mi přivřely, když mi prstem začala dráždit vchod
a pak zajela dovnitř.
„Ach,“ hlesla jsem přerývaně, sotva šeptem.
„To je to, co jsem chtěl,“ řekl Joseph. „Sledovat tě přímo na hraně.“ Prst
přirážel znovu a znovu, doplněný jazykem, který přejížděl tam a zpátky po
mém naběhlém klitorisu. „Jsi připravená překročit hranici?“
Ztěžka jsem polkla, což musel cítit i on, jelikož mě držel za krk. Jeho prsty
zesílily stisk, sklonil hlavu a lízal mou vztyčenou bradavku.
„Ať se ta anální panna pěkně svíjí,“ nařídil.
A do háje. Co tím myslel?
„Jo?“ Podle hlasu byla příjemně překvapená a jedním z prstů hned zašmátrala
dolů.
„Počkej.“ Drtila jsem zuby o sebe. „Ach, kurva.“ Ten nový prst se sunul
hlouběji, tlačil se do mě.
„Dominiku, rozptyluj ji,“ řekla Payton, přičemž odtáhla rty od mého
rozechvělého středu na tak dlouho, aby ze sebe ta slova dostala. A najednou
jsem měla na prsou ústa dvou mužů.
Zadržovala jsem přívalovou vlnu a sváděla předem prohraný boj. Čím
hlouběji do mě její prst vnikal, tím těžší bylo ubránit se výbuchu. Pohled na ty
dva muže s jazyky na mé kůži, její jazyk mezi mými záhyby, zatímco ke mně
vzhlížela svýma velkýma očima, to byl obraz, který mě vystřelil vzhůru.
 „Josephe, už budu…“ Zachvěla jsem se přímo na prahu orgasmu, jako bych
potřebovala jeho svolení.
„Hodná holka. Udělej se hezky na ty její sprosté prsty.“
Ve středu mého těla explodovala blaženost a já vykřikla, svaly na nohou se mi
bolestivě napjaly. Ale všude jinde jsem cítila jen rozkoš. Čistou a naprostou
extázi. Končetiny mi znecitlivěly a ochably, zatímco jsem se otřásala do
základů.
Možná se mnou bylo něco špatně. Vanilkový, staromódní sex mě dost
nevzrušoval, ale už mi to bylo fuk. Pokud tohle bylo to, co jsem potřebovala
a kým jsem byla, byla jsem s tím smířená. Dokonce i trochu šťastná. Svezla
jsem se na Paytoniných prstech na vlně orgasmu až dolů a sevření v mém těle
se nakonec uvolnilo, když to úžasné brnění začalo odeznívat.
Joseph mě upřeně pozoroval, jeho tmavé oči zářily. Pořád byl zcela oblečený,
zatímco všichni ostatní byli v podstatě nazí. Dnešní večer byl věnovaný mému
potěšení, ale dívat se, jak se mi ho dostává, podle všeho přinášelo dostatek
uspokojení i jemu.
Každý úder srdce mě vracel do reality a teď jsem si uvědomila, že na mě
všichni zírají. Nevěděla jsem co říct, a tak jsem vyhrkla: „Páni. Ten byl…
dlouhý.“
Payton se zazubila a otřela si pusu hřbetem ruky. „Znělo to tak. Sakra, trochu
ti to závidím.“ Pohlédla na Dominika. „Přineseš z mojí kabelky klíče? Její paže
na tom teď musejí být bezvadně.“
Ach ne. Jakmile to řekla, uvědomila jsem si tu vystřelující bolest. Zašklebila
jsem se, když jsem se posunula na židli dozadu, abych si sedla zpříma. V duchu
jsem Dominika popoháněla, zatímco šel k její kabelce, vyhrabal klíče a hodil je
Josephovi.
Když mi odemkl první pouto, civěla jsem si na nohy, neschopná podívat se
na nikoho jiného. Začít se stydět teprve nyní vůbec nedávalo smysl, a přesto se
mi v břiše hromadil chlad. Co si mysleli o téhle roztřesené dívce, kterou Joseph
přivedl, aby si s ní pohráli?
Kovová pouta zařinčela o podlahu a já přitáhla ramena dopředu, přičemž
jsem ani nemukla, přestože moje ztuhlé svaly byly v agónii. Joseph mi položil
ruce na bicepsy a masíroval je.
„Lepší?“ zeptal se.
„Jo, díky.“ Jeho ruce byly pro mé rozbolavělé tělo rájem.
Payton a Dominik mezitím odešli na pódium. Dívala jsem se, jak Dominik
strká nohu do kalhot. Payton si natáhla kalhotky a pustila se do zapínání
korzetu. Znamení, že představení skončilo.
Když jsem si stáhla podprsenku zpátky na místo a pokusila se zapnout háčky,
Joseph mě chytil za ruce. Jeho hlas zněl ostře. „Co si myslíš, že děláš?“
Znepokojeně jsem vydechla. „Chystala jsem se obléknout.“
„Zeptala ses, jestli můžeš?“
S každou uplynulou sekundou jsem byla obnaženější než všichni ostatní.
„Ne, ale myslela jsem, že když se ti dva…“
„Ty nechceš být nahá?“
Nebylo to snad zřejmé? Paže mě bolely a nechala jsem se tím přemoct. Vrhla
jsem na Josepha strohý pohled. „Ne, jistě že nechci.“
Obrovská chyba. Nasadil kyselý výraz.
„Omlouvám se,“ řekla jsem rychle. „Mohu se obléknout, Pane?“
„Ne,“ vyštěkl. „Řekni mi, proč nechceš být nahá. Nejsi spokojená se svým
tělem?“
Ani ne, a přece ano. Byla jsem vychovaná jako katolička a brzy jsem se
naučila, že ženské tělo má být náležitě zahalené. Být nedostatečně oblečená byl
hřích. „Já…“
Zahákl mi ruku pod paži, jemně mě vytáhl na nohy a pak mi začal
přetahovat halenku a podprsenku přes hlavu. Svlékl mi všechno až na sandály.
„Běž na bar a přines mi láhev Jacka Danielse.“ Jeho rozkaz byl neúprosný.
Úplně mi vyschlo v ústech. K baru a zpátky to byl milion metrů. Payton
a Dominik už přitom byli oblečení a sledovali nás. Otočila jsem se na
podpatku a s hlavou vztyčenou, jak jen to šlo, jsem na nejistých nohou zamířila
k baru. Jít tam bude snadné. Vrátit se zpátky bude mnohem těžší, protože
k nim budu čelem. Možná bych mohla předstírat, že tu láhev nemůžu najít,
a zdržovat, ale k čemu by to bylo? Joseph by to považoval za neposlušnost
a nenechal by to jen tak.
Whisky s černou etiketou nebylo těžké najít. Popadla jsem láhev za hrdlo
a s usilovně netečným výrazem se otočila k ostatním. Když jsem vykročila
vpřed, připadalo mi, že mě sleduje miliarda očí, a ne pouhé tři páry.
„Podívej se na ně,“ vyzýval mě Joseph. „Myslíš, že soudí tvé tělo? To teda
kurva ne. To je chtíč. Jsi nádherná a sexy, a když tě viděli, jak ses udělala, chtějí
ještě víc.“
Vyletěl mi tep. „Víc?“
Joseph se usmál a oči se mu v tom tlumeném světle zaleskly. „Ano. Pokud se
tedy nechceš obléknout a jet domů.“
 Dominik stál za Payton s rukama položenýma na jejích bocích. Joseph měl
pravdu. Dívali se na mě, jako bych byla k nakousnutí, a nízko v mém středu
vzplanul nový oheň. Byl to ohromující pocit.
„Tak jak?“ zeptal se Joseph mírně, jako by mu bylo jedno, jestli to bude tak
či onak, a možná mu na tom opravdu nezáleželo. Předtím ale říkal, že je to
s nimi zřejmě jednorázová příležitost, a já jsem ji nechtěla promarnit.
Můj tón byl navzdory nedostatku ošacení sebejistý. „Víc.“
Přiřítil se ke mně, lapil mě do náručí a pevně mě k sobě přitiskl. Mluvil tak
hlubokým hlasem, že to znělo jako vrčení. „Ty jsi tak zatraceně skvělá, Noemi.“
 Dvacátá druhá kapitola
JOSEPH
Neexistovala slova, která by vyjádřila, jak smyslná tahle holka byla. Jak mě
nechala posouvat své meze, i když tím vlastně tlačila sama na sebe. Ustoupil
bych, kdyby to po mně chtěla, ale ona ne. Ona chtěla… víc.
A já? Já jsem chtěl všechno.
Tahle dohoda byla žert už od chvíle, kdy jsem Noemi prohlásil za svou. Náš
vztah byl mnohem vážnější než dohody, které jsem měl se svými předchozími
subinkami. Přitahovala nás k sobě nepopiratelná potřeba.
„Můžeš se obléct,“ řekl jsem Noemi. „Ale nečekej, že na tobě to oblečení
vydrží dlouho, a ty kalhotky zůstanou tam, kde je Payton nechala.“ Stiskla rty,
přikývla a podala mi láhev Jacka. Když jsem ji propustil, pospíchala
k hromádce oblečení, které jsem odhodil.
Sakra, schovávat takové tělo byl zločin. Proč na něj nebyla hrdá, bylo nad
moje chápání. Ale možná to tak bylo dobře. Když byla taková, stále si
neuvědomovala, jakou má moc. Noemi byla chytrá. Nebude trvat dlouho, než
na to přijde, a já pak budu muset posunout svoji hru na novou úroveň.
Whisky mě příjemně pálila v krku. K čertu, teplo se mi rozlévalo po celém
těle, ale to jsem hořel touhou po ní. Měla vůbec ponětí, jak mě pobláznila?
Kruci, včera v noci jsem se přikradl k ní do postele, protože jsem jí chtěl být
nablízku.
Ne že bychom toho měli tak moc společného. Pojila nás sotva hrstka
podobných zájmů, s výjimkou jejího otce. Noemi byla o tolik lepší než já.
Patřila do úplně jiné třídy, ale jako sobecký hajzl jsem si ji chtěl nechat, dokud
o mě bude stát. Nemohl jsem se jí nabažit.
Když byla oblečená, z jejího nervózního výrazu jsem div neslintal. „Chceš na
pití něco jiného?“ zeptal jsem se. „Rum s kolou?“
Zavrtěla hlavou. „Něco ostřejšího.“
Zasmál jsem se, protože jsem znal její důvody. „Jako třeba panáka
Everclearu?“
Přišla blíž a naklonila se ke mně, její hlas byl tlumený. „Chci prostě něco, co
mě zbaví toho třesu.“
Její pas byl tak útlý, že mi dokonale padl do rukou.
„Ale já ten tvůj třes zatraceně miluju.“
„Já ne.“ Tvářila se roztrpčeně.
 Položil jsem jí ruku na tvář a palcem přejel po jejích bujných rtech. „Věci,
které ti budu dělat, tě roztřesou tak jako tak.“
Nadechla se. „Pak trocha tekuté kuráže neuškodí.“
Krátce jsem se zasmál, pustil ji ze svého objetí a zamířil jsem k baru.
Nachystal jsem všem další rundu drinků, zatímco Payton šla na záchod, a díval
jsem se, jak Noemi uchopila panáka, v očích odhodlání. Naklopila ho, spolkla
tu čirou tekutinu a okamžitě se jí navalilo.
„Sakra.“ Upustila skleničku na bar, ta se převrhla a kutálela se, dokud ji
Dominik nezachytil a nepostavil do svislé polohy. „Panebože, to jsi mi nalil
dezinfekci?“
Zazubil jsem se. „Dávej si pozor na jazyk, sama sis o to řekla.“
Stáhla rty do „O“ a dlouze vydechla, jako by se snažila zchladit oheň ve svých
ústech. Podal jsem jí sklenici Spritu, kterou jsem měl připravenou, a ona ji do
sebe kopla.
Když se Noemi vzpamatovala, postavila se zpříma a otočila se za zvukem
Paytoniných podpatků klapajících po podlaze zpátky k nám. „Můžu se na něco
zeptat?“
Payton se na ni přátelsky usmála. „Jen jestli se můžu na oplátku na něco
zeptat já tebe.“
„Ta vaše tetování.“ Noemi ukázala na Payton i Dominika. „Co znamenají?“
Paytoninu kérku jsem dnes večer viděl poprvé. Vlastně jsem Payton
naposledy viděl nahou před víc než rokem, což bylo naposledy, kdy měla
schůzku s klientem – Dominikem. Před setkáním s ním by nikdy nic takového
neudělala. Stará Payton by takové tetování považovala za svého druhu cejch.
„Znamená to japonsky ‚opravdový‘,“ odpověděl Dominik.
Za normálních okolností bych řekl, že to, jak si sladce vyměnili pohledy,
bylo nechutné. Ale ten způsob, jakým se na ni podíval, jako by pro něj
znamenala celý svět… Kdybych se je kvůli tomu pokoušel nějak setřít, byl bych
ještě větší sráč než doteď. A co mi do života vstoupila Noemi, nic už nebylo
normální. Nic netrvá věčně.
Znovu jsem si dlouze přihnul z láhve Jacka, abych ten hlas umlčel.
„Jakou máš na mě otázku?“ zeptala se Noemi.
Paytonina tvář byla nečitelná a naplňovala mě obavami. „Jak jste se vy dva
poznali?“
„V jeho dalším klubu, v Duně. Byla jsem příliš zaneprázdněná civěním na
jeho balkon, kde stál, než abych uhnula z cesty rvačce na pěsti. A Joseph se
potom chtěl ujistit, že jsem v pořádku.“
 Ona koukala na můj balkon? Její slova mě nečekaně zahřála. Noemi na baru
roztržitě otáčela skleničkou Spritu a rozkošně sebou vrtěla jako vždycky, když
byla nervózní. Musela vycítit, že se na ni dívám, protože narovnala ramena
a otočila se ke mně čelem. Věnovala mi plnou pozornost, což jsem velmi
ocenil.
„Chceš dalšího panáka na kuráž?“ zeptal jsem se.
Oči se jí rozšířily. „Ne, díky. Jeden byl… bezva. Víc než dost.“
Uculil jsem se a pohlédl na Dominika. „V čekací místnosti v zákulisí jsou
dva gauče. Říkal jsem si, že bychom se tam mohli přesunout, pokud
nepotřebuješ nejdřív něco odsud.“
Dominik si prohrábl své krátké špinavě blond vlasy. „Šampaňské?“
Payton se zasmála a na rtech se jí rozlil široký úsměv. „Panebože, no jasně.
Vezmu ten dort.“ Zvedla krabici z baru a ovinula paži kolem Noemi. „Tys mu
ksakru koupila dort. To se mi líbí.“
Noeminy oříškové oči se setkaly s mými a mně se sevřela hruď. Ten její
hloupý bílý dort s růžemi a drsným vzkazem mě dostal. Jak jsem mohl přiznat,
že vlastně nechci, aby ho jedl kdokoliv jiný? Koupila ho mně.
V jedné z lednic pod barem byly dvě láhve šampaňského a studily mě
v rukou, když jsem všechny doprovázel do zeleného pokoje v zákulisí. Nebyl
nijak zvlášť působivý. Úzká místnost se dvěma gauči naproti sobě, přičemž ten
napravo byl mnohem větší než ten nalevo, a u zadní stěny stůl s žárovkami
lemovaným zrcadlem.
Payton položila dort na stůl, zatímco Dominik a já jsme otevřeli šampaňské.
„Na dalších dvacet let bez rakoviny,“ prohlásila Payton, lokla si z láhve
a vrátila ji Dominikovi.
„Snad mnohem víc,“ poznamenal jsem suše.
Podal jsem naši láhev Noemi a počkal, až začne pít. Naklonil jsem se k ní,
strčil jí ruku pod sukni a zajel jí prsty mezi nohy, až na měkkou, vlhkou
kundičku, kterou jsem si chtěl záhy nárokovat. Konečky prstů jsem přejel po
jejím klitorisu. Jedno letmé polaskání zatím stačilo, pak jsem ruku spustil
a nechal sukni spadnout na místo. „Všechno si svlékni, holčičko. Dokud jsme
v téhle místnosti, budeš nahá.“
Zakuckala se šampaňským, trochu jí proteklo skrz sevřené rty a musela ho
otřít prstem. Vzal jsem jí láhev a postavil ji na zem vedle menšího gauče, na
který jsem se posadil.
„Totéž platí pro tebe,“ prohodil Dominik ke své snoubence.
 Payton se vůbec nestyděla, neměla důvod. Stěží byste našli muže, který by
neskočil po příležitosti ji ošukat. Dlouhé nohy, bezvadný zadek, velké kozy
a nádherná tvář. Málokdo z nich ale tušil, že za jejíma jiskrnýma modrýma
očima se skrývá bystrá inteligence. Vysokoškolsky vzdělaná žena, jež byla více
než rok hvězdou mého bordelu. Lidi měli za to, že pro mě pracuje, protože
nemá moc na výběr, ale ona přišla dobrovolně. Milovala to stejně jako já.
Předpokládal jsem, že zůstane jako já. Single. Nezávislá. Ale nic netrvá věčně.
Sakra, totéž by se dalo říct o mně.
Noemi si rozechvělýma rukama přetáhla halenku přes hlavu. Tahle dívka pro
mě byla tisíckrát přitažlivější než Payton. Noemina směsice nevinnosti
a dychtivosti byla zatraceně návyková. Když si rozepnula podprsenku a odhalila
prsa, zacukalo mi v ptákovi. Pevné růžové bradavky obklopené smetanově
bledou kůží, která žadonila o dotek a lízání a šukání… Ne, ojet jí ty její
perfektní prsa budu muset jindy. Dnes večer byly na programu důležitější věci.
Sledoval jsem, jak si sundává sukni. Chtěl jsem vlastnit každý centimetr její
kůže, celou ji ovládat. Potřeboval jsem slyšet její slastné vzdychání stejně, jako
jsem potřeboval kyslík. Ty kráso. Možná moje myšlenky zveličoval ten Jack
Daniels. Snad.
„Pojď sem,“ řekl jsem, vzal jsem ji za ruku a přitáhl si ji, aby si mi obkročmo
sedla na klín. Vzal jsem její prsa do dlaní a přirazil proti ní. „Cítíš to? Můj pták
je pro tebe tak kurevsky tvrdý.“
Pohupovala boky a já sevřel zuby kolem její bradavky, dost silně, dokud jsem
neuslyšel ostré syknutí. Ale začala se na mně houpat o to rychleji.
„Tak se ti to líbí, nestydo. Trocha bolesti, tak akorát, aby ti ukázala, že jsi
naživu.“
Druhému páru jsem příliš nevěnoval pozornost. Jakmile Noemi shodila
oblečení, měl jsem klapky na očích. Payton už byla nahá. Vytáhla krátký bičík
s výřezem ve tvaru srdce na černé kožené plácačce a podala ho Dominikovi.
Musela ho mít v kabelce. Tohle bylo jen na jemné hrátky, na nic vážnějšího
nebyl dost velký.
Otočil jsem Noemi na klíně bokem, aby mohla sledovat začátek nového
představení.
„Ohni se přes gauč,“ nařídil Dominik. To bylo poprvé, kdy použil tenhle
jasně dominantní tón. Myslel si, že když mi ukáže, jak se Payton udělá na
povel, bude to pro mě něco nového, a taky že bylo, ale nejvíc nadšený jsem byl
z tohohle. Nikdo v klubu, mě nevyjímaje, ji nedokázal přimět, aby se skutečně
podřídila. Všichni se příliš soustředili na vlastní potřeby. Snažili se od Payton
„dostávat“, ne jí „dávat“. Zajímalo mě vidět v akci toho muže, který ji zkrotil.
Payton překřížila paže a položila je na opěradlo gauče, přičemž zadek
vystrčila do vzduchu. Byla připravená.
„Chceš to?“ zeptal se.
„Kurva, ano.“
„Kam?“ Škádlil ji špičkou jezdeckého bičíku po oblině jejího zadku. „Sem?“
„Ano.“ Vyznělo to jako zoufalý vzdech.
Odkopl jí nohy dál od sebe a zatlačil jí na záda, aby se snížila. Noemi upírala
pohled na Paytoninu lesknoucí se pičku, celou obnaženou a nedočkavou.
Místnost prostoupilo napjaté očekávání.
„Chceš to?“ Dominikův tón byl agresivní a drsný. „Popros.“
„Proboha, Dominiku, prosím.“
První šlehnutí ji zasáhlo do levé půlky a do podrážděného místa se nahrnula
krev, která na bledé kůži zanechala dokonalé, rudě orámované srdce. Při úderu
bičíku sebou Noemi trhla a její držení těla mi prozrazovalo, že se ze všech sil
snaží, aby to při příštím úderu neudělala znovu. Jako by chtěla vypadat
nedotčeně.
Měl jsem paže položené kolem ní, jednou rukou jsem spočíval na jejím
ohnutém koleni a druhou na boku. Nyní jsem ji kolem zad objal pevněji
a volnou rukou zajel až hluboko mezi její stehna. Dýchala mělce, zatímco jsem
jí hnětl naběhlý klitoris.
„Zasloužíš si další?“ Dominikův hrubý hlas přitáhl moji pozornost zpátky
k jejich scéně. Špičkou bičíku jí lehce poklepával přímo na kundičku, Payton
prohnula záda a tiše sténala.
„Ano, prosím,“ hlesla.
„Já ti nevím. Předtím jsi byla hrozně panovačná.“
Pomalu vydechla. „Už budu hodná.“
Bičík najednou proťal vzduch, tvrdě přistál na druhé půlce jejího zadku
a Payton polekaně vykřikla.
„Já vím, že budeš hodná.“ Jeho hlas zněl povýšenecky. „Budeš zatraceně
úžasná jako vždycky, ale ty,“ něžně bičíkem poklepal na její klitoris, „tady
nevelíš.“ Volnou rukou ji chytil za zadek a zmáčkl. Musel mluvit nahlas, aby ho
přes její lapání po dechu bylo slyšet. „Pověz mi, Payton. Komu tohle patří?“
„Tobě. Ach, kurva, tobě.“
Ještě jednou ji plácl bičíkem a sledoval, jak se na její rozpálené kůži objevuje
srdíčko. Zavrčel: „Moje.“
 Ta demonstrace moci mě rozptýlila natolik, že jsem přestal hříšně rejdit mezi
Noeminýma nohama. Měl jsem ho tvrdého, až to bolelo. Sebemenší pohyb
jejího těla na mém se rovnal blažené agonii.
Pleskl jsem ji prsty po klitorisu, trochu moc agresivně na to, aby to bylo
hravé, a ona sebou trhla. Šokovaně zamrkala, ale pak oči znovu přivřela, když
jsem ji začal třít. Její tiché slastné zasténání mi střelilo přímo do péra, a tak
jsem ji znovu plácl po kundičce, tentokrát silněji. Trochu vyjekla. Bolestí?
Překvapením? Nedokázal jsem to poznat a ona si rukou zakryla ústa.
„Myslím, že potřebuješ, abych to udělal ještě jednou,“ zašeptal jsem.
Tentokrát ani nemrkla, jen dychtivě zírala na mou ruku. Kde bylo to její
počkej? Nebo stop? Zvedl jsem ruku a rychle ji zase spustil dolů, centimetr nad
její kůží jsem se náhle zastavil, ale zafungovalo to. Ucukla před očekávanou
ránou, a jakmile si uvědomila, co jsem udělal, její ramena se uvolnila. V tu
chvíli jsem ji naposledy pleskl přes klitoris.
„Kurva,“ vykřikla, chvěla se v mém objetí a ruka jí sjela z úst, aby se sevřela
na mém předloktí.
„Tady máme ten třes.“ Masíroval jsem její hladkou kůži a dráždil ji. „Je to
teď lepší, když se tě dotýkám?“ Do prdele, mohl bych se ztratit v těch jejích
velkých očích, které jako by mi viděly přímo do duše. Její nehty se mi zaryly do
kůže.
„Ano, Pane.“
Políbil jsem ji a na krátký okamžik chutnala po šampaňském, ale pak už to
byla zase stoprocentně ona. Chuť Noemi Rossové, další dávka mé nové drogy.
Chtěl jsem mít ptáka v její puse. V její kundě. Hluboko v jejím zadku.
„Klekni si,“ řekl jsem.
Rychle se přesunula a klekla si mi mezi nohy, ruce na mém opasku. Spěšně
kožený konec rozepnula.
„No teda, to je nadšení.“ Stáhl jsem její hedvábné vlasy do volného culíku,
aby nepřekážely, ale zároveň jsem tím získal nástroj kontroly. Noeminy prsty
mi obratně vytáhly péro z kalhot a boxerek a při jejím dotyku jsem zasténal.
Konečně. Předtím jsem se rozhodl, že se nezúčastním, protože jsem chtěl
protáhnout očekávání, ale zatraceně, už snad tucetkrát jsem to málem
nevydržel.
Poloviční úsměv na jejích rtech mi naznačoval, že se něco děje, ale pak
rozevřela své růžovoučké rty a přivítala mého ptáka ve svých žhavých ústech.
„Sakra,“ ulevil jsem si tiše.
 Celkově jsem měl radši šoustání, při kterém jsme si užívali oba, ale ten ryzí
pocit blaha při orálu taky nebyl k zahození. Jazykem kroužila kolem citlivého
místa na špičce, až mě přiměla zatnout volnou ruku v pěst.
„To je ono,“ zašeptal jsem. „Přesně takhle.“
Teplo klouzalo dolů a zase nahoru. Na chvíli mého ptáka pustila ven
a sjížděla rty po celé jeho délce a cestou zpátky se o mě otírala hranou zubů.
Oceňoval jsem tu vizuální stránku, a když otevřela oči a nachytala mě, jak se
dívám, můj chtíč se tím rozpálil o dalších tisíc stupňů.
Nyní mi jazykem znovu zakroužila kolem žaludu, než zatlačila dolů, aby si
mě vzala víc. A ještě víc.
„Ano, maličká. Ach, kurva, ano.“ Pohybovala se pomalu, ale stále
postupovala a brala si mě mnohem hlouběji než dřív. Narazil jsem do zadní
stěny jejího hrdla a ona tlačila dál, ústa jako svěrák. Pak vydala dávivý zvuk
a prudce se odtáhla.
„Co se to stalo?“ škádlil jsem ji. „Na katolické škole teď nabízejí lekce
kouření ptáka?“
Vypadala, jako by ji to pobavilo a urazilo zároveň, ale nechala to být. Tvářila
se odhodlaně a celá ulepená od slin zírala na moje péro. „Já to zvládnu.“
Z plic se mi vydral krátký smích. „Moc se mi líbí, že jsi taková snaživka.
Nemusíš být hned nejlepší úplně ve všem, co zkusíš.“
Ignorovala mě, obtočila ruku kolem mého ptáka a přejížděla jazykem přes
špičku, olizovala ji. Palce se mi v botách zkroutily a zabolely mě koule. Její pusa
se na mě znovu vrhla a byla to spíš mučivá rozkoš. Proč jsem si ji kvůli tomu
dobíral? Chtěla na mně nacvičovat hluboké hrdlo. Potřeboval jsem zavřít tu
svou pitomou hubu a poděkovat za tuhle holku své šťastné hvězdě.
Ale vlk ve mně nehodlal mlčet. „Možná, že když se dostaneš až k základně,
koupím ti dort.“
Tentokrát se nedusila mým ptákem, byla to moje slova. Vzdálila se a pak to
zkusila znovu, samým soustředěním zavřela oči, jak moje péro postupně mizelo
v její puse.
„Zatraceně.“ Přemáhal jsem nutkání zatlačit jí na hlavu. Nepotřebovala
žádnou pomoc a já jsem se musel přestat chovat jako kretén. „Ježíši, to je tak
skvělý.“
Odtáhla se ode mě, bez dechu a se zamračeným výrazem. Zračilo se v něm
zklamání a bylo to zatraceně rozkošné. Sevřel jsem její vlasy pevněji a přinutil
ji, aby se na mě podívala.
„Četl si tu někdo na internetu tipy, jak na hluboké hrdlo?“
 Spodní ret se jí zachvěl. „Mimo jiné.“
„Jo?“ Naklonil jsem se dopředu, přiblížil obličej k tomu jejímu a druhou
rukou ji něžně chytil kolem krku. Tahle pozice se mi líbila. Ona na kolenou
a na ní obě moje ruce, které kontrolovaly, kam přesně se dívá. „Co ještě?“
Její pulz se pod mýma rukama zrychlil a bušil jí v krku. „Vyhledala jsem si…
nápady, jak mluvit sprostě.“
Nemohl jsem se ubránit úsměvu, který se mi rozlil po tváři. „Ty sis
vyhledala, jak mluvit sprostě?“
„Ano, Pane.“ Její výraz zrozpačitěl. Do prdele. Napravil jsem to jemným
zataháním za vlasy.
„Hele. Omlouvám se. Už tak jsi v těchhle věcech dobrá, někdy zapomínám,
že je to pro tebe pořád nové.“
Oči jí změkly. A pak se ještě víc rozhořely. „Taky jsem si vyhledala něco o…
ehm, análu.“
Otočil jsem jí hlavu na stranu a přitiskl rty k jejímu ušnímu boltci. „Nemáš
ani tušení, jak rád to slyším, holčičko. Celá, celičká budeš moje.“
Zachvěla se.
Druhé poloviny naší party jsme si doteď nevšímali, ale bylo to Paytonino
sténání, co přitáhlo moji pozornost. Dominik měl kalhoty shrnuté u kotníků,
kolena doširoka rozkročená. Payton na něm seděla čelem k nám a rukama
překrývala ty jeho na svých kozách. Sledoval jsem, jak rajtuje na jeho tlustém
ptákovi, a byl jsem rád, že je Payton v téhle pozici. Nejenže poskytovala skvělý
výhled, ale taky mi usnadnila můj další příkaz.
Pustil jsem Noemi a nechal ji, aby se otočila a dívala se, jak moje kamarádka
klouže nahoru a dolů po péru svého snoubence, pokrytém jejím vzrušením.
Noemi s ostrým nádechem zvedla ramena. Bylo rajcovní sledovat je, jak šukají,
ale reakce mojí dívky byla ještě lepší. Vstal jsem, zvedl rozptýlenou Noemi na
nohy a dovedl ji blíž ke gauči, kde poskakovala Payton. Kozy se jí vlnily
v rytmu přirážení.
Payton mě zvědavě pozorovala. Musela vědět, co se chystá. Z milionu
způsobů, jak Dominika ojet, si vybrala právě tenhle. Když jsme se k nim
přiblížili na dosah, Noemi zaváhala, a jak jsem tam tak stál mezi oběma
dívkami, pocítil jsem příval moci, vrcholné kontroly. Dal jsem oběma ruku za
hlavu a přitlačil je k sobě.
Payton popadla Noeminu čelist do dlaní a přitáhla si ji do surového polibku.
Noemi to přestála, zpočátku celá napjatá, ale jak se polibek prohluboval,
uvolnila se. Líbání bylo líbání, bez ohledu na pohlaví. Byl to skvělý pohled.
Noemi se svými vlnitými blond vlasy a svěží tváří v kontrastu s Payton, tmavou
exotickou brunetou.
Už jsem nemohl čekat. Péro mi příliš bolestivě pulzovalo, dožadovalo se
svého. Došel jsem ke gauči, popadl dva polštářky a hodil je Noemi k nohám.
„Zpátky na kolena, holčičko. Musíš Payton projevit trochu vděku za to, co pro
tebe předtím udělala.“
Noemi se prudce napřímila, čímž přerušila polibek, a tváře jí zrudly. „Co…
Cože?“
„Slyšela jsi mě dobře,“ použil jsem přísný tón. „Na kolena. Budu tě šoustat,
zatímco jí budeš lízat pičku.“
 Dvacátá třetí kapitola
Stáhl jsem si košili a odhodil ji na vzdálenější gauč, připravený být bez oblečení
jako všichni ostatní. Noemi připomínala sochu, dokud její vytřeštěné oči
polekaně nezamrkaly.
„Jsi z toho nervózní?“ zeptal jsem se, když jsem si rozepínal pásek.
Obrátila pohled na Payton, která vypadala nadšeně, a pak se vrátila ke mně.
„Nikdy jsem…“
„Proč být nervózní? Nemůžeš udělat chybu. Když se ti to nebude líbit, prostě
řekni stop, a budeme vědět, že to je limit.“ Moje kalhoty dopadly na zem
a všechno jsem ze sebe strhal. Boty, ponožky, spodky. Objal jsem její rozechvělé
tělo a políbil linii vlasů na jejím čele. „Nervy zmizí. Nic netrvá věčně.“
„Mají spolu sex,“ zašeptala.
Cítil jsem, jak se ve mně rodí temný smích, ale včas jsem ho umlčel. „Jestli
máš starost o něj, myslím, že ani jednomu nebude vadit, když se tvůj jazyk
trochu zatoulá.“
„A tobě?“
„Já chci, abys dělala, cokoliv sama chceš. To pro mě není limit.“
Pleskání kůže o kůži bylo hlasité a Payton sténala. Dominik ji plácl, a podle
zvuku dost tvrdě.
„Děláš to zase, ženská,“ zahartusil. „Nech mě to kurva řídit.“
Payton se rozpačitě zakřenila.
Nemusel jsem Noemi říkat, co má dělat. Koleny klesla na polštářky z gauče,
umístila je tak, abychom na nich mohli klečet oba, a obrátila se čelem ke
svíjejícímu se páru. Opřela se o rozechvělou ruku a naklonila se. Tak blízko.
Pusu měla dokořán, jak lapala po dechu.
„Ještě ne,“ nařídil jsem jí. „Zůstaň přesně takhle.“
Noemino dokonalé tělo přede mnou klečelo na všech čtyřech. Putoval jsem
pohledem po jemném hřebeni její páteře až k její něžné šíji. Přitiskl jsem ruce
k jejím bokům a sunul je vzhůru.
„Jsi tak krásná,“ vydechl jsem bez zaváhání. Budu jí to muset opakovat,
dokud to nepochopí.
Pohonil jsem si ptáka, srovnal ho a šťouchl špičkou do její vlhké dírky. Už
jsem ji nemohl dál škádlit. Moje tělo by to nedovolilo, a i když jsem byl její
Pán, byl jsem jen otrokem vlastních potřeb. Překonal jsem prvních pár
rozhodujících centimetrů a vyplnil její těsné teplo.
„Bože můj,“ zašeptala povzbudivým hlasem.
 „Víc?“
„Ano.“ Trhla hlavou, když si uvědomila svou chybu. „Ano, Pane.“
Slyšet to oslovení z jejích rtů bylo stejné, jako by mě olízla jazykem. „Kurva,
tady ho máš.“ Klouzání mého ptáka, který v ní mizel, jak jsem ho tlačil
hlouběji, bylo šíleně sexy. „Sakra,“ zaklel jsem mezi dvěma nádechy.
Když jsem byl celý uvnitř, koule přitisknuté k jejímu naběhlému, vlhkému
klitorisu, vzdychla. Vrazil jsem do ní svými boky a dal jí ještě chvilku, aby
přivykla mému opanování.
„Teď.“ Odtáhl jsem se a pomalu do ní znovu zatlačil. „Lízej tu pičku.“
Noemino tělo mě při tom povelu bezděčně sevřelo. Rozechvěle si shrábla
vlasy za ucho, natáhla ruku a jemně ji položila na Paytonino stehno. Správně.
Noemi se bude potřebovat o něco zapřít, až začnu přirážet.
Payton na ni shlížela s přívětivým, svůdným úsměvem. Noemi sunula ruku
výš a zastavila se přímo v Paytonině rozkroku. Blonďatá hlava se o zlomek
centimetru snížila.
„Nedráždi mě, nebo ho do toho zapojím.“ Paytonin hlas zněl zoufale.
Když říkala „ho“, myslela tím mě. Respektovala pravidla a věděla, že Noemi
nemusí poslouchat nikoho jiného.
Náhle se Payton prohnula v zádech a zaklonila hlavu, která mi tak zmizela
z dohledu za jejími kozami. „Jeď pomalu,“ naléhala, ale tohle bylo zřejmě na
Dominika. „Ach, do prdele, nech mě minutku užít si její jazyk.“ Zasténala
a sevřela ruku na Noemině hlavě.
Kruci, naplnilo mě to takovou touhou, až se mi zkalil zrak. „Hodná holka,“
zamručel jsem. „Ty moje nestydo. Jak ti ta její kundička chutná?“
„Ach, ne, ne, ne.“ Když se Noemi pokusila zvednout hlavu, Paytonina ruka ji
pevně přidržela. „Bože, nepřestávej.“ Payton vyhledala můj pohled a jejím
výrazem se rozlévala slast. „Josephe, nedovol jí…“ Pevně zavřela oči a skousla si
ret.
Noemi natočila hlavu, aby se opřela o Paytonino stehno, čímž jsem získal
dokonalý výhled na kmitající jazyk mojí subinky. Dráždila jí klitoris, pak na
chvilku uhnula, protože potřebovala popadnout dech. Zvýšil jsem tempo,
opatrně, abych nepřirážel příliš silně a nenarušil její křehkou rovnováhu.
„Ty sprostá couro.“ Pevně jsem ji chytil za bok a zaryl prsty do její kůže. Při
té podívané jsem věděl, že dlouho nevydržím, a totéž se podle jejich sténání
dalo říct o budoucích manželích Wardových. Strčil jsem si prst do pusy, abych
ho navlhčil. Budu muset Noemi připravit, aby si užila, co jsem měl v plánu.
„Ty. Sprostá. Špinavá. Couro.“
 Noemi prudce vydechla, když jsem palcem zatlačil na její těsný řitní otvor.
„Počkej,“ vyrazila ze sebe, ale myslela tím jen přitlač, a tak jsem to udělal.
Prohnula záda a napjala se.
„Zhluboka dýchej a uvolni se, maličká.“ Můj palec se sunul dál. Zastavil
jsem se s ptákem zasunutým hluboko uvnitř, abych se mohl soustředit na
pomalý a něžný postup, zatímco jsem ji bral na neznámé území.
První obezřetný pohyb mého palce ji přiměl stisknout ruku na Paytonině
kůži. S každým zatlačením a odtažením jsem Noemi uvolňoval, dokud ruku
nepovolila. Zavřela oči, ale podle výrazu, alespoň co jsem viděl z boku, si to
užívala. Dobře.
„Kdo řekl, že můžeš přestat lízat pičku?“
Noemin růžový jazyk se znovu rozkmital a Payton zhluboka zasténala.
Dominik ji držel v pase a pomáhal jí, aby ho pomalu ojížděla. Jeho prsty se
rozprostřely po černém tetování, po symbolu jejich spojení. Opravdového
spojení. Poprvé v životě jsem tohle chtěl. Poprvé jsem toužil po smysluplném
poutu k někomu druhému.
Bože, ten Jack a to výročí s mými emocemi pěkně zamávaly.
Soustřeď se. Ovládej se.
Silně jsem do Noemi přirazil, do kundičky i do zadku, a ona vykřikla
překvapením, ale hned přešla do sténání. Protože jsem v ní byl tak hluboko,
cítil jsem ten palec na svém ptákovi, jak tlačí přes její stěnu. Byla tak těsná
a byl to úžasný pocit.
„Lížeš pičku, zatímco v sobě máš moje péro a v zadku můj palec, holčičko.
Co by na to řekl tvůj otec?“
„Ach bože,“ zaúpěla. Akorát že to bylo rozkoší. Její tělo se houpalo proti
mému ve snaze moje šoustání opětovat.
„Hm, ty jsi ale zlobivá holka. Teď nemůžeš přestat. Pomoz Dominikovi
udělat jí to.“
„Nepotřebuju pomoc, Josephe,“ odpověděl mi okamžitě drsným hlasem.
„Moje chyba.“ Chňapl jsem Noemi za vlasy a přitáhl její hlavu k sobě.
„Ne!“ zakňourala Payton. „Kurva, Josephe, nebuď kretén.“
Zasmál jsem se, pustil Noemi a navedl ji zpátky do původní pozice. „Chci
slyšet, jak ji přiměješ křičet.“
Když se znovu pustila do práce, napadlo mě, co si o tom všem asi myslí.
Z jejího naprostého podřízení jsem hořel touhou. Mohl jsem se kvůli ní
přetrhnout. Možná bych se dokonce mohl stát lepším člověkem, abych jí mohl
dát víc a zůstat s ní déle.
 Noemin jazyk se na okamžik stáhl zpátky a zanechal po sobě stopu slin.
Polkla, aby popadla dech. „Už… se blížím.“
Paytonina kabelka byla poblíž, stejně jako jejich láhev šampaňského. Když
jsem se odtáhl a slezl z gaučového polštáře, Noemi zklamaně zakňourala.
„Pokračuj, hned se vrátím.“
Požádal jsem svou kamarádku, aby na dnešní večer sbalila nějaké věci, a malá
lahvička lubrikantu byla hned nahoře v její kabelce. Popadl jsem ji i láhev
šampaňského a lokl jsem si. Bublinky mi šuměly na jazyku, zatímco jsem si
prohlížel celou tu rajcovní scénu. Nejradši bych vytáhl telefon a udělal si fotku,
rozhodně jsem však nechtěl, aby nějakým způsobem skončila v nesprávných
rukou. Takový skandál by zasáhl nejen Noemi, ale celou její rodinu.
Snažil jsem se nemyslet na to, co by se stalo, kdyby média zjistila, že Noemi
Rossová randí s majitelem nelegálního bordelu. Nebyl jsem nic víc než pasák.
Hnusnou pravdou bylo, že pro ženy to bylo horší. Její otec by nakonec nějak
ustál, kdyby se jeho návštěvy v mém klubu provalily. Procházel rozvodem a byl
osamělý. Jeho noviny by už našly způsob, jak to náležitě překroutit, aby s ním
lidi soucítili.
Ale Noemi? Její pověst by byla nenávratně pošramocená. Možná by se to
dalo zahrát tak, že jsem ji zmanipuloval a zneužil její nevinnosti. Že jsem ji
sexuálně vykořisťoval. Jenže lidi by ji stejně měli za kurvu.
A nevyužil jsi ji snad?
„Prosím, Josephe,“ škemrala Noemi. „Prosím. Potřebuju tě v sobě.“
Můj mozek vypnul. Klečel jsem za ní s otevřeným lubrikantem v ruce
a vymáčkl jsem si do dlaně štědrou dávku. To hedvábné klouzání, když jsem si
ho roztíral na ptáka, bylo příjemné, ale nebylo to ani zdaleka to uspokojení, po
kterém jsem prahl. Zbytek lubrikantu, který jsem měl v dlani, jsem jí vetřel
mezi půlky.
Paytoniny výkřiky rozkoše nabíraly na síle i hlasitosti. Dominikovo tempo
přešlo v krátké, rychlé přírazy, a jak šoustali, jeho koule pleskaly o Paytonin
zadek. Bylo to až příliš rychlé na to, aby Noemi mohla používat pusu, a tak bez
pobízení položila ruku těsně pod Paytonino břicho. Noemin palec klesl dolů
a začal Payton kroužit po klitorisu.
Protože jsem své subince dal příkaz a ona ho plnila.
„Ano, Payton.“ Noemin hlas byl nejistý, ale odhodlaný. „Křič pro mě.“
Bylo to tak zatraceně sexy. Zajel jsem jí dvěma prsty do zadku, abych ji ještě
roztáhl, když vtom Payton vykřikla.
 „Ach, kurva. Kurva!“ Křičela a její stehna po obou stranách Dominikova
klína se třásla. Ramena se jí orgasmem chvěla a nohy pod ní se napjaly, když se
udělal i on.
Vidět tyhle dva lidi vrcholit současně, to byla prudká, vášnivá exploze. Jejich
rozechvělá, zpocená těla se k sobě tiskla, zatímco se ocitli někde mimo čas
a prostor. Jejich hrudníky se prudce, přerývaně zvedaly, a když začal orgasmus
ustupovat, vzali se za ruce. Propletli prsty a ona se otočila, aby ho políbila.
Pořád jsem si na ten pohled musel zvykat. Payton se zásadně s nikým
nelíbala. K čertu, dělali jsme toho spolu hodně, ale nikdy jsme se nelíbali. Ani
jeden z nás o to neměl zájem. Ale teď líbala Dominika se syrovou, náruživou
intenzitou, která ve mně vzbuzovala žárlivost. Zatraceně jsem jim záviděl, co
mezi sebou mají. Sjel jsem pohledem po křivce Noemina rozechvělého těla,
které čekalo, až se ho zmocním.
„Necháš mě strčit ptáka do téhle těsné prdelky, že ano, maličká?“
Třásla se silněji než kdykoliv předtím a to mě zadrželo. Potom však přikývla,
zřejmě neschopná slova.
Pomalu jsem vytáhl prsty a dloubl do ní ptákem. „Řekni, kdyby tě to
bolelo.“
Dostat dovnitř hlavičku byla ta nejtěžší část. Zatlačil jsem do jejího
vzdorujícího těla, lubrikant mi v tom pomáhal, a…
Když jsem do ní vstoupil, Noemi sykavě vydechla. „Počkej.“
Tentokrát jsem poslechl. Hladil jsem ji dlaněmi po kůži ve snaze odpoutat
pozornost od nepříjemných pocitů. Gauč se pohnul, jak Payton slézala
z Dominika. Vklouzla pod nás, lehla si na polštářek a dala nohy mezi ty naše.
Objevil se záblesk červené, když se Paytoniny nalakované nehty zanořily do
Noeminých vlasů. Druhá ženská ruka sklouzla Noemi po pasu a zmizela pod
jejím tělem, ale nebylo pochyb, co Payton dělá. Noemi se při tom doteku
prohnula.
„Je to tak lepší?“ zašeptala jí Payton do ucha a pohled upírala na mě.
Znovu jsem zatlačil, jen tolik, abych se v jejím neuvěřitelně těsném zadečku
mohl pohybovat. A s tím pohybem se věci začaly měnit. Tiše zasténala, což
pravděpodobně souviselo spíš s prsty na jejím klitorisu než s tím, co jsem dělal
já. Byl jsem uvnitř sotva na pár centimetrů, ale už mě olizovaly plameny
rozkoše. Žadonily, abych si ji vzal celou. Zmocnil se jí navěky. Takhle ji
předtím nikdo neměl a já budu už navždycky první.
Payton svými rty přejížděla Noemi po krku a já té příležitosti využil, abych
vklouzl hlouběji. „Ano, zatraceně ano,“ blábolil jsem v nekonečné smyčce.
Vjemy se rozpily a dezorientovaly mě, zatímco jsem pumpoval boky a zasouval
ptáka stále hlouběji.
„Panebože,“ zamumlala Noemi.
Byl jsem celý uvnitř, naprosto propojený s ní. Předklonil jsem se, abych mohl
položit ústa na opačnou stranu Noemina krku než Payton. „Dala jsi mi celé své
tělo, Noemi Rossová, a je to zatraceně úžasné. Ty jsi úžasná.“
Její tep pod mými rty byl jako splašený.
Ujelo mi to a vyřkl jsem její celé jméno, ale Payton si toho zřejmě nevšimla.
Takhle jsem to neplánoval, ale byl jsem rád, že je ta žena pod námi a soustředí
se na to, aby Noemi pomohla. Předpokládal jsem, že její prsty kmitají tam
a zpátky po místě, které Noemi dostane tam, kam přiváděla ona mě.
„Líbí se ti to?“ zeptala se Payton. „Jak tě tím velkým ptákem píchá do
zadku?“
Noemi nabrala do plic mohutný doušek vzduchu a na prstech, kterými
svírala polštář z gauče, jí zbělely klouby. „Ano.“
Pulzoval jsem v ní a pohyboval se čím dál rychleji, až jsem silou přirážel
a tlačil její tělo proti Payton. Líbilo se jí to? Mít Paytoniny kozy připlácnuté ke
svým? Dominik tu scénu pozoroval s výrazem plným chtíče, ale jeho tělo
vypadalo vyčerpaně.
Noemi se chvěla tak silně, že otřásala námi všemi. „Josephe, ach můj… Já,
kurva, já…“
Byl jsem tam s ní, na cestě ke slastnému přetížení. „Jsi tak chlípná a já to
miluju. Chceš, abych se ti udělal do zadku, nestydo?“
„Ano,“ vykřikla. „Ano!“
Vrazil jsem do ní ptáka, zoufale jsem ji chtěl přivést na vrchol dřív, než se
sám udělám. Možná bych měl říct Payton, ať jí do pičky strčí dva prsty, ale
ona…
Noemi ze sebe vyrazila krátký výkřik a její tělo se sevřelo. „Už jsem!“
Už tak byla dost těsná, takže když začaly její rytmické stahy, byl jsem
ztracený. „Sakra.“
Nebylo třeba myslet, moje tělo jednalo instinktivně. Zajíždělo do ní, dokud
jsem nepřekročil práh slasti, která se šířila ve vlnách. Cítil jsem, jak se mi
z ptáka řine horký proud a každý výstřik s sebou přináší novou blaženost.
„Ty vole,“ sténal jsem a houpal se v kolébce jejího těla. „Úžasný, kotě. Cítím
se díky tobě tak skvěle.“ Přitiskl jsem ústa na její potem zbrocenou kůži
a letmo ji líbal. Její orgasmus s každým nádechem ustupoval.
 Opatrně jsem ho vytáhl a dal jí ještě minutku, aby se vzpamatovala. Ležela
s hlavou na Paytoniných prsou a nataženými pažemi, přičemž jednou rukou
svírala Dominikův kotník. Moje ústa se zvlnila úsměvem. Předhodil jsem tohle
jehňátko smečce vlků a ona přežila. Nejen to, ona rozkvetla.
Podceňoval jsem ji na každém kroku a musel jsem s touhle chybou přestat.
 Dvacátá čtvrtá kapitola
Když jsme s Dominikem a Payton dojedli dort a dopili šampaňské, konečně
jsme se oblékli a rozloučili se s mými přáteli. Teď už vlastně našimi přáteli.
Není to snad to, co páry dělají? Označují věci jako „naše“? Uklidil jsem
a zamkl klub, pak jsem mávl na taxík, aby nás odvezl zpátky k ní domů.
Pevně se ke mně na zadním sedadle přitulila. Líbilo se mi držet ji kolem
ramen a v tichosti sedět, zatímco kolem nás svištělo město. Když jsme dorazili
do jejího bytu, pomohl jsem jí z kabátu a ona se zula. Beze slov jsem ji
popohnal do hlavní koupelny.
Když se sprcha ohřála, stáhl jsem z nás oblečení. Oba jsme v sobě cítili
alkohol a ona se smála, jak jsem zápasil s její podprsenkou.
„Prostě ji z tebe strhnu.“
Zazubila se. „Fajn.“
Následoval jsem ji pod dešťovou sprchovou hlavici a zavřel za námi skleněné
dveře. Nemohl jsem od ní odtrhnout ruce a ona do mých doteků vzdychala.
„Tohle je hezké.“ Její hlas se odrážel od obkladů.
„Jo.“ A taky že bylo. Až tak, že mě rozladilo, když se z mého objetí vymanila,
aby popadla lahvičku sprchového gelu. Rozetřela mýdlo po našich tělech
a zarazila se na mojí kérce. „Opatrně, nebo se smyje.“
Přiopile se zahihňala. „Nic netrvá věčně.“
Přitiskl jsem ústa na ta její a nechal páru, aby nás obklopila. Noeminy prsty
putovaly strništěm podél mé čelisti. Sprcha se zakymácela, což byl vedlejší
efekt, když můj jazyk vklouzl do její nenasytné pusy. Před ní mě líbání
nevzrušovalo. Její ruka mi za krkem sevřela hrst vlasů.
Když jsem ji navedl dozadu a opřel o kachličky, abychom byli mimo dosah
vody padající ze stropu, nasála vzduch skrz pootevřené rty. Položil jsem dlaně
na chladné obkladačky po obou stranách její hlavy a to ji donutilo ke mně
vzhlédnout.
Bože, ty oříškové oči. „Jsi tak krásná, Noemi.“
Polkla nádech. „Děkuju.“ Po rtech jí přeběhl plachý úsměv, ale její oči nic
neprozrazovaly. Potřeboval jsem vědět, jak se cítí. Bylo zvláštní a zajímavé, že
jsem v ní nedokázal číst jako v jiných lidech.
„Musíš mi říct, jestli jsem na tebe příliš tlačil.“ Dnes večer jsem ji znovu
hodil do hloubky a chtěl po ní, aby plavala, aniž bych se jí zeptal, jestli to
dokáže.
 Opřela hlavu o kachličky a zavřela oči, neodpovídala. Do prdele. Vyletěl mi
krevní tlak a pokoušel jsem se napravit chybu, kterou jsem udělal. „Hej, to je
v pořádku,“ řekl jsem. „Omlouvám se.“
Otevřela oči a vypadala zmateně. „Omlouváš se? Za co?“ Prudce oběma
rukama sevřela můj obličej. „Ne, neomlouvej se, Josephe. Mně se to líbilo.“
Zadržela dech a ztišila hlas v šepot. „Část mého já chce vědět, kdy si to budeme
moct zopakovat. Nemůžu…“
Odmlčela se a to se mi nelíbilo. „Dokonči tu větu.“
Měla nervózní výraz. „Nemůžu se toho nabažit. Připadám si jako závislá.“
Srdce mi málem vyskočilo z hrudi. „Závislá?“
Zvedla se na špičky a přejížděla mi rty po krku. „Na tobě, Pane.“ Zavřel jsem
oči a nechal se těmi vjemy obklopit. Jemná, vlhká kůže hladící tu mou.
Konečky prstů zkoumající kontury a záhyby mého těla. Její ústa, která mě
olizovala a kousala.
„Pojeď se mnou na Havaj.“
Odkud se to sakra vzalo? Byla to jen prchavá myšlenka, když jsem si všiml,
že se její jarní prázdniny shodují s Connerovým ceremoniálem. Hluk vody
prýštící ze sprchové hlavice byl ohlušující. Neslyšel jsem nic jiného. Noemi
nedýchala. Ruce na mé kůži strnuly a ona sjela po stěně, až zase stála na celých
chodidlech. Oči měla vytřeštěné.
„Ty jedeš na tu bratrovu slávu?“
„Mělas pravdu.“ Odtáhl jsem se od zdi a postavil se rovně. „Nevím, kdy
naposledy jsem pro něj něco udělal, a on je tu pro mě vždycky.“
Vsunula ruce za sebe ke zdi, jako by se bála, že se mě dotkne a já jí to
nedovolím. „Kdy to je?“
„Během tvých jarních prázdnin.“ Proč zněl můj hlas tak dychtivě?
„Chceš, abych se seznámila s tvým bratrem?“
Kristepane. Tohle jsem nedomyslel. „Ehm, budou tam i moji rodiče.“
Předtím mi připadalo, že má vytřeštěné oči, ale teď jsem zjistil, že to má ještě
další úroveň. Hlas v mé hlavě ječel, abych vycouval. Byla dcerou pana
Červeného. Čím hlouběji jsem se s ní propadal, tím těžší bude vyškrábat se
ven.
Co když nechceš ven?
„Ptáš se mě,“ řekla tiše, „nebo je to rozkaz?“
„Je to otázka.“ Kurva, vážně jsem to dělal? „Cestu bych zaplatil.“
Sklouzla pohledem ke svým špičkám a pak se pomalu propracovávala zpátky
k mým očím, ve tváři náznak úsměvu. „Dobře.“ Její úsměv se rozšířil. „Jasně.“
Č
 „Jo?“ Čekal jsem, že se mě zmocní hrůza, ale cítil jsem jen mírné teplo. Měl
jsem… radost.
„Nechci vyzvídat, ale tvým klubům se daří? Chci říct, tvůj byt je hezký, ale ta
cesta nebude levná.“
Napůl jsem se zasmál. „Moje kluby si vedou dobře a taky mám investice.
Nezapomínej, že se ve finančním světě pohybuju mnohem déle než ty.“
Tentokrát se zasmála ona. „O tom silně pochybuji, pane Monsato. Chcete se
porovnávat?“
„A to jsem si myslel, že se mi chcete dostat do kalhot, ne do mého portfolia,
slečno Rossová.“
Ušklíbla se. „Vrrr.“
Znovu jsem se k ní naklonil a lapil ji do náručí. „Abys věděla, byla to otázka.
Ale kdybys odmítla, stal by se z ní rozkaz.“
„Jsem závislá.“ Její jemný hlas mě celého ovinul. „Neřeknu ne.“

Něco se mnou bylo špatně. Zíral jsem na soustavu blikajících monitorů

a necítil nic. Žádné vzedmutí touhy nebo příval moci z toho, že řídím tohle
doupě hříchu. Chantal vypadala, že v pokoji tři zažívá šoustačku svého života.
Mlátila sebou v poutech a natahovala se po muži, který ho do ní vrážel. Protože
měla pásku přes oči, neviděla, že plešatí, ale určitě poznala, že mu pupek
přetéká přes opasek.
Někdy byli méně atraktivní muži v posteli ti nejlepší, říkaly holky, a já jsem
viděl spoustu důkazů. Hrozně se snažili a díky tomu byli soustředění. Dychtiví
potěšit. Na Chantal to zabíralo. Nebyla žádná velká herečka. Měl jsem z ní
radost a těšilo mě i to, že konečně prolomila smůlu. S několika posledními
kunčafty se jí nepodařilo uzavřít dohodu a ti, s nimiž ji uzavřela, buď
nedokázali najít klitoris, nebo se ani neobtěžovali.
Měl jsem sto chutí počkat na ně v platební místnosti a vysvětlit jim, o kolik
je sex lepší, když se člověk nestará jen sám o sebe. Možná bych měl Noemi
požádat o Rossovo číslo, abych si s ním o tom mohl promluvit a ušetřit jeho
další dívku fádního sexu.
Ne, myslím, že by o to Noemi nestála. Ale stejně jsem jí napsal, abych jí řekl,
jaká je nestyda a že na ni myslím. Seshora se ozval ženský hlas, a tak jsem mobil
rychle strčil do kapsy, jako dítě chycené při činu.
„Kdo je ta holka?“ zeptala se Payton. Stála na opačné straně mého stolu
a vyzývala mě pohledem.
Zrychlil se mi tep. „S tím si nedělej starosti.“
 Paytoninu tvář zahalil stín pochybnosti a její hlas zněl ostře. „Aha, takže jen
nějaká hladovějící studentka.“
„Jo.“
„Kravina.“ V její nepřítomnosti jsem zapomněl, jak dobře umí prokouknout
lež. „Která vysokoškolačka má kabelku za pět set dolarů, Josephe?“
Payton to v žádném případě nenechá být, ale možná mi prospěje, když
kápnu božskou a získám trochu nadhledu. Důvěřoval jsem jí. Byla v podstatě
moje nejlepší kamarádka. Pohlédl jsem na otevřené dveře. „Zavři a povím ti
to.“
Když to udělala, klesla do křesla naproti mému stolu.
„Je to Noemi Rossová.“
Jako by mě neslyšela. Zdálo se, že tu informaci zpracovává bez emocí.
„Přeskočilo ti, kurva?“
„Ano.“ Opřel jsem se lokty o stůl a složil hlavu do dlaní.
„Vyžene tě z Chicaga. Zničí tě, až to zjistí.“
„Nezjistí.“ Ale ani já sám jsem tomu moc nevěřil.
Skepticky se zasmála. „Viděl jsi, jak se na tebe dívá? Ta holka je do tebe
zamilovaná.“
„Sakra, já vím.“ Neřekl jsem Payton, jak silný na mě má Noemi vliv.
Nedokázal jsem to vyjádřit slovy. „Beru ji s sebou na Havaj.“
Potřásla hlavou. „Fakt jsi cvok a ublížíš jí.“
„Je to jen poblouznění. To přejde.“
„Teď mluvíme o ní, nebo o tobě?“ Naklonila se blíž a já na sobě cítil, jak mě
s tímhle výslechem začíná srát. „Myslíš, že to přejde, protože nic netrvá věčně?“
„Kurva, nepokoušej mě, zlato.“
Pokrčila rameny. „To my holky děláme.“ Opřela se v křesle, dala nohu přes
nohu a trochu se uvolnila. „Musíš jí to říct.“
„A kde mám asi tak začít?“ vyštěkl jsem. „Že prodávám holky? Nebo že její
fotr je můj nejlepší zákazník?“
„To už máš celkem jedno, ne?“ Řekla to, jako by to bylo tak zatraceně
jednoduché.
„Jdi se bodnout.“
Payton náhle vstala a bylo šokující, jak tvrdý měla výraz. „Jestli k ní něco
cítíš nebo vidíš sebemenší šanci, že by to mohlo někam vést, věř mi, že lhát je
opravdu špatný nápad.“ Došla ke dveřím, s trhnutím je otevřela a otočila se
přes rameno, aby se na mě podívala. „Zlomí jí to srdce a já vím, že holkám rád
děláš spoustu drsných věcí, ale myslela jsem, že tohle mezi ně nepatří.“
Dveře se zabouchly.
 Dvacátá pátá kapitola
NOEMI
Od bílé podlahy u pokladní přepážky na prvním terminálu O’Harova letiště se
odráželo sluneční světlo. Pohlédla jsem na letenku ve své ruce a uvažovala, jestli
mi tím Joseph chce něco dokázat, nebo si myslí, že bych jinak odmítla letět.
„První třída?“
Tvářil se nenuceně. „Poletíme devět hodin.“
Následovala jsem ho k frontě u bezpečnostní kontroly, když vtom mi do
cesty vstoupil muž a přiměl mě zastavit. Měl na sobě džíny a vytahanou,
vybledlou mikinu a z jeho slizkého úšklebku se mi dělalo zle. Okamžitě jsem
věděla, co je zač.
„Zdravím, nejste jedna z dcer Anthonyho Rossa?“
„Ne.“ Snažila jsem se kolem něj projít, ale pohnul se taky a zůstával stát mezi
mnou a Josephem.
„Jasně že jste. Kampak jedete?“
V tu chvíli si Joseph uvědomil, že nejsem s ním. Když se otočil a spatřil,
v jaké jsem situaci, jeho tvář potemněla.
„Nikam,“ odsekla jsem. Moje rozčílení způsobilo, že se Joseph zatvářil ještě
hrozivěji. „S dovolením.“
„Kdo je ten chlap, slečno Rossová?“ dotíral ten chlap, když jsem ho
obcházela.
„Její přítel,“ štěkl Joseph. „Kdo jsi sakra ty?“
Do háje, nedělej to, Josephe. „Vykašli se na něj. Pojďme.“
Obtočila jsem mu ruku kolem paže a popohnala ho k bezpečnostní kontrole
pro první třídu. Teď jsem byla vděčná, že Joseph tyhle letenky koupil, protože
v naší frontě nikdo nestál, zatímco ta hlavní se táhla snad donekonečna.
„To jako fakt?“ zněl za námi chlápkův hlas. „Musíš být, o kolik? O dvacet let
starší než ona?“
Joseph se otočil a já mu položila ruku na rameno, abych ho zadržela. „Ne,“
řekla jsem pevným hlasem. „Běž.“ Dát mu rozkaz nebyl zrovna nejlepší nápad,
ale museli jsme se pohnout z místa, než…
Chytil mě za zápěstí a táhl mě k prvnímu šňůrou vymezenému kontrolnímu
stanovišti, dokud jsme tomu slídilovi bezpečně nezmizeli z dohledu. Když jsme
se zastavili, Joseph mě oběma rukama pevně objal v pase.
„Ten hajzl měl foťák.“ Oči měl plné obav.
 „To se občas stává.“ Neměla jsem ráda, když mě zaskočili paparazzi, ale díky
Josephovým rukám to teď nebylo tak zlé. „Tu noc, kdy jsme se poznali, na mě
jeden čekal před tvým klubem. To bylo hned potom, co se Becca zhroutila,
takže to tehdy bylo horší.“
Tmavé oči zamrkaly. „Tak proto ses chtěla vytratit zadem.“
Nemohla jsem po té rvačce vyjít z klubu a nechat se vyfotit s obrovským
monoklem na tváři, proto jsem taky nechtěla vznášet obvinění. Mysli na
značku, Noemi.
„Když je ignoruješ,“ opakovala jsem slova, která jsem se naučila už dávno,
„nemají co fotit. Nejsem slavná. O Noemi Rossovou nemá nikdo zájem,
zajímají se jen o to, jaký skandál bych mohla přinést tátově firmě.“
Firmě, jež bude jednoho dne moje.
Joseph pohledem zabrousil k rohu, za nímž pravděpodobně číhal ten muž,
a pod rukama jsem cítila, jak je jeho tělo napjaté. Nechtěla jsem vyrážet na
cestu ve špatné náladě. „Potrestáš mě za to, že jsem ti dala rozkaz?“
Obrátil pozornost zpátky ke mně. Obavy se vypařily a nahradil je pomalý,
spalující žár. A já jsem se zachvěla.
„Ne, holčičko.“ Jeho rty se otřely o moje. „Protože to zase chceš a takhle se to
míjí účinkem. Ale když budeš hodná, možná tě později odměním. A pleteš se,
já mám zájem o Noemi Rossovou.“
Kamarádky mi říkaly, že jsem blázen, ale zároveň na mě žárlily. S Josephem
jsme byli spolu jen něco málo přes měsíc a podívejme, seděla jsem vedle něj
v letadle mířícím do ráje, kde jsem se měla také setkat s jeho rodinou. Čekalo
mě sedm dní strávených nepřetržitě s ním, pod jeho velením. Byla jsem
nadšením bez sebe.
„Co to čteš?“ zeptal se, když jsem zapnula svůj iPad, zatímco jsme čekali, než
letadle vzlétne. „Ty čteš Erwinův životopis? To je do školy?“
Pravděpodobně čekal nějakou oddechovou četbu, pauzu od nezáživných
skript, která jsem louskala dennodenně. Rozpačitě jsem se usmála. „Ne, prostě
jsem si ji chtěla přečíst.“ Michael Erwin byl technologický gigant, který se
svým startupem vstoupil na burzu a nadále úspěšně řídil svůj podnik za použití
neortodoxních metod. Odjakživa jsem milovala dobře napsané biografie.
„Hele, náhodou je to fascinující. Nesuď mě.“
„Noemi, řekl jsem ti, že to dělat nebudu.“ Odklopil pouzdro svého iPadu
a nahnul obrazovku mým směrem.
„Jé, ty to čteš taky,“ zasmála jsem se.
 Po večeři jsme knihu oba dočetli, slunce zapadlo a kabina potemněla.
Naklonila jsem se ve své prostorné sedačce, schoulila se vedle něj a pustili jsme
se do diskuze o knize, která nám zabrala další hodinu. Kdo by to byl řekl, že
můj rošťák má takovou hlavu na finance?
„To nechápu. Proč jsi nešel na vysokou?“ zeptala jsem se. „Moje spolužáky
strčíš do kapsy.“
Pomalu vydechl. „Dobře, tak zaprvé jsem mnohem starší než oni. První
podnik jsem koupil, když jsem byl ve tvém věku. A zadruhé,“ zaváhal, „jsem
měl rakovinu. Předtím jsem měl dobré známky, ale bylo těžké starat se
o budoucnost, když jsem si myslel, že žádnou nemám.“
Rukou jsem mu na koleni obtahovala vzory, ale při jeho slovech jsem se
zarazila. Bolelo mě srdce. Ta strašná nemoc mu tolik zasáhla do života…
„A zatřetí, i kdyby mě někam přijali, nemohli jsme si to dovolit. Kvůli všemu
tomu běhání po doktorech si máma nemohla udržet práci, a navíc jsem každou
chvíli ležel v nemocnici.“
„To je mi líto.“
„Není třeba. Daří se mi dobře.“
Pohlédla jsem na poloprázdnou sklenici vína, která stála na stolečku jeho
sedadla první třídy. Ano, vedl si dobře. Potřebovala jsem nějak změnit téma.
Od toho výročí před pár týdny jsme o jeho rakovině nemluvili.
„Když do sebe kopneš to víno, mohl by ses opít natolik, abys mi povyprávěl
tu historku, jak se Payton a Dominik seznámili?“
Chopil se skleničky a lokl si, pohled měl nepřítomný, jako by uvažoval.
„Payton bývala společnice.“
„Společnice?“ Byl to snad nějaký nóbl vinárenský termín? Protože pokud mi
bylo známo, společnice byl jen mírnější výraz pro…
„Byla prostitutka. Dominik byl její klient.“
Payton mi do té představy jaksi nezapadala. Byla to inteligentní, krásná
a sebevědomá žena. Prostitutky jsem si stereotypně představovala jako vychrtlé,
neduživé narkomanky, které postávají na nárožích v laciném oblečení a se
zoufalstvím ve tváři. Žádná dokonalá těla, luxusní oblečení a vysokoškolské
vzdělání. Ona byla štětka?
„Tomu nerozumím.“ Byla jsem za ni zděšená. Co ji v minulosti potkalo, že ji
to donutilo prodávat tělo?
Joseph se na mě díval, jako by pozorně zkoumal mou reakci. Bylo mi to až
nepříjemné. Měla to snad být nějaká zkouška? Byla to jeho kamarádka. Dobrá
kamarádka a možná i bývalka, takže jsem musela našlapovat opatrně. Nechtěla
bych o ní mluvit špatně, a navíc se mi Payton líbila.
„Čemu nerozumíš?“ zeptal se tiše. „Proč by to dělala?“
„Ano.“ Nebylo to snad zřejmé?
„Má ráda sex. Proč si nenechat platit za to, co má ráda?“
To myslel vážně? „Josephe, spát s cizími lidmi za peníze je nelegální, nemluvě
o tom, že je to odporné a nebezpečné.“
Svaly kolem čelisti se mu napjaly, jako by zatínal zuby. „Takže kdyby je
nekasírovala, bylo by to v pořádku?“
„Ne, samozřejmě že ne.“
Z očí se mu vytratila všechna vřelost. „Proč?“
V hlavě se mi rozblikala výstražná kontrolka, vycítila jsem, že vstupujeme do
kalných vod. „Protože to je jako se sprostými slovy. Když je používáš pořád
dokola, ztrácí svůj význam.“
„To je tvůj názor. Možná je to pro ni jen šoustání a nemusí to mít žádný
význam. Je to byznys, ve kterém jde o potěšení, ne o emoce.“
Tak tohle mezi námi bylo? Jen šoustání? „Ale dívka by měla mít zásady.“
„Chceš říct, že by neměla být coura. Neměla by dávat jen tak někomu.“
Výstražná kontrolka přešla v sirénu, ale nevšímala jsem si jí. „Ano.“
„Ani když chce?“ Šokovalo mě, jak tvrdě Josephův hlas zněl. „Co když byla
do té doby slušná holka? Znamená to, že není coura, když nechá chlapa,
kterého sotva zná, aby ji ošukal na stole v jeho restauraci?“
Vdechla jsem vzduch tak zostra, až to zabolelo, a ošila jsem se.
„Ne,“ pokračoval. Odložil skleničku, sevřel mi rukama ramena a narovnal je.
„Tenhle postoj nepřipustím. Chceš soudit ostatní, tak bys to taky měla umět
přijmout.“
Civěla jsem na něj a naprosto jsem ztratila řeč.
„Jo, společnost tě naučila, že je coura, když tohle dělá. Ale ona byla opatrná
a v bezpečí a dělala, co ji bavilo. Vlastně se ode mě nijak neliší. A ty jsi řekla, že
nebudeš soudit.“
Nevěděla jsem, co si mám myslet. Celá léta do mě vtloukali, že promiskuitní
ženy jsou coury a přijdou do pekla. Sexuální potěšení bylo hluboko uvnitř
nevysvětlitelně spojené s hanbou. Přesto jsem se navzdory všem těm letům
katolické výchovy považovala za feministku. Ženy mohly dělat všechno, co
dělali muži, včetně vedení firem z žebříčku Fortune 100. Tak proč by si Payton
nemohla užívat sex s kýmkoliv a s kolika lidmi chtěla, stejně jako si to
dopřávali muži?
 „Já… jsem ji nechtěla soudit.“ Hlas mi zakolísal.
Joseph se znovu napil svého vína a nic neřekl. Vyzařovalo z něj napětí.
Prsty jsem si pohrávala s volným koncem bezpečnostního pásu, zatímco jsem
se snažila zmírnit trapnost té situace. „Takže Dominik si zaplatil za noc s ní?“
„Ona pak jeho peníze odmítla.“
„Proč?“
„Údajně to byl první muž, který ji pochopil, a ona chtěla něco…
opravdového.“
Opravdový. Jejich společné tetování.
„Vzal ji s sebou do Tokia a tak se to stalo.“
Do hrudi se mi vkradla studená hrůza a já se musela přemáhat, abych na
sobě nedala znát žádný odsudek. „Jak ses s ní poznal? Byl jsi jedním z jejích…“
„Ne. Potkali jsme se v baru.“
Možná byl schválně neurčitý, aby mě potrestal. „Byla někdy tvojí subinkou?“
Tak trochu se zasmál. „Připadala ti nějak zvlášť submisivní?“
Ne. Podvolila se Dominikovi, ale ne jako já Josephovi. Úlevně jsem si
oddechla. „Takže jsi s ní nespal.“
„To jsem neřekl.“
To bylo před tebou, připomněla jsem si ve snaze zahnat to bodnutí.
„Už je to dávno, Noemi. Byl to jen sex, nikdo do toho nemíchal city. Oba
jsme se posunuli k…,“ sjel pohledem po mém těle a zpátky, „lepším věcem.“
Moje emoce dostávaly pořádně zabrat, a přesto to byl kompliment. Payton
byla vyzývavá a v sexu naprosto sebejistá, nemluvě o tom, jak byla nádherná.
Myslel si, že jsem lepší než ona?
Než jsme přistáli, Josephova tvrdost se vytratila. Oba jsme se na sebe
usmívali, když jsme vystoupili do teplého a vlhkého nočního vzduchu
a stahovali ze sebe vrstvy cestovního oblečení.
„Do Chicaga se nevrátím dřív než v červnu,“ prohlásila jsem.
Procházeli jsme letištěm v Honolulu, což byla soustava terminálů
propojených krytými průchody, a následovali jsme proud lidí k výdeji
zavazadel.
Poprvé jsem v Josephově hlase zaslechla paniku. „Sakra, na tohle jsem tě
dostatečně nepřipravil.“
„JR?“ řekl hluboký mužský hlas. „Tady.“
Conner vypadal jako na té fotografii, jen o dvacet let starší. Z roztomilého
puberťáka byl teď vážený muž, urostlý jako skála, ale se stejně laskavýma očima
jako Joseph.
 Slyšela jsem ho dobře? „JR?“
Zdálo se, že Joseph skřípe zuby. „Můj otec je Joseph Michael. Já jsem Joseph
Robert.“ Přitiskl mi ruku na bedra a postrčil mě vpřed. „Nazdar,“ pozdravil
svého staršího bratra.
V rychlosti se objali a pak se Connerův pohled stočil mým směrem.
„Konečně jsi dal na mou radu a sehnal si asistentku?“
„Ne,“ odpověděl rychle Joseph. „Tohle je Noemi. Moje přítelkyně.“
Conner samým překvapením narovnal ramena. Na tváři se mu objevil
obrovský úsměv. „Přítelkyně? Z toho se máma pomine.“
Joseph nikomu neřekl, kdo jsem ani že přijedu? Pocítila jsem palčivé
zklamání, ale pak mi položil ruku kolem ramen. „Neboj, až tam budeme, začne
to dávat smysl.“
Poté, co dorazila naše zavazadla, bratři Monsatovi je naložili do Connerova
džípu a vyrazili jsme k pronajatému domu, který budeme několik následujících
dní sdílet s jeho rodiči. Ti přijeli z Floridy.
Během jízdy městem jsme si povídali a překřikovali přitom vítr fičící dovnitř
otevřenými okny. Teplý oceánský vzduch a palmy nad hlavou mě přiměly
přehodnotit mé dřívější tvrzení. Možná se do Chicaga nevrátím nikdy.
Dům byl nádherný. Na upravené zahradě kvetly keře růžových a žlutých
ibišků a džíp zajel na kruhovou příjezdovou cestu krytou kamenným portikem.
V Chicagu už bylo po půlnoci, ale tady teprve osm večer, a i když jsem byla po
tom letu unavená, nemohla jsem se dočkat, až se převléknu do kraťasů a žabek
a zahájím svou dovolenou.
Když jsme vešli dovnitř, jeho rodiče seděli na kožených pohovkách v hlavním
pokoji a popíjeli víno. Vypadali uvolněně a jako doma, ale jakmile paní
Monsatová spatřila Josepha, vyskočila na nohy a ve tváři se jí zračila obrovská
radost.
„Jsi tady!“ Přiběhla k němu, sevřela ho v náručí a oči se jí leskly slzami. „Jsme
tak rádi, že jsi přijel.“
„Jo,“ Joseph zněl poněkud nevyrovnaně, jako by na něj doléhaly matčiny
emoce. „Ehm, já taky.“ Dopřál jí dlouhou chvíli, pak se vymanil z jejího objetí
a natáhl ruku ke mně. „Tohle je moje přítelkyně Noemi.“
Jeho matka nehnula brvou. Ani nemrkla. Měla snad mrtvici?
„Přítelkyně?“ zašeptala.
„Slyšelas dobře.“
Zaostřila pozornost na mě a já si připadala nahá. Měřila si mě pohledem,
jako by hledala každou chybu a nedostatek. „Božínku, vy jste mladá!“
 „Mami.“
Nevšímala si Josephova pokárání, podala mi ruku a věnovala mi úsměv, který
se jí však neprojevil na očích. „Jsem Carol Monsatová.“
„Ráda vás poznávám, paní Monsatová. Noemi Rossová.“
Její hlas byl skoro stejně pevný jako stisk její ruky. „Říkej mi Carol.“ Joseph
používal naprosto identický tón, kdykoliv musel zopakovat něco, o čem měl
pocit, že by to opakovat neměl. Roztáhla jsem rty do přívětivého úsměvu, který
říkal, že rozumím, a taky že jsem rozuměla. Už jednou svého syna málem
ztratila, takže bylo logické, že má potřebu ho chránit.
Josephův otec měl tmavé prošedivělé vlasy a k tomu tak trochu pivní pupek.
Představil se jako Joe a vzal svou ženu kolem pasu. „Vím, že to tvoje matka už
říkala, ale jsme opravdu šťastní, že ses rozhodl zúčastnit se s námi Connerova
vyznamenání.“
„Za to poděkujte Noemi. To ona mě přesvědčila.“
Tentokrát se Carol usmála i očima. „Pojďte,“ vybídla nás, „ukážu vám dům.“
Nejprve ukázala na gauč. „Myslím, že se ta pohovka dá rozložit na postel, JR.
Kdybychom byli věděli, že přijede i Noemi, mohli jsme zamluvit dům se třemi
ložnicemi.“
„Není třeba. Stačí nám jeden pokoj, mami.“
Zavrtěla hlavou. „Ne, nejste manželé. To není správné. Co by si její rodiče
pomysleli, kdybych vás nechala spát v jedné posteli?“
Můj táta by byl nasraný, ale spíš proto, že neměl ponětí, kde ve skutečnosti
jsem. Řekla jsem mu, že jedu s přáteli na jarní prázdniny do Mexika. Byla to
první velká lež, které jsem se dopustila, a ačkoliv jsem se kvůli tomu cítila
hrozně, nejtemnější část mého já si v té neposlušnosti libovala.
Joseph mě pevně sevřel kolem ramen. „Myslíš, že když nás strčíš do
oddělených pokojů, zabráníš nám, abychom spolu měli sex?“
S Carol jsme společně zalapaly po dechu a já se k němu otočila
s vytřeštěnýma očima. Opravdu to právě řekl?
„Je mi třicet osm,“ dodal.
Jeho matka se ze všech sil snažila ovládnout. „Ale jsi pod mojí střechou.“
„Vážně?“ rozhlédl se kolem. „Záloha na mé kreditce říká něco jiného.“
Ty vole. On zaplatil i za ten dům? Jeho matka zrudla jako rak a já jsem ho
šťouchla loktem do břicha. „To je v pohodě, můžu spát na tom gauči.“
Jeho výraz potemněl. „Na to zapomeň.“
„Jestli se budeš ke své rodině dál chovat hrubě, dám mu přednost.“

Č
 Spadla mu brada. Čekal snad, že se mu prostě podřídím? To, jak se člověk
chová ke své rodině, o něm hodně vypovídá. Zavřel ústa a jeho výraz se
zklidnil.
„Omlouvám se,“ řekl své matce a znělo to upřímně. „Pojďme to zkusit
znovu. Neřekl jsem ti, že s sebou beru Noemi, protože jsem věděl, že to bude
problém. Mezi mou prací a jejím školním rozvrhem se nevídáme tak často, jak
bych si přál, takže zůstaneme ve stejném pokoji. Pokud je ti to nepříjemné,
můžeme si najít hotel.“
Carol dala ruce v bok a přimhouřila oči. „Hergot, ty jsi ale tvrdohlavý.“
„Jo, po kom to asi mám.“ Obvinil ji pohledem.
Zvedla ruce v gestu, že se vzdává. „Nemám z toho žádnou radost.“
„To chápu.“ Byla jsem jediná, kdo v jeho očích spatřil záblesk vítězství?
Dovlekli jsme zavazadla na konec chodby, kde na nás čekala obrovská ložnice
zařízená v barvách kamene a se zenovými motivy. Dveře za námi zaklaply a já
se k němu podrážděně otočila.
„Máš pravdu,“ řekla jsem. „Dostatečně jsi mě nepřipravil. Ani je.“
„Já vím, omlouvám se. Já…,“ poškrábal se za krkem, „pořádně nevím, jak na
to.“
„Na co?“
„Jak někoho představit rodině.“
Ještě nikdy to nedělal? „Pro začátek asi mámě neříkej, že jsme spolu už měli
sex.“
„Není hloupá, Noemi.“
Otočila jsem se, rozepnula svůj kufr a prohrabala oblečení, abych našla
žabky.
„To jsem neřekla. S rodiči se prostě o sexu nemluví. Jestli to tak chtějí, nech
je žít v iluzi, že čekáš, dokud se neoženíš. Nestrkej jim pod nos důkaz, že to tak
není.“
„Přestaň,“ přikázal. Neslyšela jsem, že by se přiblížil, ale nejednou mě
obejmul a přitáhl si mě na svoji pevnou hruď „Omlouvám se. Neuvědomil
jsem si, do jaké situace jsem tě dostal.“ Pootevřenými rty rozséval polibky po
mém krku. „Myslím jen na to, že se zítra ráno probudím vedle tebe.“
To jsme ještě doopravdy neudělali, protože moc pracoval a já musela před
prázdninami odevzdat několik projektů. Z té představy se mi podlomila kolena
a zavřela jsem oči. Bože, strhával mě jako proud, příliš silný, než aby se s ním
dalo bojovat. Lepší bylo odevzdat se mu.
 „Takže otázka zní,“ zašeptal mi do ucha, „bude to na gauči, nebo tady?
Protože k tomu zatraceně dojde. Zůstanu tam, kde ty.“
Rozepnul mi knoflík a stáhl zip. Rukou mi zepředu vklouzl do džín a třel mě
přes bavlněné kalhotky.
„Tak kde zůstaneme, Noemi?“
„Tady,“ řekla jsem spěšně.
„Dobrá.“ Konečky prstů se otřely o můj klitoris a pak zmizely. Vytočila jsem
ramena, abych k němu vzhlédla, udivená, že přestal. Nasadil ďábelský, sexy
úsměv. „Potřebovala jsi něco, holčičko?“
„Líbilo se mi, co jsi dělal, Pane.“
Spokojeně zamručel. „Mně taky, ale moji rodiče na nás čekají s večeří a já
vím, že chceš, abych se přestal chovat neomaleně.“
Lusknutím prstu mě nažhavil a teď jsem viděla, s jakým potěšením mě
nechává neuspokojenou. „Štveš mě.“
Ušklíbl se. „Pečlivě si rozmysli, co řekneš dál. Můžu ti poskytnout orgasmy,
maličká, což znamená, že ti je taky můžu odepřít.“
Držela jsem jazyk za zuby a později toho večera mi nemusel nic odpírat.
 Dvacátá šestá kapitola
JOSEPH
Ve velkém leteckém hangáru panovalo horko a dveře byly otevřené dokořán.
Seděli jsme na nepohodlných kovových skládacích židlích, které byly
nachystané na ceremoniál a otočené směrem k letadlu, s nímž můj bratr létal
při cvičeních.
Nebyla to velká událost, všeho všudy možná sto padesát lidí. Piloti
z Connerovy eskadry a jejich rodinní příslušníci plus několik velitelů
a důstojníků, kteří přišli na ceremoniál. Díval jsem se, jak můj bratr v čistě bílé
slavnostní uniformě přebírá plaketu a usmívá se, zatímco si potřásá rukama
a pózuje pro fotografy. Něco se ve mně přitom vzedmulo. Byl jsem na něj
šíleně hrdý, a jakmile budu mít možnost, řeknu mu to.
Vmísili jsme se mezi muže v uniformách a jedli připravený oběd u stolů
pokrytých bílými ubrusy, zatímco z nedaleké startovní dráhy vzlétaly tryskáče.
V jednu chvíli jsem vzal Noemi za ruku. Na držení za ruce jsem si nikdy moc
nepotrpěl, ale na téhle akci bylo příliš mnoho mužů, kteří na sobě měli to,
čemu můj bratr říkal „stahovač kalhotek“. Zírali na Noemi, jako by byla to
nejkrásnější, co kdy viděli.
Ne že bych jim to mohl mít za zlé, ale byla moje.
Udělali jsme si rodinnou fotku vedle letadla a máma hned vzápětí zavolala na
Noemi, ať se jde vyfotit s námi. Rodiče si ji velmi oblíbili, mého otce porazila
v pinochlu a s matkou vařila večeři. Na bratrovy partnerky bývala máma
zpravidla přísná, ale s Noemi si padla do noty a nechala ji s přípravou jídla
pomáhat, což se u ní rovnalo vyznamenání. Zdálo se, že je jí za pomoc dokonce
vděčná.
Být s Noemi bylo šílenství. Šílenství, které jsem si užíval, jako například ten
pocit, že ztrácím kontrolu, kdykoliv se na mě usmála, nebo její žadonění, že
chce ještě, pozdě v noci, když jsem byl v ní.
Probouzeli jsme se spolu v té velké posteli a někdy jsem jí držel zápěstí za
zády, zatímco jsem ji tvrdě šoustal a šeptal jí, jaká je sprosťačka, přičemž
druhou rukou jsem jí zakrýval ústa. „Ne že budeš moc hlasitá, nestydo,“ říkal
jsem jí. „Nechceš snad, aby moji rodiče slyšeli, jaká jsi coura.“
Každé ráno u snídaně mi z novin kradla finanční rubriku, přestože jsme měli
Wi-Fi. Odpoledne jsme chodívali na pláž šnorchlovat nebo si zaplavat do
bazénu za domem, a pane na nebi, Noemi v bikinách! Nejlepší bylo, když šly
bikiny dolů a zůstaly po nich neopálené linky, ten kontrast bledé a zlatavé
kůže, který jsem mohl vidět jen já.
Čas nám letěl jako splašený a já chtěl, aby sakra zpomalil. Najednou byl
pátek, my se na letišti loučili s mými rodiči a bratrem a chystali se nastoupit do
malého letadla, které nás vezme do Hila na Velkém ostrově.
Máma opět vypadala, že bude brečet jako želva, a mě to jako vždycky dostalo
a nepříjemně mě to rozhodilo. Tak tvrdě bojovala, když jsem to v nejčernějších
dnech rakoviny chtěl vzdát. Bojovala za mě a já jí budu navěky vděčný.
„Mám na tebe vážnou otázku,“ řekla Noemi, když jsme seděli v tom
mrňavém, stísněném letadle. „Půjčil by ti bratr uniformu?“
Zasmál jsem se, ten záblesk v jejích očích mě pobavil. „Pochybuju. Proč?
Máš ráda muže v uniformě?“
„Bože, vypadal bys tak sexy.“ Při té představě se zachvěla. „Víme, jak rád
dáváš rozkazy.“ Její výraz ale hned ztrpkl. „Nemůžu uvěřit, že už je pátek. Mám
pocit, jako bychom sem teprve přijeli.“
„Náš výlet ještě nekončí.“ Měli jsme v plánu jet na místo aktivní erupce
v Národním parku Havajské vulkány. Oba jsme už na Havaji byli, ale nikdy ne
na sopkách.
Byl to dobrý nápad, ale jeho provedení dramaticky selhalo. Kaldera sopky se
stáhla zpět do kráteru, takže jsme viděli páru stoupající z proudu lávy, ale
žádnou skutečnou lávu. Působivé, ale přesto jsme byli zklamaní.
Když jsme stáli u zábradlí návštěvnického centra s výhledem na obrovský
kráter, zazvonil mi telefon. V restauraci, kde jsem nám zarezervoval stůl na
večeři, došlo během oběda k požáru kuchyně a teď byla zavřená kvůli opravám.
Takže naše poslední večeře na Havaji bylo rychlé občerstvení, kvůli němuž jsme
museli jet zatracených třicet minut tam a zase zpátky, protože jsem nám
zamluvil chatku v zalesněné části parku. Nečekali jsme, že bude tak nezvykle
chladno, a nebyli jsme připraveni ani na prudkou bouřku, která začala těsně
předtím, než jsme se ubytovali.
Mrňavé áčkové chatce se říkalo jurta. Byla v ní elektřina, tedy jedna zásuvka
vysoko na stěně nad postelí a jediná slabá žárovka pod vrcholem střechy. Žádná
tekoucí voda – nejbližší koupelny byly o šest chatek dál od té naší.
Dostali jsme se s kufry do chatky a zvládli zůstat jakž takž v suchu, ale v jurtě
bez vytápění bylo patnáct stupňů a teplota stále klesala. Noemi se podívala na
hrbolatou, prastaře vypadající postel, která představovala jediný nábytek
v místnosti, a zpátky na mě.
 Zasmála se hlubokým hrdelním tónem. Přes déšť bušící do střechy
a trojúhelníkových oken u okapů jsem ji sotva slyšel. „Co se děje?“
„Musím tak trochu čůrat.“
„Sakra. Já taky.“
Bylo jasné, že promokneme, ale nedalo se nic dělat, a tak jsme spolu uháněli
studeným deštěm a čvachtali kalužemi, abychom se dostali na záchod, a pak
jsme si to celé zopakovali cestou zpátky do jurty.
Když jsem odemkl a pustil ji dovnitř, noční oblohu proťal blesk a nad
korunami stromů zaburácel hrom.
Drkotala zuby. „Snadno se nachladím.“
„Tak tě zahřejeme.“ Odhrnul jsem jí prameny vlhkých vlasů a přiblížil ústa
k těm jejím. Bouřlivosti našich polibků se to boží dopuštění venku nemohlo
rovnat. Z toho jiskření se mi na kůži ježily chlupy. Chvíli zápolila s košilí, pak
si ji přetáhla přes hlavu a ozvalo se mokré plesknutí, když ji hodila na zem.
Vrátila se ke mně, celá žádostivá.
Měla husí kůži a její tělo se nechvělo, ale třáslo. Stáhl jsem ze sebe
promočené tričko a džíny a rozestlal jsem nadýchanou bílou peřinu, zatímco
Noemi se snažila dostat z kalhot.
Vypínač cvakl a ponořil nás do tmy.
Ozvalo se tiché zavrzání, když si vlezla do postele a hlučně se posunula po
prostěradle, aby mi udělala místo. Vzal jsem ji do náruče a její deštěm zmáčená
kůže mě studila do rukou. Na mikrosekundu zalilo chatku jasné světlo a hrom
zaduněl tak hlasitě, až dozvuk zarachotil okny.
Noemi měla ruku na mé hrudi a hlavu schovanou v ohbí mého krku.
Klepala se zimou a drkotala zuby. Nebyla dobře přikrytá? Přitáhl jsem peřinu
těsněji kolem nás a tiskl Noemi ještě blíž k sobě, ačkoliv to vlastně nebylo
možné.
Dráždila mě na krku jemnými polibky a já k ní otočil hlavu, abych ji taky
políbil. Vzplanul mezi námi žár. Ta bouřka musela narušit můj biorytmus,
najednou jsem byl líný zahájit hru, kterou jsme spolu obvykle hráli. Možná to
bylo tím, že jsem přes bušící déšť neslyšel její dech a viděl jsem ji, jen když se
blýsklo. Konečky prstů jsem obtahoval okraje její vlhké podprsenky a chtěl
jsem, aby zmizela. Potřeboval jsem cítit všechnu její kůži přitisknutou na mé.
Prohloubila polibek a zaplnila moje ústa svým sladkým jazykem, zatímco se
pod tlustou peřinou pohnula a vylezla na mě. Ta zpropadená podprsenka
musela pryč, a to hned. Obtočil jsem prsty kolem pásku na zádech, rozepnul
ho a odhodil podprsenku stranou. Noeminy ztvrdlé bradavky se mi otřely
o hruď a já zasténal uspokojením.
„Zatraceně miluju tvoje…“
Přiložila mi na rty dva prsty, aby mě umlčela, a vzápětí je vystřídala její pusa.
V mozku se mi cosi odpojilo. Kdo tady k čertu velel? Přesto její polibek držel
mou touhu dominovat na uzdě. Vzal jsem do ruky její ňadro, které mi svou
váhou hezky vyplnilo dlaň, a něžně ho zmáčkl. To ji přimělo zanořit jazyk
hlouběji do mých úst.
Rozhýbala boky, a jak se mi třela o ptáka, rozkoš z jejího dráždění stoupala.
Teď musely pryč i ty zatracené kalhotky. Vklouzl jsem pod ně rukou, chňapl je
na boku za pas a táhl je dolů. „Sundej je.“
Odvalila se ze mě. Přikrývka se pohnula, zatímco Noemi udělala, co jsem po
ní chtěl, a já jsem si stáhl boxerky a odkopl je stranou. Zvedl jsem se na lokti
a otočil se k ní, ale její ruce byly na mých ramenou a tlačily mě zpátky dolů,
aby si mohla obkročmo sednout na můj klín.
„Myslíš, že tu dnes večer šéfuješ, holčičko?“
„Pššt,“ zašeptala mi do ucha a její holá vlhká kundička sklouzla po mém
tvrdém ptákovi. Všechny ostatní myšlenky se rázem někam vytratily. Dokázal
jsem myslet jen na ten pocit a na to, jak chci, aby to udělala znovu. Peřina se
kolem nás ovinula jako kokon, ale Noemi už se netřásla. Vsunula mi ruce pod
hlavu a naklonila si mě k polibku, tisíckrát lepšímu než cokoliv jiného, co jsem
kdy zakusil. Nastavila laťku zatraceně vysoko. Ptal jsem se jí, jestli chce, abych
ji zničil, a ona to teď udělala mně. Už žádná se jí nevyrovná.
Moje ruce přejížděly po křivkách jejích holých zad, konečky prstů klouzaly
prohlubní její páteře čím dál níž, dokud jsem v hrstích nesevřel její zadek.
Nadzvedl jsem ji ve snaze přimět ji, aby si mě zasunula dovnitř. Původně jsem
měl v plánu zahrabat se pod přikrývku a líbat jí nohy, až se jí budou třást
kolena a bude mě prosit, abych ji vylízal, ale teď jsem byl netrpělivý. Chtěl
jsem… to spojení.
„Kurva, vlez si na mě,“ dožadoval jsem se hlasem napjatým potřebou.
„Už žádné mluvení.“
Cože? „Co prosím?“
„To není rozkaz, Josephe,“ řekla tiše. „Dnes večer je to limit. Žádná slova.“
Vřela ve mně zlost doprovázená znepokojením. Proč by to dělala? Moji
oplzlou mluvu přece milovala. Její tělo znovu sklouzlo po mém a já se kousl do
jazyka. Držet ho za zuby bude zatraceně nemožné.
Ale byl to limit.
 Budu se muset snažit.
Noemi se zvedla do sedu a konečně, po mučení trvajícím snad věčnost,
nastavila mého ptáka přímo ke svému vchodu. Dech mi uvázl v plicích,
zatímco venku se blýsklo a místnost zaplavil dokonalý obraz jejího nahého těla
na mém. Jenom jsem ležel a rukama svíral její boky. Když mi po ptákovi
sklouzla až ke kořeni, společně jsme zasténali.
Tma byla jako páska přes oči a dominujícím zvukem byl hlasitý, prudký déšť,
v němž zanikalo téměř všechno ostatní. Ale když se Noemi začala pohybovat,
postel zavrzala. Její těsné, žhavé tělo mě sevřelo a já jí zaryl prsty do kůže, jako
bych se potřeboval držet, nebo přijdu o rozum.
Ojížděla mě, pomalu a hluboce, koleny mi svírala hrudní koš a rukama se
zapírala o mou hruď. Potřeboval jsem to rychleji, nebo pomaleji, už jsem
u všech čertů ani sám nevěděl. Vnímal jsem jen tu potřebu, neukojenou touhu.
A každý z jejích přírazů jako by sliboval úlevu.
Pod vzdouvajícími se prsy jí bušilo srdce, cítil jsem to. V jejích horečných
polibcích bylo zoufalství, jako by měla tu stejnou potřebu jako já. Neukojenou
a naléhavě vyžadující nápravu.
Spojila ruce s mými a tlačila na ně, dokud jsem hřbety rukou neměl na
polštáři vedle hlavy. Nadechl jsem se. Počkat. Tohle jsem nedovolil. Je nahoře
a má nade mnou úplnou kontrolu. Stanovit limity byla jedna věc, ale ona na
mě tlačila…
Nebylo to snad to, co jsem dělal já jí? Netlačil jsem na ni, dokud jsme spolu
neobjevili něco nového? Stiskl jsem jí prsty, jinak jsem ale zůstával ležet bez
hnutí a nutil se vydržet v submisivní pozici. Vlnila se na mně a já slyšel, jak mi
v hlavě hučí tep. Přitiskla ke mně hebká, teplá prsa, její jazyk se znovu propletl
s mým a do očí mi padaly její vlhké vlasy.
Žár ve mně přerostl v peklo. Potřeboval jsem víc, potřeboval jsem, aby…
Potřeboval jsem…
Nechal jsem naše ruce propletené a posadil jsem se, čímž jsem ji donutil, aby
se narovnala. Zkroutil jsem jí paže za záda a zabořil pusu do její šíje,
nepřestával jsem do ní zajíždět. Nohy kolem mě se třásly. Celé její tělo se
chvělo, jak jsem ho do ní vrážel, rychleji a rychleji, až jsme hlasitě lapali po
dechu a topili se jeden v druhém.
Zaklonila hlavu a já jsem jí položil čelo na krk, uvnitř jsem odolával
nastupující vlně slasti, zatímco jsme se znovu a znovu spojovali. Skrze zatnuté
zuby jsem nasál vlhký vzduch. Pustil jsem jednu její ruku a ta se hned ocitla na
mé hlavě. Noemi se mě držela a prsty mi pevně svírala vlasy.
 Venku zaburácel hrom a otřásl stěnami, ale my jsme nezpomalili. Pořád se to
stupňovalo a stupňovalo.
„Miluju tě,“ zakřičela. „Bože můj, já tě miluju!“
To už se jí zmocnil orgasmus. Utrhl se z jejích úst a jejího těla, rozletěl se po
něm a rázem mě vyslal na vrchol. Nepředstavitelná rozkoš mě rozkrájela na
milion kousků a všechno se vylilo do Noemi, možná i moje duše.
Jediný nádech.
Pak další.
Její chvění se zpomalilo, až ustalo docela, zatímco chtíč ve mně byl konečně
nasycen a nahradilo jej zděšení.
Miluju tě.
Znělo mi to v uších a vznášel jsem se z toho v oblacích, ale neoplatil jsem jí
to. V hlavě mi vířil zmatek a ta slova mi uvízla v mozku, který nic nezvládal.
Noemi Rossová do mě byla zamilovaná.
To. Mě. Poser.
Slezla ze mě, lehla si a přitáhla si přikrývku až ke krku. Rukou zašátrala po
mé, našla ji a zatahala mě za ni. Vyhověl jsem a přivinul se k ní, ale nemohl
jsem dýchat. Co jsem měl k čertu dělat?
„Noemi,“ zašeptal jsem do šumění deště.
„Pššt, řekla jsem žádné mluvení.“
Kristepane, celou následující noc jsem nezamhouřil oka.
 Dvacátá sedmá kapitola
NOEMI
Probudila jsem se sama. Ležela jsem na propadlé matraci a snažila se nebrečet.
Co jsem to k čertu udělala? Otevřela jsem svou pitomou pusu a všechno jsem
zkazila.
Alespoň to nebyla lež.
Byla jsem do Josepha beznadějně zamilovaná. Měla jsem pocit, že bych
mohla vstoupit do místnosti plné žen, jako je Payton, a on by měl oči jen pro
mě. Byla jsem nezkušená, ale ne naivní. Byla jsem si jistá, že s křikem uteče,
jestli použiju to slovo na M, a zjevně jsem se nemýlila.
Vyhrabala jsem z kufru oblečení a pomalu si ho natáhla, moje tělo bylo
úplně mimo. Jako bych z toho, co jsme včera v noci dělali, měla kocovinu nebo
procházela počáteční fází odvykání, což dávalo větší smysl. Říkala jsem mu, že
jsem na něm závislá.
Joseph seděl venku na piknikovém stole, nohy měl na lavičce a široká záda
otočená ke mně, ale viděla jsem, že telefonuje. Na stole stály dva polystyrenové
kelímky a kouřilo se z nich do ranního vzduchu. V jednom byla jeho káva,
ve druhém voda a vedle něj neotevřený pytlík čaje. Tyhle drobnosti mě
dostávaly, něco tak prostého, jako že si zapamatuje, že mám raději čaj než kávu,
nebo že u něho ve sprše objevím novou lahvičku šamponu od mé oblíbené
značky.
Bolelo mě z něj srdce, a ještě hůř z toho vědomí, že to necítí stejně. Bláhově
jsem doufala, že jednou bude. Plíce mi zaplnil hluboký nádech a nasadila jsem
bezstarostný, příjemný výraz, abych na sobě nedala znát ten zmatek uvnitř.
Budu předstírat, že se nic nestalo.
Když jsem se k němu přiblížila, pod nohama mi praskl klacek a on se otočil.
„Dobře, musím jít. Díky,“ řekl, stiskl tlačítko a strčil telefon do kapsy.
„Promiň, měl jsem pracovní hovor a nechtěl jsem tě budit.“
„Dobré ránko.“ Vyznělo to příliš vesele a vůbec ne přirozeně.
Joseph se zatvářil podezřívavě. Bylo strašně trapné takhle tam před ním stát
poté, co jsem se mu vyznala a nedostala tu odpověď, ve kterou jsem doufala.
Zjevně mu na mně záleželo, to jsem věděla, ale i tak to bylo těžké polknout.
„To je pro mě?“ Ukázala jsem na kelímek, ale když jsem se pro něj natáhla,
chytil mě za ruce.
 „To mi ani nedáš pusu na dobré ráno?“ zeptal se a jeho oči byly jako louže
černého inkoustu. „Muži, kterého miluješ?“
A sakra. Když si svými ústy vzal ta moje, okradl mě o veškerý vzduch. Položil
mi dlaň na zátylek, aby si mě přidržel, zatímco jeho jemné rty se pohybovaly
proti mým a rozněcovaly mezi námi silnou, medově hutnou touhu.
„Zlobíš se, že jsem tak pitomá?“
Jeho ústa si zrovna razila cestu podél mojí čelisti, ale náhle strnula. „Cože?“
„Říkal jsi, že jsem příliš chytrá, než abych se do tebe zamilovala.“ Bylo těžké
udržet si všech pět pohromadě, když byl sotva pár centimetrů ode mě.
Uchechtl se a pusou pokračoval k cíli, dokud nepřistál na hraně mého ucha.
„Jo, jsem vzteky bez sebe. Není to snad vidět?“
Nohy mi vypověděly službu a rukama jsem se zapřela o jeho ohnutá kolena,
abych to ustála. Svět se točil a on mě držel zpříma.
„Až bude správný čas,“ zašeptal, „až budu přesně vědět, jak a kdy to říct…
Můžeš mi dát trochu víc času?“
Nesmírně jsem si oddechla úlevou, která se změnila v pobavení. „Říkáš mi,
abych počkala?“
Dobrý bože, jeho úsměv mým chabým nohám nijak nepomohl. „Ano,
holčičko. Jednou to z té mojí oplzlé pusy vyjde.“
Naše letadlo odlétalo až ve dvě, a tak jsme jeli do Hila, kde jsme se
procházeli po turistické části centra, abychom zabili čas, a dávali si zmrzlinu
pod palmami na pláži. Dívala jsem se, jak zářivě modré vlny šplouchají o černé
skalnaté pobřeží, a snažila jsem se užít si těch posledních pár hodin před
návratem do zimního Chicaga a k závěrečným zkouškám.
„Bože, to je nádhera.“ Položila jsem mu ruku na nohu. „Díky, že jsi mě sem
vzal.“
Usmál se. „Kdo by měl děkovat komu? Sedím tu na pláži a snažím se, aby se
mi nepostavil, když tě vidím, jak jíš zmrzlinu.“
Olízla jsem kornout a doufala, že je to sugestivní, a ne pouze divné.
Zdálo se, že to zabírá, ale pak nasadil upřímný výraz. „Děkuju, že jsi s tím
výletem souhlasila.“
„Až se vrátíme, měli bychom zajít na večeři s mým tátou. Nerada něco
skrývám.“
Joseph viditelně ztuhl. „Jo. Na to budu potřebovat pár týdnů.“
„Cože? Proč?“
Skoro se mračil. „Nejdřív… musím něco dotáhnout.“

Ú
 Úzkostí se mi rozbušilo srdce. „Ale ne. Uzavíráš obchod s Katzenbergem?“
Nepleť se do toho, Noemi. On ví, co dělá.
„Něco takového.“ Vstal a vyhodil zbytek zmrzliny, jako by ho přešla chuť,
a natáhl ke mně ruku, aby mi pomohl na nohy. „Pojď.“
Brouzdali jsme se mezi klenotnictvími a uměleckými galeriemi, a když jsem
uviděla zarámovanou fotografii žlutého ibišku na pozadí černé lávy a oceánu,
zastavila jsem se.
Joseph postával za mnou. „Chceš si ji pověsit do ložnice. Řekl bych, že nad
tu komodu se šesti zásuvkami.“
„Ano.“ Nevěřícně jsem zavrtěla hlavou. Jak to věděl?
„Měla bys. Skvěle by se tam hodila.“
Kdybych si ji koupila, každý pohled na ni by mi připomenul tenhle výlet
s ním. Vyhrabala jsem z kabelky peněženku, ale srdce se mi sevřelo.
„Nemůžu.“ V rozpacích mi zahořely tváře. „Můj finanční správce uvidí
nákup na Havaji a mohl by tu informaci předat tátovi.“
Měla jsem své vlastní peníze, v určitém smyslu, protože jsem měla firemní
akcie a další investice, ale můj kreditní účet patřil otci. Becce se utrácení jeden
rok trochu vymklo z ruky, a tak táta zavedl finanční dozor, aby se to už
neopakovalo.
Joseph mi věnoval úsměv. „Aha. Fajn, já ti ji koupím.“
„Ne, ne, to nemůžeš. Stojí skoro tři sta dolarů.“
Zasmál se, jako by o nic nešlo. „Noemi…“
„Myslím to vážně. Není mi to příjemné po tom všem, co jsi za mě už
zaplatil.“
Hleděl na mě, jako bych se chovala hloupě. „Ale já to chci udělat.“
Jak bych mu mohla vysvětlit svou iracionální logiku? Joseph byl bohatý
a starší než já, a navíc už jsem otevřela dveře na šikmou plochu. Nejdřív to jsou
luxusní výlety, pak umělecká díla, příště to můžou být šperky. Nikdy bych
nechtěla, aby si mě někdo vydržoval. „Ne, díky. Rozmyslela jsem si to, nemá
správné rozměry. Ta komoda je dost velká.“
Zatvářil se skepticky. „Určitě?“
„Jo. Ale je to hezký obrázek.“
Joseph se podíval na hodinky. „Tak dobře. Měli bychom jít.“
Kráčeli jsme k půjčenému autu, ale když jsme se přiblížili, najednou se
zastavil.
„Kruci, myslím, že když jsme si kupovali zmrzlinu, položil jsem klíče na
pult.“
 Museli jsme si rozdělit úlohy, a zatímco já jsem se vracela po našich stopách
do různých obchodů a hledala klíče, Joseph šel do zmrzlinárny. O deset minut
později mi přišla esemeska, že je našel na pláži, kde mu vypadly z kapsy.
„To je zklamání,“ řekla jsem, když jsme seděli v autě. „Tak trochu jsem
doufala, že se nebudeme muset vracet k našim skutečným životům.“
Zazubil se. „Já taky.“

Dva dny po návratu mě skolila ošklivá rýma. Buď jsem se nachladila během
zpátečního letu, nebo se na mých dutinách podepsala změna počasí. Nemohla
jsem vstát z postele a poprvé za celé roky jsem prospala vyučování, ale bylo mi
příliš mizerně, než aby mi to vadilo.
Bylo pozdě odpoledne, když jsem poslala textovku Josephovi.

Pořád nejsi nemocný?

Ne. Jak se cítíš?

Strašně.

Chceš něco?

Byla jsem rozpolcená. Chtěla jsem jeho, ale silnější část mého já věděla, že můj
milý potřebuje pracovat. Dostala jsem celý týden jeho času a teď byl se svými
obchody pozadu.

Ne, díky.

To není problém. Poslal jsem za tebou

Payton s něčím, co ti zvedne náladu.

Vypadám hrozně.

Pravděpodobně vypadáš hrozně

sexy zavalená všemi těmi
posmrkanými kapesníčky a vonící
po spreji do nosu.
Honím si ho a myslím přitom
na tebe, nestydo.

Zasmála jsem se a ten zvuk se rozléhal mým prázdným bytem.

 O třicet minut později mi volali z recepce, že Payton jde nahoru, a tak jsem
se dovlekla ke vstupním dveřím.
„Ahoj,“ zaskřehotala jsem.
Payton byla stejně nádherná, jako když jsem ji viděla poprvé. Když vešla, její
kozačky klapaly předsíní a pod paží měla strčený velký plochý balíček
v hnědém papíře.
„Omlouvám se za, však víš, tohle.“ Ukázala jsem na své flanelové pyžamové
kalhoty a mikinu, která měla to nejlepší za sebou.
„Děláš si prdel? To je v pohodě. Říkal, že jsi dost nemocná.“ Vytáhla balíček.
„Tohle prý podle Josepha patří do ložnice.“
Nemusela jsem ani strhávat papír, abych věděla, co je pod ním. Následovala
jsem ji chodbou, naštvaná i potěšená zároveň. Payton položila balíček na
postel, rozbalila tlustý papír a odhalila zarámovanou fotografii, kterou jsem si
chtěla koupit na Havaji.
„Hezké,“ řekla.
„Ten zmetek mi řekl, že ztratil klíče. Musel jít zpátky a koupit ho.“
„Koupil ti umělecké dílo.“ Usmála se. „Jo, je to zmetek.“
„Řekla jsem mu, ať to nedělá.“
Tvářila se pobaveně. „Jak ti to vyšlo?“
Klesla jsem na postel a sledovala, jak opírá rám o zeď. Ještě nebyl pověšený,
ale už jsem věděla, že má dokonalé rozměry.
„Miluju ho,“ vyhrkla jsem.
„Vážně?“ zeptala se, jako by byla zvědavá. „Miluješ ho se vším všudy, včetně
těch ne úplně skvělých částí?“
Zajímalo mě, co přesně tím myslela, ale vtom se ozvalo zaklepání na dveře
a obě jsme sebou trhly. Povzdechla jsem si. Joseph sice vzal Rossovi klíč, jenže
já svého ex zapomněla odstranit ze seznamu návštěvníků, kteří můžou jít
nahoru bez ohlášení. Nechala jsem Payton v ložnici a prošla chodbou. Když
jsem otevírala dveře, tělo mě bolelo.
Dovnitř vstoupil můj otec a v očích měl obavy.
„Čau.“ Široce jsem se usmála. Nikdy ke mně nechodil. „Co tady děláš?“
„Zrušila jsi dnešní večeři, protože jsi nemocná.“ Pod černým vlněným
kabátem měl na sobě oblek, jako by přišel rovnou z kanceláře. „Upřímně
řečeno, Noemi, přišel jsem se podívat, jestli je to pravda.“
„Proč by nebyla?“
„Kde jsi byla minulý týden, mladá dámo?“
 A sakra. Byla jsem přistižena při lži a to motání hlavy z léků mi ještě přitížilo.
Chytila jsem se gauče, abych získala nějakou oporu. „Uf…“ Přišlo mi zbytečné
dělat si to ještě horší, a o co vlastně šlo? Bylo mi třiadvacet. Nedělala jsem nic
nebezpečného ani nelegálního. „Jela jsem na Havaj se svým přítelem.
Omlouvám se, že jsem ti lhala.“
„Sakra.“
Když se ozval Paytonin hlas, vzduch v místnosti se ochladil o dvacet stupňů.
Stála v chodbě bledá jako stěna a třeštila oči na mého otce. Jeho výraz byl zcela
prázdný, což jsem u něj ještě neviděla. Byl to emotivní muž, takže to bylo
divné.
„Tati, tohle je moje kamarádka Payton.“
Ani jeden z nich se zprvu nepohnul, ale nakonec Payton vykročila vpřed
a natáhla k němu ruku. Přijal ji.
„Těší mě, Paige,“ řekl.
„Jmenuju se Payton,“ opravila ho, ale její hlas byl napjatý a poslední slabika
jí odumřela na jazyku. Okamžitě stáhla ruku zpátky a upravila si pásek na
kabátě. „Měla bych jít, Em.“
„Počkej chvíli,“ řekl můj otec. „Jak jste se vy dvě poznaly?“
Do háje! Joseph mě požádal, abych mu dala pár týdnů, než ho představím
otci. Potřebovala jsem náhradní příběh, který nezahrnuje Josepha. „Její
snoubenec je viceprezident Chase Sports. Dělala jsem s ním rozhovor kvůli
práci, kterou jsem musela napsat.“
S věrohodností své lži jsem byla celkem spokojená, dokud se na mě Payton
nepodívala, jako bych jí dala ránu do žaludku.
„Musím jít,“ špitla rychle a se sklopeným zrakem se vyřítila ze dveří, ani se
s námi nerozloučila.
Když spatřila mého otce, začala se chovat divně, ale to se občas stávalo. Lidé
bývali hvězdou jménem Anthony Rosso ohromeni, ačkoliv si označení hvězda
ničím nevysloužil. Vystupoval jen v několika epizodách televizního pořadu,
který vysílali před pár lety a neměl vysoké hodnocení. Jistě, byl bohatý a měl
moc, ale pořád to byl jen člověk.
„Musí z tebe být nervózní,“ řekla jsem, protože jsem předpokládala, že se ho
její náhlý odchod dotkl.
„Jak se ten její snoubenec jmenuje?“
O co mu jde? „Proč?“
„Máme hodně peněz a někteří lidé by tě mohli chtít využít.“
 Klesla jsem na gauč, celá malátná. „Dominik je viceprezident v Chase, takže
Payton určitě nemá nouzi o peníze.“
„Jsi v pořádku?“ Už zase zněl ustaraně.
„Jo, ale to nachlazení mi dává zabrat.“
Když odešel do kuchyně, cinkl mu telefon. Vrátil se zpátky se sklenicí Kool-
Aidu v ruce a vzal mě kolem ramen, aby mi pomohl vstát.
„Já bych ti měl dát zabrat za to, že jsi mi lhala. Proč jsi to udělala?“
„Můžu ti říct, že je mi to líto a že je to dlouhý příběh, a vysvětlit ti to někdy
jindy, až mně nebude třeštit hlava?“ Když jsme se přesouvali do ložnice, něco
jsem si uvědomila. „Jak jsi na to přišel?“
„Volal mi Ross.“ Zůstala jsem na něj nevěřícně zírat. „Podívej, jsem stejně
překvapený jako ty. Doufal, že znám někoho v té účetní firmě, kde se uchází
o místo. Dali jsme se do řeči a on se zmínil, že chodíš se starším mužem a že jsi
nejela s přáteli do Mexika.“
„Zasranej Ross.“
To sprosté slovo ho šokovalo a málem mě upustil na postel.
„Prý má ten tvůj přítel tetování, Noemi. Víš, že podle mě je tetování zkouška
inteligence, a pokud nějaké máš, tak jsi neuspěla.“
„Nesuď ho,“ ušklíbla jsem se a schoulila se pod přikrývku. „Je chytrý.“
Táta se mírně usmál. „Samozřejmě že je. Je s tebou, ne?“ Položil mi Kool-Aid
na noční stolek a znovu mu cinkl telefon. „Už nemůžu své schůzky déle
odkládat. Potřebuješ něco, než půjdu?“
„Ne, děkuju ti.“ Pohladil mě rukou po čele. „Mrzí mě, že jsem lhala, tati.“
„Já vím. Zavolej mi, až se budeš cítit líp, a můžeš mi povědět, kdo je ten tvůj
nový hloupý, a přece chytrý muž.“
„Ha, ha. To bych se ti nejdřív musela dovolat.“
 Dvacátá osmá kapitola
JOSEPH
Nemohl jsem se Anthonymu Rossovi dovolat. Snažil jsem se o to každý den, co
jsme se vrátili z Havaje. Své jméno jsem z toho zpočátku vynechal. Rosso byl
ostražitý muž a určitě by si myslel, že se ho snažím podvést nebo vydírat.
Chtěl jsem ho jen předem upozornit na to, co se chystá. Dnes jsem se
představil, což mě dostalo za první linii obrany – sekretářku, která by vyhrála
zlatou medaili, kdyby stírání lidí bylo olympijským sportem. Přepojila mě,
jenomže ne rovnou k šéfovi.
„Pane Monsato,“ ozval se na lince mužský hlas. „O čem že to chcete s panem
Rossem mluvit?“
„O soukromé záležitosti.“
Mužský hlas zhrubl. „Vím, kdo jste, nechte si ty kecy. Co chcete?“
Zaskřípal jsem zuby. „To je osobní.“
„Můžu mu předat vzkaz, ale nebudete s ním mluvit osobně.“
„Takhle by to nešlo…“
„Pokud se pan Rosso rozhodne navštívit váš podnik, pak si s ním můžete
promluvit, ale už nevolejte, nebo toho budete litovat. Sbohem.“
Položil jsem telefon na stůl v restauraci a zadíval se z okna. Cítil jsem, jak mi
utíká čas. Po tom muži na letišti a Paytonině střetu s Rossem u Noemi se moje
plány s každým okamžikem hroutily jako domeček z karet.
Payton vešla do restaurace a já na ni mávl. Strčila si sluneční brýle do
kabelky, sundala si svou lehkou bundu a zhroutila se do židle.
„Jdeš pozdě,“ zabručel jsem.
„Proboha, o celé dvě minuty. Dej mi pokoj.“ Napřímila se na židli
a zašklebila se na mě, celá naježená.
„Co je?“ vyštěkl jsem.
„Nemůžu uvěřit, že tohle děláš.“
Já taky ne. „Nevidím jinou možnost. Ten skandál, kdyby se to někdy dostalo
ven, by ji zničil.“
„Ale vždyť to místo miluješ. A Josephe, co ten balík prachů?“
„Nic netrvá věčně.“
Klub zavázaných očí jsem miloval. Zpovídat kunčafty a vybírat pro ně ty
nejvhodnější dívky, abych maximalizoval zisk, to byla hra, která mi bude
chybět. Ty peníze byly úžasné, ale taky jsem moudře investoval a provozoval
jsem další tři podniky. Už jsem se rozmyslel a moje rozhodnutí bylo pevné.
Mohl jsem se na to vykašlat a být v pohodě, ale kdyby s klubem kvůli mně
spojovali Noemi, nikdy bych si to neodpustil. A nebyl jsem připravený pustit ji
k vodě.
„Poslední šance,“ řekl jsem Payton, „jestli chceš učinit nabídku.“
Zavrtěla hlavou. „Dominik toleruje, že tam pracuju, ale vlastnit to tam? To
asi ne.“
„Navíc tě tolik baví ten copywriting na volné noze, co děláš.“
„Fuj, to mi ani nepřipomínej.“ Napila se vody. „Neměj starost, jsem si jistá,
že Julius si jako nový Joseph povede skvěle, a já mu budu po ruce.“
Julius dorazil do restaurace o deset minut dřív, nad urostlou postavou měl
nervózní výraz, ale když vedle mě zahlédl Payton, trochu se uklidnil. Vždycky
ji měl rád a měli mezi sebou skvělou platonickou chemii.
„Co se děje?“ zeptal se a já pokynul na volnou židli vedle Payton. „Stalo se
něco zlého, o tom chceš mluvit?“
„Ne,“ řekl jsem. „Něco dobrého. Pracuješ pro mě od otevření klubu. Víš, jak
funguje, zvládl jsi těžké situace a vždycky máš přehled, co se děje.“
„Ehm, díky.“
„Chceš si vydělat víc peněz?“
„Jasně. Nabízíš mi zvýšení platu?“
„Povýšení.“ Zhluboka jsem se nadechl a zase vydechl. „Chtěl bych ti ten klub
prodat.“
„Co jsi to řekl?“ Julius přelétl pohledem ze mě na Payton a zatvářil se
zmateně. Dal jsem mu chvíli, aby viděl, že to myslím vážně, a zpracoval to. „Na
to nemám peníze.“
Takže měl zájem. Vytáhl jsem hnědou obálku s formální nabídkou na prodej
vinárny, zástěrky pro celý podnik.
„Rád bych ti nabídl strukturovanou dohodu. V přechodném období příštích
několika měsíců bych pobíral klesající podíl ze zisku.“ Papírová stopa by byla
kilometr dlouhá, vedená přes zprostředkovatele vína a výdajové účty, aby mi
poskytla maximální ochranu, kdyby se to během té doby provalilo.
„Tohle si vezmi, pročti si to a dej mi vědět, kdybys měl nějaké otázky.“
„Jo,“ řekl okamžitě. „Kam jdeš a proč ne ona?“
„Jde legální cestou,“ odpověděla Payton. „A já to vést nemůžu, protože
ženám, které vypadají jako já, muži nevěří. Majitel musí být chlap.“
Payton to vystihla přesně a Julius by byl ideální. Muži předpokládali, že
Payton není chytrá, protože je krásná, a mnozí si mysleli totéž o Juliusovi,
protože to byl chlap jak hora. Nikdo nepočítal s tím, že společnice a vyhazovači
taky mají mozek, a to byla sakramentská výhoda.
„Ty společně s Payton?“ řekl jsem. „Vy dva chicagské boháče vyždímáte.“
Jo, ždímat pracháče byla ohromná zábava. Ale nic netrvá věčně.

***
Do pátečního odpoledne se Noemi ze svého nachlazení zotavila. Neviděl jsem
ji celý týden. Vyřizoval jsem jednu pochůzku za druhou – právníci, banky a do
toho obvyklý každodenní provoz mých legálních podniků, kterým jsem trávil
nejvíc času. I ona byla zaneprázdněná, doháněla výuku zameškanou kvůli
nemoci a učila se na závěrečky.
Náš účet na Tumblru byl… aktivní. Sdílela mnohem víc než pět klipů za den
a já si ji dobíral, že jsem stvořil monstrum. Líbilo se mi to, ale na pravé ruce už
jsem měl skoro puchýře.
Havaj se mnou zamávala. Poprvé od diagnózy rakoviny jsem si uměl
představit budoucnost. Ležel jsem v jurtě v rozvrzané posteli, poslouchal
bubnování deště, držel spící Noemi v náručí a dokázal si představit, jak to
dělám znovu, až se vrátíme do Chicaga. Poté. Když se vzdám svého klubu,
zůstane takhle budoucnost možná.
Od té noci už ta dvě slova nezopakovala. Ne že bych jí to mohl vyčítat, ale
kretén ve mně je chtěl slyšet znovu a znovu. Potřeboval jsem je. Kruci,
potřeboval jsem ji.
Telefon mi zvedla okamžitě. „Ahoj, ty tam.“
„Kde jsi, maličká?“
„V taxíku. Jsem příliš líná dojít na zastávku a čekat na vlak. Proč, co se děje?“
„Pojďme si dát rychlou večeři. Chtěl bych tě vidět.“ To byla samozřejmě
pravda, ale chtěl jsem jí hlavně vysvětlit, že prodávám vinárnu, a po tomhle
víkendu, až z toho budu oficiálně venku, jí řeknu, co to bylo doopravdy.
Potřeboval jsem, aby se to stalo dřív, než se náš vztah posune někam dál.
„Ach tak. O půl páté mám schůzku se svým poradcem a nevím, jak dlouho
to potrvá. Navíc pořád nemůžu dýchat nosem. Mohla bych omdlít na…
Sakra!“
Ozvalo se zakvílení brzd, následované ohromnou ránou a pak v telefonu
zazněl Noemin vzdálený výkřik.
Ztuhla mi krev v žilách. Srdce mi zmrzlo v led.
„Noemi?“
 V pozadí nějaký mužský hlas se silným přízvukem řval něco o šíleném
kreténovi za volantem.
„Noemi?“ zaječel jsem. Do hajzlu, ten výkřik byl jako z noční můry.
Bylo slyšet zašramocení a pak se na lince ozval zrychlený dech. „Josephe,“
řekla, „jsem tady. Žiju.“
„Co se kurva stalo?“
„Někdo přímo před námi zastavil. Nedalo se včas zabrzdit.“
Volnou ruku jsem sevřel v pěst. „Ježíšikriste, jsi v pohodě?“
„Jo, jo. Teda, narazila jsem obličejem do přepážky, ale nic mi není.“ Dlouze
vydechla, jako by se snažila uklidnit. „Promiňte, pane, jste v pořádku?“
Předpokládal jsem, že to bylo na řidiče, a tak jsem netrpělivě čekal, až se vrátí
na linku.
„Kde jsi?“
„Já… vydrž.“ Následoval další hovor s řidičem. „Právě jsme vjeli na
Broadway.“
Drapl jsem kabát. „Budu tam za dvacet minut.“ Kurva, jestli budu mít štěstí.
Ve městě bude děsný provoz.
„Nejezdi, nic mi není.“ Dveře auta se skřípavě otevřely a zabouchly
a v telefonu zahvízdal vítr. „Nejeli jsme rychle a taxi je skoro nepoškozené.“
„Nemůžete odejít, slečno,“ řekl ten mužský hlas. Taxikář zněl rozrušeně
a nelíbilo se mi, že s ní mluví takovým ostrým tónem.
„Josephe, neztrácej čas. Než se sem dostaneš, policie už bude pryč. Můžu si
vzít jiný taxík.“
Vyšel jsem ze dveří a stiskl jsem klíčenku, abych odemkl auto. „Já jsem se
neptal, Noemi.“
„Vážně, je to hloupost.“
„To, že si myslíš, že v tomhle ustoupím, je hloupost.“
Povzdechla si, dlouze a rozhořčeně. „Fajn. Uvidíme se za dvacet minut.“
Cestou tam jsem svíral volant tak silně, až mě bolely ruce, a evidentně jsem
vyrazil na silnici zrovna ve chvíli, kdy začala zkurvená přehlídka kreténů. Díky
bohu, že Noemi byla v pořádku. Ten výkřik se mi přehrával ve smyčce, dokud
jsem ji konečně nespatřil. Bylo mi fuk, že blokuju jiné zaparkované auto nebo
že motor pořád běží. Vyběhl jsem na chodník, popadl ji do náruče a zkoumal,
jestli je doopravdy celá.
„Říkala jsem, že mi nic není,“ pronesla místo pozdravu a tvářila se
podrážděně. „Vidíš? Ani boule.“
 „Jo, jasně, jsi drsňačka,“ řekl jsem. „Viděl jsem, jak jsi ustála tu ránu v klubu.
Úplnej Rocky Balboa.“
Věnovala mi polovičatý úsměv. „Můžeme už jet?“
Dovedl jsem ji k autu a otevřel jí dveře. Byli jsme povedená dvojka, já
v jednom ze svých obleků a ona v džínách, chlupatých botách a s batohem na
zádech. Okolnosti byly na prd, ale stejně jsem byl rád, že ji vidím.
Když jsem si sedl zpátky na místo řidiče, všiml jsem si, že si mne krk. „Bolí
tě to?“
„Je to jen ztuhlé.“
„Možná bych tě měl pro jistotu vzít na pohotovost.“ Ještě pořád jsem se
z toho šoku neoklepal.
„Po milionté opakuju, že jsem v pohodě. Jen jsem si trochu hnula krkem.
Potřebuju dvacet minut v horké sprše a budu jako znovuzrozená.“
Zařadil jsem se do provozu a položil jí ruku na nohu. Nebyla v tom snaha
dominovat nebo ovládat, chtěl jsem prostě uspokojit svou potřebu dotknout se
jí. Spojit se.
„Moje sprcha je lepší. Má pulzní režim.“
Pohrávala si s popruhy svého batohu. „Ne, nemůžu jít k tobě. Musím se před
tou schůzkou s poradcem převléknout.“
„Právě jsi měla autonehodu. Řekni mi jméno toho poradce a já ti tu schůzku
přesunu.“
Vydala otrávený zvuk. „Mohl bys ses na chvíli přestat snažit mě ovládat?“
Ve skutečnosti jsem se o to nesnažil. „Promiň,“ řekl jsem bezvýrazným
hlasem, „ale to se nedá jen tak vypnout.“
Její podráždění se podle všeho zdesetinásobilo, když si uvědomila, že ji
nevezu domů. „Řekla jsem, že k tobě jít nemůžu. No tak, Josephe.“
Každý sval v mém těle se napjal frustrací a ujelo mi: „Když jsem tě slyšel
křičet, vyděsilo mě to k smrti. Můžeš mi vyjít vstříc?“
Vyjádřila se kategoricky. „Myslela jsem, že se ti líbí, když křičím.“
Kristepane, to myslela vážně? Její zděšený, bolestný výkřik byl na hony
vzdálený hlasitým projevům rozkoše, které jsem z ní tak rád mámil. „Ne, takhle
nikdy.“
Dál už neprotestovala, vlastně byla po zbytek jízdy úplně zticha. Bylo vidět,
že ji ten krk trápí, a přál jsem si, abych jí mohl nějak pomoct. Cítil jsem se
zatraceně bezmocný a to mě štvalo.
Jakmile jsme dorazili ke mně do bytu, Noemi si svlékla kabát a zamířila
rovnou do koupelny, řečí těla přitom dávala jasně najevo, že chce prostor. Za
jiných okolností bych jí tu odtažitost a nedostatek komunikace nedovolil, ale
vycítil jsem, že na ni nemám tlačit.
„Potřebuješ něco? Mám jít za tebou?“ zeptal jsem se.
„Ne.“ Její hlas zněl pevně. „Vážně si myslíš, že mám zrovna teď náladu?“
„Nemyslel jsem tím, že tě chci ošukat.“ Usilovně jsem krotil své emoce. „Ptal
jsem se, jestli chceš pomoct.“
Pokusila se zavrtět hlavou a zašklebila se. „Omlouvám se. Nechci se chovat
jako kráva.“
„Nemusíš se omlouvat. Chceš tam jít sama, chápu. Zavolej na mě, kdyby sis
to rozmyslela.“
Beze slova se vytratila do koupelny a zavřela dveře.
Sundal jsem si sako a pověsil ho do skříně, pak jsem šel do obýváku a posadil
se tam se svým iPadem. Potřeboval jsem projít pracovní e-maily, schválit plán
nadcházejících vystoupení a vyřídit žádost o přijetí nového zástupce šéfkuchaře
do mé restaurace. Mysl mi bloudila, když jsem se je snažil číst a pracovat, ale
dívka ve sprše byla neustále středem mého zájmu.
Byl jsem do ní zamilovaný.
Ten odporný zvuk nárazu mi roztrhl srdce vedví a její hlas ho následně sešil
zpátky, přičemž uvnitř nechal kousek z ní. Měl bych počkat. Neměl bych jí to
říkat, dokud o mně nebude vědět všechno, ale nemohl jsem vydržet. Život byl
moc krátký. Nohy mě hbitě donesly ke dveřím do koupelny, srdce mi bušilo
jako o závod.
Zaklepal jsem klouby o dřevo. „Noemi?“
„Vypadni.“
Co to k čertu bylo? „Co prosím?“
Žádná reakce.
Jediným zvukem byl nepřetržitý proud vody ve sprše. Vzal jsem za kliku
a otočil, jen abych zjistil, že je zamčeno.
„Noemi, odpověz mi.“
Ale neodpovídala.
„Otevři ty zatracený dveře.“
Pořád nic. Dýchací cesty se mi zablokovaly, civěl jsem na kliku a spěšně
zvažoval možnosti.
„Otevři ty zasraný dveře, hned.“
V uších mi hučela krev společně se sirénami, které mi říkaly, abych se
jakýmkoliv způsobem dostal do koupelny. Něco nebylo v pořádku a já neměl
čas zjišťovat, kde je klíč. Zvedl jsem nohu a vší silou kopl hned vedle kliky.
 Zárubeň se rozštípla a vylomila ze zdi, dveře se rozletěly. Vrhl jsem se přes
dlažbu, rovnou k zamlženým skleněným dveřím, a trhnutím je otevřel.
Seděla nahá na podlaze sprchy, opřená zády o zeď a s koleny přitaženými
k hrudi, voda jí stékala po hlavě a smáčela ji. Když jsem otevřel dveře, zaklonila
hlavu a hleděla na mě plamenným pohledem, jaký jsem u ní nikdy neviděl. Ale
to nebylo to, z čeho mi srdce spadlo do kalhot.
Její levé oko nemělo tu oříškovou barvu, kterou jsem miloval – bylo příšerně
černé, její zornička úplně v háji.
 Dvacátá devátá kapitola
Se šplouchnutím jsem padl koleny na dlažbu a voda se mi vsakovala do kalhot,
jak jsem u ní klečel. „Sakra, Noemi!“ Vzal jsem ji do náruče, ale bránila se.
„Nech mě na pokoji!“ Její ruka se vymrštila a to štípnutí na tváři mě
šokovalo.
„Ach, do prdele, maličká,“ chytil jsem ji za zápěstí, aby přestala. „Ježíši,
prosím tě.“ Vzpírala se mi, když jsem ji táhl ze sprchy. Noemi byla pryč. Tohle
bylo nějaké divoké, zlé stvoření.
Když jsem vytočil 911, vymáčkl ze sebe adresu a vysvětloval, co se stalo,
adrenalinem se mi třásla ruka. Bylo mi špatně od žaludku, řval jsem na ně, ať
okamžitě někoho pošlou. Určitě jsem použil hromadu sprostých slov, ale byl
jsem strachy bez sebe a všechno se seběhlo příliš rychle.
„Prosím, Noemi,“ žadonil jsem a snažil se na ni dostat tričko nebo kalhoty.
„Kurva, nepřibližuj se ke mně!“
Nedala mi na vybranou. Měl jsem na háčku černý župan, strhl jsem ho,
zkroutil jí ruku za záda a natáhl ho na ni. Její bolestný výkřik mě bodl do hrudi
jako nůž. Župan byl moc velký, ale aspoň už nebyla nahá a mokrá. Vzpouzela
se mi, a tak jsem ji sevřel v náručí a šeptal jí. Prosil jsem ji, aby se uklidnila,
říkal jsem jí, že bude v pořádku a že je se mnou v bezpečí.
„Miluju tě,“ řekl jsem a cítil jsem se zlomený.
Nevzala to na vědomí. Karma je svině.
Pak už jsem měl všechno rozmazané. V jednu chvíli jsem ji přesunul do
obýváku, nechal jsem otevřené vstupní dveře a záchranáři dorazili. Stoupl jsem
si stranou, když ji proti její vůli připoutávali na nosítka, a pak jsem šel vedle ní
až dolů do sanitky, kolem čumilů na chodníku.
Posadil jsem se na lavici u její hlavy a položil jí ruku na rameno, přičemž
jsem se snažil zdravotníkům nepřekážet, ale zoufale jsem chtěl nějak pomoct,
nejen odpovídat na otázky ohledně jejího zranění hlavy, kterého jsem nebyl
svědkem. Měl jsem ji ksakru přinutit jet na pohotovost. Mým úkolem bylo
postarat se o její bezpečí a v tom jsem hrubě zklamal.
„Jdi do prdele,“ zavrčela, ale nebylo jasné, jestli to bylo na mě, nebo na
záchranáře, který jí do paže zaváděl infuzi.
„Do které nemocnice jedeme? Cook County?“ zeptal jsem se toho chlápka,
jenž nevypadal o moc starší než ona, ale byl mnohem klidnější a vyrovnanější
než já. Klidně jí vpíchl jehlu do žíly, zatímco sanitka prudce zahýbala za roh.
Musel jsem se opřít rukou o stěnu, abych to se mnou neházelo.
 Připadalo mi to jako věčnost, než jsme dorazili na urgentní příjem a mě
vyprovodili do čekárny. Nemocnice jsem zatraceně nesnášel. Zápach
dezinfekce, ty zvuky a chlad, který visel ve vzduchu. Třásl jsem se, stále mokrý
z toho, jak jsem Noemi tahal ze sprchy, a nevzal jsem si kabát. Zíral jsem na
telefon ve své ruce, příliš zmatený, než abych si vzpomněl, co mám dělat. Sakra.
Projel jsem kontakty a stiskl tlačítko.
„Rosso Media Group, u telefonu Kristen.“
„Potřebuju mluvit s panem Rossem, je to naléhavé.“
„Kdo volá, prosím?“
„Řekněte mu, že jeho dcera je v nemocnici. Urgentní příjem Cook County.“
Můj prst ťukl na „UKONČIT HOVOR“. Kdoví, co by mi vypadlo z pusy,
kdybych zůstal na lince. Sesul jsem se na jednu ze židlí poblíž a otevřel jsem si
internetový prohlížeč. Ježíši, ať je v pořádku. Od nemocničního personálu jsem
nedostal konkrétní odpovědi, a tak jsem začal pátrat po tom, co se jí nejspíš
stalo.
Uběhly dvě hodiny, nejdelší v mém životě, a když recepce vyzvala lidi, kteří
čekají na Noemi Rossovou, vystřelil jsem na nohy. Sestra mě vedla chodbami
kolem pokojů, pak na jedny dveře zaklepala a otevřela.
Noemi odpočívala na nakloněném lůžku, od něhož se táhly dráty a hadičky
do monitorovacího zařízení. Ten pohled byl jako rána do břicha a musel jsem
se přemáhat, abych se nezlomil v pase. A pak se ve mně rozlila úleva, když mě
její oči poznaly a zamrkaly.
„Josephe, co se k čertu stalo?“ Její hlas zněl ustaraně.
Vrhl jsem se k jejímu lůžku, zatímco sestra zůstávala stát ve dveřích. „Paní
doktorka bude za chvíli u vás.“ Na odchodu za sebou zabouchla dveře.
„Nevzpomínám si, jak jsem se sem dostala,“ řekla Noemi, rozhlédla se po
pokoji a pak se podívala zpátky na mě.
„Pamatuješ si na tu bouračku?“
„Ne,“ vzdychla. „Je tvoje předražené auto v pohodě?“
Chvilku mi trvalo, než jsem se zmohl na odpověď. „Ne, moje auto… Byla jsi
v taxíku. To si nepamatuješ?“
Sjela pohledem ke svým rukám v klíně a k nemocničním náramkům kolem
svých zápěstí. „Ne. Vzpomínám si, že jsem byla ve škole, a… to je všechno. Co
se stalo?“
Vzal jsem její malou ruku do své a pak jsem jí to co nejrychleji vysvětlil,
prsty jsem přitom něžně hladil ty její. Řekl jsem jí, jak jsem tu nehodu slyšel
v telefonu, jak se se mnou hádala, že ke mně nepůjde, a jak jsem ji vytáhl ze
sprchy. „Moc mě to mrzí, Noemi.“
„Co tě mrzí?“
„Měl jsem tě přinutit jet rovnou do nemocnice. A měl jsem si ksakru
všimnout dřív, že něco není v pořádku.“
„Nech toho,“ zašeptala. Bylo zneklidňující vidět ji v tomhle stavu, ale už zase
mluvila. Byla opět sama sebou. „Co by se asi stalo, kdybys mě nechal jít domů,
jak jsem chtěla?“
Ta myšlenka mě napadla, jen co jsem si sedl do čekárny, a okamžitě jsem ji
zahnal. „Na to nechci ani pomyslet. Jak se cítíš?“
„Bolí mě hlava. Hodně.“
Vzal jsem její tvář co nejjemněji do dlaně a palcem jí utřel kanoucí slzu. Pak
další, až jich bylo příliš mnoho.
„Nevím, proč brečím.“ Zděšeně si otírala obličej. „Nemůžu přestat.“
„To jsou výkyvy nálad. Nic se neděje.“
Ozvalo se krátké zaklepání a dovnitř vstoupila lékařka, malá, nevýrazná žena
s praktickým účesem a odpovídajícím přístupem. Prošla výsledky magnetické
rezonance, které nevykazovaly žádné krvácení, ale chtěla Noemi nechat
v nemocnici na pozorování alespoň do druhého dne, dokud symptomy otřesu
mozku nezmizí.
„Dostatek odpočinku,“ upozornila ji doktorka, pak se podívala na mě.
„Chvílemi může být zmatená, bude se jí točit hlava nebo bude podrážděná.
Budeme ten otok sledovat a do týdne by se jí měly kognitivní funkce plně
vrátit.“
„Škola?“ zeptala se Noemi chabě.
Doktorka zavrtěla hlavou. „Ne. Potřebujete dát svému tělu čas, aby se
zotavilo.“
Noemi zaplavilo zklamání, ale pokud by si školu chtěla prosadit, udělal bych
z doporučení rozkaz. Kreténovi ve mně připadala ta představa, že s ní strávím
týden v posteli, lákavá. Za těchto okolností možná i trochu mučivá, ale s tím
bych se popasoval.
Když lékařka zodpověděla všechny naše dotazy, odešla a já si sedl na postel
vedle Noemi a čekal, až ji sestry přijdou převézt do pokoje v patře.
Její hlas byl jemný a vřelý. „Mám pocit, jako bych tě neviděla celou věčnost.“
Smutně jsem se usmál. „Já vím. Existují snazší způsoby, jak upoutat moji
pozornost, holčičko.“ Naklonil jsem se nad postel, ignoroval pípající přístroje,
které mi připomínaly dobu, na niž jsem nechtěl myslet, a opatrně přiložil rty
k těm jejím.
Dveře za mnou se rozletěly. Nehodlal jsem připustit, aby sestra tenhle
okamžik mezi námi přerušila. Jenže pak jsem uslyšel mužské odkašlání
a Noemi utnula polibek, aby se na příchozího podívala.
„Tati.“
Moje plíce odmítly pracovat. Tahle chvíle byla nevyhnutelná. Čekal jsem ho
tu už před několika hodinami, kdy jsem mu mohl všechno vysvětlit někde
bokem mezi čtyřma očima, ale on se ksakru neukázal.
„Byl jsem na cestě do New Yorku, když mi volali. Nechal jsem otočit
letadlo,“ řekl Rosso. „Tohle je ten tvůj přítel?“
Sledoval jsem její tvář, zatímco se na mě usmála a pak pohlédla na svého
otce, a doufal, že to není naposledy, co se na mě takhle podívala.
„Ano,“ řekla. „Tohle je Joseph Monsato.“
Vstal jsem a otočil se, rychle jsem ho našel pohledem. Ústa měl dokořán
a v očích naprosto nevěřícný výraz. Viditelně jím cloumaly různé emoce
a soupeřily o nadvládu. Zmatek. Hněv. Strach. Dokonalá směsice vystoupila na
povrch a on zatnul ruce v pěst.
„Co tady k čertu děláš?“ obořil se na mě.
„Měli bychom si promluvit venku.“
„Do prdele, vypadni od mé dcery.“
„Tati,“ řekla Noemi. „On je můj přítel.“
To jej akorát ještě víc rozčílilo, a jak se rychle přiblížil, čekal jsem, že mým
směrem poletí rána. Mimo klub mě neznal a ani tam mě neznal dobře. Musel
si o mně myslet, že jsem šmejd, člověk nehodný jeho dcery, což ovšem byla
pravda.
„Prosím,“ řekl jsem, ačkoliv jsem do svých slov vložil sílu. „Pojďme si
promluvit ven. Noemi má otřes mozku.“
Obličej měl rudý, když mě popadl za předek košile a přitáhl si mě k sobě.
„To jsi jí udělal ty?“
„Ne.“
„Tati, přestaň! Zachránil mi život!“
Její panikou prodchnutá slova ho zadržela, ale dál do mě zabodával zuřivé,
nebezpečné oči. Oříškové, jako ty její.
„Měla jsem nehodu v taxíku,“ pokračovala, „a on pro mě přijel. Kdybych šla
sama domů, pravděpodobně bych už byla mrtvá.“
 Z jejích slov mě zabolelo na hrudi, Rosso se otočil a odstrčil mě. Postavil se
mezi nás ve snaze zaclonit mi výhled.
„Vypadni,“ rozkázal.
Dýchala ztěžka a musela jí šíleně třeštit hlava. „Co se děje? Zlobíš se kvůli
Katzenbergovi?“
Rosso na ni zmateně pohlédl. „Cože?“
„Ne, Noemi.“ Můj hlas zněl rezignovaně. „S Katzenbergem to nemá nic
společného.“ Měl jsem jí to říct, a to hned na začátku.
„Nerozumím,“ řekla.
„Ani já ne,“ zavrčel Rosso. „Víš, jak by bylo zlé, kdyby se tohle dostalo ven,
Noemi?“
„Ne. Neví to.“ Posunul jsem se doprava, abych na ni viděl. „Omlouvám se.
Chystal jsem se ti to vysvětlit.“
Tvářila se obezřetně. „Co nevím?“
„Provozuje nevěstinec.“ Její otec se ušklíbl. „Odtud pocházejí všechny jeho
peníze.“
Oplatil jsem mu zlostný pohled. Většina z nich je od tebe, debile.
„Alespoň se to říká,“ dodal a jeho hlas zakolísal, ale pochybuju, že si toho
všimla.
Nejdřív si myslela, že to je vtip. Její rty se zvlnily do slabého úsměvu, nejspíš
na nich měla slovo směšné, ale úsměv se brzy vytratil, když jsem to nepopřel.
Zírala na mě a mlčky se dožadovala, abych to vyvrátil, ale před jejím otcem
jsem nic takového dělat nechtěl. Prosím, maličká, nech mě to vysvětlit. Nesuď mě,
dokud to neuslyšíš celé.
Prozradit, jak její otec věděl o klubu zavázaných očí, by ničemu nepomohlo,
akorát bych ho stáhl s sebou ke dnu. Malicherná pomsta, jenže ona svého otce
zbožňovala. Nechtěl jsem ji ještě víc ranit.
Její hlas zněl přísně. „Josephe. O čem to mluví?“
Stál jsem tam celý strnulý, i když bych nejradši svěsil ramena. „Moje
vinárna… to je jen zástěrka.“
Ježíši, tohle bylo na její pošramocenou mysl příliš. Zamrkala a po tvářích se jí
začaly koulet slzy, ale neozval se žádný tichý pláč. Její ramena se ani nehnula.
Utřela si slzy, jako by to byla jen drobná nepříjemnost.
„Payton,“ řekla a její hlas byl sotva šepot. „Ty… Ach bože. Patřila mezi tvoje
děvky?“
Tenhle termín jsme v klubu nepoužívali, tak znělo nepsané pravidlo. Když
ho Dominik použil směrem k Payton, ztuhla mi z toho krev v žilách.
„Pracovala pro mě, ano.“ Vpíjel jsem se pohledem do Rossa, který se mi
odmítal podívat do očí.
„Ty jsi… pasák?“ To slovo vyznělo cize.
„Dovol mi to vysvětlit, o samotě.“
Rosso zakroutil hlavou. „Ne. Vypadni, než tě nechám vyvést.“
Noemi nasadila tvrdý a chladný výraz. „Odpověz mi na otázku.“
Nebyl to titul, kterým bych se rád označoval. Dohlížel jsem na vyjednávání
mezi klienty a poskytovatelkami služeb a většinou létaly zajímavé částky
v tisícovkách dolarů, ale stručně řečeno jsem byl jen chlap, co prodává holky.
„Ano.“
„Jak jsi mi to mohl…“ Těžce polkla. „Miluješ mě?“
„Já…“ Ano, ale pod strašlivým dohledem jejího otce jsem měl problém
vyslovit to nahlas. Nechtěl jsem jí to poprvé říkat v téhle situaci. A tak jsem
řekl to první, co mě napadlo, což byla drobná, příšerná chyba. „Tolik mi na
tobě záleží.“
Zkroutila tvář, odvrátila hlavu a při tom pohybu tiše zaskuhrala bolestí. Bylo
to zdrcující. Sledovat, jak ji moje chyba ničí, ničilo i mě.
„Prosím tě, běž.“
„Necháš mě to vysvětlit?“ zeptal jsem se zoufale.
Přidušeným hlasem to ze sebe sotva dostala. „Ne.“
„Noemi,“ vydechl jsem. „Počkej chvíli.“
Zaklonila hlavu a její oči plné ohně mě donutily uhnout pohledem. „Ne.
Stop. Říkal jsi, že to je slovo, které budeš vždycky respektovat. Odejdi,
Josephe.“
„Prosím, rozmysli si to, maličká.“
„To taky dělám.“ Její hlas byl chladnější než ocel. „Myslím na naši značku.“

Cestou taxíkem zpátky do bytu jsem měl všechno jako v mlze. Chtěl jsem věřit,
že to není skutečné, ale pak jsem uviděl ty zatracené dveře do koupelny, které
jsem vyrazil, celé nakřivo a na dlažbě dřevěné třísky.
Můj klub byl pryč. Dnes večer to bude Julius, kdo bude s pomocí Payton
řídit věci z mé kanceláře – ne, bude na podnik dohlížet ze své kanceláře. A pryč
byla i Noemi. To ledově chladné odsouzení v jejích očích bylo příliš. Nemohl
jsem na ni tlačit. Byla zraněná a její emoce rozhárané. Až jí bude líp, vrátí se,
aby mě vyslechla, přesvědčoval jsem sám sebe.
Nic netrvá věčně.
 Chtěl jsem praštit do zdi, ale místo toho jsem šel do koupelny a začal uklízet.
Třísky mi praskaly pod nohama. Byl jsem vyčerpaný, jak emocionálně, tak
fyzicky, a všechno mě bolelo. V hrdle mě pálilo a položil jsem si ruce na krk,
abych rozmasíroval…
Do.
Prdele.
Zvedl se mi žaludek. Ne. Ne.
Ruce se mi třásly, když jsem je položil na desku a naklonil se nad umyvadlo,
abych přiblížil obličej k zrcadlu. Když jsem otočil hlavu na stranu, na krku mi
vystoupila malá, drobná bulka.
Zduřelá lymfatická uzlina.
 Třicátá kapitola
NOEMI
Nemluvila jsem s Josephem dvanáct dní. Volal mi nejmíň čtyřikrát denně, ale
týden po propuštění z nemocnice se četnost hovorů snížila na tři. Ta scéna
z urgentního příjmu mě pronásledovala. „Tolik mi na tobě záleží.“
Ale ne dost na to, aby mi řekl pravdu.
Myslela jsem, že rozumná Noemi je mrtvá. Neozvala se celé týdny, až do
toho odpoledne. S křikem ožila, když vyšlo najevo Josephovo tajemství, a opět
převzala kontrolu. Kdyby byl Josephův bordel odhalen, můj rošťák by šel do
vězení a mě by to zničilo. Nikdo nechtěl výkonnou ředitelku zapletenou do
takového svinstva. Veřejné mínění by znělo, že jsem byla příliš hloupá na to,
abych věděla, co dělá, nebo hůř, že jsem v tom jela s ním.
Prodával sex.
Nenáviděla jsem ho a milovala. Říkal, že jsem příliš chytrá, než abych se
zamilovala, ale ne. Zjevně jsem byla neuvěřitelně hloupá a zatracený blázen
k tomu. I otce jsem kvůli němu zklamala.
Joseph byl vytrvalý, to se mu musí nechat. Když ho na recepci odmítli pustit
nahoru, řekl, že počká, a museli ho nechat vyvést. Neustále se vracel, dokud
můj otec nezasáhl a nenařídil ochrance, ať příště, až se Joseph objeví, zavolá
policajty.
Strašně se mi po něm a té jeho oplzlé puse stýskalo. Část mého já si přála,
abych se mohla vrátit v čase a jet toho dne raději nadzemkou než taxíkem,
jehož nehoda tohle všechno spustila. Byla bych slepá vůči tomu, co Joseph
dělá, ale byla bych s ním. Sladká nevědomost, že?
Fotka z Havaje byl zastrčená vzadu ve skříni, zahrabaná pod svetry, které
jsem nepotřebovala, protože venku se konečně oteplovalo. Nemohla jsem se
přimět ten obraz vyhodit nebo ho dát pryč.
Příznaky otřesu mozku postupně odezněly. Výkyvy nálad byly zlé, ale krutější
byly mlhavé vzpomínky. Někdy jsem si musela připomenout, proč už se mnou
Joseph není. Škola mi dala čas navíc, abych se nachystala na závěrečné zkoušky,
ale při jejich skládání jsem pořád nebyla ve formě. Byla jsem nepřipravená,
vyčerpaná a nesoustředěná. Poprvé za celá studia jsem doufala v B.
Poslední zkouška byla v jedenáct dopoledne za mnou a já si po příjezdu
domů vytáhla iPad, protože jsem chtěla něco, u čeho nebudu muset přemýšlet.
Potřebovala jsem uvolnit nahromaděné napětí. Udělala bych cokoliv, abych se
cítila lépe, i kdyby to mělo být jen na pitomých pět minut.
Nebyla jsem na to připravená, ale měla jsem to tušit. Nechtěla jsem s ním
mluvit po telefonu ani osobně a jeho e-mail jsem zablokovala, a tak mě Joseph
kontaktoval na Tumblru. Náš kanál byl plný GIFů a obrázků. Omluv. Proseb,
abych s ním komunikovala. Byla tam i jednoduchá grafika, která říkala
„Potřebuju tě“. Pět příspěvků denně od chvíle, kdy jsem ho poslala
z nemocničního pokoje pryč.
Bulela jsem jako velké děcko. Nebylo to zrovna to uvolnění, které jsem
chtěla, když jsem uprostřed dne ležela oblečená v posteli, ale zabralo to
a probrečela jsem se ke spánku.
Vzbudilo mě zvonění telefonu, byla to recepce. „Mám tady dole Payton
McCrearyovou,“ řekl recepční. „Chcete, abych ji pustil nahoru?“
Nevěděla jsem a moje odmlka byla tak dlouhá, až to recepčního znepokojilo.
„Jste tam ještě?“
Drhla jsem si obličej, abych vymazala stopy zaschlých slz. „Pošlete ji nahoru,
prosím.“
Payton stála obezřetně ve dveřích a bylo zajímavé pozorovat, jak její
sebedůvěra ochabuje. „Ahoj. Díky, že jsi mě přijala.“
„Pojď dál.“ Pokynula jsem jí dovnitř a usilovně se snažila vyhnat z hlavy
záblesky vzpomínek na naši společnou noc. Nepotřebovala jsem další
připomínky muže, jehož jsem opustila, ale nemohla jsem si pomoct. „Chceš
něco k pití?“
Zkoumala pohledem byt, jako by po něčem pátrala. „Ne, díky. Vezmu to
popořádku, jak ti je? Myslím fyzicky.“
„Už líp.“ Přešla jsem ke gauči a posadila se, Payton mě následovala a klesla na
měkký polštář. Zdálo se, že je napjatá jako pružina, a to ve mně vyvolalo
podezření. „Poslal tě on?“
„Joseph?“ Zavrtěla hlavou. „Ne. Ten by se posral, kdyby věděl, že tu jsem.“
Nechtěla jsem být hrubá, ale vyletělo mi to z pusy a vyznělo to ostře: „Proč
jsi tady?“
„Potřebuju laskavost, ale taky se chci ujistit, že máš veškeré informace.“
Oči mě pálily. „Je toho víc?“ O kolik horší to ještě mohlo být?
„Jo.“ V hlase jí zaznělo podráždění a udělala obličej, jako by se to snažila
potlačit. „Klub zavázaných očí založil před pár lety, když uzavřel obchod mezi
mnou a chlapem, který potřeboval zůstat v anonymitě.“ Pohlédla na svoje
nehty. „Jsem si celkem jistá, že ten chlap má teď kancelář ve Washingtonu.“
 Nezajímalo mě, že si to Payton rozdávala s nějakým politikem, ale zůstala
jsem zticha.
„Vyrostl z toho podnik a Joseph… Užíval si tu moc. Seznam klientely je jako
‚kdo šuká s kým‘ mezi nejbohatšími lidmi Chicaga. Někteří z nich se pohybují
v mezích zákona a zbytek si myslí, že stojí nad ním. O legalitu se nikdo
nestará.“
„Tohle nemusím vědět.“
„Ale ano, musíš. Musíš pochopit, jak moc miloval to, co dělal. Klub mu
umožnil jednat s mimořádně vlivnými lidmi. Nikdo nepřišel k úhoně. Ženy,
které v klubu pracují, jsou tam dobrovolně, protože milují sex a peníze,
a Joseph je chrání. Můžou kdykoliv odejít, jak jsem to udělala já.“
Mělo na mě snad udělat dojem, že svůj prvotřídní nevěstinec vedl s takovou
profesionalitou? „Co tím chceš říct?“
„On ten klub zatraceně miloval. Tu moc a peníze. A všeho se vzdal kvůli
tobě.“
Zamračila jsem se. „Když jsem to zjistila.“
Její hlas zvážněl. „Ne. Prodal ho týden před tvou nehodou. Volal mi
z Havaje, abych zahájila přípravy. Chystal se ti to říct, Noemi.“
Matoucí myšlenky se mi vznášely v hlavě jako statická elektřina v rádiu.
Obětoval kvůli mně svůj nejlukrativnější podnik. Byl to on, kdo z nemocnice
zavolal mému otci a zůstal po mém boku, i když věděl, že tím riskuje odhalení.
„Lhal mi.“
Paytoniny modré oči se zakalily. „Budeš mi muset věřit, když ti říkám, že
nikdo neví líp než já, jaké to je. Jo, lhal a stálo to za hovno. Snažil se to
napravit.“
Prohrábla jsem si vlasy a nevěděla, co říct. Nedala jsem mu šanci to vysvětlit.
Rozumná, odsuzující Noemi měla navrch.
„Řekl ti, že jsem pracovala jako jedna z jeho dívek, ale zmínil někdy pana
Červeného?“
Zavrtěla jsem hlavou.
„Byl to poslední klient, se kterým jsem se před Dominikem vídala. Pan
Červený byl pravidelný zákazník, chodil za mnou skoro každý týden.“
Příliš rychle jsem vstala a zatočila se mi hlava. Poslední, co jsem chtěla, bylo
slyšet o mužích, kteří platili za sex. „Já ne… “
Payton byla okamžitě na nohou, jako by byla připravená mě zachytit.
Udělalo se mi tak mdlo, až jsem se zakymácela.
 „Je to hodný chlap. Byla jsem pro něj příliš, ale na tom nesejde. Byl milý
a osamělý, protože jeho žena se ho ani nedotkla.“
„Panebože, on byl ženatý.“ Přestaň být tak naivní. To byla nejspíš většina
z nich.
„Pan Červený se do mě zamiloval, těžce. Chtěl opustit svou ženu, ale já jsem
jeho city neopětovala. Když jsem odjela do Japonska, všude mě hledal. Nebyl
zrovna nadšený, když jsem se vrátila zasnoubená s někým jiným.“
Odvrátila pohled a zadívala se z okna, sledovala, jak se odpolední slunce
střetává s okolními budovami.
„Pan Červený před dvěma týdny přepadl Dominika v kanceláři.“
Nasála jsem dech. „Cože?“
„Dominik věděl, že musí být opatrný. I po mém odchodu je pan Červený
stále největším zákazníkem klubu zavázaných očí a taky je to velmi mocný
člověk.“
Ten nešťastně zamilovaný muž si na Dominika došlápl? Představovala jsem si
to nejhorší. „Co se stalo?“
Obrátila tvář zpátky ke mně a zvláštně zamrkala. Slzy?
„Pan Červený chtěl Dominika vidět, aby se ujistil, že je dobrý chlap. Jakože,
jestli je mě hoden. Řekl Dominikovi, že ho zničí, jestli mi zlomí srdce.“
„Ou.“ To slovo se mi zadrhlo v ústech.
„Říkám ti to, protože lidi můžou dělat věci, které se ti nelíbí, nebo věci, které
se zdají špatné, a přesto být dobrými lidmi. Když někoho miluješ, tak ho
miluješ, i s jeho chybami, se vším všudy.“ Zhluboka se nadechla a v jejím
výrazu se objevil strach. „Teď se tě zeptám, jak se italsky řekne červený?“
Co? Svět se náhle zastavil.
„Do prdele.“ Ovinula jsem si paže kolem břicha a snažila se zachovat klid.
Rosso.
Můj otec platil za sex. Platil Josephovi. Payton nebyla jen ohromená, když ke
mně otec přišel, ona byla přímo zděšená a…
Panebože. To já jsem mu prozradila Dominikovo jméno.
Jak na mě táta mohl vrhat ty zklamané pohledy? Podváděl moji nevlastní
mámu. Kupoval si prostitutky. On sakra jistě nemyslel na značku, když týden
co týden chodíval do toho klubu.
„Určitě v tvých očích klesl,“ pokračovala Payton. „Joseph ti to nechtěl říct,
protože se tě snažil chránit. Nepřál si, abys svého otce viděla jako… Zkrátka
jako muže, který je osamělý a zoufalý. Ale teď když to víš, stejně tátu miluješ,
že jo? S chybami a se vším všudy?“
 Nebyla to férová otázka, protože jsem pořád byla v šoku z té bomby, kterou
jsem měla předvídat. Byla jsem neuvěřitelně zklamaná, ale ano, měla pravdu.
Nebyl jen rodina, byl to nejdůležitější člověk v mém životě. Milovala bych ho
za všech okolností.
Když jsem přikývla, promluvila pevným hlasem: „Pak můžeš stále milovat
i Josepha. Dokážeš se přes tohle přenést. Budeš muset, protože teď tě požádám
o tu laskavost.“
Cítila jsem se slabá a emocionálně vyčerpaná a klesla jsem zpátky na gauč.
„O co jde?“
„Joseph je nemocný.“
Bodlo mě to jako nůž. Můj mozek tu informaci nedokázal zpracovat. „Cože?
Jak nemocný?“
„Nemocný,“ zopakovala ještě vážnějším tónem. „Myslí si, že je to možná jen
fyzická reakce na to, že tě ztratil. Nehodlá jít k doktorovi. Je setsakramentsky
tvrdohlavý.“
V místnosti došel vzduch. Bolestivě jsem si zaryla nehty do stehen,
potřebovala jsem se něčeho chytit. Nemocný. Ne, to nemohl být. Byl bez
rakoviny už dvacet let.
Nic netrvá věčně.
„Snažím se ho přesvědčit, ale nikam to ksakru nevede.“ Gauč se pohnul,
když si sedla vedle mě. „Joseph si od nikoho nenechá poroučet.“
Oči mě pálily neprolitými slzami, ale zaklonila jsem hlavu, abych je zahnala.
„Ty myslíš, že mě poslechne?“
„Ano.“ Paytonin výraz naznačoval, že si dělá starosti. „Miluje tě. Myslím, že
udělá, cokoliv mu řekneš, i když má strach. Možná tě neposlechne hned,
Noemi, ale stejně to musíš zkusit. Uděláš to, prosím?“
Samozřejmě že mě štvalo, co přede mnou tajil, a Payton se mýlila, když
věřila, že mě tolik miluje, ale tohle přebilo všechno ostatní. „Ano.“
Vypadala, že se jí ulevilo.
Vyhrabala jsem se na roztřesené nohy a sáhla po bundě. Nechtěla jsem
ztrácet čas. „Hodíš mě tam?“
Payton nemeškala ani vteřinu a vyskočila z gauče. „Jdeme.“
 Třicátá první kapitola
Cestou v Paytonině jaguáru jsem se snažila nemyslet na to, kde na něj vzala
peníze. Když hledala místo v parkovací garáži, minuly jsme Josephovo porsche
a to předražené auto vyvolalo šimrání v mém břiše.
Byl ve svém bytě.
A byl nemocný. Interiér jejího luxusního auta se zdál neskutečně malý
a pekelně vydýchaný. Vystoupila jsem a pomalu ji následovala garáží směrem
k výtahu. Potřebovala jsem si srovnat myšlenky.
Vnitřek výtahu mi připadal ještě horší než její jaguár a s každým dalším
patrem se smršťoval. Rozumná Noemi se zlobila. To, že je nemocný, nijak
neospravedlňuje jeho chování. Mysli na značku.
Jiná část mého já, ta, kterou Joseph přivedl k životu, toužila znovu ho vidět.
Zoufale chtěla další dávku. Když Payton zaklepala na jeho vstupní dveře, měla
jsem srdce až v krku.
„Tady Payton,“ řekla nahlas.
Kroky se přiblížily, dveře se otevřely a odhalily Josepha bez košile,
neoholeného a rozcuchaného. Ztěžka jsem polkla. Měl pytle pod očima
a vypadal unaveně. Jeho rozhněvaný výraz směřoval k Payton. „Dej mi ksakru
pokoj, už jsem…“
Zavřel pusu, jakmile se jeho pohled střetl s mým. Připadalo mi, jako by ta
vteřina trvala celou věčnost.
„Řekla jsem jí to,“ oznámila, jako by o nic nešlo. „Řekla jsem jí i o panu
Červeném. Počítám, že už jsi stejně nasraný, a myslím, že byl nejvyšší čas, aby
se to všechno dozvěděla.“
Josephovy tmavé oči se rozšířily a jeho pohled se stočil zpátky k ní. „Co to
má kurva znamenat, Payton?“
Její tvář ztvrdla. „Nech si ty kecy. Kdyby to bylo obráceně, udělal bys to samé
a já jsem ti říkala, že nemám ráda lži. Nebuď srab a běž k doktorovi.“ Obrátila
se ke mně. „Mám na tebe počkat?“
„Ne.“ Bylo těžké se na něj nedívat. „Vezmu si potom taxíka.“
„To určitě,“ odsekl, zřejmě přecitlivělý kvůli té nehodě. Hned vzápětí ale
nasadil omluvný výraz. „Zavezu tě domů, až budeš chtít.“
„Tak dobře.“ Hlas se mi chvěl.
Ta rozpačitost mezi námi se mi nelíbila, ale jeho lži byly jako zeď. Zeď,
kterou sám postavil.
Payton přikývla a otočila se k odchodu.
 „Počkej,“ zvolal Joseph. „Děkuju ti.“
Potěšeně se na něj usmála. „Dal jsi mě s Dominikem dohromady. Při
úvodním pohovoru jsi nějak poznal, že právě on je tím typem chlapa, jakého
potřebuju.“ Věnovala mi vřelý pohled. „Ty a já jsme si v mnohém podobní,
Josephe.“
Myslela si o mně, že jsem ta, kterou Joseph potřebuje? Sledovala jsem, jak se
vzdaluje chodbou, a pak jsem to riskla a podívala se zpátky na něj. Pořád byl do
půl těla nahý. A potetovaný. Muž, jehož jsem milovala. Možná vážně nemocný.
„Pojď dál.“ Ustoupil ze dveří, aby mi udělal místo.
Na gauči ležela deka a jeho iPad a ve ztlumené televizi běžela CNN. Kolem
jeho konferenčního stolku se válely krabičky od jídla, jako by odtud nevycházel
už nějakou dobu. V poloprázdné sklenici na stole byl jasně červený nápoj.
Kool-Aid.
Jak dlouho už byl nemocný?
„Omlouvám se.“ Jeho hlas byl pevný. „Měl jsem ti to říct, ale… Ne, prostě
jsem ti to měl říct.“
„Ano,“ řekla jsem tiše.
„Bál jsem se, že jakmile se to dozvíš, ztratím tě.“ Zhluboka se nadechl.
„Ztratil jsem tě?“
Na tak přímou otázku jsem nedokázala odpovědět. „Běž k doktorovi,
Josephe.“
Můj tón ho přiměl přimhouřit oči. „Ne.“
„Ne? Jak můžeš říkat ne? Bojíš se, co ti najdou?“ Sílil ve mně oheň a rychle se
vymykal kontrole. „Protože budeš v pořádku.“
Dal si ruce v bok. „Vážně? Jak to víš?“
„Protože chci, abys byl, a už jsem ti říkala, že Rossové vždycky dosáhnou
svého.“
Jeho rty se zavlnily v náznaku úsměvu. I unavený byl krásný. „Nemám
rakovinu.“
„To je to, co říkám, ale musíš…“
„Nemám rakovinu,“ zopakoval rázně. „Mám mononukleózu.“
Cože? Zůstala jsem na něj civět.
„Payton mě ukecala. Šel jsem tam včera odpoledne a test na protilátky to
potvrdil.“
Bylo až ironické, jakou jsem z toho slova měla radost. „Mononukleóza.“ Byl
v pořádku.
 „Uzliny už nemám zduřelé. Jak se cítíš ty? Pokoušel jsem se s tebou mluvit,
ale byla to poněkud jednostranná komunikace.“
To byla. Zlobila jsem se na něj, a kvůli tomu si strachem z rakoviny prošel
sám. Sakra práce. Měla jsem tu být pro něj.
„Cítím se…“ Hrozně? Protože jsem ho soudila, aniž bych ho vyslechla?
„Cítím se, jako že nemám mononukleózu.“
Přikývl. „Doktor říkal, že pravděpodobně nemáš. Je vysoce nakažlivá, ale
zároveň se musí sejít řada faktorů, aby někoho sejmula.“ Přiblížil se ke mně a já
vzhlížela do jeho nádherných očí. „Myslel jsem, že už tě neuvidím.“
Sotva jsem popadala dech. „Jo, no, nic netrvá věčně.“
Uchopil mou šíji do dlaní, čímž mi znemožnil odvrátit zrak.
„Nic netrvá věčně,“ zopakoval, „až na moje city k tobě. Miluju tě, Noemi.
Věděl jsem, že jsem do tebe zamilovaný, už od té noci, kdy jsi urazila moje
auto.“
Nabrala jsem dech a zasmála se v tutéž chvíli, kdy mi do očí vyhrkly slzy.
„Ale ono je předražené.“
Miloval mě. Ta slova z jeho oplzlých úst vyletěla bez sebemenších potíží, bez
zaváhání. Payton měla úplnou pravdu. Milovala jsem Josepha, s chybami a se
vším všudy.
„Taky tě miluju,“ řekla jsem. „I když vyhazuješ nehorázné peníze za směšný
statusový symbol.“
Naklonil se ke mně a přejel mi palcem po tváři, pak ztuhl. „Chci tě políbit,
ale měl bych ti připomenout, že mám mononukleózu.“
Po tváři se mi rozlil úsměv. „To je mi u prdele.“
Jeho rty se setkaly s mými, naléhavě a zoufale. Vzdychala jsem do jeho
polibku, jak se mému tělu ulevilo, že ho mám zpátky. Byl v pořádku. Líbal mě
a já jsem se ho nemohla nabažit. Z jeho úst přitisknutých k mým sršely jiskry,
když si mě přivlastňoval.
„Jak to mluvíš?“ zašeptal.
„Máš na mě příšerný vliv.“
Jeho výraz prozrazoval, že toho vůbec nelituje. „Už nikdy před tebou nebudu
nic tajit. Odpouštíš mi, maličká?“
Vklouzla jsem mu rukou do vlasů a přitáhla si ho zpátky k sobě. „Víš, že
nedokážu říct ne. Jsem na tobě závislá.“
„Oba jsme závislí a mám v plánu to tak nechat. Teď vlez do mé zatracené
postele, ať se s tebou můžu vyspat.“
 Nezáleželo na tom, jestli měl na mysli sex, nebo jen spánek. S radostí jsem
jeho rozkaz splnila.

JOSEPH
O ČTYŘI MĚSÍCE POZDĚJI

Tohle bude nejtrapnější večeře v mém životě. Před osmi měsíci bych za
možnost povečeřet s Anthonym Rossem prodal své porsche. Teď jsem si přál,
aby tu nebyl. Jeho zlostný pohled z druhé strany stolu mi beze slov opakoval:
„Pro moji dceru nebudeš nikdy dost dobrý.“
Jo, toho jsem si byl vědom. Ale stejně mě milovala.
Noemi mi odpustila, jak velké, tak malé chyby. Každý den, kdy jsme byli
spolu, byl dalším dnem, kdy se rozhodla vzdorovat svému otci. Jeho
pokryteckého odsuzování si prostě nevšímala a to bylo působivé.
Rosso pohlédl na svůj telefon na stole a v očích mu probleskl náznak
vzrušení. „Je tady.“
Když Claudia se zářivým úsměvem na tváři prošla restaurací k našemu stolu,
vstali jsme. Stejně jako všechny ženy, které pro mě pracovaly, byla mladá
a krásná. Když Rossovi vlepila pusu na tvář, zajímalo mě, kolik lidí kolem nás
v restauraci jí na základě věkového rozdílu a faktu, že jde o nejbohatšího muže
v Chicagu, okamžitě dalo nálepku zlatokopka.
To by se ale mýlili. Claudia měla spoustu peněz. Nejen jeho, z jejich společně
stráveného času v klubu, ale i ze své denní práce advokátky. Byla asistentkou ve
velké právní kanceláři, jejíchž služeb jsem často využíval. Právě tam jsem ji před
pár lety objevil.
„Tohle je moje dcera Noemi,“ řekl Rosso.
Claudia se natáhla přes stůl a potřásla si s Noemi rukou. „Claudia. Ráda tě
konečně poznávám.“
Noemi měla ve tváři přívětivý výraz. Poznal jsem, že se cítí trapně, ale
výborně to maskovala. „Jo, nápodobně.“
Mě Rosso nepředstavil. Ne proto, že jsme se s Claudií už znali, neudělal to,
protože by musel uznat moji přítomnost nebo můj vztah k jeho dceři.
„Nazdar Josephe.“ Claudiin tón byl lehký a nenucený.
„Rád tě vidím.“
Obrátila se k Rossovi. „Objednal jsi víno, Tony?“
 Přikývl a přidržel jí židli. Jakmile jsme se všichni usadili, u stolu zavládlo
napětí. Nebylo jen nepříjemné, bylo zatraceně bolestivé.
„To je úleva,“ řekla náhle Claudia. „Bála jsem se, že to bude hrozně trapné.“
Noemi se upjatě zasmála a napětí se zčásti rozptýlilo.
Noc poté, co byla Noemi hospitalizovaná s otřesem mozku, šel Rosso do
klubu zavázaných očí a chtěl mě vidět. Payton mi vylíčila, jak byl šokovaný,
když se dozvěděl, že jsem klub prodal, abych mohl být s jeho dcerou.
A protože je Payton zatraceně chytrá holka, přesvědčila Rossa, aby si dal
drink, zatímco Julius zavolal Claudii, aby zvedla zadek a přišla do klubu, a ona
přiběhla. Jak to, že jsem to nepostřehl? Stýkala se výhradně s panem Červeným
víc než rok.
Šel do Claudiina pokoje, jenže nebyla nahá a připoutaná ke stolu jako
obvykle. Byla oblečená a seděla na židli, ale oči měla zavázané, aby zachovala
diskrétnost. Vzhledem k tomu, co se stalo, se všichni obávali, že se pan
Červený nevrátí, a Claudia se přiznala, že o něj nechce přijít.
Ne o jeho peníze, ale o něj.
Byla do něj zamilovaná, a přitom ani jeden z nich neznal pravé jméno toho
druhého.
Rosso šukal Clare, ale když jí tu noc sejmul pásku z očí, bezhlavě se
zamiloval do ženy pod ní – Claudie. Jeho rozvodové papíry byly staré sotva pár
týdnů, když ho s Claudií vyfotografovali na romantické večeři.
Noemin otec už klub nenavštěvoval, ale ani po něm nešel ve snaze mě zničit,
protože k tomu neměl důvod. Julius stále těžil z Rossových konexí a sháněl
nové klienty. Byznys nadále šlapal a to mě těšilo, i když moje strukturovaná
dohoda vypršela a už jsem s klubem neměl nic společného.
Civěl jsem do Rossových oříškových očí. Možná se nikdy nepřenese přes to,
kdo jsem, ale nic netrvá věčně. Jen ta jediná věc, připomněl jsem si. Budu
muset přimět Silase, aby to do toho tetování zapracoval.
Pohlédl jsem na tu jemnou ruku, která sevřená v mojí spočívala na mém
klíně, a pak zpátky na ni. Na její nádherné tváři se objevil úsměv. Noemi
Rossová. Moje přítelkyně, moje subinka a proklatá láska mého života.
 Třicátá druhá kapitola
NOEMI
Když porsche zastavilo před mým bytovým domem, vyběhla jsem ven do
srpnového vedra, v němž se potily i stěny, ačkoliv už byla noc.
„No teda,“ zvolal Joseph, jen co jsem vklouzla na sedadlo spolujezdce,
a upíral pohled na moje šaty. „Kde jsi to sehnala?“
„V jednom sekáči. Nejsou naprosto hustý? Boží?“
Věnoval mi svůdný úsměv. „Je to něco.“
„Koukni se na sebe, Done Johnsone.“ Měl na sobě světle šedé sportovní sako
s vyhrnutými rukávy a pod ním lososově zbarvenou košili. Byl úchvatný bez
ohledu na to, do jaké dekády jsme se oblékli.
„Překvapuje mě, že víš, kdo to je.“ Zapnula jsem si pás a on se rozjel. „Proč je
tvoje generace tak posedlá osmdesátkami? Vždyť jste ani nebyli naživu.“
Zakřenila jsem se. Tohle celé byl můj nápad, jak povzbudit tržby v Duně.
Několik vybraných koktejlů za osmdesátkové ceny, zatímco v klubu zněla
osmdesátková hudba, jednou měsíčně, přičemž hosté měli ideálně chodit
v patřičném oblečení. Joseph našel dýdžeje, který uměl fenomenálně remixovat
všechno od kapel jako Culture Club a Flock of Seagulls, pořádně nadupanými
basy tomu dodal šťávu a zaplnil taneční parket. Minulý měsíc jsme to
odzkoušeli a tržby lámaly rekordy.
Dnes večer jsme se rozhodli přesvědčit o úspěchu na vlastní oči.
„Osmdesátky musely být super,“ řekla jsem. „Bože, ty ohromné vlasy. Kolik
kokainu jsi vyšňupal?“
„Ha, ha. Chodil jsem na základní školu.“
Moje šaty byly senzační, ale taky mě škrábaly. Přiléhavý živůtek ze saténu
v půlnoční modré překrytého černou krajkou. Výstřih s odhalenými rameny,
který přecházel v nezbytné nadýchané rukávy, a nabíraná vrstvená sukně ke
kolenům. Své blond vlasy jsem si natupírovala a přehodila přes jedno rameno,
pak jsem si výrazně nalíčila oči.
Když jsme dorazili do klubu, stála tam fronta. Sice jen pár lidí, ale bylo to
letos v létě poprvé, co se u Duny nějaká vytvořila. Vzala jsem Josepha za paži
a propluli jsme kolem vyhazovače přímo do klubu.
Byli jsme tam sotva pár minut, když mi přišla esemeska od Payton, že
dorazila společně s Dominikem a jejich přáteli.
 „Tohle jsou Logan a Evie Stoneovi,“ představila mi Payton atraktivní pár.
Žena na sobě měla příšerné šaty s květinovým potiskem, jež byly dokonale
osmdesátkové a zvýrazňovaly její těhotenské bříško. Vřele se na mě usmála,
když si se mnou potřásala rukou.
„Já jsem Noemi Rossová. Josepha znáte?“ zeptala jsem se, ale hned bych to
nejradši vzala zpátky. Podle Payton to byli její a Dominikovi nejbližší přátelé.
Josepha nejspíš dobře znali.
Evie se zvláštně usmála. „Ehm, jo. Už jsme se potkali.“
Logan si ji přitiskl k sobě. „Co si dáš k pití? Jablečný džus?“
Přikývla, a jakmile Logan odešel k baru, nahodila provinilý úsměv. „To je to
jediné, na co mám chutě. Jablečný džus potřebuju po hektolitrech.“
Payton si upravila křiklavě růžový návlek na noze. „Nebrblal Logan kvůli
tomu, že máte dnes večer přijít? Zítra je pracovní a školní den,“ popichovala je
a zároveň i mě. Bylo mi řečeno, že ti dva spolu pracují v designérské firmě.
Škola ve skutečnosti začínala až za pár týdnů. Můj poslední semestr před
promocí.
Evie se ušklíbla. „Asi jsi ho neslyšela, jak si s Dominikem plánovali sladěné
outfity.“
„Nic takového jsme nedělali,“ namítl Dominik. „Logan mě požádal o radu.
Jsem starší, moudřejší a mnohem víc trendy.“
Payton si odfrkla. „Říká muž, který právě použil výraz trendy.“
Opřela jsem se o Josepha a vychutnávala si jeho objetí s pocitem, že sem
patřím.
Tančili jsme a pili a Joseph uznal, že tematický večer je zábava. Pořád úplně
nechápal, proč jsou všichni dvacátníci z té dávno minulé dekády tak unešení,
ale na tom nezáleželo. Tržby z prodeje alkoholu byly dvojnásobné než obvykle.
Logan a Evie se nemohli zdržet dlouho, tvrdili, že mají brzy ráno důležitou
poradu. Payton a Dominik odešli krátce po nich a Joseph mě odvedl nahoru
do své kanceláře. Minulý měsíc jsme konečně měli sex na jeho psacím stole,
což jsme oba chtěli už od té doby, co jsem to napoprvé odmítla.
„Taková jsi byla pokušitelka,“ zašeptal. „Koule jsem měl modré ještě týden.
Přiváděla jsi mě k šílenství.“
„Ty můj chudáčku,“ řekla jsem sarkasticky.
„Udělám ti to samé, holčičko. Budeš to chtít tak moc, že mě budeš prosit.“
Samozřejmě že svoje hrozby naplnil.
Teď jsem tedy stála v jeho kanceláři, vznášela se v tom bezstarostném stavu
mezi střízlivostí a naprostou opilostí a zírala na svého dokonale nedokonalého
přítele a Pána. V očích měl hravost, a přece mi z toho vyschlo v ústech. Jeho
vliv na mě časem jen zesílil.
„Běž ven na balkon,“ řekl. Šibalství v jeho výrazu bylo sexy a rozpálilo mé
očekávání.
Balkon nebyl o nic větší než šatník, polostěna se zábradlím, aby se drinky
nepřevrhly. Shlédla jsem dolů na hlavní podlaží a moře lidí vlnících se na
tanečním parketu. Joseph stál za mnou, ruce na mých bocích. „Máš pod těmi
šaty kalhotky?“
Tuhle hru jsme hráli už tolikrát, že jsem konečně věděla, jak na to. Možná
jsem dokonce věděla, jak ho v ní porazit. „Ano, Pane.“
„Víš, že to nemám rád. Sundej si je.“
Od pasu dolů nás nikdo neviděl. Sáhla jsem si pod sukni, stáhla si kalhotky
ke kotníkům a vykročila z nich. „Chceš mě tady ošukat, Pane? Zatímco by nás
někdo mohl vidět?“ zeptala jsem se nevinně a překvapeně, ačkoliv jsem v to
doufala.
Neodpověděl. Stoupl si vedle mě, otočil se a klesl do sedu zády k polostěně.
„Nadzvedni tu sukni a ukaž mi kundičku.“
Zadívala jsem se na něj a pomalu jsem vyhrnovala vrstvy sukně, dokud jsem
je všechny nesvírala v ruce u pasu. Spodní část těla, skrytou před všemi
ostatními, jsem pro něj měla zcela odhalenou.
„Kruci,“ zasténal. „Pojď sem.“
Tváře mi rozehřál úsměv. Překročila jsem ho a nastavila před něj svůj
rozkrok, kde jsem byla holá a vlhká.
Když mě olízl, musela jsem se chytit zábradlí, které mě studilo v ruce. Měkká
vlhkost jeho jazyka mě dráždila a já se rozechvěla slastí. Rukama mi pevně
svíral zadek, aby si mě přidržel, zatímco mi to dělal pusou.
„Bože, ano.“ Svůj zastřený pohled jsem nespouštěla z davu pod námi. Mohli
poznat, co se tu odehrává? Zasténala jsem, když mi drsně a rychle přejel
jazykem po citlivém klitorisu. Přesně věděl, jak se mě dotýkat a lízat mě,
a přece se zdálo, že se nikdy nechce přestat učit. Joseph chtěl mé tělo zkoumat
a posouvat mě do nových výšin.
Začaly se mi třást nohy, klepaly se na vysokých podpatcích. Už jsem se
nestyděla za to, co chci nebo potřebuju. Moje žádosti, verbální i neverbální, ho
vzrušovaly víc než cokoliv jiného.
Žár se stupňoval jako crescendo, žhnul stále víc, až jsem nedokázala myslet
na nic jiného než na orgasmus, který mi hodlal přivodit.
 „Jo, dělej mi to.“ Lehce jsem pohybovala boky v souladu s jeho ústy. „Přesně
tam. Ach bože, jo. Lízej mě, lásko, lízej, lízej.“
Vykřikla jsem. Ne tak hlasitě, aby to dole bylo slyšet, ale nahlas. Pustila jsem
sukni a ruka se mi do ní zamotala, když jsem ho chytila za temeno a držela se
ho v přívalu orgasmu. Blaženost explodovala a mně se málem podlomily nohy.
„Líbilo se ti to, maličká? Ojíždět mi jazyk a udělat se mi do obličeje?“
„Ano, Pane,“ řekla jsem mezi oddechováním. „Moc se mi to líbilo.“
Když vstal, držela jsem se zábradlí, mírně ohnutá v pase. Rozepnul si zip a já
zavřela oči. Ano. Silnýma rukama mi vyhrnul sukni a pak mě plácl po holém
zadku. „Řekl jsem ti, že to máš držet nahoře.“
Prsty mi projel štěrbinkou a já sebou cukla, přecitlivělá z orgasmu.
Pokračoval v dráždění a trýznění. Pořád jsem si myslela, že mi každou chvíli
zasune ptáka hluboko dovnitř, ale nestalo se. To čekání mě ubíjelo. „Prosím,“
zašeptala jsem.
„Řekni mi, co potřebuješ.“
„Mít v sobě tvého ptáka. Tak sakra, Josephe, prosím.“
„Tohohle?“ Přejel po mně jeho sametovou špičkou a vklouzl mezi moje
záhyby.
„Ano, Pane,“ sykla jsem skrz zaťaté zuby.
Tlak jeho těla v mém mi vyprázdnil mysl. Rukama mě pevně držel za boky
a připadalo mi, jako by byl všude. Uvnitř a kolem mě. Když do mě vnikl
a zabořil se až nadoraz, tiše a hluboce zasténal.
„Podívej se na ně,“ přikázal. „Ti lidi tam dole ani netuší, jak tvrdě tě teď
ošukám.“ Z jeho slov sálal žár. „Ale ty tušíš, že jo?“
„Ano, Pane.“
„V poslední době jsi sdílela dost drsné věci. Chceš to drsně, Noemi?“
Nejen že jsem to chtěla. Cítila jsem, že v téhle oblasti bychom mohli ještě
přitlačit. „Ano, Pane.“
Poprvé do mě přirazil a já zasténala. Naklonil se, aby byl blízko. „A co ten
barman tam dole? Kdykoliv tu jsi, nemůže z tebe spustit oči. Chceš ho příště
pozvat nahoru? Určitě by se mu moc líbilo, kdybys mu ho vykouřila, zatímco
bych tě šoustal.“
„Panebože.“
„Tvoje tělo říká, že se ti ta představa líbí.“ Přirazil znovu, hlouběji, a jeho
hlas byl samý hřích. „Jsi oplzlá coura a to se mi kurevsky líbí.“
Zapůsobilo to na něj jako startovací pistole. Začal do mě bušit, až mi z toho
drkotaly zuby a tělo zpívalo rozkoší. Ještě víc jsem se předklonila, sukni jsem
nechala vyhrnutou kolem pasu a oběma rukama jsem se chytila zábradlí. Moje
bicepsy se napínaly proti jeho zuřivému tempu a snášely každý náraz, zatímco
jsem žadonila, aby mě šukal, tvrdě a nemilosrdně.
Na balkoně jsme dlouho nevydrželi. Možná se Joseph přece jen bál, že nás
přistihnou, když budu příliš hlučná. Vytáhl ho ze mě a strčil mě zpátky do
soukromí své kanceláře. Neměla jsem šanci popadnout dech. Vrhl se na mě
a hodil mě na stůl.
Ty vole. Teplota v místnosti vzrostla o tisíc stupňů. Vzepřela jsem se na
rukou, jen aby se mnou praštil zpátky, obličejem k desce stolu. Jediným tvrdým
pohybem do mě zabodl ptáka a vysál mi všechen vzduch z plic.
Bože můj, tolik se mi to líbilo. Bral si, co chtěl, a já mu to s radostí dávala.
Jeho boky se zarývaly do mých, bušily ve zběsilém rytmu, a jeho přírazy mě
popoháněly k dalšímu orgasmu. Stočila jsem prsty do pěstí a zavřela oči.
Naráželi jsme do stolu tak silně, až to bolelo, ale mně se ta bolest líbila.
Líbilo se mi poslouchat, jak stůl bouchá a hýbe se po podlaze, zatímco ho do
mě Joseph vrážel. Vykřikla jsem, když mi bolestivě zvrátil hlavu, kůže na ní mě
pálila, jak mi svíral vlasy. Prohnul mě, až jsem myslela, že mi praskne páteř.
Otevřela jsem oči, abych k němu vzhlédla, a on shlížel na mě. Jeho oči, jeho
ústa, jeho ruce a jeho pták opanovaly každý coul mého těla a jeho duše
vlastnila mé srdce.
Přitiskl rty k těm mým. Ten polibek byl oheň. Hřích. Láska. Navždy mě
ocejchoval.
Druhou rukou mě chytil kolem krku a bez mrknutí na mě hleděl, zatímco
svíral prsty. Tohle jsme nedělali od toho dne, co jsem měla kolem krku jeho
pásek. Tehdy jsem ho nezastavila a nehodlala jsem to udělat ani teď. Jeho stisk
zesílil a zablokoval mi průdušnici.
Zkoumala jsem ty tmavé oči a poznávala každou jejich karamelovou
skvrnku, zatímco všechno ostatní se rozmlžilo.
Vzduch, žádalo si moje tělo, ale své záchranné slovo jsem nepoužila. Byla
jsem s ním v bezpečí a on věděl, co dělá. Už jsem nedokázala udržet ruce
v pěstích, moje svaly odmítaly reagovat.
Zatmělo se mi před očima a mého těla se zmocnil třes, právě když se probral
nevyhnutelný obranný reflex. Potřebovala jsem dýchat. Do prdele, potřebovala
jsem dýchat. Ruka na mém hrdle byla příliš pevná, příliš silná. Slábla jsem
a zavíraly se mi oči. Ruka mě pustila a vzduch proudící do mého těla s sebou
přinesl extázi.
 „Kurva, kurva!“ zařvala jsem. Svíjela jsem se v jeho objetí, uchvácená
orgasmem.
„Ano,“ zasténal. Chvěl se a uvnitř pulzoval, jeho tempo se zpomalilo, když se
prudce udělal.
Bylo to omračující, zmítali jsme se a třásli. Vzpamatovávala jsem se
z nepopsatelné rozkoše, jeho ptáka jsem stále měla hluboko uvnitř, škubal
sebou v dozvucích našeho společného vyvrcholení. Ve slastném vyčerpání jsem
se zhroutila na stůl.
„Jsi v pohodě?“ Zasypával moje ramena polibky. „Nebylo to moc drsné?“
„Mmm, ne. Bylo to úžasné,“ zavrněla jsem.
Uchechtl se a vrátil se ke svému úkolu zlíbat veškerou moji odhalenou kůži.
„Mám na tebe vážnou otázku.“
„O co jde?“ Zůstala jsem ležet na stole a čekala, až se mi dech vrátí do
normálu a začnou mi zase fungovat paže.
„Kam k čertu dáme všechny tvoje věci?“
„Cože?“
„Věci z tvého bytu.“
„Já se někam stěhuju?“ Moje tělo konečně začalo spolupracovat, zvedla jsem
se na lokty a otočila se, abych se na něj podívala.
„Jo. Ke mně.“
Střelila jsem po něm skeptickým pohledem. „Vážně? Náhodou mám svůj byt
ráda. Možná by ses měl přestěhovat ty ke mně.“
„Jak rozkošné, že si myslíš, že to snad byla žádost,“ řekl a v očích mu planula
moc, která byla nesporně sexy. „Myslíš, že Tony bude platit nájem, když tam
budu bydlet?“
Ne, to by můj otec rozhodně nedělal. „Nedoporučovala bych ti říkat mu
Tony, Joe.“
Joseph mě hravě plácl. „Nastěhuj se ke mně, Noemi. Nechám tě zařídit
koupelnu pro hosty, jak jen budeš chtít.“
Zasmála jsem se. „Chci kuchyň, koupelnu a hlavní ložnici.“
„Ach tak, my vyjednáváme?“ Pomohl mi otočit se a sednout si na stůl a pak
si zapnul kalhoty. „Kuchyň a koupelnu, máš je mít, ale naše ložnice musí
splňovat určité požadavky.“
Zachvěla jsem se. Naše ložnice. „Platí.“
Vzal mi obličej do dlaní a políbil mě tak něžně, až mi srdce poskočilo.
„Miluju tě, víš to? Na věky věků.“
 Poděkování
Mému manželovi. Jsi opravdu úžasný muž a otec a já stále nemůžu uvěřit, že
jsem ve vířivce v cizí zemi našla svou spřízněnou duši. Jsi důkazem, že skutečné
milostné příběhy mohou být ještě lepší než fikce. Děkuji ti za každý den, za to,
že snášíš moje nálady, že jsi tak šíleně sexy a že mě činíš nejšťastnější, co jsem
kdy byla. Moc tě miluju.
Mým beta čtenářkám Robin Batemanové, Michelle a Yaye z blogu After
Dark Book Lovers a slečně „Jo, škrcení moc nemusím“. :-) Dámy, měla jsem
pocit, že jsem vám poslala ostudnou pracovní verzi, ale žádná z vás mi to
zřejmě neměla za zlé. Vaše zpětná vazba byla k nezaplacení. Mockrát vám
děkuji!
Mé redaktorce Lori Whitwamové. Pořád jsem nepřišla na to, jak správně
používat „mě“ a „mně“, ale moje nadužívání slova „který“ se zlepšilo! Snad ještě
pár knih a konečně to pochopím. Díky, že napravuješ mé špatné návyky
a posíláš mi vzkazy, které mi zpříjemňují den.
Všem blogerům a čtenářům, kteří se zmínili o mé práci a pomohli mi najít
nové čtenáře. Lidi, jste úžasní a bez vás bych to nezvládla.
 Pokud se vám tato kniha líbila
Mockrát vám děkuji, že jste si udělali čas, abyste si přečetli příběh Josepha
a Noemi. Pokud se vám líbil, budete tak hodní a dáte o tom vědět ostatním
čtenářům prostřednictvím recenzí na Amazonu nebo Goodreads? I pár slov
může autorovi nesmírně pomoci a vždy si jich moc cením!
 NIKKI SLOANE

TŘI
DROBNÉ
CHYBIČKY
Z anglického originálu Three Little Mistakes
přeložila Michaela Doubravová.
Vydal DOBROVSKÝ s.r.o.,
Květnového vítězství 332/31, 149 00 Praha 4,
v edici Red v roce 2022,
jako elektronickou knihu.
Odpovědný redaktor: Vít Mlejnek
Jazyková korektura: Adéla Vilímcová
Obálka: Daniel Pocar
Elektronické formáty Dagmar Wankowska, LiamART

ISBN 978-80-277-2725-4 (ePub)

ISBN 978-80-277-2726-1 (mobi)

Více informací o edici Red naleznete na:

www.nasenakladatelstvi.cz
www.knihydobrovsky.cz
e-mail: nakladatelstvi@knihydobrovsky.cz
tel.: +420 267 915 405