Čtenářský deník

Goldoni, Carlo: Sluha dvou pánů, DOBROVSKÝ, Praha 2021

1. Anotace
Jedná se o knihu poprvé vydanou ve Florencii v roce 1753 italským spisovatelem Goldonim.
Literárním druhem se kniha řadí mezi dramata. Literárním žánrem bychom ji pak mohli
přiřadit mezi komedie.

2. Popis díla
Kniha Sluha dvou pánů je rozdělena na tři dějství, v nichž se prolínají dvě roviny:
1. Rovina milostná v podobě tří dvojic. Každá dvojice zároveň zastupuje příslušnou
společenskou vrstvu – stav šlechtický (Florindo a Beatricie), stav měšťanský (Klárka a
Silvio), lidé nižších vrstev (Smeraldina a Truffaldino).
2. Rovina komická, která je zastoupená Truffaldinovou službou u dvou pánů.

Hlavní téma – Truffaldino se stává sluhou dvou pánů. Slouží jednomu i druhému naráz a
postupně se zamotává do vlastních lží.

Děj – Jednoho dne se Klárinka a její snoubenec Silvio zasnoubí v domě pana Pantalone. Tu
však přichází sluha Truffaldino, který oznamuje, že jeho pán Federigo Rasponi z Turína by rád
pana Panalone navštívil. Všichni jsou zděšeni, neboť pan Federigo byl prohlášen za mrtvého.
Klárinka je zděšena nejvíce jelikož před Silviem se měla zasnoubit s ním. Později se ukáže, že
je to opravdu on. Všichni nemůžou uvěřit svým očím až na hostinského pana Brighellu, který
hned rozpoznal, že se nejedná o Federiga, ale o jeho sestru Beatrici Rasponiovou. Ta sem
přijíždí hledat svého milence Florinda Aretusi, který musel uprchnout z Turína do Benátek,
protože zabil Beatricina bratra Federiga. Do Turína přijíždí v mužském přestrojení za svého
vlastního bratra, který je však mrtev. Tím způsobí obecnou paniku a rozruch. Po cestě si
najme sluhu Truffaldina, který se čirou náhodou připlete do cesty Florindovi. Truffaldino mu
zalže, že momentálně žádného sluhu nemá, a tak je přijat jako sluha u Florinda. Touto lží se
však stane sluhou dvou pánů. Dostává se do mnoha komických situací, kdy věci dvou pánů
polete. Svými lži pak všechny vzniklé situace řeší. Zajde to tak daleko, kdy poplete osobní
kufry dvou pánů a omylem přehází jejich věci. Tak se Beatrice a Florindo o sobě dozvídají.
Když se poté Florindo ptá Truffaldina, kde vzal pamětní medailonek, který kdysi dával
Beatrici. Truffaldino zalže a řekne, že ho zdědil. Florindo upadá do smutku, že jeho milovaná
již nežije. To samé se poté opakuje i s Beatricí. Při zármutku také odhalí svoji identitu. Oba
chtějí spáchat sebevraždu, která se překazí v moment, co se náhodně střetnou s dýkou
v ruce. Šťastni, že ani jeden není mrtev tuto zprávu předají panu Pantalonovi, který umožní
Klárince se Silviem se vzít. Poté co si Truffaldino chce vzít Klárinčinu služebnu Smeraldinu se
vyjasní, že vlastně sloužil dvěma pánům.
Základní rozvržení příběhu:
1. Expozice – příchod Federiga Rasponiho
2. Kolize – Truffaldino se stává Florindovým sluhou
3. Krize – Záměna věcí v kufrech Florinda a Beatricie
4. Zvrat – Florindo se setkává s Beatricií
5. Závěr – Truffaldino se přiznává ke svému činu

Časoprostor – děj se odehrává v Itálii, konkrétně v Benátkách v 18. století

Motiv – láska, lež, peníze, věrnost

Jména důležitých postav – Truffaldino, Beatrice Rasponiová, Florindo Aretusi, Klárka, Silvio

Typy promluv – V knize se především uplatňuje dialog, ale narazíme i na monolog, který je
v knize označen scénickými poznámkami. Scénické poznámky jsou v knize časté a nejčastěji
najdeme jednoslovné nebo dvouslovné poznámky, ale občas můžeme narazit i na
jednoduché věty či složitá souvětí. Scénické poznámky jsou také uplatněny pro přiblížení
čtenáři prostoru či samotnou událost, která probíhá.

Příklad (str. 40)

TRUFFALDINO (vejde s nosičem, pak zpozoruje Florinda, domnívá se, že ho Florindo zahlédl,
a pošle nosiče zpátky)

Příklad (str. 35)

SILVIO (pro sebe): To je sluha Federiga Rasponiho! (Truffaldovi.) Kamaráde…

JAZYKOVÁ STRÁNKA KNIHY

V knize se uplatňuje spisovná a hovorová čeština. V knize se uplatňují i slova cizího původu –
italština. Vyskytují se různé zdrobněliny – zeťáček, dceruško, drahoušku, Silvínku. Kniha také
obsahuje nadávky a vulgarismy – Ty hubo nevymáchaná! Protože se jedná o knihu, která
byla napsána v 18. století, nenajdeme v ní žádné neologismy. Autor si v knize taktéž zahrává
s přímým a nepřímým pojmenováním. V knize autor také používá satiru a ironii.

Jazykové prostředky – Personifikace, elipsa, přirovnání, aposiopese

Tvarosloví – všechna cizí slova jsou skloňována podle českých pravidel

Skladba – Kniha obsahuje pasáže, kde se prohazuje pořadí slov. Toto prohazování a
vyměňování slov má text ozvláštnit a nabudit tak větší čtenářovu pozornost. Například můj
bože!
 3. Výklad
CHARAKTERISTIKA POSTAV

1. Truffaldino – Je velmi chytrý a mazaný. Z každé situace se dokáže vymotat pomocí

lhaním. Neumí pořádně číst ani počítat. A ze zmatků, které nadělal, působí často
dojmem hlupáka a nevzdělance. Je to také velmi přátelský člověk s dobrým srdcem
neměje špatných úmyslů. V knize také vystupuje jako zamilovaný.
(Strana 32, 41)
2. Beatrice Rasponiová – Je chytrá a laskavá žena. Vše řeší spravedlivě a moudře. Protože
v knize vystupuje pod jménem svého bratra je zřejmé, že je mazaná a nebojácná. Je až
po uši zamilovaná do Florinda, a tak veškerá slova odkazující na jejího milovaného si bere
osobně. Vůči Florindovi je zranitelná a má pro něho slabost.
(Strana 22, 25, 123)
3. Florindo Aretusi – Je to člověk s duší bojovníka. Je fyzicky zdatný a souboje se zbraněmi
mu nedělají žádný problém. Dokáže být milý a shovívavý. Miluje Beatrici a je schopen
pro ni udělat vše. Je spravedlivý a vůči Truffaldinovi i rázný.
(Strana 44, 92, 123)

Florindo Aretusi a Beatrice Rasponiová – Jsou jeden do druhého zamilovaní. Oba

pocházejí z Turína. Jsou ochotni jeden pro druhého zemřít.

Truffaldino a Beatrice Rasponiová – Oba se poprvé setkají ve Veroně. Truffaldino je její

sluha. Mají mezi sebou přátelský vztah. Oba jsou schopni udělat pro lásku cokoliv.

4. Citát

BEATRICE: Jen mějte strpení. Ať se děje co chce – já si vás přece vzít nemohu.

KLÁRKA: A jestli Silvio uvěří, že jsem mu nevěrná?

BEATRICE: Dlouho to trvat stejně nebude.

KLÁRKA: Kdybych mu mohla říci aspoň kousek pravdy…

BEATRICE: Slíbila jste mi!

KLÁRKA: Co mám tedy dělat?

BEATRICE: Vydržet taky něco.

KLÁRKA: Tohle trápení už asi nevydržím.

BEATRICE: Trpělivost nese růže, láska jako růže není bez trní, a čím víc pro ni trápení, tím sladší láska.

KLÁRKA: Že by mi tohle trní vonělo, to tedy ne. Už je to tak na tom světě, že si člověk pořád jen zoufá,
chvílemi doufá, moc často stejská a málokdy vejská.
Strana 59

Tento citát jsem si vybrala, jelikož se mi líbí jeho realističnost. Když se nad tím zamyslím tak růže trní
představuje bolest, strach, pláč zkrátka vše nepříjemné. A kdybychom chtěli jít od samého kořene
rostliny až ke krásným a voňavým okvětním lístkům, musíme projít stonkem, který je zcela posetý
trním. Mohla bych růži přirovnat k cílům, kterých chceme dosáhnout, přáním, po kterých nesmírně
toužíme. K životu. Všechno to trní představuje nástrahy a problémy, kterými si člověk, vlastnící tuto
rostlinu, musí projít. Když na takové trní narazíme a překonáme ho, zůstane nám na dlani rýha a krev.
Ta symbolizuje, že jsme na danou překážku narazili a úspěšně jsme ji překonali. Na dlani můžeme
najít rýhy malé i velké, staré nebo nové. A každá z nich nese vzpomínku. Jednoho dne však trní
skončí. Co to znamená? Člověk může být v takové chvíli zaskočen. Když ve zmatku ohlédne za sebe
uvidí všechno to bodavé trní. Podívá-li se dopředu může oslepnout. Z čeho? Před sebou se mu blyští a
zářivými barvami hrajou už samotné okvětní lístky. Člověk až tehdy pochopí, že je na samém vrcholu.
Na samém vrcholu své kariéry, svého snu, svého cíle. Ta podívaná je vlastně odměna za to utrpení a
za tu bolest. Takový člověk si došel za tím, co chtěl, po čem toužil. A každý z nás si nese svoji vlastní
růži. Každý má na své dlani neviditelné rýhy a vytékající krev. Někdo si za svým cílem jde, někdo již
došel, ale co je s těmi, co už dál nemohli a upadli? Kam upadli? A co je s nimi teď? Takoví lidé jsou
také. Ti většinou začínají od samého začátku, ale již na jiné růži. Jak se v knize píše …a čím víc pro ni
trápení, tím sladší láska. Čím více se člověk pro danou věc trápí, tím větší radost má, když uvidí
výsledek práce.

V knize tento citát pojednává o nešťastné Klárince, která se trápí, jelikož nemůže svému milovanému
Silviovi říct pravdu o Beatrici. I Klárka musí překonat toto trápení a vydržet, dokud je potřeba. A právě
to, že Silviovi nemůže říct pravdu, je to jedno trní, které se Klárince zarylo do její dlaně. A jak sama
Beatrice říká …a čím víc pro ni trápení, tím sladší láska. Oba se nakonec budou mít ještě rádi a budou
si toho druhého ještě více vážit, protože společně prošli trním růže.

Citát bych zařadila do romantismu, i když kniha byla napsána v období klasicismu.

Neznámá slova

1. Móresy – chování, způsoby

2. Pikolík – číšnický učeň, nováček
3. Vašnosta – výše postavený muž
 5. Historická část
Carlo Goldoni (1707-1797) byl známý italský dramatik v období klasicismu. Je to autor desítek
komedií, které se hrají v divadlech dodnes. Studium práv dokončil až v roce 1731. Působil jako ředitel
v divadlech v Benátkách i Janově. V roce 1757 byl jmenován dvorním básníkem francouzských
Bourbonů. Je považován za zakladatele italské komedie.

Další jeho významná díla:

Poprask na laguně – ženy dvou rodů čekají na návrat svým mužů. Zpočátku klidný rozhovor žen se
změní v ostrou hádku.

Pán Todero Brumla – komedie o člověku, který není s ničím spokojen a je také všem protivný.

Hrubiáni – komedie zesměšňuje despotické rodinné prostředí.

Umělecky blízcí tvůrci a jejich dílo:

Moliére – Lakomec, Létající doktor, Tartuffe, Škola žen

Jean Baptiste Racine – Faidra, Ester, Andromacha

Josef Jungmann – Boj o obrození národa, Dvojí rozmlouvání o jazyku českém

LITERATURA
Pramen:
Goldoni, Carlo: Sluha dvou pánů, DOBROVSKÝ, Praha 2021

Použité zdroje:
https://www.odmaturuj.cz/literatura/klasicismus/
https://prirucka.ujc.cas.cz/
https://www.cesky-jazyk.cz/zivotopisy/carlo-goldoni.html#axzz78ELmcNCl
https://rozbor-dila.cz/sluha-dvou-panu-rozbor-dila-k-maturite-5/