Univerzita Palackého v Olomouci

Filozofická fakulta

Katedra bohemistiky

Vývoj tvarů základních číslovek v češtině

The development of Basic Numerals in the Czech language

Magisterská diplomová práce

Bc. Klára Faltýnková

Česká filologie

Vedoucí práce: doc. PhDr. Karel Komárek, Ph.D.

Olomouc

2021
Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci „Vývoj tvarů základních číslovek
v češtině“ vypracovala samostatně a uvedla jsem v ní veškerou použitou literaturu.

V Olomouci dne Podpis

Na tomto místě chci poděkovat doc. PhDr. Karlu Komárkovi, Ph.D., za odborné vedení
této práce, za navrhnutí koncepce práce, za cenné připomínky a rady. Zároveň se mu
chci omluvit za veškeré nedostatky, které tato práce má.
Obsah

Úvod ............................................................................................................................. 6

1 Číslovky v historických mluvnicích češtiny ........................................................ 8

2 M. Komárek: K některým otázkám historickosrovnávacího zkoumání slovních

druhů (1958) ............................................................................................................... 10

3 Popis tvarů základních číslovek ......................................................................... 14

3.1 Jeden ............................................................................................................ 14

3.1.1 Nominativ singuláru ............................................................................. 16

3.1.2 Genitiv a akuzativ singuláru ................................................................ 17

3.1.3 Lokál singuláru..................................................................................... 21

3.1.4 Instrumentál singuláru .......................................................................... 22

3.1.5 Tvary plurálu ........................................................................................ 23

3.2 Dva .............................................................................................................. 24

3.2.1 Nominativ a akuzativ ........................................................................... 26

3.2.2 Genitiv a lokál ...................................................................................... 29

3.2.3 Dativ a instrumentál ............................................................................. 30

3.3 Tři, čtyři ....................................................................................................... 31

3.3.1 Nominativ a akuzativ ........................................................................... 33

3.3.2 Genitiv .................................................................................................. 38

3.3.3 Dativ ..................................................................................................... 41

3.3.4 Lokál .................................................................................................... 42

3.3.5 Instrumentál.......................................................................................... 43

3.4 Pět až deset .................................................................................................. 45

3.4.1 Diskuze o kvantitativním přívlastku .................................................... 48

3.5 Jedenáct až devatenáct ................................................................................. 51

3.5.1 Nádcěte, nádcět, nádcet ........................................................................ 53

3.5.2 Nádste, nádsti, nádst ............................................................................. 54

 3.5.3 Náste, násti ........................................................................................... 54

3.5.4 Nádcte, nádcti ....................................................................................... 55

3.5.5 Nácte, nácti, náct .................................................................................. 56

3.5.6 Nást, nácet, nádcete, náceti, nádceti ..................................................... 57

3.6 Dvacet až devadesát .................................................................................... 57

4 Závěr .................................................................................................................. 61

5 Seznam použité literatury ................................................................................... 65

Úvod

Jak název napovídá, zaměřuje se tato diplomová práce na číslovky, konkrétně

na číslovky základní určité. Cílem práce je morfologický a slovotvorný popis převážně
staročeských tvarů číslovek a jejich podob v jednotlivých obdobích. Práce se snaží
sledovat, jak se tvary základních číslovek vyvíjely a jaké příčiny stály za jejich
vývojem. Zároveň jsme usilovali o vytvoření reprezentativního souboru dokladů
těchto tvarů. K tomu využíváme především Staročeskou textovou banku dostupnou na
Vokabuláři webovém.
V práci se dotkneme základních číslovek neurčitých nebo číslovek řadových,
ale naším primárním zájmem jsou základní číslovky určité. Zaměřujeme se převážně
na číslovky první dvacítky, protože právě tam leží jádro vývoje číslovek i jejich
formování jako samostatného slovního druhu.
Při rozboru jednotlivých tvarů základních číslovek nás zajímalo, jak konkrétní
číslovky vznikly, jaký byl jejich tvar v praslovanštině nebo staroslovenštině, jaká byla
jejich flexe ve staré češtině. Sledovali jsme také jejich variantní tvary a funkce ve větě,
včetně toho, jakým vývojem prošly až do češtiny nové a jaké staré formy číslovek se
uchovaly v nářečích. U číslovek typu pět se věnujeme nejen jejich vývoji, který byl
důležitý pro všechny číslovky jako slovní druh, ale i diskuzi a problematice určení
syntaktických funkcí těchto typů číslovek.
Na následujících stránkách srovnáváme podoby jednotlivých tvarů číslovek ve
staré a nové češtině, ale také jejich popis v historických a současných mluvnicích
češtiny. První kapitola práce se snaží o krátké shrnutí výkladu o číslovkách v
základních historických mluvnicích češtiny, a to s cílem ukázat, že některé z nich
reflektují nezakotvenost číslovek jako slovního druhu v období staré češtiny. Tato
skutečnost se svým způsobem projevuje i v popisu číslovek v mluvnicích současné
češtiny.
Mezi nejpodstatnější literaturu, se kterou jsme pracovali, patří Učebnice jazyka
staroslověnského (1969) od J. Kurze, Staroslověnština v kontextu slovanských jazyků
(2006) od R. Večerky, Historická mluvnice jazyka českého – Díl III., Tvarosloví I.,
Skloňování J. Gebauera (1896), Historická mluvnice česká II. – Tvarosloví I.
Skloňování V. Vážného (1964), Historická mluvnice češtiny kolektivu autorů

6
Lamprechta, Šlosara a Bauera (1986); používáme také příručku P. Koska Historická
mluvnice češtiny I. (2014) a práce M. Komárka Studie z diachronní lingvistiky (2006)
a Dějiny českého jazyka (2012).
K tématu vývoje číslovek nás inspiroval příspěvek Miroslava Komárka K
některým otázkám historickosrovnávacího zkoumání slovních druhů (1958, 2006).
Jeho krátké shrnutí je součástí této práce. Komárek v něm na příkladu číslovek
ukazuje, že otázka vzniku slovních druhů je důležitou součástí historickosrovnávacího
studia slovanských jazyků. Jeho představa zpracování této problematiky, například u
číslovek, byla zcela jistě komplexnější a odpovídající na obecné otázky vývoje
slovanských jazyků a češtiny, než může naše práce nabídnout. Můžeme doufat, že jsme
vytvořili alespoň minimální základ pro další zkoumání vývoje základních číslovek v
češtině.

7
1 Číslovky v historických mluvnicích češtiny

V této kapitole chceme podat stručný přehled výkladů číslovek v historických

mluvnicích češtiny. Zaměřili jsme se především na to, jaký prostor je číslovkám
věnován a jakým způsobem jsou popsány. Ke konkrétním popisům se vracíme u
rozborů jednotlivých číslovek v další části této práce.

Jan Gebauer ve druhém díle Historické mluvnice jazyka českého (1896) svůj
výklad o staročeském tvarosloví rozděluje podle druhu skloňování slov na jmenné,
zájmenné a složené. Tímto způsobem jsou v knize zařazena i pojednání o některých
základních číslovkách. V části o skloňování substantiv kmene -ĭ podle vzoru host a
kost nalezneme podkapitolu věnovanou číslovkám pět, šest, sedm, osm, devět, desět.
Číslovky třie a čtyřie jsou základem popisu adjektiv kmene -ĭ. Číslovky jeden a dva,
oba mají samostatné podkapitoly v oddíle o skloňování zájmen rodových. U každé z
těchto číslovek rozebírá Gebauer tvary jednotlivých pádů, jejich nářeční varianty a
připojuje k nim širokou řadu dokladů.

V Historické mluvnici II (1964) V. Vážného, v části popisující skloňování, je

číslovkám věnován čtvrtý oddíl. V první řadě jsou číslovky děleny na číslovky určité
a neurčité, dále na základní, řadové, druhové a v části o neurčitých číslovkách jsou
navíc probrány číslovky podílné, násobné a jiné. Václav Vážný píše, že ve staré češtině
nebyly číslovky specifická mluvnická kategorie, neměly společnou flexi. Jednotlivé
číslovky se skloňovaly podle povahy kmene, podle významu nebo podle funkce jako
substantiva, zájmena nebo adjektiva. Číslovky jeden a dva se skloňovaly jako zájmena,
číslovky třie a čtyřie jako i-kmenová adjektiva. Číslovky pět až devadesát devět jako
i-kmenová substantiva. Substantivní číslovka sto se skloňovala jako vzor město, t´usíc
jako vzor meč a milion jako vzor dub (Vážný 1964, s. 145).

V Historické mluvnici češtiny autorského kolektivu Lamprecht, Šlosar a Bauer

(1986) se výklad věnovaný skloňování člení podle druhu deklinace. Část o deklinaci
jmenné je rozdělena na deklinace vokalické, konsonantické a jmenné sklonění
adjektiválií. Číslovky nemají samostatnou část výkladu. V popisu deklinace vokalické
i-kmenové jsou zmíněny číslovky pět a výše. Dušan Šlosar se zde zabývá především
změnou pojetí číslovek pět až deset. Píše, že se původně jednalo o číselná substantiva.
Jejich chápání se během historické doby změnilo, přiklonilo se spíše k adjektivnímu

8
pojetí a spojení číslovky pět až deset a substantiva se chápe jako přívlastek se jménem.
To podle Šlosara vedlo k tzv. atrakci, přizpůsobení tvaru v původní vazbě, např. ve
spojení k pěti lidem místo k pěti lidí. Jelikož všechny gramatické významy začalo
vyjadřovat počítané substantivum, ztratily původní skloňované tvary číslovek význam.
Jejich flexe se ustálila na dvou tvarech. Jeden je pro nominativ a akuzativ, druhý pro
ostatní nepřímé pády (tamtéž, s. 164). Dále tato mluvnice krátce pojednává o
skloňování číslovek jedenáct až devadesát. Všechny jsou spojením číslovek jedna až
devět s určitou formou číslovky deset. Šlosar píše, že ačkoliv jsou to od původu útvary
různé, začaly se nakonec všechny skloňovat podobně jako číslovky pět až deset. Po
splynutí původních spojení v jedno slovo, např. jeden na desěte v jedenáct, se k nim
začaly připojovat stejné deklinační koncovky jako u číslovek pět až deset (tamtéž, s.
164–165). Paradigma číslovek tři a čtyři je popsáno v rámci jmenného sklonění
adjektiválií. Jedná se o pozůstatky adjektivních i-kmenů. U číslovky čtyři se objevují
drobné pozůstatky deklinace konsonantické (tamtéž, s. 176). O číslovkách jeden, dva,
oba je zmíněno pouze to, že se skloňují podle zájmenné deklinace jako ten, ta, to
(tamtéž, s. 183).

V Historické mluvnici češtiny I., kterou napsal Pavel Kosek (2014), je

číslovkám věnován podobně jako u Vážného samostatný oddíl. Mimo to se autor
zmiňuje o číslovkách tři, čtyři a pět a výše ve výkladu o ženských i-kmenech jako o
speciálních případech. O číslovkách pět a vyšších píše, že původně nebyly číslovkami,
„nevyjadřovaly numerický příznak substancí“, ale byla to podstatná jména
pojmenovávající nějakou „entitu na základě konkrétního číselného příznaku“.
Pojmenování pět tak mělo podobný význam jako pětka nebo pětice (Kosek 2014, s.
53).

9
2 M. Komárek: K některým otázkám
historickosrovnávacího zkoumání slovních druhů (1958)

V roce 1957 na konferenci o historickosrovnávacím studiu slovanských jazyků

v Olomouci vystoupil Miroslav Komárek s projevem pojednávajícím o zkoumání
slovních druhů v historickosrovnávacích mluvnicích. V úvodu své studie poukazuje
na důležitost poznání soustavy slovních druhů v jednotlivých jazycích. Upozorňuje,
že na slovní druhy jsou navázány morfologické kategorie. Jejich obsah do značné míry
závisí právě na tom, v jakém slovním druhu se projevují. Proto jsou podle Miroslava
Komárka úvahy o slovních druzích důležité v morfologii nejen k roztřídění
morfologických paradigmat, ale i k výkladu gramatických významů slov,
gramatických kategorií apod. (Komárek, 1958, s. 45).

Miroslav Komárek ve své studii (1958) uvádí, že v historickosrovnávací

mluvnici indoevropských jazyků mělo zkoumání vývoje slovních druhů tradici, ale
soustředilo se pouze na substantivum a sloveso jako základy indoevropské věty,
případně na zájmeno. V historickosrovnávací mluvnici slovanských jazyků má proto
soustava slovních druhů povahu statickou, je dána koncepcemi z předchozích období
lingvistiky a má zdánlivě stejnou povahu až do současnosti. Přesto, že většina slovních
druhů vznikla před rozpadem psl. jednoty, je podle Komárka opomíjení vývoje
slovních druhů v historickosrovnávací mluvnici slovanských jazyků neodůvodněné.
Například právě číslovky se konstituovaly až během existence slovanských jazyků
(tamtéž, s. 45–47).

Miroslav Komárek (1958) se také zabývá kritérii pro určení slovního druhu.
Odkazuje na J. Kurylowicze a jeho teorii primárních a sekundárních funkcí slovního
druhu (1974). Je to podle něj cesta, jak vysvětlit vztah mezi slovním druhem a větným
členem. Miroslav Komárek si klade otázku, jaký je vztah mezi významovou a
syntaktickou stránkou slovního druhu. Odpovídá si na ni takto: slovní druhy se shodují
s významy větných členů. Ve větě fungují stejné principy, jako byly zjištěny při
analýze významů slovních druhů. To znamená, že existuje přirozený vztah mezi
syntaktickou funkcí a nejobecnějším významem slovního druhu. Jestliže slovní druh
plní ve větě sekundární funkci, je tento vztah porušen (tamtéž, s. 47–49).

10
 Miroslav Komárek píše, viz výš, že syntaktická funkce je dobrým kritériem pro
určování slovního druhu, protože jej vyděluje v jeho celistvosti i s jeho významovými
vlastnostmi. Problém nastává, když dva různé typy slov mají společnou primární
funkci. V tom případě rozhodují o jejich slovním druhu příznaky, např. substantiva
jsou slovní druhy bez příznaku, slovesa mají příznak probíhající v čase, který je pojat
jako děj, číslovky mají příznak neprobíhající v čase, který je pojat jako počet apod.
(tamtéž, s. 48).

Miroslav Komárek se v další části referátu věnuje vývoji číslovek, aby ukázal,
jaký mají vliv syntaktické vlastnosti na vývoj slovního druhu. Číslovky dle něj v
praslovanštině neexistovaly, byla to substantiva a adjektiva číselného významu. V
současných slovanských jazycích se číslovky jako slovní druh uznávají. Podle
Miroslava Komárka do tohoto slovního druhu patří pouze číslovky základní, ostatní
druhy číselných slov (druhý, dvakrát) řadí k jiným slovním druhům. Číslovky základní
se seskupují do zvláštního samostatného slovního druhu na základě některých jejich
gramatických vlastností. Jádrem slovního druhu číslovek jsou pro Miroslava Komárka
číslovky typu pět. Odlišují se od substantiv svým číselným příznakem a od adjektiv
způsobem spojování s nositelem příznaku. To znamená, že v nominativu a akuzativu
je počítaný předmět v genitivu. Tato vlastnost má, jak ukazuje Miroslav Komárek, v
různých slovanských jazycích odlišný rozsah. V ruštině a polštině se rozšířila i na
číslovky dva, tři, čtyři. Naopak ve slovenštině byl genitiv u mužských osobních
substantiv u číslovek pět a výše nahrazen nominativem a akuzativem plurálu (tamtéž,
s. 50).

V ostatních pádech mimo nominativ a akuzativ je u číslovek počítaný předmět

v pádě podle větného kontextu. V těchto pádech je číslovka považována za určující
člen. Miroslav Komárek ale chápe genitiv počítaného předmětu v nominativu a
akuzativu jako numerativ a souhlasí s názorem, že číslovka je určujícím členem ve
všech pádech. Tato vlastnost je pro něj konstitutivním syntaktickým příznakem
číslovek (tamtéž, s. 51). Na základě těchto specifických syntaktických vlastností
vznikla zvláštní flexe číslovek typu pět. Tato flexe není ve slovanských jazycích
jednotná. Miroslav Komárek vyděluje několik typů:

Typ A: U číslovek typu pět jsou formálně odlišeny přímé a nepřímé pády, instrumentál
se liší od ostatních pádů. Je to stav odpovídající i-kmenovým substantivům. Protiklad

11
instrumentálu a ostatních pádů zachovává např. ruština, ukrajinština, polština a některá
česká nářečí (viz tvar pětima).

Typ B: U číslovek typu pět jsou formálně odlišeny přímé a nepřímé pády, rozdíl mezi
instrumentálem a ostatními nepřímými pády je setřen. Číslovková flexe tak má pouze
dva tvary s protikladem přímý a nepřímý pád. Tento typ je rozšířen především v
polštině a češtině, dále v mluvené ruštině a částečně v luž. srbštině.

Typ C: Nepřímé pády mají adjektivní deklinaci, např. sloven. piatich, piatim, piatimi.
S tímto typem se můžeme setkat u číslovek ve slovenštině, ruštině, ukrajinštině, luž.
srbštině i v českých nářečích (frenšt. pěťóm, pěťóma).

Typ D: Přímé a nepřímé pády nejsou formálně odlišeny, z číslovky se stává neohebné
slovo. Tento typ je rozvinut v srbochorvatštině u číslovek pět až devadesát devět. V
luž. srbštině můžou být neohebné číslovky typu pět v případě, že stojí s počítaným
předmětem. Ve slovenštině jsou nesklonné číslovky dvacet jedna až devadesát devět.
V mluvené češtině mají sklon k nesklonnosti číslovky ve spojeních typu dvacet jedna
korun. Ve slovanských jazycích je ale častější nesklonnost u jiných typů číslovek než
pět, v češtině např. sto, pár, milion, málo, půl, čtvrt (tamtéž, s. 51–52).

Miroslav Komárek na základě svých typů číslovkové flexe ukazuje, že vznik

samostatného slovního druhu číslovek má i formální důsledky ve vzniku zvláštních
formálních typů flexe v jednotlivých slovanských jazycích. Pro naše území je důležitý
typ B, který má jednotnou, od původu genitivní formu pro všechny nepřímé pády. Tato
genitivní forma je dědictvím starých i-kmenů. Zároveň má podle Komárka vývojová
převaha genitivní formy příčiny syntaktické – odlišuje genitiv číslovkových spojení
od nominativu a akuzativu. Tento vývoj Miroslav Komárek vysvětluje změnou pojetí
číslovek typu pět. Ty ve svém vývoji přestaly být pojímány jako substantiva a začaly
se chápat jako vyjádření abstraktního číselného příznaku. Tato změna se syntakticky
projevuje skloňováním počítaného substantiva v nepřímém pádě, tak jak to vyžaduje
stavba věty a shodou přívlastku s počítaným substantivem. Miroslav Komárek
upozorňuje, že nejde pouze o mechanickou tvarovou atrakci, ale o změnu založenou
na předchozí sémanticko-syntaktické změně. Zachování genitivu počítaného předmětu
po nominativu a akuzativu číslovek typu pět má příčinu v jeho zástupné funkci
nominativu nebo předmětového akuzativu i v jiných případech (tamtéž, s. 52–53).

12
 Miroslav Komárek upozorňuje, že ne všechny číslovky mají výše zmíněné
vlastnosti. Jádrem slovního druhu číslovek jsou číslovky typu pět, ty mají číslovkovou
flexi a jsou morfologicky a syntakticky vyhraněné. Oproti nim číslovka jedna je
syntakticky adjektivem, tisíc substantivem apod. K číslovkám se řadí pouze proto, že
s nimi tvoří číselnou řadu. Hranice mezi slovním druhem číslovek a substantivy nebo
adjektivy není pevně daná. To je podle Miroslava Komárka vlastnost slovních druhů,
které vznikly v pozdějších obdobích vývoje jazyka a mají proto neurčité ohraničení.
Souvisí to také s tím, že číslovky nemají svou specifickou syntaktickou funkci, jejich
primární funkce přívlastku je primární i pro adjektiva. Na příkladu číslovek Miroslav
Komárek ukázal, že otázka vzniku slovních druhů je významná i pro
historickosrovnávací studium slovanských jazyků, a že syntaktické příznaky jsou
důležitým kritériem při synchronním i diachronním studiu slovních druhů (tamtéž, s.
53).

13
3 Popis tvarů základních číslovek

V následujících kapitolách popíšeme vývoj tvarů základních určitých číslovek.

Zaměříme se především na tvary číslovek v období staré češtiny. K nim přikládáme
výběr dokladů. Pracovali jsme převážně s textovými databázemi Staročeské textové
banky a Středněčeské textové banky. Doklady v textu jsou pro daný tvar řazeny za
sebou podle datace. Jako přílohu práce jsme vytvořili databázi dokladů. V ní je u
každého dokladu zkratka pramene, název a datace památky, zdroj dokladu. U tvaru
číslovky je určen rod, případně číslo, pád a syntaktická funkce (viz tabulka).

Tvar Pád Rod Doklad Zkratka Pramen Větný Zdroj

pramene člen
nádst lok. m. po KristA Život Krista přívlastek Stčtexb
pětinádst 4v Pána,
stupních rukopis A
(1360/1380)
Tabulka popisu výběru dokladů v Příloze č. 1.

3.1 Jeden
V češtině má číslovka jeden rozdílné tvary pro mužský, ženský a střední rod.
Jako jedna z mála číslovek má také tvary plurálu. V mužském rodě rozlišuje životnost
v akuzativu singuláru (živ. jednoho, neživ. jeden), v nominativu a vokativu plurálu
(živ. jedni, jedny, neživ. jedny). Její flexe je zájmenná, má stejné koncovky jako
skloňování tvrdého zájmena ten (Cvrček, 2010, s. 227).

Číslovka jeden vznikla z psl. *edinъ. Byla to složenina deiktické částice *ed-
a formy *inъ znamenající “jiný, nějaký” (Blažek 2017). Machek v Etymologickém
slovníku jazyka českého (1957) píše, že v indoevropštině neexistovalo společné slovo
pro pojem „jeden“, které by mělo funkci pouhé číslovky. Jsou známá adjektiva, která
znamenala “jeden z páru” nebo „jeden nějaký“, ale chyběla jim počítací funkce. Z
volného spojení *ede inъ vzniklo slovo jedinъ a převládl u něj význam číslovky
(Machek, 1957, s. 219).

Ve stsl. jsou doloženy tvary nom. sg. jedinъ, jedina, jedino, gen. sg. m. a n.
jedinogo, f. jedinoje, dat. m. a n. jedinomu, f. jedinoji. Ojediněle se vyskytuje tvar s

14
-ь- místo -i-, jedьnъ. Podle Kurze (1969) se dříve tato forma považovala za nezávislou
dubletu. Stsl. památky ale ukázaly, že pravděpodobně vznikla z formy jedinъ
oslabením kmenového vokálu (Kurz, 1969, s. 96). Machek upozorňuje, že u změny -
i- v -ь- se nejedná o starý ablaut. Podle něj se číslovky oslabují, protože se pronášejí
rychlým tempem, jedinъ na jedьnъ jako dva na desęte na dvanáct apod. (Machek,
1957, s. 220). Naopak Vážný v Historické mluvnici češtiny uvádí, že psl. tvar byl
*jedьnъ a vedle něj se předpokládá forma *jedinъ doložená ve stsl. (Vážný, 1964, s.
146).

V historických mluvnicích češtiny se u popisu číslovky jeden hovoří především

o jejím skloňování podle zájmenné flexe (Gebauer, 1896, s. 454; Vážný, 1964, s. 145;
Lamprecht – Šlosar – Bauer, 1986, s. 183; Kosek, 2014, s. 99). Kosek zmiňuje, že jsou
u číslovky jeden doloženy plurálové i duálové tvary, a to v případech, kdy je použita
ve funkci neurčitého zájmena (Kosek 2014, s. 100). Plurálové tvary této číslovky se
pojí také s pomnožnými jmény (jedny kalhoty).

Číslovka jeden je unikátní tím, že jako číslovka vyjadřuje kvantitu, ale může mít také
pronominální platnost. Může mít funkci neurčitého zájmena a v těch případech
vyjadřovat gramatické číslo. Její flexe je zájmenná, ve větě se chová jako adjektivum.

m. n. f.

nom. sg. jeden jedno jedna

ak. sg. jeden, jednoho (jedneho, jedného) jedno jednu

gen. sg. jednoho, jednoh (jedneho, jako jedné

jedného) m.

dat. sg. jednomu, jednom (jednemu, jako jednéj, jedniej, jednie, jedné,
jednému) m. jedný

lok. sg. jednom (jednem, jedném, jedným) jako jednéj, jedniej, jednie, jedné,
m. jedný

instr. sg. jedniem, jedním (jedným) jako jednú, jednau, jednou

m.

15
 nom. ak. jedna - -
du.

nom. pl. jedni jedna jedny

ak. pl. jedny jedna jedny

gen., lok., jedněch (jednech, jednych, jako jako m.

pl. jedných) m.

dat. pl. jedněm (jednym, jedným) jako jako m.

m.

instr. pl. jedněmi (jednymi, jednými, -ma) jako jako m.

m.

3.1.1 Nominativ singuláru

Nom. sg. m. jeden, f. jedna, n. jedno se ve větě vyskytuje nejčastěji jako shodný
přívlastek: šart platí jako jeden malý turonenský LyraMat 114r, jeden člověk živ neosta
AlxV. 500, jeden Buoh otec, syn i Duch svatý HusProv C3r, jiejž jedna věc
neprospěšna AlxO 84 (2v), Anna také, jedna vdova, k všemu dobrému hotova HradRad
402 (71r), buoh a člověk jedna osoba a jedna podstata KristA 12r, Já a Otec jsme
jedna věc PasTisk 238v, tak vař, aby jedna pinta zuostala LékJádroBrn 72r, Mohuč
jedno město slove PilA. 9, ve všěch miestiech vše jedno je ModlKunh 75 (149r), jestliže
by tě jedno oko bolelo LékFrantA 117v, však jedno tělo sú ChelčLid 92r, tuto se
pokládá jedno naučenie LékChir 54r, jsou jedno tělo HusProv C4v.

Často je číslovka jeden používaná k vyjádření neurčitosti ve významu „nějaký“

nebo jako ukazovací zájmeno: Všakž byl tu jeden Hřečenín AlxBM 67 (1r), Bieš tu
také ober jeden AlxB 158 (2v), Tak jest krásně zpieval mši dnes jako jeden anděl s
nebes HradProk 18v, kak jedna chytrá svódnicě DesHrad 102v, v tom dvoru jedna
zahrada bieše HradUmuč 197 (80v), jedna duchovnie panna jménem Marta PasMuzA
30, potřěbno mohlo býti slovo jedno HradMagd 874 (48v), V té zemi jest jedno zvieře
LucidT 11v.

Nom. sg. může plnit funkci podmětu: ze sta jeden sě nevrátil AlxV. 542, jeden
bude vzat a druhý opuštěn BiblMuzMlNZ 24, 40 (27r), By kto jměl sto ovec a jedna z

16
nich zablúdí KristA 61v, jedna bude vzdvižena a druhá ostavena BiblDrážď Mt 24, 41
(555r), že jest v tobě ze dvého jedno PasKal 213r, I jest jedno zlé hřiech ŠtítSvátB 392,
a když jedno uschne LékJádroD 211, jedno jest zlé neb nešlechetné TovHád 107v,
jedno před smrtí a druhé po smrti HusProv C3r.

Je doložen i jako jmenná část přísudku: a ty jsi jeden z oněch BiblOl L 22, 58
(211v), v té choti a církvi jsi ty jeden a budeš TovHád 95r, jest jedna z nich BiblLitTřeb
104r¹, a jest to jedno z těch království CestMandM 165v.

Ve staročeských textech jsme nalezli slovní tvar jedno také jako adverbium s
významem „jenom“: to má jedno jeden roh na čele LucidT 11v, a to zvieře nebojí se
nic jiného jedno červené barvy t., jedno bych vždy na svatú Maří hleděl KázDzikSct
195v, Čistému netřěba mýti hlavy, jedno nohy, aby nebyly špinavy HradUmuč 148
(79r).

Jako nářeční variantu uvádí Gebauer lašs. jedyn (Gebauer 1896, s. 455). V
lašském nářečí se vokál e před souhláskami -n a -m mění na i, y. Např. ohyň, odyndu,
za kopcym a také śedym, osym (Gebauer, 1963, s. 149). František Bartoš v
Dialektologii moravské píše, že jedyn je zvláštní tvar frýdecký (Bartoš, 1886, s. 119).

3.1.2 Genitiv a akuzativ singuláru

Gen. sg. m. a n. jednoho má zpravidla ve větě pozici přívlastku: neučini nad

tobú jednoho kvaltu MastDrk 234 (3r), z jednoho kamene ametystového vyrytý
AlexPovd 51v, na púšť do jednoho ostrova MartKronT 42r, kteříž jednoho jazyka sú
TovHád 131v, u postavě jednoho krásného dietěte KristA 23v, u vykládaní jednoho
čtenie PasMuzA 284, uda se jemu do jednoho údolé BruncU 204r, aby byli jednoho
srdcě JakKal 97v, z jednoho koření TovHád 115v.

V jiné syntaktické pozici je genitivní tvar jednoho doložen velmi málo. Nalezli
jsme doklady tvaru v pozici podmětu a předmětu v památce Jádro lékařské (1518).
Obsahuje návody léčebných postupů: ať s jednoho teče v druhé LékJádroD 61, pakli
jednoho bude se dvě lžíci t. 202, ať jest jednoho jako druhého t. 180.

17
 Tvar ak. sg. m. a n. je doložen ve funkci přívlastku: jednoho syna porodiec
HradRad 131 (64v), jednoho nedvěda a lva a obra umrtvil AlbRájA 8b, a tu jednoho
tribuna paní uzdravil PasMuzA 344.

V množství dokladů je ak. sg. m. a n. v pozici předmětu. Zastupuje nebo

odkazuje na substantivum obsažené v předešlém textu: kdy s hledala jednoho
HradMagd 178 (33r), jednoho sem obelhavil HradSat 43 (129r), přijmi k sobě jednoho
nebo dva KristA 62r, a když byla vdána za jednoho PasMuzA 53, popadechu jednoho
BiblOl L 23, 26 (212r).

V akuzativu je užívána také forma jeden. Nejčastěji jako přívlastek

neživotných substantiv: daj mi jeden šilink za to DesHrad 112v, případně jmen
živočišných: také jeden beranec vezmeš BiblOl 29, 15 (37v). Může stát i v pozici
předmětu: sebrachu jeden viece a jeden méňe BiblOl 16, 17 (32r).

V nářečí se vyskytuje tvar gen. a ak. sg. maskulina a neutra jedneho: jedneho
vlka, jenž tu bieše přiběhl PasMuzA 111. Gebauer jej vysvětluje jako vliv tvarů
měkkého zájmenného skloňování na tvary skloňování tvrdého. U zájmen ten a to se ke
kmenové tvrdé souhlásce t- připojuje koncovka měkkých tvarů -eho. Podobná situace
nastala i v dat. sg. (temu, jednemu) a lok. sg (tem, jednem) (Gebauer, 1896, s. 437).

V koncovkách nářečních tvarů dochází často k dloužení, gen. a ak. sg. jedného,
dat. jednému. Je to vlivem složeného skloňování, ve kterém mají paralelní tvary
koncovku s -é-. Gebauer píše, že ke změně tvaru jednoho, jednomu (toho, tomu) v
nářeční jedného, jednému (tého, tému) muselo dojít nejprve vlivem měkkého
zájmenného skloňování na jedneho, jednemu, až poté vlivem složeného skloňování
došlo k dloužení samohlásky e. V případě, že by tomu bylo naopak, jestliže by jako
první vznikl tvar jedného (tého) podle dobrého, až poté krácením tvar jedneho (teho),
musel by existovat také zkrácený nářeční tvar dobreho, ten znám není (Gebauer, s.
437, 438, 455).

Nalezli jsme čtyři doklady tvaru jedného: I bra sě do jedného lesa HradProk
165 (5r), by skočil s jedného miesta na druhé BřezSnářS 160, z jedného koutu vyjeli
jsme MinydePoděbrady 40v, že viděl jedného hada LékJádroD 324.

V některých případech je složité určit, zda je v dokladu krátký nebo dlouhý

vokál. Gebauer uvádí doklad do jedneho lesa HradProk 165 (5r) s krátkým e (Gebauer

18
1896, s. 455), v textové databázi Staročeské textové banky je doklad s dlouhým
vokálem. V elektronické kopii Hradeckého rukopisu Legendy o sv. Prokopu, který je
dostupný v digitální knihovně Manuscriptorium jsme nalezli krátké e.

František Bartoš v Dialektologii Moravské zmiňuje gen. a ak. sg. jedneho a

jedného v nářečích pomoravských (jedneho ve Strážnici a v Miloticích, jedného na
Podluží) (Bartoš, 1886, s. 32), v dolském nářečí (tamtéž, s. 54), v nářečí valašském
(jednému na Karlovsku a Rožnovsku) (tamtéž, s. 74), v hranickém nářečí (jedneho i
jednyho) (tamtéž, s. 82) a ve starojických nářečích (v Hustopečích jedneho) (tamtéž,
s. 89).

Genitivnímu tvaru m. a n. číslovky jeden se věnuje také Český jazykový atlas.

Ten zachytil varianty jednoho, jedného, jedneho, jednýho a jednyho. Ve shodě s
Gebauerem (1896) popisuje vznik genitivního tvaru jedneho podle měkké zájmenné
deklinace a její dloužení podle tvarů tvrdých adjektiv. Forma jednýho vznikla po úžení
é > ý a jde převážně o středomoravskou inovaci. Základní forma jednoho se vyskytuje
na území Čech a na západě Moravy. Krátký tvar jedneho je používán ve středu Moravy
a ve slezských dialektech a dlouhý tvar jedného ve východní části Moravy (Balhar a
kol., 4, 2014, s. 394).

Ženský tvar gen. sg. jedné je opět doložen nejčastěji v pozici přívlastku: s jedné
strany Písmo tomu chce KristA 5v, nemohl jsi jedné hodiny bdieti se mnú BiblDrážď
Mc 14, 37 (567v), jedné viny k němu nejměli HradUmuč 446 (87v), s jedné strany tak
umřieti hrozno PasMuzA 190, aby šel z jedné do druhé šlechetnosti ŠtítSvátA 15r, tři
osoby jsú jedné moci, jedné moudrosti a jedné dobroty HusProv B4r.

Gebauer dále uvádí genitivní varianty jedný, jedny, které vznikly zúžením,
případně zkrácením a tvar jednej podle dat. a lok. sg. (1896, s. 455). Doloženy jsou ve
funkci přívlastku: oba s jedny strany hladka a světla LapidVodň 164v, přišli do jedný
krajiny FrantPráv 6v, z strany jedný ListDorotaZKrumlova1 III'1r, s jednéj strany tomu
písmo chce KázLeg 152r, bieše jednej vdovy PrávJihlA 51v.

V textové databázi Staročeské textové banky jsme nalezli tvar gen. sg. f. jednie:
Monarchus jednie země knieže SlovOstřS 94, jednie panny ohlédanie TrojK 140r.

Dativ Singuláru

19
 Dativ sg. m. a n. byl hojně doložen jako větný přívlastek: jako kaplanu jednomu
DesHrad 846 (112v), tu sě jednomu bratru přihodi HradProk 686 (18v), přivinul sě
jednomu měščenínu KristA 66r, k jednomu mladému a poctivému Hyn 218v, jednomu
mistru odpověděv HusProv B4v, k jednomu dřěvu ostrým kopím přitekše PasMuzA
102, šel jednú k jednomu městu ŠtítKlem 64v, když jednomu dítěti vycházelo LékŽen
101r, kdyžkoli jednomu odpuštění béře se PrávJihlB 259v, tak jednomu děvčeti zhojili
hlavu LékJádroBrn 103v. Ve většině případů má význam spíše zájmenný.

Ve funkci předmětu se často vyskytuje dativ sg. m.: Fareš jednomu jmě bieše
AlxB 116 (2r), a ktož kuoli dá jednomu z těchto BiblDrážď Mt 10, 42 (546r), ač sě
jedno jednomu neslíbí PasMuzA 93, pakli k jednomu ochotna bude ŠtítKlem 57r,
jednomu z těch nejsou podobná TovHád 87v.

Nářeční variantu jsme v textové databázi Staročeské textové banky nalezli

jednu: A proto k jednemu, jenž tak přěbýváše … jdiešta OtcB 110r. Gebauer uvádí
nářeční tvary jednom´, jednemu, jednem´, jednému, jednymu (1896, s. 455). Odkazuje
na Dialektologii moravskou Františka Bartoše (1886). Ten píše, že v nářečích
pomoravských se v oblasti Hradištska používá tvar jednom, v Ostrožsku a Blatnici
jednomu, ve Strážnici a v Miloticích jednemu a na Podluží tvar jednému (Bartoš, 1886,
s. 32). V dolském nářečí se v Babicích, Houstěnovicích užívá tvar dat. sg. m. a n.
jednom, v částech Traplice, Kostelany, Velehrad, Boršice, Polešovice tvar jednému.
Tvar jednemu se používá v obcích Domanín, Syrovín, Žeravice, Osvětimany a
Buchlovice. Ve valašských nářečích se vyskytují dativní tvary jednom i jednem. Na
Karlovarsku a na Rožnovsku převzala číslovka jeden v nepřímých pádech adjektivní
flexi, dat. sg. m. a n. je jednému. V hranickém nářečí se používají tvary jednemu a
jednymu (tamtéž, s.82). Ve starojickém nářečí je nejčastejší tvar jednému, v
Hustopečích se používá krátký tvar jednemu. V lašském nářečí se na většině území
objevuje tvar jednemu, ve Frýdlantu je zvláštní tvar jednymu (tamtéž, s. 119).

V díle Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými (1998) od

Františka Sušila můžeme nalézt doklad v písni Porod panny Marie: Vešla tě tam vešla
k jednemu šenkýři (Sušil, 1998, s. 30).

V ženském rodě je nejčastější podoba dat. sg. jednéj. Typicky je ve větě v

pozici přívlastku: najprvé když jednéj duchovnéj sestřě PasMuzA 26, v jednéj vlasti
přěd jedno město přijěl t. 224, jeho vzemše k jednéj cniej vdově t. 344, k svéj jednéj

20
přietelnici vecě t. 471, vzkřiesil syna jedné vdovicě KristC 88r, bliz Prahy na jednéj
nivě DalV 6v. Je doložen i krátký tvar: přiblíži sě k jednej vodě HradProk 168 (5v).
Poslední doklad tvaru jednéj v textové databázi Staročeské textové banky je z roku
1473: odpočíval na lóně jednéj panně GestaM 114r. Je ale znám z dnešních nářečí,
např. vsetínské jednéj našý ofcy zme pravili bekoška (SNČJ, 2016).

Podle genitivu se prosadil tvar dat. sg. f. jedné: posly své poslal k jedné modle
ŠtítKlem 8v, vzkřiesil syna jedné vdovicě KristC 88r, nakloněnie viece k jedné straně
nežli k druhé LyraMat 6v, náchylní jsú víc straně jedné než druhé TovHád 126v.
Zúžením vznikl tvar jedný. Doložen je až od půlky 16. století: jedný toliko věř MelStud
N1v, a jedný princezně ŠolcPam 16v.

Gebauer píše, že se ve staré češtině se navíc utvořil tvar jedniej a jednie podle
dobřiej, dobřie. Uvádí doklady dativu sg. f.: jedniej (hořě) říkají Mednek PulkR 13b,
k jednei vdově PasMuzA 344 (1896, s. 455).

3.1.3 Lokál singuláru

Lok. sg. m. a n. má, stejně jako v současné češtině, tvar jednom: o jednom
chlebu KristA 34, po jednom dnu AlxH 234 (3v), v svém jednom dvořě PasMuzA
346, po jednom vybíraje ŠtilfU 198v, odved po jednom OtcB 39v. Variantou je tvar
jednem: v jednem člověče KázDzikSct 154v, čte o jednem knězi t. 185v, o jedném
vám pověděti chci KázLeg 185r, po jednem do 1000 mužův jse vřítilo
MinydePoděbrady 34v, v jednom kázaní KristA 6v, na jednom modlitebném miestě
PasMuzA 272, v témž božství jednom ŠtítSvátA 95v, v jednom pokolení BiblOl Dt 12,
14 (81r), padnú na jednom dřevě PrávŠvábC 79v, dva v jednom těle BiblTruhlNz Mc
10, 8 (23r), v jednom ptáčeti LékJádroBrn 111r.

Ženský tvar lok. sg. je totožný s tvarem dat. sg. Nejstarší podoba je jednéj,
podle genitivu tvar jedné, zúžením tvar jedný a podle formy adjektiva dobřiej a dobřie
vznikla podoba jedniej a jednie. Ve staré češtině jsou doloženy tvary: v jednéj vlasti
KristA 51v, diábel na jednéj straně kříže stáše UmučStock 89v, stojě k svým vojem
při jedné hořě AlxH 160 (2v), při jednej skále HradProk 172 (5v), nikdy i v jednej
strasti HradMagd 903 (49r), na jednéj dščě DesHrad 25 (94v), o jednéj řěči
BiblDrážď Mt 21, 24 (552v), na jedný hořě AlxV 681 (161r), při jedný hořě t. 1291

21
(164r), v jedný čsti t. 1960 (167v). Poslední doklad tvaru jednéj je z roku 1473: v jednéj
vsi GestaM 113r.

3.1.4 Instrumentál singuláru

Nejstarším doloženým tvarem instr. m. a n. ve staré češtině je jedniem: s

jedniem hrabiú velmi mocným AlxB 26 (1r), s jedniem slovutným pohanem AlxB 74
(1v), s jedniem rozmlúval ŠtítSvátA 5r, pod jedniem krásným stanem TandBaw 977
(164v), ať tak jedniem prutem LékJádroD 366, s jedniem okem KristA 61v, přěd
jedniem hradiščem PasMuzA 163, jedniem podsúzením BiblOl Jos 9, 2 (95r), jedniem
slovem MladHusA 164, muž má jedniem řebrem méně než žena MartKronA 2v, ani
jedniem miestem TkadlB 43r, jedniem kolenem MartKronB 60v, slúžiti budu jemu
ramenem jedniem PasKal 120v. Poslední doklad je z roku 1542: za jedniem mrtvým
šli CestKabS M4v.

Zúžením vznikla podoba jedním, je doložena již od 60. let 14. století: jedním
slovem raniti HradUmuč 274 (82v), s jedním hřiebětem CestMandM 158r, odpověděl
jim jedním příslovím MartKronT 51v, nad jedním pokání TovHád 123r, kříknú všichni
jedním hlasem DalV 2r, jedním dieme LyraMat 44v, byl by to jedním z nás KázLeg
187v, my jedním hlasem prosíme GestaM 31r, vstrč ji jedním koncem v hrnec
LékJádroD 170.

Dále je doložena od poloviny 15. století forma jedným: neukáže li se on práv

těchto jedným PrávŠvábC 46r, s jedným mužem t. 84r, s jedným svým služebníkem
Vendelín1753 12, s jedným vejcetem KuchKníž1763 109r. Ta je běžná i v některých
dnešních nářečích, například ve valašském (Bartoš 1886, s. 74), starojickém (tamtéž,
s. 89) nebo keleckém (tamtéž, s. 93) a také v nářečích středočeských, západočeských,
východočeských a pro většinu českomoravských nářečí (Balhar a kol., 4, 2014, s. 398).
Ve slezských nářečích je typická podoba jednym, ve středomoravských dialektech se
objevuje varianta jedném nebo jednem (tamtéž).

Instr. sg. f. měl tvar jednú, doložen je od poloviny 14. století: než by jednú
nohú kročil MastMuz 171 (3r), tak jiej jednú ranú hlava sťata PasMuzA 21, s jednú
dievkú t. 54, ač jednú stranú táhnú k bohu ŠtítKlem 40v, jednú ranú jemu hlavu sťal
GestaM 97v. První doklady tvaru po diftongizaci ú > ou jsou z období kolem roku

22
1500: přijímaní pod jednou způsobou BechNeub 53v. Poslední doklad formy jednú je
v díle Hádání pravdy a lži o kněžské zboží a panování jich z roku 1539: kdyby hlava
jednú děrou kam vešla TovHád 90r. Památka zároveň obsahuje i doklady
diftongizované formy: abych vše jednou řečí zavřela t. 63r.

3.1.5 Tvary plurálu

Číslovka jeden má v plurálu blízko k funkci neurčitého zájmena. Její staročeské

plurálové tvary jsou totožné s jejími tvary v současné češtině.

Nom. pl. m jedni.: jdiechu jedni panie PasMuzA 201, ak. pl. m. jedny: sta sě
to pak v jedny časy HradProk 458 (13r), nom. a ak. pl. f. jedny: neb i panny jsú jedny
ŠtítSvátA 10v, v jedny knihy sjednané LyraMat 68v, nom. a ak. pl. n. jedna: sú tu
jedna slova Hyn 3r. V nářečí se používá tvar nom. a ak. pl. jedny pro všechny rody,
případně je odlišen nom. pl. živ. jedni.

Gen. a lok. pl. má podobu jedněch pro všechny rody: čímž plnějí bude jedněch
ŠtítSvátA 129r, nedbá i jedněch kúzel AlxV 221 (158v), jedněch časuov KázLeg 61v,
v jedněch starých knihách KristD 54v.

Český jazykový atlas (Balhar a kol., 4, 2014) zachytil nářeční varianty gen. pl.
jednech, která vznikla vyrovnáváním paradigmatu (tvrdé jedn- v ostatních pádech),
jednych podle tvrdého zájmenného skloňování, jednich podle zájmenného skloňování
měkkého a jedných, jednejch, jednéch podle skloňování adjektivního. V českém nářečí
převažuje tvar jednejch, a dále pak jednich a jednech. V moravských nářečích se
hlavně na Slovácku a Valašsku užívá podoba jedných, ve středomoravských nářečích
jednéch a jednech. Pro slezská nářečí je charakteristický tvar jednych (Balhar a kol.,
4, 2014, s. 396).

Dat. pl. má tvar jedněm: proti jedněm protivníkóm PasMuzA 572. Nářeční
podoba je jedným nebo jednym: že jednym podobné i slušné zdálo sě SolfA 143v.
Objevuje se v nářečí keleckém (Bartoš, 1886, s. 93) zlínském (tamtéž, s. 24),
slováckém (tamtéž, s. 36), valašském (tamtéž, s. 74).

Instr. pl. má pro všechny rody tvar jedněmi: s jedněmi mnichy OtcB 154v,
jedněmi usty BiblTruhlNZ R 15, 6 (64v).

23
 Gebauer píše, že číslovka jedna nemá duálové tvary (Gebauer, 1896, s. 456).
Vážný ale uvádí, že jsou doloženy nom. a ak. du. m. jedna (Vážný, 1964, s. 146). V
textové databázi Staročeské textové banky jsme nalezli například tyto doklady: bratřie
jedna přijidechu k jednomu starci OtcB 71r, jednoho času jedna dva čarodějníky
pohany uslyšěvše t. 128v.

3.2 Dva
V Mluvnici současné češtiny se uvádí, že číslovky dva a oba mají zvláštní
postavení z historických důvodů, jelikož jejich tvary uchovávají pozůstatky zaniklého
duálu. Tyto číslovky mají pouze původní tvary duálové, nemají skloňování pro
singulár a plurál. V nominativu a akuzativu rozlišují rod, dva muži, dvě ženy, dvě děti
(Cvrček a kol., 2010, s. 228).

František Štícha v Akademické gramatice spisovné češtiny (2013) píše, že se

číslovka dva skloňuje nepravidelně, uchovává si dualové koncovky, její paradigma je
po formální i sémantické stránce pouze plurálové (Štícha akol., 2013, s. 419).

V psl. a stsl. jsou známy tvary nom., ak. a vok. m. dъva, f. a n. dъvě, gen. a lok.
dъvoju, dat. a instr. dъvěma (Kurz, 1966, s. 96). Machek v Etymologickém slovníku
uvádí nom., ak., vok. f. a n. dьvě, měkký jer vysvětluje změkčeným v (Machek, 1971,
s. 136).

Názor na původ a vnitřní strukturu číslovky dva není mezi indoevropeisty

jednotný. Václav Blažek se přiklání k myšlence Adolfa Erharta (1982), že
indoevropská číslovka jeden (*ed-e-oi̯ no) a nepřímé pády číslovky dva (*du̯oi̯ ) mají
diftong *oi̯ - stejného původu. Ten má ve struktuře číslovky jeden význam jeden ze
dvou. Složenina *du̯oi̯ by tedy měla význam druhý ze dvou. Nositelem duality je kořen
*du- (Blažek, 2017).

V historických mluvnicích češtiny (Gebauer, 1896, s. 456; Vážný, 1964, s. 146,

Kosek, 2014, s. 100) je ve výkladu o číslovkách dva, oba v první řadě uvedeno, že
mají skloňování jako tvrdé zájmeno ten, ale jejich tvary jsou pouze duálové.

Václav Vážný hovoří o trojím čísle ve staré češtině jako o společném rysu
slovanských jazyků. Význam duálu byl podle něj spíše párový než že by vyjadřoval
počet dva. Ve staré češtině se používal nejčastěji k označení párových částí těla, např.

24
zraky, rucě, nozě, oči, líci, koleně. Kromě toho byl běžný po číslovkách dva, oba
(Vážný, 1964, s. 6). Šlosar v Historické mluvnici češtiny (Lamprecht – Šlosar – Bauer,
1986) píše, že duál je velmi stará kategorie, která existovala již v indoevropském
prajazyce a je pravděpodobně starší než plurálové pády. Podle něj byly duálové formy
ovlivněny deklinací číslovky dva, ale zároveň měly jiná východiska a samy tuto
číslovkovou deklinaci ovlivnily (tamtéž, s. 132). Z duálu se stala gramatická kategorie,
kterou prostřednictvím kongruence převzaly od substantiva také adjektiva, zájmena,
číslovky i slovesa. V historické době jsou doloženy tři duálové tvary, jeden pro nom.,
ak. a vok., druhý pro gen. a lok. a třetí pro dat. a instr. (Kosek, 2014, s. 9).

Postupně byl duál nahrazován plurálem, až v 17. století duál zanikl. Václav
Vážný píše, že zmizel dříve z psaného jazyka než z mluveného. Soudí, že to bylo
vlivem latiny (1964, s. 6). Naopak Šlosar uvádí „pro omezené užití se v historické
době přestal duál v podvědomí mluvčích odlišovat od plurálu a zanikl ještě snad dříve
než v písemných projevech“ (Lamprecht – Šlosar – Bauer, 1986, s. 133). Nejdéle se
udržovaly duálové tvary po číslovkách dva, oba. Lze je najít ještě v památkách 16. a
začátku 17. století. Do současnosti se v češtině dochovala plná duálová flexe u číslovek
dva, oba a zbytky duálových tvarů u názvů párových orgánů, např. ruce, oči, ramenou,
nohama. Původní duálové tvary plní funkci plurálu. V obecné češtině a českých,
hanáckých a moravskoslovenských nářečích se používá duálová koncovka -ma jako
koncovka instr. pl., např. chlapama, městama (Vážný, 1964, s. 6).

Pro počet dva existují v češtině dva výrazy. Jedním je číslovka dva a druhým
již zmiňované oba. Ve většině diachronních a synchronních popisů je autoři uvádí
společně. Mluvnice češtiny II (1986) definuje výraz oba (obě, obě) jako číslovku
úplnostní. K významu počtu dva má navíc významový rys úplnosti (Komárek a kol.
1986, s. 111).

František Daneš se věnuje číslovkám oba, obojí, obé v článku v Naší řeči
(1968). Jako hlavní rysy, které je odlišují od číslovky dva, vidí jejich odkazování na
již známou skutečnost, že jsou dané předměty dva (mají dva syny a oba studují) a jejich
„dvojnou souhrnnost“. Ta znamená, že se číslovka oba pojí jen s jevy, které představují
pár či ucelenou skupinu (zranil si obě oči) (Daneš, 1968, s. 7). Daneš číslovku oba
charakterizuje jako zájmennou číslovku souhrnnou. Zájmennou proto, že má stejně

25
jako zájmena funkci odkazovací. Řadí ji mezi výrazy, které slouží k výstavbě
souvislého textu (tamtéž, s. 9).

m. n. f.

nom., ak. dva, oba (dvá, obá) dvě, obě dvě, obě

gen., lok. dvú, obú (dvoju, dvojú,dvúch, dvouch, oboju, obojú, obojí) jako m. jako m.

dat. dvěma, oběma (dvúm, dvoum) jako m. jako m.

instr. dvěma, oběma (dvúma, dvouma, obouma) jako m. jako m.

Tabulka představuje paradigma číslovky dva ve staré češtině. V závorkách jsou uvedeny
varianty tvarů, které se vyskytují i v dnešních nářečích. Tabulku jsme vytvořili podle popisů
číslovky dva v historických mluvnicích češtiny (Gebauer, 1896, s. 456; Vážný, 1964, s. 146;
Kosek, 2014, s. 100).

3.2.1 Nominativ a akuzativ

Číslovka dva v nom. nebo ak. m. je nejčastěji shodným přívlastkem: ta dva

prorádcě AlxBM 1 (1r), přistúpila k němu ta dva slepá KristA 45v, dva ocasy hadové
BruncU 206r, ta dva bratřence PasKlemB 103r, pilná dva měsiecě AlxH 317 (4v),
uzřěl druhá dva bratry KristA 35r, dva lotry přivedú UmučStock 88r, dal jest jim rok
za dva dny BelA 190r, ta dva pacholíky MartKronT 21v, vezmi dva loty kozieho mléka
LékChir 103v, vraž do nie dva nebo tři žlútky Kuch 35v.

Forma nom. a ak. m. je doložena i v pozici podmětu nebo předmětu: dva z

učedlníkóv EvKlem L 24, 13 (45v), dva ležiece na posteli BiblOl Mt 24, 41 (183r),
tato dva biešta mládence TrojK 105v, dva jsta šenkéře ŠtítSvátB 173, dva honila deset
tisícův TovHád 130r, vzem Petra a dva jiná BiblOl Mt 26, 37 (184r).

26
 V pozdějším období se objevuje dlouhá varianta nom. m. dvá. Došlo
pravděpodobně k analogii podle tvarů číslovek tří a čtyří (Kosek, 2014, s. 100).
Gebauer píše, že už ve starém jazyce se dlouhé tvary nom. m. dvá a obá používaly ve
spojení se životnými maskuliny a krátké tvary dva, oba s neživotnými maskuliny,
stejně jako tomu bylo u číslovek tří a čtyří (Gebauer, 1896, s. 457).

Doklady v textové databázi Středněčeské textové banky tento poznatek

neprokazují. Tvar dvá v nom. m. je doložen třikrát ve spojení s životnými maskuliny
a dvakrát s neživotnými, jednou je doložen v ak. m.: moč to spolu dvá nebo tři dni
LékKoňT1 C4r, budou dvá v jedno tělo HemmingKáz1571 17r, když se dvá sejmou
Lucid1750 40r, napájej koně dvá neb tři dni LékKoňT3 22, dvá anjelové z nebe
stoupili Vendelín1753 22, dvá snísti VočehMor C5v.

Gebauer uvádí doklady především z Velkého Kalendáře Daniela Adama z

Veleslavína z roku 1578: dvá králové VelKal. 60, dvá císařové t. 249, obá císařové t.
267, obá dobré otce měli t. 249 (1986, s. 257).

Autoři Českého jazykového atlasu vytvořili pro číslovky oba, dva nářeční
mapu, která ukazuje, že na většině území České republiky se v nářečích pro nom. m.
živ. používají tvary s dlouhou samohláskou na konci dvá, obá. Krátké tvary dva, oba
se vyskytují v severní části severočeského nářečí kromě Podkrkonoší, dále pak na
Chodsku a ve východočeském nářečí jsou používány jako dublety. Krátký tvar je
typický na slezském území s přesahem až na Valašsko. (Balhar a kol., 4, 2014, s. 398)

František Bartoš v prvním díle Dialektologie moravské píše, že v nářečí

zlínském se používají nominativní tvary dlouhé dvá, obá pro životné maskulina (1886,
s. 24) a dále se formy dvá, obá vyskytují v nářečí dolském (tamtéž, s. 56), valašském
(tamtéž, s. 74), keleckém (tamtéž, s. 93).

Ve sborníku Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými můžeme

nalézt doklady dlouhých tvarů nom. m. dvá, obá např. v písni Snídaní panny Marie:
jeli tam dvá pánové, obá zemanové (Sušil, 1998, s. 36), nebo v písni Vojna nehojna:
budem bojovat obá dvá. (tamtéž, s. 81; viz Gebauer, 1896, s. 457).

Gebauer dále píše o případné změně syntaktické, kdy se na místě akuzativu

vyskytuje tvar genitivu. Uvádí příklady z Dialektologie moravské (Gebauer, 1986, s.
457). Z nářečí hrozenkovského jsou známá spojení ma dvoch, troch, štyroch synóv

27
(Bartoš, 1886, s. 42). V části o valašském nářečí Bartoš píše „na Vsacku, Karlovsku a
Rožnovsku gen. číslovek dvoch, třoch, štyroch zastupuje akk. předmětný jmen živ.
mužs. a nom. ve větách bezpodmětných: má dvoch bratrůch, bylo nás dvoch, třoch,
štyroch“ (tamtéž, s. 74).

Tvar nom. f. a n. je nejčastěji doložen v pozici přívlastku: tě dvě svatie děťátcě

KristA 27r, tě dvě sestřě dobře věděle t. 73r, dvě neděli t. 73v, dvě létě DesHrad 376
(102r), byle dvě duchovnie panně PasMuzA 29, dvě hlavě tělesné TovHád 108r, jsú
dvě cestě zvláštní TovHád 121v, dvě sou věci potřebné HusProv A4v.

Podobně je to u tvaru dvě v ak. f. a n.: za dvě neb kročějě za tři AlxB 17 (1r),
nesieše dvě holúbátcě HradRad 364 (70v), než dvě rucě neb dvě nozě jmajíce KristA
61v, dvě česti obdrží PrávJihlA 187r, ve dvě pokolení jsúce rozděleni BiblKladr Jos
14, 4 (83v), skrze tě dvě znamení GestaM 97r, dvě uši jako dvě držadle měl PasKal
182r, vezmiž k tomu dvě zrnce LékJádroD 345, posílají k ní za se dvě sestře TovHád
32r.

Po číslovce dvě v nom. a ak. jsou doloženy substantiva v duálu i ve střední

češtině. Převažují nad plurálem na začátku 16. století: na dvě hodině ČernýMor1506
B2v, jako dvě zrně t. B4v, dvě pintě t. F3v, za dvě neděli t. V pozdějších dokladech se
začíná prosazovat u počítaných substantiv plurál: koupí sobě dvě sekyry FrantPráv 17r,
dvě žíly v týlu LékHvězd B2r. Zároveň je stále doložen i duálový tvar substantiva: dvě
žíle ChocPouštění1597 A8v, když dvě létě pominulo BřezKron 208v, na dvě straně
BřezKron 252v, za dvě hodině BřezKron 264v. A to i v 17. století: roztrhła se na dvě
straně KomKancTisk 376, když měl dvě dřevě na oheň přinesti Enšpígl1700 3r. V
některých pramenech se setkával duálový a plurálový tvar u stejného substantiva ve
stejném pádě: dvě kométě spolu byly HájKom1556 C1r, dvě kométy vyšly t. D1r,
uhlídáš dvě vrány EzopŽivot1696 44, uhlédal dvě vráně t.

V textové databázi Středněčeské textové banky jsme nalezli doklady substantiv

středního rodu ve tvaru gen. pl. po číslovce dvě v nom. nebo ak. pl.: pakli dvě bližňat
bude RosslinZahr1588 C5v, tu dvě pacholátek, uhlídavše Ezopa EzopŽivot1696 10,
proto dvě kuřat vzala Enšpígl1700 2r. Počítaná substantiva jsou po číslovce v gen. pl.,
tak jak je to běžné po číslovkách typu pět.

Gebauer píše, že v lašském nářečí se ve složených výrazech objevuje místo

maskulina dva ustrnulý tvar dvě, který se pak snadno mění na dvi (1896, s. 457).

28
Doklady jsou z obce Melč: dvě a dvacet synkuv, a z obce Polanka: dvi a dvacet, dvi a
padesat vojakuv (Bartoš, 1886, s. 119).

3.2.2 Genitiv a lokál

Gen. a lok. du. má původně ve všech rodech tvar dvú. Je doložen od poloviny
14. století: zřiece dvú udactvo AlxB 125 (2r), z dvú rybú KristA 54v, pod stráži dvú
rytieří PasMuzA 298, počechu tázati onú dvú KristB 19r, ze dvú učinil BiblMik Mt
21, 31 (465r), bez dvú letú MartKronB 33r, naplnění dvú přikázaní BechNeub 31r, z
těch dvú žil pod jazykem LékJádroD 82, na dvú kamennú dskú DesHrad 18 (94v), po
dvú dní KristA 54r, ve dvú košíkú PasMuzA 400, o dvú nynie chci pomluviti ŠtítSvátA
13r, ve dvú nedělí ArchTáb 48r, má jmě po dvú řekú LucidT 12r, o dvú křídlú TovHád
46r, o těch dvú svátostech t. 96r. Poslední doklady jsou z konce 16. století, případně
začátku 17. století. Postupně je nahrazován podobou s diftongizovaným ú < ou.
Následující doklad ukazuje, že se tyto dvě podoby spolu v textech setkávají: po smrti
obou dvú ListJuditEibenštolerov V'1v. Zároveň mizí duálové skloňování počítaných
jmen: ve dvú nedělích RegimentOvčí D4r.

Původní tvar gen. a lok. dvú se dochoval ve zlínském nářečí, na území od Ústí
po Štítnou (Bartoš, 1886, s. 74), v nářečí záhorském na Slavičsku a v Bzovém u
Bojkovic (tamtéž, s. 27).

První doklad tvaru gen. a lok. du. dvou je doložen od roku 1500: ze dvou
vsazena deštěk BechNeub 16r, mívajte dvou sukní t. 133v, ani dvou sukeň jmívajte
FrantPráv 6r, dvou jiných stavuov TovHád 12v.

Od 16. století se objevuje tvar s koncovkou -ch, který vznikl analogicky podle
gen. a lok. pl. zájmen (těch) a adjektiv (dobrých) (Gebauer, 1896, s. 457). Forma
dvouch je doložena od roku 1554: ode dvouch herinkův LékKoňNK 298r, z vysvědčení
těchto dvouch pánův ListŽofieAlbínkaZHelfenburku XXVIII'1r, zarmutek od dvouch
koz PranNová1766 79v, o dvouch stranách světa Lucid1750 32v, na dvouch pilířích
MinydeStínání 15r.

V Českém jazykovém atlase (Balhar a kol., 4, 2014) jsou zmapovány varianty

gen. a lok. dvuch, dvouch, dvóch, dvúch, dvuch a ženský tvar dvěch. Na celém území
je nejvíce rozšířená podoba dvouch. Na Valašsku, Frenštátsku a místy v nářečí
29
kopaničářském a dolském je zaznamenán tvar dvoch. V příhraničním pruhu na
jihovýchodní Moravě je zvláštní forma dvěch pro ženský rod (Balhar a kol., 4, 2014,
s. 400). V Dialektologii Moravské je tento jev zaznamenán v popisu
uherskoslovanských nářečí. Konkrétně v alenkovském, blatnickém, boršickém,
stráňském a lipovském nářečí je popsáno rozlišení tvaru maskulin a feminin: dvoch
trech, štyrech chlapů – dvěch, trech, štyrech rob (Bartoš, 1886, s. 35–38).

3.2.3 Dativ a instrumentál

Dativní forma číslovky dva je ve staré češtině stejná jako v češtině nové: nemóž
dvěma pánoma slúžiti KristA 40v, řetěz ke dvěma oněma přiložichu PasMuzA 395,
nelibost proti dvěma bratroma BiblOl Mt 20, 24 (180v). Zároveň vznikaly novotvary.
Formy dvě-, obě- byly nahrazeny tvary gen. dvú-, obú- a k nim se místo přípony -ma,
připojila přípona –m. Vznikly tvary dat. dvoum, oboum (< dvúm, obúm). Forma dvoum
je v textové databázi Staro- a středněčeské textové banky doložena čtyřikrát, první
doklad je z roku 1554: ke dvoum slepým promluvil MelStud N2r, vám osobám dvoum
ListŽofieAlbínkaZHelfenburkuNařízení XVIII'1r, těm dvoum t. XL'1r, každému
nádeníkovi dvoum MinydePoděbrady 50r.

V nářečí je dnes na většině území České republiky používán tvar dat. dvoum.
Na Moravě byly zaznamenány další varianty dvouma, dvom a ženská forma dvěm. Na
jihu slezských nářečí, v části Valašska a na východní Moravě se vyskytuje původní
tvar dvěma. V části českomoravských, středomoravských, východomoravských a
slezských nářečích je užívaná forma dvouma. Obměna dvom je používaná na jihu
východomoravských nářečí a ojediněle na Frenštátsku. V dolských nářečích je
zaznamenán rodový rozdíl tvarů, m. dvom a f. dvěm (Balhar a kol., 4, 2014, s. 400).

Pro tvar instrumentálu je charakteristická přípona -ma: se dvěma dušníkoma

ListLit 1v, dvěma holúbatma aneb dvěma hrdličatma HradRad 360 (70r), se dvěma
synoma PasMuzA 287, s svými učedlníky dvěma večeřal CestMandM 140r, jinýma
dvěma cestoma Letaa 249r, se dvěma práznýma ženama MartKronA 17r.

Do poloviny 16. století jsou po tvarech dat. a instr. číslovky dva doloženy
převážně duálové tvary počítaných jmen: mezi dvěma člověkoma ChelčLid 92v,
dvěma biskupoma ŘádKorT410r, mezi dvěma ženoma TovHád 59r. V 2. polovině 16.

30
století již převažují tvary plurálu: dvěma protivným pánům SatŠvorc1538 26v, s dvěma
pacholátky uhořala HájPříh B3r, s těmi dvěma biskupy MelVoh1533 A3r, těm dvěma
biskupuom t. A3v, se dvěma hlavami RosslinZahr1588A7r.

3.3 Tři, čtyři

Druhý díl Mluvnice češtiny (1986) neřadí číslovky tři a čtyři mezi číslovky
substantivní povahy, jak je obvyklé u dalších mluvnic, ale mezi číslovky se
specifickými tvarovými soubory (Komárek a kol. 1986, s. 405). V současné češtině
číslovky tři, čtyři nerozlišují mluvnický rod ani číslo a jejich flexe je až na výjimky
shodná se vzorem kost. Významově je jejich paradigma plurálové. Číslovka čtyři se
liší od číslovky tři ve tvaru genitivu a instrumentálu (tří / čtyř, třemi / čtyřmi). V
novotvarech genitivu s koncovkou -ech se tento rozdíl ztrácí (třech / čtyřech).

V indoevropském jazyce měla číslovka tři formu nominativu pro mužský rod
*tréi̯ es a pro ženský rod *trī. Podle Václava Blažka je nejpravděpodobněji tato
číslovka založena na významu překročení předchozí číslovky, tedy “nad dvě”.
Hypoteticky by byla číselná řada *H oi̯ -(-no-/-u̯o-/-ko-) (jeden), *du̯oH (u) (dva),
1 1

*trei̯ -du̯oH (nad dvě = tři). Opakující část slov přirozeně zanikla. Číslovka jeden
1

vyjadřuje singularitu, číslovka dva má koncovku duálu, proto zbylá první část *trei-
byla doplněna o koncovku plurálu na *treies (Blažek, 2017).

Vznik indoevropské číslovky *k etures pravděpodobně významově souvisí s

u̯

označením míry roztažení ruky na šířku čtyř prstů (Blažek, 2017). Psl. a stsl. tvar byl
v nom. m. četyre, gen. četyrъ, což jsou staré tvary konsonantické, které jsou důkazem,
že má číslovka čtyři původně kmen souhláskový. Ve stsl. už převažovaly ostatní
pádové tvary i-kmenové. V nejstarších památkách jsou doloženy tvary nom. m. čtyřie
a f. n. čtyři, které podle Vážného reflektují původní podobu s oslabeným stupněm
*čьtyr- (Vážný, 1964, s. 147). Dušan Šlosar píše, že číslovka čtyři byla ve staré češtině
adjektivum se jmenným skloňováním podle i-kmenů. Její konsonantický původ se
projevuje ve staré češtině v nominativu maskulina čtyřé a v genitivu čtyř (Lamprecht
– Šlosar – Bauer, 1986, s. 176).

Staročeská číslovka čtyřie, čtyři se nepochybně skloňuje podle číslovky třie,

tři a v mladším vývoji se s ní v mnohém shoduje. Má ale i své specifické hláskové
vlastnosti a vývojové postupy. Její slovní základ má varianty čtyř- (dat. čtyřem), čtř-
31
(instr. čtřmi), ve spřežkách může být čtr- (čtrnádste), v nářečích čtyr- (lok. čtyrech).
V mluveném jazyce u ní dochází k artikulační disimilaci čt > št (štyři). Nejvýraznější
odlišností je u ní vznik tvrdé varianty u většiny pádových forem (čtyry, čtyr, čtyrem,
čtyrech, čtyrmi) (Kosek, 2014, s. 102).

V Historické mluvnici češtiny II Václav Vážný píše, že číslovky tři a čtyři mají
adjektivní povahu a od původu i-kmenovou flexi (1964, s. 147). Dušan Šlosar v
Historické mluvnici češtiny zařadil výklad o číslovkách tři a čtyři pod kapitolu Jmenné
sklonění adjektiválií, do části o i-kmenech (Lamprecht – Šlosar – Bauer, 1986, s.176).
Josef Kurz píše, že se ve staroslověnštině první čtyři číslovky považují za adjektiva a
ve spojení se substantivy se s nimi shodují v rodě a pádě (2006, s. 97).

Jan Gebauer v Příruční mluvnici jazyka českého pro učitele a studium

soukromé charakterizuje číslovky jeden, dva, tři, čtyři jako číselná jména přídavná, se
kterými se počítaný předmět spojuje stejně jako s jinými přídavnými jmény. Píše, že
se v současné češtině shodují s tvarem počítaného předmětu v pádě a částečně v rodě
a čísle. Ve staré češtině byla tato shoda úplná. Číslovky tři a čtyři měly rozdílné tvary
pro nominativ maskulina a pro feminina a neutra (Gebauer, 1904, s. 316). Maskulina
měla tvar jako substantivum hostie, feminina a neutra jako kosti. Kosek píše, že na
vývoji číslovky tři lze sledovat vývoj mužských i-kmenů a zároveň specifičnost vývoje
číslovkové flexe (Kosek, 2014, s. 101).

V novějších mluvnicích současné češtiny se o adjektivnosti číslovek tři a čtyři

nepíše. Většina z nich je zařazuje mezi číslovky substantivní povahy (Havránek –
Jedlička, 1981, s. 217; Cvrček, 2010, s. 229–⁠230; Karlík a kol., 2012, s. 307; Štícha a
kol., 2013, s. 419–⁠420).

32
 m. n. f.

nom. třie, třé, tří (tři) tři tři

ak. tři jako m. jako m.

gen. tří jako m. jako m.

dat. třem (třím, třóm, jako m. jako m.

třom)

lok. třech (třích) jako m. jako m.

instr. třmi (třimi, třemi) jako m. jako m.

m. n. f.

nom. čtyřie, čtyřé, čtyří, čtyři čtyři (čtyry) čtyři (čtyry)

ak. čtyři (čtyry) jako m. jako m.

gen. čtyř, čtyr, čtř, čtyří, čtyřech jako m. jako m.

dat. čtyřem, čtyrem (čtyřóm, čtyřom) jako m. jako m.

lok. čtyřech (čtyrech) jako m. jako m.

instr. čtyřmi (čtyrmi, čtřmi, -ma) jako m. jako m.

3.3.1 Nominativ a akuzativ

V praslovanském a staroslověnském období měla dnešní číslovka tři podobu

nom. m. trьje a f. a n. tri. Z pračeského tvaru nom. m. *tr´ie vznikl staročeský tvar
třie. Nejčastěji má syntaktickou funkci přívlastku: když přijedú k něj třie králi
HradRad 306 (69r), zjěvichu sě jemu třie holubi PasMuzA 550, spadli sú jemu na oltář
třie drazí kamenové PasKal 99v, šli třie ščastní bratřie LékChir 20v, ti třie prútkové
znamenávali trojici svatú AdamS 202r, třie králové dietěti Pánu Kristu dary dávali
CestKabS E3v. Doložen je také v pozici podmětu: nebo kdež dva nebo třie sejdú sě ve
jmě mé BiblDrážď Mt 18, 20 (550v), pakli by dva, neb třie, neb viece jich túž radost
měli ŠtítKlem 158r, tehda ti třie jako z jedněch úst chváléchu Pror Dn 3, 51 (113r),

33
těch třie byli kardinálové MartKronC 102r. Zastupuje tak substantivní či adjektivní
podmět z předchozí věty.

Podle Gebauera (1896, s. 402) a Vážného (1964, s. 147) došlo u tvaru nom. m.
třie ke ztrátě jotace a vznikl tvar třé, u kterého dále došlo k úžení, výsledkem byl tvar
tří. Kosek píše, že u nom. m. třie došlo k monoftongizaci na tvar tří. Nom. m. třé
vznikl podle něj spojením s konsonantickou koncovkou -é převzatou z deklinace
číslovky čtyři (Kosek, 2014, s. 101).

V databázi Staročeské textové banky jsme nalezli čtrnáct dokladů s tvarem třé.
Jedná se o šest památek s datací od r. 1420 do r. 1468. Všechny obsahují kromě tvaru
nom. m. třé, také tvar třie: třé silní obětovali Davidovi vodu ZrcSpasK 21, třie králi
moci Heruodovy nebáli se t., třie udatní přišli do Betléma t., jakož prstové sú třé v
jedné ruce KázDzikSct 126v, třie jsú v jednotě t., a to sú tato kniežata a třé kancléři
říšští MartKronA 133v, ti třé rytieři byli zlúpeni MartKronA 149v, ti tři rytieři byli
jati a zahubeni t., a byli jeho třie synové t., to jsú třé úřadové duchovní PrávŠvábC
31v, a po něm postúpie snad třie člověkové PrávŠvábC 29r, zvoleni byli dva nebo třé
neb čtyřé PrávJihlA 26r, třie naši spoluměšťané byli sú dlužni PrávJihlA 41v.

Nejvíce dokladů nom. m. třé je doloženo v díle Sbírka kázání založených na

legendách z poloviny 15. století. Tvar třé se v této památce vyskytuje osmkrát, tvar
třie dvakrát. Všechny doklady jsou ve spojení se substantivem král v nom. pl,
například: ale ti třé králi jinú cestú se obrátivše KázLeg 34v, třie králi po vidění hvězdy
do Jeruzaléma přijeli t. 34v, tehda třé králi Kaspar, Melchior a Baltazar t. 40r,
nevrátili li by se ti třie králové t. 41r.

Nom. m. tří jsme nalezli v dokladech textové databáze Středněčeské textové

banky, a to v památkách od r. 1516 do r. 1696: tří korferštové výše sedí na stolicích
PiccoloSen1516, v některé se také tří neb čtyří społu myjí CestKabD B3r, na tomto
jsme se všickni tří stavové snesli Artik1554 A2r, tří koní velmi hubení sú
ListDorotaZKrumlova2 III'1r, kdež se sejdou dva nebo tří ve jménu mém
PeresteriusKáz G1v (srov. kdež dva nebo třie sejdú sě ve jmě mé BiblDrážď Mt 18, 20
(550v)), i kralovali jsou ti tří OlympiusKnížka1571 B8v, kdežto jsou tří králové
NovPortug1579 A1r, tří králi znamenali ŠubarPís1612 C2v, oni pak jsouce tří
Enšpígl1700 90r, však nejsou tří Bohové KomKancTisk 436, bohatí příjeli tří králove

34
končin RosaRozml1672 43 (511r/Kk4), tří koflíkové vína trojí moc mají
EzopŽivot1696 41.

Gebauer píše, že se tvary tří, čtyří vyskytují ještě v některých gramatikách 18.
a začátku 19. století. Josef Dobrovský používal tvary tří, čtyří pro nom. m. a tvary tři,
čtyři pro nom. všech rodů (Gebauer, 1896, s. 402).

Václav Vážný zmiňuje, že se tvary tří a čtyří držely až do začátku 17. století.
Poté je vystřídaly zkrácené tvary tři, čtyři. Podle něj nemuselo jít pouze o zkrácení
tvarů, jak se domnívá např. Gebauer (1896, s. 402), ale mohlo se jednat o vyrovnání
se s tvary ženského a středního nominativu. Tento jev by pak souvisel se splýváním
rodů v plurálu u tvarů přídavných jmen, zájmen a číslovek (Vážný, 1964, s. 148).

Ve východních nářečích je často dlouhá koncovka u životných maskulin

zachována. Gebauer odkazuje na dílo Františka Bartoše Diaktologie moravská. V něm
se hovoří o tvaru třé v souvislosti s nářečím zlínským (Bartoš, 1886, s. 22),
pomoravským (tamtéž, s. 32), valašským (tamtéž, s. 72), starojickým, to jsou
Hustopeče, Starý Jičín, Bernatice, Hodslavice, Mořkov, Veřovice (tamtéž, s. 89).
Podle Koska je koncovka -é ve tvaru třé slouží k rozlišení tvaru mužského nominativu
od tvaru pro ženský a střední rod. (2014, s. 101) Podoba nom. m. tří je používána v
dolském nářečí (Bartoš, 1886, s. 55). V lašském nářečí se užívá tvar tře (Bartoš, 1886,
s. 117). Dále Gebauer odkazuje na dílo Františka Sušila. V knize Moravské národní
písně s nápěvy do textu vřaděnými jsme nalezli tyto doklady: třé zbůjnici vyskočili
(Sušil, 1998, s. 41) přišli třé šohaji (tamtéž, s. 167) dojeli tam třé husaři (tamtéž) sedijá
tam třé kohúti (tamtéž, s. 259), přebývali třé maléři u nás (tamtéž, s. 298).

Vážný poznamenává, že se podoba nom. m. tří zachovala v nářečí na

Benešovsku nebo Roudnicku. Ve východních Čechách pak místy vznikl tvar třej
diftongizací í > ej. (Vážný, 1964, s. 148). Šlosar k výkladu o číslovkách tři a čtyři píše,
že se v moravských dialektech vlivem adjektivního skloňování uchovaly tvary s
dlouhým vokálem třé, štiřé. Vyskytují se však pouze u maskulin životných, v ostatních
rodech jsou běžné tvary tři, štiri (Lamprecht – Šlosar – Bauer, 1986, s. 177).

Nom. a ak. f. a n. a ak. m. mají tvar tři. Tato podoba je stejná ve staré i v nové
češtině, ve spisovném jazyce i v nářečích. Jejich typická funkce je přívlastková: jsú
sde tři panie MastMuz 222 (4r), ta tři jitra ležie ArchTáb 78r, tři neděle CestKabK
201r, jsú zvláštie tři znamenie ŠtítSvátA 12r, za dvě neb kročějě za tři AlxB 1r, brzo

35
tři krošě propista HradSat 44 (125v), tři mrtvé vzkřiesil PasMuzA 128, na tři čiesti
PasMuzA 333, za tři léta u věži bychu DalV 24v, tři kopy má ArchTáb 88r, uzřechu
tři člověky AlexPovD 63r, tři okence uzřev PasKlemB 11r, na tři prsty ztlúští
CestKabK 186v, vezmi tři zrna jeho LékJádroD 323, láska má tři niti HusProv C2v.

Nejstarší doklad tvaru nom. m. číslovky čtyři ve staré češtině má podobu čtyřie.
Je to novotvar podle nom. m. třie. Gebauer píše, že podle souhláskového skloňování
by byl správný tvar čtyřé. Tato forma je ale doložena až v pozdějším období češtiny.
Její vznik je charakterizován jako „sklesnutí jotace“ (Gebauer, 1896, s. 401) nebo
„ztráta jotace“ (Vážný, 1964, 147) z tvaru čtyřie. Zúžením pak vznikla podoba čtyří.
Podle Trávníčka jsou i tyto pozdější tvary odrazem psl. konsonantického tvaru, který
je doložen ve stsl. četyre. Jeho názor je založen na tom, že doklady tvaru čtyřé jsou z
textů, ve kterých pravidelně jotace neklesla, a na pozůstatcích konsonantického tvaru
v lašských a moravských nářečích (štyře, štyre, štyřé) (Trávníček, 1935, s. 331).

Český jazykový atlas (Balhar a kol., 2014, s. 404) uvádí, že u číslovky čtyři
vedle sebe existovaly tvary podle sklonění konsonantického čtyře a podle i-kmenové
flexe čtyřie. Tvar čtyře se dloužil analogicky podle i-kmenového tvaru na čtyřé. Tvar
čtyřie se monoftongizoval na podobu čtyří, která se později zkrátila na čtyři.

Nom. m. čtyřie je doložen od poloviny 14. století. Poslední doklad ve

Staročeské textové bance je z roku 1502. Obvykle je ve funkci přívlastku nebo v
sekundární funkci podmětu či předmětu: do žni čtyřie jsú měsieci KristA 53r, jehožto
čtyřie nesiechu BiblDrážď Mc 2, 3 (559r), čtyřie hrozní ohňové PasMuzA 512, čtyřie
uschnu po maléj chvíli DalV 2v, a nás biechu čtyřie OtcB 105v, budú čtyřie prsteni
mosazní BiblOl Ex 27, 4 (36v), čtyřie darové ZrcSpasK 94, čtyřie potokové
KázDzikSct 197v, čtyřie z vás umřieti mají PasKlemB 213r, čtyřie potokové tekú
AdamS 198v.

Nom. m. čtyřé je doložen od 1. poloviny 15. století do konce 15. století:

přiskočivše čtyřé BruncU 207v, čtyřé anjelé CestMandM 136v, čtyřie slonové anebo
čtyřé ořové CestMandM 154v, čtyřé korfeštové MartKronA 150r, zvoleni byli dva nebo
třé neb čtyřé PrávJihlA 26r, čtyřé z vás umřieti mají PasTisk 165r, uděláni sú čtyřé
slúpové CestKabK 185v. V Historické mluvnici jazyka českého (1896, s. 402) Gebauer
uvádí doklady ze Štítenského sborníku, tzv. Opatovského (1. pol. 15.st.): čtyřé větrové
ŠtítOpat 47, čtyřé stavové t. 55.

36
 Nom. m. čtyří je doložen v devíti památkách od roku 1476 do poloviny 18.
století: jehož tiehníchu čtyří koni GestaM 14v, totižto čtyří evanjelisty t., byli čtyří
pústeníci t. 23r, čtyří muží CestKabD A7r, uděłáni sou čtyří słoupové t., mohli čtyří
vosłové státi D6v, čtyří chodí před płuhem t., čtyří muží NovinyŠúd A1v, čtyří
hříchové PeresteriusKáz C4v, tyranové knížata vojska čtyří OlympiusKnížka1571
B3r, tiť jsou čtyří větrové t., kralovali čtyří služebníci t. B7v, jsou ti čtyří živlové
VelSalVerše1587 355, velicí větrové jsou čtyří Lucid1750 34v.

Tvar nom. m. čtyří se objevuje ještě v gramatikách 17. a 18. století. Například
Václav Jan Rosa (1672, s. 118) uvádí pro maskulinum dublety čtyří / čtyry. Pavel
Doležal (1746, s. 59) uvádí nom. m. čtyří, případně čtyřé.

Vývoj nominativu maskulina můžeme pozorovat například v rukopise a ve

starých tiscích cestopisu Martina Kabátníka Cesta z Čech do Jeruzaléma a Egypta.
Rukopis z let 1493 – 1503 obsahuje doklady tvarů nom. m. čtyřie a čtyřé: třie nebo
čtyřie myjí CestKabK 184r, čtyřé slúpové t. 185v, čtyřie oslové t. 195v, třie nebo čtyřie
chodie před pluhem t. 199v čtyřie vuozové t. 209r. Ve starém tisku z roku 1539 jsou
ve stejných případech tvary čtyří: tří neb čtyří społu myjí CestKabD B3r, čtyří słoupové
t. B5v, čtyří vosłové t. D6v, tří nebo čtyří chodí před płuhem t. E6v. Podobně je tomu
v tisku z roku 1542: tří neb čtyří społu myjí CestKabS B1v, čtyří słoupové t. B3v, čtyří
vosłové t. E3v, tří nebo čtyří chodí před płuhem t. G1r, čtyří vozové K3r.

V dalším vývoji byla dlouhá koncovka nom. m. čtyří zkrácena na čtyři. Krátká
forma se objevuje již v památkách 15. a 16. století, v podobách čtyři nebo čtyry: čtyři
trubači BruncU 203r, a synové Chám byli čtyři ŽidSpráv 83, vezechu čtyři koni bielí
AsenM 63v, čtyry ametysty BawArn 2792 (105r), druzí čtyry t. 5206 (139v), živlové
sú čtyři LékJádroBrn 131r, čtyři evangelisti svědčí TovHád 3v. Mohlo se jednat o
vyrovnávání se s tvary nominativu v ženském a středním rodě (Vážný, 1964, s. 148).
Dlouhá podoba byla zachována v některých nářečích k rozlišení maskulina životného
a neživotného.

Nářeční rozlišování životnosti a neživotnosti jako historický pozůstatek jsme

popsali i u číslovek dva a tři. U číslovky čtyři nemusí být vyjádřen pouze dlouhou a
krátkou koncovkou, ale i alternací hlásek ř a r – život. štyři / neživot. štiri (Bělič, 1972,
s. 182). Ve středomoravských nářečích je rozdíl vyjadřován podobami život. m. štêři
/ neživ. m., f. a n. štêřê. Ve východomoravských nářečích jsou tvary nominativu pro

37
život. m. štiřé, štyřé / neživot. m., f. a n. štiri, štyry nebo štiři, štyřy. Ve slezských
nářečích jsou podoby život. m. štyře / neživ. m., f. a n. štyry, štyřy, štyři (tamtéž).

Český jazykový atlas zaznamenal pro nom. m. tvary štyřé, štyré, štyře, štyre,
štyří, šťiří, štyři, štyřo, štirí, štyry. Podoba s čt- je jen výjimečně. Formu nom. m. štyry
vysvětluje jako proniknutí tvaru nom. f. a n., do kterého byla hláska r převzata
pravděpodobně z genitivu čtyr. Je typická pro střední Moravu jako dubleta k tvaru
štyři. Podoba štyrý vznikla analogií podle štyří. Obě se objevují v oblasti středních a
jihozápadních Čech. Ojediněle se zde používá také forma štiří (Balhar a kol., 2014, s.
404).

Tvar nom. f. a n., který měl ve stsl. podobu četyri, se dochoval beze změny do
současné češtiny: všecka čtyři elementa AlxB 67 (1v), ta čtyři zvieřata LyraMat 6r,
čtyři hodiny OtcB 96v, čtyři brány železné AsenM 62v, čtyři ta vyrčenie ŠtítSvátB 28,
čtyři čésti světa ŘádKorW 532v, plné čtyři léta KronŽižka 163v. Stejný tvar má také
akuzativ u všech rodů: za čtyři míle KristA 33v, čtyři také ženimy PasMuzA 128, kněz
čtyři bratry jmieše DalV 13v, máť čtyři tváři LyraMat 6r, to čiň po tři dni anebo po
čtyři LékVodň 263r, vezmi čtyři diely šalvije LékChir 253r, po čtyři jitra LékJádroBrn
54v, položím tuto kratičce čtyři duovody HusProv D2r.

3.3.2 Genitiv

V genitivu číslovky tři mají všechny rody tvar tří. Vyvinul se z psl. trьjь.
Genitivní tvar má nejčastěji ve staročeských větách pozici shodného přívlastku.
Obvykle tak stává před substantivem: z úst dvú nebo tří svědkóv dolíčeno bylo KristA
62r, tří měst v svéj zemi DalV 27r, zavolajíce tří sestr ZrcSpasK 98, lékař zléči jě z
těch tří nemocí KázDzikSct 182r, tří robátek těla v ohni PasKal 61v, každý pramének
sežván ze tří koudelek HusProv C2v. Může ale stát až za ním: však nadto těchto dní tří
ŠtítSvábB 236. Může zastávat funkci přívlastku neshodného: byl kniežě ze tří BiblOl
1Par 11, 20 (185v), Z těch tří jeden jest psal BiblOl 3Esd 3, 10 (224v)

V pozdějším období se ve funkci genitivu začíná objevovat tvar lokálu třech

nebo třích. Jde o tzv. lokál – genitiv. K tomuto jevu dochází vlivem zájmenného a
složeného skloňování, které mají v genitivu plurálu koncovku -ch, a podle podobné
situace u číslovky dvú > dvúch (Kosek, 2014, s. 101).

38
 Tvar gen. třích je doložen v 18. století: čas třích dnů PranSedl1766, třích nocí
t. V gramatických popisech ho uvádí například Václav Jan Rosa v Čechořečnosti
(1672, s. 118) nebo Pavel Doležal (1746, s. 59), ten pouze pro maskulina.

Kosek píše, že se tvar třech začíná v genitivu prosazovat v 17. století, ale
kodifikace ho přijala až na konci 20. století (Kosek, 2014, s. 101). Gebauer (1896, s.
403) a Vážný (1964, s. 148) uvádějí první doklad okolo roku 1628: třech králův
KolEE. 209a.

V databázi Středněčeské textové banky lze nalézt sedm dokladů gen. třech.
První je z r. 1574, poslední z r. 1835: jest pak secundina třech mázdřiček jako nějaký
šátek PhilDačVyvýš 619, po ochtábu Třech králův ListŽofieAlbínkaZHelfenburku
II'1v, bitva od třech hodin ráno ŠolcPam 11r, z těch třech osob božských Lucid1750
23v, z dvouch neb třech citronův KuchKníž1763 91r, vysoko od podlahy od třech
loktův MinydePoděbrady 16r, onych třech tam stojících domkův t. 18r.

V novějších mluvnicích současné češtiny jsou v paradigmatu číslovky tři

uznávány genitivní varianty tří/třech (Cvrček, 2010, s. 229; Karlík a kol., 2012, s. 307;
Štícha a kol., 2013, s. 419). V České mluvnici (Havránek – Jedlička, 1981) a v Mluvnici
češtiny II (Komárek – Kořenský, 1986) je podoba třech zmiňována jako hovorová
varianta.

V Naší řeči vyšel roku 1993 komentář od Miloslava Sedláčka ke genitivním

tvarům třech a čtyřech. Podle něj mohly mít na tvar třech, kromě tvaru lokálu, vliv i
podoby z jiných slovanských jazyků, např. slovenské troch, polské trzech, ruské trech
(Sedláček, 1993). Hlavní myšlenkou jeho příspěvku je, že by se genitivní tvar třech
neměl vnímat jako nespisovný. Jako dubletní ho uvádějí ještě Dobrovský a Jungmann.
Mluvnice 19. století už se o něm nezmiňují, protože byl nesprávný podle historického
hlediska (tamtéž). Podle Sedláčka se tvary třech a čtyřech objevují na celém českém
území i ve spisovných projevech a jsou vnímány jako slohově neutrální, proto je
možné je kodifikovat pro spisovný jazyk jako dubletní tvary stylově neutrální (tamtéž).

V Českém jazykovém atlase popisují výskyt tvarů genitivu a lokálu číslovky tři
společně. Zachycují varianty třech, třoch, třú a třúch. Ve slezském nářečí je varianta
s krátkým vokálem třuch. (Balhar a kol., 4, 2014, s. 400) Nářeční tvar lok. třoch má
koncovky podle substantiv v lokálu zakončených -och. Tento tvar pak pronikl i do

39
genitivu. V Bránicích v Polsku vznikl tvar třoch pravidelnou nářeční změnou ech >
och (tamtéž, s. 402).

Jako základní tvar je uvedena podoba třech. Nářeční varianty se vyskytují jen
na východě Česka a z nich je nejčastější tvar třoch. Ten je používán na severu Valašska
a v přilehlých slezských nářečích. Na Příbramsku se používá tvar třoch i třech. Forma
třú je běžná v příhraničí jižně od Vsetína. Varianta třúch na rozhraní slezských a
východomoravských nářečí. Zkrácená podoba třuch se vyskytuje na Těšínsku a na
území Jabluňkova. V městské mluvě je běžný tvar třech (Balhar a kol., 4, 2014, s.
402).

V Mluvnici současné češtiny ukazuje Cvrček používání různých

morfologických variant v psané a mluvené češtině pomocí procent. Uvádí, že v psané
češtině se používá v 98 % případů tvar tří, ve 2 % tvar třech. V mluvené češtině je
poměr 77 % pro tvar tří, 23 % pro tvar třech (Cvrček, 2010, s. 230).

Gebauer hodnotí genitiv čtyr jako náležitý tvar, který vznikl z psl. a stsl. četyrъ
a stejně tak instrumentál čtyrmi, který vznikl z psl. četyrьmi. Podle něj tyto tvary
existovaly vedle ostatních pádových forem se základem čtyř- (nom. čtyřie, ak. čtyři,
dat. čtyřem, lok. čtyřech). Vzájemným napodobením se pak utvořily k tvrdým formám
měkké varianty (např. gen. čtyř) a k měkkým tvrdé (např. nom. čtyry). Gebauer uznává
námitku, že doklady s -r- pocházejí až z pozdějšího období. Podle něj ale není pochyb
o tom, že tvrdé čtyr-, zejména v genitivu, existovalo již dříve. (Gebauer, 1896, s. 401)

Podle Koska se genitiv čtyr vytvořil na základě depalatizované varianty instr.

čtyrmi. Přesto, že podle správného hláskoslovného vývoje by měl mít genitiv podobu
čtyr (< četyrъ), doklady pocházející nejdříve z 15. století ukazují, že vznik této formy
je v mladším vývoji češtiny až sekundární (Kosek, 2014, s. 102).

Tvar gen. čtyř je doložen od 60. let 14. st.: ote čtyř větróv BiblDrážď Mc 13,
27 (566v), za časóv čtyř pořád papežóv PasMuzA 332, čtyř jen zde na světě nám jest
třeba ŠtítKlem 29r, ode čtyř strán nebě Pror Jr 49, 36 (98v), rozdělenie čtyř čtení
LyraMat 47r, čtyř ruoží nenie ŠtilfU 201v, o vidění čtyř hovad BelA 182v. První
doklad varianty gen. čtyř je z poloviny 15. století: jedno čtyr noh vzdéli CestMandM
165r, ze čtyr věcí LékŽen 13r, než ujdu čtyr kroků od ní Hyn 63v.

40
3.3.3 Dativ

Psl. koncovka u číslovek tři a čtyři v dativu byla *-ьmъ. Po zániku a vokalizaci
jerů vznikl tvar dat. třem, čtyřem: zjevil sě těm třem svatým králóm KristA 25r, k oněm
třem andělským jerarchiem ŠtítKlem 67r, k dřieve řečeným městóm třem BiblOl 2Rg
23, 23 (148r), jest byl nepřirovnal těm třem BiblOl Dt 19, 9 (84r), má jej připověděti
ke třem súdóm PrávŠvábC 35v, též Herodes sliboval třem králóm ŽídSpráv 84, třem
bratróm poručeno jest PrávJihlA 91v, druhé se ukázal těm třem paniem Mariám
PasKlemB 100v, když se modlíš třem bohóm PasTisk 139r, přichyliž to ke třem
osobám HusProv C1r, čtyřem mužóm PasMuzA 349, těm čtyřem hlavy doluov BruncU
207v, k svatým čtyřem korunovancuom MartKronC 79r, k těm čtyřem řekám
CestMandM 143r. Číslovka čtyři má tvrdou variantu dat. čtyrem: proti čtyrem
artikulům BřezKron 235r, čtyrem mistrům t. 242v.

Později se vyvinuly nářeční novotvary třím a třóm. Varianta třím vznikla podle
genitivu tří, ke kterému se připojila dativní koncovka -m (Gebauer, 1896, s. 404). V
textové databázi Staročeské a Středněčeské textové banky jsme doklad nenalezli.
Gebauer (1896, s. 404) i Vážný (1964, s. 148) odkazují na dílo Jana Františka
Beckovského Katolického živobytí nepohnutelný základ z let 1707–1708. Gebauer
uvádí doklad k třím křesťanům (Gebauer, 1896, s. 404).

Tvar třóm, čtyřóm (třom, čtyrom) se utvořil podle dativu plurálu o-kmenů. V
textové databázi Staročeské textové banky lze nalézt tři doklady tvaru třóm a tři
doklady tvaru čtyřóm: kaž těmto třóm mrtvým vstáti KázDzikSct 179v, zjevil se těm
třóm králóm KázLeg 42r, dva proti třóm rozdělé se BiblTruhlNZ L 12, 52 (37v), těmto
čtyřóm hlavy dolóv BruncBaw 14r, ke čtyřom andělóm BiblTruhlNz Ap 7, 2 (122v), k
svatým čtyřóm korunovancóm MartKronT 79r. Všechny pochází z 15. století a jsou
mužského rodu.

V Dialektologii moravské je zmíněn tvar třom jako jedna z variant dativu

číslovky tři v nářečí valašském. Konkrétně je tento tvar typický pro Hovězí,
Hrozenkov, Karlovice, Bečvy a Rožnov (Bartoš, 1886, s. 72). V některých nářečích se
používají dativní varianty třom, štyrom a třem, štyrem k rozlišování rodu. Třom, štyrom
se používá pro maskulina, třem, štyrem pro feminina. Je tomu tak například ve
stráňském nářečí (Gebauer, 1896, s. 404–405).

41
 Podle číslovky dva, která má stejný tvar v dativu a instrumentálu, vznikly podle
instrumentálu dativní novotvary třema, štyrma, štyrema. Vyskytují se v nářečí
valašském (štyrema) (Bartoš, 1886, s. 72), starojickém (štyrma) (tamtéž, s. 89) a v
částech záhorského nářečí na Slavičsku a ve Bzovém u Bojkovic (tamtéž, s. 27).
V lašském nářečí je častý tvar štyroma (tamtéž, s. 117). Podle nářeční varianty gen.
třú a dvú vznikl tvar dat. třúm, štyrúm. Je typický pro obce Paseky Vsacké, Ústí,
Polanku, Léskovec, Lidečko (tamtéž, s. 72).

3.3.4 Lokál

Tvar lokálu třech, čtyřech je pro všechny rody stejný. Psl. koncovka lokálu
byla *-ьchъ (Vážný, 1964, s. 149). Podoba třech, čtyřech je ve spisovném jazyce i v
nářečích. Ve staré češtině, stejně jako v nové, je lokál typicky předložkový pád. V
dokladech se pojí nejčastěji s předložkou po, spojení číslovky a substantiva často pak
tvoří časový údaj: po třech dnech z mrtvých vstáti BiblDrážď Mc 8, 31 (563r), po třech
hodinách BiblLitTřeb A 5, 7 (84v²), po třech měsíciech BruncU 203r, po čtyřech
dnech PasMuzA 145, po tisíci po stu po čtyrech DalV 19r. Dále jsou před tvarem
lokálu časté předložky ve, na, v, o a jeho funkce ve větě, jako je tomu i v předchozích
tvarech, je nejčastěji přívlastková: o třech prvých zázraciech PasMuzA 7, to
znamenáno bylo na třech dietkách ZrcSpasK 63, ve třech anebo v desieti dnech
BřezSnářM, po třech miestech BiblKladr Ex 25, 35 (32v), na dvú nebo na třech
řečenie PasTisk 259v, ve třech nedělech PrávJihlB 274r, jako vo třech prameních
šňůra BechNeub 220r, provázek ten má býti o třech pramenech HusProv A3v, ve
čtyřech neděléch PasMuzA 226, o čtyrech bohatých v světě MartKronA 85r, na
čtyřech miestech činil ŠtítSvábB 356.

Dříve se používala varianta lokálu třích podle genitivního tvaru tří, ke kterému
se připojila koncovka lokálu -ch, podobně jako dat. třím (Gebauer, 1896, s. 405) Jako
dubletu ji uvádí například Václav Jan Rosa v Čechořečnosti (Rosa, 1672, s. 118) nebo
Karel Hynek Thám v Böhmische Grammatik (Thám, 1801, s. 65). Doležal v
Grammatica slavico-bohemica uvádí tvary lokálu třech, třích, ale jen u rodu
mužského, pro ženský a střední rod má pouze tvar třech (Doležal, 1746, s. 59).

42
 V nářečích se utvořily novotvary třoch, třóch, troch, štyroch, štyróch.
Koncovka -och vznikla analogií podle nářečního tvaru lok. pl. m. chlapoch (Gebauer,
1896, s. 405). Nářeční tvar genitivu třú, třúch (dvú, dvúch) se přenesl v některých
oblastech i do lokálu (tamtéž). Ve valašském nářečí se vyskytuje tvar třoch, štyroch
(Hovězí, Halenkov, Hrozenkov, Karlovice, Bečvy, Rožnov), třúch, štyrúch (Paseky
Vsacké, Ústí, Léskovec, Polanka, Lidečko) i třú (na Kloboucku, Újezdsku,
Vlachovsku, Štítensku) (Bartoš, 1886, s. 72). Dlouhý tvar třóch, štyřóch Bartoš uvádí
v popise starojického nářečí (tamtéž, s. 89) a tvar troch, štyroch v javornickém (tamtéž,
s. 38) a hrozenkovském nářečí (tamtéž, s. 42). Jestliže jsou v jednom nářečí tvary na -
och i -ech, může se jimi vyjadřovat rodový rozdíl. Tvar troch, štyroch se používá pro
maskulina, tvar trech, štyrech pro feminina (Gebauer, 1896, s. 405). Tak je tomu
například v nářečí stráňském (Bartoš, 1886, s. 37) a lipovském (tamtéž, s. 38).

Český jazykový atlas uvádí jako základní tvar lok. třech. Nářeční varianty se
vyskytují pouze na východě České republiky a nejčastější z nich je třoch. Vyskytuje
se především v severní části Valašska a v přilehlých slezských nářečích. Tvar třú se
objevuje v příhraničí jižně od Vsetína, třúch na rozhraní slezských a
východomoravských nářečí, třuch na Těšínsku a Jablunkovsku (Balhar a kol., 4, 2014,
s. 402).

3.3.5 Instrumentál

Ve staré češtině měl tvar instrumentálu podobu třmi, čtyřmi. Původní psl.
koncovka byla -ьmi. Byla to podoba shodná se skloňováním i-kmenů vzoru kost. Také
instrumentál číslovek tři, čtyři je nejčastěji ve funkci přívlastku: krev třmi potoky na
zemi chrčieše PasMuzA 202, se třmi dcerami DalV 30r, před léty téměř třmi VeronS
111r, třmi lvy malovanými TrojK 118v, jeli ihned se třmi lodiemi MartKronT 23v, nám
velí Bóh třmi slóvci ŠtítSvátB 471, potrus je dvěma aneb třmi hrstmi soli LékJádroBrn
25r. Doložen je i v pozici předmětu: mluvil se třmi jako s jedniem ŠtítSvátA 144v,
onen by se bil se třmi TovHád 36r, s čtyřmi jmieše HradRad 410 (71v), čtyřmi potoky
KristA 100v, se čtyřmi tisíci MartKronC 54r, pod čtřmi tisíci LetA 260v, sáhneš čtřmi
prsty LékMuz 16v, se čtyrmi svědky PrávŠvábC 76v.

43
 V databázi Staročeské textové banky jsme nalezli doklad instr. třemi z 15.
století: přede třemi lety také předpověděla PasTisk 270v. V elektronické kopii
rukopisu Legenda aurea sanctorum sive Lombardica historia, Pasionál čili Knihy o
životech svatých, která je dostupná v digitální knihovně Manuscriptorium, je ale tvar
třmi.

Tvar instr. třmi uvádí jako dubletní variantu ve své gramatice ještě Karel Hynek
Thám (1801, s. 65) nebo Jan Nejedlý (1804, s. 204). Tento tvar časem úplně zaniká a
vznikají tvary nové. Podle nominativu, akuzativu a genitivu tří vznikají varianty třími,
třimi (Gebauer, 1896, s. 406). Václav Jan Rosa má jako tvary instrumentálu číslovky
tři uvedené podoby třemi, třími, u číslovky čtyři má variantu čtyrmi (Rosa, 1672, s.
118). Podobně je to v gramatice Pavla Doležala, ten ale tvar třími řadí pouze k
mužskému rodu (Doležal, 1746, s. 59).

V 17. století se podle tvarů dativu a lokálu, které obsahují -e-, utvořila podoba
instrumentálu třemi (Kosek, 2014, s. 101): purkmistr se třemi konšely
ListŽofieAlbínkaZHelfenburkuNařízení XVI'1r, zpolu s třemi cerami
MinydePoděbrady 32v.

V těchto nových tvarech instrumentálu číslovky tři se objevuje také koncovka

-ma, např. tříma, třima, třema. Je velmi rozšířena v obecné češtině (Gebauer, 1896, s.
406). Pochází z duálové formy dvěma (Balhar a kol., 4, 2014, s. 402). V Českém
jazykovém atlase zachytili tvary instr. třemi, třema, třoma, třuma, třymi, třyma. Na
celém území je rozšířená forma třema. Forma třoma vznikla podle substantivního
skloňování, podobně jako dvoma. Varianta třúma vznikla podle tvarů třuch, třum,
dvuch, dvum, aby došlo k vyrovnání paradigmatu a pod vlivem hláskové změny om >
um. Ve slezských nářečích se používají tvary třoma, třuma a formy třymi, třyma jako
výsledek hláskové změny e > y před nosovými souhláskami. Na Valašsku je častá
forma s koncovkou -mi, třemi třymi (tamtéž).

Nářeční tvary instr. číslovky čtyři jsou ve východních nářečích štyrma,

štyrema. V lašském nářečí navíc štyromi, štyroma (Gebauer, 1896, s. 405).

44
3.4 Pět až deset
U číslovky pět nastává v češtině zlom. Číslovky pět až devatenáct a celé desítky
mají jedinečnou morfosyntax. Nemají rod, nemají číslo, mají jen dva pádové sufixy a
počítaný předmět v nom. a ak. má genitivní tvar (Karlík, 2017). Číslovky jedna, dva,
tři a čtyři mají ve větě charakter adjektiv, číslovky pět a výše jsou původně svými
vlastnostmi substantiva. Odlišná je nejen jejich flexe, ale i syntaktický vztah k
počítanému předmětu a ke slovesu. Číslovky typu pět se staly základem pro
osamostatnění slovního druhu číslovek. Změny, které u nich proběhly, vedly k
vytvoření specifické číslovkové flexe.

číslovka slovanský tvar předslovanský tvar

pět pętь *penk -ti-

u̯

šest šestь *(K)sek̂s-ti-

sedm sedmь *sebdm-i-

osm osmь *ok̂tm-i-

devět devętь *deu̯m̥/n̥-ti-

deset desętь *dek̂m̥/n̥-t(i)-

Tabulka představuje slovanské a předslovanské tvary číslovek podle Václava Blažka

(2017). Tabulka znázorňuje slovanské tvary číslovek pět až deset a jejich
rekonstruované předslovanské podoby.

Podle Adolfa Erharta byly indoevropské číslovky 4 – 10 nesklonné. Ve

slovanštině byly původní tvary číslovek pět až deset nahrazeny podobami zpětně
odvozenými od číslovek řadových. Prvotně k tomu došlo smísením hypotetického
*setь a řadové číslovky sedmъ, vznikl tak tvar základní číslovky sedmь. Podobně se
pak formovaly tvary ostatních číslovek pętь až desętь (Erhart, 1982, s. 137).

V praslovanštině netvořily číslovky samostatný slovní druh. Byly spojeny

sémantickými vlastnostmi, ale neměly žádné společné specifické morfologické a

45
syntaktické znaky. Většina z nich měla substantivní skloňování a syntakticky to byla
buď adjektiva, nebo substantiva. V historickém vývoji slovanských jazyků ale došlo u
číslovek ke změnám, které měly na jejich formování jako slovního druhu velký vliv
(Večerka, 2006, s. 167). Ve stsl. měly číslovky pętь až desętь povahu číselných
substantiv. Při spojení číslovky s počítaným předmětem je pak řídícím členem číslovka
a počítané jméno je jejím neshodným přívlastkem a má vždy tvar genitivu plurálu
(tamtéž, s. 166). Například ve stsl. rukopisech evangelií z 10. – 11. století jsou tyto
doklady: o pęti chlěbъ Mar 43 b8, šesti dьnъ J12,1 Zogr Mar As Sav, o sedmi chlěbъ
Mar 43 b13.

Postupně číslovky pět až deset ztratily platnost substantiva a s tím se také

měnila jejich flexe a funkce ve větě. Počítaný předmět stojící u číslovky se začal sám
skloňovat, přebral řídící roli a číslovky se staly jeho kvantitativním přívlastkem, např.
o pęti chlěbъ > o pěti chlebech. Zachovaný genitiv plurálu po číslovkách v nominativu
a akuzativu se dnes považuje za numerativ (Večerka, 2006, s. 167). Dušan Šlosar tento
vývoj charakterizuje jako změnu substantivního pojetí číslovek typu pět na adjektivní
pojetí a v důsledku toho dochází ve vazbě číslovky s počítaným jménem k tzv. atrakci,
přizpůsobení tvaru (Lamprecht – Šlosar – Bauer, 1986, s. 164). S tím nesouhlasí
Miroslav Komárek (1958). Podle něj nejde o atrakci, ale o změnu založenou na
sémantické změně pojetí číslovek typu pět jako substantiv na pojetí jako číselného
abstraktního příznaku a zároveň na syntaktické změně skloňování počítaného
předmětu podle vztahů ve větě. Tvar gen. pl. počítaného předmětu po nom. a ak.
číslovek typu pět Miroslav Komárek vysvětluje jako důsledek přirozené zástupné
funkce genitivu v pozici nominativu a akuzativu (Komárek, 1958, s. 53).

Výše popsané změny bez ohledu na jejich odlišná vysvětlení měly vliv na
proměnu flexe číslovek typu pět. Řídícím členem se ve spojení číslovka a počítaný
předmět stalo počítané jméno a to začalo svými koncovkami vyjadřovat morfologické
a syntaktické vlastnosti celého spojení. Díky tomu mohlo dojít k proměně
deklinačního systému číslovek typu pět. Jejich flexe se unifikovala na dvojtvarovou:
pro nom. ak. tvar pět, pro gen. dat. lok. a instr. tvar pěti. K hlavní změně došlo u tvaru
instrumentálu, který měl původně podobu pěťu podle kosťu. Podle Dušana Šlosara má
číslovka pouze funkci rozlišovat nominativ a akuzativ od ostatních pádů a ostatní
gramatické vlastnosti vyjadřuje počítaný předmět (Lamprecht – Šlosar – Bauer, 1986,
s. 164).

46
 Gebauer v Historické mluvnici jazyka českého (1896) řadí stsl. číslovky pętь,
šestь, sedmь, osmь, devętь, desętь k i-kmenovým substantivům a označuje je za
feminina (Gebauer, 1896, s. 350). Číslovky pět až desět měly ve staré češtině
skloňování podle vzoru kost. U číslovky desět jsou pozůstatky souhláskového sklonění
ve složeninách pro označení vyšších číslovek.

První doklady nom. číslovek pět až desět pocházejí z 1. poloviny 14. století,
případně z 60. let 14. století: jemu pět rád by dával DesHrad 989 (115v), a z nich bieše
pět bláznic a pět múdrých BiblDrážď Mt 25, 2 (555r), jak juž šest dní bě minulo AlxH
284 (4r), sedm bieše jich napsáno DesHrad 29 (94v), táhniechu vóz osm koní AlxH 47
(1v), kde jest ot nich devět KristA 68r, utkalo jeho desět mužóv malomocných KristA
67v. Tvar nom. a ak. desět je doložen do 2. poloviny 15. století: těch desět hřiven daj
chudým PovOl 258v. Od 70. let 14. století je doložena podoba nom. a ak. bez jotace:
nejedl dní deset ŠtítKlem 19v.

V nepřímých pádech je u všech číslovek typu pět koncovka -i: kázal jim všěm
pěti hlavy stínati PasMuzA 510, přěd šesti dny KristA 74v, osmi krošiev nedodáváchu
DesHrad 900 (113v), k devieti kuoróm andělským ŠtítKlem 97r, po desieti letech
BiblOl Gn 16, 3 (7r).

U číslovek devět a desět je doloženo dlouhé jať do konce 16. století: z těchto
devieti tebe neobmeškala ŠtítSvátB 449, by bylo od desieti let LékJádroBrn 54r.
Během 15. století se jať monoftongizoval na -í: ve čtyřidceti devíti kapitolách
ŽidSpráv 307, po desíti dnech OtcB 162v.

Sledovali jsme, zda není doložen původní genitivní tvar počítaného předmětu
po nepřímých pádech. Pravděpodobný pozůstatek jsme nalezli ve spojení lok. sedmi a
gen. let (místo lok. letech): v sedmi let dietě malé AlxH 179 3r, po sedmi let od svých
starost PasMuzA 501, po sedmi let král s dlúhú bradú jide DalV 7r.

Nejznatelnější vývoj prodělal tvar instrumentálu, který měl původně podobu

pěťú, desěťú vzniklou kontrakcí z psl. pętьją desętьją. Přehláskou se vytvořily tvary
pětí, desětí. V průběhu proměny vztahu mezi číslovkou a počítaným předmětem, kdy
substantivum v nepřímých pádech začalo svou formou vyjadřovat morfologické
vlastnosti celého spojení, se do instrumentálu dostal tvar s koncovkou -ti podle
ostatních pádových tvarů. Flexe číslovek typu pět se tak zjednodušila na dvojtvarovou.
Pronikání tvaru pěti, šesti atd. je v památkách, ve kterých nebyla označovaná délka,

47
těžké sledovat, protože psané pieti může znamenat pěti přenesené z ostatních
nepřímých pádů, tak i pětí vzniklé z původního pěťú. Miroslav Komárek soudí, že
když se na konci 14. století již objevoval novotvar instr. s několika, je pravděpodobné,
že existoval i instr. pěti (Komárek, 2012, s. 189).

Neurčité číslovky několik, tolik, mnoho se ve staré češtině skloňovaly podle

vzoru město: několiko dní přěbýváše KristA 2r, muožeš potřebovati několiku osobám
LékChir 197r, lépe jest, několikem pomoci ŠtítKlem 140v, ve mnozě sem zemiech byl
HradProk 267 (8r), po několice dnech AlexPovD 33r. V instrumentálu jsme nalezli
dochovaný genitivní tvar počítaného předmětu: s mnohem kniežat rodu jeho AlxH 182
(3r), s mnohem biskupóv a rytieřóv LetQ 228r, s mnohem lidu MartKronA 118v,
koráb s mnohem lidí PasTisk 191r, s nemnohem vojska PulkLit 76v. U těchto
neurčitých číslovek došlo ke stejnému vývoji jako u číslovek typu pět. Podle jejich
příkladu byl pádový tvar genitivu (několika, tolika, mnoha) převzat do ostatních
nepřímých pádů: před několika lety PrávJihlA 182v.

3.4.1 Diskuze o kvantitativním přívlastku

V jazykovědě současné češtiny historický vývoj číslovek typu pět způsobil

problém definice syntaktického vztahu mezi číslovkou a počítaným předmětem.
Zastavíme se reprezentativních postojů k tomuto tématu.

František Kopečný: Kvantitativní přívlastek a příslovečné určení míry (1953)

František Kopečný se v článku ve Slově a slovesnosti z roku 1953 věnuje

definici pojmu kvantitativního přívlastku. Chce ukázat oprávněnost tohoto pojmu a
dokázat, že do něj právem zahrnuto i neshodné udání množství typu pět, mnoha, kopa
jablek. Zabývá se způsobem, jakým pojem kvantitativního přívlastku charakterizoval
Vladimír Šmilauer v Novočeské skladbě (1947). Podle Šmilauera kvantitativní
přívlastek udává množství, počet, rozsah, intenzitu, časové rozpětí a je vyjádřen
převážně adjektivem nebo číslovkou. S takovou definicí Kopečný souhlasí. Nesouhlasí
ale se Šmilauerovým pojetím, kdy číslovky ve spojení dvě, tři, čtyři jablka nebo pěti
slovy jsou jím charakterizovány jako přívlastky kvantitativní, číslovky ve spojení pět,
šest, mnoho jablek ale naopak chápe jako tvary neshodné. V těchto výrazech Šmilauer
48
chápe za přívlastek genitiv jména (jablek). Kopečný považuje za nesmyslné odtrhávat
výraz pět slov od výrazů pěti slovy nebo čtyři slova. Podle něj je tato tradice v české
gramatice způsobena “pouze falešnými a zdánlivě relevantními zřeteli formálními”
(Kopečný, 1953. s. 116).

Kopečný ve vztahu k číslovkám poukazuje dále na to, že slovanské jazyky

měly vždy tendenci vyjadřovat udání množství substantivy, ale že jejich adjektivizace
v pozici přívlastku je přirozená. A tato adjektivizace je podle něj u typu pět stromů
dávno dokončena. Podává k tomu čtyři důkazy:

1. Ztráta flexe u číslovek typu pět. Tvary pět a pěti nepojímá jako flektivní.

2. Přenesení flexe na počítané substantivum. Genitiv v nominativu a akuzativu je

zdánlivá výjimka.

3. Další přívlastky se shodují s počítaným substantivem, např. těch pět malých

stromků.

4. Řádná adjektivní flexe v některých nářečích, např. s pětima stromama.

Ve vývoji číslovek z původní podoby výrazu, kdy bylo řídící složkou číselné
substantivum, zůstal genitiv počítaného předmětu v nominativu – akuzativu. Ten podle
Kopečného nelze považovat za vlastní genitiv adnominální především z důvodu
neflektivnosti číslovek typu pět. Nejedná se o flektivní tvary, na kterých by mohlo být
něco závislé. Naopak jsou dnes závislé na substantivu, které má řádnou flexi. Mají ve
větě adjektivní povahu. Kopečný upozorňuje na to, že významovým jádrem výrazu
byla vždy tato počítaná substantiva. To vedlo k adjektivizaci číslovkových substantiv
a přenesení flexe na počítaný předmět. Ten se tak stal jádrem výrazu i po formální
stránce. Skutečnost, že číslovky typu pět nemají s řídícím substantivem flektivní
shodu, nijak podle Kopečného nenarušuje jejich adjektivnost. Důležité je, aby se po
formální stránce vyjádřila jejich funkční sounáležitost se substantivem, se kterým
vytváří komplexní celek. Tato sounáležitost se může u adjektiva vyjádřit právě jeho
neflektivností. Tvar substantiva je zároveň jeho tvarem a je také pod jeho syntaktickým
řízením. Tato podoba adjektiva je běžná v aglutinačních jazycích. U číslovek sto a tisíc
Kopečný soudí, že je jejich adjektivizace na půli cesty. Například spíše řekneme o sto
49
korunách, o tisíci korunách než o stu korun, o tisíci korun (tamtéž, s. 118). Kopečný
všeobecně hodnotí každé udání množství jako kvantitativní přívlastek k určovanému
substantivu.

Karel F. Svoboda: K netradičnímu výkladu kvantitativního přívlastku

(Příspěvek k diskuzi) (1956)

Proti výkladu Kopečného se staví v diskuzním článku Svoboda, který mu

vytýká, že hledí pouze na věcný obsah a opomíná formální vlastnosti jazykového
pojmu. Podle něj nelze formu podřizovat věcnému obsahu pojmu, ale musí se tyto dvě
strany uvést v soulad (Svoboda, 1956, s. 37).

Svoboda nesouhlasí s názorem, že u číslovek typu pět došlo k adjektivizaci.

Podle Svobody ve staré češtině došlo k určité atributizaci číslovek typu pět, ale pouze
v nepřímých pádech. V nominativu a akuzativu je číslovka řídícím členem. Tvary pět
mužů a s pěti muži od sebe neodděluje česká gramatická tradice, ale sám jazyk, říká
Svoboda (tamtéž, s. 38). Jazykový jev je podle něj třeba hodnotit z jazykového
hlediska, tedy podle formy a podle vztahů k jiným slovům (tamtéž, s. 40).

Mluvnice češtiny 3 (1987)

Mluvnice češtiny uvádí v kapitole o Atributu kvantitativním (1987, s. 153), že

spojení substantiva a kvantitativního přívlastku je v češtině charakteristické
nesouladem sémantického a formálního vyjádření. Významově je substantivum
základem fráze, ale formálně se pak ve spojení s číslovkami základními od pěti výše
v nominativu a akuzativu chová jako neshodný substantivní přívlastek v genitivu.
Stejně je to při spojení s číslovkami neurčitými, např. mnoho, málo, několik, tolik, a s
kvantitativními adverbii, např. hodně, pár. Řešením této situace může být považování
číslovek v některých pádech za dominující členy, v některých za dominované.
Mluvnice češtiny 3 se přiklání spíše k pojetí genitivu počítaného předmětu jako
zvláštního pádového tvaru – numerativu. S ním pak číslovka tvoří podobné spojení
jako adjektivní přívlastek se substantivem (Daneš – Hlavsa – Grepl, 1987, s. 153).

50
3.5 Jedenáct až devatenáct
Číslovky označující čísla 11 až 19 se původně tvořily opisem znamenajícím
doslova „jeden na desítce, dva na desítce“ atd. V psl. a stsl. měly podobu *jedьnъ /
jedinъ na desęte, *dъva na desęte atd. Bylo to spojení číslovky jeden až devět,
předložky na a tvaru lokálu číslovky deset podle starého souhláskového sklonění.

Do staré češtiny se původní forma *na desěte nedochovala. Lexikalizovala se

a tvarově i morfologicky se postupně přizpůsobila číslovkám typu pět, například
ztratila koncové -e (tzv. apokopa) (Vážný, 1964, s. 150). Dále u ní došlo k hláskovým
změnám založeným převážně na artikulační asimilaci (Kosek, 2014, s. 133). Následně
vznikly varianty tohoto tvaru: nádsěte, nádcěte, nádste, nádcte, nácte, nácete, nádcět,
nást, náct.

Původně byly skloňovány pouze číslovky jeden až devět, které stály na začátku
spojení. Doklady, ve kterých je skloňována pouze první část, ukazují, že ještě ve staré
češtině přetrvávalo povědomí o původu vzniku spojení (tamtéž). Později se skloňovaly
oba členy výrazu. Nakonec ale došlo už ve staré češtině k jejich splynutí a přešly ve
složeninu. První část slova tvořená číslovkami jeden až devět se stala nesklonnou. V
těchto složeninách mají číslovky pět a devět depalatizovanou podobu pat-, devat-.
Číslovka čtyři redukovanou formu čtr- (Komárek, 2013, s. 190).

V následující části sledujeme jednotlivé varianty, které vznikly z původní

formy *na desěte. Zjišťovali jsme, v jakém období jsou konkrétní podoby doloženy a
jakým způsobem jsou ve spojení s číslovkami jeden až devět skloňovány. Pro lepší
přehled jsme vytvořili dvě tabulky. Jedna ukazuje varianty tvarů v přímých pádech,
druhá varianty s koncovkou -i v nepřímých pádech. Ke každé variantě je připsána
datace prvního a posledního dokladu a počet dokladů.

51
tvar datace prvního dokladu datace posledního dokladu počet dokladů

nácte 1. polovina 14. st. 1835 506

nádcěte 3. třetina 14. st. 1417 6

nádcět 1360 / 1380 1417 62

nádcet 1376 1476 81

nádste 1360/1380 1476 168

nádst 1360/1380 1472 16

nádcte 3. třetina 14. st. 1599 528

nádct 3. třetina 14. st. okolo roku 1500 56

náste 3. třetina 14. st. 1619 113

nádcete 1417 1417 1 (řadová)

nást 20. léta 15. st. 1497 16

náct začátek 15. st. 1835 127

nácet 1. třetina 15. st. 1476. 15

nácete začátek 16. st. začátek 16. st. 1

tvar (nepřímé pády) datace prvního dokladu datace posledního dokladu počet dokladů

nádsti 2. polovina 60. let 14. st. 1493 - 1503 49

nádcti 1376 1500 233

násti přelom 14. a 15. st. 1519 53

nácti přelom 14. a 15. st. 1835 216

náceti 1. třetina 15. st. 1. třetina 15. st. 2

nádceti 1448 1476 6

52
3.5.1 Nádcěte, nádcět, nádcet

Tvar nádcěte byl ve staré češtině spíše ojedinělý. Je doložen šestkrát, a to

převážně v díle Pasionál muzejní (Juhnův) ze 3. třetiny 14. století. V něm se vyskytuje
pouze ve tvaru nom. nebo ak.: bude patnádcěte dní velmi hrozných PasMuzA 8, ež jich
viec nenie než dvanádcěte t. 164, již tuto bydli sedmnádcěte let t. 219, však jsem těchto
sedmnádcěte let na nich dosti jměla t., měla sem ho sedmnádcěte let t. 327. V jednom
případě je doložen v instr., v památce ze začátku 15. století: se dvěma nádcěte voly
BiblOl Nu 7, 3 (59v).

Forma nádcět je doložena v 62 výskytech. První doklad je z let 1360/1380:

volili mezi sebú dvanádcět mudrcóv KristA 23v. Poslední z roku 1417: kozlóv za
hřiech dvanádcět BiblOl 3Esd 8, 67 (228v), ve stejné větě je i tvar nádcet: dvanádcet
býkóv t. Převážná část dokladů má tvar nom. nebo ak.: sedmnádcět let přěd kostelem
svaté králevny sědajě PasMuzA 324, urodil z nich dvamezcietma synóv a šestnádcět
dcer BiblOl 2Par 13, 21 (200r). Jeden doklad má tvar instr.: se dvěmanádcět pannami
PasMuzA 347. Na něm vidíme, že skloňována je první část spojení a že jsou tyto dvě
číslovky pociťovány jako oddělené tvary. To potvrzují i doklady: jedennádcět mrtvých
PasMuzA 420, nalezli jedennádcět apostolóm KristA 109r.

Podoba nádcet má první doklad v Štítenském sborníku klementinském z roku

1376: uměl těch dvanádcet věcí ŠtítKlem 9v. Ve spojení s číslovkami jedna až devět
je skloňována první část tvaru: ve třechnádcet letech ŠtítSvátA 49r, ve dvunádcet
letech t. 82r, pode dvěmanádcet lety PrávŠvábC 8v, k osminádcet letóm t. 13v, příde
ke dvěmanádcet letóm t., ke dvěmanádcet let příde t. 15r. Objevují se i podoby, kdy
je nesklonné celé spojení: ve dvanádcet letech ŠtítSvátA 79r, Tomáš, jeden ze
dvanádcet EvKlem J 20, 24 (45v). Ve spojení s řadovými číslovkami je skloňována
první část výrazu nebo obě části: od třetiehonádcetého léta Pror Jr 25, 3 (73r), léta
osméhonádcetého BiblOl 2Par 13, 1 (199v), léta pátéhonádcet t. 15, 10 (200v),
osméhonádcet léta t. 34, 8 (209v). Poslední doklad je z roku 1476: co by mohl
dvanádcet dní odtad PasTisk 262r.

53
3.5.2 Nádste, nádsti, nádst

Tvar nádste má 168 dokladů. První doklad je z let 1360/1380, poslední z roku
1476: čtrnádste let došla KristA 5v, třinádste let vstáři jsúci PasTisk 38v. V
nepřímých pádech pozorujeme převážné skloňování první části výrazu: ke
čtyřemnádste letóm přišla KristA 5v, bylo vzdál puol patinádste českých mil t. 32v,
byl jest jeden ze dvúnádste t. 57v, bieše ve dvúnádste let BiblDrážď Mc 2, 3 (559r),
přijide se dvěmanádste BiblDrážď Mc 14, 17 (567r). Nalezli jsme i neobvyklé tvary:
pól pátanádste běhových honóv KristA 73v, to mi trálo devatynádste let CestMandM
163v, spojení tvaru nádste s číslovkou řadovou: třetiehonádste dne KristA 23r, nebo
s číslovkami druhovými: jest pokolenie čtveronádste BiblDrážď Mt 1, 17 (541r),
súdiece dvojěnádste pokolenie izrahelské BiblDrážď Mt 19, 28 (551v), i s číslovkou
neurčitou: za několikonádste tisícóv BruncBaw 12v. Ještě v druhé polovině 15. století
se v první části spojení projevoval i rod: nočnie položenie často jednonádste bieše
PasKlemB 288v. Doložen je případ genitivu – akuzativu: povolav dvúnádste
BiblDrážď Mc 6, 7 (561v), přivolav dvúnádste BiblDrážď Mc 9, 34 (564r).

První doklad skloňování tvaru nádste je z poloviny 60. let 14. století z
Dražďanské bible (v ní se objevuje více podob s flexí první číslovky, viz výše): zjěvi
sě Ježíš jednádsti BiblDrážď Mc 6, 7 (561v). Většina je pak z 1. poloviny 15. století:
v třinádsti dnech LyraMat 21v, se dvanádsti lvíky ZrcSpasK 21, lidé osmnádsti neb
dvúdcát noh vzdéli CestMandM 164r, ve dvanádsti letech neb u patnádsti
LékFrantMuz 75v. V jednom případě jsou skloňovány obě číslovky: po stu a po
pětinádsti BiblLit Mc 6, 40 (399v). Poslední doklad je z konce 15. století: přijeli
v jedenádstidnech CestKabK 187v.

Ze stejného období je doložena i podoba bez koncového -e: po pětinádst

stupních KristA 4v, k dvěmanádst apostolóm t. 57v, odpočíváchu jedennádst
učenníkóv t. 110v, přijem k sobě dvanádst učedlníkóv BiblDrážď Mt 20, 17 (552r), za
patnádst dní LékVodň 277v, jedenádst se neděl veziechu BawArn 5613 (145r).

3.5.3 Náste, násti

První doklady tvaru náste jsou z Pasionálu muzejního ze 3. třetiny 14. století a
z Dalimilovy kroniky z konce 14. století: kázal ju svléci a dvěmanáste mužóm metlami

54
bíti PasMuzA 347, přěbyv u biskupství čtrnáste let DalV 23v. V některých dokladech
nepřímých pádů je skloňována první číslovka: po skonání měsiecóv dvúnáste Pror Dn
4, 26 (115r), ve dvúnáste letech ZrcSpasK 21, nebo jsou obě číslovky nesklonné: podlé
napředpsaných dvanáste zvěrocestí Hvězd 47v.

Zároveň můžeme pozorovat, že se už skloňuje i tvar náste a první část spojení,

číslovka jedna až devět, je nesklonná: jiných prorokóv menších jedenásti Pror Jr 1
(49v), sedícím jedenásti učedlníkóm EvKlem Mc 16, 14 (46r), šestnásti let v stáři
BiblOl 4Rg 14, 21 (173v), ve čtrnásti dnech KázDzikSct 183r, s svými jedenásti bratry
CestMandM 156v, v letech šestnásti neb v sedmnásti Hyn 213r. V několika případech
jsou skloňovány obě číslovky: v šestinásti letech BiblOl 2Par 26, 3 (205v), ve dvúnásti
letech ZrcSpasK 104, v osminásti letech KázDzikSct 169v. Poslední doklady jsou ze
začátku 16. století: vezmi třináste hřebíčků LékJádroBrn 80v, po patnásti stech
RosslinZpráva1519 F4r. Ojedinělý je doklad z roku 1619: těch vězňův šestnáste
BřezKron 225r.

3.5.4 Nádcte, nádcti

První doklady tvaru nádcte pochází z konce 14. století a začátku 15. století,
podobně jako předchozí formy: přidávajiť prodlenie života tvého patnádcte let
PasMuzA 3, mějieše jedenádcte jiných učeníkuov OtcB 82r. Narozdíl od předchozích
forem se tento tvar objevuje ještě v 16. století: dvanádcte bran, dvanádcte perel jest v
jedné každé KnížSrdŽel 44v, dvanádcte užitkuov TovHád 102v, měli v své radě
dvanádcte konšelův ListTřebeničtí XVIII'1r. V dokladech se objevují tvary, ve kterých
je první část spojení skloňována: přěbývajíce u pětinádcte letech v jednom domu OtcB
73r, u pětinádcte letech jsúci s ním t. 156v, bliz ke dvěmanádcte BiblLitTřeb A 19, 7
(96r²), dvěmanádcte jmény ryti budú BiblOl Ex 28, 21 (37r), ve dvúnádcte rodiech t.
Zároveň jsou ve stejných památkách i nesklonné formy: třinádcte chudým PasMuzA
71, bieše v štrnádcte letech OtcB 148r, ke stu třinádcte let stár t. 149r, ve třinádcte
letech BiblOl Gn 17, 25 (7v), koruna dvanádcte hvězdami zřiezená BiblOl Ap 12, 1
(285v²). V památce Právní sborník Kramériův z roku 1448 a v památkách pozdějších
jsou doloženy už pouze ustrnulé tvary číslovek jedna až devět ve spojení s formou
nádcte: z těch dvanádcte pokolení PrávŠvábC 37r, mezi dvanádcte pokoleními t., ke
dvanádcte věcem ŽidSpráv 138, dvanádcte božím apoštolóm PasKlemB 289v, na

55
dvanádcte stoliciech t. 304r, třinádcte chudým PasTisk 26r, ostatky drobtóv dvanádcte
košóv BiblMuzMlNZ Mc 6, 43 (39v). Také tato forma se pojí s číslovkami řadovými,
druhovými nebo násobnými: až do čtvrtéhonádcte dne BiblOl Ex 12, 6 (29v),
pátýnádcte den měsiecě t. 16, 1 (31v), súdiece dvanádctero pokolenie KázLeg 102r,
jedenádctekrát PrávŠvábC 48r, trvá patnádctery hony TrojK 166v.

Také tvar nádcte je v nepřímých pádech skloňován. První doklad je z roku

1376: na dvanádcti věcech ŠtítKlem 9v, zjěvil sě jest jedenádcti učeníkóm KristB 17v,
před čtrnádcti lety BiblOl 2C 12, 2 (236v¹), jeden ze dvanádcti BiblLit Mt 26, 47
(395v). Poslední doklad je z konce 15. století: přičten jest k jedenádcti ŠtítSvátB 444

Jsou doloženy i případy, kdy jsou skloňovány obě číslovky: ve dvúnádcti

letech EvKlem L 2, 42 (44r), jenž u pětinádcti let byl OtcB 15r. Poslední jsou z Bible
Olomoucké z roku 1417: nebylo jest tu slúh Davidových devětinádcti BiblOl 2Rg 2,
30 (135v), bratří jeho dvěmanádcti BiblOl 1Par 25, 9 (191v).

3.5.5 Nácte, nácti, náct

Nejstarší doklad má tvar nácte. Je doložen od poloviny 14. století: jedieše

dvanácte muží AlxH 55 (1v), jmieše čtrnácte let HradRad 26 (62r). Zároveň je četně
doložen ještě v 18. století: že jim dvanácte zlatých dal Enšpígl 1700 80v, o patnácte
lét déle živ byl Lucid 1750 33v, dadouc dvanácte vajec KuchKníž1763 103r. Případy,
ve kterých by se skloňovala první část spojení, tedy číslovky jeden až devět, jsou
doloženy jen ojediněle: po pětinácti letech MartKronA 11v, v pětinácti letech t. 13r, z
duší lidských šestinácti tisícóv BiblKladr Nu 31, 40 (62v). Od přelomu 14. a 15. století
je doložena forma nácti v nepřímých pádech: přičten jest k jedenácti ŠtítSvátA 235v,
ke třinácti letóm KázLeg 151v, po letech čtrnácti BiblTruhl NZ G 2, 1 (76v), se
dvanácti učedlníky svými BiblPraž Mt 26, 20 (498v), kdybych já šestnácti let došla
PasKal 158r, z druhejch patnácti ovčákuov RegimentOvčí G1r.

První doklad tvaru bez koncovky -e, náct, pochází z Vokabuláře gramatického
ze začátku 15. století: deset, jedenáct KlarVokF 590 (256r). Tento tvar je běžný pro
dnešní češtinu, proto není překvapením, že jeho poslední doklad ve Středněčeské
textové bance je v památce z roku 1835: těch dvanáct jemu na ničem neuškodí
MinydePoděbrady 34r. Forma náct je tvarem nom. a ak.: dvanáct žákóv PísŽák 15

56
(95r), národuov čtrnáct BiblTruhlNZ Mt 1, 17 (1v), přestalo dní osmnáct MartKronC
68v. Ojediněle se objevuje v jiném pádě: dvanáct Božím apoštolóm PasTisk 270r, léto
od narozenie Božieho po tisíci a po sedmnáct PulkLit 27v.

3.5.6 Nást, nácet, nádcete, náceti, nádceti

Vzácně jsou doloženy tvary nást: dvanást dní hladem mučiti KázDzikSct 170r,
nácet: kraloval sedmnácet let MartKronA 119v, tvar nádcete je doložen pouze u
číslovky řadové: příščie čtvrtéhonádcete dne měsiecě prvého BiblOl 3Esd 7, 10
(227r), nácete: dvanácete let LékChir 325v a náceti: vece Ježíš k dvanáceti apoštolóm
EvPraž J 6, 67 (12r), nádceti: po čtrnádceti letech PrávŠvábC 15r. Všechny mají méně
než dvacet dokladů.

Rozbor dokladů tvarů vyvinutých z psl. *na desěte ukázal, že se většina podob
vyskytovala paralelně, a to i ve stejných textech. Formy nádesěte nebo nádsěte, které
by byly nejpodobnější původní podobě, nejsou ve staré češtině doloženy. Tvary nácte,
nádcěte, nádcět, nádcet, nádste, nádst, nádcte, nádct, náste mají první doklady ze
stejného období. To znamená, že ke vzniku těchto variant došlo ještě dříve. Nejstarší
doklad má tvar nácte, a zároveň je doložen až do konce 18. století. V průběhu vývoje
staré češtiny vznikly tvary nádcete, nást, náct, nácet, nácete. Tyto formy se
vyskytovaly pouze v 15. století. Flektivní tvary s koncovkou -i pro nepřímé pády se
začaly objevovat v druhé polovině 14. století. Tvar nácti dochovaný do dnešní češtiny
má první doklady na přelomu 14. a 15. století. Ve staré češtině prošly tyto podoby
různými hláskovými změnami, např. ztrátou jotace, asimilací znělosti, ztrátou
koncovky. Zároveň se číslovková spojení označující 11 – 19 formovala v jedno slovo
a tvarově se vyvíjela podle číslovek typu pět.

3.6 Dvacet až devadesát

České číslovky mají jako základ desítkovou soustavu. Proto také označení pro
čísla 20, 30, 40, 50 atd. vzniklo jako spojení číslovek jedna až devět a číslovky deset.
Ta byla původně v těchto spojeních v pozici počítaného předmětu a zaujímala
příslušný pádový tvar. Doslovný význam těchto spojení byl „dvě desítky, tři desítky“
atd.

57
 český tvar slovanský tvar

dvacet *dъva desęti

třicet *tri desęti

čtyřicet *četyre desęti

padesát *pętь desętъ

šedesát *šestь desętъ

sedmdesát *sedmь na desętъ

osmdesát *osmь na desętъ

devadesát *devętь na desętъ

Tabulka ukazuje původní psl. tvary. Je vytvořena podle studie Václava Blažka České
číslovky v diachronním pohledu (2017).

Tvary číslovky deset se ve spojení s číslovkami jedna až devět postupně měnily

v příponu. Ve staré češtině měly různé podoby. Ve spojení s číslovkami jedna až čtyři
byla číslovka deset v nom. ak. duálu nebo plurálu. Od 1. poloviny 14. století do období
okolo roku 1500 byla častá varianta -dcěti: hna toho dne mil třidcěti AlxH 14 (1r),
ješto sě postil dní čtyřidcěti za nás ŠtítSvátB 301. První doklad tvaru -dcět je v 3.
třetině 14. století: ješto jen třidcět dní vstář bieše PasMuzA 593, jakožto dvadcět
dvakrát desět LyraMat 158v. Nebyla ale tak častá jako nom. ak. -dcěti. Pouze jednou
je doložena varianta -cěti: za dvacěti mil od mořě OtcB 166v. Více než tisíc dokladů
má forma bez jotace -dceti, začala se ve staročeských textech objevovat od 14. století
a je doložena až do 2. poloviny 18. století: dvadceti let na tomto světě živa byvši
PasMuzA 437, až za čtyřidceti dní ustavičně poteče PranSedl1766 53v. Tvar bez

58
koncovky -i je doložen poprvé v roce 1417: již jest třidcet dní BiblOl Est 4, 11 (243r).
Číslovky s příponou -dcet jsou běžné ještě v gramatikách 18. a 19. století, např. u
Dobrovského v Lehrgebäude der böhmischen Sprache (1819, s. 205). Tvary bez
souhlásky -d- jsou doloženy od poloviny 15. století: dvaceti hodin než mine
LékKřišťMor 288r, přikázal třiceti koní sedlati BruncU 203v, když se bieše postil
čtyřiceti dní a čtyřiceti nocí EvPražbMt 4, 2 (5r). Nalezli jsme jen jeden doklad tvaru
-cet: dvacet kostelóv udělal PulkLit 19v.

Ve spojení s číslovkami pět až devět je číslovka deset v gen. pl: což jich
paddesát vóz táhlo AlxH 142 (2v), jest šesdesát najsilnějších hrdin BiblDrážď Ct 3, 7
(346r), narození po tisíci sedmdesát PasMuzA 74, že osmdesát jich bylo za hřivnu
ŠtítKlem 88v, než na devadesáti a devieti pravými EvKlem L 15, 7 (46v).

Číslovka dvacet vznikla z duálových tvarů číslovek dva a deset. V psl. měla
podobu * dъva desęti. Ve staré češtině není původní tvar doložen (Vážný, 1964, s.
150). Spojení číslovek se formovalo ve složeninu dva(d)cět(i): mohl bych jmieti
dvadcěti zástupóv HradUmuč 276 (82v), a když tak dvadcěti let bydlivše KristA 2r. Ve
stč. tvarech se povědomí o původní formě nom. ak. du. desěti ztratilo. (Gebauer, 1886,
s. 353).

Číslovky třicet a čtyřicet vznikly spojením číslovek tři a čtyři a plurálového

tvaru číslovky deset. Psl. podoba byla *tri desęti *četyre desęti, stsl. četyri desęte s
konsonantickým tvarem na -e (Vážný, 1964, s. 151). Stč. nejstarší doložený tvar je
třidcěti, čtyřidcěti: viece než jiných třidcěti DesHrad 99 (96r), dvě a čtyřidcěti let
KristA 6v, děťátko čtyřidcěti dní vstář KristA 25v.

Číslovky padesát až devadesát vznikly spojením číslovek pět až devět s

konsonantickým tvarem gen. pl. desát. Psl. tvary byly *pętь desętъ, *šestь desętъ,
*sedmь na desętъ, *osmь na desętъ, *devętь na desętъ. Hláskovými změnami se
změnila struktura slova a zjednodušila se artikulace souhláskových skupin, např.
*devętь-desętъ > devat-desát > devad-desát > devadesát (Kosek, 2014, s. 105). V
nepřímých pádech má ve staré češtině genitiv číslovky deset tvar -(d)cát: po pětidcát
BiblDrážď Mc 6, 40 (562r), o sedmidcát jazycích DalV 1r, do osmidcát let ŠtítSvátA
76v.

Ve staré češtině existoval speciální způsob označení číslovek dvacet jedna až

dvacet devět. Byl velmi častý, ale do dnešní češtiny se nedochoval. Skládal se z

59
číslovek jedna až devět, předložky mezi a tvaru dat. instr. du. číslovky deset, např.
jedenmezidcietma. Doslova tento výraz znamená jedna mezi desítkami. V průběhu
staročeského období se měl různé podoby: -mezidcietma, -mezicietma, -mezdcietma, -
mezcietma, mezcítma, mecítma. Je doložen od 14. století: čtrmezidcietma tisícóv lidí
KristA 8r, bude mieti osmezicietma loktóv BiblOl Ex 26, 2 (36r), dvamezicietma
tisícóv muží BiblOl Jdc 20, 21 (113v), v osmmezcietma letech PasKal 187r, ve
dvamecietma hodinách Traktáty 31v, v sedmimezdcietma dnech t., když dokonáš
třimezcítma let GestaM 29v. Často jsou doloženy také jako číslovky řadové: sedmého
mezicietma dne BiblOl Gn 8, 14 (4v), rozdiel stý a osmezicietmý BřezSnářM 76v, dne
osmezcietmého PasKal 176v, v osmezcietmé kapitole HusKuch C5v. Tyto tvary uvádí
ještě Josef Dobrovský v díle Lehrgebäude der böhmischen Sprache z roku 1819
(Dobrovský, 1819, s. 105).

60
 Závěr

V práci jsme se věnovali vývoji tvarů základních číslovek. Číslovky jsou velmi
různorodá skupina slov, kterou spojuje primárně kvantitativní význam. Ve staré
češtině byla jejich různorodost ještě širší, než je tomu v češtině nové. V první kapitole
jsme krátce uvedli, jak popisují číslovky některé z historických mluvnic češtiny. Část
z nich číslovky řadí k jiným druhům slov podle způsobu jejich skloňování, např.
číslovku jeden, dva k zájmenům, číslovky tři, čtyři k i-kmenovým adjektivům,
číslovky pět, šest k i-kmenovým substantivům apod. Jiné se o číslovkách zmiňují jen
okrajově. Reflektují tak nezakotvenost staročeských číslovek v soustavě slovních
druhů. Na vytvoření specifické číslovkové flexe měly vliv změny, které proběhly u
číslovek typu pět. O těchto změnách píše Miroslav Komárek v článku K některým
otázkám historickosrovnávacího zkoumání slovních druhů (1958), jehož souhrn je
součástí této práce.

V hlavní části práce jsme se soustředili na popis jednotlivých základních

číslovek, jejich pádových tvarů a analýzu jejich vývoje. U číslovek jeden, dva, tři, čtyři
uvádíme, jaký mají tvar a morfologické vlastnosti v současné češtině a jaké v češtině
staré. Připojujeme jejich podoby v indoevropštině, praslovanštině a staroslověnštině.
Jednotlivé pádové tvary doplňujeme řadou dokladů. Snažíme se postihnout příčiny a
důsledky jejich vývoje. Zajímá nás, zda se některé z původních podob nedochovaly v
nářečních tvarech. U číslovky dva jsme například sledovali, kdy přesně se začaly
vytrácet duálové tvary počítaných substantiv a nahrazovaly je tvary plurálové.
Číslovky tři a čtyři měly ve staré češtině dlouhý tvar nom. mask. třie > tří, čtyřie >
čtyří. Doložili jsme, jak se v literárních pramenech tyto tvary měnily a ve kterém nářečí
se dochovaly.

U číslovek pět až deset bylo našim cílem popsat společné změny, které se u
nich udály a které ovlivnily vývoj dalších číslovek. Šlo o změny sémantické i
syntaktické. Základní číslovky se tak formovaly v číselné příznaky. Původně byly
číslovky typu pět číselnými substantivy a počítaný předmět byl jejich substantivním
přívlastkem v genitivu. Sledovali jsme, zda je původní genitiv počítaného předmětu v
nepřímých pádech doložen. Jeho pozůstatky mohou být ve spojení v sedmi let, po
sedmi let nebo u neurčitých základních číslovek s mnohem kniežat, s mnohem
biskupóv, s mnohem lidu. Genitiv počítaného předmětu po číslovkách typu pět zůstal

61
do dnešní češtiny v nominativu a akuzativu. Tím vzniká problém určení syntaktických
vztahů mezi číslovkou typu pět a počítaným předmětem. V práci jsme přinesli krátké
shrnutí článku Františka Kopečného Kvantitativní přívlastek a určení míry (1953),
reakci Karla F. Svobody na tento článek (1956) a přehled, jak kvantitativní přívlastek
pojímá Mluvnice češtiny 3 (1987). Karel F. Svoboda zaujímá stanovisko číslovky typu
pět jako řídícího člena syntaktické dvojice v nom. a ak., v nepřímých pádech jsou podle
něj kvantitativním přívlastkem. Podle Františka Kopečného jsou všechny číslovky ve
všech pádech kvantitativním přívlastkem. Mluvnice češtiny 3 pojímá číslovky jako
přívlastky a tvar genitivu počítaného předmětu nazývá numerativem.

U číslovek jedenáct až devatenáct jsme se soustředili na vývoj číslovky

*desęte ve složeninách *dъva na desęte apod. Sledovali jsme vývoj jednotlivých
tvarů, jejich flexi, dobu prvního a posledního dokladu i četnost užívání. Z analýzy jsme
usoudili, že většina variant, např. nácte, nádcěte, nádcět, nádcet, nádste atd., vznikla
již před prvními literárními doklady, které povětšinou pocházejí z 2. poloviny 14.
století. Tvary s koncovkou -i pro nepřímé pády se zřejmě formovaly ke konci 14.
století. Podobně jsme popsali varianty přípon u číslovek dvacet až devadesát.

Naše práce je z velké části materiálová a její zaměření úzké. Nezahrnuje

číslovky sto, tisíc, milion a složené číslovkové výrazy, číslovky základní neurčité a
jiné druhy číslovek. Téma vývoje tvarů základních číslovek by si dále zasloužilo
podrobnější rozbor jednotlivých vývojových postupů i shrnutí systémových
zákonitostí.

62
Anotace

Autor práce: Klára Faltýnková

Název katedry a fakulty: Katedra bohemistiky, Filozofická fakulta Univerzity

Palackého v Olomouci

Název práce: Vývoj tvarů základních číslovek v češtině

Vedoucí práce: doc. PhDr. Karel Komárek, Ph.D.

Počet znaků: 129 722

Počet příloh: 1

Počet titulů použité literatury: 36

Klíčová slova: číslovky, vývoj tvarů, stará čeština, doklady, Jan Gebauer, Miroslav
Komárek, historická mluvnice češtiny, Staročeská textová banka, Vokabulář webový

Resumé: Cílem této práce je popsat a doložit vývoj tvarů základních číslovek
v češtině. Zaměřujeme se primárně na období staré češtiny, během něhož se číslovky
formovaly v samostatný slovní druh. Zároveň máme na zřeteli jejich východisko
praslovanské a indoevropské a nezapomínáme na tvary doložené ze staroslověnštiny.
Na začátku práce přinášíme krátký obecný přehled zařazení a popisu číslovek
v historických mluvnicích a shrnutí studie Miroslava Komárka o
historickosrovnávacím zkoumání slovních druhů. V té se mimo jiné zabývá
formováním slovního druhu číslovek a vývojem číslovek typu pět, které podle něj tvoří
jádro základních číslovek. Stěžejní částí práce je slovotvorný a morfologický popis
jednotlivých číslovek a vytvoření reprezentativního dokladového materiálu. Zároveň
jsme se snažili tento materiál analyzovat a popsat. Pro excerpci dokladů jsme používali
převážně Staročeskou textovou banku, případně Středněčeskou textovou banku
dostupné na Vokabuláři webovém. Jako přílohu k práci přikládáme databázi tvarů
číslovek a jejich dokladů.

Summary: The thesis aims to describe and evidence the development of basic
numeral's word forms in Czech. We are focusing on the period of old Czech, during
which the numerals were formed into the independent parts-of-speech category. We
also don’t neglect the Proto-Slavonic period and period Indo-European, concerning

63
Old-Slavonic. At the beginnings of the theses, we show a short overview of the
classification and description of numerals in historical grammars of Czech and we also
reflect Miroslav Komárek’s study about the historical-comparative elaboration of
parts-of-speech in which he is formulating basic statement about numerals pars-of-
speech category establishment and development of basic numerals of type five, which
are the core of the numeral system according to him. The main part of the work is
designed as word-formation and morphological description of particular numerals. We
also present representative documentary material. We analyse and describe this
material in detail. For the exception, we used mainly the Old Czech Text Bank and
Central Bohemian Text Bank accessed on Vocabulary web (Vokabulář Webový). As
an appendix of this thesis, we attach a database of word forms and their text evidence.

64
Seznam použité literatury

BARTOŠ, František. Dialektologie moravská. Druhý díl, Nářečí hanácké a české. V

Brně: Nákladem Matice moravské, 1895, viii, 521 s.

BAUER, Jaroslav, LAMPRECHT, Arnošt, ŠLOSAR, Dušan. Historická mluvnice

češtiny. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986, 423 s.

BĚLIČ, Jaromír. Nástin české dialektologie. Ilustroval Eva MILAVCOVÁ. Praha:

Státní pedagogické nakladatelství, 1972, 463 s., 40 listů mp. příl.

CVRČEK, Václav. Mluvnice současné češtiny. 1, Jak se píše a jak se mluví. V Praze:
Karolinum, 2010, 353 s. ISBN 978-80-246-1743-5.

DANEŠ, František, Zdeněk HLAVSA a Miroslav GREPL. Mluvnice češtiny. (3),

Skladba. Vydání I. Praha: Academia, 1987, 746 s.

DANEŠ, František. Oba, obojí, obé. Naše řeč. roč. 51, č. 1, 1968, s. 6-13.

ERHART, Adolf. Indoevropské jazyky: srovnávací fonologie a morfologie. Praha:

Academia, 1982, 260 s.

GEBAUER, Jan a Miroslav KOMÁREK. Historická mluvnice jazyka českého. Díl 1,

Hláskosloví. 2. dopl. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1963,
765 s.

GEBAUER, Jan. Historická mluvnice jazyka českého. Díl 3, Tvarosloví. [Část] 1,

Skloňování. Praha: Bedřich Tempský, 1896, 637 s.

HAVRÁNEK, Bohuslav a Alois JEDLIČKA. Česká mluvnice. 4. přeprac. vyd. Praha:

Státní pedagogické nakladatelství, 1981, 568 s.

HRDLIČKA, Milan. O číslovce pět. Naše řeč, roč. 85, č. 1, 2002, s. 52 – 54.

KARLÍK, Petr, Marek NEKULA, Zdenka RUSÍNOVÁ a Miroslav GREPL. Příruční

mluvnice češtiny. Vyd. 2., opr. [i.e. 4. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové
noviny, 2012, 799 s. ISBN 978-80-7106-624-8.

K historickosrovnávacímu studiu slovanských jazyků: sborník projevů z konference o

historickosrovnávacím studiu slovanských jazyků, která se konala 28. ledna až 2.

65
února 1957 (Olomouc, Praha). Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1958, 202 s.
Publikace vědecké literatury. ISBN (Brož.).

KOMÁREK, Miroslav, BLÁHA, Ondřej, ed. Dějiny českého jazyka. Brno: Host,
2012, 273 s. ISBN 978-80-7294-591-7.

KOMÁREK, Miroslav a Karel HORÁLEK. Historická mluvnice česká. I,

Hláskosloví. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1969, 192 s.

KOMÁREK, Miroslav, Jan KOŘENSKÝ, Jan PETR a Jarmila

VESELKOVÁ. Mluvnice češtiny. (2), Tvarosloví. I. vydání. Praha: Academia, 1986,
536 s.ŠTÍCHA, František. Akademická gramatika spisovné češtiny. Praha: Academia,
2013, 974 s. ISBN 978-80-200-2205-9.

KOMÁREK, Miroslav. Studie z diachronní lingvistiky. Olomouc: Univerzita

Palackého v Olomouci, 2006, 396 s. Sborníky. ISBN 80-244-1493-7.

KOPEČNÝ, František. Kvantitativní přívlastek a určení míry. Slovo a Slovesnost, roč.

14, č. 3, 1953, s. 115–123.

KURZ, Josef. Učebnice jazyka staroslověnského. Praha: Státní pedagogické

nakladatelství, 1969, 233 s., [4] s. obr. příl.

MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Nakladatelství

Lidové noviny, 1997, 866 s. ISBN 80-7106-242-1.

SEDLÁČEK, Miloslav. Bez třech a čtyřech?. Naše řeč, roč. 76, č. 2, 1993, s. 111.

SUŠIL, František, SMETANA, Robert a Bedřich VÁCLAVEK, ed. Moravské národní

písně: s nápěvy do textu vřaděnými. 5. vyd. Praha: Argo, 1998, 792 s. ISBN
802040757X.

SVOBODA, Karel F. K netradičnímu výkladu kvantitativníhopřívlastku (Příspěvek

k diskuzi). Slovo a Slovesnost. roč. 17. č. 1. 1956. s. 36 – 40.

TRÁVNÍČEK, František. Historická mluvnice česká. III, Skladba. Vyd. 2. Praha:

Státní pedagogické nakladatelství, 1962, 201 s.

VÁŽNÝ, Václav. Historická mluvnice česká. II, Tvarosloví. Praha: Státní

pedagogické nakladatelství, 1964, 198 s.

66
VEČERKA, Radoslav. Staroslověnština v kontextu slovanských jazyků. Olomouc:
Univerzita Palackého, 2006, 272 s. ISBN 808549471X.

VEPŘEK, Miroslav. Komparativní tvarosloví staroslověnštiny a staré češtiny.

Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, 2015, 128 s. Paleon,
sv. č. 3. ISBN 978-80-87895-33-7.

Elektronické zdroje

BALHAR, Jan et al., 2014. Český jazykový atlas [online]. 2. vyd. Brno: Akademie
věd České republiky, Ústav pro jazyk český [cit. 4. 12. 2021]. ISBN 978-80-86496-
66-5. Dostupné z: http://cja.ujc.cas.cz/CJA1.

BLAŽEK, Václav. České číslovky v diachronním pohledu. In: Petr Karlík, Marek
Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny.
2017 [cit. 13. 11. 2021]. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/ČESKÉ
ČÍSLOVKY V DIACHRONNÍM POHLEDU

DOBROVSKÝ, Josef. Lehrgebäude der böhmischen Sprache: zum Theile verkürzt,

zum Theile umgearbeitet und vermehrt [online]. Praha (Prag), 1819. Vydání druhé,
upravené [cit. 4. 12. 2021]. Dostupné z:
https://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/mluvnice/digitalni-kopie-detail/DobLehr1819

DOLEŽAL, Pavel. Grammatica Slavico-bohemica, in qua, praeter alia, ratio

accuratae scriptionis & flexionis, quae in hac lingua magnis difficultatibus laborat,
ex genuinis fundamentis demonstratur, ut et discrimen inter dialectum Bohemorum &
cultiorum Slavorum in Hungaria insinuatur; cum appendice, quae tum modum
multiplicandi vocabula per motionem, derivationem compositionemque, tum
quaedam ad elegantiam sermonis spectantia, cum Catonis Dystichis, exhibet: quae
omnia partim ex aliis grammaticis accepta, partim propria industria investigata,
atque a viris linguae huius haud imperitis examinata, omnibus eiusdem cultoribus ad
usum. Bratislava (Posonium) [online] 1746. Vydání první [cit. 4. 12. 2021].
Dostupné z: https://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/mluvnice/digitalni-kopie-
detail/DolGram1746

Elektronický slovník jazyka staroslověnského [online]. Praha: Slovanský ústav AV ČR,

v. v. i., 2020 – [cit. 4. 12. 2021]. Dostupné z: http://gorazd.org/gulliver/

67
Elektronický slovník staré češtiny [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v.
v. i., oddělení vývoje jazyka 2006– [cit. 4. 12. 2021]. Dostupné z:
http://vokabular.ujc.cas.cz

ERHART, Adolf. Indoevropské jazyky. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana
Pleskalová (eds.), CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny. 2017 [cit. 13.
11. 2021]. Dostupné z:
https://www.czechency.org/slovnik/INDOEVROPSK%C3%89%20JAZYKY

KARLÍK, Petr. Číslovka. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.),
CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny. 2017. [cit. 4. 12. 2021]. Dostupné
z: https://www.czechency.org/slovnik/ČÍSLOVKA.

KOSEK, Pavel. Historická mluvnice češtiny I. Brno: Masarykova univerzita, 2014.

ISBN 978-80-210-6906-7 [online]. [cit. 4. 12. 2021]. Dostupné z:
https://digilib.phil.muni.cz/data/handle/11222.digilib/130625/monography.pdf.

ROSA, Václav Jan. Grammatica linguae Bohemicae quatuor partibus, orthographia,

ethymologia, syntaxi et prosodia constans. In qua omnia ejus linguae fundamenta
novo et facili ad eam discendam modo per regulas certas et universales explicantur
et omnimodae grammaticis accuratis disquisitionibus analogiae deteguntur.
Omnibus, tam docentibus, quam discentibus, imo vel plurimum etiam historicis,
oratoribus et concionatoribus, qui copiam et diversitatem verborum ad sententias
variandas et proloquendas desiderant, perquam utilis. Authore Wenceslao Joanne
Rosa. In fine apposita sunt diversa idiomate Boëmico, non rithmice, sed metrice,
more Graeco, et Latino composita carmina [online]. Praha (Micro-Praga), 1672.
Vydání první [cit. 4. 12. 2021]. Dostupné z:
https://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/mluvnice/digitalni-kopie-detail/RosaGram1672

Staročeská textová banka [online]. Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení
vývoje jazyka. Verze dat 1.1.15 [cit. 4. 12. 2021]. Dostupné z:
http://vokabular.ujc.cas.cz/banka.aspx?idz=STB

Středněčeská textová banka [online]. Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení
vývoje jazyka. Verze dat 1.1.15 [cit. 4. 12. 2021]. Dostupné z:
http://vokabular.ujc.cas.cz/banka.aspx?idz=SDTB

68
THÁM, Karel Hynek. Böhmische Grammatik zum Gebrauche der Deutschen,
wodurch sie diese Sprache auf eine leichte Art in kurzer Zeit gründlich erlernen
können; nebst verschiedenen böhmisch-deutschen Gesprächen, auserlesenen
Histörchen, Erzählungen, Fabeln, dann eigenen Namen der Länder, Städte, Flüsse,
Völker, Orden, Sekten, Männer, Weiber und der heidnischen Gottheiten [online].
Praha, 1801. Vydání čtvrté, rozšířené a vylepšené. [cit. 4. 12. 2021]. Dostupné z:
https://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/mluvnice/digitalni-kopie-detail/ThamGram1801

Vokabulář webový: webové hnízdo pramenů k poznání historické češtiny [online].

Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka. © 2006–2020.
Verze dat 1.1.15 [cit. 4. 12. 2021]. Dostupné z: https://vokabular.ujc.cas.cz

Manuscriptorium [online]. [cit. 4. 12. 2021]. Dostupné z:

http://www.manuscriptorium.com/cs.

69