Nanočásticové senzorové systémy

Diplomová práce

Studijní program: N3942 – Nanotechnologie

Studijní obor: 3942T002 – Nanomateriály
Autor práce: Bc. Michael Kalát
Vedoucí práce: RNDr. Michal Řezanka, Ph.D.

Liberec 2017
 Nanoparticle-based sensor systems

Master thesis

Study programme: N3942 – Nanotechnology

Study branch: 3942T002 – Nanomaterials
Author: Bc. Michael Kalát
Supervisor: RNDr. Michal Řezanka, Ph.D.

Liberec 2017
Poděkování
Rád bych tímto poděkoval všem, kteří se zasloužili o vytvoření mé diplomové práce,
především RNDr. Michalu Řezankovi, Ph.D. za trpělivé vedení při syntéze v laboratoři
organické chemie a mnoho cenných rad spojených s tvorbou této práce. Poděkování
patří také Ing. Markétě Řezankové za naměření NMR spekter připravených derivátů
cyklodextrinů.

Dále si velmi vážím příjemné atmosféry v laboratoři a pomoci nejrůznějšího druhu při
experimentech od Mgr. Veroniky Zajícové, Ph.D., Ing. Jana Lukáška, Mgr. Jany
Karpíškové, prof. Ing. Ivana Stibora, CSc. a dalších kolegů z řad studentů.

V neposlední řadě děkuji své životní partnerce Petře, rodičům, sestře Michaele i
ostatním členům rodiny za podporu nejen během mého studia.

6
Abstrakt
V rámci této diplomové práce byla testována odezva senzorů založených na zlatých a
stříbrných nanočásticích funkcionalizovaných β-cyklodextrinem (β-CD) na
13 biologicky aktivních látkách a třech bakteriálních druzích. Za tímto účelem byl
připraven vhodný derivát β-CD a ten byl dále navázán na zmíněné nanočástice.

Teoretická část práce je věnována nanočásticím a cyklodextrinům, konkrétně jejich

vlastnostem, metodám přípravy a možnostem využití v bionanotechnologických
aplikacích. Následně je pojednáno o senzorových systémech, zejména těch založených
právě na nanočásticích funkcionalizovaných cyklodextriny.

Klíčová slova: nanočástice, cyklodextriny, detekce biologicky aktivních látek

7
Abstract
The aim of this diploma thesis was to test response of sensor based on gold and silver
nanoparticles functionalised by β-cyclodextrin (β-CD) to 13 biologically active
compounds and three bacterial species. For this purpose, suitable derivative of β-CD
was prepared and attached to the nanoparticles.

The first part is focused on nanoparticles and cyclodextrins, their properties, ways of
their preparations and use in bionanotechnological applications. In addition, information
about sensor systems, especially those based on nanoparticles functionalised by
β-cyclodextrin, were summarized.

Keywords: nanoparticles, cyclodextrins, detection of biological active compounds

8
Kurzfassung

Im Rahmen dieser Diplomarbeit wurde die Wirkung der auf den

β-Cyclodextrin-funktionalisierten goldenen und silbernen Nanopartikeln basierten
Sensoren auf 13 biologisch aktive Verbindungen und drei Arten der Bakterien getestet.
Dafür wurde ein ausgewähltes Derivat des β-Cyclodextrins β-(CD) vorbereitet, das
weiter an die erwähnten Nanopartikeln angeknüpft wurde.

Der theoretische Teil widmet sich den Nanopartikeln und Cyclodextrinen, konkret ihren
Eigenschaften, Methoden ihrer Vorbereitung und praktischer Anwendung in
bionanotechnologischen Applikationen. Im Anschluss behandelt man Sensorsysteme,
vornehmlich diejenigen, die auf den β-Cyclodextrin-funktionalisierten Nanopartikeln
basiert sind.

Schlüsselwörter: Nanopartikel, Cyclodextrine, biologisch aktive Verbindungen

9
Obsah

Seznam zkratek ............................................................................................................... 12

1 Úvod ........................................................................................................................ 13

2 Teoretická část ......................................................................................................... 14

2.1 Nanočástice ...................................................................................................... 14

2.1.1 Příprava nanočástic ................................................................................... 14

2.1.2 Kovové nanočástice .................................................................................. 15

2.1.3 Zlaté nanočástice....................................................................................... 15

2.1.4 Stříbrné nanočástice .................................................................................. 16

2.1.5 Zlato-stříbrné bimetalické nanočástice ..................................................... 16

2.2 Cyklodextriny................................................................................................... 17

2.2.1 Vlastnosti cyklodextrinů ........................................................................... 18

2.2.2 Výroba a využití cyklodextrinů ................................................................ 19

2.2.3 Deriváty cyklodextrinů ............................................................................. 19

2.3 Senzorové systémy ........................................................................................... 19

2.3.1 Senzory založené na nanočásticích funkcionalizovaných CD .................. 20

3 Experimentální část ................................................................................................. 23

3.1 Příprava per-6-deoxy-per-6-iodo-β-CD ........................................................... 23

3.2 Příprava per-6-deoxy-per-6-thio-β-CD ............................................................ 23

3.3 Příprava zlatých nanočástic .............................................................................. 24

3.4 Příprava stříbrných nanočástic ......................................................................... 24

3.4.1 Příprava stříbrných nanočástic redukcí citrátem ....................................... 24

3.4.2 Příprava stříbrných nanočástic redukcí chelatonem III ............................ 24

3.5 Funkcionalizace Au a Ag nanočástic per 6-deoxy-per-6-thio-β-CD ............... 24

10
 3.6 Testování odezvy nanočástic funkcionalizovaných per-6-deoxy-per-6-
thio-β-CD na biologicky aktivní látky ........................................................................ 25

4 Výsledky a diskuse .................................................................................................. 26

4.1 Příprava persubstituovaných derivátů cyklodextrinů ....................................... 26

4.2 Zlaté a stříbrné nanočástice .............................................................................. 27

4.3 Funkcionalizace nanočástic per-6-deoxy-per-6-thio-β-CD.............................. 28

4.4 Testy odezvy senzorů (nanočástic funkcionalizovaných per-6-deoxy-

per-6-thio-β-CD) na biologicky aktivní látky ............................................................. 28

4.5 Testy odezvy senzorů (nanočástic funkcionalizovaných per-6-deoxy-

per-6-thio-β-CD) na bakterie a další biologicky aktivní látky .................................... 34

5 Závěr ........................................................................................................................ 36

Seznam literatury ............................................................................................................ 37

Seznam obrázků .............................................................................................................. 40

11
Seznam zkratek
CD cyklodextrin
CD-NČ cyklodextriny navázané na nanočástice
CNT uhlíkové nanotrubičky
EDX energiově-disperzní analýza
FE-SEM field emission scanning electron microscope
NČ nanočástice
NMR nukleární magnetická rezonance
MIP moleculary imprinted polymer
MW molární hmotnost (molecular weight)
QT kvantové tečky
SEM skenovací (rastrovací) elektronová mikroskopie
UHR vysokorozlišovací (ultra-high resolution)
UV/VIS ultrafialové/viditelné světlo

12
1 Úvod
Detekování chemických látek je v dnešní době, kdy hrají důležitou roli ochrana
životního prostředí a péče o lidské zdraví, ústředním tématem mnoha laboratorních
pracovišť po celém světě (Chen et al., 2017). Elektrochemické, elektroforetické,
spektroskopické, chromatografické a další metody, které jsou k těmto účelům
používány, často vyžadují nákladné technické vybavení, relativně zdlouhavou přípravu
vzorků a neumožňují testování in-situ. Technologické zjednodušení a překonání
zmíněných nesnází přináší detekční systémy založené na barevných (Wen et al., 2016) a
jiných fyzikálně-chemických změnách (García-Berríos et al., 2010).

Velká pozornost je v tomto ohledu věnována kovovým nanočásticím, především zlatým

a stříbrným (Wang et al., 2010; Yeh et al., 2012; Yue et al., 2016). Jejich vlastnosti
(zejména optické) závisí na tvaru, velikosti a stavu částic, proto se s výhodou využívají
jako senzory přítomnosti různých sloučenin, obvykle ve vodném prostředí. Nanočástice
je možné aplikovat přímo v místě zájmu, jejich odezva je patrná často okamžitě a lze ji
pozorovat pouhým okem.

V teoretické části práce jsou popsány chemické senzorové systémy, které jsou založeny
právě na nanočásticích drahých kovů. Ty mohou díky svým vlastnostem fungovat jako
senzory sami o sobě (Lee et al., 2008), ale daleko častěji se funkcionalizují za účelem
zvýšení selektivity a senzitivity vůči zvoleným chemickým sloučeninám (Wang et al.,
2010; Yue et al., 2016). Blíže je věnována pozornost senzorům připraveným navázáním
cyklodextrinů na nanočástice zlata a stříbra. Cyklodextriny se pro svou schopnost
vytvářet inkluzní komplexy s řadou lipofilních látek používají v mnoha
biotechnologických aplikacích (Crini, 2014). V práci jsou diskutovány vlastnosti,
syntéza a praktická využití zmíněných detekčních systémů.

13
2 Teoretická část
2.1 Nanočástice
Nanočástice jsou tzv. 0D nanomateriály, tzn. materiály, jejichž všechny tři rozměry
spadají podle definice do rozmezí od 1 do 100 nm. Mají nejčastěji kulovitý nebo
tyčinkovitý tvar a v závislosti na fyzikálně-chemických vlastnostech prostředí se
vyskytují v izolované nebo agregované, resp. aglomerované formě. Vlivem malých
rozměrů u NČ často pozorujeme kvantové a další jevy odlišné od těch, které lze
pozorovat u makroskopického materiálu. Velký měrný povrch částic může znamenat
jejich vyšší reaktivitu, schopnost pronikat buněčnými membránami anebo vyšší
biochemickou aktivitu. (Dubchak et al., 2010).

NČ se přirozeně vyskytují snad ve všech zemských sférách. Typickými příklady jsou

sopečný dým, koloidy v hydrosféře, organismy využívající, příp. produkující NČ (např.
magnetotaktické bakterie) aj. Díky pokroku ve výzkumu a znalosti analytických metod
je možné připravovat a pozorovat NČ různé velikosti, tvaru a chemického složení. To
přináší na jedné straně obrovskou škálu potenciálních aplikací těchto materiálů, na
druhou stranu nevyhnutelný dopad na životní prostředí. Vzhledem k unikátním
vlastnostem nanostruktur se jejich toxicita stanovuje nesnadno a často je potřeba
testovat každou látku zvlášť. I proto je k dispozici stále nedostatek ucelených informací
o vlivu antropogenních NČ na životní prostředí a lidské zdraví (Kamali et al., 2016).

2.1.1 Příprava nanočástic

Nanočástice, resp. nanomateriály obecně je možné připravit tzv. metodami „bottom-up“
a „top-down“. Jak překlad těchto slov naznačuje, jedná se o postupy založené na
vytváření větších struktur reakcemi atomů a molekul (bottom-up) resp. vznik materiálů
v nanorozměrech cestou od mikrostruktur (top-down). Toto rozdělení koresponduje
s přípravou nanočástic metodami chemickými a fyzikálními. Využívá se i
biosyntetických postupů, které jsou šetrnější k životnímu prostředí. Každá z uvedených
metod má své výhody i nevýhody s ohledem na cenu, potencionální výtěžek, velikost a
tvar částic a jejich distribuci. Přehled používaných syntetických postupů se zaměřením
na biosyntézu lze najít v literatuře (Thunugunta et al., 2015).

14
2.1.2 Kovové nanočástice

Kovové NČ jsou díky svým jedinečným optickým, elektronickým, magnetickým a

katalytickým vlastnostem hojně testovány a využívány v odpovídajících oblastech
průmyslu (Oyama, 2010). Jednu z klíčových rolí hrají optické vlastnosti NČ
ušlechtilých kovů (zlata, stříbra aj.), díky kterým mohou být využívány mj. jako senzory
chemických látek. Při interakci světla a kovové NČ dochází k lokalizované povrchové
plazmonové rezonanci. Plazmony jsou koherentní oscilace elektronů vodivostního pásu
dané látky, které mají schopnost silně absorbovat a rozptylovat světlo (mají vysoký
koeficient extinkce), a tím způsobují velké lokální zvětšení elektromagnetického pole.
Toho se využívá například ve spektroskopických a mikroskopických metodách ke
zvýšení síly signálu a rozlišení, nebo k manipulaci s optickým signálem (Pelton et al.,
2008).

2.1.3 Zlaté nanočástice

Zlaté nanočástice představují důležitou součást teranostiky (vědy, spojující terapii a

diagnostiku) a dalších biomedicínských a bionanotechnologických aplikací. Kupříkladu
splňují novodobé předpoklady pro senzory chemických látek, neboť krom výše
uvedených důvodů je lze relativně levně a jednoduše připravit ve stabilizované a
biokompatibilní formě (funkcionalizací vhodnými ligandy). Hned několik detekčních
metod využívá specifických optických vlastností Au-NČ, které jsou závislé na jejich
velikosti. Jedná se například o absorpci světla ve viditelné oblasti, schopnost
povrchového zvýšení Ramanova rozptylu či vysoce účinné zhášení fluorescence. Díky
velkému měrnému povrchu mohou zlaté NČ imobilizovat mnoho látek, které jsou
následně využívány při interakcích s různými analyty, a vykazovat tak vysokou
senzitivitu. Toho se s výhodou využívá například v imunologii při tvorbě komplexu
protilátky a antigenu imobilizovaného na povrchu nanočástic (Yue et al., 2016; Fang et
al., 2017).

Au-NČ se připravují několika metodami podle požadavků na velikost, tvar a

povrchovou funkcionalizaci. Velmi rozšířená je redukce kyseliny tetrachlorzlatité, resp.
její soli, citrátem sodným (viz obr. 1), který zároveň slouží jako stabilizátor (Turkevich
et al., 1951). K redukci zlatitých iontů se používá řada dalších chemických činidel,

15
ozařování nebo i živých organismů (Azzazy et al., 2012). Připravené NČ lze dále
funkcionalizovat za účelem získání vhodných vlastností pro konkrétní aplikace.
Využívá se při tom elektrostatických sil, specifických afinitních interakcí anebo
kovalentních vazeb, zpravidla přes thiolovou vazbu (Azzazy et al., 2012). Syntetizované
částice mohou být charakterizovány pomocí UV/VIS spektroskopie, rentgenové
difrakce nebo elektronovými mikroskopy (Daniel and Astruc, 2004).

Obrázek 1: Schéma vzniku Au-NČ redukcí citrátem.

2.1.4 Stříbrné nanočástice

Stříbrné nanočástice jsou používány z obdobných důvodů jako jejich analogy

z ušlechtilejších kovů. Mají vyšší extinkční koeficient než zlaté NČ stejné velikosti,
avšak z důvodu snadné oxidace jejich povrchu a časté degradace při funkcionalizaci
není jejich použití jako senzorů zatím více rozšířené (Wang et al., 2010). Zásadním
rozdílem od zlatých NČ jsou jejich antimikrobiální vlastnosti bez toxických účinků.
Rozšířené začínají být rovněž v elektrotechnickém průmyslu, kde se využívá jejich
vysoké elektrické vodivosti nebo slinovací schopnosti v elektrických obvodech
s vysokou hustotou integrace. Ag-NČ různých charakteristik lze připravit řadou metod
publikovaných např. Natsukim (2015).

2.1.5 Zlato-stříbrné bimetalické nanočástice

Au-Ag bimetalické nanočástice poskytují na rozdíl od monometalických NČ silnější,

širší a podle zastoupení jednotlivých kovů laditelné absorpční pásy ve viditelné a blízké
infračervené oblasti a mají tak některé vlastnosti, které jsou nedosažitelné u samotných
zlatých, resp. stříbrných nanočástic. Připravují se často jako NČ s homogenní Au-Ag
strukturou (Shah, 2012) anebo jako NČ typu jádro plášť (Boote et al., 2014). Syntéza je
obvykle vícekroková a vyžaduje použití vhodných surfaktantů.

16
2.2 Cyklodextriny
Cyklodextriny jsou cyklické oligosacharidy tvořené pěti a více jednotkami -D-
glukopyranosy spojených vzájemně α(1→4) glykosidickými vazbami. S rostoucím
počtem těchto jednotek se nazývají po řadě pre-α-CD (pouze syntetický), α-CD, β-CD
atd. (obr. 2).

Obrázek 2: Struktura β-cyklodextrinu.

Cyklodextriny se poprvé podařilo izolovat na konci 19. století jako produkt degradace
škrobu vlivem mikroorganismů (Villiers, 1891). Ve dvacátém století se pak jejich
studiem zabýval Schardinger (1905) a další skupiny vědců, kteří postupně odkrývali
fyzikálně-chemické vlastnosti cyklodextrinů a jejich schopnost tvořit inkluzní komplexy
(Szejtli, 1998).

Cyklodextriny nacházejí praktické uplatnění v mnoha oblastech lidské činnosti, přispívá

k tomu kromě jejich jedinečných vlastností také relativně snadná a levná příprava.
Novinky za světa CD jsou každé dva roky prezentovány na konferenci Evropské
cyklodextrinové společnosti, ta příští se koná již letos v říjnu v Lisabonu
(https://www.eurocd2017.lisbonph-events.pt).

17
2.2.1 Vlastnosti cyklodextrinů

Cyklodextriny jsou stálé bílé krystalické látky, jejichž chemická struktura připomíná
tvar dutého komolého kužele (obr. 3). Jeho užší okraj je tvořen primárními OH
skupinami (na uhlících C-6), jeho širší okraj je tvořen sekundárními OH skupinami (na
uhlících C-2, C-3). Velké množství hydroxylových skupin zajišťuje značnou afinitu CD
k vodě, ale zároveň umožňuje tvorbu vodíkových můstků a znesnadňuje tak v případě
β-CD jeho rozpustnost. Naopak kavita CD je vlivem přítomných vodíkových atomů a
kyslíkových můstků lipofilní. Její velikost je u nejběžnějšího homologu, β-CD, který má
7 glukózových jednotek, 6 Å na primárním, resp. 6,4 Å na sekundární okraji (Easton
and Lincoln, 1999).

Obrázek 3: Tvar cyklodextrinu.

Zmíněné vlastnosti předurčují CD ke komplexaci hydrofobních látek (viz obr. 4), čímž
zpravidla dochází ke zvýšení stability a rozpustnosti těchto látek ve vodě. Hlavními
faktory ovlivňujícími vznik a sílu komplexu charakterizovanou komplexační konstantou
jsou sterická shoda dané látky s kavitou CD a dostupnost vzájemných nevazebných
interakcí (Szejtli, 1998; Kurkov and Loftsson, 2013).

Obrázek 4: Schéma tvorby inkluzního komplexu.

18
2.2.2 Výroba a využití cyklodextrinů

Cyklodextriny se vyrábí enzymatickou degradací škrobu pomocí cyklomaltodextrin

glukanotransferázy, k jejíž produkci se s výhodou využívají bakterie jako např. Bacillus
macerans. Výsledkem degradace a následného spojení intermediátů do cyklického
uspořádání je směs CD, které lze separovat chromatograficky. K upřednostnění
vybraného CD se používají komplexační činidla (Szejtli, 1998).

Cyklodextriny a jejich komplexační schopnosti se využívají v celé řadě aplikací,

například fungují jako činidla pro zvýšení rozpustnosti ve vodě nebo zamaskování
nežádoucích zápachů látek v kosmetickém a potravinářském průmyslu (Buschmann and
Schollmeyer, 2002; Cravotto et al., 2006). Významnou roli mají CD i v medicíně,
konkrétně při cíleném transportu léčiv (Challa et al., 2005). Pro mnoho
biotechnologických aplikací lze využít magnetické (Kalát, 2015) i nemagnetické
nanočástice funkcionalizované cyklodextriny (např. viz kapitola 2.3.1). V neposlední
řadě se CD využívají jako chirální selektory v chromatografických a elektroforetických
technikách (Lu and Chen, 2011).

2.2.3 Deriváty cyklodextrinů

Již v minulém století byly známy stovky derivátů cyklodextrinů, syntetizovaných za
účelem vylepšení vlastností nativních CD. Vzhledem k množství potenciálně
substituovatelných OH skupin lze připravit nespočet derivátů, ale zdaleka ne všechny
mají smysluplné využití anebo je jejich příprava cenově náročná (Szejtli, 1998).

Deriváty CD lze obecně rozdělit na monosubstituované, persubstituované a

několikanásobně náhodně nebo cíleně substituované (Řezanka et al., 2014). Často se
k modifikaci CD využívá elektrofilní substituce na kyslíku hydroxylové skupiny, ale
možný je i nukleofilní atak vazby C-OH. Mj. z důvodu lepší sterické dostupnosti se
snadněji nahrazují primární OH skupiny. Přehled o prakticky využívaných
monoderivátech CD lze najít v literatuře (Řezanka, 2016).

2.3 Senzorové systémy

Detekování chemických látek hraje důležitou roli v biomedicíně, mnoha odvětvích
průmyslu, vojenství a dalších oblastech. Využívají se senzory založené na specifických

19
interakcích, fyzisorpci, chemisorpci aj., které signalizují přítomnost určitého analytu na
základě změny optických, elektrochemických, imunologických a dalších vlastností. Jsou
popsány systémy založené na nanostrukturách, jako jsou uhlíkové trubičky, grafen,
fulereny, nanočástice, kvantové tečky ad. (viz obr. 5). Rozsáhlé studie o senzorových
systémech lze najít v literatuře (Dickert et al., 2003; Shtykov and Rusanova, 2008;
Vlasov et al., 2010). Zde bude věnována pozornost pouze senzorům založených na
nanočásticích chemicky modifikovaných cyklodextriny.

Obrázek 5: Typy základních struktur senzorů pro detekci melaminu. Převzato

(Li et al., 2014), upraveno.

2.3.1 Senzory založené na nanočásticích funkcionalizovaných CD

Detekční systémy založené na nanočásticích funkionalizovaných cyklodextriny
zpravidla fungují jako kolorimetrické senzory. Jejich hlavní výhodou je technická,
finanční i časová nenáročnost a selektivita vůči analytům. Princip detekce spočívá
obvykle ve vytvoření inkluzního komplexu mezi analyty a CD, ale nemusí tomu tak být
vždy (Ma et al., 2016). Odezvu senzoru je možné pozorovat pouhým okem, příp.
jednoduchým UV/VIS spektrometrem. Konkrétní příklady použití senzorů tohoto typu
jsou popsány níže.

Wen a kol. detekovali životně důležitý neurotransmiter dopamin s citlivostí 20 nM,

která je dostačující pro stanovení jeho koncentrace v tělních tekutinách (2016).

20
Množství dopaminu přímo ovlivňuje velikost vznikajících agregátů, která odpovídá
různému zabarvení roztoku (viz obr. 6). Na vznik agregátu má kromě komplexace vliv i
specifická afinita dopaminu ke Au-NČ.

Au nanořetízky

β-CD-Au-NČ

Au nanosíť
DA Au-NČ β-CD DA

Obrázek 6: Schéma vzniku odlišně velkých agregátů v závislosti na rostoucí

koncentraci dopaminu. Převzato (Wen et al., 2016), upraveno.

Dále byl připraven senzor pro stanovení stopového množství olovnatých iontů (s
citlivostí 20 µM) využívající chelatační schopnosti deprotonovaných sekundárních OH
skupin CD (Aswathy et al., 2012). Detekce vyžaduje zásadité pH, při kterém působí
primární OH skupiny CD jako redukční činidlo kyseliny tetrachlorzlatité, samy se
oxidují na karboxylové anionty a v této formě stabilizují vznikající Au-NČ. Senzor je
vysoce selektivní, tzn. nereaguje na další potenciálně interferující kovové ionty.

Chen a kol. využili k přípravě senzorů schopnost cyklodextrinu odlišit isomery

aromatických látek (2010). Ag-NČ byly funkcionalizovány β-CD přes thiolovou vazbu.
Ve vodném roztoku nanočástic se v přítomnosti jednotlivých izomerů
dihydroxybenzenu a fenylendiaminu tvořili různě velké agregáty, které vyústily ve
změnu zabarvení roztoku (viz obr. 7). U fenylendiaminu lze pozorovat větší rozdíly
v zabarvení oproti dihydroxybenzenu, neboť krom již zmíněné komplexace dochází i

21
k silným Coulombovým interakcím mezi Ag-NČ a aminoskupinami. Detekční limit pro
rozeznání jednotlivých izomerů byl stanoven na 5۰10-5 M.

Obrázek 7: Roztoky β-CD-Ag-NČ před (a,i; b,i) a po 2 h míchání s aromatickými izomery (10-4 M)
– fenol (a, ii), pyrokatechol (a, iii), hydrochinon (a, iv), resorcinol (a, v), anilin (b, ii), o-fenylen-
-diamin (a, iii), p-fenylendiamin (a, iv), m-fenylendiamin (b, v). Převzato z (Chen et al., 2010).

Obdobný senzorový systém byl využit také k enantioselektivní detekci vybraných

aromatických α-aminokyselin (Liu et al., 2016). Bylo prokázáno, že vždy pouze jeden
z enantiomerů způsobí agregaci nanočástic a z té plynoucí barevnou změnu roztoku.
K agregaci docházelo po vytvoření inkluzního komplexu mezi aromatickou částí
aminoskupiny a kavitou CD, a následnou interakcí mezi amonnými a karboxylovými
ionty dvou molekul aminokyselin přítomných v roztoku.

Jak dokazují předchozí řádky, detekční systémy kombinující výhody kolorimetrie a

rozpoznávání látek na bázi supramolekulárních interakcí mají velký potenciál
v reálných aplikacích. Jedné z dalších se věnuje experimentální část této práce.

22
3 Experimentální část
Výchozí látky a rozpouštědla byly zakoupeny od běžných dodavatelů. Při filtracích byla
použita frita S4, s velikostí pórů 5-15 μm a membránová vývěva.

1
H NMR spektra byla měřena na přístroji Varian Gemini 300 HC při pracovní frekvenci
300 MHz a vzorky jednotlivých produktů byly pro měření rozpuštěny v deuterovaných
rozpouštědlech. Snímky nanočástic a jejich EDX charakterizace byla provedena na
přístroji UHR FE-SEM Carl Zeiss ULTRA Plus při 10 kV.

3.1 Příprava per-6-deoxy-per-6-iodo-β-CD

Syntéza per-6-deoxy-per-6-iodo-β-CD byla provedena podle postupu uvedeného
v literatuře (Ashton, 1996). β-CD byl šest hodin sušen při 80 °C na olejové vakuové
pumpě. Trifenylfosfin (20,07 g, 77 mmol) byl rozpuštěn v dimethylformamidu (80 ml) a
do vzniklého roztoku byl přidán jód (20,30 g, 80 mmol). Následně byl přidán vysušený
β-CD (5,30 g, 5 mmol) a roztok byl míchán 18 hodin při 70 °C pod argonovou
atmosférou. Následně byla odpařena polovina rozpouštědla na rotační vakuové odparce
a byl přidán předem připravený 3M roztok methanolátu sodného (30 ml). Směs byla
míchána 30 minut při pokojové teplotě a nalita do 400 ml methanolu pro vysrážení
produktu. Ten byl následně odfiltrován a třikrát triturován v 50 ml methanolu. Byl
získán bílý produkt (7,47 g, výtěžek 84 %). Naměřená 1H NMR data se shodují
s uvedenou literaturou (Ashton, 1996).

3.2 Příprava per-6-deoxy-per-6-thio-β-CD

Syntéza per-6-deoxy-per-6-thio-β-CD byla provedena postupem uvedeným v literatuře
(Chen et al., 2010) s upravenou metodou izolace produktu. Per-6-deoxy-per-6-iodo-
β-CD (1,93 g, 1 mmol) byl rozpuštěn v dimethylformamidu (20 ml), do roztoku byla
přidána thiomočovina (0,60 g, 8 mmol) a vše bylo mícháno 18 hodin při 70 °C pod
argonovou atmosférou. Po odpaření rozpouštědla byla nažloutlá olejovitá kapalina
rozpuštěna ve 100 ml vody, k roztoku byl přidán hydroxid sodný (0,52 g, 13 mmol) a
vše bylo 1 hodinu refluxováno pod argonovou atmosférou. Po zchladnutí byl ke směsi
přidán vodný roztok KHSO4 (2,41 g ve 20 ml vody) a produkt oddělen centrifugací
(5 minut, 10000 ot./min). Následně byl k produktu dispergovaném v 50 ml vody přidán

23
hydroxid draselný (0,60 g, 11 mmol) a znovu vodný roztok KHSO4 (2 g ve 20 ml vody).
Produkt byl oddělen centrifugací (5 minut, 10000 ot./min) a vysušen. Byl získán bílý
prášek (1,24 g, výtěžek 98 %). Naměřená 1H NMR data se shodují s uvedenou
literaturou (Chen et al., 2010).

3.3 Příprava zlatých nanočástic

Syntéza byla provedena podle literatury (Turkevich et al., 1951). Voda (240 ml) byla
přivedena k varu a po přidání vodného roztok K[AuCl4] (25 mg, 0,07 mmol, v 10 ml
vody) a vodného roztoku citrátu sodného (63 mg, 0,24 mmol, v 10 ml vody) byl roztok
10 minut refluxován. Během této doby bylo pozorováno zbarvení slabě žlutého roztoku
na tmavě červený v důsledku vzniku nanočástic.

3.4 Příprava stříbrných nanočástic

3.4.1 Příprava stříbrných nanočástic redukcí citrátem

Syntéza byla inspirována literaturou (Turkevich et al., 1951). Voda (250 ml) byla
přivedena k varu a po přidání vodného roztoku AgNO3 (70 mg, 0,4 mmol, v 7,5 ml
vody) a vodného roztoku citrátu sodného (50 mg, 0,2 mmol, v 8 ml vody) byl roztok
15 minut refluxován. Během této doby bylo pozorováno zbarvení roztoku do šedohnědé
barvy v důsledku vzniku nanočástic.

3.4.2 Příprava stříbrných nanočástic redukcí chelatonem III

Syntéza byla provedena podle literatury (Hutter and Fendler, 2002). Voda (385 ml) byla
přivedena k varu a po přidání vodného roztoku chelatonu III (23 mg, 0,06 mmol,
ve 2 ml vody), vodného roztoku NaOH (63 mg, 1,58 mmol ve 2 ml vody) a vodného
roztok AgNO3 (70 mg, 0,41 mmol v 3,8 ml vody) byl roztok 15 minut refluxován.
Během této doby bylo pozorováno zbarvení roztoku do šedooranžové barvy v důsledku
vzniku nanočástic.

3.5 Funkcionalizace Au a Ag nanočástic per 6-deoxy-per-6-thio-β-CD

Funkcionalizace nanočástic byla provedena podle literatury (Řezanka et al., 2011).
Per-6-deoxy-per-6-thio-β-CD (13 mg, 10 µmol) byl rozpuštěn ve vodném roztoku
NaOH (2 mg, 50 µmol, v 5 ml vody, pH 12) a byl přidán k připravenému roztoku

24
nanočástic (95 ml). Směs byla homogenizována v ultrazvukové lázni (5 minut) a
nanočástice následně byly separovány centrifugací (10 minut, 10000 ot./min) a dvakrát
promyty vodou (á 80 ml).

3.6 Testování odezvy nanočástic funkcionalizovaných per-6-deoxy-

per-6-thio-β-CD na biologicky aktivní látky
Roztoky vybraných biologicky aktivních látek uvedených v tabulce 1 (0,4 mg v 0,2 ml
vody) byly po řadě přidány k roztokům připravených funkcionalizovaných nanočástic
(1 ml). Směsi byly homogenizovány třepáním (10 sekund) a ponechány 24 h při
laboratorní teplotě. Během této doby docházelo u některých vzorků k postupné
sedimentaci částic, a tím k odbarvení roztoků.

25
4 Výsledky a diskuse

4.1 Příprava persubstituovaných derivátů cyklodextrinů

Za účelem navázání cyklodextrinů na kovové nanočástice byly syntetizovány tři typy
per-6-deoxy-per-6-thio-CD umožňující navázaní na nanočástice dativní vazbou síra-
kov. Tyto deriváty CD byly připraveny přes meziprodukt per-6-deoxy-per-6-iodo-CD.
Oproti postupu uvedenému v literatuře (Chen et al., 2010) byla pro separaci látky
v posledním kroku syntézy namísto filtrace na fritě použita centrifugace. Bylo ověřeno,
že tímto způsobem lze získat čistší produkt a téměř v kvantitativním výtěžku.

Pro syntézu byly použity tři základní typy CD (α, β, γ) a ve všech případech bylo
postupováno stejně jako je uvedeno v experimentální části pro β-CD (viz obr.8).
Zopakování stejného postupu u všech zmíněných CD umožňuje přítomnost stejného
počtu substituovaných hydroxylových skupin na hmotnostní jednotku CD. Naměřená
1
H NMR data výsledných produktů se však i přes opakovanou syntézu pouze pro β-CD
shodují s literaturou (Benkhaled et al., 2008). Možných příčin je hned několik,
například nedostatečně vysušený CD před úvodním krokem syntézy nebo nedodržení
inertních podmínek v některém ze syntetických kroků. V dalších experimentech byl
proto použit pouze per-6-deoxy-per-6-thio-β-CD.

Obrázek 8: Schéma reakce pro přípravu per 6-deoxy-per-6-iodo-, resp. per 6-deoxy-
per-6-thio-β-CD.

26
4.2 Zlaté a stříbrné nanočástice
Nanočástice byly připraveny s využitím postupů známých z literatury (Turkevich et al.,
1951; Hutter and Fendler, 2002) a během praktické části této práce byly syntetizovány
hned několikrát ať již z důvodu spotřeby anebo jejich relativně rychlé degradace (stálé
jsou přibližně 1-2 měsíce při 7 °C). Při přípravě stříbrných nanočástic byly využity dva
postupy – výchozí dusičnan stříbrný byl redukován v jednom případě citrátem sodným a
v druhém případě chelatonem III. Pravidelnější tvar s užší distribucí velikostí NČ byl
získán postupem s redukcí chelatonem III. V případě zlata byly získány nanočástice
o průměru přibližně 15 nm, u stříbrných NČ byla pozorována širší distribuce velikostí
v intervalu 30-80 nm při redukci chelatonem a v intervalu 50-200 nm při redukci
citrátem. Připravené nanočástice byly pozorovány na SEM (viz obr. 9). Před každou
přípravou nanočástic byla aparatura z důvodu odstranění veškerých zbytkových
kovových částic, které by mohly narušit syntézu, promyta lučavkou královskou (3:1
HCl/HNO3) a destilovanou vodou.

Obrázek 9: Snímky ze SEM: a) Ag-NČ redukované chelatonem III, b) Ag-NČ redukované

citrátem, c) Au-NČ redukované citrátem.

27
4.3 Funkcionalizace nanočástic per-6-deoxy-per-6-thio-β-CD
Funkcionalizace nanočástic byla provedena pouhým smícháním roztoků per-6-deoxy-
per-6-thio-β-CD a nanočástic a následnou homogenizací směsi v ultrazvukové lázni. Za
účelem získání roztoku obsahujícího pouze funkcionalizované nanočástice byly
nanočástice separovány centrifugací, dispergovány ve vodě s pomocí ultrazvukové
lázně a tento postup byl dvakrát zopakován. První separace proběhla kvantitativně, při
dalších byly patrné zbytkové NČ v roztoku. Po funkcionalizaci bylo možné pozorovat
barevnou změnu (ztmavnutí) roztoku nanočástic. Ukázalo se, že stříbrné nanočástice po
funkcionalizaci rychle sedimentují (v řádu několika hodin), tím pádem nejsou vhodné
k použití jako senzory biologicky aktivních látek. Proto byly pro následné testování
použity pouze funkcionalizované zlaté nanočástice. Navázání per-6-deoxy-per-6-thio-
β-CD na nanočástice bylo ověřeno pomocí chemické analýzy EDX. Pomocí Ramanovy
ani infračervené spektroskopie se z důvodu nestability látky v laserovém paprsku, resp.
malé koncentrace CD nepodařilo navázání prokázat.

4.4 Testy odezvy senzorů (nanočástic funkcionalizovaných

per-6-deoxy-per-6-thio-β-CD) na biologicky aktivní látky
Senzory použité v této práci jsou založeny především na vzniku inkluzního komplexu
mezi lipofilní kavitou cyklodextrinu a vhodných funkčních skupin biologicky aktivních
látek. Tím může dojít k propojení jednotlivých funkcionalizovaných nanočástic
(agregaci) a odezvě senzoru v podobě sedimentace nanočástic (viz obr. 10).

Obrázek 10: Schéma principu senzorového systému založeného na CD funkcionalizovaných NČ.

28
Testování odezvy senzorů bylo zahájeno pipetováním vodných roztoků biologicky
aktivních látek (viz tabulka 1) k roztoku funkcionalizovaných nanočástic a jejich
pozorováním po dobu 24 hodin. U látek, které v připravené koncentraci nebyly
rozpustné ve vodě, byly odpipetovány nasycené roztoky nad nerozpuštěným,
centrifugací separovaným, sedimentem. Na rozdíl od samotných zlatých nanočástic,
které reagují na změnu iontové síly roztoku (např. na přidání chloridu sodného) změnou
barvy do modré, nebo až téměř úplným odbarvením, na funkcionalizované nanočástice
nemá změna iontové síly roztoku pozorovatelný vliv. To bylo ověřeno pomocí UV/VIS
spektroskopie. Absorbance všech připravených roztoků funkcionalizovaných NČ s bio-
logicky aktivními látkami byla shodná. Uvedený fakt výrazně rozšiřuje aplikační mo-
žnosti těchto senzorů. Reálné roztoky v přírodě mají různou iontovou sílu, avšak jejich
analytické stanovení pomocí nanočástic funkcionalizovaných CD to nijak neovlivní.

Po 24 hodinách došlo u některých roztoků k sedimentaci funkcionalizovaných

nanočástic (viz obr. 11). Výsledky testování systémů pro detekci biologicky aktivních

Obrázek 11: Odezva Au-NČ na biologicky aktivní látky.

29
 látek, seznam těchto látek a jejich struktura jsou přehledně uspořádány níže v tabulce 1.
Důvod sedimentace je připisován především interakci lipofilní kavity CD a lipofilní
části dané biologicky aktivní látky přítomné v roztoku. K sedimentaci docházelo pouze
v případě přítomnosti a sterické dostupnosti dvou a více takovýchto lipofilních částí na
jedné sloučenině. Jen v tom případě mohlo dojít k vytvoření síťovité struktury a
sedimentaci částic (viz schéma 1 a 2). Určitý vliv mohla mít také interakce látek s
kovovými nanočásticemi, jak je blíže zmíněno v teoretické části.

U látek způsobujících sedimentaci funkcionalizovaných nanočástic byla otestována

rovněž odezva pro jejich desetinovou, setinovou, resp. tisícinovou koncentraci. Nejlepší
citlivosti bylo dosaženo u Diperodonu, u kterého byla detekována koncentrace přibližně
0,8 mM (viz obr. 12).

Obrázek 12: Testování odezvy senzoru na Diperodon o desetinové, setinové, resp. tisícinové
koncentraci oproti standardu.

30
 Tabulka 1: Výsledky testování senzorů a přehled použitých biologicky aktivních látek
Rozp. v H2O Sediment Sediment
Biologicky aktivní látka Vzorec MW
(2 mg/ml) (3 h) (24 h)

1 N-(3,5-dinitrobenzoyl)-D-α-fenylglycin 345,26 NE NE NE

2 (±)-Baklofen 213,66 ANO NE NE

3 Mefloquin hydrochlorid 414,77 NE ČÁSTEČNĚ ANO

4 Vínan metoprololia 684,81 ANO ANO ANO

5 Disopyramid 339,47 NE NE NE

6 Chlorochin difosfát 515,86 NE ČÁSTEČNĚ ANO

31
7 Z-D,L-Leucin 265,30 NE NE ANO

8 Oxyfenonium bromid 428,40 ANO NE NE

1-(4-chlor-α-fenylbenyzyl)hexahydro-4-methyl-1H-
9 314,86 ANO NE NE
1,4-diazepin

10 Primaquin bisfosfát 455,34 ANO NE NE

11 Paraquat dichlorid (hydrát) 257,16 ANO ČÁSTEČNĚ ANO

12 N-(3,5-Dinitrobenzoyl)-L-α-fenylglycin 345,26 NE NE NE

13 Diperodon hydrochlorid 433,93 ANO ČÁSTEČNĚ ANO

32
Obrázek 13: Látky způsobující sedimentaci funkcionalizovaných nanočástic,
znázornění vzniklých inkluzních komplexů.

33
 Obrázek 14: Látky, které nezpůsobují sedimentaci funkcionalizovaných
nanočástic, znázornění příčiny.

4.5 Testy odezvy senzorů (nanočástic funkcionalizovaných

per-6-deoxy-per-6-thio-β-CD) na bakterie a další biologicky
aktivní látky
Dále byla testována odezva připravených senzorů na vybrané bakterie s obsahem 107,
resp. 106 kolonií. Konkrétně se jednalo o druhy Escherichia coli, Pseudomonas
aeruginosa a Streptococcus aureus. Po 24 hodinách došlo k sedimentaci senzorů (viz

34
obr. 13) při použití vyšší koncentrace prvních dvou zmíněných bakteriálních kmenů. Ty
mají od streptokoka odlišné složení buněčné stěny (jsou tzv. gramnegativní) a mají
tyčinkovitý tvar (streptokok má tvar kulovitý), takže umožňují vznik obdobné síťovité
struktury jako v případě některých biologicky aktivních látek.

Byla testována také odezva senzorů na vybrané hormony obsažené v komerčně

dostupných antikoncepcích (Artizia, Verezana). Pravděpodobně vlivem nízké
koncentrace hormonů, a naopak velkého množství doprovodného materiálu nebyla
pozorována žádná reakce.

Obrázek 15: Roztoky Au-CD (2-3 ml) s bakteriemi, 107, resp. 106 kolonií, zleva E. coli, P.
aeruginosa, S. aureus.

35
5 Závěr
Teoretická část této diplomové práce se zabývá nanočásticemi především ušlechtilých
kovů, jejich vlastnostmi, přípravou a využitím v biotechnologických aplikacích. Dále je
zaměřena na cyklodextriny a jejich význam ve vědě i běžném životě. Pozornost je
věnována i senzorovým systémům, zejména pak těm, které jsou založeny na
nanočásticích zlata a stříbra funkcionalizovaných cyklodextriny.

Při vypracování praktické části práce byly syntetizovány dva vybrané persubstituované
deriváty pro každý z nejběžnějších homologů CD – α, β, γ. Při syntéze se podařilo
získat úpravou publikovaného postupu derivát CD s vyšší čistotou a ve vyšším výtěžku
než udává literatura. Dále byly připraveny roztoky nanočástic zlata a stříbra s využitím
redukčních činidel citrátu a chelatonu III. Per-6-deoxy-per-6-thio-β-CD byl použit
na funkcionalizaci uvedených nanočástic a tento senzorový systém byl otestován
k detekci 13 vybraných biologicky aktivních látek, třech druhů bakterií a některých
hormonů. Byla předložena teorie dokládající selektivitu cyklodextrinem
modifikovaných NČ vůči některým těmto látkám a mikroorganismům.

V současné době je výzkum v oblasti senzorových systémů založených na nanočásticích

funkcionalizovaných cyklodextriny i nadále důležitým tématem mnoha laboratoří po
celém světě. Snaha je především o zvýšení selektivity a senzitivity senzorů vhodnou
modifikací cyklodextrinů a v případě medicínských aplikací přiblížení se klinické praxi.
Věřím, že tato práce posunula bádání v této oblasti opět o kus vpřed.

36
Seznam literatury
A. Villiers. Sur La Fermentation de La Fécule Par L’action Du Ferment Butyrique. C. r.
Académie Sci. 1891, No. 112, 536–538.
Ashton. Amino Acid Derivatives of β-Cyclodextrin. J. Org. Chem. 1996, 61 (3), 903–
908.
Aswathy, B.; Avadhani, G. S.; Suji, S.; Sony, G. Synthesis of β-Cyclodextrin
Functionalized Gold Nanoparticles for the Selective Detection of Pb2+ Ions from
Aqueous Solution. Front. Mater. Sci. 2012, 6 (2), 168–175.
Azzazy, H. M. E.; Mansour, M. M. H.; Samir, T. M.; Franco, R. Gold Nanoparticles in
the Clinical Laboratory: Principles of Preparation and Applications. Clin. Chem.
Lab. Med. 2012, 50 (2).
Benkhaled, A.; Cheradame, H.; Fichet, O.; Teyssié, D.; Buchmann, W.; Guégan, P.
Synthesis and Characterization of Amphiphilic per-(6-Thio-2,3-
Trimethylsilyl)cyclodextrin: Application to Langmuir Film Formation. Carbohydr.
Polym. 2008, 73 (3), 482–489.
Boote, B. W.; Byun, H.; Kim, J.-H. Silver–Gold Bimetallic Nanoparticles and Their
Applications as Optical Materials. J. Nanosci. Nanotechnol. 2014, 14 (2), 1563–
1577.
Buschmann, H.-J.; Schollmeyer, E. Applications of Cyclodextrins in Cosmetic
Products: A Review. J. Cosmet. Sci. 2002, 53 (3), 185–191.
Challa, R.; Ahuja, A.; Ali, J.; Khar, R. K. Cyclodextrins in Drug Delivery: An Updated
Review. AAPS PharmSciTech 2005, 6 (2), E329–E357.
Chen, X.; Parker, S. G.; Zou, G.; Su, W.; Zhang, Q. β-Cyclodextrin-Functionalized
Silver Nanoparticles for the Naked Eye Detection of Aromatic Isomers. ACS Nano
2010, 4 (11), 6387–6394.
Chen, Y.; Xianyu, Y.; Jiang, X. Surface Modification of Gold Nanoparticles with Small
Molecules for Biochemical Analysis. Acc. Chem. Res. 2017, 50 (2), 310–319.
Cravotto, G.; Binello, A.; Baranelli, E.; Carraro, P.; Trotta, F. Cyclodextrins as Food
Additives and in Food Processing. Curr. Nutr. Food Sci. 2006, 2 (4), 343–350.
Crini, G. Review: A History of Cyclodextrins. Chem. Rev. 2014, 114 (21), 10940–
10975.
Daniel, M.-C.; Astruc, D. Gold Nanoparticles: Assembly, Supramolecular Chemistry,
Quantum-Size-Related Properties, and Applications toward Biology, Catalysis,
and Nanotechnology. Chem. Rev. 2004, 104 (1), 293–346.
Dickert, F. L.; Lieberzeit, P.; Hayden, O. Sensor Strategies for Microorganism
Detection - from Physical Principles to Imprinting Procedures. Anal. Bioanal.
Chem. 2003, 377 (3), 540–549.
Dubchak, S.; Ogar, A.; Mietelski, J. W.; Turnau, K. Influence of Silver and Titanium
Nanoparticles on Arbuscular Mycorrhiza Colonization and Accumulation of
Radiocaesium in Helianthus Annuus. Span. J. Agric. Res. 2010, 8 (S1), 103.
Easton, C. J.; Lincoln, S. F. Modified Cyclodextrins: Scaffolds and Templates for
Supramolecular Chemistry; Imperial College Press, 1999.
Fang, C.; Dharmarajan, R.; Megharaj, M.; Naidu, R. Gold Nanoparticle-Based Optical
Sensors for Selected Anionic Contaminants. Trends Anal. Chem. 2017, 86, 143–
154.

37
García-Berríos, E.; Gao, T.; Woodka, M. D.; Maldonado, S.; Brunschwig, B. S.;
Ellsworth, M. W.; Lewis, N. S. Response versus Chain Length of Alkanethiol-
Capped Au Nanoparticle Chemiresistive Chemical Vapor Sensors. J. Phys. Chem.
C 2010, 114 (50), 21914–21920.
Hutter, E.; Fendler, J. H. Size Quantized Formation and Self-Assembly of Gold Encased
Silver Nanoparticles. Chem. Commun. Camb. Engl. 2002, No. 4, 378–379.
Kalát, M. Syntéza derivátů cyklodextrinů vhodných pro navázání na magnetické
nanočástice. Bakalářská práce, Technická Univerzita v Liberci, 2015.
Kamali et al. Review on Recent Advances in Environmental Remediation and Related
Toxicity of Engineered Nanoparticles. Environ. Engeneering Manag. J. 2016, 15
(4), 923–934.
Kurkov, S. V.; Loftsson, T. Cyclodextrins. Int. J. Pharm. 2013, 453 (1), 167–180.
Lee, J. H.; Wang, Z.; Liu, J.; Lu, Y. Highly Sensitive and Selective Colorimetric
Sensors for Uranyl (UO22+): Development and Comparison of Labeled and Label-
Free DNAzyme-Gold Nanoparticle Systems. J. Am. Chem. Soc. 2008, 130 (43),
14217–14226.
Liu, C.; Lian, J.; Liu, Q.; Xu, C.; Li, B. β-Cyclodextrin-Modified Silver Nanoparticles
as Colorimetric Probes for the Direct Visual Enantioselective Recognition of
Aromatic α-Amino Acids. Anal. Methods 2016, 8 (29), 5794–5800.
Lu, H.; Chen, G. Recent Advances of Enantioseparations in Capillary Electrophoresis
and Capillary Electrochromatography. Anal. Methods 2011, 3 (3), 488.
Ma, Q.; Song, J.; Zhang, S.; Wang, M.; Guo, Y.; Dong, C. Colorimetric Detection of
Riboflavin by Silver Nanoparticles Capped with β-Cyclodextrin-Grafted Citrate.
Colloids Surf. B Biointerfaces 2016, 148, 66–72.
Natsuki, J.; Natsuki, T.; Hashimoto, Y. A Review of Silver Nanoparticles: Synthesis
Methods, Properties and Applications. Int. J. Mater. Sci. Appl. 2015, 4 (5), 325.
Oyama, M. Recent Nanoarchitectures in Metal Nanoparticle-Modified Electrodes for
Electroanalysis. Anal. Sci. 2010, 26 (1), 1–12.
Pelton, M.; Aizpurua, J.; Bryant, G. Metal-Nanoparticle Plasmonics. Laser Photonics
Rev. 2008, 2 (3), 136–159.
Řezanka, M. Monosubstituted Cyclodextrins as Precursors for Further Use:
Monosubstituted Cyclodextrins as Precursors for Further Use. Eur. J. Org. Chem.
2016, 2016 (32), 5322–5334.
Řezanka, P.; Navrátilová, K.; Žvátora, P.; Sýkora, D.; Matějka, P.; Mikšík, I.; Kašička,
V.; Král, V. Cyclodextrin Modified Gold Nanoparticles-Based Open-Tubular
Capillary Electrochromatographic Separations of Polyaromatic Hydrocarbons. J.
Nanoparticle Res. 2011, 13 (11), 5947–5957.
Řezanka, P.; Navrátilová, K.; Řezanka, M.; Král, V.; Sýkora, D. Application of
Cyclodextrins in Chiral Capillary Electrophoresis: CE and CEC. Electrophoresis
2014, 35 (19), 2701–2721.
Schardinger F. Zentralbl Bakteriol Parasintenk 1905, No. 14, 772.
Shah A. Synthesis, Characterization and Applications of Bimetallic (Au-Ag, Au-Pt, Au-
Ru) Alloy Nanoparticles. Rev Adv Mater Sci 2012 (30), 133–149.
Shtykov, S. N.; Rusanova, T. Y. Nanomaterials and Nanotechnologies in Chemical and
Biochemical Sensors: Capabilities and Applications. Russ. J. Gen. Chem. 2008, 78
(12), 2521–2531.

38
Szejtli, J. Introduction and General Overview of Cyclodextrin Chemistry. Chem. Rev.
1998, 98 (5), 1743–1754.
Thunugunta, T.; Reddy, A. C.; Reddy D.C., L. Green Synthesis of Nanoparticles:
Current Prospectus. Nanotechnol. Rev. 2015, 4 (4).
Turkevich, J.; Stevenson, P. C.; Hillier, J. A Study of the Nucleation and Growth
Processes in the Synthesis of Colloidal Gold. Discuss. Faraday Soc. 1951, 11 (0),
55–75.
Vlasov, Y. G.; Ermolenko, Y. E.; Legin, A. V.; Rudnitskaya, A. M.; Kolodnikov, V. V.
Chemical Sensors and Their Systems. J. Anal. Chem. 2010, 65 (9), 880–898.
Wang, C.; Luconi, M.; Masi, A.; Fernandez, L. Silver Nanoparticles as Optical Sensors.
In Silver Nanoparticles; Pozo, D., Ed.; InTech, 2010.
Wen, D.; Liu, W.; Herrmann, A.-K.; Haubold, D.; Holzschuh, M.; Simon, F.;
Eychmüller, A. Simple and Sensitive Colorimetric Detection of Dopamine Based
on Assembly of Cyclodextrin-Modified Au Nanoparticles. Small 2016, 12 (18),
2439–2442.
Yeh, Y.-C.; Creran, B.; Rotello, V. M. Gold Nanoparticles: Preparation, Properties, and
Applications in Bionanotechnology. Nanoscale 2012, 4 (6), 1871–1880.
Yue, G.; Su, S.; Li, N.; Shuai, M.; Lai, X.; Astruc, D.; Zhao, P. Gold Nanoparticles as
Sensors in the Colorimetric and Fluorescence Detection of Chemical Warfare
Agents. Coord. Chem. Rev. 2016, 311, 75–84.

39
Seznam obrázků
Obrázek 1: Schéma vzniku Au-NČ redukcí citrátem. ................................................... 16
Obrázek 2: Struktura β-cyklodextrinu. .......................................................................... 17
Obrázek 3: Tvar cyklodextrinu. ..................................................................................... 18
Obrázek 4: Schéma tvorby inkluzního komplexu. ........................................................ 18
Obrázek 5: Typy základních struktur senzorů pro detekci melaminu. Převzato (Li et al.,
2014), upraveno. ............................................................................................................. 20
Obrázek 6: Schéma vzniku odlišně velkých agregátů v závislosti na rostoucí
koncentraci dopaminu. Převzato (Wen et al., 2016), upraveno. ..................................... 21
Obrázek 7: Roztoky β-CD-Ag-NČ před (a,i; b,i) a po 2 h míchání s
aromatickými izomery (10-4 M) – fenol (a, ii), pyrokatechol (a, iii), hydrochinon (a, iv),
resorcinol (a, v), anilin (b, ii), o-fenylen--diamin (a, iii), p-fenylendiamin (a, iv),
m-fenylendiamin (b, v). Převzato (Chen et al., 2010). ................................................... 22
Obrázek 8: Schéma reakce pro přípravu per 6-deoxy-per-6-iodo-, resp. per 6-deoxy-
per-6-thio-β-CD. ............................................................................................................. 26
Obrázek 9: Snímky ze SEM: a) Ag-NČ redukované chelatonem III, b) Ag-NČ
redukované citrátem, c) Au-NČ redukované citrátem. ................................................... 27
Obrázek 10: Schéma principu senzorového systému založeného na CD
funkcionalizovaných NČ. ............................................................................................... 28
Obrázek 11: Odezva Au-NČ na biologicky aktivní látky. ............................................ 29
Obrázek 12: Testování odezvy senzoru na Diperodon o desetinové, setinové, resp.
tisícinové koncentraci oproti standardu. ......................................................................... 30
Obrázek 13: Látky způsobující sedimentaci funkcionalizovaných nanočástic,
znázornění vzniklých inkluzních komplexů. .................................................................. 33
Obrázek 14: Látky, které nezpůsobují sedimentaci funkcionalizovaných nanočástic,
znázornění příčiny........................................................................................................... 34
Obrázek 15: Roztoky Au-CD (2-3 ml) s bakteriemi, 107, resp. 106 kolonií, zleva E.
coli, P. aeruginosa, S. aureus. ......................................................................................... 35

40