OTÁZKA Č.

6
HISTORICKÉ MILNÍKY, DOKUMENTY A
OSOBNOSTI ČSR
- významné roky: 1918, 1938, 1939, 1945, 1948, 1968, 1989
- čeští a českoslovenští prezidenti (hl. T. G. Masaryk, E. Beneš, V. Havel)
- politické procesy v 50. letech: M. Horáková, R. Slánký, P. Toufar, disent
- charakteristika nacistického a komunistického režimu
- výrazné osobnosti Opletal, Palach, Patočka
- významné dokumenty – Mnichovká dohoda, Benešovy Dekrety, 2 tisíce slov, Charta 77

1. UDÁLOSTI OD ROKU 1918 DO ROKU 1989

ROK 1918
6. 1. 1918 - Tříkrálová deklarace, myšlenka českých poslanců na autonomní postavení Čech a
Slovenska a spojení těchto uzemí v jeden správní celek
3. 3. 1918 - Rusové uzavírají brestlitevský mír s Ústředními mocnostmi (tím zakončena válka)

Pád většiny monarchií a konzervativních vlád v Evropě, Rusko vyvraždění císařské rodiny
14. 10. 1918 - prohlášení prozatímní vlády v čele s TGM + generální stávka proti exportu
potravin z Čech do R-U
18. 10. 1918 - Washingtonská deklarace – TGM, E. Beneš a M. R. Štefánik podepisují za
exilovou vládu deklaraci nezávislosti a předávají ji prezidentu USA W.
Wilsonovi
28. 10. 1918 - Vznik ČSR
1-3. 11. 1918 - Podpisy příměří Dohody a R-U

11. 11. 1918 – byly uzavřeny a podepsány dokumenty o příměří a ukončena I. sv. válka.
14. 11. 1918 - TGM zvolen prezidentem ČSR

ROK 1938
Březen 1938 - Anschluss Rakouska – Rakousko Hitlerem připojeno k Říši
22. 9. 1938 - Pád Hodžovy vlády, úřednická vláda generála Syrového
23.9. Všeobecná mobilizace československé armády
29. - 30. 9. 1938 - MNICHOVSKÁ DOHODA – O nás bez nás, naši zástupci nejsou vpuštěni na
jednání a čekají jen na verdikt. Mnichovskou dohodu podepsali: Hitler – Něm.; B. Mussolini – It.;
Daladier – Fr.; Neville Chamberlain – VB. Jde o to, že výměnou za mír Francie s Anglií akceptují
zábor Sudet - 1/3 území Čech. Jsme tedy prodáni a nemůžeme se bránit. Sudety – průmyslová
oblast s hojnými nalezišti nerostných surovin (uhlí na Mostecku aj.)
2. 10. 1938 - Polská armáda vtrhla do Těšínska a zabírá ho
5. 10. 1938 - Prezident Beneš abdikuje
9. - 10. 11. 1938 - Křišťálová noc v Německu – pogrom na Židy
30. 11. 1938 E. Hácha zvolen prezidentem

ROK 1939
2. 2. 1939 - Maďarská armáda vstupuje na území Podkarpatské Rusi ČSR
14. 3. 1939 - Slováci schválili odtržení od ČSR a založili vlastní Slovenský štát v čele
s prezidentem Jozefem Tisem

Němci začínají obsazovat ČSR

15. 3. 1939 - Operace Marzwirbel – okupace ČSR, Češi se vzdávají až na některé výjimky
bez boje (nemá smysl klást odpor)
Podkarpatská Ukrajina se odtrhla od ČSR a je obsazena Maďary
16. 3. 1939 - Je vyhlášen Protektorát Čechy a Morava (Böhmen und Möhren), zřízena
protektorátní vláda
Říšským protektorem je jmenován Konstantin von Neurath
15. 4. 1939 - Zřízení Gestapa v ČSR
27. 4. 1939 - Hácha jmenoval předsedou vlády Aloise Eliáše
21. 6. 1939 - Zahájení platnosti Norimberských zákonů v ČSR – silná protižidovská opatření
(Davidova hvězda, žádný vlastní volný majetek, zákaz vycházení po setmění aj.)
1. 9. 1939 - Začátek 2. světové války napadením polského města Gliwitz
28. 10. 1939 - masové demonstrace v Protektorátu, smrtelně zraněn student Jan Opletal, který
později umírá
15. 11. 1939 - Pohřeb Opletala a cca 5000 demnstrujících studentů, němci zakročují
17. 11. 1939 - Hitler zavírá české vysoké školy

ROK 1945
Únor – Jaltská konference (4. – 11. 2) – zasedá Velká trojka (F.D.Roosevelt – USA; W. Churchill
VB; J.V.Stalin – SSSR) a deklaruje, že v osvobozených republikách proběhnou svobodné
volby (včetně ČSR), předběžně schválili vznik OSN; stanovení demarkační linie (Karlovy
Vary - Plzeň-České Budějovice)
5. 4. 1945 - Košický vládní program –příprava půdy pro demokratizaci ČSR, schůzka londýnského
a moskevského exilu v Košicích (už byly osvobozené) a dohoda poválečného
uspořádání republiky. Londýnský exil zcela nepřipraven, takže si Gottwald prosadil
znárodňování a zestátnění národních podniků
30. 4. 1945 - Hitler spáchal sebevraždu
1. 5. 1945 - Začátek květnového povstání českého lidu (1.5. – 11. 5 .)
5. 5. 1945 - Pražské povstání, v ulicích rostou barikády, venkov posílá potraviny a zbraně do
Prahy, silnice jsou zataraseny a zásobovací tepny německých okupačních vojsk
jsou přeříznuty
- domácí odboj připravuje půdu pro povstání
- Němci vědí, že Třetí říše končí, nicméně chtějí ještě bojovat
- 5.5. propuká Pražské povstání; ČNR vydává prohlášení o konci Protektorátu; staví se
barikády a k odbojovým a partyzánským složkám se přidávají obyčejní občané,
četnictvo aj.
- Povstání propuká celkově v 37 městech a 240 obcích a nekde je jednotkami SS tvrdě
potlačeno
- Venkov zásobuje Prahu lékařským materiálem i lehkými zbraněmi, zároveň jsou
narušeny dopravní tepny a Wermacht má velmi ztíženou cestu k ústupu
- Bitva o Rozhlas– 5.5. čeští povstalci obsadili rozhlas a hrají české písně povzbuzující
český národ; rozhlas volá o pomoc; komando Waffen SS vtrhlo do Rozhlasu, ale je
dezorientováno a pod palbou; Němci aktivují plán B = zničit rozhlas a ozývá se palba
těžkých pancéřových vlaků z Hlavního nádraží; Rozhlas odolává a další povstalecké
posily dorazili před rozhlas; Němci omylem svým granátem vysypali skupinku
německých civilistů; ve večer komando SS kapitulovalo
Začaly boje o Rozhlas, SS jednotky odraženy civilisty, Němci chtějí Rozhlas zničit, a tak na něj
střílí z tanků, děla z Hlaváku a shodili na něj dokonce i čtvrttunovou pumu – bezvýsledně =
ubráněno
6. 5. 1945 - masakr českých civilistů v pražských ulicích jednotkami SS, Praze přichází na
pomoc generál Vlasov
8. 5. 1945 - Kapitulace Německa v Remeši a konec války v Evropě, Praha ale pořád bojuje a
Němci pomalu prchají
9. 5. 1945 - Ruské tanky pdo vedením maršála Koněva dorazily do Prahy, kapitulace na
žádost Stalina podepsána znovu
11. 5. 1945 - V Milíně u Příbrami padly poslední výstřely 2. sv. války v Evropě
26. 6. 1945 - Podepsaná Charta OSN
29. 6. 1945 - Podpisem smluv s SSSR definitivně přicházíme o Podkarpatskou Rus ve
prospěch SSSR
Konec července – Postupimská konference (17.7. – 2. 8) –Velká trojka v novém složení (H.
Truman USA; Clement Attlee VB; Stalin) schvaluje rozdělení sfér vlivu
v Německu na 4,
přičemž SSSR sežral půlku a zbytek si rozdělili Spojenci, stejně tak i
Berlín; schválen program 5D – denacifikace, demilitarizace,
demonopolizace, decentralizace, demokratizace; potvrzení odsunu Němců
z ČSR a Polska, stanoveny hranice (ČSR přišlo o Zakarapatskou Ukrajinu ve
prospěch SSSR), sporné i hranice s Polskem
Truman se zmínil o atomovkách
6. 8. 1945 - shozen Little Boy na Hirošimu
9. 8. 1945 - shozen Fat Man na Nagasaki
2. 9. 1945 - kapitulace Japonska a konec 2. světové války ve světě
24. 10. 1945 - Začala platit Charta OSN
20. 11. 1945 - Začátek Norimberských procesů
Beneš vydal své slavné dekrety o odsunu Němců ze Sudet a konfiskaci jejich majetku.

ROK 1948
25. 2. 1948 - Komunistický převrat – prezident Beneš přijímá demisi nekomunistických
ministrů a souhlasí s jejich nahrazením komunisty (je pdo tlakem Gottwalda),
komunisté získávají absolutní většinu ve vládě a převrat je dokonán
11. 3. 1948 - záhadná smrt Jana Masaryka (ministr zahraničí) někdy označovaná jako
„defenestrace“, Masaryk odmítl rezignovat pod tlakem Gottwaldovy vlády, a tak
se jej nejspíš komunisti zbavili trošičku nehumánně
9. 5. 1948 - přijata nová Ústava schválená komunistickým parlamentem, Beneš ji odmítl
podepsat (zejména kvůli čl. 4 = svrchovaná moc do rukou komunistů)
7. 6. 1948 - abdikace Beneše a týden poté je prezidentem zvolen Klement Gottwald
3. 9. 1948 - Beneš podlehl vleklé nemoci

ROK 1968
5. 1. 1968 - Alexander Dubček je zvolen do funkce generálního tajemníka ÚV KSČ a
nahrazuje A. Novotného + začíná Pražské Jaro – období mírnění komunismu a
snaha o demokratickou tvář
22. 3. 1968 - Antonín Novotný pod velkým tlakem předsednictva KSČ i krajských
komunistických orgánů odstupuje z funkce prezidenta
30. 3. 1968 - Prezidentem je zvolen Ludvík Svoboda
5. 4. 1968 - plénum ÚV KSČ přijímá tzv. Akční pogram – program demokratizujících
reforem
4. 5. 1968 - schůzka zástupců ČSSR a KSSS v Moskvě, Československo je bratry tvrdě
pokáráno za pokusy o demokratizaci, jsme nařčeni z podněcování kontrarevoluce
26. 6. 1968 - zrušena cenzura
27. 6. 1968 - v časopise Literární Listy vychází kritický manifest Dva tisíce slov
16. 7. 1968 - 5 zemí Varšavské smlouvy vyjadřuje své obavy v dopise ÚV KSČ
21. 8. 1968 - Vpád vojsk Varšavské smlouvy, v ranních hodinách překročily vojska
Varšavské smlouvy hranice státu a začaly obsazovat obce, města a důležité
instituce; odpor je marný
Rumunský diktátor Nikolaj Caucescu a jugoslávský vůdce Josip Broz Tito jako jediní z východního
bloku odsoudil tuto invazi, společně pak se Západem
Tato invaze znamenala začátek normalizace (návrat k normálnímu komunismu = tvrdá cenzura,
politické procesy, nucené emigrace atd.) a invazní vojska v naší zemi vydržela až do roku 1991!
23. -26. 8. 1968 - Československá delegace je v Moskvě nucena podepsat Moskevský
protokol – ideové popření Pražského Jara a souhlas s „bratrskou pomocí
spřátelených vojsk“, jediný František Kriegel nepodepsal!

ROK 1989

15. – 22. 1. 1989 – V upomínku na 20. výročí sebeupálení studenta Jana Palacha se v Praze
15. ledna konalo vzpomínkové shromáždění studentů, které bylo v prostoru
Můstku v dolní části Václavského náměstí brutálně rozehnáno
bezpečnostními orgány za použití vodních děl, psů a obušků. Proti
represím vystoupilo mnoho významných zahraničních osobností,
mezinárodních organizací i vlád různých států světa. Kritika zazněla také
ze strany ostatních států Varšavské smlouvy vč. Sovětského svazu.
Na mnoha místech (zejména v Praze) se konaly protestní akce u příležitosti
20.
výročí úmrtí Jana Palacha, které byly rozháněny pořádkovými jednotkamI
Veřejné bezpečnosti.

29. 6. 1989 - V rozhlasovém vysílání Svobodné Evropy a dalších prostředcích byla

zveřejněná petice Několik Vět, kterou sepsali hlavní představitelé
československého disentu (V. Havel, A. Vondra aj.), požadovali zrušení
cenzury, propuštění politických vězňů, garanci lidských práv a lepší péči o
životní prostředí.

● Aby byli okamžitě propuštěni všichni političtí vězňové.

● Aby přestala být omezována svoboda shromažďovací.

● Aby přestaly být kriminalizovány a pronásledovány různé nezávislé iniciativy a začaly být
konečně chápány i vládou jako to, čím v očích veřejnosti už dávno jsou, totiž jako
přirozená součást veřejného života a legitimní výraz jeho různotvárnosti. Zároveň by
neměly být kladeny překážky vznikání nových občanských hnutí,včetně nezávislých
odboru, svazu a spolku.
● Aby byly sdělovací prostředky i veškerá kulturní činnost zbaveny všech forem politické
manipulace a předběžné i následné skryté cenzury a otevřeny svobodné výměně názorů a
aby byly legalizovány sdělovací prostředky, působící dosud nezávisle na oficiálních
strukturách.
● Aby byly respektovány oprávněné požadavky všech věřících občanů.

● Aby byly všechny chystané a uskutečňované projekty, které mají natrvalo změnit životní
prostředí v naší zemi a předurčit tak život budoucích generací, neodkladně předloženy k
všestrannému posouzení odborníkům a veřejnosti.
● Aby byla zahájena svobodná diskuse nejen o padesátých letech, ale i o Pražském jaru,
invazi pěti států Varšavské smlouvy a následné normalizaci. Je smutné, že zatímco v
některých zemích, jejichž armády tehdy do československého vývoje zasáhly, se dnes už o
tomto tématu začíná věcně diskutovat, u nás je to stále ještě velké tabu, a to jen proto,
aby nemuseli odstoupit ti lidé z politického a státního vedení, kteří jsou odpovědni za
 dvacetileté upadání všech oblastí společenského života u nás.

Srpen - proběhly v Praze demonstrace odsuzující vpád vojsk Varšavské smlouvy a

demonstranty tvořili zejména poláci a maďaři, protože v Polsku a Maďarsku již
docházelo k jistému prozření, podporovali tak disidenty

17. 11. 1989 - Sametová revoluce – se studenti scházejí na Albertově k připomenutí

roku 1939 a Jana Opletala, pak se vydávají na pochod na Národní Třídu, kde na
ně čekají lidové milice, mezitím je další policejní jednotky obkličují, později
policisté začínají používat násilí na neozbrojené studenty, několik studentů je
zadrženo a dalších několik zmláceno obušky
- je označení období politických změn v Československu mezi 17. listopadem a
29.prosincem roku 1989, které vedly k pádu komunistického režimu a přeměně
politického zřízení na pluralitní demokracii. K urychlení změn přispěl rozpad
bývalého
Východního bloku a narůstající nespokojenost obyvatelstva s ekonomickou a
politickou situací v zemi.
- sametová= bez násilí (kromě studentů na Národní třídě)
- důsledky: přechod z centrální plánované ekonomiky na tržní, vzniká
nezaměstnanost (Ostravsko, Mostecko – těžba a těžký průmysl, byli jsme na něj
zaměřeni a poté jsme to neměli kam vyvážet), přeorientování na auta,
potravinářský
a textilní průmysl

18. 11. 1989 - Studenti vyhlašují generální stávku, ke které se přidávají i umělci, disidenti a
jiné profese

19. 11. 1989 - Sloučením činoherního klubu a disentu vzniká Občanské Forum, které plně
podporuje vzniklý bojkot a žádá dialog a demisi vlády

20. 11. 1989 - na Václavském náměstí je uspořádaná obrovská demonstrace (cca 100 tis.),
cinká se klíčema, Karel Kryl s Karlem Gottem zpívají z balkonu státní hymnu

24. 11. 1989 – Jakeš se vzdal funkce

25. 11. 1989 - cca 800 tis. lidí se sešlo na Letenské pláni, komunismus se začíná hroutit a
přední pohlaváři již ztrácejí naději na jeho udržení, už začínají padat křesla

26. 11. 1989 - Občanské forum a ÚV KSČ se schází k dialogu

27.11.1989 - svolána generální stávka. Téměř třičtvrtě milionu lidí se sešlo na Letné.

29.11.1989 - se schází Národní shromáždění, které zruší články o vedoucím postavení KSČ. Je
rekonstruována vláda, Adamec odchází, do čela je postaven Marián Čalfa

Prosinec - Havel zvolen prezidentem a pozměnena ústava (vypuštění čl.4 o absolutní moci
komunsmu a národní ideologii marxismu-leninismu)

10.12.1989 - je jmenována nová vláda (ke Dni lidských práv). Noví ministři jako Klaus, Komárek,
Dienstbier převzali z rukou Husáka dekrety o svém jmenování. Poté Husák podal
demisi.
29.12.1989 - má být zvolen nový prezident Československé republiky. Rozhodovalo se mezi
Havlem a
Dubčekem. Nakonec byl prezidentem zvolen Václav Havel, Dubček se stal předsedou
Národního shromáždění. Havel byl zvolen Národním shromážděním (ale paradoxně i
hlasy komunistů), přísahal na ústavu Československé republiky. Slíbil, že zemi
přivede
ke svobodným volbám. Ty se konaly v červnu 1990 – zvítězilo Občanské fórum a na
Slovensku Verejnosť proti násilí. Naše země se tak vydala na demokratickou cest

Nová Ústava po roce 1989 a politický vývoj po roce 1989

● ruší se jedna strana

● vypouští se „socialistická“

● úprava vykonné a legislativní moci

● centrálně plánovaná ekonomika → tržní ekonomika

● navrácení soukromého majetku → restituce + privatizace

● kuponová privatizace

● volba prezidenta: Václav Havel

● první volby (začátek roku 1990): vyhrálo Občanské fórum (strana) → zvoleni do federálního
shromáždění

● federální shromáždění: nová budova Národního muzea, voleni na 2 roky

● změna na federaci
→ „pomlčková válka“ - pojmenování nové vlasti → nakonec Česká a
Slovenská federativní republika

● změna státního znaku

2. PREZIDENTI

Tomáš Garrigue Masaryk (1918-1935)

● 7.3. 1860 – 14. 9. 1937

● vědec, filozof, pedagog, politik, žurnalista

● zakladatel novodobého českého státu

● československý prezident

● 1883 – časopis Athenaeum – publikuje Gebauerovu stať navrhující nové a precizní ověření pravosti
Rukopisů zelenohorského a královédvorského🡪 dokázal, že to jsou padělky
 ● 1891 – vstupuje do říšské rady za mladočechy ( po dvou letech odchází, vrací se pak v roce 1907)

● spisy : Česká otázka

Naše nynější krize
Jan Hus
Karel Havlíček
Moderní člověk a náboženství
Otázka sociální
● 1897 jmenován profesorem Karlovy univerzity

● 1914 odjíždí do exilu

● získává podporu amerického prezidenta Woodrowa Wilsona

● 1918 – předseda prozatímní československé vlády, Washingtonská deklarace 🡪v yhlašuje

samostatnost československého národa
● 14. listopadu 1918 – zvolen prezidentem

Proslavil se odmítavým postojem ve sporu o pravosti rukopisu Královedvorského a

Zelenohorského. Přiklání se k pozitivistické filosofii A. Comteho a své žáky vede v tomto duchu.
Během 1. světové války aktivně agituje v exilu za zájmy o nezávislost pro ČSR. V roce 1916 se
schází s francouzským premierem a zakládá společně s Benešem a Štefánikem Československou
národní radu. 1918 agituje ve Washingtonu u prezidenta Wilsona za samostatný československý
stát a W. Wilson nakonec kývne. (Washingtonská deklarace) když je vyhlášeno ČSR je zvolen
prvním prezidentem a během jeho vlády hovoříme o tzv. první republice, což je období
ekonomické prosperity a rozvoje lehkého průmyslu. V roce 1935 abdikuje, kvůli pochroumanému
zdraví a dva roky poté umírá

Edvard Beneš (1935-1938)

● 28.5. 1884 – 3.9.1948

● politik, diplomat

● během první světové války organizoval vnitřní odboj "Maffie" – obstarával spojení mezi Prahou a
Masarykem ve Švýcarsku
● v září 1915 odchází do zahraničí – Paříž : organizuje a řídí jednotlivé složky zahraniční emigrace,
podílí se na propagaci československého politického programu
● přednášel na Sorbonně o Slovanstvu

● generální tajemník Československé národní rady – 1916

● jedná s představiteli dohodových mocností o zřízení samostatných československých jednotek 🡪

souhlas 🡪 vytvoření legií ve Francii – prosinec 1917, Rusku- léto 1918 a v Itálii – duben 1918
● Československou národní radou uznán jako představitel nového českého státu ze strany Francie,
Anglie a Itálie
● 28. říjen 1918 Ženeva – jedná jako představitel zahraničního odboje s domácími politiky o
budoucnosti nového státu, po dohodě 🡪první ministr zahraničínového státu
 ● 1920 - místopředseda Společnosti národů

● 1923 – 27 – člen Rady a bezpečnostního výboru

● prosazoval politiku kolektivní společnosti

● 1920- 1922- vytváří systém Malé dohody ( smlouvy s Jugoslávií a Rumunskem)

● 1924 uzavírá spojeneckou smlouvu s Francií

● účastní se konferencí : Janov 1922, Locarno 1925, Haag 1930, Lausanne 1932

● 1919- 1926 a 1929 – 1935 – poslanec Národního shromáždění

● 1921 – 1922 – premiér

● 18. 12. 1935 zvolen prezidentem ( po abdikaci T.G. Masaryka)

● snaha odstranit mezinárodní izolaci SSSR a začlenit ho do Společnosti národů 🡪 podařilo se 🡪

spojenecká smlouva 1935
● 5. 10. 1938 abdikoval a odešel do exilu

● březen 1939 prohlásil Mnichov za neplatný

● 16. 5. 1945 – příjezd do Prahy 🡪 dekrety

● 19. 6. 1946 znovu zvolen prezidentem

● 7. 6. 1948 abdikoval, poté zemřel

Během 1. světové války se aktivně angažoval v Maffii (československý odboj proti R-U) a pak
když odešel do exilu, pomáhal Masarykovi a Štefánikovi v agitaci. Byl členem československé
národní rady a po vyhlášení ČSR mu patřil post ministra zahraničí. Po Masarykově abdikaci se stal
prezidentem. Avšak po vyhlášení Mnichovské dohody abdikoval i on a utekl do londýnského exilu,
kde řídil exilový odboj během 2. sv. války.

Emil Hácha (1938-1945)

● 12. 7. 1872 – 27. 6. 1945

● právník, státník, preuident Česko- Slovenské republiky, státní prezident Protektorátu Čechy a
Morava
● pracoval jako úředník zemského výboru Království českého a rady Nejvyššího správního soudního
dvora ve Vídni
● za 1. sv. války spolupracoval s dr. Ferdinandem Pantůčkem napojeným na Maffii

● 1925 jmenován prezidentem Nejvyššího správního soudu

● publikoval vědecké práce z mezinárodního práva

● expert na anglosaské právo, znalec anglické literatury

 ● soudce haagského soudního dvora

● po abdikaci Beneše 30. 11. 1938 zvolen prezidentem

● v říjnu 1939 odmítl sliv věrnosti Hitlerovi

● podával protesty proti germanizaci K. von Neurathovi

● žádal o propuštění zatčených vlastenců i vysokoškolských studentů

● 9. červen 1942 – jednání s Hitlerem ( po pohřbu Heydricha)

● od ledna 1943 fakticky nezodpovědný za své činy

● 13. 5. 1945 zatčen na lánském zámku na pokyn ministerstva vnitra, dopraven do vězeňské
nemocnice Pankrác, zemřel
● z příkazu ministra vnitra nesmělo být jeho jméno vyryto na jeho náhrobním kameni

Také zvaný protektorátní prezident, byl právník, který se stal prezidentem v období druhé
republiky a následně během Protektorátu. 14.3.39 Byl v Berlíně násilím přinucen podepsat vznik
Protektorátu, což na něj vrhlo špatné světlo české společnosti, páč mu to mnozí vyčítali. Nátlak
nacistů mu zhoršilo zdraví a náckové ho používali jako loutku, pak konečně v roce 1945 umřel.

Edvard Beneš (druhé období, 1945-1948)

V exilu se snažil opět zajistit Československu právo na existenci po ukončení války, takže vyjednal
smlouvy s Británií, Francií a dokonce i se SSSR (malinko chybka). V Moskvě jedna i
s komunistickým exilem a pak se spolu sešli i v Košicích (Košický vládní program) a rozhodli co
a jak v poválečném Československu, tam ho komouši zahnali trochu do kouta. Nicméně poté se
stává opět prezidentem a vydává své slavné dekrety o konfiskaci německého majetku a odsunu
německého obyvatelstva. V roce 1948 je již silně nemocný a toho využívaj komouši ke svému
Únorovému puči alias Vítěznému únoru(nedostatečný počet demisí demokratických politiků a
jejich následné přijmutí = FAIL). Později téhž roku umírá.
Klement Gottwald (1948-1953)

● 23.11. 1896 – 14. 3. 1953

● komunistický politik a československý prezident

● 20. léta – funkcionář komunistické strany na Slovensku a redaktor jejího tisku

● 1926 -1929 pracoval v pražském sekretariátu KSČ, zformoval opozici proti jejímu tehdejšímu
vedení
● 1928 členem vedoucího orgánu Komunistické internacionály

● únor 1929, jednání pátého sjezdu KSČ – dostal se do vedení strany 🡪 Gottwald zvolen generálním
tajemníkem
● 21. 12. 1929 vystoupil v poslanecké sněmovně Národního shromáždění – sdělil, jaký režim chce
nastolit
● druhá polovina 30. let – změny v politice KSČ

● září a říjen 1938 – hlavní představitel opozice proti přijetí mnichovského diktátu

● 1939 – emigroval do Sovětského svazu

● 10. 5. 1945 – návrat do Prahy jako místopředseda vlády a předseda Národní fronty

● 1945- smrt – předseda KSČ

● 2. červenec 1946 – předseda vlády

● 14. červen 1948 – prezident

● diktatura

● rozsudky smrti, tresty vězením

● zemřel – prasklá výduť srdeční aorty

V roce 1946 se stal premiérem, což mu dávalo dobrou výchozí pozici k převratu, který nakonec i
uskutečnil v únoru 1948. Po abdikaci Beneše se stal prvním komunistickým prezidentem a ihned
začal úřadovat. Začali se pronásledovat političtí vězni, dal vzniknout lidovým milicím a složkám
veřejné bezpěčnosti. Začátekm padesátých let proslul schvalováním poprav nepohodlných lidí ve
vykonstruovaných procesech (M. Horáková, H. Píka, R. Slánský, J. Toufar). V roce 1953 odjel na
pohřeb Stalina do Moskvy a dva týdny po jeho návratu zemřel. Po vzoru Lenina se ho komouši
snažili mumifikovat, ale neuměli to a začaly mu časem hnít nohy.

Antonín Zápotocký (1953-1957)

● 19. 12. 1884 – 13. 11. 1957

● český sociálně demokratický, poté československý komunistický politik a prezident

 ● po vzniku československa se stal jedním ze zakladatelů levice v sociální demokracii, organizátor
dělnických rad
● prosinec 1920 – hlavní organizátor generální stávky na Kladensku

● 1929 – generální tajemník komunistické strany

● 30. léta – představitel komunistických Rudých odborů, oranizátor mostecké stávky

● 27. 12. 1938 – rozpuštění KSČ

● 1939 – zatčen při pokusu o nelegální přechod hranic do Polska, do února 1940 vězněm na Pankráci
🡪 vězení v Drážďanech 🡪 koncentrační tábor Sachsenhausen- Oranienburg
● po květnu 1945 – předseda Ústřední rady odborů, člen předsednictva ÚV KSČ a poslanec
Národního shromáždění
● únor – červen 1948 místopředseda československé vlády

● 1953 předseda československé vlády

● 21. března 1953 – smrt – prezident

● nese plnou odpovědnost za nastolení a provádění organizovaného násilí v Československu

● spolurozhodoval o zatčeních internacích, podílel se na přípravě politických procesů

Byl druhým komunistickým československým prezidentem a během jeho vlády se nic moc nestalo
kromě měnové reformy v roce 1953, kdy dochází k markantní inflaci. Kurs 5:1 až 50:1. Životní
úroveň obyvatelstva velmi klesla. Naštěstí brzo zaklepal bačkorama.

Antonín Novotný (1957-1968)

● 10. 12. 1904 – 28. 1. 1975

● československý komunistický politik a prezident

● 1921 – vstup do KSČ

● 1937- 1938 – tajemník KV KSČ v Hodoníně

● 1938 – účast na ilegální práci KSČ 🡪 zatčen 🡪 1941 – 1954 vězněn v koncentračním táboře
Mauthausen
● 1945 - 1951 vedoucí tajemník KV KSČ v Praze

● 1945 – 1968 – člen ÚV KSČ

● velký podíl na zavádění a upevňování komunistického režimu

● 1951 – zvolen do nově ustaveného organizačního sekretariátu, v prosinci zvolen do politického

sekretariátu a předsednictva ÚV KSČ
● září 1953 zvolen prvním tajemníkem ÚV KSČ
 ● 1957 prezident

● 1960 vyhlásil vybudování socialismu – uskutečnil velkou amnestii

● v období pražského jara musel pod tlakem veřejnosti abdikovat

● květen 1968 odvolán ze všech funkcí

Byl to prezident pitomec, neuměl cizí jazyky a veškerá cizí slova mu musela být ke čtení
předkládaná foneticky. Nebyl v úřadu schopný a bál se vzdělanosti a inteligence, že by se mu
smála, tak se k ní choval tvrdě až prozíravě. Během jeho vlády jde v platnost nová ústava v roce
1960, přinášející nový státní znak a nový název ČSSR. V šedesátých letech povolil částečnou
liberalizaci, což pak vyvrcholilo Pražským Jarem. Byl neoblíbený u komunistů právě kvůli jeho
slabosti v úřadu, tak ho v 68 nahradili.

Ludvík Svoboda (1968-1975)

● 25. 11. 1895 – 20. 9. 1979

● československý armádní generál, komunistický politik a prezident

● po okupaci českých zemí organizoval vojenský odboj v rámci Obrany národa na Moravě

● 5. 6. 1939 odešel do Polska 🡪 velitel vojenské skupiny s Bronowicích u Krakova

● podporoval navázání československých – sovětských zpravodajských kontaktů v Istambulu 🡪

přispěly k ustanovení Československé vojenské mise v SSSR
● inicioval vytvoření československé vojenské jednotky na sovětském území 🡪 to podpořilo uzavření
dohody o Československo – sovětské vojenské spolupráci (součástí čs.- sovět. spojenecké smlouvy
z 18. 7. 1941) a zvýšení prestiže československé exilové vlády v Londýně
● jmenován ministrem NO první poválečné vlády, 25. 4. 1950 odvolán a jmenován náměstkem
předsedy vlády
● 1952 zatčen za připravování vojenského převratu, obvinění poté staženo

● pomáhal organizovat hospodářství JZD v Hroznatíně

● 1954 jmenován náčelníkem Vojenské akademie velitelského zaměření v Praze

● od října 1948 členem KSČ

● 30. 3. 1968 zvolen prezidentem

● podporoval demokratizaci společnosti

● po invazi vojsk Varšavké smlouvy tuto vojenskou akci morálně i politicky odmítl

● odmítl návrh řešit politickou situaci vytvořením nové vlády jako legalizaci daného stavu

● jednání s politickými aktéry invaze vojsk v Moskvě – podmínka : osvobození Sověty zadržených
politiků
● v období normalizace ovlivňoval politické dění
 ● snaha o obnovování zahraničních styků

● podporoval projekty – stavba metra, rozvoj bytové výstavby, atd.

● 28. října 1968 podepsal federativní uspořádání republiky

Během 1. sv války bojoval v legiích na Ruské straně, proslul pak zejména v bitvě u Zborova, kde
R-U dostalo od legionářů na prdel. Během 2. sv. války opět bojoval na východní frontě
v československé legii. Jeho hodnost byla v tu dobu podplukovník a nad sebou měl třeba známého
plk. Heliodora Píku. Spolu pak veleli československým legiím v SSSR. Po válce zastával post
ministra obrany a pak vstoupil do KSČ. V roce 1968 je jmenován prezidentem a zprvu dokonce
souhlasí s Pražským Jarem a Akčním plánem. Bohužel pak proběhne invaze a Svoboda musí věc
rovnat, bohužel ne vždy ve prospěch státu (souhlas s moskevským protokolem, aby nedošlo ke
krveprolití). Myslel si, že následná normalizace povede k obrodě komunismu, ale ve skutečnosti
byl jen loutkou v rukou Brežněva.

Gustav Husák (1975-1989)

● 10. 1. 1913 – 18. 11. 1991

● slovenský právník, československý komunistický politik a prezident

● 1933 vstup do KSČ

● za 2. sv. války – místopředseda povstalecké Slovenské národní rady, pověřenec vnitra,

místopředseda Komunistické strany Slovenska
● 1947 organizoval politické provokace proti demokratům, vyháněl nekomunistické pověřence
z úřadů
● na Slovensku řídil SNB a StB

● jaro 1950 obviněn z buržoazního nacionalismu, odvolán z funkce předsedy Sboru pověřenců

● únor 1951 zatčen, duben 1954 odsouzen na doživotí

● 1960 propuštěn z vězení

● 1968 – místopředseda vlády

● iniciátor ústavního zákona o federativním uspořádání republiky

● duben 1969 – první tajemník KSČ

● 1971 – 1987 generální tajemník ÚV KSČ

● 1975 – prezident

● 1989 abdikoval

Po Vítězném únoru se Husákovi stranické čistky nevyhnuly, a tak byl uvězněn, naštěstí pro něj
nebyl popraven jako třeba R. Slánský. V roce 1960 byl Novotného amnestií osvobozen a poté byl
komunisty rehabilitován. Po invazi je z něj vzorný komunista a obdržel tak vyznamenání Hrdina
ČSSR a jednou i Hrdina Sovětského svazu. V roce 1975 se stává prezidentem a pokračuje
v normalizaci. V KSČ během jeho vlády probíhají stranické čistky a na důležitá místa se dostávají
bezcharakterní kariéristi. V 1989, kdy se komunismus pomaličku hroutil, byl společně s premiérem
L. Adamcem odpovědný za zásahy policie. Nakonec však když vypukla Sametová revoluce
rozhodl, aby proti demonstrujícím nebylo použito násilí a tím přispěl k poklidnému převratu.
Později téhož roku odstoupil z úřadu. Btw. byl to jediný slovák v úřadu československého
prezidenta.

Václav Havel (1936 – 2011)

● 5. 10. 1936 – 18. 12. 2011

● spisovatel, dramatik, mluvčí Charty 77, poslední prezident Československa, první prezident České
republiky
● v době kolem Pražského jar prosazoval zavedení demokratické společnosti

● vystupoval na obranu politických vězňů

● spoluzakladatel a mluvčí Charty 77

● 1989 spoluzakladatel Občanského fóra

● 29. prosince 1989 prezident Československa

● 1. 7. 1991 vyvedl Československo z Varšavské smlouvy a přispěl ke vstupu do NATO

● od roku 1993 prezident České republiky

● prosazoval přijetí ČR do EU

Václav Klaus ( 1941- …)

● 19. 6. 1941

● český ekonom, politik, prezident

● prosinec 1989 - vstoupil do politiky – federální ministr financí

● 1991 jmenovánmístopředsedou vlády ČSFR

● 1990 předsedou Občanského fóra

● 1991 – spoluzakladatel Občanské demokratiské strany

● 1992- předseda vlády

● 1998 – předseda poslanecké sněmovny

● 28. 2. 2003 – prezident České republiky

Miloš Zeman (1944 - …)

 ● 28. září 1944

● 1968 vstup do KSČ

● 1970 vyloučen z KSČ pro nesouhlas se sovětskou okupací a normalizací

● účast na demonstraci 17. 11. 1989

● 1990 zvolen poslancem Federálního shromáždění, předseda rozpočtového výboru

● 1993 zvolen předsedou ČSSD

● 1996 – 1998 předseda Poslanecké sněmovny

● 1998 předseda vlády

● 2002 odmítá znovu kandidovat na předsedu vlády

● 2003 – nebyl zvolen prezidentem - hlasovalo proti němu 27 poslanců

● 2006 aktivně podporoval Sociální demokracii ve volební kampani, odmítl nabídku na funkci
prezidenta republiky
● březen 2007 vystoupil ze Sociální demokracie pro nesouhlas s politikou Jiřího Paroubka

● 2009 založil Stranu Práv Občanů – 2010 zvolen předsedou

● 2012 prezident

3. POLITICKÉ PROCESY
Milada Horáková

V roce 1949 Stb zatýkala komunismu nepohodlné lidi. M. Horáková se provinila svým nadhledem,
inteligencí a členstvím v ČSNS (socani). V zinscenovaných procesech jí komunisté zvolili do čela
kontrarevoluční skupiny. Byla velmi tvrdě týrána (zdrogování, mučení, nedostatek jídla, tekutin aj.)
v pankrácké věznici a odmítla požádat o milost, to však udělala její sestra a advokát. Klement
Gottwald i přes nátlak zahraničních osobností (Einstein, Churchill aj.) podepsal rozsudek smrti,
který byl v pankrácké věznici vykonán v roce 1950.

Rudolf Slánský

Nověvniknuvší Izrael nechtěl poslouchat sovětský diktát, navíc Jugoslávie pod vedením Tita si šla
taky svojí cestou, takže Stalin nařídil udělat nějaký velký proces jako hrozbu odklonu od
komunismu. Vybral si vysoké komunistické pohlaváry a donutil Gottwalda, aby schválil tohle
střílení do vlastních řad. Gottwald vydírán Stalinem, že ho do toho zatáhne taky, nakonec kejvnul.
Stb zadržela Slánského a další významné komunisty a ve vykonstruovaných procesech jim byl za
velezradu a podněcování ke kontrarevoluci udělen nejvyšší trest – trest smrti.
Heliodor Píka

Během 2. sv. války byl v moskevském exilu jako velitel československých legií. Již v srpnu 1941
varoval Beneše, že SSSR neusiluje o svobodné ČSR, ale o diktaturu proletariátu. (FAIL) Tím si
velmi znepřátelil Gottwalda! Když se pak komunisté dostali k moci, Stb jej okamžitě sebrala a ještě
toho léta se konal proces, v němž byl obviněn ze špionáže pro VB, velezrady, vlastizrady a dalších
lživých nařčení. Byl oběšen 21.7.1949.

Josef Toufar

V roce 1950 byl tento farář obviněn z inscenace tzv. číhošťského zázraku, což spočívalo v posunutí
asi půlmetrového kříže na oltáři. Celá situace s posunutím se opakovala na Boží hod vánoční, a tak
se o to začala zajímat Stb. Toufara uvěznili, mučili (elektrický šoky, bití, žízeň) a snažili se z něj
dostat přiznání. Nakonec ho převezli do nějakého sanatoria a tam krátce po tom zemřel na následky
mučení.

4. DISENT

● Disident (česky odpůrce, odštěpenec či odpadlík)

● v politickém slova smyslu člověk odlišně smýšlející, odmítající oficiálně proklamované názory,
aktivní odpůrce establishmentu (zpravidla nenásilnou formou)

● Komunita disidentů bývá nazývána disent

● Disidenti často bývají (zejména v nedemokratických státech) za své přesvědčení různě

pronásledováni a trestáni, a to i odnětím svobody či smrtí.

● Známí disidenti
Ivan Martin Jirous
František Stárek
Václav Havel
Nelson Mandela
Andrej Sacharov
Alexandr Solženicyn
Lech Wałęsa
Timothy Leary
Stanislav Penc
Aun Schan Su Ťij
Yoani Sánchezová

● Disidentské skupiny
Charta 77
Solidarita (Polsko)
LPS (Lietuvos persitvarkymo sąjūdis)
LLL (Lietuvos Laisvės Lyga) (Litevská Liga Svobody)

5. CHARAKTERISTIKA NACISTICKÉHO A KOMUNISTICKÉHO

 REŽIMU

6. VÝRAZNÉ OSOBNOSTI

● Jan Opletal (1914 – 11. listopad 1939)

- byl student Lékařské fakulty Karlovy univerzity
- zemřel na následky střelby při protinacistické demonstraci během německé okupace
- 28. října 1939, v den výročí založení samostatného československého státu,
proběhly v Praze protinacistické demonstrace a nepokoje, kterých se Opletal
zúčastnil. Demonstrace byly nacisty tvrdě potlačeny. Jan Opletal byl v Žitné ulici v
Praze zraněn střelou do břicha.

● Jan Palach (1948 – 19. ledna 1969)

- byl student historie a politické ekonomie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
- který obětoval svůj život na protest proti potlačování svobod a pasivnímu přístupu
veřejnosti po okupaci Československa armádami států Varšavské smlouvy.
- Dne 16. ledna 1969 se zapálil v horní části Václavského náměstí v Praze. S rozsáhlými
popáleninami byl převezen do nemocnice, kde po třech dnech zemřel
- V tzv. Palachově týdnu, od 16. ledna do 22. ledna 1989, probíhaly v Praze protestní
akce zaměřené proti komunistickému režimu. Veřejná bezpečnost a Lidové milice tyto
protesty rozehnaly. Jednalo se o předstupeň Sametové revoluce.
● Jan Patočka (1907 – 1977)
- filosof
- Po uzavření českých vysokých škol 1939 učil na gymnáziu a vydal několik knížek jako
přípravu pro budoucí studenty university; koncem války byl nasazen na stavbě. V roce
1945 se vrátil na UK, ale už roku 1949 ji musel opustit a krátce přednášel v Brně. Od
roku 1950 pracoval v Ústavu T. G. Masaryka, pak ve Výzkumném ústavu pedagogickém,
kde připravoval první vydání Komenského Všenápravy
- Od roku 1964 byl editorem ve Filosofickém ústavu AV, absolvoval přednáškové pobyty
ve Francii, v Belgii a v Německu, roku 1968 se podruhé vrátil na UK, byl jmenován
profesorem, ale roku 1972 byl penzionován.
- V roce 1976 organizoval petici za propuštění mladých hudebníků kapely Plastic People
a stal se (spolu s V. Havlem a J. Hájkem) jedním z prvních mluvčích Charty 77 (1. ledna
1977). Občanské angažmá v „Chartě 77“ mu jistě ukrátilo život a zároveň získalo určitou
proslulost, zejména v zahraničí.
- Svými posledními texty k Chartě 77 jí vtiskl výrazný občanský a mravní charakter (v
duchu své vlastní filosofie). Po setkání s nizozemským ministrem zahraničí Van der
Stoelem byl opakovaně vyslýchán StB, po jednom náročném výslechu byl
hospitalizován a zemřel na mozkovou mrtvici.
- Jeho pohřeb se stal významnou událostí protikomunistického odporu. Nekrolog četl
Ladislav Menzel, který v červenci následujícího roku předčasně zemřel.
- -zjednodušeně vyjádřeno ve dvou motivech:
1.) motiv přirozeného světa
- souvisí s osudem člověka a lidskou duší, žijeme v civilizace, všude je technika, ale
přesto
- potřebujeme něco bazálního jako vztahy, láska, domov a teplo.. (Husserl – vychází
z něho)
- země je pokladem všeho dění (jeviště), a nebe je protipólem, měli bychom se ohlížet po
tomto základu, ctít ho
 - přirozený svět je prostředím lidských kontaktů (láska a boj)
- význam domova: domov je část světa, která je nám nejbližší, kde se cítíme bezpečně,
orientované
centrum našeho života a protikladem je svět (nejzašší horizont, nejdál), do světa chodíme za
obživou,
ale vracíme se z něho, jsme zde jako cizinci

2.) sokratovský motiv

- souvisí s filozofií dějin - ve fenomen. pojatých dějinách není žádný určující
- zákon nebo konečný smysl dějin. Dějiny jsou problematičnost, a ta zůstane vždy
problémem. Jde o to: rozvinout určité otázky, jimi se dívat na svět a s nimi žit. Smysl
dějin je tedy stále hledaný, stále problematizovaný, je to cesta. Nevíme, kam dějiny
půjdou, ale můžou vést tou nejlepší cestou. Důležitá je péče o duši. Lidé by měli být
vychováváni k poctivému myšlení - půjdeme správně(péče o duše i u Sokrata a Platona )

7. YÝZNAMNÉ DOKUMENTY

MNICHOVSKÁ DOHODA (označována také jako Mnichovská zrada či Mnichovský diktát) byla
dohoda mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií o odstoupení pohraničních území
Československa Německu. Byla dojednána 29. září 1938 v Mnichově (ve všech jazykových verzích
pak byla podepsána po půlnoci, tj. 30. září 1938). Zástupci čtyř zemí – Neville Chamberlain (Velká
Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) – se
dohodli, že Československo musí do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci (Sudety)
Německu. Zástupci československé strany byli přítomni, ale k jednání samotnému nebyli přizváni.

Mnichovská dohoda byla završením politických a diplomatických selhání Československé vlády a

činnosti Sudetoněmecké strany Konráda Henleina a vyvrcholením snah Adolfa Hitlera rozbít
demokratické Československo, což bylo jedním z jeho postupných cílů k ovládnutí Evropy.
Mnichovská dohoda je příkladem politiky ústupků, appeasementu.

BENEŠOVY DEKRETY, či též DEKRETY PRESIDENTA REPUBLIKY, je označení dekretů

vydaných v exilu prezidentem Československé republiky Edvardem Benešem během druhé světové
války a krátce po jejím skončení na osvobozeném území Československa po dobu, kdy nebylo
možné vykonávat zákonodárnou moc skrze Národní shromáždění.
Prezident vydal ústavní dekrety s právní silou ústavních zákonů a dekrety, které mají sílu zákona.
Ve Sbírce zákonů bylo publikováno 98 dekretů prezidenta a 7 dekretů bylo dodatečně
republikováno.
Všechny ústavní dekrety a dekrety prezidenta republiky byly po válce, 5. března 1946,
ratihabovány Prozatímním Národním shromážděním ústavním zákonem č. 57/1946 Sb. Ústavní
dekrety byly prohlášeny za ústavní zákony, dekrety byly prohlášeny za zákony.
Vedle dekretů o znárodnění většiny průmyslových podniků, pojišťoven, bank, zavedení centrálního
plánování, všeobecné pracovní povinnosti mezi ně patří dekrety spojené především s konfiskací
majetku etnických Němců a Maďarů, zrádců a kolaborantů, ztrátou československého státního
občanství Němců a Maďarů, zrušením německé university a německých vysokých škol
technických.
Ústavní soud potvrdil jejich platnost v době vzniku a jejich závaznost, tj. jimi nastolené změny
zůstávají zachovány. Zkoumat, zda zůstávají platnou součástí českého právního řádu, odmítl, neboť
jsou již právně neúčinné.
(dekret = řední výnos, ustanovení, úřední listina o určitém rozhodnutí)

DVA TISÍCE SLOV, 1968 (uveřejněno v Literárních novinách, Vaculík je autorem textu) – jde o
manifest za lidská práva v socialistickém Československu, později byl označen za vrchol
kontrarevoluce a Vaculík za něj byl pronásledován

Dva tisíce slov (úplný název Dva tisíce slov, které patří dělníkům, zemědělcům, úředníkům,
umělcům a všem) byl jeden ze dvou nejvýznamnějších dokumentů Pražského jara. Zatímco Akční
program KSČ byl výzvou k reformě komunistické strany, Dva tisíce slov obsahovalo podněty,
které šly za rámec Akčního programu. Vedení KSČ je odmítlo a později, v době tzv. politické
normalizace, dokument Dva tisíce slov označilo za kontrarevoluční.
Dokument vznikl na podnět pracovníků Československé akademie věd – Otty Wichterla, Jana
Broda, Otakara Poupy a Miroslava Holuba. Šlo o aktivizaci československé veřejnosti proti stále
zjevnému tlaku sovětského vedení proti reformním změnám v zemi. Jako manifest jej sepsal
spisovatel Ludvík Vaculík. Text vyšel 27. června 1968 v Literárních listech a celostátních denících
Práce, Mladá fronta a Zemědělské noviny, tedy den poté, kdy byla 26. června 1968 zákonem č.
84/1968 Sb. dočasně zrušena cenzura („Cenzura je nepřípustná“). Manifest podepsaly stovky
osobností veřejného života a více než sto tisíc občanů.
Krátce po zveřejnění dokumentu jej při parlamentní interpelaci označil poslanec a důstojník
Československé lidové armády Samuel Kodaj za kontrarevoluční akci. Čelil pak rozsáhlé kritice od
reformně naladěné veřejnosti. Na tajné schůzi komunistických poslanců měl Kodaj rovněž ještě
před Srpnem 1968 prosazovat vyhlášení stanného práva a represe proti nejradikálnějším
reformistům.
V 70. letech, v době tzv. normalizace, byli mnozí lidé za projev souhlasu s tímto manifestem
perzekvováni.
CHARTA 77 byla neformální československá občanská iniciativa, která kritizovala „politickou a
státní moc“ za nedodržování lidských a občanských práv, k jejichž dodržování se ČSSR zavázala
při podpisu Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) v
Helsinkách. Iniciativa působila v letech 1977 až 1992. Pojmenována je podle dokumentu Charta 77
(Prohlášení Charty 77) z 1. ledna 1977.

Autory, organizátory a mezi prvními signatáři byli Jan Patočka, Jiří Němec, Václav Benda, Václav
Havel, Ladislav Hejdánek, Zdeněk Mlynář, Pavel Kohout, Petr Uhl, Ludvík Vaculík a Jiří Hájek.
Jeden ze tří prvních mluvčí, profesor Jan Patočka byl také první obětí represí komunistického
režimu vůči signatářům Charty 77, když 13. března 1977 po několikahodinovém výslechu zemřel.
Jeho pohřeb v Břevnově se stal významnou událostí protikomunistického odporu. Nekrolog četl
Ladislav Menzel, který v červenci následujícího roku předčasně zemřel. Signatáři reprezentovali
odlišná povolání, politické postoje i náboženská vyznání. Řada z nich se výrazně zapojila do
veřejného života po Sametové revoluci v roce 1989.

Přestože byl počet signatářů Charty vzhledem k celkovému počtu obyvatel malý, je dnes Charta 77
považována za jednu z nejvýznamnějších akcí odporu vůči předlistopadovému režimu v období
normalizace po roce 1968. Naděje na ovlivnění situace v jedné ze zemí bývalého sovětského bloku
se však vyplnily jen částečně, přestože Charta budila u nezanedbatelné části obyvatelstva určité
sympatie. Tím, že nezískala výraznější podporu obyvatelstva, se lišila od o tři roky později
založeného polského odborového hnutí Solidarita, které se brzy stalo masovým, vyzvalo
komunistický režim ke střetu v boji o politickou moc a později i přispělo k jeho pádu.

8. CHARAKTERISTIKA NACISTICKÉHO A KOMUNISTICKÉHO

REŽIMU
8.1 KOMUNISUS
- společné vlastnictví, odmítá třídní rozdíly mezi lidmi
- Karl Marx, Fridrich Handles
- listopad 1919 v Rusku pod vedením Lenina, 1948 – 1989 KSČ založena 1921 a rozpuštěna 1991
(-> poté vznik KSČM)
- kladivo + srp + rudá
- centrálně plánovaná ekonomika, pětiletky
- revoluce, znárodňování
- buržoarzie vs. proletorát
- ( versus socialismus, komunismus je radikálnější forma socialismu, v socialismu se připoští
možnost soukromého vlastnictví + částečně tržní ekonomiky)
- Castro, Stalin, Lev Trockij (umírněnější než Stalin), Mao- Ce- Tung, Kim Ir Sen, Kim Čom Un

vysvětlení pojmu communis (lat.) – společný

odbdobí vzniku, historické 1917 – bolševická revoluce v Rusku,

souvislosti
1918 – 20 Německo, Maďarsko

po 1. SVV, po r. 1945 střední a východní Evropa

ideoví představitelé v Platón, K. Marx, f. Engels,

minulosti
K. Marx, Vladimír Iljič Lenin, J. V. Stalin, K. Gottwald

současné pol. strany (ČR, KSČM

EU)

hlavní hodnoty - odstranění kapitalismu a nahrazení společným

(státním) vlastnictvím

- potlačení individualismu ve prospěch zájmu kolektivu

- světová revoluce

názory na tržní - kategorické odmítání, ekonomika centrálně řízená státem, kontrola výroby,
mechanismus jednotné ceny

vize společnosti - radikální socialismus, založen na odmítání dosavadních norem a hodnot ve

společnosti

- omezení svobody jednotlivce ve prospěch celku

názor na funkci/podobu - struktury strany nahrazují státní struktury, stranické ozbrojené složky
státu (Lidové milice)

- totalitní stát, vše podřízeno zájmům vládnoucí strany a její ideologii

 - policejní kontrola, propaganda

projekt Sociální Evropa

Situace v Rusku po 1. světové válce:

- pokles výroby, málo potravin, neúroda, hladomor, rolnická povstání a stávky
- 1921 zaveden NEP (nová ekonomická politika) = program obnovy hospodářství
zničeného válkou
- Roku 1919 vznik KOMINTERNY = komunistická internacionála
- organizace komunistických stran v různých zemích
- rok 1922 vznik SSSR = svaz sovětských socialistických republik
- Rusko, Bělorusko, Ukrajina, Arménie, Gruzie, Ázerbájdžán
- Rok 1924 – u moci Josif Vissarionovič Stalin – éra stalinismu
- nastupuje osobní diktatura, likvidace opozice, industrializace (důraz na těžký průmysl),
- násilná socializace (znárodňováni), kolektivizace (združstevňování), nové průmyslové
oblasti – Sibiř, Ural
- hlad, pokles životní úrovně, vzpoury, teror, podřízenost komunistické ideologii, zřizování
pracovních táborů = gulagy

8.2 NACISMUS
- nacionální socialismus, odnož fašismu
- myšlenky pangermanismu (všeněmectví), antisemitismus, teorie o nadčlověku
- důraz na vlastenectví
- uplatňuje ho NSDAP – Národně socialistická německá dělnická strana
- 1923 Hitlerův-Ludendorffův puč proti Výmarské republice, puč byl potlačen
- Adolf Hitler se ocitá ve vězení (píše Mein Kampf)
- vznik bojových svazů SA (= úderný oddíl)
SS (= ochranný oddíl)
- po světové hospodářské krizi miliony nezaměstnaných, snížení průmyslové výroby, krize ve
všech odvětvích
- šíří se demagogie: navenek obhajoba národních a sociálních zájmů, lživé sliby, překrucování
skutečnosti
- podceňování nebezpečí NSDAP (nejsilnější stranou v době krize)
- extrémní nacionalismus = šovinismus
- touha ovládnout Evropu, zničit SSSR, sliby, že bude odstraněna nezaměstnanost a krize
- Hitler vypracoval nový program nacistů, podstatou bezohledný rasismus
- Němci = nadřazená arijská rasa, má právo si podrobit ostatní méněcenné národy a vládnout světu
- odsuzovali hlavně Židy a komunisty
- příslušníci NSDAP terorizovali odpůrce
- 1933 A. Hitler se stává říšským kancléřem, rozpustil říšský sněm, likviduje všechny prvky
demokracie, omezena moc parlamentu
- zakázány všechny strany kromě NSDAP, omezena občanská práva a svobody, zatýkání a věznění
odpůrců
- zřízeno GESTAPO = tajná státní policie
- symbolem = hákový kříž
- zřízen systém koncentračních táborů (1933 Dachau, pak Buchenwald, Mauthausen a další, týrání,
pokusy na vězních …)
- nacistická elita: hlava německého státu, vůdce, führer - Adolf Hitler, náměstek – Rudolf Hess,
 tajemník – Martin Bormann, velení SS – Heinrich Himmler, ministr propagandy – Joseph
Goebbels maršál a ministr letectva - Herman Göring velení SA – Ernest Röhm
- z 29. na 30. 6. 1934 = Noc dlouhých nožů – čistka ve vlastních řadách
- zavražděno přes 1000 členů SA i Röhm
- cílem vytvořit velkoněmeckou říši spolu s Rakouskem, Českými zeměmi, částí Polska
- Hitlerjugend = fašistická organizace pro chlapce a dívky, výchova v duchu nacistických
myšlenek, od roku 1936 povinné členství
- státní kontrola nad kulturou i politikou, páleny knihy demokratických autorů
- nacistická propaganda ve filmu, rozhlase, sportu
- ohrožení představitelé kultury raději emigrovali (Einstein, Remarque, Brecht a další)
- 1935 sjezd nacistů Norimberk – zde vyhlášen boj proti demokracii a bolševismu
- přijaty rasistické norimberské zákony
- počátek systematické likvidace Židů
- Židé byli vyloučeni z politického, hospodářského a veřejného života, zbaveni lidských práv, měli
zakázáno vykonávat řadu povolání, vyloučeni ze škol, divadel, kin, veřejné dopravy, zakázány
styky s árijci (hanobení rasy)
- dostali označení žlutou šesticípou hvězdu = Davidova hvězda
- zabavovali jim majetek = arizace
- vrcholem teroru = Křišťálová noc – z 9. na 10. 11. 1938 pogrom na Židy
- násilné vyhlazování, vypáleny synagogy, obchody, židovské školy, domy
- někteří uprchli do zahraničí, i do ČSR
- Norimberské zákony = legalizovány antisemitské bouře
- Židé postupně zbaveni občanství a veškerých práv
- Židem byl ten, kdo pocházel ze 3 židovských prarodičů