Středoevropské politické studie – Central European Political Studies Review

ČÍSLO 4, ROČNÍK IV., PODZIM 2002, ISSN 1212-7817 - PART 4, VOLUME IV., AUTUMN 2002, ISSN 1212-7817

DEMOKRATICKÁ STRANA A JEJÍ PROGRAM

STUDIE MARGINÁLNÍ POLITICKÉ STRANY, KTERÁ VLÁDLA SLOVENSKU

Pavel Dufek

Abstract

The Democratic Party (Demokratická strana - DS) was a

member of the previous Slovakian government and having
been a small but self-confident liberal-conservative party, it had
been setting the reformist pace of the entire government. The
article below employs Arendt Lijphart’s account of the
ideological dimensions of party conflicts to frame the analysis of
the party programmatics, with a special attention to the pre-
election period of the year 2002. The paper also includes a
brief discussion of the Democratic Party’s position within the
Slovakian political system, mainly with regards to the
discrepancy between its important role as an active member of
the previous government and its popularity among Slovakian
voters, which has dropped to 1% over the last few years and
resulted in the Democratic Party’s decision not to take part in
the September’s parliamentary election. The author concludes
that such type of a political party could prove indispensable to a
country in post-communist transition period that still has to
undergo a good number of social, economic and legal reforms.

Key words

Democratic Party, Slovakia, Program Analysis, Ideological

Dimensions of Party Conflicts

I. Úvodní poznámky

Tento text je věnován slovenské Demokratické straně (DS) v období před parlamentními volbami
v září 2002. Těžiště práce přitom bude spočívat v analýze programových dokumentů DS (II. kapitola).
DS je předmětem našeho zájmu z několika důvodů; patří mezi ně např. specifická role tohoto ”motoru
reforem” v minulé slovenské vládě, detailně propracovaný program pro téměř všechny oblasti života
slovenské společnosti a v neposlední řadě diskrepance mezi současnými preferencemi DS mezi voliči
a jejím ”myšlenkovým významem” pro slovenskou společnost (blíže viz závěr).
Oblast výzkumu stranické programatiky je však velmi rozsáhlá, proto se nelze vyhnout určitým
”simplifikacím”. Zkoumány tudíž budou jen některé programové dokumenty, a to ty, které mají přímou
souvislost s parlamentními volbami v září 20021. K analýze budou dále využity ostatní výstupy DS,
např. stanoviska předsednictva, tisková prohlášení, novinové články představitelů strany, rozhovory
atd., které mohou programové dokumenty aktuálně doplňovat a rozvíjet.

Ideologické dimenze střetů politických stran

Většina programatických diskusí a vymezování se vůči ostatním stranám na slovenské stranicko-

politické scéně probíhá v socioekonomické dimenzi (v pojetí Arendta Lijpharta [cf. Fiala - Mareš 1998:
10])2. Prostřednictvím výrazného tématu, totiž vstupu do Evropské unie a do NATO, vystupuje do
popředí i dimenze zahraničně-politická. Též kulturně-etnická dimenze nabývá na Slovensku
mimořádného významu, a to vhledem k přítomnosti desetiprocentní maďarské menšiny na jihu země.
Jak historické události, tak recentní politické procesy (cf. Dufek 2002) zapříčinily, že etnická štěpící
linie se stala ve slovenské společnosti tou nejpodstatnější (cf. Kopeček 1999).
Kromě socioekonomické, zahraničně-politické a kulturně-etnické dimenze Lijphart definoval ještě
další čtyři: náboženskou, městsko-venkovskou, podpory režimu a tzv. postmaterialistickou;
postmaterialistické štěpení sdružuje témata, která se začala objevovat až ve společnosti, která nemusí
řešit základní materiální potřeby a může se soustředit na ”hodnoty”, resp. konflikt pluralitních hodnot3.
V této souvislosti si nelze nevšimnout, že nejrozsáhlejším programovým dokumentem DS je tzv.
Ekologický program.
Pro větší přehlednost budeme při analýze programu DS postupovat především v rámci
socioekonomické dimenze po jednotlivých sektorech politiky, přičemž důraz bude kladen na ty, které si
DS stanovila jako své (před)volební priority. Je jasné, že v některých případech nelze hranice mezi
dimenzemi stanovit zcela přesně nebo bez dalšího zařadit politiku pod určitou dimenzi; pro naše účely
se však nejedná o zásadní problém, protože exaktní vymezení dimenzí a sektorů politiky není cílem
této práce. Z rozsahových důvodů bylo také nutné některé sektory politiky vynechat, jednalo se však o
ty, kterým DS nevěnovala přílišnou pozornost.
Než přejdeme k samotnému programu, je vhodné ve zkratce charakterizovat slovenský stranicko-
politický systém a pozici, kterou DS v tomto prostředí zastává.

Charakteristika politického systému SR a pozice Demokratické strany

Demokratická strana byla v letech 1998-2002 vládní stranou. Slovenský stranicko-politický

systém je fragmentovanější než český (do Národnej rady SR – parlamentu - se po volbách v září 2002
dostalo 7 stran) a poměrně velká ideologická polarizace je mohutně posilována silnou etnickou
konfliktní linií ve slovenské společnosti (cf. Kopeček 1999). ”Protimečiarovská” vládní koalice let 1998-
2002 se zpočátku – před vznikem SDKÚ – skládala z 5 stranických subjektů, přičemž Slovenská
demokratická koalice (SDK) sdružovala zástupce dalších 5 stran (včetně DS). Skutečná pozice DS ve
vládě a její vliv na veřejný život ovšem plně neodpovídala jejím preferencím, které se zpočátku
pohybovaly okolo 5 procent, protože zástupci této liberální strany (např. místopředseda vlády pro
ekonomiku I. Mikloš nebo zplnomocněnec vlády pro reformu veřejné správy V. Nižňanský) v podstatě
udávali reformní směr Dzurindovy vlády4. Na počátku roku 2001 ovšem došlo k odchodu 5 čelných
představitelů DS z vedení strany; jednalo se přitom o politiky pro DS do značné míry klíčové (bývalý
dlouholetý předseda J. Langoš, místopředseda strany a ”architekt její politiky” P. Zajac, I. Mikloš, V.
Nižňanský a F. Šebej). Takto oslabená DS už nedokázala zvrátit postupný propad preferencí, které
klesly na úroveň 1-2%. Předvolební koaliční spolupráce s “obnovenou” Demokratickou úniou (DÚ; cf.
Kopeček 2000) vytoužené zlepšení nepřinesla a vstup do Národnej rady SR zůstával daleko mimo
dosah. Ostatní pravicové strany na výzvu DS k předvolební spolupráci nereagovaly,5 takže slovenská
pravice zůstala před volbami roztříštěná (cf. Mesežnikov 2001a, 2001b). Právě snaha napomoci
konsolidaci slovenských pravicových sil vedla DS necelý týden před volbami ke stáhnutí kandidátek;
podle předvolebních průzkumů by povolební pravicové koalici v čele se Slovenskou demokratickou a
kresťanskou úniou (SDKÚ) Mikuláše Dzurindy chybělo právě okolo 1% hlasů, aby mohla utvořit vládní
většinu. DS vyzvala své voliče, aby své hlasy dali právě SDKÚ.

II. Analýza programu DS

DS si pro léta 2001-2002 stanovila následující priority své politiky:

- dokončení privatizace státních podniků, restrukturalizaci bankovního sektoru a podporu malého
a středního podnikání;
- zefektivnění veřejných výdajů, reformu veřejné správy, decentralizaci v oblasti zdravotnictví,
školství, kultury, sociální oblasti, dopravy a zemědělství;
- spravedlivou reformu sociálního a především pak důchodového systému;
- snížení celkového daňového a odvodového zatížení;
- přípravu na vstup do NATO a EU.

Tyto priority DS rozpracovala v dílčích programových dokumentech, jejichž nejčerstvějším

souhrnným vyjádřením je Politický program Demokratickej strany z června 2002.

Zahraničně-politická dimenze

Při rozboru výše uvedených priorit lze konstatovat, že se v drtivé většině jedná o problémy
týkající se socioekonomické dimenze, pouze vstup do NATO a EU spadá spíše pod dimenzi
zahraničně-politickou. Pro DS představuje vstup do Unie bezpodmínečnou nutnost - a slovo ”bez-
podmínečný” zde má doslovný charakter; podle Zahraničného programu vstup do EU pro DS ”na
rozdíl od ostatních parlamentních i neparlamentních stran nemá podmínečný charakter...” 6. DS dále
vyslovuje odhodlání v největší možné míře dohlížet na plnění požadavků, vyplývajících z acquis
communitaire, popř. tomuto procesu pomáhat předkládáním vlastních zákonů. V Politickém programu
z června 2002 se však objevují už i opatrnější, či lépe řečeno opatrně kritická prohlášení na adresu
Evropské unie; DS zde hovoří o nutnosti restrukturalizace a reformy některých oblastí EU
(zemědělská politika, podpora kandidátským zemím ze strukturálních fondů, odbyrokratizování
centrálních orgánů EU, větší svoboda podnikání v rámci Unie) a tyto reformy – současným členským
zemím EU leckdy nepříjemné – hodlá z pozice Slovenska podporovat. Stejně tak DS důsledně trvá na
”zachování princípov fiškálnej a kultúrno-etickej zvrchovanosti Národnej rady SR” a také na zachování
práva svrchovaně rozhodovat o otázkách pracovního sociálního práva7. Z těchto vět se dá usuzovat,
že DS je odpůrcem federálního modelu uspořádání EU.
Zajímavé je zjištění, že otázka vstupu do nadstátních institucí u DS naprosto zastiňuje
problematiku vztahů se sousedy SR. Politický program DS z roku 1995 (platný až do června 2002, kdy
byl přijat nový politický program) mluví o ”úsilí o vytvoření geopolitického prostoru pokoje, bezpečí a
vzájemné spolupráce,” a připomíná pouze ”zvláštní důraz na kontinuitu historických vztahů s Českou
republikou”. Aktualizovaný Politický program pak navíc připomíná spolupráci v rámci Středoevropské
zóny volného obchodu (CEFTA) a v souvislosti s citlivou problematikou maďarské menšiny na jihu
Slovenska i nutnost dobrých vztahů s Maďarskem.

Socioekonomická dimenze

Snižování daňových sazeb

Jako ”autentická” liberální strana trvá DS na tom, že pro nastartování nového ekonomického
růstu země je nutné snížit daňovou zátěž. DS jde v návrhu na snížení odvodové zátěže poměrně
daleko, když jako svůj cíl navrhuje rovnou 15% daň z příjmu pro všechny. Na stejném místě ovšem
uvádí, že nejprve je nutné zreformovat sociální systém, zdravotnictví a zemědělství a až posléze je
možné přistoupit k takovémuto radikálnímu kroku. Současně se snížením daňové zátěže by se
zásadně snížily výdaje státního rozpočtu; míra přerozdělování by měla klesnout ze současných 50%
na maximálně 1/3 HDP. Státní rozpočet chce DS udržovat vždy vyrovnaný a dočasný nedostatek
financí, který by ”osekáním” rozpočtových příjmů bezpochyby vznikl, hodlá pokrýt taktéž mimořádnými
náklady z privatizace (srovnej též reformu důchodového zabezpečení).
Dalším radikálním návrhem DS je sjednocení sazeb DPH, a to co nejblíže k její spodní hranici
8
10% . Vzhledem k již zmíněné roztříštěnosti slovenské pravice ovšem nelze neupozornit na
omezenou kapacitu DS prosadit po celé minulé volební období svoje návrhy.

Reforma veřejné správy

S heslem zeštíhlení byrokracie před volbami operuje většina politických stran. DS svoji představu
reformy veřejné správy staví na radikální decentralizaci kompetencí ve prospěch samosprávy a
decentralizaci politické moci (neboli reformě institucí veřejné správy, a to včetně centrální vlády). Tyto
dvě formy decentralizace mají být doprovázeny změnou daňových zákonů, aby samosprávné jednotky
mohly vykonávat své funkce nezávisle na státu. Z triády fiskální, kompetenční a politické
decentralizace se bývalé vládě podařilo plně prosadit pouze decentralizaci politické moci, a to
vytvořením druhé úrovně samosprávy (krajů). Zajímavý je požadavek tzv. municipalizace, neboli
slučování menších obcí do větších celků – což má podle DS také zjednodušit fungování správních
orgánů. Na decentralizační plány navazuje i návrh změny územního členění SR, pokud možno podle
tzv. ”župního principu”9.
 Zefektivnění veřejných výdajů

Stabilizace a zefektivnění veřejných rozpočtů chce DS dosáhnout několika způsoby. Hlavním

cílem DS v této oblasti je snížení přerozdělení přes veřejné finance ze současných 50% na 35-40%
(nověji na 1/3) HDP, což především představuje krácení přímých dotací (ty by měly zůstat v podstatě
jen pro železnice a zemědělství). DS navrhuje také snížení přímých daní ve prospěch daní nepřímých.
Zamezit plýtvání na ministerstvech a zvýšit transparentnost má rozšíření grantových projektů, tedy
účelového vynakládání státních financí10. Můžeme říci, že všechny hlavní programové požadavky DS
rámci socioekonomické dimenze by měly přispět i k zefektivnění veřejných výdajů, ať už se jedná o
privatizaci státních kolosů, snižování odvodů do státního rozpočtu, vyrovnaný státní rozpočet,
omezení státních záruk a půjček soukromému sektoru, reformu sociálního zabezpečení nebo
”deregulaci podnikatelského prostředí”.

Korupce

S tématem efektivního vynakládání státních prostředků úzce souvisí i problematika korupce, pod
kterou si občané i strany většinou představují korupci představitelů veřejné správy. DS chápe omezení
korupce ve veřejné správě jako logický pozitivní efekt své celkové politiky. Omezení příležitostí ke
korupci tak má být důsledkem:
- redukce přerozdělení veřejných výdajů;
- redukce regulací trhu, které v důsledku zamezí libovůli státních úředníků;
- redukce byrokratického aparátu, spojené s jeho elektronizací (”internetizací”);
- přesunu co největšího množství kompetencí na samosprávu;
- reformy a liberalizace zdravotnictví, školství a zemědělství;
- zákazu vybírání pokut apod. policií a dalšími orgány v hotovosti.
S potíráním korupce dále souvisí i lepší vymahatelnost práva, pod kterou DS rozumí např.
reformu soudnictví, nulovou toleranci k nezákonnému jednání státních složek, transformaci
prokuratury, zjednodušení právního systému a podobně. Boj proti korupci tak pro DS obecně znamená
boj za změnu charakteru ”zaopatřovatelského a přebyrokratizovaného” státu, což je plně v souladu s
ostatními pasážemi jejího programu11.
Jako dosud vládní strana se však DS nemohla na boji proti korupci z přirozených důvodů
profilovat tolik, jako strany opoziční.

Sociální systém

Již bylo výše uvedeno, že nejdůležitější a nejobjemnější složkou sociálního systému jsou
důchodové platby. Na Slovensku v současné době funguje tzv. průběžný důchodový systém, což
znamená, že starobní důchody se vždy platí z daní odvedených v daném roce pracovně aktivní částí
populace. K problému stárnutí populace a nutnosti řešit stále aktuálnější hrozbu kolapsu celého
penzijního systému se DS staví radikálně; navrhuje úplné uzavření průběžného systému a přechod na
kapitalizační princip. Konkrétně by se jednalo o:
- zavedení individuálních penzijních účtů s povinnou (10% mzdy) i dobrovolnou platbou (do
10% mzdy) a s možností odečítat tyto částky ze základu daně;
- vytvoření konkurenčního prostředí mezi soukromými správci účtů spolu se státním dohledem
a kontrolou hospodaření;
- zavedení státní garance minimální penze při odpracování určitého minimálního počtu roků;
- prosazení dobrovolného odchodu do důchodu (s nárokem na odpovídající výši penze).
Principem, který za těmito návrhy stojí, je svobodná volba životní úrovně jednotlivce. DS
předpokládá, že díky navrhovaným principům by výše důchodů mohla dosahovat až 70% průměrné
mzdy. Přes veškeré snahy se ovšem DS nepodařilo za minulé volební období reformu prosadit a tento
neúspěch považuje za ”jednu z najťažších rán do reformnej politiky [minulé vlády]”, neboť implicitní
dluh důchodového systému podle DS dosahuje až 190% ročního HPD Slovenska, v přepočtu okolo
1,9 biliónu slovenských korun12.

Dalším problémem sociálního systému je nezaměstnanost, která na Slovensku dosahuje až

20%13. DS tvrdí, že zásadním bodem je fungující trh práce (ve směru zvyšování smluvní volnosti mezi
zaměstnavatelem a zaměstnancem), na který ovšem musí navazovat takové kroky jako snížení daní,
podpora přílivu zahraničních investic, zvýšení motivace pracovat zpřísněním dávek
v nezaměstnanosti, uvolnění trhu bydlení jako předpoklad sociální mobility atd. Nevyhnutelná je proto
změna zákonů, které upravují pracovní právo, a především novelizace Zákoníku práce, který podle DS
”značně obmedzuje nielen práva zamestnavaťela, ale najmä práva zamestnanca slobodne ssa
rozhodovať o využití svojho potenciálu”. DS se dále hodlá zasadit o zrušení kolektivních smluv
vyššího stupně a aby těch ”špatných” zpráv pro odbory nebylo málo, chce také ”přehodnotit” efektivitu
tripartity.
DS také navrhuje zásadní změnu funkce úřadů práce včetně Národního úřadu práce, které by se
měly decentralizovat a nadále sloužit především jako zprostředkovací instituce při hledání práce;
v této aktivitě by je měly vhodně doplňovat i neziskové agentury. V neposlední řadě se chce DS
zasadit o efektivní využívání prostředků ze strukturálních fondů EU.

Průmysl a podnikání

DS se definuje jako ekonomicky liberální strana; tomu odpovídá i její program v této oblasti, který
je opět mimořádně rozsáhlý. Důraz na svobodu podnikání a odpovědnost jednotlivce spojený s
odstraňováním zbytečných překážek lidské tvořivosti představuje úhelný kámen politiky DS.
Odstranění státního dirigismu ze všech oblastí života, dokončení privatizace původně státních podniků
(spojené s důkladným přešetřením privatizačních metod za vlády V. Mečiara) a prosazování
konkurenčního prostředí do oblastí jako telekomunikace, energetika a doprava, a dále zprůhlednění
kapitálového trhu nebo flexibilita a mobilita pracovní síly, to vše jsou učebnicové liberálně- ekonomické
návrhy. ”Konkurence” a ”deregulace” jsou slova, které se v souvislosti s ekonomikou a podnikáním
vyskytují v programu DS nejčastěji, a v tomto duchu se nesou i všechny konkrétnější programové cíle.

Infrastruktura

Hlavními hesly DS v oblasti infrastruktury (která zahrnuje témata jako dopravu včetně vodních
cest, poštovní služby, informační technologie ve státní správě, podporu regionálního rozvoje atd.) jsou:
- univerzalita služeb,
- liberalizace podnikání (např. trh s byty),
- důsledná privatizace a
- decentralizace založená na principu subsidiarity14.
Úplná privatizace osobní i nákladní dopravy by se týkala i Železníc SR. Financování výstavby
dálnic ze státního rozpočtu je podle DS nehospodárné a vytváří prostor pro korupci, a proto chce DS
v co největší možné míře podporovat alternativní financování ze soukromých zdrojů. Liberalizace
telekomunikačních služeb by zase podpořila rozvoj internetu – ”internetizace” ústředních i
samosprávných úřadů je jedním z cílů, které si DS klade v souvislosti s potíráním ”šikanování občana
státem”, resp. jeho úředníky15.

Zdravotnictví

V problémech se systémem ochrany zdraví není Slovensko mezi postkomunistickými státy

výjimkou a DS na tyto problémy reaguje: reformu zdravotnictví považuje (vedle důchodové reformy) za
jeden z nejnevyhnutelnějších kroků. Za její primární cíl považuje (opět) decentralizaci celého systému.
Ruku v ruce s tímto procesem by mělo začít i ”očištění” zdravotnictví od nezdravotnických činností a
majetku a konečná deetatizace a privatizace zdravotnického majetku a institucí. Podle DS je potřebné
”zlomit stereotypy lidského myšlení, které tvrdí, že nejlepším poskytovatelem zdravotní péče je stát, a
že nestátní, resp. soukromé subjekty ji nedokážou zabezpečit.” Občan má na sebe převzít plnou
zodpovědnost za financování svého zdraví, a co je důležité, bez účasti státního rozpočtu; v tomto
ohledu je DS opět poměrně radikální. Zajímavou a nezvyklou myšlenkou je návrh zrušit první a druhou
atestační zkoušku, které by byly nahrazeny prodlouženým pětiletým ”tréninkem” bez možnosti
samostatné činnosti a zakončeným odbornou certifikační zkouškou. Samostatnou kapitolou je podle
DS léková politika, ve které se ”utápí” až 40% všech prostředků ve zdravotnictví (v EU podle DS jen
15%)16.

Školství a věda

Základním principem reformy školství je pro DS opět důsledná decentralizace, spočívající

především přenesení kompetencí v zakládání a rušení škol do pravomoci orgánů územní samosprávy.
Navrhuje dále vícezdrojové financování škol, k čemuž je ovšem nutné změnit i daňový, správní a
právní systém. Přirozené návaznosti středoškolského a vysokoškolského studia chce DS dosáhnout
zavedením institutu státní maturity. Studium na vysoké škole by mělo být podle programu DS placené,
přičemž sociálně slabí studenti by byli od poplatků osvobozeni; každý student by si navíc mohl
zažádat o studentskou půjčku. DS chce dále rozšířit nabídku bakalářských studijních programů a
podstatně zvýšit počet vyšších odborných škol (ze současných 8 na 30), jejichž správa by byla
v kompetenci samosprávných jednotek – kvalifikovaní odborníci by tak mohli být připravováni podle
potřeb daného regionu. Ve vědeckém výzkumu je dle DS nezbytná užší spolupráce Akademie věd a
vysokoškolských pracovišť17.

Kulturně-etnická dimenze

DS se definuje jako myšlenkově otevřená a tolerantní strana. Z hlediska národa prosazuje

koncepci ”národa svobodných občanů… jehož jádrem je lidská důstojnost, kulturnost, vzdělanost,
otevřenost, respekt vůči jiným národům a národnostem.”18
Zásadní politický problém Slovenska představují přítomnost početné maďarské menšiny a
hluboké historické resentimenty. ”Maďarská karta” byla a je lákavým nástrojem získávání příznivců a
některé strany na ní v podstatě založily svoji politickou existenci (Slovenská národní strana – SNS).
Demokratická strana byla však věrná svému programu a při vážných neshodách ve slovenské vládní
koalici jako jediná podpořila etnicky motivované požadavky Strany maďarské koalice (SMK),
v kontrastu s národně zabarveným postojem Kresťansko-demokratického hnutia, Strany občianského
porozumenia a především Strany demokratickej ľavice (cf. Kollár – Mesežnikov 2001: 68, 83-104).

Postmaterialistická dimenze

Občanská společnost

Požadavky rozvoje občanské společnosti, tacitně chápané jako požadavky větší možnosti občanů
mluvit do vládních rozhodnutí, popřípadě je ovlivnit (cf. Krutílek 2001: 7), jsou jedním ze dvou hlavních
proudů ideologických střetů, které se zahrnují pod tzv. postmaterialistickou dimenzi. V programových
dokumentech DS lze vypozorovat vstřícný vztah DS k občanským iniciativám a obecně k termínu
”občanská společnost”; jedná se například o ”nevyhnutnost zapojení občanského sektoru do rozvoje
regionů” nebo o možnost spolurozhodování mimovládních organizací v oblastech vzdělávání, kultury,
zdravotnictví a podobně. Prvky dobrých vzájemných vztahů pak můžeme vypozorovat i například
z pozitivních reakcí předních osobností slovenského veřejného života na tzv. Aprílovou výzvu DS (již
zmiňovaná výzva k předvolební spolupráci pravicových sil), kterou řada z nich podepsala19.

Životní prostředí

Druhým hlavním myšlenkovým proudem v rámci postmaterialistické dimenze je otázka

environmentální (ekologické) politiky. Ekologický program DS je jejím nejrozsáhlejším programovým
dokumentem a též jedním z nejpropracovanějších; z toho lze usuzovat, že ekologický rozměr politiky
je pro DS velmi důležitý. Mezi navrhovanými opatřeními jsou například omezení spotřeby, resp. trvale
udržitelný rozvoj (s ohledem na vyčerpávání neobnovitelných zdrojů), nutnost recyklace odpadů,
zachování a zvýšení ekologické a kulturní diverzity, (oblíbená) decentralizace, demonopolizace a další
body. Ekologická východiska a cíle jsou v programu DS detailně propracována, v souvislosti se všemi
relevantními oblastmi politiky - od státního aparátu přes zemědělství, průmysl a dopravu až k lesnické
a vodohospodářské politice20.

Náboženská dimenze

Náboženská dimenze nehraje v programu DS podstatnou roli. Vymezuje se jako strana

nekonfesionální, ale zároveň ”…chápe křesťanství jako součást duchovního odkazu minulosti a
odvozuje z něj takové hodnoty jako suverenita jednotlivce a jeho odpovědnost”. Mezi úkoly takové
strany patří mimo jiné ”ochrana znevýhodněných… náboženských skupin”.

Městsko-venkovská dimenze

Městsko-venkovská ideologická dimenze není v programatice DS výrazněji zastoupena.

Všudypřítomné decentralizační požadavky se ale týkají i regionálního rozvoje, který má být ”…v co
největší míře zabezpečen jejich vlastními zdroji.” Zvýšenou pozornost mají exekutivní složky věnovat
hlavně ”periferním”, slabým regionům a do nich má především směřovat pomoc z centra. Prvkem,
který lze k této dimenzi vztáhnout, je problematika zemědělství. V této oblasti klade DS opět důraz na
soukromý sektor a omezení vlivu státu (dotací, regulací atd.). Mezi její konkrétní programové
požadavky patří např. vytvoření komplexních poradenských center pro zemědělce, turistický rozvoj
horských a podhorských oblastí, pozemkové úpravy (převody roztroušených pozemků jednoho
vlastníka do jednoho) nebo zjednodušení zásad lesního hospodářství. Další problémy v zemědělství
pak DS vidí v souvislosti se vstupem do Evropské unie.

Dimenze podpory režimu

V rámci dimenze podpory stávajícímu režimu je stanovisko DS jednoznačné. Přes veškeré

nedostatky (které ve svém programu reflektuje) poskytuje současný režim na Slovensku dostatečný
prostor pro svobodu jednotlivce i pro uplatňování demokratických principů21.
Nikoli nevýznamnou roli pak v této dimenzi hraje i stále aktuální otázka vyrovnání se s minulostí.
DS je v tomto směru velmi aktivní; jen v roce 2002 předložil její poslanec J. Langoš tři zákony na toto
téma (resp. dva zákony a jednu novelu zákona) – zákon o zpřístupnění dokumentů o činnosti
bezpečnostních složek státu, zákon o podmínce spolehlivosti pro práci v tajných sužbách a konečně
novelu Trestního zákona. Národná rada tyto návrhy přijala, ovšem prezident R. Schuster je odmítl
podepsat a následovala ostře nesouhlasná reakce ze strany DS (podle J. Langoše prezident svým
konáním ”snížil autoritu své funkce”). Podle DS jsou tyto právní normy podmínkou, aby se Slovensko
mohlo zařadit mezi ”civilizované evropské státy, které zodpovědně přistupují k otázkám své minulosti a
bezpečnosti”22.
 III. Závěr

Uvedený rozbor je nevyhnutelně obsahově i rozsahově omezený a nemůže v plné šíři obsáhnout
všechny aspekty programaticky Demokratické strany. Přesto se domníváme, že alespoň částečně
ukazuje, jak komplexní a do značné míry koherentní programatikou DS disponuje. A přesto - vzhledem
k tomu, že poslední průzkumy na začátku září 2002 hovořily o pouhých 0,7% příznivců, lze kausu DS
chápat jako typický příklad slabé korelace mezi propracovaností programu a mírou voličské podpory;
Neschopnost DS oslovit širší voličské obecenstvo je přitom v hlubokém rozporu s ”oblíbeností” strany
mezi vzdělanější vrstvou pravicově smýšlejících obyvatel; podle ankety deníku SME, které se dále
účastnili čtenáři deníku Práca nebo týdeníku Domino Fórum, by měla DS téměř 12% podporu a do
Národnej rady by šla na čtvrtém místě, těsně za SMK23.
K mimořádně špatnému stavu preferencí mezi voliči přispěly dlouhotrvající názorové třenice mezi
vedoucími představiteli DS. Bývalý předseda a současný poslanec za DS Ján Langoš před volbami
napadl rozhodnutí stáhnout kandidátky ve prospěch SDKÚ, na což reagovalo vedení strany tiskovými
prohlášeními o soukromé iniciativě J. Langoše (přestřelka přes média pak ještě pokračovala). F.
Šebej, P. Zajac a další významní představitelé DS přitom stranu opustili již po kongresu v roce 2001 a
založili novou stranu, Občiansko-konzervatívnu stranu (OKS), prosazující stejné liberálně-
konzervativní hodnoty jako DS. Pro slovenského voliče je ovšem takto rozdrobená scéna na pravé
straně spektra jistě dosti nepřehledná. Navíc na tomto stavu nemůže vydělat žádná z těchto menších
stran. DS sice prezentovala odstoupení z volební soutěže téměř jako ”státnický čin”, ale je zřejmé, že
šlo v podstatě o nouzové řešení – i když se DS nedá upřít, že svůj cíl splnilo, protože pravicová
koalice nakonec skutečně vzniknout mohla.
Konec parlamentní existence minimálně na nejbližší čtyři roky je pro malou stranu s velkým
vlivem v bývalé slovenské vládě smutným zakončením vnitrostranických tahanic. Již jsme zmiňovali,
že politici DS udávali reformní tempo Dzurindovy vlády – přičemž ochota k radikálním reformám
nebyla v této vládě vůbec samozřejmostí. Vliv na tuto skutečnost bezesporu měla pestrost ve vládě
zastoupených stran: postkomunistické SDĽ, křesťansko-konzervativní KDH, populistické SOP nebo
výrazně etnicky definované SMK.
Zůstává v současné době široce debatovanou otázkou, do jaké míry Slovensko využilo
předchozího období z hlediska transformačních procesů a na cestě přibližování k evropským a
euroatlantickým strukturám, a zda ”nová” vládní koalice, tvořená ovšem třemi ”starými” stranami a
obměněná pouze nahrazením SOP Aliancí nového občana (ANO) a neúčastí SDĽ má skutečně
potenciál k řešení problémů Slovenska.

Poznámky
1
1. Jedná se především o Politický program Demokratickej strany z června 2002, který navazuje na Politický
program DS přijatý v listopadu 1995, a který je konkretizován dalšími programy pro jednotlivé oblasti, popř.
Volebným programom DS před letošními volbami.
2
2. Socioekonomickou dimenzi Lijphart dále rozdělil do čtyřek podskupin: veřejné versus soukromé vlastnictví
výrobních prostředků; silná versus slabá role vlády při plánování; podpora versus opozice politice přerozdělování
bohatství mezi bohatými a chudými; expanze versus odpor proti vládním sociálním programům. Cf. Fiala –
Mareš 1998: 17, pozn. 22.
3
3. Konkrétně se jedná o témata typu ”lidštější společnost”, ”možnost větší participace občanů na rozhodování”,
nebo (a především) enviromentální a ekologické problémy. Existence postmaterialistických hodnot je také
předmětem diskuse, i když se většinou uznává, že určitý posun od materialismu k eticky definovaným
hodnotovým stupnicím je nesporný. Cf. Fiala 1996; Novák 1997: 126; Rabušic 2000, Krutílek 2001; Chytilek
2000.
4
4. ”Tento vplyv malej koaličnej strany bol taký očividný, že sa začal až démonizovať. Predseda HZDS s
obľubou opakoval svoj ”postreh”, že široká koalícia plní ekonomický program DS, a ľudia SDĽ, nespokojní s
”ultraliberálnou” politikou podpredsedu Mikoša, s tým radi a často súhlasili.” Cf. Leško, M.: Kongres DS volí viac
než len vedenie strany, in: SME online 12.2. 2002, http://www.sme.sk/clanok.asp?cl=10163; Viz také
Mesežnikov 2001c: 74-78.
5
5. Viz Spolupráca Demokratickej strany a Demokratickej únie, http://www.demstrana.sk/020507.htm;
Výzva Demokratickej strany na užšiu spoluprácu pravicových síl pred voľbami do NR SR pri príležitosti 56.
výročia Aprílovej dohody DS, http://www.demstrana.sk/020405.htm.
6
6. Viz Zahraničný program DS, http://www.demstrana.sk/program/2000zahrpolitika.htm
7
7. Viz Politický program DS 2002, kapitola XV. ”Zahraničná politika”
http://www.demstrana.sk/program/2002_program.doc; Demokratická strana a Demokratická únia ke
dňu Európy, http://www.demstrana.sk/2002arch/020507.htm
8
8. Viz Politický program DS 2002, kapitola IV. ”Ekonomický a sociálny program DS”, sekce D – ”Daňová politika”
9
9. ”Presuny kompetencií na samosprávu v súvislosti s vytvorením dvojstupňového župného systému navrhuje
Demokratická strana takto: Stavebné konanie na I. stupeň; základné školstvo na I. stupeň, stredné na II. stupeň,
vysoké na II. stupeň a centrálne; zdravotníctvo na II. stupeň, len vo veľkých mestách na I. stupeň, sociálna sféra
na I. stupeň s prispievaním štátu, kultúra na I. a II. stupeň s príspevkom štátu, múzeá, galérie, knižnice
s celoslovenskou pôsobnosťou na II. stupeň s finančným zabezpečením štátu; ochrana majetku s podržaním
doterajšieho delenia; pevné domové odpady na I. a II. stupeň; doprava na regionálnej úrovni na I. a II. stupeň,
na celoštátnej úrovni v správe štátu.” Viz Politický program DS 1995,
http://www.demstrana.sk/program/polprog.htm; Úspory verejných financií,
http://www.demstrana.sk/program/2000uspory.htm; Politický program DS 2002, kapitola VII. ”Verejná
správa”
Bohužel je nutné poznamenat, že v případě reformistických snah v této oblasti narážejí sebelépe míněné
předvolební sliby a návrhy zeštíhlujících zákonů na mnohem mocnější síly, známé jako zákony Parkinsonovy; cf.
Parkinson 1995.
10
10. Viz Úspory verejných financií (cit.), Politický program DS 2002, kapitola IV. ”Ekonomický a sociálny
program”
11
11. Politický program DS 2002, kapitola XIV. ”Právný štát a súdnictvo”.
12
12. Viz Spravodlivá dôchodková reforma;
http://www.demstrana.sk/program/doch_reforma_files/frame.htm; Politický program DS 2002 ,
kapitola V. ”Sociálny program DS”, sekce A. ”Spravodlivá dôchodková reforma”; Důchodková reforma pre ďalšiu
vládu; http://www.demstrana.sk/2002arch/020522a.htm
13
13. Viz http://www.statistics.sk/webdata/slov/tabulky/zam/zam02.htm
14
14. Politický program DS 1995, kapitola Hospodárstvo.
15
15. Viz Vyhlásenie DS k situácii na slovenskom telekomunikačním trhu;
http://www.demstrana.sk/020909.htm
16
16. Viz Zdravotníctvo – program 2001, http://www.demstrana.sk/program/2000zdravprogram.htm;
Politický program DS, kapitola VI. ”Zdravotníctvo”.
17
17. Viz Školstvo 2001, http://www.demstrana.sk/program/2000skolstvo.htm; Politický program DS
2002, kapitola X. ”Školstvo a veda”.
18
18. Viz Politický program DS 1995, kapitola 3.
19
19. Viz Kaník, Ľ. (11.4. 2002): Osobnosti podporujú Aprílovú výzvu,
http://www.demstrana.sk/020411b.htm; Politický program DS 2002, kapitola XVII. ”Mimovládne
organizácie”
20
20. Viz Ekologický program DS, http://www.demstrana.sk/program/ekolprog.htm
21
21. ”Demokratická strana sa… hlási k liberálnym hodnotám demokratického právného štátu a slobodnej trhovej
ekonomiky…”, Politický program DS 1995, kapitola 3
22
22. Viz DS-DÚ ostro protestuje proti nepodpásanou troch zákonic prezidentom Rudolfom Schusterom;
http://www.demstrana.sk/2002arch/020730.htm
23
23. Viz http://www.evolby.sk/hlasovanie.asp

Použité prameny a literatura

DUFEK, P. (2002): Maďarská menšina na Slovensku.Pokus o aplikaci vybraných teorií nacionalismu.

Středoevropské politické studie, ročník IV., léto 2002,
http://www.iips.cz/cisla/texty/komentare/madar2302.html
FIALA, P. - Mareš, M. (1998): Programatika politických stran, in: Politologický časopis 1/1998
FIALA, P. (1996): ”Nová politika” a postmaterialistická změna hodnot, in: Proglas 5-6/1996, s. 9-14.
CHYTILEK, r. (2000): Dva pohledy na politickou dimenzi postmaterialismu (R. Inglehart vs. P. Ignazi). Klauzurní
práce na Fakultě sociálních studií MU v Brně.
KOPEČEK, L. (1999): Specifika vývoje slovenského systému politických stran, in: Postkomunistické stranické
soustavy a politická pluralita. Brno, Mezinárodní politologický ústav.
KOPEČEK, L. (2000): Demokratická unie - vznik, geneze a příčiny její "klinické smrti"?, Středoevropské

politické studie, Ročník II., Léto 2000, http://www.iips.cz/cisla/texty/komentare/dus300.html

KRUTÍLEK, O. (2001): Postmaterialistická ideologická dimenze v programatice českých politických stran.
Klauzurní práce na Fakultě sociálních studií MU v Brně.
MESEŽNIKOV, G. (2001a): Nejasné vyhlídky, in: Listy (jaro 2001), s. 52-54.
MESEŽNIKOV, G. (2001b): Predvolebné nálady a povolebné vyhliadky, in: Přítomnost 8/2001, s. 31-34.
MESEŽNIKOV, G. (2001c): Vývoj systému politických stran, in: Kollár – Mesežnikov (eds.): Slovensko 2000:
Súhrnná správa o stave spoločnosti. Bratislava, Inštitút pre verejné otázky.
NOVÁK, M. (1997): Systémy politických stran. Praha, SLON.
PARKINSON, C. N. (1995). Zákony profesora Parkinsona. Praha, Nakladatelství Svoboda.
RABUŠIC, L. (2000): Je česká společnost 'postmaterialistická'? Sociologický časopis 1/2000, s. 3-22
SME online, http://www.sme.sk a zde dostupné dokumenty citované v textu
Statistický úřad Slovenské republiky, http://www.statistics.sk
Internetová stránka Demokratickém strany a zde dostupné dokumenty citované v textu
http://www.demstrana.sk