Ladislav Fuks: Pan Theodor Mundstock (1963)

lit. druh epika

lit. žánr psychologicko-filozofický román
lit. směr ---------------, próza s tematikou 2. sv. války, prvky existencialismu

Výstavba díla

čas a prostor od konce roku 1941 do období represí po atentátu na Heydricha,

ten proběhl v květnu 1942; Praha

postavy - jsou psychologicky důkladně propracované (zvl. hlavní postava)

Theodor Mundstock - osamělý starší muž, Žid, bývalý prokurista, po ovládnutí

země Němci zametá ulice, velmi citlivý, dobrý a soucitný muž, zároveň do určité
míry slabošský a úzkostlivý; postupně ztrácí kontakt s realitou, připravuje se
systematicky na odvoz do koncentračního tábora, poznamenán válkou –
z neustálého čekání na předvolání do transportu psychicky onemocní; umírá
dokonale připraven i na smrt, systém, který ho měl chránit, byl příčinou jeho
záhuby
Mon - stín pana Mundstocka – jeho druhé „já“ (část jeho rozdvojené osobnosti,
objeví se po vyhození ze zaměstnání, zaniká po rasistické narážce příslušníka SS –
v době, kdy se p. Mundstock začíná připravovat na transport); fiktivní postava;
racionálně smýšlející, uklidňuje pana Mundstocka ve stresových situacích; pan M.
se mu zpovídá z přání, obav, myšlenek, prožitků i představ
Šternovi - Židé, manželé a jejich dvě děti- Frýda a Šimon; M. k nim chodí na
návštěvu, snaží se je vytrhnout z deprese (strach z předvolání k transportu), tím
vlastně uklidňuje i sám sebe, obelhává je – říká, že Němci prohrávají apod.; p.
Mundstock je Šimonovým vzorem
kropenatá slípka - domácí mazlíček pana Mundstocka, stará se o ni, krmí ji,
mazlí se s ní; v průběhu knihy se dovídáme, že slepice je ve skutečnosti holub

děj

Pan Theodor Mundstock bydlel v malém bytě s kropenatou slepičkou (holubem). Pracoval ve firmě
na výrobu konopí, provazů a nití. Jednou mu však německý voják sdělil, že je propuštěn (po této
události se objevuje stín Mon). Od té doby pracoval pouze jako pouliční zametač. Každý den s obavami
kontroloval, zda se ve schránce na dopisy neobjevilo předvolání k transportu (stejně jako ostatní Židé).
Se svými přáteli už se téměř nestýkal, pouze výjimečně s rodinou Šternových. Vždy je uklidňoval, že
Němci jsou oslabeni a že zanedlouho válka skončí. Pro nejmladšího člena rodiny Šimona (kvůli svému
původu již nemohl chodit do školy) byl pan Mundstock velkým vzorem. Ve skrytu duše ale asi všichni
tušili, že se pan Mundstock snaží pouze ulehčit situaci, která byla pro něho samotného velmi obtížná.
Byl pohublý a psychicky zlomený, narušený, nemocný, všechny své pocity rozebíral s Monem, svým
stínem. Změna nastala až ve dne, kdy ulici, kterou denně zametal, uviděl neobvykle špinavou. Před
každým domem bylo neskutečné množství nepořádku, který měl pan Mundstock uklidit do svého
vozíku. Myslel už jen na to, že ho odsoudí k smrti, protože nesplní příkaz, pokud vše neuklidí. Ale pak
se v něm něco hnulo. Přišel na to, jak systematicky tento nepořádek uklidit a všechen naskládat do
svého vozíčku. Uvědomil si, že je velmi praktický člověk, že je schopen všeho využít, dát všemu řád a
systém. Tak proč se bát koncentračního tábora, když se na něj může řádně a systematicky připravit? (V
této chvíli Mon mizí.) A tak svou metodickou přípravu na koncentrační tábor započal. Sbalil si lehký
kufr a posiloval s ním, nevýrazný kabát - aby neprovokoval, koupil si chléb a dal jej do kabátu, aby z něj
při transportu mohl uždibovat, vyvolával konflikty, aby si zvykl na bití, spal na žehlicím prkně, aby si
jeho tělo přivyklo spát na nepohodlné pryčně; vstával přesně v 5 hodin, téměř neodpočíval; připravoval
se také na to, jak bude stát u zdi se svázanýma rukama a čekat na popravu, nebo vdechoval plyn, aby si
vyzkoušel, jaké to je, udusit se. Mezitím Šternovi odjeli do Terezína (kromě malého Šimona).
Mundstock se chtěl o Šimona postarat, a tak připravoval na koncentrák i jej. Za pár dní však přišlo
předvolání i jim oběma. Připravený Mundstock spěchal s kufrem k místu, kde se měli předvolaní sejít,
přehazoval kufr z ruky do ruky a počítal kroky, pak si ale uvědomil, že už musí kufr přehazovat rychleji,
a proto se zarazil a zastavil se uprostřed cesty. V ten moment jej přejelo vojenské auto. Pan Mundstock
umírá a přitom si uvědomuje si zbytečnost příprav - nikdy nelze být připraven na všechno…

vypravěč er forma, objektivní vypravěč, dává čtenáři možnost sledovat, co se

odehrává v psychickém světě hlavního hrdiny
 kompozice 20 kapitol, 2 části knihy: 1. část - do 10 kapitoly, obsah má spíše
statický ráz (autor zachycuje hl. hrdinu a jeho „život“ se stínem Monem), 2. část –
dynamičtější – Mon mizí, p. Mundstock se připravuje na transport a život
v koncentračním táboře)
- kompozičně vytříbené dílo (promyšlenost výstavby, každý motiv má své místo apod.)
- převažuje chronologický postup (místy retrospektiva – M. vzpomínky)

Námět život člověka za protektorátu (židovská tematika)

Téma osamocenost člověka v krizové situaci (existenciální téma)

Myšlenkový rozbor díla

- analýza vnitřního světa člověka, který je deformovaný tlakem teroru, má
obrovský strach (zdařilá snaha autora proniknout do hloubky utrpení člověka,
postihnout intenzitu tohoto utrpení, která je druhým skryta)

- zachycení konfliktu bezbrannosti s brutálním násilím → pro člověka je těžké vzepřít se zlu,
které je mnohem silnější než on, zvláště když jde o člověka slabšího (p. Mundstock = oběť
zla – srovnej s hl. postavou ve Spalovači mrtvol: Kopfrkingl = strůjce zla)

- úvaha o zdrojích společenského zla - kritika fašismu (dílo dokládá hrozivé životní poměry
za protektorátu, zvrácenost fašistů)

- ve světě absurdity a zvůle je těžké jednat podle logických úvah (viz snaha hl. hrdiny
systematicky se připravit na transport)

- dílo je možno chápat jako výpověď o holocaustu, o utrpení Židů za 2. sv. války, nebo
obecněji jako podobenství mířící k existenciálním otázkám a situaci člověka 20.
století

Umělecké prostředky
- mísení reálné a snové roviny (prvky magického realismu), využití grotesknosti (viz
trpce komické počínání p. Mundstocka během přípravy na transport), s tím spojené prvky
absurdity, časté užití vnitřního monologu (častá polopřímá řeč), symbolika
(Kolumbova plachetnice na otáčivém stínidle lampy = touha po úniku a zároveň jeho faktická
nemožnost – stínidlo se otáčí stále dokola), symbolika barev, návraty motivů, variace témat,
metaforika, kontrastnost

Jazyk díla
spisovná čeština, německá slova, výrazy z židovského prostředí – židovská jména, názvy
svátků, citace…

Poznámky
- ukázka polopřímé řeči (zeleně – řeč vypravěče, červeně – polopřímá řeč, tedy
řeč na pomezí pásma vypravěče a pásma postavy):

Chýlí se k půlnoci.
Poprvé po třiceti létech nepromění pan Theodor Mundstock pohovku na lůžko. Donese
z předsíňky prkno a poprvé po třiceti létech promění pan Theodor Mundstock pohovku na pryčnu.
A jak ve tmě pokojíku uléhá na dřevěnou koncentrační pryčnu, chvěje mu ten políček z lomu
celým tělem. Je pravda, vzpomněl si na něj už na rampě. Ale teprve teď po lomu ví, že
s políčkem to začíná být vážné. Tam na rampě se mu lehce vyhnul, protože nebyl krajní, ale
v lomu stojí uniformované bestii tváří v tvář. Zdalipak vůbec políček unese? Dřív to ani nebývalo
zvykem, někoho tlouci v tvář, jak by měl zkušenost? Uniformovaný na něho řval, div mu nevypadl
chřtán, pak zvedl ruku a on cítil, jak mu na pohublou tvář dopadla obludná šílencova dlaň, až se mu
zajiskřilo v očích. Jen klid, říká si na pryčně ve tmě svého pokojíku, takhle by to nešlo.

Podnět k zamyšlení

Která další díla s podobnou tematikou (zobrazení holocaustu, hrdina – oběť)

v české literatuře po 2. sv. válce vznikla? (hledejte např. u A. Lustiga)