Vítìzslav Hálek:

MUZIKANTSKÁ LIDUSKA
 „TONÍÈKU, KDO DÝL?“
„Copak, Liduško?“
„Dívejme se sobì do oèí, kdo dýl?“
A Toníèek se díval s Liduškou do oèí, kdo dýl.
Svatý bože, což to za krásné oko! Kde jest v svìtì barva,
která mu se mùže pøipodobnit? A kdyby ta barva! byla
na svìtì: kde jest to, co za tou barvou se dívá z oka? Ani
modré nebe není hezèí nežli Lidušèino oko. Kdež je v nebi
tolik lesku, tolik dobroty, tolik nezkalené èistoty? A ta milá
duše, již je vidìt skrze to vše, - až èlovìku pøechází zrak, když
to vše vidí pohromadì.
Toníkovi se zakalilo oko, Lidušce se vykrádala drobná sl-
zièka, jako malinké poupátko liliové, to poupátko puklo, roz-
vilo se - a slzièka padla na rùžovou tváø.
„Nemohu dýl, Liduško!“
„No neš! Já dýl.“
A oba si padli do náruèí. Kdo by si troufal povìdít, èí políbe-
ní byly sladší?
Muzika hrála, a Toník musil k muzikantùm. Ale kterak mož-
ná hrát? Nevidìl ani jedinou notu; tak se zakoukal do Liduš-
èiných oèí, že je vidìl poøád pøed sebou, že sebe vidìl usta-
viènì v nich, - až ho pøecházel zrak. Kdyby byl mìl nyní za-
hrát, musila by to být nìjaká zvláštní písnièka; asi taková, že
by musil každému pøecházet sluch, tak jako jemu zrak, když
uvidìl Lidušèino oko.
Kamarád Toníka šouchnul.
„Toníku, u èerta, hrej!“
„Až druhou písnièku; bolí mì hlava.“
„Nevídáno! Tak najednou!“
„Jen hrejte teï beze mne.“
 Hráli bez nìho.
Toník si šel pro Lidušku a pravil: „Liduško, tys mi udìlala.
Pojï k tanci; všude vidím tvoje oko. Kýž ti také mohu udìlat!“
„Není zapotøebí, Toníèku. Co by øekl mùj milý?“
„Kdo je tvùj milý, Liduško?“
„Hádej, však ho znáš.“
Toník hádal ale naschvál na jiné.
Liduška se dala do smíchu.
„Podívej se ráno lépe do zrcadla, a ho znáš.“
Toník pøivinul k sobì Lidušku jako svoje srdce.
Tanèili, že se na nì radost podívat.
To Lidušèino oko mu musilo vskutku udìlat, dìlaly se mu
pøed oèima mžitky, a Toník, vyhlášený taneèník, nemohl
se držet v kole. Brzy zarazil o stùl, že na nìm sklenice zacin-
kaly, brzy vrazil do nìkoho, až odletìl, brzy zase byl v kole
a poøád na jednom místì - až najednou upadl.
„Haha! Toník upadl,“ køièeli a smáli se jedni.
„První ohláška!“ pøisvìdèovali druzí.
„Dej ti pánbùh štìstí, Toníèku, bude brzy svatba!“ smál
se Vovorkùv Jeník, když se Toník sbíral se zemì. „Ale to ti po-
vídám, hochu, nepozveš-li mne za mládence, a jsem èí jsem,
nezkazím-li ti to pøed samými dveømi!“
Bylo smíchu ještì více, Toník se taky smál sobì sám, Li-
duška se smála Toníkovi a zase se tanèilo jako o závod.
Ale i Liduška se zakoukala do Toníkových oèí, a nemýlím-li
se, neménì vroucnì a opravdovì nežli Toník do jejích. Ná-
sledující písnièku, kterou hrál Toník s ostatními muzikanty, ne-
tanèila. Sedla si do kouta, ale s Toníka nespustila oko. Všec-
ko v ní jen hrálo, ale pøíèina toho byla, že hrál Toník. - Nikdy
se jí ještì písnièka tak nelíbila jak tenkrát, a snad Toník ani
o tom nevìdìl, že se jí vtiskla do duše. Ty jeho oèi - kýž
se možná do nich dívat tak dlouho, až se jich nasytí! A proè
by to nebylo možná? myslila si Liduška. Toník bude beztoho
mùj, tak jako jsem já jeho - - v oèích jí zašlehla divoká radost,
právì když se Toník s partesù podíval na ni.
Nìkdo ji žádal o tanec, Liduška neslyšela.
„Nevídáno!“ pravil hoch, a šel k vedlejší.
Liduška to ani neslyšela, nebo by jistì byla šla k tanci, kdyby
byla uslyšela, že ji hoch žádá.
Lidé si v hospodì ledacos povídali, nìkteøí šeptem, nìkteøí
nahlas; ti, co mluvili nahlas, povídali, že je Liduška pyšná, že
na ni dojde taky, že ještì všecko nepøeèkala a na to nejhorší
že nikdy není po èase. To mluvili nahlas nìkteøí, a ti, co šep-
tali, možná, že mluvili ještì hùø.
Ale což na tom.
Za chvílku tanèil s Liduškou Toník, po Toníkovi tanèil s Li-
duškou jiný, a bylo øeèem konec; aspoò na èas.
Za chvílku pøišel k Toníkovi ten, který prve žádal Lidušku
o tanec, a øekl: „Poslouchej, Toníku, a to dá Liduška palièkou
ohlásit po vsi, že nejde s každým k tanci a že si vybírá. Sic,
na mou duši, jestli mi to udìlá ještì jednou, a se kouká, kdo ji
pøivede nazpìt, když ji já vyvedu z hospody.“
„Ty z hospody? To chci vidìt!“ rozkøikl se Toník a vstal.
„To se ti také snadno mùže stát! Nebo jestliže si ji navádíš,
aby s nikým nešla do kola, to si ji dej doma za sklo, aby ti
na ni ani moucha nesedla. Myslíš-li ale, že je hospoda skle-
nìná klec, pak ti dokážu já sám, že je tomu jinak!“
Toník se necítil. Snad by byl po nìm skoèil, kdyby jej byli
muzikanti nedrželi zpátky.
„Toníèku, nechte ho!“ pravil jeden.
„Tondo, sedni a nech ho!“ pravil druhý. „Nadìlá fuky, jako
by ho byli ukazovali po pùl svìtì. Nevídáno!“
 „Máte pravdu!“ umínil se Toník. „Nestojí mi za to. Ale víte co,
hoši, hrejte beze mne pro dnešek, já budu tanèit.“
Muzikanti byli hned pøi tom, tak jako bývají vùbec pøi všem.
Bouøe utichla a Toník tanèil s Liduškou.
Byl v hospodì taky „zlatý ženich“.
Tak se totiž jmenoval èlovìk, jenž byl pùl blázna a pùl staro-
svata. Zlatým ženichem ho jmenovali proto, že každému øíkal
„zlatý“. Tak na pøíklad: zlatý ženichu, zlatá nevìsto, zlatá pan-
no nevìsto, zlatá panímámo, zlatý pantáto atd. Pravili o nìm,
že to øíká proto, že má v hlavì o koleèko víc anebo míò; jiní
zase proto, že má z lidí rozum a ví, co se lidem líbí. Tìžko
se domakat pravdy. Ostatnì neublížil nikomu, a byl-li blázen,
byl jeden z dobrých. Chodíval po posvíceních, po muzikách,
po poutích a k lidem se blížil tím, že každému øíkal „zlatý“. Pøi
muzikách tanèíval s každým a s každou. Co bláznu mu všech-
no prošlo a holky se s ním èasem vydržely dost a dost.
Ten, který se prve stavìl proti Toníkovi, jmenoval se Krejza.
Byl že statku, a protože snad mìl jmìní, dovoloval si leda-
cos, co se! neslušelo, nebo myslil, že mu musí všechno pro-
jít. Lidé arci o nìm øíkali, že mu v hlavì rozum straší; o tom on
ale nevìdìl, nebo to lidé øíkali po stranì.
Zlatý ženich pøišel k Toníkovi a Lidušce a žádal Lidušku
o tanec.
Lidušce by ani bylo nenapadlo, aby se zdráhala, a protož
šla k tanci.
Když zlatý ženich pøetanèil, postavil Lidušku zas vedle Toní-
ka a nìkolikrát se ohnuv dopøedu a dozadu, jak to býval jeho
zvyk, pravil: „Zlatý Toníèku, to budete mít zlatou nevìstu. Jen
se jí podívejte do tìch zlatých oèí, jestli by èlovìk s ní hned
nechtìl mít zlatou svatbu!“
A štípnul Lidušku do tváøe.
 Jak jsem již povídal, jemu u holek všecko prošlo.
Toník se dal do smíchu.
„Zdalipak bys chtìl od Lidušky hubièku, zlatý ženichu?“ ptal se.
„I což, zlatou hubièku od zlaté nevìsty to by to mlasklo!“
„Ale Toníèku, jak to mluvíš!“ zdráhala se Liduška.
„Vždy je to žert! Ale víš co, zlatý ženichu, mᚠji dostat
od Lidušky, ale musíš Krejzu dopálit.“
„Hej, což je o to, zlatý Toníèku, na Krejzu já mám také zlatì
svrchu,“ pravil zlatý ženich, obrátil se, a již byl ten tam
O tom, co zde Toník mluvil se zlatým ženichem, nevìdìl
mimo nì nikdo. Hrálo se a tancovalo, jako o svatbì.
Najednou se vrátil zlatý ženich do hospody a držel nìco pod
kabátem. Nevšímal si toho nikdo, avšak podle toho, že se díval
ustaviènì za Krejzou a že na nìho èíhal, kdykoliv se v kole pøi-
táèel k nìmu, mohl ten, který o nìèem vìdìl, soudit, že to není
nadarmo.
Právì se blížil zase Krejza v kole k nìmu. Zlatý ženich nìco
vyndal zpod kabátu, a døíve pomyšlení mìl Krejza na hlavì
slamìný vìnec.
Zlatý ženich bìžel za ním a køièel, že pøekøièel celou muzi-
ku: „Zlatý pane ženichu, zlatý pane ženichu! Neztrate ho! Držte
si ho! Neztrate svùj zlatý vìneèek!“
Lidé se najednou zastavili v tanci, muzika pøestala hrát,
a celá hospoda jeden chechtot, jeden smích, div se lidé ne-
svalili na zem.
Krejza byl jako v ohni.
„Kde jsi, ty žebrácký pse!“ køièel a honil se za zlatým ženi-
chem, a pro zlost si zapomnìl strhnout slamìný vìnec s hlavy.
Ale to bylo právì, jako by rozøechtal všechen smích, takže
se už lidé ani nemohli smát. Jakpak ne! Napøed zlatý ženich
a za ním Krejza na hlavì s vìchtem!
 „Èuc!“ køièel zlatý ženich a ubíhal pøed Krejzou. „I to já ne,
zlatý pane ženichu! To tak nìkdy roste nìkomu z hlavy, když
se neurodí na poli!
Krejza byl jako bez sebe.
Zlatý ženich se koneènì zastavil, a vyhýbaje se každé ránì
s Krejzovy strany, dal se do kajicného pláèe a zpíval useda-
vým hlasem:
Umøeš ty nebo já -
neumøem oba dva.
Kdo vyhraje, bude pánem
zazpívá druhému amen,
a pak jej pochová.
Tu teprv bylo smíchu, jako když prší s nebe. Co si mìl Krej-
za poèít s bláznem? Nechtìl-li se navždy dát lidem do úst
a uvalit na se vìèný smích, musil spolknout žluè a sednout si,
a dìlat, jako by vše bylo žertem a on žertu rozumìl.
Ale zlatého ženicha si podávali holky! hoši zrovna z ruèky
do ruèky.
Liduška se podívala Toníèkovi ještì do oèí; najednou se ale
zamyslila, slyšíc, kterak se zlatým ženichem lidé provádìjí žerty.
„Mùj ty bože,“ myslila si; „což to èlovìk za podivný tvor, když
není úplnì pøi smyslech!“
Jak povídám, to si jen tak pomyslila na chvilku, jako když
mráèek pøes slunce pøeletí a hned je zase jasno. Málokdy bývá
z nìho deš. Bylo už hnedle k ránu, když šla Liduška domù.
Toník ji tenkrát doprovázel s celou muzikou.
Byl ale dnes veselý, ten Toník, jako by se byl zrána ve veselé
vodì vykoupal.
A Liduška?
Již byla pod peøinou, již se jí oèi zavíraly, a pod okny ještì
muzika, a ta ji uspává v klidný sen. Celá ves je ještì na nohou,
staøí! dìti poslouchají pod okny. Jak dobøe rozeznává Liduš-
ka Toníkovy housle! Jak ji musí mít Toník rád! A ty jeho oèi!
Do smrti by nechtìla víc nežli ty oèi nazývati svými! Tolik krá-
sy v nich! Když se èlovìk do nich dívá - aj, to je to v nich jako
v pøekrásné krajinì, a v ní se prochází Toník, ona s ním, jsou
svoji - -
Muzika pøestala hrát, Liduška usnula, zdá se jí o nìm.
Dobrou noc!

I
PODIVNÉ POVÌSTI poèaly se trousit v Zárubech. Nejprve
sice lítaly osamìlé, jako první lašovky z jara; znenáhla jich
ale pøibývalo, a rostly a rostly, a bylo ševele a mluvení jako
v jarním háji. Jenže nebylo vše dobré, co se povídalo,
a nelahodilo vše srdci jako ptaèí zpìv.
K Staòkovùm zaèal docházet Krejza. Zlomyslní lidé povída-
li, že jde na táèky k starému Staòkovi, ještì zlomyslnìjší do-
kládali, že mu padla stará Staòková do oka, a ona že za ním
„vìtøí“; všichni ale vyrozumìli z tìch øeèí tolik, jako že Liduška
se nebude dlouho zdráhat a že bude co nevidìt svatba.
Dobrá.
Kdo neznal starého Souèka, ten by ho byl koupil; to jest, ten
by byl o starém Souèkovi nìco povìdìl, v co by byl ani sám
Souèek nevìøil. Byl ale taky Souèek vybraná kopa. Veselí,
žert a vtip mìl zrovna v krvi, a tøeba už mu sedum køížkù vise-
lo na zádech, jak sám o sobì øíkal, mohl ještì mnohému
omrzelému mladíku býti vzorem, kterak i pøi polovièním ne-
dostatku lze se vesele dívat na svìt.
„Naèpak by èlovìk mluvil smutné vìci,“ øíkával. „Beztoho jich
má každý až dost; a kdybysme ještì mìli smutné mluvit, to
by byl celý svìt klášterem, a ne svìtem.“
 A mìl pravdu. Spal pøitom v noci tak dobøe, že ani dveøí
svých nezamykal. Nebo co prý by si zlodìjové u nìho ukrad-
li? Ženu? Tu prý jim od srdce pøeje, aby taky vìdìli, co jest
na svìtì køíž.
Na posvícení strojil vždycky hody; nakoupil koøení a nadìlal
omáèek, že to vonìlo na dvì míle cesty. Sezval prý všecky
pány z vùkolí; ale pomoz si, když šli páni na faru a do zámku
a u nìho se nestavili. Omáèky prý mu zkysaly a dal je souse-
dovì koze.
„Páni nosí bradu vzhùru,“ øíkal. „Ale jen poèkejte, poèkejte!
Já jich už mnoho poznal, že si nezachovali na stará léta ani
tolik jako já: spokojenost a veselou mysl.“
Starý Souèek se nazýval rejstøíkem zchudlých; nebo zapi-
soval v pamì svou všecky, kteøí hospodaøí od k ètyrem;
o kom on øekl, že dodìlá, netrvalo to ani rok, a on dodìlal.
Pak ho pøijal Souèek do své armády; dostal totiž halenu a do
ruky kopáè, a nebyl-li s to již ani sloužit v Souèkovì armádì,
avansíroval na žebrácký pytel a dostal z milosti hùl. Starý
Souèek mìl zkušenosti svìta, jako nebožtík Nestor. Lidé se pøi
nìm nasmáli do sytosti, ale mìli ho ve vážnosti a úctì. O kom
ale zaèal Souèek prorokovat, že dodìlá, o tom vìdìli, že
Souèek mluví pravdu, a proto jim byl Souèek osobnost polo-
tajemná. Každý jeho proroctví bál více nežli žebrácké hole;
nebo Souèek se posud nikdy nezmýlil. -
Bylo poledne, Souèek šel z práce a zastavil se v hospodì,
jak øíkával, „na pùl strycha“.
Sedìl tam a rozumoval pro sebe, a myslil, že má rozumu
za celou obec.
„Co nového, Souèku?“ ptal se.
„Moc,“ odpovìdìl Souèek. „Krejza se u mne hlásil, abych
ho zapsal do své armády.“
 „Je-li možná!“ vyjel celý polekaný kostelník. Nebo slyšel také
v posledním èase mnoho o té možné svatbì se Staòkovou
Liduškou, a vypoèítával vedle toho, mnoho-li mu skápne
do postranní kapsy.
„Je tomu tak,“ øekl Souèek. „Ale nebylo z toho nic. Chlapík
musí pøijít ještì párkrát. Ale neujde mi. Nosí se ještì tuze
po pansku a bojí se mozolù. Ostýchá se jako nevìsta. Avšak
on pøivykne. Z poèátku mu dám trochu vùle, aby se osmìl, -
dále to pùjde samo.“
„No, ale tenkrát si jistì nevidíš do huby, Souèku,“ povstal
kostelník a myslil, že promluvil moudrost.
„To nic nedìlá, strýèe. Myslíš ty, že když obsluhuješ za oltá-
øem pana pátera, že mᚠtaky tolik rozumu jako pan páter?
To nemáš, kmotøe, a v rozumu se taky každý den nekoupáš.
Ty hlupáku, ty musíš pracovat na støechách, tak jako já, a pak
pøehlídneš celou ves; pak teprv uvidíš, co se dìje ve dvoøe!
za humny. Ale myslíš-li, když v nedìli uvidíš lidi v kostele
ve sváteèním šatì, že jest u každého svátek doma, to musíš
ještì dlouho do hlavy rozum pøikládat, než se na nìm ohøe-
ješ.
„Bylo patrno, že se starý Souèek dopálil. Vytáhl jedním rá-
zem svého pùl strycha a již byl že dveøí ven. -
Podivný èlovìk byl hospodský. Že mìl nerád prázdnou hos-
podu, to mu odpustíme. Ale slyšte jen, jak ferina hospodský
se snažil, aby byla jeho hospoda plna. Bylo-li tam docela
prázdno a mimo hospodského ani živé duše, tu poèal mluvit
k sobì sám; nejprve šeptmo, pak nahlas, pak køikem, potom
hulákáním, až koneènì se pustil do sebe sám, nadával sobì
a svìtu a s sebou sám se pral. Tak pøivolával do hospody lidi,
nebo podle jeho rozpoètu musil každý okolo jdoucí myslit, že
je v hospodì plno, že se tam nìco dùležitého dìje, že se tam
perou, - vešel tam, za chvíli druhý, za tím tøetí, a tak to rostlo
dál, až bylo v hospodì plno, hospodský utich a hosté rozmlou-
vali sami mezi sebou.
Jak víme, byl tam nyní kostelník. Ale což byl hospodskému
kostelník? Ten by mu nestál ani za øeè, kdyby nebyl právì hos-
podský schválnì chtìl rozdìlat øeè, aby bylo hostí víc. Nebol
co mùže kostelník utratit? myslil si, a možná, že právem.
A protož poèal:
„Hrom do svìta! Na šibenici s ním!“
„Ale, ale, šenkýøi!“ domlouval mu kostelník. „K èemupak
se tolik zlobit!“
„Tisíc láter! Kostelníku! Myslíte, že je rychtáø vìtším pánem,
nežli když nebyl rychtáøem? A jsem špinavým hadrem, jestli
mu to nedokážu jasnì jako abecedu, že není teï vìtším pá-
nem, nežli byl døíve. Vìøíte mnì anebo sobì, kostelníku?“
„Vám, šenkýøi, vám!“
„To je vaše štìstí! Ale hleïte, kostelníku, tak jako že jsem
jaktìživ sklenici piva nikomu nepøipsal - moje je to neštìstí!“
Kostelník vyvalil na hospodského oèi.
„Haha! Divíte se, kostelníku, divíte! To vìøím! To si dám líbit!
Èert mùže za svou náturu! Èlovìk ale nemùže za svou nátu-
ru. Na mou duši mnì to vìøte, kostelníku, èlovìk nemùže
za svou náturu, a kdyby byl že samého špeku a z alabastru!“
„Kýho šlaka! Snad se nechcete dát udit, šenkýøi!“
„Udit! Já udit! Já se dát udit! Hahaha! Ale hleïte, to je všec-
ko jen proto, protože si vìøím víc nežli doktorovi, a kdyby byl
ten nejuèenìjší a všecko konal podle pøedpisu.
Hospodský zaèal poznenáhla umlkat, nebol jeho døívìjší ho-
vor zaèínal již nésti ovoce.
Do hospody vešel Toník Jarošùv.
 „I hle, hle, Toníèku!“ vítal ho kostelník. „Víte-li pak co nové-
ho?
„Nevím nic.“
„To jsem si myslil!“ vskoèil mu hned do øeèi hospodský. „Ale
to já vám mohu povìdít nejlepší, protože to nejlepší vím. Krej-
za se hlásil u starého Souèka k odvodu!“
A nyní vyšpoulil hospodský pysky a díval se po Toníkovi, kter-
aký dojem ta zpráva na nìho uèiní a kterak ho poleká.
Ale Toník, jako by ho volal nìkdo k obìdu.
„Což ten!“ pravil. „Ten už tam mohl být dávno a bylo by ve vsi
stejnì dobøe. Co ten dobrého proukáže, od toho by žádný
z nás neztloust.“
„To má Toník pravdu, šenkýøi; na mou duši má pravdu!“ do-
svìdèoval kostelník a pøipil si. „Nu a cožpak ta svatba?“
„Jaká svatba?“
„Nu, já myslím, jako ta tady naproti.“
„Co naproti?“
„Ale jdìte, jdìte! Budete najednou se stavìt, jako byste ne-
umìl pìt spoèítat. Cožpak nechodí Krejza za Liduškou?“
Toník si odpliv. -
Za chvílku ale, jako by zcela nic, pravil: „Když ho to tìší, a ji
taky, proè by tam nechodil?“
„No a myslíte, že z toho nìco bude? pátral na nìm kostel-
ník.
„Nìco z toho bude, na to vám mohu dát slovo, a mùžete kaž-
dému vynadat oslù, který vám øekne, že z toho nebude nic!“
„Vida, šenkýøi, Toník taky povídá, že z toho nìco bude, a ten
bláznivý Souèek nám tady chtìl nìco povìsit na nos!“
„Však jste si to ještì s nosu nesundal, kostelníku!“ usmál
se Toník. Kostelník si mimovolnì sáhl po nose a podíval
se do dlanì, jestliže si nìco sundal. Nevidì ale nièeho, co by
stálo za øeè, pokraèoval:
„To byste udìlali muziku, Toníku, co?“
„To si myslím! Na tu byste jaktìživi nezapomnìli!“ svìdèil
Toník, ale hned nato udìlal tak hluboký doušek, jako by chtìl
nìco spláchnout až do nejhlubších útrob.
Za chvílku vešel do hospody Krejza. Nejvíce se tomu ovšem
divil hospodský, ponìvadž Krejza si sotva v nedìli pøál skle-
nice piva. Ihned ale pochopil, že to musí mít dnes svoje zvláštní
proto, když Krejza všedního dne nelituje na sklenici piva.
„No tak, hoši, bude svatba!“ pravil Krejza ještì døíve, nežli
si usedl.
„Svatba? Jakápak?“ vyzvídal ferina hospodský, jako by ne-
vìdìl o nièem.
„Nu jaká! Moje a Lidušèina.“
Toník se dal do smíchu.
„Myslíš, Toníku, že ne?“
„I ne. Já nemyslím nic.“
„A proè se tedy smìješ?
„Proto, že chci.“
A Toník se dal znova do smíchu.
„Kdopak si kterého bude brát, ty Lidušku, aneb Liduška
tebe?“ zaèal znova nabírat Krejzu Toník.
„To je otázka! Já si vezmu ji, a ona si vezme mne!“
„A nemá to žádný háèek?“
„Jaký háèek?“
„Nu, jen tak. Já myslil jen, jestli to má nìjaký háèek?“
„Jaký to mùže mít háèek? Starý tomu chce, mùj otec nemá
nic proti tomu, a já tomu chci taky.“
Toník se dal zase do smíchu.
„Rád bych vìdìl, Toníku, proè se mi smìješ?“
 „To já jen tak.“
„Myslíš to opravdu aneb žertem?“
„Jak sám chceš.“
„Pakli tì to pálí, já za to nemohu. Ale ohlášky mám co nevi-
dìt v kapse, a potom a se smìje tøebas celý svìt.“
„No, dej ti pánbùh štìstí!“
A Toník se dal znova do smíchu.
To ale již zaèalo Krejzu nenáležitì dloubat. Mìl totiž vypoè-
tìno napøed, kterak tou svatbou dopálí Toníka, ba mùže
se skoro tvrdit zcela bezpeènì, že hlavnì to pøivedlo Krejzu
na tak opravdivé myšlénky s Liduškou, aby se Toníkovi po-
mstil za to, èeho on byl pøi pøedešlé muzice pøíèinou. A hle,
Toník jako by nic. Toník se Krejzovi smìje, místo co by se mìl
Krejza smát Toníkovi. Toho se Krejza nenadál. Kdyby byl vì-
dìl, že celá ta vìc nebude mít jiného úèinku na Toníka, to by
byl vìru neudìlal ještì krokù tak opravdivých.
„Ale nešsi!“ myslil si Krejza. „Však ono ti to, Toníku, pøijde,
že to ani tak snadno neuneseš. Nebo není ještì všem vì-
cem konec.“
Kdo ale nevìdìl že všech, na èem vlastnì stojí, byl kostel-
ník. Nejprve, že bude svatba, pak zas pøijde Souèek
s proroctvím, že Krejza brzy dodìlá, pak zas Krejza, že bude
svatba, a koneènì Toník, jenž se všemu tomu smìje, - to by
se ani pan páter v tom nevyznal. A kostelník si pøece pøeje,
aby svatba byla, a by by mìla být co nejdøíve. -
„Jakpak?“ zaèal kostelník. „Až budou ty ohlášky, to pøece
abysme dìlali taky nìjaké intrády!“
„A, to se rozumí! Intrády musí být!“ dokládal hospodský.
„A to se ví!“ pøisvìdèil Krejza.
A Toník se dal zase do smíchu.
 Kostelník sám se již divil tomu, že se Toník tak poøád mùže
smát, kdežto jemu to pøece není docela k smíchu. Netroufal
si ale na Toníka, nýbrž èíhal jako koèka na pøíležitost.
„To bude asi mnoho hostí,“ pátral hospodský.
„Jakpak by ne! To se rozumí! Taková svatba! To se ví, hostí
bude dost!“ dosvìdèoval kostelník, „není-li pravda?“
„Jakpak by nebylo hostí na mé svatbì!“ odpovìdìl Krejza
zcela sebevìdomì.
„Pozvete taky zlatého ženicha?“ tázal se znenadání Toník.
Krejza byl jako v ohni. Oko mu zrovna hoøelo.
„Toho si mùžeš vzít sám na starost! „ odpovìdìl, a bylo pa-
trno, že to v nìm vøe.
Ale Toník, jako by to již byl mìl ve zvyku, dal se zase do smí-
chu, a možná-li, ještì do hlasitìjšího nežli prve.
Krejza už nevìdìl, na kterou stranu se má obrátit. Toník vstal
a tak mírnì, jako by se nebylo pranic pøihodilo a jemu nezá-
leželo na nièem, co se zde mluvilo, pøiblížil se ku Krejzovi, po-
klepal mu na rameno a pravil: „Ještì nejdeme od oltáøe, Krej-
záèku, to si pamatujme.“
„Ale my od oltáøe pùjdem!“ naparoval se Krejza.
„Nu, dej ti pánbùh štìstí!“
A Toník odešel.

III
VODA TEÈE, ØEÈI SE MLUVÍ a lidé se mìní.
Krejza šel k Staòkovùm na táèky. Ovšem že nìkteøí tìmto táè-
kám již øíkali námluvy, nìkteøí dokonce, že jde již jako do své-
ho, a jiní pak, že už vskutku do svého. Ale to nic nedìlá.
Krejza vešel, matka se usmála, otec pøendal dýmku s levé
strany úst na pravou, Krejza si samolibì mrknul, a Liduška si
toho nièeho nevšímla. Ani to krásné modré oko nepozvedla,
aby pozdravila svého ženicha.
Krejza zaèal povídat, jaké jest u nich chystání k svatbì, mno-
ho-li slepic, kuøat, kachen, hus, ovcí a prasat jest na krmníku,
mnoho-li strýèkù, tetièek, bratrancù, sestøenic, dìdeèkù, ba-
bièek - vzdálených i blízkých - bude pøi svatbì, kdo všecko
bude že vsi pozván; ale Liduška jako by to neslyšela. To
se rozumí, že to musila slyšet; jakpak by neslyšela, když to
Krejza tak nahlas, tak zøetelnì vykládal, že Stanìk a Staòková
plynuli v proudu otcovských i mateøských radostí. Ale jako by
si hlavu postavila a øekla: „Just ne!“ - a neslyšela nic. Jako by
se jí to ani netýkalo, jako by Krejzova záležitost nebyla též
její! A pøece byla ona nevìstou. Podivné. Krejza koneènì, aby
dokázal svou všestrannou zøetelnost, pøisedl k ní a bral ji
za ruku.
„Poèkejte, padají mi vlasy,“ pravila Liduška, vyndala lehce
ruku svou z ruky jeho a urovnávala si vlasy.
To je už skoro patrno, že naschval.
„Jakpak vy se pøipravujete, Liduško? „ tázal se Krejza.
„K èemu?“
„Haha! K èemu? Cožpak nevíte, že bude svatba?
„Tak?“
„I ty mùj bože! Vy se tomu divíte“
„Èemu?“
„Inu že bude svatba!“
„Èí?“
„Moje a vaše.“
„Kdy?“
„Nu, co nevidìt.“
„Tak?“
 „Ale víte co, Liduško. To vykání mnì se zdá tak cizím. Tykej-
me si, Liduško.“
„Proè?“
„Inu, vždy budem svoji!“
„Až po svatbì totiž.“
„I to se ví, že až po svatbì. Ale vždy si mùžem zaèít tykat
døív, tøebas hned.“
„Až po svatbì.“
„Ale jdìte, proèpak bysme nezaèali hned?“
Liduška mlèela. Krejza to mìl za polovièné svolení.
„Dej mi hubièku, Liduško,“ šeptal Krejza a klonil se k jejím
ústùm.
„Opovažte se!“
„Nedᚠmi hubièku?“
„Nedám; až po svatbì.“
„A co když si ji vezmu?“
„To vám neradím. Vždy vidíte, že je zde matka. Copak by
tomu øekla matka? A otec je taky zde.“
Matka a otec se podívali na sebe, usmáli se, jako by si øekli.
„Nu vždy tomu rozumíme. Hraje si na nevìstu. Však ji hraèky
pøejdou.“
Krejza ale neustále loudil.
„Copak mi nedᚠžádnou hubièku?“
„Ne.“
„A když budu doléhat?“
„Poèkejte, až pøijdu.“
A Liduška se zdvihla a šla ven.
Nevím, jak dlouho Krejza èekal, až se Liduška vrátí. Ale to
vím, že by se byl dlouho naèekal, než by se jí, byl doèkal.
Liduška šla do komory a tam se zamkla.
 „Z toho si nic nedìlejte, Krejzo,“ pravil otec. „To jsou tak
dívèí vzdory; pøejdou samy sebou. Má sice svou hlavu, to je
pravda. Ale co nejde po dobrém - nu, vždy jsem já otec.“
Matka šla za Liduškou ven, ale nenašla ji. Nevìdìla, kam
se podìla, a když zkoušela kliku u komùrky a dvéøe byly za-
mknuty, nemyslila, že je dcera v komoøe, a vrátila
se s nepoøízenou do svìtnice.
Zatím byl veèer.
Za Staòkovou stodolou se táhla zahrada do polí a zrovna
u stodoly stál široký, veliký, bezový keø v plném kvìtu. Pøed
bezem se má smeknout, když se jde okolo, øíká se, protože
je bez lékem na devadesát devìt nemocí.
Uvidíme pozdìji, zdali je to pravda.
Bez vonìl a na jeho vìtvi si prozpìvoval veèerní píseò malý
sedmihlásek. Nebyl daleko domova, svého; zrovna pod ním
se kulatilo mìkké hnízdo a z nìho natahovalo krèky pìt písklat.
Nikdo je nevybral, kluci i holky byli zdrávi jako buci, a proto
zpíval sedmihlásek vesele, jako by mìl strojit svatby.
Nikde se ani nic nehnulo, brouèkové už podøimovali, muš-
ky ještì bzuèely, netopýr ještì nelítal, a sedmihlásek zpíval
z plného hrdla.
Každý èlovìk má svou hvìzdu. A proto vycházely hvìzdy
na nebi, až milo; a proto se leskly, jako by dnes nebylo
na svìtì neštìstí, a proto se k sobì blížily, jako by na svìtì
nezbývalo nikomu více, èeho by si pøál.
Pod bezovým keøem se nìco hnulo a sedmihlásek se ulekl.
Uvidìv ale, že to je Liduška, že se dívá k nebi, aby si taky
našla svou hvìzdu, zpíval dále, jako by se bylo nièeho nepøi-
hodilo.
Bezový keø byl Lidušèiným zalíbeným místem. Tam sedá-
vala každý veèer, tam se jí skládaly do hlavy ty podivné
myšlénky, z nichž záleží lidský život, tam myslívala na Toníèka,
tam se bávala v srdci, tam plakávala, tam zpívala svoje písnì
- a sedmihlásek vìdìl, že je dobrá jako andìl, že neublíží ani
tìm jeho písklatùm, a proto byl vesel.
Okolo zahrady šel Toník.
Láska uslyší i sebelehèí krok.
Liduška se pod keøem ponìkud pozdvihla, sedmihlásek
utichnul.
„Pst!“ zvolala Liduška.
Toník se hned ohlédnul za keøem, a vidì tam svou Lidušku,
skokem se pøešinul pøes nízký plot a již byl u ní.
„Èekᚠzde dlouho, Liduško?“
„I ne dlouho. Na tebe bych èekala ještì dýl.“
„Tys èekala na mne?“
„Toníèku, to víš, na kohopak bych èekala?“
„I jdi, holoubku, vždy já to vím. Viï, že mne mᚠráda?
„Mám.“
„Dušinko, dívejme si do oèí.“
Políbili se a dívali si do oèí.
„Ale Lidunko, ty mᚠnìjak uplakané oèi.“
„I jdi, to se ti jen zdá.“
A Liduška se nutila do smíchu.
„Vìø mi, nezdá se mi to. Prosím tì, tys plakala?“
„I to bylo jen tak.“
„Kdo ti smìl ublížit?“
„I nic. Tak mi ledacos pøipadlo na mysl, a to víš, dlouho-li
pak to netrvá, že se èlovìk musí rozplakat.“
„Má dobrá duše.“
„Naši zrovna jako by ani nemìli srdce jako jiní lidé. Krejzovi
k nám dovolí chodit, vyjednávají o svatbì, ohlášky mají již
doma, a dítì jako by jim nestálo ani za otázku, aby se ho opta-
li: Mùžeš s ním být šastna?“
A Liduška se dala do pláèe, do hlasitého pláèe. Na srdci
Toníkovì jako by všecka ta její bolest teprv roztála, to všecko,
co za tak dlouhý èas musila v sobì tajit, co ani rodièùm ne-
mohla svìøit, jako by se vše bylo promìnilo v slzy, jimž nebrá-
nil ani jediný dech, aby øinuly že srdce, jak v nìm povstaly,
nezkalené, èisté, z nejvnitønìjšího srdce.
Toník ji nechal, aby se vyplakala.
„To ani otroku se nemùže vést hùø,“ štkala Liduška. „I ten
žebrák se ptá dítìte, co by rádo, a rodièe nevìdí, že jejich
dítì jest taky èlovìkem. Prodávají dítì, jako by je celý èas
odchovávali na prodej a èekali na kupce, kdo dá více, -
o bože, èlovìku div srdce nepukne. Vìø mi, Toníèku, kdybych
nemìla mít tebe, já bych to nevydržela; buïto bych si vzala
život, anebo bych se zrovna musila zbláznit.“
„Upokoj se, dítì mé; vždy se ti nic nemùže stát,“ chlácholil
ji Toník.
Lidušce se vskutku ulevilo, že se tak nelíèenì vyslovila To-
níkovi.
„Vìø mi, Toníèku, èasto mi pøipadá, že to ani pánbùh nemù-
že pokládat za høích, když si èlovìk vezme život. Když
s èlovìkem tak nakládají, jako by ani nebyl z nich, když
se pøáním a slzám mým smìjou, jako by ani nebyly hodny,
aby je slyšel èlovìk, jako by slovo dítìte nebylo hodno, aby
zavadilo o jich sluch, - Toníèku, já jsem velmi nešastna!“
Toník vzal hlavu její na svùj klín, slíbal jí slzy s krásných oèí,
zlíbal ústa její a tiskl hlavu její k srdci svému, aby tam slyšela,
co tluèe v jeho òádrech pro ni a kde je ona domovem.
 Sedmihlásek utichnul. Písklata natahovala krèky, nìco jako
by žvatlala, ale sameèek sletìl k nim, nìco jim pošeptal
a mlèely taky.
Nebe již bylo plno hvìzd, takže se èlovìku zdálo, jako by
se tam už ani jedna nevešla. Právì jedna padala s nebe, a o
tu bylo míò. Èí to byla hvìzda?
Liduška se zotavila.
Oèi její byly jako fialka, když ji umyje ranní rosa. Zahledìla
se do tìch oèí Toníkových a bylo jí, jako by se do smrti své
nemohla odtrhnout od nich.
„Viï, Toníèku, tys nikdy o mnì nepochyboval?“
„Kterak nemožno tobì vìøit docela?“
„Nepochybuj i déle. Nevím, co naši se mnou zamýšlejí a jak
nad mým osudem rozhodli. Jest mi to již lhostejné. Ale a
pøijde cokoliv, vìø, že se ti nezpronevìøím nikdy, a kdyby mne
to mìlo mùj život stát a já se mìla stát nešastnou.“
Toník ji na místì odpovìdi políbil.
Sedmihlásek zase zazpíval, jako by mu bylo pøibylo kuráže.
„Teï se již rozejdìme, Liduško; vaši by tì mohli pohøešo-
vat.“
„Však jest mi, jako bych mìla jít mezi cizé, když jdu domù.
Zdej se tobì o mnì, a bud ujištìn, že! mnì se bude o tobì
zdát, tak jako že jsem vìènì tvá.“
„Již vím to dávno, Liduško, že jsi silná dost a že odolᚠvše-
mu. Dobrou noc!“
Ale Liduška ještì nemohla øíct: „Dobrou noc!“ Tak jako by
se mìla odtrhnout od srdce svého, tak náramná bolest jí na-
jednou pøišla do duše, jako by se navždy mìla s Toníkem roz-
louèit. Padla mu okolo krku, zlíbala celou jeho tváø a horkými
slzami ji zkropila. Vlastním násilím se jenom mohla odtrhnout
od nìho a hlasem štkajícím volala za ním: „Dobrou noc!“ -
 Nevešla ani více do svìtnice, nýbrž zrovna do své komùrky.
Ulehla si, zamhouøila oèi, a myslíc na Toníèka, myslila i bez-
pochyby, že jí pøijde s o jejím miláèku.
Venku se nìco šustlo, klika zavrzla, dvéøe se otevøely a do
komùrky vstoupila Lidušèina matka se svíèkou v ruce.
Liduška se jí lekla.
„Pro milosrdenství boží, co jest!“ vykøíkla a usedla si na lùž-
ku.
Matka neodpovídala. Dìlala, jako by nìco hledala, pøevra-
cela vìci vrub na vrub, byla brzy tu, brzy tam, a na dceru jako
by se nechtìla podívat.
Koneènì postavila svíèku na stùl, odkašlala si a pravila:
„Kdepaks byla?“
„Za stodolou, maminko, pod bezem.“
„Sama Liduška neodpovídala.
„Nemᚠøeè? Bylas tam sama?“
„Bùh to ví, že nejsem nikdy sama. A jestli ten, na kterého
myslím, co mi staèí myšlénky moje, jenž jest se mnou vždy,
pakliže ten tam se mnou byl osobnì, pak jsem ani tam neby-
la sama.“
„No hezky, A ženicha jsi nechala sedìt.“
„Já žádného ženicha neznám.“
„Skoro by tak mohlo být. Aspoò se tak, chováš.“
„Tak jako vždy. A nezmìním se nikdy.“
„No neš. Ale a to víš, že na druhý týden je svatba.“
„To nebude, matko!“
„To se ví, zrovna tobì k vùli.“
„Máte-li jinou nevìstu nežli mne, možná. Ale moje svatba
nebude, to vám zde slibuju, matko, anebo a mne bùh zavrh-
ne z milosti své.“
 „Nech boha. Tys beztoho již vypadla z milosti jeho. Nebol to
nestojí psáno, aby rodièe jednali podle dítìte, jak mu se zlíbí.
Rozumíš?“
„Dìlejte si, jak chcete. Moje svatba nebude. Mùj pohøeb -
to by mohlo být, ale svatba nikdy. Nebo to závisí také od vùle
mé!“
„Hleïme dcerušku! Najednou! Jak umí rozvázat.“
„Proboha vás prosím, maminko, nemluvte již déle do mne,
sice mne pøivedete o rozum. Odmlouvat vám dlouho nebudu,
to buïte pøesvìdèena. Jednejte si, jak chcete a jak z toho
máte rozum, ale mne k oltáøi nepøivedete.“
„Snad tì tam ponesem! Bodej by ne! Hleïme tu velkou
paní!“
Liduška již neodmlouvala ani slovem. Ulehla si do peøin,
a jako by se jí to ani netýkalo, co k ní matka mluví; dìlala, jako
by spala.
Matka ale pokraèovala:
„Hezké jsou to dìti, to je pravda. Hlavu máte jakou! Zvede-
né jste to holèièky! Rodièe aby vás hejèkali, a vy pak øeknete:
Nechci! Dobøe tak.“
Liduška se opìt pozvedla.
„Probùh vás prosím, maminko, vždy pøece máte aspoò
srdce lidské. Zapíráte-li v sobì matku, buïte aspoò èlovì-
kem a nechtìjte mermomocí, abych byla nešastna.“
„Láry fáry! Já všecko tobì k vùli, a co ty udìlᚠnám k vùli,
zdárné dìvèátko? Odpovídat umíš, to je pravda, ale mne ne-
zmateš. Svým chytráctvím se nám nevytoèíš. To jsou již staré
vìci, a ty známe podrobnì.“
„Nuže, matko, dìlejte, jak chcete. Musím-li, pùjdu. Ale to
vám povídám svatosvatì, že neudìlám ani o vlas víc, než co
musím.“
 Liduška si ulehla a matka v domnìní, že dcera svoluje, vza-
la opìt svíèku a odešla z komory. Kdyby se byla Liduška dí-
vala po její tváøi, byla by vidìla, kterak samolibý úsmìv pøele-
tìl matèina ústa.
Dvéøe se zavøely, na místo svíèky vbìhly sem paprsky mì-
síèné a dlely tak klidnì na zdi tiché komùrky, jako by zde bylo
všecko dobøe.
Pevné rozhodnutí ztuhlo v rozbouøeném srdci Lidušèinì, oèi
se pøimkly, ústa se usmála - zdálo se jí o Toníkovi.
Na blízkém bezu zpíval ještì sedmihlásek, hvìzdy se leskly
na nebi a u Staòkù ztichlo vše.
Snad bylo vše dobøe.

IV
VÌCI ZRAJOU MIMO NADANÍ a mimo nadání nejrychlejší
jest èas.
Starý Souèek chodil dnes po vesnici v parádì. Mìl totiž svá-
teèní nalejvák, jak øíkal svému klobouku, èistou bílou košili,
sváteèní spodky, šátek na mašli boty. Øíkal, že se schvalnì
dnes stal onaèejším, aby se Krejza nelekal jeho armády. Li-
dem to ovšem bylo divné, proè to právì øíká dnes, když má
být Krejzova svatba. Ale Souèek je nenechal pøijít k slovu,
kostelníkovi vynadal oslù a byl pyšný na svùj rejstøík èili na svou
armádu, jejímž jest on generálem.
Zlatý ženich bìhal po vesnici dnes jako posedlý, ale neøí-
kal, že bude zlatá svatba. Byl taky u Toníka, a když od nìho
odešel, mìl zlost. Byl u Staòkù, chtìl mluvit s Liduškou, ale
Liduška ho nepustila k sobì. Bouchl tam dveømi, odešel
do hospody a pil na zlatou zlost. Souèek pøibyl k nìmu, shodli
se, nadávali celému svìtu oslù a telat, a zlatý ženich výrazy
zmírnil vždy jen v zlaté osly, v zlatá telata.
 No neš.
U Staòkù mìl plné ruce práce dnes kostelník. Vzali si jej
za starosvata a starosvat teï cvièil Lidušku, jak má jít k oltáøi,
jak se má rozlouèit s rodièi, jak má kleknout, jak má být rodi-
èù a muže poslušna, jak má se louèit s družkami a jak má
plakat.
Poslední návod byl zbyteèný; plakala Liduška beztoho dost
a dost.
A což Toník?
Myslím, že bude lepší, když si necháme Toníka až naposle-
dy. Prozatím jen to, že se staví lhostejným, že nevìøí lidem
a že se zdá být pøi kuráži.
K Staòkovùm se již sjíždìjí hosté se všech stran a se všech
koutù svìta. Na svatbu se jezdí veseleji nežli ze svatby domù,
a proto již hosté vejskali na návsi, ještì nežli vjeli do vrat. Starý
Stanìk je spokojený, jako by byl dnes dobøe spal, a Staòková
je dnes nejmoudøejší že všech èasù živobytí svého; vdává
dceru, a tu se dostaví moudrost sama sebou.
Celá armáda bab se sestavila pod okny, a mustrujou kaž-
dého od hlavy až do paty, kdo vjíždí a kdo pøichází. Baby jsou
všude hlavní vìc: kdo u nich neobstojí, neobstojí nikde.
A cožpak teï jsou již pøi kuráži. U Staòkù se nelituje piva
a rosolky; plecháè a sklenièka koluje již mezi babami, a proto
se dostaví u nich za chvílku rozum.
Souèek se teï taky postavil stranou. Naøíká, že doma ustrojil
velikou hostinu, omáèka že mu zkysá, protože dnes se hrne
všecko jen k Staòkovùm. Ale to prý nic nedìlá; však prý si
Krejza na nìho vzpomene, až oklepá holièky. Dnes že mu to
ještì pøeje, že prý zejtra beztoho pùjde k odvodu, Souèek že
mu zaklepá na ramena a že mu øekne, že je chlapík.
 To baby dopálilo, že mluví Souèek proti Staòkovùm, kdežto
pøece ony dostávají dnes od nich štìdøe jíst a pít. Ani mu ne-
daly pøipít.
Jedna baba pravila:
„Ten Souèek má nevymáchanou hubu. Vida! Jako by mu
Staòkovic zrovna mìli udìlat k vùli, aby Lidušku nevdali! Bo-
dej by ne! Udìlají vám to, jen se jdìte ohlásit. Nevídáno! Však
ona má Liduška Krejzu dost ráda!“
Souèek se dopálil.
„I ty babo jedovatá! Že ti nechce hrom vyrazit ten tvùj po-
slední zub! Sedni na koštì, èarodìjnice, dej do sebe nasy-
pat prachu, zapal ho a vyle do povìtøí! Ty jedovatá oznobe-
nino, dej se za èubku k našemu øezníkovi, pak mùžeš štìkat.
Copak myslíš, ty sražený, plesnivý šindeli, že je to malièkost,
udìlat dceru nešastnou? Ty stará kobzo! Takových bysme
potøebovali pár tuctù, jako jsi ty, a bude z naší vesnice kaluž,
že v ní ani èmelíci nebudou chtít býti domovem! To si pama-
tuj, shnilá drachno. Až budeš potøebovat koštì, pøijï ke mnì,
mùžeš mým komínem vyletìt do povìtøí.“
Jedni se smáli, druzí køièeli, baba štìkala a pøekøièela všec-
ky, jenže jí nebylo rozumìt.
Pøijel ženich.
To bylo strkání, to bylo povídání, to bylo šeptání, to bylo chvá-
lení! Jako by ho žádná byla posud jakživa nevidìla.
Krejza pøijíždìl k vratùm. Vtom se že zástupu zde nacho-
mýt zlatý ženich. Jel na prutu a køièel, že je zlatý husar, a pøejel
Krejzovi pøes cestu u samých vrat. Smáli se všickni, nejvíce
zlatý ženich a nejménì starý Souèek.
Konì nechtìli do vrat.
 Baby si šeptaly, že by to mohlo znamenat neštìstí, ale poš-
ouchávaly se mezi sebou, aby se to neøeklo nahlas, - dnes
že prý je to jen tak.
Nescházel již nikdo a svatba mohla zapoèít.
Starosvat zaèal komedii svou; odøíkával všeliká louèení, aby
rozplakal rodièe a nevìstu, aby rozplakal baby i dìti, a hlavnì
aby dostal hodnì mnoho penìz, protože to šlo slavnì. Už
se vìru dost byl natloukl hubou, nebo se již rozplakali všich-
ni. Jenom Liduška neplakala.
Liduška ani nevìdìla, co se s ní dìje. Stála vedle Krejzy,
ale dívala se na nìho tak lhostejnì, jako by ho ani neznala,
jako by to byl cizí èlovìk, jako by ani nevìdìla, proè zde stojí.
Starosvat dotlachal svoje žvasty a nutil Lidušku, aby si klek-
la.
„Proèpak?“ ptala se Liduška.
„Vždy vidíte, že již Krejza kleèí,“ šeptal starosvat a nutil Li-
dušku, aby pøiklekla k nìmu.
„Ale naè?“
„Inu rodièe vám dají požehnání!“ odpovídal starosvat.
„Ah tak!“ A Liduška neklekla.
Starosvat ji takøka strhl k zemi, aby klekla.
Liduška klekla, ale nevìdìla, co a jak.
Kleèela dlouho. Ani jí nepøipadlo, že má taky zase vstát,
a byla by kleèela ještì dýl, kdyby ji byl zase starosvat nezdvi-
hl se zemì.
Dítì mìlo požehnání rodièù na dùkaz svrchované lásky,
a více nepotøebovalo.
Lidem bylo ovšem chování Lidušèino divné, nepochopitel-
né. Starý Souèek nadával oslù a telat a zlatý ženich zlatých
oslù, zlatých telat, ale Stanìk a Staòková byli dnes nejblaže-
nìjší že všech lidí na svìtì.
 Musí jít hezky jedna vìc za druhou. Poøádek jest hlavní vìc,
a jal se to dìlo jindy, musí se to dít ještì dnes.
Pøišla muzika, rozestavili se!a dvoøe a zahrála slavný marš.
To bylo znamení, že se má jít do kostela.
Naè také otálet. Vìc se musí skonèit, èasu k rozvážení bylo
již dost a dost, a teï se musí myslit i na jiné vìci. Hospodynì
má díla plné ruce, lépe tedy, když se odbyde svatba døív nežli
pozdìji.
Toník stál také mezi muzikanty a zdál se býti veselým. A proè
by nebyl veselým? Jako by se vše musilo dít obvyklým zpù-
sobem! Jako by jen tenkrát musil být èlovìk smutným, když
pláèe, veselým, když vejská! Proè by to nemohlo být taky jed-
nou naopak?
Svatební prùvod se hnul z domova.
Liduška nebyla ani èervená, ani bledá, ani se netøásla, ani
nešla pevnì; šla obyèejným krokem.
Vyšli na dvùr, a Liduška hledala okem Toníka mezi muzi-
kanty. Našla jej hned, Toník ji vidìl hned, ale zaal zuby.
Liduška se na nìho podívala jaksi významnì. Kdyby byl umìl
Toník èíst v lidských oèích, byl by tomu pohledu porozumìl; on
ale èíst neumìl z neporozumìl mu.
Liduška se na Toníka usmála, a to mu dodalo.
Kdyby byl umìl èíst v lidském úsmìvu, byl by mu rozumìl;
on ale èíst neumìl a neporozumìl.
Až do poslední chvíle nevìøil, že Liduška pùjde s Krejzou
k oltáøi; vynadal každému, smál se každému a nechal mluvit
každého, kdo mluvit chtìl. Myslil si svùj díl a vìøil pevnì.
Za Lidušku by byl dal život, za vìrnost její byl by vsadil duši
svou, a teï vidìl, že by byl prohrál.
Kdyby jen byla šla a z mrtvých byla nevyvolala celé to hejno
myšlénkových pøíšer z jeho òader! Ale ona se i usmála, hodi-
la mu almužnu z toho, co bylo døív jeho majetkem, hodila mu
dárek, aby jím omluvila svùj høích, hodila mu kapku na žhavý
jazyk a jeho duše hoøela plamenem strašlivým.
Ne dál!
Opovržením jí splatil tu žebráckou almužnu, pod nohy jí ho-
dil Jidášùv peníz proradný, za který ona jej zaprodala.
Ani nevykøik, ani nepadl do mdlob, ale èelo jeho
se zamraèilo, srdce jeho zatvrdlo a žluè se rozbíhala po celém
tìle.
Pohledy ty ovšem nevidìla více Liduška. Prùvod nesmìl
zevlovat, v kostele se již èekalo: zasmála se na Toníka
a odešla ke kostelu se svými drùžièkami a mládenci.
Muzikanti spustili marš, hrnuli se za prùvodem a lidé øíkali,
že to slavné, tuze slavné, nebo je muzika.
Toho si nevším nikdo, že se Toník z muzikantù vytratil a že
utek domù. Je dnes nevìsta a ženich hlavní osobou, je dnes
veselo všude, v kuchyni, na komínì, na dvoøe, v ústech, v srdci,
v hlavì tuze veselo je všude. Která bolest je s to, aby tu vese-
lost pøekøièela a na sebe obrátila zøetel?
Jistì ne ta, že Toník utekl muzikantùm, že se ztratil z prùvodu.
U kostela byla vystavena zelená, ovìnèená, opentlená brá-
na - snoubencùm na slávu. Zahloukly nìkolikrát taky moždý-
øe, vystøelili nìkolikrát z pušek a hluku bylo dost.
Vešli do kostela.
Zde již bylo nabito, sotva se prùvod protlaèil.
Snoubenci klekli na klekadlo èerveným suknem zvláštì pro-
støené, což se nedìje každému; dali obìma na hlavy vìneè-
ky a obøady zapoèaly.
Nevìsta vypadala odhodlanì; každé slovo, které mluvila,
bylo hlasité, pevné, takže je mohl slyšeti každý po celém kos-
tele a musil vìøit, že jde že srdce.
 Knìz se ptal ženicha:
„Béøete si tuto nevìstu zde z lásky?“
Ženich odpovídal: „Ano.“
Knìz se ptal: „Nemáte s žádným dìvèetem jiným slib, který
vás váže?“
Ženich odpovídal: „Nemám.“
Bylo hrobové ticho.
Knìz zdvihal štolu, aby jim ruce spojil.
Jenom se ještì mìl zeptati nevìsty.
„Béøete si pøítomného ženicha z lásky? „ tázal se.
„Neberu,“ byla nevìstina odpovìï.
Knìz myslil, že se Liduška zmýlila, a ptal se ještì jednou
hlasem nade všecku pochybnost zøetelným: „Béøete si pøí-
tomného ženicha z lásky anebo z pøinucení?“
„Z pøinucení!“ odpovìdìla Liduška hlasem nade vši pochyb-
nost zøetelným.
Nikdo ani nedých, neb kdyby byl dýchl, bylo by ho slyšet.
Knìz se ptal: „Táži se vás pøed bohem po tøetí a naposledy,
béøete si pøítomného Ženicha z lásky anebo z pøinucení?“
„Z pøinucení!“ odpovìdìla Liduška urèitì, pevnì.
Knìz se jem ještì ptal: „Máte s nìkým jiným slib, který vás
váže?“
„Mám!“ odpovìdìla Liduška. -
Bylo po obøadech.
Aè v kostele povstal mezi lidem šumot, šeptání divné, po-
divné, povstal šelest, divné zraky se støídaly, divná slova je
provázela - vše bylo jako vyplašené ptactvo, když se se zemì
zvedne a ulítá pøes hory a doly.
Knìz spustil štolu, odvrátil se k oltáøi, ženich a nevìsta vstali
a bylo po svatbì.
 Na kùru byli rozestaveni muzikanti; chtìli po ukonèených
obøadech provozovat hudbu a každý stál již pøipraven, aby
spustil. Po této zmìnì ale zùstali každý jakoby zkamenìlý;
pestré skupení, ale bez vùle a života.
Liduška se obrátila ke kùru a hlasem pevným volala: „To-
níèku, mùj jediný Toníèku, pøistup k oltáøi!“
Ševel mezi lidem rostl, každý se obracel ke kùru a oèekával,
co se bude díti. Muzikanti se dívali po Toníkovi, ale nebylo ho
tam.
A Liduška èekala, jako ten, kdo hyne žízní, na kapku vody;
ale Toník nešel.
„Toníèku, pøistup k oltáøi!“ zvolala ještì jednou.
Nikdo se neozval, nikdo neodpovìdìl.
Lidušku projelo divné tušení.
Klestila si cestu skrze lid, a ten jako omámený ustupoval
vpravo i vlevo. Bìžela na kùr, volala Toníèka, a nebylo ho tam.
Sbìhla dolù, bìžela pøes náves, letìla jako nastøelená laò.
Lid se vyhrnul z kostela, muzikanti sešli s kùru dolù, svíèky
u oltáøe zhasly, knìz odešel z kostela a na vesnici jako by
nìkdo hodil zmatek.
Muzikanti šli do hospody. Kam taky jít?
Hosté ani nechtìli více k Staòkovùm k obìdu, šli také do hos-
pody. Staòkovic bìhali jako smyslem pomateni, bìželi
do hospody, zvali k obìdu, jenž byl už uchystán, k nìmuž
se dìly dlouhé pøípravy.
Nìkteøí šli, nìkteøí nešli.
Byla to podivná svatba.
Krejza nevìdìl, kam má jít, má-li jít domù anebo k Staòko-
vùm. Nešel ani sem ani tam, šel hledat Lidušku, aby snad
se ještì napravilo, co se pokazilo.
 Liduška zamìøila nejprve k Toníkovi do bytu, a když ho ne-
bylo ani tam, vylítla z domu jako zoufalá. Trhala si vínek s hlavy,
trhala si vlasy a v jejích oèích možná èíst hrùzu, zdìšení.
Vtom ji potkal Krejza.
„Liduško, prosím tì, mìj rozum!“ pravil k ní.
„Prabídní lidé!“ volala Liduška. „Nemám-li rozum, kdo jest
toho vinen nežli vy všichni, kteøí jste si zahráli s srdcem mým!
Jako zoufalá bìžela do hospody.
V hospodì každý vypravoval již, jak mohl.
Liduška zamìøila zrovna k muzikantùm.
„Kde jest Toník?“ vykøikla a padla na zem.
Sotva že se vzchopila. Toník zde nebyl.
Jedni povídali, že odešel, druzí, že odešel v tu stranu, jiní,
že ve stranu jinou.
Liduška si usedla a oèi její byly jako potrhány.
„Svrchované nebe, což již nemᚠvíce milosti!“ a slova za-
jíždìla lidem jako bøitvy do srdce.
Jedni se dìsili, jiní plakali.
„Zahrajte mi Toníkovu písnièku!“ zvolala.
Muzikanti ji zahráli.
Liduška vzala toho, který sedával u Toníka, k tanci.
„Tys mùj Toník!“ pravila a tanèila s ním.
Tanèili sami, nikdo jiný netanèil.
Liduška si usedla a byla jako polomrtvá.
Pominula se rozumem. Za den tolik pøežít - není divu.
Toník odešel do blízkého mìsta a dal se na vojnu.
Byla to podivná svatba.
 V
OD ÈASU TOHO uplynulo mnoho let.Pøichází jato a puèí
kvìty, pøichází podzim a kvìty vadnou. Plynou léta a lidé do-
spívají, pøichází smrt a dìlá všemu konec.
Nítì života jsou v tak nesèíslných zpùsobech setkány, že to
málokdo pochopí. Mistr je sleduje, smrt je pøestøihne. Všichni
žijeme jeden život, jeden vedle druhého, každý jinak. Sto ži-
votù vidíme vedle sebe, a èasto si nevíme rady pro okamžik
pøíští. Nejbližší chvíli neuhodne nikdo. Kdo ale jedná proti vìè-
ným zásadám lidským, proti zákonùm pøírody, na tom se mstí!
lidskost! pøíroda strašnì. Škoda, že tato msta zasáhne èa-
sem! obì nevinnou! Pøedsudky lidské bývají strašlivé. Lhos-
tejnì se dívají na bratrovu krev, laèní a pijou vlastních dìtí krev.
Nebohá Liduška!
Znejte èlovìka, znejte pøírodu, a rozumíte všemu, co máte
zapotøebí pro život ten. Kdo se od nich odvrátí, hanobí je, høeší
proti nim a sobì kope vlastní rukou pøedèasný hrob.
Co pomohla rodièùm Lidušèiným všechna lamentace,
všechno lomení rukama? Neštìstí se nedalo napravit, Liduš-
ce rozum navrátit nemohli. Že štìstí dítìte nedá se vštípit ná-
silím, poznali docela. Avšak bud jim vìèný pokoj. Zemì již je
kryje, a co si zde udìlali, a to tam zodpovídají.
Starý Souèek jest ještì svìží, jako vítr. Jest posud generá-
lem své armády, k níž náleží také Krejza. Pøišlo brzo vše na-
jevo a proroctví Souèkovo se vyplnilo. Jmìní Krejzovo bylo
zbudováno na vìtru, chtìl si Liduškou pomoci a Liduška to
zaplatila rozumem.
U Staòkù jest pusto, velmi pusto. Lidé se toho stavení bojí,
nikdo tam nevkroèí, a žebrák maje tam zaklepat na dvéøe,
jde mimo. Bez za stodolou zvadnul, sedmihláskové žijou již
v nìkolikátém pokolení, ale jejich hnízdo na bezu jest pusté.
 Liduška sedávala první èas mnoho a mnoho pod bezem.
Myslila, že tam k ní pøijde Toník. Darmo èekala; Toník nepøi-
šel, nechodila tam více, sedmihlásek také více nepøilétal, bez
více nevonìl, a proto je tam smutno, tuze smutno.
Mnoho let opìt uplynulo a ty mnohou zmìnu pøinesly. Starší
odumøeli a vzali Lidušèino tajemství s sebou do hrobu; dìti
vyrostly a ty o tom nevìdìly mnoho; vìdìly jen, že Liduška
blázní. Všickni k ní byli chladní, tak jako je ve svìtì vùbec,
když se nám obrátí štìstí. Kluci na návsi za ní pokøikovali, tro-
pili si z ní smích; ona se bránila, a kluci se smáli ještì víc.
Liduška nevynechala žádnou muziku v celém vùkolí. Kde
jen slyšela, že jest muzika, a kdyby to bylo kolik hodin cesty
vzdálené, musila tam být a vydržela tam vždy až do rána.
Netanèila nikdy. Stávala vždy v koutì a dívala se po muzi-
kantech. Pakli nìkterý muzikant na ni promluvil, byla celá bla-
žená. Proto ji øíkají „muzikantská Liduška“.
Že hledá mezi muzikanty svého Toníka, o tom ovšem žádný
z muzikantù již neví, a proto si z ní leckdys tropí smích, žert
a leckdys ji urážejí. Liduška ovšem tomu více nerozumí, a to
jest její štìstí.
Snad by vydržela u muziky celý týden, kdyby tak dlouho tr-
vala. Zapomnìla by jíst i pít, jen když mùže slyšet muziku.
Málokdy se zasmìje, èasto pláèe, a to vždy, když si vzpo-
mene, že tam Toník není. Lidé si arci toho pláèe nevšímají.
Øíkají, že je bláznivá, a myslí, že tím øekli vše.
Možná, že mají pravdu.
Kdo zná, co byla døív a co je teï, zplakal by nad ní sám.
Bylo to letos o posvícení, když k nám taky pøišla „muzikant-
ská Liduška“, tak jako bývá každý rok u nás.
Byla u muziky až do rána a ráno mne pøišla vzbudit, abych
se podíval, co již udìlala za práci. Já se šel podívat a vidìl
jsem, že všechno uklidila, uspoøádala v domì. Ona z toho
mìla nesmírnou radost. Pochválil jsem ji a tím jsem si získal
úplnou její dùvìru.
Sedla si pak na schody a zdála se být velmi zamyšlená.
„O èem pøemýšlíte, Liduško?“ ptal jsem se ji.
„Naši strojili svatbu a pøevaøili máslo,“ odpovìdìla mi a dala
se do smíchu.
„Máte z toho radost, Liduško?“
„To ne. Ale kdyby nebyli pozvali kostelníka, bylo by všechno
dobøe.“
„A koho mìli pozvat?“
Liduška se najednou zalekla a žádná moje otázka ji více
nepøimìla k odpovìdi. Zamyslila se a zdálo se, že neslyší.
Dobrá moje matka mne zavolala stranou a pošeptala mi,
abych se ji zeptal na Toníka a pak abych jí zpíval jakoukoliv
písnièku.
Sedìla ještì poøád na schodech, a když jsem se k ní pøiblí-
žil, patrnì se mne opìt zalekla.
„Liduško, to máme dnes èisto ve stavení,“ pravím k ní.
„Já jsem dnes uklízela, hleïte,“ chlubila se opìt.
„Musím vás za to pochválit.“
„Jsou zde dìti, a to neslyší,“ pravila a bázlivì se ohlížela
kolem.
„Proèpak se bojíte dìtí?“
„Jsou nezbedny; smály by se mi.“
„I ne. Mìly by z vás radost.“
„Že by mìly? Viïte, dobøe jsem uklidila. O, já bych byla
dobra hospodynì! „
„Kdyby vás tak Toník vidìl, ten by mìl radost, viïte.“
Liduška vyskoèila.
„Kde je Toník?“
 „To nevím, Liduško.“
„Kde jste ho vidìl?“
„O, ten jest daleko.“
„Ba vím to, a nemohu jej najít,“ zasteskla si Liduška, sedla
opìt na schody a plakala jako dítì.
Øeèi její byly souvislejší, a èlovìk by skoro mohl myslit, že
se jí opìt rozbøeskuje.
„Nepovíte to žádnému?“ tázala se bázlivì.“
„Nepovím, Liduško.“
„Tedy vìzte, Toník byl mùj hoch. Vám to povím, ale jiní to
nesmí vìdìt. Oni by mi ho zase nedali. Lidé jsou zlí.“
Opìt sedla na schody a dívala se na mne tak, že jsem z toho
vyrozumìl, abych si vážil, že mi svìøila tajemství.
Já jsem jako manì zaèal hvízdat jakousi písnièku, kterou
muzikanti hrávají.
Liduška zaèala poslouchat velmi napnutì.
Pak jsem pøešel z jedné písnièky do jiné, z té opìt do jiné
a hvízdal, co mi právì napadlo.
Liduška najednou sebou trhla. Oko se jí vyjasnilo, tváø tak-
též, nìkolikrát si dala hlavou jako takt, a pak zaèala zpívat
jakousi starodávní polku zcela správnì a dopodrobna. Zdálo
se, že celá v té písni žije, na tváøi se rozhostila blaženost,
možná, že! v srdci. Aspoò kdo by ji byl uvidìl, byl by øekl, že je
šastna. Již byla u konce, zaèala opìt znova, radost její rost-
la.
Nevytrhl jsem ji ani slovem, ani pohnutím. Když dokonèila,
sedla opìt na schody a zamyslila se. Èasem se jí ještì po-
hnuly rty a jednotlivé hlasy mne pouèily, že si tu píseò zpívá
ještì v mysli a že ještì žije ouplnì v tom, v co se zabrala.
Podívala se pak na mne, vstala, vzala mne za ruku a pravila:
„To je Toníkova písnièka.“
 „Míval ji rád?“
„Tu hrával, a já jsem ji tanèila, pak pøestal hrát a tanèil ji
se mnou. O, ten umí tanèit!“
„A hezký byl?“
„Baže. Jeho oko! To bylo krásné oko!“
Opìt sedla na schody a dala se do pláèe.
Abych ji pøivedl na jiné myšlénky, zaèal jsem opìt hvízdat
všelijaké písnièky. To úèinkovalo. Netrvalo to dlouho a ona již
zase zpívala „tu Toníkovou“; zase byla na chvílku šastna.
Vidìt èlovìka v nejvìtším neštìstí na chvílku šastným,
kterak úplnì vìøí, že jest opravdu šastným, vidìt hned v pøíští
chvíli ale na nìho se opìt valit celé ty balvany hrùzy, které jeho
duševní poklid rozmaèkaly, - to se èlovìku srdce v tìle roz-
pláèe.
Liduška dozpívala a opìt se plným okem dívala na mne.
„Toník pøijde, pravila.
„Jistìže pøijde, Liduško,“ pravil jsem já.
„Vy to taky víte?“
A vstala.
„Ovšem že vím.“
„Mùj dobrý Toníèek! Pak mi zase bude dobøe. Ten mi nedá
ublížit. Lidé jsou teï velmi zlí. Nadávají mi, kluci se mi smì-
jou, házejí po mnì pískem, a já musím plakat. Ale až pøijde
Toník, bude všemu konec. Toník mne nedá. Pak pùjdeme zase
pod bez, víte tam m stodolu, tam si budem povídat, co jsme
zkusili, a budem se mít rádi. Uvidíte, že sedmihlásek zase
pøiletí, jen co pøijde zase Toník.“
Vtom spustili na návsi muzikanti, kteøí chodívají v pondìlí
o posvícení po vsi s muzikou.
Liduška se vzpøímila.
„Slyšíte ho?“ ptala se a vzala mne za ruku.
 „Kohopak, Liduško?“
„Toníka! To je Toník! Toník už se vrací!“
A sotva to dopovìdìla, již byla ze dveøí ven a bìžela za mu-
zikanty, aby tam uvítala svého Toníka.
Okolo muzikantù obíhal zlatý ženich, v ruce mìl zlatý koláè
a odhánìl zlaté kluky.
Jakmile uvidìli kluci Lidušku, opustili zlatého ženicha, bì-
želi jí naproti a køièeli: „Muzikantská Liduška! Muzikantská Li-
duška!“
Liduška probìhla muzikanty køíž na køíž, a nenašedši své-
ho Toníka, usedla na návsi na kámen a dala se do pláèe. -
Toník se ale posud nenavrátil. Žádný neví, kam se podìl.
Liduška posud na nìho èeká, bezpochyby že darmo. A kdyby
se i vrátil - mùj ty bože, jaké by to bylo shledání?
Podivná to vìc. Zlatý ženich, kdykoliv uvidí Lidušku, pláèe
s ní. Snad že si rozumìjí, aspoò se tìší vespolek.
On jest jediný, který jí neøíká „muzikantská Liduška“, nýbrž
jen Liduška.
O „zlatém ženichu“, budete-li chtít, povím vám jindy.