===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK

===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK
 DEVNEY PERRY
KRÁL
SÉRIE CLIFTON FORGE

===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK
Copyright © 2019. GYPSY KING by Devney Perry
Cover design © Hang Le
Translation © Žaneta Ziecinová, 2022
Original English title: GYPSY KING
Copyright © for Czech edition Pavel Dobrovský – BETA s. r. o., 2022
All rights reserved. (Všechna práva vyhrazena.)
ISBN 978-80-7593-451-2 (ePub)
ISBN 978-80-7593-452-9 (mobi)
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK
Toto dílo je fikce. Jména, postavy, místa i zápletky v tomto příběhu si autor vymyslel. Jakákoli
podobnost se skutečnými událostmi nebo osobami, živými či mrtvými, je čistě náhodná.
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK
 KAPITOLA 1
BRYCE
„Dobré ráno, Arte.“ Na znamení pozdravu jsem zdvihla kelímek s kávou ve
své ruce a vstoupila do budovy prosklenými dveřmi.
Art mi pozdrav oplatil svým vlastním hrnkem. „Ahojky, holčičko. Jak se
dneska máš?“
V novinách Clifton Forge Tribune jsem byla holčička, drahoušek a občas
dokonce zlatíčko, protože jsem tu ve svých pětatřiceti letech byla nejmladší,
a to o celých třináct let. Ačkoli jsem vlastnila polovinu firmy, stále mě
vnímali jen jako majitelovu dceru.
„Skvěle.“ Zahýbala jsem rameny, stále ve mně přetrvávala diskotéka,
kterou jsem si pustila v autě cestou do práce. „Sluníčko svítí. Kytky kvetou.
Bude nádhernej den. Cítím to v kostech.“
„Doufám, že máš pravdu. Jediný, co v tuhle chvílí cítím já, je pálení žáhy.“
Art se uchechtl, až mu nadskočilo jeho objemné břicho. Dokonce i v
kapsáčích a světle modré košili mi připomínal Santa Clause.
„Je tu táta?“
Přikývl. „Když jsem sem v šest dorazil, už tady byl. Řekl bych, že se snaží
opravit jednu z tiskáren.“
„Sakra. Radši bych se měla jít ujistit, že se nenaštval a celou tu věc
nerozebral. Zatím ahoj, Arte.“
„Ahoj, Bryce.“
Prošla jsem kolem recepce, kde seděl Art, a otevřela dveře vedoucí do
kanceláře. Do nosu mě udeřila vůně čerstvě uvařené kávy a novinového
papíru. Ráj. Do této vůně jsem se zamilovala už jako pětiletá holčička, když
mě táta jednou vzal o svátečním dni do práce, a od té doby ji žádná jiná
vůně nepřekonala.
Prošla jsem prázdnou kanceláří mezi pracovními stoly a zamířila ke
dveřím v zadní části místnosti, které vedly do tiskárny.
„Tati?“ můj hlas se nesl otevřeným prostorem a odrážel se od zdí z
betonových tvárnic.
„Jsem pod Gossem!“
Strop zde byl vysoký a visely z něj trubky a všemožné rozvody. Pronikavá
a nenapodobitelná vůně novin nabývala na síle v místech, kde stály
ohromné papírové role a nádoby s černým inkoustem. Vychutnávala jsem si
každý krok touto místností, moje boty na podpatku na betonové podlaze
hlasitě klapaly a já vdechovala směsici vůní papíru, rozpouštědel a strojních
olejů.
Mojí dětskou láskou nebyl kluk, ale čerstvě vytištěné noviny v rukách. Pro
mé rodiče bylo záhadou, proč jsem šla po vysoké škole pracovat do
televize, a ne do novin. Měla jsem pro to tehdy spousty důvodů, ale na
žádném z nich už nyní nezáleželo.
Protože teď jsem pracovala tady, v otcových novinách. Vrátila jsem se ke
kořenům.
Goss byla naše největší a hlavní tiskárna. Stála podél nejdelší zdi a
zabírala celou její délku. Tátovy nohy v džínách a hnědých botách
vykukovaly zpoza první ze čtyř věží.
„Co se dneska pokazilo?“ zeptala jsem se.
Vysunul se odtamtud ven, postavil se a otřel si ruce do svých džín, takže
mu na stehnech zůstaly mastné skvrny od oleje a inkoustu. „Zatracená
mašina. S podavačem papíru něco je. Při každé desáté otočce se zadrhne a
zničí celou stránku. Jenže odsud to vypadá v pořádku, takže netuším, co
bych měl, k čertu, vlastně opravovat.“
„To mě mrzí. Můžu ti nějak pomoct?“
Zavrtěl hlavou. „Kdepak. Budeme muset zavolat odborníka, aby to
opravil. Bůhví, jak dlouho to bude trvat a kolik to bude stát. Prozatím
můžeme jen tisknout něco navíc, abychom měli náhradu.“
„Aspoň že funguje a nemusíme tisknout ručně.“ Pohlédla jsem směrem k
prastarému stroji v protějším rohu. Použila jsem ho jenom jednou, abych
viděla, jak funguje, a ruka mě ze všeho toho točení bolela celý týden.
„Měla bys v rozpočtu počítat s novou tiskárnou nebo generální opravou
téhle, a to v nejbližší době.“
Poklepala jsem si prstem na spánek. „Jasně.“
Táta mluvil o rozpočtech a plánech do budoucna od chvíle, kdy jsem se
před šesti měsíci přestěhovala do Clifton Forge. Nyní jsme vlastnili firmu
rovným dílem – když jsem se vrátila zpět do města, koupila jsem její
polovinu. Měla jsem v plánu časem od rodičů odkoupit celý jejich podíl v
Tribune. Neměli jsme zatím pevně stanovené datum, kdy by k transakci
mělo dojít, což mi vyhovovalo. Nebyla jsem ještě připravená firmu zcela
převzít a táta nebyl připravený ji opustit.
Ke štěstí mi stačilo mít pod svými články uvedeno Bryce Ryanová,
novinářka. A táta si mohl na pár dalších let ponechat titul šéfredaktor.
„Co máš dneska v plánu?“ zeptal se mě.
„Ale, nic moc.“ Až na sbírání informací o bývalém motorkářském gangu
ve městě.
Táta přimhouřil oči. „Co máš za lubem?“
„Nic.“ Zapomněla jsem, jak snadno dokázal rozpoznat lež. Zvedla jsem
jednu ruku, druhou jsem schovala za záda a překřížila prsty. „Přísahám.“
Zacukal mu koutek úst. „Většinu lidí možná oblafneš, ale mě ne. Ten
úšklebek znám. Koleduješ si o maléry, že jo?“
„Maléry mi znějí hrozně dětinsky a zákeřně. A já se přitom chci jen
zastavit na policejní stanici a pozdravit velitele Wagnera. Už pár týdnů jsem
s ním nemluvila. A pak si musím nechat vyměnit olej v autě.“
Táta obrátil oči v sloup. „Takže za prvé, Marcus není idiot. Tu tvoji hru na
neviňátko ti taky nezbaští. A noviny si nemůžou dovolit být na kordy s
velitelem, takže na něj buď milá. Když se naštve, tak už nám nikdy
pomocnou ruku nepodá. A za druhé, vím přesně, proč si necháváš ‚vyměnit
olej‘. Nemysli si, že jsem si nevšiml, že hledáš starý články o Tin Gypsies.“
„Já, no…“ Sakra. Požádala jsem Arta, aby mi nějaké články vytáhl z
archivu, nejspíš to pak řekl tátovi, ačkoli jsem mu za jeho mlčení přinesla
tobolky na pálení žáhy a domácí skořicové rolky. Zrádce.
„Drž se od nich dál, Bryce.“
„Ale za tím je schovaný příběh. Neříkej mi, že to necítíš. Mohla by to pro
nás být ohromná reportáž.“
„Ohromná reportáž?“ Nevěřícně zakroutil hlavou. „Jestli chceš
ohromovat, měla by ses radši vrátit do Seattlu. Myslel jsem, že ses
přestěhovala zpátky kvůli zpomalení. Aby sis užívala života. Nejsou tohle
snad tvoje slova?“
„Jasně že jsou. A taky že jsem zpomalila.“ Už jsem nevstávala ve tři ráno,
abych byla v televizi včas na ranní show. Už jsem si nezkracovala vlasy,
abych uspokojila producenta, ani jsem nemusela neustále držet dietu. Už
jsem nečetla před kamerou reportáže jiných lidí. Místo toho jsem psala
svoje vlastní.
 Bylo to báječné, ale po dvou měsících maloměstského života v Montaně
mě začínalo popadat lehké šílenství. Telefonní hovory do nemocnice kvůli
oznámením o nově narozených dětech a do pohřebního ústavu kvůli
nekrologům pro mě nebyly dostatečnou intelektuální výzvou. Potřebovala
jsem nějaké vzrušení. Potřebovala jsem pořádný příběh.
A podle mě, z autodílny ve Clifton Forge příběh přímo zářil.
Zhruba před rokem se motorkářský klub Tin Gypsy rozpadl. Byl to jeden z
nejvýznačnějších a nejlukrativnějších gangů v Montaně a jeho fungování
bylo ukončeno bez vysvětlení.
Bývalí členové prohlásili, že se chtějí soustředit na provoz autoservisu ve
městě. Jejich dílna si získala věhlas mezi celebritami a v lepších kruzích
díky restaurování veteránů a výrobě motorek na zakázku.
Ale muži jako oni – muži jako Kingston „Dash“ Slater, s jeho neobyčejně
krásným zevnějškem, ďábelským úsměvem a chvástavou domýšlivostí – si
moc užívají. Prahnou po nebezpečí a životu na hraně, bez omezení. A gang
Tin Gypsy měl moci i peněz na rozdávání.
Tak proč se toho všeho vzdali?
Nikdo to nevěděl. A pokud ano, nikde se o tom nemluvilo.
„Nepřipadá ti zvláštní, že v uplynulém roce o nich nikde v novinách
nebyla ani zmínka? A nikde žádné vysvětlení, proč rozpustili svůj ‚klub‘? Z
nechvalně známých členů gangu se přes noc stali příkladní občané. Na to
jim neskočím. Je to až moc klidné. Moc čisté.“ „To bude tím, že oni jsou
čistí,“ namítl táta.
„Jasně. Jako lilie,“ odpověděla jsem s kamennou tváří.
„Vyznívá to, jako bychom je všichni kryli.“ Zamračil se. „No tak.
Nemyslíš si, že kdyby tam byl příběh, tak bych ho napsal? Nebo máš
o mně, jako o reportérovi, tak malé mínění?“
„Nic takového jsem neřekla. Samozřejmě že bys tu reportáž napsal.“
Ale pátral by po ní? Nepochybovala jsem o tátových pátracích
schopnostech. Ve své době byl reportérskou hvězdou. Když se ale před lety
s mámou přestěhovali do Clifton Forge a koupili Tribune, zpomalil. Už
nebyl tak zapálený jako dřív. Už nebyl tak hladový.
A já? Já jsem umírala hlady.
„Jestli žádný příběh není, tak není,“ opáčila jsem „Jediné, co mě to bude
stát, bude můj čas, ne?“
 „Jako tvůj otec a partner ti musím naplno říct, že se mi to nelíbí. Možná už
nejsou gang, ale tihle hoši jsou ostří. Nerad bych, abys s nimi přišla do
křížku.“
„Rozumím. Zeptám se, na co potřebuju, a budu se držet dál.“ A tak dále.
„Bryce,“ řekl varovně.
Zvedla jsem ruce a předstírala bezelstnost. „Co?“
„Buď… opatrná.“
„Já jsem opatrná. Vždycky.“ Dobře, občas. Tátova definice opatrnosti se
od té mojí trošku lišila.
Stoupla jsem si na špičky a políbila ho na tvář. Ode dveří jsem zamávala a
vytratila se z tiskárny dříve, než by mi stihl vymyslet práci, která by mě
uvěznila na celý den za stolem.
Policejní stanice se nacházela na opačném konci města než noviny. Stála
na břehu řeky Missouri na rušné ulici plné restaurací a kanceláří. Řeka
rychle plynula a byla plná vody z tajícího horského sněhu. Červnové slunce
na hladině vytvářelo zlatavé světelné odlesky. Vzduch v Montaně byl čistý
a svěží. Byla to moje druhá nejoblíbenější vůně, hned po vůni novinového
papíru.
Vůně mého mládí. Vůně, která mi v Seattlu chyběla.
Zaparkovala jsem, vešla na stanici a prohodila pár slov s úředníkem za
přepážkou. Potom jsem poděkovala své šťastné hvězdě, že mě dostala
dovnitř bez jakýchkoli potíží. Při svých prvních třech návštěvách u velitele
si mě tu vzali pěkně do parády. Otisky prstů. Ověření spolehlivosti.
Fotografie.
Možná to byl protokol.
Možná nemají rádi novináře.
Dnes ráno panovalo na stanici ticho. Pár úředníků sedělo za svými stoly s
hlavami skloněnými ke klávesnici nebo k propiskám a věnovali se
administrativě, zatímco ostatní hlídkovali v ulicích. Kancelář velitele se
nacházela v zadní části budovy. Okno za jeho stolem mělo nádherný výhled
na řeku.
„Ťuk, ťuk.“ Zaklepala jsem na otevřené dveře a vstoupila dovnitř. „Dobré
ráno, veliteli.“
„Dobré ráno, Bryce.“ Odložil dokument, který právě četl.
 „Víte, nikdy nedokážu rozeznat, jestli máte na tváři šťastný nebo
podrážděný úsměv, když sem přijdu.“
„To záleží.“ Pohledem zamířil k mojí kabelce a svraštil své husté obočí.
Sáhla jsem do kabelky a vytáhla sáček pendreků. „Jak si vedu?“
Pokrčil rameny a očima sledoval balíček Twizzlers, který jsem před něj
položila na stůl. Posadila jsem se na jednu z židlí pro hosty. Při svých
předchozích návštěvách jsem mu postupně donesla tyčinky Twix, Snickers
a M&M’s. K těmto sladkostem ale zůstal přinejlepším lhostejný. Tak jsem
dnes na benzínce zariskovala a koupila mu sladkosti s ovocnou příchutí.
„To vypadá na šťastný úsměv, ale přes ten knír se to těžko pozná.“
Uchechtl se a rozbalil sáček, zatímco já jsem nenápadně sevřela pěst na
znamení vítězství. „Věděl jsem, že na to nakonec přijdete.“
„Mohl jste mi to prostě říct.“
„A co by to pak bylo za zábavu?“ Velitel Wagner si strčil pendrek do pusy
a ukousl z něj pořádný kus.
„To budu každou informaci od vás získávat takhle těžko?“
„Nikoli,“ odpověděl, „každý týden vydáváme tiskovou zprávu. Jediné, co
musíte udělat, je stáhnout si ji. Snadný jako facka.“
„Ach, jasně. Týdenní tisková zpráva. Jakkoli ohromující tyto zprávy jsou,
já jsem měla na mysli trochu… podrobnější informace.“
Velitel si dal prsty pod bradu. „Nic pro vás nemám. Stejně jako jsem pro
vás nic neměl před dvěma týdny. Nebo před třemi. Nebo před čtyřmi.“
„Nic? Ani malinkaté sousto, které jste náhodou zapomněli napsat do
tiskové zprávy?“
„Nic nemám. Clifton Forge je v těchto dnech vcelku nudné místo. Je mi
líto.“
Zamračila jsem se. „Ne, není.“
Zasmál se a znovu kousl do pendreku. „Máte pravdu. Není mi to líto. Mám
příliš práce s užíváním si toho klidu a míru.“
Velitel Wagner měl nesmírnou radost z toho, že jeho tiskové zprávy
obsahovaly výhradně občasná volání na tísňovou linku 911, nahodilá rušení
nočního klidu o sobotách způsobená opilci a ojedinělé drobné krádeže,
jejichž viníky byli nezbední teenageři. Tohle město už během let zažilo
vražd a chaosu víc než dost – díky Tin Gypsies. Ten motorkářský gang
nejspíš velitele Marcuse stál mnoho šedivých vlasů.
 Z toho, co jsem byla schopná najít ve zpravodajských archivech, bylo
zřejmé, že bývalí členové Tin Gypsy strávili za mřížemi poměrně málo
času, vlastně spíš žádný. Buď velitel jejich zločiny přehlížel, nebo uměli
zatraceně dobře zametat stopy.
V dobách největší slávy vedl klub Tin Gypsy Draven Slater. Vídala jsem
ho ve městě, nosil se se stejnou aureolou bezohlednosti a přehnanou
sebejistotou, jakou předal svému synovi Dashovi. Ale ani jeden z nich mi
nepřipadal jako hlupák.
Zastávala jsem teorii, že jakkoli byl velitel místní policie Marcus Wagner
zatraceně schopný policista, byli Draven, Dash a jejich Gypsies vždy o krok
před ním.
Bylo zřejmé, že pokud budu chtít získat svůj příběh, budu muset vynaložit
veškeré své úsilí a um. Draven se v autoservisu stáhl do pozadí, což
znamenalo, že budu muset čelit Dashovi. Chvíli jsem ho už sledovala.
Jezdil na své černé motorce po Hlavní třídě, jako by mu patřil celý Clifton
Forge, a oslňoval svým zářivě bílým úsměvem. Byl to takový ten typický
zlobivý kluk. Z jeho sexy úsměvu, ostře řezané čelisti a jednodenního
strniště všechny ženy omdlévaly.
Všechny kromě mě.
Všechny ženy ve městě by si rády užily trochu zábavy s jeho úchvatným
tělem. Já jsem od Dashe chtěla získat jeho tajemství.
Ale potřebovala jsem velitelovu pomoc, abych se k němu dostala.
Při svých předchozích návštěvách zde jsem se o klubu nezmínila ani
slovem, přišla jsem se pouze seznámit s velitelem a získat si důvěru. Ale
jestli jsem měla začít s pátráním, bylo načase vsadit všechno na jednu kartu.
„Nevíte, proč klub Tin Gypsy tak náhle skončil?“
Jeho čelist se zastavila uprostřed žvýkání, přimhouřil oči. „Ne.“
Špatný tah. Teď bude zarytě mlčet.
„Fajn,“ zvedla jsem ruce, „byla jsem jenom zvědavá.“
„Proč?“
„Pravdu? Intuice mi říká, že se za tím skrývá reportáž.“
Velitel polkl a opřel si lokty o stůl. „Poslyšte, Bryce. Líbíte se mi. Mám
rád vašeho tátu. Je příjemné, že noviny teď řídí slušní novináři. Ale jste tady
nová, tak mi dovolte jednu lekci z historie.“
Posunula jsem se na okraj židle. „Dobře.“
 „Naše město zažilo za posledních dvacet let více problémů, než kolik jich
jiná města nemají za sto. Gypsies sem vnesli hodně špíny. Vědí to, a snaží
se to odčinit. Během posledního roku se z nich stali spořádaní občané. Do
puntíku dodržují zákony a město se mění. Naši občané se v noci na ulici cítí
bezpečně. Nechávají odemčená auta, když vyběhnou do obchodu. Tohle je
slušné město.“
„Nesnažím se bránit pokroku.“
„Skvělé. Tak nechte ten klub na pokoji. Stál jsem proti nim tváří v tvář
víckrát, než bych mohl spočítat. Za co jsem je mohl potrestat, za to jsem je
potrestal. Ale sleduju je dál. Jestli udělají něco nezákonného, budu první,
kdo jim to spočítá. To mi věřte.“
Velitel nezněl jako fanoušek jejich bývalého klubu. To bylo dobré vědět.
Ale jestli se domníval, že mě tohle varování odradí, tak se mýlil. Teď mě
zajímalo ještě víc, co způsobilo uzamčení dveří do jejich klubovny.
Jestli vůbec zamčené byly. Možná tohle celé byla jen jedna velká fraška.
„Ehm, veliteli?“ Policista v uniformě vstrčil hlavu do dveří. „Máme
případ, který si žádá vaši pozornost.“
Velitel Wagner si vzal další pendrek a postavil se. „Díky za to sladké.“
„Nemáte zač.“ Také jsem si stoupla. „Příště raději Starbursts nebo
Skittles?“
„Noste mi pendreky a budeme spolu dobře vycházet.“ Vyprovodil mě ke
dveřím. „Mějte se. A pamatujte, co jsem vám říkal. Některé věci a některé
lidi je lepší nechat na pokoji.“
„Jasňačka.“ Nejspíš bych před ním neměla zmiňovat, že moje příští
zastávka bude v autodílně Dashe Slatera.
Zamávala jsem veliteli i druhému policistovi a zamířila chodbou k
východu. Dveře se znakem dámských toalet mi přišly právě vhod, jelikož
jsem vypila příliš mnoho kávy. Umyla jsem si ruce a cítila narůstající
zvědavost z prvního setkání se členy gangu Tin Gypsy, když jsem však
chtěla otevřít dveře, zaujalo mě slovo, které pronesl jeden ze dvou mužů na
chodbě.
Vražda.
Zarazila jsem se, postávala na místě a poslouchala škvírkou pootevřených
dveří. Ti muži byli blízko sebe a své hlasy ztišili téměř do šepotu.
 „Hlášení dostal Riley. Prý nikdy neviděl tolik krve. Teď podává veliteli
hlášení. Pak bychom se měli všichni připravit na výjezd.“
„Myslíš, že to udělal?“
„Draven? Jasně, sakra. Možná konečně budeme mít něco, co tomu
kluzkýmu parchantovi přišijeme.“
Ach. Můj. Bože. Jestli mě neklame sluch, právě jsem vyslechla dva
policisty při hovoru o vraždě, v níž je Draven Slater hlavní podezřelý.
Musím se dostat ven z toalet. Hned.
Pomalu jsem přivřela dveře a udělala tři tiché kroky nazpět. Pak jsem
hlasitě zakašlala a podpatky rázně klapala na dlažbě. Vztekle jsem rozrazila
dveře a předstírala překvapení, že za nimi někdo stojí.
„Ach, k čertu.“ Položila jsem si ruku na srdce. „Vyděsili jste mě, pánové.
Nevěděla jsem, že tu někdo je.“
Vyměnili si významné pohledy a rozestoupili se.
„Omlouváme se, madam.“
„Nic se neděje.“ Usmála jsem se, prošla kolem nich a snažila jsem se ze
všech sil udržet klidný krok bez známek spěchu.
Zastrčila jsem si pramen vlasů za ucho a využila tento posunek, abych se
ohlédla přes rameno do kanceláře. Tři policisté stáli u stolu v protějším rohu
a ani jeden si nevšiml, že odcházím. Dva muži o překot hovořili. Rychle
pohybovali ústy a mluvili jeden přes druhého. Do toho rozhazovali rukama.
Třetí policista stál s rukama zkříženýma na hrudi, byl pobledlý a
přešlapoval z nohy na nohu.
Srdce mi splašeně tlouklo, když jsem dorazila k východu a vyšla z budovy.
Jakmile se mi slunce opřelo do tváře, dala jsem se do pohybu a rozeběhla se
k autu.
„Kruci!“ Nastartovala jsem a zařadila zpátečku. „Věděla jsem to!“
Ruce se mi třásly, když jsem se řítila ulicemi a neustále se ohlížela do
zpětného zrcátka, abych se ujistila, že za mnou nejedou policisté.
„Mysli, Bryce. Jaký je plán?“ Neměla jsem tušení, kde se vražda stala,
takže jsem se nemohla objevit na místě činu. Mohla jsem počkat a
následovat policii, ale vyhodili by mě dřív, než bych něco zahlédla. Takže
jaké jsou další možnosti?
Být očitý svědek při Dravenově zatčení. Bingo.
 Sakra, napadlo mě, Draven v servisu ani nemusí být. Musela jsem hrát
vabank, tohle byla nejlepší šance na sólokapra. O vraždě samotné si potom
můžu přečíst v té slavné tiskové zprávě.
Ano, pokud by mi štěstí zůstalo nakloněno, ocitla bych se uprostřed dění,
až budou Dravena odvádět do vazby. A doufala jsem, že Dash u toho taky
bude. Třeba ho to zaskočí natolik, že se mi naskytne příležitost vidět ho při
chvilkové slabosti. Mohla bych se dozvědět něco, co by mi pomohlo odhalit
tajemství skrytá za tou jeho neuvěřitelně líbivou tvářičkou.
Usmála jsem se za volantem.
Nastal čas na výměnu oleje.
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK
 KAPITOLA 2
BRYCE
Srdce mi bušilo jako o závod, když se na dohled objevil cliftonforgeský
autoservis. Ruce se mi třásly. Tohle vzrušení – tohle jedinečné potěšení,
které jsem zažívala výhradně při pátrání – byl důvod, proč se ze mě stala
reportérka. Žádné sezení před kamerou a předčítání cizích reportáží.
Hnacím motorem pro reportáž o klubu Tin Gypsy byl pocit selhání.
Důvod, proč to pro mě bylo tak, tak hrozně důležité, byla lítost a výčitky
svědomí.
Vybrala jsem si kariéru v televizi a vložila do ní tolik nadějí. Změnila jsem
směr, odstěhovala se, vzdala se práce v novinách, kterou jsem plánovala
odjakživa. Odešla jsem od práce, do které jsem podle předpokladů všech
měla nastoupit. Ale já po skončení vysoké školy nechtěla jít v tátových
stopách, alespoň ne hned. Bylo mi lehce přes dvacet, měla jsem
neokoukanou tvářičku. Chtěla jsem si vyšlapat svou vlastní cestu. Takže
jsem se z Montany přestěhovala do Seattlu a začala pracovat v televizi.
V průběhu let jsem dělala různá rozhodnutí. Žádné z nich se v tu danou
chvíli nezdálo špatné. Až jsem se jednoho dne o deset let později probudila
ve svém bytě v Seattlu a uvědomila si, že součet všech těchto dobrých
rozhodnutí v souhrnu tvořil nedobrý život.
Práce mě nenaplňovala. Většinu nocí jsem spala o samotě. Když jsem se
podívala do zrcadla, viděla jsem třicátnici, která nebyla šťastná.
Televizní stanice vlastnila celý můj život. Každý můj krok se
přizpůsoboval jejich požadavkům. A protože jsem měla tak trochu zvláštní
pracovní dobu, ani jsem se nenamáhala randit. Jaký muž by chtěl večeřet ve
čtyři, aby mohl být v sedm v posteli? Když mi bylo dvacet, nepřikládala
jsem tomu takovou váhu. Měla jsem za to, že se ten pravý jednoho dne
objeví. Že do sebe všechno zapadne, až nastane správný čas. Že se vdám.
Budu mít rodinu.
Každopádně, nic nikam nezapadlo. A kdybych zůstala v Seattlu, neměla
bych ani šanci, že zapadne.
V Clifton Forge jsem začala úplně od začátku. Znovu jsem přehodnotila
svoje očekávání do budoucna. Šance, že si najdu chlapa a budu mít děti,
dokud je to fyzicky možné, se snižovaly. Takže pokud mým osudem bylo
zůstat starou pannou, alespoň jsem si hodlala užívat svou práci.
Celá moje kariéra v Seattlu se nakonec ukázala jako bouda. Televizní
producenti mi donekonečna slibovali, že časem získám více svobody.
Ujišťovali mě, že budu mít příležitost připravovat své vlastní reportáže
namísto toho, abych dělala rozhovory s jinými žurnalisty a předčítala
schválené texty z kartiček.
Buďto lhali, nebo se domnívali, že nemám dostatek talentu.
Ať tak či onak, domů jsem se vrátila s pocitem selhání. Ale selhala jsem
doopravdy?
Možná. Kdybych nestála pořád jen před kamerou, kdybych při práci mohla
používat mozek a nebyla důležitá jen moje pěkná tvářička, pak bych se snad
konečně prosadila. Dokázala bych sama sobě, že jsem dobrá.
Celý svůj dosavadní život jsem zasvětila žurnalistice. Hledání skrytých
pravd a odhalování lží. Bylo to víc než jen práce, byla to moje vášeň. Pokud
v tomto malebném městečku někde pod povrchem číhal velkolepý příběh, já
ho najdu a odvyprávím.
Vyšetřování vraždy týkající se Dravena Slatera? Hlásím se.
Moje noha se doslova vznášela nad plynovým pedálem. Stála jsem na
křižovatce přes ulici od autoservisu a čekala na zelenou. Ve zpětném
zrcátku jsem vyhlížela, jestli neuvidím červená a modrá světla. Jestli sem
velitel vyrazil zatknout Dravena, neměla jsem příliš velký náskok.
Tedy, pokud jsem vůbec jela správným směrem.
Byla tu možnost, že Draven nebyl v servisu, ale doma, a policisté měli
namířeno tam. Já jsem však pokračovala v cestě do servisu. Ať už se mi
mělo podařit Dravena vypátrat, nebo ne, chtěla jsem nejdříve jet tam.
Nastal den, kdy poznám Dashe Slatera. Dnes budu mít příležitost posoudit
svého soupeře.
Použila jsem koleno k uchycení volantu a svlékla jsem si svetr, který jsem
si přes sebe ráno přehodila. Naštěstí jsem pod ním měla černé tílko s
hlubokým výstřihem a bez skvrn po deodorantu. Řídila jsem jednou rukou,
vytáhla jsem z kabelky malý suchý šampon pro nouzové případy a
načechrala si vlasy. Pár vteřin předtím, než jsem dorazila na parkoviště,
jsem si ještě stihla nalíčit rty tmavě růžovou rtěnkou.
 Autodílna byla obrovská. Párkrát jsem už projížděla kolem, ale nikdy jsem
tu nezastavila. Nyní mi to tu začalo trochu nahánět hrůzu, když jsem
parkovala před čtyřmi otevřenými vraty, která se tyčila nad mým audi.
Na konci dlouhého asfaltového parkoviště vedle malého lesíku stála
zastrčená budova. Okna měla tmavá a kolem kliky na vstupních dveřích
visel silný řetěz. Visací zámek na něm se na slunci blýskal.
To musela být bývalá základna klubu Tin Gypsy. Klubovna – tak tomu
tyto gangy říkají, že? Ale nestála před ní žádná auta ani motorky. Tráva
kolem byla přerostlá.
Na první pohled vypadala budova opuštěně a zaostale. Ale kolik chlapů
mělo k tomu visacímu zámku klíč? Kolik chlapů do ní vstupovalo po
západu slunce? Kolik chlapů do ní vcházelo skrytým zadním vchodem?
Zakázala jsem si budovu soudit podle vzhledu. Jistěže zvenčí vypadala
zpustle. Ale za těmi zamčenými dveřmi klidně mohla být pěkná.
Ve svých zrcátkách jsem viděla řadu motorek zaparkovaných proti
vysokému drátěnému plotu, který ohraničoval pozemek autoservisu. Podél
něj stály automobily čekající na opravu či restaurování, některé přikryté
plachtou. Všechna čtyři garážová stání přede mnou byla plná vozidel – tři
náklaďáky a červený veterán.
Ocelová stěna servisu v ranním slunci zářila. Kancelář stála nejblíže k
ulici. Velký nápis AUTOSERVIS CLIFTON FORGE byl precizně nastříkaný
přímo na ocelový povrch budovy červenou, černou, zelenou a žlutou
barvou.
Uvnitř za automobily bylo dokonale čisto. Očekávala jsem mastné a
špinavé prostory. Zářivky osvětlovaly betonovou podlahu, která byla z větší
části beze skvrn. Červené ponky podél zdí zářily novotou a čistotou. Z
tohoto místa stříkaly peníze. Mnohem víc peněz, než by mohl vydělat
autoservis na malém městě na výměnách olejů a pneumatik.
Naposledy jsem zkontrolovala vlasy a rtěnku ve zpětném zrcátku a
vystoupila z auta. V momentě, kdy jsem bouchla dveřmi, objevili se dva
automechanici zpoza kapot náklaďáků, na nichž pracovali.
„Dobré ránko.“ Jeden z nich na mě mávl a pak mě sjel pohledem od hlavy
k patě. Usmál se od ucha k uchu. Líbilo se mu, co vidí.
Bod pro moje tílko.
„Dobré ráno.“ Mávla jsem, když oba zamířili mým směrem.
 Oba na sobě měli džínovou kombinézu a boty s pevnou podrážkou.
Štíhlejší z nich měl vlasy ostříhané nakrátko. Na jeho krku tak bylo vidět
černé tetování, které mizelo pod límečkem kombinézy. Silnější muž měl do
culíku svázané černé vlasy a rozepnutou kombinézu uvázanou kolem pasu.
Bílé tričko s krátkými rukávy odhalovalo jeho svalnaté paže se spoustou
barevného tetování.
Možná proto se dílna topila v penězích. Polovina svobodných žen v zemi
by si ráda dojela na výměnu oleje až sem k těmto sexy mechanikům. Avšak
ani jeden z těchto pohledných mužů nebyl ten, kterého jsem hledala. Kde se
nacházel Draven? Doufala jsem, že v kanceláři popíjí kávu.
„Co pro vás můžeme udělat, madam?“ zeptal se mě krátkovlasý muž a
otíral si zamazané ruce do červeného hadru. „Už jsem dávno měla nechat
vyměnit olej.“ Přehnaně jsem se zamračila. „Jsem v tomhle hrozná, věci
kolem auta vždycky řeším, až když je skoro pozdě. Asi není žádná šance, že
by se vám mě podařilo někam vměstnat ještě dneska dopoledne?“
Muži se na sebe podívali a přikývli, ale než stihli odpovědět, ozval se za
nimi hluboký hlas. „Brýtro.“
Mechanici se rozestoupili a mezi nimi jsem spatřila samotného Dashe
Slatera, jak si vykračuje naším směrem. Jeho kroky byly účelné. Přímo
rázné. Očekávala jsem, že se tu s ním potkám, dokonce jsem v to doufala,
ale nebyla jsem na to psychicky ani fyzicky připravená.
Naše oči se střetly. Srdce mi začalo bušit a tajil se mi dech. V hlavě jsem
měla prázdno a nemohla jsem se soustředit na cokoli jiného, než jak mu
tmavé džíny obepínají dlouhé nohy a silná, vypracovaná stehna.
Nikdy jsem neviděla muže, který by se pohyboval jako Dash, s takovou
sebejistotou a charizmatem v každém kroku. Hrozilo, že mě jeho oříškové
oči, ten pulzující vír zelené, zlaté a hnědé, očarují nějakým kouzlem.
Tělo mě zradilo, z chvění v mém nitru mi zůstával rozum stát. Přišla jsem
kvůli reportáži. Přišla jsem ukrást tomuto muži všechna tajemství, pěkně
jedno po druhém, abych je mohla rozmáznout na titulních stranách. Tahle
primitivní živočišná reakce byla přinejmenším hloupá.
Ale kruci, když on byl tak sexy.
Pod černým úzkým trikem vynikala jeho svalnatá hruď a vyrýsované
bicepsy. Kůži na rukou měl opálenou a jemnou, kromě míst, na nichž měl
tetování, táhnoucí se vzhůru po obou jeho předloktích.
 Smyslnost. Svůdnost. Kdesi v mysli mě napadlo ještě jedno slovo na „s“,
ale když přistoupil k našemu hloučku, doslova jsem ztratila řeč.
Vážně… no do prčic.
Vždycky jsem upřednostňovala upravené a hladce oholené muže.
Jednodenní strniště nebylo nic pro mě. On nebyl pro mě. Měla jsem ráda
modré oči, ne hnědé. Líbily se mi krátké vlasy a Dashova hnědá kštice
potřebovala střih už před několika týdny.
Tahle reakce byla čistá chemie, protože jsem s chlapem nespala už od…
no, přestala jsem počítat měsíce, když se z nich stalo dvojciferné číslo.
„S čím vám můžeme pomoct, slečno?“ zeptal se mě Dash a široce
rozkročil nohy, když se postavil mezi ty dva muže.
„S mým autem.“ Otočila jsem dlaní směrem ke svému audi. „Potřebuju
vyměnit olej.“
Slunce se muselo posunout blíž k zemi, protože tu najednou bylo strašlivé
horko. Krůpěje potu se mi začaly tvořit i ve výstřihu, když jeho pohled na
okamžik sklouzl k mým ňadrům. Nedíval se déle než na zlomek vteřiny, ale
zjevně upoutala jeho pozornost.
Druhý bod pro moje tílko.
Dash se obrátil na dlouhovlasého mechanika a hodil hlavou směrem k
servisu. Muž přikývl, zabručel na krátkovlasého a oba dva se bez jediného
slova vrátili ke své práci.
Takhle tady komunikují? Posunky brady a bručením? To bude obtížný
rozhovor. A krátký.
Dash se ohlédl přes rameno, aby se ujistil, že jsme sami, a potom mi
věnoval ten pověstný sexy úsměv, který jsem doposud viděla jen z dálky.
Takhle z blízka se mi z něj točila hlava. „O tu výměnu oleje se postaráme.
A taky o kompletní prohlídku. Na účet podniku.“
„To by bylo samozřejmě skvělé.“ Snažila jsem se mluvit vyrovnaným a
veselým hlasem. „Ale zaplatím to. Díky.“
„Nemáte zač.“ Přistoupil blíž a jeho sto osmdesát něco vysoká postava mě
částečně zaclonila před sluncem.
Měla jsem přirozené nutkání poodstoupit o krok vzad, aby mi nenarušoval
osobní prostor, ale nepohnula jsem se ani o píď.
Možná si chtěl jen stoupnout blíž. Ale před lety jsem se dozvěděla, že
arogantní muži často na ženách testují sílu svojí osobnosti. Dělají nepatrná
gesta, aby viděli, kam až ji mohou postrčit, obzvláště, když ta žena je
reportérka.
Dotýkali se kadeře mých vlasů, aby viděli, jestli ucuknu. Tyčili se nade
mnou, aby viděli, jestli se přikrčím. A přistupovali moc blízko, aby viděli,
jestli couvnu.
Dash buď věděl přesně, kdo jsem, a chtěl zjistit, jestli stáhnu ocas mezi
nohy a uteču, nebo byl tak nafoukaný, že se domníval, že úsměv a výměna
oleje mě dostanou do kolen, a když už tam budu, tak mu rozepnu pásek a
odvděčím se mu za služby na účet podniku.
„Jste tady nová?“ zajímal se.
„Jo, jsem.“
Zamručel. „Divil jsem se, že jsem vás tu ještě neviděl.“
„Nechodím často ven.“ Vzduch kolem ztěžkl, jako kdyby kolem mojí
osobní bubliny vyrostla cihlová zeď, přes kterou ke mně nemohl proniknout
čerstvý jarní vzduch.
„To je škoda. Kdyby se vám zachtělo, přijďte do Betsy. Možná vám někdy
koupím pivo.“
„Možná.“ Nebo taky ne.
Betsy byl nechvalně proslulý bar v Clifton Forge, nic, kam bych chtěla
chodit za zábavou.
„Vypadá to, že tu máte rádi motorky.“ Otočila jsem se a poukázala na řadu
zaparkovaných strojů za mnou.
„Dalo by se to tak říct. Většina z nás tady jezdí.“
„Nikdy jsem na tom neseděla.“
„Cože?“ ušklíbl se. „Tomu se nic nevyrovná. Možná že než vám koupím
to pivo, tak vás nejdřív svezu.“
Ze způsobu, jakým pronesl slovo svezu, se mi zatajil dech. Podívala jsem
se mu do očí, přeskočila tam jiskra. Představoval si každý z nás trochu
odlišnou jízdu na té motorce? Protože navzdory veškeré mojí snaze vytěsnit
ji z mysli, byla představa, jak sedím obkročmo za jeho úzkými boky,
najednou to jediné, co jsem v hlavě měla. Z lačného pohledu v jeho očích
jsem usuzovala, že jemu se vybavil podobný obrázek.
„Která motorka je vaše?“ zeptala jsem se, abych zapudila ty sexuální
myšlenky.
 Zvedl ruku a zápěstím se dotkl mého lokte, tento pohyb se zdál být
nahodilý, ale určitě to udělal schválně. „Ta černá uprostřed.“
„Dash.“ Přečetla jsem jméno potištěné na jejím panelu, ozdobené plameny.
„Tak se jmenujete?“
„Jo.“ Natáhl mezi nás ruku. „Dash Slater.“
Vložila jsem svoji ruku do jeho a snažila se nevnímat, jak mi poskočilo
srdce, když svými prsty sevřel ty mé. „Dash. To je zajímavý jméno.“
„Přezdívka.“
„A jak se doopravdy jmenuješ?“
Usmál se a pustil moji ruku. „Tohle tajemství ženám říkám, až když mi
dovolí koupit jim pivo.“
„Škoda. Já zase piju pivo jen s někým, o kom vím, jak se jmenuje.“
Zasmál se. „Kingston.“
„Kingston Slater. Ale říkají ti Dash. Říká ti taky někdo Kingu?“
„Nikdo, kdo by přežil první pokus,“ zavtipkoval.
„Ještě že to vím.“ Zasmála jsem se a opatrně vytáhla telefon z kapsy pro
případ, že bych potřebovala něco vyfotit. Pak jsem si začala rukou ovívat
obličej. „Je uvnitř horko? Nemáte tu místo, kde bych mohla počkat nebo se
posadit?“
Třeba místo, kde se nachází tvůj již brzy uvězněný otec? Jestli policie
vůbec dorazí. Proč jim to tak trvá?
„Pojď.“ Naznačil hlavou směrem ke dveřím kanceláře. „Můžeš počkat u
mě v kanclu.“
Udělali jsme tři kroky, když na parkoviště přilítlo policejní auto s
blikajícím majákem, ale bez sirén. Jo! Odolala jsem nutkání vítězoslavně
zvednout ruce do vzduchu.
Dash se zarazil a zdvihl ruku, aby mě bránil před policií. Bylo to ochranné
gesto, takové bych od bývalého kriminálníka rozhodně nečekala. Neměl by
mě proti nim použít jako štít, a ne naopak?
Dva policisté bleskově vyskočili z auta. „Hledáme Dravena Slatera.“
Dash se narovnal a překřížil ruce na hrudi. „Co mu chcete?“
Policisté neodpověděli. Kráčeli ke dveřím kanceláře a zmizeli uvnitř právě
ve chvíli, kdy na parkoviště dorazilo další policejní auto – tohle vezlo
velitele.
 Marcus vystoupil ze sedadla spolujezdce, vyrazil ke mně a Dashovi a
cestou si posunul sluneční brýle na hlavu. „Co tady děláte, Bryce?“
„Nechávám si měnit olej.“
„Snad jsem vám řekl, abyste se držela zpátky.“
„Moje auto je úplně nové, veliteli,“ ušklíbla jsem se, „chci, aby tak dlouho
vydrželo, a slyšela jsem, že správná péče je základ.“
Přimhouřil oči a koutky kníru mu poklesly. Takže takhle vypadá, když je
rozčilený. Už si to nikdy nespletu s úsměvem.
„Co se děje, Marcusi?“ zeptal se ho Dash a díval se z jednoho na druhého.
„Přišli jsme si pro tvého otce.“
„Proč?“
„To nemůžu říct.“
Dash si něco zavrčel pod vousy. „A co mi teda můžete říct?“
„Před ní?“ Marcus obrátil palec mým směrem. „V tuto chvíli žádné
oficiální vyjádření. Doufám, žes jí neřekl nic, co by sis nechtěl přečíst v
nedělních novinách.“
„Cože?“ Dashovi spadla brada.
„Tohle je nová reportérka ve městě.“
Dash po mně šlehl pohledem. „Ty jsi ta nová reportérka? Myslel jsem, že
najali nějakýho chlapa.“
„Jo, to se mi občas stává. To bude mým jménem. Působí zmatky.“ Pokrčila
jsem rameny. „Bryce Ryanová, Clifton Forge Tribune.“
Dashovi se vztekem rozšířily nozdry. Pozvání do Betsy na pivo bylo právě
odvoláno.
Dveře do kanceláře se otevřely, ven vyšli dva policisté a vedli spoutaného
Dravena Slatera mezi sebou.
Ubránila jsem se úsměvu a děkovala andělům žurnalistiky, kteří ke mně
dnes byli tak milosrdní.
„Zavolej právníka,“ nakázal Draven Dashovi, čelist měl při tom staženou
do ještě rozčilenější linky než jeho syn.
Dash pouze přikývl a Dravena už strkali na zadní sedadlo policejního auta.
Průvod z kanceláře následovala žena s krátkými bílými vlasy, která hned
přispěchala a postavila se po Dashově boku. Oba automechanici běželi
naším směrem.
 Než se auto začalo otáčet a vyrazilo pryč z parkoviště, stihla jsem ještě
rychle na telefon pořídit pár snímků. V novinách jsme neměli fotografa na
plný úvazek, vlastně jsme ho ani nepotřebovali, když bylo používání
chytrých telefonů tak pohodlné.
V okamžiku, kdy auto s Dravenem zmizelo z dohledu, se Dash obořil na
velitele. „Co se to tu, kurva, děje?“
„Dashi, rád bych tě na stanici vyslechl.“
„Ne. Ne, dokud mi neřeknete, co se tu děje.“
Velitel zavrtěl hlavou. „Až na stanici.“
Odmlka, která visela ve vzduchu, byla stejně dusivá jako napětí mezi
oběma muži. Neočekávala jsem, že Dash ustoupí, ale on nakonec přikývl.
„Na stanici,“ zopakoval Marcus, znovu na mě vrhl ten zamračený pohled a
odkráčel k autu.
„Co se to děje?“ Žena z kanceláře chytila Dashe za paži. „Proč ho zatkli?“
„Netuším.“ Dash upřeně sledoval velitelova zadní světla, jak mizí ulicí, a
potom se obrátil na mě. „Co k čertu chceš?“
„Tvůj otec je podezřelý z vraždy. Chceš k tomu něco říct?“
„Z vraždy?“ Té ženě spadla brada a mohutnější mechanik zaklel: „Kurva!“
Ale Dash po mojí otázce jen ztuhl a s kamennou tváří řekl: „Vypadni z
mýho pozemku!“
„Takže nechceš komentovat informaci, že je tvůj otec potencionální vrah?“
Slovo potencionální ode mě bylo velkorysé. „Nebo jsi o tom věděl?“
„Jděte k čertu, ženská,“ okřikla mě ta paní a Dash po stranách svíral ruce v
pěst. Jeho výraz zůstal nepřístupný, avšak za tím ledovým pohledem se jeho
mysl točila na plné obrátky.
„Beru to jako bez komentáře.“ Mrkla jsem a vyrazila směrem ke svému
autu a nevšímala si těch rozzuřených pohledů, které mě pálily za krkem.
„Bryce!“ zaburácel najednou Dashův hlas po parkovišti, zarazila jsem se.
Zastavila jsem se, ale neohlédla jsem se.
„Dám ti jedno,“ jeho hlas byl tvrdý a neústupný, až mě z toho zamrazilo v
zádech, „jediný varování. Nepleť se do toho!“
Hajzl. Mě nevyděsí. Tohle byla moje reportáž. A já ji napíšu, ať se mu to
líbí nebo ne. Otočila jsem se a podívala se mu do očí stejně neústupným
pohledem.
„Uvidíme se brzy, Kingu.“
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK
 KAPITOLA 3
DASH
Co se to, kurva, zrovna stalo?
Když Bryceino audi odjelo z parkoviště, zakroutil jsem hlavou a přehrál si
v hlavě znovu posledních pět minut.
Po hrnku kávy s tátou v kanceláři jsem šel na dílnu dělat na červeném
mustangu GT z ’68, který jsem opravoval. Moje ráno vypadalo zatraceně
dobře, když se tu zjevila krásná dlouhonohá brunetka s pěkným poprsím na
výměnu oleje. Bylo to čím dál lepší, protože se mnou flirtovala a zářivě se
na mě usmívala. Pak jsem vyhrál jackpot, když se ukázalo, že je taky vtipná
a žár mezi námi skoro šlehal modrým plamenem.
Měl jsem tušit, že se něco chystá. Ženy, které jsou příliš skvělé na to, aby
byly skutečné, pokaždé znamenaly maléry. Tahle mě lákala na návnadu
kvůli reportáži.
A krucinál, já jsem jí to spolkl. I s navijákem.
Jak k čertu, Bryce věděla, že tátu přijdou zatknout za vraždu ještě dřív, než
se objevili policajti? Lepší otázka. Jak to, že já jsem o tom nevěděl?
Protože jsem byl mimo dění.
Ještě nedávno, kdy měl klub pevné postavení, bych věděl jako první, že si
policisté jedou pro mě nebo moji rodinu. Jistě, život na správné straně
zákona měl svoje výhody. Většinou bylo fajn žít si v klidu svůj život bez
neustálého sžíravého strachu, že se jednoho dne probudím a budu buď
mrtvý, nebo mě pošlou do konce života do vězení.
Zklidnil jsem se. Zlenivěl jsem. Neměl jsem informace. Ztratil jsem
ostražitost.
A tátu teď vezli do vězeňské cely. Zatraceně.
„Dashi!“ Presley mě praštila do ruky, aby upoutala moji pozornost.
Zavrtěl jsem hlavou, podíval se na ni a musel přimhouřit oči, protože její
bílé vlasy odrážely slunce. „Co?“
„Co?“ napodobila mě. „Co budeš dělat ohledně táty? Věděl jsi o tom?“
„Jo. A i když jsem věděl, že ho přijdou zatknout, tak jsem ho nechal v
klidu pít kafe a klábosit s tebou,“ vyštěkl jsem. „Ne, nevěděl jsem o tom.“
Presley se zamračila, ale mlčela.
„Mluvila o vraždě.“ Emmett si odhrnul pramen dlouhých vlasů z obličeje.
„Slyšel jsem dobře?“
Jo. „Mluvila o vraždě.“
O vraždě, řekla Bryce svým sexy hlasem, který jsem považoval za jemný,
když jsem ho poprvé uslyšel. Tátu zatkli a mě vypekla nějaká vlezlá
reportérka. Stáhl jsem koutky úst. Novinám jsem se vyhýbal skoro stejně
jako policii a právníkům. Dokud tuhle hroznou situaci nevyřešíme, budu se
muset potýkat se všemi třemi těmihle institucemi.
„Zavolej Jimovi,“ nakázal jsem Emmettovi. „Řekni mu, co se stalo.“
Přikývl, vydal se zpátky do servisu s telefonem u ucha a mluvil s naším
právníkem.
Emmett byl můj místopředseda, a ačkoli motorkářský klub Tin Gypsy už
zanikl, on pořád stál po mém boku. Odjakživa.
Vyrostli jsme v klubu společně. Jako děti jsme si hrávali na rodinných
sešlostech. Byl o tři roky mladší, ale kamarádili jsme se i celou dobu na
škole. Pak se z nás stali bratři v klubu, stejně jako naši otcové.
Spolu jsme porušili bezpočet zákonů. Dělali jsme věci, které nikdy nesmí
spatřit světlo světa. Zrovna minulý týden jsme nad pivem v Betsy vtipkovali
o tom, jak jsou naše životy teď klidné.
Nejspíš jsme to měli zaklepat na dřevo.
„Isaiahu, zpátky do práce!“ poručil jsem druhému mechanikovi. „Jako by
to byl normální den. Když sem někdo přijde a bude se ptát po tátovi, nic
nevíš.“
Přikývl. „Chápu. Ještě něco?“
„Asi budeš muset zaskakovat za nás všechny. Jsi s tím v pohodě?“
„Jo, jsem.“ Isaiah se otočil a šel na dílnu, hasák měl stále v ruce. Najali
jsme ho teprve před pár týdny, ale něco mi říká, že všechnu práci navíc bez
problémů zvládne.
Isaiah byl tichý a přátelský. Ne moc společenský. Nechodil s námi na pivo
po práci ani se mnou a ostatními chlapy netrávil hodiny tlacháním na dílně.
Ale byl to dobrý mechanik a chodil do práce včas. Ať už bojoval s
jakýmikoli démony, nechával si to pro sebe.
Když táta před pár lety odešel do důchodu, převzal jsem funkci manažera
v autoservisu, ale protože jsem nesnášel účetnictví a personalistiku a táta
nesnášel sedět sám celé dny doma na zadku, často sem chodil vypomáhat.
Dal jsem mu za úkol sehnat dalšího mechanika a on našel Isaiaha.
 Ani jsem s ním nedělal pohovor, protože pokud Draven Slater někoho
schválí, na jeho instinkty se můžete spolehnout. „Co chceš, abych udělala?“
zeptala se Presley. „Kde je, kurva, Leo?“
„Mám hádat?“ obrátí oči v sloup. „V posteli.“
„Zavolej mu a vytáhni ho z ní. Jeď k němu, jestli to bude třeba. Až se
vrátím od policie, chci ho vidět makat. Pak si uděláme poradu.“ Přikývla a
zamířila ke kanceláři.
„Presley,“ zavolal jsem za ní a ona se zastavila. „Zkus ještě obvolat pár
lidí. Jestli někdo ve městě něco nezaslechl. Diskrétně.“
„Jasně.“ S dalším přikývnutím pospíchala do kanceláře a já jsem nasedl na
svoji motorku.
Cestou na stanici proti mně jelo bílé auto a já jsem si hned vzpomněl na
Bryce.
Emmett mi říkal, že je ve městě nový reportér. Že jeho jméno je Bryce.
Nečekal jsem ženu, a už vůbec ne ženu s plnými růžovými rty a hustými
čokoládovými vlasy.
Všichni ostatní, kromě Emmetta, by dostali přes držku, že mě nechali si
myslet, že jde o muže. Ačkoli, když jsem viděl šok v Emmettově obličeji,
bylo mi jasné, že on byl překvapený úplně stejně.
To mám za to, že vždycky beru čáru, když chce Presley v kanceláři
probírat maloměstské drby. Nevěděl jsem, co se dělo, byla to moje chyba.
Nehledě na to, že Bryce byla… no, fakt byla dobrá.
Udělala ze mě blbce, což mi patřilo. Zatraceně, vždyť jsem jí dokonce
vyklopil svoje skutečné jméno, a to byla v servisu celých pět minut. Isaiah
dodneška moje jméno neznal, a to jsme spolu pracovali každý den.
Jeden její zářivý úsměv, jeden pohled jejích jiskřivých hnědých očí a mně
se rozvázal jazyk. Choval jsem se jako nadrženej puberťák, co se jí zoufale
snaží dostat do kalhotek, a ne jako dospělý pětatřicetiletý muž, který má
spousty žen na zavolání, když potřebuje potěšit.
Debilní novináři. Z místních novin a jejich reportérů jsem nikdy neměl
nahnáno. Ale Bryce významně změnila pravidla hry.
Předchozí majitelé byli příliš hloupí, než aby působili potíže. Nový majitel
Lane Ryan, což musel být Brycein otec, sice přišel do Clifton Forge před
lety, ale všechno dění, které by stálo za zveřejnění, už šlo nějak mimo něj.
 V té době už klub Tin Gypsy nefiguroval na trhu s drogami. Z našich
ilegálních zápasů v ringu se stal spíš boxerský klub. A všechna pohřbená
těla dávno vychladla.
Lane nás nechal na pokoji. Občas sem vozil vůz své manželky na seřízení,
ale ani jednou se na klub nezeptal. Klidně nechal minulost minulostí.
Ale Bryce byla hladová. Když pronášela svá poslední slova, měla ve tváři
výraz dravce. Dokázala by vsadit všechno na jednu kartu a neucuknout. Za
normálních okolností by mi byla trnem v oku. Jenže jestli je táta vážně
obžalovaný z vraždy, bude se to ještě zhoršovat.
Kdo byl zavražděn? Jak to, že jsem neslyšel o vraždě ve městě? Když
pominu svoje staré konexe, vražda je pro malé městečko velká věc a zpráva
o ní by se měla rozšířit rychlostí blesku ihned po nalezení těla. Pokud…
nenašel Marcus tělo z minulosti? Nedostihly nás snad naše staré hříchy?
V klubu jsme vraždy ospravedlňovali tím, že ti, které jsme zabili, by totéž
udělali nám. Nebo našim rodinám. Zbavili jsme svět špatných mužů, i když
jsme vlastně jenom vyháněli čerta ďáblem podle svých vlastních zákonů.
Byli jsme vinni – bezpochyby. Což ale neznamenalo, že jsme chtěli strávit
zbytky svých životů ve státní věznici.
Projížděl jsem ulicemi Clifton Forge rychleji, dodržováním dopravních
předpisů jsem se neobtěžoval. Když jsem dorazil na stanici, velitel na mě
čekal za přepážkou.
„Dashi.“ Mávl na mě, abych ho následoval do jeho kanceláře. Jakmile za
námi zavřel dveře, posadil se za svůj stůl a vzal si pendrek z otevřeného
sáčku.
„Kde je táta?“
„Posaď se,“ řekl a přežvykoval u toho.
Zkřížil jsem si ruce na hrudi. „Já postojím. Spusťte!“
„Moc ti toho říct nemůžu. Vyšetřujeme zločin a …“
„Myslíte vraždu.“
Přestal přežvykovat. „Kde jsi tohle slyšel?“
Jeho šok byl opravdový. Předpokládám, že nakázal svým podřízeným, aby
to drželi v tajnosti, jenže Bryce byla taky o krok před ním. „Vaše nová
kámoška, ta novinářka, se mě ptala, jestli chci komentovat, že tátu zatkli za
vraždu. Co se to tu, kurva, děje?“
 Žíla na jeho čele pulzovala, jak žvýkal sousta a ukusoval si další.
„Náhodou bys nevěděl, co tvůj otec dělal včera mezi pátou a šestou hodinou
ranní?“
„Možná.“ Nehnul jsem ani brvou, ačkoli mi úleva zpomalila divoce bušící
srdce. Marcus se ptal na včerejší noc. Díkybohu. Minulost zůstává
minulostí. A protože včera táta nikoho nezabil, tohle musel být jeden velký
omyl.
„Takže? Kde byl?“
„Mám dojem, že už to víte, tak proč se ptáte?“
„Tvůj otec odmítl výslech, dokud nedorazí jeho právník.“
„Výborně.“
„Pomohlo by, kdybyste oba spolupracovali.“
Nespolupracujeme s nikým, a už vůbec ne s fízly. Kdybych si pustil hubu
na špacír a řekl něco špatně, Marcus by mě označil za spolupachatele a
poslal mě za tátou do cely. Jeden Slater za mřížemi je pro dnešek víc než
dost.
„Jestli nebudeš mluvit, tak já taky ne,“ zamračil se Marcus.
„Fajn.“ Otočil jsem se ke dveřím a bouchnul s nimi tak mocně, že ze stěny
s rachotem spadl obrázek. Zmizel jsem odtamtud.
Moc jsem se toho nedozvěděl, ale stačilo mi to. Prozatím.
Nasedl jsem na motorku, nasadil si brýle, vytáhl telefon a vytočil číslo
svého staršího bráchy.
„Dashi,“ odpověděl Nick s úsměvem. S úsměvem, který měl na tváři
nepřetržitě celých sedm let, co se dali znovu dohromady s Emmeline. „Děje
se něco?“
„Musíme si promluvit. Můžeš?“
„Dej mi vteřinku.“ Dal si mobil na rameno nebo tak něco, protože jeho
hlas zněl tlumeně, když křičel: „Dlouhou, kámo. Delší. Naposled.“
Pak tam něco prosvištělo a Nick se smál, když si dal telefon zase k uchu.
„Tohle dítě. Kdybych ho nechal, bude si házet klidně celej den. A je čím dál
lepší. Jakože je mu teprve šest, ale má talent od přírody.“
„Budoucí chytač.“ Usmál jsem se. Můj synovec Draven, tátův jmenovec,
jako by Nickovi z oka vypadl. A s Nickem byli pořád spolu. „Pracuješ
dneska?“
 „Jo. Draven je se mnou na pár hodin na dílně. Emmy jela s Norou na
píchání náušnic.“
„Ehm… není na to trochu malá?“ Nora nedávno oslavila čtvrté narozeniny.
„Sakra, ani mi to neříkej,“ zabručel. „Ale teď se s Emmy hádat nebudu.“
„Proč ne? Naštvala tě?“
„Ne, je…“ Zhluboka se nadechl. „Čekali jsme na vhodnou chvíli,
abychom to řekli rodině, Emmy je těhotná. Teda, byla těhotná. Před týdnem
potratila.“
„Ježíši, brácho.“ Položil jsem si ruku na srdce. „To je mi líto.“
„Jo, mně taky. Emmy teď prožívá těžký období. Takže jestli chce dát Noře
propíchnout uši a užít si holčičí den v Bozemanu, tak já ani neceknu.“
„Můžu nějak pomoct?“
„Ne, dostaneme se z toho. Co se děje?“
Promnul jsem si nos. To poslední, co bych chtěl, je zatěžovat ho ještě víc,
jenže o tomhle musí vědět. „Mám špatný zprávy. Bohužel to nepočká.“
„Vybal to.“
„Včera tu někoho zavraždili. A táta to buď udělal, nebo ví, kdo to udělal,
nebo se to na něj někdo pokouší hodit. Zatkli ho asi před půlhodinou.“
„Kurva,“ zaklel Nick. „Co ještě víš?“
„Nic. Fízlové mlčí.“ Nehodlal jsem se přiznat, že polovinu toho všeho vím
jenom díky jedné ďábelsky rajcovní reportérce. „Táta si vyžádal právníka.
Až se s ním Jim potká, dozvíme se víc.“
„Zavolám Emmy, budeme tam co nejdřív.“
„Ne,“ zastavil jsem ho, „tady nic nezmůžete. Jenom jsem ti chtěl dát
vědět.“
„Dashi, tady jde o vraždu.“
„Přesně tak. Ty, Emmeline a děti se k těmhle sračkám vůbec
nepřibližujte.“ Musel zůstat v Prescottu, házet si se svým synem, pusinkovat
svou dceru a objímat svou ženu.
„Fajn,“ Nick si zhluboka povzdychl. „Ale kdybys mě potřeboval, jsem tu.“
„Já vím. Dám ti vědět co a jak.“
„To je furt něco,“ zabručel.
„Teď se dlouho nic nedělo.“
„Pravda. Myslíš… že to udělal?“
 Podíval jsem se na šedou barvu ze strany policejní stanice a představil si
tátu ve vyšetřovací místnosti za těmito zdmi. Ruce spoutané, opřené o
laciný stůl, na nepohodlné židli.
„Netuším,“ připustil jsem. „Možná. Jestli jo, měl k tomu důvod. A jestli
ne, pak Clifton Forge rozhodně není místo, kam bych chtěl, abys vozil svoje
děti.“
Protože jestli někdo šel po tátovi, mohl jít po nás všech.
„Dávej si bacha!“ varoval jsem ho.
„Ty taky.“
Ukončil jsem hovor a nastartoval motorku. Síla jejího motoru, vibrace a
hluk mě při jízdě městem uklidnily. Na tomto sedadle jsem strávil mnoho
hodin, ujel jsem stovky mil a vymyslel mnoho strategií pro klub.
Kromě uplynulého roku, kdy už klub nefungoval. Nemusel jsem řešit
roztržky. Skrývat zločiny. Přechytračení nepřátel. Svůj čas na mašině jsem
trávil vyloženě kvůli požitku z jízdy. Mohl jsem přemýšlet nad dílnou, jak
navýšit zakázky a nastřádat peníze pro případ nouze.
Se zatčením za vraždu se moje hlava nějak nedokázala vypořádat, zdála se
mi pomalá a zamrzlá. Překvapilo mě, jak rychle jsem zapomněl na svoje
staré způsoby. I když jsme naše činnosti omezovali postupně, klub Tin
Gypsy se definitivně rozpadl teprve před rokem. Poslední zatčení, které
jsem řešil, bylo skoro před čtyřmi lety. Tenkrát šlo o jednu z Leových
opileckých rvaček v baru.
Zastavil jsem na parkovišti a postavil motorku na její místo. Cestou do
kanceláře jsem se zadíval na klubovnu.
Tráva byla přerostlá, bylo potřeba najít si hodinku na posekání. Vevnitř
bezpochyby ležel prach a páchla zatuchlina. Naposledy jsem tam byl v
zimě, když se tam dostali mývali a spustili pohybové senzory.
Dnes, kdy jsem potřeboval informace a odpovědi, bych dal cokoli, abych
mohl vejít do klubovny a svolat všechny do jednacího sálu ke stolu,
abychom tomu všemu přišli na kloub.
Místo toho jsem se musel spokojit s kanceláří servisu a pár lidmi, kteří
nám zůstali věrni stejně jako v dobách, kdy jsme ještě všichni nosili stejné
nášivky.
Když jsem otevřel dveře, Presley zrovna telefonovala. Zvedla prst, aby mi
dala najevo, že mám být zticha. „Dobře, díky. Zavolej mi, kdybys zaslechla
něco dalšího.“
Přešel jsem k řadě židlí u stěny pod předním oknem. V čekacích
prostorech měla pracovní stůl jenom Presley. Ačkoli já i táta jsme měli své
kanceláře podél protilehlé zdi, většinou jsme se scházeli kolem jejího stolu.
Presley u nás oficiálně pracovala jako vedoucí kanceláře, ale dělala toho
mnohem víc, než jak zněla původní definice její práce. Starala se o placení
účtů a spokojenost zákazníků. Nosila mně a tátovi papíry k podpisu na stůl.
Spravovala výplaty a jednou ročně nás nutila mluvit o plánech na důchod.
Byla srdcem našeho servisu. Udávala rytmus a my ostatní jsme ji
následovali.
„Co jsi zjistila?“ zeptal jsem se.
„Volala jsem do salonu.“ Byla bledá v obličeji.
„Stacey říkala, že ráno cestou do práce viděla spoustu policejních aut u
motelu. Prý se říká, že tam našli mrtvou ženu, ale neví určitě, jestli je to
pravda.“
Krucinál. Nejspíš to bude pravda. „Ještě něco?“
Zavrtěla hlavou. „To je všechno.“
Potřeboval jsem mluvit s tátou, ale když jsem vzal v úvahu Marcusovu
náladu, bylo to vyloučené. Prozatím jsme si museli vystačit s předáváním
informací přes právníka.
Dveře do kanceláře se otevřely a dovnitř vstoupil Emmett následovaný
Leem.
„Prej jsem dneska ráno něco prošvihnul,“ zavtipkoval Leo.
Na tohle jsem neměl náladu, zamračil jsem se na něj tak, že mu úsměv
hned vyprchal z obličeje. „Kdes, do prdele, byl?“
„Zaspal jsem.“
„Poslední dobou se ti to stává nějak často.“
Pročísl si rukou rozcuchané světlé vlasy, které byly po stranách ještě
mokré ze sprchy. „Nemám snad všechnu práci hotovou?“
Neodpověděl jsem. Leo byl v naší partě umělec. Všechno lakování a
návrhy zastával on, zatímco Emmett, Isaiah a já jsme upřednostňovali
montáže a opravy. Práci zastal, ale poslední dobou hrozně chlastal. Chodil
do práce čím dál později. Zdálo se, že měl každou noc v posteli jinou
ženskou.
Pořád se choval jako klubový playboy.
 „Řekl bych, že teď máme důležitější věci na starosti, než je klesající
kvalita Leovy práce, nemyslíš?“ zeptal se Emmett a posadil se vedle mě.
„Klesající kvalita práce,“ zamumlal Leo a kroutil hlavou, když si sedal na
poslední volnou židli. „Kreténi. Nesnáším vás.“
„Pánové, prokažte mi laskavost,“ vstoupila do toho Presley. „Držte huby.“
„Jakej je plán, Dashi?“ Emmett se předklonil a opřel si lokty o kolena.
Položil jsem si ruku na bradu. „Musíme o té vraždě zjistit co nejvíc
informací. Táta nic neřekne, takže od něj se fízlové nic nedozví. Ale něco
mají. Musíme zjistit co. Isaiah má na starosti servis. Co se týče Presley, ať ji
práce nezavalí. A vy, Emmette a Leo, začněte se vyptávat po okolí!“ Oba
přikývli. Možná už nejsme klub, ale stále máme konexe.
„Co budeš dělat ty?“ zeptala se mě Presley.
Emmett a Leo moji pomoc nepotřebovali, a když není v servisu tolik
práce, hodlal jsem to nechat na Isaiahovi a Presley. Byl jsem si jist, že ve
městě je jeden člověk, který ty informace rozhodně má. Buď mi je předá po
dobrém, nebo je z ní vytáhnu po zlém. „Půjdu na průzkum.“
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK

KAPITOLA 4
BRYCE
„Miluju neděle,“ usmála jsem se na noviny položené přede mnou na stole.
Titulek na přední straně nebyl ozdobný ani květnatý, ale zcela jistě poutal
pozornost.
ZAVRAŽDĚNÁ ŽENA. PODEZŘELÝ UVĚZNĚN.
Naše noviny měly osm stran a vycházely dvakrát týdně – ve středu a v
neděli. Když táta noviny koupil, ponechal dny stejné, ale zcela jasně rozlišil
středeční vydání od nedělního. Středy byly vymezené pro obchod,
zaměřovaly se na dění ve městě, inzerci a oznámení.
Nedělní noviny měly být ty prestižnější, do nich jsme si schovávali ten
„lepší“ materiál. Poskytovali jsme v nich lidem témata k hovoru po
návštěvě kostela. Když se ve městě dělo něco převratného, psalo se o tom v
neděli. Kdykoli jsme měli nějakou reportáž nebo pár týdnů na něčem
pracovali, vycházelo to v neděli.
Nedělními novinami jsem žila. A tento týden rozhodně způsobí rozruch.
 Reklama, na které George pracoval pro třetí stránku, se stejně jako sloupek
o nových prostorách pro svatbu za městem, který připravovala Sue, díky
mému článku nejspíš ztratí.
Vražda dokáže upoutat pozornost.
Drby se na malém městě šíří rychle. Nepochybovala jsem, že většina lidí z
Clifton Forge a okolí už o té vraždě slyšela. Ale dokud se o ní nepsalo v
novinách, byly to jen klepy, spekulace a fámy. Až po vydání se z toho stala
fakta.
Jakmile jsem v pátek odjela z cliftonforgeského autoservisu – a nechala za
sebou jednoho vytočeného motorkáře – zamířila jsem rovnou do redakce a
okamžitě začala psát.
Jak už to u reportáží bývá, neobsahovala mnoho detailů. Velitel Wagner
držel ohledně vraždy a její oběti jazyk za zuby. Než sdělili její jméno,
potřebovali dohledat nejbližší příbuzné.
Jediné, co v tiskové zprávě prozradili, bylo, že v motelu Evergreen byla
zavražděna žena a že podezřelý je ve vazbě. Naštěstí pro mě jsem věděla,
kdo je tím podezřelým, a mohla jsem napsat jeho jméno.
Společně s perfektně načasovanou fotkou.
Jméno Dravena Slatera nebylo na přední stránce Tribune poprvé a jistě ani
naposledy. Byla jsem odhodlaná odvyprávět tento příběh od začátku až do
konce – dokud soudce nebouchne kladívkem do stolu a neodsoudí vraha na
doživotí.
Troufala jsem si konec svého příběhu odhadnout. Novináři by neměli
předjímat, že je hlavní podezřelý vinen, a já si obvykle zakládala na udržení
objektivity. Ale moje intuice křičela, že Draven je zločinec, který při
předchozích zatčeních dokázal před vězením uniknout. Ale pochybovala
jsem, že by se mu mohlo podařit proklouznout na svobodu i tentokrát.
Sepsání a otištění této reportáže mohly poznamenat moje působení ve
městě. Definovat moji kariéru. Moje jméno. A mohl by to být příběh, který
zaplní díru v mém životě.
Zatímco budou policie a státní zástupci připravovat žalobu na Dravena, já
budu poblíž čekat na svoji chvíli a referovat o každé zajímavosti, kterou mi
nadhodí. A jelikož velitel nebyl v tuto chvíli zrovna sdílný, budu muset
trochu pátrat na vlastní pěst.
Z vidiny skutečné investigativní žurnalistiky jsem se chvěla po těle.
 Dveře za mnou se otevřely, vešel BK a otíral si ruce do hadru. Černá
zástěra mu visela až pod kolena. „Ahoj Bryce. Myslel jsem, že už tady
nejsi.“
„Zrovna odcházím,“ postavila jsem se, složila čerstvě vytištěné noviny
napůl a vsunula je do kabelky. Přišla jsem před svítáním, abych pomohla
dokončit proces tisku a potom hotové noviny svázat a připravit na rozvoz.
Když kameloti a kamelotky s rodiči odjeli, vzala jsem si jeden výtisk pro
sebe.
Ten si schovám.
„Jedeš domů?“ zeptala jsem se. Táta odjel před třiceti minutami.
„Až to všechno vypnu.“
„Měj se hezky, BK. Díky.“
„Ty taky.“ Zamával a zmizel zpátky v tiskárně.
S BK jsme se potkávali pouze ve středu a v neděli ráno. Měl zvláštní
pracovní dobu, většinou přicházel v noci před tiskem. Občas opravoval
tiskárny, opět raději po nocích. Nárazově brzy ráno rozvezl noviny, když
nedorazily pomocné síly.
Podobně jako ostatní zaměstnanci zde – mě nevyjímaje – BK pro tátu
tvrdě dřel. Doufám, že jednoho dne budu v zaměstnancích vzbuzovat
podobnou oddanost.
Znovu jsem se na noviny usmála při vzpomínce na tátovu první reakci na
moji reportáž. Když jsem se s ní v pátek večer ukázala, zakřenil se od ucha
k uchu. Nechtěl, abych pátrala po minulosti gangu, ale neměl problém
otisknout článek o vraždě a jako první prohlásit Dravena Slatera za hlavního
podezřelého.
Přišel sem v noci, aby společně s BK spustili tiskárny a ujistil se, že se
noviny tisknou bez zádrhelů. Moje reportáž tátu nakopla. Věděl, že budu
pokračovat v pátrání a o té vraždě zjistím všechno, co bude možné. Neřekl
ani slovo, aby mě zastavil nebo třeba jen zpomalil můj postup. Ale varoval
mě: Dash Slater jen tak nedopustí, aby jeho otce zavřeli do vězení.
Zívla jsem, odešla z kanceláře a naposledy si prohlídla prázdné stoly. Bylo
šest hodin ráno, a až BK taky odejde, dnes už tu nikdo pracovat nebude.
Kromě Arta, který zastával funkci recepčního a ochranky v jedné osobě již
téměř dvě desetiletí, měli ostatní zaměstnanci pružnou pracovní dobu.
Tátovi to bylo jedno. A mně také, pokud dodržovali termíny.
 Sue zodpovídala za řádkovou inzerci a stejně jako já ráda chodila do práce
po ránu. George, jenž se staral o komerční plošnou inzerci, se obvykle
ukázal kolem poledne, ale většinou jen popadl mikrotužky a blok a
pospíchal na nějaký pracovní oběd, který si domluvil předchozího dne. A
kolega reportér Willy měl odpor ke svému pracovnímu stolu a chodíval
kolem šesté až sedmé večer pouze proto, aby nám předal svůj nejnovější
článek a zase zmizel bůhvíkam.
Práce zde měla naprosto odlišné tempo. Na hony vzdálené všemu tomu
zmatku v televizi. Nebyli tu žádní maskéři ani kadeřníci, kteří by mě
pronásledovali na každém rohu. Žádné kamery, které by zachycovaly můj
pohyb. Žádní producenti, kteří by mi něco nakazovali.
Žádný tlak.
Jelikož tu byl takový klid, často jsem tu bývala sama. Nebo v lepším
případě sama s tátou. Pracoval vždy, když bylo potřeba, což v novinách s
pouhými šesti zaměstnanci bývalo často. Umožňovalo nám to trávit
společně dlouhé hodiny, kdy sice každý seděl za svým stolem a dělal si
svoje, ale byli jsme pohromadě.
Otevřela jsem vstupní dveře a otočila se, abych zamkla. Moje auto čekalo
na prvním parkovacím místě, ale já jsem byla příliš přetažená, než abych
jela domů. V noci jsem sice spala pouhých pár hodin, ale cítila jsem, že
bude ještě nějakou dobu trvat, než odpadnu.
Vydala jsem se po chodníku směrem k Hlavní třídě vzdálené tři bloky.
Doufala jsem, že doručovatelé byli dnes rychlí a naši čtenáři už tou dobou
měli své noviny v rukách.
Litovala jsem pouze toho, že dnešní článek mohl vzniknout jenom proto,
že život jedné ženy skončil. Ačkoli jsem si užívala vzrušení z dramatického
příběhu, ten smutek a tragédie za ním mi trhaly srdce. Nevěděla jsem, kdo
byla oběť ani jestli byla dobrý člověk. Jestli ji někdo miloval nebo zda žila
sama.
Nemohla jsem toho pro ni udělat mnoho, jen zveřejnit fakta a sdělit všem
pravdu. Hodlala jsem objasnit její smrt – i život.
Můj prvotní dojem z velitele Wagnera byl kladný. Nyní jsem však měla
pocit, že měl ve zvyku držet obyvatele Clifton Forge trochu v nevědomosti.
To skončilo.
Když se něco dozvím, zveřejním to.
 Slunce jasně svítilo dokonce i takhle brzy po ránu. Chladný vzduch
příjemně osvěžoval moji pokožku i plíce. Při chůzi jsem dýchala zhluboka,
vůně lehkého větříku mi připomínala prázdniny v dětství.
Montana vždycky bývala začátkem června krásná, ale letos mi přišla
překrásná. Možná to bylo proto, že jsem žila v Seattlu skoro dvě dekády, a
tohle bylo moje první jaro po návratu sem.
Stromy mi připadaly zelenější. Nebe modřejší a rozsáhlejší. Neměla jsem
od návratu příliš času na poznávání města a teď, když jsem se procházela,
jsem náhle pocítila touhu vidět všechno. Byla jsem připravená pojmout
tohle městečko za své, stát se součástí komunity.
V Clifton Forge jsem byla doma.
Došla jsem na Hlavní třídu a zahnula doprava. Dva bloky odsud stála
kavárna, která na mě volala jménem. Téměř všechny obchody a kanceláře v
ulici byly v tuto hodinu zavřené a jejich výlohy tmavé. Otevřeno mělo
jenom bistro a kavárna naproti.
Do Clifton Forge nejezdily takové davy turistů, jaké zažívala jiná malá
města v Montaně každým létem. Cestovní ruch tu nebyl tak veliký jako v
Bozemanu, kde jsem vyrostla. Naše městečko leželo příliš daleko od
mezistátní dálnice, aby vzbuzovalo pozornost. Miliony turistů, kteří každým
rokem proudili do země za návštěvou národních parků Yellowstone a
Glacier, nás míjely.
Hlavní příval cizinců přicházel na podzim, kdy si tu myslivci utvářeli
základnu, než vyráželi spolu s průvodci a koňmi do divočiny na lov jelenů,
medvědů a srnců.
Většině místních to takto vyhovovalo, upřednostňovali klid a ústraní před
přínosy turismu a větším provozem. Devět z deseti tváří v kavárně nebo
bistru jste znali alespoň od vidění.
Moje tvář tu známá nebyla. Zatím.
Nestrávila jsem ve městě a po okolí dostatek času. To se nyní, s blížícím se
létem, mělo změnit. V Seattlu jsem žila dost dlouho, aby lidé znali moji tvář
– pokud jsem jim vůbec přišla povědomá. Většinu času jsem se ztrácela
mezi ostatními anonymními lidmi, kteří obstarávali své každodenní
povinnosti.
Ale zde jsem se chtěla usadit a hluboce zapustit kořeny. Chtěla jsem, aby
lidé věděli, že jsem dcera Lanea a Tessy Ryanových, protože jsem byla hrdá
na to, že k nim patřím. Chtěla jsem, aby si lidé v souvislostmi s novinami
vybavili mě a moje jméno. Aby se na moje články těšili celý týden.
„Dobré ráno,“ pozdravila jsem, když jsem vstoupila do kavárny.
Baristka seděla za barem vedle kávovaru na espreso. Měla otevřená ústa,
jak zírala do mých novin, které držela v rukách. „Slyšela jste to? V motelu
zavraždili nějakou ženu.“
Přikývla jsem. „Slyšela. Hrozná záležitost. Aspoň že toho chlápka chytli.“
„Nemůžu tomu uvěřit. Draven? Takovej milej pán. Dává dobrý dýško.
Vždycky se chová přátelsky. Jenom… páni.“ Složila noviny a odložila je
na linku, překvapený výraz jí ale ve tváři zůstal. „Co si dáte?“
„Kapučíno, prosím,“ zdvořile jsem se usmála, i když mě rozčilovalo, že
Draven obalamutil tolik lidí. „Tady nebo s sebou?“
„S sebou. Jdu se po ránu projít.“
Kterékoli jiné ráno bych se představila, ale ona při přípravě kávy neustále
pokukovala po novinách. Pochybovala jsem, že když jí dneska řeknu své
jméno, že si ho vůbec zapamatuje. Zdála se rozrušená. Ne z vraždy
neznámé ženy, ale z toho, že Draven byl hlavní podezřelý.
Jak se mu podařilo oklamat tolik lidí?
Dodělala mi kávu a já jsem s mávnutím odešla. Přešla jsem ulici a šla zpět
směrem k tiskárně. Cestou jsem si prohlížela obchůdky na opačné straně.
Když jsem dorazila k autu, nasedla jsem, ale domů jsem nejela.
V motelu Evergreen panoval poslední dva dny čilý ruch a shon, policejní
barikády vysílaly projíždějícím jasný signál: táhněte odsud pryč. Vražda se
však stala už před dvěma dny a moje otázky déle čekat nemohly.
Byl to risk objevit se tam tak brzy, ale hodlala jsem ho podstoupit.
Kdybych měla štěstí, tak mi majitelé budou ochotni sdělit nějaké informace
o oběti. Nebo o Dravenovi samotném. Informace, které třeba z rozrušení
zapomněli říct policii.
Motel stál na druhém konci města, daleko od řeky. Cesta trvala pouhých
pár minut, ulice byly takřka prázdné. Název k němu pasoval, zdálo se, že se
vrcholky jehličnatých stromů obklopující motel ze tří stran dotýkají mraků.
Budova samotná byla přízemní, postavená v časech, kdy bylo moderní,
aby každý pokoj měl vlastní vstupní dveře. Kovové klíče bezpochyby visely
na kroužku s červenou oválnou destičkou s bílým označením čísla pokoje.
Motel měl tvar do U a všech dvanáct pokojů směřovalo ke kiosku uprostřed.
Tam také sídlila kancelář.
Kdyby se majitelé o Evergreen tak dobře nestarali, připomínal by zchátralé
motely v Seattlu, kde se pokoje pronajímaly na hodinu. Tohle však nebyl
ten případ. Bylo tu čisto a útulno.
Obložení zvenku bylo čerstvě natřené šedozelenou barvou. Květináče
visely před každým pokojem a překypovaly červenými, bílými a růžovými
petúniemi. A parkoviště mělo nově vyznačené pruhy.
Tady bych rozhodně neočekávala vraždu.
Za přepážkou recepce, malé místnosti postavené výhradně pro tento účel,
seděl muž přibližně mého věku. Nenacházela se zde žádná společenská
místnost, kde by si člověk mohl dát po ránu kávu nebo večer něco sladkého.
Dalo se tu pouze postavit za přepážku a vyžádat si svůj klíč – ty visely na
desce na zdi. Tipovala jsem červené oválné destičky. Tyhle byly zelené.
„Dobré ráno, madam,“ pozdravil mě muž.
„Dobré ráno,“ usmála jsem se na něj tak zářivě a přátelsky, jak jsem
dokázala.
„Máte rezervaci?“
„Nemám, vlastně jsem odsud,“ natáhla jsem ruku přes přepážku. „Bryce
Ryanová. Pracuju v Tribune.“
„Ach.“ Zaváhal, než mi podal ruku. „Cody. Cody Pruitt.“
„Ráda tě poznávám, Cody.“
„Jsi tady kvůli tomu, co se stalo ve 114?“
Přikývla jsem. „Ano. Ráda bych se tě zeptala na pár otázek, pokud se
nebudeš zlobit.“
„Nevím nic víc, než co jsem řekl policii.“
„To nevadí.“ Sáhla jsem do kabelky pro bloček a pero. „Nevadilo by,
kdybych si při hovoru dělala poznámky? Vždycky můžeš říct ne. Nebo
třeba, že je něco mimo záznam, když budeš chtít, aby to zůstalo jenom mezi
námi.“
„V pořádku. Ale jak jsem řekl, nemám toho moc k vyprávění.“ Měl
napjatou čelist. Přimhouřil oči. Zbývalo mi pár vteřin, než mě vyprovodí ze
dveří.
„Jasně, to je v pohodě,“ snažila jsem se nadále usmívat. „Stejně jsem ve
městě nová, nejspíš se tě zeptám jenom na pár hloupých otázek. Pocházíš
odsud?“
„Jo. Narodil jsem se i vyrostl tady. Mí prarodiče koupili Evergreen. Po
nich ho zdědili naši. A já ho teď přebírám po nich.“
„Páni, to je skvělý. Já taky dělám s rodinou. Táta koupil noviny a já jsem
se sem přistěhovala, abych s ním pracovala. Těch prvních pár měsíců bylo,
ehm…“ zakoulela jsem očima. „No, oba jsme se museli přizpůsobit. Je to
divný, dělat pro rodiče. Myslím, že teď už se ale pomalu dostáváme do
zajetých kolejí. Už měsíc mi nevyhrožoval, že mě vyhodí, a já jsem po něm
už pár týdnů nehodila sešívačku.“
Táta a já spolu pracujeme moc rádi, ale ta lež se vyplatila, protože Cody se
rozesmál.
„Taky jsme si tím prošli. Byly dny, kdy mě rodiče příšerně štvali. No, mě
možná ani ne tolik jako moji ženu. Chtěla tu udělat pár změn, aby se to tu
vylepšilo, ale oni byli zatvrzelí. Ale nakonec jsme to vyřešili. A vypadá to
tu mnohem líp.“
„Hádám, že ty překrásný květináče jsou práce tvojí ženy.“
Dmul se pýchou. „Jo, jsou. Má zahradnický vlohy.“
„Jsou nádherný.“
„Jo,“ Codymu ztuhl úsměv. „Moje žena tu uklízí. Vlastně se střídáme. V
pátek měla službu ona. Našla…“ Zakroutil hlavou a ztišil hlas. „Netuším,
jak se přes to někdy dostane. Naše to taky sebralo. Jsem jedinej, kdo má
žaludek na to tady teď fungovat. Ne že bych měl na výběr. Musíme platit
účty a nemůžu rušit rezervace. K čertu, jsem rád, že vůbec máme nějaké
hosty.“
„To je mi líto. A je mi líto tvojí paní.“ Objevení mrtvého těla zanechá
šrámy na duši každému.
„Díky.“ Sevřel ruku v pěst a položil ji na přepážku. „Kéž bych mohl říct,
že mě to překvapilo.“
Nastražila jsem uši. „Nepřekvapilo?“
„Ten klub znamenal odjakživa jenom potíže.“
Srdce mi začalo bušit jako o závod, ale snažila jsem se skrýt své vzrušení.
Cody Pruitt byl nejspíš první člověk v Clifton Forge, který by mi ochotně
poskytl informace o motorkářích z Tin Gypsy, místo aby mě varoval.
„Způsobili vám tu nějaký problémy už dřív?“
 „V poslední době ne. Ale chodil jsem na střední s Dashem. Byl to
arogantní parchant. Stejně jako teď. On a pár jeho kámošů si po maturáku
od rodičů pronajali pokoje a zdevastovali je.“
„To si děláš legraci!“ předstírala jsem šok, přestože uvnitř jsem skákala
radostí. Konečně jsem našla někoho, kdo mě před Dashem nevaroval a ani
nebyl zakládajícím členem jeho fanklubu.
„Nedělám.“
Vyčkávala jsem a přemítala, jestli řekne něco víc, ale zabloudil očima k
pokoji s číslem 114. Když jsem tudy včera projížděla, před vchodem byla
natažená policejní páska. Teď už ji odstranili. Pokud jste nevěděli, kde se to
stalo, nepoznali byste, že přes dvorek odsud byla zabita žena. „Viděl jsi tu v
pátek Dravena?“ zeptala jsem se.
Zavrtěl hlavou. „Ne. Tu noc měla službu máma.“
„A ona…“
Přerušil mě rachot motoru zvenčí. Já i Cody jsme otočili hlavu k druhému
oknu právě včas, abychom viděli Dashe přijíždět na jeho harleyi na
parkoviště.
Do prčic. Skvělý načasování, Slatere.
Dash zaparkoval vedle mého auta a přehodil nohu z motorky. Dneska měl
na sobě černou koženou bundu a seprané džíny. Z pouhého pohledu na jeho
dlouhé nohy a rozcuchané vlasy mi poskočilo srdce. Zatracenej chlap. Proč
nemohl být blonďák? Blonďáci se mi nikdy nelíbili.
Snažila jsem se zklidnit dech, když zamířil k nám. To poslední, co jsem
chtěla, bylo, aby sem přišel a viděl mě lapat po dechu. Už takhle bylo dost
zlé, jak mi zrudly tváře.
Otočila jsem se zády ke dveřím a veškerou svou pozornost věnovala
Codymu, který skoro prskal vzteky.
Jakmile Dash vstoupil, rozezněl se zvonek. Jeho pohled mě spaloval
zezadu, sjel dolů po mojí páteři, přesto jsem se odmítala otočit nebo vzít na
vědomí jeho přítomnost, když se postavil za přepážku. Koutkem oka jsem
zahlédla, že si sundal sluneční brýle.
„Cody.“ Jakmile se Dash opřel o přepážku, ucítila jsem teplo z jeho těla na
rameni. „Bryce.“
Z toho, jak vyslovil moje jméno mi naskočila husí kůže. Stáhla jsem ruce a
nechala je volně viset po stranách těla, abych mu je skryla z dohledu. Musel
být tak blízko? Stál jen centimetr ode mě a já jsem ucítila vůni kůže a větru.
A, zatraceně, nadechla jsem se z plných plic.
K čertu s vámi, feromony.
„Kingstone,“ oslovila jsem ho táhle a dovolila si letmý pohled na jeho
profil tím nejpřezíravějším výrazem, jakého jsem byla schopna.
Hluboko uvnitř jeho hrudníku se ozvalo zamručení, ale na jinou odpověď
se nezmohl. Podíval se mi zpříma do očí na příliš dlouhý okamžik, pak se
odvrátil a kývl na Codyho. „Jak se máš?“
„Jak se mám?“ Codymu se roztřásl hlas. „Ty máš ale drzost sem přijít,
Slatere.“
„Nejsem tu, abych dělal potíže.“
„Tak odejdi!“
„Jen se tě chci zeptat na pár otázek.“
Postav se do fronty, kámo. „Cody mi právě říkal, že už všechny informace
předal policii.“
„To je pravda.“ Cody ukázal na dveře. „Nemám už co říct. Takže jestli
nechceš zničit další pokoj nebo dva, měl bys jít.“
„Hele, už jsem se stokrát omluvil. Ten maturák mě mrzí. Táta a já jsme to
všechno zaplatili, a ještě přidali něco navíc. Byl jsem debil. Kdybych uměl
vrátit čas, udělal bych to. Ale neumím.“
Uhradili škodu? Zajímavé. Draven a Dash mi nepřipadali jako chlapi, kteří
se snaží odčinit takové malichernosti jako drobný vandalismus. Coby vůdci
nebezpečného motorkářského gangu by jim prostě mohli pohrozit a jít si po
svých. Přijetí zodpovědnosti bych od nich nečekala.
A Codymu se to nehodilo do vyprávění, tak to jednoduše vypustil.
„Nemám ti co říct,“ vybuchl Cody. Byl o dobré čtyři palce menší než Dash
a nejméně o patnáct kilo lehčí. Ale nabyla jsem dojmu, že tohle nebylo ani
tolik o vraždě nebo maturáku, jako spíš o neoblíbeném spolužákovi, který
se domáhá odplaty za dávné křivdy.
Dobře děláš, Cody.
„Chci jenom zjistit, kdo zabil tu ženskou.“ V Dashově hlase byla patrná
zranitelnost. Nelíbilo se mi, jak mě to chytlo za srdce.
Codyho to dopálilo: „Vy Slaterové jste všichni stejní. Tvůj otec vezme nůž
na ženu u mě v motelu, rozřeže ji od hlavy až k patě a ty sem přijdeš
svalovat vinu na někoho jinýho. Hádám, že mám štěstí, že je tady Bryce.
Jinak by ses snad snažil tvrdit, že jsem ji zabil já sám.“
„Tak to…“
„Vypadni odsud,“ zavrčel Cody, „než zavolám policajty.“
Dash si zhluboka povzdychl a pak se otočil na mě. „Dala jsi tátovo jméno
a fotku do novin.“
„No, víš, oni ho ale doopravdy zatkli za vraždu. Možná si vzpomínáš, byla
jsem u toho.“
Zacukal mu koutek úst. „Je tvým zvykem tisknout lži? Už se těším, až ti je
omlátím o hlavu.“
Lži? Ne. Nikdo nebude zpochybňovat moji novinářskou čest. „Napsala
jsem jenom pravdu. Žena byla zavražděna. Pravda. Zemřela tady v motelu.
Pravda. Tvého otce zatkli jako podezřelého. Pravda. Tyhle lži mi chceš
omlátit o hlavu?“
Přistoupil blíž a přes svůj nos na mě shlížel. „Možná. Ale radši bych s tou
tvojí krásnou hlavičkou dělal jiný věci.“
„Slabochu!“ protočila jsem panenky. „Jestli si myslíš, že mě výhrůžky se
sexuálním podtextem vyděsí, budeš muset ještě přidat.“
„Přidat. Budeš škemrat o přídavek.“ Znovu se přisunul blíž, jemná kůže
jeho bundy se dotýkala slabé bavlny na mém tričku. V noci jsem si oblékla
sportovní podprsenku, dala jsem přednost pohodlí před nadzvednutím.
Navíc tahle ani neměla vycpávky, takže když sklouzl očima níž, věděla
jsem, že musí vidět moje vystouplé bradavky.
Mohla jsem udělat krok vzad. Nebo jsem mohla použít jeho triky. Byl
Dash zlobivý svůdník? Jistě. Ale byl to také neurvalý floutek, který se na
mě chystá násilnicky vrhnout? Ne. Což znamenalo, že se mě pokoušel
zatlačit do rohu, aby zjistil, jak tvrdě půjdu proti.
Hra začíná.
Postoupila jsem o krok vpřed a přitiskla svá prsa k jeho hrudníku. „O tom
pochybuju… Kingu.“
Dash sykl, když jsem mu přes džíny zaryla nehty do stehna. Celá jsem
ztuhla a čekala na jeho reakci. Pokud by na mě sáhl, musela bych ho nejspíš
kopnout kolenem do koulí. Ale k tomu nedošlo. Použití jeho triků stačilo.
Celý zkoprnělý bleskově poodstoupil a vypochodoval ze dveří. Zvonek
přerušil ticho v místnosti a mně se, za zvuků Dashova odjíždějícího harleye,
postupně vracel dech.
 Cody se usmíval od ucha k uchu. „Líbíš se mi.“
„Díky,“ uculila jsem se a srdeční tep se mi konečně trochu ustálil.
„Co bys ještě chtěla vědět?“ zeptal se mě. „Řeknu ti všechno, když půjdeš
po Dashovi.“
Teď jsem byla na řadě já s úsměvem od ucha k uchu. „Nevíš náhodou
jméno té oběti?“
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK

KAPITOLA 5
DASH
„Nepustí mě za ním,“ vešel jsem a třískl za sebou dveřmi od kanceláře
servisu.
„To můžou?“ zeptala se Presley a dívala se střídavě na mě a Emmetta.
Emmett pokrčil rameny. „Jsou to policajti. V tuhle chvíli si asi můžou
dělat všechno, co se jim sakra zlíbí.“
Několik dnů po sobě jsem se pokoušel tátu navštívit, ale velitel všechny
mé snahy nekompromisně zastavil. Žádné návštěvy vyjma otcova právníka.
Žádné výjimky. Sice jsem mohl posbírat pár informací od Jima, ale to
zdaleka nestačilo. Potřeboval jsem jsem s ním mluvit z očí do očí. Našemu
právníkovi jsme důvěřovali, ale měl jsem otázky, které jsem mu nemohl
předat. Jejich hovory byly určitě nahrávány, což bylo rozhodně ilegální, ale
nevěřil jsem policii, že dodržují otcova ústavní práva.
Kromě toho by táta Jimovi stejně nemohl říct úplně všechno. Protože Jim
nepatřil k Gypsies. Možná už nás teď nevázaly žádné přísahy ani nášivky,
ale pořád jsme vůči sobě byli loajální. Loajální až za hrob.
„Je normální, že jim trvá tak dlouho, než propustí podezřelého?“ zeptala se
Presley.
Pokrčil jsem rameny. „Podle Jima se státní zástupkyně rozhoduje, jestli
chce tátu v obžalobě obvinit z vraždy prvního nebo druhýho stupně.
Můžeme na ně tlačit, aby se rozhodli rychleji a stanovili termín slyšení o
kauci, ale Jim se obává, že když to uděláme, rozhodnou se pro první stupeň.
Myslí si, že je lepší nechat tátu, kde je, a doufat v tu lepší variantu.“ „Co si
myslíš ty?“ zeptal se Emmett.
„Nevím,“ zamumlal jsem, „o systému trestního soudnictví toho nevím
tolik, abych mohl zpochybňovat Jimův názor. Vždycky pro nás dobře
pracoval. A táta mu věří.“
S trochou štěstí padne rozhodnutí brzy a stanoví se termín slyšení o kauci.
Táta by mohl být venku v pátek. Pak dostaneme odpovědi.
„Nesnáším bloudění v temnotě.“ Posadil jsem se k oknu. „Nezaslechli jste
něco?“
„Nic,“ odpověděl Emmett, „ptali jsme se Leem všude. Ani jediný slovo.
Všichni byli překvapeni stejně jako my.“
„Kurva.“ Vzadu v místnosti stála opuštěná tátova kancelář. Obyčejně
bychom tam touhle dobou byli, pili kafe a mluvili o autech nebo motorkách.
Díval bych se, jaké papíry přesunul od sebe na můj stůl. Nedokázal jsem se
teď soustředit na práci. Otázky ohledně té vraždy zabíraly veškerou moji
pozornost.
„Kéž bych věděl, kdo byla ta ženská. Mohl bych zjistit, co s ní měl táta
společnýho.“
„Amina Dayleeová,“ odpověděl mi Emmett ze svojí židle u Presleyina
stolu.
„Aha,“ vyrazil jsem ze sebe, jak mě jeho odpověď zaskočila. Kdy policie
zveřejnila její jméno? Možná když jsem zrovna čekal na stanici a hodinu
seděl na té tvrdé židli, aby mi pak sdělili, že tátu neuvidím. Zase. Jeden by
si myslel, že když platíme takové daně, mohli by aspoň pořídit židli s
polstrováním.
Amina Dayleeová. Přehrával jsem si její jméno v hlavě dokola, ale neznělo
mi nijak povědomě. „To mi nic neříká.“
„Chodila tu na střední,“ informovala mě Presley. „Odstěhovala se po
maturitě. Poslední dobou bydlela v Bozemanu. Její dcera žije v Coloradu.“
Nepřekvapilo mě, že Presley už od svých roznašeček drbů vyzvěděla něco
o oběti. „Musíme zjistit víc. Kolik jí bylo? Měla tu pořád vazby? Jak mohla
znát tátu?“
Když jsem se ho nemohl zeptat osobně, odkud ji znal, možná to spojení
vypátrám sám.
„Chodili spolu na střední,“ řekl Emmett. „Byla o rok mladší než Draven.“
„Vždycky o krok přede mnou,“ uchechtl jsem se, ale úsměv se rychle
vytratil. „Počkat. Jestli policajti zveřejnili její jméno dneska ráno a já jsem
přijel rovnou ze stanice, jak tohle všechno víte? Bylo to na Facebooku nebo
co?“
 Emmett a Presley si vyměnili váhavé pohledy.
„Co?“ dožadoval jsem se. „Co se stalo?“
Presley si zhluboka povzdychla a zpoza hromady papírů vytáhla noviny.
„Ty vole!“ Bryce Ryanová se každým dnem stávala větší a větší osinou v
mém zadku.
To jsem snad měl začít číst ty její debilní noviny?
„Dneska vyšlo zvláštní vydání o oběti.“ Presley mi nesla noviny.
„Jmenovala se Amina.“
Vytrhl jsem jí je z ruky a rychle přelétl titulní stránku. Přesně uprostřed
byla fotografie Aminy Dayleeové.
Blonďaté vlasy měla po ramena a na obličeji jen tenkou vrstvu make-upu,
který neskrýval drobné vrásky. Na fotce seděla na lavičce v nějakém parku,
usmívala se a u bosých nohou jí kvetly květiny.
Zmačkal jsem noviny do koule, šustivý zvuk se rozléhal kanceláří. Tu
fotku jsem měl mít už před několika dny. To já jsem měl zjistit její jméno.
Rozhodně jsem se neměl dozvídat nové informace z pitomých novin.
Po tátově zatčení jsem se na Bryce Ryanovou vyptával. Její život se zdál
přímočarý. Vyrostla v Bozemanu. Přestěhovala se do Seattlu a pracovala v
televizní stanici. Našel jsem nějaká její stará videa na internetu, jak čte
zprávy tím svým sexy hlasem. Pak odešla z práce, přestěhovala se do
Clifton Forge a koupila část místních novin.
Její život byl přinejlepším nudný. Pohybovala se jenom mezi domovem,
novinami a posilovnou. Jediná odchylka od normálu byl nedělní výlet do
motelu Evergreen.
Když jsem noviny zmačkal, jak nejvíc to šlo, mrskl jsem jimi na protější
zeď. Jenže jsem se netrefil a Emmett schytal ránu do hlavy.
„Hej!“
„Zkurvenej Cody Pruitt. Určitě jí všechno vyžvanil, když mě vyrazil z
motelu. Ten nýmand mě nikdy neměl rád.“
Kdybych se tam neukázal, řekl by jí něco? Nebo to ze sebe všechno
vychrlil čistě z nenávisti?
„Co budeme dělat?“ zeptala se Presley. „Myslíš, že to udělal?“
„Draven?“ podivil se Emmett. „Ani náhodou.“
Podle novin byl táta jedinou osobou, kterou v noc vraždy, mezi osmou
hodinou večerní a šestou ranní, někdo viděl přicházet nebo odcházet z
Aminina pokoje. Bryce byla natolik ušlechtilá, že ve svém článku podotkla,
že neměl krev na rukou.
Což vůbec nic neznamená. Táta si mistrně osvojil umění smývání krve z
rukou už kdysi hodně dávno.
„Neudělal to,“ ujistil jsem Presley.
„Jak to víš?“
„Protože kdyby Aminu Dayleeovou zabil táta, její tělo by nikdy nenašli.“
„Ach tak.“ Presley se sesunula na židli a spadla jí brada.
Začala v autoservisu pracovat před šesti lety. Přesně v době, kdy klub Tin
Gypsy končil s ilegálním podnikáním. Nebo aspoň s tím opravdu ilegálním.
Presley jsme najali na výpomoc do kanceláře, když táta odešel do
důchodu. Nevadilo jí přehlížet některé věci, které se děly v klubovně.
Večírky. Chlast. Ženy.
Bratry, kteří si mysleli, že ji můžou trochu zastrašovat. Presley byla
drobná, ale z její osobnosti sálal žár. Měla dostatek kuráže na to, aby
každého chlapa postavila do latě, když se choval jako idiot.
A její loajalita vůči tátovi, mně, Emmettovi a Leovi vycházela z morku
kostí. Byla mi mladší sestrou, kterou jsem nikdy neměl.
Marcusova návštěva v servisu minulý týden nebyla první. Presley ani
jedinkrát nenaznačila, že by policii něco řekla. Pravda, ne že bychom jí
sdělovali nějak moc informací. Kryla nám záda, když jsme občas udělali
nějakou hloupost v Betsy. Leo jí volal po nocích, když byl namol a nemohl
řídit.
Byla součástí naší rodiny. Nesvěřovali jsme se jí s detaily událostí, které se
staly před lety. I pro ni bylo nejlepší, když o ničem nevěděla. Všechna tato
tajemství ležela na dně neoznačených hrobů.
Presley byla chytrá. Věděla, jak špatní jsme bývali.
Možná stále jsme.
„Jakej je plán, Dashi?“ zeptal se Emmett.
Zavrtěl jsem hlavou. „Nechci už další překvapení. Podcenil jsem tu
reportérku. To skončilo. Pátrá hluboko a my to musíme zastavit.“
„Co chceš, abych udělal?“
„Pracoval. Je Leo na dílně?“
Přikývl. „Dokončuje ty pruhy na korvetě. Isaiah dělá běžný opravy na
rampě.“
 „A co ty?“
„Máme novýho harleye na opravu, musím udělat nabídku.“
Obvykle bychom to dělali spolu, protože si navzájem předáváme nápady.
„Zvládneš to sám?“
Přikývl. „Jasně.“
„Výborně.“ Sledování Bryce do motelu nedopadlo tak, jak jsem doufal.
Nejspíš nastal čas zkusit jiný přístup.
Vešel jsem do Clifton Forge Tribune a letmo se rozhlédl kolem sebe. Žil
jsem v tomhle městě celý život, ale v téhle budově jsem nikdy nebyl. Až
dosud jsem se novinami nemusel zabývat.
„Zdravím. Jak vám mohu pomoct?“ Chlap na recepci jako by z oka vypadl
Santa Clausovi. Vlastně bych řekl, že tenhle chlap dělal Santu při
každoročním vánočním průvodu.
„Jenom hledám Bryce,“ ukázal jsem na dveře, o nichž jsem předpokládal,
že vedou dál do budovy. „Je tam? To je fuk. Najdu ji.“
Kolečka jeho židle se rozjela po podlaze, ale byl příliš pomalý, než aby mě
zastavil. Rozrazil jsem dveře. Bryce seděla za stolem v zadní části
místnosti, nikdo jiný tu nebyl.
Zvedla oči od laptopu a přimhouřila je, když mě viděla jít uličkou k ní.
Opřela se do židle a zkřížila ruce na prsou. Povytáhla obočí, připravená na
peklo na zemi.
„Promiň, Bryce.“ Doběhl mě muž z recepce, ztěžka došlapoval a podlaha
pod jeho kroky duněla.
„Nic se neděje, Arte.“ Mávla na něj. „O našeho hosta se postarám.“
V okamžiku, kdy zmizel, znovu překřížila ruce před sebou, což jí
nadzvedlo prsa.
Mimoděk jsem sklouzl očima k jejímu výstřihu. Ta holka měla tak krásný
kozy. Když jsem se jí znovu podíval do očí, ještě víc se šklebila. Nachytala
mě.
„Nevadí, když si sednu?“ odtáhl jsem židli od prázdného stolu naproti a
posadil se.
„Co pro tebe můžu udělat, Kingu?“
King. Nenáviděl jsem tuhle přezdívku už od školky, kdy na mě tak volala
malá Vanessa Tomová pokaždé, když na mě vybafla za rohem a praštila mě.
Ale za žádnou cenu jsem svoje podráždění nechtěl ukázat před touto ženou.
Už takhle měla navrch.
A věděla to.
Zatraceně, že ale byla kus. Seděla tam a tvářila se otráveně, zatímco
čekala, až odpovím na její otázku. Zvolil jsem mlčení a chvíli si prohlížel
její tvář.
Její plné rty mě dráždily, hlavně kvůli tomu, že jsem musel neustále
přemýšlet, jak by chutnaly na jazyku. Ty nádherné hnědé oči mě přiváděly k
šílenství, protože viděly až příliš mnoho. A rozčilovalo mě, že její tmavé
vlasy měly přesně tu správnou délku, kterou jsem měl rád, ne moc dlouhé,
aby mi vletěly do očí a překážely, až za mnou bude sedět na motorce.
Všechno na ní mě štvalo hlavně kvůli reakci mého těla.
„Četl jsem tvůj článek,“ položil jsem výtisk dnešních novin před sebe na
stůl. „Vypadá to, že Cody k tobě byl vstřícnější než ke mně.“
„Svoje zdroje nikdy neprozrazuju.“
Odsunul jsem noviny stranou a podíval se jí zpříma do očí. Nastalo ticho,
počítal jsem do deseti. Pak do dvaceti. Do třiceti. Většina lidí ucukla kolem
patnáctky, ale ona ne. Dívala se na mě s tím arogantním výrazem v obličeji,
jako by se s ním narodila. Oči měla jasné a udržela můj pohled bez náznaku
strachu.
Zatracená ženská. Líbila se mi. To byl můj skutečný problém. Líbila se
mi. A díky tomu bude vyhrožování o dost těžší. A taky proto, že se ani
trochu nezdálo, že bych ji svým chováním vyvedl z míry.
„Tebe jen tak něco nevystraší, viď?“
„Ne.“
„Co to tu hraješ za hru?“
„Za hru?“ zopakovala. „Nehraju žádnou hru. Dělám jenom svoji práci.“
„Je v tom trochu víc, ne? Hledáš něco víc než jenom detaily o vraždě.“
Pokrčila rameny. „Možná.“
„Proč? Čím jsme tě tak naštvali?“
„Není to osobní.“
Jo, jasně. Nikdo by nepracoval tak tvrdě, kdyby to nebylo osobní. Celá
tahle záležitost měla hlubší kořeny než pouhou potřebu dělat dobře svoji
práci. Nepsala přece tu reportáž o vraždě pro dobro celého lidstva. Celé to
bylo osobní.
 Proč? Co ji pohánělo k tak tvrdé dřině? Z toho, co jsem o ní zjistil, byla v
televizi v Seattlu úspěšná. Vyhodili ji? Snažila se něco dokázat bývalému
zaměstnavateli? Nebo svému otci?
Nebo sobě?
„Co doopravdy chceš?“ zeptal jsem se na rovinu. Když chce člověk
odpovědi na své otázky, občas bývá nejlepší se prostě zeptat přímo.
Povytáhla obočí. „Čekáš, že jen tak vyložím všechny karty na stůl?“
„Za zkoušku nic nedám.“
Předklonila se nad svým stolem a v jejích očích se konečně objevila ta
návyková jiskra. „Chci vědět, proč se Gypsiové rozpadli.“
„To je všechno?“
Přikývla. „To je všechno.“
Očekával jsem něco víc. Třeba že by chtěla vidět všechny bývalé členy
hnít v lochu. „Proč?“
„Byl jsi vůdcem jednoho z nejmocnějších motorkářských gangů v zemi.
Určitě to znamenalo peníze. A moc. A najednou bez vysvětlení skončíte. A
kvůli čemu? Kvůli životu umaštěnýho automechanika? Ani náhodou. To je
moc klidný. Moc čistý. Něco skrýváte.“
„Neskrýváme,“ zalhal jsem. Skrývali jsme toho tolik, že kdyby se
dozvěděla pravdu, už nikdy by se na mě nepodívala stejným pohledem.
Zmizely by náznaky přitažlivosti mezi námi, už by si mě tajně neprohlížela,
když si myslela, že to nevidím. Dívala by se na mě jako na zločince, kterým
jsem také byl.
Jako na zločince, kterými jsme my Gypsies byli všichni.
„No jasně. Klasický úhybný manévr,“ obrátila oči v sloup. „Nezlob se, na
to ti neskočím.“
„Žádná převratná historka za tím není.“ Další lež, které neuvěří.
„Jestli je to pravda, tak proč jste se rozpadli?“
„Mimo záznam?“ zeptal jsem se.
„Ani náhodou.“
„Jasně že ne,“ uchechtl jsem se. A samozřejmě že mi nedopřála žádnou
pauzu. Vždycky jsem měl rád divoké ženy. „Tak to jsme asi dospěli do
patové situace.“
„Patové situace?“ vysmála se mi. „Tohle není žádnej pat. Jsem dvacet
kroků před tebou a oba to dobře víme. Proč jsi sem dneska doopravdy
přišel?“
„Můj táta je v tom nevinně. Jestli dopřeješ policii trochu času, dokážou to.
Když se tak úporně snažíš dokázat, že to udělal, děláš ze sebe jenom
hlupáka.“
„Nebojím se vypadat jako hlupák.“ Použila moji taktiku – jako vždycky –
ale na to jí neskočím. Teď poprvé se v těch očích mihlo něco, co velice
připomínalo první náznak slabosti.
„Jsi si tím jistá? Nová reportérka v novým městě, co se může přetrhnout
kvůli vyšetřování vraždy jako nějaký rádoby soukromý očko. Strká čumák,
kam nemá, a pokouší se pošpinit váženého občana. Majitele podniku, ve
kterém si nechávají opravovat auta všichni ve městě. Jakmile z toho můj
táta vyjde čistej, budeš to ty, na kom zůstane špína. Jsi tu spolumajitelka,
viď?“
„Jo. Co tím chceš naznačit?“ procedila mezi zuby.
„Chci tím naznačit, že… moje rodina žije v Clifton Forge po generace.
Jsme tu všeobecně známí. A oblíbení. Ve svých dobách byli oblíbení i
Gypsies.“
„Takže říkáš, že když se nepostavím na tvoji stranu, že mě lidi ve městě
budou nenávidět? S tím dokážu žít.“
„Vážně? Noviny na maloměstě se asi netopí v penězích. Stačila by jedna
fáma, že tisknete nepravdy, a lidi vás přestanou číst.“
Zrudla ve tvářích a z očí jí šlehaly plameny. „Nemám ráda, když mi někdo
vyhrožuje.“
„A já se nerad opakuju. Varoval jsem tě. Nepleť se do toho!“
„Ne.“ Smrtelně vážně se mi dívala do očí. „Ne, dokud nezjistím pravdu.“
Došla mi trpělivost, postavil jsem se a odstrčil židli od svých nohou, abych
se mohl rukama zeširoka opřít o stůl. „Chceš pravdu? Tady máš pravdu.
Viděl jsem a dělal takový věci, ze kterých bys měla noční můry. Z tý pravdy
by se ti udělalo zle od žaludku. Utíkala bys z města a nikdy se neohlídla
nazpátek. Buď ráda, že tu pravdu neznáš. Drž se kurva dál! A to hned.“
„Jdi do hajzlu!“ Vyskočila ze židle a opřela se o stůl, takže jsme stáli s
nosy kousek od sebe a dělil nás jenom stůl. „Já necouvnu.“
„Ale jo.“
„Nikdy.“
 Skřípání jejích zubů obrátilo moji pozornost k jejím rtům. Touha políbit ji
byla silnější než kdykoli předtím, a vlastně i u jakékoli ženy před ní. A
protože nás dělil stůl, nejspíš bych ani nedostal kolenem mezi nohy.
Naklonil jsem se blíž a ona zadržela dech. Když se mi podařilo odlepit oči
z jejích rtů, ona se mi upřeně dívala na pusu. Hrudník se jí vzdouval a prsa
pod blůzou s výstřihem do V se rychle zvedala a zase klesala. Moje
výhrůžky ztrátou živobytí se nějak minuly účinkem, jen nás to oba
rozpálilo. Ustoupí vůbec někdy? Do hajzlu.
Už už jsem se chystal poslat všechno k čertu a přitisknout své rty k jejím,
když vtom se dveře za ní otevřely. Dovnitř vstoupil Lane Ryan a otíral si
ruce do zamaštěného hadru. Stačil mu jeden pohled na svoji dceru a na mě,
aby mu úsměv zmizel z tváře. „Všechno v pořádku?“
„Super.“ Bryce se svezla na židli a zastrčila si pramen vlasů za ucho.
„Dash a já jsme právě probírali dnešní noviny.“
Odstoupil jsem od stolu a zhluboka se nadechl, ztopořený penis mě
bolestivě tlačil v džínách. Obrátil jsem se k Bryce a jejímu otci zády a
dopřál si chvilku na uklidnění, zatímco jsem vracel odstrčenou židli na své
místo.
Potom jsem šel k Laneovi a natáhl ruku. „Rád vás vidím, Lane.“
„Já vás taky, Dashi.“ Potřásl mi rukou a podezíravě si mě prohlížel,
bezpochyby se bál o svoji nesnesitelnou dceru.
„Myslím, že tady jsme skončili,“ řekla Bryce, postavila se a zaklapla
notebook. „Jestli mě omluvíte, musím někde být.“
S tímhle rozhovorem jsme ještě neskončili, ani omylem, ale dokud nebudu
schopen ovládat svůj penis, nemůžu v něm pokračovat. „Jo. Já taky.“
Kývl jsem na Lanea, střelil pohledem po Bryce, otočil se a odkráčel z
Tribune.
Zatraceně. Ona neustoupí a je jedno, jak často jí budu vyhrožovat. Moje
návštěva ji spíš ještě víc navnadila.
Což znamenalo, že budu muset být kreativní.
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK

KAPITOLA 6
BRYCE
„Samolibej bastard,“ zamumlala jsem si pro sebe, zatímco jsem přesouvala
papíry na stole a hledala zápisník. „Jak se opovažuje přijít si sem
a vyhrožovat mi? Jak se opovažuje – grr! Kde je?“
Blok, který jsem hledala, nebyl nikde k nalezení. Ani v autě. Ani doma v
koši plném nevyžehleného prádla. Ani na mém stole, kde teď panoval
nehorázný nepořádek.
Na každou reportáž jsem měla jiný zápisník, do něj jsem si zaznamenávala
všechno, abych na nic nezapomněla. Růžový byl na oznámení o narozených
dětech. Černý na nekrology. Červený na rodeo a slavnosti o Čtvrtém
červenci. A žlutý na vraždu Aminy Dayleeové.
Naposledy jsem zápisník viděla včera ráno. Pamatovala jsem si, jak jsem
si na volantu zapisovala, že Aminino prostřední jméno bylo Louise. A že
její dcera žila v Denveru. Zapsala jsem si to, abych nezapomněla, a pak
blok vstrčila zpátky do kabelky k ostatním.
Procházela jsem veškeré své kroky: z auta jsem šla rovnou do kanceláře,
všechny zápisníky jsem vyndala na pracovní stůl, abych je roztřídila. Měla
jsem rozpracovaných pár článků, právě jsem dokončovala jeden do
nedělních novin. Nebylo to nic těžkého, jen rozvrh víkendových oslav v
Clifton Forge na Den nezávislosti. Všechny moje bloky ležely tady, vedle
klávesnice, ten červený byl otevřený, opisovala jsem z něj, když…
Vyskočila jsem ze židle. „Ten hajzl!“
Musel ho vzít Dash. Ten blok se nemohl jen tak vypařit, dívala jsem se
všude. Ale jak věděl, který je ten správný? Sakra. Musel ho vidět v motelu,
když jsem mluvila s Codym.
Naštěstí neobsahoval nic, co bych si nepamatovala. Zaznamenáním těch
poznámek jsem si všechno obvykle vryla do paměti. A většina informací z
něj už beztak byla otištěna.
Přesto jsem se vztekala: „Grr. Nemůžu uvěřit, že to udělal.“
„Kdo udělal co?“ Sue se ohlédla přes rameno na můj výlev.
Posadila jsem se a zanadávala: „Jeden prachsprostej zloděj mi ukradl blok
přímo před nosem.“
Nebezpečí, které ho obklopovalo, a lákavá vidina odhalení všech jeho
tajemství mě doslova vzrušovaly.
„To mě mrzí, zlato.“
 „Je to moje chyba,“ zamumlala jsem a kývla na ni, aby se vrátila ke své
práci.
Byla to rozhodně moje chyba.
Dash se nakláněl tak blízko a jeho vůně… Bože, jak krásně voněl. Jeho
kolínská společně s letním vzduchem tvořily opojnou kombinaci. Natolik
mě okouzlila ta vůně a síla jeho oříškově hnědého pohledu, že jsem se na
zlomek vteřiny začala bát, že mě políbí. Že mu polibek vrátím.
A pak jsem se začala bát, že mě nepolíbí.
Nejspíš mi ten blok ukradl, když jsem mu zírala na ústa.
Zatracenej chlap. Přestala jsem být ostražitá a on nezaváhal a využil toho
ve svůj prospěch. Musel být pod tlakem, když se uchýlil ke krádeži.
Oba jsme věděli, že jsem vyhrávala. V tuhle chvíli jsem měla v rukách víc
es, než on měl králů, ale hra se měla brzy otočit.
Na následující den byla naplánovaná Dravenova obžaloba. Soudce musí
rozhodnout, zda u tohoto šedesátiletého muže hrozí riziko útěku, případně
ho propustit na kauci. A jakmile bude Draven na svobodě, Dash bude mít
svůj spolehlivý zdroj.
Takže abych si udržela náskok, musela jsem přidat a pátrat hlouběji.
Potřebovala jsem dalšího informátora. Někoho, jako byl Cody Pruitt.
Někoho, kdo by mluvil, protože měl averzi k Slaterově rodině.
Ale kdo?
Dveře z recepce se otevřely, dovnitř vstoupil Willy a zamířil ke svému
stolu naproti Sue. Posunul si sluneční brýle do světlých, řídnoucích vlasů,
což odhalilo tmavé kruhy pod jeho očima. Bylo už skoro poledne, ale on
díky svému zmačkanému oblečení vypadal, jako by se právě svalil z
postele.
„Ahoj Willy.“
Sesunul se do křesla a zvedl ruku. „Dobré ráno. Ahoj Sue.“
„Ahoj Willy. Těžká noc?“
„Asi jsem vypil trochu víc piv.“
Vtom se dveře znovu otevřely a vešel George, ruce měl plné papírů a
hrozilo, že mu aktovka, kterou svíral v podpaží, upadne. Stihl to ke stolu
právě včas, aby na něj všechno odhodil, než se aktovka zřítila na zem.
„Ahoj všichni.“
„Ahoj Georgi.“
 Všichni se zdravili a já jsem se opřela do židle a pozorovala je očima
nováčka v týmu. Pro jednou byla kancelář plná. Byli tu všichni kromě táty,
který si na matčinu výtku, že dvacet pracovních dní v kuse by mohlo stačit,
musel vzít den volna.
„Řekla bych, že jsme nebyli všichni v jedné místnosti od porady v
minulém měsíci,“ zavtipkovala jsem. Willy se narovnal a ztuhl v ramenou.
„Lane říkal, že nemusím dodržovat pravidelnou pracovní dobu.“
„Mně to nevadí. To byl jenom postřeh. Pracuj, kdy se ti zachce.“
„Jo tak. Fajn.“ Opět se sesunul. „Díky. Nejsem zrovna ranní ptáče.“
„Na čem pracuješ?“ zeptala jsem se.
Zašátral ve své tašce přes rameno a vytáhl blok. „Ještě jsem to nepřepsal,
ale můžeš si to přečíst.“
„Ano prosím. Moc ráda,“ postavila jsem se, přešla k jeho stolu a vzala si
blok.
Netrvalo mi dlouho přečíst si jeho sloupek, i když byl napsaný Willyho
škrabopisem. Jeho slova mě vtáhla do příběhu a na konci jsem měla úsměv
na tváři.
„Tahle série bude úžasná,“ řekla jsem mu a vrátila mu blok. „Skvělá
práce!“
Zčervenal v obličeji. „Díky, Bryce.“
Willy psal týdenní sloupky na pokračování o životě cestovatelů v
nákladních vlacích. Strávil na jaře skoro celý měsíc seznamováním se s
různými jedinci, kteří projížděli Clifton Forge na náklady železniční
společnosti Burlington Northern Santa Fe Railway.
Tento týden vyprávěl sloupek o ženě, která stopovala vlaky už sedm let.
Willyho slova vystihla její kočovný život do působivých detailů. Jak byl
těžký, protože neměla luxus, jako je každodenní sprcha. Občas brutální,
když bylo obtížné sehnat jídlo. Tesklivý, a přitom naprosto svobodný.
Šťastný, protože žila život, který si sama vybrala.
Byl to fascinující příběh a dokonale napsaný. Willyho talent byl důvod,
proč mu táta dával volnou ruku, pokud šlo o nápady na články. Cokoli
napsal, naši čtenáři hltali.
Willy perfektně znal své publikum, možná proto, že celý život žil v Clifton
Forge a ve městě znal každou živou duši.
 Hlavou mi prolétla myšlenka. Možná, že Willy by mi mohl pomoct udržet
náskok před Dashem.
„Můžu se tě na něco zeptat?“ posadila jsem se okraj jeho stolu.
„Ven s tím.“
„Doufala jsem, že bych mohla nahlédnout do pitevní zprávy té ženy
zavražděné v Evergreenu. Ale když jsem se ráno zastavila na místní
pitevně, měli na dveřích upozornění, že mají zavřeno. Kdybych se chtěla
spojit s patologem, kdo by to byl?“
„Mike,“ odpověděl Willy. „Stačí mu zavolat. Pomůže ti.“
„I v případě stále probíhajícího vyšetřování?“
Pitevní zprávy byly veřejně přístupné, ale když probíhalo vyšetřování,
zveřejňovali je až po souhlasu prokurátora.
„Možná tě nenechá přečíst celou zprávu, ale v minulosti už mi poskytl pár
informací předem, abych je mohl dát do článku. Kromě toho, za zeptání nic
nedáš.“
Uculila jsem se. „Přesně.“
Jednu věc mě táta učil od samého počátku, že otázky jsou zdarma. A
nejhorší, co se člověku může stát, je, že ho odbydou slůvkem „ne“. Už jsem
věděla, že to by byla odpověď velitele Wagnera.
Tenhle Mike by však mohl být o trochu sdílnější.
„Moc ráda bych se zeptala Mika,“ postavila jsem se. „Akorát ho neznám.“
Ani nemám jeho telefonní číslo.
Willy bez jediného slova vytáhl telefon z kapsy, chvíli v něm hledal a pak
si jej přiložil k uchu. O pět minut později jsme oba dva seděli v mém autě a
mířili na pitevnu.
„Díky, že jedeš se mnou,“ řekla jsem mu, když se uvelebil na sedadle
spolujezdce.
„O nic nejde. Docela rád tě uvidím v akci. Tvoje reportáž o vraždě byla
dobrá. Hodně dobrá. Nejlepší věc, co jsem viděl od dob tvýho táty.“
„Díky,“ usmála jsem se na něj přes volant, byla to nejspíš nejlepší poklona
za uplynulých deset let. „Tvoje práce je taky působivá.“
„Jsem rád, že si to myslíš. Já, ehm… opravdu mám rád svoji práci. Můžu
chodit víc… do kanceláře. Když budu muset.“ Poklepával si prsty v klíně.
Willy byl v kanceláři pokaždé nesvůj a nervózní. Domnívala jsem se, že
takový byl neustále. Možná do jisté míry. Ale zřejmě šlo hlavně o to, že se
obával o svou práci. Že když jsem přišla já, táta už nebude potřebovat
dalšího reportéra.
„Je mi jedno, kdy chodíš do kanceláře, Willy. Dokud budeš psát ty svoje
skvělý historky a odevzdávat je včas, vždycky budeš mít v Tribune svoje
místo jistý.“
Přikývl a díval se z okna na budovy, které jsme míjeli. V odrazu skla jsem
zahlédla nepatrný úsměv.
Cesta do patologického ústavu nám netrvala dlouho, stál naproti malé
městské nemocnici. Willy mě zavedl k zamčeným dveřím a zaklepal na
drátěnou mřížku, která překrývala čtvercové okno. Čekali jsme pár minut,
kdybych tam byla sama, tak dlouho bych nečekat nevydržela. Nakonec se
dveře otevřely a dovnitř nás vpustil nějaký muž.
„Miku,“ Willy si s ním potřásl rukou. „Tohle je Bryce. Bryce, tohle je
Mike.“
„Ráda tě poznávám, Miku. Díky, že nám pomáháš.“
„Samo sebou.“ Měl ochraptělý hlas. Tmavé kruhy pod očima byly stejné
jako Willyho. Navzdory pronikavému pachu chemikálií v dezinfikovaných
prostorech z jeho těla vycházel tak silný alkoholový odér, až se mi málem
zvedl žaludek. „Musím Willymu oplatit, že mě včera v noci odvezl domů.
Trochu jsem přebral po našem turnaji v kulečníku.“
Přikývla jsem a dýchala ústy. „To je milé.“ „A s
čím vám můžu pomoct?“ zeptal se.
„Kancelář ústavu je zavřená a …“
„Ti úředníci!“ Mike obrátil oči v sloup. „Víte jak, můžu se přetrhnout,
abych měl zprávy napsané včas a poslal jim je. A oni si pak dávají pěkně
načas, než je zpracují. Čí jste chtěli vidět?“
Odhodlala jsem se: „Aminy Dayleeové.“
„Ach,“ poklesla mu ramena. „To by nešlo. Probíhající vyšetřování. Tuhle
si budete muset vyžádat od policie.“
„Sakra,“ povzdychla jsem si. „No, aspoň jsme to zkusili. Dřív jsem znala
pár soudních lékařů, kteří mě nechávali číst svoje zprávy nebo mi o nich
aspoň něco málo pověděli. Občas mimo záznam, takže jsem to nesměla
otisknout dřív, než to zveřejnila sama policie. Ale když jsem měla základní
představu o výsledcích pitvy, mohla jsem pak pokládat ty správné otázky. A
mohlo mi to pomoct najít další stopu.“
 Moje řeč byla dost přehnaná a očekávala jsem, že nás Mike každou chvílí
vyprovodí ze dveří, což nejspíš měl udělat.
„Nemůžu vám ji ukázat,“ sdělil nám a já jsem zadržela dech, čekala a
doufala, že přijde magické slůvko. „Ale,“ – bingo – „mohl bych vám
nastínit její obsah. Mimo záznam. Budete samozřejmě muset počkat a
detaily otisknout, až to policie zveřejní.“
„Perfektní,“ pohlédla jsem na Willyho, který na mě mrknul.
„Pojďte,“ zamumlal Mike a mávl na nás, abychom ho následovali
chodbou.
Budova byla prázdná, světlo sem prostupovalo jen okny, protože všechna
světla nad našimi hlavami byla vypnutá.
„Klidný den?“ zeptala jsem se.
Mike pokrčil rameny. „Teď tu bývám jenom já. Měl jsem stážistku, ale ta
na léto odjela.“
Vešli jsme do jeho kanceláře na konci chodby. Na stole i na podlaze stály
stohy pořadačů stejné modrozelené barvy, jako jeho neslušivý plášť. Na
chodbě páchla dezinfekce, ale zde ve vzduchu voněla káva s lehkým
podtónem kocoviny.
„Takže,“ Mike otevřel složku a posadil se za stůl. Zaujala jsem místo na
skládací židli proti němu a Willy zůstal stát ve dveřích. „Amina Dayleeová.
Padesát pět let. Příčina smrti – ztráta krve v důsledku mnohačetných
řezných ran.“
Tohle všechno jsem už věděla z policejní zprávy a svého rozhovoru s
Codym Pruittem v motelu. Jeho žena plakala, když mu vyprávěla o spoušti
v pokoji 114. Celá postel byla prosáklá Amininou krví. Stekla dokonce až
na koberec, kde vytvořila skoro černé kaluže. Codyho žena do jedné šlápla,
když chtěla zkontrolovat Amině pulz.
„Kolik řezných ran?“ zeptala jsem se.
„Sedm. Všechny v horní části těla.“
Ztěžka jsem polkla. „Trpěla?“
„Ano.“ Mike mi pohlédl do očí a smutně se usmál. „Ne dlouho. Trefil se
do hlavní tepny, takže vykrvácela rychle.“
„Je znám čas smrti?“
„Mám vcelku těsné časové rozpětí, ale jako vždycky, je to jenom odhad.
Mezi pátou a sedmou hodinou ranní.“
 Což by znamenalo, že to musela být po ránu hned první věc, kterou
Draven udělal. „Můžeš mi říct ještě něco?“
„Krátce předtím měla pohlavní styk.“
Narovnala jsem se. „Nějaké stopy po násilí?“
„Ne. Pravděpodobně to bylo dobrovolné.“
„Ještě že tak,“ byla jsem ráda, že Amina nemusela před smrtí snášet
znásilnění. „Bylo sperma Dravenovo?“
„Tohle celý je mimo záznam,“ Mike se podíval na mě, pak na Willyho. V
obličeji se mu zračily obavy, že už řekl až příliš mnoho. „Že ano?“
„Jistě,“ slíbila jsem. „Nic z toho nepoužiju v novinách, dokud to
nezveřejní úřady.“
Mike se mi dlouhou dobu díval do tváře a potom přikývl. „Nový
předběžný rychlotest se shodoval s jeho vzorkem. Ještě čekám na kompletní
výsledky. Ale ty předběžné nebývají skoro nikdy chybné.“
Zajímavý obrat. Draven měl s Aminou sex předtím, než ji zabil. Proč?
Byli to noví milenci? Staří milenci? Proč v motelu a ne u něho doma? Byla
její smrt činem z vášně? Všechny tyto otázky bych si zapsala do zápisníku.
Blbej Dash.
„Díky moc za tvůj čas,“ stoupla jsem si a natáhla ruku.
Mike se také postavil. „Nic z toho neotisknete, dokud nebude zveřejněna
zpráva.“
„Máš mé slovo. Ještě jednou díky.“
Willy a já jsme zamířili k východu a vyšli ven na slunce a čerstvý vzduch.
Když jsme nastoupili do auta, Willy se zasmál. „Jsi dobrá. Byl jsem si jistej,
že nás vykopne, když jsi mu řekla, čí zprávu chceš.“
„Občas se zadaří,“ usmála jsem se a nastartovala. „Díky za pomoc.“
„Kdykoli. Co teď?“
„Teď?“ dlouze jsem vydechla. „Teď potřebuji zjistit víc o naší oběti. Její
dcera žije v Coloradu, ale tu bych ještě nějakou dobu nechala na pokoji.
Amina vyrostla tady, ale nemá už žádnou rodinu. Doufala jsem, že bych
našla pár lidí, kteří ji znali jako dítě. Chci zjistit, proč se vrátila a proč se
setkala s Dravenem.“
„S tím bych ti mohl pomoct,“ navrhl Willy. „Co kdybych svý nový šéfce
koupil pivo?“
„Jasňačka.“
 Jak se ukázalo, Betsy nebyl jen zchátralý bar, ale taky místo, kde historie
města vířila stejně jako oblaka prachu na trámech.
Díky třem pravidelným návštěvníkům baru – triu mužů, jimž bylo hodně
přes sedmdesát a kteří byli nějak vzájemně příbuzní skrz bratrance a sňatky,
v tom jsem se trochu ztratila – jsem zjistila o Amině Dayleeové více
informací, než jsem dokázala najít ve svých spolehlivých zdrojích, tedy na
Facebooku a Googlu.
Aminino jméno se v novinových archivech příliš neobjevovalo. Jediná
zmínka pocházela z oznámení o slavnostním ukončení studia před mnoha
desítkami let. Tak jsem pochopila, že chodila na cliftonforgeskou střední
školu o ročník níž než Draven. Ale kromě toho jsem o její rodině nenašla
žádné informace.
Podle pánů z baru nežila Aminina rodina v Clifton Forge dlouho. Její
nevlastní otec pracoval na železnici a přeložili ho sem z Nového Mexika.
Jeden z nich si vybavil, že se sem přistěhovali chvíli předtím, než se Amina
naučila řídit, protože jim prý prodával auto. Byl jsem pro ni tenkrát už moc
starej, ale za tou holkou se všichni otáčeli.
Co si pánové z Betsy pamatovali, tak rodina zde byla oblíbená, ale nestihli
si vytvořil pevné vazby. Hned během první zimy potom, co Amina
odmaturovala a odstěhovala se pryč, měli její rodiče tragickou
automobilovou nehodu, při níž oba dva zemřeli. Nevšimla jsem si toho v
archivech, protože její matka používala příjmení svého nového manžela,
zatímco Amina si ponechala příjmení Dayleeová.
Její rodiče byli pohřbeni na městském hřbitově. Možná sem přijela kvůli
návštěvě hrobů.
„Ještě jedno, Bryce?“ zeptal se barman.
Polkla jsem poslední hlt piva. „Ne, díky, Paule.“
Před dvaceti minutami mi Willy a tři stálí návštěvníci zmizeli u
kulečníkového stolu a já zůstala u baru a dopíjela druhé pivo. Dveře za
mnou se otevřely a dovnitř vniklo jasné odpolední světlo. Podlaha se
otřásala, když si nově příchozí ráznými kroky razil cestu k baru.
Ohlédla jsem se přes rameno a očekávala neznámou tvář. Namísto toho
jsem spatřila povědomé hnědé oči plné života a obličej, který se mi už vryl
do paměti.
„Ukradls mi zápisník.“
 Dash se vyhoupl na prázdnou stoličku vedle mě a potřásl hlavou směrem k
Paulovi, což musel být tichý pokyn „dones mi pivo“, protože přesně to Paul
udělal. Dash se zavrtěl na stoličce a uvelebil se. Seděl tak blízko mě, že
chyběl jenom kousek, aby se jeho široké rameno dotýkalo holé kůže na mojí
ruce.
Srdce – ten pitomý orgán – mi poskočilo. Zatnula jsem zuby. Odmítala
jsem si připustit, jak blízko je jeho předloktí od toho mého. Odmítala jsem
se podívat na černé tetování, které mu širokými tahy zdobilo pokožku.
Odmítala jsem se posunout, když se na mě tlačil, protože já jsem tu,
krucinál, přece byla první.
„Mohl by ses laskavě posunout?“ sjela jsem ho očima odshora dolů.
Nepohnul se.
„Nemám tě ráda.“
Koutek jeho úst se nadzdvihl. Druhou rukou sáhl za sebe, vytáhl cosi ze
zadní kapsy a praštil s tím o pult. Můj žlutý zápisník. „Tady máš.“
„Zloději,“ sáhla jsem po něm a strčila si ho do kabelky. Nedopřála jsem
mu radost z toho, že bych v něm teď začala listovat. Samozřejmě že hned,
až budu o samotě, zkontroluju každičkou stránku, abych měla představu, co
se Dash dozvěděl.
„Nejsi moc velká zapisovatelka, co? Nebylo tam nic, co bych už nevěděl.“
Ušklíbla jsem se. „Protože jsem to předtím otiskla v novinách.“
„Prosím,“ přistoupil Paul a podal Dashovi pivo. „Nějaký zprávy o tátovi?“
„Zítra má slyšení.“
„Myslíš, že ho pustí na kauci?“
Dash se na mě podezíravě podíval, jako by nechtěl odpovědět, dokud tam
budu sedět. Smůla, Kingu. Byla jsem tu dřív. „Jo. Dostane se ven.“
„To je dobře,“ oddychl si Paul. „Fakt dobře.“
Dobře? „Nebojíš se, že potencionální vrah se z policejní vazby dostane
ven a bude se toulat po ulicích?“
Paul se pouze zasmál, čímž si pokazil veškerou šanci na slušné spropitné.
„Zakřič, kdybys něco potřeboval, Dashi. Musím dozadu vyměnit sud.“
„Jasně,“ ten hajzl zlodějská měl samolibý úšklebek v obličeji, zatímco
zvedl pintu piva, aby se napil.
Nedokázala jsem odlepit oči – další pitomé orgány – od jeho ohryzku,
když polykal. Zaujatě jsem pozorovala, jak si jazykem olízl pěnu z vrchního
rtu.
„Ukradnu ti něco dalšího, jestli budeš pořád takhle zírat na moji pusu.“
Neuhnula jsem pohledem. Byla to výzva, ale neuhnula jsem. „Už ti někdo
řekl, že máš dost zarostlý obočí?“
Zasmál se, z toho hlubokého, plného zvuku mě zamrazilo v zádech.
„Jednou, možná dvakrát. Jaká byla schůzka s Mikem?“
„Informativní.“ On mě sledoval? Bože, ten chlap mě štval, ale vydržela
jsem tvářit se neutrálně. „Dneska jsem se dozvěděla spoustu věcí. Nedělní
noviny budou skvělý.“
„Těším se, až si je přečtu,“ Dash odložil pivo a otočil se na stoličce. Jeho
koleno narazilo do mého. „To bude naposledy, kdy Tribune napíše něco, o
čem bych nevěděl.“
„Proč myslíš?“
„Zítra je táta venku.“
„A co jako? Opustí vězení a zabije mě taky?“
Zacukalo mu v bradě pokryté strništěm. „Vyleze z vězení a řekne mi, co
se, kurva, vlastně stalo. Pak ukončíme tuhle hru.“
„Tohle není žádná hra,“ postavila jsem se a hodila si kabelku přes rameno.
„Je to moje práce. Město si zaslouží vědět, jestli má ve svém středu vraha.
Ta žena, která byla zavražděna, si zaslouží spravedlnost.“
„Spravedlnosti se jí dostane, až policajti najdou toho, kdo ji zabil, namísto
aby drželi nevinnýho člověka.“
„Nevinnýho? Dočetla jsem se toho o tom tvým klubu hodně, abych věděla,
že tvůj táta má do nevinnosti daleko.“
„Bývalým klubu.“
„Slovíčkaření.“
„Sakra, s tebou je to těžký,“ zabručel.
„Uvidíme se později, Kingu,“ zamířila jsem ke dveřím a zamávala
Willymu, který byl stále zabraný do kulečníku. Bude si muset najít jiný
odvoz do kanceláře, protože já jsem se v Betsy nehodlala zdržet ani o
vteřinu déle.
No, vlastně, možná o jednu.
„Jo a, Dashi?“ otočila jsem se a zadívala se mu do očí. Sledoval mě, jak
odcházím. „Za jak dlouho si myslíš, že tvůj táta Aminu Dayleeovou zabil,
potom, co ji opíchal? Za hodinu? Za dvě? Nepřipadá mi zrovna jako
mazel.“
Jeho čelist neznatelně ztuhla a oči přimhouřil jen na zlomek vteřiny. Uměl
výborně skrývat překvapení, ale já jsem byla lepší v rozpoznávání emocí.
Neměl ani tušení, že jeho nevinný otec krátce před tou vraždou s Aminou
souložil.
Zanechala jsem ho tam sedět s hlavou plnou vířících myšlenek a vyšla ze
dveří. Pomalu, tajemství po tajemství, jsem odkrývala pravdu. Nejprve o
vraždě Aminy Dayleeové. Potom o motorkářském klubu Tin Gypsy.
A až ji objevím celou, možná z mého života konečně nadobro zmizí ten
pocit prázdnoty.
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK
 KAPITOLA 7
DASH
Čekal jsem na tátu před oblastním soudem ve svém pick-upu a poklepával
si palcem o koleno. Jeho slyšení už skončilo, a jakmile ho propustí, padáme
odsud.
Bylo zvláštní sedět za volantem svého dodge v létě. Koupil jsem ho teprve
měsíc před koncem jara, takže jsme si na sebe ještě zvykali. Měl černou
barvu, stejně jako všichni jeho předchůdci. Pořád to v něm vonělo novotou,
protože jsem v něm moc času nestrávil. Jakmile ze silnic na jaře roztál sníh,
vytahoval jsem motorku a jezdil na ní, až dokud na konci podzimu sníh zase
nenapadl. Zimy v Montaně bývaly dlouhé a většina nás motorkářů nechtěla
promeškat jeden jediný vhodný den v sedle.
Ale chtěl jsem dneska tátu vyzvednout autem. Máme toho hodně na
probrání, zbytečně bychom se jízdou do servisu připravili o deset minut
času. A navíc jsem nechtěl zdržovat kluky od práce, protože by mu sem
museli dopravit jeho motorku.
Vyšel ze dveří a na sobě měl stejné oblečení jako minulý pátek. Tváře mu
pokrývalo husté strniště, skoro až vousy, a když nastoupil, v jeho hnědých
očích byla patrná únava. Vypadal, jako by ho zatkli před měsícem, ne před
týdnem.
„Ahoj,“ poplácal mě po rameni a zapnul si pás. „Díky. Jsem ti vděčnej, že
jsi složil tu kauci.“
„Maličkost.“
„Zastavil jsi můj dům?“ zeptal se.
„Ne. Servis.“
Soudce vyhodnotil, že u táty nehrozí riziko útěku, ale vzhledem k tomu, že
byl hlavní podezřelý v případu násilné vraždy a v minulosti figuroval v
motorkářském klubu, stanovil kauci na půl milionu dolarů.
„Sakra,“ povzdechl si, „měl jsi ručit mým domem. Nechtěl jsem, abys
zastavil servis.“
„Měli by moc otázek, kdybych se tam jen tak zjevil s pytlem peněz z
trezoru.“ Nastartoval jsem a vyrazil od soudu. „Tvůj dům. Můj dům.
Autoservis. To máš jedno. Necháme tu zástavu odstranit, až se všechny
tyhle sračky vyřeší.“
 Půl milionu v hotovosti nebyl pro žádného z nás problém, ale kvůli tomu,
jak jsme ho vydělali, jsme ho mohli používat výhradně na záležitosti, které
nešly dohledat. Teda zcela jistě ne na úhradu kauce.
„Mohl jsi mě tam nechat.“
„Nikdy,“ zamračil jsem se. Nejen proto, že on byl můj táta a nepatřil tam,
ale taky proto, že jsem potřeboval odpovědi. Abych to Bryce konečně mohl
natřít. Protože v tuto chvíli, v tomto závodě o informace, jsem zatím zoufale
prohrával. „Musíme si promluvit o tom, co se stalo.“
„Dej mi jeden den,“ opřel si hlavu dozadu, „pak si o všem promluvíme.“
„Nemáme jeden den.“
„Policajti nenajdou nic, co by už neměli. Ať mě do toho navezl kdokoli,
byl důkladnej.“
„Nejsou to fízlové, kdo mě znepokojuje,“ svěřil jsem mu a pozoroval ho,
jak se narovnal. „Máme problém s dcerou Lanea Ryana, píše o nás v
novinách.“
„Jakej problém?“
„Pátrá na vlastní pěst. A je dobrá.“
„Co našla?“ zeptal se táta.
„Teď se soustředí na vyšetřování vraždy. Ale obávám se, že nezůstane
jenom u toho.“
„Kurva,“ rozčilil se, „to poslední, co potřebujeme, je nějaká zvědavá
novinářka, co strká nos do starých záležitostí klubu.“
„To fakt ne. Měli jsme štěstí. Se vším jsme skoncovali. Hráli jsme podle
pravidel. A lidi to prostě nechali plavat.“ Byli šťastní, že mají konečně v
městečku klid. „Ale Bryce, tahle reportérka, ta rozhodně nic plavat
nenechá.“
Kdyby pracovala na mojí straně, tahle vlastnost by pro mě byla
neodolatelná. Dokonce i jako nepřítel mě přitahovala.
„Pohrozil jsem jí zničením reputace. To se minulo účinkem. Ale zvládnu
ji.“ Jen musím přijít na to jak.
Čím víc jsem na ni tlačil, tím víc tlačila nazpátek. Bryce měla pevnou vůli.
Už jako malému mi máma říkala, že většina mužů nemá proti neústupné
ženě s pevnou vůlí šanci.
„Dávej si bacha,“ varoval mě. „Nemůžeme skončit ve vězení oba.“
 „Neboj. Neudělám nic, co by mě mohlo dostat do basy. Jenom… musím
přijít na něco, čím bych ji donutil, aby s tím přestala.“
Strach býval mojí zbraní. Mým oblíbeným nástrojem. Když mi bylo kolem
dvaceti, používal jsem fyzické násilí, aby se mě lidi báli. Pak jsem ale
pochopil, že vydírání a zastrašování většinou mají lepší účinek. Ani jedno
by na Bryce nejspíš nefungovalo, a fyzické násilí nepřicházelo v úvahu.
Nikdy v životě jsem ženě neublížil a začínat jsem s tím nehodlal. Už jen z té
představy se mi zvedal žaludek.
„Zkus přijít na způsob, jak ji přimět, aby pracovala s námi. Ne proti nám,“
navrhl táta.
To nebyl špatný nápad. Existoval způsob, jak bych ji mohl přesvědčit, aby
se stala naším spojencem? Kdybychom byli přátelé a ne protivníci, mohl
bych jí poskytovat informace klubu a nemusel bych se bát, že pátrá za
mými zády. A tím bych měl pod kontrolou informace, které napíše do těch
svých milovaných novin.
„To je chytrý. To by mohlo fungovat.“
„Možná jsme měli být víc otevření ohledně toho, proč jsme se rozpadli,“
řekl táta a díval se z okna. „Přemýšlel jsem, jestli kvůli tomu teď nemáme
terče na zádech.“
„A co bychom jako řekli? Není způsob, jak to vysvětlit, aniž by na povrch
nevyplavaly věci, co musí zůstat v tajnosti.“
„Máš pravdu,“ poklesla mu ramena. „Byl to dlouhej týden. Moc jsem
přemýšlel o minulosti a chybách, který jsem udělal. Do prdele, jak já
nesnáším vězení.“
„To většina z nás.“
Byl jsem tam jenom jednou, ve svých devatenácti. Dostal jsem se tam za
napadení a ublížení na zdraví. Byl jsem vinen, po dlouhé noci jsem skoro
vymlátil duši z chlapa, který podváděl při pokeru, a když jsem ho na to
upozornil, tak na mě vytáhl bouchačku.
Ten grázl mě chtěl zastřelit.
Netušil jsem, jak táta zařídil, aby ten chlap stáhl veškerá obvinění, ale
udělal to a následující týden se odstěhoval z města. Po tomto zážitku jsem
se naučil při rvačce víc mluvit. Ještě než jsem někoho ztloukl do
bezvědomí, tak dotyčný věděl, že jestli něco řekne policii, zaplatí za to
životem.
 Kolika lidem se o mně zdály noční můry?
V posledních pár letech jsem často cítil pochyby. A hanbu. Kdysi jsem
býval hrdý. Hrdý na muže, kterého ze mě klub udělal. Žili jsme životy
podle pravidel, které neurčovala společnost, ale bratrství. Byl jsem si jimi
naprosto jistý, bezvýhradně jsem je dodržoval.
Pak jsem je začal všechny zpochybňovat.
Což byl začátek konce klubu Tin Gypsy.
Kdysi před lety, když byl na parkovišti před Betsy zabit Emmettův otec, si
klub odhlasoval změnu. Přišli jsme o příliš mnoho mužů, o příliš mnoho
milovaných. Vyvázat se z veškerých ilegálních činností nám zabralo skoro
šest let. Tak dlouho trvalo, než se nám podařilo změnit způsob myšlení
zastaralého spolku.
V tu dobu jsme začali stavět autoservis, abychom v něm mohli vykazovat
dostatečné příjmy ke zlegalizování peněz z toho, co jsme dělali bokem a o
čem neměl nikdo vědět. Už žádný obchod s drogami. Už žádné nelegální
zápasy v ringu.
Protože jsme měli hodně práce a taky trochu štěstí, byl servis výdělečnější,
než si kdokoli z nás na začátku představoval. A když přišel čas se
rozhodnout, jestli Gypsies zůstanou klubem, který dodržuje zákony, nebo se
naše cesty rozdělí, byli jsme připraveni hodit minulost za hlavu.
Nebyl jsem jediný člen bratrstva, kterému se nelíbil jeho vlastní odraz v
zrcadle.
Většina členů sebrala našetřené peníze a přestěhovala se do jiných měst a
do nových domovů. Staré démony nechali za sebou, aby mohli začít od
začátku. Ti z nás, kteří zůstali, utvořili novou rodinu, která měla svůj střed
kolem autodílny. Táta, Emmett, Leo a já.
Normální život jsem si užíval.
Zprvu jsem se domníval, že pravidla společnosti mě budou dusit. Ukázalo
se ale, že na téhle straně práva byl život jednodušší. Bylo hezké, že se mi
lidi v klidu dívali do očí, když mě potkali na ulici. Byl to pěkný pocit, když
matky nepopadaly děti za ruce, jakmile jsem se podíval jejich směrem. Bylo
fajn, že jsem se nemusel v jednom kuse ohlížet přes rameno.
Tak to alespoň bylo, než se tu zjevila Bryce Ryanová se svým žlutým
zápisníkem a svou ukrutnou zvědavostí.
 Nehodlal jsem jí dovolit, aby zničila naše nové pracně vybudované životy.
Aby ohrožovala moji rodinu. Jediný způsob, jak nás ochránit, bylo získat
informace jako první.
„Pověz mi o Amině Dayleeové.“
Táta si dlouze povzdychl. „Dneska ne.“
„Tati…“
„Prosím. Jeden den. Dej mi jeden den. Probereme to zítra.“
Zamračil jsem se, ale přikývl jsem. Potom jsem změnil směr a odvezl ho
domů, namísto do servisu. Když jsme projížděli městem, nemluvili jsme.
Jakmile jsem zaparkoval na příjezdové cestě k mému rodnému domu, zůstal
jsem sedět. „Tak zítra.“
Otevřel dveře a kývl hlavou. „Tak zítra.“
S hlavou svěšenou došel k bočním dveřím a vešel dovnitř.
Do tátova domu jsme vcházeli výhradně bočními dveřmi. Vchodové dveře
se léta nepoužívaly. Dokonce i pošťák věděl, že má balíky nechávat u
bočního vchodu.
Protože předními dveřmi by nikdo z nás neprošel. Ani táta. Ani Nick. Ani
já. Žádný z nás by nevstoupil na místo, kde kdysi chodník smáčela matčina
krev. Ta skvrna dneska už vidět nebyla. Déšť, sníh a slunce ji vymazaly.
Ale pořád tam byla.
Já i Nick jsme se pokoušeli tátu přimět, aby se odtamtud odstěhoval.
Všude tam dýchaly vzpomínky, všechno nám tam připomínalo, o co jsme
přišli.
Ale ty vzpomínky měly na tátu opačný efekt. Zůstal v tom domě, protože
tam bydlel s mámou. Podle něj tam žila, ve zdech. Ve stropě. V podlaze.
Raději by v něm zemřel, než aby ji opustil.
Vzduch mě zastudil na kůži, tak jsem se oklepal, vycouval z nájezdu a
zamířil zpátky do práce. Když jsem zastavil na parkovišti před servisem,
neměl jsem zrovna dobrou náladu.
Proč táta potřeboval den? Proč nechtěl mluvit o Amině a o tom, jak byla
zabita? Nechtěl snad najít člověka, který ho dostal do úzkých?
Měla Bryce pravdu? Vyspal se s Aminou? Kdo byla ta žena, kromě toho,
že spolu chodili na střední? Pokud vím, tak od doby, kdy máma umřela, táta
s žádnou jinou ženskou nebyl. Možná se chtěl potrestat. Možná nechtěl ve
svém životě žádnou jinou. Sex s Aminou by prolomil zatraceně dlouhé
období abstinence.
Představa táty s jinou ženou mi nebyla příjemná. Vždycky byl mámě
věrný. Vždycky. Neudělal nic špatného. Tak proč mi to vadí?
Vešel jsem na dílnu a našel Emmetta pod kapotou nákladního chevroletu.
„Ahoj.“
Podíval se za mě a hledal tátu. „Kde je?“
„Doma.“
„Co? Musíme si promluvit,“ zamračil se.
„Já vím. Chce jeden den. Dáme mu ho.“
„Kdo chce jeden den?“ zeptal se Leo a přistoupil k nám s láhví vody u
pusy.
„Táta.“
Odsunul láhev pryč. „Kurva fix. Ale my potřebujeme odpovědi. Jestli ho
do toho navezli Warrioři, musíme…“
Zvedl jsem ruku a podíval se směrem k Isaiahovi, který dělal ve vedlejším
boxu. „Teď ne.“
Přikývl a zmlkl.
Isaiah měl naši důvěru coby mechanik, ale nechtěli jsme před ním mluvit o
starých záležitostech klubu – nejen pro naše dobro, ale i pro jeho.
„Prostě jenom… musíme být trpěliví.“
Emmett se ušklíbl. „Protože přesně v tom zrovna my tři vynikáme.“
„Jo.“ Vytáhl jsem mobil z kapsy, přešel k ponku a odložil ho na něj
společně s klíči. Podíval jsem se na rozpis prací. Kluci všechnu běžnou
práci zastali, takže jsem se vrátil k mustangu. Práce je fajn.
Trocha času s nářadím a motorem by mi přišla vhod. Prospělo by mi
trochu špíny na rukách a trocha času na přemýšlení. Protože nejpozději do
dnešního večera musím vymyslet plán, jak se vypořádat s Bryce Ryanovou.
Plán, jak ji získat na svoji stranu.
„Padej z mojí verandy!“
Usmál jsem se a lokl si piva z láhve. „Ahoj Bryce.“
„Co tady děláš?“ stála přede mnou s rukama v bok. „Jak jsi věděl, kde
bydlím?“
„Vážně to chceš vědět?“ pochyboval jsem, že by chtěla slyšet, že jsem ji
několik dní sledoval.
 „Ne.“ Přijela z posilovny, protože měla vlasy stažené do culíku a na
spáncích ještě mokré od potu. Černé legíny jí obepínaly štíhlé nohy. Tílko
měla upnuté přes prsa a břicho, jenom ty půvabné ruce zůstávaly holé.
Můj penis se probudil k životu, když jsem si představil, jak jí to oblečení
stahuju z těla a odhaluju její křivky. Nejlepší by bylo nepředstavovat si ji
nahou, když jsem se pokoušel o novou taktiku.
„Pivo?“ hodil jsem hlavou směrem k balení, v němž původně bylo šest
láhví. Zbývaly už jenom tři.
„Ráda bych prošla.“
„Aspoň neubude,“ pokrčil jsem rameny.
„Když už víš, že nechci pivo, tak si je seber a běž domů.“
„Nemůžu.“
„Proč ne?“ Poklepávala nohou o chodník. „Prostě nasedni na motorku a
odjeď!“
„Nebylas tu. Musel jsem na tebe čekat a dostal jsem žízeň. Takže jsem
vypil tři piva a teď už nemůžu řídit. Někdo pro mě bude muset přijet.“
„Zavolám ti taxi.“
„To nejde.“
„Proč?“ poklepávání nohou se zrychlilo. Bože, byla ohromná legrace ji
vytáčet.
„Moje motorka. Nemůžu ji nechat na ulici. Musím ji odvézt domů.“
„Takže budeš sedět na mojí verandě, dokud nevystřízlivíš, abys mohl odjet
domů?“
„Když na tom trváš.“
Něco zamručela a pak se předklonila, aby si vzala pivo. Odšroubovala
víčko, ale místo aby láhev přiložila k tomu svému úchvatnému spodnímu
rtu, zase mě překvapila.
Vylila moje pivo na trávník.
„Co to…“ Vyskočil jsem z betonového schodu a natáhl se pro láhev. Ale
zatarasila mi cestu svým ramenem a moje výborné pivo celé vyteklo na
trávu. „Proč plýtváš mým pivem?“
„No, chci, abys vypadl z mojí verandy.“ Položila prázdnou láhev na zem a
natáhla se pro další. Teď jsem musel zablokovat já ji. „Klid. Ty poslední
dvě vypiju, a ty snad do tý doby budeš taky pryč.“
 Namířil jsem ukazováčkem na její obličej. „Jestli ještě jedno vyliješ, příště
přivezu celou basu.“
Zacukal jí koutek úst. „Fajn.“
„Fajn.“
Posadil jsem se první, sáhl jsem pro pivo a odšrouboval zátku. Ještě
jednou jsem se na ni varovně podíval, než jsem jí ho podal.
Trochu se napila. „Takže zpátky k mojí první otázce. Co tady děláš?“
„Chtěl bych tě víc poznat.“
„A to jako proč?“
„Říkejme tomu zvědavost.“ Dal jsem si pořádný lok. „Jsi celkem nudná.
Brzo ráno jezdíš do novin. Tvůj táta je tam vždycky první. Pak Santa Claus.
Pak ty. Všichni přicházejí a odcházejí, ale vy tři poctivě dodržujete pracovní
dobu.“
Jestli jsem ji překvapil znalostí její rutiny, nedala to na sobě znát. Upíjela
svoje pivo a upřeně se dívala do prázdné ulice před námi. „To je stinná
stránka vedoucích pracovníků.“
„Občas zajdeš do kavárny v centru, ale ne každej den. Obědváš obvykle u
stolu, pokud zrovna nelítáš po okolí a nesnažíš se zaplnit ty svoje bloky.
Kolem pátý odcházíš rovnou do posilovny. Kromě úterý, když jsi večeřela
u rodičů. Hádal bych, že to je pravidelná záležitost.“
Po tomto mém proslovu Bryce přidržela láhev u pusy o něco déle a začala
jí stoupat barva do tváří. Bylo to sice jediné znamení, že se jí dostávám pod
kůži, ale mně to stačilo. „Ještě něco?“
Naklonil jsem se blíž a ucítil sálající horko z její holé ruky. Naše těla se
skoro dotýkala, sklonil jsem hlavu ke straně, abych jí mohl pošeptat rovnou
do ucha: „Nesnášíš praní prádla.“
Otočila hlavu, svým nosem jen tak tak minula ten můj a přimhouřila oči.
„Jak tohle víš? Vloupal ses mi taky do domu nebo co?“
„Ne.“ Pohladil jsem ji po ruce od ramene až k zápěstí. Zatajila dech a na
jemných chloupcích na předloktí jí naskočila husí kůže. Zvedl se jí hrudník,
ale neodtáhla se.
Aspoň že nejsem jediný, kdo cítí tu přitažlivost mezi námi. Tu chemii a
tu… touhu. Tím dotekem jsem svoje sebeovládání dostal až na samý okraj,
takže než se úplně zhroutilo, poklepal jsem jí na tílko a odtáhl se. „Máš to
na tričku.“
 Trhla sebou a podívala se na slova na svém šedém tílku. Tváře jí ještě víc
zrudly, takže se kousek odsunula a předstírala, že ten dotek nás oba
nerozpálil.
Když jsem dneska dělal na mustangu, vymyslel jsem plán.
Moje zastrašovací metody na Bryce nefungovaly a nebyla šance, že by to
mohlo být jinak. Na Bryce něco takového neplatilo. Bylo jí jedno, že jsem
měl peníze. Bylo jí jedno, že jsem měl moc. Bylo jí jedno, že jsem měl ve
městě dostatečný vliv na to, abych zničil její milované noviny.
Protože ona byla jiná. A samozřejmě, byla to žena. Takže místo abych se k
ní choval jako k chlapovi, musel jsem se k ní začít chovat jako k nádherné
ženě, kterou byla.
Nemohl jsem ji přimět k mlčení, ale snad bych ji místo toho mohl
přetáhnout na svoji stranu.
Před hodinou mi ten plán přišel geniální. Teď, když jsem se jí dotkl, mi
připadal spíš neskutečně hloupý.
Jak by se mi ji mohlo podařit přetáhnout, když v její přítomnosti nejsem
schopen myslet na nic jiného než jak jí sundat legíny?
Znovu jsem se dlouze napil a odkašlal si. „Noviny vycházejí v neděli. Máš
něco, co bys mi ještě chtěla omlátit o hlavu?“
„Teď zrovna ne,“ odpověděla tiše. Prohlížel jsem si její profil.
Měla rovný nos, až na malou bouli na špičce. Její rty byly plné, spodní ret
trochu mokrý od piva. Dokonce měla i pěknou bradu. Nevím, jestli jsem si
někdy na nějaké ženě všiml tvaru brady, ale ta její byla jemně zašpičatělá.
Nikdy jsem neviděl tak hezkou bradu.
„Prohlížíš si mě.“
Zamrkal jsem. „Jo.“
Otočila hlavu, aby se mi podívala do očí. „Nechci se opakovat, ale
neodpověděl jsi mi na otázku. Proč jsi na mojí verandě? Jestli je to proto,
aby mě to vyděsilo, abys mi dal na vědomí, že jsi mě sledoval nebo mi
vyhrožoval…“
Přitiskl jsem svá ústa k jejím. K čertu. Dřív jsem nikdy neudělal první
krok. Neuměl jsem svádět. Ale těm rtům jsem nedokázal odolat, musel jsem
je ochutnat. Zvedl jsem ruku k její tváři a položil palec na tu dokonalou
bradičku.
 Byla jako omráčená. Spolkl jsem to malé zajíknutí, když se moje rty
přitiskly na její. Ale neodtáhla se. Očekával jsem to a v duchu odpočítával
vteřiny, než mě láhví piva praští do spánku. Určitě bych musel na šití.
Ale to se nestalo.
Namísto toho roztála.
Jazykem jsem jí přejel po spodním rtu, abych ochutnal její sladkou chuť
společně s hořkostí piva. Otevřela ústa a naklonila hlavu, čímž mi dala tiché
svolení, že můžu pokračovat a vstrčit jí jazyk do pusy. A panebože –
zasténal jsem – chutnala skvěle.
Naše jazyky se střetly, ale než se stačilo přihodit něco vážnějšího, odtáhla
hlavu. Měla rudé tváře a z očí jí šlehaly ty povědomé rozčilené plameny.
Postavila se, sebrala své pivo a odešla ke vstupním dveřím. Zarachotila klíči
v rukou a otevřela dveře, ale než zmizela uvnitř, ostře na mě zavrčela přes
rameno.
„Nezajímá mě, že jsi opilej, prostě vypadni z mojí verandy.“
Jo. To nebyl špatný nápad.
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK
 KAPITOLA 8
BRYCE
Zvedla jsem prsty ke rtům. Od pátečního večera, kdy mě Dash políbil, jsem
se jich ještě nepřestala dotýkat. Během víkendu jsem se několikrát přistihla,
jak tupě zírám do prázdna s prsty na svých rtech. Mohla jsem je vydrhnout
do čista, nanést několik vrstev lesku, stejně tam jeho dotek ulpíval, jako
neviditelné tetování.
Proč jsem mu dovolila, aby mě líbal? Proč jsem ho taky líbala? To bylo tím
cvičením. Za všechno mohlo to cvičení.
V pátek jsem v posilovně usilovně dřela, uběhla jsem tři míle na běžeckém
pásu, pak jsem dvacet minut šlapala na stepperu a ještě jsem stihla deset
angličáků. Dala jsem si pořádně do těla a snažila se vyčistit si hlavu. Snažila
se dostat Dashe z mysli a trochu se zbavit sexuální frustrace.
Cvičila jsem tak intenzivně, že když jsem pak jela domů, cítila jsem se
jako mátoha. Obvykle mi to vyhovovalo. Znamenalo to, že si dám dlouhou
horkou sprchu, po které bude následovat tvrdý bezesný spánek.
Debilní mátoha. Musím si ujasnit, kde mi hlava stojí, co se Dashe týče. Do
té doby nebudu chodit cvičit. Nechtěla jsem riskovat, že se u mě zase objeví
a nachytá mě nepřipravenou.
Stáhla jsem prsty ze rtů zpět k volantu a vjela na parkoviště budovy, kde
sídlily naše noviny. Měla jsem před sebou náročný týden a nechtěla jsem v
pondělí začít nesoustředěná. Nedělní vydání Tribune bylo již u čtenářů a
nadešel čas věnovat pozornost článkům do středečního.
Neměla jsem čas zabývat se Dashem Slaterem. Neměla jsem čas
vzpomínat, že jeho jazyk chutnal po skořici a pivu. Nebo jak blízko jsem v
pátek byla tomu, abych ho zatáhla do svého domu a do ložnice.
Přejel mi mráz po zádech. K čertu.
„Dobré ráno, Arte,“ pozdravila jsem, když jsem vešla do budovy a
doufala, že můj úsměv nepůsobí nuceně. Protože nucený byl.
„Brýtro,“ usmál se. „Jak se máš?“
„Dobře,“ zalhala jsem. „Dneska bude krásný den. Cítím to.“
Uchechtl se. „Ty a ty tvoje pocity.“
Pocity. Přála jsem si porozumět hlavně těm, které se týkaly jednoho sexy
motorkáře. Proč mě políbil? Proč? Neměla jsem čas na takové rušivé
myšlenky.
Zanechala jsem Arta zabraného do nahrávání včerejších novin do našeho
elektronického archivu a odešla jsem ke svému stolu. Svalila jsem se na
židli, odložila kabelku, rozhlédla se po prázdné místnosti a zhluboka se
nadechla.
Vůně novin mě dneska příliš neuklidňovala. Dashova vůně byla v mojí
hlavě příliš čerstvá a intenzivní, voněl po větru, kolínské a trochu po
motorovém oleji.
Ten hajzl mi kradl dokonce už i moje oblíbené vůně.
Nehodlala jsem mu dovolit, aby odpoutával moji pozornost od této
reportáže. Draven půjde sedět za vraždu a já budu celý proces sledovat.
Jakmile si bude odpykávat doživotní trest v žaláři, zjistím, proč Tin
Gypsiové rozpustili svůj klub.
Včera jsem o vraždě napsala další článek. Čas mi hrál do karet, policie
vydala do médií nové informace, včetně několika detailů z Amininy pitvy.
Otiskla jsem její jméno společně s příčinou smrti.
O známkách pohlavního styku jsem se nezmínila. Dodržela jsem své slovo
dané Mikovi, že si to nechám pro sebe, dokud velitel sám neuzná za vhodné
tuto informaci zveřejnit. Dravenova a Aminina sexuální eskapáda nakonec
stejně vyjde na světlo.
Moji pozornost náhle zaujal řinkot z tiskárny. Zvedla jsem se a šla se tam
podívat. Táta byl vzadu u Gosse.
Dneska ráno jsem si vyrazila v pantoflích Birkenstocks, černých upnutých
džínách a tričku. Chtěla jsem se navenek cítit pohodlně, když uvnitř se mi
všechno svíralo. Moje kroky v hale nebyly téměř slyšet.
„Ahoj tati.“
Nadskočil a otočil se. „Ahoj, ty jedna. Vyděsilas mě.“
„Promiň,“ usmála jsem se, ale smích mě hned přešel, když jsem spatřila
nohy vykukující zpoza tiskárny. „To je BK?“
Pokud jsem věděla, BK nenosil černé motorkářské boty. A jeho stehna
nebyla pevná a džíny, které nosil, je tak dokonale neobepínaly. BK neměl
úzké boky ani ploché břicho.
Zastavilo se mi srdce. Ten černý pásek jsem znala. Celý víkend jsem si
vcelku živě představovala, jak ho rozepínám.
 Než jsem se stihla otočit na patě a utéct ke dveřím, Dash vylezl zpoza
tiskárny. V jedné ruce držel klíč a v druhé šroubovák. Prsty měl špinavé od
mazu.
„Našel jsem to,“ oznámil tátovi a na mě se ani nepodíval.
„Opravdu?“ zeptal se otec.
„Opravdu,“ Dash se postavil a stále se na mě odmítal podívat. „Řekl bych,
že by to teď mělo fungovat dobře. Ale ta převodovka se bude muset brzo
vyměnit. Zjistím, jestli bych ji nedokázal sehnat a pak vám ji vyměnit. Ale
prozatím se mi povedlo tu stávající rozchodit, takže by neměla
přeskakovat.“
„To je skvělý,“ táta ho poplácal po rameni. „Moc si toho cením. Chtěl
jsem objednat opraváře přímo od výrobce, ale dostat ho sem by se mohlo
dost prodražit.“
„O nic nejde,“ Dash stáhl hadr z vrchu jedné věže a otřel si ruce. Očima se
pořád upřeně díval na tátu, jako bych neexistovala.
Vadilo mi, jak mi poskočilo srdce. Odmítala jsem ho nechat vyhrát,
nasadila jsem výraz nejvyšší odměřenosti a trochu dala nos nahoru. On
nebude ignorovat mě. Já budu ignorovat jeho.
Vítej zpět, střední školo.
„Kolik jsem dlužen?“ zeptal se táta.
„Nic.“
„Ne, přece vás nenechám, abyste tohle všechno dělal zadarmo.“
Dash se zasmál a ten ďábelský smích mi pronikl až do morku kostí. Čert
ho vem. „Víte co, až na sebe příště ve městě narazíme, koupíte mi pivo.“
„Dobře,“ táta natáhl ruku, „domluveno.“
Dash odložil hadr stranou a potřásl mu rukou. Potom se konečně obrátil na
mě. „Bryce.“
„Kingu,“ dívala jsem se mu zpříma do hnědých očí. „Jak se dneska máš?“
„Měl jsem dobrej víkend,“ uculil se, „takže díky tomu mám i dobrý
pondělí.“
Jestli jeho definice dobrého víkendu znamená vpadnout v pátek do mého
soukromí – líbat mě – a pak si odjet a najít si jinou ženskou, aby mu udělala
pořádně dobrý víkend, tak ho zničím.
„To máš štěstí,“ odpověděla jsem. „Kéž bych mohla říct to samý. V pátek
jsem měla nevítanou návštěvu, co mi můj víkend zkazila.“
 „Cože? Proč jsi mi to včera neřekla?“ chtěl vědět táta. „Jakou návštěvu?“
„Včera jsme měli moc práce s novinami. Ale vypadá to, že mám na
verandě problém se škůdcem. Mohla bych si půjčit tvoji brokovnici?“
Dash se tiše smál, jeho široká hruď mu nadskakovala, jak stál otočený ke
zdi.
„Brokovnici?“ táta svraštil obočí. „Jakýho škůdce? Sysla?“
„Ne,“ zavrtěla jsem hlavou. „Hada.“
„Ty nesnášíš hady.“
„Z hloubi duše. Proto ta brokovnice.“
Dash se stále smál pod vousy. Z toho pohybu se jeho čelist zdála silnější.
Ještě víc sexy. Fuj.
„Nebudeš střílet z brokovnice,“ zamračil se táta. „Večer k tobě zajedu a
zkusím ho najít.“
„Díky.“ Později mu zavolám, že had zmizel. „Mám dneska dost práce.
Jsem ráda, že ta tiskárna funguje.“
„Já taky. Bylo štěstí, že se na ni Dash podíval, když byl tady,“ otec se
zasmál, „už jsem se ji chystal zapálit.“
„Ještě že jsi to neudělal,“ stoupla jsem si na špičky a dala mu rychlou pusu
na tvář, potom jsem se otočila a zamířila ke dveřím. Za sebou jsem slyšela
hřmět Dashův hluboký hlas následovaný zvukem těžkých bot po podlaze.
Táta takové boty nenosil. Chodil výhradně v teniskách.
Každou buňkou svého těla jsem si přála Dashovi říct, aby odešel. Nebo
aby mě políbil. Nebyla jsem si jistá, čemu bych dala přednost.
Bylo těžké odolat touze otočit se, ale udržela jsem rovná záda a
odhodlanými kroky postupovala vpřed. Když jsem procházela dveřmi,
zadoufala jsem, že ho praští do obličeje.
Nepraštily. Ve chvíli, kdy jsem usedla na svou židli, Dash už se opíral o
okraj mého stolu. Překřížil si ruce na hrudi a bicepsy se mu při tom pohybu
napjaly. Tak vyrýsované svaly člověk na obyčejných smrtelnících neměl
možnost vídat. Dash navíc měl tak pevnou pokožku pokrytou tetováním.
Polkla jsem, abych při tom pohledu neslintala. „Co chceš?“
„Had?“ koutky těch smyslných rtů se zvedly. Oči mu zářily a koukalo z
nich darebáctví.
Pokrčila jsem rameny. „To sedí.“
 Uculil se a ukázal mi ty bílé zuby. Pramen vlasů mu spadl do čela, musela
jsem si chytit ruce, aby se samovolně nenatáhly a neupravily mu ho. Dash
měl krásné vlasy. Bezpochyby husté a hebké, v barvě tmavé čokolády.
Dlouhé byly tak akorát, abych ho za ně mohla chytit, až bude nade…
No, do pytle. Ten polibek mi zatemnil mozek, zatímco jemu poskytl
převahu. Nějak ji musím získat nazpět, což bude těžké, jestli bude i nadále
sedět na kraji mého stolu a vonět po hříchu a sladkém pokušení.
„Něco jsi potřeboval?“ zeptala jsem se.
„Co takhle poděkovat?“
„Za co?“
Kývl hlavou ke dveřím tiskárny. „Za opravu tiskárny.“
Nebýt toho, že to otce zbavilo stresu a novinám ulevilo rozpočtu, raději
bych zemřela krutou smrtí, než abych vyjádřila slova vděčnosti za práci, o
kterou jsem se ho neprosila. Ale tátovi se zřetelně ulevilo. „Díky.“
„Bylo to tak těžký?“
„Mohl bys slézt z toho stolu? Mám dneska dost práce.“
„Nemůžu.“
„Panebože. A jsme zas u nemůžu.“
„Včera jsem četl vaše noviny.“
„A?“
„Byly… informativní.“
„No, to je účel novin. Informovat lidi.“
„Odvádíš skvělou práci.“ Jeho kompliment se zdál být upřímný, proto
jsem mu ani na vteřinu nevěřila. „Mám pro tebe návrh.“
Povytáhla jsem obočí na znamení tichého já poslouchám.
„Pojďme uzavřít příměří.“
„Příměří?“ vysmála jsem se mu. „Proč bych měla přistupovat na příměří?
Já vyhrávám.“
„Možná.“
Blbost. „Určitě.“
„Fajn. Jsi dobrá. Ale oba chceme to samý. Oba chceme zjistit, kdo tu
ženskou zabil.“
„Ale já už to vím. Byl to…“
„Můj otec to nebyl,“ zvedl prst. „Kdyby byl, můžeš mi dokázat, že se
pletu. Ale jestli mám pravdu, což mám, nebylo by lepší otisknout pravdu? O
skutečným vrahovi? Dřív, než s tím přijde kdokoli jiný?“
„Nerada ti to říkám, Kingu, ale jsem ve městě jediná, kdo píše reportáže.
K čertu, klidně bych mohla jenom čekat a otisknout až to, co mi policajti
dají, a pořád budu mít čtenáře jistý.“
„Ale to není tvůj styl.“
Ne, to nebyl můj styl. Chtěla jsem sólokapra. A předběhnout nejen ostatní
kolegy novináře, ale také policii. „Co přesně navrhuješ tím příměřím?
Pracovat společně?“
„Přesně tak. Vypadá to, že by nám to spolu mohlo fakt klapat.“
Ucítila jsem horko ve tvářích, když pohledem sklouzl k mým rtům. Dali
jsme si jen jednu pusu, ale měl pravdu. Vzhledem k jiskření, které vznikalo,
kdykoli jsme se nacházeli ve stejné místnosti, by nám to neuvěřitelně
klapalo. Ta chemie v kombinaci s naší vzájemnou averzí by dokázala jiskřit
jako ohňostroj. Nejspíš by i podpálila papír.
Mluvil ve dvojsmyslech, ale nežádal o sex. Nebo ano? Chtěl informace.
Trochu mi zalichotilo, že při své žádosti uznal mé vedení, a zvažovala jsem
ji. „Chceš, abych ti řekla všechno, co zjistím o vraždě Aminy Dayleeové.
A co z toho budu mít já?“
„To samý. Řeknu ti všechno, co zjistím já.“
„Včetně toho, co se dozvíš od svýho táty?“
Promyslel to a nakonec souhlasil: „Oukej.“
Lákavé. Ten návrh – i ten chlap – obojí mě lákalo. Přimhouřila jsem oči a
pozorně si prohlížela jeho tvář. Zdála se upřímná. Pokud lhal, uměl to, ale
nehodlala jsem předat všechny své informace kvůli rozmaru jednoho
pondělního rána. „Možná. Promyslím to.“
„To mi stačí.“ Postavil se a já ucítila úlevu v ramenou. Seděl příliš blízko.
„Ahoj,“ řekla jsem jeho zádům.
Jenže Dash nešel ke dveřím, jak jsem očekávala. Přešel uličku k tátovu
stolu a posadil se na židli. „Co to děláš?“
Ukázal rukou na židli. „Sedím.“
„A proč tu sedíš?“
Neodpověděl. Namísto toho si prohlížel stůl, až mu pohled ulpěl na
zarámované fotografii vedle stojánku s pery. Zvedl ji a široce se usmál.
„Vypadáš tu jinak.“
Zastrčila jsem si pramen vlasů za ucho. „Pracovala jsem v televizi.“
 Fotku, kterou držel, nechala máma tátovi zarámovat. Byli jsme na ní my
tři zhruba před rokem. Přijeli za mnou do Seattlu na návštěvu – a také
abychom konečně probrali můj nástup v novinách a přestěhování do Clifton
Forge po mnoha letech vytáček a vykrucování.
Ten den, kdy byla ta fotka pořízena, za mnou přijeli do televize, aby viděli,
kde pracuju. Měla jsem silnou vrstvu make-upu a načesané vlasy. Oblečená
jsem byla v tmavomodrém kostýmku, připravená vyrazit před kameru.
„Brr,“ Dash odložil rámeček zpátky a přejel mě očima odshora dolů.
„Takhle se mi líbíš víc.“
„Taky se sama sobě teď líbím víc,“ otočila jsem se ke svému stolu a
otevřela zásuvku, abych se podívala do kalendáře. Od jeho poslední
návštěvy jsem se naučila všechno uklízet do zásuvek nebo do skříňky, než
jsem odešla domů. Přetočila jsem stránku na dnešní den a zjistila, že se
musím objednat k zubaři.
Zavolám tam, až se zbavím Dashe.
„Proč jsi šla do televize?“
Nalistovala jsem stránku ve svém diáři. „Ty jsi pořád tady?“
Zasmál se, natočil si židli a položil předloktí na kolena. „Dokud mi
neodpovíš na otázku.“
„Proč? Proč tě to zajímá?“
„Říkej tomu zvědavost. Většinou o ženě vím trochu víc, než se s ní začnu
líbat.“
„Tak tomu se mi těžko věří.“
Sklonil hlavu a ramena se mu třásla smíchy. „Jo. Máš pravdu. Běžně se
předem neptám. Ale dneska jo.“
„A když ti odpovím, necháš mě pak na pokoji?“
„Jo,“ přikývl, „čestný skautský.“
Zamračila jsem se, abych zakryla potlačovaný smích. Bylo to flirtování?
Žádné překvapení, v tom byl jistě dobrý. Bože, potřebovala jsem, aby
konečně odešel. Nechtělo se mi mluvit o sobě, ale jestli byla moje minulost
nutnou podmínkou, abych měla chvíli klid, pak jsem to hodlala vyklopit.
„Chodila jsem na univerzitu Montana State v Bozemanu. Studovala jsem
angličtinu, protože tam neměli žurnalistiku. Můj oblíbený profesor ale
věděl, že se chci stát novinářkou, takže mi sehnal stáž v televizní stanici. A
můj šéf mi řekl, že mám pro televizi vlohy.“
 Nesnášela jsem slovo oslněná, ale když se ohlédnu nazpět, tak jsem
částečně byla okouzlená tím pozlátkem a leskem televize. Jako stážistka
jsem viděla pouze to vzrušující. Doprovázela jsem reportéry v terénu,
vyzbrojena kamerami a mikrofony. Stála jsem vedle kameramanů, když
natáčeli místo činu s blikajícími modrými a červenými policejními majáky
v pozadí. Sledovala jsem producenta při večerních zprávách. Večerní zprávy
předčítala krásná, chytrá a vtipná moderátorka. Nosila značkové oblečení a
její dokonalý obličej líčila celá parta vizážistů.
Všechno se to zdálo tak výjimečné. Tak dechberoucí.
Na vysoké jsem bydlela s rodiči, vzdala jsem se studentského života na
kolejích, abych jim ušetřila peníze. Takže jsem nezažila typický univerzitní
život. Žádná koupelna sdílená s dalšími dvaceti dívkami. Žádné klubové
večírky a divoké pařby v barech. Přidala jsem si předměty nad rámec
běžných rozvrhů a promovala o rok dřív.
Jednadvacetileté dívce, která toužila po novém dobrodružství, se televize
zdála jako to pravé.
„Jak dlouho jsi pracovala v televizi?“ zeptal se Dash.
„Moc dlouho.“
Té práci jsem obětovala nejlepší roky svého života. Tak zoufale jsem
prahla po vzrušení a chtěla jsem vyšplhat po kariérním žebříčku výš a výš.
Tak zoufale jsem chtěla sedět v moderátorském křesle. Vzdala jsem se
všeho ostatního a prošvihla svoji šanci vzít si hodného muže a mít děti.
„Proč jsi odešla?“ zajímal se dál.
„Asi před pěti lety jsem dělala rozhovor se ženou, která právě odcházela ze
Seattlu do Montany. Získala zrovna Pulitzerovu cenu, protože v utajení
odhalila gangsterskou síť dovozu zbraní.“
„Sabrina.“
„No… jo,“ zamrkala jsem. Nejspíš pátral v mojí minulosti o něco hlouběji,
než jsem se domnívala. „Sabrina MacKenzieová.“
„Zadrž. Já ji znám.“
„Vážně?“
Přikývl. „Žije v Prescottu. Tam bydlí i můj brácha. Emmeline, to je moje
švagrová, a Sabrina jsou dobrý kamarádky.“
„Svět je malej.“
„Obzvlášť v Montaně.“
 „Nicméně, dělala jsem se Sabrinou rozhovor. A záviděla jsem jí,“ přiznala
jsem. „Záviděla jsem, že dokázala natočit tu reportáž. Vrhla se do toho
naplno a necouvla. Táta tehdy zrovna koupil noviny a prosil mě, abych se
sem přestěhovala zpátky. Ale já jsem zůstala v Seattlu a čekala, až v televizi
dostanu příležitost udělat podobnou reportáž. Ale ta nepřicházela a roky
ubíhaly. Nakonec jsem to vzdala. Nastal čas vrátit se domů.“
Po rozhovoru se Sabrinou jsem v Seattlu promrhala pět let, během nichž
jsem se mohla přetrhnout. Pokaždé, když jsem producentům přednesla
nějaký nápad na reportáž, přikývli, usmáli se a sdělili mi, že to je dobrý
nápad. A potom to přiřkli někomu jinému, obvykle nějakému muži. Protože
mě přece potřebovali na obrazovce. Já jsem byla ta hezká tvářička, která
lidem vstupovala do domovů a sdělovala jim zprávy, ať už dobré, či špatné.
Unavovalo mě být hezká tvářička.
Tady v Clifton Forge Tribune nezískám žádné ceny. Nezachráním
bezpočet životů tím, že přeruším přísun ilegálních zbraní do ulic a do rukou
dětí. Ale mohu odvádět poctivou práci. Mohu lidem říkat pravdu.
A pokud nebudu mít rodinu, budu mít alespoň tyhle noviny. Budou mým
odkazem namísto dětí.
V této kariéře neselžu.
„Nějaký další otázky?“ zeptala jsem se a v hlase mi jasně zaznívala
zranitelnost. Proč jsem mu tohle všechno vyprávěla? Nemohla jsem to
nechat u „pracovala jsem v televizi a teď už nepracuju“? Namísto toho jsem
otevřela část své minulosti a vychrstla ji po kanceláři, aby ji mohl
prozkoumat.
Upřeně si prohlížel moji tvář a viděl příliš mnoho. Ten smutek. To selhání.
Tu lítost. Dokonce ani mí nejbližší přátelé v Seattlu, ne že bych jich se svou
pracovní dobou měla mnoho, o těchto pocitech neměli tušení.
„Ne. Už žádný otázky.“ Kolečka od židle se roztočila, když se postavil.
Zastrčil ji k tátovu stolu a vrátil se, aby se znovu posadil na můj.
„Výborně,“ sehnula jsem se a vytáhla svůj laptop z tašky, „mám totiž plno
práce.“
„Bryce.“
Pohlédla jsem mu do očí. „Kingstone.“
„Řekl bych, že King je lepší,“ zamumlal.
„Tak běž pryč, Kingu. Musím pracovat.“
 Stoupl si a zamířil ke dveřím, ale z nějakého popudu jsem na něj zavolala
a zastavila ho.
„Počkej!“ potřebovala jsem svoji převahu zpátky. Potřebovala jsem
kontrolu. Zvedla jsem se ze židle a bez váhání narušila jeho prostor. V očích
se mu zablýsklo, když jsem zvedla ruce a zajela mu prsty do těch vlasů.
Byly hedvábné, přesně jak jsem očekávala. Pevně jsem ho chytla za ty husté
prameny a přitáhla si jeho ústa ke svým.
Na zlomek vteřiny se zarazil, ale hned mě začal líbat. Objal mě kolem zad
a přitiskl si mě na hrudník. Jazyk mi vstrčil do pusy. V mých ústech
explodovala chuť skořice. Byl nenasytný. Nechtěla jsem, aby mě překonal,
snažila jsem se ze všech sil, abych mu stíhala, a dala do toho polibku úplně
všechno. Víkend plný frustrace a touhy, to všechno se promítlo v intenzitě
pohybů jazyka a tahání za vlasy.
Líbala jsem ho, jak nejlépe jsem uměla, a v tom nejlepším jsem odtáhla
své rty, položila mu dlaň na hrudník a plnou silou ho odstrčila.
Zavrávoral a udělal krok vzad. Rty měl nateklé a oba jsme ztěžka
oddychovali. Na jeho krásné tváři se zračil zmatek – společně s touhou. Přál
si pokračování.
A teď jsem měla svoji převahu zpátky.
„Přistoupím na příměří, když si budu moct popovídat s tvým tátou,“ řekla
jsem. „Domluv to! Chci s ním mluvit dneska večer.“
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK

KAPITOLA 9
DASH
„Tati?“ zavolal jsem do domu. Žádná odezva.
V kuchyni a v obýváku byla zhasnutá světla. A v garáži nestála jeho
motorka.
„Sakra,“ zamumlal jsem a sevřel pěsti.
Neutekl by, když byl propuštěn na kauci, neohrozil by servis. Měl jsem na
něj v pátek víc tlačit, když jsem ho vyzvedl u soudu. Ale bylo na něm znát,
že v tu chvíli se mnou nechce mluvit. A nechtěl mluvit ani teď.
Hodinu potom, co jsem odešel od Bryce z novin, se mi stále točila hlava z
toho polibku. Jel jsem do servisu, abych zabil čas výměnou oleje, zatímco
jsem čekal na tátu, než dorazí. Když jsem mu včera psal, ignoroval mě.
Celý zatracený víkend mi neodpovídal. Až včera večer konečně odepsal, že
bude v servisu v deset.
Jakmile uhodilo jedenáct hodin a on tu pořád nebyl, jel jsem k němu.
Jenže když táta nechtěl být nalezen, nebylo snadné ho vystopovat.
Co jenom skrýval? Proč o tom se mnou nechtěl mluvit? V našem starém
životě nebyla vražda nic mimořádného, ale tohle bylo poprvé, kdy ho za
tento čin zavřeli.
Hajzl. Odešel jsem bočním vchodem, zamířil ke své motorce a nasedl na
ni. Nemělo význam po něm dál pátrat. Až bude připravený promluvit si o
Amině Dayleeové, ukáže se.
Cesta zpátky do servisu byla rychlá. Přemýšlel jsem během ní, jak
přesvědčím Bryce, aby souhlasila s tím příměřím, když táta nebude sdílný.
Bude naštvaná, to mi bylo jasné, a pochyboval jsem, že bych dalším
polibkem získal více času. Rozhodně by to ale stálo za pokus, alespoň bych
zase cítil její rty na svých. Já bych se opakování dnešního rána nebránil,
kdyby to znamenalo mít zase její ruce ve vlasech a její štíhlé tělo přitisknuté
k mému.
Vjel jsem na parkoviště a překvapilo mě, že tam stála tátova motorka a on
uvnitř hovořil s Presley. „Kdy jsi sem přijel?“
Podíval se na hodiny. „Asi před pěti minutama.“
„Jel jsem k tobě.“
„To mi říkala Presley. Promiň mi to zpoždění. Jel jsem se ráno projet,
abych si vyčistil hlavu.“
„Nejel jsi mimo město, viď že ne?“
„Ne, nejel,“ odpověděla Presley za něho. „Slíbil, že nepřekročí hranici
okresu.“
„Musíme si promluvit.“
Táta přikývl, nepohnul se přitom ze židle proti Presleyině stolu. „Jasně.“
„Chce to Emmetta a Lea. Pres, mohla bys vzít Isaiaha a dojet nám všem
někam pro oběd? A poslat Emmetta a Lea sem?“
„Jistě.“ Postavila se a vzala si kabelku. „Sendviče?“
„To zní dobře. Tady.“ Vytáhl jsem z peněženky v zadní kapse
padesátidolarovku.
Presley si ji vzala a pospíchala pryč. O minutku později vešli do kanceláře
vnitřními dveřmi vedoucími do dílny Emmett a Leo. Doprovázel je rachot,
jak se zavírala garážová vrata.
Přetočil jsem cedulku s nápisem ZAVŘENO a kluci se posadili. Stůl nebyl
ani zdaleka tak dlouhý jako ten v klubovně, kde jsme mívali schůzky. Krutá
připomínka toho, jak moc se věci změnily.
V místnosti se rozhostilo hrobové ticho, všichni jsme čekali na tátu, až
promluví. Hodiny na zdi tikaly v nesouladu s mým tepem.
„Dravene!“ Emmett nevydržel jako první.
„Chodili jsme spolu na střední.“ Táta upíral oči na papíry na Presleyině
stole. „Znal jsem ji mnoho let.“
To všechno jsme už věděli z Bryceiných novin, ale pochyboval jsem, že by
je táta po propuštění četl. Nikdo ho ale nepřerušil. Dopřáli jsme mu čas.
Prezident, ať současný, nebo minulý, si tento respekt zasluhoval.
„Zavolala mi zničehonic. Neslyšel jsem o ní roky. Potkali jsme se v
motelu,“ pokračoval táta. „Pár hodin jsme si povídali, vzpomínali. Zůstal
jsem tam přes noc.“
„Spal jsi s ní?“ zeptal jsem se.
Střelil po mně pohledem, ve kterém jsem rozpoznal záblesk lítosti. Pak
jenom jednou kývl.
Takže v tom měla Bryce taky pravdu.
„Spal jsem tam. Pak jsem vstal a jel domů. Dal si sprchu. Jel do práce.
Zbytek jste viděli na vlastní oči.“
„Pobodali ji,“ řekl Emmett a prsty si přejel po bradě. „Netušíte někdo,
jestli policajti našli vražednou zbraň?“
Táta si povzdychl. „Podle Jima našli v motelu jeden z mých loveckých
nožů.“
„Jak mohli vědět, že je tvůj?“ zeptal jsem se.
„Měl po straně vyrytý moje jméno. Dala mi ho před lety tvoje máma.“
„Ty vole,“ Leo zaklonil hlavu a opřel si ji o zeď, „seš v prdeli.“
Znovu se rozhostilo ticho – Leo měl pravdu. Jestli policie měla vražednou
zbraň a věděli, že táta byl na místě činu, nebylo toho moc, co by jim
chybělo.
„Ještě něco?“
Zavrtěl hlavou. „Nevím. Jim mi radil, ať mlčím. Dvakrát jsem byl na
výslechu u Marcuse. Ptal se mě, odkud jsem ji znal. Neřekl jsem mu víc,
než že jsme spolu chodili do školy. Pak už mě vlastně jenom nechali
samotnýho v cele. Na nic víc se neptali.“
„Jasně, protože se nepotřebovali ptát,“ řekl Emmett. „Byls na místě činu
zhruba v době vraždy. Je to tvoje zbraň. Jestli neprokážeme, že to udělal
někdo jinej, mají všechno, co potřebují k tomu, aby tě strčili do lochu.“
„A co motiv?“ zeptal jsem se. „Proč bys ji zabíjel?“
Táta se zarazil a sklouzl pohledem ke svým nohám. Pak znovu vzhlédl a
zavrtěl hlavou. „Netuším.“
Stáhl se mi žaludek. Dokázal bych spočítat na třech prstech, kolikrát mi
táta v životě zalhal. Teď bych přidal čtvrtý. Emmett a Leo si zřejmě ničeho
nevšimli, ale mně bylo jasné, že neříkal všechno.
Protože tu byli Emmett a Leo, nemohl jsem se do něho opřít. Hodlal jsem
se ho na to zeptat později, až spolu budeme sami dva.
„Takže je to léčka.“ Musela to být léčka, ne? Táta by nám řekl, kdyby tu
ženu zabil. „Kdo by na tebe chtěl svalit vinu?“
Otec odsekl: „To je dlouhej seznam, hochu.“
„Stejně ho sepiš,“ přikázal Emmett, „někde začít musíme.“
„Mám pár tipů,“ odpověděl táta, „musím vyřídit pár telefonátů, pak se
znova sejdeme.“
„Fajn. A ještě něco,“ odmlčel jsem se a zhluboka jsem se nadechl, protože
jsem pochyboval, že by reakce na moje oznámení byla kladná. „Domluvil
jsem na dnešek schůzku s Bryce Ryanovou.“ „S kým?“ zeptal se táta.
„To je ta nová krásná reportérka ve městě,“ objasnil mu Leo. „Dash ji
nahání už týden.“
„Vážně?“ táta přimhouřil oči.
„Takhle to není,“ teď jsem byl se lhaním na řadě zase já, „už jsem ti včera
říkal, že je dobrá. Dneska ráno jsem se zastavil v novinách na kousek řeči a
dohodli jsme se. Ona nám řekne, co má. My uděláme to samý. Ale nejprve
chce mluvit s tebou.“
„Ne.“ Táta se postavil a vyrazil ke dveřím. V mžiku byly otevřené a on
venku.
„Kam sakra jdeš?“ vyrazil jsem za ním. Byl rychlý a nezastavil se, i když
věděl, že za ním jdu. „Tati! Co to má, do prdele, znamenat? Ještě jsme
nedomluvili.“
 „Nemám teď co víc říct, Dashi. Chtěl sis promluvit. Mluvili jsme. Teď
musím pryč. Potřebuju prostor.“
„Na co?“
„Na co?“ osopil se na mě a vztek mu zabarvil oči. „Žena, kterou jsem znal
přes čtyřicet let, je mrtvá. Záleželo mi na ní. A je mrtvá kvůli mně. Chci
toho tolik, když tě žádám o trochu prostoru, abych si to mohl srovnat v
hlavě?“
Sakra. Poodstoupil jsem a zvedl ruce. Tohle nebylo o Amině.
Tohle bylo o mámě.
Tohle bylo o její vraždě a vině, kterou táta desítky let nese.
Láska jeho života zemřela kvůli jeho rozhodnutím. Připravil mě a Nicka o
matku. A teď byla mrtvá další žena, protože i kdyby se táta sebevíc snažil
vést normální život, vždycky bude pro někoho cílem.
„Někdo chce, abys hnil zbytek života ve vězeňský cele, tati. Jenom se
snažím zařídit, aby se to nestalo.“
„Chápu to.“ Dlouze si povzdychl. „Amina byla… máme jistou společnou
minulost. Nedokážu teď rozumně uvažovat. Pokoušel jsem se o to celou
dobu ve vazbě. Než o tom budu schopnej mluvit, musím si to zpracovat v
hlavě.“
„Oukej.“ On možná potřeboval čas, ale já jsem měl v úmyslu usilovně
zapracovat na tom, abych zjistil, kdo doopravdy zabil tu ženu. Nehodlal
jsem policajtům dovolit, aby mi sebrali jediného žijícího rodiče za zločin,
který nespáchal.
Táta šel ke své motorce, zastavil se kousek od ní a řekl mi přes rameno:
„Ty musíš zůstat čistej, Kingstone!“
Narovnal jsem záda. Táta mi Kingstone neřekl roky. To spíš máma nás
okřikovala prvními a prostředními jmény, někdy i příjmeními, když jsme se
dostali do maléru.
„Myslím to vážně,“ zdůraznil, „nesmíš udělat žádnou hloupost, aby ses
taky nedostal za mříže. V nejhorším případě strávím těch posledních pár let,
co mi zbývají, v oranžové kombinéze. Zvládal bych to mnohem líp,
kdybych věděl, že ty jsi na svobodě.“ Přikývl jsem.
„O tom to vždycky bylo. O svobodě.“ Došel k motorce a chytil ji za
řídítka. Ačkoli klub Tin Gypsy už neexistoval, pořád měl naše staré motto
vyryté na nádrži.
 Život je jízda
V jízdě je svoboda
Otec s Emmettovým tátou založili klub Tin Gypsy v osmdesátých letech.
Naverbovali pár přátel a klub rostl a rostl. Na začátku bylo jen pár mladíků,
kteří chtěli jezdit na motorkách a posílat do prdele každou autoritu nebo
pravidlo. A kteří chtěli přivydělat svým rodinám nějaké peníze navíc.
To bylo ještě v dobách, kdy se opravovaly motorky ze starých dílů a jejich
kovové části vypadaly spíš jako levné plechovky. Naprosto neporovnatelné
s těmi ocelovými stroji, za které jsme v současnosti utráceli jmění.
Když táta o těchto dobách mluvil, působilo to jednodušeji. A možná by to
tak i zůstalo, nebýt matčiny smrti.
Táta několikrát rychle zamrkal a mně se zastavilo srdce. On brečel?
Neviděl jsem ho brečet od matčina pohřbu. A i tenkrát to bylo jen pár
srdcervoucích slz, které neměly dlouhého trvání. Na pláč byl tenkrát příliš
rozzlobený. Příliš zaměřený na pomstu, než aby nechal smutek propuknout
nadlouho.
Bez dalšího slova přehodil nohu přes motorku. Stáhl si sluneční brýle z
hlavy na oči, čímž skryl veškeré emoce a vyrazil z parkoviště, jako by jeho
přezdívka byla Dash, a ne moje.
Svěsil jsem hlavu a promnul si napětí za krkem.
„Všichni víme, kdo to na Dravena narafičil,“ Emmett za mnou promluvil
hlubokým hlasem. Otočil jsem se a zjistil, že on i Leo stojí pár kroků ode
mě.
„Jo.“ Všichni jsme to věděli. „Ale ten telefonát musí vyřídit táta.“
„Ty bys mohl,“ opáčil Leo.
„Mohl, ale neudělám to.“ Z toho samého důvodu, proč jsem nezavolal, už
když byl táta ve vězení. „Warriory osloví táta. Nikdo jinej.“ Emmett a Leo
bez dalšího slova přikývli.
„Zpátky do práce!“
Až odpoledne budu pracovat na autech, budu mít alespoň čas přemýšlet
nad tím, co se tu, krucinál, dělo. Protože v tuhle chvíli jsem o tom neměl
nejmenšího tucha.
„To tvoje příměří!“ Bryce se otočila na podpatku a vyrazila pryč ze
servisu. „Věděla jsem, že je to chyba.“
„Počkej!“ rozeběhl jsem se za ní a chytil ji za loket. „Jenom chvíli.“
 „Proč?“ vyvlékla loket z mého sevření. „Je to něco za něco. Já ti něco
dám. Ty mi něco dáš. Jestli tu Draven není, aby mi pověděl svoji verzi toho
příběhu, pak je pro mě zbytečný tady zůstávat. Odchá…“
„Můj otec Aminu Dayleeovou nezabil.“
Otočila se čelem ke mně a dala si ruce v bok. „A jak tohle…?“
„Prostě to vím,“ upřeně jsem se jí zadíval do očí. „On ji nezabil. Ale
někdo jo, a jestli věříš v pravdu a spravedlnost, jak si o tobě myslím, že
věříš, budeš chtít najít skutečnýho vraha.“
„Policie…“
„… je přesvědčená, že chytili chlapa při činu. Nebudou pátrat hlouběji než
na povrchu.“
Vyhrkla: „Jak ti můžu věřit…“
„Můžeš…“
„Přestaň mi skákat do řeči.“
Zavřel jsem pusu.
V obličeji byla rudá a hrudník se jí vzdouval. „Jak ti můžu věřit?“
Věřit? „Nemůžeš.“
Suše se zasmála. „Tak co tu děláme?“
Postoupil jsem o krok blíž. Nedalo se odolat nutkání být v její blízkosti.
Chtěl jsem, aby mi věřila, alespoň pro jednou. „Nevěř mi. A já nebudu věřit
tobě. Možná si jenom nebudeme stát v cestě a oba získáme svoje
odpovědi.“
„To mi přijde hrozně komplikované.“
Zvedl jsem ruku a položil ji na její tvář. „To je.“
„Dashi,“ napomenula mě a dala mezi nás ruku. Položila mi ji na hrudník,
pevně, ale neodstrčila mě.
Přistoupil jsem ještě blíž. Tlak v její ruce povolil. „Nedokážu přestat
myslet na tvoje rty.“
Její oči sklouzly k mojí puse.
Zvedl jsem ruku, položil ji na její a posunul ji ke svému srdci. Čekal jsem,
že se bude snažit se vyvléknout, ale ona mě chytla za tričko a přitáhla si
moje ústa ke svým.
Zabořil jsem jí jazyk do pusy a dal si načas, abych objevil místa, která
jsem při našich předchozích dvou polibcích vynechal. Volnou rukou jsem si
ji k sobě přitáhl a pevně ji objal kolem ramen. Natočil jsem hlavu, abych se
dostal hlouběji a mohl jí vysát dech.
Třásla se a podlamovala se jí kolena, ale pevně se ke mně tiskla. Ten
polibek byl žhavý a vlhký. Krev se mi nahrnula do přirození a ta boule se jí
tlačila k pánvi.
„Ještě,“ zasténala mi do pusy.
Zamručel jsem, pustil její ruku, chytl ji za zadek a zvedl na sebe. Omotala
nohy kolem mých boků a rukama mě objala kolem krku. Nejbližší volná
plocha byla kapota mustangu, na kterém jsem celý den pracoval, a k té jsme
taky mířili.
Majitel toho auta byl arogantní debil z Hollywoodu. Nic jsem si nepřál víc
než ji ošukat na kapotě toho auta.
A to jsme přesně měli v plánu. Bryce mě pevně objala stehny, když jsem ji
položil na lesklý povrch. Když jsem si lehl na ni a přitiskl se hrudníkem k
jejím prsům, kov se trochu prohnul. Naše rty se rozpojily, ona zalapala po
dechu a já jsem ochutnával a líbal její krk.
„Řekni mi hned teď, jestli mám přestat,“ vzdychl jsem do její klíční kosti.
Zavrtěla hlavou a zabořila mi prsty do vlasů. „Nepřestávej!“
Prudce jsem zatáhl za výstřih jejího trička a stáhl jí ho pod ňadro. Pak
jsem to samé udělal s podprsenkou, abych mohl přisát svoje rty k poddajné
bradavce.
Prohnula se v zádech, takže jsem měl jejího prsa doslova plnou pusu.
Zaryla mi nehty do hlavy.
Stáhl jsem jí výstřih i na druhé straně, až švy zapraskaly, když jsem jí
vyndával i druhou bradavku. „Poslední možnost.“ Olízl jsem jí ztvrdlou
bradavku.
Sykla: „Přestaň!“
Chtíč proudící mi v žilách se proměnil v led a já jsem ztuhl. Sakra. Tohle
jsem nečekal. Zvedl jsem pusu od její pokožky a kousek se odtáhl.
Posadila se na kapotě, znovu mě chytla za triko a přitáhla si mě blíž.
Koukali jsme si z blízka do očí, když zašeptala: „Přestaň mě odrazovat.
Copak to nechápeš? Pak po tom toužím ještě víc.“
Díkybohu.
„Tak pokračuj!“
 Přitiskl jsem znovu ústa k jejím, líbali jsme se a zuřivě po sobě šmátrali a
oblečení lítalo vzduchem. Vyjekla, když jsem ji stáhl z kapoty a postavil na
nohy. Tričko už jsem jí sundal a ona to moje taky. Na řadě byla podprsenka.
Jakmile jsem se ji chystal rozepnout, do dílny zavanul studený vzduch a oba
nás vrátil do reality.
Jedna garážová vrata byla stále otevřená. Bylo jenom osm hodin a světlo
zacházejícího slunce pořád osvětlovalo parkoviště. V tuto roční dobu bývá v
Montaně tma až po deváté. Ne že by na tom záleželo. Světla v servisu jasně
zářila. Každý projíždějící by nás na tom mustangu viděl.
V bleskovém okamžiku jsem Bryce zvedl jednou rukou za zadek, druhou
jsem zabořil do těch hebkých tmavých vlasů a znovu si její nohy omotal
kolem boků. Chytl jsem ji za vlasy, trochu jí zaklonil hlavu a opět přisál
svoje rty k jejím, vášnivě ji líbal a vedl nás k protilehlé zdi.
Kvůli tlaku v mém penisu byla chůze značně nepohodlná, obzvláště když
přitiskla svůj rozkrok blíž. Konečně jsem dosáhl na ovládací panel a stisk
červený knoflík pro zavření vrat. Dovnitř přestalo proudit světlo zvenčí, ale
nad hlavami nám stále svítily zářivky.
Bryce natáhla ruku a sjela mi prsty po břiše až k pásku na džínách.
Lusknutím prstů pásek rozepnula. Následoval zip. Pak mi rukou zajela pod
boxerky, sevřela můj penis a já jsem zasténal do jejích úst.
„Sakra,“ odtáhl jsem pusu a rozhlížel se po místě, kam bych ji položil. Můj
pohled upoutal ponk. Dva dlouhé kroky a už na něm seděla a já jsem
odsouval zbylé nářadí, které jsem předtím neuklidil.
Její pohyby byly stejně zběsilé jako ty moje, dala si ruce za záda a
rozepnula si podprsenku. „Rychle.“
„Kondom,“ sáhl jsem do zadní kapsy, vytáhl peněženku a z ní kondom.
Vrtěla se na ponku a snažila se vysvléknout z džín. Byly příliš úzké,
zatraceně. Když v nich předtím přišla do servisu, tak jsem to ocenil. Ale
teď?
„Bože,“ chytil jsem ji v podpaží a sundal dolů, až jí prsa nadskočila. Pak
jsem si klekl a stáhl jí černé džíny a kalhotky z opálených nohou tak rychle,
že se musela opřít o moje ramena, aby udržela rovnováhu. Sandály na jejích
nohách klaply o podlahu.
Nemohl jsem odolat. Stála přede mnou naprosto odhalená, tak jsem se
naklonil a strčil jí jazyk mezi pysky.
 „Panebože,“ zalapala po dechu a málem se na mě zhroutila.
Uculil jsem se a stoupl si. Znovu se tam vrátím. Brzy. Ale teď jsem se v ní
potřeboval ztratit.
V mžiku jsem si sundal boty a džíny a natáhl kondom na pulzující penis.
Pak jsem vzal Bryce do náruče. Tentokrát jsem zamířil ke zdi, opřela páteř o
studený beton a v tu samou chvíli jsem do ní pronikl.
„Aaaa,“ zakřičela překvapeně a slastně zároveň, ten výkřik se odrážel od
zdí a nesl se prostorem.
Zabořil jsem obličej do jejího krku a zhluboka dýchal, abych se neztrapnil
tím, že vyvrcholím hned po prvním přírazu. „Zatraceně, jsi úžasná.“
Zasténala a sklonila hlavu ke straně. Jemný pohyb její pánve napovídal, že
chce víc.
Vyklouzl jsem ven a pak znovu přirazil, chvělo se mi z toho celé tělo a tajil
se mi dech. „Dobrý?“
„Jo, jo,“ přikývla. „Rychleji!“
„Jak chceš, rychleji.“ Poslechl jsem a udržoval pravidelný rytmus.
Poslouchal jsem její jemné vzdechy, vychutnával si její vlhké teplo a
způsob, jakým jsme se spolu pohybovali, v jednotlivých přírazech. Vzduch
kolem nás elektrizoval. Potřeboval jsem víc, být hlouběji, moje tělo
ovládaly živočišné pudy. Píchat tuhle ženu je úžasný.
Sváděli jsme boj, rozhazovali rukama, abychom to všechno procítili.
Zuřivě jsme se líbali a ostré výpady jazykem nedokázaly uspokojit naši
touhu. Odráželi jsme se od místa k místu, opustili jsme zeď, když už nám
nestačila. Opustili jsme ponk, když už nám nestačil. Nakonec jsme zase
skončili na mustangu, obě naše těla se leskla potem a na kapotě pod námi se
srážela pára.
„Dashi!“ svíjela se, když jsem si s ní propletl prsty a držel je u sebe na
červeném plechu. „Já už…“
„Pojď, Bryce!“
Když její tělo pulzovalo a pánevní svaly stáhly můj penis jako železná
ruka, uvolnil jsem se, vystříkl dovnitř a zasténal ke stropu.
Bezvládný a vyždímaný jsem se svalil vedle ní na kapotu a srdce mi
zběsile tlouklo mezi žebry. „To bylo… no do pr…“
Na tohle nebyla slova. Takový sex by neměl existovat, protože teď ho
budu chtít každý den. Bryce byla návykovější než jakákoli droga na této
planetě.
Oddychovali jsme a vraceli se zpátky do reality, dokud naše těla
nevychladla z toho nevyřčeného napětí.
Šukali jsme. Tvrdě. Odhalili jsme se, ukázali slabost, kterou si ani jeden z
nás nemohl dovolit.
„Ach, můj bože,“ Bryce vyskočila z auta, jako když do ní střelí. Zvedl
jsem se na předloktí a nohy mi volně visely k podlaze. Nikdy jsem neviděl
ženu obléknout se tak rychle.
Což mi dost pošramotilo ego.
„Dík. To jsem potřeboval,“ okamžitě jsem svých slov litoval.
Její ruce se zarazily při zapínání džín. Pohled, který po mně střelila, měl
sílu zabíjet, ale velice rychle svůj hněv zklidnila a vklouzla do sandálů.
Asi by mě měla nenávidět. Asi bych ji měl od sebe odehnat. Nejspíš by to
tak bylo lepší. Uměl jsem to zařídit.
Položil jsem hlavu na kapotu a dal si ruku na čelo, abych zakryl většinu
obličeje. „Boční dveře vedou na parkoviště. Udělej mi laskavost. Otoč
zámkem, až budeš venku.“
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK

KAPITOLA 10
BRYCE
Měla bych jít dovnitř. Jenže pro mě byl velký problém vystoupit z auta.
Zaparkovala jsem před cliftonforgeskou střední školou a prohlížela si své
nalakované nehty. Včera v noci jsem strávila dvě hodiny jejich úpravou a
lakováním. Uklidňovalo mě to. Když jsem měla něčeho plnou hlavu,
lakovala jsem si nehty. Byl to můj prostředek k uvolnění stresu. A vzhledem
k tomu, co se stalo s Dashem v dílně, jsem toho v hlavě měla opravdu
hodně.
Potom, co mě vyhodil, jsem jela rovnou domů. Dobře, nedalo se úplně
říci, že by mě vyhodil. Už jsem byla na odchodu. Ale jeho poslední slova
mě natolik šokovala, že jsem ho poslechla a zamkla za sebou boční dveře.
Dokonce i po horké sprše, manikúře a bezesné noci jsem stále ještě
nechápala, jak se to mohlo stát. V jednu chvíli jsem tam stála a oceňovala
upřímnost jeho slov, když mi říkal, že mu nemůžu věřit. Byla jsem dojatá z
té zranitelnosti v jeho hlasu, když mě prosil, abychom pracovali společně.
Jakmile se jeho rty dotkly mých, veškerý rozum se vytratil.
Zatraceně, co jsem si myslela? Nebylo pochyb o tom, že mě Dash sváděl.
A já hloupá jsem mu to dovolila. Kdyby šlo jen o sex, ten bych pochopila
vcelku rychle. Dva lidi, kteří si vzájemně vypomůžou se svými potřebami.
Napětí mezi námi elektrizovalo, bylo jenom otázkou času, kdy podlehneme.
Sex nebyl tím problémem.
Problémem bylo, že mě Dash od sebe odehnal a já jsem se ještě nikdy
necítila tak využitá.
Otoč zámkem, až budeš venku.
Au.
Proto jsem si o půlnoci rovnou došla pro krabičku s laky na nehty.
V přítmí mé ložnice vypadala červená barva, kterou jsem si vybrala,
tmavší. Teď, když jsem ji viděla na jasném denním světle, mi připomínala
barvu auta, na kterém mě Dash včera ošukal.
Divokej rudej sex.
Jakmile se dneska dostanu domů, vyhodím celou lahvičku s lakem na
nehty do koše.
Měla bych jít dovnitř. Už dvacet minut uběhlo od chvíle, kdy jsem přijela
ke škole, a potřebovala jsem se dostat do kanceláře, než zavřou. Škola o
prázdninách nefungovala a podle jejich webových stránek končily úřední
hodiny ve tři. Zbývalo mi už jen patnáct minut, ale já jsem nehnutě seděla v
autě a zírala na svoje nehty.
Moje sexuální nehty.
Pamatovala jsem si to mlhavě, ale byla jsem si docela jistá, že jsem Dashe
během naší eskapády jednou či dvakrát poškrábala. Hajzl. Kéž by mu tekla
krev.
Neskutečně mi vadilo, že jsem se cítila pošpiněná. Dash byl v každém
ohledu darebák, a zastavilo mě to snad, abych hloupě nedoufala, že je v
něm něco víc? Ne. Styděla jsem se za sebe. Ne kvůli tomu sexu.
Kvůli těm nadějím.
Příležitostný sex mi nebyl cizí. Jednou jsem se zapletla s kolegou z práce,
mladším producentem, který byl stejně krásný jako nafoukaný. Začali jsme
spolu spát a o pár týdnů později, když jsme leželi nazí v posteli, se mě
zeptal, jestli bych se za něho nepřimluvila u hlavního producenta. Právě ho
najali a on si myslel, že sex s moderátorkou by mu mohl pomoct zvýšit
šance na lepší místo. Ten idiot se skutečně domníval, že mám nějaký vliv.
Neuvědomoval si, že jsem v tom systému byla pouhá loutka, krásná
tvářička přednášející špatné zprávy s úsměvem.
Tenkrát jsem se cítila využitá, ale to nebylo nic oproti tomu, jak jsem se
cítila teď.
Možná byl dnešek extrém, protože jsem odhodila veškeré své zábrany.
Dala jsem Dashovi všanc naprosto celé své tělo, dovolila mu, aby mě
přivedl na okraj a strčil mě z něj. Nejspíš to dneska tak bolelo proto, že jsem
nikdy předtím nezažila takhle všepohlcující sex.
Byl drsný a syrový a dechberoucí. Až do konce mého života bude včerejší
orgasmus měřítkem pro všechna budoucí srovnávání.
Hloupá Bryce. Tak hrozně hloupá.
Abych mu nekřivdila, Dash mě varoval, abych mu nevěřila. Citlivost mezi
mýma nohama byla pulzující připomínkou mojí chyby.
Neměla jsem do toho autoservisu jezdit. Neměla jsem Dashovi věřit, že
chce příměří. Když tam Draven včera nebyl, měla jsem prostě odejít.
Jenže já jsem podcenila Dashe i jeho schopnost okouzlovat lidi. Moje
horlivost se stala mojí slabostí a Dash ji dokonale využil. Dokonce mě
přiměl pochybovat, jestli je Draven vinný z Amininy vraždy.
Draven byl vinný, že ano? Mohl ten muž být nevinný? Leda pokud by to
na něj někdo nastražil.
Pochyby se mi vkrádaly do koutků mysli celý den. Krucinál, Dashi.
Vytáhla jsem z kabelky žlutý zápisník a pero z držátka na kelímek.
Nalistovala jsem novou stránku a napsala na ni velkými písmeny jedno
slovo.
MOTIV
Jaké měl Draven důvody pro spáchání vraždy? Pohyboval se na místě
činu. Než byla Amina pobodána, Draven se s ní vyspal. Velitel Wagner
držel, ohledně detailů případu, pusu na zámek, ale sdělil mi, že na místě
činu našli vražednou zbraň – černý lovecký nůž.
Měli jsme způsob vraždy a příležitost. Ale jaký byl Dravenův motiv? Proč
by zabíjel Aminu Dayleeovou, ženu, s níž chodil na střední školu a kterou,
alespoň podle toho, co jsem zjistila, od té doby příliš nevídal?
 Byl to zločin z vášně? Třeba Draven Aminu využil stejně, jako Dash
využil mě. Ale namísto toho, aby zmizela bočním vchodem, jako jsem to
udělala já, se Amina rozčilila. Možná v něm vyvolala vztek a on ji zabil ve
chvilkovém popudu.
Tato teorie byla sice lákavá, ale nepasovala.
S Dravenem jsem příliš času nestrávila, ale jeho syna jsem měla možnost
poznat důvěrněji. Dash oplýval talentem mě vytočit. Popichovali jsme se
navzájem a pokoušeli své vznětlivé povahy. Ale nebyl to agresor. Spíš byl
vypočítavý a precizní, a tyto vlastnosti se určitě naučil od svého otce.
Znovu jsem se podívala na slovo ve svém zápisníku, otáčela ho, dívala se
na něj ze stran, zezadu i vzhůru nohama.
Jaký měl Draven motiv?
Chtěla jsem se ho na to zeptat včera večer. Namísto toho jsem dovolila
Dashovi, aby mě v servisu vysvlékl donaha. Příměří, ty kráso!
Přišel mi upřímnej. V žádném případě by nedokázal předstírat ten stupeň
uspokojení při sexu. Tak proč mě pak odkopl? Určitě věděl, že by to bylo
kontraproduktivní s tím údajným příměřím.
Jedna věc byla jistá – Kingston Slater mě mátl. Použít ho, abych se z něho
pokusila vymámit Dravenův motiv, nyní nepřicházelo v úvahu.
Takže jsem musela vymyslet jiný způsob.
V době Amininy vraždy se v tom motelovém pokoji pohybovali jenom
dva lidi: vrah a Amina. Ona byla tím klíčem. Pokud byl Draven nevinný,
její minulost by mě mohla dovést k pravdě.
Poprvé za ten den jsem se usmála, přehodila jsem si kabelku přes rameno a
zamířila ke škole. Uvnitř ve vestibulu bylo ticho a prázdno. Moje kroky
duněly chodbou, když jsem šla ke kanceláři, před níž seděla sekretářka –
podle jmenovky na stole Samantha. „Dobrý den.“
„Dobrý den. Jak vám mohu pomoci?“ zeptala se.
„Jsem Bryce Ryanová,“ natáhla jsem ruku přes přepážku, „pracuji v
místních novinách a doufala jsem, že byste mi mohla pomoct.“ „Pokusím
se.“ Její veselý úsměv mě uklidnil.
Na mojí střední škole byla sekretářka děsivější než ředitel, ale vzhledem k
množství děkovných přáníček přišpendlených ke korkové nástěnce na zdi u
její židle jsem hádala, že místní studenti Samanthu zbožňují.
„Sháním nějaké informace o jednom bývalém studentovi.“
 Poklesla jí tvář. „Škoda. Ředitelka tu není a ona je jediná, s kým byste
mohla mluvit o záznamech studentů. Zná všechna pravidla ohledně udělení
povolení a tak.“
„Sakra,“ schovala jsem své vyzývavé rudé nehty pod přepážku. „Bude tu
zítra?“
„Bohužel ne. Odjela na dva týdny na dovolenou. Snažíme se prázdniny
využít naplno.“
„Určitě si to plně zasloužíte,“ přelétla jsem očima chodbu za kanceláří.
Byla prázdná, všechny dveře do tříd zavřené, až na jedny. Dveře pod
nápisem knihovna byly otevřené. Ukázala jsem na dveře. „Nemáte v
knihovně náhodou nějaké staré ročenky, do kterých bych mohla
nahlédnout?“
Podívala se na hodiny. „Možná ano, ale budu je muset zkontrolovat.
A doufala jsem, že se odsud dneska dostanu brzo, protože mám termín v
kadeřnictví. Nikdo jiný tu už není. Nemohla byste přijít zítra? Připravila
bych vám je.“
Do prčic. Promeškala jsem zbytečně moc času na parkovišti zíráním na
svoje nehty a přemýšlením o Dashovi.
O nesnesitelném, svůdném, kouzelníkovi sexu, Dashovi.
„Jistě,“ přikývla jsem a přinutila se k širokému úsměvu. „Děkuju.“
Samantha mi zamávala. „Takže zítra nashle.“
„Tak zítra,“ akorát že mně se opravdu nechtělo čekat do zítřka.
S posledním toužebným pohledem na knihovnu jsem se vydala k hlavnímu
vchodu. Po mojí levé straně byl široký vchod na toalety, klučičí na jedné a
holčičí na druhé straně.
Něco mě napadlo, zpomalila jsem kroky.
Záchody.
Za mnou se Samantha zvedala ze židle a šla si do skříně pro kabelku. Stála
zády ke mně.
Do háje. Zapadla jsem na dámy a vklouzla do druhé kabinky.
Vážně jsem to chtěla udělat? Neodpověděla jsem si. Místo toho jsem
zadržela dech, a kromě mrkání se neodvážila jiného pohybu. Možná se mi
moje ambice pro tuto reportáž už úplně vymkly z rukou. Možná jsem se z
nedostatku spánku chovala bláznivě. A možná jsem se jenom nechtěla vrátit
do auta, kde bych nevyhnutelně musela myslet na Dashe. V každém případě
to byl hloupý nápad.
Přesto jsem tam nehybně stála a dýchala pouze mělce.
V nejhorším případě mě Samantha najde, pak bych vyrukovala s
hyperaktivním močovým měchýřem. V nejlepším případě odejde a zamkne
mě uvnitř budovy. Jasně, nebylo by to ideální, ale cestu ven bych našla
později. Snad.
Skrývání na toaletách mi na policejní stanici pomohlo. Třeba mi to vyjde
znovu.
Chodbou se nesl klapot nohou v žabkách. Zůstala jsem nehnutě stát v
kabince, srdce mi bušilo a dlaně se mi potily. Jakmile světlo, které sem
proudilo z vestibulu, pohaslo, poklesla mi ramena a zhluboka jsem si
povzdychla.
Vydržela jsem dalších pět minut, než jsem se odvážila pohnout. Pak jsem
se vykradla ven ze záchodů.
„Moje auto,“ praštila jsem se rukou do čela. Až si Samantha všimne mého
auta na parkovišti, vrátí se.
Ale dosud se tak nestalo, takže jsem snad byla v bezpečí. Pomalu jsem se
otočila dokola a všimla si malých černých kroužků v rozích u stropu
vestibulu. Měla bych zamávat do kamer? Usmát se?
Moje odhodlání k činu bylo neoblomné, takže jsem došla ke vstupním
dveřím a předstírala, že se je snažím otevřít. Pak jsem předvedla teatrální
povzdychnutí a pročísla si rukou vlasy. Nikoho bych tím neoklamala, ale
cítila jsem se líp. Rychle jsem se otočila a přešla vestibulem na chodbu a
neslyšně vyslovovala haló? Působilo to stejně divně, jako to muselo
vypadat – herečka by ze mě rozhodně nebyla.
Konec předstírání, zamířila jsem rovnou do knihovny. Byla v ní tma, až na
světlo, které sem pronikalo okny na protilehlé zdi. Stačilo na to, abych
nenarazila do police s knihami, ale na důkladnější průzkum to bylo málo,
takže jsem vytáhla mobil z kabelky a rozsvítila na něm svítilnu.
„Ročenky,“ mumlala jsem, prohlížela police a postupovala hlouběji do
místnosti. „Kdepak jsou ročenky?“
Minula jsem oddělení s literaturou faktu, následované několika řadami
literatury pro mládež. Pět řad u zadní zdi zabírala stará Encyklopedie
Britannica. Mí rodiče koupili set těchto knih, když jsem byla malá, před
dvaceti a něco lety a tyhle se zdály zhruba stejně staré.
Podle mého názoru tu zabíraly zbytečně moc dobrého prostoru. Ty police
by se daly využít mnohem lépe, například pro ročenky.
„Sakra.“ Nastal čas to vzdát a pokusit se dostat z budovy. Samantha mě
zítra očekává, takže stejně budu muset přijít.
Zahnula jsem za poslední roh knihovny a prošla kolem stolu. Za ním měly
police bílou barvu, všude jinde byly dřevěné. Posvítila jsem na ně telefonem
a očekávala jsem, že spatřím slovníky a tezaury. Až s chvilkovým
zpožděním mi došlo že to, na co se dívám, jsou vysoké úzké knihy, z nichž
většina měla z boku zalisovaný nápis Cliftonforgeská střední škola.
„Bingo!“ usmála jsem se takřka pološíleně.
Přispěchala jsem k policím, odhodila kabelku na podlahu a přistála na
kolenou. Přelétla jsem očima řadu ročenek a hledala roky, kdy Amina
chodila na tuto školu. Vytáhla jsem z police knihy v rozpětí šesti let a
pohodlně jsem se usadila na koberci.
Ročenka z Aminina prváku neobsahovala žádné její fotky, takže jsem se
přesunula k další z druháku a okamžitě jsem ji našla. Posvítila jsem si na
její tmavou školní fotografii, poznala jsem ji podle blonďatých vlasů po
ramena. Podle tehdejší módy je měla natočené směrem od obličeje.
Přejela jsem prstem po stránce. Amina byla nádherná. Smála se přirozeně
a zářivě dokonce i na černobílém obrázku. Její fotografie byla na stránce
zdaleka nejhezčí. Nějak postrádala ty rozpaky, které její spolužáci
nedokázali skrývat.
Píchlo mě u srdce. Nyní už nežila, její světlo pohaslo rukou krutého vraha.
To nebylo spravedlivé. Pokud se neukáže, že byla hrozný člověk, přijala
jsem za svou osobní misi uctít památku Aminy Dayleeové. Nebylo to
mnoho, ale aspoň tohle jsem pro tu mladou dívku na fotografii mohla
udělat.
Aspoň tohle jsem mohla udělat pro její dceru.
Obrátila jsem stránku, pozorně prohlížela fotky a doufala, že najdu její
propojení s nějakým klubem nebo sportem nebo… „Vniknutí a vloupání?
To bych od tebe nečekal.“
Vyjekla jsem, když se v místnosti ozval hluboký hlas. Každý sval v mém
těle se napjal a zůstal strnulý, zatímco Dash vylezl z tmavého rohu, kde
číhal.
„Blbče!“ položila jsem si ruku na srdce. Tlouklo tak mocně a překotně, že
jsem jeho tlukot cítila i v roztřepených konečcích vlasů. „Vyděsils mě k
smrti.“
„To je mi líto,“ zvedl ruce, ačkoli úšklebek na tváři ho prozradil.
„Ne, není,“ zamumlala jsem. „Bože, jak já tě nemám ráda.“
Vyrazil mým směrem, ty dlouhé nohy zmenšovaly vzdálenost mezi námi.
Pohyboval se, jako by se nebál, že by ho mohli chytit, dusot jeho bot byl v
tichém prostoru velmi hlasitý. Posadil se vedle mě na podlahu a stehny se
téměř dotýkal těch mých.
„Co tady děláš?“ kousek jsem se odsunula. „Jak ses dostal dovnitř?“
„Oknem v holčičí šatně v tělocvičně,“ párkrát povytáhl obočí, „na střední
jsem tam lezl v jednom kuse.“
„To mě nepřekvapuje,“ zamračila jsem se a ignorovala píchnutí žárlivosti.
Holky na téhle střední Dashe určitě milovaly. Bezpochyby měl už tenkrát
nějaké tetování a do školy jezdil na harleyi. Nejspíš v dívčí šatně píchal
hlavní roztleskávačku, zatímco její přítel, nejhezčí kluk ve fotbalovém
týmu, byl na druhé straně zdi v chlapecké šatně.
„Proč jsi tady?“ zeptala jsem se.
„Sledoval jsem tě.“
„Jak jinak,“ obrátila jsem oči v sloup. Když vezmu v úvahu jeho znalost
mojí denní rutiny, musel mě sledovat už pár týdnů.
Naklonil se blíž, aby se podíval na ročenku, kterou jsem si prohlížela.
Ještě kousek jsem se odsunula, pak jsem se natáhla pro ročenky přede mnou
a přesunula je na svou stranu, abych svým tělem bránila, že se k nim
nedostane. Byly to moje ročenky. Ale než jsem stihla vzít tu poslední, sebral
ji.
Mohla jsem ji získat zpět jenom tím, že mu sáhnu do klína. Můj mozek
křičel „nebezpečná zóna“, a tak jsem se raději odtáhla ještě o kousek dál.
„Co vlastně hledáme?“ zeptal se, zvedl svoji ročenku a přejel prstem
prvních pár stránek.
„Tvoje fotky,“ odsekla jsem, „abych si je mohla zarámovat a postavit na
noční stolek.“
„Fakt?“
„Ne.“
 Zasmál se a obrátil na další stránku. „Jsem rád, že ti ten sex zvedl náladu.“
„Právě naopak, teď tě nesnáším ještě víc.“
„Au,“ chytl se za srdce. „Ty krutá.“
„Ne krutější než to, jak jsi mě včera večer poslal pryč jako nějakou kurvu
za pět babek.“ Listovala jsem svojí ročenkou, přičemž jsem stránky otáčela
příliš rychle, než abych skutečně viděla, co je na nich. Ale upínala jsem k
nim pohled, aby nepoznal, jak moc mi ublížil.
„Bryce,“ položil mi dlaň na ruku, takže mi zatrnulo. Dívala jsem se na
jeho dlouhé prsty na svém zápěstí, ale odmítala se podívat na něho. „Jsem
debil. Celá ta věc… mě zaskočila. A pak ses chovala, jako bys ode mě
chtěla být co nejdřív pryč. Promiň.“
„To je dobrý,“ setřásla jsem jeho ruku. „Byl to jenom sex.“
„Jenom sex? Ženská, to bylo nadpozemský píchání.“
Raději jsem jenom pokrčila rameny, nevěřila jsem sama sobě, co by ze mě
mohlo vypadnout za slova. Vlastně… měl pravdu. A já bych ho po
včerejšku měla nenávidět.
Neskutečně mě vytáčelo, že tomu tak nebylo.
Vrátila jsem se k ročence a objevila jsem část s fotkami z klubu. Prohlížela
jsem si malé tváře na skupinových fotografiích a snažila se ze všech sil
ignorovat tu omamnou vůni vycházející z jeho trička. Prášek na praní, který
používal, dodával jeho přirozeně plné vůni čerstvý nádech. Byla to svůdná
kombinace. Dokonce i po včerejším večeru mě tenhle muž stále přitahoval.
K čertu s ním.
Zvedla jsem svítilnu ke stránce a mhouřila oči nad miniaturními
fotografiemi, dokud jsem nenašla Amininu tvář na třídní fotce z druháku.
Vlasy jí od poslední fotky povyrostly, ale ten úsměv a bezstarostný pohled
přetrvával.
„To je ona?“
Přes moji tvář zavanul jeho dech, natočila jsem se k jeho profilu. Byl pár
centimetrů ode mě, přesně v líbací vzdálenosti. Odtáhla jsem se, v jeho
blízkosti jsem v sebe neměla důvěru.
„To je ona,“ natočila jsem se, abych mezi nás vpravila své rameno a
donutila ho se vzdálit.
Vrátil se ke svojí ročence, ale neposunul se. Horko z jeho paže mě pálilo
do mojí a odvádělo mou pozornost od fotek. Soustřeď se, Bryce! Zaostřila
jsem na ročenku. Soustřeď se!
Přišla jsem sem zjistit informace o Amině. Dash mi tu byl jen na obtíž. Byl
zodpovědný za tu tupou bolest v mém podbřišku.
Přetáčení stránek byl jediný zvuk v místnosti. Otáčel stránky ve stejném
tempu jako já, až se najednou zarazil.
„Co?“ naklonila jsem se, abych se podívala na stránku, kterou měl
otevřenou.
„Nic,“ obrátil list. „Jenom jsem zahlídl fotku svýho starýho souseda.
Nezestárnul zrovna do krásy.“
„Aha,“ vrátila jsem se ke své knize, a ještě se odsunula.
Dash prolétl zbytek ročenky, a když byl hotov, položil ji na podlahu. Pak
sáhl na polici vedle nás a vytáhl jinou knihu. Ta byla novější a silnější.
„Co to děláš?“
Usmál se a prolistoval ji, dokud nenašel to, co hledal. Pak ji rozevřel a
podal mi ji. „To jsem já ve čtvrťáku.“
Na barevné fotografii jsem ho našla rychle. Vypadal mladší – a
arogantnější, pokud to bylo ještě vůbec možné. Nesnášela jsem se za to, ale
náctiletý Kingston Slater byl prostě neskutečný frajer.
Nyní měl ostřeji řezanou čelist, širší ramena a kolem očí víc vrásek, když
se usmál. Tak jsem se zadívala do jeho mladší tváře a hledala rozdíly oproti
muži, se kterým jsem včera strávila noc, že jsem nadskočila, když zašustil
stránkami a ročenku zavřel. Odtrhla jsem oči od fotky, právě když Dash
vyskočil na nohy a ročenku, kterou si prohlížel, nechal ležet na zemi.
„Odcházíš?“
Beze slova mávl rukou a odešel z knihovny.
Co to sakra? Měla bych jít taky? Rozhlédla jsem se, jestli měl k tomu
náhlému odchodu nějaký důvod, ale v místnosti byl klid. Možná šel na
záchod. Možná taky nechce sedět tak blízko mě.
Pustila jsem všechno z hlavy a soustředila se na to, proč jsem sem přišla.
Navíc, soudě dle jeho předchozího chování, se někde zase brzy objeví.
Prošla jsem zbytek Aminina druhého ročníku a potom prohlédla třetí.
Právě jsem chtěla otevřít ročenku ze čtvrtého, kterou předtím procházel
Dash, když vtom mě zamrazilo v zádech, protože jsem zaslechla zvuk
skřípajících pneumatik.
 Odložila jsem ročenku, vstala jsem a plížila se podél polic k oknu, abych
se z něj podívala. Před školou právě zaparkovalo policejní auto.
V dálce jsem zahlédla Dashe na jeho harleyi. Sledoval.
Vyčkával. Buďto věděl, že je policie na cestě, a proto zmizel.
Nebo… „To snad ne,“ zamumlala jsem si pro sebe.
Snad by na mě nezavolal policajty, nebo snad jo?
Když policisté pospíchali k hlavnímu vchodu, odpověděla jsem si na svou
otázku. Samozřejmě že zavolal.
Procedila jsem skrz zuby. „Ten hajzl!“
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK

KAPITOLA 11
DASH
Narovnal jsem fotku, kterou jsem vytrhl z ročenky a strčil ji do kapsy. Už
jsem si ji nemusel pozorně prohlížet – vryl jsem si ji do paměti.
Když jsem seděl vedle Bryce a listoval tou ročenkou, nebyla to Aminina
tvář, která mě upoutala.
Byla to matčina tvář.
Amina Dayleeová a máma se na ní smály od ucha k uchu. Máma ji držela
kolem ramen. Amina mámu kolem pasu. Pod fotkou se psalo Nerozlučná
dvojka.
Byly kamarádky. A podle výrazu v jejich tvářích by se dalo určitě říct, že
nejlepší kamarádky. A přesto jsem Aminino jméno nikdy předtím neslyšel.
Táta to věděl, a přesto se o tom ani slovem nezmínil. Podal mi Aminu
Dayleeovou jako mlhavou minulost. Proč?
Proč mi neřekl, že Amina byla matčina kamarádka? Když máma zemřela,
bylo mi dvanáct. Nevzpomínám si, že by mluvila o kamarádce jménem
Amina. Pohádaly se? Nebo se prostě jenom odloučily? Hodlal jsem si tu
fotku nechat pro sebe, dokud se nedozvím odpověď.
Táta to celé shrnul do jediného slova.
Minulost.
Blbá minulost.
Naše minulost náš všechny zničí.
Pokud nebude pokládat otázky Bryce, časem se začne ptát někdo jiný. Byli
jsme hloupí, když jsme si mysleli, že z klubu Tin Gypsy jednoduše
odejdeme bez jakéhokoli podezření. Byli jsme hloupí, když jsme si mysleli,
že zločiny a těla, která jsme pohřbili, zůstanou navždy pod drnem.
Možná byla chyba skrývat naši minulost. Možná by bylo správné
odvyprávět celý příběh – aspoň ty legální části – a následky nějak přečkat.
Jenže, znal jsem vlastně ten pravý příběh? Fotka v zadní kapse říkala pravý
opak. Naznačovala, že o naší minulosti vlastně nic nevím.
„Dashi?“ rozlehl se dílnou Presleyin hlas. „Myslela jsem, že jsi odjel.“
„Vrátil jsem se,“ obrátil jsem se od ponku, kde jsem stál zahloubaný v
myšlenkách. „Nechtělo se mi domů.“
„Zrovna jsem zamykala,“ vešla do dílny dveřmi od kanceláří.
Chlapi odjeli zhruba před dvaceti minutami, pro dnešek měli hotovo. Ale
Presley nikdy neodjížděla před pátou. Dokonce i když jsme jí navrhovali,
aby jela domů dřív, pokaždé si chtěla být jistá, že je v kanceláři otevřeno
podle pracovní doby na dveřích.
„Jsi v pohodě?“ zeptala se.
Povzdychl jsem a opřel se o ponk. „Ne.“
„Chceš si o tom promluvit?“ postavila se vedle mě a šťouchla do mě.
„Jsem dobrá posluchačka.“
„Ale, Pres.“ Chytl jsem ji kolem ramen a přitáhl ji blíž.
Taky mě hned objala.
Máma se ráda objímala. Když jsme s Nickem vyrůstali, objímala nás v
jednom kuse. Když zemřela, objímání přestalo. Ale pak začala v servisu
pracovat Presley a nevěřila na podávání rukou.
Svýma hubenýma rukama objímala každého. Hlava jí sahala sotva do
půlky mého hrudníku, ale uměla mě obejmout tak pevně jako nikdo jiný.
Presley byla krásná, tělo měla pevné a štíhlé, ale to obejmutí nemělo
sexuální podtext. Nikdo z nás ji tak nikdy nevnímal. Od prvního dne, kdy u
nás začala pracovat prostě zapadla do rodiny. A tato objetí byl její způsob
útěchy. Útěchy od blízké kamarádky se srdcem ze zlata.
„Něco jsem provedl,“ zhluboka jsem povzdychl, „sakra, jsem fakt debil.“
„Co jsi udělal?“
„Víš, že jsem sledoval Bryce, chtěl jsem ji donutit, aby se stáhla z tý
reportáže. Vyhrožoval jsem jí. To nefungovalo. Nabízel jsem jí spolupráci.
To taky nefungovalo.“
 Vynechal jsem tu část, ve které jsem plánoval Bryce svést, protože podle
mého názoru, to byla ona, kdo svedl mě, a to jen tím, že dýchala. A nechtěl
jsem mluvit o sexu, a ne proto, že bych se styděl. Právě naopak. Byl
výjimečný. V tu chvíli jsem si to chtěl nechat jenom pro sebe.
„Oukej,“ vyzvala mě, abych pokračoval, „takže…“
„Takže jsem, ehm…“ zhluboka jsem povzdychl. „Nechal jsem ji dneska
zatknout. Vloupala se na střední, aby se podívala na nějaký starý ročenky.
Šel jsem tam za ní, nechal jsem ji tam a zavolal policajty. Sebrali ji za
neoprávněný vniknutí.“
„Páni!“ Presley ustoupila. „Nemám tu ženskou zrovna v lásce, hlavně
protože je tak odhodlaná dokázat, že Draven je vrah. Ale, krucinál, Dashi!
Tomu teda říkám podraz.“
Byl to podraz. A před lety jsem takhle běžně fungoval. Choval jsem se k
ženám jako k věcem. Využil jsem je. Odkopl. Nahradil. V dobách, kdy jsem
ženy střídal jako ponožky, tu Presley ještě nepracovala. Nastoupila sem až
později, když už jsem zpomalil a snažil se choval slušně. Když už jsem
nedělal podrazy.
Presley nastoupila do servisu a svým objímáním nás obměkčila.
Nechali jsme ji, aby nás obměkčila.
„Líbí se ti, viď?“ zeptala se. „Proto se cítíš jako prevít.“
Na tuhle otázku jsem nehodlal odpovídat.
Odtáhl jsem ruku, otočil se k ponku a začal sklízet nářadí zpátky na věšáky
na zdi. „Isaiah říkal, že mu jeho domácí zvýšil nájem.“
„No jo,“ přistoupila na změnu tématu, „platí nájem každý měsíc. Řekla
bych, že si jeho domácí velice rychle uvědomil, že Isaiah je dobrý
nájemník. Navíc pracuje tady a všichni ve městě vědí, že dobře platíme. Ten
domácí toho chce využít.“
„Vezmi ho zítra do bytu nad kanceláří. Aby se tam porozhlídnul. Jestli tam
bude chtít nějakou dobu zůstat, je jeho.“
„Dobře,“ přikývla, „je tam sice bordel, ale zeptám se. Kolik bude nájem?“
„Když tam uklidí, může bydlet zadarmo.“
„To je od tebe hezký.“
Pokrčil jsem rameny. „Ten kluk si potřebuje vydechnout.“
Isaiah byl bývalý trestanec. Najít si podnájem pro něj nikdy nebude lehké,
což určitě jeho domácí dobře věděl. Nebylo to fér a určitě nic, co by si
Isaiah zasloužil. Nebyl to špatný chlap. Věděl jsem, jak špatní chlapi
vypadají – měl jsem zrcadlo. Isaiah se dostal do vězení za mnohem mírnější
čin, než jaké jsem spáchal já.
„Co budeš dneska dělat?“ zeptal jsem se.
„Nic moc. Jeremiah musí zůstat dlouho v práci, takže se sama navečeřím.
Pak se budu nejspíš dívat na televizi nebo si číst, než dorazí domů.“
„Hmm,“ udělal jsem kyselý obličej, ale stáhl jsem bradu, aby to neviděla.
Presley ale moji grimasu zahlédla.
„Nech toho,“ sykla.
„Nic jsem neřek.“
„Ani jsi nemusel,“ odsekla, „jednou všichni budete muset přijmout, že si
ho vezmu.“
„Třeba, až ti koupí prstýnek.“
Dala si ruce v bok. „Šetří na něj. Nechce vstoupit do manželství s dluhem
kvůli diamantu.“
„On peníze má, Pres.“
„Jak to můžeš vědět?“ bránila se.
„Předtucha.“
Nemohl jsem jí říct, že jsme si Jeremiaha proklepli. Důkladně. Presley
jednoho rána, zhruba před rokem, přišla do kanceláře a oznámila nám, že se
budou brát. V tu dobu spolu chodili asi měsíc a zrovna se sestěhovali.
Ale jakmile Jeremiah získal titul snoubenec, okamžitě se do chomoutu
přestal hnát. Začal pracovat déle. S Presley trávil čím dál tím méně času.
Všichni jsme věděli, co to znamená. Ten chlap si ji nikdy nehodlal vzít.
Slibem společného života si ji k sobě připoutal a nechal se od ní živit.
Ani jeden z nás si nemyslel, že by ji podváděl, ale sledovali jsme ho.
Báli jsme se o ni. Ale pokaždé, když jsme to vyslovili nahlas, když jsme
vyjádřili svoje obavy, uzavřela se. Rozčilila. Tak jsme měli schůzku – táta,
Emmett, Leo a já. Shodli jsme se, že budeme držet pusy zavřené, dokud
nestanoví datum svatby. Potom bychom do toho vstoupili, protože toho blba
si nesmí vzít za nic na světě. A až jí zlomí srdce, tak my mu na oplátku
zlomíme nos.
Zakřupal jsem klouby na rukou. Očekávání dlouhého boje mi připomnělo
známý pocit, který jsem v sobě uzavřel, když jsme skončili s bitkami v
klubovně. Občas mi zápasení vážně chybělo. Ta agrese. To vítězství.
Jenom vejít do ringu a všechno nechat za sebou.
„Vezmu tě na večeři,“ nabídl jsem jí.
„To je dobrý. Mám zbytky ze včera, který se musejí dojíst. Uvidíme se
zítra.“
Rozloučila se objetím a přešla dílnu ke dveřím do kanceláře. Než zmizela,
zavolal jsem na ni: „Presley?“
„Ano?“
„Ohledně Bryce.“
Zlehka se na mě usmála. „Líbí se ti.“
„Jo,“ připustil jsem. Líbí se mi.
A cítil jsem se provinile, že jsem ji dostal za mříže. Cítil jsem se provinile,
že jsem ji včera večer ze servisu vykopl takovým způsobem. Přesvědčil
jsem sám sebe, že tak to bude nejlepší.
Ale rozhodně jsem to tak necítil.
Zamávala mi a pousmála se. „Dobrou.“
„Dobrou.“
Když jsem zaslechl její auto odjíždět z parkoviště, ještě chvíli jsem zůstal
v dílně. Byla tam spousta práce, ale hlodalo ve mně špatné svědomí.
Nedovolilo mi se soustředit. Nakonec jsem to vzdal a odjel.
Netušil jsem proč, ale věděl jsem, že dneska večer neusnu, dokud to s
Bryce neurovnám. Nebo se o to aspoň nepokusím.
Nejprve jsem zajel k ní domů, všechna světla byla zhasnutá, vypáčil jsem
zámek od její garáže, ale žádné auto v ní nestálo. Tak jsem zkusil noviny.
Tahle žena v sobě měla tolik odhodlání, že by mě nepřekvapilo, kdyby z
vězení zamířila rovnou do práce, aby o nové zkušenosti napsala článek. Ale
v žádném okně budovy se nesvítilo a na parkovišti nestálo žádné auto.
Zkusil jsem posilovnu. Potraviny. Kavárnu.
Nic.
Uplynulo už pár hodin, co ji ve škole zatkli. Policajti už ji měli dávno
propustit. Určitě dostala přes prsty a pořádnou lekci od Marcuse. Nic víc.
To by ale zabralo maximálně hodinu. Tak kde byla?
Sevřel se mi žaludek, když jsem projížděl kolem školy a zahlédl její auto.
Stálo na stejném místě jako předtím.
Což znamenalo, že Bryce stále byla ve vězení.
„Kurva,“ uháněl jsem k policejní stanici.
 Představil jsem si, jak sedí na posteli v cele a je vzteky bez sebe. Nejspíš
už zosnovala moji vraždu na deset různých způsobů.
Na parkovišti před stanicí bylo mrtvo. Několik policejních aut stálo podél
jedné strany budovy, zastavil jsem u chodníku před ní, vypnul jsem motor a
čekal.
A čekal.
Uběhla hodina a půl, kterou jsem strávil na telefonu. Policejní dozor u
kamer se určitě divil, co tam dělám, ale nikdo nevyšel. A nikdo nevešel.
Sakra. Kde byla? Nezkontroloval jsem dům jejích rodičů. Možná ji tu
vyzvedli a teď je u nich. Asi po sté jsem se podíval na mobil, kolik je hodin,
slunce už začínalo zapadat a zešeřilo se. Zanadával jsem si pod vousy, právě
když vedle mě zaparkoval povědomý žlutý taxík.
„Ahoj Ricku,“ zamával jsem mu a přešel k okýnku u řidiče.
„Dashi. Co tu děláš?“
„Čekám, mám tu někoho vyzvednout. Ty?“
„Já taky.“
Rickovi nejspíš začínala šichta. Měl svoji vlastní taxikářskou službu –
Uber se tady ještě nechytal – a docela slušně se živil rozvážením opilců po
domovech. Mě vezl víc než párkrát.
Jaká byla šance, že z policejní stanice v Clifton Forge potřebovali v úterý
navečer vyzvednout dva lidi naráz, a to ještě předtím, než začínala všechna
zábava v barech? Malá.
„Přijel jsi pro Bryce Ryanovou?“
„Ehm, jo. Myslím, že tak se jmenovala ta paní, co mi volala.“
„Tady,“ sáhl jsem do kapsy, vytáhl peněženku a podal mu dvě dvacky.
„Svezu ji.“
Přikývl a usmál se, když si přebíral hotovost. „Skvělý, díky, Dashi.“
„Uvidíme se,“ zaklepal jsem na kapotu a uhnul mu z cesty. Jeho zadní
světla sotva vyjela z parkoviště, když se vstupní dveře otevřely a z nich
vyběhla Bryce.
„Hej, počkejte!“ mávala na taxi, ale Rick už byl pryč. „Sakra!“
Pročísla si rukou vlasy a poklesla jí ramena. Zase se však narovnala, když
mě spatřila stát dole pod schody.
„Svezu tě.“
„Ne,“ začala scházet schody, kroky měla těžké. „Projdu se.“
 „No tak,“ setkali jsme se, když stála na posledním schodu, její vzteklé oči
byly ve stejné výšce jako moje. „Hodím tě domů.“
„Drž se ode mě dál! Nechal jsi mě zatknout za neoprávněný vniknutí.
Vedli mě v poutech. Vyfotili mě do databáze a vzali mi otisky. Byla jsem ve
vězení.“
„Mrzí mě to.“
„Ne, nemrzí,“ snažila se mě obejít, ale pohyboval jsem se rychle a
zablokoval jí průchod.
„Bryce,“ řekl jsem něžně, „nezlob se.“
„To se vážně tak bojíš, že něco najdu?“
„Jo.“
Moje odpověď – a pravda v tom jediném slově – ji zaskočila.
Rychle se ale vzpamatovala. „Nerozumím ti. Přijdeš ke mně domů a líbáš
mě. Pak tátovi opravíš tiskárnu a prosíš o příměří. Vyspíme se spolu.
Vykopneš mě. Sleduješ mě do školy a sám se tam vloupáš. Pak na mě
zavoláš policajty. Je to oheň, nebo voda. Mám toho dost!“
„Hele, mně to taky nedává smysl.“ Od toho dne, kdy přišla do servisu, byl
můj mozek i moje pocity v jednom kole. „Vím jenom to, že se od tebe
nedokážu držet dál, i když je mi jasný, že bych měl.“
Překřížila si ruce na hrudi. „Tak se snaž víc!“
„Dovol mi, abych tě odvezl k autu.“ „Na
tomhle?“ ukázala na moji motorku. „Ne.“
„Bojíš se?“ popíchl jsem ji.
Přimhouřila oči. „Nikdy.“
„Prosím. Předtím jsem to podělal. Mrzí mě to. Nech mě tě aspoň hodit k
autu.“
„Ne,“ ona by neustoupila, takže jsem se rozhodl zapůsobit na její logiku.
„Nikdo jinej tu není. Budeš muset ujít pár mil a už se stmívá. Rick už je
určitě na dalším výjezdu. Hádám, že rodičům jsi nevolala z jistého důvodu.
Tak pojď! Je to jenom odvoz.“
Něco zavrčela. Dost se to podobalo slovu fajn.
Když tentokrát chtěla projít, nechal jsem ji. Došla k motorce, prohlížela si
nablýskaný chrom a jasně černou barvu.
Setkali jsme se u ní, přehodil jsem nohu. „Naskoč.“
 Jestli byla nejistá, nedala to najevo. Nalezla za mě a posunula se vpřed a
vzad, až se usadila. Pak se mě chytla kolem pasu, ale snažila se mě
neobjímat moc pevně.
Cítit její ruce kolem pasu a kolem boků vnitřní stranu jejích stehen, které
mě navíc při každé zatáčce sevřely, to bylo skoro stejně skvělé, jako když
jsem v servisu ležel nad ní.
Cesta ke střední škole byla hrozně krátká. Během jízdy se mi ztopořil
penis. Ještě pár mil a už by se to rozhodně nedalo přehlížet.
Když jsme dojeli na parkoviště, seskočila z motorky v momentě, kdy jsem
zastavil. A kouzlo bylo pryč.
Zamířila rovnou ke dveřím svého auta, vytáhla z kabelky klíčky a odmítala
se mnou navázat jakýkoli oční kontakt.
„Bryce,“ vypnul jsem motor, aby mě slyšela, aby slyšela upřímnost v
mých slovech. „Promiň.“
„Říkal jsi mi, abych ti nevěřila, měla jsem tě poslechnout.“
„Jenže věc se má tak, že já vlastně chci, abys mi věřila.“
„Abys mě mohl využít?“ otočila se a z očí jí šlehaly plameny. „Nebo mě
využívat pravidelně?“
„Abychom zjistili pravdu. Abychom se dozvěděli, kdo doopravdy zabil
Aminu.“
„Já tvoji pomoc nepotřebuju.“
„Ne, ty ne,“ projel jsem si rukou ve vlasech, „ale možná, že… že já
potřebuju tvoji.“
To ji zarazilo. Bryce rozhodně nebyla slaboch. Byla nezdolná a
dynamická. Jedinečná. Dokázala prohlédnout každou lež jako profík, a
pravdou bylo, že já jsem jí věřil. Proč? To jsem neuměl vyjádřit. Prostě
jsem jí věřil.
Nikdy, ani jednou za celý můj život, jsem ženě neřekl, že potřebuju její
pomoc. A teď jsem stál na parkovišti a říkal to Bryce.
Postavil jsem motorku na stojánek a opřel se o sedadlo, abych byl čelem k
ní. Nemohl jsem pro informace jít za tátou, moc toho skrýval. Brycein
čerstvý pohled na věc mohla být jeho jediná šance na svobodu.
Což znamenalo, že nastal čas všechno vyklopit. Jednat na rovinu.
Zasloužit si její důvěru. Aby věděla, do čeho jde.
„Promluvme si. Bez vytáček. Bez postranních úmyslů. Upřímně.“
 Opřela se o dveře. „Když všechno, co mi povíš, budu moct napsat do
novin.“
„Všechno ne.“
„V tom případě jsme tu skončili,“ sáhla po madle u dveří.
„Mohlo by to zničit životy lidem, co si zaslouží druhou šanci. Chceš zničit
mě, až bude po všem? Fajn. Ale kvůli nim to nemůžu udělat.“
Emmett a Leo riskovali svoje životy, aby stáli při nás, když jsme zavřeli
klub. Budovali si lepší životy. Poctivé. Svého bych se klidně vzdal, ale je
bych nikdy nezradil.
Bryce si dala ruce v bok. „Takže, co z toho vyplývá?“
„Odpovím ti na otázky. Něco bude na záznam. Něco mimo.“
„A já ti mám prostě věřit?“
Přikývl jsem. „Jo.“
„Jak můžu vědět, že to myslíš upřímně?“
„Protože se cítím jako grázl,“ připustil jsem. „Není moc lidí, co se mi
dostanou pod kůži, ale ty jsi to dokázala. A protože mám výčitky. Za to, co
jsem včera řekl. A za to, že jsem dneska zavolal policajty. Stojím tady
a připouštím, že jsem to podělal. A žádám tě ještě o jednu šanci.“
Podezíravě se na mě podívala. „Měl bys vědět, že si o tomhle všem
myslím, že je to blbost. Jenom další z tvých triků.“
„Chápu,“ vzdychl jsem. „Přesto se mě zeptej, na co chceš. Jenom nesmíš
otisknout věci, který by ublížily ostatním. Domluveno?“
Nabídka visela ve vzduchu, až nakonec přikývla. „Domluveno. Chci
vědět, proč jste zavřeli klub.“
„Na záznam, naši členové se rozhodli vydat jiným směrem. Táta a já jsme
zůstali v Clifton Forge s Emmettem a Leem. Většina Gypsies se ale
odstěhovala pryč.“ Když se zamračila, zvedl jsem ruce. „Vím, že si nejspíš
myslíš, že to byla velká událost, ale nebyla. Dělo se to pomalu. Jeden člen
za druhým odcházeli z nejrůznějších důvodů. A nové jsme nepřijímali.“
„Přirozený úbytek. Chceš mi říct, že jste svůj klub rozpustili kvůli
nedostatku lidí?“
„Je to pravda.“
Jet vstoupil do klubu ve stejném roce jako já. Odstěhoval se do Las Vegas,
když tam poznal svoji přítelkyni a teď tam provozoval vlastní autoservis.
Gunner se přestěhoval do Washingtonu, aby za peníze, co za ty roky
nashromáždil, žil u oceánu. Velkej Louie, který byl o pár let mladší než táta,
koupil ve městě bowlingovou hernu a každý čtvrtek se s tátou scházeli na
pivo v Betsy.
Ostatní odvál vítr. Někteří se přidali k jiným klubům. To zabolelo, ale
neměli jsme jim za zlé, že chtěli pokračovat v klubovém životě.
„Klub se změnil,“ řekl jsem Bryce, „rozhodli jsme se pro to společně.
Jednomyslně.“ Vždycky jsem nášivku Tin Gypsy nosil na své kožené vestě
s hrdostí. Ale pak jsem si ji jednoho dne nasadil a žádnou hrdost jsem
necítil. To byl ten den, kdy jsem začal všechno zpochybňovat. „Bylo to tím,
jací chlapi se z nás stali, začalo to postrádat tu přitažlivost.“
„A čím to bylo? Jací chlapi se z vás stali?“
„Takoví, co si dělají všechno, co se jim, kurva, zamane.“ Když mě někdo
vytočil, vyrazil jsem mu pár zubů. Pokud někdo ublížil členovi naší rodiny,
zaplatil za to životem. „Byli jsme neohrožení. Šel z nás strach. Zákony jsme
moc neřešili. A měli jsme peníze.“
„Jak jste si je vydělávali?“
„V autodílně.“
Zamračila se. „Nezapomínej, s kým mluvíš. Před patnácti lety se říkalo, že
jste měli minimálně třicet členů. Autodílnu máte sice pěknou, ale tolik lidí
by neuživila.“
Nepřekvapilo mě, že si dělala průzkum. Tahle žena, která mě naprosto
odzbrojovala, která strhávala veškerou moji pozornost, byla ostřejší než nůž
zastrčený v mých botách.
Vlastně jsme tenkrát měli víc než čtyřicet členů. Zhruba patnáct jich bylo
v tátově věku. Ti už jsou dneska skoro všichni po smrti. Průměrná délka
života členů nebyla v souladu s oficiálními statistikami.
Ačkoli jsme v porovnání s jinými kluby v zemi byli malí, měli jsme moc.
Táta chtěl růst a expandovat po celém severozápadě. Kdybychom se
nerozpadli, dosáhl by toho, tím jsem si byl jist. Jenže jeho ambice z nás
dělaly terče.
Dělaly terče z našich rodin.
„Mimo záznam?“ počkal jsem, až přikývne a pak pokračoval. „Měli jsme
prachy z ochrany obchodu s drogami. Občas jsme je dokonce pašovali sami,
ale většinou jsme se starali o to, aby se drogy bezpečně dostaly tam, kam se
dostat měly. Chránili jsme jejich náklaďáky před policií i jinými dealery.“
 „Jaký druhy drog?“
„Většinou pervitin. Převáželi jsme všechno, co dodavatelé v Kanadě
uvařili. Taky trávu. Občas kokain a heroin. Nevím, co všechno, záleží na
tom?“
„Ne,“ ze zklamání v jejích očích se mi stáhl žaludek. „Řekla bych, že
nezáleží.“
Kvůli ní jsem chtěl být lepší. Chovat se líp. Proč? Tuhle otázku jsem si
pokládal od samého začátku. Bylo v ní něco, co mě nutilo se snažit, aby na
mě byla pyšná. A obětoval bych všechny svoje úspory v trezoru, abych
zklamání v jejích očích už nikdy neviděl.
„Tak jsme vydělávali většinu peněz. Tenkrát to bylo snazší, na hranicích
ještě nebylo tolik pohraničních hlídek. Projížděli jsme nehlídanými místy.“
„Takže jste pracovali pro dealery drog?“
Přikývl jsem. „Kromě jiného.“
„Kromě čeho? Buď konkrétní.“
„Ochrany. Firma, která si nás ve městě najala si mohla být jistá, že nebude
mít žádné potíže. A postarali jsme se o to, aby je měli jejich konkurenti.
Taky jsme pořádali ilegální zápasy v ringu. Ty se pořádně rozmohly. Jezdili
k nám bojovníci z celého severozápadu. Organizovali jsme je, někteří z nás
bojovali, a klub pak shrábl všechny sázky. To taky dost vynášelo.“
Kdybychom si s Emmettem prosadili svou proti tátovi, stále bychom
zápasy pořádali. Ale táta trval na tom, že skončit musí všechno. Měl
pravdu. Bylo to lepší.
„Nedává to smysl. Když jste slušně vydělávali, proč jste skončili?“
„Peníze ve vězení neutratíš, Bryce. A ukázalo se, že na autech můžeme
vydělat taky zatraceně dobrý prachy.“
Prohlížela si můj obličej. „To je celý?“
„Jo, je. Promiň, že jsem tě zklamal, ale klub jsme zavřeli z ušlechtilých
důvodů. Nestálo už za to vystavovat členy a jejich rodiny nebezpečí.“
„Nebezpečí od koho?“
„Od konkurenčních klubů. Starých nepřátel. A hádám, že jeden z těch
nepřátel je vrah Aminy.“
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK

KAPITOLA 12
BRYCE
Přemáhalo mě nutkání štípnout se do ruky. Část mého mozku byla
přesvědčená, že jsem usnula v cele na té lavici, tvrdé jak kámen, a tohle
všechno se mi jenom zdá. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem s Dashem
stála na prázdném parkovišti jeho střední školy, zatímco slunce v dáli
zapadalo a soumrak hrál všemi možnými barvami, od žluté až po
oranžovou. Chladný večerní montanský vítr foukl Dashovi vlasy do čela.
Zelené koruny stromů, které ohraničovaly školu, zašuměly.
Bylo to až moc poklidné. Příliš krásné, než aby to byla pravda. Ale jestli to
byl sen, nechtělo se mi probouzet.
V touze po přídavku jsem nehnutě stála a sledovala Dashe, jak sedí opřený
o svou motorku a vypráví o svém bývalém klubu.
Mohla to celé být jenom lež a další zrada. Přestože jsem na něj byla stále
naštvaná kvůli tomu, co se odehrálo během posledních čtyřiadvaceti hodin,
chtěla jsem tu svoji reportáž tak moc, že jsem mu naslouchala. Dokonce
jsem měla pocit, že je ke mně upřímný.
Bože, jak jsem byla hloupá. Ale odešla jsem? Ne. Pravda, nebo lež, hltala
jsem každé jeho slovo. Otázky mi v hlavě naskakovaly rychleji, než střílí
ohňostroj.
„Takže ty si myslíš, že jeden z bývalých nepřátel klubu zabil Aminu?“
Přikývl. „Nejspíš jo. Někdo se těší, že se tátovi pomstí. Počkali si, až si
přestaneme dávat pozor. Zpohodlníme. A využili šance, aby mu přišili
vraždu.“
„Kdo?“
„Asi jinej klub.“
„Ale vždyť Tin Gypsies už neexistují. Tedy pokud nelžeš.“
„Nelžu, klub skončil.“
„Ale bez klubu už nejste hrozba.“
Pokrčil rameny. „Na tom nezáleží. Pomsta se nestará o to, jestli nosíme
nášivky nebo ne. Když po ní někdo zoufale prahne, počká si.“
Tohle byla pravda. Jakmile člověka pohltí pomstychtivost, je neskutečné,
jakou dokáže vyvinout trpělivost. Jestli to na Dravena někdo nahrál, musel
to být někdo chytrý. Počkal si, jak se Dash domníval, až Slaterové nebudou
připraveni čelit hrozbě.
„Takže podezříváš jiný klub. Některý konkrétně?“ při svém průzkumu
jsem pochytila pár názvů. V Montaně operovalo překvapivé množství
motorkářských gangů, nebo alespoň jejich členů.
„Naši největší rivalové v posledních letech byli arrowheadští Warrioři.
Nebyli tak velcí jako my, ale jejich prezident byl a pořád je velmi
ambiciózní. Nebál se stisknout spoušť. Nějakou dobu měl ve zvyku
obcházet naše zákazníky a slibovat jim peníze a moc. Ty slabší
zmanipuloval. Přesvědčil mladší kluky, aby se přidali k jejich klubu.“
„Stejně byste je nejspíš nechtěli.“
Usmál se. „Netrhalo nám žíly, že přijdeme o kluky, co nejsou loajální.“
„Co dál?“
„Warrioři měli svoje vlastní pašerácký trasy, ale my jsme spolupracovali s
většími dealery. Dělali, co mohli, pokoušeli se nás napadat a doufali, že
dealeři si o nás budou myslet, že jsme slabí, a vymění obchodní partnery.
Opláceli jsme jim to. Oni se nám mstili. Na konci bylo těžký poznat, čím to
všechno vlastně začalo.“
Zježily se mi vlasy na hlavě. „Chci vědět, co oplácení znamená?“
„Ne,“ náznak zloby v jeho hlase mnou otřásl. „Ale zvrat nastal, když šli po
mojí švagrové.“
„Cože?“ zalapala jsem po dechu. „Je v pořádku?“
„Je jí fajn. Chtěli ji unést, ale měli jsme štěstí. Místní bezpečnostní složky
to zastavily dřív, než se to stihlo ošklivě zvrtnout. Ale tím překročili
pomyslnou hranici. Na členy se útočit mohlo. Od začátku znali rizika. Naše
ženy a přítelkyně je také znaly. Kdyby se to podělalo, všechny bychom je
ukryli. Ale můj brácha Nick členem klubu nikdy nebyl. Emmeline se do
nebezpečí nikdy dostat neměla.“
Bylo zajímavé, že i tito muži, tito kriminálníci, žili podle nějakých
vlastních zákonů. Měli hranice. Dostal se pokus o únos Emmeline do
novin? V duchu jsem si dala za úkol to zítra v práci prověřit v archivech.
Dash sklopil oči k asfaltu. „Táta byl tou dobou prezident. Emmelinin únos
v něm něco spustil. Možná proto, že viděl, jak moc ji Nick miluje. Nechtěl
připravit syna o ženu. Ne potom, co nás už připravil o matku.“
„O vaši matku?“ zastavilo se mi srdce. V novinových článcích jsem se
dočetla o klubu, o Dravenovi a Dashovi, ale jen pár z nich zmiňovalo
Dashovu matku. Podle toho, co jsem se dočetla, zemřela doma při tragické
nehodě. Nenašla jsem žádný článek s podrobnostmi týkajícími se její smrti.
„Jak?“
 Smutně se na mě usmál. „To je příběh na jindy.“
„Dobře,“ na tohle jsem nechtěla tlačit. Ne teď, když mu to zjevně působilo
bolest. Nechtěla jsem riskovat konec tohoto rozhovoru.
„Načasování hrálo pro nás,“ řekl Dash. „Táta po tom incidentu s
Emmeline vystoupil v klubu a zeptal se nás, jestli bychom nezvážili odchod
z obchodu s drogami. O rok dřív by všichni u stolu odpověděli kurva, to ani
náhodou. Ale kontroly na hranicích začínaly být čím dál ostřejší. Pár kluků
už chytili, a ti si buď odpykávali trest, nebo je zrovna pustili. A v tu samou
dobu unesli Emmeline a zavraždili jednoho z našich nejstarších členů,
Emmettova tátu.“
Zneklidněla jsem. „Zavraždili? Kdo?“
„Warrioři. Tenkrát jsme spolu bojovali už víc než deset let. Nebyla to první
smrt na naší ani na jejich straně. Ale byla to poslední kapka. Přijeli do
Betsy, kde jsme popíjeli pivo a sledovali zápas play-off. Stone, tak se
jmenoval, šel na záchod. Několik Warriorů tam na něj čekalo. Vytáhli ho
ven, a než někdo z nás vůbec zjistil, že je pryč, srazili ho na kolena a
prohnali mu kulku mezi očima.“
Zachvěla jsem se, nešlo si to nepředstavovat. Panebože, chudák Emmett.
Žaludek se mi prudce sevřel. Chtěla jsem vůbec vědět víc? Věděla jsem, že
to násilí, o němž Dash mluvil, se netýkalo jenom arrowheadských Warriorů.
Gypsies se k němu jistě uchylovali také – Dashe nevyjímaje.
Byl Dash také vrah? Na tuhle otázku jsem rozhodně nechtěla znát
odpověď.
„Stone byl v klubu od začátku,“ Dash mluvil k zemi, ale i přesto měl v
pohledu patrný smutek. „On i táta do něj vstoupili ve stejnou dobu. Byl jako
můj strýc. Pomáhal mi spravit moji první motorku. Dal mi kondomy, když
mi bylo čtrnáct, a řekl mi, abych u sebe vždycky jeden měl. Neal Stone.
Nesnášel svoje křestní jméno. Hlavu měl holou jako dětská prdelka, takže si
nechal narůst velký bílý vousy, aby to vyvážil, a pak si je zaplétal.“
Zakroutil hlavou a tiše se zasmál. „Kruci, ten chlap mi chybí. Emmett se
chvíli hnal do záhuby. Prošel si peklem. Ale pak se vrátil do klubu. Smířil
se s tím, nebo se o to aspoň snažil.“
„To je mi líto.“
„Mně taky,“ párkrát zamrkal, než se na mě znovu podíval. „Nicméně. Čas
stál při tátovi. Naši členové i naše rodiny měli najednou tolik problémů, že
jsme všichni raději šlápli na brzdu. Viděli jsme, že se nad námi stahují
mračna. Že nastal čas na změnu.“
„Rozpustili jste klub.“
„Ne hned, ale nastavili jsme kormidlo tím směrem. Jako první jsme se
dohodli s Warriory. Jejich prezident věděl, že překročili hranice. Věděl, co
hrozí, pokud se útoky na rodiny stanou něčím běžným. Že nám všem hrozí
ztráta našich blízkých. Takže jsme se dohodli na příměří.“
„Ty a tvoje příměří,“ zamumlala jsem.
Zasmál se, koutky úst se mu zvedly. „Prodali jsme jim naše pašerácký
trasy. Ujistili jsme se, že dealeři s tím souhlasí a nebudou se mstít. Úplně
jsme vyklidili pole z drogového průmyslu.“
„Jenom tak?“
„Jo. Směju se vždycky, když ty peníze utrácím.“
A hádala jsem, že jich bude hodně. Nejspíš hromady bankovek
schovaných pod matrací nebo zahrabaných na dvorku.
„Potom jsme ukončili i to ostatní. Zápasy v ringu. Platby od firem ve
městě. Všechno. Nic z toho nestálo za riziko, že skončíme ve vězení. Trvalo
to celkem šest let.
„A pak jste se rozpadli.“
Přikývl. „Říkali jsme tomu konečná. Mohli jsme zůstat legálním klubem,
ale strašně moc se toho změnilo. A naše členy by vždycky provázela jistá
reputace. Ať jsme udělali cokoli, lidi se nás báli. Očekávali nejhorší.“
Dávalo to smysl. Přesto jsem si nedovedla představit, jak těžké muselo být
rozloučit se s něčím, pro co žil. Klub byl zakořeněný ve všech aspektech
jeho života i kariéry. Rodiny. Muselo to být, jako by mu usekli ruku, přesto
to udělal.
Oni všichni.
Stáli jsme naproti sobě a jediný zvuk vydával vítr a pár ptáků kroužících
nad našimi hlavami. V duchu jsem zpracovávala všechno, co mi řekl.
Zdálo se mi, že byl upřímný. Ale věřil mi natolik, aby mi tento celý příběh
odvyprávěl a nic nevynechal?
Bylo těžké nebýt jeho projevem důvěry dojatá.
Moje instinkty mi říkaly, že Dash nelhal. A s tím jsem se prozatím
spokojila, obzvláště proto, že většinu mi stejně prozradil mimo záznam. Už
jsem rozuměla tomu, proč si chce svá tajemství nechat pro sebe, Kdyby
všechno vyšlo najevo, zničilo by jim to reputaci, kterou se snažili napravit.
A samozřejmě, znamenalo by to další a důkladnější vyšetřování ze strany
policie.
„Zadrž!“ naklonila jsem hlavu ke straně. „Jestli máte příměří, proč by se
Warrioři snažili hodit na Dravena vraždu Aminy?“
„To je dobrá otázka. Jeden z jejich členů mohl jednat bez svolení
prezidenta. Možná jeden z našich bývalých členů, co se pak přidal k
Warriorům.“
Počkat, cože? „Měli jste mezi sebou lidi, kteří opustili váš klub a připojili
se k Warriorům, dokonce i po tom, když zabili vaše,“ – jak si to mezi sebou
říkali? – „bratry?“
Ušklíbl se. „Jo. Život poctivýho, tvrdě pracujícího mechanika není pro
všechny. Všem těmhle klukům bylo kolem dvaceti. Přitahoval je život v
klubu. Není se zas čemu divit.“
„Myslíš, že to na Dravena narafičil jeden z vašich bývalých členů?“
„V tuhle chvíli je možný všechno. K Warriorům přešlo pět chlapů. Právě
teď jsou pro mě hlavní podezřelí.“
Kdybych byla na jeho místě, taky bych je podezírala. Chtěla jsem jejich
jména, ale pochybovala jsem, že by mi je Dash řekl. Asi bych nedostala
pozvánku ani na setkání jednoho klubu s druhým.
Opět nastalo ticho, ptáci si našli strom v dáli, kde se usadili a zpívali.
Myšlenky mi běhaly hlavou jako zběsilé, ale otázka mě v tom okamžiku
žádná nenapadala.
„Co teď?“ zeptala jsem se.
„Teď?“ narovnal se a přistoupil blíž. „Teď se musíš rozhodnout. Informace
máš. Je na tobě, jak hluboko půjdeš. Jestli mi věříš, nebo nevěříš. Jestli se
na mě můžeš spolehnout, nebo ne. Jestli budeš mlčet, nebo nebudeš. Už víš,
proti jakým chlapům stojíš. Takovým, co se hromadu let užírají nenávistí.
Takovým, co nemají žádný hranice. Takovým, co se nestydí jít po holce
jenom proto, že spí s chlapem, co se jmenuje Slater.“
„Spala. Čas minulý.“
Přistoupil blíž, namísto chladného vzduchu jsem cítila horkost jeho těla.
Na předloktí mi naskočila husí kůže, přimáčkla jsem si ruce pevněji k pasu.
Pozdvihl obočí. „Čas minulý?“
 „Nechal jsi mě zatknout. Kvůli tobě musím jít zítra k soudu. Definitivně
čas minulý.“
„Hmm,“ zvedl ruku k mojí tváři, ale nedotkl se mě. Místo toho vzal do
ruky pramen mých vlasů a zastrčil mi ho za ucho. Jeho prsty se jenom
zlehka dotkly mého ucha, ale i tak mi z toho letmého dotyku projel mráz po
celém těle až do konečků prstů.
Byla jsem fakt nemožná. Strávila jsem tolik hodin ve vězeňské cele, a
stejně jsem s ním tady stála a zase v duchu vzdychala.
„Proto jsi mi to všechno řekl?“ zeptala jsem se. „Abych se s tebou znovu
vyspala?“
Zavrtěl hlavou a odstoupil o krok. „Chceš pravdu?“
„Ty víš, že ano.“
„Tak mi pomoz. Pomoz mi ji najít.“
Vážně jsem se to chystala udělat? Chystala jsem se mu důvěřovat? Bylo
nepochybné, že pokud spolu budeme pracovat, každá reportáž, kterou
napíšu, bude lepší. Hlubší. Úplnější. Krucinál, oba jsme věděli, jak zoufale
jsem chtěla zrovna tento příběh.
„Jestli přede mnou budeš něco skrývat, něco zásadního nebo něco, co by
mě mohlo dostat do nebezpečí, otisknu to,“ varovala jsem ho. „Všechno. Ať
to je, nebo není na záznam. Ať to zničí tvůj život, nebo život tvých kámošů,
řeknu to světu.“
Mohlo by mě to stát moje noviny. Musela bych porušit novinářskou etiku
a žádný zdroj by mi už nejspíš nikdy nevěřil. Mohlo by mě to dokonce stát
život, jestli se bývalý motorkářský klub rozhodne pomstít. Dávala jsem
všanc sebe, svoje zásady i svoji práci. Ale byla to jediná páka, kterou jsem
na Dashe měla.
Mezitím budu ve svých reportážích jen klouzat po povrchu. Otisknu
informace, které mi řekl na záznam. A zbytek si nechám pro sebe.
„Myslím to vážně!“ zvedla jsem ukazováček k jeho obličeji. „Žádný
skrývání. Nemohla bych to dělat, kdybych ti nevěřila.“
Zaváhal, strčil si ruku do kapsy, ale pak přikývl. Otočil se, přešel ke své
motorce a přehodil přes ni nohu.
„Máme dohodu?“ zavolala jsem, než nastartoval.
Věnoval mi svůj sexy úsměv. „Máme.“
 Procházení starých novinových článků nebyla zábava nikdy, ale dnes se to
rovnalo mučení. Nejen že byly cliftonforgeské noviny před pár desítkami let
příšerně nudné, ale navíc byly neuvěřitelně neúplné.
Pátrala jsem po třicet let starých informacích o Dashově matce. Když jsem
se archivem prokousávala naposledy, zaměřovala jsem se na klub Tin
Gypsy, hledala jsem odkazy na záležitosti spojené s jeho prominentními
členy, jako byl Draven nebo Dash. Nesoustředila jsem se na jméno Chrissy
Slaterové.
Když jsem narazila na její úmrtní oznámení, v němž se psalo, že zahynula
při tragické nehodě, přelétla jsem ho očima a posunula se dál. Včerejší
rozhovor probudil moji zvědavost.
Jak zemřela? Jak přesně vypadala ta tragická nehoda? Dash mi řekl, že to
je příběh na jindy, a podle jeho výrazu jsem pochopila, že nešlo o běžnou
nehodu.
Tak jsem se dnes pustila do hledání. Snad ho ušetřím vyptávání a on si
nebude její smrt muset znovu připomínat. Jenže jsem nenašla více než jen
úmrtní oznámení a fotografii Dravena a jeho dvou malých chlapců na
pohřbu.
Dravenův smutek byl z fotografie úplně hmatatelný, jako by jí celou
prostupoval. Ruce měl položené na ramenou svých synů. Jeho ramena jako
by nesla tíhu tisíce balvanů a tvář měl bledou. Nevypadal ani trochu jako
ten sebejistý muž, kterého jsem sledovala při zatčení. Fotografie byla
černobílá, ale přísahala bych, že měl oči červené od pláče.
Dash a Nick vypadali na fotografii takřka stejně jako dnes. Netušila jsem,
kolik mohlo být Dashovi, odhadovala jsem, že mohl být tak na druhém
stupni. Působil ztraceně. Nick přesně naopak. Zatímco jeho otec a mladší
bratr ukazovali svůj smutek navenek, z Nickovy tváře se nedalo nic vyčíst.
Nebyl jen ztracený, byl také naštvaný. Teď už jsem chápala, proč nikdy
nevstoupil do klubu.
Nick Dravena potrestal tím, že se otočil zády k jeho životnímu stylu. Ale
jaký měl vztah k Dashovi? Rychle jsem odehnala tuhle myšlenku a
nakreslila za ní tlustou čáru. Do Dashových rodinných poměrů jsem se
rozhodně nemohla plést. Byla to jeho soukromá věc. Příliš intimní. Tohle
byl jeho problém, ne vůbec můj.
 Byla jsem zvědavá? Samozřejmě. Ale kdybych se nechala unést, kdyby mi
na něm příliš záleželo, byla bych to nakonec já, kdo by nejvíc trpěl.
Nezáleží mi na něm. Nezáleží mi na něm. Nezáleží mi na něm.
Nesmí mi na něm záležet.
Mým úkolem bylo získat informace, abych mohla napsat co nejlepší
reportáž. Nebylo by profesionální, kdybych si dovolila nechat se ovládat
pocity.
Tady nešlo o Dashe. Šlo o fakta. O Aminu. Nejdůležitější bylo vypátrat
jejího vraha.
Dash si byl nevinou svého otce tak jistý. Já? Já si tak jistá nebyla. Aspoň
prozatím ne. Ale jeho přesvědčení se nedalo přehlížet. Zasel do mé hlavy
semínka pochybností, která neustále narůstala.
Jak by reagoval, kdyby se z Dravena nakonec vyklubal vrah? Sevřel se mi
žaludek, když jsem si představila, jak by mu to zlomilo srdce.
Zatraceně.
Záleželo mi na něm.
Odpojila jsem se z našeho archivního systému a zapsala si pár poznámek
do bloku. Při hledání informací o Chrissy Slaterové jsem narazila na články
o klubu, které jsem většinou už četla předtím.
Bylo zajímavé si je přečíst znovu, když už jsem byla více zasvěcená do
toho, co se stalo. Najednou jsem viděla, že články jen kloužou po povrchu.
Na tom nebylo nic divného. Pokud by jejich tajemství nevyzradil některý ze
členů klubu, nikdo zvenku by se pravdu nikdy nedozvěděl.
Ale já se ji dozvěděla.
Dokonce i články, které jsem o Tin Gypsy našla, mi zapadaly do toho, co
mi Dash včera vyprávěl. Takže mi nejspíš skutečně říkal pravdu.
Možná to měl být test, aby viděl, jestli zradím. To bych neudělala. Mohl
svá tajemství dál skrývat. Já si je vezmu do hrobu, protože jsem mu dala své
slovo.
Pokud.
Pokud mě nepodvede. V tom případě bych udělala přesně to, co jsem
slíbila. Řekla bych světu každý špinavý detail a on by mohl klidně shnít ve
vězení.
Včera večer, když jsem dorazila domů, jsem strávila hodiny sepisováním
toho, co mi pověděl. Všechny svoje poznámky jsem pak nahrála do
zaheslované složky bezpečně uložené na cloudu.
Kdyby se mi něco stalo, nechám heslo ve své závěti, aby se k tomu všemu
dostal táta.
Měla jsem pocit, že se mi hlava z té přemíry informací a myšlenek
rozskočí. Položila jsem si hlavu do dlaní a masírovala si spánky. Nemohla
jsem přestat myslet na všechno, co mi Dash svěřil.
Bylo divné, že jsem mu věřila? Že jsem věřila každému jeho slovu?
Proč? Protože jsme spolu spali? Měla bych být schopná si udržet odstup.
Ale ten nafoukaný mizera se mi dostal pod kůži. Nedokázala jsem ho úplně
odepsat, dokonce ani po tom, co mi udělal v té střední škole. Nechal mě
zatknout.
Povzdychla jsem si. Bože, byla jsem fakt nemožná.
„Co se děje?“
Narovnala jsem se v zádech a otočila se za hlasem, který vycházel ode
dveří do tiskárny. Táta vešel dovnitř a posadil se ke svému stolu.
„Nic.“
„Hmm. Myslel jsem si, jestli nejsi nervózní, když máš jít za hodinu k
soudu.“
„Slyšel jsi o tom?“ trhla jsem sebou. Sice jsem rodičům o svém zatčení
neřekla, ale mělo mi být jasné, že se to stejně dozvědí. Tohle byl Clifton
Forge, ne Seattle. „Od koho?“
„Nejsi jediná, kdo pravidelně mluví s Marcusem Wagnerem.“ Táta
zakroutil hlavou, stejně pomalu, jako to dělával, když jsem byla malá a
něčím ho zklamala. To zklamání bylo desetkrát horší než plácnutí vařečkou
přes zadek, které jsem dostávala od mámy. „Co sis myslela?“ „Nemyslela
jsem,“ připustila jsem, „byla to pitomost.“
„Jo, to byla.“
„Ví to máma?“
Vrhl po mně pohledem, který jako by říkal Co bys asi řekla? Naši před
sebou nikdy nic netajili, obzvláště, když se to týkalo jejich jediné dcery.
„Sakra.“
„Připrav se, dostaneš pořádnou nakládačku.“ Zklamané pohledy byly
tátovou specialitou – přednášky nechával vždycky na mámě. Protože v tom
byla dobrá zase ona. „Děje se něco kolem vyšetřování té vraždy? Co můžu
očekávat do nedělních novin?“
 „Zrovna teď nic moc. Policie nevydala nic nového.“
„A co jsi objevila ty?“
„Nic důležitého. Zatím.“ Jakmile budu mít co říct, táta bude první, kdo se
to dozví. „Budu už muset jet k soudu. Nechci přijít pozdě.“
Uchechtl se. „Vyřiď soudci Harveymu, že ho pozdravuju.“
Pozdravy jsem soudci nevyřídila. Dostala jsem od něj kázání, které by
hravě strčilo do kapsy nejméně pětatřicet let matčiných přednášek.
Naštěstí byl výklad o mojí zodpovědnosti coby dospělého jedince a
zástupce médií ta nejhorší část. Soudce Harvey mě nechal přísahat, že budu
vždy dodržovat úřední hodiny ve škole a před vstupem do knihovny
požádám o povolení, s čímž jsem okamžitě souhlasila. Mým trestem za
nedovolené vniknutí na střední školu byla doba, kterou jsem strávila ve
vazbě – plus toto pokárání. Z těch dvou bezesporu ta horší část.
Odcházela jsem zničená, unavená a otrávená z toho všeho. Do práce už
jsem se nevracela. Zastavila jsem se v obchodě a koupila si ingredience pro
přípravu domácí enchilady. Vynechala jsem i posilovnu a jela rovnou domů.
Chtěla jsem být sama.
Právě jsem sama sebe přesvědčila, že do svého receptu přidám dvojitou
dávku sýra – kašlu na kalorie – když jsem zabočila do své ulice. Všechny
myšlenky na večeři se mi z hlavy rázem vypařily. Před mým domem stál
zaparkovaný nablýskaný černý harley.
A jeho majitel seděl na mojí verandě.
Zajela jsem na svoje parkovací místo a vystoupila z auta. Pak jsem
vyndala z auta tašky s nákupem a šla ke vstupním dveřím. „Co tady děláš?“
„Co je v těch taškách?“
„Večeře.“
„Dost pro oba?“ Dash se postavil a vzal mi plastové tašky z rukou, až se
mu napjaly bicepsy. Ty tašky nebyly těžké, ale jemu i tak na předloktí
naběhla žíla. Hned jsem si toho všimla.
Nemožná. Byla jsem fakt nemožná.
Sex s ním před dvěma dny mi v těle způsobil hormonální bouři. Všechno
mě bolelo. Byla jsem jako na jehlách. Nemohla jsem přestat myslet na
dlouhé prsty zkoumající moje křivky. Na jemné rty na své pokožce. A na
jeho oči, na ty jiskřivé oříškové oči, které viděly pod povrch.
Nedokázala jsem být v jeho blízkosti a nemyslet na to, co se stalo v dílně.
Kdybych se na něj včera tak nezlobila, tak by mě jízda na jeho motorce
snad dokázala dovést k orgasmu.
„To ses jako právě pozval na večeři?“ vstrčila jsem klíč do zámku a
doufala, že si nevšimne mých zčervenalých tváří.
„Co vaříš?“
„Enchiladas s dvojitým sýrem.“
„Tak jo, právě jsem se pozval,“ následoval mě do kuchyně, kde odložil
tašky na linku. Zatímco jsem vybalovala nákup, prohlížel si můj obývák.
„Máš to tu pěkný.“
„Díky. Co tady děláš? Kromě toho, že mi hodláš sníst večeři.“
„Včera jsi řekla něco, co se mi nelíbilo.“
„Vážně?“ odhodila jsem sáček se strouhaným sýrem na linku. „A to bylo
co?“
„Řekla jsi: ‚Spala. Čas minulý.‘“
„Správně,“ působivé, pomyslela jsem si, že si to pamatuje slovo od slova.
„Kam tím míříš?“
„Nelíbilo se mi to.“
„Smůla. Mně se nelíbíš ty.“
„Ehm.“ Dlouhou dobu se díval ven z okna obývacího pokoje, ruce v bok.
Pak jednou přikývl hlavou, otočil se a vyrazil ke mně. Teplota v kuchyni
rázem stoupla nejméně o dvacet stupňů. Nezastavil se, dokud nebyl úplně u
mě. Horko z jeho hrudníku do mě udeřilo jako vlna. Vzal moji tvář do těch
svých drsných, tvrdých dlaní. „Gramatika není zrovna moje parketa.“
„Ne?“ můj dech se zastavil, když sklonil svoje ústa a přidržoval je těsně
nad mými. „Já mám gramatiku ráda.“
Zašeptal mi do rtů. „Myslela jsi to vážně?“
„Myslela co?“ jeho blízkost mi zatemnila mozek.
„Čas minulý,“ jemně mě políbil na koutek úst, „protože v tom servisu to
bylo divoký. Nejsi ani trochu zvědavá, jaký by to bylo v posteli?“ „Ne,“
zalhala jsem.
Chtěla jsem říct ano, ale v sázce byla moje hrdost. Moje srdce. Po tom
dostaveníčku v servisu se ke mně choval hrozně. Ale šlo tu jenom o sex,
ne? O příležitostný sex. Nemuselo to nic znamenat. Protože mi na něm
přece nezáleželo.
 Nezáleží mi na něm.
Mému tělu ale hodně záleželo na pořádném orgasmu, který zařídí někdo
jiný než já.
Kašlat na to. Ano, chtěla jsem vědět, jaký by náš sex byl v posteli. Natáhla
jsem ruku ke kraji linky, abych se připravila, až mě začne líbat náruživěji.
Abych mu to dovolila. Ale závan vzduchu mě donutil otevřít oči. Dash byl
otočený zády ke mně a zrovna odcházel z kuchyně. Stahoval si přes hlavu
černé tričko a mířil chodbou do mojí ložnice.
Věděl, že půjdu za ním.
Zmetek.
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK
 KAPITOLA 13
DASH
„Dashi,“ Tucker Talbot mi potřásl rukou, „to chce klid.“
„Měj se, Tuckere,“ mávl jsem na prezidenta arrowheadských Warriorů a
nasedl na svoji motorku.
Táta mu naposledy kývl na pozdrav, stejně jako všem pěti mužům, které
Tucker přivedl na tuto schůzku.
Všichni dřív bývali v klubu Tin Gypsy.
Stáli vedle svých motorek a každý měl na sobě svoji vestu. Na zádech měli
do černé kůže všitý znak Warriorů. Byl na něm obrázek hrotu šípu a název
klubu společně s rokem jeho založení. Celé to bylo v bílém provedení,
jednoduché a obyčejné v porovnání s nášivkou Tin Gypsy, která se rovnala
uměleckému dílu.
Trvalo mi skoro rok, než jsem přestal hledat svoji vestu s nášivkou při
každém odchodu ze dveří. Ta kožená vesta byla nejdůležitějším kusem
oblečení, jaký jsem kdy měl. Bylo zvláštní přijet na schůzku s jiným
klubem a nemít ji na sobě.
Chyběla mi její moc. Její prestiž.
Místo toho jsem si oblékl obyčejnou černou koženou bundu, kterou jsem si
koupil první měsíc, kdy jsme naše vesty nadobro odložili. Sice bylo dost
velké vedro, ale potřeboval jsem něco, pod co bych schoval bouchačku v
pouzdře na svém boku.
Cestou od Warriorů jsme uháněli po dálnici. Zhruba po padesáti mílích od
baru, kde jsme se setkali s Tuckerem a jeho bandou, sjel táta z dálnice a
zastavil na odpočívadle vedle rozlehlé louky. Slezli jsme z motorek, přešli k
trávě a dívali se na stromy a hory v dálce.
„Myslíš, že Tucker říká pravdu?“ zeptal jsem se.
Táta si povzdychl. „Netuším.“
„To od něj bylo chytrý, že přivedl ty kluky.“ Čekal jsem, že se ukáže s
viceprezidentem a vedoucím ochranky. Namísto toho vzal muže dříve
oddané Gypsies.
Tucker nás nechal, abychom se jich přímo zeptali, zda měli něco
společného s vraždou Aminy. Znali jsme je. Nějakou dobu jsme s nimi
jezdívali. A když každý z nich přísahal, že nemá s léčkou na tátu nic
společného, věřili jsme jim.
Tak jsme těch pět kluků vyškrtli ze seznamu podezřelých.
Tucker měl za svým jménem pořád otazník.
Protože se Warrioři nacházeli na vrchních příčkách seznamu těch, kdo se
mohli chtít tátovi pomstít za staré zločiny, domluvil táta s Tuckerem tuto
schůzku.
Warrioři sídlili v Ashtonu, který byl vzdálený zhruba tři hodiny jízdy od
Clifton Forge. Táta by tam nemohl jet, aniž by neporušil pravidla svojí
kauce, takže jsme se setkali ve vesnickém baru na kraji okresu. Bylo to
dostatečně daleko od našeho města, aby to Warrioři vnímali jako neutrální
půdu.
Táta jenom požádal o schůzku. Nic nevysvětloval. Nic nezdůvodňoval. Ne
že by to Tucker potřeboval. Měl o nás lepší přehled než my o něm.
„Těžko říct, jestli Tucker lhal,“ řekl táta. „Dávalo smysl, co říkal. Proč by
mě chtěli do něčeho namočit?“
Vydělávali teď mnohem víc peněz, když využívali naše bývalé drogové
konexe. Už jsme se navzájem nezabíjeli. Byli šťastní, že jsou Gypsies mimo
hru. Tucker to ostatně dnes sám přiznal.
„Nemyslím si, že by chtěl riskoval, že nás nasere a my obnovíme klub,“
uvažoval jsem.
„Já taky ne.“
„Co myslíš, zvládá už udržet svoje členy na uzdě?“
Uchechtl se. „Soudě podle toho, jak je zvládal dřív? Moc ne.“
Jestli tu past na tátu nenastražil Tucker, mohl to být jeden z členů jeho
klubu. Nebylo by to poprvé, kdy by někdo z nich porušil jeho rozkazy.
Warrioři, kteří se pokusili unést Emmeline, tehdy jednali na vlastní pěst.
Doufali, že tak získají pozornost prezidenta a budou z nich hrdinové. Jenže
se jim to moc nepovedlo. A místo toho, aby je Tucker poplácal po rameni,
poslal ostatním členům jasnou zprávu.
Nikdo se nesmí protivit jeho rozkazům.
Dopravil ty chlapy, co se pokusili Emmeline unést, až k tátovým dveřím.
Gypsies si s nimi poradili nadobro. Ti dva jsou pohřbeni v horách, kde
jejich těla nikdy nikdo nenajde.
 Nevěděli jsme ale, jestli si ostatní vzali jeho poselství dostatečně k srdci.
Možná se nějaký idiot zase chce zviditelnit a utrhl se z řetězu.
„Jestli to byl Warrior, nejspíš se to nikdy nedovíme,“ řekl táta, „Tucker
nepřizná, že jeden z jeho bratrů porušil jeho rozkazy. Znovu ne.“
„Takže, co z toho vyplývá pro nás?“
„To kdybych věděl,“ díval se na trávu na louce, jak se jemně vlní v
mírném větru. „Jak jsi na tom s tou reportérkou? Pořád dělá problémy?“
Jo, pořád mi dělala problémy. Nemohl jsem tu zatracenou holku dostat z
hlavy.
„Jo i ne,“ odpověděl jsem. „Myslím, že jsem ji přesvědčil, aby pracovala s
námi a ne proti nám. Ale něco mě to stálo.“
„Kolik?“ předchozího majitele novin táta roky podplácel, aby o nás psal co
nejméně.
„Ne peníze. Reportáž. Chtěla vědět víc o klubu. Proč jsme skončili. Co
jsme dělali. Něco na záznam. Ale většinou mimo.“
Obrátil hlavu od výhledu a dal si ruce v bok. „A ty jí věříš, že si to nechá
pro sebe?“
„Bude mlčet. Je férová.“
To byl nejlepší způsob, jak Bryce popsat. Když řekla, že je něco mimo
záznam věřil jsem, že se to nedostane do tisku. Byla to součást její
novinářské etiky. Pokud já sám dodržím svoji část dohody a budu jí říkat
pravdu, náš vztah zůstane oboustranně výhodný.
Což by nemělo být těžké. Když se na mě její hluboké hnědé oči dívaly,
pravda se dala lehce rozpoznat. Kromě toho, kdybych se pokusil lhát,
prohlédla by mě. Oči měla krásné. Ale taky mazané.
Potom, co jsem ji včera dvakrát ošukal, usnula Bryce únavou a
vyčerpáním nahá pod peřinou a hedvábné vlasy měla přehozené přes
polštář. Při spánku se jí lehce zvedaly koutky úst a kvůli tomu bylo skoro
nemožné odejít.
Ale já u žen nepřespávám. Společné probouzení v nich vyvolává dojem
závazků. Prstýnků. Dětí. Ani jedno z toho nebylo nic pro mě.
Opustil jsem Bryce usmívající se ze spaní, i když mě lákalo zůstat. Měl
jsem nutkání ji obejmout a držet až do rozednění.
Ale udělal jsem fakt dobře, že jsem odjel domů. Debilní nutkání. Jel jsem
domů, svalil se do svojí vlastní postele a zíral několik hodin do stropu a
přemýšlel, kdy přesně nastal ten moment, že jsem podlehl jejímu kouzlu.
Nejhorší na tom bylo, že jsem se vždycky vrátil zpátky k prvnímu dni.
Viděl jsem ji znovu ve slunečním světle, jak ke mně v autoservisu
přichází.
„Jak dlouho s ní spíš?“ zeptal se táta.
„Moc dlouho ne.“ To jsem tak průhlednej? „Jak to
víš?“ „Nevěděl jsem. Teď už to vím. Je to moudrý?“
„Nejspíš ne,“ připustil jsem.
Bylo by mnohem bezpečnější, kdybych se držel jenom lehkých holek,
které chodily do Betsy a hledaly rozptýlení na jednu noc. S Bryce to nebylo
lehké v žádném ohledu. Byla tvrdá. Dokázala mě rozesmát svým důvtipem
a drzostí. Provokovala mě. A když mě zrovna neštvala, tak mě vzrušovala.
„Pravda. Padla mi do oka a teď je pro mě těžký dívat se jinam.“
„Taková byla tvoje máma,“ řekl táta tiše. Na tváři se mu objevil lehký
úsměv. „Byli jsme děti, když jsme se na základce poznali. Tenkrát jsem si o
ní nic nemyslel. Prostě další holka na hřišti. Ale potom přišla do prváku na
střední. Smála se a na sobě měla žluté šaty – milovala žlutou. Nosila ji v
jednom kuse.“
„Na to si vzpomínám.“
„Jeden pohled na ni a už jsem z ní nikdy neodlepil oči.“ Smích se vytratil.
„Měl jsem ji nechat na pokoji. Aby si našla někoho, kdo by si ji zasloužil.“
Položil jsem mu ruku na rameno. „Kdyby tu byla, nakopala by ti zadek, že
říkáš takový věci.“
Vyprskl smíchy. „Měla v sobě tolik ohně. Občas na to zapomínám. Bože,
jak mi chybí. Každým dnem. Chybí mi hádky s ní. Chybí mi, jak mě
napomínala, abych dával ponožky do koše na špinavý prádlo. Chybí mi
čokoládový sušenky, který pekla každou neděli. Chybí mi ta žlutá.“
„Mně taky.“
Tátův obličej při polknutí ztuhl. Za slunečními brýlemi několikrát prudce
zamrkal, aby odehnal emoce. Za celá ta léta jsem jich u něj tolik neviděl.
O mámě nemluvil často.
Ale mluvil o ní víc od té doby, kdy zemřela Amina Dayleeová.
„Našel jsem fotku v její ročence ze čtvrťáku.“ Sáhl jsem pro peněženku a
vyndal stránku, kterou jsem složil a zastrčil za balíček dvacetidolarovek.
 Tu fotku jsem před Bryce schovával. Málem jsem jí o ní minulou noc řekl,
ale nakonec jsem si to dokázal nechat pro sebe. Už brzy jí to řeknu, abych
dodržel svůj slib ohledně sdílení informací. Ale tohle bylo příliš osobní.
Než se svěřím Bryce, musím z táty dostat nějaké odpovědi.
Možná mě tentokrát nepošle do háje.
„Tady,“ podal jsem mu fotografii. Jestli ho to, co na ní viděl překvapilo,
nedal to nijak najevo. „Máma a Amina. Byly kamarádky?“ „Nejlepší,“
doplnil. „Ty dvě od sebe nešlo odloučit.“
„Pohádaly se?“
„Amina se po střední odstěhovala,“ pokrčil rameny. „Asi ztratily spojení.“
„Asi?“ I kdyby ztratily spojení, jeden by si myslel, že Amina přijede
alespoň na mámin pohřeb.
„Jo,“ složil stránku a podal mi ji nazpátek. Dal tím jasně najevo, že tohle
téma považuje za uzavřené.
Jako vážně? Ten mě štval. Vždyť tu ženskou píchal. Musel k ní něco cítit.
Co jsem věděl, byla Amina jediná, s kým po mámě spal. Mohl jsem se
pokusit z něho vytáhnout víc, ale nemělo to cenu.
Přešel už k jinému tématu.
„Volal jsem pár klukům z města, abych zjistil, jestli něco nezaslechli o
někom, kdo by mě chtěl do něčeho namočit. Nikdo nic nevěděl. Jejich první
tip byli taky Warrioři.“
„A co Traveleři?“ jen vyslovení toho názvu mi rozdráždilo žaludek.
Nenávist, kterou jsem k nim cítil, byla celoživotní.
„Všichni jsou mrtví.“
„Seš si jistej?“
Sundal si sluneční brýle z očí a posunul si je do vlasů. Upřel své hnědé oči
do mých, aby posílil sílu svého tvrzení. „Jsou mrtví. Všichni do jednoho.
O to jsem se postaral.“
„Dobře,“ věřil jsem mu. „Kdo je tam dál?“
„Nemám páru. Řekl bych, že jediný, co teď můžeme dělat, je čekat. A
doufat, že někdo začne mluvit.“
„To je všechno?“ nemohl jsem věřit svým uším. „Vzdáváš se tak snadno?
Mluvíme tu o tvým životě, tati. O tvojí svobodě. O tom, že můžeš skončit
ve vězení.“
 „Kdo ví, možná je to takhle lepší. Možná mě moje vlastní hříchy konečně
dohnaly a je načase za ně zaplatit. Oba dva víme, že si zasloužím strávit
za mřížemi zbytek života. Jestli to přijde, nebudu se bránit.“
Kdo byl tenhle chlap? Tohle nebyl ten samý muž, který přísahal, že se
Travelerům pomstí za vraždu mojí matky. Tohle nebyl ten muž, který se
pomsty zhostil s děsivou krutostí. Tohle nebyl ten muž, který odmítal
skončit.
„To myslíš vážně?“
„Smrtelně.“ Měl bojování dost.
Zakroutil jsem hlavou, mávl nad ním rukou a šel ke své motorce. Táta to
možná vzdal, ale já ne.
Cesta do Clifton Forge utekla rychle. Cestou moji frustraci z táty odvál
zčásti vítr, který mě šlehal do obličeje, a zčásti řev motoru. Když jsem dojel
na Hlavní třídu, nezabočil jsem ani domů, ani do servisu. Jel jsem rovně do
klidné čtvrti, v níž bydlela Bryce.
Uměla se na věci dívat nezaujatýma očima – z jiného úhlu – chtěl jsem
slyšet její názor na to, jak dopadla schůzka s Warriory.
Když jsem zastavil, byla v kuchyni. Zahlédl jsem ji skrz velké okno nad
dřezem. Zazvonil jsem a pročísl si vlasy prsty, zatímco se její kroky
přibližovaly.
Neměla na tváři překvapený výraz, když otevřela dveře. „Zase ty? Stane se
z toho snad pravidelná záležitost?“
Ven pronikla vůně z kuchyně, podíval jsem se za ni. „Co vaříš?“
„Pečeni. Byla v pomalém hrnci celý den.“
Od snídaně jsem nic nejedl, v žaludku mi zakručelo. Hlasitě.
Slitovala se nade mnou, otevřela dveře dokořán a odstoupila z cesty. „Pojď
dál. Pivo je v lednici.“
Zul jsem si boty a šel za ní do kuchyně. Vzal jsem si pivo, otočil zátkou a
pak jsem si stoupl za Bryce ke sporáku a nahlížel jí přes rameno.
„Bramborová kaše?“
„Doufám, že máš rád slanou omáčku,“ míchala ji v hrnci. „Dělám jenom
slanou omáčku.“
„Stížnosti ode mě neuslyšíš,“ dal jsem jí pusu na rameno a užíval si
zachvění, které jí přejelo po páteři. Včera v noci jsme se bavili tím, že jsme
navzájem zjišťovali svoje citlivá místa. Tohle bylo jedno z jejích.
 Otočila se od sporáku, přejela mi rukou po prsních svalech a palcem mi
zakroužila kolem bradavky. Usmál jsem se. A tohle bylo jedno z mých.
Můj žaludek se znovu ozval, přece jen trval nejprve na večeři. Včera v
noci jsme jedli enchiladas až kolem půlnoci. Ale dneska, přestože jsem si
moc přál ji vidět nahou, jsem byl příliš hladový, než abych podal nějaký
slušný výkon.
„Talíře jsou ve skříňce vedle lednice. Příbory jsou támhle v zásuvce,“
ukázala na jednu vedle dřezu. „Najíme se u ostrůvku.“
„Oukej,“ připravil jsem nádobí, zatímco servírovala jídlo. Nandala mi plný
talíř. Když jsem si dal první sousto, málem jsem se udělal do kalhot.
Nechutnalo to líp než její enchiladas, ale bylo to stejně vynikající. „Bože, to
je dobrota.“
„Jsem ráda, že ti chutná.“
„Vař mi takový jídla a nikdy se mě nezbavíš.“
„Tak považuj tohle za svoje poslední,“ zasmála se. „Co tu děláš?“
„S tátou jsme se dneska sešli s Warriory.“
„Vážně?“ ruka s vidličkou jí zůstala viset ve vzduchu. „Jak to probíhalo?“
„Jejich prezident nás ujistil, že oni to nebyli. Přivedl s sebou pět kluků, co
od Gypsies přešli k Warriorům. Všichni nám dali slovo, že s tím nemají nic
společného. A já jim věřím. Pořád to ale mohl být někdo, kdo jednal
na vlastní pěst. Ale dokud ho nechytíme, nikdo se nepřizná.“
„Zajímavé,“ zakroužila vidličkou ve vzduchu, zatímco o tom přemýšlela.
„A co teď?“
Pokrčil jsem rameny. „Netuším. Proto jsem tady. Co ty myslíš?“
„Hmm,“ dala si další sousto a při žvýkání přemýšlela. „Když nemáš ani
ponětí, kdo by to mohl na Dravena nastražit, myslím, že bychom se měli
vrátit k pátrání o Amině. Zjistit alespoň, proč byla tady v Clifton Forge. To
by nám mohlo dát nápovědu, kdo mohl o jejím příjezdu do města vědět.
Mohlo by to zúžit možnosti.“
„Jenže já mám dojem, že ten chlap, co ji zabil, sledoval tátu. A čekal na
vhodnou příležitost, aby to na něj narafičil.“
„To je pravda. Ale nemyslíš si, že způsob, jakým ji zabil, je trochu osobní?
Myslím tím, že ji bodl sedmkrát. Jako kdyby ji znal.“
„Možná. Nebo to možná jenom mělo vypadat osobně, protože to měl jako
udělat táta, potom, co se s ní vyspal.“ Ta představa se mi pořád nelíbila.
„Taky pravda. Jenže jestli nemáš žádné vodítko k tomu, kdo se snaží dostat
tátu do vězení za vraždu, pak nemáme žádnou jinou možnost než začít
pátrat u oběti.“
„Jo. Hádám, že za zkoušku nic nedáme.“ Nabral jsem si kaši a omáčku –
byla slaná právě tak akorát.
I kdybychom nenašli žádné stopy dokazující tátovu nevinu, uvažoval jsem,
že při zjišťování informací o Aminině životě bych se mohl aspoň dozvědět
něco víc o jejím vztahu k mámě.
Protože ta tátova plytká odpověď neobstála. Máma byla ten typ člověka,
který ostatní vtáhne do svého života. Nepřipustila by, aby se jí nejlepší
kamarádka vzdálila. Něco se muselo stát, a ať to bylo cokoli, táta mi to
nechtěl říct.
„Ještě něco?“ zeptala se Bryce.
Teď byla nejspíš ta pravá chvíle, abych jí pověděl o té fotce z ročenky.
Teď nastala ta chvíle, kdy jsem se měl přiznat, že jsem fotografii ukradl a
nechal Bryce zatknout dřív, než si toho stihla všimnout. Ale to by
znamenalo hádku. Dneska večer jsem neměl na hádání sílu. Navíc by
vyhrála.
Raději jsem si vsunul do úst další sousto a pevně doufal, že to nezjistí
dříve, než jí o tom stačím příště říct. „Ne. Tohle je fakt dobrota.“ „To už jsi
říkal,“ usmála se.
„Opakování je matka moudrosti. Já nejsem kuchař. Nikdy jsem se vařit
nenaučil. Máma nám moc ráda vařila, a když umřela, táta její místo v
kuchyni nepřevzal. Jedli jsme po restauracích, a když to Nickovi začalo lézt
krkem, naučil se to sám. A šlo mu to čím dál líp. Když Nick vystudoval a
odstěhoval se, vrátili jsme se s tátou k restauracím.“
„Já jsem se naučila vařit od mámy. Potkal ses s ní někdy?“ Když jsem
zavrtěl hlavou, dodala: „To mě nepřekvapuje. Nedá se říct, že byste se
pohybovali zrovna ve stejných kruzích. O pátečních večerech radši hraje
kostky, než aby šla na pivo do Betsy.“
Zasmál jsem se a zhltnul zbytek jídla. „Ještě jednou díky za večeři.“
„Není zač.“
Oba dva jsme se postavili ve stejnou chvíli, abychom odnesli talíře, ale já
jsem ji zarazil a sebral jí talíř z ruky. „O nádobí se postarám.“ „Mně to
nevadí.“
 „Odpočiň si. Já to udělám.“ Přešel jsem ke dřezu a pustil vodu. „Nick se
naučil vařit. Já jsem se naučil mýt.“
„Jak se Gypsies vůbec dali dohromady?“ zeptala se za mnou.
Usmál jsem se na talíř, zatímco jsem ho opláchl do čista. Tahle holka měla
pokaždé v záloze nějakou otázku. Pochyboval jsem, že by jí stačil celý život
na to, aby se na všechny zvládla zeptat. „Můj děda byl členem v malém
klubu ve městě. Většinou šlo o kluky, co rádi jezdili na motorce. Vlastnil
autodílnu. Vybudoval ji z ničeho a stala se středobodem klubu. Táta
odjakživa věděl, že ji jednou převezme, ale plánoval jít nejprve na
univerzitu a na chvíli vypadnout z Clifton Forge. Ale děda umřel týden po
tátově maturitě, takže zůstal, aby vedl autodílnu. A přidal se ke klubu.“
Táta kvůli tomu, že neměl možnost se odstěhovat, nikdy nezahořkl. Měl
tady mámu, která byla víc než šťastná, že tu mohla zůstat v blízkosti svojí
rodiny. Vždycky chtěla být tam, kde byl táta.
„Jeden z tátových kámošů ze střední odjel do Kalifornie. Stone, ten, jak
jsem ti o něm vyprávěl, Emmettův táta. A tam se dostal do blízkosti velkého
tamního klubu. Nevstoupil do něj, ale získal nějakou představu o tom, jak
takový kluby fungují. Vrátil se do Montany a s tátou přemýšleli, že by
vstoupili do místního klubu. Že by udělali nějaký změny.
Z cliftonforgeského motorkářského klubu se stali Tin Gypsiové. Zbytek už
znáš.“
„Takže klub vlastně založil tvůj děda?“
„Technicky vzato jo. Ale většinou to všichni připisují tátovi a Stoneovi.
A protože se Stone nikdy nechtěl stát vůdcem, zůstalo to na tátovi.“
„Byl prezidentem?“
Přikývl jsem. „Celou dobu, až na posledních pět let, kdy jsem tu pozici
převzal já. Stone byl tátův viceprezident, stejně jako Emmett můj.“
Táta mi jednou svěřil, že se Stonem neplánovali vybudovat tak velký klub.
Události se daly do pohybu rychleji, než očekávali. Ale autoservis
nevydělával vždycky tolik peněz. Stone v něm také pracoval jako
automechanik, a oba měli rodiny, které bylo potřeba uživit. I jejich bratři v
klubu museli z něčeho žít, takže museli udělat nějaká rozhodnutí, ať už
dobrá, nebo špatná, pro dobro všech chlapů.
Pokud mi bylo známo, táta žádného z těch rozhodnutí nelitoval, dokud
nezavraždili naši matku.
 A pak už bylo příliš pozdě. Utápěl se v hněvu a pomstychtivosti.
„Kdo ti dal přezdívku Dash?“
Dal jsem talíř do myčky. „Máma. Říkala mi Dashi, co si pamatuju, protože
jsem pořád lítal. Kingston jsem byl jenom, když jsem se dostal do nějakýho
pořádnýho průseru. Když jsem byl malej, nic pro mě nebylo dost rychlý. V
sedmi letech jsem si zlomil ruku na kole při závodech kolem bloku. Nick mi
sestavil malou motokáru, když mi bylo deset, a já jsem vyřadil brzdy. Samý
takový pitomosti. Jediný, co mohla máma dělat, bylo, že mě nutila nosit
helmu.“
„Netušila jsem, že spím se závislákem na adrenalinu,“ zachichotala se.
„Chceš ještě pivo?“
„To záleží. Pojedu v nejbližší době domů?“
„Než ti na tohle odpovím, mám ještě jednu otázku.“
„Jak jinak,“ dal jsem do myčky poslední kus nádobí a otočil se směrem k
ní. „Vyklop to!“
„Co je to mezi námi?“
„Sex,“ uchechtl jsem se, „vážně dobrej sex.“
„Nemyslíš, že bychom si měli nastavit nějaký, ehm… hranice?“
„Hranice?“ pozvedl jsem obočí. „Jako anál?“
„Ne. Panebože. Typickej chlap,“ zasmála se a obrátila oči v sloup. „Ne
sexuální hranice, i když určitě nějaký mám. Myslím hranice těch našich
dostaveníček. Předpokládám, že nehledáš nic vážného.“
„Ne.“
„No tak tedy vážně potřebujeme hranice.“
„Co takhle, že se budeme scházet, dokud se nebudeme mít plný zuby? Pak
končíme.“ V závislosti na jejích sexuálních hranicích a jestli náš sex bude
ještě vášnivější – pokud to ještě vůbec bylo možné – v dohledné době jí
plný zuby mít nebudu. „Domluveno?“
„Domluveno.“ Sklouzla ze stoličky a pomalu šla ke mně. „Měl bys vědět,
že při tom mytí nádobí jsi byl hrozně sexy.“
Jakmile přišla ke mně a přejela mi rukama po hrudníku, zaškubalo mi v
penisu. „Možná se tu dneska zdržím a nechám tě udělat mi snídani. Pak
znovu umyju nádobí.“
„Snídaně nedělám.“
Políbil jsem ji na ústa a přejel jazykem po rtu. „Tak něco jinýho.“
 Usmála se mi proti rtům. „V tom případě můžeš zůstat.“
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK
 KAPITOLA 14
BRYCE
„Grr. Kde je?“ přehrabovala jsem se košem na prádlo na zemi u sušičky a
hledala zelenou halenku, kterou jsem si chtěla vzít. Nebyla pod pěti ručníky
ani pod mojí působivou sbírkou nesložených ponožek, které se mi už asi
nikdy nepodaří spárovat.
Přesunula jsem se k druhému koši vedle pračky, hledala jsem, ale
neuspěla. Ta halenka nevisela na žádném z mnoha prázdných ramínek ve
skříni. Zkontrolovala jsem všechny tři koše v prádelně. Poslední místo, kde
by mohla být, byla sušička samotná. Pouze v podprsence a džínách jsem si
klekla před sušičku a začala hrabat.
„Co to děláš?“
„Sakra,“ nadskočila jsem z Dashova hlasu a chytila se za srdce. „Vyděsils
mě.“
„Promiň.“
„No jo,“ pokračovala jsem v přehrabování, byla jsem na něj naštvaná, že
mě v noci nenechal spát. A ne v dobrém slova smyslu. „Chrápeš.“
Hrudník se mu zatřásl tichým smíchem. „Ještě jednou, promiň.“
Zívl si a opřel se o futra, na sobě jen černé boxerky. Oči měl ospalé a vlasy
rozcuchané. Sbíhaly se mi sliny při pohledu na jeho rozkošné nahé tělo.
Bylo opravdu těžké se na něho zlobit, když po ránu vypadal takhle. Ta
bezesná noc za tu ranní podívanou nejspíš stála.
Jeho pekáč buchet společně s véčkem mezi boky si zasluhovaly
každodenní obdiv. Pod spodním lemem boxerek měl vyboulená stehna,
která napínala elastickou látku kolem vypracovaných svalů. Na pažích mu
prosvítaly stejně pevné a silné žíly, jaké se mu vinuly po předloktí. K tomu
to tetování, a už jsem se na něj kvůli chrápání vůbec nezlobila.
Na jedné ruce měl vytetovanou lebku, umělecky ztvárněnou – na jedné
polovině měla cikánské šperky, zatímco druhá vytvářela iluzi kovu. Na
obou předloktích měl vytetované různě silné černé pásky. A na druhé paži
černobílý portrét usmívající se ženy.
O jeho tetováních jsme nemluvili, ale věděla jsem, že na tomto portrétu
byla vyobrazena jeho matka.
 Tohle tetování nebylo sexy, ale obměkčilo moje srdce. Tenhle chlap spal v
mojí posteli. Kdy jsem naposledy skutečně spala – nebo se o spaní alespoň
snažila – s mužem? Byla to celá věčnost, kdy moje matrace nesla tíhu dvou
lidí.
Dash spal, jako když ho do vody hodí. Až na to chrápání. Dneska ráno
jsem stáhla jeho ruku ze svých nahých zad a vyklouzla z postele – a on se
ani nepohnul.
Ve sprše jsem začala trošičku vyšilovat. Což se dalo očekávat, vzhledem k
tomu, že jsem v podstatě spala s nepřítelem, a Dash nebyl zrovna typ pro
dlouhotrvající vztah.
Nechtěla jsem si ho moc připustit k tělu.
Jde. Jenom. O sex.
Připomínala jsem si to stále dokola, protože kdyby mi tahle věta neběhala
v mozku pořád dokola, zapomněla bych, že se mu nedá věřit. Hůř,
vypěstovala bych si k němu city ještě nebezpečnější než ty, které ve mně už
zakořenily.
Nemohla jsem si dovolit hluboké city ani pouta. Jistě, uklidňovalo mě,
když jsem se probudila s jeho dlouhými prsty na svém těle. Dotýkal se mě
celou noc. Kdykoli jsem se pohnula nebo posunula, jeho ruce si mě pokaždé
našly. Jenže já jsem od něho tohle nepotřebovala. Kdybych hledala útěchu,
zašla bych si pro objetí k mámě.
Pátrali jsme spolu po informacích. Po nocích jsme si užívali svou
společnost a svá těla. A za tím jsem nakreslila čáru. Jakmile najdeme vraha
Aminy – nebo se prokáže, že ji zabil Draven a Dash uzná, že jeho otec je
vrah – náš románek skončí.
Nehodlala jsem si zvykat na jeho chrápání. Nepočítala jsem s tím, že se
mnou jeho krásné tělo a opálená pleť zůstanou nadlouho. Nechtěla jsem si
připouštět, jak bylo roztomilé, že málem znovu usnul vestoje ve dveřích
mojí prádelny, když mě sledoval při hledání košile.
Zabořila jsem ruce hlouběji do sušičky a do očí mě praštil záblesk zelené.
„Bingo.“ Vytáhla jsem s úsměvem halenku a přetáhla si ji přes hlavu.
Výstřih na přední straně měla do véčka a střih byl sice volný, ale pěkně
tvarovaný. A rozkošná kapsička na jednom prsu jí dodávala na zajímavosti.
Když jsem vzhlédla, Dash měl oči otevřené a upřené na tu kapsičku.
 „Co budeme dneska dělat?“ zeptal se a promnul si rukou obličej.
Na tváři měl husté strniště, skoro už vousy. Vousy se mi líbily.
„My?“
Přikývl. „Je pátek.“
„Ano. A celý den bude. Co jako?“
„Je pátek. Nemusím do servisu. Pojďme něco podniknout.“
„Něco,“ zopakovala jsem to slovo. Pozval mě právě na rande? Co se stalo
s prohlášením, že spolu spíme během vyšetřování? Pátky spolu tráví páry.
My jsme žádný pár nebyli, ačkoli bych neodmítla den vyhrazený pro sex s
Dashem.
„Jo,“ pokrčil ramenem. „Co dalšího ses chystala podniknout v pátrání o
Amině?“
„Ach. Tak.“ Amina. Neměl na mysli ani sex, ani že by se mnou strávil svůj
volný den. Já hloupá. Bylo načase vrátit se zpátky nohama na zem. „Chtěla
jsem zjistit, proč po střední odjela z města. Kde byla. Proč se vrátila do
Clifton Forge a proč volala tvému tátovi.“
„Oukej.“
Postavila jsem se a prošla kolem něho ven z prádelny. „Chtěla jsem se
vrátit do školy a doprohlédnout si ty ročenky. Víš, přece ty, co jsem si
prohlížela, když jsi na mě do knihovny zavolal policajty.“
„Jak dlouho mi to ještě budeš předhazovat?“ šel za mnou do kuchyně, jeho
bosé nohy dupaly po podlaze.
„Pořád. Pamatuješ? Nemám tě ráda.“
„Ještě že to vím,“ uchechtl se a kývl hlavou k mému hrnku s kávou. „Máš
ještě kafe?“
„Jasně.“ Vyndala jsem šálek a postavila ho do svého překapávače na jeden
hrnek. Zatímco se káva připravovala, otočila jsem se čelem k němu.
Naštěstí nás od sebe dělil ostrůvek, který mi bránil natáhnout se k těm
potetovaným rukám. Byly tak… ehm. Svůdné. Celkově byl nesnesitelně
svůdný. A vážně by se měl obléknout.
„Chceš se mnou jet do školy?“ zeptala jsem se a podala mu plný hrnek
kávy. Snad kdybych s sebou přivedla Dashe, bylo by snadnější čelit
Samanthě v recepci. Pořádně jsem se kvůli tomu zatčení styděla. Společník,
ještě navíc tak rozptylující jako Dash, by ode mne mohl pomoci odvést
pozornost.
 „Ehm… možná.“ Vráska mezi obočím se mu při usrkávání kávy
prohloubila. „Víš, kde žila? V Bozemanu, viď? To se psalo v tom článku.“
„Jo.“ Tuhle informaci jsem získala od velitele Wagnera, když mi dával
předběžnou zprávu o Amině společně s jejím jménem.
„Přeskočíme školu. Trochu se projedeme.“
Výlet do Bozemanu jsem beztak zvažovala. Jen cesta trvala dvě hodiny a v
závislosti na tom, co zjistíme, to mohlo zabrat celý den. Své příspěvky do
nedělních novin jsem již odevzdala a se středečními jsem byla napřed.
Pokud jsem v příštím týdnu chtěla napsat něco o Amině, potřebovala jsem
nové informace co nejdřív.
„Dobře,“ přikývla jsem. „Ale přesto bych se chtěla stavit ve škole.“
„Proč? Stejně už tam nejspíš nic nenajdeme.“
Pravděpodobně bychom tam našli jen další staré fotografie, které by sice
mohly nastínit, jaká byla Amina, když byla mladá, ale mnohem důležitější
bylo dozvědět se víc o ženě, v niž dospěla. „Jo, to máš asi pravdu.
Přeskočíme školu a uděláme si výlet. Musím jenom napsat tátovi, že dneska
nepřijdu. Pak vyrazíme.“
„Výborně,“ usmál se. „Můžu do sprchy?“
„Posluž si. Ručníky jsou v té vysoké skříňce.“
„Nechceš se přidat?“ mrkl na mě.
Ignorovala jsem nával tepla v klíně. „Nemáme čas.“
„Baby,“ odložil hrnek na ostrůvek a zamířil ke mně, šel pomalu a
odhodlaně, a mně se s každým jeho krokem zvyšoval tep. Chytila jsem se za
okraj ostrůvku a modlila se, aby se mu moje tělo nezhroutilo k nohám.
Promluvil hlasem stejně nekompromisním jako jeho prsty, kterými mi zajel
do vlasů. „Máme všechen čas světa.“
„Měli bychom jet,“ v mém tvrzení chybělo přesvědčení.
„Zítra se nesprchuj beze mě!“
Najednou jsem si přála, aby bylo zítra.
Rozpustile mě zatahal za ucho, vytáhl ruku z mých vlasů a odešel z
kuchyně. Tentokrát šel jistě a svižně. Kroky muže připraveného k práci.
Zavřela jsem oči a nechala svůj tep ustálit na běžnou hodnotu. Zatímco v
koupelně tekla voda, připravila jsem nám cestovní hrnky s kávou.
Dash byl jenom kousek ode mě, nahý a mokrý. Dala jsem se do vyklízení
myčky, abych se neocitla nikde poblíž koupelny. Potom jsem si připravila
kabelku na cestu a vyndala zápisníky, které jsem pro tuto reportáž
nepotřebovala. Posadila jsem se k ostrůvku a popíjela kávu, dokud Dash
nepřišel, ve včerejším oblečení a se svým typickým nafoukaným
úšklebkem.
„Tady máš,“ podala jsem mu cestovní hrnek.
„Na motorce nejsou držáky na pití.“
Zamrkala jsem. „Co?“
„Držáky na pití,“ šel ke dveřím, aby si obul boty. „Motorka je nemá.“
„V tom případě je dobře, že řídím. Moje auto držáky na pití má.“
Dash se napřímil. „Bereme motorku.“
„Ne, já budu…“
„Baby, motorka je zábava. Věř mi.“
„Říkals mi, abych ti nevěřila.“
Usmál se. „Tak udělej výjimku. Projíždět na motorce Montanou v létě je
nepřekonatelný zážitek.“
„Fajn,“ strčila jsem mu jeho hrnek do břicha a obrátila do sebe ten svůj a
celý ho naráz vypila, protože jsem nechtěla riskovat, že na motorce usnu.
„To bylo jednodušší, než jsem si myslel.“ Dlouze se napil ze svého hrnku.
„Sklapni!“ Toužila jsem snad tajně po vyjížďce na jeho harleyi? Ano. Ale
radši bych umřela, než abych se k tomu přiznala.
Položila jsem hrnek na ostrůvek a začala z kabelky a peněženky vyndávat
nezbytnosti. Hotovost. Kreditní karta. Řidičský průkaz. Lesk na rty.
Gumička do vlasů. Žvýkačky. Telefon. Džíny, které jsem měla na sobě, byly
příliš úzké a do kapes by se mi to všechno nevešlo, takže gumička do vlasů
musela na zápěstí. Žvýkačky, peníze a karty do kapes džín. Ale kam s těmi
zbylými věcmi?
Podívala jsem se na Dashe a usmála se. Přešla jsem až k němu, pěkně
blízko. Prsty jsem zahákla za jeho kapsy od džín a roztáhla je, až se mu
zatajil dech. Nastrkala jsem mu svoje věci do kapsy, poplácala ho
po stehnech a poodstoupila. „Jsem hotová.“
„Opatrně!“ přiložil si ruku na zip a bezostyšně si upravil nářadí. „Abych tě
pro ně nenechal sáhnout, až to budeš chtít zpátky.“
Tělo se mi napjalo. „Abych na tom netrvala.“
Ranní vzduch venku byl čerstvý a svěží. Šli jsme k jeho motorce a on se
na orosené sedadlo posadil jako první. „Naskoč!“
 „A helmy?“ při pomalé jízdě městem mi to nevadilo. Ale na dálnici?
Trvala jsem na helmě.
Otevřel pusu, aby začal něco namítat, ale zarazil se, když uviděl můj výraz
ve tváři. Řekla bych, částečně vystrašený, částečně vzrušený.
„Prosím?“
Povzdychl si. „Zastavíme se v servisu a vyzvedneme je.“
„Díky,“ usadila jsem se za něj a omotala mu ruce kolem pasu. Potom
nastartoval a vyrazil od obrubníku dolů ulicí.
Ulevilo se mi, že autoservis měl ještě zavřeno. Nebyla jsem připravená
ukazovat se na Dashově motorce a čelit tázavým pohledům, proč jsem
omotaná kolem jejich šéfa. Když jsem viděla, jakým způsobem Dash
sprintoval dovnitř pro helmy a zase ven, pochopila jsem, že ani on ještě náš
vztah nechtěl se svými zaměstnanci řešit.
Trval na tom, abych si vzala jeho koženou bundu, a potom mi nasadil
matnou černou helmu na hlavu – svoji si vzít odmítl – a vyrazili jsme na
cestu pryč z města. Ostrý ranní vzduch mě probudil víc, než by dokázala
káva. A navíc bylo vzrušující sedět za Dashem, zatímco řezal zatáčky.
Cítila jsem, jak se mu napínají svaly, když nás klopil z jedné strany na
druhou. Cítila jsem jeho sílu společně se sílou motoru mezi nohama. Párkrát
řídil jenom jednou rukou a druhou mě chytil za stehno a těmi dlouhými
prsty ho stiskl, aby se ujistil, že jsem v pořádku. Pevněji jsem ho sevřela
kolem hrudníku na znamení tichého ano.
Jakmile jsme dorazili do Bozemanu, mého rodného města, pookřála jsem
při pohledu na povědomá místa. V těchto ulicích jsem se učila řídit. Minuli
jsme moji střední školu a restauraci, kde jsme každý rok slavili tátovy
narozeniny. A také jsme projížděli kolem obchodů a budov, které ještě
tehdy nestály.
Vždycky jsem si představovala, že se do Bozemanu jednou vrátím a
založím rodinu. Doufala jsem, že sem jednoho dne přijedu a vydám se s
manželem hledat dům. Chtěla jsem, aby moje děti chodily do stejné školy
jako já.
Měla jsem z toho rozporuplné pocity. Vzpomínky mi v hlavě vířily
společně se sny, které jsem nedokázala proměnit v realitu. Zasáhla mě
bolestná lítost, snažila jsem se ji odehnat, protože jsem teď nechtěla myslet
na to, že nemám ani manžela, ani děti.
 Ke štěstí jsem je nepotřebovala.
Ale přesto jsem si je přála.
Když jsme dojeli na křižovatku, ukázala jsem Dashovi, aby zabočil
doleva. Pak jsem nás navigovala skrz město až k domu, kde měla Amina
bydlet. Už dřív jsem si adresu zjistila z veřejných záznamů a napsala do
žlutého zápisníku. Věděla jsem, že sem pojedu.
Dash v obytné čtvrti zpomalil a já jsem se dívala po číslech domů.
„Tamhle,“ ukázala jsem na světle oranžový dvoupatrový domek.
Když jsme zaparkovali, slezla jsem z motorky jako první a sundala si
helmu. Dash se postavil a jednoduše si prsty pročísl vlasy rozcuchané od
větru. Dva tahy a vypadal dokonale. Já si stáhla gumičku ze zápěstí a
zamotala si vlasy do uzlu.
„Tady bydlela?“ ukázal na dům.
„Moc pěkný.“ Její domek stál u parčíku ohraničeného pěti téměř
totožnými domy. V parku se nacházely dva piknikové stoly a hřiště pro děti.
Blok domů kolem parku byl ve tvaru podkovy. Před Amininým domem
stála cedule NA PRODEJ, zjevně čerstvě zatlučená do trávy. „Nečekala
jsem, že už bude na prodej.“
„A teď co?“ zeptal se Dash.
„Teď,“ zvedla jsem ruku, „mi dáš telefon a půjdeme si prohlédnout dům.“
Jeden telefonát realitní makléřce, a ta okamžitě vyrazila na cestu, aby nám
dům ukázala.
„Neztráceli čas, hned ho začali nabízet,“ pronesl Dash, když jsme se
usadili k piknikovému stolu a čekali na makléřku.
„Nevrátí se, to je jasné. Její dcera nebo kdokoli, kdo to prodává, určitě
chce tu nemovitost nabízet v létě, aby se do zimy prodala.“
„Jo. Je to tu moc hezký.“
„To jo. Nic z toho tu nestálo, když jsem byla malá. Tohle všechno dřív
byla pole.“
Kdybych měla rodinu, tahle čtvrť by se jistě dostala do užšího výběru.
Přesně na takovém místě bych si přála, aby mé děti vyrůstaly, kde bychom
znali své sousedy a děti by si spolu mohly v sobotu odpoledne hrát.
Můj dům v Clifton Forge byl stejně jako všechny ostatní v ulici
jednopatrový. Zahrada byla maličká. O sníh na chodnících se starala
asociace vlastníků. Když jsem se přistěhovala, zjistila jsem, že jsem v okolí
nejmladší. Kolem mě bydleli jenom ovdovělí důchodci a postarší páry.
Coby nová stará panna jsem zapadla výborně.
Ozvalo se bouchnutí dveří. Makléřka se usmála, zamávala od cedule a
vydala se naším směrem. „Dobrý den.“
„Dobrý den,“ usmála jsem se. S Dashem jsme se oba postavili a já chytila
jeho ruku. Bylo cítit, jak ztuhl.
Aspoň vím, jak je na tom s držením za ruce. Nebyl čas, abych se tím
nechala rozčilit, protože makléřka se k nám rychle blížila. Celou dobu před
sebou držela nataženou ruku připravenou k pozdravu.
Po seznámení nás zavedla do domu. „Přišli jste právě včas. Začali jsme ten
dům inzerovat včera odpoledne. Tahle čtvrť je nyní velice žádaná. Bude
rychle pryč.“
„Je rozkošný,“ usmála jsem se na Dashe a předstírala, že jsme šťastný pár.
Poté, co makléřka přistoupila ke dveřím, stiskla jsem mu prsty. „Není tohle
překrásná veranda, zlato?“
„Ehm…“
Tenhle chlap. Chytla jsem ho za ruku a jeho mozek zkratoval. Obrátila
jsem oči v sloup a pusou naznačila: „Předstírej!“
„Jasně,“ jeho napjatá ruka se uvolnila, „je dokonalá, baby.“
Makléřka odemkla a otevřela nám dveře, abychom mohli vstoupit jako
první. Rozsvítila a my se rozhlédli kolem sebe.
„Má tři ložnice a dvě a půl koupelny. Je to otevřený koncept, jak vidíte.
Byl postaven před šesti lety a měl pouze jednu majitelku. Výborně se o něj
starala a prodejce by ho chtěl prodat vybavený.“
„To by se nám hodilo, viď, zlatíčko?“ obrátila jsem se na Dashe.
Objal mě kolem ramen. „To určitě. Chtěli jsme nábytek kupovat. Ten gauč
vypadá o moc líp než ten náš.“
Nuceně jsem se zasmála a vystoupila z jeho objetí, abych se porozhlédla.
Pátrala jsem po fotkách, po jakékoli indicii o životě Aminy. Nebylo to
snadné s makléřkou v zádech, ale naštěstí jí zazvonil mobil.
„Nevadilo by vám, kdybych si to vzala na verandě?“ zeptala se a už mířila
tím směrem. „Klidně se porozhlédněte, jak je libo. Pak za vámi přijdu.“
Dash za ní zavřel dveře a oba jsme ji sledovali, jak jde s telefonem u ucha
směrem k parku.
 Pospíchala jsem ke konferenčnímu stolku a otevřela zásuvku. Nic. Potom
jsem rychle otevřela další. Ale našla jsem jen ovladač na televizi. Další
zastávka byla kuchyně, prohlédla jsem všechny šuplíky.
Dash mě následoval a ohlížel se přes rameno ke vstupním dveřím. „Co
hledáš?“ zašeptal.
„Cokoli, co by nám mohlo říct něco o Amině.“
„Oukej,“ přešel k zásuvce, ale zastavila jsem ho pohledem.
„Ne. Ty hlídej u dveří,“ odehnala jsem ho. „Když se vrátí, zabav ji.“
Zamračil se. „Jak?“
„Nevím. Usměj se na ni. Vypadá to, že ti pak většina žen padá k nohám.“
„Až na tebe,“ zamumlal.
Soustředila jsem se na pátrání a nenamáhala se ho opravit. Nemusel vědět,
že jeho úsměv na mě měl stejně fatální vliv.
V kuchyni nebylo nic jiného než běžné kuchyňské náčiní. Nenašla jsem
ani šuplík se starými dopisy. Je možné, že by to tu její dcera už všechno
vyklidila? Nebo byla Amina uklízecí maniak?
Vyběhla jsem schody a podívala se doprava a doleva, abych se rozhodla,
na co se zaměřit nejdřív. Potom jsem pospíchala rovnou do ložnice. Dole
nebyly žádné fotografie. Žádné rámečky na komodách nebo na římse nad
krbem. A zde to bylo úplně stejné.
Uvnitř těchto zdí se nenacházel ani náznak života. I když mě to
nepřekvapilo, tak jsem doufala, že alespoň tu a tam objevíme nějakou fotku.
Zkontrolovala jsem zásuvky v ložnici a pro jistotu i v koupelně, ale, jak
jsem očekávala, všechny byly prázdné. Právě jsem dokončovala hostinský
pokoj, když jsem zaslechla Dashův hlas nesoucí se po schodech.
„Ne. Žádný děti. Díkybohu.“
Vážně? Byla ta poslední pasáž nutná? Ještě že jsem ho měla jenom na sex.
I předstírání, že jsme pár, bylo vyčerpávající. Nejprve to držení za ruce. Teď
averze k dětem. Ano, naštěstí pro mě šlo mezi námi jen o sex.
Nasadila jsem úsměv a odhrnula si uvolněný pramen z obličeje, zatímco
jsem se k nim vracela chodbou. Postavila jsem se vedle Dashe a objala ho
kolem pasu. „Ten dům je nádherný. Umím si nás představit tady žít.
A vychovávat děti. Velkou kopu dětí.“
Viditelně se zašklebil.
 „Jestliže potřebujete nějaký čas, abyste mohli v klidu probrat nabídku,
ráda se s vámi pak sejdu ve své kanceláři,“ makléřce v očích blikaly
dolarové znaky. „Nemáte žádného zástupce, že?“
„Ne, nemáme,“ odpověděla jsem. „Ale řekla bych, že budeme potřebovat
trochu víc času. Třeba přes oběd. Můžeme vám zavolat později?“
„Samozřejmě.“ Vytáhla vizitku rychleji než podvodník v pokeru vytahuje
eso z rukávu.
Následovali jsme ji z domu a postávali na chodníku. Ona přešla ke svému
autu a byla zpět na telefonu dřív, než dosedla na sedadlo řidiče. Jakmile
odjela, odstoupila jsem od Dashe o bezpečnostní krok dál.
„Tohle se nepovedlo,“ zamračila jsem se. „Nečekala jsem, že ten dům
budou tak brzo prodávat. A že odstraní všechny osobní věci. Aminina
rodina to tu musela rychle vyklidit. Neviděla jsem ani jednu fotku, prostě
nic.“
„Já taky ne.“
„Sakra,“ zamumlala jsem a přecházela po chodníku, právě když zpoza
rohu vyjela žena s kočárkem. Nevšímala jsem si jí, dokud nedošla k
sousednímu domu.
„Promiňte, paní?“ zamávala jsem a zamířila k ní. „Neznala jste náhodou
vaši sousedku?“
„Aminu? Jistěže ano,“ povadla jí ramena. „Byla jsem smutná, když jsem
slyšela, co se jí stalo.“
„Já také,“ natáhla jsem ruku. „Jmenuji se Bryce. Jsem novinářka a píšu o
ní článek. Na její počest.“ Nebyla to úplná lež.
„Ach,“ potřásla mi rukou, „to je hezké.“
„Přijeli jsme se podívat, kde žila, a trochu nahlédnout do jejího života. Zdá
se, že k ní tohle místo perfektně sedí. Je okouzlující a krásné.“
„Ona byla obojí,“ odpověděla mladá paní. „Byli jsme moc rádi, že jsme
měli takovou sousedku.“
„Bývala tu jenom ona? Bydlela sama, že ano?“
Přikývla. „Občas ji navštěvovala dcera. Přijela minulý týden, aby vyklidila
matčiny věci. Chudinka. Vypadala zničeně, že to všechno musela dělat
sama.“
„Ach, to je hrozné. Jinou rodinu neměla?“
 „Ne,“ zavrtěla hlavou. „Amina nemívala moc návštěv. Jen její dcera přijela
párkrát do roka a pak její přítel, který příležitostně přijel na víkend. Ale
obvykle byla sama. Uvařila mi jídlo na dva týdny, když se mi narodilo
miminko.“
„To je milé,“ řekla jsem, ačkoli hlava se mi zasekla na jednom slově.
„Netušila jsem, že Amina měla přítele.“
„Ach, ano. I když přítel možná není to správné označení. Nevím, jak vážné
to mezi nimi bylo. Zkrátka tu občas býval.“
„Jeho jméno náhodou neznáte?“
„Bohužel. Amina o něm moc nemluvila. A když přijel, zdržovali se tak
nějak v ústraní, jestli víte, co tím myslím. Jezdíval v pátek pozdě večer.
Odjížděl v neděli před kostelem.“
„Chápu.“ Znělo to, jako by Amina měla spíš nabíječe než přítele. Byl to
Draven? Spali spolu už delší dobu? „Tak vám děkuju. A mrzí mě vaše
ztráta.“
„Děkuju. Hodně štěstí s vaším článkem. Amina byla nejlepší.“
Zamávala jsem, odstoupila z cesty, ale pak jsem se zarazila. „Můžu se vás
zeptat ještě na jednu věc?“
„Jistě.“
„Víte, jak vypadal? Ten přítel?“
„Byl zhruba stejně starý jako ona. Starší. Asi tak stejně vysoký jako on.“
Ukázala prstem na Dashe, který stále postával před domem Aminy.
„Zahlédla jsem ho jenom dvakrát nebo třikrát, pokaždé, když odjížděl. Jak
jsem řekla, Amina o něm nemluvila a já jsem nevyzvídala. Mám dojem, že
ho znala z dřívějška, že měli společné vzpomínky.“
„Proč si to myslíte?“
Pokrčila rameny. „Nevím. Nikdy o něm nemluvila. Vůbec nikdy. Když
jsem se jí jednou zeptala, jestli si užila hezký víkend v příjemné společnosti,
ona se jenom usmála a neodpověděla. Skoro jako by něco skrývali. Napadlo
mě, jestli nebyl ženatý.“
„Možná.“
Přimhouřila oči, jakmile jí došlo, co právě řekla. „Ach, bože. Ne. Tak jsem
to nemyslela. Prosím, nedávejte to do svého článku. Amina byla hodná,
laskavá a obětavá. Nechci, abyste si myslela, že rozbíjela něčí rodinu nebo
někomu dělala milenku. Jenom jsem přemýšlela nahlas. Určitě ženatý
nebyl. Ona nebyla taková.“
„Nebojte se,“ usmála jsem se, „nenapíšu nic, co by nebyla pravda. A
spekulace nejsou pravda.“
Tvář jí pobledla. „Vážně. Určitě nebyl ženatý. A ona byla báječná.
Opravdu.“
„Jistě máte pravdu. Ještě jednou děkuji.“
Šla ke svým dveřím a rychle i s kočárkem zapadla dovnitř. Nejspíš se
obávala, že by zase nedokázala udržet jazyk za zuby.
Už jsme se tam s Dashem déle nezdržovali. Šli jsme mlčky k motorce,
promluvila jsem, až když jsem měla nasazenou helmu.
„Tak tohle bylo zajímavý,“ řekla jsem potichu. „Amina mívala o
víkendech pravidelného návštěvníka.“
„Slyšel jsem.“
„Nevíš, kde byl tvůj táta většinu víkendů?“
Zaškubalo mu v čelisti. „On ji nezabil.“
„To netvrdím,“ zamračila jsem se. „Ale myslím, že bychom měli zjistit,
jak dlouho tvůj táta spal s Aminou Dayleeovou. A jestli to nebyl on,
znamená to, že měla přítele. Zajímalo by mě, jak asi reagoval, když se
dozvěděl, že jela do Clifton Forge a měla pletky s tvým tátou.“
„Zní to, jako že budeme muset vystopovat přítele.“
„Přesně tak.“
Dash nakopl motorku. „Ještě že se ukázala ta sousedka. Jinak by to byl
promarněnej čas.“
„Měli jsme štěstí,“ usadila jsem se za něj, „a taky jsme měli štěstí, že už
ten dům začali nabízet, takže jsme se mohli podívat dovnitř.“
„Co bys dělala, kdyby nebyl v nabídce?“ zeptal se mě přes rameno.
Pokrčila jsem rameny. „Vypáčila zámek nebo se tam vloupala oknem.“
Pod jeho očima se vytvořily vrásky, když pomalu roztahoval ústa do
úsměvu. Pak vybuchl smíchy, až mu ramena nadskakovala, a ten zvuk se
rozléhal po okolí. „Do prdele, ty seš skvělá. Škoda že mě nemáš ráda.“
„Přesně tak. Nemám tě ráda.“ Ne tak docela.
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK

KAPITOLA 15
DASH
Zastavili jsme s Bryce v taco bistru, abychom se naobědvali, než jsme se
vydali domů do Clifton Forge. Zpáteční cesta nebyla ani zdaleka tak
vzrušující a důvěrná jako cesta do Bozemanu. Už se mě nedržela tak
urputně. Její stehna se tolik netiskla k mým nohám.
Možná už si zvykla na motorku a naučila se přenášet váhu. Ale ten dotek,
lehoučký jako peříčko, mi spíš připadal, jako by se ode mě odtahovala.
Nečekal jsem tu hru na zamilovaný pár. Dávalo smysl, proč to Bryce
dělala, ale protože jsem idiot, trvalo mi hrozně dlouho, než jsem to
pochopil.
Já jsem prostě… nebyl tenhle typ. Nechtěl jsem manželku ani děti.
Rodinný typ byla Nickova parketa. Moje neteř i synovec byli úžasní. Měl
jsem rád svoji švagrovou, která mi dávala co proto a mého bratra milovala
stejně bezmezně, jako moje matka milovala mého otce.
Ale ve svém životě jsem si to neuměl představit, a i kdybych si to dokázal
představit, nechtěl bych to.
Ne, pěkně děkuju.
Viděl jsem z první ruky, jak tátovi zničilo život, když máma zemřela. Viděl
jsem Nickův strach, když se dozvěděl, že Emmeline málem unesli.
V boxovacím ringu a při rvačkách jsem utržil nespočet monoklů kolem
očí, zlomené předloktí i klíční kost, dvakrát přeražený nos a několik otřesů
mozku. Fyzickou bolest jsem dokázal snést. Zlomené srdce?
Ne. Neměl jsem vůbec v úmyslu se do té pozice vůbec dostat.
Kvůli tomu, že na mě byla Bryce naštvaná, jsem nehodlal měnit svůj
názor. Nechtěl jsem, aby soudila, jak já žiju svůj život – ať už minulý,
přítomný, nebo budoucí. Nebyla ani moje žena, ani moje přítelkyně, neměla
právo se na mě zlobit, že jsem se nerad držel za ruku a že jsem se děsil při
představě vlastních dětí.
Když jsme dorazili do Clifton Forge, byla s naštváním řada na mně. Bryce
a já jsme si užívali příležitostný sex. Dočasně. Asi bych u ní neměl zůstávat
přes noc.
Jakmile jsme dojeli k jejímu domu, v mžiku seskočila z motorky a sundala
si helmu. „Musíme si promluvit s tvým otcem a zjistit, jestli to byl on, kdo
jezdil za Aminou.“
„Jo.“
„Chci být u toho.“
 „Fajn,“ přimhouřil jsem oči a prohlížel si její obličej. Nevypadala
naštvaně. Nevypadala dotčeně. Vypadala jenom unaveně.
Možná jsem v její bezprostřední reakci před Amininým domem hledal
něco víc. Třeba měla jenom plnou hlavu toho, co jsme se dozvěděli od
sousedky. Vytočil jsem se zbytečně?
Rozhodně jsem v to doufal. Bylo by mnohem snazší, kdybych se nemusel
bát, že se mě Bryce bude snažit tlačit do nějakého závazku.
„Sejdeme se v servisu v deset ráno,“ řekl jsem jí a vrátil jí její věci ze svojí
kapsy.
„Budu tam,“ bez dalšího slova se otočila a šla ke dveřím.
Počkal jsem, dokud nezašla dovnitř, a pak jsem hned odjel. Stejně jsem u
ní nechtěl spát další noc. Měla nepohodlnou postel a příliš tvrdý polštář. A
vstávala moc brzo, ani jsem se o svém volném dni nemohl pořádně vyspat.
Cesta domů mi trvala deset minut. Můj dům stál na okraji města a byl
obklopený otevřenými pozemky, které jsem vlastnil. To mi zaručovalo, že
budu mít vždy dostatek prostoru. Doma jsem zamířil rovnou do sprchy,
potřeboval jsem ze sebe smýt Bryceino kokosové mýdlo. Abych si ji
nemusel připomínat celý večer.
Voda mi kapala z vlasů, když jsem se utíral. Do ložnice jsem šel nahý, a
ačkoli bylo ještě odpoledne, svalil jsem se do své velké postele. Rozvalil
jsem se, sáhl pro polštář a zmačkal ho do koule pod hlavu.
Mnohem lepší.
Ale spal jsem neklidně, stále jsem se převaloval a házel sebou. A celou
noc jsem rukou hledal cosi, co jsem ve svojí posteli najít nemohl.
„Brýtro,“ vešel Emmett následujícího dne ráno do dílny otevřenými
garážovými vraty.
„Ahoj,“ pozdravil jsem ho z lehu vedle mustangu. Dneska ráno jsem na
něj nasadil nárazník a teď jsem kontroloval, jestli všechno přesně sedí.
Když jsem se zvedl z podlahy, přišel ke mně a podal mi hrnek kávy, který
měl navíc.
Přiložil jsem si bílé víčko ke rtům a překvapilo mě, když jsem ucítil
šlehačku a čokoládu. „Co to je?“
„Dvojitý moka něco. Nevim. Včera v noci jsem se dal do kupy s tou
blondýnou z kavárny, a když jsem se tam dneska ráno zastavil, dostal jsem
tyhle dvě zdarma.“
 Uchechtl jsem se. „Dobrý.“
„Co se děje?“
„Řeknu ti to, až dorazí ostatní.“
Dneska ráno jsem Emmettovi a Leovi volal a vzbudil je v šest ráno. Oba
byli naštvaní, že jsem je vzbudil v sobotu, když měli volno. Mohli být rádi,
že jsem nevolal už ve čtyři – to jsem volal tátovi.
Taky byl brzo vzhůru.
Poprosil jsem je, aby přijeli na desátou do servisu.
Hodiny na zdi ukazovaly devět čtyřicet. A na parkoviště vjíždělo bílé audi.
Emmett se podíval na auto a pak na mě. „Věděl jsi, že přijede?“
„Pozval jsem ji. Je teď součástí toho všeho.“ „Čeho všeho?“
svraštil čelo.
„Objasnění pravdy. Je lepší mít ji na naší straně než proti.“
Prohlížel si můj obličej. „Ty s ní něco máš?“
„Tak nějak,“ nebyl důvod to popírat. Když byla poblíž, nespustil jsem z ní
oči. Emmett by si toho všiml hned, jak by vstoupila do servisu.
„Je to rozumný?“
Dlouze jsem si povzdychl. „Ne, ale teď už je pozdě.“
„Dostala se ti pod kůži.“
A nořila se hlouběji každý den, až na kost.
Vyšel jsem ven a prohlížel si ji při vystupování z auta. Vypadala ohromně,
jako vždy. Vlasy měla hebké a hladké, volně rozpuštěné na zádech.
Okamžitě jsem litoval, že jsem u ní nezůstal přes noc.
Na sobě měla sluneční brýle, které jí zakrývaly oči. Ale ze způsobu, jakým
držela ramena a bradu vzhůru, jsem poznal, že je připravena k boji.
A toho se jí nejspíš dostane.
Vydala se mým směrem, na sobě měla volné džíny ke kotníkům.
Ponechávaly její křivky představivosti, ale já jsem věděl, jak vypadala pod
nimi. Černé tričko měla upnuté přes prsa i břicho a díky sandálům na
podpatku bylo nemožné od ní odtrhnout oči. I když ona by na sobě klidně
mohla mít pytel od brambor a stejně by měla veškerou moji pozornost.
Byla stylová a nádherná, ať na sobě měla cokoli. Vycházelo to z toho, jak
se nosila, s jakou neústupností a odvahou. Nebylo mnoho lidí, a už vůbec ne
žen, kteří by se mi postavili. Ale tahle žena byla bojovnice. Nenechala by se
odstrčit a neposuzovala nic a nikoho podle vzhledu.
 Proto tu dneska musela být.
Mohla by vidět něco, co mně by třeba uniklo.
Od železných stěn servisu se odrážel povědomý zvuk motoru, když Leo
přijížděl na parkoviště. Jel přímo vedle Bryce a zpomalil, aby přizpůsobil
jízdu jejím krokům. Potom, co zastavil a sundal si brýle, věnoval jí úsměv,
který obvykle nasazoval v Betsy a díky kterému se ocital na záchodcích s
jakoukoli holkou, která se na ten úsměv chytla.
Sevřel jsem ruce v pěst. Musím Lea informovat, že se Bryce ani nedotkne.
Nikdy. Dokonce ani až to spolu ukončíme, neobjeví se nikde poblíž jeho
postele. Ani Emmett, když na to přijde.
„Servis je zavřenej, krásko,“ pronesl a stále seděl na motorce. „Ale
podívám se na vaše auto v pondělí. Poskytnu vám mimořádnou péči. Klidně
tu i zůstanu dýl, jenom pro vás.“
„Páni,“ Bryce se zastavila vedle Lea a přiložila si ruku na srdce. „Vážně?“
„Tohle bude dobrý,“ zamumlal Emmett. Nevšiml jsem si, že stál vedle mě.
„Vážně,“ mrkl Leo a pročísl si rukou vlasy. „Třeba bych vás pak mohl
svézt, až bude vaše auto hotový. Ukázat vám pořádnou zábavu.“
„Mám ráda pořádnou zábavu,“ Bryce mluvila tím samým hlasem, jaký
používala při hovoru se mnou, když sem poprvé přišla, čistý cukr a sex.
Lákala Lea do své pasti, stejným způsobem jako mě. Bože, byl jsem ale
pěknej idiot. Chytil jsem se na návnadu. Ale když jsem ji teď sledoval, jak
to samé dělá Leovi, chápal jsem, proč jsem jí na to skočil.
„Zatraceně, ta je dobrá.“
Bryce se držela sebevědomě a vzpřímeně. Nevystavovala svou krásu na
odiv, jako to dělávaly jiné ženy, když vás chtěly zaujmout.
Nevystrkovala na Lea své poprsí ani se na něj stydlivě neusmívala. V jejím
úsměvu nebyla ani špetka stydlivosti, a proto byl tak zničující.
Stála tam jako bohyně, kterou byla, a nechávala Lea, aby si ji prohlédl od
hlavy až k patě, a věděla, že se mu líbilo, co vidí. A věděla, že nad ním má
naprostou převahu.
Můj penis se probudil k životu. Zpackal jsem to, že jsem u ní včera
nezůstal. Náš románek byl krátkodobý a chtěl jsem si ho naplno užít, dokud
trval. Dneska večer tu samou chybu neudělám.
„Co vy na to?“ Leo si olízl rty.
 Bryce k němu přistoupila o krok blíž. „Sežrala bych tě zaživa, hezounku.
Šetři si tu mimořádnou péči pro holku, která bude v posteli poslouchat tvoje
rozkazy.“
Leovi spadla brada.
Bryce se otočila na podpatku a vydala se směrem ke mně. „Pánové, to vy
všichni tady říkáte všem holkám to samý, abyste je dostali do postele? Že je
vezmete na projížďku? A to jako vážně
funguje?“ Zašklebil jsem se. „Pokaždý.“
„Pokaždý ne,“ ušklíbla se.
„Pravda,“ choval jsem se stejně jako Leo, když Bryce poprvé přišla do
servisu. A ona mě odpálkovala. „Tohle říkáme jenom v létě. V zimě se
jezdit nedá, takže si musíme vymyslet něco jinýho.“
„Vzhledem k vaší reputaci to musí být něco lepšího.“
Pokrčil jsem rameny. „Ne vždycky. Občas stačí říct jenom ahoj.“
„Pojďme změnit téma,“ neunikl mi náznak podráždění v jejím hlase – a
žárlivosti? Ať pociťovala cokoli, odehnala to pryč a natáhla ruku k
Emmettovi. „Jsem Bryce Ryanová.“
„Emmett Stone,“ díval se jí upřeně do očí, jako by hodnotil
potencionálního nepřítele.
„Kdo je to?“ Leo mezitím přišel a postavil se vedle Emmetta.
„Bryce Ryanová,“ promluvila ve stejnou chvíli, jako jsem já řekl: „Ta
nová reportérka z města.“
„Jo táák. Ta osina v naší prdeli.“
„Nebo ta, kdo vám vlastně může pomoct očistit jméno vašeho šéfa,“
vrátila mu to.
„Klid. Je na naší straně, Leo,“ vyslal jsem směrem k němu varovný
pohled. „Pracujeme spolu.“
Zamračil se ještě víc, když vtom burácivý zvuk motoru oznámil další
příjezd.
Táta zaparkoval vedle Lea, neváhal a s nataženou rukou zamířil přímo k
Bryce. „Bryce. Jsem Draven. Když jsme tu oba byli posledně, neměli jsme
příležitost se seznámit.“
„Ano,“ potřásla mu rukou, „byl jste ten den dosti zaneprázdněný.“
Musela mu připomínat jeho zatčení? Chápal jsem, že to je její způsob, jak
získat kontrolu nad situací a vyslat zprávu, že ani táta ji nezastraší. Ale
riskovala, že ho naštve. Už takhle kolem celé téhle záležitosti držel dost
urputně jazyk za zuby.
Bože. Nakonec skončím jako prostředník mezi kluky a Bryce.
„Promluvíme si uvnitř,“ mávl jsem na všechny, aby šli dovnitř.
V dílně jsme všichni zaujali svá místa. Leo a Emmett si oba vyskočili na
ponk. Já jsem se opřel o zeď. Táta se postavil doprostřed místnosti s
nohama široce rozkročenýma a rukama překříženýma na hrudi.
A Bryce, asi aby mě mučila, se opřela o mustang.
„Kolik toho ví?“ zeptal se táta a díval se upřeně na ni.
„Dost na to, abych vás potopila, jestli mě zradíte,“ odsekla.
„Dost na to, aby znala možná rizika,“ opravil jsem ji. „Máme dohodu. Ta
je mezi mnou a ní. Ale to není předmětem téhle schůzky.“
„Je zvenčí. A nepatří…“
Zvedl jsem ruku a utišil Leovu námitku. „Už se stalo.“
Na dílně se rozhostilo ticho. Bryce se rozhlížela a čekala, že uslyší další
námitku. Ale Leova byla poslední. Aspoň dokud tu byla ona. Emmett mě
přitlačí do kouta později, aby vyjádřil svoje obavy. Táta by nic nenamítal,
věděl, že už je stejně příliš pozdě. Kritika z jeho strany by přišla pouze v
případě, kdybych udělal chybu a museli bychom se vypořádávat s důsledky
Bryceina článku, který by nás všechny potopil.
„Emmette a Leo,“ podíval jsem se na ně, „zachytili jste nějaký řeči po
městě o tom, kdo by to mohl na tátu hodit?“
Oba dva zavrtěli hlavou a Emmett si vzal slovo: „Nikde nic. Ani náznak.
Dokonce jsem se sešel s dvěma našima, co přešli k Warriorům. Mohli lhát,
ale neřekl bych, že to byli oni.“
„Což odpovídá tomu, co řekli nám, když jsme se s tátou sešli s nimi a s
Tuckerem.“
„Je ticho po pěšině, protože si všichni myslí, že to udělal Draven,“ pronesl
Leo.
Podíval jsem se Bryce do očí a mlčky jí sděloval: On ji nezabil.
„Poslouchejte. Včera jsme s Bryce jeli do…“
„Jak dlouho jste spal s Aminou?“ vypálila Bryce na otce otázku.
„Ježíši Kriste,“ zamumlal jsem. Tolik k nepatrnému objasnění naší včerejší
cesty, než to na něj všechno vybalíme.
 „Strávil jsem s ní noc,“ odpověděl táta a napětí v místnosti narůstalo. „Ale
to už víte.“
„Ne tu noc, kdy ji zabili,“ zakroutila hlavou, „předtím. Kolikrát jste u ní
byl na návštěvě?“
Svraštil obočí. „Na návštěvě?“
„Jeli jsme včera do jejího domu v Bozemanu,“ vysvětlil jsem, „podívat se
po okolí. Její sousedka říkala, že za ní na víkendy jezdil chlap přibližně
mojí výšky a tvýho věku. Byls to ty?“
„Ne. Viděl jsem ji asi po dvaceti letech až ten den, kdy přijela sem.“
„Proč přijela?“ zeptala se Bryce. „Řekla vám to?“
„Říkala, že to tu chtěla vidět. Jak se všechno změnilo. Zavolala mi, sem do
servisu, a zeptala se, jestli bych se s ní sešel na sklenku. Řekl jsem, že ji
vyzvednu na pokoji v motelu. Přijel jsem. Začali jsme si povídat. Na
sklenku už nedošlo.“
Podíval jsem se na Bryce. „To znamená, že někde je ten její přítel. Možná
že začal žárlit a zabil ji, když táta odjel.“
„Zločin z vášně dává smysl,“ prohodil Emmett, „když vezmeš v úvahu
počet bodnutí. Ale jak by se dostal k tvýmu noži, Dravene?“
„Sakra, to kdybych věděl. Na lovu jsem nebyl roky. Ani si nevzpomínám,
kde ten nůž byl naposledy. Někde doma, asi.“
„Přítel by tohle nevěděl,“ pročísl jsem si prsty vlasy. „Ani kam by měl jet,
aby ho ukradl. Přítel v záchvatu žárlivosti by si nedal takovou práci, aby to
na tebe narafičil.“
„Pokud,“ Bryce se začala kymácet, přenášela váhu z nohy na nohu a mezi
obočím se jí udělala vráska. „Co když Amina chodila s někým z Clifton
Forge? Možná sem jezdila. Co když lhala o tom, že tu desítky let nebyla.
Kdyby její přítel žil v Clifton Forge, mohl by to na vás přesvědčivě hodit.
Obzvláště pokud vás znal, Dravene.“
„Nelhala mi,“ namítl otec, „Amina neměla důvod mi lhát.“
„Ale, co když byla součástí toho všeho?“ vypočítávala Bryce a
rozhazovala při tom rukama. „Možná s tím přítelem přijeli do města.
Zavolala vám, abyste přijel do motelu, zatímco on jel k vám domů a ukradl
vám nůž. Až na to, že se něco zvrtlo. Třeba chtěli nůž použít na jiný zločin.
A on se vrátil do motelu a rozzuřil se, když zjistil, že jste spolu spali. Zabil
ji. A na vás to hodil.“
 Bylo to možné. Nepravděpodobné, ale možné.
„Amina sem nepřijela, aby mě dostala,“ trval na svém otec, „ona… taková
nebyla.“
„Říkal jsi, že máte určitou minulost, tati. Určitě by tě nechtěla vidět ve
vězení?“
„Určitě ne.“
„Jak si…“
„Kingstone!“ jedno slovo a prostor pro argumenty byl v trapu. „Jsem si
tím jistej. Někdo na mě narafičil vraždu nevinný ženy. Chtěla jenom
navštívit město, ve kterým roky nebyla. A vidět mě, kamaráda ze střední
školy. To je vše.“
Bryce otevřela pusu, ale stačil jeden pohled na mě a zase ji zavřela. O
tomhle se s tátou nedalo diskutovat. Neznala ho dostatečně dobře, aby
slyšela jistotu v jeho hlase.
„Takže, jak si stojíme?“ zeptal se Emmett, zaklonil hlavu a svázal si vlasy
do culíku.
„Jsme tam, kde jsme byli,“ povzdychl si otec. „Ať to udělal kdokoli, má
mě v hrsti. Policajti vědí, že jsem tam byl. Mají moje otisky na vražedné
zbrani. Nemůžeme dělat vůbec nic než čekat a doufat, že někdo vyměkne a
začne mluvit.“
„To se nestane,“ sevřel jsem ruce v pěst. „Nikdo nemluví. Ten, co to
udělal, má trpělivost. Kurevskou trpělivost. Neudělal ani jeden tah navíc.“
„Nejspíš ani neudělá,“ řekl Emmett, „aspoň ne teď. Čeká, co se stane s
Dravenem.“
„Přesně,“ zamumlal Leo, „do té doby nemůžeme nic dělat. A budeme se
pořád muset ohlížet přes rameno.“
„Nebo,“ navrhla Bryce tiše, „použijeme jediný náskok, co máme. Ujistíme
se, že ten přítel s Aminou nezačal chodit jenom proto, aby se dostal k
Dravenovi. Jestli vrah věděl, že mezi Dravenem a Aminou je nějaký
spojení, mohl to s ní hrát od samýho začátku.“
„Souhlas,“ odpověděl jsem, „musíme vystopovat toho týpka.“
„Jak?“ zajímal se Leo.
„Mohli bychom se zeptat její dcery,“ navrhla Bryce.
„Ne!“ otcův hlas zaburácel zdmi.
 „Proč ne?“ odrazil jsem se od zdi. Byl snad tolik rozhodnutý strávit zbytek
života ve vězení? „Mohla by vědět, s kým se její matka stýkala.“
„Ne!“ ukázal na můj obličej. „Ruce pryč od její dcery! Právě přišla o
matku. Nepotřebuje, aby ji obtěžovala nějaká mizerná reportérka a syn
chlapa, kterej je obviněnej z vraždy její mámy. Nechte ji na pokoji! To je
rozkaz.“
Bylo to už dlouho, kdy vydal nějaký rozkaz. Naposledy, když nosil
prezidentskou nášivku Gypsies místo mě.
„Rozumíte?“ zeptal se otec Emmetta a Lea.
„Rozumím,“ odpověděli oba současně.
Táta se podíval na mě, jeho pohled byl tvrdý a neúprosný. „Dashi?“
Kurva. Bryce supěla vzteky, ale já jsem byl zahnaný do kouta. Nešel bych
proti otci. Ne, když zašel tak daleko, aby dal jasně najevo své stanovisko.
„Rozumím.“
„Jsme s tebou, Prezi,“ řekl Emmett a Leo pokýval hlavou.
„Dobře,“ řekl táta, „a pro ni to platí taky. Jestli bude obtěžovat tu dceru,
postarám se, aby už nikdy žádnou reportáž nenapsala. Bez rukou se blbě
píše.“
K čertu. Musel to ještě zhoršovat? Tohle přehnal. Jestli měl v úmyslu
Bryce zastrašit, nepovedlo se mu to. Byla vzteky bez sebe. Cítil jsem ten žár
jejího hněvu přes celou místnost. Nejspíš už vypálila barvu na tom
mustangu.
Ale neřekl jsem ani slovo. Táta už kráčel ven ze dveří.
„Hádám, že schůze skončila,“ řekl Leo a seskočil z ponku, zatímco táta
odjížděl z parkoviště. Cestou ke svojí motorce kývl hlavou směrem
k Bryce. „Kdyby sis to rozmyslela s tou vyjížďkou…“
„Zavolám Dashovi.“
Leo se na nás podíval, pak mu to došlo a zasmál se. „Aha. Hodně štěstí,
bratře.“
Emmett šel za ním a cestou k motorce zamával. „Budu mít uši na
šťopkách.“
„Výborně,“ řekl jsem, „užij si víkend.“
„Užiju,“ zašklebil se, „řekl bych, že si dám další kafe.“
Když se hluk z jejich motorek vytratil a v dílně nastalo ticho, otočil jsem
se k Bryce.
 „Vyhrožoval mi.“
„No jo.“
Zvedla bradu. „Jsi na jeho straně?“
Moje okamžitá odpověď by byla ano. Vždycky jsem tátu podporoval a on
dával jasně najevo svoje postoje. Ale pokud by mělo dojít k tomu, abych
ublížil Bryce, věděl jsem, že odpověď zní ne. „Ne. Ale na tom nezáleží,
protože stejně tu dceru otravovat nebudeš. Na to jsi moc ohleduplná.“
„Musíme mluvit s tou dcerou,“ opáčila okamžitě. „Možná že ta informace
o příteli nikam nepovede, ale je to jediná možnost, kterou máme.“
„Táta má pravdu. Zrovna přišla o matku. Bydlí v Denveru takže šance, že
vůbec věděla o matčině známosti na víkendy, je beztak minimální. Nestojí
za vyvolání tolika bolesti.“
„I když to znamená, že tvůj táta stráví zbytek života ve vězení? Pořád si
myslíš, že on to nebyl? I potom, co mi vyhrožoval, že mi nechá useknout
ruce?“
Projel jsem si rukou ve vlasech. „Neudělal by to.“ Před lety možná ano,
ale teď už ne. „Jenom se tě snažil vystrašit. A ano, on to nebyl. Jestli chce
strávit zbytek života ve vězení za vraždu, kterou nespáchal, musí k tomu
mít nějakej důvod.“
„Nemuselo by to tak být.“
Ne, nemuselo. Proč táta nebojuje? Co skrývá?
Tajemství Dravena Slatera ho dostanou do státní věznice na zbytek života.
Parchant. Zaťal jsem zuby a odolával nutkání vzít do ruky hasák a mrštit s
ním přes dílnu. Proč se vzdával? To mu nebylo podobné.
A proč bych měl já bojovat za jeho svobodu, když on sám nebojuje?
„Nevím, co mám dělat, baby,“ přiznal jsem a zakroutil hlavou. „Jsem
nasranej, jasně. Ale táta má pravdu. Opravdu si nemyslím, že by nám
Aminina dcera poskytla nějakou informaci. A jsem ve slepé uličce, dokud
se táta nerozhodne, jak tvrdě chce tlačit. Můžu jenom respektovat jeho přání
a bránit ho, protože já vím, že ji nezabil. Co bys dělala, kdyby šlo o tvýho
tátu?“
„Nevím.“ Její vztek se vytratil. Hlas jí zjemněl. Přešla dílnu a položila
svoji něžnou ruku na moji. „Oba chceme pravdu, ale já mám příběh.
Dokážu přesně popsat, jak to vypadá s jeho soudem. S jeho odsouzením.
Oba víme, že k tomu dojde. A já dokážu přijmout, že je vrah. Že
spravedlnosti bylo učiněno zadost. Dokážu to přijmout za pravdu. A ty?“
„Je to můj táta,“ zašeptal jsem, „a jeho volba.“
„Dobře. Ale pak jsme asi skončili.“
„Jo, asi jo.“
Stáhla ruku a odstoupila. „Měj se, Kingu.“
„Opatruj se, Bryce.“ Píchlo mě u srdce. Prohrával jsem na obou frontách.
Emmett měl v jednom pravdu: dostala se mi dál než pod kůži. Byla
hluboko. Hlouběji, než jsem si chtěl připustit.
Její podpatky klapaly po podlaze, když odcházela pryč. Ale než zmizela
venku, zastavila se a ohlédla se přes rameno. „Co takhle večeře,
naposledy?“ Naposledy.
„Přinesu pivo.“
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK
 KAPITOLA 16
BRYCE
Seděla jsem sama u kuchyňského ostrůvku a nimrala se v sendviči s
kuřecím masem.
Od schůzky v servisu a od mojí poslední noci s Dashem uběhly dva týdny.
Od té doby jsem večeřela na tomto místě, abych viděla na okno z kuchyně,
a doufala při tom, že zaslechnu burácení jeho motorky, až zastaví před mým
domem.
Chybělo mi, jak se tu nečekaně objevoval na večeře. Víc a víc mi každým
dnem chyběl, a nejenom kvůli sexu. Chyběly mi naše rozhovory a jeho hlas.
Chybělo mi, s jakou lehkostí se pohyboval po mém domě. Dokonce mi
chybělo i to chrápání.
Ale už jsem o něm neslyšela. Naše poslední rozloučení bylo… poslední.
Moje bláhové srdce doufalo, že jsem zanechala trvalý dojem. Takový,
kvůli kterému by mě toužil znovu vidět – tak jak jsem po tom toužila já.
Zjevně ten sex nebyl tak nezapomenutelný, jak jsem si myslela.
Nejspíš už si za mě v Betsy našel náhradu. Najít si ženu, ochotnou se s
ním vyspat, je pro Dashe Slatera hračka. Někdy stačí jenom ahoj. Při
představě, jak tato slova říká nějaké jiné ženě, se mi zvedl žaludek.
Odložila jsem sendvič, který byl z větší části netknutý. Poslední týden
jsem neměla moc velký apetit. Sžíravý pocit z toho, že jsem neměla jak dále
pracovat na reportáži o Amině Dayleeové, mi drásal nervy.
Jak je možné, že Draven nechtěl najít vraha Aminy? A jak je možné, že
Dash nechal jedinou stopu bez sledování? Obzvláště pokud byl tak pevně
přesvědčený o otcově nevině.
Nedávalo to smysl. Připadalo mi to, jako kdyby se vzdávali.
V uplynulých dvou týdnech jsem nenapsala nic o vraždě ani nic o Tin
Gypsy. Moje články byly zaměřené na letní události ve městě, chystaný
průvod v Den nezávislosti a všemožné prázdninové oslavy.
Nebyla jsem si zatím jistá, o čem bych měla psát. Bez nových informací k
Aminině případu ani bez toho, že bude stanoveno datum, kdy Draven stane
před soudem, nebylo o čem psát. A na článek o bývalém motorkářském
klubu Tin Gypsy jsem ještě nebyla připravená.
 Informace, které mi Dash poskytl na záznam, by na lehký nedělní sloupek
stačily. A určitě by se líbil. Ale pro mě to bylo prázdné. Bez jiskry. Všechno
to dobré mi řekl mimo záznam. A jelikož splnil svoji část dohody a nic
přede mnou neskrýval, já jsem tu svou také hodlala dodržet.
Nebo nesplnil?
Schůzku v servisu jsem si neustále přehrávala v mysli. Dravenova
neústupnost, abychom nemluvili s tou dcerou, mi vrtala hlavou. Nevěděla
jsem o něm vůbec nic, přesto se mi zdálo jeho chování příliš urputné.
Byl takový pořád? Nesnažil se mě jenom zastrašit?
Věřila jsem jeho výhrůžkám víc, než jsem věřila těm, kterými mě na
začátku počastoval Dash. Kdybych jela za Amininou dcerou, jistě by se mi
pak pomstil. Opravdu mi mohl fyzicky ublížit.
A proto jsem tam musela jet.
V Dravenově naléhání bylo něco víc než pouhý zájem o pocity truchlícího
dítěte. Něco skrýval. Copak jsem byla jediná, kdo to viděl?
Dashovi to buď bylo jedno a zaslepila ho oddanost vůči jeho otci, nebo
znal Dravenovo tajemství a lhal mi – což by znamenalo, že do své reportáže
budu moct napsat všechno, co mi o Gypsies pověděl.
Vyčkávala jsem, jestli se něco nového objeví – ale neobjevilo. Vrah s
trochou rozumu nebude obcházet kolem a chlubit se tím, že se mu podařilo
zahnat do kouta proslulého zločince. A vrah Aminy byl nepochybně
chytřejší než gumový medvídek.
Kašlala jsem se na Dravenovy výhrůžky. A vykašlala jsem se na Dashe,
který mohl za to, že se mi po něm teď stýská. Kromě toho neměl Draven jak
zjistit, že jsem odjela. A kam. Pokud mě tedy nesledoval.
Zvedla jsem telefon, otevřela aplikaci United Airlines a podívala se na
zítřejší lety do Denveru.
Potom jsem otevřela žlutý zápisník ležící vedle a posté si přečetla adresu
Genevievy Dayleeové.
„Díky,“ poděkovala jsem řidiči Uberu a vystoupila z auta.
Pozdně ranní vzduch v Coloradu byl čerstvý a teplý. Slunce jasně svítilo.
Vstávala jsem hodně před úsvitem, abych dojela do Bozemanu a chytila
ranní letadlo, východ slunce jsem sledovala z malého okýnka v letadle. Pak
jsem si objednala odvoz ke Genevievě.
 Domy v této ulici byly jeden jako druhý, řada nahnědlých budov s bílými
mřížkovanými okny. Genevieve měla vedle dveří květináč plný fialových a
růžových petúnií.
Zhluboka jsem se nadechla, narovnala v ramenou a vydala se po
chodníčku ke dveřím. Odhodlaně jsem zaklepala a vyčkávala.
Možná jsem měla zavolat předem, ale nechtěla jsem vyvolávat žádné
otázky, ani jsem nechtěla riskovat, že by se něco doneslo Dravenovi. Raději
jsem zariskovala a rozhodla se pro nečekanou návštěvu. Existovala
možnost, že vůbec nebude doma, ale byla sobota a já doufala, že budu mít
štěstí. Jestli ne, odložím zpáteční let, dokud se mi ji nepodaří najít.
Svižné kroky, rychlé otočení zámkem a dveře se otevřely.
„Dobrý den,“ usmála se.
„D-dobrý den,“ zarazila jsem se. Byla Amině velice podobná. Připadala
mi povědomá, bylo na ní ještě něco. Nedokázala jsem přijít na to, co.
Měla tmavé vlasy zatočené do hustých vln. Obličej tvaru srdce s
bezchybnou pletí. Oči měla tmavě hnědé a já si byla jistá, že už jsem je
někde viděla. A měla matčinu bradu a ústa.
„Co pro vás mohu udělat?“
Vytrhla jsem se ze své apatie, usmála se a natáhla ruku. „Ahoj. Jsem Bryce
Ryanová. Jste Genevieve Dayleeová?“
„Ano,“ váhavě mi potřásla rukou. „Měla bych vás znát?“
„Ne. Nikdy jsme se nesetkaly. Jsem reportérka z Clifton Forge Tribune.“
„Ach,“ poodstoupila a zvedla ruku ke dveřím.
„Doufala jsem, že byste mi mohla pomoct,“ řekla jsem, než mě stihla
vyhodit. „Píšu zvláštní článek o vaší mamince. Příběh, který by ukázal, kdo
byla a jak žila.“
Přimhouřila oči. „Proč?“
„Protože její smrt byla příšerná tragédie. A protože ostatní si často o tom
člověku, kterému se stane něco podobného, zapamatují jenom to, jak
zemřel, a ne, jak žil.“
Genevieve nad mými slovy přemýšlela. Už jsem si byla jistá, že mi
přibouchne dveře před nosem, ale váhání najednou z její tváře zmizelo
a ona nečekaně otevřela dveře dokořán. „Pojďte dál.“
„Děkuji.“ Vstoupila jsem za ní a vydechla, protože jsem předtím
zadržovala dech. Když jsem se nadechla, ucítila jsem vůni čokolády a
hnědého cukru. Cítila jsem kručení ve svém břiše, byla jsem hladová, v
letadle jsem snědla jen malý pytlík preclíků. „Nádherně to tu voní.“
„Dělala jsem čokoládové sušenky. Matčin recept. Dneska se mi po ní
stýskalo.“
„Vaše ztráta mě moc mrzí.“
Věnovala mi smutný úsměv a vedla mě uklizeným a útulným obývákem k
jídelnímu koutku u kuchyně. „Občas mi to připadá neskutečné. Jako bych jí
mohla zavolat a ona zvedla telefon.“
„Byly jste si blízké?“ zeptala jsem se, když ukázala na židli, na kterou
jsem se mohla posadit.
„Ano. Když jsem vyrůstala, žily jsme samy. Byla mojí nejlepší
kamarádkou. Měly jsme pár konfliktů během mojí puberty, ale vesměs
normální hádky mezi mámou a dcerou. Vždycky tu byla pro mě. Vždycky
jsem pro ni byla na prvním místě.“
„Byla to skvělá máma.“
Oči jí zvlhly slzami. „Proč jí tohle udělal?“
Měla na mysli Dravena. Že on zabil její matku. Dash do mojí hlavy
zapustil tolik pochybností, že jsem vycházela z předpokladu Dravenovy
neviny.
Ale pro ostatní na světě včetně Genevievy byl Draven Slater Aminin vrah.
„Nevím. Přála bych si, aby všechno bylo jinak.“
„Já taky.“ V rychlosti odsunula svoji židli od stolu, došla do kuchyně a
vyndala z dřevěné skříňky dvě sklenice. Potom do obou nalila mléko a
přinesla je ke stolu společně s talířem plným čerstvě upečených sušenek.
„Zajídám smutek. Jestli při vašem odchodu zůstane na tomhle talíři ještě
nějaká sušenka, budu zklamaná z nás obou.“
Usmála jsem se a vzala si sušenku. „To nesmíme dopustit.“
Snědly jsme první sušenku a hned si vzaly další. Po třetí jsme se obě
musely napít mléka, pak jsme se na sebe podívaly a usmály se.
Nejspíš se mi zdála povědomá, protože byla tak pohostinná. Tak přátelská.
Vzala mě k sobě domů, podělila se o kousek své matky a věřila mi, že toho
nezneužiju. Naivní? Ano, trochu. Nebo ještě nebyla otrávená z okolního
světa. Neočekávala od lidí lži, podvody ani krádeže.
Záviděla jsem jí.
„Bože, jsou tak vynikající.“ Vzala jsem si čtvrtou sušenku.
 „Opravdu? Nevím, odkud měla máma ten recept, ale jiný už nikdy
nepoužiju.“
„Mohla bych vám ho ukrást?“
„Když vám ho dám, dala byste ho do svého článku? Myslím, že máma by
ho ráda sdílela s okolním světem.“
Přiložila jsem si ruku na srdce. „Bude mi potěšením.“
Její oči sklouzly někam za moje rameno, dívala se do prázdna do
obývacího pokoje. „S mámou jsme se poslední dobou moc nevídaly.
Od té doby, co vzala tu práci v Bozemanu a přestěhovala se do Montany.“
„Vyrostla jste tady v Denveru?“
„Ano. Bydlely jsme asi pět mil odsud. Chodila jsem na střední školu,
kolem které jste musela projíždět cestou sem.“
Rozlehlá cihlová budova zhruba pětkrát větší než moje střední škola.
„Proto se přestěhovala do Bozemanu? Kvůli práci?“
„Ano. Pracovala ve firmě prodávající instalatérské potřeby. Otevírali nové
pobočky a jednu z nich v Bozemanu. Nabídla se, že tam půjde. Ale to
všechno už nejspíš víte.“
„Pouze název společnosti.“ Na internetu jsem se dozvěděla všechno o
firmě, pobočkách a výrobcích. Ale nic o Amině. Internet mi nemohl
vyprávět, jakou měla osobnost. „Byla ve své práci dobrá?“
„To ano,“ odpověděla s hrdostí. „Pracovala pro tu firmu od začátku a oni ji
tam milovali. Byli jako rodina. Znala jsem všechny její kolegy. K některým
jsem o prázdninách chodívala sekat trávníky. Všichni přijeli na moji
promoci.“ Selhal jí hlas. „Její šéf mi pomáhal zařídit pohřeb.“
Sevřelo se mi srdce. Neuměla jsem si představit, že bych musela plánovat
matčin pohřeb. „Zdá se, že byla ten typ člověka, kterému nedělá problém
najít si blízké přátele na celý život.“
„Uměla milovat. A to k ní ostatní přitahovalo. Bylo těžké být svobodnou
matkou. Mí prarodiče zemřeli dřív, než jsem se narodila, takže na všechno
byla sama. Nikdy si nestěžovala. Nikdy mě nepovažovala za břemeno.
Prostě nám zařídila život. Šťastný život.“
Svěsila bradu a popotáhla. Mlčela jsem a zadržovala emoce v krku,
zatímco ona si otírala oči. Když vzhlédla, přinutila se usmát.
„Měla jsem zavolat,“ řekla jsem, „omlouvám se, že jsem sem tak vpadla a
překvapila vás. Měla jsem nejprve zavolat.“ Zatraceně. Draven měl pravdu,
že?
Nechala jsem se vytočit tím, že se mi Dash dva týdny neozval. A teď jsem
tady otravovala mladou ženu, která ztratila nejdůležitějšího člověka ve
svém životě.
„Ne, jsem ráda, že tu jste,“ vzala si další sušenku. „Nemluvila jsem o
mámě několik týdnů. Byl to fofr, potom co ji… však víte. Všichni byli tak v
šoku a mě zaměstnávaly přípravy pohřbu. Tenkrát o ní lidé ještě mluvili.
Ale jakmile bylo po všem, umlklo to. Vrátili se ke svým životům.“
„A vy jste tady.“
„A já jsem tady. Se zlomeným srdcem.“ Ukousla si a žvýkala sousto s
třesoucí se bradou. „Ale je hezké mluvit o tom, jak byla báječná. A ne jak
zemřela. Jediná osoba, se kterou jsem o ní tento týden mluvila, byl státní
zástupce z Clifton Forge, a to jenom proto, že jsem chtěla vědět, jak to
vypadá se soudním procesem.“
„Ještě není naplánovaný.“
„Já vím. Ale chci, aby byl pod zámkem. Chci ho pryč z tohohle světa, pryč
z ulic. Možná že pak budu moct zapomenout. Jsem tak naštvaná a …“
Zatímco se odmlčela, zatnula na stole volnou ruku do pěsti, až jí zbělely
klouby. „Chtěla bych vidět její hrob. Věděla jste, že je máma pohřbená v
Montaně?“
„Ehm, ne. To jsem nevěděla.“ Nepátrala jsem po podrobnostech Aminina
pohřbu. Z úmrtního oznámení, které jsem dávala do novin, to nebylo patrné,
psalo se v něm pouze, že rodina uspořádá soukromý obřad v Denveru.
Předpokládala jsem, že takový obřad zahrnuje i pohřeb.
„Chtěla být pohřbena v Clifton Forge. Říkám vám, byl to pro mě šok, když
jsem se to dozvěděla ze závěti. Ale myslím, že chtěla být zase u svých
rodičů.“
„Takže jste byla v Clifton Forge?“
„Ne,“ zavrtěla hlavou. „Nedokázala jsem tam jet. Nebyla jsem připravená
tomu čelit. Jela jsem do Montany sbalit její osobní věci a připravit dům k
inzerci. Ale dál jsem se neodvážila. Nebyla jsem připravená jet do města,
kde byla… víte co. Ale pojedu tam příští týden.“
„Přijedete do Clifton Forge?“ přimhouřila jsem oči.
Přikývla. „Chci to vidět na vlastní oči. Z pohřební služby mi sice poslali
fotku místa na hřbitově a model náhrobku, ale to není to samé. Takže příští
neděli podnikám rychlou cestu. Tam a zpátky. Nechci riskovat, že narazím
na něho.“
Jistě, vidět Dravena by bylo zlé. „Kdybyste potřebovala společnost, ráda s
vámi půjdu.“
„Děkuju, Bryce,“ podívala se na mě svýma vlídnýma hnědýma očima a
mě znovu zarazila ta povědomost jejího pohledu. „Ale pozor, mohla bych
vás vzít za slovo.“
„Budu moc ráda,“ za ten krátký společně strávený čas jsem k Genevievě
zvláštním způsobem přilnula. Jestli bych jí mohla pomoci tím, že budu stát
po jejím boku při návštěvě matčina hrobu, udělám to.
Ne kvůli své reportáži. Ale kvůli této ženě, kterou jsem už teď vnímala
jako svoji kamarádku.
Myslela jsem vážně, co jsem říkala. Napíšu pro Aminu něco
mimořádného. Připojím recept na sušenky. Třeba by se mi tím podařilo
trochu zklidnit ty výčitky svědomí, které mě hlodaly kvůli tomu, že jsem se
nečekaně objevila na jejím prahu.
Genevieve odnesla prázdnou sklenku od mléka do dřezu a umyla ji.
Stoupla jsem si, vzala jsem tu svoji a podala ji jí. „Můžu se ještě na něco
zeptat?“
„Jasně,“ usmála se, „na to, že jste reportérka jste se ptala dost málo.“
„Rozehřívala jsem se,“ mrkla jsem na ni. „Měla vaše máma ještě někoho
blízkého? Nejlepší kamarádku? Nebo přítele? Někoho, kdo by se mnou o ní
chtěl mluvit?“
Dlouze si povzdychla. „Vídala se s mužem. Jmenoval se Lee.“
Zarazila jsem se: „Lee.“
„Lee,“ vyslovila jeho jméno s ušklíbnutím. „Za celý můj život máma
nikoho neměla. Ani jednou. Ale poslední dobou byla jiná. Tišší. Nemůžu si
pomoct, ale mám za to, že to bylo kvůli němu.“
„Byl jejich vztah vážný?“
Pokrčila rameny. „Netuším. Je to šílený. Chovala se jinak, ale nikdy o něm
nemluvila. Věděla jsem o něm jenom proto, že jsem jednou o víkendu letěla
do Bozemanu, abych ji překvapila, a ona musela Leeovi zavolat a zrušit
plány. Kdykoli jsem se na něj zeptala, odbyla mě. Prý měli volnou známost.
Jenže kdybyste znala mámu, věděla byste, že kolem ní žádné volné vztahy
nebyly. Připoutala si každého pevně. Její přátelství trvala desítky let.“
 „Takže jste ho neznala?“
Zavrtěla hlavou. „Ne, nikdy jsme se nesetkali. Ani neznám jeho příjmení.“
A tady končila moje stopa. „Možná se bála, že by se vám nelíbil.“
„Jo. To jsem si taky myslela. Bylo to pro mě zvláštní, že měla ve svém
životě dalšího člověka. Prostě jsem si ji neuměla představit s chlapem.“
Ohlédla se od dřezu přes rameno. Světlo z okna se jí odrazilo v očích a ty se
zaleskly.
Grr! Co to bylo na těch jejích očích?
„Co ještě byste mi o ní mohla říct?“ zeptala jsem se. „Něco hezkého, co
byste ráda, aby ostatní věděli.“
„Smála se vždycky zplna hrdla. Od ucha k uchu, měla široký zářivý
úsměv. Jako by nevěděla, co to je polovičatý smích.“ Bolest v jejím úsměvu
přišel současně se slzami v očích. „Byla překrásná.“
„Bude mi ctí to o ní napsat. Máte nějaké fotky? Ráda bych tam přidala pár
vašich oblíbených.“
„To by bylo skvělé.“
Další hodinu jsem seděla vedle Genevievy na gauči a ona procházela
fotografie a vzpomínky na své dětství. Všechny je vzala z Aminina domu,
sice je zabalila a přivezla do Colorada, ale už nenašla odvahu k tomu, aby
se jimi probrala.
„Děkuju, že jste se mnou poseděla,“ zaklapla víko poslední krabice. „Když
jste sem šla, určitě jste nečekala, že to bude probíhat takhle. Omlouvám se.“
„Neomlouvejte se,“ položila jsem ruku na její. „Jsem moc ráda, že jsem tu
mohla být.“
Pravdou bylo, že čím déle jsem u ní seděla, tím víc se mi líbila. Při
prohlížení starých fotek vyprávěla jednu matčinu příhodu za druhou.
Popisovala výlety, které podnikly. Dovolenou pod stanem v coloradských
horách.
Vzpomínala, jak její matka pokaždé věnovala pár dolarů bezdomovci
žebrajícímu na rohu, přestože jako samoživitelka neměla na rozhazování.
Naučila Genevievu, jak být silná, nikdy necouvnout a žít poctivý život.
Když jsem to všechno vyslechla, věděla jsem, že když jsem Aminu v
servisu obvinila, že by mohla být součástí léčky na Dravena, přestřelila
jsem. Amina nebyla žádná podvodnice.
A vychovala hodnou a milou dceru.
 Na každé fotografii Amininu tvář zdobil zářivý úsměv. Když stály s
dcerou vedle sebe, pokaždé se navzájem dotýkaly – držely se za ruce,
kolem ramen, nakláněly se k sobě. Jejich pouto bylo mimořádné a zjevné i z
fotek, takže jsem byla ještě víc odhodlaná odvyprávět její příběh.
Pro matku.
A dceru.
Amina si zasloužila, aby si ji lidé pamatovali nejen kvůli její smrti.
„Vlastně to bylo perfektní,“ řekla jsem jí, „teď mám pocit, jako bych vaši
matku znala. Doufám, že můj článek udělá její památce čest. Mohla bych se
ještě zeptat na jednu věc mimo záznam?“
„Jasně,“ natočila se na pohovce a věnovala mi svou plnou pozornost. „Na
všech těch fotkách jste většinou jen vy dvě.“ Dokonce i když byla
Genevieve ještě miminko, na všech fotografiích byla jenom ona a Amina.
Občas se objevila nějaká kamarádka nebo sousedka, ale většinou jen matka
a dcera. „Co váš otec?“
„Máma o něm nikdy nemluvila. Nikdy.“ Poklesla jí ramena. „Ptala jsem
se. Říkala, že to byl hodný muž, ale nemohl být součástí mého života.
Vždycky o něm mluvila jako o chybě, ale prý jí dal ten nejkrásnější dárek
na světě. A víte co, já na ni netlačila. Ta odpověď mi stačila, protože jsem
měla ji. To mi stačilo.“
„Chápu.“
„Jenže teď, když je pryč, přála bych si vědět, kdo to byl. Jestli je ještě
naživu. Bylo by pěkné vědět, jestli někde mám ještě jednoho rodiče.“
Moje intuice křičela, že Aminino tajnůstkářství ohledně dceřina původu a
ten tajný přítel nejsou náhoda. Mohl by ten tajemný přítel být otec
Genevievy?
„Sdělila vám někdy jeho jméno?“ zeptala jsem se.
Zavrtěla hlavou. „Ne.“
Jestli jejím otcem skutečně byl ten přítel, vysvětlovalo by to vše. Proč
Amina nechtěla, aby Genevieve poznala Leea. Proč ho přede všemi tajila.
Protože nebyla připravená seznámit otce s dcerou.
V hlavě mi vířily myšlenky, zvažovala jsem, jak tento muž zapadá do
obrazce. Byl on tím vrahem? Pokusí se nyní kontaktovat Genevievu?
Věděl vůbec, že má dceru?
 Další a další otázky se mi tvořily v hlavě, když v tom Genevieve zničila
všechny moje teorie jedinou svojí větou. „Máma mi jeho jméno neřekla,
jenom, že mu lidi říkali Prez.“
Prez. Kde jsem to jméno už slyšela? Ne, žádné jméno. Přezdívku.
Prez.
Moje vířící myšlenky se rázem zastavily.
Jsme s tebou, Prezi.
Na naší schůzce v servisu tohle Emmett řekl Dravenovi. Říkal Dravenovi
Prezi.
Podívala jsem se na Genevievu a zaměřila se na její oči. Tyhle oči jsem
znala. Draven předal své hnědé vlasy svému synovi.
A zrovna tak předal své hnědé oči své dceři.
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK
 KAPITOLA 17
DASH
„Ještě jedno, Dashi?“
Naklonil jsem do sebe pintu s posledním lokem piva. „Jo. Dík, Paule.“
Zatímco mi šel pro Guinnesse – černého, stejně jako moje nálada –
rozhlédl jsem se kolem po plném baru. V Betsy bylo rušno, místní si užívali
letního sobotního večera. Lidi do sebe naráželi, motali se po baru a při
rozhovoru překřikovali hlasitou hudbu. Emmett s Leem hráli kulečník.
Každý z nich do sebe měl zavěšenou holku.
Emmett se na mě podíval a naznačil mi, abych si s nimi šel zahrát. U
kulečníkového stolu postávala slečna, která mě pohledem sváděla celý
večer.
Zavrtěl jsem hlavou a podíval se před sebe na vystavené láhve s
alkoholem, zatímco Paul přede mě postavil další pivo. Jeden lok a půlka
byla pryč, hodlal jsem se opít. Dnešní večer jsem si mohl užít jedině zpitý
pod obraz.
Zatracená Bryce! Za tohle mohla ona. Zničila mi soboty.
Poslední dva týdny jsem na ni často myslel. V servisu jsem při výměně
oleje přemýšlel, co asi dělá. Každý večer mi při usínání chyběl dotek její
kůže. Neděle a středy jsem jezdíval brzo ráno do města, abych si v obchodě
koupil noviny hned po otvíračce.
Četl jsem výhradně její články. Pokaždé jsem čekal, že v nich na titulní
stránce najdu něco o sobě, tátovi nebo klubu Tin Gypsy, ale asi už jsme
nebyli taková senzace. Přesto jsem vždycky hltal každé slovo, které napsala,
potřeboval jsem to spojení.
Včera večer jsem byl po práci tak hladový, že jsem málem jel k ní domů.
Odolával jsem pokušení počkat na její verandě, až přijede. Usmát se na ni a
poprosit ji, aby mi uvařila něco k jídlu. Jenomže jsme to mezi námi
skončili, takže jsem místo toho jel domů na burákové máslo a marmeládu.
Zanedlouho na ni zapomenu, ne? Bylo pro nás oba lepší, abychom se
vydali každý svojí cestou.
Nebo by to aspoň mělo být lepší.
Než mi zničila soboty. Než zničila Betsy.
 Jediná přijatelná stolička v tomhle baru byla tahle, na které seděla ona,
když jsem ji tu tenkrát našel. Do Betsy jsem se běžně chodíval bavit s
ostatními. Družit se. Akorát že teď mě tu všichni rozčilovali. Už s nimi
nebyla taková legrace, jako jsem si pamatoval z dřívějška. Ne, když to
srovnám s rozhovory s Bryce. A nenacházela se tu jediná žena, která by v
sobě měla nějaký půvab.
Obrátil jsem do sebe zbytek piva a mávl na Paula o další. Rychlé kývnutí a
o třicet vteřin později už přede mnou stál nový Guinness. Jeho blesková
obsluha skoro vyvážila to, že jsem ho posledně přistihl, jak Bryce koukal do
výstřihu.
„Co tady děláš?“ praštil mě Leo do ramene a vecpal se mezi mě a chlapa,
co seděl po mojí pravici. Otočil se dozadu a usmíval se, zatímco se rozhlížel
po baru. Mrkl na ženu procházející kolem a kývl směrem ke stolu v rohu.
To jsem býval já. Král tohohle baru. Tohle bývalo moje šťastné místo.
Dokud to Bryce všechno nezničila svým sexy úsměvem a hedvábnými
vlasy. Zničila mě.
Vypil jsem celé pivo na tři hlty a krknul si. „Paule,“ praštil jsem pěstí do
baru, „teď si dám whisky.“
„Máš blbou náladu,“ zamumlal Leo, „pojď si zahrát kulečník. Nechám tě
vyhrát.“
„Nechci.“
„Bratře,“ natočil ke mně rameno, aby mohl mluvit potichu. „Hlavu
vzhůru! Odveď si domů tu blondýnu v rohu. Zlepší ti náladu. Nebo si ho
aspoň nech vykouřit na záchodě.“
„Nemám zájem.“ Jediná žena, jejíž rty patřily na můj penis, byla ta krásná
reportérka.
„Jsi ztracenej případ,“ zamračil se Leo a mávl na Paula. „Klidně mu
nalejvej. Dohlídnu, aby se dostal domů.“
Pivo mi už naštěstí začínalo stoupat do hlavy, a tak jsem na Lea kývl.
„Dík.“
„Ahoj Dashi.“ Jemná ruka mi přejela po stehně, otočil jsem se a spatřil tu
blondýnu z rohu. „Jak se máš? Dlouho jsem tě tu neviděla.“
„Dobře.“ Položil jsem ruku na její dřív, než se dostala až k mému
poklopci. „A ty?“
Ta blondýna neměla možnost odpovědět.
 Něčí ruka mě totiž nečekaně zezadu chytila za triko, které se mi zařízlo do
krku. Než jsem se stihl otočit a zjistit, kdo to byl, ta ruka prudce zatáhla a já
jsem padal pozadu ze stoličky. Nebýt Leových rychlých reflexů, plácl bych
sebou na špinavou podlahu.
Udržel jsem rovnováhu, narovnal se a hodlal se postavit osobě, která si
říkala o pořádnou nakládačku. Ale tvář, kterou jsem uviděl, bych nikdy
nepraštil. „Bryce, co…“
„Ty hajzle!“ Prudce mě rukama strčila do hrudníku, takže jsem zavrávoral
a odsunul stoličku.
Leo mě pevně držel za paži, takže jsem nespadl. Možná čekal, že půjdu po
ní.
Neměl jsem rád, když do mě někdo strkal, ale k čertu, byl jsem tak rád, že
ji vidím. Tváře jí hořely vztekem a z očí jí šlehaly plameny. Rozzuřená
kráska.
Přiřítil jsem se k ní, nevšímal jsem si toho vzteku, co z ní tryskal a pevně
jsem ji objal a přitiskl ji k sobě.
„Dej ode mě ty pracky pryč!“ Kroutila se a snažila se mě odstrčit a
osvobodit se z mého sevření.
Ale já jsem ji chytil ještě pevněji a zabořil nos do jejích vlasů. Voněly
sladce, ta vůně dokonce překonala pach zatuchlého piva ze země a kouř z
cigaret, který sem vanul vstupními dveřmi.
„Dashi,“ zuřila, ale její hlas tlumil můj hrudník. „Pusť mě, ty grázle!“
„Chyběl jsem ti?“ zasmál jsem se. Ten smích mě na obličeji bolel,
poslední dobou jsem ho vůbec nepoužíval. „Musím říct, baby, jakou mám
radost, že tak žárlíš.“
„Žárlím?“ zarazila se v mém sevření. „Myslíš si, že tohle je kvůli tý
blondýně? Klidně jí můžeš vyšukat mozek z hlavy, mně je to fuk.“
„Co?“ pustil jsem ji. „Vyšukat mozek z hlavy?“
Poskytl jsem jí právě tolik prostoru, aby se narovnala a vlepila mi facku
přes tvář. Plesk.
Co se to tu, kurva, děje?
„Jsi ulhanej hajzl,“ procedila skrz zuby. „Možná že dvakrát jsem ti
naletěla, ale to už se nikdy nebude opakovat. Tuhle tvoji hru už nehraju.
Nezajímá mě, co to bude stát, udělám, co budu moct, abych vás všechny
dostala na kolena.“ A s tím se otočila a vyřítila ven.
 Dvakrát jsem překvapeně zamrkal, byl jsem zmatený a všechny oči v
místnosti se upíraly ke mně. Zvedl jsem ruku a promnul si tvář, kterou jsem
měl nejspíš rudou. Pak jsem se ohlédl přes rameno na Lea. „Fakt se to
stalo?“
„Ty vole,“ zíral na dveře a culil se od ucha k uchu. „Ta holka je dynamit.
Jestli si ji nevezmeš ty, tak já jo.“
„Jdi do prdele!“ seřval jsem ho a vyrazil ke dveřím. „Bryce!“
Parkoviště bylo plné. Auta a motorky zabíraly každé místo. Po Bryce ani
vidu, až najednou se v dálce objevila světla aut.
Vyrazil jsem a sprintoval k jedinému výjezdu z parkoviště. Po těch pivech
to nebylo zrovna snadné, ale dal jsem do toho všechno, moje nohy hlasitě
dopadaly na rozpraskaný asfalt. Stihl jsem to právě včas, abych se postavil
doprostřed cesty, když Bryceino audi zastavilo smykem kousek od mých
kolenou.
Stáhla okno. „Uhni!“
„Ne,“ položil jsem obě ruce na kapotu. „Co to mělo znamenat?“
„Jako vážně? Nehraj blbýho!“
„Napověz mi, baby. Jsem namol. Přišla jsi sem a já měl takovou radost, že
tě vidím. Pak jsi vytáhla nějaký sračky, ze kterých se mi ještě teď točí hlava.
Musel jsem běžet dost vražedným tempem a jsem si jistej, že se mi
brzo rozskočí srdce. Jestli zkolabuju, ne že mě přejedeš.“
„Tohle není sranda!“ křičela. Její zoufalství prořízlo noční vzduch. Když si
otřela slzu, píchlo mě u srdce. „Lhal jsi mi. Zase. A já blbá jsem ti na to
skočila.“
Stáhl se mi žaludek. Stalo se něco špatného. Něco vážného. A já jsem
neměl tušení, co to mohlo být, kromě té fotky z ročenky. Ale to zase nebylo
tak hrozné, aby to v ní vyvolalo takovou reakci, ne?
„Pojď ven a řekni mi to,“ zvedl jsem ruce a odstoupil od auta. „Prosím.“
Držela ruce na volantu a očima se dívala do zpětného zrcátka. Uběhlo
deset vteřin, během nichž jsem si byl jistý, že mě přejede. Ale nakonec
svěsila hlavu a vytáhla klíčky ze zapalování.
Vystoupila, na sobě měla úzké džíny a podpatky. Její šedá blůza byla
pomačkaná, jako kdyby v ní spala, nebo ji na sobě měla od rána.
Zůstal jsem stát, ona se opřela o auto a překřížila ruce. „Proč jsi mi lhal?“
 „Nelhal jsem ti.“ Pokud. Sakra. Ta fotka z ročenky. Zjistila Bryce, že
máma s Aminou byly nejlepší kamarádky?
„A máme tu další lež,“ obrátila oči v sloup, „nech už těch keců!“
„Ženská, o co ti jde?“
„Je ti podobná. Chvíli mi trvalo, než jsem na to přišla, ale máte stejný
vlasy i nos.“
„Kdo?“ Kolik mi Paul dal těch piv? Protože tohle nedávalo smysl. Mluvila
snad o mámě? Ale já nezdědil vlasy po ní. Vlasy jsem měl po tátovi.
„O kom to mluvíš?“
„O tvojí sestře.“
Mojí sestře? „Nemám sestru.“
„Tohle je ztráta času.“ Otočila se k autu a natáhla ruku k madlu. „Jenom si
začneš vymýšlet další lži.“
Rychle jsem vyrazil k autu, abych jí zatarasil dveře. Jestli jsem předtím byl
opilý, tak teď jsem vystřízlivěl. Pravda v jejím hlase mě probrala.
Co, k čertu, zjistila?
„Nemám sestru,“ zopakoval jsem.
Otočila se, poskytl jsem jí dostatek prostoru. V obličeji měla
nekompromisní výraz, kamenný. Pak její vztek najednou zmizel. Rozplynul
se, přimhouřila oči a přitiskla si ruku přes pusu. „Panebože,“ zašeptala, „tys
to nevěděl.“
„Nevěděl co,“ vyzvídal jsem. „Co jsi udělala?“
Ztěžka polkla. „Byla jsem v Denveru za dcerou Aminy. Letěla jsem tam
ráno a zrovna jsem se vrátila. Mluvila jsem s ní několik hodin. O její matce,
dětství a …“
„Pokračuj,“ vyhrkl jsem, když se odmlčela.
„Zeptala jsem se na jejího otce, ale nic o něm nevěděla. Jediný, co jí o něm
Amina řekla, bylo, že se mu říkalo Prez. Myslím… jsem si naprosto
jistá, že Draven je její otec. Že ona je tvoje sestra.“
Ne. Odstoupil jsem a zakroutil hlavou. „Ne. To není možný.“
„Možná proto sem Amina přijela a chtěla vidět Dravena. Aby probrali
něco, co se týká jejich dcery. Dává to smysl.“
„Ani náhodou. Kdybych měl sestru, věděl bych to.“ Sevřel jsem ruce v
pěst a začal před ní přecházet. Mohl jsem mít sestru? Po matčině smrti se z
otce stal jiný člověk. Možná Aminu zbouchnul někdy po pohřbu.
 „Kolik jí je?“
„Dvacet šest.“
Z plic se mi vytratil veškerý vzduch, nemohl jsem dýchat. Opřel jsem se
rukama o kolena a držel jsem se, abych se nesvalil k zemi. Máma zemřela,
když mi bylo dvanáct. Chodil jsem na základku a ze školy mě domů vezl
starší brácha, když jsem našel její mrtvé tělo. Když její krev barvila chodník
před naším domem a vedle stála plastová nádoba se žlutými květinami.
Jestli té sestře bylo dvacet šest, byla o devět let mladší než já. Byly jí tři
roky, když nás nenávratně připravili o matku. Tři.
„Ne. To není možný.“ Máma s tátou se zoufale milovali. Vždycky.
Nepamatoval jsem si žádné hádky. Žádnou noc, kdy by táta spal na gauči,
protože ji naštval.
„Dashi, mohla by…“
„Ne!“ zařval jsem. „Táta by mámu nepodvedl. To prostě není možný.“
Bryce mlčela, ale na očích jsem jí poznal, že už ho odsoudila. Byla si jistá,
že táta je vraždící nevěrník. Ale já ho budu bránit do samého konce.
„Nastup do auta!“ obešel jsem auto zepředu a otevřel dveře od
spolujezdce. Protože se nepohnula, zahulákal jsem přes střechu: „Nastup do
auta!“
Dala se do pohybu. Otočila se, nastoupila a zapnula si bezpečnostní pás.
Nastoupil jsem taky, s pásem jsem se neobtěžoval.
„Jeď!“
Přikývla a nastartovala. Ale než pustila brzdu, podívala se na mě. „Mrzí
mě to. Myslela jsem, že to víš.“
„Není nic, co bych měl vědět.“ Zíral jsem z okýnka a rukama svíral svoje
stehna. Soustředil jsem veškeré sebeovládání na to, abych pěstí neprorazil
sklo.
Natáhla ruku před středový panel. „Dashi…“
„Nesahej na mě!“
Stáhla ruku zpátky k volantu.
Nechtěl jsem její útěchu. Nechtěl jsem jemné teplo z její kůže na svojí.
Nechtěl jsem věřit jedinému slovu, které vypustila z úst.
Pletla se. Šeredně se pletla. A já jí to dokážu. Hned teď.
„Jeď!“ znovu jsem poručil.
„Kam?“
 „Doprava.“
Mlčky naslouchala mým jednoslovným pokynům při průjezdu městem,
dokud jsme nezabočili do klidné ulice mého dětství. Ukázal jsem na
parkovací místo před tátovým domem a ona na něj najela. Beze slova jsme
vystoupili z auta a ona mě následovala k bočnímu vstupu.
Pět naléhavých zaklepání a světlo uvnitř se rozsvítilo.
Táta šel ke dveřím odemknout. „Dashi?“
Vešel jsem kolem něho dovnitř a napochodoval do kuchyně.
Matčiny kuchyně.
Ve které nám každý den vařila. Kde nám balila svačiny do hliníkových
krabiček s obrázky a nalévala do termosek kakao. Kde tátovi dávala každý
večer pusu a ptala se ho, jaký měl den.
Nemožný. Táta mámu miloval celou svojí duší. Nikdy by ji nepodvedl.
Bryce se mýlila a já jsem chtěl být svědkem toho, až uslyší pravdu v jeho
hlase, jakmile popře, že má dceru.
Táta přišel do kuchyně a mžoural, než jeho oči přivykly světlu. Neměl na
sobě triko, jenom trenky od pyžama.
Bryce vklouzla dovnitř za ním a rozhodla se stát u ledničky. Jestli se bála,
nedala to najevo. Jestli o sobě pochybovala, taky to na sobě nedala znát.
K čertu s ní. Nic nevěděla. Nevěděla, že jsem vyrostl se dvěma lidmi, kteří
milovali jeden druhého víc než svůj vlastní život. Že táta málem umřel na
zlomené srdce, když mámu zavraždili.
„Co se děje?“ zeptal se táta.
„Chci znát pravdu.“ Můj hrudník se rychle zvedal, snažil jsem se ze všech
sil udržet klidný hlas. „A ty mi ji řekneš.“
Stál nehnutě. Klidně. „Pravdu o čem,
synku?“ „Bryce jela za dcerou Aminy.“ Táta
zavřel oči a sklopil hlavu.
Ne.
Táta vždycky klopil hlavu, když zklamal svoje syny.
„Takže je to pravda? Ona je tvoje dcera?“ Mírné přikývnutí a já jsem už
byl na druhé straně místnosti a moje pěst se střetla s jeho tváří. Kuchyní se
ozvalo křupnutí, Bryce nadskočila a krátce vykřikla. „Seš pro mě mrtvej
muž!“
 Bez dalšího slova jsem opustil kuchyň. Zdi toho domu na mě začínaly
padat. Rychle jsem prošel šatnou a venku jsem zalapal po čerstvém nočním
vzduchu.
Na zádech jsem ucítil ruku, jemnou a něžnou. „Je mi to líto.“
„Milovala ho. A on…“ slova mi uvízla v krku. Nedokázal jsem to
vyslovit. Nemohl jsem uvěřit tomu, že táta mámu podvedl.
Otec přitom matce působil tolik nepříjemností, se kterými se musela
vypořádávat. A nakonec ji to stálo život. A ten chlap, kterého jsem měl tak
rád a ke kterému jsem tolik vzhlížel, přivedl její nejlepší kamarádku ze
střední do jiného stavu.
Matčin a Aminin rozchod už teď dával smysl. Neodloučily se. Věděla o
tom máma? Nebo táta držel tajemství o Amině a jejich dceři v tajnosti před
námi všemi?
„Kurva!“ Narovnal jsem se a šel k Bryceině autu, její kroky se ozývaly za
mnou.
Když jsme odjížděli, neřekla ani slovo.
Sklopil jsem hlavu a zajel si prsty do vlasů. „Musím to říct Nickovi.“
Po mnoha letech měli Nick s otcem konečně celkem ucházející vztah.
Jeden telefonát a všechno se tím zase zničí.
„Promiň. Je mi to moc líto,“ omlouvala se Bryce u volantu. Očima
sledovala cestu před námi. „Myslela jsem, že to víš. Myslela jsem, že mi
lžeš a kryješ tátu. Podala bych ti to jinak. Měla jsem ti to podat jinak.“
„Ty nejsi ten, kdo podvedl svoji ženu a ztratil respekt svýho syna.“
Poklesla jí ramena. „I tak mě to mrzí.“
„Není to tvoje vina.“ Položil jsem jí ruku na rameno a ona strnula. Sakra.
Bála se mě? Předtím jsem zuřil, ale ne na ni. „Omlouvám se. Za to, jak jsem
křičel.“
„Nic se neděje,“ uvolnila se. „Vždycky jsem věděla, že máš horkou hlavu.
Ale já jsem velká holka. Dokážu se vypořádat s tím, když na mě chlap
zakřičí. Jenom z toho nedělej pravidlo.“
„Neboj.“ Nechtěl jsem, aby se mě Bryce někdy bála. Sledoval jsem cestu,
jela k Betsy, ale když jsme tam byli, nezpomalila. Projela přímo kolem.
„Kam to jedeme?“
Pousmála se a zabočila na parkoviště u Stockyard’s, což byl bar vzdálený
dva bloky od Betsy, proslulý jídly, z nichž kapal omastek. „Nemáš hlad? Já
umírám hlady. K obědu jsem měla jenom sušenky.“
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK
 KAPITOLA 18
BRYCE
„Líbí se mi tu,“ rozhlédl se Dash po setmělém baru s obřím cheeseburgerem
v ruce. „Nebyl jsem tu roky. Je to tu mnohem klidnější než v Betsy. A jídlo
mají dobrý.“
„Moc dobrý,“ vzdychla jsem a ukousla si pořádné sousto ze svého
burgeru.
Mí rodiče chodili do Stockyard’s rádi. Sedělo to k jejich stylu víc než sešlá
a hlučná Betsy. Chodívala sem klidnější společnost z Clifton Forge, protože
tu hrála tichá hudba a byl tu dostatek stolů, aby hosté mohli v klidu posedět
a pojíst. Nebylo vůbec překvapivé, že v tuhle noční dobu tu bylo téměř
prázdno.
Měla jsem za to, že mívají otevřeno až do rána proto, že jinde ve městě se
pozdě večer najíst nedalo. Nejspíš už jim brzy začne frmol, až dorazí opilci
z Betsy, aby zajedli alkohol pořádným jídlem. A samozřejmě také
obsluhovali hráče pokeru u stolu vzadu. Sedm mužů se hrbilo nad svými
žetony, zatímco jim mladá zrzka s příjemným úsměvem rozdávala karty.
Dash seděl zády k nim, ale zhruba každých deset minut se ohlédl přes
rameno a prohlížel si je.
„Nemáš rád poker?“ zeptala jsem se ho, když se už poněkolikáté zamračil.
„Ten chlap v šedý mikině je Presleyin snoubenec, Jeremiah,“ zakabonil se.
„Ona nejspíš sedí doma sama, zatímco on tady prohrává prachy a opíjí se.
Je to děsnej vůl, ale ona si to nechce připustit.“
„Hádám, že se jí to moc nelíbí, když vyjádříš tenhle názor.“
„Moc ne,“ zakroutil hlavou. „Všichni jsme se snažili s ní o tom mluvit, ale
vždycky to skončilo hádkou. Takže teď mlčíme. Aspoň do doby, než se
rozhodnou se doopravdy vzít. Pak se proti ní spolčíme.“
„Vměšování?“ zasmála jsem se. „Tak to vám přeju hodně štěstí. Ráda bych
si poslechla, jak to probíhalo.“
Ze svého krátkého setkání s Presley v servisu jsem usuzovala, že je ten
typ, který má svou vlastní hlavu. Slovo ne na ni nejspíš mělo podobný efekt
jako na mě.
Dash a já jsme nemluvili, dokud jsme nedojedli. Přišli jsme sem a rovnou
si objednali, ani jeden z nás nezačal mluvit o tom, co se stalo v Dravenově
domě. Ale s každým spolknutým soustem se to blížilo. Některé věci není
možné ignorovat dlouho.
Když jsme konečně přes pár zbývajících hranolků na talíři přehodili
zmačkané a mastné ubrousky, podíval se mi Dash do očí. „Takže…“
„Takže. Chceš o tom mluvit?“
Přejel si rukou po strništi na bradě. „Nedokážu pochopit, jak to mohl
mámě udělat. Byla tak úžasná. Taková bezstarostná a milující žena.
Nezasloužila si mít doma záletníka. Bože, doufám, že o tom nevěděla. Že
umřela v domnění, že jí byl věrnej.“
„Můžu se zeptat, jak umřela?“
„Zavraždili ji před naším domem.“ Opřel si lokty o stůl, v tlumeném hlase
měl spoustu bolesti. „Našel jsem ji já s Nickem.“
Položila jsem si ruku na srdce. Tohle bylo nepředstavitelné. Srdcervoucí.
Chtěla jsem ho obejmout, ale prozatím jsem se uchýlila k tichému: „To mě
mrzí.“
„Nickovi bylo šestnáct a měl auto. Ten den jsem ho prosil, aby mě svezl
domů ze školy, abych nemusel jet autobusem. Byl naštvanej, protože
naháněl jednu holku a chtěl s ní jet někam na projížďku. Ale odvezl mě
domů. Vždycky mi dával přednost, rodina pro něho byla na prvním místě.
Dokonce už v pubertě. Přijeli jsme domů a našli mámu ležet na chodníku.
Zahradničila, měla na sobě rukavice, co jsem jí koupil ke Dni matek.“
Položila jsem ruku na jeho a pevně ji stiskla.
On tu svoji obrátil a propletl si prsty s mými. „V Montaně byl ještě jeden
klub, kterej Gypsies dělal problémy. Říkali si Traveleři. V průběhu let měl
náš klub s jejich klubem spoustu malých šarvátek, ale nic vážnýho. Pak se
Gypsies začali bouřlivě rozrůstat. Vytvořili si větší drogovou síť, aby zvýšili
příjmy klubu, a pár dealerů dokonce ukradli jiným klubům. Traveleři neradi
prohrávali a začali vyhrožovat. Táta na ně kašlal, nebral je vážně. Takže
zašli dál.“
„Šli po vaší mámě.“
Přikývl. „Přijeli k nám domů. Střelili ji zezadu do hlavy, když přesazovala
žlutý kytky. Ani nebylo poznat, že to byla ona. Ta kulka jí úplně roztrhala
hlavu.“
Sevřela jsem jeho ruku pevněji a zavřela oči. Ten cheeseburger mi v
žaludku příliš neseděl, když jsem si představila sebe v jeho kůži. Najít svoji
mámu mrtvou bylo něco, co by žádné dítě nemělo zažít.
„Dashi, to… to je mi moc líto.“
„Mně taky.“ Na pár minut se odmlčel, upíral oči ke stolu. Nepohnul se,
dokud servírka, která přišla odnést talíře a dolít pití, neodešla. Jenom mě
držel za ruku. „Táta a Gypsies zabili všechny jejich členy. Do posledního.“
Otevřela jsem ústa, abych odpověděla, ale nenacházela jsem slova. Bylo
těžké vstřebat, co mi právě řekl. Takové násilí a vraždění. Těžké představit
si Dashe, jak žije takový život. Zároveň jsem ale byla v podstatě ráda, že se
on, Nick a dokonce i Draven dočkali své pomsty. Svět, do kterého mě vtáhl,
nebyl černobílý. Neexistovala žádná jasně stanovená hranice mezi dobrem a
zlem, v niž jsem dříve věřila.
Vzhlédl od stolu a upravil stisk své ruky, vlastně celou tu moji překryl.
„Nejsme správní chlapi, Bryce.“
„Možná. Ale ty pro mě seš dobrej chlap.“
„Jsi si tím jistá? Dostal jsem tě do vězení. A nechoval jsem se k tobě
vždycky správně. Dneska jsem na tebe křičel.“
Podívala jsem se mu zpříma do očí. „Jsem si jistá.“
Dash lidi ve svém životě miloval. Byl hodný a spravedlivý. Rád pokoušel
moje hranice, ale nikdy netlačil příliš tvrdě. Když to přehnal, šlo o snadno
odpustitelné maličkosti. A omluva na sebe nenechala dlouho čekat.
Dokonce i ta záležitost s vězením.
Protože kdyby naše role byly naopak, nejspíš bych mu udělala to samé.
V nejbližší době jsem to sice nehodlala přiznat, ale už jsem mu to odpustila.
Jakmile zaplatil účet, vyšli jsme ven do tmavé noci.
„Kam to bude?“ zeptala jsem se, když jsme došli k autu.
„Nevadilo by ti, kdybych se vetřel k tobě domů?“
Vytáhla jsem klíče z kabelky. „Šťouchnu tě do žeber, jestli budeš chrápat.“
Uchechtl se. „Já nechrápu.“
Budík mě vzbudil ve čtyři ráno. Rychle jsem ho vypnula, abych
nevzbudila Dashe.
Spal roztažený na břiše, s hlavou na druhou stranu. Ale ruku měl na mých
bedrech. Palcem na nich opisoval malé kroužky. „Je brzo.“
„Musím jet do novin a dohlídnout, že se všechno stihne do rozvážky,“
řekla jsem a vyklouzla z postele.
 Táta už tam určitě byl, bez ohledu na brzkou ranní hodinu čilý a s
úsměvem od ucha k uchu. Nemohla jsem se dočkat, až se k němu přidám.
Neděle a středy byly jediné dva dny v týdnu, kdy jsem nechtěla zůstávat v
posteli.
Ačkoli dneska, když tu byl Dash, jsem váhala.
Sprcha mě probudila. Na obličej jsem nanesla jenom nezbytné množství
make-upu, abych zakryla tmavé kruhy pod očima. O sobotách jsem běžně
nechodívala spát po půlnoci. Ale včerejší noc byla výjimečná. V mnoha
ohledech.
Natáhla jsem si džíny, triko a tenisky a šla ke dveřím ložnice, připravená
na kávu, ale zaváhala jsem, když jsem zahlédla Dashe. Měla bych se
rozloučit? Nebo prostě odejít?
Nejspíš spal. Teď už ale nechrápal.
„Bryce.“
„Ano?“ zašeptala jsem.
„Pojď sem.“
Obešla jsem po špičkách postel a naklonila se. „Copak?“
„Pusu,“ přikázal se zavřenýma očima. Ty tmavé řasy krásně ležely na jeho
tváři.
Usmála jsem se, přiložila mu ruku na čelo, abych odhrnula rozcuchané
vlasy a políbila ho na spánek. „Pa.“
Cestou do novin jsem se nedokázala přestat usmívat. Přestože jsem spala
jenom pár hodin, cítila jsem se odpočatě a svěže.
Včera jsme s Dashem upadli do postele emočně vyčerpaní a přetížení. Ani
se nepokusil o sex. Ani jeden z nás se o něj nepokusil. Spal v boxerkách. Já
na sebe natáhla pyžamové tílko a kraťasy. Usnuli jsme a on měl ruku pod
mým tílkem.
Jeho dlaň mě hřála na kůži celou noc.
Až se vrátím domů, nejspíš už bude pryč. Včera zažil dost velký citový šok
a nervové vypětí. Potřeboval čas, aby to zpracoval. Doufala jsem, že věděl,
že se na mě může obrátit, kdyby se potřeboval vypovídat.
Včera večer se věci posunuly daleko za moji reportáž. Už to nebylo o mně.
Ani o Amině Dayleeové. Ani o Genevievě. Dokonce ani o Dravenovi. Teď
šlo o Dashe.
 Moje city k němu se už nedaly ignorovat. Až se mě táta zeptá na reportáž
o Gypsies, budu mu lhát. Řeknu mu, že není o čem psát.
Žádná reportáž nestála za to, abych zlomila Dashovi srdce. Měl ho za život
zlomené už mnohokrát. Ode mě se ničeho takového nedočká.
Vešla jsem zadním vchodem přímo do tiskárny a našla tátu stát u Gosse.
„Ahoj tati.“
„Jak se má moje holčička?“ zeptal se, když jsem ho políbila na tvář.
„Dobře. Jak to tady vypadá?“
Podal mi vzorek novin. „Skoro hotovo. Ještě jedno kolo. BK už dělá
svazky.“
Přelétla jsem očima titulní stránku a usmála se při čtení Willyho článku o
cestovatelích na železnici. Lidé jeho sloupky milovali, mě nevyjímaje.
„Nemohlo by to být lepší,“ řekla jsem tátovi. „Jdu mu pomoct s balením.“
Po hodině skládání a svazování novin jsme u nakládací rampy přivítali
doručovatele. Pět rodičů s pěti dětmi přijelo na parkoviště ve stejnou chvíli.
Rozváželi naše noviny po městě a přilehlém okolí.
Většina našich odběratelů bude mít svůj výtisk před sedmou hodinou
ranní.
„Co budeš zbytek dne dělat?“ zeptal se mě táta, když zhasínal světla v
tiskárně. BK už odešel, měl také cestou domů na starosti nějaké rozvozy.
„Nic moc. Musím vyprat,“ zavrčela jsem. „Co ty?“
„Dám si šlofíka. Máma chce jít večer do Stockyard’s na večeři. Budeme
rádi, když se přidáš.“
„Díky. Uvidíme,“ oba jsme věděli, že to znamenalo ne.
Cheeseburgerů jsem měla až po uši. Při představě dalšího se mi zvedl
žaludek. A káva, kterou jsem do sebe kopla při svazování novin, mi taky
zrovna nesedla, nejspíš kvůli tomu těžkému jídlu před spaním.
Až přijedu domů, udělám si suchý toust a budu doufat, že do sebe nasákne
zbylý tuk.
„Mám pár nových nápadů na články, ráda bych to s tebou probrala. Budeš
tady zítra?“
„Samozřejmě. Nejpozději v osm. Probereme je pak.“ Objal mě a já jsem
mu zamávala a šla ke dveřím. „Bryce.“ „Ano?“ otočila jsem se.
„Dlouho jsi nemluvila o Tin Gypsiech. Vážně jsi to vzdala?“
 „Ukázalo se, že není o čem psát.“ Byla to úleva. Táta by na mě netlačil,
abych o nich napsala, ale teď jsem k tomu vlastně dostala svolení.
„Dobrá. A co vyšetřování vraždy? Vydal Marcus něco nového?“
„Poslední dobou nic. Pochybuju, že do přelíčení něco vydají. Chtěla bych
napsat vzpomínku na Aminu Dayleeovou, ale řekla bych, že je ještě moc
brzy.“ Spousta věcí ještě visela ve vzduchu. „Chtěla bych tomu dát trochu
času.“
„Jasně. Vypadá to, že chvíli budeme psát o veselých věcech. To není
špatné.“
Usmála jsem se. „Ne, to není.“
„Uvidíme se zítra.“
„Pa, tati.“ Znovu jsem mu zamávala, vyšla ven a užívala si teplé ranní
sluníčko, které mě příjemně hřálo v obličeji. Na šlofíka to byla divná denní
doba, ale cestou domů mě tak silně přemohla únava. Bylo mi jasné, že jen
co překročím práh domu, zalezu zpátky do postele.
Toust bude muset počkat, než se probudím.
Zaparkovala jsem v garáži a napůl spící vešla domů.
„Áááá!“ vykřikla jsem. Chytla jsem se za srdce a doufala, že mi nevyskočí
z hrudníku. „Co tu děláš?“
Dash položil ručník, který právě složil, na hromadu ostatních. „Skládám
prádlo.“
„Myslela jsem, že už budeš pryč.“
„Šel jsem do sprchy, ale v koupelně jsem nenašel ručník. Tak jsem se ho
vydal hledat a jeden byl v prádelním koši. Rozhodl jsem se ho složit. A pak
jsem našel další. A další.“
„Co na to můžu říct. Nesnáším skládání prádla.“
Uculil se. „To mi došlo už před dvěma koši, baby.“
Vešla jsem do pokoje a posadila se na opěrku gauče, Dash zatím skládal
další ručník. „Co tady doopravdy děláš? Protože skládání prádla to nebude.“
„Schovávám se.“
„Schováváš se,“ zopakovala jsem.
„Jo,“ zvedl koš, nyní plný složeného prádla, a odložil ho stranou. „Můžu
se tu schovávat?“
Zranitelnost v jeho hlase mě chytla za srdce. „Samozřejmě.“
 „Díky.“ Stál přede mnou na koberci s bosýma nohama, pak přišel blíž a
položil dlaně na moje tváře. „Pusu.“
„Ty jsi dneska nějak náročnej.“
Sklonil své rty k mým. „Líbí se ti to.“
Jakmile mi přejel jazykem po rtech, nával horka v mém těle dokazoval
pravdivost jeho slov. Otevřela jsem ústa a on vklouzl jazykem dovnitř. Jeho
chuť mě pohltila, chytila jsem ho za boky a přitáhla si ho blíž k sobě.
Vkročil mezi moje stehna a použil ta svoje, aby mi je roztáhl. Pak se
sklonil a posadil mě zpátky na opěrku, přitom mě držel za hlavu.
Naše jazyky kroužily a narážely do sebe v touze po pokračování. Teplota v
místnosti prudce stoupala a já jsem chtěla cítit jeho nahé tělo na svém. Ty
týdny, kdy jsem ho neměla v sobě, byly příliš dlouhé, zoufale jsem po něm
toužila. Zmítali jsme se v dalším návalu vášně, zatáhla jsem ho za tričko a
stáhla si ho na sebe.
Odtáhl rty, chytil mě za boky a přetočil nás, takže on seděl na gauči a mě
si posadil do klína. Mezi nohama mě tlačila jeho silná erekce.
„Pryč s tím,“ vyhrnula jsem mu triko ke hrudníku, zatímco on mi rozepínal
knoflík a zip na džínách.
„Jsi pro mě vlhká?“ strčil mi ruku do kalhotek a zasunul do mě
prostředníček, aby to zjistil. Když jsem se zajíkla, usmál se od ucha k uchu.
„Ano,“ zasténala jsem, zavřela oči a nechala hlavu klesnout ke straně.
„Chyběls mi.“
Chybělo mi nejenom jeho tělo, ale tuhle myšlenku jsem si ponechala pro
sebe.
Líbal mě na krku a volnou rukou mě zatáhl za límeček na tričku. „Taky jsi
mi chyběla.“
On zcela určitě mluvil o sexu. Ale v koutku duše jsem doufala, že by v
tom mohlo být trošičku víc.
Ruka mezi mýma nohama mě dráždila a mučila, až jsem skoro ztratila
dech. Sebrala jsem veškerou sílu, abych mu slezla z klína a postavila se.
Sundala jsem si džíny a kalhotky a odhodila je na podlahu.
Svlékla jsem si tričko, a když jsem se podívala na Dashe, měl už triko také
vysvlečené a džíny stažené ke kotníkům. Na břiše se mu rýsovaly svaly a v
ruce držel svůj penis s připraveným kondomem.
 Posadila jsem se obkročmo na něj a vzala jeho hlavu do dlaní. „Bože, jsi
tak sexy.“
„Já vím,“ usmál se, když jsem ho políbila na koutek rtů.
Ta nebetyčná arogance by mě měla rychle odradit, jenomže ten kluk prostě
měl doma zrcadlo. A věděl moc dobře, co se mnou dělá.
Posunul se, aby do mě mohl proniknout, pomalu jsem na něj dosedala. Z
toho pnutí a neuvěřitelné rozkoše mi po zádech přejel mráz a málem jsem
vyvrcholila hned.
„Sakra,“ vzdychl Dash a šlachy na krku se mu napínaly, když jsem se
zvedala a zase klesala do jeho klína. „Zničilas mě.“
Koš s prádlem, které složil, se skutálel z gauče, když nás pohltila vášeň.
Divoce jsem se pohybovala, dokud moje svaly únavou nezeslábly. Pak
převzal iniciativu Dash, přitiskl svůj hrudník k mému a přetočil nás, takže
jsem ležela na zádech s nohama široce roztaženýma. Měl nade mnou moc a
kontrolu.
Žasla jsem nad mužností jeho rukou a nohou, když se propínal, přirážel
svoje boky zas a znova, dokud jsem nevyvrcholila. Orgasmus přicházel v
dlouhých silných vlnách, a když ustoupily, zůstala jsem jenom bezvládně
ležet.
Dash vyvrcholil krátce po mně, jeho svaly na hrudi a břiše se propnuly.
Patřil mně. Jenom mně. Ještě na kratičký okamžik byl jenom můj.
„Je to čím dál lepší,“ vzdychl mi do vlasů, když se na mě zhroutil. Pak mě
krátce políbil na krk, vyklouzl a postavil se. „Jsem tu hned.“
Zatímco se šel vypořádat s kondomem, já se snažila popadnout dech. V
těle jsem měla nový náboj. Elektřinu. Když jsem jela domů, byla jsem
strašně unavená, a teď jsem toužila po přídavku.
Vrátil se do obýváku a natáhl ruku, aby mi pomohl z pohovky. Jakmile
jsem stála na nohou, sáhla jsem mezi nás po jeho penisu. Třeba bude
připraven na druhé kolo.
„Teď ne,“ usmál se a odtáhl mi ruku. „Už nemám kondomy.“
„Ach jo,“ poklesla mi nálada, „já žádný nemám.“
„Pak zaběhnu nějaký koupit. Stejně chci mít svoje.“
Chci mít svoje? Zamrkala jsem, nebyla jsem si jistá, že jsem dobře
rozuměla. „Co to přesně znamená? Protože to tak nějak vyznělo, jako že
potřebuješ kondomy, které můžeš použít ještě s někým jiným než se mnou.“
A to by absolutně nemohlo fungovat.
„Cože? Ne, baby,“ chytil moji hlavu do dlaní a políbil mě na čelo. „Jsi
jediná. Ale zažil jsem, jak jeden můj bratr v klubu přivedl holku do jinýho
stavu, protože ho podrazila s kondomem. Mám ve zvyku je vždycky
zajišťovat osobně.“
„Nejsem nějaká ulhaná, manipulativní…“
„Nech toho,“ znovu mě políbil, „já vím, že ty taková nejsi. Ale stejně,
kondomy kupuju já.“
„Fajn,“ odsekla jsem, vystoupila z jeho objetí a vydala se chodbou do
ložnice. Bolelo mě, že mi nevěřil natolik, aby mě nechal zajistit ochranu.
Znamenalo to, že nejsem v ničem jiná než ostatní holky, s nimiž spal.
„Nezlob se,“ chytil mě na chodbě a objal mě. „Neříkám to proto, abych tě
ranil. Prostě jenom nechci děti. Neumím si sám sebe představit jako otce.
Nikdy jsem neuměl.“
Proč mě přitahoval takhle citově nepřístupný muž? Tohle nebylo poprvé,
kdy jsem byla s klukem, který se zoufale obával závazků. Proč vyhledávám
chlapy, kteří považují rodinu za rozsudek smrti?
„To je dobrý,“ zamumlala jsem, neschopna skrýt rozčarování ve svém
hlase. Nebyla to jeho chyba. Chtěl být pouze upřímný. Problém nebyl
u Dashe. Ale u mě. „Jsem jenom unavená.“
Psychicky i fyzicky.
Pustil mě. „Co takhle si na chvilku lehnout?“
A zapomenout, že tenhle hovor někdy proběhl. Co na tom záleželo, že
nechtěl děti? Po této cestě jsme nešli, takže bylo nejlepší na všechno
zapomenout. Možná šlo o trochu víc než o sex. Což ale neznamenalo, že
jsme pár. Poskytovala jsem mu dočasnou skrýš – z čehož se nedalo
usuzovat, že před sebou máme společnou budoucnost.
Šel za mnou do ložnice. Rychle jsem si vlezla pod peřinu s hlavou na
opačnou stranu od něho. Avšak namísto, aby mi poskytl prostor, přitáhl si
mě do náruče, položil mi hlavu na svůj hrudník a hladil mě ve vlasech,
dokud jsme, nehledě na bolest v srdci, oba usnuli.
Probudili jsme se po pár hodinách, když už slunce prosvítalo do ložnice,
ale ani jednomu z nás se nechtělo vstávat. Zůstala jsem mu ležet na
hrudníku a on mi prsty kroužil po zádech.
 „Nevím, jak to povím Nickovi,“ řekl mi do vlasů.
„O…“ Genevievě. Její jméno jsem nevyslovila, předpokládala jsem, že by
ho to akorát popudilo. Nebyl připravený dozvědět se víc o své sestře,
jakkoli to byla úžasná bytost.
„Jo. O… ní,“ povzdychl. „Nick se s tátou po mámině smrti rozhádal.
Trvalo jim roky, než se udobřili. Ty sračky, co se děly, když Emmeline
málem unesli, je zase daly dohromady. Tohle zase všechno zničí. Táta
přijde o syna a tentokrát i o vnoučata. Nick mu neodpustí.“
Nadzvedla jsem se, abych mu viděla do očí. V přítmí ložnice byly zlaté.
Podmanivé. Smutné. „Než zavoláš Nickovi, možná bys měl znát celý
příběh.“
„Ne,“ zamračil se, „nemůžu s ním mluvit.“
„Stejně jednou budeš muset.“ Pokud Draven neskončí ve vězení za vraždu
Aminy. Tak by se setkání se svým otcem Dash mohl vyhnout. Ale nakonec
by toho stejně litoval. „Nedělej to kvůli němu. Udělej to, aby ses dozvěděl,
co se stalo. A pak se rozhodneš, co uděláš s Nickem.“
Dlouze si povzdychl. Očekávala jsem, že bude potřebovat čas, aby nad
mým návrhem popřemýšlel, ale než jsem se stihla nadechnout, vyskočil z
postele, až mě tím převrátil na bok. „Tak jo.“
„Teď?“
„Teď. A ty jdeš se mnou.“
„Já? Proč? Řekla bych, že bude lepší, když tam budeš jenom ty a táta.“
Stačilo, že jsem se včera účastnila té scény v kuchyni.
„Musíš tam být, abys mě zastavila, kdybych ho chtěl zabít.“
Vrhla jsem po něm pohledem. „To není vtipný, Dashi.“
„Tak… šla bys tam kvůli mně?“ zvedl ruku. „Prosím?“
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK

KAPITOLA 19
DASH
„V tomhle domě jsi vyrostl?“ Právě jsme s Bryce přijížděli na příjezdovou
cestu k tátovu domu.
Neptala se vlastně na tohle. Chtěla vědět, jestli tady máma umřela.
Pohlédl jsem na chodník. „Jo.“
„Aha,“ zaparkovala, „jeden by řekl, že se přestěhujete. Po…“
 „Ne. Táta si myslel, že by tím dal najevo slabost.“
Spadla jí brada. „Cože?“
„Tak nám to aspoň říkal. Ale myslím si, že zůstával, protože si nedokázal
představit žít někde jinde. Koupil ten dům pro mámu pár let po svatbě.“
V tomhle domě se milovali. Sem si přivezli Nicka a mě z porodnice. Tady
vznikla naše rodina.
Dům měl světle zelenou barvu. Rámy oken byly hnědé, stejně jako vstupní
dveře. Táta ho před pár lety nechal znovu natřít, protože barva už začínala
praskat. Řekl malířům, aby použili naprosto shodné odstíny, které před
čtyřiceti lety vybrala máma.
„Žije tu ve zdech,“ řekl jsem Bryce. „V podlaze, v pokojích i na chodbách.
Proto se nedokázal odstěhovat. Není to její dům. Ten dům je ona.“
„Miluje ji.“
Přikývl jsem. „Víc než cokoli na světě, byla jeho poklad. Nebo jsem si to
aspoň myslel. Teď… už to nevím jistě.“
Možná jsem tátu vůbec neznal. Otec, kterého jsem obdivoval, by svou
ženu nikdy nepodvedl.
Proč? Nedávalo to smysl. Když mámu tak miloval, proč by spal s jinou
ženou? Jak jí to mohl udělat?
Chvíli jsme posedávali v autě, protože jsem se nedokázal přimět otevřít
dveře. Strašně mě to štvalo kvůli mámě, po které se mi stýskalo každý den.
Jak jen mohl?
„Dashi,“ Bryce mi položila ruku na koleno. „Slyším ty otázky, co ti
vyskakují v hlavě. Zeptej se ho. Pak budeš vědět, na čem jsi.“
Podívala se na dům a já jsem následoval její pohled. Táta stál u okna a
pozoroval, jestli vystoupím nebo nevystoupím z auta. I na tu dálku a přes
okno jsem viděl, že má na tváři ránu. Praštil jsem ho silněji, než jsem
myslel. Což dávalo smysl, protože mě dneska šíleně bolely klouby na ruce.
Svého otce jsem nikdy dřív neuhodil. Nikdy dřív by mě to ani nenapadlo.
Nebo jo, napadlo.
Zhluboka jsem si povzdychl. Bryce měla pravdu. Potřeboval jsem znát
odpovědi. „Jdeme!“
Vystoupili jsme z auta současně, vzal jsem ji za ruku a odvedl k bočnímu
vchodu, neklepal jsem. Čekal na nás na koženém gauči v obýváku.
 Beze slova jsem se posadil do křesla naproti němu. Bryce do druhého.
Dříve ta křesla pasovala ke gauči, ale máma je pár měsíců před smrtí
nechala nově očalounit na tmavě zelenou barvu. Teď už vypadaly fakt
příšerně, ale jestli se je táta rozhodne nahradit, beru si je domů.
Táta měl zarudlé oči a v obličeji byl bledý. Ta rána z blízka vypadala dost
špatně, nejspíš by snesla pár stehů. Prošedivělé vlasy měl rozcuchané a
mastné, potřebovaly by šampon.
Zatímco mně se v Bryceině posteli včera podařilo nějak usnout, táta
vypadal, že nezamhouřil oka.
„Chtěl bych vědět proč,“ prolomil jsem ticho a zároveň jsem chtěl mluvit
první. Tahle návštěva nebyla kvůli tátovi, nezasloužil si být středem
pozornosti. „Chci vědět, proč jsi jí to udělal.“
„Byla to chyba,“ zlomil se mu hlas, „tvoje máma a Amina byly
kamarádky. Nejlepší.“
Bryce se zarazila a otočila hlavu ke mně. „Věděl jsi to?“
Jo. Mlčel jsem. Kdybych jí řekl o té hloupé fotce z ročenky, naštvala by se
a odešla. Dneska jsem její přítomnost potřeboval. Když tu byla, působila na
mě jako tlumič. S ní v místnosti jsem byl schopný udržet svoji horkou hlavu
na uzdě. Nemohl jsem riskovat, že to zjistí, odejde a mě tu nechá s tátou
samotného.
Táta se mi podíval do očí. Pochopil, že jsem zamlčel pravdu. Ale
neplánoval mě prozradit, zvlášť když bylo zřejmé, že moje nevinná lež
nebyla nic v porovnání s jeho hříchy.
„Pokračuj!“ poručil jsem.
„Trávili jsme spolu hodně času, my tři. Tvoje máma nikdy Aminu z ničeho
nevynechala. Měla ji hrozně ráda.“
Ta láska byla zjevně jednostranná, když se její nejlepší kamarádka byla
schopná vyspat s jejím manželem.
„Netušil jsem to,“ táta svěsil hlavu, „nevšiml jsem si toho. Řekl bych, že
máma si toho všimla, a proto si od Aminy ve čtvrťáku začala trochu
udržovat odstup. Ale já to neviděl.“ „Neviděl co?“ zeptal jsem se.
„Amina do vás byla zamilovaná,“ odhadla Bryce.
Táta přikývl. „Byla to kamarádka. Pro mě v tom nikdy nic víc nebylo.
Nikdy jsem nemiloval jinou ženu než Chrissy.“
 „Tak jak jsi mohl píchat její kámošku, a ještě jí udělat dítě?“ bouchl jsem
pěstmi do svých kolenou. Bryce natáhla ruku přes opěrku křesla a položila
dlaň na jednu moji pěst. Díkybohu že se mnou šla. Už teď jsem chtěl odejít.
Ale držela svoji ruku pevně a udržela mě na místě.
„Amina po střední škole odjela z Clifton Forge. Moc jsem nad tím
nepřemýšlel, když spolu pár let nepromluvily. Myslel jsem, že se odcizily.
Ale pak jednou odpoledne Amina zavolala. Přijela na návštěvu a strávila
víkend ve městě. Jednoho večera přišla na večírek do klubovny.“
„A tenkrát se to…“
„Ne,“ zavrtěl hlavou, „tenkrát ne. Amina odjela zpátky do Denveru. Ale
po tý první návštěvě začala jezdit každej rok. Vždycky v létě. Vždycky na
víkend. Šla na party do klubovny, opila se, s někým si užila. Vy kluci jste
byli ještě malí a klubovna už vaši mámu zrovna nelákala. Popravdě, mě
taky moc ne. Ale Amina byla sama, takže jsme se nad tím příliš
nepozastavovali.“
Příběh pokračoval a mě začínal svrbět jazyk, ale udržel jsem ho za zuby.
„Chrissy a já jsme měli těžkou krizi, když jste byli s Nickem malí. Bože,
jak jsme se hádali. V jednom kuse. Každej den.“
„Kdy? Nevzpomínám si, že byste se vy dva někdy pohádali.“
„Skrývala to,“ pročísl si rukou vlasy. „Vždycky nasadila úsměv, když jste
byli doma, protože nechtěla, abyste to věděli. Přes den jsme se snášeli a
večer jsme to na sebe vychrlili, když jste s Nickem už spali. Nelíbilo se jí,
jak se to vyvíjelo v klubu, riskovali jsme víc než dost, a já to před ní tajil.
Došlo to tak daleko, že mě vykopla z domu.“
„Ale vždycky jsi tu bydlel!“ Pamatoval bych si, kdyby se odstěhoval.
„Bylo ti teprve osm. Nickovi dvanáct. Řekli jsme vám, že jedu na
vyjížďku. Dlouhou. Tři týdny jsem žil v klubovně.“
Aha, tak na tenhle výlet jsem si pamatoval. Táta nikdy předtím nebyl pryč
tak dlouho a máma byla smutná. Protože se jí stýskalo. Asi za tím bylo
mnohem víc.
„Prošvihl jsi tenkrát moje závody motokár. Zlobil jsem se na tebe, žes byl
pryč, protože jsem vyhrál a tys to neviděl!“ vyhrknul jsem. „A přitom jsi
celou tu dobu byl ve městě.“
„Sledoval jsem, jak jsi ten závod vyhrál dalekohledem asi sto metrů
odtamtud.“
 „Lhal jsi nám.“
Přikývl. „Protože mě o to máma poprosila.“
„Nesváděj nic na ni,“ vyštěkl jsem, „nikdy.“
Zvedl ruku. „Nesvádím. Tohle jde za mnou. Všechno.“
„Takže, když jste žil v klubovně, přijela Amina na návštěvu,“ řekla Bryce.
„Jo. Měli jsme večírek. Oba jsme se opili a sjeli. Mám to rozmazaný, ale
spala u mě. Když jsem se ráno probudil, věděl jsem, že jsem udělal hroznou
chybu. Řekl jsem jí to. Začala brečet a přiznala se, že mě miluje už dlouho.
Nesnášela se za to. Taky milovala Chrissy.“
Koho, k čertu, zajímala Amina? Neměla nárok milovat tátu. Nebyl její. A
zcela určitě nemilovala mámu, když se mohla vyspat s jejím manželem.
Bylo to poprvé, co jsem Aminu nelitoval, že ji někdo ubodal k smrti.
A nikdy neodpustím tátovi, že tohle mámě udělal.
„Nesnáším tě za to.“
Táta se křečovitě zasmál. „Synku, nesnáším se za to už dvacet šest let.“
„A máma? Taky tě nesnášela? Protože, když ses vrátil domů, zdáli jste se
šťastní. Nebo to byla jenom přetvářka?“
„Vrátil jsem se. Na kolenou jsem ji prosil, aby mě vzala zpátky
domů.“ „Odpustila ti?“ vykulil jsem oči. „To těžko.“ Jeho tvář zbledla
a do očí mu vyhrkly slzy.
„Nikdy jste jí to neřekl,“ zašeptala Bryce, „nevěděla o tom.“
„Nevěděla o tom,“ měl nakřáplý hlas. Chraplavý. „S Aminou jsme si
slíbili, že to nikomu neřekneme. Věděla, že by to Chrissy zničilo. Odjela do
Denveru a už se nikdy nevrátila. Užíralo mě to. Nakonec jsem se
rozhodl, že se přiznám. Že se očistím. Ale pak…“
„Pak ji zavraždili,“ řekl jsem chladným mrtvolným hlasem, chladné bylo i
matčino tělo osamocené v hrobě.
„Zklamal jsem vaši matku po všech směrech.“ Ukápla mu slza z tváře.
„Už mnoho let si vyčítám, že jsem tenkrát v sobě nenašel odvahu se jí s tím
svěřit. Věděl jsem, že by mě opustila. Měla ode mě odejít, protože pak by
ten den nepřesazovala kytky. Ale já byl zbabělec, bál jsem se, že o ni
přijdu.“
„Přišel jsi o ni tak jako tak.“
Další slza ukápla, stékala mu po obličeji až k vousům, které si nechával
růst od zatčení. „To mlčení byla největší chyba mého života.“
 Pálilo mě v krku a trhalo mi to srdce. Co by se stalo, kdyby jí řekl pravdu?
Byla by máma stále naživu?
„A co vaše dcera?“ zeptala se Bryce. „Ona o vás neví.“
„Ani já o ní nevěděl. Dokud mi Amina minulej měsíc nezavolala a
nepožádala mě o tu schůzku v motelu Evergreen.“
Zavřel jsem oči, nechtěl jsem slyšet víc. Ale nenašel jsem sílu zvednout se.
Tak jsem tam seděl a myslel na svou nádhernou matku a jak nespravedlivý
život dokáže být. Jediné, co udělala v životě špatně, bylo, že milovala
sobeckého zbabělce. A ten ji zničil. Měl dítě s jinou.
„Tu noc jsme mluvili o Genevievě,“ řekl táta. „Trvalo mi pár hodin, než
jsem se vyrovnal s tím, že mám dceru. A zlobil jsem se na Aminu, že to
přede mnou tajila.“
„Ale vyspal ses s ní?“ Zase. Znovu tu kurvu píchal.
Sklopil oči a já jsem zuřil. Jako kdyby plivl na matčin hrob.
Bryceina ruka pevněji sevřela moji. „Udělal jste to, Dravene? Zabil jste
ji?“
Otevřel jsem oči a střetl se s jeho pohledem. Bylo by mnohem snazší,
kdyby řekl ano. Potom by shnil ve vězení a já už bych na něj nikdy nemusel
znovu pomyslet.
„Ne. Nezabil jsem ji.“ Byla to pravda. „Uklidnil jsem se a několik hodin
jsme si povídali. Aminu mrzelo, že přede mnou Genevievu skrývala, ale
bála se. Věděla, že Chrissy zabili. Věděla, že by svoji dceru uvrhla do
nebezpečí, kdyby se stala součástí mýho života. Tak zůstaly stranou.“ „Proč
se vrátila teď?“ zajímalo Bryce.
„Říkala, že je načase, aby její dcera poznala svého otce. Myslím, že
zaslechla, že Gypsies skončili, vyčkávala, dokud nebude bezpečno.“
Bezpečno. Zvedl jsem se z křesla a přešel k oknu. „Bylo tu vůbec někdy
bezpečno?“
Obě ženy, které milovaly mého otce, zemřely násilnou smrtí. Nepobodal
Aminu, přesto ji vlastně zabil. Stejně jako zabil mámu.
„Zasloužíš si strávit zbytek života v lochu,“ řekl jsem směrem k oknu.
„Bez debat,“ odpověděl okamžitě, „to si zasloužím.“
Mohl jsem se na něho zlobit sebevíc, přesto jsem věděl, že tohle bych
nikdy nedopustil. Ne kvůli tátovi, ale kvůli nám ostatním. Jestli někdo chtěl
dostat Dravena Slatera, existovala velice reálná šance, že další na řadě
bychom byli my.
Kromě toho bude táta žít v tomhle domě po zbytek svého života. Bylo to
vězení, které si sám vytvořil. Bude tu žít spoustu let sám, obklopený
duchem své mrtvé manželky. Žádný soudce ani porota ho nepotrestají tak,
jako se trestal on sám.
„Ještě něco?“ zeptal jsem se.
„Ne.“
„Oukej,“ otočil jsem se a odešel od okna, pryč z místnosti.
Bryce váhala, ale když jsem se nezastavil, vyběhla za mnou.
Byl jsem už skoro u auta, když na mě táta zavolal. Ale ne od bočních
dveří. Stál v hlavních dveřích a mířil na verandu.
Neřekl už dalšího slova. Namísto toho zatnul ruce v pěst a pomalu přešel
po verandě.
Jak je to dlouho, co sestupoval po těchto schodech? Na posledním se jeho
noha zarazila nad chodníkem, zdráhal se udělat poslední krok. Ale nakonec
tvrdě a neobratně došlápl na zem.
Pomalu a s bolestí v obličeji došel až k místu, kde máma ležela. Den, kdy
jsem ho tam viděl naposledy, byl tím nejhorším v mém životě.
Nick pádil dovnitř, aby mu zavolal. Zběsile křičel z plných plic a jeho křik
se nesl ulicí. Klečel jsem vedle matčina těla, vyděšený malý kluk, který si
zoufale přál, aby to všechno byla jenom noční můra.
Táta se přiřítil ze servisu. Seskočil z motorky, běžel k mámě a mě odstrčil.
Pak ji zvedl do náruče a naříkal, srdce měl rozbité na kousky.
Naše životy se taky rozpadly na kousky.
Ta vzpomínka mě zaskočila. Bolest v mém hrudníku byla nesnesitelná,
podlomila se mi kolena a zatočila se mi hlava. Zvedl jsem ruku, abych se
něčeho chytil.
Nahmatal jsem Bryce. Stála pevně po mém boku. Byla mojí oporou. Táta
mezitím udělal poslední krok a svěsil hlavu.
„Omlouvám se,“ zašeptal k zemi a pak vzhlédl ke mně. „Omlouvám se.“
„Nikdy jsi ten klub neměl zakládat,“ vychrlil jsem slova, o kterých bych si
nemyslel, že je někdy vypustím z úst.
Nikdy dřív jsem neobviňoval klub z matčiny smrti. Nick ano. Já ne. Já
jsem obviňoval toho, kdo stiskl spoušť. A táta přísahal, že ten zemřel
pomalou a krutou smrtí.
Teď? Teď jsem si přál, abych nikdy nebyl Tin Gypsy.
„Máš pravdu,“ přikývl táta, „nikdy jsem ten klub neměl zakládat.“
Aspoň že už neexistuje.
Pustil jsem Bryce, otočil se k tátovi zády a šel k autu.
Nenechala mě čekat. Přeběhla k místu řidiče, nastoupila, vycouvala a
odjela z ulice. Táta stál na tom stejném místě na chodníku a díval se pod
nohy, jako kdyby tam stále viděl mámino tělo.
Předklonil jsem se, položil si hlavu do dlaní a pevně zavřel oči. Žaludek
jsem měl na vodě. Tlak v hlavě se nedal vydržet. Začínal jsem vidět bílé
mžitky. Ostré bodání v hlavě bylo jako tupá dýka, kterou mi někdo pomalu
vrážel do spánku.
Že by záchvat paniky? Úzkosti? Nikdy jsem nezažil ani jedno z toho, ale
zdálo se, že za chvíli hodím šavli přímo u Bryce v autě.
„Mám zastavit?“ zeptala se.
„Ne. Jeď!“ ztěžka jsem polkl. „Jeď dál.“
„Dobře,“ přiložila mi dlaň na páteř a hladila mě po zádech. Pak se vrátila k
řízení.
Soustředil jsem se na hučení gum na silnici a zhluboka jsem dýchal, abych
zahnal emoce. O pár kilometrů dál, kdy už nehrozilo, že začnu zvracet,
křičet anebo brečet, jsem spustil: „Chybí mi máma. Byla tak veselá a
milovala nás. Všechny. Dokonce i jeho.“
Sakra. Jedna slza ukápla, otřel jsem ji a bránil se dalším.
„Kéž by jí to řekl.“
„Jo,“ vychrlil jsem.
„Ale protože to neudělal, jsem ráda, že se o Amině nikdy nedozvěděla,“
řekla něžně.
Částečně bych si přál, aby mu za to máma bývala nakopala prdel. Aby ho
opustila a potrestala za nevěru. Ale zlomilo by jí to srdce. „Já taky.“
Bryce projela městem a jen tak jezdila po okolí, z jedné silnice na druhou.
Když jsem se konečně vzpamatoval, poprosil jsem ji: „Hodíš mě k
motorce?“
„Jasně. Myslíš, že můžeš řídit?“
„Jo. Nevím, co to bylo. Každopádně zvláštní pocit.“
Sklíčeně se na mě usmála. „Smutek, jestli mám hádat.“
 „Nikdy nezmizí.“
Projela pár bloků, až jsme dorazili na Hlavní třídu, tam zahnula k Betsy.
„Genevieve nezná příjmení Aminina přítele. Budeme muset pátrat dál,
abychom zjistili, kdo to je. Jestli teda ještě chceš.“
„Předpokládáš, že nechci, aby šel táta do vězení.“
„Já vím, že nechceš,“ odpověděla. „Chceš znát pravdu stejně tak jako já.
Někdo zabil Aminu a tenhle člověk si zaslouží stanout před soudem.“
„Souhlas.“ Nedovolím této osobě, aby ohrožovala moji rodinu. Nicka a
Emmeline. Jejich děti. Emmetta a Lea. Presley. Tihle lidé byli teď jediná
rodina, na které záleželo. „Jak bys chtěla najít toho přítele?“
„Genevieve neměla žádný fotky, pochybuju, že by ho Amina fotila. Zjevně
o něm moc nemluvila. Genevieve věděla jenom to, že se jmenuje
Lee.“
„Genevieve,“ její jméno chutnalo na jazyku hořce.
Už teď jsem ji nesnášel.
Postrádalo to logiku, ale dneska se u mě emoce chopily otěží. Genevieve
nebyla moje sestra. byl to jen někdo, na koho se budu snažit zapomenout, že
vůbec existoval.
„Jo, tak se jmenuje,“ zamračila se Bryce. „A než ji odsoudíš za činy jejích
rodičů, nezapomeň, že i ona zrovna přišla o matku. A je moc milá. Hodná a
upřímná.“
„Nic pro mě neznamená.“
„Je to tvoje nevlastní sestra, ať se ti to líbí nebo ne. Než tohle skončí,
dozví se o Dravenovi. O tobě. Právě teď si myslí, že on má na svědomí smrt
jejího jediného rodiče. Jak si myslíš, že se asi bude cítit, až se dozví, že ten,
o kom si myslí, že zabil její mámu, je ve skutečnosti její otec? Buď na ni
hodnej. Nezaslouží si tvůj vztek. Neudělala nic špatně.“
„Ježíši!“ zamumlal jsem. „Musíš pořád mluvit tak rozumně?“
„Jo.“
Odolal jsem úsměvu. „Takže co teď? Ta dcera…“
„Genevieve,“ opravila mě.
„Genevieve je slepá ulička. Co dál?“
„Nevím,“ povzdychla, „upřímně, za posledních pár dnů se toho stalo tolik,
že bych potřebovala chvilku přemýšlet. Prodýchat to, jestli mě něco trkne.“
Prodýchání a čas mi zněly taky dobře.
 Parkoviště u Betsy bylo skoro prázdné, když jsme přijeli. Moje motorka
stála vedle budovy, kde jsem ji včera zaparkoval. Žádný návštěvník Betsy
by si nedovolil se jí dotknout.
Bryce zůstala sedět a čekala, až vystoupím z auta. „Pa.“
„Zavolám ti.“
„Nemáš moje číslo.“
Pozvedl jsem obočí. „Myslíš?“
Její telefonní číslo jsem si zapamatoval už toho dne, kdy přišla do servisu
na falešnou výměnu oleje. Willy mi ho dal, když jsem mu zavolal.
Pochyboval jsem, že Bryce věděla, že její zaměstnanec býval častým
hostem našich tajných zápasů. Vždycky sázel na mě, vydělal jsem mu fůru
peněz. Obvykle proto býval velmi ochotný, kdykoli jsem po něm něco
chtěl.
„Dobře. Jak říkáš. Zavolej mi.“
Nechala mě u motorky, sledoval jsem ji odjíždět.
Počkal jsem celých pět minut, pak jsem vytáhl telefon z kapsy.
„Jako vážně?“ vzala to s úsměvem. „Mám se začít bát, že se na mě
nalepíš?“
Jo. S ní pro mě žádné hranice neplatily. Stála při mně posledních dvacet
čtyři hodin a všechno se změnilo. S ní bylo už od začátku všechno jinak.
„Mám pro tebe návrh,“ řekl jsem a přehodil nohu přes motorku. „Složím ti
zbytek prádla, když mi uvaříš večeři.“
„K večeři dělám snídani. Mám chuť na bochánky s omáčkou.“
Sbíhaly se mi sliny. „Snídani bych si dal.“
„Bochánky peču domácí. Je to spousta práce a nepořádku. Když k prádlu
přidáš ještě úklid kuchyně, můžeš přijít v šest.“
Jak bylo možné, že mě tahle žena dokázala rozesmát i po takovém
odpoledni?
Čáry a kouzla.
„Budu tam.“
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK
 KAPITOLA 20
BRYCE
„Dobré ráno,“ pozdravila jsem, když jsem vešla do autoservisu v Clifton
Forge. Jeden z mužů, které jsem tu viděla, když jsem sem přišla poprvé,
pracoval na motorce v první kóji.
„Zdravím,“ dřepěl na podlaze a ohlédl se na mě přes rameno.
Tohle nebyl Emmett. Emmett byl vyšší a měl dlouhé vlasy. „Jsi Isaiah,
že?“
„Jo.“ Dotáhl cosi – šroub? – čímsi – francouzákem? Budu muset
zapracovat na své odborné terminologii, jestli se tu chci vyskytovat častěji.
Odložil to nářadí a postavil se. „Ty jsi Bryce.“
„Ano. Ráda tě zase vidím,“ přešla jsem k němu s nataženou rukou.
„Promiň, jsem od oleje,“ natáhl ruku a já jsem tu svoji stáhla. „Jak ti můžu
pomoct?“
„Hledám Dashe.“
„Dneska ráno jsem ho neviděl. Na něj je ještě trochu brzo.“
Bylo sice teprve sedm třicet, ale vzbudila jsem ho už v šest. Jela jsem do
práce brzy, chtěla jsem se tam potkat s tátou. Dash odjel domů dát si sprchu
a převléknout se, tak jsem předpokládala, že hned potom vyrazí do práce.
Autoservis otevírá v osm a mně se nechtělo jet domů a pak zase zpátky sem.
„Nevadilo by ti, kdybych na něj počkala?“ zeptala jsem se Isaiaha.
„Vůbec ne. Nevadilo by ti, kdybych pokračoval v práci?“
„Do toho.“
Pár kroků odtamtud stála černá židle na kolečkách. Posadila jsem se na ni
a rozhlížela se, zatímco Isaiah se vrátil k motorce a práci.
Na dílnu to tu bylo světlé a čisté. Vůně oleje a kovu se mísila s čerstvým
ranním vzduchem proudícím dovnitř otevřenými garážovými vraty. Značky
aut visely na jedné stěně, nářadí na druhé. A bylo tu téměř dokonale čisto.
Mustang pořád stál na svém původním místě. Od chvíle, co jsme na tom
autě s Dashem řádili jako divoká zvířata, jsem si lakovala nehty vyzývavou
rudou barvou. Usmála jsem se pro sebe, bylo to moje malé neřestné
tajemství, které se majitel toho auta nikdy nedozví.
„Dash mi říkal, že si u vás známé osobnosti nechávají renovovat auta a
motorky. Patří ta motorka, na který děláš, nějaký celebritě?“
 „Žádný celebritě,“ zasmál se Isaiah, „ta je moje.“
„Aha. Byl jsi v klubu?“
„Nee,“ zavrtěl hlavou. „Zrovna jsem se přistěhoval. Ale byla levná, tak
jsem si říkal, že si ji koupím. A předělám.“
To vysvětlovalo, proč motorka vypadala jako divná kovová všehochuť, na
rozdíl od Dashova nablýskaného harleye. Isaiahova motorka před sebou
měla ještě spoustu práce, aby zapadla na tohle místo.
„Odkud ses přistěhoval?“ zeptala jsem se, ale než stihl odpovědět, mávla
jsem rukou, jako bych tu otázku chtěla vymazat. „Promiň. To ze mě mluví
reportérka. Snažíš se pracovat a já tě zdržuju. Nevšímej si mě.“
„To je dobrý,“ pokrčil rameny a vrátil se k práci, ale na tu otázku mi
neodpověděl.
Jaký byl jeho životní příběh? Rozhodně byl fešák. Měl tmavé vlasy
ostříhané nakrátko. Výrazné čelisti. Kdyby se usmál, určitě by jeho úsměv
byl zdrcující. Ale on se vůbec nesmál. A v očích neměl jiskry. Byl
odjakživa takový? Měla jsem tolik otázek, ale držela jsem jazyk za zuby.
Beztak jsem pochybovala, že by mi na ně odpověděl. Uměl lidi nenápadně
zastavit, aniž by se choval nezdvořile nebo útočně. Ale z jeho vystupování
bylo patrné, že je uzavřená kniha.
Blížil se k nám hluk motoru. Postavila jsem se, předpokládala jsem, že to
je Dash.
„Měj se, Isaiahu.“
„Díky, Bryce,“ zamával, „ty taky.“
Při pohledu do těch očí bych ho nejraději objala a nikdy ho nepustila. Byly
tak osamělé. Tak srdcervoucí. Poskočilo mi srdce. Věděl někdo o Isaiahově
minulosti? Znal ji Dash?
Na parkovišti jsem spatřila černou motorku, ale Dashe ne. Takže jsem
zamířila do kanceláře, kde jsem však našla špatného Slatera.
Sakra. Měla jsem si tu motorku u plotu pořádně prohlédnout, než jsem
sem vešla – na moji obranu je tedy třeba dodat, že motorky, až na tu
Isaiahovu, vypadaly zezadu všechny stejně.
Draven stál ve dveřích kanceláře, která zřejmě patřila jemu. Ve tváři měl
prázdný výraz.
„Ehm, nezlobte se,“ udělala jsem krok vzad, „hledala jsem…“
„Dash tu není.“
 „Aha.“ Na výběr jsem měla ze dvou možností. Buď počkat tady, nebo jít
zpátky za Isaiahem. Snadná volba. Už jsem byla na půli cesty ke dveřím,
když mě Draven zastavil.
„Pojďte dál.“
Vykouzlila jsem zdvořilý úsměv, vešla do jeho kanceláře a posadila se na
židli naproti němu. Až sem příště pojedu po ránu, počkám alespoň do devíti.
„Takže…“ čtyřikrát zacvakal propiskou, „setkala jste se s ní.“
„S ní?“
„S Genevievou.“
„Ach. Ano.“
Upíral oči k propisce. „Jaká je? Je v pořádku? Zdravá a tak vůbec?“ Do
prčic. Copak jsem ho mohla nesnášet? Rozhodně mi to neulehčoval.
Obzvláště když měl v hlase tolik provinění. Nevymlouval se, už ne. A také
jsem cítila náznak zoufalství. Obměkčilo mě to. Nebylo pochyb o tom, že
zahnul svojí ženě. Ale rozhodně miloval své syny.
A chtěl poznat svoji dceru.
„Strávila jsem s ní jenom pár hodin, ale vypadala zdravá. Je zničená ze
smrti svojí matky. Ale moc milá. A moc hodná. Je vám trochu podobná. Má
vaše oči a vlasy.“
„Amina mi ukázala fotky,“ ztěžka polkl, „je… je moc krásná.“
„Z toho, co jsem se o ní dozvěděla, můžu říct, že její krása vychází
zevnitř.“
„Chtěl bych ji poznat, ale nevím, jestli je to dobrej nápad,“ řekl tiše.
„Zklamal jsem všechny svoje děti, dokonce i to, o kterým jsem neměl
tušení.“
„Teď byste ji nejspíš neměl kontaktovat. Ona si, ehm, myslí, že jste zabil
Aminu.“
Trhnul sebou a svíral pero, až mu klouby zbělely. „Aha. Chápu.“
„Jestli si s ní chcete vybudovat vztah, musíme nejprve dokázat, že jste to
neudělal.“
„My?“
„Ano, my. Chci znát pravdu.“ Včera jsem se ho na rovinu zeptala, jestli
Aminu zabil. Teď už věřím, že ji nezabil. Záleželo mu na ní. „Chci najít
jejího vraha.“
„Kvůli vaší reportáži.“
 Bylo to kvůli reportáži? Tak to koneckonců začalo, chtěla jsem dokázat, že
jsem žurnalistka. Ukázat svým nadřízeným v Seattlu, že jsem dobrá.
Jenže já jsem neselhala. Když jsem se ohlédla za otcovou kariérou, napsal
bezpočet článků a žádný z nich nad ostatními nevynikal. Neměl žádný
klenot, kterým by se chlubil. Přesto byl můj hrdina. Psal, protože psaní
zpráv miloval.
A já taky.
Nepotřebovala jsem odhalení bývalého motorkářského gangu, abych
dokázala, že za něco stojím. Potřebovala jsem jen znát pravdu.
Kvůli sobě. A…
„Kvůli Dashovi.“
Tady šlo o záchranu jeho otce před doživotním žalářem. O identifikaci
vraha. O odhalení osoby, která by jednoho dne mohla jít také po Dashovi.
Někde mezi opravou naší tiskárny a složením mých ručníku se mi Dash
dostal do srdce.
Dokázala bych se přenést přes jeho kriminální minulost? Uměla bych
zapomenout, že prováděl kruté a násilné činy, které jsem si stěží dovedla
představit? Ano.
Protože už tímhle mužem nebyl. Ne pro mě.
Včera večer, když jsem ho sledovala, jak drhne moji litinovou pánvičku a
otírá nepořádek z linky, jsem si uvědomila, jak výborně se k sobě hodíme.
Držel moje srdce ve svých rukách plných jarových bublinek.
Kéž by chtěl děti!
Ale muselo by zrovna toto být opravdu důvodem k rozchodu? Možná jsme
takovému konci čelit nemuseli.
Už dříve jsem se nadějí na děti vzdala, tak proč by to musela být
podmínka pro vztah s Dashem? Kromě toho jsem si nebyla jistá, zda bych
vůbec děti chtěla. Zda bych je snesla. Třeba budeme jako Caseyovi, mí
šestasedmdesátiletí sousedé přes ulici. Pan a paní Caseyovi děti neměli, a
přitom se pokaždé, když jsem je potkala, zdáli beznadějně šťastní.
Beznadějně šťastní znělo jako sen.
Jako nový sen.
Dveře od kanceláře se otevřely a do nich vstoupil Dash následovaný
Emmettem.
 „Ahoj,“ pozdravil Dash, letmo pohlédl na svého otce a hned se začal
tvářit, že ho nevidí. Od té doby, co odešel z mého domu, se oholil a
osprchoval. Jeho vlasy byly na konečcích ještě vlhké a kroutily se mu na
krku. Vypadal hezky. Moc hezky. „Co tady děláš? Je všechno v pořádku?“
Přikývla jsem. „Jo, je.“
Emmett vstoupil do kanceláře a ani on se na Dravena nedíval. Dash zjevně
mezitím stihl Emmetta o všem informovat.
Koutkem oka jsem zahlédla, jak Dravenovi poklesla ramena. Ale co čekal?
Že mu za jeden den bude odpuštěno?
S Dashem to otřáslo. Památka jeho matky byla posvátná. Chrissy už
Dravena potrestat nemohla, tak to Dash dělal za ni.
Jediným problémem bylo, že pokud jsme chtěli najít vraha, museli jsme
pocity odložit stranou.
„Přijela jsem, protože jsem o něčem přemýšlela a potřebovala jsem to s
tebou probrat,“ řekla jsem Dashovi.
„Ven s tím,“ opřel se o zeď a Emmett se postavil vedle něho.
„Policie našla vražednou zbraň na místě činu a identifikovala ji jako
Dravenovu. Vycházeli jsme z předpokladu, že ten nůž je Dravenův. Ale taky
si myslíme, že to byla narafičená past. Nemohl ten nůž být kopie? Říkal
jste, že měl vaše jméno vyryté po straně. Co když ho někdo zfalšoval, aby
na vás nastražil léčku?“
Draven zavrtěl hlavou. „Byly na něm moje otisky.“
„Nemohly by se otisky zfalšovat?“ Viděla jsem to v nějaké kriminálce,
takže ta otázka nebyla snad úplně mimo mísu. Možná ukradli jeho otisky z
řídítek motorky.
Emmett přikývl. „Mohly. Ale nebylo by to snadný.“
Dash si rukou přejel po bradě. „Řekněte mi znovu, co to bylo za nůž.“
„Jenom kapesní nůž,“ odpověděl Draven.
„S rukojetí z třešňovýho dřeva,“ dodal Emmett, „před pár lety jsem si ho
půjčil na lov.“
Třešňové dřevo? To nesedělo. Otevřela jsem kabelku a vytáhla svůj žlutý
zápisník. Nalistovala jsem stránku, kam jsem si zapsala popis nože. Byla to
jediná informace, kterou mi před pár týdny velitel Wagner sdělil navíc. O
tom se v tiskové zprávě nepsalo.
 „Žádná třešňová rukojeť. Ale černá. Nůž, co se našel na místě činu, měl
černou rukojeť.“
„Tvůj nůž byl ze třešně,“ zavrtěl Emmett hlavou, „vsadil bych na to svůj
život.“
Srdce se mi rozbušilo. Jestli existoval jiný nůž, mohli bychom objevit
stopu vedoucí k osobě, která ho zfalšovala. Kolik lidí v Montaně vyřezává
nože? Tonoucí se stébla chytá, ale bylo by to aspoň něco.
Dash svraštil obočí. „Ne, počkat. Měl jsi černej nůž, tati.“
Než Draven stihl odpovědět, dveře od kanceláře se znovu otevřely.
„Dobré ráno.“ Domyslela jsem si, že to musí být Presley. Veselý hlas
předcházel přítomnosti dotyčné. Úsměv se jí z obličeje vytratil, když mě
spatřila na místě pro hosty.
„Ahoj Pres. Pamatuješ na ten nůž, cos koupila tátovi a nechala mu na něj
vyrýt iniciály?“ zeptal se Dash. „Ten, co od tebe dostal před pár lety k
Vánocům?“
„Jo. Říkal, že ten jeho už byl starej a rytina se opotřebovala. Proč?“
Dash se odrazil ode zdi. „Jakou měl barvu?“
„Černou, samozřejmě. Všichni máte rádi černou.“
Oči všech přítomných se upřely k Dravenovi.
„Kam se ten nůž poděl, tati?“ vyzvídal Dash.
„Já, ehm… myslím, že jsem ho nechal v kanceláři v klubovně, když mi ho
Presley dala. Možná bude ještě v původní krabici.“
„Jako vážně?“ Presley si dala ruce v bok. „Už je to čtyři roky. Tys ho
nikdy nepoužil?“
„Promiň, Pres, ale mám radši ten starej. Líp mi sedí do ruky.“
Dash bez jediného slova vyrazil z kanceláře a Emmett ho následoval.
Vyskočila jsem ze židle a běžela za nimi. Dravenovy boty duněly za mnou.
Když jsme vyšli ven, přimhouřila jsem oči v jasném ranním slunci. Dash
přidal do kroku a mířil ke klubovně. Kvůli jeho dlouhým krokům jsem
musela chvílemi popoběhnout, abych mu stačila.
Při předchozích návštěvách servisu jsem klubovně věnovala jen pár
zvědavých pohledů. Ta budova se pokaždé tyčila mezi okolními stromy,
které na ni vrhaly nebezpečně vyhlížející stíny. Ale když jsme přišli blíž,
vynikly detaily.
 Dřevěné obložení bylo flekaté a hnědá barva byla tak tmavá, až působila
skoro černě. V místech, kam se opíralo slunce, už vybledla. Na uhlově
černé plechové střeše místy ležela rosa, kterou slunce ještě nestačilo
vysušit. Pod střechou byla velká pavučina, ale naštěstí daleko ode dveří.
Nebylo tu mnoho oken, pouze dvě zepředu budovy. Pokaždé, když jsem
sem přišla, byly tmavé a teď jsem poznala proč. Za špinavými skly byla v
oknech natlučená překližka. Na pár místech se dokonce nacházelo razítko
dřevařské firmy.
Dash vystoupal dva široké schody na betonovou rampu, která vedla po
celé délce budovy. Střecha přes ni lehce přesahovala. Vytáhl z kapsy džín
klíče a my ostatní se shromáždili za ním, zatímco odemykal visací zámek na
dveřích.
Zevnitř se vyvanul pach plísně a hniloby, následovaný přetrvávajícím
odérem alkoholu, cigaret a potu. Zvedl se mi žaludek. Tak moc jsem ale
prahla po informacích, že jsem nevolnost zahnala a vstoupila dovnitř po
Dashovi.
Vešli jsme do velké, otevřené místnosti. Draven nás předběhl, rozsvítil
řadu světel a zmizel chodbou vlevo.
Po pravé straně stál dlouhý bar. Zaprášené police za ním zely prázdnotou.
Zrcadlo za policemi bylo na několika místech popraskané. Viselo tam jen
pár plechových značek od různých piv a staré neonové světlo. Pod barem
stála jenom jedna stolička. Po mojí levé straně byl kulečníkový stůl a za
ním v držácích na stěně vyrovnaná tága. Za stolem na stěně visely dvě
vlajky: americká a vlajka státu Montana.
„Co je tohle za místo?“ zeptala jsem se.
„Společenská místnost,“ odpověděl Dash, zatímco Emmett ve stejnou
chvíli řekl: „Mejdanová místnost.“
Vždycky bych si raději vybrala Betsy než společenskou místnost klubu
Tin Gypsy.
„Nůž je pryč,“ ozýval se prostorem Dravenův hlas, když za námi
pospíchal chodbou. „Vzhledem k čerstvým šmouhám v prachu na stole to
není dlouho, co ho ukradli.“
„Kamery,“ lusknul Emmett prsty a už mířil ke dveřím za barem.
„Podíváme se, jestli něco zachytily.“
Draven ho následoval, takže jsem s Dashem zůstala sama.
 Tolik mě zaměstnávalo prohlížení okolí, že jsem si ho nevšimla. Stál jako
zařezaný a tupě zíral na dvojité dveře přímo před námi.
„Hele,“ přistoupila jsem k němu a chytla ho za ruku. „Jsi v pohodě?“
„Nebyl jsem tu rok. Je to zvláštní.“ Pevně mi sevřel ruku. „Bylo
jednodušší sem nechodit. Uzavřít se.“
„Chceš počkat venku?“
„Dřív nebo později tomu budu muset čelit.“ Vedl mě do chodby vpravo od
společenské místnosti. Byly tam ještě další místnosti než ta, v níž Draven
hledal svůj nůž. „Pojď!“
Na chodbě bylo přítmí a po obou stranách zavřené dveře. Zvenku ta
budova nevypadala tak velká, ale to mohlo být matoucí. Sice nedosahovala
takové výšky, ale jinak musela být dvakrát tak široká než autoservis.
Dash mě stále držel za ruku a kývl hlavou směrem k jedněm dveřím.
„Tady kluci bydleli, když neměli domov. Nebo když prostě jenom
potřebovali přespat.“
Tohle byly jejich pokoje. „Měl jsi taky svůj pokoj?“
Zastavil se před posledními dveřmi a použil jiný klíč ze svazku, aby
odemkl petlici. Potom dveře odsunul.
Uvnitř to vonělo jinak, sice stále po prachu, ale cítila jsem tu ve vzduchu
Dashovu přirozenou vůni. Nacházelo se tu jedno okno, které však bylo
zabedněné stejně jako ty ostatní. A uprostřed stála postel přikrytá prostým
khaki přehozem.
Žádné polštáře. Žádný stolek. Žádná lampička. Pouze postel a stará
dřevěná skříň v rohu.
„Tohle byl tvůj pokoj?“ postoupila jsem dál a pustila jeho ruku, abych
mohla rozsvítit. Pak jsem přešla ke skříni a přejela prstem po nánosu
prachu.
„Tohle byl můj pokoj,“ opřel se o futra, „myslel jsem, že mi bude připadat
jinej. Že se tu budu cítit jinak. Myslel jsem, že se mi po něm bude stýskat.“
„A nestýská?“
Zavrtěl hlavou. „Možná před dvěma dny. Ale teď už ne.“
Ach, Dashi.
Vadilo mi stát vedle něho a sledovat, jak má zlomené srdce. Bylo mi líto,
že to, co pro něj dříve bylo důležité, co dříve miloval – svůj klub – se mu
najednou zprotivilo.
 „Co je tohle?“ přešla jsem k posteli a zvedla koženou vestu pečlivě
složenou na přehozu na posteli.
„Moje vesta.“ Stoupl si za mě. „Když chceš vstoupit do klubu, dostaneš
vestu. Má na zádech nášivku klubu a vepředu nášivku prospecta.“
„A jak dlouho trvá, než tě přijmou do klubu?“
„Šest měsíců. Ale Emmett a já jsme měli výjimku. Normálně to trvá
zhruba rok. Tak dlouho, abychom věděli, že to ten dotyčný myslí vážně. Že
zapadne.“
„Pak přijde co?“ rozbalila jsem vestu a opatrně ji položila na postel.
Přejela jsem prsty po bílé nášivce pod levým ramenem, na níž bylo černou
nití vyšité slovo Prezident.
„Pak se staneš členem klubu. Stáváš se rodinou.“
Otočila jsem vestu a prohlížela si nášivku na zádech, zatímco Dash
přihlížel. „Tohle je nádhera.“
Těch několik obrázků loga Tin Gypsy, které jsem doposud viděla ve
starých novinách, bylo černobílých. Ale z barevného provedení se doslova
tajil dech. Působilo umělecky a hrozivě zároveň.
Nahoře byl starým písmem napsaný název klubu. A pod ním do
nejmenšího detailu vyšitá lebka.
Naprosto stejná lebka, jakou měl Dash vytetovanou na ruce.
Polovina její tváře byla vyšitá stříbrnou nití, což jí dodávalo metalický
dojem. Za ní šlehaly plameny v oranžové a žluté barvě s červenou na
koncích. Druhá polovina lebky byla bílá. Jednoduchá. Až na barevný šátek
kolem hlavy a něžné, skoro až ženské zdobení kolem oka, pusy a nosu.
Vypadalo to jako cukrová lebka s hrubými, výraznými kraji.
Život je jízda
V jízdě je svoboda
Pod lebkou stála tato slova, zašedlá po mnoha letech nošení.
Jak dlouho Dash nosil tuhle vestu? Kolikrát si ji na sebe oblékl? Jak těžké
muselo být ji odložit a nechat ji tady, aby na ni v opuštěném pokoji sedal
prach?
Dash mi položil ruku na rameno a otočil mě čelem k sobě. Přiložil mi ruce
k tvářím. Sehnul ústa k mým. Políbil mě jemně a něžně, jako kdyby tím
říkal děkuju.
Když skončil, položil čelo na moje.
 „Vsadím se, že jsi v tomhle pokoji líbal spousty holek,“ zašeptala jsem.
„Pár ano,“ připustil, „ale žádná nebyla ty.“
Zavřela jsem oči. Tohle nebylo správné místo ani čas na tento rozhovor,
ale otázky mezi námi zůstaly viset a žádaly si odpovědi. „Co se to děje,
Dashi? Mezi náma?“
„Netuším. Je v tom víc, než jsem si myslel.“ Zastrčil mi pramen vlasů za
ucho. „Tak nějak ses mi dostala pod kůži.“
Usmála jsem se. „Ty ses mi taky dostal pod kůži.“
Další polibek už nebyl jemný ani něžný. Přitiskl se k mým rtům, ruce
sundal z mého obličeje a pevně mě přitiskl ke svému svalnatému tělu.
Potřeboval to, stejně jako mě potřeboval včera v noci. Ztratit se v mém těle,
najít útěchu.
Objala jsem ho kolem krku a natočila ústa, abych ho mohla ochutnat
důkladněji. Taky jsem se v něm ztratila. Ze všeho dokázal udělat
dobrodružství. Dívat se na něj, jak skládá prádlo nebo myje nádobí, mi
připadalo vzrušující. Zvládnu ho někdy nechat jít? Na tomto místě, v tento
okamžik jsem najednou pochopila, že nikdy nebudu schopna od Dashe
odejít.
Zničil mě. Změnil pravidla hry.
Za pár vteřin bychom ze sebe začali rvát oblečení, ale ode dveří se ozvalo
zakašlání, které nás přimělo se od sebe odtrhnout. S nateklými rty jsme se
oba otočili k Emmettovi.
„Dashi,“ kývl směrem k chodbě, „tohle bys měl nejspíš vidět.“
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK

KAPITOLA 21
DASH
Šli jsme s Bryce za Emmettem skrze společenskou místnost a pokračovali
do sklepení. Nechtěl jsem, aby tuhle část Bryce viděla, ale nepřicházelo v
úvahu, že by zůstala mimo.
Když jsme sešli ze schodů, rozhlédl jsem se. Bylo tu čistěji než nahoře.
Nebo nebyl prach na betonové podlaze a zdech tolik vidět.
Táta tuhle klubovnu vybudoval společně s původními členy. Přetvořili
sklepení ve slušný bunkr. Betonový labyrint místností, které se lišily
velikostí, ale každá měla odtok uprostřed. Těmito kanálky odtékaly potoky
krve. Pach dezinfekce stále přetrvával, ačkoli už to bylo víc než rok, kdy
jsme hlavní místnost uklidili po našem posledním zápasu v ringu.
Menší místnosti viděly mnohem horší věci než box.
Připadalo mi divné být v klubovně, když tu byl takový klid. Když jsem tu
kdysi bydlel, naučil jsem se spát, i když za dveřmi probíhala divoká party –
pokud jsem tedy sám nebyl ve středu dění.
Mám odtud spoustu dobrých vzpomínek. Když jsem byl malý, chodívali
jsme sem na rodinné grilovačky s tátovými bratry, tihle chlapi pro mě byli
jako strýcové, a později se stali rovněž mými bratry. S Nickem jsme na
parkovišti zapalovali ohňostroje na Den nezávislosti. Oba jsme vypili svá
první piva v klubovně, a po nich samozřejmě ještě mnoho dalších.
Vždycky jsem si přál být Gypsy. Ostatní děcka ve škole mluvila o
univerzitě. O skvělé kariéře. Já jsem se prostě chtěl stát členem tátova
klubu. Nick to měl stejně, dokud máma nezemřela. Ale dokonce i když se
potom klubu vyhýbal a hned po střední se odstěhoval, moje pocity se
nezměnily.
Byl jsem Gypsy dávno předtím, než jsem získal vestu.
Včera jsem tátovi řekl, že bych si přál, aby ten klub nikdy nezaložil. Byl
jsem rozčilený. Zraněný. Částečně bych nejradši tohle místo smazal ze
světa. Bylo by snadné svést matčinu smrt na klub a odejít nadobro. Spálit ho
společně s pohromou, kterou na můj život přivolal.
Jenže pak bych musel zapomenout i na ty dobré vzpomínky.
Kterých nebylo málo.
Jedno bylo jisté. Byl jsem rád, že se Bryce přistěhovala do Clifton Forge
až potom, co jsme se rozpadli. Neměl bych u ní šanci, kdybych pořád vedl
klub. Byla příliš velká dobračka, než aby se zahazovala s kriminálníkem.
K čertu, i teď pro mě byla velká výzva jí nadbíhat.
Ale nedovedl jsem se podívat do budoucna a nevidět její tvář.
Vzdorovala mi, prokoukla všechny moje prolhaný kecy. Měla srdce na
dlani, byla věrná a upřímná – všechny kvality, které jsem znal z klubu od
bratrů. Zaplnila díru po nich, a ještě přidala něco navíc.
„Tady,“ Emmett zapadl do jedné z menších místností, kde si před pár lety
vytvořil pozorovací stanici. Bezpečnost a hackování se staly jeho
specialitou. Říkal tomu koníček. Já tomu říkal dar.
Táta se skláněl nad monitorem a zíral na pozastavený záběr z kamery.
 „Co jste našli?“ zeptal jsem se a zaujal tátovo místo.
Emmett se posadil do křesla a kliknul, aby znovu spustil video. „Asi jsme
měli nechat senzory aktivní i po tom incidentu s mývaly. Podívejte se na
tohle!“
Stiskl na videu play a přesunul se, aby udělal místo pro Bryce. Stoupla si
vedle mě a já jsem ji okamžitě chytl za ruku. Spolu jsme sledovali záznam
jedné z kamer, které jsou schované nad každým oknem v klubovně. Na
záznamu do klubovny lezl muž.
Barva na obrazovce byla mix zelené, bílé a černé z módu nočního vidění.
Ten muž měl na hlavě černou lyžařskou kuklu a černé oblečení.
Přišel k budově, vyndal nářadí z kapsy a pak vypáčil skleněné okno.
„Kurva. Měli jsme zabednit i okna do sklepa.“ Okna byla malá, ani ne půl
metru široká, tak jsme se tím neobtěžovali. Navíc byla přes tři metry vysoko
od země. Náš betonový bunkr byl pořádný. A až do této zimy jsme měli na
všech oknech senzory.
Ten chlap mohl být vysoký jako já, ale povedlo se mu nacpat se do okna.
Otočil se na břicho, nohama napřed a v tu chvíli jsme to spatřili.
Nášivku na jeho zádech.
„Zasraný prolhaný hajzlové!“ můj křik se v místnosti odrážel od stěn.
Pustil jsem Bryceinu ruku, začal jsem přecházet sem a tam a přejížděl si
rukou po bradě. Teď už jsem chápal, proč táta stál u zdi a tiše supěl vzteky.
„Co mi uniklo?“ chtěla vědět Bryce.
„To je znak arrowheadských Warriorů,“ vysvětlil jí Emmett a poklepal na
obrazovku. Zastavil obraz, než ten chlap vlezl dovnitř.
„Aha,“ přimhouřila oči, „a ze kdy je ten záznam?“
„Z noci, kdy byla Amina zavražděna,“ odpověděl táta. „Musel sem přijít a
vloupat se dovnitř, zatímco já jsem byl s ní v motelu, pak ukradl můj nůž,
počkal, až od ní odejdu, a pak ji zabil.“
„Máš představu, kdo to je? Jak věděl, že budeš s Aminou?“ zeptal jsem se
táty a místo odpovědi jsem dostal zavrtění hlavou. „Emmette, můžeš to
vytisknout?“
Přikývl a vytáhl papír z tiskárny pod stolem. „Už se stalo.“
„Až dneska odejdeme, zapni zase všechny senzory,“ přikázal jsem mu.
„A řekni Leovi, aby přijel a zabednil sklepní okna.“
„Provedu.“
 „Ty musíš zavolat Tuckerovi,“ řekl jsem tátovi.
„Jo. Pojďme to probrat do kaple. Bryce vypadá, že si potřebuje sednout.“
Okamžitě jsem obrátil svoji pozornost k ní. Její tvář úplně ztratila barvu,
přispěchal jsem k ní. „Co se děje?“
„Nic,“ mávla rukou a zatvářila se kysele, „tady dole to nějak divně smrdí.“
„Jdeme,“ chytl jsem ji za předloktí a odvedl nahoru. Ve společenské
místnosti to taky zrovna nevonělo, ale když jsme dorazili do kaple, pach
vyčpělého piva zmizel.
Kaple byla srdcem klubovny, stála přímo uprostřed. Muselo se projít
dvěma dvojitými dveřmi ze společenské místnosti. Byl to dlouhý, otevřený
prostor se stolem po celé délce. Ke stolu se mohlo posadit zhruba dvacet
členů, ale zažili jsme roky, kdy se muselo stát u stěn a seděli pouze nejstarší
členové a funkcionáři. Strávil jsem spousty let opřený o zeď a poslouchal,
jak se přijímala rozhodnutí.
Černé židle s vysokými opěradly byly zastrčené u stolu. Místnost jsme
zanechali v perfektním stavu, až na ten nynější prach. Na stěnách visely
fotky, většinou členů před svými motorkami. Nášivka Tin Gypsies tu visela
jako vlajka, na zdi.
Za prezidentskou židlí.
Táta se vzdal svého postu a předal ho mně. Teď zamířil k hlavní židli, ale
pak si uvědomil svoji chybu. Kdyby tu nebyla Bryce, posadil bych se tam,
abych mu ukázal, kam patří. Tohle místo si nezasloužil.
Místo toho jsem odsunul jednu židli uprostřed pro Bryce a posadil se vedle
ní.
„Co je incident s mývaly?“ naklonila se Bryce, aby se zeptala.
„Tuhle zimu jsme já s Emmettem dostali hlášení z pohybových senzorů.
Spustily se ve tři ráno při největší zimě za poslední měsíce. Spěchali jsme
tam a málem nám zmrzly koule, ale našli jsme jenom tři mývaly v kuchyni.
Protáhli se starou odvětrávací šachtou.“
„Nadělali tam příšernej bordel, všude nasrali,“ zavrčel Emmett. „Byla
zima jako v psírně, takže nám trvalo věčnost, než jsme je vyhnali. Netuším,
proč vůbec vylézali z brlohu. Asi aby našli něco teplejšího.“
„Pak jsme zazdili šachtu a rozhodli se odpojit senzory,“ řekl jsem jí.
„Budova byla prázdná. Nebylo tu co ukrást.“
„To jste si jenom mysleli,“ zamumlala.
 „Jo,“ přikývl jsem. „To jsme si jenom mysleli.“
Táta odsunul židli vedle Emmetta. Neseděl na prezidentské židli, přesto se
v místnosti zachvělo, když se posadil. Jako když dříve začínala schůze.
Nikdo se neodvážil promluvit, dokud jim nedal svolení.
Ačkoli jsem na hlavní židli seděl několik let, nikdy jsem neměl takové
velitelské charizma. Nějakou dobu mě to trápilo, bál jsem se, jestli někdy
budu tak uznávaný jako táta. Možná by to časem přišlo. Ale když mě zvolili
prezidentem, pomalu už jsme se začínali připravovat na ukončení činnosti.
Mým úkolem nebylo dovést klub do budoucnosti. Byl jsem prezident, který
se měl postarat, že jsou všechny stopy zameteny a naše zadky v bezpečí.
Abychom mohli v klidu žít normální životy.
„Co uděláme s Warriory?“ zeptal jsem se a opřel si lokty o stůl. „Tucker
nám lhal.“
„Nebo o tom nevěděl,“ namítl táta. „Jasně, existuje možnost, že tohle
nařídil. Ale třeba si taky neví rady, třeba jde o něčí osobní odplatu. Od
někoho, kdo mě sledoval, uviděl mě s Aminou a použil to jako začátek
útoku.“
„Za co?“ zajímalo Bryce.
Táta se uchechtl. „K čertu. Za milion věcí.“
„Milion a půl,“ zamumlal jsem.
Jednou jsme Warriorům podpálili klubovnu. Rekonstrukce je musela přijít
na celé jmění. Ti dva Warrioři, kteří se pokusili unést Emmeline, se stali
tátovými hosty ve sklepení. Tady někde, mezi těmi betonovými zdmi
kousek od nás naposledy vydechli.
„Co uděláme?“ povzdychl Emmett. „Půjdeme po nich? Začneme další
válku?“
„Prohrajeme,“ namítl jsem, „nemáme šanci vyhrát.“
„Nechci válku. Tentokrát ne,“ zavrtěl táta hlavou. „Nejdřív pojedu za
Tuckerem, ukážu mu fotku a uvidím, co udělá. Třeba nám dá jméno a tím
by to mohlo skončit. Ale jestli dojde k tomu, že bude svoje chlapy krýt –
což předpokládám, že bude – pak ponesu vinu za smrt Aminy já.“
„Odsoudí tě do konce života.“ Včera mi to nevadilo – byl jsem rozčilený a
plný vzteku. Dneska, když už jsem se uklidnil, se mi představa táty ve
vězení už zase příčila.
„Udělám to, jestli tím ochráním tebe a Nicka.“
 „Akorát, že můžou jít po nás všech,“ opáčil Emmett. „Mohlo to začít u
tebe, ale vsadil bych se, že tím to neskončí. Nehodlám se do konce života
ohlížet přes rameno. Vím, že si nestojíme dobře, ale musíme bojovat.“
„A proč to neudělat legálně?“ navrhla Bryce. „Co takhle použít fotku jako
důkaz, že existují opodstatněné pochybnosti. Můžeme použít noviny a
otisknout ji, vytvořit ve městě cirkus. Nechat kolovat zvěsti, že Draven je
nevinnej. Velitel nebude mít jinou možnost než pátrat hlouběji.“
„Mluvíte tu o dodržování pravidel,“ vysmál se táta. „Ale my ve spolupráci
s policajty zrovna nevynikáme.“
„Ale taky zrovna nevynikáte v udržení svých blízkých při životě, když
pravidla porušujete, takže možná nastal čas zkusit jiný přístup.“
Zatracená ženská. Ta snad nemá zábrany. Při jejích slovech jsem sebou
trhnul. Emmett taky. Protože takhle s tátou nikdo nesměl mluvit, a už vůbec
ne v téhle místnosti.
Ale ona se ničeho nebála. Z toho ohně v jejích očích, z těch šlehajících
plamenů, mě píchlo u srdce. Bylo to pýchou? Nebo láskou? Nebo obojím?
Myslím, že jsem se do ní zamiloval toho večera, kdy mě vykopla ze svojí
verandy. Nebo možná toho dne, kdy se objevila v servisu a sršela
odhodláním a rozhodností.
„Má pravdu,“ řekl jsem tátovi. „Nejenom, protože je to legální, ale taky
protože by to Warrioři nikdy nečekali. Co pro jednou využít policajty ve
svůj prospěch?“
Emmett přikývl. „Jestli o tomhle Tucker věděl, tak vyčkává a bude nás
sledovat. Je mu jasný, že se budeme snažit pomstít. Fízlové u jeho dveří by
ho mohli docela překvapit.“
„Musíme najít důkaz, pořádnej důkaz, a to rychle. Státní zástupce brzo
určí datum soudu, a jakmile proces začne, bude mnohem těžší přimět lidi,
aby uvěřili, že existuje další podezřelý. Potřebujeme to pozdržet.“
„Co uděláme?“ zeptal se táta.
Podíval jsem se na Bryce. „Musíš napsat článek. Marcus je dobrej policajt,
ale neuvěří mi, když se objevím na stanici s novým důkazem. Ne, když je
přesvědčenej o tom, že to táta udělal. Musíme lidem vnuknout teorii, že
tátův nůž někdo ukradl. To je ono. Ukázat jim fotku, jak se někdo vloupal
do klubovny. Marcus to nebude moct ignorovat, když to bude v novinách.“
 „Začnu na tom pracovat hned dneska. Můžeme to vydat v neděli. Jenže…“
Podívala se tátovi přes stůl do očí. „Hodně by pomohlo, kdybych mohla
napsat důvod, proč jste vy a Amina byli v motelu. Působil byste víc lidsky,
kdyby se o vás lidi dozvěděli, že jste probírali vaši dceru.“
Táta zhluboka vydechl, ale pak zavrtěl hlavou. „Ne, dokud se s ní
nesetkám. Tohle jí dlužím. Nesmí se dozvědět, že jsem její táta, z novin. Jak
jste řekla, myslí si, že jsem zabil její matku.“
„S tím bych mohla pomoct,“ zvedla Bryce ruku, jako kdyby se hlásila
dobrovolně do bitvy. „Načasování nám hraje do karet. Když jsem minulý
víkend jela Genevievu navštívit, říkala mi, že sem pojede v neděli podívat
se na Aminin hrob. Zavolám jí a ujistím se, že doopravdy přijede. A třeba…
jí to řeknu, až se sem dostane. Budeme doufat, že se jí ráno do rukou
nedostanou noviny. Nevím. Zkusila bych to trochu urovnat.“
„Udělej to,“ řekl jsem. „Potřebujeme ten článek, aby trochu osvětlil vztah
mezi tátou a Aminou. Dodá tomu všemu kontext a ukáže, že táta by ji
nezabil. Myslím, že to je dobrej způsob, provést to přes moji sestru.“
„Mám pocit, jako bych na ni dělala podraz, Dashi.“ Bryce se na mě
podívala očima plnýma obav. „Už teď se cítím provinile.“ „Buďte hodná,“
zamumlal táta, „prosím.“ „Budu,“ slíbila mu.
„A my budeme pátrat dál,“ Emmett zakřupal klouby na rukou. „Dravene,
ty zavoláš Tuckerovi.“
Přikývl. „Setkám se s ním. Sám.“
„Dej nám vědět,“ odstrčil jsem židli a odtáhl i tu Bryceinu, aby mohla
vstát. Potom jsme už s domluveným plánem všichni vyšli z klubovny.
Doprovodil jsem Bryce k autu. Bylo na ní vidět, jak hoří nedočkavostí, aby
byla co nejdřív v redakci a mohla začít psát. Ale než odjela, chtěl jsem se
ještě přece jen ujistit, že je v pořádku. „Už je ti líp?“
„Úplně ne, ale budu v pohodě. Jenom mi není dobře od žaludku. Ten
smrad v klubovně byl,“ udělala gesto zvracení, „příšernej. Jedu do práce.
Zavoláš mi potom?“
Přikývl jsem. „Já musím dodělat hromadu práce tady. Nechávali jsme
poslední dobou všechno na Isaiahovi a Presley. Nastal čas ušpinit si ruce a
dokončit pár aut.“
„Pořádně si ty ruce před večeří umyj!“ mrkla na mě a postavila se na
špičky, aby mi dala pusu. Krátké rozloučení. Pro většinu párů by to nebylo
nic neobvyklého. Ale my jsme pár nebyli.
K ničemu jsme se nezavázali. Nic jsme si neslíbili. Jenže, když jsem tam
stál a sledoval ji, jak odjíždí, věděl jsem, že žádná jiná žena mě už nikdy
nepolíbí.
Bryce pro mě byla ta pravá. Ta jediná.
Tátův stín překřížil můj. „Miluješ ji.“
Neodpověděl jsem. Bryce bude první, kdo ode mě ta slova uslyší. Vykročil
jsem směrem k dílně. „Musím jít makat.“
„Dashi,“ táta zvedl ruku a zastavil mě, „omlouvám se.“
„Nechci, abys šel do vězení, když jsi Aminu nezabil. Ale my dva? My dva
jsme skončili.“
Povadla mu ramena. „Chápu.“
„Potřebuju trochu času bez tebe tady v servisu. Trochu prostoru k
přemýšlení. Nejsi tím, za koho jsem tě měl.“
„Nikdy jsem nebyl hrdina, synku.“
Podíval jsem se mu do očí. „Pro mě jo.“
To ho tvrdě zasáhlo. Obličej se mu napjal, jako kdyby dostal přes držku a
zalapal po dechu.
Nechal jsem ho stát samotného na betonu a šel k servisu, pak jsem se
zastavil a ohlédl se zpátky, dokud byl ještě na doslech. „Nick si zaslouží o
tom vědět. Buď mu to řekneš ty, nebo já.“ Jenom kývl.
A o dvě hodiny později, když jsem ležel na zádech pod mustangem, se
ozval hluk tátovy motorky při odjezdu z parkoviště. Po třiceti vteřinách mi
zazvonil telefon.
Odstrčil jsem se zpod auta a vylovil telefon z kapsy. Na obrazovce svítilo
Nickovo jméno. „Ahoj.“
„Nejspíš jsi tenhle hovor čekal.“
„Doufal jsem v něj. Takže ti táta volal?“
„Jo. Vypadá to, že máme sestru.“ Klidný tón v jeho hlasu mě překvapil.
Myslel jsem, že vzhledem k jejich dřívějšímu vztahu bude vzteky bez sebe.
„Nezníš vůbec naštvaně.“
„Překvapilo mě to. Neposlouchalo se mi to dobře a možná jsem to ještě
úplně nevstřebal. Ale hlavně cítím zklamání. A smutek kvůli mámě. Jsem
rád, že se o tom nedozvěděla. Ale ne, nejsem naštvanej. Co se mě týče, tátu
jsem z piedestalu skopl už dávno. Je to ničema, Dashi. Vždycky byl.“
 „Nevím, co si s tím mám počít.“
„Nic. Přenes se přes to a jdi dál!“
„Jo, asi jo.“ Přešel jsem k otevřeným garážovým vratům a díval se ven.
Před každým vjezdem stálo zaparkované auto. Emmett, Isaiah a Leo dělali,
co mohli, aby je měli co nejdřív hotové.
Byla to dobrá práce, tahle autodílna. Poskytovala nám slušné živobytí.
Stejně jako autodílna, kterou Nick vedl v Prescottu.
Jdi dál! To neznělo vůbec špatně, když jsem teď měl Bryce. Oba jsme
měli dobrou práci a pěkné domovy, spousta lidí na světě nemá ani to.
„Někoho jsem potkal.“
Měli jsme si toho hodně co povědět – o tátovi a té vraždě. Ale na ničem
nezáleželo. Zrovna v tuhle chvíli jsem chtěl svému staršímu bráchovi
vyprávět o Bryce. Podělit se o ni se svojí rodinou.
„Je to vážný?“ zajímal se.
„Je to moje Emmy,“ tohle byl nejlepší způsob, jak mu vysvětlit svoje
pocity k Bryce. Nick miloval Emmeline každou buňkou svého těla. „Ale
netrvá to dlouho.“
Zasmál se. „Já jsem se do Emmy zamiloval hned, když jsem ji poprvý
uviděl. Čas v tom nehraje žádnou roli.“
Nick a Emmeline se vzali už toho prvního večera, kdy se poznali. Prošli si
těžkými zkouškami, ale našli si cestu zpátky k sobě.
„Mám z tebe radost. Chceš zadarmo jednu radu od svýho staršího,
chytřejšího a hezčího bráchy?“
Usmál jsem se. „Jasně.“
„Teď, když jsi ji našel, nepouštěj ji.“
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK
 KAPITOLA 22
BRYCE
Klikla jsem na uložit a vložila konečnou verzi svého článku na disk, odkud
ho táta stáhne do návrhu zítřejších novin. Už připravil fotografie a
naformátoval nadpis. Teď už stačí jenom vložit text.
Vyčkávala jsem s podrobnostmi do poslední chvíle, doufala jsem, že Dash
nebo Emmett přijdou s nějakou novinkou, kterou bychom ještě mohli do
článku přidat. Ale za uplynulých pět dní nevylezlo na světlo nic nového o
muži, který se vloupal do klubovny Tin Gypsiů a ukradl Dravenův nůž. O
muži, který byl pravděpodobně zodpovědný za smrt Aminy Dayleeové.
Draven našel svůj starý nůž – ten s třešňovou rukojetí. Byl u něho doma,
přesně jak očekával, bezpečně schovaný v pytli s loveckým náčiním.
Fotka, kterou Emmett vytiskl z bezpečnostní kamery, bude v nedělních
novinách, společně se spekulacemi o krádeži vražedné zbraně. Naše noviny
tiskly výhradně fakta, moje osobní domněnky musely stranou. Ale mezi
těmito fakty existovaly spojitosti a bylo jich tolik, že budou stačit k zasetí
semínka pochybnosti. K tomu jsem ještě připojila exkluzivní rozhovor s
Dravenem Slaterem, v němž se přiznával k tajné dceři. Tento plán by mohl
vyjít.
Nyní jsem se už mohla jenom modlit, aby si Genevieve zítra, až přijede do
Clifton Forge, nepřečetla můj článek dřív, než jí stihnu o Dravenovi říct.
Mohla bych jí zavolat a poprosit ji, aby si nekupovala místní noviny – což
jsem beztak pochybovala, že udělá. Ale kdyby byla aspoň trochu jako já,
tak by v ní ten telefonát akorát probudil zvědavost. Vsadila jsem všechno na
to, že jí bude nejnovější vydání Clifton Forge Tribune ukradené.
„Je to tvoje,“ otočila jsem židli čelem k tátovi, který seděl za svým stolem.
„Díky,“ usmál se. „Vložím to tam po obědě. Dala jsi Marcusovi předem
vědět?“
„Ne. Přečte si to spolu s ostatními.“
„Aha,“ svraštil obočí, „ehm, jak myslíš.“
„Co? Myslíš, že je to chyba?“
„Řekl bych, že se toho za poslední měsíc dost změnilo. Ještě nedávno jsi
byla v týmu velitele Wagnera pečená vařená a snažila se mu vnutit do
přízně. A teď?“ ukázal na počítač. „Tenhle článek jsem teda zrovna
nečekal.“
„Ne, to chápu.“ To, jakým směrem se situace vyvine, jsem nečekala ani já.
„Ale je to důležitá reportáž. Draven Aminu nezabil. Skutečný vrah běhá
někde venku. Jestli je potřeba zapálit koudel pod velitelovýma nohama, aby
začal pátrat pořádně, pak to musím udělat stůj co stůj.“
„Přesto si myslím, že by se slušelo ho na to upozornit. Prokázat trochu
úcty. Nechceš přece ten vztah úplně zničit, Bryce.“
Povzdychla jsem si. „Myslím, že mě po tomhle beztak nebude mít zrovna
v lásce.“
Žádné množství pendreku už ho nepřiměje, aby mi důvěřoval, jakmile
bude tento článek zveřejněn.
„Jeden telefonát by to mohl trochu urovnat,“ navrhl táta, „aspoň nebude
mít pocit, že jsi úplně vyměnila týmy.“
„Co kdybys mu zavolal ty? Možná by bylo lepší, kdyby to slyšel od tebe.“
Protože pravdou bylo, že já jsem týmy skutečně vyměnila. Marcusi
Wagnerovi už moje loajalita nepatřila. Červen přišel a odešel. Červenec
zaplavil Clifton Forge slunečným počasím. A jak dny v kalendáři ubíhaly,
měnily se i moje priority.
Zamilovala jsem se do muže, kterého jsem předtím chtěla odhalit coby
kriminálníka.
Technicky vzato, on kriminálník byl – nebo alespoň bývalý. Hlavně ale byl
můj. Můj darebák.
„Potřebuješ ode mě ještě něco?“ zívla jsem. „Jestli ne, pojedu domů.“
„Pořád jsi tak unavená?“
„Jo,“ pousmála jsem se na něj. „Byl to dlouhý týden. Nemám žádnou
energii.“
„Potřebuješ se vyspat. A odpočinout si. Nechceš dneska přijet na večeři?
Máma ti určitě moc ráda něco uvaří.“
Je to už pár týdnů, kdy jsem u nich doma byla naposledy. Máma mě
prosila neustále, abych se zastavila, a teď zjevně pověřila tátu, aby jí s tím
pomohl. „Nemám žádné plány. Takže moc ráda. Zavolám mamce a zeptám
se, co přinést.“
Dveře do kanceláře se otevřely. „Ahoj, vy dva.“
 „My o vlku,“ táta vstal ze židle, setkal se s mámou uprostřed místnosti a
políbil ji.
„Ahoj mami,“ zamávala jsem jí, ale nevstala jsem. „Dneska ti to sluší.“
„Díky.“ Její vlasy byly stejně sytě hnědé jako moje, ale místy už šedivěly.
Odmítala si je barvit od té doby, kdy za mnou jednou přijeli do Seattlu a
číšník nás tipoval na sestry. Většina žen by byla polichocena a dala mu
dvojnásobné spropitné, ale ona se cítila dotčeně. Slušně ho opravila a řekla,
že být mojí matkou je největší zdroj pýchy v jejím životě.
Jak táta často říkával: „Je snadný milovat Tessu Ryanovou.“
Máma přišla ke mně a sklonila se, aby mě mohla obejmout, zatímco já
jsem zůstávala sedět. Pak se opřela o okraj mého stolu. „Nechceš večer
přijít na večeři?“
Zasmála jsem se. „Táta se mě zrovna ptal na to samý. A ano. Moc ráda.
Co mám přinést?“
„Vůbec nic. Postarám se o všechno. Vlastně, budu mít něco navíc, kdybys
chtěla vzít toho svého přítele.“
Toho přítele. Byl Dash můj přítel? Při takovém oslovení by sebou nejspíš
trhl. Pro někoho jako on je to příliš dětinské označení. Málo drsné. Jaký
termín se používal v motorkářských klubech? Můj chlap? Nebo můj starej?
Jestli – a to s velkým J, s ohledem na jeho fobii ze závazků – se jednoho
dne vezmeme, bude mi říkat moje stará?
Oklepala jsem se. Pokud mě někdy nazve svojí starou, měsíc s ním nebudu
spát.
„Chyběli jste mi,“ řekla jsem. „Dneska večer jenom Ryanovi. Dashe pozvu
někdy jindy.“
„Dobře,“ našpulila máma rty. „Očekávám, že se s ním dřív nebo později
stejně setkám.“
„To určitě,“ za předpokladu, že už jsme dospěli do fáze, kdy se
představujeme rodinám. Dospěli, nebo ne?
Dash a já jsme museli dokončit ten rozhovor, který jsme začali v klubovně.
Náš vztah potřeboval nějakou definici, ale ani jeden z nás s tím za
uplynulých pět dní nepřišel. Byla jsem příliš nervózní, než abych se zeptala.
A tušila jsem, že pro Dashe tohle byly neprobádané vody.
Skryla jsem další zívnutí, posbírala si věci ze stolu a strčila je do tašky.
„Takže v šest?“
 Máma přikývla. „Cítíš se dobře?“
„Jenom unaveně.“
Naklonila se blíž, vzala moji hlavu do dlaní a potom mi přitiskla dlaň na
čelo. Takhle mi kontrolovala teplotu už od dětství. Zavřela jsem oči a
usmála se. Nezáleželo na věku, byla to vždycky máma, připravená utěšit mě
a postarat se o mě. „Teplotu nemáš.“
„Nejsem nemocná,“ ujistila jsem ji. „Jenom to byl jeden z těch náročných
týdnů. Jsem vyčerpaná.“
„Ach, tak. Taky jsem bývala unavená, když jsem měla svoje dny. Po
tamponech se mi nestýská, ale,“ ovívala si obličej, „tyhle zatracený
návaly horka každých deset minut, ty jsou snad ještě horší.“
Zasmála jsem se. „Já nemám svoje…“
Srdce mi spadlo do kalhot. Kdy jsem měla naposledy menstruaci?
Máma mluvila dál, ale moje hlava se točila, počítala týdny v červnu a
vzpomínala, kdy jsem si naposledy v obchodě kupovala tampony. Dokázala
jsem si vybavit pouze květen. Pamatovala jsem si to, protože přišel hustý
jarní sníh. A mně bylo kvůli hormonům do pláče, protože stromy ve městě
už vykvetly a pod tíhou sněhu jim popraskaly větve a pomrzly květy.
A do prdele. Vystřelila jsem ze židle a popadla kabelku.
„Co se děje?“ zeptala se máma.
„Nic,“ zalhala jsem a vyhýbala se očnímu kontaktu s ní i s tátou. „Zrovna
jsem si uvědomila, že musím ještě něco vyřídit a doufám, že to stihnu, než
zavřou. Uvidíme se večer.“
Bez dalšího slova jsem vyběhla z budovy a jela rovnou do obchodu.
Nakoupila jsem věci, které jsem nepotřebovala – párátka, limetky, sýrovou
omáčku – plnila jsem košík a několikrát šla kolem uličky s dámskými
potřebami, ale pokaždé jsem se jenom rozhlédla po policích, a potom
ztratila odvahu a odešla. Nakonec, když jsem koupila ještě velký
pomerančový džus, byl můj košík příliš těžký a důvod tohoto nákupu se už
nedal déle odkládat.
Zhluboka jsem se nadechla a vešla do uličky. Když jsem došla k
těhotenským testům, přelétla jsem očima značky, které jsem znala, a strčila
tři různé druhy do košíku. Potom jsem skoro běžela k pokladně a doufala,
že mě nikdo neviděl.
 Pokladní při načítání zboží nic nekomentovala, díkybohu, a jakmile byl
všechen nákup bezpečně uložený v papírových nákupních taškách, odvlekla
jsem je do auta a jela domů.
Svíravý pocit v mém žaludku byl nesnesitelný. A moje nedočkavost k
nevydržení. Byla jsem těhotná? Tolik jsem pospíchala, abych si koupila
testy, ale promyslela jsem vůbec, co se stane, až si je udělám? Čím víc jsem
se blížila k domovu, tím víc mě začínala popadat panika.
Před měsícem bych z vidiny těhotenství skákala hystericky radostí do
vzduchu. Ale teď? Když budu mít miminko, ztratím Dashe? Dokážu
vychovat dítě sama? Budu zdrcená, když ty testy vyjdou negativně?
O tři pozitivní těhotenské testy později už jsem se nemusela obávat té
poslední otázky.
„Ahoj, baby,“ vstoupil Dash dovnitř bez klepání.
Seděla jsem v kuchyni u ostrůvku a tupě zírala na drážky a zrnka na mojí
žulové desce. Zrušila jsem večeři u rodičů a napsala Dashovi, aby přišel.
„Ahoj.“
„Mám pár novinek,“ posadil se vedle mě a naklonil se, aby mě políbil na
spánek. „Táta se sešel s Tuckerem.“
„Jo?“ předstírala jsem trochu nadšení kvůli schůzce s prezidentem
Warriorů. „Co říkal?“
„Tucker prý přísahal, že Warrioři to nebyli. Podíval se na tu fotku a všiml
si jedný věci.“ Naklonil se ke straně, aby mohl ze zadní kapsy vytáhnout
peněženku. Pak vyndal fotografii, kterou Emmett pořídil z bezpečnostní
kamery, a rozložil ji na desku.
Naklonila jsem se blíž. „Na co se mám dívat?“
„Vidíš tohle tady?“ ukázal na logo Warriorů na vestě toho muže. „Tady,
kde je hrot šípu v plamenech?“
„Jo.“
„Tucker říkal, že před několika lety tu nášivku změnili, očistili kraje a
zbavili se plamenů. Všichni v klubu mají nový vesty.“ „A zabavili ty
starý?“
„Ne. Což znamená, že ten, kdo měl starou vestu, byl nějakou dobu
Warrior. A potvrzuje to, že to nebyl nikdo z bývalých Gypsies, kteří se k
nim přidali loni.“
 Takže jeden Warrior se pokoušel obnovit starou válku. „Můžeme dostat
seznam jmen?“
„Od Tuckera ne. Nikdy by svoje chlapy nevydal. Ale táta se nad tím
zamyslí a hodí nějaká jména na papír. Jsou s Emmettem a Leem v servisu a
dělají na tom. Řekl jsem jim, že tam brzo přijedu. Myslel jsem si, že bys
třeba chtěla jet se mnou.“
„Ne, díky.“ Necítila jsem se na cestu do servisu. A měla jsem pocit, že
jakmile Dashovi řeknu, že jsem těhotná, ani mě tam nebude chtít.
„Určitě?“
„Určitě.“
„A, ehm… Genevieve?“ zdráhal se vyslovit její jméno. S existencí sestry
se ještě smířit nedokázal.
„Přiletí dneska pozdě večer. Přespí v Bozemanu a sem přijede zítra. Myslí
si, že bude ve městě někdy dopoledne. Slíbila mi, že zavolá a setkáme se na
hřbitově.“
„Zavolej mi, až odjede. Jak to vzala.“
„Jasně, zavolám.“
Neměla jsem tušení, jak jí povím, že je Dravenova dcera. A aby toho
nebylo málo, ještě jsem ji měla zkusit přesvědčit, že on její matku nezabil.
Přátelství vzniklé nad čokoládovými sušenkami bylo odsouzené k záhubě.
Dash se postavil, došel si do skříňky pro sklenku a nalil si vodu z lednice.
Nejradši už by byl v servisu.
„Než půjdeš…“ Bože, jak mu to mám říct?
Zaměstnala jsem se skládáním fotografie, potom jsem mu ji chtěla vrátit
do peněženky. Otevřela jsem ji a chystala se tam fotku zastrčit, když vtom
moji pozornost zaujala jiná složená stránka.
Vysunula jsem ji, byla to černobílá fotka. Ta vitrína s trofejemi za dětmi mi
byla povědomá. Nacházela se v pozadí mnoha fotografií v ročenkách
cliftonforgeské střední školy.
„Co je to?“
Odtáhl sklenku s vodou od svých rtů a zavřel oči. „Já, ehm… sakra.“
Rozbalila jsem stránku a přejela očima fotky studentů, ale žádného jsem
nepoznávala. Až když jsem stránku obrátila, spatřila jsem Amininu
mladistvou tvář. Stála tam s jinou dívkou a obě se usmívaly.
 Byla to mladší verze tváře, kterou jsem viděla na úmrtním oznámení.
Chrissy Slaterová. „Dashi. Co je to?“
Alespoň měl v sobě dostatek slušnosti, aby se tvářil provinile. „Fotka,
kterou jsem našel na střední, když jsme prohledávali ročenky.“
„Našel jsi tohle a nikdy jsi mi to neukázal?“ Bojovala jsem s nutkáním ten
papír zmačkat a hodit mu ho do obličeje.
„Chtěl jsem. Přísahám. Pak už mi to ale nepřišlo důležitý, když ses
dozvěděla, že máma s Aminou byly kámošky.“
„Nepřišlo ti to důležitý?“ zírala jsem na něj a sklouzla ze stoličky. „Slíbil
jsi, že mi budeš říkat všechno. Předstíral jsi, že nevíš, že tvoje matka s
Aminou byly kamarádky. Zeptala jsem se tě přímo, jestli to víš, a tys mi
lhal. O čem dalším jsi mi lhal?“
„O ničem.“
„Věřila jsem ti. Jak jsi mi to mohl udělat? Po tom všem? Věřila jsem ti.“
Navzdory svému úsudku jsem Dashovi věřila. Věřila jsem v něj.
„Bryce, nech toho,“ přistoupil blíž ke mně. „O nic nejde.“
„Ne. Jde tu o hodně,“ couvla jsem. „Proto jsi na mě tenkrát zavolal
policajty? Abych nezjistila, že jsi z té ročenky vytrhnul stránku?“
„Jo. A je mi to líto. Ale tenkrát jsme byli někde jinde. Nebyli jsme spolu.“
„Ne, jenom jsme šukali, co? Byla jsem jenom další holka, kterou jsi
využíval, než ti začala lézt krkem. Pořád to tak cítíš?“
Sevřel čelist, která se mu napjala. „Ty víš, že ne.“
Zavřela jsem oči a horko těžko odolávala pláči. Jak bych mu mohla věřit?
Po takové době, kterou jsme spolu strávili. Mohl mi o té fotce říct kdykoli,
ale rozhodl se to tajit.
Nebylo to vlastně ani žádné tajemství. Nic. Taková maličkost, kterou svým
mlčením zbytečně zhoršil. Nemuselo to být takhle zlé.
Nebo že bych to jenom zbytečně nafukovala? Možná že kvůli tomu
těhotenství nad vším moc přemýšlím. Jak spolu ale můžeme být, když se mi
nechce svěřovat? Jak spolu můžeme mít dítě?
Přešel ke mně blíž. „Baby, nepřeháníš to trochu?“
„Možná že jo,“ zašeptala jsem, „ale prostě z toho mám… blbý pocit. Jako
bychom měli nějaký zásadní problém.“
„Zásadní problém? Je to jenom blbá fotka! Jo, měl jsem ti to říct, ale
ztratilo to význam.“
 „Slíbil jsi to jasně, žádná tajemství. Že přede mnou nebudeš nic skrývat.
Jinak to všechno napíšu.“
„Počkat,“ přimhouřil oči, „takže o tohle tady jde? O tvoji reportáž?“
Moji reportáž? O čem to mluvil? „Co?“
„Je to tak, viď? Ty vole, já jsem ale debil. Doopravdy jsem si myslel, že
mezi náma něco je. Ale ty sis se mnou od začátku hrála. Počkala sis, dokud
jsem neudělal něco, co by ospravedlnilo sepsání toho vševypovídajícího
článku, kterýho se teď nemůžeš dočkat.“
„To není pravda.“
„Máš ho už napsanej, že jo?“ ukázal na můj notebook, který se stále
nacházel v tašce na ostrůvku. „Je to tak?“
„Jo, napsala jsem ho,“ připustila jsem, „pro případ, že bys mě zradil. Ale
byl to jenom záložní plán. Nehodlám ho otisknout.“
„A jak to mám vědět?“
Rozhodila jsem ruce. „Protože ti říkám, že tady o tu reportáž nejde. A já
nemám ve zvyku lhát.“
„Vždycky šlo o tu reportáž. Od samýho začátku. A já jsem byl tak blbej,
že jsem si myslel, že už ji nechceš, protože chceš radši mě.“
„Já chci… – počkat! Jak to, že jsem teď já ta špatná? To ty jsi něco
schovával. Ty jsi lhal o té blbé fotce.“ Proč jsem se cítila provinile?
„Ta fotka nic neznamená. Oba to moc dobře víme. Máš napsanou reportáž,
která by mohla zničit životy lidí, na kterých mi záleží. Tohle není oko za
oko, baby.“
Otevřela jsem ústa, abych něco namítla, ale zase jsem je zavřela. Poklesla
mi ramena pod tíhou beznaděje, která mě tlačila až k zemi.
„Nejde o tu fotku, nejde ani o tu reportáž,“ zašeptala jsem, „nevěříme si.
Jak by to mohlo fungovat, když si navzájem nevěříme?“
Jeho vztek se vypařil, jen zakroutil hlavou. „To kdybych, sakra, věděl. Až
na to přijdeš, prokaž mi laskavost a dej mi vědět. Protože zrovna teď mi
připadá, že to mezi námi skončilo dřív, než to vlastně začalo. Padám
odsud.“
Sebral peněženku a zastrčil si ji do kapsy. A pak bez dalšího slova
odkráčel z kuchyně.
„Počkej!“ když už jsme se zaobírali těžkými tématy, měla jsem ještě jeden
přídavek. Zasloužil si to vědět dříve, než vyjde ze dveří. „Musím ti něco
říct.“
Otočil se a dal si ruce v bok. „Nemůže to počkat?“
„Ne,“ spolkla jsem knedlík v krku. Řekni mu to! „Jsem těhotná.“
V pokoji nastalo hrozivé ticho. Vteřiny ubíhaly jako hodiny. Minuta se
zdála být dlouhá jako den. Dash stál nehnutě a vypadal, že ani nedýchá.
Takže jsem si byla jistá, že mě slyšel.
Srdce mi zběsile a bolestivě tlouklo v hrudníku. A já čekala a čekala a
čekala. Nakonec zamrkal a nevěřícně zakroutil hlavou. „To je nemožný.
Vždycky jsme měli kondom.“
Jeho vzácné kondomy.
„Jeden z nich asi nefungoval.“
Těžko odhadovat který, ale podle všeho se to muselo stát krátce potom, co
jsme si spolu začali. Možná na tom mustangu. Nicméně dohadovat se bylo
zbytečné. Kromě dvoutýdenní přestávky, která nastala po Dravenových
výhrůžkách, jsme s Dashem souložili takřka nepřetržitě.
Opět se rozhostilo ticho. Slzy se mi tlačily do očí a seberychlejší mrkání
nedokázalo zabránit rozmazanému vidění.
V televizní stanici v Seattlu jsem měla kamarádku, která z oznámení o
těhotenství udělala obrovský humbuk, naaranžovala doma příkrmy pro děti
vedle dupaček s nápisem Tatínek. Druhý den ráno přišla do práce a říkala,
že manžel byl samou radostí bez sebe.
Záviděla jsem jí. Toužila jsem po smíchu. Po vzrušení. Po polibku, který
by následoval, až by se můj muž dozvěděl, že čekáme rodinu.
„Řekni něco,“ zašeptala jsem. To ticho mi lámalo srdce. V tomto bodě
bych raději brala křik, hlavně kdyby mluvil.
Odlepil oči od země a v tu chvíli jsem v nich spatřila opravdový strach.
Otočil se na patě. Prudce otevřel dveře a ani se nenamáhal je po sobě
zavřít, jak pospíchal k motorce. Zvuk motoru nebyl slyšet dlouho, protože
byl rázem v tahu.
„Sakra!“ šla jsem ke dveřím, slzy se mi draly skrze řasy. Zavřela jsem
dveře a zamkla. Až se vrátí, bude muset zazvonit na zvonek.
Nakonec se vrátí, že ano? Neopustil mě přece nadobro. Nebo ano? Bylo
mi úzko z představy, jak si tím procházím sama, bez Dashe, o kterého bych
se mohla opřít. Překonáme to? Společně?
 Museli jsme. Spolu nám to jde líp. Neviděl to snad? Jistě, dokázala bych to
zvládnout sama. Ale nechtěla jsem. Chtěla jsem Dashe.
Nemohl se mi vyhýbat věčně. Nám. Žili jsme ve stejném městě. Budeme
to dítě mít, ať je připravený, nebo ne. Klidně se může pasovat do role
vtipného strýčka, ale musela bych se propadnout, kdyby moje dítě vyrůstalo
a nevědělo, kdo je jeho nebo její otec.
Nepřipustím, aby se Dashovi stalo to samé, co Dravenovi. Aby prošvihl
život svého potomka a potom už bylo příliš pozdě.
Přešla jsem k lince a praštila do ní pěstí. „Blbec!“
Budeme si muset promluvit. A to brzo. Než se tohle miminko narodí, Dash
se musí vzmužit.
O to se postarám.
Rozhodnutá nezůstat sedět doma sama a lamentovat nad sebou jsem
zvedla telefon a napsala zprávu mámě, že přece jen dorazím na večeři.
Ulevilo se mi. Poslala několik rozesmátých smajlíků a konfety.
Zhasla jsem v domě světla, vzala si peněženku a láhev vína pro mámu –
pochopila jsem, že já sama se nejméně rok nenapiju. Pak jsem jela do domu
svých rodičů a užila si s nimi večer o samotě. Dělala jsem, co jsem mohla,
abych nemyslela ani na Dashe, ani na to maličké.
Když jsem se vrátila domů, byla jsem vyčerpaná a zralá upadnout do
postele. Byla jsem tak unavená, že jsem stěží udržela oči otevřené.
V domě byla tma, ale já jsem nepotřebovala světlo, abych našla cestu do
ložnice. Tma mi vyhovovala, protože jsem alespoň neviděla koš s prádlem
na gauči. Tma skryla sklenku, kterou Dash nechal na lince.
Ale skryla také postavu v černém, která na mě čekala, až se vrátím domů.
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK

KAPITOLA 23
DASH
„Brýtro,“ vešel Isaiah na dílnu a rukou si pročísl své krátké vlasy. „Už na
tom děláš dlouho. Byls tu přes noc?“
„Jo,“ bouchnul jsem dveřmi mustangu a otřel si ruce do hadru.
Když jsem včera odešel od Bryce, jel jsem na dlouhou projížďku. Míle a
míle ubíhaly jako nic, zatímco jsem se pokoušel vstřebat bombu, kterou na
mě hodila. Změnila můj svět jediným slovem. Otočila ho vzhůru nohama.
 Těhotná.
Nedokázal jsem to pochopit. Byli jsme opatrní. Vždycky jsem při sexu
používal kondom, bez výjimky. A i když bych si to s Bryce moc rád rozdal
bez něj, měl jsem pro ochranu svoje důvody.
Někteří chlapi jsou zrozeni k tomu, aby z nich byli dobří tátové. Například
Nick. Ale já jsem v životě provedl příliš mnoho špatností, krutých a zlých
činů, než aby se ze mě mohl stát dobrý otec. Bez ohledu na Bryceina slova,
a jak rád bych jim věřil, já nebyl dobrý člověk.
Zničil bych svému dítěti život.
Všechna moje opatrnost, moje striktní pravidla pro kondomy, tohle
všechno bylo k ničemu.
Za pár měsíců jsem se měl stát tátou.
A to mě děsilo k smrti. Netušil jsem, jak být správným otcem, už kvůli
vzoru, který jsem měl doma. Chlap, který přivedl vrahy ke svojí ženě a
únosce ke svojí snaše.
Nechtěl jsem být jako můj otec. Což byl hodně tvrdý oříšek, když vezmu v
úvahu, že jsem třicet šest let kráčel v jeho stopách.
Vstoupil jsem do jeho klubu. Seděl na jeho židli. Převzal jsem autoservis,
když odešel do důchodu. Až se na mě moje dítě ve třiceti šesti letech
podívá, bude si taky přát, aby se raději vydal nebo vydala svojí vlastní
cestou?
Po té dlouhé vyjížďce jsem se vrátil do servisu. Byla už tma, ale Emmett s
tátou tam ještě probírali jména možných podezřelých z řad Warriorů. Vešel
jsem, neřekl ani půl slova a začal rovnou pracovat na mustangu.
Nakonec oba pochopili, že se mnou nebude kloudná řeč a nechali mě
samotného.
Hodiny ubíhaly a mně se podařilo dokončit poslední opravy. Potom jsem
vyčistil interiér. Ještě zbývalo umýt ho zvenčí a můžu zavolat klientovi a
domluvit vyzvednutí.
Potřeboval jsem tohle auto dostat pryč. Měl jsem takový vnitřní pocit, že
tu noc, kdy jsem Bryce na tom mustangu ošukal, jsem ji taky přivedl do
jiného stavu.
„Máš to hotový?“ zeptal se Isaiah a přejel rukou po kapotě.
„Skoro. Nezlob se, jestli jsem tě v noci budil.“ Vlastně mi nedošlo, že
Isaiah spí v bytě nad dílnou, kde jsem pracoval. Musel mě chudák celou noc
poslouchat, jak tady rachotím.
„V klidu. Stejně toho moc nenaspím.“
„Nespavost?“
Zavrtěl hlavou. „Památka na vězení.“
Isaiah mi toho o důvodech svého uvěznění moc neřekl, jenom tolik, že byl
odsouzený za vraždu a že strávil tři roky za mřížemi. Nevyptával jsem se na
detaily. Tak to tu chodilo, protože tak to dřív chodívalo i v klubu.
Ptali jsme se tak, abychom se dozvěděli něco o charakteru dotyčného, ne o
chybách, které v životě udělal.
V tomhle servisu také vládlo bratrství – ačkoli bratr nebylo to pravé slovo
vzhledem k Presley, která patřila do rodiny stejně jako Emmett, Leo a
Isaiah.
„Takže, máš se, ehm… je všechno v pořádku?“ zeptal se mě.
Odkašlal jsem si a chtěl ho odpálkovat, ale místo toho ze mě vypadla
pravda: „Bryce je těhotná.“
Přimhouřil oči. „A jak se cítíš?“
Suše jsem se zasmál. „Kruci, nemám sebemenší ponětí.“
„A Bryce?“
„Nezůstal jsem u ní dostatečně dlouho, abych to mohl zjistit,“ přiznal
jsem. Včera jsem to podělal. A podle očekávání už jsem měl slušně
našlápnuto, abych to podělal i jako otec. Odhodil jsem hadr na podlahu a
opřel se o auto. „Nevím, co mám dělat. Neumím se vypořádat s dítětem ani
s těhotnou holkou.“
„Znal jsem jenom jednu těhotnou holku,“ Isaiah se odmlčel, „byla…
jedinečná.“
Byla. Nejspíš to byla nějaká dívka, kterou kdysi znal. Ale měl jsem dojem,
že jde spíše o někoho, o koho přišel.
„Děsilo ji to. Ten pocit, že je zodpovědná za další život. Taky se moc
těšila, ale hlavně se bála. A byla dost odvážná, aby si to přiznala.“
„Děsilo zní jako to správný slovo.“
„Bryce je určitě taky vyděšená.“
„Jo.“ Svěsil jsem hlavu. Byl jsem si jistý, že se bála. A navíc doma sama,
musela se s tím vypořádat sama.
Co jsem dělal tady? Na světě existovala jenom jedna osoba, která mohla
zmírnit moje obavy. A v servisu jsem ji najít nemohl.
 „Musím jít.“ Odložil jsem nářadí, mávl na Isaiaha a vyšel ven. V kapse mi
zavibroval telefon, tak jsem se na něj podíval. Neznámé číslo mi poslalo
zprávu, takže jsem zpomalil a otevřel přiloženou fotografii.
V tu chvíli se mi zastavilo srdce.
Bryce klečela na kolenou. Jehličí a listí leželo všude kolem ní a pozadí
tvořily husté koruny stromů. Fotka byla tmavá, ale hrůza v jejích očích
dostatečně zjevná. V puse měla špinavý hadr zavázaný kolem hlavy. Oči
měla rudé a tváře zmáčené slzami.
Ke spánku měla přitisknutou zbraň.
„Panebože!“ zakopl jsem, ztratil rovnováhu a spadl na beton. Ne.
Zhluboka jsem se nadechl a snažil se soustředit. Pak jsem se znovu
podíval na fotku a zíral na osobu držící zbraň. Byla to žena. Stála z profilu a
ruce držela rovně natažené před sebou.
Kdo to byl? Proč mířila na Bryce?
Vrátil jsem se ke zprávě a hledal, jestli u ní není něco napsáno, ale nic.
Pouze ta fotka.
„Dashi?“ táta běžel ke mně. Ani jsem ho neslyšel přijíždět. „Co se děje?“
Zamrkal jsem, probral se z mlhy a táta mi pomohl na nohy. Potom jsem
zvedl mobil k jeho obličeji. „Kdo je, kurva, ta ženská?“
„Jaká ženská?“
„Tahle,“ ukázal jsem na fotku. „Ta, co drží Bryce pistoli u hlavy.“
Strach se změnil na vztek. Zaťal jsem ruce do pěstí, až se mi zpomalil
pulz. Chuť někoho zavraždit, kterou jsem už hezkých pár let nezažil, udeřila
s mimořádnou intenzitou a usadila se ve mně až do morku kostí. Vzteky se
mi vařila krev.
Ta ženská je mrtvá, ať je to, kdo je to. A člověk držící foťák taky. Mrtvej.
„To je…“ táta si sundal sluneční brýle z očí a zaostřil na telefon. Pak mu
spadla brada. „Do prdele.“ „Co?“
„To není možný,“ zakroutil hlavou.
„Co?“ zařval jsem mu do ucha, až sebou trhnul. „Kdo je ta zkurvená
ženská?“
„Genevieve,“ zalapal po dechu. „Teda myslím – aspoň podle fotek, co mi
Amina ukázala – bych řekl, že je to Genevieve.“
„Tvoje dcera?“ odsekl jsem. „Tvoje debilní dcera mi unesla holku a drží jí
zbraň u hlavy?“
 „Ne, to není možný. Nedává to smysl.“ Táta si rukou přejel po tváři.
Ať to dávalo smysl, nebo ne, byla mrtvá.
„Stalo se něco?“ Isaiah přispěchal ke mně.
„Tohle!“ ukázal jsem mu fotku. Nebyl sice členem klubu, ale teď nebyl čas
na tajemství. Ne když jsem se potřeboval dostat za Bryce. Isaiah několikrát
zaklel, pak jsem si vzal zpátky telefon a zavolal Emmettovi.
Zvedl to na druhé zazvonění. „Hned přijeď!“
„Deset minut.“
Zavěsil jsem a zavolal to samé Leovi, pak jsem se otočil k tátovi. „Proč by
unášela Bryce?“
„Nevím,“ odpověděl.
„Musela o tobě vědět. Myslí si, žes jí zabil matku. Mohla by se chtít na
Bryce pomstít?“
„Ne,“ trval na svém. „Neví, že jsem její otec. Amina přísahala, že jí to
nikdy neřekla.“
„Lhala. Píchala s manželem svojí nejlepší kámošky a o jeho dítěti mlčela
víc jak dvacet let. Její slovo nemá žádnou váhu.“
„Pokud jí to Bryce už neřekla.“
„To sotva,“ opáčil jsem. „Měly se setkat až kolem desátý dopoledne. A na
týhle fotce je ještě tma.“
Riskl jsem další pohled na fotku a nevšímal si, že se mi zvedá žaludek.
Pevně jsem se držel představy, že Bryce je naživu. Nebo byla. Bude
následovat fotografie jejího mrtvého těla?
Ne. Pevně jsem zavřel oči a odehnal tu představu z hlavy, až zbyla jenom
temnota. Bryce musí žít. Musíme vyřešit spoustu věcí. Probrat spoustu věcí.
Prožít těhotenství.
Vychovat to dítě.
Spolu.
Burácení motoru se blížilo k servisu. Na parkoviště přijel Leo a zastavil
smykem. Emmettových deset minut nakonec trvalo méně než pět, dorazil
chvíli po Leovi.
Netrvalo dlouho, abych je zasvětil do situace.
„Musela přiletět z Denveru dřív a počkat si na Bryce, až bude sama,“ řekl
Leo.
 Byla sama, protože já jsem tam nebyl, abych ji ochránil. Zaměstnával jsem
se tady a babral se v průšvihu, na kterém jsem nesl zhruba stejný podíl viny
jako ona.
Jestli to přežije, poprosím ji o odpuštění.
Ale možná by bylo pro všechny lepší, kdyby mi neodpustila.
„Kurva!“ zařval jsem až sebou Isaiah trhnul.
Tohle se nemohlo doopravdy stát. Ne teď. Ne Bryce. Byla pro mě ta pravá.
Byla žena, o které jsem nevěděl, že ji potřebuju. Můj komplic. Můj
důvěrník. Moje srdce. Ať jí to udělal kdokoli, zaplatí za to. Já se pomstím a
pomsta bude krvavá.
Jestli se z toho nedostane – ne, takhle jsem nesměl přemýšlet. Musí z toho
vyváznout živá. A za každé škrábnutí, za každou modřinu to viníkovi
oplatím desetinásobně.
„Nedává to smysl,“ opakoval táta pořád dokola.
„Co nedává smysl?“ vyštěkl jsem. Jeho brblání mi drásalo poslední zbytky
nervů.
„Proč by to dělala? Jak o nás vůbec může vědět? Jestli se mi chtěla pomstít
za Aminu, proč by šla po Bryce?“
„Něco zásadního nám uniká,“ pronesl Emmett, „je do toho nějak
zapletená. Nejspíš od začátku.“
„A pak co? Zabila svoji vlastní mámu?“ osopil se otec. „To nesedí.“
„Co když byla na matku naštvaná? Možná se s Aminou pohádaly. A někdo
to musel vyfotit,“ zatřásl jsem telefonem. „Možná neměla v ruce nůž, ale
všichni jsme viděli Warriora, kterej se vloupal do klubovny. Tipl bych si, že
ten stejnej Warrior fotil tohle. A moje sestra tomu velí.“
„Co budeme dělat?“ zeptal se Emmett. „Nemůžeme tu sedět a čekat.
Bryce může být…“
„Ne,“ zvedl jsem ruku. „Neříkej to!“
Myšlenky, které mi probíhaly hlavou, byly už tak dost zlé. Nepotřeboval
jsem poslouchat nástin dalších hrůz.
„Musíme ji najít. Je naživu.“ Musela být naživu. Nechtěl jsem prožít
zbytek života v zoufalství a samotě.
Hodlal jsem Bryce najít, zamknout ji doma a nikdy už se od ní nehnout na
krok.
 „Tati, zavolej Tuckerovi. Budeme doufat, že má víc informací, než
pouští.“
Přikývl a hned vytáhl telefon z kapsy.
„Emmette, zjisti o Genevievě, co můžeš. Kdy přijela do Montany. Kde se
skrývala.“
Rychle přikývl a běžel do klubovny.
„Co mi to jenom – ehm,“ Leo si prsty pročísl vlasy. „Nedokážu to
přiřadit.“
„Co?“
„To místo se mi zdá nějak povědomý.“
„Jaký místo?“
„Ukaž mi znova tu fotku!“ Přišel ke mně a vzal si můj telefon. Přimhouřil
oči a přiblížil si zadní roh na fotografii. „Tady. Vidíš to?“
„Co mám vidět?“
„Tu budovu vzadu. Vidíš ji?“
Tak jsem se soustředil na Bryce a zbraň, že jsem zbylé části fotografie
neprohlížel. Ale byla tam. V dálce stála stará chatrč, mezi stromy téměř
neviditelná.
„Znáš to místo?“ zeptal jsem se Lea.
„Něco mi to připomíná,“ zavřel oči a několik předlouhých vteřin
přemýšlel. Pak oči otevřel a lusknul prsty. „Jede se tam po Castle Creek
Road, je to asi hodinu odsud. A zatraceně vysoko v horách po dost strmý
starý cestě. Nebyl jsem tam dobře deset let, ale ta chatrč vypadá jako stará
skrýš Warriorů, kterou jsme kdysi s klukama sledovali.“
„Seš si jistej?“ nemohli jsme si dovolit jet hodinu do hor na základě
pouhého tušení. Bryce by nemusela mít žádný čas navíc, a jestli budou volat
kvůli výkupnému, chtěl jsem být na příjmu.
„Jo, bratře. Jsem si jistej.“
Přišel táta a čelist měl sevřenou. „Tucker přísahal, že Warrioři za tím
nejsou.“
„Věděl něco o Genevievě?“
„Nic.“
„Ten parchant lže,“ vyhrkl Leo, vytrhl mi telefon z ruky a ukázal tátovi tu
chatrč. „Pamatuješ tu chatu, kterou jsi nás s Jetem a Gunnerem nechal
sledovat? To je ona.“
 „Zasranej Tucker,“ zaklel.
„Jedu,“ ukázal jsem na Lea. „Veď mě!“
„Počkej!“ chytil mě táta za ruku a zastavil mě. „Co když je to past? Tucker
ví, že si myslíme, že za tím je Warrior. Mohl Bryce zajmout. I Genevievu.
Celé to mohl narafičit.“
„Nebo je Genevieve vyšinutá psychopatka. Možná to ani není tvoje dítě.
Možná je tohle všechno jenom jedna velká léčka, protože jsi nebyl schopnej
udržet zapnutej poklopec. Kdo ví? Já ale vím jedno, Bryce je v nebezpečí, a
já udělám cokoli, abych ji udržel naživu. Jestli je někde u týhle chatrče, tak
tam jedu.“
Zhluboka vydechl. „Jedu taky.“
„Všichni jsme věřili Aminině příběhu, ale nemusí to vůbec být pravda.
Nechali jsme se oblbnout. Kroužíme kolem, ale to podstatný nám uniká.“
Podíval jsem se na tátu a Lea. „Od začátku jsme v defenzivě, nastal čas
připomenout, kdo jsme. Nikdo si s námi nebude zahrávat, ať klub skončil,
nebo ne. Za tohle někdo šeredně zaplatí. Nejdřív střílet. Potom pohřbívat.“
Leova tvář ztuhla. „Přesně tak. Ta svině to schytá.“
Táta Genevievu neodsoudil tak rychle. „Chtěl bych si s ní
promluvit.“ „Jestli ublíží Bryce, budeš se bez toho muset obejít.“
Sakra, měl by si dobře rozmyslet, čí stranu si vybere.
„Oukej, synku,“ nasadil si sluneční brýle na oči. „Leo, veď nás!“
Naše kroky duněly na betonu, když jsme pospíchali k motorkám. Cestou
jsem zavolal Emmettovi a řekl mu, aby odešel z klubovny a jel za námi.
Když jsem strkal telefon do kapsy, zahlédl jsem koutkem oka pohyb vedle
sebe.
„Pojedu taky,“ Isaiah běžel ke svojí motorce.
Sakra. Tohle by se mohlo ošklivě zvrtnout, nejspíš to pro něj nebylo
vhodné místo. „Ne, ty zůstaň!“ „Prosím. Rád bych pomohl.“
Neměl jsem čas na dohadování. „Tvoje motorka je připravená?“
„Zvládne to.“
„Dobře. Protože pojedeme jako o závod.“ Šel jsem ke své motorce a
odemkl prostor pod sedadlem. Vyndal jsem si pistoli a zastrčil si ji za pásek
od kalhot. Pak jsem vytáhl ještě jednu a podal ji Isaiahovi. „Umíš s tím
zacházet?“
„Jo.“
 „Tak si to vezmi, střílej na jistotu.“
Bylo mi jedno, kolik dnes poteče krve.
Teda pokud ta krev nebude patřit Bryce.
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK
 KAPITOLA 24
BRYCE
„Dash si pro mě přijde,“ zatínala jsem pěsti a tahala za lepicí pásku, kterou
jsem měla ruce svázané za zády.
„V to doufám,“ odpověděl muž v černém stojící přede mnou a překřížil
ruce na hrudi. „A teď drž hubu!“
Pevně jsem zatnula zuby – tak mocně, že bych mohla stoličkami drtit
diamanty. Ne proto, že bych poslouchala jeho rozkazy, ale byla mi tak
strašlivá zima. Palce a prsty u nohou jsem přestala cítit už před několika
hodinami. Alespoň se mi zdálo, že to mohly být hodiny. Neměla jsem
tušení, kolik času už mohlo uběhnout. Slunce už vylezlo, ale ještě nebylo
dostatečně vysoko, aby vyhnalo chlad, který se držel v mlhavém lese.
Vedle mě poplakávala Genevieve. Ruku měla přitisknutou k mojí a klepala
se. Třásla se od hlavy až patě, mocně sebou škubala v prudkých záchvatech
čirého strachu.
Před několika hodinami jsem se také bála. Když mě odvlekl z domova a
strčil do kufru od auta, byla jsem strachy bez sebe. Brečela jsem, dokud mi
nedošly slzy.
A když jsem ležela v tmavém kufru se svázanýma rukama i nohama,
strach zmizel. Nemohla jsem si dovolit se bát. Měla jsem v sobě další život,
který se spoléhal na to, že se dám do kupy.
Vztek mě udržoval při životě. Bránil mojí krvi, aby se proměnila v led, a
zapaloval oheň v mém srdci. Protože já jsem musela vydržet. Bojovat.
Konečně jsem od života dostala něco, v co jsem doufala. Dítě, které budu
bezvýhradně milovat. Tenhle kretén mě o můj sen nepřipraví.
Ať jde do hajzlu! Byl to ten samý muž, který se vloupal do klubovny Tin
Gypsies. Alespoň podle oblečení. Měl na sobě černé džíny a černé funkční
triko s dlouhým rukávem. Lyžařská kukla mu zakrývala vlasy a obličej. Na
rukou měl natažené černé kožené rukavice a na sobě vestu se starým logem
Warriorů za zádech.
Oči zakrýval slunečními brýlemi s černými obroučkami i skly, měl je
nasazené dokonce i v tom přítmí. Neodhaloval ani kousek kůže, až na
nevýrazné rty vykukující zpoza kukly.
 Byl průměrně vysoký, což znamenalo, že kdyby se nám náhodou podařilo
z téhle situace vyváznout, nedokázaly bychom policii dát žádné
identifikační údaje. Jeho odhodlanost zůstat nepoznán mi vlastně dodávala
naději. Kdyby nás chtěl pouze zabít, proč by se schovával?
Tonoucí se stébla chytá.
Kolem nás byl hustý les, strašidelný a stinný. Vůně borovic a půdy byla
pronikavá. Místo, na které nás odvezl, bylo tak hustě prorostlé stromy a
keři, že sem snad ani nemohly dopadat sluneční paprsky.
Nahánělo to tu hrůzu, ale právě to přítmí by mohla být naše výhoda.
Samozřejmě pokud by se nám nějakým způsobem podařilo uprchnout.
Možná bychom se mohly skrýt pod křovím nebo tak. Při představě choulení
se v tlejícím listí a jehličí jsem se zašklebila.
Za námi stála mezi stromy stará chatka. Zahlédla jsem ji, už když nás
vytahoval z kufru. Působila děsivě, okna měla zabedněná, jako kdyby ji
před deseti lety někdo postavil, a pak zapomněl, že existuje. Byla jako
vystřižená z hororu, takové to místo, kde se ve sklepě porcují lidská těla.
Jestli by se mi podařilo se osvobodit, rozhodně bych utíkala opačným
směrem.
V kapse toho muže zazvonil telefon. Otočil se ode mě a Genevievy a
zmizel za stromy, kde jsme ho neviděly.
Ale byl tam. Čekal. Sledoval.
„Co s námi udělá?“ zeptala se Genevieve skrz drkotající zuby.
„Netuším,“ zašeptala jsem, „snaž se vydržet.“
Dash nás najde. Ten chlap to tak naplánoval. Chtěl, aby mě Dash našel.
Ale proč? A proč Genevieve? Jak se o ní dozvěděl? Proč tady byla?
Když mě únosce odvlekl z mého domu, naložil mě do kufru. Tam jsem
sebou házela při každé zatáčce, nejspíš jak projížděl městem. Následně
začaly pneumatiky víc hučet, když se rozjel rychleji po rovné hladké silnici.
Vyčerpáním a emočním vypětím jsem usnula. Možná jsem spala deset
minut, možná hodinu, nebyla jsem si jistá. Probudila jsem se, když zastavil.
Čekala jsem a sotva dýchala, když bouchl dveřmi. Ale nepřišel pro mě.
Se srdcem divoce bušícím v hrudi jsem čekala, co bude, když se kufr za
chvíli otevřel. Přimhouřila jsem oči proti světlu z pouličních lamp na
parkovišti a rozkoukala jsem se právě včas, abych viděla, že do kufru zvedá
další svíjející se tělo.
 Genevieve, svázaná a s roubíkem v ústech se podívala na moji tvář a
ztuhla. Než zavřel kufr a světlo zmizelo, měly jsme stěží čas rozpoznat své
tváře. Ležely jsme tam namačkané bez možnosti se pohnout, přestože ten
kufr byl větší než v jakémkoli autě, které jsem kdy vlastnila.
S těmi roubíky jsme nemohly mluvit. Místo toho jsme hodiny tiše plakaly,
dokud auto nezpomalilo. Nadskakovaly jsme, protože cesta začala být
velice hrbolatá a rozhodně nebyla vydlážděná.
Venku byla ještě tma, když nás vyndal z auta. Vyhrožoval, že nám
podřízne krk, jestli se pokusíme utéct. Věřila jsem mu, vzhledem k tomu, že
měl u pasu obrovský nůž.
Pak jsme musely jít nejméně míli do kopce, dovedl nás na tohle místo a
donutil mě, abych si klekla. Rozvázal Genevievu a vrazil jí pistoli do ruky.
Donutil ji, aby mi svou třesoucí se rukou přidržela pistoli u spánku.
Sundal jí roubík. Odstranil pásku ze zápěstí a kotníků. A řekl jí, aby se
nehýbala. A přestala brečet, kurva.
Koneckonců měla vypadat jako můj vrah.
Vyfotil pár snímků a pak ji znovu zavázal. Obě nás posadil zády ke
stromu. Naštěstí mi taky stáhl roubík. Beztak jsme je nepotřebovaly. Tady
by nás stejně nikdo neslyšel, kdybychom křičely sebevíc.
Na chvíli zmizel, ale věděla jsem, že nebude daleko. Kdybychom se
pokusily utéct, viděl by nás. Kdybychom se pokusily rozvázat si ruce, viděl
by nás.
Tak jsme jen seděly, obě dvě v šoku, dokud se nevrátil. Pak nad námi stál a
mlčky nás pozoroval.
Držela jsem hlavu svěšenou, nechtěla jsem ho provokovat. Každou
minutou nám byla větší zima. Já jsem měla na nohou žabky z večeře u
našich. Genevieve byla bosá a na sobě měla jen černé hedvábné kraťasy od
pyžama. Musel ji unést z hotelu v Bozemanu, kde se ubytovala. Její bílé
tričko bylo slabé, alespoň však mělo dlouhé rukávy. Na zádech mělo výstřih
a odhalovalo zelenou pruhovanou sportovní podprsenku. Když se
předklonila, viděla jsem, že její záda jsou ošklivě poškrábaná od kůry
stromu.
Nohy měla sedřené skoro až do masa z dlouhé cesty lesem.
Popotáhla. „Proč se nám tohle stalo?“
 Naklonila jsem se k ní a opřela svůj spánek o její hlavu. V daný okamžik
to bylo nejlepší objetí, jaké jsem jí mohla poskytnout. „Musím ti něco říct.“
„Co?“ její tělo se napjalo, i když se třásla.
„Když jsem za tebou přijela do Denveru, řekla jsi mi, že tvoje máma říkala
tvému tátovi Prez. No, ta přezdívka mi přišla povědomá a já… no, zkrátka
jsem tak nějak zjistila, kdo je tvůj táta.“
Odtáhla hlavu od mojí. Vytřeštila oči. „Vážně? Kdo?“
„Než ti to povím, prosím zkus si zachovat otevřenou mysl. Vím, že nemáš
důvod mi věřit, ale já tě moc prosím, abys mi věřila.“
Zlehka přikývla. „Řekni mi to.“
Zhluboka jsem se nadechla a pak spustila: „Draven Slater tvoji matku
nezabil. Jsem si tím jistá. Nemám důkaz, ale z hloubi duše jsem
přesvědčená, že mu na ní opravdu záleželo a nikdy by jí neublížil.“
Přimhouřila oči. „Policie má důkazy. Zabil ji. Nalákal ji do toho motelu a
ubodal ji k smrti.“
„Požádala ho, aby tam přijel, protože mu chtěla něco říct. Je to tvůj ot…“
„Ne.“ Zavřela oči a zakroutila hlavou.
„Je mi to líto. Ale je to pravda. On je tvůj otec. Tvoje matka ho poprosila,
aby za ní přijel do motelu, aby mu o tobě mohla říct.“
„Ne,“ sykla, to slovo odráželo vztek i zoufalství zároveň.
„Draven byl prezidentem motorkářského klubu. Říkali mu Prez.“
„Ta přezdívka může znamenat cokoliv.“
„Genevievo,“ smutně jsem se na ni usmála, „máš jeho oči i vlasy.
Dokonce jsi trochu podobná i Dashovi.“
„Kdo je Dash?“
„Můj přítel. A tvůj nevlastní bratr.“
Odtáhla se ode mě a otočila se, aby se mohla dívat druhým směrem. Buď
jsem udělala správně, že jsem jí pověděla pravdu, nebo jsem to přehnala.
Doufala jsem, že zdědila část Dravenovy síly. Až se pokusím o útěk, ona
musí jít se mnou.
„Myslím, že tenhle chlap, co nás unesl, to on zabil tvoji mámu.“
Zavrtěla hlavou a oči měla stále pevně zavřené. Když je otevřela, tekly jí
nové proudy slz. „Proč?“
„Řekla bych, že to má co do činění s Dravenovým motorkářským klubem.
Nějaká nevyřešená stará křivda. A my jsme se nějakým nedopatřením ocitly
přímo uprostřed dění.“
Ztěžka polkla a zadržovala další slzy. „Jenom jsem chtěla vidět mámin
hrob.“
„Uvidíš ho, neboj,“ strčila jsem do ní ramenem. „Dostaneme se odsud.
Dash pro nás přijde.“
Jenom jsem doufala, aby už nebylo pozdě.
Seděly jsme mlčky, Genevievě se hlavou nejspíš honily nejrůznější
myšlenky a já jsem se zoufale snažila vymyslet nějaký plán útěku. Mohla
jsem běžet se svázanýma rukama, ale s kotníky ne.
„Myslíš, že nás vidí?“ zašeptala jsem.
„Možná. Ale já jeho ne.“
„Musíme si uvolnit nohy. Použil lepicí pásku. Možná by se nám podařilo ji
odmotat nebo roztrhnout. Ale nechci to zkoušet, jestli nás vidí.“ „Půjdeme
čůrat.“ „Tady?“ Fuj.
„Řekneme mu, že potřebujeme čůrat. Třeba nám rozváže nohy.“
„Aha,“ uklidnila jsem se, „dobrý nápad.“
Nohu jsem měla odkrvenou a brnělo mě v ní, ale když jsem změnila
polohu, zdálo se, že chlad proniká hlouběji do kostí. Počkaly jsme, až se
únosce objevil za stromem asi patnáct metrů od nás. Nevěděla jsem, že se
za ním krčil. Přibližoval se k nám jistými kroky. Muž, jehož dokonalý plán
vycházel.
Nejspíš dnes zemřeme, ale nehodlala jsem se vzdát bez boje.
„Potřebuju čůrat,“ řekla jsem, když přišel blíž.
„Tak se vyčůrej.“
„Tady?“ vykulila jsem oči. „Abych v tom pak musela sedět?“
Pokrčil rameny. Kdyby tu a tam neřekl pár slov, myslela bych si, že je
němý.
„Ne, díky.“ Znovu jsem zatnula zuby, můj hněv se opět probouzel k
životu. Neměla jsem násilnické sklony, ale zatraceně, jak ráda bych mu
sebrala ten nůž a vrazila mu ho do oční bulvy. Začala jsem se kroutit.
„Prosím? To je moje poslední přání. Nenechte mě umřít v kaluži moči.“
„Dobrá,“ vytáhl ten obří nůž z koženého pouzdra a přistoupil ke mně. Na
kovové čepeli se odrážel zřejmě jediný paprsek slunce v celém lese, a ten se
blýskal, když se blížil k mým nohám. Jeden rychlý řez a moje kotníky byly
volné.
 „Můžu jít taky?“ upřela na něj Genevieve své velké uplakané oči, snažila
se v něm probudit lítost. Sehrála to výborně.
Přeřízl pásku i na jejích nohách a naznačil nám, abychom vstaly.
Nohy jsem měla gumové a ztuhlé a ruce mě brněly. Bylo by těžké takhle
jít i po rovině, natož po hrbolaté zemi v lese. Běh by dopadl katastrofálně.
Sakra. I kdyby se nám podařilo nějak vyklouznout a utéct, nedalo by mu
příliš námahy nás dohonit.
Bylo to beznadějné? Čekala nás zanedlouho smrt?
Když jsem našla rovnováhu, únosce vytáhl zbraň z pouzdra a namířil mi ji
na nos. „Dělej!“
Přikývla jsem a udělala dva loudavé kroky. „A co moje ruce? Nemůžu si
rozepnout džíny.“
Zamračil se a přistoupil ke mně, ale místo toho, aby mi uvolnil ruce, mi
rozepnul knoflík a zip na džínách a stáhl mi je ke kolenům. Genevievě
udělal to samé.
Bylo to ponižující, ten chlap se na mě díval, když jsem si přidřepla a holý
zadek mi v té zimě mrznul. Genevieve udělala krok opačným směrem. Měla
při močení pevně zavřené oči.
Taky jsem je zavřela a představovala si, že čůrám na záchodě v Betsy, a ne
na borovicové šišky. Když jsme byly hotové, zase nás oblékl a postrčil
zpátky ke stromu.
Prosím, nezavazujte nás zase.
Sáhl do batohu, který měl s sebou, pravděpodobně pro pásku.
„Poslal jste tu fotku Dashovi, že jo?“ doufala jsem, že otázkami odvedu
jeho pozornost. Když ho udržím při hovoru, třeba zapomene na tu pásku.
„Poslal. Nechal jsem mu dostatek stop, aby našel tvoje tělo.“
Srdce mi spadlo do kalhot. „Zabijete nás a naše těla necháte tady?“
„Jenom tebe,“ potom ukázal na Genevievu svojí zbraní, „a ji Dash zabije
za to, že zabila tebe.“
Nemusela jsem se ptát proč. Tenhle grázl byl zjevně přeborník v tom, jak
na někoho nastražit vraždu. Spoléhal na to, že se Dash bude chtít pomstít.
I kdyby Genevieve prosila a škemrala o život sebevíc, zabije ji.
„Ale proč ji? Nic neudělala.“
Podíval se na ni a zdálo se, že se jeho svaly pod kuklou napjaly. „Mám
svoje důvody.“
 Tohle muselo být o Amině, ne? Její vražda spustila celou tuhle pomstu.
Celou dobu jsem se domnívala, že ona byla tím klíčem, ale chyběl mi
propojovací článek.
Jak tenhle chlap věděl, kdy bude Genevieve v Montaně? Věděl, že je to
Dravenova dcera? Noviny ještě nevyšly. Jestli o tom věděl, znamenalo to,
že někdo ze servisu mluvil.
Ale nevěřila jsem, že by Emmett nebo Leo něco vyzvonili. Pověděl o tom
Draven někomu? Třeba se svěřil nějakému starému kamarádovi, že je otcem
dcery, kterou nezná.
V duchu jsem si představila tátův obličej. Překvapilo ho, že jsem se dneska
ráno neukázala při přípravách na rozvážku? Bál se o mě? Ať se mělo stát
cokoli, doufala jsem, že máma s tátou věděli, jak moc je miluju. Jestli jsem
tady měla umřít, byla jsem ráda, že jsme si spolu včera užili tu večeři. Na
pár hodin jsme byli spolu, zase jen my tři.
Zahnala jsem myšlenku, že už je nikdy znovu neuvidím a soustředila jsem
se, abych udržela toho chlapa při hovoru. Zatím tu pásku nevytáhl. „Děláte
to, abyste vyvolal nějakou starou válku mezi kluby?“
„Ne vyvolal. Vyhrál.“
Tak na co čekal? Proč nás nezabil rovnou a pak neutekl? Netušila jsem,
kolik času mohlo uběhnout od doby, kdy Dashovi poslal tu fotku.
Odhadovala jsem, že to musela být nejméně hodina.
Zastrčil si zbraň za kalhoty a vytáhl telefon. „Myslím, že už jsme čekali
dost dlouho.“
„Na co?“ zeptala jsem se.
Kývl na Genevievu. „Na ně, aby ji našli a zabili. Nechci, aby utekla moc
daleko.“
Genevieve sebou trhla a nahnula se blíž ke mně.
„Stoupni si!“ naklonil se k ní a postavil ji na nohy.
Potom udělal to samé se mnou, vytáhl mě nahoru tak rychle, až jsem se
zamotala. Srdce mi zběsile tlouklo. Potřebovaly jsme víc času.
Horké slzy mi tekly po tvářích. Genevievě také.
„Klekni si!“ poručil a vytáhl pistoli.
Příliš jsem se bála, než abych mu vzdorovala. Dopadla jsem na kolena, ale
oči jsem upírala k Genevievě. Ona uvidí to nejhorší, že? Ji donutí stisknout
spoušť. Donutí ji se dívat na moji krev, na to, jak budu umírat.
 Smutně jsem se na ni usmála. „To bude dobrý.“
Z úst jí vyšel vzlyk a v ramenou sebou prudce trhla, když jí rozvazoval
pásku, aby měla volné ruce.
Objal ji zezadu a ona vykřikla. Bránila se, svíjela a točila, ale byl příliš
silný. Pevně si ji přitiskl k tělu, dokud nepřestala vzdorovat. A pak jeden po
druhém přitlačil její křehké prsty ke zbrani. Kroutila hlavou, ze strany na
stranu. Vlasy jí zůstávaly v obličeji.
Byla jsem ráda. Nechtěla jsem, aby to viděla.
Zavřela jsem oči a vysílala myšlenky ke svému břichu. Promiň, maličké.
Moc se ti omlouvám.
V duchu jsem si představila holčičku. Měla hnědá očička a nepoddajné
vlásky. Smála se od ucha k uchu a měla hebké tvářičky. Pištěla, když ji
Dash vyhodil do vzduchu a chichotala se, když padala dolů.
Zhluboka jsem se nadechla a zvedla bradu. Ocitla jsem se tady, protože
jsem chtěla reportáž. Životní reportáž. Všichni mě před Gypsies varovali.
Kdybych je poslechla, mohla jsem teď být doma v bezpečí. Mohla bych dál
v novinách pracovat po tátově boku.
Ale nerada bych litovala svých rozhodnutí. Udělala bych to znovu,
kdybych měla možnost zamilovat se do Dashe Slatera.
Genevieve opět vzlykla a já jsem všechno vytěsnila. Zůstala jsem na svém
šťastném místě a představovala si jeho tvář. Jaké bylo usínat mu v náručí.
Nacházela jsem se tam, přitulená k němu ve své posteli, když byla spoušť
stisknuta a z pistole vyletěla kulka.
Výstřel mě celou pohltil. Očekávala jsem prázdnotu. Smrt.
Ale když mě po těle znovu zamrazilo, otevřela jsem oči a svět kolem se
pohyboval jako ve zpomaleném záběru.
Genevieve se vysmekla z únoscova sevření, pustila zbraň a ztěžka dopadla
na kolena do špíny na zemi.
Únosce sevřel pistoli v ruce a nadával, když namířil hlaveň směrem k
hustému lesu. Vystřelil a já sebou znovu trhla.
„Bryce!“ Genevieve mě popadla za paži, zatímco já jsem se pokoušela
postavit na nohy.
„Uteč!“ postrčila jsem ji svým ramenem. „Utíkej!“
Další pistole vystřelila. Kulka prosvištěla kolem nás a zůstala ve stromě za
mnou. Kůra se rozletěla kolem a přilepila se mi do vlasů.
 „Utíkej, Genevievo!“ křikla jsem a obě jsme běžely do lesa.
Pořád mě držela za paži, čímž mi propůjčovala svoji rovnováhu. Pak
najednou padala dozadu. Ten chlap ji chytil za vlasy a přitiskl ji k sobě jako
lidský štít.
„Ne!“ otočila jsem se, abych se pro ni vrátila, ale kolem začaly létat další
kulky. Dvě z únoscovy zbraně a další z dálky. Jedna ho trefila do ramene,
takže se zapotácel.
„Dashi!“ vykřikla jsem. Věděla jsem, že tam někde je.
„Zmiz odtamtud, Bryce!“ ozval se jeho hlas z hlubokého lesa.
Genevieve se vyvlékla z mužova sevření a utíkala opačným směrem, k té
staré boudě.
Nemohla jsem běžet za ní. Ne, pokud jsem se chtěla dostat na svobodu.
Kolem prolétla další kulka, takže jsem neztrácela čas. Běžela jsem,
klopýtala přes větve a dělala jsem, co jsem mohla, abych nespadla. Ruce
jsem měla stále svázané za zády. Vlasy mi lezly do pusy, když jsem se
střídavě dívala dopředu na cestu a ohlížela dozadu po svém únosci.
Běžel za mnou, pistoli nataženou před sebou. Najednou se schoval za
strom.
Udělala jsem to samé a doufala, že mě ztratí z očí. Když jsem se znovu
ohlédla, nebyl tam. Kde je? Podívala jsem se doleva i doprava. Znovu jsem
se ohlédla přes rameno, ale všude jen samé stromy.
Ale byl tu.
Tak moc mě zaměstnávalo ohlížení se za únoscem, že jsem se ani
nepodívala, kam vlastně běžím. Jedna moje žabka se zasekla o kámen. Les
byl rázem rozmazaný. Tohle bude bolet. Připravila jsem se na pád, ale na
zem jsem nedopadla.
Dash mě chytil.
Z hrudníku mi unikl hlasitý vzlyk, když mě objal a postavil zpátky na
nohy.
„Jsi zraněná?“ osahával mě od hlavy k patě. Jeho dotyk na mojí zmrzlé
kůži skoro pálil.
„Ne,“ zaskřehotala jsem a zhroutila se do jeho tepla. „Ne, jsem v
pořádku.“
Přitiskl mě blíž k sobě, rukama jezdil nahoru a dolů po mých zádech, aby
mě zahřál třením. „Jsi promrzlá na kost.“
 Přikývla jsem, schoulila se mu do náruče a podlomila se mi kolena.
Držel mě pevně a zakřičel mi nad hlavou: „Najděte je a zabijte!“
Je? Byli tam dva únosci? Viděla jsem jenom toho jednoho. Pomáhal mu
ještě někdo zajmout mě a Gen…
„Ne. Zastavte!“ Zuby mi drkotaly tak hlasitě, že jsem skoro neslyšela svůj
hlas. Našla jsem v sobě sílu se postavit a odtáhnout se od Dashe. Isaiah a
Leo byli jenom pár kroků od nás. „Ona za nic nemůže.“ „Pokusila se tě
zabít,“ vyhrkl Dash.
„Ne!“ zavrtěla jsem hlavou. „Ona v tom nejede. On ji unesl. Celý to
narafičil. Může za to on. Jenom on.“
„Seš si jistá?“
„Ano. Neubližujte jí! Prosím, pomozte jí.“
Draven a Emmett vyběhli za stromy z naší druhé strany.
„Najděte ho!“ přikázal Dash, když dorazili k nám. „Za každou cenu.“
Draven mi položil jednu ruku na rameno. V druhé ruce držel zbraň. Všichni
měli zbraně. Dash jednu svíral za mými zády v ruce, kterou mě přidržoval.
„Genevieve utíkala k tý chatrči,“ viděla jsem to z dálky. „Nenechte ho, aby
ji znova zajal.“
„Najdu ji,“ řekl Isaiah.
Dash přikývl. „Musím odsud Bryce dostat.“
„Jdeme!“ Draven kývl hlavou na Lea a Emmetta a všichni tři se rozeběhli
lesem vpřed s pistolemi připravenými k palbě.
Ve vteřině jsem je ztratila z dohledu.
Dash si klekl za mě a zuby přetrhl pásku na mém zápěstí a celou ji
odmotal. Nejspíš mi při tom vytrhl i chlupy, ale byla mi taková zima, že
jsem nic necítila. Potom mě vzal do náručí a odnášel mě pryč.
Přitulila jsem se k jeho teplému hrudníku. „J – jak jsi nás našel?“
Věděla jsem, že mu únosce nechal dostatek stop, ale museli přijet rychleji,
než očekával. Jinak bych byla mrtvá a oni by honili Genevievu.
„Probereme to později.“
„Dobře,“ zašeptala jsem a zavřela oči, zatímco mě nesl.
Za tu dlouhou cestu k motorce se zastavil jenom jednou, aby přenesl váhu
na druhou ruku. Už jsem se nedivila, že jsme neslyšely zvuk jejich motorů.
A začínalo mi dávat smysl, proč byl tak horký a jeho triko trochu vlhké.
Museli tím lesem sprintovat.
 „Tady,“ posadil mě na zem vedle motorky a rukama mi třel holé paže. Pak
sáhl do zavazadlového prostoru, vyndal mikinu a přetáhl mi ji přes hlavu.
„Díky,“ svaly jsem měla z chladu v křeči a z těla se mi odplavoval
adrenalin.
„Sundej si ty žabky.“
„Cože?“ zeptala jsem se, zatímco si začal zouvat své boty. „C – co to
děláš?“
Neodpověděl mi. Stáhl si ponožky a pomohl mi vylézt na motorku. Potom
mi je nasadil na nohy a sbalil moje žabky. „Je to jenom hodina. Musíš
vydržet hodinu, baby, pak budeme doma. Zvládneš to?“
„Jo.“
Políbil mě na čelo. „Sakra, ty máš výdrž. Jsi nejsilnější žena, kterou
znám.“
Mám hodně důvodů, pro které žít.
Usadila jsem se za ním na motorce, omotala se kolem jeho širokých zad a
přitiskla tvář na jeho rameno. Vůně jeho trička – aviváž, vítr a trocha potu –
mi naplnila nos a odehnala pach lesa.
„Našel jsi mě,“ zašeptala jsem tak tiše, že jsem neočekávala, že by mě přes
hluk motoru mohl slyšet.
Otočil se, vzal moje tváře do dlaní a přitiskl svoje čelo k mému. „A nikdy
tě neopustím.“
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK

KAPITOLA 25
DASH
„Vydrž, baby.“ Přidržoval jsem Bryceiny ruce u svého hrudníku, kdykoli to
šlo, řídil jsem jednou rukou. „Už tam budeme.“
Bryce na mém rameni kývla. Celé tělo se jí třáslo. Zbývalo už posledních
třicet mil a já se bál, aby nebyla podchlazená. Nebo hůř, aby ten stres, který
kvůli tomu parchantovi prožila, neublížil dítěti.
Zatraceně. Nasedal jsem na motorku ze zvyku, a navíc byla rychlejší, ale
měl jsem se zastavit doma a vzít auto.
Už jsme byli blízko mého domu, tak blízko, že bych na to nejraději
šlápnul, abychom se tam dostali dřív. Ale měl jsem strach, že by mohla
spadnout. Držel jsem ji většinu jízdy, kromě pár míst, kde jsem musel
použít obě ruce, abych projel ostrou zatáčkou nebo skrz výmoly v horách.
Párkrát mi na zádech hodně ztěžkla, takže jsem se musel otočit a probrat ji
ze spánku, do něhož upadala.
Byla vyčerpaná.
Když jsem měl svůj dům na dohled, oddychl jsem si. Konečně. Vjel jsem
na příjezdovou cestu a pak na trávu a zaparkoval jsem přímo u vstupní
verandy. Vypnul jsem motor a pomalu se vymotal z jejího sevření, potom
jsem si stoupl a neustále ji při tom držel pevně za ruku.
„Kde to jsme?“ pohledem pomalu a s námahou bloudila po domě.
„U mě doma,“ podepřel jsem ji a dovedl ji ke dveřím. Měla čelo jako led,
když si ho opřela o můj krk.
Zamířili jsme rovnou do koupelny, neposadil jsem ji na zem, rovnou jsem
pustil vodu a nastavil teplotu ve sprše na vlažnou. Chtěl jsem pomalu
přidávat, dokud jí pára neprohřeje kosti a nezažene chlad.
Neměl jsem ji raději odvézt do nemocnice?
Opatrně jsem ji posadil na desku mezi umyvadly. Rozhlížela se, rty měla
skoro modré a já jsem ji začal vysvlékat.
Už nedrkotala zuby. Buď se trochu zahřála, nebo to bylo mnohem horší.
„Máš to tu hezký,“ zašeptala, „něco takového bych nečekala.“
Soustředil jsem se na svlékání, takže jsem neodpověděl.
Nejspíš čekala koupelnu svobodného mládence, kde se ručníky válejí po
podlaze a na umyvadle a zrcadle jsou fleky od zubní pasty. Návrh toho
domu mě stál spoustu času i peněz. Mramorová podlaha byla vyhřívaná a
ladila s odkládací deskou. Do vydlážděného, otevřeného sprchového koutu
by se pohodlně vešlo pět lidí, byly v něm dvě sprchové hadice a jedna velká
stropní uprostřed.
Ponožky, které jsem jí půjčil, ležely na zemi, mikina byla vysvlečená.
Když jsem jí sundával tričko a podprsenku, pevně se mě chytla. Její kůže
nebyla tak jemná a vláčná jako obvykle. Měla na sobě fialové fleky a
hrubou a ostrou husí kůži.
„Zvládneš stát?“ když přikývla, zvedl jsem ji a opatrně ji postavil na nohy.
Pak jsem jí rozepnul džíny a stáhl jí je z nohou společně s kalhotkami.
Stála tam nahá a třásla se. Začal jsem se svlékat.
Přiložila mi ruku na hrudník, zatímco jsem si rozepínal džíny. „Jsi taky
promrzlej.“
 Vážně? Necítil jsem zimu. Od chvíle, kdy jsem uviděl tu fotku, jsem byl
strachy bez sebe a nic jiného nevnímal.
„Pomalu.“ Podepřel jsem ji a pomohl jí do sprchy pod proud vody. Trhla
sebou, když jí voda dopadla na kůži. Mně to přišlo jako pokojová teplota, ta
voda nebyla ani tak teplá, aby vytvořila páru. „Je moc horká?“
„To bude dobrý.“ Zavřela oči. Z bolesti v její tváři mi skoro puklo srdce.
„Promiň,“ objal jsem ji, přitiskl k sobě a voda nám stékala po ramenou.
„Tak moc mě to mrzí.“
„Není to tvoje vina,“ řekla do mého hrudníku a opřela se o mě.
Stáli jsme tam a drželi se jeden druhého, dokud se nezačala uvolňovat.
Potom jsem každých pár minut přidával na teplotě, až kolem nás vznikla
pára tak hustá, že jsem jí stěží viděl do obličeje.
Teprve když mi začaly roztávat prsty a palce, uvědomil jsem si, jaká mi
taky byla zima. Ranní vzduch byl při závodech do hor ledový, ale adrenalin,
vztek a myšlenka na nejhorší možné scénáře mě chránily před chladem. Pak
jsem musel běžet. Doslova. Zaparkovali jsme s ostatními skoro míli od té
chatrče a doufali, že tím skryjeme rachot motorek.
V životě jsem míli neuběhl takhle rychle. A pokaždé, když jsem se ohlédl,
Emmett, Leo i Isaiah se mnou drželi krok, vyhýbali jsme se stromům a
spadlým větvím. Dokonce i táta stíhal. Jeho každodenní cvičení nebylo
zbytečné.
Bože, jaké jsme měli štěstí. Toho chlapa jsme překvapili, ačkoli původně,
když jsem uháněl lesem s připravenou pistolí, jsem měl za to, že mým cílem
je Genevieve a ne muž v černém.
Ale co se to k čertu vlastně stalo? Jakmile se Bryce ohřeje, probereme to.
Ale prozatím jsem byl rád, že se mi srdce mohlo z krku vrátit zpátky do
hrudníku.
Jak jsem vdechoval horký vzduch do plic, uvolňovaly se. Svaly na rukou
povolily. A když se Bryce vrátila barva do tváře, s vodou se odplavila i část
mého strachu.
Zůstali jsme ve sprše, dokud jsme téměř nevyplýtvali všechnu horkou
vodu v bojleru. „Je ti tepleji?“
Přikývla. „Mnohem.“
„Dobře.“ Dal jsem jí hlavu pod proud vody, nabral do ruky šampon, umyl
jí vlasy a opláchl je.
 Dneska bude vonět jako já, ale brzo jí sem přivezeme její věci. Vyklidím
pro ni jednu z těch vestavěných poliček. Bude mít tolik prostoru, kolik bude
chtít, protože teď bude bydlet tady.
Bryce byla doma.
Ona byla můj domov.
Když byla umytá, rychle jsem si namydlil vlasy a tělo a smyl ze sebe pach
paniky a větru z jízdy. Vylezl jsem ze sprchy první a natáhl se pro ručník.
„Dej mi ruku,“ natáhl jsem svoji, a jakmile zastavila vodu, pomohl jsem jí
ven.
„Zvládnu to,“ pronesla, když jsem si klekl, abych jí osušil nohy.
„Udělám to,“ vzhlédl jsem k ní, „prosím.“
Pohladila mě po mokrých vlasech. „Dobře.“
Zavřel jsem oči a vychutnával si ten jemný dotek. Před pár hodinami jsem
si byl jistý, že už ho nikdy znovu neucítím. Pálilo mě v krku a píchlo mě u
srdce. Bylo toho moc. Emocí. Strachu. Lásky. Jak to, sakra, zvládnu
všechno zpracovat?
Odkašlal jsem si a všechny ty pocity odehnal, soustředil jsem se na svůj
úkol a setřel každou kapičku z její pokožky. Vysušil jsem jí vlasy, jak nejvíc
to šlo pouhým ručníkem.
„Máš hřeben nebo… Dashi,“ zalapala po dechu, když jsem ji vzal do
náruče. „Můžu chodit.“
„Potřebuju to, baby.“
„Dobře.“ Přitiskla se ke mně stejně jako předtím, ale tentokrát ne kvůli
teplu, ale kvůli dotyku.
Odnesl jsem ji do svojí postele, odhrnul bílou peřinu, kterou jsem včera
ráno perfektně ustlal. To ráno, než jsem se dozvěděl, že je těhotná. Než jsem
strávil celou noc prací v servisu. Než byla unesena.
Byla to moje vina. Tohle si budu navždycky vyčítat. A už navždycky se jí
to budu snažit nějak vynahradit.
Přikryl jsem ji, vlezl si k ní a upravil nad námi peřinu. Přitiskl jsem
hrudník k jejím zádům.
„Nevíš náhodou…, našli Genevievu?“ její hlas byl vystrašený a tichý.
„Ještě ne, baby. Emmett mi dá vědět. Ale mám strach, že v tomhle případě
není žádná zpráva dobrá zpráva. Oukej?“
 Pevně mě chytila za ruce, kterými jsem ji objal, a propletla si nohy s
mými. Políbil jsem ji na rameno a sjel dlaní k jejímu bříšku.
„Myslíš, že je v pořádku? To miminko?“
Zadržela dech. „Doufám!“
„Já taky.“
„Opravdu?“ zašeptala. „Říkal jsi…“
„Já vím. Říkal jsem, že nechci být otcem. Když jsi mi to včera řekla,
nevěděl jsem, co odpovědět. Jak reagovat. Pravda je…, že se příšerně
bojím, baby.“
„Já taky.“
Pevněji jsem ji objal. „Vážně?“
„Jo. Tohle jsem neplánovala. Myslela jsem – doufala – že možná jednou,
až přijde vhodnej čas. Až budu vdaná a zajištěná. Tohle bylo nečekané,
ale… ale nemůžu říct, že bych nechtěla být máma.“
Bryce by určitě byla skvělá máma. Bojovala by za své dítě – naše dítě –
jako lvice. Ale zároveň by ho vedla pevnou rukou. A bezvýhradně by ho
milovala. Chtěl jsem jí tuhle příležitost dopřát.
A rád bych byl u toho.
„Co když – mu ten stres a to všechno…,“ povzdychla si. „Co když se mu
něco stalo?“
Měli jsme to v hlavě, nedokázali jsme se přestat strachovat. Mohli jsme tu
ležet mlčky v teple, ale myšlenky nám v myslích létaly jako o závod.
Křičely: co když.
Sakra. Odkopl jsem peřinu a vyskočil z postele.
„Co děláš?“ zeptala se, když jsem otevřel zásuvku ve skříni v ložnici.
„Jedeme k doktorovi.“
„Teď?“
„Teď.“ Vytáhl jsem džíny. „Musíme to vědět.“
V mžiku byla z postele venku. „Nevím, jestli má místní nemocnice vůbec
vhodný vybavení. Je moc brzo.“
„Tak pojedeme do Bozemanu.“ Přešel jsem pokoj a objal ji. „Do večera to
budeme vědět.“
Než aby si oblékla věci, které měla předtím na sobě, raději jsem jí našel
svoje tepláky. V pase jsme je stáhli, takže byly nařasené a nohavice jsme
ohrnuli, aby nešlapala po lemu. Pak jsem jí podal tričko a svou oblíbenou
černou mikinu Harley-Davidson.
„Jsi nádherná,“ stála tam v mém oblečení s mokrými a zplihlými vlasy a
rudýma a unavenýma očima. Nikdy nebyla krásnější.
„Vypadám jako strašidlo do zelí.“
Políbil jsem ji na čelo. „Seš rozkošná. Připravená?“
„Ne,“ přiznala se. „Nechci špatný zprávy.“
„Já taky ne,“ chytli jsme se za ruce, vedl jsem ji do garáže ke svému autu.
Podívala se na něj a ramena se jí uvolnila. „Díkybohu. Potřebuju si od
tvojí motorky trochu odpočinout.“
Zasmál jsem se a pomohl jí na sedadlo spolujezdce. Protočila panenky,
když jsem jí zapínal pás, ale nechala si pomoct. Pustil jsem topení a projel
městem k nemocnici. Šli jsme rovnou na pohotovost. O dvě hodiny později
už jsme zase seděli v autě.
Vzal jsem její ruku, přitáhl ji k sobě přes středový panel a políbil ji. Pak
jsem se natáhl, přiložil dlaň k její tváři a palcem setřel slzu, která stekla z
jejích nádherných očí. „Všechno dobrý?“
„Jo,“ popotáhla a z očí se jí valily další slzy. Potom se usmála, její úleva i
radost mě zasáhly přímo do srdce. Sladká úleva. „Pořád se může spoustu
věcí pokazit, ale…“
„Nepokazí.“
Nechali nám zavolat gynekologa, doktora, který přivedl na svět všechna
miminka v Clifton Forge. Nejprve si vyžádal odběr krve. Potom ji vyšetřil
ultrazvukem. Z toho, co viděl, usuzoval, že v tuto chvíli není těhotenství
nijak ohrožené. Počkali jsme tam ještě na výsledky odběru, a jakmile doktor
potvrdil, že hladina hormonu je přesně tak, jak má být, poslali nás domů.
Dokonce jsme na ultrazvuku slyšeli ozvy srdce toho maličkého.
A ano, stále se ledacos mohlo zvrtnout. Ale takhle jsem uvažovat nechtěl.
„Musím zavolat našim. Táta se určitě bojí, protože jsem se neukázala na
nedělní rozvážku.“
„Chceš zajet k nim domů?“
„Takhle ne. Vypadám strašně, zbytečně by se vylekali. Můžu si půjčit tvůj
telefon?“
„Jasně, baby.“ Podal jsem jí ho a počkal, až hovor vyřídí. Seděli jsme při
tom v autě na parkovišti. Ujistila rodiče, že je v pořádku a že jim všechno
vysvětlí později. Když zavěsila, odjel jsem z nemocnice a mířil domů.
„Neměli bychom jet do servisu?“ zeptala se. „Chtěla bych se ujistit, že je
Genevieve v pořádku.“
„Táta pojede ke mně domů. Bude lepší zůstat tam.“
„Dobře.“ Byla příšerně unavená, oči se jí cestou klížily. Ale když jsme
dojeli domů a na příjezdové cestě stály zaparkované tři motorky, probrala
se.
Zajel jsem do garáže a pomohl jí dovnitř, kde už táta, Leo a Emmett čekali
v obýváku. Doprovodil jsem Bryce ke gauči, posadil se a ona si sedla po
mém boku.
„Chytili jste ho?“ vyhrkla Bryce dříve, než někdo promluvil.
Tátovi se napjala čelist. Zavrtěl hlavou.
„Parchant jeden,“ sykl Leo z koženého křesla naproti nám. „Byli jsme
blízko. Sledovali jsme jeho stopy kolem té chatrče. Ale prostě zmizel.
Musel to tam dobře znát.“
„Krucinál,“ zamručel jsem a Bryce ztuhla. To poslední, co jsme
potřebovali, bylo, aby tenhle chlap zůstal naživu. Pokud znovu půjde po
Bryce, nenajde ji nikdy samotnou.
„Rozdělili jsme se a prohledávali okolí,“ řekl Emmett. „Pak jsme uháněli
zpátky k silnici pro případ, že by nám proklouzl. Ale pak jsme museli
pryč.“
„Proč?“
„Požár,“ táta zakroutil hlavou. „Ten zkurvysyn musel tu chalupu podpálit,
aby zahladil stopy. Viděli jsme kouř nad stromy a věděli jsme, že to musíme
nahlásit. Zavolali jsme na lesní správu a pak se vytratili dřív, než dorazily
pohotovostní složky.“
„A Genevieve?“ zajímala se Bryce. „Kde je?“
„Nevíme,“ táta zavrtěl hlavou. „Když jsme se vrátili k motorkám,
Isaiahova byla pryč. Mysleli jsme si, že ho najdeme v servisu, ale nikdo tam
nebyl. Zkoušeli jsme mu volat, ale nebere to.“
„Co když ji ten chlap dostal?“ sevřela Bryce moji ruku. „Musíme ji najít.“
„Isaiah by bez ní z hor neodjel. Vždyť běžel přímo za ní.“
Jenže už by tady dávno museli být. Za dobu, kterou jsem s Bryce strávil ve
sprše a potom u doktora, by už Isaiah s Genevievou byli zpátky ve městě.
 Upřel jsem na tátu oči, které mlčky potvrdily moje obavy. Díky jednomu
kývnutí jsem věděl, že si myslel to samé. Ale nechtěl jsem Bryce ještě víc
strachovat.
„Nejspíš ji odvezl někam, kde by se ohřála,“ ujistil jsem ji. „Dáme jim
třicet minut, a pokud nezavolají nazpátek, pojedeme se po nich podívat.“
„Dobře,“ kývla.
„Tak fajn. A protože máme třicet minut,“ táta se obrátil na Bryce, „co se
stalo?“
„Včera večer jsem byla na večeři u našich. Když jsem se vrátila domů,
byla už skoro tma. Byla jsem unavená, ani jsem se nenamáhala rozsvítit,
protože… jsem byla tak unavená. Chtěla jsem jít rovnou do postele.“
Snažila se zklidnit přerývaný dech. „A najednou tam byl. Pokoušela jsem se
mu vysmeknout, ale měl velkou sílu. Svázal mi ruce a kotníky k sobě a
roubík mi utáhl tak moc, že jsem nemohla ani polykat. Pak mě vyvedl
zadními dveřmi k silnici. Nikdo nás tam asi neviděl, ne v mojí čtvrti, kde po
sedmý hodině už všichni spí. Nacpal mě dozadu do auta, do kufru.“
Stáhl se mi žaludek. Byla v kufru? Ten hajzl byl mrtvej. Narval moji holku
do kufru. Kdybych tam byl, kdybych neodešel, potom co mi řekla, že je
těhotná, nic z toho by se nestalo.
„Nemůžeš za to,“ zašeptala a propletla si prsty s mými, protože mi četla
myšlenky.
„Měl jsem tam být.“
„Našel by si jinou příležitost. Tohle bylo naplánovaný. Chtěl, aby sis
myslel, že mě zajala Genevieve, abys šel po ní.“
„Proč?“ zeptal se Emmett. „Řekl ti proč?“
Bryce zavrtěla hlavou. „Jenom, že chce vyhrát starou válku.“
„Warrioři,“ vyhrkl Leo. „Tucker nám lhal.“
„Máš pravdu,“ řekl jsem, „kdo jinej než Warrioři? Jenže Tucker není typ
chlapa, který by skrýval záměry. Kdyby na nás měl spadeno, hlásil by se k
tomu. Ty vole, víš, jak rád by se pochlubil, že s náma vyjebal? Takže proč
by se schovával za takovou léčkou? Proč by do toho zapojoval Genevievu?
Jak by se o ní vůbec dozvěděl?“
„Něco mi říká, že to nejsou Warrioři,“ prohlásil táta, postavil se a přešel ke
krbu. „Že Tucker říkal od začátku pravdu. Bude za tím někdo jinej. Někdo,
kdo věděl, že jsem se měl toho večera sejít s Aminou. Věděl, že ona – my –
máme dceru a šel i po ní. Podtrženo, sečteno – tohle je o mně. Mám za něco
zaplatit.“
„Ale kdo to je? Snažíme se na to přijít už měsíc a nejsme teď o nic blíž,
než jsme byli, když tě zatkli,“ řekl Emmett.
„Co se ještě stalo?“ obrátil jsem se na Bryce. „Potom, co tě naložil do
kufru, co bylo dál?“
„Jeli jsme,“ odpověděla, „dlouho. Pak zaparkoval a vystoupil. Po nějaký
době se vrátil s Genevievou.“
„Bozeman. Určitě s tebou jel do Bozemanu, aby zajal Genevievu, když
přiletěla. Nejspíš ji sebral v hotelu. Což znamená, že věděl, kdy přiletí.
Nevíš, komu ještě řekla o tom, že sem pojede?“
Bryce zavrtěla hlavou. „Co já vím, tak jenom mně. Ale jestli ji sledoval –
nevím, dají se třeba hacknout transakce na kreditce?“ „Jo,“ informoval ji
Emmett, „k tomu stačí málo.“ „Tak to se hned cítím bezpečněji,“
zamumlala.
Budu jí muset říct až někdy jindy, že se Emmett naboural do jejího účtu
hned den poté, kdy se poprvé ukázala v servisu.
„Musíme zjistit, v jakým hotelu Genevieve bydlela. Třeba budou mít na
záznamu z kamer, jak ji odvádí.“ Ale moc bych na to nesázel. Tenhle chlap
nebyl hlupák. Dokonce i v horách se maskoval od hlavy až k patě.
„Odkryl obličej?“
„Ne,“ Bryce poklesla ramena, „ani jednou.“
„Pak vás odvezl do hor, je to tak?“ vyzvídal táta.
„Jo. Donutil nás zapózovat pro tu fotku. Říkal, že chce, abyste mě našli
mrtvou, protože pak zabijete Genevievu. Srazil mě na kolena. Tou
zbraní…“ Ztěžka polkla. „Tou zbraní mi mířil na hlavu. Vážně jsem si
myslela, že je po mně. Myslím, že jste se tam dostali rychleji, než čekal.“
„Ublížil…“ ztěžka jsem polkl, „ublížil ti nějak?“
„Ne,“ smutně se na mě usmála, „strkal do nás, ale nic víc.“
Nic víc, jenom ji chtěl zabít.
Kvůli tomu zemře. Jenže jsme prošvihli svoji šanci. „Kurva, kéž bych se
trefil.“
Kdy jsem naposledy minul cíl? Před mnoha lety. Ale taky jsem rok z
žádné zbraně nevystřelil. Budu muset zase začít trénovat na střelnici. Mířil
jsem celkem dobře, ale po běhu do hor mi zběsile tlouklo srdce. Pak jsem
viděl toho únosce, jak drží Genevievu. Ve zlomku vteřiny jsem se rozhodl
střelit jeho a ne ji.
„Jsem tak ráda, že jsi nestřelil Genevievu,“ pronesla Bryce. „Kde jenom
jsou? Nemůžete jim znovu zavolat?“
Táta vytáhl telefon a zavolal. Neodešel z místnosti, jenom si ho přitiskl k
uchu. Vyzvánění bylo dostatečně hlasité, abychom slyšeli, že hovor nikdo
nezvedá. Odložil mobil se slovy: „Bez odezvy.“
Zatraceně. Něco se pokazilo. Možná ten chlap zajal Isaiaha? Nechtěl bych
Bryce tahat po lesích, kdybychom je museli jet hledat, ale možná k tomu
dojde. Nenechám ji samotnou ani s nikým jiným. Budu ji hlídat sám.
„Když zajal Genevievu, jeli jste ještě někam?“ zeptal se Emmett.
„Ne, jeli jsme rovnou do hor. Museli jsme dojít na to místo, kde jste nás
našli.“
„Byla tam nějaká stopa po autě?“ zeptal jsem se Lea.
„Nic. Ať parkoval kdekoli, muselo to být daleko. Nejspíš na nějaký cestě,
kterou neznáme.“
„Všimla sis na tom autě něčeho? Třeba poznávací značky?“
Zavrtěla hlavou. „Vytáhl nás a otočil na druhou stranu, vůbec mě
nenapadlo se podívat na značku. Auto bylo obyčejný. Typickej černej
sedan. Pardon.“
„Nic se neděje, baby,“ chytil jsem ji kolem ramen, „vedla sis skvěle.“
Přežila. A o to šlo. Bojovala. A když přišel čas, dala se na útěk.
„Byl tak odhodlanej. Rozzlobenej. Tohle je… osobní. Musí to být někdo,
koho znáte. Cítila jsem to, když jsme tam byli. On vás nenávidí.“
Střetli jsme se s tátou pohledem. Kdo?
Tuhle otázku jsme si pokládali už měsíc.
„Jestli jsme na to nepřišli doteď, tak dneska to taky nevymyslíme,“ stoupl
jsem si a vytáhl Bryce na nohy. „Musíme najít Isaiaha. Nejdřív zajedeme do
servisu.“
„Počkat!“ zatáhla mě za ruku. „Nemyslíš, že bychom měli zajít na policii a
říct jim o tom únosu?“
Podíval jsem se na Emmetta a Lea, oba vrtěli hlavami. Povzdychl jsem si a
otočil se k Bryce. „Baby, vím, že Marcusovi věříš. Ale já si myslím, že bude
lepší, když to zůstane mezi námi.“
 „Proč? Vždyť se jim snažíme dokázat, že je Draven nevinnej, že naše
pochyby jsou odůvodněné a že se ho někdo snaží dostat do pasti. Jestli je
můj únos donutí zaměřit vyšetřování jiným směrem, neměli bychom to
zkusit?“
„Nic nenajdou. Když jsme nic nenašli my, tak oni taky nenajdou.“ A
kdyby se do toho začala plést policie, nemohl bych se pomstít chlapovi,
který Bryce zajal.
Přimhouřila oči. „To nemůžeš vědět.“
„Ale vím,“ opáčil jsem jemně. „Neříkám, že nedělají svoji práci dobře.
Ale i když se snažili sebevíc, nikdy na žádnýho z nás nic nenašli. Jsme
prostě… lepší než oni. Nemusíme se řídit stejnými pravidly.“
„A co když nezjistíme, kdo mě unesl? Nemůžeme to nechat být, Dashi!“
„Taky že nenecháme,“ slíbil jsem. „Ale bude pro nás snazší ho najít, když
nebudeme muset dávat pozor na Marcuse. Když do toho vtáhneme
policajty, budeme se v jednom kuse bát, že narazí na něco, na co by narazit
neměli. Některá tajemství musí zůstat utajená. Když kolem nás budou
poletovat, ochromí nás to. Věř mi. Prosím.“
Její tvář zjihla. „Tak dobře.“
„Jdeme!“ chytil jsem ji kolem ramen. „Pojedeme do servisu a najdeme
Isaiaha.“
Jenže ani v servisu nikdo nebyl. Autoservis byl otevřený a prázdný. Přesně
jak jsme ho ráno opustili. Zdálo se mi, že to byly roky, a ne hodiny, kdy
jsem pracoval na tom mustangu.
„Kde jsou?“ zeptala se Bryce, když jsme stáli v kanceláři. Emmett odběhl
do klubovny, aby se ujistil, že po dobu naší nepřítomnosti se nikde nic
nestalo. Leo a táta běželi nahoru zkontrolovat Isaiahův byt.
„Nevím,“ přitiskl jsem ji k sobě. „Neboj, najdeme je.“
Vytáhl jsem z kapsy telefon a vytočil Isaiahovo číslo. Nečekal jsem, že
hovor vezme – a taky ho nevzal. Slyšeli jsme rachotit kroky na kovových
schodech ze strany budovy a po chvíli táta s Leem vešli do kanceláře.
„Nikde nic,“ oznámil táta. „Pojedeme s Leem zpátky do hor. Vy tu
zůstaňte. A opatrujte se!“
„Zavolejte hned, jak to půjde!“ Touhle dobou bylo naštěstí dlouho světlo.
Měli čas minimálně do devíti, než padne tma, což znemožní jejich pátrání.
 „Jasně. Zamkněte. Všechno. Zavolej Presley, jestli je doma. Řekni jí, aby
tam zůstala a zamkla se.“
„Myslíš, že půjde po ní?“
Táta zabloudil očima k Presleyinu stolu. „Už nějak nevím, co si myslet.“
Když za nimi zaklaply dveře, vzal jsem Bryceinu tvář do dlaní. Naklonila
se k mojí ruce. „Spíš vestoje. Pojedeme domů. Musíš si odpočinout.“
„Chtěla bych počkat tady, pro případ, že se objeví. Nemůžeme počkat v
kanceláři?“
Neřekl bych jí ne. Dneska rozhodně ne. „Nechám přivézt nějaký jídlo. Co
by sis dala?“
„To je fuk. Ani nemám hlad.“
„No, ale jíst musíš.“ Bylo to už dvacet čtyři hodin od doby, kdy večeřela s
rodiči.
Odvedl jsem ji do kanceláře, kde jsem měl gauč. Ujistil, jsem se, že leží
pohodlně, a potom jsem objednal pizzu. Stěží do sebe dostala dva kousky,
zatímco já dojedl ten zbytek. Pak jsme mlčky seděli. Čekali.
Zastavil se tam jenom Emmett, aby nám oznámil, že našel ten hotel a
pokouší se získat záznam z kamer. Jinak žádné novinky. Nakonec mi Bryce
usnula v klíně. Jednu ruku jsem měl položenou na jejím boku. Druhou jsem
udržoval v pohotovosti, abych mohl okamžitě vytáhnout pistoli z pouzdra.
Světlo venku pomalu sláblo, až se setmělo natolik, že se rozsvítily
načasované pouliční lampy. A v tu chvíli jsem z dálky zaslechl zvuk
motoru. Rozhodně se nejednalo o tátovu motorku.
„Baby,“ jemně jsem Bryce probudil. „Někdo sem jede.“
Probrala se ze spánku a promnula si oči. „Myslíš, že to jsou oni?“
„Netuším. Pojď!“ vzal jsem ji za ruku a schovával ji za sebe, když jsme šli k
venkovním dveřím. Trochu jsem je pootevřel a vytáhl zbraň. Jakmile jsem
zahlédl motorku, stáhl jsem ji. „To je Isaiah.“
„Konečně,“ otevřela dveře dokořán a prošla kolem mě. Isaiah mezitím
parkoval.
Vypadal vyčerpaně. Měl svěšená ramena. Když nás uviděl před kanceláří
na schodech, které vedly k jeho bytu, tělo mu povadlo ještě víc.
„Kde je Genevieve?“ zeptala se Bryce, když slezl z motorky a šel k nám.
„Je v pořádku?“
„Chtěla jet domů. Odvezl jsem ji do Bozemanu.“
 „A nechal jsi ji tam?“ Bryce spadla brada. „Nevíme, kdo nás unesl. Co
když ji znova zajme? Už jednou ji unesl z hotelu, mohl by zase…“
Isaiah zvedl ruku. „Odvezl jsem ji do hotelu a pomohl jí zabalit. Pak jsem
s ní jel na letiště a počkal, dokud neodletí. Je na cestě do Colorada, jestli už
dokonce není tam.“
„Aha,“ Bryce se uklidnila. „A je v pořádku?“
„Jo, je.“
„Co se stalo? Proč jsi nebral telefon?“ zeptal jsem se. „Volali jsme.“
Isaiah sklopil oči k zemi a sevřel čelist. Vypadal hrozně. Byl ztrhaný víc,
než když sem přišel poprvé. Což je co říct, protože tehdy zoufale potřeboval
práci i nový život.
Položil jsem mu ruku na rameno. „Co se stalo?“
Neodpověděl. Prošel kolem nás a na každý schod ztěžka došlápl.
„Isaiahu!“ zavolal jsem na něj.
Zastavil se a ohlédl se přes rameno. „Dostal jsem ji odtamtud. Jak jsem
slíbil.“
Něco se stalo, ale než jsem se stihl zeptat, byl nahoře a pryč z dohledu.
S Bryce jsme se na sebe znepokojeně podívali.
Ale dnešního večera nám nebylo dopřáno dozvědět se něco víc.
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK

KAPITOLA 26
BRYCE
Když Isaiah odešel a nechal nás tam stát s otevřenými ústy, vrátili jsme se
na noc do Dashova domu. Sice jsem chtěla svoje pyžamo, kartáček na zuby
a čisté kalhotky, ale nebyla jsem si jistá, jestli jsem připravená vrátit se k
sobě, obzvláště teď večer.
Cestou domů volal Dash tátovi, že se Isaiah vrátil. A že je
nepravděpodobné, že Genevieve ještě někdy vkročí do Montany.
„Táta říkal, že už jsou na cestě zpátky,“ řekl mi, když zavěsil. „Stejně se až
k tý chatrči nedostali.“
„Kvůli tomu požáru?“
Přikývl. „Lesní správa tam má celou posádku, snaží se, aby se oheň
nerozšířil na stromy.“
„Proč myslíš, že to zapálili?“
 „Netuším. Ale jak řekl táta, nejspíš proto, aby zakryli stopy.“
Zřejmě v té chatce bylo něco, co mohlo identifikovat mého únosce. O co
šlo, to se asi nikdy nedozvíme. „Kéž bych měla telefon a mohla napsat
Genevievě. Jenom se ujistit, že je v pořádku.“
S Genevievou jsme toho za krátkou dobu tolik prožily. Ale vzhledem k
tomu, co se stalo, co jsem jí řekla o Dravenovi a o vraždě její matky, jsem jí
vlastně neměla za zlé, že utekla.
Nejspíš bych udělala to samé.
„Zítra.“ Dash mi vzal ruku z klína a propletl si prsty s mými. „Zítra ti
přivezu telefon a všechno, co budeš potřebovat.“
„Bezva,“ jednou se tam budu muset vrátit, ale prozatím jsem byla
spokojená, že mohu bydlet u Dashe. Měla jsem dojem, že nepříliš mnoho
žen zažilo takovou výsadu, aby mohly strávit nějaký čas v domě Dashe
Slatera. Dnes večer jsem byla příšerně unavená, ale zítra to tam budu chtít
prozkoumat. Odpočívat v jeho zázemí.
A musím se ujistit, že Genevieve v pořádku dorazila domů.
„Myslíš, že Genevieve bude v Denveru v bezpečí?“
„Tam to pro ni bude asi nejbezpečnější. Jinak by byla snadnej cíl.“
„Musí být v pořádku, Dashi. Nic z toho není její vina. Nemůžu si pomoct,
ale kdybych tam nejezdila, kdybych zůstala tady, nic…“
„Není to tvoje vina, baby.“ Stiskl mi ruku pevněji. „Kdyby nebylo tebe,
neznali bychom pravdu. Táta by si svoje tajemství vzal do hrobu. A muselo
to ven. Tak je to nejlepší.“
Jenže jeho to stálo vztah s otcem. Nevěděla jsem, co je horší.
„Co budeme dělat?“
„Spát,“ povzdychl si, „ráno se zas sejdeme.“
Jestli mi hlava poběží takhle na plné obrátky, spánek nepřijde snadno.
Když jsme dojeli do jeho domu, zavedl mě rovnou do ložnice. Bylo z ní
vidět na velikánskou zahradu. Byla tam vířivka? Než jsem se stihla podívat
na terasu, Dash zatáhl venkovní žaluzie.
„Do postele. Spát. Zítra si to tu prohlídneš podle libosti.“
„Fajn,“ ušklíbla jsem se a vysvlékla se.
Setkali jsme se uprostřed jeho obrovské postele, leželi jsme čelem k sobě a
propletli si naše nahá těla.
„Nevím, jestli usnu,“ zašeptala jsem.
 Moje myšlenky se točily kolem všeho, co Isaiah neřekl. Proč tak zarytě
mlčel? Co se stalo v těch horách? Opravdu to bylo tak jednoduché?
Opravdu odvezl Genevievu do Bozemanu a pak se vrátil? Ale proč to trvalo
tak dlouho? Proč vypadal ještě víc zničeně než obvykle?
„Isaiah vypadal…“
„Spi, baby.“
„Ale…“
„Bryce. Musíš se vyspat. Zítra, oukej?“
Odfrkla jsem. „Oukej.“
Pevně jsem zavřela oči a pomalu zhluboka dýchala v pravidelném rytmu.
Bylo to zvláštní, ještě včera večer jsem doma přemýšlela, jestli budu svoje
dítě vychovávat sama. Jestli je mezi mnou a Dashem konec.
„Zachránils mě,“ šeptla jsem a zvedla ruku, abych mu odhrnula pramen
vlasů z čela.
Zvedl řasy, dokonce i v té tmě jsem viděla, že jeho oči jasně září. „Máme
toho hodně na povídání. Ty a já. O miminku. Ale dneska ne.“
„Budeme v pořádku?“
Přitiskl se ke mně blíž a pevně mě objal v náručí. „Přísahám na svůj
život!“
Další den přišel a odešel, aniž bychom se dozvěděli odpovědi na otázky,
kterých jsme měli bezpočet.
Protože když jsme se druhý den ráno vydali za Isaiahem do servisu, byl
pryč.
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK
 KAPITOLA 27
BRYCE
„Musím do práce,“ natáhla jsem si tílko přes hlavu.
„Můžeš počkat pár hodin? Prosím? Musím napřed do servisu, abych se
ujistil, že jsou všechny práce pokryté pro případ, že by se Isaiah zase
neukázal. Pak tě odvezu do novin.“
„Klidně pojedu sama. Bude tam dost lidí.“
„Nepřipadá v úvahu!“ Natáhl si džíny. „Dokud nepřijdeme na to, co se
děje, a nezjistíme, kdo tě unesl, nehneš se ode mě na krok.“
Tuhle debatu jsem nemohla vyhrát. „Fajn.“
Byly to už dva dny, kdy mě v horách zachránil. Od té doby mě opustil
jenom jednou. A to, když včera jel ke mně domů pro moje věci. Ale i tak
raději zavolal Emmettovi, aby mě pohlídal, než se vrátí.
„Jak ti je?“ Měl na sobě džíny a šedé triko. Stoupl si ke mně a přejel mi
rukama po pažích.
„Blé,“ ráno mi bylo špatně. Včera ráno taky. Doufala jsem, že už to přešlo,
protože jsme měli jet do autoservisu a já bych se nerada blíže seznamovala s
místní toaletou. „Nemáš nějaký suchary?“
„Jasně.“ Políbil mě na čelo a odešel, zatímco já jsem se dooblékla. Našla
jsem ho v kuchyni, měl pro mě připravenou krabici krekrů a cestovní hrnek
s kávou bez kofeinu. Dřív než v poledne do sebe nic jiného stejně
nedostanu.
Vzala jsem si z jídelního stolu svůj notebook, strčila ho do kabelky a šla za
Dashem do garáže. Toužebně se podíval na svoji motorku, zaparkovanou
vedle pick-upu. Věděl, že ještě nejsem připravená na ni nasednout.
Brzy. Ale zatím ne.
Když jsme dojeli do autoservisu, podél plotu už stály vedle sebe tři
motorky.
„Odkdy tu ostatní bývají po ránu dřív než ty?“ zeptala jsem se ho. Hodiny
na palubní desce ukazovaly sedm třicet.
„Od nikdy.“ Stáhl rty. Jestli tu Draven, Emmett a Leo už byli, znamenalo
to potíže.
Když jsme vešli, všichni tři čekali uvnitř Dravenovy kanceláře, Draven
seděl za pracovním stolem a Emmett s Leem naproti němu. Jakmile mě
Draven zahlédl, vyskočil ze židle a nabídl mi ji.
„Díky.“
Kývl a postavil se ke zdi vedle Dashe. Jeho syn mu nepopřál dobré ráno
ani mu neřekl ahoj.
„Co se děje?“ zeptal se Dash.
„Mám novinky od návladního,“ oznámil nám Draven.
„A?“ Můj článek vyšel v neděli, byla v něm fotografie toho muže při
vloupání do klubovny, odhalila jsem v něm Genevievu a důvod, proč se
Amina v prvé řadě sešla s Dravenem. Vyšel náš plán? Zaseli jsme semínko
pochybností, které by mohly vést k odložení obžaloby?
„Nestačí to,“ Draven se na mě smutně pousmál. „Fotka toho chlapa. Je to
jenom spekulace, že nůž ukradl. Je to málo. Chtějí pokračovat s procesem.
Měl by začít během šedesáti dnů.“
„Ne,“ srdce mi pokleslo. Kdyby mě nechali říct policii o mém únosu.
Věřila jsem Dashovi a jeho důvodům. To poslední, co bych chtěla, bylo,
aby Marcus objevil něco, co by dostalo do vězení i Dashe. Ale nemohla
jsem se zbavit dojmu, že kdybychom ten únos nahlásili, mohlo by být
snadnější zprostit ho obžaloby.
„Ještě máme čas,“ podotkl Emmett, „dva měsíce na prokázání tvojí
neviny.“
„Víc než to, soud taky nějakou dobu potrvá,“ řekl Dash.
Jenže jsme se nacházeli v další slepé uličce. Pokud nenajdeme mého
únosce, nemáme žádnou stopu.
„Mám taky novinky,“ informoval nás Leo, „policajti to pustí dneska. Můj
zdroj mi řekl, že v tý chatrči našli ohořelý tělo.“
„Ne,“ zalapala jsem po dechu. „Čí?“
„Mohl by to být náš únosce?“ zeptal se Dash.
Leo pokrčil rameny. „Nemám ponětí. To tělo shořelo na prach. Budou ho
muset identifikovat podle zubů, ale tipl bych si, že to bude náš únosce.
Možná se tam běžel schovat a zabednil se tam. Zapálil oheň, kdo, sakra, ví.
Ale jestli to byl náš únosce, jsou šance, že mu dokážeme přišít vraždu
Aminy bez toho, že by se přiznal, dost mizivý.“
Dravenovi sklíčeně poklesla ramena. „Kurva!“
Místnost utichla.
 „Třeba to není on. Ten chlap, co mě unesl. Možná tam měl komplice.
Třeba ho už předtím zabil. Kdo ví? Nejspíš bude mrtvej, ale jistě to
nevíme.“
„Bryce má pravdu,“ Dash se odrazil od zdi. „Všichni si kryjte záda! Něco
na tom mi úplně nesedí. Je to moc jednoduchý. Byl natolik chytrej, aby
unesl Bryce a Genevievu, a pak umřel při požáru? To je zvláštní.“
„Souhlas,“ vstal Emmett ze židle, „pátráme dál. Přemýšlejte! Něco musí
vyplavat na světlo.“
Leo se také postavil. „To, kurva, doufám.“
„A do tý doby zpátky do práce!“ poručil Dash. „Ukážeme tomu hajzlovi,
ať je to, kdo je to, že my jdeme dál.“
Kývl na mě, abych šla za ním do kanceláře. Na stole měl nepořádek, takže
všechny papíry srovnal na jednu hromadu do rohu. „Máš to tu celý pro sebe,
baby. Jestli tedy nechceš přijít za mnou do dílny. Mohl bych si tě posadit na
ponk.“
Zasmála jsem se. „To už tady jednou bylo, vzpomínáš? Vsadila bych se, že
tam jsi mi udělal to miminko.“
Uchechtl se a posadil se na kraj stolu. Potom mi naznačil, abych šla k
němu a objal mě. Jeho náruč byla jediné místo, kde jsem se v těchto dnech
cítila bezpečně.
„Jednou to všechno skončí, viď? Život se vrátí do normálu?“ Nebo do
nového normálu. Nechtěla bych se vracet do doby, kdy Dash nebyl součástí
mého života.
„Tak jako tak. Buď přijdeme na to, kdo zabil Aminu, nebo…“
Nebo Draven přijde o svobodu.
O týden později jsme s Dashem přivykli novému normálu.
Pracovali jsme v autoservisu. Tak jsme teď fungovali. Na směny. Jeli jsme
do servisu, když musel pracovat. Já jsem seděla u jeho stolu a pracovala na
notebooku. A kdykoli jsem potřebovala zajet do novin nebo kamkoli do
města na rozhovor, dělal mi tichého společníka.
Nespustil mě z očí. Zjistila jsem, že mi to nevadí. Naopak, cítila jsem se
chráněná. Opatrovaná.
Milovaná.
Jestli můj nový rozvrh tátovi vadil, nic neřekl. Byli s mámou tak šťastní,
že budou mít vnoučátko, že mu bylo jedno, co celé dny dělám. Hlavně když
porodím budoucího reportéra.
Po dlouhé rozmluvě jsme se s Dashem rozhodli, že mým rodičům o tom
únosu nepovíme. Jen by je to vyděsilo. Báli by se, že by se to mohlo
opakovat, a my jsme nepotřebovali zbytečnou pozornost. Což zahrnovalo i
smazání mého článku o klubu Tin Gypsy.
Svoji záložní složku – tu, kterou jsem napsala pro případ, že by mě Dash
zradil – jsem nadobro zahodila. Přízraky bývalého motorkářského klubu Tin
Gypsy budou odpočívat v pokoji.
Alespoň nějakou dobu jsem měla v plánu psát veselé historky. Nechala
jsem Willyho, aby si na pár měsíců vzal na starost týdenní policejní tiskové
zprávy. Sama jsem nyní pracovala na příběhu studenta cliftonforgeské
střední školy, který byl přijat ke studiu na Harvardu. Vzrušující zpráva pro
naše malé městečko. Chlapcova tvář na titulní straně byla plná nadějí a
očekávání.
Klikla jsem na uložit a nahrála finální podobu na sdílený disk, když mi
zazvonil telefon. Když se na displeji objevilo „Genevieve“, dvakrát jsem
zamrkala. Nemohla jsem uvěřit tomu, že mi opravdu volá.
„Ahoj,“ přijala jsem hovor a stoupla si, protože jsem nedokázala v klidu
sedět. „Jsi v pořádku? Tolik jsem se bála.“
Neuplynul den, abych jí nenapsala pár zpráv a alespoň jednou nezavolala.
Prozatím bez odezvy.
„Jo. Nezlob se,“ povzdychla. „Jsem v pořádku. Jenom jsem odtamtud
musela zmizet.“
„To naprosto chápu.“ Akorát, že můžeš být v nebezpečí. Zadržela jsem
lekci, kterou bych jí s radostí udělila. „Strašně ráda tě slyším.“
„Jo. Poslyš,“ odmlčela se, „p – přemýšlela jsem, jestli bys mi neprokázala
laskavost.“
„Samozřejmě.“
„Jsem tady v Clifton Forge.“
„Cože? Vážně?“
„Hodně se toho teď děje. Nějaké, ehm… změny. Nemohly bychom se
potkat?“
„Jasně,“ nemám sice auto, ale nějak to vymyslím. „Kde?“
„Na hřbitově. Sedím tu v autě a vypadá to, že nedokážu vystoupit.“
 „Ach, Genevievo!“ přiložila jsem si ruku na srdce. „Přijedu tam. Počkej na
mě!“
„Děkuju, Bryce.“
Ukončila jsem hovor a vzdychla si.
Dash bude nadšením bez sebe.
O dvacet minut později se mi rozbušilo srdce, když jsme s Dashem
přijížděli ke hřbitovu.
Po hovoru s Genevievou jsem šla do dílny a pověděla o telefonátu
Dashovi. Věděla jsem, že by mě nikdy nenechal jet samotnou.
Zaparkovali jsme za šedým sedanem s coloradskou značkou. Zhluboka
jsem se nadechla, když jsem slézala z jeho motorky. Po deseti vteřinách se
ozvalo burácení další motorky.
„Sakra,“ zamumlala jsem, když na hřbitov vjížděl Draven. „Jak věděl, že
sem jedeme?“
„Emmett nás musel slyšet a musel mu to říct.“
Pro příště si budu pamatovat, že mám v servisu ztišit hlas.
„Už takhle je dost blbý, že tu jsi ty.“
Našpulil rty. „No teda. Díky.“
„Ale, snad víš, jak to myslím,“ mávla jsem na něj, „Ona potřebuje
kamarádku. Ne obecenstvo.“
Nemluvě o tom, že Dash se s Genevievou stále nesmířil. Ještě jí zcela
nedůvěřoval. Věděl, že byla nevinná a v mém únosu nehrála žádnou roli, ale
obrázek, jak mi drží u hlavy pistoli, se mu natrvalo vryl do mozku.
„Můžeš nás sledovat odsud?“ zeptala jsem se. „Nebudu daleko.“
„Jdu s tebou,“ chtěl vstát, ale položila jsem mu ruku na rameno a donutila
ho zůstat sedět.
„Přijela se sem podívat na hrob svojí matky, Dashi. Rozumíš? Zrovna ty
bys to měl chápat ze všech nejvíc. Ty víš, co to je ztratit mámu. Nech mě jít
tam s ní. Nech mě jí pomoct. Prosím.“
Zhluboka si povzdychl. „Fajn.“
„Díky,“ sklonila jsem se a políbila ho na tvář.
Draven zaparkoval a vypnul motor. Cítila jsem jeho očekávání i na tu
dálku. Chtěl poznat svoji dceru. Zavrtěla jsem hlavou.
Bude muset počkat.
 Nechala jsem je u jejich motorek a přešla k sedanu. Jakmile jsem byla blíž,
dveře se otevřely a Genevieve vystoupila.
„Ahoj. Ráda tě vidím.“ V teple a oblečenou. Ne v lese, kde jsem ji
vídávala v nočních můrách.
„Díky, že jsi přišla.“
Pevně jsme se objaly, jako kamarádky, které se znají desítky let, a ne jen
pár dnů. Objetí dvou lidí, kteří spolu zažili nepředstavitelné.
Když jsme se pustily, šlehla pohledem po Dashovi a Dravenovi.
„Mám doprovod. Nezlob se. Dash to teď trochu přehání s mojí ochranou.“
Pokud byla překvapená nebo podrážděná, nedala to ve tváři najevo.
Prohlédla si je odměřeným a znepokojivým pohledem, jako by se
připravovala na to, že jí ublíží.
Kéž bych jí mohla slíbit, že ji Draven nezraní. Ale nemohla jsem.
„Nevšímej si jich,“ vzala jsem ji za ruku. „Tohle je o tobě.“
Přikývla a vydaly jsme se po trávníku. Cestou jsme se vyhýbaly
náhrobkům, až jsme došly k žulové desce pod velkým topolem. Vedle
náhrobku stála váza se žlutými růžemi.
„Tohle je krásné místo,“ řekla jsem.
Genevieve jenom kývla hlavou a otřela si oči, než jí stihly ukápnout slzy.
„Neměla by tu být. Měla by se smát s přáteli, chodit do kina nebo se mnou
telefonovat. Měla by být v kuchyni a péct sušenky od Chrissy.“ „Sušenky
od Chrissy?“ Jako od Chrissy Slaterové?
„Jo,“ otřela si další slzu, „ty čokoládový, co jsem pekla, když jsi přijela do
Denveru. Máma jim tak odjakživa říkala. Sušenky od Chrissy. Nejspíš ten
recept kdysi dostala od kamarádky jménem Chrissy. Tu kamarádku
neznám, ale ty sušenky jsou výborný. Teď už je to jedno.“
Takže Amina používala recept na sušenky od Chrissy. Možná se jednoho
dne ty sušenky stanou něčím, co Dashe a Genevievu sblíží, co jim pomůže
překlenout propast. Nebo je to naopak rozdělí? Prozatím si původ toho
receptu nechám pro sebe.
Stiskla jsem jí ruku. „Jsou to vynikající sušenky. Nejlepší. A vsadím se, že
až ten recept zveřejníme v novinách u vzpomínky na tvoji mámu, celé
město si je oblíbí.“
„To doufám,“ zašeptala.
 Stály jsme tam a upřeně se dívaly na náhrobek. Aminino jméno bylo
vytesané do bílošedého kamene. Koutkem oka jsem zahlédla pohyb. Draven
přešlapoval asi šest metrů od nás. Když se naše pohledy střetly, zvedl ruku.
Ten pohyb upoutal i Genevievinu pozornost, celá ztuhla. Bolestivě mi
stiskla ruku.
Naklonila jsem se blíž. „Dřív nebo později se s ním budeš muset setkat.“
„Musím?“
„Věříš tomu, co jsem ti řekla? Že tvoji mámu nezabil? Že je to tvůj otec?“
„Upřímně?“ dlouze o tom přemýšlela. „Ano. Ale přeju si, abych ti
nevěřila.“
„Nechám vás dva o samotě.“ Poodstoupila jsem a vytratila se k Dashovi,
který čekal na své motorce. Draven přistoupil blíž k Genevievě, prapodivně
na ni mávl a potom zastrčil ruce do kapes.
„Skoro je mi ho líto,“ poznamenal Dash, když jsem přišla k němu.
„Odpustíš mu někdy?“
Pokrčil rameny. „Možná. Nick měl asi pravdu. Už nestojí na piedestalu.
Díky tomu bych ho mohl vidět takovýho, jakej doopravdy je.“
„Snaží se napravit svoje chyby,“ zastala jsem se ho a dívala se, jak tam s
Genevievou stojí. Dva cizinci. Sice byli čelem k sobě, ale ona měla ruce
zkřížené na hrudi, čímž dávala jasně najevo odstup. „Necháme je o
samotě.“
Dash přikývl. Cestou do servisu jsme se stavili v McDonaldu pro burgery
a hranolky pro osazenstvo dílny. Zaparkovali jsme a šli přes parkoviště.
Každý z nás nesl papírový sáček se skvrnami od tuku.
„Málem jsem se zeptala Presley, jestli by mi půjčila auto, abych se mohla
vytratit na schůzku s Genevievou,“ přiznala jsem se mu. „Ale bála jsem se,
že bys mohl mít srdeční příhodu.“
Zasmál se. „To jo. Prokaž mi laskavost, ušetři mě infarktu, alespoň dokud
nepoznám svoje dítě.“
Usmála jsem se. „Pokusím se.“
„Ty kráso, já z tebe šílím,“ zastavil se a objal mě. „Kdyby se ti něco stalo,
já…“
„Nestane,“ zaklonila jsem se a přiložila mu volnou dlaň ke tváři. „Dám na
sebe pozor. Slibuju.“
Políbil mě na rty. Jemně, ale neústupně.
 Zakručelo mi v žaludku, tak jsme se od sebe odtrhli. Už jsme byli skoro u
kanceláře a těšili se na jídlo, když najednou za námi zastavil povědomý
šedý sedan.
„Není to…“
„Genevieve?“ dokončila jsem otázku za něj.
Zaparkovala u kanceláře, přímo před schody vedoucími do Isaiahova bytu.
Pozval ji sem Draven? Nikde jsem ho tu neviděla.
„Co tu dělá?“ zamumlal Dash.
„Možná tě chce poznat.“
Zamračil se. „Ale já o to zas až tak nestojím.“
Šťouchla jsem ho loktem do boku. „Buď milej!“
Genevieve vystoupila z auta, pohledem přelétla po schodech a pak se
otočila naším směrem. „Ještě jednou ahoj.“
„Ahoj,“ usmála jsem se. „Ehm, Genevievo, tohle je Dash. Můj přítel a tvůj
…“
„Nevlastní bratr. Jasně.“
Dash jen stál, neřekl ani slovo. Ticho houstlo a houstlo, až jsem to
nesnesla a znovu ho rýpla do žeber.
Zamračil se, přendal papírové sáčky do druhé ruky a pravou natáhl.
„Ahoj.“
Stejně rychle, jak se dotkli, se zase pustili. Dash kývl hlavou k servisu a
odnesl s sebou moje hranolky. „Mám práci.“ Ještě že jsem držela pytlíky s
burgery.
„Nezlob se,“ omluvila jsem se za něj.
„Před dvěma týdny jsem byla sama a snažila se vyrovnat se ztrátou mámy.
Pak mě unesli a zjistila jsem, že mám otce v Montaně. Otce, který ani
netušil, že existuju, a nevlastního bratra, který mě nenávidí. Jsem z toho
všeho teď teď... Jak jen to říct? Otupělá.“
Otevřela jsem ústa, abych jí pověděla, že ve skutečnosti má bratry,
množné číslo, ale rozhodla jsem se, že to počká na jindy. „Není to tak, že by
tě Dash nenáviděl. Jenom ještě neměl čas, aby si to srovnal v hlavě.“ „Na
tom nezáleží,“ svěsila hlavu, „na ničem nezáleží.“ Než jsem stihla něco
dodat, ozvaly se kroky po schodech.
Přimhouřila jsem oči. „Isaiahu? Kde jsi byl? Mysleli jsme, že jsi odjel.“
„Odjel. A teď jsem zpátky.“
 Byl pryč týden, od toho dne, kdy nás v horách zachránili. Žádný vzkaz.
Žádný telefonát. Prostě… zmizel. Věděl Dash, že se vrátil?
Isaiah sešel schody a podíval se na Genevievu. „Ahoj.“
„Ahoj.“ Zvedla ruku, jako by mu s ní chtěla potřást, ale pak si to
rozmyslela a zastrčila si pramen vlasů za ucho.
„Ehm, jaká byla cesta?“ zeptal se Isaiah.
„Dlouhá.“
Coloradské značky. Na hřbitově mi to nedošlo, předpokládala jsem, že si
auto půjčila, ale tohle muselo být její. Proč by do Montany jezdila autem?
Cesta musela trvat alespoň osm hodin. Ne-li víc.
„Pomůžu ti s věcmi nahoru,“ Isaiah přišel k jejímu autu.
Věcmi? Genevieve ho následovala a bradu měla sklopenou, když Isaiah
otevřel zadní dveře. Auto bylo plné krabic a zavazadel. Kufr vypadal
podobně.
„Zůstáváš tady?“ zeptala jsem se jí.
Vyměnila si s Isaiahem významný pohled plný tajemství. Přikývla a on
zdvihl kufr a krosnu a vynesl je nahoru. Ona ho následovala s krabicí.
Ani jeden z nich mi neodpověděl na otázku.
„O co tu jde?“ vyzvídal Dash a postavil se po mém boku. „Nebyl to
Isaiah?“
„Byl. A vůbec nemám ponětí, co se děje.“ Genevieve s Isaiahem zapadli
do bytu. „Ale kdybych měla hádat, řekla bych, že se Genevieve stěhuje k
Isaiahovi.“
Podíval se na mě stejně zmateně, jako jsem byla já. „Co se, do prdele,
stalo v těch horách?“
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK

KAPITOLA 28
BRYCE
„Dobré ráno,“ došourala jsem se bosá do kuchyně. Na sobě jsem měla
Dashovu mikinu. Hezky mě halila, sice mi padala z ramenou, rukávy mi
visely přes ruce a kapuce plandala na zátylku, ale mít ji na sobě bylo jako
mít kolem sebe kousek Dashe.
Vezmu si ji, kdykoli pojedu domů.
 Ne že bychom řešili můj odjezd. Za ty tři dny, kdy se Genevieve
nastěhovala do Isaiahova bytu, jsem se já vesměs nastěhovala k Dashovi.
„Ahoj, baby.“ Stál vedle kávovaru a přišel ke mně. „Jak se cítíš?“
„Líp,“ zívla jsem, když si mě přitáhl k hrudníku. „Díky, že jsi mě nechal
vyspat. Potřebovala jsem to.“
„Byla jsi vyřízená.“
„Já vím. Ani jsem tě v noci neslyšela chrápat.“
Zasmál se. „Nechrápu, protože mám svůj polštář.“
„Máš speciální nechrápací polštář?“ zaklonila jsem se, abych mu viděla do
obličeje.
„Ne nechrápací, prostě jenom kvalitní polštář.“
Vykulila jsem oči. „Chceš říct, že moje polštáře nejsou
kvalitní?“ Ušklíbl se. „Uznej to, moje postel je lepší než tvoje.“
„Nechci,“ usmála jsem se a znovu mu padla do náruče.
Byl pátek. Dash obvykle míval pátky volné. I tak ale chtěl zajet do servisu.
Měl hromadu práce. Dnes jsem ho poprosila o klidné ráno. Abychom si
trochu přispali a nemuseli pospíchat ze sprchy. Chtěla jsem si užít trochu
nerušených chvilek, jako byla tahle, kdy jsme mohli všechny
nezodpovězené otázky z předchozích šesti týdnů odsunout stranou.
„Tohle je krásný,“ zašeptala jsem.
Políbil mě do vlasů. „Souhlasím.“
Jenom jsme tam tak stáli a opírali se jeden o druhého, dokud se neozval
můj žaludek. Ten zvuk nás od sebe odtrhnul.
„Snídani?“ přešel k lednici. „Co to dneska bude? Další cereálie? Nebo
udělám míchaná vajíčka se slaninou?“
Nakrčila jsem nos. Při pouhém pomyšlení na pach míchaných vajíček a
slaniny se mi dělalo špatně od žaludku. Potřebovala jsem něco bez chuti a
vůně. Sacharidy byly po ránu mými přáteli. „Cheerios, prosím.“
„Cheerios,“ zamručel, ale vyndal ze skříňky dvě misky, jednu pro mě a
jednu pro sebe.
Ze zvyku jsme se usadili k jídelnímu stolu hned u kuchyně. Vypadal jako
moderní piknikový stůl se židlemi namísto laviček.
„Něco nového o tátovi?“ zeptala jsem se.
Zavrtěl hlavou a polkl cereálie. „Nic. Ale kdyby se něco objevilo, zavolá.“
„Do prčic.“ Tak urputně jsme se snažili dokázat, že je Draven nevinný.
A teď to vypadalo, že ten, který to celé zinscenoval, vyhraje.
Nesnášela jsem prohry.
Dash na tom byl podobně.
„Odepsala ti Genevieve?“ zajímal se.
„Ne,“ odložila jsem lžíci do misky s cereáliemi. Začínala mi svým
mlčením pít krev.
Ať se mezi ní a Isaiahem stalo cokoli, nehodlali nám to říct. Nastěhovala
se k němu do bytu a kolovaly fámy, že on strávil jednu nebo dvě noci v
motelu.
Poprosil Dashe, jestli ho nechá i nadále pracovat v servisu, a omluvil se
mu za to, že se vypařil. Dash samozřejmě přimhouřil oko a nechal ho zůstat,
protože Isaiah byl dobrý muž a dobrý mechanik. Doufala jsem, že Dash s
ním bude mít víc štěstí než já s Genevievou. Ale Isaiah byl, co se svěřování
týče, pravděpodobně ještě horší než Genevieve. Každé ráno přišel do dílny,
mlčky pracoval a po konci šichty odešel.
Když jsme přijížděli do servisu, byla Genevieve už pryč, a nikdy se
nevracela dříve, než jsme odjeli. Neodepisovala mi na zprávy a nezvedala
telefonáty.
Jednou se to musí zlomit. Ty tajnosti nemohou vydržet napořád. Přijde
chvíle, kdy nám budou muset říct, co se stalo v těch horách.
Pro dnešek jsem to pustila z hlavy.
Dojedla jsem cereálie a obrátila svůj zrak k obrovskému arkýřovému
oknu, z něhož bylo vidět na zahradu. Sluníčko svítilo. Tráva se zelenala.
Pod jasně modrým nebem to tady vypadalo jako mírumilovný koutek světa.
Na jedné straně se nacházela veliká terasa s vířivkou. Kolem rozlehlé
travnaté plochy stál vysoký plot zajišťující soukromí, ačkoli kolem nebyli
žádní sousedé. Za plotem se táhly pole a louky. Uprostřed jedné protékal
potůček a za ním byl malý lesík.
„Kolik akrů vlastníš?“ zeptala jsem se.
„Dvacet. Chtěl jsem prostor a žádný sousedy.“
Bylo to tu na samotě, a přesto ne odlehlé. Blízko do města, ale daleko od
zmatku. „Koupil jsi ten dům? Nebo sis ho nechal postavit?“
„Nechal jsem si ho postavit asi před třemi lety.“
Vstala jsem od stolu, odnesla svoji misku ke dřezu a pak se pomalu vydala
chodbou na druhou stranu. Při svém pobytu tady jsem to tu už částečně
prozkoumala, ale dnes jsem svůj azyl chtěla poznat důkladněji.
Chodby byly široké, dveře čisté a bílé, podlahy byly z tmavého dřeva a v
pokojích ležely koberce, což dodávalo na útulnosti.
„Je to velmi… stylové,“ řekla jsem Dashovi, který mě na prohlídce
doprovázel. „Něco takového bych od tebe nečekala.“
„Taky to stálo majlant, aby to tu designérka udělala stylové. Chtěl jsem to
tu zařídit pohodlně a aby to něco vydrželo. Pár věcí, které designérka
vybrala, jsem musel zatrhnout, ale jinak se to ukázalo jako dobrá volba.“
Přistoupil ke mně a zezadu mě objal.
Přejela jsem prsty po tetování z vnitřní strany jeho zápěstí. „Co znamená
tohle tetování?“
„Máminy narozeniny. Bylo to moje první tetování. Nechal jsem si ho
udělat, když mi bylo osmnáct. Každej rok ten den slavím. Udělám
čokoládovej dort. Svíčky a tak.“
„Určitě by se jí to moc líbilo.“
„Jo,“ přitiskl tvář k mojí hlavě. „Jsem rád, že jsi tady.“
„Já taky. Tvůj dům se mi líbí.“
„To je dobře.“ Objal mě pevněji, potom mě pustil, aby mě otočil. „Pojď se
na něco podívat.“
Vydali jsme se chodbou na druhou stranu domu. Ale místo, abychom
zatočili do jeho ložnice, jak jsem čekala, otevřel dveře do pracovny naproti.
Stůl v rohu byl prázdný, vůbec se nepodobal tomu nepořádku, který měl
na stole v servisu. Z okna bylo vidět na přední stranu domu. Za oknem se
nacházel keř plný bílých kvítků.
Dash se postavil doprostřed pokoje. „Líbil by se ti tu dětský pokojík?“
„Ehm…“ Dětský pokojík? Slyšela jsem dobře? Očekávala jsem, že mi tu
místnost nabídne jako pracovnu, ne jako pokoj pro miminko.
Nemluvili jsme o miminku celý týden. Nechtěla jsem na to tlačit. Chtěla
jsem mu poskytnout trochu času, abychom to nové uspořádání nechali
rozležet. Na přípravu dětského pokoje máme měsíce. Ještě ani nevíme, jestli
to bude kluk nebo holka.
„Přestěhoval bych ten stůl a zbytek věcí do jednoho pokoje pro hosty.
Nebo dolů. Stejně ho nepoužívám. Můžeme pořídit kolébku nebo postýlku
nebo cokoli budeš chtít. Je to jenom přes chodbu od naší ložnice. A…“
„Počkat!“ Musela jsem se rukou opřít o zeď, protože se pokoj začal točit.
„Pokojíček? Naše ložnice? Chceš, abych tu žila?“
„Budeme mít dítě.“
„Ale to neznamená, že se k sobě musíme nastěhovat.“
„Tak teda, co kdyby ses sem nastěhovala? Protože tě miluju.“
Vážně jsem dneska měla problémy se sluchem. „Miluješ mě?“
„Víc a víc každým dnem.“ Přistoupil ke mně a vzal moji tvář do dlaní.
„Představ si, jak moc tě budu milovat, až nám bude devadesát.“
Ze rtů mi unikl smích. „Šíleně. Já tě taky miluju.“
„Dobře. Díky tomu bude jednodušší, že se staneme spolubydlícími.“
Usmála jsem se od ucha k uchu. „Vážně to uděláme? Budeme spolu žít?
A mít spolu dítě?“
„Vážně to uděláme. Budeme spolu žít. Mít spolu dítě. A svatbu.“
„Svatbu? Kdo jsi a co jsi udělal s Kingstonem Slaterem?“ Šla jsem spát s
Dashem, gaunerem a proutníkem, a probudila se s romantikem. „Nepraštil
ses včera do hlavy hasákem? Uvědomuješ si, že mě žádáš o ruku?“
„No, jo. Říkala jsi, že chceš mít dítě, až budeš vdaná a zajištěná. Já to
vidím tak, že máme sedm měsíců, abychom to uskutečnili. Měli bychom se
do toho dát.“
Ach. Srdce mi pokleslo. Nedělal to, protože by to chtěl on. Dělal to kvůli
mně. „Dashi, vážím si toho, ale nechci se vdávat, protože máš pocit, že já to
tak chci.“
„A co když to tak chci já?“ Jeho hlas byl tichý a něžný. „Věř mi, baby.
Chci být s tebou. Každej den. Až do konce života.“
„Opravdu?“
„Je to nejlepší nápad v mým životě.“
„Nemyslíš si, že se pozabíjíme?“
„Nejspíš jo.“ Políbil mě. „Znamená to ano?“
Zaváhala jsem, nechala jsem ho trochu podusit a pak ho zachránila.
„Ano.“
„Kruci, ano.“ Zaklonil hlavu a zasmál se. Pak sundal ruce z mého obličeje
a objal mě. Chichotala jsem se, když mě zvedl a zatočil se se mnou ve
vzduchu.
Tak dlouho jsem po tom toužila. Nikdy bych si neuměla představit, že to
všechno – domov, lásku – najdu u muže, jehož jsem v prvopočátku chtěla
odhalit jako zločince. Nepřítele. Kriminálníka, který mi nakonec ukradl
srdce.
Tolik promarněných dní a nocí, které jsem strávila přemítáním, jestli
skončím jako stará panna. A bylo to zbytečné. Čas tehdy zkrátka ještě
nenastal.
Musela jsem si počkat na svého krále Gypsies.
„A co to dítě?“ zeptala jsem se. „Nechtěl jsi mít děti.“
Jeho úsměv zjihl, ale nezmizel. „Mám strach. Nikdy jsem si sám sebe s
dítětem neuměl představit, ale jestli je na světě někdo, s kým bych chtěl
vychovávat dítě, jsi to ty. Jenom mě musíš hlídat, abych to nepodělal, jo?“
Ach, Dashi. Proč mi to nedošlo dřív? On se nebál dětí. On se bál, že svým
dětem zničí život. Načasování opět nestálo na naší straně. Dravenovo drama
nejspíš Dashovy obavy prohloubilo.
„Věřím ti. Slepě a bezvýhradně ti věřím. Budeš skvělej táta, Dashi.“
Opřel si čelo o moje. „Pojď, chci ti ukázat ještě něco.“
Vzal mě za ruku a odvedl z pracovny. Prošli jsme kolem ložnice, skrz
obývák, kolem kuchyně a pokračovali další prostornou chodbou.
„Tohle ale je rodinný dům. Jestli jsi nechtěl rodinu, proč sis stavěl tak
velký barák?“
Pokrčil rameny. „Kvůli prostoru. Abych se necítil stísněně. Hodně nocí
jsem strávil v klubovně a nějakou dobu jsem bydlel nad servisem. Když
jsem se nakonec rozhodl pro dům, chtěl jsem prostor. Domácí tělocvičnu,
abych ráno nemusel do města. Pracovnu. Kino ve sklepě. Ke koupi nic
nebylo, tak jsem si ho musel postavit.“
„Útočiště.“
„Jo, ale je tu jedna věc, která mi tu vadí.“ Přes rameno po mně vrhnul
pohled, z něhož se mi zastavilo srdce. „Je tu moc velký klid. Vyhodnotil
jsem, že s tím byste mi ty a naše dítě mohly pomoct.“
Zasmála jsem se. Když jsem vzala v úvahu jeho nebo její rodiče, nebylo
pochyb o tom, že naše dítě bude hlučné a smělé. „Budeme se snažit.“
„Super.“ Zavedl mě do garáže. Pustil moji ruku a přešel k protilehlé zdi k
velkému zelenému trezoru na zbraně, naťukal číselnou kombinaci a dvířka
se s cvaknutím otevřela.
„Ty bláho!“ Vypoulila jsem oči na malý arzenál. „Hádám, že po
apokalypse budeme v bezpečí.“
 Vyndal z trezoru bílou obálku a zavřel ho. Obálka nebyla zalepená, otevřel
ji a vyndal cosi maličkého z rohu.
Ne cosi.
Prstýnek.
„Patřil mámě.“ V jedné ruce držel prsten a druhou se natáhl pro moji levou
ruku.
„Je překrásný.“ Byl to úzký zlatý kroužek, decentní a jemný, protože
kámen uprostřed na sebe poutal veškerou pozornost. Byl to do čtverce
vybroušený diamant – jednoduchý a dokonalý. Celý prstýnek působil
klasickým dojmem, přesně takový bych si sama vybrala.
„Táta mi ho dal před pár lety. Koupil ho mámě k desátému výročí svatby,
ale ona ho moc nenosila. Měla radši ten šunt, co jí koupil, když ještě oba
dva byli chudí studenti. S tím ji nechal pohřbít. A tenhle mi dal, protože
Nick už manželku měl. Řekl mi, ať ho jednou dám svojí starý.“
Byla jsem ohromená. Poprosila jsem ho o poklidné ráno na odpočinek a on
změnil pravidla. Ale přes svůj šok jsem nedokázala přeslechnout ta dvě
poslední slova.
„Co kdybys mě už nikdy nenazýval svojí starou?“
Zasmál se, ten plný zvuk zaplnil garáž. „Chceš, abych si kleknul? Udělal
to jaksepatří?“
„Ne,“ usmála jsem se na něj a natáhla prsteníček, aby mi mohl navléknout
prsten. Nepotřebovala jsem, aby poklekl, ani žádná vznešená slovíčka.
„Zvládl jsi to skvěle.“
Jakmile byl prsten na svém místě, sklonil se a políbil mě. Strčil mi jazyk
do pusy, lačně a rozkošnicky. Stála jsem v garáži s bosýma nohama na
betonové podlaze a líbali jsme se, dokud se ta vášeň nedala vydržet. Pak mě
vzal do náruče a odnesl mě do svojí postele.
Naší postele.
Musela jsem připustit, že byla lepší než moje. Sundal mi mikinu. Stáhl mi
kalhotky. Jeho džíny v mžiku zmizely společně s bílým tričkem, které mu
obepínalo široký hrudník.
Pohybovali jsme se spolu, moje boky se houpaly s jeho, jako milenci, kteří
jsou spolu roky, ne týdny. Orgasmus jsme měli současně, on bez ochrany
vyvrcholil dovnitř a měli jsme při tom propletené ruce a spojené rty.
Společně.
 „Miluju tě,“ zašeptala jsem mu do ucha, když jsme zůstali ležet přilepení k
sobě.
„Miluju tě, baby,“ odtáhl se, odhrnul mi vlasy z čela a usmál se. „Kruci,
tenhle život bude zábava. A přísahám, že ho pro tebe udělám co nejlepší.“
Bude nejlepší manžel a otec, jakého jsem si mohla přát.
„O tom nepochybuju,“ usmála jsem se. „A máš pravdu. Tohle bude
zábava.“
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK

EPILOG
DASH
O ROK POZDĚJI…
„Ahoj, baby.“
„Ahoj.“ Bryce se usmála, když vcházela do obýváku, pak odhodila
kabelku na gauč a sebrala mi Xandera z rukou. Pusinkovala ho na tvářičky a
čelíčko. „Jak se má můj chlapeček?“
„Má se dobře,“ sepjal jsem ruce za hlavou. „Zrovna vysrknul dvě deci
mléka a pořádně si krknul.“
„Je to kus chlapa,“ usmála se na našeho syna, který už skoro upadal do
kómatu. „To se mi líbí.“
Xanderovi Lanu Slaterovi byly čtyři měsíce a nožičky měl samý špek.
Taky se mu začínala tvořit pěkná druhá brada. Dávali jsme si extra záležet a
vždycky mu ji při koupání pořádně umyli, aby nepáchl jako zkažené mléko.
Stoupl jsem si, došel k její kabelce a vytáhl z ní čerstvé noviny. „Jak to
ráno šlo?“
„Výborně. Noviny už se rozvážejí.“ Usadila se do křesla, které jsem
uvolnil, a zlehka se kývala dopředu a dozadu. Xander vytuhne za třicet
vteřin, možná i dřív.
Přesně, jak jsem měl v plánu. Bude spinkat v kolébce a my si s Bryce
užijeme trochu legrace v ložnici.
Ale nejdřív jsem si musel přečíst noviny.
Sesunul jsem se na gauč, rozložil je a přečetl si první stránku. Nikdy mě
neomrzí vídat jméno svojí manželky v novinách. Byl to pocit hrdosti, který,
jak jsem doufal, nikdy nezeslábne.
 Bryce se mi krátce potom, co jsme se dali dohromady, přiznala, že při
přestěhování do Clifton Forge měla pocit, že selhala. Jejím snem bylo
napsat velkou věc, stát se novou hlasatelkou večerních zpráv – což nebylo
zrovna to samé jako řídit noviny na maloměstě. Ale pak si uvědomila, že
když je tady a píše články o našem městečku a jeho obyvatelích, tak je
šťastná, že tak to mělo být. Psala o dobrých událostech, které se v Clifton
Forge staly. Občas psala i o těch špatných.
Oznamovala narození a svatby, dokonce napsala naše vlastní svatební
oznámení. Vzali jsme se za soumraku u břehu řeky, obklopeni rodinou a
nejbližšími přáteli. Pak proběhla skvělá party v Betsy – což byl Brycein
nápad, ne můj. Měla jedinou podmínku, aby předtím pořádně vyčistili
záchody.
Svatbu jsme měli měsíc po mojí žádosti o ruku, aby nebylo poznat, že je
těhotná. Což byla jediná její skutečná podmínka. Chtěla věci trochu uspíšit.
Za svědka mi šel Nick. A Genevieve svědčila Bryce.
Líbila se mi představa, že máma nám s Nickem pomáhala najít manželky.
Ať byla kdekoli, dívala se dolů na své syny a poslala jim přesně takové
ženy, jaké potřebovali.
Včetně mojí sestry.
„Dala jsi jeden výtisk Genevievě?“ zeptal jsem se, když jsem očima přelétl
článek na titulní straně.
„Jasně.“
„Jak to vzala?“
„Brečela,“ odpověděla a ztišila hlas. Xander už téměř spal. „Ale
potřebovala to uzavřít. Myslím, že je šťastná, jak to nakonec dopadlo.“
Do dnešního vydání novin Bryce napsala vzpomínkový článek na Aminu.
Ten, který měla rozpracovaný už rok. Byla připravená ho otisknout už pár
týdnů potom, co se Genevieve přestěhovala do Clifton Forge, ale moje
sestra ji bezpočetněkrát požádala o odsunutí.
Nebyla připravená přečíst si to konečné sbohem. Po všem, co se nám v
loňském roce přihodilo, jsem se jí ani nedivil.
Byl jsem hrdý, že konečně našla odvahu to udělat.
„Parádní kus, baby,“ složil jsem noviny.
„Díky. Ale měl bys poděkovat i sobě. Kontroloval jsi mi to už při psaní,
když jsi mi postával za zády.“
 „Nepostávám ti za zády.“
Obrátila oči v sloup. „A já ti nenechávám prádlo na složení.“
Možná trochu postávám.
V loňském roce jsem Bryce nespustil z dohledu. Jen vzácně šla někam
sama, a i tak jsem vždycky zajistil někoho, kdo by ji sledoval. Dnes to byl
Lane. Bryce si za celý rok ani jednou nepostěžovala. Věděla, že to
potřebuju. Potřeboval jsem si být jistý, že je v bezpečí, a ona mi ten pocit
dopřála. Ale také už potřebovala trochu volnosti. Žít, aniž by se musela
dívat, jak se o ni bojím.
Přiznávám se bez mučení, že po narození Xandera jsem se trochu zbláznil
do bezpečnosti. Zabezpečovací systém, který jsem doma nechal
nainstalovat, byl dokonce lepší než ten, co měl Emmett v klubovně.
Ale co se týče rodiny, nehodlal jsem nic riskovat. Ne po ztrátách, které
jsem utrpěl.
Možná že časem polevím.
Možná že ne.
Bral jsem věci tak, jak každý den přicházely, a snažil se ze všech sil být
dobrým otcem. Bryce mě neustále ujišťovala, že mi to s Xanderem jde, ale
já si byl jistý, že jednou to stejně přijde. Provedu nějakou pitomost nebo tu
a tam šlápnu o krok vedle.
Chtěl jsem ochránit všechno, na čem mi záleželo. Zklamal jsem, když byla
Bryce unesena. To bylo poprvé a naposledy.
„Spí jako dudek.“ Bryce vstala z křesla a kývla na mě, abych ji následoval
do pokojíčku.
Usmál jsem se a šel chodbou hned za ní. Ve dveřích Xanderova pokoje
jsem jí položil ruce na ramena a sklonil se, abych ji políbil na krk. Vlasy
měla stažené do culíku. Xander totiž právě začal chytat všechno kolem sebe
a její vlasy měl ve zvláštní oblibě.
Možná že je taky chytím do hrsti.
Když se přes rameno usmála, krev se mi nahrnula do přirození. Bylo pro
nás těžké přečkat šestinedělí.
Odnesla Xandera do pokojíku a položila ho do kolébky. Okamžitě si dal
ruce nad hlavu. Pustila mu zvuky oceánu, jemné šplouchání vln a zurčení
vody. Po špičkách se vykradla ven a potichu zavřela dveře.
 Chytil jsem ji za ruku a chtěl ji odvést do ložnice, ale zastavila mě.
„Počkej. Musím se tě na něco zeptat.“
„Co se děje?“ přejel jsem ji pohledem od hlavy až k patě a ujistil se, že je
celá. „Jsi v pořádku?“
Kousla se do spodního rtu. „Co bys řekl na další děti?“
„Ehm…“ vážný rozhovor na téma rozšíření naší rodiny nebylo zrovna to,
co jsem měl v plánu dělat během Xanderova spánku, ale otázka už visela ve
vzduchu. Co bych na to řekl?
Mít Xandera bylo úžasné. I jako miminko, které celý den jenom spí a jí,
byl skvělý. A až vyroste, budeme spolu moct dělat spoustu věcí. Budeme si
hrát na zahradě s míčem, postavíme domek na stromě nebo vyrobíme
závodní motokáru, na jaké jsem jezdil já, když jsem byl malý. To bude
super.
„Že by to bylo dobrý,“ řekl jsem a oba nás tím zaskočil. „Moc dobrý.“
„Uf,“ ulevilo se jí a usmála se ještě víc. „To jsem ráda. Jsem totiž těhotná.“
„Jak prosím?“ strčil jsem si prst do ucha a pročistil si ho. „Jsi těhotná? Tak
brzo?“
„Podle testu, co jsem si ráno udělala, jo. Přestala jsem kojit a nestihla jsem
začít brát prášky. Mám balení, se kterým jsem měla začít příští týden,
nemyslela jsem si, že bych mohla tak brzo otěhotnět.“
Těhotná. Pořád jsem se bál? Rozhodně. Ale protentokrát se tím
oznámením a šokem nenechám vyděsit. Objal jsem ji a povzdychl jí do
vlasů: „Miluju tě.“
„Taky tě miluju,“ uvolnila se a omotala ruce kolem mého pasu. „Byla jsem
si jistá, že budeš vyšilovat.“
Zasmál jsem se. „Tentokrát ne. Pořádně si to tu s těmi dětmi užijeme!“
Odtáhla se a stoupla si na špičky, aby mi dala pusu. „To tedy ano.“
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK

BONUSOVÝ EPILOG
BRYCE
„Proč jsem si myslela, že to je dobrý nápad?“ přinutila jsem se k dalšímu
úsměvu, zatímco si fotografka nastavovala fotoaparát. Potom jsme čekali.
A čekali.
 „Ať už udělá tu debilní fot…“
Cvak.
Dash zavrčel vedle mě a byl celý napjatý.
„Ach, to je roztomilé!“ fotografce bylo lehce přes dvacet a culík měla
utažený tak moc, že jí to muselo natahovat mozkové buňky. Přijela za námi
do porodnice a její úsměv byl na to, že ještě nebylo ani osm hodin ráno,
otravně zářivý.
Vyhodila bych ji už kvůli tomu úsměvu, jenže pak vytáhla pořadač s
fotografiemi novorozenců a já roztála.
Dala nám pár hodin, abychom se probrali a dali dohromady. Nakrmila
jsem Zekeho a sestry ho odnesly vykoupat. Já jsem se mezitím
vysprchovala ve vlažné vodě a nanesla si alespoň lehkou vrstvu make-upu a
vyfoukala si vlasy. Stihla jsem to právě včas, než se objevili naši a
Genevieve s Isaiahem.
Zrovna v tu chvíli se fotografka vrátila s připraveným foťákem.
Dash vydržel mlčet prvních třicet snímků. Seděl vedle mě na posteli,
zatímco ona obracela a natáčela Zekeho na milion různých způsobů.
Bůh žehnej tomu dítěti. Celé to prospalo.
Teď jsem ho měla v náručí, ale už začínal být neklidný – stejně jako jeho
táta – ze všeho toho hluku a zmatku. Jeho drobná tvářička byla rudá a
rozčilená. Poprosili jsme ji o jednu rodinnou fotku.
Jednu.
A už to trvalo celou věčnost.
Chovala jsem Zekeho Dravena Slatera, jeho jméno jsem jí musela třikrát
hláskovat, protože ho neustále psala do objednávkového formuláře špatně.
Dash zápasil s ročním Xanderem, který chtěl v jednom kuse hladit svého
nového brášku po tmavých vláscích.
Usmívali jsme se, ale ta fotografka byla asi nejpomalejší člověk na zemi.
Moje matka v rohu mávala a skákala jako blázen, aby zaujala Xanderovu
pozornost na snímek.
„Ještě jednu,“ pronesla fotografka, „co takhle se všemi?“
„Vejdeme se tam?“ zeptala jsem se.
„Jasně!“ Bože, ta byla hlučná.
„Tak dobře. Pojďte sem, vážení!“ poručil Dash.
 Genevieve přispěchala jako první, naklonila se ke mně, když si sedala na
kraj postele. „Promiň, měli jsme napřed zavolat.“
„To je dobrý.“
Isaiah se postavil za ni a položil jí ruku na rameno. Mí rodiče se vměstnali
vedle nich. Táta se natáhl přes nás a polechtal Xandera na bradičce, čímž ho
rozesmál.
Tento zvuk bych si ráda uchovala, zavřela ho do mušle, abych si ji mohla
přitisknout k uchu a vzpomenout si na ten smích, až bude v pubertě.
Usmála jsem se na svého syna a potom vzhlédla k Dashovým očím, které
už na mě čekaly.
„Miluju tě,“ naznačili jsme ústy ve stejnou chvíli.
„Oukej. Jedna. Dva. Tři…“ Jeden by po trojce očekával cvaknutí. Ale
tahle dáma ne.
Čtyři. Pět. Šest.
Cvak.
Celý pokoj si oddychl a už už jsme se chtěli rozejít. Pak se ale ozvalo
zaklepání a ve dveřích se objevily dvě známé hlavičky.
„Ahoj,“ Nick a Emmeline vstoupili za svými dětmi. „Vypadá to, že je tu
narváno.“
„Patříte do rodiny?“ zeptala se fotografka a nečekala na odpověď. „Měli
byste se taky vyfotit.“
„Ehm…“ Nick se podíval na mě.
Povzdychla jsem. „Pojďte. Honem.“ Ta fotografka by neodešla, dokud
neprohlásí tento snímek za povedený.
Nick rychle instruoval jejich syna Dravena a dcerku Noru, aby vyskočili
na postel.
„To je on?“ Nora se škrábala ke mně, naprosto unešená svým novým
bratrancem. Chovala se tak i ke Xanderovi, když byl miminko. Pištěla: „Je
tááák roztomilej!“
„Tak jo, děti. Otočte se! Usmějte se do foťáku!“ řekla Emmeline svým
dětem, postavila se vedle Dashe, mrkla na něj a pak mi stiskla koleno.
„Ahoj.“
„Ahoj,“ usmála jsem se.
Nějak se mi povedlo mít štěstí na švagrové. Znamenaly pro mě víc než
širší rodinu. Byly mé nejlepší kamarádky.
 „Ahoj ségra,“ Dash dal Emmeline pusu na tvář a potřásl si rukou s
Nickem. „Ahoj brácho. Jsem rád, že jste tu.“
Oba se usmáli od ucha k uchu, jejich stejné oči překypovaly radostí.
Doufala jsem, že naši chlapci budou mít taky takhle skvělý vztah.
„To jsme si nemohli nechat ujít,“ řekl Nick a chytil Emmeline kolem
ramen. Uvolnila si své dlouhé zrzavé vlasy a usmála se na svého manžela.
Žili si svoji pohádku.
A já také.
„Připraveni,“ sdělil Dash fotografce.
„Dobře. Vteřinku,“ pronesla a začala nastavovat stativ.
Ze vteřinky byly rázem tři minuty. Věděla jsem to přesně, sledovala jsem
celou dobu tikající hodiny.
„Ježíši Kriste!“ zamumlal Nick ve stejnou chvíli, jako Dash zanadával: „Já
se na to…“
„Připravit!“ Ta ženská bude mít štěstí, jestli odsud odejde živá a zdravá.
„Jedna. Dva. Tři. Řekněte…“
„Prdy!“
To pocházelo od Dravena, který nedávno oslavil osmé narozeniny.
Celý pokoj vybuchl smíchy, Nora se chichotala vedle svého bratra a oba se
zhroutili v hysterickém záchvatu smíchu k nohám mojí postele. Mí rodiče
se objali, táta něco říkal mámě do ucha a smál se. Genevieve se podívala na
Isaiaha a on se na ni usmál. Emmeline vypadala v rozpacích. Nick zářil
pýchou a nadskakoval mu hrudník, jak se smál.
A my jsme se s Dashem na sebe podívali, smáli se a drželi naše syny.
Cvak.
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK
 PODĚKOVÁNÍ
Děkuji za přečtení knihy Král! Jsem vděčná, že mám tak báječné čtenáře.
Zvláštní poděkování patří mému týmu redaktorů a editorů: Elizabeth
Noverové, Marion Archerové, Julii Deatonové a Karen Lawsonové.
Jennifer Santa Anové děkuji, že je strážkyní mých tajemství. Sarah
Hansenové děkuji za překrásnou obálku.
Nedokážu dostatečně vyjádřit své díky všem skvělým blogerům, kteří čtou
a šíří po světě mé knihy. Perry Streetové děkuji, že tak miluje moje příběhy.
Tvé nadšení mě hřeje u srdce!
A nakonec děkuji všem svým přátelům a rodině, kteří ve mně nikdy
nepřestali věřit.
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK

O AUTORCE
Devney patří k nejprodávanějším autorům USA Today. Žije ve Washingtonu
se svým manželem a dvěma syny. Narodila se a vyrostla v Montaně a ráda
píše knihy odehrávající se v jejím milovaném státě. Téměř deset let
pracovala v oboru informačních technologií, a nakonec se vzdala
konferenčních hovorů a projektových plánů, aby si vychutnala pomalejší
životní tempo se svojí rodinou. Nikdy by si nemyslela, že napíše knihu,
natož pak spoustu knih. Ale teď, když objevila opravdovou vášeň pro psaní
romantických příběhů, rozhodně nemá v úmyslu s tím přestat.
Nepromeškejte žádnou knihu od Devney, zaregistrujte se k odběru jejího
newsletteru!
www.devneyperry.com
Devney moc ráda čte postřehy svých čtenářů. Spojte se s ní přes sociální
sítě!
Facebook
Instagram
Twitter
BookBub
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK

DEVNEY PERRY
 KRÁL
Z anglického originálu Gypsy King (Steel King)
vydaného roku 2019 přeložila Žaneta Ziecinová.
Odpovědná redaktorka: Markéta Matoušková
Grafická úprava obálky podle originálu: Martin Šusta
Vydalo nakladatelství Pavel Dobrovský – BETA s. r. o.
(Praha 4, Květnového vítězství 332/31)
Praha 2022 jako
elektronickou knihu
www.dobrovsky.cz
www.nakladatelstvibeta.c
z
nakladatelstvi@dobrovsky.cz
Elektronické formáty: Martin Šusta
Vydání první
===voweBL6ygjD+gelcc6lnt78utmf/+qtEi61RFkk260Fw5mhpZXzvt/rtiUDKw7iK