Karel Poláček - Bylo nás pět

1. Vlastními slovy shrň obsah úryvku

2. Jaká je Péťova vysněná práce? Proč? Co se mu na tom líbí? Čím se to liší od představy
rodičů?
3. Najdi pasáž, kdy Péťa napodobuje odpozorované chování dospělých
4. Jak Péťa vidí pana Fajsta? Jaký k němu má vztah? Jak se k němu chová a proč? Jaký je
jeho tatínek?
5. Jaké jazykové a stylistické prostředky se v knize uplatňují? Některé příklady vypiš a
pojmenuj.
6. Patří kniha k literatuře pro děti a mládež? Své tvrzení zdůvodni.
7. V čem spočívá kouzlo Poláčkovy knihy?

1 Péťa vypráví o tom, co se děje v jeho životě, defacto o svých každodenních

problémech, ale zároveň popisuje svoji vysněnou práci a taky nám představuje svůj
vzor, čeledína Jakuba. Obdivuje, že dokáže mluvit koňskou řečí a prosí ho, aby ho to
taky naučil. Taky se snaží Jakuba napodobit v pití kořalky a to tak, že si místo kořalky
vezme maminčinu kávu na ni se podívá proti světlu a kopne ji do sebe stejně rychle
jako Jakub kořalku. Dále nám prozrazuje vztah v jeho rodině se služkou Kristýnou,
kterou nazývá Rampepurdou a rád se jí posmívá. V úryvku se můžeme seznámit i
s vícero postav o kterých nám Petr vždy stručně něco nastíní. Na závěr nám sděluje,
že by si dokázal představit být zamčený přes noc v cukrářství, protože by tam
všechno sežral, ale nedokázal by si představit strávit ani minutu na hřbitově.

2 Jeho vysněná práce je stát se čeledínem u Bejvalů, protože se mu líbí, že by nosil

koženou zástěru a v uchu mosaznou náušnici stejně jako Jakub, který je zřejmě jeho
vzor v této profesi. Líbilo by se mu taky si vykračovat vedle vozu a do toho si hvízdat.
Od představy rodičů se liší především tím, že oni si ho představují pěkně v teplé
kanceláří, kde nic nebude dělat a lidé mu budou pomalu k nohou padat a nosit mu
párek. Tohle se samozřejmě Péťovi nelíbí a přál by si jít sloužit jako pacholek.

3 „Tuhle se maminka divila, jak mi nalila kávu, tak jsem se na hrnek podíval proti
světlu, pak jsem se napil, udělal jsem brrr! A jako bych si utřel vousy.“ Zde
napodobuje právě Jakuba

4 Má z něj strach a pokaždé co to jde, tak se snaží vyhnout jeho domu. Pan Fajst je
totiž úředník na odpočinku a nemá co dělat, a tak číhá především na školáky kterým
kontroluje, zdali mají vyčištěné uši. Hlavně si zasedl na Péťu, kterého pak přitáhne za
tatínkem do krámku a začne hulákat na celý obchod, že je jeho syn špindíra, za což si
myslím, že se Péťa cítí trapně, a proto pana Fajsta nemá rád a nejraději by mu
schoval chcíplou krysu do kapsy nebo mu plivnul na okno. Tatínek vždy poděkuje
panu Fajstovi a Péťovi vynadá, ale spokojený s jeho přístupem není. Z důvodu toho,
 že je obchodník a musí si udržet své zákazníky, tak prakticky si nic jiného nemůže
dovolit namítat.

5 Vyprávění je v ich-formě – Petr Bajza, snaží se používat spisovnou češtinu a v textu se

objevují výrazy jako pročež, načež apod. ukázka z textu; „Načež mně vynadá a panu
Fajstovi se poděkuje, …“ Taky někdy komolí slova a vyjdou z nich pak nespisovná.
Např. ukázka z textu; „Já bysem se taky nebál a taky bych všecko sežral.“ Dále je text
prokládaný humorem.

6 Já si myslím, že ano, protože Karel Poláček v této knize odkrývá svět malých kluků,
kteří vyvádějí samé neplechy a jsou zároveň zvídaví a chtějí stále něco objevovat.
Celá kniha je protkaná krásným humorem, který v té době (ve 20. století) měl
odvádět lidské myšlenky od těžkých a smutných životních časů za doby protektorátu
Čechy a Morava. Takže si myslím, že tato kniha je i pro děti a zároveň i pro dospělé.

7 Jak už jsem několikrát zmínila, myslím si, že jeho kouzlem je právě krásný humor
obsažený v knize. Děj mi díky tomu připadá poutavější a mnohem zábavnější.
Zároveň se autor snaží prostřednictvím knihy čtenáře vrátit do dětských let a možná
v něm vyvolat pocit nostalgie.