ÚVOD DO SOCIOLOGIE

Pojem sociologie pochází z latinského: societas = společnost, společenství + logos = věda, slovo, řeč
Sociologie je věda (nauka) o společnosti. Zabývá se fungováním společnosti, její strukturou, sociálními
skupinami a vztahy mezi nimi.

DĚJINY SOCIOLOGIE
1. Předvědecké období (protosociologie) (od starověku – 1840)
2. Vědecké období:
a) Období klasických systémů, velkých teorií (1840 – 1920)
b) Období velkých výzkumů (meziválečné) (1920 – 2. svět. válka)
c) Období velikého hledání (po 2. sv. v.) (2. svět. válka – současnost)

I. PROTOSOCIOLOGIE:
Jako samostatná vědní disciplína existuje sociologie od poloviny 19. století. Původně však byla součástí
filozofie (antické Řecko). Patří sem názory na společnost, spol. skupiny, které se řešily v rámci filozofie
jednotl. filozofů a fil. škol (Platon, Aristoteles), středověké koncepce a názory na uspořádání společnosti
(např. Sv. Augustin), novověk (T. Hobbes, J. Locke, J. J. Rousseau...) atd.

II. VĚDECKÉ OBDOBÍ:

a) Období klasických systémů, velikých teorií (1840-1920):
AUGUSTE COMTE (1798-1857), napsal dílo Kurz pozitivní filozofie
Zakladatel sociologie jako samostatné vědní disciplíny byl franc. filozof a sociolog AUGUSTA COMTE (čti
Ógist Komt), který dal tomuto vědnímu oboru název. Sociologie je pro Comta vrcholem věd (stojí na vrcholu
pyramidy všech věd, neboť je ze všech vědních oborů tou nejkonkrétnější. Sociologie se totiž zabývá
konkrétními vztahy ve společnosti, neopakovatelnými a jedinečnými jevy. Tvrdil, že ve společnosti fungují
zákonitosti, vzájemné vztahy a souvislosti a tyto je zapotřebí zkoumat právě prostřednictvím vědecky
koncipované disciplíny, opravdové vědy o společnosti, sociologie.) Comte tedy vnímal sociologii jako vědu,
založenou na vědeckých principech a metodách!
August Comte tedy vypracoval NOVOU SOUSTAVU VĚD, kdy vědy seřadil od nejvšeobecnější
(matematika) po nejkonkrétnější (Sociologie):
Matematika → Astronomie → Fyzika → Chemie → Biologie → Sociologie
Matematika je tak jako nejvšeobecnější (nejabstraktnější) věda na spodu pyramidy věd a sociologie je
jako nejkonkrétnější věda na vrcholku pyramidy věd!
Comte chápe sociologii jako vědu, vnímá ji pohledem přírodních věd (je představitelem pozitivismu =
vědeckého přístupu, klade důraz na vědecké poznání a fakta!).

1
Ve společnosti Comte rozlišil:
1. SOCIÁLNÍ STATIKU (stálé a konstantní jevy ve společnosti, to, co se v ní nemění = ve spol. je soc.
struktura, lidé existují v nějakém sytému – stát; vždy tu jsou nějaké soc. skupiny – rodina, škola,
instituce; náboženství, nežádoucí spol. jevy – např. kriminalita atd.)
2. SOCIÁLNÍ DYNAMIKU (proměnlivé jevy, které se ve společnosti vyvíjí – např. demografické změny
ve spol.: počet obyvatel, migrace, porodnost, úmrtnost, sňatečnost a rozvodovost, stárnutí
populace – proměnlivé ukazatele v čase)
Mezi soc. statikou a dynamikou Comte hledá souvislosti a vztahy. Vychází při svém studiu společnosti ze
zkušenosti (empirie). Na základě toho pak ve společnosti hledá obecné zákonitosti, které v ní fungují a
kterými se společnost řídí. Jejich poznáním a pochopením tak můžeme společnost zásadně zlepšit → jde
mu o společenský vývoj a pokrok!

HERBERT SPENCER (1820-1903)

Herbert Spencer je představitelem organicismu v sociologii – tento směr vnímá společnost jako jinou formu
či obdobu biologického organismu.
Aplikoval na společnost Darwinovu evoluční teorii. Společnost chápe jako živý organismus, který vznikl
živelně a jako součást přírody je řízen přírodními zákony. Za základní buňku společnosti je považován
jedinec (člověk je jako jedinec „buňka“, která ke svému životu potřebuje sociální skupiny a společnost =
„organismus“, kdy žádná jeho součást nemůže fungovat sama, ale pouze ve vztahu a součinnosti s
ostatními). Je zastáncem přirozeného výběru. Vládnou schopnější, méně schopní a chudí jsou ovládáni
(vláda silnějšího a schopnějšího). Spencer klade důraz na EVOLUCI ve společnosti = postupný, pozvolný
vývoj od jednodušších forem po složitější (X naopak Karel Marx stavěl na revoluci = rychlá, razantní a
radikální (až násilná) změna poměrů ve společnosti). Do přirozeného vývoje společnosti by se nemělo
zasahovat. Spencer je představitelem biologického směru.

KAREL MARX (1818-1883), své myšleny sepsal v díle Kapitál

Tento filozof studoval společnost jak z hlediska ekonomického, tak i sociologického. Byl novinářem
(redaktor Rýnských listů = Die Reinische Zeitung), který zkoumal kapitalistickou společnost své doby (19.
stol.). Snažil se ji analyzovat a zjistit, proč je na tom dělnictvo tak zle. Ve svých analýzách společnosti se
zaměřil na studium a pochopení fungování moderní průmyslové = kapitalistické společnosti. Tuto označoval
za tzv. buržoazní společnost. Společnost dělil na 2 základní skupiny= TŘÍDY: Buržoazie a Proletariát.
Buržoazie = kapitalisté, bohatí průmyslníci, obchodníci, bankéři, kteří vlastní výrobní prostředky), tito
vykořisťují druhou třídu = proletariát, ten je pracovní silou. Proletariát jsou chudí vykořisťovaní dělníci. Mezi
oběma skupinami panuje napětí, konflikt, nerovný a protikladný vztah = antagonismus. Tento rozpor obou
tříd podle Marxe povede k revoluci, tu vyhrají proletáři, dojde ke zrušení tříd ve společnosti, nastane tzv.
beztřídní společnost bez bohatých a chudých, společnost rovných lidí (rovnostářská spol.), dosáhne se tedy
ideálního stavu = komunismu! Marx úzce spolupracoval s Bedřichem Engelsem

ÉMIL DURKHEIM (1858-1917) (čti „Emil Dyrkém“), napsal dílo: Sebevražda

By to francouzský filozof a sociolog, „první profesor sociologie“, který se pokoušel vysvětlit dění ve
společnosti psychologickými a biologickými činiteli. Vytvořil tak teorii dělby práce a teorii sebevraždy.
Tvrdil, že ve společnosti na člověka působí vnější (neosobní sociální jevy), vytvářejí na jedince vnější tlak a
2
on se jim musí přizpůsobit. Zabýval se otázkami dělby práce, společenské solidarity, fenoménem
sebevraždy a náboženství. Náboženství vnímal spíše jako náboženství humanity (jakési lidské solidární
náboženství mezi lidmi, které má jít ruku v ruce s etikou). Durkheim užívá pojem ANOMIE: jedná se o stav
společnosti, kdy přestávají platit závazné normy a všeobecně uznávaná pravidla a hodnoty (z řec. nomos =
řád, zákon). O anomii hovoří Durkheim v souvislosti s popisem stavu moderní společnosti.

MAX WEBER (1864-1920)

Německý sociolog, který se zabýval otázkou sociálního jednání = smysluplná lidská aktivita, která
závisí na reakcích druhých lidí. Zabýval se vztahem sociologie a politologie – řešil otázku moci. Při
vysvětlování politiky uplatňuje tři typy moci: Charismatickou moc – úspěšnost vůdců je založena na kouzlu
osobnosti (charisma); Tradiční moc – mocenské postavení se dědí (feudálové); Legální moc – je založena na
právních zákonech (parlament). Zabýval se rovněž vztahem kapitalismu a protestantské etiky, kde propojil
ekonomický život, náboženství a etiku.

GEORG SIMMEL (1858–1918)

Německý filozof a sociolog. Společnost a skupiny v ní nejsou vždy harmonické a konflikt určitého stupně je
ve společnosti nutný, je hlavní podmínkou jejich existence. Dále se zabýval teorií peněz a životem lidí ve
městech.

VILFREDO PARETO (1848-1923)

Italský ekonom a sociolog. V sociologii zdůrazňoval matematický přístup a metody, zabýval se otázkou elit
ve společnosti

GUSTAV LE BON (1841-1931)

Zabývá se teorií davu, tvrdí, že hlavním rysem davu je průměrnost a krajní citlivost. Jedinec ztrácí
v anonymním davu svou osobnost (individualitu) a stává se „automatem bez duše“.

b) Období velikých výzkumů (meziválečné) (1920-2. světová válka):

V tomto období se vyvíjí sociologie především v USA! Americká sociologie se stává centrem výzkumů.
Sociologie se přeměňuje z akademické, teoretické disciplíny na prakticky využitelnou vědu! Uskutečňují
se první velké výzkumy a důraz kladen na využitelnost poznatků v praxi. První výzkumy se týkaly
sociálně-patologických jevů (kriminalita, alkoholismus, drogy, prostituce, ale i nezaměstnanost či reklama).
Dochází k přechodu od zkoumání makrosociologických jevů k mikrosociologickým tématům → výzkumy
jsou konkrétněji zaměřeny (rodina, politické a ekonomické instituce).
Rozvíjí se sociologické metody.
GEORGE GALLUP (1901-1984) – americký sociolog a statistik, který je zakladatel a hlavní představitel
sociologického výzkumu veřejného mínění. Založil slavný Gallupův ústav. Princip průzkumu veřejného
mínění: skupina expertů se dotazuje vybraného vzorku lidí (založil vlastní způsob zjišťování politických
preferencí veřejnosti. Jeho průzkumy byly založeny na výběru respondentů tak, aby vzorek odpovídal
3
socioekonomickému složení obyvatelstva. Gallupova metoda se osvědčila už při prezidentských volbách
v roce 1936).
České agentury pro výzkum veřejného mínění: MEDIAN, STEM, FOCUS, CVVM (Centrum pro výzkum
veřejného mínění)

c) Období velkého hledání (2. světová válka – současnost):

V tomto období dochází ke spojení předešlých období – jak teoretické roviny bádání nad lid. společností,
tak i praktického přístupu. Hovoříme o pluralismu v sociologii (četnost, mnohost), kdy vedle sebe existuje
více konkurujících si teorií.
Představitelé sociologie ve 20. století:
MICHAEL FOUCAULT (1926-1984) (čti Mišel Fukolt) – francouzský filozof, psycholog, který řešil i
sociologická témata. Zaměřuje se na otázky vývoje moderního vězení, nemocnice a školy. Později se
zabýval úlohou sexuality a jedince v historii.
JÜRGEN HABERMAS (1929) – německý filozof a sociolog. Tvrdí, že ve společnosti je narušen mravní řád
tím, že se nadřazují a upřednostňují ekonomická pravidla před vším ostatním.

ČESKÁ SOCIOLOGIE
Do dějin světové sociologie naši sociologové zasáhli málo. Máme vlastní sociologickou tradici, která je sice
zajímavá, ale ve světě neznámá. Zakladatelem u nás byl T. G. Masaryk, jeho pokračovatelem byl Edvard
Beneš. K významným českým sociologům patřili také: Emanuel Chalupný, Josef Král, především A. Inocenc
Bláha a další.
Česká sociologie měla těžké začátky, existovaly zákazy a omezení rozvoje této vědy u nás (v letech 1944,
1948, 1968). Plně se česká sociologie rozvíjí po r. 1989.
Studium sociologie je otevřeno na nově založené Fakultě sociálních věd UK v Praze a Masarykově
univerzitě v Brně. Je také založeno na Filozofické fakultě UP v Olomouci. Je znovu založen Sociologický
ústav.
Vzniká reorganizovaný Institut pro výzkum veřejného mínění.
Vychází Sociologický časopis, v roce 1991 je založeno Sociologické nakladatelství (SLON).
Vzniká řada soukromých agentur výzkumu veřejného mínění a trhu (STEM, CVVM, FOCUS, MEDIAN).
Současně řada sociologů odchází do politiky, sdělovacích prostředků a nejrůznějších obchodních firem.
Knižně publikují:
např. Jan Keller: Úvod do sociologie (1991), Nedomyšlená společnost (1992), Až na dno blahobytu (1993)

4
Představitelé české sociologie:
T. G. MASARYK (1850 – 1937)
Významný českosl. politik (první čsl. prezident), filozof, sociolog. TGM se stal zakladatelem české sociologie.
Jeho přínos byl především v tom, že k nám uvedl Dílo a myšlenky Augusta Comta, čímž seznámil veřejnost
se sociologií. S Comtovou sociologií souhlasil, ale vytýkal mu, že ze své klasifikace věd vyřadil psychologii.
Zabýval se otázkou smyslu českých národních dějin, řešil otázku náboženství (hovoří o tzv. náboženství
humanity), kladl důraz na sociální statiku, odmítal revoluci. Napsal několik sociologických prací, v nichž
podává analýzu poměrů ve společnosti. Sociologická díla: „Rukověť sociologie“, „Otázky sociální“.
„Sebevražda“ (úplný název: Sebevražda jako masivní jev moderní civilizace): TGM si klade otázku, proč i
přes pokrok vědy, techniky a rozvoj civilizace narůstá počet sebevražd → věda neposkytuje člověku
odpovědi na zákl. životní otázky

EMANUEL CHALUPNÝ (1879 – 1958)

První sociolog, který se pokusil o vlastní sociologický systém. Zabýval se především pojmy a metodologií
sociologie. Ze sociologického hlediska zkoumal povahou jazyka, náboženství a umění. Sociologii pojímá jako
vědu o civilizaci a kultuře (jako jedno z odvětví antropologie). Byl jedním ze zakladatelů Sociologického
ústavu a hlavním vydavatelem časopisu Sociologická revue. Hlavní díla: „Sociologie“ a „Sociologie práva a
mravnosti“ (tato kniha je první českou sociologií práva).

ARNOŠT INNOCENC BLÁHA (1879 – 1960)

Nejvýznamnější český sociolog. Byl průkopníkem sociologických výzkumů u nás. Vyučoval na středních a
vysokých školách v Praze a Brně. Později profesor sociologie na Masarykově univerzitě v Brně jako
profesor. Bláha definoval sociologii jako vědu o sociálních jevech. Za klíčový faktor optimálního zdravého
fungování společnosti považuje mravní a duchovně kulturní hodnoty. Klade důraz jedince, úlohu vzdělání a
mravní výchovu. Podle něj není společnost jen prostým součtem jednotlivců.
Dílo: „Sociologie“ a další četné sociologické práce (oblast etiky, rodiny a výchovy)

JAN KELLER (1955) – současný český sociolog, vystudoval a přednáší na MU Brno, od roku 2000 přednáší
na Ostravské univerzitě. Je spoluzakladatelem hnutí Duha (ekologická tématika). Kritizuje současnou
konzumní společnost.
Dílo: „Až na dno blahobytu“, „Úvod do sociologie“, „Nedomyšlená společnost“

5
PŘEDMĚT SOCIOLOGIE:
Předmětem sociologie je z širšího hlediska SPOLEČNOST jako celek.
Společnost je však tvořena lidmi jedinci (člověk je podle Aristotela Zoon politikon = tvor společenský), a
proto se tato věda zabývá vždy člověkem, jako členem sociální skupiny (rodina, kolektiv třídy, pracovní
kolektiv, národ, stát). Jedinec vždy působí v nějakých skupinách, které jsou tvořeny jinými lidmi, probíhají
tam vztahy, interakce (působení) a komunikace. Mezi lidmi a skupinami jsou vzájemné vazby, souvislosti a
zákonitosti a toto vše je předmětem zkoumání sociologie (má široký záběr: od chování jedinců na ulici po
zkoumání globálních společenských jevů, kultury, civilizace…).
Psychologie se zabývá jedincem X sociologie jako věda o společnosti zkoumá obecně společnost jako celek
(na rozdíl od ostatních věd, které zkoumají pouze jeden aspekt společnosti)
Sociologie úzce souvisí a spolupracuje i s ostatními vědami:
- Filosofie: na počátku byla S. součástí filozofie, ve které se řešily soc. otázky a problémy
- Historie: sociologie má svou historii a vývoj, souvisí s dějinnými událostmi, neboť dění ve společnosti probíhá
v historickém kontextu (válka, epidemie, migrace, nezaměstnanost, krize)
- Psychologie: psychiku jedince ovlivňují sociální faktory, role jedince v soc. skupině, společen. status, autorita
a moc, dopady nežádoucích soc. jevů na psychiku jedince (nezaměstnanost, kriminalita, závislosti)
- Ekonomie: souvislost s ekonom. chováním lidí, soc.-ekonom. struktura společnosti, chudoba,
nezaměstnanost
- Antropologie: stejně jako sociologie se obě vědy zabývají kulturou a společen. institucemi
- Politologie: autorita, moc, volební chování, polit. strany
- Právo: kriminalita, delikventní a deviantní chování
- Ekologie: každá společnost je zasazena do určitého prostředí, které ji formuje (město, venkov, nížina, horská
oblast vnitrozemí, přímořská oblast, úrodný x neúrodný region), sociologie města, sociologie venkova,
enviromentální dopad chování člověka (společnosti) na životní prostředí

METODY SOCIOLOGIE:
Sociologické metody se částečně překrývají s metodami v psychologii.
a) kvantitativní – makrosociologická data – obecnější záběr a přístup, zjišťují se fakta týkající se společnosti jako
celku (dotazník + pozorování + rozbor textů, dokumentů pro výzkum, které nebyly za tímto účelem vytvářeny)

b) kvalitativní – mikrosociologická data – osobnější, konkrétnější přístup, metody pronikají do větší hloubky
mezilidských vztahů a sociálních skupin, odpovídají na otázku, proč to tak je, atd… (analýza osobních dokumentů
deníky, dopisy, profily na soc. sítích, fotografie + nestandardizovaný, osobnější rozhovor + zúčastněné pozorování –
pozorovatel je přítomen a účastní se na životě zkoumané skupiny)

1 Pozorování (extrospekce) – přímé, zprostředkované, může být kvantitativní a kvalitativní, uměle

nastolené situace (postavení nezamčeného auta na ulici) nebo pozorujeme dění v MHD
(videokamerou), sociolog na pracovišti
2 Rozhovor – časově náročná metoda, bud předem připravený nebo spontánní (diktafon).
3 Dotazník – „rozhovor“ tištěnou podobu, kde jsou předem připravené otázky kladeny na papír a
čeká se stejný typ odpovědí (jasná, stručná, výstižná, srozumitelná, méně náročný na čas.
4 Anketa – předem vymezená jednoduchou otázkou a odpověď: „Ano, ne“, dotazování vybraných
kolemjdoucích (obchodní centrum, na ulici), je určena velké, náhodné a blíže neurčené skupině
respondentů (odpovídajících osob).
5 Studium písemných pramenů – rodný list, občanský průkaz, deníky, dopisy, lékařské posudky a
zprávy, soudní protokoly, profily na soc. sítích, články…
6
 6 Sociometrie (sociometrický test) – zakladatel americký sociolog a psychiatr Jacob Moreno, zkoumá
úroveň (kvalitu) lidských vztahů v sociálních skupinách, použitelná do středních skupin (např. školní
třída do 30 osob). Zjišťuje se míra soudržnosti kolektivu (koheze) a oblíbenost členů, jejich pozice a
role ve sledované skupině (hvězda, vůdce, outsider, šprt, vtipálek-smíšek-bavič, černá ovce) →
výsledkem je sociogram (grafický záznam zjištěných vztahů ve skupině – vztahové šipky mezi členy:
pozitivní vztah – šipka s plnou čarou, negativní vztah šipka přerušovanou čarou, žádný vztah – žádná šipka).
„S kým bys chtěl jet na výlet?“; „S kým bys byl schopen žít na pustém ostrově?“; „S kým bys nechtěl
bydlet na chatce (výlet, tábor)?“; „S kým bys (ne)chtěl pracovat na projektu?“; „Komu se
vyhýbáte?“; „S kým máte ve skupině pozitivní vztah?“; „S kým byste oslavili narozeniny?“… Důležitá
je anonymita.
7 Sociodrama – Navození dramatické situace v malé skupině. Určitá problematika a situace je řešena
formou hry (zvládnutí role, způsob komunikace), otázka a příp. řešení z takové hry vyplývá.
zvládnutí role jedince, způsob vzájemné komunikace členů).
8 Focus-groups (ohniskové skupiny) – Oblíbená technika ohniskové skupiny je skupinová diskuse
(7-12 lidí), kteří hovoří na dané téma. Moderátor diskuzi nenápadně řídí, kontroluje a usměrňuje.
Vede diskusi tak, aby objasnil názory, způsob uvažování – př. televizní debaty.
9 Výzkum veřejného mínění (viz také G. Gallup) – metoda zjišťování sociální reality, užívá se v oblasti
politiky (preference pol. stran). Princip průzkumu veřejného mínění: skupina expertů se dotazuje
vybraného vzorku lidí České agentury pro výzkum veřejného mínění: ČSÚ (Český statistický úřad:
základní fakta o společnosti – počty osob, etnické složení…), MEDIAN, STEM (Společnost
teoreticko-empirických měření), FOCUS, CVVM (Centrum pro výzkum veřejného mínění, vydává
časopis Naše společnost), PPM FACTUM (soukromá agentura, soustředí se na výzkum pro potřebu
trhu: oslovení potenciálních zákazníků, spokojenost s poskytovanými sužbami), dříve soukromá
Sofres Faktum.

OBORY SOCIOLOGIE:
Podobně jako v psychologii je oborů sociologie celá řada. Dají se dělit do dvou základních směrů:
● Obecná sociologie (poskytuje obecný, teoretický základ)
● Aplikovaná sociologie – s. venkova, národů, mládeže, politiky, ekologie, rodiny, volného času,
náboženství, povolání, práce, kultury, práva, morálky, umění, sociální patologie (kriminalita,
alkoholismus, toxikomanie, vandalismus, gamblerství, rasismus, anarchismus), dějiny sociologie
(přehled význačných sociologů a sociologických škol)…

ZÁSADY A CÍLE SOCIOLOGIE:

Proč vlastně sociologie existuje? Proč je důležitá a jaký má pro jedince a společnost význam? Sociologie
je tedy proto, aby pomohla jedinci ve skupině a soc. skupinám při problémech, konfliktech a nežádoucích
patologických situacích a jevech. Aby zkvalitnila život a vztahy mezi jedinci a skupinami.
Nejprve se musí problém a situace poznat, pochopit (oč se jedná, kde je problém, co nefunguje – vztahy ve
skupinách).
Sociolog musí být maximálně objektivní, nestranný a nezaujatý, oproštěn od předsudků a stereotypů při
pohledu na společnost (jedince a skupiny).
Musí zde být žádoucí vazba a souvztažnost při aplikace teorie do praxe – která teorii (hypotézu) potvrdí
(verifikuje) nebo nepotvrdí (falzifikace) a zpětně se zjištěné údaje a nové upřesňující poznatky zapracují do
teoretické roviny.

7
 KULTURA JAKO ZPŮSOB ŽIVOTA

Sociologie chápe člověka (jedince) jako živočicha (přírodní bytost, biologický druh Homo sapiens sapiens)
a jako bytost společenskou (sociální). Jsme tedy bytost přírodní i společenská současně.
Nejprve byla příroda a následně se s člověkem začala vytvářet kultura. PŘÍRODA je stará miliardy let (ca
4,5 mld let) x KULTURA (člověk) miliony let (první zástupci rodu Homo → hominidae pochází z východní
Afriky: Homo rudolfensis, před 2,4-1,8 mi. let). Stáří kultury je však spíše filozofická než historická otázka.
Příroda = les x kultura = šlechtěný park
Přírodní faktory ovlivňující člověka (biologická, geografická a demografická determinace):
● biologické (živ. druh a rasa, pohlaví, věk, dědičnost, zrání, biologické potřeby, CNS, žlázy s vnitřní
sekrecí)
● geografické (klima a přírodní podmínky, reliéf krajiny, zdroje a surovinová základna)
● demografické (hustota a struktura obyvatelstva, tempo přirozeného přírůstku)

Sociální faktory ovlivňující člověka (sociální determinace):

● Lidé a lidský kolektiv (jedinci a skupiny, systém státního zřízení)
● Společenské normy (řád, pravidla, normy – mravní: morálka, etika a etiketa, výchova + právní:
právní systém norem a sankcí + náboženské aj.)
● Výtvory lidské kultury (hmotné a duchovní výtvory)

KULTURA = vše vytvořeno člověkem (kulturu člověk uměle vytváří)! Je to soubor lidských činností a
výtvorů této činností, které umožňují lidem přežít v přírodních podmínkách. Kulturu tvoří hodnoty
(abstraktní ideály), k nimž se lidé hlásí, normy (konkrétní zásady; příkazy a zákazy), které dodržují, a
hmotné statky, které vytvářejí.
Kultura materiální (nástroje, stroje, stavby, spotřební předměty) a duchovní (zvyky, instituce, symboly,
společenské normy, umění umělecké výtvory, filosofie).
SPOLEČNOST = systém vzájemných vztahů spojující jednotlivce; sociální systém, souhrn osob a sociálních
skupin, jejich vzájemné vztahy a vazby, interakce a komunikace v určitém historickém, prostorovém,
kulturním a sociálním kontextu.

ZNAKY KULTURY
Kultura tedy zahrnuje všechno to, s čím se člověk nerodí:
● Kultura není vrozená, ale je naučená, získaná – člověk ji sám většinou nevytváří, nýbrž přejímá od
starších (učí se, nabývá zkušenost, získává věci a hodnoty)
● Kultura je spíše kolektivní produkt – je spíše kolektivním a často anonymním, nastřádaným dílem
mnoha generací
● V kultuře jde o zachování určité kontinuity – Kultura se udržuje tím, že se o ni lidé starají a pečují
(kultura se nejen tvoří, ale i udržuje a předává dál), je zde návaznost, udržování a pokračování

8
 v kultuře, dá se přejímat, ale také rozvíjet a uzpůsobovat novým podmínkám, je dynamická, živá,
proměnlivá, nezůstává konstantní (stálá, stejná)
● Kultura spojuje i odlišuje – kultura dané společenství spojuje (křesťané) a zároveň odlišuje od
jiných (kultur je mnoho a vzájemně se liší, my žijeme v rámci jedné kultury a obklopují nás jiné a
odlišné – ty se dají akceptovat i přejímat, nebo zavrhovat a vede to ke konfliktům).

Dnes je vhodnější užívat plurálu: kultury. Lidské kultury se vyznačují mnohotvárností (pluralismem) a
přejímáním (eklekticismem)
● Možné dělení chronologicky (v čase – pravěk, antika, středověk, novověk, současnost)
● Možné je dělení místně, geograficky podle regionu (islám, křesťanství, USA, západ, východ).
Hodnoty a normy jednotlivých kultur (nejen v čase, ale i místně) jsou velmi odlišné (v některých kulturách
je obřízka, obětování zvířete, příp. fenomén kanibalismu normální, tradiční x jiné kultury to striktně
odmítají jako tabu, nebo usmrcení dítěte v západní kultuře = nejhorší zločin, v Číně usmrcení
novorozených holčiček = normální; jídlo – hovězí, vepřové, psí maso, odlišnosti v módě, účesy…).
Masová kultura:
Jde označení současné kultury, je dostupná, populární (lidová, ne určená elitám), určená co nejširšímu
okruhu lidí (masám). Souvisí s rozvojem masmédií (TV, tisk, rozhlas…), je masově produkována, člověk na
ni má dostatek času (je zabezpečen).
Masová kultura produkuje a nabízí to, co masa chce a vyžaduje. Média uspokojují poptávku masy po
oblíbených mediálních produktech, média jsou tak poplatná mase. Tyto produkty jsou určeny k masové
spotřebě (filmy, seriály, populární hudba, komiks, bulvární plátky, časopisy, mobilománie, PC, audio a video
technika + reklama). Obsah těchto produktů je pestrý, atraktivní, nenáročný, jednoduchý, je to podívaná =
šou, celebrity, zábava… je tu tendence k nevkusu, bulváru (Blesk, AHA!) a kýči. Masová kultura má
tendenci k homogenizaci (zestejňování obsah i forem sdělení a produktů) na úkor k tradičnosti národních
kultur → díky globalizaci (šíření masové kultury napomáhá rychlost dostupnost, digitalizace, propojenost
trhů – svět se stal globální vesnicí). Masová kultura představuje a nabízí konzumní obsahy, jde o komerci a
předmětem masové produkce je zisk, je to o penězích. Příklady ryze masových pořadů: Prostřeno + Výměna
manželek + Superstar, Československo má talent… reality show (někdejší VvVyvolení + Big brother nebo Cheaters
– podvodníci)

Masa = široké spektrum příjemců (recipientů), lidí, kteří konzumují mediální obsahy, „mediální dav“, je anonymní →
pracuje se s ním jako s obrovskou anonymní skupinou lidí.

Hodnocení masové kultury:

Klady: je dostupná všem, stává se z ní oddychová záležitost, uvolní člověka, odpoutá jej od problémů,
vybití agresivních pudů (třeba 3D střílečky na počítači)
Zápory: klesá úroveň kultury, vede k pasivitě lidí, nepodněcuje myšlení (TV, počítač). Otupuje lidské cítění
(násilí, masové vraždy v TV brány jako něco normálního, běžného), zanikají menší národní, tradiční,
osobité kultury. Hodnoty a náročnost obsahů a produktů klesá → kultura se snaží o zisk = o přiblížení co
největšímu počtu lidí, proto je dělána jednoduše, nenáročně, srozumitelně. Je tu tendence k nevkusu,
bulváru a kýči.
------

9
Etnikum: Je skupina jedinců s vlastními kulturními praktikami (etnicitou), kterými se odlišují od jiných
skupin. Příslušníci etnika mají společnou kulturu, jazyk, historii, původ nebo fyziologické znaky.

Etnocentrismus: posuzování jiných kultur podle měřítek naší vlastní.

Akulturovat (akulturace): osvojení nezbytného minima hostitelské kultury. Přebírání kulturních rysů při
setkání dvou a více kultur – střetávání hodnot, norem, jazyků (imigranti se uzpůsobí většinové kultuře
hostitelské země).
Asimilace: Menšina si osvojí kulturní rysy většinové společnosti – jde však o úplné splynutí s většinovou
kulturou!
Integrace: Při osvojování kulturních rysů si menšina některé své původní rysy zachová (jazyk, náboženství)
Subkultura: specifické kulturní prvky charakteristické pro menší, vyhraněnou skupinu ve společnosti
(hippies, punk, hip-hop, graffiti, underground, různá ghetta a no go zóny, romové, asiaté… – různé kultury
existují v rámci jednoho širšího sociálního systému).
Multikulturalismus: Bezproblémové soužití etnik ve společnosti není nic samozřejmého. V multietnických
společnostech může existovat napětí, které pramení z odlišných hodnot, životního stylu, náboženství i
rozdílných norem, tradic a zvyků. Společnost, kde vedle sebe žijí různá etnika a kultury, se nazývá
multikulturní společnost. V takové multikulturní společnosti jsou různá etnika a kultury rovnocenné,
vzájemně se respektují a oceňují skupinovou rozmanitost.

Kulturní dědictví: to, co se v minulosti osvědčilo, má svůj přínos, hodnotu, význam, odkaz (hmotná i
duchovní kultura).

SOCIALIZACE „CO“
Člověk je bytost přírodní, ale také společenská (obě stránky jsou vzájemně neoddělitelné). Myslitel
Aristoteles* poprvé používá označení: Člověk je tvor společenský (řecky Zoon politikon)
Člověk jako bytost přírodní: máme své tělo (jsme z masa o kostí, tvoří nás tkáně, soustava orgánů,
nervů…), máme své primární potřeby (tělesné, biologické, cyklické = vyžadují celoživotní uspokojování:
dýchání, příjem potravy, tekutin, teplo, spánek, pohyb, prostor, vylučování, vyměšování, eliminace bolesti,
sexuální pud → nenaplnění vede k deprivaci i smrti), ovlivňuje nás dědičnost (tendence organismu
uchovávat a předávat genetické informace z rodičovského pokolení na potomky). Člověk se do společnosti
dostává biologicky (narozením) a opouští ji rovněž biologicky (smrtí).
Člověk jako bytost společenská:
Jako lidé potřebujeme žít ve společnosti, tvoříme ji a jsme na ní závislí. Jako společenská bytost v našem
každodenním životě působíme mezi lidmi a jejich existenci tak musíme přijmout a zohledňovat.

10
--------
*Aristoteles (384-322 př.n.l.), antický myslitel řecké vrcholné filozofie, žák Platona, vychovatel Alexandra Makedonského. Systematik a polyhistor (měl rozsáhlý
záběr bádání – obsáhl poznatky ze všech vědních oborů své doby), zakladatel logiky, zoologie, botaniky, autor mnoha spisů (rozsáhlé dílo napříč všemi
disciplínami)

Co znamená socializace a jaký má význam? „PROČ“

Socializace je proces! Jde o proces začleňování jedince do společnosti. Socializací se dítě postupně stává
členem lidské společnosti = poznává a osvojuje si kulturu dané společnosti, její normy a hodnoty (hygiena,
chování, respektuje pravidla-zákony, osvojí si základní činnosti a dovednosti), sociální role (dítě, žák,
bráška…), jazyk (učí se mluvit), mezilidské vztahy (komunikace, spolupráce, pomoc, tolerance…). Tento
proces je nejintenzivnější v prvních letech života, ale neomezuje se jen na toto období a probíhá ve své
podstatě po celý život (I když ne tak intenzivně, ale přesto probíhá celý život – neboť se vše okolo nás
vyvíjí a mění, a s měnící se společností, vztahy, soc. skupinami, našimi rolemi a zkušenostmi se nutně
uzpůsobujeme také my, stále se učíme a přizpůsobujeme svému okolí). Člověk se socializací učí!
Jde o proces přeměny člověka jakožto bytosti přírodní v bytost společenskou (sociální).
Cílem socializace je zespolečenštění člověka, aby mohl bezproblémově existovat v lidské společnosti (bez
konfliktů, aby udržoval a rozvíjel nové vztahy, založil rodinu, byl platným a prospěšným členem
společnosti...).
Je to úsilí o vytvoření samostatné (individuální) bytosti, která bude ve společnosti plnohodnotně
začleněna.
Člověk se socializací učí! Během tohoto procesu na jedince působí celá řada tzv. socializačních činitelů,
kteří socializaci zprostředkovávají: rodina (nejdůležitější), škola, parta a blízké okolí, instituce a
organizace, církev, masová média

ZPROSTŘEDKOVATELÉ SOCIALIZACE (SOCIALIZAČBNÍ ČINITELÉ): „KDO“

1. RODINA:
- Rodina je primární a nejdůležitější skupina v životě člověka. Je to univerzální socializační činitel
- Bio-sociální skupina, která se skládá nejméně ze 2 členů
- Společensky schválená forma lidského soužití
Význam rodiny:
● Rodina jedince živí, chrání, poskytuje střechu nad hlavou (jistota, bezpečí, pomoc)
● Poskytuje jedinci emocionální zázemí (láska, opora, spoleh, důvěra)
● Rodina jedince vychovává, socializuje, poskytuje (učí) nám kulturu naší společnosti, pravidla, připravuje
člověka na život a místo ve společnosti, seznamuje ho s jeho rolí (rolemi) ve společnosti
● Poskytuje nám hodnoty, vzory, názory a postoje, světonázor
2. VRSTEVNICKÁ (VZTAŽNÁ) SKUPINA:
Parta = soukromá až osobní skupina (tzv. vztažná skupina), vrstevníci, kamarádi, spolužáci – hraje v obd. dospívání
rozhodující roli (významnější vliv než rodiče)
3. ŠKOLA:
Škola je veřejná instituce s hierarchií a normami. Škola už nevychovává, ale vzdělává (předává hodnoty a vědění dalším
generacím), hraje roli autorita učitele, pravidla a normy jsou specifické (role žáka-studenta, školní řád, docházka, rozvrh
hodin, omlouvání absence), vliv pedagog. sboru a spolužáků. Mezi jedinci i skupinami probíhá interakce, komunikace a
rozmanité vztahy
4. CÍRKEV:
11
 Organizace, staví na náboženském pohledu na svět (náboženské paradigma víry), předává jedinci v tomto duchu
hodnoty, názory i normy (pravidla, regule, role, způsob chování a smýšlení), čímž ovlivňuje jednání a životní postoje lidí
5. MASMÉDIA:
Masová média jsou všudypřítomná = hromadné sdělovací prostředky, předávají a šíří kulturu dané společnosti, ale také
ostatní kultury (díky globalizaci). Média mají svou socializační funkci: zprostředkovávají společenské hodnoty, normy,
manipulují s veřejným míněním – předkládají lidem informace a podsouvají jim, jak mají daná sdělení a informace
chápat Média určují, jaké informace se k lidem dostanou, jakým způsobem budou prezentovány a jak mají být chápány.
Média také informují (orientační a informační funkce – jsou zdrojem informací, ale i dezinformací, určují priority, o
kterých se informuje), mají rovněž zábavnou funkci (odpočinek, relaxace), politickou (informace o politickém dění,
konfliktech, volby), kontrolní funkci (jsou tzv. hlídací pes demokracie, hlídají dodržování spol. norem, zákonů,
v autokratických režimech slouží jako nástroj moci a vlivu vládnoucích skupin/jedince)

ZPŮSOBY SOCIALIZACE: „JAK“

1. SYMPATIE A CITOVÁ NÁKAZA:
Přirozeně podléháme a přizpůsobujeme se situacím, kterých jsme součástí. Chováme se tak, jak se chovají i ostatní, jak
bývá (je) zvykem (podle ustálených konvencí), tak, jak se to vyžaduje a očekává:
- SVATBA: slavnostní událost, typické rituály a zvyky, veselá, radostná a optimistická nálada, tančí se, pije, zpívá, žertuje,
dovádí…
- POHŘEB: vážná, smutná, pochmurná nálada, žerty jsou nepatřičné, nehodí se, pláče se, smutečné oblečení, věnce a
kytice, hraje smutná hudba
- SPORT a VEŘEJNÉ AKCE: fandíme a povzbuzujeme s ostatními, radostně křičíme, když dá náš tým gól X pískáme na
rozhodčího, nadáváme na fauly a žlutou kartu… → necháváme se strhnout emocemi, davem, atmosférou (hokejové
finále, koncert, demonstrace)
- VZORY a IDLOY: sympatizujeme, zbožňujeme, podléháme vzorům hudebním, filmovým, literárním hrdinům (Michael
Jackson, Lady Gaga, Fredie Mercury, Harry Potter, Vinnetou, Luke Skywalker, Aria Stark…)
- MASMÉDIA: podléháme vlivu masmédií – sloganům, scénám, hláškám, popěvkům a melodiím ve filmu, reklamě –
vtipné, vlezlé, ironické, pravdivé, úderné, dvojsmyslné… tyto napodobujeme, parodujeme, komentujeme, výstižně
použijeme, (Dycky most; Když ji miluješ, není co řešit; Alzák, Pelíšky, Bohuš z Dědictví, Sluha dvou pánů, legendární
filmové hlášky…) → toto vstřebáváme, reflektujeme a tím si tyto obsahy zvnitřňujeme (interiorizujeme), zapadáme tak
mezi ostatní jedince, do skupiny, jsme součástí této atmosféry, nálady, jsme IN, oblíbení, zapadáme…
2. NÁPODOBA (IMITACE):
V podstatě vyšší stupeň sympatie a citové nákazy (v případě IDOLŮ, VZORŮ, MASMÉDIÍ viz výše) Jedná se o přebírání
prvků i jevů z okolí. Je to výběrová záležitost – napodobujeme to, kdo (co) se nám líbí, je nám sympatický(é), co je
výrazné, zajímavé, směšné (nemusí to být vždy společensky žádoucí a prospěšné)…
Jde o částečné převzetí způsobu chování a jednání druhého člověka: např. malé dítě se po narození ocitá v novém
prostředí, je obklopen lidmi (nejbližší okolí s rodinnými příslušníky – rodiče, sourozence postavy z pohádek, filmů, které
vnímá, vidí, sleduje a pozoruje → a zároveň i opakuje a napodobuje → čímž si také hraje a zároveň se i učí →
socializuje se!
3. ZTOTOŽNĚNÍ (IDENTIFIKACE):
Je to úplné převzetí chování (jednání), názorů, hodnot a dalších charakterist. rysů druhého člověka (idolu, vzoru, třeba i
v oblékání) → starší bratr, otec, vůdce party, hrdina, idol, vzor (osobnost, celebrita, morální autorita). Takový vzor
obdivujeme a chceme jej následovat (Matka Tereza, Mahátma Gándhí, Buddha…). Může mít až patologickou podobu,
kdy „se chceme stát, nebo staneme druhým člověkem“
4. SOCIÁLNÍ INTERAKCE:
Sociální interakce je proces vzájemného působení jedince nebo skupiny na jedince nebo skupinu. Je to jakákoliv forma
setkávání mezi jedinci, která má za následek vyvolání nějaké reakce. Má verbální i neverbální podobu. Realizuje se
pomocí komunikace (verbální, neverbální, činem)
5. NÁTLAK:
Výhrůžky, vydírání, násilí – extrémní situace. Nátlak se uplatňuje v životě „na ulici“, ve vězení, koncentrační tábor,
válka, sekta, psychiatrická, protialkoholní léčebna
6. SUGESCE A AUTOSUGESCE:
Je podmanivé působení, podsouvání, ovlivňování myšlení, představ, názorů, hodnot někoho druhého. Tomuto jiná
osoba neúmyslně podléhá. Používáme ji v podstatě všichni buď úmyslně (záměrně se snažíme příjemci vnutit své

12
 názory a postoje na věc) nebo automaticky, aniž si to uvědomujeme (máme schopnost přesvědčit druhého). Roli hraje
síla naší vůle, aktivní přesvědčovací schopnosti + charisma (kouzlo osobnosti). Možnosti sugesce:
- MANIPULACE: záměrná snaha působit na myšlení a chování druhé osoby, Manipulace může být jak vědomá, tak i
nevědomá. Cílenou manipulací s druhými lidmi usiluje manipulátor dosáhnout osobních cílů a přání. Manipulátor se
snaží přesvědčit jinou osobu (osoby) o správnosti své myšlenky, názoru, hodnoty nebo jednání, které není
manipulovanému vlastní, nesouhlasí s tím, nelíbí se mu to, není si jist, váhá. Manipulátor užívá kouzlo své osobnosti
(charisma), ale cíleně využívá slabých stránek manipulované osoby, snaží se získat u dané osoby sympatie.
Manipulovaný jedinec většinou ani neví, že je s ním manipulováno. Nástroje manipulace: příkazy, zákazy, lichotky,
citové vydírání, využití slabých stránek ostatních lidí, zákeřnost, intriky,… Manipulace může být i pozitivní: vyjednávání
s únoscem (aby propustil rukojmí), uklidňování zachraňovaného člověka, jedince ve stresu, komunikace se sebevrahem,
diplomatické řešení problému nekonfliktním způsobem (v běžné mezilidské komunikaci) → např. film Talentovaný pan
Ripley (identifikace, manipulace)
- POVĚRY, POVĚSTI: strašidelné příběhy, pověsti či pověry nás mohou ovlivnit a podvědomě tomu můžeme věřit: o
starém domě se traduje, že tam straší, pokud v něm budeme spát, lehce podlehneme sugesci, že v něm působí nějaké
záhadné síly, slyšíme tajemné, záhadné a strašidelné zvuky, můžeme vidět něco strašidelného (obrys, stín, silueta
ducha…). Věříme ve smolný den pátek 13.
- KLETBA: můžeme se bát uhranutí kletbou, pokud nás někdo prokleje, můžeme začít somatizovat, pozorovat na sobě
„projevy příznaků kletby“, můžeme si přivodit nemoc, příp. smrt
- ZÁZRAČNÍ LIDOVÍ LÉČITELÉ: tzv. senzibilové, kteří umí léčit neduhy těla i ducha, dokáží nás sugestivně přesvědčit o
účinnosti jejich „léčby“ – síla mysli je mocná a uvěříme tomu, cítíme se subjektivně lépe, myslíme, že léčba zabírá
- PLACEBO: věříme v příznivý vliv „léků“, zázračná pilulka mi zlepší zdraví, ale při tom je to jen obyčejný neúčinný prášek,
tik tak…
- MÓDA A REKLAMA: člověk je přesvědčován a může uvěřit, že právě tento výrobek, který je mu nabízen, potřebuje,
bude se mu hodit a koupí jej – reklama s tím pracuje, marketingové strategie používají racionálních argumentů i
psycho-sociálních triků, jak zákazníka přesvědčit. Toto je in, toto bych měl nosit, nosí to ostatní, tak budu i já, i když se
mi to zase tak líbit ani nemusí…
- Zívání: je to nakažlivý reflex (známka únavy, příprava na spánek), můžeme být ale fit a nejsme unavení, přesto zíváme,
neboť je zívnutí druhého člověka „nakažlivé“

DRUHY SOCIALIZACE:
Primární socializace: (0-3 roky = batole). Probíhá v rodině a končí individualizací jednotlivce. Jedinec získává hodnoty,
normy, pravidla, základní společenské návyky X „vlčí děti“ (1. období vzdoru a sebeuvědomování, osvojení řeči,
chůze, hygiena, příbor, oblékání). Získané normy, které si během této socializace jedinec osvojí (interiorizuje =
zvnitřní), platí jako stabilní, ale mohou se během života ještě změnit (obvykle bývají však dlouhodobě trvalé).
Primární socializace je nejintenzivnější v raném dětství a trvá do třetího roku života.

Sekundární socializace: (batole-puberta; 3-15/16 let). Probíhá zejména v rodině, ve škole a v kontaktu s vrstevníky
(kamarádi, parta). Jedinec je připravován na svou roli ve společnosti a nově získávané normy uplatní se ve škole, dále
v zaměstnání, při založení rodiny, při odstěhování do sociálně/kulturně odlišného prostředí.

Terciární socializace: (adolescence/dospělost; ca od 17/18 let). Uskutečňuje v dospělosti nebo při resocializaci.
Jedinec je v neustálé interakci se svým okolím, je to dynamické prostředí, které je proměnlivé, proto člověk přejímá,
učí se, zvyká si…Resocializace: přestěhování do jiné země s odlišnou kulturou, nástup do nápravného zařízení,
prostředí, situace – léčebny, vězení, armáda, válka, sekta + opětovná resocializace při opuštění těchto zařízení a
prostředí → socializace je tak celoživotní proces!

Sociální zralost: Sociálně zralý jedinec má osvojeno následující:

- Adekvátně zvládá osvojené role (dítě, sourozenec (bratr-sestra), žák-student, rodič (otec-matka), partner,
vedoucí pracovník (nadřízený, šéf)…)
- Zvnitřnil si (interiorizoval) si společenské hodnoty, normy a pravidla, konvence (zvyklosti), tradice a kulturu
- Je plnohodnotný člen společnosti: Do dění ve společnosti aktivně zasahuje (pouze se životu ve spol.
pasivně nepřizpůsobil), je aktivním účastníkem různých spol. skupin a mezilidských vztahů (spolupráce,

13
 interakce, komunikace), má své hodnoty, názory a postoje, ví, co chce, má své cíle, které naplňuje (zdravá
asertivita), právní vědomí (ví, co může, a co ne, chápe principy právního státu a dodržuje zákon), má své
zaměstnání, může mít partnera, může chtít budovat vlastní rodinu

RESOCIALIZACE
Za určitých okolností dochází u některých jedinců k tzv. resocializaci = opuštění a rozpad dříve přijatých
norem, způsobů a vzorců chování, které jsou tak nahrazeny novými normami, vzorci, způsoby chování a
hodnotami →
→ Resocializace je přijetí nových norem a hodnot, obvykle jsou spojené s novým prostředím a sociálním
postavením.
Resocializace jako NÁPRAVA nastává tehdy, když:
- Vězení: původně byl jedinec členem gangu (kradl auta, dealoval drogy, páchal jinou trestnou
činnost) → nyní je v novém prostředí vězení (byl za trestnou činnost odsouzen k pobytu vězení na
nějakou dobu a musí se novému prostředí přizpůsobit – resocializovat).
- Nástup do dětského domova, výchovného ústavu s přísnějším režimem, který zde musí dodržovat.
- Nástup do léčebny (protialkoholická, protidrogová, psychiatrická)
→ po návratu z výkonu trestu ve vězení (z léčebny) se v některých případech musí jedinec opět
resocializovat na běžný společenský život (získat si novou práci, obnovit nebo získat vztahy s lidmi –
rodina, přátelé, spolupracovníci, partner). Slouží k tomu programy, kterými jsou takové osoby do
společnosti znovu začleňovány: osoby po výkonu trestu nebo lidí ohroženi závislostí na návykových
látkách. Náplní takových programů mohou být práce v chráněných dílnách, které klientům nabízí
smysluplnou činnost, vedou k zodpovědnosti, režimu, novým hodnotám a zajišťují jim také výdělek
→ pro člověka bývá problémem najít si po návratu z léčebny či vězení práci a znovu se tak ve spol.
uchytit).
- Nástup na vojnu, do armády, do války – jedinec je radikálně oddělen od vnějšího světa a musí
akceptovat a přizpůsobit se novým normám (pravidlům, příkazům, zákazům, dennímu režimu,
povinnostem), novým podmínkám svého nynějšího života → neschopnost se plnohodnotně
začlenit do společnosti zažívají bývalí vojáci (veteráni), kteří se vrátili z války či návrat
z koncentračních táborů – podmínky byly tak existenční, intenzivní a náročné, že už tito jedinci
prakticky nejsou schopni se do normálního života zpět začlenit (válečné syndromy přeživších
vojáků po 1. svět. válce: tzv. „Ztracená generace“ – viz knihy E. M. Remarqua, váleční veteráni z
nedávné doby – po 2. světové válce, po válce ve Vietnamu, v Iráku, v Afghánistánu) → jedinec se
stává společenskou i lidskou troskou
Další případy resocializace (vč. extrémních situací):
- Život v koncentračním táboře – extrémně tvrdý tlak na jedince v extrémním prostředí, boj o holý
život, nelidské podmínky, věznění, mučení, smrt na každodenním pořádku.

14
- Vystoupení ze sekty – jedinec potřebuje pomoc v mnoha ohledech – díky tzv. brainwashingu, kdy
v důsledku manipulace prakticky přišel o svou původní osobnost, návyky, hodnoty…, se nyní musí
naučit znovu začlenit do společnosti a stát se plnohodnotnou osobností.
Cílem brainwashingu v sektě bylo, aby byl jako nový člen lépe manipulovatelný, proto musel být odloučen od svých
nejbližších – rodiny a kamarádů. Rodiče a příbuzní nejsou zrovna nadšeni a stává se, že své unesené dítě rodiče
násilím unesou zpět a pak je tento člen tzv. „deprogramován“, podstoupí odvykací kůru od „brainwashingu“ (vymývání
mozku sektou). Za pomoci psychologů je člověk opět navrácen do života a reality. Mírnější cestou je tzv. výstupové
poradenství („exit councelling“). Je to obdobné jako v případě vězení: „Je lehčí přijít, než odtud odejít“, protože se
tam člověk nerozhoduje sám za sebe, ztrácí zodpovědnost. Člověk není po návratu schopen banálně rozhodovat o
nejobyčejnějších věcech a vedoucí (vůdce, bachař) je mozkem skupiny s absolutním právem rozhodovat o všem!
Může to dojít tak daleko, že se dívka zeptá rodičů, jestli se může jít umýt, najíst nebo jít na WC, je to zapříčiněno tím,
že o ničem nerozhodovala, byl jí tam vymýván mozek, s cílem ovládnout tohoto jedince vedením sekty. Do role se tak
dostává psycholog, který postupně pomáhá osobě zařadit se opět do běžného života.

- Vlčí děti a případy krajní izolace – fenomén tzv. „vlčích dětí“ je poměrně známý (už od 14. století)
a stále aktuální i v současné době. Termínem "vlčí děti" jsou v odborné literatuře označovány děti,
které žily v extrémních podmínkách sociální izolace, prakticky bez kontaktu s lidmi. Takovýchto
dětí bylo na svět nalezeno několik desítek. Často se jednalo o malé děti, které byly vychovány
zvířaty (vlci, opice, gazely, kozy, psi), v „zajetí lidí“ se dožívají zpravidla krátkého věku, výjimečně žijí
dlouho a naučí se lidské řeči. Vlčí děti Jsou důkazem toho, že když člověka už odmalička a do
určitého věku nikdo neučí mluvit a základním návykům, nikdy nebude zcela normální (normálně
socializovaná osobnost). Vybrané případy:
a) Ztracené „vlčí dítě“ v 16. století: Už J. A. Komenský popsal příklady vlčích dětí. Roku 1540 se ztratilo tříleté dítě, po
několika letech viděli sedláci mezi vlky pobíhat „divné zvíře“, po chycení se chovalo divoce; pak se z něho stal opět
člověk

b) Vlčí dítě Kašpar Hauser z 19. století (https://cs.wikipedia.org/wiki/Ka%C5%A1par_Hauser)

c) Vlčí chlapec Viktor z Aveyronu z 19. století (https://cs.wikipedia.org/wiki/Viktor_z_Aveyronu) → v Paříži žil divoký
chlapec v lesích, okolo jeho 12 let byl odchycen, jeho původ nebyl zjištěn. Chlapec byl od počátku studován vědci
(chodil vzpřímeně, ale neuměl mluvit, nerozuměl lidské řeči, vydával skřeky, mluvit se později naučil jen částečně,
zpočátku odmítal i oblečení, nepoužíval záchod, odmítal spát v posteli a odmítal všechno běžné jídlo kromě
brambor, později si zvykl i na několik dalších jídel, přebytek jídla zahrabával na zahradě), byl umístěn do sirotčince,
odkud utíkal. Fyzicky byl zdráv, smysly měl v pořádku, ale jinak posunuty (dominoval čich, pak chuť…poslední byl
hmat), komunikoval s jinými pouze jednoduchými gesty → jeho chování bylo čistě zvířecí

d) PODVRH vlčích dětí z Indie:

Známý případ 2 indických dívek, Amaly a Kamaly, které měly být nalezeny v Indii v r. 1920 a mělo se jednat o Vlčí
děti, jež žily několik let mezi vlky, byl ve skutečnosti zinscenovaným podvodem:

Původní verze (podvod): V Indii v roce 1920 našel Joseph Sing dvě dívky, které vykazovaly vlčí chování. Obě měly
mozoly na dlaních a kolenou z toho, jak chodily po všech čtyřech. Dívky ožívaly hlavně v noci, neměly rády slunce a
velmi dobře viděly ve tmě. Měly pronikavý čich a sluch, měly rády syrové maso (odmítaly vařené jídlo) a jedly z
misky na zemi stejně jako psi. Navíc dívky nesnášely nosit oblečení a dotyky, ale nebyly citlivé na chladno a horko.
Kromě strachu neprojevovaly žádné lidské emoce. Když byly nalezeny, Kamala a Amala neznaly lidskou řeč. Obě
dívky vydávaly vysoké naříkavé, podobné vlčímu vytí. Jejich věk není přesně známý, ale Kamale bylo v době
objevení sedm nebo osm let, zatímco Amala byla ještě malé dítě, okolo jednoho a půl roku staré. Dívky
pravděpodobně nebyly sestry a vlci je unesli v různé době. J. Sing je našel ve starém termitím násypu. Pracoval v
místním sirotčinci, takže obě dívky vzal s sebou a začal se o ně starat. Kamala, starší dívka, se nakonec naučila
čistotnosti a zvykla si na společnost ostatních lidí. Nakonec byla schopna chodit i vzpřímeně, ale nikdy ne dokonale
(často se vrátila na všechny čtyři, když potřebovala jít někam rychle). Zatímco Amala před svou časnou smrtí začala
projevovat známky pokroku v lidské řeči jako normální batole, Kamalin pokrok byl mnohem pomalejší. Po několika
letech v Singhově péči se naučila pouze okolo 40 slov a jen chabě ovládala gramatiku. Amala, mladší dívka, zemřela
už po roce, ale Kamala žila do roku 1929, kdy zemřela na tyfus. Singh později uveřejnil svůj deník, kde podrobně
popisoval své zážitky s nimi.
15
 Původní snímky z r. 1920 (podvržené fotografie jiných dívek na přání J. Singha)

Jak to bylo s Amalou a Kamalou doopravdy: Existuje kontroverze ohledně pravosti příběhu, v r. 2007 byla
publikována kniha franc. chirurga Serge Arolse, který původní mýtus vyvrací a celý příběh označil za podvod. Své
tvrzení opírá o průzkum archívů a dříve neznámých zdrojů:
o Původní deník je falešný (nebyl psán za života obou dívek den po dni, ale až po jejich smrti)
o Snímky „vlčích dětí“ byly pořízeny až v r. 1937, po smrti obou dívek (obrázky ve skut. ukazují jiné dívky
z odlišné oblasti – Midnapore, které pózovaly na žádost Singha)
o Podle lékaře neměla Kamala žádné z vymyšlených anomálií (dlouhé ostré zuby, schopnost nočního vidění aj.)
o Podle spolehlivých svědectví z let 1951-52 Sing bil Kamalu, aby se chovala tak, jak požadoval
o Dochovala se korespondence, kde Sing usiluje o finanční podporu pro údržbu sirotčince – peníze chtěl získat
zveřejněním příběhu, u něhož doufal, že by na něm mohl vydělat
o Ve skutečnosti se tedy nejednalo o vlčí děti, které měli vychovat vlci, ale o dívky ze sirotčince, které byly
k tomuto zneužity (Kamala trpěla neurovývojovou poruchou – Rettovým syndromem)
o Závěry Arlose byly následně podpořeny vědci z Francie a Japonska

Vlčí děti – odkazy:

https://www.youtube.com/watch?v=FUm4WhBouNo&feature=emb_title&ab_channel=Listopedia

https://www.dotyk.cz/magazin/oxana-vlci-dite-ukrajina-20190823.html

chlapec odchovaný kozami v Andách Oxana žila ve výběhu se psy (Ukrajina, 1991)

e) Případy extrémní izolace z poslední doby:

● Oxana Malaya (*1983, Ukrajina) byla v roce 1991 nalezena ve venkovním výběhu, kde žila společně se
psy 5 let. Rodiče-alkoholici se o ni přestali starat a nechali ji žít mezi psi ve výběhu. Oxana nebyla schopná
mluvit, vrčela, štěkala, pohybovala se po čtyřech, jedla syrové maso a zbytky, lízala si rány…
● Natascha Kampuschová zmizela v r. 1998, když šla ze školy. Osm let pak žila v zajetí ve sklepním úkrytu.
Byla obětí sexuálního zneužívání. V roce 2006 se ji podařilo uprchnout, její věznitel poté spáchal
sebevraždu.
● Elizabeth F. zmizela v r. 1984, 24 let žila ve sklepě činžovního domu. Zneužíval ji vlastní otec, jemuž
porodila 7 dětí. V dubnu 2008 ji osvobodila policie.

16
 ● Genie byla americká dívka, která se stala obětí dlouholetého týrání a zneužívání. Když měla 20 měsíců, její
otec ji zavíral do extrémní izolace (zamykal ji do místnosti, kde trávila většinu času, byla zde přivázána
k dětské židli s nočníkem nebo k postýlce). Genie byl odepřen veškerý kontakt s lidmi, byla téměř
podvyživená. Byl jí odepřen kontakt s lidmi a lidské řeči (neslyšela mluvené slovo), proto se nenaučila
plnohodnotně mluvit. Přesto si zvládla osvojit některé sociální dovednosti
(https://cs.wikipedia.org/wiki/Genie)

Znaky NESOCIALIZOVANÝCH jedinců:

- Socializace je nutná v raném dětství, jinak už nebude jedinec nikdy plnohodnotně schopen
prodělat tento nevratný vývoj, proces socializace (nutné je naučit jedince mluvit v krizovém období
pro vznik a vývoj řeči (od ca 1 do 3 let = batole). Tehdy je lidský mozek nastaven a připraven učit se
lidské řeči. Pokud je dítěti proces učení se mluvit, vlastní mluvení, poslech slov a řeči odepřeno,
tehdy se možnost naučit se mluvit znemožňuje, vývojová fáze mozku (a její schopnost učit se řeči)
zaniká (zániková=involuční změna v procesu zrání jedince). Pak už se nikdy nenaučí plnohodnotné
řeči, je schopen si osvojit jen určitou více či méně bohatou a kvalitní řeč, pokud vůbec.
- Život bez socializace může vést v důsledku zanedbání fyzického, psychického i sociálního
k psychickému poškození člověka

17