Table of Contents

První kapitola
Druhá kapitola
Třetí kapitola
Čtvrtá kapitola
Pátá kapitola
Šestá kapitola
Sedmá kapitola
Osmá kapitola
Devátá kapitola
Desátá kapitola
Jedenáctá kapitola
Dvanáctá kapitola
Třináctá kapitola
Čtrnáctá kapitola
Patnáctá kapitola
Šestnáctá kapitola
Sedmnáctá kapitola
Osmnáctá kapitola
Devatenáctá kapitola
Epilog
===hoypjKv2drYalEVwQJ+G3ACIV2oNzFMBfLMbwav9S1juMI8zTkKOh
7yIjFVfSHtd
===hoypjKv2drYalEVwQJ+G3ACIV2oNzFMBfLMbwav9S1juMI8zTkKOh
7yIjFVfSHtd
===hoypjKv2drYalEVwQJ+G3ACIV2oNzFMBfLMbwav9S1juMI8zTkKOh
7yIjFVfSHtd
Jay Crownover
ROME
Copyright © Jennifer M. Voorhees, 2014
All rights reserved
Translation © Jiří Beneš, 2020
Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této publikace
nesmí být bez písemného svolení nakladatele
reprodukována jakoukoliv formou ani prostředky mechanickými nebo
elektronickými, ani fotokopírováním
nebo zaznamenáváním na jakýkoliv nosič informací.
ISBN 978-80-7411-268-3
===hoypjKv2drYalEVwQJ+G3ACIV2oNzFMBfLMbwav9S1juMI8zTkKOh
7yIjFVfSHtd
Tuto knihu věnuji všem mužům a ženám,
kteří slouží nebo sloužili naší vlasti
v nějaké složce armády.
A stejně tak ji věnuji všem rodinám,
přátelům a vůbec blízkým.
===hoypjKv2drYalEVwQJ+G3ACIV2oNzFMBfLMbwav9S1juMI8zTkKOh
7yIjFVfSHtd
První kapitola
Cora, 4. července – Den nezávislosti
Nic lepšího než být pohromadě se všemi přáteli, které mám ráda, jsem si
nemohla přát. A když se k tomu přidaly den volna, vychlazené pivo, grilování
a ohňostroj, nechybělo mi ke spokojenosti vůbec nic.
I když bych byla ještě spokojenější, kdyby se neobjevil zlověstně temný mrak
v podobě toho chlapa, který se zřejmě rozhodl, že mi všechnu pohodu zalije
deštěm.
Díky volnému svátečnímu dni to byl prodloužený víkend a všichni z
tetovacího studia, kde jsem pracovala, plus další kluci jako Jet a Asa a
samozřejmě i holky, jsme se sešli v zahradě Rulova a Shawina zbrusu
nového domu na kolaudační párty s grilováním a dobrou zábavou. Tak to
aspoň bylo míněno. Všichni popíjeli pivo, Rule s Jetem se starali o gril, i
když si přitom počínali, jako by to dělali poprvé v životě, ale přesto se
zdálo, že pohodu nemůže nic narušit. Jenže někomu se to přece jen podařilo.
Vlastně se mu to dařilo od první chvíle, kdy se objevil.
Válela jsem mezi dlaněmi orosenou plechovku s pivem a usilovně se snažila
držet jazyk za zuby, protože mi stačilo jen pár minut, abych došla k závěru, že
Rome Archer je ten nejotravnější člověk, s kterým jsem se kdy setkala. Já
vím, právě se vrátil z míst, kde se bojuje, a jde tam o kejhák, navíc se musel
vypořádávat s jakýmsi rodinným dramatem, ale to ho neopravňovalo, aby
otravoval ostatní svou zapšklostí.
Od chvíle, kdy se objevil v zadní brance do zahrady a přišel mezi nás, se
buď mračil a nic neříkal, nebo na každého, kdo o něj jen zavadil pohledem,
vrčel jako vzteklý pes. Měl tmavé letecké zrcadlovky, takže jsem mu
neviděla do očí, ale zato jsem dobře cítila přezíravost a nespokojenost, které
vyzařovaly z jeho mohutného těla. Nikdy předtím, než začal mezi nás chodit,
jsem se nesetkala s někým, o kom bych mohla říct, že je kolohnát, ale na něj
se to hodilo se vším všudy. Připadal mi jako zelené monstrum a zdálo se, že
všichni mají z jeho nálad strach.
Už jsem z toho začínala být znechucená, když jsem viděla, jak kolem něj mí
kamarádi chodí málem po špičkách a dávají si pozor, aby ho ničím
nepopudili.
Hergot, měl by skákat radostí, že se jeho věčně nadržený brácha usadil a
konečně se někomu opravdu věnuje; že si našel holku, která se k němu
dokonale hodí, a to ho udělalo lepším. Jenže jediné, čeho byl kapitán Morous
schopen, bylo brblat a každého, kdo se pokusil dát se s ním do hovoru,
ironizovat a hádat se s ním.
Zkrátka od samého počátku mi bylo jasné, že Rome Archer bude těžko někdy
mým oblíbencem bez ohledu na to, jestli je nebo není vojenský hrdina,
milovaný starší bratr anebo pro někoho fajn chlap. Osobně jsem si myslela,
že se ze všech sil snaží dělat ze sebe totálního blbce a
dosáhnout toho, aby se všichni ostatní cítili stejně mizerně, jako se zřejmě
cítí on.
Kluci, kteří ho znali dlouho, a dokonce i moje přítelkyně Shaw, neustále
opakovali litanie o tom, že Rome Archer je vážně skvělý chlap, jenom to má
teď po návratu do civilního života těžké, proto je takový. Nebyla jsem si
jistá, jestli tomu věřit, protože já jsem v něm viděla jen nerudného a
nevyrovnaného chlapa se sklonem k tyranským móresům. A to byla škoda,
protože svým zjevem patřil k těm mužům, ze kterých je každá ženská celá bez
sebe. Ostatně tohle zřejmě měli a mají v genech všichni Archerovci s tím
rozdílem, že Rule, můj spolupracovník z tetovacího studia a nejlepší
kamarád, se rád choval jako mistr světa, nad něhož není, s nadáním vytvářet
si problémy, zatímco Rome byl typ dokonalého chlapáka.
Byl vysoký, mnohem vyšší než ostatní kluci – což hovořilo samo za sebe,
protože v naší partě nebyli žádní drobečci –, navíc mohutný, prostě figura
samý sval. A nebyly to svaly vypěstované k předvádění, ale k používání v
situacích, kdy šlo o život. Měl tmavé vlasy ostříhané nakrátko a i za těmi
jeho leteckými brýlemi nebylo možné přehlédnout rozeklanou bílou jizvu,
která se mu táhla přes obočí k oku. Vůbec celou tvář měl ostře řezanou, takže
vypadal až absurdně sexy, jako by nestačila jeho figura, předurčená k tomu,
aby na něj osoby opačného pohlaví civěly jako přihlouplé. Vsadila bych se,
že kdyby se k tomu ještě obtěžoval usmát, kalhotky všech dívek by hromadně
vlhly.
Zvedla jsem hlavu, protože se za mnou z ničeho nic objevil Nash Donovan,
další z našeho studia, a položil mi ruku na rameno. Nash byl Rulův nejlepší
přítel a právě teď se potýkal s horou trudomyslnosti a beznaděje. Předtím
seděl na rybářské židličce a mě napadlo, že pod jeho váhou musí každou
chvíli rupnout. Nedovedla jsem si představit, jak může tak klidný a
pohodový chlap jako Nash bydlet s někým tak zapšklým a věčně
podrážděným, jak se mi jevil Rome Archer. Jenže vzhledem k tomu, že ho
Nash i Rule zjevně považovali málem za uctívaného hrdinu, říkala jsem si, že
udělám nejlíp, když do toho nebudu vrtat.
„Tak co, jak to s tebou vypadá, Zvonilko?“ zeptal se Nash.
Zdálo by se, že je to obyčejná otázka typu „jak se vede“, ale skrývala v sobě
mnohem víc.
Nedávno jsem se totiž dozvěděla, že má první láska, člověk zodpovědný za
to, že už nějakou dobu chodím po světě se zlomeným srdcem, se koncem léta
chystá oženit. A přesto že jsem mu nemohla přijít na jméno a nejradši bych
ho ve své paměti navždy pohřbila, tvrdě mě to zasáhlo.
Asi to na mě bylo poznat, protože i když jsem se snažila tvářit, jako by mi
bylo všechno na světě fuk, dobře jsem viděla, že si o mě kluci v tetovacím
studiu dělají starosti.
„Ale to víš, pořád čekám na pana Dokonalého,“ mávla jsem ledabyle rukou.
To byla moje obvyklá odpověď. Ve snaze neopakovat dřívější chybu, kdy
jsem své srdce dala někomu jen tak lehkomyslně, jsem se rozhodla počkat si
na muže, který by mi byl naprosto oddaný a splňoval všechny mé představy.
Zkrátka chtěla jsem čekat na toho pravého, i kdyby to mělo trvat věčně.
Nehodlala jsem se spokojit s ničím menším, než co se blížilo dokonalosti.
Pomyšlení, že bych slevila k nějakému kompromisu a potom znovu skončila
zlomená a ztracená jako po Jimmym, mě děsilo tak, že jsem o tom odmítala
byť jen uvažovat.
„Zvonilka?“ opakoval Rome tónem tak nevrlým a ostrým, jaký byl výraz
jeho tváře.
„Jasně, Zvonilka,“ uchechtl se Nash a sedl si vedle staršího Archera.
„Protože vypadá jako její punkrocková verze.“
Obočí za leteckými brýlemi se zvedlo a já jsem se přiměla k roztomilému
úsměvu. Opravdu jsem vypadala tak trochu jako víla z kreslené pohádky.
Byla jsem malá, krátké blond vlasy mi trčely na všechny strany a příroda mě
obdařila dvoubarevnýma očima. Navíc jsem měla na levé ruce od ramene až
po zápěstí vytetovaný celý rukáv z květin a různých ornamentů. Vypadalo to
úžasně.
Milovala jsem barevná tetování a často jsem si měnila kuličku v piercingu
obočí, aby se hodila k různým barvám mého oblečení. Ta přezdívka ke mně
seděla a nevadilo mi, když mi tak kluci ze studia říkali, protože mi tím dávali
najevo, že mě mají rádi, stejně jako jsem měla ráda já je.
Rome si sundal brýle a protřel si oči. Všimla jsem si, že má nejen ty
nejkrásnější jasně modré oči, které jsem kdy viděla, ale také že je má podlité
krví a pod nimi se rýsují tmavé kruhy. Jistě, byl to krásný chlap, ale teď
vypadal mizerně.
„Panebože, proč jsem sem chodil?“ prohlásil zčistajasna. „Rule a Shaw si tu
hrají na šťastnou rodinku a vy všichni se tváříte, jako by to bylo něco, z čeho
bychom měli být nadšením bez sebe.
Stejně jim to nebude fungovat, a až se vzájemně zničí, budu to já, kdo to bude
muset dávat do pořádku.“
V první chvíli jsem myslela, že jsem se přeslechla nebo že to myslí z
legrace, ale pak jsem uviděla, že sebou Nash trhl a Rowdy, další z mých
kamarádů ze studia, ztuhl. Už předtím se mi zdálo, že Rowdy je v téhle
společnosti jediný, kdo se zatím nezapojil do fanklubu Roma Archera.
A to bylo dobré, protože se taky jako jediný z chlapů mohl bývalému
vojákovi fyzicky rovnat a zpacifikovat ho, kdyby se rozhodl dělat problémy.
„Uklidni se, člověče, a buď rád, že jim to jde dohromady,“ ozval se jako
první Nash. „Je to přece tvoje rodina.“ Nash byl vždycky z celé naší party
nejklidnější, ale i z jeho hlasu jsem cítila, že se musí držet.
Otevřela jsem další plechovku piva. Nehodlala jsem tomu chlapovi dovolit,
aby nám tenhle den zkazil, i když se zdálo, že je k tomu odhodlaný. Viděla
jsem, že si změřil Nashe tvrdým pohledem. Pomyslela jsem si, že jeho oči
jsou příliš pěkné na to, aby byly v tak zatrpklé tváři. Z
toho, jak zvedl široká ramena, jsem poznala, že v něm vře hněv. Až dosud
jsem mlčela a celou scénu jen sledovala. Říkala jsem si, ať se toho protivu
pokusí umravnit jiní. Nepřišla jsem se s nikým handrkovat. Chtěla jsem se
pobavit s přáteli, užít si s nimi příjemné odpoledne a hlavně oslavit soužití
dvou lidí, které mám moc ráda, a nedávnou svatbu dalších dvou přátel, z níž
jsem se těšila stejně, jako by to byla moje svatba. V naší partě se poslední
dobou lidé dávali rychle dohromady a podle mě tohle stálo za oslavu víc než
cokoliv jiného. Věděla jsem, jak je těžké najít si někoho, kdo člověku
perfektně vyhovuje, a měla jsem radost, když jsem viděla, že se to těm, na
kterých mi záleželo, daří. To by si měl kapitán Morous uvědomit a
přizpůsobit se tomu, nebo to skončí špatně. Jenže to jsem od něj chtěla moc.
„K čemu a pro koho je to, do prdele, dobré?“ pokračoval. „K ničemu a pro
nikoho! Co tu vlastně
dělám? Všechno to je jako špatný vtip. Nikdo z vás neví, co dělá a jak
vypadá skutečný svět.“
Nash překvapeně zamrkal. Rowdy vstal, ale něco mi řeklo, že to není Rome,
po kom se chystá jít.
Viděla jsem, že se dětsky modré oči stočily ke mně. Možná si starší Archer
myslel, že jsem neškodná, protože jsem mu sahala sotva po prsa. A taky mě
zřejmě považoval za milou osůbku, protože jsem měla bílé kraťasy a světle
růžovou blůzku bez ramínek, pověšenou na krku, a vypadala jsem, jako bych
si v životě na žádného chlapa netroufla. Zřejmě tak usoudil z toho, že jsem se
až dosud neobtěžovala ztratit s ním jediné slovo. Až nyní, když hrozilo, že mi
celý tenhle víkend s přáteli zničí. Vlastně jsem ani teď nic neřekla, jenom
jsem zvedla obočí s růžovým kamínkem a změřila si ho stejně vyzývavým
pohledem, jakým na mě civěl on.
Ať si však myslel co myslel, stoprocentně mě odhadl špatně. A vzápětí to
poznal sám, když jsem vstala a beze slova mu vylila zbytek piva v plechovce
na hlavu. Pomalu mu stékalo po šokované tváři, zatímco já jsem k němu
přistoupila tak blízko, že jsme se skoro dotýkali nosy.
„Ty jsi takový idiot, že ti není rovno!“ řekla jsem, nebo na něj spíš zařvala,
že to muselo být slyšet po celé zahradě. Byla jsem vzteky bez sebe, ale
přesto jsem si uvědomila, že se ke mně ostatní sbíhají. Jeho ocelově modré
oči na mě zamrkaly a přísahala bych, že v tom bouřkovém mraku v nich cosi
prokmitlo. Už už jsem se chystala tvrdě po něm vyjet a vytmavit mu, že nemá
ponětí o slušném chování a o respektu k druhým a že tady zcela bezdůvodně
dělá zlou krev, ale vtom mě kolem pasu sevřely silné ruce a stáhly mě zpátky
na širokou hruď.
To už ten protiva vstal, ale než se proti mně mohl vůbec pohnout, vstoupil mu
do cesty Rowdy, zatímco Nash mě doslova táhl od zmáčeného obra k
verandě.
Pořád jsem však sledovala, jak si vytírá pivo z očí. „Ty,“ ukázala jsem na něj
prstem, „proč se nesebereš a nejdeš tu svou zapšklost šířit jinam, když říkáš,
že tu nemáš co dělat?“ chrlila jsem na něj. „Já si to taky myslím. Klidně se
pro mě za mě s těmi svými kecy vrať zpátky do pouště.
Všem nám tu bylo bez tebe fajn. Co si vlastně myslíš? To, že si nedokážeš
najít nic, co by tě uspokojovalo, neznamená, že můžeš házet špínu na
všechno, o co se tu my ostatní dnes snažíme.“
Byla jsem hněvem bez sebe, ale Nash mě nepříliš jemným stiskem varoval,
abych už zmlkla, a tak jsem mu jeho laskavost oplatila šťouchancem loktem
do žeber. Jenom hekl a pak už mě vystrčil na terasu, ze které naopak Shaw
seběhla dolů.
Všichni jsme mlčky sledovali, jak Rule přiběhl a staršímu bratrovi se
postavil. Chtěla jsem na Shaw zavolat, aby se do toho nepletla, ale kdyby se
Rule rozzuřil, ona jediná mohla hrozící konflikt zarazit. Cítila jsem se
mizerně a teď už jsem litovala, že jsem nechala vyprovokovat a na toho
blbce se nevykašlala, když ho ani pořádně neznám.
Zaznělo pár hlasitých nadávek a pak jsme všichni zadrželi dech, protože
Rule do Roma strčil a ten převrátil zahradní křeslo. Mezitím Rowdy chytil
Shaw a odtáhl ji od těch dvou dál. Nejradši bych si ukousla jazyk. Kdybych
mlčela, jeho kecy by se nějak přešly a k žádné scéně vůbec nemuselo dojít.
Oba bratři byli přibližně stejně vysocí, a i když jsem věděla, že s rozzuřeným
Rulem nejsou žerty, byl Rome přece jen mnohem silnější. Kdyby se opravdu
do sebe pustili, museli by se do toho ostatní chlapi vložit. Kousla jsem se do
rtu a snažila se z Nashova sevření vymanit, ale on mě stiskl ještě pevněji.
„Dráždila jsi medvěda, Zvonilko, tak teď raději doufej, že se někomu podaří
zavřít ho do klece.“
Jenže v tu chvíli Rome do bratra prudce strčil a srazil ho na zem. Málem
jsem vykřikla a chtěla si zakrýt oči, abych už to další neviděla. Rome ještě
bratrovi něco polohlasně řekl, co jsme my na terase nemohli slyšet, ale
viděla jsem, že se Shaw rozplakala a vrhla se Rowdymu na hruď.
Rome se pak otočil a zamířil v těch svých vysokých černých botách pryč, i
když bych přísahala, že ještě předtím šlehl svýma modrýma očima po mně.
Ale potom už za ním bouchla branka a chvíli nato zaburácel jeho harley a
všechno ostatní přehlušil. Rule pomalu vstal a objal plačící Shaw, která k
němu přiběhla.
Nash mě naposledy stiskl a konečně mě pustil.
„Prostě sis nemohla pomoct, že, Coro?“
Založila jsem si ruce na hrudi a posadila se k jedinému členu naší malé
společnosti, který se zdál celou tou scénou nezasažený. Možná nebylo na
škodu, že měl nohu v sádře, několik zlomených žeber a spoustu modřin, jak
ho nějací grázli nedávno málem utloukli k smrti. Asa Cross byl pro nás pořád
ještě záhada a měl dost vlastních dramat, takže se mu zřejmě to naše zdálo
hloupé a nezajímavé.
„Je to blbec,“ prohlásila jsem.
Nash zavrtěl nesouhlasně hlavou a upřel na mě vyčítavý pohled světle
modrých očí.
„Není,“ řekl. „Nevím, co se s ním děje, ale od té doby, co odešel z armády,
se chová divně. Je to dobrý chlap. Víš přece, že bych se ho nezastával,
kdybych si to nemyslel.“
Zakoulela jsem očima.
„Ale vůči Rulovi a Shaw se chová hrozně a já tomu nehodlám přihlížet,“
odsekla jsem.
„To jsou rodinné záležitosti, do kterých nevidíme. A Rule si dokáže své věci
vyřešit sám. Buď si jistá, že nedovolí, aby se Shaw stalo něco zlého. Uklidni
se a nech to být. Nějak se přes to dostaneme.“
Povzdechla jsem a vzala si od zlatookého krasavce, kterého jsem v
posledním měsíci zdědila jako svého spolubydlícího, plátek melounu. Mrkla
jsem na Asu a gestem naznačila Nashovi, aby mě už nechal.
„Mám vás, kluci, ráda, ale on by si měl vybrat někoho ve své váhové
kategorii,“ prohlásila jsem.
Nash mi ještě prohrábl vlasy a pak sestoupil z terasy a šel zkontrolovat Rula.
„Myslíš tebe?“ zavolal ještě za mnou.
Jenom jsem mávla rukou a odpovědí mi byl smích. Zachytila jsem pohledy
Jeta a Ayden, novomanželů, s nimiž jsem, spolu s Aydeniným
nevyzpytatelným bratrem Asou, bydlela ve svém domě, a ušklíbla se na ně.
Tulili se k sobě a byli příliš roztomilí, aby si jich člověk nevšiml.
„Vidíte,“ zavolala jsem na ně, „jak jsem vždycky říkala, vy dva se k sobě
dokonale hodíte. To je,
co chci já.“
Bylo mi jasné, že ze mě mluví touha mít stejné štěstí jako oni, ale nemohla
jsem si pomoct.
Opravdu jsem toužila po takové lásce, jaké se těšili oni. Kdysi jsem si
myslela, že ji mám, a když jsem si uvědomila, že to není pravda, málem mě
to zlomilo.
„A já ti zase pořád říkám, že máš příliš velká očekávání,“ odpověděl mi Jet.
Snažil se, aby to nevyznělo příliš vážně. Ale co on mohl vědět o mém
zrušeném zasnoubení nebo o tom, že můj bývalý snoubenec se chce koncem
léta ženit?
„Láska není nikdy dokonalá,“ pokračoval. „Je to spíš tvrdá práce a někdy dá
větší námahu ji udržet než od ní prostě utéct. Jestli budeš pořád hledat
dokonalou lásku, může se stát, že propásneš tu opravdovou.“
Jenom jsem mávla rukou, i když jsem věděla, že to říká z vlastní zkušenosti.
Jeho cesta k Ayden se nevyhnula zastávkám v Blbákově, ale dostali se přes
ně a já jsem jen mohla doufat, že k takovému konci jednou dospěju i já.
Vrátila jsem se na své místo vedle Asy a přísahala bych, že si o nás dělal v
hlavě poznámky. Zdálo se, že za jeho zlatýma očima se neustále otáčejí
kolečka.
„Až ji uvidím, tak ji poznám.“
Bylo to určené Jetovi, ale ve skutečnosti jsem o tom utvrzovala sama sebe.
Umiňovala jsem si, že teď už se nenechám oklamat pěknou tváří a sliby
oddanosti. Nebudu ta, která to zkouší s kdekým a pak končí znovu a znovu
zklamaná. Skutečnost, že tolik mých přátel se teď vrhalo po hlavě do svého
štěstí, o němž byli přesvědčeni, že bude trvat věčně, dávalo mému
unavenému srdci naději, že i mně se to jednou musí podařit.
Když se mi v poště objevilo to kruté Jimmyho svatební oznámení, byl to pro
mě budíček.
Milovala jsem celým srdcem muže, který mě podvedl, který mi lhal a udělal
ze mě terč posměchu. Chtěla jsem strávit zbytek života po jeho boku, zařídit
si s ním budoucnost a mít s ním děti. Tohle všechno jsem chtěla. Jenže on si
nedokázal odpustit flirtování a sex se svými klientkami z tetovacího salonu a
vodil mě za nos, jak dlouho to jen šlo. Kdybych se jednou večer nevrátila do
studia pro něco, co jsem tam zapomněla, a nepřistihla ho s holkou sotva
odrostlou pubertě, možná bych teď byla za toho prašivého bastarda vdaná.
Přesto mě dodnes nejvíc zraňovalo, že všichni kolem mě věděli, jak mě
podvádí. Ti, které jsem považovala za své přátele, spolupracovníci, o nichž
jsem si myslela, že jsou jako moje rodina, všem do jednoho to bylo jasné,
přitom nikdo z nich mi neřekl jediné slovo. Nechali mě, abych ze sebe dělala
hlupačku, a stejně tak nechali Jimmyho, aby mě vystavoval riziku a využíval
a ponižoval mě, a to všechno bez jediného slůvka. Bylo to hrozné. Kde bych
teď byla, kdyby v době, kdy se všechno rozpadávalo na kousky, nepřijel do
Denveru za otcem na návštěvu jeho starý kamarád Phil? Zachránili mě kluci
ze studia, v kterém jsem pracovala teď.
„Ayd a Jet se zdejchli zadem,“ přerušil mé úvahy Asa. „Takže mě nejspíš
budeš muset hodit domů ty.“
Podívala jsem se na něj a pak na zadní branku, která se právě s bouchnutím
zavřela. Zamumlala jsem něco o tom, že to jsou prostě novomanželé, zaujatí
jen sami sebou, ale dál jsem se
nedostala, protože vedle mě klesla do zahradního křesílka Shaw a utřela si
rukou mokré tváře.
Následovali ji zbývající kluci a nesli s sebou spálené zbytky z grilování,
které nechal Rule napospas žhavým uhlíkům.
Natáhla jsem se a pohladila přítelkyni po noze. Svým zjevem připomínala
étericky krásnou bytost z jiného světa a chvíli trvalo, než si na ni člověk
zvykl. Když jsem viděla, jaký smutek je v jejích velkých zelených očích,
zachvělo se mi srdce soucitem. Nedovedla jsem si představit, že by někdo
chtěl Shaw rozplakat; připadalo mi to, jako by kopal do pohádkové
princezny sražené zlými silami k zemi.
Kluci se shlukli kolem jídla a otvírali další plechovky s pivem. Zdálo se, že
se chystají celou záležitost vyřešit osvědčeným mužským způsobem, že ji
jednoduše přejdou a nebudou brát na vědomí. Ne že bych jim to chtěla
vyčítat. Nikdo z nich se nesnažil Romovo směšné chování obhajovat a
všechny jsem znala až příliš dobře, abych věděla, že slovo tvrdohlavost
zdaleka nevystihuje to, když si v nějaké záležitosti postaví hlavu.
„Tak co, už je to dobré?“ zeptala jsem se opatrně.
Shaw na mě zamrkala a pokusila se o chabý úsměv. To byl zase její způsob,
kterým vždycky chtěla dosáhnout, aby bylo všechno pro všechny v pořádku.
„Přežiju to,“ řekla. „Možná se opravdu měli servat a namlátit si, aby se
ukázalo, co mezi nimi je.
Ale mám strach, že by to dopadlo špatně, protože Rule neví, kdy ustoupit, a
Rome by ho mohl zabít, kdyby se přestal ovládat. Nevím, co se mu při té
poslední misi stalo, ale jisté je, že tenhle Rome je jiný, než jakého jsem znala
dřív.“
Vzala jsem si talíř, který mi podal Rowdy, ale když si sedl proti mně a
položil si nohy na moje křesílko, musela jsem se na něj zaškaredit. Naštěstí
si to vylepšil tím, že mi k talíři s jídlem podal pivo.
„Víš, tohle říkáte všichni,“ pokračovala jsem v hovoru se Shaw. „Jenže já
jsem se s ním párkrát setkala už předtím a nikdy mi nepřipadal jako ten
nejzábavnější chlapík na světě. Vždycky byl jaksi popuzený a napjatý, jako
by měl každou chvíli vybuchnout.“
Shaw si vzala talíř, který jí podal Rule, a přešla k lavici, aby si mohl
sednout vedle ní. Na první pohled to byl zvláštní pár, ale jejich vzájemná
láska byla téměř hmatatelná a já jsem se musela velmi snažit, abych vůči nim
necítila závist.
„Podle mě je v tom něco víc než Remy,“ řekl Rule. Z jeho hlasu bylo cítit, že
se pořád ještě vzpamatovává z konfliktu s bratrem.
„Koho to zajímá, co v tom je?“ prohlásila jsem. „Dělá mu radost, když může
někoho pro nic za nic urážet. Kašlete na něj.“
Rowdy jen zakroutil hlavou a Rule se Shaw zakouleli očima. A jako vždy
musel zaznít hlas rozumu od Nashe.
„Víš dobře, Coro, že nemáme ve zvyku odepisovat lidi, na kterých nám
záleží.“
Ano, to jsem věděla. Všichni v téhle partě byli vůči sobě až zatvrzele
loajální a čestní, ostatně proto jsem je měla tak ráda. Jenom mi hýbalo žlučí,
když jsem viděla, že jediný člověk dokáže
zasít takový svár mezi tolik skvělých lidí.
„Abych řekl pravdu, jsem rád, že Rome není taková zápalka jako ty, Rule,“
ozval se Rowdy.
„Myslím, že by stačilo, aby těmi svými prackami jednou praštil, a skončil
bych jako Asa.“ Zvedl pivo a ukázal jím na jižanského playboye.
Asa se dostal do konfliktu s jistým motorkářským gangem, a když ho našli,
byl tak zmlácený, že ležel několik týdnů v kómatu. Byl to vlastně zázrak, že
se z toho dostal bez trvalých následků.
Rule jen něco zabručel a objal kolem ramen Shaw, která se k němu naklonila.
Ti dva byli opravdu tak roztomilí, že se to nedalo popsat slovy. Znovu jsem
musela potlačit závistivý povzdech. Rule se podíval k zadní brance, kterou
Rome odešel. „Nikdy nebyl žádný výtržník,“
řekl. „Jasně, když jsme byli mladší a vyváděli s Nashem kraviny, tak se k
nám přidal, ale sám nikdy nic takového nezačínal. Proto nedokážu pochopit,
co se s ním poslední dobou děje. Už jsem tím vážně znechucený.“
Nash se zasmál a ukázal vidličkou na mě. „Abychom byli spravedliví, musím
říct, že dnes to svým způsobem začala Zvonilka. To ses už vážně nemohla
udržet, když jsi ho tím pivem polila?“
Pokusila jsem se tvářit nevinně. A protože to nebyl výraz, který by mi nějak
extra šel, pokrčila jsem rameny a bezmocně se usmála.
„Taky jsem ho mohla praštit do nosu, ale nikde nebyly po ruce štafle,“
dodala jsem.
Tím se mi podařilo všechny rozesmát, protože v porovnání se starším
Archerem jsem byla opravdu trpaslík. A smích jako zázrakem dokázal
rozjasnit temnou náladu, kterou mezi nás Rome vnesl. Dojedli jsme a ještě
chvíli jen tak popíjeli; vlastně ostatní popíjeli, protože já jsem musela odvézt
Asu domů a v žádném případě jsem nemínila riskovat ve sváteční den jízdu
pod vlivem alkoholu. Chlapi čekali, až se setmí, a pak v zahradě odpálili
menší ohňostroj, protože to opravdu byli jen velcí tetovaní kluci.
Znovu jsem se tedy ocitla na terase sama se Shaw a dobře jsem viděla, že i
když na její pěkné tváři stále leží stín smutku, štěstí z ní téměř vyzařuje.
Objala jsem ji kolem ramen a opřela si o ni hlavu. Byla jsem starší než
Shaw. Věděla jsem, že v posledních několika letech musela projít spoustou
problémů, a právě proto si zasloužila každou chvilku štěstí, které teď
prožívala.
„Udělala jsi dobře, holka,“ řekla jsem. „Máš chlapa a krásný dům, a to jsou
dobré věci. S ničím jiným si nedělej starosti. Žijte s Rulem pro tento
okamžik a všechno ostatní hoďte za hlavu.“
Ucítila jsem, že se tiše zasmála, a pak mi stiskla ruku, kterou jsem ji
objímala kolem ramen.
Náhle se temná obloha rozzářila záplavou barev a zahradou se nesl mužský
smích.
„Víš, někdy se mi zdá, že jsem příliš egoistická. Mám všechno, po čem jsem
kdy toužila, a i když to není vždycky ideální, těch dobrých dní je víc než
špatných. Dokonce mám pocit, že už bych si neměla dovolit žádat víc.“
Povzdechla tak ztěžka, že jsem to cítila i já. „A teď si Rome myslí, že náš
vztah je jako špatný vtip, a že nám to stejně nebude fungovat. A to bolí.
Nevím, proč je takový. Co si pamatuju, vždycky jsem ho měla ráda jako
svého bratra, a tím to bolí víc.“
„Říkám, hoď to za hlavu. Všechno se nějak vyřeší, uvidíš.“ A já tomu ráda
pomůžu, jestli budu muset, pomyslela jsem si.
Dlouho mlčela a obě jsme jen sledovaly výbuchy rachejtlí a usmívaly se na
kluky, kteří si to zjevně užívali. Možná měl někdo pomyslet na to, že popíjení
a ohňostroj není nejlepší kombinace, ale kapitán Morous už byl pryč a já
jsem si nehodlala hrát na pořádkovou policii.
„Řekla jsem ti někdy, že jsi pro mě ta nejmoudřejší osoba, kterou znám,
Coro?“ ozvala se náhle tiše Shaw. Usmála jsem se, ale vzhledem k tomu, že
Shaw byla na nejlepší cestě stát se lékařkou, jsem to brala jako kompliment.
„Říkám jen, co je pravda,“ dodala.
A to jsem dělala i já. Pocházela jsem z východního pobřeží, konkrétně z
centra Brooklynu, a byla jsem jediné dítě námořníka, který si nevěděl rady se
vzpurnou dcerou. Milovala jsem ho, vždyť byl mým jediným pokrevním
příbuzným, a také jsem věděla, že on miluje mě. Nebyli jsme však spřízněné
duše, a tak jsem se už od mládí naučila vyjadřovat jasně a nebrat si servítky.
Byl to jediný způsob, jak jsme spolu mohli komunikovat. Takže jestli se měl
někdo dostat k Romovi Archerovi a říct mu, aby se přestal zabývat jen sám
sebou a rozhlédl se kolem sebe, byla jsem víc než ochotná se toho ujmout. Já
jsem si ho neidealizovala a nebála se ho, ať byl jakkoli obrovský. A taky
jsem nemínila jenom stát stranou a dívat se, jak ubližuje lidem, na kterých mi
záleží.
===hoypjKv2drYalEVwQJ+G3ACIV2oNzFMBfLMbwav9S1juMI8zTkKOh
7yIjFVfSHtd
Druhá kapitola
Rome
Nemohl jsem uvěřit, že ten potrhlý skřítek měl tu odvahu vylít mi na hlavu
pivo. Vždyť mi sahala sotva po ramena, a navíc vypadala jako živoucí
cukrkandl. Všechno na ní bylo tak barevné, že člověka málem bolely oči,
když se na ni podíval.
Měl bych jí mít plné zuby, ale vlastně měla pravdu. Byl jsem hlupák. Neměl
jsem důvod říkat Nashovi ty kecy a stejně tak jsem neměl důvod navážet se
do Rula. Prostě jsem jen hledal někoho, na kom bych ventiloval svou
frustraci, a odnesli to ti, kteří mi byli nejblíž. Možná bylo snazší vylít si
vztek na nich, protože jsem podvědomě věděl, že oni mi odpustí. A teď jsem
potřeboval zapadnout někam, kde bych do sebe mohl hodit pár sklenek a pak
se pokusit utřídit si v hlavě zmatek, který mi tam vířil. Najít nějaký temný a
tichý bar, kde by ode mě nikdo nic neočekával a kde bych si nemusel dávat
pozor, abych nikoho nepohoršoval. Už mě unavoval ten pitomý pocit, že
nesplňuju něčí očekávání. Nebyl jsem typ, kterému vyhovuje jen se
poflakovat a nic pořádně nedělat. Byl jsem zvyklý jednat, být tím, kdo se
ujímá vedení, přitom jediné, co jsem po návratu do Denveru dokázal, bylo
všechny kolem sebe nasírat a obracet do sebe panáky vodky. Bylo mi jasné,
že to se mnou jde z kopce a někde dole tvrdě narazím, ale neměl jsem sílu
něco s tím udělat. Dnešek toho byl důkazem.
Zapadl jsem do prvního baru, který vypadal, že by mohl vyhovovat mé
náladě. Den nezávislosti
– k čertu s tím! Oslav a bujarého veselí jsem měl až po krk. Chtělo se mi
vrazit hlavu do písku a vrátit se do dob, kdy bylo všechno v pořádku a
dokonale zaběhnuté. Hnusilo se mi, že se ve svém životě cítím jako host. A
bez ohledu na to, co jsem si říkal každé ráno, když jsem vstával, jsem se
nemohl zbavit pocitu, že život, který vedu po návratu z armády, patří někomu
jinému.
Štvalo mě, jak to vypadá v mé rodině a jak se to poslední dobou sere mezi
mnou a Rulem, stejně jako jsem si nemohl zvyknout na fakt, že péči o mého
vzpurného a nezodpovědného bratra převzala Shaw a že v době, kdy se
snažím dát si své věci do pořádku, musím bydlet s Nashem.
Ale ze všeho nejvíc mě štvalo, že jsem si pořád nedokázal sehnat práci nebo
si aspoň udělat jasnou představu, čím jiným se budu dál živit, když ne
válčením.
V baru bylo temno a vůbec, mělo to tam daleko k místu, kam by se lidé přišli
pobavit nebo si jen tak dát koktejl k oslavě Dne nezávislosti. V zadní části se
kolem odřených kulečníkových stolů motalo pár chlapů v motorkářských
vestách jakéhosi klubu nebo gangu a v té přední zase sedělo pár starších
mužů, kteří vypadali, jako by z barové stoličky nikdy ani neslezli a nešli se
domů osprchovat. Z repráků zněl Neil Young, i když se nezdálo, že by si
někdo chtěl zazpívat s ním.
Sem se určitě nehrnuli všichni ti hipsteři a vyznavači posledních trendů, kteří
se shlukují na
Capitol Hillu, když se konečně trochu oteplí. Sedl jsem si na volnou barovou
stoličku a čekal, až si mě barman všimne.
Byl skoro stejně velký jako já, což nebylo zrovna běžné, jenom mu muselo
být o dobrých třicet let víc než mně. Jeho rozsochatý vous vypadal, že by
mohl posloužit jako hnízdo celé veverčí rodince, oči měl černé jako uhlíky a
jeho vizáž doplňoval chmurný výraz lidí, kteří poznali ze světa to nejhorší a
překonali to. Vůbec mě tedy nepřekvapilo, že když se naproti mně opřel a
posunul přede mě otlučený tácek, uviděl jsem na jeho masivním předloktí
námořnické tetování.
Bylo mi jasné, že si mě měří, ale na to jsem si už zvykl. Byl jsem velký chlap
a věděl jsem, že jiní velcí chlapi obvykle odhadují, jestli by mě zvládli,
kdybych začal dělat problémy.
„Poslyš, mladej, už teď to z tebe táhne jako z pivovaru,“ řekl. „Víš jistě, že
potřebuješ další?“
Zamračil jsem se, ale pak jsem si vzpomněl na tu mrňovou blondýnu a na to,
jak mi vylila na hlavu pivo. Taky si mohla vybrat lepší způsob, jak vyjádřit
své mínění o mně, pomyslel jsem si, když jsem si uvědomil, že mám ještě teď
tričko mokré. Pořád jsem nevěděl, co si mám o Coře Lewisové myslet. Byla
všude, kde jsem se v Rulově partě objevil, ale nikdy jsme spolu žádnou
velkou řeč nedali. Připadlo mi, že je moc hlučná a má sklon dělat ze všeho
drama – proto možná ta pivní sprcha. V její blízkosti mě vždycky rozbolela
hlava, navíc se mi nelíbilo, jak se mě těma svýma dvoubarevnýma očima
pokouší zkoumat a hledat na mě mouchy. Sundal jsem si brýle z vršku hlavy a
pověsil je na límec trička.
„Jsem okay,“ zabručel jsem. „Akorát mi jedna blondýna, se kterou jsem se
trochu poškorpil, vylila na hlavu pivo.“
Ještě jednou si mě změřil a zřejmě uznal, že opravdu jsem okay, protože aniž
jsem si něco objednal, postavil přede mě pivo a sklenku s čímsi jantarovým
a silným. Obvykle jsem si dával vodku, ale když vousatý obr nalil i sobě a
vrátil se ke mně, neodvážil jsem se protestovat.
Zvedl huňaté obočí a ťukl si s mojí sklenkou.
„Voják?“
Přikývl jsem a panáka do sebe obrátil. Celou cestu do žaludku to pálilo –
zřejmě bourbon Wild Turkey, jestli jsem se nemýlil.
„Byl jsem. Před nedávnem jsem skončil,“ dodal jsem.
„A jak dlouho jsi sloužil?“
Přejel jsem si rukou po ostříhané hlavě. Po tom, co jsem tak dlouho nosil
vlasy úplně nakrátko, jsem si vážně neuměl představit, co s nimi dělat jiného.
„Nastoupil jsem v osmnácti a koncem roku budu mít osmadvacet. Takže
skoro deset let.“
„A co jsi dělal?“
Obvykle jsem na podobné otázky neodpovídal, protože by to bylo dlouhé a
ten, kdo nikdy v armádě nesloužil, by to ani tak nedokázal pochopit.
„Byl jsem polní velitel.“
Vousatý obr naproti mě tiše hvízdl. „Zvláštní operace?“
Jenom jsem zahučel a zvedl pivo.
„Vsadím se, že nebyli rádi, když jsi skončil,“ řekl.
Bylo to spíš tak, že jsem nebyl rád já, když se mnou oni skončili. Zkrátka mi
neschválili další aktivní službu. Při mém posledním nasazení jsme najeli na
domácky vyrobenou nálož a odneslo to moje rameno. Od té doby se mi ta
scéna neustále přehrávala v palici a vždycky mě to pořádně rozhodilo.
Samozřejmě jsem mohl přejít na nějaký administrativní post nebo se podílet
na výcviku nových adeptů, ale nebyl jsem zrovna nejlepší cvičitel a sedět za
stolem a překládat papíry z jedné strany na druhou bylo v podstatě totéž jako
odchod do výslužby. Tak jsem to zabalil a teď jsem neměl potuchy, co si dál
se zbytkem života počít.
„A co vy?“ kývl jsem hlavou směrem k jeho tetovanému předloktí. „Jak
dlouho jste sloužil vy?“
„Příliš dlouho, synku. Příliš dlouho. A co tě sem dnes přivedlo? Nepatříš k
mým štamgastům.“
Rozhlédl jsem se po baru a pokrčil rameny. Připadlo mi, že tohle místo se
teď dokonale hodí k mé náladě.
„Jen jsem si vyrazil, abych jako správný vlastenec připil na oslavu
Ameriky.“
„Stejně jako my ostatní.“
„Jasně.“ Musel jsem potlačovat chuť hodit to pivo do sebe a říct si o další.
„Já jsem Brite a tohle je můj bar,“ představil se vousáč. „Skončil jsem tady u
toho, když jsem odešel od armády a začal trávit víc času v baru než doma.
Měl jsem tři ženy a jeden trojnásobný bypass, ale bar mi zůstává věrný.“
Pozvedl jsem obočí, nad nímž se mi táhla jizva, a cítil jsem, že mi cukl
koutek úst k úsměvu.
„Brite?“ opakoval jsem. To jméno mu moc nesedělo, protože vypadal spíš
jako dřevorubec Paul Bunyan z Divokého západu nebo motorkář z klubu
Hells Angels.
Také on se pousmál a z rozsochatého vousu mu zasvítily perleťově bílé zuby,
asi jediné světlé místo v jeho temném baru.
„Brighton Walker, takže krátce Brite.“ Podal mi ruku a já jsem ji bez
uvažování stiskl.
„Rome Archer.“
Kývl hlavou a přešel podél barového pultu k dalšímu zákazníkovi.
„Dobré jméno pro bojovníka,“ poznamenal směrem ke mně přes rameno.
Přivřel jsem na chvíli oči a pokusil se vybavit si, jaký to byl pocit, být
bojovník. Zdálo se mi, jako by to bylo milion mil od téhle barové stoličky. Z
reproduktorů se ozvala kapela AC/DC a v tu chvíli jsem se rozhodl, že tohle
je mé nové oblíbené místo, když si budu chtít vyrazit.
Byl jsem tu na harleyi a věděl jsem, že bych se měl držet s pitím zpátky. Jízda
pod vlivem alkoholu teď byla u mě skoro normální věc, ale pivo míchané s
tvrdým bourbonem se mi už zdálo trochu moc.
Po nějaké době jsem si dal s Britem dalšího panáka, a když místo vedle mě
opustil starší prošedivělý chlápek, který si mi v poslední hodině neustále
stěžoval na svou ženu i na svou přítelkyni, rychle ho obsadila jakási zrzka s
příliš silným make-upem a příliš skrovným oblečením. Mít o tři piva míň,
možná bych poznal, že s ní bude problém. Takhle jí jen Brite řekl, aby
vypadla, ale tím se ona neobtěžovala. Byla roztomilá ve stylu jestli mě
vezmeš k sobě domů,
dobře si užiješ. Už jsem si ani nedokázal vzpomenout, kdy jsem naposledy
nějakou takovou v baru sbalil. Svého času jsem se sblížil s jednou důstojnicí
zpravodajské služby a občas jsme toho využívali, když se nám podařilo
ocitnout se ve stejné době na stejném místě. Ale teď už to byly celé měsíce,
co jsem ji viděl naposledy. Třeba je to právě rychlý povrchní sex, co
potřebuju, abych se dostal z toho černého mraku, který se nade mnou od
návratu do Denveru vznášel.
„Jak se jmenuješ, zlatíčko?“ zacukrovala na mě.
Měla protivně pisklavý hlas, až mě z něj rozbolela hlava, ale to už jsem byl z
těch panáků a piva natolik otupělý, že jsem na to nedbal.
„Rome,“ odpověděl jsem.
Všiml jsem si, že jí silně nalíčené oči co chvíli těkaly kamsi za moje záda.
To pro mě mělo být prvním znamením, že to s ní nemusí skončit dobře.
„Takový jméno jsem ještě neslyšela. Já jsem Abbie. A když jsme se takhle
seznámili, co tak vypadnout odtud a seznámit se ještě trochu víc?“ Přejela mi
červeným nehtem po křivce bicepsu a z nějakého důvodu mi ze zamlžené
mysli vyšlehly jiné obrazy, které se mi s krvavou barvou jejího laku
vybavily.
Začal jsem se od ní odtahovat, abych se těch pitomých rudých nehtů, které ve
mně takové asociace vyvolávaly, zbavil, když mi na rameno dopadla čísi
ruka. Byl jsem vycvičený voják, ale taky muž, jehož bratr se narodil do
problémů a vyrostl v nich. Věděl jsem, jak takový problém vypadá, a poznal
jsem ho na míle daleko. Moc dobře jsem věděl, jak je cítit, jak se pohybuje a
jak zní, a přesto jsem dál popíjel, jako by se nic nedělo, a ignoroval všechna
znamení, která mi říkala, že se něco chystá. Koutkem oka jsem zahlédl, že se
Brite mračí na kohosi za mnou, a i v otupění ze všech těch bourbonů a piv mi
bylo jasné, že tohle neskončí dobře.
Tiše jsem povzdechl, setřásl pazoury, které způsobily, že jsem znovu viděl
krev valící se z hrdla mladého vojáka do pouštního písku, a otočil se tak, že
jsem se opřel lokty o barový pult. Ani mě nepřekvapilo, že skoro všichni ti
motorkáři od kulečníkových stolů vzadu byli najednou kolem mě. Ten, co mi
položil ruku na rameno, byl malý hubený mladíček a můj otupělý mozek ještě
stačil zaznamenat, že není v klubových barvách, což znamenalo, že se tady
buď jen tak náhodně nachomýtl, anebo se teprve měl stát jedním z nich, a já
jsem byl ten šťastný bastard, na kterém měl dokázat, že si členství v gangu
zaslouží. Někdy je to fakt na hovno, být velký chlap.
„Co je? Chceš něco?“ zeptal jsem se.
Zrzka už zmizela a Brite obcházel barový pult a mířil ke mně. Staří chlapi
zůstali tam, kde byli, a ignorovali blížící se bouři, jak to jen dokáží
dlouholetí pijáci.
„Snažíš se něco si začít s mojí dívkou, frajere?“
No jasně, jako vždycky. Bylo to tak nudné, že jsem musel zakoulet očima. Už
jsem se ve světě ocitl v příliš mnoha situacích, v nichž to smrdělo, abych
věděl, že hospodská rvačka je jen hospodská rvačka. Jenže když se k tomu
přidá adept na členství v partě, může se z toho vyvinout opravdu zlá věc.
„Ne,“ řekl jsem klidně. „Snažím se opít a ona mě vyrušila.“
Takovou odpověď zřejmě nečekali, protože pár z nich se uchechtlo.
Hubeňour vypjal hruď a rýpl do mě prstem. Normálně bych se v takové
situaci sebral a odešel. Jako voják jsem si uměl zachovat chladnou hlavu a
rozum a nenechával se zatahovat do rvaček, pokud to nebylo při obraně
něčeho, v co jsem věřil nebo co jsem miloval. Jenže dnes nebyl zrovna
nejlepší den na to, aby mě někdo provokoval.
Srazil jsem mu ruku stranou a rozhlédl se po místnosti. Žádnou zbraň jsem u
nikoho neviděl, jenže motorkáři byli známí tím, že když se něco semlelo,
vytahovali nože. Ale tak daleko jsem to dovést nechtěl. Brite se mi zdál jako
fajn chlap a neměl jsem zájem, aby to skončilo rozmláceným barem.
„Poslyš, kamaráde, nesnaž se něco tady začít, já na to vážně nemám náladu.
Oba víme, žes tu kočku sem poslal ty, abys mohl vyvolat konflikt, takže to
nechme tak. Já vypadnu a ty se můžeš s kámoši vrátit ke kulečníku. O nic
nejde, tak není třeba vyvolávat rvačku. Okay?“
Když se na to dívám zpátky, snažit se opilý mluvit rozumně s partou bikerů,
to mělo vážně malou šanci na úspěch. Takže než jsem stačil dvakrát mrknout,
hubeňour mě třískl přes hlavu láhví a vzápětí mi nasadil kravatu. Vypadal,
jako by mě chtěl opravdu zabít, a ti ostatní z party jen stáli a čekali na to, co
se mnou dokáže. Vážně jsem mu nechtěl ublížit, ale když mi začala do očí
stékat krev, bylo mi jasné, že se to už zachránit nedá. A stejně jako rudý lak
na nehtech té štětky mě krev v očích okamžitě přenesla na jiné místo a do jiné
doby. Jenže tehdy jsem se nehandrkoval s jakýmsi hloupým předvádějícím se
motorkářem, ale bojoval o život, o svobodu a o bezpečí své rodiny a přátel
doma. A ubohý mladíček najednou neměl ponětí, s kým si začal.
Už předtím jsem měl proti němu navrch ve váze a výšce, a když se k tomu
přidalo, že jsem byl voják zocelený v bojích s tím nejlepším výcvikem,
vzalo to rychlý a krvavý spád. Nezáleželo na tom, že motorkáři byli v
přesile. Byl jsem prostě odhodlaný dostat se ven se zdravou kůží, ať to stojí
co stojí.
Během chvíle byla v baru spoušť. Vzduchem létaly stoličky, tříštilo se sklo a
hlavy bouchaly o podlahu. V jistém okamžiku jsem měl dojem, že jsem
zaslechl něčí křik, a pak už bylo po všem a uvědomil jsem si, že stojím
shrbený s rukama na kolenou a krev mi už nekape jenom z rozražené hlavy,
ale taky z kloubů na rukou a stéká mi po boku z rány po noži na žebrech.
Motorkáři se už rozprchli a vůbec mě nepřekvapilo, když jsem viděl, že na
mě Brite zírá s baseballovou pálkou v ruce.
„Co to, k čertu, bylo?“ zahučel.
Zasmál bych se, ale zdálo se, že ta rána nožem na žebrech je horší, než jsem
si původně myslel.
„Blbej dík za dobrou obsluhu, co?“ řekl jsem.
Neměl chuť do žertů, a tak jen zaklel a podepřel mě.
„Pochybuju, že toho malýho parchanta brzy vezmou mezi sebe,“ zamumlal.
„Musíš si to nechat ošetřit.“
Pokusil jsem se setřít si krev z tváře hřbetem ruky, ale jen jsem si ji ještě víc
rozmazal. Rána na žebrech mi stále krvácela a krev mi stékala po noze na
podlahu.
„Přijel jsem na motorce. V tomhle stavu bych už na ní odjet nedokázal.“
Jenom zakroutil hlavou, pak si strčil do úst dva prsty a hvízdl. „Všichni
dopijte a vypadněte!“
zahulákal na celý bar. „Zavíráme!“
Pár nezdolných pijáků si pobručelo, ale během pěti minut už Brite zamykal.
Potom mě vytáhl zadním vchodem ven a strčil do kabiny starého otlučeného
pickupu.
Opřel jsem si hlavu dozadu a smutně se na starého muže usmál. „Moc mě to
mrzí,“ řekl jsem.
„Všechny škody samozřejmě zaplatím.“
Jenom něco zabručel a podíval se na mě. „Hlavně se snaž nevykrvácet, než
se dostaneme na pohotovost, synku.“
Jako bych měl na výběr.
„To byli Sons of Sorrow,“ pokračoval. „Jsou v mým baru nakvartýrovaný
pořád. Nic proti nim –
dobří chlapi, dobrá parta, prostě stará škola. Je mezi nimi dost válečných
veteránů a vědí, o čem můj bar je, takže obvykle proti nim nic nemám, když
se objeví. Reputaci jim kazí ti mladší.
Nebylo to poprvé, co tekla krev, a pochybuju, že to dnes bylo naposledy. Až
vystřízlivíš a dáš se dohromady, přijď za mnou a promluvíme si o těch
škodách. Ale musím uznat, že jsi je spořádal dobře, synku.“
Pokrčil bych rameny, ale rána na žebrech mě pálila jako čert a čím dál víc
mě znepokojovalo, že cítím mezi prsty teplou lepkavou krev, když si tam
sáhnu. A tak jsem jen zabručel na souhlas.
„Nejsem rváč, nesnáším tyhle bitky. Ale jako voják v zahraničních misích
toho mám za sebou dost, abych věděl, že když chci vyjít z boje živý, musím
být lepší než ten, kdo stojí proti mně.“
Zavřel jsem oči a tiše se modlil, abychom už na světlech nenatrefili na
žádnou další červenou.
Začínal jsem mít pocit, že se mi zamlžuje vidění.
„Zatracená smůla, že se to stalo, synku,“ řekl Brite, když jsme konečně
zaparkovali před pohotovostí.
Neodpověděl jsem, protože měl pravdu. Zatracená smůla.
Nevzali mě hned. Zřejmě rána nožem a rozražená lebka byly v pořadí
důležitosti až za utrženými prsty z oslavných petard. Nechtěl jsem Brita
zdržovat, a tak jsem zavolal Nashovi a řekl mu, kde jsem a že budu někdy
později večer potřebovat odvézt. Jen to. Bylo mi jasné, že bych měl spíš
zavolat Rulovi nebo Shaw, ale hrozně mě bolela hlava a věděl jsem, že Nash
se nebude na nic ptát a přijede, i když jsem se dnes choval jako korunovaný
hlupák.
„Motorku musím nechat u vás v baru,“ řekl jsem Britovi. „Byl bych vám
vděčný, kdybyste mi na ni dal pozor pro případ, že by toho hubeňoura
napadla ještě nějaká další levota.“
Přikývl a znovu se mu ve vousu zablýskly bílé zuby. „Jasně. Rád jsem tě
poznal, Rome Archere, a já nemám ve zvyku lhát.“
Potřásli jsme si rukama a já jsem slíbil, že se mu ozvu hned, jak se dám do
pořádku.
Musel jsem čekat ještě dlouho, a když mě pak konečně zavedli do malé
sterilní místnosti a zatáhli kolem lůžka závěs, držel jsem se při vědomí už jen
silou vůle. Právě jsem si stahoval přes hlavu potrhané tričko, když se závěs
znovu odhrnul a objevila se pěkná sestřička s psací
podložkou v ruce. Něco si z ní četla, takže jsem měl příležitost si ji
prohlédnout. Dlouhé vlasy měděného odstínu, stažené dozadu a spletené do
copu, dávaly vyniknout její moc hezké a milé tvářičce. Musela být o pár let
mladší než já, a i když jsem se cítil blbě, mohl jsem nechat oči na úžasných
křivkách, které se jí pohupovaly pod strohým zdravotnickým oblečením.
„Zdravím vás,“ řekl jsem a usmál se na ni.
Teprve teď zvedla pohled ke mně a zamrkala na mě velkýma šedýma očima.
Nevím, jestli to byla moje nahá hruď nebo skutečnost, že jsem byl od hlavy
do pasu samá krev, co vyvolalo v jejím výrazu znepokojení.
„Já vás taky, pane Archere. Zdá se, že jste měl trochu divoký večer.“
„Máte pravdu, už jsem zažil klidnější.“
Navlékla si latexové rukavice a přistoupila ke mně.
„Tak se podíváme, k čemu jste při tom přišel.“
Začala mi zkoumat ránu na hlavě, zatímco já jsem se snažil necivět jí na prsa.
Byla to opravdu pěkná dívka a díky tomu mi připadla bolest, která mi z rány
při jejím ohledávání vystřelovala, snesitelnější.
„Jak se jmenujete?“ zeptal jsem se. Samozřejmě jsem to nepotřeboval vědět,
protože jsem mohl těžko předpokládat, že se ještě někdy setkáme, až mi ránu
zašijí, ale její oči byly tak pěkné a dívaly se tak mile, že jsem neodolal.
Přátelsky se usmála a zdálo se, že se chystá odpovědět, jenže právě v tu
chvíli se znovu rozhrnul závěs a objevil se Nash. V jeho jasně modrých
očích byl hněv i starost. Plameny vytetované po stranách jeho hlavy se zdály
ještě patrnější než obvykle, zvýrazněné žílou, která pod nimi pulzovala.
„Dovedeš si představit, co si budu muset vyslechnout od Rula, až se to
dozví?“ vyjel na mě.
„Krucifix, Rome, co se to s tebou v poslední době děje?“
Chystal jsem se zabručet, že je mi jedno, co si od Rula vyslechne, ale už si
mě nevšímal a prohlížel si sestru, která na něho zírala s pootevřenými ústy.
Já už jsem si na Nashovu úctyhodnou postavu a dramatickou vizáž zvykl –
podobně jako Rule dokázal vždycky upoutat pozornost, třebaže na mě jeho
zjev zase tak nepůsobil. Ale hezká malá sestřička najednou vypadala, jako by
uviděla ducha. Navíc se zdálo, že Nash přemýšlí, jestli ji už neviděl někdy
dřív.
„Víš co? Já potřebuju, aby mi to zašili, a pak na mě můžeš cestou domů
hulákat, jak chceš,“ řekl jsem.
Sestra si odkašlala a hodila do koše rukavice potřísněné krví. „Máte pravdu,
že ránu na hlavě bude třeba pořádně zašít a zasvorkovat. Je potrhaná a
hlubší, než se zdá. Ta druhá na boku je čistá, takže budou stačit jen
povrchové stehy. Pan doktor za chvíli přijde.“
Celé její chování se po Nashově příchodu změnilo. I on si zřejmě všiml, že
je z něj celá nesvá.
Drbal se na nose a pořád na ni civěl, až z něj byla tak nervózní, že před jeho
pohledem uhýbala.
„Poslyšte, neznáme se?“ zeptal se konečně.
„Ne,“ zavrtěla hlavou tak energicky, že jí spadlo pero zastrčené za uchem.
„Nevzpomínám si.“
Poškrábal se na bradě a znovu se na ni zadíval. „Určitě? Pořád se mi zdá, že
jste mi povědomá.“
Pokrčila rameny a rozpačitě si pohrávala s fonendoskopem pověšeným na
krku. Byla jednoznačně sexy a dovedl jsem si představit pár filmových
scénářů z lékařského prostředí, v nichž by hrála hlavní roli.
„To se mi stává – nejste první, komu se zdá, že už mě někde viděl. Zřejmě
jsem podobná někomu z veřejného světa. Ale teď už musím jít. Po oslavách
je tady vždycky spousta práce.“
Usmála se na mě a odešla. Oba jsme za ní zírali – já čistě mužským
pohledem oceňujícím ženský půvab, Nash zmateně.
„Přísahám, že tu kočku odněkud znám,“ prohlásil.
„Není to některá z tvých jednorázovek?“
„Ne. To spíš Rulova z doby před Shaw.“
Chvíli jsem se jen zamyšleně díval do stropu, zatímco mě obě rány, na hlavě
i na boku, dál pálily.
„Na tuhle kategorii se mi zdá příliš inteligentní,“ poznamenal jsem potom.
„Asi ano. Teď mi to bude vrtat hlavou, dokud na to nepřijdu. Ale poslyš, cos
to vlastně, k čertu, vyváděl? Nestačilo ti, že ses málem porval s Rulem? To
sis to musel rozdat rovnou s celým motorkářským barem?“
„To je Amerika,“ zasmál jsem se trpce.
Zamračil se na mě a posadil se na otočnou lékařskou židličku, která se pod
ním úplně ztratila.
„Vážně, Rome, s těmi sračkami musíš přestat.“
Naštěstí se právě objevil lékař, a tak jsem na to nemusel odpovídat. Mohlo
mu být kolem padesátky a zřejmě mu končila služba, protože neztrácel čas
zbytečnými řečmi a pustil se do práce. Když skončil, změřil si mě vážným
pohledem a řekl, že bych se teď měl nějakou dobu zdržet alkoholu, protože
ho mám v krvi tolik, že by to stačilo na založení požáru. S tím jsem mohl jen
mlčky souhlasit.
Pak mi napsal nějaké analgetikum, které jsem se však nechystal brát, protože
jsem už bojoval se závislostí na jiné nebezpečné látce, a dodal, že sestra se
za pár minut vrátí, aby mě propustila.
Zaradoval jsem se, že budu mít ještě jednu šanci zaflirtovat si s ní, jenže
hned, jak se objevila, mi bylo jasné, že je v jednom kole a nejradši by nás už
viděla pryč.
„Dávejte na sebe pozor, pane Archere. A děkuji vám za službu vlasti.“
Otočila se a už chtěla odejít, když Nash náhle vstal a luskl prsty. „Už jsem na
to přišel!“ zvolal.
„Chodili jsme spolu na střední školu. Že jsi Saint Fordová?“
Ztuhla a bylo by slyšet spadnout špendlík, jaké nastalo ticho. Dívala se na
Nashe, jako by právě vylezl z kanálu.
„Jsem,“ přikývla. „Překvapuje mě, že jsi mě poznal. To se mi nestává.“
Nash naklonil hlavu na stranu a zkoumavě si ji prohlížel. „A proč jsi potom
řekla, že se neznáme?“
Odkašlala si a chvíli si hrála s koncem copu. Bylo vidět, že jí tenhle hovor
není příjemný.
„Protože to už bylo dávno a já jsem teď úplně jiná. A taky na tu dobu nijak
zvlášť ráda
nevzpomínám. Možná se na ni dokonce snažím zapomenout a dělat, že se to
nikdy nestalo. Ale tohle může někdo jako ty těžko pochopit. Přeju ti dobrou
noc a vy, pane Archere, se snažte vyhýbat dalším motorkářům s noži.“
A pak už s lehce povzneseným výrazem odešla, zatímco my dva jsme na sebe
nechápavě zírali.
„Ty ses k ní tehdy nějak blbě zachoval?“ zeptal jsem se Nashe. „Netvářila
se, že by měla ze setkání s tebou kdovíjakou radost. Na to, že to bylo už
dávno, ti to dala až příliš najevo.“
Jenom pokrčil rameny a pomohl mi vstát. Zřejmě poznal, že se držím na
nohou nejistě, tak mě pořád držel.
„Asi jo,“ řekl. „Rule, Jet a já jsme byli pěkná banda pitomců. Remy byl ten
hodný.“
„Co to znamená ‚pěkná banda pitomců‘? To jste se jí posmívali, že je tlustá,
nebo něco takového?“
Měl aspoň tolik slušnosti, že se zatvářil kajícně. „Je to docela možné. Vím
jen, že jsem tenkrát neměl zrovna nejlepší období. Pořád se něco dělo mezi
mámou a tím idiotem, kterého si vzala, a já jsem na všechno kolem sebe
kašlal. Člověče, to je v prdeli. Všiml sis, jaká je to teď kočka?“
Ani jsem se nenamáhal obléct si potrhané a zakrvácené tričko a vyšel jsem
ven jen tak, jak jsem byl.
„To si piš, že všiml.“
Došli jsme k Nashovu perfektně opravenému a zrekonstruovanému Dodgi
ročník 73 a já jsem s úlevou klesl na sedadlo. Nebyl to můj nejhorší Den
nezávislosti, ale určitě taky ne nejlepší. Ale teď jsem toužil jen po tom,
abych co nejdřív skončil v posteli a na všechno zapomněl. I když právě to, na
všechno zapomenout, se mi vůbec nedařilo.
„Poslyš, Nashi, za ten dnešek se omlouvám. Zavolám Rulovi a dám to s ním
do pořádku. Akorát teď jsem trochu mimo.“
Motor zahřměl tak hlučně, až mě z toho rozbolely zuby.
„Jasně, všichni to chápeme. Jenom jsi zatím nedal nikomu šanci, aby ti
pomohl dát se dohromady.“
„Uklidním se, uvidíš.“ Nebyl jsem si jistý, jestli se mi to podaří, ale věděl
jsem, že se sebou musím něco udělat. „Jenom bys mohl říct tomu vzteklému
skřítkovi, aby mě nechal na pokoji.“
„To nedokáže nikdo, kamaráde,“ zasmál se. „Cora je jako pitbul – když se do
něčeho nebo do někoho zakousne, už nepustí. Možná by ses jí měl zkusit
omluvit. Snaží se o nás všechny starat a musím říct, že se jí to daří.“
Zavřel jsem oči a nechal hlavu klesnout na zadní opěrku.
„Vzpomínám si, že tohle byla moje práce.“
Chvíli bylo ticho. Nepředpokládal jsem, že se k tomu Nash chystá ještě něco
říct, ale asi po minutě se přece jen ozval. „Odešel jsi zachraňovat celý svět,
Rome, zatímco my ostatní jsme se tady jen snažili dělat to nejlepší, co
umíme.“
Stejně jako mělo své nevýhody být velký chlap, mělo své nebezpečné
nástrahy i chtít být pro všechny hrdinou. Zvykl jsem si na to, že mě všichni
potřebovali a spoléhali se na mě, a když
tohle pominulo, najednou jsem nevěděl, co se sebou. A tohle mě děsilo skoro
víc než jakákoliv válečná zóna nebo rvačka v baru s motorkáři ozbrojenými
noži.
===hoypjKv2drYalEVwQJ+G3ACIV2oNzFMBfLMbwav9S1juMI8zTkKOh
7yIjFVfSHtd
Třetí kapitola
Cora
V letním období jsme měli ve studiu vždycky větší rušno. Bylo úterý hned po
té nešťastné oslavě a dívky chtivé tetování se vrátily v plném síle. Teplé
počasí a s tím spojené skrovné oblečení vedlo lidi k tomu, že chtěli mít na
všech zajímavých a viditelných místech těla nějakou ozdobu, a přísahala
bych, že od té doby, co se Rule oficiálně ocitl mimo možnosti jejich dosahu,
chodily k nám ty, které si žádaly speciálně jeho, dvakrát častěji. Nikdy jsem
nepochopila, proč někoho nejvíc láká chtít to, co zjevně nemůže dostat, ale
musím se přiznat, že sledovat tyhle zajdy, jak se snaží, byl pro mě zážitek.
Trojka Rule, Nash a Rowdy byla zadaná šest týdnů dopředu, stejně jako tři
další tatéři, kteří doplňovali sestavu studia. Já jsem zase tak v jednom kole
nebyla, protože jsem si musela zakázky plánovat, abych zvládala další své
povinnosti ve studiu. A v to úterý přišel jakýsi mladík s tím, že by chtěl
udělat na penisu Jákobův žebřík. Vedl kolem toho srdnaté řeči, ale nedostal
se ani k tomu, aby sundal kalhoty a spodky a dokázal mi, že to myslí vážně.
To se stává často, takže jsem neměla hodinu co dělat a využila jsem ji k
tomu, že jsem trochu špehovala Jimmyho na facebooku.
V posledních pěti letech se mi zjevil v mysli jen tehdy, když mi ho něco
připomnělo nebo někdo připomněl. Jenže od té doby, co mi do mailu přišlo
jeho svatební oznámení, jsem jím byla doslova posedlá. Připadala jsem si,
jako bych celou tu starou bolest, tu hanbu a ponížení, které mi způsobil,
prožívala znovu. Vážně jsem tomu blbci dlužila kopanec do koulí a byla jsem
odhodlaná mu ten dluh splatit, kdybych se s ním ještě někdy setkala. Nerada
jsem si to přiznávala, ale holka, kterou si můj bývalý chystal vzít, byla
opravdu pěkná a vypadali spolu šťastně. Ale pak jsem si vzpomněla, že i já
jsem byla stejně pěkná, a přesto mi zahýbal.
Ve studiu duněl hlučný punk rock a já jsem byla ztracená ve vzpomínkách,
takže jsem si až po chvíli uvědomila, že se přede mnou o pult kdosi opírá. Ve
vstupní místnosti bylo rušno, lidé tam čekali, až budou hotoví jejich přátele
nebo členové rodiny, a já jsem nezaslechla zvoneček od vchodových dveří,
který nám hlásil, že přišel někdo nový. V první chvíli mě napadlo, že se
nějaký potenciální zákazník přišel informovat na podmínky nebo dohodnout
termín, ale když jsem zvedla hlavu, okamžitě jsem věděla, že to není někdo,
koho bych teď ráda viděla. Asi to na mně poznal, protože ústa, která jsem
byla zvyklá vídat s koutky skepticky staženými dolů, se maličko roztáhla do
úsměvu a celý Romův výraz se změnil.
Nedalo se popřít, že oba bratři Archerové vyhráli genetickou loterii. Ale
zatímco Rulovu pohlednou tvář maskovaly ozdobné umělecké výtvory,
Romovy pěkné rysy se nedaly
přehlédnout a všechno ženské ve mně na to reagovalo. Kdyby armáda chtěla
zlákat do svých služeb každou mužskou padesátikilovou pápěru odsud až po
Brooklyn, stačilo by jim dát na náborové plakáty fotku Roma Archera.
Vyzařovalo z něj cosi, co říkalo, že se dokáže o věci postarat, a to bylo velmi
působivé. A i když jsem si to nerada připouštěla, působilo to i na mě.
Byl zkrátka stejně mužně krásný jako otravný.
Odkašlala jsem si a zavřela prohlížeč.
„Panebože, ty vypadáš hrozně,“ řekla jsem a byla to pravda. Měl na hlavě
čepici s bílým logem denverských broncos vpředu, ale i když mu kšilt stínil
oči, neušlo mi, že má pod jedním okem modřinu a klouby na rukou,
položených na pultě, odřené a plné strupů. Ale to všechno bylo vedlejší,
protože jeho oči byly pořád ty nejmodřejší, jaké jsem kdy viděla, a díky
náznaku úsměvu vypadal možná víc jako skutečná dýchající bytost, než kdyby
se smál od ucha k uchu.
Obočí pod jizvou mu maličko cuklo a prsty zabubnovaly na mramorovou
desku pultu.
„Máš opravdu krásné oči,“ řekl.
Překvapeně jsem zamrkala. Tak tohle jsem od něj čekala ze všeho nejmíň.
Zatím jediné emoce, kterými se přede mnou tenhle chlap předvedl, byly hněv
a jedovatá slova. Možná proto se mi jeho kompliment zdál naprosto
nečekaný.
„Hm… díky,“ zamumlala jsem rozpačitě. Moje oči měly dvě různé barvy.
Levé, duhově tyrkysové, bylo opravdu pěkné, zatímco to pravé hnědé se
měnilo podle situace a jeho barva kolísala mezi horkým kakaem a
espressem. Byla jsem zvyklá, že se k mým očím kdekdo vyjadřoval, ale
nikdy by mě nenapadlo, že se k nim přidá i Rome. Dokonce myslím, že to
bylo poprvé, co promluvil přímo ke mně. Vždycky jsem byla spíš ukecaná,
jenže teď mě tím, že byl ke mně milý, tak zaskočil, že jsem se nezmohla na
slovo.
„Mohla bys mi zavolat bráchu? Jenom na chvilku. Potřeboval bych s ním
mluvit. Mám po včerejšku den pokání.“
Opět jsem na něho zírala. Další překvapení. Zkušenost mi říkala, že tihle
velcí drsní vojenští vysloužilci nejsou zrovna nejochotnější přiznat
odpovědnost, když něco zpackají. Nevěděla jsem, co si mám o tom myslet.
Anebo o něm. Bylo mi však jasné, že mě jeho přítomnost, a zvlášť ty příliš
modré oči, vyvádí z míry, i když ne tím, že bych si znovu pomyslela, jaký je
to hňup, ale spíš že ve mně vyvolal touhu uvidět ho bez trička.
Znovu jsem si odkašlala a vrhla pohled do zadních prostor studia. Rule
právě natíral jednoho zákazníka mastí, která se používá k ochraně čerstvého
tetování. Už si všiml, že s Romem mluvím, a mračil se na nás. Stejně tak nás
sledovali Nash a Rowdy. Nevěděla jsem, jestli se všichni škaredí na mě,
nebo na Roma, ale v každém případě se mi to nelíbilo a odpověděla jsem jim
stejným způsobem. Otočila jsem se na židli a znovu se vrátila k Romovi.
Zvědavě mě pozoroval a skoro jsem si přála, abych ho měla přečteného líp a
dokázala poznat, co ten pohled znamená.
„Za čtvrt hodiny končí, jestli na něj chceš počkat,“ řekla jsem. „Ale hned
potom má dalšího zákazníka, takže se snaž, abys ho zase nevytočil.“
Usmál se a odstoupil od pultu. S nelibostí jsem si uvědomila, že nemůžu
odtrhnout oči od vypracovaných bicepsů, které se mu rýsovaly pod rukávy
černého trička. Nepatřila jsem k těm ženám, které jsou celé bez sebe, když
vidí vymakané mužské svaly a postavu jako z ocele, aspoň jsem si to o sobě
nikdy nemyslela, ale při pohledu na figuru Roma Archera jsem si uvědomila,
že to bere i mě. Byl tak vysoký, tak mohutný a tak americký, že jsem zřetelně
cítila, jak mi pod kůží přebíhá chvějivé mrazení.
Znovu na mě pohlédl. „Vlastně ani nevím proč, ale mám pocit, že bych se
měl omluvit i tobě, i když jsem to byl já, kdo skončil politý od hlavy až k
patě pivem.“
Trochu jsem sebou trhla, ale snažila jsem se zachovat pod zkoumavým
pohledem jeho pronikavých očí klid. Uhnula jsem před nimi a z nervozity si
začala mnout ušní lalůček.
„Víš, občas mám sklon reagovat přehnaně a tys byl v tu chvíli nesnesitelný,“
přiměla jsem se konečně něco říct. „Všichni z naší party tě mají rádi a celé ty
roky o tebe měli starost. Takže to nejmenší, co bys mohl udělat, je oplatit jim
to.“
Měl tolik slušnosti, že se zatvářil náležitě zkroušeně, a když si sundal čepici,
aby si přejel rukou po temeni, všimla jsem si ošklivé rány na boku hlavy.
„Co se ti, proboha, stalo?“ vyhrkla jsem.
Tvářil se zmateně. Viděla jsem, že nahmatal vyholené místo, kde mu malé
kovové svorky držely kůži, aby se rána nerozevírala.
Znovu si dal čepici na hlavu a úsměv, který mu předtím pohrával kolem úst,
byl definitivně pryč.
„Na to, být v nesprávném okamžiku na nesprávném místě, mám nadání,“
povzdechl.
Nechápala jsem, jak může člověk, který skvěle vypadá, má milující rodinu,
kolem sebe spoustu přátel, za sebou úspěšnou kariéru a zjevně přísný smysl
pro povinnost a čest, jak může někdo takový být lhostejný k tomu, jak žije a
jak se chová, a k tomu, jak to dopadne na jeho bližní.
Naklonila jsem hlavu na stranu a prohlížela si ho. Neznala jsem ho o nic víc
než kteréhokoliv jiného cizího muže, ale cítila jsem, že je v něm cosi silného
a přitažlivého, a těžko jsem mohla popřít, že mám chuť přijít na to, kdo
vlastně je a proč se chová tak, jak se chová. Zřejmě mě k tomu vedla
podvědomá snaha odpoutat se od neustálých myšlenek na Jimmyho a jeho
blížící se svatbu nebo to bylo tím, že byl tak spjatý s životy těch, na nichž mi
záleželo. Ale dost možná v tom hrála roli jen skutečnost, že Roma Archera
bylo s jeho figurou těžké přehlédnout. V každém případě čím déle jsme se na
sebe dívali, tím větší ve mně vzbuzoval zvědavost.
Chystala jsem se mu říct, že by měl být opatrnější, když jsem ucítila, že mě
vzadu na krku lehce stiskla něčí ruka. Znala jsem Rula natolik, abych věděla,
že to znamená nepleť se do toho. Rome nepotřeboval, abych ho rozebírala a
znovu se ho snažila poskládat do stavu, který jsem považovala za správný.
Byl dospělý muž a musí si najít vlastní cestu, jak bude žít.
Rulova klientka chvíli těkala pohledem z jednoho bratra na druhého, až
skončila u mě, jako bych jí já mohla vysvětlit, proč najednou v místnosti
nastalo takové napětí. Přinutila jsem se k úsměvu a vstala jsem ze židle.
„Počkejte chvíli, hned vám připravím účet,“ řekla jsem dívce a obrátila se k
těm dvěma. „A vy
byste si mohli popovídat o své bratrské lásce venku, nebo to ostatní
zákazníky znechutí.“
Rule mě znovu stiskl, pak obešel pult a zamířil k Romovi. Chvíli na sebe jen
zírali a potom Rule beze slova vyšel ven. Cítila jsem, že napětí mezi nimi by
se dalo krájet, a to byla škoda. Už teď oba trpěli ztrátou jednoho bratra a
měli by být rádi, že pořád mají jeden druhého, mohou se o sebe opřít a
vzájemně se o sebe starat. A stejně tak jsem nemohla pochopit, proč Remyho
tajemství oba bratry rozdělilo víc než jeho smrt.
Rome mi věnoval poslední pohled, z něhož jsem však moc chytrá nebyla.
„Všichni můžou být šťastní, že tě mají,“ řekl.
Já jsem si to myslela celou dobu, ale bylo zvláštní, že to říká on a takovým
tónem, jako kdyby si to hlavní nechal pro sebe.
„Já zase můžu být šťastná, že mám je, a k nim patříš i ty, kapitáne Morousi.“
Vyvalil na mě modré oči, překvapeně zamrkal a znovu mu ústa cukla do
náznaku úsměvu, který ho změnil z pohledného muže na někoho, z koho se mi
rozbušilo srdce.
„Jak jsi mě to nazvala?“
„Kapitán Morous.“
Chraplavě se zasmál, jako by už smíchu odvykl, a zakroutil hlavou.
„Správnější by bylo rotmistr Morous.“
Teď jsem se na něho podívala překvapeně já. Nečekala jsem, že se v té hoře
svalů a mrzoutství může také skrývat smysl pro humor.
„Svému otci říkám admirál Hlupák.“ Ale ten to nebere jako legraci,
pomyslela jsem si.
Jizva na čele mu znovu cukla. „Tvůj otec byl u námořnictva?“
„Ano. Úplný Pepek námořník.“
„A opravdu byl admirál?“ zeptal se už s náznakem úcty.
„Jo. Takže si dovedeš představit, s jakým nadšením se mě jako holku snažil
zkrotit.“
Znovu se zasmál a teď už to neznělo, jako by mu to způsobovalo bolest. Ještě
po mně blýskl očima, ale to už otevíral dveře, aby vyšel za Rulem do
coloradského slunečního jasu.
„Nevím, skřítku, ale něco mi říká, že by to mohla být pěkná zábava, krotit
tě,“ dodal přes rameno.
Už jsem chtěla něco odseknout, ale zarazila jsem se. Panebože, vždyť flirtuju
s chlapem, na kterého jsem včera vylila pivo! A to pomíjím, že není vůbec
můj typ. A pokud bych měla uvažovat, do jaké míry splňuje mé představy o
dokonalém partnerovi, musela bych se sama sobě vysmát.
Vrátila jsem se k Rulově klientce, která stále čekala, až bude moct zaplatit za
páva, vyvedeného na jejích žebrech. Všimla jsem si, že mě neustále sleduje
závistivým pohledem. Snažila jsem se soustředit na práci, ale po celou dobu,
co jsem vyřizovala její platbu a probírala s ní, jak se má o čerstvé tetování
starat, mi pohled co chvíli zabloudil k prosklenému průčelí studia, za nímž se
táhla Colfax Avenue a oblast denverského centra kolem Capitol Hillu. Rome
byl otočený zády a Rule s vážným výrazem gestikuloval rukama. Vypadalo
to, že spolu vedou hovor, který oba
potřebovali už dávno.
„Ještě tady, prosím,“ ukázala jsem jí, kde má podepsat fakturu, a ani mě
nepřekvapilo, že k částce přidala nejen pětatřicet procent dýška, ale na zadní
stranu připsala své telefonní číslo.
Chtěla jsem si ji změřit vyčítavým pohledem nebo něco pichlavého
poznamenat, ale předběhla mě.
Přehodila si vlasy dozadu a smutně se na mě usmála.
„Máte tady nejlepší výhled v celém Denveru a pokaždé, když přijdu, je ještě
lepší. Všimla jsem si, že má na kloubech na ruce vytetované dívčí jméno,
takže kdyby si můj telefon nevzal, dejte ho tomu velkému. Nejsem vybíravá a
ten druhý vypadá, že by trochou zábavy nepohrdl.“
Otočila se a vypadla a já jsem za ní hleděla se směsí podráždění a ještě
čehosi jiného, co jsem neuměla pojmenovat. Bylo to slizké a kluzké a vůbec
se mi to nelíbilo. Jistě, když přišlo na mé kluky, byla jsem majetnická, ale
Rome k nim nepatřil. Tak proč jsem měla chuť vyškubat jí všechny vlasy,
když řekla, že mu mám dát její telefonní číslo?
Pak se objevil další klient, ale protože Rome a Rule spolu stále venku
hovořili, nechala jsem ho vyplnit vstupní formulář, vysvětlila mu, jak to u nás
chodí, a pak ho usadila, aby se Rule mohl už jen pustit do práce. Když jsem
se vrátila na své místo za pultem, Nash právě vyprovodil svého klienta a teď
seděl na mé židli. Chvíli na mě upíral oči, které byly spíš šeříkově fialové
než modré. Opřela jsem se bokem o pult, založila si ruce na hrudi a pohlédla
na něj.
„Co je?“
Přejel si palcem přes koutek úst a dlouze vydechl. „Potřebuju si zakouřit.“
„Myslela jsem, že se snažíš přestat.“
„Řekla jsi snažíš, to je v tom to podstatné.“
„Tak si vezmi žvýkačku nebo něco takového.“
Jenom zabručel, založil si ruce za hlavu a protáhl se. Nash byl pěkný chlap,
jenom chvíli trvalo, než si toho člověk pod jeho potetovanou holou hlavou a
kroužkem v nose všiml.
„Poslyš, Coro, jestli ti můžu poradit, ani to s Romem nezkoušej,“ řekl potom.
Snažila jsem se nedat na sobě nic znát. Znala jsem Nashe už dlouho a v
žádném případě jsem se nemohla tvářit, že nevím, o čem mluví.
„Všichni jste říkali, jaký je to skvělý chlap. Proč nechceš, abych se mu
pokusila pomoct a vrátit ho tam, kde byl dřív?“
„Protože ne každý člověk na světě potřebuje tvůj způsob pomoci. Všichni
věříme, že si Rome vyřeší své problémy sám. Já jsem měl na mysli to
flirtování, co jste tu předváděli. Ty pohledy, které jste si vyměňovali.
Myslím, že tohle není k ničemu dobré ani tobě, ani jemu, takže si s tím raději
nezahrávejte.“
Neměla jsem ráda, když mi někdo říkal, co mám nebo nemám dělat, i když
jsem věděla, že to Nash myslí se vší upřímností a v mém nejlepším zájmu.
„Neměj starost, nic si s kapitánem Amerikou nezačnu. Vždyť ani nejsem jeho
typ.“ Strčila jsem do židle nohou a otočila ji od sebe. „Kromě toho víš, že
hledám dokonalého muže, a tenhle má k
němu tak daleko, jako je odtud na Měsíc.“
Položil nohy v teniskách značky Vans na zem, postavil se přede mnou a
sklonil se ke mně, až jsme se téměř dotýkali nosy a já jsem těm jeho krásným
očím nemohla uniknout.
„Žádný dokonalý muž neexistuje, Zvonilko. Viděl jsem, že se ti podařilo
donutit ho, aby se zasmál, přitom já jsem ho od jeho návratu do města
neslyšel zasmát se ani jednou. Chci jen, aby sis dala pozor, kam by to mohlo
dospět. Nikde nemůžou vládnout dva, a ani jeden z vás není typ, který by se
dokázal podvolit tomu druhému.“
Chtěla jsem nad jeho varováním mávnout rukou, ale nemohla jsem popřít, že
Rome Archer je hádanka, a možná proto ho shledávám zajímavějším než
kohokoliv jiného, s kým jsem se za hodně dlouhou dobu setkala. Nemluvě o
tom, že jsem opravdu zatoužila vidět ho bez trička. A to už bylo vážné,
protože moje libido strádalo déle, než jsem si byla ochotná přiznat. Kruci,
všechno to mělo známky něčeho, z čeho by se mohlo vyvinout cosi
komplikovaného a zmateného, pokud s tím rychle neskončím, pomyslela jsem
si.
Právě ve chvíli, kdy se vrátil Rule, jsem se znovu usadila na své židli.
Nezdál se nijak moc rozrušený, ale taky ne šťastný. Chtěla jsem se ho zeptat,
jak to dopadlo, ale jenom mávl rukou a zabručel, že nechce nechat zákazníka
čekat. A protože to byl dobrý důvod, nechala jsem ho být a znovu se
věnovala svým povinnostem.
Vím, že je tomu vzhledem k mé výřečnosti a ne zrovna běžnému zjevu
mnohdy těžké uvěřit, ale opravdu jsem měla pro to, co jsem dělala, skvělé
nadání, navíc mi chybělo jen pár kurzů, abych získala plnohodnotný titul
MBA. S otcem jsem měla dosti komplikovaný vztah, ale vždycky mi záleželo
na tom, aby na mě mohl být hrdý, a on se zase snažil poskytnout mi všechno,
co potřebuju, abych využila všech svých dispozic. Co mi paměť sahala, byli
jsme vždycky jen my dva. Matka se rozhodla vdát a mít dítě s mužem, který
musel neustále měnit působiště, takže jsme se stěhovali z jedné námořní
základny na druhou a já jsem trávila spoustu času s různými chůvami,
vzdálenými příbuznými a nakonec s otcovými přítelkyněmi nebo
spolubydlícími, jak jim říkal, až jsem se v sedmnácti letech setkala s
Jimmym a rozhodla se, že on je můj celý svět.
Nakonec mě otec po spoustě hádek a scén nechal s Jimmym odejít pod
podmínkou, že ukončím střední školu a přihlásím se na vysokou. S tím jsem
neměla problém, jenže v době, kdy jsem byla v prvním ročníku na univerzitě,
si Jimmy otevřel v Brooklynu studio a vlastně jsem tam dělala to samé, co
dělám teď, jenom za mnohem méně peněz. Vždycky mě zajímala
problematika takzvaných body modifications, což zahrnuje hlavně tetovací
techniky a piercing, ale protože jsem neuměla nakreslit ani jednoduchého
panáčka, bylo přirozené, že jsem se v Jimmyho studiu naučila propichovat
různé části těla nebo do nich zavádět podkožní implantáty. Jimmy byl skvělý
učitel a mně se samozřejmě líbilo, že jsem získala dovednost v oboru, kterou
jsem mohla využít v prostředí, v němž jsem pracovala. Navíc mi připadalo
zábavné píchat do lidí jehly. Co vám mám říkat, jsem vážně divná holka.
Jenže potom, co můj vztah s Jimmym šel do háje, ho velmi rychle
následovaly i mé ambice a nadšení na sobě pracovat. Jen tak tak jsem
dokončila čtvrtý ročník bakalářského studia a mé
osobní problémy se podepsaly i na mém studijním prospěchu. Později jsem
se sice mohla k dalšímu studiu vrátit, ale právě v té době jsem ve studiu
Marked vydělávala víc než slušně a byla jsem spokojená, tedy kromě toho,
že mi chybělo to kouzelné spojení s někým, kdo by ze mě udělal nás. Sama
jsem už byla příliš dlouho.
I když jsem se tomu bránila, do mých myšlenek se opět vloudil Rome a také
ona zvláštní tíseň, kterou jsem pocítila v hrudi, když mě ta dívka požádala,
abych mu předala její telefonní číslo.
Byli jsme si cizí, dokonce se dalo říct, že mi nebyl sympatický, ale po
dnešku jsem si už musela přiznat, že když se mi ocitne nablízku, čímsi
zvláštním způsobí, že na něj reaguju. Nevěděla jsem, co s tím. Poslední muž,
který ve mně něco takového vyvolal, mi zničil celý můj svět, když se
rozhodl, že nejsem ta, kterou chce. Už jsem odmítala být list, který nemá svůj
strom.
Potřebovala jsem kořeny, základ, kterého bych se mohla držet, ale pořád
jsem čekala, až se objeví můj dokonalý muž, který bude tak pevný, že s ním
nepohne ani hurikán.
Zbytek dne byl rušný, navíc jsem měla dvě sezení se svými zákazníky.
Ztratila jsem pojem o čase, a když jsem potom uklízela své piercingové
studio a ještě upozorňovala kluky, aby při odchodu všude zhasli světla,
zazněl od vchodových dveří zvonek. Protože jsem je už za posledním
zákazníkem zamkla, věděla jsem, že to může být jenom Phil. Otevřela jsem
mu a rychle vzpomínala, jestli jsem už spočítala tržbu, abych mu ji mohla
předat.
Phil byl pravý opak mého upraveného moralistického otce. Vypadal spíš jako
motorkář než úspěšný byznysmen, přitom spolu v mladších letech sloužili v
námořnictvu. Phil tam však vydržel jen čtyři roky, zatímco můj otec si ze
služby udělal celoživotní kariéru. Nikdy jsem nepochopila, jak se dvěma tak
rozdílným mužům, kteří se skoro v ničem neshodli, podařilo udržet blízké
přátelství. Phil mi byl jakýmsi druhým otcem a já jsem se k němu chovala
stejně jako ke svému biologickému otci. Proto když jsem se k němu vrátila a
uviděla, že sedí na mé židli s hlavou v rukách, bylo mi jasné, že něco není v
pořádku.
Phil vypadal do značné míry jako starší verze Nashe; měl stejně snědou pleť,
stejně fialkově modré oči a stejně podsaditou postavu. Měl však také spoustu
černých střapatých vlasů, které nosil na svůj věk hodně dlouhé, a s
vytetovanými rukávy a úhledně zastřiženou kozí bradkou vypadal pořád jako
kluk, třebaže mu už táhlo k padesátce.
„Co se děje, šéfe?“ zeptala jsem se.
Obvykle to byl energický a temperamentní chlapík, který žil stokilometrovou
rychlostí a neustále vyhledával nejrůznější ztroskotance a poskytoval jim
útočiště. Myslím, že zachraňovat zbloudilé duše bral jako své životní
poslání.
Zvedl hlavu a teprve teď jsem si uvědomila, jak unaveně a sešle najednou
vypadá. Po očima měl váčky, a dokonce se mi zdálo, že má vpadlé tváře,
jako by už týdny pořádně nejedl. Protřel si pěstmi oči a zamrkal na mě.
„Jsem jen unavený,“ řekl. „Mám spoustu práce. Uvažuju, že v LoDo otevřu
druhé studio, a je kolem toho mnohem víc práce, než jsem si myslel.“
Dokonce mluvil, jako by mu už docházela energie.
„Netušila jsem, že o něčem takovém uvažuješ.“
„Vy jste ti nejlepší, ale je tu ještě dost jiných talentů, přitom vídám spoustu
špatné nebo vysloveně pokažené práce z jiných denverských studií. Mám
prostředky pro další studio a myslím, že to Denver potřebuje.“
Otevřela jsem trezor a vzala z něj hotovostní tržbu. Nepochybovala jsem, že
by i druhé studio vydělávalo, ale překvapilo mě, že se Phil dosud ani slovem
nezmínil, že o něčem takovém uvažuje.
„A řekl jsi o tom klukům?“
Vzal si ode mě peníze a přitom jsem si všimla, že se mu chvějí ruce. Takže s
ním opravdu nebylo něco v pořádku. Neměla jsem z toho dobrý pocit, zvlášť
když jsem viděla, jak ztěžka vstává.
„Zatím ne,“ odpověděl. „Rule má dost starostí se zařizováním nového domu
a s tím, aby si zvykl na život ve dvou. Nash by mě zahrnul spoustou otázek a
taky by se v tom chtěl angažovat, přitom já jsem zatím neudělal žádné pevné
rozhodnutí. Jet si jede po svém a oženil se, takže si dovedeš představit, na co
teď dokáže myslet. A Rowdy…“ Bradkou mu škubl úsměv. „Ten se prostě
přizpůsobí. A ostatní to tak jako tak neovlivní, takže si nemyslím, že o tom
potřebují něco vědět, dokud si nebudu jistý, jak to všechno bude.“
Nemohla jsem si pomoct, ale něco mi říkalo, že mluvíme o něčem jiném než
o dalším tetovacím studiu. Zatím jsem však neměla tušení, co by to mohlo
být, a tak jsem ho jen pozorovala a doufala, že o tom začne sám. Nezačal.
Povzdechla jsem, prohrábla si prsty vlasy a rozhodla se změnit téma.
„Jak dobře znáš Roma?“ zeptala jsem se.
Podíval se na mě, jako by se chtěl zeptat, co od něho chci. „Zvláštní otázka,
Coro. Proč se na něj ptáš?“
Pokusila jsem se tvářit, jako by mi o nic nešlo, ale nebyla jsem si jistá, jestli
mi to uvěřil.
„Od té doby, co se vrátil z Afghánistánu, je ho najednou všude plno. Nemůžu
říct, že bychom si zrovna sedli. Na grilovačce u Rula jsem mu dokonce
vylila na hlavu pivo. Myslela jsem si, že na mě bude nadosmrti naštvaný, ale
dnes se tu objevil a byl jedna velká kajícnost a smířlivost.
Jenom se ho snažím pochopit.“
Začal mi odpovídat, ale najednou se tak rozkašlal, že jsem myslela, že mu
budu muset chytat plíce, až mu vyletí u úst. Nakonec jsem ho jen udeřila do
zad.
„Nech toho,“ zabručel. „Už je to dobré.“
„Ale mluvíš, jako by to s tebou moc dobré nebylo.“
„Asi na mě něco leze, chřipka nebo co.“ Odkašlal si a přejel si rukou po
hrudi, jako by ho tam bolelo. „Neznám Roma tak dobře jako ostatní kluci.
Vím, že s rodiči vycházel dobře nebo aspoň že s nimi nebyl tak na kordy jako
Rule, a taky k oběma bratrům měl vždycky dobrý vztah a staral se o ně, jako
by to bylo jeho poslání. Zkrátka spolu drželi a já jsem byl rád, když mezi
sebe přijali i Nashe. To, že vstoupil do armády, mě nepřekvapilo, a že se
jejich vztahy zhoršily, když vyšlo najevo, jak žil Remy, taky chápu. Rome si
vždycky zakládal na tom, že pro své mladší bratry
hraje roli hrdiny, a určitě ho tvrdě zasáhlo, když zjistil, že jeden z nich ho
celou dobu klamal.“
„Já to nechápu. Proč někomu záleží na tom, jestli Remy byl, nebo nebyl gay,
když ho měli všichni tak rádi?“
„O to nejde. Jsem přesvědčený, že Rome by byl ochotný za Remyho položit
život a nepřipustil by, aby o jeho mladším bratrovi někdo řekl něco zlého,
bez ohledu na to, jestli by Remy jeho pomoc opravdu potřeboval. Ale pro
Roma muselo být hodně tvrdé, když se dozvěděl, že někdo, koho měl tak rád,
před ním tajil takové tajemství. To přece sama znáš, Zvonilko.“
Ano, znala jsem to. Byla jsem však zvyklá bojovat své boje sama, takže
pouhá představa, že by existoval někdo, kdo by mě tak bezvýhradně miloval,
mi byla cizí. Také jsem věděla, že by pro mě mí přátelé byli ochotní zemřít a
postavili by se mezi mě a cokoliv, co by mě nějak ohrožovalo, ale obvykle
jsem to byla já, kdo se do většiny konfliktních situací vrhal po hlavě, bez
ohledu na to, jaké to pro mě bude mít následky. Občas mě napadlo, jestli pro
mé okolí není těžké přijímat mě takovou, jaká jsem.
„Někdy mi přijde až příliš prudký,“ řekla jsem.
„Určitě na něm zanechalo stopy, že byl tak dlouho v armádě.“
Vybavila se mi jizva na Romově čele, která kazila jinak tak krásný příklad
mužské dokonalosti, a pomyslela jsem si, že možná na něm vojna
nezanechala jen ty povrchové stopy.
Z úvah mě vytrhl další Philův záchvat kašle.
„Poslyš, Phile, ten tvůj kašel je hrozný. Měl bys s tím zajít k doktorovi.“
„Ano, ano, zajdu, jen jak budu mít trochu času. Jenom mě tam něco dráždí.“
„Žádné jenom dráždí… Opravdu to zní hrozně.“
Zavrtěl hlavou a sklonil se, aby mě políbil na tvář.
„Děláš si zbytečné starosti. Dej pozor na kluky, já už se o sebe postarám.“
Pohlédl na mě a zvedl huňaté obočí. „Ostatně proč ty si nenajdeš někoho, kdo
by se zase staral o tebe? Udělala bys tátovi velkou radost.“
Jenom jsem mávla rukou a otevřela zásuvku, abych si vzala kabelku a mobil.
Samozřejmě jsem se snažila někoho si najít, ale nedařilo se mi to. Je těžké
věřit někomu tak, abyste si ho pustili do života, když si nejste jistí, jestli si to
zaslouží.
„Zatím jsem nenašla nikoho, kdo by mi vyhovoval. Všichni říkají, že mám
moc velké nároky.“
„A máš?“
Došli jsme ke vchodu a já jsem zhasla poslední světla. Phil mě jednou rukou
objal a přitiskl k sobě. Uvědomila jsem si, jak je hubený, dokonce jsem pod
košilí cítila jeho žebra. To nebylo dobré. „Mám takové nároky, jaké mám,“
odpověděla jsem. „Už nechci skončit jako s Jimmym.“
„Drahá moje, spálila ses, ale přes to se jednou musíš přenést. Od té doby
uplynula spousta vody. Teď už by ti po tom měla zůstat jen jizva. Podle mě
po světě běhá spousta dobrých, ne-li skvělých mužů, a žádný nemůže být
dokonalý.“
„Mám velká očekávání, protože si je zasloužím.“
„To ano, Zvonilko, ale musíš mít oči otevřené. Pokud se soustředíš na to, že
budeš hledat bílou
velrybu, může se ti stát, že toho pravého přehlédneš, až kolem tebe přejde.“
I když jsem se tomu bránila, znovu mi přišel na mysl Rome. Řekla jsem
Nashovi, že nejstarší Archer má tak daleko k dokonalosti, jak si jen dovedu
představit, a nelhala jsem. Byl náladový a nevyzpytatelný, navíc jsem měla
pocit, že s sebou vláčí nějaký problém, se kterým mu ani já nemůžu pomoct.
Na druhou stranu je podle všeho loajální a naprosto čestný a z vlastní
zkušenosti se mi jevil jako upřímný a ve svých citech otevřený. Určitě bych
nikdy nemusela být na pochybách, jak si u něj stojím, a něco na tom bylo až
znepokojivě přitažlivé.
Jimmy byl vysoký, i když zdaleka ne tak jako Rome, ale v každém případě
mnohem vyšší než já.
Byl taky tetovaný od hlavy k patě a vyzdobený piercingem na těch
nejfantastičtějších místech.
Nebyl tak oslnivý jako Rowdy, výjimečný jako Rule, dokonce ani hezký jako
Nash nebo rock’n’roll sexy jako Jet. Byl to jen velký chlap a já jsem ho
bezmezně milovala. Jenže když se za tou dobou ohlížím, začíná mi být jasné,
že jsem se podceňovala, protože Rome byl bezesporu ten nejpřitažlivější
muž, který se kdy ocitl v mé blízkosti. A tenhle člověk si myslel, že mám
pěkné oči. Jimmy mi nikdy neřekl, že mám něco pěkné. Rome byl nebezpečný
a vzrušující, i když v žádném případě dokonalý. A já jsem se z toho celá
chvěla. To bylo víc, než jak na mě zapůsobil kterýkoliv jiný muž od doby,
kdy mi Jimmy zlomil srdce.
===hoypjKv2drYalEVwQJ+G3ACIV2oNzFMBfLMbwav9S1juMI8zTkKOh
7yIjFVfSHtd
Čtvrtá kapitola
Rome
Konečně jsem se odpoutal od Cory a vyšel ven. Rule se tvářil naštvaně. Na
rozhovor s ním jsem se vůbec netěšil a chvilku flirtování s tou blondýnkou
jsem bral jako dobré rozptýlení. Když jsem předtím vešel dovnitř, dělala
něco na počítači, a tak jsem ji mohl chvíli pozorovat. Nebyla můj typ.
Obvykle jsem si s tak malými dívkami nic nezačínal. Líbily se mi spíš ty
statnější, které byly schopné zvládnout všechno, co jsem s nimi dělal. A taky
jsem nebyl žádný velký fanda všeho toho inkoustu a lesklých cetek. Jistě, byl
jsem na to zvyklý, protože můj brácha měl spoustu tetování, a musel jsem si
přiznat, že se mi líbí sněhové vločky, které má Shaw na krku a na ramenou,
ale moje parketa to nebyla. Měl jsem dost vlastních znamení, o něž jsem
nestál a jimiž budu poznamenaný až do smrti, a nedokázal jsem si představit,
že bych si dobrovolně přidával další. Po pravdě řečeno nebyl jsem nadšený
ani tím, že mi na hlavě přibylo vlasů, protože o to víc vyvstávala lysina po
nedávné jizvě na boku hlavy.
Cora byla jiná. Dokonce se mi ani nezdála tak drobná, i když by mi nejspíš
sahala sotva k hrudi, kdybychom se postavili k sobě. A ty její oči… Nikdy
jsem takové neviděl; obě jejich barvy byly jedinečné samy o sobě, ale to, že
při jakémkoliv citovém pohnutí doslova přecházely z jedné do druhé, bylo
fascinující. Musím říct, že jsem se dosud nesetkal s ženou, která by byla tak
otevřená nebo na níž by byly její emoce tak patrné. Zdálo se, že snad v sobě
nemá ani trochu ženské rafinovanosti. A také byla zatraceně roztomilá. Ne
krásná, ale roztomilejší, než by člověk u kterékoliv dívky s podobnou
povahou čekal, a nějak se mi zdálo, že to množství nejrůznějších květin, které
krášlily její tělo ve spoustě podob, k ní patří. Dokonce ani růžový kroužek v
obočí a malé cvočky v uších nedokázaly odvést mou pozornost od
skutečnosti, že je to v každém ohledu pořádně žhavý skřítek.
Teď jsem se ale musel soustředit na svého bratra, protože i na vzdálenost,
která nás dělila, jsem cítil, jak je na mě nabuzený. Jeho ledově modré oči na
mě upíraly tvrdý pohled a okamžitě mi bylo jasné, že to obyčejná omluva
nespraví. Přesto jsem to zkusil.
„Omlouvám se, Rule.“ Sundal jsem čepici a přejel si rukou vzadu po krku.
„Nějak to poslední dobou nezvládám a nechci tě do svých problémů
zatahovat.“
„Jenže už do nich zatažený jsem, a co je horší, je do nich zatažená i Shaw. A
to se mi vůbec nelíbí.“
„To mě mrzí. Vážně. Ještě jednou se omlouvám.“
„Za co? Že jsi zkazil naši oslavu? Že jsi jen tak pro nic za nic rozplakal
Shaw? Že jsi o mém vztahu s ní prohlásil, že si hrajeme na šťastnou rodinku,
a stejně nám to nebude fungovat? Že se opíjíš
a chováš jako idiot? Že kašleš na mámu a na tátu? Že ses nechal zmlátit
partou motorkářů a pak jsi zavolal Nashovi, a ne mně? Vysvětli mi to, Rome,
do prdele. Za co se vlastně omlouváš?“
Sakra, tohle nebyl můj lehkomyslný bratr, který kašle na všechno, co se
netýká jeho. Tohle byl zcela zodpovědný mladík, jehož oprávněný hněv jsem
teď schytával. Povzdechl jsem a svěsil kajícně hlavu. Už od chvíle, kdy
dvojčata Remy a Rule začala chodit, jsem měl pocit, že je mou povinností
chránit je, vést je správným směrem a pomáhat jim, aby oba vyrostli ve
správné muže. Nevím, jestli v tom hrálo roli, že Rule byl takový rebelant,
který šel z jedné katastrofy do druhé, a Remy zase jelimánek a mamánek;
zkrátka jako starší brácha jsem se o ně staral a dbal o to, aby jim nic
nehrozilo. A teď jsem měl pocit, jako bych je oba opustil.
„Za všechno, cos řekl,“ odpověděl jsem. „Za to všechno se omlouvám.
Nečekal jsem, že návrat do civilního života bude tak těžký, a nezvládám to.
Jenže to nic nemění na tom, že bych si svou frustraci neměl vylévat na vás.
Uvědomuju si to, ale zřejmě se mi nedaří s tím něco dělat.“
„Víš, brácho, my tě máme všichni rádi, ale jestli mě dostaneš do situace, kdy
bych musel volit mezi tebou a Shaw, říkám ti na rovinu, že dám jednoznačně
přednost jí.“
To mě na okamžik zarazilo. Po tom, co Remy odešel z našeho světa, jsme
zůstali jenom já a Rule proti celému světu. Rule nebyl jen můj brácha, ale
také nejlepší kamarád, a teď jsem si uvědomil, jak je mi zatěžko přijmout, že
pro něj může někdo jiný znamenat víc než já.
Samozřejmě jsem byl rád, že se Rule vedle Shaw usadil, ale zároveň jsem na
ni svým způsobem žárlil. A taky mě znepokojovalo, že jsem téměř hrdý na to,
že se Rule v téhle záležitosti postavil proti mně.
„Co blázníš, k tomu nikdy nedojde. Nemůžu si dovolit přijít o dalšího bratra.
Se Shaw to samozřejmě dám do pořádku. S mámou a tátou to může trvat dýl,
ale taky to s nimi nějak srovnám.“ Nebyl jsem ochotný přiznat si hlavní
důvod, proč se v tuhle chvíli nedokážu s rodiči setkat.
Rule se tvářil skepticky a bylo mi jasné, že tohle nestačí a musím mu to
vysvětlit.
„Víš, že mám Shaw rád jako vlastní sestru. Vždycky jsem se o tebe a o
Remyho staral. Naštvalo mě, že nám Shaw tu věc o Remym zatajovala, ale
ještě víc mě naštvalo, že ji Remy využil a ona mu to dovolila, i když věděla,
že to k ničemu dobrému nepovede. Dodnes mu to mám za zlé a měl jsem to za
zlé i jí, ale nevěděl jsem, co bych s tím mohl dělat, takže nesla plnou tíhu
toho ona, protože já jsem tady nikdy nebyl trvale. Jsme rodina, myslím my
všichni, a je neštěstí, že nás něco takového potkalo. Připadám si, jako bych
celou dobu bojoval za něco špatného v zájmu lidí, které ani pořádně
neznám.“
„Remy se nějak rozhodl, jak svůj problém řešit, a my to považujeme za
špatné rozhodnutí.
Prostě si nepřál, abychom to věděli, protože nevěřil, že ho necháme žít, jak
chtěl a vlastně musel. Ale teď je pryč a Shaw je tady. A je moje. Já ji budu
chránit před každým, kdo by jí chtěl nějak ublížit, a to platí i pro tebe,
troubo. Já jsem na Remyho taky naštvaný, ale radši si na něj chci uchovat ty
dobré vzpomínky a o to se pořád snažím.“
Měl samozřejmě pravdu, i když nechápal, že to, s čím bojuju já, je mnohem
větší a složitější
problém než nutnost vyrovnat se s tím, že nám Remy a naši rodiče lhali.
Vídával jsem ve svých snech tolik mrtvých a tolik krve, že Rule nemohl
pochopit, co teď prožívám. Nikdo to nemůže pochopit.
Zhluboka jsem povzdechl a narazil si čepici na hlavu, třebaže jsem málem
sykl bolestí, když jsem se přitom nešetrně dotkl čerstvé rány.
„Kéž by to i pro mě bylo tak snadné,“ řekl jsem a plácl Rula dlaní do
ramene. „Opravdu se Shaw promluvím a pokusím se to dát do pořádku. Být
kapitán Morous není příjemné.“
Rule zakoulel ledově modrýma očima a chystal se vrátit dovnitř. „Jo, a na
Coru kašli. Děláme to všichni. S ní je těžké vyjít.“
Opravdu vypadala jako někdo, s kým je zatraceně těžké vyjít, ale pochyboval
jsem, že by Rule ocenil, kdybych to řekl. Ostatně ani jsem si nebyl jistý, proč
si to myslím.
„Já vím. A za to, že jsem z té pohotovosti zavolal Nashovi, a ne tobě, se taky
omlouvám. Byl jsem opilý a po té ráně láhví do palice taky trochu mimo.
Navíc to celé bylo trapné. Ale co jsem mohl dělat? Nechat nějakého
vychudlého bikera, aby si na mě vyskakoval? Ostatně když jsem u toho,
musím se do toho baru vrátit a nějak napravit škodu. Majitel se postaral o
mou motorku, a když jsem si pro ni byl, řekl mi, že ode mě žádné peníze
nechce. Prý se mám dnes zastavit, že to vyřešíme jinak. Je to správný chlap,
takže to s ním musím dát do pořádku.“
„Super. Ale až tě zase někde pořežou a pomlátí, zavolej mně. A dej si do
mobilu číslo do studia, ať můžeš volat během dne. Když pracuju na klientovi,
žádné hovory neberu, ale pokud bude třeba, Cora mě zavolá.“
Uložil jsem si číslo do mobilu a pak jsem na bráchu vážně pohlédl.
„Tak co? Mezi námi dobrý?“
Jeho oči byly mnohem studenější než moje a také ostražitější a bylo mi jasné,
že to usmíření ještě není stoprocentní.
„Pro tuhle chvíli jo.“
Pro tuhle chvíli… Neznělo to, jako by mi dával velkou naději, že se to se
mnou v dohledné době zlepší. A to se mi vůbec nelíbilo. Ještě řekl, že na něj
čeká klient, tak jsme se rozloučili a já jsem se přistihl, že jsem znovu vrhl
přes sklo pohled na tu zajímavou blondýnu. Bohužel právě mluvila s Nashem
a byla ke mně otočená zády. Došel jsem tedy k zaparkovanému harleyi a
rozjel se k Britovu baru.
Když jsem si šel druhý den po svátku motorku vyzvednout, zeptal jsem se ho,
jak se jeho podnik jmenuje, a on mi odpověděl, že ho můžu nazývat, jak chci.
Žádný oficiální název nemá, stejně jako žádné označení. Většina stálých
hostů mu prý prostě říká bar. Pro něj bylo důležité, že se mu podařilo navodit
v něm bez zbytečných cingrlátek skvělou atmosféru, kterou udržoval
především klasický rock ze starého akustického systému. Navíc, jak mi Brite
řekl, má neurčitý název jeho podniku tu výhodu, že když štamgast řekne své
nakvašené polovičce, že jde do baru, znamená to cokoliv, takže žena může
obvolávat celé město, než ho najde.
Když jsem vešel dovnitř, překvapilo mě, že u barového pultu sedí samí starší
chlápci. Každý
večer jsem se musel hodně přemáhat, abych do sebe nenalil nějakou láhev, a
tenhle obrázek jsem nemohl vnímat jinak než jako krutou připomínku, že tak
můžu dopadnout, pokud se sebou dříve či později něco neudělám. Nechtěl
jsem skončit jako osamělý piják v baru, kterého nikdo nepostrádá a nikdo se
o něj nestará a který nezná žádné lepší místo, kde by mohl trávit čas, ani
nemá nic lepšího na práci než hledat smysl svého života na dně sklenky.
Neuniklo mi, že většina pravidelných Britových hostů – byli tu zřejmě pořád,
protože jsem je tady viděl už před pár dny
– jsou bývalí vojáci. A opět jsem si uvědomil, že poslední, co chci, je stát se
jen dalším z nich.
Brite mě uviděl a mávl na mě, abych šel dál. Snažil jsem se nedívat na
rezavě zbarvené skvrny na staré dřevěné podlaze, přes které jsem musel
přejít. Sundal jsem čepici, protože i když jsme byli z různých složek vojska a
zřejmě jsem dosáhl v armádní hierarchii vyššího postavení, bylo na Britovi
něco, co si žádalo respekt. Těžko říct, jestli to byly jeho tmavé vážné oči
nebo ten impozantní vous, ale měl jsem odslouženo dost let na to, abych
věděl, kdy projevit vůči svému druhovi ve službě vlasti patřičnou úctu.
Opřel jsem se o konec barového pultu. Napadlo mě, že mě od toho, abych
vypadal jako ta politováníhodná individua přede mnou, dělí už jen tři nebo
čtyři rundy.
„Ještě jednou díky za motorku a taky že jsi mě odvezl na pohotovost,“ řekl
jsem Britovi. „Ale hlavně bych chtěl, abys mě nechal zaplatit ty škody.“
Měl jsem ušetřených tolik peněz, že jsem nevěděl, co s nimi. Byl jsem
svobodný, neměl jsem žádnou známost ani děti nebo dům a psa, takže jediné,
co jsem musel po dobu nasazení v zámoří hradit, byl harley a pickup. Nebyl
jsem milionář, to ani náhodou, ale v každém případě jsem měl dost na to,
abych mohl pohodlně žít, dokud v dohledné době nevyřeším, co se sebou, k
čertu, hodlám udělat. Mohl jsem tedy škody, které jsem v tomhle baru
způsobil, klidně zaplatit, aniž bych to jakkoliv pocítil. Jenže Brite znovu
zavrtěl střapatou hlavou a vous se mu roztáhl do smutného úsměvu.
„Já tvoje peníze nepotřebuju, synku,“ řekl.
Pozvedl jsem obočí pod jizvou – jen s tím jsem mohl hýbat nezávisle na tom
druhém, takže jsem to často využíval.
„Ne? A jak jsi to tedy myslel, když jsi řekl, že to nějak vyřešíme?“
Musel jsem chvíli čekat, než obsloužil jednoho ze zákazníků na druhém konci
pultu. Překvapilo mě, když jsem si uvědomil, že tenhle nový host je jen asi o
pět let starší než já, a když jsem na jeho bicepsu poznal vytetované insignie
elitní jednotky Army Rangers, trochu mě zamrazilo.
Nechtěl jsem skončit v tomhle baru mezi těmito muži, ale bylo stále těžší a
těžší se tomu bránit.
Než se ke mně Brite vrátil, tak jsem to vzdal a sedl si na volnou barovou
stoličku. V hlavě se mi honily temné myšlenky a musel jsem se hodně
soustředit, abych zůstal v současnosti. Napadlo mě, jestli je to na mě poznat.
Měl jsem za to, že umím dobře skrývat, co se ve mně děje, ale když jsem
viděl, jak mě Brite pozoruje, a hlavně po tom výbuchu s Rulem, jsem si tím
už tak jistý nebyl.
„Jak jsi na tom s rukama?“ zeptal se Brite, když se ke mně vrátil a opřel se o
pult naproti mně.
Chvíli jsem na něj nechápavě zíral. „Jak to myslíš?“ Vlastně jsem tušil, jak
to myslí, ale chtěl jsem získat čas na odpověď. Jak jsem na tom s rukama?
Byl jsem přesvědčený, že dobře. Uměl jsem rozebrat skoro každou zbraň,
zase ji složit a během pár vteřin střílet. Uměl jsem obvázat všechna možná
zranění, dokázal bych opravit motor svého harleye a věřil jsem, že bych
zvládl každý elementární problém, který by mě potkal. Řešit problémy, na to
jsem měl přirozený talent.
Brite se usmál způsobem, z něhož mi bylo jasné, že na mě má něco
připraveného.
„Máš spoustu volného času a můj podnik zase potřebuje, aby se v něm sem
tam něco udělalo.
Já v něm už teď trávím skoro celý den a ve svém věku nemám chuť ještě
potom brousit podlahu a natírat pult. Tys tu podlahu zakrvácel, tak bys ji
mohl dát do pořádku.“
Hodnou chvíli jsme na sebe jen hleděli. Snažil jsem se poznat, jestli to myslí
vážně, a on čekal, jak se rozhodnu, nebo spíš jestli z toho nevycouvám. S
povzdechem jsem se opřel o pult.
„Víš jistě, že nechceš, abych tady pár týdnů dohlížel na to, jak to tu chodí –
že bych byl něco jako vyhazovač nebo bodyguard? Pak by ses nemusel bát,
že ti někdo zakrvácí podlahu.“
Rozchechtal se tak, až jsem se přikrčil.
„Nechci se tě dotknout, synku, ale když jsi tady byl naposledy a porval ses,
byl jsi to ty, kdo potřeboval odvézt k doktorovi.“
Ušklíbl jsem se a snažil se, aby to moc nezasáhlo mou už tak zraněnou hrdost.
„To jsem byl opilý, navíc sám proti přesile.“
„Na tom nezáleží. Já zkrátka nepotřebuju vyhazovače. Potřebuju pomocnou
ruku. Někoho, komu bych mohl důvěřovat a kdo nebude hodnotit mé hosty,
protože možná, a říkám možná, vidí v některých chlapech, co sem chodí, sám
sebe.“
Musel jsem sebrat veškerou svou schopnost sebeovládání, abych to přijal v
klidu. Odhadl mě naprosto přesně. Horečně jsem uvažoval, jakou výmluvu si
vymyslet, abych to, co po mně chce, nemusel přijmout. Nic mi však
nenapadalo a najednou se mi tohle místo zdálo ještě temnější.
Před půl rokem jsem velel více než stovce mužů. Plánoval jsem tajné akce a
musel jsem být tím, na koho se všichni mohli spolehnout a kdo měl na
všechny situace řešení. Jenže nic z toho jsem nemohl přenést do civilního
života a uplatnit to jako svou kvalifikaci. A opravdu jsem měl spoustu
volného času, navíc jeho konec byl v nedohlednu. Začala mě bolet hlava,
rozbušilo se mi srdce, a když přede mě Brite postavil sklenici vody, musel
jsem si odkašlat, abych mu poděkoval.
„Vážně nechceš, abych ti spíš vystavil šek?“
„Ne,“ zavrtěl hlavou a vous se mu znovu roztáhl do úsměvu, z kterého jsem
už opravdu nebyl chytrý. „Nepotřebuju tvoje peníze, potřebuju tebe.“
Teď už mi bylo jasné, že se z toho nevykroutím, pokud si u něj chci zachovat
dojem muže, který drží slovo, a tak jsem vážně přikývl. Uvědomil jsem si, že
toho statného vousáče bez výhrad respektuju. Cítil jsem, že jsme spřízněné
duše, a chtěl jsem mu ukázat, že možná nevím, kam jdu nebo co dělám, ale
pořád mám v sobě dost hrdosti.
„Dobře. Můžu dělat, co potřebuješ, ale jak dlouho myslíš, že by to trvalo?“
Znovu se rozchechtal a smál se tak dlouho a hlasitě, že se na nás někteří
štamgasti začali zvědavě dívat. Nepochopil jsem, co je na tom k smíchu, ale
raději jsem byl zticha. „Tak dlouho, jak bude třeba, synku,“ řekl nakonec.
To se mi zdálo příliš neurčité, ale než jsem mu mohl říct, že bych přece jen
potřeboval vědět, na jak dlouho se k tomu zavazuju, plácl masitou rukou do
barového pultu a naklonil se ke mně, takže jsme se vzájemně dívali do očí.
Zneklidňovalo mě, jak se na mě upřeně díval, ale pochopil jsem, že všechno,
co se mi chystá říct, musím brát vážně. Ano, tenhle Britův výraz to říkal
jasně.
„A když budeš pracovat, nebudeš pít. Je ti to jasné?“
„Je,“ přikývl jsem, i když jsem nebyl zvyklý, aby se mnou takhle někdo
mluvil.
„Myslím to vážně, Rome. Vím víc než dobře, jak snadno člověk skončí u
láhve, když se mu nedaří najít si novou cestu životem. Nezajímá mě, co děláš
ve volném čase. Pokud si chceš naložit játra do lihu, je to tvoje věc, ale když
budeš tady, nehodlám se dívat na to, jak se dobrý chlap ničí.“
„A nebyls to náhodou ty, kdo do mě tehdy lil jednoho panáka bourbonu za
druhým?“ řekl jsem, i když bych si radši nechal vytrhat všechny zuby
rezavými kleštěmi, než bych přiznal, jak často teď stojí vedle mé postele
láhev vodky.
„To bylo čtvrtého července. Každý voják by měl oslavit, co udělal pro naši
svobodu, bez ohledu na to, kdy za ni bojoval.“
Na to jsem mohl těžko co říct, a tak jsem jen pokrčil rameny.
„Já vím. Myslím, že s tím pitím by to neměl být problém.“
„Nebude to problém.“
Hrome, ten chlap mluvil jako první seržant, který mi po nástupu do armády
velel.
„Dobrá, Brite, samozřejmě že to nebude problém.“
Opět mu z rozsochatého vousu zasvítily zuby a znovu plácl dlaněmi do pultu.
„Výborně. Nakonec až tu budeš dýl, setkáš se se zbytkem gangu. Sons of
Sorrow se od té doby nevrátili, ale až se tu objeví, budu si muset promluvit
se šéfem zdejší sekce a říct mu, aby své adepty na členství držel víc na uzdě.
Nevadí mi, když se tady občas něco semele, to dává místu osobitost a
udržuje ho to zajímavým. Ale mám jasné a pevné pravidlo, že nikdo, opakuju
nikdo, se nedotkne vojáka nebo ženy, když tady jsou. Všichni to vědí.“
Zasmál jsem se a vstal.
„Takže tady máte něco jako hlavní stan Americké legie, co?“
Taky on se zasmál. „Návrat do civilního života je někdy zatraceně složitý a
není na škodu mít místo, kde je člověku dobře a znají ho tam. A pro chlapy,
který tady vidíš, synku, je tím místem můj bar.“
Věděl jsem, o čem mluví, a znělo mi to nejen příjemně, ale skoro jako
naprostá nutnost. Zkrátka i já jsem takové místo potřeboval.
Narazil jsem si na hlavu čepici, podal Britovi ruku a řekl mu, že přijdu zase
zítra, když bude v deset dopoledne otevírat. Nebyl jsem tím úplně nadšený,
ale uvědomil jsem si, že je to po
návratu do Států poprvé, co budu někam patřit. A to byl pocit, který jsem už
hodně dlouho nezažil.
Následující den jsem se chystal vstát brzy, ale protože jsem se v noci
několikrát probudil a pak nemohl usnout, vylezl jsem nakonec z postele po
osmé. Nash odcházel do práce až kolem poledne, takže jsme se obvykle
předtím snažili zajít do posilovny – tedy pokud se Nash po noci strávené
jinde vůbec vrátil domů. Myslím, že se přede mnou cítil trochu zahanbeně,
protože když bydlel s Rulem, měli oba k posilovně dost laxní přístup,
zatímco já jsem chodil cvičit každé dopoledne. Takže teď se nutil chodit se
mnou nebo se o to aspoň snažil. Já jsem do posilovny potřeboval chodit,
abych si vyčistil hlavu, a třebaže jsem se už necítil jako bojovník, aspoň
jsem tak ještě mohl vypadat. Navíc jsem měl strach, že při své mohutnosti ze
mě brzy bude koule, když už nejsem nucen pravidelně běhat jako dřív s kluky
o deset let mladšími v rámci fyzické přípravy.
Právě jsem si protíral oči a vařil kávu, když se otevřely dveře Nashovy
ložnice. Nikdy jsem nevěděl, jestli z nich vyjde on nebo nějaká mladičká
naivka, která bude vypadat, jako by se na ní vyřádil sexuální robot. Nash a
můj bratr měli v sobě cosi, čím přitahovali pozornost opačného pohlaví.
Nikdy jsem to pořádně nepochopil. Ne že bych v mládí žil jako eunuch, ale
na druhou stranu jsem nepatřil k těm, kteří dávají přednost množství před
kvalitou. O to horší byl chvilkový přešlap, jehož jsem se dopustil s jednou
podřadnou zrzkou. Panebože, za to jsem si vážně zasloužil, jak si na mě
následující noc vylila vztek.
Tohle ráno Nash vyšel z ložnice sám, což bylo neobvyklé. Natahoval si přes
hlavu tričko a mumlal přitom cosi, z čeho jsem usoudil, že nemá nejlepší
náladu. Podal jsem mu šálek kávy a zeptal se ho, co se děje.
Zakroutil hlavou a protáhl si krk.
„Snažím se dostat strýce k doktorovi, ale on si nedá říct. Včera mi volala
Cora, že kašle jako blázen, je celý bledý a vůbec vypadá mizerně. Tvrdí, že
je jen nachlazený, ale i když jsem s ním mluvil telefonem, můžu říct, že ten
jeho kašel zní hrozně.“
Věděl jsem, že ti dva k sobě mají opravdu blízký vztah, a protože Nashe
prakticky vychovával strýc Phil, znamenal pro něj víc než jeho vlastní
rodiče. Já jsem o něm jako o člověku mnoho nevěděl, ale podle všeho to byl
správný chlap a kluci o něm měli vysoké mínění.
„Možná je opravdu jen silně nachlazený,“ poznamenal jsem.
Nash přikývl a ukázal na krabičku cigaret, kterou hodil na stůl.
„Tenhle zlozvyk jsem odkoukal od něj, když jsem byl mladší. A štve mě to.“
„Tak s tím přestaň.“
„Snažím se.“
Vzal jsem krabičku a hodil ji do dřezu. Jenže když jsem zapnul drtič
odpadků, Nash zařval, že mě zabije.
„Musíš se snažit víc, kamaráde.“
Rozčileně na mě zíral. „Jsi debil!“
„Už jsem si vyslechl horší věci,“ opáčil jsem klidně. Zakroužil jsem rameny
a prokřupl si klouby na rukou.
„Tak co, jsi připravený vyrazit?“
Pořád se na mě mračil. „Ne. Chci zajet za Philem domů. Uvidím, jestli se mi
podaří přemluvit ho, aby se šel nechat prohlédnout. Aspoň to. A taky mám
dnes objednaného zákazníka na dřívější hodinu.“
„Dobrá.“
Rozloučili jsme se a já jsem zamířil do posilovny. Dával jsem si do těla víc
než jindy – myslím, že jsem se snažil spálit všechny ty zlé vzpomínky, vypotit
neustálý pocit strachu a neklidu, který jako by mi pořád ještě seděl v
žaludku. Když jsem se konečně osprchoval a oblékl si staré džíny a vybledlé
tričko s nápisem ARMY na hrudi, bolelo mě celé tělo. Rozhodl jsem se, že si
dnes vezmu pickup, protože jsem byl opravdu unavený a na to, abych se
vydal do provozu v centru na harleyi, jsem se necítil.
Brite už na mě v baru čekal s obrovským sendvičem. Na oběd bylo ještě
brzy, ale po té makačce v posilovně jsem to přivítal. Chvíli jsme jen tak
klábosili, pak mě představil své kuchařce, paní, která mohla být přibližně
stejně stará jako on a zřejmě byla jeho manželkou číslo dvě, a pak se mnou
probral seznam pravidelných hostů, který se můj unavený mozek snažil mdle
vnímat.
A to nebylo všechno. Měl pro mě připravený ještě jeden seznam, tentokrát
úkolů. Byl impozantní. Chtěl vybrousit, natřít a nalakovat barový pult,
opravit, zpevnit a vyčistit všechny židle a stoly, vybrousit dřevěnou podlahu
a přelakovat ji, odsunout těžké kuchyňské zařízení a celou místnost vystříkat
tlakovou vodou, vyměnit všechna světla, celý bar vymalovat, postavit
pódium a nově uspořádat sklad alkoholu včetně nových regálů. Všechno to
byly práce, které se zdály snadné a nevyžadovaly žádné zvláštní schopnosti,
zkrátka nic, s čím bych si neuměl poradit. Dokonce jsem si troufal zvládnout
všechno za pár týdnů.
Trvalo mi dva dny, než jsem si uvědomil, že v tomhle baru ztvrdnu snad
navěky. Pokaždé, když jsem s něčím začal, přišel ke mně některý z
prošedivělých vysloužilců, a než jsem se nadál, zabředl jsem s ním do
hovoru o tom, co a jak dělat nebo jak by to dělal on, kdo vlastně jsem a u
čeho a v jaké hodnosti jsem sloužil, což nevyhnutelně vedlo k hovoru o všech
těch vojenských věcech, ke vzpomínání a k nekonečnému množství válečných
historek. A než jsem se nadál, byl den pryč a já jsem zjistil, že jsem s prací
moc nepohnul. Zmínil jsem se o tom Britovi, ale on jen pokrčil rameny a
opakoval mi, že až to bude, tak to bude, jako bych měl k dispozici všechen
čas, který na světě existuje. A jako bych nepotřeboval řešit, co se mnou bude
dál, když se už o mě nestará armáda a pokouším se postavit na vlastní nohy.
Snažil jsem se, aby mě to neotrávilo.
Byl pátek pozdě v noci, nebo spíše v sobotu brzo ráno, ležel jsem v posteli a
zíral do stropu.
Bránil jsem se tomu, používat vodku jako uspávací prostředek, ale dnes v
noci jsem litoval, že jsem po ní nesáhl. Naštěstí Nash nebyl doma, protože
tahle noční můra byla tak hrozná, že mě probudil vlastní křik. Byl jsem celý
zpocený, chvěl jsem se a hrozně jsem toužil pořádně se napít.
Přesto jsem to neudělal, jenom jsem ležel a nechal pořád dokola probíhat
hlavou děsivé obrazy,
které mi nedovolovaly klidně spát. Věděl jsem, že to jsou projevy
posttraumatické stresové poruchy v důsledku spousty let strávených ve
válečných poměrech na poušti, a stejně tak mi bylo jasné, že pokud nezmizí,
budu muset vyhledat odbornou pomoc. Namlouval jsem si, že jsem dost silný
na to, abych to zvládl sám, a že to po nějaké době odezní, ale teď už jsem si
tím nebyl tak jistý.
Vstal jsem a napadlo mě, že by mi mohlo pomoct, kdybych se po rozbřesku
trochu proběhl.
Jenže v tu chvíli zazvonil mobil, který jsem měl v nabíječce na nočním
stolku. Cítil jsem, že mi po zádech přejely ledové prsty strachu. Telefonát
takhle brzy ráno nemůže nikdy znamenat nic dobrého. V první chvíli jsem
uvažoval, že tu zatracenou věc nechám vyzvánět, až volání spadne do hlasové
schránky, ale pak jsem si řekl, že nebudu posera a vezmu to. Číslo jsem
neznal, bylo však dlouhé a spojení sotva slyšitelné a podle praskání a šumu
jsem usoudil, že je to odněkud zdaleka.
„Haló?“
„To jsi ty, seržante?“ ozvalo se z druhého konce linky. Nemohl jsem jinak než
se trpce zasmát, i když jsem cítil, že se mi ruka, v níž držím mobil, třese.
„Teď už jsem civil, Churchi. Co se děje?“
Dash Churchill byl můj desátník – i přes špatné spojení a otupělost jsem
poznal jeho protáhlý mississippský přízvuk. Spolu jsme byli povýšeni a
posledních šest let jsme sloužili ve stejné jednotce. Byli jsme v první řadě
vojáci a až potom kamarádi, ale já jsem Dashovi bezvýhradně věřil a bylo
mi jasné, že pokud mi volá z takové dálky bez ohledu na časový rozdíl, navíc
když už nejsem jeho nadřízený, muselo se něco stát.
Spojení se ještě zhoršilo, takže jsem slyšel jen útržky zkreslených slov, něco
jako „špatné zpravodajské zajištění“, „totálně posraná akce“, „ocitli pod
palbou“ a „nastražené výbušniny“. A když jsem zaslechl cosi o povstalcích a
ztrátách na životech, okamžitě jsem přešel do velitelského modu a snažil se
ho přimět, aby mi řekl, co se vlastně stalo. Jenže jediné, co jsem se
dozvěděl, bylo, že by ho stopli, protože jde o věci v utajovaném režimu.
Zaklel jsem, a i když jsem se musel držet, abych s telefonem nepraštil, zeptal
jsem se ho, proč mi vlastně volá, když mi nemůže nic říct. Srdce mi bušilo
tak, že jsem každý tep cítil až v konečcích prstů.
„Tři mrtví a čtyři ve vážném stavu přepraveni letecky do Německa,“ řekl
konečně. „Jsou to naši, tak jsem si myslel, že bys to chtěl vědět.“
Linka oněměla a já nechal telefon vypadnout z ruky na postel. Vzal jsem
hlavu do dlaní a snažil se uklidnit. Pořád jsem opakoval, že už tam nejsem,
že už to nejsou mí muži a není to můj bojový úkol, ale nepomáhalo to.
Pokud to byli chlapi z mé jednotky, věděl jsem jasně dvě věci: že byli příliš
mladí, aby jejich život skončil, a že kdybych neutrpěl to pitomé zranění, mohl
jsem tam být a možná tomu zabránit.
Teď už mi bylo jasné, že uvnitř v domě nemůžu zůstat. Že nemůžu být sám jen
se zmatkem svých nezvladatelných myšlenek o své bývalé četě. A tak jsem se
oblékl, nasadil si sluchátka a
vyběhl ven. Co mi zbývalo? Buď tohle, nebo láhev vodky a být po zbytek
dne k ničemu. Běžel jsem, až mi vyčerpání vymazalo z mysli krev a mrtvá
těla. Běžel jsem, až jsem skoro nemohl a zdálo se mi, že se mi plíce obrací
naruby. Běžel jsem, až mi po tvářích stékaly stružky potu, a nikdo nemohl
říct, že slzy, které se mi hrnuly z očí, pocházejí z něčeho jiného než z
vyčerpání.
Běžel jsem, až mi srdce málem vyskočilo z hrudi a bolelo mě z námahy, ne ze
zoufalství.
Vrátil jsem se domů, dal si dlouhou sprchu a pak začal uvažovat, jestli
nemám zavolat Britovi, že dnes nepřijdu, a na něco se vymluvit. Ale potom
mě vyděsila představa, jak sedím až do večera v tichém bytě a nevím, co se
sebou, a tak jsem se přinutil jít do baru. Když jsem vešel, nikomu jsem nic
neřekl a ani se nedotkl sendviče, který mi tam nechala Darcy. Byl jsem si
jistý, že je na mě jasně patrné, v jakém rozpoložení se nacházím, protože
poprvé od doby, co jsem začal v baru trávit čas, se mi všichni širokým
obloukem vyhýbali. Nikdo za mnou nepřišel vyprávět mi svůj příběh nebo si
jen tak pokecat, všichni po mně jen podezíravě pokukovali koutkem oka.
Dokonce ani Brite se u mě nezastavil, aby se se mnou podělil o svou
moudrost, a nechal mě pracovat, což bylo fajn a možná bezpečnější.
Sundával jsem z jedné zdi v zadní části baru dřevěné obložení. Fungoval
jsem na autopilota, a protože moje mysl byla daleko od zatuchlého
denverského baru, nedával jsem pořádně pozor na to, co dělám. A tak se
stalo, že když jsem se v jednu chvíli o zeď opřel, bylo to právě v místě, kde z
ní vyčníval zrezavělý hřebík. Samozřejmě jsem se lekl a pocítil bolest, ale to
v žádném případě neomlouvalo mou reakci. Hlasitě jsem zaklel a mrštil
kladivem přes celou místnost. Můj vztek tomu ještě dodal sílu, a tak když
kladivo třísklo do jednoho z reklamních neonů s pivní tematikou, roztříštila
se ta věc na tisíc kousků a všude se rozletěly střepy. Znovu jsem zaklel a s
povzdechem sklonil hlavu, jako bych ji už nikdy nehodlal zvednout.
A když jsem po chvíli ucítil na rameni těžkou ruku, ani jsem se nemusel
dívat, abych věděl, že je to Brite.
„Mám dojem, že potřebuješ den volna, synku,“ řekl. Nic víc.
„Dokurvená mise! Nezvládli to a teď jsou tam mrtví. V mé bývalé jednotce.
Mladí kluci, Brite!
Do prdele, kdybych tam byl…“
Povzdechl a odvedl mě k baru.
„Nemohls tam být, protože tvůj život je teď tady. Kdybys byl tam, klidně jsi
mohl být mezi těmi mrtvými. Naštěstí sedíš tady, dáš si panáka a momentálně
se cítíš na hovno. Ale musíš se z toho oklepat a žít dál. Máš někoho, komu
bych mohl zavolat, aby tě odvezl?“
Zavrtěl jsem hlavou, ale dvojitou vodku se sodou, kterou přede mě postavil,
jsem přijal.
„Říkal jste žádné pití, když jsem tady.“ Snažil jsem se dát dohromady, ale
vůbec se mi to nedařilo.
„Vím, jak ti je, Rome. Bolest je děvka, nakonec jí musíš dát všechno, co
chce. Dej si pauzu a snaž se z toho dostat. Každý z nás byl ve tvé kůži,
chlapče. Jenom se chci ujistit, že máš někoho, kdo na tebe dá později pozor.“
Zíral jsem do sklenky a chvíli jen přihlouple mrkal. Pak jsem k němu postrčil
svůj mobil. „Mám.
Bráchu. Zavolejte mu, až bude čas jít. Bude nasranej, ale přijede pro mě.“
Přikývl a položil mobil na obrubu barového pultu. Promnul jsem si unavené
oči a podíval se na něj v naději, že mi dá odpověď aspoň na některou z těch
mučivých otázek, které se mi honily hlavou.
„Myslíte, že to někdy bude lepší?“ zeptal jsem se. Život a smrt, předtím a
potom, tehdy a teď…
Nikdy jsem si nemyslel, že je tak těžké najít pevnou půdu pod nohama. Měl
jsem pocit, jak bych měl přepadnout přes okraj nějakého skaliska, a nedalo
se tomu zabránit. Přitom ten pád by znamenal můj konec.
Brite natáhl ruku a poplácal mě po rameni.
„Nebude, synku. Ale nakonec se s tím naučíš žít, aby tě to nezabilo.“
To je v prdeli, pomyslel jsem si. Vodka byla studená a vedla mě cestou do
zapomnění.
===hoypjKv2drYalEVwQJ+G3ACIV2oNzFMBfLMbwav9S1juMI8zTkKOh
7yIjFVfSHtd
Pátá kapitola
Cora
Přijala jsem platbu od posledního klienta a zamávala Rowdymu, který právě
odcházel, když zazvonil telefon na pevné lince. V pátek jsme měli otevřeno
déle, takže mě to ani moc nepřekvapilo, jenže teď jsem byla ve studiu sama,
protože všichni ostatní už vypadli. Nash se snažil volat Philovi, ale protože
mu to strýc nebral – prý schválně, jak Nash tvrdil –, po posledním sezení s
klientem se sebral a odešel dřív než jindy, aby ho přepadl u něj doma. Rule
zase zmizel hned potom, co mu Shaw v panice volala, že z bojleru uniká
voda a už je zaplavené celé přízemí. Nikdy bych nevěřila, že takový fanatik
filozofie žít podle vlastních pravidel, k níž ho předurčovalo už jeho jméno,
bude tak dbalý o svou domácnost. Takže ve studiu zůstal jen Rowdy, ale jen
do té doby, než skončil se svým zákazníkem.
Číslo na displeji mi nic neříkalo, takže jsem se ohlásila trochu formálněji,
než mám ve zvyku.
„Díky, že voláte tetovací studio Marked. Tady Cora Lewisová. Co pro vás
mohu udělat?“
Následovala pauza, jenom odněkud z pozadí bylo slyšet nezřetelný hluk.
Chtěla jsem se ohlásit ještě jednou a pak hovor ukončit, pokud nedostanu
žádnou odpověď, když na druhé straně linky zazněl drsný mužský hlas.
„Sháním bratra Roma Archera.“
Ztuhla jsem v předtuše, že se něco stalo. „Proč?“ zeptala jsem se.
Znovu bylo chvíli ticho.
„Jsem na správném čísle?“ Z mužova hlasu bylo zřejmě, že nevolá jen tak
pro nic za nic.
„Bratr Roma Archera je Rule, ale právě teď tady není. Mohu mu něco
vzkázat?“
Na druhém konci linky se ozvalo zaklení. „K čertu, s těmihle novými
telefony. Nikdy nevím, jak s nimi zacházet. Má nějaké jiné číslo, na kterém
bych ho mohl sehnat?“
Neměla jsem ve zvyku dávat jen tak komukoliv telefonní čísla našich kluků.
Kdybych to dělala, táhla by se řada dívek schopných všeho odtud až po
Coors Field.
„Můžete mi říct, o co jde? Rome i Rule jsou mí přátelé.“ Úplně pravda to
sice nebyla, ale necítila jsem se přitom špatně.
„Rome má dnes špatný den a potřebuje, aby ho někdo odvezl domů. Myslel
jsem, že nejlíp, kdyby pro něj přijel jeho bratr.“
Svraštila jsem čelo a nervózně zabubnovala prsty do pultu. „Vždyť je teprve
osm hodin.“
Muž na druhém konci linky se zasmál. „Víte, drahoušku, pochybuju, že byste
pochopila, v čem byl tenhle den pro Roma špatný. Mohl bych ho strčit do
taxíku, ale jet s ním nemůžu, protože tady mám plný bar a dnes večer se tu
hraje turnaj. Zkrátka potřebuju, aby se dostal v pořádku
domů.“
Povzdechla jsem, až se mi krátké vlasy vpředu rozletěly po čele. Rule by tam
zajel, kdybych mu zavolala, a stejně tak Nash, ale už teď bylo mezi nimi dost
velké napětí, a tak mi nevycházelo nic jiného, než že se o to budu muset
postarat já a uchránit všechny před nepříjemností.
„Dobrá, přijedu tam sama a snad to nějak zvládneme.“
„A sakra… Poslyšte, drahoušku, nevím, jestli ho znáte, ale je to velkej chlap,
hromotluk, k tomu všemu opilý a v zatraceně špatné náladě. Nechcete to
raději nechat jeho bráchovi?“
Neměla jsem ve zvyku couvat před něčím, co je třeba udělat, ostatně opilý
Rome ve špatné náladě, to pro mě nebylo zas tak nic nového. Neměla jsem z
něj strach. Navíc mně vždycky hnulo žlučí, když mi někdo naznačoval, že na
něco nestačím jen proto, že jsem ženská.
„Ještě uzavřu kasu a hned potom přijedu. Kde to je?“
Dal mi adresu na bar kdesi v odlehlé části města. Znovu ale poznamenal, že
budu potřebovat fyzickou pomoc, abych tak velkého chlapa dostala z baru.
Už mě s tím štval, a tak jsem mu odsekla, že jediný problém vidím v tom, aby
se vešel do mého Mini Cooperu. Rozchechtal se tak, že jsem dostala strach,
aby si neublížil. Když se uklidnil, řekl, že má klíče od jeho pickupu a pomůže
mi ho do něj nacpat. A až ho dopravím domů, můžu se vrátit pro svůj cooper.
To znělo rozumně, i když jsem trochu litovala, že neuvidím obrovského
Roma Archera vmáčknutého do mého miniautíčka. Bylo by to k popukání.
Než jsem vyřídila věci kolem tržby, našla bar, místo k zaparkování a pak taky
vchod do podniku, který neměl žádný vývěsní štít ani jinou identifikaci,
podle které bych zjistila, kam vlastně jít, Romův stav se zřejmě změnil ze
špatného v ještě horší. Seděl zhroucený nad barovým pultem s hlavou
svěšenou, jako by ji už krk nemohl unést, a v tlumeném světle mu na tváři
vyvstávaly tmavé stíny. Vypadal hrozně a na první pohled byl totálně sťatý.
Jeho pěkné oči sotva mžouraly, ústa měl zkřivená do ošklivé grimasy, a i
když byla zapnutá klimatizace, pleť na obličeji se mu leskla potem. Velké
zjizvené ruce, v nichž svíral prázdnou sklenici, se mu třásly a zdálo se, že se
o něčem dohaduje s mohutným vousatým mužem za barovým pultem. Opatrně
jsem se k Romovi zezadu přiblížila a vrhla nejistý pohled na muže za barem,
který vypadal jako otec všech Hells Angels, co jich jezdí po světě.
„Ahoj,“ kývla jsem na něj. „Já jsem Cora.“
Chlapík mě přejel pohledem a zvedl husté obočí. „Panebože, takový
tintítko?“
Byla jsem sice o trochu vyšší než Shaw, ale protože jsem nebyla ani z
poloviny tak tvarovaná jako ona, připadala jsem každému menší a drobnější.
Jenom jsem zvedla ramena a zase je nechala klesnout.
Rome se namáhavě otočil, vytřeštil na mě oči a bylo vidět, že se snaží
soustředit. Nebyla jsem si jistá, jestli mě hned poznal, ale pak se mu modré
oči rozzářily a ústa se roztáhla do opileckého úsměvu. Snažila jsem se dívat
na jeho jizvu na čele, protože když se takhle usmál, byl i ve střízlivém stavu
smrtelně nebezpečný. Právě ta jizva mi připomínala, že mám co činit s
kapitánem Morousem, ne s opilým flirtujícím Romem.
„Rule má doma nějakou havárii s vodou, tak jsem pro tebe přijela já,“ řekla
jsem.
„Kde je Rule?“
Aspoň se mi zdálo, že řekl tohle, protože to znělo, jako by měl na svá ústa
příliš velký jazyk.
Naklonil se ke mně a já jsem ho rychle chytila za paži, aby se na mě nesvalil.
„Musel se o něco postarat, takže se musíš spokojit se mnou.“
Ztěžka se postavil, ale zakymácel se a už už jsem myslela, že spadne a stáhne
mě s sebou.
Naštěstí se mu podařilo udržet se na nohou, i když se musel chytit barového
pultu. Přesto si neodpustil, aby na mě těma dětsky modrýma očima
nezamrkal.
„Jsem úplně hotovej,“ zamumlal.
Přikývla jsem, i když jsem si nebyla jistá, jak to myslí. Mohutný vousáč za
barem nás pozoroval vážnýma tmavýma očima.
„Já vím. Ale teď jedeme domů a tam tě strčím do postele.“ Panebože, vždyť
to vyznělo, jako bych se na to těšila! Znovu jsem si uvědomila, že bych se od
něj měla držet dál. Jenže stačilo, abych se na něj podívala, a mé předsevzetí
bylo to tam.
„Chcete, abych vám pomohl dostat ho do auta?“ zeptal se vousáč.
Zavrtěla jsem hlavou, vzala Roma kolem pasu a snažila se nedat najevo, že
to tak tak zvládám, když se o mě celou svou váhou opřel.
„Pokud ho nedokážu sama dostat do auta, nemám šanci ani dostat ho z něj
ven.“ Vzala jsem klíče, které mi podal, a přitáhla si Roma víc k sobě. „Tak
jdeme, Goliáši.“
„Jestli se dá do rána do pořádku, řekněte mu, že má zítra volno.“
„A co se vlastně stalo, že se tak zřídil?“
Zavrtěl hlavou a přejel si rukou přes nejúžasnější vous, jaký jsem kdy
viděla.
„Co se stalo? To, co se v životě stává, drahoušku. Někdy i těm nejlepším z
nás. Postarejte se o něj. Taky někoho potřebuje, zvlášť teď.“
Chtěla jsem odpovědět, že jsem zvyklá starat se o všechny své kluky, ale už
jsem se k tomu nedostala, protože Rome se rozhodl vykročit ke dveřím.
Objal mě silnou paží kolem ramen, přitáhl si mě tak, že jsem byla
přimáčknutá k jeho hrudi, a zabořil mi nos do vlasů. Takhle jsme zamířili k
východu.
„Krásně voníš,“ zahuhlal.
Když jsem končila ve studiu, obvykle ze mně byly cítit dezinfekční
prostředky, kterými jsem se snažila udržet studio v naprosté čistotě, protože
to byla pro naši práci nutnost. Musela jsem se z jeho objetí trochu vymanit,
abych mohla volně dýchat, ale protože mířil správným směrem a zdálo se, že
je schopen držet se na nohou, nenutila jsem ho, aby se mě pustil. Venku jsem
se ho snažila lehce nasměrovat k lesklému červenému dodgi, který mi ukázal
barman, když se Rome náhle zastavil a chvíli na mě upřeně civěl.
„Vážně máš ty nejkrásnější oči,“ řekl.
„Takže sis toho všiml?“
Jeho huhlání bylo pořád těžko rozumět, ale to, jak se rozzářil, mluvilo jasně.
Napadlo mě, že
opět házím za hlavu rozum a mířím k dalšímu omylu, ale málo platné, i přes
jeho žalostný stav dělala se mnou jeho blízkost divy. Chci říct, že jsem taky
jen člověk, a tu prostou staromódní mužnost bylo těžké ignorovat. Ale
překvapilo mě, že se mu vrátila chuť flirtovat, což bylo zvláštní, protože mě
ani na vteřinu nenapadlo, že bych v něm mohla vzbuzovat něco podobného
tomu, co on vzbuzoval ve mně.
Takhle klopýtavě jsme napůl došli a napůl se dovlekli k autu. Dalo mi chvíli
práci, než jsem ho přiměla, aby mě pustil a nasoukal se do svého obrovského
pickupu. A pak už jsem za ním zabouchla dveře, zatímco on si hučel vlastní
hroznou verzi písničky Simple man od skupiny Lynyrd Skynyrd. Zavřela jsem
oči. Měla jsem spoustu zkušeností s nevrlými opilými kluky, z nichž zvlášť
Rule byl v tomto směru profík, ale v Romových azurových očích bylo cosi
zvláštního, čemu jsem nerozuměla, něco jako hluboký smutek, a proto bylo
přece jen složitější ho zvládnout.
Začínala jsem mít strach, že by se z obyčejného poddajného opilce mohl
během chvíle stát někdo, s kým by bylo opravdu těžké pořízení.
Jeho pickup byl pro mě příliš velký a musela jsem si posunout sedadlo tak
blízko k volantu, jak jen to šlo. Ještě štěstí, že to byl novější model, protože u
některého z těch starších typů s lavicovým sedadlem bych neměla šanci
dosáhnout na pedály. Navíc měl automatické řazení, což bylo taky fajn,
protože jsem už celou věčnost neseděla za volantem auta s řadicí pákou.
Mrkla jsem jedním okem na svého pasažéra – seděl zhroucený s hlavou
opřenou o okno, oči měl zavřené a hruď se mu v pravidelném rytmu zvedala
a klesala. Chtěla jsem ho odvézt do viktoriánské čtvrti, kde bydlel, a požádat
Nashe, aby mi s ním pomohl, když se náhle probral a to, co řekl, ve mně
vyvolalo mrazení.
„Poslední dobou často uvažuju o tom, proč zrovna já.“
Nic jsem na to neřekla a dál jsem vyťukávala zprávu Nashovi, abych zjistila,
jestli je doma.
„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se, když jsem zprávu odeslala. Nechápala
jsem, o čem blábolí. Oči měl stále zavřené, takže jsem si nebyla úplně jistá,
jestli nemluví ze spaní.
„Proč jsem to já, kdo tu pořád je?“ pokračoval. „Proč právě já jsem z toho
vyvázl? Proč se zrovna mně všechny kulky vyhnuly jen proto, abych nakonec
skončil jako neužitečná existence, kterou nikdo nepotřebuje? Čí to byl plán?
Proč zrovna mně Remy nemohl říct pravdu? Proč mi nevěřil?
Proč? Neměl by k tomu všemu existovat nějaký důvod?“
Připadalo mi to nesouvislé a většině toho jsem nerozuměla. Navíc všechno
znělo tak zoufale smutně a skoro jsem se zdráhala uvěřit, že to vyšlo z úst
někoho tak vitálního a kypícího životem. Neměla jsem žádné zkušenosti s tím,
co dělá s člověkem syndrom přeživšího, ale teď jsem začínala chápat, že
Roma doslova stravuje.
„Tenhle hovor bys měl vést s někým jiným, s nějakým profesionálem na tuhle
tematiku, a taky ne ve stavu, kdy ses opil do němoty,“ odpověděla jsem.
„Každý den umírají lidé, kteří by neměli umřít,“ pokračoval, jako bych nic
neřekla. „To není fér.
Ke všemu by měl existovat nějaký důvod, nějaká příčina.“ Měl by, ale
bohužel to tak není, pomyslela jsem si. A kdyby byl střízlivý, muselo by to
být jasné i jemu.
Telefon mi oznámil esemesku, ale musela jsem počkat, až zastavím na
světlech, abych si ji přečetla. Tiše jsem zaklela, protože Nash nebyl doma a
neměl v úmyslu se v dohledné době vrátit. Rula jsem nechtěla otravovat,
navíc jsem se obávala, že by mezi oběma bratry mohlo dojít ke konfliktu.
Takže co teď? Zdálo se mi, že v takovém stavu, v jakém se teď Rome
nachází, ho nemůžu nechat samotného. Nakonec jsem usoudila, že nezbývá,
než abych ho vzala k sobě, uložila ho na gauč a tam ho nechala vystřízlivět.
Jet byl kdesi na cestách a Ayden měla směnu dlouho do noci, takže bych se
musela vypořádat pouze s Asovými otázkami.
„Každý den dochází ke spoustě špatných věcí, které by se stávat neměly,“
poznamenala jsem.
„Bohužel tak to v životě chodí.“
„Ano, bohužel.“
Podívala jsem se na něj – teď už měl oči otevřené a zíral na mě. Nebylo to
příjemné, ocitnout se pod tak zkoumavým pohledem.
„Poslyš, Rome, uvažuju, že tě vezmu k sobě. Chvíli se tam prospíš, já ti
udělám něco k jídlu, a až se dáš dohromady, zavezeš mě zpátky k baru, abych
si mohla vzít své auto. Co říkáš?“
Znovu zavřel oči a ramena se mu zvedla a zase klesla, jako by mu to bylo
jedno. Nerada jsem si starost o něj přiznávala, ale cítila jsem, že deka
zoufalství, která na něm leží, je tak těžká, že by ho mohla udusit.
Dojeli jsme k Washigton Parku, u něhož se nacházel můj pěkný malý domek.
Myslela jsem, že Rome opravdu usnul, ale jakmile motor jeho velkého
pickupu ztichl, otevřel oči a opět se na mě v zšeřelém interiéru vozu upřeně
zadíval.
„Proč jsi pro mě přijela?“ zeptal se.
„Protože mám ráda tvého bratra a on má zase rád tebe. A protože chci, aby to
tak zůstalo.
Umím v těchhle záležitostech jednat mnohem líp než on.“
„V jakých záležitostech?“
Podařilo se mu otevřít dveře, ale když vystoupil, zaklel a pak to žuchlo,
protože ztratil rovnováhu a padl na přední kapotu. Povzdechla jsem a obešla
auto, abych mu pomohla.
„V takových, kdy je někdo zasažený něčím nepříznivým a vylévá si frustraci
na svých blízkých, protože ví, že to přijmou. Můžeme si tím procházet,
kolikrát chceš, kapitáne Morousi, ale mně tím strach nenaženeš.“
Nebyla to tak docela pravda, protože neklid, který ve mně vyvolával, mi už
teď naháněl strach, ale to nikdo nemusel vědět. Navenek jsem vždycky byla
pevná jako skála, ale nikdo netušil, že uvnitř každý den bojuju s
pochybnostmi a obavami, jež ve mně zanechalo zhroucení mého snu o
dokonale naplánované budoucnosti a o štěstí až na věky. Vždycky jsem těžce
nesla, že vyrůstám sama, a když jsem poznala Jimmyho, myslela jsem si, že
už nikdy nebudu bez pevného pouta k někomu, kdo ke mně patří. A když
potom tenhle pocit jistoty padl, neměla jsem nejmenší chuť dávat v sázku své
srdce a sny kvůli někomu, kdo není ochotný poskytnout mi navždy stabilitu a
naději na rodinu.
Chvíli jsme na sebe hleděli, ale pak sklonil hlavu. „To je dobře, protože
poslední dobou mám
strach především sám ze sebe,“ zašeptal tak tiše, že kdybych neviděla, jak se
mu pohybují rty, myslela bych si, že se mi to jen zdá.
Nevěděla jsem, co na to říct, tak jsem ho chytila za paži a napůl ho táhla,
napůl vedla do domu.
Asa ležel opřený o loket na pohovce a prohlížel si něco na počítači.
Přísahala bych, že když nás uviděl, mihl se na jeho tváři provinilý výraz.
Vrhl na nás tázavý pohled a začal vstávat. Mávla jsem směrem k němu rukou,
aby klidně seděl, a vedla jsem Roma přes obývák do své ložnice.
„Uložím ho u sebe pro případ, že by potřeboval blízko koupelnu. Jenom se
trochu prospí, aby se sebral.“
Obě Asova světlá obočí se zvedla. „Tos ho nemohla odvézt k němu domů?“
„Teď to nešlo.“
Rome zakopl, a když se opřel o zeď, shodil fotku, na které jsem byla s kluky
ve studiu. Ještě že se mi podařilo obrázek chytit, takže se nerozbil, ale už
jsem nebyla dost silná na to, abych udržela Roma. Vpotácel se do dveří
ložnice a v podstatě se na mou velkou postel zhroutil. Ještě jsem se s ním
musela chvíli lopotit, než se mi podařilo vytáhnout zpod něj růžovou
přikrývku a přehodit ji přes jeho mohutné tělo. Zhluboka dýchal a oči měl
zavřené, a tak jsem se už nesnažila uložit ho, aby ležel pohodlněji, a už vůbec
ne říct mu, kde je koupelna a toaleta. Prostě jsem ho nechala s tím, že to
nejlepší pro něj je teď spánek.
Asa byl pořád v obýváku, jenom počítač už měl vypnutý a zřejmě čekal, až
se vrátím.
„Co to má, proboha, znamenat?“ zeptal se.
Povzdechla jsem a klesla na pohovku vedle něj.
„Byl v baru a opil se. Barman zavolal do studia a sháněl Rula, aby ho
odvezl. Už jsem zůstala ve studiu sama, a protože se Rule a Rome pořád
ještě usmiřují, rozhodla jsem se zvládnout to sama. Jenom jsem netušila, že
je tak sťatý.“
„A proč se tak zřídil?“
„To je složité. Chci, aby se tady dal trochu dohromady, a pak ho pošlu pryč.
Zdá se, že se pár nocí nevyspal; doufám, že z něj ten alkohol vyprchá, aby
byl schopný dostat se domů sám.“
„Ty jsi vážně dobrá holka, Coro.“
„Občas mám takové záchvaty. Cos dělal na počítači, když jsme přišli?“
Oči barvy vyzrálého bourbonu po mně blýskly. Asa byl typ šťastlivce, který
si uměl každého získat, ale já jsem mu ani trochu nevěřila, stejně jako jsem
nevěřila Romovi.
„Nic. Jen jsem si něco hledal,“ zabručel.
„Něco takového, co tě dostalo do špitálu? Ayden tě zabije.“
„Vůbec ne. Takový blbec nejsem. Jedna tvrdá lekce mi stačí.“
„Proč si myslím, že kecáš?“
„Protože jsi moc chytrá na ženskou, která vypadá jako postavička z kreslené
pohádky.“
Usoudila jsem, že víc už z něj nevytáhnu, takže jsem vstala, šla udělat pro
oba sýrové sendviče a přinesla s nimi dvě piva. Docela ráda jsem se s Asou
bavila, i když se mi dnes zdál trochu roztěkaný, ale někdy kolem půlnoci
jsem už začínala být z celého toho dne unavená. V mé
ložnici bylo pořád ticho – žádné zvuky, které by naznačovaly, že se Rome
probouzí, jsem nezaslechla. Asa řekl, že se půjde do svého pokoje dívat na
televizi, aby unikl řečem, kterými by ho zase zahrnula Ayden, až se vrátí z
práce. Když byl Jet víc než pár dní pryč, měla tendenci stávat se tak trochu
postrachem svého okolí, a nejhůř to obvykle odnášel její starší sourozenec.
Věděla jsem, že od té doby, co Jet trávil tolik času na cestách, zůstávala
nerada sama, ale zabývat se napjatou dynamikou jejich sourozeneckého
vztahu bylo jako sledovat reality show bez úlevy při reklamních vsuvkách.
Usoudila jsem, že nebude nic proti ničemu, když Romovi přenechám svou
postel na celou noc a vyspím se na gauči. Byla jsem malá a gauč obrovský,
takže to pro mě nemuselo být žádné velké nepohodlí. Potřebovala jsem se
však dostat do své koupelny a dát si po celém dni rychlou sprchu.
Popřáli jsme si s Asou dobrou noc a já vešla po špičkách do zatemněné
ložnice. V určité fázi přechodného stavu bezvědomí se Romovi podařilo
nejen přesunout do středu postele, ale také skopnout boty a svléknout si
tričko. I když mi bylo jasné, že nedělám dobře, musela jsem se nad ním na
chvíli zastavit a dívat se, jak leží roztažený na mém růžovém povlečení. Bylo
to tak zvláštní. Zírala jsem jako omámená na tu dokonalou ukázku pevného
mužského těla, vystaveného mým očím v dráždivém kontrastu s naprosto
ženským prostředím. Chtělo to muže, jako byl Rome Archer, aby všechny mé
ženské věci nabyly toho správného významu.
Jednu ruku měl rozhozenou na stranu, zatímco druhou si podložil pod hlavu.
Když jsem přejížděla pohledem po těch liniích vyrýsovaných svalů a šlach,
cítila jsem, že se mě zmocňuje vzrušení. Připadala jsem si jako voyeur.
Věděla jsem, že bych na něj neměla tak okatě zírat, když leží a neví o světě,
ale také jsem se nemohla přimět, abych pohled od něho odvrátila. Nikdy
jsem neviděla skutečného „živého“ muže s dokonalou hrudí do véčka, které
se zužuje dolů a v tmavých chloupcích mizí v džínách. Myslela jsem, že
takovou figuru mají pouze modelové předvádějící mužské spodní prádlo, a
možná někteří profesionální sportovci. Jenže teď, ach bože, leželo takové
tělo přede mnou, dokonalé tělo Roma Archera se stejně vyrýsovanými
břišními svaly a s lehce opálenou kůží – tělo, které vypadalo jako vytesané z
kamene. Byl ukázkovým příkladem všeho, co je na muži krásné. Byl stavěný
jako bůh, a i když se mi to nechtělo připustit, nikdy jsem neviděla nic, co by
v mé posteli vypadalo lépe.
Jenže i na tomhle skvělém těle bylo dost toho, co bych nejradši neviděla. I v
slabém světle, které sem padalo z chodby, byla patrná velká jizva, jež se mu
táhla po rameni až ke krku. Byla svraštělá, širší než moje ruka a zdálo se, že
musí pořád ještě bolet. Na druhé straně hrudního koše měl zase škaredý rudý
šrám, dlouhý možná dvacet centimetrů, který však vypadal, jako by se teprve
hojil. A pak mi pohled padl na ošklivou bílou linii, jež se mu klikatila od
pupku a mizela pod horním okrajem džín. Přitom tohle všechno jsem viděla
jen na přední straně jeho úžasného těla.
Byla jsem zvyklá pohybovat se mezi muži a ženami, kteří si nechávali tělo
pokrývat znaky a obrazci, aby definovali svou individualitu a konstatovali,
že jejich kůže patří jen jim. Právě proto
mě při pohledu na ty jizvy, na to, co na svém těle nesl, aniž se k tomu sám
rozhodl jako naši klienti, napadlo, jak se asi cítí, když je tak poznamenaný
proti své vůli. Na druhou stranu jeho kůže byla obrazem jeho života; rozhodl
se stát vojákem, mužem, který bojuje za svobodu druhých, a památku na to si
s sebou ponese po zbytek života. Byla to zcela jiná modifikace těla než
tetování.
Zatřepala jsem hlavou, abych se vzpamatovala. Panebože, já na něj takhle
civím, a on o tom nemá tušení. Ani sebou nepohnul, když jsem si hledala
vytahané tričko a kraťasy, abych nespala v obýváku v noční košili. Na
sobotní večer bylo ještě brzy, ale všichni už spali a Ayden si příliš
nepotrpěla na společnost, když byl Jet pryč, a tak mi zbývala jen televize,
třebaže i tu jsem brzy vypnula. Vrátila jsem se do svého pokoje, abych si
vzala nabíječku na mobil, která ležela na nočním stolku hned vedle Romovy
hlavy. Neměla jsem strach, že ho vzbudím, protože pořád spal jako zabitý.
Aspoň se mi to zdálo. Jenže najednou jsem ucítila, že mě za paži chytila silná
ruka.
Vykřikla jsem leknutím, ale to už mě ruka strhla dolů a padla jsem zády na
postel. A znovu jsem vyjekla, když mě kolem pasu obemkla Romova paže,
která mu visela přes okraj postele, a táhla mě k sobě, dokonce pod sebe,
když se na mě zpola převalil. Vážil jako cent, a ať jsem se vzpírala jak
chtěla, nebylo to nic platné. Jeho tmavá hlava se mi zaryla do ohbí krku a
ucítila jsem, že mě šimrají jeho dlouhé řasy, i když měl oči pořád zavřené. A
přestože jsem se kroutila a snažila se z jeho železného sevření vymanit,
dýchal klidně a hruď se mu zvedala a opět klesala, jako by nevěděl o světě.
„Rome.“ Poklepala jsem ho ze strany na hlavu a na krku jsem ucítila, že
svraštil čelo. „Pusť mě, musím vstát.“
Znovu jsem se pokusila vyprostit z jeho objetí, ale jenom něco zamumlal a
sevřel mě ještě pevněji. Jenže tím to neskončilo. Vsunul mi jednu nohu mezi
stehna a držel mě, jako by mě za žádnou cenu nechtěl pustit, navíc jsem
ucítila, že se mi široká dlaň jeho druhé ruky ocitla na zadku. Teď už otočil
hlavu, otřel se tváří o můj spánek a povzdechl. Na okamžik jsem s ním
přestala bojovat a podívala se na něj, protože ten povzdech byl tak
rezignovaný, že mě to doslova zabolelo.
Musel vážit nejmíň dvakrát tolik co já, ale stále se mě držel, jako bych byla
jeho záchranné lano.
Anebo taky živý plyšový medvídek. Ale ať to bylo cokoliv, co se mu ve
spánku honilo hlavou a nedovolovalo mu spát, tím, že se ke mně tak tiskl, to
držel od sebe dál. Aspoň se mi to zdálo.
Uvažovala jsem, co dělat. Teď už jsem litovala, že jsem tomu barmanovi
nedala Rulovo číslo a nenechala ho, aby si s tím nějak poradil. Jenže jako
obvykle mi nedalo, abych se do toho nenapletla. Žádný dobrý skutek
nezůstane bez trestu.
Bylo mi jasné, že nemám šanci se z jeho objetí dostat, leda kdybych ho kopla
kolenem mezi nohy nebo ho udeřila do obličeje, abych ho probudila. Ale to
se mi zdálo příliš tvrdé. Vždyť mi ho vlastně bylo líto. Věděla jsem, že se
neopil jen tak pro nic za nic, že s něčím bojuje, a to, co se snažil zahnat
alkoholem, v něm je pořád. Nakonec jsem si řekla, že mě nezabije, když budu
jen
klidně ležet a počkám, až mě pustí sám. Navíc jsem se tak mohla těšit ze
vzrušujícího pocitu, že se ke mně tiskne pevné mužské tělo. Kdo ví, jestli
ještě někdy budu mít možnost něco takového zažít. Můj sexuální život v
posledních několika letech byl tak chudý, že jsem se skoro styděla na to
pomyslet. Občas se v něm sice nějaký muž vyskytl, ale ne takový, abych s
ním chtěla být třeba jen o minutu déle, než bylo nutné, a žádný se nemohl
fyzickou dokonalostí ani rovnat tomu, kdo mě teď pod sebou svíral jako
lapenou kořist.
Rezignovaně jsem povzdechla a snažila se udělat si aspoň tolik místa, abych
mohla dýchat.
Jenže Rome mě podvědomě sevřel ještě silněji a znovu si mě přitáhl víc k
sobě. Vzdala jsem to a objala ho jednou rukou kolem ramen. Měl je tak
široká, že jsem stěží dosáhla na opačnou stranu. Druhou ruku jsem mu
položila na bok, těsně nad tu hojící se ránu. Takhle jsem ležela s pohledem
upřeným na strop a uvažovala, že by mu mohlo být nepříjemné, až si
uvědomí, že není sám, a třeba mě každou chvíli pustí. Konečně jsem
zaslechla vrznout domovní dveře a pak Aydeniny kroky v chodbě, takže už
muselo být po druhé hodině. A moje lidská deka se ani nepohnula. Už jsem
tedy ležela přišpendlená k posteli déle než dvě hodiny, a nevypadalo to, že
bych se z toho mohla před svítáním dostat.
Pořád jsem se tedy dívala z boku na jeho spící obličej a s údivem
registrovala všechny ty drobné škrábance a poranění, kterých měl všude
bezpočet. Jizva nad obočím vypadala opravdu ošklivě.
Táhla se mu až k linii vlasů a v drobnějších jizvách se ztrácela nad spánkem.
Musel mít velké štěstí, že přitom nepřišel o oko. Bylo to, jako by měl na
svém těle vytetovaný obraz svého tvrdého a nebezpečného života, aby to celý
svět viděl a posuzoval ho podle toho. Tím bylo pro mě ještě obtížnější
pochopit ho, a abych řekla pravdu, už mě to všechno unavovalo. Mou
poslední myšlenkou předtím, než jsem boj s ním vzdala, bylo, že za všechny
ty roky, co jsem byla s Jimmym v posteli, mě ani jednou nedržel tak pevně
přitisknutou k sobě, jako by mě už nikdy nechtěl pustit.
Nebyla jsem si jistá, co mě probudilo, jestli to bylo slunce prosvítající
žaluziemi či pocit, jako bych byla uprostřed léta přikrytá elektricky
vyhřívanou dekou, nebo jsem už prostě nemohla ignorovat skutečnost, že
nejsem ve své žensky růžové posteli sama. Zamžourala jsem před jasným
ranním světlem, ale jediné, co jsem už celé dny viděla, byla modrá barva.
Taková, kterou žádná slova nedokáží popsat a která je tak žhavá a jasná, že
jsem začínala mít obavu, aby mě zaživa nespálila. Otevřela jsem ústa, abych
se Roma zeptala, jak se cítí, a řekla mu, aby mě, panebože, už konečně pustil.
Ale nic z nich nevyšlo. Jen jsme se na sebe dívali a oba si uvědomovali, že
na sobě skoro nic nemáme. Cítila jsem, jak v místě, kde se naše hrudníky
dotýkaly, buší jeho srdce proti mému srdci, jak mu dech vzdouvá a zase
nechává klesat hruď a jak se tvrdost jeho erekce tiskne k vlhké hebkosti mezi
mými stehny, téměř vůbec nechráněné malými šortkami na spaní. V každém
případě to byla kompromitující situace a vzhledem k tomu, že jsme byli vůči
sobě prakticky cizí, můj obvykle hbitý jazyk jen velmi těžko hledal cokoliv
na obhajobu.
Ruka, která mi spočívala na zadku, se pohnula a už jsem myslela, že se
konečně ode mě odtáhne. Doufala jsem však marně. Místo toho se druhou
rukou opřel, aby ze mě poprvé za
dlouhé hodiny pozvedl své masivní tělo, a když volnou ruku zvedl, náhle
jsem strnula. Protože jí jemně, jemňounce přejel po spodním rtu mých úst,
která jsem měla otevřená jako nějaká hlupačka. Panebože, nikdy bych
nevěřila, že tak velké a tvrdé ruce dokáží být tak citlivé a jemné! Užasle jsem
vzdechla.
Věděla jsem, že bych měla něco říct. Anebo on by měl něco říct. Jenže ani
jeden z nás se na to nezmohl, a když se ty krásné smutné oči přiblížily k mým
očím, když ta ústa obklopená náznakem sexy strniště klesla a přitiskla se na
má ústa, jediné, co jsem mohla dělat, bylo ležet tam a přijmout to jako
nevyhnutelnost. V životě mě líbalo mnoho mužů, dobrých i špatných, těch,
kteří se mi líbili i nelíbili, mužů, s nimiž jsem strávila pouhou minutu nebo
jsem je znala celé roky, ale žádný z nich mě nepolíbil tak jako tenhle. A když
se jeho ústa dotkla mých rtů, něco se stalo. Můj mozek zkratoval, můj zdravý
rozum a základní instinkty si vzaly volno, a tak mi zůstal jen chumel
rozbouřených hormonů a touha tak palčivá, že když mi začala pod kůží
pulzovat, skoro to bolelo.
Cítila jsem se jím zcela obklopena a pohlcena. Byl všude kolem mě a já jsem
se nedokázala ani pohnout. Věděla jsem, že bych mu měla říct, aby přestal, že
to není v pořádku. Nechtěla jsem se do něčeho takového pouštět, navíc jsem
měla pocit, že je stále ještě rozervaný a to, co se včera večer pokoušel
zahnat pitím, v něm pořád sedí. Jenže žádná slova mi nepřicházela, a i kdyby,
zřejmě bych je nevyslovila. Teď už se pevně přisál k mým ústům a jazykem
mi divoce vnikal do úst. Ani jeden jsme neměli tolik vlasů, abychom se za ně
mohli tahat, takže mi nezbylo než ho chytit za uši, abych ho udržela tam, kde
byl. Věděla jsem, že bych se mu měla bránit, ne ho naopak tisknout k sobě,
ale nebyla jsem toho schopná. Co jsem mohla zmoct proti jeho síle a proti
těm očím, které mě držely ve své moci?
Poddávala jsem se jeho polibkům, vlastně jsem na ně odpovídala a líbala ho
i já, protože to bylo jediné, co jsem mohla dělat. Přejela jsem jazykem jeho
jazyk, ovinula mu paži kolem krku a tak jsme se hltali navzájem. Jinak to
popsat nedovedu. Zmítali jsme se v objetí, hrubá džínovina jeho kalhot se
třela o mé nahé nohy a jeho ruce mě svíraly tak, že bych se nedokázala
vymanit, ani kdybych chtěla. Ani jeden z nás to nedokázal zastavit. Divoce
jsme se líbali, přisávali se k sobě a kousali se, až se v jednu chvíli něco
zlomilo, žár vášně nás zbavil všech zábran, a tak když ze mě jeho netrpělivé
ruce začaly stahovat tričko, ani mi nenapadlo protestovat, jenom jsem
obemkla nohama jeho štíhlý pas a poddala se mu.
Došlo k tomu moc rychle, a to bylo špatně. Tohle nebyl muž, na kterého jsem
čekala. Byl tak vzdálený mým představám o dokonalém partnerovi, jak jen to
bylo možné, ale to byl argument pro rozum, ne pro mé smysly, protože ty se
při každém jeho dotyku chvěly sladkou bolestí. Stáhl mi přes hlavu tričko,
hodil ho pryč a já jsem jen vzdechla. Nebyla jsem s mužem nahá tak dlouho,
že už jsem téměř zapomněla, jaké to je, navíc nechat se svléknout tímhle
mužem mi pořád nahánělo strach. Zatímco jeho tělo bylo hladké a samý
vyrýsovaný sval, to mé pokrývaly složité barevné obrazce, z nichž tu a tam
vystupovala mateřská znaménka. Na celé levé straně hrudního koše jsem
měla vytetované samé liliové květy, jež teď zářily všemi jasnými barvami, co
jen existují, a tyčinka každého květu byla ozdobená transdermálním
piercingem. Měla jsem v nich čtyři nebo pět malých imitací drahokamů, které
se na slunci uprostřed každého květu blýskaly. Byla jsem si jistá, že něco
takového seriózní voják nikdy předtím neviděl, ale to ho nezastavilo. Hodil
mé tričko za sebe a dotkl se špičkou ukazováku jednoho kamínku. Zachvěla
jsem se vzrušením. Stále jsme si neřekli jediné slovo a věci se nám vymykaly
z rukou. Šance, že se z toho nějak elegantně vykroutím, se rychle ztrácela.
Opřela jsem se dlaní o jeho hruď a snažila se uspořádat nezvladatelné
myšlenky, z nichž se mi točila hlava. Potřebovala jsem na chvíli vydechnout,
abych si připomněla, že jsme dva cizí lidé, kteří nemají téměř nic společného
a za normálních okolností existují každý v jiném světě. Jenže on mi to
nedovolil a dál přejížděl palcem mezi malými kamínky na mé hrudi. Nezdálo
se, že by ho všechna ta barevná změť na mé kůži vyváděla z míry, vlastně ode
mě ani na okamžik neodpoutal pohled hypnotizujících očí. Položil svou
obrovskou dlaň na ruku, kterou jsem se opírala o jeho hruď, a ještě víc ji k
sobě přitiskl. Nesnášela jsem, když se mě někdo snažil ovládat, ale teď se se
mnou něco dělo, nebo spíš s námi oběma, a já jsem to nemohla zastavit.
Dělal si se mnou, co chtěl. Stále mou ruku držel a táhl si ji dolů přes hrudní
kost, přes napjatou plochu břicha, zvlněnou břišními svaly, přes pupek a dál,
až se zastavil u tuhého okraje kalhot.
Teprve teď mě pustil, opět ruku zvedl a začal mi přejíždět palcem po tváři.
Pochopila jsem, že mi dává možnost couvnout, pokud bych to chtěla udělat;
tenhle drsný voják mi řekl, co mi žádný jiný muž, s nímž jsem kdy šla do
postele, říct nedokázal, a nepotřeboval k tomu jediné slovo.
Balancovala jsem na hranici zdravého rozumu, logického úsudku a
mravnosti; všechny tyhle hodnoty jsem potřebovala sebrat, abych ten
nerozum zastavila. Byly sice neurčité, mlhavé, ale viděla jsem je a Rome mi
dával šanci chytit se jich, pokud se jich chci držet. A já jsem si najednou
uvědomila, že ta obehraná písnička o dobrém chlapovi musí být pravdivá.
Nenaléhal na mě, nesnažil se využít své fyzické výhody a přemoct mě,
třebaže klidně mohl, kdyby k tomu měl sklon. Nabízel mi, abych se rozhodla
sama, a já jsem se chystala překvapit nás oba, neboť jsem nebyla schopná
odolat kouzlu toho, co mi pulzovalo pod konečky prstů. Chtěla jsem ho vidět,
dotknout se ho a zjistit, jestli je tak velký a tvrdý jako ostatní části jeho těla.
Uchopila jsem okraj jeho džín a rozepnula knoflík.
Ostře sykl mezi zuby a sklonil hlavu, aby mohl vzít do úst bradavku mého
prsu.
To, jak se k ní přisál, vlhkost jeho úst a škrábání ranního strniště na kůži ve
mně vyvolalo tak úžasný pocit, že jsem zaklonila hlavu a celá se prohnula,
jako bych se mu chtěla ještě víc vzdát.
Příroda ke mně nebyla moc štědrá, moje prsa byla stejně malá jako celé mé
tělo, ale nesmírně citlivá. Když přejížděl jazykem přes chvějící se hrot
bradavky, když lehounce skousl její citlivou tkáň, definitivně mě měl. Teď už
jsem všechny myšlenky na to, jestli dělám nebo nedělám dobře, hodila za
hlavu. Už jsem si neříkala, že ho vlastně neznám, jenom jsem něco chtěla a
potřebovala, a on se mi to chystal dát. Bylo rozhodnuto.
Našla jsem zip jeho kalhot, potáhla ho dolů a začala mu džíny namáhavě
stahovat. Pod nimi už neměl nic, a to mě dostalo ještě víc. Ani ho nenapadlo
se stydět, naopak se pozvedl a sám si
kalhoty stáhl úplně. Odkopl je na zem na mé tričko, a když se znovu vracel ke
mně, stačila jsem zahlédnout, čím ho příroda obdařila. Vytřeštila jsem oči.
Nebyla jsem prudérní, koneckonců s mužskými genitáliemi jsem přicházela
do styku už ve své profesi, takže jsem jich viděla spoustu všech tvarů a
velikostí. Jenže Rome nosil v kalhotách něco, o čem jsem si nebyla jistá,
jestli to už anatomie někdy u někoho stvořila. Nemusím opakovat, že Rome
byl obrovský ve všech ohledech a já zase ve všech ohledech malá. V tu
chvíli mě znovu napadlo, že bych měla být rozumná a chovat se zodpovědně,
ale než jsem se k něčemu takovému odhodlala, stáhl ze mě šortky, po nich i
kalhotky, a než se mě stačila zmocnit panika, ležela jsem pod ním nahá. Jenže
i když jsem byla tak vzrušená a zdálo se mi, že jsme oba tak rozpálení, že v
příštích okamžicích musíme splynout v jedno tělo, přesto jsem si nedovedla
představit, jak by se do mě mohl vejít.
Cítila jsem mezi nohama touhu a vlhkost vzrušení a musel to poznat i on,
protože mu v očích zaplály kobaltové jiskry. Přesto ať byl jakkoli sexy a
žhavý a ať jsem já už zcela podlehla touze, stále jsem neviděla možnost, jak
by se s tím svým obrovitým vybavením mohl dostat do mě.
A mé obavy na mě musely být znát, protože obočí pod jizvou vyskočilo
vzhůru a strnul. Přestal mě hladit a vzrušovat, přestal mě líbat na krk a
dotýkat se květů na mém boku, jenom se na mě díval a já jsem jako
fascinována zírala, jak mu ze spánku stéká kapka potu na tvář a pokračuje po
krku až na prsní sval, který vypadal, jako by patřil mramorové soše. Takové
sebeovládání, takovou pevnou vůli jsem neznala, takže jsem jen sledovala,
jak se ta kapka zastavila až na bradavce.
„Rome, to nepůjde,“ vyhrkla jsem přiškrceným hlasem, jako bych neměla sto
let v ústech vodu.
Bylo to tak trapné, jako bychom se snažili o sex poprvé a já jsem nevěděla,
co dělat s ním ani se sebou. Chtěla jsem, aby to vyznělo jako legrace a trochu
jsme se vzpamatovali, ale cítila jsem, že v tom je strach. Přitom mi bylo
jasné, že nepochází jen z toho, že ho má mnohem většího než kterýkoliv muž,
s nímž jsem se kdy ocitla v posteli.
Obočí nad jizvou mu vylétlo ještě výš a na tváři se mu mihl lehký úsměv.
Zřejmě má slova pochopil spíš jako výzvu než výraz strachu, protože v příští
chvíli upřel všechnu pozornost k vlhkému a roztouženému místečku v mém
klíně. Jedním stehnem mi jemně roztáhl nohy, pak mě pozvedl v bocích a
vnikl prsty do citlivých záhybů, které reagovaly, jako by je jeho dotyk
elektrizoval. Věděla jsem, že ho čeká další překvapení. Zatajila jsem dech a
ucítila, že se jeho zkoumající prsty dotkly malého ocelového kroužku,
skrytého tam dole.
Na okamžik strnul. Piercing nad klitorisem jsem měla už celou věčnost.
Začala jsem s tím v době, kdy jsem si myslela, že je to dráždivé a cool, a pak
už jsem si to nechala kvůli těm ze svých partnerů, kteří potřebovali trochu
pomoct, aby se dostali do ráže. Rome to nepotřeboval, ale nelekl se toho ani
se tím nenechal vyvést z míry. To jsem poznala vzápětí, když za kroužek
lehce potáhl a vyvolal ve mně bouři pocitů. Vytřeštila jsem oči a vydechla
jeho jméno. To ho povzbudilo, a když viděl, co to se mnou dělá, dál si s
kluzkým kroužkem hrál a vysílal z mého klína do celého těla jednu vlnu
mučivé slasti za druhou. Dotýkal se mě, hladil mě a neúprosně mi třel
palcem nejen kroužek ale i malý zduřelý hrbolek pod ním. Připravoval si mě,
jak to
nedělal žádný muž před ním, a právě když jsem se zmítala a zarývala paty do
matrace naprosto zbavená vůle, posunul si mě pod sebe a začal své
ztopořené, vzpínající se mužství tisknout do mého klína. Nebyla jsem na to
připravená, přesto než jsem se nadála, byl ve mně celý a já jsem myslela, že
se tím, co jsem cítila a viděla zářit v jeho očích, udusím.
Vteřinu zůstal tak, jako by čekal, jestli se nezačnu bránit nebo mu neřeknu, že
to už je moc a dál nechci. Kdykoliv jindy bych jeho ohleduplnost ocenila, ale
právě teď jsem měla chuť ho uškrtit.
Cítila jsem se zahnaná do kouta a ještě jsem si to užívala. Bylo to něco, co
jsem v sexu nikdy nezažila a co to celé dostávalo na zcela jinou úroveň.
„Je to dobré?“ zamumlal.
Byla to zatím jediná slova, která řekl od chvíle, kdy všechno začalo, a
vlastně to bylo jen vydechnutí. Věděla jsem, že kdybych řekla ne, že to bolí a
že jsme se dostali příliš daleko, určitě by couvl a bez dalších otázek by
všeho nechal, takže to byla neovladatelná touha, co mě přimělo nepatrně
kývnout na souhlas a ovinout mu paže kolem krku. Chtěla jsem poznat, jak to
dokončí, vědět, co se stane s těma nádhernýma očima, když se dostane na
vrchol. V každém případě jsem v tom už byla a nemělo smysl, abych se to
snažila zastavit.
Začal pomalu, asi se opravdu bál, že by mi tou svou zbraní mohl ublížit, ale
naštěstí odvedl skvělou práci předtím a perfektně mě připravil, takže jsem se
pod ním brzy začala neklidně zmítat a nutit ho, aby se pohyboval rychleji a
přitvrdil, aby popustil uzdu své vášni. Bezpečně poznal, co chci a co
potřebuju. Díval se na mě, upřeně mi hleděl do očí, a než jsem si stačila
uvědomit, co dělám, obemkla jsem ho nohama a on do mě bušil s takovou
divokostí, jako by se mě snažil dostat na druhou stranu matrace. Bylo to
úžasné.
Svaly na krku měl napjaté jako provazy, široká hruď se mu leskla potem a
bicepsy se mu boulily, že jsem od nich nemohla odtrhnout pohled. A ty oči!
Panebože, jeho oči zářily jako ohňostroj, o který na Den nezávislosti přišel.
Z jejich středu sršely stříbrné jiskry pronásledující tmavě modré blesky, a
když pak na vrcholu prudce vydechl, nechal klesnout hlavu na ohbí mého
krku. Dával pozor, aby se na mě nezhroutil celou svou váhou. Ještě mi sundal
nohy zpátky dolů a pak se pomalu a opatrně vytáhl, až jsme přitom oba
hlasitě vzdechli.
Po chvíli se převalil na záda a potom jsme jen mlčky zírali do stropu a ztěžka
oddychovali.
Nevěděla jsem, co říct. Ve všech mých představách o tom, jak bude můj život
vypadat a kdo by v něm měl stát vedle mě, se nikdy ani letmo nemihl někdo
jako Rome Archer. Zdálo se, že mi svou mohutností nejen zakrývá výhled na
to, co je bezprostředně kolem mě, ale na všechno další, co stojí na obzoru a
čeká na mě v budoucnu. Začínala jsem tušit, že Rome je problém, který bude
zatraceně těžké ignorovat, i když jsem si umiňovala, že se o to budu snažit,
dokud nepřijdu na to, co jsem právě udělala a co to znamená pro všechny mé
pečlivě zkonstruované plány.
===hoypjKv2drYalEVwQJ+G3ACIV2oNzFMBfLMbwav9S1juMI8zTkKOh
7yIjFVfSHtd
Šestá kapitola
Rome
Myslel jsem, že je to sen. Někde mezi mlžným závojem, v němž jsem viděl
jen krev a smrt, a odporným pocitem, že jsem totálně zlitý, se mi zdálo, že
přišel skřítek a z toho všeho mě vysvobodil. Po pátém nebo šestém panáku už
bylo všechno rozmazané. Uvědomoval jsem si jen to, že alkohol zatemňuje
mysl, a taky jsem nejasně vnímal Britovy jemné připomínky, že všechna
hovna na světě nepadají jen na mou hlavu. To bylo jediné, co mě ještě
drželo.
Otevřel jsem oči, a protože mě do tváře praštilo to zatracené slunce, chvíli
jsem se nemohl zorientovat. K čertu, vždyť jsem sotva věděl, kdo jsem; hlava
mi třeštila, žaludek hrozil katastrofou a pak už jsem jen zíral, protože všude
kolem mě bylo všechno růžové. A ještě něco.
Neměl jsem tušení, jak k tomu došlo, ale pod sebou jsem měl ženskou se
všemi měkkými ženskými tvary, která voněla jako cukrová vata a záplava
květin. Musel to být sen, protože v reálném světě bych se po tak posraném
dni, jímž vyvrcholily všechny posrané dny předtím, těžko mohl probudit a
vidět, jak se na mě s obavami, ale i s obdivem dívají ty úžasné dvoubarevné
oči. Samozřejmě že to musel být sen, a protože jsem snil, hodlal jsem dělat
to, po čem jsem tak hrozně toužil od chvíle, kdy mě nazvala kapitánem
Morousem a ušklíbala se na mě, jako by už znala všechna má temná, špinavá
tajemství. Chtěl jsem ta drzá ústa líbat tak, že by ani jeden z nás nemohl
dýchat, a líbat je dál, až by mě přestala bolet hlava a až bych zapomněl, co
mě do takového ubohého stavu dostalo.
Jenže to jsem ještě netušil, že by mi mohl obyčejný polibek s tou malou
panovačnou dívkou s ostrým jazykem takhle zamotat hlavu. Chtěl jsem ji
políbit, protože byla roztomilá a ve všem všudy ženská, a opravdu jsem si
myslel, že má ty nejhezčí oči, které jsem kdy viděl. Ale hlavně jsem ji chtěl
líbat, neboť jsem si byl jistý, že mi řekne, abych toho nechal, a že mě
stoprocentně odstrčí a zahrne spravedlivým rozhořčením. Už tak jsem se cítil
mizerně, proč tedy nezajít ještě o krok dál?
Zřejmě však nehrála podle běžných pravidel a udělala pravý opak toho, co
jsem čekal. Takže najednou jsem byl příliš vyděšený, abych něco řekl, a
příliš vyvedený z míry, abych vůbec dýchal, protože mě sevřel strach, že
jediným špatným pohybem nebo nevhodným slůvkem bych mohl tuhle
neskutečnou situaci, která způsobila, že jsem se po dlouhé době cítil dobře,
definitivně pohřbít. Pořád jsem si říkal, že se mi to jen zdá, ale byla tak
žhavá, tak zatraceně neodolatelná, že mi to opravdu připadalo jako sen.
A když bylo po všem, když jsem jen ležel, ztěžka dýchal a snažil se vymyslit,
co bych měl říct, protože pouhé „děkuji“ mi přišlo hloupé, najednou se na
druhé straně postele posadila a
pohlédla na mě jasnýma, lesklýma očima. Ty její dvoubarevné oči, to tedy
bylo něco, a člověku se z nich točila hlava jako z nějaké drogy.
„Jdu se osprchovat a pak bych ti byla vděčná, kdybys mě dovezl k tomu
podniku, ve kterém ses včera tak zřídil,“ řekla. „Mám tam auto.“
Vstala a začala se přehrabovat v malém přístěnku na druhé straně růžového
pokoje, takže jsem se na ni mohl chvíli dívat a obdivovat ji. Byla štíhlá,
všechny linie těla měla hladké a pestře zdobené. V horní části stehna měla
vytetovaný obrazec v asijském stylu voda a oheň, který pokračoval až téměř
ke koleni, na boku se jí přes žebra táhla rozhozená spousta květů s nějakými
drahokamy implantovanými do kůže, a další květy všech možných druhů jí
zdobily paži. Byla drobná, ale pohled na ni stál za to. Čím mě však dostala
nejvíc, to byl ocelový kroužek v místě, kde bych v životě netušil, že ho
nějaká žena může mít. Přesto to působilo neuvěřitelně sexy. Všechno na té
dívce bylo překvapující.
„Hm… ne že bych za to nebyl vděčný, ale můžeš mi říct, jak k tomu došlo, že
jsem skončil tady?“
zeptal jsem se. Otázku, jak došlo k tomu, že jsme spolu skončili v posteli,
jsem si radši nechal pro sebe.
Navlékla si krátký lesklý župan se spoustou drobných stříbrných hvězdiček,
podívala se na mě přes rameno a rukama si projela krátké vlasy. Naklonil
jsem se přes okraj postele a začal se natahovat pro džíny, ale musel jsem se
chvilku zastavit, protože mi v hlavě začalo bušit v rytmu tepu srdce.
„Barman volal do studia a chtěl Rula, jenže ten už byl pryč. Musel domů
kvůli nějaké havárii vody a Nash zase nebyl doma, takže jsem přijela já. A
když jsem tě viděla, bylo mi jasné, že v takovém stavu nemůžeš zůstat sám.
Takže jsem tě přivezla sem. To je celé.“
Nejen že byla sexy, ale kromě té své drzosti a ostrého jazyka měla ještě
laskavé srdce. Dovedl jsem si představit, že v tom byl pěkný kus odvahy,
když se rozhodla zvládnout to se mnou sama.
Která žena by něco takového udělala pro prakticky cizího chlapa? Rozpačitě
jsem si třel krátký sestřih na hlavě. Teď už to nebylo jen naprosto trapné, ale
mnohem víc osobní.
Řekla jen to, víc nic. Zmizela v koupelně a za chvíli jsem slyšel sprchu.
Našel jsem své tričko na hromadě vedle postele spolu s botami a dokončil
oblékání. Byl jsem cítit sexem a včerejším alkoholem, takže jsem páchl jako
Rule ve svém nejlepším období. Myšlenka na bratra mi připomněla, že
musím najít svůj telefon a klíče. Měl jsem dát Britovi lepší instrukce, než
jsem se včera tak zřídil. Sice se mi nezdálo, že by se Cora chystala dát mi to
vyžrat, ale přesto nešlo o situaci, která by se dala přejít bez mrknutí oka.
Navíc jsem se nemohl zbavit pocitu, že je tu ještě něco, co jsem opominul.
Protože jsem si nebyl jistý, co v tom nemožně dívčím pokoji dělat sám se
sebou, rozhodl jsem se zajít si do kuchyně pro sklenici vody a možná tam
najít nějaké prášky proti bolesti hlavy. Dům byl maličký a roztomilý a všude
mu vládl Cořin styl od všeho něco. Pohovka byla fialová, koberce
puntíkované, ale předpokládal jsem, že masivní plochá obrazovka a herní
systémy patří Jetovi, protože to byly jediné věci v obývacím pokoji, které
nehýřily barvami. Vešel jsem do kuchyně v
zadní části domu, a když jsem viděl, že tam nebudu sám, málem jsem se
vrátil. Ale už se nedalo nic dělat.
Asa seděl u malého stolu, pil kávu a dělal, že neposlouchá svou sestru, která
mu kvůli čemusi dávala kapky. Oba páry jantarových očí se na mě podívaly a
rozšířily se úžasem. Asa zvedl obočí a Ayden zamrkala, jako by neměla
tušení, kdo jsem. Cítil jsem, že mi rudne krk, a rozpačitě jsem si odkašlal.
Zoufale jsem si přál, abych si dokázal vzpomenout, co, pokud vůbec něco,
jsem dělal včera večer.
„Ahoj,“ zabručel jsem.
Vděčně jsem přijal šálek kávy, který mi podal Asa, a zůstal jsem stát opřený
bokem o kuchyňskou linku, zatímco oni na mě dál zírali, jako by čekali, co ze
mě vypadne.
„To je tvoje auto, tam venku?“ zeptala se Ayden. Líbil se mi její hlas. Byl
měkký, hladký a jemně poznamenaný jižanským přízvukem. A ještě víc se mi
líbily její dlouhé nohy v legínách, ale Jet byl jako můj bratr, takže jsem si to
musel nechat pro sebe.
„Jo,“ přikývl jsem. „Potřeboval jsem odvézt, a nikdo nebyl k sehnání, tak se
toho ujala Cora.“
„Chceš říct, že jsi strávil noc tady?“
Začínalo to připomínat výslech třetího stupně, a to se mi nelíbilo, protože
jsem byl zvyklý být v těchhle věcech na opačné straně.
„Tak nějak. Zhasl jsem na její posteli, takže neměla na výběr.“
Viděl jsem, že Asa uvažuje, proč tedy Cora nespala na gauči v obýváku nebo
někde jinde.
„Zajímavé,“ zasmál se, ale víc už neřekl, za což jsem mu byl vděčný. V tom,
jak se na člověka díval a jak ho odhadoval, bylo něco zneklidňujícího.
„Co je zajímavé?“ zeptala se Cora, která právě vešla do kuchyně. Snažil
jsem se nevšímat si zarudlých odřenin, kterými ji poznamenalo strniště mých
vousů na bradě a na krku. Ayden udělala obličej a podala jí banán. „To, že
ses včera musela postarat tady o toho zodpovědného a rozvážného Archera,
jak nám byl vždycky líčen,“ odpověděla.
Cora se zamračila a zamířila kolem mě zpátky do obývacího pokoje. Měla na
sobě černé šortky a černobíle pruhovanou halenku s odhalenými zády, takže
bylo krásně vidět tetování na žebrech se všemi blýskavými kamínky. Zdálo
se, že jediné, co halenku drží, je obrovská mašle vzadu.
„Každý má občas den, který si nedá za rámeček,“ řekla a kývla na mě.
„Pojďme, jestli jsi připravený. Potřebuju se dostat ke svému autu.“
Přikývl jsem a podal Asovi zpátky hrnek s kávou. Trochu se na mě ušklíbl,
jako by říkal, že tu mou trapnost chápe, a já jsem se kysele usmál na Ayden.
Jenom zvedla obočí a zaujala mé místo u pultu. Bylo mi jasné, že jakmile
vypadneme, začnou rozebírat, co ta moje noc v Cořině ložnici měla
znamenat.
Připadlo mi, že se Cora pohybuje poněkud pomaleji, než jak jsem ji znal při
její obvyklé hyperaktivitě. Chtěl jsem se jí zeptat, jestli jsem jí neublížil,
protože s tak drobnou dívkou jsem ještě nikdy nebyl, ale vycítil jsem, že se k
tomu nechce vracet, a tak jsem raději mlčel. Vylovila z kabelky moje klíče a
podala mi je.
„Tvou peněženku a mobil jsem nechala v palubní přihrádce,“ dodala.
„Poslyš, řekni mi, jestli jsem včera udělal nebo řekl něco nevhodného.“
Potřeboval jsem vědět, jestli jí dlužím omluvu…, za cokoliv, kromě toho, že
jsem ji hltal, jako by byla moje poslední jídlo.
„Ne. Jenom jsi byl smutný, hrozně smutný.“
Nevěděl jsem, jestli to znamená, že jsem se cítil smutný nebo že jsem byl
smutný z toho, že ke mně cítila lítost. Pokud se mnou do té postele šla jen
proto, aby mě dostala z deprese, už jí nikdy nebudu moct pohlédnout do očí.
Panebože, vždyť mi to připadalo tak skvělé, tak opravdu vášnivé! Kdyby to
celé podstoupila z pouhé lítosti ke mně, už bych se na sebe nikdy nedokázal
podívat do zrcadla.
„Včera mi volal kamarád až z Afghánistánu. Bylo to zlé.“
Zařadil jsem se do hustého provozu a zamířil směrem k Broadwayi.
Potřeboval jsem zjistit, jestli jsem ze sebe udělal pitomce i před Britem a
štamgasty v baru.
„To jsi říkal. Také ses zmínil, že za to, co se tam stalo, se cítíš svým
způsobem zodpovědný –
myslím tím, že ses vrátil. Doufám, že si uvědomuješ, jaká je to blbost. Přece
musíš vědět, že těm, co se pohybují ve válečné zóně, vždycky hrozí velké
riziko. Kdykoliv mohou utrpět zranění nebo skončit mrtví. A jestli jsi tady
nebo tam, na tom nezáleží.“
Povzdechl jsem a pevněji sevřel ruce na volantu. „Na tom nezáleží… Když
jsem byl tam, zemřel tady můj bratr. Když jsem tady, umírají lidi v mé
jednotce. Říká se, že co se má stát, tomu člověk neunikne, a přesto se mně
pořád nějak daří před tou zubatou utíkat.“
Pohlédla na mě svýma zvláštníma očima – v tom modrém byl soucit a v tom
barvy kávy nesouhlas a varování.
„To je příliš moc na jednoho člověka, aby to s sebou pořád nesl, Rome.
Nemůžeš být zodpovědný za každého nebo se neustále trápit pocitem viny za
to, že jsi jeden z těch šťastných.“
„A co ty?“ pohlédl jsem na ni. „Snažíš se dělat všem těm klukům u vás
mámu. A nejen klukům, i Shaw a Ayden. Chceš každého chránit, stejně jako
já.“
„Ano. Ale rozdíl je v tom, že když oni utrpí nějakou újmu v důsledku
vlastních rozhodnutí, nekladu to za vinu sobě. Když se tenkrát Rule zachoval
jako hlupák a odešel od Shaw, nebyla to moje vina. Když Ayden předstírala,
že dokáže žít bez Jeta, nemělo to se mnou nic společného. Já je mám jen ráda
a prožívám jejich životy s nimi. A někdy taky po nich sbírám střepy. Jenže ty
si myslíš, že máš na všechno špatné, co se děje, přímý vliv, a to je prostě
nesmysl.“
Věděl jsem, že má pravdu, a tak jsem na to nic neřekl a zbytek jízdy jsme
mlčeli. Zapnul jsem rádio a nechal místo nás znít staré Pink Floydy. Když
jsme se dostali k baru, zajel jsem dozadu a ona ukázala na směšně malý,
jasně neonově zelený Mini Cooper. Komu jinému by mohlo takové autíčko
patřit? Já bych se do něj ani nevešel. Zastavil jsem hned vedle a vypnul
motor. Naklonil jsem se přes sedadlo a vyndal z přihrádky na palubní desce
své věci. Neušlo mi, že zatajila dech, když jsem se přitom nechtěně otřel paží
o její prsa.
Než sáhla po klice, chvíli jsme se na sebe mlčky dívali. Zdálo se mi, že ji
nemůžu nechat jen tak odejít, aniž bych se zmínil o tom, k čemu mezi námi
došlo – i když jsem neměl ponětí, co bych měl říct.
„Ještě k té dnešní noci…“ Zvedla ruku a zarazila mě dřív, než jsem mohl
začít.
„Ne,“ zavrtěla hlavou. „Bylo to, jak to bylo, a nechme to tak. V posteli jsi
skvělý, ale já nechci zůstat navždy sama a ty nejsi typ, který hledám. Tvůj
život je samá pochybnost a vnitřní zmatek.
Chci mít vedle sebe někoho, kdo je stabilní, připravený běžet na dlouhou trať
a ochotný řešit všechny životní problémy se mnou. Ty se zatím nedokážeš
plně postarat ani o sebe, natož o někoho jiného. Víš, ty máš za sebou těžkou
životní etapu a viděl jsi spoustu hrozných věcí. Ale já potřebuju muže, který
chce žít budoucností a nebude se na svůj život dívat jako na prokletí. Je mi to
líto, Rome. Svého dokonalého partnera jsem už měla, ale ukázalo se, že tak
dokonalý zase nebyl. Takže jednu tvrdou lekci jsem už dostala a to mi stačí.“
Rozesmál jsem se a opřel se na sedadle dozadu. Zmateně se na mě podívala.
„Máš pravdu, jsem v krizi,“ řekl jsem. „Často nevím, jestli to, co se děje v
mé hlavě, je skutečnost, nebo žiju ve vzpomínkách. Jen jsem si nemyslel, že
je to tak patrné.“ Toho, že jsem v posteli skvělý, jsem se vůbec nehodlal
dotýkat. Jinak měla pravdu, byl jsem roztříštěný na tisíc kousků a měl jsem
problémy sám se sebou.
„Tak jsem to nemyslela,“ řekla a otevřela dveře. „Nejsi spokojený a ani se
nesnažíš s tím něco dělat. Panebože, Rome, v tomhle stavu, v jakém jsi ty, je
u nás víc vojáků než normálních lidí.
Pokus se najít nějakou pomoc, někoho, s kým bys o tom mohl promluvit.
Nech se taky jednou někým zachránit ty sám. Vím, že tvůj bratr a ostatní
kolem tebe, kteří tě mají rádi, by to ocenili.“
A pak už byla pryč. Odešla, jako by neobrátila můj svět naruby. Jako bych s
ní nezažil nejlepší sex ve svém životě. A jako by mě nerozebrala na kousky a
nenechala je ležet tak, aby je celý svět viděl. Z toho mě rozbolela hlava ještě
víc než z kocoviny.
Mobil mi pípnutím oznámil, že mi přišla esemeska, a když jsem se podíval
na displej, zjistil jsem, že mám víc než deset zmeškaných hovorů. Všichni se
chtěli ujistit, jestli někde neležím opilý jako Dán, a rodiče se mě už snad
posté snažili pozvat na víkendový oběd. Odpověď na to jsem měl pořád
stejnou: sakra ne! Ale esemeska byla od Shaw a nemínil jsem být takový
hlupák, abych jí neodpověděl.
Zrušili jsme rodinný oběd. Nechceš někam zajít na jídlo?
Klidně.
Rule opravuje boiler, ale Bob Vila z Udělej si sám není.
Takže jen já a ty?
Se Shaw jsem se jen ve dvou nesešel od doby, kdy vypustila bombu, že se
dali s Rulem dohromady a taky že Remy byl gay. Měl jsem ji rád jako vlastní
sestru a oceňoval jsem, jak se stará o mého bratra, ale pořád jsem měl
problém s tím, že nám tak dlouho zatajovala pravdu o Remym. Už dříve jsem
však Rulovi slíbil, že se to s ní pokusím urovnat, takže teď by k tomu mohla
být vhodná příležitost. A mexické burrito po opici, to neznělo špatně.
Ano. Co tak Denver Diner?
Panebože, ne! Jestli se chceš pořádně najíst, tak pojďme ke Steubensům.
Dobře.
Je to stranou od centra v rezidenční čtvrti na sedmnácté.
Fajn. Tak zatím.
Měl jsem kachní žaludek a Denver Diner bych klidně snesl. Byl jsem zvyklý
na stravování v armádě, a i když za ta léta prošla vojenská kuchyně dlouhým
vývojem, pořád to nebylo nic moc.
Ale když má člověk hlad, sní všechno. Zajít ke Steubensům mi však
vyhovovalo líp. Rezidenční čtvrť nebyla daleko od mého bytu a tetovacího
studia, takže jsem měl čas stavit se doma a převléct se, než se s Shaw
setkám. Když jsem vpadl do bytu, Nash byl právě na odchodu a cestou ke
svému dodgi na mě vrhl starostlivý pohled.
„Co je s tebou? Ráno jsi tady nebyl.“
„Měl jsem těžkou noc. Ale už je to okay.“
Musel mít naspěch, protože se ani nezastavil, aby mě podrobil výslechu.
Pochyboval jsem, že by Cora chtěla, aby se o všech choulostivých
podrobnostech naší noci dozvědělo celé tetovací studio, takže mi to
vyhovovalo.
Dal jsem si sprchu, ale usoudil jsem, že s holicím strojkem se obtěžovat
nebudu. Cítil jsem se pod psa, takže by to stejně moc nepomohlo. Hodil jsem
na sebe jiné džíny a čisté tričko, na oči podlité krví jsem si nasadil tmavé
brýle a vyrazil do restaurace. Shawino stylové Porsche SUV už stálo na
parkovišti a s překvapením jsem si uvědomil, že jsem před setkáním s ní o
samotě nervózní.
Shaw byla milá dívka, která neměla snad jedinou špatnou vlastnost. Zato
měla úžasně dobré srdce a v něm bezvýhradnou lásku, s jejíž pomocí dosáhla
toho, že se můj idiotský mladší bratr neuvěřitelně změnil a začal se chovat
jako zodpovědný mladý muž. V jejích nevinných zelených očích bylo něco,
co člověka nutilo chtít se stát jejím hrdinou, odhodlaným ukázat se před ní v
nejlepším světle, takže veškerou nelibost a popuzení, které jsem k ní cítil,
jsem prostě musel spolknout. Její blonďatou hlavu jsem mezi lidmi nemohl
přehlédnout. Jen jsem ji uviděl, okamžitě jsem na její hezké tvářičce poznal,
že je stejně nervózní jako já.
Slabě se na mě usmála, a když jsem vklouzl do boxu naproti ní a sundal si
tmavé brýle, všiml jsem si, že svraštila čelo.
„Vypadáš hrozně,“ řekla.
„Taky se tak cítím,“ odpověděl jsem.
Chvíli si pohrávala s příbory. Zdálo se, že to chce nějak komentovat, ale
zřejmě si to rozmyslela.
„No co, Shaw? Jen to řekni.“
Kousla se do rtu a pokrčila nos. „Rule má o tebe obavy.“
Zasmál jsem se a kývnutím poděkoval servírce za kávu. „Sakra, to se to
obrátilo. Já jsem většinu života strávil obavami o něj.“
Byla to pravda. Nevím, kde se ta posedlá potřeba být ochráncem mého bratra
ve mně vzala, ale
byla to stejně důležitá součást mého života jako smysl pro povinnost a čest.
„Od té doby, co ses vrátil domů, jen piješ a chováš se divně; ignoruješ
rodiče, odstrkuješ všechny, kteří o tebe mají starost… Skoro to vypadá, jako
by ses snažil, aby to s tebou bylo ještě horší, než už to je. Všichni tě máme
rádi, Rome. Ano, byli jsme zvyklí mít tě rádi v době, kdy to bylo snadné a
nevyžadovalo to žádnou velkou snahu. Ale když je to nyní těžší, musíme se
naučit mít tě rádi trochu jinak – prostě takového, jaký jsi teď. Ale musíš nám
dát šanci.“
Odkašlal jsem si a chvíli čekal, než si servírka zapsala naše objednávky.
„Snažím se zvyknout si na nový život a najít v něm své místo,“ odpověděl
jsem potom. „Jistě, sem tam jsem se dopustil věcí, na které nejsem hrdý, ale
zvládnu to. Samozřejmě je mi líto, že jsem se k tobě nezachoval dobře. Je
těžké dívat se na tebe a nepřipomenout si Remyho a jeho lži a stejně tak pro
mě není lehké vidět tebe a Rula jako pár. A taky nejsem zvyklý dívat se na
svou rodinu pohledem zvnějšku.“
Sykla, jako bych ji udeřil, a v jejích nefritových očích se mihl záblesk
bolesti. Cítil jsem se jako podlý bídák.
„Nebylo to moje tajemství, abych se mohla rozhodovat, jestli ho prozradím,
nebo ne. Remy žil takový život, jaký si vybral. Nesouhlasila jsem s tím, jak
svou identitu skrýval a klamal své okolí, ale já jsem ho nemohla nutit, aby to
řešil jinak. Byl šťastný a zamilovaný a nepotřeboval nebo nechtěl, abyste do
toho s Rulem zasahovali, byť s dobrými úmysly. A co se týče toho, že jsem s
Rulem…“ Setkala se s mým pohledem a čelila mu bez mrknutí oka. „Vždycky
jsem do něj byla zamilovaná a tys to věděl. A teď jsem ho získala, Rome.
Mám právo být s ním šťastná a radovat se. Za to se nikdy nebudu nikomu
omlouvat. Je mi líto, jestli je pro tebe tak těžké vzít to na vědomí a
přizpůsobit se tomu.“
Právě tuhle chvíli si servírka vybrala, aby nám přinesla jídlo. Hodnou chvíli
jsme se na sebe dívali mlčky, než to můj prázdný žaludek nevydržel.
„Ale vždyť já se o to snažím, holčičko. Všichni jste nechali Rula, aby si svou
cestu hledal sám, a nakonec ji našel. Proč nedopřeješ nějaký čas mně?“
Konečně se na mě usmála tak, že se její výraz rozjasnil. Opravdu jsem měl
tuhle dívku rád a chyběla mi.
„Čas ti samozřejmě můžu dopřát, ale hlavně se uklidni, protože toho
nepříjemného, věčně popuzeného obra, kterým poslední dobou jsi, už mám
dost.“
„Já vím, kapitán Morous. Víš, že mi Cora říká kapitán Morous?“
„To je celá ona. Je zvyklá říkat každému, co si myslí. A to se mi na ní líbí.“
Poškrábal jsem si strniště na bradě a snažil se nijak na to nereagovat. „Ale
taky se zdá, že nechodí daleko pro překvapení,“ poznamenal jsem.
Zvedla vidličku a namířila jí na mě. „Jak to víš? A vůbec, kdy ses s ní
sešel?“
To byla otázka, které jsem se chtěl za každou cenu vyhnout, a tak jsem se
rozhodl změnit téma.
„Poslyš, byli naši naštvaní, že jste zrušili nedělní oběd?“
Překvapeně zamrkala. „Trochu. Ale zase tak neobvyklé to nebylo. Mezi
Rulem a tvojí mamkou je
stále chladný vztah a někdy na to prostě nemají náladu. Oba to zkoušejí a
myslím, že víc po nich chtít nemůžeš. Ale ty jim chybíš. Vždycky se po tobě
ptají. Všichni jsou tak šťastní, že ses vrátil živý a zdravý.“
Ani tohle nebylo téma, ze kterého bych byl nadšený, ale pořád to nebylo tak
nepříjemné jako mluvit o mém ránu s Corou nebo o tom, jak dobře to
blonďaté dynamo znám.
„To, že jsem se vrátil zdravý, platí o mém těle, ale už se to tak úplně nedá
říct o mé hlavě.“
Starostlivě na mě pohlédla. „Co tím myslíš?“
Zatočil jsem prstem kolem spánku, jako bych chtěl naznačit, že mi tam nějaká
kolečka přeskočila. „Mám v ní zmatek. Vidím věci, které tam nejsou, špatně
spím a mám pocit, že lidé kolem mě umírají, a já proti tomu nemůžu nic
dělat. Nedaří se mi přijít na to, jak bych se měl tady v civilu upíchnout, a už
mi z toho všeho šíbe. Vážně ani nevím, jestli to jsem já.“
Natáhla se přes stůl a položila svou malou ruku na mou, kterou jsem na stole
bezděčně sevřel v pěst. Mohl jsem si znovu a znovu opakovat, že jsem na
mámu a tátu naštvaný, protože mi lhali a Rulovi udělali ze života peklo, ale
ve skutečnosti jsem se nedokázal vyrovnat s tím, že se na mě budou dívat,
jako by si nebyli jistí, jestli jsem to já, nebo už někdo jiný. Byl jsem tak
vzdálený tomu vojákovi, kterého viděli naposledy, když jsem byl doma, a
nevěděl jsem, co to se mnou udělá, když na mě budou pohlížet jako na
někoho cizího.
„Rome,“ řekla měkce. Nedokázal jsem jí pohlédnout do očí. Měl jsem strach,
že v nich uvidím lítost a smutek z toho, kam jsem se dostal. To by mě snad
zabilo. Byl jsem zvyklý ji chránit, poskytovat jí rady a útěchu a pomyšlení,
že tohle teď musí dělat ona pro mě, mě mrazilo.
„Dívám se na tebe a vidím někoho, kdo byl vždycky skvělý bratr, úžasný syn
a nejsilnější a nejsebevědomější muž, kterého jsem kdy poznala. Vždycky jsi
musel být silný a napravovat chyby všech kolem sebe, ale teď musíš bojovat
sám se sebou a měl by ses smířit s tím, že taky jednou potřebuješ, aby někdo
pomohl tobě.“
Podíval jsem se na ni a cítil jsem, že se mi svírá hrdlo. Neměl jsem odvahu
cokoliv odpovědět, a tak jsem jí jen stiskl prsty, abych jí dal vědět, že to
přijímám. Můj bratr byl šťastlivec, že získal tuto úžasnou dívku. Když jsem
se chystal za oba zaplatit, myslel jsem, že jsem se z toho vykecal.
Jenže jsem si neuvědomil, že Shaw je chytrá a málokdy na něco zapomene.
„Tak co jsi tím mínil, když jsi řekl, že Cora nechodí daleko pro překvapení?
Nevěděla jsem, že se vy dva znáte tak dobře.“
Chtělo se mi zaúpět. „Ale nic,“ mávl jsem rukou. „Nic jsem tím nemínil.
Možná jen to, že je milá, ale dokáže člověka překvapit svou otevřeností. To
je všechno.“
Zvedla obočí. „Předpokládám, že víš, že jsme dobré kamarádky. A co
neřekne mně, řekne Ayden.“
Samozřejmě. Jak jsem mohl zapomenout na ženskou ukecanost a na to, že
dobré kamarádky si vždycky všechno povědí.
„Včera jsem se zřídil pod obraz.“
„Jasně,“ řekla, jako by to u mě považovala za něco normálního. Musel jsem
se zasmát.
„Dal jsem barmanovi svůj telefon, aby zavolal Rulovi, ale on zavolal do
studia a vzala to Cora.
Rule už tam nebyl, protože musel domů kvůli tomu bojleru, Nash zase nebyl
doma, tak pro mě přijela ona a odvezla mě. No a chtěla mít jistotu, že
nezabiju sebe ani nikoho jiného. Jen jsem byl překvapený, jak se o mě
starala, protože si nemyslím, že jsem její oblíbenec.“
Hodnou chvíli mě mlčky pozorovala. Musel jsem se přemáhat, abych se
nekroutil jako provinilé dítě.
„Je v ní víc než jen to, co člověk vidí na první pohled,“ řekla potom.
Samozřejmě že je v ní víc, pomyslel jsem si, ale o tom jsem jí nemínil nic
říkat.
„Před nějakou dobou byla zasnoubená, ale ten mizera ji zradil. Prostě jí
zlomil srdce a ona teď v sobě živí iluzi, že najde dokonalého muže, se
kterým bude šťastně žít až do smrti. Nám všem radí a stará se o nás jako
máma, ale sama si poradit nedá a nikoho z nás neposlouchá, když jí říkáme,
že sní o něčem, co neexistuje. Je to k vzteku, protože většinou má pravdu a
vážně bychom na její rady měli dát, takže není divu, že nás vždycky odpálí.
Upřímně si myslím, že má strach pustit si někoho příliš blízko k tělu, aby jí
znovu nezlomil srdce.“
„Na tom, že se někdo snaží sahat po hvězdách, není nic špatného,“ řekl jsem
a začal se vysouvat z boxu.
„Sahat po hvězdách…,“ opakovala. „Jenže ve skutečném životě máme k
dispozici jen to, co leží na zemi. Miluju Rula celým svým srdcem, ale dobře
vím, že má daleko k dokonalosti. Lidské vztahy se nešijí na míru jako šaty a
všichni jsme chybující. Proto je třeba snažit se mít rád toho druhého
takového, jaký je. Právě svými chybami jsme jedineční, a i když Rule možná
není dokonalý, pro mě naprosto dokonalý je.“
Objal jsem ji a stiskl ji, až zapištěla. A když mě i ona objala kolem těla,
ucítil jsem v hrudi cosi hřejivého a známého. Postrádal jsem to a byla to
moje hloupá chyba, že jsem to neměl.
„Chyběla jsi mi, holčičko,“ řekl jsem.
Cítil jsem, jak mi vydechla do hrudi a stiskla mě ještě pevněji. „Ty jsi mi
taky chyběl, Rome. Jsem tak ráda, že jsi zpátky.“
V žádném případě jsem nebyl na sto procent zpátky, ale z nějakého důvodu
jsem měl pocit, že se mi oči víc otevřely a na to, co jsem v poslední době
vyváděl, mám jasnější pohled. Shaw měla pravdu. Vždycky jsem byl pevný
chlap, syn, na něhož je spolehnutí, a starší bratr, který se stará o svého
mladšího sourozence. Tohle všechno jsem byl pořád, ale teď k tomu přibylo
ještě něco jiného, čím jsem se nemohl tak chlubit a chtě nechtě to musel
přijmout, i když to nebylo lehké.
Přesto jsem věděl, že mám kolem sebe lidi, kteří mě mají rádi a budou mě
mít rádi dál, třebaže teď už asi trochu jinak. A to ze mě dělalo šťastlivce.
Jenom jsem to nesměl brát jako samozřejmost, a jak řekla Cora, musel jsem
přestat cítit vinu za to, že jsem jeden z těch šťastných.
===hoypjKv2drYalEVwQJ+G3ACIV2oNzFMBfLMbwav9S1juMI8zTkKOh
7yIjFVfSHtd
Sedmá kapitola
Cora
Byl to už týden, co jsem popustila uzdu své vnitřní děvce. Celkem příjemný
týden, během něhož jsem ani na chvíli nepomyslela na Jimmyho a jeho
nadcházející svatbu, a už vůbec ne na nějaké šmírování na facebooku.
Zároveň to byl i týden, během něhož jsem se málem krčila a pořád čekala,
kdy se mě to hrozné trio Rule, Nash a Rowdy pokusí grilovat, aby zjistili, jak
to vlastně bylo s Romovou noční návštěvou u mě. Naštěstí k tomu nedošlo.
Zřejmě jim připadalo absurdní, že bychom já a Rome, smrtelní nepřátelé,
spolu mohli cokoliv mít, takže kromě výslechu, který jsem musela přetrpět
od Ayden, a zvláštních pohledů, jež na mě vrhala Shaw, když jsme se setkaly,
s tím nebyl žádný problém. Ani jsem nechtěla domyslet, co by se dělo, kdyby
věděli, že jsem o něj nepečovala jako o mimino, když byl málem namol, ale
že se to zvrtlo v něco docela jiného. Ale bez ohledu na to, co jsem udělala,
mě trápilo, že jsem ho nemohla dostat z mysli.
Rome se jednou zastavil ve studiu, když přinesl mobil, který si Nash
zapomněl doma, a podruhé, aby se Rula zeptal, jestli by mu nepřišel pomoct
s broušením staré podlahy v baru. Zdálo se, že tam tráví všechen svůj čas. V
obou případech byl až úzkostlivě zdvořilý, i když jinak normální.
Ani náznak něčeho nevhodného, nebo dokonce koketního. Jako bychom se
nikdy spolu neocitli nazí v posteli, natož že jsme v ní spolu řádili jako
pominutí. A to mi šlo fantasticky na nervy.
Zvlášť když jsem se při každé jeho návštěvě neubránila vzpomínce na to, jak
byl neskutečně vášnivý. To se mi nezdálo fér. Připouštím, že jsem to byla já,
kdo popíral, že to bylo něco víc než poškrábání svědícího místa, ale
popuzovalo mě, že se teď choval, jako by se ho to nijak nedotklo. Oplácela
jsem mu tím, že jsem byla ještě více prostořeká a sarkastická než obvykle.
Ale opět, nezdálo se, že by si z toho dělal těžkou hlavu.
Po jednom obzvláště dlouhém dni ve studiu jsem seděla se všemi v Cerberu
a čekali jsme, až začne hrát Jetova kapela. Byl to typický sobotní večer jen s
tím rozdílem, že místo abych se bavila se svými přáteli, jsem celou dobu
pozorovala Roma a jakousi mladou kočku v kožených kalhotách, která ho
svlékala očima a lezla po něm, jako by si to s ním chtěla rozdat přímo u
stolu. Věděla jsem, že by mi to nemělo vadit, vždyť jsme vlastně nebyli ani
přátelé, ale musela jsem sebrat veškerou schopnost sebeovládání, které jsem
už v tu chvíli neměla moc, abych se nejen udržela a nevylítla na něj, ale ještě
navíc tu holku neuškrtila jejím vlastním náhrdelníkem.
K Romově cti musím dodat, že se netvářil, jako by měl o to, o co se ta kočka
pokouší, zájem, ale taky se jí v žádném případě nesnažil zbavit. Vážně jsem
se musela držet, abych na oba nevychrstla džbán piva, který stál před mnou.
„Co je, rozmrzelko?“ vytrhl mě z mudrování Rowdyho pobavený hlas.
Odtrhla jsem oči od Roma a podívala se na něj. Jet už předtím zatáhl Ayden
do zákulisí, aby se šla podívat, jakou tam mají koupelnu, a Shaw s Rulem
byli zabraní do hovoru s Nashem, zřejmě o Philovi, protože majitele studia
už víc než týden nikdo neviděl ani o něm neslyšel a všichni si už o něj dělali
starost. A Roma pořád oblbovala kočka v kožených kalhotách, takže jsem
zůstala s Rowdym sama. Rowdy nebyl nejhorší kumpán k popíjení, ale
zrovna teď jsem nestála ani trochu o to, aby mě jeho pronikavé oči barvy
moře rozpitvávaly.
„Nejsem rozmrzelá, jenom unavená. Mám za sebou dlouhý den.“
Zvedl světlé obočí a sáhl po půllitru. „Už celý týden jsi jakási tichá, jako bys
to ani nebyla ty.“
Toho jsem se bála, a tak jsem jen pokrčila rameny a doufala, že ho tím od
dalších podobných otázek odradím. Ale pak ta holka, která se snažila dostat
Roma, zaklonila hlavu a nahlas se rozesmála, takže jsem se musela kousnout
do jazyka, abych neztropila scénu.
„Kačena,“ zamumlala jsem. „Vsadím se, že neřekl nic, co by bylo k smíchu.
Dokonce pochybuju, že má smysl pro humor.“ Věděla jsem, že to zní
rozmrzele, tedy přesně tak, jak mě Rowdy viděl, ale nemohla jsem si pomoct.
Rowdy položil ruku na opěradlo mé židle a začal mi masírovat svaly vzadu
na krku, jako by mě chtěl zbavit napětí. Jenom jsem povzdechla.
„Vážně mi nechceš říct, co se s tebou děje, nebo si to mám domyslet? Vlastně
je to jedno, protože bych na to tak jako tak kápl.“
Zaškaredila jsem se na něj a znovu se podívala na Roma a jeho štětku v
kožených kalhotách.
Jenže to jsem neměla dělat, protože právě v tu chvíli se pokusila zastrčit mu
prsty za okraj opasku. Vztekle jsem zavrčela.
„Je možné, dokonce velmi pravděpodobné, že staršího Archera považuju za
naprosto neodolatelného,“ řekla jsem.
„Vážně? A sakra.“
Šťouchla jsem ho loktem do boku a zakoulela očima. „A taky je docela
možné, že jsem té jeho neodolatelnosti nedokázala odolat a můj dobrý úmysl
postarat se o něj, když byl na šrot, se mi tak trochu vymkl z rukou.“
Prsty, které mi jemně třely krk, se zastavily a ozvalo se tiché hvízdnutí.
Podívala jsem se na něj a zamračila se, protože i on se na mě mračil.
„Co je?“
„Nic. Jen mě to překvapilo. Z toho by mohl být problém.“
„Proč? Vy chlapi to přece děláte pořád.“
„Ale ne s tím, kdo je s někým z nás spřízněný. Vždycky se snažím vyjít z toho
bez úhony.“
Znovu jsem ho rýpla do žeber. „Ty mizero!“
„Pokud to byla jednorázovka, tak proč na tu brunetku, co po něm teď leze,
vrháš vražedné pohledy?“
Zhluboka jsem povzdechla. „Nevím.“ A opravdu jsem nevěděla.
Rome nebyl ten, koho jsem hledala, ale i přes všechny jeho nedokonalosti
jsem na něj nemohla
přestat myslet. Podepřela jsem si dlaní bradu a podívala se na Rowdyho.
„Poslyš, necítíš se někdy osaměle? Rule se dal dohromady se Shaw, Jet do
toho dokonce praštil a oženil se… Nepoložíš si někdy otázku, kdy bude řada
na tobě, když to vidíš? Podle mě dobře víš, že to nikam nevede, točit pořád
dokola holky na jednu noc. Nějakou dobu se dá žít jako single, ale pokud se
objeví ta pravá, skočíš po ní a už ji nepustíš.“
Zasmál se, i když bez špetky humoru, a když přišla servírka, objednal dva
jägery.
„Ta pravá se už objevila, ale je to dávno. Bohužel jsem já nebyl tím pravým
pro ni, takže teď je to tak, jak to je, a já jen zabíjím čas.“
Překvapeně jsem zamrkala. Nikdy o své minulosti moc nemluvil. Věděla
jsem, že vyrostl v Texasu, že hrával fotbal a že nečekaně nechal fotbalu i
školy a rozhodl se stát tatérem. A u toho zatím skončil.
„A ty už nedoufáš, že se objeví nějaká další pravá? To hodláš po zbytek
života střídat jednu holku za druhou a být sám?“
To mě donutilo přemýšlet o Jimmym a o životě, který jsem si představovala,
že s ním budu mít.
Vložila jsem do Jimmyho všechny své naděje a byla přesvědčená, že je moje
všechno. Jenže teď jsem takovou jistotu necítila. Už dlouho se mnou nic tak
nezatřáslo jako bolest a vášeň, kterou jsem viděla v Romových jasně
modrých očích. V žádném případě jsem nepatřila k lidem, na něž je lehké
zapůsobit, ale on to dokázal, o tom nebylo pochyb. Byl však stabilní a
bezpečný asi jako tropická bouře a můj zdravý rozum mě varoval, že to je
velmi riskantní, pokud jde o rozhodování, co je pro mě dobré.
„Zatím si hodlám užívat toho, co je, a až se objeví nějaká další pravá, jak
říkáš, a budu mít to štěstí, že i ona mě uzná za svého pravého, budu doufat, že
nám to vydrží když ne do konce života, tak aspoň dlouho. Nevěřím, že ten
idiot, kterého jsi nechala v New Yorku, byla tvoje jediná možnost, Zvonilko.
Podle mě jsi byla moc mladá a otrávená neustálým poručníkováním svého
otce, takže jsi skočila po prvním, kdo ti přišel do cesty. Myslela sis, že
Jimmy bude tvou rodinou a tvým domovem, a když tohle krachlo, skončila jsi
ztracená a vystrašená. Však poznáš, až se objeví tvůj pravý, protože ať
dokonalý, nebo ne, zamává s tebou, a možná ti dokonce zavře tu tvou
proříznutou pusu, takže už nebudeš mít čas být vystrašená.“
Neodpověděla jsem, protože jeho pohled zabloudil k Romovi, který právě
vstával od stolu.
Blbost. Hodila jsem do sebe panáka a zašklebila se na Rowdyho.
„Vlez mi na záda.“
„Až mě o to pěkně požádáš.“
Oba jsme se zasmáli, ale pak jsem si uvědomila, že na okraj stolu padl stín, a
překvapeně jsem zvedla hlavu. Bylo mi to proti mysli, ale musela jsem se
zaklonit, abych se na Roma podívala. V
tlumeném světle baru jasně vystupovala jizva na jeho čele, svaly ve tváři mu
poškubávaly a jeho duhové oči teď vypadaly jaksi zakalené a temné.
„Můžeš říct Rulovi a Shaw, že už toho mám dost? Padám pryč.“ Znělo to
drsně a bylo zřejmé, že ho něco popudilo. Přísavku v kožených kalhotách
jsem nikde neviděla.
„Enmity ještě nezačali,“ řekla jsem, i když to bylo zbytečné, protože sám
viděl, že kapela není na jevišti. Asi jsem potřebovala něco namítnout.
Změřil si mě přimhouřenýma očima a otevřel ústa, ale zase je zavřel, jako by
si rozmyslel, co chtěl říct. Viděla jsem, že přemýšlí.
„Znám Jeta ještě jako kluka a hrát jsem ho slyšel tisíckrát. Snažím se nepít, a
kdybych tu tvrdnul o minutu dýl, zase bych to nezvládl.“
Mlčky jsme se na sebe dívali. Uvažovala jsem, jak to myslel, že by to
nezvládl. Jestli nechce pít proto, aby se vyhnul chybě, kterou udělal se mnou,
nebo že má strach, aby se z něj nestal alkoholik.
Rowdy objednal další panáky a všimla jsem si, že Rome zaťal zuby. Nebyla
jsem si jistá, co se děje, tak jsem přešla ke svému obvyklému kousavému
tónu.
„Vidím, že už tu zase máme kapitána Morouse, co?“
Svraštil obočí a stále se na mě díval. Cítila jsem, že Rowdy vedle mě ztuhl.
Bylo mi jasné, že jsem plácla nemístnou blbost, ale než jsem se stačila
omluvit, opřel se Rome rukama o stůl a sklonil se až ke mně. Viděla jsem, že
v jeho modrých očích to bouří hněvem. Netoužila jsem ho znovu poznat z
téhle stránky, ale zřejmě jsem chtěla být příčinou jeho hněvu, a to byl možná
důvod, proč jsem se chovala tak nemožně.
„Ty víš dobře, jak si představuju příjemně strávený čas,“ řekl. „A pokud jsi
to už zapomněla, rád bych ti to připomněl.“
Dech mi uvízl v hrdle – viděla jsem, že se Rowdy posunul blíž ke mně.
„Díky, není třeba. Myslím, že té tvé kočce jde o něco jiného. Taky by se ráda
dostala na řadu.“
Ušklíbl se a obrátil se k odchodu, ale ještě se za mnou ohlédl. „Měla bys
vědět, že existuje ještě něco víc než jen nezávazné vztahy.“
Chvíli mi trvalo, než jsem popadla dech. Nemohla jsem se přinutit, abych se
za ním podívala a viděla, jestli odchází sám, nebo s brunetou. Rowdy znovu
tiše hvízdl.
„A sakra. Nikdy bych neřekl, že poslední slovo by mohl mít někdo jiný než
ty. Tak to je totálně vzhůru nohama.“
Nechala jsem to bez odpovědi a raději jsem sáhla po pivu. Bylo mi jasné, že
takhle jsem se k Romovi chovat neměla. A taky jsem ho neměla nechat odejít.
Vždyť tady byli i jeho přátelé a jeho bratr. Chovala jsem se nemožně jen
proto, že jsem žárlila. Vypadalo to, že teď budu muset sebrat odvahu a
promluvit si s ním na rovinu – odhodlat se k rozhovoru, do kterého se mi
vůbec nechtělo. Ale zřejmě se mu nebudu moct vyhnout, pokud se má mezi
námi vyčistit vzduch.
Nebyla jsem si jistá, čeho přesně chci dosáhnout, ale na tom všem, co se
mezi námi odehrálo, na všech těch tanečcích, které jsme kolem sebe dělali,
bylo něco, co jsme podle mě nemohli ignorovat. Ale předtím jsem se
chystala vypít všechen jäger, co ho jen v Coloradu je, abych se pokusila
vymazat z mysli tu couru v kožených kalhotách s jejími prackami po celém
jeho těle. A také jsem se musela vyhýbat Rowdyho potměšilým pohledům,
které na mě vytrvale vrhal, protože jinak bych ho musela praštit do nosu.
Druhý den ráno jsem se necítila zrovna nejlíp, ale dalo se to snést, zvlášť
když jediné, co jsem
musela udělat, bylo hodit na sebe rozkošné letní šatičky, napatlat si nějaký
gel do vlasů, přemáznout si leskem rty a být připravená vyrazit. Krátké vlasy
jsem měla nagelované do špic.
Ty letní šaty byly jasně tyrkysové, skoro stejného odstínu jako mé modré oko,
a na lemu je zdobily velké neonově žluté slunečnice. Bylo to hezké a veselé,
a tak jsem doufala, že ať už zastihnu Roma v sebehorší náladě, mohl by při
pohledu na tak krásné letní šaty roztát. Navíc dávaly vyniknout nejen mým
nohám, ale jejich výstřih dokázal budit zdání, že mám i nějaká ňadra.
Když jsem zastavila před domem ve viktoriánské čtvrti, po schodech právě
scházel Nash. Večer zůstal se mnou a s Rowdym až do zavíračky, takže
vypadal stejně mizerně, jako jsem se já cítila.
Měl baseballku staženou nízko do čela a na nose tmavé sluneční brýle, které
mu zakrývaly skoro polovinu obličeje. Když mě uviděl, zamířil ke mně a
opřel se o blatník mého coopera.
„Co tady děláš?“ zeptal se.
Posunula jsem si sluneční brýle výš a snažila se nedat na sobě znát nervozitu.
„Potřebuju mluvit s Romem.“
Viděla jsem, že mu obočí vylétlo nad obruby brýlí a brada naopak klesla
dolů.
„A proč?“
„Protože chci. To není tvoje věc.“
„Říkal jsem ti, že to není dobrý nápad.“
„Možná není, ale já zase říkám, že to není tvoje věc, takže se do toho nepleť.
Jenom s ním potřebuju mluvit. A kam jdeš tak brzy ty?“
„Promluvit si s matkou.“
Překvapeně jsem na něj zírala. Nebylo žádným tajemstvím, že Nashův vztah
k matce a k jeho nevlastnímu otci není nejlepší.
„Panebože, co tě to napadlo?“
„Něco se děje s Philem a já potřebuju, aby mi s ním pomohla. Když do něj
hučím, uhýbá nalevo napravo, takže tohle je moje poslední možnost.“
„A není náhodou Phil bratr tvého skutečného táty?“
Přikývl a promnul si zátylek. Viděla jsem, že mu ty otázky nejsou příjemné.
„Je. Ale už od dob, kdy jsem byl malý – myslím dlouho předtím, než jsem
pochopil, že můj táta vzal roha –, Phil nedokázal mé matce v ničem
odporovat. Ona řekne skoč a on se zeptá, do které řeky. Je to divné, ale zjistil
jsem, že jediná možnost, jak z něj něco vytáhnout nebo s ním pohnout, je přes
matku.“
„Tak hodně štěstí, i když to nevypadá na velkou zábavu,“ popřála jsem mu a
vykročila ke vchodu do domu, v němž bydlel s Romem.
„Rome tady není.“
Zastavila jsem se a podívala se na něj. Okamžitě mi hlavou bleskla
představa holky v kůži s rukama v jeho kalhotách. A to, že se mi sevřel
žaludek, se mi vůbec nelíbilo.
„Chceš říct, že nepřišel na noc domů?“ zeptala jsem se.
„Ne, byl tady, když jsem se vrátil. A sám. Jenom špatně spí. Vstal brzy, tedy
opravdu brzy, a nejspíš si šel zaběhat. Mám tě pustit dovnitř, abys tu na něj
mohla počkat?“
Přikývla jsem. Potřebovala jsem si dát šálek kávy a také si rozmyslet, co
vlastně chci Romovi říct.
„Doufám, že víš, co děláš, Coro. Rome není typ, kterým můžeš manipulovat a
obtočit si ho kolem svého roztomilého prstíku. To jsi už přestala hledat svůj
idol, svého dokonalého muže?“
Udělala jsem si pohodlí v malé kuchyni, sundala si brýle a položila je na
snídaňový pult, který odděloval zcela mužský obývací pokoj od ještě
mužštější kuchyně.
„Nestarej se. Chci s ním jen mluvit, nic víc.“
„Mluvit s tebou obvykle znamená, že se člověk zahrabe v ještě větších
problémech,“ řekl a zamířil ke dveřím.
Jeho slova mi zněla v uších i potom, co za sebou zavřel.
Oceňovala jsem, že o mě kluci mají starost. Svým zklamáním v mužích jsem
byla pověstná a všichni věděli, že už dlouho hledám toho dokonalého. Stejně
tak všichni věděli, že toužím po takovém muži, který by byl pevný jako skála,
nevláčel s sebou spoustu nevyřešené citové zátěže a byl šťastný a spokojený
se svým údělem. Věděli také, že jsem připravená na partnera, který bude
ochotný slíbit mi lásku až do smrti a budoucnost tak jasnou a zářivou, jak
jsem si ji vysnila.
Ano, chtěla jsem štěstí a lásku, jak to slíbil Rule Shaw, a klid mysli, který
dal Jet Ayden. Chtěla jsem životního partnera, někoho, kdo by byl ochotný
vydat se se mnou na dlouhou křivolakou cestu životem, na cestu věrnosti a
oddanosti.
Jejich starost byla pochopitelná. Všichni samozřejmě viděli, že Rome je
téměř přesný opak toho, co jsem vždycky tvrdila, že hledám, takže se mě jen
snažili zachránit před dalším zbytečným trápením, protože už teď bylo
zřejmé, že se mnou Rome něco dělá. Jenom jsem nevěděla, jestli moje
představa, že se někdy dočkám svého idolu, je pořád ještě reálná. Mezi námi
se opravdu něco dělo – něco víc, než je vzájemná přitažlivost, víc než
dychtivá touha nebo milenecké pobláznění. Věděla jsem, že se mi mé
představy o životě rozpadávají. Můj původní plán žít s Jimmym shořel jako
papír a teď jsem zjišťovala, že obrázek fiktivního pana Dokonalého, který
jsem si utvořila v hlavě, se také začíná rozplývat, zastíněn ostrou skutečností
představovanou Romem Archerem. Vůbec nezáleželo na tom, že se zdál být
jako malé dítě ztracené ve tmě, že si s sebou nesl obrovskou zátěž z
minulosti, těžší než většina ostatních kolem mě, nebo že si nedokázal
představit ani svůj zítřek s někým jiným, natož dalekou budoucnost. Ještě
jsem si nebyla jistá, jestli jsem připravená opustit svůj sen, ale už teď mi stál
v cestě k němu Rome a bránil mi, abych ho v sobě živila dál. Nemohla jsem
ignorovat fakt, že se mezi námi něco děje, a bylo na čase přestat se bát a najít
odpovědi na to, co to je.
Zaslechla jsem, že vrzly domovní dveře, a ke kuchyni se blížily těžké kroky.
Právě jsem oplachovala v dřezu nádobí, abych nějak zaměstnala ruce, i když
zase tak samoúčelná činnost to nebyla, protože podle zaschlých zbytků
muselo ležet v dřezu přinejmenším od včerejška.
Samozřejmě chlapi.
„Co tu děláš?“ vyhrkl.
Žádné uvítání, žádné flirtování a legrácky, které na mě běžně používal. Utřela
jsem si ruce do utěrky a otočila se k němu.
Panebože, jak jsem měla vést vážný hovor s mužem, když měl na sobě jen
kalhoty na běhání a držák na iPod upevněný na paži? Tmavé vlasy měl ještě
víc ztmavlé potem a všechny svaly a šlachy, které tvořily jeho úžasnou
postavu, se mu krásně rýsovaly, protože tričko si zřejmě bral, jen když musel.
To prostě nebylo fér.
„Však vidíš, umývám nádobí. Vítám tě.“
Něco zabručel a vypnul iPod, pak prošel kolem mě k ledničce a vytáhl láhev
vody. Když pil, pár kapek mu sklouzlo z úst na hruď a stékaly mu po ní dolů.
Musela jsem si dát pozor, abych na to nezírala s otevřenou pusou. Díval se
na mě, ale v hezké tváři měl kromě únavy prázdný, nic neříkající výraz.
„Chtěl jsem to umýt později,“ řekl. „Teď se musím osprchovat. Páchnu
potem.“
Opřela jsem se zády o dřez. „Myslela jsem, že bychom si mohli promluvit.
Byla by to jen chvilka.“ A možná by si mohl obléct tričko, abych byla
schopná uvažovat a neblábolit nesmysly.
Přejel si oběma rukama přes obličej a přitom jsem si všimla, že opravdu
vypadá unaveně, i když jinak, než by odpovídalo únavě po ranním běhu. Jeho
modré oči se zdály jaksi vybledlé a pod nima se mu rýsovaly temné stíny.
„Poslyš, Coro, vím, o co ti jde. Jsem na tom psychicky blbě a ty nevíš, co se
mnou. V jednu chvíli se tváříš, jako bys mě nesnášela, a vzápětí mám pocit,
že se mě chystáš olízat jako kopeček zmrzliny. Zkrátka děláš mi v hlavě
zmatky, kterých už v ní mám tak dost. Snažím se vyřešit vlastní problémy a
nemám trpělivost, abych se ještě pokoušel chápat tebe. Spal jsem sotva dvě
hodiny a teď mám za sebou šest mil. Potřebuju si dát sprchu a pak, jestli to
půjde, si trochu zdřímnout.“
Nedal mi šanci reagovat. Zírala jsem na něj a on se jen otočil a nechal mě
tam stát. Už podruhé za pár dní jsem nejen nemohla najít řeč, ale také mě
opustil, aniž bych mohla říct kloudné slovo.
Nenáviděla jsem to. Ten trouba mi ani nedal příležitost, abych se omluvila za
to, že jsem minulý večer byla zbytečně nepříjemná. Odlepila jsem se od pultu
a šla chodbou do místnosti v zadní části bytu. Byl to Rulův starý pokoj, když
tu bydlel s Nashem, takže jsem věděla, že je u něj koupelna.
Slyšela jsem šumět sprchu a někde v místnosti bylo puštěné rádio, v němž
zrovna hrál Tom Petty. To se k Romovi sotva hodilo, protože mi připadal
spíš jako fanda klasického rocku. Jeho pokoj byl uklizený a uspořádaný jako
klícka – zřejmě návyk z dlouhých let v armádě. Dokonce měl ustlanou postel
a na podlaze jsem neviděla žádné pohozené ponožky. Na druhou stranu tady
nebylo nic, z čeho by se dalo poznat, že je to jeho pokoj. Jediná osobní věc,
které jsem si všimla, byla černobílá fotografie, na níž byl v mnohem mladším
věku s dvojčaty.
Rule vypadal jako Rule s tím rozdílem, že neměl žádné tetování a usmíval se,
což bylo u něj předtím, než se dal dohromady se Shaw, opravdu vzácné.
Rome, vysoký a hrdý, vypadal každým coulem jako starší bratr, který je
odhodlaný se o své sourozence starat. A to druhé dvojče,
Remy… Jistě hezký mladík, ale tak nudný a obyčejný. Bylo zvláštní vidět
přesnou repliku toho, jak by vypadal Rule, kdyby byl gay.
Při pohledu na fotografii jsem se ztratila v myšlenkách a vůbec jsem
nezaregistrovala, že šumění sprchy už před hodnou chvílí ustalo. Probrala mě
až ruka, která se natáhla přese mě a obrázek zvedla. Polekaně jsem se otočila
a ocitla se tváří v tvář nahému Romovi s ručníkem ovinutým kolem boků. Tak
to byla opravdu velká zkouška mého sebeovládání. V běžeckém oblečení
vypadal skvěle, ale jenom v osušce… Moje fantazie pracovala na plné
obrátky. Voněl čistě, ale pořád se tvářil jako kakabus. Nelíbilo se mu, že
jsem vnikla do jeho prostoru.
„Ten obrázek jsem si bral všude s sebou,“ řekl. „Měl jsem ho na základně,
šel se mnou do Iráku, a teď se se mnou vrátil z Afghánistánu. Připomínal mi,
pro koho musím bojovat, aby se svět stal lepším místem pro život.“
Sevřelo se mi hrdlo a uvědomila jsem si, že se mi do očí tlačí slzy.
„Jsi šťastný člověk, že k nim máš takový vztah.“
Jenom zahučel a já se musela opravdu těžce přemáhat, abych nerozvázala
uzel, který mu držel ručník na bocích. Nevím, čím dokázal, aby vládu nade
mnou převzalo tělo a odsunulo mysl na druhou kolej, ale bylo to silné a
zneklidňovalo mě to. Nikdy předtím mě žádný muž tak nepřitahoval, dokonce
ani Jimmy ne.
„Taky jsem si to myslel, ale až pak jsem zjistil, že Remy před námi tajil svůj
život a že Shaw je schopná se o Rula postarat líp, než jsem to kdy dokázal
já.“
Naklonila jsem hlavu na stranu a zamyšleně se na něj dívala. „A co ty?“
zeptala jsem se.
Vrhl na mě krátký pohled a pak zamířil k prádelníku. Pohled na něj zezadu
byl stejně vzrušující, jako když jsem ho viděla před sebou.
„Jak to myslíš?“
„Vždycky mluvíš o tom, jak jsi za ně bojoval a jak ses o ně staral. A co ty?
Kdo se staral o tebe?
Kdo bojoval, aby se svět stal lepším místem pro tebe?“ Nemohla jsem
uvěřit, že si neuvědomuje, jak důležitý je a vždycky byl pro své bratry. Jeho
modré oči ani na okamžik neuhnuly před mým pohledem.
„Myslím, že se snažíš všechno, co jsi udělal pro Rula a Remyho, zlehčit, a to
není správné,“
pokračovala jsem. „Remy se sice nezachoval čestně, ale podle všeho byl
zamilovaný a šťastný. A Rule byl bezesporu superpotížista, ale dostal se z
toho, když bylo třeba, takže jsi svou sourozeneckou povinnost splnil. A teď
je čas, aby ses soustředil na vlastní život.“
Otočil se ke mně s tričkem v ruce. Zhluboka jsem se nadechla a přinutila se
soustředit na jeho tvář, a ne na jeho nahou hruď a břicho, kde měl pod
pupkem ovinutý ručník.
„Jenže já jsem ti nepřišla dělat kázání. Chci se ti omluvit za to, že jsem se
včera chovala tak nemožně. Je skvělé, že se snažíš nepít, dokonce je to
obdivuhodné. Ale taky ti musím říct, že mě pěkně štvala ta bimbo s rukama v
tvých kalhotách. Jistě, mohlo mě to štvát, ale neměla jsem si vylévat zlost na
tobě.“
Obočí pod jizvou mu vyskočilo nahoru. „Jaká bimbo?“
„Ta holka, co na tobě včera visela.“
Pokrčil rameny, jako by si na nic takového nepamatoval, a hodil tričko na
postel.
„Ty a Rowdy jste zase vypadali jako dvě šlehačkové pusinky na rock-and-
rollovém zákusku,“
zabručel. „Oba blond, oba fešulíni, a k tomu všechny ty piercingy a tetování.
Kdybych tam měl stát ještě o vteřinu dýl a dívat se, jak ti masíruje krk nebo ti
šeptá do ucha, asi by to nedopadlo dobře.“
Cítila jsem, že se mi rozbušilo srdce.
„Panebože, Rowdy je jako můj bratr.“
„Jistě. A já si zase nepamatuju na žádnou bimbo.“
Stáli jsme tam a mlčky se na sebe dívali. Viděla jsem, že mu na krku pulzuje
žíla, a já jsem si kousala spodní ret. Náhle se mi zdálo, jako bychom byli na
světě jenom my dva a v téhle místnosti se zastavil čas. Začala jsem mít pocit,
že to, co jsem považovala za dokonalost, je ve skutečnosti naprosto nudné, a
že jsem vždycky byla idiot, když jsem si myslela, že nic jiného pro mě
neexistuje. Divoký a nespoutaný chlap je mnohem víc vzrušující než ten
stabilní a usazený.
Teď jsem jen potřebovala dostat ho na svou stranu.
„Tak poslouchej, Rome. Nepotřebuju, abys mi pomáhal s mým problémem,
to zvládnu sama. A proč se na tebe dívám, jako bych tě chtěla celého olízat?
Protože bych to nejradši udělala.
Vážně nevím, proč si chci něco začít s chlapem, jako jsi ty, ale pokud mi
slíbíš, že mi nebudeš lhát a že mě nebudeš podvádět, tak do toho chci jít.“
A chtěla jsem. Chtěla jsem s ním začít i skončit a užít si všeho mezi tím. Byl
tak jiný než Jimmy, a ať už s problémy, nebo bez nich, v každém případě
jsem viděla, že je mnohem lepší. Rome Archer byl síla, se kterou se musí
počítat, ale také hrozící bouře depresivních myšlenek a nebezpečných
démonů, zatížená až umanutou odpovědností a nevyřešeným výhledem do
budoucna. Nebyla jsem si tím sice úplně jistá, ale zdálo se mi, že bych jako
jedna z mála dokázala destruktivním následkům té bouře odolat. Přestože
jsem měla strach. I když nebyl tak velký jako přitažlivost, která mě k tomuto
nevyzpytatelnému muži táhla.
Nic na to neřekl, ale viděla jsem, jak se jeho hruď zvedá a opět klesá
vzrušeným dechem.
„Coro,“ řekl nejistě a na chvíli se odmlčel. „Nemíním střídat ženy a
nemyslím, že bych k tobě mohl být ještě upřímnější, než jsem byl dosud. Ale
vím, že pořád nejsem ten, koho hledáš, a to se od toho rána nezměnilo. Slovo
dokonalý ani nepoužívám, i když jsi dost přitažlivá, aby mě to lákalo pokusit
se být s tebou.“
Zaťukal si prstem na spánek a všimla jsem si, že mu přes oči přeletěl stín.
Nemusel být ve všem všudy stoprocentní, ale byla jsem čím dál víc
přesvědčená, že i jeho malá část je lepší než většina mužů fungujících na
plnou kapacitu. Byla jsem dostatečně výřečná na to, abych mu dokázala říct,
že mě prostě něčím dostal, že se mi zdá víc sexy, než si zaslouží, a že jsem
ráda, že přede mnou necouvá. Jenže místo toho jsem se rozhodla, že udělám
líp, když budu konat a ukážu mu, že vím, co dělám, a přesně vím, co chci.
Zkrátka jsem v tom chtěla mít poslední slovo a existoval jen jediný jistý
způsob, jak to provést.
Chytila jsem lem svých letních šatů a jediným pohybem si je přetáhla přes
hlavu. Skončily na hromádce na podlaze a já zůstala jen ve žlutých botách a
růžových kalhotkách. Jedna výhoda mých malých prsou spočívala v tom, že
jsem se nemusela bát chodit bez podprsenky. A Rome byl zřejmě fanda
malých prsou, protože se mu rozzářily oči a chvíli na mě jen zíral.
Přistoupila jsem k němu blíž, a i když jsem měla boty na vysokém klínkovém
podpatku, zatímco on byl bosý, sahala jsem mu sotva k bradě. Musela jsem
zaklonit hlavu, abych na něj viděla, a pak jsem mu vzala tváře do dlaní, aby
se nemohl dívat jinam.
Jeho modrým očím ztěžkla víčka, a když se přivřela, rozbušilo se mi srdce
ještě víc.
„Neboj se, kapitáne Morousi, dokážeme to,“ řekla jsem.
Položil mi velké ruce na nahé boky a začal mě tlačit k posteli uprostřed
místnosti. Bylo by tak snadné bát se chlapa, jako je on, ale Rome se na mě
díval, jako bych byla něco jedinečného a vzácného, a já jsem cítila jen
očekávání. Ústa se mu roztáhla do úsměvu, kvůli němuž jsem byla ochotná se
do něj zamilovat, a v tu chvíli jsem věděla, že i když je tento muž přesným
opakem toho, co jsem si vysnila, cokoliv s ním podniknu, bude správné.
Nebyl usazený a měl daleko k člověku spokojenému se svým současným
životem, navíc jsem si byla jistá, že jeho představa o partnerském soužití se
naprosto liší od mých představ. Také jsem pořád nevěděla, jak moc je
ochotný oddat se mně. Přesto bylo zřejmé, že nás to k sobě táhne, že
nepopiratelná touha kolem nás utahuje svou smyčku a že je všechno příliš
silné, než abych to odmítla kvůli snu, který kdoví zda by se někdy uskutečnil.
„Včera večer jsem ti řekl, že dobře víš, jak si představuju příjemně strávený
čas.“ Palcem přejel po kamíncích na mém boku a pokračoval přes bradavku,
která už byla napjatá touhou a prosila o pozornost. To už jsem za sebou
ucítila postel, a než jsem se vzpamatovala, ležela jsem na ní a nade mnou se
tyčilo jeho nahé tělo a zářící oči. Bylo to krásné, on byl krásný, a já jsem
věděla, že bez ohledu na to, co bude následovat, jsem šťastná dívka, že tu s
ním mohu být.
„A teď už jsi ochotný se mnou mluvit?“ zeptala jsem se.
Sklonil se nade mnou, aby mi zul boty a svlékl kalhotky, a já jsem mu vjela
prsty do vlasů. Líbilo se mi, že si počíná trochu nešikovně a netrpělivě, ale
cítila jsem, že se mě dotýká s úctou. Pak mě políbil a odhodil ručník.
„Možná ne,“ odpověděl, nazvedl mi boky a posunul mě k okraji postele.
„Proč ne?“
Potáhl mě ještě dál, takže mi nohy visely dolů a on stál těsně před mým
klínem. Napadlo mě, že bych se měla aspoň trochu stydět a cítit se bezbranná
a příliš mu vystavená. Ale když jsem viděla, jak mě těma planoucíma očima
hltá, nemohla jsem v sobě najít jiný pocit než uspokojení z toho, že se mu
líbím a jsem sexy. A když se špičkou prstu lehce dotkl malého kroužku v
centru mé touhy, zastavil se mi dech a už jsem tomu nemohla uniknout.
Všechno tam bylo vlhké a kluzké a jeho dotek mě vzrušil k nesnesení.
„Protože mám strach, že ať řeknu cokoliv, můžeš si to vyložit špatně,“
odpověděl. „A právě tahle chvíle s tebou se mi zdá jako jediné, co je pevné
a skutečné. Jsi tak plná barev, že se v mé
hlavě plné šedi nikdy neztratíš. Proto o to nechci přijít.“
To mě chytilo za srdce. Taková slova žena nikdy nezapomene, zvlášť když je
vysloví takový muž.
Objala jsem ho kolem krku a přitáhla si ho k polibku, do něhož jsem se
snažila vložit všechno, co cítím. Jeho prst opustil šperky na mém boku a
vydal se hledat intimnější a skrytější území.
Prohnula jsem se a zachvěla se slastí. Cítila jsem, jak jeho silné prsty
kloužou po mých záhybech, jak dráždí chvějící se nervová zakončení a
pohrává si s mými nejintimnějšími místy, až jsou bolavá a touží po dalších
dotecích. Stiskl mi palcem klitoris, a to ještě zvýšilo slast, která se mi z toho
centra rozkoše šířila do celého těla. Věděl přesně, jak mě hladit a hrát si se
mnou, abych z toho měla co nejvíc.
Přisála jsem se k jeho ústům tak silně, že ani jeden z nás nemohl dýchat.
Líbala jsem ho, až zasténal moje jméno. Líbala jsem ho, až do své vzrušivé
hry zapojil víc prstů a já už jsem to nemohla dál vydržet. A pak mě začal
líbat na krku a já jsem cítila, že se mu zcela poddávám.
Svírala jsem jeho široká ramena jako záchranné lano, neboť jsem se bála, že
když ho pustím, zmizí všechno, k čemu jsme se spolu dopracovali, v obláčku
dýmu. Vždyť to bylo tak neskutečné… Myslím si, že by se tomu i zasmál, ale
já jsem si byla zcela jistá, že právě zničil mou představu o tom, jak má
vypadat milování.
Přitáhl si mě k sobě a já jsem cítila, že jeho ztopořené mužství pulzuje u
samého centra mé slasti. Má měkká prsa se tiskla k jeho tvrdému hrudníku a
byli jsme jeden druhému tak blízko, jak jen dva lidé mohou být, aniž by byli
spojeni. Vnímala jsem, jak se mu napínají a stahují svaly na břichu. Přejela
jsem mu rukou po oblině zadku a rozkošnicky na něho zamrkala. Zatvářil se
váhavě. Ne, teď nesmí přestat! Chtěla jsem ho. Bože, jak moc jsem ho chtěla
cítit v sobě!
„Neublížil jsem ti nějak minule?“ zeptal se.
Odpověděla jsem mu tím, že jsem mu ovinula nohy kolem štíhlého pasu a
pozvedla se k němu.
Tiše zaklel, ale vzápětí hodil váhavost za hlavu a vnořil se do mě. Vzdechla
jsem slastí a zaťala mu prsty do pevných svalů na krku. Chtěla jsem pouze
zasténat a poddat se mu, ale když se nehýbal a jenom se vpíjel modrýma
očima do mých očí, neudržela jsem se a pokusila se ho pohyby boků
vyprovokovat.
„Neee…“ Víc jsem říct nedokázala, protože se sklonil k mému prsu a vzal do
úst bradavku. „Bylo to úžasné,“ zamumlala jsem po chvíli. „Ty jsi byl
úžasný, tak co na tom záleží, jestli jsem si musela celý týden dávat pozor, jak
si sedám? Stoprocentně to stálo za to.“
Zachvěl se, protože jsem ho vnitřními svaly stiskla. Pozvedl se na rukou a
znovu na mě znepokojeně hleděl, i když to pro něj muselo být v téhle situaci
těžké. Skoro jsem musela potlačit smích.
„Něco se děje?“ zeptal se.
Přejela jsem mu rukama po bocích a krátce se zastavila na jizvě po nedávné
ráně. Vychutnávala jsem si, že mohu všemi smysly vnímat jeho pevné tělo.
Líbilo se mi, jak se pohyboval. A stejně tak se mi líbilo, že i když je velký a
silný, přesto dokáže připustit, že musí s životem bojovat a má slabiny.
Zkrátka se mi líbil celý se vším všudy a začínala jsem cítit, že s ním chci být
a vůbec mi
nebude dělat problém zvyknout si na to, že já jsem malá, zatímco on
obrovský. Mé tělo ho chtělo a byla to má hlava a všechny ty nesmysly v ní,
které jsem si namlouvala a čekala, že se snad jednou uskuteční, co do této
chvíle způsobovalo mé váhání a nejistotu. Když jsem viděla, že se na mě
dívá, jako by nikdy nepoznal nic, co by si víc přál, uvědomila jsem si, že oba
cítíme stejně. Políbila jsem ho na lehkou prohlubeň ve středu hrudi a stáhla
mu ruku zpátky dolů do míst, z nichž se do mého těla šířily všechny ty úžasné
pocity. Milovala jsem to, jak mě obklopoval a pohlcoval mě.
„Neznepokojuj se. A už začni, nebo budu muset ublížit já tobě.“
Zahučel na souhlas a začal. Obemkla jsem mu nohama boky a zcela jsem se
mu poddala. Bylo to ještě lepší, ještě vášnivější než poprvé. Nenechal na
mém těle nic bez povšimnutí: ústa, krk, prsa, tam, kde jsem byla otevřená a
klouzala po něm… A jeho ruce a ústa dělala, co mohla, aby mi dopřála tu
nejúžasnější slast.
V jednu chvíli prudce vydechl mé jméno, a když těsně před mým
vyvrcholením znovu sáhl dolů a opět si začal hrát s tím prokletým kroužkem,
vykřikla jsem rozkoší. Jeho silné prsty byly tak lehké, tak jemné… V tu chvíli
mě už dostal na samý okraj, a když přes ten kovový kroužek ještě jednou
přejel a potáhl za něj, stačilo to, abych zaklonila hlavu a prohnula se proti
němu.
Okamžitě toho využil, chytil mě pod zády a držel si mě tak, aby do mě mohl
útočit s novou energií. Teď už mě nehladil, nelaskal a nevzrušoval, protože
měl co dělat se sebou. Bylo to úžasné. Ucítila jsem, že jím otřásl orgasmus, a
když jsem dospěla k vrcholu i já, klesl na mě a jazykem zkoumal tepající žílu
na mém krku. Pak se převrátil a oba jsme leželi vedle sebe na zádech s
nohama spuštěnýma přes okraj postele. Napadlo mě, že když mě dokázal
takhle vzrušit laskajícími prsty, co to se mnou udělá, až se někdy dostane tam
dolů ústy a jazykem. Už teď to bylo k zbláznění.
Hodnou chvíli jsme jen oddychovali jako po prudkém běhu a mlčeli. Teď už
jsem věděla, že Rome je tím nejlepším lékem na kocovinu, a nejen na tu z
alkoholu. Sáhl po mé malé ruce a hladil palcem neonově nalakované nehty.
„Takže, Coro Lewisová, dovolíš mi, abych tě někdy vzal na rande?“
prolomil konečně ticho.
Podívala jsem se na něj a musela jsem potlačit smích. Vypadal, jako když se
mé odpovědi bojí.
„A ty bys mě chtěl vzít na rande, Rome Archere?“
„Myslím, že jo. Nechápej mě špatně. Pokud ti jde jen o to, abych tě vzal do
postele, kdykoliv na to budeš mít chuť, beru to. Ale jsi mi sympatická, tak si
dovedu představit, že by nebylo špatné ani to rande.“
Zvedla jsem se na lokty, abych se mu podívala do očí, a náhle jsem si
uvědomila, že jsme oba nazí a přitom se dějí věci, které nemají se sexem
moc společného. Zřejmě jsem na něj zírala, jako by se mě zmocnila panika,
protože se zamračil.
„Ale jestli ti to nic neříká, tak na to zapomeň.“
„Hm… nic proti rande, ale je tu jistý problém.“
Poškrábal se na hrudi a zívl. „Myslíš kluky?“
Plácla jsem ho po paži. „Ne, i když možná taky. Něco vážnějšího.“
Taky on se pozvedl. „A co?“
„Neberu antikoncepci.“
Snad pět minut jsme na sebe zírali mlčky. Jak jsem mohla být tak hloupá?
Nemohla jsem uvěřit, že jsem hodila za hlavu něco tak zásadního. Nakonec
padl zpátky na postel a položil si paži přes oči.
„Zdálo se mi, že jsem minule na něco zapomněl,“ řekl.
Jasně, pěkná blbost. Já jsem na to ani nepomyslela.
„Takže co?“
Pokrčil rameny. „Víš dobře, že to těžko můžeme vrátit.“
„A co když to dopadne špatně?“
„Tak to budeme nějak řešit.“
„Nějak?“
„Jo, nějak. Zatím nevyšiluj.“
Zatím jsem v žádném případě nevyšilovala, ale on mě tak dobře neznal, aby
to na mě viděl. A to byl celý problém s možností, že skončím zbouchnutá
mužem, kterého zase já prakticky neznám.
Chystala jsem se tvářit, že mě bere panika, a předvést mu svou verzi
vyšilování, ale než jsem to mohla udělat, objal mě a stáhl mě na sebe. Ucítila
jsem, že mi přejíždí rty po vršku hlavy, a po další chvíli se mi zdálo, že mu
podezřele pravidelně stoupá a zase klesá hruď. Takže já jsem mu předložila
vážný problém, a ten trouba – usínal.
„Coro,“ zašeptal po chvíli. Položila jsem mu hlavu na hruď v místě, kde měl
srdce, a snažila se uklidnit. „Neboj se, skřítku, nějak to zvládneme.“
A pak už spal a nechal mě, abych dumala, jak je možné, že do mého světa
vtrhl tak zjevně nedokonalý člověk a usadil se v něm, jako by v něm měl
zůstat navždy. A taky že Rowdy měl pravdu s tím, že to je vzhůru nohama.
Všechno bylo bez jakýchkoliv pochybností totálně vzhůru nohama a já
neměla ani ponětí, jak k tomu došlo, a už vůbec ne, jak to skončí.
===hoypjKv2drYalEVwQJ+G3ACIV2oNzFMBfLMbwav9S1juMI8zTkKOh
7yIjFVfSHtd
Osmá kapitola
Rome
Ležel jsem pod kulečníkovým stolem a snažil se ten pitomý krám ustavit do
roviny, když najednou jediné, co jsem mezi nohami stolu viděl, bylo několik
párů odřených motorkářských bot. Bylo časné odpoledne, bar byl skoro
prázdný a Brite někam zmizel, aby si vyřídil pár pochůzek. Zdálo se, že
nechal podnik tak trochu na starost mně, takže pokud by ta parta motorkářů
hodlala všechnu práci, kterou jsem tady v posledních několika týdnech
odvedl, zničit, mohlo by se jim to podařit během pár chvil. Než jsem vylezl
zpod stolu a otřel si ruce do džínů, rychle jsem je podle nohou spočítal. Bylo
jich pět.
Všichni motorkáři sice vypadají stejně, ale tihle chlápci byli zjevně šéfové
klubu. Bylo mi to jasné, hned jak jsem je uviděl. Cítil jsem to jejich s námi si
nezahrávej. To nebyli žádní adepti na členství, žádní cápkové, kteří se
potřebují ukázat nebo hledají trochu povyražení. Tihle si nehráli na ostré
hochy, to byli ostří hoši, a okamžitě jsem věděl, že pokud přišli, aby mi dali
nakládačku, budu do toho muset jít tvrději než posledně, abych to jakž takž
uhrál.
Ten, který byl jasně jejich šéf, udělal krok směrem ke mně a já se musel
přinutit, abych zůstal stát a automaticky o krok necouvl. Jenom jsem tedy
zvedl obočí s jizvou a zkřížil paže na hrudi.
Když bylo třeba, dovedl jsem ukázat, že ani já nejsem žádné ořezávátko.
„Ty jsi Archer?“ zeptal se chlap.
Lehce jsem přikývl a nespouštěl oči z těch zbývajících čtyř, kteří se
rozestavili po obou stranách svého mluvčího.
„Brite mi řekl, že tu nějací naši nováčci dělali bordel. Prý se pokusili
vyvolat s tebou rvačku, ale když jsi s nimi skončil, vypadali jako parta
malých pankáčů. Je to pravda?“
Znovu jsem jen přikývl. Nebyl jsem si jistý, co to všechno znamená, a
nevěděl jsem, jestli by mi mohlo pomoct, kdybych k tomu cokoliv dodal,
nebo bych svou situaci ještě zhoršil.
Chlap si vyměnil pohled s jedním z těch dalších a vyhrnul si dlouhý rukáv.
Překvapeně jsem zamrkal. Uviděl jsem, že má na předloktí přesně totéž
tetování jako na stejném místě Brite.
„Bratři ve zbrani, kamaráde,“ dodal na vysvětlenou. „Víš, tyhle sračky, co tu
ti naši předvedli, já netrpím a netrpí je ani Sons of Sorrow. Klub ví, že
tenhle bar je nedotknutelný a taky že každý, kdo bojoval za vlast, si zaslouží
respekt. Ten malý zkurvysyn u nás končí a na rocker cut může zapomenout.
Nikoho, kdo se nedokáže řídit našimi pravidly a neprokazuje náležitou úctu
tomu, kdo si ji zaslouží, mezi sebou nehodláme trpět.“
Nebyl jsem si jistý, co rocker cut znamená, ale že u nich ten malý zkurvysyn
končí, znělo jasně v můj prospěch, a tak jsem přikývl ještě jednou.
„Díky,“ řekl jsem. „Jsem rád, že nikdo nedopadl hůř nebo to tady neskončilo
ještě víc rozmlácené.“
„Britovi se líbíš. Myslí si, že jsi dobrý chlap a že se s tebou dá počítat. To
znamená, že jsi u mě dobře zapsaný. Stojíme o dobré lidi.“
Váhal jsem, jestli mu to můžu věřit. Věděl jsem od Cory, že Asův pobyt na
intenzivce zařídili právě motorkáři z jižanské větve Sons of Sorrow, ale řekl
jsem si, že pokud si se mnou nechtějí vyřizovat účty, nebudu se do jejich
klubových pravidel navážet. Potřásl jsem tomu chlapovi rukou, ale když
poslední z nich vyšel ven, vydechl jsem úlevou. Šel jsem do přední části
baru, kde ze dveří kuchyně všechno sledovala Darcy.
„Dopadlo to dobře,“ poznamenal jsem směrem k ní. „Ale člověk neví, co od
nich může čekat.“
„Taky si myslím,“ přikývla a podala mi přes barový pult sklenici vody.
„Jednu dobu, když se Brite vrátil ze své první mise, s nimi taky jezdil. Tehdy
měl sklon zaplést se do všech možných špatných věcí. Proto od něj jeho
první žena odešla.“
„Ani se jí nedivím. Z některých jde vážně strach.“
„Však z Brita taky šel. A někdy jde i dnes, když chce. Máš štěstí, že mu tak
moc připomínáš jeho samého, když byl v tvém věku.“
Začínal jsem s ní souhlasit. Stále víc jsem přemýšlel o tom, že i když mám
spoustu vážných problémů, ve skutečnosti jsem šťastný muž. Líbilo se mi
trávit čas v baru a postupně se mi dařilo dosáhnout toho, že už nevypadal
jako levný pajzl, ale spíš jako seriózní podnik. Poznával jsem štamgasty,
dozvídal se jejich příběhy a už jsem se zdaleka necítil tak osamělý. Poslední
týden jsem byl hodně s Corou, buď u ní, nebo u mě, a čím více času jsem
trávil v její společnosti, tím těžší pro mě bylo od ní odcházet.
Dovolovala mi, abych ji občas vzal na večeři nebo do kina, a večer jsme
skončili u mě doma. A následující večer mě překvapila tím, že se ukázala v
baru a zase ona mě někam vytáhla. To jsem předtím nikdy v životě nezažil,
ale nechal jsem ji, aby bylo po jejím, protože byla tak zatraceně roztomilá.
Na druhou stranu jsem viděl, že si s naším nechráněným stykem opravdu dělá
starosti. Zřejmě jsem si je měl dělat víc i já, než jsem si do té doby
připouštěl, ale teď už jsem na to byl připravený a snažil se, jak to šlo, abych
mohl být klidný, neboť se zdálo, že Cora se strachuje dost za nás oba.
Můj bratr nebyl nejnovějším vývojem v mém milostném životě zrovna
nadšený a musel jsem vyslechnout nejméně pět přednášek nejen od něj, ale i
od Nashe, Shaw, Ayden a Rowdyho; dokonce i Asa považoval za nutné mi
sdělit, jaké nepříjemnosti mě potkají, kdybych nechal Coru na holičkách nebo
po nějaké době usoudil, že nejsem schopen s její ukecaností vydržet.
Nepochyboval jsem, že kdyby byl ve městě Jet, i on by si své polínko v téhle
věci přiložil. Ani jsem nechtěl vědět, co by se stalo, kdyby zjistili, že se
Cora obává možného neplánovaného těhotenství.
Opravdu se mi líbilo trávit s ní čas. Byla energická, říkala, co si myslela, a
nedělalo jí problém dát mi vědět, když jsem se příliš ztrácel ve své hlavě a
vzdaloval se od ní. Na spoustu věcí jsme měli
rozdílný názor, ale uměla mě rozesmát a při pohledu na ni se mi vždycky na
tváři objevil úsměv.
A to nemluvím o tom, že jsem od ní nemohl udržet dál ruce a ústa. Byla milá
a snadno se nechala svést k hrátkám. Nikdy předtím jsem takovou dívku
nepoznal. Všechno na ní bylo tak třpytivé a lesklé, že jsem neměl problém
nalézt ji v temnotě, která mi někdy zastřela zrak, a až dosud jsem byl šťastný.
Dokonce se mi dařilo usínat a spát, i když ležela na mě. Netrápily mě žádné
noční můry, žádné vzpomínky, po kterých bych se s křikem budil. Byla to
opravdu vítaná změna po mých dřívějších problémech, a taky proto mi bylo
příjemné mít ji kolem sebe.
Právě jsem chtěl požádat Darcy, jestli by mi neudělala něco k jídlu na večeři,
než zamířím do studia pro Coru a odvedu si ji domů, když stoličku vedle mě
náhle kdosi odtáhl a posadil se na ni. Byl to poslední člověk, kterého bych
kdy v tomhle baru čekal. Upřel na mě pohled a mě zarazilo, jak staře táta
vypadá po tom, co jsme se téměř rok neviděli. Měli jsme podobné tmavé
vlasy a stejně modré oči, i když ty jeho byly přece jen bledší, spíš jako
Rulovy. Také on byl vysoký, třebaže zdaleka ne tak jako já, a rozložitý.
Vždycky to byl statný, pevný chlap, ale na první pohled jsem viděl, že od
doby, kdy jsem se naposledy ukázal doma, si na něm všechno, co se událo,
vybralo svou daň. Dokonce mi připadal málem jako cizí člověk, když jsem
se na něj díval. Dnes byl zřejmě můj den pro nevítané návštěvníky.
„Co tady děláš?“ zeptal jsem se ho.
Povzdechl a požádal Darcy o šálek kávy.
„To je všechno, co mi řekneš, když ses o mě a o mámu skoro rok nezajímal?“
zeptal se.
„Jak ses dozvěděl, kde mě najít?“ Vzápětí jsem si na svou otázku odpověděl
sám. „No jasně, Shaw. Pořád se snaží dát naši rodinu dohromady.“
„Rome,“ řekl a znovu ztěžka povzdechl – tak, že jsem tu tíži cítil i na svých
bedrech. Vždycky jsem si přál, aby na mě moje rodina byla hrdá. Nikdy
nebyli nadšeni mým rozhodnutím vstoupit do armády, ale postupem času stále
víc chápali mou motivaci, moji touhu pomáhat druhým a snažit se aktivně
přispět k tomu, aby byl svět pro mé bratry a pro ně bezpečnější. O to víc mě
bolelo, když jsem teď v jeho očích viděl zklamání a na tváři smutek.
„Tohle už musí konečně přestat,“ pokračoval. „Snažil jsem se přivést Rula
zpátky k nám a matce jsem řekl, že pokud se nebude i ona snažit, abychom
rodinu udrželi, tak od ní odejdu. Nechci, abychom ztratili dalšího našeho
syna. Budu o to bojovat. Nechal jsem vás v tom. Nechal jsem tebe a Rula,
abyste to brali jako osobní urážku, že jsme nikdy o Remym jako rodina
nemluvili.
Ale to už skončilo. Teď musíme přijít na to, jak se posunout dál. To je
všechno.“
Připadal jsem si jako malý kluk, který dostal vynadáno, protože si zašpinil
oblečení, když si hrál venku. Třel jsem si zátylek a díval se na barový pult,
který ještě potřeboval obrousit a dokončit.
„Víš,“ začal jsem, „v tom celém je ještě něco víc než jen to s Remym a jeho
tajemstvím. Třeba jak se máma chovala k Rulovi nebo jak jsme všichni
nechali Remyho zneužívat Shaw. Je pravda, že se už necítím jako týž člověk,
který odešel, když jsem byl doma naposledy. Nevím, jak se mám do naší
rodiny znovu začlenit. Nevím, jakou bych v ní měl hrát roli.“
Neměl jsem dost odvahy ani správná slova, abych se mu pokusil vysvětlit, co
mi vadí nejvíc – že
se ke mně on i matka chovali, jako by nevěděli, kdo jsem. Zklamání z toho
bych ještě zvládl, ale to, že mě odmítali, už na mě bylo moc, tak jsem se
raději schovával a vyhýbal se jim.
Zvedl ruku a poplácal mě po rameni. „O jaké roli mluvíš? To je nesmysl. Jsi
náš syn, ať se děje co děje; to je tvá role až do konce života. Právě to jsem
nakonec musel vysvětlit matce v záležitosti s Rulem a také, že jsme to měli
dát vědět Remymu dřív, než bylo pozdě. Přijmeme tě takového, jaký jsi,
Rome, i když ses změnil, jak říkáš. To, co máš za sebou, člověka samozřejmě
změní.
Chápu tě a stejně tak chápu i matku.“
Odsunul barovou stoličku a chystal se k odchodu.
„Přijeď v neděli na oběd. Shaw říkala, že se vídáš s její přítelkyní, tak ji
přiveď s sebou. Každý týden se ze všech sil snažím Rula a Shaw ujistit, jak
moc je mám rád. Všichni dlužíme Shaw víc, než jí jako rodina můžeme vrátit.
Starala se o oba kluky víc, než si možná dokážeme představit.
Přijeď strávit trochu času s rodinou, Rome.“
Odešel tak, jak přišel, aniž mi dal šanci říct „uvidíme“ nebo „ne, díky“. Být
Archer nikdy nebylo zrovna jednoduché, ale příslušnost k naší rodině jsem
vždycky vnímal jako vyznamenání. Měl jsem sto chutí obejít barový pult a
namíchat si drink, ale pořád jsem se snažil zůstávat střízlivý a zahánět
všechny ty šílenosti v hlavě jenom silou vůle. Nechtěl jsem se zřídit jen
proto, že jsem slaboch a nesnesu, aby mi táta dělal kázání. Bylo těžké držet
hlavu v písku, když právě smetl všechny mé obavy z návštěvy rodiny a
prakticky mě donutil usmířit se s nimi.
Konečně jsem požádal Darcy o ten sendvič a pokračoval s vyrovnáváním
kulečníkového stolu.
Než jsem s tím skončil, Brite se vrátil. Když jsem mu řekl o návštěvě Sons of
Sorrow, jenom odfrkl a prohlásil, že ten kluk, který mě napadl, byl jen
takový mladý cucák. Taky mi poradil, že bych si měl hlídat záda, protože vzít
adeptovi na členství rocker cut – tedy motorkářskou vestu, jak mi vysvětlil –,
je vážná věc a ten hubeňour bude samozřejmě nasraný jako peklo. Znamenalo
by to, že se už nikdy nemůže stát členem nějakého motorkářského klubu,
aspoň ne tady v Denveru, a nejspíš ani nikde jinde. Mávl jsem nad tím rukou,
protože jsem to považoval za vyřízenou věc, navíc hlídat si záda jsem byl tak
jako tak zvyklý.
Nad čím jsem už nemohl mávnout rukou, bylo, že mě zprdl kvůli rozhovoru s
tátou, o kterém mu řekla Darcy. Už jsem byl na cestě ke dveřím, abych se
vydal za svým punkrockovým skřítkem, ale on za mnou vyšel ven, kde jsem
měl zaparkovaný harley.
„Co je?“ zeptal jsem se ze sedla motorky.
Přejel si rukou po vousu. To už jsem znal, na to jsem si už zvykl. Obvykle to
znamenalo, že se mi chystá říct něco důležitého, co opravdu chtěl, abych si
vyslechl.
„Prý se na tebe dnes přišel podívat tvůj táta.“
„Jo,“ přikývl jsem. „Našel si mě tady.“
Zkřížil ruce na široké hrudi a sklonil ke mně bradu.
„Víš, že Darcy a já máme holku?“
Zavrtěl jsem hlavou. Ani jeden z nich se mi o žádné dceři nikdy nezmínil.
„Je mladší než ty. Nedávno jí bylo dvacet a je s ní zatraceně těžký pořízení.
Když jsme se s její
matkou rozešli, nenesla to nejlíp. Stačí, abychom spolu zůstali pět minut sami
v jedné místnosti, a už mi jde po krku. Je jedno kvůli čemu.“
Shodil jsem motorku ze stojánku a držel ji jen nohama.
„To je sice blbý, ale co to má společného se mnou?“
„Nic. Chtěl jsem ti jen říct jako rodič, že děláme chyby. Nejsme dokonalí,
ale to neznamená, že své děti nemáme rádi. Máš teď před sebou spoustu věcí,
které musíš vyřešit, Rome. Ale jedno ti radím, nepřipusť, abys při tom ztratil
lidi, kteří vždycky byli s tebou.“
Jenom jsem na něj zíral, protože jsem nevěděl, co na to říct. Měl jsem Brita
rád, hodně, vzhlížel jsem k němu s respektem a začínal ho opravdu brát jako
rádce, ale nepotřeboval jsem, aby se snažil napravovat každý problém, který
se v mém životě naskytne. Chystal jsem se nastartovat a odjet, ale položil mi
ruku na rameno, aby mě zastavil.
„Příštích pár týdnů budu muset řešit nějaké věci a nebudu tady. Byl bych rád,
kdybys mi dohlédl na podnik a na chlapy, co sem chodí. Zaplatím ti za to.“
„Ale já o tom, jak vést bar, nic nevím, Brite.“
„Řekl jsem dohlédl na podnik, ne stál za barem a míchal nápoje. Za barem
může stát Darcy nebo si můžeš najít někoho, kdo by ti s tím do konce měsíce
pomohl. Je sice pravda, že dýška tu nejsou nic moc, ale poslední dobou jsi to
tady pěkně vylepšil, takže by se to v blízké budoucnosti mohlo změnit.“
„O co ti tedy přesně jde? Na co bych měl dát pozor?“
„Na to, když je tady večer plno. Na štamgasty. Dohlédni, aby se tu nic
nesemlelo – aby se všichni chovali jako lidi a dostali se v pořádku domů.
Cením si, jak jsi to tady dal do kupy, a předpokládám, že nemáš zájem, aby z
toho zase někdo udělal kůlničku na dříví. Řeknu Darcy, aby ti ukázala, jak
dělám po zavíračce kasu a jak uložit tržbu do banky.“
„ To bych mohl zvládnout. Říkáš jen na pár týdnů?“
Měl jsem dojem, že se mu na tváři mihl úsměv, ale pod tím vousem se mi to
mohlo jen zdát.
„Zatím to tak vypadá. Uvidíme. Ale ještě jednou, synku, neodepisuj svou
rodinu. Potřebují tě, stejně jako ty potřebuješ je.“
Uvažoval jsem, jestli je to pravda. Dříve mě potřebovali k tomu, abych
dohlédl na Rula a působil mezi nimi a mladším bráchou jako prostředník. A
taky abych držel celou rodinu pohromadě, když se všichni utápěli ve smutku.
Jenže teď jsem opravdu nevěděl, co jiného mi v rodině zbývá než role
problémového nejstaršího syna, a to byl hlavní důvod, proč jsem se od ní
držel dál.
Nastartoval jsem harleye a vyjel z parkoviště. Na Capitol Hill mi to trvalo
jen deset minut.
Obvykle jsem nechával motorku nebo auto u bytu a šel do studia pěšky,
protože zaparkovat tam byl problém. Navíc jsem odmítal jezdit v Cořině
malém neonově vybarveném klaunském autě, takže jsme se obvykle museli
vrátit k mému bytu. Vešel jsem do studia a zamířil k přepážce.
Coru jsem nikde neviděl, což bylo neobvyklé, ale u přepážky stál Rule a
mluvil s Rowdym.
„Ahoj,“ řekl jsem.
Rule mi kývl na pozdrav a ukázal na zavřené dveře na druhé straně studia.
„Má tam nějakého klienta. Možná to bude chvíli trvat. Nechceš si zajít někam
na jídlo, než bude hotová?“
„Už jsem jedl v baru. Když jsme u toho, nevíš, kdo má ponětí o tom, jak se
vede bar, a mohl by mi nějakou dobu pomoct? Brite musí na pár týdnů odjet a
požádal mě, abych mu na podnik dohlédl. A já vím o barmanství kulový.“
„Zato víš, jak se pije vodka jako voda.“
Plácl jsem ho do ramene. „Vzpomínám si na nejeden večer, kdy jsi byl jako
dělo, tak nekecej.“
Rowdy zaslechl, o čem mluvíme, a přišel blíž. Někdy jsem si uvědomoval,
že bych si přál nemít ho rád. Nelíbilo se mi, že toho o Coře tolik ví a že jsou
tak velcí kamarádi. Jenže on mi to ztěžoval, protože byl naprosto pohodový a
přátelský kluk. Navíc jeho svérázný smysl pro humor z něj dělal zábavného
kumpána, se kterým se člověk nikdy nenudil.
„Promluv si s Jetem,“ poradil mi. „Zná v tomto městě víc lidí než my všichni
dohromady. Určitě bude vědět o někom, kdo by ti mohl píchnout.“
To byl dobrý nápad, jenže Jet byl víc pryč než doma, a když se náhodou
zdržel v Denveru, obvykle se nehnul od Ayden a ostatní ho nezajímali.
Neměli to lehké. Snažili se skloubit své nové manželství s tím, jak málo času
na sebe mají, ale vypadali šťastně a zdálo se, že se jim to daří.
„Fajn, zkusím to,“ řekl jsem a otočil se ke dveřím na druhé straně, protože z
nich právě vyšel nějaký chlápek a za ním se objevila Cora. Dnes měla vlasy
nad čelem vyhnané v efektní vlně nahoru, na sobě krátkou oranžovou sukni a
jasně fialovou halenku a na nohou vysoké černé boty zašněrované až ke
kolenům. Když mě uviděla vedle Rula, usmála se a já jsem postřehl, že se na
mě tyrkysově modré oko rozzářilo, zatímco to hnědé ztmavlo. Byla jako
kaleidoskop barev a emocí, a když jsem se na ni podíval, nikdy jsem
nevěděl, co se od ní odrazí zpátky ke mně.
Muž, kterého Cora vyprovázela, pohlédl na mě a pak zpátky na ni. „Mějte na
paměti, že musíte být opatrný, než se to zahojí. To nějakou dobu trvá,“ řekla
mu, když se posadila za stůl.
Přikývl, zaplatil částku, na kterou mu Cora vystavila účet – mimochodem
byla to pěkná pálka –, a naposledy se na ni podíval. Jenom se mile usmála a
obrátila se ke mně.
„Ještě udělám kasu a půjdeme.“
„Můžu se zeptat, kterou část těla jsi tomu chlápkovi prošpikovala?“
„Vážně to chceš vědět?“ ozval se Rule.
Udělal jsem obličej. „Prostě mě to zajímá.“
Cora pokrčila rameny. „Neodsuzuj to, dokud si to nevyzkoušíš.“
Jen při pouhém pomyšlení na to, že by mě někdo mohl tam do toho dole
píchat něčím ostrým, mi naskakovala husí kůže. Ne, díky. Klidně si vystačím
s tím, co mám. Ne že bych něco měl proti jejímu kroužku, zvlášť když ho
měla v místě, které mě lákalo nejvíc, ale aby mi na frantíkovi viselo něco
jako klepadlo na dveře, to jsem fakt nepotřeboval.
„Díky. To si odpustím.“
Přestala počítat peníze, aby se na mě mohla zašklebit, a mně se chtělo slíbat
jí její úsměv z
tváře. „Jak myslíš. Ale kdybys přece jen o tom chtěl uvažovat, tvůj mladší
bratr, a vlastně všichni v téhle místnosti, ti o tom můžou poreferovat.“
Rule se zachechtal a Rowdy se jen uculoval – zřejmě si oba všimli, že jsem
se při představě Cory s rukama na čemkoliv v Rulových kalhotách na oba
zamračil.
„Klidně bych dokázal žít až do smrti, aniž bych věděl, že něco takového
existuje,“ prohlásil jsem.
Cora se zasmála a vstala, aby obešla stůl. Pak mě objala paží kolem ramen a
políbila mě na spánek v místě, kde konec mé jizvy zahýbal vedle oka dolů.
„Nedělej si s tím hlavu. Ten jeho, to byl kšeft, kdežto tvůj je potěšení. Tak
pojďme.“
Všichni jsme vyšli ven, aby mohla zamknout. Rule s Rowdym zamířili do
Goal Linu, kde si chtěli dát pivo a křidélka, a já jsem zůstal sám s Corou.
Neměl jsem jiný plán, než ji co nejdřív dostat do horizontální polohy a
přimět ji tak, aby zapomněla, že kdy přišla do blízkého styku s nějakou
anatomií mého bratra. I když můj byt byl blíž, chtěla strávit noc ve svém
domě, protože druhý den měla v úmyslu sejít se u snídaně se Shaw a s
Ayden. Domluvili jsme se tedy, že si zajdu pro auto a přijedu k ní. Byl to
kompromis, protože můj byt byl blíž ke studiu a její zase blíž k baru. U
mě doma se sice pohybovalo méně lidí, ale vídat se s Ayden a Jetem se mi
líbilo a Asa byl taky zajímavý. Navíc Cořina postel, třebaže celá růžová,
byla úžasná.
Coru jsem zastihl v kuchyni. Zřejmě něco připravovala k večeři, ale v tu
chvíli právě stála s mobilem u ucha. Nechtěl jsem ji rušit, a tak jsem se
svalil v obýváku na gauč. Po chvíli se objevil Asa. Už neměl sádru, ale
pohyboval se pořád pomalu a nejistě.
„To ti sundali dnes?“ zeptal jsem se.
Opatrně klesl do polohovacího křesla na druhé straně místnosti.
„Včera. Cítil jsem, že už to nepotřebuju.“
„Po tom výbuchu vloni, když jsme najeli na minu, jsem měl taky nohu v
sádře. Ale to nebylo to nejhorší. Tenkrát to odneslo hlavně rameno.“
Chtěl jsem mu říct, že by se měl vyhýbat situacím, kdy by zase naštval nějaké
motorkáře, ale zdálo se mi to příliš svatouškovské, a tak jsem se ho zeptal,
jestli neví, kdy se Jet vrátí z cest.
Zavrtěl hlavou a chvíli si třel holenní kost.
„Nevím. Mám dojem, že měl v plánu vrátit se na týden, a pak chtěl, aby s ním
Ayd jela na týden do L. A., až bude mít po zkouškách za letní semestr.“
„Potřebuju najít někoho, kdo by mi pomohl dohlédnout na bar, který teď
dávám do pořádku.
Majitel bude nějakou dobu pryč a pověřil tím mě. Myslel jsem, že by Jet
mohl o někom vědět.“
Jeho zlatavé oči na mě blýskly přes celou místnost.
„To bych klidně zvládl já,“ řekl.
Naklonil jsem hlavu na stranu a podíval se na něj. „To myslíš vážně?“
„A proč ne? Už mám až po krk toho, že sedím celém dny zavřený tady. Ayd
mě pořád jen peskuje a já bych vážně potřeboval změnit vzduch. Prostě
dostat se do společnosti, jestli mě chápeš.“
Chápal jsem ho, jenom jsem si nebyl jistý, jestli je Britův bar to nejlepší
místo, kde by mohl
poznat dobrou společnost.
„Už jsi někdy dělal barmana?“ zeptal jsem se.
Zasmál se. „Toho, co jsem ještě nedělal, není moc. Barman musí stát za
barem a mluvit s lidmi, to je celé. A věř mi, že já umím mluvit s kýmkoliv.“
Pomyslel jsem si, že to vidí moc jednoduše, ale kdyby byl ochotný mi
pomoct, proč ne?
„Tak dobrá. Ale není to žádný supermoderní nóbl bar, kde bys mohl oblbovat
kočky a válet se v penězích.“
„Rome, já se jen potřebuju dostat tady z toho baráku dřív, než se já a moje
sestra navzájem zabijeme. Ona se mi sice snaží odpustit, ale já tu svou
minulost na sobě pořád cítím, a abych byl upřímný, někdy je mi ze sebe
samého zle. V tom baru bych mohl něco dělat, dokud nepřijdu na to, kterým
směrem se vrtnout dál.“
Tohle mi bylo až moc povědomé, takže i když jsem Asu skoro vůbec neznal,
byl jsem ochotný jeho pomoc přijmout. Jenže v tu chvíli mě zezadu objala
kolem krku ženská ruka a přitulila se ke mně Cora.
„Tak co máme dnes večer na programu, drahouši?“
Ona a já, jenom mnohem méně oblečení – to bylo na mém večerním
programu. Ale před Asou jsem si to nemohl dovolit říct. Naštěstí jsem nic
říkat nemusel, stačil jediný pohled a lehce pohladit prsty stehno její nahé
nohy, aby měla o mých plánech na večer s ní jasno. Vážně, od té doby, co se
tahle dívka ocitla v mém životě, se mi začalo zdát, že cokoliv, čím se
zabývám a s čím přicházím do styku, je mnohem méně důležité. Rodiče, moje
budoucnost, bar…, když ty její dvoubarevné oči spočinuly na mně a
zajiskřily, všechno šlo stranou.
Jenže tohle vydrželo jen do příštího víkendu, protože pak se věci začaly
komplikovat.
S Corou jsem už nemohl trávit tolik času, protože v baru jsem zůstával až do
zavírací hodiny.
Jistě, v baru se člověk nemusí přetrhnout, ale netušil jsem, kolik úsilí stojí
udržet v podniku klid a nedovolit, aby z něj někdo udělal kůlničku na dříví.
Přesto mě překvapilo, jak se mi ta práce zamlouvala. Líbilo se mi být v
neustálém styku s byznysem, jednat s prodejci alkoholu a vůbec se všemi,
kteří se kolem téhle branže točí. Poprvé od svého návratu do civilního života
jsem měl pocit, že dělám něco pořádného. Samozřejmě že bych si přál mít na
Coru víc času, ale ona byla v tomhle skvělá, a možná ani neškodilo, že jsem
s ní nebyl každý večer, protože čím víc se blížila její měsíční perioda, tím se
mi zdála nervóznější. Musela se o tom zmínit před ostatními holkami, protože
kdykoliv jsem přišel do styku s Ayden nebo se Shaw, jedna i druhá se na mě
dívala, jako bych něco provedl.
Také jsem byl překvapený, s jakou samozřejmostí si Asa počíná za barovým
pultem. Ten chlap byl rodilý bavič a na konci večera, když už zůstala jen
hrstka zákazníků a apatických štamgastů, měl na dýškách víc, než kdy
inkasoval Brite. Svou práci barmana zvládal slušně a případné nedostatky
bohatě vynahrazoval výřečností a osobním šarmem. Také jsem si všiml, že se
v baru začaly ve větší míře objevovat dívky a mladší ženy a napadlo mě, že
až se Brite vrátí, mohl bych s ním promluvit, aby Asu zaměstnal nastálo.
V sobotu večer jsem odešel dřív a zavírací hodinu jsem nechal na Asovi.
Několik dní poté, co jsem se zmínil, že budeme pracovat v baru společně, si
mě Jet vzal stranou, aby mi trochu osvětlil Asovu minulost. Řekl, že je to v
podstatě dobrý kluk, ale varoval mě, abych se nenechal oklamat jeho
jižanským šarmem. Taky mi radil, abych si hlídal záda a nevěřil mu
bezvýhradně.
Vždycky jsem dbal na varování od důvěryhodných lidí, ale pokud šlo o Asu,
zatím jsem s ním neměl jinou zkušenost, než že je to výborný parťák. A já
jsem tak toužil trávit víc času s Corou.
Proto jsem byl ochotný risknout to a nechat mu bar jeden večer na starost.
Když jsem přišel do Cořina domu, našel jsem ji spát na gauči. Jet a Ayden
byli někde pryč, a tak jsem ji vzal do náruče a odnesl do jejího pokoje, abych
ji uložil do postele. Jenže když jsem z ní stahoval její lehké růžové letní šaty,
probudila se, zamrkala na mě svýma dvoubarevnýma očima a snažila se
uvědomit si, co se děje.
„Ahoj,“ usmál jsem se na ni.
„Ahoj,“ zamumlala. Zívla a protáhla se, jako by mi chtěla ukázat všechny
barevné květy, co jich jen na těle má.
„Jsem unavená,“ povzdechla.
Objala mě kolem krku a já jsem ji nechal, aby si mě přitáhla dolů.
„Měla jsi rušný den v práci?“ zeptal jsem se a políbil ji na čekající ústa.
Zavrtěla hlavou a přejela mi prsty po krátkých vlasech v týlu.
„Ani ne, jsem jen celý den ospalá. Chtěla jsem zůstat vzhůru a počkat na
tebe, ale nemohla jsem udržet oči otevřené.“
Znovu jsem ji políbil a ona mi vklouzla rukama pod tričko.
„Nemusíš na mě čekat, klidně spi dál. Jenom jsem tě chtěl uložit do postele a
vlézt si vedle tebe.“
„Neříkej mi, že budeme spát, když se spolu ocitneme v posteli.“
Panebože, tahle dívka byla prostě úžasná. Netrvalo ani dvě vteřiny a byli
jsme oba nazí a milovali se. Hned potom jsem rychle usnul a ona, jako
obvykle přitulená těsně ke mně, taky.
Byla to velmi krátká doba, co jsme si vzájemně vpadli do života, ale všechno
nasvědčovalo tomu, že je to, jak má být.
Aspoň tak se mi to zdálo až někdy do časných ranních hodin.
Všude byl písek a nemohl jsem dýchat. Bylo horko, ještě větší než obvykle v
plné výstroji, a z nějakého důvodu jsem přes rudý závoj nic neviděl. V
uších mi znělo a odněkud zdaleka ke mně doléhal křik. Chtěl jsem zvednout
ruku, abych si otřel obličej a sundal přilbu, jestli se mi nebude dýchat líp.
Jenže ruka mě neposlouchala. Nemohl jsem jí pohnout. Vlastně jsem
nemohl pohnout skoro celým tělem.
Nakonec se mi podařilo otočit hlavu na stranu, takže mi krev stékala dolů
po nose a nezůstávala v očích, a to mi umožnilo, že jsem přece jen kolem
sebe něco viděl.
Jedno bylo jisté: už jsem nebyl v hummeru.
Ležel jsem na zádech a díval se na oblohu, zatímco sedající prach, který
stále ještě vířil ve
vzduchu, se lepil na krev a pot v místech, kde jsem neměl tělo zakryté
výstrojí.
Také jsem už nedržel svou zbraň a neviděl žádného z ostatních, kteří vyjeli
do akce se mnou. V
hummeru nás bylo celkem šest.
Chtěl jsem volat o pomoc. Musel jsem utrpět zranění na rameni, protože
jsem ho měl v jednom ohni, a možná i na hlavě, neboť jsem cítil, že mi zpod
přilby vytéká na obličej krev. To nevypadalo dobře. Taky jsem nevěděl,
jestli je naše pozice bezpečná, ani jestli jsme najeli na minu nebo nás
zasáhla nepřátelská palba. Pořád jsem neměl tušení, jak dopadli ostatní,
ale věděl jsem, že za žádnou cenu nesmím povstalcům prozradit naši
polohu, i kdyby to mělo znamenat, že na nepřátelském území vykrvácím.
Nevím, jak dlouho jsem tam ležel, ale zdálo se mi to jako celé dny; a během
té doby jsem několikrát ztratil a zase nabyl vědomí. Až konečně… Když
jsem po hrozně dlouhé době zase otevřel oči, uviděl jsem, že se nade mnou
sklání zdravotník. Opatrně mě zbavoval výstroje, aby zjistil rozsah
poranění a mohl mě připravit k přesunu. Později mi řekli, že jsme zřejmě
najeli na IED, improvizované výbušné zařízení. Také mi sdělili, že to
vypadá na letecký transport domů a mluvili něco o poranění mozku a
možné ztrátě hybnosti ramene. Ale nejvíc mnou otřáslo, když mi řekli, že já
jediný jsem to přežil.
V tu chvíli mi bylo jedno, že mi zvoní v uších, že mě prý dělila minuta od
vykrvácení a že je válka a věci jako IED a mrtví jsou její každodenní
součástí. To všechno mi bylo fuk, ale mí vojáci, mí kamarádi… Začal jsem
křičet a křičel jsem a křičel, až jsem měl pocit, že je uvnitř ve mně prázdno
a pusto. Zřejmě do mě museli vrazit něco na uklidnění, protože když jsem
se probral, byl jsem v Německu, kde mi pak operovali rameno a šili tržnou
ránu na čele.
Všichni říkali, že mám obrovské štěstí. Že se vrátím domů a uzdravím se.
Že jsem přežil.
Jenže já jsem se pak každou noc probouzel a buď jsem křičel jako
pominutý, nebo jsem se dusil slzami, které nešlo zadržet.
Prudce jsem se na posteli posadil. Cítil jsem, že mi po těle stéká studený pot,
a znovu se mi zdálo, že se dusím krví a pískem, i když jsem věděl, že už
dávno nejsem v poušti. Dýchal jsem jako po dlouhém běhu a bylo mi jasné,
že musím pryč.
Začal jsem hledat kalhoty. Teď už se posadila i Cora a položila mi ruce na
ramena. Ucukl jsem.
Před očima jsem měl krev a prach a v duši pocit ztráty a zoufalství. Nechtěl
jsem, aby se jakkoli ocitla v blízkosti toho všeho.
„Musím jít,“ řekl jsem. Můj hlas zněl, jako bych měl v hrdle žiletky.
„Co to děláš? Neblázni!“
Znovu po mně sáhla a já vyskočil z postele. Navlékl jsem si tričko, ale
neohlédl se. Nechtěl jsem se na ni podívat. Slyšel jsem šustit povlečení, jako
by se chystala vstát.
„Rome, co se děje?“ zeptala se tiše, jako by se bála, že mě vystraší.
Neměla ponětí o těch hrozných věcech – o tom, co se odehrávalo kdesi za
mýma očima jako němý film. Bylo to tak děsivé.
Popadl jsem z nočního stolku mobil a klíče a zamířil ke dveřím. Pořád jsem
se nedokázal ohlédnout a podívat se na ni. Věděl jsem, že bych měl něco říct,
pokusit se jí to vysvětlit, ale ty vzpomínky, bolest, šílenství v mé hlavě…,
všechno to bylo příliš živé a nepouštělo mě to k ní. Byl
jsem hlupák, ale v tu chvíli jsem neviděl jiné východisko, než že buď od ní
uteču, nebo se sesypu a bude ze mě na podlaze její ložnice žalostná
vzlykající hromádka. Nechtěl jsem, aby mě tak viděla. Nemohl jsem
připustit, aby se stala součástí všech těch hrozných věcí, které ve mně sedí, a
nemohu se jich zbavit.
Teprve až jsem pod sebou ucítil harleye a na tváři vítr, začal jsem normálně
dýchat. Na motorce je úžasné jedno: i když z vás uniknou emoce, které se
neodbytně derou na povrch, noční vzduch je prostě odvane. Zdálo se mi, že
snad už nikdy nebudu klidně spát.
===hoypjKv2drYalEVwQJ+G3ACIV2oNzFMBfLMbwav9S1juMI8zTkKOh
7yIjFVfSHtd
Devátá kapitola
Cora
Tenhle čtvrteční večer, který jsme měly ve zvyku rezervovat si pro sebe jako
dámskou jízdu, byl jiný než všechny předchozí. Ayden stála opřená ve
dveřích koupelny u mého pokoje, a když zrovna neťukala do telefonu nějakou
textovku, vrhala na mě starostlivé pohledy. Shaw zase dřepěla na záchodové
míse a co chvíli nervózně vstávala a zase si sedala; zelené oči jí v bledé
tváři svítily jako lampiony a já věděla, že umírá touhou něco říct. A já jsem
seděla na kraji vany a nevěděla, jestli mám křičet nebo plakat nebo si trhat
vlasy anebo se jen smát. Možná všechno dohromady. Co jsem věděla o
výchově dítěte? Celé dětství jsem strávila tak, že si mě předávali různí
příbuzní, a proto jsem neměla ponětí, jaké je to, být rodičem na plný úvazek.
„Tak co?“ ozvala se Shaw, která už nevydržela dál mlčet.
Malá bílá tyčinka na kraji vany na mě mrkala dvěma nápadnými světle
růžovými čárkami. Ne že by mě to nějak moc překvapilo. Poslední dva týdny
jsem byla unavená a náladová, a to nejen proto, že se Rome rozhodl zmizet a
nebrat mi hovory. Taky mi bylo špatně od žaludku a vlastně jsem mohla
mluvit o štěstí, když za to, že jsem se vzdala čekání na dokonalého muže,
ponesu následky příštích osmnáct let. Opravdu jsem si začínala myslet, že
stálo za to pustit kvůli němu k vodě sen o někom pevném, stálém a
zajištěném, kterého jsem se tak dlouho držela, a že jsem osvědčila dost
odolnosti, abych přestála bouři, jež přišla s ním. Samozřejmě až na to, že teď
jsem byla opuštěná, a když jsem se podívala zpátky na své blouznění o
dokonalosti, jenom jsem kroutila hlavou.
Ayden vešla dovnitř a vzala těhotenský test.
„Je to jasné. A podívej se na ni – bere to naprosto pozitivně.“
Shaw vydala jakýsi zvuk, něco mezi povzdechem a zakvílením. Nasupeně
jsem na ni pohlédla.
Sepjala si ruce před ústy a nad nimi na mě upírala jasné zářící oči. Měla
jsem sto chutí dát jí facku. Ayden se opřela o dřez a mračila se na mě.
„Takže co chceš dělat?“
Povzdechla jsem a promnula si oči. Co chci dělat?
„Myslíš kromě toho, že bych měla navždy zapomenout na sex? Nic mě
nenapadá.“
O tom, jestli budu mít někdy děti, jsem nikdy nepřemýšlela. Když jsem byla s
Jimmym, představovala jsem si, že to přijde až za pár let po svatbě, až
budeme finančně zajištění. A teď?
Kromě toho, že jsem měla chuť Roma uškrtit, jsem neměla žádnou představu,
co dělat jiného.
Jedno jsem však věděla jistě: že nikdy nepřipustím, aby moje dítě postrádalo
rodičovskou lásku a cítilo se nechtěné. Už teď jsem se děsila toho, že by se
mohlo cítit ztracené mezi spoustou
dospělých, protože bych mu nebyla schopná dát domov. Zároveň jsem si z
celého srdce přála, abych mohla říct, že Rome svou rodičovskou roli cítí
stejně. Ve skutečnosti jsem neměla tušení, co právě teď cítí nebo co si myslí,
protože byl pryč a nekomunikoval se mnou.
„Musíš to Romovi říct,“ ozvala se Shaw tak tiše, že to skoro nebylo slyšet.
Povzdechla jsem a mnula si oči, jako bych si je chtěla vytlačit z důlků.
Samozřejmě že to musím Romovi říct. Časem.
I když mi bylo jasné, že se to mnohem snáz řekne, než udělá, protože ten
velký blbec pořád ještě neskončil se svým impozantním záchvatem šílenství.
Vlastně jsem pořád neměla tušení, k čemu v tu noc vlastně došlo. Věděla
jsem jen, že ráno vyletěl z mé postele, jako by povlečení hořelo, byl bledý a
třásl se. To se stalo před deseti dny a od té doby jsem o něm neslyšela.
Prvních pár dní jsem se mu snažila volat, posílala mu jednu esemesku za
druhou a měla o něj strach. Koncem týdne jsem se však uklidnila a místo
strachu jsem na něj byla čím dál víc naštvaná. A taky se má mysl začala
zabývat něčím mnohem důležitějším, než byl Rome Archer: v tu dobu jsem si
už byla docela jistá, že nosím jeho dítě. Od Asy jsem věděla, že tráví
všechen svůj čas v baru a že jeho snaha skončit s alkoholem šla do háje.
Zřejmě se vrátil k tomu, že pil jako duha, mračil se a na každého, kdo se
odvážil do jeho blízkosti, vrčel jako zlý pes.
Měla jsem dost hrdosti a taky dost špatných zkušeností a zdravou dávku
strachu na to, abych ho pronásledovala a nutila k vážnému rozhovoru.
Odmítala jsem se ocitnout v dalším vztahu, v němž budu jediná, kdo do něj
investuje. Věděl, kde pracuju a kde žiju, takže kdyby chtěl dát věci do
pořádku, nic by mu v tom nebránilo. Samozřejmě se k tomu měl odhodlat
mnohem dřív, ale teď to vypadalo, že už to nebudu moct ovlivnit.
„Jistě, Shaw, to vím,“ odpověděla jsem.
Chvíli jen těkala pohledem mezi mnou a Ayden.
„Jenže právě teď k tomu není vhodná doba, protože na tom není nejlíp,“
pokračovala. „Nevím, co se stalo. Už jsem začínala mít dojem, že se vrací k
tomu, jaký byl dřív, prostě že se z toho, co má za sebou, vzpamatovává. A
teď najednou bum a je zpátky tam, kde byl, když se vrátil z Afghánistánu.
Myslela jsem, že se Dale dá do pláče, když minulou neděli nepřijel na
oběd.“
Prohrábla jsem si rukama vlasy a zakoulela očima.
„To já taky nevím. Všechno bylo v pohodě. Myslela jsem, že je mezi námi
docela dobrý vztah, i když netrval dlouho. A pak se to v tu noc najednou
zvrtlo. Nemůžu uvěřit, že jsem mohla být tak hloupá a nestarala se o tyhle
věci.“
„Prosím tě, přestaň si sypat popel na hlavu,“ řekla Ayden. „Myslím, že Jet a
já jsme tomu unikli, ani jsme nevěděli jak. A to jsme se potom rozešli. Někdy
ti chlapi ženskou tak oblbnou, že hodí rozum za hlavu.“
„Jasně,“ přikývla Shaw. „Kdybych nebrala antikoncepci málem odjakživa,
byli bychom teď Rule a já ve stejné situaci. Jsi jen člověk, a Rome dokáže
zapůsobit.“
Ano, dokáže, pomyslela jsem si.
„Do prdele!“ Zdálo se mi, že tenhle výraz to vystihuje nejlíp.
Ayden se zasmála, vzala mě za ruku a pomohla mi vstát.
„Nechme mudrování a pojďme si radši udělat něco k jídlu.“
Povzdechla jsem, ale poslušně ji následovala z koupelny. „Ale já nemám na
jídlo ani pomyšlení.“
Přinutila jsem ji, aby se zastavila, a obě jsem vzala za ruce. „Ale zatím
nikomu nic neříkejte. V
žádném případě nechci, aby se to Rome dozvěděl od Rula nebo od Jeta. Až
se dám trochu dohromady a bude k tomu vhodná chvíle, promluvím s ním
sama.“
Ayden jen obrátila oči v sloup, ale Shaw vážně přikývla. „Nějak nemůžu
uvěřit tomu, že se z Rula stane strýc. Zato Margot a Dale budou nadšení.“
Do prdele! To byl další problém, na který jsem zatím nepomyslela. „Můj táta
mě zabije.“
Obě se jen zasmály a já jsem šla a vrhla se na gauč. Přestože jsme se s
Romem vídali pouze pár týdnů, opravdu jsem věřila, že se mezi námi vytváří
něco většího. Cítila jsem to z toho, jak se vždycky všechno změnilo, když
jsme byli spolu. Rome se stal pevnou součástí mého života, byl pro mě
mnohem důležitější než kdo jiný. Pořád jsem v jeho modrých očích viděla, že
s něčím bojuje, že se s čímsi vyrovnává, ale přesto jsem si myslela, že jsme
v pohodě. A teď jsem neměla tušení, co si o tom, k čemu mezi námi došlo,
mám myslet. Bohužel jsme spolu nebyli dost dlouho na to, abych věděla, co s
tím dělat a kam se obrátit o pomoc. A k tomu všemu přibyla ještě tahle nová
komplikace. Zkrátka se zdálo, že můj život je a bude jeden velký problém.
Kdybych věděla, že se tak snadno sebere a odejde, nikdy bych ho k sobě
nepustila. Na to jsem měla dost špatných zkušeností a netoužila jsem znovu
se vyrovnávat se zlomeným srdcem.
Shaw se vrátila z kuchyně a postavila přede mě talíř s těstovinami. A když
pak Ayden přinesla láhev vína, jenom jsem na ni zírala. Pokrčila rameny a
klesla na gauč vedle mě.
„Hned zítra se musíš objednat na prohlídku. To je vážná věc a je třeba, aby
ses o sebe starala.
Jestli chceš, půjdu s tebou.“
„Neměj strach, Coro,“ přidala se Shaw. „Ať budeš potřebovat cokoli, můžeš
se na nás spolehnout.“ Věděla jsem, že si nemůžu přát lepší přítelkyně a že
mi pomůžou dostat se přes počáteční šok, který mě zasáhl.
Potřebovala jsem, aby otec mého dítěte nebyl tak složitý případ a tak
zatraceně sexy. Kdyby to byl obyčejný průměrný muž, jeden z milionů, mohla
jsem klidně pokračovat v marném hledání pana Dokonalého a na tu
vyhlídkovou jízdu, která mi navždy změnila život, bych se nikdy nevydala.
Vedle Roma jsem nikdy neměla pocit, že se mám hůř, než si zasloužím. Spíš
naopak.
Zdálo se mi, jako bych se ocitla v novém snu, v němž je centrem všeho on.
„Já vím, že se na vás můžu spolehnout,“ odpověděla jsem. „Ale s chlapem,
který si s sebou nese z minulosti spoustu negativních emocí, to může být
těžší.“
Shaw si mě změřila přimhouřenýma očima. „Přestaň. Rome bude okay.
Jenom potřebuje psychologa jako před časem Margot, ale ve své podstatě je
pevný jako skála. Samozřejmě těžce nese, když ho někdo vidí slabého, a
stejně tak se nemůže vyrovnat s představou, že už není tím, kdo drží celý svět
nad vodou. Pokud se mu tohle podaří překonat, ručím ti za to, že bude v
pořádku.“
Zavrtěla jsem hlavou a opět ji nechala klesnout na barevné polštáře. Podle
mě Rome nebyl pevný jako skála. Měl v hlavě zmatek a ztrácel nad sebou
kontrolu. A paradoxně právě to mě možná k němu tak neodolatelně
přitahovalo.
„Ale já nechci být s někým, kdo má pocit, že se mnou musí být, Shaw.
Nechci být s mužem, který není sám od sebe stoprocentně rozhodnutý být se
mnou tak, jako jsem já rozhodnutá být s ním. A to ani v případě, že jsem
těhotná a nosím jeho dítě. Já prostě nechci skončit na opačném konci toho, co
jsem udělala s Jimmym.“
„Ale prosím tě,“ zašklebila se na mě. „Rome není Jimmy, ten by tě nikdy
takhle nezradil.“
„To není. Ale myslela jsem, že je lepší. Přece nemůžu tolerovat, aby ode mě
odešel pokaždé, když na něj přijdou nějaké chmury. To se mi nelíbí, a zvláště
ne teď.“ Nechtěla jsem mluvit o tom, jak moc mě jeho náhlý odchod zasáhl,
ani jak mě vyděsilo, když jsem si uvědomila, že tuhle ztrátu pociťuju silněji a
bolestněji než kdy odchod od Jimmyho.
„Podle mě stojí za to o něho bojovat,“ mínila Shaw.
„Protože je Archer?“ Nechtěla jsem, aby to vyznělo tak kousavě, ale Rome a
jeho záležitosti už nebyly moje největší starost. Nemohly být.
„Ne. Protože je skvělý člověk, který to v poslední době neměl nejjednodušší.
Copak si nevzpomínáš, jak Rula zasáhla Remyho smrt? A Rome si tím prošel
zrovna tak, navíc to musel absolvovat v době, kdy bojoval ve válce a musel
se dívat, jak jeho kamarádi vojáci umírají.
Možná jen potřebuje někoho, kdo ho donutí, aby si uvědomil, že si zaslouží
vypnout a uvolnit se.“
Nechtěla jsem se přít, protože jsem s ní částečně souhlasila. Na druhou
stranu jsem to byla já, kdo zůstal sám, když Rome beze slova a bez
vysvětlení zmizel, a to bolelo. Možná proto, že to neublížilo jen mně, ale také
jemu. Hrůza, kterou jsem viděla v jeho modrých očích, a zoufalství, vtisknuté
do jeho hezkých rysů, způsobily, že mě bolelo u srdce jen při pomyšlení na tu
chvíli.
Jenže těžko jsem ho mohla nutit, aby se mi svěřil a nechal si ode mě pomoct.
A pokud pokaždé, když se vyskytnou problémy, uteče, těžko mezi námi může
něco fungovat. Nepotřebovala jsem, aby mě před sebou chránil. Na to jsem
si stačila sama.
„Dej mi pár dní, abych si zvykla na myšlenku, že ve mně roste jiná lidská
bytost, a pak si možná můžeme promluvit o tom, co udělám nebo neudělám se
starším Archerem,“ odpověděla jsem Shaw.
Ayden přikývla na souhlas a vrhla na Shaw ostrý pohled.
„Fajn, to je dobrý nápad. Aspoň se všichni uklidníme, Shaw. A teď mi
pomoz s tím vínem. To, že Cora nesmí pít, neznamená, že si nemůžeme udělat
správný babský večer.“ Zacvičila obočím a předvedla parádní úšklebek.
„Navíc Jet už nebyl od čtvrtku doma, a mně se stýská po nevázaném
opileckém sexu.“
To stačilo, abych se rozesmála a po zbytek večera se snažila aspoň trochu se
uvolnit a užít si společnosti přítelkyň. Budoucnost se přede mnou rýsovala v
nejasných konturách, ale teď jsem odmítala nechat se tím vyvést z míry.
Nějak to dopadne, říkala jsem si, ať už to znamenalo, že to
zvládnu sama, nebo přesvědčím Roma, aby se přestal zabývat sám sebou a
podíval se, co se kolem něj děje. Jistě, měla jsem nahnáno, co se mnou bude,
ale cítila jsem, že moje nová situace s sebou nese i jisté vzrušení. Nebylo to
něco, co bych si kdy představovala ve svých snech, aspoň ne bez pevnějšího
zázemí, ale troufala jsem si říct, že pokud je někdo schopen vyrovnat se s
neplánovaným těhotenstvím a stát se osaměle žijícím rodičem, jsem to já.
Věděla jsem z první ruky, jaké to je, vyrůstat bez mámy, bez pocitu domova a
dobře zapuštěných kořenů. Tím by nemělo projít žádné dítě, ani to moje.
Pohnula bych nebem i zemí, abych něco takového nepřipustila.
Na konci večera jsem uložila Ayden do postele bez Jeta. Byl někde s
Rowdym a Nashem a ještě se nevrátil, ale nepochybovala jsem, že až se
dostane domů, nebude mu dělat problém ji vzbudit. Shaw odešla už dřív;
myslím, že ji přivádělo k šílenství, že mě nemůže zahrnovat tisíci otázkami a
zároveň pět chválu na Roma. Byla to opravdu dobrá kamarádka, ale v tomto
případě se ocitla chycená mezi dvěma mlýnskými kameny. Kdybych nebyla
tak unavená a s Romem nebylo tak těžké pořízení, možná bych ji dokázala
poslouchat. V každém případě jsem na ní opět vymámila slib, že o mém stavu
Rulovi nic neřekne, dokud se o něm nedozví jeho starší bratr. A pak už mě
objala a s potměšilým úsměvem odešla.
Nepochybovala jsem, že si všichni přejí, abych byla šťastná a aby Rome
našel klid a vyrovnanost.
Jenom jsem nevěděla, jestli to ještě bude možné. Obojí. Zdálo se mi, že
pokud bude Rome takhle pokračovat a opravdu mi zlomí srdce, ublíží tím
stejnou měrou mně i sobě. Teď už jsem si vůbec nebyla jistá, jestli to
všechno stálo za to, když je v sázce tolik.
Vstávat druhý den ráno nebylo lehké. Jen těžko jsem si zvykala na vědomí, že
už nefunguju jako samostatná osoba, a jsme vlastně dva. O těhotenství a o
tom, co obnáší mít dítě, jsem nevěděla vůbec nic. Usoudila jsem tedy, že
podobně jako včera si to budu muset vygooglit. Také jsem se objednala u
lékaře a snažila se vymyslet, jak to, proboha, řeknu tátovi. Zatím jsem se ale
nepokusila volat Romovi. Dokonce jsem nedokázala ani uvažovat o
rozhovoru, který spolu budeme muset vést.
Když jsem dorazila do studia, kluci se už chystali k práci, jak byli zvyklí.
Většinou jsme přicházeli asi hodinu před polednem, abychom připravili
studio a mohli otevřít. Kluci obvykle na poslední chvíli dokončovali kresby
a já jsem obvolávala klienty a připomínala jim domluvená sezení. Dnes ráno
se všichni zdáli docela klidní a byla jsem ráda, že se Rule a Nash chovají
naprosto normálně. Takže Shaw zřejmě dodržela slovo a nic svému příteli
neřekla. Zírala jsem na displej smartphonu, jako by snad nějakým kouzlem
mohl obsahovat všechny odpovědi, které jsem potřebovala, když mi náhle
cinkla nová zpráva. Trhla jsem sebou, a když jsem uviděla v horní části okna
Romovo jméno, sevřel se mi žaludek, a tak jsem raději vyrazila na toalety,
abych nevyhodila pomerančový džus na počítač a celou pracovní plochu.
Zůstala jsem v koupelně déle, než bylo nutné. Musela jsem si opláchnout
obličej studenou vodou a chvíli se snažila uklidnit. Bylo mi jasné, že se mu
nemůžu vyhýbat navždy, a taky jsem vážně chtěla vědět, co mi po několika
týdnech mlčení chce sdělit. Načechrala jsem si vlasy na
temeni, přejela si rty jasně červenou rtěnkou a konečně získala pocit, že jsem
dostatečně připravená vypořádat se s tím, co v té zprávě je.
Jenže Rome jako obvykle rád dělal věci milionkrát těžšími, než musely být.
Když jsem vyšla z koupelny, zarazila jsem se, jako by do mě udeřil hrom,
protože v čekárně byl on. A nejen to, proti němu stáli Rule a Nash a nezdálo
se, že by spolu přátelsky klábosili. Rule vypadal rozzuřeně, Nash nervózně a
Rome se tvářil, jako by snědl hovno. Mlčel a jenom se mračil jako čert, když
na něj jeho bratr zblízka křičel a rýpal ho do hrudi potetovaným prstem.
„Říkali jsme ti, abys ji nechal na pokoji. A cos udělal ty? Poslechl jsi nás?
Samozřejmě že ne! Jako vždycky víš všechno líp než ostatní a teď jsi to
totálně posral! Poslední dva týdny s ní není řeč, je nervózní, protivnější než
obvykle, a dokonce se ti podařilo vynervovat ji tak, že je jí špatně.“
Rule znovu do Roma rýpl, až musel starší Archer o krok ustoupit. Nikdo z
nich si mě ještě nevšiml a já jsem nevěděla, jak do té scény nejlíp vstoupit,
abych všechno ještě nezhoršila.
Nash kroutil hlavou a tahal Rula zpátky. „Říkal jsem ti, aby ses na to
vykašlal.“
Rome stál se skloněnou hlavou, byl bledý a vypadal, jako by měsíc nespal.
Opravdu byl na něho hrozný pohled. Náhle jsem měla chuť vrhnout se k
němu, obejmout ho a říct mu, že všechno bude v pořádku.
„Ty nic nechápeš,“ vypravil ze sebe.
„Ne, ty nic nechápeš!“ vyjel na něj znovu Rule. „Mně jsi vyhrožoval, že mi
nakopeš prdel, pokud se budu srát do Shaw, a přesně to teď děláš s Corou!“
Rome zhluboka povzdechl. Na okamžik jsem si myslela, že se chce otočit a
odejít, ale právě v tu chvíli zvedl hlavu a uviděl mě. Zamrkal, když se naše
pohledy setkaly, a přísahala bych, že jsem mezi stíny v jeho modrých očích
postřehla problesknout novou jiskru.
„Poslyš, Rule, já se do nikoho neseru. Už jsem ti řekl, že nic nechápeš, a tobě
žádné vysvětlení nedlužím. Dlužím ho Coře, a taky mnohem víc než to.“
Rule znovu zaklel a Nash ho musel doslova držet. „Mýlíš se, kamaráde!
Dlužíš vysvětlení nám všem. Už je to únavný a musí to skončit. Nemůžeš
všem kolem sebe ubližovat jen proto, že máš problémy sám se sebou.“
Jedny modré oči se střetly s těma druhýma a viděla jsem, že v Romovi to už
začíná vřít.
„Myslíš tak, jak jsi to vždycky dělal ty? Je to k smíchu, jaký jsi teď najednou
náramný svatoušek, když ses dal dohromady se Shaw. Jak je to dávno, co tě
musela dotáhnout k našim s kocovinou, nasáklého chlastem a děvkami, a to
všechno, protože jsi měl zraněné city. Přestaň se do mě srát a hleď si svýho.
Tobě já dlužím kulový.“
Uvědomila jsem si, že pokud to nezastavím, ti dva se opravdu porvou.
„Rome!“ Konečně obrátil pozornost ke mně. „Co tu děláš?“
Zdálo se, že neví, co říct. Došla jsem až k nim a vstoupila mezi ně. Z Rula
doslova sršela nevraživost a z Roma jsem zase cítila výčitky svědomí.
Nechtěla jsem, aby se takhle uráželi, nebo se dokonce přede všemi poprali.
„Hm… myslel jsem, že bych si s tebou mohl chvíli promluvit, než začneš
pracovat,“ dostal ze
sebe konečně Rome.
„Já jsem se ti pokoušela volat celý minulý týden, ale tys mě ignoroval.“
„Já vím. Omlouvám se.“
„Jenže já teď nevím, jestli chci slyšet, co máš na srdci. Není tak těžké mě
najít, Rome.“
„Já vím,“ povzdechl znovu.
Dlouho jsme na sebe mlčky hleděli, až nakonec znovu sklonil hlavu. Cítila
jsem, že se Rule za mými zády pohnul, a bylo mi jasné, že ty dva musím od
sebe oddělit, nebo bude zle. Popadla jsem tedy Roma za paži a vytáhla ho
ven na chodník. Rule za námi ze dveří ještě cosi křikl.
„Nechte toho,“ řekla jsem Romovi. „Nejdřív si promluvíme my dva a pak si
to řeš s Rulem.“
„To je ten problém, Coro,“ rozhodil ruce. „Jsem už z těch všech bojů
unavený.“
Oči mu hořely, jako by se do mě chystal vypálit díry.
„Bojuju s rodiči, bojuju s Rulem, bojuju s alkoholem, se strachem z
budoucnosti… A hlavně bojuju se svou zatracenou hlavou. A říkám, už jsem
z toho všeho unavený. Panebože, proč jsem nedokázal nechat všechny ty boje
tam za mořem?“
Chtěla jsem ho utěšit a říct mu, že ho chápu, ale v sázce bylo víc než jen já a
on.
„Tak co s tím hodláš dělat?“
To bylo podstatné. Mohl bojovat dál, být na všechno sám, dokud z něj
nezbude jen stín toho starého Roma, nebo by se mohl pokusit vyhledat
pomoc. Vůbec jsem si neuvědomila, že zadržuju dech, dokud mi konečně
neodpověděl.
„Dostal jsem od Brita jméno jednoho člověka. Je to psycholog v důchodu a
válečný veterán.
Bere jen na doporučení. Včera jsem s ním mluvil. Je to příjemný chlapík.“
Konečně jsem vydechla a zdálo se, že se mi zklidňuje tep.
„Strávil jsem s ním hodinu a půl a mluvil jsem hodně o tobě – o tom, jak
mizerně jsem se cítil, když jsem od tebe utekl, jak jsem si myslel, že mezi
námi začíná něco skvělého, a jak jsem to všechno posral, protože jsem
zbabělec.“
Díval se na mě a já jsem měla srdce až v krku. Ta prosba v jeho očích, ta
zřejmá, neskrývaná touha, abych pochopila aspoň malou část toho, co
prožívá, to na mě opravdu zapůsobilo.
Uvědomila jsem si, že jediné, co od svého partnera chci, je, aby byl upřímný.
A co upřímnějšího bych po téhle jeho zpovědi měla čekat?
„Nechci, aby mě ještě někdo někdy tak viděl, Coro. Ničí mě, když musím
tyhle věci prožívat znovu a znovu, a zatím to nic nezastavilo, dokonce ani tak
skvělá věc, jako je vztah mezi mnou a tebou. Kdybys věděla, jak je to
nepříjemné, být vystaven někomu jinému. Je mi hrozně líto, že jsem to
nezvládl.“
„Rome,“ začala jsem, i když jsem si nebyla jistá, co chci říct. Ale stejně
jsem se dál nedostala, protože mě chytil za paže a přinutil vystoupit na
špičky, takže jsme se jeden druhému dívali zblízka do očí.
„Odpusť mi, prosím, Coro,“ řekl smutným zastřeným hlasem. „Ty jsi pro mě
nekonečně lepší než láhev vodky každý večer. Vím, že nejsem tvůj ideál, ale
já opravdu dokážu být někým, na koho
se můžeš spolehnout a koho budeš chtít mít vedle sebe, i když to vždycky
nebude jednoduché.“
Položila jsem mu ruce na široká ramena a vybuchla smíchy. Smála jsem se,
až jsem se musela opřít čelem o jeho bradu, abych popadla dech. Zmateně
ztuhl a postavil mě zpátky dolů.
Odtáhla jsem se od něj a zkřížila ruce na hrudi. Nikdy se nedozví, kolik pro
mě tahle prostá slova znamenala.
„Jsem těhotná,“ řekla jsem.
Otevřel ústa a zíral na mě vytřeštěnýma očima. Kdyby to nebyla tak vážná
situace, asi bych se znovu rozesmála.
„Včera večer jsem si udělala těhotenský test a byl pozitivní. Ukázal druhou
čárku, to znamená, že je to jisté.“
„Takže… ty… já…“ Zmlkl a vypadal, jako by se měl složit. „Opravdu?“
„Opravdu.“
„A… jsi v pořádku?“ Přejel mě pohledem od hlavy k patě, jako by na mně už
teď hledal nějaké známky mého změněného stavu.
„Ano, jsem. Podívej se, já vím, že je toho hodně, s čím se teď musíš
vyrovnávat. Nic od tebe neočekávám, ale jestli hledáš opravdu dobrý důvod
k tomu, proč táhnout za jeden provaz, myslím, že teď jeden máš.“
„Co tím myslíš, že ode mě nic neočekáváš?“
„Víš, Rome, nebyl to ani měsíc, co jsme se vídali, než jsi odešel. A nikdy
jsme nebyli opravdu přátelé. Pak jsme se najednou stali milenci a teď
budeme brzy rodiči. To je víc, než může kdokoliv zvládnout. Záleží mi na
tobě a opravdu si myslím, že jsi skvělý chlap, ale já nehodlám riskovat tohle
dítě nebo své srdce pro někoho, kdo v tom není stoprocentně se mnou. To už
jsem zažila a nechci to znovu opakovat.“
„Dej mi šanci, Coro. A věř mi, že v tom jsem stoprocentně s tebou.“
Viděla jsem to tam, jasně to v té modři zářilo. Věřil tomu a chtěl to, jenom
jsem nevěděla, jestli můžu já věřit, že to zvládne a nenechá mě znovu
samotnou.
„Ale to pití…“
„Ne,“ zavrtěl hlavou. „S tím jsem skončil. Není to k ničemu, navíc mě Brite
v baru nenechá, když budu pít. Jasně mi řekl, že pokud se nedám dohromady,
skončil jsem. Vím, že jsem tě zklamal, a pomyšlení, že bych to opakoval ještě
s ním… Proto jsem se nakonec obrátil na jeho přítele a požádal ho o pomoc.
Jenže ani pak to nebude jednoduché. Trpím následky posttraumatického
stresu a zřejmě s tím budu bojovat dlouho. Prý si nemám myslet, že se zítra
probudím a všechno bude okay, ale můžu to zlepšovat. Rozdíl je v tom, že
předtím jsem neměl motivaci pustit se do toho, a teprve když jsem přestal
kontrolovat své emoce a nemohl se vídat s tebou, jsem si uvědomil, že s tím
musím něco udělat. Nechtěl jsem tě zatahovat do svých nočních můr, Coro,
jenže teď… Možná je to sobectví, ale přál bych si, abys byla ochotná jet v
tom se mnou a pomoct mi.“
To, co říkal, bylo samozřejmě správné, navíc jsem cítila, že mi ze sebe dává
mnohem víc, než
jsem se kdy dočkala od Jimmyho. Na druhou stranu se i ve mně probudilo
sobectví a potřebovala jsem nějakou záruku, že vytrvá a dokáže to.
Samozřejmě jsem nechtěla, abychom spolu skončili, a teď už vůbec ne, ale
musela jsem se ujistit, že chápe pravidla, za jakých spolu můžeme jít dál.
„Noční můry jsou jen špatné sny, Rome. Jestliže chceš, abych byla součástí
tvých snů, myslím, že neexistuje lepší místo, kde bych se mohla ocitnout.
Jsem naprosto ochotná jet v tom s tebou a pomáhat ti, jak říkáš, ale to dítě je
něco víc než my oba. Pak už nebudeš moct jen tak odejít, kdykoliv na tebe
něco přijde nebo se mezi nás postaví cokoliv z tvé minulosti. Musíš mi
dovolit, abych to s tebou sdílela, a zůstat se mnou. Jak jinak bych ti mohla
pomoct, když by ses sebral a zase zmizel? Ani já nejsem bezchybná, ale
myslím si, že společně bychom se mohli dopracovat k něčemu skvělému,
když opravdu budeme chtít.“
Nestačila jsem udělat víc než vyjeknout překvapením, a pak už jsem byla v
jeho objetí a on mě drtil na své hrudi. Pochybuju, že mě někdy tohle jeho
pevné objetí omrzí. A tvrdý polibek, který mi vtiskl na ústa, taky ne. A tak
jsem mu sevřela hlavu a držela ji, abych si ho vychutnala co nejdéle. Chyběl
mi, tohle mi chybělo, i když jsem si nedělala iluze, že to jsou poslední
výmoly, s nimiž se na naší cestě zřejmě setkáme, pokud se nám podaří zůstat
spolu. Aby za téhle situace neutekl od odpovědnosti, když před ním realita
otcovství stojí jako nezpochybnitelná skutečnost, to vyžadovalo výjimečného
muže. Samozřejmě jsme se neznali tak dobře, abychom věděli, jestli to
dokážeme. Ale Rome na mě působil, že by to mohl zvládnout, a dokonce mě
napadlo, že když se dá dohromady, klidně se může stát mým novým snem a
vyhovovat mé nové představě o dokonalém muži.
Když mě konečně pustil, zasmála jsem se a sklouzla rukama dolů na jeho
ramena.
„Možná to mezi námi budeme muset trochu zpomalit,“ řekla jsem. „Vzali
jsme to od začátku sprintem, a i když není pochyb, že si v sexu rozumíme, asi
bychom měli zjistit, jestli se spolu můžeme vydat na dlouhou trať.“
Sklonil hlavu a opřel se čelem o temeno mé hlavy. „Souhlasím.“
Klepla jsem ho prstem do brady. „A taky bys měl vycházet s Rulem. Rodina
je důležitá a Rule bude strýc našeho dítěte. Navíc jak znám Shaw, bude se ze
všech sil snažit řešit naše problémy, pokud to nedokážeme sami. A totéž co o
nich platí i pro tvé rodiče.“ V žádném případě jsem ho nemínila podporovat
v jeho tendenci udržovat si odstup od rodiny. S tím se bude muset smířit,
jestli to mezi námi má fungovat.
„Vidíš, že jsem jeden velký kajícník, Coro. Já i Rule jsme tvrdohlaví mezci,
prostě Archerové, a těžko se na něj můžu zlobit za to, že tě chtěl chránit. Má
pravdu, že totéž, co teď vyčítá mně, jsem vyčítal i já jemu, když šlo o Shaw.
Jediný rozdíl je v tom, že nemám pověst svůdníka jako on, kterou bych to
zdůvodnil. Slibuju ti, že se o všechno, o čem jsme mluvili, budu snažit. Věř
mi, že mi na tom záleží – víc než na čemkoli jiném od doby, kdy jsem se
začal starat o dvojčata.“
Nakonec jsem ho objala kolem pasu a vtiskla mu polibek, který jsem mu
toužila dát už od chvíle, kdy jsem ho uviděla ve studiu.
Samozřejmě že když jsme se vrátili dovnitř, kluci na mě hned skočili. Rule
byl pořád ještě rozčilený a naštvaný, Nash, třebaže mladší než já, se choval
jako starostlivý starší bratr a Rowdy to všechno sledoval s tak
provokativním úsměvem, že jsem měla sto chutí mu jednu vlepit.
Zbývalo asi deset minut do otevření, tak jsem je všechny tři vzala do zadní
místnosti a promluvila si s nimi na rovinu. Říct jim, aby se o mě nestarali a
hleděli si svého, nemělo smysl, a protože jsem věděla, že jsou to tvrdohlaví
mezci, ale myslí to se mnou dobře, vyložila jsem jim to tak, aby to i oni
pochopili.
Řekla jsem jim, že s Romem čekám dítě a nechci o tom slyšet jediné slovo,
protože je to pořád ještě čerstvé a o tom, jak to bude dál, zatím nemáme
jasno. Myslela jsem, že se Rule pomine, dokonce jsem ho musela plesknout
hřbetem ruky přes břicho a říct mu, aby se uklidnil. Nash vypadal, jako by
byl v šoku, a jediný Rowdy mi vtiskl krátký polibek na vršek hlavy a
blahopřál mi. Ještě jsem jim řekla, že to, jestli s Romem něco mám, je moje
věc a oni ať se raději chovají hezky, protože budu mít dítě a každý, koho
mám ráda a záleží mi na něm, se stane součástí jeho života, ať se mu to líbí,
nebo ne. Rule se na mě dlouze díval, ale neuhnula jsem mu, a protože byl v
jádru dobrotisko, nakonec povolil a sevřel mě v takovém objetí, že jsem
měla strach o žebra.
Řekl mi, že je pořád připravený nakopat Romovi zadek, pokud by se ke mně
nezačal chovat, jak se sluší a patří, a já mu zase sdělila, že v tom se musí
postavit do řady. Nash byl těžší oříšek.
Také on se na mě dlouze díval, pak sklouzl pohledem dolů na moje břicho,
zase se vrátil nahoru a pomalu kroutil hlavou ze strany na stranu. Já jsem jen
čekala, co z něj vyleze. I Nash byl v podstatě dobrák, možná s racionálnějším
uvažováním než ostatní kluci, ale jeho výchova na něm zanechala ošklivé
jizvy a myslím, že se dodnes necítí zrovna příjemně s kýmkoliv, když nemá
možnost udržet si od něj odstup.
„Uvidíš, že to bude v pořádku,“ řekla jsem. „Já budu v pořádku. Dopadne to
dobře.“
Objal mě jednou rukou kolem ramen a stiskl mě, až to zabolelo.
„Nechápej mě špatně, Rome je fajn chlap a vždycky jsem si ho vážil. Ale v
poslední době se nechoval jako budoucí táta.“
„Zjistila jsem to teprve včera.“
„Ale už jsi musela vědět dřív, že to tak může skončit, ne?“
„Možná.“
„Chci ti jen říct, abys byla opatrná. Mám vás rád oba a nechtěl bych, abych
si jednou musel mezi vámi dvěma vybírat.“
„Neboj se, k tomu nedojde.“
Smutně se usmál, jako by s tímhle měl své zkušenosti. „Tohle říkají všichni
rodiče,“ zabručel.
Odešel, aniž jsem se zmohla něco na to odpovědět. To už mě vzal za ruku
Rowdy.
„Budeš skvělá máma,“ ujistil mě. „Věci se usadí a všichni ostatní vám můžou
vlízt na hrb.“
Zahučela jsem na souhlas a položila mu hlavu na rameno. „Díky.“
„A co Rome? Je to ten pravý, abys s ním do toho šla?“
„Myslím, že je,“ odpověděla jsem. A opravdu jsem si to myslela. Možná mě
přinutí, abych na tom ještě trochu pracovala, ale skutečně jsem si myslela, že
mi za to stojí. Byla jsem tak ráda, když jsem slyšela, že se to odhodlal sám
řešit a kvůli svým nočním můrám, které ho pronásledují od návratu do civilu,
vyhledal pomoc. A já jsem byla zase ochotná pronásledovat jeho stíny tak
dlouho, až mi umožní přinést mu do života světlo.
„Od té doby, co jsme spolu začali, mi nedovolil vstát z postele,“ řekla jsem a
zahýbala obočím nahoru a dolů, abych mu naznačila, jak to myslím.
„Doslova i obrazně.“
„Takže od jednoho extrému k druhému, co?“ zasmál se. Pak se sklonil a
pohladil mé stále ještě ploché bříško. „Vidím, že to bude zábavné sledovat.“
Zašklebila jsem se na něj a rýpla ho loktem do boku. Ale měl pravdu, že jdu
od jednoho extrému k druhému. Jenom jsem doufala, že opět neskončím se
zlomeným srdce a ještě víc poznamenaná. Takže velký Archer udělá nejlíp,
když se mnou popluje na jedné lodi, jinak za sebe neručím, pomyslela jsem
si. Kruci, dokonce bych to byla schopná svést na hormony.
===hoypjKv2drYalEVwQJ+G3ACIV2oNzFMBfLMbwav9S1juMI8zTkKOh
7yIjFVfSHtd
Desátá kapitola
Rome
Z toho, že musíme zpomalit, jak řekla, jsem moc nadšený nebyl. Mně
samotnému bylo jasné, že jsem do ní zamilovaný. Poslední dva týdny jsem
strávil tím, že jsem se snažil vyhnat si ji z hlavy pitím, a když jsem si
vzpomněl, jak jsem od ní bez jediného slova utekl, cítil jsem se jako
korunovaný vůl. Byla to další pitomost na utěšeně rostoucím seznamu těch,
kterých jsem se v poslední době dopustil. Styděl jsem se, že jsem to nezvládl
a nedokázal se chovat normálně, a když jsem pomyslel, že viděla, jak jsem
rozháraný, nejradši bych sám sobě nakopal do zadku.
Bylo mi jasné, že je po zkušenostech s mou nevyrovnaností opatrná, ale že by
mohla nahlédnout do mého osobního pekla, bylo pro moje ego a už beztak
nalomenou hrdost příliš, a tak jsem utekl. Jistě, bylo to zbabělé a slabošské,
ale nemohl jsem připustit, aby mě viděla jako někoho, kdo je hodný
politování a měl by se léčit. A tak jsem se chopil láhve vodky a snažil se
všechno vyřešit pitím. Důvody, proč jsem se jí vyhýbal, nebyly o nic
věrohodnější než ty, jimiž jsem sám sobě vysvětloval, proč se vyhýbám svým
rodičům, což byla skutečnost, nad kterou jsem nemohl mávnout rukou ani se
jí zbavit vodkou.
Hned druhý den potom, co jsem od ní utekl a nemohl s ní mluvit, dotknout se
jí nebo ji obejmout, se ukázalo, že mi to způsobuje větší bolest než moje
zraněná hrdost. Měl jsem ji pod kůží vážně hluboko a díky tomu jsem si
uvědomil, že opravdu musím vyhledat pomoc, abych se ze své krize vyhrabal
a mohl jí být partnerem. Věděl jsem, že je to moje poslední šance – že je
nejvyšší čas, abych před tím problémem přestal utíkat a začal jednat. Proto
jsem byl tak rád, že je ochotná dát mi další příležitost. Potřeboval jsem ji a
byl jsem si jistý, že teď, když čeká dítě –
ať už k tomu došlo jakkoliv –, mě potřebuje také ona. Byl jsem ochotný
udělat cokoliv, aby nás tahle okolnost spíš spojovala, než rozdělovala, i když
to bude znamenat, že všechna sexuální přitažlivost a žár, které nás vlastně
daly dohromady, půjdou stranou. Prostě není nad to být přeřazen těhotnou
partnerkou do role pouhého kamaráda.
Strávil jsem celé září tím, že jsem se snažil držet ruce v kapsách a péro v
kalhotách. Doprovodil jsem Coru k lékaři, což pro mě byla na jednu stranu
vzrušující a na druhou děsivá zkušenost. Šli jsme také na večeři a strávili
večer jako dva, kteří spolu teprve začínají, a já jsem dokonce zvažoval
myšlenku, že se usmířím s rodiči, jako jsem to už váhavě udělal se Shaw.
Věděl jsem, že by to přivítali, a už jsem byl sám ze sebe znechucený tím, jak
pořád odněkud utíkám s gatěmi plnými strachu. Také už mě unavovalo
neustále se snažit uhodnout, co ode mě očekávají druzí, a musel jsem si
ujasnit, jestli to, co od sebe očekávám já, je reálné. Cora byla ráda, že
uvažuju o smíru s rodiči, a to zase těšilo mě, i když jsem z toho měl strach.
Jenom jsem nevěděl, co jim
říct, až s nimi začnu mluvit.
Nakonec se ukázalo, že to zpomalení je docela příjemné. Líbilo se mi trávit s
Corou čas, vycházeli jsme spolu skvěle, a když ne, pak to, jak její
dvoubarevné oči zaplály a zajiskřily v nich tisíce různých barev, ve mně
vyvolalo představy divokého sexu po hádce, který bývá prezentován jako
nejtvrdší porno. Byl bych však velký lhář, kdybych nepřiznal, že mi sex s ní
chyběl – že mi chyběla ona se vším svým tělem posetým barevnými
květinami. Sex s Corou se nepodobal ničemu, co jsem poznal před ní, a nejen
proto, že měla na tom nejzajímavějším místě piercing a všechny ty barevné
šperky vsazené do kůže. Přestože se upínala ke své nedosažitelné vizi o
dokonalosti, dostala zrovna mě, třebaže jsem měl k jejímu snu tak daleko.
Rovněž jsem nechápal, jak může nedostatek sexu tak klidně snášet. V
poslední době její život zcela ovládly hormony. Byla víc upovídaná a míň
hádavá než obvykle, přesto se mi možná zdály nejvýmluvnější její oči.
Občas jsem postřehl, že se na mě kradmo dívá, a dal bych krk za to, že cítí
stejnou potlačovanou touhu jako já. Možná se bála, že už to mezi námi
nebude jako dřív.
Nechala se ode mě políbit, dovolila mi, abych se k ní tulil na pohovce, když
jsme se dívali na nějaký film, držela mě za ruku, objímala mě a dávala mi
najevo, že je se mnou. Vždycky to však byla ona, kdo se odtáhl, přerušil ten
krátký kontakt a nechal mě napospas nenaplněné touze.
Viděl jsem na její hezké tváři lítost, možná i frustraci, ale nechtěl jsem
riskovat, že to spíš ještě zhorším, a tak jsem se na nic neptal ani jsem se na ni
nesnažil naléhat. Byla ochotná brát mě takového, jaký jsem, a já jsem zase
byl ochotný brát ji se vším všudy, včetně omezení, s nimiž jsem se musel
vzhledem k jejímu stavu smířit. Někdy jsem měl dojem, že se na mě dívá,
jako by byla naprosto vyděšená, i když ne ze mě, ale z toho, jaké myšlenky
nebo pocity v ní vyvolávám.
Snažil jsem se dohnat ztracený čas v baru a také dostat svůj vztah s Britem a
se štamgasty zpátky do starých kolejí. Brite se už vrátil – měl jsem
podezření, že jen proto, aby se ujistil, že jsem mu celý bar nepropil a
neupadl do stejného stavu, v jakém jsem byl na konci minulého měsíce.
Zřejmě se obával, že nad sebou znovu ztratím vládu. Abych mu tedy dokázal,
že nemám v úmyslu zničit si život a nenechám Coru, aby to dítě vychovávala
sama beze mě, pracoval jsem s ještě větším úsilím a všechny opravy, které
po mně chtěl, jsem už měl skoro hotové. Dokonce jsem vymyslel ještě pár
vlastních vylepšení. Bar vypadal k nepoznání: všechno bylo čisté, naleštěné,
s nedotčenými plochami, zkrátka jako zbrusu nové. Objevovali se i noví
zákazníci a provoz se rozjel natolik, že Brite požádal Asu, aby zůstal jako
stálý večerní barman. Osobně jsem si myslel, že se mu pohled na novou
klientelu líbí. Nebyl jediný večer, aby se v baru neobjevilo dost mladých
dívek, které se ze všech sil snažily udělat na toho blonďatého jižanského
chlapce dojem a získat si jeho pozornost. V tomhle byl Asa prostě jednička.
Zato já jsem pořád nevěděl, co budu dělat, až s Britovým barem skončím, ale
vědomě jsem se tím nezatěžoval. Starosti jsem si dělal kvůli spoustě jiných
věcí. Moje budoucnost byla sice nejistá, ale mít pořád těžkou hlavu z toho, že
neznám všechny odpovědi, bylo vyčerpávající.
Také jsem denně bojoval s tím, abych se se svými nočními můrami a
podivnými zvraty mysli, které mě vracely zpátky do pouště ke vší té krvi a
smrti, vypořádal zdravějším a pozitivnějším
způsobem, než abych je zaháněl alkoholem a upíjel se k zhloupnutí. Dát si
občas vodku s tonikem je jedna věc, ale ničit si játra soustavným pitím
druhá. Když jsem se probudil, šel jsem si zaběhat nebo si vyjel na harleyi na
delší projížďku, dokud jsem se neuklidnil. Trvalo to déle, než když jsem do
sebe vrazil pár panáků, ale fungovalo to stejně dobře a při rozhovorech s
Britovým přítelem psychologem jsem si uvědomil, že je to stejné jako se
vším ostatním v životě: když chce člověk něčeho dosáhnout, musí na tom
pracovat a snažit se. Také mi řekl, že pokud dovolím lidem, kteří mě mají
rádi, aby mi pomáhali, půjde ozdravný proces rychleji, a dodal, že se všichni
budou muset naučit mít mě rádi jinak než dřív a já to musím přijmout. Ostatně
to mi už řekla Shaw. Ujistila mě, že se nemusím stydět za to, že je žádám o
pomoc, a měl bych oceňovat, že jsou k tomu ochotní.
Jednou večer jsme si s Corou hověli na gauči v mém bytě. Nash někam
vyrazil s Rowdym a moje dívka, roztomile stočená a opřená o mě, sledovala
jakýsi hloupý film pro ženy, který si vybrala po večeři, zatímco já jsem měl
co dělat, abych udržel oči otevřené, protože to byla strašná nuda.
Líbilo se mi, jak se tiskne k mému boku a pasuje ke mně. Byla tak malá, tak
klamně bezbranná, takže ve mně dokázala aktivovat všechny mé ochranářské
instinkty, což bylo legrační, protože se vždy dokázala ochránit sama. Už jsem
si skoro nedokázal vzpomenout, jak nudně vypadal můj černobílý svět
předtím, než do něj vtrhla a zaplnila každý jeho koutek a každou skulinu
barvou. Nepřál jsem si nic jiného, než abych se o ni mohl starat a být s ní.
„Tobě se to nelíbí, že?“ zeptala se mě, zatímco mi přejížděla palcem po
hřbetu ruky a přes klouby. Cítil jsem, jak se pokaždé zastavila, když narazila
na nějakou jizvu.
„Ale ne, líbí.“
„Vždyť u toho málem usínáš,“ zasmála se.
To byla sice pravda, ale s tím si nemusela dělat starost. Chvíli jsem film
vnímal a chvíli ne. Cora chtěla vidět, jak dívka ve filmu dojde ke svému
štěstí, které jí pak vydrží až do smrti, a já jsem usoudil, že bych to tak dlouho
mohl vydržet. Navíc sesunout se a klímat vedle ní mělo asi nejblíž k tomu, co
jsem mohl v poslední době považovat za intimní soužití. Posunul jsem se tak,
abych ji mohl jednou rukou obejmout a přitáhnout si ji blíž. Vtiskl jsem jí
polibek do vlasů na vrcholu hlavy a tomu, co se mi celé nedočkavé vzpínalo
v kalhotách, jsem přikázal, aby se uklidnilo.
Jednu ruku měla položenou kolem mého pasu a druhou na mém stehně. Bylo
to všechno tak nevinné, ale vysvětlovat to mému odpíranému libidu nemělo
smysl. Proto jsem usoudil, že trochu si vedle ní zdřímnout je asi jediný
způsob, jak zbytek tohoto večera přečkat, aniž bych se dostal do potíží.
Cítil jsem, že se co chvíli ocitám na hranici mezi spánkem a bděním. Na ten
stupidní film jsem se nedokázal soustředit a moje mysl se neustále odkláněla
směrem, který jsem si nepřál. A pak se všechno jaksi ztratilo a byl jsem
zpátky v onom dni, který jsem prožíval pořád dokola. Byla to noční můru v
bdělosti a já tu lavinu vzpomínek nemohl zastavit. Dal bych nevím co za to,
abych to dokázal, abych ten den mohl zavřít do krabice a pevně ji zalepit,
aby tam zůstal navždy.
Bylo to jen pár měsíců, co jsem se vrátil z Afghánistánu, dvojčata měla
něco přes dvacet let a já jsem věděl, že půjdu do Iráku. Naši už z toho šíleli
a všichni říkali, abych z armády odešel, až
mé nasazení skončí. Ale já jsem byl nadšený. Rule a Remy se odstěhovali,
Shaw pomalu končila studium a žít doma sám jen s rodiči mě nelákalo. Už
jsem měl dost toho neustálého „Rule je hrozný, Remy je skvělý a ty jsi
hlupák a mohl bys se svým životem naložit mnohem líp“.
V armádě se mi líbilo a celkem rychle jsem postupoval. S ostatními vojáky
jsem vycházel dobře a měl jsem přirozený talent k tomu, abych mohl plnit
velitelskou funkci, zatímco doma jsem byl pouze starší bratr dvojčat.
Vždycky to bylo všechno jen o dvojčatech. Ne že bych neměl bratry rád.
Panebože, vždyť jsem šel do války proto, abych pro ně pomohl zajistit
klidné a bezpečné místo, v němž by mohli žít. Jenže nakonec jsem byl pouze
ten, jehož úkolem bylo udržet Rula pod kontrolou a nechat zářit Remyho
světlo. V armádě jsem byl už tehdy seržant Archer. Byl jsem ten, kdo velel,
kdo vedl vojáky do bojové akce a kdo měl na starost četu mužů, ne pouze
dva chlapce, kteří tvořili dvě strany téže potížistické mince.
Matka trvala na tom, že večer před odjezdem na základnu si uděláme
rodinnou večeři. Měl jsem sto chutí sebrat se a odjet o den dřív. Rule se
vždycky ke všem choval nemožně a s Remym a Shaw se něco dělo. Stejně se
mi zdálo, že mezi nimi je jakýsi podivný vztah. Nevzpomínal jsem si, že by
se někdy jeden druhého dotkl, a chovali se spíš jako dvě dívky než jako pár,
takže i když o sobě pořád prohlašovali, že jsou jen nejlepší přátelé, bylo mi
jasné, že je za tím něco víc. Také jsem nemohl přijít na to, proč Shaw dělá
zamilované oči na nesprávné dvojče, když si myslela, že se nikdo nedívá.
To všechno se mi zdálo jaksi složité a příliš bezvýznamné ve srovnání s tím,
co jsem musel řešit den co den v armádě, a tak jsem se na ten večer ani
trochu netěšil.
Večeře probíhala přesně tak, jak jsem očekával. Rule se ukázal s modrými
bodlinatými vlasy, které mu trčely na všechny strany, a málem okázale
vystavoval na odiv modřinu kolem oka.
Remy byl rozrušený a vyhýbavý a Shaw se zdála podrážděná a bez nálady.
Já jsem dělal to co vždycky a snažil se hrát prostředníka. Ptal jsem se Rula
na to, jak mu jde zaučování v tetovacím studiu, s Remym jsem mluvil o jeho
novém zaměstnání a u Shaw jsem se zajímal, jak se připravuje na první
ročník na vysoké škole. Naši mě v téhle roli jako vždycky nechali a přitom
mi ne zrovna jemnými narážkami naznačovali, jak moc v domě chybím.
Bylo to nepříjemné a šlo mi to na nervy, ale snášel jsem to, protože jsem
věděl, že následující den už budu v půli cesty na druhý konec světa. Takhle
jsem se snažil celou večeři a pak se Remy omluvil, že už se Shaw musejí jít.
Něco se mezi nimi dělo, ale ani jeden nevypadal, že by se nám s tím chtěl
svěřit. Takže jsme se rozloučili všichni čtyři a vyšli ven. Chvíli jsme zůstali
stát na příjezdové cestě. Rule mě objal a pak mě lehce udeřil pěstí do
břicha.
„Dej na sebe pozor. Musím říct, že i když mě někdy štveš, bude se mi po
tobě stýskat. A tentokrát si víc kontroluj poštu.“
Prohrábl jsem jeho idiotské vlasy a ránu do břicha mu oplatil. „A ty se
zase snaž vyhnout vězení, zatímco budu pryč.“
„To by pak nebyla žádná zábava?“
Shaw jen zakoulela očima a objala mě.
„Mám tě ráda, Rome. Prosím tě, vrať se živý a zdravý. Budu ti posílat
balíčky.“
„Lepší, kdybys mu posílala porno,“ ozval se Rule. Zpražila ho pohledem a
pak začalo další kolo dětinského hašteření.
Remy mi potřásl rukou a plácl mě do zad. Když pak ode mě odstoupil,
přísahal bych, že se v jeho bledých očích něco mihlo. Hrozně rád bych si s
ním sedl a pokusil se z něj vytáhnout, co se děje, ale už na to nebyl čas.
„Dávej na sebe pozor, Rome,“ řekl. „Tahle rodina by bez tebe nemohla
fungovat.“
Zasmál jsem se, protože on byl ten zlatý syn, ten, kterému jsme se chtěli
všichni podobat. Kývl jsem hlavou k místu, kde se Rule a Shaw pořád ještě
hádali.
„Já dám pozor na sebe a ty dej pozor na ty dva,“ ukázal jsem. „Snaž se
toho idiota, tu svou druhou polovinu, uchránit od problémů.“
Jenom se smutně pousmál. „Kterého myslíš?“
„Oba.“
Ještě jednou jsme se všichni objali a já se vrátil dovnitř. Následující den
jsem už byl na cestě do jiné pouště a všechno předchozí bylo jen bezduché
tlachání, na které jsem brzy zapomněl. Hned po přistání jsem musel tvrdě
makat a na všechno, co jsem nechal za sebou, jsem zapomněl. Moji četu
vyslali na průzkum s týmem zvláštních operací a téměř dva týdny jsem
neměl žádný kontakt se základnou.
Tři dny se mě snažili v terénu najít, než se jim podařilo spojit se s někým,
kdo by mi mohl předat zprávu z domova. Moc špatnou zprávu.
Remy byl mrtvý.
Došlo k nehodě. Měl havárku s autem a nepřežil ji. Dostal jsem jen pár dní
dovolené na pohřeb a hned potom jsem se musel vrátit a znovu se zařadit
do bojových činností. Měl jsem pocit, jako by mi někdo vrazil do hrudi
pilovitý nůž.
Remy byl ten skvělý, ten bez chyb, nejlepší z nás tří. Byl laskavý, milující a
starostlivý. Nechápal jsem, proč zrovna on musel zemřít předčasně. Rula
mohl klidně zastřelit podvedený milenec některé z jeho koček nebo mohl
skončit špatně po rvačce v baru. A já jsem zase mohl šlápnout na minu
nebo se ocitnout v nepřátelské palbě. Ale Remy… Neexistoval důvod, proč
by se měl Remyho život uzavřít.
Letěl jsem zpátky jako ve snách. Byl jsem otupělý, nedokázal jsem myslet a
nic jsem necítil.
Proto mi zřejmě uniklo, že matka, která byla předtím k Rulovi odměřená a
kousavá, přešla vůči němu k naprostému arktickému mrazu. Všichni jsme
se ponořili do hlubin smutku a zoufalství, třebaže každý z vlastních
důvodů, a neexistoval způsob, jak by kdokoliv z nás mohl toho druhého
utěšit a pomoct mu se zvednout.
Já jsem nedokázal myslet na nic jiného než na to, že jsem Remymu před
odjezdem ani neřekl, jak moc ho mám rád. Poručil jsem mu, aby dával na
Rula pozor – vždycky jsem ho žádal, aby dohlížel na svého bratra, s nímž
byly odjakživa potíže –, ale nikdy jsem mu ani slovem neřekl, jak je on
úžasný a jak si cením toho, v jakého muže vyrostl. Nikdy jsem mu nedal
najevo, že i když jsem možná v jeho očích hrdina, on je zase jiný hrdina v
mých očích. Lítost nad tím, že jsem promarnil poslední minuty s ním, byla
hořká pilulka, kterou se mi nikdy nepodařilo spolknout.
Navíc jsem byl přesvědčený, že se v něm děje něco, o čem jsem si s ním
chtěl promluvit, a tak šly kousek mého srdce a část mé duše do země s ním.
Vrátil jsem se do pouště, aniž bych promluvil s rodiči a aniž bych se
dokázal podívat Rulovi do očí, protože by mi způsobilo příliš velkou bolest
vidět v nich Remyho oči. A po celý následující rok, bez ohledu na to, jaké
bojové úkoly jsem plnil, v jakých kasárnách jsem právě pobýval a do jaké
části pouště mě poslali, jsem každý večer před spaním přemýšlel o tom, co
bych udělal znovu a jinak, kdyby to bylo možné. Během svého života v
armádě a v bojových misích jsem viděl spoustu zmařených životů. Vždy to
bylo hrozné a pokaždé se na to těžko zapomínalo, ale nikdy mě to
neprobouzelo uprostřed noci zalité slzami tak jako vzpomínka na těch pár
posledních promarněných chvil s mým bratrem.
Cítil jsem, že na mě leží tíha. Ne ona typická těžká trýznivá tíha smutku, s níž
jsem se probouzel, když mě ta vzpomínka zasáhla, ale měkká a hřejivá tíha,
která znovu a znovu šeptala mé jméno.
Pomalu jsem se vymanil z temnoty a uviděl jsem, že mám na klíně Coru.
Seděla na mě obkročmo, držela mi hlavu v dlaních a stále dokola opakovala
Rome, Rome. Šeptala to proti jizvě na čele a proti dvojici vlhkých stop po
slzách, které mi tekly z očí.
V první chvíli jsem ji chtěl odstrčit a někam utéct. Pohřbít hanbu a žal
hluboko v sobě a zalít je takovou vrstvou vodky, abych už nikdy nemohl nic
cítit. Naštěstí jsem si uvědomil, že pokud to udělám, další šanci už
nedostanu, a tak jsem na ni jen zíral a nechal ji, aby mě líbala po celém
obličeji, dokud se mi tep neuklidnil a mohl jsem zase normálně dýchat.
Sevřel jsem ji kolem pasu a odpočítával od dvaceti k nule, až jsem byl jistý,
že nevyskočím jako cvok a znovu od ní neuteču.
„Chceš o tom mluvit?“ zeptala se mě.
Panebože ne, v žádném případě! Ale vždyť jsem jí slíbil, že ji k sobě pustím,
takže bych se o to měl pokusit. A pokud by zůstala tam, kde je, a dál mi
jemně přejížděla prsty po hlavě, nějak to přečkám, i kdybych měl pocit, že
mě to zabíjí.
„Zdálo se mi o Remym. Přemýšlel jsem o něm a asi jsem usnul.“
Není nic horšího, než když vzpomínka na mrtvého mladšího bratra dožene
muže ve spánku k horkým slzám mučivého žalu. Nechtěl jsem se před Corou
ztrapnit, nechtěl jsem, aby viděla, jak zlomený a rozervaný opravdu jsem, ale
ona se na mě jen dívala a neřekla ani slovo. Modravě zelená v jejím
tyrkysovém oku se zdála plná vlídného soucitu, zatímco to čokoládově hnědé
bylo mnohem ostřejší a čekalo, jak se zachovám, když jsem před ní nahý a
nemám se za co skrýt.
„Tehdy, když jsem ho viděl naposledy, bylo všechno špatně. Naši mi šli na
nervy, Rule byl nepříjemný, Shaw se chovala divně a s Remym se něco dělo,
i když o tom nechtěl mluvit. Teď vím, že to bylo jeho tajemství a že Shaw
byla zamilovaná do Rula, ale v té době mě to všechno znechucovalo a
netoužil jsem po ničem jiném, než abych co nejdřív vypadl a vrátil se do
svého prostředí. Řekl jsem Remymu, aby se staral o Rula, ale jediným
slovem jsem se nezmínil, že ho mám rád, že mi bude chybět a že jsem na něj
pyšný. Jen jsem ho žádal, aby se snažil Rula uchránit od problémů.“
Musel jsem potlačit nával vzpomínek, abych s ní dokázal mluvit. Stále ze mě
nespouštěla oči.
Nechala mě mluvit, neřekla mi, že všechno bude v pořádku, jenom mě
sledovala a konečky prstů mi přejížděla po ostříhaných vlasech.
„Když jsem se vrátil na pohřeb, všechno se obrátilo k horšímu. Rule se
rozhodl, že nejlíp se s Remyho tragickou smrtí vypořádá tak, že bude ještě
větší idiot než dosud. Shaw se proměnila v stroj, který se snažil všechny
smířit, a rodiče upadli do permanentního smutku a sebeobviňování. Ale kdo
za to mohl? Byla to Rulova vina, že Remymu volal, aby pro něj přijel?
Nebo moje, že jsem nebyl doma a nedával na všechny pozor? Anebo
Shawina, že tenkrát Remyho pustila? Pohřbili jsme ho a kousek každého z
nás šel do země s ním.“
Musel jsem mrkat a namáhat se, abych se na ni díval. A taky mi mimovolně
cukaly prsty, jak
jsem se snažil rozhodnout, jestli si ji chci přitáhnout blíž, nebo ji naopak od
sebe odstrčit.
„Vrátil jsem se do pouště a viděl umírat další nevinné mladé lidi. O to víc
jsem se zaměřil na své úkoly a pak, když jsem posledně přijel domů, bylo
všechno ještě horší. Matka se proměnila v monstrum naplněné žalem, které
chce sežrat Rula za živa, Shaw do něj byla až po uši zamilovaná a on se dál
choval jako debil a ubližoval jí tím. A pak tu byl Remy. Nebo spíš nebyl.
Už nežil, ale pořád byl s námi s tím svým zatraceným tajemstvím, které, jak
se zdálo, všichni kromě mě a Rula znali. Byl jsem na Remyho hrozně
naštvaný. Měl jsem mu za zlé, že nám lhal, že k tomu využíval Shaw, a
vůbec… že nás v tom takhle nechal. Ale nejvíc jsem byl naštvaný sám na
sebe za to, že jsem ho při posledním setkání nechal odejít, aniž bych mu řekl
cokoliv, na čem záleží. Možná kdybych byl jiný a choval se jinak, našel by v
sobě dost odvahy a klidu a řekl mi o svém životě víc. Na to pořád myslím, to
mi nejde z hlavy.“
Dlouho jsme seděli mlčky a jen se na sebe dívali. Pořád mě hladila po hlavě
a bylo zajímavé sledovat, jak se její myšlenky odrážejí v jejích
různobarevných očích. Z jednoho na mě blýskla výčitka, zatímco v druhém
jsem viděl nesouhlas a ještě cosi jiného. Nelíbilo se jí, že se obviňuju z
něčeho, co se už nedá vrátit, ale jasně jsem cítil, že mě za to nehodlá
odsuzovat.
„Přece nevěříš, že by tví bratři někdy pochybovali o tom, jak moc je máš rád
a jak jsi jim oddaný.
Nebo snad ano?“
Pomalu jsem zavrtěl hlavou. „Ne.“
„Dobře. V tom případě na tom nezáleží, co jsi Remymu řekl nebo neřekl. On
to i bez toho věděl.
A stejně tak to ví i Rule. Mohl jsi Remymu říct cokoliv, ale nic by to
nezměnilo na tom, že v ten večer sedl do auta a jel pro Rula. To, že jsi ztratil
bratra takhle tragicky, tě bude ještě dlouho bolet a tvá rodina tím bude
zasažená. Remy věděl, že ho máš rád, to je jediné, na čem záleží, Rome.
Kdyby chtěl, abyste ty a Rule jeho tajemství znali, svěřil by se vám s ním.
Víc se k tomu dodat nedá. To, co se stalo, není tvoje vina ani vina tvých
rodičů, a už vůbec ne Shawina. Jednou se s tím musíš smířit a už to nechat
být.“
„Ano, máš pravdu. Jenom nevím, jak to udělat.“ A to byla taky pravda.
„Je něco, o čem si myslíš, že by ti mohlo pomoct? Prostě si to nějak ulehčit,
aby ses přes to dostal?“ Líbilo se mi, že místo aby mě nechala ve skleslosti a
sebeobviňování, chtěla mi pomáhat. Snažila se vymyslet řešení mého
problému.
„Nevím,“ pokrčil jsem rameny. „Pomohlo by mi, kdybych se mohl zeptat
Remyho, co by mi podle něj mohlo pomoct. Ale protože to není možné, budu
na to muset přijít sám.“
Její oči po mně blýskly a postřehl jsem, že z jednoho přeskočil do druhého
stín čehosi. Chtěl jsem se jí zeptat, co to bylo, ale právě v tu chvíli ze mě
slezla a musel jsem potlačit nutkání sáhnout po ní a přitáhnout si ji zpátky.
Chtělo se mi zlíbat ji od temene hlavy ke konečkům prstů na nohou. Chtělo se
mi zanést ji do postele a už ji z ní nepustit. Chtělo se mi vdechnout ji do sebe
a nechat, aby všechen ten jas a barvy, které z ní vyzařovaly, vstoupily do
chladu a vyprahlosti mého nitra a ovládly mě. Ale pořád jsem měl snahu se
hlídat, a tak jsem se nemotorně postavil, připravený doprovodit ji k jejímu
hloupému malému autu a spokojit se s
počestným polibkem na rty.
Nemyslím, že jsem se cítil líp, když jsem jí o tom všem řekl, ale také jsem se
necítil hůř. V
každém případě jsem neměl potřebu obrátit do sebe láhev belvederu a stejně
tak jsem si byl jistý, že přečkám zbytek noci, aniž bych musel utíkat před
noční můrou. Málem jsem do ní vrazil, když se přede mnou náhle zastavila a
otočila se. Musel jsem ji podržet, abych ji nepovalil na zem. Jenom se
zasmála, chytila mě za tričko a začala mě tahat do mého pokoje.
Ne že bych měl chuť se tomu vzpírat, ale taky jsem se nechtěl pouštět do
něčeho, co by ji později nějak zasáhlo.
„Co je? Co to děláš, skřítku?“
Blond obočí jí vyskočilo vysoko na čelo, ale táhla mě pozpátku za sebou dál.
Oči se jí leskly, na rtech jí pohrával úsměv, který jsem si přál vidět ve svých
snech místo nočních můr, a to, jak se na mě dívala, způsobilo, nejen že se mi
ten dole v kalhotách postavil, ale navíc se v mé hrudi cosi uvolnilo jako
napjatá pružina.
„Trápí tě zlé sny, tak já ti místo nich nabídnu něco lepšího.“
Díky, bože, díky! Nohou jsem za námi zavřel dveře a pak už mi začala
přetahovat tričko přes hlavu. Byla příliš malá, takže jsem se musel sehnout,
aby ho ze mě dostala.
„Myslel jsem, že musíme trochu zpomalit,“ zamumlal jsem.
Zvedla obočí, jako by chtěla říct, co to hloupě plácám, ale pak se sklonila a
začala zápolit s přezkou mého opasku.
„Máš mě míň rád, když jsme spolu přestali mít sex?“ zeptala se.
Jenom jsem odfrkl a sledoval, jak přezku rozepnula a jediným škubnutím
vytáhla opasek z poutek.
„Ne. Proč?“
Pokrčila rameny. Snažil jsem se sledovat její myšlenkové pochody, ale oči
mi sklouzly dolů, protože mi vsunula malé ručky pod okraj kalhot a vzápětí
se otřely o mého nedočkavého ptáka, který reagoval, jako by se snažil z
kalhot vylétnout. Něco mi tu nesedělo. Byla skoro stejně citově zranitelná
jako já, jenom jsem dost dobře nechápal její důvody.
„Nevím. Myslela jsem, že všechno je to jen chemie a sexuální přitažlivost, a
když si dáme pauzu, bude to mezi námi jasnější a dostane to smysl.“
„Copak se nesnažíme, aby to mělo smysl?“
Už mi kalhoty rozepnula a stahovala mi je přes boky a zadek. Neměl jsem v
úmyslu vést s ní dlouhý smysluplný hovor, ale opravdu jsem chtěl pochopit,
co za tím je.
„Snažíme. Ale mám dojem, že se to mezi námi vyvíjí tak rychle, že se
budoucnost pomalu zdá být minulostí.“
Měla pravdu.
„A to je špatně?“ zeptal jsem se.
Upřela na mě pohled dvoubarevných očí a olízla si spodní ret. Panebože,
málem jsem se udělal jen při pohledu na ni.
„Není. Ale je to skoro neskutečné a jde z toho tak trochu strach. Jenže to je
mi jedno, protože tě chci. Stýskalo se mi po tomhle, navíc jsem těhotná a
vzrušená a celou tu dobu, co jsme spolu nebyli, po tom toužím. Na
zdrženlivost jsem nikdy nebyla ta pravá.“
To už jsem měl kalhoty u kolen a ona si začala stahovat ty svoje.
„Tak proč jsi něco neřekla dřív?“
„Protože se snažíme dospět k něčemu správnému, co by mělo vydržet. Jenže
když si sundáš tričko, jde můj rozum do háje.“
Zasmál jsem se, ale vzápětí jsem ztuhl, protože mi žalud penisu obemklo
vlhké teplo jejích úst, a už jsem nemohl ani dýchat. Byla se svým
vyzdobeným tělem tak krásná a tak exotická a bože, opravdu věděla, jak
muže dostat pouhým jazykem a nejjemnějším náznakem kousnutí. Chtělo se
mi sevřít jí hlavu a strčit jí ho tam až do krku, ale nejen že na to měla příliš
malá ústa, ale taky jsem si nebyl jistý, jestli by to ocenila, pokud se jen snaží
odvést mou mysl od všech těch zmatků, které se odehrávají v mé hlavě.
Takže místo toho jsem jí jen prohrábl krátké vlasy.
„Coro…,“ vydechl jsem, když mi jednou rukou vklouzla mezi nohy a druhou
sevřela mé napjaté péro. To bylo všechno, co jsem ze sebe dokázal dostat.
Bylo to tak úžasné, že to zaplavilo všechny mé smysly. To, jak vypadala na
kolenou přede mnou, jak mumlala smyslnou rozkoší, když jsem se bezděčně
napjal proti jejím ústům, a jak mučivě vzrušující byla její vlhká ústa, když
klouzala po mých nejcitlivějších místech, tohle všechno mě přivádělo na
pokraj výbuchu. Věděl jsem, že ta pauza byla příliš dlouhá a Cora je příliš
vzrušující, abych to dokázal vydržet déle, zvlášť když si začala hrát s mými
bolestivě napjatými koulemi. Věděl jsem, že si dala za cíl rozptýlit mě a
unavit tak, že padnu, usnu a budu spát po zbytek noci. Ale jestli opravdu chce
tyhle dveře otevřít, nenechám se pobízet a půjdu dál.
Nechal jsem ji dělat kouzla s mým napjatým žaludem jen do okamžiku, kdy
už jsem jen silou vůle odolával, abych všechno nevystříkal do jejích
krásných úst. Naštěstí jsem byl v téhle disciplíně přeborník: vytáhl jsem ho
těsně předtím, než mě mohla strhnout přes okraj.
Zamručela na protest, ale její oči se leskly a smály se na mě. A pak mi ho
stiskla a rozzářená se na mě podívala.
„Ani nevíš, jak jsi mi chyběl,“ zamumlala.
Pokusil jsem se jí stáhnout šortky a svléknout tričko, ale nedařilo se mi to,
protože mi ho stále držela a nezdálo se, že by ho chtěla pustit.
„To říkáš mně, nebo tomu, co držíš?“ zeptal jsem se.
Zachichotala se tak bezstarostně, že i ve mně se cosi uvolnilo a doslova jsem
cítil, jak to klubko zoufalství, které jsem tak pevně držel v sobě, povoluje.
Vzal jsem jí hlavu do dlaní a naklonil ji k sobě, abych mohl zaútočit na její
usmívající se ústa. Teprve teď se mi podařilo přemoct ji natolik, že musela
penis pustit, ale chytila mě za zápěstí, a tak jsem ji nedokázal převrátit
dozadu. Chutnala tak sladce. Chutnala jako vykoupení. Chutnala jako
budoucnost, v niž jsem už ani nedoufal.
Když začala třít jazykem o můj jazyk a postavila se na špičky, aby mi mohla
ovinout paže kolem
krku, padl jsem dozadu na postel a strhl ji s sebou. Oba nás to rozesmálo.
Tím, že se k tomu odhodlala a že to udělala kvůli mně, mi dala jasně najevo,
co pro ni znamenám, a v tu chvíli jsem si znovu uvědomil, že ji nikdy nemohu
opustit. Nikdy! Zavrtěla se na mně tak, že jsem se položil na záda, a ona se
mi opřela o hruď. Pořád toho měla na sobě moc, ale zdálo se, že jí mnohem
víc záleží na tom, aby svlékla ze všeho mě, i když s tím vůbec nespěchala.
Dokonce seskočila z postele, stáhla mi boty a po nich i džíny a pak zůstala
stát a jen si mě prohlížela.
„Ani nevíš, jak se mi líbíš,“ řekla.
To jsem opravdu nevěděl. Můj penis trčel vzhůru jako kolík, žíly na krku mi
pulzovaly a byl jsem přesvědčený, že vypadám hrozně. Ale jestli se jí líbilo
tělo zpustošené jizvami, nehodlal jsem jí to vymlouvat.
„Myslím, že jsem ti to měla říct,“ zašeptala a pak si konečně stáhla tričko.
Cítil jsem, jak se mi rozšířily oči. Viděl jsem ji tolikrát nahou, aby mi bylo
jasné, že její prsa jsou teď jiná a nemají svou obvyklou velikost. Znovu si
dávala na čas, když si pomalu svlékala šortky a růžové krajkové kalhotky,
jako by se mi předváděla, a když skončila, byl jsem v pokušení ji popadnout
a vrhnout se na ni třeba na zemi. Jenže k tomu už mi nedala příležitost,
protože znovu vylezla na postel, ale tentokrát jen v té krásně vyzdobené kůži
na teplém těle, svolném ke všemu. A zatímco se opět chopila mého ptáka a
usazovala se na mně, přejížděl jsem jí prsty po žebrech a na každém kamínku
ve vytetovaných květech se zastavoval, jako bych věřil, že mi to přinese
štěstí. A když jsem dospěl k oblině ňadra, podíval jsem se na ni a zvedl
obočí.
„To je krása,“ vydechl jsem a pak mé ruce pokračovaly v cestě vzhůru, až
dospěly ke vzrušeným bradavkám a obkroužily je.
Zašklebila se na mě a kousla se do spodního rtu. Byla neskutečně sexy. Měl
jsem chuť celou ji sníst, a kdyby tak zůstala ještě chvíli, asi bych to udělal.
„Vidíš, to je jedna z dalších výhod nechráněného sexu,“ řekla.
Jenže když jsem náhle převalil její drobné tělo pod sebe, vtípky ji přešly.
Napadlo mě, že bych se do těch jejích barevných očí mohl dívat až do konce
věků, zvláště když je měla zamlžené touhou a víčka ztěžklá vědomím, že se jí
to, co dělala ona mně, chystám oplatit. Začal jsem ji líbat všude, kam jsem
dosáhl, znovu jsem vzdal hold ňadrům, pohrál si jazykem se šperky na jejím
boku až jsem jím dospěl k celé té spleti tetování, která obkružovala horní
část jejího stehna.
A pak jsem jí rozevřel pokrčené nohy, abych se dostal k obrazcům, jež
zdobily vnitřní křivku stehna. To už jsem se blížil k cíli své cesty po jejím
těle. Cítil jsem, že se chvěje očekáváním, a když jsem jí lehce stiskl mezi
zuby jemnou kůžičku, netrpělivě mi zaryla nehty do hlavy.
„Rome…,“ vydechla tiše a touha v jejím hlase mi připomněla, že také ona
musela čekat stejně dlouho jako já. A to mi ještě víc potvrzovalo, co jsem už
beztak věděl, že nikdy neváhá říct si o to, co chce.
Putoval jsem jazykem podél přehybu mezi stehnem a klínem a konečně
dospěl k její vlhké štěrbince. Malý stříbřitý kroužek uprostřed růžových
záhybů lesklých vlhkostí byl pro mě
takovým lákadlem, že jsem ho nemohl pominout. Vsál jsem ho do úst celý i s
citlivou tkání, kterou krášlil. Pozvedla se a její prsty se mi ještě zoufaleji
zaťaly do hlavy a do ramen. Cítil jsem směs štiplavé chuti kovu a vzrušené
ženy a zdálo se mi, že jsem v životě nechutnal nic omamnějšího. Zatočil jsem
tím malým kroužkem a pustil ho až ve chvíli, kdy jsem se dostával na samý
vrchol toho, k čemu jsem se snažil dostat i ji. „Ty mučiteli!“ zašeptala.
Jenom jsem se zasmál a dál kouzlil jazykem na vzrušených záhybech jejího
klínu a poslouchal, jak mě střídavě proklíná a říká, že jsem to nejlepší, co
kdy měla.
Opustil jsem její kluzkou nenasytnou štěrbinku a vrátil se ke zduřelému
klitorisu. Sál jsem ho, jemně ho kousal, aby věděla, že to myslím vážně, a
když jsem k tomu přidal i prsty a spolu s ústy ji hnal k vrcholu, začala zcela
odevzdaná sténat a vzlykat neskutečnou úlevou. Vyvrcholila tak, jak dělala
vše ostatní, v gejzíru plném barev a světla a s naprostou upřímností mi dala
vědět, že slast, kterou jsem jí poskytl, byla nesrovnatelná s čímkoliv, co kdy
zažila. Člověk by si mohl zvyknout, že má ženu, která v něm dokáže vyvolat
tak úžasné pocity.
Trvalo několik minut, než se vzpamatovala. Stáhl jsem ji na sebe a otočil nás
tak, že mě přikryla jako teplá spokojená lidská deka. Když se konečně
probrala, neztrácela čas, usadila se na mě a zasunula mě do sebe až po jílec.
Byla nádherně vlhká a kluzká a dávala mi všechnu tu úžasnou slast, kterou
jsem si odpíral, protože jsem byl trouba a měl jsem strach z vlastní reality.
Jen idiot by od takové dívky utekl, a i když jsem měl dost špatných
vlastností, hloupost k nim nepatřila.
Oba jsme ve stejnou chvíli překvapeně vzdechli. Ona měla oči přivřené,
zatímco moje naopak vytřeštěně zíraly. Bylo to skvělé, a když se na mě
začala pohybovat, můj ubohý mozek vypnul.
Opřela se jednou rukou vedle mé hlavy, aby se ke mně mohla sklonit a
přitisknout ústa k mým ústům. Tahle pozice mi umožnila dosáhnout na
kroužek v jejím klíně, zatímco na mně dál jezdila a dopřávala mně i sobě
slast, při které jsme oba sténali rozkoší. To, jak mě šimrala zahrocenými
bradavkami na hrudi, jak se nade mnou smyslně houpala a jak mi tiskla
chtivé rty na ústa, mi způsobovalo muka, až jsem to nakonec nevydržel,
převrátil ji a převzal iniciativu.
Tiše vyjekla, a to mi připomnělo, že bych měl být opatrný. Jenže ona byla
stejně divoká a stejně chamtivá jako já a pak už jen stačilo málo, pár
křečovitých stahů svalů, a cítil jsem, že mě nezadržitelně strhává přes okraj.
Vydechl jsem její jméno a ona mi do ucha zašeptala to moje, a pak už celým
mým tělem projela vlna mučivé rozkoše a křečovitě mnou otřásla. Možná
jsem na chvíli ztratil vědomí, a i když jsem se na ni nechtěl zhroutit, úplně
jsem tomu zabránit nedokázal. Klesl jsem na ni a s obličejem na jejím krku
jsem prudce oddychoval. Teprve po chvíli jsem našel aspoň tolik energie,
abych se převalil vedle ní.
Přitulila se k mé hrudi a spočinula s hlavou pod mou bradou. Hladil jsem ji
po zádech a líbal jí vlasy na temeni. Takhle bych s ní mohl zůstat navždy,
pomyslel jsem si.
„Sladké sny, Rome,“ zašeptala.
Zavřel jsem oči a jediné, co jsem viděl, byla ona a barvy, které spolu s těmi
správnými odstíny vnesla do mého prázdného světa. Usnul jsem, ale stále
jsem ji cítil – její jemný dech, který mě lechtal na kůži, její teplé měkké tělo
a vůbec všechno, čím dokázala změnit všechno zlé, co do
mě vložil ten emoční šrapnel.
Spal jsem jako dítě.
===hoypjKv2drYalEVwQJ+G3ACIV2oNzFMBfLMbwav9S1juMI8zTkKOh
7yIjFVfSHtd
Jedenáctá kapitola
Cora
„Přestaň se na mě takhle dívat, Shaw,“ řekla jsem. „Já myslím, že je to
výborný nápad. Vlastně vím, že je to naprosto skvělý nápad.“
Kdyby na mě dál zírala těma velkýma zelenýma očima, byla jsem připravená
zaklepat na její blond hlavu a zeptat se jí, co v ní má, když to nechápe. Byly
jsme spolu na obědě. Setkala jsem se s ní v centru města, aby to neměla
daleko do Goal Linu na její směnu, až skončíme. Byla neděle odpoledne, a
protože ani jeden z Archerů neměl náladu jet na návštěvu rodičů, rozhodli se
strávit den spolu a dělat chlapské věci, jak se vyjádřili. Podle Shaw to
znamenalo, že buď půjdou do tělocvičny, aby tam do sebe mlátili, nebo
zůstanou doma a budou hrát videohry.
Věděla jsem, že Rome není žádný velký fanda toho druhého, a tak jsem
předpokládala, že vyhraje tělocvična. Jenže to mě zneklidňovalo, protože ani
jeden z nich nevěděl, kdy přestat, a některý z nich mohl klidně skončit s
nějakým zraněním.
Měla jsem skvělý nápad, jak svému velkému stresovanému vojákovi pomoct,
aby se zbavil alespoň jednoho ze svých démonů. Jenže když jsem to Shaw
vysvětlila, nebyla tím ani trochu nadšená a zdálo se jí to příliš riskantní.
Pořád jen vrtěla hlavou a neklidně se kousala do spodního rtu. Mohla se
nevímjak tvářit, že si dělá starost, a myslet si, že jsem se zbláznila, ale to
nebylo řešení. Rome se potřeboval se svou minulostí vypořádat, potřeboval
odpovědi na otázky, jež si pořád kladl, aby se mohl posunout dál, a mě
napadal jen jeden způsob, jak k tomu dospět. Byla jsem přesvědčená, že by
tak získal nejen klid mysli, ale zároveň by mu to pomohlo vyřešit problém s
rodiči. Pořád se jich přece nemohl stranit. Stačilo, že už přišel o bratra. V
každém případě exil, který na sebe sám uvalil, to nutkání stranit se těch, kteří
ho mají rádi, musí skončit. Bohužel jsem při tom potřebovala pomoc Shaw.
„Já jsem tam byla, Coro. Měla jsi vidět jejich reakci – doslova mě odepsali,
když jsem řekla, jak to vlastně s Remym bylo. Věř mi, Rome ani Rule nemají
rádi překvapení.“
Povzdechla jsem a odfoukla si vlasy z čela. „Podívej se, Shaw, Rula v noci
nebudí zlé sny. Jistě, nějakou dobu to měl těžké, než se s tím vyrovnal, ale
překonal to. Romovi se to zatím nepodařilo. Plácá se v pochybnostech a
pořád si klade otázky typu co kdyby nebo co teď; pokud mu můžu hodit
záchranné lano, udělám to ať už s tvou pomocí, nebo bez ní.“
Klepala nehty do stolu a obě jsme na sebe upřeně zíraly. „Já znám oba déle
než ty, Coro,“ ozvala se po chvíli. „Věř mi, že ani jeden z nich tvůj nápad
nepřivítá. Nemluvě o tom, do jakého stavu by to mohlo dostat Margot. Jenom
to otevře staré rány a způsobí všem bolest. A to Rulovi ani Romovi nechci
udělat.“
Zavrtěla jsem hlavou. „Ty jsi znala toho dřívějšího Roma, kdy ještě nevěděl,
že jeho mladší bratr vedl život, který přede všemi tajil. Navíc jeho druhý
mladší bratr ho už nepotřebuje, protože našel svou životní lásku. Tenhle
Rome, Shaw, ten dnešní… Nemáš ponětí, co se s ním děje. Je mi líto, ale je
to pravda. Je teď jiný člověk, než jakého jsi znala. On to opravdu potřebuje.“
Nechtěla jsem, aby to znělo tak tvrdě, ale byla to pravda. Připouštěla jsem,
že Rome má tendenci držet si lidi od těla a všechno, s čím se teď neustále
potýká, skrývat za zamračenou tváří a moroustvím. Jenže taky jsem věděla,
že pokud se někdo namáhá podívat se na něj blíž, uvidí v jeho modrých
očích, jak je zlomený. Pohnula bych horou, abych mu z toho pomohla.
Navíc mi bylo jasné, že k té pomoci bude třeba i jeho rodiny – takové, jakou
jsem já nikdy neměla. A k tomu jsem byla odhodlaná. Toho jsem chtěla
dosáhnout, i kdyby to mělo znamenat, že by to otřáslo samými základy klanu
Archerových.
„Já ho mám ráda, Coro. Patřím k jeho rodině a nechci mu ublížit.“
„Opakuju ti, že se Rome musí se svou minulostí vypořádat. Potřebuje to, aby
mohl jít dál. Řekl mi, že sám to nezvládá, a pokud mu v tom nepomůžeme,
bude se v tom plácat pořád. Podle mě by z toho mohl mít prospěch i Rule,
ale to je tvoje starost. A s Romem zase moje.“
Byl můj a já jsem byla odhodlaná udělat všechno, aby se jeho život zlepšil.
Starala jsem se o své přátele, protože jsem chtěla, aby žili co nejlíp. A o
Roma jsem se chtěla starat, protože pro mě bylo bolestné dívat se, jak se
svým životem bojuje. Cítila jsem, že pokud bych mohla jen trochu přispět k
tomu, aby se z toho dostal, byl by to ten nejlepší dárek, který jsem kdy komu
dala.
Navíc si to zasloužil. Byl to dobrý člověk. Zasloužil si, aby se taky jednou
někdo snažil udělat svět lepším pro něj.
Viděla jsem, že chce pokračovat ve svých argumentech, ale už jsem se k tomu
nedostala, protože se rozezněl můj telefon. Nastavila jsem si jako Romův
vyzváněcí tón staré dobré Creedence, protože mi připadal jako vysloveně
klasický typ, a vždycky jsem se musela usmát, když jsem na displeji uviděla
jeho nasupený obličej. A on by se zas musel smát, kdyby věděl, že pokaždé,
když mi volá, hrají Creedence „Fortune Son“, zvlášť když jsem dávala
přednost dívčím rockovým kapelám.
„Co se děje?“ ozvala jsem se. Zdálo se, že chce strávit den s Rulem a
promluvit si s ním o svých problémech, takže jsem byla překvapená, že ho
slyším.
„Můžeš se se mnou sejít v baru, jakmile budeš moct?“
Řekl to, jako by ho někdo honil, a zdálo se mi, že je ve stresu. Svraštila jsem
čelo a naznačila Shaw, aby si vyžádala účet, že potřebuju odejít.
„Samozřejmě. A co se děje?“
„Někdo vykradl bar.“
Okamžitě mi bylo jasné, proč jsem v jeho hlase postřehla paniku. S
majitelem baru Britem se dost sblížil, a kdyby se mu něco stalo, nebylo by to
dobré ani pro Roma. Potřeboval, abych ho uklidnila – věděla jsem to, i
kdyby to neřekl. Žádal mě o pomoc a mně se rozbušilo srdce.
„Do deseti minut jsem tam.“
Cítila jsem, že vydechl úlevou.
„Asa mi volal, že už tam jsou poldové,“ řekl o poznání míň nervózně. „Nic
jiného nevím.“
Počkala jsem, až Shaw zaplatí, a pak jsem vstala.
„Proboha, kdo mohl vyloupit bar v neděli, a ještě za denního světla?“ zeptala
jsem se.
„Nemám tušení,“ odpověděl. „Ale můžu ti říct, že se mi to ani trochu nelíbí.“
Bezděčně jsem přikývla. „Už tam jedu.“
„Díky, skřítku.“
„Nemáš zač, kapitáne Morousi.“
Vyšly jsme z restaurace. Chtěla jsem spěchat ke svému cooperu, ale Shaw mě
chytila za paži a zadržela mě. Oči měla stále velké a nejisté, ale teď už v nich
bylo něco jiného.
„Ty jsi do něj zamilovaná, Coro?“ zeptala se.
Nevěděla jsem, jak jí odpovědět, a tak jsem na ni chvíli jen hleděla. Byla to
otázka, které jsem se každý den vyhýbala, protože jsem z ní měla strach.
Jestli se do něj zamiluju a on mi znovu ublíží jako Jimmy, už mu nikdy
neodpustím. A to jsem nemohla připustit, neboť teď byla naše budoucnost
neodvolatelně propojená prostřednictvím dítěte, jež jsem nosila. Kdybych
držela své city na uzdě a nepřipouštěla si, že je pro mě důležitý, pořád bych
mohla přežít a nezhroutit se, pokud by z mého života zmizel. Moje dítě musí
mít aspoň jednoho rodiče, který bude vždy a za každých okolností s ním.
„Nosím jeho dítě, Shaw,“ odpověděla jsem.
„Ale já se tě ptám, jestli jsi do něho zamilovaná,“ opakovala. K čertu, když
chtěla, dokázala být pěkně neodbytná.
„Nevím. Minule jsem byla zamilovaná do někoho, kdo mě málem zničil,
přitom vztah s ním nebyl ani z poloviny tak silný, a už vůbec ne důležitý jako
vztah s Romem. Bojím se, že by to mohl být můj konec, kdybych se do Roma
zamilovala a nefungovalo to.“
„A co když to bude fungovat? Co když je on tvůj nedokonalý dokonalý muž?“
Vymanila jsem se jí, protože právě teď na tom čerta starého záleželo, jestli
jsem, nebo nejsem do Roma zamilovaná. Potřeboval mě a já jsem byla
ochotná mu pomáhat, jak jen budu moct.
„Jestli se do něj zamiluju, Shaw, bude to vědět jako první on. Zavolej Ayden
a řekni jí, že Asu právě vykradli. Možná mu bude chtít zavolat nebo za ním
zajet.“ Ani jsem se neobtěžovala s loučením; příliš jsem spěchala, abych
byla co nejdřív u Roma.
Když jsem přijela k baru, uviděla jsem, že Rome s Britem mluví venku s
policisty, zatímco o kus dál postávalo v hloučku několik štamgastů. Ale
překvapilo mě, že tam jsou taky Ayden a Jet.
Jenže místo aby Ayden Asu uklidňovala, zdálo se, že je z nějakého důvodu
popuzená. Cosi mu vyčítala, dokonce ho rýpala prstem do hrudi a Jet měl co
dělat, aby ji držel zpátky.
Došla jsem k Romovi a objala ho kolem pasu. Měl na sobě černé tepláky a
černé tričko, takže sem musel přijet přímo z fitcentra. Vypadal, jako by
vypadl z obálky mužského fitness časopisu.
„Co to všechno znamená, Rome?“ zeptala jsem se a kývla hlavou směrem k
Ayden a Asovi.
„Nevím. Pustila se do něj, hned jak vystoupila z auta.“
„Zkusím zjistit, co se děje. A co ty, jsi v pořádku?“
Přikývl a Brite jen zahučel.
„Až na to, že si na tyhle věci připadám už moc starý,“ dodal Brite. „Bitky s
motorkáři, ozbrojené loupeže v neděli… Začíná toho být na můj vkus moc.“
Viděla jsem, že Rome sebou trhl, ale Brite ho poplácal po rameni.
„Já už to s poldy dořeším. Můžeš se jít poptat, co je s tím jižanským
Casanovou.“
Vzala jsem Roma za paži a vedla ho přes parkoviště. Kývl směrem k hloučku
štamgastů a pak se obrátil ke mně.
„Díky, že jsi všeho nechala a přijela. Nemohl jsem sehnat Brita, bál jsem se,
že se mu něco stalo.
Asa mi řekl jen to, že ho okradli, a pak hovor ukončil. Dovedeš si představit,
že mě hned napadaly ty nejhorší scénáře.“
Šťouchla jsem ho ramenem a usmála se na něj. „Naštěstí jsi nezačal bláznit a
zavolal mně. Tak bys to měl dělat vždycky.“
Vypadal, jako by chtěl něco odpovědět, ale právě v tu chvíli Ayden strčila
oběma rukama do Asy tak, že se zapotácel o několik kroků dozadu. Jet zaklel
a Ayden chytil, aby se na Asu nevrhla.
„Nech toho, Ayd. Jsou tu poldové a já nemám zapotřebí marnit jeden z mála
dní, co jsem doma, tím, že za tebe budu vyřizovat kauci.“
Ztěžka dýchala a světlé oči jí žhnuly zuřivostí.
Vzala jsem Asu za paži a otočila ho k sobě. Mračil se jako čert a bylo vidět,
že není setkáním se svou mladší sestrou vůbec nadšený.
„Můžeš mi říct, o co jde?“ zeptala jsem se ho. „Kvůli čemu tady předvádíte
tu scénu?“
Vymanil se mi a prohrábl si rukama rozcuchané blond vlasy.
„Na to se zeptej jí. Jako by nestačilo, že jsem měl před očima pistoli a musel
odevzdat celou tržbu nějakému kreténovi v lyžařské kukle. A zrovna teď se
tady musí objevit moje drahá sestra a obvinit mě, že v tom jedu.“
Jet tiše klel, Rome se mračil a Ayden stála s rukama zkříženýma na hrudi
jako bohyně hněvu.
„To proto, že tě znám líp než kdo jiný a vím, že to v žádném případě není za
hranicemi tvých schopností.“
„Ayd!“ ozval se varovně Jet a stále ji držel. „Teď není vhodná doba otvírat
tyhle věci, a už vůbec ne vhodné místo.“
Ayden jen zavrtěla tmavou hlavou a dál se na bratra mračila.
Rome se podíval na Asu koutkem oka.
„Tak co se přesně stalo?“ zeptal se.
Asa si povzdechl a začal nervózně přecházet sem a tam. Věděla jsem, že má
svou stinnou historii nebo přinejlepším pošramocenou pověst, ale tohle
vypadalo dost hrozně. Nedovedla jsem si představit, že by s tím mohl mít
něco společného, jenže když jsem viděla Aydenin kamenný výraz, začínala
jsem to i já připouštět.
„Stejně jako každou neděli jsem mixoval bloody mary. U baru sedělo jen
několik chlapů a Brite
řekl, že si musí odbýt pár pochůzek, takže jsem tam zůstal sám. Šel jsem
dozadu pro vodku, a když jsem se vrátil, uviděl jsem za barem u pokladny
chlápka v černé masce. Ještě si vzpomínám, že měl flanelovou košili a džíny.
Nevěděl jsem, co se děje, a tak jsem se ho zeptal, co tam dělá. No a když se
otočil, vrazil mi přímo před oči glock.“
Všimla jsem si, že po celou dobu, co to říkal, se díval na svou sestru, jako by
se ji snažil přinutit, aby mu věřila. Pochybovala jsem, že se mu to podaří.
„Řekl mi, abych šel na druhou stranu baru, pak vybral kasu a vyrazil ven.
Celé to trvalo sotva minutu.“
„A nic jiného neřekl?“ zeptal se Rome. Bylo mi jasné, že se s celou situací
těžko vyrovnává, zvlášť když k ní došlo v jeho nepřítomnosti. Hodně se o
tenhle bar staral, navíc mu na Britovi záleželo. Byl to pro něj skvělý způsob,
jak se zbavit pocitu viny, kterou pořád ještě vůči němu cítil.
Asa obrátil pohled zlatavých očí k nám. „Řekl. Že pomsta je sladká.“
Podívala jsem se na Roma.
„Ty víš, co to znamená?“
„A řekl jsi o tom Britovi?“ zeptal se Asy místo odpovědi.
„Jo,“ přikývl. „Poradil mi, abych se o tom nezmiňoval policii.“
„Cože? A proč?“
„Myslím, že ví, kdo za tím je.“
Rome se obrátil k Ayden. „Dej si pohov, holčičko, a nech bráchu na pokoji.
Lidé se mění – ne sice vždycky k lepšímu, ale mění se. Když si pořád budeš
myslet o každém to nejhorší, nikam se nedostaneš.“
Znovu se podíval na mě.
„Ještě si promluvím s Britem a pak můžeme jet. Sem mě dovezl Rule.“
„Takže jsi ochotný nacpat se do cooperu?“
„Co mi zbývá,“ usmál se. Nebudu lhát: když od nás odcházel, nemohla jsem
odtrhnout pohled od jeho zadku. Ze snění mě vytrhl až Aydenin hlas.
„Aso,“ řekla napůl smířlivě, napůl rezignovaně.
Zvedl ruku a zavrtěl hlavou. Tvářil se smutně, jako by byl smířený s tím, že v
očích své sestry už nikdy jiný nebude.
„Nedělej si násilí. Vážím si všeho, co jsi pro mě udělala, Ayd, že jsi mě
neopustila, když jsem byl v nemocnici. Za to jsem ti vděčný. Ale pořád pro
tebe budu špatný člověk. Líbí se mi tady. Líbí se mi tahle práce a věř mi,
nebo ne, Roma si sakra vážím. Je to dobrý chlap. Už proto bych neudělal nic,
čím bych ho mohl podrazit. Vím, jak mě vidíš – že dokážu myslet jen na sebe.
Ale to, jak jsem ležel v nemocnici, jak jsem měl na kahánku, mi dalo trochu
nový pohled na život.
Člověk hodně zestárne, když ho musí mladší sestra zachraňovat.“
Ayden zaraženě ztichla. „Pojď, Aso,“ ozval se Jet. „To si vyřešíte později.“
„Není třeba,“ zavrtěl blonďatou hlavou. „Na tom už není co řešit.“
Obrátil oči barvy tekutého zlata ke mně a já téměř cítila, jak z nich září
upřímnost.
„Do konce příštího týdne se odstěhuju,“ řekl.
„Nikdo tě k tomu nenutí.“
„Nenutí, ale musím to udělat. Stejně budete za nějakou dobu potřebovat
pokoj pro dítě.“
No jasně. Jak je možné, že jsem na tohle nepomyslela? O tomhle aspektu naší
budoucnosti jsme s Romem ještě ani neuvažovali. Pořád se to zdálo tak
daleko. Kromě zvětšených prsou, změn nálady a nepatrně zakulacenějšího
bříška se mi nezdálo, a ani jsem nevypadala, že bych byla jiná. Bylo tedy
snadné zapomenout, že budu mít dítě a musím se na to připravit. Zatím jsme
byli chvíli u mě, chvíli u Roma, ale ani jedno místo nebylo ideální prostředí
pro novorozence. Můj dům byl sice dost velký a měl spoustu pokojů, ale v
současné době byly všechny obsazené.
„Omlouvám se, je mi to líto,“ řekla Ayden tiše do napjatého ticha. Jet ji
přitáhl k sobě a zamumlal jí do vlasů pár slov.
Asa se na ni smutně usmál. „Věřím ti a mně je to taky líto. Ale těžko můžu žít
v tvé blízkosti, když tě v souvislosti se mnou nenapadá nic jiného, než že
mám něco za lubem nebo že v něčem jedu.“
„Ale vždycky to tak bylo,“ poznamenala a nervózně se zasmála.
„Bylo, ale už není,“ řekl.
Otočil se a zamířil k hloučku starších prošedivělých štamgastů, kteří tam
pořád postávali. Viděla jsem, jak mu všichni potřásají rukou a poplácávají
ho po zádech. Bylo zřejmé, že stejně jako v případě Roma vítají ztracenou
duši do svého stáda.
„Ono ho to přejde,“ řekl tiše Jet a políbil Ayden lehce na ústa. Objala ho
kolem pasu a opřela si čelo o jeho hruď. Vypadali jako dokonale sladěný
pár.
„Nevím,“ hlesla.
„Uvidíš, že ho to přejde.“
„Ale má pravdu. Já si vždycky myslím, že má něco za lubem nebo že v něčem
jede. Jako s tím tvým vykradeným studiem. Byla jsem si naprosto jistá, že to
má na svědomí on. Po zkušenostech z dřívějška není zase tak těžké myslet si,
že by to byl schopen udělat, kdyby z toho mohlo něco kápnout. Mám ho
samozřejmě ráda, ale prostě mu nevěřím.“
„Však se to nějak vyřeší,“ poznamenala jsem a podívala se na telefon,
protože mi zapípala textová zpráva.
Byla od Shaw a obsahovala jen tři slova:
Počítej se mnou.
Vydechla jsem úlevou a zastrčila telefon zpátky do kabelky.
„Všichni jsme jedna rodina, Ayd,“ řekla jsem. „Možná dobrá, možná špatná,
ale vyřešíme to.“
„Nemyslím, že to bude při naší minulosti tak snadné, Coro.“
Připomnělo mi to Roma – to, jak s ním každý vycházel bez jakýchkoliv
problémů, než se ztratil sám v sobě. I teď ho mají všichni rádi, ale musí si k
němu najít novou cestu. A s Asou je to stejné.
„Já vím, že ho máš ráda, Ayden, ale bude třeba, abys k němu přistupovala
jinak než dřív, protože i on je jiný. Změnil se.“
Neodpověděla mi, ale to už se k nám vrátil Rome a pohlédl na mě, jestli už
můžeme jít. Přikývla jsem. Také Ayden odcházela s Jetem k jeho challengeru.
„Co to všechno mělo znamenat?“ zeptal se mě Rome.
„Ayden nemůže zapomenout na Asovu minulost a pořád ho bere takového,
jaký byl v Kentucky, což je hloupost, protože stejný problém měla sama se
sebou. A není to tak dávno.“
Neřekl nic, ale když jsme přišli ke cooperu, udělal na mě obličej. Jenom
jsem se usmála.
Podíval se na mě přes střechu auta a zvedl tmavé obočí, které se mu klenulo
pod jizvou na čele.
Vypadalo to sexy a zároveň trochu hrozivě.
„Musíme si promluvit o tom, co budeme dělat, až tady to dítě bude,“ řekla
jsem.
Svraštil čelo a začal se soukat do auta. Teď už nevypadal vůbec hrozivě, spíš
směšně, a tak jsem si ho telefonem vyfotila pro případ, že by se mi to v
budoucnu hodilo. Chvíli mě proklínal a vrtěl se na předním sedadle tak
dlouho, až v tom omezeném prostoru našel polohu, ve které by jízdu přečkal.
„Jak to myslíš, co budeme dělat? Až se to narodí, budeme to vychovávat,
pošleme to do školy, budeme to chránit, aby to nesežrali vlci, a budeme dbát,
aby se z toho nestal striptér nebo striptérka. Prostě správní rodiče.“
„Neříkej tomu to.“
„A jak bych tomu měl říkat?“
„Nevím, ale ne to. Ale já jsem myslela, kde naše dítě budeme vychovávat. U
mě? Nebo u tebe?
Společně pod jednou střechou, nebo se budeme hrnclovat z jednoho místa do
druhého a zpátky? Mám pocit, že jsme to spolu ještě neprobírali.“
„A sakra.“
Hodila jsem po něm pohled koutkem oka. „Přesně tak.“
Ještě jsme spolu nebyli dost dlouho, abychom se odhodlali k tak zásadnímu
kroku, jakým je společné bydlení. Ale to, že spolu čekáme dítě, zcela měnilo
hru. Mlčel, a tak jsem na něj vrhla krátký pohled. Vypadal, že usilovně
přemýšlí, ale nezdálo se, že by ho to nějak příliš vzalo nebo byl na pokraji
paniky. Nechala jsem ho tedy přemýšlet. Když jsem potom zastavila před
domem ve viktoriánské čtvrti, otočil se ke mně a s vážným výrazem na mě
pohlédl.
„A jak si to představuješ ty, Coro?“
To jsem nečekala.
„Nevím. Nechci, abys dělal něco jen proto, že budeme mít dítě. Nechci mít
pocit, že tě k něčemu nutím.“
„To je nesmysl. Jsem tady, protože jsem se k tomu rozhodl sám.“ To se mi
dobře poslouchalo a srdce se mi rozbušilo radostí.
„Myslím, že to nemusíme vyřešit zrovna v tuhle chvíli, ale měli bychom o
tom uvažovat a nakonec k nějakému plánu dospět.“
„Mým plánem je dělat to, co potřebuješ, abych dělal.“
Pomyslela jsem si, že by každá dívka měla mít ve svém životě takové štěstí
jako já a mít partnera, od kterého by slyšela něco podobného.
Nepochybovala jsem, že to myslí vážně, a řekla jsem si, že to je ta pravá
chvíle, abych toho využila. Položila jsem mu ruku na koleno a pohlédla na
něho.
„Dobře. Tak právě teď potřebuju, abys souhlasil s návštěvou u svých rodičů
příští víkend.“
Viděla jsem, že ztuhl a na okamžik se v jeho očích objevila panika.
„A proč?“
„Protože přijde chvíle, kdy jim budeme muset říct, že se stanou prarodiči, a
myslím, že předtím bychom se měli pokusit prolomit ledy. No tak, vždyť to
není nic tak těžkého, a budu u toho já, abych tě chránila.“ A to jsem mu ještě
neřekla, že už bylo dávno na čase, aby přestal mít strach z toho, jak ho
přijmou.
Tiše zaklel a otevřel dveře auta. Snažila jsem se nesmát, když se soukal ven,
ale bylo to opravdu legrační. Také já jsem vystoupila. Chvíli na mě přes
střechu upřeně hleděl.
„Už je to víc než rok, co jsem s nimi byl naposledy v jedné místnosti,“ řekl.
„Tak to už je dost dlouho. Nechci od tebe, abys hodil za hlavu všechno
roztrpčení, které v sobě chováš kvůli tomu, jak se tvoje matka chovala k
Rulovi nebo že ti neřekli o Remym. Žádám tě jen, aby ses s tím vyrovnal a
snažil se chovat rozumně. Tím by mohla zmizet další věc, která tě ve spánku
trápí.“
Opět jsme na sebe hodnou chvíli mlčky hleděli. Nakonec odstoupil od auta a
kývl hlavou směrem k bytu.
„Můžu si to nechat projít hlavou?“
Následovala jsem ho ke vchodu do domu, a když odemykal, objala jsem ho
kolem pasu a opřela se čelem o jeho záda.
„Můžeš. Ale já už jsem požádala Shaw, aby jim řekla, že tam přijedeme.“
Znovu jsem cítila, že ztuhl, ale nic na to neodpověděl, jenom otevřel dveře.
Teprve pak se otočil, zvedl mi ruce nad hlavu a přitiskl mě k zárubním.
Dívala jsem se na něj a snažila se ani nemrknout.
„Ty tedy dokážeš být velká otrava. Víš to, že?“
Usmála jsem se na něj a povytáhla se, abych ho mohla obemknout jednou
nohou kolem boku.
„Vím. Ale já ti to vynahradím.“
Zasmál se a sklonil se ke mně, aby mě mohl políbit. Bylo tak snadné ztratit se
v něm. A čím častěji jsem to dělala, tím míň jsem se chtěla najít.
„Tak mi to dokaž.“ To byla výzva, kterou jsem nemohla nepřijmout. Ještě že
jsem na to měla celý zbytek dne.
„Proč s námi jedeš i ty?“ zeptala jsem se Rula.
Seděl s Romem v přední části kabiny pickupu a já jsem si vyměňovala
esemesky se Shaw. Pořád jsem byla přesvědčená, že je to skvělý nápad, ale
teď jsem se začínala bát, že by to mohlo
vybuchnout a skončit katastrofou. Už tak při tom bude dost napětí způsobené
tím, že se tam po tak dlouhé době objeví Rome, a když k tomu přidám ještě
své malé překvapení, mohlo by se ukázat, že to je pro celou rodinu moc.
Chtěla jsem všem pomoct, ale jestli Rome mou snahu neocení a já to celé
zkomplikuju tak, že už to nebude možné napravit, asi to nepřežiju, pomyslela
jsem si. Měla jsem pocit, že kdyby mě opustil, tohle by mě na rozdíl od
Jimmyho zrady, která mě jen hluboce ranila, doslova zabilo.
„Protože mi Shaw řekla, že pokud ještě s ní chci mít někdy něco v posteli,
musím se toho zúčastnit bez ohledu na to, že ona má migrénu a jet nemůže.
Prý tam musím být kvůli tobě.“
„Hrome, ta je na tebe tvrdá,“ zasmála jsem se.
Oba se otočili a zamračili se na mě. Zřejmě nepovažovali za nic zábavného
vydírat chlapa odmítáním sexu.
Rule už neměl vlasy zelené, ale světlé, hodně světlé, skoro až bílé, jako by se
chtěl připodobnit Shaw. Navíc jejich bodlinaté houští kontrastovalo s
tmavým obočím a pestrobarevným tetováním, které se mu obtáčelo kolem
krku. U něj nešlo o nic extravagantního, ale nebyla jsem si jistá, jestli to
ocení jeho rodiče.
„Řekla, že kdyby se jí trochu ulevilo, obleče se a přijede za námi o něco
později,“ dodal.
Věděla jsem, že Shaw přijede, ale nemyslela jsem si, že by to některý z nich
měl vědět. Aspoň teď ještě ne. Chvíli trvalo, než jsme dorazili do Brooksidu,
protože městečko leží v horách a v létě tam o víkendech mířila za sluncem a
za turistikou polovina Denveru. Dům Archerových byl opravdu pěkný, a když
jsme všichni vylezli z auta, cítila jsem, že se mi začíná snídaně v žaludku
bouřit. Zřejmě to bylo těhotenstvím a k tomu nervy, ale statečně jsem se
přinutila k úsměvu a nechala Roma, aby mě postrkoval ke dveřím.
Zdálo se, že také oba bratři mají podobné pocity, protože i na nich byla jasně
patrná nervozita, ale také rezignace – zkrátka byli smíření s tím, že stráví den
nepříjemnou rodinnou konverzací, a já jsem jen doufala, že mé překvapení
nenasadí všemu korunu. Otevřel nám starší muž, který byl věrným obrazem
Roma. Měl stejně modré oči a stejně statnou postavu, jenom byl o dobrých
deset centimetrů menší. V první chvíli mu oči těkaly z jednoho syna na
druhého, ale pak se vzpamatoval a oba je objal. Cítila jsem, že mi to vehnalo
slzy do očí.
„Kluci moji,“ řekl a musel si odkašlat, aby mohl pokračovat. „Jsem tak rád,
že jste tady oba.“
Rome se tvářil škrobeně, ale naštěstí se otcovu objetí nebránil. Hned potom
postrčil dopředu mě.
„Tohle je Cora, tati.“
Natáhla jsem ruku v domnění, že si potřeseme, ale místo toho mě Dale sevřel
v tak vřelém objetí, že jsem vyjekla.
„Nevím, jak jste ho sem dostala, ale v každém případě vám za to moc
děkuju,“ řekl tiše, že jsem to slyšela jen já.
Možná měl tu chválu odložit, ale raději jsem na to nic neřekla.
„Tak pojďte dál,“ obrátil se k Romovi. „Maminka umírá touhou tě vidět.“
Všichni jsme tedy vešli dovnitř, a zatímco Rome a Rule se schválně táhli za
námi, Dale šťastně brebentil. Přistihla jsem se, že si prohlížím fotografie
bratrů, rozvěšené na stěnách. Rome vypadal úplně jinak než dnes, tak mladě
a bezstarostně. Nenašla jsem jediný obrázek Rula, na němž by nebyl také
Remy, a bylo opravdu zajímavé sledovat proměnu Rula z typického
teenagerovského idolu dívčích srdcí v sexy černou ovci. Nemohla jsem od
nich odtrhnout oči.
Měla jsem pocit, jako bych na Archerovy kluky získala zcela nový pohled.
„Bože, Rome je tady!“ ozvalo se z obývacího pokoje a vstříc nám vyšla
pěkná žena s tmavými vlasy. A hned zamířila k Romovi. Všimla jsem si, jak
strnul, když ho objala. „Rome, tak moc jsi mi chyběl!“ řekla bolestně
smutným hlasem. Měla jsem sto chutí kopnout ho do holeně za to, že tyhle
lidi, kteří ho zjevně nade vše milovali, tak dlouho a zbytečně trápil.
„Ahoj, mami,“ řekl upjatě, ale když ho pustila a přistoupila k Rulovi, aby i
jeho objala, přece jen se tvrdé linie kolem jeho úst trochu uvolnily.
„Děkuju ti, Rule, že jsi přijel,“ přivítala i druhého syna.
Věděla jsem, že tahle rodina má v anamnéze bolest, ale když se lidé mají
navzájem rádi a přidají k tomu dobrou vůli, každá rána se může zahojit.
Rome patřil do rodiny Archerových, a tak to má být.
„Normálně, mami,“ zabručel Rule.
Margot od něj odstoupila a změřila si ho. Zatajila jsem dech v obavě, že se
chystá říct něco ošklivého o jeho vlasech, ale ona se na něj jen chabě usmála.
„Shaw tě podplatila, že?“ řekla.
Jenom pokrčil rameny a Margot obrátila pozornost ke mně.
„A vy musíte být Cora. Rule a Shaw o vás tolik mluvili, že mám pocit, jako
bych vás už dávno znala. I vám děkuju, že jste přišla.“
Potřásla mi rukou a já jsem cítila srdce až v krku. Shaw mi totiž před chvílí
poslala esemesku, že tu za deset minut bude. Takže show měla začít už brzy.
„Děkuju za pozvání,“ odpověděla jsem.
„Jak dlouho se vy dva vídáte?“
Otevřela jsem pusu, abych jí řekla, že jen pár měsíců, ale Rome mě předběhl
ostrým „dost dlouho“.
Vrhla jsem na něj varovný pohled, ale jen na mě zahučel. Nastalo rozpačité
ticho, které přerušil až Rule.
„Konečně vidím, jaké to je, být na opačné straně rodinného dramatu,“ zasmál
se suše. „Vždycky jsem si říkal, jaký je to pohled.“
Rome zaklel, Dale Rula ostře napomenul a Margot jen vzdychla. Chystala
jsem se něco říct, ale právě v tu chvíli zazněl zvonek. Všichni se překvapeně
otočili ke dveřím, a tak jsem stiskla Romovi paži a sebrala všechnu svou
odvahu. „To je Shaw,“ řekla jsem.
„Cože?“ vyhrkli Rome a Rule současně.
„O něco jsem ji požádala – proto tě poslala s námi,“ kývla jsem hlavou
směrem k Rulovi. Pak jsem se podívala na Margot a Dala a pokrčila rameny.
„Moc mi na obou vašich synech záleží.
Rule patří k mým nejlepším přátelům a Rome…, ten změnil celý můj život.
Vím, že se všichni ve vaší rodině máte rádi, ale to tajemství a ztráta Remyho
jsou jed, který vás pořád otrávuje. Chci abyste se ho už jednou provždy
zbavili, takže se mnou mějte trpělivost.“
„Co chceš dělat?“ zeptal se nervózně Rome.
„Za chvíli uvidíš. Je to jediný způsob, který jsem dokázala vymyslet, aby se
to podařilo. Říkal jsi mi, že na to musíš přijít sám, a to není pravda, Rome.“
Zamířila jsem ke dveřím, abych Shaw a jejímu doprovodu otevřela.
Z auta vystoupil velmi atraktivní mladý muž v šedém obleku, vysoký a
elegantní. Rozcuchané kaštanově hnědé vlasy mu nepořádně splývaly do očí
a zdálo se, že je skoro stejně nervózní jako já. Shaw se usmívala od ucha k
uchu, a když mě objala, konečně jsem měla pocit, že bych to mohla přežít,
aniž se zhroutím.
„Díky, Shaw,“ zamumlala jsem.
„Neděkuj mně, ale jemu,“ odpověděla.
Zhluboka jsem vydechla a podala mu ruku. „Ahoj, já jsem Cora. Moc děkuju,
že jsi přišel.“
Usmál se a byl to stejně smutný úsměv jako ten, o který se pokusili Rule a
Rome při setkání s rodiči. „Rád tě poznávám,“ řekl. „Já jsem Orlando, ale
přátelé mi říkají Lando. Překvapilo mě, že se Shaw podařilo mě vypátrat, ale
rád se ti pokusím pomoct. Vím, že Remy měl svou rodinu rád.
Určitě by mu bylo proti mysli, kdyby se měl stát příčinou neshod a rozbrojů v
ní.“
„Oni nemají tušení, že se tu objevíš, ani nevědí, kdo jsi. Možná to nebude
zrovna příjemné.“
Přikývl, a když jsme přicházeli ke vchodu do domu, uviděla jsem, že se Rule
a Rome nahýbají přes zábradlí schodiště a sledují nás.
„Nějak to zvládnu. S tím, jak si poradit s naštvaným Archerem, mám docela
zkušenost.“
„Kdo je ten fešák v obleku?“ ozval se shora Rulův hlas. Všichni jsme zvedli
hlavy. Cítila jsem, že Lando vedle mě ztuhl a pak dlouze vydechl.
„To je neuvěřitelné, jak si jsou podobní,“ řekl tak tiše, že ho bylo sotva
slyšet. Shaw mu položila ruku na paži, aby ho uklidnila.
„Ano,“ souhlasila. „Ale brzy ti bude jasné, že je to jen vnějšková podoba.“
„Coro!“ zavolal Rome rezolutně. Rychle jsem vyšla po schodech nahoru, kde
se už všichni shromáždili, a s rukama sepjatýma před sebou jsem nervózně
čekala, až k nám dojdou i Shaw a Lando.
„Vím, že si dodnes kladete otázky, proč to Remy udělal, proč se schovával za
Shaw a proč vám o svém skutečném životě nic neřekl,“ začala jsem. „A
dobře vím, že si tyhle otázky klade zejména Rome a nemůže kvůli nim
pořádně spát. A tak jsem si řekla, že jediný, kdo by na ně mohl odpovědět, je
tenhle mladý muž, do kterého byl Remy zamilovaný. Tohle je Orlando
Frederick a to jsou Archerovi. Seznamte se s Remyho přítelem Landou.
Požádala jsem Shaw, aby se ho pokusila najít. Nejdřív byla proti tomu, ale
nakonec se mi ji podařilo přesvědčit, že právě tohle všichni potřebujete,
abyste se toho traumatu zbavili. Omlouvám se, jestli jsem zašla dál, než mi
přísluší, ale opravdu cítím, že to bylo nutné udělat.“
Nastalo ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík. Ticho tak napjaté, že jsem
každým okamžikem čekala výbuch. Shaw stála vedle mě se skloněnou hlavou
a ostatní se jen rozpačitě dívali z jednoho na druhého. Viděla jsem, že Lando
nemůže odtrhnout pohled od Rula, zatímco oba bratři zase zírali jako
fascinovaní na atraktivního milence jejich zahynulého bratra. Už jsem si
začala myslet, že budu muset něco udělat, abychom se pohnuli z místa, ale
Rome mě překvapil. Vykročil dopředu a podal Landovi ruku.
„Těší mě, že tě poznávám,“ řekl. „A díky, žes přišel.“ Pokud bych až do této
chvíle setrvávala na své dřívější představě o dokonalém muži, teď jsem si
nade vši pochybnost uvědomila, že to byl největší omyl mého života. Věděla
jsem, že to pro Roma nemůže být snadné, ale snažil se zachovat tak, jak cítil,
že by se v téhle situaci zachoval dokonalý chlap. Skoro jsem se zhrozila
pomyšlení, jak jednoduché je tohoto pozoruhodného mladého muže milovat;
budu si muset rozmyslet, jaké riziko si na sebe vlastně hodlám vzít.
Vzápětí Roma následoval i Rule a Lando se viditelně vzpamatoval.
„Na ty oči je těžké zapomenout,“ řekl.
Rule se smutně pousmál a přitáhl si Shaw k hrudi. „O tom mi povídej. Já ho
vidím pokaždé, když se podívám do zrcadla.“
Margot a Dalovi to trvalo trochu déle, ale pak se přece jen vzpamatovali i
oni a Landu uvítali.
Byla jsem ráda, protože se mohli cítit zaskočení.
„Tak pojďte dál,“ řekla Margot. „Shaw, nachystej ještě jedno místo, ať si
můžeme sednout a blíže se seznámit. Nečekali jsme dalšího hosta.“ To
poskytlo všem čas na to, aby strávili šok a trochu se nadechli, než se pokusí
rozebírat, co se stalo v minulosti. Upřímně řečeno, byla jsem překvapená, jak
klidně to všechno Margot přijímá.
Všichni jsme se posadili ke stolu a já jsem se podívala na Roma, protože mi
pod stolem položil svou velkou ruku na stehno a stiskl ho.
„Vidím, že pokračuješ ve svých snahách o to, aby všechno kolem tebe bylo
dokonalé, skřítku,“
řekl tiše.
Mrkla jsem na něj a položila na jeho ruku na mém stehnu svou mnohem
menší.
„Mám ráda i nedokonalé věci, ale když usoudím, že pro tebe můžu něco
zlepšit, neváhám a jdu do toho.“
Kupodivu to všechno proběhlo v docela dobré atmosféře. Lando byl
příjemný, mluvil zajímavě, a když přišlo na Remyho, z každého slova a z
každého výrazu jeho tváře bylo jasně patrné, jak upřímně Rulovo dvojče
miloval. Bylo to krásné, i když v některých chvílích bolestné. Stejně tak jsem
cítila, jak moc Rome oběma rodičům chyběl a jak jeho neústupností trpěli. V
žádném případě se na něho nedívali jinak než jako na milovaného člena
rodiny a myslím, že to v průběhu oběda poznal i on. Pomáhala jsem Shaw
sklízet ze stolu a právě jsme si v kuchyni spiklenecky plácly dlaněmi, když
jsem zaslechla, že se Rule konečně zeptal na to podstatné.
„Proč Remy nechtěl, abychom to věděli my dva? Máma s tátou to z něj
dostali, ale přede mnou a před Romem to pořád tajil. Proč?“
„Měl strach, že to na něm ulpí a už nikdy ho nebudete vnímat jinak. Rome byl
hrdina, ty zase potížista a on se bál, že na něj zbude ‚ten homosexuální bratr‘.
To ho trápilo a nedávalo mu to spát.“
„Přece musel vědět, že bychom se ho nikdy nesnažili předělávat nebo mu
dávat nějakou ponižující nálepku. Vždyť jsme ho měli rádi.“
„Ne,“ zavrtěl Lando hlavou. „Byl přesvědčený, že kdybyste se to dozvěděli,
váš vztah k němu by se změnil. Měl hrůzu z toho, že byste se ho stranili a
přinutili ho odejít někam pryč, aby vám nedělal ostudu. A taky že Rome bude
jeho problém nosit v hlavě a nedokáže se soustředit na to, aby tam někde v
poušti zůstal naživu, takže se kvůli němu může stát něco hrozného. Měl své
důvody, sice špatné, ale měl. Věřil, že se rozhodl správně, navíc to všechno
dělal z lásky.“
„Mám pocit, jako bych svého bratra ani neznal,“ povzdechl Rome zdrceně.
Chtěla jsem ho obejmout, ale rodina se přes to musela dostat sama.
„Proč myslíš?“ zeptal se Lando. „Byl pořád takový, jakého jste ho znali,
zábavný, laskavý, chytrý a hlavně milující. Měl v sobě více citu než kdokoli
jiný, s kým jsem se v životě kdy setkal. Nic z toho se nezmění, když víš, s
kým se rozhodl sdílet postel. Ty jsi byl jeho hrdina, Rule jeho druhá
polovička a Shaw jeho nejlepší přítel. Takhle vás všechny vnímal a nic na
tom neměnilo, jestli byl heterosexuál, nebo gay.“
Všichni tři zmlkli a chvíli ticha využil Dale.
„A co vy?“ zeptal se. „Přece jste spolu nějakou dobu udržovali důvěrný
vztah. Jak se stalo, že jste přestal být součástí jeho každodenního života? Ani
na pohřbu jste nebyl.“
Z Landovy pohledné tváře zmizely všechny barvy a v jeho výrazu se objevila
bolest.
Nepochybovala jsem, že tenhle mladý muž pociťuje ztrátu Remyho Archera
stejně silně jako zbývající členové rodiny.
„Byl jsem z toho unavený. S tím, kdo jsem a jak žiju, jsem nikdy neměl
problémy. Moje rodina mě chápala. Vždycky jsem v ní měl oporu, a když
jsem pochopil, proč chce Remy udržet náš vztah v tajnosti, nelíbilo se mi to.
Ten večer před nehodou jsem mu dal ultimátum: buď já, nebo jeho tajemství.
Vybral si to druhé. Mluvili jsme spolu telefonem a chytli jsme se tak, že
hovor ukončil. Poslední, co jsem mu stačil říct, bylo, že doufám, že mu jeho
tajemství bude dělat společnost po zbytek života. Už jsem se mu pak nemohl
omluvit, napravit to. Dodnes toho hluboce lituju. Vím, že mě miloval, že nám
bylo souzeno být spolu, ale už to nikdy nemůžu vzít zpátky.“
Znělo to tak povědomě a všimla jsem si, že sebou Rome bezděčně trhl.
„Byl jsem na pohřbu,“ pokračoval Landa, „ale držel jsem se vzadu. Chtěl
jsem se s ním rozloučit u rakve, ale nezvládl jsem to. Odešel jsem, když nad
rakví mluvila Shaw.“
Bylo to smutné. Na všechny dolehl žal a ztráta milovaného člověka.
Neubránila jsem se tomu, abych přešla k Romovi, zezadu ho objala a
políbila za ucho. Pohladil mě po paži.
Lando si odkašlal a vstal.
„Věřte mi, že Remy vás miloval. Byl hrdý na to, že je Archer, že je váš syn a
váš bratr. Celou
dobu o vás mluvil a upřímně si myslel, že to, co dělá, je správné. Jsem
hluboce přesvědčený, že stejně jako si každý z nás může vyčítat, jak s ním
naposledy mluvil, on by zase litoval toho, že vás jeho tajemství rozdělilo.
Všichni si vzájemně musíme odpustit, zapomenout a jít v životě dál.
Remyho památka si to zaslouží. A teď, když mě omluvíte, se musím vrátit do
Denveru. Za pár hodin mě čeká večeře s vlastní rodinou.“
Shaw vstala, aby ho objala.
„Díky, žes mezi nás přišel. Jenom si vezmu klíče a můžeme jet.“
Taky Rule vstal. „A já bych se mohl svézt s vámi, ne?“
Landův ohryzek pomalu poskakoval nahoru a dolů. „Budu rád. Budu opravdu
rád.“
Dale si odkašlal a potřásl mladíkovi rukou.
„Kdykoliv budete chtít přijet, jste u nás vítán.“
Margot přikývla na souhlas, i když po celou dobu mlčela.
Lando, Rule a Shaw se tedy rozloučili a u stolu jsme spolu s rodiči zůstali
jen já a Rome.
Margot se dívala na mě a Dale zase na Roma. Nastalo ticho, ale místo pocitu
napětí se mi zdálo, že z nás všech spadla obrovská tíha. Jako by se zabouchly
těžké dveře, za nimiž zůstaly naskládané tuny něčeho, co na všech leželo a
dusilo je.
„Byl to od vás odvážný krok, mladá dámo,“ promluvila konečně Margot.
Nešlo zrovna o vřelý projev vděku, ale aspoň to neznělo šíleně.
„Jsem odvážný člověk, paní Archerová.“
Dale plácl dlaní do stolu a rozesmál se. „Myslel jsem, že Rulovým
bláznivinám při společném obědě se nic nevyrovná, ale vy jste ho v každém
ohledu překonala.“
Rome vstal, vzal mě do náruče a hodil si mě přes rameno. Ještě mě plácl
dlaní přes zadek a nesl mě ke dveřím. Křičela jsem, aby mě pustil, že takhle
přece nemůžu odejít z první návštěvy jeho rodičů, ale on se jen smál a
přehodil si mě přes druhé rameno. „A já k tomu můžu na závěr jen něco
přidat,“ řekl. „Cora je těhotná. Budeme mít dítě. Díky za oběd, uvidíme se
příští týden.“
Jeho matka cosi vykřikla a otec zaklel a oba mu poručili, aby mě postavil na
zem. Jenže on už se mnou mířil ze dveří. Postavil mě až těsně u auta a tam mě
přitiskl zády k rozehřátému plechu karoserie.
„Jsi potížistka, víš to?“
Objala jsem ho kolem krku a přitáhla ho k sobě dolů, až jsem mu mohla
přitisknout rty na ústa.
„Ale v každém případě stojím za to.“
Znovu mě políbil a já jsem se musela přemoct, abych hlasitě nezasténala
blahem, když našel jazykem můj jazyk.
„Ano, skřítku. V každém případě.“
===hoypjKv2drYalEVwQJ+G3ACIV2oNzFMBfLMbwav9S1juMI8zTkKOh
7yIjFVfSHtd
Dvanáctá kapitola
Rome
Otřel jsem si ruce do kalhot a rozhlédl se po skladu lihovin. Nové police
vypadaly skvěle, všechno bylo čisté a uspořádané a každá láhev nebo soudek
na svém místě. Byl to poslední úkol na Britově seznamu, který mi kdysi dal.
Všechno ostatní už bylo hotové. Bar byl naleštěný a natřený, takže vypadal
jako nový a připravený být součástí dnešní doby. Staří štamgasti stále ještě
sedávali na svých oblíbených místech, ale do baru už začínala chodit zcela
nová, mladší klientela. Neptal jsem se Brita, jestli se zvýšily tržby, protože
poslední dobou se mi zdál mlčenlivý a bylo těžké s ním pořádně promluvit.
Od oné loupeže odcházel ještě před největším večerním provozem, takže
všechno zůstávalo na mně a na Asovi. Nevadilo mi to, ale zdálo se mi divné,
že neprojevil nad všemi těmi vylepšeními větší nadšení.
Právě jsem ukládal nářadí do kufříku, když se otevřely dveře. Sklad nebyl
nijak velký, a když v něm k mé robustní postavě přibyla ještě Britova, moc
prostoru už nezbývalo. Posadil se na prázdný soudek od belgického piva a
ukázal mi na vedlejší.
„Takže všechno hotové?“ zeptal se.
Stáhl jsem si baseballovou kšiltovku do čela a s vážným výrazem přikývl.
Byl jsem hrdý na práci, kterou jsem tu odvedl. Zdálo se mi, že jsem tenhle
podnik přivedl zpátky k životu, ale byl jsem zklamaný z toho, že se musím
posunout dál, a nejen proto, že jsem nevěděl kam.
„Myslím, že ano.“
Přikývl a poplácal mě těžkou rukou po rameni. „Musím říct, že to vypadá
dobře, moc dobře.
Odvedl jsi skvělou práci, synku. Bylo by mi ctí, kdyby mě někdo takový jako
ty vedl do boje, Rome. Ale to ty víš.“
Jenom jsem na něj zíral. To byl opravdu velký kompliment jednoho vojáka
druhému.
„Díky, Brite. Abych řekl pravdu, nejsem si jistý, co by se se mnou dělo,
kdybych se tady toho čtvrtého června neocitl.“
Odfrkl a pohladil si vousy. „Co by se dělo? Nic hrozného. Byl bys v
pořádku, synku. Chlap jako ty… Svět už se o ty dobré nějak postará.“
Nevěděl jsem, jestli s tím mám souhlasit, ale byl jsem vděčný, že mě tak
vidí. Chystal jsem se ho zeptat, co mi vlastně přišel říct, ale než jsem se k
tomu odhodlal, překvapil mě otázkou.
„Poslyš, máš u sebe sto dolarů?“
Vytáhl jsem ze zadní kapsy peněženku.
„Jo, mám. Proč?“
Počkal, až mu podám bankovku, a pak vstal. Také já jsem vstal, protože jsem
pořád nevěděl, co
to má znamenat. Cítil jsem, že tahle chvíle je v něčem zvláštní, jako by to, co
Brite říkal, mělo ještě jiný smysl, než jen že mě chválil za odvedenou práci.
Ale stále jsem z toho nebyl chytrý. A můj zmatek vzrostl ještě víc, když mi
podal ruku, jako by se se mnou loučil.
„Rome, na tomhle světě není dost dobrých lidí, dost mužů, kteří bojují za to,
v co věří, a jsou ochotní obětovat se pro dobro všech. Celé léto jsem tě
sledoval a viděl jsem, jak se chováš k válečným veteránům a jak bojuješ se
svými démony, kteří tě pronásledují od tvého návratu do Států. Tu a tam jsi
sice zaváhal, ale jinak jsi pevný chlap a neznám na světě nikoho jiného,
komu bych věřil víc, abych mu tenhle bar s jeho zákazníky předal. Tohle léto
jsi mu dal svoje srdce a svou duši. Zasloužíš si ho.“
Pořád jsem na něj jen zíral, protože ani teď jsem si nebyl jistý, o čem mluví.
Zkřížil jsem si ruce na prsou a upřeně ho pozoroval. Zvedl stodolarovou
bankovku, složil ji a téměř obřadně uložil do své peněženky. Jeho pevný
pohled mě držel, že jsem se neodvážil pohnout, a na jeho tváři bylo
neochvějné odhodlání.
„Právě jsi koupil Bar, Rome. Blahopřeju ti. Dokumenty k němu budu mít do
konce týdne a předám ti je.“
„Cože? Jak to, do prdele, myslíte?“ Natáhl jsem se, abych ho chytil, protože
už mířil ke dveřím.
Povzdechl a znovu se otočil.
„Jsem už na to moc starý. Moje rodina je nanic a já už jsem tady svůj úkol
splnil. Jednou, když jsem byl o pár let mladší než ty, jsem se taky dostal do
krize a po pár zatraceně špatných dnech jsem čistě náhodou zabloudil tady do
toho baru. Chlap, co tehdy stál za pultem, mi nejdřív nakopal zadek a pak mě
donutil pracovat do úmoru, abych bar zrenovoval a dostal ho do stavu, který
odpovídal tehdejší době. Tak mě srovnal. Byl to plukovník letectva ve
výslužbě a nic mi nedaroval. Když jsem všechno, co ve mně bylo, vložil do
baru, požádal mě o dvacet dolarů. A pak jsem najednou zjistil, že bar, na
kterém jsem se tak nadřel, je můj. Už jsem si nemusel lámat hlavu s tím, co
budu dělat a kam se vrtnout. Tenhle podnik byl můj domov. Věřím, že se o
něj postaráš a budeš si ho vážit, synku.“
Znovu jsem na něj jen zíral, pořád zpola přesvědčený, že si dělá legraci.
Nevěděl jsem, co na to říct.
„Drž si tu Asu,“ pokračoval. „Ten chlapec je rozený barman. A taky si udrž
Darce v kuchyni, je to dobrá kuchařka a vyzná se tu. A z loupeže neměj
strach. Mluvil jsem s Torchem, prezidentem Sons of Sorrows. Je si vědom,
že je to jeho problém. Motorkářská spravedlnost je tvrdá a dlouhá ruka
zákona proti ní vypadá jako mateřská školka.“
Zakroutil jsem hlavou a strčil ruce do zadních kapes kalhot.
„Chceš říct, že za tím byl ten cápek, který mi rozbil flaškou hlavu? Že to byl
on, kdo ukradl Asovi tržbu?“
„Ano. A nemyslím si, že to ještě zopakuje. Vyhazov z motorkářského klubu
není sranda. Jsem přesvědčený, že všechny problémy dokážeš zvládnout,
Rome. Bar, dítě, ta tvoje malá dračice…, to jsou odměny za to, že se dokážeš
obětovat pro druhé. Dal jsi všechno, cos měl, do toho, abys
chránil jiné, a tohle je způsob, jak ti to svět vrací. Zasloužíš si to, synku,
takže se přestaň cítit provinile a dobře si to užij.“
Pořád se mi nedostávalo slov. Sklonil jsem hlavu a dlouze vydechl.
„Brite…“
„Ne, synku, nemusíš mi děkovat. Nechci tvou vděčnost, stejně jako nechci
tvoje peníze. Tohle je správná věc, jediná možná pro tebe a tenhle bar.
Potřebujete se navzájem.“
„Nevím, co říct.“
„To je dobře, protože když otevřeš pusu, v polovině případů ti mám chuť
jednu vrazit. Budu ti nablízku, chlapče, i když si nemyslím, že mě budeš
potřebovat.“
Vyšel jsem ze skladu za ním a pořád se snažil vzpamatovat. Chtěl jsem se
pokusit vyjádřit mu svůj vděk, mé obrovské uznání, ale ze dveří baru
najednou vystrčil hlavu Asa a zavolal na mě.
„Rome, jdi se podívat na parkoviště.“
„Co je?“
„Však uvidíš. Jdi se podívat na svůj pickup.“
Vyměnil jsem si s Britem pohled a zamířil k zadním dveřím. Sotva jsem z
nich vyšel, okamžitě mi bylo jasné, o čem Asa mluvil.
Velký pickup 4×4 stál nakloněný na stranu, čelní sklo bylo roztříštěné,
všechny světlomety a všechna koncová světla rozbitá a vůbec to vypadalo,
jako by někdo vzal baseballovou pálku a zchladil si na mém autu žáhu, takže
připomínalo pomačkanou plechovku od červeného tuňáka.
Brite klel, zatímco já jsem jen stál a ohromeně na to civěl.
„Chceš, abych zavolal policajty?“ zeptal se Asa výraznějším jižanským
akcentem, než jak mluvil obvykle. Ani jsem neslyšel, že se za mnou zastavil.
„Ne,“ zavrtěl jsem hlavou. „Jsem si jistý, že to byl ten hajlz, který tě okradl.
Ležím mu v žaludku a tohle je vzkaz, že se mnou ještě neskončil.“
„Pěkně jasný vzkaz, Rome,“ pokýval hlavou. „To můžeš těžko chápat jinak.“
Kývl jsem na souhlas. „Máš pravdu.“ Podíval jsem se na něj koutkem oka.
„Mimochodem, právě jsi povýšil do funkce manažera baru.“
Asa maličko zavrávoral a Brite vybuchl smíchy.
„Cože?“
„Vypadá to, že jsem se stal vlastníkem Baru, ale taky mám na cestě dítě, takže
tu nemůžu být celou dobu. Potřebuju někoho, na koho se můžu spolehnout, a
vybral jsem si tebe.“
Asovy jantarové oči se zúžily a bylo vidět, že i on se snaží odhadnout,
nakolik to myslím vážně.
„A ty mi věříš?“ zeptal se.
Pokrčil jsem rameny a vylovil z kapsy telefon, abych zavolal odtahovku.
„Věřím. A budu ti věřit, dokud mi nedáš důvod, abych ti nevěřil. A kdybys
přece jen dostal chuť mě podrazit, možná by sis měl připomenout, že znám
dost způsobů, jak někoho, kdo jde proti mně, vyřídit.“
Viděl jsem, že polkl. „Díky, Rome. Budu si tvé důvěry vážit.“ Otočil se a
zamířil zpátky do baru.
Brite ukázal na auto. „Chceš, abych zavolal do toho klubu?“
„Jo. Ale řekněte jim, že pokud toho cápka dostanu do rukou před nimi, možná
už ty své zákony nebudou moct uplatnit.“
Oba jsme se zasmáli a on mi podal ruku.
„Díky, Brite,“ řekl jsem.
„Rád tě zase uvidím, synku. Mám tě odvézt domů?“
Přijal jsem jeho nabídku, abych se nemusel soukat do coopera. Řekl jsem
mu, aby mě hodil ke Coře, a on mi dal najevo, že nebudeme mluvit o předání
baru. Zřejmě to už bral jako vyřízenou věc, i když pro mě to pořád bylo něco,
co mi z gruntu měnilo život. Po návratu z armády jsem měl největší strach z
toho, že nebudu vědět, co dělat a co si počít se svou budoucností. A tímhle
jediným nesobeckým gestem to Brite všechno vyřešil. Bylo to úžasné, a
přestože to řekl několikrát, pořád jsem si nebyl jistý, jestli si to opravdu
zasloužím.
Vešel jsem do Cořina domu. Vždycky v něm byla příjemná, uvolněná
atmosféra, podobná tomu, jaká byla ona sama. Jeta ani Ayden jsem nikde
neviděl, ale moje dívka byla v kuchyni a zpívala si s čímsi z rádia, co by se
dalo považovat za hudbu, kdyby zpěvačka nekřičela, jako by ji na nože brali.
Opřel jsem se o dlouhý pult, který odděloval kuchyň od obývacího pokoje, a
jen jsem sledoval, jak Cora tančí mezi sporákem a dřezem. Krátké vlasy
měla dnes uhlazené k hlavě a na sobě krátkou červenou sukni, tak širokou a
načechranou, že vypadala jako princezna z punkrockové pohádky. Tričko jí
volně splývalo přes bříško, které se jí už začínalo mírně zaoblovat. Květy na
paži a voda a oheň na noze vypadaly živě a exoticky a já jsem si nedokázal
představit, že bych se vrátil domů a vítal by mě někdo jiný než ona. Byl jsem
do ní zamilovaný. Prosté a jednoduché.
„Co to děláš?“ zeptal jsem se.
Vyjekla leknutím, otočila se a s rukou na hrudi na mě vytřeštěně zírala.
„Panebože, tys mě vyděsil! A co myslíš, že dělám? Že cvičím prostná? Vařím
večeři.“
Přistoupil jsem k ní, objal ji jednou rukou kolem pasu a dlaň druhé jí přitiskl
na bříško. Položila mi na ni svou malou ručku a přejela palcem přes jizvu,
která mi zdobila klouby.
„Nevěděl jsem, že umíš vařit.“
Jenom odfrkla, obrátila se a objala mě kolem krku. Líbilo se mi, že je tak
malá a že si musí stoupnout na špičky, aby na mě dosáhla. Tím se jí však
povytáhla sukně a křivky jejího těla se ke mně přitiskly.
„Není to žádná haute cuisine, ale taky se tím neotrávíme. Neslyšela jsem
motorku ani pickup.
Jak ses sem dostal?“
„Hodil mě sem Brite.“ Tlačil jsem ji dozadu, dokud se nedotkla zády pultu.
„Mám trochu problém s autem.“
Zvedl jsem ji v pase a posadil nahoru na pult. Maličko vyjekla, přesto
ochotně rozevřela nohy, abych mezi ně mohl vstoupit. Její oči se na mě
smály, ale když jsem přejel palcem po jemné křivce její malé brady,
zvážněla.
„Coro,“ zašeptal jsem.
Pověsila se mi na krk, obemkla mě nohama kolem pasu a zahákla si kotníky
za mými zády.
„Rome,“ odpověděla stejně tiše.
„Brite mi dnes prodal bar a já tě miluju,“ oznámil jsem jí. To byla moje
budoucnost v kostce, na ničem jiném nezáleželo.
Vykulila na mě své krásné oči a překvapením otevřela pusu. Ucítil jsem, že
mě sevřela nohama ještě těsněji, ale to asi byla spíš reakce na mé ruce, které
jí vklouzly pod nadýchanou sukni a snažily se jí dostat do kalhotek, než na
mé vyznání lásky.
„COŽE?“
Políbil jsem ji na ústa a šťouchl do ní boky, takže jsem měl dostatek
prostoru, abych mohl zaháknout prsty za krajkový lem kalhotek a stáhnout jí
je přes boky a zdobená stehna. Byla vždycky tak měkká a hladká, jako by
příroda chtěla vytvořit kontrast k její pichlavé a břitké povaze. A chutnala
tak sladce.
„Jsem majitelem baru a chci tě navždy.“
„Rome,“ vydechla. Jenom to, a přesto jsem v tom slabém zvuku zaslechl
podtón strachu.
Uvědomil jsem si, že pořád váhá. Že stále ještě má zábrany, které souvisejí s
jejím zklamáním z minulosti, a kvůli mé idiotské panice, s níž jsem od ní to
ráno utekl, není přesvědčená, že já bych jí to nikdy neudělal. Přesto jsem
věřil, že to jednou pochopí. Nepochyboval jsem o tom. Navíc žádná jiná
možnost neexistovala. Byla moje.
Zavrtěl jsem hlavou, vyhrnul jí sukni výš a usmál se na ni.
„Nemusíš nic říkat, skřítku. Chci jen, abys věděla, že já budu tady s tebou a
už nikdy nikam neodejdu. Slibuji ti to a taky ti to dokážu, i kdyby to
znamenalo, že se o to budu muset snažit nevímjak dlouho.“
Dívala se na mě a oči jí zářily. Viděl jsem v nich milion a jednu otázku, ale
neodstrčila mě, když jsem se sklonil, abych ji políbil a dokázal jí, že to
myslím vážně. Cítil jsem, že mi sevřela hlavu silněji a nohama si mě přitáhla
blíž. Chtěl jsem se do ní ponořit a zapamatovat si tu chvíli navždy. Věděl
jsem, že ať už bude můj život vypadat jakkoliv, pokud ona zůstane v jeho
středu, zvládnu všechno, dokonce i to neznámé.
Úplně jsem se v tom polibku ztratil. Měl jsem jazyk v jejích ústech a jednu
ruku pod tričkem, a zatímco se na pultu přede mnou vrtěla a svíjela, snažil
jsem se rozepnout přezku svého opasku.
Jenže právě v tu chvíli začal hlasitě zvonit časovač na troubě. Odtrhla se ode
mě a zalapala po dechu. Oči měla omámené a žhnul v nich žár, jaký musel
sálat i z mých očí.
„Musím to vytáhnout ven, nebo se to spálí,“ vyhrkla.
Zamrkal jsem na ni. „Já mám něco žhavějšího, co je třeba vytáhnout.“
Posunul jsem si bouli na kalhotách tak, aby byla ještě patrnější. Začala se
smát jako blázen. Pak se ale sehnula, aby vytáhla jídlo z trouby, a musel jsem
se vší silou ovládnout, abych ji nechytil, nestrhl na podlahu a nepodíval se na
její malý nahý zadeček. Bylo mi nad slunce jasné, že tahle dívka mě nikdy
neomrzí.
Postavila skleněnou mísu na varnou desku sporáku, odložila rukavici a
otočila se ke mně. Málem
jsem vyjekl překvapením, když se na mě vrhla. Chytil jsem ji rukou pod
nahým zadkem a zvedl ji tak, že jsme se jeden druhému dívali do očí.
„Pomyšlení, že bys mě mohl mít v kuchyni oblečený v pracovních kalhotách,
je sice náramně lákavé, ale každou chvíli by se tu mohla objevit Ayden. A i
když jsem ji a Jeta přistihla nejednou v podobné situaci, já o ten trapas
nestojím. Tak mě radši vezmi do postele.“
Odnesl jsem ji do jejího pokoje v zadní části domu, položil ji tam na postel a
zůstal opřený o ruce nad ní. Sklonil jsem se k ní, že jsme se skoro dotýkali
nosy, a ona se na mě usmívala. V tu chvíli jsem věděl, že všechno na světě je
v pořádku.
„Musíme si najít vlastní bydlení,“ řekl jsem.
„Proč myslíš?“
Sáhl jsem za hlavu a jednou rukou si stáhl tričko.
„Když dostanu chuť milovat se s tebou v kuchyni nebo na pohovce v
obývacím pokoji, nechci se starat o to, jestli by někdo mohl přijít a vyrušit
nás. Musíme mít byt, který by byl jen náš.“
Možná ještě nebyla úplně připravená říct mi, že i ona mě miluje, ale
pomyšlení, že ten běh na dlouhou trať bude absolvovat se mnou, ji asi zase
tak neděsilo, protože když jsem jí stahoval sukni, zvedla boky a sama si
přetáhla tričko přes hlavu. Políbil jsem ji na zaoblené bříško a ona mi vjela
prsty do vlasů. Cítil jsem, že povzdechla, když jsem přejížděl rty po jemné
kůži, pod níž se ukrývalo naše dítě.
„Dobře, Rome. Souhlasím, že musíme mít vlastní byt.“
Chtěl jsem se radovat z vítězství, ale teď byla moje pozornost upřená k tomu
růžovému, sametově hebkému místečku mezi jejími stehny. Moje ústa se k
němu sunula přes oheň vytetovaný na jejím stehně, a čím víc se k němu
blížila, tím víc se Cora pod mými rty chvěla.
Potěšit dívku jazykem a ústy, k tomu jsem se nikdy nemusel nutit. Byl to
naprosto jistý způsob, jak v ní vzbudit touhu, takže jsem pak mohl pokračovat
dál, aniž bych se cítil jako hňup, který se stará jen o sebe a na potřeby své
partnerky nedbá. Jenže s Corou to bylo od první chvíle jinak.
Možná proto, že i ona o mě skvěle pečovala nebo že mi na ní záleželo víc
než kdy na kterékoliv jiné dívce. A možná v tom hrál roli kontrast těch
hedvábných růžových záhybů a tvrdého kovu, který mě spolehlivě vzrušoval
k zbláznění a poskytoval mi úžasný zážitek.
Nezřetelně jsem zaslechl, že vydechla mé jméno, a její prsty mi probíraly
vlasy netrpělivěji.
Objel jsem chladivý kovový kroužek jazykem a podráždil jí klitoris zuby.
Tiše zaklela a vzepjala se proti mně boky. Cítil jsem, jak se chvěje. Neklidně
sebou zmítala a musel jsem jí rozevřít nohy, aby mě jimi netiskla. Zasmál
jsem se tomu, ale dál jsem rejdil jazykem v jejím kluzkém teple a
nemilosrdně tahal za její piercing, o němž jsem definitivně usoudil, že bez
něj nemohu žít.
Trvalo jen chvilku, než se dostala na vrchol, a když prudce vydechla a chvěla
se v lehkých křečích, přísahal bych, že nic krásnějšího jsem nikdy nezažil.
Teď to byla spíš dokonale uspokojená žena než skřítek a já jsem se mohl cítit
jako dokonalý milenec.
Po chvíli jsem ji jemně odstrčil, abych se konečně mohl zbavit kalhot a bot.
Měl jsem v úmyslu se znovu posunout nad ni a vstoupit do ní, jenže místo
toho mě přiměla převalit se na záda a
vzápětí byla nade mnou ona. Zdálo se, že tohle je její poloha. Uchopila mi
ptáka, aby si ho nachystala, a pak klesla až na mě. Zadrhl se mi v hrdle dech.
Založil jsem si ruce za hlavou, připravený těšit se z pohledu na ni a vychutnat
si všechno, co se mnou bude dělat. Postupně přejížděla prsty po dělicích
liniích mezi břišními svaly, až dospěla na boky a sevřela mi je.
Věnovala mi drzý úsměv, trochu se pozvedla a pak nesnesitelně pomalu
sklouzla dolů.
„Víš, že se budeš muset dvakrát víc snažit, až ten kroužek zmizí,“ řekla.
Jenom jsem zahučel, protože jsem ucítil, jak mě v sobě po celé délce
lehkými záchvěvy svalů stiskla. Můj penis ještě víc ztvrdl, pokud to vůbec
bylo možné, a pulzoval nedočkavěji. Položil jsem dlaň na její ňadro a ne
zrovna jemně jsem jí palcem třel svraštělou bradavku. Prudce vdechla a jak
se nade mnou houpala, její pohyby se zrychlily.
„Pak si ho můžeš dát zpátky, ne?“ zeptal jsem se, ale vzápětí jsem zaklel,
protože sáhla dolů a lehce mi škrábla nehty přes koule. Panebože, jako bych
potřeboval ještě další dráždění! Hrábl jsem jí prsty do vlasů a stáhl ji dolů,
abych ji mohl políbit a vsát její spodní ret.
„Že se ti to líbí?“ zašeptala mi do úst a já se na ni usmál. Každý muž by si
měl umět najít ženu, která ho učiní šťastným v posteli i mimo ni.
„Líbí se mi všechno, co souvisí s tebou,“ odpověděl jsem.
Prohnula se v zádech a uchopila mi ruce, jimiž jsem hnětl obliny jejích ňader.
Zaklonila hlavu a znovu vydechla mé jméno, ale pak zasténala, když jsem ji
nohama přinutil, aby ještě víc roztáhla stehna a tření našich těl tak bylo
intenzivnější. Někdy rozdíl v našich velikostech zcela působil v můj
prospěch. To, jak jsem ji rozevřel a pronikl do ní, mi způsobovalo
neskutečnou rozkoš a v jejích očích, zamlžených oparem touhy, jsem viděl, že
i ona z toho má stejný požitek.
Vášeň mě hnala dál a výš, a když už jsme jí nedokázali vzdorovat, oba jsme
se dostali přes vrchol zároveň. Chtělo se mi vykřiknout, že ji miluju, říct jí,
že ona je to nejlepší, co se mi kdy přihodilo, ale nechtěl jsem ji vylekat víc,
než se mi to už dnes jednou podařilo. Zhroutila se na mě a políbila mě na
místo, kde se srdce v mé hrudi pomalu vracelo z divoké jízdy k
pravidelnému rytmu. Hladil jsem ji rukou po zádech a cítil, jak se nade mnou
chvěje.
„Jsi potížista, víš to?“ zasmála se a já jsem se zasmál taky. A protože jsme
byli pořád spojeni, oba jsme zalapali po dechu.
„Ale stojím za to,“ odpověděl jsem.
Dívala se na mě a oči jí blýskaly všemi jejich barvami. Náhle se ke mně
sklonila, pokryla mi bradu spoustou lehkých polibků a pak si zahákla malíček
za můj malíček na znamení, že jsme nerozlučná dvojice.
„Je na čase si to uvědomit. A teď mi přesně pověz, jak jsi přišel k tomu
baru.“
Zůstali jsme nazí a propletení dohromady a takhle jsem se jí snažil vysvětlit,
jak se Brite zbláznil a já přišel ke štěstí. Nejen tím, že jsem získal majetek,
ale hlavně že mám kolem sebe tolik lidí, kteří jsou ochotní chránit mě přede
mnou samým. Když jsme se konečně dostali k večeři, bylo jídlo studené. Ale
i tak se mi zdálo, že jsem nikdy nic lepšího nejedl, protože to vařila ona a
protože jsem věděl, že ji snad brzy budu mít úplně pro sebe v našem vlastním
bytě. Štěstí
nepatřilo k tomu, co by se mi z minulosti jasně vybavovalo, ale teď jsem si
ten pocit vychutnával plnými doušky a pochopil jsem, proč muži jdou do
války kvůli něčemu, za co jsou ochotní bojovat do posledního dechu.
===hoypjKv2drYalEVwQJ+G3ACIV2oNzFMBfLMbwav9S1juMI8zTkKOh
7yIjFVfSHtd
Třináctá kapitola
Cora
Měla jsem zpoždění a už jsem volala klukům do studia, aby věděli, že budou
muset otevřít beze mě. Obula jsem si roztomilé lesklé boty bez podpatků a
snažila se udělat něco s vlasy, které mi trčely do všech stran, rozcuchané
Romovýma rukama. On vstal už za svítání a vyrazil si s Ayden zaběhat.
Nechápala jsem, jak se mu podařilo tak brzy vstát a být čerstvý, protože po
jeho překvapující informaci o baru, studené večeři a asi pěti minutách
televize se rozhodl, že to stačilo, a vzal mě na zbytek noci zpátky do postele.
Byla jsem bolavá, unavená jako po těžké práci a pořád mnou zmítaly obavy,
co mi ještě vyvede moje stále víc zamilovaná mysl.
Rome využil Aydeniny nabídky, že ho sveze, aby mě nemusel budit. Aspoň
tak to řekl, ale já jsem si byla jistá, že by raději jel na mule než v mém
cooperu. To byla jen jedna z věcí, kvůli níž jsem si byla jistá, že i já ho
miluju. Jen jsem mu to nedokázala říct.
Láska mě už jednou zklamala. Odnesla jsem si z toho nereálná očekávání a v
podstatě mě to změnilo od základů. To, co jsem cítila k Jimmymu, se ani
vzdáleně nepodobalo emocím a bohatství citu, které ve mně vyvolával Rome
Archer. Tenhle mohutný drsný voják se v mé duši dostal až do míst, o nichž
jsem ani nevěděla, že existují. Byla jsem ho tak plná a opravdu jsem měla
strach, že pokud bych mu o svých pocitech něco řekla, všechny emoce by
přetekly a ani jeden z nás by nevěděl, jak ten nepořádek uklidit. Nechtěla
jsem být bez něj, ale pořád jsem nebyla připravená naservírovat mu své
srdce na zlatém podnose.
Mít muže, jako je Rome, a moct mluvit o lásce je opojné. Všechny důležité
vlastnosti, které ho dělaly tím, kým byl, jeho síla, věrnost, starostlivost a
hlavně neochvějné přesvědčení, že jsem ta, s níž chce strávit zbytek své
budoucnosti…, to všechno mi usnadňovalo rozhodnutí zcela se mu odevzdat.
Jenže stále jsem se nemohla zbavit strachu, co by se stalo, kdyby to nevyšlo.
Mohla jsem jen doufat, že se mnou ten velký chlap bude mít dost trpělivosti,
dokud si všechno nesrovnám v hlavě. Bylo toho hodně, o čem jsem musela
přemýšlet – dítě na cestě, společné bydlení, Romovo čerstvé vlastnictví baru
a k tomu naprosto úžasný sex a jeho dokonalé tělo.
Potřebovala jsem chvilku oddychu, abych popadla dech. Jenže tu jsem
neměla.
Právě když jsem vycházela ze dveří, zazněl mi telefon, a protože to byl můj
otec, musela jsem to vzít. Posadila jsem se na schody a připravila se na
obvyklý výslech. Nemluvili jsme spolu skoro celý měsíc, a tak jsem nemohla
čekat nic jiného.
„Ahoj, tati.“
„Tak co, držíš se dál od problémů, sluníčko?“ zeptal se hned na úvod. Můj
otec byl odměřený, na dlouhé řeči ho neužilo, ale nikdy jsem nepochybovala,
že mě má nade vše rád.
Podívala jsem se na svá prsa, mnohem větší než před měsícem, a na bříško,
které jsem nikdy předtím tak zaoblené neměla.
„Ne tak docela,“ odpověděla jsem. Nebyla jsem si jistá, jak mu tu novinu
sdělit. Když jsem se po Jimmym zhroutila, táta dělal, co mohl, aby mě zase
dal dohromady. Jsou však věci, které ani milující otec dcery nemůže
napravit, a zlomené srdce je jednou z nich.
Zaslechla jsem, že povzdechl. „Takže už víš, že se ta svatba nekoná?“
Klepla jsem špičkami blýskavých bot o sebe, pohladila si bříško a
poslouchala ho jen na půl ucha.
„Jaká svatba, tati?“ zeptala jsem se roztržitě.
„Poslyš, Coro, mohla bys mi věnovat trochu pozornosti?“
„Samozřejmě, jen jsem se zamyslela. Je tady blázinec. Měl bys přijet na
návštěvu.“ Zasmál se a znělo to, jako když o sebe bouchají rezavé pánve.
„Ten vzduch u vás se nedá dýchat, holčičko.“
Měl pravdu. Přitiskla jsem si telefon tváří k rameni a uvažovala, jak s tím
ven.
„Víš, tati, seznámila jsem se s jedním mužem.“
„Ach jo.“
„Ale ne,“ zasmála jsem se. „Bude se ti líbit.“
„O tom pochybuju.“
Samozřejmě. Jako každý dobrý táta si nedovedl představit, že by jeho
holčička mohla někdy mít intimní vztah s cizím mužem.
„Je úplně jiný než Jimmy. Byl v armádě.“
„Ty chodíš s vojákem?“ žasl, jako by to bylo něco nepředstavitelného.
Uvažovala jsem, že se vážně urazím.
„S bývalým vojákem,“ opravila jsem ho. „Ale víc než to, chodím s opravdu
dobrým člověkem. Je to výjimečný muž, tati.“
„Dobrá, snad máš pravdu. Nic jiného si pro tebe nepřeju. Navíc jsem rád, že
máš někoho takového, protože Jimmy chystanou svatbu zrušil, takže nebudeš
v pokušení se k tomu šmejdovi vrátit.“
Málem mi vypadl telefon z ruky. Byla jsem tak zaměstnaná Romem, naším
dítětem a myšlenkami na to, co budu dělat dál, že jsem na Jimmyho a jeho
svatbu ani na vteřinu nepomyslela, natož abych se ho snažila šmírovat na
internetu.
„Cože?“ vyhrkla jsem.
Slyšela jsem, že otec si opět povzdechl a tiše zaklel.
„Zdá se, že ta holka, kvůli které tě opustil, se od něj něco naučila. Přistihl ji,
jak ho podvádí s jedním z dalších tatérů ve studiu. Dozvěděl jsem se, že se
mu podařilo vypátrat tvoji tetu a že tě hledá. Mluvil jsem s ní a poradil jí,
aby mu řekla, že už uběhla spousta vody a jsi už někde jinde.
A teď mu můžu dát vědět, ať na tebe zapomene, že už máš někoho jiného.“
Mám někoho jiného… Jimmy už byl minulost, ale to mému srdci nezabránilo,
aby se mi v hrudi
rozbušilo a aby mi z té noviny zvonilo v uších. Táta zřejmě poznal, že mě to
vzalo, protože chtěl vědět, co se mnou je.
Musela jsem zatřepat hlavou, abych se vzpamatovala.
„Nic, tati, vůbec nic. Jenom jsem to nečekala.“
„Ale to nevadí, když už máš někoho jiného, že?“
„To víš, že ne,“ odpověděla jsem, i když to neznělo zdaleka tak přesvědčivě,
jak jsem si přála.
Zhluboka jsem se nadechla a pomalu vzduch vypustila. „Tati, jsem těhotná,
takže vzduch nevzduch, až se to narodí, budeš muset přijet.“ Byl jediný
příslušník mé rodiny, který mi zbyl, a chtěla jsem, aby byl u toho.
Na druhém konci linky bylo ticho. Na tu dálku jsme si samozřejmě nemohli
plácnout, ale naprosté ticho jsem nečekala.
„Jsi tam, tati?“
Odkašlal si, a když se odhodlal promluvit, znělo to ještě odměřeněji než
obvykle. „Doufám, že jsi z toho šťastná, sluníčko.“
„Abych se přiznala, bylo to překvapení a možná trochu šok, ale ano, jsem z
toho šťastná. Už jsem ti řekla, že je to dobrý muž. Ten by mě ani dítě
neopustil. Řekl mi to, a já mu naprosto věřím.“
„To je tedy velká důvěra po tom, čím sis prošla, Coro,“ řekl. Otec byl
vždycky superpragmatický námořník.
„Já vím. Ale opravdu mu věřím.“
„Dobrá, v tom případě jsem na tebe pyšný. Možná jsem ti to ještě neřekl, ale
to, jak jsi změnila svůj život, na mě udělalo velký dojem. Vím, že jsem nikdy
neuměl zvládat dívčí problémy v rukavičkách, ale v každém případě jsem si
potom řekl, že bych měl být lepší táta, a jsem přesvědčený, že ty zase budeš
skvělá máma.“
Cítila jsem, že se mi sevřelo hrdlo. „Nikdo není dokonalý, admirále. Prostě
jsem dostala rozum a tys dělal, cos mohl. Možná jsem měla být kluk.“
„Buď ráda, že nejsi, protože pak bych ti musel nakopat zadek pokaždé, když
mi zavoláš. Kdy se to narodí? Musím si rezervovat letenku.“
Řekla jsem mu, že asi koncem března, a on přísahal, že u toho bude. Ještě mi
však stačil položit spoustu otázek o Romovi a o tom, jak se cítím, a teprve
když jsme domluvili, uvědomila jsem si, že tiše pláču. Náš vztah byl v
minulosti komplikovaný, ale já svého tátu milovala a teprve teď jsem si
uvědomila, jak mi chyběl. Rodina je důležitá, proto jsem chtěla mít jistotu, že
to dítě dostane vše, co mu můžu dát. Vstala jsem, promnula si dlaněmi
obličej a vyrazila do studia.
Když jsem vešla, kluci už byli v plné práci. První zvedl hlavu Nash a
zamračil se na mě.
„Zase jste se s Romem chytli?“
Ušklíbla jsem se na něj, hodila své věci na stůl a posadila se.
„Ne. Jsem těhotná a přecitlivělá. Pláču a není to vždy Romova vina, tak se
uklidni.“
Něco zabručel, vrátil se ke svému klientovi a já zapnula počítač. Řekla jsem
si, že se tam nebudu
dívat, že mi to může být ukradené, jenže první, co jsem udělala, bylo, že jsem
se přihlásila na facebook a otevřela Jimmyho stránku. Samozřejmě všechny
fotky, na nichž byl s tou svou potetovanou děvkou, byly pryč a jeho status se
změnil ze zasnoubený na svobodný. Bylo těžké říct, jak se cítím. Nebyla to
spokojenost ani smutek, ani zadostiučinění, jen takový divný pocit, který se
mi nelíbil. Chtěla jsem se vrátit k pracovním věcem, ale ještě předtím jsem
podívala na privátní poštu, kterou jsme používali v rámci studia, a jeden z
mailů okamžitě upoutal mou pozornost. Byl odeslán před pár dny a
adresován mně.
Strnula jsem, a když jsem mail otevřela, uviděla jsem, že se na mě z kolonky
odesilatele usmívá Jimmyho tvář. Bylo mi jasné, že to musím smazat a vůbec,
zvednout se od toho zatraceného počítače a dělat něco jiného. Co ode mě
chce po tak dlouhé době a po tom, co mi tak uškodil?
Přesto jsem si nedokázala poručit a mail otevřela.
Coro, já vím, že už jsou to roky a nezasloužím si, abys mi odpustila, ale
chci ti říct, že až teď je mi jasné, jak moc jsem ti ublížil. Jistě, někdo to
musí zažít na vlastní kůži, aby to pochopil, a přesně to se stalo mně.
Všichni v našem studiu věděli, že to Ashley táhne za mými zády s Drakem, i
když měla na prstu můj prsten, ale nikdo neřekl ani slovo. A proč ti píšu?
Jen se to snažím dát do pořádku. Byla jsi skvělá holka a měl jsem se o tebe
starat mnohem líp. Tvoje teta říkala, že ses přestěhovala do Denveru, a tak
mi došlo, že ses dala dohromady s Philem. Studio vypadá hezky.
Jestli budeš chtít, zavolej mi. Vážně bych to chtěl napravit. Chyběla jsi mi.
Pod tím bylo telefonní číslo. Klikla jsem na Smazat a pak jen zírala na
monitor. Panebože, to mu přeskočilo nebo co?
„Co se děje?“ ozval se Nash. „Vypadáš, jako bys spatřila ducha.“
Otočila jsem se. Upíral na mě zvědavý pohled.
„Už jsi někdy měl zlomené srdce, Nashville?“
„Víš dobře, že nechci, abys mi takhle říkala,“ zavrčel. Nikdy nepoužíval celé
své jméno a byl nedůtklivý, když ho tak někdo oslovil. „Jasně že měl. A
udělala mi to žena, kterou každý kluk miluje jako první. Moje máma. Zlomila
mi srdce, když si vzala toho kreténa.“
„Co ti vlastně řekla o Philovi? Slíbila ti, že s ním promluví?“
„V podstatě se tomu vyhnula. Prý je dospělý chlap, a když se mnou nechce o
svých problémech mluvit, měl bych to respektovat. Jenže já ho pořád nemůžu
pustit z hlavy a už mě to začíná štvát.“
Poslední dobou se Phil ve studiu moc neukazoval, a když se mi podařilo
zastihnout ho telefonem, zněl jeho hlas hrozně. Vůbec se mi to nelíbilo, a že
se vyhýbá i Nashovi, nevěstilo nic dobrého.
„Jen mě kouslo do zadku něco z minulosti, ale to je v pořádku,“ odpověděla
jsem na jeho starost, co se mnou je. „Nic, z čeho bych se měla hroutit.“
„Víš to jistě?“
To byla otázka, kterou jsem si kladla taky. Naštěstí jsem měla objednanou
jednu dívku na piercing a musela jsem se připravit, takže jsem se
přestěhovala do své místnosti, abych se
nachystala a přesvědčila se, že mám všechny nástroje v pořádku.
Potřebovala jsem se nějak zaměstnat, jinak hrozilo, že mě minulost stáhne
zpátky tam, odkud jsem se vyhrabala. A to bylo úplně poslední, co bych si
přála nebo potřebovala.
Rome hned poznal, že něco není v pořádku. Setkali jsme se v baru, protože
tam musel zůstat déle než obvykle kvůli nějaké partě, která tam cosi slavila.
Nechal mi připravit něco k jídlu a snažil se vyzvědět, co se děje, ale já jsem
odpovídala vyhýbavě, protože jsem si nebyla jistá, co mu říct. Neměl se
čeho bát. Nechtěla jsem s Jimmym mít nic společného. Byla to minulost a
jeho omluva přišla víc než pozdě. Na druhou stranu se mi stále nedařilo
potlačit zvědavost, jak by na mě po tom všem chtěl zapůsobit, abych o něm
změnila mínění. Váhala jsem, jestli můžu své srdce Romovi otevřít, protože
jsem si v něm stále nesla zranění, které mi způsobil Jimmy, a když se to dnes
ke mně všechno vrátilo, napadlo mě, jestli existuje něco, co by můj strach
dokázalo zahnat.
Večeře probíhala v trochu stísněné atmosféře, ale Rome byl jako vždy skvělý
a nijak na mě nenaléhal, i když jsem stále cítila jeho zkoumavý pohled. Byla
jsem naštvaná, že mi neřekl, co se stalo s jeho pickupem, a že mi to musel
prozradit Asa. Bála jsem se, že si s Romem někdo vyřizuje starý účet nebo
že chce uškodit jeho podniku, ale zdálo se, že to nebere moc vážně.
Říkal něco o tom, že Brite má jakousi dohodu se Sons of Sorrow, jenže to mě
moc neuklidnilo.
Ale protože jsem byla nervózní a trochu mimo, nechala jsem to být.
Když jsem se konečně dostala domů, měla jsem už toho všeho dost. Chvíli
jsem si povídala s Ayden, protože seděla v obývacím pokoji s úkoly
rozloženými kolem sebe. Řekla jsem jí, že se s Romem chystáme najít si
něco vlastního, a zřejmě se tedy koncem léta odstěhuju, takže budou mít s
Jetem dům jen pro sebe. Byla ráda, ale na druhou stranu ji to zklamalo,
protože Jet byl pořád na cestách. Myslím, že jí chyběl Asa a nevěděla, jak tu
roztržku mezi nimi překonat. S tím jsem jí však těžko mohla pomoct, protože
teď jsem měla svoje starosti.
Dala jsem si sprchu a vlezla do postele. Bylo to divné, být sama, ale Rome
řekl, že se podle možností pokusí přijít co nejdřív. Spávala jsem víc na něm
než na matraci a stávalo se, že ráno jsem měla ruce na některých velmi
zajímavých místech, protože jsme většinou spali nazí. Byl tak teplý a tak
pevný a naplňoval mě pocitem, že pokud by mi cokoliv na světě hrozilo,
muselo by se to ke mně dostat přes něj.
Ulehla jsem, a sotva jsem složila hlavu se stále ještě vlhkými vlasy na
polštář, už jsem spala. Jen nejasně jsem zaslechla, že se Rome někdy dlouho
po půlnoci vrátil a harašil v koupelně, ale už jsem byla příliš mimo, abych se
probrala. Dokonce i když mě políbil na ospalá ústa a přitáhl si mě na sebe,
jediné, na co jsem se zmohla, než jsem se propadla zpátky do říše snů, bylo,
že jsem ho pohladila po hrudi. Ještě jsem si stačila uvědomit, že mě objal, a
poprvé od rozhovoru s otcem se mi zdálo, že jsem se vrátila zpátky do
reality. Byla jsem tady a teď a nesměla jsem připustit, aby se do toho jakkoli
pletlo moje tam a tehdy.
Ze spánku jsem byla vytržena někdy za úsvitu. Musela jsem zamrkat, abych
přivykla na mlhavé světlo, které pronikalo žaluziemi, ale než jsem se mohla
vzpamatovat, Rome mě převalil a tyčil
se nade mnou s děsivým výrazem ve tváři. Oči mu divoce plály, ústa měl
sevřená a i ve slabém světle jsem viděla, jak mu na krku tepe žíla.
„Rome!“ vyhrkla jsem, protože se na mě díval stejně jako tenkrát, když
potom tak bez vysvětlení zmizel. Nechtěla jsem ho vystrašit, ale nebyla jsem
si jistá, jestli mě vnímá. Strhl ze mě košili.
Cítila jsem, že se mu třesou ruce, a taky se mi zdály tvrdší než obvykle. Trhl
hlavou a podíval se na mě. V modrých očích mu plálo podivné cizí světlo,
ale pořád v nich bylo dost z mého Roma, tak jsem si řekla, že musím
zachovat klid a přečkat tu bouři. Do hloubi duše jsem byla přesvědčená, že
by mi nikdy vědomě neublížil. Jen se potřebuje zbavit toho, co ho
pronásleduje, a tohle byl jediný způsob, jak to mohl udělat, aniž by opět
utekl. Tehdy jsem ho žádala o upřímnost, a ta byla nyní tak syrová a upřímná,
jakou jsem mohla čekat jen od něj.
Posunul si mě tak, jak mě chtěl mít, a pak mu hlava zmizela mezi mými
stehny. Stále ještě v polospánku a ani zdaleka připravená na takový útok
jsem mu rukama prohrábla vlasy, které už měl dost dlouhé na to, aby se mi
kroutily a ovíjely kolem prstů. Zvedla jsem boky proti útočícímu jazyku a
stiskla mu stehny hlavu.
„Rome…“ Tentokrát to byl povzdech, ne otázka. Ani v nejlepší náladě
nenadělal při sexu moc řečí a stávalo se, že i při vášnivém milování jsme
kromě vzdechů prakticky mlčeli. Jenže tohle bylo něco zcela jiného. Vždycky
byl velmi velkorysý milenec, vždycky se až úzkostlivě zajímal o to, co se mi
líbí a co mi vyhovuje. Často se zastavil a podíval se na mě, aby měl jistotu,
že jsem spokojená a připravená přijmout cokoli, čím chtěl mé vzrušení
zvýšit. Jenže tohle ráno byl jiný.
Očividně měl nějaký cíl a tím zřejmě bylo, co nejrychleji a nejdivočeji mě
udělat. Cíl, k němuž rychle spěl pomocí úst a jazyka. Opravdu jsem si
nemohla stěžovat, protože to bylo skvělé, a věděla jsem, že to z nějakého
důvodu potřebuje. Ale pokud si myslel, že to je všechno a bude mi to stačit,
zatraceně se mýlil.
Jeho divokou jízdu jazykem a ústy jsem nemohla vydržet dlouho, ale těsně
předtím, než jsem pocítila první záchvěvy orgastických křečí, se odtáhl,
převalil mě na břicho a pozvedl tak, že jsem před ním byla na rukou a na
kolenou. Pak mě širokou dlaní pohladil po křivce zadku a zašeptal mé jméno.
„Coro…“
Cítila jsem, že je připravený, a přestože jsem byla po jeho intenzivním
dráždění vláčná a poddajná, zdálo se mi, jako by mě rozdělil na dvě půlky,
když do mě zezadu nalehl. Přidušeně jsem zaklela, třebaže spíš z náhlé
ohromující záplavy pocitů než z bolesti. Vždycky byl velmi opatrný a snažil
se brát ohled na značný rozdíl v našich velikostech, jenže dnes jako by v něm
převážilo cosi jiného. Tohle nebyla jedna z mých oblíbených pozic, ale
myslela jsem si, že když se to líbí jemu, mohla bych se ji naučit mít ráda i já.
Cítila jsem, že je všude kolem mě. Rukama mi hnětl prsa, a když mi tahal a
mnul dvěma prsty bradavky, citlivější v těhotenství než kdy jindy, zdálo se
mi, že bych se mohla udělat jen z toho.
Zasténala jsem a přes rameno se na něj podívala. Byl to pohled, na který
nikdy nezapomenu.
Jeho tělo byl samý napjatý sval a kůže lesklá potem a nad tím planoucí
modré oči, zkrátka obraz
prudké mužské vášně, a já jsem neviděla důvod, proč bych si měla stěžovat,
že středem zájmu toho všeho jsem já. Líbilo se mi, že má pevné ploché a
tvrdé linie tam, kde já mám všechno měkké a zaoblenější než kdy předtím. A
stejně tak se mi líbilo, jak jeho ruce vypadají na těch částech mého těla, které
jsem měla pokryté barvami a vzory. Tvořilo to krásný kontrast a zdálo se, že
jeho to fascinuje stejně. Bylo těžké vymazat z mysli obraz mužské vášně, s
níž na mě útočil, jako by ze sebe chtěl za každou cenu dostat vše, čeho se
potřeboval zbavit. To byl celý Rome Archer a naštěstí pro mě jsem se s tím
dokázala vyrovnat. Dokonce i když si moje hlava nebyla stoprocentně jistá,
jestli mohu přijmout všechno, k čemu mě nutí, moje tělo tu výzvu
akceptovalo. Mé vnitřní svaly se při jeho výpadech stahovaly, moje
bradavky byly svraštělé a záplava vlhkosti v místech, kde jsme byli spojení,
mu všechno usnadňovala. Naklonila jsem hlavu na stranu a připravila se na
závěrečný výbuch a po něm nevyhnutelné zhroucení. Jenže těsně předtím, než
jsme k tomu mohli společně dospět, se náhle stáhl zpátky. Skoro jsem
plakala, vyčerpaná rozkoší a intenzitou pocitů, které ve mně vyvolal, jenže
on mě převrátil na záda, tvrdě mě políbil na ústa a vjel do mě znovu .
Teď už to bylo klidnější, jako by chtěl mé přecitlivělé tělo mučit dalším, teď
už pomalejším přívalem slasti. Líbal mě na víčka, na koutky úst a na okraj
klíční kosti. Znovu a znovu šeptal moje jméno, a když se konečně křečovitě
zachvěl a při vyvrcholení mi úlevou zahučel do hrdla, měla jsem pocit, že
jsem snad nikdy v životě pro někoho neznamenala tak moc jako pro tohoto
muže. Klesl na mě a ztěžka oddychoval a já jsem mu ovinula paže kolem krku
a nechala ho, aby se ke mně tiskl a uklidňoval se.
Myslela jsem, že ho budu muset prosit nebo ho nějak přinutit, aby mi
prozradil, co se stalo, ale po dlouhých pěti minutách mlčení, kdy jsme jen
spočívali v objetí, mi nakonec všechno pověděl sám. O tom neštěstí tam
daleko. O tom, jak si myslel, že zemře. Jak žil každý den s pocitem viny kvůli
tomu, že on jediný přežil. Jak ho těžce zasáhlo, že to neštěstí bylo jednou z
hlavních příčin nejen jeho fyzických omezení, ale také velkých psychických
potíží. Zdálo se, že tomu přičítá i velkou vinu za to, že musel ukončit svou
vojenskou kariéru. Bylo to smutné. Stokrát se mi pro něj sevřelo srdce, ale
když skončil, obrátil se ke mně a políbil mě tak sladce na tvář, že jsem se
málem rozplakala.
Chtěl se ode mě odtáhnout a převalit se, ale já jsem mu to nedovolila.
Semkla jsem kolem něj ruce i nohy a držela ho tam, kde byl. Uvědomila jsem
si, že přede mnou odhalil svou duši, i když ne proto, že by chtěl, ale že jsem
ho požádala, aby mě do ní pustil, a tak jsem se rozhodla udělat totéž. Nic míň
si nezasloužil. A protože byl ochotný dát mi ze sebe všechno, musela jsem
přestat mít strach a oplatit mu to stejnou ochotou.
Byly to první dětské krůčky na naší dlouhé cestě.
Olízla jsem mu ucho a šeptala mu do něj. „Včera jsem dostala mail od svého
bývalého. Trochu mě to rozhodilo. To je důvod, proč jsem se večer chovala
tak divně.“
Cítila jsem, že celé jeho mohutné tělo ztuhlo. Pozvedl se, aby se na mě mohl
podívat, a zamračil se. Byli jsme stále ještě v intimním spojení, a tak jsem
nepředpokládala, že by se na mě mohl
zlobit, ale mýlila jsem se. Jeho oči se zúžily a vzplálo v nich něco, co nebylo
moc hezké, a jizva na čele mu začala rozhněvaně poškubávat.
„Od toho chlapa, se kterým jsi byla zasnoubená?“
Přejela jsem mu dlaněmi po žebrech, jako bych se snažila uklidnit divoké
zvíře. „Ano, od toho,“
přikývla jsem. „Zdá se, že holka, s níž byl zasnoubený, mu provedla přesně
to samé, co spolu udělali mně. Myslím, že jen hledá někoho, kdo by s ním
soucítil.“
„A proč mi to říkáš právě teď?“ Moc se mi ten obviňující tón nelíbil, tak
jsem mu zaťala nehty do boků.
„Protože jsem ten mail hned smazala. Nestarám se o něj a jeho problémy mě
nezajímají. Bylo to už dávno, v jiné době a v jiném městě. Jediné, co jsem od
něj kdy chtěla, bylo, aby se mi omluvil a uvědomil si, jak moc mě svým
jednáním ranil. Teď už to nebudu potřebovat. Teď mám tebe.“
Odmlčela jsem se a podívala se na něj přimhouřenýma očima.
„Navíc tys mi neřekl, co se stalo s tvým autem ani že máš za zadkem
nějakého motorkáře, který se ti chce mstít. Neřekl jsi mi to, protože jsi
nechtěl, abych si s tím dělala starosti. To je totéž.“
„Není, Coro. V žádném případě.“ Oba nás převalil, takže jsem na něm znovu
seděla. Založil si ruce za hlavou a pořád na mě zamračeně zíral. Uvědomila
jsem si, že jsem v té nejpodivnější situaci, v jaké jsem se kdy v historii
našich hádek ocitla. Byla jsem na něj naštvaná, ale mé ženské tělo už zjevně
nebavilo, že je v intimním kontaktu s jeho vzrušujícím mužstvím a k ničemu
to nespěje. Cítila jsem, že se vnitřní stěny mé pochvy začínají vlnit kolem
jeho penisu. A protože Rome jako superhrdina neměl žádný problém s
únavou, znovu tvrdnul.
„Samozřejmě to není totéž,“ pokračoval. „Já jsem do toho pankáčskýho
motorkáře nebyl zamilovaný a nebyl jsem s ním zasnoubený. A taky mi
nezlomil srdce. Zkrátka ten chlap, co se na tobě tak podepsal, není jen tvůj
bývalý, Coro, nad kterým můžeš mávnout rukou. On změnil tvůj život.“
Svraštila jsem obočí, protože se mi nelíbilo, že tak snadno čte mezi řádky.
„Já vím, Rome. Chápu tě.“ Chytila jsem ho za ruku a položila si ji na břicho.
„Byla bych hloupá, kdybych tě nechápala. A pokud jde o to, že mi změnil
život, máš naprostou pravdu. O tom není pochyb.“
Vytáhl druhou ruku zpod hlavy a položil ji na druhou stranu nepatrného vydutí
mého bříška, takže tu malou oblinku svíral v dlaních.
„Vím, že mě chápeš, Coro. Ale nevidíš mě jen jako otce tady toho dítěte?
Jako chlapa se spoustou problémů, které se postupně snaží řešit? Jako
někoho, koho teď bereš, protože víš, jak moc mu na tobě a dítěti záleží, ale
nenecháváš si rezervu pro případ, že by se ti naskytlo něco lepšího? Anebo
mě vidíš jako svého muže, toho, s kým jsi ochotná žít napořád v dobrém i
zlém?
Protože pokud v tom jedeš se mnou, jen dokud si pro tebe pan Dokonalý
nepřijde, mám pro tebe novinku – bude se mnou muset sakra bojovat, aby se
k tobě dostal.“
Jenom jsem na něj zírala, protože jsem na to nedokázala nic odpovědět.
Jediné, co jsem si kdy přála, bylo mít muže, který bude na sto procent se
mnou, a tenhle úžasný člověk žádal totéž
ode mne. Jak jsem řekla, Rome v té hře, která mění život, v každém případě
vyhrál.
„Vidím tě takového, jaký jsi, Rome, a ať to skončí jakkoli, už teď se zdá, že
je to dokonalé.
Tohle,“ položila jsem mu ruku na srdce, „je tak dokonalé, jak jen může být.
Jsi můj muž, nikdo jiný pro mě nedělá to co ty, víc ti k tomu neřeknu.
Nevěděla jsem, co znamená dokonalost, dokud jsem nepotkala tebe.“
Pořád ještě jsem mu nedokázala říct, že ho miluju. Stále jsem k tomu nebyla
připravená, ale jistě jsem mu to mohla ukázat a doufat, že pochopí, co se mu
snažím svým tělem sdělit. Viděla jsem Roma Archera tak jasně, jako jsem
viděla svou vlastní tvář v zrcadle. Byl prostě nejlepší ze všeho
nedokonalého, co jsem kdy mohla žádat. A tak mi zbývalo jen doufat, že ho
nikdy neomrzí věčně čekat na to, až konečně odložím strach a řeknu mu, co
vlastně cítím.
===hoypjKv2drYalEVwQJ+G3ACIV2oNzFMBfLMbwav9S1juMI8zTkKOh
7yIjFVfSHtd
Čtrnáctá kapitola
Rome
Na digitálním hudebním automatu, za který jsem zaplatil spoustu peněz, hráli
rockoví Eagles a můj bratr se choval nervózněji a podrážděněji než obvykle.
Před sebou měl netknuté pivo a pokaždé, když jsem se ho zeptal, co s ním je,
na mě jen zavrčel. Neměl jsem tušení, proč se objevil zrovna tady, když bar,
do něhož obvykle chodí s kamarády, je jen pár kroků od studia v Capitol
Hillu, ale zřejmě si chtěl o něčem promluvit. V každém případě mi bylo
jasné, že sem nepřišel jen tak náhodou.
Asa právě na druhém konci baru oblboval jakousi pěknou studentku a Dixie,
náramně sexy zrzka
– kterou jsem na jeho naléhání přijal, ne pouze aby mu pomáhala, ale taky
aby obsluhovala koktejlový salonek, protože i tam už začínalo být plno –, se
starala o zbývající zákazníky. Nalil jsem si sodovku, zkontroloval, jestli
Darcy stíhá v poledním shonu připravovat jídlo, a pak jsem se šel posadit
vedle bráchy. Blýskl po mně světlýma očima a koutky úst se mu stáhly dolů.
„Měli jste se Zvonilkou štěstí?“ zeptal se. „Našli jste něco, co by se vám
líbilo?“
„Ne,“ zavrtěl jsem hlavou. Já chci zůstat v Capitol Hillu a Cora zase ve
Wash Parku. Řekli jsme si, že potřebujeme najít dům se zadním dvorem a
garáží, ale to bylo asi tak všechno, na čem jsme se shodli.
„A nemáš strach podniknout tak závažný životní krok s někým, koho vlastně
znáš jen krátce?“
Odfrkl jsem a koutkem oka na něho pohlédl.
„Mám dojem, že mít s někým dítě je mnohem závažnější životní krok než jen
bydlet s ním ve společném bytě. To první už tady je a z toho vychází nutnost
toho druhého. A já Coru miluju, Rule.“
Sevřel oběma rukama sklenici s pivem a pokýval hlavou.
„Poslední dobou o tom hodně přemýšlím.“
Zvedl jsem obočí. „O tom, že miluju Coru?“
Zašklebil se a rýpl mě loktem do boku.
„Ne. O tom, že já miluju Shaw. Víš, nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl k
někomu cítit něco podobného jako k ní. Ona je prostě… celý můj svět.“
Plácl jsem ho po rameni. „To vidím a jsem na tebe hrdý, že jsi k tomu
dospěl. Vím, že jsem se k tobě choval blbě, když jsem se vrátil, a že to
nebylo fér. Jste skvělá dvojice.“
Polkl a ledová modř v jeho očích jakoby maličko roztála.
„Chci ji mít navždy,“ řekl.
„Budeš ji mít, o tom nepochybuju.“
„Chci ji požádat, aby si mě vzala.“
Málem jsem spadl ze stoličky. Ne proto, že bych o jeho lásce k Shaw
pochyboval nebo nevěřil, že dokáže být dobrým manželem, ale protože byl
impulzivní, divoký a náchylný k unáhleným reakcím. Zkrátka Rule nebyl typ,
kterého bych si dovedl představit v roli zodpovědného pána domu a věrného
manžela. Jenom jsem na něj zíral a to ho popudilo.
„Co je?“
„Nic. Jenom jsem si nikdy nemyslel, že tohle od tebe uslyším. A naznačovala
ti někdy Shaw, že by chtěla, abys ji požádal o ruku?“
Zavrtěl hlavou a napil se piva. V neonovém světle pivních reklam vypadaly
jeho bílé ježaté vlasy ještě divočeji než normálně.
„Ne. Shaw je perfektní. Nedělá kolem toho řeči, nenaléhá, neotravuje,
zkrátka absolutně mi věří bez ohledu na to, jak idiotsky se chovám, a nikdy
mi nepředhazuje moji minulost, i když by to pro ni, upřímně řečeno, nebyl
žádný problém. Navíc se jí nemůžu nabažit v posteli. Je prostě ve všem
všudy tak skvělá, že je to k neuvěření, takže si kladu otázku, proč by měla
chtít strávit zbytek života zrovna se mnou.“
Zdálo se mi, že odpověď je jednoduchá. Shaw Rula milovala odjakživa.
Milovala ho déle, než on možná opravdu ví. Zkrátka měla pro něj slabost a
tak to bylo vždycky. Nikdy předtím jsem neviděl Rula tak rozpačitého a tak
nejistého, pokud šlo o něj. To bylo překvapivé. Zdálo se, že opravdu tu
malou dívku miluje stejně silně jako ona jeho.
„Tak jí to řekni. Uvidíš, že ti odpoví ano. Miluje tě. Vždycky do tebe byla
zamilovaná – byla a taky bude. V jejích očích jsi zase ty skvělý k neuvěření.
Jste prostě šťastní, že máte jeden druhého.“
Nechal hlavu klesnout do dlaní a povzdechl. Pohled mi utkvěl na písmenech
Shawina jména, která měl vytetovaná na kloubech prstů. Ukázal jsem na ně.
„Vždyť už ji máš navždy, brácho, a prsten na tom zase tak moc nezmění.“
„Ale musím počkat, až skončí příštím semestrem bakalářské studium. Musí
promovat a pak se soustředit na začátek lékařské fakulty. Nechci, aby se
rozptylovala a dělala si starosti se mnou nebo se svatbou. Abych byl
upřímný, začal jsem o tom přemýšlet po tom rozhovoru s Landou.
Bože chraň, aby se mně nebo jí něco stalo. Chci, aby všichni věděli, co pro
mě znamená – jak změnila můj život a přiměla mě, abych se snažil být
lepším.“
Asa připravil na barovém pultu rundu panáků, podíval se na mě a zvednutým
obočím se zeptal, jestli si taky jeden nedám. Zavrtěl jsem hlavou. Zatím se
mi dařilo držet se od alkoholu dál. Sem tam jsem si dal pivo, někdy před
zavírací hodinou s Asou i sklenku tvrdého, ale většinou jsem měl dost práce
s provozem baru a na žádné popíjení jsem neměl čas ani myšlenky. Navíc
teď, když jsem měl snadný přístup ke Coře, jsem si od ní mohl kdykoliv
nechat aplikovat její specifickou léčebnou metodu na zvládání stresu, což byl
mnohem hojivější balzám na mou duši než alkohol, takže vodka s
nevyhnutelnou kocovinou po ní pro mě měla nulovou přitažlivost.
„Shaw byla vždycky součástí naší rodiny, Rule,“ řekl jsem. „O tom, jak moc
ti na ní záleží, nikdo
nepochybuje a to, že jí navlečeš prsten, je jen formalita. Kašli na její
pitomou rodinu a na problémy, které vám můžou způsobit. Chceš ji mít
navždy, tak ji o to požádej.“
Podíval se na mě a zvedl tázavě obočí. Vypadalo to, jako by na mě barbely v
nich mrkly.
„A ty neuvažuješ, že by ses s Corou oženil?“ zeptal se. „To ji přivedeš do
jiného stavu a necháš ji žít v hříchu?“ Kdyby to řekl kdokoliv jiný, tak bych
se naštval. Ale od Rula jsem to musel přijmout, zvlášť když jsem věděl, že to
nemyslí vážně. Znovu jsem ho tvrdě rýpl loktem a oba jsme se zasmáli.
„Nevím,“ řekl jsem už vážně. „Možná. Je dost těžké snažit se, aby čerstvý
vztah fungoval s nečekaným dítětem na cestě.“
„To chápu. A jak se vám to vlastně stalo? Pokud si vzpomínám, měl jsi ve
zvyku pokaždé, než jsem někam večer vyrazil, strkat mi do kapsy kondom.
Vzpomeň si, jak jsi do mě hučel poučky o bezpečném sexu v době, když jsem
ještě ani neviděl holku bez podprsenky. A pak se právě tohle stane tobě. Zdá
se ti to normální?“
Opřel jsem se lokty o nově nalakovaný barový pult a podíval se na ruce
poznamenané spoustou jizev.
„Někdy se prostě stane, co se má stát,“ řekl jsem. „Nikdy jsem neuvažoval,
že budu mít děti, stejně jako jsem neuvažoval, že bych se chtěl dát
dohromady a usadit se právě s takovou dívkou. Zkrátka nikdy jsem
nepřemýšlel o své budoucnosti dál než za následující misi a pak, když jsem
se vrátil domů, za následující den. Tady mi všechno začalo splývat v
jednotvárnou šeď a měl jsem pocit, že mizím v mlze. Snažil jsem se něco
vymyslet, najít si novou cestu, prostě cokoliv, v čem bych se chytil, ale
nedařilo se mi to. A teď? Asi dokážu být jen obyčejný chlap, který
komplikuje život jiným. Ale pokud jsem aspoň zodpovědný, je to v
pořádku.“
Rule dopil pivo, obrátil se ke mně a položil mi ruku na rameno.
„Ty jsi nikdy nebyl a nebudeš jen obyčejný chlap, Rome. Jsi nejlepší brácha,
jakého jsem si mohl přát. Jsi hrdina. Za nikým, a říkám to vážně, jsem nikdy
nestál tak pevně jako za tebou. Jsi obrovská osobnost, ať už jako voják v boji
nebo brácha, který sedí vedle mě na pitomém gauči a dívá se se mnou na
fotbal. To si uvědom.“
Mluvil vážně, a to bylo pro mě důležité. Vždycky jsme k sobě měli blízko,
ale potom, co jsem se dozvěděl pravdu o Remym a snažil se dobrat toho,
jakou roli hraju v Rulově životě teď, když má Shaw, jsem dopustil, abychom
se od sebe vzdálili a vstoupila mezi nás moje nadutost.
Ťukl jsem okrajem sklenky o jeho půllitr.
„Musím říct, že i já mám štěstí na bráchu. Myslím, že budeš nejen perfektní
manžel, ale taky oblíbený strejda našeho dítěte.“
Zasmál se a otočil se, aby viděl do baru. „A to budu jediný strejda, když je
Cora jedináček, co?“
I já jsem se otočil směrem do baru a chvíli uvažoval, jestli bych od Rula
nemohl vyzvědět něco o bývalém Cořině milenci, když se otevřely venkovní
dveře baru a oba jsme strnuli a zpozorněli.
Teď už jsem neležel pod kulečníkovým stolem, a tak jsem neměl problém
poznat Torche a jeho stafáž z motorkářského klubu v typických vestách s
neodmyslitelnou badass bikerskou
atmosférou.
„Dozvěděli jsme se od Brita, že ti tenhle bar prodal,“ řekl Torch.
„Blahopřeju.“
Potřásl jsem si s ním rukou, protože co jiného se ode mě očekávalo? Pak
jsem představil Rula.
„Cosi mi říká, že jste si nepřišli jen tak pokecat. Mám pravdu?“ zeptal jsem
se.
„Tak nějak,“ přikývl a ukázal hlavou směrem k zadní části baru, kde byly
kulečníkové stoly.
Požádal jsem Dixii, aby tam pro nás na chvíli uvolnila místo. Rule na mě
vrhl znepokojený pohled.
„Víš, co děláš?“ zašeptal mi. „Tihle grázli zmlátili Asu do bezvědomí a
nechali ho ležet.“
„Tihle konkrétně ne. Navíc, jak jsem pochopil, s nimi Asa hrál nějakou ne
zrovna férovou hru.
Torch, jejich šéf, se dlouho zná s Britem. Toho cápka, co mi rozmlátil dodge
a ukradl tady tržbu, už z jejich klubu vykopl. Potřebuju se dozvědět, co mi
přišli říct.“
Bylo vidět, že ho to moc neuklidnilo, ale nechal mě jít za nimi.
„Vypadá to tady jako zbrusu nový podnik,“ prohlásil Torch.
„Však jsem si na tom pěkně mákl.“
„Hned jsem si myslel, co měl ten starý brach na mysli, když se o tobě zmínil.
Tenhle bar je naše místo, to znamená, že můžeš počítat s naší pomocí, kdyby
se tu zase něco dělo. To, jak se tady prezentoval ten malej hajzl, není náš
styl.“
„Takže od té loupeže dáváte ruce pryč?“
„Ne, naopak. Říkám jasně, už jsme ho sejmuli, ale tím to nekončí. Od
okamžiku, kdy nám o tom dal Brite hlášku, se o něj zajímáme, jenže zatím
jsme na nic nenarazili. Jeho táta byl roky naším členem, ale pak šel za cosi
do lochu, takže syn má konexe, kterých by mohl využít. Není pro něj problém
zůstat stranou. Chápeš, co říkám?“
Jasně že jsem chápal. Zdálo se, že Asa měl vlastně štěstí, když přišel jenom
o tržbu.
„Trochu jsem se na tebe poptal lidí z našeho okruhu. Vím, že jsi dobrej
chlap. A taky vím, že sis z tý pouště přinesl vážnej problém. Doufám, že se s
ním vypořádáš. A hlídej si záda.“
Nechtěl jsem se ho ptát, jak se dozvěděl, co se děje v mé hlavě, ale nemohl
jsem mu upřít, že má pro mě větší pochopení než většina jiných, kteří se o
tom se mnou snažili mluvit. Odkašlal jsem si a opřel se bokem o kulečníkový
stůl. Pohlédl jsem mu do očí, protože to člověk dělá, když se snaží mluvit
upřímně s někým, kdo mu nejen dává najevo, že si ho váží, ale taky mu nabízí
ochranu. Takže mi nehrozilo, že mě pohltí šedá mlha, zvlášť když mám v
sobě zásluhou Cory tolik barev.
„Většinu času jsem okay,“ odpověděl jsem. „Měl jsem pár špatných období a
málem jsem si to posral u nejlepší ženské, kterou jsem kdy poznal. Naštěstí
mi Brite dal číslo na Neila, abych si s ním promluvil. A když jsem viděl, že
se z toho nedokážu vyhrabat sám, poslechl jsem ho. Jinak ta holka se o mě
stará, jak jen může, a jasně že si budu dávat pozor, protože na ničem na
tomhle světě mi nezáleží víc než na ní. To je teď pro mě ze všeho
nejdůležitější.“
Torch se zasmál a přikývl na souhlas.
„Taky jsem měl kdysi jednu takovou,“ řekl. „Ale byl jsem příliš velkej idiot,
abych si ji udržel.
Jestli máš ženskou, která s tebou zůstává, i když se v noci budíš zalitý potem,
třeseš se jako osika a nevíš, kde jsi, tak takovou už nikdy nesmíš nechat jít.“
Mohl jsem k tomu přidat, že já mám ženskou, která se mnou nejen zůstává,
ale obvykle mě stáhne zpátky do postele a pak po mě jezdí tak dlouho, až
nevím, čí jsem. Ale pochyboval jsem, že by Cora ocenila, kdyby bikerský
klub s nejhorší pověstí ve Státech měl o našem intimním životě takové
informace.
„Nemám v úmyslu nechat ji jít ani dovolit nějakému malému hajzlovi, aby se
dostal do její, nebo když na to přijde i do mé, blízkosti. Proto by bylo třeba,
aby se ten problém vyřešil, a čím dřív, tím líp.“
„V tom jsme zajedno. Jestli ještě k něčemu takovýmu dojde, nevolej poldy,
ale volej mě.“
Nebyl jsem si jistý, jestli je dobré, abych měl v telefonu jeho číslo, ale taky
jsem si nemyslel, že bych mu to měl říct. Tak jsem si ho tedy uložil a chtěl se
vrátit do přední části baru, ale on mi položil ruku na rameno a zastavil mě.
„Svýho času jsem byl na jedné lodi s tebou, kamaráde. Konec v armádě a
bez perspektivy co dál.
Snažil jsem se to řešit a někdy to přijde z čista jasna. Silnice, kamarádi,
rodina – bylo to, jako bych byl zpátky, ale tentokrát v boji za našich
podmínek a za věci, na kterých záleží tady,“ udeřil se pěstí do hrudi v
místech, kde mu pod koženou vestou tlouklo bikerské srdce. „Někteří se našli
v lásce k dobré ženě a v rodině, jiní, jako Brite, v tom, že pomáhají jiným z
nás najít si lepší cestu. Ale ať už máš v budoucnu souzený cokoliv, najde si
tě to nebo si to najdeš sám. A neobviňuj se za to.“
Po téhle vážně míněné radě zamířil s celým svým hrozivým doprovodem k
východu. Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatoval. Blesklo mi hlavou,
jakými dramatickými cestami se můj život v několika posledních měsících
obrátil naruby, ale to už jsem se vracel zpátky k baru, kde na mě s nervózním
výrazem čekal brácha.
„Tak co? Všechno v pořádku?“
Obvykle bych jen mávl rukou a odbyl ho tím, že je to můj problém a není
třeba, aby se jím znepokojoval. Byl jsem přece starší bratr, ochránce. Jenže
teď jsem si začínal uvědomovat, že nejsem týž člověk jako kdysi a že už se
na sebe nemůžu dívat, jako jsem to dělal tak dlouhou dobu – zkrátka že
potřebuju pohled sám na sebe revidovat.
„Vypadá to, že nikdo neví, kde ten malý hajzlík, se kterým jsem se tady chytl,
je,“ odpověděl jsem. „Torch říká, že má konexe a může být ozbrojený. V
každém případě je jisté, že je na mě těžce nasranej, a za to, že ho bikeři
vyhodili, se mi chce pomstít. Takže mě jen přišli varovat, abych si na něj dal
pozor. Torch se obává, že při vší té spoustě lidí, kteří sem teď chodí,
nemusím být schopen věnovat tomu tolik pozornosti, kolik by bylo třeba.“
„A jsi toho schopný. Dokážeš si to pohlídat?“
„Myslím, že dokážu. Dávat na sebe pozor, abych přežil, je moje druhá
přirozenost.“
„Ale kdybys v tom potřeboval píchnout, stačí říct a jsem ti k dispozici. A
nejen já, všichni kluci.“
„Já vím. Možná pro začátek dávej pozor na Coru. Nechci, aby si dělala
starosti. Má teď dost těch
svých s těhotenstvím, a navíc ještě se svým bývalým, který se jí ozval
mailem.“
Viděl jsem, že pohled Rulových světlých očí ztvrdl a ruce na barovém pultu
se mu sevřely v pěst.
„Chceš říct, že ten parchant měl tolik drzosti ji po tom všem znovu
otravovat?“
Přikývl jsem a opřel se loktem o pult. Nechtěl jsem vypadat, že dychtím, aby
mi o něm něco řekl, ale v informacích je moc, a čím víc jich budu mít, tím
snadněji budu moct proniknout závojem strachu, který jsem viděl v jejích
barevných očích pokaždé, když jsem se jen dotkl slova láska.
„Zdá se, že holka, s níž to doteď táhl, mu nasadila parohy s někým jiným z
jejich studia. Takže se mu vrátilo to, co udělal on sám Coře. Zřejmě teprve
teď pochopil, jakého se dopustil svinstva, a je celý žhavý to napravit. Podle
ní je to všechno už stará věc, nad kterou se zavřela voda, jenže občas
přestane mluvit a vypadá, jako by byla někde jinde. Ale nic mi o tom
neřekne.“
Zamumlal pár nadávek a všiml jsem si, že se mu bezděčně svírají a rozvírají
ruce.
„Vím, že na ni měl číslo,“ řekl a kývl na Asu, aby mu dal další pivo. „Když
se Phil vrátil do studia po cestě do New Yorku a řekl nám, že budeme mít
nového šéfa nebo spíš šéfku, nikdo z nás nevěděl, co si o tom myslet. Ale pak
se Cora objevila a bylo jasné, že potřebuje někoho, kdo by ji chránil. Byla
drobounká a hubená jako lunt. Chci říct, že byla stejně drobná, jako je teď,
ale nejspíš pořádně nejedla a nespala a to na ní bylo vidět. A taky byla tichá
a uzavřená do sebe.
Snažili jsme se s ní žertovat, trochu ji z toho dostat, ale moc se nám to
nedařilo. Měla prostě zlomené srdce. Něco takového jsem ještě neviděl.
Nebylo to jen, že by byla smutná, protože dostala kopačky…, ona z toho
málem umírala.“ Dlouze vydechl a pomalu zakroutil hlavou.
„Rowdy vždycky říkal, že si to tak vzala, protože její otec byl pořád pryč,
takže Jimmyho brala jako jedinou stálou veličinu ve svém životě. Nevím,
jestli to tak bylo, ale stoprocentně vím, že ji ten parchant těžce ranil. Když
jsem ji viděl, měl jsem chuť stáhnout z něj zaživa kůži a nechat ho užírat
zevnitř červenými mravenci. Tohle by žádný muž holce, která ho miluje,
neměl udělat, ani kdyby k ní už nic necítil.“
Sevřel se mi žaludek a dělalo se mi z toho zle.
„A co ji z toho dostalo?“ zeptal jsem se. „Co ji udrželo při životě?“
Trpce se usmál a vsál do úst kroužek ve rtu. „V podstatě to, že se zabil
Remy.“
„Cože?“ vytřeštil jsem na něj oči.
„Potom, co Remy zemřel, jsem začal blbnout a ona se rozhodla, že mě
zachrání. Soustředila se na mě a na mou krizi tak, že se zapomněla obírat
sama sebou. A tak se to s ní den ode dne zlepšovalo. Tenkrát jsem na tom byl
opravdu špatně a to, že jsem se z toho jakž takž dostal, byla zásluha Cory.
Jenom jí. Ona je víc než starší sestra, je můj hlas rozumu.“
Vybuchl jsem smíchem. „Zvonilka?“
„Samozřejmě že Zvonilka. Ale Zvonilka, která tě svým ostrým jazykem
dokáže pěkně zprdnout a vrátit tě k rozumu pouhým pohledem. Nedopusť,
aby ji ten chlap znovu dostal do své moci. V
každém případě je to špatná zpráva.“
Oba jsme zmlkli a hrací automat přešel od Rolling Stones ke Clash. Vrátil
jsem se za bar, abych
pomohl Asovi, a hlavně abych zaměstnal ruce.
„Líbí se ti tady, Rome?“ zeptal se potom Rule. „Zůstáváš tu proto, abys na
všechno dohlédl, nebo jen nevíš, co jiného bys dělal?“
„Tak trochu kvůli obojímu,“ odpověděl jsem po chvíli uvažování. „Ano, líbí
se mi tady; mám rád hosty, zvlášť ty, co sem chodí pořád. A taky se mi líbí,
že to dělám pro sebe, že nad sebou nemám žádného šéfa a že jsem tenhle
podnik dal do pořádku já sám. Ale na druhou stranu musím přiznat, že nevím,
co bych měl dělat se vším tím výcvikem, který jsem absolvoval. Zatím mi to
vyhovuje a nic víc nechci.“
„V každém případě jsem hrozně rád, že ses vrátil živý a zdravý. To je
nejdůležitější. A řeknu ti, žes mi chyběl – a nejen mně, nám všem, i když jsi
taky dokázal být pěkně nesnesitelnej. Vážně ani nevíš, jak jsem potřeboval
mít tě tady, moct ti zavolat a vědět, že se na tebe můžu spolehnout, i když jsi
na mě nasranej.“
Tohle jsem potřeboval slyšet – to, že mě můj bratr pořád potřebuje. Jistě,
měl Shaw, která se o něj starala, a už taky dospěl natolik, že se dokázal
spousty špatných věcí vyvarovat. Ale pořád potřeboval vědět, že se na mě
může spolehnout – že ve mně má kamaráda, který ho sleduje a který v něm
vždycky viděl někoho, kdo si žije podle svého a řídí se svými zásadami, a
neodsuzoval ho za to. To byla nová definice mého vztahu s bratrem, s níž
jsem neměl problém.
A o to jsem se snažil i ve vztahu k rodičům. Začínal jsem si uvědomovat, že
stačí, abych byl Rome, nic víc ani nic míň.
„Mně taky chyběla tvá pankáčská zatvrzelost,“ řekl jsem. „A upřímně lituju,
že mi trvalo tak dlouho, než jsem se přestal zabývat sám sebou a rozhlédl se
kolem sebe.“
Přikývl, dopil pivo a odešel domů ke své dívce. Byl to přinejmenším
zajímavý večer a po trochu záhadném Torchově varování jsem zůstal s Asou
až do zavírací hodiny. Chtěl jsem se přesvědčit, že všichni odjedou z
parkoviště v pořádku a že se nikdo kolem nepotuluje. Asa odcházel ne s
jednou, ale hned se dvěma pěknými studentkami. Ten mladík měl přímo
božské nadání balit holky. S něčím takovým jsem se ještě nesetkal a možná
bych cítil i závist, kdybych se nevracel domů, kde na mě čekal můj sexy
skřítek, abychom spolu stoprocentně skončili v posteli.
Když jsem se vrátil do viktoriánské čtvrti, Nashův mohutný dodge tam nebyl,
ale na obvyklém místě stál Cořin cooper. Už mě přestávalo bavit neustálé
střídání bytů, v nichž trávíme společnou noc. Chtěl jsem, abychom měli jedno
místo k životu, které bychom mohli považovat za své. Ale po tom, co mi dnes
večer Rule prozradil, jak to s Corou a jejím bývalým bylo, jsem si začal
klást otázku, jestli za její neochotou ke kompromisu ohledně lokality, kde
bychom si mohli najmout nový byt, není něco víc. Vzal jsem si z ledničky
pivo a myslel jsem, že se osprchuju a zalezu do postele vedle ní, ale když
jsem otevřel dveře svého pokoje, čekalo mě překvapení v podobě rozsvícené
lampičky na nočním stolku a prázdné postele. Postavil jsem pivo na zem,
sundal si boty a stáhl si tričko.
Napadlo mě, že se Cora možná necítí dobře. Zatím měla štěstí a nemusela se
vypořádávat s ranními nevolnostmi. Byla jen hodně unavená a naštěstí mě
uprostřed noci nežádala, abych jí
přinesl okurky nebo zmrzlinu, a tak jsem předpokládal, že i další průběh
jejího těhotenství bude bez problémů. Zaklepal jsem tedy na dveře koupelny
a zavolal na ni.
„Jsi v pořádku, skřítku?“
Knoflík se pod mou rukou lehce otočil a já jsem vstoupil dovnitř. Byla nahá,
celé tělo pokryté tetováním a vyzdobené kamínky, dívala se do zrcadla
zavěšeného nad umývadlem a kousala se do rtu. Blond vlasy jí na hlavě
trčely na všechny strany, jak vstala z postele. Vypadala perfektně.
Všechno na ní bylo absolutně perfektní. Opřel jsem se zvednutýma rukama o
rám dveří a díval se, jak se ona dívá na mě. Její pohled pomalu klouzal přes
mou hruď a přes břicho a zastavil se na kalhotách, jak to ráda dělala. Musel
jsem mít na paměti, abych vždycky, když přijdu domů, si svlékl tričko…, to ji
vždycky dostalo.
„Podívej se,“ řekla a otočila se ke mně. Myslel jsem, že chce, abych se
podíval na cosi jiného než na její ňadra a delikátní klín, ale byl jsem muž a
ona byla nahá, takže měla smůlu.
„Na co?“ zeptal jsem se, i když jsem měl spíš chuť vzít ji a odnést do
postele. Chtěl jsem olízat všechny ty její drahé kamínky, jimiž měla
vyzdobená žebra, a pak sledovat jazykem linii obrazce s liliemi, který se jí
táhl po celém boku až nahoru.
„Na naše dítě,“ odpověděla a položila si obě dlaně na sotva patrnou oblinu
na břichu. Byla tak štíhlá, že i při nepatrném zvětšení břicha vypadala
zaoblenější než den předtím. Byla prostě tak rozkošná s těma velkýma očima,
že jsem na ní mohl oči nechat. „Usnula jsem už před pár hodinami a obrátila
se na břicho, když mě tohle probudilo. Nikdy v životě jsem neměla břicho a
teď ho mám a v něm je malinkatý človíček. To je neuvěřitelné.“ Řekla to
téměř s posvátným úžasem a já bych tuhle chvíli nevyměnil za nic na světě.
Pustil jsem se dveří a vkročil dovnitř. Zastavil jsem se před ní a tak, jak
jsem se nad ní tyčil, jsem se na ni dál díval a ona se dívala na mě. Klesl jsem
před ní na kolena. Zhluboka se nadechla a vzduch pomalu vypouštěla. Položil
jsem jí ruce na boky a přitáhl si ji k sobě tak, že jsem mohl přitisknout rty na
jemnou kůži hned nad pupkem. Zaslechl jsem, že tiše vzdechla a vjela mi
prsty do vlasů, zatímco já jsem jí zaťal prsty do boků.
„To dítě jsem tam vložil já, Coro. Kdykoliv o tom budeš chtít mluvit,
kdykoliv budeš nad tím chtít žasnout, poděl se o to se mnou.“
Tiše se zasmála a sklonila hlavu, až se dotkla tváří mé hlavy.
„To víš že jo, Rome.“
Stiskl jsem ji na znamení, že to myslím vážně. A když už jsem před ní klečel,
usoudil jsem, že bych toho mohl využít, a vstrčil špičku jazyka do jejího
pupku. Ucítil jsem, že se zachvěla.
„Miluju tě, skřítku. A miluju tohle maličké dítě. Chápeš, kam jsem s tím vším
dospěl?“ Nepatrně přikývla, ale protože jsem pokračoval jazykem dolů, už
nebyla schopná cokoliv říct. Lehce jsem vdechl do její štěrbinky, která už
byla vlhká a připravená pro mě. „Vím, Coro, že ještě nejsme na stejné
stránce, ale pro tuhle chvíli mi stačí, že čteme stejnou knihu. Jednou tu svou
stránku musíš obrátit, chápeš mě?“
Prsty v mých vlasech mi sevřely hlavu a já jsem věděl, že na tomhle světě
není nikdo jiný, před
kým bych byl ochotný padnout na kolena. Navíc před touhle dívkou s
měnlivýma očima a se vší její upovídaností jsem k tomu byl připravený,
nejen kdykoliv mě o to požádá, ale i sám ze své vůle.
„Chápu, Rome,“ řekla a já jsem jí věřil. Měla mě, jakýmkoliv způsobem mě
chtěla mít, a já jsem byl víc než šťastný, že jí mohu vyhovět, když už je nahá
a připravená pro mě.
===hoypjKv2drYalEVwQJ+G3ACIV2oNzFMBfLMbwav9S1juMI8zTkKOh
7yIjFVfSHtd
Patnáctá kapitola
Cora
„Proč jednoduše nepřipustíš, že jsi změnila názor a nechceš hledat ten dům
dřív, než naše dítě začne chodit?“ zeptal se popuzeně a ani jsem se mu
nedivila. To dopoledne jsme se stihli zajet podívat na tři domy, ale na
žádném jsme se neshodli. Nedařilo se mi Romovi vysvětlit, že o tom, jak by
měl vypadat ideální dům, v němž bychom žili a vychovávali naše dítě, mám
svou představu. V dětství jsem se musela stěhovat od jedněch příbuzných k
druhým, protože otec byl pořád pryč, a tak jsem věděla přesně, co chci, a
nehodlala jsem z toho slevit, ani když na mě Rome vrčel jako medvěd.
Nebyla to jen otázka toho, abychom našli nějaký dům, ale abychom získali
domov a začali v něm žít jako rodina, navíc já jsem se musela zcela zbavit
strachu, který mě od toho stále držel zpátky.
„Buď trpělivý, Rome. Jednou něco najdeme, uvidíš. Ostatně ten poslední
dům měl garáž jen pro jedno auto a oba víme, že nechceš nechávat stát
harleye na ulici.“
Jenom zahučel a dál se mračil. Byla jsem ráda, že už má konečně pickup
zpátky ze servisu, protože mě v mém stavu nechtěl vozit za sebou na motorce,
a dostávat ho do cooperu bylo jako trhat mu zuby. Nakonec jsem byla ráda,
že to neskončilo hádkou, než mě vysadil u studia.
„Zrovna teď ho nechám na ulici,“ zabručel.
„Ale budeš si na to v jednom kuse stěžovat, a to ještě nezačalo sněžit.“
Věděl, že mám pravdu, a tak jen znovu zahučel a bubnoval dlouhými prsty na
volant. Pozorovala jsem, že se mnou poslední dobou nemá trpělivost.
Neprojevoval ji navenek, ale všimla jsem si, že se ho vždycky dotklo, když
mi řekl, že mě miluje, a já jsem mu neodpověděla stejně. Prostě jsem
nemohla, i když jsem chtěla. Byla jsem si jistá, že ho vlastně miluju víc, než
jsem kdy milovala někoho jiného, ale říct mu to… Prostě mi to nešlo. A když
jsem toho muže, válečného hrdinu, viděla na kolenou před sebou,
připraveného dát mi, cokoliv budu chtít, bylo mi jasné, že se přes to musím
dostat. Zbavit se toho strachu a uvědomit si, že Rome Archer mě nikdy
nepodvede, jako to udělal Jimmy. Nemohla jsem mu říct, že ho miluju, ale
věděla jsem, že mu můžu dát najevo, co k němu cítím. Proto jsem ho před
časem požádala, jestli by mi na pár dní nepůjčil své vojenské identifikační
známky.
Změnila jsem téma, protože mě to dohadování o novém domu unavovalo, i
když jsem si pokaždé, když byl nabručený, pomyslela, jak je sexy.
„Tak co, půjčíš mi ty známky, nebo ne?“ zeptala jsem se.
„Nechápu, k čemu je potřebuješ.“
Překvapilo mě, že je nenosí, když byly tak dlouho součástí jeho uniformy.
Myslela jsem, že když
si udržuje vojenský sestřih vlasů a chodí denně cvičit, jak byl zvyklý v
armádě, mohl by nosit i ty známky. Navíc by to vypadalo sexy, kdyby se mu
houpaly na krku. Možná bych mu mohla říct, aby je někdy nosil kvůli mně.
„To je tajemství,“ odpověděla jsem. „Slibuju ti, že je neztratím a budu se k
nim chovat se vší úctou. Přestaň být kapitán Morous kvůli tomu, že jsme se
neshodli na tom domě, a půjč mi je.“
Snažila jsem se mluvit téměř škádlivě, ale nemohla jsem se zbavit jisté
melancholie.
Vrhl na mě pohled koutkem oka a zastavil před studiem. Viděla jsem, že v
čekárně už je několik nedočkavých zákazníků. Nash, který stál venku a kouřil,
nám mávl na pozdrav.
„Jsou v krabičce v zásuvce na spodní prádlo. Klidně si je vezmi, až zase
budeš u mě. Jenom je tam zase potom vrať.“
Zahiňala jsem se a naklonila se k němu, abych ho mohla políbit. Nikdy mě
neodmítl, ani když ze mě právě nebyl moc šťastný. Byl to každým coulem
dobrý obr, třebaže bych se mu to neodvážila říct do očí.
„A na co ty máš zásuvku na spodní prádlo, když žádné nenosíš?“ zeptala
jsem se ho.
Pokrčil rameny a vrátil mi polibek.
„Správně. Takže budu muset mít nějaké místo, kde bych tohle všechno měl.
Proto spodní prádlo nenosím.“
„Bože, ty jsi hrozný,“ povzdechla jsem, otevřela dveře a vystoupila na
chodník. Chtěla jsem mu fouknout polibek a za jeho špatnou náladu mu možná
ukázat prostředník, ale protože jsem v autě nechala taštičku a on byl tak
laskav, že vystoupil a přinesl mi ji, rozhodla jsem se ho políbit pořádně.
Zaslechla jsem, že se Nash mému výstupu zasmál, zatímco Rome zaúpěl a
chytil mě za zadek. Jenže potom se za mnou ozval hlas, o němž jsem si
nemyslela, že ho ještě někdy uslyším.
„Coro.“
Romova paže se kolem mě bezděčně sevřela a postřehla jsem, že se Nash
odlepil od proskleného průčelí studia a zamířil k nám. Otočila jsem se a
ocitla se tváří v tvář svému nejhoršímu životnímu omylu, poslednímu
člověku, kterého bych tady čekala a chtěla ho tu vidět. Rome mě pořád držel,
ale naštěstí zatím nic neřekl. Přesto jsem cítila, jak je napjatý a připravený
na cokoliv. Jimmy k nám váhavě popošel.
Roky, po které jsem ho neviděla, k němu byly laskavé. Už nebyl tak hubený a
zjevně zesílil. Taky se mu na pažích a krku kroutilo mnohem víc
vytetovaných obrazců, než jak jsem si vybavovala, a vypadal s nimi dobře.
Pískově světlé vlasy měl umně rozcuchané a na nich perfektní kostkovanou
čepičku podobnou židovské jarmulce. Byl prostě ztělesnění brooklynské
představy o lamači dívčích srdcí a já jsem si s nelibostí uvědomila, že v jeho
tmavě modrých očích vidím opravdovou lítost.
„Co tady děláš, Jimmy?“ dostala jsem ze sebe.
„Neodpovědělas mi ani na jeden mail a tvůj otec mi odmítl dát tvé číslo.
Jenom jsem chtěl…“
Odmlčel se a teprve teď jsem si uvědomila, že se vlastně nedívá na mě, ale
zírá na Roma.
Zhluboka povzdechl a pokrčil rameny. „Prostě jsem tě chtěl vidět. Nějak to
mezi námi uzavřít a
říct ti, jak moc lituju, že jsem se k tobě tak zachoval. Vím, že je to trochu
pozdní lítost, ale prostě jsem to musel udělat. Teprve teď mi došlo, jaké
chyby jsem se vůči tobě dopustil.“
Jestliže Rome předtím ztuhl, teď jsem cítila, že se za mnou proměnil v sochu.
Vymanila jsem se z jeho sevření a popošla ke svému bývalému. Krev, která
se mi nahrnula do hlavy, mě ohlušila a zářící světlo mé minulosti, jež mi
zíralo do tváře, oslepilo. Myslím, že Nash něco řekl a Rome na mě zavolal,
ale já jsem viděla jen Jimmyho a cítila pouze to, že se mu chci za všechno,
co mi udělal, pomstít.
Vedena starým hněvem a ponížením jsem se rozmáchla a vší silou ho udeřila
do břicha. Dlužila jsem mu to, ale ani potom jsem se necítila o nic líp. Ve
skutečnosti ve mně všechny pocity zrady a bolesti ustoupily jednoduše proto,
že se mi najednou zdály bezvýznamné v porovnání s tím, jak směšná mi
připadla jeho představa, že chci slyšet, co mi přišel říct. Pořád jsem byla
hněvem bez sebe, ale kvůli něčemu jinému. Hekl a zlomil se v pase. Měla
jsem chuť udeřit ho ještě přes tvář, ale to už byl u mě Nash, strhl mě zpátky a
předal mě spokojeně se usmívajícímu Romovi.
Ten mě chytil za ruce a držel mě. Možná bych měla být bez sebe radostí z
toho, že jsem unikla životu s někým takovým, jako je Jimmy, ale když jsem si
uvědomila, co všechno způsobil, jak negativně ovlivnil mou schopnost zcela
se oddat muži, jehož jsem teď považovala za svůj život, znovu se ve mně
vzedmula nová vlna zuřivosti.
„Jdi do prdele, Jimmy! Žádné omluvy od tebe nechci. Nechci od tebe nic.
Dostal jsi, co sis zasloužil. A cestu sem sis mohl ušetřit, jen tady marníš
čas.“
Rome souhlasně zahučel a přejel mi rukou po paži, aby mě uklidnil.
Potřebovala jsem to.
Uvědomila jsem si, že se celá chvěju, a nejvíc mě přivádělo k zuřivosti, že
na mě Jimmy dokázal i teď takhle působit. Omlouvat se za to, že mi zlomil
srdce, bylo směšné, jako by nějaká slova mohla vrátit čas a odčinit škodu,
kterou udělal. Jako by mohla vyřešit mé dilema, v němž jsem se ocitla s
Romem.
„Vlastně si zasloužíš mnohem víc, ale vzhledem k jejímu stavu jí už
nedovolím, aby ti ještě přidala,“ řekl Rome.
Bylo vidět, že Jimmy zpozorněl a pohled mu sklouzl k mému břichu. Pořád se
nezdálo nijak velké, ale v každém případě zaoblenější, než bylo u mě
normální, a po Romových slovech mu tedy muselo být jasné, že jsem těhotná.
„Takže jsi zbouchnutá?“ zeptal se a podíval se na Nashe. Kdyby mě Rome
nedržel, vrhla bych se na něj znovu.
Nash se začal smát, až se zalykal, a ukázal palcem na Roma.
„Nedívej se na mě, fešáku, ale na toho, co ji drží,“ řekl, když se uklidnil.
Teprve teď Jimmy pochopil, co znamená Romův ochranářský postoj za mnou,
a vytřeštil oči.
Znovu se podíval na mě a na mé břicho a pak zpátky na výhrůžný výraz na
Romově tváři. To, že kvůli Nashově vizáži automaticky pokládal za otce
mého dítěte jeho, mě znovu dohnalo k zuřivosti. Proč jsem si nikdy
neuvědomila, jak povrchní a vůbec nemožný byl už tehdy, když jsem do něj
byla zamilovaná? Znechuceně jsem zakroutila hlavou.
„Vážně, Coro?“ zíral na mě, jako by tomu nemohl uvěřit. „Co se ti, panebože,
stalo? To bych do tebe nikdy neřekl. Vždycky jsi byla fajn a pro každou
legraci. Kdybys byla jako dřív, tak bys mi odpustila a mohli bychom si někde
sednout, dát si pivo a ze staré známosti se spolu fajn pobavit. Přece jsi do mě
byla zamilovaná.“
Panebože, ten parchant měl drzost! Jak jsem někdy mohla vidět v někom tak
stupidním svého ideálního muže? Bylo mi jasné, jak to myslí. Kdybych byla
jako dřív, tedy pořád do něj totálně zblblá, nebyl by pro něj problém dostat
mě do postele a vyléčit si své zraněné ego. Tak tohle v žádném případě!
„Co se mi stalo? Ty ses mi stal, Jimmy! A ještě máš tu drzost mluvit o tom,
že jsem do tebe byla zamilovaná? Navíc kvůli tobě nemůžu milovat někoho
jiného! Kde je tvoje omluva za tohle?“
Zaslechla jsem, že Rome za mnou ostře sykl. Věděla jsem, že bych se měla
zarazit, že takhle bych mohla zničit něco, na čem záleží, ale ve své zuřivosti
jsem uvízla v začarovaném kruhu minulosti a budoucnosti, hněvu a výčitek
svědomí a už jsem nemohla zpátky.
„Coro,“ začal znovu Jimmy. Třel si zátylek a zíral na špičky bot. „Byli jsme
mladí. Já jsem byl nezralý. Nechtěl jsem ti tak ublížit. Byla jsi první dívka,
do které jsem se zamiloval. Opravdu bychom si nemohli někde sednout, dát
si kávu a usmířit se? Já toho vážně lituju.“
„Ne, Jimmy. Nejsem povinná tvou omluvu přijmout, i kdybys toho desetkrát
litoval. Škoda že jsi kvůli tomu vážil takovou dálku, ale ode mě se ničeho
nedočkáš. Já ti nic nedlužím a nikdy jsem nedlužila. Kdybys nebyl tak
hloupý, poznal bys, že jsem ti nabízela všechno, co jsem měla. Jenže tys to
zahodil jako nějakou veteš. Už nikdy znovu, Jimmy. Na to zapomeň. Už to
nikdy neudělám.“ Ztěžka jsem dýchala a hruď se mi dmula. „To, cos mi
udělal, mě vedlo k tomu, že pořád hledám dokonalost, kterou nikdy nenajdu.
Zničil jsi mou představu o šťastném životě až do smrti.“
Viděla jsem, že se při těch slovech zachvěl, zatímco mně přinesla úlevu. Ale
pocit zadostiučinění trval jen krátce a zmizel, když mě to, co jsem právě
řekla, udeřilo přímo do hrudi. Uvědomila jsem si to příliš pozdě a už to
nešlo vzít zpět. Podívala jsem se na Roma. Jeho modré oči ztratily lesk a
výraz tváře byl tvrdý jako kámen.
Pět let jsem čekala, abych tohle mohla vmést Jimmymu do tváře. Jenže teď,
když můj hněv začal opadávat, mi začalo být jasné, že slova, která jsem
vyhrkla bez uvážení v slepém hněvu, zasáhla špatný cíl.
Rome mi znovu a znovu nabízel ze sebe všechno – a já jsem se pořád držela
zpátky. Nikdy jsem mu nedokázala jasně říct, proč tak váhám dát mu své
srdce, a teď jsem to všechno vyklopila před tím posledním, kdo si zasloužil
nějaký ohled. Jimmy možná zničil mou schopnost upřímně nabídnout lásku,
ale za svůj podíl na strachu dát Romovi ze sebe vše, jsem byla zodpovědná
jen já sama. Věděla jsem, že jsme si vzájemně předurčeni, a to, že jsem se
držela zpátky, padalo zcela na má zbabělá ramena.
„Coro…,“ začal znovu Jimmy, ale už neměl šanci k tomu cokoliv dodat,
protože Romova trpělivost byla vyčerpaná. Odstrčil mě, vyrazil dopředu a
chytil Jimmyho za límec jeho
supermoderní košile s perleťovými patenty. Jimmy zalapal po dechu a oči mu
málem vylezly z důlků. Zaslechla jsem, že se Nash zasmál.
„Nepleť se do toho, Nashville,“ vyhrkla jsem v obavě, aby se nepokusil
Roma zadržet.
„Ani mě to nenapadlo, Zvonilko. Nechám ho, ať se porve s medvědem.
Zaslouží si to.“
„Řekla ti, že s tebou skončila, takže jestli chceš pokračovat v diskusi, musíš
ji vést se mnou,“
vyjel Rome na Jimmyho. „Už jsi s ní promarnil dost času. Teď s ní žiju já a
nedovolím, abys zase všechno zkurvil a zkoušel na ní ty svoje svinský
způsoby.“ Stále ho držel pod krkem, a když jsem viděla, jak jím třese jako
hadrovým panákem, musela jsem potlačit úšklebek. „Nosí dítě, moje dítě a já
ji miluju,“ řval na něj Rome. „Nemáš nejmenší důvod obviňovat ji, že ona
může za tvoje raněné city a ukřivděné ego. Kdybys nebyl od začátku hajzl,
neskončil bys tak, jak jsi skončil. Je ti to jasný?“
I když byl Rome vždycky svým způsobem nebezpečný, napružený a
připravený kdykoliv jednat a udělat, co je třeba, takového jsem ho ještě
neznala. Musela jsem si přiznat, že mě vzrušilo takhle ho vidět, a
nepřekvapilo mě, že se Jimmy nezmohl na sebemenší odpor. Ostatně
pochybovala jsem, že by se proti hrozbě a síle, jakou teď představoval
Rome, vůbec někdo na něco zmohl. A tak jen přikývl a Rome ho prudce
odstrčil. Jimmy se zapotácel, a když se zastavil, znovu se podíval na mě.
„Vím, že to už nemá smysl, ale teď teprve chápu, jak jsem ti ublížil,“ řekl.
„Zasloužila sis něco lepšího.“
„Ano, zasloužila. A taky jsem to našla. Sbohem, Jimmy.“
Všichni tři jsme se dívali, jak odchází – já s pocitem, že jsem si něco
důležitého ujasnila, Nash se zjevným pobavením, a když jsem se podívala na
Roma, viděla jsem v jeho očích všechno, čeho jsem se bála, že mu má
neuvážená slova mohou způsobit. Byl v nich hněv, ale navíc ještě bolest, a
ani jedno jsem mu nemohla vyčítat. Chtěla jsem natáhnout ruku a dotknout se
ho, abych se aspoň pokusila uhasit požár, který jsem nechtěně způsobila.
Jenže ty safírové oči po mně blýskly a daly mi jasně poznat, jaký hněv v nich
plane. Svaly měl napjaté a jeho výraz ztvrdl ještě víc.
Ustoupila jsem od něj a on udělal totéž. Nikdy bych si nemyslela, že mezi
námi dojde k něčemu takovému.
„Co to bylo, Coro?“ zamumlal přes zaťaté zuby. „Ano, věděl jsem, že celou
tu dobu, cos mi nebyla schopná říct, že mě miluješ, a vymýšlelas důvody,
abychom se neshodli na našem novém domě, že celou tu dobu bojuješ s tím,
co v tobě zanechal ten idiot, když tě podvedl. Ale myslel jsem, že tě nechám,
že ti dám čas, abys našla svou cestu ke mně. Jenže právě teď jsi tomu
idiotovi řekla, že kvůli němu nebudeš moct nikdy milovat nikoho jiného.
Slyšel jsem to naprosto jasně.“
Natáhla jsem k němu roztřesenou ruku, ale on ode mě ustoupil o další krok.
Cítila jsem, že taky Nash vedle mě couvl. Panebože, tohle se nemělo stát!
„Rome,“ pokusila jsem se ho uklidnit. Snažila jsem se konečně dostat ke
slovu a říct mu, že to pochopil špatně, ale nedovolil mi to. Zdálo se, že mě
zcela opustila schopnost výřečnosti, v níž
jsem vždycky vynikala. Kdybych mu na jeho vyznání lásky dokázala říct, že i
já ho miluju, nikdy by tak jako teď nereagoval. Samozřejmě že jsem ho
milovala, jenom jsem měla strach.
„Uklidni se, člověče,“ ozval se Nash. „Viděls, že ji ten idiot zahnal do kouta.
Je těhotná. Vydýchej se a přejde tě to.“
„Já vím, že je těhotná, Nashi, něco jsem kolem toho dělal,“ odsekl. „Ale
nemůžeš ode mě chtít všechno,“ obrátil se znovu ke mně. „Pomyslela jsi, jak
může být mně, když od tebe dostávám na oplátku jen to, v čem nevidíš
riziko? Já nejsem Jimmy. Já tě nezklamu jako on a myslím, že jsem ti to
mnohokrát dokázal. Jestli mě nemůžeš milovat kvůli tomu, co ti ten parchant
udělal před pěti lety, kdo z nás je tedy ze hry venku?“
Kromě hněvu jsem v jeho hlase slyšela zvuky, jako by mu srdce vyskakovalo
z hrudi. A to všechno způsobil můj strach a moje váhavost. Za to jsem mohla
dávat vinu jen sama sobě. Ale ať jsem se snažila jak snažila, slova, po nichž
tak toužil a potřeboval je, jsem ze sebe vypravit nedokázala. Opravdu jsem
ho milovala, ale tohle nebyl způsob, jak jsem se mu to chystala říct, až se k
tomu odhodlám. Nikdy by mi neuvěřil. Byl by přesvědčený, že jsem to jen
tak plácla, abych zabránila téhle scéně.
Dveře pickupu bouchly a těžký vůz vyrazil se zaskřípěním pneumatik a
zaburácením motoru pryč. Ještě že tady nebyl na motorce, pomyslela jsem si.
Nash mě objal kolem pasu a přitiskl si mou hlavu k hrudi.
„On se uklidní, Zvonilko, uvidíš. To, že se tady s ním setkal, byl pro něj
stejný šok jako pro tebe.“
„Ale měl pravdu. Měla jsem mu říct dávno, co k němu cítím, ale nedokázala
jsem to. Měla jsem strach, že kdybych mu vyznala lásku a pak nám to nešlo
dohromady, už bych se z toho nevzpamatovala. Vždycky říkal, že vnáším do
jeho světa barvu, ale to samé dělá on pro mě.
Jestli to, co jsem cítila k Jimmymu, bylo béžové, pak můj vztah k Romovi je
sada pastelek. On je pro mě dokonalý, Nashi.“
Jen tiše zaklel a otočil se, abychom mohli zamířit do studia.
„Když mají dva lidé k sobě takový vztah jako vy, určitě to vyřeší,“ řekl.
„Stejně jako své krize vyřešili Rule a Shaw nebo Jet a Ayden. Všechno zase
bude dobré, Zvonilko. Ale příště si musíš dát pozor na koho míříš, abys
nesestřelila nesprávný cíl.“
Normálně bych se tomu zasmála, ale zdálo se mi, že všechno, co jsem měla,
teď víří v mraku hněvu a spravedlivého rozhořčení, který za sebou zanechal
Rome. Musí se to vyřešit, jiná možnost není. On je pro mě jediná volba,
kterou mám. Teď se musím přestat zabývat sama sebou a konečně mu to říct.
Má pravdu: žádala jsem od něj všechno a on mi to bez jakýchkoliv otázek
dal. Chtěl ode mě jen jediné: abych mu řekla, že ho miluju. A já jsem to pro
něj nedokázala udělat. Prostě jsem zklamala, jeho i sebe. Navíc mě
popuzovalo, že pokaždé, když jsme se o něčem dohadovali, dařilo se mu mít
poslední slovo. To mi šlo vážně na nervy.
„Nic klukům ve studiu neříkej, Nashi. Slib mi to. Ale chci, abych si mohla
být jistá, že ten slib dodržíš. Můžeš jim říct o Jimmym, protože spolu drbete
jako šestnáctileté holky, ale Roma z toho vynech. Tohle si musím vyřešit
sama.“
A vyřešit to musím, protože pro mě a pro mé dítě jiná možnost neexistuje,
pomyslela jsem si.
Když jsme vešli dovnitř, všichni samozřejmě chtěli vědět, co se děje.
Nechala jsem Nashe, aby jim něco řekl, a sama jsem požádala Rula, jestli
bych s ním mohla mluvit.
Následoval mě tedy do zadní místnosti. Tvářil se zmateně, ale na nic se
neptal a čekal, co ze mě vyleze.
„To byl Jimmy,“ řekla jsem.
„Jo, pochopil jsem. Zdá se, že mu Rome jasně řekl, aby tě nechal na pokoji.“
„Tak nějak. A stejně jasně řekl mně, abych si vyřešila svůj problém, nebo
zůstanu sama.“
Myslela jsem, že se na něj Rule rozzuří, ale zůstal klidný. Jenom přimhouřil
světlé oči a díval se na mě. Začala jsem nervózně točit s plugy v uších. Cítila
jsem se jako brouk pod mikroskopem.
„Co je? Přestaň se na mě takhle dívat.“
„Jak takhle?“
„Jako bys mě odsuzoval. Vždycky jsem to byla já, kdo za tebou stál a
zastával se tě, takže s tím přestaň.“
„On tě miluje, Coro. To není legrace. Nikdy předtím se kvůli někomu, kdo
není z naší rodiny, tak neangažoval.“
„Já vím, já vím. Snažím se se sebou něco udělat, ale jde to pomalu a ztěžka.
Nechci být bez něho.“
„A miluješ ho vůbec, Zvonilko? Protože pokud ne, musíš to rozseknout teď, i
kdyby ho to mělo zabít. To mu udělat nemůžeš, abys ho klamala.“
„Rule.“ Povzdechla jsem a začala před ním přecházet sem a tam. „Chtěla
jsem někoho dokonalého. Myslela jsem, že tím získám jistotu, abych zase
nedopadla jako s Jimmym. Jenže jediným výsledkem bylo, že mě to odtrhlo
od skutečného života a vyvolalo ve mně strach projevit své city skvělému
muži. Myslela jsem, že mu to ukážu jinak, jako to vidím já na něm – že to na
mě prostě pozná. Zkrátka jsem to totálně posrala a teď nevím, jestli mi
dovolí, abych se to pokusila napravit.“
Dala jsem se do pláče. Rule zaklel, objal mě a stiskl tak, že mi málem zlámal
žebra.
„Všechno se dá napravit,“ utěšoval mě. „Stejně reagoval, když nám Shaw
řekla o Remym. A když jsem k tomu přidal já své idiotské rozhořčení, kterým
jsem ho vlastně podpořil, už v tom zůstal.
Teď se z toho pomalu dostává a já vím, jak moc tě potřebuje, Coro. Všechno
bude zase v pořádku. Chce to odvahu a vydržet a všichni víme, že obojí
máš.“
„Vždycky jsem si myslela, že dokážu být pěkně tvrdá, ale tvůj bratr ze mě
udělal velkou kouli cukrové vaty.“
„To udělal z nás všech.“
Trochu jsem se upravila, abych se mohla vrátit do přijímací místnosti.
„Chtěla bych, abys mi navrhl novou kérku. To je vlastně důvod, proč jsem tě
vytáhla sem dozadu, ne abych ti fňukala na rameni jako malá holka.“
Zvedl obočí ozdobené kroužky a přejel po mě pohledem. „Takže další
květinky?“
„Ne,“ zavrtěla jsem hlavou a vysvětlila mu, co bych si představovala.
Udělalo mi radost, když jsem viděla, jak se mu rozšířily oči a trochu
námrazy, která v nich byla vždycky, se rozpustilo.
„Bude mi ctí,“ řekl obřadně. „Jenom mi dej vědět, kdy budeš připravená.“
Naklonila jsem hlavu na stranu a zamrkala na něj. „Nejdřív musím přimět
tvého bráchu, aby mi odpustil.“
„Odpustí, neměj strach.“
„To vy chlapi říkáte vždycky. Ale doufám, že máš pravdu.“
===hoypjKv2drYalEVwQJ+G3ACIV2oNzFMBfLMbwav9S1juMI8zTkKOh
7yIjFVfSHtd
Šestnáctá kapitola
Rome
Všichni v baru okamžitě poznali, že ten den udělají líp, když se ode mě
budou držet dál. Věděl jsem, že moje reakce na Cořina slova byla přehnaná –
stejně jako bylo přehnané mé chování u rodičů potom, co nám Shaw
prozradila, jako to bylo s Remym –, ale v tu chvíli jsem se nedokázal
ovládnout. Měl jsem pocit, jako by se všechno, k čemu jsem s Corou dospěl,
před mýma očima rozpadávalo v prach. I když jsem si uvědomoval, že nad
sebou ztrácím kontrolu, byl jsem tak vzteklý, tak vytočený svým zraněným
egem a pocitem, že přicházím o něco nenahraditelného, že jsem nevěděl, jak
to zastavit.
Znovu a znovu jsem si říkal, že se na tom domě nemusíme shodnout a je
naprosto normální, že na to máme každý jiný názor. Jenže když to na mě
sedlo, viděl jsem i v tom projev strachu, který v ní zanechal Jimmy. Chápal
jsem její obavy a omlouval je tím, že jsem pro ni pořád ještě nestálý a
nespolehlivý. O to víc jsem se snažil pustit ji do svých problémů, se všemi
temnými vzpomínkami a mučivými sny, a přesvědčit ji, že s tím něco dělám a
daří se mi to. Když jsem viděl, jak se se svým bývalým bez uvažování a bez
cirátů vypořádala jako s někým, s kým není třeba ztrácet slovo, bylo mi
jasné, že teď už nemá zeď výmluv, za kterou by se mohla skrývat.
Proto jsem pochopil skutečný důvod, proč ke mně necítí to, co já k ní, až ve
chvíli, kdy mu řekla, že kvůli němu není schopná milovat nikoho. Věděl jsem,
že se přede mnou zcela neotvírá, a chápal jsem její strach, ale cítil jsem se
bezmocný a vřel ve mně hněv při pomyšlení, že mě přiměla, abych před ní
otevřel své tajné komnaty a nechal vyvřít všechno nejhorší, co ve mně je,
zatímco ona své tajné komnaty držela dál zavřené a nepouštěla mě do nich.
To jsem považoval za nefér a zdálo se mi nemožné, abychom tímhle
způsobem spolu mohli pokračovat.
I když jsem měl sto chutí vzít láhev vodky, zavřít se s ní v zadní místnosti a
utopit své trápení v alkoholu, včas jsem si uvědomil, že tím bych nic
nespravil, a tak jsem se snažil jakkoli zaměstnávat a nevyvolávat zbytečné
konflikty. Asa mě celou dobu bedlivě sledoval a vycházel mi vstříc.
Nechápal jsem, proč si všichni myslí, že je to člověk s pochybným
charakterem, protože zatím neudělal nic, za co bych si na něj měl stěžovat,
naopak kdykoliv byl ochotný pomoct mi nebo se za mě postavit. V tomto
ohledu jsem ho dokonce mohl považovat za přítele, takže když jsem dostal v
deset večer od Cory esemesku, v níž mi sdělovala, že je na parkovišti a chce
se mnou mluvit, i když bylo v baru plno, jenom jsem na Asu kývl. Plný
podnik v pátek večer bylo něco, na co jsem teď mohl být pyšný, ale já jsem
byl tak vyvedený z míry jistou nevypočitatelnou blondýnou, že jsem to ani
nevzal na vědomí.
Bylo mi jasné, proč nechce jít dovnitř. Měla strach, že bych mohl udělat
scénu nebo že bych byl
neústupný a všichni by viděli, že se mezi námi něco děje. Ostatně poskytl
jsem jí k tomu dobrý důvod a za to jsem měl chuť nakopat sám sobě do
zadku. Neměla zapotřebí krčit se na parkovišti, jako by něco provedla.
Kdyby ke mně cítila totéž co já k ní a dala mi to vědět, byl jsem připravený
okamžitě s tím nedorozuměním skončit a jít dál. Jedno jsem se však od ní
mohl učit: že není na škodu odmítat, co se nabízí, a trpělivě čekat na něco
lepšího, co si podle vás zasloužíte. Chtěl jsem ji, přál jsem si žít s ní a s
jejím dítětem, ale bylo třeba, aby stejně tak chtěla ona mě, jinak to nemělo
smysl.
Jasně zelené auto stálo vedle mého pickupu. Jakmile Cora uviděla, že jdu k
ní, vystoupila a vykročila mi naproti. Chystal jsem se jí říct, abychom šli
dovnitř, že ji Darcy udělá něco malého k jídlu, zatímco spolu budeme mluvit.
K tomu jsem se však už nedostal, protože jsem zaslechl burácení výfuků
harleye, a všechny moje instinkty přešly do bojové pohotovosti. Ještě jsem
stačil postřehnout, že se Cora otočila, aby zjistila, co se stalo, ale pak už…
Zdálo se mi, že se čas zpomalil, jak se to děje, když se zpoza horizontu
vynořuje nebezpečí a zkáza, a tak jsem udělal to, na co jsem byl vycvičený.
Věděl jsem, jak zní výstřely, a stejně tak jsem věděl, že nesmím propadnout
panice. Nebylo to poprvé, co jsem se ocitl pod palbou, ale teď jsem se musel
bát o někoho, koho miluju, neboť jsem tušil, že palba je určená jemu. To
způsobilo, že jsem jednal tak rychle, jako ještě nikdy v životě.
Vyrazil jsem přes parkoviště, jako bych měl pod nohama horkou lávu.
Doběhl jsem k ní těsně předtím, než mě zasáhla první kulka. Cosi mi škublo
hlavou dozadu a vzápětí jsem ucítil, že se mi po krku valí krev. Stačil jsem
postřehnout, že na mě Cora zírá vytřeštěnýma očima, ale nebyl čas jí cokoli
říkat. Měla štěstí, že představovala tak malý cíl, protože další výstřel ji také
minul, stejně jako třetí, protože to už jsem ji strhl na zem pod sebe. Kdykoliv
jsem se v minulosti ocitl v palbě, vždy jsem měl na sobě neprůstřelnou vestu,
která náraz kule ztlumí. Průstřel nechráněné části těla člověk cítí, jako by ho
šlehl satan ocasem po holé kůži. Rána po kuli, která mě zasáhla teď, pálila
jako čert a v chladném večerním vzduchu jsem okamžitě ucítil měděný pach
prve.
Panebože, té bylo! Uvědomil jsem si, že stéká po mně na Coru a na chodník
pod ní. Jak jsem mohl zapomenout na toho prokletého bikera, který se mi
zřejmě chtěl za každou cenu pomstít!
Neměl jsem připustit, aby se Cora ocitla na tomhle parkovišti sama.
Měl jsem ji celou pod sebou. Cítil jsem, jak se chvěje, a slyšel, že opakuje
mé jméno. Doufal jsem, že jsem ji nestrhl na zem příliš tvrdě a neublížil jí,
ale teď jsem s tím nemohl nic dělat.
Možná bych se měl zvednout a nedrtit ji svou váhou, ale ani ruce, ani nohy
mě neposlouchaly.
Dusil jsem se, krvácel jsem a celé tělo mě bolelo. Přesto jsem pořád vnímal,
že se na mě Cora dívá v šoku a hrůze, ale živá. Tak plná života a barev, a na
tom jediném záleželo.
„Coro…“ Chtěl jsem jí říct, že toho lituju. Že bych ji nikdy neopustil, nikdy
za žádnou cenu, ale nešlo to. Kaluž krve se pod námi zvětšovala. Na několika
místech na těle mě pálil oheň. Myslím, že Cora znovu a znovu křičela mé
jméno, a zdálo se mi, že Asa volá o pomoc. Nejasně jsem si uvědomoval, že
se mě můj malý skřítek křečovitě drží. V tu chvíli jsem si byl naprosto jistý,
že mě Cora každou chvíli uvidí umírat. Ale ještě než mi všechno zahalila
tma, zaslechl jsem, jak mi
znovu a znovu říká, že mě miluje.
„Ty zřejmě musíš být pořád hrdina.“
Řekl to žertovným tonem, ale bylo to už tak dávno, co jsem ho naposledy
viděl, a tak jsem se zmohl jen na to, že jsem na něj šokovaný zíral.
„To jsi ty, Remy?“
„A kdo jiný? Dostal ses do pěkné bryndy, co?“
Pokusil jsem se zavrtět hlavou a taky natáhnout ruku a dotknout se ho, ale
pořád jsem nedokázal víc než na něj jenom civět, zatímco on přede mnou
přecházel sem a tam s rukama vraženýma do kapes bezvadně vyžehlených
kalhot. Vypadal dobře, mnohem líp, než bych si představoval, že může
vypadat někdo, kdo je už pět let mrtvý.
„Vypadáš dobře, brácho,“ řekl jsem konečně.
Usmál se. Byl to úplně jiný úsměv než Rulův a cítil jsem, že se mi rozbušilo
srdce. Bože, jak moc mi chyběl!
„Já jsem vždycky vypadal dobře, Rome,“ řekl. „Musíme si vážně
pohovořit, bratře.“
„O čem?“
„O tobě.“
„O mně? A o čem, Remy?“
„Ty si vážně myslíš, že jsem nevěděl, že mě máš rád? A že jsi na mě byl
hrdý?“
Zdálo se mi, jak by mě do míst, kde mám srdce, zasáhl blesk.
„Měl jsem ti to říct,“odpověděl jsem.„A neměl jsem tě žádat, abys na ně
dohlížel. To bylo sobecké.“
„Ach, Rome.“ Znělo to jako povzdech, ale nebyl jsem si jistý, co bude
následovat ani jak je to míněno, takže to možná bylo jen poslední
vydechnutí, které mu uniklo z již nefungujících plic.
„Vždycky jsem byl tak hrdý, když jsi mě žádal, abych dával pozor na Rula a
na Shaw. Znamenalo to, že mi důvěřuješ a jsi přesvědčený, že jsem schopný
plnit v naší rodině stejnou úlohu jako ty.
Znamenalo to pro mě víc, než si dovedeš představit.“
Chvíli jsem počkal, abych jeho slova nechal doznít, a pak jsem zaslechl, že
se zasmál. Znělo to spokojeně a nebyla v tom ani stopa výčitky.
„Ta dívka, za kterou ses teď obětoval a chytil za ni tři kulky, to je ta pravá
pro tebe,“
pokračoval. Nebyla to otázka, takže jsem necítil nutnost odpovědět. „Ty
nevěříš, že tě miluje?“
zeptal se. „Nevěříš, že právě teď je zoufalá a má o tebe hrozný strach? Tak
věř aspoň mně, když ti říkám, že je to pravda, a ne proto, že by to dítě
musela vychovávat sama, kdyby ses z toho nedostal. Bojí se o tebe. Její
srdce je kvůli tobě sevřené strachem.“
Chtěl jsem se zamračit, ale uvědomil jsem si, že mě svaly v obličeji
neposlouchají.
„Vždyť mi to nikdy neřekla.“
„Ale copak ty to nevíš, Rome? Měl bys to vědět, stejně jako já jsem věděl,
že jsi mě měl rád, aniž bys mi to řekl. Když člověk někoho miluje, nemusí
mu to vždycky vysloveně říkat. Shaw milovala Rula od samého začátku, a
nikdy mu o tom neřekla jediné slovo. Kdyby se obtěžoval na ni pohlédnout,
viděl by, že to z ní vyzařuje jako světlo z majáku. Totéž se dá říct o tom
tvém malém třeštidle. Je to na ní vidět, jako by to měla na sobě napsané,
Rome, jenom musíš překonat strach, její i svůj, abys to uviděl.“
Tohle mě pálilo v samém středu hrudi. Věděl jsem dobře, co je strach.
Strach z neznámého, z toho, že nejsem dost dobrý nebo že nemám co
nabídnout. Doufal jsem, že ho dobře skrývám, ale ani na vteřinu jsem
nepomyslel, že by se mohla i Cora skrývat za clonu strachu. Formovala
nás
zkušenost; to, jak jsme si ji osvojili, nás formuje, jací budeme.
„Měl jsem to poznat.“
„Máš dost času to napravit.“
„Myslíš?“
Znovu se zasmál a já jsem měl pocit, že mě obklopilo zvláštní teplo.
„Někdo tě musí vyvést z omylu. A já vím, že to dokážu. Láska není nikdy
dokonalá, bratře.
Láska je, když se člověk smíří s nedostatky toho druhého.“
„Setkal jsem se s Landou,“ řekl jsem.
Opět se ozval ten zvuk, snad povzdech nebo něco jiného.
„On mě naučil všechno, co vím o bezvýhradné lásce, Rome. Zasloužil si
něco lepšího než mé tajemství. Vlastně všichni jste si to zasloužili. To, kdo
jsme, se neustále mění. Brzy budeš otcem, manželem a pak strýcem a
později, jak bude život plynout, se staneš dědečkem. To, kdo jsi, nikdy
nezůstává stejné. Tomu se říká život.“
Cítil jsem, že kdybych mohl ovládat své tělo, sevřel bych bratra v objetí a
nikdy bych ho nepustil. Ale takhle – všechno ve mně začalo žhnout jako
peklo a oči barvy mrazu se ztrácely v mlze a vzdalovaly se.
„A ještě něco, Rome.“ Snažil jsem se na něj soustředit, ale bylo stále těžší
a těžší zůstat tam, kde jsem byl. Cítil jsem, že mě bolest mučí k nesnesení, a
chtělo se mi křičet. „Remy je úžasné jméno pro malého chlapce nebo
děvčátko. To jen tak na okraj,“dodal.
Spíš jsem ho už jen cítil, než viděl mizet. To teplo a radost, že byl můj
bratr, odvanulo pryč a já jsem spadl zpátky do těla, které trpělo v ohni
bolesti a bylo zaplavené krví tam, kde žádná krev být neměla.
===hoypjKv2drYalEVwQJ+G3ACIV2oNzFMBfLMbwav9S1juMI8zTkKOh
7yIjFVfSHtd
Sedmnáctá kapitola
Cora
Dopadla jsem na zem a vzápětí mě k tvrdému asfaltu přimáčkla celá váha
Romova těla. Víc jsem si nevybavovala. Stalo se to tak náhle. V jednu chvíli
jsem ještě seděla v autě a snažila se vymyslet, jak nejlépe se z té šlamastiky
mezi námi dostat a všechno urovnat, ale jen o několik vteřin později jsem se
v naprosto bdělém stavu ocitla uprostřed jedné z Romových nočních můr.
Předtím jsem mu odeslala esemesku se zprávou, že jsem na parkovišti před
barem, a pak už jsem se zatajeným dechem čekala, jestli mi odpoví. Tím, že
jsem mluvila víc, než jsem měla, jsem způsobila bolest člověku, kterého
jsem nikdy nechtěla ranit, a teď jsem to potřebovala dát do pořádku. Za
každou cenu. I kdyby mi neodpověděl, byla jsem odhodlaná jít do baru a
přinutit ho, aby se mnou mluvil. Naštěstí to nebylo třeba, protože ani ne za
minutu se v zadním vchodu objevila silueta jeho nezaměnitelné postavy a
zamířila k místu, kde jsem parkovala. Byla jsem nervózní, ale ještě víc jsem
byla plná smutku a lítosti. Nikdy jsem neměla připustit, aby mě Jimmyho
zrada tak zasáhla a abych celé té nešťastné záležitosti využívala jako
výmluvy, proč nemohu Roma pustit do svého srdce.
Právě jsem obešla přední kapotu cooperu a mířila Romovi naproti, když se
náhle ozvalo tak hlučné burácení motoru, jako by to bylo přímo za mnou.
Lekla jsem se a chtěla se otočit, abych zjistila, co to je, ale než jsem to
stačila udělat, strhl mě Rome k zemi a pak už mě ohlušilo opakované pop-
pop-pop. Znělo to, jako by těsně vedle mě vybuchovaly petardy. Žuchla jsem
na zem a přitiskla se k Romovi. Modré oči měl vytřeštěné a v nich smršť
paniky a strachu.
„Rome?“ Neodpověděl mi, ale ani se nehýbal a do jeho trička, které jsem
svírala v rukou, vsakovalo cosi teplého a mokrého.
Rty se mu pohybovaly, jako by chtěl něco říct. Možná jen vydechl mé jméno,
ale žádný zvuk mu z úst nevyšel. Ucítila jsem, že mi něco teplého káplo na
tvář. Světlo v očích se mu chvělo, jako když dohasíná plamen, a pak už na
mně jen bezvládně ležel a já jsem zůstala zcela uvězněná pod ním. Všude
byla krev a pod námi se z ní začala tvořit loužička. Nemohla jsem se dostat
ke svému telefonu a vlastně jsem se nemohla ani pohnout. Uvědomila jsem si,
že i když se na mě zlobil za to, že jsem ho neuváženými slovy ranila, a teď
leží v bezvědomí, přesto mě a mé dítě chrání.
„Rome!“ Teď už jsem vykřikla a zoufale se k němu tiskla. „Otevři oči! No
tak, Rome!“
Znovu a znovu jsem na něj křičela, ale on se nehýbal a nevnímal mě. Určitě
jsme tak leželi jen chvíli, ale mně se to zdálo jako celá věčnost. Konečně se
nad Romovým tělem objevila blonďatá hlava a ozval se Asův hlas. Řekl, že
už zavolal policii i záchranku. Tři hosté z baru ze mě museli
Roma odtáhnout, i když jsem se ho křečovitě držela a nechtěla se ho pustit.
Plakala jsem a na rukou jsem měla tolik jeho krve, že jsem se ho nedokázala
držet pevně, a tak mě muži z baru přece jen zvedli, aby mohli Romovi
poskytnout první pomoc a pokusit se zastavit krvácení z ran.
Mám dojem, že mě Asa objal kolem třesoucích se ramen. Snažil se mi říkat,
že všechno bude v pořádku, ale já jsem věděla, že to není pravda. Přes slzy a
krev, rozmazanou na obličeji, jsem viděla, že Rome má oči pořád zavřené a
jeho mohutná hruď se nehýbe. Blesklo mi hlavou, že mi umírá před očima a
že už nebudu mít šanci říct mu, že ho miluju. Bože, jak jsem to mohla
připustit!
Vytrhla jsem se Asovi a rozběhla se zpátky k hloučku mužů, kteří se skláněli
nad Romem. Na krku měl děsivou ránu, z níž se neustále valila na zem krev.
Aniž jsem se starala, že si o hrubý asfalt rozedřu sukni, klesla jsem na kolena
a vzala mu hlavu do dlaní.
„Rome, prosím tě, otevři oči!“ opakovala jsem zoufale. „Prosím tě, Rome! Já
tě tak moc miluju a potřebuju tě. Prosím tě, Rome!“ Vzlykala jsem a možná
mi ani nebylo pořádně rozumět.
Odněkud z dálky se konečně ozvalo houkání záchranky, ale bylo to pořád
hrozně daleko.
„Miluju tě, Rome, miluju tě, miluju tě,“ opakovala jsem pořád dokola a
snažila se probrat ho tím k životu. Protože to byla pravda. Celou dobu, co
jsem ho znala, jsem měla strach nabídnout mu své srdce, neboť jsem si
nebyla jistá, co by s ním mohl udělat, ale to nebylo nic proti hrůze, která mi
teď svírala hrdlo. Možná mu to už nikdy nebudu moct říct. Vždycky byl
hrdina, avšak v tuhle chvíli jsem ho za to skoro stejně nenáviděla jako
milovala. Kdyby nebyl tak dokonalý, tak čestný, tak oddaný mně a našemu
dítěti, neležel by na zemi v kaluži krve. Bylo to tak zoufale špatné z mnoha
různých důvodů.
„Rome, přece mi nesmíš zlomit srdce ještě ty,“ prosila jsem v pláči. „Bez
tebe bych to už nepřekonala.“ Nevím, jak dlouho to trvalo, ale konečně se
objevila policie a záchranka. A znovu se mě snažili od něj odtáhnout.
Sklonila jsem se k němu a přitiskla ústa na jeho rty, a když jsem ucítila, jak
jsou studené, rozplakala jsem se ještě křečovitěji.
Přesto jsem ho líbala, chutnala sůl vlastních slz a kovovou chuť jeho krve a
znovu a znovu mu šeptala, že ho miluju. Nakonec jsem se však musela poddat
a nechat se odtáhnout paramedičkou ze záchranářského týmu. Ale ani potom
jsem nemohla odtrhnout pohled od Romovy mrtvolně bledé tváře a jeho
hrudi, která se stále nehýbala.
„My už se o něj postaráme, drahoušku,“ řekla mi paramedička.
„A dostane se z toho?“ zeptala jsem se a podívala se jí do očí.
„Uděláme všechno, co budeme moct. Ale budeme vás muset vzít s sebou. Ten
blonďák řekl, že jste těhotná a mohla jste utrpět zranění. Musejí vás
prohlédnout.“
„To není třeba,“ zavrtěla jsem vehementně hlavou. „Jenom se věnujte jemu.“
Chtěla něco namítnout, ale v tu chvíli se ozval vzdech, Romovy modré oči se
na okamžik otevřely, víčka se zachvěla a pak se zase zavřela.
„Coro…,“ vydralo se mu sotva slyšitelně z úst, ale stačilo to, abych znovu
začala volat jeho jméno. To už ho záchranáři přenesli na nosítka a okamžitě
naložili do sanitky.
Neřekli ani slovo, když jsem nastoupila do vozu i já. Za žádnou cenu jsem ho
nemínila opustit, dokud nebudu mít jistotu, že je z nejhoršího venku. Stále
ještě krvácel, ale zdravotníci už ho začali obvazovat.
Žena, která se mi předtím věnovala, teď měla plné ruce práce – nejdřív mu
zavedla infuzi a pak mu rozstříhala oblečení, aby se dostala ke všem ranám a
mohla zastavit krvácení. Pořád k Romovi mluvila a říkala, že musí bojovat a
že mě a mé dítě nesmí opustit. Taky zmínila cosi o střelci a o motorkářích,
ale to všechno jsem sotva vnímala. Zoufale jsem si přála, aby Rome otevřel
oči a podíval se na mě. Paramedička mi řekla, abych ho držela za ruku a
dávala mu vědět, že jsem s ním. A znovu mi vypovědělo službu to, v čem
jsem vždycky vynikala – řeč.
Nedokázala jsem nic jiného než upřeně na Roma hledět a plakat. Byl celý
můj svět, byl všechno, co jsem si přála, a věděla jsem, že se mé srdce
promění v kámen, jestli už nebudu mít příležitost mu to říct.
Paramedička náhle zaklela a začala něco rychle hledat. Ostrý tón jejího hlasu
mě probral z mlhy zoufalství. Řekla mi, že bych měla Roma přesvědčit, aby
zůstal s námi, protože můj tvrdohlavý voják ji neposlouchá. Stiskla jsem mu
ruku, naklonila se nad ním a políbila ho na jizvu na čele.
Opět jsem ho prosila, aby otevřel oči, a říkala mu, že svou úlohu splnil, že
mě a naše dítě zachránil, ale teď musí bojovat za sebe. Znovu a znovu jsem
se ho snažila stáhnout zpátky od té hranice mezi životem a smrtí, od toho
zrádného okraje, na kterém balancoval, a zoufale jsem doufala, že ho tak
udržím, aby zůstal se mnou. Pochybovala jsem, jestli to může pomoct, ale
když záchranka zastavila na parkovišti před nemocnicí, uviděla jsem, že
Romovy oči se opět otevřely. Vypadal hrozně a člověk nemusel být lékař
nebo zdravotník, aby mu bylo jasné, že ztratil příliš mnoho krve. Ale jeho oči
byly jasné a dívaly se na mě, a tak jsem se ze všech sil snažila ubezpečovat
ho o své lásce, pokud by mě viděl naposledy a slova, která jsem mu říkala,
by měla být poslední. Přesto jsem si nedovedla představit, že by se Rome
Archer znovu ztratil z mého života, aniž jsem ho přesvědčila, že ho opravdu
miluju a potřebuju ho.
===hoypjKv2drYalEVwQJ+G3ACIV2oNzFMBfLMbwav9S1juMI8zTkKOh
7yIjFVfSHtd
Osmnáctá kapitola
Rome
„Vida, tady máme ty dětsky modré oči. Vydržte, už jsme skoro v nemocnici.“
Neznal jsem ten hlas ani dívku, která to řekla. Skláněla se nade mnou a
dělalo mi problém sledovat ji. Všude jsem cítil bolest a nemohl jsem dýchat.
Snažil jsem se nadechnout, ale nedařilo se mi to. Nejasně jsem si
uvědomoval, že mi nad hlavou houká siréna a zní hlas z vysílačky. Necítil
jsem nic jiného než palčivou bolest po celém těle.
„Máte nějaké hodně mocné přátele,“ pokračoval hlas. „Toho, co po vás
střílel, už mají. Myslím, že mu došlo, co by mu Sons of Sorrow udělali, až se
dozvědí, že po vás střílel. Tak se radši přihlásil na policii sám. Idiot. Zřejmě
neví, kolik Sons si právě teď kroutí trest.“
Stále kolem mě něco dělala, ale pusa se jí nezastavila. Bylo mi jedno, co je
nebo bude s tím, kdo po mně střílel. Chtěl jsem vědět, co je s Corou. Bál
jsem se, jestli některá z kulek, které zasáhly mě, nezranila i ji. A stejně tak
jsem měl strach, zda jsem ji nestrhl na zem příliš tvrdě a neublížil dítěti.
Tyhle myšlenky se mi znovu a znovu vracely a nemohl jsem se jich zbavit. A
taky bolesti.
Pálilo mě celé tělo, nemohl jsem se nadechnout a byl jsem unavený. Hrozně
unavený. A cítil jsem, že něco z palčivosti toho ohně, který se mi rozlézá po
kůži, se začíná otupovat.
„Hrome, vojáku, tohle ne, to mi nedělejte!“ vyhrkla žena, jako by se dělo
něco nedobrého.
Zdálo se mi, že jsem zaslechl cosi dalšího, jako kdyby někdo zanaříkal nebo
zakňučelo raněné zvíře, ale nemohl jsem otočit hlavu, dokonce ani pootočit
oči, abych se podíval, co to bylo.
Vlastně jsem vůbec nedokázal oči otevřít, i když jsem chtěl. Něco mi sevřelo
ruce a stisklo mi je.
Překvapilo mě, že jsem to při tom ohni, který mě spaloval zevnitř, vůbec
cítil. „Přece jste se nevrátil z války, abyste se tady nechal odrovnat nějakým
grázlem?“ pokračovala. „Musíte bojovat. Máte do toho vsazeno příliš moc,
abyste to vzdal. Bojujte.“
Ta žena své práci opravdu rozuměla. Kdybych se nenacházel na pokraji
smrti, mohl jsem ji obdivovat mnohem víc. Samozřejmě jsem neměl tušení,
jestli ví, co bych mohl ztratit – svou dívku, své dítě, svoji budoucnost a svou
rodinu, když jsem konečně, doslova za pět minut dvanáct, začal chápat, že
jsem jí hoden. To všechno bylo nedocenitelné, jenže já jsem byl tak hrozně
unavený, abych bojoval. Mnohem snazší bylo zavřít oči a poddat se bolesti a
ohni.
„Do prdele, on odchází!“ ozval se hlas někoho cizího a všechno kolem mě
začalo znovu mizet.
Slyšel jsem, že na mě Remy křičí, abych přestal být idiot. Cítil jsem, že se
mé srdce zpomaluje, že mě bolest začíná stahovat pod hladinu a žár ohně se
mění v mrazivý chlad. „Drahoušku, měla byste přesvědčit svého muže, aby
zůstal s námi, protože mě neposlouchá.“
Něco mě píchlo do boku a pak do paže, cizí hlas zmizel a místo něj se ozval
ten, který jsem
hledal po celou dobu.
„Rome.“ Znělo to, jako kdyby plakala, ale já jsem nemohl otevřít oči, abych
se o tom přesvědčil.
„No tak, kapitáne Morousi, podívej se na mě.“ Říkala to tak zoufale a s
takovým strachem a mě k nesnesení štvalo, že nemůžu udělat nic, aby se cítila
lépe. Chtěl jsem se na ni podívat, ale nešlo to. Moje víčka byla tak těžká.
Ucítil jsem, že mě po tváři a potom po čele pohladila měkká ruka. Její prsty
přejely po jizvě nad obočím. „Když se na mě nedíváš, Rome, nemůžu ti ani
poděkovat, že jsi mi zachránil život. Zachránil jsi nás oba, mě i dítě, a teď
musím zachránit já tebe. No tak, Rome, přece nás teď nemůžeš opustit. Musíš
se probrat, abych ti mohla říct, jak moc tě miluju.“
Nikdy jsem ji nechtěl opustit, ani když jsem na ni byl naštvaný a choval se
jako idiot. Za to, že mi ruply nervy jako nějakému vzteklounovi, jsem se chtěl
omluvit. Ujistit ji, že kdyby to už dál nešlo a musel jsem to vzdát, moje
poslední slova k ní by byla o lásce a o tom, jak pro mě byla důležitá, když
mě přivedla zpátky k sobě. Chtěl jsem jí říct, že v mých očích měla vždycky
nejblíž k dokonalosti, o jaké jsem kdy mohl snít. Jenže nic z toho jsem
nedokázal. Moje oči se odmítaly otevřít, moje ruce a nohy odmítaly
poslouchat, nemohl jsem dýchat, a navíc se mi zdálo, že se vznáším v
prostoru, v němž není nic.
Na tvář mi sklouzlo něco teplého a mokrého. Myslel jsem, že je to jen další
krev, ale pak toho bylo víc a zaslechl jsem, že Cora tiše pláče. Nechtěl jsem,
aby byla smutná, aby se pro cokoliv trápila. Chtěl jsem, aby byla šťastná a
nic jí nehrozilo a aby věděla, že ji miluju. Stálo mě to všechny síly, které mi
zbývaly, každý ždibec odhodlání bojovat, který jsem měl, ale přece jen se mi
podařilo oči otevřít a podívat se na ni. A když jsem ji uviděl, zasáhla mě
bolest jako tvrdá rána tak, že jsem se zajíkl a do očí mi vstoupily slzy. Nikdy
jsem nic podobného nepocítil. Klesal jsem, topil se v bolesti a dusil se
nedostatkem vzduchu.
Její slzící oči byly vodnatě modré a hnědé. Plakala a vlasy měla potřísněné
čímsi růžovým, co nemohlo být nic jiného než moje krev. Byla bledá jako
duch a ruce, jimiž se dotýkala mé tváře, se jí třásly. Naše pohledy se setkaly
a ústa se jí roztáhla do rozechvělého úsměvu.
„Buď zase jako dřív,“ řekla. „Prosím tě, Rome. Musíš se z toho dostat. Já tě
tak moc miluju, Rome.“ Prosila mě, přemlouvala, ale já jsem nemohl udělat
nic, abych ji uklidnil.
Sanitka zastavila a cizí hlas se ozval znovu.
„Jsme tady. Musíme ho odvézt rovnou na sál.“
Místo Cořiných zvláštních očí jsem uviděl oči někoho jiného. Chtělo se mi
křičet. Cítil jsem, že mě někam vezou, ale já jsem chtěl vidět svou dívku. Na
chvíli se nade mnou objevila temná obloha a pak už jsem viděl jen bílý strop
a umělá světla. Neviděl jsem však Coru, to jediné, co jsem chtěl vidět.
„Přece jsem vám radila, abyste se od těch zlých motorkářů držel dál,“ řekla
hezká sestra s šedýma očima, která se teď skláněla nad mým lůžkem. Ta už
mi byla povědomější, ale pořád to nebyla ona, koho jsem chtěl vidět. „Na
operačním sále jsou už nachystaní, jen ho musíme připravit.“
Chtělo se mi vykřiknout, že chci svou dívku, abych jí řekl, že budu v
pořádku, ale znovu mě vezli a pak už jsem necítil žádný oheň ani led,
zahalila mě tma a nebylo nic.
„Rome Archere, jestli se okamžitě neprobereš, abych ti mohla říct, že tě
miluju, přísahám, že dám našemu dítěti nějaké směšné jméno, jako třeba
Narcis,“ ozvalo se nade mnou.
Už jsem zase mohl dýchat. Bolelo to, hrozně to bolelo, ale zdálo se, že mé
plíce opravdu nadechují a vydechují vzduch samy. Pootevřel jsem oči, ale
raději jsem je měl nechat zavřené, protože při pohledu do světla nad Corou
se mi zatočila hlava a zvedl žaludek. Snažil jsem se jí odpovědět, ale zase to
nešlo, protože jsem měl něco v ústech, a tak jsem na ni mohl jen hledět.
Vlastně jsem z ní viděl jen změť rozmazaných barev, které se pohybovaly, a
nedařilo se mi je zaostřit.
Pořád ještě plakala, nebo možná už zase, ale byl jsem stoprocentně
přesvědčený, že mi někdy předtím řekla, že mě miluje, a tak na tom
nezáleželo. Cítil jsem, že mi drží ruku, ale pak se vedle ní objevila rusovlasá
sestra a kontrolovala jakýsi přístroj, který pípal někde nad mou hlavou.
„Řeknu vám, pane Archere, že máte víc životů než kočka,“ prohlásila. „V
každém případě jste se musel narodit na šťastné planetě. Té krve, co jste
ztratil, a přežil jste – to se jen tak nevidí.
Říkala jsem vaší přítelkyni, aby šla a nakoupila si tolik losů do loterie, kolik
jen může.“
Věděl jsem, že mám štěstí, ale s tím, že jsem přežil střelbu jednoho
zatraceného cvoka, to nemělo nic společného. Mým štěstím byla žena, která
mě držela za ruku a dívala se na mě jako na zázrak. Sestra se obrátila ke
Coře a položila jí ruku na rameno.
„Už se probral,“ řekla zrzka. „Teď byste se měla začít starat o sebe a o dítě.
To nejhorší má za sebou. Nemůžeme ho odpojit od umělé ventilace, dokud
nebudeme vědět, že se funkce plic stabilizovala. Takže s ním nějakou dobu
nebudete moct mluvit. Běžte domů a odpočiňte si. Tady je v dobrých rukou.
Navíc je už v čekárně spousta dalších, kteří ho chtějí vidět. Věřte, že
nezůstane sám.“
Viděl jsem, že Cora zamrkala. Vypadala hrozně… Vlastně vypadala skvěle a
řekla mi, že mě miluje. Aspoň se mi zdálo, že to řekla, a už to stačilo, i kdyby
to bylo jen účinkem prášků na utišení bolesti, které mi určitě dávali. Usmála
se na hezkou sestru, pak se sklonila ke mně a políbila mě na spánek.
„Ale on je můj,“ řekla a mně se podařilo sotva pohnout prsty pod stiskem,
kterým mi svírala ruku.
Sestra jí odpověděla laskavým úsměvem. Byla opravdu moc hezká a zdálo
se, že laskavost z jejích šedých očí doslova vyzařuje. Cora rozpačitě
zamumlala její jméno a já jsem si pomyslel, že jméno Saint se k ní opravdu
hodí, protože byla obdařená neskutečnou trpělivostí.
„Já vím, moje milá, ale uvědomte si, že jemu ani vašemu dítěti neděláte
dobrou službu, když nedbáte na sebe. Už je to několik dní. To jsou dobré
zprávy. On vám nezachránil život proto, abyste se nám tady složila a skončila
na lůžku vedle něj. Věřte mi. Ne každá žena může říct, že ji její muž chránil
před střelbou vlastním tělem.“ Měl jsem dojem, že v jejích slovech zazněla
závist. „Jste stejný šťastlivec jako on. A teď běžte a dopřejte si odpočinek.
Já už se o vašeho
přítele postarám.“
Nemohl jsem souhlasit ani nesouhlasit, ale Cora byla stále nade mnou a
jediné, co jsem viděl, byly její různobarevné oči. To tyrkysově zelené zářilo
tak jasně, že jsem v něm viděl její srdce, zatímco hnědé bylo jako hřejivý
samet a v tom jsem viděl svou budoucnost jasně jako den.
Sklonila se nade mnou a políbila mě na přístroj na obličeji, který mi
pomáhal dýchat. Skoro jsem na tu věc začal žárlit. Přejela mi palcem po
obočí a usmála se na mě. Remy měl pravdu: důležité je, co kdo dělá. Musím
tomu věnovat víc pozornosti.
„Víš, Rome, hrozně mě štvalo, že jsi vždycky musel mít v každé naší hádce
poslední slovo. Ale tohle – panebože, tohle je nejhorší způsob, jak vyhrát
boj.“ Zasmál bych se, kdybych toho byl schopný. „Miluju tě. Chci, abys to
věděl. Uvědom si to, prosím. To, co jsem řekla Jimmymu… V
tu chvíli mě nenapadlo, že by se tě to mohlo dotknout. Bylo to neuvážené a
vlastně jsem se chovala stejně hloupě jako on. Milovala jsem tě od samého
počátku našeho vztahu, jenom jsem neměla dost odvahy to přiznat. Ty jsi
moje rodina, moje všechno, Rome. I to chci, abys věděl.“
Zajíkla se a oči jí znovu zaplavily slzy. A jediné, co jsem mohl dělat, bylo,
že jsem na ni zamrkal.
Věděl jsem to ještě dřív, než to řekla. Byl jsem jen typický tvrdohlavý
mezek, který není schopný vidět, co je zřejmé. Ještě jednou mě políbila na
čelo, řekla mi, že se vrátí, jakmile bude moct, a pak už zmizela. Musela být
vyčerpaná, protože moje dívka neměla ve zvyku podvolit se lehce.
Sestra byla zpátky. Chvíli si zapisovala údaje o mých životních funkcích, pak
na mě pohlédla a usmála se.
„Ta dívka, která s vámi přijela, to je tedy něco. V operačním týmu si tahali
slámku, kdo bude ji a vaši rodinu informovat. Myslím, že jim opravdu
nahnala strach.“
Zdálo se, že mluví o mé dívce.
„Dostal jste jednu kulku do krku, naštěstí jako zázrakem minula karotidu,
další vám přerazila žebro a způsobila deflaci plic a ta poslední zůstala vězet
ve stehně jen pár milimetrů od stehenní tepny. Takže jste jako ementál.
Říkám, je to zázrak, že jste přežil.“
Položila desky se záznamy na postel, zkřížila si ruce na hrudi a zvedla
směrem ke mně rezavé obočí.
„Snad si uvědomujete, že když jste jednou utekl hrobníkovi z lopaty, neměl
byste pokoušet osud podruhé. Pokud souhlasíte, budu sem pouštět členy
vašeho fanklubu jednoho po druhém.“
Nesouhlasil jsem, neboť jsem si nedovedl představit, že bych byl schopen
přečkat byť jen pět minut, během nichž by tady matka s otcem střídavě
plakali a proklínali mě za to, co jsem jim zase navařil. Byl jsem unavený a
oči se mi zavíraly, protože můj organismu se musel vypořádávat s příliš
velkou ztrátou krve a příliš velkými dávkami analgetik, takže jsem znovu
cítil, že se propadám do zapomnění. A když se mi později znovu podařilo
otevřít oči, musela už být hluboká noc. Světla byla zhasnutá a slyšel jsem
pouze tiché pípání přístroje, který monitoroval činnost mého srdce.
Ventilátor už byl pryč, ale stále jsem měl kolem sebe spoustu hadiček a
kromě očí jsem žádnou jinou částí těla nedokázal hýbat.
„To je dost, že ses probral, troubo. Musel jsem čekat týden, abych ti mohl
říct, jak jsem na tebe
nasranej.“
Zdálo se, že Rule je opravdu pořádně nasranej, ale taky bylo poznat, že ho to
pěkně vzalo.
Neměl jsem tušení, jak je možné, že je tady, když je noc, ale můj bratr nikdy
nepatřil k těm, kteří by si nechali od jiných diktovat, co mají nebo nemají
dělat.
„Je mi jasné, proč jsi to udělal, Rome,“ pokračoval. „Chápu, že jsi nemohl
dopustit, aby se Coře nebo dítěti něco stalo, ale proboha živého, zamyslel
ses nad tím, co by bylo se mnou, kdybych musel stát nad hrobem dalšího
bráchy?“ Hlas se mu zlomil a mně se hrozně chtělo říct mu, že je mi to líto, a
uklidnit ho. Ale znovu jediné, co jsem mohl udělat, bylo zamrkat na něj.
„Přísahám, že až se zase postavíš na nohy, nakopu ti prdel a ty ani necekneš.“
Zasmál bych se, kdybych mohl a neměl strach, že se přitom rozsypu.
„Ale musím ti říct, že Shaw a Ayden trvalo, než dostaly Coru od tebe, aby ji
mohly odvézt domů a umýt. Měl jsi ji vidět. Byla víc zakrvácená než ty.
Všichni měli starost, aby se nesesypala. Žádná ze sester se k ní nemohla ani
přiblížit, a kdybys umřel…“ Odmlčel se a musel si odkašlat. „Prostě kdybys
to nezvládl, Rome, nevím, co by s ní bylo. Doslova tě svou vůlí nutila, aby
ses z toho dostal, a všem nám bylo jasné, že nemáš jinou možnost. Ještě že jsi
bojovník, brácho. Děsil jsem se toho, že by mě do konce života mohla strašit
naštvaná těhotná ženská.“
To všechno bylo pěkné, ale pro mě bylo rozhodující, že mě ta ženská miluje.
Rule vstal a chvíli stál nade mnou. Světlé oči měl zarudlé a na bradě mu
vyrašilo několikadenní strniště. Vypadal hrozně. Chtěl jsem mu říct, že jsem
viděl Remyho a že teď už všechno chápu, ale ústa a jazyk mě pořád
neposlouchaly. Nakonec ke mně natáhl pěst a ťukl si se mnou klouby, na
kterých měl vytetované své jméno.
„Díky, brácho, že jsi neumřel,“ řekl.
I když jsem mu nemohl odpovídat, mluvil ke mně ještě asi hodinu. Řekl mi,
že Brite se objevil hned potom, co mě odvezli na operační sál. Dovedl jsem
si představit, že na něj Cora okamžitě vlétla. Moje malá krvežíznivá
semetrika netoužila po ničem jiném, než aby se mohla zákeřnému střelci
pomstít, a určitě zuřila, když se dozvěděla, že je v bezpečí pod ochranou
mužů zákona.
Naštěstí jí to Brite vymluvil. Také si vzal Rula stranou a ujistil ho, že bez
ohledu na to, na jak dlouho půjde ten hubený hajzlík do vězení, dostane, co
mu patří. Torch a jeho lidé se o to postarají. Byl jsem rád, že to takhle
dopadlo, protože jak jsem znal Rula, dalo se čekat, že by Coře její
pomstychtivost ještě schválil. Samozřejmě jsem byl rád, že jsem své dívce
zachránil život, když jsem chytil kulky určené jí, ale jestli jsem měl devět
životů, pak jsem už po tomhle vrcholném výkonu zřejmě všechny vyčerpal.
Rule mi taky řekl, že Shaw se ve dne v noci snaží udržet naši matku v
takovém psychickém stavu, aby neskončila v cvokhausu. To, že mě někdo
málem zastřelil, téměř zničilo všechny pozitivní změny, k nimž po
konzultacích u psychologa dospěla. Kluci ze studia zase střídavě bděli nad
Corou a snažili se ji přimět, aby nepřeceňovala své síly. Ne vždy se jim to
dařilo. I když jí říkali, že jsem z nejhoršího venku, nechtěla chodit domů,
dokonce málem vytrhla Nashovi kroužek z nosu a Rowdymu dala pěstí do
břicha, když se ji pokusili přinutit, aby odešla dřív, než
usoudila sama. Bylo to legrační, ale musel jsem si přiznat, že mě to potěšilo.
Rule mluvil a mluvil, až jsem přitom usnul, a když jsem se probudil, skláněl
se nade mnou lékař a pokládal mi spoustu otázek, na které jsem mohl
odpovídat pouze kývnutím nebo zavrtěním hlavy. Takhle jsme se shodli, že
jsem měl z pekla štěstí a že to byl zázrak, že jsem přežil. Hezká zrzka se na
mě chodila několikrát denně dívat, a když se jako punkrockový anděl
objevila Cora, zažíval jsem od svého okolí tolik pozornosti jako nikdy v
životě. Hrozně rád bych s Corou mluvil, ale pokaždé, když jsem se o to
pokusil, jsem začal kašlat a z poraněných plic mi vystřelovala bolest, jako
bych je měl plné žiletek nebo ostnatého drátu. Nemohl jsem jí říct ani to, že
bych pro ni rád chytil tisíce dalších kulek, kdybych si tím vysloužil, že se na
mě bude vždycky dívat tak jako teď. Přikládala mi na hruď kousky ledu a
dotýkala se všech míst na mém těle, na něž přes zábradlí lůžka dosáhla. A to
mi přinášelo větší úlevu od bolesti než všechny posilující roztoky, které do
mě zrzka dostávala pomocí infuzní láhve. Bylo toho hodně, co jsem chtěl
Coře říct, ale zatím jsem jí mohl jen napsat na papír s psací podložkou, že se
cítím dobře a hlavní je, že jsme oba v pořádku.
Odpoledne se objevily také Shaw a Ayden a snažily se Coru přimět, aby se
šla najíst.
Samozřejmě to odmítla, a tak si musely přivolat posily, a než jsem si stačil
uvědomit, co se děje, byl můj nemocniční pokoj plný lidí. Nejdřív přišli
společně Rule a Nash, krátce po nich Rowdy s Jetem, a jako by to nestačilo,
asi o čtvrt hodiny později se objevili mí rodiče a deset minut po nich Brite a
Asa. V místnosti nebylo k hnutí, ale všichni byli nesmírně rádi, když viděli,
že přestože s nimi nemůžu mluvit, jsem při vědomí a mimo nebezpečí života.
Bylo to celé jako oslava, jenom já jsem byl opět kapitán Morous, protože
jsem nemluvil.
Cora mě vzala za ruku a sklonila se ke mně, až jsme se dotýkali čely. Její oči
byly přímo nade mnou a já jsem v nich viděl všechny odpovědi na otázky o
tom, co mohu nebo nemohu ve své budoucnosti čekat. Napadlo mě, že bych
se do těch očí díval každý den a věděl bych, že veškerá rozhodnutí, jež kdy
udělám, abych ji učinil šťastnou a zajistil jí bezpečí, stojí za jakoukoliv oběť
nebo bolest, kterou bych kvůli tomu musel podstoupit.
Hovor v místnosti byl hlasitý a všiml jsem si, že jakmile rusovlasá sestra
uviděla Nashe, rychle odešla. Možná se jí nelíbily plameny na jeho hlavě,
ale to se mi nezdálo jako pravý důvod, proč se tak rychle ztratila, když ji jen
pozdravil. Kdybych mohl mluvit, zeptal bych se jí na to, až bychom byli
sami.
„Takže teď jsou tady všichni, kterých se to týká,“ řekl v jednu chvíli Rule,
naklonil se nad druhým okrajem nemocničního lůžka a podíval se na mě.
Uviděl jsem, že mu v očích cosi zablýsklo.
Panebože! Okamžitě mi bylo jasné, co tím míní. Přešel k Shaw, která stála
mezi Ayden a naší matkou, a padl před ní na kolena. V místnosti, v níž ještě
před chvílí všichni mluvili jeden přes druhého, nastalo ticho.
Shaw si přiložila rozechvělou ruku k ústům a matka užasle vzdechla.
„Nemám prsten,“ začal Rule, „a nemám ani připravenou žádnou řeč. Vím jen,
že tě miluju víc než samotný život, a chci, aby všichni, co tady jsou, věděli,
že tě chci navždy, Shaw Landonová.
Miluju tě, staň se mou ženou.“ To byl celý Rule. Nežádal ji o ruku, prostě jí
řekl, staň se mou ženou. „Buď Shaw Archerovou. Buď moje.“
V Shawiných zelených očích se zaleskly slzy a na okamžik se zdálo, že z toho
šoku omdlí. Všichni zatajili dech, protože uběhla chvíle a nic se nedělo.
Shaw stále mlčela a jen na Rula zírala.
Teprve potom vykřikla a začala plakat a smát se zároveň, jako by přišla o
rozum. Jako by si teprve teď uvědomila, že bude s Rulem spojená navždy.
A pak se k němu vrhla tak prudce, že se oba převrátili, a Rule skončil na
zemi na zádech se Shaw v náručí. Teprve nyní, když ho začala líbat, se ozval
úlevný vzdech všech kolem. Teď už nebylo pochyb, že se Shaw chce stát
Rulovou ženou, stejně jako chce on, aby se jí stala.
„Jsem tvoje, Rule, a vždycky budu tvoje,“ mumlala mezi slzami. „Vezmu si tě
za muže a jako Shaw Archerová budu nejšťastnější žena na celém světě.
Nepotřebuju prsten ani žádnou řeč.
Jediné, co potřebuju, jsi ty.“
Stiskl jsem Coře ruku. Všichni začali tleskat, protože Rule Shaw líbal, jako
kdyby byli sami a neleželi na podlaze nemocničního pokoje obklopeni rodiči
a přáteli. Jako všechno, co jsem postupně chápal, to bylo dokonale
nedokonalé. Cora se znovu podívala na mě a políbila mě na čelo, zatímco
ostatní se jeden přes druhého hrnuli Rulovi a jeho čerstvé snoubence
gratulovat.
Vybral si správně tu správnou dívku.
„Je mi jedno, kde budeme bydlet, Rome,“ řekla Cora. „Chci jen být tam, kde
budeš ty. Snažila jsem se vyvarovat dalšího zklamání, a to způsobilo mou
váhavost. Byl to ode mě projev slabosti, který mezi námi vyvolal zbytečné
nedorozumění. Tak dlouho mě zaslepovala má hloupá představa o
dokonalosti, až jsem nakonec nepoznala, že ji mám přímo před sebou. Měl
jsi pravdu, jsi pro mě dokonalý, protože já jsem stejně nedokonalá jako ty,
ale s tebou je všechno bezvadné. Bála jsem se, co by se mohlo stát, kdybych
ti dala svou lásku, a ty ses rozhodl, že už ji nechceš. Kdybys věděl, jaká to
pro mě byla hrůza, dívat se, jak z tvých krásných modrých očí uniká život.
Myslela jsem, že tě už opravdu definitivně ztrácím, a měla jsem pocit, že se
mi zastavilo srdce. Nebylo zlomené ani raněné, prostě se zastavilo, protože
jsem myslela, že budu muset být bez tebe. Miluju tě, Rome. Teď už nemám
strach ti to říct a nebojím se dát ti své srdce celé. A nejen srdce – dám ti
všechno a pak ještě víc. Dám ti všechno, co mám, Rome.“
Víc jsem slyšet nepotřeboval. Jenom škoda, že jsem pořád nebyl schopný
vydat ze sebe hlásku a nemohl na její úžasné vyznání odpovědět. Už teď mi
dala víc, než o co jsem žádal. Vrátila mi mě samého, dala mi sebe a dává mi
dítě. Víc jsem opravdu nepotřeboval. Jak to řekl Remy a také ona před všemi
těmi měsíci, jenom k tomu musela dospět, aby to věděla. Stejně jako jsem to
od této chvíle věděl já.
===hoypjKv2drYalEVwQJ+G3ACIV2oNzFMBfLMbwav9S1juMI8zTkKOh
7yIjFVfSHtd
Devatenáctá kapitola
Cora
Ze Shaw vyzařovalo vzrušení, i když ne tím typickým způsobem prostě se
milujme a všechno bude skvělé. Zelené oči jí zářily a úsměv na její tváři
musel být nakažlivý, protože Ayden se zase usmívala na ni a taky já jsem se
smála. Důvodem k tomu byl elegantní a naprosto dokonalý diamant zasazený
do jednoduchého platinového kroužku na jejím prsteníku. Byla šťastná a Rule
udělal skvělou věc, když se mu podařilo vybrat prsten, který je prostý, ale ne
levný.
„Je krásný,“ pochválila jsem ho Shaw. „Jsem šťastná spolu s vámi.“
Opět jsme seděli na terase Rulova a Shawina domu, ale dnešní grilování
probíhalo v mnohem příjemnější atmosféře než to poslední, i když se konalo
v říjnu za chladnějšího počasí. Rome sice ani teď neoplýval bujarou
náladou, ale to spíš souviselo s tím, že se pořád ještě pohyboval o berlích a
stále se cítil slabý a unavený po fyzioterapii, než že by byl naštvaný na celý
svět. Seděl rozvalený v křesle, postaveném na trávě vedle grilu, a dohadoval
se s Rulem, jak správně rožnit stejky a popíjet pivo. Přesto jsem byla ráda,
když jsem viděla, že se usmívá, třebaže mu úsměv zakrýval neupravený vous;
odmítal totiž, abych mu pomohla s holením.
„A co vy? Už jste s tím hledáním nového domu k něčemu dospěli?“ zeptala
se Shaw.
„Ne,“ zavrtěla jsem hlavou. „Myslela jsem, že to bylo mou vinou, ale teď se
nemůže pro nic rozhodnout Rome. Nic pro něj není dost bezpečné a žádní
sousedi dost dobří. Někdy mám chuť ho uškrtit, a nejen proto, že je ten
nejhorší pacient, kterého kdy propustili do domácího ošetřování.“
Rome byl bojovník. Zotavil se tak rychle, že doktoři a sestry zírali. Řekl mi,
že už nechce být v nemocnici, že chce být se mnou doma, a to byla jeho
motivace, proč se chtěl dát co nejdřív do pořádku. Kulka, která ho zasáhla do
nohy, prolétla svalem a poranila mu šlachu, což způsobilo, že se nemohl hned
postavit na nohy a být mobilní. Přeražené žebro mu zase způsobovalo
problémy při různých činnostech a při ležení, navíc mu omezovalo pohyb
pravé ruky, takže si leccos nemohl udělat sám a byl proto většinou nevrlý a
podrážděný. A k tomu ještě byl zřejmě sexuálně frustrovaný, protože mu
doktor řekl, aby si dal od veškerých sexuálních aktivit nejméně na šest týdnů
pauzu, přitom jsme měli za sebou teprve polovinu. Byl to prostě velký
nabručený medvídek.
Také mu kazilo náladu, že nemůže být tak často v baru, jak by si
představoval. Po dobu jeho rekonvalescence se do baru vrátil Brite, aby
dohlížel na provoz, dokud nebude Rome zpátky na sto procent. V skrytu jsem
si myslela, že starý námořník cítí vinu za to, co se stalo. V každém případě
jsem viděla, že je spojuje silné pouto, a byla jsem moc ráda, že se na něj
Rome může
spolehnout. Brite ho také přemluvil, aby se znovu obrátil na jeho přítele
psychologa, a výsledkem bylo, že Rome měl od té střelby pouze jednu
epizodu, kdy se probudil zalitý studeným potem a třásl se. Oba jsme to
považovali za vítězství a já jsem se nemohla dočkat, až se jeho stav zlepší
natolik, abych se o něj mohla starat vlastní nestandardní metodou, po níž
bychom usínali vyčerpaní a s úsměvem na rtech. Brite přijel do nemocnice v
době, kdy byl Rome pořád ještě v bezvědomí, mnul si vous a vypadal jako
kočka, která právě sežrala kanára.
Dozvěděli jsme se, že střelec byl propuštěn na kauci, ale k soudu se
nedostavil a pak se už po něm slehla zem. Nebyla jsem mstivá, ale potom, co
jsem se ocitla zalitá krví muže, kterého jsem milovala, jsem si nepřála nic
jiného, než aby toho zákeřného bikera spravedlnost tvrdě dostihla.
Ayden se napila piva a zamyšleně se na mě podívala.
„A co kdybyste si prostě nechali tvůj dům?“ zeptala se. „Jet říkal něco o tom,
že by mohl vyčlenit část studia a přebudovat ho na podkroví, takže by měl
blíž do práce, když bude v Denveru. Je to ve středu města a já bych to taky
měla blízko do práce i do školy. Navíc pokud by to Jet dotáhl do konce,
mohla bych se s ním vlastně vidět víc, když je ve městě, a tolik nepracovat.“
„To myslíš vážně?“ zeptala jsem se tak trochu šokovaná.
„Samozřejmě. Chci s ním být, kdykoliv budu moct. Dokonce uvažuju, že bych
studium na rok přerušila a cestovala s ním. Začátkem příštího roku má letět
do Anglie a já bych ho ráda doprovázela. Škola může počkat; cestovat po
světě s Jetem je příležitost, která se mi už možná nenaskytne, až budu mít
stálou práci.“
Milovala jsem svůj dům, stejně jako jeho okolí, a kdyby se v něm ostatní
místnosti uvolnily, měli bychom spoustu místa pro mě, pro Roma i pro dítě.
„A jak jsi na tom s Asou?“ zeptala jsem se. Její bratr se grilování
nezúčastnil. Jako vždy o víkendu se dalo čekat, že v baru bude plno, a tak se
nabídl, že dohlédne na provoz, aby mohl být Rome s námi a přijít na jiné
myšlenky. Už jsem poznala, že mezi Romem a okouzlujícím jižanem postupně
vznikl pevný vztah chlapské důvěry. Nezpochybňovala jsem to, ale zatímco
já bych za něj nedala ruku do ohně, Rome v něm viděl dobrého
spolupracovníka a kamaráda. Bylo to vlastně skvělé a já jsem mohla jen
litovat dívky, které přicházely do baru a snažily se dostat mezi ně. Myslím, že
Asa byl jedním z mála těch, kteří Roma nekritizovali, a nevadilo jim, když se
občas ztratil ve své hlavě. Prostě si počkal, až se zase vrátí a bude znovu
Rome.
„Pořád mi to nemůže zapomenout,“ odpověděla Ayden. „Sice se chová, jako
by bylo všechno v nejlepším pořádku, ale vím, že mi neodpustil. Vlastně mu
to ani nevyčítám. Občas se zastaví, i když většinou jenom pokecá s Jetem a
tváří se, jako bych tam nebyla. Když spolu mluvíme telefonem, nedává mi nic
znát, přesto je mi jasné, že jsem se ho po té loupeži v baru hluboce dotkla.
Nejsem si jistá, jak na tom je, ale zdá se, že je s tím, co teď dělá, spokojený,
tak se tím nezabývám.“
Bylo zřejmé, že ji její problém vztahu s bratrem nenechává v klidu, ale
nevěděla jsem, co jí říct ani jak jí pomoct, aby se cítila líp.
„Já vím, Ayd, člověka tyhle věci mrzí. A s tím bydlením… Zeptám se Roma,
co by na to říkal,
kdybychom zůstali v mém domě.“
Shaw mi poklepala prstem na ruku. „A co vy? Myslíš, že byste do toho mohli
v dohledné době taky praštit?“
Položila jsem si ruku na břicho, které se rychle zvětšovalo, a ucítila lehké
záchvěvy. Takhle daleko jsme s Romem ještě nebyli. Zatím mi stačilo, že je
mé dítě v bezpečí a zdravé, a to mé srdce vždycky naplnilo až po okraj
pocitem lásky. Žádný prsten ani svatební obřad jsem nepotřebovala.
„V poslední době jsme měli těch vzrušení až až a myslím, že oba teď spíš
toužíme po tom, aby se všechno usadilo a byli jsme zase chvíli normální.“
Shaw se rozesmála, zatímco Ayden zakoulela očima.
„A tys byla někdy normální, Coro?“
Měla pravdu, a tak jsem po ní hodila víčko od láhve s vodou.
„Ty mlč! Mimochodem víš dobře, že se Rome musí dát do pořádku, aby mohl
být Rulovým svědkem. Čeká nás jedna svatba, tak se soustřeďme na ni a
nechystejme další.“
Rule chtěl původně se svatbou počkat, až bude mít Shaw po promoci, ale
Shaw čekat nechtěla.
Dohodli se tedy na kompromisu, že obřad bude v prosinci. Měla to tedy být
vánoční svatba, po níž se Shaw i Ayden na jaře vrátí do závěrečného letního
semestru. Na přípravu svatby nebylo moc času, ale nepochybovala jsem, že s
přispěním nás všech a se Shawiným odhodláním stát se paní Archerovou se
to podaří a bude to skvělé. Nebyla jsem sice nadšená tím, že budu obřad
absolvovat v těhotenských šatech, ale co bych pro Shaw neudělala.
„A jak tu novinu přijali tvoji rodiče?“ zeptala jsem se Shaw.
Uhnula pohledem a hryzala si ret.
„Možná jim o tom ještě řeknu,“ odpověděla.
Ayden zakroutila hlavou a já jsem obrátila oči v sloup.
„Ale zatajit to před nimi nebude lehké, děvče,“ poznamenala jsem s
pohledem významně upřeným na její prsten.
Neklidně poposedla. „Já vím. Je to pořád ten věčný boj s nimi a já ho teď
nechci znovu vyvolávat. Nikdy jsem nebyla tak šťastná jako teď. Nikdy jsem
si nemyslela, že by si Rule mohl přát něco tak tradičního jako oženit se.
Nikdo nám to nebude kazit. Říkám nikdo!“
Chápala jsem ji a to, co ji čeká s rodiči, jsem jí nezáviděla. Ten boj nebude
pěkný a myslím, že jsme to věděli všichni.
Náhle jsem ucítila na ramenou něčí ruce a překvapeně jsem zvedla hlavu.
Nade mnou se tyčil Rowdy.
„Možná by nebylo na škodu, kdyby ses o toho svého chlapa postarala,
Zvonilko. Zdá se, že ho kombinace piva a analgetik odrovnala.“
Otočila jsem se a opravdu: Rome seděl rozvalený v zahradním křesílku a
zjevně o sobě nevěděl.
Rule a Nash se nad ním skláněli, jako by uvažovali, jestli se znepokojovat,
nebo se jen usmívat.
„Vypadá to, že teď je řada na mně, abych ho zachraňovala,“ řekla jsem a
zvedla se.
To jsme teď dělali, zachraňovali jeden druhého. On mě učil, že žít ve strachu
nikam nevede a lpět na nějakém nedosažitelném ideálu dokonalosti je
pošetilost, zatímco já jsem ho zase přiměla, aby si uvědomil, že nezáleží na
tom, kým bude a co bude dělat, a že úplně postačí, aby byl sám sebou. Ničím
víc být nemusí. Ani jeden z nás není dokonalý, zato neexistuje nic
dokonalejšího než láska, kterou k sobě cítíme.
Protáhla jsem se mezi Rulem a Nashem a dotkla se Romovy pichlavé tváře.
Nevypadal špatně s vousem, i když to možná dělalo jeho zjev až příliš
drsným. A zdůrazňovat svou nefalšovanou a nepopiratelnou mužnost bylo to
poslední, co potřeboval. Přitom mně se jeho hezká tvář líbila a teď mi za
těmi vousisky chyběla.
„Vzchop se, kapitáne Morousi. Je čas jít domů.“
Tmavé řasy se zachvěly a modré oči se otevřely. Bylo zvláštní vidět ho tak
bezbranného, tak vystaveného všem kolem sebe. Ale přede mnou se nikdy
neskrýval a zřejmě už skončil i se skrýváním sám před sebou. Díval se na mě
a já jsem viděla, že v jeho pohledu je obsažená celá jeho osobnost. Vše, co
byl – hrdina, milenec, paličatý otravný chlap a muž, který si dělá i nedělá
životní plány –, to všechno jsem viděla a s tím vším jsem ho ještě víc
milovala.
Rule s Nashem mu museli pomoct na nohy a pak s ním pomalu zamířili k
pickupu. I když to vyžadovalo nemalé úsilí se spoustou klení, trval na tom, že
raději pojede dodgem, než by se se svým bolavým tělem soukal do cooperu,
třebaže by to podle mě bylo jednodušší. Stejně bude muset svou antipatii k
mému autíčku překonat, pomyslela jsem si, protože brzy pro mě bude příliš
těžké nasednout do jeho masivního offroadu 4×4. Ani neprotestoval, když
jsem k němu natáhla ruku pro klíče a hodila jeho berle dozadu. Všimla jsem
si, že se mu navzdory tlumícím účinkům analgetik a alkoholu rozbíhají od
koutků očí bílé vrásky bolesti. Zřejmě dnes trochu přecenil své síly.
Natáhla jsem se a pohladila mu koleno.
„Chtěla bych se tě na něco zeptat,“ řekla jsem.
Podíval se na mě a jenom zahučel. Dobře, kapitán Morous mě bral vážně.
„Ayden mi řekla, že se s Jetem pravděpodobně chystají odstěhovat. Jet chce
pro ně z části studia udělat byt. Co bys řekl tomu, kdyby ses pak přestěhoval
ke mně a bydleli bychom v mém domě?“
Mlčel a já jsem nervózně čekala. Podívala jsem se na něj a s překvapením
jsem zjistila, že má oči zavřené a hlavu opřenou o okno. Pomyslela jsem si,
že usnul, a hned jsem uvažovala, jak ho dostanu do domu.
„A mohli bychom nějak ztlumit tu růžovou v tvé ložnici aby se mi nescvrkly
koule a neupadl mi pinďour?“ ozval se náhle.
To už jsem vjížděla na příjezdovou cestu, ale přesto jsem se neubránila
smíchu.
„Ale to víš, že jo, chlapče.“
Povzdechl a začal se posouvat, aby mohl vystoupit.
„Líbí se mi tvůj dům, Coro. Je barevný a roztomilý jako ty. Naprosto mi
vyhovuje.“
Bože, nebyla jsem si jistá, jestli vůbec dokážu ocenit, jak šťastnou mě v tu
chvíli ten velký nevrlý chlap udělal.
„To jsem ráda, protože mně to taky vyhovuje. Konečně jsme se shodli.“
Šla jsem napřed, abych odemkla a pustila ho dovnitř, a pak jsem mu pomohla
do pokoje.
„Jestli ti to udělalo radost, nemusela ses mě ptát, co na to říkám. Mně přece
nejde o nic jiného, než abys byla spokojená.“ Natáhl se na postel, zakryl si
paží oči a s úlevou povzdechl. „Vždyť víš, jak tě miluju, Coro.“
Pokaždé, když tohle řekl, jsem si ta slova uložila kamsi hluboko do sebe,
abych je tam měla a mohla se z nich těšit věčně. Bylo to zvláštní místo plné
zvláštních věcí, a třebaže náš vztah trval pořád ještě krátce, bylo v něm
uloženo tolik lásky, že mi to mohlo vystačit na celý život. Posadila jsem se
na postel vedle něj a přejela mu prsty po čele.
„Já tě taky miluju, Rome.“ Teď už bylo tak snadné říct mu to. Tak snadné dát
mu všechno, co jsem bláhově z hloupého strachu držela v sobě. Teprve nyní
jsem si uvědomovala, že láska, kterou člověk neprojeví, není k ničemu.
Láska má smysl a moc pouze tehdy, když najdete odvahu předat ji někomu
jinému.
„Já vím,“ zamumlal.
To mi říkal vždycky. „Já vím.“ Jako by i beze slov věděl, co cítím. Občas
jsem se ho na to zeptala, ale on se jen usmál a řekl, že to jen potřebuje slyšet.
A pak se mě najednou zeptal, co bych řekla na to, kdyby se naše dítě
jmenovalo Remy. Líbilo se mi to.
„A taky se mi líbí tvoje tvář a už mě nebaví pořád ji hledat pod tím vousem.
Vím, že nemůžeš dobře používat pravou ruku, ale kdybys mi to dovolil, já
bych tě oholila.“
Přejela jsem mu prstem po uchu a obočí s jizvou se zvedlo. Doufala jsem, že
prášky proti bolesti a alkohol budou stačit, aby byl ještě povolnější.
„Tobě se vousy nelíbí?“
„Chci vidět tvou tvář. Máš příliš pěkné rysy na to, aby ti je zakrývalo tohle
houští.“
„A proto mě nemůžeš líbat?“
Sklonila jsem se k němu a vtiskla mu polibek na ústa. „To ne. Nelíbám tě,
protože to vždycky vede k tomu dalšímu, a doktor ti řekl, že si musíš dát
pauzu. Nechci, aby sis způsobil bolest.“
„Bolest mi naopak způsobuje, když mě nechceš líbat. Ani nevíš, co se mnou
nedostatek sexu dělá.“
Dostala jsem dobrý nápad. Znovu jsem ho políbila, slezla z postele a
postavila se nad ním s rukama založenýma v bok. Neuniklo mi, že přimhouřil
oči a díval se na moji hruď.
„Víš co? Já tě vykoupu. Uvolníš se a já se pokusím udělat s tebou něco, abys
nevypadal jako Britův klon. Co na to říkáš?“
Začal brblat, že muži se nekoupou, že se koupou jen malé děti, ale příliš
neodporoval ani mě nezarazil, když jsem zamířila do koupelny a pustila
vodu. A když jsem se k němu vrátila, dokonce se mu podařilo stáhnout si
tričko a zápolil se zipem kalhot. Takhle bych se na něj dívala třeba věčně. I s
tou ošklivou jizvou, která mu teď zdobila krk nad klíční kostí, a ještě
ošklivější ránou
na boku to byl nejkrásnější pohled, jaký se mi v životě naskytl. Civěla jsem
na něj jako hloupá, až se zasmál a požádal mě, abych mu pomohla vstát.
Chvíli trvalo, než jsem to s jeho mohutným tělem dokázala, a když se mu pak
podařilo zbavit se kalhot, bylo mimo jakékoliv pochyby, že ta zranění
nezanechala na jeho libidu žádné stopy.
A opět jsem zírala na jeho mužství, namířené vyzývavě vzhůru. Zašklebil se
a pokrčil rameny.
„Tomu je naprosto fuk, co říkal doktor.“
Zasmála jsem se a pomohla mu dojít k vaně s teplou vodou. Byl tak velký, že
když se do ní ponořil, trochu vody se vylilo přes okraj na podlahu. Podíval
se na mě, jako by chtěl říct vidíš, to máš z toho, ale pak už zavřel oči a
podvolil se mé péči. Přejela jsem mu prstem po tváři a po pevné linii brady
porostlé tenkým vousem, druhou rukou jsem vzala ručník a opatrně, abych se
nešetrně nedotkla jizev po nových bojových ranách, jsem mu ho ovinula
kolem ramen a krku.
„Rome.“ Otevřel své neuvěřitelné oči a já jsem myslela, že se v jejich modři
utopím. „I když ani ty, ani já nejsme dokonalí, jeden pro druhého dokonalí
jsme. Chci jen, abys to věděl.“
Vzal mě za ruku, kterou jsem ho hladila po tváři, a vsál si konec palce do úst.
Ucítila jsem jeho vzrušující vlhké teplo a v dlani šimrání vousů a v tu chvíli
jsem začala pochybovat, jestli to, k čemu se chystám, zvládnu.
„Zvláštní, jak to funguje, co?“ řekla jsem.
Přejel mi rukou po paži až do vlasů, a než jsem si to stačila uvědomit, přitáhl
si mě k sobě, takže jsem měla okamžitě nejen celou horní polovinu těla
zmáčenou, ale ležela jsem na jeho hrudi a nebyla schopná bránit se jeho
polibkům. A líbat se s ním, když mě jeho vous šimral, bylo tak vzrušující, že
mě napadlo, jestli není škoda ho té mužské okrasy zbavit. Jeho jazyk si hrál s
mým jazykem, jeho zuby mě lehounce kousaly do jemné tkáně spodního rtu, a
tohle dokázal pouze s jednou zdravou rukou. Důmyslný voják.
Vymanila jsem se mu a odhrnula si mokré vlasy z tváře.
„Doktor řekl ne.“
„A já říkám ano.“
Vzal mě za ruku a sevřel ji kolem své ztopořené chlouby, trčící z vody. Měla
jsem se bránit víc.
Říkala jsem si, že mu nechci ublížit, ale pravda byla taková, že už mi chybělo
cítit ho v ruce a hlavně v sobě. Lehce jsem ho stiskla a kousla se do rtu,
zatímco jsem vedla vnitřní boj s tím, co je správné a co je správné právě
teď.
„No tak, skřítku. Funguje mi jen půlka těla, děr mám v sobě víc, než jich je
na golfovém hřišti, a už si ani nevzpomínám, kdy jsem tě naposledy viděl
nahou. Vlez si ke mně a dopřej mi trochu potěšení.“
Bože, jak ráda bych mu vyhověla, ale opravdu jsem mu nechtěla ublížit,
navíc jsem si nebyla jistá, co řekne, až uvidí mé malé překvapení. Myslela
jsem, že budu mít víc času, abych mu to ukázala a možná mu vysvětlila, co to
pro mě znamená, kdyby se mu to nelíbilo. Ale jeho zdravá ruka se už
dobývala do výstřihu mého trička a prsty mi žmoulala bradavky, vzrušené k
nesnesení.
„Rome…,“ vydechla jsem.
„Coro…“
Jak jsem si mohla myslet, že se tomu dokážu ubránit? Tomuhle muži jsem
nebyla schopná odepřít nic. Zvedla jsem se a opřela se o okraj vany vedle
jeho poraněné ruky. Přiměla jsem ho, aby zaklonil hlavu a dlouho jsem ho
líbala, až se mi točila hlava.
„Nevzrušuj se, když si sundám tričko,“ řekla jsem.
Zvedl obočí s jizvou a spokojeně se usmál. „Už jsem tvá krásně zvětšená
prsa viděl, Coro.
Myslím, že s tím nebudu mít problém.“
Ušklíbla jsem se a stáhla si tričko přes hlavu. Teď už nebylo pochyb, co jsem
měla na mysli.
Zaslechla jsem, že prudce vzdechl a pak zaklel, protože ho zabolela stále
ještě nezhojená rána na boku.
„Panebože!“ zamumlal.
Ten vytetovaný obrázek byl pěkně velký. Začínal na lopatce – řetěz
vyvedený s velkou pečlivostí do každé podrobnosti a tak realisticky, že
vypadal, jako by ho mohl člověk vzít do ruky a potěžkat ho. Rule vytetoval
malé kovové články ve tvaru srdce. Celé se to vinulo pod mou paží a
pokračovalo vzhůru přes hrudní koš a na něm, pod oblinami mých ňader,
visela dvojice přívěsků se všemi Romovými životně důležitými údaji.
Takhle jsem ho měla navždy na svém těle. Neznala jsem lepší způsob, jak mu
ukázat, co pro mě znamená, a zjevně to mělo žádoucí účinek, protože na mě
vytřeštil oči a ten, který měl vždycky poslední slovo, tentokrát mlčel.
„Takže k tomu jsi potřebovala mé vojenské známky,“ řekl chraptivě. Bylo
poznat, že má hrdlo stažené pohnutím. „To je krása!“
A stejně krásné bylo, jak se jich dotýkal.
„To mi udělal Rule. Myslela jsem, že mi na to překvapení dopřeješ víc času.
A taky jsem ti to chtěla ukázat, když jsem ti ještě nebyla schopná říct, co pro
mě znamenáš.“ Natáhla jsem se a přejela kotníkem přes místo na jeho krku,
které bylo pořád zduřelé a zanícené. „Ty máš svou kůži kvůli mě
poznamenanou navždy, Rome, a já jsem chtěla udělat totéž pro tebe.“
Objal mě zdravou paží a vzápětí mě vtáhl k sobě do vany celou.
„Víš, Coro, to je tak dokonalé, jak jen to může u dvou lidí být.“
Měl pravdu, ale také byl vzrušený a sexuálně frustrovaný, protože objetí se
rychle změnilo z něžnosti v něco mnohem vášnivějšího. Vklouzl mi rukou
zezadu do mokrých šortek a přisál se ze strany k mému krku.
„Ale všechnu práci budeš muset udělat ty, skřítku,“ řekl.
To by neměl být problém, pomyslela jsem si, zvlášť když na mě jeho
ztopořený úd málem volal jménem a jeho hledající prsty si už našly cestu
tam, kde jsem je chtěla mít nejvíc.
„Mám dojem, že zaplavíme celou koupelnu,“ poznamenala jsem, když mě
zvedl, abych si mohla stáhnout šortky a kalhotky. Opravdu, na podlaze už
byla hotová potopa.
„Na tom nezáleží,“ zabručel. Byl jeden velký netrpělivý chlap s chtivýma
rukama. A byl i fyzicky velký, kdežto vana byla malá. Než mě dostal do
takové polohy, v níž mě chtěl mít, bylo víc vody
na podlaze než ve vaně. Snažila jsem se opírat rukama o okraj vany, abych na
něm nespočívala celou váhou jako obvykle. Doslova mě hltal planoucíma
očima, a když se jeho ústa sevřela kolem bradavky mého prsu, začala jsem
přehodnocovat svůj postoj k jeho vousu. Šimral mě jím a vzrušoval tak, že
jsem si v duchu říkala panebože, nepřestávej.
Byla to divoká jízda. I když jsem se snažila být co nejvíc opatrná, nebylo
pochyb, že mezi projevy vzrušení a rozkoše se ozývaly i ty, jež vyjadřovaly
bolest. Pokoušet se o sex se zhmožděnými žebry nebyla dobrá myšlenka, ale
můj milenec nebyl z těch, kteří by to vzdali. Ostatně odhodlání a vytrvalost
patřily k těm jeho vlastnostem, které jsem na něm milovala nejvíc, zvlášť
když to znamenalo, že musel používat zdravou ruku nápaditě a vynalézavě,
abych se to ve snaze ušetřit ho bolesti nepokusila zastavit.
Sklonila jsem hlavu, opřela se čelem o jeho čelo a ruce mu nechala volně
položené na ramenou.
Voda, kterou jsme kolem sebe vířili, byla teplá a Rome jako by ji ještě
rozehříval. S každým pohybem jeho boků jsem se ujišťovala, že vidí, jak
vnímám zář vášně probíhající mezi našimi pohledy. Ale nejen to, vnímala
jsem vše, co jsem viděla v nekonečné hloubce jeho modrých očí a co mi
dávalo vědět, že prožívá stejné pocity jako já. Bylo to něco jedinečného.
Nikdy jsme se nemilovali tak pomalu a tak mučivě to neprotahovali. V tom,
jak jsme se jeden druhého dotýkali, byla téměř zbožná úcta, jako bychom byli
oba nekonečně vděční, že je nám tohle vše dopřáno. Každé otření jeho rtů o
mé bradavky a každé jemné kousnutí zubů do citlivého místa mi v mysli
vyvolávalo děsivé pomyšlení, že jsem ho málem ztratila. Viděla jsem, jak mu
vyvstávají žíly na krku a cukají mu svaly kolem úst. Byl to nejlepší způsob
mučení, jaký si člověk může představit, a zřejmě mu přinášel větší úlevu od
bolesti než všechny medikamenty, které měl právě v sobě. I když byl za
normálního stavu aktivnější, ani na okamžik jsem nepochybovala, že právě
tohle teď potřeboval.
A všechno to vzrušující protahování trvalo typickým Romovým způsobem
jen pár minut. S
nestoudným úsměvem vsunul ruku mezi naše těla, šikovnými prsty našel můj
kroužek a přitiskl mi ho ke klitorisu. Takový útok na smysly se nedal snést a
jiný účinek, než měl, mít nemohl.
Dočista jsem zapomněla, že jsme to chtěli jen lehounce. Během chvíle jsme
byli oba tak vzrušení, že jsme všechna předsevzetí hodili za hlavu. Tentokrát
to bylo spíš něžně smyslné než divoký výbuch vášně jako obvykle, ale přesto
se do celého mého těla rozlil pocit dokonalého uspokojení a radosti.
Po chvíli jsem se tiše zasmála a opřela si čelo o jeho rameno. Pustil kroužek
v mém klíně, zamířil prsty vzhůru a něžně jimi přejížděl po mém novém
tetování. Cítila jsem, jak nahmatává vyrytá písmena svého jména na
identifikačních známkách.
„Tak co, dobré?“ zeptala jsem se.
Jenom zahučel a zacvičil prsty na ruce na poraněné straně, aby mi mohl
hladit stehno.
„Víc než dobré,“ odpověděl. „Ti doktoři nevědí, o čem mluví. Sex všechno
spraví.“
Povzdechla jsem, protože i když možná cítil úlevné uspokojení, jeho oči se
zdály temnější než obvykle a vrásky bolesti kolem očí byly zpátky. Snažila
jsem se mu vymanit tak opatrně, jak jen
to šlo, ale přesto jsem nezabránila tomu, aby se na podlahu koupelny nevylil
málem i zbytek vody z vany. Zatřepala jsem hlavou a zahalila se měkkou
osuškou. Rome vypadal uspokojený a tvářil se, jako by chtěl ve vaně zůstat.
Přejel si rukou po zarostlé tváři a vrhl na mě nejistý pohled.
„Myslel jsem, že jsi mě toho chtěla zbavit.“
Chvíli jsem se na něj zamyšleně dívala, pak jsem se k němu sehnula a
pomohla mu vstát. Byl těžký, a protože jsem stála na mokré kluzké podlaze,
málem jsme přitom znovu oba skončili ve vaně. Nakonec se mi podařilo
dostat ho ven a omotat mu kolem štíhlého pasu ručník.
„Myslím, že by sis to mohl nechat, dokud nebudeš úplně fit.“
Odvedla jsem ho do postele a pak jsem si oblékla elastické leginy na jógu a
vytahané tričko, abych mohla uklidit potopu, kterou jsme po sobě v koupelně
zanechali. Cítila jsem, že mě celou dobu sleduje.
„Proč?“ zeptal se.
Na chvíli jsem se zastavila a podívala se na něj. Že by mě opravdu hodlal
přimět, abych mu to řekla jasně? Podle lehkého úsměvu, který mu pohrával
na rtech, jsem usoudila, že už to ví.
„Co proč?“
„Proč bych si to měl nechávat, když se ti to nelíbí?“
Vždycky musel mít poslední slovo, a tak jsem vklouzla do postele vedle
něho, zatahala ho za vousy, pohlédla mu zpříma do očí a řekla mu to.
„Protože mě to šimrání vousů vzrušuje. Chtěla bych vyzkoušet, jaký je to
pocit, až je ucítím v klíně. Už se toho nemůžu dočkat.“
Modrá v jeho očích zaplála tak jasně a žhavě, že by mě nepřekvapilo, kdyby
z kapiček vody na jeho vlhké kůži stoupala pára. Zasmála jsem se a vstala.
„Jsi pro mě všechno, Coro,“ řekl tiše vážným hlasem.
„Opravdu?“ A já jsem měla strach, že tenhle muž pro mě není dost dokonalý.
Jestliže tohle je nedokonalost, které jsem se bála, pak jsem nejšťastnější žena
na světě. Chystala jsem se říct mu, že i on je pro mě všechno, ale to už mě
stáhl na sebe, zazubil se a řekl mi, abych si sedla obkročmo na jeho obličej.
Chtěla jsem se zasmát, ale byla jsem příliš vzrušená, třebaže trochu i
naštvaná, protože se mu znovu podařilo mít poslední slovo.
===hoypjKv2drYalEVwQJ+G3ACIV2oNzFMBfLMbwav9S1juMI8zTkKOh
7yIjFVfSHtd
Epilog
Den díkůvzdání
„Rome, musíme do nemocnice,“ ozvalo se za mnou.
Pustil jsem imbusový klíč, pomocí kterého jsem montoval postýlku, a rychle
vstal. Cora stála ve dveřích dětského pokoje a nervózně si mnula ruce.
„Co je? Něco s dítětem?“ vyhrkl jsem. Člověku napadne hned to nejhorší, i
když Cora právě absolvovala kontrolu a vrátila se s tím, že je všechno v
pořádku. Už jsme také věděli, že budeme mít holčičku. Musel jsem si přiznat,
že mě to pěkně vzalo, a už teď jsem byl ve stavu neustálé paniky.
„Ne, s Philem,“ odpověděla. „Právě volal Nash. Prý to s ním nevypadá
dobře. Táta je už v autě a čeká na nás.“
Cořin otec Joe konečně přiletěl na návštěvu a k mé úlevě jsem se starým
námořníkem vycházel skvěle. Takže místo toho, abychom jeli na Den
díkůvzdání s Rulem a se Shaw do Brooksidu k mým rodičům, jsme zůstali v
Denveru a slavili svátek ve třech. Cora se pokusila přimět Nashe, aby
přivezl i svého strýce, ale s Philem to bylo pořád nějaké divné. Stále se
Nashovi vyhýbal a ve studiu se už dlouho neobjevil, což Nashe nakonec
dovedlo k tomu, že se za ním rozjel do jeho rybářské chaty na okraji
Boulderu.
„A co s ním je?“ zeptal jsem se.
Jenom pokrčila rameny, ale výraz její tváře potvrzoval, že to zřejmě není nic
dobrého.
„Nash neví. Řekl mi, že když přijel k chatě, nejdřív si myslel, že tam Phil
není, i když jeho motorka tam byla. Ale pak vešel dovnitř a našel Phila v
bezvědomí na podlaze. Hned tedy volal na Správu parku, aby mu pomohli
dopravit ho do nemocnice. Zřejmě ho sem přepravili letecky.
Volala jsem Rulovi, ale on je se Shaw na cestě do Brooksidu. Rowdy, Jet a
Ayden jsou v baru s Asou a zajišťují oslavu svátku pro veterány, ale ta už teď
skoro končí. Ayden řekla, že se tam s námi setkají, jenže když je to s Philem
tak špatné, nevím, jestli bude Nash chtít mít kolem sebe dav lidí. Táta a Phil
jsou dlouholetí kamarádi, takže nemůžu chtít, aby s námi nejel.“
„Pokud bude třeba, abych nějak pomohl, jsem samozřejmě připravený.“
Vděčně mě stiskla a nasadila výraz ochranářky. Byla ve své podstatě
bojovnice, vždy připravená jít do boje a chránit ty, které má ráda, před
čímkoliv, co by jim mohlo uškodit nebo ublížit. Vrhl jsem poslední pohled na
krásnou bílou postýlku a následoval Coru. Pomyslel jsem si, že odminování
terénu je snazší než dát dohromady dětský nábytek. Všechny ty drobné díly
nebyly zjevně navržené pro chlapa, který má pracky jako já. Aspoň se mohla
Cora zasmát, když vešla do dětského pokoje a našla mě, jak kleju jako pohan.
Rozhodli jsme se udělat dětský pokoj z bývalé
Asovy ložnice, protože Jetovi bude ještě pár měsíců trvat, než přebuduje
studio a budou se tam moct s Ayden přestěhovat. Jet byl stejně většinu času
pryč a Ayden v jejich pokoji taky moc nepobyla, protože byla buď ve škole,
nebo v práci, takže jsem je oba sotva zahlédl. Když se to tak vzalo, kromě
Cory a nedělních obědů s rodiči byl Asa z našeho okruhu jediný, s kým jsem
se vídal často. Trávil jsem v baru hodně času, protože tam bylo pořád plno, a
Asa byl moje pravá ruka. Nevím, jestli jsme si sedli, protože jsme oba plnili
roli staršího bratra, nebo zda to bylo tím, že jsme se snažili nově vnímat sami
sebe i to, jak nás vnímají jiní. Zkrátka jsme spolu vycházeli dobře a
vyhovovali si. Samozřejmě jsem věděl, že Asa je vychytralý a v minulosti se
choval všelijak; poslední dvě rvačky, které jsem musel řešit, vznikly kvůli
dívkám, kterých si nevšímal nebo si jich zase všímal až příliš, a ty se zase
neobtěžovaly uvědomit si, že mají přítele. Nebylo pochyb, že má nadání
vytvářet problémy, ale to měl i Rule. Ale já jsem věděl, jak se s tím
vypořádat, a líbilo se mi, když jsem ho mohl považovat za kámoše.
Pomohl jsem Coře nastoupit do kabiny pickupu a vyrazili jsme do
nemocnice. Cora mlčela a na jejím otci bylo patrné napětí. Nesnažil jsem se
plácat uklidňující banality, protože vojáci nemají ve zvyku dělat ze sebe
hlupáky. Nikdo z nás nevěděl, co s Philem vlastně je, ale z jeho zvláštního
chování v poslední době a z toho, jak se všem, kdo ho měli rádi, vyhýbal, se
dalo soudit, že to nebude dobré. Vzal jsem Coru za ruku a cítil jsem, že se
chvěje. Měla strach, že se děje něco vážného, ale nepochyboval jsem, že
bude mít jako vždy dost síly se přes to dostat.
Vešli jsme do nemocnice a následovali jejího otce. Měl rezolutní
vystupování – uvědomil jsem si, že Cora je po něm – a vedl nás chodbami do
oddělení pro naléhavé případy tak rychle, že jsme mu málem nestačili. Když
jsme vstoupili do čekárny, první, co mě upoutalo, byla oholená hlava s
vytetovanými plameny na stranách. Nash. Hovořil s moc pěknou sestrou s
rezavými vlasy. Napadlo mě, že tahle mladá žena přináší štěstí. Cora na
Nashe zavolala a on se otočil k nám. V tu chvíli byl můj pocit, že se všechno
obrátí v dobré, ten tam, protože na Nashově tváři jsem viděl zřetelné stopy
po slzách a v jeho levandulově modrých očích smutek.
Sestra mu položila ruku na tvář a on jí stiskl štíhlé zápěstí. Něco mu řekla a
on vážně přikývl. Pak se otočila a odcházela chodbou někam dozadu.
„Nechtěl jste si s ní promluvit?“ zeptal jsem se Joa a kývl hlavou směrem k
sestře. „Cora se zatím bude věnovat Nashovi. Ona to s těmi svými kluky umí
nejlíp.“
Přikývl a vydal se za sestrou. To už Cora přešla k Nashovi a objala ho.
Sklonil se k ní a bylo vidět, že se jeho mohutná postava zachvívá. Nevěděl
jsem, co mám v tu chvíli dělat, a tak jsem jen stál. Po chvíli Nash zvedl
hlavu a podíval se na mě.
„Má rakovinu,“ řekl. „Rakovinu plic. Právě k němu zavolali onkologa,
vypadá to blbě.“
Jenom jsem sykl. Viděl jsem, že i Cora se zachvívá pláčem. Tak tohle nebyly
dobré zprávy.
„To je mi moc líto, člověče,“ zamumlal jsem.
Vymanil se z Cořina objetí, přejel si rukama po holé hlavě a začal neklidně
přecházet sem a tam.
Přitáhl jsem si Coru k sobě a hladil ji po zádech. To už jsem ucítil, že mi po
krku, kam si přitiskla tvář, stékají její slzy.
„Věděla jsem, že s ním není něco v pořádku,“ řekla, když se trochu uklidnila.
„Už dlouho se choval zvláštně, nebral telefony. V jednu dobu byl plný
nadšení otevřít nové studio, ale pak se najednou ztratil. A já jsem to nechala
plavat. Panebože, dokonce jsem si myslela, že si našel nějakou novou
ženskou a snaží se, aby se to nikdo nedozvěděl. A zatím je to ta prokletá
rakovina. Samozřejmě z kouření. Všechno je to z toho zatraceného kouření.“
„Musíš doufat, Nashi,“ řekl jsem. „Nevíš, jak vážné to je a jestli se to dá
léčit. Zatím nedělej předčasné závěry.“
Jenom zaklel a dál přecházel sem a tam. Jeho nervní energie byla jako
elektrostatický náboj, který způsobí, že se člověku zježí chlupy na paži. Chtěl
jsem mu říct, že všechno bude zase dobré, že Phila lékaři vyléčí, ale než
jsem to stačil udělat, vyšla z malé čekárny štíhlá drobná žena s černými
vlasy, oblečená jako do společnosti, následovaná mužem, který vypadal, jako
by oblek svlékal až před spaním a celý den sekýroval své poskoky. Nevěděl
jsem, kdo ti dva jsou, ale Cora je musela znát, protože jsem cítil, že v mém
objetí strnula. Také Nash přestal přecházet a jeho výraz by dokázal vyděsit
stádo slonů. Ne však tu dámu. „Nashville! Bože, právě nám volali z
nemocnice. Jsi v pořádku?“
Objala ho, ale všiml jsem si, že on zůstal chladný, dokonce od ní odstoupil.
Podíval jsem se na Coru, a ta mi nezvučně řekla „jeho matka“. Znovu jsem
obrátil pozornost k rodinnému dramatu, proti němuž vypadali Archerovi jako
z komedie Brady Bunch.
„Co tady děláš, mami?“ promluvil konečně Nash. „A proč ti z nemocnice
volali?“
Žena si nervózně pohrávala s řemínkem kabelky. Pozoroval jsem ji, ale najít
na ní cokoliv z Nashe se mi nedařilo. Byla malá a měla světlou pleť. Možná
po ní Nash zdědil tmavé vlasy, ale to bylo tak vše, co mě napadlo.
„Ve všech Philových dokumentech jsem uváděná jako jeho nejbližší
příbuzná. Proto mi museli volat. A taky mě ustanovil svojí zplnomocněnou
zástupkyní.“
Nash na ni chvíli jen zíral. „Panebože, proč tebe? Proč by to měl po tom
všem dělat?“
Řekl to takovým tónem a vypadal tak, že o krok ustoupila. „Chystal se
všechno změnit ve tvůj prospěch, jakmile budou hotové testy.“
Nastalo ticho, v němž by bylo slyšet spadnout špendlík. Cora tiše vzdechla.
Pustil jsem ji, neboť jsem měl dojem, že budu muset nejlepšího přítele svého
bratra zadržet, aby něco neudělal.
„Takže tys to věděla?“ vyštěkl tak hlasitě, že to mezi nemocničními zdmi
zaznělo jako výstřel.
„Tys věděla, jak na tom je?“ Muž, který jeho matku doprovázel –
předpokládal jsem, že je to její manžel –, vystoupil o krok směrem k
Nashovi, ale já jsem zvedl varovně ruku.
„Nepleťte se do toho, příteli.“
Ušklíbl se a podíval se na mou ruku, jako by byla od hoven.
„A vy jste kdo?“
Zvedl jsem obočí.
„To vás nemusí zajímat. Ale jestli se do toho hodláte plést, tak jsem ten, kdo
vám v tom s radostí zabrání.“
Sklouzl pohledem k mým ramenům a pak k mému skřítkovi, který ho
probodával vražedným pohledem. Zřejmě mu došlo, že to myslím vážně,
neboť se nasupil a zkřížil si ruce na hrudi jako trucující dítě.
„Nashi,“ ozvala se prosebně žena, ale on se nedal zastavit.
„Jak dlouho už je nemocný? A jak vážné to je?“
Uhnula pohledem a kousala si spodní ret. Nash ji chytil za útlá ramena a
zatřásl jí. Na okamžik jsem si pomyslel, že by se mohla objevit nemocniční
ochranka nebo někdo z personálu, ale zatím jsme tam byli jen my a drama
Nashova rodinného života.
„První příznaky zpozoroval koncem minulého roku,“ odpověděla žena.
„Tehdy mu museli vzít část plic. Nechtěl, aby se to kdokoliv dozvěděl.
Lékaři si mysleli, že to mají pod kontrolou, ale objevily se metastázy a šířily
se dál. Už je to ve třetím stadiu – zřejmě má zasažené lymfatické uzliny. Teď
se čeká na výsledky testů. Nechtěl, aby sis s tím dělal starosti.“
Nash začal klít a zdálo se, že nemíní přestat. Cora k němu přistoupila a
snažila se ho uklidnit.
„Abych si nedělal starosti! Nenapadlo tě, že by bylo dobré aspoň mě
upozornit, že s ním něco je. Takhle jsem se to dozvěděl, až když jsem ho
našel ležet na zemi. Panebože, v tu chvíli jsem si myslel, že je mrtvý.“
„Musíš se uklidnit, Nashi.“
„To je to poslední, co potřebuju,“ odsekl. „Jaký důvod měl k tomu, že se
svěřil tobě, a mně ne?
Já jsem jeho rodina. Panebože, vždyť jsem víc jeho syn než synovec!“
Všimla jsem si, že sebou žena trhla a muž v obleku vydal zvuk, jako by ho
někdo škrtil. Právě v tu chvíli se k nám blížili Rule se Shaw a z druhé strany
přicházela rudovlasá sestra s Cořiným otcem.
„Tak co na to řekneš, mami?“ pokračoval Nash. Teď už v jeho hlase zazněl
hrozivý tón, a třebaže byl obvykle klidný a mírný, nyní se zdálo, že nemá
daleko k výbuchu. Rule se pohnul směrem k němu, ale já jsem mu ukázal, aby
zůstal stranou. Také sestra už přišla k Nashovi a položila mu ruku na rameno.
Podíval se na ni a výraz v jeho šeříkově modrých očích se nepatrně změnil.
„Je při vědomí a chce s tebou mluvit,“ oznámila mu sestra.
Teprve teď jsem si uvědomil, kdo ta zrzka je a že se znají.
„Se mnou?“
Naklonila ohnivou hlavu na stranu a zamrkala na něho.
„Řekl, že chce vidět svého syna. Jsi to přece ty, ne? Jsi mu tak podobný.“
Nashova matka vypadala, jako by měla omdlít.
„Do prdele!“ vyhrkl Rule a vzápětí si za to vysloužil šťouchanec loktem od
Shaw a ostrý pohled od muže v obleku.
„Na tohle teď není čas, Nashi,“ ozvala se Cora. „Tyhle věci se dají vyřešit
později. Teď na nich nezáleží. Musíš děkovat Bohu, že je Phil pořád s námi,
a na to se teď soustřeď.“ Krátce pohlédla na mě a pak se vrátila k němu.
„Navíc ty jí jako muž nemůžeš jednu vrazit, kdežto já ano.“
Saint – pořád jsem si myslel, že tohle jméno se k rudovlasé sestře dokonale
hodí – ho vzala za
paži a chystala se ho odvést.
„Chápu tě, Nashi,“ řekla téměř laskavým tónem a v jejích šedých očích
zazářilo ještě něco víc.
Odcházeli chodbou kolem denní místnosti sester, zatímco my všichni jsme se
otočili a zírali na Nashovu matku. Cora si zkřížila paže na hrudi a dupla.
Jestli si ta překultivovaná dáma myslela, že to skončilo, Cora byla jiného
mínění.
„Takže Phil je Nashův otec – ten, který měl od rodiny odejít, když byl Nash
ještě malý?“
Žena pohlédla na manžela a pak na nás. Rule něco zabručel a vystoupil proti
ní. Viděl jsem, že zvedla ruce, jako by se chtěla bránit, ale rozhodl jsem se,
že do toho nebudu zasahovat.
„Jak jste ho mohla v té lži nechat?“ obořil se na ni. „Kdybyste věděla, jak ho
to poznamenalo.
Celou dobu, co ho znám, nedal na Phila dopustit. Vlastně my všichni jsme na
něj nedali dopustit, přitom ani jeden z vás se neobtěžoval nám dát vědět, jak
na tom je. Jděte do prdele a taky si tam strčte ty kecy, kterými jste se snažila
svého syna oblbnout! Měla byste doufat, že se z toho Phil dostane, jinak se
postarám, aby se tohle špinavé prádlo rozletělo po celém Front Range.“
Viděl jsem, že se žena naježila, jak to dokáže pouze ten, kdo si myslí, že je
něco víc.
„Já vám žádné vysvětlení nedlužím, Rule. Nikomu z vás nedlužím nic.“ Její
manžel se vrátil k ní a postavil se po jejím boku. Oba se na nás dívali, jako
bychom měli něco společného s tím, že tajemství, které tak zásadně změnilo
Nashovu situaci, vyšlo najevo.
„Mýlíte se, paní,“ prohlásila Cora, která se přidala ke mně. „Nash je náš, ne
váš. My ho máme rádi, nám na něm záleží a my budeme ti, kteří mu budou
pomáhat, aby se z toho dostal. Vy jste ho nechtěla, my ano. Myslím, že byste
měla odejít. Nikdo vás tu nepotřebuje ani nechce.“
Oba se nasupili a zdálo se, že se chystají hádku vyhrotit. Jenže v tu chvíli se
dopředu protlačil Cořin otec a postavil se mezi ně a nás.
„Jsem Joe Lewis a s Philem jsme přátelé už celou věčnost,“ řekl. Možná ho
osobně neznali, ale zcela jistě o něm slyšeli a chuť k další hádce je přešla.
„A o vás, paní Rubyová, vím všechno, stejně jako o vás, pane Grante. Vím,
jak to s vámi bylo a jak to bylo s malým Nashem, a jestli vám mohu poradit,
pokud si chcete zachovat šanci napravit své vztahy se synem, odejděte odtud
a nechte, aby se o něj starali ti, co jsou mu nejblíž. Vyjádřil jsem se jasně?“
Zřejmě ano, protože s posledním povýšeným pohledem se otočili a bez
jediného slova z čekárny odešli.
Shaw tiše hvízdla. „Tak tomu říkám slova chlapa,“ prohlásila předstíraným
šeptem.
Tiše jsem se zasmál a políbil ji na její divoké vlasy „To jsi vystihla
perfektně.“
„Takže co teď?“ zeptala se. Opřela se o nepohodlné plastové křeslo a
vytáhla telefon.
„Jestli se z toho Phil dostane, nějak to spolu vyřeší,“ prohlásil Rule. „A když
ne, tak nevím.“
Cora mě políbila na tvář a šla se posadit vedle Shaw. Rule pozvedl obočí a
šťouchl mě ramenem.
„Co to bylo s tou sestrou? Oni se znají nebo co?“
„Vždyť jste s ní chodili do školy.“
„Myslíš já a Nash? Že si na ni nevzpomínám. Takovou kočku bych si přece
musel pamatovat…, i když tohle před Shaw raději neříkej.“
No jasně, typický Rule. „Je to Saint.“
„Jako že je taková?“
„Ne. Jmenuje se tak. Ale možná opravdu taková je.“
A já jsem doufal, že taková je, neboť se zdálo, že Nashovi bude v téhle
rodinné šlamastice dobrá každá pomoc. Samozřejmě měl na své straně nás,
ale nebylo pochyb, že se mu může saint hodit.
Příběh Nashe a Saint bude pokračovat v další knize…
===hoypjKv2drYalEVwQJ+G3ACIV2oNzFMBfLMbwav9S1juMI8zTkKOh
7yIjFVfSHtd
nakladatelství OLDAG
Jay Crownover
Rome
Z anglického originálu ROME,
vydaného nakladatelstvím WILLIAM MORROW, New York,
přeložil Jiří Beneš.
První vydání.
Edice Mladí dospělí, svazek 13.
Obálku zpracoval Marek Šebesta.
Redakce Věra Slaninová.
Vydalo nakladatelství OLDAG, s.r.o., Ostrava 2020.
ISBN 978-80-7411-268-3
V nakladatelství OLDAG vyšlo
===hoypjKv2drYalEVwQJ+G3ACIV2oNzFMBfLMbwav9S1juMI8zTkKOh
7yIjFVfSHtd