Termoregulace

Obecná charakteristika
- ptáci a savci mají na rozdíl od ostatních živočichů schopnost udržovat tělesnou teplotu stálou v úzkém
teplotním rozmezí, které je obvykle vyšší než teplota okolního prostředí
- jsou to homoiotermní čili endotermní živočichové
- vyšší teplota působí příznivě na průběh chemických reakcí, takže pokles vnější teploty nezpůsobuje zpomalení
životních pochodů
- největšími producenty tepla jsou játra, ledviny, srdce a kosterní svalstvo
- nejchladnějším orgánem je kůže, která je neustále ochlazována při kontaktu s vnějším prostředím, její teplotu
snižuje také odpařování potu

Pochody zajišťující výměnu tepla mezi tělem a okolním prostředím

1) sálání (radiace)
- přenos tepla infračerveným zářením z jednoho předmětu
na druhý bez dotyku
2) vedení (kondukce)
- výměna tepla mezi předměty, které se dotýkají; výměna
je úměrná rozdílu teplot obou předmětů
3) proudění (konvekce)
- výměna tepla prostřednictvím molekul plynu
nebo kapaliny – např. krev
4) pocení, odpařování
- odpařováním vody z povrchu kůže se snižuje teplota těla
- při vysoké vzdušné vlhkosti k tomuto způsobu výměny tepla nedochází

Regulace tělesné teploty

- udržení stálé tělesné teploty zajišťují termoregulační pochody
založené na principu zpětné vazby
- centrum termoregulace leží v spodní části mezimozku, konkrétně
v hypotalamu
- teplota v těle je zjišťována množstvím termoreceptorů
umístěných jednak v hypotalamu, a také v míše,
břišní dutině, kolem velkých cév a v kůži
- pokud je třeba snížit teplotu, dochází k vazodilataci
cév v kůži, která zvýší výdej tepla povrchem těla a následně i výdej tepla pocením

Procesy sloužící ke zvýšení tělesné teploty

1) vazokonstrikce
- zúžení cév vede ke snížení výdeje tepla, může vést ke vzniku omrzlin
2) piloerekce
- vzpřímení chlupů a „husí kůže“ vede k vytvoření termoizolační
vrstvy vzduchu mezi chlupy, u člověka malý význam
3) svalový třes
- jsou to rytmické mimovolné pohyby příčně pruhovaných svalů,
které vedou k rychlému uvolnění tepla, zároveň však ztrátě energie
4) chemická termogeneze
- působením hormonů adrenalinu a noradrenalinu dochází
ke zvýšení buněčného metabolismu
- více se uplatňuje u hibernujících savců
5) působení tyroxinu
- adaptační mechanismus vedoucí ke zvýšení buněčného metabolismu, účinek nastává až
po několikatýdenním pobytu v chladném prostředí
6) termoregulační chování
- oblékání, ukrývání v uzavřených prostorách, topení; nejúčinnější mechanismus zabraňující ztrátám tepla
Měření tělesné teploty
- změny tělesné teploty mohou vypovídat o chorobných stavech
- teplota není ve všech částech těla stejná, kolísá také během dne v rozmezí 0,5 až 0,7 °C
- nejnižší teplotu máme ráno – ve 3 h, nejvyšší odpoledne – v 17 h
- tělesná teplota se měří obvykle v podpažní jamce – axilární teplota, kde činí 36,5 °C
- v ústech pod jazykem – orální teplota, je o 0,5 °C vyšší
- u novorozenců, kojenců a batolat se měří v konečníku – rektální teplota,
kde je asi 37,3 °C
- nejčastěji se měří rtuťovým nebo elektronickým teploměrem
- zvýšení tělesné teploty nad 42–43 °C vede k přehřátí organismu
- snížení teploty pod 24 °C vede k podchlazení
- oba stavy vedou k těžkým poruchám v činnosti organismu a mohou
vést až ke smrti
- operační hypotermie – snížení teploty těla při operacích srdce či mozku

Úpal
- vyvolán působením vysoké teploty, např. horká lázeň, horký vzduch
- projevuje se dehydratací organismu, bolestí hlavy, zmateností, zvracením, ztrátou vědomí
- první pomoc spočívá v odvedení pacienta od zdroje tepla, ochlazení těla, doplnění tekutin

Úžeh
- vyvolán účinkem přímého slunečního záření
- projevuje se bolestí hlavy, spálením pokožky, dehydratací
- první pomoc spočívá v odvedení pacienta od zdroje záření, ochlazení těla, doplnění tekutin

Horečka
- zvýšení teploty, k němuž dochází při infekci či jiných chorobných stavech
- vyvolána působením pyrogenů, které jsou uvolňovány leukocyty při infekci, horečka působí příznivě
na aktivitu imunitního systému
- antipyretika – léky snižující horečku (Acylpyrin)