Konrad Adenauer – křesťanský

státník a budovatel
sjednocené Evropy
Home / Naděje pro Evropu
/ Konrad Adenauer – křesťanský státník…

Sousoší „otců Evropy“ (de Gasperiho, Schumana, Monneta a

Adenauera) – zdroj: Zurab Tsereteli, CC BY-SA 4.0, via
Wikimedia Commons

Evropská integrace je především dílem čtyř

osobností oddaných křesťanské víře a
katolické církvi: Francouze Roberta Schumana,
jeho krajana Jeana Monneta, Itala Alcida de
Gasperiho a Němce Konrada Adenauera.
Kromě bankéře, obchodníka a ekonoma
Monneta, který nezastával žádné politické
funkce, byli všichni představiteli
křesťanskodemokratického hnutí. Do kolébky
tohoto politického směru vložili úsilí
o budování společnosti spojené s křesťanskou
kulturou a sociální odpovědností, o smíření
mezi národy a o sjednocení Evropy. Od
narození nejznámějšího z těchto mužů
Konrada Adenauera z 5. ledna 1876 dnes
uplynulo přesně 145 let.

Adenauer pocházel z katolické úřednické

rodiny z Kolína nad Rýnem. Po absolvování
gymnázia v rodném městě studoval na
univerzitách ve Freiburgu, Mnichově a Bonnu.
Získal doktorát právních věd a národního
hospodářství. Po studiích se věnoval právní
praxi, ale záhy se začal více zajímat o politiku a
aktivní působení v hospodářství. Byl dvakrát
ženatý; jeho druhá manželka, pocházela
z americké podnikatelské rodiny Zinsserů a
před sňatkem z roku 1919 konvertovala
z protestantismu ke katolicismu. Jeden
z Adenauerových synů se stal knězem.

Do velké politiky Adenauer vstoupil po porážce

Německa v první světové válce roku 1918.
Tehdy pokládal za nevyhnutelné rozdělení
Pruska a zabýval se separatistickými
myšlenkami na vytvoření porýnské republiky,
která by zahrnovala katolické země západního
Německa.

Když tyto plány nebyly realizovány, dal se

Konrad Adenauer do služeb výmarské
německé republiky, jejíž demokratické zřízení
bylo neustále ohroženo zleva i zprava. Stal se
jednou z vůdčích osobností strany Zentrum,
důsledně demokratické katolicky orientované
strany pravého středu. Již v roce 1917 byl
poprvé zvolen starostou Kolína nad Rýnem a
tuto funkci zastával až do roku 1933.

Po Hitlerově nástupu k moci jej nacisté jako

svého politického odpůrce funkce zbavili.
Adenauer se uchýlil do kláštera v Maria Laach,
jehož opatem byl jeho někdejší spolužák
Herwegen. Tam se připravoval na příští
politické události studiem papežských
sociálních encyklik Rerum novarum a
Quadragesimo anno. Adenauerův onciální
životopisec Paul Weymar později napsal, že
v těchto encyklikách nalezl praktik politického
boje uzavřený sociální program, naplněný vírou
v Bohem daný pořádek, který může být
účinným i v rámci moderní společnosti.

Roku 1934 byl Adenauer nacistickým režimem

přechodně uvězněn a o rok později mu gestapo
zakázalo pobyt v Kolíně nad Rýnem. Usadil se
ve vile v porýnském městečku Rhöndorf, kde
se zabýval pěstováním růží, čtením
detektivních románů a drobnými vynálezy. Od
svých soukromých potěšení byl odveden po
neúspěšném atentátu na Hitlera z 20. července
1944, kdy jej gestapo opět zatklo.

To se již přiblížil konec války a nastolení nové

politické situace v Evropě, o níž Adenauer roku
1944 předpověděl: „Spojenectví mezi Amerikou
a Ruskem se rozpadne, svět se rozdělí na dva
bloky, demokratický a komunistický. Poražené
Německo se bude muset rozhodnout pro
Západ nebo Východ, nechce-li být zničeno.“

Po příchodu Američanů byl Konrad Adenauer

v květnu 1945 jmenován starostou Koblenze a
v červnu téhož roku se stal opět vrchním
starostou Kolína nad Rýnem. Znovu vystoupil
se starou myšlenkou samostatné porýnské
republiky, avšak Britové, do jejichž okupační
zóny Kolín na základě Postupimské konference
připadl, měli o budoucnosti jinou představu.
Britská vojenská správa Adenauera pro
údajnou neschopnost sesadila z funkce
starosty a přikázala mu domácí vězení, z něhož
byl propuštěn až po intervenci Američanů. Již
tehdy sledoval jediný realistický plán na
obnovení demokracie alespoň ve větší části
Německa, totiž vytvoření spolkové republiky ze
tří západních pásem.

Počátkem roku 1946 byla v britském

okupačním pásmu ustavena
Křesťanskodemokratická unie (CDU), jejímž
předsedou byl zvolen Konrad Adenauer. První
program křesťanských demokratů z března
1946 začínal slovy: „CDU chce nové, jiné
Německo!“ V únoru 1947 strana vystoupila s
programem křesťanského socialismu, na jehož
sestavení se Adenauer významně podílel.

V září 1949 se naplnily Adenauerovy představy

o nejbližší budoucnosti Německa. Byla
vyhlášena Spolková republika a předseda CDU
byl nejtěsnější většinou zvolen jejím prvním
kancléřem. Na otázku, jak si představuje své
úkoly, tehdy novinářům odpověděl: „Dívám se
na ně jako ředitel, který má za úkol zlikvidovat
smutné dědictví zkrachované nrmy a
přesvědčit akcionáře, že ačkoli zatím nemohou
doufat v nic konkrétního, vynasnažím se co
nejdříve dosáhnout hodnot pro novou
důvěryhodnou nrmu.“

Tento cíl se Adenauerovi podařilo splnit beze

zbytku. Stal se architektem nového,
svobodného Německa, které za jeho vlády
získalo důvěru demokratického světa, vytvořilo
stabilní systém demokratické vlády a dosáhlo
nevídaného vzrůstu životní úrovně válkou
zbídačeného obyvatelstva. Ministr
hospodářství Adenauerovy vlády, křesťanský
demokrat Ludwig Erhard, se stal strůjcem
německého „hospodářského zázraku“ a
zároveň i ztělesněním programu sociálního
tržního hospodářství.

Adenauerovo Německo navázalo přátelské

vztahy se Západem, zvláště se Spojenými
státy, a bylo posléze přijato do Evropské unie i
Severoatlantické aliance. Již krátce po válce,
když Winston Churchill požadoval sjednocení
Evropy k obraně proti sovětské expanzi,
Adenauer reagoval slovy: „Za evropské
myšlenky jsem vystupoval již ve dvacátých
letech… Mohu jen ujistit, že právě ta myšlenka
záchrany Evropy evropským sjednocením najde
silný ohlas v širokých kruzích CDU.“ Jeho snem
bylo, aby se členy evropské federace mohly
stát také evropské státy Sovětského svazu.

Konrad Adenauer se zařadil mezi zodpovědné

evropské státníky poválečného období, kteří
budování sjednocené Evropy nechápali jen jako
vytváření technokratického zájmového
společenství, ale na základě strašných
dějinných zkušeností evropských národů
sledovali etickonábožensky založenou a
současně politicky naprosto realistickou vizi
trvalého míru mezi evropskými národy: vizi
Evropy, sjednocené na podkladě křesťanského
Západu a spojené hospodářským, politickým i
obranným systémem jako nejlepší záruky
mírového soužití mezi jejími národy.

Historický příspěvek k mírové obnově

poválečné Evropě přinesl Adenauer ještě na
samém konci své dlouhé politické kariéry, při
státní návštěvě ve Francii roku 1962. Tato
cesta spolkového kancléře se stala krásným
vyjádřením potenciálu míru, tolerance a
zřeknutí se moci, který křesťanská víra
národům reálně skýtá. Francie a Německo,
odvěcí úhlavní nepřátelé, kteří mezi sebou v
uplynulých sto letech svedli tři velké války v
nacionalistickém duchu, z nichž dvě se staly
součástí světového kontiktu, odhodili
zhoubnou politiku nenávisti a revanše a dospěli
k dějinnému smíření.

V červenci 1962 mohl německý kancléř ve

Francii označit za zázrak naší doby skutečnost,
že se oba národy dokázaly natrvalo zřeknout
tužeb po ovládnutí druhého. Aby zdůraznili, že
smíření Německa a Francie po tolika letech
protikřesťanských projevů vychází z ducha
křesťanství, zpečetili Adenauer a prezident de
Gaulle toto smíření bohoslužbou v korunovační
katedrále francouzských králů v Remeši.
Francouzský prezident posléze řekl:
„V katedrále, jejíž rány nejsou ještě všechny
zahojeny, spojují se první Němec a první
Francouz k modlitbě, aby na obou stranách
Rýna díla přátelství navždy překonala útrapy
války.“ O rok později, 15. října 1963,
sedmaosmdesátiletý Adenauer po více než
čtrnácti letech odstoupil z funkce spolkového
kancléře.

Přes velké politické úspěchy Konrada

Adenauera nelze nevidět některé jeho chyby,
k nimž patřil zvláště jeho sklon k autokratickým
způsobům a problematický přístup
k vyrovnávání se s nacistickou minulostí
Německa. Ty však nemohou vyvážit jeho podíl
na tom, že se západní Evropa stala ostrovem
stability a míru a že bylo zahájeno
sjednocování celého našeho kontinentu. Po
dlouhém a naplněném životě zemřel Adenauer
ve své vile v Rhöndorfu dne 19. dubna 1967.

Kategorie: Naděje pro Evropu 5. 1. 2021

PŘEDEŠLÝ

Novoroční listy českých a

slovenských biskupů

DALŠÍ

Na prahu smrti naplnil arcibiskupa

pokoj

Související články

Rušení Vánoc je nebezpečím

2. 12. 2021

Člověk jako dar, nebo jako

produkt?
20. 9. 2021

Papež stále sní „evropský

sen“
14. 6. 2021

Architekt sjednocené Evropy

na cestě k blahořečení
12. 4. 2021

Křesťané v Iráku a zrození

Evropy
4. 3. 2021

Sokol: Zadáním Evropy je

naděje
19. 2. 2021

Type and hit enter … "

Recent posts

Jubileum Tomáše Halíka

2. 6. 2023

„Neuvěřitelně upřímný“ jezuita mrtev

24. 5. 2023

Zemřel Tim Keller

20. 5. 2023

Největší socha Krista v ČR posvěcena

13. 5. 2023

Renčova farnost připomene básníka

20. 4. 2023

Recent comments

Doporučujeme

E-shop nabízející kadidlo, pryskyřice, myrhu,

kadidelnice, křesťanské ikony a další duchovní
předměty. Více na Kadidla a Vykuřovadla
https://kadidla-vykurovadla.cz

Kategorie

 Home

 Zpravodajství

 Domácí

 Zahraničí

 Církevní dějiny

 Teologie

 Kultura

 Duchovní pastýři

 Křesťanství a jiná náboženství

 Recenze

Kontaktní informace

Autor: Doc. Vít Machálek, Dr. Th.D

E-mail:

machalek.vit(zavináč)centrum.cz

Kontaktujte nás

Name *

E-mail *

Message

Submit

Kristus a svět (c) 2022

 Useful Links $