V čem se mýlil Abraham Maslow?

Abraham Maslow je jedním z představitelů humanistické

psychologie. Celosvětově známým se stal především díky své
teorii o hierarchii lidských potřeb. Dále vytvořil psychologické
koncepty tzv. sebeaktualizace a vrcholných zážitků. Oba
zmíněné koncepty úzce souvisí s jeho teorií. Odbornou
veřejností však byly odmítnuty pro nedostatek vědecky
podložených důkazů. Ještě než se pustíme do samotného
rozebírání toho, v čem se Abraham Maslow mýlil, shrneme si
stručně základní pilíře jeho teorie.

Abraham Maslow se domníval, že existují dva druhy potřeb,

které jsou vlastní každému člověku. Jedná se o tak zvané D-
potřeby – nedostatkové potřeby, nazývané též potřebami
nižšími, které se vyznačují tím, že jejich nenaplnění pociťujeme
jako nedostatek. Patří sem například hlad, žízeň, potřeba
bezpečí, potřeba někam patřit.

Nad těmito nedostatkovými potřebami stojí tak zvané B

potřeby (B jako bytí), zvané též vyššími potřebami, které se
objevují až po dostatečném uspokojení všech nedostatkových
potřeb. Teprve poté je člověk schopný tak zvané
sebeaktualizace a růstu, protože s prázdným žaludkem nebo
v případě neustálého ohrožení, nebude mít potřebu skládat
hudbu, zvelebovat svoje okolí, zabývat se vědou a vzletnými
ideály.

A právě v tomto ohledu se podle mě Abraham Maslow mýlil.

Bylo prokázáno, že lidé, kteří jsou vystaveni mezním situacím,
lidé, kteří nemají pod kontrolou uspokojování svých základních
potřeb, lidé kteří jednoduše nevědí, co bude zítra, jsou schopni
čerpat uspokojení z naplňování vyšších potřeb – ať už
estetických nebo duchovních.

Jako příklad si můžeme uvést Viktora E. Frankla, který byl

vystaven nelidskému zacházení v koncentračních táborech, kde
žil v neustálém strachu o svůj život, trpěl hladem, únavou,
zimou. A přesto se pokoušel pomoci svým spoluvězňům.
Nabádal je, aby neztráceli naději, aby věřili, že jejich život má
smysl, protože byl přesvědčený, že když budou mít pro co žít,
přežijí. Podle Maslowa by toho vůbec neměl být schopen.

Jako další příklad bychom si mohli uvést umělce či vědce, kteří

jsou naprosto zapálení pro svou tvorbu, pro své dílo, pro svůj
výzkum a tyto hodnoty jsou pro ně důležitější než vše ostatní.
Tito lidé často žili a tvořili v nuzných podmínkách. A přesto pro
ně dokončení díla bylo důležitější, než jejich kručící žaludek a
nepohodlí, kterému byli vystaveni. Museli tak nutně věřit
v nějaký vyšší smysl svého konání a mít vyšší motivaci, tedy
přístup k tak zvaným vyšším potřebám, bez dostatečného
uspokojení těch nižších.

Podle Maslowa mají lidé, kteří dosáhli sebeaktualizace jasnější

pohled na svět, jakoby přestali vnímat realitu přes zamlžené
brýle. Znamená to tedy, že pokud mají hlad, brýle se jim znovu
zamlží nebo už zůstávají navždy čisté? Je možné z vrcholku
pyramidy potřeb spadnout zpět do nižších pater? Podle mě
ano, protože i sebeaktualizovaní lidé musí jíst a spát. Zdá se mi
vysoce nepravděpodobné, že by člověk, který jednou měl
naplněné nedostatkové potřeby a dosáhl vyšších příček na
žebříčku hodnot, na tyto hodnoty zapomněl v okamžiku, kdy
bude mít žízeň. Stejně jako se mi zdá podivné, že by člověk,
který neví co bude zítra jíst, neměl žádné duchovní hodnoty,
žádný zájem o krásu či o druhé lidi.

Seznam literatury:

Maslow, H. Abraham: O psychologii bytí - Portál, Praha 2014

Drapela, J. Viktor: Přehled teorií osobnosti – Portál, Praha 1997

Plháková, Alena: Dějiny Psychologie – Grada, Praha 2020

Frankl, E. Viktor: Člověk hledá smysl: Úvod do logoterapie –

Psychoanalytické nakladatelství J. Kocourek, Praha 1994