Jojo Moyesová

Než jsem tě poznala

===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
ME BEFORE YOU
Copyright Jojo Moyes, 2012
All rights reserved
Translation 2013 by Lucie Mikolajková
ISBN 978-80-249-2189-1
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
Charlesovi s láskou
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
Prolog
2007
Když vyjde z koupelny, ona už je vzhůru, sedí zapřená o
polštáře a listuje prospekty cestovních
kanceláří, které měl u postele. Na sobě má jeho tričko a její
rozcuchané dlouhé vlasy v něm reflexivně
vyvolají myšlenky na předešlou noc. Stojí tam, užívá si krátkou
vzpomínku a drbe si vlasy ručníkem.
Vzhlédne od prospektu a našpulí pusu. Na tenhle vrtoch už je
pravděpodobně moc stará, ale chodí
spolu docela krátce, takže je to pořád ještě roztomilé.
„Vážně musíme někam, kde budeme šplhat po horách nebo
viset nad propastí? Tohle je naše první
pořádná dovolená a ty tady nemáš jediný zájezd, kde by
člověk buď nemusel z něčeho skákat, nebo –“
teatrálně se otřese ‒ „se oblíkat do flísu.“
Hodí prospekty na postel a protáhne do karamelova opálené
paže nad hlavu. Mluví nakřáple – je
vidět, že toho moc nenaspali. „Co takhle nějaké luxusní lázně
na Bali? Mohli bychom se válet
v písku… nechat se hodiny opečovávat… užívat si dlouhé
noci…“
„Na takové dovolené já jezdit nemůžu. Potřebuju něco dělat.“
„Jako třeba skákat z letadel.“
„Nezavrhuj to, dokud jsi to nevyzkoušela.“
Zatváří se kysele. „Jestli ti to nevadí, radši bych to rovnou
zavrhla.“
Košile se mu trochu vlhce lepí na kůži. Prohrábne si vlasy
hřebenem, zapne mobil a zašklebí se při
pohledu na seznam vzkazů, který se okamžitě vynoří na malém
displeji.
„Jasně,“ utrousí. „Už musím. Klidně si dej snídani.“ Nahne se
přes postel a políbí ji. Voní teplem
a parfémem a hrozně dráždivě. Nasaje tu vůni z jejích vlasů, a
když mu hodí ruce kolem krku a snaží
se ho stáhnout k sobě na postel, na chviličku na všechno
zapomene.
„Platí pořád ten víkend?“
Neochotně se jí vymaní. „To záleží na tom, jak dopadne tenhle
projekt. Teď je to všechno ještě ve
hvězdách. Pořád je možné, že budu muset do New Yorku. Ale
každopádně si ve čtvrtek zajdeme na
nějakou hezkou večeři, ne? Vyber místo.“ Sáhne po koženém
motorkářském obleku, který visí zezadu
na dveřích.
Zamračí se na něj. „Večeře. A půjde taky pan Ostružina?“
„Cože?“
„Když vezmeš pana Ostružinu, mám pocit, že vám jenom
dělám křena.“ Zase našpulí pusu.
„Vždycky mám pocit, že se o tebe musím dělit s někým
třetím.“
„Vypnu si zvonění.“
„Wille Traynore!“ pustí se do něj. „Snad ho někdy můžeš na
chvíli vypnout.“
„Včera jsem ho snad vypnul, ne?“
„Jenom pod těžkým nátlakem.“
Zazubí se. „Takhle se tomu dneska říká?“ Natáhne si
kombinézu. A Lissa konečně přestane
zaměstnávat jeho představivost. Motorkářskou bundu si přehodí
přes ruku a na odchodu jí pošle
polibek.
Na displeji svítí dvaadvacet vzkazů – první dorazil z New
Yorku ve 3.42 v noci. Nějaký právní
problém. Sjede výtahem do podzemních garáží a cestou se
snaží obeznámit s tím, co se během noci
událo.
„Dobrý ránko, pane Traynore.“
Pracovník ostrahy vyleze ze své kabiny. Je izolovaná, i když
tady dole neprší ani nefouká vítr a není
před čím se izolovat. Willa občas napadne, co tu hlídač asi nad
ránem dělá – nejspíš se dívá na
obrazovky kamerového systému a prohlíží si nablýskané
nárazníky aut za šedesát tisíc liber, které se
nikdy neumažou.
Navlékne se do kožené bundy. „Jak tam dneska je, Micku?“
„Děsně. Padají trakaře.“
Will se zarazí. „Vážně? Takže dneska to na motorku není?“
Mick zavrtí hlavou. „Ne, pane. Ledaže byste měl nějaký
nafukovací příslušenství. Nebo se chtěl
zabít.“
Will chvíli zírá na motorku a pak si svlékne kožený oblek. Není
zastáncem zbytečného riskování, ať
si Lissa myslí cokoli. Odemkne skříňku na motorce, uloží do ní
oblek, zamkne a hodí klíčky Mickovi,
který je zručně chytí jednou rukou. „Strčíte mi je schránkou
ve dveřích?“
„Jasně. Mám vám zavolat taxík?“
„Ale ne. Zbytečně byste moknul ještě vy.“
Mick zmáčkne tlačítko, otevře automatickou mříž, Will vyjde ven
a děkovně mu mávne. Časné ráno
je temné a bouřlivé, doprava v centrálním Londýně už houstne
a zadrhává se, i když je stěží půl osmé.
Zvedne si límec kolem krku a mašíruje ke křižovatce, kde má
největší šanci chytit taxi. Ulice jsou
mokré a kluzké a v šedém světle se chodníky lesknou jako
zrcadlo.
Když na okraji chodníku spatří další lidi v oblecích, v duchu
zakleje. Odkdy celý Londýn vstává tak
brzo? Zjevně měli všichni stejný nápad.
Uvažuje, kam se nejlépe postavit, když vtom mu zazvoní
telefon. Je to Rupert.
„Už jsem na cestě. Zrovna se snažím urvat taxík.“ Zahlédne,
jak se na druhé straně silnice blíží
taxík s rozsvíceným oranžovým světlem, vykročí k němu a
doufá, že si ho nikdo jiný nevšiml. Kolem
se přežene autobus a za ním náklaďák, v jehož kvílení brzd
neslyší, co mu Rupert říká. „Já tě
neslyším, Rupe,“ zařve přes rachot dopravy. „Musíš mi to
zopakovat.“ Na chviličku uvízne na
ostrůvku a vozidla ho obtékají jako řeka. Pořád vidí oranžový
majáček a vztáhne ruku v naději, že ho
řidič v hustém dešti uvidí.
„Musíš zavolat Jeffovi do New Yorku. Ještě je vzhůru, čeká na
tebe. Snažili jsme se ti včera večer
dovolat.“
„Co se děje?“
„Nějaký právní zádrhel. Jsou tam dva odstavce, kvůli kterým to
zdržujou… podle paragrafu…
podpis… listiny…“ Jeffův hlas se ztratí v rámusu projíždějícího
auta, jemuž sviští pneumatiky po
mokré vozovce.
„Teď jsem tě neslyšel.“
Taxikář si ho všiml. Vůz přibržďuje u protějšího chodníku a
přitom rozstříkne jemnou spršku vody.
Zaznamená jakéhosi muže o kousek dál, který se na chviličku
prudce rozběhne, ale pak zklamaně
zpomalí, když si uvědomí, že Will doběhne k taxíku před ním.
Willa se zmocní skrývaný vítězný
pocit. „Hele, ať mi Cally připraví všechny podklady na stůl,“
zahuláká. „Budu tam za deset minut.“
Rozhlédne se na obě strany, pak skloní hlavu a dobíhá
posledních pár kroků přes ulici k taxíku, už
připraven zavolat „Do Blackfriars!“ Déšť mu zatéká mezi límec
kabátu a košili. Než dorazí do
kanceláře, bude promočený na kost, jen za takhle krátkou
chvíli. Možná si bude muset poslat
sekretářku pro jinou košili.
„A potřebujeme vyřešit tu hloubkovou kontrolu, než dorazí
Martin –“
Trhne hlavou, když se ozve skřípění a prudký ryk klaksonu.
Před sebou vidí nablýskaný černý bok
taxíku, jehož řidič už stahuje okýnko, a periferním zrakem
neurčitě zahlédne cosi, co se k němu řítí
neskutečnou rychlostí.
Obrátí se k tomu a v tom zlomku vteřiny si uvědomí, že tomu
stojí v cestě, že nemá šanci uhnout.
Překvapeně uvolní ruku a telefon mu vypadne na zem.
Zaslechne výkřik, možná svůj vlastní. Pak už
spatří jen koženou rukavici, něčí tvář pod přilbou a úlek v
mužových očích, stejný jako jeho vlastní.
Pak všechno exploduje a roztříští se na kousky.
A pak už není nic.
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
1
2009
Od zastávky autobusu je to k domovu 158 kroků, ale může se
to prodloužit až na 180, pokud člověk
nespěchá, třeba jako když má zrovna boty na platformě. Nebo
boty z dobročinného obchůdku, které
sice mají na špičkách motýlky, ale na patě skoro vůbec nedrží,
čímž se vysvětluje, proč byly zlevněné
na pouhých 1,99 libry. Zahnula jsem za roh do naší ulice (68
kroků) a zahlédla náš dům – přesněji
polovinu dvojdomku se čtyřmi ložnicemi, stojící v řadě dalších
tří- a čtyřpokojových dvojdomků. Před
domem stálo tátovo auto, takže zjevně ještě neodjel do práce.
Za mnou zapadalo za Stortfoldským hradem slunce a tmavý
stín hradu stékal po kopci jako tající
vosk, až mě předehnal. Když jsem byla malá, pořádali jsme s
našimi protáhlými siluetami stínové
přestřelky a z naší ulice byl rázem Divoký západ. Kdyby
dneska byl jiný den, mohla bych vám
vyprávět, co všechno se mi na téhle trase přihodilo: kde mě
táta naučil jezdit na kole bez postranních
koleček; kde bydlí paní Dohertyová, která vždycky nosila
paruku nakřivo a pekla nám rozinkové
placičky; kde jednou Trina, když jí bylo jedenáct, strčila ruku
do živého plotu a narazila na vosí
hnízdo a my pak s křikem utíkaly až na hrad.
Na cestičce ležela převrácená Thomasova tříkolka. Zavřela jsem
branku, odnesla tříkolku na
verandu a otevřela dveře. Teplo se přese mě převalilo jako
lavina. Máma je hrozně zimomřivá a topí
celý rok. Táta věčně větrá a nadává, že nás máma všechny
přivede na mizinu. Že prý máme účty za
topení vyšší než hrubý domácí produkt nějaké menší africké
země.
„To jsi ty, zlato?“
„Jo.“ Pověsila jsem si bundu na věšák, kde se jen taktak vešla
mezi ostatní.
„A která ty? Lou? Trina?“
„Lou.“
Nakoukla jsem zpoza dveří do obýváku. Táta ležel na břiše na
gauči s rukou zabořenou mezi
polštáři, jako by mu ji gauč celou pohltil. Můj pětiletý synovec
Thomas seděl na bobku a napjatě ho
pozoroval.
„Lego,“ obrátil se ke mně táta s tváří celou brunátnou z té
námahy. „Nechápu, proč sakra dělají ty
kousíčky tak malý. Nevidělas náhodou pravou ruku Obi-Wan
Kenobiho?“
„Ležela na DVD přehrávači. Myslím, že vyměnil Obimu ruce s
Indiana Jonesem.“
„No jo, jenže teď prej Obi rozhodně nemůže mít béžový ruce.
Potřebujeme černý.“
„Já bych to neřešila. V epizodě dvě mu přece Darth Vader
stejně usekne ruku, ne?“ Ukázala jsem si
na tvář, aby mi Thomas dal pusu. „Kde je máma?“
„Nahoře. No co bys řekla? Dvě libry to stálo!“
Vzhlédla jsem a slabě zaslechla dobře známé vrzání žehlicího
prkna. Josie Clarková, moje matka,
nikdy neposeděla. Byla to věc cti. Už se i stalo, že stála venku
na žebříku, natírala okna a občas
zamávala, zatímco my ostatní jsme večeřeli.
„Zkusila bys mi prosímtě najít tu pitomou ruku? Už mu ji tady
hledám půl hodiny a musím se jít
nachystat do práce.“
„Máš noční?“
„Jo. Je půl šestý.“
Mrkla jsem na hodiny. „Vlastně je teprve půl pátý.“
Vytáhl ruku z polštářů a zamžoural si na hodinky. „Tak co
děláš doma tak brzo?“
Neurčitě jsem zavrtěla hlavou, jako bych mu nerozuměla, a
vydala se do kuchyně.
Děda seděl ve svém křesle u kuchyňského okna a studoval
sudoku. Zdravotní poradkyně nám řekla,
že mu to po těch mrtvicích bude zlepšovat koncentraci a
pozornost. Měla jsem takové podezření, že
jsem si jako jediná všimla, že prostě vyplňuje do políček první
čísla, která ho napadnou.
„Ahoj, dědo.“
Vzhlédl a usmál se.
„Nechceš čaj?“
Zavrtěl hlavou a pootevřel ústa.
„Něco studenýho?“
Přikývl.
Otevřela jsem ledničku. „Rybízovou šťávu?“
Zavrtěl hlavou.
„Vodu?“
Kývl, já mu podala skleničku a on zamumlal něco jako
poděkování.
Matka vešla do kuchyně s obrovským košem úhledně
poskládaného prádla. „Tyhle jsou tvoje?“
zamávala na mě párem ponožek.
„Myslím, že Trininy.“
„Říkala jsem si to. Divná barva. Asi se vypraly s tátovým
fialovým pyžamem. Jsi nějak brzo doma.
Jdeš někam?“
„Ne.“ Natočila jsem si sklenku vody a vypila ji.
„Staví se tu dneska Patrick? Před chvílí volal. Tys měla
vypnutej telefon?“
„Hm.“
„Povídal, že vám chce zamluvit tu dovolenou. Táta říkal, že o
tom viděl něco v televizi. Kdeže se ti
to líbilo? Ipsos? Kalypsos?“
„Skiathos.“
„To je ono. Radši si pořádně prověřte hotel. Na internetu. U
oběda se s dědou dívali na něco ve
zprávách. Vypadá to, že polovina z těch levnejch nabídek jsou
ve skutečnosti staveniště, jenže to
člověk zjistí, až když tam přijede. Dědo, nedal by sis trochu
čaje? Copak ti Lou nenabídla?“ Postavila
konvici na sporák a pak ke mně vzhlédla. Možná si konečně
všimla, že nic neříkám. „Je ti něco, zlato?
Zdáš se mi hrozně bledá.“
Vztáhla ke mně ruku a sáhla mi na čelo, jako by mi bylo o
hodně míň než šestadvacet.
„Myslím, že na žádnou dovolenou nepojedeme.“
Matčina ruka ztuhla. Dívala se na mě tím rentgenovým
pohledem, který měla už od mého dětství.
„Máte s Patrickem nějaký problémy?“
„Mami, já –“
„Nechci se mezi vás míchat. Ale jste spolu už hrozně dlouho.
Není se čemu divit, že občas je to
trochu složitý. My s tátou třeba –“
„Přišla jsem o práci.“
Můj hlas se vpálil do ticha. Slova visela ve vzduchu a
zařezávala se do malého prostoru kuchyně
ještě dlouho potom, co jejich zvuk utichl.
„Cože jsi?“
„Frank zavírá kavárnu. Od zítřka.“ Zvedla jsem ruku, v níž
jsem celou cestu domů otřeseně svírala
navlhlou obálku. Držela jsem ji celých 180 kroků od zastávky.
„Vyplatil mi tři měsíční platy.“
Ten den začal jako každý jiný. Nikdo z mých známých nemohl
pondělní rána ani cítit, ale mně
nevadila. Těšilo mě brzo ráno přijít do Mazané houstičky,
roztopit veliký kotel na čaj v koutě, zanést
dovnitř ze dvora přepravky s mlékem a chlebem, klábosit s
Frankem a připravovat kavárnu na
otevření.
Měla jsem ráda těžký kavárenský vzduch prosycený vůní
slaniny, závany studeného vzduchu, které
vrazily dovnitř s každým otevřením a zavřením dveří, tichý
šum hovoru a Frankovo rádio v koutě,
které si v odmlkách kovově vyhrávalo samo pro sebe. Kavárna
nebyla nijak zvlášť stylová – na
stěnách visely výjevy z hradu na kopci nad námi, stolky byly
pořád ještě z umakartu a jídelní lístek
byl stejný od doby, kdy jsem nastoupila, jen se trochu změnila
nabídka čokolád a na tác s koblížky
přibyly čokoládové brownies a muffiny.
Ale nejradši ze všeho jsem měla zákazníky. Třeba Keva a
Angela, instalatéry, kteří chodili skoro
každé ráno a utahovali si z Franka, odkud vlastně bere maso.
Nebo paní Pampeliškovou, které jsme tak
říkali kvůli rozježené kštici bílých vlasů; chodila od pondělí do
čtvrtka, pokaždé si dala jedno vajíčko
a hranolky a pak přečetla všechny erární noviny a vypila dva
šálky čaje. Vždycky jsem se snažila
chvilku si s ní popovídat. Měla jsem podezření, že jsem jediná,
s kým stará dáma za celý den
promluví.
Měla jsem ráda i turisty, kteří se tu stavovali po cestě na hrad
nebo zpátky, uječené školáky, kteří
sem chodili po vyučování, štamgasty z kanceláří odnaproti, nebo
Ninu a Cherie – kadeřnice, které
měly přesný přehled, kolik má každá položka na jídelním lístku
v Mazané houstičce kalorií. Nevadili
mi dokonce ani protivní zákazníci, jako třeba ta zrzavá ženská
z hračkářství, která se se mnou nejméně
jednou týdně hádala, že jsem jí špatně vrátila drobné.
Pozorovala jsem, jak u stolečků začínají a končí vztahy, jak si
rozvedení manželé mezi sebou
předávají děti, sledovala provinilou úlevu rodičů, kterým se
nechtělo vařit, i skrývaný požitek
důchodců z teplé snídaně. Přede mnou defilovalo celé lidství, a
spousta hostů se mnou nad kouřícím
čajem prohodila pár slov, podělila se o pár vtipů nebo názorů.
Táta často říkal, že se mnou nikdy neví,
co mi vypadne z pusy, ale v kavárně to nevadilo.
Frank mě měl rád. Byl tichý člověk a se mnou tu prý aspoň
bylo živo. Bylo to trochu jako dělat
v baru, ale neotravovali tu žádní opilci.
A pak přišlo odpoledne, polední ruch utichl, Frank si utřel ruce
do zástěry, vylezl od sporáku
a obrátil cedulku na dveřích na Zavřeno.
„Ale no tak, Franku, už jsem ti to přece říkala. Za minimální
mzdu neposkytuju žádný služby
navíc.“ Jak pěkně říkal můj táta, Frank byl teplý jako žehlička.
Zvedla jsem oči.
Neusmíval se.
„Ajaj. Snad jsem zase nedala sůl do cukřenek?“
Ždímal v rukou utěrku a tvářil se tak rozpačitě, jak jsem ho
ještě neviděla. Na okamžik mě napadlo,
že si na mě možná někdo stěžoval. A pak mi pokynul, abych
se posadila.
„Nezlob se, Louiso,“ omlouval se mi potom. „Ale vracím se do
Austrálie. Tátovi se nevede moc
dobře a vypadá to, že nahoře na hradě začnou určitě nabízet
vlastní občerstvení. Jsme stejně
odepsaní.“
Myslím, že jsem tam seděla doslova s otevřenou pusou. A pak
mi Frank dal tu obálku a odpověděl
mi, než jsem se stihla zeptat. „Vím, že jsme nikdy neměli, no,
žádnou oficiální smlouvu, ale chtěl
jsem se o tebe postarat. Máš tam plat za tři měsíce. Zítra
zavíráme.“
„Tři měsíce!“ vybuchl táta a máma mi vrazila do ruky hrnek
sladkého čaje. „No to je od něj fakt
ušlechtilý, když tam pro něj šest let dřela jako kůň.“
„Bernarde,“ vrhla po něm matka varovný pohled a kývla
směrem k Thomasovi. Naši ho měli na
starosti každý den po škole, než přijde Trina z práce.
„A co má teď jako sakra dělat? Mohl jí to krucinál říct dřív
než den předem.“
„No… prostě si bude muset najít jinou práci.“
„Kruci. Josie, tady žádná práce není. Víš to stejně dobře jako
já. Jsme uprostřed recese, sakra
práce.“
Máma na chviličku zavřela oči, jako by se chtěla uklidnit, a pak
pokračovala: „Je to chytrá holka.
Něco si najde. Má slušnou pracovní historii, ne? Frank jí určitě
napíše pěkný doporučení.“
„No to je vážně úžasný… ‚Louisa Clarková umí skvěle mazat
tousty, a jak panečku zvládá nalívat
čaj.‘“
„Jsem ráda, že mi tak věříš, tati.“
„Vždyť to tak je.“
Věděla jsem, proč je táta ve skutečnosti tak nervózní. Spoléhali
na můj plat. Trina si v květinářství
nevydělala dohromady nic. Máma do práce chodit nemohla,
protože se musela starat o dědu, a děda
měl úplně mizivý důchod. O svou práci v továrně na nábytek
se táta neustále strachoval. Jeho šéf už
celé měsíce bručel něco o možném propouštění. Doma se
šeptalo o dluzích a splácení kreditek. Před
dvěma lety nějaký nepojištěný řidič zdemoloval tátovi auto a to
jaksi stačilo, aby se celá vratká
konstrukce rodičovských financí nadobro zhroutila. Můj skrovný
plat byl pevný základ, z něhož se
vedla domácnost a který stačil, aby rodina z týdne na týden
přežívala.
„Nebudeme se zbytečně plašit. Zítra může jít na úřad práce a
mrknout se, co nabízejí. Má teď dost,
aby s tím prozatím vystačila.“ Mluvili, jako bych tu vůbec
nebyla. „A je chytrá. Že jsi chytrá, zlato?
Možná by si mohla udělat nějaký kurs na sekretářku. Dělat v
kanceláři.“
Seděla jsem tam a rodiče se dohadovali, k jakým dalším
povoláním by mě mé omezené
předpoklady opravňovaly. Dělnice v továrně, obráběčka, mazačka
housek. Poprvé za dnešní odpoledne
mi bylo do pláče. Thomas mě pozoroval velikýma kulatýma
očima a mlčky mi podal omatlanou
sušenku.
„Dík, Thomasi,“ naznačila jsem mu neslyšně a snědla ji.
Byl v atletickém klubu, což mi bylo předem úplně jasné. Od
pondělí do čtvrtka, s pravidelností
vlakového jízdního řádu, se tam Patrick potil v posilovně nebo
běhal dokolečka po osvětlené dráze.
Sešla jsem po schodech s rukama založenýma, aby mi nebyla
taková zima, pomalu vyšla na dráhu,
a když se dostatečně přiblížil, aby mě poznal, zamávala jsem
mu.
„Poběž se mnou,“ zafuněl, jak ke mně dobíhal. Od úst mu
odletovaly světlé obláčky dechu. „Mám
ještě čtyři kola.“
Chviličku jsem váhala a pak se rozběhla vedle něj. Byla to
jediná možnost, jak si s ním vůbec
promluvit. Na nohou jsem měla růžové tenisky s tyrkysovými
tkaničkami – moje jediné boty, ve
kterých se dalo běhat.
Celý den jsem strávila doma a snažila se být užitečná. Myslím,
že už tak po hodině jsem se začala
plést mámě pod nohama. Měli s dědou zavedený pořádek a já
jim ho narušovala. Táta spal, jelikož měl
tenhle měsíc noční, a nikdo ho nesměl rušit. Uklidila jsem si v
pokoji a usadila se u televize se
staženým zvukem. V pravidelných intervalech jsem si
připomínala, proč jsem vlastně uprostřed dne
doma, a vždycky mě doslova píchlo v hrudi.
„Nečekal jsem tě.“
„Už jsem toho měla doma dost. Myslela jsem, že bysme mohli
něco podniknout.“
Úkosem na mě pohlédl. Na tváři se mu drobně perlil pot.
„Čím dřív si najdeš jinou práci, lásko, tím
líp.“
„Je to sotva čtyřiadvacet hodin, co jsem přišla o tu předchozí.
Nemůžu bejt aspoň chvilku nešťastná
a schlíplá? Třeba aspoň dneska?“
„Ale musíš se na to dívat z tý lepší stránky. Přece jsi věděla,
že tam nemůžeš zůstat věčně. Chceš se
přece posunout nahoru, dopředu.“ Patrick přede dvěma lety
vyhrál cenu pro nejlepšího mladého
podnikatele roku ve Stortfoldu a ještě se z té pocty tak docela
nevzpamatoval. Od té doby si pořídil
obchodního partnera Zrzavého Peta, dvě firemní dodávky na
leasing a začali nabízet individuální
trénink klientům v okruhu čtyřiceti mil. V kanceláři měl bílou
tabuli, na kterou si rád tlustou černou
fixou kreslil předpokládaný obrat a převracel a přepočítával
položky, dokud s nimi nebyl spokojený.
Nikdy jsem si nebyla jistá, jestli mají vůbec něco společného s
realitou.
„Propuštění z práce může změnit člověku život, Lou.“ Mrkl na
hodinky, aby si zkontroloval, za
kolik uběhl kolo. „Co bys chtěla dělat? Můžeš si udělat nějaký
rekvalifikační kurs. Lidem jako ty se
určitě dávají nějaký granty.“
„Lidem jako já?“
„Lidem, co hledají novou příležitost. Čím bys chtěla bejt? Mohla
bys zkusit třeba kosmetičku.
Pěkná jsi na to dost.“ Za běhu do mě šťouchl, jako by
očekával, že mu za tu poklonu budu vděčná.
„Přece víš, jak se o sebe starám. Umeju se vodou a mejdlem,
a když to nefunguje, jistí to papírovej
pytlík.“
Patrick se začínal tvářit poněkud popuzeně.
Postupně jsem zaostávala. Nenávidím běhání. A nenáviděla jsem
jeho, že nezpomalí.
„Hele, tak třeba… prodavačka. Sekretářka. Realitní agentka. Já
nevím, přece musí být něco, co bys
chtěla dělat.“
Jenomže nebylo. Mně se líbilo v kavárně. Těšilo mě, že vím o
Mazané houstičce všechno, co se dá,
a těšilo mě dozvídat se o životech lidí, kteří tudy procházeli.
Byla jsem tam spokojená.
„Nemůžeš truchlit v koutě, lásko. Musíš se přes to přenést.
Všichni nejlepší podnikatelé se museli
na vrchol probojovat ze samýho dna. Jeffrey Archer to dokázal.
A Richard Branson taky.“ Poplácal mě
po paži, abych se s ním snažila držet krok.
„Pochybuju, že Jeffreyho Archera někdy vyhodili od opékání
koláčků,“ lapala jsem po dechu.
A navíc jsem měla nevhodnou podprsenku. Zpomalila jsem a
zapřela se rukama o kolena.
Otočil se a běžel pozpátku, takže se jeho hlas nesl nehybným
chladným vzduchem. „Ale i kdyby
jo… tak by to zvládnul. Vyspi se na to, pak si obleč něco
elegantního a vyprav se na pracák. Nebo tě
můžu zaučit, abys dělala pro mě, jestli budeš chtít. Na tom se
dá vydělat, to přece víš. A s tou
dovolenou si nedělej starosti. Já to zatáhnu.“
Usmála jsem se na něj.
Poslal mi polibek a jeho slova se rozléhala prázdným stadionem.
„Až se zas postavíš na nohy, tak
mi to vrátíš.“
Vyplnila jsem první žádost o podporu v nezaměstnanosti.
Absolvovala jsem pětačtyřicetiminutový
pohovor a pak ještě skupinový pohovor, kde jsem se připojila
k hloučku asi tak dvaceti nejrůznějších
mužů a žen, z nichž polovina se tvářila stejně mírně vyjeveně,
jak jsem asi vypadala já, a druhá
polovina měla ve tváři prázdný nezájem, protože tohle už
zjevně absolvovali mockrát. Oblékla jsem si
šaty, kterým táta říkal můj „civil“.
Výsledkem mého úsilí byl krátký záskok na noční směně v
drůbežářském závodě (z čehož jsem
měla ještě týdny zlé sny) a dva dny na rekvalifikačním kursu
na energetického poradce pro
domácnosti. Poměrně rychle mi došlo, že mě vlastně učí
oblbovat staré lidi, aby změnili dodavatele
energií, a oznámila jsem svému „osobnímu poradci“ Syedovi, že
tohle dělat nemůžu. Trval na tom, že
mám pokračovat, a tak jsem mu vyjmenovala některé z
praktik, které po mně vyžadovali, načež on se
poněkud zarazil a pak navrhl, abychom (vždycky mluvil v
množném čísle, i když bylo dosti očividné,
že jeden z nás už práci má) zkusili něco jiného.
Čtrnáct dní jsem dělala ve fastfoodové restauraci. Pracovní
doba byla v pohodě, vydržela bych i to,
že mi z uniformy elektrizují vlasy, ale zjistila jsem, že se
nedokážu držet předepsaného textu, pokud
jde o „vhodné reakce“, tedy například „Co si budete dnes
přát?“ nebo „Mohu vám nabídnout velké
hranolky?“ Vyhodili mě poté, co mě jedno z děvčat od koblih
přistihlo, jak probírám s nějakou
čtyřletou holčičkou přednosti a nevýhody nejrůznějších
dárkových hraček. Co jsem měla dělat? Byla
to strašně chytrá holčička. Mně taky Šípková Růženka vždycky
připadala jako pipina.
Teď jsem seděla na čtvrtém pohovoru a Syed na dotykové
obrazovce projížděl další pracovní
„příležitosti“. Dokonce i Syed se svým zarputile pozitivním
výrazem, který naznačoval, že do nějaké
práce napasoval i ty nejpochybnější kandidáty, už zněl trochu
vyčerpaně.
„No… nenapadlo vás někdy zkusit to v zábavním průmyslu?“
„Jako co, klaun?“
„No to ne. Ale máme tu volné místo tanečnice u tyče. Vlastně
hned několik.“
Zdvihla jsem obočí. „To si děláte legraci, že jo.“
„Je to třicet hodin týdně, byla byste jako osoba samostatně
výdělečně činná. Mám za to, že se tam
dost vydělá na spropitném.“
„Prosím, řekněte mi, že se mi to zdálo a vy jste mi neporadil,
abych si našla práci, kde se budu
promenovat před cizíma lidma ve spodním prádle.“
„Říkala jste, že to s lidma umíte. A zjevně se ráda oblékáte…
ehm, dramaticky.“ Pohlédl na mé
třpytivé zelené punčocháče. Myslela jsem si, že mi zvednou
náladu. Thomas na mě skoro celou
snídani pozpěvoval ústřední melodii z Malé mořské víly .
Syed naťukal něco na klávesnici. „A co takhle ‚operátor linky
pro dospělé‘?“
Užasle jsem na něj zírala.
Pokrčil rameny. „Vždyť jste říkala, že se ráda bavíte s lidma.“
„Ne. A nechci ani dělat v topless baru. Ani masérku. Ani
operátorku webkamery. No tak, Syede.
Musí pro mě být nějaká práce, ze který by mýho tátu netrefil
šlak.“
To ho zjevně vyvedlo z míry. „Už tu toho moc není, kromě
práce v maloobchodě s pružnou
pracovní dobou.“
„Noční doplňování regálů?“ Už jsem tu byla tolikrát, že jsem se
naučila mluvit jejich řečí.
„Na to je ale pořadník. Rádi to dělají rodiče, vyhovuje jim to
kvůli škole,“ vysvětlil omluvně.
Znovu se zahleděl na monitor. „Takže už nám opravdu zbývá
jenom pečovatelka.“
„Utírat starým lidem zadky.“
„Bohužel, Louiso, na nic moc dalšího nemáte kvalifikaci.
Kdybyste se chtěla rekvalifikovat, rád vás
nasměruju na to pravé. Středisko vzdělávání dospělých nabízí
spoustu kursů.“
„Ale to už jsme probírali, Syede. Když do toho půjdu, přijdu o
podporu, žejo?“
„Když nebudete připravená nastoupit do práce, tak ano.“
Chvilku jsme mlčky seděli. Pohlédla jsem ke dveřím, kde stáli
dva statní hlídači. Napadlo mě, zdali
i oni získali tuhle práci přes úřad práce.
„Já to se starýma lidma neumím, Syede. Co měl děda mrtvici,
bydlí u nás, a já to s ním vůbec
nezvládám.“
„Aha. Takže nějakou zkušenost s pečovatelstvím máte.“
„Vlastně ne. Ve všem se o něj stará máma.“
„Nechtěla by teda práci vaše maminka?“
„Vtipný.“
„Nemyslím to jako vtip.“
„A já že bych se starala o dědu? Děkuju, ne. A to by vám
řekl i on, mimochodem. Vážně nemáte nic
v nějaký kavárně?“
„Myslím, že tu nezbývá moc kaváren, abyste v nich zaručeně
našla zaměstnání, Louiso. Mohli
bychom zkusit KFC. Tam by vám to mohlo jít líp.“
„Myslíte, že by mě jako mnohem víc naplňovalo nabízet
prémiový Twister než kuřecí nugetky? To
těžko.“
„Tak se možná budeme muset rozhlídnout po něčem v širším
okolí.“
„Z města a do města jezdí jenom čtyři autobusy. To přece
víte. A vím, že jste říkal, že mám zkusit
ten turistický autobus, ale já jsem volala na nádraží a ten jezdí
jenom do pěti. A stojí dvakrát tolik co
normální autobus.“
Syed se opřel do křesla. „V téhle fázi, Louiso, musím opravdu
zdůraznit, že jako zdravá
a práceschopná osoba, pokud chcete i nadále splňovat
podmínky pro výplatu podpory
v nezaměstnanosti, musíte –“
„– prokázat, že se snažím sehnat si práci. Já vím.“
Jak jsem mohla tomu člověku vysvětlit, jak moc chci pracovat?
Měl vůbec tušení, jak moc mi chybí
bývalá práce? Nezaměstnanost pro mě bývala pouhý pojem,
který se dokolečka omílal ve zprávách,
vždycky ve spojitosti s loděnicemi nebo automobilkami. V životě
bych si nepomyslela, že člověku
může chybět práce, stejně jako mu chybí amputovaná
končetina – je to stálý, reflexivní pocit.
Nenapadlo by mě, že kromě obvyklého strachu o peníze a
budoucnost v člověku ztráta zaměstnání
vyvolá taky pocit neschopnosti, že si začne připadat tak trochu
k ničemu. Že je ráno mnohem těžší
vstávat, než když vás neurvale probere k vědomí budík. Že
vám budou chybět vaši kolegové, i když
jste s nimi třeba měli jen málo společného. Nebo že se
dokonce začnete rozhlížet po známých tvářích,
když jdete po ulici. Když jsem poprvé zahlédla paní
Pampeliškovou, jak bloumá kolem obchodů
a vypadá tak bezcílně, jak jsem se sama cítila, musela jsem se
ovládnout, abych se k ní nerozběhla
a neobjala ji.
Ze zamyšlení mě vytrhl Syedův hlas. „Vida. No, tohle by mohlo
jít.“
Zkusila jsem ze strany zamžourat na monitor.
„Zrovna to přišlo. Právě teď. Místo pečovatelky.“
„Ale já jsem říkala, že to vůbec neumím se…“
„Není to u starých lidí. Je to… pro osobní potřebu. Pomáhala
byste u někoho v domě, a není to ani
dvě míle od vás. ‚Pečovatelka a společnice pro handicapovaného
muže.‘ Umíte řídit?“
„Ano. Ale to bych mu musela utírat –“
„Ne. Utírání zadku se nepožaduje, pokud dobře čtu.“ Projížděl
text na monitoru. „Je…
kvadruplegik. Potřebuje někoho přes den, kdo by mu pomáhal
s jídlem a všeobecně asistoval. Tahle
práce většinou znamená, že je doprovázíte, když potřebují
někam jet, pomáháte se základními věcmi,
které sami nezvládnou. Ale. Nabízejí slušné peníze. O dost víc
než minimální mzdu.“
„To asi proto, že k tomu patří i utírání zadku.“
„Zatelefonuju tam, aby mi potvrdili, že tam utírání zadku
opravdu nepatří. Ale pokud to tak opravdu
bude, půjdete tam na pohovor?“
Vyslovil to jako otázku.
Ale oba jsme věděli, co odpovím.
Povzdychla jsem, popadla kabelku a vydala se domů.
„Kristepane,“ vyprskl můj otec. „Umíte si to představit? Jako by
nebyl chudák dost potrestanej, že
skončil na vozíku, ještě přijde naše Lou a bude mu dělat
společnost.“
„Bernarde!“ pokárala ho matka.
Za mnou se děda chechtal do svého hrnku s čajem.
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
2
Nejsem hloupá. To bych tady ráda zdůraznila. Jenže je těžké
odpoutat se od pocitu, že vám
v oddělení mozkových buněk něco schází, když máte mladší
sestru, která nejenže přeskočila jeden
ročník školy a chodila se mnou, ale pak byla ještě rok nade
mnou.
Všechny chytré a rozumné věci dělala Katrina jako první, i
když je o rok a půl mladší než já. Ať
jsem přečetla jakoukoli knížku, ona ji četla jako první; ať jsem
zmínila u večeře cokoli, ona už to
dávno věděla. Neznám nikoho jiného, kdo by upřímně miloval
zkoušení. Někdy mám pocit, že za svůj
styl oblékání vděčím Trině, protože Trina vyniká v mnoha
věcech, ale kombinování oblečení mezi ně
nepatří. Nosí svetry a džíny. Pod pojmem elegance si
představí, že si ty džíny vyžehlí.
Můj táta o mně říká, že jsem „svéráz“, protože ze sebe vysypu
všechno, co mi přijde na jazyk. Prý
jsem jako teta Lily, kterou jsem nikdy nepoznala. Je trochu
zvláštní, když vás neustále srovnávají
s někým, koho jste v životě neviděli. Sejdu třeba dolů ve
fialových botách a táta kývne na mámu
a podotkne: „Pamatuješ na tetu Lily a ty její fialový boty?“ a
máma mlaskne a začne se řehtat, jako by
to byl nějaký tajný vtip. Máma o mně říká, že jsem „osobitá“,
čímž chce zdvořile vyjádřit, že nechápe,
jak se oblékám.
Ale kromě krátkého období v dospívání jsem nikdy netoužila
vypadat jako Trina ani jako holky ve
škole; asi do čtrnácti jsem nejradši nosila klukovské oblečení a
dneska se oblékám pro potěšení – můj
styl závisí na tom, jakou mám ten den náladu. Nemá cenu,
abych se snažila vypadat konvenčně. Jsem
malá, tmavovlasá a podle táty mám „skřítkovský obličej“.
Rozhodně tím nemyslí nic hezkého. Nejsem
ošklivá, ale myslím, že by mě nikdo nikdy neoznačil za
krásnou. Nemám v sobě takovou tu grácii.
Patrick mi říká, že jsem kočka, když si chce vrznout, ale on je
v tomhle docela průhledný. Známe se
už skoro sedm let.
Bylo mi šestadvacet a vlastně jsem nevěděla, co jsem zač.
Dokud jsem nepřišla o práci, vůbec jsem
o tom nepřemýšlela. Předpokládala jsem, že si asi vezmu
Patricka, porodím pár dětí a budu bydlet jen
o pár ulic dál, než kde jsem bydlela vždycky. Kromě exotického
vkusu v oblékání a nepříliš vysoké
postavy na mně není nic, co by mě nějak výrazně odlišovalo
od lidí, které běžně potkáváte. Asi byste
mi ani nevěnovali druhý pohled. Obyčejná holka, co žije
obyčejný život. A mně to vlastně vůbec
nevadilo.
„Na ten pohovor si musíš vzít kostým,“ nabádala mě máma.
„Dneska se všichni oblíkají hrozně
ležérně.“
„Jasně, protože když budu krmit nějakýho stařečka, je důležitý,
abych to dělala v proužkovaným
tvídu.“
„Nebuď drzá.“
„Nemůžu si dovolit koupit kostým. Co když tu práci ani
nedostanu?“
„Půjčím ti svůj a vyžehlím ti nějakou hezkou halenku, a aspoň
pro jednou si prosímtě nemotej tyhle
–“ ukázala na mé vlasy, jako obvykle stočené do dvou tmavých
uzlů po stranách hlavy – „tyhle bobky
jak princezna Leia. Zkus vypadat jako normální člověk.“
Věděla jsem, že hádat se s matkou nemá cenu. A bylo mi
jasné, že táta dostal nakázáno můj oděv
nijak nekomentovat, když jsem vycházela z domu – vzhledem
k úzké sukni poněkud nemotorně.
„Pa, zlato,“ zavolal a koutky úst mu škubaly. „Zlom vaz.
Vypadáš náramně… prakticky.“
Nejtrapnější nebylo, že jsem se navlékla do matčina kostýmu
ani že jeho střih byl naposledy módní
na konci 80. let, ale že mi byl poněkud těsný. Cítila jsem, jak
se mi pas zařezává do břicha, a přitáhla
si přes něj dvouřadé sako. Jak říká táta o mámě, i drát má
na sobě víc sádla.
Krátkou cestu autobusem jsem absolvovala s pocitem mírné
nevolnosti. Ještě nikdy jsem nebyla na
skutečném pracovním pohovoru. Do Mazané houstičky jsem
nastoupila, když se se mnou Trina
vsadila, že si nedokážu za den najít práci. Vešla jsem tam a
prostě se Franka zeptala, jestli nepotřebuje
někoho k ruce. Ten den zrovna otevřel a vypadal úplně
omráčený vděčností.
Když jsem si na to teď vzpomněla, nemohla jsem si ani
vybavit, jestli jsme spolu vůbec mluvili
o penězích. Navrhl mi nějaký týdenní plat, já přikývla, a on mi
pak každý rok oznámil, že mi trochu
přidal, obvykle o něco víc, než o kolik bych si sama řekla.
Na co se tak vůbec na pohovorech ptají? A co když si mě s
tím staříkem budou chtít nějak prakticky
vyzkoušet, třeba abych ho nakrmila nebo vykoupala nebo tak
něco? Syed tvrdil, že má mužského
pečovatele, který zajišťuje jeho „intimní potřeby“ (z toho výrazu
jsem se málem osypala). Úloha
druhého pečovatele podle něj byla „zatím poněkud nejasná“.
Představovala jsem si, jak dědoušovi
utírám uslintanou pusu a třeba se hlasitě ptám: „NEDAL
BYSTE SI ČAJ?“
Když se děda začal zotavovat po mrtvici, nezvládal se nejdřív o
sebe postarat vůbec v ničem.
Všechno dělala máma. „Tvoje máma by zasloužila svatozář,“
komentoval to táta a já si to vyložila tak,
že mu utírala zadek a neutekla místo toho s křikem z domu.
Věděla jsem celkem jistě, že mě by
v životě za světici nikdo neoznačil. Zvládala jsem nakrájet
dědovi jídlo a uvařit mu čaj, ale jak šlo
o cokoli jiného, nebyla jsem si jistá, zda v sobě mám ty
správné přísady.
Granta House byl dům na druhé straně Stortfoldského hradu,
hned u středověkých hradeb, na
dlouhém nedlážděném úseku ulice, kde byly jen čtyři domy a
obchůdek Národního památkového
úřadu, přímo uprostřed turistické zóny. Kolem toho domu už
jsem za život prošla snad milionkrát,
aniž bych si ho vlastně pořádně všimla. Když jsem teď prošla
kolem parkoviště a miniaturní
železnice, které byly tak prázdné a bezútěšné, jak jen může
letní atrakce v únoru být, uvědomila jsem
si, že dům je větší, než jsem si představovala. Byl z červených
cihel s dvojitým průčelím – takový ten
dům, který nalistujete v čekárně u doktora ve starých číslech
časopisu Život na venkově .
Vydala jsem se po dlouhé příjezdové cestě a snažila se
nemyslet na to, jestli mě někdo nesleduje
z okna. Musíte-li došlapat k domu po dlouhé příjezdové cestě,
jste v nevýhodě; automaticky se
ocitnete v podřízeném postavení. Zrovna jsem přemýšlela, jestli
si nemám odhrnout vlasy z čela, když
se dveře rozletěly a já úlekem nadskočila.
Na zápraží vyšla jakási žena, jen o málo starší než já. Měla
bílé kalhoty a lékařsky vyhlížející
halenu, pod paží si nesla kabát a nějakou složku. Minula mě
se zdvořilým pousmáním.
„A moc děkujeme, že jste přišla,“ ozval se zevnitř něčí hlas.
„Ozveme se vám. Ach.“ Ve dveřích se
zjevila ženská tvář, krásná i ve středních letech, pod drahým a
dokonalým účesem. Její kalhotový
kostým stál pravděpodobně víc, než můj otec vydělal za měsíc.
„Vy musíte být slečna Clarková.“
„Louisa.“ Vztáhla jsem ruku, jak mi vždycky vštěpovala matka.
Mladí vám dneska ani ruku
nepodají, shodovali se moji rodiče. Za starých časů by člověka
ani nenapadlo utrousit jenom „ahoj“,
nebo co horšího, poslat vzdušnou pusu. Tahle paní nevypadala,
že by něco takového uvítala.
„Jistě. Ano. Pojďte dál.“ Vymanila ruku z mojí, jak nejrychleji
mohla, ale její oči na mně ulpěly
déle, jako by mě už v duchu hodnotila.
„Půjdete prosím za mnou? Promluvíme si v přijímacím pokoji.
Já jsem Camilla Traynorová.“
Působila vyčerpaně, jako by už tyhle věty pronesla za dnešek
mockrát.
Šla jsem za ní do obrovské místnosti s francouzskými okny od
stropu až k podlaze. Z masivních
mahagonových garnýží elegantně splývaly těžké závěsy a
podlahu pokrývaly perské koberce
s bohatými vzory. Vonělo to tu včelím voskem a starožitným
nábytkem. Všude stály elegantní
stolečky s naleštěnými deskami, na nichž trůnily dekorativní
skříňky. Na okamžik mě napadlo, kam si
probůh Traynorovi pokládají šálky s čajem.
„Takže vy jste přišla na ten inzerát na pracovním úřadě, je to
tak? Posaďte se, prosím.“
Listovala papíry ve složce a já se zatím nenápadně rozhlížela.
Myslela jsem si, že to tu bude
vypadat jako v nějakém sanatoriu, samé zvedací kladky a
omyvatelné povrchy. Ale tohle bylo jako
nějaký strašlivě luxusní hotel, vyzařující bohatství mnoha
generací a plný milovaných předmětů, které
samy o sobě vypadaly nesmírně cenné. Na příborníku stály
stříbrné rámečky s fotografiemi, ale byly
moc daleko a nerozeznala jsem, kdo na nich je. Paní si dál
pročítala papíry a já se trochu posunula,
abych měla lepší výhled.
A v tu chvíli jsem to zaslechla – zcela nezaměnitelný zvuk
trhajících se stehů. Mrkla jsem dolů
a zjistila, že šev na pravé straně sukně se rozpáral, a
rozdrbnuté hedvábné nitě se sbíhaly nahoru jako
nevzhledný otřepaný lem. Cítila jsem, jak se mi hrne do tváří
červeň.
„Takže… slečno Clarková… máte nějakou zkušenost s
kvadruplegií?“
Obrátila jsem se čelem k paní Traynorové a zavrtěla se, aby
mi kabátek kostýmu zakryl co možná
nejvíc ze sukně.
„Ne.“
„Děláte pečovatelku už dlouho?“
„Teda… já to vlastně nikdy nedělala,“ přiznala jsem, ale jako
bych v hlavě uslyšela Syedův hlas,
hned jsem dodala: „Ale určitě bych se to naučila.“
„Víte vůbec, co to je kvadruplegie?“
Znejistěla jsem. „No… když musíte být na vozíku?“
„I tak by se to asi dalo vyjádřit. Jsou různé stupně, ale v
tomhle případě se jedná o úplnou ztrátu
hybnosti nohou a velmi omezenou hybnost rukou a paží. Vadilo
by vám to?“
„No, rozhodně ne tak jako jemu, že.“ Usmála jsem se, ale paní
Traynorová zachovala bezvýraznou
tvář. „Promiňte – já to tak –“
„Umíte řídit, slečno Clarková?“
„Ano.“
„Máte nějaké trestné body?“
Zavrtěla jsem hlavou.
Camilla Traynorová si něco odškrtla ve svém seznamu.
Trhlina se zvětšovala. Viděla jsem, jak mi neúprosně šplhá
vzhůru po stehně. Jestli to takhle půjde
dál, budu vypadat jako tanečnice z Vegas, až si stoupnu.
„Je vám něco?“ zadívala se na mě paní Traynorová.
„Jenom je mi trochu horko. Nevadilo by vám, kdybych si
sundala sako?“ Než mohla něco říct,
jediným plynulým pohybem jsem si sako strhla a uvázala si ho
kolem pasu, takže mi zakrylo trhlinu
v sukni. „Hrozný vedro,“ usmála jsem se na ni, „když člověk
přijde zvenku. Znáte to.“
Nastala kratičká odmlka a pak se paní Traynorová znovu
zahleděla do své složky. „Kolik vám je
let?“
„Šestadvacet.“
„A v předchozím zaměstnání jste byla šest let.“
„Ano. Měla byste tam mít kopii doporučení.“
„Hm…“ vytáhla paní Traynorová papír a úkosem na něj mrkla.
„Podle vašeho předchozího
zaměstnavatele jste ‚vřelá, hovorná a plná života‘.“
„Jo, za to jsem mu zaplatila.“
Zase ta kamenná tvář.
A sakra , pomyslela jsem si.
Jako by mě studovala. A ne zrovna v dobrém smyslu. Matčina
halenka mi najednou začala připadat
lacině; umělá vlákna se v slabém světle blýskala. Radši jsem si
měla vzít svoje nejobyčejnější kalhoty
a košili. Cokoli, jen ne tenhle kostým.
„A proč tedy odtamtud odcházíte, když si vás tam zjevně tolik
považují?“
„Frank – to je majitel – tu kavárnu prodal. Je to ta hned pod
hradem. Mazaná houstička. Teda byla,“
opravila jsem se. „Já bych tam byla moc ráda zůstala.“
Paní Traynorová přikývla – buď k tomu už neměla co dodat,
nebo proto, že by snad byla také ráda,
kdybych tam byla zůstala.
„A jak přesně hodláte naložit se svým životem?“
„Co prosím?“
„Po jaké životní dráze toužíte? Bylo by pro vás tohle místo
odrazový můstek k další kariéře? Máte
snad nějaký profesní sen, za nímž chcete jít?“
Zmateně jsem na ni hleděla.
To má být nějaký chyták?
„Já… tak daleko dopředu jsem vážně neuvažovala. Myslím, co
jsem přišla o práci. Prostě –“ polkla
jsem. „Prostě chci zase pracovat.“
To znělo hodně uboze. Kdo jde na pracovní pohovor, aniž by
věděl, co vůbec touží dělat? Výraz
paní Traynorové naznačoval, že si myslí totéž.
Odložila pero. „Takže, slečno Clarková, proč bych tedy měla
zaměstnat vás, a ne řekněme tu
předchozí uchazečku, která má několikaletou zkušenost s
kvadruplegiky?“
Vzhlédla jsem k ní. „No… upřímně? Já nevím.“ Odpovědí mi
bylo ticho, a tak jsem dodala:
„Myslím, že to musíte rozhodnout vy.“
„A vás samotnou nenapadá ani jediný důvod, proč bych vám
tu práci měla dát?“
Najednou mi před očima vyvstala matčina tvář. Nedokázala
jsem si představit, že půjdu domů
s roztrženým kostýmem a ještě navíc s tím, že jsem pokazila
pohovor. A v téhle práci by se platilo víc
než devět liber na hodinu.
Trochu jsem se napřímila. „No… rychle se učím. Nikdy nejsem
nemocná, bydlím jen kousek od
hradu a jsem silnější, než vypadám… možná bych zvládla i
přesunovat vašeho manžela –“
„Mého manžela? Ale vy byste nepracovala s mým manželem.
Jde o mého syna.“
„Vašeho syna?“ zamžikala jsem. „Teda… nelekám se těžký
práce. Dokážu vyjít skoro s každým a…
a dělám fakt dobrej čaj,“ začala jsem blekotat do ticha. Hrozně
mě rozhodilo pomyšlení, že postižený
je její syn. „Totiž můj táta si myslí, že to není zrovna
nejúžasnější doporučení. Ale z mojí zkušenosti
se jen máloco nedá vyřešit šálkem dobrýho čaje…“
Paní Traynorová se na mě dívala tak trochu divně.
„Promiňte,“ zadrmolila jsem, když jsem si uvědomila, co jsem
právě řekla. „Nechci říct, že ten
problém… ta paraplegie… kvadruplegie… co má váš syn… že by
se to dalo vyřešit šálkem čaje.“
„Měla bych vás upozornit, slečno Clarková, že tohle není stálé
místo. Bylo by to maximálně na šest
měsíců. Proto je právě plat… odpovídající. Chtěli jsme zaujmout
tu pravou osobu.“
„Věřte mi, že ve srovnání se směnama v drůbežárně by i půl
roku práce na Guantánamu byla
zajímavá nabídka.“ Zavři už zobák, Louiso. Kousla jsem se
do rtu.
Ale paní Traynorová mě zjevně nevnímala. Zaklapla desky.
„Můj syn – Will – byl zraněný při
dopravní nehodě, skoro přede dvěma lety. Potřebuje péči
čtyřiadvacet hodin denně, z čehož většinu
zajišťuje školený ošetřovatel. Já se před nedávnem vrátila do
práce, a od pečovatelky bychom tedy
očekávali, že mu bude přes den dělat společnost, pomůže mu s
jídlem a pitím, zvládne všeobecně
pomáhat a bude na něj dávat pozor, aby se mu nic nestalo.“
Camilla Traynorová sklopila oči do klína.
„Je nesmírně důležité, aby u Willa byl někdo, kdo chápe, jaká
je to zodpovědnost.“
Svými slovy, dokonce i tím, jak na ně kladla důraz, jako by
naznačovala, že jsem v něčem úplně
tupá.
„To chápu.“ Sáhla jsem po kabelce.
„Takže chtěla byste tu práci?“
Bylo to tak nečekané, že mě nejprve napadlo, že jsem se snad
přeslechla. „Prosím?“
„Potřebovali bychom, abyste začala co nejdřív. Výplatu budete
dostávat jednou týdně.“
Na okamžik jsem ztratila řeč. „Vy byste radši mě než –“
„Pracovní dobu byste měla docela dlouhou – od osmi do pěti,
někdy i déle. Neměla byste žádnou
oficiální pauzu na oběd, ale když ho v poledne přijde obsloužit
Nathan, jeho denní ošetřovatel, měla
byste půlhodinku mít.“
„Nechtělo by se ode mě nic… lékařskýho?“
„Will má veškerou léčebnou péči, kterou mu můžeme
poskytnout. Chceme pro něj někoho
zdatného… a optimistického. Má to teď… složité, a je důležité,
aby ho někdo povzbudil, aby –“
odmlčela se a zahleděla se někam ven z okna. Konečně se ke
mně znovu obrátila. „No, řekněme
jednoduše, že jeho duševní blaho je pro nás zrovna tak
důležité jako tělesné. Chápete mě?“
„Asi ano. Musela bych nosit… nějakou uniformu?“
„Ne. Rozhodně žádnou uniformu.“ Letmo mi pohlédla na nohy.
„I když možná byste mohla nosit
něco… méně odhalujícího.“
Sjela jsem očima dolů a zjistila, že se mi sako posunulo a
odhalilo velkorysou část stehna. „To
není… promiňte. Roztrhla se mi sukně. Ona vlastně není moje.“
Ale paní Traynorová už mě zjevně neposlouchala. „Všechno
vám vysvětlím, až začnete. S Willem
teď zrovna není lehké vyjít, slečno Clarková. Pro vaši práci
bude duševní postoj zrovna tak důležitý
jako vaše možné… profesionální schopnosti. Tak. Uvidíme se
tedy zítra?“
„Zítra? Vy nechcete… abych se s ním seznámila?“
„Will dneska nemá moc dobrý den. Myslím, že bude nejlepší,
když ráno začneme úplně od
začátku.“
Zvedla jsem se a uvědomila si, že paní Traynorová už čeká,
aby mě vyprovodila.
„Dobře,“ přisvědčila jsem a posunula si mámino sako víc přes
sebe. „Ehm… děkuju. Budu tady
zítra v osm.“
Máma zrovna nakládala tátovi na talíř brambory. Dala mu dvě,
on jí vrátil úder a sáhl do mísy ještě
pro třetí a čtvrtou. Ona vykryla jeho útok, vrátila je zpátky a
nakonec ho ještě klepla lžící přes kloubky
prstů, když se je znovu pokusil sebrat. U malého stolu seděli
rodiče, sestra s Thomasem, děda
a Patrick, který ve středu vždycky chodil na večeři.
„Dědo,“ řekla matka dědečkovi, „nemá ti to maso někdo
nakrájet? Trino, nakrájíš dědovi maso?“
Trina se nahnula přes stůl a zručně začala krájet maso na
dědově talíři. Předtím už ho na druhé
straně nakrájela Thomasovi.
„Jak moc zmrzačený je ten chlap, Lou?“
„No, asi toho moc nezmůže, když jsou ochotný pustit na něj
naši dceru,“ poznamenal Bernard. Za
mnou hrála televize, protože táta s Patrickem sledovali fotbal.
Každou chvilku se zarazili uprostřed
jídla a s plnou pusou zírali za mě na nějakou přihrávku nebo
těsnou šanci.
„Já myslím, že je to úžasná příležitost. Bude pracovat ve
velkým domě. Pro dobrou rodinu. Jsou
hodně nóbl, zlato?“
V naší ulici byl „nóbl“ každý, kdo neměl aspoň jednoho člena
rodiny v podmínce.
„Asi jo.“
„Doufám, že už si nacvičuješ pukrle,“ zakřenil se táta.
„A už jsi ho vlastně viděla?“ Trina se natáhla, aby zabránila
Thomasovi shodit loktem na podlahu
sklenici s džusem. „Toho invalidu? Jakej je?“
„Uvidím ho až zítra.“
„To je stejně divný. Budeš s ním každý den od rána do
večera. Devět hodin. Strávíš s ním víc času
než s Patrickem.“
„To není zrovna těžký,“ utrousila jsem.
Patrick naproti mně předstíral, že neslyšel.
„No, aspoň se nebudeš muset bát žádnýho sexuálního harašení,
co?“ zasmál se táta.
„Bernarde!“ okřikla ho matka.
„Jenom říkám, co si stejně všichni myslí. Lepšího šéfa jsi pro
svý děvče nemoh najít, co, Patricku?“
Patrick se naproti němu usmál. Navzdory matčinu úsilí zrovna
odmítal brambory. V rámci přípravy
na maratónský běh začátkem března teď měl měsíc bez
sacharidů.
„Víš, co jsem si říkala? Že se možná budeš muset naučit
znakovou řeč. Totiž jestli se nemůže
dorozumívat, jak budeš vědět, co vlastně chce?“
„Ale ona neříkala, že by nemohl mluvit, mami.“ Vlastně jsem si
moc nepamatovala, co paní
Traynorová říkala. Pořád jsem byla v mírném šoku z toho, že
jsem dostala práci.
„Možná mluví přes takovej ten strojek. Jako ten vědec. Ten, co
byl v Simpsonovejch .“
„Zmetek,“ prohlásil Thomas.
„Ne, ten ne,“ mrkl na něj Bernard.
„Stephen Hawking,“ navrhl Patrick.
„To je tvoje zásluha, tohle,“ vrhla matka obviňující pohled z
Thomase na tátu. Tímhle pohledem by
zvládla krájet maso. „To ty ho učíš mluvit sprostě.“
„To není pravda. Já nevím, odkud to má.“
„Zmetek,“ pronesl Thomas a hleděl přitom přímo na dědu.
Trina zkřivila tvář. „To by mě asi dost děsilo, kdyby na mě
mluvil přes takovej ten hlasovej přístroj.
Umíte si to představit? Při-nes-te-mi-vo-du ,“ napodobila ho.
Chytrá jako čert – ale ne dost chytrá, aby se nenechala
zbouchnout, jak si občas bručel táta. Jako
první z rodiny studovala vysokou školu, ale pak měla Thomase
a v posledním ročníku musela ze školy
odejít. Máma s tátou se pořád nevzdávali naděje, že jednou
vydělá rodině jmění. Nebo možná bude
pracovat někde, kde nemají recepci oddělenou bezpečnostním
sklem. I to by jim stačilo.
„Proč by měl mluvit jako mimozemskej robot jenom proto, že
je na vozíku?“ namítla jsem.
„Ale budeš k němu muset být hrozně intimní. Přinejmenším
mu budeš muset utírat pusu a dávat mu
napít a tak.“
„No a? To snad není taková věda.“
„No od tebe, která jsi byla schopná dát Thomasovi plínku
naruby, to fakt sedí.“
„To bylo jednou.“
„Dvakrát. A přebalovala jsi ho všehovšudy třikrát.“
Nabrala jsem si trochu fazolek a snažila se tvářit optimističtěji,
než jak jsem se cítila.
Ve skutečnosti se mi podobné myšlenky začaly honit hlavou už
v autobuse cestou domů. O čem se
spolu tak budeme bavit? Co když na mě celý den bude jen
zírat s hlavou na stranu? Nebudu z toho
vedle? Co když nepochopím, co ode mě chce? Byla jsem
proslulá svou neschopností o něco pečovat;
po katastrofálních osudech křečka, strašilek i zlaté rybky
Randolfa jsme už doma neměli nejen žádná
zvířátka, ale ani pokojové rostliny. A jak moc času tam bude
trávit ta jeho upjatá matka? Nelíbilo se
mi pomyšlení, že mě někdo bude neustále sledovat. Paní
Traynorová mi připadala jako přesně ten typ,
pod jehož pohledem se vám ze šikovných rukou stanou obě
levé.
„A co si o tom myslíš ty, Patricku?“
Patrick si mohutně lokl vody a pokrčil rameny.
Venku déšť bubnoval na okenní tabulky, ale v cinkání talířů a
příborů to bylo sotva slyšet.
„Jsou to slušný peníze, Bernarde. A každopádně je to lepší než
noční směny v drůbežárně.“
To se setkalo s všeobecným souhlasem stolujících.
„No to je fakt úžasný, že o mý nový práci nemůžete říct nic
lepšího, než že je to lepší než tahat
kuřecí mrtvolky po leteckým hangáru,“ zavrčela jsem.
„No, vždycky se mezitím můžeš zkusit dostat do formy a pak s
Patrickem dělat nějakou tu
trenérku.“
„Do formy. Tak dík, tati.“ Zrovna jsem si chtěla vzít další
bramboru, ale rozmyslela jsem si to.
„No a proč ne?“ Na chvíli to vypadalo, že si máma snad
vážně sedne – a všichni se na okamžik
zarazili, ale kdepak, už byla zase na nohou a nalévala dědovi
omáčku. „Možná by bylo dobrý se nad
tím do budoucna zamyslet. S lidma to přece umíš.“
„S lidma jo, ale se sebou ne,“ odfrkl otec posměšně.
„Vždyť jsem si právě našla práci,“ naštvala jsem se. „A s
lepším platem, než jsem měla předtím,
jestli jste si nevšimli.“
„Jenomže to je jenom na čas,“ vložil se do toho Patrick. „Tvůj
táta má pravdu. Možná by sis mohla
zkusit zlepšit fyzičku, než ti to skončí. Byla bys dobrá osobní
trenérka, kdyby ses trochu snažila.“
„Ale já nechci bejt osobní trenérka. Všechno to… poskakování
mě zrovna moc neláká.“ Věnovala
jsem Patrickovi neslyšnou nadávku, ale ten se jen zakřenil.
„Lou by nejradši měla práci, kde si může dát nohy nahoru,
koukat na telku a občas dát svýmu
pojízdnýmu příteli napít brčkem,“ řekla posměšně Trina.
„Jasně. Hlavně že strkat zvadlý jiřiny do kyblíků s vodou je
strašně fyzicky i duševně náročný, co?“
„My si tě jenom dobíráme, zlato.“ Táta pozvedl k ústům hrnek
s čajem. „Je skvělý, že máš práci. Už
teď jsme na tebe moc pyšný. A vsadím se, že jakmile se v
tom velkým domě pořádně rozkoukáš, už tě
sakra nebudou chtít ani pustit.“
„Sakra,“ zaradoval se Thomas.
„Na mě nekoukejte,“ řekl honem táta, a dřív než stihla máma
něco říct, strčil si do pusy další
sousto.
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
3
„Tohle je přístavek. Bývaly to stáje, ale uvědomili jsme si, že to
Willovi bude vyhovovat o dost víc
než v domě, protože je tu jen jedno patro. Tohle je hostinský
pokoj, aby tu mohl Nathan zůstat, když je
potřeba. Zpočátku jsme tu někoho potřebovali dost často.“
Paní Traynorová energicky rázovala chodbou a bez ohlédnutí
ukazovala na jedny dveře za druhými.
Vysoké podpatky jí na dlažbě hlasitě klapaly. Ode mě se zjevně
čekalo, že s ní budu držet krok.
„Tady jsou klíče od auta. Připsala jsem vás na naši pojistku.
Předpokládám, že jste mi dala správné
údaje. Nathan by vám měl ukázat, jak funguje rampa. Stačí
Willa správně nastavit a auto už si pak
samo poradí. I když… on teď zrovna dvakrát netouží někam
jezdit.“
„Je tam dost chladno,“ přisvědčila jsem.
Paní Traynorová mě zjevně nevnímala.
„V kuchyňce si můžete udělat čaj a kávu. Pořád tam doplňuji
zásoby. Koupelna je tady –“
Otevřela dveře a já vykulila oči na bílý kladkostroj z kovu a
umělé hmoty nakloněný nad vanou. Byl
tu otevřený sprchový kout a vedle něj složený invalidní vozík.
V koutě stála prosklená skříňka
s úhlednými sloupky vakuově zabalených balíčků. Odsud jsem
nerozeznala, co to vlastně je, ale všude
to tu slabě vonělo dezinfekcí.
Paní Traynorová zavřela dveře a na okamžik se ke mně
otočila. „Musím znovu zopakovat, jak je
nesmírně důležité, aby s Willem někdo stále byl. Jeho předchozí
pečovatelka na pár hodin zmizela,
aby si nechala spravit auto, a když tu nebyla, Will… si ublížil.“
Polkla, jako by jí ta vzpomínka stále
působila bolest.
„Já nikam neodejdu.“
„Je samozřejmé, že si občas budete potřebovat… trochu
oddechnout. Chci jenom zdůraznit, že ho
nesmíte nechávat samotného déle než řekněme deset patnáct
minut. Nastane-li nějaká nevyhnutelná
situace, buď zavolejte přes domácí telefon – můj muž Steven
by mohl být doma ‒, anebo mi zavolejte
na mobil. Budete-li si potřebovat vzít volno, moc bych ocenila,
kdybyste mi to mohla říct co nejdříve
předem. Není vždycky jednoduché najít záskok.“
„Ne.“
Paní Traynorová otevřela skříň v předsíni. Mluvila, jako by
odříkávala pečlivě naučený text.
„Bude-li zrovna Will něčím zaměstnaný, bylo by užitečné,
kdybyste mohla dělat běžný úklid. Dát
vyprat ložní prádlo, přejet to tu vysavačem a podobně. Čisticí
prostředky jsou pod umyvadlem. Možná
nebude chtít, abyste s ním pořád byla. Musíte si sami vyřešit,
jak moc spolu budete.“
Paní Traynorová pohlédla na mé odění, jako by si ho teprve
teď všimla. Měla jsem takovou tu
hrozně chlupatou vestu, o které táta říká, že v ní vypadám
jako pštros emu. Pokusila jsem se usmát.
Přišlo mi to docela náročné.
„Samozřejmě doufám, že spolu vy dva… dokážete vyjít. Bylo by
hezké, kdyby vás dokázal brát
jako přítelkyni spíše než placenou sílu.“
„Jasně. A co… teda… co rád dělá?“
„Dívá se na filmy. Někdy poslouchá rádio nebo hudbu. Má
takové to digitální zařízení. Když mu ho
dáte k ruce, zvládne ho obyčejně ovládat sám. Dokáže trochu
hýbat prsty, i když je pro něj těžké věci
uchopit.“
To mi trochu zvedlo náladu. Jestli má rád filmy a hudbu, tak
snad musíme mít něco společného, ne?
Najednou jsem si představila, jak se spolu smějeme nějaké
hollywoodské komedii, jak vysávám
v ložnici a on zatím poslouchá hudbu. Možná to bude v
pohodě. Možná budeme nakonec i přátelé.
Ještě nikdy jsem neměla postiženého kamaráda – jenom
Trinina známého Davida, který byl hluchý,
ale dal by vám záhlavec, kdybyste snad naznačili, že je
postižený.
„Chcete se na něco zeptat?“
„Ne.“
„Tak pojďte, já vás představím.“ Pohlédla na hodinky. „Nathan
už ho snad dooblékl.“
Přede dveřmi jsme se zarazily a paní Traynorová zaklepala.
„Jste tam? Přivedla jsem ti slečnu
Clarkovou, Wille.“
Žádná odpověď.
„Wille? Nathane?“
Hlas s výrazným novozélandským přízvukem. „Už můžete, paní
T.“
Otevřela dveře. Obývací pokoj v přístavku budil klamný dojem
rozlehlosti a celou jednu stěnu
tvořily prosklené dveře, z nichž byl výhled do krajiny. V koutě
tiše žhnula kamínka na dřevo, naproti
obrovské televizi s plochou obrazovkou stála nízká béžová
pohovka s vlněným přehozem na sedáku.
Působilo to tu vkusně a poklidně – takové severské
staromládenecké hnízdečko.
Uprostřed pokoje stál černý invalidní vozík čalouněný na
sedátku a opěradle ovčí kůží. Dřepěl u něj
statný chlapík v bílé ošetřovatelské uniformě bez límce a
upravoval sedícímu muži nohy na
podnožkách vozíku. Když jsme vstoupily, vzhlédl muž na vozíku
zpod střapaté kštice rozcuchaných
vlasů. Jeho pohled se setkal s mým a za okamžik vydal
strašlivé zasténání. Pak zkřivil ústa a znovu
děsivě zaúpěl.
Jeho matka vedle mě ztuhla.
„Wille, přestaň!“
Ani na ni nepohlédl. Odkudsi z hrudi se mu vydral další
prehistorický zvuk, příšerný a mučivý.
Snažila jsem se neotřást. Muž se šklebil, s hlavou stočenou ke
straně a zabořenou mezi ramena, a zíral
na mě s křečovitě staženou tváří. Vypadal groteskně a jaksi
rozzlobeně. Uvědomila jsem si, že
kloubky prstů, jimiž jsem svírala tašku, mi zbělely.
„Wille! Prosím tě,“ zaúpěla jeho matka s mírnou hysterií v
hlase. „Prosím tě, nedělej to.“
Pane Bože, pomyslela jsem si, na tohle já nemám. Těžce
jsem polkla. Muž na mě pořád zíral. Jako by
čekal, co udělám.
„Já – já jsem Lou,“ prořízl ticho můj nezvykle roztřesený hlas.
Na okamžik jsem přemýšlela, zda
mu nemám podat ruku, ale pak jsem si uvědomila, že by mi s
ní nemohl potřást, a místo toho jsem mu
chabě zamávala. „To je zkratka od Louisy.“
K mému úžasu se mu obličej uvolnil a muž narovnal hlavu.
Will Traynor na mě vyrovnaně pohlédl a po tváři mu přelétl
slabounký úsměv. „Dobrý den, slečno
Clarková,“ řekl. „Prý jste moje nová hlídačka.“
Nathan doupravil podnožky, zvedl se ze země a zavrtěl hlavou.
„Vy jste fakt hroznej, pane T. Úplně
nemožnej.“ Zazubil se, natáhl ke mně mohutnou ruku a já mu
jí chabě potřásla. Nathan vypadal, že ho
vůbec nic nevyvede z míry. „Will vám právě bohužel předvedl,
jak dobře umí udělat Christyho
Browna. Na to si zvyknete. Není tak příšernej, jak se dělá.“
Paní Traynorová štíhlými bílými prsty svírala křížek, který měla
kolem krku. Šoupala s ním na
tenkém zlatém řetízku sem a tam, což byl zjevně projev
nervozity. Tvář měla ztuhlou. „Tak já půjdu
a vy se tu seznamte. Když budete cokoli potřebovat, zavolejte
domácím telefonem. Nathan vám
ozřejmí Willův režim a všechna zařízení.“
„Já jsem tady, mami. Nemusíš mluvit za mě. Mozek
paralyzovanej nemám. Ještě ne.“
„No, Wille, jestli chceš být hnusný, bude asi nejlepší, aby si
slečna Clarková promluvila přímo
s Nathanem.“ Všimla jsem si, že se na něj při řeči nedívala.
Upírala pohled na podlahu asi tři metry
stranou. „Dneska pracuju z domova. Takže se tu zastavím
kolem oběda, slečno Clarková.“
„Fajn,“ vydala jsem jakési zaskřehotání.
Paní Traynorová se vytratila. Tiše jsme poslouchali, jak se její
úsečné kroky vzdalují chodbou
směrem k hlavní části domu.
Pak přerušil ticho Nathan. „Wille, nevadilo by ti, kdybych
vysvětlil slečně Clarkový, co všechno
potřebuješ? Chceš pustit televizi? Nebo nějakou muziku?“
„Rádio Čtyři, prosím.“
„Jasně.“
Zašli jsme do kuchyně.
„Paní T. říkala, že nemáte s kvadruplegikama moc zkušeností.“
„Ne.“
„Dobrý. Tak já to dneska hodně zjednoduším. Tady v týhle
složce máte prakticky všechno, co
potřebujete o Willově režimu vědět, a taky všechny nouzový
telefonní čísla. Doporučuju, abyste si to
přečetla, když budete mít chvilku. Hádám, že jich budete mít
dost.“
Nathan si odepnul z opasku klíč a odemkl skříňku nacpanou
krabičkami a plastovými lahvičkami
s léky. „Takže. Tyhle věci mám většinou na starosti já, ale
potřebujete vědět, kde co je, kdyby nastala
nějaká mimořádná situace. Tamhle na zdi je rozvrh, tam vidíte,
co každej den bere. Když mu dáte
něco navíc, zapíšete to sem –“ ukázal, „– ale nejlepší bude
nechat si všechno odsouhlasit od paní T.,
aspoň prozatím.“
„Nevěděla jsem, že budu muset zacházet s léky.“
„Není na tom nic těžkýho. On většinou ví, co potřebuje. Ale
někdy mu budete muset pomoct je
spolknout. Většinou používáme tuhle kádinku. Nebo je můžete
roztlouct paličkou v misce a dát mu je
do pití.“
Zvedla jsem jeden štítek. Nevím, jestli jsem kdy v životě viděla
pohromadě tolik léků jinde než
v lékárně.
„Fajn. Takže má dvoje prášky na krevní tlak, tyhle na snížení,
než jde spát, a tyhle na zvýšení, když
se ráno probudí. Tyhle potřebuje dost často proti svalovejm
křečím – jednu mu budete muset dát
dopoledne a další odpoledne. Ty se mu polykají docela lehce,
protože jsou malý a potahovaný. Tyhle
jsou proti stahům močovýho měchýře, tyhle proti pálení žáhy.
Ty někdy potřebuje po jídle, když mu
není dobře. Tohle je antihistaminikum, to má na ráno, a tady
má spreje do nosu, ale ty mu většinou
dávám těsně před odchodem, takže s těma se nemusíte
zabývat. Když bude mít bolesti, můžete mu dát
paracetamol, a občas si bere prášky na spaní, ale bejvá po
nich přes den podrážděnější, takže se je
snažíme omezovat.
Tohle –“ zvedl další lahvičku, „– jsou antibiotika, ty bere
každejch čtrnáct dní, když měníme cévku.
Ty mu dávám já, pokud tady jsem – kdyby ne, nechal bych
vám tu jasný pokyny. Jsou dost silný. Tady
jsou krabice s gumovýma rukavicema, kdybyste ho někdy
musela umývat. Je tady krém, kdyby měl
otlačeniny, ale co máme tu nafukovací matraci, je docela v
pohodě.“
Sáhl do kapsy a podal mi další klíč. „Tohle je záložní,“ vysvětlil.
„Ten nesmíte dát nikomu jinýmu.
Ani Willovi, jasný? Ručíte mi za ten klíč životem.“
„Musím si toho spoustu zapamatovat,“ polkla jsem.
„Všechno tu máte napsaný. Pro dnešek si stačí pamatovat
prášky proti křečím. To jsou tyhle. Tady
máte moje číslo na mobil, kdyby bylo potřeba. Když tu nejsem,
tak se většinou učím, takže bych byl
radši, kdybyste nevolala moc často, ale dokud si nebudete jistá,
klidně volejte.“
Zírala jsem na složku před sebou. Připadalo mi, jako bych se
právě chystala skládat zkoušku, na
kterou jsem se nepřipravila. „A co když bude potřebovat… na
záchod?“ Vzpomněla jsem si na ten
kladkostroj. „Nevím, jestli bych ho, no, dokázala zvednout.“
Snažila jsem se, aby se mi v tváři
nezračila panika.
Nathan zavrtěl hlavou. „To vůbec nebudete muset. Na to má
cévku. Přijdu mu ji vyměnit kolem
oběda. Na fyzickou péči tu nejste.“
„A na co tu teda jsem?“
Nathan se na chvíli zahleděl k zemi a pak ke mně zvedl oči.
„Abyste ho zkusila trochu rozveselit?
On je trochu… trochu mrzutej. To je pochopitelný, vzhledem…
k okolnostem. Ale budete se muset
dost obrnit. Ta dnešní scénka, tou vás chtěl rozhodit.“
„Proto budu mít tak dobrej plat?“
„No jasně. Nic není zadarmo, co?“ Nathan mě poplácal po
rameni. Rozvibrovalo se mi tím celé tělo.
„Ale on je v pohodě. Nemusíte kolem něj chodit po špičkách.“
Zaváhal. „Já ho mám rád.“
Řekl to, jako by snad byl jediný na světě.
Šla jsem za ním zpátky do obýváku. Will Traynor se přesunul
s vozíkem k oknu, byl k nám otočený
zády, díval se ven a poslouchal něco v rádiu.
„Tak já jsem hotovej, Wille. Chcete něco, než půjdu?“
„Ne. Díky, Nathane.“
„Nechávám vás teda ve zdatných rukou slečny Clarkový. Nashle
u oběda.“
Willův přátelský pomocník si oblékal bundu a já ho sledovala
se vzrůstající panikou.
„Užijte si to, vy dva,“ mrkl na mě Nathan a byl pryč.
Stála jsem uprostřed místnosti, ruce zaražené v kapsách, a
nevěděla, co dělat. Will Traynor dál zíral
z okna, jako bych tam vůbec nebyla.
„Nemám vám udělat čaj?“ zeptala jsem se nakonec, když už
jsem to ticho nemohla dál snést.
„Á, jistě. Slečna, která se živí vařením čaje. Říkal jsem si, jak
dlouho bude trvat, než se budete chtít
předvést. Ne. Ne, díky.“
„Tak kafe?“
„Ne, nechci teď nic teplýho, slečno Clarková.“
„Můžete mi říkat Lou.“
„Pomůže to?“
Zamžikala jsem a na chviličku otevřela pusu. Pak ji zas zavřela.
Táta mi vždycky říkal, že tak
vypadám ještě hloupější, než doopravdy jsem. „No… a
potřeboval byste teda něco?“
Otočil se ke mně. Na tváři měl několikatýdenní strniště a v
očích nerozluštitelný výraz. Odvrátil se.
„Tak…“ zapátrala jsem po pokoji, „tak já se podívám, jestli
není potřeba vyprat.“
Vyšla jsem z obýváku s bušícím srdcem. V bezpečném úkrytu
kuchyně jsem vytáhla mobil
a naťukala zprávu sestře.
Je to des. Nenavidi me.
Odpověď přišla během pár vteřin.
Jsi tam jenom hodinu,
ty maslo! T & M maji fakt
starost o prachy. Proste se seber
a mysli na to, kolik mas za hodinu. Pusu.
Zaklapla jsem mobil a prudce si odfoukla. Probrala jsem
prádelní koš v koupelně a sesbírala ubohou
čtvrtinu várky, a pak zabila pár minut pročítáním návodu k
pračce. Nechtěla jsem nastavit špatný
program ani provést nic, kvůli čemu by se na mě Will nebo
paní Traynorová zase dívali jako na
pitomečka. Pustila jsem pračku a pak jen tak stála a snažila se
vymyslet, co bych tak ještě mohla
legitimně dělat. Vytáhla jsem ze skříně v předsíni vysavač,
projela jím sem a tam chodbu a pak i obě
ložnice, přičemž jsem si celou dobu říkala, že kdyby mě teď
viděli naši, trvali by na tom, že musí
pořídit nějaké fotky na památku. Hostinský pokoj byl skoro
prázdný, jako v hotelu. Měla jsem
podezření, že tu Nathan asi zrovna často nepřespává. Pomyslela
jsem si, že se mu snad ani nedivím.
Před Willovou ložnicí jsem zaváhala, ale pak jsem si řekla, že
je tam potřeba vysát jako všude
jinde. Po jedné straně byla přes celou zeď vestavěná police, na
níž stálo asi dvacet zarámovaných
fotografií.
Když jsem vysávala kolem postele, povolila jsem si na ně krátce
mrknout. Byl tam nějaký muž
padající na laně z útesu při bungee jumpingu, paže rozhozené
jako socha Krista. Pak tam byl možná
Will zřejmě někde v džungli, a pak znovu on uprostřed
hloučku opilých kamarádů. Muži měli
smokingy a motýlky a drželi se vzájemně kolem ramen.
Pak tam byl Will na sjezdovce vedle dívky s tmavými brýlemi a
dlouhými světlými vlasy. Na
tomhle obrázku byl čistě oholený a i v jasném protisvětle měla
jeho tvář takovou tu nákladnou zář,
které zámožní lidé dosahují tím, že jezdí třikrát do roka na
dovolenou. Široká svalnatá ramena byla
patrná i pod lyžařskou bundou. Pečlivě jsem položila fotografii
znovu na poličku a dál vysávala kolem
postele. Konečně jsem vysavač vypnula a začala navíjet šňůru.
Jak jsem se shýbala, abych ji vytáhla
ze zásuvky, zaregistrovala jsem koutkem oka pohyb a se
slabým výkřikem nadskočila. Ve dveřích byl
Will Traynor a pozoroval mě.
„To je v Courchevelu. Před dvěma a půl lety.“
Začervenala jsem se. „Omlouvám se. Jenom jsem –“
„Jenom jste si prohlížela moje fotky. A říkala si, jak to musí
být hrozný, žít takovýmhle stylem
a pak se stát mrzákem.“
„Ne,“ zarděla jsem se ještě víc.
„Ostatní fotky mám ve spodním šuplíku, kdyby vás zase někdy
přemohla zvědavost,“ ušklíbl se.
A pak s tichým bzučením stočil vozík doprava a zmizel.
Dopoledne se chabě vleklo a rozhodlo se trvat několik let.
Nepamatovala jsem si, kdy se mi
naposledy minuty a hodiny tak nekonečně táhly. Snažila jsem
se vymyslet si všechny možné činnosti,
jimiž bych se mohla zaměstnávat, a do obýváku jsem zacházela
co nejméně – věděla jsem, že se
chovám zbaběle, ale bylo mi to fuk.
V jedenáct jsem Willovi donesla kádinku s vodou a prášky
proti křečím, jak mi Nathan nakázal.
Položila jsem mu pilulku na jazyk a pak mu podle
Nathanových pokynů přiložila kádinku k ústům.
Byla ze světlé, neprůhledné umělé hmoty, jako ty, ze kterých
dřív pil Thomas, akorát že na sobě
neměla obrázek Bořka stavitele. Trochu namáhavě polkl a pak
mi posunkem naznačil, že ho mám
nechat na pokoji.
Utřela jsem prach na policích, které vlastně oprašovat
nepotřebovaly, a přemýšlela, že bych umyla
pár oken. Neměla jsem dost odvahy, abych si v kuchyni pustila
hudební rádio. Tušila jsem, že by měl
jistě pár jízlivých poznámek o mém hudebním vkusu.
V půl jedné dorazil Nathan a s ním vtrhl dovnitř studený
vzduch zvenku. Povytáhl na mě obočí.
„Všechno v pohodě?“ zeptal se.
V životě jsem ještě nikoho tak ráda neviděla. „Fajn.“
„Skvělý. Můžete si teď dát půlhodinku pauzu. V tuhle denní
dobu musíme s panem T. obstarat pár
věcí.“
Skoro jsem se rozběhla pro kabát. Neplánovala jsem obědvat
nikde venku, ale skoro se mi udělalo
slabo úlevou, že můžu na chvíli vypadnout. Vyhrnula jsem si
límec, hodila kabelku přes rameno
a rychlou chůzí se vydala po příjezdové cestě, jako bych snad
měla přesně rozmyšleno, kam chci jít.
Ve skutečnosti jsem půl hodiny brouzdala po okolních ulicích a
vypouštěla horké obláčky dechu do
pevně omotané šály.
V téhle části města nebyly žádné kavárny, když teď zavřeli
Mazanou houstičku. Zámek tu stál
opuštěný. Nejblíž odtud byla jedna hospoda, ale pochybovala
jsem, že zrovna tam bych si mohla
dovolit byť i jen pití, nemluvě o rychlém obědě. Na parkovišti
stála samá obrovská drahá auta
s nejnovějšími poznávacími značkami.
Zastavila jsem se na parkovišti, ujistila se, že mě z Granta
House nikdo nemůže vidět, a vytočila
sestřino číslo. „Čau.“
„Víš, že v práci nemůžu telefonovat. Nenechalas toho snad, že
ne?“
„Ne. Jenom jsem potřebovala slyšet nějakej vlídnej hlas.“
„To je tak hroznej?“
„Trino, on mě nenávidí. Dívá se na mě, jako bych byla něco,
co mu domů přitáhla kočka. A ani
nepije čaj. Schovávám se před ním.“
„To je neuvěřitelný, tohle.“
„Cože?“
„Tak s ním prostě mluv, prokristapána. Je jasný, že je mu
bídně. Je sakra uvázanej na vozíku. A ty
jsi zjevně úplně nepoužitelná. Prostě si s ním povídej. Snaž se
ho trochu poznat. Co nejhoršího se
může stát?“
„Já nevím… nevím, jestli to vydržím.“
„Nehodlám říkat mámě, žes to po půl dni vzdala. Nedají ti
žádný dávky, Lou. To nemůžeš.
Nemůžeme si to dovolit.“
Měla pravdu. Uvědomila jsem si, že ji nesnáším.
Nastala krátká odmlka. Pak na mě Trina začala mluvit nezvykle
útěšně. To mě opravdu znepokojilo.
Znamenalo to, že dobře ví, že mám opravdu tu nejhorší práci
na světě. „Koukni,“ domlouvala mi, „je
to jenom půl roku. Prostě si odkroutíš šest měsíců, budeš mít
v životopise něco užitečnýho a pak si
můžeš najít nějakou práci, která tě bude fakt bavit. A hele,
podívej se na to takhle – aspoň nemusíš
chodit na noční do drůbežárny, ne?“
„Noční v drůbežárně by mi v porovnání s tímhle připadaly
jako dovolená –“
„Už musím, Lou. Zatím čau.“
„Nechtěl byste si odpoledne někam vyjet? Můžeme si vzít auto,
kdybyste chtěl.“
Nathan už byl skoro půl hodiny pryč. Protahovala jsem
umývání hrnků od čaje tak dlouho, jak jsem
svedla, a říkala jsem si, že jestli v tomhle tichém domě budu
muset zůstat ještě jedinou hodinu,
exploduje mi hlava.
Stočil ke mně hlavu. „A kam přesně byste chtěla jet?“
„Já nevím. Jen tak se projet po okolí?“ Zkoušela jsem, co
někdy dělávám: předstírat, že jsem Trina.
Ona je takový ten typ, který je za všech okolností klidný a
schopný, a díky tomu si na ni nikdo nic
nedovolí. Sama ze sebe jsem měla pocit, že zním optimisticky a
profesionálně.
„Po okolí,“ protáhl, jako by o tom přemýšlel. „A co bysme tak
viděli? Stromy? Nebe?“
„Já nevím. Co tak obyčejně děláváte?“
„Nedělám nic, slečno Clarková. Nemůžu už dělat vůbec nic.
Sedím. Prostě jenom existuju.“
„No,“ zkusila jsem to zase, „prej máte auto, který je předělaný
pro vozík?“
„A vám dělá starost, že když ho každý den nevyvenčíte, že
přestane fungovat?“
„Ne, ale –“
„Říkáte, že bych měl jít ven?“
„Prostě jsem si říkala –“
„Říkala jste si, že by mi možná malá projížďka udělala dobře?
Že bych se trochu nadejchal
čerstvýho vzduchu?“
„Jenom jsem chtěla –“
„Slečno Clarková, projížďka po stortfoldských okreskách můj
život nijak podstatně nevylepší.“
Odvrátil se.
Hlava mu zapadla mezi ramena a já se bála, jestli mu to není
nepohodlné. Nebyla ale zjevně vhodná
chvíle, abych se ho zeptala. Seděli jsme mlčky.
„Chtěl byste, abych vám přinesla počítač?“
„Proč, přišla jste snad na nějaký dobrý kvadruplegický fórum,
kam bych se mohl přihlásit? Život na
kolečkách? Klub nehybných?“
Zhluboka jsem se nadechla a snažila se nasadit sebevědomý
tón. „Dobře… takže… jelikož spolu
teď budeme trávit spoustu času, možná bysme si mohli něco o
sobě navzájem povědět –“
Najednou měl ve tváři takový výraz, že jsem se zajíkla. Zíral
přímo před sebe do zdi a v čelisti mu
škubalo.
„Prostě… je to docela dlouhá doba, celej den,“ pokračovala
jsem. „Možná kdybyste mi třeba řekl
něco o tom, co byste chtěl dělat, co máte rád… tak bych se
mohla postarat… aby všechno bylo tak, jak
vám to vyhovuje?“
Teď to ticho úplně zabolelo. Pomaličku pohltilo můj hlas a já
netušila, co si mám počít s rukama.
Trina a její schopné jednání byly tytam.
Konečně vozík zabzučel a on se ke mně pomaličku obrátil.
„Já vám řeknu, co o vás vím, slečno Clarková. Moje matka
říká, že jste hodně hovorná,“ ucedil,
jako by to bylo nějaké strašlivé postižení. „Tak co kdybychom
uzavřeli dohodu a vy jste v mojí
přítomnosti byla hodně nehovorná?“
Polkla jsem a cítila, jak mi hoří tváře.
„Fajn,“ hlesla jsem, když jsem konečně našla hlas. „Budu v
kuchyni. Kdybyste něco chtěl,
zavolejte.“
„Nemůžeš to hned vzdát.“
Ležela jsem na posteli napříč s nohama opřenýma o zeď, jako
jsem to dělávala v pubertě. Byla jsem
tu zalezlá už od večeře, což byl u mě nezvyk. Když se narodil
Thomas, přestěhovala se s ním Trina do
většího pokoje a já šla do komory, která byla tak malá, že po
víc jak půl hodině vás popadala
klaustrofobie.
Ale mně se nechtělo být dole s mámou a dědou, protože
máma po mně vrhala úzkostné pohledy
a pronášela věty jako „To bude dobrý, zlato“ a „V žádný práci
to první den není nic moc“ – jako kdyby
snad ona v posledních dvaceti letech nějakou měla. Cítila jsem
se z toho provinile. A to jsem vůbec
nic neudělala.
„Já jsem neříkala, že to vzdávám.“
Trina ke mně vtrhla bez klepání, jako každý den, ačkoli já
jsem u ní vždycky musela tichounce
klepat, kdyby Thomas náhodou spal.
„A mohla jsem tu klidně bejt nahá. Aspoň zahulákat jsi nejdřív
mohla.“
„Viděla jsem už horší věci. Máma si myslí, že dáš výpověď.“
Svezla jsem nohy ze zdi dolů a zvedla se do sedu.
„Kristepane, Trino, je to mnohem horší, než jsem si myslela.
On je tak strašně nešťastnej.“
„Nemůže se ani hnout. Jasně že je nešťastnej.“
„Jenomže on je k tomu ještě jízlivej a hnusnej. Pokaždý, když
něco řeknu nebo navrhnu, koukne na
mě, jako že jsem úplně pitomá, nebo řekne něco, po čem si
připadám jak dvouletý dítě.“
„No, nejspíš jsi asi něco pitomýho fakt řekla. Prostě si musíte
na sebe zvyknout.“
„Fakt neřekla. Dávala jsem si hroznej pozor. Neřekla jsem
skoro nic, jenom ‚Nechtěl byste si
někam vyjet?‘ a ‚Nedal byste si čaj?‘“
„Tak je možná ze začátku na každýho takovej, dokud si
nebude jistej, že se hned nevypaříš. Vsadím
se, že už tam měli hromady pomocnic.“
„Nechtěl ani, abych s ním byla v jedný místnosti. Já nevím,
jestli to vydržím, Katrino. Fakt nevím.
Namouduši, kdybys tam byla, tak bys to pochopila.“
Na to Trina neřekla nic, jenom na mě chvíli koukala. Pak
vstala a vykoukla ze dveří, jako by
kontrolovala, jestli na odpočívadle nikdo nestojí.
„Uvažuju, že bych se vrátila do školy,“ pronesla konečně.
Můj mozek potřeboval pár vteřin, než tu změnu tématu
zaznamenal.
„Pane Bože,“ vyhrkla jsem, „ale –“
„Vezmu si půjčku na školný. Ale můžu dostat i nějakej zvláštní
příspěvek, protože mám Thomase,
a univerzita mi nabízí slevu na školným, protože…“ pokrčila
trochu rozpačitě rameny, „protože prej
podle nich můžu mít vynikající výsledky. Někdo jim vypadnul
ze semináře obchodního podnikání,
takže by mě začátkem příštího semestru mohli vzít.“
„A co Thomas?“
„Mají univerzitní školku. Přes týden můžeme bydlet v
dotovaným kolejním bytě a na většinu
víkendů jezdit domů.“
„Aha.“
Cítila jsem na sobě její pohled. Nevěděla jsem, jak se tvářit.
„Strašně moc potřebuju zase používat mozek. Dělat s kytkama
mi zabíjí myšlení. Chci se učit. Chci
se zdokonalovat. A už mám plný zuby toho, jak mám pořád
zmrzlý ruce z vody.“
Obě jsme pohlédly na její ruce, které byly i v tropickém vedru
našeho domu pořád zarůžovělé.
„Ale –“
„Jo. Nebudu pracovat, Lou. Nebudu moct mámě nic dávat.
Možná od nich i budu trochu peněz
potřebovat.“ Teď vypadala hodně nesvá. Když ke mně zvedla
oči, tvářila se skoro omluvně.
Dole se máma smála něčemu v televizi. Slyšely jsme, jak něco
volá na dědu. Často mu vysvětlovala
zápletky pořadů, i když jsme jí věčně říkali, že to není
potřeba. Nemohla jsem ze sebe vypravit ani
hlásku. Význam sestřiných slov mi docházel pomalu, ale
neúprosně. Připadala jsem si jako oběť
mafiánů, která sleduje, jak jí kolem kotníků pomaličku tuhne
beton.
„Hrozně to potřebuju, Lou. Chci pro Thomase něco víc, pro
nás oba. A vrátit se do školy je jedinej
způsob, jak to můžu někam dotáhnout. Já nemám žádnýho
Patricka. Nevím, jestli kdy vůbec budu
nějakýho Patricka mít, vzhledem k tomu, že co se narodil
Thomas, neprojevil o mě nikdo sebemenší
zájem. Musím se snažit sama, jak nejlíp můžu.“
Když jsem nic neřekla, dodala: „Kvůli sobě i kvůli Thomasovi.“
Přikývla jsem.
„Lou? Prosím?“
Takhle jsem sestru ještě nikdy neviděla. Bylo mi to hrozně
nepříjemné. Zvedla jsem hlavu
a přinutila se usmát. Když jsem konečně našla hlas, ani nezněl
jako můj.
„No, jak jsi říkala, prostě si na něj budu muset zvyknout.
Prvních pár dní to holt není nikdy lehký,
že ne?“
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
4
Uplynuly dva týdny a my si vytvořili jakýs takýs zaběhaný
režim. Přicházela jsem do Granta House
každé ráno v osm, ohlásila se, a když Nathan pomohl Willovi s
oblékáním, pečlivě jsem naslouchala
potřebným pokynům ohledně Willových léků – a co bylo ještě
důležitější, ohledně jeho nálady.
Po Nathanově odchodu jsem Willovi zapnula rádio nebo televizi
a dala mu prášky – někdy jsem je
musela roztlouct v malém moždíři mramorovou paličkou.
Obyčejně tak po deseti minutách mi dal
najevo, že už má mé přítomnosti dost. Pro tuhle chvíli jsem si
šetřila a protahovala všechny domácí
práce, jež byly v malém přístavku potřeba: prala jsem utěrky,
které nebyly špinavé, nebo jsem
nejrůznějšími nástavci k vysavači čistila parapety a podlažní
lišty. Každou čtvrthodinu jsem
svědomitě nakukovala do obýváku, přesně jak paní Traynorová
nařídila. Pokaždé seděl a hleděl do
nehostinné zahrady.
O něco později jsem mu někdy nosívala vodu, případně ‒ aby
nehubl ‒ takový ten kaloricky
hodnotný nápoj, který vypadal jako pastelově zbarvené lepidlo
na tapety, anebo jsem mu dala najíst.
Mohl trochu hýbat rukama, ale pažemi ne, a tak jsem ho
musela sousto po soustu krmit. Tohle bylo ze
všeho nejhorší: připadalo mi strašně nepatřičné krmit dospělého
chlapa a z toho pocitu trapnosti jsem
si pak počínala nemotorně a nešikovně. Will to tak nenáviděl,
že se na mě celou dobu ani nepodíval.
A pak krátce před jednou přicházel Nathan a já vždycky
drapla kabát, vypadla ven a brouzdala
ulicemi. Někdy jsem si snědla oběd na autobusové zastávce pod
hradem. Byla zima a asi jsem
vypadala hodně uboze, když jsem tam kousala sendvič, ale bylo
mi to fuk. Nedokázala bych v tom
baráku vydržet celý den.
Odpoledne jsem vždycky pustila nějaký film – Will měl členství
ve filmovém klubu a každý den
mu poštou chodila nová DVD –, ale nikdy mě nepozval, abych
se dívala s ním, takže jsem si obvykle
šla sednout do kuchyně nebo zalezla do hostinského pokoje.
Začala jsem si s sebou nosit knihy
a časopisy, ale připadala jsem si podivně provinile, že vlastně
nepracuju, a tak jsem se nikdy nemohla
na čtení pořádně soustředit. Na závěr dne se občas zastavila
paní Traynorová, i když toho se mnou
většinou moc nenamluvila, kromě nějakého toho „Všechno v
pořádku?“, na což byla jediná přijatelná
odpověď „Jistě“.
Pokaždé se zeptala Willa, jestli něco nepotřebuje; občas mu
navrhla, zda by zítra nechtěl něco
podniknout – výlet nebo návštěvu u nějakého kamaráda, který
se po něm ptal, ale on ji skoro vždycky
pohrdavě odbyl, a někdy byl vyloženě hrubý. Ona se pokaždé
zatvářila ztrápeně, prsty si přejela po
zlatém řetízku a zase zmizela.
Willův otec byl dobře živený pán laskavého vzezření, který
obvykle přicházel, když jsem byla na
odchodu. Člověk si ho dokázal představit, jak v panamáku
sleduje kriketový zápas. Když opustil svou
dobře placenou práci ve městě a odešel do penze, stal se
správcem na hradě. Připadal mi jako
dobrotivý velkostatkář, který si občas kopne do hlíny, „aby
nevyšel ze cviku“. Každý den končil
přesně v pět a pak si sem přišel sednout a dívat se s Willem
na televizi. Někdy jsem na odchodu
slyšela, jak komentuje něco ve zprávách.
Během těch prvních pár týdnů jsem měla příležitost si Willa
Traynora pořádně prohlédnout. Zjistila
jsem, že je zjevně rozhodnutý nevypadat ani trochu jako ten
muž, kterým býval předtím: ze světle
hnědých vlasů si pěstoval přerostlou, beztvarou kštici a po tváři
se mu táhlo strniště. Kolem šedých
očí měl vrásky z vyčerpání, nebo možná z neustálého
nepohodlí (Nathan mi vysvětlil, že se Will
zřídka cítí v pohodě a bez obtíží). Byl v nich prázdný pohled
člověka, který jako by si vždycky
udržoval mírný odstup od světa. Někdy jsem přemýšlela, zda to
není jakýsi obranný mechanismus –
jako by jediný způsob, jak se vyrovnat se současným stavem,
bylo předstírat, že se ve skutečnosti
neděje jemu.
Chtěla jsem s ním mít soucit. Opravdu jsem chtěla. Přišlo mi,
že je to nejsmutnější člověk, s jakým
jsem se kdy setkala – to v těch chvílích, kdy jsem ho zahlédla
zírat z okna. A jak dny ubíhaly a já si
uvědomila, že v jeho stavu nejde jen o to, že je upoutaný na
vozík nebo že přišel o fyzickou svobodu,
ale že jeho život je jedna nekonečná litanie nedůstojností a
zdravotních problémů, rizik a nepohodlí,
dospěla jsem k závěru, že kdybych byla Willem, taky bych se
asi cítila dost bídně.
Ale Bože, jak on byl na mě hnusný. Ať jsem řekla cokoli,
vždycky na to měl nabroušenou odpověď.
Když jsem se zeptala, jestli je mu dost teplo, opáčil, že kdyby
potřeboval další deku, je naprosto
schopný mi to oznámit. Když jsem chtěla vědět, jestli mu
vysavač nepřipadá příliš hlučný – nechtěla
jsem ho rušit při filmu –, zeptal se, jestli jsem snad přišla na
nějaký vynález, díky kterému by vysával
bezhlučně. Když jsem ho krmila, stěžoval si, že je jídlo příliš
teplé nebo příliš studené, nebo že jsem
mu nabídla další sousto na vidličce dřív, než dojedl to
předchozí. Dokázal překroutit prakticky
všechno, co jsem řekla, abych vypadala jako pitomec.
V průběhu těch prvních dvou týdnů jsem se docela dobře
naučila udržovat naprosto bezvýraznou
tvář a vždycky jsem se otočila a zmizela v kuchyni a mluvila
na něj co možná nejmíň. Začala jsem ho
nesnášet a on to určitě věděl.
Netušila jsem, že by se mi po mém starém zaměstnání mohlo
stýskat ještě víc než předtím. Stýskalo
se mi po Frankovi a chybělo mi, jak vždycky vypadal potěšeně,
když jsem ráno přišla. Stýskalo se mi
po zákaznících a jejich společnosti, po nenuceném klábosení,
které se kolem mě přelévalo a odráželo
jako mírné moře. Tenhle dům byl sice luxusní a překrásný, ale
tichý a klidný jako márnice. Šest
měsíců , říkala jsem si pro sebe, když už jsem to nemohla dál
snést. Šest měsíců.
A pak jsem jednou ve čtvrtek, zrovna když jsem míchala
Willovi jeho dopolední výživný nápoj,
zaslechla na chodbě hlas paní Traynorové. Ale tentokrát s ní
byl ještě někdo další. Čekala jsem
s vidličkou v ruce. Rozeznala jsem další ženský hlas, mladý a s
vybraným přízvukem, a hlas nějakého
muže.
Ve dveřích kuchyně se objevila paní Traynorová a já se snažila
působit zaměstnaně a energicky
míchala nápoj v kelímku.
„Děláte to z vody a mléka v poměru 3 : 2?“ pohlédla na pití.
„Ano. To je ten jahodovej.“
„Za Willem přišli přátelé. Možná by bylo lepší, kdybyste –“
„Mám toho tady spoustu na práci,“ ujistila jsem ji. Vlastně se
mi docela ulevilo, že od něj budu mít
aspoň na hodinku pokoj. Našroubovala jsem na kelímek víčko.
„Dali by si vaši hosté čaj nebo kávu?“
Zatvářila se téměř překvapeně. „Ano. To by bylo milé. Kávu.
Myslím, že…“
Připadala mi ještě napjatější než jindy a pohledem pořád těkala
do chodby, odkud se ozýval tichý
hovor. Usoudila jsem, že za Willem asi moc návštěv nechodí.
„Myslím… že je nebudu rušit.“ Hleděla do chodby a
myšlenkami byla zjevně někde daleko.
„Rupert. Je to Rupert, jeho dřívější kamarád z práce,“ obrátila
se ke mně náhle.
Nabyla jsem dojem, že je to z nějakého důvodu hrozně
důležité a že se o to potřebuje s někým
podělit, i když to budu jenom já.
„A Alicia. Oni si… jednu dobu… byli hodně blízcí. Nějaké
občerstvení bude skvělé. Díky, slečno
Clarková.“
Než jsem otevřela dveře, na chvíli jsem zaváhala a pak se o
ně opřela bokem, abych udržela rovně
podnos, který jsem nesla před sebou.
„Paní Traynorová říkala, že byste si možná rádi dali kávu,“
řekla jsem, vešla dovnitř a položila tác
na nízký stolek. Pak jsem upevnila Willovi kelímek do držáku,
nastavila slámku tak, aby mu stačilo
jen trochu naklonit hlavu, aby na ni dosáhl, a přitom si
kradmo prohlédla jeho hosty.
Nejdříve jsem si všimla té ženy. Měla dlouhé nohy, plavé vlasy
a nazlátlou pleť – taková ta žena,
u níž si člověk říká, jestli jsou opravdu všichni lidé jeden druh.
Vypadala jako závodní kůň. Občas
jsem takové ženy vídávala: většinou si to rázovaly na hrad, za
ruku vlekly značkově oblečené děti,
a když přišly do kavárny, jejich hlasy se rozléhaly, křišťálově
jasné a bezprostřední: „Harry, miláčku,
dal by sis kávu? Mám se zeptat, jestli by ti udělali macchiato?“
Tahle žena byla přesně typ na
macchiato. Vyzařovalo z ní bohatství, privilegovanost, život jako
ze stránek lesklého časopisu.
Pak jsem si ji prohlédla blíž a s úlekem si uvědomila, že za a)
je to žena z Willovy lyžařské
fotografie, a za b) vypadá hrozně, ale hrozně nesvá.
Políbila Willa na tvář, odstoupila a rozpačitě se usmála. Měla na
sobě vestu z ovčí kůže, ve které
bych já vypadala jako yetti, a kolem krku uvázanou světle
šedou kašmírovou šálu, se kterou si začala
pohrávat, jako by se nemohla rozhodnout, zda si ji sundat
nebo ne.
„Vypadáš dobře,“ řekla mu. „Vážně. Trochu ti… narostly vlasy.“
Will neřekl ani slovo. Jenom na ni hleděl, tvář ještě
neproniknutelnější než jindy. Pocítila jsem
chvilkovou vděčnost, že se takhle nedívá jenom na mě.
„Máš nový vozík, co?“ Muž zezadu poklepal na Willovo křeslo
a se staženou bradou pochvalně
přikývl, jako by obdivoval špičkové sportovní auto. „Vypadá…
docela luxusně. Jako špičková
technologie.“
Netušila jsem, co mám dělat. Chvilku jsem tam stála a
přešlapovala, když vtom prořízl ticho Willův
hlas.
„Louiso, mohla byste prosím přiložit ještě pár polínek? Myslím,
že je potřeba nechat to trochu
rozhořet.“
To bylo poprvé, co mě oslovil křestním jménem.
„Jasně,“ přisvědčila jsem.
Chvíli jsem se věnovala kamnům, přikládala do ohně a v koši
hledala ta správně velká polínka.
„Páni, venku je ale zima,“ pronesla žena. „Je prima topit v
opravdových kamnech.“
Otevřela jsem dvířka u kamen a pohrabáčem postrkovala
žhnoucí polena.
„Je tady o pěkných pár stupňů chladněji než v Londýně.“
„To určitě,“ přizvukoval jí muž.
„Říkala jsem si, že bych si taky domů pořídila kamna. Prý
jsou mnohem účinnější než otevřený
krb.“ Alicia se trochu shýbla, aby si kamna prohlédla, jako by
snad ještě v životě žádná neviděla.
„Jo, to jsem taky slyšel,“ souhlasil muž.
„Musím to prozkoumat. To je taková ta věc, kterou si člověk
pořád plánuje, ale pak…“ její hlas se
vytratil. „Výborná káva,“ dodala po kratší odmlce.
„A co ty, Wille, co ty celou dobu děláš?“ ozval se muž s
jakousi nucenou bodrostí.
„Je to zvláštní, ale nic moc.“
„Ale co ta fyzioterapie a tak? Postupuje to nějak? Nějaký…
zlepšení?“
„No, myslím, že si asi hned tak nezalyžuju, Ruperte,“ odtušil
Will sarkasticky.
Skoro jsem se usmála pod vousy. Tohle byl Will, jak jsem ho
znala. Dala jsem se do vymetání
popela z krbu. Měla jsem pocit, že mě všichni pozorují. Ticho
se zdálo být plné nevyřčených slov. Na
okamžik mě napadlo, jestli mi snad nekouká ze svetru cedulka,
a musela jsem bojovat s nutkáním to
zkontrolovat.
„Takže…“ pronesl Will konečně. „Čemu vděčím za to potěšení?
Je to už… osm měsíců?“
„Jasně, já vím. Mrzí mě to. Bylo to… Mám toho strašně moc.
Mám novou práci, v Chelsea. Vedu
butik Sashe Goldsteinové. Pamatuješ si na Sashu, ne? Hodně
pracuju i o víkendech. V sobotu je to
vždycky hrozně hektický. Není lehký vzít si volno.“ Aliciin hlas
znejistěl. „Párkrát jsem ti volala.
Tvoje matka ti to nevyřídila?“
„Ve firmě je to teď docela šílený. Však víš, jaký to je, Wille.
Máme teď novýho partnera. Jednoho
chlápka z New Yorku. Bains. Dan Bains. Nenarazils na něj
někdy?“
„Ne.“
„Ten magor snad dělá čtyřiadvacet hodin denně a čeká, že to
budou dělat i všichni ostatní.“ Z jeho
hlasu čišela hmatatelná úleva, že konečně našel nějaké téma, o
němž nemá potíže mluvit. „Víš, jakou
razí Amíci pracovní morálku – už žádný dlouhý obědy, žádný
košilatý vtipy – to bys měl vidět, Wille.
Je tam teď úplně jiná atmosféra.“
„Vážně?“
„Panebože, fakt jo. Člověk tam musí sedět, ať se děje co se
děje. Někdy mám pocit, že z tý židle
snad už nevstanu.“
Najednou jako by někdo vysál z místnosti všechen vzduch.
Někdo si odkašlal.
Vstala jsem a otřela si ruce do kalhot. „Tak já… ještě dojdu
pro nějaký dřevo,“ zamumlala jsem
směrem k Willovi.
A pak jsem popadla koš a prchla.
Venku bylo mrazivo, ale já tam zůstala, jak nejdéle to šlo, a
ubíjela čas vybíráním polínek.
Zkoušela jsem odhadnout, jestli by nebylo lepší přijít o pár
prstů kvůli omrzlinám než se tam muset
vrátit. Ale byla prostě až moc zima a mně jako první zmodral
ukazováček, který potřebuju při šití,
a nezbylo než přiznat porážku. Vlekla jsem dříví tak pomalu,
jak jsem jen mohla, a pomaličku kráčela
zpátky chodbou. Když jsem došla k obýváku, pootevřenými
dveřmi se ke mně donesl ženin hlas.
„Víš, Wille, vlastně máme ještě jeden důvod, proč jsme za
tebou přijeli,“ vysvětlovala zrovna.
„Musíme ti… něco říct.“
Otálela jsem u dveří s košem polínek v náručí.
„Říkala jsem si – teda my jsme si říkali –, že by bylo
správný, abychom ti to řekli… no, prostě je to
takhle: Rupert a já se budeme brát.“
Stála jsem naprosto tiše a přemýšlela, jestli se zvládnu neslyšně
otočit.
Žena chabě pokračovala: „Podívej, já vím, že je to asi pro tebe
trochu šok. Já z toho vlastně byla
taky docela vedle. My – ono – no, prostě začalo to až dlouho
potom, co…“
Začínaly mě bolet ruce. Mrkla jsem na koš a snažila se
vymyslet, co teď počít.
„No, víš přece, že ty a já… že my…“
Další významné ticho.
„Wille, prosím tě, řekni něco.“
„Blahopřeju,“ řekl konečně.
„Já vím, co si myslíš. Ale my jsme to ani jeden neplánovali.
Vážně ne. Hrozně dlouho jsme byli
jenom kamarádi. Kamarádi, kteří o tebe měli starost. Jenže
Rupert mě po té tvojí nehodě tak úžasně
podpořil –“
„To je od něj fakt ušlechtilý.“
„Prosím tě, nebuď takový. Tohle je tak hrozný. Strašně jsem
se bála ti to říct. My oba.“
„To je vidět,“ odtušil Will bezvýrazně.
Rupert se do toho vložil: „Koukni, říkáme ti to jen proto, že
nám oběma na tobě záleží. Nechtěli
jsme, aby ses to dozvěděl od někoho jinýho. Ale víš, jak to je,
život jde dál. To přece musíš vědět.
Přece jenom už jsou to dva roky.“
Nastalo ticho. Uvědomila jsem si, že už to nechci dál
poslouchat, a zlehounka jsem se začala krást
pryč ode dveří s takovým úsilím, až jsem tichounce zahekala.
Ale když se Rupert znovu ozval,
promluvil tak hlasitě, že jsem ho pořád slyšela.
„No tak, člověče. Vím, že to musí být strašně těžký… tohle
všechno. Ale jestli ti na Lisse aspoň
trochu záleží, přece jí musíš přát, aby měla hezký život.“
„Wille, řekni něco. Prosím tě.“
V duchu jsem viděla jeho tvář. Dokázala jsem si představit ten
pohled, nerozluštitelný a přece plný
jakéhosi chladného opovržení.
„Blahopřeju,“ pronesl nakonec. „Určitě spolu budete moc
šťastní.“
V tu chvíli začala Alicia něco namítat – nebylo tomu rozumět
–, ale Rupert ji přerušil. „Pojď, Lisso,
myslím, že bysme měli jít. Wille, nepřišli jsme si pro tvoje
požehnání. Chtěli jsme ti to říct ze
zdvořilosti. Lissa si myslela – no, my oba jsme si mysleli –, že
bys to měl vědět. Promiň, kámo.
Doufám… že se ti povede líp a snad se nám někdy ozveš, až…
no víš… až se to všechno trochu
usadí.“
Zaslechla jsem kroky a sklonila se nad košem dřeva, jako bych
zrovna vešla dovnitř. Uslyšela jsem
je jít chodbou a pak se přede mnou objevila Alicia. Oči měla
zarudlé, jako by se měla každou chvíli
rozplakat.
„Mohla bych si odskočit?“ zeptala se mě zastřeným,
přiškrceným hlasem.
Pomalu a beze slova jsem prstem ukázala směrem ke koupelně.
Pronikavě na mě pohlédla a já si uvědomila, že se mi asi ve
tváři zračí, co cítím. Nikdy jsem to
neuměla moc dobře skrývat.
„Já vím, co si myslíte,“ řekla za okamžik. „Ale já se vážně
snažila. Opravdu jsem se snažila. Celé
měsíce. A on mě pořád jen odstrkoval.“ Tvář měla ztuhlou a
zvláštně rozzlobenou. „On mě tady vůbec
nechtěl. To mi dal najevo úplně jasně.“
Jako by čekala, až něco řeknu.
„Do toho mi opravdu nic není,“ hlesla jsem nakonec.
Stály jsme proti sobě.
„Víte, pomáhat můžete jen někomu, kdo o to stojí,“ vzdychla.
A pak byla pryč.
Ještě pár minut jsem čekala a poslouchala, jak se jejich auto
vzdaluje od domu, a pak jsem zašla do
kuchyně. Postavila jsem vodu na čaj, i když jsem na něj vůbec
neměla chuť. Prolistovala jsem časopis,
který už jsem jednou četla. Nakonec jsem se sebrala a vrátila
se do chodby, se zafuněním popadla koš
dřeva a vydala se s ním do obýváku. Než jsem vešla, lehce
jsem vrazila košem do dveří, aby o mně
Will věděl.
„Napadlo mě, jestli byste nechtěl –“ začala jsem.
Jenže tu nikdo nebyl.
Pokoj byl prázdný.
A pak jsem zaslechla ránu. Vyběhla jsem na chodbu, zrovna
když se ozvala další, a pak třesk
rozbitého skla. Rámus se ozýval z Willova pokoje. Proboha, ať
si nic neudělal! Zpanikařila jsem –
varování paní Traynorové jsem měla pevně vrytá do hlavy.
Nechala jsem ho samotného déle než čtvrt
hodiny.
Prolétla jsem chodbou, u dveří se smykem zastavila a oběma
rukama se chytila zárubně. Will seděl
vzpřímeně uprostřed pokoje a přes opěrky vozíku měl
položenou vycházkovou hůl, takže přečnívala
asi půl metru doprava jako turnajový dřevec. Na dlouhých
policích nezbyla ani jediná fotografie;
drahé rámečky se válely na podlaze roztřískané na kousíčky a
koberec byl posetý třpytivými
skleněnými střepy. Střípků a kousků dřeva měl Will plný i klín.
Pohledem jsem zhodnotila tu spoušť
a tep se mi pomalu vracel do normálu, když jsem si uvědomila,
že mu nic není. Will ztěžka dýchal,
jako by ho jeho čin stál velkou námahu.
Vozík se ke mně otočil a sklo pod ním jemně zakřupalo. Jeho
oči se setkaly s mými. Byla v nich
nekonečná únava. Varovaly mě, abych se neopovážila projevit
mu soucit.
Pohlédla jsem mu na klín a pak se rozhlédla po podlaze. Mezi
oběťmi Willova řádění jsem
rozeznala jeho fotku s Alicií, jejíž obličej teď zakrýval zkroucený
stříbrný rámeček.
Polkla jsem, chvíli zírala na fotku a pak pomaličku zvedla oči k
Willovi. Těch pár vteřin bylo
nejdelších, jaké jsem kdy zažila.
„Může se tomu píchnout kolo?“ pokývla jsem konečně směrem
k vozíku. „Protože já nemám tušení,
kam bych na to přidělala hever.“
Vytřeštil na mě oči. Na okamžik mě napadlo, že teď už jsem
to úplně zvorala. Ale pak mu přelétl po
tváři slabounký náznak úsměvu.
„Hele, ani hnout,“ nakázala jsem mu. „Dojdu pro vysavač.“
Zaslechla jsem, jak hůl spadla na podlahu. Když jsem vycházela
z pokoje, měla jsem pocit, že jsem
uslyšela slůvko omluvy.
U Královy hlavy bývalo ve čtvrtek večer vždycky plno a v rohu
salónku bylo ještě rušněji. Seděla
jsem namáčknutá mezi Patrickem a nějakým chlápkem, který
se snad jmenoval Rutter, v pravidelných
intervalech zírala na mosazné ozdoby z koňských postrojů
přibité k dubovým trámům nad mou hlavou
a na fotografie hradu na koncích trámů, a snažila se jevit
alespoň matný zájem o probíhající debatu,
která se točila zejména okolo poměrů tělesného tuku a
sacharidové superkompenzace.
Vždycky jsem si říkala, že srazy Hailsburyského triatlonistického
oddílu, pořádané jednou za
čtrnáct dní, musí být noční můra každého hospodského.
Alkohol jsem pila jenom já a můj zmuchlaný
a prázdný pytlíček čipsů se choulil na stole sám samotinký.
Všichni ostatní usrkávali minerálku nebo
studovali poměry sladidel v dietní cole. Když si pak konečně
objednali jídlo, jediný lísteček salátu se
nesměl otřít o plnotučnou zálivku a na jediném kousku kuřete
nezůstala kůžička. Já si často dávala
hranolky, jen abych mohla pozorovat, jak všichni předstírají, že
na ně nemají chuť.
„Phil si sáhnul na dno asi po čtyřiceti mílích. Prej i slyšel hlasy.
Nohy měl jak z olova. Měl takovej
ten prázdnej výraz, víš?“
„Nechal jsem si upravit na míru ty nový japonský vyvažovací
boty. Normálně mi to srazilo časy na
deseti mílích o patnáct minut.“
„Neber si měkkou cyklobrašnu. Když s ní Nigel dorazil do
tábora, měl ji tak shrnutou, že byla jak
ramínko na šaty.“
Nemůžu říct, že bych si triatlonistické srazy nějak zvlášť užívala,
ale vzhledem k delší pracovní
době a Patrickovu tréninkovému rozvrhu to byla jedna z mála
příležitostí, kdy jsem se s ním mohla
zaručeně vidět. Seděl vedle mě a navzdory příšerné zimě venku
mu svalnatá stehna halily jen kraťasy.
Pro členy oddílu byla věc cti chodit co možná nejspořeji
oblečení. Muži byli šlachovití a navlečení do
tajemných a drahých vrstev sportovního oblečení, které mělo
buď extra schopnost odvádět pot, nebo
bylo lehčí než vzduch. Jmenovali se Scud, Trig a podobně a
neustále si vzájemně ukazovali a zatínali
nejrůznější části těla, buď aby si předvedli zranění nebo údajný
přírůstek svalové hmoty. Dívky
zásadně chodily nenalíčené a měly zarudlou pleť jako někdo,
komu nevadí běhat míle ve sněhu
a mrazu. Na mě se dívaly s mírným znechucením, nebo
možná dokonce s nepochopením; nepochybně
odhadovaly můj poměr svalové a tukové hmoty a shledávaly jej
zcela neuspokojivým.
„Byl to děs,“ svěřovala jsem Patrickovi a přemýšlela, jestli se
mě všichni pokusí zabít pohledem,
když si objednám cheesecake. „Představ si, jeho přítelkyně s
jeho nejlepším kamarádem.“
„Nemůžeš jí to mít za zlý,“ argumentoval. „Chceš mi snad
vážně říct, že kdybych já zůstal
ochrnutej od krku dolů, že bys se mnou zůstala?“
„Samozřejmě že jo.“
„Ale kdepak. A já bych to od tebe ani neočekával.“
„No ale já bych zůstala.“
„Ale já bych tě tam nechtěl. Nechtěl bych, aby se mnou někdo
byl jenom ze soucitu.“
„Kdo říká, že by to bylo ze soucitu? Vždyť bys to pořád byl
ty.“
„Ne, nebyl. Už bych to vůbec nebyl já.“ Pokrčil nos. „Nechtěl
bych už žít. Záviset na ostatních kvůli
každý maličkosti. Nechat si utírat zadek od cizích lidí –“
Jeden z mužů mezi nás strčil vyholenou hlavu. „Pate,“ zeptal
se, „vyzkoušel už jsi ten novej gelovej
nápoj? Jeden mi minulej tejden explodoval v batohu. V životě
jsem nic takovýho neviděl.“
„Ještě ne, Trigu. Já radši banán a energy drink.“
„Dazzer si během posledního triatlonu dal dietní colu. V tisíci
metrech ji pak celou vyblil. Páni, my
se mu tenkrát tak chechtali.“
Vyloudila jsem chabý úsměv.
Holá lebka se stáhla a Patrick se ke mně znovu obrátil –
zjevně ještě pořád přemýšlel nad Willovým
osudem. „Kristepane. Představ si, co všechno bys nemohla
dělat…“ Zavrtěl hlavou. „Žádný běhání,
žádný kolo…“ Pohlédl na mě, jako by mu to teprve teď došlo.
„A žádnej sex.“
„Jasně že bys mohl mít sex. Akorát že holka by musela bejt
nahoře.“
„To bysme ovšem byli nahraný.“
„Moc vtipný.“
„Navíc když je někdo ochrnutej od krku dolů, tak bych řek, že
mu… ehm… nádobíčko stejně
nefunguje, jak má.“
Vzpomněla jsem si na Alicii. Já se vážně snažila, řekla.
Opravdu jsem se snažila. Celé měsíce.
„Některejm lidem to určitě funguje. A navíc se to určitě dá
nějak vyřešit, když máš dost…
vynalézavosti.“
„Haha,“ uchechtl se Patrick a lokl si vody. „Na to se ho musíš
zejtra zeptat. Hele, sama říkáš, že je
hroznej. Možná byl hroznej i před tou nehodou. Třeba to je
ten pravej důvod, proč ho nechala. To tě
nenapadlo?“
„Já nevím…“ vzpomněla jsem si na tu fotografii. „Vypadali
spolu hrozně šťastně.“ Na druhou
stranu, co může nějaká fotka dokazovat? Měla jsem doma
zarámovanou fotografii, na které se na
Patricka zářivě usmívám, jako by mě právě vytáhl z hořící
budovy, ale ve skutečnosti jsem mu právě
oznámila, že je „naprostej kretén“, na což on odpověděl
srdečným „Trhni si!“
Patricka už to přestalo zajímat. „Hej, Jime… Jime, viděls už to
nový ultralehký kolo? Jaký je?“
Nechala jsem ho změnit téma a přemýšlela o Aliciiných slovech.
Dokázala jsem si docela dobře
představit, že ji Will od sebe odstrčil. Ale přece když někoho
milujete, není vaše povinnost s ním
vydržet? Pomoci mu překonat depresi? V nemoci i ve zdraví,
neříká se to tak?
„Ještě něco k pití?“
„Vodku s tonikem. Dietním tonikem,“ opravila jsem se, když
káravě povytáhl obočí.
Patrick pokrčil rameny a vydal se k baru.
Zmocnil se mě trochu provinilý pocit, že tak propíráme mého
zaměstnavatele. Zvlášť když jsem si
uvědomila, že to pravděpodobně musí snášet pořád. Bylo skoro
nemožné ubránit se dohadům ohledně
intimnějších stránek jeho života. Přestala jsem vnímat. Mluvilo
se právě o víkendovém tréninku ve
Španělsku. Poslouchala jsem na půl ucha, až se vedle mě
znovu zjevil Patrick a šťouchl do mě.
„Nechtělo by se ti?“
„Co?“
„Na víkend do Španělska. Místo tý dovolený v Řecku. Kdyby
se ti nechtělo absolvovat těch čtyřicet
mil na kole, můžeš se natáhnout u bazénu. Mohli bysme
sehnat levný letenky. Je to za šest tejdnů. Teď
když máš peněz jako šlupek…“
Vzpomněla jsem si na paní Traynorovou. „Já nevím… nejspíš
by nebyli moc nadšený, že si beru tak
brzo volno.“
„A nevadilo by ti, kdybych jel? Fakt bych si chtěl vyzkoušet
nějakej výškovej trénink. Přemejšlím,
že bych zkusil ten velkej.“
„Velkej co?“
„Závod. V triatlonu. Xtreme Viking. Šedesát mil na kole, třicet
mil běhu a slušně dlouhá plavba
v mrazivým severským moři.“
O Vikingovi se mluvilo s nábožnou úctou a jeho účastníci hrdě
nosili následky svých zranění jako
veteráni nějaké daleké, leč obzvlášť brutální války. Patrick si
skoro pomlaskával nedočkavostí.
Pohlédla jsem na svého přítele a napadlo mě, jestli náhodou
není mimozemšťan. Na okamžik mě
napadlo, že jsem ho měla radši, dokud ještě pracoval v
teleshoppingu a nedokázal projet kolem
benzínky, aniž by doplnil zásobu tyčinek Mars.
„Ty do toho půjdeš?“
„Proč ne? Nikdy jsem nebyl v lepší formě.“
Vybavily se mi všechny ty mimořádné tréninky, nekonečné
hovory o hmotnosti a vzdálenostech,
kondici a výdrži. Už tak teď nebylo lehké přimět Patricka, aby
mi věnoval trochu pozornosti, i když
byla zrovna vhodná chvíle.
„Mohla bys to zkusit se mnou,“ navrhl, i když jsme oba věděli,
že tomu sám nevěří.
„Nechám to na tobě,“ zavrtěla jsem hlavou. „Jasně. Jen do
toho jdi,“ ujistila jsem ho.
A objednala jsem si ten cheesecake.
Jestli jsem si snad myslela, že po událostech předchozího dne
ledová atmosféra v Granta House
trochu roztaje, šeredně jsem se mýlila.
Pozdravila jsem Willa širokým úsměvem a veselým ahoj, ale on
se ani neobtěžoval otočit od okna.
„Nemá dobrej den,“ zamumlal Nathan, když si oblékal kabát.
Bylo špinavé, zatažené ráno, déšť zlobně plival na okenní
tabulky a bylo těžké si představit, že ještě
někdy vůbec vyjde slunce. Dokonce i já jsem dneska byla
zasmušilá. Nebylo tedy překvapující, že je
Willovi ještě hůř. Pustila jsem se do svých dopoledních
povinností a celou dobu si říkala, že na tom
nezáleží. Člověk přece nemusí mít svého zaměstnavatele rád,
že? Spousta lidí to tak má. Vzpomněla
jsem si na Trininu šéfovou, mnohokrát rozvedenou ženu s
upjatým výrazem, která kontrolovala, jak
často moje sestra chodí na záchod, a neodpustila si dokonce
jízlivé poznámky, pokud se jí zdálo, že
Trina překročila přiměřenou vyprazdňovací kvótu. A navíc už
jsem si tu odkroutila dva týdny. To
znamenalo, že mi zbývá už jen pět měsíců a třináct dní práce.
Fotografie byly pečlivě naskládané ve spodní zásuvce, kam jsem
je předešlého dne strčila, a já si
teď dřepla na podlahu, rozložila je, začala je třídit a zkoumat,
které rámečky by možná šly spravit.
Spravování věcí mi docela jde. Navíc jsem si říkala, že bych
tak aspoň zabila čas poměrně užitečnou
činností.
Zabývala jsem se tím asi deset minut, když mě tiché bzučení
motorizovaného vozíku upozornilo, že
se blíží Will.
Seděl ve dveřích a díval se na mě. Pod očima měl tmavé
stíny. Nathan mi svěřil, že někdy skoro
nespí. Nechtěla jsem si ani představovat, jaké to musí být, ležet
uvězněný v posteli, ze které se sám
nedostanete, a společností v pozdní noční hodině jsou vám jen
vlastní černé myšlenky.
„Říkala jsem si, že bych se podívala, jestli některý ty rámečky
nepůjdou spravit,“ vysvětlovala jsem
a jeden zvedla. Byl to ten, na kterém skákal bungee jumping.
Snažila jsem se tvářit vesele. Potřebuje
někoho radostného, optimistického.
„Proč?“
Zamžikala jsem. „No… myslím, že některý půjdou zachránit.
Přinesla jsem si lepidlo na dřevo,
jestli vám nebude vadit, když to zkusím. Anebo kdybyste chtěl
radši nový, můžu místo oběda skočit
do města a podívat se, jestli bych nějaký nesehnala. Anebo
bysme mohli jet spolu, kdybyste se chtěl
podívat ven…“
„Kdo vám řekl, že je máte začít spravovat?“
Neúhybně na mě hleděl.
Ajaj, pomyslela jsem si. „Já… jenom jsem chtěla pomoct.“
„Chtěla jste napravit, co jsem včera proved.“
„Já –“
„Víte co, Louiso? Bylo by fajn, aspoň jednou jedinkrát, kdyby
se někdo zajímal o to, co chci já.
Neroztřískal jsem ty fotky nešťastnou náhodou. Nebyl to ani
pokus o radikální změny v interiéru.
Rozbil jsem je proto, že se na ně prostě už nechci koukat.“
Vstala jsem. „Omlouvám se, nenapadlo mě –“
„Myslela jste si, že to víte líp. Všichni si myslí, že vědí, co
potřebuju. Spravíme ty podělaný fotky,
aby se chudák invalida měl na co koukat . Jenže já nechci,
aby na mě ty podělaný fotky čuměly,
kdykoli musím ležet v posteli a čekat, dokud někdo nepřijde a
z tý podělaný postele mě zase
nezvedne. Jasný? Myslíte, že to zvládnete pochopit?“
Polkla jsem. „Tu s Alicií bych nespravovala, tak pitomá zase
nejsem… jenom jsem si myslela, že
třeba za čas si možná řeknete –“
„Kristepane…“ zasyčel ostře a odvrátil se ode mě. „Nechte si tu
svou psychoterapii. Jděte si číst ty
svý bulvární časopisy nebo co to děláte, když zrovna nevaříte
čaj.“
Tváře mi hořely. Sledovala jsem, jak se otáčí v úzké chodbě, a
vylítlo to ze mě, ještě než jsem si
vůbec uvědomila, co říkám.
„Nemusel byste bejt tak hnusnej.“
Moje slova v tichu jasně zazvonila.
Vozík se zastavil. Nastalo dlouhé ticho, a pak se Will pomaličku
obrátil, takže ke mně byl čelem,
a rukou svíral malou ovládací páčku.
„Cože?“
Pohlédla jsem na něj a srdce mi bušilo. „Svoje přátele jste
poslal někam. Fajn. Asi si to i zasloužili.
Ale já se tady den co den akorát snažím dělat všechno, jak
nejlíp umím. Takže bych fakt ocenila,
kdybyste mi nedělal ze života takový peklo jako všem ostatním.“
Will trochu vytřeštil oči. Kratičce zaváhal a pak znovu promluvil.
„A co kdybych vám řekl, že vás
tady vůbec nechci?“
„Vy mě nezaměstnáváte. Zaměstnala mě vaše matka. A pokud
mi ona neřekne, že už mě tu nechce,
tak tady zůstanu. Ne proto, že by mi snad na vás bůhvíjak
záleželo, nebo že by mě snad tahle pitomá
práce bavila, nebo že bych vám chtěla nějak změnit život, ale
protože potřebuju ty peníze. Jasný?
Vážně ty peníze potřebuju.“
Will Traynor navenek téměř nezměnil výraz, ale mně se zdálo,
že jsem mu ve tváři zahlédla mírné
ohromení, jako by nebyl zvyklý, že s ním někdo nesouhlasí.
A kruci, pomyslela jsem si, jak mi začalo docházet, co jsem
právě provedla. Tak teď jsem to fakt
podělala.
Ale Will na mě jenom chvíli hleděl, a když jsem neodvrátila
pohled, mírně si odfoukl, jako by se
chystal říct něco nepříjemného.
„Tak to jo,“ pronesl a obrátil vozík. „Ty fotky prostě zase strčte
do toho spodního šuplíku, jo?
Všechny.“
A s tichým zabzučením byl pryč.
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
5
Když jste najednou vrženi do úplně nového života – nebo vás
aspoň tak prudce strčí někomu do
života, jako by vás tváří přitiskli na jeho okno –, donutí vás to
přehodnotit, kdo vlastně jste. Nebo jak
můžete jiným lidem připadat.
Pro své rodiče jsem se během pouhých čtyř týdnů stala někým
aspoň o pár fousů zajímavějším.
Byla jsem teď spojnicí s úplně jiným světem. Zvlášť matka se
mě denně vyptávala na Granta House
a jak to tam chodí, asi jako zoolog, který detailně zkoumá
nějakého zvláštního neobjeveného
živočicha a jeho prostředí. „Používá paní Traynorová při
každým jídle plátěný ubrousky?“ chtěla třeba
vědět; nebo „Myslíš, že taky luxujou každej den jako my?“
nebo „Jak dělají brambory?“
Ráno mě vysílala do práce s přísnými pokyny, abych zjistila,
jakou používají značku toaletního
papíru, nebo jestli mají povlečení ze směsového materiálu. Bylo
pro ni hrozným zklamáním, že jsem
si na nic z toho většinou nedokázala vzpomenout. Matka byla v
skrytu duše přesvědčená, že nóbl lidi
ve skutečnosti žijou jako čuňata – už od té doby, co jsem jí
ve svých šesti letech vyprávěla o jedné
velmi uhlazené spolužačce, jejíž matka nás nenechala hrát si v
přijímacím pokoji, protože bychom
tam „vířily prach“.
Když jsem tedy doma poreferovala, že ano, rozhodně dovolují
psovi žrát v kuchyni, nebo ne,
Traynorovi nevytírají každý den zápraží tak jako ona, vždycky
sevřela rty, úkosem pohlédla na otce
a uspokojeně pokývla, jako bych jí právě potvrdila všechno, co
se kdy domnívala o nepořádnosti
lepších lidí.
Jelikož záviseli na mém příjmu, nebo možná i proto, že věděli,
že se mi v té práci vůbec nelíbí,
dostávalo se mi doma taky trochu víc úcty. V praxi se to
ovšem nijak zvlášť neprojevovalo – v tátově
případě to znamenalo, že mi přestal říkat „tlustoprdko“, a
máma mi po příchodu z práce obvykle
přichystala hrnek čaje.
Pro Patricka ani mou sestru se nic nezměnilo – pořád jsem
byla terčem jejich vtipů, pořád stejně mě
objímali nebo líbali nebo na mě bručeli. Já sama jsem si vůbec
nepřipadala jiná. Vypadala jsem pořád
stejně a podle Triny jsem se pořád oblékala, jako bych se o
šaty porvala v Armádě spásy.
Vůbec jsem netušila, co si o mně myslí většina obyvatel Granta
House. Will byl neproniknutelný.
Pro Nathana jsem pravděpodobně byla jen poslední v řadě
placených pomocnic. Choval se ke mně
přátelsky, ale trochu odtažitě. Měla jsem pocit, že nevěří, že
bych tam vydržela dlouho. Pan Traynor
mi vždycky zdvořile pokývl, když jsme se míjeli na chodbě, a
občas se mě zeptal, jaký byl provoz
nebo jestli už jsem si u nich zvykla. Kdyby nás představili v
jiném prostředí, nevím, zda by mě vůbec
poznal.
Ale pro paní Traynorovou – ach Bože. Pro tu jsem očividně
byla ta nejpitomější a nejméně
zodpovědná osoba na světě.
Začalo to těmi fotkami. Paní Traynorové neuniklo nic, co se v
domě šustlo, a já měla tušit, že
rozbité rámečky bude považovat za katastrofu. Začala mě
vyslýchat, jak přesně dlouho jsem nechala
Willa samotného, co ten výbuch podnítilo, jak rychle jsem pak
všechno uklidila. Ne že by mě snad
přímo kritizovala, kdepak – byla příliš kultivovaná, než aby
vůbec zvedla hlas –, ale jak při mých
odpovědích pomalu mrkala, její tichá hmm, hmm při mých
slovech, z toho mi bylo všechno přehledně
jasné. Ani mě nepřekvapilo, když mi pak Nathan řekl, že paní
Traynorová pracuje jako smírčí
soudkyně.
Podle jejího názoru by bylo dobré, kdybych napříště Willa
nenechávala o samotě tak dlouho, ať
bude situace jakkoli ošemetná. Hmm? Možná až budu příště
utírat prach, třeba bych mohla všechno
postavit tak, aby to nebylo příliš blízko u kraje, a nikdo by nic
nemohl nešťastnou náhodou shodit,
hmm? (Zjevně chtěla raději věřit, že to byla nehoda.) Připadala
jsem si před ní jako prvotřídní blbka,
a logicky se ze mě pak v její přítomnosti prvotřídní blbka
stávala. Vždycky přišla, zrovna když mi
něco upadlo na podlahu, nebo jsem právě zápolila s knoflíky
na sporáku, anebo jsem ji našla stát
v chodbě s mírně popuzeným výrazem, když jsem se vracela
zvenku se dřevem, jako bych byla pryč
mnohem déle než ve skutečnosti.
Bylo zvláštní, že její chování se mě dotýkalo mnohem víc než
Willova hrubost. Párkrát jsem byla
dokonce v pokušení se jí na rovinu zeptat, jestli něco není v
pořádku. Říkala jste, že mě chcete hlavně
kvůli mému vystupování, ne kvůli odborným dovednostem ,
chtěla jsem jí říct. No tak jsem tady,
a každej den jsem sakra veselá. Rázná a optimistická,
přesně jak jste chtěla. Tak co vám do háje vadí?
Ale Camille Traynorové se nic takového říct nedalo. Navíc jsem
měla pocit, že v tomhle domě
nikdy nikdo neřekne nikomu nic přímo.
„Lily, naše poslední pomocnice, to dělala docela chytře – dávala
na tuhle pánvičku dva druhy
zeleniny najednou“ – to znamenalo Děláte moc velký binec.
„Možná by sis rád dal čaj, Wille“ – to doopravdy znamenalo
Vůbec mě nenapadá, co bych ti řekla.
„Myslím, že tam mám ještě nějaké materiály k uspořádání“
znamenalo Chováš se hnusně a já
odcházím.
Všechno pronášela s tím lehce ztrápeným výrazem a štíhlé
prsty jezdily sem a tam po řetízku
s křížkem. Byla tak hrozně zdrženlivá a rezervovaná. Moje
máma vedle ní vypadala jako Amy
Winehouseová. Vždycky jsem se zdvořile usmála, dělala jsem, že
jsem si ničeho nevšimla,
a pokračovala jsem v práci, za kterou mě platila.
Tedy aspoň jsem se o to snažila.
„Proč se mi sakra zas snažíte propašovat na vidličku tu
mrkev?“
Mrkla jsem do talíře. Doteď jsem sledovala moderátorku v
televizi a přemýšlela, jak by to
vypadalo, kdybych si obarvila vlasy na stejný odstín jako ona.
„Cože? To nedělám.“
„Ale děláte. Rozmačkala jste ji a snažíte se ji schovat v
omáčce. Já vás viděl.“
Začervenala jsem se. Měl pravdu. Zrovna jsem Willa krmila a
oba jsme přitom roztržitě sledovali
polední zprávy. K obědu byla hovězí pečeně s bramborovou
kaší. Jeho matka mi nakázala, že mu
musím dát na talíř tři druhy zeleniny, i když on zcela jasně
prohlásil, že dneska žádnou zeleninu
nechce. Snad každé jídlo, které jsem měla nařízeno připravit,
muselo být tak nutričně vyvážené, až to
bolelo.
„Proč se do mě snažíte cpát mrkev?“
„Nesnažím.“
„Takže v tom žádná mrkev není?“
Pohlédla jsem na maličké oranžové kousky. „No… teda…“
Vyčkávavě povytáhl obočí.
„No… asi jsem si říkala, že vám zelenina prospěje?“
Zčásti v tom byla poslušnost vůči paní Traynorové a zčásti asi
síla zvyku. Byla jsem zvyklá krmit
Thomase, kterému se zelenina musela rozmačkat na kašičku a
maskovat se pod hromádkou brambor
nebo schovávat do těstovin. Každý kousíček, který jsme do něj
dostali, nám připadal jako malé
vítězství.
„Tak si to ujasníme. Vy máte pocit, že mi malá lžička mrkve
nějak zlepší kvalitu života?“
Když to takhle řekl, vážně to znělo dost pitomě. Ale já už se
naučila, že je důležité nenechat se
viditelně zastrašit ničím, co Will řekne nebo udělá.
„Máte pravdu,“ řekla jsem klidně. „Už to neudělám.“
A pak se Will Traynor zničehonic rozesmál. Smích z něj vyrazil
s prudkým zajíknutím, jako by to
vůbec nečekal.
„Prokristapána,“ potřásl hlavou.
Překvapeně jsem na něj zírala.
„Co ještě mi krucinál pašujete do jídla? Za chvíli mi začnete
říkat, jak jede pan Mašinka do tunelu
a veze na nádraží měkoučkou kapustičku.“
Minutku jsem nad tím uvažovala. „Ne,“ opáčila jsem s
kamennou tváří. „Já tu mám jenom pana
Vidličku. Pan Vidlička rozhodně nevypadá jako mašinka.“
To už mi Thomas před několika měsíci velmi důrazně vysvětlil.
„K tomu vás navedla moje matka?“
„Ne. Hele, Wille, já se omlouvám. Prostě jsem nad tím
nepřemejšlela.“
„No to je novina.“
„No dobře, dobře. Tak já z toho tu pitomou mrkev vyndám,
když vám tak strašně vadí.“
„Mně nevadí ta pitomá mrkev. Vadí mi, že mi ji pašuje do
jídla bláznivá ženská, která říká příboru
pan a paní Vidličkovi.“
„To byl jenom vtip. Podívejte, tak já tu mrkev vyndám a –“
Odvrátil se ode mě. „Já už nic nechci. Jenom mi udělejte čaj.“
Když jsem odcházela z místnosti,
zavolal za mnou: „A ne abyste mi do něj sakra propašovala
cuketu!“
Když jsem domývala nádobí, přišel Nathan. „Dneska má
dobrou náladu,“ poznamenal a já mu
podala hrnek čaje.
„Vážně?“ Dala jsem si sendviče v kuchyni. Venku byla lezavá
zima a poslední dobou mi dům už
z nějakého důvodu nepřipadal tak nevlídný.
„Povídal, že ho prej chcete otrávit. Ale říkal to tak jako v
dobrým, víte, jak to myslím.“
Tahle informace mě podivně potěšila.
„No… teda…“ snažila jsem se to skrýt. „Potřebuju jenom trochu
času.“
„Taky trochu víc mluví. Někdy i celý tejdny pomalu neřekl
slovo, ale v posledních pár dnech má
rozhodně povídavější náladu.“
Vzpomněla jsem si, jak mě Will suše varoval, že jestli krucinál
nepřestanu s tím hvízdáním, bude
mě muset přejet. „Myslím, že moje a jeho představy o
povídavosti se trochu liší.“
„No, my si chvíli povídali o kriketu. A musím vám něco říct,“
ztišil Nathan hlas, „někdy minulej
tejden se mě paní T. ptala, jestli si myslím, že si vedete dobře.
Já jí řek, že podle mě jste velice
profesionální, ale vím, že takhle to nemyslela. A včera přišla a
povídala, že prej vás slyšela, jak se
spolu smějete.“
Vybavil se mi předešlý večer. „To on se smál mně,“ opravila
jsem ho. Willovi připadalo strašně
legrační, že nevím, co je pesto. Řekla jsem mu totiž, že k
večeři budou „nudle s tou zelenou
omáčkou“.
„Ále, to je jí fuk. Jenže už je to hodně dávno, co se něčemu
zasmál.“
Byla to pravda. S Willem jsme zřejmě našli snadnější způsob
koexistence. Spočíval zejména v tom,
že on na mě byl hrubý a já mu to čas od času oplácela. On
mi oznámil, že jsem něco udělala špatně,
a já mu sdělila, že jestli mu na tom tak záleží, může si o to
říct hezky. On mi nadával nebo mi říkal, že
jsem jak vosina v zadku, a já opáčila, že si to může bez té
vosiny zkusit a uvidíme, jak mu to půjde.
Bylo to trochu nucené, ale nějak nám to oběma vyhovovalo.
Někdy jako by to pro něj dokonce byla
úleva, že se najde někdo, kdo na něj klidně bude hnusný, kdo
mu bude odporovat nebo mu řekne, že se
chová příšerně. Měla jsem podezření, že od té nehody kolem
něj všichni chodí po špičkách – možná
s výjimkou Nathana, s nímž Will jednal s jakýmsi automatickým
respektem a který byl
pravděpodobně vůči všem jeho nabroušeným poznámkám
stejně imunní.
„Tak se snažte, aby si z vás dělal srandu ještě víc, jo?“
Strčila jsem hrníček do dřezu. „To myslím nebude problém.“
Změnila se nejen atmosféra v domě ‒ Will mě už tak často
nevyháněl, že chce být o samotě,
a párkrát se mě dokonce odpoledne zeptal, jestli bych se s
ním nechtěla dívat na film. Nevadilo mi,
když pustil Terminátora – i když jsem viděla všechny díly –,
ale když mi ukázal nějaký francouzský
film s titulky, krátce jsem mrkla na přebal a prohlásila, že
tenhle si asi nechám ujít.
„Proč?“
Pokrčila jsem rameny. „Nemám ráda filmy s titulkama.“
„To je jako říkat, že nemáte ráda filmy s hercema. Nebuďte
směšná. Co na nich nemáte ráda? Že
musíte při koukání i něco číst?“
„Prostě nemám moc ráda cizí filmy.“
„Všechny filmy od časů Místního hrdiny už jsou cizí. Nebo si
snad myslíte, že Hollywood je
předměstí Birminghamu?“
„Moc vtipný.“
Nevěřil mi, když jsem připustila, že jsem vlastně žádný film s
titulky nikdy neviděla. Jenže večer si
u nás televizní ovladač nárokovali naši a Patrick by se mnou
snad radši chodil na večerní kursy
háčkování, než aby se díval na cizojazyčný film. V nejbližším
multikině dávali jenom nejnovější
střílečky nebo romantické komedie a navíc bylo tak zamořené
hvízdajícími puberťáky v mikinách
s kapucí, že většina lidí z města už tam ani chodit nezkoušela.
„Na tenhle film se musíte podívat, Louiso. Vlastně vám to
nařizuju.“ Will poodjel s vozíkem
kousek dozadu a kývl ke křeslu. „Tady. Sedněte si sem. A ani
hnout, dokud nebude konec. Ona
v životě neviděla cizí film. Kristepane,“ brblal si.
Byl to starý film o takovém hrbáčovi, který zdědí dům na
francouzském venkově. Will tvrdil, že ho
natočili podle jedné slavné knihy, ale já o ní tedy v životě
neslyšela. Prvních dvacet minut jsem se
trochu ošívala, titulky mě iritovaly a přemýšlela jsem, jestli se
Will naštve, když mu řeknu, že
potřebuju na záchod.
A pak se něco stalo. Zapomněla jsem myslet na to, jak je
těžké se dívat a zároveň číst titulky,
zapomněla jsem na Willův rozpis léků a bylo mi jedno, jestli si
paní Traynorová bude myslet, že se
flákám. Začala jsem se bát o toho chudáka a jeho rodinu,
které podvedli bezohlední sousedé. Když
hrbáč nakonec umřel, už jsem tiše vzlykala a rukáv jsem měla
celý usoplený.
„No,“ zjevil se Will náhle vedle mě a potutelně na mě mrkl.
„Zjevně se vám to ani trochu nelíbilo.“
Vzhlédla jsem a překvapeně zjistila, že venku už je tma. „Vy si
mě teďka vychutnáte, co?“
zamumlala jsem a sáhla po krabičce papírových kapesníků.
„Jenom trochu. Prostě mě ohromuje, že jste dosáhla
požehnanýho věku – kolik vám vlastně je?“
„Šestadvacet.“
„Šestadvaceti let, a v životě neviděla film s titulkama.“ Díval se,
jak si utírám oči.
Mrkla jsem do kapesníku a zjistila, že jsem přišla o všechnu
řasenku. „Netušila jsem, že je to
povinný,“ odsekla jsem.
„Fajn. Tak co teda děláte, Louiso Clarková, když se nedíváte
na filmy?“
Zmuchlala jsem kapesník v dlani. „Vy chcete vědět, co dělám,
když tu nejsem?“
„To vy jste chtěla, abysme se líp poznali. No tak mi o sobě
něco povězte.“
Will měl takový zvláštní způsob vyjadřování – člověk si nikdy
nebyl jistý, jestli se vám náhodou
nevysmívá. Čekala jsem, že se mi každou chvíli vysměje.
„Proč?“ nechápala jsem. „Proč byste to
zničehonic chtěl vědět?“
„Ale prokristapána. Váš společenskej život snad není státní
tajemství, ne?“ zatvářil se podrážděně.
„Já nevím…“ přemýšlela jsem. „Občas si zajdu na skleničku do
hospody. Někdy se koukám na
televizi. Chodím se dívat na svýho přítele, když běhá. Nic
zvláštního.“
„Díváte se na svýho přítele, jak běhá.“
„Jo.“
„Ale vy sama neběháte.“
„Ne. Nejsem na to –“ shlédla jsem si na hruď – „zrovna
stavěná.“
Tomu se usmál.
„A co dál?“
„Co tím myslíte, a co dál?“
„Koníčky? Cestování? Kam ráda chodíte?“
Teď už zněl skoro jako náš někdejší školní profesní poradce.
Snažila jsem se přemýšlet. „Vlastně žádný koníčky nemám.
Trochu čtu. Mám ráda oblečení.“
„To se hodí,“ poznamenal suše.
„Chtěl jste to vědět. Nejsem na koníčky zrovna typ.“ Do hlasu
se mi vkradl zvláštně defenzivní tón.
„Nic moc prostě nedělám, jasný? Pracuju a pak jdu domů.“
„A kde bydlíte?“
„Z druhý strany pod hradem. Na Renfrew Road.“
Zjevně mu to nic neříkalo. Pochopitelně. Lidé z obou stran
hradu se spolu moc nestýkali. „Je to
kousek od dvouproudovky. Jak je McDonald’s.“
Přikývl, i když netuším, jestli opravdu věděl, o čem mluvím.
„Co dovolená?“
„Jednou jsem byla ve Španělsku, s Patrickem. To je můj
přítel,“ vysvětlila jsem. „Když jsem byla
malá, tak jsme vlastně jezdili jenom do Dorsetu. Nebo do
Tenby. Tam bydlí moje teta.“
„A co byste chtěla?“
„Jak co bych chtěla?“
„Od života.“
Zamžikala jsem. „To je trochu hlubokomyslný, ne?“
„Myslím jenom tak obecně. Nechci, abyste se mi tady
psychoanalyzovala. Jenom se ptám, co byste
chtěla. Vdát se? Pořídit si nějaký spratečky? Pracovat na
nějakým vysněným místě? Procestovat
svět?“
Nastala dlouhá odmlka.
Asi jsem věděla, že ho moje odpověď zklame, ještě než jsem ji
vyslovila nahlas. „Já nevím. Vlastně
jsem o tom nikdy nepřemejšlela.“
V pátek jsme jeli do nemocnice. Ještě že jsem se o Willově
domluvené kontrole dozvěděla teprve až
ráno – jinak bych celou noc nezamhouřila oka a děsila se, jak
ho tam budu muset vézt. Ano, já umím
řídit. Ale je to asi takové, jako když řeknu, že umím
francouzsky. Ano, složila jsem potřebné zkoušky.
Ale od té doby jsem svou dovednost nevyužila častěji než
jednou do roka. Představa, že budu muset
Willa i s vozíkem naložit do speciálně uzpůsobené dodávky a
bezpečně ho dopravit do sousedního
města a zpátky, ve mně probouzela čirou hrůzu.
Celé týdny jsem si přála, abych v pracovní době mohla z toho
domu někam vypadnout. Teď bych
dala cokoli, abych tam mohla zůstat. Vyhrabala jsem
nemocniční kartičku s datem kontroly z hromady
šanonů týkajících se jeho zdraví – byly to obrovské pořadače
nadepsané „Přeprava“, „Pojištění“,
„Život s postižením“ a „Kontroly“. Vytáhla jsem ji a
zkontrolovala, jestli je na ní opravdu dnešní
datum. V koutku duše jsem doufala, že se Will spletl.
„Pojede s námi taky vaše matka?“
„Ne. Ta se mnou na kontroly nejezdí.“
Nedokázala jsem skrýt překvapení. Myslela bych si, že bude
chtít dohlížet na všechny aspekty jeho
léčby.
„Dřív jezdívala,“ vysvětlil Will. „Teď spolu máme dohodu.“
„A Nathan pojede?“
Klečela jsem před ním. Byla jsem tak nervózní, že jsem mu
nadrobila do klína trochu jídla od oběda
a teď jsem se to marně snažila utřít, takže měl na kalhotách
slušně velkou mokrou skvrnu. Will neřekl
ani slovo, jen mi nakázal, ať už se probůh přestanu omlouvat,
ale mému neurčitému pocitu paniky to
nijak nepomohlo.
„Proč?“
„Ale jen tak.“ Nechtěla jsem, aby věděl, jak hrozně se bojím.
Většinu dopoledne, které jsem jinak
obvykle trávila uklízením, jsem znovu a znovu pročítala manuál
ke zvedací rampě, ale stejně jsem se
děsila okamžiku, kdy bude jen a jen na mně, abych ho zvedla
půl metru do vzduchu.
„No tak, Clarková. Co se děje?“
„Dobře, já prostě… prostě jsem si říkala, že by bylo napoprvé
jednodušší, kdyby se mnou byl
někdo, kdo ví, jak na to.“
„Na rozdíl ode mě,“ utrousil.
„Tak jsem to nemyslela.“
„Protože ode mě se rozhodně nedá čekat, že bych snad věděl
něco o tom, jakou péči potřebuju?“
„Obsluhujete tu rampu snad vy?“ opáčila jsem suše. „Můžete
mi snad přesně říct, jak na to?“
Chvíli na mě nevzrušeně hleděl. Možná měl původně chuť se
pohádat, ale zjevně si to rozmyslel.
„To je fakt. Jo, Nathan taky pojede. Další pomocník se bude
hodit. Navíc jsem si říkal, že když tam
bude s váma, nebudete z toho tak vyjevená.“
„Já z toho nejsem vyjevená,“ ohradila jsem se.
„To vidím.“ Shlédl si do klína, který jsem se mu pořád ještě
snažila otřít žínkou. Omáčku jsem dolů
dostala, ale kalhoty měl teď úplně mokré. „Takže pojedu jako
pacient, co neudrží moč?“
„Ještě nejsem hotová.“ Zapojila jsem do zásuvky fén a namířila
mu ho do rozkroku.
Když mu horký vzduch začal proudit na kalhoty, povytáhl
obočí.
„No jo no,“ vzdychla jsem. „Takhle jsem si páteční odpoledne
taky nepředstavovala.“
„Vy jste vážně hrozně nervózní, co?“
Cítila jsem, jak si mě zkoumavě prohlíží.
„No tak, Clarková, klid. To mně fouká žhavej vzduch na
genitálie, ne vám.“
Neodpověděla jsem. Jeho další slova jsem zaregistrovala i přes
hučení fénu. „No tak, co se může
stát nejhoršího – že bych skončil na vozíku?“
Možná to bylo pitomé, ale já si nemohla pomoct a rozesmála
jsem se. To bylo snad poprvé, co se
mě Will opravdu snažil povzbudit.
Zvenku vypadala dodávka jako normální osobní auto, ale když
se odemkly zadní dveře, odklopila se
na boku rampa a spustila se na zem. Nathan přihlížel, když
jsem navedla Willův venkovní vozík (na
cestování měl jiný než na doma) doprostřed rampy,
zkontrolovala elektrickou bezpečnostní brzdu
a naprogramovala rampu, aby ho pomaličku vyzvedla až do
auta. Nathan vklouzl na sedadlo
spolujezdce, připoutal Willa a zajistil kola vozíku. Usilovně jsem
se snažila, aby se mi netřásly ruce.
Odbrzdila jsem ruční brzdu a pomaličku vyrazila směrem k
nemocnici.
Mimo domov jako by se Will trochu zmenšil. Venku byla zima
a s Nathanem jsme ho zabalili do
šály a teplého kabátu, ale najednou byl tichý a tvář měl
napjatou, a v otevřenějším prostoru jako by
působil drobnější. Kdykoli jsem koukla do zpětného zrcátka (což
bylo každou chvilku – i přes
Nathanovu přítomnost jsem se děsila, že se vozík najednou
nějak uvolní), hleděl z okýnka
s neproniknutelnou tváří. Dokonce i když mi zhasl motor nebo
jsem příliš prudce zabrzdila, což se mi
povedlo několikrát, jen se maličko bolestně ušklíbl a čekal, až
se zase seberu.
Než jsme dorazili do nemocnice, byla jsem regulérně zpocená
jako myš. Třikrát jsem obkroužila
nemocniční parkoviště, protože jsem se bála zacouvat někam
jinam než na to největší místo, ale pak
už jsem cítila, že se mnou oba muži ztrácejí trpělivost.
Konečně jsem zase spustila rampu a Nathan mi
pomohl svézt vozík na asfaltovou plochu.
„Zvládla jste to dobře,“ poplácal mě Nathan po zádech, když
vylezl z auta, ale já mu moc nevěřila.
Dokud nedoprovázíte někoho, kdo je na vozíku, spousty věcí si
vůbec nevšimnete. Třeba v jak
mizerném stavu je většina chodníků – jsou poseté špatně
zazáplatovanými děrami nebo jsou prostě
hrbolaté. Když jsem pomaličku kráčela vedle Willa, všimla jsem
si, jak sebou při každé nerovnosti
bolestně škubne a jak často musí opatrně objíždět nějakou
potenciální překážku. Nathan předstíral, že
si toho nevšímá, ale já viděla, že ho taky hlídá. Will však
vypadal jen zamračeně a rozhodně.
Další věc je, jak bezohledná je většina řidičů. Parkují i u
sjezdů na chodnících nebo se postaví tak
blízko u sebe, že vozík nemůže ani přejet přes ulici. Mě to
hrozně pohoršilo a párkrát jsem dokonce
byla v pokušení nechat dotyčnému za stěračem nějaký
nepříjemný vzkaz, ale Nathan s Willem na to
zjevně byli zvyklí. Nathan objevil vhodné místo na přechod,
každý jsme kráčeli z jedné strany Willovi
po boku a konečně se dostali na druhou stranu.
Co jsme vyjeli od domu, nepromluvil Will ani slovo.
Nemocnice byla naleštěná nízkopodlažní budova. Dokonalá
příjmová hala připomínala spíš nějaký
modernistický hotel, za což možná vděčila soukromému
zdravotnímu pojištění. Stála jsem stranou,
když se Will jel ohlásit recepční, a pak jsem ho s Nathanem
následovala dlouhou chodbou. Nathan táhl
obrovský batoh, v němž bylo všechno, co by Will během této
krátké vyjížďky mohl potřebovat, od
kádinek na pití až po náhradní oblečení. Balil ho dopoledne
přede mnou a podrobně vyjmenovával
všechny eventuality. „Asi je dobře, že to nemusíme dělat moc
často,“ podotkl, když si všiml mého
zděšeného výrazu.
Na kontrolu jsem s Willem nešla. S Nathanem jsme se usadili
do pohodlných křesel před ordinací.
Úplně tu chyběl ten typický nemocniční pach a ve váze na
parapetu byly čerstvé květiny. A ne jen tak
nějaké kytky. Obrovské exotické exempláře, které jsem ani
neznala jménem, rafinovaně naaranžované
do minimalistických trsů.
„Co tam dělají?“ zabrblala jsem, když už jsme tam seděli půl
hodiny.
Nathan vzhlédl od knížky. „To je jenom normální půlroční
kontrola.“
„A co kontrolujou, jestli se uzdravuje?“
Odložil knihu. „On se neuzdravuje. Má poraněnou míchu.“
„Ale vždyť s ním děláte fyzioterapii a tak.“
„To se jenom snažím, abych ho udržel v přijatelným fyzickým
stavu – aby mu nic neatrofovalo
a nedemineralizovaly se mu kosti, nedělaly se mu krevní
sraženiny v nohách a tak podobně.“
Pak řekl jemně, jako by mě nechtěl zklamat: „On už nikdy
nebude znovu chodit, Louiso. To se stává
leda ve filmech. Snažím se akorát, aby neměl bolesti a aby mu
zůstal aspoň ten omezenej rozsah
pohybu, kterej ještě má.“
„A on to s váma je ochotnej dělat? Tu fyzioterapii? Protože já
ať mu navrhnu cokoli, nic dělat
nechce.“
Nathan svraštil nos. „Jo, dělá to, ale myslím, že z toho není
dvakrát nadšenej. Když jsem u něj
začal, byl ještě docela odhodlanej. S rehabilitací to zkoušel dost
dlouho, ale když po roce neviděl
vůbec žádný zlepšení, asi už pro něj bylo dost těžký věřit, že
to za to stojí.“
„Myslíte, že by to měl zkoušet dál?“
Nathan upřeně hleděl na podlahu. „Upřímně? Je kvadruplegik,
má poranění míšního segmentu C5/6.
To znamená, že zhruba odsud dolů –“ sáhl si rukou na horní
část hrudníku – „nic nefunguje. Na to, jak
spravit míchu, ještě nikdo nepřišel.“
Zírala jsem do země a před očima měla Willovu tvář, když
jsme jeli prosluněnou zimní krajinou,
a vedle ní rozzářený obličej muže na lyžařské dovolené. „Ale
pořád se dělají nějaký lékařský objevy,
ne? Totiž… v takovýmhle zařízení… musejí přece pořád na
něčem pracovat.“
„Je to docela slušná nemocnice,“ odvětil klidně.
„Naděje umírá poslední, ne?“
Nathan na mě pohlédl a pak se vrátil očima ke knize. „Jasně,“
zamumlal.
Ve tři čtvrtě na tři jsem si s Nathanovým svolením došla pro
kávu. Prý může kontrola nějakou dobu
trvat a že všechno ohlídá, než se vrátím. Chviličku jsem se
poflakovala v přijímací hale, u novinového
stánku prolistovala pár časopisů a zdržela se nad čokoládovými
tyčinkami.
Jak se asi dalo čekat, při cestě zpátky jsem se ztratila a
musela jsem se zeptat několika sester, kam
mám jít, přičemž dvě z nich to vůbec nevěděly. Když jsem se
stydnoucí kávou v ruce dorazila, chodba
byla prázdná. Došla jsem ke dveřím ordinace a všimla si, že
jsou pootevřené. Chvíli jsem před nimi
otálela, ale v uších mi teď věčně zněla slova paní Traynorové,
když mě sjela za to, že jsem ho nechala
o samotě. A teď jsem to udělala zas.
„Takže se uvidíme za tři měsíce, pane Traynore,“ ozvalo se
zevnitř. „Upravil jsem vám dávkování
těch antispasmatik a určitě vám někdo zavolá ohledně výsledků
těch testů. Nejspíš v pondělí.“
Zaslechla jsem Willa. „Můžu si tyhle vyzvednout dole v
lékárně?“
„Jistě. Tady. Měli by pro vás mít i tyhle.“
Nějaký ženský hlas. „Mám tu složku odnést?“
Uvědomila jsem si, že jsou na odchodu. Zaklepala jsem a
někdo zavolal, ať jdu dál. Obrátily se ke
mně dva páry očí.
„Promiňte,“ zvedl se lékař ze židle, „myslel jsem, že jste
fyzioterapeutka.“
„Já jsem Willova… asistentka,“ vysvětlila jsem s rukou na
dveřích. Will seděl předkloněný na
vozíku a Nathan mu zrovna stahoval košili. „Omlouvám se,
myslela jsem, že už jste hotoví.“
„Jenom minutku, Louiso, jo?“ ozval se Will.
Zamumlala jsem omluvu a se zardělou tváří vycouvala z
ordinace.
Příčinou mého šoku nebyl pohled na Willovo obnažené tělo, i
když bylo tak vyhublé a zjizvené.
Nerozhodil mě ani lékařův neurčitě podrážděný pohled – stejný,
jakým mě den co den častovala paní
Traynorová a díky němuž jsem si neustále uvědomovala, že
jsem pořád stejná neschopná husa, i když
mám vyšší plat.
Ne – byly to ty vybledlé červené čáry, jimiž měl Will posetá
zápěstí; dlouhé klikaté jizvy, které se
nedaly schovat, ať Nathan stáhl Willovi rukávy seberychleji.
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
6
Začalo sněžit tak nečekaně, že jsem vycházela z domu ještě
pod zářivě modrou oblohou, a ani ne za
půl hodiny už jsem kráčela podél hradu, který vypadal jako
dort pokrytý hustou bílou polevou.
Ploužila jsem se nahoru po příjezdové cestě, sníh mi tlumil
kroky, mně už mrzly palce u nohou
a třásla jsem se v příliš tenkém čínském hedvábném kabátku.
Z ocelově šedého nekonečna se snášela
změť obrovských bílých vloček, pro něž na Granta House
nebylo skoro ani vidět. Sníh tlumil všechny
zvuky a svět jako by v něm nepřirozeně zpomalil. Za pečlivě
ostříhaným živým plotem se s nebývalou
opatrností ploužila auta a chodci s ulekaným křikem klouzali po
chodníku. Přetáhla jsem si šálu přes
nos a litovala, že jsem si nevzala něco vhodnějšího než
balerínky a sametové minišaty.
K mému překvapení mi neotevřel Nathan, nýbrž Willův otec.
„Je v posteli,“ vzhlédl ke mně zpod krytého zápraží. „Není mu
nějak dobře. Zrovna jsem si říkal,
jestli nemám zavolat doktora.“
„Kde je Nathan?“
„Má dopoledne volno. Samozřejmě zrovna dneska. Přišla nějaká
ošetřovatelka z agentury, ale
vypadla asi tak za šest vteřin. Jestli bude pořád takhle sněžit,
nevím, co si za chvíli počneme.“ Pokrčil
rameny, jako by se s takovými věcmi prostě nedalo nic dělat, a
zase zmizel v chodbě – zjevně se mu
ulevilo, že zodpovědnost už není na něm. „Víte, co potřebuje,
že ano?“ zavolal přes rameno.
Sundala jsem si kabát a boty, a jelikož jsem věděla, že je paní
Traynorová u soudu (zatrhávala
vždycky datum v kalendáři ve Willově kuchyni), dala jsem si
uschnout mokré ponožky na topení.
V koši s čistým prádlem byly jedny Willovy, a tak jsem si je
natáhla. Byly mi legračně velké, ale bylo
hrozné blaho mít zase nohy v teple a v suchu. Zavolala jsem
na Willa, ale neodpověděl. Za chviličku
jsem mu tedy nalila pití, tiše zaklepala a nakoukla do dveří. V
šeru jsem matně rozeznala obrys těla
pod peřinou. Tvrdě spal.
Vycouvala jsem, zavřela za sebou dveře a pustila se do své
dopolední práce.
Mojí matce jako by dokonalý pořádek v domě přinášel téměř
fyzické uspokojení. Já už tady měsíc
dennodenně luxovala a uklízela, ale stejně jsem nepochopila, co
na tom vidí. Měla jsem podezření, že
se asi nikdy v životě nedostanu do fáze, kdy bych nebyla radši,
když to někdo udělá za mě.
Ale v den jako dnešní, když byl Will zalezlý v posteli a svět
venku jako by se zastavil, jsem
najednou nahlédla, že propracovávat se z jednoho konce domu
na druhý může přinášet jakési
meditativní uspokojení. Leštila a oprašovala jsem místnost za
místností, přenášela si s sebou rádio
a poslouchala ho se staženým zvukem, abych Willa nerušila. V
pravidelných intervalech jsem k němu
nakukovala, abych se ujistila, jestli pořád dýchá, ale trochu
jsem zneklidněla až v jednu hodinu, když
se pořád neprobouzel.
Došla jsem s košem pro dřevo a zjistila, že už napadalo
několik centimetrů sněhu. Udělala jsem
Willovi čerstvé pití a zaklepala na dveře. Pak jsem zaklepala
ještě jednou, tentokrát hlasitě.
„Jo?“ ozvalo se ochraptěle, jako bych ho právě vzbudila.
„To jsem já.“ Když neodpověděl, dodala jsem: „Louisa. Můžu
dovnitř?“
„No, ne že bych tady předváděl šátkovej tanec.“
Pokoj byl potemnělý, závěsy pořád ještě zatažené. Vešla jsem a
snažila se v šeru rozkoukat. Will
ležel na boku a jednu ruku měl pokrčenou, jako by se chystal
na ní podepřít – takhle ležel, už když
jsem předtím nakoukla dovnitř. Někdy bylo snadné
zapomenout, že se vlastně nemůže sám otočit.
Vlasy mu na jedné straně rozježeně trčely a byl úhledně
zabalený v peřině. Pokoj byl prostoupený vůní
teplého, neumytého mužského těla – nebylo to nepříjemné, ale
jako součást pracovního dne poněkud
překvapivé.
„Co byste potřeboval? Nechcete napít?“
„Potřebuju se otočit.“
Postavila jsem pití na prádelník a došla k posteli. „Co… co
mám dělat?“
Opatrně polkl, jako by ho to bolelo. „Musíte mě zvednout a
obrátit, a pak zvednout čelo postele.
Pojďte sem…“ kývl na mě, abych přišla blíž. „Podstrčte si ruce
pod moje, spojte mi je za zádama
a pak se zvedněte. Sedněte si na postel, tak si nenatáhnete
záda.“
Nedalo se zastřít, že je to trochu divné. Objala jsem ho pažemi
a v nose ucítila jeho vůni, jeho
teplou kůži na své. Blíž už bych mu snad mohla být, jen
kdybych mu začala okusovat ucho. Při tom
pomyšlení se mě zmocnila mírná hysterie a já se usilovně
snažila ovládnout.
„Co je?“
„Nic.“ Nadechla jsem se, spojila ruce a chvíli se vrtěla, než
jsem měla pocit, že ho držím opravdu
pevně. Byl rozložitější, než jsem čekala, a jaksi těžší. A pak
jsem napočítala do tří a zvedla ho.
„Kristepane!“ vyjekl mi u ramene.
„Co?“ málem jsem ho pustila.
„Vy máte úplně ledový ruce.“
„No jo no. Kdyby se vám chtělo vyhrabat z postele, tak byste
věděl, že tam dneska sněží.“
Měl to být napůl vtip, ale pak jsem si uvědomila, že má pod
tričkem horkou kůži – jako by někde
hluboko z něj sálalo prudké teplo. Když jsem ho pokládala na
polštář, slabounce zaúpěl, a to jsem se
snažila hýbat s ním tak jemně a pomaloučku, jak jsem jen
svedla. Ukázal na dálkové ovládání, kterým
se zvedala postel, aby měl hlavu a ramena vzpřímeně. „Ale ne
moc,“ zamumlal. „Trochu se mi motá
hlava.“
Navzdory jeho chabému protestování jsem rozsvítila lampičku
na nočním stolku, abych mu viděla
do tváře. „Wille, je vám dobře?“ Musela jsem to říct dvakrát,
než mi odpověděl.
„Nemám zrovna dobrej den.“
„Potřebujete něco na bolest?“
„Jo… něco silnýho.“
„Tak třeba paracetamol?“
S povzdechem se zabořil do chladného polštáře.
Dala jsem mu napít z kádinky a sledovala, jak polyká.
„Děkuju,“ vydechl pak a mě se náhle zmocnilo znepokojení.
Will mi ještě nikdy za nic nepoděkoval.
Zavřel oči a já chviličku jen stála ve dveřích a pozorovala ho.
Hrudník pod tričkem se mu zvedal
a klesal, ústa měl pootevřená. Dýchal mělce a možná trochu víc
ztěžka než jindy. Ale já ho ještě nikdy
neviděla jinde než na vozíku a nebyla jsem si jistá, jestli to
náhodou nezpůsobuje tlak polohy vleže.
„Běžte,“ zamumlal.
Odešla jsem.
Četla jsem si časopis a jen občas zvedla hlavu, abych se
podívala, jak dům obklopuje hustý sníh
a vytváří nadýchané krajiny na okenních parapetech. V půl
jedné mi máma poslala esemesku, že se
tátovi vůbec nepodařilo vyjet s autem. „Zavolej, než vyrazíš
domů,“ nabádala mě. Nevěděla jsem, co
by asi tak chtěla dělat – vyslat pro mě tátu na saních
tažených bernardýnem?
Poslechla jsem si v rádiu místní zprávy – o chaosu na
dálnicích, výlukách vlaků a mimořádných
prázdninách, které nečekaná sněhová bouře způsobila. Zašla
jsem zase k Willovi a podívala se na něj.
Nelíbilo se mi, jakou má barvu. Byl bledý, jen na tvářích mu
vyrazily jasně červené skvrny.
„Wille?“ zašeptala jsem.
Ani se nepohnul.
„Wille?“
Začala se mě zmocňovat mírná panika. Ještě dvakrát jsem na
něj zavolala, tentokrát hlasitěji. Bez
odpovědi. Nakonec jsem se nad ním sklonila. Ve tváři se mu
nic viditelně nepohnulo, ani na hrudi
jsem žádný pohyb nezaznamenala. Přiblížila jsem svou tvář
těsně k jeho, abych zjistila, zda
vydechuje. Nic jsem ale necítila, a tak jsem vztáhla ruku a
lehce se dotkla jeho tváře.
Trhl sebou a prudce otevřel oči, které byly jen kousíček od
mých.
„Omlouvám se,“ vyhrkla jsem a odskočila.
Zamrkal a rozhlédl se po místnosti, jako kdyby předtím byl
někde daleko odsud.
„To jsem já, Lou,“ ohlásila jsem se, protože jsem si nebyla
jistá, jestli mě poznal.
Zatvářil se poněkud podrážděně. „Já vím.“
„Nedal byste si trochu polívky?“
„Ne. Díky.“ Zavřel oči.
„Další prášky na bolest?“
Lícní kosti se mu slabě leskly potem. Položila jsem ruku na
peřinu – byla jaksi horká a propocená.
To mě zneklidnilo.
„Neměla bych něco udělat? Myslím, kdyby se sem Nathan
nedostal?“
„Ne… jsem v pohodě,“ zamumlal a zase zavřel oči.
Prošla jsem jeho složku a snažila se zjistit, jestli mi něco
neuniklo. Otevřela jsem skříňku
s lékařskými potřebami, koukla na krabice s gumovými
rukavicemi a gázovými obvazy a uvědomila
si, že nemám nejmenší tušení, co bych s tím vším měla dělat.
Zkusila jsem domácím telefonem
zavolat Willova otce, ale zvonění se vytratilo do prázdna. Slyšela
jsem, jak se rozléhá za dveřmi
přístavku.
Zrovna jsem chtěla volat paní Traynorové, když se otevřely
zadní dveře a dovnitř vstoupil Nathan
zabalený do několika bachratých vrstev oblečení, na hlavě
vlněnou šálu, přes kterou ho skoro nebylo
vidět. S ním zafičel dovnitř studený vzduch a lehký příval
sněhu.
„Ahoj,“ pozdravil mě, oklepal si sníh z bot a zabouchl za sebou
dveře.
Jako by se celý dům náhle probudil ze sna.
„Díky Bohu, že jste tady,“ vyhrkla jsem. „Není mu dobře.
Skoro celý dopoledne spal a prakticky nic
nevypil. Nevěděla jsem, co mám dělat.“
Nathan si svlékl kabát. „Musel jsem jít celou cestu pěšky.
Autobusy nejezdí.“
Šla jsem mu uvařit čaj a on se vydal podívat na Willa.
Byl zpátky, ještě než se dovařila voda. „Úplně hoří,“ oznámil.
„Jak dlouho už je v tomhle stavu?“
„Celý dopoledne. Mně připadalo, že je horkej, ale on mi řekl,
že chce jenom spát.“
„Panebože. Celý dopoledne? To nevíte, že nedokáže sám
regulovat svoji tělesnou teplotu?“
Prosmýkl se kolem mě a začal se přehrabovat v lékárně.
„Antibiotika. Ty silný.“ Vytáhl jednu
nádobku, vysypal tabletku do moždíře a začal ji zuřivě drtit.
Nervózně jsem přešlapovala za ním. „Dala jsem mu
paracetamol.“
„To jste mu rovnou mohla dát hašlerku.“
„Já to nevěděla. Nikdo mi to neřekl. Vždycky ho teple
přikrývám.“
„Vždyť je to sakra v tý složce! Hele, Will se nepotí jako my.
Vlastně se od toho místa, odkud je
ochrnutý, nepotí vůbec. To znamená, že jakmile se jenom
trošičku nachladí, úplně se mu rozhodí
termoregulace. Běžte najít větrák. Dáme mu ho tam, dokud se
nezchladí. A mokrej ručník, ten mu
dáme za krk. Nemůžeme ho vzít k doktorovi, dokud
nepřestane sněžit. Ta sestra z agentury musela
bejt úplně pitomá. Měla si toho ráno všimnout.“
Takhle naštvaného jsem Nathana ještě neviděla. Vlastně už ani
nemluvil se mnou.
Běžela jsem pro větrák.
Trvalo skoro čtyřicet minut, než se podařilo srazit Willovi teplotu
na přijatelnou úroveň. Zatímco
jsme čekali, až mu zaberou extra silná antipyretika, dala jsem
mu podle Nathanových pokynů ručník
na čelo a další kolem krku. Svlékli jsme ho, přikryli mu
hrudník jemným bavlněným prostěradlem
a nastavili jsme větrák tak, aby foukal přímo na něj. Bez
rukávů byly jizvy na jeho pažích jasně
zřetelné. Oba jsme předstírali, že je nevidíme.
Will snášel naši péči téměř mlčky a na Nathanovy otázky
odpovídal jen ano nebo ne, někdy tak
nezřetelně, že jsem si nebyla jistá, zda vůbec ví, co říká. Teď
když jsem ho viděla na světle,
uvědomila jsem si, že vypadá opravdu hrozně nemocně, a bylo
mi příšerně, že jsem to nepochopila.
Omlouvala jsem se tak dlouho, až mi Nathan řekl, že už ho
tím rozčiluju.
„Fajn,“ pronesl pak. „Teď se musíte koukat, co dělám. Možná
že to pozdějš budete muset zvládnout
sama.“
Věděla jsem, že by nebylo dobré protestovat. Ale přes všechnu
snahu se mi udělalo lehce nevolno,
když Nathan trochu stáhl Willovi pyžamové kalhoty, odhalil
bledý pruh holé kůže na břiše, opatrně
odstranil gázový obvaz přelepený přes tenkou trubičku, kterou
měl Will v podbřišku, jemně ji vyčistil
a zase přikryl obvazem. Ukázal mi, jak měnit sáček u postele,
vysvětlil, proč vždycky musí být níž než
Willovo tělo, a mě překvapilo, jak věcně jsem dokázala vyjít z
pokoje s pytlíkem teplé tekutiny.
Ulevilo se mi, že se po mně Will moc nedívá – nejen proto,
že by určitě měl nějakou kousavou
poznámku, ale protože jsem tušila, že moje přítomnost při
některém z těchto intimních úkonů by byla
svým způsobem trapná i jemu.
„A je to,“ prohlásil Nathan. O hodinu později Will konečně v
klidu podřimoval na čerstvě
povlečené posteli a sice nevypadal úplně dobře, ale aspoň už
ne tak děsivě nemocně.
„Nechte ho spát. Ale za pár hodin ho probuďte a snažte se do
něj dostat co nejvíc tekutin z kádinky.
A v pět hodin další léky proti horečce, jasný? Hodinu předtím
mu asi teplota zase vyletí, ale před
pátou mu už nic nedávejte.“
Naškrábala jsem si to všechno do notýsku. Bála jsem se, že
něco popletu.
„A dneska večer budete muset zopakovat všechno, co jsme teď
dělali. Zvládnete to?“ Nathan se
zase nabalil jako Eskymák a vydal se do sněhu. „Prostě si
přečtěte, co máte ve složce. A nepanikařte.
Kdyby byl nějaký problém, zavolejte. Já vám všechno vysvětlím.
A kdyby to bylo opravdu potřeba,
tak se sem vrátím.“
Když Nathan odešel, zůstala jsem raději u Willa v pokoji,
protože jsem se bála ho tam nechat
samotného. V koutě stálo staré kožené křeslo s lampičkou na
čtení, možná pozůstatek z Willova
dřívějšího života, a já se do něj schoulila s knihou povídek,
kterou jsem si vzala z knihovny.
V místnosti byl zvláštní klid. Škvírou v závěsech jsem
pozorovala svět za oknem pokrytý bílým
příkrovem, tichý a krásný. Uvnitř bylo teplo a ticho a mé
myšlenky jen občas přerušilo cvakání
a syčení ústředního topení. Četla jsem si, občas jsem mrkla na
Willa, který pořád klidně spal,
a uvědomila si, že ještě nikdy v životě jsem jen tak tiše
neseděla a nic nedělala. Když člověk vyroste
v domě, jako byl ten náš, kde se věčně vysávalo, řvala televize
nebo se křičelo, není zrovna zvyklý na
ticho. Ve vzácných okamžicích, kdy byla vypnutá televize,
vždycky táta vytáhl stará Elvisova elpíčka
a pouštěl si je na plné pecky. A kavárnou se taky nese
neustálý randál a lomoz.
Tady jako bych snad slyšela svoje vlastní myšlenky. Skoro jsem
slyšela, jak mi tluče srdce. Ke
svému překvapení jsem zjistila, že se mi to docela líbí.
V pět hodin mi na mobilu pípla zpráva. Will se zavrtěl a já
vyletěla z křesla pro telefon, jen abych
ho nerušila.
Nejezdi vlaky. Nemohla byste nahodou zustat pres noc?
Nathan nemuze. Camilla Traynorova
Bez přemýšlení jsem odepsala:
To neni problem.
Zavolala jsem našim a oznámila jim, že tu zůstávám přes noc.
Matce se zjevně ulevilo. A když jsem
jí řekla, že mi za přespání ještě zaplatí, byla radostí bez sebe.
„Slyšels to, Bernarde?“ zavolala a zřejmě rukou částečně
zakrývala telefon. „Oni jí zaplatí, že tam
bude spát.“
Slyšela jsem, jak otec zvolal: „Bohu budiž chvála! Má práci
snů.“
Patrickovi jsem poslala esemesku, že mě požádali, abych tu
zůstala, a že mu zavolám později.
Odpověď přišla za pár vteřin.
Dam si dneska prespolni beh ve snehu.
Dobrej trenink na Norsko! Pusu, P.
Nechápala jsem, jak někdo může být tak urvaný z představy
pobíhání v mrazu jen v tričku
a teplácích.
Will spal. Uvařila jsem si něco k jídlu a rozmrazila trochu
polévky, kdyby si Will chtěl později dát.
Zatopila jsem v kamnech, kdyby mu potom bylo natolik dobře,
že by se chtěl přesunout do obýváku.
Přečetla jsem další povídku a přemýšlela, jak už je to dlouho,
co jsem si naposledy koupila knihu.
Jako malá jsem četla strašně ráda, ale nemohla jsem si
vzpomenout, jestli jsem od té doby četla něco
jiného než časopisy. Čtenářka byla u nás Trina. Kdykoli jsem
vzala do ruky knihu, skoro jako bych jí
lezla do zelí. Vzpomněla jsem si, že s Thomasem odejde na
univerzitu, a uvědomila si, že pořád
vlastně nevím, jestli z toho mám radost nebo jsem z toho
smutná – anebo něco komplikovaného mezi
tím.
V sedm zavolal Nathan. Zjevně se mu ulevilo, že tu zůstanu
přes noc.
„Nemohla jsem sehnat pana Traynora. Volala jsem jim i na
pevnou linku, ale měli přepnuto na
záznamník.“
„Jo. No, on teď bude pryč.“
„Pryč?“
Zmocnilo se mě neovladatelné zděšení při představě, že budu
celou noc v domě s Willem sama.
Bála jsem se, že zase něco životně důležitého pokazím a
ohrozím Willovo zdraví. „Mám teda zavolat
paní Traynorový?“
Na druhé straně nastalo krátké ticho. „Ne. Radši ne.“
„Ale –“
„Hele, Lou, on totiž… on jde často pryč, když paní T. zůstává
přes noc ve městě.“
Trvalo mi nějakou tu minutu, než mi došlo, o čem mluví.
„Aha.“
„No, prostě je dobře, že tam jste. Jestli jste si jistá, že Will
vypadá líp, tak já přijedu hned ráno.“
Jsou hodiny, které jsou normální, a pak jsou hodiny
ochromené, během nichž se čas zadrhává
a zakopává a život – skutečný život – jako by existoval někde
za oknem. Chvilku jsem se dívala na
televizi, najedla se, poklidila v kuchyni a tiše bloumala domem.
Konečně jsem zase vklouzla
k Willovi do pokoje.
Když jsem zavřela dveře, zavrtěl se a pozvedl hlavu. „Kolik je
hodin, Clarková?“ trochu zastřeně
zamumlal do polštáře.
„Čtvrt na devět.“
Zase se položil a chvíli tu informaci zpracovával. „Můžu dostat
napít?“
Jeho hlas v sobě neměl žádnou břitkost, žádný náboj. Jako by
v nemoci byl najednou zranitelný.
Dala jsem mu napít a rozsvítila noční lampičku. Sedla jsem si
k němu na postel a sáhla mu na čelo,
jak mi to asi dělávala matka, když jsem byla malá. Pořád byl
trochu teplejší, ale zdaleka ne tolik jako
předtím.
„Ledový ruce.“
„Na ty už jste si stěžoval.“
„Fakt?“ řekl s upřímným překvapením.
„Dal byste si trochu polívky?“
„Ne.“
„Leží se vám pohodlně?“
Nikdy jsem nevěděla, jak nepříjemně se cítí, ale tušila jsem, že
je to mnohem horší, než dává
najevo.
„Bylo by fajn otočit se na druhej bok. Prostě mě převalte.
Nepotřebuju si sednout.“
Přelezla jsem postel a přetočila ho tak jemně, jak jsem svedla.
Už z něho nesálalo tak hrozivé
horko, jen obvyklé teplo lidského těla dlouho zachumlaného pod
peřinou.
„Nepotřebujete ještě něco?“
„Neměla byste už jít domů?“
„To je v pohodě,“ ujistila jsem ho. „Zůstanu tady přes noc.“
Venku už dávno zmizely poslední zbytky světla. Pořád padal
sníh. Kde dopadalo světlo z okna,
koupal se sníh v bledě zlatém zádumčivém jasu. Seděli jsme v
poklidném tichu a nechali se
hypnotizovat padajícími vločkami.
„Můžu se vás na něco zeptat?“ řekla jsem nakonec. Dívala
jsem se na jeho ruce na přikrývce. Bylo
hrozně zvláštní, že vypadaly úplně obyčejně a zdatně a přitom
byly úplně k ničemu.
„Asi to stejně uděláte.“
„Co se stalo?“ Nemohla jsem pustit z hlavy ty jizvy na jeho
zápěstích. Na tuhle jednu věc jsem se
nedokázala zeptat přímo.
Otevřel jedno oko. „Že jsem skončil takhle?“
Přikývla jsem a on zase zavřel oči. „Nehoda na motorce. Já na
ní nejel. Já byl jenom nevinnej
kolemjdoucí.“
„Myslela jsem, že to bylo při lyžování nebo bungee jumpingu
nebo něčem takovým.“
„To si myslí každej. Asi si Bůh udělal srandu. Přecházel jsem
ulici, přímo před domem. Ne tady,“
vysvětlil. „Před svým domem v Londýně.“
Zahleděla jsem se na knihy v knihovně. Mezi pořádně
ohmatanými brožovanými svazky beletrie
byly různé odborné obchodní tituly: Firemní právo, Převzetí ,
a seznamy jmen, která jsem neznala.
„A to nešlo, abyste nějak dál pracoval?“
„Ne. A taky v bytě už jsem nemohl bejt, a jezdit na dovolený,
žít svůj život… moji bývalou
přítelkyni jste myslím už poznala.“ Krátká odmlka nedokázala
skrýt hořkost v jeho hlase. „Ale asi
bych měl bejt vděčnej – nějakou dobu se vůbec nevědělo, jestli
to přežiju.“
„Vy to nesnášíte, co? Žít tady.“
„Jo.“
„Nedalo by se nějak zařídit, abyste zase mohl žít v Londýně?“
„Ne, takhle ne.“
„Ale možná by se to mohlo zlepšit. Nathan povídal, že u
těchhle zranění se pořád dělají nějaký
lékařský objevy.“
Will zase zavřel oči.
Chviličku jsem vyčkávala a pak mu upravila polštář pod hlavou
a přikrývku na prsou. „Nezlobte
se,“ zašeptala jsem a napřímila se, „jestli se moc vyptávám.
Mám jít pryč?“
„Ne. Zůstaňte chviličku. Povídejte si se mnou.“ Polkl. Zase
otevřel oči a pohlédl na mě. Vypadal
neuvěřitelně unaveně. „Řekněte mi něco hezkýho.“
Chvilku jsem váhala a pak jsem se opřela o polštář vedle něj.
Seděli jsme skoro potmě a pozorovali
sněhové vločky, na okamžik ozářené světlem, jak mizí v černé
noci.
„No… o tohle jsem vždycky prosila tátu,“ začala jsem konečně.
„Ale kdybych vám řekla, co on na
to, budete si myslet, že jsem cvok.“
„Ještě víc, než si to myslím teď?“
„Když jsem měla zlej sen nebo mi bylo smutno nebo mě něco
vystrašilo, táta mi vždycky zpíval…“
rozesmála jsem se. „Ne, já nemůžu.“
„Ale no tak.“
„Zpíval mi ‚Klapálkovu písničku‘.“
„Cože?“
„‚Klapálkovu písničku‘. Já myslela, že ji zná každej.“
„Věřte mi, Clarková,“ zamumlal, „Klapálkem jsem zcela
nedotčenej.“
Zhluboka jsem se nadechla, zavřela oči a dala se do zpěvu.
Já-lá-lá-lá chci-li-li-li za-la-la-las v Klapálkově ží-lí-lí-lít
ta-la-la-lam je-le-le-le mů-lů-lů-lůj ro-lo-lo-dnej kra-la-laj
A chci-li-li-li si-li-li za-la-las svý-lý-lý bendžo-lo-lo vzít
A hrá-lá-lá-lát, co-lo-lo vši-li-li-li-chni zna-la-laj.
„Kristepane, co to je?“
Znovu jsem se nadechla.
Je-le-le-le-nže mi-li-li bendžo-lo-lo-lo ne-le-le-le-chce hrá-lá-lát
ta-la-la-lak spra-la-la-la-vit jsem ho-lo-lo-lo vzal
A ře-le-le-le-kli, stru-lu-lu-lu-ny jsou-lou-lou-lou jak drá-lá-lát
to-lo-lo-lo by-ly-ly-ly-ste špa-la-la-la-tně hrál.
Nastalo krátké ticho.
„Vy jste cvok. Všichni ve vaší rodině jsou cvoci.“
„Ale vždycky to zabralo.“
„A zpíváte úplně příšerně. Doufám, že vašemu tátovi to šlo líp.“
„Nechtěl jste náhodou říct ‚Děkuju vám, slečno Clarková, že se
mě snažíte rozveselit?‘“
„No, možná to plní účel asi tak stejně, jako většina
psychoterapie, kterou jsem absolvoval. Fajn,
Clarková,“ rozhodl se mi najednou tykat, „pověz mi ještě něco.
Ale něco, u čeho se nemusí zpívat.“
Chviličku jsem uvažovala.
„No… tak dobře… tuhle jsi mi koukal na boty, žejo?“
„Těžko se dalo koukat jinam.“
„No, moje máma tvrdí, že ta vášeň pro zvláštní boty pochází z
doby, kdy mi byly asi tři roky.
Koupila mi takový jasně tyrkysový, třpytivý gumáky – tehdy
byly hodně neobvyklý, děti většinou
měly takový ty zelený, a kdo měl štěstí, tak červený. A prej
jak je máma přinesla domů, já jsem si je
natáhla a už jsem je nesundala. Spala jsem v nich, koupala se
v nich, nosila je do školky, celý léto.
Nejradši jsem nosila tyhle třpytivý gumáky a k tomu svý
čmeláčí punčocháče.“
„Čmeláčí punčocháče?“
„Byly žlutočerně pruhovaný.“
„Nádhera.“
„To je trochu hnusný.“
„Ale je to pravda. Zní to příšerně.“
„Tobě možná připadají příšerný, jenže, a to tě možná překvapí,
ne všechny holky se oblíkají tak,
aby se zalíbily chlapům.“
„To je konina.“
„No to teda není!“
„Ženský dělají všechno jenom kvůli chlapům. Všichni dělají
všechno jenom kvůli sexu. Nečetla jsi
Červenou královnu ?“
„Nemám nejmenší tušení, o čem to mluvíš. Ale můžu tě ujistit,
že ti nesedím na posteli a nezpívám
ti ‚Klapálkovu písničku‘, protože bych si chtěla vrznout. A když
mi byly tři roky, tak se mi prostě fakt
hrozně líbilo mít pruhovaný nohy.“
Uvědomila jsem si, že s každou Willovou poznámkou ze mě
odplouvá úzkost, která mě celý den
svírala. Už jsem nebyla pečovatelka zodpovědná za nemocného
invalidu. Byla jsem jenom sama
sebou, seděla jsem vedle jednoho takového sarkastického
chlápka a klábosila s ním.
„No a co se teda stalo s těma nádhernýma holínkama?“
„Máma je musela vyhodit. Dostala jsem z nich příšernou plíseň
na nohou.“
„Rozkošný.“
„A ty punčocháče vyhodila taky.“
„Proč?“
„To jsem nikdy nezjistila. Ale zlomilo mi to srdce. Už nikdy
jsem nesehnala žádný punčocháče,
který bych měla tak strašně ráda. Takový už se nedělají.
Anebo jestli jo, tak je nedělají na dospělý
ženský.“
„To je fakt zvláštní.“
„No jen se mi posmívej. Ty jsi nikdy nic tak hrozně
nemiloval?“
Pokoj byl téměř ponořený do tmy a já na něj stěží viděla.
Mohla jsem rozsvítit stropní světlo, ale
něco mi v tom zabránilo. A prakticky hned, jak jsem si
uvědomila, co jsem vlastně řekla, jsem
zatoužila, aby se to nestalo.
„Jo,“ zašeptal. „Jo, miloval.“
Ještě chvilku jsme si povídali a pak Will usnul. Ležela jsem
vedle něj, pozorovala, jak dýchá, a tu
a tam mě napadlo, co by asi říkal, kdyby se probudil a zjistil,
že ho pozoruju – jeho přerostlé vlasy
a unavené oči a rozježený začínající plnovous. Ale nedokázala
jsem se ani pohnout. Hodiny byly náhle
neskutečné – byla jsem na ostrově mimo čas. Kromě mě už v
domě nikdo nebyl a já se pořád bála ho
nechat samotného.
Chvilku po jedenácté jsem si všimla, že se zase začal potit a
mělce dýchat, a tak jsem ho probudila
a dala mu další léky na horečku. Neřekl nic, jen zamumlal
poděkování. Převlékla jsem mu postel,
a když konečně zase usnul, lehla jsem si jen půl metru od něj
a o hodně později jsem usnula také.
Probudila jsem se, když mě někdo volal jménem. Byla jsem ve
třídě, usnula jsem na lavici
a učitelka ťukala ukazovátkem na tabuli a znovu a znovu
opakovala moje jméno. Věděla jsem, že bych
měla dávat pozor, že učitelka bude moje podřimování považovat
za projev revolty, ale nedokázala
jsem zvednout hlavu ze stolu.
„Louiso!“
„Mmmmhhhh.“
„Louiso!“
Lavice byla nějak hrozně měkká. Otevřela jsem oči. Moje
jméno se mi ozývalo nad hlavou – sice
jen tichým sykotem, ale velmi důrazně. Louiso!
Byla jsem v posteli. Zamrkala jsem a snažila se zaostřit, pak
jsem vzhlédla a zjistila, že nade mnou
stojí Camilla Traynorová. Byla navlečená v těžkém vlněném
kabátě a přes rameno měla kabelku.
„Louiso!“
Prudce jsem se posadila. Vedle mě spal pod peřinou Will, s
ústy pootevřenými a rukou ohnutou
v pravém úhlu před sebou. Do pokoje proudilo oknem světlo
chladného, jasného rána.
„Oh.“
„Co tady děláte?“
Bylo mi, jako by mě přistihla při něčem příšerném. Promnula
jsem si obličej a snažila se
vzpamatovat. Proč jsem tady? Co jí mám říct?
„Co děláte ve Willově posteli?“
„Will…“ zamumlala jsem tiše. „Willovi nebylo dobře… jenom
jsem si myslela, že bych na něj
měla dohlídnout…“
„Co tím myslíte, že mu nebylo dobře? Víte co, pojďte na
chodbu.“ Rázně vyšla z pokoje a zjevně
čekala, že poběžím za ní.
Vyšla jsem za ní a snažila se upravit si oblečení. Měla jsem
hrozný pocit, že mám make-up
rozmazaný po celém obličeji.
Zavřela za mnou dveře do Willova pokoje.
Stála jsem před ní, prohrabávala si vlasy a snažila se urovnat
si myšlenky. „Will měl teplotu.
Nathan přišel a srazil mu ji, ale já nevěděla, jak to má s tou
termoregulací, a chtěla jsem ho mít pod
dohledem…“ Hlas jsem měla zastřený a nezřetelný. Nebyla jsem
si úplně jistá, jestli mluvím souvisle.
„Proč jste mi nezavolala? Jestli mu bylo špatně, měla jste mi
okamžitě zavolat. Nebo panu
Traynorovi.“
Jako by se mi nervové synapse náhle propojily. Pan Traynor.
Proboha. Mrkla jsem na hodiny. Bylo
tři čtvrtě na osm.
„Nevěděla jsem… Nathan říkal…“
„Podívejte, Louiso. To snad není taková věda. Jestli bylo Willovi
tak špatně, že jste musela spát
u něj v pokoji, měla jste mě kvůli tomu zavolat.“
„Ano.“
Zamrkala jsem a upřeně hleděla na podlahu.
„Nechápu, proč jste nezavolala. Zkusila jste volat pana
Traynora?“může to vypadatTen den začal
jako
Nathan říkal, že mám mlčet.
„Já –“
V tom okamžiku se dveře do přístavku otevřely a v nich stál
pan Traynor, v podpaží složené noviny.
„Tak ses dostala zpátky!“ pozdravil svou ženu a oprašoval si z
ramenou sníh. „Já se zrovna probojoval
pro noviny a mléko. Silnice jsou naprosto zrádné. Musel jsem
jet delší cestou, až k Hansford Corner,
abych se vyhnul těm ledovým plotnám.“
Hleděla na něj a mě na okamžik napadlo, jestli si všimla, že
má na sobě stejnou košili a svetr jako
včera.
„Věděl jsi, že bylo Willovi v noci špatně?“
Koukl rovnou na mě. Sklopila jsem oči k nohám. Snad ještě
nikdy mi nebylo tak trapně.
„Vy jste mi zkoušela volat, Louiso? Omlouvám se, ale vůbec nic
jsem neslyšel. Ten domácí telefon
bude asi v posledním tažení. V poslední době už se párkrát
stalo, že jsem ho přeslechl. A mně taky
včera nebylo zrovna dobře. Úplně jsem odpadl.“
Pořád jsem měla na nohou Willovy ponožky. Koukala jsem na
ně a říkala si, jestli mě paní
Traynorová zkritizuje i za ně.
Ale paní Traynorová jako by najednou byla v myšlenkách
jinde. „Mám za sebou dlouhou cestu.
Myslím… že to nechám na vás. Ale jestli se něco takového
ještě přihodí, okamžitě mi zavolejte.
Rozuměla jste?“
Nechtěla jsem se na pana Traynora ani podívat. „Ano,“ hlesla
jsem a zmizela v kuchyni.
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
7
Jaro dorazilo snad přes noc, jako by se zima jako nevítaný
host zničehonic nasoukala do kabátu
a bez rozloučení se vytratila. Všechno bylo zelenější, silnice se
koupaly v mírném slunečním svitu,
najednou bylo příjemně teplo. Ve vzduchu se vznášel jakýsi
vlídný květinový opar a ptáci jemně
podbarvovali den svým zpěvem.
Já nic z toho nezaznamenala. Předešlého večera jsem zůstala u
Patricka. Vzhledem k jeho
intenzivnějšímu tréninku jsem ho viděla poprvé skoro po týdnu,
ale on strávil čtyřicet minut ve vaně,
kam si nasypal půl pytlíku koupelové soli, a pak byl tak
vyčerpaný, že se se mnou nedokázal pomalu
ani bavit. Začala jsem ho hladit po zádech ve vzácném pokusu
ho svést, a on zamumlal, že je vážně
hrozně unavený, a mávl rukou, jako by mě chtěl odehnat. O
čtyři hodiny později jsem byla pořád ještě
vzhůru a nespokojeně zírala do stropu.
Patricka jsem potkala v prvním ze svých pouhých dvou
zaměstnání: zaučovala jsem se v jediném
unisex kadeřnictví v Hailsbury – U břitké břitvy. Přišel zrovna,
když měla majitelka Samantha spoustu
práce, a chtěl ostříhat na čtyřku. Vyrobila jsem mu na hlavě
něco, co později popisoval nejen jako
nejhorší účes, který kdy měl, ale nejhorší účes v dějinách
lidstva vůbec. O tři měsíce později jsem si
uvědomila, že když si ráda hraju se svými vlastními vlasy,
nemusí to nutně znamenat, že mám
předpoklady, abych je upravovala někomu jinému. A tak jsem
odešla a našla si práci ve Frankově
kavárně.
Když jsme spolu začali chodit, pracoval Patrick jako prodejce a
seznam jeho oblíbených věcí by
vypadal asi takto: pivo, levná čokoláda, pasivní sport a sex (ten
tedy aktivní) – v tomhle pořadí. Naše
prima rande nejspíš zahrnovalo všechny čtyři výše uvedené
složky. Byl spíš tuctový než pohledný
a zadek měl macatější než já, ale mně se to na něm líbilo.
Líbilo se mi, jak byl bytelně stavěný, měla
jsem ráda ten pocit, když jsem se k němu přitiskla. Jeho táta
už byl mrtvý a mně imponovalo, jak se
chová k matce – starostlivě a ochranitelsky. A jeho čtyři bratři
a sestry byli rodina jak z televizního
seriálu. Oni se snad měli doopravdy rádi. Když jsme si spolu
poprvé vyšli, nějaký tichý hlásek v mé
hlavě pravil: Tenhle mužský ti nikdy neublíží , a za celých
těch sedm let neudělal Patrick nic, co by mě
přimělo o tom pochybovat.
A pak se z něj stal Maratonec.
Když jsem se k Patrickovi přitulila, už neměl měkké a
poddajné bříško: teď bylo tvrdé
a nesmiřitelné jako prkno a on si rád vyhrnoval tričko a
narážel břichem do věcí, aby dokázal, jak moc
je pevné. Tvář měl ostře řezanou a ošlehanou z neustálého
pobytu venku, stehna samý sval. To by
náhodou bylo docela sexy, kdyby ovšem ještě o sex stál. Jenže
teď jsme se k tomu dostali tak dvakrát
za měsíc, a já nejsem ten typ, který by si o to dokázal říct.
Čím byl fyzicky zdatnější, tím víc byl posedlý vlastním tělem, a
tím míň ho zajímalo to moje.
Párkrát jsem se ho zeptala, jestli už o mě nestojí, ale
odpověděl mi velice rozhodně: „Jsi nádherná,“
ujišťoval mě, „ale já jsem prostě strašně utahanej. A vůbec,
nechci, abys hubla. Holky v klubu by ze
všech svejch nedaly dohromady ani jedno pořádný prso.“
Chtěla jsem se zeptat, jak přesně k této
složité rovnici dospěl, ale v podstatě to od něj bylo docela milé,
a tak jsem to nechala být.
Chtěla jsem se zajímat o to, co dělá, vážně jsem chtěla.
Chodila jsem na schůzky triatlonistického
klubu, snažila jsem se bavit s přítomnými děvčaty. Jenže jsem
si zanedlouho uvědomila, že jsem mezi
nimi anomálie – nebyly tam žádné přítelkyně sportovců jako já;
všichni ostatní v klubu byli buď
svobodní, nebo byli s někým podobně fyzicky imponujícím.
Partneři se vzájemně hecovali při
tréninku, v peněženkách si nosili fotky, na nichž ruku v ruce
dobíhali do cíle v triatlonu, nebo si
samolibě porovnávali společně získané medaile. Bylo to příšerné.
„Nevím, na co si stěžuješ,“ odbyla mě moje sestra, když jsem
jí o tom jednou povídala. „Co mám
Thomase, spala jsem s někým přesně jednou.“
„Cože? A s kým?“
„Ále, s jedním chlápkem, co si přišel nechat uvázat kytku,“
utrousila. „Chtěla jsem se jenom ujistit,
že ještě můžu.“
Všimla si, jak mi spadla čelist. „Hele, nekoukej na mě tak.
Nebylo to v pracovní době. A byla to
pohřební kytka. Kdyby to chtěl pro manželku, tak bych se ho
nedotkla ani gladiolem.“
Ne že bych byla nějaká nymfomanka – koneckonců už jsme
spolu byli dlouho. Jenže v nějakém
zvráceném koutku své mysli jsem začala pochybovat o své
přitažlivosti.
Patrickovi nikdy nevadil můj „kreativní“ styl oblékání, jak tomu
říkal. Ale co když ke mně nebyl
tak úplně upřímný? Patrickova práce, veškerý jeho společenský
život se teď točil okolo kontroly nad
vlastním tělem – kolem jeho zkrocení, zmenšení, zdokonalování.
Co když při pohledu na všechny ty
pevné oteplákované zadečky najednou shledá ten můj
neuspokojivým? Co když mé křivky, které jsem
vždycky považovala za příjemně smyslné, najednou jeho
náročnému zraku připadnou příliš rozkydlé?
Takové myšlenky se mi zrovna neuspořádaně honily hlavou,
když dovnitř vtrhla paní Traynorová
a víceméně nám s Willem nařídila, ať vypadneme ven.
„Poprosila jsem agenturu, aby přijeli na velký
jarní úklid, takže jsem si říkala, že zatímco tady budou, mohli
byste si užívat pěkného počasí venku.“
Will na mě pohlédl a nepatrně povytáhl obočí. „To vlastně není
prosba, že ne, máti?“
„Jenom jsem si říkala, že by bylo prima, kdybys přišel trochu
na vzduch,“ bránila se. „Rampa je
nainstalovaná. Louiso, možná byste vám tam mohla donést
čaj?“
Nebyl to zas tak úplně absurdní návrh. Na zahradě bylo
nádherně. Jako by se s mírným oteplením
všechno najednou rozhodlo být zelenější. Zdánlivě odnikud se
vynořily narcisky a jejich žlutavé hlízy
byly předzvěstí budoucích květů. Z hnědých větví vyrážely
pupeny a trvalky se nejistě draly z temné
blátivé hlíny. Otevřela jsem dveře a vydali jsme se ven. Will se
držel s vozíkem na cestičce
z pískovcových kamenů. Ukázal na litinovou lavičku s
polštářkem, já si na ni na chvíli sedla a oba
jsme nastavili tváře mdlému slunci a naslouchali hašteření
vrabců v živém plotě.
„Co je s tebou?“
„Co tím myslíš?“
„Jsi hrozně ticho.“
„Vždyť jsi chtěl, abych byla zticha.“
„Ne tak moc. Jsem z toho nesvůj.“
„Jsem v pohodě,“ ujistila jsem ho. „Jenom nějaký potíže s
mým přítelem, jestli tě to fakt zajímá.“
„Aha,“ přikývl, „pan Běžec.“
Otevřela jsem oči, abych zjistila, jestli se mi neposmívá.
„Co se děje?“ chtěl vědět. „No tak, pověz to strýčku Willovi.“
„Ne.“
„Máti tam ty uklízečky bude prohánět jako šílený ještě aspoň
hodinu. Musíme se o něčem bavit.“
Napřímila jsem se a obrátila k němu. Domácí vozík měl
vybavený tlačítkem, které mu zvedalo
sedadlo tak, aby mohl mluvit s lidmi z očí do očí. Sice ho moc
nepoužíval, protože se mu z toho často
točila hlava, ale teď ho zapnul. Musela jsem k němu
vzhlédnout.
Přitáhla jsem si kabát blíž k tělu a zamžourala na něj. „Tak
fajn, co bys teda rád věděl?“
„Jak dlouho už jste spolu?“ zeptal se.
„Něco přes šest let.“
Zatvářil se překvapeně. „To je dost dlouho.“
„No jo, no,“ zamumlala jsem.
Naklonila jsem se a upravila mu deku. Slunce bylo zrádné –
slibovalo víc, než mohlo splnit.
Vzpomněla jsem si na Patricka, který dnes ráno vyskočil z
postele přesně v 6.30 a šel si jako obvykle
zaběhat. Možná bych s tím taky měla začít, abychom byli
taková ta dvojice navlečená od hlavy až
k patě v lykře. Nebo bych si možná měla koupit krajkové
prádýlko a najít si na internetu nějaké tipy
pro lepší sexuální život. Bylo mi jasné, že neudělám ani jedno.
„A čím se živí?“
„Dělá osobního trenéra.“
„Takže proto to běhání.“
„Proto to běhání.“
„A jakej je? Stačí tři slova, jestli ti to není příjemný.“
Zamyslela jsem se nad tím. „Optimistickej. Věrnej. Posedlej
poměrem tělesnýho tuku.“
„To bylo šest slov.“
„Tak máš tři jako bonus. A jaká teda byla ona?“
„Kdo?“
„Alicia.“ Pohlédla jsem na něj zpříma jako předtím on na mě.
Zhluboka se nadechl a vzhlédl do
koruny obrovského platanu. Vlasy mu spadly do očí a já se
musela držet, abych mu je neshrnula na
stranu.
„Nádherná. Sexy. Náročná. Překvapivě nejistá.“
„Z čeho ta může bejt nejistá?“ vyletělo ze mě dřív, než jsem
se stačila ovládnout.
Jako by ho to skoro pobavilo. „To bys byla překvapená,“
podotkl. „Holky jako Lissa tak dlouho
žijou ze svýho vzhledu, až začnou mít pocit, že vlastně nic
jinýho nemají. Ale to jsem ve skutečnosti
trochu nespravedlivej. Umí zacházet s věcma – s oblečením, s
interiéry. Umí naaranžovat věci tak, aby
vypadaly krásně.“
Musela jsem se přemoci, abych neřekla, že každý by uměl
udělat věci krásné, kdyby měl peněženku
hlubokou jako diamantový důl.
„Dokázala přesunout v místnosti pár věcí a najednou to tam
vypadalo úplně jinak. V životě jsem
nepochopil, jak to dělá.“ Pokývl směrem k domu. „Tenhle
přístavek taky zařídila, když jsem se sem
nastěhoval.“
Přistihla jsem se, že v duchu znovu hodnotím dokonale
navržený obývák. Uvědomila jsem si, že
můj obdiv náhle už není tak nekomplikovaný jako předtím.
„Jak dlouho jste spolu byli?“
„Osm devět měsíců.“
„To není tak dlouho.“
„Pro mě bylo.“
„Jak jste se seznámili?“
„Na jedný večeři. Byla to obzvlášť příšerná večeře. A co vy
dva?“
„V kadeřnictví. Já tam pracovala. On byl zákazník.“
„Aha. Byla jsi takovej víkendovej bonus.“
Asi jsem vypadala dost nechápavě, protože zavrtěl hlavou a tiše
řekl: „To nic.“
Zevnitř bylo slyšet monotónní hučení vysavače. Uklízecí četu
tvořily čtyři ženy, všechny ve
stejných zástěrách. Říkala jsem si, co v tom malém přístavku
budou dvě hodiny dělat.
„Chybí ti?“
Slyšela jsem, jak se uklízečky mezi sebou baví. Někdo otevřel
okno a ven občas dolehl výbuch
smíchu.
Will jako by se díval na něco v dálce. „Dřív jo.“ Otočil se ke
mně a věcně pronesl: „Ale přemýšlel
jsem o tom, a došel k závěru, že budou s Rupertem dobrej
pár.“
Přikývla jsem. „Budou mít úplně neskutečnou svatbu, zplodí pár
spratečků, jak ty říkáš, koupí si
dům na venkově a on bude do pěti let šoustat svoji
sekretářku,“ prohlásila jsem.
„Možná máš pravdu.“
Teď jsem se rozjela. „A ona na něj bude pořád trochu
nabroušená, a přitom vlastně nebude vědět
proč, a na obzvlášť příšernejch večeřích mu bude nadávat a
ztrapňovat ho před přátelema, ale on se
s ní nebude chtít rozejít, protože se bude bát, jaký by mu
napařili alimenty.“
Will se ke mně obrátil.
„A budou spolu spát jednou za šest tejdnů a on bude
zbožňovat jejich děti, ale ve skutečnosti jí
s nima vůbec nepomůže. A ona bude mít pořád dokonalej
účes, ale bude mít takovou jako staženou
tvář –“ sevřela jsem rty – „z toho, jak nikdy neřekne, co si
vlastně myslí, a pak začne cvičit pilates
jako šílená, nebo si třeba koupí psa nebo koně a zblázní se
do svýho učitele ježdění. A on ve čtyřiceti
začne běhat a možná si koupí harleye, což jí bude pekelně
vadit, a on bude každej den v práci koukat
na všechny ty mladý chlapy v kanceláři a poslouchat v baru,
koho ten víkend sbalili nebo kde byli
pařit, a bude mít pocit, že se nějak stalo – a nikdy úplně
nepřijde na to jak –, že s ním život vyjebal.“
Otočila jsem se.
Will na mě vytřeštěně zíral.
„Promiň,“ hlesla jsem po chvíli. „Vážně netuším, kde se to ve
mně vzalo.“
„Začíná mi pana Běžce být úplně nepatrně líto.“
„Ale ne, to není kvůli němu,“ vysvětlovala jsem. „To je tím, jak
jsem tolik let dělala v kavárně.
Tam člověk slyší a vidí úplně všechno. Šablony, podle kterejch
se lidi chovají. To bys koukal, co
všechno se může stát.“
„Tak proto ses ještě nevdala?“
Zamžikala jsem. „Asi jo.“
Nechtěla jsem přiznat, že mě ve skutečnosti ještě nikdo o ruku
nepožádal.
Může to vypadat, že jsme toho moc nedělali. Ale ve skutečnosti
byl každý den s Willem trošičku
jiný – záleželo na jeho náladě, ale ještě víc na tom, jak velké
měl bolesti. Některé dny jsem hned po
příchodu z výrazu jeho tváře poznala, že se se mnou nechce
bavit – že se nechce bavit s nikým –, a při
takovém zjištění jsem si našla v domě nějakou práci a snažila
se předvídat, co by mohl potřebovat,
abych ho nemusela otravovat vyptáváním.
Bolest mu mohla způsobit spousta různých věcí. Bylo tu takové
to celkové bolení způsobené ztrátou
svalové hmoty – navzdory Nathanově usilovné snaze o
fyzioterapii měl mnohem míň svalů, které by
ho dokázaly podpírat. Byly tu bolesti břicha od zažívacích
problémů, bolesti v ramenou, bolest
způsobená záněty močového měchýře – ty byly zjevně
navzdory všeobecnému úsilí nevyhnutelné. Měl
žaludeční vřed z nadměrného užívání analgetik v rané fázi
rekonvalescence, kdy je snad musel polykat
jako bonbóny.
Občas měl proleženiny, když seděl příliš dlouho v jedné poloze.
Párkrát musel zůstat v posteli, jen
aby se mohly zahojit, ale nenáviděl, když musel ležet. Vždycky
poslouchal rádio a z očí mu sršel stěží
potlačovaný vztek. Taky ho bolívala hlava – říkala jsem si, že
je to vedlejší projev hněvu a frustrace.
Měl tolik mentální energie a neměl si ji kde vybít. Muselo se to
někde nahromadit.
Nejvíc ochromující však bylo pálení v rukou a nohou, pulsující
a neúnavné, kvůli němuž se
nedokázal soustředit na nic jiného. Vždycky jsem donesla lavor
studené vody a máčela mu je, nebo
jsem mu na ně přikládala studenou mokrou žínku v naději, že
mu trochu ulevím. V čelisti mu vždycky
škubal tuhý sval a občas jako by se Will prostě vytratil, jako
by jediný způsob, jak se s tím utrpením
vyrovnat, bylo opustit své vlastní tělo. Překvapivě jsem si zvykla
na fyzické nároky, které s sebou
Willův život nesl. Přišlo mi nespravedlivé, že i když nemůže své
končetiny používat ani je necítí,
způsobují mu tolik nepohodlí.
Navzdory všemu si však Will nikdy nestěžoval. Proto mi trvalo
týdny, než jsem si vůbec všimla, že
trpí. Teď už jsem dokázala dešifrovat napětí kolem jeho očí,
jeho mlčení, a jak se někdy jakoby celý
stáhl dovnitř. Vždycky se jen zeptal: „Mohla bys zase donést tu
studenou vodu, Louiso?“ nebo
prohodil: „Myslím, že by to chtělo něco na bolest.“ Někdy měl
takové bolesti, že se mu z obličeje
úplně vytratila barva a byl bledý jako stěna. Takové dny byly
nejhorší.
Ale jindy jsme se už snášeli docela dobře. Netvářil se už
smrtelně uraženě, když jsem na něj
promluvila, jako ze začátku. Dneska ho zjevně nic nebolelo.
Když nám paní Traynorová přišla říct, že
to uklízečkám bude trvat ještě dvacet minut, připravila jsem
nám oběma další pití a vydali jsme se na
pomalou procházku po zahradě. Will se držel na cestičce a já
se dívala, jak mi saténové lodičky
v mokré trávě tmavnou vlhkostí.
„Zajímavá obuv,“ podotkl Will.
Botky byly smaragdově zelené. Objevila jsem je v jednom
dobročinném obchodě. Podle Patricka
jsem v nich vypadala jako skřítek transvestita.
„Víš, ty se vůbec neoblíkáš, jako bys byla odsud. Vždycky se
docela těším, v jaký šílený kombinaci
se zase objevíš.“
„A jak bych se teda měla oblíkat, abych byla ‚jako odsud‘?“
Zarejdoval trochu doleva, aby se vyhnul ulomené větvi na
cestičce. „Do flísu. Anebo když jsi jako
moje matka, tak solidní a drahý značky jako Jaeger nebo
Whistles.“ Mrkl na mě. „Tak kde jsi přišla
k tomu exotickýmu vkusu? Žila jsi ještě někde jinde?“
„Ne.“
„Cože, ty celej život žiješ tady? A kde jsi ještě pracovala?“
„Jenom tady.“ Otočila jsem se k němu s rukama založenýma v
obranném gestu. „No a? Co je na
tom tak divnýho?“
„Že je to tak malý městečko. Hrozně omezující. A všechno se
tady točí kolem hradu.“ Zastavili
jsme se a zahleděli se na něj, jak se tyčí na tom divném
kupolovitém kopci, tak dokonalý, jako by ho
namalovalo dítě. „Vždycky si říkám, že tohle je místo, kam se
lidi vracejí. Když už mají všeho
ostatního dost. Nebo když nemají dost představivosti, aby šli
někam jinam.“
„To ti děkuju.“
„Na tomhle městě jako takovým není nic špatnýho. Ale…
kristepane. Není to tu zrovna dynamický,
že? Ne že by se tu rodily nějaký velký myšlenky nebo zajímaví
lidi nebo příležitosti. Tady se má za
rebelii, když v krámě pro turisty začnou prodávat prostírání, na
kterým je miniželeznice z jinýho
úhlu.“
Tomu jsem se musela zasmát. V místních novinách se zrovna
minulý týden objevil článek právě
o tomhle.
„Je ti šestadvacet, Clarková. Měla bys vyrazit do světa a
podmanit si ho, dělat rotyku v barech,
předvádět svoji podivnou garderobu pochybnejm chlápkům…“
„Já jsem tu spokojená,“ namítla jsem.
„No ale neměla bys bejt.“
„Ty rád říkáš lidem, co by měli dělat, že jo?“
„Jenom když vím, že mám pravdu,“ odtušil. „Mohla bys mi
posunout to pití? Nemůžu na něj
dosáhnout.“
Přehodila jsem mu brčko, aby na něj snadněji dosáhl, a čekala
jsem, až se napije. V mírném chladu
mu zrůžověly špičky uší.
Zašklebil se. „Páni, na holku, která se živila vařením čaje, ho
teda děláš fakt strašnej.“
„To je jenom tím, že jsi zvyklej na ty lesbický čaje,“ odbyla
jsem ho. „Samej lapsang souchong
a bylinky.“
„Lesbický čaje!“ skoro se zakuckal smíchy. „No, rozhodně jsou
lepší než tahle leštěnka na nábytek.
Kristepane. V tom by snad stála lžička.“
„Takže i ten čaj dělám blbě.“ Usadila jsem se na lavičku před
ním. „Jak to, že ty můžeš komentovat
úplně všecičko, co řeknu nebo udělám, ale nikdo jinej nemůže
vůbec nic říct?“
„No tak prosím, Louiso Clarková. Poděl se o svoje názory.“
„Na tebe?“
Teatrálně vzdychl. „Mám na výběr?“
„Mohl by ses nechat ostříhat. Takhle vypadáš jako nějakej
vandrák.“
„Teď mluvíš jako moje máti.“
„Protože vypadáš příšerně. Aspoň by ses mohl oholit. Nesvědí
tě všechny ty fousy?“
Úkosem na mě pohlédl.
„Svědí, že jo? Já to věděla. Fajn – dneska odpoledne to
všechno půjde pryč.“
„Ach ne.“
„Jo. Chtěl jsi slyšet můj názor. Tak ti ho říkám. Ty nemusíš
dělat vůbec nic.“
„A co když řeknu, že nechci?“
„Tak to možná udělám tak jako tak. Jestli si to necháš ještě
víc narůst, za chvíli ti z toho budu
vybírat zbytky jídla. A na rovinu, jestli k tomu dojde, tak tě
budu muset zažalovat za nadměrnej stres
na pracovišti.“
Tomu se usmál, jako bych ho pobavila. Možná to bude znít
trochu uboze, ale Will se usmíval tak
zřídka, že když jsem z něj vyloudila aspoň tenhle jeden úsměv,
až se mi z toho zatočila hlava pýchou.
„Hele, Clarková,“ pronesl, „uděláš pro mě něco?“
„Co?“
„Poškrábej mě na uchu, jo? Nebo se z toho zjevím.“
„Když tě poškrábu, necháš mě ostříhat ti vlasy? Aspoň trošičku
zkrátit?“
„Nepokoušej štěstí.“
„Ticho! Neznervózňuj mě. S nůžkama to dvakrát neumím.“
Žiletky a pěnu na holení jsem našla ve skříňce v koupelně,
zastrčené hluboko za balíčky s čisticími
tampóny a vatou, jako by je už dlouho nikdo nepoužil. Zavolala
jsem ho do koupelny, napustila jsem
do umyvadla teplou vodu, poprosila ho, aby si sklopil opěrku
hlavy trochu dozadu, a pak jsem mu
připlácla na bradu horkou žínku.
„Co to má bejt? Otevíráš si tady holičství? A k čemu ta
žínka?“
„Já nevím,“ přiznala jsem. „Takhle se to vždycky dělá ve filmu.
Něco jako horká voda a ručníky,
když někdo rodí.“
Neviděla jsem mu na ústa, ale kolem očí se mu objevily
slaboučké vrásky smíchu. Chtěla jsem, aby
tam zůstaly. Chtěla jsem, aby byl šťastný – aby jeho tvář
ztratila ten utrápený, ostražitý výraz. Mlela
jsem jako kolovrátek. Vyprávěla jsem mu vtipy. Začala jsem si
broukat. Cokoli, abych prodloužila tu
chvíli, než se mu zase vrátí do tváře zasmušilost.
Vyhrnula jsem si rukávy a začala ho mydlit pěnou na bradě a
nahoru až k uším. Pak jsem se
s žiletkou u jeho brady zarazila. „Možná bych ti teď měla říct,
že jsem ještě nikdy neholila nic než
nohy?“
Zavřel oči a opřel si hlavu. Jemně jsem mu začala oškrabovat
kůži žiletkou. Ticho přerušovalo jen
občasné zašplouchání, když jsem oplachovala holítko v
umyvadle. Pracovala jsem mlčky a studovala
přitom Willovu tvář – rýhy, které se mu táhly ke koutkům úst
a zdály se vzhledem k jeho věku
předčasně hluboké. Shrnula jsem mu vlasy z obličeje a všimla
si výmluvných stop po stezích, možná
následků nehody. Viděla jsem fialové stíny, které mu vymalovala
jedna probdělá noc za druhou,
i vrásku mezi očima prozrazující tichou bolest. Z kůže mu
stoupalo sladké teplo, vůně pěny na holení
a jakési aroma vlastní jen Willovi, nenápadné a nákladné.
Postupně se vynořovala jeho tvář a já
pochopila, jak snadné pro něj muselo být upoutat ženu jako
Alicia.
Holila jsem ho pomaličku a pečlivě; povzbuzovalo mě, že na
chviličku vypadá pokojně. Blesklo mi
hlavou, že Willa se někdo dotýká, jen když je třeba provést s
ním nějaký lékařský nebo rehabilitační
úkon, a tak jsem mu lehounce prodlévala prsty na tváři, aby
jejich pohyb pokud možno ani
v nejmenším nepřipomínal odlidštěnou věcnost, s jakou s ním
zacházel Nathan a jeho doktor.
Holit Willa bylo překvapivě intimní. Uvědomila jsem si, že jsem
původně předpokládala, že jeho
vozík bude fungovat jako bariéra; že jeho postižení nedovolí,
aby se do tohoto úkonu vkradl jakýkoli
náznak smyslnosti. Ale bylo zvláštní, že to nebyla pravda. Být
mu tak blízko, cítit, jak se mu kůže
napíná pod mými prsty, dýchat vzduch, který vydechoval, mít
tvář jen pár centimetrů od té jeho, to
všechno mě prostě muselo trochu vyvést z míry. Když jsem
došla k druhému uchu, začala jsem si
připadat rozpačitě, jako bych překročila jakousi neviditelnou
hranici.
Snad Will dokázal vycítit drobnou změnu v tlaku mých prstů
na své kůži, nebo byl možná jen
citlivější vůči náladám lidí kolem sebe. Ale otevřel oči a zahleděl
se do mých.
Nastalo krátké ticho, a pak Will s kamennou tváří pronesl:
„Hlavně mi neříkej, žes mi oholila
obočí.“
„Jenom jedno,“ odtušila jsem. Opláchla jsem žiletku a doufala,
že než se k němu zase obrátím,
vytratí se mi z tváří ruměnec. „Tak fajn,“ řekla jsem konečně.
„Nemáš toho už dost? Nemá za chvilku
přijít Nathan?“
„A co vlasy?“ zeptal se.
„Vážně chceš, abych tě ostříhala?“
„Když už jsi v tom…“
„Myslela jsem, že mi nevěříš.“
Pokrčil rameny, jak nejlépe svedl; byl to jen nepatrný pohyb.
„Jestli pak přestaneš aspoň na pár
tejdnů skuhrat, tak si říkám, že to snad nějak přežiju.“
„Páni, tvoje máma se z toho zjeví radostí,“ vyhrkla jsem a
otřela mu z tváře zbloudilou kapičku
holicí pěny.
„No, tím se snad nenecháme odradit, ne?“
Vlasy jsem mu ostříhala v obýváku. Zatopila jsem v kamnech,
pustili jsme film – nějaký americký
thriller – a já mu přehodila přes ramena ručník. Varovala jsem
ho, že už jsem to dost zapomněla, ale
pak jsem dodala, že to stejně nemůže být horší než teď.
„To ti teda děkuju,“ ušklíbl se.
Dala jsem se do práce; jeho vlasy mi klouzaly mezi prsty a já
se snažila vzpomenout si na těch pár
základních pravidel, která jsem se naučila. Will sledoval film,
vypadal uvolněně a skoro spokojeně.
Občas mi o tom filmu něco pověděl – v čem ještě hrál hlavní
představitel, kde ho poprvé viděl – a já
vydávala neurčitě zaujaté zvuky (asi jako na Thomase, když mi
předvádí hračky), i když jsem se ve
skutečnosti soustředila na to, abych mu nějak příšerně
nezmršila vlasy. Konečně jsem ostříhala to
nejhorší a stoupla si před něj, abych se podívala, jak vypadá.
„Tak co?“ Will pozastavil DVD.
Narovnala jsem se. „Nevím, jestli jsem chtěla vidět tolik tvýho
obličeje. Trochu mě to
znervózňuje.“
„Táhne mi na hlavu,“ konstatoval a otáčel hlavou ze strany na
stranu, jako by zkoušel, jaké to je.
„Počkej chvilku,“ řekla jsem, „přinesu dvě zrcadla. Pak se
budeš moct podívat pořádně. Chce to
ještě trošičku upravit. Možná uříznout jedno ucho.“
Zašla jsem do Willova pokoje a začala se prohrabovat
zásuvkami, abych našla zrcátko, když vtom
bouchly dveře. Ozvaly se dvoje rychlé kroky, a pak hlas paní
Traynorové, úzkostně zvýšený.
„Georgino, prosím tě, nedělej to!“
Dveře do obýváku se prudce rozletěly. Popadla jsem zrcátko a
vyběhla z ložnice. Neměla jsem
v úmyslu znovu čelit výtkám za svou nepřítomnost. Paní
Traynorová stála ve dveřích do obýváku
a oběma rukama si zakrývala ústa, jako by přihlížela nějakému
neviděnému konfliktu.
„Ty jsi ten nejsobečtější chlap, jakýho znám!“ křičela nějaká
mladá žena. „To snad není pravda,
Wille. Vždycky jsi byl sobec, ale teď jsi ještě horší!“
„Georgino!“ Došla jsem k paní Traynorové a ona po mně na
okamžik hodila pohledem. „Prosím tě,
nech toho!“
Vešla jsem za ní do pokoje. Will tam seděl s ručníkem na
ramenou, kolem kol vozíku ležely měkké
hnědé vějířky jeho vlasů, a před ním stála jakási dívka. Měla
dlouhé tmavé vlasy stočené v týlu do
nedbalého uzlu. Byla opálená, na sobě měla nákladně
vyšisované džíny a semišové boty. Stejně jako
Alicia měla překrásné, pravidelné rysy a oslnivě bílé zuby jako
z reklamy na zubní pastu. Toho jsem si
všimla, protože na něj s obličejem brunátným vzteky pořád
ještě syčela: „To snad není pravda!
Nemůžu uvěřit, že tě něco takovýho vůbec napadlo! Co si jako
myslíš –“
„Georgino, prosím!“ zvýšila paní Traynorová prudce hlas. „Tohle
není vhodná chvíle.“
Will nezúčastněně zíral kamsi před sebe.
„No… Wille? Nepotřebuješ něco?“ zeptala jsem se tiše.
„A kdo vy jste?“ obrátila se ke mně dívka prudce. Teď jsem si
všimla, že má oči zalité slzami.
„Georgino,“ pronesl Will, „to je Louisa Clarková, moje placená
společnice a otřesně kreativní
kadeřnice. Louiso, to je moje sestra Georgina. Zjevně přiletěla
až z Austrálie, jenom aby na mě mohla
ječet.“
„Nezlehčuj to,“ zasyčela Georgina. „Maminka mi to řekla. Řekla
mi úplně všechno !“
Nikdo se ani nepohnul.
„Mám vás nechat chviličku o samotě?“ zeptala jsem se nejistě.
„To by bylo nejlepší.“ Paní Traynorová tak pevně svírala
opěradlo gauče, až jí zbělely kloubky
prstů.
Vyklouzla jsem z pokoje.
„Vlastně by možná bylo dobré, kdybyste si zašla na oběd,
Louiso.“
Takže dneska to bude autobusová zastávka. Popadla jsem v
kuchyni sendviče, nasoukala se do
kabátu a vydala se po zadní cestičce pryč.
Když jsem odcházela, dolehl ke mně z domu Georginin křik:
„Napadlo tě vůbec někdy, Wille, že ‒
věř nebo nevěř ‒ tohle není jenom tvoje věc?“
Když jsem se přesně za půl hodiny vrátila, bylo v domě ticho.
Nathan umýval v kuchyni hrnek.
Když mě zahlédl, otočil se. „Jak je?“
„Už je pryč?“
„Kdo?“
„Jeho sestra.“
Mrkl za sebe. „Aha. To byla jeho sestra? Jo, už je pryč. Když
jsem přišel, zrovna odjížděla, brala to
smykem. Měli nějakou rodinnou hádku nebo co?“
„Já nevím,“ přiznala jsem. „Zrovna jsem stříhala Willovi vlasy,
když vtom vejde ta ženská a pustí
se do něj. Nejdřív jsem myslela, že je to nějaká jeho další
přítelkyně.“
Nathan pokrčil rameny.
Uvědomila jsem si, že by ho podrobnosti z Willova osobního
života nezajímaly, ani kdyby o nich
věděl.
„Ale je takovej tichej. Dobrá práce s tím oholením,
mimochodem. Je fajn, žes ho vysvobodila
z toho roští.“
Vrátila jsem se do obýváku. Will zíral na televizi, která byla
pořád zastavená v okamžiku, kdy jsem
odešla.
„Mám ti to zase zapnout?“ zeptala jsem se.
Na chviličku jako by mě neslyšel. Hlavu měl zapadlou mezi
rameny a předchozí uvolněný výraz
jako by se schoval za oponou. Will se zase uzavřel a zamkl za
dveřmi, kterými jsem nedokázala projít.
Zamrkal, jako by si mě teprve teď všiml. „Jasně,“ řekl.
Šla jsem zrovna s košem prádla chodbou, když jsem zaslechla
hlasy. Dveře do přístavku byly
pootevřené a dlouhou chodbou se v tlumených vlnách nesly
hlasy paní Traynorové a její dcery.
Willova sestra tiše vzlykala a z hlasu se jí vytratil všechen
vztek. Zněla teď skoro dětsky.
„Přece se musí dát něco dělat. Musí být nějakej medicínskej
objev. Nemůžeš ho vzít do Ameriky?
V Americe mají vždycky něco lepšího.“
„Tvůj otec všechno pozorně sleduje. Ale bohužel, miláčku,
neobjevilo se nic… konkrétního.“
„Je teď tak… jinej. Jako by byl odhodlanej nevidět v ničem to
dobrý.“
„Takový je od samého začátku, George. Myslím, že je to tím,
že jsi ho viděla, jen když jsi tehdy
přiletěla domů. To měl ještě… odhodlání. To si byl ještě jistý,
že se něco změní.“
Bylo mi trochu nepříjemné poslouchat tak důvěrný rozhovor.
Ale podivný tón jejich diskuse mě
přilákal blíž. Potichoučku jsem se vydala ke dveřím – moje
nohy jen v ponožkách se kradly po
podlaze téměř neslyšně.
„Podívej, s tatínkem jsme ti to neřekli. Nechtěli jsme tě
rozrušovat. Ale on se…“ paní Traynorová
obtížně hledala slova, „Will se pokusil… pokusil se zabít.“
„Cože?“
„Tatínek ho našel. V zimě. Bylo to… bylo to strašlivé.“
I když její slova jen potvrdila, co už jsem uhodla, ztuhla mi
krev v žilách. Zaslechla jsem zdušený
vzlyk a šeptaná slova útěchy. Pak nastalo další dlouhé ticho. A
pak promluvila Georgina, hlasem
zastřeným bolestí:
„Takže ta holka…?“
„Ano. Louisa je tady, aby ohlídala, že se nic podobného
nebude opakovat.“
Ztuhla jsem. Z koupelny na druhém konci chodby jsem slyšela,
jak si Nathan a Will tiše povídají ve
spokojené nevědomosti, jaký rozhovor se odehrává jen pár
metrů od nich. Postoupila jsem o krok ke
dveřím. Myslím, že jsem to asi věděla od chvíle, kdy jsem
zahlédla jizvy na jeho zápěstích. Všechno
konečně dávalo smysl: strach paní Traynorové, abych
nenechávala Willa příliš dlouho o samotě; jeho
odpor vůči mé přítomnosti; dlouhé hodiny, kdy jsem měla
pocit, že vlastně nedělám vůbec nic
užitečného. Byla jsem tu na hlídání. Nevěděla jsem to, ale Will
ano, a nenáviděl mě za to.
Sáhla jsem po klice a chystala se zlehounka zavřít dveře.
Uvažovala jsem, jestli to Nathan taky ví.
Ptala jsem se sama sebe, jestli je teď Will trochu spokojenější.
Uvědomila jsem si, že se mi sobecky
ulevilo, že Will neměl nic proti mně osobně, ale proti tomu, že
jeho matka mě – nebo prostě někoho –
zaměstnala, abych na něj dohlížela. Hlavou mi bzučelo tolik
myšlenek, že mi skoro unikl další útržek
hovoru.
„Nemůžeš mu to dovolit, mami. Musíš ho zastavit.“
„To nezáleží na nás, miláčku.“
„Ale záleží. Záleží na tom, když chce, aby ses na tom podílela!“
protestovala Georgina.
Ztuhla jsem s rukou na klice.
„Nemůžu uvěřit, žes s tím vůbec souhlasila. Co tvoje víra? Co
všechno, co jsi dokázala? Proč jsi ho
sakra teda vůbec posledně zachraňovala?“
Paní Traynorová pronesla uvážlivě klidným hlasem: „To není
fér.“
„Ale vždyť jsi řekla, že ho tam vezmeš. Co to –“
„To si vážně myslíš, že kdybych ho odmítla, že by o to
nepožádal někoho jiného?“
„Ale Dignitas? To prostě není správný. Já vím, že je to pro
něj těžký, ale tebe a tatínka to zničí. Já
to vím. Představ si, jak by ti bylo! A představ si všechnu tu
publicitu! A co tvoje práce? A vaše
pověst?! To on přece musí vědět! Je od něj sobecký, že to po
tobě vůbec chce! Jak ho to mohlo
napadnout? Jak to může udělat? Jak to můžeš udělat ty?“
Zase se rozplakala.
„George…“
„Nedívej se na mě tak. Mně na něm záleží, mami. Fakt. Je to
můj bratr a mám ho ráda. Ale tohle
nezvládnu. Nemůžu na to ani pomyslet. Není od něj správný,
že to po tobě chce, a od tebe není
správný, že o tom vůbec uvažuješ. A jestli do toho půjdete,
nevezme tím život jenom sám sobě.“
Poodstoupila jsem od okna. V uších mi tak prudce bušila krev,
že jsem skoro neslyšela odpověď
paní Traynorové.
„Půl roku, George. Slíbil mi půl roku. Takže… nechci, abys o
tom ještě mluvila, a už vůbec ne před
někým jiným. A musíme...“ zhluboka se nadechla, „musíme se
hrozně moc modlit, aby se za tu dobu
stalo něco, co by ho přimělo změnit názor.“
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
8
Camilla
Nikdy jsem se nenadála, že budu pomáhat zabít svého syna.
I když to jen čtu, připadá mi to divné – něco takového člověk
vidí v bulvárních plátcích nebo
v takových těch příšerných časopisech, které vždycky koukají z
tašky naší uklízečce, plných žen,
jejichž dcery jim utekly s jejich druhy, historek o úžasném
zhubnutí a dvouhlavých dětech.
Lidem jako já se takové věci nestávají. Nebo jsem si to
alespoň myslívala. Můj život byl poměrně
uspořádaný – podle moderních měřítek až obyčejný. Jsem
vdaná sedmatřicet let, vychovala jsem dvě
děti, nepřestala jsem pracovat, pomáhala jsem ve škole a
sdružení rodičů, a jakmile už mě děti
nepotřebovaly, nastoupila jsem u soudu.
Jsem soudkyní už skoro jedenáct let. Soudní síní mi už prošel
celý lidský život: bezprizorní
zoufalci, kteří se nedokázali sebrat ani natolik, aby se dostavili k
soudu v určený čas; recidivisté; drzí
a rozhněvaní mladí muži a vyčerpané matky po uši v dluzích.
Je docela náročné zachovat si klid
a pochopení, když vidíte pořád tytéž tváře, které opakují tytéž
chyby pořád dokola. Sama jsem občas
slyšela netrpělivost ve svém hlase. Někdy to bylo podivně
skličující, jak lidstvo rozhodně odmítá se
byť i jen pokusit o zodpovědný život.
Ani naše malé městečko, navzdory kráse místního hradu,
navzdory našim mnoha památkově
chráněným budovám, našim malebným turistickým stezkám,
proti tomu nebylo zdaleka imunní. Naše
starobylá náměstí se hemžila teenagery popíjejícími cider,
doškové střechy našich chaloupek tlumily
křik žen a dětí, které bili jejich manželé a otcové. Někdy jsem
si připadala jako dávný král Knut, který
také pronášel marné proslovy tváří v tvář vlně chaosu a plíživé
devastace. Ale mám svou práci ráda.
Dělám ji, protože věřím v systém a mravní řád. Věřím v
dobro a zlo, i když je to dnes velmi
nemoderní.
Horší časy mi vždycky pomohla přečkat moje zahrada. Když
děti odrůstaly, stala se pro mě trochu
posedlostí. Mohla bych vám odrecitovat latinský název prakticky
kterékoli rostliny, na kterou byste
mi ukázali. Bylo zvláštní, že ve škole jsem se latinu vůbec
neučila – chodila jsem na nevýznamnou
soukromou dívčí střední školu, která se zaměřovala převážně
na vaření a vyšívání – dovednosti, které
by nám pomohly stát se dobrými manželkami. Ale ty názvy
rostlin, ty vám utkví v hlavě. Stačilo mi
slyšet každý jednou, abych si ho pamatovala navždy:
Helleborus niger, Eremurus stenophyllus,
Athyrium niponicum . Dokážu je plynule opakovat, což bych
ve škole nikdy nezvládla.
Říká se, že zahradničení si může člověk užít, teprve když
dosáhne určitého věku, a myslím, že je na
tom něco pravdy. Zřejmě to nějak souvisí s koloběhem života.
Je jaksi zázračné pozorovat nezdolný
optimismus nového porostu rašícího po studené zimě; člověk
může nacházet jakousi radost v tom, jak
je každý rok trochu jiný, jak si příroda pokaždé usmyslí
předvést v celé kráse jinou část zahrady.
Bývaly doby – zejména když se ukázalo, že nás v manželství
je poněkud víc, než jsem čekala –, kdy
pro mě zahrada byla útočištěm a potěšením.
Bývaly ovšem i doby, kdy to byla, upřímně řečeno, otrava. Nic
vás nezklame tolik, jako když
vysázíte nový záhon a on se vám neujme, nebo když vám
nějaký slizký zločinec přes noc zničí celý
řádek nádherného česneku. Ale i když jsem si naříkala na to,
kolik mi zahrada zabere času a kolik stojí
péče o ni úsilí, a jak se mi bouří klouby, když strávím celé
odpoledne plením, stejně jsem to milovala.
Milovala jsem ten smyslový požitek z pobytu na čerstvém
vzduchu, vůni zahrady, texturu hlíny pod
svými prsty i uspokojení z toho, jak věci žijí a září, uchváceny
vlastní pomíjivou krásou.
Po Willově nehodě jsem rok na zahradu ani nesáhla. Nebylo to
jen nedostatkem času, i když ty
nekonečné hodiny strávené v nemocnici, popojížďky autem sem
a tam a všechny ty schůzky – ach
Bože, ty schůzky – ho zabíraly tolik. Vzala jsem si v práci na
půl roku volno z rodinných důvodů
a stejně jsem neměla dost času.
Ale ve skutečnosti jsem v tom prostě najednou neviděla žádný
smysl. Najala jsem zahradníka, aby
zahradu udržoval, a myslím, že skoro rok jsem jí nevěnovala
víc než zběžný pohled.
Teprve když jsme přivezli Willa domů, když jsme nechali
adaptovat a připravit přístavek, pro mě
zase mělo smysl ji udělat krásnou. Musela jsem svému synovi
poskytnout něco, na co se bude moci
dívat. Potřebovala jsem mu beze slov ukázat, že všechno se
může změnit, vyrůst či uvadnout, ale že
život jde dál. Že jsme všichni součástí jednoho velikého cyklu,
jakéhosi plánu, kterému může rozumět
jenom Bůh. Tohle jsem mu pochopitelně nemohla říct slovy –
s Willem jsme si toho nikdy moc říct
neuměli –, ale chtěla jsem mu to ukázat. Jako tichý slib,
chcete-li, že je něco, co nás přesahuje, že
existuje slibnější budoucnost.
Steven se prohraboval v krbu. Pohrabáčem zručně přerovnal
zbývající ohořelá polena, až do komína
vzlétl roj zářících jisker, a pak hodil doprostřed nové polínko.
Pak jako vždycky poodstoupil
a s tichým zalíbením sledoval, jak se plameny rozhořívají, a
pak si oprášil ruce o manšestrové kalhoty.
Když jsem vstoupila, otočil se. Podala jsem mu skleničku.
„Díky. Přijde George dolů?“
„Zřejmě ne.“
„Co dělá?“
„Dívá se nahoře na televizi. Nechce nikoho vidět. Ptala jsem se
jí.“
„Ona si to rozmyslí. Asi je ještě unavená z letadla.“
„To doufám, Stevene. Nemá nás teď zrovna moc ráda.“
Tiše jsme stáli a dívali se do ohně. Místnost byla tichá a
temná, jen okenní tabulky jemně drnčely,
jak do nich bičoval vítr a déšť.
„Je tam hnusně.“
„Ano.“
Do pokoje přiťapkala naše fenka, se zafuněním sebou plácla
před krb a vleže k nám oddaně
vzhlédla.
„Tak co si o tom myslíš?“ pronesl. „O tom stříhání.“
„Nevím. Chtěla bych věřit, že je to dobré znamení.“
„Ta Louisa je docela svéráz, že?“
Všimla jsem si, jak se můj muž pro sebe pousmál. Tu ne,
prosím , projelo mi hlavou, ale pak jsem tu
myšlenku zadusila.
„Ano, řekla bych, že je.“
„Myslíš, že je na to ta pravá?“
Než jsem odpověděla, lokla jsem si ze skleničky. Na dva prsty
ginu, plátek citronu a spousta toniku.
„Kdo ví?“ řekla jsem. „Myslím, že už vůbec netuším, co je
správné a co špatné.“
„Líbí se mu. Určitě se mu líbí. Tuhle jsme si spolu povídali,
jak jsme koukali na zprávy, a on se o ní
dvakrát zmínil. To ještě nikdy neudělal.“
„Ano. Hm. Být tebou, nedělala bych si radši plané naděje.“
„Musíš být taková?“
Steven se odvrátil od ohně. Cítila jsem jeho pohled – možná si
všiml nových vrásek kolem mých
očí, možná zaznamenal, že se mi v poslední době ústa
proměnila v tenkou, úzkostně sevřenou čárku.
Pohlédl na zlatý křížek, který jsem teď nosila pořád na krku.
Nelíbilo se mi, když si mě takhle
prohlížel. Nikdy jsem se nemohla ubránit pocitu, že mě
porovnává s někým jiným.
„Jsem jenom realistická.“
„Mluvíš… mluvíš, jako bys už čekala, že se to stane.“
„Znám svého syna.“
„Našeho syna.“
„Ano. Našeho syna.“ Ale je to spíš můj syn, pomyslela jsem si.
Tys tu pro něj nikdy nebyl. Aspoň ne
citově. Vždycky jsi byl ten nepřítomný, na něhož se Will
snažil udělat dojem.
„On si to rozmyslí,“ ujišťoval se Steven. „Ještě je spousta času.“
Stáli jsme tam. Dlouze jsem upila ze skleničky – chladný led
kontrastoval s teplem ohně.
„Pořád si říkám…“ začala jsem s očima upřenýma do krbu,
„pořád si říkám, že jsem něco
propásla.“
Můj muž mě stále pozoroval. Cítila jsem na sobě jeho oči, ale
nedokázala jsem mu pohled opětovat.
Možná se v tu chvíli chtěl pokusit o nějaké vstřícné gesto. Ale
myslím, že na to už jsme zašli příliš
daleko.
Napil se. „Můžeš dělat jenom, co se dělat dá, miláčku.“
„To si dobře uvědomuju. Ale to moc nestačí, že ne?“
Obrátil se zpět k ohni a začal zbytečně přehrabovat polínka,
dokud jsem se neotočila a tiše neodešla.
A on dobře věděl, že to udělám.
Když mi Will prvně řekl, co si přeje, musel to opakovat
dvakrát, protože jsem si byla jistá, že jsem
mu poprvé špatně rozuměla. Když jsem si uvědomila, co má v
úmyslu, dokázala jsem zůstat v klidu.
Pak jsem mu oznámila, že je to absurdní, a odkráčela z
místnosti. Vím, že je nečestná výhoda využít
toho, že od muže na vozíku můžete odejít. Mezi přístavkem a
hlavní částí domu jsou dva schůdky
a Will by je bez Nathanovy pomoci nedokázal překonat. Zavřela
jsem dveře do přístavku, stála
v chodbě a v uších mi stále zněla synova klidná slova.
Myslím, že jsem se snad půl hodiny ani nepohnula.
Odmítl to nechat jen tak. Will, ten vždycky musí mít poslední
slovo. Opakoval svůj požadavek
pokaždé, když jsem za ním přišla, až jsem se k tomu každý
den musela skoro přemlouvat. Já takhle
nechci žít, máti. Takový život jsem si nevybral. Nemám
žádné vyhlídky na uzdravení, takže považuju za
naprosto pochopitelné, že ho chci ukončit tak, jak uznám za
vhodné. Když jsem ho poslouchala,
dokázala jsem si živě představit, jaký býval na obchodních
jednáních, jak si vedl v povolání, které ho
učinilo tak bohatým a arogantním. Byl prostě zvyklý, že ho lidé
poslouchají. Nedokázal snést
pomyšlení, že mám jistým způsobem moc určovat mu jeho
budoucnost, že se ze mě najednou zase
stala matka .
Musel se pokusit o sebevraždu, abych souhlasila. Ne kvůli tomu,
že by mi to zakazovala moje víra –
i když vyhlídka, že vlastní zoufalství přivede Willa do pekla, byla
strašlivá. (Rozhodla jsem se věřit,
že Bůh, dobrotivý Bůh, porozumí našemu utrpení a odpustí
nám naše hříchy.)
Jenže jedno o mateřství nikdo nepochopí, pokud se nestane
něčí matkou: že před sebou nikdy
nevidíte jen toho dospělého chlapa – divokého, neoholeného,
páchnoucího, tvrdohlavého,
s nevyleštěnými botami a sbírkou pokut za parkování a
bouřlivým milostným životem. Vidíte
všechny, kterými kdy byl, prolínající se v jediného člověka.
Podívala jsem se na Willa a viděla miminko, které jsem
nosívala v náručí s očima zamženýma
zamilováním, a nemohla uvěřit, že jsem stvořila nového
človíčka. Viděla jsem batole, které se
natahuje po mojí ruce, viděla jsem školáka, jenž hněvivě pláče,
protože ho nějaký jiný kluk trápil.
Viděla jsem jeho zranitelná místa, jeho lásku, jeho minulost. A
on po mně chtěl, abych to všechno
zničila, toho malého chlapečka i toho dospělého muže; všechnu
tu lásku, celou tu minulost.
A pak, dvaadvacátého ledna, když jsem celý den trčela u
soudu a přede mnou defiloval nepřetržitý
zástup zlodějíčků a nepojištěných řidičů a uplakaných či
zuřivých bývalých manželů, vešel Steven do
přístavku a objevil našeho syna téměř v bezvědomí; hlava mu
klimbala u opěrky vozíku a kola
oblévalo moře temné lepkavé krve. V zadní chodbě objevil
rezavý hřebík, který vyčuhoval sotva
centimetr z nějakého kvapně dokončeného dřevěného obložení,
přitiskl k němu ruku a pak pojížděl
s vozíkem dopředu a dozadu, až si roztrhal zápěstí na cáry.
Dodnes si nedokážu představit, jaké ho
muselo pohánět odhodlání, i když musel třeštit bolestí. Podle
doktorů ho od smrti dělilo méně než
dvacet minut.
Nebylo to volání o pomoc , konstatovali s dokonalou
zdrženlivostí.
Když mi v nemocnici oznámili, že Will bude žít, vyšla jsem na
zahradu a začala běsnit. Zuřila jsem
na Boha, na přírodu, na osud, který srazil naši rodinu až na
samé dno. Když o tom teď přemýšlím,
musela jsem asi vypadat jako šílenec. Stála jsem v chladném
večeru na zahradě a mrštila velkou
sklenicí brandy snad sedm metrů daleko, přímo do keříků
Euonymus compactus , a začala ječet tak, že
můj hlas prořízl vzduch, odrazil se od zdí hradu a jeho ozvěna
se rozlehla do dáli. Víte, měla jsem
strašlivý vztek, že všude kolem mě se všechno může hýbat a
ohýbat a růst a množit se, ale z mého
syna – z mého vitálního, charismatického, překrásného chlapce
– se stala tahle věc. Nehybná,
zchřadlá, zkrvavená, trpící. Krása okolo mě mi najednou
připadala obscénní. Řvala jsem a řvala
a nadávala – vůbec jsem nevěděla, že znám tak sprostá slova
–, až vyšel ven Steven, stoupl si za mě,
položil mi ruku na rameno a stál tak, dokud se neujistil, že už
budu zticha.
On to nechápal, víte. Ještě mu to nedošlo. Že to Will zase
zkusí. Že budeme muset žít v ustavičné
ostražitosti a čekat, co přijde příště, co strašlivého si způsobí
tentokrát. Budeme se dívat na svět jeho
očima – hledat možné jedy, ostré předměty, zapojit stejnou
vynalézavost, s níž on mohl dokončit dílo,
které započal ten zatracený motorkář. Naše životy by se
smrskly jen na tu možnost tohoto jediného
činu. A on měl proti nám výhodu – nemusel přemýšlet o
ničem jiném než o tom, chápete?
Za dva týdny jsem Willovi řekla: „Tak dobře.“
Pochopitelně.
Co jiného jsem asi tak mohla dělat?
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
9
Tu noc jsem nespala. Ležela jsem ve své komůrce, zírala do
stropu a pečlivě rekonstruovala
události uplynulých dvou měsíců na základě toho, co jsem teď
věděla. Jako by se všechno proměnilo,
roztříštilo, usadilo jinde a zformovalo do obrazu, jejž jsem stěží
poznávala.
Připadala jsem si jako napálený hlupák; spolupachatel, který
neměl ani tušení, do čeho se namočil.
Napadalo mě, jak se asi museli vskrytu smát mým pokusům
krmit Willa zeleninou nebo mu ostříhat
vlasy – drobnosti, po kterých mu mělo být líp. Jaký to ve
skutečnosti mělo smysl?
Znovu a znovu jsem v hlavě přemílala rozhovor, jejž jsem
vyslechla, a snažila se vyložit si ho nějak
jinak, snažila se přesvědčit samu sebe, že jsem ho špatně
pochopila. Ale Dignitas byla organizace pro
asistovanou sebevraždu, ne nějaké rekreační zařízení. Nechtělo
se mi věřit, že Camilla Traynorová
může vůbec o něčem takovém pro svého syna uvažovat. Ano,
připadalo mi, že se k němu chová
chladně, a asi i rozpačitě. Nedokázala jsem si moc představit,
že ho někdy objala tak, jako moje matka
objímala nás – prudce a radostně, dokud jsme se jí
nevymanily a nezačaly žadonit, ať nás pustí. Když
mám být upřímná, prostě jsem si myslela, že takhle se v
lepších rodinách prostě ke svým dětem
chovají. Koneckonců jsem zrovna přelouskala Willův výtisk
Lásky v chladném světě od Nancy
Mitfordové. Ale dobrovolně a aktivně se podílet na smrti
vlastního syna?
Zpětně mi její chování připadalo ještě mnohem chladnější a z
jejího jednání na mě čišely jakési
hrozivé úmysly. Měla jsem vztek na ni i na Willa. Zuřila jsem,
že mě nechali hrát komedii. Měla jsem
vztek za všechny ty chvíle, kdy jsem koumala, jak mu vylepšit
život, jak mu dopřát větší pohodlí nebo
spokojenost. A kdykoli mě vztek opustil, zmocnil se mě smutek.
Vzpomněla jsem si, jak se jí zlomil
hlas, když se pokoušela utěšit Georginu, a hrozně jsem se pro
ni rmoutila. Uvědomovala jsem si, že je
v bezvýchodné situaci.
Ale hlavně jsem byla bez sebe hrůzou. Děsilo mě, co jsem se
dozvěděla. Jak se dá den za dnem žít
s tím, že prostě jen zabíjíte čas do své smrti? Jak se může
tenhle muž, jehož kůži jsem dnes dopoledne
cítila pod prsty – teplou a živou –, rozhodnout, že už prostě
nebude? Jak je možné, že za půl roku bude
s všeobecným souhlasem tahle kůže hnít pod zemí?
Nemohla jsem to nikomu říct. To na tom bylo skoro nejhorší.
Byla jsem teď komplicem v tajném
plánu Traynorových. Zmocnila se mě ochablost a netečnost.
Zavolala jsem Patrickovi, že mi není
dobře a že zůstanu doma. To vůbec nevadí, ujistil mě, půjde si
prý zaběhnout desítku. V atletickém
klubu bude stejně nejspíš až po deváté. Uvidíme se v sobotu.
Zněl roztržitě, jako by už byl
myšlenkami jinde, na nějaké bájné běžecké dráze.
Odmítla jsem večeři. Ležela jsem v posteli tak dlouho, až mé
myšlenky potemněly
a vykrystalizovaly do takové podoby, kterou už jsem nedokázala
snést, takže jsem se v půl deváté
vydala dolů, tiše se usadila vedle dědy, který byl jediný v naší
rodině, kdo se mě zaručeně nebude na
nic vyptávat, a tiše se dívala na televizi. Děda seděl ve svém
oblíbeném křesle a skelným pohledem
upřeně zíral na obrazovku. Nikdy jsem nevěděla, jestli se
opravdu dívá, nebo jestli je myšlenkami
někde úplně jinde.
„Určitě nic nechceš, zlato?“ zjevila se vedle mě máma s
hrnkem čaje. V naší rodině panovalo
přesvědčení, že šálek čaje vyléčí prakticky všechno na světě.
„Ne. Nemám hlad, díky.“
Viděla jsem, jak mrkla na tátu. Bylo mi jasné, že později
budou po straně bručet, že mě
u Traynorových přetěžují, že starat se o tak postiženého
člověka je na mě prostě příliš. Věděla jsem,
že si budou vyčítat, jak mě přesvědčovali, že mám tu práci
vzít.
A já je při tom musela nechat.
Paradoxně byl Will nazítří v dobré formě – byl neobvykle
výřečný, tvrdohlavý a útočný. Mluvil
možná víc než kdykoli předtím. Jako by se se mnou chtěl
pustit do souboje, a byl zklamaný, že jsem
odmítla hrát s ním.
„Tak kdy na mně teda dokonáš tu katastrofu?“
Zrovna jsem poklízela v obýváku. Vzhlédla jsem od polštářků,
které jsem natřepávala na gauči.
„Cože?“
„Vlasy. Ostříhalas mě jen tak napůl. Vypadám teď jak nějakej
viktoriánskej sirotek. Nebo nějakej
alternativní magor z umělecký čtvrti.“ Natočil hlavu, abych na
své dílo lépe viděla. „Jestli to teda není
jen další projev tvýho nekonvenčního stylu.“
„Chceš, abych ti to ještě ostříhala?“
„No, zjevně ti to dělalo radost. A bylo by fajn, kdybych
nemusel vypadat, jako že patřím do
blázince.“
Mlčky jsem si došla pro ručník a nůžky.
„Nathan je rozhodně mnohem spokojenější, protože prej teď
konečně vypadám jako chlap,“ oznámil
mi. „I když mě upozornil, že když jsi mi teď uvedla obličej do
původního stavu, budu potřebovat
oholit každej den.“
„Ach,“ hlesla jsem.
„Nevadí ti to, že ne? O víkendech prostě budu muset vydržet
se stylovým strništěm.“
Nedokázala jsem se s ním bavit. Nemohla jsem se mu ani
pořádně podívat do očí. Bylo to jako
zjistit, že vám přítel byl nevěrný. Vím, že to zní divně, ale
přišlo mi, jako by mě zradil.
„Clarková?“
„Hm?“
„Máš zjevně další znepokojivě tichej den. Kam se ztratila ta, co
je tak ukecaná, až to skoro jde na
nervy?“
„Promiň,“ odtušila jsem.
„Zase něco s panem Běžcem? Co provedl teď? Snad ti
neutekl?“
„Ne.“ Ukazováčkem a prostředníčkem jsem uchopila jemný
pramínek Willových vlasů a zvedla
nůžky, abych ustřihla, co mi přečuhovalo nad prsty. Ale ruka s
nůžkami mi ztuhla. Jak to provedou?
Dají mu nějakou injekci? Nebo se dávají léky? Anebo člověka
prostě nechají v místnosti s hromadou
žiletek?
„Vypadáš unaveně. Nechtěl jsem nic říkat, když jsi přišla, ale
vypadáš sakra příšerně.“
„Ach.“
Jak se pomáhá umřít někomu, kdo nemůže hýbat rukama ani
nohama? Pohled mi sjel k jeho
zápěstím, vždycky schovaným v dlouhých rukávech. Celé týdny
jsem si myslela, že je to prostě proto,
že je zimomřivější než my ostatní. Další lež.
„Clarková?“
„No?“
Ještě že jsem stála za ním. Nechtěla jsem, aby mi viděl do
tváře.
Zaváhal. Vzadu na šíji, až dosud schovanou pod vlasy, byl ještě
bledší než jinde. Kůži tu měl
jemnou, bílou a zvláštně zranitelnou.
„Hele, omlouvám se za svoji sestru. Ona… ona byla hrozně
rozčilená, ale to neznamená, že měla
právo se chovat hrubě. Ona je někdy taková přímočará.
Neuvědomuje si, že třeba může někomu lézt
dost na nervy.“ Odmlčel se. „Proto se jí možná líbí v Austrálii.“
„Myslíš proto, že si tam lidi říkají pravdu?“
„Cože?“
„Nic. Zvedni trochu hlavu, prosímtě.“
Šmikala jsem a česala a metodicky se mu propracovávala po
celé hlavě, až byl každičký vlásek
ustřižený nebo zarovnaný a zbyl jen jemný poprašek vlasů
kolem jeho nohou.
Do odpoledne se mi to všechno srovnalo v hlavě. Will se díval
se svým otcem na televizi a já si
vytáhla z tiskárny list papíru A4, z kelímku na kuchyňském
okně si vzala pero a sepsala, co chci říct.
Složila jsem papír, našla obálku, nadepsala ji jménem jeho
matky a nechala ji na kuchyňském stole.
Když jsem večer odcházela, Will a jeho otec si povídali. Právě
teď se Will dokonce smál. Zarazila
jsem se v chodbě s kabelkou přes rameno a poslouchala.
Čemu se má co smát? Co mu může přijít tak
veselé, když zbývá už jen pár týdnů, než si vezme život?
„Tak já jdu,“ zavolala jsem do dveří a vydala se pryč.
„Počkej, Clarková –“ začal, ale já už jsem za sebou zavřela
dveře.
Celou krátkou cestu autobusem jsem se snažila vymyslet, co
řeknu našim. Budou zuřit, že jsem
odešla z práce, kterou oni považují za dokonale vyhovující a
dobře placenou. Až matka překoná
prvotní šok, zatváří se ztrápeně, ale bude mě obhajovat a
naznačí, že toho možná na mě bylo moc.
Otec se pravděpodobně zeptá, proč nemůžu být víc jako moje
sestra. Dělal to každou chvíli, i když já
si přece nezničila život tím, že bych otěhotněla, a nezůstala
jsem závislá na finanční podpoře
a hlídacích službách zbytku rodiny. Nic takového se ale doma
nesmělo vyslovit, protože podle mojí
matky by se tím naznačovalo, že Thomas není požehnáním. A
všechny děti jsou Boží požehnání,
dokonce i takové, které každou chvíli říkají do hajzlu a jejichž
existence znamená, že polovina
potenciálně výdělečně činných osob v naší domácnosti si ve
skutečnosti žádné pořádné zaměstnání
najít nemůže.
Nedokážu jim říct pravdu. Věděla jsem, že Willovi ani jeho
rodině nic nedlužím, ale nemohla bych
ho vystavit zvědavým pohledům sousedů.
To všechno se mi honilo hlavou, když jsem vystoupila z
autobusu a vydala se z kopce dolů. A pak
jsem došla na roh naší ulice, uslyšela křik, ucítila ve vzduchu
slabé vibrace a na okamžik jsem na
všechno zapomněla.
Kolem našeho domu se shromáždil menší zástup lidí. Zrychlila
jsem krok v obavě, že se něco
přihodilo, ale pak jsem na zápraží spatřila naše, jak natahují
krky, a uvědomila si, že vůbec nejde o náš
dům. Byla to jen další v dlouhém sledu drobných válek, jimiž
se vyznačovalo manželství našich
sousedů.
Že Richard Grisham není zrovna nejvěrnější manžel, to nebyla
u nás v ulici žádná novina. Ale soudě
podle představení, které se odehrávalo na jejich předzahrádce,
to možná byla novina pro jeho ženu.
„Ty sis snad myslel, že jsem úplně blbá! Měla na sobě tvý
triko! To triko, co jsem ti nechala udělat
k narozeninám!“
„Miláčku… Dympno… není to, jak si myslíš.“
„A já ti šla pro tu tvou debilní sekanou s vajíčkem! A ona se
tam natřásá v tvým triku, jako by se
nechumelilo! A to já sekanou s vajíčkem ani nemám ráda!“
Zpomalila jsem, protlačila se shlukem lidí až k našim vrátkům a
sledovala, jak Richard uhýbá před
vrženým DVD přehrávačem, následovaným párem bot.
„Jak dlouho už takhle vyvádějí?“
Matka tu stála se zástěrou úhledně zastrčenou za pasem. Teď
svěsila založené ruce a koukla na
hodinky. „No, už dobrou třičtvrtěhodinu. Bernarde, že už je to
dobrá třičtvrtěhodina?“
„To záleží na tom, jestli to počítáš od tý doby, co mu vyházela
ven oblečení, nebo od chvíle, co ho
tu on našel.“
„Řekla bych, že od tý doby, co přišel domů.“
Otec to uvážil. „Tak to je spíš jen půlhodinka. Ale v první
čtvrthodině se jí podařilo vyházet z okna
docela slušnou hromadu.“
„Tatínek říká, že jestli ho tentokrát vážně vyhodí, zkusí od ní
koupit Richardovo nářadí.“
Zástup se mezitím rozrostl a Dympna Grishamová zjevně
sebeméně nezamýšlela skončit. Ba
dokonce jako by ji rozšíření řad diváctva ještě povzbudilo.
„Odnes si k ní všechny ty svoje čuňárny!“ zaječela a vyhodila
z okna záplavu časopisů.
To vyvolalo mezi obecenstvem mírný aplaus.
„Uvidíme, jak se jí bude líbit, že s nima půlku soboty prosedíš
na záchodě, co?“ Zmizela v domě
a pak se znovu zjevila u okna a vyvrhla obsah prádelního
koše na nezaházené zbytky trávníku. „A tady
máš ty svý zaprasený spodky! Uvidíme, jestli jí budeš ještě
připadat jako takovej – jak že to bylo? –
sexy hřebec , když ti je bude muset dennodenně prát!“
Richard se marně snažil posbírat do náručí věci přistávající na
trávníku. Křičel něco do okna, ale
v tom všeobecném pokřikování a pískotu mu skoro nebylo
rozumět. Jako by na okamžik přiznával
porážku, protlačil se davem, odemkl si auto, naházel plnou
náruč věcí na zadní sedadlo a zabouchl
dveře. Zvláštní věc – zatímco jeho sbírka cédéček a videoher
byla předtím docela v kursu, o jeho
špinavé prádlo nikdo nestál.
Křach. Obecenstvo na chvíli ztichlo, když na cestičce přistálo
Richardovo stereo.
Nevěřícně vzhlédl. „Ty mrcho jedna střelená!“
„Takže ty šoustáš tu nemocema prolezlou šilhavou obludu ze
servisu, ale já jsem střelená mrcha!?“
Matka se obrátila k otci. „Nedal by sis čaj, Bernarde? Myslím,
že začíná bejt trochu chladno.“
Táta neodtrhl pohled od sousedního domu. „To by bylo prima,
zlato. Díky.“
Máma zašla do domu, a já si najednou všimla toho auta. Bylo
to tak nečekané, že jsem ho nejdřív
vůbec nepoznala – tmavomodrý mercedes paní Traynorové,
nízký a nenápadný. Zastavila, vykoukla
z auta na scénu odehrávající se na chodníku, na okamžik
zaváhala, ale pak vystoupila. Rozhlédla se po
okolních domech, možná kontrolovala čísla. A pak mě zahlédla.
Seběhla jsem od vchodu na cestičku, ještě než se táta stihl
zeptat, kam letím. Paní Traynorová stála
kousek od zástupu přihlížejících a zírala na ten hukot asi jako
Marie Antoinetta pozorující dav
vzbouřených rolníků.
„Rodinný konflikt,“ vysvětlila jsem.
Odvrátila se, jako by se skoro styděla, že jsem ji přistihla.
„Aha.“
„Na jejich poměry je to ještě docela konstruktivní. Chodí do
manželský poradny.“
V elegantním vlněném kostýmku, s perlami na krku a drahým
účesem byla v naší ulici hrozně
nápadná a její odlišnost ve srovnání se všemi těmi tepláky a
levnými materiály v zářivých
konfekčních barvách bila do očí. Působila přísně a strnule, ještě
víc, než když mě tehdy našla spát ve
Willově pokoji. V nějakém odlehlém koutku mysli jsem si
uvědomila, že Camilla Traynorová mi
opravdu scházet nebude.
„Říkala jsem si, že bychom si spolu mohly promluvit.“ Musela
zvýšit hlas, aby ji přes všechno to
povzbuzování bylo slyšet.
Paní Grishamová zrovna vyhazovala Richardovo drahé víno.
Každou roztříštěnou lahev přivítal
nadšený jekot a další procítěné naléhání pana Grishama. Mezi
nohama přítomných se vinula stružka
červeného vína a stékala do strouhy.
Mrkla jsem na shromážděný dav a pak se ohlédla na náš
dům. Nedokázala jsem si představit, že
bych vzala paní Traynorovou do našeho obýváku s podlahou
posetou mašinkami, kde by děda tiše
pochrupoval před televizí, máma by všude rozprašovala
osvěžovač vzduchu, aby přebila smrad
z tátových ponožek, a Thomas by sem občas vběhl, aby poslal
novou návštěvu do hajzlu .
„No… teď se to moc nehodí.“
„Možná bychom si mohly promluvit u mě v autě? Podívejte,
Louiso, stačí mi pět minut. To nám
snad dlužíte.“
Když jsem nastupovala do auta, několik sousedů se po mně
ohlédlo. Měla jsem štěstí, že horkou
novinkou večera byli Grishamovi, jinak by se mohlo začít mluvit
o mně. Když jste u nás v ulici
nastoupili do drahého auta, znamenalo to, že jste buď sbalili
fotbalistu, nebo vás právě sebrali
policisté v civilu.
Dveře tiše a luxusně zaklaply a najednou bylo ticho. Uvnitř to
vonělo kůží a kromě mě a paní
Traynorové tu nebylo vůbec nic. Žádné papírky od bonbonů,
žádné bláto, žádné zapomenuté hračky
nebo parfémované visačky, jež měly přebít zápach mléka, které
tu někdo rozlil před třemi měsíci.
„Myslela jsem, že s Willem docela vycházíte,“ pronesla, jako by
mluvila k někomu přímo před
sebou. Když jsem neodpověděla, dodala: „Nejste snad
spokojená s platem?“
„Tím to není.“
„Chtěla byste delší pauzu na oběd? Uvědomuji si, že ji máte
dost krátkou. Mohla bych poprosit
Nathana, jestli by –“
„Pracovní doba není problém. Ani peníze.“
„Tak proč –“
„Já vážně nechci –“
„Podívejte, nemůžete prostě dát okamžitou výpověď a očekávat,
že se ani nezeptám, co to má pro
všechno na světě znamenat.“
Zhluboka jsem se nadechla. „Slyšela jsem vás. Vás a vaši
dceru. Včera večer. A nechci… nechci se
na tom podílet.“
„Ach.“
Seděly jsme mlčky. Pan Grisham se právě pokoušel vyrazit
domovní dveře a paní Grishamová mu
zatím házela z okna na hlavu všechno, co jí přišlo pod ruku.
Volba střeliva – role toaletního papíru,
krabice s tampony, záchodová štětka, lahvičky šamponu –
naznačovala, že je právě v koupelně.
„Prosím, neodcházejte,“ hlesla paní Traynorová tichounce.
„Willovi je s vámi dobře. Tak dobře už
mu dlouho nebylo. Já… bylo by pro nás moc těžké nahradit
vás někým jiným.“
„Ale vy… vy ho chcete vzít do tý instituce, kde lidi páchají
sebevraždu. Dignitas.“
„Ne. Udělám všechno, co budu moci, aby to neudělal.“
„Jako co – budete se modlit?“
Věnovala mi pohled, který by moje matka označila za
„staromódní“. „Vždyť už jste si musela
všimnout, že když se Will rozhodne, že bude nepřístupný, nikdo
s tím nic moc nezmůže.“
„Už to všechno chápu,“ oznámila jsem jí. „Já jsem tam vlastně
jenom proto, abych ohlídala, že
nebude švindlovat a neoddělá se dřív, než mu vyprší ta
půlroční lhůta. Je to tak, žejo?“
„Ne. Tak to není.“
„Tak proto vám nezáleželo na tom, jestli mám kvalifikaci.“
„Říkala jsem si, že jste radostná, optimistická a jiná. Nevypadala
jste jako ošetřovatelka. Nechovala
jste se jako všechny ty ostatní. Myslela jsem si… myslela jsem,
že byste ho dokázala povzbudit. A vy
to dokážete – vy ho opravdu povzbuzujete, Louiso. Když jsem
ho včera viděla bez těch příšerných
vousů… vypadá to, že jste jedna z mála, kdo na něj dokáže
nějak zapůsobit.“
Z okna vyletěly lůžkoviny smotané do jedné velké koule.
Prostěradla se na okamžik ladně napnula,
než přistála na trávníku. Dvě děti jedno popadly, natáhly si ho
nad hlavou a začaly se s ním honit po
zahrádce.
„Nemyslíte, že by bylo fér se mi zmínit, že ho mám vlastně
jenom hlídat, aby si neublížil?“
Camilla Traynorová vzdychla jako někdo, kdo je nucen cosi
zdvořile vysvětlit úplnému idiotovi.
Přemýšlela jsem, zda si uvědomuje, že ať řekne cokoli, ten
druhý se vždycky cítí jako blbec. Říkala
jsem si, jestli si to ve skutečnosti nepěstuje záměrně. Nevím,
jestli bych někdy dokázala probudit
v někom pocit méněcennosti.
„To tak možná bylo, když jste poprvé přišla… ale jsem
přesvědčená, že Will dodrží slovo. Slíbil mi
šest měsíců a ty mi dá. My ten čas potřebujeme, Louiso.
Potřebujeme ho, abychom mu ukázali, že má
nějaké možnosti. Doufala jsem, že ho to přesvědčí, že může
vést život, který by si užíval, i když to
není takový život, jaký si sám plánoval.“
„Ale všechno jsou to lži! Lhala jste mi a všichni si lžete
navzájem!“
Jako by mě vůbec neslyšela. Obrátila se ke mně a z kabelky
vytáhla šekovou knížku, v ruce
připravené pero.
„Podívejte, co byste chtěla? Zdvojnásobím vám plat. Řekněte
mi, kolik chcete.“
„Nechci vaše peníze.“
„Tak auto. Nějaké zaměstnanecké výhody. Prémie?“
„Ne.“
„Tak… jak vás mám přesvědčit, abyste si to rozmyslela?“
„Nezlobte se. Já prostě nemůžu –“
Chystala jsem se vystoupit z auta. Rychle vztáhla ruku. Ucítila
jsem ji na své paži, podivnou
a radioaktivní. Obě jsme na ni hleděly.
„Podepsala jste smlouvu, slečno Clarková,“ zasyčela. „Podepsala
jste smlouvu a zavázala se v ní, že
pro nás budete šest měsíců pracovat. Jak to počítám,
odpracovala jste si pouze dva. Jenom žádám,
abyste dostála svým smluvním povinnostem.“
Mluvila ostře a pronikavě. Shlédla jsem na její ruku a všimla
si, že se třese.
Polkla. „Prosím.“
Ode dveří nás sledovali moji rodiče, v rukou hrnky s čajem.
Byli jediní dva, kdo se nedíval na
divadlo u sousedů. Když si uvědomili, že jsem si jich všimla,
rozpačitě se odvrátili. Všimla jsem si, že
otec má na nohou své kostkované trepky se skvrnami od
barvy.
Vzala jsem za kliku u dveří. „Paní Traynorová, já prostě
nemůžu jen přihlížet a nic nedělat… to je
prostě hrozně divný. S tím já nechci nic mít.“
„Rozmyslete si to ještě. Zítra je Velký pátek – jestli jen
potřebujete trochu času, řeknu Willovi, že
máte nějaké rodinné povinnosti. A přes víkend si to promyslete.
Ale prosím, vraťte se. Vraťte se
a pomozte mu.“
Bez ohlédnutí jsem zašla do domu. Usadila jsem se v obýváku
a zírala na televizi. Rodiče přišli za
mnou dovnitř, koukli se po sobě a předstírali, že mě nesledují.
Trvalo skoro jedenáct minut, než jsem zaslechla, jak paní
Traynorová konečně nastartovala auto
a odjela.
Moje sestra se na mě vrhla do pěti minut, co přišla domů:
vyletěla po schodech a rozrazila mi dveře
do pokoje.
„Jasně, jen pojď dál,“ utrousila jsem ironicky. Ležela jsem na
posteli s nohama opřenýma o zeď
a zírala do stropu. Měla jsem na sobě punčocháče a modré
lesklé kraťasy, které jsem teď měla
nevábně shrnuté nahoře na stehnech.
Katrina stanula ve dveřích. „Je to pravda?“
„Myslíš, jestli Dympna Grishamová konečně vyhodila svýho
falešnýho, nanicovatýho záletnýho
manžela a –“
„Nehraj to na mě. Myslím s tvou prací.“
Palcem u nohy jsem objížděla vzor na tapetě. „Jo, dala jsem
výpověď. Jo, vím, že máma s tátou
z toho nemají zrovna radost. Jo, jo, jo, ať na mě chceš
vychrlit cokoli.“
Opatrně zavřela dveře, pak ztěžka dopadla na mou postel a
sprostě zaklela. „To snad sakra není
možný!“
Strčila mi do nohou tak, že mi sklouzly po zdi a já skončila
skoro ležmo na posteli. Zvedla jsem se
do sedu. „Auvajs!“
Tvář měla úplně brunátnou. „To snad nemyslíš vážně. Máma je
dole úplně zhroucená. Táta se tváří,
že on je v pohodě, ale taky je z toho hotovej. Jak to jako
budou dělat s penězma? Víš, že táta má už
takhle strach, že přijde o práci. Proč bys ksakru zahazovala
takovou slušnou práci?“
„Přestaň mi kázat, Trino.“
„No někdo musí! Takovej plat nikde jinde nedostaneš. A jak to
bude vypadat v tvým životopisu?“
„Ale no tak, nedělej, že tady jde o něco jinýho, než o tebe a
co ty chceš!“
„Cože?“
„Tobě je fuk, co budu dělat, hlavně když si budeš moct znova
dělat úžasnou kariéru. Akorát
potřebuješ, abych zajišťovala rodinnej rozpočet a ještě se ti k
tomu starala o dítě. Všichni ostatní se
můžou jít bodnout.“ Věděla jsem, že jsem zlá a nevraživá, ale
nemohla jsem si pomoct. Do téhle
šlamastiky nás koneckonců dostaly sestřiny trable. Vyhřezly ze
mě všechny ty roky zášti. „Všichni
musíme makat, i kdybysme to nenáviděli, aby si naše Katrinka
mohla realizovat svý ambice.“
„Tady nejde o mě!“
„Ne?“
„Ne, jde o to, že nedokážeš vydržet v jediný slušný práci, o
kterou jsi za celý měsíce zavadila.“
„O mojí práci víš úplně kulový, jasný?!“
„Vím, žes tam měla mnohem víc než minimální mzdu. Což je
asi tak všechno, co potřebuju vědět.“
„V životě nejde jenom o peníze, víš?“
„Jo? No tak to jdi dolů říct mámě a tátovi.“
„Ani mi krucinál nezkoušej kázat o penězích, když jsi už roky
do týhle domácnosti nepřispěla ani
vindrou!“
„Víš, že si to nemůžu dovolit kvůli Thomasovi!“
Začala jsem strkat sestru ven ze dveří. Nevzpomínám si, kdy
jsem na ni naposledy vztáhla ruku, ale
právě teď jsem měla strašně silné nutkání někoho praštit a
bála jsem se, co bych provedla, kdyby tu se
mnou zůstala. „Jdi do hajzlu, Trino. Jasný? Vypadni a nech mě
na pokoji!“
Přibouchla jsem sestře dveře před nosem. A když jsem slyšela,
jak pomaličku schází po schodech,
rozhodla jsem se, že nebudu myslet na to, co asi řekne našim
a jak to všichni budou považovat za další
důkaz mé katastrofální neschopnosti dělat něco pořádného.
Rozhodla jsem se nemyslet na Syeda na
úřadu práce a jak mu asi budu vysvětlovat, proč jsem odešla z
té nejlépe placené nekvalifikované
práce. Rozhodla jsem se nemyslet na drůbežárnu a jak někde
hluboko v jejích útrobách pravděpodobně
pořád ještě visí igelitová kombinéza a hygienická čepice s mou
jmenovkou.
Znovu jsem si lehla a myslela na Willa. Přemýšlela jsem o jeho
hněvu a jeho smutku. Přemýšlela
jsem o tom, co mi řekla jeho matka – že jsem jedna z mála,
kdo na něj dokáže zapůsobit. Vzpomněla
jsem si, jak se snažil nesmát „Klapálkově písničce“ toho večera,
kdy se za oknem snášel zlatavý sníh.
Myslela jsem na teplou kůži a jemné vlasy a ruce živého
člověka, který je mnohem chytřejší
a zábavnější, než já kdy budu, a který přesto nevidí žádnou
lepší budoucnost než se sprovodit ze světa.
A nakonec jsem se s hlavou zabořenou do polštáře rozplakala,
protože mi můj život náhle připadal
mnohem temnější a komplikovanější, než jsem si kdy dokázala
představit, a já se toužila vrátit v čase
do doby, kdy mou nejzávažnější starostí bylo, jestli jsme s
Frankem objednali dost rozinkových šneků.
Ozvalo se zaklepání.
Vysmrkala jsem se. „Jdi do hajzlu, Katrino.“
„Omlouvám se.“
Zírala jsem na dveře.
Hlas měla zdušený, jako by mluvila s pusou přitisknutou na
klíčovou dírku. „Nesu víno. Hele, pusť
mě proboha dovnitř, nebo mě máma uslyší. Mám pod svetrem
dva hrnky s Bořkem stavitelem a dobře
víš, jak vyvádí, když se v patře pije.“
Slezla jsem z postele a otevřela dveře.
Mrkla na můj uslzený obličej a rychle za sebou zavřela dveře.
„Tak fajn,“ pronesla, odšroubovala
víčko a nalila mi do hrnku víno, „co se doopravdy stalo?“
Upřeně jsem na sestru pohlédla. „Nikomu nesmíš říct, co ti
povím. Ani tátovi. A už vůbec ne
mámě.“
A pak jsem jí to řekla.
Musela jsem to někomu říct.
Bylo hodně věcí, kvůli kterým jsem svou sestru neměla ráda.
Ještě před pár lety bych vám mohla
ukázat celé naškrábané seznamy, které jsem na toto téma
sepisovala. Nesnášela jsem ji za to, že má
husté rovné vlasy, zatímco moje se začnou třepit a lámat,
jakmile je mám delší než k ramenům.
Nesnášela jsem ji, protože jí člověk nikdy nemohl říct nic, co
už by ona dávno nevěděla. Nenáviděla
jsem, že celou dobu mé školní docházky si učitelé nemohli
pomoct a museli mi tichým hlasem
sdělovat, jak hrozně je chytrá, jako by její genialita automaticky
znamenala, že budu muset celý život
žít v jejím stínu. Nesnášela jsem ji za to, že musím v
šestadvaceti letech bydlet v malé komůrce
v rodinném dvojdomku, jen aby ona a její nemanželský syn
mohli mít větší pokoj. Ale občas jsem
byla vážně ráda, že je moje sestra.
Protože Katrina neječela hrůzou. Netvářila se otřeseně a
netrvala na tom, že to musím povědět
mámě a tátovi. Ani jednou mi neřekla, že jsem udělala chybu,
když jsem odešla.
Zhluboka si lokla vína. „Šmarjá.“
„Jo, přesně.“
„A ono je to dokonce legální. Nemůžou mu v tom nijak
zabránit.“
„Já vím.“
„Ty bláho. To mi hlava nebere.“
Jen co jsem jí to povídala, vypily jsme každá dvě skleničky, a
já cítila, jak se mi po tvářích rozlévá
horkost. „To pomyšlení, že bych od něj měla odejít, je hrozný.
Ale v tomhle já nemůžu jet, Trino.
Nemůžu.“
„Hm.“ Zamyslela se. Moje sestra skutečně dokáže nasadit
„přemýšlivý výraz“. Když se tak tváří,
lidi vždycky čekají, než na ni promluví. Táta říká, že můj
přemýšlivý výraz působí, jako když se mi
chce na záchod.
„Nevím, co mám dělat,“ zoufala jsem si.
Vzhlédla ke mně a tvář se jí náhle rozjasnila. „To je
jednoduchý!“
„Jednoduchý.“
Nalila nám každé ještě skleničku. „Ajaj. Koukám, že už jsme to
dorazily. Jasně. Jednoduchý. Oni
mají dost peněz, ne?“
„Nechci jejich prachy. Nabídla mi vyšší plat. O to přece ale
nejde.“
„Zmlkni. Ne pro tebe, ty kozo blbá. Oni mají dost svejch peněz
a on po tý nehodě nejspíš dostal
balík z pojištění. No tak jim řekneš, že chceš nějakej rozpočet,
a ty prachy pak použiješ a využiješ těch
– kolik že to je? – čtyř měsíců, který ti zbejvají. A přiměješ
Willa změnit názor.“
„Cože?“
„Donutíš ho změnit názor. Říkala jsi, že většinu času trčí
doma, ne? No tak začneš něčím malým,
a jakmile ho zase dostaneš ven, musíš vymyslet spoustu
úžasnejch věcí, který bys s ním mohla
podniknout; cokoli, kvůli čemu by zase chtěl žít –
dobrodružství, cestování, plavání s delfínama,
cokoli –, a pak to uděláte. Já ti pomůžu. Kouknu se v
knihovně na internet. Vsadím se, že pro něj
můžeme najít spoustu úžasnejch věcí. Něco, co by ho
doopravdy potěšilo.“
Vytřeštěně jsem na ni zírala.
„Katrino…“
„Jo, já vím.“ Zazubila se na mě a já se začala usmívat. „Jsem
prostě geniální.“
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
10
Vypadali poněkud překvapeně. No, to bylo vlastně ještě slabé
slovo. Paní Traynorová se zatvářila
šokovaně, pak poněkud znepokojeně, a nakonec nasadila úplně
bezvýraznou masku. Její dcera se
choulila na gauči vedle ní a jen se na mě zlostně mračila –
dělala takový ten obličej, o kterém mě
matka vždycky varovala, že jestli se obrátí vítr, tak mi to
zůstane. To nebyla zrovna ta nadšená reakce,
v kterou jsem doufala.
„Ale co tedy vlastně chcete dělat?“
„Ještě nevím. Moje sestra umí skvěle dělat výzkum. Snaží se
zrovna zjistit, co všechno můžou
kvadruplegikové dělat. Ale já jsem chtěla nejdřív zjistit, jestli
byste byli ochotní do toho jít.“
Byli jsme v přijímacím pokoji – v tomtéž, kde jsem seděla při
prvním pohovoru, jenže tentokrát se
na pohovku usadila paní Traynorová s dcerou a mezi nimi se
uvelebil jejich starý uslintaný pes. Pan
Traynor stál u krbu. Měla jsem na sobě tmavě modrý džínový
kabátek ve stylu francouzských rolníků,
minišaty a vysoké vojenské boty. Zpětně jsem si uvědomila, že
na přednesení svého plánu jsem si asi
mohla obléci něco profesionálnějšího.
„Chci si to ujasnit,“ předklonila se Camilla Traynorová. „Vy
chcete brát Willa ven z domu.“
„Ano.“
„A chcete s ním podniknout spoustu ‚dobrodružství‘,“ pronesla
vyděšeně, jako bych snad
navrhovala, že mu amatérsky provedu laparoskopii.
„Ano. Jak jsem říkala, ještě nevím, co se vlastně dá dělat. Ale
chci ho prostě dostat ven, trošku mu
rozšířit obzory. Možná můžeme nejdřív dělat něco tady v okolí,
a pak snad brzo něco trošku dál.“
„Myslíte cestovat do zahraničí?“
„Do zahraničí…?“ zamžikala jsem. „Spíš jsem si říkala, že bych
ho vzala do hospody. Nebo na
nějaký představení, pro začátek.“
„Will poslední dva roky téměř nebyl venku z domu, kromě
kontrol v nemocnici.“
„No, já vím… myslela jsem si, že bych ho zkusila přesvědčit,
aby to změnil.“
„A vy byste ty dobrodružství pochopitelně podnikala s ním,“
utrousila Georgina Traynorová.
„Koukněte, nejde o nic mimořádnýho. Spíš myslím, že bych ho
prostě dostala z domu, aspoň pro
začátek. Na procházku kolem hradu nebo do hospody. Jestli
nakonec pojedeme na Floridu plavat
s delfínama, tak to bude nádhera. Ale teď bych ho opravdu
jenom chtěla dostat z domu a přivést ho na
jiný myšlenky.“ Radši jsem nedodala, že jen při pouhém
pomyšlení, že bych s Willem sama jela do
nemocnice, se pořád ještě rosím studeným potem. Cestovat s
ním do zahraničí mi připadalo asi tak
pravděpodobné, jako že někdy uběhnu maratón.
„Myslím, že je to báječný nápad,“ vložil se do toho pan
Traynor. „Podle mě by bylo skvělé, kdyby
se Will dostal trochu ven. Víš, že mu to nijak neprospívá, když
musí den co den zírat na čtyři stejné
stěny.“
„Vždyť jsme se ho snažili dostat ven, Stevene,“ namítla paní
Traynorová. „Nechceme ho přece
nechat hnít doma. Zkoušela jsem to mockrát.“
„Já vím, miláčku, ale úspěšní jsme moc nebyli, že? Jestli tady
Louisa přijde s něčím, co bude Will
ochotný zkusit, tak to přece může být jedině dobře, ne?“
„No právě, ‚ochotný zkusit‘, na tom to celé stojí a padá.“
„Byl to jenom nápad,“ pokrčila jsem rameny. Najednou se mě
zmocnilo popuzení. Bylo mi jasné, co
si myslí. „Jestli nechcete, abych se do toho pouštěla…“
„…tak odejdete?“ zpříma na mě pohlédla.
Neodvrátila jsem oči. Už jsem z ní neměla strach. Protože teď
jsem věděla, že není o nic lepší než
já. Že je to žena, která by klidně nechala svého syna, aby jí
umřel před očima.
„Ano, asi odejdu.“
„Takže nás vlastně vydíráte.“
„Georgino!“
„No, proč bychom si to neřekli na rovinu, tati.“
Trochu jsem se napřímila. „Ne. Nevydírám. Jenom říkám, na
čem jsem ochotná se podílet. Nemůžu
jen tak sedět a tiše čekat, až se Will… no…“ odmlčela jsem se.
Všichni jsme zírali do šálků s čajem.
„Jak jsem řekla,“ pronesla paní Traynorová pevně, „já myslím,
že je to výborný nápad. Jestli se vám
Willa podaří přesvědčit, nevidím na tom nic špatného. Hrozně
by se mi líbilo, kdyby jel někam na
dovolenou. Prostě… prostě nám jen řekněte, co od nás budete
potřebovat.“
„Něco mě napadlo,“ položil pan Traynor ruku na rameno své
dceři. „Možná bys mohla jet s nimi,
Georgino.“
„Mně by to nevadilo,“ pokrčila jsem rameny. Byla to pravda.
Protože šance, že se mi povede Willa
dostat někam na dovolenou, byla asi taková, jako že se
zúčastním vědomostní televizní soutěže.
Georgina Traynorová se rozpačitě zavrtěla. „To nejde. Víte
přece, že za čtrnáct dní začínám v nový
práci. Nemůžu hned po nástupu zas načas přijet do Anglie.“
„Ty se zase vracíš do Austrálie?“
„Netvař se tak překvapeně. Přece jsem ti říkala, že jsem přijela
jenom na návštěvu.“
„Jenom jsem si myslela, že… vzhledem k… poslednímu vývoji
bys tu mohla chtít zůstat trochu
déle.“ Camilla Traynorová počastovala dceru pohledem, jaký by
Willovi nikdy nevěnovala, ať by se
k ní choval sebehruběji.
„Je to fakt dobrá práce, mami. O takovou jsem se poslední
dva roky snažila.“ Georgina mrkla po
otci. „Nemůžu dát celej svůj život k ledu jenom kvůli Willovu
duševnímu rozpoložení.“
Nastalo dlouhé ticho.
„To není fér. Kdybych byla na vozíku já, taky byste po Willovi
chtěli, aby odložil všechny svý
plány?“
Paní Traynorová nevěnovala dceři jediný pohled. Hleděla jsem
na svůj seznam a pořád dokolečka si
pročítala poslední odstavec.
„Já mám taky život,“ ohradila se Georgina.
„Co kdybychom to probrali jindy?“ Pan Traynor položil dceři
ruku na rameno a jemně ho stiskl.
„To je dobrý nápad.“ Paní Traynorová se začala probírat
papíry, které měla před sebou. „Tak dobře.
Navrhuju tohle. Chci vědět, co všechno plánujete,“ pohlédla na
mě. „Chci na to udělat rozpočet,
a jestli to půjde, chtěla bych od vás nějaký časový rozvrh,
abych si mohla naplánovat volno a mohla
s vámi. Mám nějakou nevybranou dovolenou –“
„Ne.“
Všechny jsme se otočily na pana Traynora. Pohladil psa po
hlavě a tvářil se mírně, ale pevně
prohlásil: „Ne. Myslím, že bys s nimi neměla jezdit, Camillo. Will
by měl mít možnost podniknout to
sám.“
„Will to sám nezvládne, Stevene. Když Will někam jede, je toho
potřeba strašně moc zařídit. Je to
strašně složité. Nemůžeme to přece nechat jen na –“
„Ne, miláčku,“ řekl znovu. „Willovi může pomoct Nathan a
Louisa si poradí.“
„Ale –“
„Will se zase musí cítit jako chlap. To ale nepůjde, když ho
jeho matka – anebo jeho sestra – bude
pořád obskakovat.“
V tu chvíli mi na chviličku přišlo paní Traynorové líto. Pořád
měla ten svůj povýšený výraz, ale pod
tím vypadala poněkud bezradně, jako by nemohla pochopit, co
to její muž vlastně dělá. Ruka jí
zabloudila k řetízku na krku.
„Já se o něj postarám,“ ujistila jsem je. „A řeknu vám s
předstihem o všem, co budeme mít
v plánu.“
Paní Traynorové tak ztuhla tvář, že jí přímo pod lícní kostí
viditelně pulsoval drobný sval.
Přemýšlela jsem, zda mě v tu chvíli opravdu nenávidí.
„Já taky chci, aby Will žil,“ řekla jsem nakonec.
„To my chápeme,“ přikývl pan Traynor. „A moc si vážíme
vašeho odhodlání. A diskrétnosti.“
Uvažovala jsem, zda se to poslední slůvko týká Willa, nebo
něčeho úplně jiného, ale pak pan Traynor
vstal a já si uvědomila, že to je signál, abych odešla. Georgina
a její matka pořád seděly mlčky na
pohovce. Tušila jsem, že jakmile vypadnu, bude se tu ještě
moc a moc mluvit.
„Tak dobře,“ uzavřela jsem to. „Všechno vám sepíšu, jakmile si
to sesumíruju. Už brzo. Nemáme
moc…“
Pan Traynor mě poplácal po rameni.
„Já vím. Prostě nám dejte vědět, co vymyslíte,“ řekl.
Trina si dýchala na ruce a nohama bezděčně podupovala, jako
by pochodovala na místě. Měla na
hlavě můj tmavě zelený baret a mě otrávilo, že jí sluší
mnohem víc než mně. Sklonila se, ukázala do
seznamu, který před chvilkou vytáhla z kapsy, a pak mi ho
podala.
„Asi budeš muset vyškrtnout číslo tři, nebo to aspoň odložit, až
se trochu oteplí.“
Mrkla jsem do seznamu. „Basketbal pro kvadruplegiky? Vždyť
ani nevím, jestli má rád basketbal.“
„Na tom nesejde. Krucinál, tady je ale kosa.“ Stáhla si baret
dolů přes uši. „Důležitý je, že bude mít
možnost zjistit, co se dá všechno dělat. Uvidí, že jiní lidi jsou
na tom úplně stejně špatně jako on,
a přitom sportujou a tak.“
„Já nevím. Vždyť ani neudrží hrníček. To asi budou spíš
paraplegici. Nechápu, jak by se dalo házet
míčem, když člověku neslouží ruce.“
„Ty to nechápeš. Vždyť on nemusí zrovna něco dělat –
chceme mu jenom rozšířit obzory, ne?
Ukážeme mu, co dělaj jiný postižený lidi.“
„Když myslíš…“
Mezi diváky to zahučelo. Běžci se už objevili na dohled. Když
jsem si stoupla na špičky, rozeznala
jsem je asi dvě míle odsud, dole v údolí – malá skupinka
pohupujících se bílých teček, která se
v chladu plahočila po mokré šedivé silnici. Stály jsme na
vrcholku příhodně pojmenovaného Větrného
vršku téměř čtyřicet minut a já už necítila nohy.
„Koukala jsem, co se děje tady v okolí, a jestli nechceš jezdit
moc daleko, tak bude za pár tejdnů
zápas ve sportovním středisku. Může si dokonce vsadit na
výsledek.“
„Vsadit?“
„Může se tak trochu zapojit a nemusí ani hrát. Jé, koukej,
támhle jsou. Za jak dlouho myslíš, že
doběhnou k nám?“
Stály jsme u cílové pásky. Nad našimi hlavami v ostrém větru
unaveně pleskal plachtovinový
transparent s nápisem „Jarní triatlon – cíl“.
„To nevím. Dvacet minut? Možná dýl? Mám tady pro případ
nouze jednu tyčinku Mars, jestli chceš
kousek.“ Sáhla jsem do kapsy. Jednou rukou jsem nedokázala
udržet seznam tak, aby se netřepetal.
„Tak na co jsi ještě přišla?“
„Říkala jsi, že chceš vyrazit trochu dál, žejo?“ Ukázala mi na
prsty. „Vzala sis tu větší půlku!“
„Tak si vem tuhle. Mám pocit, že si Traynorovi myslí, že si
chci užívat na jejich účet.“
„Cože, protože ho chceš na pár mizernejch dnů vzít ven?
Šmarjá. Měli by být vděčný, že se někdo
takhle snaží. Ne že by oni něco dělali.“
Trina chňapla po druhém kousku tyčinky. „Takže… Myslím, že
je to číslo pět. Je to takovej
počítačovej kurs, na kterej by mohl jít. Dají tam člověku na
hlavu takovou věc, má to na sobě takovej
špalíček, a oni pak můžou jen hejbat hlavou a ťukat do
klávesnice. Na internetu je spousta fór pro
kvadruplegiky. Mohl by si tam najít spoustu novejch známejch.
Znamenalo by to, že by nemusel ani
pořád někam jezdit. S pár lidma jsem se na těch diskusích
dokonce bavila. Připadali mi milí. Docela
–“ pokrčila rameny – „docela normální.“
Mlčky jsme jedly rozpůlenou tyčinku Mars a pozorovaly blížící
se skupinu ztrápeně vyhlížejících
běžců. Patricka jsem neobjevila. Nikdy se mi to nepovedlo. Měl
takovou tu tvář, která se v davu
vždycky okamžitě ztratí.
Trina ukázala na papírek.
„No a teď koukni na kulturní sekci. Je tam koncert pořádanej
speciálně pro lidi s postižením. Říkala
jsi, že je hodně kulturní člověk, ne? No tak tady by mohl
jenom sedět a nechat se unášet hudbou. To by
ho mělo trochu rozptýlit, ne? Derek, ten kníratej od nás z
práce, mi o tom povídal. Prej tam může bejt
docela kravál, kvůli všem těm postiženejm, co tam trochu ječí,
ale myslím, že by si to i tak užil.“
Nakrčila jsem nos. „Já nevím, Trino –“
„Tebe akorát vyděsilo, že jsem řekla slovo ‚kultura‘. Přece stačí,
když tam s ním budeš. A nebudeš
šustit sáčkem od brambůrků. Anebo kdybys chtěla něco
odvážnějšího…“ zazubila se na mě, „je tu
taky striptýzovej klub. Na to bys ho mohla vzít do Londýna.“
„Mám vzít svýho zaměstnavatele, aby se mohl koukat na
striptérky?“
„Vždyť jsi povídala, že pro něj děláš všechno, meješ ho a
krmíš a tak. Nechápu, proč bys vedle něj
nemohla sedět jakoby nic, když se mu postaví.“
„Trino!“
„No musí mu to přece chybět. Mohla bys mu třeba i zaplatit
exotickou tanečnici, aby mu
zatancovala na klíně.“
Několik hlav v davu se k nám otočilo. Sestra se zasmála. Ona
se takhle dokázala o sexu klidně
bavit. Jako by to byla nějaká rekreační činnost. Jako by na
tom vůbec nesešlo.
„A pak tady máme na druhou stranu větší výlety. Nevím, co
by se ti líbilo, ale mohli byste třeba jet
ochutnávat víno na Loiru… to není na začátek tak daleko.“
„Může se kvadruplegik vůbec opít?“
„Já nevím. To se zeptej jeho.“
Zamračila jsem se na seznam. „Takže… teď půjdu a oznámím
Traynorovým, že hodlám jejich
sebedestruktivního ochrnutýho syna opít, utratím jejich prachy
za striptérky a exotický tanečnice
a pak ho odvleču na olympiádu pro postižený…“
Trina mi seznam vytrhla. „No, nevšimla jsem si, že bys ty
přišla s něčím podnětnějším.“
„Jenom jsem si myslela… já nevím.“ Zamnula jsem si nos.
„Abych řekla pravdu, trochu mě to děsí.
Dá mi práci i ho jenom dostat na zahradu.“
„To ale není zrovna dobrej přístup, žejo. Jé, koukni. Už jsou
tady. Měly bysme se usmívat.“
Prodraly jsme se před ostatní a začaly fandit. Nebylo zrovna
snadné vyloudit ze sebe motivující
zvuky v dostatečné intenzitě, když máte pusu tak zmrzlou, že
se s ní skoro nedá hýbat.
Pak jsem zahlédla Patricka: běžel v zástupu lopotících se těl s
hlavou skloněnou a obličejem
lesklým potem, šlachy na krku se mu napínaly a měl ztrhanou
tvář, jako by právě podstupoval nějaké
mučení. Věděla jsem, že jakmile proběhne cílem, celý se
rozzáří, jako by se musel ponořit až do
hloubi svého já, aby se dostal do rauše.
„Jeď, Patricku!“ zavolala jsem chabě.
A on se kolem mě mihl a mířil k cíli.
Neprojevila jsem patřičné nadšení pro Trinin akční seznam,
takže sestra se mnou dva dny
nemluvila. Naši si toho ani nevšimli – byli bez sebe radostí, že
jsem se rozhodla v zaměstnání zůstat.
Vedení továrny na nábytek svolalo na konec týdne několik
schůzí a otec byl přesvědčený, že bude
mezi propuštěnými. Probírkou ještě nikdo nad čtyřicet neprošel.
„Jsme hrozně vděční, že nám tolik přispíváš, zlato,“ ujišťovala
mě máma tak často, až mi to bylo
trochu trapné.
Byl to zvláštní týden. Trina se začala chystat do školy a já se
každý den musela tajně krást nahoru
a pročesávat tašky, které už si sbalila, abych zjistila, co z mých
věcí si plánuje odvézt. Většina mých
šatů byla mimo nebezpečí, ale už jsem zachránila fén, svoje
falešné sluneční brýle Prada a svoji
oblíbenou toaletní tašku s citrónky. Když jsem na ni kvůli tomu
vlítla, vždycky jen pokrčila rameny:
„Vždyť to stejně nepoužíváš…“ jako by na tom snad záleželo.
To byla prostě typická Trina. Myslela si, že má na všechno
svaté právo. I když už měla Thomase,
pořád jí zůstal ten pocit, že je rodinný benjamínek – pevně
zakořeněné přesvědčení, že celý svět se
opravdu točí jen kolem ní. Když jsme byly malé a ona ztropila
šílenou scénu, protože chtěla něco
mého, máma mě vždycky prosila, ať jí to „prostě dám“, jen
aby byl doma trochu klid. To už bylo
skoro dvacet let a pořád se prakticky nic nezměnilo. Museli
jsme hlídat Thomase, aby si Trina mohla
vyjít; živit ho, aby si Trina nemusela dělat starosti; kupovat jí
obzvlášť krásné dárky k narozeninám
a k Vánocům, protože když má Thomase, „musí si toho
spoustu odepřít“. No, moji tašku s citrónky si
teda odepřít bude muset. Přilepila jsem si na dveře ceduli:
„Moje věci jsou MOJE. VYPADNI.“ Trina
ji strhla a stěžovala si mámě, že v životě neviděla, aby se
někdo choval tak nedospěle, a že i ten
Thomas má mnohem víc rozumu než já.
Ale něco mě napadlo. Když Trina jednou večer odešla do
školy, usadila jsem se v kuchyni, kde
máma rovnala tátovy košile na žehlení.
„Mami…“
„Ano, zlato?“
„Myslíš, že až bude Trina pryč, že bych si mohla vzít její
pokoj?“
Máma se zarazila s napůl složenou košilí přitisknutou k hrudi.
„To nevím… Nad tím jsem vůbec
nepřemejšlela.“
„Totiž když tam s Thomasem nebudou, tak by bylo fér, abych
měla pořádnej pokoj. Připadá mi
hloupý, že by měl zůstat prázdnej, když oni budou stejně
pryč.“
Máma přikývla a pečlivě uložila košili do prádelního koše. „To
máš asi pravdu.“
„A ten pokoj by stejně správně měl bejt můj, když jsem starší
a vůbec. Dostala ho jenom proto, že
měla Thomase.“
Máma přitakala mojí logice. „To je fakt. Promluvím o tom s
Trinou,“ slíbila mi.
Když o tom tak zpětně přemýšlím, bývalo by asi lepší se o
tom napřed zmínit mojí sestře.
O tři hodiny později vtrhla s vražednou tváří do obýváku.
„Takhle rychle bys mě odepsala, jo?“
Děda sebou v křesle trhl a bezděčně si přitiskl ruku na prsa.
Vzhlédla jsem od televize. „O čem to mluvíš?“
„Kde jako budeme s Thomasem o víkendech? Do komory se
oba nevejdeme. Není tam místo ani na
dvě postele.“
„Přesně. A já tam už trčím pět let.“ Vědomí, že nejsem až tak
úplně v právu, mi přibarvilo hlas ještě
větší popuzeností, než jsem zamýšlela.
„Nemůžeš si vzít můj pokoj. To není fér.“
„Vždyť v něm ani nebudeš!“
„Ale já ho potřebuju! S Thomasem se do komory prostě
nenacpeme! Tati, řekni jí něco!“
Otec zabořil bradu někam hluboko pod límec a složil si ruce
na prsou. Nesnášel, když jsme se
hádaly, a vždycky radši nechával mámu, ať to vyřeší. „Trochu
se zklidněte, holky,“ zamumlal jenom.
Dědeček zavrtěl hlavou, jako by nechápal nikoho z nás. V
poslední době vrtěl hlavou ohromně
často.
„Ty jsi neuvěřitelná. Teď už se nedivím, žes mi tak nadšeně
pomáhala, abych mohla odejít!“
„Cože? Takže když jsi žadonila, abych neodcházela z práce,
abych ti mohla dávat peníze, měla jsem
ve skutečnosti celou dobu nějakej zlovolnej plán, jo?“
„Ty jsi tak pokrytecká!“
„Katrino, uklidni se,“ zjevila se máma ve dveřích. Z gumových
rukavic jí odkapávala mydlinková
pěna na koberec. „Můžeme si o tom snad promluvit v klidu.
Nechci, abyste tady dědu rozrušovaly.“
Katrině vyrazily na tvářích rudé skvrny, jako když byla malá a
nedostala, co chtěla. „Ona totiž chce,
abych odešla! O to tady jde. Nemůže se dočkat, až vypadnu,
protože žárlí, že já se sebou něco fakt
dělám. Jenom mi chce dělat potíže, abych se už nemohla
vrátit!“
„Vždyť ani není jistý, jestli sem vůbec o víkendech budeš
jezdit!“ zaječela jsem uraženě.
„Potřebuju bydlet v pokoji, ne ve skříni, a tys celou dobu měla
ten nejlepší pokoj jenom proto, žes
byla tak blbá a nechala ses zbouchnout!“
„Louiso!“ vykřikla matka.
„No, kdybys ty nebyla tak tupá, že si ani nedokážeš najít
pořádnou práci, mohla už bys dávno mít
svý vlastní bydlení. Stará jsi na to dost. Nebo v čem je
problém? Konečně ti došlo, že Patrick s tebou
nikdy chtít bydlet nebude?“
„Tak dost!“ zaburácel otec do ohromeného ticha. „To by stačilo!
Trino, mazej do kuchyně. Louiso,
ty si sedni a drž zobák. Už takhle mám v životě dost stresu, a
ještě abych musel poslouchat, jak na
sebe ječíte!“
„Jestli si myslíš, že ti teď pomůžu s tím tvým debilním
seznamem, tak to jsi na omylu,“ zasyčela na
mě Trina, když ji matka vystrkovala ze dveří.
„Fajn. Stejně jsem od tebe pomoct nechtěla, ty vyžírko!“
odsekla jsem a rychle uhnula, když po
mně táta mrštil televizním programem.
V sobotu dopoledne jsem se vypravila do knihovny. Nebyla
jsem tam snad už od školních let – dost
možná ze strachu, že si vzpomenou na tu Judy Blumeovou,
kterou jsem ztratila v sedmé třídě, a že
jakmile projdu mezi pilíři viktoriánských vrat, chňapne po mně
ulepená úřední pracka a bude
požadovat 3 853 liber na pokutách.
Bylo to tam jiné, než jsem si pamatovala. Polovinu knih zjevně
nahradila CD a DVD a veliké police
plné audioknih, a byly tu dokonce i stojánky s přáníčky. Z
dětského knižního koutku se ozýval zpěv
a tleskání – probíhal tam zrovna nějaký kroužek matek s
dětmi. Lidé si četli časopisy a tiše si
povídali. Kout, kde kdysi klimbávali staří pánové nad volně
dostupnými novinami, byl pryč, a místo
něj tu byl veliký oválný stůl, po jehož obvodu byly nasázené
počítače. Nesměle jsem k jednomu z nich
usedla a doufala, že mě nikdo nesleduje. Počítače byly sestřina
doména, stejně jako knihy. Naštěstí tu
zjevně počítali s lidmi jako já, kterých se u počítače zmocňuje
čirý děs. Zastavila se u mě knihovnice
a podala mi kartičku a zalaminovaný papír s pokyny. Nestála
mi za zády, jen zašeptala, že kdybych
ještě potřebovala pomoc, bude u přepážky, a pak už jsem
zůstala sama v křesílku s viklavým
kolečkem, před sebou prázdnou obrazovku.
Už celé roky jsem nepřišla do styku s jiným počítačem než s
Patrickovým. Používá ho jenom
k vyhledávání cvičebních plánů nebo objednávání knih o
sportovní technice z Amazonu. A vážně
nechci vědět, jestli s ním dělá ještě něco jiného. Ale
postupovala jsem podle pokynů od knihovnice
a všechno dvakrát kontrolovala. A ono to kupodivu fungovalo.
A nejen to – bylo to vážně jednoduché.
Za čtyři hodiny jsem dala dohromady zárodek svého vlastního
seznamu.
A o té Judy Blumeové se nikdo ani nezmínil. No, možná to
bylo proto, že jsem použila sestřinu
průkazku.
Cestou domů jsem zaskočila do papírnictví a koupila si
kalendář. Nebyl to ten měsíční, kde se
překlápějí listy na nový obrázek Justina Timberlaka nebo
horských poníků. Byl to nástěnný kalendář,
jaké visívají v kancelářích a permanentním fixem se do nich
vyznačuje, kdo má kdy dovolenou.
Zakoupila jsem ho rázně a výkonně, jako by mě nic netěšilo
víc než pohroužit se do administrativní
činnosti.
Doma ve svém pokojíčku jsem kalendář rozbalila, opatrně ho
připíchla na dveře a vyznačila do něj
den, kdy jsem nastoupila u Traynorových, na začátku února.
Pak jsem se dala do počítání a vyznačila
si datum 12. srpna – teď už do něj zbývaly necelé čtyři
měsíce. Poodstoupila jsem a chvíli na něj
hleděla, jako bych chtěla tomu černému kolečku dodat
závažnost, kterou předznamenávalo. A jak jsem
tam tak stála, začala jsem si uvědomovat, jaký úkol na sebe
beru.
Do těchhle bílých čtverečků budu muset nacpat tolik věcí, které
by vedly k pocitu štěstí,
spokojenosti nebo potěšení, že by vydaly za celý život. Budu je
muset zaplnit všemi pozitivními
zážitky, které se mi podaří vymyslet pro muže, jemuž neslouží
ruce a nohy, a nemůže je tak uskutečnit
sám. Zbývaly mi necelé čtyři měsíce předtištěných čtverečků, do
nichž budu muset nacpat procházky,
výlety, návštěvy, obědy a koncerty. Budu muset promyslet
všechny praktické detaily, jak všechny ty
akce uskutečnit, a pečlivě všechno připravit a nastudovat, aby
nedopadly špatně.
A pak budu muset přesvědčit Willa, aby je se mnou vůbec
podnikl.
Zírala jsem na kalendář a ruka s perem mi ztuhla. Tenhle
zalaminovaný list papíru najednou
představoval obrovskou zodpovědnost.
Mám sto sedmnáct dnů, během nichž musím Willa Traynora
přesvědčit, že má proč žít.
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
11
Někde ohlašují změnu ročních období tažní ptáci nebo střídání
přílivu a odlivu. V našem městečku
to byl návrat turistů. Nejdřív to byly jenom váhavé skupinky,
které vystupovaly z vlaku nebo aut
v pestrobarevných nepromokavých bundách, v rukou průvodce
a členské průkazky Spolku na ochranu
památek. Jak se čas vlekl kupředu a oteplilo se, začaly je se
syčením a říháním vyvrhovat autobusy,
které ucpávaly hlavní třídu, a všude po hradě se pak potulovali
Američané, Japonci a smečky
zahraničních školáků.
V zimních měsících bylo skoro všechno zavřené. Bohatší
majitelé obchodů využili dlouhých
pochmurných měsíců, aby zmizeli do svých prázdninových sídel
v zahraničí, zatímco ti odhodlanější
pořádali vánoční akce a vydělávali na občasných koncertech
vánočních koled nebo slavnostních
řemeslných trzích na hradě. Ale jakmile teploty vystoupaly výš,
parkoviště kolem hradu byla posetá
auty, v místních hospodách se prudce zvýšil počet žádostí o
farmářův talíř, zkrátka stačilo pár
slunných nedělí a naše ospalé trhové městečko se zase
proměnilo v tradiční anglickou turistickou
destinaci.
Vydala jsem se do kopce a cestou se vyhýbala letošním raným
přírůstkům, kteří tu postávali, svírali
neoprenové ledvinky a ohmatané turistické průvodce a
fotoaparáty měli nachystané ke zvěčnění
jarního hradu. Na pár z nich jsem se usmála, jiné zvěčnila
nabídnutými foťáky. Někteří místní na
turistickou sezónu nadávali – že jsou na silnicích zácpy, že jsou
veřejné záchodky věčně natřískané, že
se U mazané houstičky věčně někdo dožaduje podivných
pokrmů („Vy neděláte suši? Ani temaki?“).
Ale mně to nevadilo. Měla jsem ráda ten závan cizího vzduchu,
detailní výřez z životů tolik
vzdálených od toho mého. Ráda jsem naslouchala různým
přízvukům a snažila se přijít na to, odkud
jejich majitelé pochází, a prohlížela si, jak se oblékají lidé, kteří
v životě neviděli katalog Nextu ani si
nekoupili balení kalhotek po pěti u Markse a Spencera.
„Vypadáš nějak vesele,“ podotkl Will, když jsem v chodbě
shodila kabelku. Jeho tón naznačoval, že
je to skoro urážka.
„To proto, že je to dneska.“
„Co je dneska?“
„Náš výlet. Bereme Nathana na dostihy.“
Will s Nathanem na sebe pohlédli. Málem jsem se rozesmála.
Když jsem zjistila, jaké je počasí,
hrozně se mi ulevilo; jakmile jsem zahlédla slunce, věděla jsem,
že všechno bude v pohodě.
„Na dostihy?“
„Jo. Rovinový dostihy v…“ vytáhla jsem z kapsy notýsek, „v
Longfieldu. Když teď vyjedeme,
budem tam akorát na třetí závod. A já vsadila pět liber na
Chlapáka na výhru i na umístění, takže
bysme si měli pohnout.“
„Dostihy.“
„Jo. Nathan ještě nikdy na dostizích nebyl.“
Na počest této příležitosti jsem si vzala své modré prošívané
minišaty, kolem krku si uvázala šátek
lemovaný vzorem koňských udidel a natáhla kožené jezdecké
boty.
Will si mě chvíli pečlivě prohlížel, pak zacouval s vozíkem a
zatočil, aby lépe viděl na svého
pečovatele. „Takže ty už po tom dlouho prahneš, Nathane?“
Vrhla jsem po Nathanovi varovný pohled.
„Jóóó,“ protáhl a usmál se. „Jasně že jo. Vzhůru na koníčky!“
Samozřejmě jsem ho předem instruovala. V pátek jsem mu
zavolala, aby mi řekl, v který den si ho
můžu vypůjčit. Traynorovi souhlasili, že mu uhradí všechny
přesčasy (Willova sestra se vrátila do
Austrálie a myslím, že chtěli mít jistotu, že mě bude doprovázet
někdo, kdo „má rozum“), ale já až do
neděle nevěděla jistě, co vlastně podnikneme. Tohle mi připadalo
pro začátek ideální – prima výlet
a není to ani půl hodiny autem.
„A co kdybych řekl, že nechci jet?“
„Tak mi dlužíš čtyřicet liber,“ oznámila jsem mu.
„Čtyřicet babek? Jak jsi na to přišla?“
„Za moji výhru. Pět liber na výhru i umístění, kurs osm k
jedný.“ Pokrčila jsem rameny. „Chlapák
to má jistý.“
Zjevně jsem ho vyvedla z míry.
Nathan se plácl rukama do kolen. „To zní skvěle! A máme na
to krásný počasí,“ dodal. „Mám nám
zabalit něco k obědu?“
„Ne,“ odmítla jsem. „Je tam krásná restaurace. Jestli to můj
kůň dá, bude oběd na mě.“
„Takže ty jezdíš často, jo?“ zvedl Will obočí.
Ale než mohl říct něco dalšího, nacpali jsme ho do kabátu a
já vyběhla ven, abych zacouvala
s autem.
Víte, měla jsem to všechno krásně naplánované. Na závodiště
bychom dorazili v překrásný slunečný
den. Kolem nás se budou řítit naleštění, dlouhonozí
plnokrevníci a jejich žokejům bude vítr nadouvat
hedvábné dresy. Možná tam bude i nějaká ta dechová kapela.
Na tribunách bude plno fandících diváků
a my si najdeme místečko, odkud budeme moci mávat
vítěznými sázenkami. Ke slovu přijde Willův
sklon k soutěživosti a on neodolá a bude počítat
pravděpodobnost a snažit se, aby vyhrál víc než
Nathan nebo já. Všechno jsem to měla vymyšlené. A pak, až
už nás přestane bavit sledovat koně,
půjdeme do té vyhlášené dostihové restaurace a dáme si
nějaké fantastické jídlo.
Měla jsem radši poslouchat svého otce. „Chceš slyšet příklad ze
života, kdy naděje zvítězí nad
zkušeností?“ říkal vždycky. „Když si plánuješ bezvadnej rodinnej
výlet.“
Začalo to už na parkovišti. Dorazili jsme tam bez nehody; já
už si trochu víc věřila, že Willa
nepřevrhnu, i když pojedu rychleji než dvacítkou. V knihovně
jsem si našla trasu cesty a skoro celou
cestu jsem radostně štěbetala, jak je dneska krásně modrá
obloha, jak pěkná je tu krajina, jak není
žádný provoz. U vstupu na závodiště nebyla žádná fronta, i
když tedy vypadalo poněkud méně
velkolepě, než jak jsem si představovala, a parkoviště bylo jasně
označené.
Jenže mě nikdo neupozornil, že se parkuje na trávě, a ještě ke
všemu na trávě, přes kterou se po
větší část deštivé zimy jezdilo. Zacouvali jsme na parkovací
místo (což nebylo těžké, protože tu bylo
poloprázdno), a jakmile jsme spustili rampu, Nathan se zatvářil
ustaraně.
„Je to moc měkký,“ varoval mě. „Zaboří se.“
Mrkla jsem k tribunám. „Ale přece když ho dostaneme na tu
cestičku, bude to v pohodě?“
„Ten vozík je těžkej jako kráva,“ zavrtěl hlavou, „a je to skoro
patnáct metrů.“
„Ale no tak. Tyhle vozíky se snad musejí dělat tak, aby zvládly
trochu měkkýho terénu.“
Opatrně jsem s Willovým vozíkem vycouvala a pak sledovala,
jak se mu kola noří několik
centimetrů do bláta.
Will neřekl ani slovo. Vypadal, že není ve své kůži, a po
většinu půlhodinové jízdy seděl mlčky.
Stáli jsme vedle něj a vrtali se v ovládání vozíku. Zvedl se
větřík a Willovi zrůžověly tváře.
„No tak,“ povzbuzovala jsem, „zkusíme to ručně. Spolu ho tam
určitě dostaneme.“
Naklonili jsme vozík dozadu. Chopila jsem se jedné rukojeti,
Nathan druhé, a vlekli jsme vozík
k cestičce. Šlo to pomaličku, hlavně proto, že jsem musela
pořád zastavovat, jelikož mě bolely ruce,
a původně čisťounké boty mi obalovalo bláto. Když jsme se
konečně dostali na cestičku, sklouzla
Willovi deka a nějak se zachytila do kol vozíku, takže jeden
roh se roztrhl a umazal od bláta.
„To neřeš,“ utrousil Will suše, „vždyť je to jen kašmír.“
Nevšímala jsem si ho. „No vida. Tak to jsme zvládli. A teď si
to půjdem užít.“
Ach ano. Užít si. Koho to napadlo, že bude dobré instalovat na
dostihovém závodišti turnikety?
Přece tu nepotřebovali kontrolovat dav, ne? Nevšimla jsem si,
že by se tu potulovaly zástupy
skandujících dostihových fanoušků, kteří by hrozili výtržnostmi,
jestli to Charlieho miláček ve třetím
dostihu nedá, nebo bouřící se stájnice, které by bylo nutno
izolovat a zadržet venku. Mrkli jsme na
turniket, pak zase na Willův vozík, a pak jsme s Nathanem
pohlédli jeden na druhého.
Nathan zašel k pokladně a vysvětlil ženě uvnitř, jaké máme
potíže. Naklonila hlavu, aby na Willa
viděla, a pak ukázala na vzdálený konec tribuny.
„Vchod pro postižené je tamhle,“ informovala nás. Slovo
postižené vyslovila tak precizně, jako by
se chystala zúčastnit soutěže ve výslovnosti. Vchod byl dobrých
dvě stě metrů daleko. Když jsme se
tam konečně dostali, modré nebe náhle zmizelo a vystřídala je
nečekaná přeprška. A já si samozřejmě
nevzala deštník. S neúnavnou veselostí jsem vykládala, jak je to
směšné a absurdní, ale i mně samotné
to znělo pronikavě a protivně.
„Clarková,“ přerušil mě Will konečně, „zklidni to trochu, jo? Už
je to únavný.“
Koupili jsme si lístky na tribunu a já skoro omdlela úlevou, že
jsme konečně tam. Zavezla jsem
Willa do kryté zóny hned vedle hlavní tribuny. Nathan mu
začal připravovat pití a já jsem měla
chviličku, abych se rozhlédla po zbytku dostihového obecenstva.
Navzdory občasnému poprchávání bylo pod tribunou docela
příjemně. Nad námi byl prosklený
balkón, na němž muži v oblecích nabízeli skleničky se
šampaňským dámám v koktejlkách. Vypadalo
to tam teple a útulně a já si říkala, že to bude asi ta VIP
zóna, která byla u pokladen inzerovaná
společně s astronomickou cenou. Osazenstvo balkónu mělo malé
odznáčky na červených šňůrkách,
které označovaly jejich výjimečné postavení. Na okamžik mě
napadlo, jestli by se ty modré nedaly
přemalovat jinou barvou, ale pak jsem usoudila, že jako jediní
přítomní s invalidním vozíkem bychom
byli asi trochu nápadní.
Na tribuně vedle nás postávali s polystyrenovými kelímky s
kávou nebo placatkami v rukou muži
v tvídových oblecích a ženy v elegantních prošívaných
kabátech. Vypadali poněkud všedněji a měli
modré odznáčky jako my. Tušila jsem, že řada z nich budou
trenéři a ošetřovatelé, prostě nějací lidé
od koní. Úplně dole stáli u malých bílých tabulí bookmakeři a
máváním pažemi signalizovali něco,
čemu jsem nerozuměla. Čmárali na tabuli pořád nové
kombinace čísel a pak je zas mazali lemem
rukávu.
A jako v nějaké parodii třídního systému se okolo padoku
shromáždila skupinka mužů
v pruhovaných tričkách s límečkem a plechovkami piva v
rukou, kteří tu zjevně byli na nějakém
společném výletě. Měli oholené hlavy, takže to možná byli nějací
vojáci. V pravidelných intervalech
se dávali do zpěvu, pouštěli se do nějaké hlučné fyzické
potyčky, vráželi do sebe hlavami nebo chytali
jeden druhého za krk. Když jsem kolem nich procházela na
toalety, pokřikovali na mě kvůli krátké
sukni (byla jsem zjevně jediná na celé tribuně, kdo byl v
sukni) a já jim za zády ukázala vztyčený
prostředník. Pak o mě ale ztratili zájem, protože asi sedm nebo
osm koní se začalo vzájemně obíhat
a pak se s řemeslnou zručností seřadili do startovacích boxů a
připravovali se na další dostih.
A pak jsem leknutím poskočila, když zástup kolem nás
zaburácel a koně vyrazili. Stála jsem jako
přikovaná, pozorovala je a nedokázala jsem potlačit příval
vzrušení při pohledu na jejich náhle vlající
ocasy a horečné úsilí jejich pestrobarevných jezdců, kteří se
drali o místo. Když vítěz proběhl cílem,
nadšené povzbuzování bylo přímo nakažlivé.
Dívali jsme se na Sisterwoodský pohár a na dostih pro
nezvítězivší a Nathan vyhrál šest liber na
sázku vítěz-místo. Will si vsadit odmítl. Sledoval každý dostih,
ale nepromluvil ani slovo a hlavu měl
zabořenou do vysokého límce kabátu. Usoudila jsem, že možná
už tak dlouho nebyl venku, že je to teď
pro něj všechno trochu zvláštní, a rozhodla jsem se, že si toho
prostě nebudu všímat.
„Hele, tohle bude asi tvůj závod, Hempworthův pohár,“ vzhlédl
Nathan k monitoru. „Na koho že sis
to vsadila? Na Chlapáka?“ zazubil se. „Nikdy by mě nenapadlo,
jaká zábava je sázet, když ty koně fakt
vidíš.“
„Víš, já ti to neřekla, ale já jsem taky ještě nikdy nebyla na
dostizích,“ přiznala jsem se Nathanovi.
„To si děláš srandu.“
„A v životě jsem neseděla na koni. Moje máma se koní děsně
bojí. Nepustila by mě ani do stájí.“
„Moje sestra má dva, bydlí poblíž Christchurche. Jsou jak její
děti. Utratí za ně všechny peníze,“
pokrčil rameny. „A to je ani nakonec nesní.“
Náhle se ozval Will. „Tak kolik ještě musíme vidět dostihů,
abysme ti splnili životní touhu?“
„Nebuď takovej morous. Říká se, že by si člověk měl všechno
vyzkoušet aspoň jednou,“ opáčila
jsem.
„Myslím, že dostihy patří do stejný kategorie jako ‚provozovat
incest a tancovat kozáčka‘.“
„To ty mi věčně říkáš, abych si rozšiřovala obzory. Líbí se ti
to, a nepředstírej, že ne,“ odbyla jsem
ho.
A pak koně vyrazili. Chlapákův jezdec měl fialovo-žluté káro.
Sledovala jsem, jak koně protáhl
kolem bílé bariéry, kůň natáhl hlavu a žokej ho zuřivě vyjížděl
rukama i nohama.
„Jeď, chlape!“ strhlo to Nathana proti jeho vůli. Pěsti měl zaťaté
a oči upíral na rozmazaný shluk
koní, kteří uháněli po vzdáleném konci závodní dráhy.
„No tak, Chlapáku!“ křičela jsem. „Mám u tebe biftek k večeři!“
Dívala jsem se, jak se marně snaží
drát dopředu, nozdry má roztažené a uši přitištěné k hlavě.
Srdce mi skočilo až do krku. A pak, když
se přiblížili na poslední furlong, jsem se v povzbuzování
postupně odmlčela. „No dobře, tak aspoň
kafe,“ hlesla jsem. „Kafe by mi stačilo…“
Tribuna okolo nás začala ječet a burácet. Dvě sedadla od nás
nějaká holčička divoce skákala a hlas
měla od křiku úplně ochraptělý. Přistihla jsem se, že poskakuju
na špičkách. A pak jsem očima sjela
dolů a zjistila, že Will má zavřené oči a mezi obočím má
mělkou vrásku. Odtrhla jsem pozornost od
dění na dráze a klekla si k němu.
„Jsi v pohodě, Wille?“ přisunula jsem se blíž k němu.
„Nepotřebuješ něco?“ Musela jsem křičet,
aby mě přes ten kravál bylo slyšet.
„Skotskou,“ utrousil, „dvojitou.“
Vytřeštila jsem na něj oči a on ke mně zvedl pohled. Vypadal,
že toho má úplně plné zuby.
„Nepůjdem na oběd?“ řekla jsem Nathanovi.
Chlapák, ten čtyřnohý hochštapler, proběhl cílovou čárou na
bídném šestém místě. Dav se zase
rozjásal a z ampliónu se ozval hlasatel: Dámy a pánové, tento
dostih přesvědčivě vyhrává Krásná
dáma, a za ní pak Zimní slunce, a o dvě délky za ním na
třetím místě Barney Rubble.
Tlačila jsem Willův vozík mezi nevšímavými hloučky lidí a
schválně jim najížděla na paty, když
nereagovali ani na druhé zavolání.
Když jsme dorazili k výtahu, Will se ozval: „Takže Clarková,
znamená to, že mi dlužíš čtyřicet
babek?“
Restaurace byla čerstvě po rekonstrukci a kuchyni teď šéfoval
jeden televizní kuchař, jehož tvář
zdobila plakáty rozvěšené všude po závodišti. Jídelní lístek jsem
si našla předem.
„Jako hlavní specialitu tady mají kachnu v pomerančový
omáčce,“ oznámila jsem svým dvěma
společníkům. „Má to údajně být v retro stylu sedmdesátejch
let.“
„Jako tvoje oblečení,“ ušklíbl se Will.
Když jsme teď byli v teple a pryč od davů, jako by se trochu
rozveselil. Neuchýlil se do svého
osamělého světa, ale začal se rozhlížet. V žaludku už mi kručelo
a těšila jsem se na pořádný teplý
oběd. Willova matka mi dala osmdesát liber na „drobné výdaje“.
Rozhodla jsem se, že si jídlo
zaplatím sama a ukážu jí účet, a tak jsem si beze strachu
mohla objednat z jídelního lístku úplně
cokoli – ať už pečenou retro kachnu, nebo něco jiného.
„Chodíš rád do restaurací, Nathane?“ zeptala jsem se.
„Já si radši objednám jídlo domů a k tomu pivko,“ přiznal
Nathan, „ale dneska si dám něco rád.“
„Kdy ses byl naposledy někde najíst, Wille?“ zajímala jsem se.
S Nathanem na sebe pohlédli. „Co jsem tu já, tak ne,“
odpověděl mi Nathan.
„Je to možná zvláštní, ale nijak zvlášť netoužím nechat se
krmit před cizíma lidma.“
„Tak si řekneme o stůl, kde bys mohl sedět zády do
místnosti,“ ujistila jsem ho. Tohle jsem
očekávala. „A jestli tu budou nějaký slavný lidi, tvoje smůla.“
„Ublácený malý závodiště v březnu – už vidím, jak se to tu
hemží celebritama.“
„Já si to od tebe nenechám zkazit, Wille,“ oznámila jsem mu,
když se dveře výtahu otevřely. „Víš,
kdy jsem naposledy jedla někde venku? Na narozeninový
oslavě pro čtyřletý spratečky v jediný
bowlingový restauraci v Hailsbury, a nebylo tam nic, co by
neskončilo pocákaný těstem. Včetně těch
dětí.“
Vydali jsme se chodbou pokrytou kobercem. Restaurace byla za
prosklenou stěnou po jedné straně
a já si všimla, že je tam plno volných stolů. V žaludku mi
kručelo v očekávání jídla.
„Dobrý den,“ přistoupila jsem k recepční. „Prosila bych stůl pro
tři.“ Nedívej se na Willa, prosím,
zapřísahala jsem ženu neslyšně. Neuváděj ho do rozpaků. Je
hrozně důležitý, aby si to užil.
„Odznak, prosím,“ řekla.
„Jakže?“
„Váš VIP odznak.“
Nechápavě jsem na ni hleděla.
„Tato restaurace je jen pro majitele VIP odznaku.“
Mrkla jsem za sebe na Willa s Nathanem. Neslyšeli mě, ale
netrpělivě na mě čekali. Nathan
pomáhal Willovi z kabátu.
„Ehm… já netušila, že nemůžeme jít na jídlo, kam chceme.
Máme modré odznaky.“
Usmála se. „Je mi líto,“ zavrtěla hlavou. „Dovnitř smí jen
majitelé VIP odznaků. Máme to uvedeno
v propagačních letácích.“
Zhluboka jsem se nadechla. „Dobře. A jsou tu ještě jiné
restaurace?“
„Bohužel, Vážnice, naše neformální sekce, se právě
rekonstruuje, ale u tribun jsou stánky, kde si
můžete dát něco k jídlu.“ Všimla si mého zdrceného výrazu a
dodala: „Docela dobré jídlo mají
U veselého prasátka. Dostanete pečené vepřové v housce. Mají
k tomu i jablečnou omáčku.“
„U stánku.“
„Ano.“
Naklonila jsem se k ní. „Prosím vás,“ řekla jsem s naléhavostí
v hlase. „Jsme zdaleka a našemu
kamarádovi nedělá chladno dobře. Dalo by se nějak zařídit,
abychom si u vás mohli sednout? Jenom
ho potřebujeme na chvíli dostat do tepla. Moc mi záleží na
tom, aby si to tu užil.“
Nakrčila nos. „Je mi opravdu líto,“ zavrtěla hlavou, „ale nemůžu
porušovat pravidla, přišla bych
o místo. Ale dole je takový salonek pro postižené, dají se tam
zavřít dveře. Není odtamtud vidět na
závodiště, ale je tam příjemně. Je tam topení a tak. Mohli
byste se tam najíst.“
Zírala jsem na ni. Cítila jsem, jak se mi tělo od nohou vzhůru
napíná. Myslím, že jsem asi úplně
ztuhla.
Zahleděla jsem se jí na jmenovku. „Sharon,“ spustila jsem,
„vždyť ještě nemáte skoro žádné stoly
obsazené. Přece by bylo lepší mít víc zákazníků než mít půlku
restaurace prázdnou, ne? A jenom kvůli
nějakému nepochopitelnému předpisu z pravidel sociální
hierarchie?“
Pod zapuštěnými světly se jí v úsměvu zaleskly zuby. „Madam,
já jsem vám to už vysvětlila.
Kdybychom porušili pravidla kvůli vám, museli bychom je pak
porušit i kvůli ostatním.“
„Ale to nedává smysl,“ namítala jsem. „Je pondělí, poledne a
prší. Vy tu máte volný stoly. My
bychom se chtěli najíst. Chceme si dát pořádný jídlo se vším
všudy, s ubrousky na stole a tak.
Nechceme jíst housky s vepřovým v nějaký šatně bez výhledu,
ať je tam útulně, jak chce.“
Ostatní hosté se začali obracet na židlích a zvědavě pozorovali
scénu u dveří. Willovi bylo zjevně
trapně. S Nathanem už si uvědomili, že něco neklape.
„V tom případě je mi líto, ale měli jste si koupit VIP odznaky.“
„Fajn,“ sáhla jsem do kabelky, začala se v ní přehrabovat a
hledat peněženku. „Kolik teda stojí VIP
odznak?“ Z kabelky se vysypaly kapesníčky, použité lístky na
autobus a jedno z Thomasových
autíček. Bylo mi to jedno. Zařídím Willovi oběd v luxusní
restauraci. „Tady. Kolik? Dalších deset
liber? Dvacet?“ Strčila jsem před ni hrst bankovek.
Shlédla mi na ruku. „Je mi líto, madam, ale tady odznaky
neprodáváme. Tohle je restaurace. Budete
muset jít zpátky do pokladny.“
„Do tý, co je až na druhým konci závodiště.“
„Ano.“
Hleděly jsme na sebe.
Přerušil nás Willův hlas. „Louiso, pojď.“
Oči se mi náhle zalily slzami. „Ne,“ trvala jsem na svém. „Tohle
je absurdní! Jeli jsme sem takovou
dálku. Vy tady zůstaňte a já nám půjdu koupit ty odznaky. A
pak si dáme oběd.“
„Louiso, já nemám hlad.“
„Když se najíme, bude nám hned líp. Můžeme se pak ještě
koukat na koně. Bude to v pohodě.“
Nathan ke mně přistoupil a dotkl se mé paže. „Louiso, myslím,
že Will už chce fakt jet domů.“
Teď už nás sledovala celá restaurace. Hosté nás přejeli
pohledem, oči jim sklouzly po mně
k Willovi a zastřely se mírným soucitem nebo odporem. Cítila
jsem to za něj. Připadala jsem si
absolutně nemožná. Vzhlédla jsem k ženě, která měla aspoň
tolik slušnosti, že se zatvářila poněkud
rozpačitě, když Will promluvil.
„No, tak vám děkuju,“ zavrčela jsem na ni. „Dík, že jste byla
tak zatraceně ochotná.“
„Clarková…“ ozvalo se Willovi v hlase varování.
„Jsem ráda, že jste tak flexibilní. Určitě vás doporučím všem
svým známým.“
„Louiso!“
Popadla jsem kabelku a vrazila si ji pod paži.
„Zapomněla jste si tu autíčko,“ volala za mnou, ale já už
pochodovala ze dveří, které mi Nathan
úslužně podržel.
„No a, potřebuje snad sakra taky odznak?“ hodila jsem po ní
a zašla za nimi do výtahu.
Mlčky jsme jeli dolů. Po většinu krátké cesty výtahem jsem se
snažila ovládnout ruce, aby se mi
netřásly vzteky.
Dojeli jsme do spodní haly a Nathan zamumlal: „Možná bysme
si u nějakýho toho stánku měli něco
dát. Už jsme několik hodin nejedli.“ Mrkl po Willovi, takže mi
bylo jasné, o kom ve skutečnosti
mluví.
„Fajn,“ prohlásila jsem vesele. Mírně jsem se nadechla. „Mám
hrozně ráda tu křupavou kůžičku na
pečeným vepřovým. Jdeme na to.“
Objednali jsme si tři housky s vepřovým, kůžičkou a jablečnou
omáčkou a pustili se do nich
schovaní pod pruhovanou markýzou. Sedla jsem si na malý
odpadkový koš, abych byla ve stejné výšce
jako Will, a podávala mu přiměřená sousta masa, která jsem
podle potřeby ještě roztrhala prsty. Dvě
prodavačky za pultem předstíraly, že se na nás nedívají. Všimla
jsem si, jak koutkem oka Willa
sledují, a když si myslely, že se nedíváme, pravidelně si spolu
šeptaly. Chudák, jako bych je skoro
slyšela. To je hroznej život . Vrhla jsem na ně nevlídný pohled
– jen ať si zkusí se na něj takhle koukat!
Snažila jsem se raději si moc nepředstavovat, jak asi Willovi
musí být.
Přestalo pršet, ale závodiště pocuchané větrem vypadalo
najednou hrozně bezútěšně – hnědé
i zelené plochy byly poseté odhozenými sázenkami, obzor byl
monotónní a prázdný. Auta na
parkovišti v dešti prořídla a zdálky k nám doléhal zkreslený
zvuk ampliónu, jak se zrovna běžel
nějaký další dostih.
„Myslím, že bysme asi měli vyrazit domů,“ prohlásil Nathan a
utřel si pusu. „Teda, bylo to vážně
prima, ale bude lepší, když se vyhneme špičce, ne?“
„Fajn,“ hlesla jsem. Zmačkala jsem papírový ubrousek a hodila
ho do koše. Will odmítl poslední
třetinu housky.
„Nechutnalo mu?“ zavolala na mě prodavačka, když Nathan
začal tlačit Willa přes trávník.
„Nevím. Možná by mu chutnalo víc, kdyby k tomu neměl extra
porci očumování,“ odsekla jsem jí
a mrskla zbytkem housky do koše.
Jenomže dostat se k autu a vyjet zase po rampě nebylo jen
tak. Za těch pár hodin, které jsme strávili
na závodišti, rozjezdila přijíždějící a odjíždějící auta parkoviště v
bahnité moře. I když Nathan zabíral
s impozantní silou a já pomáhala, jak mohla, nedokázali jsme
dostat vozík ani na půl cesty přes
trávník k autu. Kola podkluzovala a kvílela, ale nedokázala se
zachytit, aby zvládla přejet ten poslední
kousíček. S Nathanem se nám nohy smekaly v blátě a to nám
postupně obalovalo boty.
„To nepůjde,“ utrousil Will.
Odmítla jsem ho poslouchat. Nemohla jsem snést pomyšlení, že
by náš společný den měl skončit
zrovna takhle.
„Asi budeme potřebovat pomoc,“ vzdal to Nathan. „Nedokážu
ho ani dostat zpátky na pěšinu.
Uvíznul.“
Will si slyšitelně povzdechl. Takhle naštvaného jsem ho ještě
neviděla.
„Kdybych trochu sklopil přední sedadlo, mohl bych tě tam
přenést, Wille. A pak bysme s Louisou
mohli zkusit dostat dovnitř vozík.“
Will procedil mezi zuby: „Nehodlám zakončit odpoledne jako
pytel brambor.“
„Nezlob se, kámo,“ řekl Nathan, „ale tohle s Lou sami
nezvládneme. Hele, Lou, ty jsi hezčí než já.
Jdi zmermomocnit nějakejch pár pomocníků, jo?“
Nevěřila bych, že může tolik lidí odmítnout pomoc, když jde o
invalidní vozík uvízlý v blátě, zvlášť
když je prosí děvče v minisukni a s tím nejroztomilejším
úsměvem. Obyčejně to s cizími lidmi moc
neumím, ale zoufalství mi dodalo odvahu. Přecházela jsem od
jedné skupinky diváků na hlavní tribuně
ke druhé a prosila, jestli by mi nemohli na pár minut pomoci.
Mrkli na mě a na moje oblečení, jako
bych snad na ně připravovala nějakou past.
„Je to pro muže na vozíku,“ vysvětlovala jsem, „trochu uvízl.“
„My zrovna čekáme na další dostih,“ vymlouvali se, nebo jen
utrousili „Nezlobte se“, nebo „Budete
muset počkat až po půl třetí, na tenhle dostih jsme vsadili
pětistovku“.
Dokonce mě napadlo, že bych odchytila pár žokejů. Jenže když
jsem přišla k padoku, zjistila jsem,
že jsou ještě drobnější než já.
Když jsem došla k předváděcímu výběhu, byla jsem už
rozžhavená do běla potlačovaným vztekem.
Myslím, že už jsem asi na lidi spíš vrčela, než se usmívala. A
tady, haleluja, jsem konečně spatřila ty
chlápky v pruhovaných tričkách. Na zádech měli nápisy
„Markyho poslední jízda“ a v rukou svírali
plechovky s pivem. Podle přízvuku byli asi odněkud ze
severovýchodu a bylo docela jasné, že
v uplynulých čtyřiadvaceti hodinách si od pití zřejmě moc
neodpočinuli. Když jsem k nim došla,
začali jásat, a já se musela ovládnout, abych jim zase neukázala
prostředník.
„Zasměj se na nás trochu, zlato, Marky se tenhle víkend loučí
se svobodou,“ zablábolil jeden
a připlácl mi jednu obrovskou tlapu na rameno.
„Je pondělí.“ Ruku jsem mu sundala a snažila se neotřást.
„Si děláš srandu, fakt už je pondělí?“ odpotácel se pár kroků
dozadu. „No tak to bys mu měla dát
aspoň pusu.“
„Já jsem vás vlastně přišla poprosit o pomoc,“ vysvětlovala
jsem.
„Já ti pomůžu, s čím budeš chtít, kočičko,“ chlípně na mě
mrkl.
Jeho kamarádi se kolem něj jemně kývali jako vodní rostliny.
„Ne, vážně. Potřebuju pomoc pro kamaráda. Tamhle na
parkovišti.“
„Promiň, kočičko, ale nevím, jestli jsem zrovna v stavu ti
pomoct.“
„Hele, už bude. Už bude další dostih, Marky. Nevsadil sis? Já
myslím, že jsem si sázel.“
Zase se obrátili k závodní dráze a o mě se už přestali zajímat.
Pohlédla jsem přes rameno na
parkoviště a spatřila schouleného Willa a Nathana, jak marně
tahá za madla vozíku. Představila jsem
si, jak se vracíme domů a oznamujeme Willovým rodičům, že
jsme nechali Willův superdrahý vozík
na dostihovém parkovišti. A pak jsem si všimla toho tetování.
„Je to voják,“ pronesla jsem hlasitě. „Vysloužilej.“
Jeden po druhém se otočili.
„Byl raněnej. V Iráku. My jsme mu jenom chtěli dopřát hezkej
den. A teď nám nikdo nepomůže.“
Při té řeči se mi zalily oči slzami.
„Veterán? To nemyslíš vážně. Kde je?“
„Na parkovišti. Prosila jsem tolik lidí, ale nikdo nám prostě
nechce pomoct.“
Zjevně potřebovali minutku nebo dvě, než zpracovali, co jim
říkám. Ale pak se po sobě ohromeně
podívali.
„No tak, chlapi. To nemůžeme tak nechat.“ Kolébali se v
neuspořádaném sledu za mnou. Slyšela
jsem, jak si mezi sebou nevěřícně mumlají. „Civilové zasraný…
nemaj tuchu, jaký to je…“
Když jsme došli na místo, Nathan stál u Willa a přikrýval mu
ramena další dekou. Will měl hlavu
schovanou před zimou hluboko v límci kabátu.
„Tihle hrozně hodní pánové se nabídli, že nám pomůžou,“
oznámila jsem.
Nathan zíral na plechovky s pivem. Musela jsem připustit, že
by se člověk musel hodně snažit, aby
si je představil jako rytířskou zbroj.
„Kam ho potřebujete dostat?“ zeptal se jeden z nich.
Ostatní Willa obstoupili a kývli mu na pozdrav. Jeden mu
nabídl pivo a zjevně mu nedocházelo, že
si ho Will nemůže vzít.
Nathan mávl rukou k autu. „Nakonec dozadu do auta.
Jenomže na to ho potřebujeme dostat zpátky
na cestičku a pak k němu zacouvat s autem.“
„To nemusíte,“ zahlaholil jeden a plácl Nathana po zádech. „My
ho k tomu autu dostanem, žejo,
chlapi?“
Ozval se sborový souhlas. Muži se začali stavět kolem Willova
vozíku.
Znepokojeně jsem se zavrtěla. „Já nevím… to byste ho museli
nést docela daleko,“ odvážila jsem se
hlesnout. „A ten vozík je strašně těžkej.“
Byli ožralí jak dogy. Někteří pomalu ani neudrželi plechovky s
pitím. Jeden z nich mi vrazil
plechovku s pivem do ruky.
„Žádný strachy, zlato. Pro spolubojovníka cokoli, žejo, kluci?“
„My tě v tom nenecháme, kámo. Kamaráda nikdy nenecháme
ležet, co?“
Všimla jsem si Nathanova tázavého výrazu a zuřivě na něj
zavrtěla hlavou. Will pravděpodobně
nehodlal nic říct. Vypadal zasmušile, ale když se muži
shromáždili kolem jeho vozíku a na výzvu ho
zvedli, zatvářil se mírně vyděšeně.
„Z jaký je jednotky, zlato?“
Snažila jsem se vyloudit úsměv a horečně lovila v paměti
názvy. „Pěší…“ vydolovala jsem ze sebe.
„Jedenáctej pěší.“
„Jedenáctej pěší neznám,“ zamračil se jeden.
„Je to nová jednotka,“ koktala jsem, „přísně tajná. Jsou
nasazený v Iráku.“
Tenisky jim klouzaly v blátě a mně poskočilo srdce v hrudi.
Willův vozík se vznášel kousek nad
zemí jako nějaká nosítka. Nathan běžel pro Willovu tašku a
odemkl auto před námi.
„Ti se cvičili v Cattericku?“
„Jo, přesně tam,“ přisvědčila jsem a honem změnila téma. „Tak
kdo z vás se to vlastně žení?“
Než se mi konečně podařilo Markyho a jeho kámošů zbavit,
vyměnili jsme si telefonní čísla.
Udělali mezi sebou sbírku a nabídli nám skoro čtyřicet liber
jako příspěvek na Willovu rehabilitaci.
Přestali nám je nutit, až když jsem jim řekla, že by Willovi
udělalo největší radost, kdyby si místo
toho za nás dali rundu. Musela jsem jim všem jednomu po
druhém dát pusu. Když jsem skončila,
skoro se mi motala hlava z alkoholových výparů. Mávala jsem
jim, dokud nezmizeli zpátky na
tribuně, a Nathan zatroubil, abych si nastoupila.
„Ti byli moc hodný, co?“ prohodila jsem rozzářeně, když jsem
startovala auto.
„Ten vysokej mi vylil na pravou nohu celý svoje pivo,“ ucedil
Will. „Smrdím jak pivovar.“
„To snad není možný,“ pronesl Nathan, když jsem konečně
vyrazila k hlavnímu vchodu. „Koukněte.
Tamhle u tribuny je vyhrazený parkoviště pro invalidy. A je
celý vyasfaltovaný.“
Po zbytek dne Will téměř nepromluvil. Rozloučil se s Nathanem,
kterého jsme zavezli domů, a pak
se odmlčel. Já si razila cestu nahoru k hradu, který se s
chladnějším počasím zase vylidnil, a konečně
jsem zaparkovala před přístavkem.
Spustila jsem Willův vozík dolů, zavezla ho dovnitř a udělala
mu teplé pití. Přezula jsem mu boty
a převlékla kalhoty, hodila ty potřísněné pivem do pračky a
rozdělala oheň, aby se zahřál. Pustila jsem
televizi a zatáhla závěsy, aby tu bylo útulněji – možná víc než
jindy, když jsme byli takovou dobu
venku v chladnu. Ale teprve když jsem si s ním sedla v
obýváku a začala usrkávat čaj, uvědomila jsem
si, že se mnou nemluví. Ne proto, že by byl tak vyčerpaný
nebo že by se chtěl dívat na televizi. Prostě
se mnou nemluvil.
„Co… děje se něco?“ zeptala jsem se, když mi už potřetí
neodpověděl na nějakou poznámku
ohledně místních zpráv.
„To mi řekni ty, Clarková.“
Překvapeně jsem na něj pohlédla. „Mrzí mě to,“ vypravila jsem
ze sebe nakonec. „Vím, že to
dneska nevyšlo, zrovna jak jsem plánovala. Ale měl to být
jenom prima výlet. Myslela jsem si, že by
sis to mohl užít.“
Nedodala jsem, že byl celou dobu schválně nabručený, že si
nedokáže představit, co všechno jsem
musela absolvovat, jen aby se aspoň snažil bavit, a že on se
ani nepokusil si to užít. Neřekla jsem mu,
že kdyby mě byl nechal koupit ty pitomé odznaky, mohli jsme
si dát bezvadný oběd a na to všechno
ostatní zapomenout.
„To je přesně ono.“
„Co?“
„No, že jsi úplně stejná jako všichni ostatní.“
„Co tím chceš jako říct?“
„Kdyby ses obtěžovala se mě zeptat, Clarková, kdyby ses aspoň
jednou obtěžovala se se mnou
poradit, než jsi naplánovala tenhle takzvanej prima výlet, mohl
jsem ti to říct. Nesnáším koně
a dostihy. Odjakživa je nesnáším. Ale tebe ani nenapadlo se
mě zeptat. Rozhodla ses, co bys chtěla,
abych dělal, a pak jsi to prostě zařídila. Udělala jsi to přesně
jako všichni ostatní. Rozhodla jsi za mě.“
Polkla jsem.
„Nechtěla jsem –“
„Jenže jsi to udělala.“
Otočil se s vozíkem zády ke mně, a já si po pár minutách
ticha uvědomila, že mi dal odchod.
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
12
Můžu vám říct naprosto přesně, kdy jsem přišla o svou
nebojácnost.
Bylo to skoro před sedmi lety, v posledních ospalých, teplem
rozostřených červencových dnech,
kdy uzounké uličky pod hradem překypovaly turisty a
vzduchem se nesl dupot jejich bloumajících
nohou a vyzvánění všudypřítomných zmrzlinářských aut, jež
lemovala vršek kopce.
Předešlého měsíce zemřela po dlouhé nemoci moje babička a
celé léto tak bylo zastřené slabým
závojem smutku, jenž jemně tlumil veškeré naše konání; brzdil
mé i sestřiny sklony k dramatickým
výstupům a narušil náš obvyklý průběh léta během krátkých
prázdnin a volných dnů. Matka většinu
dní prostála u dřezu s nádobím a záda měla ztuhlá, jak se
usilovně snažila potlačovat slzy; otec se
každé ráno vytratil do práce s pochmurně odhodlaným
výrazem, vracel se s tváří lesklou horkem,
a dokud si neotevřel jedno pivo, nedokázal ani promluvit. Sestra
měla prázdniny po prvním ročníku na
univerzitě a myslí už byla někde daleko od našeho městečka.
Mně bylo dvacet a za necelé tři měsíce
jsem měla potkat Patricka. Užívala jsem si jedno z těch
vzácných lét, kdy je člověk absolutně
svobodný – žádná finanční zodpovědnost, žádné dluhy, žádné
povinnosti, které by mi zabíraly čas.
Chodila jsem na letní brigádu a měla jsem moře času, abych
mohla experimentovat s líčením, nosit
podpatky, z nichž se otci bolestně křivila tvář, a prostě jen tak
zkoumat, co jsem vlastně zač.
Tenkrát jsem se oblékala úplně normálně. Tedy měla bych spíš
říct, že jsem nosila, co nosily
všechny ostatní holky ve městě – dlouhé vlasy hozené přes
rameno, tmavě modré džíny a obepnutá
trička, která zdůrazňovala štíhlounký pas a trčící ňadra. Strávily
jsme hodiny dolaďováním lesku na
rty a výběrem přesného odstínu pro kouřové líčení. Slušelo
nám úplně všechno, ale stejně jsme si
věčně stěžovaly na neexistující celulitidu a neviditelné vady pleti.
A já měla nápady. Chtěla jsem dělat spoustu věcí. Můj
spolužák podnikl cestu kolem světa a vrátil
se jaksi vzdálený a neproniknutelný, jako by to už nebyl ten
jedenáctiletý kluk s okopanými botami,
který na hodinách francouzštiny foukával bubliny ze slin. Já si
v náhlém hnutí mysli zamluvila levnou
letenku do Austrálie a zrovna jsem hledala někoho, kdo by jel
se mnou. Líbil se mi exotický přídech
a záhadnost, jež mu cestování dodalo. Přinesl s sebou mírný
závan široširého světa, což bylo jaksi
tajemně přitažlivé. Tady o mně všichni všechno věděli. A když
měl člověk sestru jako já, nemohl na to
ani nikdy zapomenout.
Byl zrovna pátek a já strávila celý den brigádou na parkovišti,
společně s dalšími bývalými
spolužačkami. Naváděly jsme návštěvníky na řemeslný trh
nahoře na hradě. Celý den jsme se smály,
ve slunečním žáru do sebe házely pití s bublinkami, obloha
byla modrá a hradební zdi se na slunci
třpytily. Nebyl snad jediný turista, který by se na mě ten den
neusmál. Je opravdu těžké se nesmát na
skupinku veselých, rozesmátých děvčat. Měly jsme dostat třicet
liber, ale organizátoři trhu byli
s návštěvností tak spokojení, že nám dali každé pětilibrovku
navíc. Oslavily jsme to tím, že jsme se
opily s kluky, kteří pracovali na druhém parkovišti, u
informačního centra. Byli uhlazení, měli trika
s límečkem a zplihlé vlasy. Jeden se jmenoval Ed, dva byli na
univerzitě – pořád si nemůžu
vzpomenout kde – a taky si tu vydělávali na prázdninové
cestování. Po týdnu brigády měli spoustu
peněz, a když nám došly zdroje, vůbec jim nevadilo pozvat na
drink pár rozjařených místních děvčat,
která pohazovala vlasy a vzájemně si seděla na klíně a pištěla
a vtipkovala a myslela si o nich, že jsou
na úrovni. Mladíci mluvili úplně jiným jazykem: bavili se o
přerušení studia, o létě stráveném v Jižní
Americe, jak procestovat s batůžkem Thajsko a kdo se bude
ucházet o zahraniční stipendium. My jsme
poslouchaly a popíjely a já si vzpomínám, že u zahrádky
restaurace, kde jsme se váleli na trávníku, se
zastavila moje sestra. Měla na sobě nějakou prehistorickou
mikinu s kapucí, nebyla nalíčená a já úplně
zapomněla, že jsme měly sraz. Řekla jsem jí, ať mámě a tátovi
vyřídí, že se vrátím někdy po třicítce.
Z nějakého důvodu mi to přišlo neskutečně vtipné. Pohoršeně
zvedla obočí a odpochodovala pryč, jako
bych byla ten nejpříšernější člověk na světě.
Když u Červeného lva zavřeli, usadili jsme se všichni uprostřed
hradního bludiště. Někdo z kluků
přelezl bránu a nám se s četnými srážkami a hihňáním
podařilo najít cestu doprostřed. Popíjeli jsme
silný cider a někdo nechal kolovat jointa. Vzpomínám si, jak
jsem hleděla na hvězdnou oblohu a cítila,
jak se rozplývám v jejích nezměrných hlubinách a jak se pode
mnou země jemně pohupovala
a kymácela, jako bych byla na palubě obrovské lodi. Někdo
hrál na kytaru a já měla na nohou růžové
saténové lodičky na podpatku, které jsem skopla do vysoké
trávy a už se pro ně nikdy nevrátila. Asi
jsem si myslela, že jsem vládkyně vesmíru.
Asi po půl hodině jsem si uvědomila, že ostatní děvčata jsou
pryč.
Našla mě moje sestra, uprostřed bludiště, po nějaké době, když
noční mraky zastřely hvězdy. Jak už
jsem říkala, je ohromně chytrá. Rozhodně chytřejší než já.
Jediná ze všech lidí, které znám, dokázala vždycky bezpečně
najít cestu ven z bludiště.
„Tomuhle se budeš smát. Přihlásila jsem se do knihovny.“
Will byl u své sbírky cédéček. Otočil se s vozíkem a čekal,
dokud jsem mu neupevnila do držáku
pití. „Vážně? A co čteš?“
„Ále, nic rozumnýho. To by se ti nelíbilo. Samá červená
knihovna. Ale mě to baví.“
„Tuhle jsi četla moji Flannery O’Connorovou.“ Upil si z hrníčku.
„Když jsem byl nemocnej.“
„Myslíš ty povídky? Nechápu, že sis toho všimnul.“
„Nemohl jsem si nevšimnout. Nechala jsi ji venku. Já ji
nemůžu zvednout.“
„Aha.“
„Tak ty slátaniny nečti. Vem si tu O’Connorovou domů a přečti
si radši to.“
Už jsem chtěla odmítnout, když jsem si uvědomila, že vlastně
nevím, proč bych to dělala. „Tak jo.
Přinesu ji zpátky, hned jak to dočtu.“
„Pustíš nějakou muziku, Clarková?“
„Co bys rád?“
Řekl mi to a pokývl příslušným směrem, a já se prohrabala
cédéčky, až jsem našla to pravé.
„Mám jednoho kamaráda, hraje první housle v Královským
symfonickým orchestru. Volal mi, že tu
budou příští týden hrát. Zrovna tuhle skladbu. Znáš ji?“
„O vážný hudbě nevím vůbec nic. No, táta někdy omylem
přeladí na Classic FM, ale –“
„Tys ještě nikdy nebyla na koncertě?“
„Ne.“
Vypadal upřímně šokovaný.
„No, jednou jsem byla na Westlife. Ale nevím, jestli se to
počítá. Chtěla je vidět moje sestra. Jo,
a na svý dvaadvacátý narozeniny jsem měla jít na Robbieho
Williamse, ale přiotrávila jsem se
jídlem.“
Will na mě vrhl jeden ze svých pohledů – takový ten, který
naznačoval, že jsem snad několik let
musela být zavřená u někoho ve sklepě.
„Měla bys jít. Nabídl mi lístky. Bude to vážně dobrý. Vezmi
svoji mámu.“
Zasmála jsem se a zavrtěla hlavou. „Kdepak. Máma vůbec
nikam nechodí. A stejně to není nic pro
mě.“
„Asi jako nebyly nic pro tebe filmy s titulkama?“
Zamračila jsem se na něj. „Nejsem žádnej tvůj projekt, Wille.
Tohle není žádná My Fair Lady .“
„ Pygmalion. “
„Cože?“
„Ta hra, o který mluvíš. Jmenuje se Pygmalion . My Fair
Lady je jenom takovej zparchantělej
odvar.“
Probodla jsem ho nasupeným pohledem. Nezabralo to. Pustila
jsem cédéčko. Když jsem se otočila,
pořád ještě vrtěl hlavou.
„Ty jsi ale fakt strašnej snob, Clarková.“
„Cože? Já!?“
„Odpíráš si spoustu různých zkušeností, protože si namlouváš,
že ‚to není pro někoho jako ty‘.“
„No ale není.“
„Jak to můžeš vědět? Nic neděláš, nikde jsi nebyla, můžeš snad
mít vůbec nějakou představu, co jsi
vlastně zač?“
Jak by někdo jako on vůbec mohl tušit, jaké je to být mnou?
Skoro jsem na něj byla naštvaná, že to
úmyslně nechápe.
„No tak. Buď trochu otevřenější.“
„Ne.“
„Proč?“
„Protože by mi to bylo nepříjemný. Zdálo by se… zdálo by se
mi, že to všichni vědí.“
„Kdo? Co vědí?“
„Všichni by to věděli, že tam nepatřím.“
„A jak si myslíš, že se cítím já?“
Hleděli jsme na sebe.
„Clarková, ať jdu kam jdu, všichni na mě teď koukají, jako že
tam nepatřím.“
Hudba začala hrát a my mlčky poslouchali. Willův otec u nich
na chodbě telefonoval a do přístavku
se donesl jeho tlumený smích, jako by byl někde hrozně
daleko. Vchod pro postižené je tamhle , řekla
ta pokladní na dostizích. Jako by snad byl jiný živočišný druh.
Zírala jsem na obal cédéčka. „Půjdu, když půjdeš se mnou.“
„Ale sama nepůjdeš.“
„Ani náhodou.“
Chvíli jsme seděli a on o tom přemítal. „Panebože, ty jsi jak
vosina v zadku.“
„To mi říkáš pořád.“
Tentokrát jsem nic neplánovala. Vůbec nic jsem od toho
nečekala. Jen jsem tiše doufala, že po té
katastrofě na dostizích bude Will ještě vůbec ochotný vyjít z
domu. Jeho kamarád houslista nám
poslal slíbené volňásky i s informačním letáčkem ohledně místa
konání. Bylo to odsud čtyřicet minut
jízdy. Na tohle jsem se připravila – zjistila jsem, kde se
nachází parkoviště pro postižené, a předem
tam zavolala, abych se poradila, jak nejlépe Willa dostat s
vozíkem na jeho místo. Rozhodli, že nás
usadí vepředu a mně přistaví vedle Willa skládací židli.
„Vlastně je to to nejlepší místo,“ ujistila mě pokladní vesele.
„Nějak to na vás víc působí, když
sedíte skoro v orchestřišti, poblíž hudebníků. Mockrát už mě to
lákalo si tam taky sednout.“
Ptala se dokonce, jestli bychom nechtěli, aby pro nás někdo
přišel na parkoviště a pomohl nám
usadit se na místo. Bála jsem se ale, že by si tak Will připadal
až moc nápadný, a s poděkováním jsem
odmítla.
Jak se ten večer blížil, nevěděla jsem, kdo z nás dvou je
nervóznější, jestli Will nebo já. Ostře jsem
si uvědomovala, jaká katastrofa byl náš předchozí výlet, a paní
Traynorová tomu zrovna moc
nepomohla: čtrnáctkrát přišla do přístavku a zase odešla, aby
se ujistila, kdy a kde se ta akce koná a co
přesně to vlastně budeme dělat.
Willovy večerní procedury zaberou docela dost času, varovala
mě. Potřebovala se ujistit, že se o něj
někdo postará. Nathan měl zrovna jiné plány. Pan Traynor si
zřejmě hodlal někam vyjít.
„Zabere to minimálně půl hodiny,“ vysvětlovala.
„A je to hrozně únavný,“ dodal Will.
Došlo mi, že hledá výmluvy, proč zůstat doma. „Já to udělám,“
ujistila jsem oba. „Když mi Will
řekne, co a jak. Nevadí mi to, ráda pomůžu.“ Vypadlo to ze
mě dřív, než jsem si uvědomila, k čemu se
vlastně zavazuji.
„No, tak to se oba máme na co těšit,“ zavrčel Will mrzutě,
když jeho matka odešla. „Ty se budeš
moct vynadívat na můj holej zadek a mě bude umejvat někdo,
kdo se složí při pohledu na nahý tělo.“
„Já se neskládám při pohledu na nahý tělo!“
„Clarková, v životě jsem neviděl, že by někdo byl tak hrozně
nesvůj z lidskýho těla jako ty. Chováš
se, jako by snad bylo radioaktivní.“
„Tak ať ti pomůže tvoje máma,“ vyštěkla jsem na něj.
„Jasně, už se na to úplně třesu.“
A pak tu byl problém s oblečením. Nevěděla jsem, co na sebe.
Na dostihy jsem se oblékla nevhodně. Jak můžu vědět, že to
zase nezopakuju? Zeptala jsem se
Willa, co by se hodilo nejlíp, a on na mě koukl, jako bych se
zbláznila. „Bude tam zhasnuto,“ vysvětlil
mi, „na tebe se nikdo koukat nebude. Všichni budou
soustředění na hudbu.“
„To teda vůbec nic nevíš o ženských,“ usadila jsem ho.
Nakonec jsem si s sebou do práce přinesla čtyři různé modely
– všechny jsem je dotáhla autobusem
v tátově prastarém obalu na obleky. Jen tak jsem se dokázala
přemluvit, abych tam vůbec šla.
Nathan dorazil na večerní směnu v půl šesté, a zatímco se
staral o Willa, já se zavřela do koupelny,
abych se připravila. Nejdřív jsem si oblékla šaty, kterým jsem
říkala „umělecké“ – zelený kaftan
pošitý velikánskými jantarovými korálky. Představovala jsem si,
že kdo chodí na koncerty, bude asi
dost bohémský a extravagantní. Když jsem vešla do obýváku,
Will i Nathan na mě vytřeštili oči.
„Ne,“ prohlásil Will kategoricky.
„Něco takovýho by si možná vzala moje máma,“ ušklíbl se
Nathan.
„A žes nikdy neřek, že tvoje máma je Nana Mouskouriová,“
podotkl Will.
Zaplula jsem znovu do koupelny a slyšela, jak se pochechtávají.
Druhý model byly velmi strohé černé šaty šikmého střihu s
bílým límečkem a manžetami, které
jsem si ušila sama. Podle mě působily velmi elegantně a
pařížsky.
„Vypadáš, že se chystáš servírovat zmrzlinu,“ prohlásil Will.
„No teda, ale byla by z tebe skvělá služtička,“ pronesl Nathan
pochvalně. „Nestyď se a nos to tady
přes den. Fakt.“
„Za chvíli po ní budeš chtít, aby oprašovala podlahový lišty,
ne?“
„No, když už o tom mluvíš, tak jsou trochu zaprášený…“
„Za tohle,“ zavrčela jsem na ně, „dostanete zejtra oba do čaje
čistič na sporáky.“
Rovnou jsem vyřadila model číslo tři – žluté kalhoty s širokými
nohavicemi, neboť jsem tušila, že
by měl Will nějaké poznámky o čmelácích, a místo toho jsem
si oblékla variantu číslo čtyři, retro šaty
z temně rudého saténu. Byly ušité ve skromnějších časech a já
se vždycky musela tajně modlit, abych
vůbec dokázala vytáhnout zip nad pas, ale měla jsem v nich
siluetu filmové hvězdičky z padesátých
let a byly nesmírně efektní – takový ten kus oděvu, ve kterém
se člověk prostě musí cítit dobře. Přes
ramena jsem si přehodila stříbrné bolerko, kolem krku uvázala
šedý šáteček, abych zakryla velký
výstřih, nanesla si rtěnku v barvě šatů a vyšla do obýváku.
„ Fíííí-ha ,“ prohlásil Nathan obdivně.
Will přejel mé šaty pohledem odshora až dolů. Teprve teď jsem
si uvědomila, že je převlečený do
košile a saka. Hladce oholený a se zastřiženými vlasy byl
nečekaně pohledný. Při pohledu na něj jsem
se musela usmát. Ne ani tak kvůli tomu, jak vypadal, ale
protože prokázal nějakou snahu.
„To je ono,“ pronesl bezvýrazným, podivně odměřeným tónem.
A když jsem vztáhla ruce, abych si
upravila výstřih, dodal: „Ale sundej ten kabátek.“
Měl pravdu. Věděla jsem, že se k tomu tak úplně nehodí.
Svlékla jsem bolerko, pečlivě ho složila
a přehodila přes opěradlo křesla.
„A ten šátek taky.“
Ruka mi vystřelila ke krku. „Šátek taky? Proč?“
„Nehodí se k tomu. A vypadáš, jako že se pod ním snažíš
něco schovat.“
„Ale když… no, pak mi bude každej koukat do výstřihu.“
„No a?“ pokrčil rameny. „Hele, Clarková, když chceš nosit
takovýhle šaty, musíš je nosit
sebevědomě. Musí ti padnout nejenom fyzicky, ale i duševně.“
„To můžeš jenom ty, Wille Traynore, vysvětlovat ženský, jak má
nosit šaty.“
Ale šátek jsem si sundala.
Nathan šel zabalit Willovi tašku a já přemýšlela, co bych ještě
dodala o té jeho nadřazenosti, ale
pak jsem se otočila a zjistila, že se na mě pořád dívá.
„Vypadáš skvěle, Clarková,“ řekl tiše. „Vážně.“
U obyčejných lidí – nebo jak by asi řekla Camilla Traynorová,
u „nižších tříd“ – jsem při pohledu
na Willa zaznamenala několik základních reakcí. Většina na něj
civěla. Někteří se třeba soucitně
usmáli, vyjádřili účast, nebo se mě teatrálním šepotem vyptávali,
co se mu stalo. Často jsem byla
v pokušení říct: „Bohužel se připletl do cesty tajné službě,“ jen
abych viděla, jak budou reagovat, ale
nikdy jsem to neudělala.
U lidí ze střední třídy, tam to bylo jinak. Ti předstírali, že se
nedívají, ale samozřejmě to taky
dělali. Byli moc zdvořilí, než aby otevřeně civěli. Místo toho
reagovali jaksi podivně – když Willa
zaregistrovali, záměrně se na něj přestali dívat. Teprve když
kolem nich projel, rychle po něm mrkli,
ale celou dobu se okatě bavili s někým jiným. Samozřejmě že
ne o něm. To by nebylo zdvořilé.
Procházeli jsme foyer koncertní síně, kde postávaly skupinky
elegantně oblečených lidí, v jedné
ruce kabelky a programy, ve druhé gin s tonikem, a já viděla,
jak se tahle reakce přelévá od jednoho
hloučku ke druhému jako jemná vlna, která nás provázela až
do první řady. Nevím, jestli si toho Will
taky všiml. Někdy jsem si říkala, že asi jediný způsob, jak se s
tím vyrovnat, je nevšímat si toho.
Usadili jsme se jako jediní dva v první řadě uprostřed.
Napravo od nás byl taky nějaký muž na
vozíku a vesele rozprávěl s dvěma ženami, mezi nimiž seděl.
Pozorovala jsem je a doufala, že si jich
všimne i Will. Ale ten zíral přímo před sebe s hlavou
zabořenou mezi ramena, jako by se snažil stát
neviditelným.
Tohle bude fiasko , ozval se ve mně slabý hlásek.
„Nepotřebuješ nic?“ šeptla jsem mu.
„Ne,“ zavrtěl hlavou. Pak polkl. „Vlastně jo. Něco mě tlačí na
límci.“
Naklonila jsem se k němu a přejela prstem po vnitřní straně
límce; uvnitř zůstala nylonová cedulka.
Zatáhla jsem za ni ve snaze ji odtrhnout, ale tvrdošíjně
odolávala.
„Je to nová košile. Vadí ti to hodně?“
„Ne, říkám to jenom tak, aby řeč nestála.“
„Máme v tý tašce nějaký nůžky?“
„Já nevím, Clarková. Věř tomu nebo ne, ale málokdy si ji
balím sám.“
Nůžky tam nebyly. Mrkla jsem za sebe, kde se ostatní
návštěvníci usazovali, šeptali si a pročítali
programy. Jestli se Will nebude moci uvolnit a soustředit jen na
hudbu, bude celý tenhle podnik
k ničemu. Další katastrofu jsem si nemohla dovolit.
„Nehýbej se,“ nařídila jsem mu.
„Co –“
Než stihl domluvit, naklonila jsem se, jemně mu odtáhla límec
košile od krku, přiložila k němu ústa
a uchopila obtěžující štítek do zubů. Trvalo mi několik vteřin,
než jsem ho překousla, a já zavřela oči
a snažila se nevnímat jeho čistou mužskou vůni a jeho kůži na
své a snažila se nemyslet na to, jak
nevhodně se chovám. A pak cedulka konečně povolila.
Narovnala jsem hlavu a triumfálně otevřela oči
s odtrženou etiketou v zubech.
„A je to!“ pronesla jsem, vytáhla si cedulku z pusy a mrskla s
ní za sedadla.
Will na mě civěl.
„No co?“
Otočila jsem se na sedadle a zjistila, že ostatní diváci najednou
s ohromným zaujetím studují své
programy. Pak jsem se zase obrátila k Willovi.
„Ale prosím tě, jako by ještě nikdy neviděli žádnou holku, jak
okusuje chlapovi límec.“
To ho zjevně na chvíli umlčelo. Will párkrát zamrkal a jako by
chtěl zavrtět hlavou. Pobaveně jsem
si všimla, že mu krk úplně zrudl.
Narovnala jsem si sukni. „Koneckonců,“ pronesla jsem, „myslím,
že bysme oba měli být rádi, žes tu
cedulku neměl v kalhotech.“
A než na to mohl něco říct, vyšli na pódium hudebníci ve
smokinzích a večerních šatech
a obecenstvo ztichlo. Proti své vůli jsem se zachvěla vzrušením.
Složila jsem si ruce do klína
a narovnala se. Hudebníci začali ladit, a pak se náhle sál
naplnil jediným zvukem – nic tak živoucího
a plastického jsem ještě neslyšela. Naskočila mi husí kůže a
zajíkla jsem se.
Will na mě úkosem pohlédl a ve tváři se mu ještě zračilo
veselí z předchozího okamžiku. Tak
fajn, jako by říkal , užijeme si to.
Předstoupil dirigent, dvakrát zaklepal taktovkou o pultík a
rozhostil se naprostý klid. Úplně jsem to
ticho cítila; celý sál byl bdělý a nedočkavý. Pak dirigent mávl
taktovkou a najednou nebylo nic než
zvuk. Cítila jsem hudbu celým tělem, nejenom v uších: proudila
skrze mě, obklopovala mě,
rozechvěla mi všechny smysly. V kůži mi mravenčilo a dlaně mi
zvlhly. O ničem takovém Will
nemluvil. Myslela jsem si, že se budu nudit. Ale bylo to to
nejkrásnější, co jsem kdy slyšela.
A hudba nečekaným způsobem probouzela mou představivost;
poslouchala jsem a najednou mě
napadaly věci, na které jsem si už léta nevzpomněla; zalévaly
mě dávné pocity, ale vzdouvaly se ve
mně i nové představy a myšlenky, jako by hudba rozpínala a
zkreslovala mé vnímání. Bylo to na mě
skoro moc, ale nechtěla jsem, aby to skončilo. Chtěla jsem tu
zůstat sedět navždycky. Mrkla jsem
pokradmu na Willa. Byl úplně pohroužený do hudby a
najednou byl úplně bezprostřední. Odvrátila
jsem se – najednou se mě zmocnil neočekávaný strach na něj
pohlédnout. Bála jsem se, jaké může mít
pocity, jak hluboce může pociťovat svou ztrátu, jak velký může
mít strach. Jeho život dalece
přesahoval veškeré mé zkušenosti. Kdo jsem, abych mu mohla
říkat, jak ho má žít?
Willův kamarád nám poslal vzkaz, abychom za ním po
koncertě přišli do zákulisí, ale Will nechtěl.
Zkusila jsem ho přemluvit, ale z jeho zatvrzelého výrazu jsem
pochopila, že ho nepřesvědčím.
Nedivila jsem se tomu. Vzpomněla jsem si, jak se na něj dívali
jeho bývalí kolegové, na tu směs
soucitu a odporu v jejich tvářích, ale někde uvnitř také
hlubokou úlevu, že jim samotným se takové
ráně osudu podařilo uniknout. Tušila jsem, že taková setkání
dokáže snášet jen v omezeném množství.
Čekali jsme, dokud se sál nevylidnil, a pak jsem ho svezla
výtahem na parkoviště a bez nehody ho
naložila do auta. Moc jsem nemluvila; v hlavě mi pořád ještě
zněla hudba a já nechtěla, aby utichla.
Pořád jsem se k ní v myšlenkách vracela a vzpomínala, jak se
Willův kamarád úplně ponořil do hry.
Neuvědomila jsem si, že hudba dokáže v člověku něco otevřít
a přenést ho někam, kam se skladateli
původně ani nesnilo. Zanechala po sobě ve vzduchu otisk, jako
by si ji člověk odnášel s sebou. Když
jsme seděli a poslouchali, na chvíli jsem dokonce úplně
zapomněla, že je Will vedle mě.
Zastavili jsme před přístavkem. Před námi vyčníval za zdí hrad,
zaplavený světlem měsíce,
a poklidně na nás shlížel z vrcholku kopce.
„Takže vážná hudba není nic pro tebe.“
Mrkla jsem do zpětného zrcátka. Will se usmíval.
„Vůbec se mi to nelíbilo.“
„To jsem viděl.“
„A zvlášť se mi nelíbil ten kousek na konci, jak hrály jenom
samotný housle.“
„To bylo poznat, že se ti to nelíbí. Úplně tě to rozbrečelo, jak
ti to přišlo hrozný.“
Zazubila jsem se na něj. „Hrozně jsem si to užila,“ přiznala
jsem. „Nevím, jestli by se mi líbila
všechna vážná hudba, ale tohle mi přišlo úžasný.“ Zamnula
jsem si nos. „Děkuju. Děkuju, žes mě vzal
s sebou.“
Seděli jsme a mlčky hleděli na hrad. Obvykle se v noci koupal
v takové oranžové záři světel
rozesetých po hradbách. Ale dnes v noci, ve světle úplňku, jako
by byl zalitý nadpozemskou modří.
„Jakou hudbu asi hrávali tam, co myslíš?“ zadumala jsem se.
„Něco přece určitě poslouchali.“
„Na hradě? Něco středověkýho. Loutny a smyčce. Já to zrovna
nemusím, ale mám pár věcí, který ti
můžu půjčit, kdybys chtěla. Jestli chceš mít kompletní zážitek,
měla by sis to pustit do sluchátek
a projít se po hradě.“
„Kdepak, já na hrad vůbec nechodím.“
„To je tak vždycky, když člověk bydlí hned vedle.“
Odvětila jsem něco neurčitého. Ještě chvíli jsme seděli a
poslouchali, jak motor pomalu dotikává.
„Tak jo,“ rozepnula jsem si pás. „Měli bysme jít domů. Čekají
nás večerní procedury.“
„Počkej ještě chvilku, Clarková.“
Otočila jsem se. Will měl tvář ve stínu a já nedokázala rozeznat
jeho výraz.
„Ještě vydrž. Jenom minutku.“
„Jsi v pohodě?“ Pohled mi sklouzl k vozíku v obavě, že se mu
někde něco přiskříplo nebo zachytilo,
že jsem něco pokazila.
„Je mi fajn. Jenom prostě…“
Hleděla jsem mu na světlý límec košile, který se odrážel proti
tmavé barvě jeho saka.
„Ještě nechci jít dovnitř. Chci tu jenom chvíli posedět a
nemuset myslet na…“ polkl.
I v tomhle šeru bylo vidět, jak je to pro něj namáhavé.
„Jenom… jenom chci být zase mužský, co si vyšel na koncert
s děvčetem v červených šatech. Ještě
na pár minut.“
Pustila jsem kliku dveří.
„Jasně.“
Zavřela jsem oči, opřela si hlavu a ještě chvíli jsme tam seděli,
ponoření do vzpomínek na hudbu,
napůl ukrytí ve stínu hradu, jenž se tyčil na kopci zalitém
měsíčním svitem.
Nikdy jsme vlastně se sestrou nemluvily o tom, co se té noci v
bludišti stalo. Nejsem si jistá, že
bychom to vůbec dokázaly vyjádřit. Chvíli mě držela v náručí,
pak mi pomohla hledat šaty a pak
dlouho marně hledala ve vysoké trávě moje boty, až jsem jí
řekla, že na tom nesejde. Stejně bych si je
už nikdy znovu neobula. A pak jsme se pomaličku vydaly
domů – já byla bosá a ona se do mě
zavěsila, i když jsme takhle spolu nešly od té doby, co byla v
první třídě a máma trvala na tom, že ji
nesmím nikdy nechat chodit samotnou.
Když jsme došly domů, stály jsme chvilku na zápraží a ona mi
navlhčeným kapesníčkem otřela
vlasy a oči, a pak jsme odemkly a zašly dovnitř, jako by se
vůbec nic nestalo.
Táta byl ještě vzhůru a díval se na nějaký fotbalový zápas.
„Jdete trochu pozdě, holky,“ zavolal na
nás. „Já vím, že je pátek, ale stejně…“
„Jasně, tati,“ odvětily jsme jednohlasně.
Tehdy jsem bydlela v pokoji, který dnes patří dědovi. Rychle
jsem vyběhla po schodech, a než
mohla sestra něco říct, zaklapla jsem za sebou dveře.
Týden nato jsem si nechala ostříhat vlasy nakrátko. Zrušila
jsem letenku. S děvčaty ze školy už
jsem nikdy nikam nešla. Máma byla příliš pohlcená smutkem,
než aby si něčeho všimla, a táta přičítal
jakoukoli změnu nálady v domě i můj nový zvyk zamykat se v
pokoji „ženským potížím“. Konečně
jsem přišla na to, kdo jsem, a byl to úplně někdo jiný než ta
rozesmátá holka, která popíjela s cizími
kluky. Byla to dívka, která by si v životě neoblékla nic, co by
se byť jen vzdáleně dalo považovat za
svůdné. Nebo by to aspoň nepřipadalo svůdné mužům, kteří
chodili k Červenému lvovi.
Život se vrátil do obvyklých kolejí. Začala jsem pracovat v
kadeřnictví, pak jsem dostala práci
U mazané houstičky a všechno to hodila za hlavu.
Od toho dne už jsem prošla kolem hradu snad pěttisíckrát.
Ale v bludišti už jsem nikdy nebyla.
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
13
Patrick stál u závodní dráhy, poskakoval na místě a nové
tričko a šortky značky Nike se mu mírně
lepily ke zpoceným končetinám. Zastavila jsem se tu, abych ho
pozdravila a řekla mu, že dnes večer
nepřijdu do hospody na sraz triatlonistů. Nathan měl volno a
já se nabídla, že za něj večer u Willa
zaskočím.
„To už bude třetí sraz, kterej jsi vynechala.“
„Vážně?“ počítala jsem na prstech. „No asi jo.“
„Příští týden musíš přijít. Budeme domlouvat cestu na Vikinga.
A ještě jsi mi neřekla, co bys chtěla
podniknout na svý narozeniny.“ Začal se protahovat: vysoko
vykopl nohu a přitiskl si koleno na prsa.
„Možná bysme mohli do kina? Nechci chodit na žádnou velkou
večeři, když jsem v tréninku.“
„No, máma s tátou pro mě plánujou večeři na oslavu.“
Chytil se za patu a koleno mu směřovalo k zemi.
Nemohla jsem si nevšimnout, jak podivně šlachovité má teď
nohy.
„No, to není zrovna rande, žejo?“
„Multikino taky ne. Kromě toho si myslím, že bych jim měla
vyhovět. Máma je teď taková
nešťastná.“
Trina se předešlý víkend odstěhovala (bez tašky s citrónky – tu
jsem zachránila večer předtím).
Máma byla úplně zničená – bylo to snad ještě horší, než když
odešla Trina na univerzitu poprvé.
Chyběl jí Thomas, jako by jí uřízli končetinu. Hračky, které se
válely všude po obýváku od té doby, co
byl miminko, teď byly uklizené v krabicích. Ve spíži nebyly
žádné čokoládové tyčinky ani balení
dětských pitíček. Neměla už důvod chodit pro něj ve čtvrt na
čtyři do školky a cestou domů se
nemohla s nikým zastavit. Byla to vlastně jediná příležitost, kdy
máma vycházela z domu. Teď
nechodila vůbec nikam, jen jednou za týden jela s tátou
nakupovat.
Tři dny bezradně bloumala domem a pak se pustila do jarního
úklidu s takovou vervou, že to
vyděsilo i dědu. Bezzubými ústy němě protestoval, když se
snažila vysávat i pod křeslem, v němž
seděl, nebo mu oklepávala ramena prachovkou. Trina se
rozhodla, že prvních pár týdnů nebude jezdit
domů, aby si Thomas mohl zvyknout. Každý večer telefonovala,
máma si s ní popovídala a pak dobrou
půlhodinu brečela zavřená v ložnici.
„Poslední dobou jsi v práci hodně dlouho. Skoro se nevídáme.“
„No, ty zase pořád trénuješ. A jsou za to slušný peníze,
Patricku. Přece nebudu říkat, že nechci dělat
přesčas.“
S tím těžko mohl polemizovat.
Ještě nikdy v životě jsem si nevydělávala tolik peněz. Dávala
jsem našim dvakrát tolik co dřív,
každý měsíc jsem si odkládala něco na spoření a ještě mi
zbývalo víc, než jsem vůbec mohla utratit.
Zčásti kvůli dlouhé pracovní době, protože když jsem se
konečně dostala z Granta House, nikde už
neměli otevřeno. A druhý důvod byl jednoduše ten, že jsem
vlastně vůbec neměla chuť chodit na
nákupy. Veškerý volný čas jsem teď trávila v knihovně a
hledala něco na internetu.
Z počítače se mi otevíral celý svět v nesčetných rovinách, a mě
to vábilo jako zpěv sirény.
Začalo to tím děkovným dopisem. Za pár dní po koncertě
jsem navrhla Willovi, že bychom měli
napsat jeho kamarádovi houslistovi a poděkovat mu.
„Koupila jsem cestou moc hezký přání,“ oznámila jsem mu.
„Nadiktuj mi, co bys tam chtěl napsat.
Přinesla jsem si i svoje parádní pero.“
„Ani mě nenapadne,“ odtušil Will.
„Cože?“
„Slyšelas, ne?“
„Tebe ani nenapadne? Ten člověk nám zajistil místa v první
řadě. Sám jsi říkal, jak to bylo úžasný.
Aspoň poděkovat bys mu mohl!“
Will měl tvář strnulou a nehybnou.
Položila jsem pero. „Nebo sis tak zvyknul, že vždycky všechno
dostaneš, že máš pocit, že za to ani
nemusíš děkovat?“
„Ty vůbec nemáš představu, Clarková, jak je to hrozný, když
za tebe musí někdo psát, co chceš říct.
A ještě když k tomu přidáš ‚psáno jménem…‘, to je tak
hrozně… ponižující.“
„Jo? No pořád lepší než se na to vykašlat,“ zavrčela jsem. „Já
mu teda rozhodně poděkuju. A jestli
chceš bejt takhle protivnej, tak se o tobě vůbec nezmíním.“
Poděkování jsem napsala a poslala a už o tom nemluvila. Ale
Willova slova se mi toho večera pořád
honila hlavou, a tak jsem cestou domů zašla do knihovny.
Našla jsem si neobsazený počítač a pustila
si internet. Začala jsem hledat, jestli existuje nějaké zařízení, s
jehož pomocí by Will mohl sám psát.
Za hodinku jsem měla hned tři – software pro rozpoznávání
hlasu, pak program, který se ovládal
mrkáním, a ještě to psací zařízení, o němž se zmínila moje
sestra, které se upevňovalo na hlavu.
Will podle očekávání ohrnul nos nad náhlavní soupravou, ale
uznal, že ten hlasový program by
mohl být užitečný, a během týdne se nám s Nathanovou
pomocí povedlo instalovat ho Willovi do
počítače a upevnit mu počítač na podložce k vozíku tak, že už
nepotřeboval, aby za něj někdo psal. Ze
začátku se trochu styděl, ale když jsem mu řekla, že má
všechno začínat slovy „Zapište si, slečno
Clarková“, raději se překonal.
Ani paní Traynorová proti tomu nemohla nic namítat. „Jestli
najdete ještě nějaká zařízení, která by
se podle vás mohla hodit,“ pronesla se staženými ústy, jako by
nemohla uvěřit, že tohle je opravdu
jednoznačně dobrá věc, „dejte nám vědět.“ Nervózně pohlédla
na Willa, jako by se bála, že snad
počítač strhne bradou.
Za tři dny, zrovna když jsem vyrážela do práce, přišel pošťák s
dopisem. Otevřela jsem ho
v autobuse a říkala jsem si, že to asi bude předčasné přání k
narozeninám od nějakých vzdálených
příbuzných. Uvnitř byl dopis psaný na počítači:
Milá Clarková,
tohle Ti posílám, abys viděla, že nejsem jenom sobeckej neřád.
A vážím si toho, co pro mě děláš.
Díky.
Will
Tak mě to rozesmálo, že se mě řidič autobusu zeptal, jestli
jsem snad vyhrála v loterii.
Po letech strávených v komoře, kdy jsem šaty musela mít na
stojanu v chodbě, mi Trinin pokoj
připadal jako palác. První večer jsem se v něm zatočila
dokolečka s rozpaženýma rukama a užívala si
prostou skutečnost, že se nedotýkám dvou stěn najednou. Zašla
jsem do hobbymarketu, koupila si
barvu a nové rolety a taky novou noční lampičku a nějaké
police, které jsem si sama smontovala. Ne
že bych byla bůhvíjaká kutilka, ale asi jsem prostě chtěla zkusit,
jestli to zvládnu.
Pustila jsem se do předělávání: každý večer jsem po příchodu
z práce hodinu malovala, a ke konci
týdne musel i táta připustit, že se mi to vážně povedlo. Chvíli
zíral na zarovnaný kraj malby u stropu,
sáhl na rolety, které jsem sama pověsila, a pak mě poplácal po
rameni. „To ses vážně vyznamenala,
Lou.“
Koupila jsem si nový přehoz na postel, koberec a pár velikých
polštářů – kdyby se třeba někdy
někdo zastavil a chtěl se u mě chvíli povalovat. Ne že by se to
snad někdy stalo. Kalendář jsem zase
pověsila zezadu na dveře. Neviděl ho nikdo než já. Nikdo jiný
by stejně nevěděl, co vlastně znamená.
Připadala jsem si trochu provinile, když jsme postavili
Thomasovu skládací postýlku vedle Trininy
v komoře, protože tam už v podstatě nezbylo na podlaze žádné
místo, ale pak jsem si to logicky
ospravedlnila – stejně už tu vlastně nebydlí. A v komoře
budou jenom spát. Bylo nesmyslné, aby velký
pokoj zůstával celé týdny prázdný.
Každý den jsem cestou do práce přemýšlela, kam ještě bych
mohla Willa vzít. Neměla jsem žádný
souhrnný plán – každý den jsem se jen snažila ho někam
dostat a starala se, aby byl spokojený.
Některé dny – když ho pálily končetiny nebo když ho
přemohla infekce, bylo mu bídně a v horečkách
ležel v posteli – byly náročnější než jiné. Ale když byl dobrý
den, už několikrát se mi ho podařilo
vytáhnout na jarní sluníčko. Věděla jsem, že Will nejvíc ze
všeho nesnáší projevy soucitu od cizích
lidí, a tak jsem ho vozila po místních výletních místech, kde
jsme mohli být třeba na hodinku sami.
Připravila jsem nám piknik, my se usadili někde na kraji pole a
jen si tak užívali jarní větřík a že jsme
venku.
„Můj přítel by tě rád poznal,“ řekla jsem mu jednou
odpoledne, když jsem mu lámala kousky
sendviče se sýrem a okurkou.
Dnes jsem nás zavezla pár mil za město na kopeček, odkud
jsme měli výhled na hrad, který se tyčil
naproti přes údolí a oddělovaly jej od nás louky s pasoucími
se jehňaty.
„Proč?“
„Chce vědět, s kým trávím všechny ty dlouhý večery.“
Bylo zvláštní, že ho to zjevně docela potěšilo.
„Pan Běžec.“
„A naši asi taky.“
„To mě vždycky hrozně znervózní, když mě holka chce
seznámit se svýma rodičema. Jak se vůbec
má tvoje máma?“
„Pořád stejně.“
„A co ta tátova práce? Něco novýho?“
„Ne. Teď mu říkají, že prej příští týden. Každopádně se ptali,
jestli bych tě nechtěla pozvat na
večeři na svoje narozeniny, tenhle pátek. Bude to úplně
neformální. Vlastně jenom rodina. Ale to je
v pohodě, já jim řekla, že bys nešel.“
„Kdo říká, že bych nešel?“
„Vždyť nesnášíš cizí lidi. Vadí ti, když před lidma musíš jíst. A
můj přítel se ti nepozdává. Připadá
mi to celkem jasný.“
Už jsem přišla na to, jak na něj. Když jsem chtěla Willa k
něčemu přimět, ideální bylo říct mu, že
by se mu do toho stejně určitě nechtělo. Měl v sobě jakési
tvrdohlavé rebelantství, které mu prostě
nedovolilo to snést.
Will chvilku žvýkal. „Kdepak. Na tvý narozeniny půjdu. Tvoje
máma aspoň přijde na jiný
myšlenky, když už nic jinýho.“
„Vážně? No páni, až jí to řeknu, začne ještě dneska večer cídit
a šůrovat.“
„Jsi si jistá, že je to tvoje pravá matka? Neměly byste si být
aspoň trochu geneticky podobný? Ještě
sendvič, Clarková. A víc okurek, prosím.“
Dělala jsem si jenom napůl legraci. Při pomyšlení, že k nám
přijde na návštěvu ochrnutý člověk,
propadla máma naprosté panice. Zakryla si tvář dlaněmi a pak
začala přerovnávat věci na komodě,
jako by měl dorazit každou minutou.
„Ale co když bude potřebovat na záchod? Nemáme dole
koupelnu. Nevím, jestli by ho táta dokázal
vynést nahoru. Já bych mu pomohla, ale bála bych se, kde ho
chytit. Zvládl by to Patrick?“
„O tohle si nemusíš dělat starost. Fakt ne.“
„A co jídlo? Musí se mu to mixovat? Je něco, co nesmí?“
„Ne, jenom potřebuje pomoct s nabíráním.“
„A to bude dělat kdo?“
„Přece já. Klid, mami. Je milej. Bude se ti líbit.“
A tak jsme všechno dohodli. Nathan Willa vyzvedne a doveze k
nám a za dvě hodiny ho zase
odveze domů a připraví ho na noc. Nabídla jsem se, že to
udělám, ale oba trvali na tom, že si mám
místo toho na svoje narozeniny „pořádně zapařit“. Evidentně
ještě nepoznali moje rodiče.
Přesně v půl osmé jsem otevřela dveře a na zápraží stáli Will
s Nathanem. Will měl na sobě
elegantní košili a sako. Nevěděla jsem, jestli mě má těšit, že se
Will tak snažil, nebo si dělat starost,
že máma se teď celé dvě hodiny bude soužit, že se neoblékla
dost vybraně.
„Nazdar.“
Táta za mnou vyšel do chodby. „A hele. Byla ta rampa v
pohodě, kluci?“ Celé odpoledne vyráběl
z dřevotřísky rampu na venkovní schodiště.
Nathan opatrně vyvezl Willa nahoru a zajel s ním do naší
úzké předsíně. „Prima,“ ujistil ho Nathan,
když jsem za nimi zavřela dveře. „Je bezvadná. Ve spoustě
nemocnic mají horší.“
„Bernard Clark,“ napřáhl otec ruku k Nathanovi a potřásl si s
ním. Natáhl ruku i k Willovi, ale
rychle ji zase svěsil a rozpačitě se začervenal. „Bernard. Pardon,
já… nevím, jak se zdraví… když
vám nemůžu potřást…“ zakoktal se.
„Pukrle bude stačit.“
Táta na něj vytřeštil oči, ale pak si uvědomil, že Will žertuje, a
úlevně se rozesmál. „Haha!“
poplácal Willa po rameni. „Jasně, pukrle. To je dobrý. Hahaha!“
To prolomilo ledy. Nathan na mě mrkl a se zamáváním se
rozloučil a já odvezla Willa do kuchyně.
Máma naštěstí zrovna držela mísu se zapékanou zeleninou,
takže nemusela propadnout podobným
obavám.
„Mami, tohle je Will. Wille, to je Josephine.“
„Jenom Josie,“ věnovala mu zářivý úsměv. Na rukou měla
velikánské chňapky až k loktům. „Moc
ráda vás konečně poznávám, Wille.“
„Moc mě těší,“ usmál se na ni. „Nenechte se rušit.“
Odložila mísu a přihladila si vlasy – to bylo u mámy vždycky
dobré znamení. Škoda že si předtím
zapomněla sundat chňapku.
„Pardon,“ omlouvala se. „Dělám pečeni. To se musí vždycky
správně načasovat, však víte.“
„Vlastně nevím,“ řekl Will. „Já vařit vůbec neumím. Ale dobrý
jídlo si dám rád. Proto jsem se na
dnešek moc těšil.“
„Takže…“ otevřel táta ledničku. „Jak to uděláme? Máte nějaký
speciální hrnek na pivo, Wille?“
Kdyby se to stalo tátovi, sdělila jsem Willovi, měl by hotový
speciální půllitr ještě dřív, než by ho
posadili na vozík.
„Člověk musí vědět, co je důležitý,“ uchechtl se táta. Zalovila
jsem ve Willově tašce a našla jeho
kelímek.
„Pivo si dám rád. Díky.“
Usrkl si a já stála v kuchyni a najednou jsem si uvědomila,
jak maličký a omšelý je náš domek, že
na zdech jsou tapety z osmdesátých let a kuchyňská linka má
promáčknutá dvířka. Willův dům byl
zařízený s vytříbeným vkusem, všechno strohé a krásné. Náš
dům vypadal, jako by devadesát procent
zařízení pocházelo z místního bazaru. Veškeré volné místo na
stěnách zabíraly Thomasovy
pomačkané obrázky. Ale pokud si toho Will všiml, nijak to
nekomentoval. S tátou rychle našli
společné téma, což byla moje celková neschopnost. Nevadilo mi
to. Hlavně že byli oba spokojení.
„Představte si, jednou nacouvala do zahrazovacího sloupku a
tvrdila, že za to prej mohl ten
sloupek…“
„Měl byste vidět, jak mi spouští rampu. Někdy si připadám, že
nevystupuju z auta, ale letím po
sjezdovce…“
Táta vybuchl smíchem.
Nechala jsem je, ať se baví. Máma vyšla za mnou z kuchyně,
celá nervózní. Položila na jídelní stůl
podnos se skleničkami a pak mrkla na hodiny. „Kde je
Patrick?“
„Měl přijet hned po tréninku,“ pokrčila jsem rameny. „Možná
ho něco zdrželo.“
„To nemohl aspoň na tvoje narozeniny vynechat? Jestli brzo
nedorazí, tak se to kuře zkazí.“
„Mami, to bude dobrý.“
Počkala jsem, až odloží tác, a pak jsem ji objala. Byla úplně
ztuhlá úzkostí. Náhle mě zalila vlna
soucitu. Asi nebylo jednoduché být mou matkou.
„Vážně. Všechno bude v pohodě.“
Pustila mě, dala mi pusu na čelo a přihladila si rukama zástěru.
„Škoda že tu není tvoje sestra. Není
správný slavit bez ní.“
Mně to tedy docela správné připadalo. Aspoň pro jednou jsem
si užívala, že jsem středem
pozornosti. Možná to bylo dětinské, ale bylo to tak. Byla jsem
ráda, že se mi Will s tátou smějí. Byla
jsem šťastná, že celá večeře – od pečeného kuřete až po
čokoládovou pěnu – sestávala jen z mých
oblíbených jídel. Líbilo se mi, že můžu být, kým chci, aniž by
mi sestřin hlas připomínal, kým jsem
bývala dřív.
Ozval se domovní zvonek a máma zamávala rukama. „Už je
tady! Lou, co kdybys začala nosit na
stůl?“
Patrick byl pořád ještě rudý z námahy na dráze. „Všechno
nejlepší, lásko,“ sklonil se ke mně a dal
mi pusu. Voněl vodou po holení a deodorantem a kůži měl
teplou a čerstvě vysprchovanou.
„Radši jdi rovnou dál,“ pokývla jsem směrem k obýváku.
„Máma se hroutí ze správnýho
načasování.“
„Aha.“ Mrkl na hodinky. „Promiň. Asi jsem ztratil pojem o
čase.“
„No, tvůj čas to není, co?“
„Cože?“
„Nic.“
Táta přestěhoval náš velký rozkládací stůl do obýváku. Podle
mých pokynů taky odsunul jeden
z gaučů k protější zdi, aby Will mohl bez problémů vjet
dovnitř. Zajel s vozíkem, kam jsem mu
ukázala, a pak si trochu přizvedl sedák, aby seděl ve stejné
výšce jako ostatní. Já si sedla po jeho
levici a Patrick se usadil naproti nám. S Willem a s dědou si
kývli na pozdrav. Předem jsem Patricka
varovala, že mu nemá podávat ruku. Když jsem se usadila,
všimla jsem si, že si Will Patricka prohlíží,
a na okamžik jsem uvažovala, jestli se bude k mému příteli
chovat stejně příjemně jako k mým
rodičům.
Will mi pokývl hlavou. „Koukni se dozadu do vozíku, je tam
něco k večeři.“
Zaklonila jsem se, zalovila rukou v jeho tašce a vytáhla lahev
šampaňského Laurent-Perrier.
„Na narozeniny by si člověk vždycky měl dát šampaňský,“
podotkl Will.
„No teda,“ zvolala máma, když vešla s talíři. „To je skvělý! Ale
nemáme skleničky na šampaňský.“
„Tyhle budou stačit,“ ujistil ji Will.
„Já to otevřu.“ Patrick sáhl po lahvi, rozmotal drátek a přitlačil
palce pod zátku. Pořád pokukoval
po Willovi, jako by byl úplně jiný, než čekal.
„Když to uděláte takhle,“ podotkl Will, „bude to úplně všude.“
Maličko zvedl ruku v neurčitém
gestu. „Zjistil jsem, že podržet zátku a otáčet lahví je mnohem
bezpečnější.“
„To se hned pozná, že Will o šampaňském něco ví,“
poznamenal táta. „Tak to vidíš, Patricku. Takže
otáčet lahví? Kdo by to byl řekl?“
„Já jsem to věděl,“ ohradil se Patrick. „Přesně takhle jsem to
chtěl udělat.“
Šampaňské se podařilo bezpečně otevřít a rozlít a všichni mi
připili k narozeninám.
Děda zavolal něco, co znělo jako „Tak, tak!“
Povstala jsem a uklonila se. Měla jsem žluté áčkové minišaty ze
šedesátých let, které jsem sehnala
v dobročinném obchodě. Prodavačka si myslela, že by mohly
být z toho slavného londýnského
obchodu Biba, i když cedulku někdo odstřihl.
„Kéž je tohle rok, kdy naše Lou konečně dospěje,“ pronesl
otec. „Chtěl jsem původně říct ‚kdy
udělá něco se svým životem‘, ale vypadá to, že se do toho
konečně pustila. Musím říct, Wille, že co
u vás začala pracovat, tak se – no, prostě se úplně
překonává.“
„Jsme na ni moc pyšný,“ připojila se máma. „A moc vděčný.
Teda vám jsme vděčný. Že jste ji
zaměstnal, myslím.“
„To já mám být za co vděčný,“ opáčil Will. Úkosem po mně
mrkl.
„Na Lou,“ prohlásil otec, „ať se jí pořád daří.“
„A na ty, kdo tu s námi dneska nejsou,“ dodala máma.
„No páni,“ poznamenala jsem, „asi bych měla mít narozeniny
častějš. Většinu času mi všichni
akorát nadáváte.“
Všichni se dali do hovoru a táta se pustil do nějaké další
historky o mé nemožnosti a máma se
hlasitě rozesmála. Jejich veselí mě potěšilo. Táta vypadal v
posledních týdnech tak zlomeně a máma
měla zapadlé oči a byla roztržitá, jako by její skutečné já bylo
pořád někde pryč. Chtěla jsem si
vychutnat tuhle chvíli, kdy oba na okamžik zapomněli na své
potíže, užít si společné žertování
a rodinnou náklonnost. Na okamžik mě napadlo, že by mi ani
nevadilo, kdyby tu byl Thomas.
A vlastně by tu mohla být i Trina.
Tak jsem se zabrala do svých vlastních myšlenek, že mi chvilku
trvalo, než jsem si všimla
Patrickova výrazu. Něco jsem říkala dědovi a přitom jsem
krmila Willa; stočila jsem si mezi prsty
kousek uzeného lososa a podala ho Willovi k ústům. Byla to už
tak bezděčná součást mého
každodenního života, že teprve když jsem spatřila Patrickovu
šokovanou tvář, uvědomila jsem si, jak
intimní je to gesto.
Will něco povídal tátovi a já upřeně hleděla na Patricka a přála
si, aby toho nechal. Po jeho levici
seděl děda, s dychtivým požitkem uzobával ze svého talíře a
vydával u toho zvuky, kterým jsme říkali
„jídelní“ – tichounce a spokojeně si mumlal a pochrochtával.
„Ten losos je výborný,“ složil Will matce poklonu. „Chutná
opravdu báječně.“
„No, nemíváme ho zrovna každej den,“ usmála se na něj, „ale
dneska jsme chtěli mít něco
zvláštního.“
Přestaň civět , naléhala jsem na Patricka v duchu.
Konečně zachytil můj pohled a odvrátil se. Tvářil se vztekle.
Dala jsem Willovi další sousto lososa a pak kousek chleba, když
jsem si všimla, jak se po něm
podíval. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem už tak naladěná
na Willovy potřeby, že mi stačilo na
něj mrknout, abych věděla, co chce. Patrick naproti mně jedl
se skloněnou hlavou, krájel si lososa na
malé kousíčky a zuřivě je nabodával vidličkou. Chleba nechal.
„Patricku,“ oslovil ho Will, jako by snad vycítil, jak jsem nesvá,
„Louisa říkala, že děláte osobního
trenéra. Co to vlastně znamená?“
Kéž by se byl nezeptal. Patrick se pustil do svého reklamního
proslovu, vykládal o osobní motivaci
a jak je ve zdravém těle zdravý duch. Pak plynule přešel na
svůj tréninkový program na Vikinga –
poreferoval o teplotách v Severním moři, jaké procento
tělesného tuku je potřeba pro maratónský běh
a odříkal své nejlepší časy v každé disciplíně. V tomhle
okamžiku jsem ho obvykle přestávala vnímat,
ale když teď Will seděl vedle mě, musela jsem pořád myslet na
to, jak je to od něj hrozně nemístné.
Proč prostě nemohl říct něco neurčitého a nechat to být?
„Vlastně když mi Lou povídala, že přijdete, řekl jsem si, že se
kouknu do literatury, jestli bych vám
náhodou nemohl doporučit nějakou fyzioterapii.“
Zakuckala jsem se šampaňským. „To je hrozně odborná
záležitost, Patricku. Nevím, jestli bys na to
byl ten pravý.“
„Ale já přece jsem odborník. Dělám i sportovní úrazy. Mám
zdravotnickej výcvik.“
„Tohle ale není podvrtnutej kotník, Pate! No tak.“
„Před pár lety jsem spolupracoval s jedním chlapíkem, a ten
měl klienta paraplegika. Dneska už je
prej skoro zdravej. Dělá triatlon a tak vůbec.“
„No teda,“ podivila se matka.
„Povídal mi o nových výzkumech, který se dělají v Kanadě.
Prej se dají svaly vycvičit, aby si
vzpomněly, jak mají fungovat. Když je člověk dost procvičuje,
každej den, je to jako synapse
v mozku, může se to obnovit. Vsadím se, že kdybysme vám
sestavili nějakej opravdu dobrej program,
za chvíli byste zjistil, že se vám obnovuje svalová paměť. Vždyť
Lou povídala, že jste předtím býval
docela sportovec.“
„Patricku!“ řekla jsem důrazně. „O tomhle vůbec nic nevíš.“
„Jenom se snažím –“
„No tak toho nech. Fakticky.“
U stolu se rozhostilo ticho. Táta si odkašlal a pak se za to
omluvil. Děda se po nás mlčky a ostražitě
rozhlížel.
Máma jako by se chystala nabídnout všem ještě chleba, ale
pak si to zjevně rozmyslela.
Patrick se znovu ozval a v hlase mu zazníval lehce mučednický
tón. „Jenom jsem si myslel, že by ty
výzkumy mohly být užitečný. Ale už budu mlčet.“
Will zvedl hlavu a usmál se s nic neříkajícím, zdvořilým
výrazem. „Určitě to povedu v patrnosti.“
Vstala jsem, abych sklidila talíře, protože jsem chtěla uniknout
od stolu. Jenže máma mi vynadala
a nařídila mi, že si mám zase sednout.
„Jsi přece oslavenkyně,“ kárala mě, jako by snad někdy
nechala ostatní něco dělat. „Bernarde, co
kdybys došel pro to kuře?“
„Chacha. Tak doufejme, že už přestalo pobíhat,“ prohodil táta a
vycenil zuby v jakémsi úšklebku.
Dál už večeře probíhala bez nehody. Bylo zřejmé, že moji
rodiče jsou Willem úplně okouzleni.
Patrick už tolik ne a s Willem prakticky nepromluvil. Zhruba ve
chvíli, kdy máma začala servírovat
pečené brambory – a táta se jako obvykle snažil uzmout si
nějakou navíc –, jsem si přestala dělat
starosti. Táta se vyptával Willa na všechno možné – na jeho
předchozí život, dokonce i na tu nehodu,
a Will byl zjevně natolik v pohodě, že mu upřímně odpovídal.
Vlastně jsem se dozvěděla docela dost
věcí, o kterých mi nikdy neřekl. Kupříkladu náplň jeho práce
působila dost významně, i když ji
zlehčoval. Kupoval a prodával společnosti a vždycky na tom
dokázal vydělat. Táta to musel zkusit
několikrát, než z něj vypáčil, že v jeho pojetí představoval zisk
šesti- nebo sedmimístnou sumu.
Vyjeveně jsem na Willa zírala a snažila se najít v muži, kterého
jsem znala, toho nemilosrdného
obchodníka, jehož teď popisoval. Táta mu pověděl o společnosti,
která se chystá převzít továrnu na
nábytek, a když uvedl jméno, Will skoro omluvně přikývl a
dodal, že je zná. Ano, on sám by do toho
asi taky šel. Bohužel to pro tátovo zaměstnání neznělo zrovna
nadějně.
Máma na Willa štěbetala a hrozně ho obskakovala. Při pohledu
na její úsměv jsem si uvědomila, že
někdy během večeře se z Willa stal prostě inteligentní mladý
muž u jejího stolu. Není divu, že byl
Patrick naštvaný.
„Bude dort?“ pronesl najednou děda, když máma sklízela
nádobí ze stolu.
Bylo to tak překvapivě zřetelné, že jsme na sebe s tátou
ohromeně pohlédli. U stolu se rozhostilo
ticho.
„Ne,“ obešla jsem stůl a dala dědovi pusu. „Ne, dědo, promiň.
Ale bude čokoládová pěna. Tu ty
rád.“
Souhlasně přikývl. Máma se rozzářeně usmívala. Myslím, že
lepší dárek jí nikdo z nás nemohl dát.
Na stole se objevila čokoládová pěna a s ní rozměrný hranatý
dárek, velký asi jako telefonní seznam
a zabalený v hedvábném papíru.
„Už je čas na dárky?“ ozval se Patrick. „Tak jo. Tady máš ode
mě.“ Usmál se na mě a položil dárek
na stůl.
Vyloudila jsem úsměv na oplátku. Teď opravdu nebyla vhodná
chvíle na hádky.
„No tak,“ vyzval mě táta, „otevři je.“
Nejdřív jsem rozbalila dárek od našich. Pečlivě jsem rozloupla
obal, abych ho nepotrhala. Uvnitř
bylo album s fotografiemi a na každé stránce byla fotka z
jednoho roku mého života. Já jako miminko;
já s Trinou jako vážné holčičky s buclatými tvářičkami; můj
první den na střední škole, se skřipcem
ve vlasech a v příliš velké sukni. Z posledních let tu byl
obrázek mě a Patricka – ten, na kterém jsem
ho posílala do háje. A pak já v šedé sukni, první den v
novém zaměstnání. Mezi stránkami byly
vložené Thomasovy obrázky naší rodiny, dopisy ze školních
výletů, které si máma schovala a v nichž
jsem dětským písmem vyprávěla o dnu stráveném na pláži,
ztracené zmrzlině a zlodějském rackovi.
Prolistovala jsem album a jen na chvilku se zarazila, když jsem
spatřila tu dívku s dlouhými tmavými
vlasy, hozenými přes rameno. Rychle jsem obrátila stránku.
„Můžu se podívat?“ zeptal se Will.
„Poslední rok… se zrovna nepovedl,“ vysvětlovala mu máma,
když jsem před ním převracela
stránky. „Totiž, jsme celkem v pohodě, ale víte, jak to všechno
je. A pak děda viděl nějakej pořad
v televizi, jak si člověk může vyrábět vlastní dárky, a já jsem si
říkala, že to by… víte… to by opravdu
něco znamenalo.“
„Moc to pro mě znamená, mami,“ vhrkly mi slzy do očí. „Je
to úžasný. Děkuju.“
„Některý ty fotky vybíral děda,“ dodala.
„Je to krásný,“ řekl Will.
„Je to úžasný,“ hlesla jsem znovu.
Máma s tátou na sebe vrhli hluboce úlevný pohled a já v
životě neviděla nic smutnějšího.
„Teď můj,“ přistrčil mi Patrick přes stůl malou krabičku.
Otevírala jsem ji pomalu a na okamžik se
mě zmocnil neurčitý děs, že je to snad zásnubní prsten. Na to
jsem nebyla připravená. Ještě jsem si ani
nezvykla, že mám svůj vlastní pokoj. Odklopila jsem víčko a na
temně modrém sametu ležel tenoučký
zlatý řetízek s přívěskem ve tvaru hvězdičky. Byl jemný a
líbezný a ani trochu ke mně neseděl.
Takové šperky jsem v životě nenosila.
Chvíli jsem na něj hleděla a přemýšlela, co říct. „Je krásnej,“
šeptla jsem nakonec a Patrick se
naklonil přes stůl a zapnul mi ho kolem krku.
„Jsem rád, že se ti líbí,“ usmál se Patrick a políbil mě na ústa.
Můžu s jistotou říct, že takovou pusu
mi před mými rodiči ještě nikdy nedal.
Will mě sledoval s bezvýraznou tváří.
„No, myslím, že bysme si měli dát ten dezert,“ prohlásil táta,
„než nám úplně zteplá.“ Hlasitě se
zasmál vlastnímu vtipu. Šampaňské mu nesmírně zvedlo náladu.
„Taky mám pro tebe něco v tašce,“ pronesl Will tiše. „Vzadu
na vozíku. Je to v oranžovým obalu.“
Vytáhla jsem dárek z batohu.
Matka se zarazila se lžící v ruce. „Vy máte pro Lou dárek,
Wille? To je od vás hrozně hezký. Že je
to od něj hezký, Bernarde?“
„To rozhodně.“
Balicí papír měl na sobě pestrobarevná čínská kimona.
Nemusela jsem si ho ani moc prohlížet,
abych věděla, že si ho určitě schovám. Možná si podle něj
vytvořím i něco na sebe. Stáhla jsem stužku
a schovala si ji stranou na později. Zvedla jsem papír a pak
ještě hedvábný papír pod ním a pak na mě
vykoukly zvláštně povědomé černé a žluté proužky.
Vytáhla jsem předmět z balíčku a v rukou jsem držela dva
páry černožlutých punčocháčů. V dospělé
velikosti, neprůhledné, z tak jemné vlny, že mi skoro proklouzly
mezi prsty.
„To snad není možný,“ vydechla jsem. Dala jsem se do smíchu
– radostně, nečekaně. „Panebože!
Kdes je sehnal?“
„Nechal jsem je udělat na zakázku. Určitě tě potěší, že jsem tu
paní instruoval svým zbrusu novým
hlasovým programem.“
„Punčocháče?“ řekli táta s Patrickem jednohlasně.
„Akorát že ty nejlepší punčocháče na světě!“
Máma na ně zamžourala. „Víš co, Louiso, mám takovej pocit,
že když jsi byla ještě malinká, měla
jsi přesně takový.“
S Willem jsme na sebe koukli.
Nemohla jsem se přestat usmívat. „Musím si je hned
oblíknout,“ vyskočila jsem.
„Kristepane, bude vypadat jak Včelka Mája,“ potřásl táta hlavou.
„Ale Bernarde, vždyť má narozeniny. Ať si vezme, co chce.“
Vyběhla jsem do chodby a jedny z punčocháčů si natáhla.
Propnula jsem špičku a zaobdivovala se
jejich komičnosti. Myslím, že mi snad ještě žádný dárek v
životě neudělal takovou radost.
Vrátila jsem se do obýváku. Will vydal pochvalný pokřik. Děda
plácl dlaněmi do stolu. Máma
s tátou se rozesmáli. Patrick na mě jen civěl.
„Ani nemůžu říct, jakou z nich mám radost,“ rozplývala jsem
se. „Děkuju. Děkuju!“ Vztáhla jsem
ruku a pohladila ho po rameni. „Vážně moc děkuju.“
„Je tam taky přání,“ usmál se na mě. „Ale to si otevři až
jindy.“
Když Will odjížděl, naši s ním hrozně nadělali.
Táta byl opilý a pořád mu děkoval, že mě zaměstnal, a donutil
ho slíbit, že zase přijde. „Jestli přijdu
o práci, možná někdy přijdu a budeme se spolu koukat na
fotbal,“ prohlásil.
„To by bylo fajn,“ pokývl Will, i když já ho v životě neviděla
sledovat fotbalový zápas.
Máma mu vnutila trochu zbylé čokoládové pěny, kterou mu
zabalila do plastové krabičky s víčkem.
„Když vám tak chutnala…“
To je ale džentlmen, opakovali pak pořád dokola ještě dobrou
hodinu po jeho odchodu. Opravdový
džentlmen.
Patrick vyšel do předsíně s rukama vraženýma hluboko v
kapsách, jako by snad bojoval
s pokušením potřást Willovi rukou. A to byl můj velkomyslnější
závěr.
„Rád jsem vás poznal, Patricku,“ pronesl Will. „A díky za ty…
rady.“
„Ále, jenom se snažím pomoct svojí holce, aby se jí v práci
všechno dařilo,“ prohlásil Patrick. „To
je všechno.“ Položil jednoznačný důraz na slovo svojí .
„No, máte vážně štěstí,“ utrousil Will, když ho Nathan vyvážel
ven. „Koupel na lůžku dává fakt
dobrou.“ Řekl to tak rychle, že se za ním zavřely dveře, než si
Patrick vůbec stačil uvědomit, co to
vlastně slyšel.
„Neřekla jsi mi, že ho koupeš.“
Dojeli jsme k Patrickovi – měl byt v novostavbě na kraji
města. Inzeroval se jako „loftový byt“,
i když dům měl výhled na nákupní středisko a neměl víc než
tři patra.
„Co to jako znamená, že mu umejváš ptáka?“
„Neumejvám mu ptáka!“ Popadla jsem čisticí mléko – jednu z
mála věcí, kterou jsem si u Patricka
směla nechávat – a rozmáchlými tahy si začala odličovat obličej.
„Ale vždyť to povídal.“
„Akorát si z tebe utahoval. A potom, co jsi do něj
donekonečna šil, jakej bejval sportovec, tak se ani
nedivím.“
„Tak co pro něj teda vlastně děláš? Zjevně jsi mi neřekla
všechno.“
„Někdy ho umývám, ale vždycky si nechává spodní prádlo.“
Patrickův zlobný pohled byl víc než výmluvný. Konečně se
odvrátil, stáhl si ponožky a mrštil
s nimi do koše na špinavé prádlo. „Tohle přece nemáš dělat.
Říkalo se, že nic lékařskýho a nic
intimního. Tohle nemáš mít v popisu práce.“ Najednou ho něco
napadlo. „Mohla bys je žalovat!
Neříká se tomu oprávněná výpověď, když ti najednou změní
pracovní podmínky?“
„Nebuď směšnej. A dělám to proto, že Nathan nemá vždycky
čas a pro Willa je hrozný, když ho
obstarává někdo úplně cizí z agentury. A navíc už jsem si
zvykla. Vlastně mi to nevadí.“
Jak jsem mu mohla vysvětlit, že se pro vás něčí tělo může
stát tak všední a důvěrně známé?
Dokázala jsem Willovi zručně a profesionálně vyměnit hadičku
nebo mu omývat nahou horní
polovinu těla a klidně si s ním přitom povídat. Už jsem se ani
neotřásala při pohledu na jeho jizvy.
Jeden čas jsem v něm dokázala vidět jen potenciálního
sebevraha. Teď to byl prostě Will –
nesnesitelný, náladový, inteligentní, zábavný Will, který se mnou
jednal blahosklonně a rád se choval
jako profesor Higgins k Líze Doolittlové. Jeho tělo bylo jen
součást celku, jen jedna z věcí, s nimiž
bylo třeba se pravidelně vypořádat, a pak jsme si mohli zase
povídat. Vlastně tělo z něj teď bylo to
nejmíň zajímavé.
„Já prostě nechápu… po tom všem, čím jsme spolu prošli… a
jak dlouho ti trvalo, než jsi mě vůbec
nechala na sebe sáhnout… a tady ti najednou vůbec nevadí
osahávat úplně cizího chlapa –“
„Mohli bysme toho dneska nechat, Patricku? Mám narozeniny.“
„Já jsem s tím nezačal! Já se nebavil o koupání a vůbec!“
„Je to proto, že je hezkej?“ zaútočila jsem. „Je to tak? Bylo by
pro tebe jednodušší, kdyby vypadal,
no, jako opravdovej invalida?“
„Takže tobě připadá hezkej, jo?“
Přetáhla jsem si šaty přes hlavu a začala si opatrně stahovat
punčocháče. Teď se už vytratily
i poslední zbytečky mé dobré nálady. „To snad není možný.
Nemůžu uvěřit, že na něj žárlíš.“
„Já na něj nežárlím!“ odsekl pohrdavě. „Jak bych moh žárlit
na nějakýho mrzáka?“
Toho večera jsme se s Patrickem milovali. No, „milovali“ je asi
příliš silný výraz. Byl to sex,
nekonečná akce, při níž mi zjevně hodlal demonstrovat svou
fyzickou zdatnost, sílu a vitalitu. Trvalo
to hodiny. Kdyby mě přitom mohl pověsit na lustr, snad by to
i udělal. Bylo fajn připadat si zase
žádoucí, být středem Patrickovy pozornosti po tolika měsících
odtažitosti. Ale v koutku mysli jsem
celou dobu zůstala chladná a rezervovaná. Tušila jsem, že to
vlastně vůbec nedělá pro mě. To mi došlo
docela rychle. Tohle představení bylo kvůli Willovi.
„Tak co, jaký to bylo?“ objal mě potom a políbil mě na čelo.
Mírně jsme se lepili potem.
„Skvělý,“ hlesla jsem.
„Miluju tě, lásko.“
A pak se spokojeně odvalil, hodil si ruku přes hlavu a během
chvilky spal.
Když jsem ani po chvíli neusnula, vstala jsem a šla si dolů pro
kabelku. Prohrabovala jsem se v ní
a hledala tu knihu povídek od Flannery O’Connorové. Jak jsem
ji vytahovala, vypadla z kabelky
obálka.
Překvapeně jsem na ni hleděla. Willovo přání. U stolu jsem ho
neotevřela, a tak jsem to udělala teď.
Uprostřed jsem cítila něco nezvykle měkkého. Opatrně jsem
vytáhla přání z obálky a rozevřela ho.
Uvnitř bylo deset nových padesátilibrových bankovek. Dvakrát
jsem je přepočítala a nemohla uvěřit
svým očím. V přání stálo:
Narozeninová prémie. Nedělej štráchy.
Je to zákonná povinnost.
W.
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
14
Květen byl podivný měsíc. Noviny i televize byly plné zpráv na
téma „právo na smrt“. Nějaká žena
trpící degenerativním onemocněním žádala, aby bylo zákonem
stanoveno, že její manžel nebude
stíhán za to, že ji doprovodí do Dignitas, až už své utrpení
nebude moci snést. A nějaký mladý
fotbalista přesvědčil své rodiče, aby ho tam vzali, a spáchal
sebevraždu. Vložila se do toho policie.
Mělo se o tom debatovat ve Sněmovně lordů.
Sledovala jsem všechny zprávy, poslouchala právní argumentaci
odpůrců eutanazie i vážených
odborníků na etiku a nemohla jsem se rozhodnout, na čí
straně vlastně stojím. Bylo zvláštní, že jsem
si s tím Willa vlastně nespojovala.
My jsme zatím pomalu rozšiřovali spektrum Willových výletů –
i vzdálenost, na niž byl ochotný
cestovat. Byli jsme v divadle, zajeli jsme se mrknout na
vystoupení lidových tanečníků (Will zachoval
při pohledu na rolničky na nohou a mávání kapesníky
kamennou tvář, ale poněkud zrůžověl tou
námahou), jednoho večera jsme vyrazili na koncert pod širým
nebem v zahradách nedalekého
panského sídla (to se líbilo víc jemu než mně) a jednou do
multikina, kde jsme kvůli tomu, že jsem se
nepodívala předem, zhlédli film o nějaké smrtelně nemocné
dívce.
Ale věděla jsem, že ty zprávy taky sleduje. Co jsme pořídili ten
nový software, začal víc používat
počítač, a místo aby jezdil myší, pohyboval palcem po dotykové
ploše. Bylo to lopotné, ale mohl si
díky tomu každý den číst na internetu noviny. Jednou ráno
jsem mu nesla čaj a zjistila, že si čte o tom
mladém fotbalistovi – podrobnou reportáž o tom, co všechno
musel podniknout, aby mohl zemřít.
Když Will zjistil, že stojím za ním, vypnul monitor. To drobné
gesto mi něco sevřelo v hrudi a trvalo
dobrou půlhodinu, než se mi ulevilo.
Našla jsem si ten článek v knihovně. Začala jsem číst noviny.
Zjistila jsem, kdy argumentují víc do
hloubky a že nejužitečnější informace nejsou vždycky jen fakta
oholená až na dřeň.
Bulvární plátky rodiče toho fotbalisty roznesly na kopytech. Jak
ho mohli nechat umřít? křičely
jejich titulky. Nemohla jsem si pomoct, viděla jsem to stejně.
Leovi McInerneymu bylo čtyřiadvacet
let. Žil se svým postižením skoro tři roky, ne o moc déle než
Will. Přece byl ještě mladý na to, aby se
rozhodl, že už nemá pro co žít. Jenže pak se mi dostal do
ruky ten článek, který četl Will – ne něčí
názor, ale důkladně podložená reportáž o tom, co se vlastně v
životě toho mladíka událo. Autor článku
byl zjevně v kontaktu s chlapcovými rodiči.
Leo hrál fotbal už od tří let, stálo tam. Fotbal byl celý jeho
život. Zranil se při nešťastném pokusu
o zastavení v poli – pravděpodobnost takové nehody je „milion
k jedné“, říkali. Snažili se ho
všemožně povzbuzovat, ukázat mu, že jeho život má pořád
cenu. Ale on se nořil stále hlouběji do
depresí. Byl sportovec, který nejenže nemohl sportovat, ale
nemohl se ani pohnout, a občas nemohl
bez pomoci ani dýchat. Nic už ho netěšilo. Žil v trvalých
bolestech, trápily ho infekce a závisel na
neustálé péči druhých. Stýskalo se mu po kamarádech, ale
odmítal se s nimi stýkat. Své dívce
oznámil, že už se s ní nechce vídat. Rodičům denně říkal, že
už nechce žít. Vysvětloval, že pomyšlení,
že jiní lidé třeba nežijí ani zpoloviny tak, jak si on plánoval, je
pro něj nesnesitelné, že je to utrpení.
Dvakrát se pokusil spáchat sebevraždu vyhladověním, až skončil
v nemocnici, a když se vrátil
domů, prosil rodiče, aby ho ve spánku udusili. Když jsem to
dočetla, seděla jsem v knihovně s pěstmi
přitisknutými k očím, dokud jsem zase nedokázala dýchat bez
vzlyků.
Táta přišel o práci. Nesl to docela statečně. Ten den dorazil
domů, převlékl se do košile s kravatou
a vyrazil dalším autobusem do města, zaregistrovat se na úřadu
práce.
Mámě řekl, že se rozhodl vzít úplně cokoli, i když je zkušený
řemeslník s léty praxe. „Nemyslím, že
si můžeme dovolit vybírat,“ odbyl její námitky.
Ale jestli jsem si těžko hledala práci já, pro pětapadesátiletého
muže, který měl celý život jen jedno
zaměstnání, byly vyhlídky ještě nepříznivější. Nevezmou ho ani
jako skladníka nebo pracovníka
ostrahy, řekl zoufale, když se vrátil z další série pohovorů.
Radši vezmou nějakého nespolehlivého
namyšleného sedmnáctiletého fracka, protože jim stát bude
kompenzovat jeho plat, ale zralého muže
s prokazatelnou praxí, toho ne. Po dvou týdnech neustálého
odmítání s mámou uznali, že bude muset
požádat o podporu, aby to zatím nějak překlenuli, a celé
večery pak studovali nesrozumitelné
padesátistránkové formuláře, kde chtěli vědět, kolik lidí doma
používá pračku a kdy naposledy
vycestovali do zahraničí (táta odhadoval, že to bylo někdy v
roce 1988). Peníze, které jsem dostala od
Willa k narozeninám, jsem strčila do pokladničky ve spíži.
Říkala jsem si, že se jim třeba uleví, když
budou vědět, že mají nějaké zajištění.
Když jsem se ráno probudila, našla jsem je v obálce
podstrčené pode dveřmi.
Dorazili turisté a město se začalo zalidňovat. Pan Traynor byl
doma čím dál méně – jak přibývalo
návštěvníků, prodlužovala se mu i pracovní doba. Jednou ve
čtvrtek jsem ho odpoledne zahlédla ve
městě, když jsem se cestou domů stavila v čistírně. To by
samo o sobě nebylo nijak zvláštní, až na to,
že si vedl kolem ramen nějakou rudovlasou ženu, která
očividně nebyla paní Traynorová. Když mě
zahlédl, odskočil od ní jako opařený.
Odvrátila jsem se a předstírala, že si prohlížím něco ve výloze;
nebyla jsem si jistá, jestli mu dát
najevo, že jsem je viděla, a usilovně jsem se snažila na to
zapomenout.
V ten pátek, kdy tátu propustili, dostal Will pozvánku na svatbu
– od Alicie a Ruperta. Tedy
přesněji řečeno, oznámení přišlo od pana a paní Dewarových,
Aliciiných rodičů, kteří srdečně zvali
Willa, aby byl přítomen sňatku jejich dcery s Rupertem
Freshwellem. Dorazilo v obálce ze silného
pergamenu a byl k němu přiložen i program oslavy a tlustý
složený seznam darů, které mohli hosté
novomanželům zakoupit v obchodech, o nichž jsem v životě
neslyšela.
„Ta má teda drzost,“ komentovala jsem to, když jsem si
prohlížela tlustou kartičku se zlatým
okrajem a zlatě raženým písmem. „Mám to vyhodit?“
„Jak chceš.“ Will dával celým tělem najevo rozhodnou
lhostejnost.
Studovala jsem seznam. „Co je to sakra vůbec kuskusiér?“
Možná to byla rychlost, s jakou se otočil a začal se zase
zaobírat počítačem. Možná to byl tón jeho
hlasu. Ale z nějakého důvodu jsem pozvánku nevyhodila.
Pečlivě jsem ji uložila do složky v kuchyni.
Will mi dal další knihu povídek, kterou objednal z Amazonu, a
výtisk Červené královny . Bylo mi
jasné, že tohle vůbec nebude kniha pro mě. „Vždyť to nemá
ani příběh,“ namítala jsem, když jsem si
přečetla text vzadu na obálce.
„No a?“ opáčil Will. „Snaž se trochu překonat.“
Zkusila jsem to – ne proto, že bych snad toužila studovat
genetiku, ale proto, že jsem nesnesla
pomyšlení, jak do mě bude Will rýpat, když to neudělám.
Takový on teď byl. Vlastně se choval trochu
jako tyran. Opravdu nejvíc mě rozčilovalo, když mě vyslýchal,
kolik jsem toho přečetla, jen aby se
ujistil, že jsem to opravdu splnila.
„Nejsi můj učitel,“ brblala jsem.
„Díky Bohu,“ odtušil vždycky procítěně.
Tahle kniha byla ale překvapivě docela čtivá. Pojednávala o
jakési bitvě o přežití. Tvrdilo se v ní, že
ženy si vůbec nevybírají muže, protože by je snad milovaly.
Samice každého druhu prý vždycky chtějí
toho nejsilnějšího samce, aby zajistily svým potomkům co
nejlepší šanci na přežití. Prý si nemohou
pomoci, tak to zkrátka v přírodě chodí.
S tím jsem nesouhlasila. A autorova argumentace se mi nelíbila.
Jeho přesvědčování mělo
nepříjemný podtext. Will byl v jeho očích fyzicky slabý,
poškozený. To ho činilo biologicky
bezvýznamným. Jeho život by tak neměl vůbec žádnou cenu.
Will o tom řečnil většinu odpoledne, až jsem to nevydržela a
skočila mu do řeči. „Jenže ten Matt
Ridley nepočítal s jednou věcí,“ prohlásila jsem.
Will vzhlédl od monitoru počítače. „Jo, a s čím?“
„Co když je ten geneticky nejkvalitnější samec tak trochu vůl?“
Třetí sobotu v květnu přijela domů Trina s Thomasem. Máma
vyletěla z domu a na cestičku, sotva
se objevili v ulici. Přitiskla k sobě Thomase a tvrdila, že za tu
dobu, co byli pryč, vyrostl snad o deset
centimetrů. Úplně se prý změnil, je už takový dospělý, úplný
malý chlap. Trina si nechala ostříhat
vlasy a vypadala zvláštně kultivovaně. Měla sáčko, které jsem
na ní předtím nikdy neviděla, a páskové
sandály. Trochu zlomyslně jsem přemýšlela, kde na to vzala
peníze.
„Tak jak to jde?“ zeptala jsem se, zatímco máma se procházela
s Thomasem po zahradě a ukazovala
mu žabky v jezírku. Táta se díval s dědou na fotbal a zrovna
něco zvolal s mírným podrážděním nad
údajně další promarněnou šancí.
„Skvěle. Vážně bezvadně. Totiž samozřejmě není lehký, že mi
nikdo nepomůže s Thomasem,
a trvalo dost dlouho, než si v tý školce zvyknul.“ Naklonila se
ke mně. „Ale to nesmíš mámě povědět
– já jí řekla, že je v pohodě.“
„Ale ta škola tě baví?“
Trině se rozzářila tvář úsměvem. „Je to super. Ani si neumíš
představit, Lou, jak je to úžasný zase
používat mozek. Mám pocit, jako že mi už dlouhou dobu něco
hrozně velkýho scházelo… a teď jsem
to zase našla. Zní to namyšleně?“
Zavrtěla jsem hlavou. Vlastně jsem za ni měla radost. Chtěla
jsem jí povědět o knihovně
a počítačích a o všem, co dělám pro Willa. Ale říkala jsem si,
že tohle by asi měla být její chvíle.
Usadily jsme se do skládacích křesílek pod otrhaný slunečník a
usrkávaly z hrnků čaj. Všimla jsem si,
že má na nehtech samé správné barvy.
„Mámě se stejská,“ řekla jsem jí.
„Odteď už budeme jezdit skoro každej víkend. Jenom jsem
potřebovala… Lou, to nebylo jenom
kvůli tomu, aby si Thomas zvyknul. Potřebovala jsem bejt na
chvíli ode všeho pryč. Prostě jsem
potřebovala trochu času, abych mohla bejt někdo jinej.“
Vypadala trochu jako někdo jiný. Bylo to zvláštní. Stačilo pár
týdnů z domova a už člověk ztratil to
důvěrné pouto. Přišlo mi, že je na nejlepší cestě stát se někým,
o kom nevím, co si myslet. Zmocnil se
mě podivný pocit, že mě nechává za sebou.
„Máma povídala, že ten tvůj invalida tu byl na večeři.“
„Není to žádnej můj invalida. Jmenuje se Will.“
„Tak pardon. Will. Takže to jde dobře, myslím s tím projektem
pro život?“
„Jakž takž. Něco se povedlo víc, něco míň.“ Pověděla jsem jí o
tom fiasku na dostizích
i o nečekaném úspěchu houslového koncertu. Vyprávěla jsem jí
o našich společných piknicích a ona se
smála, když jsem líčila svou narozeninovou oslavu.
„Myslíš…“ bylo zřejmé, že se snaží přijít na co nejvhodnější
formulaci, „…myslíš, že vyhraješ?“
Jako by to byla nějaká soutěž.
Utrhla jsem jeden úponek zimolezu a začala z něj obírat lístky.
„Já nevím. Myslím, že budu muset
trochu přitvrdit.“ Poreferovala jsem o tom, co mi paní
Traynorová řekla ohledně cesty do zahraničí.
„Nechce se mi ale věřit, že jsi šla na houslovej koncert. Zrovna
ty!“
„Mně se to líbilo.“
Povytáhla obočí.
„Ne, vážně. Fakt se mi to líbilo. Bylo to takový… emotivní.“
Pozorně na mě hleděla. „Máma říká, že je fakt milej.“
„Je milej.“
„A hezkej.“
„Poškozená páteř přece neznamená, že se z člověka stane
Quasimodo.“ Hlavně prosím tě neříkej nic
o tom, jaká je to strašlivá škoda , prosila jsem ji v duchu.
Ale možná byla sestra chytřejší, než jsem si myslela. „No, ale
mámu to rozhodně překvapilo.
Myslím, že čekala toho Quasimoda.“
„To je ten problém, Trino,“ vzdychla jsem a vylila zbytek čaje
do záhonu. „To čekají všichni.“
Máma měla při večeři skvělou náladu. Udělala Trině její
oblíbené jídlo, lasagne, a Thomas směl
výjimečně zůstat déle vzhůru. Jedli jsme a povídali a smáli se a
bavili se o bezpečných tématech –
o fotbalovém týmu a o mojí práci a o tom, jací jsou Trinini
spolužáci. Máma se snad stokrát zeptala
Triny, jestli to opravdu sama zvládá a jestli opravdu
nepotřebuje něco pro Thomase – jako by jí to
snad mohli dát. Byla jsem ráda, že jsem Trinu předem
varovala, jak málo mají peněz. Taktně
a přesvědčivě odmítla. Teprve po večeři mě napadlo zeptat se,
jestli je to vážně pravda.
Té noci mě kolem půlnoci probudil pláč. Byl to Thomas v
komoře. Slyšela jsem, jak se ho Trina
pokouší utěšit a ukonejšit, jak rozsvěcí a zhasíná světlo, jak
přestýlá postel. Ležela jsem ve tmě,
pozorovala světlo pouliční lampy, které dopadalo skrze rolety na
můj nově vymalovaný strop,
a čekala, až bude klid. Ale ve dvě ráno se to slabounké kvílení
ozvalo znovu. Tentokrát jsem slyšela,
jak máma ťape po chodbě, a pak tlumený hovor. A pak
Thomas konečně zase ztichl.
Ve čtyři ráno mě probudilo vrznutí dveří. Ospale jsem zamrkala
a otočila se ke světlu. Ve dveřích
se rýsovala Thomasova postavička. Příliš velké pyžamo mu
plandalo kolem nohou a mazlicí dečku
zpola táhl po podlaze. Neviděla jsem mu do tváře, ale stál tam
nejistě, jako by nevěděl, co si počít.
„Pojď sem, Thomasi,“ vyzvala jsem ho šeptem. Vydal se ke
mně a já si uvědomila, že pořád napůl
spí. Ťapal ke mně nejistým krokem, palec měl vražený v puse
a svou drahocennou deku si tiskl
k boku. Nadzvedla jsem peřinu a on si vlezl ke mně do
postele, rozčepýřenou hlavičku zabořil do
druhého polštáře a stočil se do klubíčka. Přikryla jsem ho,
chvíli na něj hleděla a žasla jsem, jak
rozhodně a okamžitě dokáže znovu usnout.
„Dobrou, kulíšku,“ zašeptala jsem a dala mu pusu na čelo a
on ke mně vztáhl buclatou ručičku
a popadl moje tričko, jako by se chtěl ujistit, že mu nikam
neuteču.
„Byl jsi všude možně, tak kde to bylo nejlepší?“
Seděli jsme pod přístřeškem a čekali, až přejde náhlá
přeháňka, abychom se mohli projít v zadních
zahradách hradu. Will nerad chodil do hlavního areálu – bylo
tam moc čumilů. Ale zeleninová zahrada
byla takový skrytý klenot, kam chodilo jen málo lidí. Ovocné
sady a záhonky oddělovaly cestičky
pokryté medově zlatým štěrkem, které Willův vozík s přehledem
zvládal.
„Nejlepší v jakým smyslu? A co je tohle?“
Odlila jsem z lahve trochu polévky a přidržela mu ji u úst.
„Rajská polívka.“
„Fajn. Kruci, je to horký. Počkej s tím chviličku.“ Zahleděl se
do dálky. „Když mi bylo třicet, vylezl
jsem na Kilimandžáro. To bylo docela neuvěřitelný.“
„Jak je to vysoko?“
„Něco přes šest tisíc tři sta metrů na vrchol Uhuru. Ale tak
těch posledních tři sta jsem se spíš
plazil. Ta vejška dá člověku zabrat.“
„Byla tam zima?“
„Ne…“ usmál se na mě. „To není jako Mount Everest. Aspoň
ne v tom ročním období, kdy jsem
tam byl.“ Zase se zahleděl do neurčita, na chviličku ztracený ve
vzpomínkách. „Bylo to nádherný.
Říkají tomu střecha Afriky. Když tam vylezeš, máš pocit, že
snad vidíš až na konec světa.“
Will se na okamžik odmlčel. Pozorovala jsem ho a říkala si,
kde asi teď doopravdy je. Vždycky,
když jsme si takhle povídali, podobal se tomu klukovi od nás
ze třídy, který se od nás vzdálil, když se
vydal do světa.
„A kde ještě se ti líbilo?“
„Na Mauriciu, v zálivu Trou d’Eau Douce. Milí lidi, krásný
pláže, skvělý potápění. Co ještě…
Národní park Tsavo v Keni; všude červená hlína a divoký
zvířata. Yosemity, to je v Kalifornii. Jsou
tam tak vysoký skalní stěny, že to hlava ani nedokáže
pojmout.“
Vyprávěl mi, jak jeden večer lezl na skálu, pak se usadil na
římse několik set metrů nad zemí,
musel se zašpendlit do spacáku a ten připevnit ke skále,
protože kdyby se ve spánku převalil, mohlo
by to špatně dopadnout.
„Teď jsi tak akorát popsal moji nejhorší noční můru.“
„Mám rád i civilizovanější místa. Sydney, tam se mi líbilo
hrozně. Severní teritorium. Island. Mají
tam takový místo, jenom kousek od letiště, kde se člověk může
vykoupat v termálních pramenech. Je
to taková zvláštní krajina, jak po jaderný katastrofě. Jo, a taky
cesta přes střední Čínu. Dojel jsem do
takový vesnice, asi dva dny jízdy od hlavního města Sečuánský
provincie, a lidi tam po mně plivali,
protože ještě v životě neviděli bělocha.“
„Je vůbec nějaký místo, kde jsi nebyl?“
Zase si usrkl polévky. „V Severní Koreji?“ přemýšlel. „Jo,
vlastně jsem nikdy nebyl v Disneylandu.
To se počítá? Dokonce ani v Eurodisney.“
„Já si jednou zamluvila letenku do Austrálie. Ale nakonec jsem
nejela.“
Překvapeně se ke mně otočil.
„Něco mi do toho vlezlo. To je v pohodě. Možná se tam
jednou podívám.“
„Žádný ‚možná‘. Musíš odsud vypadnout, Clarková. Slib mi, že
nestrávíš zbytek života zašitá
v týhle příšerný parodii na prostírání.“
„Proč ti to mám slibovat?“ snažila jsem se o lehký tón. „Ty
někam pojedeš?“
„Já prostě… nesnesu pomyšlení, že tady ztvrdneš navždycky.“
Polkl. „Na to jsi moc chytrá. Moc
zajímavá.“ Odvrátil pohled. „Máš jenom jeden život. Je to
vlastně tvoje povinnost, prožít ho co možná
naplno.“
„Fajn,“ řekla jsem opatrně, „tak mi teda řekni, kam bych měla
jet. Kam bys jel ty, kdyby sis mohl
vybrat?“
„Jako teď?“
„Jako teď. A nesmíš říct Kilimandžáro. Musí to bejt někde,
kam bych si dokázala představit, že taky
pojedu.“
Když Will roztál ve tváři, vypadal jako někdo úplně jiný. Teď
se mu na rtech usadil úsměv a kolem
očí se mu objevily potěšené vějířky vrásek. „Paříž. Sedl bych si
na zahrádku v nějaký kavárně v Le
Marais, popíjel kafe a zbodnul talíř teplých croissantů s
nesoleným máslem a jahodovým džemem.“
„Le Marais?“
„To je taková malá čtvrť v centru Paříže. Jsou tam dlážděný
uličky a polorozpadlý domy a všude
samí teplouši a ortodoxní Židi a dámy v pokročilým věku, který
kdysi vypadaly jako Brigitte
Bardotová. To je to nejlepší místo.“
Obrátila jsem se k němu a ztišila hlas. „Mohli bysme jet spolu,“
navrhla jsem. „Můžeme jet
Eurostarem. To by byla hračka. Myslím, že by s náma ani
nemusel Nathan. V Paříži jsem nikdy
nebyla. Ráda bych jela. Fakt hrozně ráda. Zvlášť s někým, kdo
se tam vyzná. Co ty na to, Wille?“
Už jsem se viděla v té kavárně. Seděla jsem u toho stolku,
možná se kochala novým párem
francouzských bot zakoupeným v nějakém elegantním malém
butiku nebo uždibovala pečivo pařížsky
rudými nehty. Skoro jsem cítila chuť kávy a čichala kouř z
gauloisek od vedlejšího stolu.
„Ne.“
„Cože?“ Chviličku mi trvalo, než jsem se od toho stolku vrátila
do reality.
„Ne.“
„Ale vždyť jsi teď říkal –“
„Ty to nechápeš, Clarková. Nechci tam jet s touhle – s touhle
věcí.“ Ukázal na vozík a pronesl
tišším hlasem: „Chtěl bych být v Paříži jako já, jako svý starý
já. Chci sedět na židli, hezky se opřít ve
svejch oblíbenejch šatech, a kolem budou chodit krásný
francouzský holky a pokukovat po mně, asi
tak jako po každým chlápkovi, kterej by tam seděl. A ne že se
rychle odvrátí, když si všimnou, že tam
sedí nějakej chlap v kočárku pro dospělý.“
„Ale mohli bysme to aspoň zkusit,“ snažila jsem se. „Nemuselo
by to tak –“
„Ne. Ne, nemohli. Protože právě teď můžu zavřít oči a budu
přesně vědět, jaký to je sedět na Rue
des Francs-Bourgeois s cigaretou v ruce, přede mnou na stole
ve vysoký sklenici studenej
mandarinkovej džus, někde voní biftek a v dálce je slyšet, jak
někdo jede na mopedu. Pamatuju si
všechny ty pocity.“
Polkl. „Kdybysme tam jeli a já musel sedět v tomhle
zatraceným krámu, všechny ty vzpomínky,
všechny ty pocity by se vypařily, přemazaly by se, až by se mi
nedařilo zajet ke stolu, nezvládal bych
pařížský obrubníky, taxíky by nás nechtěly vozit a baterie k
tomu zasranýmu vozíku by nepasovala do
francouzský zásuvky. Jasný?“
Hlas se mu zatvrdil. Zašroubovala jsem termosku. Pečlivě jsem
si přitom prohlížela boty, protože
jsem nechtěla, aby mi viděl do tváře.
„Fajn,“ řekla jsem.
„Fajn.“ Will se zhluboka nadechl.
Pod námi zastavil před bránou do hradu autobus a vyvrhl
další várku návštěvníků. Mlčky jsme
sledovali, jak poslušně v řadě za sebou pochodují z vozu a do
staré pevnosti, celí natěšení, že budou
moci zírat na pozůstatky z jiné doby.
Možná si uvědomil, že jsem poněkud zaražená, protože se ke
mně trošičku naklonil a pronesl
mírnějším hlasem: „Takže, Clarková, vypadá to, že už neprší.
Kam se dneska vypravíme? Do
bludiště?“
„Ne,“ vyhrkla jsem rychleji, než bych si byla přála, a všimla
jsem si Willova tázavého pohledu.
„Trpíš klaustrofobií?“
„Něco takovýho.“ Začala jsem sbírat věci. „Radši půjdeme
domů.“
Příští víkend jsem v noci sešla dolů, abych si natočila trochu
vody. Nemohla jsem usnout a vstát mi
přišlo alespoň marginálně lepší než ležet v posteli a snažit se
zahnat rozvířenou změť myšlenek.
Nerada jsem byla v noci vzhůru. Musela jsem pořád myslet na
to, jestli Will na druhé straně kopce
taky nespí, a ve svých představách jsem se dobývala do jeho
mysli. Bylo to hrozně temné místo.
Musela jsem pohlédnout pravdě do očí: nedostala jsem se s
ním zatím vůbec nikam. Čas běžel a já
ho ani nedokázala přemluvit, aby se mnou jel do Paříže. A
když mi řekl proč, těžko jsem se s ním
mohla hádat. Vždycky přišel s dobrým důvodem, proč
odmítnout v podstatě každý delší výlet, který
jsem mu navrhla. A když jsem mu nemohla říct, proč se ho
tak usilovně snažím někam vytáhnout,
neměla jsem moc prostoru k přesvědčování.
Prošla jsem kolem obýváku a vtom jsem něco zaslechla –
tlumené zakašlání, nebo možná zdušený
výkřik. Zarazila jsem se, vrátila se zpátky a nakoukla do dveří.
Jemně jsem do nich zatlačila. Na
podlaze obýváku ležely polštáře z gauče, uspořádané do jakési
provizorní postele, a na nich pod
přikrývkou pro hosty leželi moji rodiče, s hlavami hned u
plynových kamínek. Chvíli jsme na sebe
v šeru vyjeveně hleděli a já nehybně svírala v rukou sklenici.
„Co – co tady děláte?“
Máma se zvedla na lokti. „Pšššt, ne tak nahlas! No…“ mrkla na
otce, „říkali jsme si, že by to chtělo
změnu.“
„Cože?“
„Že to chce změnu,“ pohlédla zase na otce, jako by od něj
čekala podporu.
„Dali jsme Trině naši postel,“ vysvětlil táta. Měl na sobě staré
modré tričko s dírou na rameni
a vlasy mu na jedné straně trčely. „S Thomasem jim nebylo v
komoře nejlíp. Řekli jsme, že můžou
spát u nás.“
„Ale přece nemůžete spát tady dole! To přece nemůže bejt
pohodlný.“
„Jsme v pohodě, zlato,“ ujišťoval mě táta. „Vážně.“
Beze slova jsem tam stála a snažila se to pochopit, když dodal:
„Je to jenom na víkendy. A ty přece
nemůžeš spát v komoře. Potřebuješ se pořádně vyspat, když…“
polkl, „…když jsi jediná, kdo tady má
práci.“
Táta se mi ani nedokázal podívat do očí, moula jeden.
„Jdi si zase lehnout, Lou. No tak. My jsme v pohodě.“ Máma
mě prakticky vyhnala.
Vyšla jsem zase nahoru a neslyšně ťapala po koberci. Matně
jsem vnímala, jak si naši dole něco
krátce šeptají.
Před ložnicí jsem se na chvíli zarazila a teprve teď jsem
zaslechla, co jsem si předtím neuvědomila
– jak Thomas uvnitř tiše pochrupuje. Pak jsem se pomaličku
odkradla naproti do svého pokoje
a opatrně za sebou zavřela dveře. Ležela jsem ve své veliké
posteli a zírala z okna na pouliční lampy,
až jsem za svítání – konečně, bohudík – na pár
drahocenných hodin usnula.
V kalendáři mi zbývalo sedmdesát devět dnů. Zase se mě
zmocnila úzkost.
Nebyla jsem sama.
Paní Traynorová si vyčíhala, až jednou pomáhal Willovi s
obědem Nathan, a pak mě poprosila,
abych s ní šla do velkého domu. Usadila mě v obýváku a
zeptala se, jak to podle mě vypadá.
„No, chodíme teď mnohem víc ven,“ začala jsem.
Jakoby souhlasně přikývla.
„Taky mnohem víc mluví.“
„Možná s vámi.“ Uniklo jí jakési pozasmání, které vlastně vůbec
smíchem nebylo. „Už jste se s ním
bavila o té cestě do ciziny?“
„Ještě ne. Řeknu mu to. Jenomže… víte, jaký je.“
„Mně opravdu nevadí,“ ujistila mě, „když budete chtít někam
jet. Vím, že jsme ze začátku z toho
vašeho nápadu nebyli zrovna nadšení, ale hodně jsme se o
tom bavili a oba souhlasíme, že…“
Chvíli jsme seděly mlčky. Paní Traynorová mi udělala kávu do
šálku s podšálkem. Napila jsem se.
S podšálkem v klíně jsem si vždycky připadala na šedesát.
„No, Will mi říkal, že byl u vás doma.“
„Jo, na moje narozeniny. Naši mi uspořádali večeři na oslavu.“
„A jak se choval?“
„Skvěle. Vážně skvěle. Byl hrozně milej na moji mámu.“ Při té
vzpomínce jsem se musela usmát.
„Totiž ona je trochu skleslá, protože se moje sestra a její
chlapeček odstěhovali. Mámě se po nich
stejská. Myslím, že… že ji prostě chtěl přivést na jiný
myšlenky.“
Paní Traynorová se zatvářila překvapeně. „To od něj bylo…
pozorné.“
„Maminka si to taky myslí.“
Zamíchala si kávu. „Ani si nevzpomínám, kdy s námi byl Will
naposledy ochotný povečeřet.“
Ještě chvilku takhle sondovala. Nikdy se mě na nic nezeptala
přímo, pochopitelně – to nebyl její
styl. Ale já pro ni neměla odpověď, po které toužila. Někdy
jsem měla pocit, že je Will trochu
spokojenější – bez reptání si se mnou vyrazil, škádlil mě,
popichoval, a jako by se trochu víc zajímal
o svět mimo domov; jenže co jsem mohla doopravdy vědět?
Cítila jsem, že Will má obrovský vnitřní
svět, do kterého mě nenechá ani nakouknout. V uplynulých pár
týdnech se mě zmocnilo nepříjemné
tušení, že je ten svět čím dál větší.
„Zdá se trochu spokojenější,“ pronesla, ale spíš to znělo, jako
by se o tom ujišťovala.
„Myslím, že jo.“
„Nás to hrozně –“ mrkla po mně – „potěšilo, že je zase
trochu jako ten starý Will. Jsem si dobře
vědoma, že za všechna ta zlepšení vděčíme vám.“
„Za všechna ne.“
„Já k němu nedokázala proniknout. Vůbec mě k sobě nepustil.“
Odložila si šálek s talířkem na
koleno. „Will je hrozně zvláštní člověk. Už od jeho puberty
jsem pořád musela bojovat s pocitem, že
jsem v jeho očích něco udělala špatně. Nikdy jsem ale nepřišla
na to, co to vlastně bylo.“ Snažila se
zasmát, ale vůbec to neznělo jako smích. Krátce na mě
pohlédla a pak se odvrátila.
Předstírala jsem, že upíjím kávu, ačkoli jsem už měla šálek
prázdný.
„Vycházíte dobře se svou matkou, Louiso?“
„Ano,“ přisvědčila jsem a dodala: „Zato moje sestra mě přivádí
k šílenství.“
Paní Traynorová pohlédla z velikého okna, za nímž se její
vzácná zahrada právě probouzela ke
květu – kvítky se vkusně mísily ve světlounkých růžových,
fialkových a modrých odstínech.
„Zbývá nám jen dva a půl měsíce,“ promluvila, aniž by se ke
mně otočila.
Odložila jsem šálek na stůl. Opatrně, aby nezařinčel. „Já dělám,
co můžu, paní Traynorová.“
„Já vím, Louiso,“ přikývla.
Vzdálila jsem se.
Leo McInerney zemřel dvaadvacátého května v anonymním
švýcarském bytě. Na sobě měl svůj
oblíbený fotbalový dres a rodiče mu seděli po boku. Jeho
mladší bratr odmítl přijet, ale vydal
prohlášení, že svého bratra nadevše miluje a podporuje. V
15.47 vypil Leo mléčný roztok smrtících
barbiturátů a podle jeho rodičů během pár minut upadl do
zdánlivě hlubokého spánku. Krátce po čtvrté
hodině jej pozorovatel, který celé věci přihlížel a zároveň vše
natáčel videokamerou, aby předešel
veškerým spekulacím o možném zločinu, prohlásil za mrtvého.
„Vypadal tak pokojně,“ řekla podle tisku jeho matka. „To jediné
mě s tím smiřuje.“
Společně s Leovým otcem se třikrát podrobili policejnímu
výslechu a čelili hrozbě trestního stíhání.
Domů jim chodily nenávistné dopisy. Vypadala dobře o dvacet
let starší, než byla. Ale přesto měla ve
tváři ještě něco jiného; kromě zármutku a hněvu a úzkosti a
vyčerpání se v ní zračila ještě jakási
hluboká, hluboká úleva.
„Konečně zase vypadal jako náš Leo.“
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
15
„No tak ven s tím, Clarková. Jakou vzrušující akci plánuješ na
dnešní večer?“
Byli jsme na zahradě. Nathan s Willem cvičil – jemně mu
zvedal kolena a přitahoval k hrudi. Will
ležel na dece s tváří obrácenou ke slunci a s roztaženými
pažemi, jako by se opaloval. Já si sedla na
trávu vedle nich a jedla sendviče. Už jsem málokdy chodila na
oběd pryč.
„Proč?“
„Jsem zvědavej. Zajímá mě, jak trávíš čas, když nejsi tady.“
„No… dneska mě čeká jeden souboj v pokročilým bojovým
umění a pak si zaskočím vrtulníkem na
večeři do Monte Carla. Cestou zpátky se možná stavím v
Cannes na koktejl. Když asi tak – hmm – asi
tak ve dvě ráno zvedneš hlavu, tak ti cestou domů zamávám,“
prohlásila jsem. Rozloupla jsem od sebe
sendvič a zkoumala náplň. „No, asi si dočtu knížku.“
Will mrkl na Nathana. „Mám u tebe pětku,“ zazubil se.
Nathan sáhl do kapsy. „Jako vždycky,“ povzdychl.
Vyjeveně jsem na ně pohlédla. „Co jako vždycky?“ zamračila
jsem se, když Nathan strčil Willovi
do ruky desetilibrovku.
„Will říkal, že si budeš číst. Já tvrdil, že budeš koukat na
televizi. Vždycky vyhraje.“
Zarazila jsem se se sendvičem napůl cesty k ústům. „Vždycky?
Tak vy si teď sázíte na to, jak
nudnej vedu život?“
„Tak bysme to zrovna nevyjádřili,“ ujišťoval mě Will, ale jeho
mírně provinilý pohled mluvil za
vše.
Napřímila jsem se. „Takže si to ujasníme. Vy dva se sázíte o
prachy, jestli si v pátek večer budu číst
doma knížku, nebo koukat na televizi?“
„Ne,“ opravil mě Will. „Já si pokaždý vsadil na to, že se půjdeš
koukat na pana Běžce, jak uhání po
dráze.“
Nathan pustil Willovu nohu, natáhl mu paži a začal ji od
zápěstí směrem k lokti masírovat.
„A co kdybych řekla, že budu dělat něco úplně jinýho?“
„Vždyť nikdy nic jinýho neděláš,“ podotkl Nathan.
„Tak víte co? Tohle si vezmu.“ Vyškubla jsem bankovku Willovi
z ruky. „Protože dneska jste se
spletli.“
„Ale vždyť jsi říkala, že si budeš číst!“ protestoval.
„Když teď mám tohle,“ zamávala jsem desetilibrovkou, „tak
půjdu do kina. A máte to. Zákon
nezamýšlenejch důsledků, nebo jak se tomu říká.“
Zvedla jsem se, strčila peníze do kapsy a zbytky oběda nacpala
do hnědého papírového pytlíku.
Když jsem se vydala pryč, usmívala jsem se, ale najednou mě
z nějakého podivného důvodu, který
jsem si právě teď nedokázala vysvětlit, zaštípaly v očích slzy.
Než jsem toho rána přišla do Granta House, hodinu jsem
pracovala na svém kalendáři. Někdy jsem
jen tak seděla na posteli a civěla na něj s fixou v ruce a
snažila se vymyslet, kam bych Willa příště
mohla vzít. Pořád ještě jsem nebyla přesvědčená, že bych
dokázala dostat Willa někam dál,
a představa, že někde zůstaneme přes noc, byť i s Nathanovou
pomocí, mě děsila.
Pročítala jsem místní noviny a projížděla zprávy o fotbalových
zápasech a venkovských
slavnostech, ale po tom fiasku na dostizích jsem měla strach,
že by Willovi uvízl vozík v trávě. Bála
jsem se, že si mezi tolika lidmi bude připadat příliš na očích.
Musela jsem vyloučit všechno, kde se
nějak vyskytovali koně, což v našem kraji zahrnovalo
překvapivou spoustu venkovních podniků. Bylo
mi jasné, že by nestál o to dívat se, jak Patrick běhá, a kriket
ani ragby ho nezajímaly. Někdy mě
neschopnost vymyslet něco nového úplně ochromovala.
Možná měli Will s Nathanem pravdu. Možná jsem nudná.
Možná jsem ta nejmíň způsobilá osoba
na světě, která by mohla pro Willa vymýšlet věci, jež by mu
vrátily chuť k životu.
Knížky nebo televize.
Když se to vezme takhle, těžko uvěřit, že bych to mohla
dokázat.
Když Nathan odešel, přijel za mnou Will do kuchyně. Seděla
jsem u malého stolu, škrábala mu
brambory k večeři, a když se objevil ve dveřích, ani jsem
nevzhlédla. Pozoroval mě tak dlouho, až mi
z toho rozpaky zrůžověly uši.
„Víš,“ pronesla jsem konečně, „mohla jsem na tebe bejt taky
hnusná. Mohla jsem poznamenat, že ty
taky vůbec nic neděláš.“
„Nevím, jestli by mi Nathan nabídnul dobrej kurs na to, jestli
si půjdu večer zatancovat,“ ušklíbl se
Will.
„Já vím, že to byl vtip,“ pokračovala jsem a vyhodila přitom
dlouhý kus bramborové slupky. „Ale
prostě jsi mi tím docela ublížil. Jestli si s Nathanem chcete
sázet na můj nudnej život, musíte mi
o tom říkat? Nemohli jste si z toho dělat srandu, když u toho
nejsem?“
Chvíli mlčel. Když jsem konečně vzhlédla, pozoroval mě.
„Promiň,“ řekl.
„Nevypadáš zrovna lítostivě.“
„No… tak dobře… možná jsem chtěl, abys to slyšela. Chtěl
jsem, aby ses zamyslela nad tím, co
děláš.“
„Co jako, že mi život utíká a já s tím nic nedělám…?“
„Vlastně jo.“
„Kristepane, Wille. Co kdybys mi přestal říkat, co mám dělat?
Co když mě baví koukat na televizi?
Co když se mi nechce dělat nic jinýho než si číst?“ Můj hlas
nabíral řezavý tón. „Co když jsem
utahaná, když přijdu domů? Co když nepotřebuju den co den
něco úžasnýho podnikat?“
„Ale možná jednou budeš litovat, žes to neudělala,“ řekl tiše.
„Víš, co bych dělal já, kdybych byl na
tvým místě?“
Odložila jsem škrabku. „Předpokládám, že mi to povíš.“
„Jo. A vůbec mi to nebude blbý. Chodil bych do večerní školy.
Učil bych se na švadlenu nebo
módní návrhářku nebo prostě bych dělal něco s tím, co máš
opravdu ráda.“ Ukázal na mé minišaty ve
stylu Emilia Pucciho inspirované šedesátými lety, které kdysi
bývaly závěsy v dědově pokoji.
Když je můj táta uviděl, ukázal na mě a zařval: „Hele, Lou,
zatáhni se!“ a ještě dobrých pět minut
se nemohl přestat smát.
„Snažil bych se zjistit, co můžu podnikat, aby to moc nestálo –
nějaký fitness cvičení, plavání,
dobrovolná pomoc, cokoli. Učil bych se hrát na nějakej nástroj
nebo chodil venčit něčího psa na
dlouhý procházky, nebo –“
„Fajn, fajn, chápu,“ přerušila jsem ho podrážděně. „Ale já
nejsem ty, Wille.“
„To máš štěstí.“
Chvíli jsme jen tak seděli. Will zajel do kuchyně a zvedl si
sedák vozíku, takže jsme si hleděli přes
stůl do očí.
„Fajn,“ řekla jsem, „cos teda dělal po práci ty? Že to bylo tak
hodnotný?“
„No, neměl jsem po práci zrovna moc času, ale snažil jsem se
každej den dělat aspoň něco. Chodil
jsem lézt na stěnu do haly, hrál jsem squash, chodil jsem na
koncerty, zkoušel jsem nový restaurace –“
„To se to dělají věci, když má člověk peníze,“ namítla jsem.
„A chodil jsem běhat. No vážně,“ ohradil se, když jsem
nevěřícně povytáhla obočí.
„A snažil jsem se učit jazyky zemí, kam bych možná chtěl
jednou jet. A vídal jsem se
s kamarádama – nebo s lidma, o kterejch jsem si myslel, že
jsou mý kamarádi…“ Na okamžik se
zarazil. „A plánoval jsem si výpravy. Hledal jsem místa, kde
jsem ještě nebyl, nebo věci, u kterejch
bych se bál nebo se musel vybičovat až na doraz. Jednou
jsem přeplaval Lamanšskej průliv. Lítal jsem
na kluzáku. Šplhal jsem na hory a dolů sjížděl na lyžích. Jo
–“ dodal, když jsem ho už chtěla přerušit,
„já vím, že na spoustu z toho jsou potřeba peníze, ale na
spoustu zas ne. A kromě toho jak si asi
myslíš, že jsem si ty prachy vydělal?“
„Žes odíral jiný finančníky?“
„Přišel jsem na to, co by mě těšilo, a přišel jsem na to, co
chci dělat, a pak jsem se kvalifikoval na
práci, která mi pomohla ty dvě věci uskutečnit.“
„Říkáš to, jako by to bylo děsně jednoduchý.“
„Ale ono je to jednoduchý,“ trval na svém. „Jenže to chce taky
spoustu tvrdý práce. A lidem se
nechce hodně a tvrdě pracovat.“
Doškrábala jsem brambory. Vyhodila jsem slupky do koše a
postavila kastrol na sporák, abych je
měla připravené na později. Otočila jsem se, rukama se vyšvihla
na stůl čelem k němu a komíhala
nohama.
„Vedl jsi hrozně nabitej život, co?“
„Jo, to jo.“ Přijel ještě blíž a zvedl vozík tak, že se mi skoro
díval do očí. „Proto mě tak štveš,
Clarková. Protože vidím, jaký máš nadání, všechnu tu…“ pokrčil
rameny, „…všechnu tu energii
a originalitu a –“
„Hlavně neříkej potenciál.“
„…potenciál. Jo. Potenciál. A zaboha nepochopím, jak můžeš
bejt spokojená s takovým zaprděným
životem. S životem, kterej se celej odehraje v okruhu sedmi
kilometrů a nebude v něm nikdo, kdo by
tě něčím překvapil nebo ti ukázal věci, ze kterejch se ti zamotá
hlava a ani z toho v noci neusneš.“
„Takže tím mi chceš říct, že bych měla dělat něco
hodnotnějšího než ti škrábat brambory k večeři.“
„Říkám ti, že je tu pro tebe celej širej svět. Ale že ti budu
moc vděčnej, když mi napřed oškrábeš ty
brambory.“ Usmál se na mě a já mu musela úsměv opětovat.
„Nemyslíš –“ začala jsem, ale pak jsem se odmlčela.
„Povídej.“
„Nemyslíš, že je to teď pro tebe vlastně těžší… totiž zvyknout
si? Protože jsi toho dřív tolik dělal?“
„To se mě jako ptáš, jestli lituju, že jsem to všechno dělal?“
„Jenom si říkám, jestli by to pro tebe nebylo jednodušší.
Kdybys vedl prostší život. Teda jednodušší
žít jako dneska.“
„V životě, v životě nebudu litovat ničeho, co jsem udělal.
Protože když člověk skončí na vozíku,
většinu času můžeš cestovat jenom ve vzpomínkách.“ Usmál se,
ale byl to strnulý úsměv, jako by ho
stál hodně úsilí. „Takže jestli chceš vědět, jestli bych radši
vzpomínal na výhled na hrad od sámošky
nebo na ty roztomilý obchůdky dole u kruhovýho objezdu, tak
ne. Měl jsem fajn život, díky za
optání.“
Sklouzla jsem ze stolu. Nevěděla jsem, jak k tomu vlastně
došlo, ale znovu jsem měla pocit, že mě
svými argumenty zahnal do kouta. Sáhla jsem pro prkýnko v
odkapávači.
„A Lou? Omlouvám se. Za tu sázku.“
„Jo. Jasně.“ Odvrátila jsem se a začala umývat prkýnko ve
dřezu. „Nemysli si, že ti teď snad tu
pětku vrátím.“
Dva dny nato skončil Will v nemocnici s infekcí. Jenom
preventivní opatření, povídali, i když bylo
všem zřejmé, že má hrozné bolesti. Někteří kvadruplegici nic
necítí, ale Will sice nevnímal teplotní
změny, ale od prsou dolů cítil doteky i bolest. Dvakrát jsem za
ním zašla, donesla mu nějakou muziku
a něco dobrého na zub a nabídla se, že mu budu dělat
společnost, ale najednou mi nezvykle připadalo,
že tam překážím, a rychle mi došlo, že Will nestojí o zvláštní
pozornost. Nařídil mi, že mám jít domů
a užívat si, že mám čas jen pro sebe.
Ještě před rokem bych byla ty tři dny promarnila; asi bych se
courala po obchodech, možná zašla
s Patrickem na oběd. Možná bych se dívala na televizi a
možná bych učinila marný pokus roztřídit si
oblečení. Možná bych hodně spala.
Teď jsem si ale připadala hrozně neklidná a vykolejená. Chyběl
mi důvod ráno brzo vstát, scházelo
mi, že den nemá jasný účel.
Trvalo mi půl dopoledne, než jsem přišla na to, že bych ten
čas mohla strávit nějak užitečně. Vydala
jsem se do knihovny a dala se do pátrání. Našla jsem tolik
stránek o kvadruplegicích, kolik jsem
svedla, a přišla na další věci, které můžeme podniknout, až
bude Willovi líp. Vypracovala jsem si
seznamy a ke každé položce připsala soupis vybavení, které
bychom pro každou akci mohli
potřebovat.
Objevila jsem diskusní fóra pro lidi s úrazy páteře a zjistila, že
mezi námi žijí tisíce mužů i žen,
kteří jsou na tom jako Will – vedou neviditelné životy v
Londýně, Sydney a Vancouveru, nebo
dokonce kousek od nás, někdy s pomocí přátel a rodiny,
někdy jsou žalostně sami.
Nebyla jsem jediná pečovatelka, která se o tyhle stránky
zajímala. Dívky chtěly vědět, jak pomoci
svému příteli, aby zase získal odvahu vyjít do světa, manželové
se chtěli poradit o nejnovějších
lékařských vymoženostech. Pak tu byly taky reklamy na vozíky,
které dokážou jezdit po písku
i v terénu, důmyslné kladkostroje nebo nafukovací pomůcky do
koupele.
Diskuse se jen hemžily nejrůznějšími kódy. Přišla jsem na to,
že SCI je poranění míchy, TZ je
tělesně zdravý, UTI je infekce močových cest. Zjistila jsem, že
postižení typu C4/5 je mnohem horší
než C11/12, u něhož zůstane většině lidí zachovaná hybnost
paží i trupu. Byly tu příběhy lásky
i ztráty; manželé, kteří s obtížemi zápolili s postižením své
drahé polovičky, nebo dokonce svých
malých dětí. Byly tu manželky, které se cítily provinile, jelikož
se předtím modlily, aby je manžel
přestal mlátit – a pak zjistily, že už to nikdy nedokáže. Byli tu
manželové, kteří chtěli opustit svou
postiženou ženu, ale báli se, co na to řekne jejich okolí. Dalo
se tu najít vyčerpání i zoufalství, ale
i spousta černého humoru – dobře míněné hlouposti zdravých
lidí, vtípky o explodujících
katetrizačních sáčcích nebo o nehodách v opilosti. Padání z
vozíku byla zjevně běžná záležitost. A pak
tu byly i debaty o sebevraždě – jedni ji chtěli spáchat, jiní je
přesvědčovali, ať tomu ještě dají trochu
času, ať se naučí dívat na život z jiné stránky. Všechno jsem
to pročetla a měla jsem pocit, že jsem
konečně skrytě pochopila, co se Willovi honí hlavou.
V poledne jsem opustila knihovnu a vydala se na krátkou
procházku po městě, abych si trochu
provětrala hlavu. Dopřála jsem si sendvič s garnáty, usadila se
s ním na zídce a pozorovala labutě
v jezírku pod hradem. Bylo dost teplo, abych si mohla sundat
kabát, a já nastavila tvář sluníčku. Bylo
překvapivě uklidňující pozorovat, jak svět kolem mě pokračuje
svým běžným tempem. Po celém
dopoledni stráveném ve světě lidí uvězněných vlastním tělem mi
jen možnost vyjít si na procházku
a najíst se na sluníčku připadala jako ohromná svoboda.
Dojedla jsem, vydala se zpátky do knihovny a zase se usadila
u počítače. Zhluboka jsem se nadechla
a napsala:
Ahoj, jsem kamarádka a pečovatelka C5/6 kvadruplegika, je mu
35 let. Dřív býval hrozně úspěšný
a dynamický a má potíže zvyknout si na nový život. Vlastně
jsem se dozvěděla, že už nechce žít,
a snažím se přijít na to, jak ho přesvědčit, aby si to rozmyslel.
Mohl by mi prosím někdo poradit, jak
to dokázat? Napadá vás něco, co by ho mohlo těšit, nebo jak
bych ho mohla přimět, aby se začal dívat
na věci jinak? Za všechny rady budu hrozně vděčná.
Dala jsem si přezdívku Pilná včelka. Pak jsem se opřela na
židli, chvilku si nerozhodně okusovala
nehet na palci, a nakonec klikla na „Odeslat“.
Když jsem příštího rána znovu zasedla k počítači, měla jsem
čtrnáct odpovědí. Nalogovala jsem se
na diskusní fórum a vyjeveně zamrkala na seznam jmen a
reakcí lidí z celého světa, které přišly
během včerejška a dnešní noci. V prvním vzkazu stálo:
Ahoj, Pilná včelko,
vítej v diskusi. Pro Tvého kamaráda je určitě hrozná útěcha, že
se o něj někdo tak stará.
Tak to si nejsem tak jistá, pomyslela jsem si.
Většina z nás tady si v určité chvíli sáhla až na dno. Možná je
na tom Tvůj kamarád teď stejně.
Nedovol mu, aby tě odstrkoval. Zůstaň optimistka. A připomeň
mu, že jemu nepřísluší rozhodovat,
kdy vstoupíme do života a kdy z něj odejdeme, to právo
náleží jen Bohu. To on se ve své moudrosti
rozhodl změnit Tvému příteli život, a možná se z toho může
poučit –
Přeskočila jsem na další vzkaz.
Milá Včelko,
nedá se svítit, být ochrnutej může být fakt děs. A jestli byl
Tvůj kámoš hodně aktivní a vlivnej,
bude to pro něj obzvlášť náročný. Tohle pomohlo mně: pořád
mít společnost, i když jsem na to zrovna
neměl náladu. Dobrý jídlo. Dobrý doktoři. Dobrý léky, když je
potřeba, tak i antidepresiva. Nepíšeš,
odkud jsi, ale kdybys ho zkontaktovala s dalšíma lidma s SCI,
možná by to pomohlo. Mně se do toho
napřed moc nechtělo (myslím, že jsem si v koutku duše
odmítal připustit, že jsem ochrnutej), ale fakt
pomáhá, když víš, že v tom nejsi sám.
Jo a hlavně ho nenech koukat na takový filmy jako Skafandr
a motýl . Strašně deprimující zážitek!
Dej vědět, jak to půjde.
Všechno dobrý,
Ritchie
Vyhledala jsem si film Skafandr a motýl . „Příběh o muži, jenž
po mozkové příhodě ochrne na celé
tělo, a o jeho úsilí komunikovat se světem,“ stálo v popisu.
Zapsala jsem si název do notýsku;
nevěděla jsem, jestli proto, abych před ním Willa uchránila,
nebo abych se nezapomněla na něj sama
podívat.
Další dvě reakce byly od nějakého adventisty a pak od muže,
který navrhoval možné způsoby, jak
Willa rozveselit, jež zcela jistě nebyly součástí mé pracovní
smlouvy. Začervenala jsem se a spěšně
přerolovala dál v děsu, že by mi někdo zezadu koukal na
monitor. A pak jsem se zarazila u další
odpovědi.
Ahoj, Pilná včelko,
proč myslíš, že musíš svého kamaráda nebo svěřence nebo
kdo to je přesvědčit, aby změnil názor?
Kdybych přišel na způsob, jak důstojně zemřít, a kdybych
nevěděl, jak by to moji rodinu zdrtilo, už
bych to dávno udělal. Trčím na vozíku už osmým rokem a
můj život je jedno velké ponížení
a frustrace. Dokážeš si opravdu představit sebe samu na jeho
místě? Víš, jaké to je, když se bez
pomoci nedokážeš ani vyprázdnit? Jaké je vědět, že budeš už
navždycky uvězněná v posteli, že se
nedokážeš ani najíst, obléknout nebo komunikovat se světem
bez něčí pomoci? Že už nikdy nebudeš
mít sex? Že tě čekají samé proleženiny a nemoci, možná i
dýchání s respirátorem? Zdá se, že jsi milá
holka, a určitě to myslíš dobře. Ale za týden už se o něj
možná nebudeš starat Ty. Možná to bude
někdo jiný, kdo ho bude deprimovat, nebo ho třeba vůbec
nebude mít rád. Stejně jako u všeho
ostatního, ani tohle on teď nemůže ovlivnit. My s SCI víme, že
nemáme pod kontrolou prakticky nic –
nemůžeme ovlivnit, kdo nás nakrmí, oblékne, umyje, předepíše
nám léky. S tímhle vědomím se žije
strašně těžce.
Takže myslím, že se ptáš špatně. Kdo jste vy TZ, abyste
rozhodovali, jak máme žít? Jestli takový
život pro Tvého přítele není, neměla by ses spíš ptát, jak mu
ho pomoci ukončit?
Hodně štěstí přeje
Gforce, Missouri, USA
Ohromeně jsem na ten vzkaz zírala a prsty mi na chviličku
ztuhly na klávesnici. Pak jsem sjela níž.
Další reakce byly od jiných kvadruplegiků, kteří Gforce
kritizovali za tak pochmurná slova
a ujišťovali, že oni našli cestu, jak jít dál, že jejich životy stojí
za to. Proběhla tu krátká hádka, která
už neměla s Willem skoro nic společného.
A pak se diskuse zase stočila zpět k mé prosbě. Navrhovali mi
antidepresiva a masáže, popisovali
zázračná uzdravení nebo líčili příběhy o tom, jak jejich životy
získaly novou hodnotu. Bylo tu i pár
praktických tipů: ochutnávka vín, hudba, umění, speciálně
upravené klávesnice.
„Potřebuje partnerku,“ mínila Grace31 z Birminghamu. „Když
bude mít v životě lásku, bude mít
pocit, že to zvládne. Bez toho už bych byla mockrát úplně na
dně.“
Ta slova se mi honila hlavou ještě dlouho po odchodu z
knihovny.
Ve čtvrtek Willa pustili z nemocnice. Dojela jsem pro něj
upravenou dodávkou a odvezla ho domů.
Byl bledý a vyčerpaný a celou cestu netečně hleděl z okýnka.
„Tam se nedá spát,“ vysvětlil mi, když jsem se ptala, jestli mu
nic není. „Na vedlejší posteli
vždycky někdo sténá.“
Oznámila jsem mu, že mu dávám víkend na zotavenou, ale
pak že mám naplánovanou spoustu akcí.
Řekla jsem, že jsem si vzala jeho rady k srdci a hodlám
zkoušet nové věci a on zkrátka bude muset se
mnou. Lstivě jsem tak přesunula pozornost na sebe, věděla
jsem totiž, že jinak ho nikam nedostanu.
Vlastně jsem pro nadcházejících pár týdnů vypracovala
podrobný harmonogram. Každou akci jsem
si pečlivě vyznačila v kalendáři černou barvou a červenou fixou
pak připsala, jaká opatření je třeba
podniknout, a zeleně připojila vybavení, které budu potřebovat.
Pokaždé když jsem mrkla na dveře,
mnou projelo mírné vzrušení – jednak že jsem tak
organizovaná, ale i proto, že jeden z těch podniků
by možná mohl změnit Willův náhled na život.
Jak vždycky říká táta, mozek je v naší rodině moje sestra.
Návštěva galerie netrvala ani dvacet minut, a to jsem do toho
počítala, i jak jsme třikrát objížděli
blok, abych našla vhodné místo k zaparkování. Jakmile jsme
vešli dovnitř ‒ a ještě jsem za ním ani
nezavřela dveře ‒ prohlásil, že celá výstava je úplně příšerná.
Ptala jsem se proč, a on opáčil, že když
to sama nevidím, on mi to nevysvětlí. Z kina jsme museli
odejít, když nám personál omluvně oznámil,
že jim nefunguje výtah. Další akce, například nezdařený pokus
jít si zaplavat, byly časově
i organizačně náročnější – musela jsem předem zavolat do
bazénu, poprosit Nathana, aby zůstal
přesčas… a když jsme dorazili, potřebovala jsem už jen
termosku s horkou čokoládou, kterou jsme
v naprostém tichu vypili na parkovišti rekreačního střediska,
neboť Will kategoricky odmítl jít
dovnitř.
Následující středu jsme šli na koncert zpěváka, kterého Will už
jednou slyšel živě zpívat v New
Yorku. Tenhle výlet se povedl. Will naslouchal hudbě s výrazem
naprostého soustředění. Většinu času
jako by tu Will až tak úplně nebyl, jako by částí sebe sama
vždycky zápolil s bolestí, vzpomínkami
nebo černými myšlenkami. Ale s hudbou to bylo jiné.
A další den jsem ho vzala na degustaci vín v rámci
propagační akce, kterou jistá vinice pořádala ve
specializovaném obchodě s vínem. Musela jsem Nathanovi slíbit,
že Willa neopiju. Každou sklenici
jsem přidržela Willovi pod nosem a on poznal, co to je, ještě
než vůbec ochutnal. Musela jsem se
ovládat, abych nevyprskla smíchy, když pak vyplivl víno do
svého kelímku (vypadalo to hrozně
legračně), a on na mě podmračeně koukl a prohlásil, že jsem
jak malé dítě. Majitele nejdřív podivně
vyvedlo z míry, že má v obchodě muže na vozíku, ale pak na
něj Will udělal ohromný dojem.
S postupujícím odpolednem si k němu přisedl, otevíral další a
další lahve a debatoval s Willem
o oblastech a hroznech, a já mezitím bloumala obchodem,
zkoumala viněty a upřímně řečeno se
trochu nudila.
„No tak, Clarková. Trochu se vzdělávej,“ pokývl mi, abych si
sedla vedle něj.
„Nemůžu. Máma mě vždycky učila, že plivat je neslušný.“
Oba muži se po sobě podívali, jako bych já byla ten cvok. Ale
Will víno pokaždé nevyplivl, já se
dobře dívala. A po zbytek odpoledne byl podezřele hovorný,
mnohem víc se smál a byl ještě
bojovnější než jindy.
A pak jsme cestou domů projížděli městečkem, kudy jsme
normálně nemívali cestu, a když jsme
bez hnutí seděli v zácpě, rozhlédla jsem se a spatřila tetovací
salón.
„Vždycky jsem docela chtěla tetování,“ prohodila jsem.
Měla jsem už vědět, že před Willem člověk takové věci nemůže
vůbec vypouštět z úst. Tlachání mu
nic neříkalo. Okamžitě chtěl vědět, proč ho tedy nemám.
„Ale… vlastně nevím. Asi mě vždycky zarazilo, co by tomu
všichni řekli.“
„Proč? Co by řekli?“
„Táta nesnáší tetování.“
„Kolik že ti to je?“
„A Patrick je taky nesnáší.“
„A on sám nikdy nedělá nic, co by se ti nemuselo líbit.“
„Mohla bych dostat klaustrofobii. Nebo bych si to mohla
rozmyslet, až už by to bylo hotový.“
„Tak si to přece můžeš nechat odstranit laserem, ne?“
Mrkla jsem na něj ve zpětném zrcátku. V očích měl jiskřičky.
„No tak,“ vyzval mě. „Co by sis nechala udělat?“
Zjistila jsem, že se usmívám. „Já nevím. Žádnýho hada. Ani
ničí jméno.“
„Tak srdíčko s nápisem ‚maminka‘ jsem fakt nečekal.“
„Slibuješ, že se nebudeš smát?“
„Tak to slíbit teda nemůžu. Kristepane, nechceš si snad dát
udělat nějaký starý indický moudro
v sanskrtu nebo něco takovýho, že ne? Co mě nezabije, to
mě posílí .“
„Ne. Nechala bych si udělat včelu. Malinkou černožlutou
včeličku. Mám včely hrozně ráda.“
Přikývl, jako by to bylo naprosto rozumné přání. „A kde bys ji
chtěla mít? Nebo se radši nemám
ptát?“
Pokrčila jsem rameny. „Nevím. Na rameni? Na boku?“
„Zastav,“ nařídil mi.
„Proč, je ti něco?“
„Prostě zastav. Tamhle je místo. Koukni, po levý straně.“
Zajela jsem k obrubníku a koukla na něj přes rameno. „No
tak pojď,“ vyzval mě. „Stejně už dneska
nemáme žádnej program.“
„Kam mám jít?“
„No do toho tetovacího salónu.“
Dala jsem se do smíchu. „No jasně.“
„Proč ne?“
„Ty jsi vážně polykal a neplival.“
„Neodpověděla jsi mi.“
Obrátila jsem se na sedadle. On to myslel vážně.
„Nemůžu se přece nechat tetovat. Jen tak.“
„Proč ne?“
„Protože…“
„Protože tvůj přítel to neschvaluje. Protože pořád musíš bejt
poslušná holčička, i když je ti
sedmadvacet. Protože tě to moc děsí. No tak, Clarková. Užívej
si trochu. Co ti brání?“
Pohlédla jsem na průčelí tetovacího salónu před sebou. V
poněkud špinavé výloze viselo velké
neonové srdce a zarámované fotografie Angeliny Jolie a
Mickeyho Rourka.
Moje úvahy přerušil Willův hlas. „Tak fajn. Když ty, tak já
taky.“
Otočila jsem se k němu. „Ty by ses dal tetovat?“
„Jestli tě to přesvědčí, abys aspoň jednou vystoupila z tý svojí
škatulky…“
Zhasla jsem motor. Chvíli jsme poslouchali, jak postupně
dotikává, a vnímali monotónní hučení
aut, která stála v koloně vedle nás.
„Ale to je dost natrvalo.“
„Ne dost, to je úplně natrvalo.“
„Patrick bude hrozně naštvanej.“
„To už jsi říkala.“
„A nejspíš dostaneme žloutenku ze špinavejch jehel. A umřem
pomalou, strašlivou a bolestivou
smrtí.“ Otočila jsem se k Willovi. „Stejně by nám to nemohli
udělat hned. Myslím jako právě teď.“
„Asi ne. Ale co kdybysme se aspoň šli zeptat?“
Za dvě hodiny jsme vyšli ze salónu, já o osmdesát liber lehčí a
s chirurgickou náplastí na boku, kde
mi ještě zasychal inkoust. Je to docela malé tetování, vysvětlil
mi tatér, takže můžeme na jeden zátah
udělat obrysy i barvu, a bylo to. Hotovo. Byla jsem potetovaná.
Nebo jak by nepochybně řekl Patrick,
poznamenaná na celý život. Pod bílým obvazem se schovával
buclatý čmeláček, jehož jsem vybrala
z laminovaného kroužkového pořadače plného obrázků, který
nám tatér po příchodu nabídl. Byla jsem
skoro bez sebe vzrušením. Pořád jsem se kroutila, abych se na
tetování mrkla, až mi Will řekl, ať toho
nechám, než si něco vykloubím.
Bylo to zvláštní, ale Will byl v salónu úplně uvolněný a
spokojený. Nebyli tam z něj nijak vyjevení.
Prý už pár kvadruplegiků tetovali, což vysvětlovalo, jak bez
potíží s ním manipulovali. Překvapilo je,
když jim Will řekl, že jehlu cítí. Prý před šesti týdny dodělali
tetování jednomu paraplegikovi, který si
nechal dělat iluzivní bionický obraz přes celou nohu.
Jeden tatér se šroubem v uchu vzal Willa do vedlejší místnosti
a spolu s mým tatérem ho položili na
speciální stůl, takže jsem z něj otevřenými dveřmi viděla jen
dolní část nohou. Přes bzučení tetovací
jehly jsem slyšela, jak si spolu šeptají a smějí se, a do nosu
mě štípal zápach dezinfekce.
Když se mi jehla poprvé zakousla do kůže, kousla jsem se do
rtu, odhodlaná před Willem nekvičet.
Myslela jsem na to, co asi vedle dělá, snažila se poslouchat, o
čem si tam povídají, a přemýšlela, co si
nechá vytetovat. Skončil později než já a odmítl mi své tetování
ukázat. Měla jsem podezření, že bude
nějak souviset s Alicií.
„Ty máš na mě úplně hroznej vliv, Wille Traynore,“ brblala
jsem, když jsem otevírala dveře
dodávky a spouštěla rampu. Ale nemohla jsem se přestat
usmívat.
„Ukaž.“
Rozhlédla jsem se po ulici, pak jsem se otočila a trošičku si
odhrnula náplast na boku.
„To je skvělý. Ta včelička se mi moc líbí. Vážně.“
„Po zbytek života budu muset před našima nosit kalhoty s
vysokým pasem.“ Pomohla jsem mu
navést vozík na rampu a zvedla ji. „Ale počkej, jen až se tvoje
máma dozví, že ses nechal tetovat…“
„Řeknu jí, že ta holka z obecní bytovky mě svedla na šikmou
plochu.“
„Tak fajn, Traynore, teď mi ukaž to svoje.“
Nevzrušeně na mě mrkl s mírným úsměškem. „Stejně mi
budeš muset vyměnit náplast, až dorazíme
domů.“
„Jasně. Jako bych to ještě nikdy nedělala. No tak. Nepojedu,
dokud mi ho neukážeš.“
„Tak mi zvedni košili. Na pravý straně. Tvojí pravý straně.“
Naklonila jsem se mezi předními sedadly, povytáhla mu košili a
odlepila gázový polštářek. Z jeho
bledé kůže temně vystupoval černobíle pruhovaný obdélníček,
tak malý, že jsem se musela podívat
ještě jednou, než mi došlo, co je tam napsáno.
Spotřebujte do: 19. března 2007
Chvíli jsem na to zírala. Pak jsem se skoro rozesmála, a pak
se mi oči zalily slzami. „To je –“
„Den, kdy jsem měl tu nehodu. Jo.“ Zvedl oči k nebi. „Ale
proboha, hlavně mi tady nezačni fňukat,
Clarková. To mělo bejt vtipný.“
„Je to vtipný. I když teda dost ubohým způsobem.“
„Nathanovi se to bude líbit. Ale no tak, nekoukej se na mě
takhle. To není, jako kdybych si zohavil
dokonalý tělo, žejo?“
Stáhla jsem Willovi košili a pak jsem se otočila a nastartovala.
Nevěděla jsem, co říct. Neměla jsem
tušení, co to má všechno znamenat. Chce tím snad vyjádřit, že
už se začíná smiřovat se svou situací?
Nebo jen zase vyjadřuje opovržení vůči vlastnímu tělu?
„Hele, Clarková, udělej pro mě něco,“ řekl, když jsem se už
chystala vyjet. „Sáhni mi do batohu. Do
tý zazipovaný kapsy.“
Mrkla jsem do zpětného zrcátka a zase zatáhla ruční brzdu.
Natáhla jsem se mezi sedadly, sáhla do
batohu a začala v něm šátrat podle jeho pokynů.
„Chceš prášky na bolest?“ Byla jsem jen pár centimetrů od
jeho obličeje. Měl ve tváři nejvíc barvy
od chvíle, co se vrátil z nemocnice. „Mám nějaký u sebe…“
„Ne. Hledej dál.“
Vytáhla jsem nějaký papírek a zase si sedla. Byla to složená
desetilibrová bankovka.
„Tu máš. Pětka pro případ nouze.“
„No a?“
„Je tvoje.“
„Za co?“
„Za to tetování,“ zazubil se na mě. „Dokud sis nesedla do toho
křesla, ani na chvíli jsem nevěřil, že
to fakt uděláš.“
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
16
Nedalo se svítit: naše spací uspořádání prostě nefungovalo.
Vždycky když přijela Trina na víkend,
rozjela se v Clarkovic rodině dlouhá noční hra škatulata,
hejbejte se. Po páteční večeři máma s tátou
nabídli Trině svůj pokoj, ale ta souhlasila jen po předchozím
ujištění, že kdepak, nejsou ani trochu
naštvaní, a že Thomasovi se mnohem líp bude spát v pokoji,
kde to zná. Tak se aspoň všichni pořádně
vyspí, dodali.
Jenže když měli máma s tátou spát dole, potřebovali tam mít
vlastní peřinu, polštáře a dokonce
i prostěradla, protože máma prostě nemohla spát, když neměla
postel tak, jak byla zvyklá. Takže po
večeři s Trinou kompletně převlékly rodičovskou postel, včetně
ochranné podložky pod prostěradlo,
kdyby Thomas měl v noci nehodu. Máminy a tátovy lůžkoviny
se složily a strčily do kouta v obýváku,
kde do nich Thomas skákal a zahrabával se a natahoval si
prostěradlo přes židle jako stan.
Děda nabídl k dispozici svůj pokoj, ale nikdo ho nechtěl. Byly
tam cítit jeho zažloutlé výtisky
Dostihového světa a tabák Old Holborn a úklid by zabral celý
víkend. Já se střídavě svíjela provinilostí
– tohle všechno byla koneckonců moje vina ‒, ale přitom jsem
věděla, že se rozhodně nenabídnu, že se
vrátím do komory. Z té zatuchlé místnůstky bez oken jsem
měla jakousi noční můru. Jen při
představě, že bych tam zase spala, se mi svírala hruď. Bylo mi
sedmadvacet a byla jsem náš hlavní
živitel. Přece nebudu spát ve skříni.
Jeden víkend jsem se nabídla, že bych přespala u Patricka, a
všem se tajně ulevilo. Jenže když jsem
tu nebyla, otlapkal mi Thomas ulepenými prstíky nové rolety a
počmáral mi nový přehoz na postel
permanentní fixou, načež se máma s tátou usnesli, že bude
nejlepší, když v mém pokoji budou spát oni
a Trina s Thomasem půjdou k nim, kde zřejmě nějaká ta
dekorace fixou nevadí.
Když máma vzala v úvahu, kolik postelí navíc se muselo
převlékat a následně prát povlečení,
musela připustit, že si moc nepomůže, když budu v pátek a v
sobotu spát u Patricka.
A pak tu byl Patrick. Ten byl teď jako posedlý. Jedl, pil, žil a
dýchal jen pro svůj extrémní severský
závod. V jeho bytě, obyčejně jen spoře zařízeném a dokonale
uklizeném, teď všude visely tréninkové
rozpisy a dietní programy. Pořídil si nové odlehčené kolo, které
ubytoval v předsíni a já jsem na něj
nesměla ani sáhnout, abych snad nějak nerozhodila jeho
dokonale vyvážené a odlehčené závodní
vlastnosti.
Taky skoro nebyl doma, dokonce ani v pátek a v sobotu. Při
jeho tréninku a mé pracovní době jsme
si zvykli, že spolu už netrávíme tolik času. Mohla jsem za ním
chodit na dráhu a dívat se, jak se lopotí
dokolečka dokola, dokud neurazí stanovený počet kilometrů,
nebo jsem mohla zůstat sama doma
a dívat se na televizi, schoulená v rohu jeho obrovské kožené
sedačky. V lednici nebylo žádné jídlo
kromě plátků krůtích prsou a odporných energetických nápojů,
které se konzistencí blížily žabím
vajíčkům. S Trinou jsme jeden ochutnaly, ale okamžitě jsme ho
vyplivly a teatrálně naznačovaly
zvracení, jako malé děti.
Popravdě řečeno se mi v Patrickově bytě vůbec nelíbilo. Koupil
si ho před rokem, když měl
konečně pocit, že to jeho máma sama zvládne. V podnikání se
mu dařilo a vysvětlil mi, jak je důležité,
aby aspoň jeden z nás vlastnil nějakou nemovitost. To měl být
asi signál, že bychom si mohli
promluvit o tom, zda spolu budeme bydlet, ale nějak k tomu
nedošlo a my jsme ani jeden netoužil
vytahovat témata, která nám byla poněkud nepříjemná.
Následkem toho jsem v tom bytě neměla
vůbec nic svého, navzdory našemu několikaletému vztahu. Nikdy
jsem mu to nedokázala říct, ale radši
bych stejně bydlela v našem domě, ve všem tom rámusu a
binci, než v tom neosobním, bezvýrazném
mládeneckém bytě s přiděleným parkovacím místem a
exkluzivním výhledem na hrad.
A kromě toho jsem tam byla poněkud osamělá.
„Musím se držet rozpisu, lásko,“ ospravedlňoval se, když jsem
si mu stěžovala. „Jestli v týhle fázi
nedám minimálně šestatřicet kiláků, nikdy to nestihnu v limitu.“
A pak mě informoval, jak je na tom
momentálně se syndromem tibiální hrany, nebo po mně chtěl
podat sprej proti bolesti.
Když zrovna netrénoval, donekonečna vysedával s ostatními
členy týmu, vzájemně si porovnávali
vybavení a dolaďovali organizaci cesty. Když jsem mezi nimi
seděla, připadalo mi, že snad mluví
korejsky. Netušila jsem, o čem to vlastně mluví, a ani jsem
nijak zvlášť netoužila do toho proniknout.
A za sedm týdnů jsem s nimi měla jet do Norska. Ještě jsem
nevymyslela, jak mám Patrickovi říct,
že jsem se s Traynorovými nedomlouvala na žádném volnu.
Jak bych mohla? V době konání Xtreme
Vikinga už mi do vypršení lhůty nebude zbývat ani týden. Asi
ode mě bylo dětinské, že jsem to vůbec
nechtěla řešit, ale popravdě řečeno jsem v duchu viděla jen
Willa a hodiny odtikávající čas do konce.
Ničemu jinému jsem jaksi nedokázala věnovat pozornost.
Paradoxně se mi u Patricka ani nespalo dobře. Nevím proč, ale
kdykoli jsem šla do práce přímo od
něj, připadalo mi, že mluvím přes tlusté sklo, a na kruzích pod
očima jsem se mohla houpat. Začala
jsem si na temné stíny plácat korektor stejně ledabylými tahy,
jako bych malovala zeď.
„Co se děje, Clarková?“ zeptal se Will.
Otevřela jsem oči. Byl hned u mě a pozoroval mě s hlavou
nakloněnou na stranu. Zmocnilo se mě
tušení, že už takhle sedí nějakou dobu. Ruka mi automaticky
vyletěla k ústům, jestli mi náhodou
neteče z koutku slina.
Z filmu, na který jsem se měla dívat, už zbýval jen sled
pomaličku se posouvajících titulků.
„Nic. Promiň. Jenom je tady horko,“ napřímila jsem se.
„To už je podruhý za tři dny, cos mi tady usnula.“ Hleděl mi
do tváře. „A vypadáš úplně příšerně.“
A tak jsem mu to řekla. Pověděla jsem mu o sestře, a jak to
máme se spaním a jak kvůli tomu
nechci dělat vlny, protože kdykoli se podívám na tátu, vidím
mu ve tváři to sotva skrývané zoufalství,
že nedokáže pro rodinu zajistit ani dům, kde bychom se
všichni vyspali.
„Pořád ještě nic nesehnal?“
„Ne. Myslím, že je to kvůli věku. Ale my se o tom nebavíme.
Je to…“ pokrčila jsem rameny.
„Všem je to hrozně nepříjemný.“
Počkali jsme, až film dohraje, a pak jsem vstala, vytáhla DVD z
přehrávače a uložila ho zpátky do
obalu. Nějak mi nepřipadalo správné, že obtěžuju Willa se
svými problémy. Vedle těch jeho působily
trapně banálně.
„Já si zvyknu,“ ujistila jsem ho. „Bude to v pohodě, fakt.“
Po zbytek odpoledne byl Will jaksi zamyšlený. Umyla jsem
nádobí a pak jsem mu pustila počítač.
Když jsem mu nesla pití, otočil se s vozíkem ke mně.
„To je jednoduchý,“ pronesl, jako bychom celou tu dobu vedli
rozhovor. „Můžeš o víkendech
přespávat tady. Je tady jeden pokoj navíc, aspoň se využije.“
Ztuhla jsem s kelímkem v ruce. „To přece nemůžu.“
„Proč ne? No tak, já ti to nebudu platit jako přesčasy.“
Strčila jsem mu kelímek do držáku. „Ale co by tomu řekla
tvoje máma?“
„Nemám tušení.“
Zřejmě jsem vypadala znepokojeně, protože dodal: „Neboj, já
jsem slušnej kluk.“
„Cože?“
„Jestli se bojíš, že mám snad nějaký zákeřný plány, jak tě
svedu, vždycky mi můžeš odpojit
baterii.“
„Moc vtipný.“
„Vážně, rozmysli si to. Můžeš to mít jako záložní možnost.
Všechno se může změnit dřív, než se
naděješ. Tvoje sestra se třeba rozhodne, že vlastně nechce
trávit každej víkend doma. Nebo se může
s někým seznámit. Může se změnit milion věcí.“
A ty tu taky za dva měsíce nemusíš být, řekla jsem mu v
duchu, a okamžitě jsem se za tu myšlenku
nenáviděla.
„Jedno mi řekni,“ hodil po mně na odchodu z místnosti, „proč
tě k sobě nevezme pan Běžec?“
„Ale jo, on by mě vzal,“ připustila jsem.
Podíval se na mě, jako by to chtěl rozebírat dál.
Ale pak si to zjevně rozmyslel. „Jak jsem říkal,“ pokrčil
rameny, „ta nabídka platí.“
Tyhle věci měl Will rád:
1. Dívat se na filmy, zvlášť cizí filmy s titulky. Občas se nechal
přemluvit na nějaký akční thriller,
někdy i na nějakou tu epickou romantiku, ale romantické
komedie striktně odmítal. Když jsem si
někdy dovolila nějakou půjčit, celých 120 minut dokázal
posměšně odfrkovat nebo upozorňovat na
hrozná klišé v zápletce, takže jsem si to nakonec vůbec neužila.
2. Poslouchat vážnou hudbu. Hrozně moc toho o ní věděl.
Líbily se mu i nějaké moderní věci, ale
jazz považoval převážně za nesmyslnou snobárnu. Když jednou
odpoledne spatřil obsah mého MP3
přehrávače, smál se tak, až si málem vytrhl jednu hadičku.
3. Sedět na zahradě, když bylo teď teplo. Někdy jsem jen stála
u okna a pozorovala ho, jak si se
zakloněnou hlavou užívá slunce na tváři. Když jsem obdivovala,
jak se dokáže tak zklidnit a užívat si
přítomný okamžik – což jsem já v životě nedokázala ‒,
podotkl, že když člověk nemůže hýbat rukama
ani nohama, nemá moc na vybranou.
4. Nutit mě do čtení nejrůznějších knih a časopisů a pak si o
nich povídat. Vědění je moc, Clarková ,
říkal vždycky. Nejdřív mi to hrozně vadilo – připadala jsem si
jako ve škole při zkoušení, jak dobře si
dokážu něco zapamatovat. Ale po čase jsem si uvědomila, že
pro Willa neexistovaly špatné odpovědi.
Měl naopak rád, když jsem se s ním hádala. Chtěl vědět, co si
myslím o zprávách v novinách,
nesouhlasil se mnou ohledně postav v knížkách. Měl zjevně
vyhraněný názor úplně na všechno – co
dělá vláda, jestli by nějaká společnost měla koupit jinou, jestli
by měl jít někdo do vězení. Když měl
pocit, že se dost nesnažím nebo že jen papouškuju, co jsem
slyšela od rodičů nebo od Patricka,
vždycky jen rozhodně prohlásil: „Ne. To nestačí.“ A když jsem
řekla, že o něčem nic nevím, vypadal
tak zklamaně, že jsem se na něj začala chystat předem, a
abych si připadala připravená, četla jsem teď
noviny v autobuse cestou do práce. „To je dobrý, Clarková,“
chválil mě a já se rozzářila bezděčným
úsměvem, a pak jsem si nadávala, že jsem mu zase skočila na
tu jeho blahosklonnost.
5. Holení. Jednou za dva dny jsem mu teď namydlila tvář a
uvedla ho do přijatelného stavu. Když
zrovna neměl špatný den, opřel se dozadu, zavřel oči, a ve
tváři se mu zračilo téměř fyzické potěšení.
Možná jsem si to jen namlouvala. Možná jsem viděla, co jsem
chtěla vidět. Ale vždycky seděl úplně
mlčky, když jsem mu jemně přejížděla žiletkou po bradě,
vyhlazovala a oškrabovala, a když pak
otevřel oči, tvář mu roztála, jako by se probouzel z obzvlášť
příjemného spánku. Měl teď v obličeji
trochu lepší barvu, jak jsme trávili čas venku; snadno se opálil.
Schovávala jsem žiletky nahoře
v koupelnové skříňce, zastrčené za velikou lahví kondicionéru.
6. Dělat chlapské věci. Obzvlášť s Nathanem. Občas se před
večerním ošetřováním usadili v koutě
zahrady a Nathan jim oběma otevřel pivo. Někdy jsem slyšela,
jak se baví o ragby nebo vtipkují
o nějaké ženě, kterou viděli v televizi, a já jsem Willa vůbec
nepoznávala. Ale chápala jsem, že to
potřebuje; potřeboval někoho, s kým se mohl chovat jako chlap
a dělat chlapské věci. Byl to malý
kousek normálna v jeho podivném, izolovaném životě.
7. Komentovat můj šatník. Vlastně bych spíš měla říct, že nad
ním v úžasu povytahoval obočí. Až
na ty černožluté punčocháče. Vzala jsem si je na sebe dvakrát
a on nikdy nic neřekl, jen přikývl, jako
by konečně něco na světě bylo správně.
„Ty jsi prej tuhle viděla ve městě mýho tátu.“
„Co? Jo.“ Zrovna jsem věšela prádlo na šňůru. Byla schovaná
v koutě, kterému paní Traynorová
říkala kuchyňská zahrada. Asi nechtěla, aby jí něco tak
všedního jako pověšené prádlo narušovalo
výhled na bylinkové záhony. Moje máma vyvěšovala bílé prádlo
skoro jako svoji pýchu. Jako by
vyzývala sousedky: Zkuste tohle trumfnout, dámy! Táta měl
co dělat, aby jí rozmluvil druhý otočný
věšák na předzahrádce.
„Ptal se mě, jestli ses mi o tom zmínila.“
„Aha.“ Zachovávala jsem usilovně bezvýraznou tvář. A pak,
protože zjevně čekal, co řeknu, jsem
dodala: „Jak vidíš, tak ne.“
„Byl tam s někým?“
Hodila jsem poslední kolíček zpátky do pytlíku, zarolovala ho a
strčila do prázdného prádelního
koše. Obrátila jsem se k němu.
„Jo.“
„S nějakou ženou.“
„Jo.“
„Byla zrzavá?“
„Jo.“
Will nad tím chviličku uvažoval.
„Mrzí mě, jestli máš pocit, že jsem ti to měla říct,“ začala
jsem, „ale… ale zdálo se mi, že mi do
toho nic není.“
„O tom se nikdy nemluví snadno.“
„Ne.“
„Jestli tě to utěší, Clarková, tak to není poprvé,“ utrousil a
zamířil zpátky do domu.
Deirdre Bellowsová mě musela oslovit dvakrát, než jsem
konečně zvedla hlavu. Škrábala jsem si do
notýsku názvy různých míst s otazníky, pro a proti, a skoro
jsem zapomněla, že vlastně jedu
autobusem. Snažila jsem se vymyslet, jak dostat Willa do
divadla. V dojezdu do dvou hodin od nás
bylo jenom jedno a hráli v něm zrovna muzikál Oklahoma!
Neuměla jsem si představit, že si Will bude
pokyvovat do rytmu „Krásného rána“, ale všechna divadla, kde
hrály vážné věci, byla v Londýně.
A Londýn mi pořád ještě připadal jako holá nemožnost.
V podstatě to bylo tak, že jsem sice dokázala dostat Willa z
domu, ale vyčerpali jsme už skoro
všechno, co bylo do jedné hodiny jízdy, a já netušila, jak ho
přimět vypravit se někam dál.
„Koukám, že jsi někde ve svým světě, co, Louiso?“
„Jé, ahoj Deirdre,“ posunula jsem se na sedadle, abych jí
udělala místo.
Deirdre se kamarádila s mámou už od dětských let. Měla
obchod s bytovým textilem a byla třikrát
rozvedená. Vlasy měla tak husté, že to klidně mohla být
paruka, a její masitá, smutná tvář jako by
říkala, že pořád ještě čeká, kdy si pro ni přijede nějaký ten
princ na bílém koni.
„Normálně autobusem nejezdím, ale teď mám auto v servisu.
Jak se máš? Tvoje máma mi povídala
o tvojí práci. Zní to fakt zajímavě!“
Takhle to je, když vyrůstáte na malém městě. Celý váš život
mají všichni jako na talíři. Nic se tu
neutají – ani to, že mě ve čtrnácti letech přistihli kouřit na
parkovišti jednoho supermarketu za
městem, ani že táta položil nové obklady na záchodě.
Podrobnosti ze života ostatních byly pro ženy
jako Deirdre oběžný kapitál.
„Jo, je to prima.“
„A dobře placený.“
„Jo.“
„Hrozně se mi za tebe ulevilo po tom průšvihu s Mazanou
houstičkou. Taková škoda, že zavřeli.
Přijdeme o všechny užitečný obchody ve městě. Pamatuju si,
když ještě byly na hlavní třídě potraviny,
pekařství i řeznictví. Chybělo nám snad jenom železářství!“
„Hm…“ Všimla jsem si jejího letmého pohledu na můj seznam
a zaklapla notýsek. „No, aspoň si
máme kde koupit záclony. Jak to jde v obchodě?“
„Ale, dobře… jo… A co je tohle? Něco do práce?“
„Jenom vymýšlím věci, který by Will třeba rád podniknul.“
„To je ten tvůj ochrnutej chlapík?“
„Ano. Můj šéf.“
„Tvůj šéf. No, tak se to taky dá říct,“ šťouchla do mě. „A co
ta tvoje chytrá sestřička, jak jí to jde na
vejšce?“
„Má se dobře. I Thomas.“
„Ta to tady bude jednou řídit, uvidíš. Ale musím teda říct,
Louiso, že jsem se vždycky divila, žes
nevyletěla z hnízda ještě před ní. Vždycky jsme si říkali, že jsi
taková chytrá a originální. Teda pořád
si to říkáme, samozřejmě.“
Zdvořile jsem se usmála. Nevěděla jsem, jak jinak bych mohla
reagovat.
„Ale i tak – někdo to musí bejt, žejo? A pro vaši mámu je
fajn, že aspoň jedný z vás nevadí zůstat
doma.“
Chtěla jsem jí odporovat, ale pak jsem si uvědomila, že jsem v
uplynulých sedmi letech neudělala
nic, co by snad naznačovalo, že mám ctižádost či touhu
odstěhovat se dál než na druhý konec ulice.
Pod námi vrčel a vibroval unavený motor starého autobusu, já
tam seděla a náhle se mě zmocnil pocit,
že čas letí a já ztrácím celé dlouhé úseky pochůzkami tam a
zpátky na stále tomtéž úseku. Kolem
dokola hradu. Dívat se na Patricka, jak běhá kolem dokola po
dráze. Pořád stejné malicherné starosti.
Stereotyp.
„No jo, no. Tady vystupuju.“ Deirdre se vedle mě těžce zvedla
a hodila si lakovanou kabelku na
rameno. „Pozdravuj ode mě mámu. Vyřiď jí, že se zejtra
zastavím.“
Vzhlédla jsem a zamrkala. „Já mám tetování,“ vyhrkla jsem
náhle. „Včeličku.“
Zarazila se a rukou se přidržovala sedadla.
„Mám ho na boku. Opravdový tetování. Je to navždycky,“
dodala jsem.
Deirdre mrkla ke dveřím autobusu. Zatvářila se trochu zmateně,
ale pak mi věnovala úsměv, o němž
se asi domnívala, že je útěšný.
„No to je pěkný, Louiso. Tak jak jsem říkala, vyřiď mámě, že
se zejtra zastavím.“
Každý den, když se Will díval na televizi nebo dělal něco
jiného, jsem se usadila před jeho
počítačem a snažila se vymyslet nějaký zázračný podnik, který
by mu udělal radost. Ale s postupem
času jsem zjišťovala, že seznam věcí, které dělat nemůžeme, a
míst, kam nemůžeme jet, se začíná
podstatně rozšiřovat na úkor nápadů, které bychom realizovat
mohli. Když konečně první číslo
přesáhlo druhé, vypravila jsem se zase na diskusní stránky pro
radu.
Ha! ozval se Ritchie, vítej v našem světě, Včelko.
Z následných debat jsem se dozvěděla, že opít se na vozíku
má svá specifická rizika – potíže
s cévkami, pády z obrubníků, nebo že vás jiný opilec zaveze
ke špatnému domu. Zjistila jsem, že není
žádné místo, kde by zdraví lidé byli nějak výrazně méně či
více ochotní než jinde, ale že Paříž se
všeobecně považuje za nejméně vstřícné místo pro vozíčkáře
na světě. To mě zklamalo, protože jsem
v nějakém optimistickém koutečku svojí duše pořád doufala, že
bychom se tam mohli podívat.
Začala jsem dávat dohromady nový seznam – co nemůžete
dělat s kvadruplegikem.
1. Jet metrem (většina stanic nemá výtahy). To v podstatě
vylučovalo veškeré aktivity v půlce
Londýna, pokud bychom nebyli ochotní platit za taxíky.
2. Jít si zaplavat. To se nedalo bez pomoci, a navíc musela být
teplota dostatečně vysoká, aby se
Will nezačal během pár minut nekontrolovaně klepat. I kdyby
tam byly šatny pro postižené, budou
celkem nanic, pokud nebudou mít speciální kladkostroj
13.pro spouštění do bazénu. Ne že by se snad Will nechal
dobrovolně spouštět do bazénu
kladkostrojem.
13. Jít do kina. To se dalo, jen když jsme dostali místo až
vepředu, nebo když Will ten den neměl
velké křeče. Strávila jsem nejmíň dvacet minut z Okna do
dvora na všech čtyřech a sbírala popcorn,
který se rozletěl na všechny strany, když Will neočekávaně
škubl kolenem.
14. Jít na pláž. Na to byl potřeba vozík vybavený „tlustými
koly“. Willův je neměl.
15. Dostat se do letadla, které už vyčerpalo „kvótu“ na počet
postižených na palubě.
16. Jít nakupovat. Ne všechny obchody byly vybaveny rampami,
i když to bylo ze zákona povinné.
Řada majitelů obchodů pod hradem se vymlouvala, že je
nemohou instalovat, protože se nacházejí
v památkově chráněné budově. Někteří dokonce i mluvili
pravdu.
17. Jít někam, kde bylo příliš horko nebo příliš zima (problémy
s teplotou).
18. Vydat se někam jen tak z náhlého popudu (vždycky bylo
potřeba sbalit tašky a zkontrolovat
trasu, jestli bude všude přístup pro postižené).
19. Najíst se v restauraci, pokud se Will cítil trapně, že se
musí nechat krmit, nebo – podle toho, jak
na tom byl s cévkami – pokud se na toalety v restauraci
chodilo dolů po schodech.
10. Podnikat dlouhé cesty vlakem (vyčerpávající a příliš náročné
dostat těžký motorizovaný vozík
bez pomoci do vlaku).
11. Nechat se ostříhat, když zrovna pršelo (všechny vlasy se
nalepily Willovi na kola. Bylo zvláštní,
že se nám z toho oběma udělalo nevolno).
12. Jít na návštěvu k přátelům, pokud neměli rampu. Většina
domů má schody. Většina lidí nemá
rampu. Náš dům byl vzácná výjimka. Will prohlásil, že stejně
nikoho navštěvovat nechce.
13. Jet z kopce od hradu v prudkém dešti (brzdy nebyly
vždycky spolehlivé, vozík byl příliš těžký
a já bych ho neudržela).
14. Jít kamkoli, kde se mohli vyskytovat opilí lidé. Will
přitahoval opilce jako magnet. Vždycky si
k němu dřepli, dýchali na něj alkoholové výpary a vrhali na
něj dramaticky soucitné pohledy. A někdy
se ho opravdu pokoušeli někam odvézt.
15. Jít kamkoli, kde by mohlo být hodně lidí. S blížícím se
létem pro nás byly procházky kolem
hradu stále náročnější, a vylučovalo to polovinu míst, o kterých
jsem si původně myslela, že bychom
je mohli zvládnout – poutě, divadlo pod širým nebem, koncerty.
Když jsem se v marné snaze na něco přijít ptala internetových
kvadruplegiků, co by dělali ze všeho
nejradši na světě, odpověď skoro vždycky zněla: „Sex.“ Na toto
téma se mi dostalo množství
nevyžádaných podrobností.
Ale v podstatě mi dvakrát nepomohli. Zbývalo mi osm týdnů a
došly mi nápady.
Za pár dní po našem rozhovoru při věšení prádla jsem přišla
domů a našla tátu v předsíni. To bylo
samo o sobě neobvyklé (v posledních týdnech nacházel přes
den útočiště na pohovce, prý aby dělal
dědovi společnost), jenže on měl ke všemu na sobě vyžehlenou
košili, byl oholený a předsíň byla
prosycená vůní Old Spice. Vím skoro jistě, že tu lahvičku vody
po holení měl už od roku 1974.
„Á, to jsi ty.“
Zavřela jsem za sebou dveře. „Jo, to jsem já.“
Byla jsem unavená a nervózní. Celou cestu autobusem domů
jsem strávila telefonováním
s pracovníkem cestovní kanceláře. Snažili jsme se vymyslet,
kam bychom mohli s Willem jet, ale ani
jeden jsme si nevěděli rady. Potřebovala jsem ho dostat někam
dál z domu. Ale vypadalo to, že
v okruhu osmi a více kilometrů od hradu není vůbec nic, kam
by si přál jet.
„Nevadilo by ti, kdyby sis dneska udělala večeři sama?“
„Jasně. Můžu vždycky zajít s Patrickem do hospody. Proč?“
Pověsila jsem si kabát na volný háček.
Na věšáku bylo mnohem víc volných háčků, když chyběly
Trininy a Thomasovy kabáty.
„Jdeme s mámou na večeři.“
Rychle jsem začala v duchu počítat. „Zapomněla jsem snad na
její narozeniny?“
„Ale ne. Oslavujeme.“ Ztišil hlas, jako by to bylo nějaké
tajemství: „Dostal jsem práci!“
„No neříkej!“ A teprve teď jsem si toho všimla: celý jako by
byl najednou lehčí. Stál zase zpříma
a tvář měl rozzářenou úsměvem.
„Teda tati, to je fantastický!“
„Já vím. Máma je z toho radostí bez sebe. A víš, že
posledních pár měsíců to neměla lehký, když je
Trina pryč, a kvůli dědovi a tak vůbec. Tak ji chci dneska
někam vzít, trošku ji rozmazlit.“
„A jaká je to teda práce?“
„Budu dělat šéfa údržby. Nahoře na hradě.“
Zamrkala jsem. „Ale tam je ‒“
„Pan Traynor. Přesně tak. Zavolal mi, že zrovna někoho hledá,
a ten tvůj Will mu prej řekl, že bych
zrovna mohl. Tak jsem tam dneska odpoledne byl, předvedl
jsem mu, co umím, a mám měsíční
zkušební lhůtu. Začínám v sobotu.“
„Ty budeš pracovat pro Willova tátu?“
„No, povídal, že to bude napřed jenom na měsíc, na zkoušku,
aby dodrželi všechny zákonný postupy
a tak, ale že nevidí jedinej důvod, proč bych tu práci neměl
dostat natrvalo.“
„To je – to je bezvadný,“ hlesla jsem. Ta zpráva mě podivně
vyvedla z míry. „Ani jsem nevěděla, že
tam mají volný místo.“
„Já taky ne. Ale je to skvělý. Ten chlap rozumí tomu, co je to
kvalita, Lou. Bavili jsme se o vlhkým
dřevě a on mi ukázal, co tam dělal ten předchozí chlápek.
Tomu bys nevěřila, naprostej děs. Prej jsem
na něj udělal fakt dojem.“
Vedle něj se objevila máma. Namalovala si pusu a vzala si
svoje nejlepší boty na podpatku. „A bude
mít dodávku. Svoji vlastní dodávku. A ten plat bude vážně
slušnej, Lou. Bude mít dokonce trochu víc
než v továrně.“
Dívala se na tátu, jako by byl její superhrdina a zachránce
světa. Když se ke mně obrátila, její výraz
jasně říkal, že ode mě očekává totéž. Máma dokázala výrazem
tváře sdělit milion věcí, a teď mi
dávala najevo, že mám tátovi dopřát jeho velkou chvíli.
„To je fakt skvělý, tati! Vážně.“ Přistoupila jsem k němu a
objala ho.
„No, měla bys vlastně poděkovat hlavně Willovi. To je tak
bezvadnej chlap. Jsem mu tak hrozně
vděčnej, že si na mě vzpomněl.“
Poslouchala jsem, jak odcházejí, jak máma nervózně vyvádí u
zrcadla v předsíni, jak ji táta
opakovaně ujišťuje, že vypadá krásně, že jí to takhle moc sluší.
Slyšela jsem, jak si kontroluje kapsy,
zda má klíče, peněženku a drobné, a pak se ozval krátký
výbuch smíchu. A pak se zabouchly dveře, já
zaslechla hukot odjíždějícího auta a pak už bylo jen slabě
slyšet televizi z dědova pokoje. Sedla jsem
si na schody. A pak jsem vytáhla mobil a vytočila Willovo číslo.
Chvíli trvalo, než to zvednul. V duchu jsem viděla, jak dojede
k hands-free zařízení a zmáčkne
palcem tlačítko.
„Haló?“
„To jsi zařídil ty?“
Nastala krátká odmlka. „To jsi ty, Clarková?“
„Zařídil jsi mýmu tátovi práci?“
Zněl trochu zadýchaně. Roztržitě jsem přemýšlela, jestli dobře
sedí.
„Myslel jsem, že budeš mít radost.“
„Já mám radost. Jenom… já nevím. Je mi to trochu blbý.“
„To nemusí. Tvůj táta potřeboval práci. A můj potřeboval
šikovnýho údržbáře.“
„Vážně?“ nedokázala jsem potlačit skeptický tón.
„Co?“
„A nemá to náhodou něco společnýho s tím, na co ses mě
tuhle ptal? O tvým tátovi a tý ženský?“
Nastalo dlouhé ticho. Skoro jsem ho viděla, jak sedí v obýváku
a dívá se prosklenými dveřmi ven.
Když se znovu ozval, zněl opatrně. „Ty si myslíš, že bych
vydíral svýho tátu, aby dal tvýmu tátovi
práci?“
Když to řekl takhle, bylo to trochu přitažené za vlasy.
Zase jsem si sedla. „Promiň. Já nevím. Jenom je to divný. To
načasování. Je to trochu velká
náhoda.“
„Tak měj radost, Clarková. Je to dobrá zpráva. Tvýmu tátovi to
půjde skvěle. A znamená to…“
zaváhal.
„Znamená to co?“
„…že jednoho dne budeš moct vyletět z hnízda a roztáhnout
křídla a nebudeš si muset dělat starosti,
z čeho budou vaši žít.“
Jako by mi dal ránu. Najednou mi chyběl v plicích vzduch.
„Lou?“
„No?“
„Jsi hrozně zticha.“
„Já…“ polkla jsem. „Promiň. Jenom myslím na něco jinýho.
Děda na mě volá. Ale jo, moc
děkuju… že ses za něj přimluvil.“ Musela jsem zavěsit. Protože
jsem zničehonic měla v krku
obrovský knedlík a nevěděla jsem, jestli ještě vůbec dokážu
mluvit.
Vydala jsem se pěšky do hospody. Vzduch byl prosycený vůní
květů a lidé na ulici se na mě
usmívali. Já ale nedokázala nikomu ani odpovědět na pozdrav.
Věděla jsem jenom, že nedokážu zůstat
doma, sama se svými myšlenkami. Členy triatlonistického klubu
jsem našla na zahrádce. Přistrčili si
dva stoly k sobě v napůl zastíněném koutě a olemovali je
holými, šlachovitými pažemi a nohama. Pár
z nich na mě zdvořile kývlo (ale žádná žena), Patrick vstal a
udělal mi vedle sebe místečko.
Uvědomila jsem si, že bych byla hrozně ráda, kdyby tu mohla
být Trina.
Na zahrádce hospody bylo plno. Osazenstvo tvořila typicky
anglická směsice hlučných studentů
a obchodních zástupců, kteří si po práci vyhrnuli rukávy košil.
Tuhle hospodu měli v oblibě i turisté
a do anglických hlasů zaznívala spousta dalších přízvuků –
Italové, Francouzi, Američané. Od západní
zídky bylo vidět na hrad a jako každé léto se před ní turisté
fotili, s panoramatem hradu za sebou.
„Nečekal jsem, že přijdeš. Chceš něco k pití?“
„Za chviličku.“ Chtěla jsem si jen posedět, položit si hlavu
Patrickovi na rameno. Chtěla jsem se
cítit jako dřív – normálně, bezstarostně. Nechtěla jsem myslet
na smrt.
„Dneska jsem překonal svůj nejlepší čas. Čtyřiadvacet kiláků
jenom za 79,2 minuty.“
„To je skvělý.“
„Teda ty jedeš, Pate!“ ozval se někdo.
Patrick zaťal pěsti a ústy napodobil túrování motoru.
„To je skvělý. Fakt.“ Snažila jsem se vypadat potěšeně.
Dala jsem si drink a pak ještě jeden. Poslouchala jsem, jak se
baví o naběhaných kilometrech,
o rozbitých kolenou a hypotermii při plavání. Přestala jsem je
vnímat, začala pozorovat lidi okolo
a přemýšlela, jaký asi mají život. Každý z nich bude mít určitě
v rodině nějaké závažné události –
ztrátu milovaného dítěte, temná tajemství, velké štěstí i tragédie.
Jestli se od toho dokážou oprostit
a jen tak si užívat slunečný večer na zahrádce, dokážu to
přece i já.
A pak jsem řekla Patrickovi o tátově práci. Zatvářil se tak, jak
jsem asi předtím vypadala já. Musela
jsem mu to zopakovat, aby si byl jistý, že mě dobře slyšel.
„No… to je fakt… pohodlný. Že pro něj budete pracovat oba.“
V tu chvíli jsem mu to chtěla říct, opravdu jsem chtěla. Chtěla
jsem mu vysvětlit, že jsem se do
boje o Willův život hrozně položila. Chtěla jsem mu říct, jak se
bojím, že se mi Will snaží koupit
svobodu. Ale věděla jsem, že nemůžu. Rozhodla jsem se, že si
to radši odbudu všechno najednou.
„No… to není všechno. Říkal, že kdybych chtěla, můžu tam
přespávat, v pokoji pro hosty. Vyřešil
by se tím doma ten problém s postelema.“
Patrick na mě pohlédl. „Ty u něj budeš bydlet?“
„Možná jo. Je to od něj milý, že mi to nabídl, Pate. Víš, jaký
to teď doma je. A ty nikdy nejsi doma.
Ráda k tobě chodím, ale… no, jestli mám bejt upřímná, tak se
tam necítím moc doma.“
Pořád na mě zíral. „Tak tam buď doma.“
„Cože?“
„Nastěhuj se ke mně. Buď tam doma. Dej si tam věci. Přines
si oblečení. Je načase, abysme bydleli
spolu.“
Teprve zpětně, když jsem o tom přemýšlela, jsem si uvědomila,
že se vlastně tvářil hrozně
nešťastně, když to říkal. Ne jako muž, který si konečně
uvědomil, že už nechce žít sám a potřebuje
blízkost své přítelkyně a chce, abychom radostně spojili své
životy. Tvářil se jako muž zahnaný do
kouta.
„Ty fakt chceš, abych se k tobě nastěhovala?“
„Jo. Jasně.“ Zamnul si ucho. „Teda neříkám, že se hned
musíme brát nebo tak. Ale dává to smysl,
ne?“
„Ty jsi takovej romantik.“
„Myslím to vážně, Lou. Už je na to čas. Už na to možná byl
čas dávno, ale já jsem asi byl pořád do
něčeho zabranej. Nastěhuj se ke mně. Bude to fajn.“ Objal mě.
„Bude to fakt fajn.“
Ostatní triatlonisté se diplomaticky dali znovu do hovoru. Ozvalo
se krátké zajásání, když se
skupinka japonských turistů vyfotografovala podle svého přání.
Ptáci zpívali, sluníčko zapadalo, svět
se otáčel. Chtěla jsem do něj patřit, nechtěla jsem být zavřená
v tichém pokoji a bát se o muže na
vozíku.
„Jasně,“ přisvědčila jsem, „bude to fajn.“
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
17
Asi byste neodhadli, co je na práci pečovatele nejhorší. Není to
zvedání ani mytí, podávání léků ani
utírání, ani slabý, ale jaksi pořád přítomný zápach dezinfekce.
Nejhorší není ani to, že podle většiny
lidí to děláte jen proto, že na nic jiného nejste dost chytří.
Nejhorší je, že když trávíte celý den v těsné
blízkosti jiného člověka, nedokážete uniknout jeho náladám. Ani
těm svým.
Od chvíle, kdy jsem Willovi oznámila své plány, se choval
odtažitě. Nezasvěcený pozorovatel by to
asi nepoznal, ale méně se mnou žertoval, možná jsme si tolik
nepovídali. Nezeptal se mě na nic, co
bylo dnes v novinách.
„A ty… ty to chceš?“ V očích mu zablesklo, ale tvář měl
neproniknutelnou.
Pokrčila jsem rameny. Pak jsem přikývla trochu důrazněji. Cítila
jsem, že moje reakce je poněkud
dětinsky nezávazná. „Už bylo dost načase,“ dodala jsem. „Totiž,
je mi sedmadvacet, žejo.“
Zkoumavě mi hleděl do tváře. Obličej jako by mu trochu ztuhl.
Najednou jsem byla nesnesitelně unavená. Zmocnilo se mě
zvláštní nutkání omluvit se, ale vlastně
jsem nevěděla za co.
Maličko přikývl a vyloudil na rtech úsměv. „Jsem rád, že to
máš všechno vyřešený,“ pronesl a odjel
do kuchyně.
Dostávala jsem na něj pořádný dopal. Snad ještě nikdy mi
nepřipadalo, že mě někdo soudí tak jako
teď Will. Jako kdybych se rozhodnutím usadit se s přítelem
stala v jeho očích méně zajímavou. Jako
bych už nemohla být jeho projekt. Nic z toho jsem mu
samozřejmě nemohla říct, ale chovala jsem se
k němu stejně chladně jako on ke mně.
Upřímně řečeno, bylo to vyčerpávající.
Odpoledne někdo náhle zaklepal u zadních dveří. Proběhla jsem
chodbou s rukama ještě mokrýma
od mytí nádobí, otevřela dveře a spatřila jakéhosi muže v
tmavém obleku s aktovkou v ruce.
„Kdepak. My jsme buddhisti,“ řekla jsem rázně a chtěla zavřít
dveře, když vtom muž začal
protestovat.
Před čtrnácti dny držela dvojice Svědků Jehovových Willa v
zajetí u zadních dveří skoro čtvrt
hodiny, zatímco se snažil zacouvat s vozíkem zpátky dovnitř
přes shrnutou rohožku. Když jsem jim
konečně zabouchla dveře před nosem, otevřeli si schránku na
dopisy a volali přes ni, že on by přece
„víc než kdo jiný“ měl vědět, jaké je to těšit se na posmrtný
život.
„Ehm… přišel jsem za panem Traynorem,“ vysvětlil muž a já
obezřetně otevřela. Za celou dobu, co
jsem byla v Granta House, za Willem nikdo nikdy nepřišel
zadním vchodem.
„Pusť ho dál,“ ozval se za mnou Will. „Já ho pozval.“ Když
jsem se nehnula, dodal: „To je
v pohodě, Clarková. Je to přítel.“
Muž překročil práh, natáhl ke mně ruku a potřásl mi pravicí.
„Michael Lawler,“ představil se.
Chtěl ještě něco dodat, ale Will zajel mezi nás a účinně nám
tak znemožnil další hovor.
„Budeme v obýváku. Mohla bys nám udělat kávu a pak nás
chvíli nechat o samotě?“
„No… jasně.“
Pan Lawler se na mě trochu rozpačitě usmál a následoval Willa
do obýváku. Když jsem za pár
minut vešla s podnosem s kávou, bavili se o kriketu. Nadhozy
a přeběhy jim vydržely, dokud mi
nedošly všechny důvody, proč se ještě zdržovat.
Oprášila jsem si ze sukně neviditelné smítko, napřímila se a
pronesla: „Tak já vás nechám.“
„Díky, Louiso.“
„Určitě si už nic nedáte? Třeba sušenky?“
„Děkuju, Louiso.“
Will mi nikdy neříkal Louiso. A nikdy mě ještě takhle nevykázal.
Pan Lawler zůstal skoro hodinu. Chvíli jsem uklízela a pak
posedávala v kuchyni a přemýšlela,
jestli mám dost kuráže je špehovat. Neměla jsem. Snědla jsem
dvě čokoládové sušenky, okusovala si
nehty, naslouchala jejich tichému mumlání a už popatnácté
přemýšlela, proč Will nechtěl, aby ten
člověk přišel předním vchodem.
Nevypadal jako doktor nebo specialista. Mohl by to být finanční
poradce, ale nějak nebudil ten
dojem. Zcela určitě nevypadal jako fyzioterapeut, ergoterapeut
ani dietolog – ani jako jeden z té
armády lidí pověřených obecním úřadem, aby sem chodili a
posuzovali Willovy stále se měnící
potřeby. Ty člověk poznal na dálku. Vždycky vypadali
vyčerpaně, ale tvářili se energicky, odhodlaně
a radostně. Nosili vlněné oblečení v tlumených barvách a
praktické boty a jezdili v zaprášených
kombících plných šanonů a krabic s nejrůznějším vybavením.
Pan Lawler přijel v tmavomodrém
BMW. Nablýskaný model řady 5 rozhodně nepatřil nikomu z
obecního úřadu.
Konečně pan Lawler vyšel z obýváku. Zaklapl aktovku a kabát
si hodil přes ruku. Už se netvářil
rozpačitě.
Během vteřinky jsem vystřelila do chodby.
„Ach. Byla byste tak laskavá a nasměrovala mě do koupelny?“
Němě jsem ukázala a pak jsem tam nervózně postávala, dokud
zase nevyšel.
„Dobrá, tak to je prozatím všechno.“
„Díky, Michaeli.“ Will na mě ani nepohlédl. „Budu čekat, až se
ozvete.“
„Dám vám vědět koncem tohoto týdne,“ ujistil ho pan Lawler.
„Raději prosím e-mailem, ne dopisem – aspoň prozatím.“
„Ano. Samozřejmě.“
Otevřela jsem mu zadní vchod. Will zmizel zpátky v obýváku a
já vyšla za panem Lawlerem na
dvůr a lehce prohodila: „Máte to odsud daleko?“
Jeho oblek měl skvělý střih; vyzařoval z něj elegantní městský
šmrnc a hustota vláken prozrazovala
bohatství.
„Bohužel až do Londýna. Ale doufám, že teď odpoledne nebude
tak hrozný provoz.“
Vyšla jsem za ním ven. Slunce stálo vysoko na obloze a já
musela přimhouřit oči, abych na něj
viděla. „No… ehm… a kde v Londýně sídlíte?“
„Na Regent Street.“
„Na té Regent Street? To je úžasný.“
„Ano. Není to špatné místo. No, díky za kávu, slečno…“
„Clarková. Louisa Clarková.“
Teď se na chviličku zarazil, pohlédl na mě a já dostala strach,
že prokoukl mou mrzkou snahu
vyzvědět, kdo asi je.
„Ach. Slečna Clarková,“ nasadil zase bleskově profesionální
úsměv. „Tak vám děkuji.“
Opatrně uložil aktovku na zadní sedadlo, sedl do auta a byl
pryč.
Večer jsem se cestou k Patrickovi zastavila v knihovně. Mohla
bych použít Patrickův počítač, ale
pořád jsem měla pocit, že bych se měla předem zeptat, a tohle
bylo jaksi jednodušší. Usadila jsem se
před monitor a zadala do vyhledávače „Michael Lawler“ a
„Regent Street, Londýn“. Vědění je moc,
Wille , ušklíbla jsem se v duchu.
Počítač vyplivl 3 290 výsledků a v prvních třech se objevil
„Michael Lawler, právník, specialista na
poslední vůle, soudní ověřování a plné moci“ se sídlem ve
zmíněné ulici. Chvíli jsem zírala na
monitor a pak znovu zadala jeho jméno, tentokrát do
vyhledávání obrázků, a zase se objevil, v tmavém
obleku, na nějaké akci u kulatého stolu – Michael Lawler,
specialista na poslední vůle a soudní
ověřování, tentýž muž, který právě strávil hodinu s Willem.
Ten večer jsem se nastěhovala k Patrickovi – zabralo to přesně
hodinu a půl mezi mým příchodem
z práce a jeho odchodem na závodní dráhu. Sbalila jsem si
všechno kromě postele a svých nových
rolet. Patrick přijel svým autem a naládovali jsme veškerý můj
majetek do pytlů na odpadky. Na dvě
otočky bylo všechno u něj, až na moje staré školní učebnice
na půdě.
Máma plakala; měla pocit, že mě vyhání.
„Prokristapána, zlato, vždyť už je načase, aby šla z domu. Je jí
sedmadvacet,“ utěšoval ji táta.
„Ale pořád je to moje holčička,“ vzlykla a vrazila mi do ruky
dvě plechové krabice s ovocným
koláčem a igelitku plnou čisticích prostředků.
Nevěděla jsem, co jí říct. Ovocný koláč mi ani nechutná.
Moje věci se k Patrickovi vešly překvapivě snadno. On beztak
skoro nic neměl, stejně jako já, když
jsem strávila tolik let v komoře. Pohádali jsme se jenom kvůli
mé sbírce cédéček, kterou jsem směla
přidat k té jeho, jen když si na ta svoje zezadu nalepím štítky
a roztřídím je podle abecedy.
„Buď tu jako doma,“ opakoval pořád, jako bych byla jenom
host. Oba jsme byli nervózní a podivně
rozpačití, jako dvojice na prvním rande. Zatímco jsem
vybalovala, donesl mi čaj. „Říkal jsem si, že by
tohle mohl bejt tvůj hrnek,“ navrhl. Pak mi ukázal, kde má co
v kuchyni, a pak několikrát zopakoval:
„Jasně, dej si všechno, kam chceš. Mně to nevadí.“
Vyprázdnil pro mě dva šuplíky a skříň v hostinském pokoji. Ve
zbylých dvou šuplících měl
sportovní oblečení. Netušila jsem, že lycra a flís může mít tolik
variant. Vedle mého pestrobarevného
šatstva zbyla ještě spousta místa a drátěná ramínka ve skříni
truchlivě cinkala.
„Budu si muset ještě něco nakoupit, abych to tu zaplnila,“
prohodila jsem při pohledu na prázdné
místo.
Nervózně se zasmál. „A co je tohle?“
Díval se na můj kalendář, který jsem pověsila v hostinském
pokoji na zeď – nápady vypsané zeleně,
skutečně plánované akce černě. Když se něco povedlo (hudba,
degustace vína), přikreslila jsem k tomu
smajlík. Když to nedopadlo (dostihy, galerie), nedopsala jsem
nic. Pro následující dva týdny tam toho
moc nebylo – v blízkém okolí už Willa nic nebavilo a já jsem
ho ještě nedokázala přesvědčit,
abychom se vypravili někam dál. Mrkla jsem na Patricka.
Všimla jsem si, že se dívá na datum 12.
srpna, které teď podtrhovaly černé vykřičníky.
„No… to jsou jenom připomenutí, kvůli práci.“
„Ty myslíš, že už ti neobnoví smlouvu?“
„Já nevím, Patricku.“
Patrick vzal z držáčku pero, koukl na další měsíc a pod 28.
týden připsal: „Čas hledat novou práci.“
„Takhle víš, co a jak, ať to dopadne, jak chce,“ usmál se. Dal
mi pusu a nechal mě zase vybalovat.
Pečlivě jsem si rozestavěla v koupelně krémy a holítka,
hydratační mléko a tampóny úhledně
zastrčila do skříňky za zrcadlem. Vyskládala jsem knížky do
vyrovnané řady pod okno v hostinském
pokoji, včetně těch, které mi Will objednal z Amazonu. Patrick
slíbil, že až bude mít chvilku, přivrtá
mi nějaké poličky.
Když pak odešel běhat, seděla jsem u okna, vyhlížela přes
průmyslovou zónu na hrad a tiše si pro
sebe přeříkávala jsem doma, jsem doma .
Jsem hrozně nemožná, když mám udržet nějaké tajemství.
Trina tvrdí, že mi stačí jen pomyslet na
to, že bych lhala, a už si sahám na nos. Je to docela
jednoznačný signál. Naši si ze mě dodneška dělají
legraci za to, jak jsem si sama psala omluvenky, když jsem se
ulila ze školy. „Vážená paní učitelko,“
stálo tam dětským písmem. „Omluvte dnes prosím Louisu
Clarkovou z vyučování. Mám ženské potíže
a je mi moc špatně.“ Táta věděl, že by mě měl seřvat, ale
stěží dokázal zachovat kamennou tvář.
Utajit Willovy plány před naší rodinou byla hračka – udržet
tajemství před rodiči jsem zvládla (to
se v dětství koneckonců postupně naučíme všichni) ‒, ale
vyrovnávat se s tou úzkostí o samotě, to už
tak jednoduché nebylo.
Příštích pár večerů jsem se snažila přijít na to, co Will plánuje
a jak bych ho mohla zastavit.
Myšlenky se mi honily hlavou jako splašené, i když jsme si s
Patrickem povídali a společně vařili
v malé kuchyňce večeři. (Už teď jsem se o něm dozvídala
nové věci – třeba že vážně umí udělat krůtí
prsa stokrát jinak.) V noci jsme se milovali – připadalo nám to
teď skoro povinné, jako bychom měli
plně využívat své svobody. Jako by Patrick najednou nabyl
dojmu, že mu něco dlužím, vzhledem
k neustálé tělesné blízkosti s Willem. Ale jakmile usnul, zase
jsem začala bloudit v myšlenkách.
Zbývalo mi jen něco přes sedm týdnů.
A Will si už dělal plány, a já nedělala nic.
Pokud si Will v příštím týdnu všiml, že jsem zabraná v
myšlenkách, nijak to nekomentoval. Vpluli
jsme do každodenního stereotypu – brala jsem ho na krátké
projížďky po okolí, vařila jsem mu
a starala se o něj, když jsme byli doma. Přestal vtipkovat o
panu Běžci.
Bavili jsme se o nejnovějších knížkách, které mi doporučil:
probrali jsme Anglického pacienta (to
se mi hrozně líbilo) a jakýsi švédský thriller (to ne). Chovali
jsme se jeden k druhému ohleduplně,
skoro s přehnanou zdvořilostí. Chyběly mi jeho urážky a
nevrlost – jejich absence jen přiživovala
nepříjemný pocit hrozby, která se nade mnou vznáší.
Nathan nás oba pozoroval, jako by zkoumal nový živočišný
druh.
„Vy jste se pohádali?“ zeptal se mě jednou v kuchyni, když
jsem vybalovala nákup.
„To se zeptej jeho,“ opáčila jsem.
„Přesně to mi řekl taky.“
Úkosem na mě pohlédl a šel do koupelny odemknout Willovu
skříňku s léky.
Po návštěvě pana Lawlera jsem vydržela přesně tři dny a pak
jsem zavolala paní Traynorové.
Požádala jsem ji, jestli bychom se mohly sejít někde jinde než
u nich doma, a dohodly jsme se na malé
kavárně, kterou zrovna otevřeli na hradě. Paradoxně to byla
přesně ta, která mě stála práci.
Byla mnohem elegantnější než Mazaná houstička – nábytek z
vápněného dubu a stolky a židle
z běleného dřeva. Měli tam domácí polévku, v níž plavala
opravdová zelenina, a vybrané zákusky.
Normální kávu tam člověk nedostal, jen samá latté, cappuccina
a macchiata. Nebyli tu stavební dělníci
ani děvčata z kadeřnictví. Upíjela jsem čaj, vzpomínala na paní
Pampeliškovou a přemýšlela, jestli by
se tu cítila natolik dobře, že by tu vydržela celé dopoledne
sedět nad novinami.
„Louiso, promiňte, že jdu pozdě.“ Camilla Traynorová energicky
vpochodovala dovnitř s kabelkou
pod paží, oblečená v šedé hedvábné halence a tmavě modrých
kalhotách.
Musela jsem se ovládnout, abych nepovstala. Kdykoli jsem s ní
mluvila, nedokázala jsem se zbavit
pocitu, že jsem na pohovoru.
„Zdržela jsem se u soudu.“
„Omlouvám se. Že jsem vás vytáhla z práce, myslím. Jenom…
prostě si myslím, že to nepočká.“
Zvedla ruku a neslyšně něco naznačila číšnici, která jí za
okamžik donesla cappuccino. Pak se
usadila naproti mně. Cítila jsem na sobě její upřený pohled,
jako bych byla průhledná.
„Will si pozval domů právníka,“ vyhrkla jsem. „Zjistila jsem, že
se specializuje na poslední vůle.“
Nepřišla jsem na žádný ohleduplnější způsob, jak začít hovor.
Jako bych jí vyťala políček. Až pozdě mi došlo, že si možná
myslela, že pro ni mám nějaké dobré
zprávy.
„Právníka? Víte to jistě?“
„Našla jsem si ho na internetu. Má kancelář na Regent Street.
V Londýně,“ dodala jsem zbytečně.
„Jmenuje se Michael Lawler.“
Prudce zamžikala, jako by se to snažila pochopit. „Will vám o
tom řekl?“
„Ne. Myslím, že nechtěl, abych to věděla. Já… já se toho
právníka zeptala na jméno a pak jsem si
ho našla.“
Donesli kávu. Číšnice ji postavila na stolek, ale paní Traynorová
jako by si toho ani nevšimla.
„Dáte si ještě něco?“ zeptala se dívka.
„Ne, děkuji vám.“
„Máme dneska jako specialitu mrkvový koláč. Děláme si ho
sami, s vynikající máslovou nápl-“
„Ne!“ řekla paní Traynorová ostře. „Děkuji.“
Dívka nad námi ještě chviličku postála, abychom pochopily, jak
je dotčená, a pak nasupeně
odkráčela a nápadně přitom mávala svým bločkem.
„Nezlobte se,“ začala jsem zase. „Říkala jste, že vám mám dát
vědět, kdyby se stalo cokoli
důležitýho. Půl noci jsem nespala a přemejšlela, jestli vám to
mám říct.“
Z tváře se jí vytratila snad všechna barva.
Věděla jsem, jak jí je.
„A jak vám připadá? Už jste… vymyslela jste ještě něco?
Nějaké výlety?“
„On není zrovna nadšenej.“ Pověděla jsem jí o Paříži a o
svém seznamu podniků.
Zatímco jsem mluvila, úplně jsem viděla, jak jí to v hlavě
pracuje, jak počítá a vyhodnocuje.
„Jeďte kamkoli,“ řekla konečně, „já to zaplatím. Kam chcete.
Uhradím vám výdaje. I Nathanovi.
Jenom – jenom zkuste, jestli by nebyl svolný.“
Přikývla jsem.
„Kdyby vás ještě cokoli napadlo… abychom získali ještě trochu
času. Samozřejmě bych vám dávala
plat i po uplynutí těch šesti měsíců.“
„O to… o to tady přece vůbec nejde.“
Mlčky jsme dopily kávu, obě ponořené v myšlenkách.
Pokradmu jsem ji pozorovala a všimla si, že
se jí v bezchybném účesu objevily šedé pramínky a pod očima
má kruhy zrovna jako já. Uvědomila
jsem si, že se mi vůbec neulevilo, že jsem se jí svěřila, že
jsem na ni přenesla svou vlastní sílící
úzkost – ale copak jsem měla na vybranou? S každým
uplynulým dnem bylo v sázce čím dál víc.
Hodiny odbily dvě a paní Traynorovou jako by to probralo ze
strnulosti.
„Asi bych se měla vrátit do práce. Řekněte mi, kdyby vás
cokoli napadlo… cokoli, Louiso. A bylo
by asi lepší, kdybychom se o tom nebavily v domě.“
Zvedla jsem se. „Jo,“ vzpomněla jsem si, „musím vám dát
svoje nový číslo. Zrovna jsem se
přestěhovala.“ Sáhla si do kabelky pro pero a já dodala:
„Nastěhovala jsem se k Patrickovi… to je můj
přítel.“
Nevím, proč ji to tak hrozně překvapilo. Zatvářila se polekaně
a pak mi podala pero.
„Nevěděla jsem, že máte přítele.“
„Nevěděla jsem, že jsem vám to měla říct.“
Zastavila se s jednou rukou opřenou o stolek. „Will se onehdy
zmínil, že… myslel si, že se
nastěhujete do přístavku. Na víkendy.“
Načmárala jsem jí Patrickovo číslo domů.
„No, říkala jsem si, že to možná pro všechny bude míň
komplikovaný, když budu bydlet
u Patricka.“ Podala jsem jí lísteček. „Ale není to daleko. Hned
u průmyslový zóny. Nebude to mít
žádnej vliv na moji pracovní dobu. Ani na dochvilnost.“
Chvíli jsme mlčky stály. Paní Traynorová vypadala rozrušeně;
rukou si projela vlasy a sáhla po
řetízku na krku. Konečně – jako by se už nemohla ovládnout
– vyhrkla: „To jste opravdu nemohla
počkat? Aspoň pár týdnů?“
„Co prosím?“
„Will… já myslím, že Will vás má hodně rád.“ Kousla se do
rtu. „Nechápu… nechápu, jak má tohle
někomu pomoct.“
„Tak moment. Chcete mi říct, že jsem se neměla stěhovat ke
svýmu příteli?“
„Jenom říkám, že to není zrovna nejpříhodnější načasování.
Will je teď hrozně zranitelný. Všichni
se tak snažíme vlévat mu do žil optimismus… a vy ‒“
„A já co?“ Všimla jsem si, že číšnice strnula s bločkem v ruce
a pozoruje nás. „Já co? Dovolila
jsem si mít nějaký soukromý život?“
Ztišila hlas. „Já dělám, co můžu, Louiso, abych… to zastavila.
Víte, co před námi stojí. Jenom
říkám, že… vzhledem k tomu, jak vás má rád – že by bylo
lepší, kdybyste chvilku počkala, než mu
začnete… mávat před nosem tím, jak jste šťastná.“
Nemohla jsem uvěřit, co mi říká. Cítila jsem, jak se mi hrne
do tváří červeň, a zhluboka jsem se
nadechla.
„Jak se opovažujete naznačovat, že bych snad chtěla Willovi
nějak ublížit?! Udělala jsem všechno,“
zasyčela jsem na ni. „Všechno, na co jsem přišla. Vymyslela
jsem, co můžeme podnikat, dostala jsem
ho z domu, povídám si s ním, čtu mu, starám se o něj.“
Poslední větu jsem úplně vybuchla. „Uklízím
po něm, měním mu tu pitomou cévku. Dokážu ho rozesmát.
Dělám pro něj víc, než celá vaše rodina
dohromady!“
Paní Traynorová stála úplně beze slova. Napřímila se a zastrčila
si kabelku pod paži. „Myslím, že
náš rozhovor je asi u konce, slečno Clarková.“
„Ano. Ano, paní Traynorová. To asi je.“
Otočila se a rázně vyšla z kavárny.
Když se za ní zabouchly dveře, uvědomila jsem si, že se taky
celá třesu.
Rozhovorem s paní Traynorovou jsem se užírala ještě několik
dní. Pořád jsem slyšela její slova, že
mu mávám před nosem tím, jak jsem šťastná . Netušila jsem,
že by se snad Willa mohlo dotknout, co
dělám. Když jsem se rozhodla nastěhovat k Patrickovi, sice se
tvářil nesouhlasně, ale myslela jsem si,
že je to kvůli tomu, že nemá rád Patricka, ne kvůli nějakým
citům vůči mně. A navíc si nemyslím, že
bych při tom oznámení vypadala bůhvíjak šťastně.
Doma jsem ze sebe tu úzkost nedokázala setřást. Pořád mnou
probíhala jako slabý proud
a promítala se do všeho, co jsem dělala. Zeptala jsem se
Patricka: „Začali bysme spolu bydlet, kdyby
moje sestra nepotřebovala můj pokoj?“
Pohlédl na mě, jako bych byla úplně pitomá. Naklonil se, přitáhl
si mě k sobě a políbil do vlasů. Pak
mrkl dolů. „Musíš nosit tohle pyžamo? Nesnáším, když nosíš
pyžamo.“
„Je to pohodlný.“
„Něco takovýho by snad nosila moje máma.“
„Nebudu se každej večer převlíkat do korzetu a podvazků,
abys byl spokojenej. A neodpověděl jsi
mi na otázku.“
„Já nevím. Možná. Jo.“
„Ale vždyť jsme se o tom vůbec nebavili.“
„Lou, většina lidí spolu nakonec začne bydlet, protože je to
rozumný. Můžeš někoho milovat
a přitom vidět, že to má i finanční a praktický výhody.“
„Já jenom… nechci, aby sis myslel, že jsem tě k tomu donutila.
Já nechci mít pocit, že jsem tě
k tomu donutila.“
S povzdechem se převalil na záda. „Proč ženský vždycky musej
všechno dokola rozebírat, až se
z toho stane problém? Mám tě rád, ty máš ráda mě, jsme
spolu skoro sedm let a u vašich už nebylo
místo. Vždyť je to vlastně hrozně jednoduchý.“
Ale mně to nepřišlo jednoduché.
Připadalo mi, že mám najednou život, na který jsem vůbec
neměla šanci se připravit.
V ten pátek celý den pršelo – těžké šňůry teplého deště, jako
bychom byli někde v tropech.
V okapech to bublalo a kvetoucí keříky se ohýbaly jako v
úpěnlivé prosbě. Will nasupeně zíral z okna
jako pes, který nemůže na procházku. Zastavil se tu Nathan,
přiběhl s igelitkou nataženou nad hlavou.
Will se díval na nějaký dokument o tučňácích a pak si pustil
počítač. Já se snažila něčím zaměstnat,
abychom se spolu nemuseli bavit. Palčivě jsem vnímala naše
vzájemné rozpaky a pobývat s ním pořád
v jedné místnosti to ještě zhoršovalo.
Konečně jsem pochopila, jak může někdo nacházet útěchu v
uklízení. Vytírala jsem, myla okna,
převlékala povlečení. Neustále jsem vyvíjela horečnou činnost.
Mému zraku neuniklo ani smítko
prachu; ani jeden kroužek po hrnku neodolal mému
forenznímu zkoumání. Právě jsem odstraňovala
vodní kámen z koupelnových kohoutků pomocí papírové utěrky
namočené v octě (matčina rada), když
jsem za sebou zaslechla Willův vozík.
„Co to provádíš?“
Byla jsem skloněná nad vanou. Neobrátila jsem se. „Sundávám
vodní kámen z kohoutků.“
Cítila jsem na sobě jeho pohled.
„Řekni to ještě jednou,“ vyzval mě po chviličce.
„Cože?“
„Řekni to ještě jednou.“
Narovnala jsem se. „Ty špatně slyšíš nebo co? Sundávám
vodní kámen z kohoutků.“
„Ne, jenom chci, aby sis sama sebe poslechla. Nemáš nejmenší
důvod čistit kohoutky, Clarková.
Moje matka si toho nevšimne, mně je to úplně fuk, a smrdí to
tady jak ve sklenici s kyselýma
okurkama. A navíc chci jít ven.“
Shrnula jsem si z obličeje pramínek vlasů. Měl pravdu. Ovzduší
nebezpečně zavánělo kyselým
lákem.
„No tak. Konečně přestalo pršet. Zrovna jsem mluvil s tátou.
Slíbil, že nám po pátý dá klíče od
hradu, až budou všichni turisti pryč.“
Nebyla jsem zrovna nadšená z pomyšlení na zdvořilou
konverzaci během procházky po hradě. Ale
představa, že na chvíli vypadnu z přístavku, byla lákavá.
„Fajn. Ale vydrž pět minut. Musím z rukou dostat ten octovej
smrad.“
Rozdíl mezi mým a Willovým původem byl zjevný v tom, jak
samozřejmý měl pocit, že má na
všechno nárok. Myslím, že když člověk vyroste jako on, v
krásném domě s bohatými rodiči, když je
pro něj samozřejmé chodit na dobré školy a do luxusních
restaurací, možná prostě získá pocit, že ho
vždycky čekají jen dobré věci, že jeho životní postavení je
přirozeně nadřazené.
Will prý hledal v prázdném hradním areálu únik celé dětství,
vyprávěl mi. Otec mu dovolil se všude
potulovat podle libosti a důvěřoval mu, že nebude na nic sahat.
Po půl šesté večer, když odešli
i poslední turisté, začali zahradníci upravovat a přistřihovat,
uklízeči vysypávali odpadkové koše
a zametali prázdné obaly od nápojů a upomínkových
karamelek, a pro Willa se hrad stal jeho vlastním
soukromým hřištěm. Když mi to vyprávěl, říkala jsem si v
duchu, že kdybychom s Trinou dostaly celý
hrad k dispozici jen pro sebe, nevěřícně bychom skákaly
radostí a euforicky pobíhaly sem a tam.
„Tady před padacím mostem jsem poprvé dal holce pusu,“
pronesl a zpomalil, aby se na něj
podíval, když jsme ho míjeli po štěrkové cestičce.
„Řekl jsi jí, že tu bydlíš?“
„Ne. Možná jsem měl. Za tejden mě nechala kvůli nějakýmu
klukovi, co dělal v sámošce.“
Otočila jsem se a vytřeštila na něj oči. „Nebyl to Terry
Rowlands? Tmavý ulízaný vlasy, tetovanej
až po lokty?“
Povytáhl obočí. „Jo, ten.“
„Pořád tam dělá, víš. V tý sámošce. Jestli tě to utěší.“
„Nevím, jestli by on mně zrovna záviděl, jak to se mnou
dopadlo,“ ucedil Will a já zase zmlkla.
Bylo zvláštní vidět hrad tak tichý; kromě pár zahradníků v
dálce jsme tu byli jen my dva. Když
jsem se nemusela dívat na turisty a nerušily mě jejich přízvuky
a přemítání o cizích životech, asi
poprvé v životě jsem si začala hrad opravdu prohlížet a vnímat
jeho historii. Jeho kamenné zdi tu stály
už přes osm set let. Lidé se tu rodili a umírali, dávali a ztráceli
svá srdce. V tom tichu jako by skoro
bylo slyšet jejich hlasy, jejich kroky na cestičce.
„Fajn, tak se přiznej,“ pronesla jsem. „Chodil jsi tu někdy a v
duchu si hrál na prince válečníka?“
Will na mě úkosem pohlédl. „Pravdu?“
„Samozřejmě.“
„Jo. Jednou jsem si dokonce vypůjčil jeden z těch mečů, co
visí na zdech ve Velkým sále. Vážil
snad tunu. Pamatuju si, jak jsem byl úplně mrtvej strachy, že
ho nedostanu zpátky na stojan.“
Došli jsme na vrcholek kopce a z tohohle místa před hradním
příkopem jsme měli výhled přes
velkou travnatou louku až na zřícenou zeď, která označovala
hranice hradu. Za ní leželo městečko
s neonovými nápisy a kolonami aut a vším tím shonem
typickým pro malé město v dopravní špičce.
Tady bylo ticho, přerušované jen zpěvem ptáků a tichým
hučením Willova vozíku.
Na chvilku zastavil a natočil se tak, abychom viděli dolů na
hrad. „Překvapuje mě, že jsme se nikdy
nepotkali,“ podotkl. „Když jsem byl malej, myslím. Naše cesty
se někdy musely zkřížit.“
„Proč by měly? Nejsme zrovna ze stejný společenský vrstvy. A
já bych byla akorát to mimino
v kočárku, kolem kterýho jsi proběhl s mečem v ruce.“
„No jo, já zapomněl – proti tobě jsem úplnej stařec.“
„Osm roků, to bych tě rozhodně brala jako ‚staršího muže‘,“
opáčila jsem. „A když jsem byla
v pubertě, to by mě táta tuplem nepustil na rande se starším
klukem.“
„Ani kdyby měl svůj vlastní hrad?“
„No, to by pochopitelně trochu měnilo situaci.“
Kolem nás se zvedala sladká vůně trávy a kolečka Willova
vozíku se syčením projížděla čirými
kalužemi na cestičce. Ulevilo se mi. Nebavili jsme se spolu sice
úplně tak jako předtím, ale možná se
to dalo čekat. Paní Traynorová měla pravdu – pro Willa bude
vždycky těžké, když lidé kolem něj
budou žít své životy. V duchu jsem si nařídila, že musím
důkladněji přemýšlet nad tím, jaký vliv
můžou mít mé činy na jeho život. Nechtěla jsem se už zlobit.
„Pojď do bludiště. Už jsem tam nebyl celý věky.“
Vytrhla jsem se ze zamyšlení. „Ach. Ne, díky.“ Pohlédla jsem
tím směrem, když jsem si uvědomila,
kde jsme.
„Proč, bojíš se, že se ztratíš? No tak, Clarková, aspoň budeš
mít nějakou výzvu. Zkus si
zapamatovat cestu dovnitř, a pak jdi stejnou cestou zpátky.
Stopnu ti čas. Dřív jsem to dělal každou
chvíli.“
Pohlédla jsem zpátky k domu. „Fakt radši ne.“ Jenom z toho
pomyšlení se mi svíral žaludek.
„Aha. Zase opatrná.“
„Tak to není.“
„V pohodě. Uděláme si obvyklou nudnou procházku a pak se
vrátíme do našeho nudnýho domečku.“
Věděla jsem, že to myslí jako vtip. Ale něco v jeho hlase mě
dopálilo. Vzpomněla jsem si na
Deirdre, jak v autobuse poznamenala, že je dobře, že aspoň
jedna z nás zůstala doma. Mně byl souzený
prostý život, moje touhy byly nicotné.
Pohlédla jsem k bludišti, na jeho temné, hranatě sestříhané zdi.
Chovám se směšně. Možná se tak
chovám už roky. Je to přece všechno dávno pryč. A já už to
překonala.
„Jenom si pamatuj, kde zahneš, a cestou zpátky to dělej
opačně. Není to tak náročný, jak to vypadá.
Vážně.“
Nechala jsem ho na cestičce, než jsem si to stihla rozmyslet.
Nadechla jsem se, prošla kolem cedule
s nápisem „Dětem bez doprovodu vstup zakázán“ a energicky
kráčela mezi tmavými, mokrými keři,
na nichž se ještě třpytily kapky deště.
Není to tak hrozný, není to tak hrozný , přistihla jsem se,
jak si mumlám polohlasně. Jenom hromada
živejch plotů . Zabočila jsem doprava a pak doleva mezerou
mezi keři. Pak znovu doprava, a zase
doleva, a v duchu jsem si přitom přeříkávala opačný postup
toho, co jsem už absolvovala. Doprava.
Doleva. Mezera. Doprava. Doleva.
Tep se mi začal zrychlovat a já slyšela, jak mi hučí krev v
uších. Nutila jsem se myslet na Willa na
druhé straně živého plotu, jak se dívá na hodinky. Je to
jenom pitomá zkouška. Už nejsem ta naivní
holka. Je mi sedmadvacet. Žiju s přítelem. Mám zodpovědnou
práci. Jsem někdo jiný.
Zahnula jsem, šla chvíli rovně, pak zase zahnula.
A pak, skoro jakoby odnikud, se ve mně vzedmula panika jako
žluč. Měla jsem pocit, že jsem na
konci plotu zahlédla mihnout se jakéhosi muže. Hned jsem si
řekla, že si to jen namlouvám, ale jak
jsem se uklidňovala, zapomněla jsem přitom instrukce pro cestu
zpátky. Doprava. Doleva. Mezera.
Doprava. Doprava? Neříkám to opačně? Zajíkla jsem se.
Přiměla jsem se pokračovat, ale hned jsem si
uvědomila, že jsem se úplně ztratila. Zastavila jsem a začala se
rozhlížet, kudy vedou stíny, abych
přišla na to, kterým směrem je západ.
A jak jsem tam stála, došlo mi, že to nedokážu. Nemůžu tady
zůstat. Prudce jsem se otočila a vydala
se cestou, o níž jsem předpokládala, že vede k jihu. Dostanu
se odsud. Je mi sedmadvacet. Všechno je
v pohodě. Ale pak jsem uslyšela jejich hlasy, hvízdání,
posměšný smích. Viděla jsem je, jak se míhají
v mezerách mezi živými ploty; cítila jsem, jak se mi nohy na
vysokých podpatcích opile potácejí;
a křoví mě nemilosrdně popíchalo, jak jsem na něj spadla,
když jsem se snažila najít rovnováhu.
„Už chci ven,“ řekla jsem jim opilým, roztřeseným hlasem. „Už
mám dost, kluci.“
A oni zmizeli. Bludiště ztichlo, jen z druhé strany živého plotu
se ozýval šepot, který mohl patřit
jim – nebo to mohl být vítr rozechvívající listy.
„Už chci ven,“ zavolala jsem, ale i já sama jsem slyšela, jak je
můj hlas nejistý. Vzhlédla jsem
k obloze a na okamžik zavrávorala při pohledu na ten
obrovský, hvězdami posetý temný prostor nad
sebou. A pak jsem nadskočila, když mě někdo chňapnul kolem
pasu – ten tmavovlasý. Ten, který byl
v Africe.
„Eště nemůžeš jít,“ zazubil se na mě. „Všechno zkazíš!“
V tu chvíli jsem to věděla, jen z toho, jak mě držel kolem
pasu. Uvědomila jsem si, že se situace
jaksi vychýlila a že se určité zábrany začínají vytrácet. A já se
zasmála a odstrčila mu ruce, jako by to
byla hrozná legrace, abych mu nedala najevo, že to vím.
Slyšela jsem, jak volá na své kamarády. A já
se mu vytrhla a náhle se dala do běhu ve snaze probojovat se
k východu, a nohy se mi bořily do vlhké
trávy. Slyšela jsem je všude kolem sebe, jejich křik, ale nikoho
jsem neviděla a hrdlo se mi sevřelo
v panickém strachu. Byla jsem příliš dezorientovaná a nemohla
jsem přijít na to, kde vlastně jsem.
Vysoké živé zdi se kývaly a padaly na mě. Běžela jsem dál,
prudce zahýbala na rozích, klopýtala,
probíhala otvory v plotech ve snaze utéct před jejich hlasy. Ale
východ se neobjevil. Kam jsem se
obrátila, tam byly jenom zdi bludiště a další posměšný hlas.
Vklopýtala jsem do nějakého otvoru v náhlé radosti, že se
svoboda blíží. Ale pak jsem uviděla, že
jsem zase uprostřed, odkud jsem vyšla. Strašně jsem se lekla,
když jsem viděla, že tam všichni stojí,
jako by na mě prostě čekali.
„No vidíte,“ zasmál se jeden z nich a popadl mě za paži. „Já
vám říkal, že bude svolná. No tak, Lou-
lou, dej mi pusu a já ti ukážu, kudy ven,“ pronesl tlumeným,
ospalým hlasem.
„Dej nám všem pusu a my ti ukážem cestu ven.“
Jejich tváře byly rozmazané šmouhy.
„Já… já chci jenom, abyste…“
„No tak, Lou. Já se ti líbím, ne? Celej večer jsi mi seděla na
klíně. Jenom jednu pusu. Je to tak
těžký?“
Někdo se uchechtl.
„A pak mi ukážeš, kudy ven?“ I mně samé to znělo uboze.
„Jenom jednu.“ Přiblížil se.
Ucítila jsem jeho rty na svých a jeho ruka mi stiskla stehno.
Odtáhl se a já slyšela, jak se mu změnil dech. „A teď je na
řadě Jake.“
Nevím, co jsem pak říkala. Někdo mě držel za paži. Slyšela
jsem smích, ucítila ve vlasech něčí
ruku, další ústa na svých, neodbytná a útočná, a potom ‒
„ Wille… “
Vzlykala jsem, skrčená do klubíčka. „Wille!“ volala jsem jeho
jméno, pořád dokolečka trhaným
hlasem, který mi šel až odněkud hluboko z hrudi. Slyšela jsem
ho někde v dálce, před bludištěm.
„Louiso? Louiso, kde jsi? Co se děje?“
Byla jsem v koutě, schovaná tak hluboko pod keřem, jak jen
to šlo. Pro slzy jsem neviděla a pažemi
jsem si pevně objímala tělo. Nedostanu se ven. Zůstanu tady
uvězněná navždycky. Nikdo mě nenajde.
„Wille…“
„Kde ‒?“
A pak byl přede mnou.
„Promiň,“ vypravila jsem ze sebe s křečovitě staženou tváří.
„Promiň. Já… já to nezvládnu.“
Zvedl ruku o několik centimetrů – nejvíc, jak dokázal.
„Kristepane, co se…? Pojď sem, Clarková.“
Popojel kousek dopředu a pak popuzeně mrkl na svou ruku.
„Úplně k ničemu… To je dobrý. Dýchej.
Pojď ke mně. Jenom dýchej. Pomaličku.“
Utřela jsem si oči. Při pohledu na něj se můj děs začal
zmírňovat. Roztřeseně jsem vstala a snažila
se nasadit vyrovnaný výraz. „Promiň. Já… já nevím, co se
stalo.“
„Ty máš klaustrofobii?“ Tvář měl jen kousíček ode mě, zračila
se v ní starost. „Všiml jsem si, že se
ti nechce dovnitř. Jenom jsem si… prostě jsem si myslel, že
jenom děláš ‒“
Zavřela jsem oči. „Jenom chci odsud pryč.“
„Chytni se mě za ruku. Jdeme ven.“
Dostal mě odtamtud za pár minut. Zná bludiště jako své boty,
řekl mi, jak jsme šli, klidným
a konejšivým hlasem. Jako malý si předsevzal, že se naučí v
něm orientovat. Propletla jsem prsty
s jeho a teplo jeho ruky mě uklidňovalo. Připadala jsem si jako
pitomec, když jsem zjistila, jak blízko
východu jsem celou dobu byla.
Zastavili jsme se u lavičky hned před bludištěm a já vyhrabala
z tašky na opěradle vozíku papírový
kapesník. Mlčky jsme seděli, já na kraji lavičky hned vedle něj,
a oba jsme čekali, až přestanu zoufale
škytat.
Občas na mě úkosem pohlédl.
„Takže…“ začal, když jsem zřejmě konečně vypadala, jako že
můžu mluvit, aniž bych se rozsypala.
„Povíš mi, co se děje?“
Žmoulala jsem kapesník v ruce. „Já nemůžu.“
Sevřel ústa.
Polkla jsem. „To není kvůli tobě,“ vysvětlovala jsem spěšně.
„Ještě nikdy jsem to nikomu neřekla…
je to… je to pitomý. A stalo se to už dávno. Netušila jsem… že
mě to tak…“
Cítila jsem na sobě jeho oči a přála si, aby se na mě nedíval.
Ruce se mi nechtěly přestat třást
a žaludek jsem měla stažený jako ve svěráku.
Potřásla jsem hlavou ve snaze naznačit mu, že některé věci
prostě nemůžu říct. Chtěla jsem se ho
zase chytit za ruku, ale měla jsem pocit, že nemůžu.
Uvědomovala jsem si jeho pohled, skoro jsem
slyšela nevyslovené otázky.
Pod námi zastavila skoro u brány dvě auta. Vystoupili dva lidé
– odsud se nedalo rozeznat, kdo to je
– a objali se. Chvilku tam stáli, možná si povídali, a pak každý
nasedl do svého auta a odjeli opačnými
směry. Pozorovala jsem je, ale nemyslelo mi to. Jako by mi
zamrzlo v hlavě. Netušila jsem, co vůbec
ještě říct.
„Tak jo. Něco ti povím,“ řekl konečně. Otočila jsem se k
němu, ale on se na mě nedíval. „Něco, co
bych nikomu jinýmu neřekl. Dobře?“
„Dobře.“ Sežmoulala jsem kapesníček v ruce do kuličky a
čekala.
Zhluboka se nadechl.
„Mám strašnej, příšernej strach, jak to se mnou dopadne.“
Nechal svá slova chvíli doznít a pak
pokračoval tichým, klidným tónem: „Vím, že většina lidí si říká,
že žít jako já je to nejhorší, co se
může stát. Jenže ono to může bejt ještě horší. Může se stát,
že nebudu moct sám dejchat, že nebudu
moct mluvit. Můžu mít oběhový potíže, takže mi nakonec
budou muset amputovat končetiny. Můžu
skončit na bůhvíjak dlouho v nemocnici. Tohle není žádnej
život, Clarková. Ale když si pomyslím,
o kolik horší to ještě může bejt – tak někdy v noci ležím v
posteli a ani nemůžu dejchat.“
Polkl. „A víš co? Tohle nikdo nechce slyšet. Nikdo se nechce
bavit o tom, jakej mám strach, jaký
mám bolesti nebo jak se bojím, že umřu na nějakou pitomou
banální infekci. Nikdo nechce vědět, jaký
to je, když víš, že už nikdy nebudeš mít sex, nikdy si nedáš
jídlo, který sis sám uvařil, nikdy nebudeš
držet v náručí svoje dítě. Nikdo nechce vědět, že někdy mám
z tohohle vozíku takovou klaustrofobii,
že se mi chce šíleně řvát při pomyšlení, že bych v něm měl
strávit ještě jedinej den. Moje máma je na
zhroucení a navíc mi nemůže odpustit, že mám pořád rád
tátu. Moje sestra mi má za zlý, že jsem ji
zase zastínil a upozadil – a protože mě kvůli tomu postižení
nemůže ani pořádně nenávidět, jako mě
nenáviděla od dětství. Můj táta prostě chce, aby to všechno
někam zmizelo. Ale všichni se nakonec
snaží vidět to z tý lepší stránky. A potřebujou, abych se na to
taky díval z lepší stránky.“
Odmlčel se. „Potřebujou věřit, že nějaká lepší stránka vůbec je.“
Zamrkala jsem do tmy. „Já to taky dělám?“ zeptala jsem se
tiše.
„Ty, Clarková,“ shlédl si na ruce, „ty jsi jediná, s kým mám
pocit, že můžu mluvit od chvíle, kdy
jsem skončil v týhle zatracený věci.“
A tak jsem mu to pověděla.
Chytila jsem ho za ruku, za tu, která mě vyvedla z bludiště, a
s očima sklopenýma k nohám jsem se
nadechla a řekla mu o té noci, a jak se mi smáli a měli legraci
z toho, jak jsem opilá a zhulená, a jak
jsem pak ztratila vědomí a moje sestra později podotkla, že je
to vlastně možná dobře, protože si
nepamatuju všechno, co mi udělali, ale ta půlhodina, o níž
nevím, ta mě dodnes pronásleduje. Já si ji
zaplnila, chápete. Zaplnila jsem ji jejich smíchem, jejich těly a
jejich slovy. Zaplnila jsem ji svým
ponížením. Pověděla jsem mu, jak jsem viděla jejich tváře
kdykoli, kdy jsem vyjela z města někam
jinam, a jak mi Patrick a máma s tátou a můj prostinký život,
jeho potíže a omezení úplně stačily.
Dodávaly mi pocit bezpečí.
Když jsme domluvili, obloha už potemněla a já měla v telefonu
čtrnáct zpráv s otázkami, kde jsme.
„Nemusím ti přece říkat, že to nebyla tvoje vina,“ řekl mi tiše.
Nebe nad námi bylo nezměrné a nekonečné.
Zkroutila jsem kapesník v ruce. „Jo. No… Stejně mi připadá, že
jsem za to… zodpovědná. Moc
jsem pila, abych se předvedla. Nechutně jsem flirtovala. Byla
jsem ‒“
„Ne. To oni jsou za to zodpovědní.“
Tahle slova mi ještě nikdo nikdy nahlas neřekl. Dokonce i v
Trinině soucitném pohledu byla jakási
němá výčitka. No, když se opiješ a blbneš s chlapama, který
neznáš…
Stiskl mi prsty. Jen slabounce, ale cítila jsem to.
„Louiso. Nebyla to tvoje vina.“
Teď jsem se dala do pláče. Tentokrát bez vzlyků. Slzy mi tekly
tiše, jako by ze mě s nimi něco
odcházelo. Vina. Strach. A ještě pár dalších věcí, které jsem
zatím nedokázala pojmenovat. Jemně
jsem si položila hlavu na jeho rameno a on sklonil hlavu a
opřel se o mou.
„Fajn. Posloucháš mě?“
Tiše jsem přisvědčila.
„Tak ti povím něco pozitivního,“ řekl a pak čekal, jako by se
chtěl ujistit, že pozorně poslouchám.
„Některý chyby… mají prostě větší důsledky než jiný. Ale
nemusíš dovolit, aby ta noc určovala, kdo
jsi.“
Cítila jsem, jak se ke mně přitiskl hlavou.
„Clarková, ty máš na výběr; je na tobě, abys to nedopustila.“
Nato jsem hluboce, dlouze, roztřeseně vzdychla. Seděli jsme
mlčky a já si přemílala v hlavě jeho
slova. Byla bych tam klidně zůstala celou noc, nahoře nad
zbytkem světa, s Willovou teplou rukou ve
své, a cítila, jak se to nejhorší ze mě pomaloučku odplavuje.
„Měli bysme se vrátit,“ pronesl nakonec. „Než po nás vyhlásí
pátrání.“
Pustila jsem mu ruku a trochu neochotně se zvedla. Na kůži
jsem cítila chladný větřík. A pak jsem
téměř rozkošnicky natáhla ruce vysoko nad hlavu. Propnula
jsem prsty ve večerním vzduchu a napětí
nahromaděné za poslední týdny, měsíce a možná roky se ve
mně trochu uvolnilo. Hluboce jsem
vydechla.
Pod námi blikala světla městečka – malý kruh světla uprostřed
temné krajiny pod námi. Otočila
jsem se k němu. „Wille?“
„No?“
V té tmě jsem ho skoro nerozeznala, ale věděla jsem, že se na
mě dívá. „Děkuju. Děkuju, žes pro mě
přišel.“
Zavrtěl hlavou a otočil vozík zpátky na cestičku.
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
18
„Disneyland je dobrá volba.“
„Říkala jsem vám: žádný zábavní parky.“
„Já vím, ale nejsou tam jenom horské dráhy a kolotoče. Na
Floridě mají filmová studia
a přírodovědné středisko. Je to vlastně skoro vzdělávací.“
„Nemyslím, že by se pětatřicetiletej bývalej šéf vlastní
společnosti potřeboval vzdělávat.“
„Toalety pro postižené jsou tam na každém rohu. A personál
se tam neuvěřitelně stará. Nic pro ně
není problém.“
„Za chvíli mi řeknete, že mají speciální atrakce pro postižený,
ne?“
„Vyhoví tam každému. Proč nezkusíte Floridu, slečno Clarková?
Kdyby se vám to nelíbilo, můžete
zajet do Mořského světa. A mají tam nádherné počasí.“
„Kdyby se Will setkal s kosatkou, tak myslím vím, kdo by z
toho vyšel hůř.“
Zřejmě mě neslyšel. „A je to jedna z nejlépe hodnocených
společností na světě, pokud jde o péči
o lidi s postižením. Víte, že hodně dělají akce pro nadaci, která
plní umírajícím lidem přání?“
„On ale neumírá!“ Položila jsem tomu člověku z cestovní
kanceláře telefon, zrovna když vešel
Will. Chvíli jsem zápolila se sluchátkem a snažila se ho usadit
do vidlice, a pak jsem zaklapla notes.
„Všechno v pohodě, Clarková?“
„Jasně,“ usmála jsem se na něj zářivě.
„Prima. Máš nějaký pěkný šaty?“
„Cože?“
„Co děláš tuhle sobotu?“
Vyčkávavě na mě hleděl. Mně se ale mozek zasekl na souboji
pána z cestovní kanceláře s kosatkou.
„No… nic. Patrick bude celej den pryč, má trénink. Proč?“
Počkal pár vteřin, než mi to řekl, jako by ho trochu těšilo, že
mě může překvapit.
„Jdeme na svatbu.“
Nikdy jsem si potom nebyla jistá, proč Will změnil názor na
Aliciin a Rupertův sňatek. Měla jsem
podezření, že za jeho rozhodnutím byla notná dávka jeho
přirozeného sklonu dělat naschvály – nikdo
nečekal, že by přišel, a ze všeho nejmíň asi Alicia s Rupertem.
Možná že tím konečně chtěl tuhle
kapitolu svého života symbolicky uzavřít. Ale myslím si, že v
uplynulých měsících se prostě vytratila
její moc mu ublížit.
Usoudili jsme, že to zvládneme bez Nathanovy pomoci.
Zatelefonovala jsem, abych si ověřila, že
velký slavnostní stan bude přístupný pro Willův vozík, a Alicia
byla evidentně tak vyvedená z míry,
když si uvědomila, že jí nevolám, abych pozvání odmítla, až mi
došlo, že ta pozvánka s vyraženým
písmem byla opravdu jen gesto, aby se neřeklo.
„No… teda… do stanu vede jeden opravdu maličký schůdek, ale
myslím, že ti lidé, co nám to staví,
říkali, že by tam mohli dát rampu…“ odmlčela se.
„No to bude skvělý. Díky,“ prohlásila jsem. „Tak se těšíme.“
Na internetu jsme vybrali svatební dar. Will utratil sto dvacet
liber za stříbrný rámeček na
fotografie a dalších šedesát za vázu, která byla podle jeho slov
„naprosto ohavná“. Ohromilo mě, že je
ochotný utratit tolik peněz za někoho, koho už vlastně ani
nemá rád, ale už během prvních pár týdnů
svého zaměstnání u Traynorových mi došlo, že oni mají úplně
jinou představu o penězích. Čtyřciferné
šeky vypisovali úplně bez přemýšlení. Jednou jsem si prohlížela
Willův výpis z banky, který jsem mu
nechala na kuchyňském stole, aby se na něj mohl podívat. Měl
tam tolik peněz, že by si za to mohl
koupit náš dům dvakrát – a to byl jenom běžný účet.
Rozhodla jsem se pro své červené šaty – částečně proto, že
jsem věděla, že se Willovi líbí (a říkala
jsem si, že dneska bude potřebovat každou malou vzpruhu),
ale taky proto, že jsem vlastně neměla
žádné jiné šaty, ve kterých bych se nebála vyrazit na takovou
akci. Will vůbec netušil, jaký děs se mě
zmocňuje při pomyšlení na nóbl svatbu, kam ještě ke všemu
půjdu jako „ta pomocnice“. Kdykoli jsem
si představila zvučné hlasy a zkoumavé pohledy naším směrem,
říkala jsem si, že to snad radši budu
celý den pozorovat Patricka, jak běhá dokola. Asi ode mě bylo
povrchní, že mi na tom vůbec záleželo,
ale nemohla jsem si pomoct. Při pomyšlení, jak se na nás
všichni ti hosté budou dívat svrchu, se mi už
teď svíral žaludek.
Willovi jsem nic neřekla, ale měla jsem o něj strach. Jít své
bývalé na svatbu by se mi zdálo
masochistické i za ideálních okolností, ale jít na tak veřejnou
akci, kde bude plno jeho starých přátel
a kolegů z práce, a dívat se, jak si bere jeho bývalého
kamaráda, mi připadalo jako zaručená cesta do
deprese. Den před odjezdem jsem mu to zkusila naznačit, ale
odbyl mě.
„Když si s tím nedělám hlavu já, Clarková, tak si nemyslím, že
se tím musíš trápit ty,“ řekl mi.
Zavolala jsem Trině a svěřila jsem se jí.
„Zkontroluj, jestli neschovává ve vozíku antrax nebo střelivo,“
utrousila jenom.
„To je sakra poprvé, co se mi povedlo dostat ho někam
opravdu dál od domova, a bude to úplná
katastrofa!“
„Možná si chce jen připomenout, že jsou na světě horší věci
než umřít?“
„Moc vtipný.“
Myslí byla u našeho rozhovoru jen napůl. Připravovala se na
týdenní kurs pro „potenciální budoucí
manažery“ a potřebovala, abychom se jí s mámou postaraly o
Thomase. Bude to fantastické,
ujišťovala mě. Bude tam pár velmi významných lidí z oboru.
Přihlásil ji její lektor a ona jako jediná
měla kurs zdarma. Uvědomila jsem si, že zatímco se se mnou
baví, taky dělá něco na počítači. Slyšela
jsem, jak ťuká prsty do klávesnice.
„To máš dobrý,“ řekla jsem jí.
„Je to v Oxfordu. A ne na tý bývalý polytechnice, ale v
opravdovým Oxfordu!“
„To je skvělý.“
Na chviličku se odmlčela. „Ale nemá sebevražedný myšlenky, že
ne?“
„Will? Ne víc než jindy.“
„No, aspoň něco.“ Zaslechla jsem cinknutí nově příchozího
e-mailu.
„Už musím, Trino.“
„Tak jo. Užij si to. Jo, a neber si ty červený šaty. Mají moc
velkej výstřih.“
Ráno v den svatby bylo jasné a příjemně teplé, přesně jak
jsem v skrytu duše věděla. Holkám jako
Alicia vždycky všechno vyjde. Někdo se za ni asi přimluvil u
bůžků dobrého počasí.
„To je od tebe pozoruhodně jízlivý, Clarková,“ ušklíbl se Will,
když jsem mu to řekla.
„No, taky mám toho nejlepšího učitele.“
Nathan přišel brzo, aby mi pomohl Willa připravit a my mohli
vyjet ještě před devátou. Byly to dvě
hodiny jízdy a já k tomu ještě připočítala zastávky na
odpočívadlech a pečlivě naplánovala trasu,
abychom skončili na těch nejlépe vybavených. Šla jsem se
připravit do koupelny. Na čerstvě oholené
nohy jsem si natáhla punčochy, napatlala si tvář make-upem a
pak ho zase setřela, aby si nóbl hosté
nemysleli, že jsem nějaká lehká holka. Neodvážila jsem se
uvázat si zase kolem krku šátek, ale
přinesla jsem si přehoz, který bych mohla případně použít jako
šál, kdybych si připadala příliš
odhalená.
„Není to špatný, ne?“ Nathan poodstoupil a za ním byl Will v
tmavém obleku a chrpově modré
košili s kravatou. Byl oholený a ve tváři mírně opálený. Košile
mu zdůraznila oči, takže byly ještě
pronikavější než jindy.
„Není,“ přisvědčila jsem jen, protože z nějakého podivného
důvodu jsem nechtěla říct, jak skvěle
opravdu vypadá. „Docela určitě bude litovat, že si bere tu
hýkavou horu sádla.“
Will obrátil oči k nebi. „Nathane, máme v tašce všechno?“
„Jojo. Všechno máte připravený, můžete vyrazit.“ Obrátil se k
Willovi. „A ne že se tam budeš
muchlovat s družičkama.“
„Jako kdyby o to stál,“ ušklíbla jsem se. „Všechny budou mít
vysoký límečky a budou páchnout
koňma.“
Willovi rodiče ho přišli vyprovodit. Měla jsem podezření, že se
právě pohádali, protože kdyby paní
Traynorová stála od svého muže ještě o kus dál, byla by už v
jiné zemi. Stála s rukama pevně
založenýma na prsou, zatímco jsem zacouvala s autem, aby si
Will mohl nastoupit. Ani se na mě
nepodívala.
„Moc ho tam neopijte, Louiso,“ pronesla a oprášila Willovi
nějaké neviditelné smítko prachu na
rameni.
„Proč?“ zeptal se Will. „Já přece neřídím.“
„Máš úplnou pravdu, Wille,“ vložil se do toho jeho otec. „Já
vždycky potřeboval pořádnýho
dvojitýho panáka nebo dva, abych přežil svatbu.“
„Dokonce i tu svoji,“ zamumlala paní Traynorová a trochu
hlasitěji dodala: „Vypadáš hrozně
elegantně, miláčku.“ Klekla si a upravila Willovi dolní lem kalhot.
„Opravdu moc.“
„A vy taky,“ pohlédl na mě pan Traynor pochvalně, když jsem
se vysoukala ze sedadla řidiče.
„Každý se za vámi ohlídne. Zatočte se nám, Louiso, ať se
podíváme.“
Will otočil vozík. „Už není čas, tati. Tak jedem, Clarková.
Myslím, že by asi nebylo vhodný dorazit
až po nevěstě.“
S úlevou jsem zase zalezla do auta. Will měl vzadu vozík pevně
zajištěný a elegantní sako jsem mu
pečlivě přehodila přes sedadlo spolujezdce, aby se nepomačkalo.
Vyrazili jsme.
Dům Aliciiných rodičů jsem vám klidně mohla popsat ještě
před tím, než jsem tam vůbec dojela.
Vlastně jsem to v představách odhadla tak přesně, že když
jsem brzdila, zeptal se mě Will, čemu se
směju. Obrovská georgiánská fara, jejíž vysoká okna částečně
zakrývala záplava bledě fialkových
vistárií, příjezdová cesta z drobounkých karamelových kamínků
– ideální dům pro plukovníka. Už
jsem v duchu viděla, jak tu Alicia vyrůstá, jak s vlasy
zapletenými do dvou úhledných plavých copů
jezdí po trávníku na svém prvním poníkovi.
Dva muži v reflexních vestách naváděli přijíždějící auta na
louku mezi domem a kostelem, který
stál hned vedle. Stáhla jsem okýnko. „Dá se parkovat u
kostela?“
„Hosté parkují tady, madam.“
„No, jenže my máme invalidní vozík a tady se zaboří do
trávy,“ namítla jsem. „Potřebujeme
zastavit hned u kostela. Koukněte, zajedu hned tamhle.“
Podívali se na sebe a něco si mezi sebou šeptali. Než mohli
ještě něco říct, zajela jsem na skryté
místečko vedle kostela. A teď to začne , pomyslela jsem si, a
když jsem vypínala motor, zachytila jsem
ve zpětném zrcátku Willův pohled.
„Klídek, Clarková. Všechno bude v pohodě,“ uklidňoval mě.
„Já jsem úplně v klidu. Proč myslíš, že nejsem?“
„Ty jsi tak průhledná, až je to komický. Navíc sis během cesty
sem okousala čtyři nehty.“
Zaparkovala jsem, vystoupila z auta, upravila si přehoz a
spustila ovládání rampy. „Tak jo,“ řekla
jsem, když kolečka vozíku dosedla na zem. Na louce přes ulici
vystupovali lidé z obrovských
germánských vozidel a ženy v růžových šatech bručely na své
manžely, když se jim podpatky bořily
do trávy. Všechny byly dlouhonohé a dokonale
vysoustruhované, v tlumených pastelových barvách.
Hrábla jsem si do vlasů a přemýšlela, jestli jsem to nepřehnala
s rtěnkou. Měla jsem pocit, že
vypadám jako takové to plastové rajče, ze kterého se
vymačkává kečup.
„Tak… jak se budem dneska chovat?“
Will se koukl, kam se dívám. „Upřímně?“
„Jo. Potřebuju to vědět. A hlavně prosímtě neříkej Blitzkrieg.
Neplánuješ doufám něco příšernýho?“
Will mi pohlédl do očí. Ty jeho byly modré a neproniknutelné.
V žaludku se mi usadilo malé hejno
motýlů.
„Budeme se chovat nesmírně vybraně, Clarková.“
Motýli začali divoce třepetat křídly, jako bych je měla uvězněné
za hrudním košem. Chtěla jsem
něco říct, ale přerušil mě.
„Koukni, prostě se budeme snažit, abysme si to co nejvíc užili.“
Užít si . Jako kdyby snad svatba bývalé přítelkyně mohla být
míň bolestivá než čištění kořenových
kanálků. Ale byla to Willova volba. Willův den. Nadechla jsem
se a snažila se sebrat.
„Jedna výjimka,“ řekla jsem důrazně a už počtrnácté si upravila
přehoz kolem ramen.
„Co?“
„Nebudeš dělat Christyho Browna. Jestli předvedeš Christyho,
seberu se a pojedu domů a nechám tě
tady s těma namyšlencema.“
Will se obrátil a rozjel se ke kostelu a já měla pocit, že jsem
zaslechla, jak si mumlá: „Zkazíš
člověku každou srandu.“
Obřad jsme absolvovali bez nehody. Alicia byla přesně tak
absurdně překrásná, jak jsem čekala:
dokonale vyhlazená pleť světle karamelové barvy, šikmo střižené
smetanově bílé hedvábné šaty, které
se jemně vznášely kolem jejího štíhlého těla, jako by se bez
dovolení neodvážily na ní ani spočinout.
Dívala jsem se, jak pluje uličkou, a přemýšlela jsem, jaké by to
asi bylo, být vysoká a dlouhonohá
a vypadat tak, jak to většina z nás ostatních vídá jen na
vyretušovaných plakátech. Uvažovala jsem,
jestli měla celý tým profesionálů, aby ji nalíčili a učesali.
Napadlo mě, jestli na sobě nemá stahovací
prádlo. Samozřejmě že ne. Bude mít světlounké obláčky z
krajkoví – prádlo pro ženy, jež vlastně
nepotřebují nic podepřít, které by stálo víc než můj týdenní
plat. Farář něco drmolil, malé družičky
v balerínkách se vrtěly v lavicích a já se začala rozhlížet po
ostatních hostech. Neviděla jsem snad
jedinou ženu, která by se nemohla objevit na stránkách
nějakého křídového časopisu. Všechny měly
boty v přesném odstínu šatů, které vypadaly, že je ještě v
životě neměly na sobě. Mladší ženy
elegantně stály na deseti- nebo dvanácticentimetrových
podpatcích, s dokonalou pedikúrou. Starší
dámy měly polovysoké podpatky a vypasované kostýmky s
ramenními vycpávkami a hedvábnou
podšívkou v kontrastních barvách, a klobouky, pro které jako
by neplatila zemská přitažlivost.
Muži nebyli na pohled tak zajímaví, ale skoro všichni kolem
sebe šířili dojem, který jsem někdy
pozorovala i u Willa – bohatství a privilegovanost; pocit, že
život se vám vždycky příjemně
přizpůsobí. Přemýšlela jsem, jaké společnosti asi řídí, v jakých
světech žijí. Zajímalo mě, jestli si
vůbec všimnou lidí jako já, kteří se jim starají o děti nebo je
obsluhují v restauraci. Nebo tancujou
u tyče pro jejich obchodní partnery, vzpomněla jsem si na
své pohovory na úřadu práce.
Na svatbách, na něž jsem chodila já, bylo obyčejně nutné od
sebe pečlivě oddělit rodiny nevěsty
a ženicha ze strachu, aby někdo neporušil podmínku.
S Willem jsme se usadili vzadu. Sedla jsem si až na kraj lavice
a Will zajel s vozíkem hned vedle,
po mé pravici. Na okamžik vzhlédl, když Alicia kráčela k oltáři,
ale jinak celou dobu hleděl přímo
před sebe s nerozluštitelným výrazem ve tváři.
Osmačtyřicetičlenný sbor (spočítala jsem je) zpíval
něco latinsky. Rupert se potil ve smokingu a povytáhl obočí,
jako by byl potěšený, ale zároveň si
připadal poněkud pitomě. Když je farář prohlásil za manžele,
nikdo netleskal ani nejásal. Rupert se
tvářil trochu rozpačitě, sklonil se ke své ženě jako malý kluk,
který soutěží v lovení jablek pusou
z kbelíku, a nestrefil se jí na ústa. Přemýšlela jsem, jestli se v
lepších vrstvách považuje za nevhodné,
kdyby si novomanželé dali u oltáře pořádnou pusu.
A pak bylo po všem. Will už mířil k východu z kostela. Dívala
jsem se za ním, jak sedí vzpřímený
a zvláštně důstojný, a chtěla jsem se ho zeptat, jestli nebyla
chyba sem jet. Chtěla jsem se zeptat, jestli
k ní pořád něco cítí. Chtěla jsem mu říct, že je pro tu
pitomou karamelovou krásku příliš dobrý, ať to
může vypadat jakkoli, a že… už nevím, co ještě jsem chtěla
říct.
Jenom jsem ho chtěla potěšit.
„Jsi v pohodě?“ zeptala jsem se, když jsem ho dohnala.
Podtrženo sečteno, měl to být on, to byl ten problém.
Párkrát zamrkal. „Jasně,“ přisvědčil. Mírně si odfoukl, jako by
předtím zadržoval dech. Pak ke mně
vzhlédl. „Tak pojď, jdem si pro něco k pití.“
Stan byl postavený na zahradě obehnané zdí. Brána z
tepaného železa byla ověšená girlandami
bledě růžových květin. U baru na druhém konci stanu už bylo
plno, a tak jsem navrhla Willovi, aby
počkal venku, že mu pro pití dojdu. Proplétala jsem se mezi
stoly pokrytými bílými ubrusy
a obloženými takovou spoustou příborů a sklenic, jakou jsem
snad ještě neviděla. Židle měly
pozlacená opěradla a vypadaly jako ty, které bývají na módních
přehlídkách. Uprostřed každého stolu
bylo aranžmá z frézií a lilií a nad ním byla zavěšená bílá
lucerna. Vzduch byl tak prosycený vůní
květin, až tu bylo skoro nedýchatelno.
„Pimm’s?“ zeptal se barman, když jsem se probojovala
dopředu. „No…“ rozhlédla jsem se
a zjistila, že je to jediné pití, které se nabízí. „Ach. Tak jo.
Dvakrát, prosím.“
Usmál se na mě. „Další drinky se prý budou podávat později.
Ale slečna Dewarová si přála, aby
všichni začali s Pimm’s.“ Věnoval mi mírně spiklenecký pohled a
nepatrným povytažením obočí mi
dal najevo, co si o tom myslí.
Pohlédla jsem na sklenici s růžovou limonádou. Táta vždycky
říká, že ti nejbohatší lidi jsou
vždycky největší skrblíci, ale ohromilo mě, že dokonce ani
svatební hostinu nezačnou alkoholem.
„No, asi to bude muset stačit,“ pokrčila jsem rameny a vzala si
od něj sklenice.
Když jsem objevila Willa, bavil se s ním zrovna nějaký muž.
Byl to obrýlený mladík, který si
k Willovi mírně přidřepl a jednou rukou se přidržoval opěradla
jeho vozíku. Slunce stálo vysoko na
obloze a já musela přimhouřit oči, abych na ně dobře viděla.
Najednou jsem pochopila, že ty široké
klobouky mají něco do sebe.
„Já jsem sakra tak rád, že tě zase vidím, Wille,“ vyhrkl mladík.
„V kanceláři to bez tebe není ono.
Neměl bych to sice říkat… ale není to ono. Prostě není.“
Vypadal jako mladý účetní – takový ten, který se cítí dobře
jenom v obleku.
„Jsi milej, že to říkáš.“
„Bylo to prostě hrozně divný. Jako by ses najednou propadnul
do země. Jeden den jsi tam s náma
byl, všechno jsi měl pod palcem, a druhej den se od nás
čekalo, že budem…“
Všiml si, že u nich stojím, a vzhlédl ke mně. „Ach,“ řekl s
pohledem upřeným na můj hrudník,
„zdravím.“
„Louisa Clarková, a tohle je Freddie Derwent.“
Strčila jsem skleničku Willovi do držáku a potřásla mladíkovi
rukou.
Upravil úhel pohledu. „Ach,“ pronesl znovu, „a vy ‒“
„Jsem Willova kamarádka,“ prohlásila jsem a sama jsem
nevěděla proč, ale položila jsem lehce
ruku Willovi na rameno.
„Vidím, že to nemáš zas tak úplně špatný,“ zachechtal se
Freddie Derwent poněkud kašlavě. Trochu
se začervenal a pak dodal: „No… musím se jít trochu bavit.
Víš, jaký to je ‒ prej to máme brát jako
příležitost k navazování známostí. Ale moc rád jsem tě viděl,
Wille. Fakt. A… a vás taky, slečno
Clarková.“
„Vypadal mile,“ poznamenala jsem, když jsme se rozešli.
Sundala jsem ruku Willovi z ramene
a dlouze si usrkla Pimm’s. Překvapivě to chutnalo mnohem
lépe, než to vypadalo. Trochu mě vyděsila
ta okurka.
„Jo, on je milej kluk.“
„Takže to ani nebylo moc nepříjemný.“
„Ne.“ Will ke mně na okamžik zvedl oči. „Ne, Clarková, vůbec
to nebylo nepříjemný.“
Další lidé jako by se osmělili, když viděli Freddieho Derwenta, a
v následující hodině jich přišlo
pozdravit Willa ještě několik. Někteří si stoupli dál od něj, čímž
zjevně chtěli vyřešit dilema
s podáním ruky, zatímco jiní si povytáhli kalhoty a přidřepli si
mu skoro až k nohám. Stála jsem vedle
něj a moc nemluvila. Pak se přiblížili další dva muži a já si
všimla, že Will trochu ztuhl.
První z nich, takový velký, úsečný chlap s doutníkem v ruce,
zjevně netušil, co má najednou
Willovi říct, a nakonec z něj vypadlo: „Fakt pěkná svatba, co?
Nevěstě to podle mýho hrozně slušelo.“
Zřejmě nevěděl nic o Aliciině milostné historii.
Druhý z nich byl zřejmě nějaký Willův obchodní rival. Ten byl
trochu diplomatičtější, ale jeho
neúhybné pohledy a otevřené otázky na zdravotní stav zjevně
vyvolaly ve Willovi napětí. Byli jako
dva psi, kteří kolem sebe krouží a nevědí, jestli na sebe
nevycenit zuby.
„To je novej generální ředitel mojí společnosti,“ vysvětlil mi Will,
když se muž konečně se
zamáváním vzdálil. „Myslím, že se chtěl jenom ujistit, že
neplánuju nějakej převrat.“
Slunce pražilo a zahrada se proměnila ve voňavou výheň. Lidé
se ukryli pod sluncem kropenatými
stromy. Zavedla jsem Willa ke vchodu do stanu, protože jsem
měla starost, aby mu moc nestoupla
teplota. Uvnitř stanu pustili obrovské větráky, které nám líně
vrčely nad hlavami. Kousek dál
v altánku hrálo smyčcové kvarteto. Byla to scéna jako z
nějakého filmu.
Alicia se vznášela zahradou, nadpozemsky krásná, rozdávala
vzdušné polibky a volala na hosty.
K nám nepřišla.
Dívala jsem se, jak Will vyzunkl dvě sklenice Pimm’s, a v
duchu jsem byla ráda.
Oběd se podával ve čtyři hodiny. Podle mě to byl na oběd
docela zvláštní čas, ale jak podotkl Will,
tohle byla svatba. Čas jako by se stejně natáhl a ztratil
význam, jeho běh se zastřel nekonečnými
drinky a líně plynoucím hovorem. Nevěděla jsem, jestli je to
tím horkem nebo tou náladou, ale když
jsme se vydali ke stolu, připadala jsem si téměř opilá. Když
jsem si pak uvědomila, že nesouvisle cosi
blábolím na postaršího pána po své levici, došlo mi, že to tak
možná bude.
„Je v tom Pimm’s nějakej alkohol?“ šeptla jsem Willovi poté, co
se mi podařilo vysypat si do klína
obsah solničky.
„Asi tak jako ve sklenici vína. V každým drinku.“
V hrůze jsem na něj vytřeštila oči. Na ně oba. „To si snad
děláš srandu. Vždyť v tom bylo ovoce!
Myslela jsem si, že to znamená, že jsou nealkoholický! Jak tě
teďka odvezu domů?!“
„No ty jsi teda pěkná pečovatelka,“ ušklíbl se. Povytáhl obočí.
„Co za to, když to neřeknu máti?“
Willův přístup k celému dni mě ohromil. Myslela jsem, že bude
málomluvný, sarkastický, nebo
přinejmenším tichý. Ale on byl ke všem úplně okouzlující.
Nerozhodilo ho ani, když přinesli polévku.
Jen se zdvořile zeptal, jestli by si s ním někdo nevyměnil
polévku za pečivo, a dvě dívky na
vzdáleném konci stolu prohlásily, že mají stejně alergii na lepek,
a mohly se přetrhnout, aby mu
donesly své housky.
Čím víc jsem se strachovala, jak se mi podaří vystřízlivět, tím
veseleji a bezstarostněji se Will
choval. Ze starší dámy po jeho pravici se vyklubala bývalá
poslankyně, která se zasazovala za práva
postižených, a byla jedna z mála, která se bavila s Willem bez
sebemenších rozpaků. Dokonce jsem si
všimla, že mu jednou podala do úst kousek rolády. Když se na
chvilku zvedla od stolu, Will mi
pošeptal, že prý jednou vylezla na Kilimandžáro. „Tyhle starý
dámy mám hrozně rád,“ dodal. „Úplně
ji vidím, jak si vede mulu a v batohu má sendviče. Ta je ostrá
jako břitva.“
Já jsem s mužem po své levici neměla takové štěstí. Stačily
mu tak čtyři minuty – kratinký výslech
o tom, kdo jsem, kde bydlím a koho tam znám ‒, aby dospěl
k závěru, že mu nemůžu absolutně nic
zajímavého říct. Obrátil se k ženě po své levici a já se musela
sama mlčky prokousávat zbylou částí
oběda. V jednu chvíli, kdy už jsem si začínala připadat
opravdu trapně, jsem náhle ucítila, jak Willovi
sklouzla paže z opěradla vozíku a on se rukou dotkl mé paže.
Vzhlédla jsem a on na mě mrkl. Vzala
jsem ho za ruku a stiskla mu ji na znamení vděčnosti, že si
toho všiml. A on poodjel s vozíkem
kousíček dozadu a vtáhl mě do hovoru s Mary Rawlinsonovou.
„Takže, Will povídal, že se o něj staráte,“ usmála se na mě.
Měla pronikavé modré oči a vrásky,
která svědčily o životě nedotčeném pravidelnou péčí o pleť.
„Snažím se,“ přisvědčila jsem a letmo na něj pohlédla.
„A pracovala jste v tomhle oboru už předtím?“
„Ne. Dřív jsem… pracovala v kavárně.“ Nevím, jestli bych se s
tím svěřila ještě někomu jinému na
téhle svatbě, ale Mary Rawlinsonová pochvalně přikývla.
„Vždycky jsem si říkala, že to může být docela zajímavá práce.
Když má člověk rád lidi a je hodně
zvědavý, což já jsem,“ usmála se zářivě.
Will si zase opřel ruku o opěradlo. „Snažím se Louisu
povzbuzovat, aby dělala něco jiného, aby si
trochu rozšířila obzory.“
„A co by vás tak zajímalo?“ zeptala se mě.
„To ona neví,“ řekl zase Will. „Louisa je jedna z nejchytřejších
lidí, co znám, ale já ji nedokážu
přimět, aby si uvědomila svůj potenciál.“
Mary Rawlinsonová na něj ostře pohlédla. „Přestaňte s tou
blahosklonností, můj milý. Louisa určitě
dokáže odpovědět i sama.“
Zamžikala jsem.
„Myslím, že zrovna vy byste měl vědět, jaké to je,“ dodala.
Will vypadal, že chce něco říct, ale pak zavřel pusu. Díval se
na stůl a trochu potřásl hlavou, ale
usmíval se.
„No, Louiso, v tuhle chvíli vám asi vaše práce zabírá velkou
část mentální kapacity. A mám takové
tušení, že tenhle mladý muž asi není zrovna bezproblémový
klient.“
„To jste odhadla úplně přesně.“
„Ale Will má úplnou pravdu, že byste si měla uvědomit, jaké
máte možnosti. Tady je moje
navštívenka. Jsem ve výboru jedné charitativní organizace, která
pomáhá lidem s rekvalifikací. Možná
byste v budoucnu chtěla zkusit něco jiného?“
„Teď jsem úplně spokojená s prací pro Willa, děkuju.“
Ale ona mi navštívenku přesto podala a já si ji vzala, poněkud
vyjevená, proč by zrovna tahle paní
měla projevovat sebemenší zájem o to, jak naložím se svým
životem. Ale jak jsem si vizitku brala,
připadala jsem si jako podvodnice. Nikdy bych si nemohla
dovolit přestat pracovat, i kdybych snad
nakrásně věděla, co chci studovat. Nebyla jsem přesvědčená, že
zrovna já bych se hodila na nějaký
rekvalifikační kurs. A navíc pro mě teď bylo nejdůležitější
udržet Willa naživu. Tak jsem se zabrala
do myšlenek, že jsem je na okamžik přestala poslouchat.
„…je moc dobře, že už máte to nejhorší za sebou, dá-li se to
tak říct. Vím, že je asi zdrcující muset
se přizpůsobit tak dramatické změně životních okolností.“
Upřeně jsem hleděla na zbytek pošírovaného lososa. Takhle
jsem ještě nikoho mluvit s Willem
neslyšela.
Zamračil se s pohledem upřeným na stůl a pak se k ní znovu
otočil. „Nevím, jestli už jsem
z nejhoršího venku,“ řekl tiše.
Chviličku ho pozorovala a pak zalétla očima ke mně.
Bála jsem se, aby mě moje tvář neprozradila.
„Všechno chce čas, Wille,“ řekla a letmo ho pohladila po paži.
„A to je něco, na co si vaše generace
hrozně těžko zvyká. Všichni jste vyrostli s představou, že
všechno okamžitě půjde tak, jak chcete.
Všichni chcete žít takový život, jaký si zvolíte. Zvlášť tak
úspěšný mladý muž jako vy. Jenže to chce
čas.“
„Paní Rawlinsonová – Mary ‒, já nečekám, že se uzdravím,“
namítl.
„Já nemluvím o tělesném zdraví,“ zavrtěla hlavou. „Mluvím o
tom, že se musíte naučit přijmout
i tenhle nový život.“
Čekala jsem, co Will odpoví, jenomže vtom se ozvalo hlasité
cinkání lžičky o sklenici a všichni
ztichli, aby si vyslechli proslovy.
Skoro jsem nevnímala, co se říkalo. Připadalo mi, že se tu
předvádí jeden nafoukaný chlápek ve
smokingu za druhým; mluvili o lidech a místech, které jsem
neznala, a vyvolávali salvy zdvořilého
smíchu. Seděla jsem, kousala pralinky z hořké čokolády, které
donesli na stůl ve stříbrných košíčcích,
a rychle za sebou do sebe kopla tři šálky kávy, takže jsem teď
byla nejen opilá, ale ještě vyklepaná
a rozdrážděná. Will byl naproti tomu ztělesněním klidu. Sledoval,
jak hosté tleskají jeho bývalé
přítelkyni, poslouchal Rupertovu tirádu o tom, jak dokonale
úžasná je to žena. Nikdo ho nebral na
vědomí. Nevím, jestli z ohledu na jeho city nebo proto, že je
jeho přítomnost uváděla poněkud do
rozpaků. Jen Mary Rawlinsonová se k němu občas naklonila a
zamumlala mu něco do ucha a on lehce
přikývl, jako by s ní souhlasil.
Když byly proslovy konečně za námi, zjevila se celá armáda
personálu a začali vyklízet střed stanu
pro taneční plochu. Will se ke mně naklonil. „Mary mi
připomněla, že kousek odsud je moc fajn hotel.
Zavolej tam a zjisti, jestli tam můžeme přenocovat.“
„Cože?“
Mary mi podala ubrousek s načmáraným názvem a telefonním
číslem.
„To je v pohodě, Clarková,“ řekl mi tiše, aby ho neslyšela. „Já
to zaplatím. Zavolej tam a přestaň si
dělat starosti, žes toho moc vypila. Vyndej z tašky moji
kreditku. Asi si budou chtít zapsat číslo.“
Vzala jsem ubrousek a kreditku, sáhla si pro mobil a vyšla do
zahrady. Měli dva volné pokoje –
jednolůžkový a pak jeden dvoulůžkový v přízemí. Ano, je
vhodný pro postižené. „To je skvělý,“ řekla
jsem a pak jsem málem slabě vyjekla, když mi řekli, kolik to
bude stát. Dala jsem jim číslo Willovy
kreditky, a když jsem pomalu četla číslice, bylo mi trochu
nevolno.
„Tak co?“ zeptal se, když jsem se vrátila.
„Tak jsem to zařídila, ale…“ a přiznala jsem, na kolik ty dva
pokoje vyjdou.
„To nevadí,“ ujistil mě. „A teď zavolej tomu svýmu a řekni mu,
že tu zůstáváš přes noc, a pak si dej
ještě skleničku. Vlastně si jich dej aspoň šest. Ohromně by mě
potěšilo, kdyby ses zkárovala na účet
Aliciina otce.“
*
A tak jsem mu vyhověla.
Něco se toho večera stalo. Ztlumili světla, takže náš stolek nebyl
tak na očích, večerní větřík trochu
rozptýlil pronikavou vůni květin, a hudba a víno a tanec
způsobily, že jsme se při téhle zcela
nepravděpodobné příležitosti začali všichni bavit. Ještě nikdy
jsem neviděla Willa tak uvolněného.
Seděl mezi mnou a Mary, povídal si s ní a usmíval se na ni a
jeho dočasně spokojený výraz odradil
všechny, kdo by mu jinak věnovali pochybovačné pohledy nebo
na něj hleděli se soucitem. Přiměl mě,
abych si sundala přehoz a narovnala se. Sundala jsem mu
sako a uvolnila kravatu a oba jsme se
usilovně snažili nehihňat při pohledu na taneční parket. Ani
nevíte, jak mě potěšilo, když jsem viděla,
jak nóbl lidi tancují. Muži vypadali, jako by do nich někdo
pouštěl elektrický proud, ženy delikátně
zvedaly malíčky ke hvězdám a při piruetách se tvářily příšerně
rozpačitě.
Mary Rawlinsonová si několikrát zamumlala: „Dobrej bože…“
Letmo na mě pohlédla. S každou
další skleničkou se vyjadřovala šťavnatěji. „Nechcete tam jít a
trochu se předvést, Louiso?“
„Probůh, ne!“
„To je od vás rozumný. Líp snad sakra tancovali i na
diskotéce Klubu mladejch farmářů.“
V devět hodin mi přišla esemeska od Nathana.
Vsechno v pohode?
Jo. Nebudes tomu verit, ale je to bezvadny. Will se hrozne
bavi.
A byla to pravda. Sledovala jsem, jak se na celé kolo směje
něčemu, co řekla Mary, a vzedmul se ve
mně jakýsi podivný, napjatý pocit. Tohle mi ukázalo, že to
může jít. Může být šťastný, když bude
obklopený správnými lidmi, když bude moci být prostě Will a
ne Muž na vozíku, seznam symptomů,
objekt soucitu.
V deset večer začaly ploužáky. Dívali jsme se, jak Rupert
krouží s Alicií po parketu za zdvořilého
potlesku přihlížejících. Vlasy jí trochu zplihly a ovinula mu paže
kolem krku, jako by potřebovala
podepírat. Rupert ji objal a zaklesl ruce na jejích bedrech. Byla
krásná a bohatá, ale mně jí bylo trochu
líto. Pomyslela jsem si, že si možná až příliš pozdě uvědomí,
co ztratila.
V půlce písně se na parket přidaly další páry, takže se nám
chvílemi ztráceli z dohledu, a já se
zabrala do debaty s Mary ohledně příspěvků pro pečovatele, a
pak jsem náhle vzhlédla a ona stála před
námi, v bílých hedvábných šatech, krásná jako supermodelka.
Srdce mi uvízlo v krku.
Alicia kývnutím pozdravila Mary a trochu se předklonila, aby ji
Will přes hudbu slyšel. Tvář měla
lehce napjatou, jako by se musela překonat, než k nám přišla.
„Děkuju, že jsi přišel, Wille. Vážně.“ Úkosem na mě pohlédla,
ale nic nedodala.
„Bylo mi potěšením,“ odvětil Will klidně. „Vypadáš nádherně,
Alicie. Byl to krásnej den.“
Ve tváři se jí zablesklo překvapení. A pak jakýsi náznak
melancholie. „Vážně? Myslíš to
doopravdy? Já si vážně myslím… totiž, chtěla bych ti toho tolik
říct ‒“
„Vážně,“ přerušil ji Will. „Není třeba. Vzpomínáš si na Louisu?“
„Ano.“
Nastalo krátké ticho.
Všimla jsem si, že v pozadí přešlapuje Rupert a ostražitě nás
všechny pozoruje. Ohlédla se po něm
a pak trochu zamávala rukou. „No, i tak děkuju, Wille. Jsi
úžasnej, že jsi přijel. A díky za…“
„Zrcadlo.“
„Jasně. Hrozně se mi líbí.“ Napřímila se a odkráčela zpět k
manželovi. Ten se otočil a hned ji
uchopil za paži.
Dívali jsme se, jak přecházejí po parketu.
„Tys jí přece nedal zrcadlo.“
„Já vím.“
Pořád se o něčem bavili a Rupert stále zalétal pohledem
směrem k nám. Jako by nemohl uvěřit, že
se Will prostě choval příjemně. Však já taky ne.
„Je to… trápí tě to?“ zeptala jsem se.
Odvrátil od nich pohled. „Ne,“ zavrtěl hlavou a usmál se na
mě. Úsměv měl trochu opile pokřivený,
ale oči měl přitom smutné a zamyšlené.
A když se pak taneční parket na chvíli vylidnil před dalším
tancem, vyhrkla jsem najednou:
„Poslouchej, Wille, nechceš mě trochu provést?“
„Cože?“
„No tak. Ať se ta zatracená banda má o čem bavit.“
„To je sakra skvělej nápad!“ zvolala Mary a pozvedla sklenici.
„Úplně úžasnej.“
„Tak pojď. Dokud hrajou pomalý věci. Protože pochybuju, že
bys v tomhle krámu dokázal
poskakovat jako blázen.“
Nedala jsem mu na vybranou. Opatrně jsem se mu usadila na
klín a objala ho kolem krku, abych
nesklouzla. Chviličku mi hleděl do očí, jako by uvažoval, jestli se
mě dokáže zbavit. A pak s námi
zcela překvapivě zajel na parket a v jiskřivém světle
stroboskopů se s námi začal točit v malých
kruzích.
Zmocnily se mě nesmírné rozpaky a mírná hysterie zároveň.
Seděla jsem tak, že se mi šaty
vyhrnuly až na stehna.
„Nech to bejt,“ zamumlal mi Will do ucha.
„To je…“
„No tak, Clarková. Snad mě teď nenecháš ve štychu.“
Zavřela jsem oči, pevně ho objala kolem krku, přitiskla svou
tvář k jeho a vdechovala citrusovou
vůni jeho vody po holení. Cítila jsem, jak si tiše brouká
zároveň s hudbou.
„Už jsou hodně konsternovaný?“ zeptal se za chvíli. Otevřela
jsem jedno oko a zamžourala do šera.
Pár lidí se na nás povzbudivě usmívalo, ale většina zjevně
netušila, jak se zachovat. Mary
pochvalně pozvedla skleničku. A pak jsem si všimla, jak na nás
Alicia vytřeštěně hledí, a tvář jí na
chvíli posmutněla. Když si všimla mého pohledu, odvrátila se a
zašeptala něco Rupertovi. Potřásl
hlavou, jako kdybychom prováděli něco ostudného.
Na tváři se mi rozhostil škodolibý úsměv. „To si piš,“ opáčila
jsem.
„Ha. Přitiskni se víc. Úžasně voníš.“
„Ty taky. Ale jestli se budeš točit pořád doleva, tak tě možná
poblinkám.“
Will změnil směr. Ruce jsem mu nechala kolem krku a trochu
jsem se odtáhla, abych se na něj
podívala. Veškeré rozpaky mě opustily. Mrkl mi na hruď.
Abych byla spravedlivá, v téhle pozici se
nemohl moc dívat nikam jinam. Zvedl oči od mého výstřihu a
povytáhl obočí. „Kdybych nebyl na
vozíku, v životě bys mě nenechala koukat se ti na prsa tak
zblízka,“ zašeptal.
Klidně jsem na něj hleděla. „Kdybys nebyl na vozíku, v životě
by ses mi na prsa nepodíval.“
„Cože? Samozřejmě že bych se podíval.“
„Kdepak. Ani by tě to nenapadlo, protože by ses koukal na
samý vysoký blondýny s nekonečnýma
nohama a nadejchanýma vlasama, takový ty, který vyčuchaj
bohatýho sponzora na sto honů. A já bych
tu stejně ani nebyla. Nebo bych tamhle nalívala pití. Byla bych
neviditelná.“
Zamžikal.
„No? Mám pravdu, ne?“
Will zalétl pohledem k baru a pak zase ke mně. „Máš. Ale na
svoji obranu musím říct, že jsem byl
hroznej idiot, Clarková.“
Rozesmála jsem se tak divoce, že se po nás otočilo ještě víc
lidí.
Snažila jsem se uklidnit. „Promiň,“ zamumlala jsem. „Myslím, že
začínám bejt trochu hysterická.“
„Chceš něco vědět?“
Mohla bych se na něj dívat celou noc. Na vějířky vrásek v
koutcích jeho očí. Na to místečko mezi
krkem a rameny. „Co?“
„Někdy, Clarková, někdy jsi skoro to jediný, kvůli čemu mám
ráno chuť se probudit.“
„Tak se mnou někam pojeď.“ Vypadlo to ze mě dřív, než
jsem si vůbec uvědomila, co chci říct.
„Cože?“
„Někam se mnou pojeď. Na tejden si budem jenom užívat.
Jenom ty a já. Žádní tihle…“
Čekal. „Idioti?“
„…idioti. No tak, Wille. Řekni že jo.“
Pořád upíral oči do mých.
Nevěděla jsem, co mu to vlastně říkám. Nevěděla jsem, kde se
to ve mně vzalo. Věděla jsem jenom,
že jestli ho nepřesvědčím dneska, když jsou tu hvězdy a
květiny a smích a Mary, nemám ani nejmenší
šanci.
„Prosím.“
Odpověděl za pár vteřin, které se zdály být věčností.
„Tak jo,“ řekl.
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
19
Nathan
Mysleli si, že to nepoznáme. Příští den kolem oběda se
konečně vrátili z té svatby a paní
Traynorová byla tak naštvaná, že ani nemohla mluvit.
„Mohli jste zavolat,“ zasyčela.
Zůstala doma, protože chtěla mít jistotu, že se vrátili v pořádku.
Dorazil jsem v osm ráno a od té
doby jsem slyšel, jak vedle pochoduje z jednoho konce
dlážděné chodby na druhý.
„Oběma jsem vám volala a psala zprávy, snad osmnáctkrát. Až
se mi pak povedlo dovolat se
k Dewarovým a někdo mi tam řekl, že ‚ten chlap na vozíku‘
jel do hotelu. Teprve pak jsem se přestala
bát, že jste měli nějakou hroznou nehodu na dálnici.“
„‚Ten chlap na vozíku.‘ Úžasný,“ ušklíbl se Will.
Ale bylo zjevné, že si s tím vůbec nedělá hlavu. Byl celý
uvolněný a klidný a kocovinu nesl
s humorem, i když jsem měl pocit, že má trochu bolesti.
Teprve když se jeho matka pustila do Louisy,
přestal se usmívat. Skočil jí do řeči a stroze jí oznámil, že jestli
chce něco říct, má to říct jemu,
protože zůstat přes noc bylo jeho rozhodnutí a Louisa se
prostě přizpůsobila.
„A pokud se nepletu, máti, je mi pětatřicet, takže striktně vzato
se nemusím vůbec nikomu
zpovídat, když se rozhodnu přenocovat v hotelu. Dokonce ani
svým rodičům.“
Chvíli na ně oba nasupeně hleděla, pak zamumlala něco o tom,
že „by to byla slušnost“, a odešla.
Louisa vypadala trochu zdrbnutě, ale on k ní přijel a něco jí
pošeptal a vtom jsem si toho všiml. Ona
trochu zrůžověla a zasmála se, takovým tím smíchem, když
člověk ví, že by se vlastně smát neměl.
Takovým spikleneckým. A pak se na ni Will podíval a řekl jí,
že si má dneska odpočinout. Ať prý jede
domů, převlékne se, třeba si trochu zdřímne.
„Nemůžu se procházet po hradě s někým, kdo vypadá, jako že
právě prošel uličkou hanby,“ zamrkal
na ni.
„Cože?“ nedokázal jsem skrýt překvapení v hlase.
„Ne tak, jak si myslíš,“ usadila mě Louisa a plácla mě svým
šálem. Pak popadla kabát a zamířila ke
dveřím.
„Vem si auto,“ zavolal za ní. „Budeš mít jednodušší cestu
zpátky.“
Díval jsem se, jak ji Will sleduje pohledem až k zadním
dveřím.
Jenom z toho pohledu bych vám to klidně dal sedm ku
čtyřem.
Trochu schlípl, když odešla. Jako by se držel, dokud jeho
matka i Louisa neodejdou. Pozorně jsem
si ho prohlížel, a když mu z tváře zmizel úsměv, uvědomil
jsem si, že se mi ani trochu nelíbí, jak
vypadá. Pleť měl posetou jemnými skvrnami a dvakrát se
bolestně zašklebil, když si myslel, že se
nikdo nedívá. I ze svého místa jsem viděl, že má husí kůži. V
hlavě se mi rozezněly poplašné zvony –
vzdáleně, ale pronikavě.
„Jsi v pohodě, Wille?“
„Je mi fajn. Nevyšiluj.“
„Řekneš mi, kde tě to bolí?“
Na to se zatvářil rezignovaně, jako by si uvědomil, že jsem ho
prokoukl. Pracoval jsem pro něj už
dlouho.
„Tak jo. Trochu mě bolí hlava. A… no… potřebuju vyměnit
cévky. Možná asi hned.“
Přesunul jsem ho z vozíku na postel a začal si připravovat
všechno náčiní. „Kdy ti je Lou ráno
měnila?“
„Neměnila je.“ V obličeji mu zacukalo. A zatvářil se trochu
provinile. „Ani včera večer.“
„Cože?“
Změřil jsem mu puls a popadl tlakoměr. Samozřejmě, tlak mu
vyletěl až do nebe. Sáhl jsem mu na
čelo a na ruce mi zůstala tenká vrstvička potu. Zašel jsem do
skříňky s léky, vytáhl vasodilatancia
a rozdrtil mu je v moždíři. Dal jsem mu je s vodou a ujistil
se, že vypil všechno až do dna. Pak jsem
ho podepřel, spustil mu nohy z postele a rychle mu vyměnil
cévky. Přitom jsem ho celou dobu
pozoroval.
„AD?“
„Jo. To od tebe nebylo zrovna rozumný, Wille.“
Autonomní dysreflexie pro nás byla snad ten největší strašák.
Byla to prudká a přehnaná reakce na
bolest a nepohodlí – nebo například na nevyprázdněnou cévku,
že –, kdy se Willova poškozená
nervová soustava marně a chybně snažila situaci zvládnout.
Mohla přijít jako blesk z čistého nebe
a úplně Willa složit. Byl bledý a ztěžka dýchal.
„Co kůže?“
„Trochu svědí.“
„Jak vidíš?“
„V pohodě.“
„Šmarjá, chlape. Myslíš, že potřebujeme pomoc?“
„Počkej deset minut, Nathane. Určitě jsi udělal všechno, co je
potřeba. Dej mi deset minut.“
Zavřel oči. Znovu jsem mu změřil tlak a přemýšlel, jak dlouho
můžu počkat, než zavolám sanitku.
Autonomní dysreflexie mě děsila, protože člověk nikdy nevěděl,
co se z ní vyvine. Jednou už to měl,
když jsem pro něj začal pracovat, a skončil s tím na dva dny
v nemocnici.
„Vážně, Nathane. Řeknu ti, když budu mít pocit, že je to blbý.“
Vzdychl a já mu pomohl se posunout dozadu, takže se opíral
o čelo postele.
Vysvětlil mi, že Louisa byla tak opilá, že nechtěl riskovat, že mu
s tím náčiním něco provede. „Kdo
ví, kam by mi ty pitomý trubičky strčila.“ Skoro se tomu
zasmál. Louise prý trvalo skoro půl hodiny,
než ho dostala z vozíku do postele. Oba dvakrát skončili na
podlaze. „Naštěstí jsme už oba byli tak
ožralí, že jsme ani jeden nic necítili.“ Louisa měla ještě tolik
rozumu, že zavolala na recepci a oni
poprosili portýra, aby jí ho pomohl zvednout. „Byl to milej
chlapík. Matně si pamatuju, že jsem trval
na tom, že mu má Louisa dát padesátku spropitnýho. To jsem
věděl, že je fakt namol, protože s tím
souhlasila.“
Když konečně odešla z jeho pokoje, měl Will strach, aby vůbec
zvládla dojít do svého. Představoval
si, jak spí na schodech, schoulená do malého červeného
klubíčka.
Já jsem tedy v tuhle chvíli neměl vůči Louise Clarkové zdaleka
tak velkodušné pocity. „Hele, Wille,
možná se příště radši víc starej sám o sebe, jo?“
„Já jsem v pohodě, Nathane. Je mi fajn. Už je to lepší.“
Zase jsem mu zkontroloval puls a cítil na sobě jeho pohled.
„Vážně. Nebyla to její chyba.“
Tlak mu klesl. Přímo před mýma očima se mu do tváře
vracela zdravá barva. Prudce jsem vydechl
a teprve teď si uvědomil, že jsem celou dobu napětím
zadržoval dech.
Chvíli jsme si povídali a čekali, až se všechno usadí. Bavili jsme
se o včerejšku. Vypadalo to, že ho
svatba jeho bývalky ani v nejmenším nerozhodila. Moc mi toho
neřekl, ale i když byl očividně
vyčerpaný, zdál se být v pohodě.
Pustil jsem mu zápěstí. „Mimochodem, pěkný tetování.“
Sarkasticky se na mě ušklíbl.
„No tak hlavně si tam nenech udělat ‚Životnost vypršela‘, jo?“
Byl celý zpocený a měl bolesti a infekci, ale přesto vypadal,
jako že pro jednou myslí na něco úplně
jiného než na to, co ho obvykle sužuje. Nemohl jsem si
pomoci, ale napadlo mě, že kdyby to byla paní
Traynorová věděla, možná by po něm tak nevystartovala.
Nic jsme Lou o poledních událostech neřekli – Will mě přiměl,
abych mu slíbil, že budu mlčet –,
ale když se to odpoledne vrátila, byla nějak zamlklá. V tváři
neměla barvu, vlasy měla umyté
a stažené dozadu, jako by se snažila vypadat seriózně. Uhodl
jsem, co s ní asi je: někdy, když člověk
dlouho do noci pije, je mu pak ráno docela dobře, ale to jen
proto, že je vlastně ještě trochu opilý.
Jenže kocovina si s vámi jenom hraje a čeká na svou
příležitost. Louisu zjevně dohnala někdy kolem
oběda.
Jenže po chvíli bylo zřejmé, že ji netrápí jenom kocovina.
Will do ní pořád šil, proč je taková nemluvná, až konečně
utrousila: „No, prostě jsem zjistila, že
není zrovna nejrozumnější zůstat někde přes noc, když se
člověk zrovna nastěhuje ke svýmu příteli.“
Usmívala se přitom, ale nějak nuceně, a s Willem jsme oba
věděli, že to musela být pořádně ostrá
hádka.
Popravdě, nic bych tomu chlápkovi nevyčítal. Já bych taky
nechtěl, aby moje drahá polovička
strávila noc slavením s nějakým jiným chlapem, i když je to
kvadruplegik. A to on ani neví, jak se na
ni Will kouká.
Nic moc jsme to odpoledne nedělali. Louisa vybalila Willův
batoh, z něhož vylovila všechny
zdarma rozdávané hotelové šampónky, kondicionéry, miniaturní
šitíčka a koupací čepice, které se jí
podařilo ukořistit. („Nesmějte se,“ zaškaredila se na nás, „za ty
prachy by Will mohl mít továrnu na
šampóny!“) Dívali jsme se na nějaký japonský animovaný film,
o němž Will prohlásil, že je to ideální
podívaná při kocovině, a já tam zůstal s nimi – jednak jsem
mu chtěl ještě hlídat tlak, ale částečně
taky proto, že jsem chtěl být trochu škodolibý. Chtěl jsem vidět,
jak bude reagovat, když jsem
prohlásil, že jim budu dělat společnost.
„Vážně?“ zamračil se. „Ty máš rád Mijazakiho?“
Hned si uvědomil svoji chybu a začal blábolit, že jasně, určitě
se mi to bude líbit… je to skvělý
film… bla bla bla. Ale já věděl svoje. Na jednu stranu jsem za
něj měl radost. Už příliš dlouho
přemítal pořád jen nad jedním.
A tak jsme se dívali na film. Stáhli jsme rolety, vyvěsili telefon
a sledovali takový podivný kreslený
film o holce, která skončí v nějakém paralelním světě, jsou tam
samí takoví podivní tvorové
a u poloviny z nich člověk neví, jestli jsou hodní nebo zlí. Lou
seděla hned vedle Willa, podávala mu
pití a v jednu chvíli mu utřela oko, když mu do něj něco
vletělo. Bylo to vlastně docela roztomilé,
i když jsem v koutku duše přemýšlel, kam tohle pro všechno
na světě povede.
A pak, když Louisa zase vytáhla rolety a uvařila nám všem čaj,
se na sebe podívali jako dva lidé,
kteří nevědí, jestli vám mají svěřit své tajemství, a pak mi
řekli, že chtějí někam jet. Na deset dní.
Ještě přesně nevědí kam, ale bude to asi někam daleko a
bude to moc prima. Jestli bych prý s nimi
nejel a nepomáhal jim?
Co si jako mysleli, že řeknu ne?
Musel jsem před tou holkou smeknout. Kdyby mi před čtyřmi
měsíci někdo řekl, že se nám podaří
Willa dostat na nějakou dlouhou dovolenou – ale co dovolenou,
že ho vůbec dostaneme z domu! –,
zřejmě bych si poklepal na čelo, že mu asi trochu kape na
karbid. Ale nemyslete si, hodlal jsem si s ní
před cestou po straně promluvit o Willových léčebných
potřebách. V nějaké díře uprostřed ničeho si
nemůžeme dovolit takovéhle rizikové situace.
Pověděli to dokonce i paní T., když se tu zastavila, zrovna když
byla Louisa na odchodu. Will jí to
oznámil, jako by to nebylo o nic pozoruhodnější než procházka
po hradě.
Musím vám říct, že mě to vážně potěšilo. Ten zatracený
internetový poker mi spolkl všechny peníze
a já jsem pro letošek vůbec žádnou dovolenou neplánoval.
Dokonce jsem i odpustil Louise, že byla tak
pitomá a poslechla Willa, když nechtěl, aby mu měnila cévky. A
věřte mi, že jsem kvůli tomu byl
pořádně naštvaný. Takže to byly samé skvělé vyhlídky, a když
jsem se navlékal do kabátu, tiše jsem si
pískal a už se těšil na bílý písek a modré moře. Dokonce
jsem přemýšlel, jestli bych do toho mohl
nějak zapojit krátké odskočení domů do Aucklandu.
A pak jsem je zahlédl – paní Traynorovou, jak stojí před
zadními dveřmi, a Louisu, která už se
chystala vykročit po cestě. Nevěděl jsem, o čem se spolu bavily,
ale tvářily se obě pochmurně.
Zaslechl jsem jenom poslední větu, ale upřímně řečeno, i ta mi
stačila.
„Doufám, že víte, co děláte, Louiso.“
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
20
„Cože jsi říkala?“
Oznámila jsem mu to, když jsme se spolu plahočili v kopcích
za městem. Patrick byl v polovině
šestadvacetikilometrové trasy a chtěl, abych za ním jela na kole
a stopovala mu čas. Jelikož jízdu na
kole jsem ovládala ještě o něco méně než fyziku elementárních
částic, znamenalo to, že jsem většinu
času nadávala a marně se snažila udržet směr a Patrick na mě
většinu času podrážděně křičel. Původně
chtěl vlastně běžet osmatřicet kilometrů, ale já mu řekla, že to
můj zadek asi nevydrží, a kromě toho
musí jeden z nás dojít na týdenní nákup, až dorazíme domů.
Došla nám zubní pasta a rozpustná káva.
Kávu jsem ovšem pila jenom já. Patrick byl o bylinkovém čaji.
Když jsme dorazili na vrchol Sheepcote Hill, prudce jsem
odfukovala a nohy jsem měla jako
z olova, a rozhodla jsem se, že mu to prostě vyklopím přímo
tady. Říkala jsem si, že nám domů zbývá
ještě šestnáct kilometrů, a to je spousta času, aby zase získal
dobrou náladu.
„Nepojedu na Xtreme Vikinga.“
Nezastavil se, ale moc k tomu nechybělo. Běžel dál, ale obrátil
se čelem ke mně a vypadal tak
šokovaně, že jsem to málem napálila do stromu.
„Cože? Proč?“
„Já… budu pracovat.“
Zase se otočil a rozběhl se rychleji. Dostali jsme se až na
vrchol stoupání a já musela prsty trochu
sevřít brzdy, abych ho nepředjela.
„A na to jsi přišla kdy?“ Na čele se mu vyrazily drobné
kapičky potu a na lýtkách mu ostře
vystupovaly šlachy. Nemohla jsem se na ně moc dívat, protože
jsem se okamžitě začala kymácet.
„O víkendu. Jenom jsem to potřebovala vědět jistě.“
„Ale vždyť už máš zamluvenou letenku a všechno!“
„Je to jenom easyJet. Jestli ti to tak vadí, tak ti těch 39 liber
zaplatím.“
„O peníze nejde. Myslel jsem, že mě pojedeš podpořit. Slíbila
jsi, že mě pojedeš podpořit.“
Patrick se dokázal tvářit pořádně nevrle. Když jsme spolu začali
chodit, dělala jsem si z něj kvůli
tomu legraci a říkala jsem mu Morous obecný. To mě vždycky
rozesmálo a jeho to tak popudilo, že
radši přestal být protivný, jen abych už dala pokoj.
„Ale no tak. Copak tě teď nepodporuju, Patricku? Nesnáším
ježdění na kole. Ty víš, jak to
nesnáším. Ale podporuju tě.“
Urazili jsme skoro další dva kilometry, než se znovu ozval.
Možná jsem si to jen namlouvala, ale
Patrickovy nohy jako by náhle dopadaly na cestu jaksi
pochmurně a rozhodně. Byli jsme už vysoko
nad městečkem, já funěla do kopců a snažila se nedostat
infarkt pokaždé, když kolem mě projelo auto.
Jela jsem na mámině starém kole (na svého závodního
démona by mě Patrick nenechal ani sáhnout),
které nemělo převody, a tak jsem se každou chvíli táhla daleko
za ním.
Ohlédl se a maličko zpomalil, abych ho dohnala. „Tak proč si
nenajmou někoho z agentury?“
„Z agentury?“
„Aby k nim přišel. Přece když jsi tam na půl roku, musíš mít
nárok na nějakou dovolenou.“
„Není to tak jednoduchý.“
„Nechápu proč. Koneckonců když jsi tam začínala, vůbec nic jsi
o tý práci nevěděla.“
Zadržela jsem dech. Vzhledem k tomu, že jsem ho z té jízdy
na kole sotva popadala, to bylo docela
náročné. „Protože si potřebuje někam vyjet.“
„Cože?“
„Potřebuje si někam vyjet. Tak musíme s Nathanem jet taky,
abysme mu pomáhali.“
„S Nathanem? Kdo je Nathan?“
„Jeho ošetřovatel. Potkals ho, když byl Will u našich.“
Viděla jsem, jak o tom Patrick přemýšlí. Setřel si pot z očí.
„A než se začneš ptát,“ dodala jsem, „tak ne, s Nathanem nic
nemám.“
Zpomalil a sklopil oči k asfaltové cestě, až téměř běžel na
místě. „Co má tohle znamenat, Lou?
Protože… protože mně připadá, že se ti nějak stírá hranice
mezi prací a tím, co je…“ pokrčil rameny,
„…normální.“
„Není to normální práce. To přece víš.“
„Jenže v poslední době to vypadá, že má Will Traynor
přednost úplně přede vším.“
„A tohle jako nemá?“ Sundala jsem ruku z řídítek a mávla k
jeho přešlapujícím nohám.
„To je jiný. On zavolá a ty přiběhneš.“
„No a ty jdeš běhat a já přiběhnu,“ pokusila jsem se usmát.
„Moc vtipný.“ Odvrátil se.
„Je to šest měsíců, Pate. Šest měsíců. Koneckonců byls to ty,
kdo mi říkal, že tu práci mám vzít.
Nemůžeš se do mě teď navážet, že to beru vážně.“
„Nevím… nevím, jestli je problém ta práce… jenom… jenom si
myslím, že mi neříkáš všechno.“
Zaváhala jsem, na příliš dlouhý okamžik. „To není pravda.“
„Ale na Vikinga se mnou nepojedeš.“
„Už jsem ti řekla, musím –“
Trochu potřásl hlavou, jako by mě špatně slyšel. Pak se
rozběhl po cestě pryč ode mě. Držení jeho
zad prozrazovalo, jak hrozně je rozzlobený.
„No tak, Patricku. Nemůžeme se na chviličku zastavit a probrat
to?“
„Ne. Zahodil bych tím dobrej čas,“ odsekl paličatě.
„Tak zastavíme stopky. Aspoň na pět minut.“
„Ne. Musím to zvládnout v reálnejch podmínkách.“
Rozběhl se rychleji, jako by nabral novou sílu.
„Patricku?“ volala jsem a najednou jsem s ním nemohla udržet
krok. Nohy mi na pedálech klouzaly
a já zaklela a kopla pedálem dozadu, abych zkusila znovu
vyrazit. „Patricku? Patricku!“
Pohlédla jsem na jeho záda a vylítlo to ze mě dřív, než jsem
si uvědomila, co vlastně říkám. „Tak
jo! Will chce umřít! Chce spáchat sebevraždu! A tahle cesta je
můj poslední pokus, jak ho přesvědčit,
aby si to rozmyslel.“
Patrick zkrátil krok a pak zpomalil. Zastavil se kousek přede
mnou a napřímil se, pořád zády ke
mně. Pomaličku se otočil. Konečně přestal běžet.
„Řekni to ještě jednou.“
„Chce jet do Dignitas. V srpnu. Snažím se ho přesvědčit, aby
to nedělal. Tohle je moje poslední
šance.“
Díval se na mě, jako by nevěděl, jestli mi má věřit.
„Vím, že to zní šíleně. Ale musím ho přesvědčit. Takže… proto
nemůžu jet na Vikinga.“
„A proč jsi mi to neřekla dřív?“
„Musela jsem to slíbit jeho rodičům. Že to nikomu neřeknu.
Bylo by to pro ně příšerný, kdyby se to
rozneslo. Příšerný. Koukni, ani on neví, že to vím. Je to celý
takový… složitý. Nezlob se.“ Vztáhla
jsem k němu ruku. „Řekla bych ti to, kdybych mohla.“
Neodpověděl. Tvářil se zdrceně, jako kdybych provedla něco
hrozného. Trochu se zamračil a pak
dvakrát těžce polkl.
„Pate –“
„Ne. Prostě… potřebuju se proběhnout, Lou. Sám.“ Prohrábl si
rukou vlasy. „Jasný?“
Polkla jsem. „Fajn.“
Na chvilku to vypadalo, jako by úplně zapomněl, proč tu
vlastně jsme. Pak ale znovu vyrazil.
Sledovala jsem, jak se ode mě vzdaluje, pohled upírá
neochvějně před sebe a nohama ukrajuje silnici.
Den po našem návratu ze svatby jsem napsala na internet
prosbu.
Věděl by někdo o nějakém prima místě, kde může
kvadruplegik zažít nějaká dobrodružství?
Hledám něco, co by mohl dělat i zdravý člověk, a při čem by
můj nešťastný kamarád na chvíli
zapomněl, jak omezený má život. Vlastně ani nevím, co přesně
hledám, ale budu vděčná za všechny
podněty. Dost to spěchá.
Pilná včelka
Když jsem se teď nalogovala, nevěřícně jsem vytřeštila oči na
monitor. Měla jsem osmdesát devět
odpovědí. Rolovala jsem stránku nahoru a dolů a nejdřív
nevěděla, jestli to jsou opravdu všechno
odpovědi na mou žádost. Pak jsem se rozhlédla po ostatních
lidech v knihovně, kteří tu seděli
u počítačů, a přála si, aby se na mě podívali a já se jim
mohla pochlubit. Devětaosmdesát odpovědí!
Na jedinou otázku!
Dozvěděla jsem se, že kvadruplegici mohou provozovat bungee
jumping, plavání, kanoistiku,
dokonce i jezdit na koni, s pomocí speciální konstrukce.
(Podívala jsem se na internetu na video, na
něž odpověď odkazovala, a byla jsem trochu zklamaná, že Will
tak hrozně nesnáší koně. Vypadalo to
senzačně.)
Bylo tu plavání s delfíny a sportovní potápění s asistentem.
Existují prý i plovoucí vozíky,
s kterými by mohl rybařit, a speciální kola pro ochrnuté, na
nichž by mohl jezdit i v terénu. Někteří
přispěvatelé přiložili dokonce fotky nebo videa, kterak zmíněné
aktivity provozují. Pár z nich si
vzpomnělo na moje předchozí příspěvky a zajímali se, jak se
Willovi daří. Mezi jinými se ozval
i Ritchie.
To zní, jako že máš dobrý zprávy. Cítí se trochu líp?
Naťukala jsem rychlou odpověď.
Možná. Ale doufám, že tenhle výlet bude opravdu rozhodující.
Ritchie zareagoval:
Jen tak dál! Jestli na to máš dost peněz, jde úplně cokoliv.
Scootagirl napsala:
Určitě sem pak dej nějaký jeho fotky, jak skáče bungee.
Hrozně se mi líbí, jak se všichni tváří, když
jsou vzhůru nohama!
Měla jsem je hrozně ráda, všechny ty kvadruplegiky a jejich
pečovatele: za jejich odvahu,
velkorysost a představivost. Celé dvě hodiny jsem si zapisovala
všechny jejich návrhy, proklikávala se
odkazy na příslušné internetové stránky, které už sami
vyzkoušeli, a s několika z nich jsem si
v diskusních klubech popovídala i přímo. Když jsem odcházela
z knihovny, měla jsem už hotový plán:
pojedeme do Kalifornie, na ranč Four Winds – specializované
letovisko, které podle své prezentace na
internetových stránkách nabízí zkušenou pomoc „tak, že
zapomenete, že jste kdy pomoc potřebovali“.
Samotný ranč tvořila nízká dřevěná stavba na mýtině uprostřed
lesů nedaleko národního parku
Yosemity. Založil jej bývalý kaskadér, který se rozhodl, že se
nenechá svým zraněním páteře
omezovat. Internetová návštěvní kniha byla plná vzkazů od
spokojených a vděčných hostů, kteří
prohlašovali, že jim dokázal změnit náhled na jejich postižení –
i na sebe samé. Nejméně šest
účastníků diskusního fóra už tam bylo a prý jim to všem
změnilo život.
Všechno tam bylo přizpůsobené pro postižené, ale vybavení bylo
takové, jaké by člověk očekával
spíš v prvotřídním hotelu. Venkovní zapuštěné vany s
nenápadně umístěnými zvedáky, specializovaní
maséři. Měli tam školený lékařský personál a kino, kde vedle
normálních sedadel byla místa pro
vozíky. Byla tam bezbariérová venkovní vířivka, kde si člověk
mohl hovět a pozorovat přitom hvězdy.
Na ranči jsme měli strávit týden a pak ještě pár dní u moře v
hotelovém komplexu, kde by si Will
mohl zaplavat a vychutnat si krásu skalnatého pobřeží. A co
bylo nejlepší, vymyslela jsem i absolutní
vrchol naší dovolené, na který Will určitě nikdy nezapomene –
skok s padákem s asistencí instruktorů
vyškolených pro práci s kvadruplegiky. Mají speciální zařízení,
kterým si instruktor Willa připoutá
k sobě (nejdůležitější bylo údajně zajistit nohy, aby mu náhle
nevyletělo koleno a nedalo instruktorovi
ránu do obličeje).
Rozhodla jsem se, že Willovi ukážu hotelovou brožurku, ale o
tom skákání mu nepovím. Prostě tam
s ním dojedu a budu se na něj dívat. Na pár drahocenných
minut bude Will lehký a svobodný. Unikne
z toho hrozného vozíku. Unikne zemské přitažlivosti.
Všechny informace jsem si vytiskla a ten papír o skákání
položila navrch. Kdykoli jsem na něj
pohlédla, začalo ve mně klíčit vzrušení – při představě, že
pojedu na svou první dalekou cestu
v životě, ale také při pomyšlení, že možná právě tohle bude
ono.
Možná právě tohle přiměje Willa změnit názor.
Příští den dopoledne jsem to všechno ukázala Nathanovi.
Pokradmu jsme se s tím krčili nad
hrnečky s kávou v kuchyni, jako bychom dělali něco přísně
tajného. Prolistoval všechny moje
vytištěné papíry.
„Bavila jsem se s dalšíma kvadruplegikama o tom skákání.
Není žádnej zdravotní důvod, proč by to
nemohl zkusit. A zrovna tak ten bungee jumping. Mají speciální
postroje, který ulevujou od tlaku na
páteř.“
Úzkostně jsem mu hleděla do tváře. Věděla jsem, že pokud jde
o Willovo zdraví, necení si Nathan
mých schopností zrovna vysoko. Bylo pro mě důležité, aby se
mu moje plány líbily.
„Mají tam úplně všechno, co bysme mohli potřebovat. Prej
když zavoláme předem a přivezeme si
recept od doktora, můžou nám tam zajistit veškerý generický
léky, takže se nemůže stát, že by nám
něco došlo.“
Svraštil čelo. „Vypadá to dobře,“ uznal nakonec. „Dobrá práce.“
„Myslíš, že se mu to bude líbit?“
Pokrčil rameny. „Nemám tušení. Ale –“ podal mi papíry zpátky
– „zatím jsi nás všechny vždycky
překvapila, Lou.“ Po tváři se mu rozlil šibalský úsměv. „Nevím,
proč by se ti to nemohlo povést zas.“
Před odchodem jsem všechno ukázala i paní Traynorové.
Zrovna zajela s autem před dům a já chvíli postávala tak, aby
mě Will neviděl z okna, a pak jsem za
ní zašla. „Já vím, že je to drahý,“ přiznala jsem, „ale… podle
mě to vypadá úžasně. Vážně si myslím,
že by si to Will mohl užít jako nikdy v životě. Jestli… jestli mi
rozumíte.“
Všechno to mlčky prolétla a pak se zahloubala do čísel, která
jsem pro ni připravila.
„Klidně za sebe zaplatím, jestli chcete. Za ubytování a stravu.
Nechci, aby si někdo myslel –“
„To je v pořádku,“ utnula mě. „Dělejte, co musíte. Jestli
myslíte, že ho k tomu přesvědčíte, prostě
to všechno zamluvte.“
Rozuměla jsem, co se mi snaží říct. Na nic jiného stejně nebyl
čas.
„Myslíte, že ho přemluvíte?“ zeptala se.
„No… jenom když… když to postavím tak, že je to…“ polkla
jsem, „…že je to částečně taky kvůli
mně. On si myslí, že se tady zahazuju. Pořád mi říká, že bych
měla cestovat. Že bych měla… něco
dělat.“
Pozorně na mě pohlédla. Přikývla. „Ano. To je celý Will.“
Podala mi papíry zpátky.
„Já…“ nadechla jsem se, a pak jsem si překvapeně uvědomila,
že nedokážu promluvit. Dvakrát
jsem těžce polkla. „Jak jste předtím říkala… já…“
Zjevně se jí nechtělo čekat, až se vymáčknu. Sklonila hlavu a
štíhlé prsty sáhly po řetízku na krku.
„Ano. No, už bych měla jít. Uvidíme se zítra. Dejte mi vědět,
jak se rozhodne.“
*
Ten večer jsem nejela k Patrickovi. Původně jsem chtěla, ale
něco mě odvedlo od průmyslové zóny
pryč a já místo toho přešla ulici a nasedla na autobus k
domovu. Ušla jsem sto osmdesát kroků
k našemu domu a otevřela si. Večer byl teplý a všechna okna
byla otevřená ve snaze udělat trochu
průvan. Máma v kuchyni vařila a něco si pozpěvovala. Táta
seděl na gauči s hrnkem čaje a děda
podřimoval v křesle s hlavou na stranu. Thomas si černou
fixou něco pečlivě maloval na boty.
Pozdravila jsem a prošla kolem nich. Napadlo mě, proč mi tak
rychle začalo připadat, že už sem
vlastně nepatřím.
Trina se učila v mém pokoji. Zaklepala jsem a vešla. Našla
jsem ji za stolem skloněnou nad
hromadou učebnic. Na nose jí trůnily brýle, které jsem
nepoznávala. Bylo zvláštní vidět ji mezi věcmi,
které jsem si vybrala já. Zdi, které jsem tak pečlivě vymalovala,
už pokrývaly Thomasovy obrázky,
a v rohu jedné rolety byla pořád jeho čmáranina perem.
Ohlédla se po mně přes rameno. „Potřebuje něco máma?“
zeptala se. Mrkla na hodiny. „Myslela
jsem, že udělá Thomasovi večeři sama.“
„Už ji dělá. Bude mít rybí prsty.“
Podívala se po mně a sundala si brýle. „Jsi v pohodě?
Vypadáš příšerně.“
„Ty taky.“
„Já vím. Najela jsem na takovou debilní detoxikační dietu.
Vyrazila se mi z toho kopřivka.“ Sáhla si
na bradu.
„Vždyť nepotřebuješ držet dietu.“
„Jo, no… na Účetnictví pro pokročilé chodí jeden kluk… říkala
jsem si, že bych se třeba mohla
začít trochu snažit. Obrovský pupence přes celej ksicht, to
vždycky zabere, ne?“
Sedla jsem si na postel. Byl na ní můj přehoz. Věděla jsem, že
Patrick by ten divoký geometrický
vzor nemohl ani vidět. Překvapilo mě, že Trině nevadí.
Zavřela knihu a opřela se na židli. „Tak co se děje?“
Kousla jsem se do rtu, ale ona se zeptala znovu.
„Trino, myslíš, že bych si mohla udělat rekvalifikaci?“
„Rekvalifikaci na co?“
„Já nevím. Něco s módou. Návrhářství. Nebo možná jenom
šití.“
„No… kursy na to určitě jsou. Vím skoro jistě, že naše
univerzita nějaký pořádá. Můžu ti to zjistit,
kdybys chtěla.“
„Ale vzali by někoho, jako jsem já? Kdo nemá žádnou
kvalifikaci?“
Vyhodila pero do vzduchu a zase ho chytila. „Jé, oni milujou
starší studenty. Zvlášť starší studenty
s prokazatelně vysokou pracovní morálkou. Asi bys musela
absolvovat nějakej přestupovej seminář,
ale nevidím důvod, proč by to nešlo. Proč? Co se děje?“
„Já nevím. Jenom něco, co Will už před časem říkal. Že… že
mám se svým životem něco dělat.“
„A?“
„A já si říkám… že je možná čas, abych to udělala jako ty.
Teď když už zas táta uživí rodinu sám,
možná nejsi jediná, kdo se sebou dokáže něco udělat?“
„Musela by sis to zaplatit.“
„Já vím. Šetřím si.“
„Myslím, že by to asi bylo o něco víc, než co se ti podařilo
našetřit.“
„Mohla bych si požádat o grant. Nebo možná o půjčku. A
mám dost, abych to nějakou dobu utáhla
sama. Seznámila jsem se s jednou poslankyní, která prej
pracuje pro nějakou agenturu, co by mi
mohla pomoct. Dala mi svoji navštívenku.“
„Počkej moment,“ přerušila mě Katrina a zhoupla se na židli.
„Já to nějak nechápu. Myslela jsem,
že chceš zůstat u Willa. Myslela jsem, že nejdůležitější pro tebe
je udržet ho naživu a dál pro něj
pracovat.“
„Jasně, to chci, ale…“ zahleděla jsem se do stropu.
„Ale co?“
„Je to složitý.“
„To je kvantitativní uvolňování taky. Ale i tak vím, že to
znamená, že se tisknou nový peníze.“
Vstala, došla ke dveřím a zavřela je. Ztišila hlas, aby ji nikdo
za dveřmi určitě nemohl slyšet.
„Myslíš, že to prohraješ? Myslíš, že se…“
„Ne!“ vyhrkla jsem spěšně. „Teda doufám, že ne. Mám plány.
Skvělý plány. Za chviličku ti to
ukážu.“
„Ale…?“
Vzpažila jsem, protáhla paže a spojila prsty. „Ale mám Willa
ráda. Hodně ráda.“
Pozorně si mě prohlížela. Měla zase svůj přemýšlivý výraz.
Není nic děsivějšího než sestřin
přemýšlivý výraz, zvlášť když ho namíří přímo na vás.
„A do prdele.“
„No tak…“
„No tohle je ovšem zajímavý,“ pronesla.
„Já vím.“ Spustila jsem paže.
„Chceš si najít práci. Abys nebyla…“
„To mi říkali jiní ochrnutí. Co chodí na ty diskusní fóra.
Nemůžeš bejt obojí. Nemůžeš bejt
pečovatelka a zároveň…“ Schovala jsem tvář do dlaní.
Cítila jsem na sobě její pohled.
„Ví to?“
„Ne. Vlastně ani nevím, jestli to vím já. Já prostě…“ plácla
jsem sebou na postel obličejem dolů.
Voněla po Thomasovi, s mírným podtónem kvasnicové
pomazánky. „Já nevím, co si vlastně myslím.
Vím jenom, že většinu času bych s ním byla radši než s
kýmkoli jiným, koho znám.“
„Včetně Patricka.“
A bylo to venku. Pravda, kterou jsem si stěží dokázala sama
připustit.
Do tváří se mi nahnala krev. „Jo,“ zamumlala jsem do peřiny.
„Někdy jo.“
„A sakra,“ pravila po minutce. „A já myslela, že komplikovat si
život je moje hobby.“
Lehla si vedle mě na postel a společně jsme zíraly do stropu.
Zezdola se ozývalo dědovo
nemelodické pohvizdování, doprovázené kvílením a ranami, jak
Thomas opakovaně narážel s nějakým
vozítkem na dálkové ovládání do podlahové lišty. Z nějakého
nevysvětlitelného důvodu se mi oči
zalily slzami. Za chviličku mě sestra objala.
„Ty jsi takovej pošuk,“ řekla mi a obě jsme se rozesmály.
„Neboj,“ utírala jsem si tvář, „neprovedu žádnou pitomost.“
„To je dobře. Protože čím víc o tom přemejšlím, tím víc si
myslím, že je to všechno proto, jak
intenzivní je tahle situace. Není to skutečný, jde o to drama.“
„Cože?“
„No, je to koneckonců doslova otázka života a smrti, a ty jsi
každej den uvězněná v životě tohohle
chlapa, jsi zapojená do toho jeho podivnýho tajemství. Tím
mezi váma vzniká taková falešná intimita.
Anebo dostáváš nějakej podivnej ošetřovatelskej komplex.“
„Věř mi, že to fakt není tím.“
Zase jsme ležely a zíraly do stropu.
„Ale je to trochu šílený, když se nad tím zamyslíš… že bys
milovala někoho, kdo… no, víš, kdo ti
to nemůže oplatit. Možná je to celý jenom panická reakce na
to, že jste se s Patrickem konečně
sestěhovali.“
„Já vím. Máš pravdu.“
„A vy dva už jste spolu pořádně dlouho. Je jasný, že se občas
zakoukáte do někoho jinýho.“
„Zvlášť když je Patrick úplně posedlej těma maratónama.“
„A možná tě ty city k Willovi zase přejdou. Pamatuju si dobře,
jak sis myslela, že je to pěknej vůl.“
„Někdy si to pořád myslím.“
Sestra sáhla pro kapesníček, osušila mi oči a pak mi otřela
tváře.
„Ale i tak je ten nápad se školou dobrej. Protože, řekněme si
to upřímně, ať to s Willem jde do
kopru nebo ne, stejně budeš potřebovat nějakou pořádnou
práci. Přece nechceš navěky dělat
pečovatelku.“
„S Willem to nepůjde do kopru, jak tomu ty říkáš. Will bude…
on bude v pohodě.“
„Jasně že jo.“
Máma volala na Thomase. Slyšely jsme, jak v kuchyni pod
námi vyzpěvuje: „Thomasi!
Tomtomtomtom Thomasi…“
Trina vzdychla a promnula si oči. „Pojedeš dneska ještě k
Patrickovi?“
„Jo.“
„Nechceš ještě zaskočit na skleničku ke Skvrnitýmu psovi a
ukázat mi ty svoje plány? Zeptám se
mámy, jestli za mě uloží Thomase. Tak pojď, můžeš mě
pozvat, když jsi teďka tak zazobaná, že si
můžeš dovolit jít na studia.“
Když jsem dorazila k Patrickovi, bylo už tři čtvrtě na deset.
K mému úžasu mi Katrina plány na dovolenou bez výhrad
schválila. Dokonce ani jako obvykle
nedodala: „Dobrý, ale ještě lepší by bylo, kdybys…“ V jednu
chvíli jsem si říkala, jestli to nedělá jen
proto, že na mě chce být hodná, protože bylo evidentní, že
jsem se trochu pominula. Ale ona pořád jen
vykřikovala: „Teda, nechápu, jak jsi to objevila! Musíš udělat
spoustu fotek, jak skáče bungee.“ Nebo:
„Představ si, jak se bude tvářit, až mu řekneš o tom skoku
padákem! To bude naprostá senzace!“
Kdyby nás v hospodě někdo pozoroval, asi by si myslel, že
jsme dvě kamarádky, které se vlastně
mají docela rády.
Ještě jsem nad tím dumala, když jsem se tichounce vplížila do
bytu. Zvenčí už byl temný a já
přemýšlela, jestli šel Patrick v rámci intenzivního tréninku brzo
spát. Pustila jsem kabelku na podlahu
v předsíni, otevřela dveře do obýváku a pomyslela si, jak je od
něj hezké, že mi nechal rozsvícené
světlo.
A pak jsem ho uviděla. Seděl u stolu prostřeného pro dva,
uprostřed mihotavě hořela svíčka.
Zavřela jsem za sebou dveře a on povstal. Svíčka už byla
zpola vyhořelá.
„Omlouvám se,“ vyhrkl.
Vytřeštěně jsem na něj civěla.
„Choval jsem se jak blbec. Máš pravdu. Ta práce je jenom na
půl roku a já se choval jak malej kluk.
Měl bych bejt pyšnej, že děláš něco tak užitečnýho a že to
bereš tak vážně. Jenom mě to trochu…
rozhodilo. Tak se moc omlouvám. Fakt mě to mrzí.“
Vztáhl ke mně ruku a já ji přijala.
„Je skvělý, že se mu snažíš pomoct. Je to obdivuhodný.“
„Děkuju,“ stiskla jsem mu ruku.
Než znovu promluvil, kratičce si vydechl, jako by úspěšně zvládl
předem nacvičený proslov.
„Udělal jsem večeři. Je to teda zas jen salát.“ Sáhl za mě do
lednice a vytáhl dva talíře. „Slibuju, že si
po Vikingovi zajdeme někam na nějaký pořádný jídlo. Nebo
možná až najedu na sacharidovou nálož.
Jenom prostě…“ prudce vydechl, „…asi v poslední době
nemůžu myslet na nic moc jinýho. Asi to
bylo taky trochu tím. A máš pravdu. Není žádnej důvod, proč
bys se mnou musela jezdit. To je moje
záležitost. Máš plný právo místo toho pracovat.“
„Patricku…“ začala jsem.
„Nechci se s tebou hádat, Lou. Odpustíš mi to?“
V očích měl úzkost a voněl kolínskou. Tyhle dvě věci na mě
pomaličku dosedly jako závaží.
„Tak si přece sedni,“ vyzval mě. „Najíme se, a potom… já
nevím, budem si jen tak užívat. Bavit se
o něčem jiným. Nepůjdeme běhat,“ zasmál se nuceně.
Sedla jsem si a pohlédla na stůl.
Pak jsem se usmála. „Tohle vypadá moc pěkně.“
Patrick vážně uměl udělat krůtí prsa na sto jedna způsobů.
Snědli jsme zeleninový salát, těstovinový salát, salát z mořských
plodů a salát z exotického ovoce,
který připravil jako dezert, já pila víno a on zůstal jen při
minerálce. Chvíli to trvalo, ale nakonec jsme
se oba začali uvolňovat. Naproti mně seděl Patrick, jakého už
jsem dlouho neviděla. Vtipný, pozorný.
Pečlivě se kontroloval, aby se ani jednou nezmínil o běhání
nebo maratónech, a zasmál se, kdykoli si
uvědomil, že se náš hovor stejně zase stáčí tím směrem. Ucítila
jsem, jak se mě pod stolem dotkl
nohama, naše nohy se propletly a já si pozvolna uvědomovala,
že mi z hrudi mizí jakýsi svíravý,
nepříjemný pocit.
Sestra měla pravdu. Můj život nabral podivný směr a já se
izolovala od všech svých blízkých –
Willovo trápení a tajemství mě úplně pohltily. Budu se muset
snažit, abych neignorovala všechno
ostatní ve svém životě.
Začala jsem se cítit trochu provinile kvůli tomu rozhovoru, který
jsem předtím vedla se sestrou.
Patrick mě vůbec nenechal vstát, ani abych mu pomohla sklidit
ze stolu. Ve čtvrt na dvanáct se zvedl,
odnesl všechny talíře a misky do kuchyňky a začal je skládat
do myčky. Seděla jsem u stolu a bavila
jsem se s ním skrze úzké dveře. Prsty jsem si mnula
místečko, kde se krk napojuje k rameni, a snažila
se rozmasírovat zatuhliny, které jako by se mi tam usadily už
natrvalo. Zavřela jsem oči a snažila se
uvolnit, takže jsem si teprve po pár minutách uvědomila, že
hovor utichl.
Otevřela jsem oči. Patrick stál ve dveřích s mou prázdninovou
složkou v ruce. Ukázal mi pár papírů.
„Co má tohle všechno bejt?“
„To je… ta dovolená. Ta, jak jsem ti říkala.“
Dívala jsem se, jak listuje papíry, které jsem předtím ukázala
sestře; prohlédl si itinerář, fotky,
kalifornské pláže.
„Já myslel…“ když konečně promluvil, zněl jeho hlas podivně
přiškrceně. „Myslel jsem, že mluvíš
o Lurdech.“
„Cože?“
„Nebo… já nevím… o rehabilitačním středisku ve Stoke
Mandeville… nebo tak něčem. Když jsi
říkala, že nemůžeš jet, protože mu musíš pomáhat, tak jsem si
myslel, že jde fakt o práci. Tohle
vypadá…“ zavrtěl nevěřícně hlavou, „…tohle vypadá jako životní
dovolená.“
„No… vždyť vlastně je. Ale není to pro mě. Je to pro něj.“
Patrick se ušklíbl. „Kdepak…“ potřásl hlavou, „něco takovýho by
sis ty vůbec neužila. Vířivky pod
širým nebem, plavání s delfínama… a hele, ‚čtyřhvězdičkový
luxus‘ a ‚nepřetržitá pokojová služba‘.“
Pohlédl na mě. „To není žádná práce. To je krucinál svatební
cesta!“
„To není fér!“
„A tohle jo? To vážně čekáš, že se budu s klidem dívat, jak si
odfrčíš s jiným chlapem na
takovouhle dovolenou?“
„Vždyť jede i jeho ošetřovatel.“
„Ach. No jasně, Nathan. Tak to je všechno v pořádku.“
„Patricku, no tak – je to složitý.“
„Tak mi to vysvětli.“ Zašermoval na mě papíry. „Vysvětli mi to,
Lou. Ale tak, abych to dokázal
pochopit.“
„Záleží mi na tom, aby Will chtěl dál žít, aby viděl svoji
budoucnost v lepších barvách.“
„A do tý lepší budoucnosti bys patřila i ty?“
„To není fér. Hele, chtěla jsem já někdy po tobě, abys nechal
práce, kterou máš rád?“
„Moje práce nezahrnuje povalování s cizím chlapem ve vířivce.“
„No jenže mně by to nevadilo, kdyby jo. Klidně se povaluj s
cizíma chlapama ve vířivce! Jak často
budeš chtít! Tak vidíš.“ Pokusila jsem se usmát a doufala, že
mě bude následovat.
Jenže on se nehodlal nechat odbýt. „Jak by bylo tobě, Lou?
Jak by ti bylo, kdybych řekl, že pojedu
na nějakej sjezd o fitnessu, s – já nevím, třeba s Leanne z
klubu, protože potřebuje rozveselit?“
„Rozveselit?“ Vybavila jsem si Leanne, její rozevláté plavé vlasy
a dokonalé nohy, a roztržitě jsem
uvažovala, proč ho zrovna její jméno napadlo jako první.
„A jak by ti pak bylo, kdybych ti oznámil, že spolu věčně
budeme chodit do restaurací, možná si
spolu zalezeme do vířivky, nebo si na delší dobu společně
vyjedeme. Někam deset tisíc kilometrů
daleko, protože ona je chudák poslední dobou trochu skleslá.
To by ti jako vůbec nevadilo?“
„On ale není ‚trochu skleslej‘, Pate! Chce se zabít! Chce se
sebrat a odjet do Dignitas a tam si sakra
chce vzít život!“ Slyšela jsem, jak mi v uších buší krev. „A
nemůžeš to takhle převracet. To tys řekl
o Willovi, že je mrzák. To tys prohlašoval, že ten by tě přece
nemohl ohrozit. ‚Dokonalej šéf,‘
povídals. Ten ani nestojí za to, aby si kvůli němu člověk dělal
starosti.“
Odložil složku na kuchyňskou linku.
„No, Lou… tak teď si je dělám.“
Schovala jsem hlavu do dlaní a na chvilku tak zůstala.
Zaslechla jsem, jak venku na chodbě bouchly
požární dveře, a pak se ozvaly něčí hlasy, které utichly, jak se
odemkly a zavřely domovní dveře.
Patrick pomalu přejížděl rukou po hraně kuchyňské skříňky. V
čelisti mu škubal sval. „Víš, jak si
připadám, Lou? Připadám si, jako kdybych běžel, ale pořád
jako když jsem trochu pozadu za zbytkem
pole. Mám pocit…“ Zhluboka se nadechl, jako by se snažil
uklidnit. „Mám pocit, jako kdyby na mě za
zatáčkou čekalo něco hroznýho, a všichni kolem mě vědí, co to
je, jenom já ne.“
Zvedl ke mně oči. „Nemyslím, že bych měl přemrštěný
požadavky. Ale nechci, abys jela. Nevadí
mi, že nechceš na Vikinga, ale nechci, abys jela na tuhle… na
tuhle dovolenou. S ním.“
„Ale já –“
„Skoro sedm let jsme spolu. A tohohle chlápka znáš… tu práci
máš… pět měsíců. Pět měsíců. Jestli
s ním teď pojedeš, tak mi tím říkáš něco o našem vztahu. Jak
moc ti na nás záleží.“
„To není fér! S náma to nemusí mít nic společnýho,“ namítla
jsem.
„Ale jo, když ti tohle všechno řeknu a ty stejně pojedeš.“
Malý byt jako by kolem nás úplně ztichl. Díval se na mě s
výrazem, který jsem u něj ještě neviděla.
Konečně jsem našla hlas, i když jsem dokázala jen šeptat. „Ale
on mě potřebuje.“
Uvědomila jsem si to snad hned, jak jsem to řekla, jak jsem
ta slova uslyšela a ona se mezi námi
překroutila a přeskupila. Došlo mi, jak bych se asi cítila já,
kdyby mi něco takového řekl.
Polkl a trochu potřásl hlavou, jako by nedokázal pochopit, co
jsem řekla. Opřel se rukou o pracovní
plochu a pak ke mně vzhlédl.
„Ať řeknu, co řeknu, stejně to nic nezmění, že jo?“
Takhle to s Patrickem bylo. Vždycky byl chytřejší, než za
jakého jsem ho považovala.
„Patricku, já…“
Zavřel oči, jen na kratičký okamžik, a pak se otočil a vyšel z
obýváku, a na příborníku za sebou
nechal posledních pár prázdných talířů.
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
21
Steven
O víkendu se k nám nastěhovalo to děvče. Will o tom mně ani
Camille nic neřekl, ale v sobotu ráno
jsem se ještě v pyžamu vypravil do přístavku, abych se mrkl,
jestli Will nepotřebuje pomoc, jelikož
Nathan se opozdil, a najednou proti mně šla chodbou ona, v
jedné ruce misku s lupínky a v druhé
noviny. Začervenala se, když mě spatřila. Nechápu proč – měl
jsem na sobě župan, naprosto slušné
oblečení. Vzpomínám si, jak mě potom napadlo, že bývaly
doby, kdy bylo úplně normální, že se ráno
z Willovy ložnice plíží nějaká pěkná mladá bytůstka.
„Jenom nesu Willovi poštu,“ zamával jsem obálkami.
„Ještě není vzhůru. Mám na něj jít houknout?“ Ruka s
novinami jí vyletěla k hrudi jako štít. Měla
na sobě tričko s myškou Minnie a takové ty vyšívané kalhoty,
jaké kdysi nosívaly Číňanky
v Hongkongu.
„Ne, ne. Když spí, tak ne. Nechte ho odpočívat.“
Když jsem to povídal Camille, myslel jsem, že ji to potěší.
Vždyť ji předtím tak strašně rozladilo,
že se to děvče nastěhovalo ke svému příteli. Jenže ona se jen
zatvářila poněkud překvapeně a pak
přešla rovnou k napjatému výrazu, jenž prozrazoval, že už si
představuje všechny možné nežádoucí
důsledky. Nikdy to nevyslovila, ale věděl jsem docela jistě, že
není z Louisy Clarkové moc nadšená.
Ovšem ve skutečnosti jsem neměl tušení, koho by teď Camilla
schválila. Její základní nastavení jako
by bylo Nesouhlas.
Nikdy jsme nepřišli na to, co vlastně Louisu přimělo tu zůstat
– Will řekl jen „potíže v rodině“ –,
ale byla tedy pořád v jednom kole. Když se zrovna nestarala o
Willa, pobíhala sem a tam, uklízela
a prala a fičela hned do cestovní kanceláře a do knihovny,
hned zase zpátky. Poznal bych ji kdekoli ve
městě, jelikož byla tak nápadná. Nosila to nejbarevnější
oblečení, jaké jsem kdy viděl na někom, kdo
zrovna nežije v tropech – kratinké šaty v sytých barvách
drahokamů a boty podivného vzhledu.
Rád bych byl Camille řekl, že tady to děvče rozjasňuje
atmosféru. Ale takovou poznámku už jsem
před Camillou dávno nemohl pronést.
Will jí údajně dovolil používat jeho počítač, ale ona odmítla a
raději chodila dál do knihovny.
Nevím, jestli se bála, aby to nevypadalo, že ho využívá, nebo
proto, že nechtěla, aby viděl, co dělá.
Ať tak či tak, když tu byla, Will vypadal trochu spokojenější.
Párkrát se ke mně otevřeným oknem
donesl jejich hovor a vím jistě, že jsem zaslechl Willa se smát.
Promluvil jsem s Bernardem Clarkem,
abych měl jistotu, že proti tomuhle uspořádání nemá námitky,
a on jen podotkl, že je to trochu složité,
protože se zrovna rozešla se svým dlouholetým přítelem, a u
nich doma se moc neví, jak to bude dál.
Zmínil se také, že se přihlásila na nějaký přestupový kurs a
chce se dál vzdělávat. Rozhodl jsem se, že
o tomhle Camille nepovím. Nechtěl jsem, aby dumala nad tím,
co by to mohlo znamenat. Will
povídal, že má ráda módu a takové věci. Rozhodně na ni byl
hezký pohled a měla krásnou postavu –
ale upřímně, nevím, kdo by si probůh chtěl kupovat něco
takového, jako nosí ona.
V pondělí večer se přišla zeptat, jestli bychom s Camillou a
Nathanem nepřišli do přístavku.
Rozložila na stole brožury, vytištěné časové rozvrhy, pojišťovací
listiny a další věci, které si vytiskla
z internetu. Pro každého z nás měla kopie v průhledných
plastových deskách. Všechno to bylo hrozně
organizované.
Prý nám chce přednést své plány ohledně dovolené. (Předem
Camillu varovala, že o tom musí
mluvit tak, jako by to mělo být ku prospěchu především jí, ale
já si přesto všiml, že Camille poněkud
ztvrdly oči, když Louisa vyjmenovávala, co všechno pro ně
zamluvila.
Měl to být zcela mimořádný výlet, který zjevně zahrnoval
všemožné neobvyklé aktivity –
nedokázal bych si u nich Willa představit ani před tou
nehodou. Ale kdykoli se o něčem zmínila –
rafting na divoké vodě nebo bungee jumping nebo něco
takového –, přidržela Willovi před očima
papír, na němž byly obrázky jiných postižených mladíků, jak
danou činnost provozují, a prohlásila:
„Jestli mám vyzkoušet všechno, do čeho bych se podle tebe
měla pustit, tak to musíš podniknout se
mnou.“
Musím připustit, že jsem byl v duchu docela ohromený. Byla to
opravdu vynalézavá osůbka.
Will poslouchal a já viděl, že si pročítá všechno, co před ním
rozložila.
„Kdes to všechno našla?“ svraštil nakonec čelo.
Povytáhla na něj obočí. „Vědění je moc, Wille,“ ušklíbla se.
A můj syn se usmál, jako by řekla něco obzvlášť chytrého.
„Takže…“ začala Louisa, když už byly všechny otázky
zodpovězeny. „Odjíždíme za osm dní. Jste
spokojená, paní Traynorová?“ V hlase přitom měla jakýsi
nepatrně vzdorný tón, jako by vyzývala
Camillu, ať si jen zkusí odpovědět záporně.
„Jestli to opravdu všichni chcete, já proti tomu vůbec nic
nemám,“ řekla Camilla.
„Nathane? Pořád ještě chceš jet?“
„To si piš.“
„A… Wille?“
Všichni jsme na něj pohlédli. Ještě před nedávnem by kterákoli
z těchhle aktivit byla úplně
nemyslitelná. Bývaly doby, kdy si Will užíval, když mohl něco
odmítnout jen proto, aby rozčilil svou
matku. Takový byl náš syn odjakživa – vždycky byl schopný
udělat přesný opak toho, co je správné,
jednoduše proto, že nesnesl, aby to vypadalo, že nám nějak
vyhověl. Nevím, odkud se v něm tyhle
podvratné pudy vzaly. Možná proto byl tak geniální vyjednavač.
Věnoval mi neproniknutelný pohled a já cítil, jak mi strnula
čelist napětím. Ale pak mrkl na to
děvče a usmál se.
„Proč ne?“ opáčil. „Docela se těším, až uvidím Clarkovou vrhat
se do peřejí.“
Louisa jako by si viditelně odfoukla úlevou, jako by snad napůl
očekávala, že odmítne.
Je to zvláštní, ale přiznávám, že když nám prvně vstoupila do
života, byl jsem vůči ní trochu
podezíravý. Navzdory svému velikášství byl Will zranitelný.
Trochu jsem se bál, že by se mohl nechat
zmanipulovat. Navzdory všemu byl bohatý muž, a když ta
mizerná Alicia utekla s jeho kamarádem,
připadal si pak tak zbytečný, jak jen to v jeho situaci šlo.
Ale já si všiml, jak se na něj Louisa dívá – s podivnou směsí
pýchy a vděčnosti ve tváři, a najednou
jsem byl strašně rád, že ji tu máme. Nikdy jsme to sice
nevyslovili, ale stav mého syna je naprosto
neudržitelný. Ať dělala Louisa cokoli, zjevně mu to poskytovalo
aspoň maličkou úlevu.
Na pár dní zavládla v domě sotva patrná, ale nepochybně
slavnostní nálada. Camilly jako by se
zmocnil jakýsi tichý optimismus, i když to přede mnou odmítala
připustit. Věděl jsem, co je za tím:
co tu koneckonců bylo ke slavení? Jednou pozdě v noci jsem
zaslechl, jak telefonuje s Georginou
a snaží se ospravedlnit, s čím souhlasila. Georgina byla pravá
dcera své matky: hned přemýšlela, jestli
Louisa nějak nezneužívá Willovu situaci ke svému prospěchu.
„Nabídla, že si to sama zaplatí, Georgino,“ namítla Camilla. A
pak: „Ne, drahoušku, nemyslím, že
bychom měli moc na výběr. Máme hrozně málo času a Will s
tím souhlasil, takže já prostě jen
doufám, že to dobře dopadne. Myslím, že bys to teď měla brát
stejně.“
Věděl jsem, jak těžké je pro ni obhajovat Louisu, nebo vůbec
k ní být milá. Jenže ji musela
tolerovat, protože věděla stejně dobře jako já, že Louisa je
naše jediná šance, aby náš syn byl aspoň
trochu šťastný.
Ani jeden z nás to nevyslovil nahlas, ale Louisa Clarková byla
naše jediná možnost, jak ho udržet
naživu.
Včera večer jsem si zašel na skleničku s Dellou. Camilla jela ke
své sestře, a tak jsme se na zpáteční
cestě zašli projít k řece.
„Will pojede na dovolenou,“ prohodil jsem.
„To je bezvadný,“ usmála se.
Chudák Della. Úplně jsem viděl, jak přemáhá instinktivní touhu
zeptat se, jak to s námi bude – jak
může tenhle nečekaný vývoj událostí ovlivnit naši budoucnost –,
ale tušil jsem, že to neudělá. Alespoň
ne dokud se tohle všechno nějak nevyřeší.
Procházeli jsme se, pozorovali labutě a usmívali se na turisty,
kteří se tu v podvečerním slunci
projížděli na lodičkách. Della vykládala, jak by tohle všechno
mohlo vlastně být pro Willa báječné,
a že to možná naznačuje, že už se učí sžívat se se svou
situací. Bylo to od ní moc milé, zvlášť když
jsem věděl, že má vlastně několik opodstatněných důvodů
doufat, že to celé skončí. Willova nehoda
nám koneckonců zmařila plány na společný život. Určitě vskrytu
doufala, že jednoho dne mé
povinnosti vůči Willovi skončí a já budu volný.
A já kráčel vedle ní, cítil její ruku zavěšenou na své paži a
naslouchal jejímu zpěvavému hlasu.
Nemohl jsem jí povědět pravdu – pravdu, kterou znala jen
hrstka lidí. Že jestli to děvče s tím svým
rančem a skákáním na laně a vířivkami a já nevím čím
neuspěje, paradoxně mě tím vysvobodí.
Protože já bych svou rodinu opustil, jedině pokud by se Will
rozhodl, že přece jenom pojede do té
příšerné instituce ve Švýcarsku.
Věděl jsem to já a věděla to i Camilla. I když bychom si to ani
jeden nepřipustili. Jen po smrti
svého syna bych mohl žít život podle svého.
„Ale no tak,“ řekla, když si všimla mého výrazu.
Moje milá Della. Poznala, co si myslím, i když jsem si to ani
sám neuvědomoval.
„To je dobrá zpráva, Stevene. Vážně. Nikdy nevíš – třeba tím
Will začne úplně nový, nezávislý
život.“
Položil jsem dlaň na její ruku. Kdybych byl statečnější, možná
bych jí řekl, co si doopravdy
myslím. Kdybych byl statečnější, dávno bych ji opustil – ji a
možná i svoji ženu.
„Máš pravdu,“ donutil jsem se k úsměvu. „Doufejme, že se
vrátí plný zážitků ze skákání na laně,
nebo jaké hrůzy si to dneska mladí rádi způsobují.“
Šťouchla do mě. „Možná tě přemluví, abys mu něco
podobného instaloval na hradě.“
„Rafting na divoké vodě v hradním příkopu?“ ušklíbl jsem se.
„To si musím zapsat jako možnou
atrakci na příští letní sezónu.“
Veselí nad touhle nepravděpodobnou vyhlídkou nám vydrželo,
ještě když jsme se s občasným
pochechtáváním ubírali k loděnici.
A pak dostal Will zápal plic.
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
22
Vběhla jsem na jednotku intenzivní péče. Areál nemocnice byl
hrozně roztahaný a já postrádala
jakýkoli přirozený orientační smysl, takže jsem ten správný
pavilon hledala celou věčnost. Musela
jsem se třikrát zeptat, než mi někdo ukázal správným směrem.
Konečně jsem úplně bez dechu
rozrazila dveře na oddělení C12 a na chodbě spatřila sedět
Nathana, který si četl noviny. Vzhlédl, když
jsem k němu doběhla.
„Jak mu je?“
„Je na kyslíku. Stabilizovanej.“
„Já to nechápu! Ještě v pátek večer mu bylo dobře. V sobotu
ráno trochu pokašlával, ale… ale
tohle? Co se stalo?“
Srdce mi prudce bušilo. Na chviličku jsem si sedla a snažila se
popadnout dech. Před hodinou jsem
dostala Nathanovu esemesku a od té doby jsem utíkala.
Napřímil se a složil noviny.
„Není to poprvé, Lou. Do plic se mu dostane nějaká baktérie,
jemu nefunguje kašlání, jak by mělo,
takže ho to hrozně rychle složí. Zkoušel jsem v sobotu nějaký
techniky na odhlenění, ale moc ho to
bolelo. Zničehonic mu vylítla horečka a pak ho začalo strašně
bodat na prsou. V sobotu večer jsme
museli volat sanitku.“
„Sakra práce!“ předklonila jsem se, „sakra, sakra, sakra! Můžu
dovnitř?“
„Je hrozně vyčerpanej. Nevím, jestli z něj něco dostaneš. A je
tam s ním paní T.“
Nechala jsem si u Nathana kabelku, umyla si ruce
antibakteriálním mýdlem, zatlačila na dveře
a vešla dovnitř.
Will ležel na nemocniční posteli pod modrou přikrývkou. Byl
připojený na kapačku a obklopený
nejrůznějšími občasně pípajícími přístroji. Tvář mu zčásti
zakrývala kyslíková maska a oči měl
zavřené. Pleť měl šedavou s jakýmsi modrobílým nádechem, a
při tom pohledu se ve mně něco
sevřelo. Paní Traynorová seděla u postele s rukou položenou
na jeho přikryté paži. Nepřítomně zírala
do protější zdi.
„Paní Traynorová?“ zašeptala jsem.
Trhla sebou a vzhlédla. „Ach. Louiso.“
„Jak… jak mu je?“ Chtěla jsem jít a chytit Willa za druhou
ruku, ale měla jsem pocit, že si tam
nedokážu sednout. Přešlapovala jsem u dveří. Ve tváři měla tak
sklíčený výraz, že i tak jsem si
připadala jako vetřelec.
„Trochu líp. Dávají mu nějaká hodně silná antibiotika.“
„Můžu… můžu nějak pomoct?“
„Ne, myslím, že ne. Můžeme… musíme jenom čekat. Asi za
hodinu přijde doktor na vizitu.
Doufejme, že nám bude moci říct něco víc.“
Svět jako by se zastavil. Ještě chvíli jsem tam stála a ustavičné
pípání přístrojů se mi svým rytmem
zažíralo do vědomí.
„Nechtěla byste, abych vás chvíli vystřídala? Abyste si mohla
trochu odpočinout?“
„Ne. Myslím, že radši zůstanu.“
V koutku duše jsem doufala, že mě Will uslyší. V koutku duše
jsem doufala, že se jeho oči nad tou
průhlednou plastovou maskou otevřou a on zamumlá:
„Clarková. Prokristapána, pojď si sednout.
Narušuješ tady symetrii.“
Ale on tam jen ležel.
Otřela jsem si rukou tvář. „Nechtěla byste… nechtěla byste
donést něco k pití?“
Paní Traynorová vzhlédla. „Kolik je hodin?“
„Tři čtvrtě na deset.“
„Vážně?“ zavrtěla hlavou, jako by se jí tomu nechtělo věřit.
„Díky, Louiso. To by… to by od vás
bylo moc laskavé. Asi jsem tady už dost dlouho.“
V pátek jsem měla volno – zčásti proto, že Traynorovi trvali
na tom, že si ho zasloužím, ale hlavně
proto, že pas jsem prostě nemohla získat jinak, než jet vlakem
do Londýna a vystát si frontu na
pasovém úřadě. V pátek večer jsem se u nich po návratu
zastavila, abych Willovi ukázala svou kořist
a ujistila se, že jeho pas pořád ještě platí. Připadalo mi, že je
trochu zamlklý, ale na tom nebylo zas tak
nic neobvyklého. Některé dny měl větší nepohodlí než jindy.
Usoudila jsem, že dneska to tak asi bude.
Když mám být upřímná, měla jsem hlavu tak nabitou
cestovními plány, že mi už téměř nezbývala
kapacita na nic jiného.
V sobotu dopoledne jsem si s tátou jela k Patrickovi
vyzvednout svoje věci a odpoledne jsme se
s mámou vydaly na nákupy na hlavní třídu – potřebovala
jsem plavky a nějaké další věci na
dovolenou. O víkendech jsem teď přespávala u našich. S
Trinou a Thomasem tam bylo docela těsno.
V pondělí ráno jsem vstala v sedm, abych byla u
Traynorových na osmou. Když jsem dorazila, všude
bylo zavřeno a přední i zadní dveře byly zamčené. Nenechali
mi žádný lístek. Stoupla jsem si pod
přístřešek u předních dveří a zavolala Nathanovi. Zkusila jsem
to třikrát, ale nezvedal to. Telefon paní
Traynorové se automaticky přepínal do hlasové schránky. Když
už jsem seděla na schůdkách
pětačtyřicet minut, konečně dorazila Nathanova textovka.
Jsme v okresni nemocnici. Will ma zapal plic. Blok C12.
Nathan odešel a já ještě hodinu seděla před Willovým pokojem.
Prolistovala jsem pár časopisů na
stolku, které tu zjevně někdo zanechal v roce 1982, pak jsem
si vytáhla z kabelky knížku a pokusila se
začíst, ale nemohla jsem se soustředit.
Dorazil lékař, ale mně nepřipadalo vhodné, abych za ním šla
dovnitř, když je u Willa jeho matka.
Za čtvrt hodinky vyšel ven a za ním paní Traynorová. Nevím,
jestli mi to pověděla proto, že se prostě
potřebovala někomu svěřit a já byla jediná po ruce, ale hlasem
plným úlevy mi řekla, že doktor je
téměř přesvědčený, že mají tu infekci pod kontrolou. Byl to
nějaký obzvlášť nakažlivý kmen baktérií.
Ještě štěstí, že se Will dostal do nemocnice teď. Její „jinak
by…“ zůstalo viset v tichu mezi námi.
„Tak co teď?“ zeptala jsem se.
Pokrčila rameny. „Budeme čekat.“
„Nemám vám donést něco k obědu? Nebo možná bych mohla
počkat u Willa, než se dojdete
najíst?“
Jen čas od času nastalo mezi mnou a paní Traynorovou jakési
vzájemné porozumění. Tvář jí na
chviličku roztála a bez toho obvyklého přísného výrazu jsem si
najednou uvědomila, jak strašně
unaveně vypadá. Myslím, že za tu dobu, co jsem u nich byla,
zestárla snad o deset let.
„Díky, Louiso,“ přikývla. „Moc ráda bych zaskočila domů a
převlékla se, kdyby vám nevadilo u něj
počkat. Opravdu nechci, aby teď Will byl sám.“
Když odešla, vstoupila jsem do pokoje, zavřela za sebou dveře
a sedla si k posteli. Will mi připadal
podivně nepřítomný, jako by ten Will, kterého znám, někam
nakrátko odjel a zanechal po sobě jen
prázdnou tělesnou schránku. Na okamžik mě napadlo, jestli to
takové je, když někdo umře. A pak jsem
si zakázala myslet na smrt.
Seděla jsem, sledovala pohledem hodiny a naslouchala
občasnému mumlání zvenku a tichému
skřípání bot na linoleu. Dvakrát přišla sestra, zkontrolovala
různé hladiny a úrovně, zmáčkla pár
tlačítek a změřila Willovi teplotu, ale on se pořád ani nepohnul.
„Je… v pořádku, ne?“ zeptala jsem se úzkostně.
„Spí,“ vysvětlila mi konejšivě. „To je teď pro něj asi nejlepší.
Snažte se si to tak nebrat.“
To se lehko řekne. Jenže já jsem v tom nemocničním pokoji
měla spoustu času na přemýšlení.
Myslela jsem na Willa a na děsivou rychlost, s jakou ho
přemohla nebezpečná nemoc. Myslela jsem
na Patricka a na to, že když jsem si od něj přijela vyzvednout
svoje věci, odlepila a srolovala svůj
nástěnný kalendář, složila a sbalila šatstvo, které jsem si
předtím tak pečlivě poskládala do jeho
prádelníku, necítila jsem tak ochromující smutek, jak bych byla
čekala. Nepřipadala jsem si zdrcená
ani zahlcená žalem, a neměla jsem ani žádné jiné pocity, které
by člověk měl mít, když se rozejde se
svou dlouholetou láskou. Byla jsem docela klidná – cítila jsem
trochu smutek a možná mírnou
provinilost: za svůj podíl na našem rozchodu i za to, že
necítím, co bych nejspíš měla. Poslala jsem
mu dvě esemesky a napsala, že mě to vážně, ale vážně strašně
mrzí a že doufám, že si na Vikingovi
povede skvěle. Ale neodpověděl mi.
Asi po hodině jsem se k Willovi naklonila, odhrnula mu deku z
paže a na prostěradle ležela jeho
ruka, světle hnědá proti bílé látce. Na hřbetě ruky měl
chirurgickou náplastí připevněnou kanylu.
Obrátila jsem mu ruku a odhalila stále výrazné světlé čárky
jizev na zápěstích. Na chviličku mě
napadlo, jestli mu někdy vyblednou, nebo jestli bude mít
trvalou připomínku toho, oč se pokusil.
Jemně jsem ho uchopila za prsty a sevřela mu je. Byly teplé –
prsty dokonale živého člověka. Ten
pocit mě podivně uklidnil a já je dál svírala a hleděla na ně,
na mozoly, které svědčily o tom, že
netrávil život jen za pracovním stolem, na růžové mušlovité
nehty, které už vždycky bude muset
stříhat někdo jiný.
Will měl pořádné chlapské ruce – přitažlivé a souměrné, s
hranatými prsty. Při pohledu na ně bylo
těžké uvěřit, že v nich není žádná síla, že už nikdy nic
nezvednou ze stolu, nepohladí ničí paži ani se
nesevřou v pěst.
Přejela jsem mu prstem po kloubcích. Někde v koutečku duše
mě napadlo, jestli by mě uvedlo do
rozpaků, kdyby teď Will otevřel oči, ale nic takového jsem
necítila. Skoro jistě jsem věděla, že
sevření mé ruky mu prospěje. Doufala jsem, že i přes svůj
léky omámený spánek si to nějakým
způsobem uvědomuje. Zavřela jsem oči a čekala.
Krátce po čtvrté hodině se Will konečně probudil. Byla jsem
zrovna venku na chodbě, ležela přes
několik židlí a četla něčí odložené noviny. Úlekem jsem
vyskočila, když mi to paní Traynorová přišla
říct. Tvářila se trochu veseleji a oznámila mi, že Will už mluví
a že mě chce vidět. Že prý půjde dolů
a zavolá panu Traynorovi.
A pak, jako by si prostě nemohla pomoci, dodala: „Prosím vás,
moc ho nevyčerpávejte.“
„Samozřejmě že ne,“ ujistila jsem ji.
Ve tváři se mi rozhostil okouzlující úsměv.
„Nazdar,“ zašeptala jsem a nakoukla do dveří.
Pomaličku ke mně otočil hlavu. „No nazdar.“
Hlas měl ochraptělý, jako by posledních šestatřicet hodin nespal,
ale nepřetržitě křičel. Sedla jsem
si a zadívala se na něj. Kratičce mrkl dolů.
„Mám ti na chvilku sundat tu masku?“
Přikývl. Pečlivě jsem mu ji přetáhla přes hlavu. Pleť měl
lehounce zavlhlou v místech, kde mu
maska přiléhala na kůži, a já jsem vytáhla papírový kapesníček
a jemně mu otřela tvář.
„Tak jak ti je?“
„Mohlo by to bejt lepší.“
V krku mi neočekávaně uvízl obrovský knedlík a já se snažila
polknout. „No já nevím. Ty uděláš
cokoli, abys na sebe upoutal pozornost, Wille Traynore. Vsadím
se, že to je jenom další –“
Zavřel oči a utnul mě tak uprostřed věty. Když je zase otevřel,
zračil se v nich náznak omluvy.
„Promiň, Clarková, ale dneska asi nezvládnu bejt vtipnej.“
Seděla jsem u něj, povídala mu a můj hlas drnčel malým
světle zeleným pokojíkem. Řekla jsem
mu, jak jsem si vyzvedla u Patricka svoje věci, a oč jednodušší
bylo vybrat z jeho kolekce všechna
svoje cédéčka díky tomu, jak trval na správné katalogizaci.
„Jsi v pohodě?“ zeptal se, když jsem domluvila. V očích měl
účast, jako by čekal, že to bude bolet
víc, než jsem doopravdy cítila.
„Jo, jasně,“ pokrčila jsem rameny. „Fakt to není tak hrozný.
Stejně mám teď úplně jiný starosti.“
Will mlčel. „Víš co,“ zašeptal pak, „nevím, jestli budu moct v
nejbližší době skákat na laně.“
Věděla jsem to. Napůl jsem to čekala od chvíle, kdy přišla
Nathanova zpráva. Ale opravdu ta slova
slyšet z jeho úst mě zasáhlo jako rána.
„S tím si nedělej hlavu,“ usmála jsem se na něj a snažila se o
vyrovnaný tón, „to je v pohodě.
Pojedeme jindy.“
„Nezlob se. Vím, že ses na to hrozně těšila.“
Položila jsem mu ruku na čelo a odhrnula z něj vlasy. „Ššš.
Vážně. To není důležitý. Jenom se
uzdrav.“
Zavřel oči s náznakem bolestné grimasy. Věděla jsem, co
znamenají ty vrásky kolem jeho očí, ten
rezignovaný výraz. Říkaly, že žádné jindy už nemusí být.
Říkaly, že si myslí, že už se nikdy
neuzdraví.
Cestou z nemocnice jsem se zastavila v Granta House. Otevřel
mi Willův otec, který vypadal skoro
tak vyčerpaně jako paní Traynorová. Pověděla jsem mu, že
jeho žena je už zase u Willa a že
antibiotika údajně dobře zabírají, ale že mě poprosila, abych
mu vyřídila, že přes noc zase zůstane
v nemocnici. Nevím, proč mu to nemohla říct sama. Asi toho
měla v hlavě moc.
„Jak vypadá?“
„Dneska ráno trochu líp,“ ujistila jsem ho. „Když jsem tam
byla, napil se. Jo a měl nemravnou
poznámku o jedný sestřičce.“
„Nemožný jako vždycky.“
„Jo, jako vždycky.“
Jen na okamžik jsem spatřila, jak pan Traynor stiskl rty a v
očích se mu zalesklo. Pak pohlédl
z okna a zpátky na mě. Nevěděla jsem, jestli by byl radši,
kdybych se odvrátila.
„Už potřetí. Za dva roky.“
Chviličku mi trvalo, než mi to došlo. „Třetí zápal plic?“
Přikývl. „Je to mizérie. On je hodně statečný, víte. Pod vším
tím vztekem.“ Polkl a jakoby pro sebe
si přikývl. „Je dobře, že to vidíte, Louiso.“
Nevěděla jsem, co dělat. Vztáhla jsem ruku a dotkla se jeho
paže. „Já to vidím.“
Nepatrně kývl a pak si z věšáku v hale sundal klobouk.
Zamumlal něco, co mohlo být stejně dobře
poděkování jako rozloučení, prošel kolem mě a vyšel ze dveří.
V přístavku bylo bez Willa podivné ticho. Uvědomila jsem si,
jak moc jsem si zvykla na vzdálené
bzučení jeho motorizovaného vozíku, když jezdil sem a tam, na
jeho tiché hovory s Nathanem
v sousedním pokoji, na slabý šum z rádia. Teď tu bylo ticho a
vzduch kolem mě byl prázdný jako
vakuum.
Příští den jsem mu do tašky zabalila všechno, co by mohl
potřebovat: čisté oblečení, kartáček na
zuby, hřeben a léky, a taky sluchátka, kdyby už mu bylo
natolik dobře, že by chtěl poslouchat hudbu.
Přitom jsem musela bojovat s podivným, stále narůstajícím
pocitem paniky. Vzdouval se ve mně
jakýsi podvratný hlásek a šeptal: Takovéhle by to bylo, kdyby
byl mrtvý. Abych ho přehlušila, pustila
jsem si rádio ve snaze probudit zase v domě život. Trochu
jsem poklidila, převlékla jsem Willovi
postel, na zahradě natrhala květiny a dala je do vázy v
obýváku. A pak, když bylo všechno hotovo,
jsem se rozhlédla a na stole spatřila naši prázdninovou složku.
Zítra budu celý den procházet všechny papíry a rušit každý
výlet, každou akci, kterou jsem
zamluvila. Nedalo se odhadnout, kdy bude Willovi natolik dobře,
aby mohl něco z toho podniknout.
Lékař zdůraznil, že musí odpočívat, dobrat celou dávku
antibiotik, zůstat v suchu a teple. Rafting na
divoké vodě a potápění do programu rekonvalescence rozhodně
nezapadaly.
Hleděla jsem na ty složky, na všechnu tu snahu a práci a
představivost, kterou jsem do nich vložila.
Hleděla jsem na pas, na který jsem si vystála frontu, a vybavila
si stoupající vzrušení, s jakým jsem
nasedala na vlak do města, a poprvé od chvíle, kdy jsem se
pustila do svého plánu, se mě zmocnila
skutečná malomyslnost. Zbývalo mi jen něco málo přes tři
týdny a já jsem neuspěla. Za chvíli mi
skončí smlouva a já neudělala nic, čím bych nějak výrazně
změnila Willovo rozhodnutí. Bála jsem se
i jen zeptat paní Traynorové, co si teď proboha počneme.
Najednou mě přemohl příval pocitů. Složila
jsem v tom tichém domečku hlavu do dlaní a zůstala jsem tak.
„Nazdar.“
Prudce jsem zvedla hlavu. Nade mnou stál Nathan a malá
kuchyňka ho byla plná. Přes rameno měl
přehozený batoh.
„Přinesl jsem jenom nějaký léky na předpis pro Willa, až se
vrátí. Jsi… v pohodě?“
Rychle jsem si otřela oči. „Jasně. Promiň. Jenom… jenom mě
trochu děsí pomyšlení, jak budu tohle
všechno rušit.“
Nathan shodil batoh a posadil se proti mně. „Jo, je to pruda,
to je jasný.“ Vzal složku a listoval jí.
„Nechceš, abych ti zejtra pomohl? V nemocnici mě
nepotřebujou, ráno bych se tu mohl na hoďku
stavit. Pomůžu ti to obvolat.“
„Jsi hodnej, ale ne. To zvládnu. Možná bude jednodušší, když
to udělám všechno sama.“
Nathan uvařil čaj, usadili jsme se naproti sobě a popíjeli ho.
Myslím, že to bylo snad poprvé, kdy
jsme si s Nathanem opravdu popovídali – alespoň tedy bez
Willovy přítomnosti. Vyprávěl mi o svém
předchozím klientovi – kvadruplegikovi s postižením C3/4, který
byl na dýchacím přístroji a po celou
dobu, kdy u něj Nathan pracoval, byl alespoň jednou za měsíc
nemocný. Pověděl mi o Willových
předchozích zápalech plic, z nichž ten první ho málem zabil a
trvalo týdny, než se z něho
vzpamatoval.
„Má takovej pohled…“ vzdychl, „když je hodně nemocnej. Je to
docela děsivý. Jako by prostě…
zmizel. Jako by tam skoro ani nebyl.“
„Já vím. Ten úplně nenávidím.“
„On je –“ začal. A pak ode mě zničehonic odvrátil oči a zavřel
pusu.
Seděli jsme mlčky, s hrnky v ruce. Koutkem oka jsem Nathana
pozorovala, jeho otevřenou,
přátelskou tvář, která jako by se na okamžik uzavřela. A
uvědomila jsem si, že se chystám položit mu
otázku, na kterou už znám odpověď.
„Ty to víš, že jo?“
„Co mám vědět?“
„Co… co chce udělat.“
Rozhostilo se náhlé, intenzivní ticho.
Nathan na mě opatrně hleděl, jako by zvažoval, co odpovědět.
„Já to vím,“ vyhrkla jsem. „Neměla bych, ale vím to. To je…
proto tahle dovolená. Kvůli tomu byly
všechny ty výlety. Abych ho přesvědčila, že si to má rozmyslet.“
Nathan položil hrnek na stůl. „Napadlo mě to,“ pokývl hlavou.
„Vypadalo to, že tím chceš něco
dokázat.“
„Chtěla jsem. Chci.“
Zavrtěl hlavou – nevím, jestli chtěl vyjádřit, že to nemám
vzdávat, nebo mi naopak říct, že to nemá
cenu.
„Co budeme dělat, Nathane?“
Trvalo mu pár okamžiků, než odpověděl. „Víš co, Lou? Já
mám Willa rád. Klidně ti to řeknu, mám
ho strašně moc rád. Už jsem s ním dva roky. Viděl jsem ho,
když mu bylo nejhůř, i když měl dobrej
den, a můžu ti jenom říct, že bych nechtěl bejt na jeho místě
ani za zlatý prase.“
Lokl si čaje. „Párkrát se stalo, že jsem tu zůstal přes noc, a
on se v noci probudil s křikem, protože
ve snu pořád ještě chodí a lyžuje a podniká věci, a na těch
pár minut, když se ještě nestihl obrnit a je
to ještě čerstvý a rozbolavělý, tak doslova nedokáže snést
pomyšlení, že už to nikdy dělat nebude.
Prostě to nesnese. Seděl jsem u něj, ale prostě není nic, co
bych mu mohl říct, co by ho nějak utěšilo.
Osud s ním tak vyjebal, že si to neumíš ani představit. A víš
co? Včera jsem u něj seděl a přemejšlel
o jeho životě a jak to s ním nejspíš půjde dál… a i když bych
si nic na světě nepřál víc, než aby ten
chlap byl šťastnej, tak… tak ho nemůžu soudit za to, co chce
udělat. Je to jeho volba. Měla by to bejt
jeho volba.“
Začala jsem se zajíkat. „Ale… ale to bylo předtím! Sám jsi
říkal, že to bylo předtím, než jsem
k němu přišla. Teď je jinej. Se mnou je jinej, ne?“
„Jasně, ale…“
„Ale když nebudeme věřit, že mu může bejt líp, možná že se
to může i trochu zlepšit, jak tomu má
věřit on, že ho můžou čekat i dobrý věci?“
Nathan odložil hrnek na stůl. Pohlédl mi přímo do očí.
„Lou. Jeho stav se nezlepší.“
„To nemůžeš vědět!“
„To vím. Jestli nedojde k nějakýmu obrovskýmu průlomu ve
výzkumu kmenovejch buněk, stráví
Will na tom vozíku dalších deset let. Minimálně. A on to ví, i
když si to jeho rodiče nechtějí připustit.
A to je půlka problému. Ona ho chce udržet za každou cenu
naživu. Pan T. si myslí, že v určitým
okamžiku bysme ho měli nechat, ať se rozhodne sám.“
„Jasně že se může rozhodnout sám, Nathane. Ale měl by vidět,
jaký má opravdu možnosti.“
„Je to chytrej chlap. Přesně ví, jaký má možnosti.“
Můj hlas se pronikavě rozlehl malou kuchyňkou. „Ne! To se
pleteš. Neříkej mi, že se cejtí stejně,
jako než jsem přišla. Neříkej mi, že za tu dobu, co tu jsem,
ani trochu nezměnil svůj postoj!“
„Já mu do hlavy nevidím, Lou.“
„Ty víš, že jsem ho přiměla přemejšlet o věcech jinak.“
„Ne. Vím, že by udělal prakticky cokoli, aby tě potěšil.“
Vytřeštila jsem na něj oči. „Ty myslíš, že to jenom předstírá,
abych já byla spokojená?“ Dostala
jsem na Nathana příšerný vztek, na ně všechny. „Tak když
nevěříš, že by něco z toho mohlo zabrat,
proč jsi s náma vůbec chtěl jet? Proč bys s náma chtěl jezdit?
Chtěl sis prostě udělat pěknou
dovolenou?!“
„Ne. Já chci, aby žil.“
„Ale –“
„Ale chci, aby žil, jenom když to on sám bude chtít. Jestli
nechce, tak pokud ho budeme nutit, aby
to nevzdával, ty nebo já – bez ohledu na to, jak moc ho
máme rádi –, jsme jenom banda mizerů, která
mu nedopřeje svobodu rozhodnutí.“
Nathanova slova doznívala v naprostém tichu. Utřela jsem si z
tváře osamělou slzu a snažila se
zklidnit divoce bušící srdce. Nathana můj pláč zjevně uvedl do
rozpaků. Roztržitě se podrbal na krku
a po chvilce mi mlčky podal papírovou utěrku.
„Já to prostě nemůžu tak nechat, Nathane.“
Neřekl nic.
„Nemůžu.“
Hleděla jsem na svůj pas na kuchyňském stole. Ta fotka na
něm byla příšerná. Vypadala jsem tam
jako někdo úplně jiný. Někdo, jehož život, celý způsob
existence nejspíš vůbec v ničem nepřipomínal
ten můj. Dívala jsem se na tu fotku a přemýšlela.
„Nathane?“
„No?“
„Kdybych zařídila nějakou jinou cestu, něco, co by doktoři
schválili, jel bys pořád s náma? Pomohl
bys mi?“
„Jasně že jo.“ Vstal, vypláchl hrnek ve dřezu a hodil si batoh
na rameno. Než vyšel z kuchyně,
otočil se ke mně. „Ale budu upřímnej, Lou. Nevím to jistě, ale
tohle asi ani ty nedokážeš.“
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
23
Přesně za deset dní nás Willův otec vyložil z auta na letišti
Gatwick, Nathan naložil zavazadla na
vozík a já pořád znovu kontrolovala, jestli má Will pohodlí –
až to i jeho samého podráždilo.
„Dávejte na sebe pozor. A užijte si to,“ řekl nám pan Traynor
a položil Willovi ruku na rameno.
„A ne že budeš dělat nějaké nepřístojnosti.“ Přísahám, že při
těch slovech na mě významně mrkl.
Paní Traynorová se nemohla uvolnit z práce, aby nás přišla
vyprovodit. Tušila jsem, že ve
skutečnosti nechtěla strávit dvě hodiny v autě se svým mužem.
Will přikývl, ale nic neřekl. V autě cestou sem zachovával
odzbrojující mlčení. Svým
neproniknutelným pohledem se díval z okýnka a vůbec si nás
s Nathanem nevšímal, když jsme
klábosili o dopravě a o čem už teď víme, že jsme zapomněli.
Ještě když jsme kráčeli letištní halou, nebyla jsem si jistá, že
děláme dobře. Paní Traynorová vůbec
nechtěla, aby Will někam jezdil. Ale věděla jsem, že od chvíle,
kdy souhlasil s mými přepracovanými
plány, se bála mu své námitky říct. Vlastně jako by se celý ten
poslední týden bála s námi vůbec
mluvit. Seděla mlčky u Willovy postele a bavila se jen s
lékařským personálem. Nebo se
zaměstnávala na zahradě, kde s děsivou výkonností ořezávala,
co mohla.
„Z aerolinek za náma má někdo přijít. Měli by se tu s náma
setkat,“ vyhrkla jsem úzkostně cestou
k odbavovací přepážce a listovala papíry.
„Klídek,“ konejšil mě Nathan, „těžko postaví někoho hned ke
dveřím.“
„Ale vozík musí cestovat jako ‚křehký lékařský přístroj‘. To
jsem s tou ženskou v telefonu
ověřovala třikrát. A musíme se ubezpečit, že jim nebude vadit
Willovo lékařský vybavení na palubě.“
Internetová komunita kvadruplegiků mě vybavila stohy informací,
varování, poučením o zákonných
právech a kontrolními seznamy. Potom jsem třikrát
zkontrolovala u letecké společnosti, že nás usadí
v letadle za přepážkou a že Will bude nastupovat jako první a
nebude se muset přesunout
z motorového vozíku, dokud nebudeme přímo u příchodu k
letadlu. Nathan tu ještě zůstane, sundá
z vozíku ovládací páku a přepne ho na manuál, a pak vozík
pečlivě uváže a vypodloží a zajistí pedály.
Osobně dohlédne na nakládání, aby se vozík nepoškodil. Vozík
dostane růžovou visačku, takže
nakladači budou vědět, že se jedná o nesmírně křehké
zařízení. Přidělili nám tři sedadla v řadě vedle
sebe, aby Nathan mohl poskytnout Willovi veškerou potřebnou
péči a nikdo ho přitom zvědavě
neočumoval. Z aerolinek mě ujistili, že područky se dají
zvednout, takže Willovi nepohmoždíme
boky, když ho budeme přesouvat z vozíku na sedadlo v
letadle. Celou dobu bude sedět mezi námi.
A budeme moci vystoupit z letadla jako první.
Tohle všechno jsem měla na kontrolním seznamu nadepsaném
„Letiště“. Ten byl v pořadí před
seznamem nazvaným „Hotel“, ale až za seznamem „Den před
odjezdem“ a cestovním plánem. Přes
všechna tahle opatření mi teď bylo nevolno.
Kdykoli jsem na Willa pohlédla, přemýšlela jsem, jestli jsem
udělala správně. Willův lékař mu
povolil cestu teprve předešlého večera. Will moc nejedl a většinu
dnů prospal. Jako by byl unavený
nejen z nemoci, ale taky vyčerpaný životem, otrávený z našeho
zasahování, našich pokusů
o optimistickou konverzaci, naší vytrvalé snahy mu ulevit a
vylepšit život. Mou přítomnost snášel, ale
měla jsem pocit, že často chce, abych ho nechala na pokoji.
Nevěděl, že právě to udělat nemůžu.
„Tamhle je ta ženská z aerolinek,“ všimla jsem si dívky v
uniformě, která k nám energicky kráčela
s rozzářeným úsměvem na rtech a s psací podložkou v ruce.
„No, tak ta nám při přesouvání fakt pomůže,“ brblal Nathan.
„Ta vypadá, že by neunesla ani
mraženou krevetu.“
„My to zvládneme,“ prohlásila jsem. „Společně to zvládneme.“
Tahle věta se stala mým heslem od chvíle, kdy jsem vymyslela,
co chci podniknout. Od rozhovoru
s Nathanem mě posedlo obnovené zanícení všem jim ukázat,
že se mýlí. Jenom proto, že nemůžeme
jet na dovolenou, kterou jsme si naplánovali, neznamená to
přece, že Will nemůže dělat vůbec nic.
Vtrhla jsem na diskusní fóra a zahltila je otázkami. Kde by se
hodně oslabený Will mohl nejlíp
zotavit? Věděl by někdo, kam bychom mohli jet? Nejdůležitější
faktor pro mě byla teplota – anglické
podnebí bylo příliš proměnlivé (není nic depresivnějšího než
anglické přímořské letovisko v dešti). Ve
většině Evropy bylo koncem července příliš horko, což
vylučovalo Itálii, Řecko, jih Francie a další
pobřežní oblasti. Měla jsem takovou představu, víte. Viděla jsem
Willa, jak odpočívá u moře. Potíž
byla v tom, že na plánování a cestu už zbývalo jen pár dní a
šance na uskutečnění mé představy se
stále snižovala.
Dostalo se mi všeobecných projevů soucitu a spousty, spousty
historek o zápalu plic. Zjevně to byl
pro všechny největší strašák. Objevilo se pár návrhů, kam
bychom mohli jet, ale žádný z nich mě
nenadchl. Nebo bych spíše měla říct, že jsem neměla pocit, že
by nějaký z nich nadchl Willa. Nechtěla
jsem žádné lázně nebo místa, kde by se setkal s lidmi ve
stejné situaci, jako je on sám. Vlastně jsem
nevěděla, co přesně chci, ale projela jsem celý seznam návrhů
a bylo mi jasné, že nic z toho není to
pravé.
Nakonec to byl Ritchie, ten spolehlivý parťák z diskusního fóra,
který mi přišel na pomoc. To
odpoledne, kdy Willa propustili z nemocnice, mi napsal:
Pošli mi svůj e-mail. Bratranec dělá v cestovce. Zaangažoval
jsem ho.
Zatelefonovala jsem na číslo, které mi dal, a ozval se mi pán
ve středních letech se silným
yorkshirským přízvukem. Když mi vysvětlil svůj nápad, zacinkal
mi někde hluboko v paměti
zvoneček vzpomínky. A za dvě hodiny jsme měli všechno
pohromadě. Byla jsem mu tak vděčná, že
jsem se málem rozplakala.
„To je maličkost, zlato,“ ujistil mě. „Jenom se postarejte, aby si
to ten váš chlapík hezky užil.“
To ovšem znamenalo, že jsem před odjezdem byla skoro stejně
vyčerpaná jako Will. Celé dny jsem
se snažila doladit detailní požadavky na cestování s
kvadruplegikem, a až do rána našeho odjezdu
jsem nevěřila, že bude Willovi natolik dobře, aby mohl jet. Teď
jsem se usadila vedle našich
zavazadel uprostřed rušného letiště, pohlédla na jeho uzavřenou,
bledou tvář, a znovu jsem
přemýšlela, jestli nedělám chybu. Zmocnila se mě náhlá panika.
Co když zase onemocní? Co když to
bude celou dobu úplně nenávidět, jako tenkrát na dostizích? Co
když jsem celou situaci špatně odhadla
a Will nepotřebuje žádnou úžasnou cestu, ale deset dní doma
ve své posteli?
Jenže my jsme neměli deset dní nazbyt. Tohle bylo všechno.
Tohle byla moje jediná šance.
„Hlásili náš let,“ oznámil nám Nathan, který se přišoural z
duty-free obchodů. Pohlédl na mě,
povytáhl obočí a já se zhluboka nadechla.
„Fajn,“ řekla jsem, „tak jdeme.“
Samotný let nebyl tak hrozný, jak jsem se bála, i když trval
dvanáct dlouhých hodin. Nathan
šikovně zvládl obsluhovat Willa přikrytého dekou. Pracovníci
aerolinek byli starostliví a diskrétní
a s vozíkem zacházeli opatrně. Podle slibu naložili Willa jako
prvního, nám se podařilo přenést ho na
sedadlo, aniž bychom ho otloukli, a usadili jsme ho mezi sebou.
Když jsme letěli asi hodinu, uvědomila jsem si překvapivou věc
– tady nad mraky, když jsme
Willovi sklopili sedadlo a dostatečně ho zaklínili, aby měl
stabilitu, byl na tom vlastně stejně jako
všichni ostatní v kabině letadla. V devíti tisících metrech nad
zemí se od ostatních cestujících nijak
zvlášť nelišil: všichni jsme byli uvěznění před obrazovkou,
neměli jsme kam jít a co dělat. Will se
najedl, chvíli se díval na film, ale většinu času prospal.
S Nathanem jsme se na sebe opatrně usmáli a snažili se
chovat, jako by všechno bylo v pohodě
a v pořádku. Vyhlížela jsem z okýnka a myšlenky jsem měla
tak rozházené jako mraky pod námi;
nedokázala jsem ještě vstřebat, že tohle pro mě není jen
náročný logistický úkol, ale taky
dobrodružství – že já, Louisa Clarková, teď právě mířím na
druhý konec světa. Nevnímala jsem to.
Vlastně jsem teď už nedokázala vnímat nic jiného než Willa.
Připadala jsem si jako moje sestra, když
se jí narodil Thomas. „Jako kdybych se dívala na svět
trychtýřem,“ vydechla tehdy s očima upřenýma
na maličké tělíčko. „Svět se teď scvrknul jen na mě a jeho.“
Když jsme byli na letišti, přišla mi od ní zpráva.
Ty to zvladnes. Jsem na tebe desne pysna. Pusu.
Nalistovala jsem si tu zprávu v mobilu, jen abych se na ni
podívala, a najednou jsem byla celá
dojatá, možná kvůli její volbě slov. Nebo možná proto, že jsem
byla hrozně unavená a vyděšená
a pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že se mi podařilo dostat
nás až sem. Abych konečně zahnala
všechny myšlenky, pustila jsem si maličkou televizní obrazovku
a nevidoucíma očima sledovala
jakýsi americký komediální seriál, dokud obloha kolem nás
neztemněla.
A pak jsem se probudila, až když nad námi stála letuška se
snídaní, Will si povídal s Nathanem
o filmu, na který se spolu zrovna dodívali, a nás – zcela
překvapivě a navzdory všemu – dělila jen
necelá hodinka od přistání na Mauriciu.
Myslím, že jsem doopravdy nevěřila, že by se cokoli z toho
mohlo splnit, dokud naše letadlo
nedosedlo na Mezinárodní letiště Sira Seewoosagura
Ramgoolama. Vrávoravě jsme se vynořili
v příletové hale, pořád ještě ztuhlí z letu, a já se málem
rozplakala úlevou při pohledu na přistavený
speciálně upravený taxík. Když s námi toho prvního rána
taxikář mířil k letovisku, nezaregistrovala
jsem z ostrova skoro nic. Ano, barvy tu byly jaksi jasnější než
v Anglii a obloha výraznější – azurová
modř, která byla prostě tmavší a tmavší, až se ztratila v
nekonečnu. Všimla jsem si, že ostrov je
pokrytý bujnou zelení, že jej lemují hektary lánů cukrové třtiny,
že za vulkanickými kopci jako
proužek stříbřité rtuti vykukuje moře. Ve vzduchu se vznášela
jakási kouřová, zázvorová vůně
a slunce bylo tak vysoko na obloze, že jsem před tím bílým
světlem musela mhouřit oči. V tomhle
vyčerpání mi připadalo, jako bych se najednou probudila na
stránkách nějakého luxusního časopisu.
Ale i když moje smysly zápolily s neznámými vjemy, pohledem
jsem pořád zalétala k Willovi,
k jeho bledé znavené tváři a k hlavě podivně skleslé mezi
rameny. A pak jsme zajeli na příjezdovou
cestu lemovanou palmami, zastavili před přízemní budovou a
řidič bleskově vyskočil a začal nám
vykládat zavazadla.
Odmítli jsme ledový čaj i prohlídku hotelu. Našli jsme Willův
pokoj, hodili dovnitř jeho zavazadla,
uložili ho do postele, a ještě než jsme zatáhli závěsy, už zase
spal. A bylo to. Dokázala jsem to. Stála
jsem před jeho pokojem a konečně jsem si zhluboka vydechla,
zatímco Nathan pozoroval z okna
pěnivý příboj tříštící se o korálový útes pod námi. Nevím, jestli
to bylo tou cestou, nebo proto, že
tohle bylo nejkrásnější místo, jaké jsem v životě viděla, ale
najednou mi vhrkly do očí slzy.
„To je dobrý,“ uklidňoval mě Nathan, když si všiml mého
výrazu. A pak ke mně úplně nečekaně
přišel a sevřel mě medvědím objetím. „Klídek, Lou. Všechno
bude v pohodě. Vážně. Zvládlas to
dobře.“
Trvalo skoro tři dny, než jsem mu začala věřit. Will prvních
osmačtyřicet hodin většinu času
prospal – a pak začal k našemu úžasu vypadat líp. Zase se
mu vrátila barva do tváří a zmizely temné
stíny pod očima. Křeče se mu zmírnily a on začal zase jíst –
přejížděl pomaličku podél
dlouhatánského, extravagantního švédského stolu a říkal mi, co
mu mám naložit na talíř. Věděla jsem,
že zase začíná být sám sebou, když mě donutil vyzkoušet věci,
které bych v životě nejedla – pikantní
kreolské kari a nějaké mořské plody, jejichž název mi nic
neříkal. Brzy se tu zjevně na rozdíl ode mě
začal cítit jako doma. A nebylo divu. Musela jsem si
připomenout, že po většinu svého života bylo
právě tohle Willovou doménou – celá tahle planeta, tyhle široké
břehy, a ne ten mizerný přístavek ve
stínu hradu.
V hotelu dodrželi slib a přivezli speciální vozík se širokými koly
a skoro každé ráno jsme na něj
Willa přenesli a všichni tři jsme se vydali na pláž. Nosila jsem s
sebou slunečník, abych ho mohla
chránit, kdyby slunce začalo příliš pálit. Ale nikdy se to ještě
nestalo; tahle jižní část ostrova byla
pověstná mořskými vánky a mimo sezónu se teploty v letovisku
jen zřídkakdy vyšplhaly na víc než
něco přes dvacet stupňů. Vždycky jsme se zastavili na malé
pláži poblíž kamenitého výběžku, skoro
na dohled od hlavní hotelové budovy. Rozložila jsem si lehátko,
postavila si ho vedle Willa pod
velkou palmu a pak jsme z našeho místečka na písku
pozorovali Nathana, jak se pokouší plachtit na
prkně nebo jezdit na vodních lyžích, občas ho křikem
povzbudili a sem tam se mu posmívali.
Hotelový personál chtěl nejdřív Willovi pomáhat až moc –
pořád mu chtěli tlačit vozík a věčně mu
vnucovali ledové nápoje. Vysvětlili jsme jim, co od nich
nepotřebujeme, a oni se spokojeně stáhli. Ale
když jsem u něj zrovna nebyla, bylo milé, jak se u něj portýři
nebo recepční zastavovali, aby si s ním
poklábosili nebo mu pověděli o nějakém místě, kam bychom
podle nich určitě měli zajet. Zvlášť jeden
vytáhlý mladík jménem Nadil se zjevně v Nathanově
nepřítomnosti ustanovil Willovým neoficiálním
pečovatelem. Jednou jsem přišla k „našemu“ stromu a zjistila,
že ještě s jedním kamarádem právě
jemně pokládají Willa na polstrované lehátko, které mu tam
postavili.
„To lepší,“ zavolal na mě a zvedl palec, když jsem k nim
kráčela po písku. „Vy volejte mě, až pan
Will chce zpátky na vozík.“
Chystala jsem se protestovat a vynadat jim, že s ním neměli
hýbat. Ale Will zavřel oči a zatvářil se
tak nečekaně spokojeně, že jsem zavřela pusu a jen přikývla.
Pokud šlo o mě, jakmile ze mě trochu spadl strach o Willovo
zdraví, ovládl mě pocit, že jsem se
snad ocitla v ráji. V životě by mě nenapadlo, že se dostanu na
takovéhle místo. Každé ráno mě budilo
šumění vln, které jemně narážely na pobřeží, a ze stromů se
ozýval zpěv neznámých druhů ptáků.
Zahleděla jsem se vždycky do stropu, pozorovala, jak se v listí
honí sluneční paprsky, a odvedle se
ozýval tichý hovor, což znamenalo, že Will s Nathanem už jsou
dávno vzhůru. Chodila jsem jen
v plavkách a v sarongu a užívala si hřejivé slunce na ramenou
a na zádech. Na kůži mi vyskákaly pihy,
nehty se mi vybělily a probouzela se ve mně nezvyklá
spokojenost, radost z prostých potěšení, jež
pobyt zde skýtal – líbilo se mi procházet se po pláži,
ochutnávat neznámá jídla, plavat v teplé
průzračné vodě, v níž zpod vulkanických hornin ostýchavě
vykukovaly černé ryby, nebo pozorovat
ohnivě rudé slunce, jak zapadá za obzor. Uplynulé měsíce
pomaličku odplouvaly do zapomnění. Na
Patricka jsem si ke svému studu skoro ani nevzpomněla.
Naše dny nabraly zaběhaný rytmus. Ráno jsme všichni tři
společně posnídali u mírně zastíněných
stolků u bazénu. Will si většinou dal ovocný salát, který jsem
mu podávala rukou, a jak zase získával
chuť k jídlu, někdy ho zajedl ještě banánovou palačinkou. Pak
jsme se vydali na pláž. Já si četla, Will
poslouchal hudbu a Nathan se cvičil ve vodních sportech. Will
mě přesvědčoval, ať si taky něco
zkusím, ale já nejdřív odmítla. Chtěla jsem jen být s ním.
Když pořád naléhal, vyzkoušela jsem si
jedno dopoledne windsurfing a plavbu na kajaku, ale stejně
jsem byla nejšťastnější, když jsem se
mohla jen tak povalovat vedle něj.
Občas, když byl Nadil zrovna v práci a v letovisku byl klid,
pomaloučku spolu spustili Willa do
teplé vody v malém bazénu. Nathan ho držel pod hlavou, aby
se jen tak vznášel na hladině. Moc toho
při tom nenamluvil, ale tvářil se klidně a spokojeně, jako by se
jeho tělo upamatovávalo na dávno
zapomenuté pocity. Stále bledý trup mu zezlátl. Jizvy vybledly
do stříbrna a začínaly zvolna mizet.
Začal se cítit dobře i bez košile.
Na oběd jsme se vždycky přesunuli do některé ze tří
restaurací v resortu. Po celém areálu byla
dlažba a jen někde bylo pár schůdečků a sjezd, takže Will se
mohl na vozíku pohybovat úplně
samostatně. Byla to jen drobnost, ale když si mohl zajet pro
pití, aniž by ho jeden z nás musel
doprovázet, neznamenalo to ani tak, že jsme si s Nathanem
mohli odpočinout, ale pro Willa to byla
chvilková úleva od každodenní příčiny jeho frustrací – naprosté
závislosti na ostatních. Ne že by se
snad kdokoli z nás musel nějak moc namáhat. Připadalo mi, že
ať se člověk hnul kamkoli – na pláž,
k bazénu, nebo i do lázní, okamžitě se zjevil nějaký usměvavý
zaměstnanec s drinkem, který by vám
podle něj mohl chutnat, obvykle ozdobeným voňavou růžovou
květinou. Leželi jste na pláži
a najednou projel kolem vozíček a přátelský číšník nabízel
vodu, ovocný džus nebo něco silnějšího.
Odpoledne, když teploty vystoupaly na maximum, se Will
vždycky vrátil na pokoj a na pár hodin si
zdříml. Já mezitím plavala v bazénu nebo si četla, a večer
jsme se zase všichni sešli na večeři
v plážové restauraci. Velmi rychle jsem si oblíbila koktejly. Nadil
přišel na to, že když dá Willovi
správně dlouhé brčko a zastrčí mu vysokou sklenici do držáku,
nemusíme se o něj s Nathanem vůbec
starat. Když padl soumrak, povídali jsme si všichni tři o dětství,
o prvních láskách, prvním
zaměstnání, o rodině a dalších dovolených, na kterých jsme
byli, a já viděla, jak se mezi nás Will
pomaličku vrací.
Jenže tenhle Will byl jiný. Tady jako by našel klid, který
postrádal celou dobu, co jsem ho znala.
„Svědčí mu to tady, co?“ prohodil jednou Nathan, když jsme
se potkali u švédského stolu.
„Jo, myslím, že jo.“
„Víš –“ naklonil se ke mně Nathan, protože nechtěl, aby Will
viděl, že se o něm bavíme –, „ten ranč
a všechny ty akce by určitě byly skvělý. Ale když se teď na
něj dívám, nemůžu si pomoct, ale tohle je
podle mě pro něj mnohem lepší.“
Neřekla jsem mu, k čemu jsem se rozhodla ten první den,
když jsme se zapisovali na recepci a mně
se svíral žaludek úzkostí a už jsem počítala, kolik dní nám
zbývá do návratu. Rozhodla jsem se, že se
každý z těch deseti dnů musím snažit zapomenout, proč tu
vlastně jsme – na půlroční smlouvu, celý
můj pečlivě připravený kalendář, na všechno, co bylo předtím.
Budu žít jenom v přítomnosti
a povzbuzovat Willa, aby to dělal stejně. Musím být šťastná a
doufat, že Will bude taky.
Sáhla jsem po dalším kousku melounu a usmála se. „Tak co je
dneska na programu? Zase karaoke?
Nebo vás ještě po včerejšku pořád brní uši?“
Čtvrtého večera nám Nathan jen s mírnými rozpaky oznámil,
že má rande. Karen byla také
Novozélanďanka, bydlela v sousedním hotelu a dohodli se, že si
spolu zajdou do města.
„Jenom chci dohlídnout, že se jí nic nestane… Však to znáte…
Nejsem si jistej, jestli je dobrý, aby
tam šla sama.“
„Kdepak,“ pokývl Will rozvážně hlavou, „to je od tebe opravdu
galantní, Nate.“
„Myslím, že je to vážně zodpovědný. Takový občansky
uvědomělý,“ přidala jsem se.
„Vždycky jsem Nathana obdivoval za tu jeho obětavost. Zvlášť
vůči něžnýmu pohlaví.“
„Trhněte si, vy dva,“ zazubil se na nás Nathan a byl pryč.
Z Karen byla brzy stálá členka sestavy. Nathan s ní mizel
skoro každý večer, a i když se vracel kvůli
svým večerním povinnostem, mlčky jsme se mu snažili
poskytnout co nejvíc času, aby si mohl užívat.
Mě to navíc v skrytu duše potěšilo. Měla jsem Nathana ráda a
byla jsem mu vděčná, že s námi jel,
ale mnohem raději jsem byla jen s Willem. Měla jsem ráda
zkratkovitou komunikaci, jaká mezi námi
probíhala, když jsme byli sami, nenucenou intimitu, jež mezi
námi vznikla. Líbilo se mi, jak ke mně
vždycky otočil tvář a věnoval mi pobavený pohled, jako že se
ze mě vyklubalo mnohem víc, než
očekával. Předposlední večer jsem řekla Nathanovi, že mi
nebude vadit, když si přivede Karen sem do
hotelu. Trávil noci u ní a věděla jsem, že je pro něj náročné
chodit dvacet minut tam a zase zpátky,
aby se o Willa postaral před spaním.
„Mně to nevadí. Jestli… no… budeš mít trochu soukromí.“
Zatvářil se radostně a v myšlenkách už byl u nadcházející noci,
a tak už mě počastoval jen
nadšeným: „Dík, jsi kámoška!“
„To je od tebe hezký,“ podotkl Will, když jsem mu to řekla.
„Chceš říct, že od tebe je to hezký,“ opravila jsem ho. „To tvůj
pokoj jsem obětovala pro dobrou
věc.“
Večer jsme ho uložili u mě, Nathan mu pomohl do postele a
dal mu léky, zatímco Karen na něj
čekala v baru. Převlékla jsem se v koupelně do trička a
kalhotek, otevřela dveře a s polštářem
v podpaží ťapala k pohovce. Cítila jsem na sobě Willův pohled
a připadala jsem si zvláštně nesvá,
i když jsem se před ním valnou část uplynulého týdne
promenovala jen v bikinách. Načechrala jsem si
polštář na opěradle pohovky.
„Clarková?“
„Co je?“
„Vážně nemusíš spát na gauči. Tahle postel je tak velká, že by
se sem vešla fotbalová jedenáctka, ne
jenom my dva.“
Zvláštní bylo, že jsem o tom nemusela vůbec přemýšlet. Tak to
prostě bylo. Možná že jak jsme
všichni trávili celé dny polonazí na pláži, nějak nás to uvolnilo.
Možná to bylo i pomyšlení na Nathana
a Karen za zdí, zahleděné jen jeden do druhého, izolované ve
svém vlastním světě. Možná jsem prostě
jen chtěla být u něj. Vydala jsem se k posteli a pak sebou
trhla, když venku náhle zahřmělo. Světla
zablikala a venku někdo zaječel. Odvedle jsem slyšela, jak
Karen s Nathanem vybuchli smíchem.
Došla jsem k oknu a roztáhla závěs. Ovanul mě náhlý větřík a
teplota venku prudce klesla. Moře
vybuchlo bouří. Oblohu krátce ozařovaly dramatické zášlehy
rozeklaných blesků a pak, jako by si
vzpomněl až se zpožděním, začal se na střechu našeho
bungalovu valit prudký liják; tak bouřlivý, že
zpočátku všechno přehlušil.
„Radši zavřu okenice,“ řekla jsem.
„Ne, nech je tak.“
Otočila jsem se.
„Otevři dveře,“ pokývl Will směrem ven. „Chci to vidět.“
Chvíli jsem váhala, ale pak jsem pomalu otevřela prosklené
dveře na terasu. Na střechy hotelu
bubnoval déšť, stékal nám na terasu, kde se sléval v říčky a
odtékal do moře. Cítila jsem vlhkost na
tváři a elektřinu ve vzduchu. Chloupky na pažích se mi zježily.
„Cejtíš to?“ zašeptal za mnou.
„Je to jak konec světa.“
Chvíli jsem stála a vnímala, jak mi tělem proudí elektrický
náboj a bílé záblesky se mi otiskovaly
pod víčka. Až jsem se zajíkla.
Otočila jsem se, došla k posteli a usadila se na kraji. Díval se
na mě, já se k němu naklonila a jemně
si ho přitáhla za opálený krk k sobě. Už jsem věděla, jak s
ním manipulovat – dokázala jsem pracovat
s jeho váhou a rozložitostí. Přitiskla jsem ho k sobě, natáhla
se, podložila mu ramena tlustým bílým
polštářem, pak Willa pustila a nechala jemně spočinout v jeho
měkkém objetí. Voněl sluncem, jako by
mu proniklo hluboko pod kůži, a já tiše vdechovala, jako bych
čichala k něčemu lahodnému.
A pak jsem si s kůží ještě trochu zavlhlou lehla k němu – tak
blízko, že se naše nohy dotýkaly,
a společně jsme pozorovali modrobílou záři, když blesk udeřil
do vln, dívali se na stříbrné mřížoví
deště a jemně se převalující masu tyrkysové modři jen pár
desítek metrů od nás.
Svět kolem nás se scvrkl jen na hřmění bouře,
modro-černo-fialové moře a jemně se vzdouvající
záclony. Noční větřík přivál vůni lotosových květů a já
poslouchala vzdálené cinkání sklenic a skřípot
spěšně odsouvaných židlí, zdaleka jsem slyšela hudbu z nějaké
oslavy a cítila, jak na nás živly útočí.
Sáhla jsem po Willově ruce a vzala ji do své. Na okamžik mě
napadlo, že už si nikdy nebudu připadat
tak intenzivně spojená se světem a tak blízko jinému člověku
jako v téhle chvíli.
„To není špatný, co, Clarková?“ pronesl Will do ticha. Za ním
zuřila bouře, ale jeho tvář byla klidná
a nehybná. Pak na chviličku obrátil hlavu, usmál se na mě a v
očích se mu objevil jakýsi triumfální
výraz.
„Ne,“ řekla jsem. „To vůbec není špatný.“
Tiše jsem ležela a naslouchala jeho zpomalujícímu a
prohlubujícímu se dechu a šumění deště
v pozadí a cítila jeho teplé prsty propletené s mými. Nechtělo
se mi jet domů. Říkala jsem si, že snad
domů vůbec nepojedu. Tady jsme s Willem byli v bezpečí,
uzavření ve svém vlastním malém ráji.
Kdykoli jsem pomyslela na návrat do Anglie, sevřely mi žaludek
obrovské spáry strachu a stále
zesilovaly svůj stisk.
To bude v pohodě, snažila jsem se opakovat si Nathanova
slova. Bude to v pohodě.
Konečně jsem se převrátila na bok, zády k moři, a zadívala se
na Willa. V matném světle otočil
hlavu a opětoval můj pohled, a já měla pocit, že mi říká totéž.
Bude to v pohodě. Poprvé v životě jsem
se snažila nemyslet na budoucnost. Snažila jsem se jenom být,
nechat sebou prostupovat vjemy
dnešního večera. Nevím, jak dlouho jsme tak zůstali, jak
dlouho jsme se na sebe jen dívali, ale Willovi
postupně těžkla víčka, až pak omluvně zamumlal, že už asi…
Dech se mu prohloubil a on se přehoupl
přes tu malou trhlinu do spánku, a pak jsem už byla vzhůru
jenom já a hleděla mu do tváře,
pozorovala, jak se mu řasy v koutku oka shlukují do špiček,
dívala se na čerstvě naskákané pihy na
nose.
Říkala jsem si, že to musí být pravda. Musí to být pravda.
Někdy po jedné hodině v noci se bouře konečně vyčerpala a
zmizela někde na moři. Její vzteklé
záblesky byly stále slabší, až se nakonec vytratily úplně, jak se
vydala uvrhnout meteorologický teror
na nějaké nové, nespatřené místo. Vzduch kolem nás pomaličku
utichl, záclony se uklidnily a poslední
zbytek vody se zabubláním odtekl. Někdy nad ránem jsem
vstala, jemně vyprostila svou ruku
z Willovy, zavřela balkónové dveře a ponořila místnost do ticha.
Will spal – hlubokým klidným
spánkem, jaký se mu doma málokdy poštěstil.
Já nespala. Ležela jsem a dívala se na něj a snažila se
nemyslet vůbec na nic.
Poslední den se staly dvě věci. Nejprve jsem na Willův nátlak
souhlasila, že si vyzkouším potápění.
Hučel kvůli tomu do mě celé dny, prý přece nemůžu přijet až
sem a ani se nepodívat pod vodu. Při
windsurfingu jsem byla úplně nemožná, nedokázala jsem
pomalu ani odlepit plachtu z vody, a když
jsem se pokusila o vodní lyžování, většinu času jsem obrážela
zátoku rozpláclá na břiše. Ale Will
nedal pokoj, a když předešlého dne dorazil k obědu, oznámil
mi, že mi zamluvil půldenní potápěčský
kurs pro začátečníky.
Nezačalo to zrovna dobře. Will s Nathanem seděli u bazénu a
můj instruktor se mě snažil
přesvědčit, že budu moci dýchat i pod vodou, jenže když jsem
věděla, že se koukají, byla jsem
nemožná. Nejsem pitomá, chápala jsem, že dýchací přístroj na
zádech mi udrží plíce v chodu a já se
neutopím; jenže kdykoli jsem strčila hlavu pod vodu, zpanikařila
jsem a vystřelila zase nad hladinu.
Jako by moje tělo odmítalo uvěřit, že bude moci dýchat i pod
několika tisíci litry kvalitní mauricijské
chlorované vody.
„Já to asi nezvládnu,“ prskala jsem, když jsem se vynořila
posedmé.
Můj instruktor, James, mrkl za mě směrem k Nathanovi a
Willovi.
„Já nemůžu,“ zavrčela jsem vztekle. „To prostě není pro mě.“
James se obrátil k oběma mužům zády, poklepal mě po
rameni a ukázal na otevřené moře. „Pro
některý lidi je to paradoxně jednodušší tam,“ řekl mi tiše.
„V moři?“
„Pro někoho je lepší, když ho hodí rovnou do vody. Pojďte.
Půjdeme na člun.“
Za tři čtvrtě hodiny jsem pod vodou pozorovala zářivě
barevnou krajinu schovanou lidským
pohledům a zapomněla se bát, že mi selže kyslík, že navzdory
všem důkazům klesnu ke dnu a zhynu
ve vodě bídnou smrtí, a dokonce jsem i zapomněla, že se
vůbec bojím. Plně mě zaujala tajemství
tohohle nového světa. V tichu, jež přerušovalo jen přehnaně
výrazné šumění mého dechu, jsem
sledovala hejna drobounkých duhových rybiček a větší černobílé
ryby, které mě pozorovaly s nic
neříkajícími zvídavými výrazy, zkoumala jsem jemně se kývající
sasanky, jak filtrují mírný proud své
maličké, neviditelné kořisti. Viděla jsem vzdálené kraje, dvakrát
tak zářivé a barevné a rozmanité jako
na souši. Viděla jsem jeskyně a prolákliny, v nichž se ukrývali
neznámí tvorové – vzdálené siluety
třpytící se ve slunečních paprscích. Ani se mi nechtělo nahoru.
Byla bych v tomhle tichém světě
klidně zůstala navždy. Teprve když James začal posunkem
ukazovat na stupnici svého dýchacího
přístroje, uvědomila jsem si, že nemám na vybranou.
Když jsem konečně zase vyšla po pláži k Willovi a Nathanovi,
nemohla jsem pomalu ani mluvit
a zářivě jsem se usmívala. V mysli se mi pořád ještě honily
obrazy právě spatřeného a moje údy jako
by mě ještě pořád poháněly pod vodou.
„Dobrý, co?“ mrkl na mě Nathan.
„Proč jsi mi to neřek?!“ pustila jsem se do Willa a hodila
potápěčské ploutve před něj do písku.
„Proč jsi mě k tomu nepřemluvil dřív? Tolik věcí! Všechno to
tam bylo, celou tu dobu! Měla jsem to
přímo pod nosem!“
Will na mě klidně pohlédl. Neřekl nic, ale věnoval mi rozvážný,
široký úsměv. „Já nevím,
Clarková. Některý lidi si prostě nedají říct.“
Ten poslední večer jsem si povolila se opít. Nejen proto, že
jsme nazítří měli odjíždět. Bylo to
poprvé, kdy jsem měla pocit, že je Willovi opravdu dobře a že
se můžu uvolnit. Oblékla jsem si bílé
bavlněné šaty (byla jsem teď opálená, takže jsem už v bílé
automaticky nevypadala jako mrtvola
v rubáši) a stříbrné páskové sandály, a když mi Nadil podal
jakousi rudou květinu a nařídil, že si ji
mám dát do vlasů, neušklíbla jsem se, jak bych to asi udělala
ještě před týdnem.
„No páni, ty jsi jak Carmen Miranda,“ hvízdl Will, když jsem
dorazila do baru. „Úplná sexbomba.“
Chtěla jsem reagovat nějakou sarkastickou poznámkou, ale pak
jsem si uvědomila, že se na mě dívá
s nelíčeným potěšením.
„Díky,“ pokývla jsem mu, „ty taky nevypadáš zrovna špatně.“
V hlavní hotelové budově byla diskotéka, takže těsně před
desátou – když Nathan odešel za Karen –
jsme se vydali na pláž. V uších nám zněla hudba a já byla po
třech koktejlech příjemně vláčná.
Ale páni, tady bylo tak nádherně. Noc byla teplá, větřík k nám
přinášel vůně vzdálených pikniků,
teplých olejů na kůži, slabounkou slanou příchuť moře. Zastavili
jsme se s Willem u našeho
oblíbeného stromu. Někdo si na pláži rozdělal oheň, možná na
opékání, a teď tu z něj zbývala
hromádka žhnoucích uhlíků.
„Nechce se mi domů,“ vzdechla jsem do tmy.
„Těžko se odsud odjíždí.“
„Netušila jsem, že takovýhle místa existujou i jinde než ve
filmu,“ otočila jsem se k němu.
„Nakonec si snad začnu myslet, že jsi říkal pravdu i o všem
ostatním.“
Usmíval se. Tvář měl celou uvolněnou a spokojenou a díval se
na mě vesele přimhouřenýma očima.
Poprvé jsem na něj pohlédla bez toho strachu, který ve mně
slabě hlodal.
„Jsi rád, že jsme sem jeli, že jo?“ zeptala jsem se nejistě.
Přikývl. „To si piš.“
„Ha!“ zvedla jsem vítězně pěst.
A pak někdo u baru zesílil hudbu, já odkopla boty a dala
jsem se do tance. Zní to pitomě ‒ jako
něco, při čem by si člověk jindy připadal úplně trapně. Ale
tady, v inkoustově černé tmě, přiopilá
nevyspáním, ohněm, nekonečným mořem a nezměrnou
oblohou, když mi v uších zněla hudba a Will
se usmíval a srdce mi přetékalo pocitem, který jsem nedokázala
úplně pochopit, jsem najednou
musela tancovat. Tančila jsem celá rozesmátá a bez rozpaků a
bylo mi úplně jedno, jestli nás někdo
uvidí. Cítila jsem na sobě Willův pohled a věděla jsem, že on
ví – že tohle je jediná možná odpověď
na uplynulých deset dní. Co deset dní, sakra, na uplynulých
šest měsíců.
Písnička dohrála a já sebou celá bez dechu plácla na zem k
jeho nohám.
„Ty jsi…“ začal.
„Co?“ usmála jsem se na něj uličnicky. Byla jsem celá vláčná,
nabitá energií. Skoro jsem za sebe
neručila.
Zavrtěl hlavou.
Pomalu jsem se zvedla, bosa došla k jeho vozíku a sklouzla
mu na klín, až jsem byla tváří jen
kousíček od jeho. Po předešlé noci mi to nepřišlo až tak
odvážné.
„Ty jsi…“ Modrýma očima, v nichž se třpytila zář ohně, se
vpíjel do mých. Voněl sluncem a ohněm
a něčím výrazným a citrusovým.
Někde hluboko uvnitř se ve mně něco zlomilo.
„Ty jsi… ty jsi prostě něco, Clarková.“
Udělala jsem to jediné, co mě napadlo. Nahnula jsem se k
němu a přitiskla své rty k jeho. Na
chviličku zaváhal a pak mě políbil. A já na okamžik zapomněla
úplně na všechno – na tisíc a jeden
důvod, proč bych to neměla dělat, na své obavy, na to, proč
jsme tady. Líbala jsem ho, vdechovala
vůni jeho kůže, cítila pod prsty jeho hebké vlasy, a když mi
polibek opětoval, všechno zmizelo
a zůstal jen Will a já, na ostrově uprostřed ničeho, pod
záplavou třpytivých hvězd.
A pak se odtáhl. „Já… promiň. Ne –“
Otevřela jsem oči. Položila jsem mu ruku na tvář a pomalu
sledovala prsty jeho krásné rysy. Pod
konečky prstů jsem cítila slabounkou vrstvičku soli. „Wille…“
začala jsem. „Ty můžeš. Ty…“
„Ne.“ V tom slově zazněla ocelová rozhodnost. „Nemůžu.“
„Tomu nerozumím.“
„Nechci to rozebírat.“
„No… tak teď už to teda musíš rozebrat.“
„Nemůžu s tebou být, protože nemůžu…“ polkl. „Nemůžu s
tebou být, kdo bych s tebou být chtěl.
A to znamená –“ pohlédl mi do tváře –, „že by mi to jenom…
připomínalo, kdo nejsem.“
Nepustila jsem ho. Dotkla jsem se svým čelem jeho, až se náš
dech smísil, a zašeptala jsem
tichounce, aby mě slyšel jenom on: „Mně nezáleží na tom, co
si… co si myslíš, že můžeš a nemůžeš.
Všechno není jen černobílý. Vážně, já… bavila jsem se s
jinýma lidma, co jsou ve stejný situaci a…
a dá se dělat spousta věcí. Je spousta možností, jak bysme
oba mohli být spokojení…“ začala jsem se
trochu zadrhávat. Celý tenhle rozhovor byl tak divný. Pohlédla
jsem mu do očí. „Wille,“ řekla jsem
tiše. „Víš co? Podle mě můžeme –“
„Clarková, ne –“ začal.
„Myslím, že můžeme dělat spoustu věcí. Já vím, že to není
konvenční love story. Vím, že je spousta
důvodů, proč bych tohle vůbec neměla říkat. Ale já tě miluju.
Opravdu. Věděla jsem to, už když jsem
odcházela od Patricka. A myslím, že ty mě taky trochu
miluješ.“
Nepromluvil. Jeho oči našly ty moje a zračilo se v nich
obrovské břímě smutku. Odhrnula jsem mu
vlasy ze spánků, jako bych ho mohla nějak zbavit toho
zármutku, a on naklonil hlavu a přitiskl ji k mé
dlani.
Polkl. „Musím ti něco říct.“
„Já vím,“ zašeptala jsem. „Já o tom vím.“
Will se zarazil uprostřed slova. Vzduch kolem nás jako by
znehybněl.
„Vím o Švýcarsku. Vím… proč jsem měla smlouvu jenom na
šest měsíců.“
Odtáhl hlavu od mé dlaně. Pohlédl na mě a pak zvedl oči k
obloze. Ramena mu poklesla.
„Já to všechno vím, Wille. Už hrozně dlouho. A Wille, prosím,
poslouchej mě…“ Uchopila jsem
jeho pravou ruku a přitiskla si ji na prsa. „Já vím, že to
můžeme zvládnout. Vím, že by sis tohle sám
nevybral, ale se mnou můžeš být šťastnej. A já s tebou… s
tebou se ze mě stal někdo, o kom se mi ani
nesnilo. Jsem s tebou šťastná, i když jsi příšernej. Radši budu
s tebou – i když si myslíš, že jsi něco
míň, omezenej – než s kýmkoli jiným na světě.“
Cítila jsem, jak mi nepatrně sevřel prsty, a dodalo mi to
odvahu.
„Jestli si myslíš, že je divný, abych pro tebe pracovala, tak
odejdu a najdu si nějakou jinou práci.
Chtěla jsem ti říct – přihlásila jsem se na kursy na univerzitu.
Našla jsem si toho spoustu na internetu,
mluvila jsem s jinýma kvadruplegikama a pečovatelema a
hrozně moc jsem se naučila, vím toho
spoustu, aby to mohlo fungovat. Abych prostě mohla být s
tebou. Vidíš? Na všechno jsem myslela,
všechno jsem vykoumala. Taková teď jsem. To je tvoje vina.
Tys mě změnil.“ Skoro jsem se
rozesmála. „Udělal jsi ze mě moji ségru. Akorát že já se líp
oblíkám.“
Zavřel oči. Sevřela jsem mu ruku ve svých, zvedla si ji k
ústům a políbila. Cítila jsem jeho kůži na
své a věděla jsem tak jistě, jako jsem ještě nikdy nic nevěděla,
že se ho nemůžu vzdát.
„Co říkáš?“ zašeptala jsem.
Mohla bych se mu dívat do očí navěky.
Řekl to tak tiše, že jsem si na minutku nebyla jistá, jestli jsem
ho dobře slyšela.
„Cože?“
„Ne, Clarková.“
„Ne?“
„Nezlob se. Ale to nestačí.“
Pustila jsem jeho ruku. „Já ti nerozumím.“
Chvíli váhal, jako by měl pro jednou potíže najít ta správná
slova. „Mně to nestačí. Tohle – můj
svět – i když v něm budeš ty. A věř mi, Clarková, že celej
můj život se tvým příchodem změnil
k lepšímu. Ale mně to nestačí. Tenhle život já nechci.“
Teď byla řada na mně, abych se odtáhla.
„Víš co, já chápu, že by to mohl být dobrej život. Vím, že s
tebou by to možná byl i vážně krásnej
život. Ale není to můj život. Já nejsem jako ti lidi, s kterýma
ses bavila. Tohle není ani vzdáleně život,
jakej bych chtěl. Ani omylem.“ Mluvil zajíkavě, přerývaně. Jeho
výraz mě děsil.
Polkla jsem a zavrtěla hlavou. „Přece… jednou jsi mi řekl, že ta
noc v bludišti nemusí určovat, kdo
jsem. Říkal jsi, že si můžu vybrat, co bude určovat, kdo jsem.
No, a ten… ten vozík taky nemusí
určovat, kdo jsi ty.“
„Jenže ono to tak je, Clarková. Ty mě neznáš, ne doopravdy.
Nikdy jsi mě neviděla, než se to stalo.
Já svůj život miloval, Clarková. Fakt jsem ho miloval. Měl jsem
rád svou práci, cestování, všechno, co
jsem byl. Byl jsem rád aktivní. Hrozně rád jsem jezdil na
motorce, skákal dolů z budov. Líbilo se mi,
když jsem mohl někoho převálcovat při nějakým obchodu. Měl
jsem rád sex. Spoustu sexu. Měl jsem
velkej život .“ Zvýšil hlas. „Já nejsem stavěnej na to, abych žil
v týhle věci – jenže tahle věc teď
prakticky určuje, kdo jsem. To je ta jediná věc, která určuje,
kdo jsem.“
„Ale ty tomu vůbec nechceš dát šanci,“ zašeptala jsem. Hlas
jako by se mi ani nechtěl vydrat
z hrudi. „Mně nechceš dát šanci.“
„To není tím, že bych ti nechtěl dát šanci. Za toho půl roku
se mnou se z tebe stal někdo úplně jinej,
kdo si teprve začíná uvědomovat svoje možnosti. Neumíš si
představit, jak hroznou z toho mám
radost. Nechci, abys byla uvázaná ke mně, k mým kontrolám v
nemocnici, k mým omezením. Nechci,
abys propásla všechno, co ti může dát někdo jinej. A taky
docela sobecky nechci, aby ses na mě
jednoho dne podívala a pocítila třeba jenom sebemenší lítost,
že –“
„To bych si nikdy nemyslela!“
„To nemůžeš vědět, Clarková. Nemáš ani představu, jak by to
mohlo dopadnout. Nemůžeš tušit, jak
to budeš cítit třeba jenom za půl roku. A já se nechci každej
den na tebe dívat, vidět tě nahou,
pozorovat tě, jak chodíš po domě v těch svejch bláznivejch
šatech, a přitom nemoct… nemoct s tebou
dělat nic z toho, co bych chtěl. Bože, Clarková, kdybys vůbec
tušila, co bych s tebou teď rád provedl.
A já… s tím já prostě nemůžu žít. Nemůžu. To nejsem já.
Nemůžu být chlap, co jenom… přijímá.“
Pohlédl na svůj vozík a hlas se mu zlomil. „Tohle já nikdy
nepřijmu.“
Rozplakala jsem se. „Prosím, Wille. Tohle neříkej. Jenom mi dej
šanci. Dej nám šanci.“
„Pššš. Jenom poslouchej. Ty jediná ze všech. Poslouchej, co ti
řeknu. Tohle… tenhle večer… to je
to nejúžasnější, cos pro mě mohla udělat. Cos mi řekla, co
všechno jsi podnikla, abys mě sem
dostala… vědět, že jsi z toho příšernýho prevíta, kterej jsem
byl na začátku, nějak dokázala vykřesat
něco, co bys mohla milovat, to je prostě úžasný. Ale –“ ucítila
jsem, jak mi sevřel prsty – „ale tady to
musí skončit. Už žádnej vozík. Žádnej zápal plic. Žádný pálení
v nohou. Žádná bolest a únava. Už se
nechci každý ráno budit a přát si, abych to měl za sebou. Až
se vrátíme, pojedu do Švýcarska. A jestli
mě opravdu miluješ, jak říkáš, Clarková, nic by mě nepotěšilo
víc, než kdybys jela se mnou.“
Trhla jsem hlavou.
„Cože?“
„Už to se mnou nikdy nebude lepší. A je pravděpodobný, že
mi bude pořád jenom hůř a tenhle už
tak omezenej život bude ještě nicotnější. Doktoři mi to
koneckonců potvrdili. Hrozí mi spousta
dalších potíží. Už teď to cejtím. Už nechci mít bolesti, nechci
být uvězněnej v tomhle krámu, nechci
záviset na ostatních, nechci se bát. A tak tě prosím – jestli
opravdu cítíš to, co říkáš –, abys to pro mě
udělala. Buď se mnou. Dopřej mi konec, jakej bych si přál.“
V hrůze jsem na něj vytřeštila oči a krev mi bušila v uších.
Vůbec jsem to nemohla pochopit.
„Jak to po mně můžeš chtít?“
„Já vím, že je to –“
„Já ti řeknu, že tě miluju a chci s tebou žít, a ty po mně
chceš, abych se dívala, jak umíráš?“
„Promiň. Nechtěl jsem, aby to vyznělo tak drsně. Ale nemám
času nazbyt.“
„Co – cože? Chceš říct, že už sis to zamluvil? Bojíš se snad,
že propásneš termín?“
Všimla jsem si, že se lidé u hotelu zastavují, možná proto, že
zaslechli naše zvýšené hlasy, ale bylo
mi to jedno.
„Jo,“ přisvědčil Will po chvilce. „Jo, mám termín. Absolvoval
jsem všechny konzultace. Na klinice
souhlasili, že jsem pro ně vhodnej případ. A mí rodiče
souhlasili, že to bude třináctýho srpna.
Poletíme tam den předtím.“
Hlava se mi zatočila. Nezbýval ani týden.
„Já tomu nevěřím.“
„Louiso –“
„Já… myslela jsem, že jsem tě přesvědčila.“
Naklonil hlavu ke straně a pohlédl na mě. Hlas měl mírný a v
očích něhu. „Louiso, mě nemohlo nic
přesvědčit. Slíbil jsem našim půl roku a přesně to jsem jim
dopřál. S tebou to bylo tak vzácných šest
měsíců, že si to ani neumíš představit. S tebou už to nebyla
zkouška, kdo dýl vydrží…“
„Nech toho!“
„Cože?“
„Už ani slovo!“ Zajíkala jsem se. „Ty jsi takovej sobec, Wille!
Takovej pitomec. I kdyby byla
sebemenší šance, že s tebou pojedu do Švýcarska… i kdyby sis
myslel, že bych to snad po všem, co
jsem pro tebe udělala, dokázala… tak je to všechno, co mi
řekneš? Já si ti tady vyleju srdce a ty mi
dokážeš jenom říct: ‚Ne, ty mi nestačíš. A teď chci, abys jela
se mnou a dívala se na to nejhorší, co si
dokážeš představit!?‘“
Úplně jsem se rozběsnila. Stála jsem před ním a ječela na něj
jako šílená. „Jdi do hajzlu, Wille! Jdi
do hajzlu. Lituju, že jsem vzala tuhle pitomou práci. Lituju, že
jsem tě kdy potkala!“ Do očí mi vhrkly
slzy a já se rozběhla po pláži zpátky do svého pokoje, pryč od
něj.
Ještě dlouho poté, co jsem za sebou zabouchla dveře, mi v
uších zněl jeho hlas, jak volá moje
jméno.
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
24
Pro přihlížející není nic znepokojivějšího než pohled na muže
na vozíku, jak prosí ženu, která se
o něj má starat. Zjevně se opravdu nehodí, aby se člověk
naštval na svého postiženého svěřence.
Zvlášť když se tento očividně nemůže vůbec hýbat a jen mírně
opakuje: „Clarková. Prosím. Jenom
pojď ke mně. Prosím .“
Jenže já nemohla. Nemohla jsem se na něj ani podívat.
Nathan zabalil Willovi věci a já se s nimi
příštího rána sešla v hotelové hale – Nathan byl pořád ještě
trochu zmožený kocovinou – a od chvíle,
kdy jsme zase museli být spolu, jsem s ním odmítala jakkoli
komunikovat. Byla jsem zuřivá
a nešťastná. V hlavě mi běsnil neodbytný hlas, který trval na
tom, že se mám od Willa držet co nejdál.
Že mám jet domů. Že už ho nikdy nechci vidět.
„Jsi v pohodě?“ objevil se Nathan po mém boku.
Jakmile jsme dorazili na letiště, odpochodovala jsem od nich k
odbavovací přepážce.
„Ne,“ odsekla jsem, „a nechci se o tom bavit.“
„Máš kocovinu?“
„Ne.“
Nastalo krátké ticho.
„Znamená to, co si myslím?“ Najednou zvážněl.
Nemohla jsem ani promluvit. Jen jsem přikývla a Nathanovi na
okamžik ztuhla čelist. Ale byl
silnější než já. Koneckonců byl profesionál. Za chviličku už byl
zpátky u Willa a ukazoval mu něco,
co ho zaujalo v časopise, a nahlas se zamýšlel nad vyhlídkami
nějakého fotbalového týmu, který oba
znali. Při pohledu na ně by nikoho nenapadlo, jak závažnou
zprávu jsem mu právě sdělila.
Dokázala jsem se zaměstnávat celou dobu, co jsme čekali na
letišti. Našla jsem si tisíc drobných
úkolů – piplala jsem se s visačkami na zavazadla, šla jsem
koupit kávu, prolistovala jsem noviny,
zašla si na toaletu –, takže jsem se na něj nemusela ani
podívat. Nemusela jsem s ním mluvit. Ale
Nathan občas někam poodešel a my byli najednou sami, seděli
jsme vedle sebe a malý prostor mezi
námi jen drnčel nevyslovenými výčitkami.
„Clarková –“ začal pokaždé.
„Nech mě bejt,“ odbyla jsem ho já. „Nechci se s tebou bavit.“
Samotnou mě překvapilo, jak dokážu být chladná. A rozhodně
jsem tím udivila letušky. Všimla
jsem si, jak si spolu v letadle šeptají při pohledu na to, jak
jsem se od Willa nekompromisně odvrátila,
vrazila si do uší sluchátka a neochvějně zírala z okénka.
Pro jednou se vůbec nenaštval. To na tom bylo skoro nejhorší.
Nenaštval se, nebyl jízlivý, jen čím
dál zamlklejší, až skoro přestal mluvit. Chudák Nathan musel
udržovat konverzaci a ptát se na čaj
a kávu a pytlíky s praženými arašídy navíc, nebo jestli někomu
nebude vadit, když nás přeleze a půjde
si odskočit.
Teď to možná zní dětinsky, ale nemluvila ze mě jen uražená
hrdost. Nedokázala jsem to snést.
Nemohla jsem snést pomyšlení, že ho ztratím, že je tak
tvrdohlavý a že vůbec nechce vidět, co má
v životě dobrého, co by mohl mít dobrého, že nechce změnit
názor. Nemohla jsem uvěřit, že hodlá
dodržet určené datum, jako by se to už nedalo změnit. Hlavou
se mi honila spousta nevyřčených
argumentů. Proč ti tohle nestačí? Proč ti já nestačím? Proč
ses mi nemohl svěřit? Kdybychom bývali
měli víc času, mohlo by to být jinak? Každou chvilku jsem
se přistihla při pohledu na jeho opálené
ruce, na ty hranaté prsty jen kousíček od mých, a vzpomněla
jsem si, jaké to bylo, když se naše prsty
propletly – na jeho teplo, na ten klamný dojem síly, i když byl
úplně nehybný –, a hrdlo se mi sevřelo
tak, až jsem měla pocit, že nemůžu dýchat, a musela jsem se
uchýlit na toaletu, kde jsem se opřela
o umyvadlo a tiše vzlykala pod zářivkou. Několikrát, když jsem
si vzpomněla, co Will pořád ještě
zamýšlí, jsem se musela vší silou ovládat, abych nezačala křičet;
přemohlo mě jakési šílenství a já
měla pocit, že si snad každou chvíli sednu do uličky a začnu
skučet a kvílet, dokud někdo nezasáhne.
Dokud se někdo jiný nepostará, aby to nemohl udělat.
Takže i když jsem působila dětinsky – i když jsem pro letový
personál byla zjevně naprosto
bezcitná (neboť jsem se odmítala s Willem bavit nebo se na
něj jen podívat, natož ho třeba nakrmit) –,
věděla jsem, že předstírat, že tam není, je asi jediná možnost,
jak zvládnout těch několik hodin naší
nucené blízkosti. Kdybych byla přesvědčená, že to Nathan
zvládne sám, tak bych si snad doopravdy
zamluvila jiný let; možná bych snad i zmizela, dokud bych si
nebyla jistá, že nás dělí celý kontinent,
nejen pár nesnesitelných centimetrů.
Nathan s Willem usnuli a pro mě to byla vlastně úleva –
krátký oddech od všeho toho napětí.
Nepřítomně jsem hleděla na televizní obrazovku a s každým
kilometrem, s nímž jsme se přiblížili
k domovu, jsem měla srdce těžší a těžší a moje úzkost se
prohlubovala. Začínala jsem si uvědomovat,
že moje selhání se netýká jenom mě: Willovi rodiče z toho
budou úplně zlomení. Nejspíš mi to budou
dávat za vinu. Willova sestra mě nejspíš zažaluje. A selhala
jsem i vůči Willovi: nedokázala jsem ho
přesvědčit. Nabídla jsem mu všechno, co jsem mohla, včetně
sebe, ale neukázala jsem mu nic, co by
ho přesvědčilo, že má důvod dál žít.
Možná, napadlo mě najednou, možná si zaslouží někoho
lepšího, než jsem já. Někoho chytřejšího.
Někdo jako Trina by určitě vymyslel lepší akce. Vyšťoural by
nějaký unikátní lékařský poznatek nebo
něco jiného, co by mu mohlo pomoci. Někdo takový by ho
možná přesvědčil. Z vědomí, že s tímhle
budu muset žít až do konce života, se mi zatočila hlava.
„Nechceš něco k pití, Clarková?“ přerušil mé zamyšlení Willův
hlas.
„Ne. Děkuju.“
„Nemám loket moc daleko na tvojí opěrce?“
„Ne, to je dobrý.“
Teprve během posledních hodin letu, když už byla tma, jsem si
dovolila na něj pohlédnout. Oči mi
sjely stranou ze zářící obrazovky a já ho v tlumeném světle
stísněné kabiny tajně pozorovala.
Pohledem jsem se pásla na jeho tváři, tak opálené a hezké a
ve spánku tak pokojné, a po tváři se mi
skoulela osamělá slza. Will se zavrtěl, možná si i ve spánku
uvědomil můj upřený pohled, ale
neprobudil se. A když mě nikdo neviděl, ani letušky, ani
Nathan, povytáhla jsem mu pomaličku
přikrývku až ke krku a pečlivě ji zastrčila, aby Willovi v chladu
klimatizované kabiny nebyla zima.
Čekali na nás v příletové hale. Měla jsem takové tušení, že tam
budou. Když jsme provezli Willa
pasovou kontrolou, přičemž jakýsi dobromyslný úředník urychlil
naše odbavení, začala se mě
zmocňovat mírná nevolnost a já se modlila, abychom místo
toho museli čekat ve frontě, která by
trvala několik hodin, nebo radši několik dní. Ale kdepak, přešli
jsme po linoleu obrovské haly, já
tlačila vozík se zavazadly a Nathan tlačil Willa, a pak se
prosklené dveře rozestoupily a oni tam stáli
u bariéry bok po boku, v jakémsi ojedinělém zdání souladu.
Paní Traynorová se na okamžik rozzářila,
když spatřila Willa, a já si nepřítomně pomyslela: No jasně –
vždyť vypadá tak dobře. A ke svému
studu jsem si nasadila sluneční brýle – ne abych skryla
vyčerpání, ale aby z mého bezmocného výrazu
hned nepoznala, co jí budu muset říct.
„No tedy!“ vykřikla. „Wille, vypadáš báječně! Opravdu báječně!“
Willův otec se k synovi sklonil a poplácal ho po vozíku a po
koleni, ve tváři samý úsměv. „Vůbec
jsme tomu nevěřili, když nám Nathan povídal, že jste každý
den na pláži! A že chodíte plavat! Jaká
byla voda, určitě teplá a příjemná? Tady lilo jako z konve.
Jako vždycky v srpnu!“
Samozřejmě. Nathan jim určitě volal nebo psal zprávy. Jako by
nás snad mohli nechat na tak dlouho
odjet, aniž by o nás měli zprávy.
„No… bylo to tam vážně úžasný,“ připustil Nathan. I on byl
zamlklý, ale teď se pokusil usmát
a tvářit se jako obvykle.
Stála jsem jako přimražená a v ruce svírala pas, jako bych se
snad chystala ještě někam vyrazit.
Musela jsem si připomenout, že mám dýchat.
„Wille, říkali jsme si, že by sis rád zašel na nějaký skvělý
oběd,“ usmál se Willův otec.
„V Intercontinentalu je moc příjemná restaurace. Šampaňské je
na nás. Co myslíš? S maminkou jsme
si říkali, že by to bylo prima.“
„Jasně,“ přisvědčil Will. Usmíval se na matku a ona se na něj
dívala, jako by si jeho tvář chtěla
zakonzervovat. Jak můžeš?! chtěla jsem na něj zaječet. Jak se
na ni můžeš takhle dívat, když už dávno
víš, co se jí chystáš provést?!
„No tak pojďte. Zaparkoval jsem na stání pro invalidy. Je to
jenom kousíček odsud. Říkal jsem si,
že budete určitě unavení ze změny času. Nathane, nemám vzít
nějaké ty tašky?“
Vpadla jsem do jejich hovoru. „No, vlastně,“ pronesla jsem a
už si začala sundávat z vozíku
zavazadlo, „já už asi pojedu. Ale moc děkuju.“
Upírala jsem pohled na svou cestovní tašku a záměrně se na
nikoho nedívala, ale i přes hluk a chaos
letiště jsem vnímala krátké ticho, které nastalo po mých
slovech.
První ho přerušil hlas pana Traynora. „Ale no tak, Louiso.
Pojďte to trochu oslavit. Chceme slyšet,
co všechno jste si tam užili. Rád bych, abyste mi o tom
ostrově všechno pověděli. Ale slibuju, úplně
všechno mi zas říkat nemusíte,“ skoro se uchichtl.
„Ano,“ řekla paní Traynorová a v hlase jí zazněl jakýsi ostrý
tón. „Pojďte s námi, Louiso.“
„Ne.“ Polkla jsem a pokusila se o mdlý úsměv. Sluneční brýle
mi posloužily jako štít. „Děkuju. Ale
radši bych už jela domů.“
„A kam?“ zeptal se Will.
Uvědomila jsem si, co tím myslí. Vlastně jsem neměla kam jít.
„Pojedu k rodičům. Bude to v pohodě.“
„Pojď s námi,“ řekl jemně. „Nejezdi ještě, Clarková. Prosím.“
V tu chvíli bych se nejradši rozplakala. Ale věděla jsem
naprosto jistě, že s ním teď nemůžu být.
„Ne. Děkuju. Hezky si užijte oběd.“ Hodila jsem si tašku na
rameno, a než mohl někdo ještě něco říct,
už jsem se od nich vzdalovala a zástup lidí v terminálu mě
brzy pohltil.
Už jsem byla skoro na zastávce autobusu, když jsem ji
uslyšela. Camilla Traynorová ke mně skoro
běžela a podpatky jí na chodníku hlasitě klapaly.
„Počkejte, Louiso! Prosím, stůjte.“
Otočila jsem se a ona se právě prodírala mezi zástupem lidí
nastupujících do turistického autobusu
a rozhrnovala mladé lidi s batohy jako Mojžíš vlny. Letištní
světla se jí odrážela ve vlasech a dodávala
jim téměř měděný odstín. Na krku měla šál z jemné pašmíny,
na rameni umělecky zřasený.
Vzpomínám si, že jsem si roztržitě pomyslela, jak ještě před
pár lety musela být krásná.
„Prosím! Prosím, počkejte.“
Zastavila jsem se, ohlédla se za sebe na silnici a přála si, aby
se teď hned zjevil autobus, naložil mě
a odvezl pryč. Aby se něco stalo, cokoli. Nějaké menší
zemětřesení, třeba.
„Louiso?“
„Will si to užil,“ pronesla jsem úsečně. Zvláštní, zním skoro
jako ona, napadlo mě.
„Vypadá dobře. Opravdu skvěle.“ Stála na chodníku a hleděla
na mě. Najednou zůstala naprosto
nehybná, navzdory moři lidí, jež kolem ní proudilo.
Mlčely jsme.
A pak jsem vyhrkla: „Paní Traynorová, chtěla bych dát
výpověď. Já… já těch posledních pár dní
nezvládnu. Vzdávám se všech peněz, které bych za to měla
mít. Vlastně nechci ani plat za tenhle
měsíc. Nechci nic. Já jenom –“
A tu zbledla. Viděla jsem, jak jí z tváře mizí barva, jak se v
dopoledním slunci najednou trochu
zapotácela. A pak se za ní objevil pan Traynor. Kráčel rychlým
krokem a jednou rukou si pevně
přidržoval na hlavě klobouk. S omluvami se prodíral davem a
oči upíral na mě a svou ženu, zatímco
my tam ztuhle stály naproti sobě.
„Přece… přece jste říkala, že je spokojený. Říkala jste, že by
ho tohle mohlo přesvědčit,“ hlesla
zoufale, jako by mě prosila, abych jí řekla něco jiného, abych
přišla s jiným výsledkem.
Nemohla jsem ze sebe vypravit slovo. Dívala jsem se na ni a
dokázala jsem jenom nepatrně zavrtět
hlavou.
„Je mi to líto,“ zašeptala jsem tak tichounce, že mě vůbec
nemohla slyšet.
Už byl skoro u ní, když se složila. Nohy jako by se pod ní
podlomily a pan Traynor vymrštil levou
ruku a zachytil ji, když už se sesouvala k zemi. Ústa měla
pootevřená a ochable na něm zůstala viset.
Klobouk mu spadl na chodník. Zmateně ke mně vzhlédl –
ještě si neuvědomil, co se právě stalo.
A já se na to nemohla dívat. Ztuhle jsem se otočila a začala
pochodovat pryč, kladla jsem jednu
nohu před druhou, aniž jsem si vůbec uvědomovala, co dělám,
kráčela jsem pryč z letiště a ani jsem
netušila, kam vlastně jdu.
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
25
Katrina
Když se Louisa vrátila z té dovolené, celých šestatřicet hodin
nevylezla z pokoje. Dorazila z letiště
v neděli pozdě večer a pod opálením byla bledá jako stěna –
a my to napřed nemohli pochopit, protože
předtím určitě říkala, že za námi zajede hned v pondělí ráno.
Potřebuju jenom spát, hlesla a pak se
zavřela u sebe v pokoji a zalezla rovnou do postele. Říkali
jsme si, že je to trochu divné, ale co my
víme? Lou byla koneckonců zvláštní už odmalinka.
Máma jí ráno donesla nahoru hrnek čaje, ale Lou se vůbec
nevzbudila. Kvečeru už si máma začala
dělat starosti a šla s ní zatřást, jestli je vůbec naživu. (Máma
umí být trochu melodramatická – i když,
abych jí nekřivdila, udělala zapékaný rybí nákyp a asi jen
chtěla, aby si Lou taky dala.) Jenže Lou
nechtěla jíst, nechtěla s nikým mluvit a nechtěla jít dolů. Chci
tady jenom chvilku zůstat, mami ,
zamumlala do polštáře. Nakonec ji máma nechala být.
„To vůbec není ona,“ strachovala se máma. „Myslíte, že je to
nějaká opožděná reakce na ten
rozchod s Patrickem?“
„Ale kdeže, Patrick je jí úplně ukradenej,“ zavrtěl hlavou táta.
„Povídal jsem jí, že nám volal, že na
tom Vikingovi skončil stosedmapadesátej, a míň už ji to snad
zajímat nemohlo.“ Usrkl si čaje. „I když
abych jí nekřivdil, tak i pro mě bylo docela těžký projevit
nadšení nad stosedmapadesátým místem.“
„Myslíte, že je nemocná? Pod tím opálením je hrozně bledá. A
pořád spí. To se jí vůbec nepodobá.
Možná tam chytila nějakou hroznou tropickou nemoc.“
„Je akorát unavená z časovýho posunu,“ uklidňovala jsem ji.
Řekla jsem to autoritativně, protože
jsem věděla, že máma s tátou mě považují za odborníka na
všemožné věci, o nichž vlastně nikdo z nás
nic neví.
„Časovej posun! No jestli to s člověkem po dlouhým cestování
vypadá takhle, tak to budu radši
jezdit jenom do Tenby. Co myslíš ty, Josie?“
„No já nevím… koho by napadlo, že po dovolený bude
vypadat tak nemocně?“ zavrtěla máma
hlavou.
Po večeři jsem zašla nahoru. Neklepala jsem. (Koneckonců to v
podstatě byl pořád můj pokoj.) Byl
tu těžký a nevětraný vzduch a já vytáhla roletu a otevřela
okno. Lou se pod peřinou mátožně otočila,
rukou si zastínila oči před světlem a kolem ní vířila smítka
prachu.
„Řekneš mi, co se stalo?“ Položila jsem hrnek s čajem na
noční stolek.
Zamžikala na mě.
„Máma si myslí, že máš virus Ebola. Zrovna se vydala varovat
sousedy, že si mají rozmyslet ten
výlet do PortAventury s Bingo klubem.“
Mlčela.
„Lou?“
„Skončila jsem,“ hlesla tiše.
„Proč?“
„Proč asi myslíš?“ Posadila se, nemotorně sáhla po hrnku s
čajem a dlouze se napila.
Na to, že právě strávila skoro čtrnáct dní na Mauriciu,
vypadala dost příšerně. Oči měla zapadlé
a zarudlé a bez opálení by měla pleť posetou skvrnami. Vlasy
jí na jedné straně trčely. Vypadala, jako
by už několik let nespala. Ale ze všeho nejvíc vypadala strašně
smutně. Ještě nikdy jsem svou sestru
neviděla tak zarmoucenou.
„Myslíš, že to vážně udělá?“
Přikývla. Pak těžce polkla.
„Do prdele. Ach, Lou. Strašně moc mě to mrzí.“
Naznačila jsem jí, že se má posunout, a pak jsem si k ní
vlezla do postele. Znovu si usrkla čaje
a pak mi položila hlavu na rameno. Měla na sobě moje tričko.
Nijak jsem to nekomentovala. Tak moc
líto mi jí bylo.
„Co mám dělat, Trino?“
Hlas měla přiškrcený, jako Thomas, když se někde bouchne a
snaží se být opravdu statečný. Zvenku
jsme slyšely sousedovic psa, jak pobíhá sem a tam podél plotu
a honí místní kočky. Každou chvilku se
šíleně rozštěkal; teď už určitě vystrkuje hlavu přes plot a poulí
oči rozčilením.
„Nevím, jestli vůbec můžeš něco dělat. Proboha. Co všechno jsi
pro něj vymyslela. Tolik úsilí…“
„Řekla jsem mu, že ho miluju,“ ztišila hlas do šepotu. „A on
na to, že to nestačí.“ Oči měla sklíčené
a vytřeštěné. „Jak s tím mám žít?“
U nás v rodině jsem ta, která ví všechno. Čtu víc než všichni
ostatní dohromady. Chodím na
univerzitu. Já jsem ta, která má mít na všechno odpověď.
Jenže teď jsem se podívala na svou starší sestru a potřásla
hlavou. „Nemám tušení,“ vzdychla jsem.
Příští den konečně vylezla, osprchovaná a v čistých šatech, a já
nakázala mámě a tátovi, ať nic
neříkají. Naznačila jsem, že má nějaké milostné trable, a táta
povytáhl obočí a zašklebil se, jako by se
tím všechno vysvětlovalo, a bůhví proč jsme si s tím dělali
takové starosti. Máma běžela zavolat do
Bingo klubu, že to s tím cestováním letadlem zas nebude
taková hrůza.
Lou snědla jeden toust (oběd nechtěla), pak si nasadila
širokánský slamák a vydaly jsme se
s Thomasem na procházku na hrad, nakrmit kachny. Myslím,
že se jí vůbec ven nechtělo, ale máma
trvala na tom, že všichni potřebujeme trochu na vzduch. To v
její řeči znamenalo, že má neodolatelné
puzení vtrhnout nahoru do pokoje, vyvětrat a převléct
povlečení. Thomas před námi poskakoval
s igelitovou taškou plnou kůrek a my se proplétaly mezi
loudajícími se turisty s lehkostí danou léty
praxe, uhýbaly pohupujícím se batohům, rozdělovaly se,
abychom nepřekážely párům pózujícím na
fotografie, a zase se scházely. Hrad se pekl v prudkém letním
žáru, země byla vysušená a rozpraskaná
a tráva rostla v řídkých chomáčích, jako poslední zbytky vlasů
na plešatějící hlavě. Květiny
v květináčích vypadaly zmoženě, jako už by se pomalu
připravovaly na podzim.
S Lou jsme toho moc nenamluvily. Co se taky dalo říkat?
Když jsme procházely kolem turistického parkoviště, všimla jsem
si, že zpod široké krempy
klobouku pohlédla k domu Traynorových. Byl elegantní, z
červených cihel, a za vysokými slepými
okny nebylo poznat, jaké životní drama se tam odehrává,
možná právě v tomhle okamžiku.
„Mohla bys s ním zajít promluvit,“ navrhla jsem. „Počkám tu
na tebe.“
Sklopila oči, založila si ruce na prsou a šly jsme dál. „Nemá to
cenu,“ řekla. Věděla jsem, co už
nedodala nahlas. Možná už tam ani není.
Pomaličku jsme obešly hrad, dívaly se na Thomase, jak válí
sudy z prudšího kopečka, a krmily
kachny, které už v tuhle část letní sezóny byly tak nacpané, že
se k nám pomalu ani neobtěžovaly,
když zjistily, že máme jen mizerný chleba. Pozorovala jsem
svou sestru, její opálená záda pod tričkem
se zavazováním na krku, její shrbená ramena, a uvědomila
jsem si, že i když ona sama to ještě neví,
všechno se pro ni změnilo. Už tu nezůstane, ať to s Willem
Traynorem dopadne jakkoli. Něco z ní
vyzařovalo, jakési nové poznání, zkušenosti z toho, co viděla a
kde byla. Moje sestra konečně našla
nové obzory.
„Jo,“ vzpomněla jsem si, když jsme šly zpátky k bráně, „přišel
ti dopis. Ze školy, když jsi byla pryč.
Otevřela jsem ho, promiň. Myslela jsem, že je pro mě.“
„Tys ho otevřela.“
Doufala jsem, že mi přiznali další finanční podporu.
„Máš se dostavit k přijímacímu pohovoru.“
Zamžikala, jako by to pro ni byla zpráva z dávno vzdálené
minulosti.
„Jo. A nejdůležitější je, že je to už zejtra,“ dodala jsem. „Takže
jsem si říkala, že bysme si možná
dneska mohly projít, na co se tě tam asi tak budou ptát.“
Zavrtěla hlavou. „Přece nemůžu jít zejtra na pohovor.“
„A co jinýho bys chtěla dělat?“
„Já nemůžu, Trino,“ řekla žalostně. „Jak můžu v tuhle chvíli
myslet na něco jinýho?“
„Hele, Lou. Oni si nezvou lidi na pohovory jen tak z plezíru, ty
huso. Tohle je dost výjimečný. Vědí,
že jsi už starší studentka, hlásíš se ve špatnou roční dobu, a
stejně tě chtějí vidět. Nemůžeš si moc
vymejšlet.“
„Mně je to fuk. Teď na to nemůžu myslet.“
„Ale –“
„Dej mi pokoj, Trino! Jasný? Já nemůžu! “
„Tak hele,“ stoupla jsem si před ni, aby nemohla pokračovat v
chůzi. Pár kroků před námi si
Thomas povídal s holubem. „Právě teď bys na to měla myslet.
Ať chceš nebo nechceš, teď je čas, aby
sis konečně rozmyslela, jak naložíš se zbytkem svýho života!“
Blokovaly jsme cestu. Teď se museli rozdělovat turisté, aby
okolo nás prošli; někteří sklopili hlavu,
jiní pozorovali hádku dvou sester s mírnou zvědavostí.
„Já nemůžu.“
„No to máš blbý. Protože jestlis na to náhodou nezapomněla,
už nemáš žádnou práci. A nemáš ani
Patricka, aby se o tebe postaral. A jestli ten pohovor
propásneš, tak za dva dny pošlapeš pěkně zpátky
na úřad práce a tam se budeš rozhodovat, jestli chceš
zpracovávat kuřata, tancovat u tyče nebo utírat
nějakejm dalším chudákům zadky. A věř nebo nevěř, vzhledem
k tomu, že ti táhne na třicítku, tak
takhle nějak to budeš mít po zbytek života. A tohle všechno –
všechno, co ses za posledního půl roku
naučila – pak bude jenom ztráta času. Úplně všechno.“
Upírala na mě takový ten němě zuřivý pohled, jako vždycky,
když ví, že mám pravdu a ona mi na to
nemůže nic říct. Pak se vedle nás zjevil Thomas a zatahal mě
za ruku.
„Mamí, tys řekla zadky !“
Moje sestra na mě pořád nasupeně hleděla. Ale já viděla, že
přemýšlí.
Obrátila jsem se k synovi. „Ne, zlatíčko, řekla jsem hádky .
Teď půjdeme hezky domů – že jo, Lou?
– a už nebudou žádný další hádky . A pak se půjdeš s
babičkou vykoupat a já pomůžu tetě Lou
s domácím úkolem.“
Příští den jsem se vypravila do knihovny a máma hlídala
Thomase, takže jsem mohla Lou
vyprovodit na autobus. Věděla jsem, že se nevrátí před večeří.
Nedělala jsem si s tím pohovorem
žádné velké naděje, ale jakmile Lou nastoupila do autobusu,
přestala jsem na ni myslet.
Možná to bude znít trochu sobecky, ale já jsem hrozně nerada
pozadu s učením, a tak se mi trochu
ulevilo, že mám od Lou a jejího trápení na chvíli pokoj.
Přítomnost někoho tak nešťastného člověka
dost vysává. Můžete ho litovat, ale stejně byste mu nejradši
řekli, ať už se ksakru sebere. V duchu
jsem zavřela svou rodinu, svou sestru i tu šílenou šlamastiku,
do které se dostala, do šuplíčku, šuplík
přibouchla a začala se soustředit na svoje osvobození od DPH.
Měla jsem druhé nejlepší hodnocení
v ročníku v Základech účetnictví – nenechám se srazit dolů
jenom kvůli nějakým vymyšlenostem
finančního úřadu ohledně paušálních sazeb.
Domů jsem dorazila asi ve tři čtvrtě na šest a odložila si
papíry na židli v předsíni. Všichni už
čekali u kuchyňského stolu a máma zrovna začala servírovat
večeři. Thomas mi skočil do náručí,
nožky mi obtočil kolem pasu a já ho políbila a vdechovala tu
nádhernou vůni dětského tělíčka.
„Pojď si sednout, honem,“ volala máma. „Táta zrovna dorazil.“
„Tak co ty tvoje knížky?“ zeptal se táta a pověsil si sako na
opěradlo židle. Vždycky říkal učení
„tvoje knížky“. Jako by snad žily svým vlastním životem a já
je musela násilím přemoct.
„Jo, dobrý. Už mám hotový tři čtvrtiny z Pokročilýho účetnictví.
A zejtra se budu učit firemní
právo.“ Sundala jsem Thomase, usadila ho na židli vedle sebe a
rukou mu čechrala jemné vlásky.
„Slyšíš to, Josie? Firemní právo.“ Táta uzmul z mísy
brambůrek a nacpal si ho do pusy dřív, než ho
máma zahlédla. Řekl to, jako by si ta slova vychutnával. Možná
to tak opravdu bylo. Chvíli jsme
probírali obsah učiva v kursu. Pak jsme se bavili o tátově práci
– hlavně o tom, jak turisté všechno
rozbíjejí. Na hradě byla zjevně zapotřebí neuvěřitelná spousta
údržby. Dokonce i dřevěné sloupky
u vjezdu na parkoviště se musely co pár týdnů měnit, protože
ti pitomci se nedokážou strefit autem do
čtyřmetrové brány. Já osobně bych prostě zavedla přirážku na
vstupném, abych ty náklady pokryla, ale
to je jenom můj názor.
Máma všem naservírovala jídlo a konečně se posadila. Thomas
jedl prsty, když si myslel, že se
nikdo nedívá, a občas si s potutelným úsměvem zamumlal
zadky . Děda jedl s pohledem upřeným
vzhůru, jako by ve skutečnosti myslel na něco úplně jiného.
Letmo jsem pohlédla na Lou. Upřeně
zírala do talíře a postrkovala pečené kuře sem a tam, jako by
se ho snažila zakrýt. Ajaj , pomyslela
jsem si.
„Ty nemáš hlad, zlato?“ zeptala se máma, když si všimla mého
pohledu.
„Moc ne,“ zavrtěla hlavou.
„Já vím, že na kuře je dost horko,“ připustila máma, „jenom
jsem si myslela, že by ti mohlo trochu
zvednout náladu.“
„No… a povíš nám teda, jak dopadl ten pohovor?“ zarazil se
táta s vidličkou na půl cesty k ústům.
„Jo tohle,“ řekla roztržitě, jako by na ni vytáhl něco, co se
stalo už před pěti lety.
„Jo, tohle.“
Napíchla na vidličku kousek kuřete. „Docela to šlo.“
Táta na mě pohlédl.
Mírně jsem pokrčila rameny. „Docela to šlo? Snad ti museli
aspoň naznačit, jak sis vedla.“
„Vzali mě.“
„Cože?!“
Pořád klopila oči do talíře. Přestala jsem žvýkat.
„Povídali, že jsem přesně ten uchazeč, jakýho hledají. Musím
dělat nějakej přípravnej kurs, to trvá
rok, ale pak mi ho uznají.“
Táta se opřel na židli. „No to je skvělá zpráva!“
Máma vztáhla ruku a poplácala ji po rameni. „No výborně,
zlato. To je úžasný!“
„Ani ne. Nevím, jestli si můžu dovolit čtyři roky studovat.“
„S tím si teď vůbec nedělej starosti. Vážně. Koukni, jak to
zvládá Trina. No tak,“ šťouchl do ní,
„něco vymyslíme. Vždycky něco vymyslíme, ne?“ Táta se na
nás obě zářivě usmál. „Myslím, že se
teď všechno obrací k lepšímu, holky. Myslím, že teď nastanou
pro naši rodinu dobrý časy.“
A vtom se Lou zničehonic rozplakala. Doopravdy jí vyhrkly slzy.
Brečela jako Thomas – kvílela,
slzela, z nosu jí teklo a bylo jí jedno, kdo ji poslouchá. Její
vzlyky prořezávaly ticho v malé místnosti
jako nůž.
Thomas na ni zíral s otevřenou pusou, takže jsem si ho
musela vzít na klín a něčím ho rozptýlit, aby
se taky nerozrušil. Hrála jsem mu divadýlko s kousky brambor
a mluvícími hrášky a dělala legrační
hlasy a Lou jim to zatím pověděla.
Řekla jim všechno – o Willovi a o půlroční smlouvě a co se
stalo na Mauriciu. Mámě při jejích
slovech vylétla ruka k ústům. Děda se tvářil vážně. Kuře stydlo
a omáčka v misce tuhla.
Táta nevěřícně vrtěl hlavou. A když pak sestra vylíčila průběh
letu domů z Indického oceánu a pak
už jen šeptala, když mluvila o svých posledních slovech k panu
Traynorovi, odsunul židli a vstal.
Pomalu obešel stůl a vzal ji do náručí, jako když jsme byly
ještě malé. Choval ji a držel, hrozně pevně.
„Kristepane, chudák chlap. A ty, chudinko moje malá. Ach
Bože!“
Snad ještě nikdy jsem neviděla tátu tak šokovaného.
„Krucinál, to je teda příšerná situace…“
„Tímhle vším sis prošla? A nám jsi nic neřekla? Nám napíšeš
akorát pohled, jak sis užila
potápění?“ vrtěla máma nevěřícně hlavou. „Mysleli jsme, že si
užíváš nádhernou dovolenou.“
„Nebyla jsem na to sama. Trina to věděla,“ pohlédla na mě
Lou. „Trina byla skvělá.“
„Kdepak, já nic neudělala,“ namítla jsem a přitiskla k sobě
Thomase. Přestal se zajímat o náš hovor
v okamžiku, kdy před něj máma přistrčila otevřenou plechovku
čokoládových bonbonů. „Já tě
vždycky jenom vyslechla. Tys to všechno dokázala. Všechno to
byly tvoje nápady.“
„Zjevně nebyly zrovna úžasný,“ hlesla Lou truchlivě a přitiskla
se k tátovi.
Táta jí zvedl bradu, aby se na něj podívala. „Ale vždyť jsi
udělala, co jsi mohla.“
„A nic jsem nedokázala.“
„Kdo říká, žes to nedokázala?“ odhrnul jí táta něžně vlasy z
tváře. „Přemejšlím nad tím, co o Willu
Traynorovi vím a co vím o mužských, jako je on. A něco ti
řeknu. Nevím, jestli by tohohle chlapa
vůbec někdo na světě dokázal přesvědčit, jakmile si něco
jednou umanul. Je, jakej je. Lidi násilím
nezměníš.“
„Ale co jeho rodiče!? Přece ho nemůžou nechat, aby se zabil!“
pohoršovala se máma. „Co jsou to za
lidi?“
„Jsou to úplně normální lidi, mami. Paní Traynorová prostě
neví, co by ještě mohla dělat.“
„No, pro začátek by ho třeba nemusela vozit na tu děsnou
kliniku!“ rozčilila se máma. Na lících jí
vyrazily rudé skvrny. „Já bych za vás obě bojovala, i za
Thomase, do posledního dechu!“
„I když už se pokusil zabít?“ namítla jsem. „A fakt hrozným
způsobem?“
„Je nemocnej, Katrino. Deprimovanej. Když je někdo takhle
zranitelnej, neměl by mít možnost
udělat něco, čeho pak bude…“ hlas se jí vytratil v němém
rozzuření a ona si osušila oči ubrouskem.
„Ta ženská musí bejt úplně bezcitná. Bezcitná! A ještě do
toho zatáhli Louisu… Vždyť je to soudkyně,
prokristapána! Člověk by si myslel, že soudkyně snad bude
vědět, co je dobrý a co je špatný. Zrovna
ona! Mám sto chutí se tam vypravit a přivézt ho zpátky.“
„Je to složitý, mami.“
„Ne. Není to složitý. On je zranitelnej a ona by na něco
takovýho neměla ani pomyslet! Jsem z toho
úplně v šoku. Chudák malej. Chudáček.“ Vstala od stolu,
posbírala zbytky kuřete a zuřivě
odpochodovala do kuchyně.
Louisa se za ní dívala poněkud vyjeveně. Máma se nikdy
nerozčílí. Myslím, že naposledy jsme ji
slyšeli zvýšit hlas někdy v roce 1993.
Táta zavrtěl hlavou a zjevně myslel na něco jiného. „Teď mě
napadlo – není divu, že jsem tu pana
Traynora neviděl. Říkal jsem si, kde může bejt. Napadlo mě, že
možná všichni jeli společně někam na
dovolenou.“
„Oni… oni jsou pryč?“
„Už dva dny nebyl v práci.“
Lou se zhroutila na židli.
„A do prdele!“ vylítlo ze mě a hned jsem zakryla Thomasovi
rukama uši.
„Je to zejtra.“
Lou na mě pohlédla a já mrkla na kalendář na stěně.
„Třináctýho srpna. Je to už zejtra.“
Ten poslední den nedělala Lou vůbec nic. Vstala ještě přede
mnou a pak jen zírala z okna v kuchyni.
Pršelo, pak se vyjasnilo a pak zase pršelo. Lou si lehla na gauč
k dědovi, vypila čaj, který jí máma
přinesla, a asi tak každou půlhodinu mlčky zalétla pohledem k
hodinám na krbové římse. Byl na ni
hrozný pohled. Vypravila jsem se s Thomasem na plavání a
snažila se ji přimět, aby šla s námi. Řekla
jsem jí, že ho máma ráda pohlídá, jestli by se potom se mnou
nechtěla projít po obchodech. Nabídla
jsem jí, že si zajdeme do hospody, jenom my dvě, ale ona
všechno odmítla.
„Co když jsem udělala chybu, Trino?“ hlesla tak tichounce, že
jsem ji slyšela jenom já.
Mrkla jsem po dědovi, ale toho zajímaly jenom dostihy v
televizi. Myslím, že táta za něj pořád
tajně sázel, i když mámě tvrdil, že ne.
„Jakou chybu myslíš?“
„Co když jsem s ním měla jet?“
„Ale… vždyť jsi říkala, že to nezvládneš.“
Obloha byla šedivá. Lou hleděla čisťounkými okny na bídné
počasí venku.
„Já vím, co jsem říkala. Ale prostě nemůžu snést pomyšlení, že
nevím, co se zrovna děje.“ Tvář se
jí žalostně zkřivila. „Nevydržím to pomyšlení, že nevím, jak mu
teď je. Nesnesu pomyšlení, že jsem
se s ním nemohla ani rozloučit.“
„Nemohla bys ještě jet? Zkusit sehnat letenku?“
„Už je pozdě,“ vzlykla. A pak zavřela oči. „Nedostala bych se
tam včas. Zbejvají jenom dvě hodiny,
než… než pro dnešek skončí. Našla jsem si to. Na internetu.“
Čekala jsem.
„Oni… nedělají to… po půl šestý večer.“ Zmateně potřásla
hlavou. „Je to nějak kvůli těm
švýcarskejm úředníkům, co u toho musí bejt. Nemají rádi,
když musí někam chodit… osvědčovat…
po pracovní době.“
Skoro jsem se zasmála. Ale nevěděla jsem, co jí na to říct.
Nedokázala jsem si představit, že bych
musela čekat, jako teď ona, a vědět, co se teď asi někde
daleko děje. Nikdy jsem žádného muže
nemilovala tak, jak ona zjevně milovala Willa. Jo, dost mužů se
mi líbilo a chtěla jsem se s nimi
vyspat, ale někdy jsem si říkala, jestli mi nechybí nějaký čip
pro city. Neuměla jsem si představit, že
bych pro nějakého chlapa takhle plakala. Jediná podobnost mě
napadla, když jsem si představila
Thomase, jak čeká na smrt v nějaké cizí zemi, jenže jakmile
mě ta myšlenka napadla, něco se ve mně
doslova obrátilo, tak ohavná představa to byla. A tak jsem ji ve
své duševní kartotéce zasunula
hluboko dozadu do šuplíku označeného Nepředstavitelné .
Usadila jsem se vedle sestry na pohovku a sledovaly jsme
dostih pro nezvítězivší v půl čtvrté a pak
handicap ve čtyři, a pak ještě čtyři další dostihy, se
soustředěnou pozorností člověka, který si vsadil
všechny peníze světa na vítěze.
A pak někdo zazvonil u dveří.
Během vteřiny Louisa vyskočila z pohovky a prolétla předsíní.
Rozrazila dveře tak prudce, až se mi
z toho zastavilo srdce.
Jenže na prahu nebyl Will. Stála tam jakási mladá žena, silně a
dokonale nalíčená, s vlasy
zastřiženými do úhledného mikáda těsně k bradě. Složila
deštník, usmála se a sáhla do velké kabely,
kterou měla přes rameno. Na okamžik mě napadlo, že je to
možná Willova sestra.
„Louisa Clarková?“
„Ano?“
„Já jsem z Globu . Říkala jsem si, jestli byste mi nemohla říct
pár slov?“
„Z Globu ?“
„Z těch novin?“ stoupla jsem si za sestru. Teď jsem si všimla
zápisníku v ženině ruce.
„Můžu dál? Jenom bych si s vámi ráda popovídala o Williamu
Traynorovi. Pracujete přece pro
Williama Traynora, ne?“
„Bez komentáře,“ vyštěkla jsem na ni. A než mohla říct něco
dalšího, přibouchla jsem jí dveře před
nosem.
Sestra stála ohromeně v předsíni. Trhla sebou, když znovu
někdo zazvonil.
„Neotvírej,“ zasyčela jsem na ni.
„Ale jak –“
Začala jsem ji tlačit do schodů. Bože, šla tak nemožně pomalu.
Jako by napůl spala. „Dědo,
neotvírej dveře!“ zaječela jsem. „Komu jsi to říkala?“ vyjela
jsem na ni, jen jsme vyšly na
odpočívadlo. „Někdo jim to musel říct. Kdo ještě to ví?“
„Slečno Clarková,“ začala ta ženská volat přes poštovní
schránku, „kdybyste mi dala jen deset
minutek… chápeme, že je to pro vás citlivé téma. Chtěli
bychom uveřejnit i váš pohled na věc…“
„Znamená to, že už je mrtvej?“ Oči se jí zalily slzami.
„Ne, to akorát znamená, že se z toho nějaký prevíti snažej
vytlouct prachy.“ Chvilku jsem
přemýšlela.
„Holky, kdo to byl?“ dolehl k nám zezdola mámin hlas.
„Nikdo, mami. Jenom prosímtě nechoď otevřít.“
Mrkla jsem dolů přes zábradlí. Máma tam stála s utěrkou v
ruce a překvapeně hleděla na siluetu
viditelnou přes prosklené tabulky ve dveřích.
„Nemám chodit otevírat?“
Vzala jsem sestru za loket. „Lou… neříkala jsi nic Patrickovi, že
ne?“
Nemusela mi odpovídat. Její přepadlý výraz byl dokonale
výmluvný.
„Dobře. Tak nevyváděj. Jenom nechoď ke dveřím. A nezvedej
telefon. Neříkej jim ani slovo,
jasný?“
Mámu to nepotěšilo. A ještě míň ji potěšilo, když začal zvonit
telefon. Po pátém zavolání jsme
všechny hovory přepínali rovnou na záznamník, ale stejně jsme
je museli poslouchat, ty hlasy, které
nám vtrhly do maličké předsíně. Volalo jich asi pět a všichni
chtěli totéž. Všichni nabízeli Lou, že
může uveřejnit svůj pohled na celou „věc“, jak tomu říkali.
Jako by se Will Traynor stal žádaným
zbožím, o něž se všichni přetahují. Drnčel tu telefon i zvonek u
dveří. Seděli jsme se zataženými
závěsy a poslouchali reportéry, kteří se srocovali na chodníku
před našimi vrátky, klábosili mezi
sebou nebo mluvili do mobilních telefonů.
Byli jsme jako v obležení. Máma lomila rukama a křičela skrz
poštovní schránku ve dveřích, ať
ksakru vypadnou z naší zahrádky, kdykoli se některý z nich
odvážil za vrátka. Thomas vyhlížel z okna
v horní koupelně a zajímal se, proč je u nás na zahradě tolik
lidí. Volali čtyři sousedé, co se u nás děje.
Táta musel zaparkovat v Ivy Street a dostat se domů přes
zadní dvorek, a pak proběhla téměř vážná
debata o hradech a vroucím oleji.
Ještě chvíli jsem přemýšlela, pak zavolala Patrickovi a chtěla
vědět, kolik dostal za svůj podlý tip.
Jeho maličká odmlka, než začal všechno popírat, mi řekla
všechno, co jsem potřebovala vědět.
„Ty hajzle jeden zasranej!“ zaječela jsem. „Já ti nakopu ty tvý
maratónský holeně tak, že pro tebe
stosedmapadesát bude ještě dobrej výsledek!“
Lou jen seděla v kuchyni a plakala. Nevzlykala, jen se jí po
tváři koulely tiché slzy a ona si je
utírala dlaní. Netušila jsem, co jí říct.
Což nevadilo. Všem ostatním jsem toho měla co říct až dost.
V půl šesté už se ztratili všichni reportéři až na jednoho.
Nevěděla jsem, jestli to vzdali, nebo jestli
je otrávil Thomasův zvyk házet jim kostičky lega poštovní
schránkou, kdykoli prostrčili dovnitř další
lístek. Poprosila jsem Louisu, aby za mě vykoupala Thomase,
hlavně proto, že jsem ji chtěla konečně
dostat z kuchyně, ale také proto, že jsem tak mohla projet
všechny vzkazy na záznamníku a smazat ty
od novinářů, aby mě neslyšela. Šestadvacet. Šestadvacet jich
volalo, zmetků. A všichni zněli tak mile
a chápavě. Někteří jí dokonce nabízeli peníze.
Všechny jsem je smazala. I ty s nabídkou peněz, ačkoli
přiznávám, že jsem byla trochu v pokušení
zjistit, kolik by byli ochotní dát. Celou dobu jsem slyšela, jak si
Lou v koupelně povídá s Thomasem,
a kvílení a cákání, jak nalétával svým Batmobilem do
patnácticentimetrové vrstvy pěny. Tohle si
člověk o dětech nikdy neuvědomí, dokud je sám nemá –
všechno to koupání, lego a rybí prsty vám
nedovolí na moc dlouho se utápět v nějakém neštěstí. A pak
jsem pustila poslední vzkaz.
„Louiso? Tady Camilla Traynorová. Zavolala byste mi? Co
nejdřív to půjde?“
Zírala jsem na záznamník. Přehrála jsem vzkaz znovu. Pak
jsem vyběhla nahoru a vytáhla Thomase
z vany tak bleskově, že chudák můj chlapeček vůbec nevěděl,
která bije. Stál tam pevně omotaný
ručníkem jako tlakovým obvazem a Lou už zmateně klopýtala
po schodech, jak jsem ji vlekla dolů za
rameno.
„Co když mě bude nenávidět?“
„Neznělo to, jako že tě nenávidí.“
„Ale co když je tam taky obklíčili novináři? Co když si myslí,
že je to všechno moje vina?“ V očích
měla vytřeštěný, vyděšený výraz. „Co když mi volá, že už to
udělal?“
„Prokristapána, Lou. Aspoň pro jednou se seber! Když jí
nezavoláš, nic se nedozvíš. Zavolej jí.
Prostě zavolej. Nemáš sakra na vybranou.“
Vyběhla jsem zpátky do koupelny, abych vysvobodila Thomase.
Nasoukala jsem ho do pyžamka
a řekla mu, že když poběží do kuchyně jako blesk, dostane od
babičky sušenku. A pak jsem vykoukla
z koupelny a spatřila svou sestru, jak dole v předsíni telefonuje.
Stála ke mně zády a rukou si uhlazovala vlasy na temeni. Pak
natáhla ruku, aby se nezapotácela.
„Ano,“ řekla do telefonu. „Aha.“ A pak: „Dobře.“
A po další odmlce: „Ano.“
Položila telefon a dobrou minutu se dívala do země.
„No tak co?“ nevydržela jsem to.
Vzhlédla, jako by si mě teprve teď všimla, a potřásla hlavou.
„Nebylo to vůbec kvůli novinám,“ hlesla hlasem pořád ještě
ochromeným šokem. „Požádala mě –
prosila mě –, abych přijela do Švýcarska. A zamluvila mi
letenku na poslední dnešní let.“
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
26
Za jiných okolností by mi asi připadalo zvláštní, že zrovna já,
Lou Clarková, která za dvacet let
nebyla dál od domova než pár zastávek autobusem, teď během
necelého týdne poletí už do třetí země.
Ale teď jsem si sbalila kufřík bleskově a efektivně, jako by to
asi udělala letuška, a nedala do něj nic
než pár nejnutnějších věcí. Trina kolem mě mlčky pobíhala a
nosila mi další věci, které bych podle ní
mohla potřebovat, a pak jsme se vydaly dolů. V polovině
schodiště jsme se zarazily. Máma s tátou už
stáli v hale, tak zlověstně bok po boku, jako to dělávali, když
jsme se kdysi pozdě večer plížily domů.
„Co se děje?“ upřela máma pohled na můj kufřík.
Trina si stoupla přede mě.
„Lou jede do Švýcarska,“ oznámila jim. „A musí hned vyrazit.
Dneska už letí jenom jedno letadlo.“
Chtěly jsme pokračovat, když vtom máma pokročila k nám.
„Ne.“ Ústa měla stažená v cizí grimase a ruce rozpačitě
založené před sebou. „Myslím to vážně.
Nechci, aby ses do toho zapletla. Jestli je to tak, jak myslím,
tak nikam nepojedeš.“
„Ale –“ začala Trina a ohlédla se po mně.
„Ne,“ opakovala matka neobvykle tvrdým tónem. „Žádný ale.
Přemejšlela jsem o tom, o všem, cos
nám povídala. Je to špatný. Morálně špatný. A jestli se do
toho zamotáš a budou tě vidět, jak pomáháš
někomu spáchat sebevraždu, můžeš z toho mít spoustu potíží.“
„Máma má pravdu,“ vložil se do toho táta.
„Viděli jsme to ve zprávách. To by ti mohlo poznamenat celej
život, Lou. Ten přijímací pohovor,
všechno. Jestli budeš mít záznam v trestním rejstříku, v životě
nebudeš moct studovat, neseženeš
dobrou práci a vůbec…“
„Prosil, aby přijela. Nemůže ho prostě ignorovat,“ přerušila ji
Trina.
„Ale může. Jasně že může. Obětovala tý jejich rodině šest
měsíců života. A k ničemu jí to nebylo,
jak to tak vypadá. A naší rodině to taky dvakrát neprospělo,
když nám tady buší lidi na dveře a všichni
sousedi si myslí, že nás obvinili z podvodu nebo tak něco. Ne.
Konečně má šanci se svým životem
něco udělat, a oni teď po ní chtějí, aby jela na tu příšernou
švýcarskou kliniku a zapletla se do
bůhvíčeho. No, já říkám, že to ne. Ne, Louiso.“
„Ale ona musí jet,“ namítala Trina.
„Ne, nemusí. Udělala toho už dost. Včera večer to sama řekla
– udělala, co mohla.“ Máma zavrtěla
hlavou. „Jestli si Traynorovi chtějí takhle zpackat život, když
chtějí provést tohle… tohle… co chtějí
provést svýmu synovi, nechci, aby do toho Louisa byla
namočená. Nechci, aby si zničila celej život.“
„Myslím, že se dokážu rozhodnout sama,“ opáčila jsem.
„To nevím, Louiso. Je to tvůj přítel. Je mladej, má celej život
před sebou. Do tohohle se nemůžeš
zaplést. Mě… šokuje mě, že o tom vůbec uvažuješ.“ Mámě
zazněl v hlase dosud nepoznaný ostrý tón.
„Nevychovala jsem tě, abys pomáhala někomu se zabít! Zabila
bys dědu? Myslíš, že bysme ho měli
taky vypakovat do Dignitas?“
„S dědou je to jiný.“
„Ne, není. Taky nemůže dělat to, co dřív. Ale jeho život je
vzácnej. Zrovna jako Willův.“
„O tom já nerozhoduju, mami. To je Willovo rozhodnutí. To je
to důležitý – stát za ním.“
„Stát za Willem? Takovou pitomost jsem v životě neslyšela. Jsi
ještě děcko, Louiso. Nic jsi ještě
neviděla, nic jsi nezažila. A neumíš si vůbec představit, co to s
tebou udělá. Jak budeš probůh moct
ještě někdy v klidu usnout, jestli mu pomůžeš to udělat?
Pomůžeš mu se zabít. Vážně si to
uvědomuješ? Pomůžeš Willovi, tomu příjemnýmu chytrýmu
klukovi, se zabít.“
„Budu moct klidně spát, protože věřím, že Will ví, co je pro
něj nejlepší, a protože to nejhorší je pro
něj, že úplně přišel o možnost se sám rozhodovat, že nemůže
vůbec nic sám udělat…“ Úpěnlivě jsem
se dívala na rodiče a snažila se, aby to pochopili. „Já nejsem
děcko. Miluju ho. Miluju ho a neměla
jsem ho nechat samotnýho a nesnesu pomyšlení, že tam
nejsem a nevím, co… co teď…“ Polkla jsem.
„Takže jo, pojedu. Nepotřebuju, abyste se o mě starali ani
abyste to chápali. Já to zvládnu. Ale do
Švýcarska pojedu – je jedno, co mi na to řeknete.“
Malá předsíň ztichla. Máma na mě nevěřícně zírala, jako by
netušila, kdo vlastně jsem. Pokročila
jsem k ní a snažila se, aby mě pochopila. Ale ona o krok
ustoupila.
„Mami? Já to Willovi dlužím. Dlužím mu, abych tam byla. Kdo
myslíš, že mě přesvědčil, že se
mám přihlásit na vejšku? Kdo myslíš, že mě povzbuzoval, že se
sebou mám něco dělat, že mám
cestovat, že mám mít ambice? Kdo mi úplně změnil náhled na
všechno? Dokonce i na sebe samotnou?
To Will. Za posledního půl roku jsem toho zažila víc, víc jsem
žila, než za těch předchozích
sedmadvacet let. Takže jestli chce, abych za ním přijela do
Švýcarska, tak jo, pojedu za ním. Ať to
dopadne, jak chce.“
Nastalo krátké ticho.
„Je jako teta Lily,“ zašeptal táta.
Všichni jsme tu stáli a hleděli na sebe. Táta s Trinou si
vyměňovali pohledy, jako by čekali, až ten
druhý něco řekne.
Ale ticho přerušila máma. „Jestli tam pojedeš, Louiso, tak se už
nemusíš vracet.“
Ta slova jí vypadla z úst jako kamínky. Vyděšeně jsem na
matku pohlédla. Tvářila se neústupně.
Strnula a čekala, co řeknu. Jako by mezi námi náhle vyrostla
zeď, o níž jsem předtím neměla tušení.
„Mami?“
„Myslím to vážně. Tohle není nic jinýho než vražda.“
„Josie…“
„Je to pravda, Bernarde. S tím já nechci nic mít.“
Vzpomínám si, že mě jaksi vzdáleně napadlo, že jsem ještě
nikdy neviděla Katrinu tak nejistou.
Viděla jsem, jak se táta dotkl rukou máminy paže – nevím,
jestli útěšně nebo vyčítavě. Na chviličku
jsem měla v hlavě úplně prázdno. A pak, skoro bezděčně, jsem
pomaličku sešla ze schodů a prošla
kolem rodičů ke dveřím. A moje sestra mě po vteřince
následovala.
Táta svěsil koutky úst, jako by se usilovně snažil potlačit
všechny reakce. Pak se obrátil k mámě
a položil jí ruku na rameno. Pohlédl jí do očí a ona jako by
věděla, co se chystá říct.
A pak hodil Trině svoje klíče. Chytila je jednou rukou.
„Tu máš,“ řekl. „Jděte zadníma dveřma, přes dvorek paní
Dohertyový, a vemte si dodávku.
V dodávce si vás nevšimnou. Jestli vyjedete hned a nebude
provoz, možná to těsně stihnete.“
„Máš tušení, jak tohle všechno dopadne?“ řekla Trina.
Úkosem na mě pohlédla a dál jsme se řítily po dálnici.
„Ne.“
Nemohla jsem jí pohled dlouho opětovat – hrabala jsem se v
kabelce a snažila se vzpomenout si, na
co jsem zapomněla. V duchu jsem pořád slyšela hlas paní
Traynorové v telefonu. Louiso? Prosím vás,
přijeďte. Já vím, že my dvě jsme se moc neshodly, ale
prosím… je strašně důležité, abyste hned přijela.
„Páni. V životě jsem takhle mámu neviděla,“ pokračovala Trina.
Pas, peněženka, klíče od domu. Klíče od domu? Na co? Já
už domov nemám.
Katrina po mně zase koukla. „Víš co, ona je teď naštvaná, ale
je v šoku. Nakonec to bude v pohodě,
to přece víš, ne? Hele, když jsem tenkrát přišla a řekla jí, že
jsem v tom, tak jsem myslela, že už se
mnou v životě nepromluví. Ale stačilo kolik, pár dní? A
uklidnila se.“
Slyšela jsem ji, jak vedle mě něco drmolí, ale moc jsem ji
nevnímala. Nemohla jsem se na nic
soustředit. Nervová zakončení jako by mi ožila a skoro drnčela
očekáváním. Uvidím Willa. Ať se pak
stane cokoli, aspoň tohle budu mít. Skoro jsem cítila, jak se
vzdálenost mezi námi zkracuje, jako
bychom byli každý na jednom konci jakéhosi neviditelného
pružného vlákna.
„Trino?“
„No?“
Polkla jsem. „Pomoz mi, ať ten let nezmeškám.“
Moje sestra umí být velice odhodlaná. Předjížděly jsme v
koloně, frčely předjížděcím pruhem,
překročily povolenou rychlost, v rádiu poslouchaly dopravní
informace, a pak se před námi konečně
objevilo letiště. Trina se zaskřípěním brzd zastavila a já už byla
napůl venku z auta, když jsem ji
zaslechla.
„Hej! Lou!“
„Promiň.“ Otočila jsem se a doběhla zpátky k ní.
Pevně, pevně mě objala. „Děláš správnou věc,“ vyhrkla.
Vypadala, že má na krajíčku. „A teď mazej.
Jestli jsem nasbírala šest trestnejch bodů, jenom abys to
zasraný letadlo propásla, v životě už s tebou
nepromluvím!“
Ani jsem se neohlédla. Běžela jsem celou cestu k přepážce
Swiss Air a teprve napotřetí se mi
povedlo vyslovit svoje jméno natolik zřetelně, aby mi vydali
letenku.
Dorazila jsem do Curychu těsně před půlnocí. Paní Traynorová
mi slíbila, že mi vzhledem k pozdní
hodině zamluví na letišti hotel a v devět ráno pro mě pošle
auto. Myslela jsem, že nebudu moct vůbec
spát, ale usnula jsem – podivným, tvrdým a přerývaným
spánkem, v němž jsem přečkala ty nekonečné
hodiny, až jsem se v sedm ráno probudila a úplně zapomněla,
kde to vlastně jsem.
Mátožně jsem se rozhlížela po neznámém pokoji a zaznamenala
těžké tmavě rudé závěsy, které
neměly propouštět ani paprsek světla, velkou televizi s plochou
obrazovkou a svoji cestovní tašku,
kterou jsem se ani nenamáhala vybalit. Koukla jsem na hodiny
a zjistila, že je krátce po sedmé
švýcarského času. A jak jsem si uvědomila, kde jsem, útroby
se mi náhle sevřely strachem.
Vyškrábala jsem se z postele právě včas, abych stihla
doběhnout do koupelny, než budu zvracet.
Svezla jsem se na dlaždice s vlasy přilepenými k čelu a s tváří
přitisknutou na chladný porcelán
záchodové mísy. V duchu jsem uslyšela matčin hlas a její
protesty a rozhostil se ve mně temný strach.
Nechtěla jsem se dívat, jak Will umírá. Slyšitelně jsem zaúpěla
a zase jsem začala zvracet.
Nedokázala jsem nic sníst. Povedlo se mi do sebe dostat šálek
černé kávy, osprchovala jsem se
a oblékla, čímž jsem zabila čas do osmi hodin. Hleděla jsem na
světle zelené šaty, které jsem si včera
večer zabalila, a přemýšlela, jestli je to pro tuhle příležitost
vhodný oděv. Budou všichni v černém?
Nebo jsem si měla vzít něco živějšího a zářivějšího, jako ty
červené šaty, o kterých jsem věděla, že se
Willovi líbí? Proč paní Traynorová chtěla, abych přijela?
Zkontrolovala jsem mobil a přemýšlela,
jestli mám zavolat Katrině. Teď tam bude sedm hodin ráno.
Ale ona teď zrovna nejspíš obléká
Thomase a pomyšlení, že by mi to zvedla máma, na mě bylo
příliš. Trochu jsem se nalíčila, pak se
usadila u okna a minuty pomaličku ubíhaly.
Snad ještě nikdy v životě jsem si nepřipadala tak osamělá.
A pak už jsem v tom malém pokojíku nedokázala vydržet ani
chviličku. Naházela jsem zbylé věci
do tašky a vyšla ven. Koupím si noviny a počkám v hotelové
hale. Nemůže to být horší než sedět
v pokoji v naprostém tichu nebo poslouchat zprávy ze satelitu
v dusivé temnotě za těmi závěsy. Když
jsem procházela kolem recepce, všimla jsem si v koutku
diskrétně schovaného počítače. Na monitoru
byl nápis: Pro hosty. Žádejte na recepci.
„Můžu?“ zeptala jsem se recepční.
Přikývla a já si koupila kupon na hodinu. Najednou jsem
přesně věděla, s kým chci mluvit. Tušila
jsem, že je jeden z mála lidí, který touhle dobou bude určitě
online. Nalogovala jsem se do diskusní
místnosti a naťukala vzkaz:
Ritchie. Jsi tam?
Zdravím, Včelko. Dneska jsi tu brzo, co se děje?
Na chvilku jsem zaváhala a pak napsala:
Mám před sebou asi ten nejpodivnější den svýho života. Jsem
ve Švýcarsku.
Věděl, co to znamená. Všichni to věděli. Klinika tu byla
předmětem mnoha vášnivých diskusí.
Napsala jsem:
Mám strach.
Tak proč tam jsi?
Protože tady nemůžu nebýt. Poprosil mě o to. Jsem v hotelu a
čekám, až za ním pojedu.
Zarazila jsem se a pak dopsala:
Nemám tušení, jak to dopadne.
Ach Bože, Včeličko.
Co mu mám říct? Jak ho mám přesvědčit, aby to nedělal?
Na chviličku se odmlčel, než začal znovu psát. Jeho slova se
objevovala na monitoru pomaleji než
jindy, jako by si pečlivě rozmýšlel, co napíše.
Jestli už je ve Švýcarsku, Včelko, tak nevím, jestli ho ještě
můžeš přesvědčit.
V krku jsem najednou měla obrovský knedlík a násilně jsem
polkla. Ritchie psal dál.
Já bych to neudělal. Většina z nás v tomhle fóru by to
neudělala. Mám svůj život rád, i když si
můžu přát, aby byl jinej. Ale chápu, proč už toho tvůj přítel
má asi dost. Je únavný takhle žít – zdraví
lidi nemůžou nikdy úplně pochopit, jak moc je to únavný. Jestli
je opravdu odhodlanej, jestli opravdu
nevidí možnost, že by se jeho život mohl zlepšit, tak asi to
nejlepší, co můžeš udělat, je prostě s ním
být. Nemusíš s ním souhlasit. Ale musíš s ním být.
Uvědomila jsem si, že zadržuju dech.
Hodně štěstí, Včelko. A přijeď potom za mnou. Možná to pak
budeš mít hodně náročný. Ale tak
nebo tak, rád bych tě měl za kamarádku.
Prsty mi na klávesnici znehybněly. A potom jsem napsala:
Přijedu.
A pak na mě recepční zavolala, že venku na mě čeká auto.
Nevím, co jsem vlastně čekala – možná nějaký bílý dům u
jezera nebo pod zasněženými horami.
Možná nějaké nemocničně strohé mramorové průčelí se
zlacenou deskou na zdi. Rozhodně jsem
nečekala, že projedeme jakousi průmyslovou čtvrtí a dorazíme
k domu, který vypadal pozoruhodně
obyčejně a jejž obklopovaly továrny a kupodivu také fotbalové
hřiště. Prošla jsem přes terasu kolem
jezírka se zlatými rybičkami a byla jsem uvnitř.
Dveře mi otevřela jakási žena, která hned věděla, koho hledám.
„Je tady. Mám vám ukázat kudy?“
V tu chvíli jsem zaváhala. Hleděla jsem na zavřené dveře,
zvláštně podobné těm ve Willově domě,
před nimiž jsem stála před tolika měsíci, a zhluboka se
nadechla. A přikývla jsem.
Dřív než Willa jsem spatřila postel z mahagonového dřeva,
která vévodila celé místnosti.
Starodávné kvítkované povlečení na přikrývce a polštáři v
tomhle prostředí působilo podivně
nepatřičně. Z jedné strany postele seděl pan Traynor, z druhé
paní Traynorová.
Byla bledá jako přízrak, a když mě spatřila, vstala. „Louiso!“
V koutě seděla na dřevěné židli Georgina, skloněná ke kolenům,
s rukama sepjatýma jako
v modlitbě. Když jsem vešla, zvedla ke mně sklíčené oči zarudlé
žalem, a já k ní pocítila drobný
záchvěv soucitu.
Co bych dělala, kdyby to byla Katrina a trvala na tom, že má
právo udělat totéž?
Pokoj byl světlý a vzdušný, jako v luxusním prázdninovém
sídle. Na podlaze byly dlaždice a drahé
koberečky a z pohovky na konci místnosti byl výhled do malé
zahrady. Nevěděla jsem, co říct.
Působili tak absurdně všedním dojmem, jak tam všichni tři tak
seděli, jako rodina, která se dohaduje,
kam se zajdou ten den podívat.
Obrátila jsem se k posteli. „No,“ pronesla jsem s kabelkou přes
rameno, „vypadá to, že hotelová
služba nic moc, co?“
Willovy oči se setkaly s mými a navzdory všemu, navzdory
mým obavám, navzdory tomu, že jsem
dvakrát zvracela, že mi bylo, jako bych už rok nespala, jsem
najednou byla ráda, že jsem tady. Ne
ráda, ulevilo se mi. Jako bych si vyřízla jakýsi bolavý, hlodající
kousek z těla a dala mu ho.
A pak se usmál. Tak krásný úsměv to byl – pomalý, plný
uznání.
Bylo to zvláštní, ale musela jsem mu úsměv opětovat. „Pěknej
pokoj,“ podotkla jsem, ale hned jsem
si uvědomila, jak stupidní to byla poznámka. Všimla jsem si,
jak Georgina Traynorová zavřela oči,
a začervenala jsem se.
Will se obrátil na matku: „Chci si promluvit s Lou. Nebude
vám to vadit?“
Pokusila se usmát. Pak na mě pohlédla a v očích měla milion
emocí: úlevu, vděčnost, slabou zášť,
že bude na pár minut vyhoštěna, možná i nepatrnou naději, že
můj příchod něco znamená, že
nezadržitelně se řítící Willův osud ještě bude možné zastavit.
„Samozřejmě.“
Prošla kolem mě na chodbu, a když jsem poodstoupila ode
dveří, aby mohla projít, vztáhla ruku
a dotkla se mojí paže, jen lehounce. Naše oči se setkaly a její
pohled trochu roztál, takže na chviličku
vypadala jako někdo úplně jiný, a pak se ode mě odvrátila.
„Pojď, Georgino,“ zavelela, když se její dcera ani nehnula.
Georgina se pomaličku zvedla a tiše vyšla ven. Její odvrácená
záda přímo křičela, jak se jí nechce.
A pak jsme tu byli jen my dva.
Will seděl mírně podepřený na posteli, takže měl výhled z okna
po své levici, kde v malé zahradě
vesele bublala fontánka a přelévala se v tenký potůček čiré
vody, jenž tekl pod terasou. Na stěně visela
amatérsky zarámovaná reprodukce s kyticí jiřin. Vzpomínám si,
že jsem si pomyslela, že jako
poslední pohled je to opravdu ubohý obrázek.
„Takže…“
„Ty mě nebudeš –“
„Nebudu tě přesvědčovat.“
„Jestli jsi přijela, tak přijímáš, že je to moje volba. Tohle je
poprvý od tý nehody, co mám nad
něčím kontrolu.“
„Já vím.“
Nedalo se nic dělat. On to věděl, já to věděla. Nemohla jsem
už nic změnit.
Víte vůbec, jak je těžké vůbec nic neříkat? Když každou
částečkou sebe samé toužíte udělat pravý
opak? Trénovala jsem si to mlčení celou cestu z letiště, a
stejně mě to ubíjelo. Přikývla jsem. Když
jsem konečně našla hlas, byl slabounký a přerývaný. Vypadlo
ze mě to jediné, co jsem mohla
s jistotou říct.
„Chyběl jsi mi.“
Jako by se najednou uvolnil. „Pojď sem.“ Když jsem zaváhala,
dodal: „Prosím. Pojď ke mně. Sem
na postel. Vedle mě.“
Uvědomila jsem si, že má v očích opravdovou úlevu. Že má z
mého příjezdu radost, kterou ale
nedokáže slovy vyjádřit. A řekla jsem si, že to musí stačit.
Udělám, co po mně chce. To bude muset
stačit.
Lehla jsem si k němu na postel a objala jsem ho paží. Položila
jsem mu hlavu na prsa a celým tělem
vnímala, jak se mu hruď zvedá a zase klesá. Na zádech jsem
cítila jemný tlak Willových prstů, jeho
teplý dech mi čechral vlasy. Zavřela jsem oči a vdechovala jeho
vůni, pořád tutéž luxusní vůni
cedrového dřeva, která přehlušila i bezvýraznou svěžest v
místnosti s mírně znepokojivou stopou
dezinfekce. Snažila jsem se nemyslet vůbec na nic. Snažila jsem
se jen být, jako osmózou do sebe
vstřebat milovaného muže, vtisknout do sebe, co mi z něj
zbývalo. Mlčela jsem. A pak jsem uslyšela
jeho hlas. Byli jsme tak blízko u sebe, že když promluvil, jako
by mnou jeho hlas jemně vibroval.
„Hele, Clarková,“ zašeptal, „řekni mi něco hezkýho.“
Pohlédla jsem z okna na zářivě modrou švýcarskou oblohu a
začala mu vyprávět příběh dvou lidí.
Dvou lidí, kteří se nikdy neměli potkat a kteří ze začátku
nemohli jeden druhého ani cítit, ale pak
zjistili, že jsou jediní dva lidé na světě, kteří mohou jeden
druhému rozumět. A pověděla jsem mu,
jaká spolu zažili dobrodružství, kde všude byli a co všechno
jsem viděla, aniž bych se toho kdy nadála.
Vykouzlila jsem pro něj ocelově modré nebe a zářivé moře a
večery plné smíchu a hloupých vtipů.
Vytvořila jsem pro něj svět daleko od jedné průmyslové čtvrti
ve Švýcarsku; svět, v němž byl
nějakým zázrakem pořád tím mužem, kterým chtěl být. Svěřila
jsem mu, že ve mně uzdravil bolest
tak, jak by si ani nedokázal představit, a že už jen za to mu v
koutku duše budu vždycky vděčná.
Mluvila jsem a mluvila a věděla jsem, že nic důležitějšího už
nikdy v životě neřeknu a že hrozně
záleží na tom, abych našla přesně ta správná slova a aby v
těch slovech nebyl ani náznak kázání nebo
snahy ho přesvědčovat, ale abych dodržela, o co mě Will prosil.
Řekla jsem mu něco hezkého.
Čas se zpomalil a pak úplně zastavil. Existovali jsme jen my
dva a moje tichá slova v prázdném,
sluncem zalitém pokoji. Will moc nemluvil. Neodpovídal, neměl
žádné sarkastické ani výsměšné
poznámky. Občas přikývl s hlavou přitisknutou k mojí, něco
zamumlal nebo tichounce zamručel,
jakoby uspokojením nad další hezkou vzpomínkou.
„Tohle bylo nejlepších šest měsíců mýho života,“ zašeptala jsem
mu.
Nastalo dlouhé ticho.
„Je to zvláštní, Clarková, ale pro mě taky.“
A tohle mi najednou zlomilo srdce. Obličej se mi zkřivil bolestí,
moje vyrovnanost byla tatam a já
ho pevně objala a bylo mi jedno, že cítí, jak se celá otřásám
vzlyky, protože mě zaplavil žal. Přemohl
mě a rval mi srdce a útroby a mozek a stáhl mě a já už to
nemohla vydržet. Myslela jsem, že to
namouduši nevydržím.
„No tak, Clarková,“ zašeptal se rty v mých vlasech, „no tak,
prosímtě. Nebreč. Podívej se na mě.“
Pevně jsem zavřela oči a zavrtěla hlavou.
„Podívej se na mě. Prosím.“
Nemohla jsem.
„Ty se zlobíš. Prosím. Já ti nechci ubližovat, nechci tě –“
„Ne…“ potřásla jsem zase hlavou. „To není tím. Jenom
nechci...“ Přitiskla jsem mu tvář na prsa.
„Nechci, aby poslední, co uvidíš, byl můj nešťastnej, ubrečenej
ksicht.“
„Ty to pořád nechápeš, co, Clarková?“ řekl a v hlase měl
úsměv. „O tom ty nerozhoduješ.“
Chvíli mi trvalo, než jsem se uklidnila. Vysmrkala jsem se,
zhluboka a dlouze se nadechla. Konečně
jsem se zvedla na lokti a podívala se na něj. V jeho očích, tak
dlouho napjatých a nešťastných, byl teď
zvláštně jasný, uvolněný pohled.
„Vypadáš naprosto nádherně.“
„Moc vtipný.“
„Pojď sem,“ zašeptal. „Přitiskni se ke mně.“
Znovu jsem si lehla, tváří k němu. Pohlédla jsem na hodiny
nade dveřmi a náhle jsem si uvědomila,
jak se čas krátí. Vzala jsem ho za paži a ovinula si ji pevně
kolem sebe, zaklesla paže a nohy do
těch jeho, až jsme byli v pevném objetí. Vzala jsem ho za
ruku – tu lepší – a propletla své prsty s jeho,
políbila ho na kloubky prstů a cítila, jak mi stiskl ruku. Jeho
tělo mi bylo tak důvěrně známé. Znala
jsem ho tak, jak jsem nikdy nepoznala Patrickovo – jeho sílu i
zranitelnost, jizvy i vůně. Přitiskla jsem
se tváří k jeho tak těsně, až se jeho rysy rozostřily a já se v
nich celá utopila. Hladila jsem ho konečky
prstů ve vlasech, na lících, na čele, po tvářích se mi
nezadržitelně valily slzy, a on mě celou dobu tiše
pozoroval, upřeně si mě prohlížel, jako by se snažil vtisknout si
každou molekulu do paměti. Už se
ode mě vzdaloval, mizel mi někam, kam jsem za ním nemohla.
Líbala jsem ho a snažila se ho přivést nazpět. Políbila jsem ho
a pak spočinula rty na jeho, až se náš
dech smísil a slzy z mých očí zanechávaly slanou vrstvičku na
jeho pleti, a já si říkala, že drobounké
částečky z něj se možná nějak stanou částečkami mě samé, že
je vdechnu, spolknu a budou ve mně žít
navždy. Toužila jsem se na něj celá přitisknout. Toužila jsem
vdechnout do něj svou vůli. Toužila
jsem mu dát každičký kousek života, který jsem v sobě cítila,
a přimět ho žít.
Uvědomila jsem si, že se bojím žít bez něj. Jak to, že ty máš
právo zničit mi život, chtěla jsem se na
něj osočit, když já nemám právo mluvit ti do toho tvého?
Jenže jsem dala slib.
A tak jsem ho jen objímala, Willa Traynora, někdejšího
geniálního finančníka, kaskadéra
a potápěče, sportovce, cestovatele, milence. Tiskla jsem se k
němu a mlčela a přitom mu celou dobu
neslyšně říkala, jak moc ho miluju. Ach Bože, jak já ho
milovala.
Nedokážu říct, jak dlouho jsme takhle zůstali. Matně jsem si
uvědomovala tichý hovor na chodbě
a zdálky ke mně dolehlo slabé vyzvánění kostelních zvonů.
Konečně jsem ucítila, jak zhluboka
vydechl, skoro se tím výdechem otřásl, a jen maličko odtáhl
hlavu, abychom na sebe dobře viděli.
Zamžikala jsem na něj.
Maličko se pousmál, skoro omluvně.
„Clarková,“ řekl tiše, „zavoláš sem moje rodiče?“
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
27
KRÁLOVSKÉ STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ
K rukám: Ředitele státního zastupitelství
Důvěrná zpráva
Případ: William John Traynor
4. 9. 2009
Detektivové již vyslechli všechny zúčastněné osoby ve výše
uvedeném případu. Přílohou této
zprávy je složka s veškerou související dokumentací.
Předmětem vyšetřování je případ pana Williama Traynora, věk
35 let, bývalého partnera ve
společnosti Madingley Lewis se sídlem v Londýně. Pan Traynor
utrpěl při dopravní nehodě v roce
2007 úraz páteře a byl diagnostikován jako kvadruplegik C5/6
s výrazným omezením hybnosti pouze
na jednu ruku, takže potřeboval nepřetržitou péči. Chorobopis
je součástí přílohy.
Z přiložených dokumentů vyplývá, že pan Traynor se snažil
vyřídit veškeré své právní záležitosti
již nějakou dobu před cestou do Švýcarska. Od právního
zástupce pana Traynora, pana Michaela
Lawlera, jsme obdrželi podepsané a ověřené závazné prohlášení
pana Traynora a rovněž kopie veškeré
dokumentace týkající se jeho konzultací se švýcarskou klinikou.
Příbuzní i přátelé pana Traynora všichni vyjádřili odpor vůči
jeho přání předčasně ukončit svůj
život, avšak vzhledem k jeho anamnéze a předchozím pokusům
o sebevraždu (podrobně popsaným
v přiložených lékařských zprávách), s přihlédnutím k jeho
vysoké inteligenci a silné osobnosti, jej
zjevně od jeho záměru nedokázali odradit, a to ani během
šestiměsíční lhůty, na níž se s ním výhradně
s tímto cílem dohodli.
Je třeba upozornit, že jedním z určených dědiců pana
Traynora je jeho placená ošetřovatelka, slečna
Louisa Clarková. Vzhledem k omezenému trvání jejího vztahu k
panu Traynorovi by bylo možné
zpochybnit míru jeho velkorysosti vůči ní, avšak všechny
zúčastněné strany prohlašují, že si nepřejí
zpochybňovat přání pana Traynora, jež jsou právně
zdokumentována. Slečna Clarková se několikrát
podrobila zevrubnému výslechu a policie je přesvědčena, že
slečna Clarková vyvinula veškeré úsilí,
aby pana Traynora od jeho záměru odradila (viz též „kalendář
akcí“ v přiložených důkazních
materiálech).
Je také třeba poznamenat, že paní Camilla Traynorová, matka
pana Traynora, která byla řadu let
uznávanou smírčí soudkyní, ve světle publicity věnované tomuto
případu na svou funkci rezignovala.
Pokud je známo, ona a její manžel se krátce po smrti svého
syna rozešli.
Třebaže Královské státní zastupitelství nemůže veřejně
podporovat využití asistované sebevraždy
na zahraničních klinikách, je zřejmé, že jednání rodiny a
ošetřovatelů pana Traynora nijak neporušilo
současná pravidla vztahující se k asistované sebevraždě a
možnému trestnímu stíhání osob blízkých
zesnulému.
Pan Traynor byl shledán způsobilým a vyjádřil „dobrovolný,
jasný, pevný a informovaný“ záměr
učinit takové rozhodnutí.
Nebyly doloženy žádné známky duševní choroby ani nátlaku ze
strany žádného ze zúčastněných.
Pan Traynor vyjádřil jednoznačné přání spáchat sebevraždu.
Postižení pana Traynora bylo nesmírně závažné a nevyléčitelné.
Osoby, které pana Traynora doprovázely, mu v dané věci
poskytovaly pouze drobnou pomoc
a jejich vliv na jeho rozhodnutí byl zanedbatelný.
Jednání osob doprovázejících pana Traynora lze charakterizovat
jako zdráhavou pomoc v reakci na
rozhodné přání oběti.
Všechny zúčastněné osoby plně spolupracovaly s policisty
pověřenými vyšetřováním tohoto
případu.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, předchozí dobré
pověsti všech zúčastněných
a přiloženým důkazním materiálům je mým názorem, že není
ve veřejném zájmu zahájit v této věci
soudní stíhání.
Navrhuji, aby v případě, že bude nutno učinit ohledně tohoto
případu veřejné prohlášení, ředitel
státního zastupitelství jednoznačně vyjádřil, že případ pana
Traynora v žádném případě nepředstavuje
precedens a že KSZ bude i nadále posuzovat individuální
okolnosti každého případu.
S pozdravem
Sheilagh Mackinnonová
Královské státní zastupitelství
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
Epilog
Jenom jsem se řídila instrukcemi.
Seděla jsem ve stínu pod tmavě zelenou markýzou na
zahrádce kavárny s výhledem na Rue des
Francs-Bourgeois a do tváře mě zboku hřálo vlažné podzimní
pařížské slunce. Číšník přede mě
s galskou výkonností postavil talíř croissantů a veliký hrnek
překapávané kávy. O sto metrů dál se
u semaforů zastavili dva cyklisté a dali se do řeči. Jeden měl
na zádech modrý batoh, z něhož
v podivných úhlech vykukovaly dvě veliké bagety. V nehybném,
vlhkém vzduchu se držela vůně kávy
a sladkého pečiva a štiplavý pach něčích cigaret.
Dočetla jsem dopis od Triny (prý by ráda zavolala, ale nemůže
si dovolit mezistátní hovor).
Skončila nejlepší v ročníku v Pokročilém účetnictví a má prý
nového přítele jménem Sundeep, který
se nemůže rozhodnout, jestli chce nebo nechce pracovat v
importní a exportní firmě svého otce poblíž
Heathrow, a který má ještě horší hudební vkus než ona.
Thomas je celý nadšený, že půjde ve škole
o třídu výš. Tátovi se v práci daří čím dál líp a moc mě
pozdravuje. Je prý přesvědčená, že mi máma
brzo odpustí. Tvůj dopis určitě dostala, psala mi. Vím, že ho
četla. Dej jí čas.
Napila jsem se kávy a na okamžik se v duchu přenesla na
Renfrew Road do domku, který jako by
byl vzdálený milion kilometrů. Mhouřila jsem oči před nízkým
sluncem a pozorovala jsem ženu ve
slunečních brýlích, která si před svým odrazem ve výloze
obchodu upravovala vlasy. Našpulila na
sebe rty, trochu se narovnala a pak šla po ulici dál.
Odložila jsem hrnek, zhluboka se nadechla a pak vzala druhý
dopis – ten dopis, který už jsem u sebe
nosila přes šest týdnů.
Na obálce stálo pod mým jménem velkými písmeny:
ČÍST JENOM V CAFÉ MARQUIS, RUE DES
FRANCS-BOURGEOIS, PŘIKUSOVAT K TOMU
CROISSANT A UPÍJET Z VELKÉHO CAFÉ CRÈME.
Když jsem si to přečetla, musela jsem se smát a brečet
zároveň – to byl celý Will, panovačný až za
hrob.
Číšník – vysoký energický chlapík, který měl za lemem zástěry
zastrkanou spoustu papírků – se
otočil a zachytil můj pohled. Všechno v pořádku? jako by se
ptalo jeho povytažené obočí.
„Ano,“ řekla jsem. A pak trochu rozpačitě: „Oui.“
Dopis byl psaný na počítači. Poznala jsem to písmo, bylo stejné
jako na přání, které mi kdysi dávno
poslal. Pohodlně jsem se opřela a začala číst.
Clarková,
až budeš tohle číst, už to asi bude několik týdnů (i přes Tvé
nově objevené organizační schopnosti
pochybuju, že by ses dostala do Paříže před začátkem září).
Doufám, že kafe je dobré a silné
a croissanty čerstvé a že je pořád dost slunečno, abys mohla
sedět venku na takovém tom kovovém
křesílku, které v životě nestojí na chodníku rovně. Marquis
docela ujde. Dělají taky dobré bifteky,
jestli by sis tam chtěla zajít i na oběd. A když se mrkneš dál
po ulici, tak po levé straně snad najdeš
obchod L’Artisan Parfumeur. Až si tohle přečteš, měla bys tam
zajít a vyzkoušet si vůni, která se
jmenuje nějak jako Papillons Extrême (už si to nepamatuju
přesně). Vždycky jsem si říkal, že by na
Tobě voněla úžasně.
Fajn, konec instrukcí. Chtěl bych Ti říct pár věcí a byl bych Ti
je rád řekl osobně, ale a) Ty bys
z toho byla celá rozhozená a b) bys mě to všechno nenechala
doříct. Vždycky jsi byla hrozně ukecaná.
Takže začnu: ten šek, který Ti přišel v první obálce od
Michaela Lawlera, není celá částka, jenom
malý dárek, abys nějak překlenula těch prvních pár týdnů bez
práce a dostala se do Paříže.
Až se vrátíš do Anglie, zajdi s tímhle dopisem do Michaelovy
kanceláře v Londýně a on Ti dá
všechny potřebné dokumenty, abys měla přístup k účtu, který
za mě na Tvoje jméno založil. Je na něm
dost, aby sis mohla koupit nějaké pěkné bydlení a platit si
školné a živobytí, zatímco budeš studovat.
Rodičům jsem o tom všechno řekl. Doufám, že díky tomu, a
díky Michaelově právní pomoci, s tím
budeš mít úplně minimální opletačky.
Clarková, už prakticky slyším, jak se tam dusíš. Koukej
nepanikařit a opovaž se těch peněz vzdát –
rozhodně to není dost na to, abys po zbytek života seděla na
zadku. Ale mělo by Ti to pomoct
osvobodit se, jak od toho klaustrofobního městečka, kterému
oba říkáme domov, i od možností,
o nichž jsi až dodnes byla přesvědčená, že jsou Tvojí jedinou
volbou.
Nedávám Ti ty peníze proto, že bych chtěl, abys byla smutná,
nebo aby ses mi cítila zavázaná, nebo
abys to brala jako nějakou pitomou upomínku.
Dávám Ti je, protože na světě už není moc věcí, které by mě
těšily, ale s Tebou jsem byl šťastný.
Uvědomuju si, že vztah se mnou Ti způsobil bolest a zármutek,
a doufám, že jednou, až na mě
budeš mít trochu menší vztek a nebudeš tak rozčilená, tak
pochopíš nejen to, že jsem opravdu nemohl
udělat nic jiného, ale taky že díky tomu můžeš mít opravdu
dobrý život, lepší, než kdybys mě
nepotkala.
V tomhle novém světě se asi chvíli nebudeš cítit ve své kůži.
Je vždycky divné, když tě něco
vytrhne ze zažitého stereotypu. Ale doufám, že budeš taky
trochu nadšená. Když ses tenkrát vrátila
z toho potápění, ten výraz v Tvé tváři mi prozradil všechno:
máš v sobě dychtivost, Clarková.
A odvahu. Jenom jsi je v sobě pohřbila, jako většina lidí.
Neříkám Ti, abys začala skákat z mrakodrapů nebo plavat s
velrybami ani nic podobného (i když
bych si v koutku duše rád myslel, že to zkusíš), ale abys žila
odvážně. Překonávej sama sebe.
Nespokojuj se s málem. Nos ty pruhované punčochy s hrdostí.
A jestli trváš na tom, že se musíš usadit
s nějakým nemožným chlápkem, nezapomeň si aspoň část těch
peněz někam ulít. Člověka vždycky
potěší vědomí, že má pořád i jiné možnosti. A vědomí, že
jsem Ti je možná poskytl, mi v něčem
ulevilo.
Tak to by bylo. Zaryla ses mi do srdce, Clarková. Od první
chvíle, co ses objevila: ty Tvoje
nemožné šaty a pitomé vtipy a Tvoje absolutní neschopnost
skrývat, co cítíš. Změnila jsi mi život
mnohem víc, než ho tyhle peníze kdy změní Tobě.
Nemysli na mě moc často. Nechci si Tě představovat celou
uslzenou a sentimentální. Prostě jen
dobře žij.
Prostě žij.
S láskou,
Will
Na rozviklaný stolek přede mnou skápla slza. Otřela jsem si
tvář dlaní a odložila dopis na stůl.
Chvíli mi trvalo, než jsem zas začala vidět ostře.
„Ještě kávu?“ zjevil se přede mnou znovu číšník.
Zamžikala jsem na něj. Byl mladší, než jsem si myslela, a
najednou jako by ztratil tu mírnou
povýšenost. Možná jsou pařížští číšníci školení v tom, aby byli
laskaví k ubrečeným ženám, které
přijdou do kavárny.
„Nebo snad… koňak?“ Pohlédl na dopis a usmál se, skoro jako
by to chápal.
„Ne,“ opětovala jsem jeho úsměv, „díky. Já… já mám hodně
práce.“
Zaplatila jsem a pečlivě si strčila dopis do kapsy.
Zvedla jsem se od stolu, narovnala si na rameni kabelku a
vydala se po ulici směrem k parfumérii
a vstříc celé Paříži.
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
Poděkování
Ráda bych poděkovala své agentce Sheile Crowleyové z
agentury Curtis Brown a své redaktorce
Mari Evansové z nakladatelství Penguin, které obě hned
pochopily, co je tahle kniha vlastně zač –
milostný příběh.
Zvláštní poděkování patří Maddy Wickhamové, která mě
povzbudila, když jsem nevěděla, jestli
bych tuhle knihu vůbec měla, nebo mohla, dopsat.
Díky celému báječnému týmu v Curtis Brown, zvláště Jonnymu
Gellerovi, Tally Garnerové, Katie
McGowanové, Alici Lutyensové a Sarah Lewisové, za jejich
entuziasmus a skvělou práci.
Z nakladatelství Penguin bych obzvlášť ráda poděkovala Louise
Mooreové, Clare Ledinghamové
a Shân Morley Jonesové.
Veliký vděk patří všem z fóra Writersblock – mému vlastnímu
Klubu rváčů. Tedy bez toho rvaní.
Děkuji rovněž Indii Knightové, Sam Bakerové, Emmě
Beddingtonové, Trish Deseineové, Alex
Heminsleyové, Jess Rustonové, Sali Hughesové, Taře
Manningové a Fanny Blakeové.
Děkuji Lizzie a Brianovi Sandersovým a taky Jimovi, Bee a
Clemmie Moyesovým. Ale ze všeho
nejvíc patří moje díky jako vždycky Charlesovi, Saskii, Harrymu
a Lockie.
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
Jojo Moyesová
Než jsem tě poznala
Z anglického originálu Me Before You,
vydaného nakladatelstvím Penguin Books v Londýně v roce
2012,
přeložila Lucie Mikolajková
Obálku navrhla Kateřina Stárková
Redigovala Hana Janišová
Vydala Euromedia Group, k. s. – Ikar, Nádražní 32, 150 00
Praha 5,
v roce 2013 jako svou 818. elektronickou publikaci
www.euromedia.cz
Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.bux.cz.
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
Table of Contents
Start
Prolog
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
Epilog
Poděkování
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
===L0c9hOeh9QATDqop04u+qXu4WZSHF9MDlIhkdCrgq2M=
Document Outline
Start
Prolog
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
Epilog
Poděkování
 Table of Contents
Start
Prolog
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
Epilog
Poděkování