Vznik a historie vědomí

Erich Neumann: The Origins and History of Consciousness, z německého originálu přeložil do
angličtiny R.F.C Hull, Princeton University Press, 1970, 493 stran
Autor shrnutí: Vojtěch Javorek
Erich Neumann byl jedním z předních představitelů hlubinné psychologie a patřil k okruhu
nejbližších studentů a spolupracovníků Carla Gustava Junga. Jeho psychologie je především zaměřena
na ženské archetypy, které jsou podrobně shrnuty v knize Velká matka. Vznik a historie vědomí
představuje skvělé uvedení do základních principů analytické psychologie. Svědčí o tom i předmluva
samotného Junga, který o této knize prohlásil, že by jí rád napsal. Pomocí mytologických příběhů
popisuje vývojová stádia vědomí. Vývoj vědomí představuje klíčový proces analytické psychologie-
individuaci. Individuace má za cíl úplné integrování veškerých částí duše. Jednotlivá stádia jsou
popsána ve třech hlavních kapitolách: Mýtus o stvoření, Hrdinný mýtus a Transformační mýtus. Ve
svém shrnutí se především zaměřím na Hrdinný mýtus, který představuje nejdůležitější vývojovou část
vědomí.
Mýtus o stvoření poukazuje na vznik archetypů matky a otce. Na počátku v primordiálních
časech existuje pouze nevědomí symbolizované hermafrodním uroborem- hadem žeroucí vlastní ocas.
Jedná se o úplnou jednotu nevědomí a vědomí. Tím, že se uroboros sám dokáže oplodnit, odděluje se
jeho ženská část od té mužské. V mýtech je to symbolizováno oddělením země a nebe, znamenající
světové rodiče.
Esenciálním klíčem k porozumění hrdinského mýtu je narození samotného hrdiny, který
symbolizuje vědomí. V mnoha mytologických příbězích hrdina není zrozen pomocí svých
biologických rodičů, ale minimálně jeden rodič představuje boha. Tento faktor vyústil v hlavní rozdíl
mezi Jungem a Freudem. Freudův přístup žádným způsobem nezohledňuje roli světových rodičů.
Z toho plyne Freudův důraz na sexuální vztah syna se svojí biologickou matkou. Tento vztah vyústil
ve vznik Oidipovského komplexu. Problémem je, že tento vztah není mezi synem a biologickou
matkou, ale tou světovou. Hrdina se po svém narození chystá na cestu do temné jeskyně, lesa či břicha
velryby. V tomto prostředí ho čeká boj s příšerou. Ve Freudově pojetí symbolizuje příšera strach
z trestajícího otce. Neumann naopak vidí v příšeře temnou stránku archetypu matky. Pokud by se
hrdinovi nepodařilo tuto příšeru zneškodnit, došlo by k jeho kastraci očí. Oči symbolizují bytostnou
povahu vědomí a jejich ztráta je interpretována jako selhání individuačního procesu.
Transformační mýtus dokončuje celé vývojové stádium vědomí. Po zneškodnění příšery se
hrdina zmocní pokladu nejčastěji v podobě princezny. Poklad symbolizuje samotnou duši. Hrdina tím
dokončuje svoji cestu a ukončuje tím individuační proces. V Jungovské psychologii je úspěšná
individuace symbolizovaná v podobě mandaly. Vědomí tak koexistuje bok po boku s nevědomím a do
jisté míry se tak vrací do ideálního stavu rovnováhy v podobě urobora. Vědomí je zcela uvědomělé
nevědomých aspektů a je schopno s nimi pracovat.
Neuamannova kniha v mých očích představuje daleko strukturovanější a přehlednější
publikaci než většina Jungových knih. Je nutné zmínit, že autor nenásleduje Junga ve všech aspektech
a dokonce ho na některých místech kritizuje. Přes kritiku převážně ze strany vývojových psychologů
je tato kniha určitě schopna podat čtenáři zajímavé psychologické úvahy o povaze lidské duše. Na
druhé straně je otázkou, zda může být veškerá psychologická činnost odvozena z mytologických
příběhů, jak se nám snaží Neumann ve svém díle ukázat.