Spínané DC-DC Měniče - Jiří Bekr, 2023

SPÍNANÉ DC-DC MĚNIČE PRO POUŽITÍ
V ELEKTRONICE
Test 115 běžně dostupných DC-DC měničů, a zároveň návod, jak je správně použít.
Autor: Jiří Bekr, nar. 1997
E-mail: jiri.bekr@gmail.com
YouTube kanál: https://www.youtube.com/@jiribekr/
Odysee kanál: https://odysee.com/@jiribekr:b
Elektrolab: https://www.elektrolab.eu/blog/author/user/2357
Facebook fanpage: https://www.facebook.com/profile.php?id=100082565119760
Tato publikace online: https://drive.google.com/drive/folders/1BRxi3p8HlQmMTVisgw-LUTf3nBx1ZBB8
Vydání revize: I (2023-04-23), Česká Skalice, 2022 - 2023
1
Abstrakt
Publikace je kompletní průvodce spínanými DC-DC měniči. Obsahuje veškeré informace, které jsou potřebné pro jejich
správný výběr nebo správný provoz. Alespoň pro rok 2023. Obsahuje nejen rozbor, proč je v mnoha případech lepší
použít DC-DC měnič, ale také test jejich efektivit v mnoha režimech provozu. Pro každý režim provozu je zaznamenána
i konečná dosažená teplota IC měniče, případně jeho výkonových spínacích prvků. Pro vybrané kusy je změřeno i
zvlnění. Pokud je mi známo, jedná se o největší test DC-DC měničů na světě, alespoň veřejně přístupný.
Účel
Účel této publikace, paralelního videa na YouTube a Odysee, z této publikace vyplývajících článků na Elektrolab.eu, a
hlavně té části s testem je v podstatě stejný, jako mé předešlé testy, např. test 196 AA baterií, test 36 konektorů, nebo
tomuto testu předcházející test 27 DC měničů. Je to konstruktivní. Komukoliv, kdo v tomto odvětví tápe, nebo jen
potřebuje víc informací bohatě postačí shlédnout video nebo přečíst publikaci, a hned ví (pravděpodobně) vše, co
potřebuje aby mohl jít dál. Je to činnost prospěšná společnosti, která má a bude mít doufejme velmi pozitivní dopad.
Klíčová slova
Test, DC-DC, DC, měnič, konvertor, stabilizátor, spínaný, pulzní, PWM
Prohlášení
Tento dokument a test měničů jsem prováděl výhradně, samostatně a osobně já, Jiří Bekr. Při testování jsem vycházel
z vlastních znalostí problematiky a z praxe používání těchto měničů v aplikacích.
Prohlašuji, že jsem neporušil autorská práva třetích osob.
Prohlašuji, že test jsem dělal maximálně svědomitě a přesně s ohledem na dostupnou měřící techniku, a z toho
vypovídající metodiku testování a finální přesnost naměřených dat. Prohlašuji, že jsem s daty nijak nemanipuloval, a
ani nijak neupravoval podmínky ani metodu ku prospěchu nebo neprospěchu nějakého konkrétního typu měniče.
Tento dokument a test měničů byly publikovány za účelem informovat bastlířské komunity, i komunity profesionálních
elektrikářů a elektroniků o možnostech, které DC-DC měniče nabízejí, a poskytnout jim dostatečná data pro jejich
správné zvolení.
Poděkování
Ačkoliv jsem celý test financoval z vlastních peněz, tak musím poděkovat lidem, kteří mě dlouhodobě podporují. Jedná
se o lidi, kteří si váží mé práce, a rádi mi přispěli jednak na kompenzaci ztrát, tak na další projekty. Protože nevím, jestli
jejich jména můžu zveřejnit, poděkuji jim souhrnně a anonymně. Děkuji mnohokrát všem, kdo jste mi poslali příspěvek
na účet, kdo jste využili funkce super díku na YouTube, a kdo jste se stali členy YouTube kanálu. Díky vám jsem mohl
test postupně rozrůstat. První vydání čítalo 27 měničů. Díky vaší dlouhodobé podpoře mohu nyní vydat nejrozsáhlejší
test DC-DC měničů na světě! Tento test je důkazem, že když každý přispěje aspoň podle svých možností na společné
úsilí, a pak se najde někdo, kdo jej realizuje, tak z takové částečně komunitně fundované práce můžeme čerpat všichni.
Sami bychom nezmohli nic, maximálně bychom pro sebe otestovali blíže nespecifikovanými, případně vzájemně
nekompatibilními, a v budoucnu nereprodukovatelnými způsoby půl tuctu měničů. Když se ale dáme dohromady na
společné dílo, výsledek bude vždy stát za to. Děkuji.
Copyright
Tento dokument, stejně jako anglický dokument, videa na YouTube a Odysee jsou ve výhradním vlastnictví autora.
Jako autor, Jiří Bekr, narozen 1997 jsem jediným autorem těchto dokumentů a jediným vlastníkem autorských práv.
Tento dokument může být sdílen jako PDF soubor, a to v naprosto nezměněné podobě. Pokud by někdo čerpal z tohoto
dokumentu, musí zcela jasně sdělit jeho původ, čili jméno autora, a odkaz na tento dokument na mém disku Google.
Komerční šíření a jakékoliv využívání dokumentu a/nebo informací v něm obsažených ke komerčním účelům (přímá
generace příjmu) je bez souhlasu autora zcela zakázáno. Nekomerční šíření dokumentu (mezi lidmi) a používání pro
vlastní účely bastlení je za dříve stanovených podmínek povoleno. Není dovoleno nahrávání na vlastní úložiště a
následné sdílení odkazů na toto úložiště. Může být sdílen pouze odkaz na můj Disk Google, nebo jako PDF soubor.
2
O autorovi
Jmenuji se Jiří Bekr.
Už od základní školy jsem se věnoval bastlení a kutilské činnosti. Následovaly studia

na SPŠ el-it Dobruška a VUT Brno, během kterých jsem se začal elektronice věnovat
mnohem intenzivněji, a to zejména díky tomu, že jsem na to nebyl sám. Můj
spolužák, jak na střední, tak na vysoké, Jiří Šrámek provozoval bastlení stejně
horlivě jako já, a tak jsme si například do střední školy běžně tahali v batohu
nepájivá pole, hrst součástek a olověnou baterii, a během volných chvílí jsme se
věnovali bastlení.
Praxi jsem získal ve fabrikách, kde jsem pracoval jako technik v IT oddělení, kde se
primárně využívalo mé platné vyhlášky 50, tehdy §5. Dále jsem pracoval v jiné
fabrice na oddělení elektro-konstrukce. Po oťukání se ve fabrikách jsem se ujal
podnikání se svým tátou, a to v oboru průmyslový silnoproud. Slaboproud tedy
zůstal jako můj koníček.
Postupně jsem pronikal do světa aku nářadí a elektroniky, což jsou obory, které se
dnes velmi prolínají. O své znalosti jsem se začal dělit nejprve formou psaných
recenzí, ale následně jsem začal zkoušet točit recenze a videa o technických /
fyzikálních problematikách na svůj YouTube kanál. Toto mi začalo jít, a tak jsem se
začal vrhat do ambicióznějších projektů, jako je například test 56 kotoučů do úhlové brusky, test 36 konektorů, nebo
test 27 DC měničů, jehož řekl bych důstojné pokračování právě čtete. Následovat bude i odborná publikace kolem
mého testu 196 AA baterií, kterých je nyní už 200. Ale zpět k testu DC měničů. Chci je vzít pořádně, a tak v rámci
projektu testu DC měničů chci vydat celkem 4–6 děl. Tuto publikaci, a to v češtině a angličtině. Dále video o tom, jak
používat měniče v praxi, a video s výsledky testu DC měničů, a to v češtině i angličtině. Jedná se o mé druhé takto
rozsáhlé dílo, v minulosti jsem podobně vydal i test 56 kotoučů, avšak otázkou zní, jestli se jednalo o odbornou
publikaci, nebo jen test report s popsáním problematiky. Tato publikace o DC měničích má být má první plnohodnotná
odborná publikace. Přeji vám ať si z ní vezmete maximum, a ať se vám dobře čte. Přeci jen, snažil jsem se jí psát lidskou
formou.
3
Obsah
Abstrakt ............................................................................................................................................................................. 2
Účel ................................................................................................................................................................................... 2
Klíčová slova ...................................................................................................................................................................... 2
Prohlášení ......................................................................................................................................................................... 2
Poděkování........................................................................................................................................................................ 2
Copyright ........................................................................................................................................................................... 2
O autorovi ......................................................................................................................................................................... 3
Seznam obrázků ................................................................................................................................................................ 6
Tradiční způsoby snižování napětí .................................................................................................................................... 7
Rezistor – neregulovaný způsob snižování napětí ........................................................................................................ 7
Zenerovou diodou regulované zdroje ........................................................................................................................... 8
Zpětnovazební lineární stabilizátory ............................................................................................................................. 9
Buck měniče .................................................................................................................................................................... 10
PWM ........................................................................................................................................................................... 10
Od PWM k buck měniči ............................................................................................................................................... 11
Buck měniče ................................................................................................................................................................ 12
Závěrem o buck měničích ........................................................................................................................................... 13
Boost měniče .................................................................................................................................................................. 13
Buck-boost měniče.......................................................................................................................................................... 14
Buck → boost měniče ..................................................................................................................................................... 14
Regulace DC-DC měničů .................................................................................................................................................. 14
CV ................................................................................................................................................................................ 14
CV – fast charge protokol ............................................................................................................................................ 14
CC ................................................................................................................................................................................ 14
CC/CV .......................................................................................................................................................................... 15
Analog vs. Digitál ......................................................................................................................................................... 15
Nejde vidět jeden z limitů, pokud zdroj běží v druhém režimu. ............................................................................. 15
CC a CV nastavení se navzájem ovlivňují ................................................................................................................ 15
Předěl CC/CV může být tupý nebo lepivý ............................................................................................................... 16
Provoz DC-DC měničů ..................................................................................................................................................... 16
Náběhový proud ......................................................................................................................................................... 16
Paralelní chod pro vyšší výkon .................................................................................................................................... 17
Paralelní chod pro redundantní napájení a problém s backflow ................................................................................ 17
Paralelní chod pro napájení s prioritou (včetně zálohovaného) ................................................................................. 18
Výstupní zvlnění .......................................................................................................................................................... 19
Zvýšení spolehlivosti DC měničů ..................................................................................................................................... 20
4
Přidání výstupního jištění............................................................................................................................................ 20
Přidání vstupního jištění ............................................................................................................................................. 21
Napěťová ochrana....................................................................................................................................................... 22
Přídavné chlazení ........................................................................................................................................................ 22
Kondenzátory .............................................................................................................................................................. 23
Diody ........................................................................................................................................................................... 24
Tlumivka ...................................................................................................................................................................... 24
MOS-FET...................................................................................................................................................................... 24
Nastavení DC-DC měničů ................................................................................................................................................ 25
Nastavování buck měničů ........................................................................................................................................... 25
Nastavování buck-boost měničů ................................................................................................................................. 25
Nastavování boost měničů.......................................................................................................................................... 25
CC+CV .......................................................................................................................................................................... 26
UVP.............................................................................................................................................................................. 26
MPP ............................................................................................................................................................................. 26
Vlastní řešení vs. Hotový měnič ...................................................................................................................................... 27
Cena ............................................................................................................................................................................ 27
Pružnost provedení ..................................................................................................................................................... 27
Čas vývoje.................................................................................................................................................................... 27
Kontrolér versus hradla a komparátory ...................................................................................................................... 28
Odolnost a životnost ................................................................................................................................................... 28
Vzdělávací potenciál ................................................................................................................................................... 28
Dlouhodobá dostupnost ............................................................................................................................................. 28
Konkurence a motivace............................................................................................................................................... 28
Shrnutí teoretické části ................................................................................................................................................... 29
Test 115 DC měničů ........................................................................................................................................................ 30
Od 27 DC měničů po 115 DC měničů, aneb tři roky vývoje ........................................................................................ 30
BUCK měniče – tabulky s výsledky .............................................................................................................................. 35
BUCK měniče – Rozbor výsledků................................................................................................................................. 41
BOOST měniče – tabulky s výsledky............................................................................................................................ 42
BOOST měniče – Rozbor výsledků .............................................................................................................................. 45
BUCK-BOOST měniče – tabulky s výsledky.................................................................................................................. 46
BUCK-BOOST měniče – Rozbor výsledků .................................................................................................................... 51
Test zvlnění (ripple)..................................................................................................................................................... 52
Závěr části praktické ....................................................................................................................................................... 56
Použitá literatura ............................................................................................................................................................ 57
Závěr celého díla ............................................................................................................................................................. 57
5
Seznam obrázků
Obrázek 1 - stabilizátor se zenerovou diodou .................................................................................................................. 8
Obrázek 2 - stabilizátor s tranzistorem ............................................................................................................................. 8
Obrázek 3 - zpětnovazební tranzistorový stabilizátor....................................................................................................... 9
Obrázek 4 - Lineární stabilizátory LM317, 7805, 7812...................................................................................................... 9
Obrázek 5 - Pulzně šířková modulace (PWM – Pulse Width Modulation). ..................................................................... 10
Obrázek 6 - Filtry ............................................................................................................................................................. 11
Obrázek 7 - IO 34063 od ON semiconductor .................................................................................................................. 12
Obrázek 8 - IO XL4015 a XL4016 ..................................................................................................................................... 12
Obrázek 9 - Boost měnič ................................................................................................................................................. 13
Obrázek 10 - Prioritní paralelní chod se zálohováním z baterie ..................................................................................... 18
Obrázek 11 - Prioritní paralelní chod se zálohováním z baterie a stykačem .................................................................. 19
Obrázek 12 - CLCLCLC filtr 98 Hz 10 A 35 V s XT60 ......................................................................................................... 19
Obrázek 13 - Nalepovací chladiče u buck-boost s XL6019 a CC/CV buck s XL4015 ........................................................ 23
Obrázek 14 - Test 27 DC měničů, část Buck 1–12 V -> 5 V .............................................................................................. 30
Obrázek 15 - Testovací zapojení pro test 27 DC měničů ................................................................................................ 31
Obrázek 16 - Měřící aparatura pro test 115 DC měničů ................................................................................................. 32
Obrázek 17 - Schéma zapojení měřící aparatury pro test 115 DC měničů ..................................................................... 32
Obrázek 18 – 600 W 40 A zátěž Atorch a 10 A nabíječka ToolKitRC M7 ........................................................................ 32
Obrázek 19 - Měření boost měniče, který jsem musel zásobit napětím 12,00 V při proudu 35,3 A. (pro focení jsem
radši vypnul zátěž) .......................................................................................................................................................... 34
Obrázek 20 - BUCK měniče | 12 → 5 V | 1. polovina ...................................................................................................... 35
Obrázek 24 - BUCK měniče | 20 → 12 V | 1. polovina .................................................................................................... 39
Obrázek 25 - BUCK měniče | 20 → 12 V | 2. polovina .................................................................................................... 40
Obrázek 26 - BOOST měniče | 5 → 12 V ......................................................................................................................... 43
Obrázek 27 - BOOST měniče | 12 → 24 V ....................................................................................................................... 44
Obrázek 28 - BUCK-BOOST měniče | 5 → 12 V ............................................................................................................... 46
Obrázek 29 - BUCK-BOOST měniče | 12 → 24 V ............................................................................................................. 47
Obrázek 32 - BUCK-BOOST měniče | 20 → 12 V ............................................................................................................. 50
Obrázek 33 - CLCLC filtr 250Hz 10A + CLCLCLC filtr 98Hz 10A + 20 farad 16,2V supercap banka .................................. 52
Obrázek 34 - Měření zkreslení, zde boost měniče DD03AJTA ........................................................................................ 53
Obrázek 35 - Zvlnění měniče buck-boost "Miniature 5W" ............................................................................................. 53
Obrázek 36 - pracovní frekvence běžnějšího měniče ..................................................................................................... 54
Obrázek 37 - Zvlnění BUCK měničů ................................................................................................................................. 55
Obrázek 38 - Zvlnění BOOST měničů .............................................................................................................................. 56
Obrázek 39 - Zvlnění BUCK-BOOST měničů. První polovina pro BUCK, druhá pro BOOST ............................................. 56
6
Tradiční způsoby snižování napětí
Až do roku cca 1980–1990 kralovaly v počítačích transformátorové zdroje, které byly postupně vytlačeny novými,
účinnějšími, výkonnějšími, menšími a lehčími spínanými zdroji. Tento pokrok jsme jistě zpozorovali. Co jsme ale
nemuseli zpozorovat byl nástup spínaných DC-DC měničů. Ty začínaly postupně od roku cca 1980 vytlačovat lineární
stabilizátory, avšak masivního rozšíření se dočkávají až od roku cca 1995.
Proč vlastně potřebujeme spínané měniče, a v čem jsou lepší? O tom je tato kapitola. Člověk vždy potřeboval podle
potřeby manipulovat s napětím, nejběžnější jsou transformátory. Využívá se vysokého napětí v rozvodné síti (110kV,
35kV, 22kV) pro vedení elektrické energie na velké vzdálenosti při nízkých ztrátách. Protože by člověk doma asi 35kV
nechtěl, protože by musel rozsvěcet lustr přes dielektrickou hůl a na dielektrickém koberci, tak si lokálně (na úrovni
několika ulic) transformujeme napětí na 230 / 400 V. Toto napětí si například osobní počítač snižuje na 3,3V, 5 V a 12
V. Základní deska si 12 V dále snižuje na cca 1,2V. Nebo mobilní telefon – nabíječka snižuje napětí z 230 V na 5 V,
telefon z 5V na 4,2V, a dále pro své potřeby na cca 0,9V a další napětí pro své komponent. Napětí měníme každou
chvíli, převážně jej snižujeme, protože čím komplexnější a vyspělejší zařízení provozujeme, tím víc různých napětí toto
zařízení potřebu pro svou činnost.
Rezistor – neregulovaný způsob snižování napětí

Nejprimitivnější způsoby snižování napětí jsou pomocí rezistoru, lidově též odporu, podle jeho majoritní vlastnosti
(tedy, alespoň při nižších frekvencích). Běžně se setkáváme například s rezistorem předřazeným před světelnou diodu
– LED. Na rozdíl od žárovek, které si vystačí s pevným napětím +- bůhví kolik procent, LED jsou mnohem citlivější, a i
mírné přepětí, například o 0,1V může znamenat jejich mnohem rychlejší konec. Proto bylo odjakživa pravidlem před
LED dávat rezistor.
Dejme si příklad: Zdroj 5 V z USB má napájet LED. LED má změřen při 20mA úbytek napětí 3,3V. Rozdíl napětí činí 5V –
3,3V = 1,7V. Odpor rezistoru tedy bude 1,7V ÷ 0,02A = 85 Ω. Účinnost tohoto obvodu lze spočítat zjednodušeně,
protože proud je napříč obvodem stejný. 3,3 ÷ 5 × 100 = 66 %. Účinnost 66 % asi mnoha lidem žíly trhat nebude,
obzvlášť když se tu jedná o výkonovou ztrátu 1,7V × 0,02A = 34mW.
Dejme si ale jiný příklad: Zdroj 24 V má napájet LED Cree XHP70.2, které bylo při 4,8A změřeno napětí 6 V. Rozdíl napětí
činí 18 V. Hodnota rezistoru bude 18V ÷ 4,8A = 3,75Ω. Účinnost bude přesně 25% (logicky, proud je napříč obvodem
stejný a 6V je čtvrtina ze 24V). O to horší tato účinnost 25 % bude v tom, že výkonová ztráta bude činit 18 V × 4,8A =
86,4W. To je na nějaký pořádný 100wattový rezistor přišroubovaný na velký chladič s ventilátorem. Efektivita doslova
šeredná, a ztráty při dnešních uměle vyhnaných cenách energií likvidační.
Nevýhoda rezistoru tedy tkví v tím mizernější účinnosti, čím vyšší je rozdíl napětí. Výkonová ztráta pak stoupá s klesající
účinností, a zvyšujícím se proudem. Druhá nevýhoda rezistoru je, že má pořád stejný odpor (když pomineme kladný
teplotní koeficient odporu). Pokud bychom například připojili další LED paralelně, tak jejich jas bude mnohem nižší,
protože dvě LED paralelně vyžadují rezistor o polovičním odporu. Rezistor tedy nemá load regulation (zátěžová
regulace) – nemění parametry v závislosti na odebíraném proudu. Další případ je změna vstupního napětí. Rezistor
nedisponuje ani žádnou tzv. Line regulation (kompenzace změny vstupního napětí) - tedy neumí nijak zareagovat na
změny vstupního napětí, a typicky mu výstupní napětí stoupá úměrně vstupnímu.
Tyto problémy by řešily regulované snižující zdroje.
7
Zenerovou diodou regulované zdroje
Nejjednodušší regulovaný zdroj je rezistor v kombinaci se zenerovovou diodou. Viz Obrázek 1 - stabilizátor se
zenerovou diodou. R1 je rezistor omezující proud a napětí. ZD1 je regulující zenerova dioda, která při přesáhnutí
nominálního napětí sníží svůj odpor, čímž pomáhá napětí (jakžtakž) stabilizovat. RZ je pak naše zátěž. Stejně jako je
tomu u řešení s rezistorem, ve výkonových aplikacích by byly ztráty i zde neúměrně obrovské. Navíc je tento zdroj
velmi, lidově řečeno, měkký. Stačí odebírat o polovinu vyšší proud, a napětí zdroje dost klesne, dost možná pod
únosnou mez. Řešením by bylo zkonstruováni tvrdšího zdroje. R1 s menším odporem a vyšší proud ZD1. Toto ovšem
zvyšuje ztráty naprázdno, které jsou obecně u tohoto řešení markantní – přeci jen, R1 a ZD1 musí stále protékat klidový
proud. Proto se toto řešení používá jen jako zdroj referenčního potenciálu.
Load i line regulation jsou zde sice přítomny, avšak regulují dosti ledabyle, takže pokud bychom se vzdálili od
pracovního bodu, pro který byl obvod navržen, mohou tyto regulace nedostatečně kompenzovat změny.
Obrázek 1 - stabilizátor se zenerovou diodou
Dále máme například zdroj s hlavním tranzistorem, který se otvírá nebo zavírá pomocí zenerovy diody. Viz Obrázek 2
- stabilizátor s tranzistorem. Toto řešení má v porovnání s předchozím případem mnohem nižší poměrnou vlastní
spotřebu ku nominálnímu proudu, který chceme odebírat. Jeho load a line regulation jsou také přesnější, nežli je tomu
v minulém případě. Avšak stále mají dost daleko k takové stabilitě, jakou běžně požadujeme.
Obrázek 2 - stabilizátor s tranzistorem
8
Zpětnovazební lineární stabilizátory
V předcházejících případech stabilizátorů si můžeme povšimnout jednoho zásadního problému. Ze svého principu
nedostatečně kompenzují změny zátěže i změny vstupního napětí, protože jediné, co využívají, je nelinearita proudu
zenerovy diody. Zenerova dioda má sice v pracovním bodě velkou změnu pomyslného odporu, který představuje pro
protékající proud, avšak toto „koleno“ má pořád dost daleko k ideálnímu průběhu pro regulaci. Pro představu si
můžete vygooglit VA charakteristiku zenerovy diody.
Takže je jasné, že zenerova dioda nemůže být jediný regulační prvek, a taky nemůžeme spoléhat na zesílení tranzistoru.
Jak tedy dále? Buďto můžeme donekonečna kompenzovat jednou věcí druhou věc, nebo zavedeme zpětnou vazbu. To
je obvod, který reaguje jen a pouze přímo na situaci na výstupu. Na Obrázek 3 - zpětnovazební tranzistorový stabilizátor
vidíme právě takový příklad. Tranzistor T2 téměř přímo reaguje na napětí na výstupu, a otvírá nebo přivírá tranzistor
T1 přes jeho bázi. Bipolární tranzistory jsou však pořád velmi závislé na protékajícím proudu, takže tento zdroj není
ideální, i když je jeho load regulation i line regulation mnohem přesnější, a to v širším pracovním rozsahu.
Obrázek 3 - zpětnovazební tranzistorový stabilizátor
Tento stabilizátor byl postupně vylepšen, a nyní jej můžeme koupit jako hotový integrovaný obvod, například LM317,
7805, 7812 apod, viz Obrázek 4 - Lineární stabilizátory LM317, 7805, 7812. Tyto stabilizátory v sobě čítají klidně 17
tranzistorů, díky čemu je jejich load regulation téměř perfektní a line regulation dostatečně přesná pro většinu aplikací.
7805 má na výstupu pevné napětí 5V, 7809 9V, 7812 12V apod. Všechny tyto stabilizátory mají společnou zem a snižují
kladný potenciál. Stabilizátory řady 79xx stabilizují záporný potenciál, vhodné jsou pro symetrická napájení. LM317 je
velmi podobný, defacto by se dal nazvat 780125, stabilizuje totiž na 1,25V. Takto malé napětí většinou nikdo nechce,
ale tento obvod to má z jiného důvodu. Referenční ADJ pin lze, stejně jako bázi tranzistoru T2 z obrázku 3 připojit na
potenciometr zpětné vazby. Z LM317 se nyní stává nastavitelný stabilizátor. LM317 je pro toto použití velmi oblíbený,
a stejně jako stabilizátory řady 78xx a 79xx jej nalezneme v mnoha přístrojích.
Obrázek 4 - Lineární stabilizátory LM317, 7805, 7812
Avšak pořád je trápí zásadní problém, nízká účinnost. Stejně jako u rezistoru, i zde účinnost klesá s rostoucím rozdílem
vstupního mínus výstupního napětí. Ztráty jsou pak přímo úměrné jak účinnosti, tak i protékajícímu proudu.
9
Buck měniče
PWM
Naši předci si samozřejmě byli vědomi velké neefektivity, která typicky provází provoz lineárních stabilizátorů. A tak
vymysleli PWM, pulzně šířkovou modulaci. Jeden příklad takové pulzně šířkové modulace vidíme na Obrázek 5 - Pulzně
šířková modulace (PWM – Pulse Width Modulation). Snímek pochází z osciloskopu Hantek DSO2D10, a signály
z funkčního generátoru FeelElec FY6900. Byla použita 50Ω terminace na straně osciloskopu pro omezení zákmitů
zhoršujících čitelnost.
Pulzně šířková modulace řeší jednu velkou vadu lineárních stabilizátorů – mají částečně otevřený tranzistor, který
defacto představuje pomyslný rezistor (s elektronicky řízeným odporem) v cestě proudu. Na tomto pootevřeném
tranzistoru samozřejmě vzniká úbytek napětí, a tudíž výkonová ztráta. Co kdybychom měli tranzistor otevřený naplno?
Plně otevřený tranzistor má nízký (tranzistory typu FET dokonce mizivý) úbytek napětí, čili na tranzistoru je velmi malá
výkonová ztráta. To vede k vysoké účinnosti, klidně nad 98%, takže tyto tranzistory se v běžné praxi dokonce ani
nechladí chladičem, a spoléhá se, že své ztrátové teplo odvedou samy.
Mít pořád plně otevřený tranzistor sice přináší efektivitu, ale tak trochu to zabíjí účel obvodu – snížení napětí. Vždyť
mám na výstupu skoro vstupní napětí. No tak ten tranzistor zase zavřu, obvodem pak neprotéká žádný proud, a tudíž
nejsou žádné ztráty. PWM funguje tak, že při velmi vysoké frekvenci, zpravidla v řádu desítek kHz až 200 kHz generují
výkonový obdélníkový signál. U tohoto obdélníku regulujeme poměr doby, po jakou je tranzistor sepnut a rozepnut.
Čím delší poměrný čas je tranzistor sepnut v porovnání s časem, kdy je rozepnut, tím více energie přenášíme.
Plnění (=duty cycle) 50 % znamená, že tranzistor je polovinu času sepnut a polovinu času rozepnut, viz Obrázek 5 –
žlutá stopa. V horní půlvlně je tranzistor plně sepnutý, a ve spodní plně rozepnutý. Efektivně to snižuje imaginární
výstupní napětí na polovinu, tedy u rezistivní zátěže s konstantním odporem (rezistor) by se jednalo o čtvrtinový výkon.
Pokud bych měl napájecí napětí 24V, pak výstupní napětí se bude střídat mezi 0V a 24V. Vzhledem k 50% plnění bude
případný zatěžující rezistor topit stejně, jako by byl napájen z 12V.
Zelená stopa ukazuje plnění 70%. Můžeme si povšimnout, že horní půlvlna je výrazně delší než spodní, čili tranzistor je
delší dobu sepnut, nežli rozepnut. V případě 24V napájení by se nám jednalo o efektivní hodnotu odpovídající, jdeme
počítat: 24 × 70 ÷100 = 16,8 [V, %, %; V].
PWM se běžně v praxi napájí LED diody, DC komutátorové motory, klasické žárovky, ale lze s ní napájet i jakoukoliv
rezistivní zátěž.
Obrázek 5 - Pulzně šířková modulace (PWM – Pulse Width Modulation).
10
PWM však nemůžeme napájet všechno, zejména citlivější obvody, jako jsou telefony, procesory atd. Ty by takovéto
pulzy zničily, přeci jen, v PWM se objevují úrovně napětí daleko přesahující hodnoty napětí pro napájení těchto
obvodů. Kdybych měl 100V vstup, a procesor na 1,2V, tak PWM s plněním 1,2 % to opravdu nezachrání, protože
procesor bude pořád dostávat sto voltové „prdy“, a velmi rychle se odebere do křemíkového nebe jakožto mučedník
naší PWM zvůle. Jsou tu i jiné entity, například brushless ventilátory, nebo obecně brushless motory. Klasický
komutátorový DC motor se PWM napájí běžně, nevadí mu to. Ale brushless motory jsou jiné. Jsou velmi podobné
klasickým třífázovým synchronním motorům, a pro jejich napájení používáme ESC, electronic speed controller, je to
takový jednoduchý frekvenční měnič. Tento ESC sestává z výkonových tranzistorů spínajících napájecí napětí na
jednotlivá vinutí, defacto simuluje třífázové napájení, akorát se jedná o obdélník a frekvence se volí podle otáček
motoru, jaké potřebujeme. Tyto tranzistory jsou plně řízeny ESC kontrolérem, běžně se jedná o specializovaný
integrovaný obvod, ale klidně můžeme použít i nějaký klasický mikrokontrolér, jako STM32, Atmel, PIC apod. Tyto
integrované obvody by také nepřežily PWM napájení, a i kdybychom oddělili napájení mikrokontroléru od napájení
tranzistorů, tak se nám může aktuální úroveň našeho PWM špatně sejít se spínáním fází do motoru, a motor pak může
jet dokonce i jen na dvě fáze. Nehledě na to, že naše maximální hodnota napětí PWM může přesáhnout UDS spínajících
mosfetů, které se následně prorazí do plné vodivosti, a motor i ESC se spálí.
Od PWM k buck měniči

PWM je velmi efektivní způsob snižování výkonu do zátěže, a snižování imaginárního napětí (takové pseudo snižování
napětí), takže bychom se ho neměli hned tak rychle vzdávat, a pokusit se na něm něco postavit. Přemýšlejme,
uvažujme například PWM s plněním 50 % a napájecím napětím 24 V. Střední hodnota toho signálu je 12 V, tak co
kdybychom to nějak odfiltrovali?
Obrázek 6 - Filtry
Co třeba dát na výstup kondenzátor, jako je tomu v případě a) na Obrázek 6 - Filtry? V praxi se kondenzátor nabije už
s první nebo druhou periodou na plných 24 V. Při zatížení tohoto obvodu se akorát lehce zvedne zvlnění, a může začít
topit výkonový tranzistor spínající ono PWM. Při vyšších frekvencích PWM a nižších plněních bude topit i onen
kondenzátor, v závislosti na jeho ESR. Jsme tedy blíž, ale stále skoro na začátku.
Musíme proud do kondenzátoru nějak omezit, co takhle příklad b)? Před kondenzátor zařadíme rezistor, který omezí
nabíjecí proud kondenzátoru. Díky tomu nebude pod zátěží na výstupu napětí rovnající se vstupnímu, navíc jsme
omezili zvlnění. Jenže pořád bude výstupní napětí klesat se vzrůstajícím výstupním proudem. Navíc rezistor protopí
hodně výkonu, a naše velké snažení o efektivitu bude fuč.
Chce to tedy použít něco jiného než rezistor. Něco, co bude proud vyhlazovat, ale přebytečnou energii neprotopí, nýbrž
naakumuluje, a ve správný čas vydá. Takto se chová například tlumivka. Sériově řazená tlumivka před zátěž se bude,
lidově řečeno, snažit zachovat proud takový, jaký je. Pokud jí neprotéká žádný proud, a my přivedeme napětí, tak se
tlumivka pokusí zachovat situaci žádného tekoucího proudu, a vytvoří na sobě takový úbytek napětí, aby
vykompenzovala napětí vstupní. Ovšem tlumivka nemá nekonečnou indukčnost, takže bude polevovat. Jak napětí na
tlumivce klesá, proud tlumivkou stoupá. A zase naopak, pokud tlumivkou protéká proud, a najednou vypneme vstupní
napětí, tlumivka na sobě opět vytvoří napětí tak, aby ten pokles proudu dorovnala. Tlumivka nerada změny proudu, a
snaží se proud maximálně stabilizovat. Pouhá sériově řazená tlumivka však není kompletní řešení, ale LC filtr tak, jak
jej vidíme v c) už smysl má. Toto řešení bude mít velmi malé zvlnění i v zátěži, avšak stále bude výstupní napětí klesat
se zvyšujícím se proudem do zátěže.
11
Jsme tedy ve stejné situaci jako u Zenerovou diodou regulované zdroje. Přidání zpětné vazby, jako je tomu v případě
d) to vyřeší. Plnění PWM budeme řídit podle toho, co říká zpětná vazba o situaci na výstupu.
Nyní stačí přidat řídící obvod, který bude plnění PWM upravovat podle výstupu, dále blokační diodu, která bude svádět
napětí z cívky při odpínání tranzistoru přes sebe, a máme vyrobený spínaný DC-DC měnič. Jedná se o buck = step down
neboli měnič snižující napětí.
Buck měniče
Díky bohu se už od let cca mezi 1970-1980 nemusíme starat o složité obvodové zapojení, protože v těchto letech začaly
vznikat první integrované obvody, které představovaly all-in-one křemíkové řešení pro spínané měniče. Téměř vše, co
šlo integrovat bylo integrováno do integrovaného obvodu. V praxi pak stačilo kolem obvodu nasázet pár kondenzátorů,
tlumivku, někdy i diodu nebo externí tranzistor, pokud ten integrovaný nestačil. Vznikly obvody jako SG1524, nebo
notoricky známý MC34063, který můžeme vidět na následujícím obrázku.
Obrázek 7 - IO 34063 od ON semiconductor
Integrovaný obvod 34063 byl velmi oblíbený, zejména pro to, že zvládl 1,5A bez posílení externím spínacím
tranzistorem. Tento obvod se na západě vyráběl ve velkém, zatímco u nás se stále ještě měřilo Avomety, a všude jsme
používali lineární stabilizátory. Obvody s 34063 dosahovaly zpravidla 70-80% účinnosti (alespoň u mě), a tedy bylo to
sice lepší řešení než lineární stabilizátor, ale ne o moc.
Jak šla doba dál, a technologie se vyvíjely, tak se samozřejmě zvyšovala komplexnost a účinnost spínaných měničů,
respektive jejich kontrolérů, které toho integrovaly stále více a více.
Obrázek 8 - IO XL4015 a XL4016
Na Obrázek 8 - IO XL4015 a XL4016 vidíme poměrně moderní all in one IO XL4015 a XL4016 od XL semiconductor.
XL4015 potřebuje externě jen pár kondenzátorů, tlumivku, diodu a odporový dělič (případně s trimrem nebo
potenciometrem) pro zpětnou vazbu. Oproti 34063 zvládne XL4015 trvale až 5A proud, a XL4016 dokonce 8A. XL4016E
snad až 12A. Jestliže 34063 dosahoval účinnosti typicky 70-80%, XL4015 dosahuje typicky 90%, a jeho výkonnější
brácha pro montáž na chladič, XL4016E dokonce 92-95%.
12
Pamatujete na blokační diodu, která má svést napětí z tlumivky na zem? Všechny zmíněné obvody toto řešení
používají. Avšak na diodě je samozřejmě úbytek napětí, i když použijeme schottkyho diodu s úbytkem cca 0,4V. Navíc
tato dioda představuje i parazitní kapacitu. Tyto měniče s blokační diodou nazýváme asynchronně usměrněné
(asynchronous rectification). Asynchronní měniče mají svůj efektivnostní strop.
Proto byly vyvinuty synchronně usměrněné měniče (synchronous rectification). Ovládací IO v sobě integruje tranzistor
typu FET, který ve správný čas sepne, a nahradí funkci diody. Tranzistory FET mívají úbytky napětí zanedbatelné, jejich
odpor RDS se pohybuje typicky v řádu 5-20 mΩ, což vede k mnohem nižším úbytkům napětí, než jaké změříme i na
moderních schottkyho diodách blízko jejich maximálního proudu.
Závěrem o buck měničích

Jdeme ukončit buck měniče. Tyto měniče jsou opravdovou spásou pro všechny výkonové aplikace, a zejména ty, kde
se počítá každý zbytečně protopený watt, například u pohonu z baterií, fotovoltaiky. Tradiční řešení s LM317 měly
efektivnostní strop η = 96,6 %, a efektivnostní dno η = 3,1 %. V praxi se provozovaly s účinností kolem 30-50 %. Buck
měniče, které jsou vyspělejší, dražší i složitější však přináší účinnost mnohem vyšší. V rámci svého testování měničů
jsem zaznamenal i účinnosti blížící se 99 %, a mnoho měničů má v rozmezí svých optimálních zatížení účinnost kolem
95 %.
Boost měniče
DC-DC měniče toho mají však v rukávu mnohem více. Existují totiž i měniče zvyšující napětí. Využívá se zde schopnost
tlumivek akumulovat energii, a při rázném poklesu sycení ji zase vydat (v opačném směru, než byla sycena). Tato
energie se přičte k napájecímu napětí a putuje na výstup. Z toho vyplývá, že tento měnič umí pouze zvyšovat napětí, a
tedy není radno k němu připojovat nízkoimpedanční zátěž, nebo jej zkratovat. Na takovéto případy většinou reagují
svou smrtí, nebo přerušením pojistky, pokud byla předřazena a správně dimenzována.
Zjednodušené schéma klasického boost měniče vidíme na následujícím obrázku.
Obrázek 9 - Boost měnič
Boost měniče jsou snad možná ještě větší záchrana než buck měniče. Zvyšování stejnosměrného napětí byl odjakživa
problém. Pro nízkovýkonové aplikace se běžně používalo nábojových pump s kondenzátory. I dnes se s tímto řešením
můžeme setkat, ale málokde. Pro výkonové aplikace pak existoval pouze motorgenerátor, který běžně sestával z
komutátorového elektromotoru spojeného hřídelí s dynamem. Motorgenerátory obecně byly ve své době velmi
mocná zařízení, uměly ze stejnosměrného dělat střídavé, uměly generovat střídavé napětí o různých kmitočtech,
mohly generovat anodové napětí pro elektronky napájené z baterií apod. Samozřejmě byly velké, drahé, hlučné, těžké,
neefektivní, a jejich regulace se prováděla jen obtížně, a to v úzkém rozsahu. Někdy ani nebyla možná
Boost měniče, frekvenční měniče a další křemíková zařízení v dnešní době téměř vyhladila motorgenerátory.
13
Buck-boost měniče
Buck-boost měniče jsou takové měniče, které umí vstupní napětí zvyšovat i snižovat, zatímco předchozí dva případy
uměly pouze jedno. Nebudeme tu zacházet do detailů, protože jejich princip funkce je vždycky složitější, a navíc jich je
hodně. Máme invertující, čuk, sepic, zeta, superlift, ultralift, je jich kupa, a upřímně už jim přestávám rozumět.
Vždy bude platit pravidlo, že je lepší někam dát buck nebo boost měnič, než tam dávat buck-boost. Buck-boost měniče
jsou obecně o něco dražší a o něco méně efektivní. Zato nabízí velkou variabilitu.
Buck → boost měniče

Zdánlivě podobné, ale je tu propastný rozdíl. Tyto měniče, namísto aby fungovaly jako nativní buck-boost měnič, tak
vlastně sestávají ze dvou měničů za sebou. Nejdřív boost měnič, který zvýší vstupní napětí na například 35V, a hned
za ním je buck měnič, který je již nastavitelný a vede na výstup. Toto řešení je pravý opak elegance, je náročné na
místo, a ze svého principu nemůže mít dobrou účinnost. Ostatně jak se ukázalo, takový měnič sestávající z boost a
pak buck měniče skutečně existuje, a dokonce je součástí testu měničů. Kde nativní buck-boost měniče vykazují
účinnost mezi 88-95%, zde buck→boost měnič vykazuje cca 73%.
Regulace DC-DC měničů

DC-DC měniče mohou regulovat své výstupní napětí běžně dvěma způsoby.
CV
Klasická metoda je CV (constant voltage = konstantní napětí). Nastavím si na trimru nebo potenciometru třeba 5 V, a
měnič se snaží si těch 5 V na výstupu zachovat ať už zátěž odebírá proud jaký chce. Je to nejpoužívanější metoda, která
je i nejjednodušší na implementaci, a ve většině případů nejvhodnější.
Měniče pracující v režimu regulace CV mohou mít ještě kompenzaci úbytku výstupního vedení (output line voltage
drop compensation). Tato funkce se implementuje u dražších rychlonabíječek, avšak mají ji i některé klasické měniče.
Při návrhu této rychlonabíječky se například předpokládalo, že lidé budou připojovat zařízení přes kabel s odporem cca
50-100 mΩ, což je běžná hodnota pro kvalitnější kabely. Proto některé nabíječky mají line Compensation, uvažujme
50 mV / A. Funguje to tak, že nabíječka měří odebíraný proud, a na každý odebíraný jeden ampér zvedne výstupní
napětí o 50 mV. Zvýšením napětí kompenzuje ztráty – úbytek napětí na kabelu, a pomůže do zařízení na konci cpát o
drobek vyšší výkon.
CV – fast charge protokol

Speciálním případem CV regulace je regulace pomocí rychlonabíjecích protokolů. Tradičně CV nastavujeme buďto
pevnými rezistory, trimry, nebo potenciometry. V případě rychlonabíjení se CV nastavuje elektronicky, buďto vnitřním
přepínáním odboček, řízením reference, digitálním potenciometrem atd. Jak se postupem času telefony stávaly
výkonnějšími, přestalo klasické nabíjení stačit. 5 V 1 A bylo málo. Přišel DCP protokol, který když podporovala nabíječka
i zařízení, tak si telefon mohl vzít 5 V 1,5 A nebo 5 V 2,4 A. I to však přestalo stačit. Tahat proudy jako třeba 5 A přes
nebohý USB-A konektor nepřipadalo v úvahu, navíc by takový USB kabel musel mít velmi tlusté vodiče. Telefony se
tedy inspirovaly rozvodnou sítí, a šlo se metodou zvyšování napětí. Vznikla celá řada komunikačních protokolů, přes
které když si telefon s nabíječkou popovídá, nabíječka mu zvedne napětí na takové, jaké telefon chce, nebo maximální
napětí, které nabíječka zvládne poskytnout. Nejstandardnější je protokol USB-PD a Qualcomm Quick Charge. Existují i
decoy neboli trigger moduly, které když do USB zapojíme, tak si s jejich pomocí můžeme volit napětí dle vlastního
uvážení. Taková rychlonabíječka v kombinaci s triggerem pak může posloužit například v polních podmínkách jako
improvizovaný nastavitelný zdroj, avšak její možnosti jsou samozřejmě omezené.
CC
CC = constant current neboli konstantní proud je regulace, která se snaží změnit napětí z měniče tak, aby z něj byl
odebírán stále stejný nastavený proud. Nutno podotknout, že tato regulace funguje pouze, pokud za měnič zapojíme
zátěž odporového charakteru. Její odpor může být neměnný (rezistor), lehce proměnný (PTC termistor), nebo hodně
proměnný (LED, transil, varistor). Nikdy však nesmíme za zdroj běžící v CC režimu připojit zátěž s vlastní regulací
proudu, nebo dokonce zátěž s konstantním výkonem (například další DC-DC měnič).
14
Zátěž odporového charakteru se chová tak, že se zvýšením napájecího napětí stoupne jí odebíraný proud. Jak moc
stoupne záleží na odporu, ať už na jmenovité hodnotě odporu rezistoru, nebo na aktuálním odporu, který představuje
LED dioda. U LED a dalších podobných prvků odpor, který LED představuje klesá se zvyšujícím se napětím (nebo
proudem). Avšak vždy platí, že vyšší napětí znamená vyšší proud.
Zátěž CP = constant power = konstantního výkonového charakteru se chová přesně obráceně. Představitelem může
být takový DC-DC měnič, který má například na svém výstupu 5W spotřebič, a snaží se mermomocí pro něj zařídit 5 V,
přičemž spotřebič požaduje 1 A. Takový měnič tedy uvažujme, že bude chtít brát i CP = 5 W. Pokud tento 5 W měnič
zapojím za CC zdroj, tak mohou nastat dva scénáře. První je, že jej zapojím ještě před spuštěním CC zdroje, a tedy CC
zdroj ihned po nastartování přejde do režimu CC. 5 W DC-DC měnič se pokusí vzít si větší proud, než jaký mu CC měnič
dovolí, a CC měnič zareaguje snížením napětí. Nakonec bude CC zdroj dávat tak malé napětí, že se bude následný DC-
DC měnič pořád resetovat. Druhý případ může nastat takový, že DC-DC 5 W měnič si vezme proud nižší než CC, a zdroj
CC tedy zvýší napětí na své maximum, protože nemá důvod napětí omezovat, jelikož nastavený proud nebyl dosažen.
CP zátěže jsou tedy zrádné v tom, že se zvyšujícím napětím klesá odebíraný proud. Takto se chovají všechny spínané
zdroje a měniče.
CC/CV
Neznám zdroj, který by implementoval pouze CC režim. Vždy má zdroj buďto jen CV, nebo CC+CV. V případě
nedosažení proudu CC přeci nemůže měnič zvyšovat napětí donekonečna, dokud svého vysněného proudu nedosáhne,
není to technicky možné. Většina CC zdrojů, které se používají pro napájení LED zdrojů světla má CV limit pevně daný,
a hodně vysoko. Například zdroj určený pro diodu 9 V 300 mA může mít maximální napětí 15 V, a samozřejmě CC =
300 mA, v praxi bych však zvolil lehce nižší, např. 250 mA.
Spínané měniče mívají CV limit nastavitelný, zpravidla trimrem. U takového měniče implementujícího CC+CV se měnič
provozuje v takovém režimu, jehož spouštěcí podmínka nastane dřív. Uvažujme zdroj CV = 12 V, CC = 1 A. Připojím
k němu 6 Ω zátěž (která by při 12 V odebírala 2 A). Zdroj si všimne, že byl přesažen proudový limit CC, a začne snižovat
napětí tak, aby z něj tekl pouze 1 A, tedy na svém výstupu omezí napětí na 6 V.
Když však k takovému zdroji připojím zátěž 24 Ω, tak do zátěže poteče při 12 V jen 0,5 A, čili CC limit nebude dosažen,
a zdroj poběží v režimu omezení CV na 12 V.
Analog vs. Digitál

Spínané DC-DC měniče mohou být regulovány analogově nebo digitálně. Obecně řečeno, digitální regulace je vždy
přesnější a spolehlivější, a analogová je zase někdy rychlejší, ale trpí velkými nedostatky:
Nejde vidět jeden z limitů, pokud zdroj běží v druhém režimu.

Pokud například zdroj běží v CV režimu, a potřebuji mu nastavit CC, tak nevím, kolik jsem nastavil, dokud nedojde
k samotnému CC omezení. Z tohoto důvodu jsem například u jednoho svého zdroje s analogově regulovanými měniči
implementoval tlačítko, které přes relé připne malé odpory na výstup, čímž jej efektivně téměř vyzkratuje, a já si mohu
nastavit CC. Bohužel toto nelze provádět například při nabíjení baterie nebo kondenzátoru. Tekl by zde velký, téměř
zkratový proud.
Digitálně regulované měniče zpravidla všechny limity píšou na displeji, a lze je libovolně a kdykoliv upravovat.
CC a CV nastavení se navzájem ovlivňují

Dalším neduhem analogové regulace je vzájemné ovlivňování se limitů CC a CV. Můžu si krásně nastavit CC limit na
1,000 A, a to díky kalibrovanému ampérmetru. Na tento svůj úspěch budu velmi hrdý, a 1,000 A se bude v očích
každého perfekcionalisty zajisté jevit jako přenádherná skutečnost hodná otištění v novinách. Bohužel pak ale budu
muset hnout s nevyhovujícím CV limitem a zvýšit jej o 7 voltů výš. Toto mi ale bohužel zajistí, že CC limit se hne na
1,045 A, a následný stres může mít psychické následky i do budoucna. Nehledě na následky pro obvod, který z takového
zdroje napájím. V důsledku vzájemného ovlivňování hodnot mohu spotřebič poškodit.
Digitální regulace tímto neduhem samozřejmě netrpí, protože všechno ovládá mikrokontrolér.
15
Předěl CC/CV může být tupý nebo lepivý
Tupý a lepivý je takový můj obrazný popis přechodového stavu, který se děje při přecházení mezi režimy CC a CV.
Řekněme, že nabíjíme li-ion baterii, a to CC = 1 A a CV = 4,20 V. Příliš opatrná regulace s tupým předělem by běžela
v CC režimu, a jakmile by napětí baterie začalo dosahovat 4,15V, začne napětí omezovat na 4,15V. A teprve, pokud se
bude proud rovnat například 0,2A, tak měnič začne regulovat na CV = 4,20V. Tato otupělost regulace způsobí delší
nabíjení akumulátoru, a může dokonce způsobit jeho neúplné nabití.
Lepivá regulace se zase mermomocí drží aktuálního režimu provozu, i když druhý limit byl již dávno přesažen. Můžeme
použít předcházející případ nabíjení Li-ion baterie na 4,20 V a 1 A. Měnič se bude držet proudového limitu 1 A. Avšak
jakmile dojde k dosažení 4,20 V, tak se měnič do CV režimu nepřepne, a bude dále nabíjet jedním ampérem. Měnič se
z CC režimu odtrhne až třeba na 4,30 V, a teprve pak začne regulovat na 4,20V. Je to jako by CC režim byl lepivý, a
měnič měl problémy se od něj odtrhnout.
Stejná lepivost je nebezpečná i v předělu z CV na CC. Například napájím výkonovou LED, která potřebuje 300 mA, a
v zahřátém stavu jsem jí naměřil úbytek 9,00 V. Ve studeném stavu má ale při 300mA úbytek 9,2V. Pokud bych měnič
nastavil na teplý stav, tj. 9,0 V 300 mA, tak nastane průšvih. Zapnu svítidlo, a měnič poběží v režimu CV = 9,0 V. Jenže
jakmile se LED rozpálí, proud začne přesahovat 300 mA. Zdroj má však lepivou regulaci, čili CC omezení nezasáhne, a
než se tomu tak stane, LED čipem může protékat klidně 400 mA, což jej poškodí.
Digitální regulace tímto neduhem lepivosti nebo tuposti samozřejmě netrpí, a její předěl je ostrý jako Chuck Norris.
Ze zmíněných tří případů vyplývá, že digitální regulace je nejpřesnější a nejbezpečnější. Bohužel její implementace je
složitá a drahá, a značně zvyšuje komplexnost měniče, i jeho cenu a velikost. Proto se digitální regulace používá jen u
kvalitnějších laboratorních zdrojů a dražších LED driverů (zdrojů pro LED). Naopak klasické modulové DC-DC měniče
téměř vždy implementují analogovou regulaci.
Osobně se z těchto důvodů snažím CC vyhýbat, jak jen to jde, a snažím se vždy situaci vyřešit CV zdrojem
Provoz DC-DC měničů

DC-DC měniče jsou velmi mocná zařízení, avšak jako všechny složitější obvody, i DC-DC měniče mají svá specifika, své
požadavky, a své vlastnosti, které musíme brát v potaz a případně se jim přizpůsobit.
Náběhový proud
První jejich vlastnost je poměrně velký náběhový proud (angl. Inrush current). DC-DC měniče jsou vysokofrekvenční
pulzní zdroje, které pracují řádově na desítkách kHz až 200 kHz (některé atypické až 1,2 MHz), takže jejich požadavky
na kondenzátory jsou hlavně na jejich nízké ESR čili vnitřní sériový odpor kondenzátoru. ESR popisuje měkkost
kondenzátoru jakožto zdroje proudu, a čím nižší ESR má kondenzátor, tím vyšší proudy zvládne přijmout nebo vydat.
Proti tomu kapacita obvykle nebývá potřeba zase až tak vysoká. V praxi se běžně páruje jeden nebo dva keramické
kondenzátory a jeden elektrolytický provedení LowESR. Právě kvůli nízkému ESR jak keramických kondenzátorů, tak
velkých elektrolytických je náběhový proud do modulu DC-měniče velmi vysoký. Když přes vypínač připojím 24 V napětí
na měnič, jehož kondenzátory jsou vybité, tak v tu chvíli sepnutí se chovají téměř jako zkrat, a kdybych měl vypínač
průhledný, uvidím pěkné modré zablýsknutí v moment sepnutí.
Pozn.: Malé modré zablýsknutí stykačů, relé nebo vypínačů je normální. Kdybych ale viděl oranžové zablýsknutí, tak to
značí poškozené kontakty, jejichž materiál již opouští své místo. Obvykle se to stane po tom, co se povrchové pokovení
(běžně stříbro) již ošlehalo buďto velkým provozním opotřebením, nebo poddimenzováním spínacího prvku. Oranžové
jiskry znamenají, že součástku je nutné vyměnit! To platí i pro uhlíky komutátorových motorů.
Tento náběhový proud DC-DC měničů je poměrně velký problém, který v praxi málokdo řeší. Nikdo totiž není zvyklý ho
řešit. Staré trafozdroje a lineární stabilizátory měly malý náběhový proud. Trafozdroje s usměrňovacím můstkem jsou
vlastně nízkofrekvenční pulzní zdroje (50 nebo 100 Hz). Zde se LowESR kondenzátory nepoužívají, nízké ESR není
vyžadováno. Zato je vyžadována vyšší kapacita pro pokrytí poklesu napětí, když je zrovna napětí v zásuvce daleko od
16
spodního nebo horního vrcholu sinusovky. Vybité klasické elektrolytické kondenzátory se sice stále chovají jako zkrat,
ale díky svému vysokému ESR je to spíš zkrat přes malý rezistor, a proud je běžně o řád nižší.
U měničů napájených z nízkého napětí se náběhový proud obvykle moc neomezuje, ale u měničů napájených třeba
z 60 V stejnosměrných je to už skutečně velká rána. Před tyto měniče se běžně dávají rezistory (což trošku podkopává
jejich účinnost), nebo termistory NTC, které jsem si osobně velmi oblíbil pro omezení náběhového proudu. Běžně se
používají i u síťových spínaných zdrojů.
Další možnosti jsou aktivní omezení náběhového proudu. Například předřazený LC filtr, který kromě omezení
náběhového proudu omezí také rušení, které bude z DC-DC měniče putovat zpět do zdroje.
Nebo do cesty napájení měniče vřadit rezistor / termistor, který omezí náběhový proud, a po čase se sepne relé nebo
tranzistor, který jej překlene, aby během provozu měniče nevznikaly ztráty. Toto řešení se účinně používá například u
svářeček.
Poslední možnost je do cesty napájení vřadit pouze tranzistor, který se bude po přivedení napájení pomalu otvírat.
Paralelní chod pro vyšší výkon

Většina DC-DC měničů umožňuje paralelní chod. Dokonce jsem se osobně v životě ani nesetkal s měničem, který by
takto nemohl fungovat. Avšak nemůžeme jen tak vzít dva (nebo víc) měničů, nakroutit jim na trimru +- stejné napětí a
hurá do provozu. Toto v praxi vyústí v to, že jeden měnič bude přetížen, zatímco druhý bude běžet na mírné zatížení.
V praxi se pak stane, že ten nejvytíženější může odejít, čímž se zátěž přesune na ostatní měniče, které taky odejdou.
Z toho důvodu je na místě zaprvé řešit jištění pro každý měnič zvlášť, a zadruhé, omezit každému měniči proud.
Pro paralelní chod se tedy nejvíce hodí měniče s CC/CV. Budeme pak počítat s maximální reálnou zátěží, tu vydělíme
počtem měničů, přidáme si rezervu cca 10–20 %, a tento proud nastavíme na každém měniči. Uvedu příklad: Máme 5
měničů, které se podílí na 12 V a max 50 A. Každý měnič tedy nastavím na proudové omezení CC = 50 ÷ 5 * 1,15 = 11,5
A.
Pro paralelní chod je možné použít měniče bez CC režimu (pouze CV), a to v případě, že jejich zátěžová regulace (load
regulation) funguje nedostatečně, a napětí měniče při větší zátěži značně poklesne. Tento nedostatek zpětnovazební
regulace napětí nám defacto zajistí, že zdroje budou namáhány +- podobně. Samozřejmě v opačném případě, kdy
zdroje mají tzv. line compensation neboli kompenzaci úbytku na výstupním vedení by to fungovalo přesně naopak.
Line compensation by u nejvíce zatěžovaného měniče zvýšilo nejvíc napětí, a ten by se ihned přetížil. Touto funkcí
naštěstí disponují snad jen měniče pro nabíjení telefonů a notebooků.
Samozřejmě většinou platí, že je lepší osadit jeden dostatečně dimenzovaný měnič než dávat vedle sebe tucty slabých
měničů. Jsou ale případy, kdy je paralelní chod nevyhnutelný kvůli redundanci, o které je následující kapitola.
Paralelní chod pro redundantní napájení a problém s backflow

Měniče mohou být provozovány v paralelním chodu i v případě dvou redundantních zdrojů, nebo v případě
zálohovaného napájení, které bude předmětem další kapitoly. U obou případů bychom se měli postarat o tzv.
backflow. Backflow reálně hrozí jen u step-down měničů, a dokonce i lineárních stabilizátorů. Kdybych odpojil vstup
měniče, a na jeho výstup přivedl napětí, to napětí se (s malým úbytkem na diodě tranzistoru) objeví na vstupu měniče.
Uveďme příklad: Sítový zdroj 14 V napájí 60 W autožárovku a DC-DC měnič, který nabíjí autobaterii, řekněme třeba na
13,2 V. Vlivem poruchy síťového zdroje, jeho odpojení, nebo závady na elektroinstalaci či distribuční síti přestane síťový
zdroj fungovat a vypne se. V tuto chvíli nastane docela ošklivý backflow. DC-DC měnič, který má na výstupu baterii o
13,2 V začne propouštět napětí z výstupu na vstup, a to o velikosti cca 12,8 V. Tímto napětím bude napájet onu
autožárovku. Tekoucí 5 A backflow proud je ovšem dostatečně vysoký na to, aby zničil hlavní spínací tranzistor v DC
měniči. Tranzistor se nejspíše nenávratně prorazí, a kromě toho, že se naše baterie vybije do žárovky, a tedy v případě
absence dozoru přijdeme o baterii, ale navíc bude třeba vyměnit tranzistor v DC měniči.
Některé měniče na backflow netrpí, u těch se většinou výrobce chlubí funkcí „Anti-backflow“. U všech ostatních
musíme tento jev předpokládat.
17
Proti backflow se bojuje v praxi dvěma způsoby. První je použít radši buck-boost měnič místo buck měniče. Druhá
možnost je zařadit před vstup měniče diodu. Preferuje se schottkyho dioda pro svůj malý úbytek napětí v propustném
směru, a osobně doporučím diody obecně dimenzovat na dvojnásobný proud, úbytek napětí i ztráty na diodě se tím
značně sníží.
Pro klasické redundantní napájení stačí vyřešit backflow a stejně nastavená napětí měničů. Redundantní napájení
uplatníme tam, kde by mohly být selháním měniče způsobeny větší škody, například ztráta dat, vypnutí ventilace atd.
Osobně bych doporučil kombinovat do redundance dva jiné zdroje, aby se vyloučil případ, kdy vlivem špatně
odhalitelné chyby při návrhu měniče, či z důvodu vadné série odejdou oba měniče naráz.
Paralelní chod pro napájení s prioritou (včetně zálohovaného)

U paralelního chodu s prioritou se jedná o takovou situaci, kde je žádoucí, aby byl objekt napájen primárně z prioritního
měniče, a teprve při jeho výpadku či přetížení z druhého měniče. Toto využívám například u svého 18,5/12 V systému
s celkem třemi zdroji energie a jednou baterií. Tento systém je však zálohován s dvojí prioritou, takže si představíme
podobný, avšak zjednodušený systém:
Uvažujme, že mám několik zařízení na 12 voltů, která musí být odolná proti výpadku elektrické energie. Například
stejnosměrné oběhové čerpadlo kotle, nebo zařízení, která se ztrátou napájení přijdou o důležitá data. Hlavní výkonové
prvky jsou: primární napájecí zdroj, baterie, dobíječ baterie. Baterie, uvažujme 24 V olověnou zálohovací baterii je
stále připojena k nabíječi, který ji udržuje řekněme na 26,4 voltech. Z baterie je poháněn DC-DC step-down měnič
nastavený na 12,0 V. Jeho výstup je propojen se síťovým spínacím zdrojem, který je nastaven na například 12,7 V a je
za ním zařazena schottkyho dioda s úbytkem 0,4 V, čili výstupní napětí tohoto celku je 12,3 V. Díky domu, že síťový
zdroj (s diodou na výstupu) poskytuje o 0,3 V vyšší napětí, DC-DC měnič poháněný z baterie nebude mít důvod odebírat
proud z baterie, jelikož na svém výstupu uvidí napětí vyšší, než nastavené. Jakmile by přestala jít elektřina v rozvodné
síti, během pár milisekund poklesne napětí kondenzátorů ve spínaném zdroji natolik, že výstupní napětí klesne na 12,0
V, a v tuto chvíli začne DC-DC měnič napájený z baterie zvyšovat svůj výkon, aby měl na výstupu stále 12,0 V. Po
skončení výpadku sítě naběhne síťový spínaný zdroj, zvedne napětí na 12,3 V a DC-DC měnič přestane pumpovat
energii z baterie. Dobíječ baterie ji pak dobije zpět (v těchto případech to chce dobíječ, který nevyžaduje zásah do
ovládání po výpadku napájení, a který začne nabíjet ihned jakmile má příznivé podmínky).
Toto zapojení lze modifikovat, například na DC-DC měniči zvednout napětí o 0,4 V a také za něj zařadit schottkyho
diodu. Takové schéma, samozřejmě zjednodušené je na následujícím obrázku.
Obrázek 10 - Prioritní paralelní chod se zálohováním z baterie
Co se běžně dělá, ale nedoporučuji to, je mechanické přepínání síť / záloha pomocí stykače nebo relé. Toto se
implementuje například u střídavých napětí (kde nelze použít diody, a/nebo kombinaci vyššího a nižšího napětí), ale u
stejnosměrného napětí je to zbytečné, ba kontraproduktivní, někdy i nebezpečné. Viz následující schéma.
18
Obrázek 11 - Prioritní paralelní chod se zálohováním z baterie a stykačem
V tomto případě měnič běží neustále naprázdno, a jeho výstupní kondenzátory jsou zbytečně zatěžovány spínáním
tranzistoru. V případě výpadku sítě bude stykači a jeho těžkým mechanickým kontaktům nějakou chvíli trvat, než
přepnou na napájení z DC-DC měniče. Tato prodleva vytvoří mikro výpadek, který sice čerpadlu vadit nebude, ale citlivé
elektronice by vadit mohl. Ta se pak vyresetuje, a data jsou ztracena.
Ještě horší případ by bylo, kdyby se další rozpínací kontakt stykače zařadil mezi měnič a baterii. Měnič by pak byl
v normálním stavu zcela bez napětí. K oné prodlevě přepnutí stykače pak ještě přičtěme prodlevu od připojení
napájecího napětí na měnič, po jeho naběhnutí. Celková prodleva může nabrat klidně jedno až tří vteřinovou délku.
Taková prodleva by byla nežádoucí i pro stejnosměrné čerpadlo, kterému za tu dobu klesnou otáčky, a po opětovném
připojení napájení z měniče začne odebírat nadstandardně vysoký proud ve snaze zpět se rozeběhnout na nominální
otáčky. Měnič bude navíc nabíhat do velké zátěže, což některé mohou vyhodnotit jako zkrat a vypnout se. Další
nevýhoda by byl fakt, že měnič může být bez napětí klidně více let v kuse, a jeho elektrolytické kondenzátory budou
vyžadovat formování (kapacita jim za tu dobu bez napětí klesne). Některé nekvalitní elektrolytické kondenzátory se
navíc mohou vyfouknout a klidně vytéct. Známé tím byly elektrolytické kondenzátory Jamicon, které v provozu
vydržely mnoho let, ale paradoxně skladování v beznapěťovém stavu obvykle vzdaly velmi brzy.
A samozřejmě poslední argument, všechna řešení se stykačem trpí vyšší pořizovací cenou, a vlastní spotřebou cívky
stykače.
Výstupní zvlnění
Spínané měniče jsou mezi radioamatéry známé pro své výstupní zvlnění, anglicky ripple, output ripple, nebo také
output noise, výstupní šum. Ten vzniká samotným spínáním výkonového tranzistoru, a je následně filtrován
kondenzátory, případně kombinací kondenzátorů s tlumivkou, tzv CLC filtr. Spínané měniče s CLC filtry mívají zvlnění
malé, a obvykle nezpůsobují problémy. V případě potřeby lze vždy snadno sestavit vlastní filtr, viz následující obrázek.
Obrázek 12 - CLCLCLC filtr 98 Hz 10 A 35 V s XT60
Tento filtr jsem si sestavil jako plug’n‘play. Sestává ze 4x LowESR kondenzátorů 2200 μF 35 V a 3 tlumivek. De-facto už
na 100 kHz jsou tyto elektrolyty těžko použitelné. Tento filtr však svůj účel plní, používám jej pro snadné odrušení
nižších frekvencí.
Kombinace tlumivek a kondenzátorů se používá pro své výhody a nevýhody, které musíme balancovat. Kondenzátory
mají nevýhodu v tom, že schovávají velký náboj, a nerady mění své napětí, takže jsou nebezpečné pro své proudové
rázy jak při zapínání, tak při skokových změnách odebíraného proudu. Tlumivky zase chtějí zachovat stále stejný
19
protékající proud. Samotné zapínání aktivně zpomalí, zato jsou ale schopné při rázném poklesu proudu vrátit zpátky
na svorky výrazný záporný puls, který může zničit některá citlivá zařízení. Z toho důvodu u malých měničů používáme
pouze kondenzátory, a u větších měničů kombinaci tlumivek a kondenzátorů. Na krajích musí být vždy kondenzátor,
protože tlumivka na kraji by s oblibou zabíjela připojená zařízení velkým pulzem záporného napětí při rázném poklesu
protékaného proudu. Součástí testu měničů je i jeden měnič, který spoléhal jen na výstupní tlumivku, neměl na výstupu
jediný kondenzátor. Sice byl díky tomu účinný, ale občas se šeredně rozkmital, že jsem jej musel tlumit filtry kolem něj,
a nakonec se sám zavraždil právě zápornou ranou z tlumivky. Jednalo se o velmi špatně navržený měnič.
U levných měničů se obvykle na filtraci šetří, a typická filtrace sestává z kombinace jednoho keramického a jednoho
elektrolytického kondenzátoru. Tento elektrolyt dostává velmi zabrat, a kvůli svému ESR, které se při běžných
pracovních frekvencích DC měničů už dost projeví se značně zahřívá, někdy i přehřívá, a dokonce může i pískat,
podobně jako tlumivky. Toto poddimenzování výstupní filtrace vede k degradaci elektrolytického kondenzátoru, který
brzy odejde, a zvlnění se pak již stane nesnesitelným, a bude rušit všechno kolem sebe. Proto u měničů s pocitově
poddimenzovanou filtrací doporučuji přidání paralelních keramických kondenzátorů (dají se stohovat na sebe). A
pokud je to možné, co nejblíže výstupu připájet přídavný elektrolytický kondenzátor, který také dost odlehčí práci
tomu hlavnímu.
Obecně nejlepší by asi však bylo mít na výstupu keramický kondenzátor, za ním tlumivku, a za ní polymerový
kondenzátor. Polymerové kondenzátory dosahují vyšších kapacit, životností a nižšího ESR než klasické elektrolyty. Ale
jsou dražší. Keramické kondenzátory mají mizivou kapacitu, zato však zvládají vysoké frekvence, proto se umisťují
nejblíže zdroji zvlnění.
Existuje ještě jedna metoda omezení výstupního zvlnění – vícefázové měniče. Jeden kontrolér ovládá více externích
spínacích tranzistorů, a snaží se je rozdělit v každém cyklu tak, aby šly co nejpravidelněji za sebou. Dá se to snadno
přirovnat ke spalovacím pístovým motorům. Jednoválcový motor (klasický měnič) bude mít velmi hrubý chod – bude
se klepat. Protože tento motor koná práci jen asi 25% času, a 75% času zase práci spotřebovává. Způsobuje velké torzní
kmity a ten jeden píst neustále měnící směr způsobuje reaktivní síly působící na blok motoru – klepe se. Když si však
vezmeme 4válcový motor, a postavíme jej tak, aby v každou chvíli jeden válec konal práci, pak se tento motor velmi
zklidní, klepání i kmity značně ustanou, a chod bude hladší. Vícefázové DC měniče to mají obdobně. Tyto měniče se
používají například v napájecích kaskádách v počítačích, a to pro napájení centrálního procesoru CPU a grafického
procesoru GPU. Obvykle se používají čtyř a vícefázové. Díky malému zvlnění a šumu stačí použít menší množství
kondenzátorů. Dřív se používaly klasické elektrolytické, dnes již naštěstí převládají polymerové. Čím víc fází, tím méně
jich potřebujeme, tím méně budou namáhány, a tím kvalitnější bude napájení CPU. Teoreticky tak kvalitní napájecí
kaskáda vytvoří i místo pro undervolting, ale to už jsme zase někde jinde. Co jsem tímto odstavcem chtěl sdělit, a o
čem tu už dobrou čtvrthodinu hovoříme, Mlho, je fakt, že tyto měniče existují, avšak bohužel se používají jen ve velmi
úzkém spektru.
Zvýšení spolehlivosti DC měničů

V době, kdy se tlačí na nízkou výrobní cenu se na jednu stranu snižuje odolnost a spolehlivost zařízení, avšak tato
zařízení se stávají cenově dostupnějšími, a jsou tedy využívána hojněji. Toto se týká i DC měničů, tedy hlavně těch
klasických čínských, které koupíme na Aliexpressu nebo eBay. Pokud chceme zařídit jejich vysokou spolehlivost, je
mnoho způsobů, jak toho docílit:
Přidání výstupního jištění

Obecně řečeno, vstupy i výstupy DC měničů by se měly vždy jistit. Avšak osobně kolem DC měničů preferuji pojistky
polyfuse namísto klasických. Jedná se o speciální typy PTC (PPTC), které fungují jako velmi rychlé pojistky, které se po
odstranění zátěže samy vyresetují. Navíc reagují rychleji, než i ty nejrychlejší standardní trubičkové pojistky.
Přidání pojistky na výstup má u CC/CV měničů primárně význam pro ochranu napájeného zařízení. CC limit nastavíme
vysoko, a pojistku dimenzujeme jen s malou rezervou. V případě závady na zařízení polyfuse zareaguje, a omezí proud
na minimum, čímž může zabránit potenciální řetězové reakci způsobené postupným selháváním na sobě závislých
komponent, a dokonce i některé komponenty zachránit.
20
Přidání pojistky za CV měnič plní jak již zmíněnou funkci, tak zároveň funkci ochrany měniče. CV měniče mohou a
nemusí mít ochranu proti přetížení. Ty levnější ji nemívají. Potenciální závada na spotřebiči by mohla levnější měnič
značně přetížit, a ten pak shoří. Pojistka na vývodu měniče tomu dokáže efektivně zabránit. Avšak nesmíme zde
používat pomalých pojistek.
U CC/CV měničů by se nemělo spoléhat na to, že CC by mělo nahradit výstupní jištění. CC pouze omezí výstupní proud,
a tedy sníží poruchový proud na nastavenou mez. Poruchový proud však stále teče dál, i když omezen, a může dále
páchat škody, i když v omezenějším rozsahu. Nebo stejného rozsahu, ale pomalejším tempem.
Přidání vstupního jištění

Přidání pojistky na vstup měniče slouží pro ochranu měniče. Občas se v praxi setkáváme s případy, kdy je pojistka na
vstupu měniče dimenzována tak, aby zabrala i v případě závady na zařízení napájeném z měniče. Toto má však jednu
nevýhodu v případě použití polyfuse, a jinou nevýhodu v případě použití trubičkové pojistky. U trubičkové pojistky
v případě jejího přehoření nebudeme vědět, jestli shořela kvůli závadě na měniči, nebo na zařízení. U polyfuse dojde
po jejím vybavení k vypnutí kontroléru měniče, měnič se deaktivuje. V tuto chvíli polyfuse zjistí, že zátěž byla odpojena,
vystydne, a navrátí se zpět do vodivého stavu. Samozřejmě že se závada může projevit znova, a polyfuse se zase na
chvíli vypne. Tento cyklus se pak může stále opakovat.
Z těchto důvodů musíme vstupní jištění dimenzovat tak, aby v případě závady na zařízení zabralo nejdřív jištění vývodu
měniče, a tedy vstupní jištění bude reagovat pouze na závadu samotného měniče.
Nejčastější závada DC měniče je jeho přehřátí, ať už kvůli přetížení, nebo poddimenzovanému chlazení, nebo
neočekávaným vnějším vlivům jako selhání chlazení nebo selhání blízkých komponent. Přehřátí obvykle vyústí
v proražení blokační diody, která uvede spínací tranzistor defacto do zkratu. V praxi mám mnohokrát ověřeno, že
napájet takový přehřátý měnič přímo z baterie nebo jiného tvrdého zdroje obvykle způsobí těžké přetížení diody i
tranzistoru, a selhání obou součástek. Jejich křemík se doslova roztaví a sleje, a slabší prvek, obvykle tranzistor
následně exploduje, čímž se přeruší a přestane téct i poruchový proud.
Výměna diody bývá snadná, ale tranzistor je v polovině případů součástí all-in-one kontroléru, a tedy je nutná výměna
i tohoto kontroléru, který je dražší, a kvůli svému typicky vyššímu počtu vývodů složitější na výměnu. Nehledě na
nutnost demontáže případných chladičů.
Když jsem však před takový měnič zařadil klasickou pojistku, obvykle polovina měničů stav závady přežije, a po
vychladnutí a výměně pojistky je možné je používat bez omezení dál. V druhé polovině případů buďto stejně došlo
ke zničení komponent (i když ne tak devastujícímu), nebo byly součástky „načnuté“, čili poškozené takovým způsobem,
že v malém zatížení nebo při malém napětí fungovat mohly, ale při mírném zatížení opět selhaly.
Polyfuse reagují mnohem rychleji a při nižším procentuálním přetížení než klasické pojistky s vláknem, které má
přehořet. Úspěšnost přežití měničů velmi stoupla v porovnání s pojistkami.
Co reaguje téměř mžikově je elektronické jištění pomocí měření proudu bočníkem a případnému rozepnutí spínacího
tranzistoru. U digitálních laboratorních zdrojů se tato funkce jmenuje OCP = over current protection, nadproudová
ochrana. Existují například i moduly elektronických nadproudových ochran pro průmyslové použití. Sám jsem
několikrát montoval ochrany od firmy Murr elektronik. Tyto ochrany reagují stejně rychle a přesně, jako váš laboratorní
zdroj. Akorát teda poslední dobou mají tak mizernou dostupnost, že musím osazovat zase klasické pojistky.
Tyto elektronické ochrany mají ještě větší poměr zachráněných měničů než už tak dobré pojistky polyfuse. Elektronické
nadproudové ochrany jsou však šeredně drahé, a cpát všude modulové digitální laboratorní zdroje také není kdovíjak
levná záležitost. Zkušený bastlíř však může zvládnout si s pomocí operačního zesilovače, mosfetu, odporového bočníku
a nějakého „smetí okolo“ takovou jednodušší ochranu sestavit.
Některé měniče mají na svém vstupu pojistku, obvykle připájenou malou trubičkovou 3,6x10 mm, nebo automobilní,
mini či běžnou, připájenou přímo, či vsunutou do pouzdra nebo konektorů typu faston. Tato pojistka je však klasická
tavná, a ty automobilní bývají obzvlášť pomalé. Málokdy tyto pojistky zachrání měnič před jeho zničením, spíš ochrání
okolí od selhávajícího měniče a jeho potenciálního ohňostroje. Proto i v případě měničů s vlastní pojistkou doporučuji
použít externí jištění.
21
Záchrana měniče vstupní pojistkou nemusí mít však pouze blahodárný ekonomický vliv, ale i blahodárný vliv na lidské
zdraví. Například se může ze selhávajícího mosfetu za speciálních audiovizuálních efektů oddělit fragment jeho
epoxidového pouzdra, a následně se díky své značné kinetické energii přemístit do lidského oka, způsobivší podráždění
či poškození oka. Následný úlek a reflexe člověka mají potenciál způsobit sekundární zranění a škody, nehledě na škody
způsobené úlekem hospodářských zvířat. Každý řádný hospodář dbá správného jištění svých měničů, nežli jich do
provozu uvésti ráčí.
Vstupní jištění před měniči se někdy z důvodu pohodlnosti, lenosti nebo ceny nepoužívá, zejména pak pokud je
přítomno výstupní jištění, nebo má měnič ochranu proti zkratu. Kde však vždy doporučuji použití vstupního jištění jsou
boost měniče. Toto bude vysvětleno v kapitole Nastavování boost měničů.
Napěťová ochrana
Měnič mohou poškodit tři druhy napájecích napětí. První je napětí opačné polarity, druhé je příliš vysoké napětí, a třetí
je šum nebo zvlnění.
Zašuměné nebo zvlněné vstupní napětí bude přetěžovat vstupní kondenzátory měniče, a ten ani nemusí pracovat
správně. Proti šumu a zvlnění se dá účinně bránit LC filtry.
Napětí opačné polarity většinou zničí diodu a ovládací obvod. Některé měniče mají na vstupu průchozí schottkyho
diodu. Díky ní v případě otočení polarity nebude do měniče téct žádný proud. Nese s sebou však jeden problém – je
na ní úbytek napětí. Uvažujme úbytek 0,4 V, pak by při 5 A vstupním proudu dioda protápěla 2 watty ztrátového
výkonu. Jsou to potenciálně zbytečné ztráty, které zhorší konečnou účinnost měniče.
Druhé řešení je antiparalelní dioda na vstupu. Ta za provozu vůbec ničemu nevadí, a je hezky zavřená a nic nežere.
Avšak v případě připojení napájení záporné polarity svede téměř zkratový proud tato dioda přes sebe. U tohoto řešení
se spoléhá na to, že bude spuštěna předřazená nadproudová ochrana.
Příliš vysoké napětí je docela ošemetné na ohlídání. Některé měniče se při mírném překročení U MAX jen vypnou, jiné
explodují. Asi nejvhodnější jsou transily (TVS diody). Transil je dioda, která se při překročení určitého napětí otevře a
začne přes sebe vést vysoký proud. Tedy analogické řešení s antiparalelní diodou, akorát tady se jedná o přepěťovou
ochranu. A opět se tu spoléhá na přítomnost vstupního jištění, které v takovém případě vybaví. Druhá možnost jsou
varistory, avšak ty reagují dost nepřesně, až příliš nepřesně na ochranu DC měniče. Poslední jsou GDT, gas discharge
tube, bleskojistky. Ty se pro ochranu DC měničů nehodí už vůbec.
Přídavné chlazení
Měniče produkují tím více tepla, čím více je zatěžujeme a čím horší mají účinnost. Vysoké teploty sice obecně snižují
ztráty, protože některým PN přechodům stoupne vodivost, avšak obecně se jim snažíme vyvarovat. Setrvávání na
vyšších teplotách degraduje křemík výkonových prvků, které pak mohou po nějaké době zčistajasna selhat, i když byly
po deset let provozovány za zcela stejných podmínek. Výkonovým prvkům škodí též tepelné cykly, respektive změny
teplot, zejména rychlejší. A konečně, se zahřátím polovodičů klesají jejich průrazná napětí, na což trpí zejména
schottkyho diody, které se běžně dimenzují na fest (s malou rezervou), například 40 V dioda do 30 V měniče. Taková
dioda SS540 sice za normálních podmínek vydrží 40 V v závěrném směru a snese až 5 A proud v propustném směru,
avšak se zahřátím její závěrné napětí klesá, a může klesnout i na úroveň napájecího napětí. Co se pak stane jsme si už
řekli v kapitole Přidání vstupního jištění. Přídavné chlazení pomůže tyto tři problémy eliminovat.
Přídavné chlazení obvykle řešíme vektorováním přirozeného pohybu vzduchu – odstraněním zábran, které by bránily
přirozenému stoupání teplého vzduchu ven, a nasávání studeného vzduchu spodem. Další možnost je montáž
přídavného chlazení. Velmi jsem si oblíbil nalepovací chladiče. Na Aliexpressu se dají koupit po deseti za skutečně
rozumné ceny. Velmi jsem si oblíbil obchod „WE DO HEATSINK Store“. V běžných českých obchodech bývají hliníkové
chladiče, kor ty samolepící šíleně předražené. U chladičů se vždy vyplatí je schraňovat z vyřazených přístrojů.
Samolepící teplovodivá oboustranka, nebo teplovodivý bílý silikon jsou naštěstí velmi levné. Chladit doporučuji
zejména hlavní spínací tranzistor (někdy součástí kontroléru) a blokační diodu. Ukázkové přichlazení těchto
výkonových komponent je na následujícím obrázku.
22
Obrázek 13 - Nalepovací chladiče u buck-boost s XL6019 a CC/CV buck s XL4015
Kondenzátory
Kondenzátory v DC měničích obecně velmi trpí, a také bývají předmětem přehřívání. Běžně se setkáváme s kombinací
keramického kondenzátoru (malé hnědé SMD, případně THT béžové kapky) a elektrolytického (velké hliníkové válce).
Kondenzátory slouží k filtraci výstupního napětí. Jedná se o zvlnění, které chceme eliminovat. Zvlnění (ripple, noise)
vzniká spínáním tranzistoru, a mívá frekvence řádově desítky až stovky kHz. Zvlnění je horší při vyšší zátěži, a také při
vyšším rozdílu vstupního a výstupního napětí. Správné odrušení, a tedy filtrace vyžaduje několik kondenzátorů
podpořených tlumivkou (LCL filtr), avšak s tímto řešením se u čínských měničů tak často nesetkáváme. Běžnější je
prostě jen kondenzátor, respektive pár kondenzátorů paralelně. Můžeme jim dost odlehčit přidáním dalších
kondenzátorů paralelně. Keramické se dají snadno stohovat na sebe, 2 nebo 3 se na sebe téměř vždy vejdou.
Elektrolyty často užijí výměnu za lepší, například originální 105°c vyměnit za 125°c Nichicon, Nippon, Chemicon,
CapXon, a další přední výrobci kvalitních Japonských kondenzátorů.
Elektrolytickým kondenzátorům teplo obecně velmi vadí. Každých 10°c nahoru znamená zkrácení doby fungování na
polovinu. Proto se stále častěji v počítačích objevují polymerové kondenzátory, též nazývané solid capacitors, které na
tyto problémy netrpí, a proti elektrolytickým zvládají vyšší frekvence. Samozřejmě ne tak vysoké jako keramické
kondenzátory.
Kondenzátorům obecně vadí i vysoká napětí, ať je to tantal, keramika, polymer i elektrolyt, pohybovat se v blízkosti
jejich maximálního napětí jim výrazně zkracuje životnost. Kondenzátory se vyrábějí na napětí je standardní řadě 6,3;
10; 16; 25; 35; 50; 63; 100; 160; 200; 250; 300; 350; 400; 450; 630 voltů. Do měniče nebo zdroje o výstupním napětí 5
V by teoreticky stačil 6,3 V kondenzátor, avšak ten moc dlouho pracovat nevydrží, takže volíme 10 V. Pro 12 V bych
volil 25 V, a pro 24 V 35 V kondenzátory.
Při nahrazování kondenzátorů kondenzátorem na jiné napětí musíme dbát jednoho pravidla – ve stejné modelové řadě
kondenzátorů ESR klesá s vyšší kapacitou, a stoupá s vyšším napětím. Nahrazení kondenzátoru 10 V 1000 μF
kondenzátorem 16 V 1000 μF tedy může znamenat problémy se zvlněním, a kondenzátor může být i více horký.
Správnější náhrada by byl 16 V 1500 μF. Jeho vyšší kapacita však může něčemu vadit, ale to se moc nestává.
Elektrolytické kondenzátory bývají vybaveny tzv. vent pouzdrem, kdy je pouzdro nastřiženo. Uvnitř elektrolytického
kondenzátoru je kapalný elektrolyt, něco jako olej. Při přehřátí se roztahuje, a kondenzátor se nafukuje. Aby nevybuchl,
nastřižená uměle zeslabená část má selhat jako první, a kondenzátor si takzvaně ufoukne. Netřeba zmínit, že takový
kondenzátor už plní svou funkci jen nepatrně a je na místě jej vyměnit.
Pokud dojde k ráznému přetížení kondenzátoru, běžně vlivem přepětí, nebo selhání izolace, elektrolyt se rychle odpaří,
a zde to už nic nezachrání, pouzdro elektrolytu se roztrhne, nebo vystřelí nahoru.
23
Diody
Většina menších měničů má asynchronní usměrnění (asynchronous rectification), a tyto měniče jsou vybaveny diodou,
která je též velmi zatěžována. Obvykle se setkáváme se Schottkyho diodami v SMD pouzdrech, a to SMB a větším SMC.
Běžný představitel budiž například SS340 nebo SS560. SS340 se vyrábí hlavně v menším SMB, zvládne 3 A
v propustném směru, a vydrží blokovat závěrné napětí až 40 voltů. SS560 je zase na 5 A a 60 V. Vývodové diody se
obvykle značí SR, pravidla pro napětí a proud jsou stejná. Jak již bylo dříve řečeno, horké diodě se snižuje napětí, při
kterém dojde k průrazu. Proto pokud bychom měli v měniči diodu SS540, měnič by byl často velmi zatěžován, a napájen
napětím 35 voltů, je na místě diodu vyměnit za SS560, která bude mít vyšší rezervu. Nutno podotknout, že tato dioda
sníží účinnost měniče, ale za vyšší spolehlivost, respektive zabránění selhání to může stát.
Tlumivka
Tlumivky jsou na spínaných měničích často to nejdražší. Pro vysoké frekvence se používá výhradně toroidních tlumivek
s feritovým jádrem, klasické ocelové tlumivky by akorát topily a netlumivkovaly. Možná by se projevila i jejich
mezizávitová kapacita, a taková klasická tlumivka by lépe posloužila jako kondenzátor, tedy součástka přesně opačná.
Tomu říkám paradox. Koneckonců, i u velkých elektrolytických kondenzátorů přichází při frekvencích kolem 100 kHz
ke slovu víc indukčnost navinuté folie nežli kapacita. Jsou to potvory falešné, a mění strany víc než Itálie za druhé
světové.
Osobně jsem dosahoval úspěchů při nahrazení originální tlumivky za tlumivku s vyšší indukčností. Vyšší indukčnost se
dosahuje více závity, avšak pokud použiji tlumivku ve stejném pouzdře (stejně velkou), tak musí být namotána tenčím
drátem nežli původní tlumivka, aby se tam to vinutí vůbec vešlo. Vyústí to ve větší odpor vinutí, a tedy menší
zatížitelnost tlumivky. Při nižší zátěži benefitujeme z vyšší indukčnosti, ale při vyšší zátěži už nám stojí v cestě tenčí
drát, ze kterého je tlumivka navinuta.
Proto pokud možno, osazujeme tlumivky se zároveň vyšší indukčností a na vyšší proud. V praxi se to nedělává, protože
jak jsme si již řekli na začátku kapitoly, tlumivky bývají to nejdražší.
Tlumivky, ač se často také zahřívají, nemusíme zas tak moc hrotit. Tlumivky si můžou topit jak chtějí, kdovíjak jim to
nevadí. Spíš to vadí okolním komponentům, které se od nich zbytečně zahřívají. Tlumivky je tedy lepší dávat trošku
bokem, a izolovat je od kondenzátorů a diody. Samozřejmě už jsem se se spálenou tlumivkou v DC měniči setkal, avšak
ta byla už na pohled velmi šíleně poddimenzována, a tam jsem její selhání i čekal.
MOS-FET
Mosfet se obvykle používá jako hlavní spínací tranzistor. Většina menších měničů jej má integrován v all-in-one
kontroléru, ale u větších měničů jsou mosfety externě jakožto samostatné součástky. Originální mosfet můžeme
nahradit za lepší, a to následovně:
• RDSon je odpor mezi drain a source vývody, když je mosfet sepnut. Nový tranzistor volíme tak, aby měl tento
parametr nižší.
• UDS je maximální napětí, jaké mosfet zvládne spínat. Volíme stejné nebo mírně vyšší.
• CG je kapacita gate mosfetu, udává se často trošku jinak, CGS atd. Mosfet s vyšší kapacitou gatu se bude bránit
změnám ovládacího napětí, proto tento parametr musí mít nový mosfet stejný nebo nižší. Vyšší kapacita gate
by způsobila, že mosfet nebude úplně otevřen či zavřen, a bude výrazně topit, nebo přetíží obvod, který gate
budí, a ten obvod shoří, nebo se gate utaví, protože jím potečou příliš vysoké proudy.
Poznámka autora: Kapacitu gatu neberte na lehkou váhu. Obecně mosfety s nízkým RDS mívají kapacity gatu
enormní, a gate nemá téměř žádný svod. Mosfet vám může vydržet sepnutý klidně několik minut! Mluvím
z vlastní zkušenosti s kondenzátorovou bodovačkou spínanou mosfety. Propálil jsem lithiovku skrz…
24
Nastavení DC-DC měničů
Pokud před sebou máte digitálně řízený měnič, který se nastavuje softwarově, tuto kapitolu můžete vynechat.
Složitosti s nastavováním těchto limitů jsou jen u analogově regulovaných zdrojů.
Nastavování DC měničů je velice jednoduché, pokud se nám jedná o CV. Ale ostatní hodnoty se nastavují mnohem
složitěji, a například konkrétně při nastavování CC u step-upu může snadno dojít k jeho zničení. Mnoho lidí mi psalo že
zničili třeba tři step-upy v ceně celkem 750 korun, a bohužel, opravdu je velmi snadné je zničit.
Nastavení měniče, který běží pouze v režimu CV je intuitivní a nevyžaduje žádný fikaný postup, proto se budeme
věnovat CC/CV a dalším speciálním funkcím. Všechny měniče mají společné jedno – CV nastavujeme až jako poslední.
Nastavování buck měničů

Většina buck měničů má výstupní rozsah např. 1,25–30 V. Existují sice zdroje, které „jedou od nuly“, ale běžně jsou to
však jen laboratorní zdroje, a modulové DC-DC měniče toto nemívají. Laboratorní zdroje a všechny ostatní, které jedou
od nuly, například 0–30 V, zde stačí pro nastavení CC jen vyzkratovat výstup a můžeme točit potenciometrem. Pokud
bychom však vyzkratovali měnič, který jede až od 1,25 V, nebo jiného nenulového napětí, koledujeme si o přetížení a
případné zničení měniče. Potřebujeme tedy dvě klasické diody, které dáme sériově. Jedna dioda má úbytek cca 0,7 V,
takže dvě budou mít úbytek cca 1,4 V, respektive je to napětí, při kterém začínají vodit. Pokud jimi budeme hrát větší
proudy, jejich úbytek může stoupnout až na 2,0 V, ale výš by už jít neměl. Toto je tedy ideální kandidát na nastavení
CC.
DC měnič připojíme na zdroj a zapneme. Na výstup připojíme voltmetr a nastavíme si kolem 3 voltů. Poté zdroj
vypneme, a na výstup zapojíme ampérmetr a dvě diody, vše do série. Pro proudy nad 5A už můžeme i s klidem v duši
použít ampérmetr klešťový, ovšem pouze fungující na hallovém principu – DCA klešťák. Stáhneme si CC omezení na
minimum a zapneme napájecí zdroj. Pak už stačí jen kroutit potenciometrem nebo trimrem na nastavení CC a
dosáhnout tak požadovaného proudu. Pokud jej nelze dosáhnout, tak naše diody s ampérmetrem mají větší úbytek
než kolik jsme zprvu nastavili CV, takže si CV lehce zvedneme, a můžeme nastavovat CC dál.
Až budeme s hodnotou CC spokojeni, tak odpojíme naši zátěž sestávající z ampérmetru a dvou diod, a zapojíme opět
voltmetr, a s ním nastavíme už naše finální požadované CV.
Pozor! Vždy připojujte diody s ampérmetrem k vypnutému měniči, a až posléze jej zapněte. Pokud byste jej nechali
běžet a zčistajasna jej zkratovali diodami, je možné, že náboj uložený ve výstupních kondenzátorech spálí pojistku
v multimetru nebo prorazí diody, a dojde ke škodám.
Pozor! Dbejte správného dimenzování použitých diod. Jistě pro nastavování proudu 5 A nebudu používat diodu
1N4007, která zvládne jen 1 A, ale místo ní použiju například diodový usměrňovací můstek na 25A. Tento bude mít
velkou rezervu, a nejenže nemůže dojít k jeho poškození, ale dost možná zvládne chvíli uchladit ztrátový výkon, který
na něm bude přítomen. Zde by to bylo prakticky cca kolem 7-10 W
Nastavování buck-boost měničů

Buck-boost měniče nastavujeme stejně jako buck měniče.
Nastavování boost měničů

A teď nám začíná sranda, boost měniče jsou na nastavování CC limitů pěkné peklo. Mnoho lidí si svůj boost měnič
zvládlo odpálit, a dokonce byly případy, kdy si lidi odpálili i svůj napájecí zdroj.
Představme si, že mám boost měnič pro napájení LED, napájen je z 24V baterie a chci jej nastavit na 36 V 1 A. Jak to
mají boost měniče s výstupním napětím? Boost neboli step-up, česky zvyšující měniče umí napětí jen a pouze zvyšovat,
tedy rozsah jejich dosažitelného výstupního napětí je VIN – VMAX, přičemž VIN je vstupní napětí a VMAX je pak maximální
napětí, třeba 60 V, to je teď ale fuk. Boost měniče tedy nemohou jít pod své napájecí napětí, a to je kámen úrazu. Když
omylem nebo úmyslně vyzkratujeme buck nebo buck-boost měnič, většina jich to ustojí, a ty nejlepší přejdou do OCP
režimu, a budou si s cca vteřinovým intervalem „ťukat“ malé napětí na výstup a zkoumat, jestli zkrat už zmizel. Jenže
boost měniče toto nemohou, ony nemají možnost přerušit napájecí vedení, protože mají v cestě jen tlumivku a diodu,
a žádný řízený spínací prvek. Obvykle při zkratu na výstupu boost měniče pak dojde ke spálení diody a tlumivky, pokud
25
samozřejmě dřív nezabere předřazená pojistka. U boost měničů je tedy vstupní nadproudová ochrana ještě důležitější
než u ostatních.
Pokud se nad situací zamyslíme, pak vyvodíme jako důsledek následující –budu měnič napájet co nejnižším napětím,
při kterém ještě poběží, a nastavím jej za pomocí většího množství diod. Toto však s sebou nese velké problémy,
zejména mnohem vyšší vstupní proud, který může měnič přetížit, ale taky velké rozměry onoho většího množství diod
spojených dohromady.
Jako nejlepší řešení se tedy jeví nastavit měnič za podmínek, za kterých bude provozován. Tedy připojím k němu onu
36V 1A LED.
Nastavíme si CV lehce vyšší, aby nám CV limit nesahal do CC režimu, jako je tomu u analogové regulace zvykem. CC
limit pak stáhneme na minimum. Vypneme zdroj, připojíme LED s ampérmetrem a zapneme zdroj. Nyní již stačí
nastavovat CC dokud nebude proud dosahovat požadované hodnoty. Poté odpojíme LED a donastavíme si CV.
CC+CV
V kapitole CC a CV nastavení se navzájem ovlivňují a v kapitole Předěl CC/CV může být tupý nebo lepivý jsme se
seznámili se záludnostmi provozování zdrojů s analogovou regulací, pokud potřebujeme využívat jak CV, tak CC režimu.
Pro napájení LED a dalších choulostivějších součástek tedy nezbývá než doporučit držet se pouze CV nebo pouze CC, a
ten druhý limit prostě vyhnat nahoru, aby neovlivňoval regulaci. Pokud bychom například nastavili měnič na LED 36V
1A, tak si představme scénář s lepivou „ostrou“ regulací:
LED je studená, její odpor je mírně vyšší. Začneme ji napájet zdrojem CC 1 A CV 36 V. Měnič poběží v režimu CV = 36
V a LED může protékat například 0,9 A. Jak se bude LED provozem zahřívat, její odpor bude klesat a v důsledku toho
proud stoupat. V momentě, kdy se proud vyšplhá na 1,00 A by se měj zdroj ideálně přepnout do režimu CC, a řídit se
maximálním proudem. Jenže takový zdroj s lepivou regulací se bude ještě chvíli držet CV režimu, a to až do okamžiku
dosažení například 1,2 A, kdy konečně zabere analogová regulace a zdroj přejde do CC 1 A režimu. Během této fáze
ohřívání tedy LED doplatí na špatnou analogovou regulaci, a odnese si z toho doživotní trauma v podobě zkrácení
životnosti.
UVP
Některé větší a dražší měniče implementují funkci UVP – under voltage protection = ochrana před podpětím. Ta má
dvě funkce: Obecně slouží k zabránění podvybití například autobaterie, ze které je měnič poháněn. Může sloužit i jako
detektor nastartovaného motoru (UVP na 12,9 V) a následné spuštění nabíjení například baterie v karavanu. Druhá
funkce je typická pro boost a buck boost měniče. Při poklesu napájecího napětí na polovinu vzroste měničem odebíraný
proud na dvojnásobek. UVP je tedy možné nastavit i z důvodu ochrany proti přetížení měniče, nebo napájecího vedení.
MPP
Některé měniče mají funkci MPP, kterou známe z fotovoltaiky. Zjednodušeně řečeno, měnič běží naplno (podle CC a
CV limitů), a pokud by vstupní napětí mělo klesnout na nastavené VMPP, tak měnič sníží výstupní výkon tak, aby napětí
na vstupu nekleslo pod nastavené VMPP. Tato funkce je dobře využitelná u malých fotovoltaických systémů, kde je
potřeba zajistit impedanční přizpůsobení zátěže. V závislosti na intenzitě dopadajícího světla na panel se neustále mění
vnitřní odpor solárního panelu (jeho tvrdost). Pokud bychom obyčejný CC/CV měnič nastavili optimálně pro zataženo,
tak v případě jasného počasí se nebude využívat plného výkonového potenciálu z panelů. Kdybychom zase nastavili
měnič na jasno, tak v případě zatažena poklesne v důsledku velkého odběru napětí na panelu natolik, že bude mnohem
víc energie ztraceno do tepla, než kolik energie dostaneme do baterií. Z těchto důvodů maximalizace výkonového zisku
musíme u FV panelů a dalších podobných zdrojů využívat měniče MPP nebo MPPT.
26
Vlastní řešení vs. Hotový měnič
Když se nad tím zamyslíme, které řešení je vlastně lepší? Mám si měnič postavit sám, nebo si koupit již hotový? Máme
tu mnoho argumentů podporujících oba přístupy, a tak si je shrňme.
Cena
Cenově výhodnější bude vždy si hotový měnič koupit. I kdybyste brali součástky po 100ks na reelu, nedostanete se
s BOM cenou (cena podle kusovníku) na cenu, za jakou to koupíte. Dokonce je i cenově výhodné si dle potřeby sám
vyměnit nějakou součástku na hotovém měniči za jinou, a to i když budeme počítat s tím, že tu odpájenou již nikde
nevyužijeme.
Toto samozřejmě platí pouze pokud bereme měniče přímo od prodejců, kteří jsou jen jeden krok od fabriky, která ty
měniče valí na běžícím pásu. Běžně se dají sehnat na Aliexpress a eBay. Pokud bychom se rozhodli kupovat měnič od
dalších přeprodejců, jejich cenová výhodnost pozbyde velkého náskoku, a dokonce se může cena kupovaného měniče
vyšplhat na cenu vlastního řešení. Ale to jen z toho důvodu, že tito překupníci si dávají nemorálně vysoké přirážky.
Bavíme se tu například o známé stránce laskakit která prodává Step-down měnič s XL4015, CC/CV, červené provedení
za 88 Kč (+ doprava). Já ho naposledy kupoval i s dopravou za 39,3 Kč/ks, a to jsem jej kupoval z maloobchodní sítě
aliexpress. Na velkoobchodní alibabě stojí kus 19 Kč, pokud jich odebereme alespoň 50. Nebo mikro step-down měnič
s MP2315, laskakit ho prodávají za 34 a já ho mám za 12 Kč. VO cena pak činí cca 7,4 Kč. Podobné weby jsou například
dratek.cz, pajenicko.cz, hadex.cz, ale musím přiznat, že hadex je cenami ještě v pohodě. Ale když vidím, jak nějaký e-
shop má sortiment jako kdyby na Aliexpressu udělali Ctrl+C a na svém e-shopu Ctrl+V, a cenu přemrštili dvoj až
trojnásobně, přičemž nepřidali žádnou vlastní přidanou hodnotu, tak mně osobně to hýbe žlučí.
Když už kapitalismus, tak řízený morálkou a etikou. Přirážka se dává +5 % až +30 %, a ne +200 %...
Pružnost provedení
Pokud máme speciální požadavky, ať už na prazvláštní a dost specifické funkce, nebo například jen škálovatelnost, zde
málokdy vyhoví hotový modul měniče. V případě, že chceme například měnič ovládat na dálku, po sběrnici, dodělat
mu enable apod, někdy postačí přidání operačního zesilovače, někdy digitální potenciometr, ale tyto úpravy mohou a
nemusí způsobit sekundární problémy. Proto pokud budeme potřebovat speciální funkce, musíme buďto koupit a
upravit měnič, který je svou koncepcí pro toto vhodný, nebo si holt navrhnout měnič svůj.
Čas vývoje
Výběr hotového měniče by vám dřív zabral docela dlouho, klidně celé hodiny prolézání Aliexpressu a ebaye, a do toho
prolézání internetových fór a dělání si poznámek o tom který zdroj je problémový, nebo má špatnou účinnost atd.
Naštěstí s vydáním mého testu 27 DC měničů se toto pro mnohé dost zjednodušilo, a po vydání této publikace a
souvisejících videí stačí na dohledání vhodného měniče doslova pár minut.
Pouštět se do vývoje DC měniče mohou jen zkušení lidé, případně i nezkušení řídící se cizím schématem. První schéma
může být hotové během pár hodin. Dále musíme dohledat snadno sehnatelné součástky, které můžeme koupit
výhodně, a jsou pokud možno co nejvíce běžné. S těmito součástkami pak upravíme schéma, a vygenerujeme soubory
pro výrobu desky plošných spojů – DPS. Výroba DPS zabere zpravidla pár dní – buďto si prototyp vyrobíme sami, nebo
jej pošleme do JLCPCB či PCBWAY a dalších služeb. Jejich doručení trvá zpravidla dva až tři týdny. Poslední možnost je
osadit si prototyp na univerzální desku, a propoje si dělat vlastními vodiči. Je to sice neskutečně šeredné, a každý, kdo
se kolem toho ochomýtne si zcela jistě „odplivne lečo“, ale na druhou stranu je to rychlejší a levnější než výroba
prototypové desky.
Takže, máme revizi 1. U té zjistíme mnoho závad a přijdeme na další optimalizace. Vyrobíme, nebo dáme vyrobit další
desku, revizi 2. Následovat můžou i další revize, a celkově se vývoj tohoto měniče může protáhnout klidně na dobu
přesahující dva měsíce.
27
Kontrolér versus hradla a komparátory
Doba vývoje vlastního řešení se také ještě výrazně protáhne, pokud se rozhodneme využít klasická hradla a
komparátory pro generaci PWM signálu. Obvodové řešení nabere neskutečné složitosti a rozměrů, a budeme muset
laborovat s obrovským množstvím mosfetů, indukčností, a pořád si hrát s frekvencí. Doba vývoje se protáhne klidně
na půl roku.
Proti tomu použití již hotového kontroléru spínaného měniče dost problémů usnadní vzhledem k jednoduchosti,
potřebě mnohem menšího množství externích součástek („smetí kolem“), a taky faktu, že výrobce v datasheetu
(datový list) velmi často udává typická zapojení pro různé aplikace, a také poskytuje mnohé vzorce, jejichž výpočty
můžeme docílit lepších účinností, nebo něco vyřešit jednodušeji atd.
Odolnost a životnost
Životnost závisí zejména na dimenzování součástek, a jejich míře zatěžování. Obecně zastarávají jen elektrolytické
kondenzátory, a časem se může vyhřát křemík (spínací prvky – MOSFET a diody). Dlouhou životnost kondenzátorů
zajistíme dostatečným dimenzováním, a ideálně kombinací keramika – tlumivka – keramika + polymer, případně další
variace. Životnost křemíku prodloužíme chlazením. Obecně tedy stačí pro delší životnost volit měnič takový, který se
při provozu moc nezahřeje a bude se flákat. Ovšem někdy to přináší i špatnou účinnost, a zde je třeba se rozhodnout
pro správný kompromis.
Odolnost, a zde se bavíme z hlediska elektrického se dá velice snadno zvýšit externími součástkami. Například anti-
backflow diodou, vstupní pojistkou v kombinaci s TVS – transilem na vstupu a klidně i výstupu.
Zvyšování spolehlivosti přidáváním chlazení a vhodným dimenzováním součástek je vždy snažší u vlastního návrhu
měniče. Zvyšování odolnosti jde velmi často dodělat i na hotový měnič, ale nemusí to vypadat k světu. Zde tedy
s mírnou převahou vítězí vlastní řešení.
Vzdělávací potenciál
U hotových měničů se můžeme jejich úpravami naučit pár zákonitostí, například výměnou některých výkonových
komponent. Při návrhu vlastního měniče se však dostaneme problematice více do hloubky, a přijdeme si na mnohem
více zákonitostí.
Dlouhodobá dostupnost
Dlouhodobá dostupnost je u hotových měničů nejistá. Naštěstí bývají vyrobené z nejběžnějších komponent, jaké
existují, a tak v případě jejich nedostupnosti je možné provést reverzní inženýrství, případně si i něco doladit, a začít si
měnič vyrábět sám. Samozřejmě je tu problém s najetím do výroby – zejména čekání na dodání desek atd.
U vlastních konstrukcí musíme dbát na to, abychom používali co nejstandardnější komponenty, a vyvarovali se
například kontrolérů na pokraji EOL – end of life – součástky, které se brzo přestanou vyrábět. Musíme mít také
vytipované náhrady za některé klíčové komponenty, aby v případě nestíhání dodávky od jednoho výrobce jsme mohli
objednat tyto komponenty u výrobce jiného. Samozřejmost je držet si skladové zásoby.
Konkurence a motivace
Pokud se chceme pouštět do vývoje vlastního DC měniče, pak nás k tomu povede jedna ze tří skutečností. První
možnost je, že se to prostě chci naučit. Sám jsem si stavěl měniče kolem obvodů MC34063, moc dobře to znám. Dalo
mi to dost zkušeností. V těchto případech člověk soutěží sám se sebou, a snaží se překonat svůj vlastní návrh
neustálými vylepšeními.
Druhá možnost je, když prostě našim požadavkům nic nevyhovuje. Pak ano, stavba vlastního měniče je jediná možnost.
Třetí případ je, když pracujeme ve firmě, která valí produkty s vestavěnými měniči například někam do průmyslu. Zde
si rádi navrhneme měnič svůj, dostatečně kvalitní, a dostatečně odolný. Samozřejmě firma pak na svých bedrech nese
poměrně nákladný vývoj, a je jen na ní, aby od tohoto výrobku prodala mnoho kusů, aby se jí vývoj zaplatil.
28
Shrnutí teoretické části
DC-DC měniče nabízejí své služby zejména ve výkonovějších aplikacích, a jejich výhody se stávají markantnějšími
s vyšším proudem, nebo větším rozdílem vstupního versus výstupního napětí, a to díky své vysoké efektivitě, někdy až
nesrovnatelně vyšší proti tradičním lineárním stabilizátorům, nebo obyčejnému rezistoru. Jaká ta efektivita bude, o
tom je druhá část, která bude následovat.
DC-DC měniče navíc umožňují co nebylo doposud vůbec snadné, umí stejnosměrné napětí i zvyšovat, nebo snižovat a
zároveň zvyšovat. Jejich provedení se však liší, a tak musíme topologii měniče vždy zvolit správně tak, abychom za
všech přípustných provozních podmínek dostali naše napětí na výstupu.
Měniče mohou pracovat v režimu konstantního napětí CV (napěťový zdroj), nebo v režimu konstantního proudu CC
(proudový zdroj). Speciálním případem CV regulace je rychlonabíjení, kdy měnič slouží jako rychlonabíječka pro
telefony, tablety a notebooky, a napětí je řízeno fast charge kontrolérem, který si povídá s nabíjeným zařízením, a
podle jeho přání upravuje výstupní napětí.
U měničů s analogovou regulací bychom se měli vyvarovat častému pohybu pracovního bodu kolem předělu CC/CV,
který bývá tupý nebo lepivý.
Řekli jsme si dále o zajímavostech s provozem DC měničů. Například proč mají měniče vysoký náběhový proud, a jak
jej můžeme efektivně zmírnit. Nebo zásady pro paralelní chod dvou a více měničů současně, dále zásady pro paralelní
chod s funkcí redundantního napájení, a jak nám tu může škodit tzv. backflow. A také jak vypadá paralelní chod měničů
s prioritou, a kde jej lze využít. A v poslední řadě jsme si řekli proč na výstupu DC měničů vzniká vysokofrekvenční
zvlnění, a řekli jsme si o způsobech jak jej omezit – odfiltrovat.
Další kapitola se týkala zvýšení spolehlivosti DC měničů, a pojednávala zejména o přidání nadproudové ochrany na
vstup i výstup měniče, a v čem je taková ochrana spásná. Také jsme si popsali jak se bránit proti otočené polaritě
vstupního napětí, jak se bránit proti přepětí, a jak se bránit proti vstupnímu zvlnění. Pro zvýšení spolehlivosti má také
výrazný vliv správné chlazení křemíkových komponent i kondenzátorů, stejně jako jejich správné dimenzování.
Nastavování provozních parametrů může být jednak jednoduché, pokud například nastavujeme CV, ale taky velmi
nebezpečné, třeba pokud nastavujeme CC u boost měniče. Mnoho lidí mi psalo jak si měnič při nastavování spálili, a
tak tato publikace popisuje i správné postupy nastavení CV a CC limitů pro všechny tři druhy měničů (buck, boost a
buck-boost). Jako bonus jsme si řekli i o nastavení limitu UVP a MPP.
Poslední teoretická kapitola pojednávala o zamyšlení se nad výhodami a nevýhodami pokud bychom srovnávali měnič
navržený a postavený doma, versus měnič hotový.
29
Test 115 DC měničů
Od 27 DC měničů po 115 DC měničů, aneb tři roky vývoje
Již před nějakou dobou jsem provedl svůj test 27 DC měničů. Tehdy jsem neměl tolik zkušeností, a tabulka i metoda
testování samozřejmě vykazovaly své nedostatky. Ale tak to už bývá. Pouze s praxí přicházejí zkušenosti, ze kterých
jsme schopni se poučit, a na základě kritického posuzování vlastní práce stále vylepšovat a zpřesňovat svou metodiku.
Klíčem tedy je neustále ve své práci hledat chyby a nedostatky, a snažit se je vyřešit.
Obrázek 14 - Test 27 DC měničů, část Buck 1–12 V -> 5 V
Jak vidíme na tomto obrázku, jedná se o tabulku s testovanými měniči.
Měniče jsem tehdy testoval za více provozních parametrů. Zvolil jsem nejvíce používané kombinace vstupního a
výstupního napětí, a to v dostatečně širokém rozsahu, abychom se při každém svém použití měniče alespoň jedněm
provozním parametrům přiblížili. Konkrétně snižovací buck měniče jsem testoval při přeměně z 12 V na 5 V, 20 V na 5
V, a 20 V na 12 V. Boost měniče zase zvyšovaly z 5 V na 12 V a z 12 V na 24 V. Buck-boost měniče byly testovány za
všech zmíněných provozních napětí.
Během testu měničů jsem zaznamenával jejich účinnost a teplotu klíčových komponent (tedy mosfetu a diody). Teplota
tlumivky může být v podstatě jakákoliv, a je nám to jedno (dokud se tlumivka neodpájí). Samozřejmě trochu přeháním,
protože takto horká tlumivka by již poškozovala i desku plošných spojů a měnily by se feromagnetické vlastnosti jejího
jádra. Ale jde tu o to, že zrovna tlumivka může být horká jak chce, ale klíčová je teplota křemíkových komponent.
Tabulka měla mnohé nedostatky. Tehdy jsem ji dělal v Google dokumentech, a to proto, že jsem myslel, že ji budu
potřebovat plnit ze svého hlavního stolního PC, ze svého notebooku, a ze svého telefonu. Nakonec jsem data zadával
stejně jen ze svého stolního PC. Tabulka trpěla zejména problémy s formátováním, protože byla založená jako XLSX,
což je proprietární formát Microsoftu, a byla upravována v dokumentech Google, které s tímto formátem moc neumí.
Další formáty jsou například XLS, ale ten je zastaralý, pochází z dob kdy jsem se narodil – Office 97, které mám stále na
svém Compaq Contura 430 CX. Kompatibilitu se strojem s Windows 95 však zachovávat nepotřebuji. Google má vlastní
formát GSHEET, ale ten mi zase neotevřou stolní Microsoft Office. A konečně je tu ODS z rodiny Open Document
formátů. Ty by mi díky své otevřenosti seděly asi nejvíc, ale každý balík office si je otvírá po svém, a uložení souboru
v jiné Office sadě by mi všechno rozházelo. Jinak je vidí Microsoft Office, jinak je vidí OpenOffice, jinak je vidí
dokumenty Google, jinak to otevře Novell/Corel WordPerfect, a jinak to otevře Softmaker FreeOffice. Tato vzájemná
30
nekompatibilita mě vedla k tomu zkusit na nějakou dobu jet na OpenOffice.org řešení. Avšak pozdější problémy s mou
nezvyklostí na OpenOffice a zejména fakt, že datalogging software pro můj UNI-T UT61E+ funguje jen s klasickým MS
office mě to donutilo si koupit MS Office Professional Plus 2016, poslední edici office, která nedělá, co nemá, a dělá
jen to, co má. Nějakou dobu jsem kdysi používal Office 2019, a už s tím jsem měl problémy, a Office 365 byly katastrofa.
Takže tento dokument, který právě čtete byl napsán ve Wordu 2016 a tabulky v Excelu 2016. Ale to jsem se příliš vzdálil
od tématu.
Pro pokračování testu DC měničů jsem zejména od základu přepracoval tabulku, aby byla optimalizovaná z hlediska
toho, kolik která informace potřebuje místa na šířku a na výšku.
Změn se dočkalo i měřící zapojení. Původně jsem prostě cvakl na vstup a výstup krokosvorky, a napětí jsem měřil
zabodnutím hrotů multimetru do plošek vstupu a výstupu. Samozřejmě to vykazovalo nejen velkou chybu způsobenou
pohybem krokosvorek vůči desce měniče, ale mnohdy jsem jej takto odpojil.
Obrázek 15 - Testovací zapojení pro test 27 DC měničů
Toto amatérské, nedokonalé, a nevyhovující zapojení jsem se rozhodl nahradit něčím mnohem lepším. Jedná se o
zapojení umožňující jednak snadné připájení k pájecím ploškám měniče, tak i snadné vložení do šroubových svorek
měniče. Integruje v sobě i Kelvinovo 4-vodičové měření napětí, a také bypass ampérmetru. Ten se hodí například když
jej potřebuji nebo chci odpojit, nebo jeho bočníku ulevit (při proudech blížících se maximálnímu proudu ampérmetru.
Jako voltmetr jsem používal Owon B41T+ a jako ampérmetr UNI-T UT61E+. Později jsem Owon vynechal, protože mě
jeho bugy doháněly k šílenství, a napětí jsem měřil HoldPeak HP-770D. Finální konfigurace měřidel, která byla užitá asi
pro 70% dat byla kombinace voltmetru UNI-T UT61E+ (22 000 čísel, 0,05% přesnost) a ampérmetru Hioki DT4261, kde
jsem využíval funkce AVERAGE pro stabilizaci hodnoty naměřeného proudu (6 000 čísel, 0,5% přesnost). Následující
fotografie ukazuje jak vypadá měřící zapojení. Pod ní se nachází schéma. Proudové vodiče jsou CYA 1mm2 a napěťové
CYA 0,5mm2.
31
Obrázek 16 - Měřící aparatura pro test 115 DC měničů
Obrázek 17 - Schéma zapojení měřící aparatury pro test 115 DC měničů
Teplotu klíčových komponent (dioda a mosfet) jsem měřil laserovým teploměrem Parkside PTIA1, který mi už pár let
spolehlivě slouží.
Jako zátěž jsem používal střídavě dvě zařízení.
Obrázek 18 – 600 W 40 A zátěž Atorch a 10 A nabíječka ToolKitRC M7
32
Hlavní zátěž je modulární zátěž Atorch, kterou jsem zabudoval do velké Kradex bedny (akorát jsem se nedostal k tomu
udělat fešnější popisky). Tato zátěž zvládá odebírat proud až 40 A, a uchladí až 600 W výkonu proměněného v teplo.
Tato zátěž tedy zatěžovala měniče po čas měření jejich příkonu. Ovšem aby mi tato zátěž neustále běžela, a třeba
hodinu v kuse protápěla 24 V × 12 A = 288 W, tak takový přímotop provozovat je, obzvlášť v dnešní době uměle zvýšené
ceny energií velmi neekonomické. Proto jsem proces optimalizoval následovně:
1. Nastavím na zdroji požadované napájecí napětí, a zapnu jej

2. Přepnu voltmetr na výstup, a na měniči nastavím požadované výstupní napětí
3. Na modelářské nabíječce ToolKitRC M7 nastavím regenerativní vybíjení na požadovaný proud, a zapnu jej.
Nyní, namísto abych energii protápěl, tak ji za pomocí nabíječky rekuperuji do své PowerBankWh, ze které běží
testování životnosti AA baterií jejich cyklováním. Energie z měniče je tedy dobře využita.
4. Po přibližně jedné hodině dojde k ustálení teploty měniče. Když jsem měřil velké měniče při malém zatížení,
nechával jsem je 2 hodiny ustálit.
5. Po ustálení teploty vypnu regenerativní vybíjení na nabíječce, a na laboratorní zátěži nastavím požadovaný
proud, a spustím ji
6. Za pomoci voltmetru a přepínaní spínače pro měření vstupu a výstupu měniče si nejdřív nastavím výstup
měniče na přesnou požadovanou hodnotu, například 5,002 V, nebo 12,011 V atd. Poté nastavím zdroj tak, aby
na vstupu měniče bylo požadované napájecí napětí (s rozlišením na 0,01 V)
7. Multimetr Hioki měřící proud přepnu do AVERAGE, a zatímco se mu ustaluje hodnota, tak měřím a zapisuji
nejvyšší změřenou teplotu. Po ustálení proudu na displeji zaznamenám do tabulky i proud.
8. Měření posléze opakuji od bodu 1. pro další proud, nebo pro další kombinaci napětí. Takhle naplním celý
29,5MB excelovský soubor.
Samozřejmě se hodí doplnit informace ohledně speciálních případů.
Například u opravdu velkých měničů zatěžovaných na minimum jsem je nechal třeba hodinu běžet na dvojnásobný
proud, aby se vůbec zahřály, a pak hodinu na správný proud, aby se ustálily. Kdo se setkal s PID regulací pro obvod
s velkou setrvačností ví, proč je to lepší takhle přestřelit, klidně i nad regulační křivku.
U proudů 250 mA (pro boost měniče a buck-boost měniče pracující v boost režimu) jsem nepoužíval nabíječku, protože
ona umožňuje nastavení proudu s rozlišením na 0,1 A. Namísto toho se prostě měnič zahříval za cpaní výkonu do
zátěže. Samozřejmě že ztráty byly malé, 3 watty pro 5 → 12 V, respektive 6 wattů pro 12 → 24 V, to mi žíly netrhalo.
U proudů přesahujících 10 A (12, 15 a 20 A pro BUCK; 15 A pro BOOST a 12 A pro BUCK-BOOST) se proud rozdělil mezi
nabíječku a zátěž tak, že nabíječka brala neustále 10 A, a zátěž vzala zbytek. Mám ještě jednu nabíječku
s regenerativním vybíjením, ToolKitRC M8S, ale ta stojí za houby, protože proud lítá nahoru a dolů klidně o jednotky
ampér, a stability se tu člověk nedočká.
Boost měniče, když jejich vstupní proud překonal 18 A (můj zdroj Riden RD6018 dá bohužel „jenom“ 61 V a 18,1 A),
tak byly napájeny z vícero zdrojů současně. Nejvyšší dosažený proud byl 35,3 A, a na ten se musely složit 3 laboratorní
zdroje. GVDA 30V10A v režimu CC = 10,00 A, dále Riden DPS5015 v režimu CC = 15,00 A a „zbytek“, tj. asi 10,3 A dodal
Riden RD6018 v CV režimu. Na následující fotografii převzal úlohu zdroje Riden DPS5015 můj první plně spínaný
laboratorní zdroj, který byl schopný dodávat něco přes 12 A na kanál. Ta hlučná velká krabice s pěti různými výstupy
(4 jsou galvanicky oddělené) funguje dodnes.
Používání dvou zdrojů současně až takový problém nebyl, ale sladit tři zdroje současně, a to tak, aby měl měnič na
vstupu přesně 12,00 voltů, a do toho abych nepřetížil žádný ze zdrojů, to bylo opravdu velmi náročné.
33
Obrázek 19 - Měření boost měniče, který jsem musel zásobit napětím 12,00 V při proudu 35,3 A. (pro focení jsem radši vypnul zátěž)
34
BUCK měniče – tabulky s výsledky
Protože jsou tabulky pro BUCK měniče dost vysoké, přeci jen, 59 měničů je docela dost na jednu A4, tak jsem je rozdělil
napůl. Samozřejmě i do spodní poloviny jsem zakomponoval hlavičku pro přehlednost.
Obrázek 20 - BUCK měniče | 12 → 5 V | 1. polovina
35
36
37
38
39
40
BUCK měniče – Rozbor výsledků
Osobně nyní vyberu několik měničů, které bych já osobně volil do různých použití na základě jejich účinnosti a
maximálních parametrů. Budou to tedy takoví mí favorité (ovšem méně rezaví než můj Favorit), a seznam těchto
favoritů poslouží dobře i vám, protože vypíchne měniče, které se skutečně vyplatí používat.
Osobně bastlím tak horlivě, že objednávat měniče po kusech přesně na projekt, a pak čekat dva až čtyři týdny na dodání
z Aliexpressu, no, řekněme že to není to pravé ořechové, kor v případech, kdy to hoří. Tím nemyslím vůz francouzské
výroby, nýbrž termín, kdy to má být hotové. Musel bych se pak uchýlit k některým předraženým přeprodejcům zboží
z Číny, a sice bych to měl rychleji, v rámci jednoho týdne, ale zase bych pěkně přeplatil, byl chudší, a ještě podpořil
jantara, který si dává 200 % marži. Proto si vedu skladové zásoby. Zejména mám 4 organizéry plné konektorů, běžně
používané typy, jako faston, XT60, DC 5,5, různá očka a vidličky, banánky apod. Pak mám ještě jednu asi 10 litrovou
bednu, kde mám atypické konektory. S DC měniči to mám podobně. Mám dva organizéry s obecně moduly, přičemž
95% majorita jsou DC-DC měniče. Zbytek jsou zejména TP4056 moduly a digitální voltmetry. K tomu mám ještě 10
litrovou bednu s rozměrnějšími měniči, a další dvě bedny s měniči, které se účastnily testu.
Uznávám, moje skladové zásoby jsou poněkud megalomanské, ale to je způsobeno hlavně právě testem 115 DC
měničů. Vy si na bastlení jistě vystačíte jen se dvěma organizéry a 5 litrovou bednou . Pro firemní použití se to bude
samozřejmě lišit.
Slíbil jsem ale mluvit o BUCK měničích.
Pro proudy do 1 A doporučím Mini360, hned první z tabulky. Má praktické rozložení jako správný
dvojbran a krátkodobě snese i 2 A na výstupu. Nastavování se provádí přes miniaturní trimr,
jehož přesné nastavování blíží se spíše středověkým mučícím metodám nežli něčemu v praxi
snadno použitelnému. Ale je to daň za obrovskou miniaturizaci.
Měnič hned pod ním, Mini s obvodem MP2315 bohužel nemohu až tak vřele doporučit, i když je účinnější. I když jeho
přítomnost jak trimru, tak možností pevných napětí je příjemná, toto přepínání mezi přednastavenými napětími a VADJ
pomocí pájecích propojek se mi v praxi ukázalo být spíš na obtíž, a způsobovalo docela problémy.
Měnič Mini560 se ukázal být skutečně velmi výkonným, skutečně zvládá proudy až do 5 A, a to
bez ztráty hvězdičky. Navíc je velmi levný a malý. Bohužel v případě, že se pro něj rozhodnete
musíte mít na paměti, že jeho vstupní napětí je jen do 20 V, a ono to tak fakt je, nepřekračujte
to, a snad se tomu radši ani nepřibližujte. Už jsem si jich pár odpálil, a velice lehko. Některé i bez
překročení 20 V. Druhá piha na kráse je fakt, že se dodává pouze s přednastavenými napětími 3,3; 5; 9; 12 voltů.
LM2596HVS, proč jsem ho sakra zařadil mezi favority, když je tak ošklivě neefektivní?
Možná má účinnost kolem 77-84 %, a zvládne jen do 1 A, ale přesto si může najít cestu do
projektů, a to díky svému širokému rozsahu vstupních napětí, až do 50 voltů, a to při nízké
ceně.
XL4015, doufal jsem, že za něj najdu v tomto testu nějakou náhradu, ale bohužel se to
nekonalo. Jeho účinnost kolem 90 % je velmi nevalná, avšak stále není k dispozici
alternativa, která by zvládla napětí přes 24 voltů, proud až 5 ampér, a nabízela nastavitelné
CV víceotáčkovým trimrem. Ve skutečnosti v případě posílení chlazení zvládne až 8 ampér.
XL4015 je tu podruhé, tentokrát ve verzi CC/CV. Je sice méně účinný než jeho černý brácha,
ale taky je o 10 korun levnější. Jeho účinnost pohybující se mezi 79–89 % je bídná, ale
ukažte prstem na levnější CC/CV měnič, kor když je schopný dodávat až 4A proud.
Dlouhodobě však do 2,5-3 A.
41
Tento bezejmenný měnič (klíčová slova viz 3. sloupec tabulky), který se dá koupit ve fixních
verzích 5V 2A nebo 12V 2A se pyšní vstupním napětím až do 90 voltů, a dokonce má na
vstupu Grätzův můstek a NTC termistor pro omezení náběhového proudu. Po překonání 2
ampér se měnič vypne, aby se ochránil před přetížením. Pro běžné použití doporučuji
napojit napájení na hlavní vstupní kondenzátor. Vyhneme se tak ztrátám na můstku a NTC.
OSKJ 5V 8A USB měnič je už na první pohled skutečně velmi kvalitní, nebývale na poměry
měničů z Aliexpressu. Jsou použity kvalitnější kondenzátory, dvě kvalitní dvojitá USB, a deska
je zespoda zalitá průhledným silikonem. Vstupní napětí v rozsahu 8-35 volt přivádíme na DC
konektor, nebo na šroubové svorky (do 2,5 mm2). 5V taháme z USB, nebo šroubové svorky.
Tento měnič je nejlevnější 8A měnič z testu, a dosahuje účinnosti kolem 93%.
DIY Fast charger CTP01 je zajímavá rychlonabíječka pro telefony a tablety, a to díky schopnosti
poskytnout 12V 2A, a to dlouhodobě a při účinnosti krásných 95,4%. Podporuje všechny běžné
rychlonabíjecí protokoly, jedná se tedy o full-protocol nabíječku. Jeho součástí je i SMD
pojistka. Bohužel neznámé hodnoty a napevno připájená, a díky malým rozměrům ji nelze
nahradit držákem na SMD pojistky 1808. Snad to nebude třeba, pojistka mi drží OK.
Rychlonabíječka s čipem IP6518 je opět full-protocol nabíječkou, a k tomu zvládne napětí až

20 voltů a proud až 3 ampéry. Díky tomu ji lze využít jako nabíječku k notebooku
podporujícímu PowerDelivery protokol. Účinnost kolem 95% je hezká. O 5 korun levnější
rychlonabíjecí modul má sice 96,5%, ale ten zase neumí 20 voltů. I když jeho schopnost dodat
pět ampér je taky lákavá. V praxi ale takový proud při 12 voltech odebírat nebudeme, proto
z těchto dvou je lepší IP6518. Navíc disponuje kvalitním vstupním DC konektorem.
Měnič, který najdeme pod názvem Full protocol 65W jde dokonce o třídu výš, neboť zvládne
ještě vyšší výkon, a to 65 wattů, což stačí pro drtivou většinu notebooků, mikropájky napájené
z USB-C, a vlastně téměř na cokoliv. Pokud bychom použili obě USB naráz, tak samozřejmě
poběží v základním 5V režimu. Hodně se mi líbí přítomnost konektoru i pájecích plošek, a
zejména displej, který po prokliku tlačítka ukazuje napětí, proud a výkon. Oblíbil jsem si jej
zejména pro diagnostiku rychlonabíjení. Navíc má Line compensation, přidá 50mV na každý
ampér výstupního proudu. Použité kondenzátory jsou nejspíš polymerové, a DC konektor je kvalitního provedení.
Měnič s LM25116, prodávající se pod označením 300W 20A je dlouhodobě můj oblíbený.
Pozor na jeho snadnou vizuální záměnnost za měnič „200W 12A low ripple“. Ten má cívku
naležato, obvod XL4016E, a mizernou účinnost. Měnič s LM25116 má účinnost kolem 96%,
CC/CV regulaci a vstupní šroubové svorky s hranatými podložkami, pod které nacpeme max.
1,5 mm2 vodiče. Případně můžeme použít očka nebo vidličky pro šroubky M3. Měnič disponuje
vypínačem, který se dá i odpájet a umístit pro obsluhu výhodněji. Těchto měničů provozuji
několik, z hlavy si vybavím dva v mé Peltierové autolednici, jeden v přenosném slunci, jeden
sloužící jako hlavní napájecí měnič pro celou sestavu pro testování baterií, a jeden převádí napětí z 18,5V li-ion
akupacku na 13,5V pro automobilní měnič napětí na 230V, který provozujeme v bunkru. Ani jeden exemplář tohoto
měniče mi ještě neodešel. Je to velmi cenově výhodný výkonný spolehlivý buck měnič.
BOOST měniče – tabulky s výsledky

Boost měničů naštěstí bylo „jenom“ 35, takže se jejich tabulka vejde přehledně celá na jednu A4. Nadpis jsem dal
schválně takhle na předchozí stránku, aby nám neukousnul drahocenný centimetr výšky papíru.
42
Obrázek 26 - BOOST měniče | 5 → 12 V
43
Obrázek 27 - BOOST měniče | 12 → 24 V
44
BOOST měniče – Rozbor výsledků
Jdeme vybrat pár favoritů z celkem 35 testovaných boost měničů.
Mini boost indicator 6W je nejlevnější step-up (boost) měnič, který se v mém testu vyskytuje,
a i přesto jej mohu doporučit, neb jej už úspěšně v pár aplikacích používám. Pracuje už od 2,5
voltu, takže dokáže li-ion baterii vycucat do minimálního bezpečného dna. Díky tomu využije
100% její energie, a nevyžaduje předřazenou podpěťovou ochranu. Kombinací dvou pájecích
propojek lze volit mezi 5; 8; 9 a 12 voltech na výstupu, který uživí až 6 wattovou zátěž. Tedy,
12V 0,5A zvládal bez problémů. Dokonce zvládl i dvojnásobek, 12V 1A, ale jeho teplota už není nejbezpečnější, bylo by
jej potřeba lépe chladit. Účinnost pohybující se kolem 89% je přijatelná.
MT3608 je velmi levný a malý měnič, který nabízí desetiotáčkový trimr pro nastavení
výstupního napětí. Dosahuje účinnosti kolem 85%, která je sice mizerná, ale za 12 korun
není nic lepšího s trimrem. Výhodou je, že běží od velmi nízkého napětí, stačí mu dva
volty. Nezatěžoval bych jej však nad 1,5 A vstupní proud. Pozor, pokud se bavíme o
maximálním proudu, tak u boost měničů se jedná o vstupní proud.
XL6009 sice není nejmodernější all-in-one SMPS kontrolér, ale tento konkrétní DC měnič
využívající právě XL Semi XL6009 zatím nebyl ve svém poli překonán. Doporučuji si
k němu koupit pár tlumivek 12x12 mm o indukčnosti 68 μH (680), zvedne to účinnost o
cca 2-4%. Tento měnič se díky svému vstupnímu proudu až 3A hodí do mnoha aplikací.
Akorát jeho účinnost běžně se pohybující kolem 85% je velmi nevalná.
Tento 70W 8A měnič disponující účinností kolem 93% nás konečně dostává nad hranici 90%.
Bohužel pracuje až od 6V. Doporučuji nepřesahovat 6A vstupní proud.
DD03AJTA 30W 6A má poněkud nadsazené parametry. Skutečný maximální vstupní

proud by neměl přesáhnout 5 ampér. Kromě toho tento měnič běží v rozmezí 2,7-5,5
voltu, tedy vhodný pro napájení z jedné Li-ion, jedné LiFePO4, USB, nebo 3x NiMH.
Účinnost kolem 90% a 10 otáčkový trimr jej činí zajímavým pro některá použití.
Pozor! Bílé měniče na hliníkové desce, provedení 250W 6A a 500W 10A, ačkoliv mají slušné provozní parametry, tak
je nemohu doporučit. Tyto měniče velmi rády odchází, zejména pokud jsou zapínány s již připojenou zátěží.
Tento měnič ZK-S4 80W 4A má opět trošku přehnané parametry, zejména udávaný
maximální 15A vstupní proud. Realita se má tak, že nedoporučuji přesahovat 6A vstupní
proud. Kromě tohoto však už nabízí jen samé výhody a sociální jistoty. Zejména je to
rozsah napájecího napětí mezi 2 – 24 volty, CC/CV režim, nebo přítomnost 15A vstupní
pojistky. Vstupní a výstupní zvlnění jsou nic moc, pro citlivé aplikace doporučuji
přídavnou filtraci. Účinnost se pohybuje mezi krásnými 90-95%. Jo a má USB-A.
ST60 120W 6A měnič je de-facto v každém parametru o krok napřed před předchozím
ZK-S4. účinnost 95-96% v širším spektru zatížení, 11A vstupní proud, pořádné vstupní
šroubové svorky s M3 šroubky. CC trimr je bohužel jednootáčkový, ale alespoň je to
kvalitní typ.
Měniče 1200W 20A a taky 1500W 30A (na obrázku) jsou příbuzné typy. Oba mají 10
otáčkové trimry na CC, CV i UVP. Oba mají také automobilní mini pojistky na vstupu,
snadno výměnné. A taky kvalitní šroubové svorky. Tyto měniče se pyšní vysokou
účinností kolem 94-95%, a při zajištění pořádného chlazení je můžeme bez problémů
přetěžovat za jejich psané limity. Velmi kvalitní boost měniče za malý peníz.
45
BUCK-BOOST měniče – tabulky s výsledky
Buck-boost měniče, které umí zvyšovat i snižovat napětí nejsou až tak běžné, i proto jich je pouze 23 vzorků, z toho 3
jsou upravené varianty již zastoupených měničů.
Obrázek 28 - BUCK-BOOST měniče | 5 → 12 V
46
47
48
49
50
BUCK-BOOST měniče – Rozbor výsledků
Z celkem 23 změřených buck-boost měničů, respektive z 20 typů buck-boost měničů bych vám vybral následující:
Do třetice, Bekr nám zas cpe ten nejlevnější měnič ve výběru těch nejlepších. Jenže on k tomu
má lidi důvod. Tento měnič Miniature 5W buck boost měnič je totiž ve skutečnosti šikovný.
Z 2-15 voltů udělá 1-15 voltů, které si nastavíme na nic moc jednootáčkovém trimru. Po
zkratování +VIN plošky s EN ploškou (stačí víc cínu při pájení) se měnič rozeběhne. Skutečně
se snažte dodržet jeho výstupní výkon max 5 wattů. Stejně jako buck měniče jsou omezené
výstupním proudem a boost vstupním proudem, tak buck-boost jsou omezené výstupním
výkonem. Těchto měničů používám hned několik, a to zejména v aplikacích, kdy napájím 1-5W LED z lithiové baterie.
Oproti řešení s předřadným rezistorem toto nabízí konzistentní výkon LED po celou dobu během vybíjení baterie.
Nevýhoda je mizerná účinnost, 80%. Naštěstí si nechá líbit i přepětí, ale nedoporučuji ho trápit, jeden nikdy neví.
XL6019 je o generaci novější nástupce obvodu XL6009, a kromě účinnosti vyšší o cca
mizerné jedno procento má však jedno eso v rukávu. Výměnou tlumivek za 47μH tlumivky
se dostaneme na účinnost kolem 84-87%, což je obrovský nárůst proti originálním cca 79-
81% ! Tyto měniče se opravdu pořádně vyplatí upravovat! V boost režimu zvládnou do
1,5A vstupu a v buck režimu do 10-15W výstupu. Osobně je v několika aplikacích
používám, a pracují opravdu spolehlivě. Mírnou nevýhodou budiž minimální vstupní napětí 5 voltů.
XY-SJVA 4A 35W 60W je výkonnější brácha měniče XY-SJV-4, který však nestojí za nic,
jelikož mi jeho vzorek odešel bez přemlouvání, a dva nové, které jsem objednal přišly už
pro změnu předrozbité, abych s jejich rozbíjením neměl žádnou námahu. Zpět k tématu,
XY-SJVA běží v režimu SEPIC (narozdíl od klasického čuk), což mu propůjčuje lepší účinnost
zejména v boost režimu, celkově se jeho účinnost pohybuje mezi 83-90%. Výrobce udává
max výstupní proud 4A a výkon 35W s běžným chlazením, a až 60W s nuceným chlazením. Dodal bych ještě že
maximální vstupní proud je 5A. Zajímavostí těchto měničů je, že mají třístavovou indikaci. Indikují rudě CC režim,
modře CV režim a zeleně CV režim + malý proud. Vhodné jako nabíječka, indikaci už máme. Ostatně tři tyto měniče
mám skutečně zabudované v nabíječkách. Jen pozor, dají se snadno zabít přehřátím / přetížením.
AT120 8A 120W 150W je mého skromného názoru nejlepší buck-boost měnič z tohoto
testu. Jeho účinnost se pohybuje mezi 92-96%, čímž by mohl konkurovat i klasickým
jednoúčelovým buck nebo boost měničům. Výstupní proud zvládne i 12 ampér, tedy 150%
zatížení, jen musíme zajistit chlazení a zkratovat vstupní a výstupní mínus, abychom
vyřadili nadproudovou ochranu. I při 150% zatížení si ponechává poměrně vysokou
účinnost, 85-94%, avšak k jeho přetěžování vás nenavádím, spíš vyzdvihuji jeho dostatečné dimenzování. CV se
nastavuje 10 otáčkovým trimrem a CC jednootáčkovým. Napájecí napětí vyžaduje nejméně 5 voltů, což je asi jediná
jeho malá piha na kráse. Prodejci se občas chlubí použitým čipem Linear Technology LTC3780, avšak použitý čip je
SouthChip SC8703. jedná-li se o napodobeninu, netuším. Ale vím že funguje skvěle. Dokonce lépe než dva mnohem
dražší měniče, které v sobě mají skutečný čip Linear Technology LTC3780. To však může a nemusí být způsobeno lepším
čipem a/nebo lépe volenými součástkami okolo něj.
U buck-boost měničů jsme si mohli povšimnout, že pokud bychom je v nějakém konkrétním scénáři přímo srovnávali
proti čistokrevným buck nebo čistokrevným boost měničům, tak buck-boost na tom bude vždy hůře jak účinností, tak
cenou. I když moderní buck-boost měniče větších výkonů jsou velmi efektivní, koneckonců i modelářské nabíječky jsou
velmi často vlastně velmi inteligentně řízený buck-boost měnič, někdy i obousměrný, tak je přesto stále lepší se buck-
boost měničům vyhýbat až do poslední chvíle. Při návrhu zařízení bychom se měli snažit o takovou topologii a takové
zapojení, abychom využívali ideálně buck měniče. Pokud to nepůjde, tak boost. Pokud by však tato řešení byla příliš
složitá a/nebo drahá, teprve pak si můžeme dovolit jít do řešení s buck-boost měničem.
Z důvodu možnosti těchto srovnání jsem dělal tabulky kompatibilní. Akorát buck-boost měniče nejsou tak výkonné,
tak jsem jejich měřené proudy lehce zjemnil. Proudy, které jsou pro tabulku buck-boost specifické a nejsou zastoupeny
v tabulkách buck nebo boost měničů jsou vyznačeny šedě. Je to jen 12A místo 15A u boost, a u buck jsem vynechal
nejvyšší 15A a 20A proudy a přidal zjemňující 4A a 10A. Zbylých 15 proudů je pro buck-boost s buck a boost společných.
51
Test zvlnění (ripple)
Jak jsme se dozvěděli v kapitole Výstupní zvlnění, DC-DC měniče ze svého principu funkce musí mít nějaké výstupní
napěťové zvlnění, podobně jako vstupní proudové zvlnění. Je to dáno principem na kterém pracují, mosfet spíná a
rozpíná v řádu desítek až stovek kHz, a kondenzátory nemají nekonečně malý odpor ESR a nekonečně velkou kapacitu,
takže se to musí projevit.
V praxi měříme zejména výstupní zvlnění (anglicky ripple), protože to nás zajímá nejčastěji. Velké výstupní zvlnění
může mít vliv na napájený obvod, který pak nebude pracovat správně. K tomu ještě přidejme nabalený šum.
Své testování DC měničů jsem po celou dobu napájel ze zdroje Riden RD6018W, a to pro jeho vysoký výkon a snadné
ovládání. Tento konkrétní model zdroje je však znám svým poměrně vysokým výstupním zvlněním. Kdybych přímo
z něj živil testovaný měnič, tak se na mém měření projeví i zvlnění pocházející ze zdroje Riden. Zbývají dvě možnosti:
Buďto budu měnič napájet z baterie, kterou však budu muset mezi měřeními dobíjet, a navíc budu potřebovat baterie
o napětí 5V, 12V a 20V, abych pokryl celou škálu vstupních napětí v tomto testu. Druhá možnost se zdála snažší –
odfiltrovat Riden. Možná pamatujete můj zmiňovaný Obrázek 12 - CLCLCLC filtr 98 Hz 10 A 35 V s XT60, tento filtr se
zdál být vhodným. Avšak byl stavěn spíš na sílu a na menší frekvence, než na vyšší frekvence. Jako kapacity jsem použil
elektrolytických kondenzátorů relativně nízké kvality (a až nechutně nízké ceny, takže je používám hodně), a tyto
kondenzátory na vysoké frekvence reagují už spíše jako odpor než jako kapacita. Dokonce od určité frekvence se
některé slabší kousky (vyhřáté) mohou chovat tak trošku obráceně – může u nich převládat indukčnost. Taková otočka
na patách o 180°.
A tak jsem se rozhodl tento filtr ještě posílit z obou stran. Ze strany zdroje jsem přidal další filtr, podobných
mechanických proporcí, avšak stavěný na pokrytí výrazně vyšších frekvencí, a to za použití 50V keramických
kondenzátorů, které polykají stovky kilohertz jako nic. Je tu ovšem možná rezonance a zejména záporný pulz, který se
rázně objeví na tlumivce při velké záporné derivaci protékajícího proudu. Čili abych si nedopálil zdroj jsem na kraje
zdroje přidal polymerové kondenzátory 1000μF / 35V, které by měly zabránit větším impulsům, a ochránit tak zařízení
na koncích filtru. Polymerové kondenzátory jsou ve všech parametrech napřed proti klasickým elektrolytickým. Mají
mnohem delší životnost, a zvládají lépe vysoké teploty i vysoké frekvence. Jejich cena je však skoro o řád vyšší, takže
je používám jen v dobře zdůvodnitelných případech, kde je vyžadován kondenzátor takových kvalit. Samozřejmě by to
chtělo na omezení kmitání ještě antiparalelní schottkyho diody a transily na oba konce, ale to snad někdy příště, na to
jsem moc líný.
Obrázek 33 - CLCLC filtr 250Hz 10A + CLCLCLC filtr 98Hz 10A + 20 farad 16,2V supercap banka
Na obrázku můžeme vidět, že jsem tento filtr na vyšší frekvence dal blíže ke zdroji, abychom zbytečně nezatěžovali
elektrolyty vysokými frekvencemi, se kterými toho stejně moc nezmůžou. Nakonec jsem ještě pro pořádnou stabilitu
umístil banku z 6x 2,7V 120F superkondenzátorů. Takový sicher. Zase ale na druhou stranu, kdyby nastal problém,
například zkrat na výstupu měniče, tak i po vypnutí zdroje budou superkondenzátory vesele dodávat desítky (možná
přes 100) ampér, což spolehlivě dokoná dílo zkázy. A takyže se to stalo. Během měření jsem omylem vyzkratoval výstup
boost měniče ST60. Než jsem stihl zareagovat, jedna ze součástek začala emitovat fotony viditelného spektra, přičemž
Riden už přešel na režim proudového omezení CC = 10A a jen jsem viděl jak klesá napětí (jak se supercapy vybíjí a 10A
proud ze zdroje je nedostačující). Bylo již pozdě cokoliv udělat, měnič byl zničen.
52
Jako zátěž jsem používal klasické výkonové rezistory. Pro 24V jsem musel sestrojit i vlastní jednoduchou terminaci
k osciloskopu - 51Ω 5W. Průchozí i koncové terminátory co mám totiž zvládají jen do 10V RMS, utavily by se.
Obrázek 34 - Měření zkreslení, zde boost měniče DD03AJTA
Obrázek 35 - Zvlnění měniče buck-boost "Miniature 5W"
53
Jak vidno ze snímku obrazovky osciloskopu, zvlnění se typicky skládá ze dvou složek. První složka o nejnižší frekvenci
je nabíjecí a vybíjecí cyklus výstupních kapacit a defacto i složka vycházející ze samotné funkce měniče. Druhá složka
je nějaké nabalení kmitání. Tento měnič má dvě tlumivky a 3 kondenzátory, hodně prostoru pro kmitání, naštěstí
tlumené a nedestruktivní. I když, zhodnocení jeho destruktivity nechme raději na obvodu, který by z takového měniče
byl napájen.
Tento snímek vypovídá docela zajímavě – osciloskop totiž pro své automatické měření vyhodnotil ono kmitání jako
majoritní frekvenci (na FFT se mi to nechtělo ověřovat), a tak frekvenci tohoto kmitání ukázal v automatickém měření
na spodu obrazovky. 41,67 MHz. Říkám si, že je škoda, že jsem měl v tu dobu na kanále CH1 aktivovaný BW limit
20MHz, protože by ty zákmity mohly být ve skutečnosti mnohem agresivnější. Pro změření pracovní frekvence
spínacího mosfetu měniče jsem použil kurzory. Změřená pracovní frekvence činí cca 1,2 MHz.
BW limit používám proto, jelikož když přepnu v acquire menu osciloskop do režimu paměti 8 Mpts, tak osciloskop
použije mnohem rychlejší vzorkování a nasbírá všechno kolem sebe. Signál se mi pak ztrácí v šumu, který může být
generován v podstatě čímkoliv. Druhé řešení by bylo nechat osciloskop pracovat s například 2000x nižší pamětí, 4 kpts,
ale to bych si pak nemohl tak horlivě přibližovat naměřené snímky (single shoty – jednotlivá zastavená měření).
Majitelé analogových osciloskopů teď jistě vůbec nechápou o čem mluvím, ale majitelé digitálních osciloskopů naštěstí
ano. Jedná se o to, že výstupy měničů jsou tak zašuměné a všelijak se kroutící, že trigger (spuštění časové základny)
nemá šanci se udržet na jednom konkrétním místě, a obraz mi pak poskakuje doleva doprava jak zajíc když se ho snažím
nepřejet. Řešení je prosté – využít jednu z tuctů výhod digitálních osciloskopů, a prostě provést jen tzv. single shot –
osciloskop nechá trigger spustit měření, jehož data ihned ukáže na obrazovce, načež zastaví měření, a na obrazovce
mi nechá získaný průběh, abych si s ním mohl libovolně hrát. Při měření zvlnění měničů jsem používal single režim
téměř výhradně. Jen když se měniče chovaly prapodivně, tak jsem nechal osciloskop v klasickém run režim, abych viděl
co se to vlastně děje v reálném čase.
Měniče pracující na takto obrovsky vysokých frekvencích mají jednu výhodu – velmi snadno se jejich výstup filtruje.
Takový CLC filtr na 1A proud a frekvenci řekněme kolem 20 kHz bude velmi jednoduchý a malý, dost možná jako nehet.
Měniče však obvykle pracují na mnohem nižších frekvencích, které se filtrují už složitěji, viz následující obrázek.
Obrázek 36 - pracovní frekvence běžnějšího měniče
54
A teď další zádrhel, jak ono zvlnění zaznamenat? Zaprvé, signál je posunut o stabilní DC offset o velikosti výstupního
napětí, který nás pro naše měření v podstatě nezajímá. Této složky jsem se zbavil jako první, a to AC vazbou kanálu
osciloskopu. Kdo má to zvlnění hledat někde dva kilometry vysoko na 24V signálu, že? Máme tu dále hlavní složku
vyplývající ze spínání tranzistoru, na které záleží asi nejvíc, ale také nemůžeme ignorovat zákmity způsobené otvíráním
a zavíráním tranzistoru, a další nalepený nepořádek. Napadlo mě pro každý režim provozu měniče zaznamenat napětí
špička – špička (Volt peak-peak, VP-P), a také zaznamenat amplitudu. Amplituda je v podstatě velmi podobná VP-P, akorát
se do ní nezapočítává nabalený nepořádek. Pro měření amplitudy bych musel najít vhodné místo signálu, které nebude
mít moc zarušené vrcholky, a pak na ně štelovat napěťové kurzory. Jenže občas to prostě nejde, jako je například vidět
v obou předchozích obrázcích. Respektive šlo by to, musel bych před osciloskop zařadit laditelný filtr, abych zachoval
hlavní složku vyplývající ze spínaní, a účinně odfiltroval rezonance a další nepořádek. Ale to bych to měřil dva týdny.
Tak jsem se rozhodl využít funkce měření RMS hodnoty napětí. RMS hodnota napětí je vlastně jeho tepelný potenciál
– naznačuje skutečný výkon, jaký by takové napětí přineslo do rezistivní zátěže. Sice neexaktně řečeno, ale snad to
někteří pochopili. V RMS hodnotě se více projeví složky o nižších frekvencích – složky, které signál posouvají dál od
vodorovné osy na delší časové úseky. A naopak, sem tam nějaký sice vysoký, ale neskutečně krátce trvající zákmit
podobající se spíše Diracovu jednotkovému impulzu, ten se v RMS hodnotě téměř neprojeví. Protože jak je úzký, tak
plocha kterou ohraničuje (svírá) je velmi malá. A tedy i RMS hodnota, jakou takový puls nese je mizivá v porovnání
s širokými vlnami nabíjení a vybíjení výstupního kondenzátoru. Do tabulek jsem tedy zaznamenával hodnoty
z automatického měření osciloskopu, a to VP-P a VRMS. VP-P se hodí pro provozování zařízení citlivých na napěťové špičky
(např. MOS technologie). VRMS zase reflektuje reálnou velikost účinného zvlnění.
Ale dost už povídání. Zvlnění jsem změřil pro všechny doporučované měniče, vyjma nabíjecích pro mobily.
Obrázek 37 - Zvlnění BUCK měničů
55
Obrázek 38 - Zvlnění BOOST měničů
Obrázek 39 - Zvlnění BUCK-BOOST měničů. První polovina pro BUCK, druhá pro BOOST
Závěr části praktické

V praktické části jsme se zahltili tabulkami, a vždy na konci kapitoly buck, kapitoly boost a kapitoly buck-boost jsme si
shrnuli obsah tabulky v provedení výběru několik favoritů, které jsou dle mého názoru ty nejlepší měniče z testu.
V testu zvlnění jsme si vysvětlili aspekty a záludnosti ohledně tohoto parametru měničů. Zvlnění jsem měřil pouze pro
vítězné měniče z testu účinnosti (protože u nich to má reálný smysl). Tyto hodnoty poslouží komukoliv, kdo by vybíral
měnič pro své například radiozařízení. Případně to poukáže na nutnost použití přídavného filtru na výstup. Taková
zajímavost – měnič boost ZK-S4 vykazoval velmi malinké zvlnění i impulzy – on má totiž výstupní filtraci provedenu
jako CLC filtr. Kde všechny ostatní měniče mají jen pár kondenzátorů, tento měnič má plnohodnotnou výstupní filtraci
s tlumivkou a kondenzátory na obou stranách. Přesně jak to má být.
56
Použitá literatura
Žádná. Všechny informace jsem čerpal ze své hlavy a ze svých zkušeností. Všechny obrázky pochází ode mě, sám jsem
je vyfotil. Výjimkou jsou obrázky jednotlivých měničů, ty pocházejí od prodejců. Proto jsou obrázky tak obyčejné a
trochu i šeredné, a nejedná se například o úhledné rendery. Stejně nemám copyrightové odkazování rád, na VUTčku
nás v tom pěkně dusili, a používání komponent a informací z cizích děl s sebou zase nese další problémy
s přenositelností copyrightu (který neřešíme snad jen u recenzí). Nejjednodušší pro mne tedy je, aby bylo všechno
moje a hotovo. Pokud budete chtít znát nějaké doplňující informace k některým probíraným tématům, můžete si je
klidně vyhledat na internetu. Doporučuji vyhledávat metodou klíčových slov, funguje to nejlépe.
Závěr celého díla

Dočetli jste se až na konec celého díla kolem mého horlivého testování DC-DC měničů.
Můj první velký test 27 DC měničů vyšel 27.3.2021, tedy téměř přesně před dvěma lety. Jeho efekt byl přesně takový,
v jaký jsem doufal. Mnoho lidí mi psalo komentáře i zprávy, že jim tento test velmi pomohl. Viz pár případů:
Toto byla motivace, abych někdy udělal pokračování. Chvíli jsem si dal pauzu, a pak jsem na to začal jít mnohem lépe,
a snažil se vychytat všechny chyby a nedostatky. Výsledkem je tento test 115 DC měničů, který je dost možná na
nějakou dobu už finální, jelikož jsem jaksi pořídil vykoupit vše, co na Aliexpressu je.
Toto dílo vyjde tak jak je ve formátu PDF na mém disku Google, na který bude všude, kde je to vhodné sdílen odkaz, o
to se postarám.
Dále bude toto dílo rozděleno na dvě části – část teoretickou a část praktickou. Ty budou separátně publikovány na
spřáteleném webu https://www.elektrolab.eu/blog, s jehož správcem – Markem Pastornickym v úzké spolupráci
konzultujeme technické aspekty a provedení mých videí a testů. Dále bude na této publikaci založen scénář pro dvě
videa – video obecně o měničích a video s daty z testu měničů.
Toto dílo bude možná přeloženo do angličtiny, a možná vyjdou i dvě anglická videa. Ale to není jisté, protože už toto
dílo mi zabralo příliš času, a je možné, že jej budu chtít investovat jinde.
Pokud mne budete chtít v návaznosti na toto dílo kontaktovat, na titulní straně na mě najdete e-mail. Případně můžete
zanechat komentář pod videem na YouTube, nebo mi napsat na jiné soc. síti. Pokud mne budete chtít podpořit, pod
videem na YouTube a na Odysee najdete možné způsoby.
Děkuji vám za přečtení mého díla, se kterým jsem si dal tolik práce. Doufám, že vám toto dílo pomůže.
Jiří Bekr
57

Spínané DC-DC Měniče - Jiří Bekr, 2023

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Spínané DC-DC Měniče - Jiří Bekr, 2023

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

SPÍNANÉ DC-DC MĚNIČE PRO POUŽITÍ

Autor: Jiří Bekr, nar. 1997

YouTube kanál: https://www.youtube.com/@jiribekr/

Odysee kanál: https://odysee.com/@jiribekr:b

Facebook fanpage: https://www.facebook.com/profile.php?id=100082565119760

Tato publikace online: https://drive.google.com/drive/folders/1BRxi3p8HlQmMTVisgw-LUTf3nBx1ZBB8

Vydání revize: I (2023-04-23), Česká Skalice, 2022 - 2023

Prohlašuji, že jsem neporušil autorská práva třetích osob.

Jmenuji se Jiří Bekr.

Už od základní školy jsem se věnoval bastlení a kutilské činnosti. Následovaly studia

Rezistor – neregulovaný způsob snižování napětí

Tyto problémy by řešily regulované snižující zdroje.

Obrázek 1 - stabilizátor se zenerovou diodou

Obrázek 2 - stabilizátor s tranzistorem

Obrázek 3 - zpětnovazební tranzistorový stabilizátor

Obrázek 4 - Lineární stabilizátory LM317, 7805, 7812

Obrázek 5 - Pulzně šířková modulace (PWM – Pulse Width Modulation).

Od PWM k buck měniči

Obrázek 7 - IO 34063 od ON semiconductor

Obrázek 8 - IO XL4015 a XL4016

Závěrem o buck měničích

Zjednodušené schéma klasického boost měniče vidíme na následujícím obrázku.

Obrázek 9 - Boost měnič

Buck → boost měniče

Regulace DC-DC měničů

CV – fast charge protokol

Analog vs. Digitál

Nejde vidět jeden z limitů, pokud zdroj běží v druhém režimu.

CC a CV nastavení se navzájem ovlivňují

Provoz DC-DC měničů

Paralelní chod pro vyšší výkon

Paralelní chod pro redundantní napájení a problém s backflow

Paralelní chod pro napájení s prioritou (včetně zálohovaného)

Obrázek 10 - Prioritní paralelní chod se zálohováním z baterie

Obrázek 12 - CLCLCLC filtr 98 Hz 10 A 35 V s XT60

Zvýšení spolehlivosti DC měničů

Přidání výstupního jištění

Přidání vstupního jištění

Nastavování buck měničů

Nastavování buck-boost měničů

Nastavování boost měničů

Obrázek 14 - Test 27 DC měničů, část Buck 1–12 V -> 5 V

Jak vidíme na tomto obrázku, jedná se o tabulku s testovanými měniči.

Obrázek 15 - Testovací zapojení pro test 27 DC měničů

Obrázek 17 - Schéma zapojení měřící aparatury pro test 115 DC měničů

Jako zátěž jsem používal střídavě dvě zařízení.

Obrázek 18 – 600 W 40 A zátěž Atorch a 10 A nabíječka ToolKitRC M7

1. Nastavím na zdroji požadované napájecí napětí, a zapnu jej

Samozřejmě se hodí doplnit informace ohledně speciálních případů.

Obrázek 20 - BUCK měniče | 12 → 5 V | 1. polovina

Slíbil jsem ale mluvit o BUCK měničích.

Rychlonabíječka s čipem IP6518 je opět full-protocol nabíječkou, a k tomu zvládne napětí až

BOOST měniče – tabulky s výsledky

DD03AJTA 30W 6A má poněkud nadsazené parametry. Skutečný maximální vstupní

Obrázek 28 - BUCK-BOOST měniče | 5 → 12 V

Obrázek 34 - Měření zkreslení, zde boost měniče DD03AJTA

Obrázek 35 - Zvlnění měniče buck-boost "Miniature 5W"

Obrázek 36 - pracovní frekvence běžnějšího měniče

Obrázek 37 - Zvlnění BUCK měničů

Závěr části praktické

Závěr celého díla

You might also like