P rof.

JAN MATZNER:

ALCHEMIE.
HLEDÁNI KAMENE MUDRCKÉHO.

Alchemie n e b y la nik dy ni­

čím jiným než c h e m ií.
Sir James Dewar.

Vědecký sv ět tuší, ž e e le k ­
tron či atom n e g a tiv n í ele ktřiny
jest poslední s lo ž k o u v š e c h atomů
hm otových.
Sir Oliver Lodge

Č. BUDĚJOVICE.
NAKLADATELSTVÍ KAREL STIEGLM AIER KNIHKUPECTVÍ.
Prof. JAN MATZNER:

ALCHEMIE.
HLEDÁNÍ KAMENE MUDRCKÉHO.

A lchem ie nebyla n ik d y n i­
čím jin ým než chem ií.
Sir James Dewar.

V ě d e ck ý svět tuší, ž e e le k ­
tron či atom negativ ní ele ktř in y
jest poslední slo žkou v š e c h atomů
hm o to v ý c h .
Sir Oliver Lodge.

Č. BUDĚJOVICE.
NAKLADATELSTVÍ KAREL S T IE G L M A IE R KN IHKU PE C TV Í
 T IS K L ALOIS W IE S N E R ,
knihtiskař České Akademie císaře Františka Josefa pro védy, slovrsnost a umění.
Papír ze skladu České společ. pro obchod a průmysl
papímický G. Wiesner, Duffek a spol. v Praze.
 L IT E R A T U R A ,
/
Časopisy: Živa. Příroda. Chemické listy. Epocha. O ttů v
Slovník naučný.
J. Matzner, Zázrak radia.
J. St. Štěrba, D ě jin y chemie.
Hans Mayer, Die neueren Strahlungen.
P. Grůner, Die radioaktiven Substanzen und die Theorie
des Atom zerfalles.
E. Rutherford, R adioactivity. R adioactive Transfor-
mations (R adioactive U m wandlungen. Překlad
M. Levina).
J. J. Thomson, Conduction of E lectricity through Gases.
E. E. Fournier ď A lb e , The electron theory.
Sir Oliver Lodge, E lectrons, or the N a ture and Pro-
perties of N e g a tiv e Electricity.
O. D. Chwolson, Lehrbuch der P hysik.
August Kundt, Vorlesungen uber Experim entalphysik
P. La Cour und A p p el, Die Physik.
W alther Nernst, T heoretische Chemie.
Svaňte Arrhenius, Theorien der Chemie.
H ugo Erdmann, Lehrbuch der Chemie.
G. C. Schmidt, D ie K athodenstrahlen.
Frederick Soddy, D ie Entwickelung der Materie.
Johannes Stark, Dissoziirung und Um wandlung che-
mischer A tom e. *
Fr. Soddy. Die R adioaktivitát.
Paul Besson, Das R adium .
A. Garbasso, Vorlesungen uber theoretische Sp ektro­
skopie.
J. Stark, Die E le k tr iz itá t in Gasen.
Sklodovski-Curie, Recherches sur les substanccs radio-
actives (přel. do němč. Kaufmann).
1*
4

E. v. M eyer, Geschichte der Chemie.

Kopp, Geschichte der Chemie.
P. K óthner, Aus der Chemie des Ungreifbaren.
J. Form ánek, Die qualitative Spektralanalyse.
J. N . Lokyer, Studien zur Spektralanalyse.
Fr. Strunz, Vorgeschichte und Anfánge der Chemie.
J. F ichter, Moderne Alchemisten.
Alb. Stange, Die Zeitalter der Chemie.
M. F. D uniěls, La théorie des Electrons.
W. F rom m el, R adioaktivitát.
H. Greinacher, Radium.
F. Lindem ann, Uber die Bewegung der Elektronem
G. Mie, Molekule, A tom e, Weltáther.
M. W ildermann, Jahrbuch der Naturwissenschaften.
J. Hundhausen, Zur Atom bewegung.
J. J. Thom son, Die E ntladung der E lek trizitá t durch
Gase.
J. Ol. Lodge, Neueste Anschauungen uber Elektrizitát.
L. Boltzm ann, Vorlesungen uber Maxwells Theorie der
E lektricitát und des Lichtes.
Kahlbaum -Hoffm ann, D ie Einfůhrung der Lav. Theorie.
R oscoe-Harden, Die E n tsteh u n g der D altonschen Atom-
theorie.
Wil. R am say, Einige Betrachtungen uber das peri­
od ische System.
K. H ofm ann, Die radioaktiven Stoffe.
A. R ighi, D ie moderne Theorie der phys. Erscheinungen.
A. R ighi, Die Bewegung der Jonen.
B. D onath, Die Einrichtungen zur Erzeugung der
R on tgenstrahlen.
W. W hetham , Die Theorie der Experimentalelektrizitát.
P. Lenard, Uber Kathodenstrahlen.
AI. B atěk , Alchemie. Il lustr, přednášky.
 „Kdyby se pohybovaly v prostoru Čá­
stečky plynů přibližné nekonečné rychle,
musely by se přem ěniti na „hm otu zářivou"
a musely by způsobiti všemožné a zvláštní
účinky, dle své rychlo ti a síly."
Prorocká slova Davy ho.

Člověk postaven ý uprostřed přírody vním á sm ysly

sv ý m i sv ět okolní; sm y sly jsou jediné dráhy, kterými
se sv ě t mimo nás d ostá vá do našeho vědom í. Jediné
sm y sly nabývám e věd om í o tom, že m im o naši osob­
nost existuje néco, co jeví schopnost na naše sm ysly
působiti.
Člověk není schopen pojímati přímo podstatu
příčiny svých sm yslo vých dojmů, proto tápe, hledá
vysvětlen í a nalézá je v tom, že p řičítá příčinu tuto
společném u základu, jemuž říká ,,hm ota“ .
Tak všecko, co na naše sm y sly působilo, pojí­
máno bylo původně hmotně, i sv ětlo , teplo, elek­
třina a magnetismus. Z této p ůvod n í rozmanitosti,
která nás obklopuje, vyvádějí člověka fysika a chemie.
F ysika, zkoumajíc vlastnosti všem h m otá m společné,
odepřela některým zjevům zevnějším, na naše sm ysly
působícím, hm otnou existenci a pojím á je jako pouhé
s ta v y hmoty.
 Chemické prvky.
Atom ová
Jméno Značka
váha

Aluminium (hliník) . . . AI 27
A n t i m o n ................................( Sb 120
Argon .................................... Ar 40
Arsen .................................... As 75
Baryum ................................ Ba 137
Beryllium ........................... Be 9
Bor ......................................... B 11
Brom .................................... Br 80
Cadmium ........................... Cd 112
Caesium ................................ Cs 133
Calcium (vápník) . . . . Ca 40
Cer ......................................... Ce 140
Cín ......................................... Sn 119
Chlor .................................... Cl 35-5
C h r o m .................................... Cr 52
Dusík ......................................... N 14
Erbium ................................ Er 164*70
Fluor ......................................... F 19
F o s f o r .................................... P 31
G a d o l i n i u m ........................... Gd 155-57
Gallium ................................ Ga 70
Germanium ....................... Ge 73
Helium ................................ He 4
Indium ................................ In 115
I r i d i u m .................................... Ir 193
Jod ......................................... J 127
Kalium ( d r a s lí k ) .................. K 39
K o b a l t .................................... Co 59
Krypton ................................ Kr 82
 7

A to m o v á
Jm éno Z načka
v áh a

K y s l í k ..................................... O 16
Lanthan .................................i La 139
Lithium ................................ L i, 7
Magnesium (hořčík) . . . Mg 24 - -
Mangan ................................. Mn 55
Měd .......................................... Cu 64
M olybdaen ............................ Mo 96
N atrium (sodík) . . . . Na v 23
N eod y m ................................. Nd i 142-52
N eon ..................................... Ne * 20
N i k l .......................................... N i- 58-7
N i o b .......................................... Nb 94
Olovo ..................................... Pb 206
Osmium ................................. Os i 191
Palladium ............................ Pd 106-5
Platina ................................ Pt & 195
P raseodym ............................ i Př 139 41
R h o d i u m ................................. Rh 103
R t u ť .......................................... Hg 200
R u b i d i u m ................................. Rb 84-75
R u t h e n i u m ............................ Ru 102
Samarium Sa 149 20
Scandium ............................ Sc 44
Selen ..................................... Se 79
Silicium (křemík) . . . . Si 28
Síra .......................................... S 32
Strontium ............................ Sr 87
S t ř í b r o ..................................... Ag 108
T a n t a l ..................................... Ta 181
Tellur ..................................... Te 128
Terbium ................................ Tb 158*80
8

Atomová
Jméno Značka v 35 vá h a

T h a l l i u m ................................ TI 204
Thorium ................................ Th 232 5
Thulium ................................ Tu 169 40
T i t a n .......................................... Ti 48
U hlík ..................................... C 12
Uran ..................................... U 238-5
V anadium ............................ V 51
V izm ut ................................ Bi 208
Vodík ..................................... H 1
W o l f r a m ................................ W 184
X enon ..................................... Xe 128
Y tterbium ............................ Yb 173
Y ttrium ................................ Y 89
Zinek ..................................... Zn 65
Z i r k o n ..................................... Zr 91
Zlato ..................................... Au 197
Železo ..................................... Fe 56

Chemie vysvětlu je si původ n í rozm anitost h m o t­

nou existencí asi 8 0 hmot jednoduchých neboli prvku
[elementů *), podrževši si o všem úplnou volnost řadu
tu to libovolně rozšiřovati nebo dále redukovati podle
pokroku bádání svého (viz tabulku).
I lze n azvati hm otou všech n o to, co jeví přede­
vším vlastn ost určitého m n o žství, dále co zaujím á

*) Slovo „element" utvořeno z písmen l, m 9 n,

jimiž arijští Etruskové začínali svoji řadu písm en; jest
tedy stej no význam né s abecedou a A B C ; elem enty
jsou A B C látkového světa.
 í)

určitý prostor vyplňujíc jej zúplna, „neprostupně",

t. j. tak, že žádná jiná hm ota nemůže současně téhož
prostoru zaujm outi, a co se nedá zničiti. Kromě toho
příslušejí každé h m otě jisté kvalitní různosti che­
mické, které právě vysvětlu je chemie na základě
svých prvků.
Čím zabývá se nyní chemie?
Chemie zabývá se vyšetřováním zjevů, s nim iž
souvisí podstatná změna hmoty. Také alchemie se za­
bývala hmotou; alchemie v širším a vlastním slova
sm yslu byla naukou o pfeméné hmoty a nebyla tedy
nikdy ničím jiným než chemií.
Co je alchemie?
Alchem ie neboli alchymie, z arabského alkímijá,
jest období ve vývoji chemie. Je tedy chemií, od níž
se již ve jméně ničím jiným neliší, než předponou
al-, jež v arabštině značí pouhý člen, který nalezáme
i ve slovech jiných na př. algebra. U rozličných ná­
rodů setkávám e se se známkami, že alchemie byla
již v šedém starověku provozována a jako tajná věd a
velm i vážena.
Nejdůležitější její část je nauka o transm utaci
neboli pfeméné kovů, jíž věříme i nyní. Nejstarší
au th en tick ý chemik znám ý a sk utečn ý alchem ista
byl Zosimos Panopolský neboli Zosimos z P anopolis,
k terý žil v Alexandrii ve 4 . až 5. století po K r is tu
a napsal 28 knih o tom to ,,svatém u m éní“ , plných
m ystických receptů o tak zvaném kameni mudrců,
10

o svaté vodě a j. ,,S vaté umění" toto slulo egyptsky

„chemici" a bylo od démonů z nebe na zemi přine­
seno. *)
Zosimos popisuje p rvý destillaci, jíž vodu možno
čistiti, a vykládá jm éno ,,chemia" či „chemie" z názvu
tajemné knihy „chéma" f kteráž jsouc původu bož­
ského, učila lidi zacházeti s kovy a poučovala též
o síle bylin. Z jiných osob uváděn Olympiodor (v 5.
stol. po Kr.) a Synesios, který byl Ptolem ajský biskup,
gnostik a vym ohl si od církve veliké ústupky. Napsal
několik spisů alchemických. Tito muži žili v době
největšího rozkvětu alchemie v Alexandrii (ke sklonku
4. a na počátku 5. století).
O téže knize, řečené „chéma" zmiňuje se egyptský
papyrus z doby X I I . dynastie, prostá to dřeň z rost­
liny šáchorovité. Někteří, zvláště Champollion, pro­
slulý badatel p am átek staroegyptských*), spojuji
všecky ty výrazy s jménem hebrejským zemé Chá­
movy neboli E g y p ta , nejstarší kulturní země staro­
věké, „chémi" „chem ia" (dle Plutarcha, 100 roků po
K ristu).
Slovo to (severoegyptské) znam ená též ,,černý",
tak že není rozhodnuto, zda nevyjadřovalo tajem né

*) Mluví o tinktuře, která stříbro ve zlato mění,

a o božské vod ě (Panaceé). Později často užívané slovo
„mercurius philosophorum1* napsal nejdříve Synesius.
**) Jean Fran 9 0 is Champollion, veliký současník
Napoleona I.
 11

a sv até umění, které bylo chováno v největší d is­

krétnosti a provozováno od kněží v laboratořích s p o ­
jených s chrámy. Zemí černou nazýván E g y p t dle
sv é černé prsti a také dle barvy svých ob yvatelů ,
jež Herodot nazývá též vlnovlasým i. Konečně sluší
uvésti výklad další, dle něhož slovo chemie odvozeno
jest z řeckého slova, značícího šťávu, případně te k u ­
tinu. Míněna zde patrně ona tekutina, pomocí k teré
hleděno docíliti zušlechtění kovů, transmuta e. E g y p t ,
sídlo vysoké kultury, ale tak é starobylé sídlo tajností,
zdá se býti kolébkou alchemie. Zde dlužno hledati p o ­
čátky její, zemi mateřskou, a odtud pocházejí nej-
starší určité zprávy o alchemii (P a pyru s L eid en sk ý,
3. století po Kristu; sp isy alexandrijské ze 3. až 7.
sto letí po Kristu).
Doba, kdy poprvé objevily se snahy alchem ické,
nedá se přesně určiti a padá zajisté do šedé d á v n o -
věkosti. Odtud, z tajem ného E gy p ta vzali je Židé,
Peršané, Feničané, B abyloňané, Rekové a Ř ím ané,
a daleko na východě měli ji Číňané a Japanci. |jj
i Původ všeho vězí již ve staroegyptském u čen í
o transmutaci neboli přerozování se těla. Věřili, že
se duše zemřelý h za jistý čas do svých těl navracují.
A tri jsou zdroje, odkud se vy p rýštila alchemie. P o ­
vstala z bohatých, p rům yslových a h utnických z n á ­
m ostí starých Egypťanů, dále z hlubokých m yšlén ek
bud původních bud přepracovaných zn am en itý m i
filosofickými školami řeckými, jako byla ionická,
12

pythagorejská, Platonova, a z m ystických škol chal-

dejskorabinské kabbaly, školy alexandrijské a gno­
stické. Vliv těchto škol uvedl alchemii v e styk
s astrologií a učením lékařským o zázračné působnosti
drahých karfunklů a talism anů. Za slavn é vlády
králů Memfidských, až do roku 2100 př. Kr., k d y po­
stav en y obrovské pyram idy u Džizé blíže Kahiry,
a za ne méně slavné v lá d y Faraónů Thébských,
v letech 1600 až 525 před Kristem, k d y sta věn y
velkolepé chrámy se sfingy, obelisky a p ylony, po­
seté hieroglyfy, kvetla alchem ie a průmysl s ní spo­
jený, v e stínu staroegyptských chrámů.

Technické vědomosti E gypťanů byly zn ačn é a tv o ­

řily experimentální podklad celé alchemii až po dobu
arabskou. Sklo znali E gypťané, podobně jako Číňané,
dávno před Feničany, kteří se obyčejně pokládají za
vynálezce skla, a sklo egyptské, zvláště v Thébách
vyráběné, mělo totéž složení jako naše dnešní; svědčí
tom u an alysy Péligotovy, týkající se střepin skleněných
v hrobech egyptských. Z E gypta dostalo se sklo
k Feničanům a jiným národům východním , teprve
v 5. století před Kristem k Řekům. I soch y lili
E gypťané ze skla, příkladem bůh egyp tsk ý Serapis
neboli Sarapis, i sloupy chrám ové a barvili je odpadky
svých hutí (kysličníky kovovým i, zvláště kysličníkem
měďnatým) tak dovedně, že barevným sklem napo­
doben je smaragd a safír (drahokamy umělé).
 Mezi tím, co sklárství a výroba obdivuhodných
emailů kvetla v Thébách, byli kněží v Memfidě v ý ­
bornými hutníky. Znali celou řadu kovů: zlato,
s říbro, měd, železo, olovo, cín, rtuť, různé slitiny:
bronz, mosaz a jiné. V chrám ech chovány předpisy
o pracích s kovy, o barvení na šarlatovo, o zlacení
a stříbření skla a kůže. Kněží dohlíželi k práci, a
zákon vázal je k mlčenlivosti; umění chem ické bylo
,,sv a té“ a střeženo kněžími jako cenný, užitek přiná­
šející poklad. Jenom vyvolen í mohli v tento poklad
vniknouti. Že laboratoře, ve k terých byly prováděny
všem ožné chem ické operace, b y ly ve spojení s chrám y,
v y sv ítá z nápisů, které v ta k o v ý ch prostorách se
nalezly (na př. Dendera, Edfu). V museích n o v o ­
věkých mám e mnoho ukázek skvělé té práce staro ­
věké, příkladem livornské m useum chová přes 200
sk vostných ukázek emailů nádherných.
Na soše velekněze m em fidského Ptáhm era, nyní
v pařížském Louvru, čte se nápis: }}N ic nebylo jem u
skryto, on sm ysl všeho, co videi, zakryl rouškou . 11
Mimo to znali E gypťané přípravu soli kuchyňské,
sody, ledku, salmiaku, k y selin y sírové a dusičné, ze­
lené skalice, hotovili c ih l/ a hrnčinu, vyráběli m ýdlo,
ocet, pivo, různé léky a antiseptika, znali mořidla
barvířská (kamenec), balsam ovali petrolejem m rtvoly,
aby duše zemřelých zase po čase těla svoje Zachovalá
nalezly. N esm ěly tedy vzíti m rtvoly porušení.
 4

B alsam ování staroegyptskému až dosud neroz­

umíme, a je nám dosud hádankou. D nešní lékař a
chem ik nedovedou toho, co konali kněží sta ro eg y p t­
ští tisíce let před Kristem, ač m ám e po ruce spoustu
látek moderních. Základem teku tin b alsam ovacích
ve starém E g y p tě byly třísloviny, pryskyřice a asfalt,
su rový petrolej (mum, staroeg yp tsk ý název petroleje),
potom arom atické látky, m astě, lněné a bavlněné
látk y až 5000 m etrů dlouhé.

Veškeré vědom osti E gypťan ů sepsal dle alche-

mistů HERMES T R ISM E G IST O S, *) ,,trojnásobně
převeliký", záhadná osobnost, kdo to byl, neví se.
Sepsal je ve 36.525 knihách a alchemie n a zý v á n a dle
něho „védou hermetickou", ,,um ěním herm etickým ".
N ázev „spagirické uméní" objevuje se později, teprve
ve století 16.

V římském E g yp tě byly ku poctě velikého Herma

p ostaven y sloupy, do kterých b yly v te sá n y alche-
m ické předpisy v hieroglyfech.
Hermes Trism egistos byl ctěn jako tvůrce všech
umění a věd. V osobě jeho zosobněna idea síly, totiž
staroegyp tsk ý hůh Thot, k terý zobrazován s holí a
hadem jako sym bolem chytrosti a jejž R ekové Hermes
nazývali.

*) T oto jm éno v y sk ytu je se nejdříve u řeckého

spisovatele Tertulliana (konec 2. stol. našeho letopočtu).
 15

V nápisech ve chrámě bohu Thot zasvěceném

v D ak ke (na Nilu) nalézají se tři jm éna Thot, Hermes,
M ercurius, první v hieroglyfech, Hermes v řeckých
písm enech, poslední v la tin sk ý c h ^
Trism egistos dal základní tajem ství v ě d y alche-
m ické v yrý ti v pověstnou ,,desku smaragdovou“ neboli
,,tahula sm aragdina".
A čkoliv Hermes Trism egistos sepsal tisíce knih,
z jeho spisů existuje pouze la tin sk ý překlad této sm a­
ragdové desky, nejstarsí to s p is alchemický. Hermes
Trism egistos byl původu božského. Zplodil ho eg y p t­
sk ý bůh Osiris s Isidou, ale jiní tvrdí, že je to K anaan,
vn u k N oem ův. Trismegistos vy n a lezl netoliko alchemii,
nýbrž také m athem atiku, astronom ii a hudbu, naučil
E g y p ťa n y písmu, dal jim zák on y a náboženské obřady.
Sm aragdová deska, na níž zaznam enal Hermes
Trism egistos uméní délati zlato, b y la uschována Abra­
ham ovou ženou Sárou v jeskyni u Hebronu, kde ji
nalezl Alexandr Veliký. Její m álo srozum itelný text
lze přeloží ti takto:

„N em luvím o věcech sm yšlených, nýbrž o tom,

co jest nejjistší a nej pravdivější. Cokoli je dole, jest
jako to, co jest nahoře a co jest nahoře, jest podobno
tom u, co jest dole, k naplnění zázraků jedné věci.
A jako všechny věci vznikly přem ýšlením jedné B ytosti,
tak všech n y věci vznikly z jediné věci přispůsobením.
Jejím otcem jest SLU N C E, její m atkou M ĚSÍC; V Í T R
nosil ji ve svém životě, ZEM Ě ji odkojila. Ona jest
příčinou všeho zdokonalení na celé zemi. Její m o c jest
16

dokonalá, je-li změněna v zemi. Odděl zemi od ohně,

jemné od hrubého, počínaje si opatrně a soudně. V ystup
co nejdům yslněji od země k nebi a pak opět sestup
k zemi, a slučiž mocnosti hořejška a dolejška. Tak
budeš m íti slávu celého sv ěta a veškera temnost prchne
od tebe daleko. Věc ta m á více zmužilosti než zm uži­
lost sama, poněvadž předčí vše jem né a pronikne vším
pevným . Jí tento svět byl utvořen. Od ní pocházejí
věci zázračné, které tím způsobem vznikly. Z toho
důvodu sluji já Hermes T rism egistos, protože vládnu
třemi částm i filosofie všeho světa. To, co jsem měl
pověděti o působení slunce, jest naplněno.“

Sm aragdová tabule však n ebyla jediným spisem

Hermovi připisovaným, jako není alchemie jedinou
z nauk hermetických čili okkultních. Spisy H erm ovy
prý daly základ všem naukám těm , které lze roz-
vrhnouti na tři hlavní oddíly: Theúrgii, odpovídající
duševní stránce přirozenosti lidské, m agii, týk ající se
sm yslů a ovládání přírody, a alchemii, fysikální to
specialisaci herm etism u. V idím e, že nauky okkultní
pojaly svůj úkol hodně široce a pochopíme, proč
Herma n azý va jí pánem m yšlénky. M y v H erm ovi
spatřujeme zosobněnu celou onu vysokou kulturu
starých E gypťanů , kteří zn a li mnoho i mnoho nám
dosud neznámého.*)

*) Berthelot se synem s v ý m pilně se zabýval egyp-

tologií, a co syn četl písm o posvátné, otec v papy-
rusech četl duševním okem chem ika. Později v ydal, co
zde vyzkoušel, ve velikých dílech Collection des Alchi-
 17

Experimentální m ateriál staroegyptský byl alche-

m isty spracováván na základě domněnky o jednotnosti
hmoty, domněnky, která, jak se zdá, byla původně
v celém orientě, která však dostala pěkného výrazu
teprve hlubokým pojetím veleduchy řecké filosofie.
Řečtí filosofové odvozovali veškerenstvo z jedn ot­
livých látek. Dle Demokrita, jenž byl vyučencem kněží
egyptských a žil v 5. století před Kristem, sestává
svět z prahmoty, podobně dle E piknra, jenž žil 300 let
před K ristem , ale dle Thalesa (600) je vše z vody, dle
Anaxim ena (550) ze vzduchu a dle Heraklita (500)
z ohně. Vynikající filosof Empedokles z Agrigentu
440 let před Kristem vyslovil domněnku o čtyřech
prvcích. Dle ného skládají se veškeré hmoty ze čtyř
látek různých, nestvořených, nezničitelných: ze zemé,
vody, vzduchu a ohne.
T yto čtyři prvky (elementy) jsou základ světa.
Prvky ty odpovídají čtyřem stavům hm oty:
~emé jest výrazem tvrdosti i suchoty; voda značí sta v
roztopení i roztoku; vzduch je představitelem těk a ­
vosti i stavu plynného; oheh je fluidem nejjemnějším,
výrazem světla, ohně, tepla i pohybu posledních
částeček hm oty. Nejsou to ted y různé prvky, nýbrž

mistes grecs a Histoire de la chimie au moyen áge. Ze

spisů těch viJ ěti praktiky expe imentátorů z tem ných
chrámů chaldejských i egyptských, vysvléknem e-li jejich
konstrukce z rouch m ystických, novoplatonických.
o
18

rozdílné vlastnosti, jejichž nositelkou byla jediná

prah m ota.
Oheň

Vzduch -< Prahmota > Země

Voda
P ředstava Aristotelova o vzájem ném účinku látek.

Zák Platonův, A R IS T O T E L E S , nejznam eni­

tější řecký učenec a m yslitel, narozený roku 384 v Sta-
giře v Thracii, učí totéž co Empedokles před ním, ale
později připojil k živlům těm živel p á tý , ether, proni­
kající veškerý svět. Aristoteles praví: „m aso, dříví
obsahuje v sobě i zemi i hojnost ohně, které možno
odděliti." Učení Aristotelovo vzhledem k neobmezené
jeho autoritě bylo v starověku obecně přijato a roz­
šířilo se ve všech zemích, kam přenesena byla kul­
tura hellénská, jm enovitě v E gyptě a říši římské,
jakž v ím e ze spisů Dioskorida (1. století po Kristu)
a P lin ia starsího. Ale nauka Empedoklova a A risto­
telova n eb y ly jejich vlastní, nýbrž čerpali ji z jiných
pram enů; v nejstarších indických spisech učí se, že
sv ět se skládá z oněch čtyř elem entů a etheru, asi
ta k o véh o, jejž měl na mysli Aristoteles. Místo vzduchu
uvádí se vítr. Tak učil Buddha.
 H«

N ovou otázku vyslovuje H eraklit Efesský pět

set roků před Kristem . Domněnka, že h m o ta žije,
zaniká při důkladnějším pozorování, a tak přichází
Heraklit k otázce, co jest příčinou změny. Odpovídá,
že jest zm ěna podstatnou vlastností všech věcí a
tedy jest nestálost jejich znakem. Všude jest p ly­
nulost, všecko se mění.
H eraklitúv věčný pohyb, stálá zm ěna podobá se
dnešnímu názoru n ašem u o stálém, vzájem ném pů­
sobení sil chemických i ustavičném přerodu, ba
i našim náhledům o transformaci sil a mechanické
theorii tepla.
Ale domněnka o čtyřech prvcích, později řečená
tetrasomia alchemistů nesm í se bráti jakožto úplné
rozdělení na čtyři podstatně rozdílné látky; neboť
praví starý tlumočník filosofů přírodních, Lucretius:
„Oheň se mění ve vzduch, vzduch ve vodu a voda
v zemi a vše mění se cestou zpětnou v zem i.“
V Platonově T im a iu (T im a e u s) je vysloven a
m yšlenka o jednotnosti hm oty a hned první alche-
m isté vyčetli z názorů řeckých m yslitelů m yšlenku
tu a přijali heslo: „ Vše ze všeho.“
Výrazem neboli sym bolem jednotnosti hm oty
jest haduroboros na alchem ických rukopisech se na­
lézající, svinutý v kotouč a držící ohon svůj v ústech.
V kotouči je řecký nápis: „ Jedno je v s e “ T y to m y ­
šlenky b y ly nesčíslněkráte v různých tvarech opa­
kovány od alchemistů i tvoří při splynutí kultury
\
20

řecké s kulturami orientálními základní domněnku

alchem istů.
O dtud \ z 2 v ysv ětli ti si veškeré počínání alche­
m istů.
Je-li hm ota jednotná — dle A ristotela „všechna
těla sestávají z téže prahm oty, prahm ota je toliko
jediná; vlastnosti rozdílné dodávány jsou jí toliko
živly: vzduchem , vod ou, zemí, ohněm a eth erem “ —
není rozdílu mezi zlatém , stříbrem a k o v y méně šle­
ch etn ý m i a musilo b ý ti možno experim entálně pře-
m ěniti k o v y tyto v k o v y šlechetné.
S naukou Aristotelovou ve shodě byl tehdejší
názor, dle kterého stačí uděliti nebo ubrati látce nějaké
živlu určitého, aby získána byla od původní zcela
rozdílná, či jinými slovy, aby v ytvořen a byla látka
nová. Názor ten přispěl velice k obecném u rozšíření
a utvrzení domněnky, že i kovy navzájem jedny
v druhé lze převáděti. *) Proto je transmutace neboli
přeména kovu hlavní úlohou alchemie, trvající hlavně
od 4. století po Kristu do počátku 16. století. V prvých
stoletích našeho letop očtu pěstována byla alchemie

*) B y ti (jsoucnost) jest mu přechod možného ve

skutečnost, a vzájem ná přeměna prvků zdá se mu
možnou, poněvadž ty to jsou jenom nosiči fysických
vlastností; n představují teplo, sucho, vlhko, chlad.
A lchem isté středověcí m ěli dle toho přesvědčení, že
zvláště k o v y jsou složitým i látkami.

<
jm enovitě v E gypte a božské učení její chováno ve
veliké tajnosti u k asty k něžsk é a jen syn ů m krá­
lovsk ým b y ly základy jeho svěřovány. Z E g y p ta
přijali nauku chemickou F en ičan é a Israelité, potom
R ekové a později Řím ané. Solon, P ythagoras, De-
m okrit, Platon zvěděli ta jem stv í egyptských kněží
a rozšířili je. Ve století 5. až 7. po Kristu b yla aka­
demie v A lexa n d rii, založené Alexandrem V elikým ,
střediskem alchem ických sn ah (škola alex an d rijsk á )
a dosáhly tam snahy transm utační vrcholu svéh o
koncem 4. a počátkem 5. sto letí po Kristu. F ilo so ­
fové školy alexandrijské pokládali všechny k o v y za
s itin y různě složené, a soudili, že přičiněním nebo
odejm utím některé součásti jejich lze docíliti pře­
m ěny kovu jednoho v druhý. O všem byli v dom něnce
té podporováni tím, že barvení kovů (na zlatovo,
na stříbrno, na černo) se jim sk utečn ě dařilo, což oni,
hledíce pouze k barvě, nikoli též k ostatním v la s t­
nostem kovu, pokládali, ne-li za transmutaci sam otnu,
tedy aspoň za první krok k jejímu uskutečnění.
Ve shodě s tím je pozdější název tinktura (od tinguo,
barvím), kterýž přikládal se prostředkům, jež b y d o ­
ved ly způsobiti přeměnu, zvláště zušlechťování kovů.
Přesných zpráv o pracovních m ethodách chem iků
alexandrijských nemáme, přišlyť asi s veškerým i
ostatním i písem ným i p am átk am i doby té na zm ar při
požáru Serapeia, v němž byla uložena slavná k nihovna
alexandrijská. Zde žili h lav n ě Zosim os, S yn esiu s,
O lym piodor, dále Pseudodemokrit. Od 6. stol. jsou
alchem isté alexandrijští ve spojení s Byzancí.
Akademii alexandrijské a vůbec veškeré vzd ěla­
nosti hellenské v E gyptě poslední rána zasazena byla
vpádem Arabů. E gyp t byl d o b y t Amruem arabským
638— 641, Alexandrie v zata 640, chrám gn ostick ý
v Alexandrii zbořen a proslavená knihovna alexan ­
drijská spálena, zanikla škola alexandrijská a učenci
její se rozptýlili. Pádem toh oto ústavu a zničením
knihovny alexandrijské, jež obsahovala cenné spisy
alchemické, od Arabů bylo stu diu m alchemie zprvu
pomíjeno, až teprve v polovici osm ého století po Kristu
přijato od nich a pěstováno dále. Máme velm i staré
předpisy v řeckých rukopisech, pocházejících z E gypta
a chovaných v národni knihovně pařížské, benáts' é
(sv. Marka) a lejdské: kterak k o v y čistiti a zušlechťo-
va ti, kterak váhu jejich před proměnou ve zlato
a stříbro zmnožiti, kterak kovy na zlatovo barvití, dále
na stříbrno, avšak i kterak lze stříbro ve zlatě hledati.
Ve spisech řeckých učenců čtvrtého století po
K ristu za doby K onstantina Velikého zvláště v A lex­
andrii žijících (na př. v astrologickém traktátu,
k terý sepsal ve 4. století J u liu s Firmicus) objevuje se
po prvé slovo „chemie", arabský člen al přidán později,
jakožto výraz pro přeměnu neboli transmutaci kovů.
Akademie alexandrijská poznala a rozšířila al-
chemii nejvíce v prvním století po Kristu.
 23

Mimo onu domněnku o prahmoté látek přirozen ých

vnik aly v e práci a sp isy alchem ické ta jem n ůstkářství
e g y p tsk é a m y stick á srovnání různá, ve k terých si
pozdější alchem isté velm i libovali. Tak čtyři p r v k y
jsou sro vn áv án y se čtyřm i v ě tr y i čtyřm i ú hly s v ě t o ­
vým i, v ý ch o d s barvením na purpurovo, sever s b a r­
vením na černo atd.
Z pramenů chaldejsk obab ylonsk ých pochází s r o v ­
nání sedm i kovů se sedm i p lanetam i i sedmi předním i
barvami, a t y obrazy stávají se ponenáhlu d ů lež itěj­
šími nežli sám experim ent.
P ů vo d u žid ovského jest pletení knih H en o ch o -
vých , M ojžíšových, jména Abráhám a, Isáka, Sa-
baoth, sestry M ojžíšovy Mirjam, zvláště pak Š a la ­
mouna a Marie Ž id ovk y u v y p iso v á n í pochodů e x p e ­
rimentálních. Ž idé uchovali část nauk alch em ick ých
ve s v é kabbale, kterou přinesl p rý již Mojžíš sv é m u
lidu. N ejlépe je u chovala sek ta essenských a později
za křesťanství gnostikové.
Snah y transm utační šíří se tehdejším sv ě te m :
vedle alchem istň řeckých, h lavn ě v pátém a šestém
století proslulých a v egyp tsk é Alexandrii čin ných,
pracují za tý m ž účelem a lch em isté v B abylóně, ba
i v Číně a Japanu. D ’Hervey de S a in t Denis v y h le d a l
z čínské literatury p o zn ám k y nesoucí se k alchem ii.
K ohong za d yn a stie W u, mezi 222 až 277 po K ristu,
byl první, jenž v yčistil Tán hledaje transm u taci,
h lavně pak mniši sek ty T a o t následovníci filosofa
Lao-tse, transm utovali cín ve stříbro a stříbro po­
stu p n ě ve zlato.
V e sv ý c h domněnkách byli alchem isté udržováni
n ěkterým i znám ým i reakcemi: měď přem ěňuje se
cínem a zinkem, jak Aristoteles již věděl, v látku
zlatolesklou, v známou m osaz (auricalcum ); pomocí
sloučenin arsenových pak ji lze obílit jako na stří-
brovo. V zlatě nalézalo se přirozeně stříbro a naopak,
i v antim onu nalezli alchem isté zlato. M nohé kovy
neb k o v o v é rudy p oskytují tavením zplodinu zla to­
žluté b arvy; to pokládali za zlato; m nohé k o v y dá­
vají se rtutí stříbrobílé kovy; to pokládali za stříbro.
V ylu čován í se m ědi na předm ětech železných
z vod šach tových dalo podnět ku d om něnce o pře­
měně železa ve měď. Příprava kovů, železa, mědi,
olova z rud byla dávno znám a, aniž p och opena pod­
sta ta tě ch to dějů chem ických. Bylo-li m ožno z rudy
ohněm připraviti železo, byl tento úkaz zkrátka
v y sv ě tlo v á n přeměnou rudy v železo. R u d a ztratila
jisté v la stn o sti, barva se změnila, zm izela křehkost
a h m o ta stala se kujnou a tažnou. Dala-li se ruda že­
lezná a m ěděná „zm ěniti" v železo a měď, proč b y se
nedal n ěja k ý kov změniti v jiné rozličnými operacemi,
tav en ím s jiným i látkami? D ále nebylo tak zv a n é ana­
ly tick é chemie, nedovedli dokázati, že vyrob en é zlato
neb stříbro jsou skutečně pravé ty to k ov y.
T ak ještě roku 1709 zn am en itý jinak chem ik
H omberg tvrdil, že možno všechno stříbro zm ěniti
tavením s leštěncem antim onovým , přirozeným to
sirníkem antim onovým ve zlato, a skutečně z jeho
pokusů vyšlo vžd y stříbro tající v sobě zlato. Trvalo
dlouho, nežli přesný rozbor leštěnce ukázal, že již
v něm obsaženo zlato.
Ještě 1783 přeměňoval lékárník Cappel v Kodani
chemicky čisté stříbro účinkem arseniku (kysličníku
arsenového) ve zlato, a znamenití chemikové, jm eno­
vitě Guyton de Morveau, potvrdili úplně jeho udání.
Teprve roku 1787 vysvětlil tento úkaz rakouský horní
rada von Born. Potvrdil, že skutečně, užije-li se
solnohradského arseniku, obdržíme zlatonosné stříbro,
užijeme-li však českého arseniku, není tom u tak,
poněvadž jenom arsenik ze Solnohradska tají v sobě
zlato.
Aby přeměna nebo-li transmutace kovu v kov,
zvláště stříbra ve zlato, rychleji se dařila, pomýšleli
alche isté na přípravu elixíru, kamene mudrců,. jenž
ihned měl k ovy méně šlechetné přeměniti v kovy
šlechetné, avšak i zpětnou přeměnu si vyhrazovali,
a tuto přeměnu se snažili uskutečniti antielixirem. *)
Mohutnost kamene mudrců transmutační tak jest
báječná, že pouhá stopa jeho stačí k přeměně ohrom ­
ného m nožství libovolného kovu ve zlato.

*) Arabský alixir, značí kámen mudrců, případně

i prášek léčivý, rány vysušující.
2G

Když pak pozdější učení alchemické z přípravy

kovů drahých rozšířilo se i na obecnou léčivost elixíru,
stotožňován kámen mudrců s tak zvanou panaceí
života to jest všehojitelkou, kteráž člověku dává
zdraví, sílu a neomezeně dlouhé žití (z toho i název
,,elixír vitae“ , zázračný účinek léčivý, omlazující).
Afthem isté měli též universální medicínu, kterou
zvali svého času ,,t h e r i a k že hojí všecky nemoci
a lidský život prodlužuje.
Znamenití m u žové jejich: Arnold Villanovanns
(zemřel roku 1314) a Raym undus Lullus (zemřel 1315)
učení o této zázračné medicíně rozšiřovali, a slavný
Theophrastus Paracelsus (zemřel 1543) dělal vše možné,
aby o tom zázraku celý svět přesvědčil. Theophrastus
Paracelsus znám jest též jménem F ilip Bombast z H o­
lte nheimu.
Když stěhováním národů a zkázou říše římské
roku 476 po Kristu celý západní svět se s řítil,
a sm utná stoletá přestávka v duševním životě E vropy
nastala, ARA BO VÉ, národ plný ohně a síly, ale také
p lný bujné fantas tiky, v 7. století zaplavili E gypt
a rozšířili panství sv é ve starých sídlech vzdělanosti
v přední Asii, severní Africe a Španělsku, a tito Ara­
bové, dědicové ducha i kultury staré, převzali i alche­
mii, předmět tak lákavý, ba i v posledních st letích
první dekády našeho letopočtu jsou oni předními
jejími pěstiteli, tak že neprávem alchemie za jejich
vynález se pokládá.
 Jest podivno, že ten to národ původně věd ám
cizí v době, kdy ve v ětšin ě zem í evropských v zd ě­
lan ost byla na nejnižším stu p n i a vše pod tíhou ná­
sledků pochodících ze stě h o v á n í národů úpělo, se
ujal věd a pěstoval je s neobyčejným zdarem.

Sbírka spisův alchem istů arabských, tak zvan ých

arabistů nalézá se v e n cy k lop aed ii: nK h ita b -a l-F ih risťi,
jež byla psána kolem 235 hed žry (roku 850 po Kristu).
Zachovala se nám též tech nologie Salmanesci s k a p i­
tolou velm i zajímavou o úpravě perel a bělení jejich.

Vliv arabský ve vývoj chem ie jest ze jm en dosud

užívaných patrným: alchemie, alambik, alkohol, kdež
člen arabský al se udržel.

Po podm anění Španěl na začátku osm ého století

po Kristu, roku 711 v sed m id en ní bitvě u Xeres de la
Frontera a založení kordovského kalifátu setk á vám e
se s vysok ým i školami arabským i v Kordově, Seville
a Toledě, kamž přicházeli m u žové z Francie, Itálie,
N ěm ecka, aby se zde vzdělali v lékařství, hvězdářství,
počtářství a chemii. B agdadská škola v Asii, akadem ie,
kterou založil K a lif A l M a s u r , jehož n ástup ce H a m n
A l R ašid nabyl učeností sv o u pověsti sv ěto v é, byla
světozn ám á a je to nejstarší arabské vysoké učení, dle
něhož zřízena byla u niversita v Kordově, Seville
a Toledě. Ze Španělska přešla potom alchem ie do
sousední Francie, dále do A nglie a N ěm ecka; v N ě­
m ecku kvetla zvláště od p očátk u třináctého století.
28

Z vysok ých škol arabských prýštila vzdělanost do

západní E vropy.
Arabové byli na počátku napodobitelé alchem istů
řeckých. Souhrn jejich názoru zb yl nám v latinských
překladech spisův arabského lékaře a alch em isty
z konce 8. nebo 9. století, jenž znám ý je jm énem
G E B E R (Al-Djaber, jinak D žafar neboli D žábir*).
O jeho životě bližší zprávy jsou neznámy. Praví se
o něm, že se narodil v 8. sto letí v Tarsu v Malé Asii
anebo v H auranu v M esopotamii a že žil na Kufě
na Eufratu kolem polovice osm ého století. Později,
v druhé polovici 8. století působil v Seville na tam ní
vy so k é škole arabské. Četné sp isy jemu připisované
sta ly se všeobecně znám ým i teprve v 16. století
z latinských překladů. O riginály nejsou nalezeny,
tak že jsou domněnky, že snad překladatelé přidá­
vali a měnili. Dle nových výzk u m ů nepocházejí
sp isy uvedené od něho sam ého, nýbrž shrnují v sobě
veškeré vědom osti, k nimž škola arabská dospěla

*) A bu-M usa-D žafar-al-Sofi, mezi Araby D ža fa r,

m ezi křesťany Geber jm enovaný. Vynalezl kyselinu d u ­
sičnou, lučavku královskou, sublim át, pekelný kam ének
a zavedl destillaci, kupellaci a jiné pochody. Znal
m noho slitin a věděl, že se arsenikem měď bělí.
Poprvé užívá vodní lázně. N ěk teří kladou Geber a
do 9. a 10. století. Jeho žákem b yl prý alchemista D žá b ir ,
ač někteří spojují obě osoby v jedinou. Džábir pocházel
prý z Tarsu.
 •29

průběhem několika století po Geberovi. Geberovi při­

pisované latin sk é sp isy nepocházejí od něho. N ej­
starší z nich, slavné dílo summa perfectionis m agisteru
nebylo napsáno před polovicí 14. století, jak sděluje
Berthelot; ještě pozdější době náležejí knihy, dříve
jako pravé G eberovy označené: De investigatione ve-
r ita tis; de investigatione perfectionis metallorum. Psettdo-
Geber, k terý psal ty to spisy, musel b ý ti zn am en itý
chemik.
Geber věřil v podklad alchemie jako řeckoalexan-
drijští alchem isté, a byl přesvédčen, že obecné kovy
lze zm ěn iti v drahé pomocí kamene mudrckého, ale
nevěřil ve v liv hvězd na práci alchem istů, jak učilo
se již ve starém B abylóně a u Galena. Jiní však
tvrdí, že tom u věřil. H lavní věc sp očívá dle G ebjra
v pozorování látek, jako jsou síra, stříbro, magnesie,
markasit, salm iak a jiné. On vypisuje obšírně su b li­
maci, destillaci, filtrování i kalcinování, a to způsobem
u alchem istů neob vyklým , jasným, srozum itelným .
Velký to rozdíl od spisů alchemistů alexandrijských.
Jeho kapitola o kovech jest zcela jako v moderní
učebnici chem ie uspořádána. Geber sta n o ví dom něnku
o povaze kovů; dle něho sestávají kovy ze rtuti a síry
(sulfur a m erk u riu s)\ toť v la stn ě učení jeho před­
chůdců alchem istů. T y to prvky nejsou to to žn é s lá t­
kami, které dnes mají tato jména; jsou to dom nělé
prvky, jež n azv án y jen dle předpokládané podobnos i
vlastností, jakési quintessence rtuti ( M e r c .) a síry
30

(S lil), Jako jsou p rvk y A ristotelovy nosiči fysických

zmčn, jsou ty to alchem ické prvky představiteli che­
mických vlastností. M ercur byl alchem istům pojmem
nerozložitelnosti, n osičem lesku, tažnosti a tavitel-
nosti, krátce vlastností, které vyznačují kovy; slovo
to časem zm ěněno v ,,S ol“ . Slovem Sulph ur v y z n a ­
čovali základ zm ěnitelnosti v ohni (hořlavost). K těm to
dvěm a základním prvkům připojil se třetí alchem ický
znak Sal (sůl); jest to d ítě vyšlé ze sloučení Sol a S u l,
a znamená dnes ještě obojetnou látku z positivního
kovu a negativní kyseliny. Tuto třetí domnělou
součást, sul první zavedl alchemista Isa a k H ollandus,
potom sla v n ý B asiliu s Valentinus (v druhé polovici
15. století). V některých spisech Geberových však
pokládány rtuť a síra za těla totožná se rtutí a sirou
přirozenou. K o v y skládají se z těchto látek, které
v nich se nalézají v různých poměrech váh ov ých
a různých stupních čistoty, také s odlišným i v la st­
nostmi.
K o v y drahé jsou Geberovi bohaté na rtuť, chudé
na síru a obecné mají více síry a málo rtuti i nastane
přeměna na příklad olova nebo mědi ve stříbro nebo
zlato odnětím síry a přidáním rtuti.
Látky, které m ěly ty to zm ěny způsobiti, sluly
medicíny a ty děleny dle různé „síly" a „ctnosti"
na řády: prvního, druhého a třetího. Poslední měnila
obecné k ov y v ryzí zlato neb aspoň stříbro. T ato
,,medicína třetího rá d u " jest proslulý „ k á m e n
 31

m u d r c k ý “ , jinak ,,lapis philosophorum", }imercu-

rius philosophicus" anebo ,,veliký elixír", též „velké
tajem ství11, „velké m istrovství", „magisterium", „ čer­
vená tinktura" ; „červený lev" . Ten nalézti! toť byla
jediná myšlénka, která vířila v hlavách alchemistů
po mnohá století. Později znali alchem isté tak é
„m alý elixir", který měnil k ovy jenom ve stříbro.
Nešlechetný kov m ění se v šlechetný, přidá-li
se k němu tato zcela určitá látka, bez níž pokus
nikdy se nezdaří. V 8. století po Kristu m luví se
0 existenci a sestrojení tohoto kamene zcela zřetelně.
N ebylo látky, které b y nepodrobili alchemisté sv ý m
operacím. V pecích, křivulích a kotlích vše pospolu
pálili a pospolu vařili. D estillovali, rafinovali a filtro­
vali! Kamene nevyrobili, anebo měli jej přece v rukou?
Z názorů Geberových stůjž zde ukázka o pre-
méné kovů: ,,Předpokládati, že lze nějakou látk u
z jiné vyjm outi, které neobsahuje, jest bláznovství.
Ale jelikož všecky kovy sestávají ze rtuti (M ercuriu s)
a síry (S u lp h u r), tož možno jim to dodati, co kterým
schází, nebo odejm outi, čeho mají v nadbytku. A b y
se toho cíle dosáhlo, používá se toho umění: kal-
cinace, sublimace, dekantace, rozpouštění, destillace,
krystalisace a fixace. Účinkující prostředky jsou
'soli, ledky, skalice, borax, nejsilnější ocet a oh eň .“
P ozději skládají se kovy dle Gebera ze s ír y , rtu ti
1 arseniku (arsenik přidružil později chemik, řečený
Pseudo-Geber); jiní pokládají sůl za třetí prvek. Geber
32

věří p ev n ě v kámen m udrcký a v jeho vlastnost,

k ovy zušlechťovati, a v to věří též jeho nástupci,
jm enovitě Rhazes, Avicenna a A venzoar (A verh o és).
Rhazes p evn ě věřil v transmutaci, ale A vicenna ji
později popíral. Ale síra, rtuť a arsenik Geberovy
jsou m nohem jemnější nežli jsou obyčejní nositelé
jmén těchto. Kdo zbaví dle Gebera ob yčejnou naši
rtuť jejího principu zemského a těk avéh o a síru
i arsenik jejich principu hořlavého, ten podle vůle
bude m oci zušlechťovati kovy.
Arabové objevili m nohé sloučeniny nové a
přenesli alchemii z vých od u do krajin západních,
ale později ztrátou p anství arabského v Evropě
zhasíná ponenáhlu tato arabská věd a a arabští
alchem isté stávají se vzácnějšími. Po roce 1200
nemají Arabové již význ am u pro chemii; o chemii
pečují nyní zemé křesíanské. Ve 13. sto letí nastupují
křesťané v dědictví po Arabech, ale v ě d a v rukou
mnichů p ěstován a pouze v zátiší klášterním a tu
ještě vázán a byla v ý k la d y písem.
Křesťanské E vropě (zvláště Francii, Itálii a
Německu) dostala se alchemie egvptskořecká a
arabská dílem skrze učence, kteří sla v n é tehdáž
školy Arabů španělských pilně n avštěvovali, dílem
skrze Ř e k y (na př. b y za n tsk ý učenec M ichael Psellus).
O dtud znamenati sto p y alchemie p atrn é již v 9.
a 10. století. První něm ecký alchem ista b yl na dvoře
Adalberta Bremského (kolem 1063) a přišel z východu,
 33

jak píše Adam B rem ský. Byl to pokřtěný žid P a u lu s ,

jenž naučil se v Ř ecku umění přem ěňovati měd ve
zlato. R ozkvět alchem ie však pravý počíná teprve
13. stoletím a alchem ie rozšiřuje se silou stále ro­
stoucí po 15., 16. a 17. věk, kde vrcholu svého d o­
sáhla. Sesílivši se ještě pomocí theosofie, kabbaly,
chiromantie, nekrom antie a podobných nauk, roz­
nášena byla alchem ie po celém sv ětě od tak zvaných
potulných neboli tekavých alchemistů, sta la se nákazou
všech stavů od sed lák a až ku králi, zvláště pak od
vyšších stavů, jm en ovitě od korunovaných mocnářů
byla podporována více, nežli kdy před tím kterákoliv
nauka. Chtěli p om oci umělým zlatém žalostným
většinou financím sv ý ch zemí, snaha, která se jeví
již za dob římského císařství. Alchemie stala se ž íz n í
po zlaté a s n ím spojeném dosažení nadvlády nad
lidstvem a radostí života.
Již ve 14. sto letí je ve všech státech dom ovem ,
i král v alchemii byl chudákem a žebrákem. Sem
patří:
1. A nglický král Eduard I I I . v 14. století,
kterýž slavného tehdáž Raimunda Lullia p odp o­
roval.
2. Anglický král Jindřich V I., kterýž od roku
1440 v Anglii p a te n ty alchemistům uděloval. Proto
objevilo se také v Anglii mnoho mincí z nepravého
zlata (,,rosenobles“).

3
34

3. Francouzský král K arel V II., jenž robil mince

z alchemického zlata, vyrobeného alchemistou Le
Corem. T ehdy vedla Francie válku s Anglií a obě
země m ěly mince z nepravého zlata, za pravé však
dávaného.
4. K u rfirst saský A ugust / ., který se svou chotí
vlastnoručně alchemisoval, potom braniborský kur­
first Johann Georg von Brandenburg.
5. C ísař a král Rudolf I I ., tento druhý Hermes
Trismegistos, který okolo roku 1600 na hradě Praž­
ském celou akademii alchemickou zařídil a r. 1591
zavřel alchemistů Kellea, aby vynutil n a něm kámen
mudrcký, věznil též alchemistů Giistenhofera do­
životně.
Mnoho alchemistů scházelo se na dvoře R u ­
dolfa II. Jest to předně anglický doktor John Dee,
který založil bohatou knihovnu v Mortlakenu, p o ­
zději však upadl do rukou dobrodruha a podvodníka
Talbota, který se m u představil p ode jménem
Eduarda Kelleye. S ním odebral se nejprve k šlechtici
Laskému do Polska, později pak ke dvoru Rudolfovu
do Prahy. Svou zázračnou koulí, která uschována
jest dosud v britickém museu, a s v ý m zrcadlem,
kterým ižto předměty uváděl se v druh extase, cí­
saře okouzlil, zvláště když před ním vyk onal zda­
řilou permutaci, tak že na dvoře nabyl značného
vlivu, kterého však později hádkami náboženskými
pozbyl, tak že byl i z Čech vypověděn. Brzy však
nalezl opět na čas útulek u pana V ilém a z R ožm ­
berka, který i proti sam ém u králi se ho odvážil
brániti. Později byl povolán nazpět od královny
anglické a jmenován rektorem koleje v Manchestru.
Tam však pro svou p ověst jako černokněžník musil
zakoušeti nesnází, tak že opustil m ěsto to a brzy
na to zemřel v nedostatku. Dee nebyl p ro stým p od ­
vodníkem jako jeho soudruh K elley, v kronikách
českých jm énem Engelender nešťastně proslavený.
K elley opustil Deeat nastoupil po něm m ísto na
dvoře Rudolfově a p od v od y domohl se hodností
a vlivu nejvyššího, v y ssá v a je dva n ejvětší m ecenáše
věd herm etických, R udolfa II. a pana V ilém a z R o žm ­
berka současně. Jeho vlastní zhýralost v ša k při­
vodila m u zkázu. Přes zákaz císařův v y z v a l jednoho
dvořenína na souboj a zabil ho, začež b y l uvězněn
na hradě Křivoklátě. T am byl mučen, ab y vyzradil
tajem ství kam ene mudrců, kterého ov šem neznal,
a konečně prchaje, zlomil nohu, tak že m u musila
býti od ňata a dřevěnou nahrazena. T ím se dostal
na svobodu, ale p oněvadž statk y jeho mu b yly
zabaveny, musil dělati dluhy, pro které b yl uvězněu
v Mostě, kde po druhém nezdařeném ú těk u se
otrávil.
Ohromný rozruch způsobil toho času um ěním
sv ým Skot Alexandr Setou, cestující po Evropě,
který byl jedním z řídkých alchemistů zlato roz­
dávajících. V Basileji obrátil k alchemii d va její
3*
30

odpůrce, prof. dra Dienheima a dra Jakuba Z w in -

gera, před jejichž očim a proměnil olovo v e zlato
téže váhy, posm ívaje se jim slovy: „Čím jsou nyní
všech n y vaše p edantické důkazy? Zde je pokus,
k terý více dokazuje, než všechna vaše so fism a ta .“
Ve Strassburku vystu poval Seton jm énem
Hirschborgen. T am daroval zlatníku Gilstenhoferooi
trochu kamene mudrců, jímž tento tak zdařilé trans­
m utace prováděl, že i na dvůr český byl povolán.
P oněvadž mu v šak prášek či tinktura došla, n e ­
dovedl více ničeho a byl vsazen do B ílé věže, později
propuštěn, ale n edoveda již zanechati dráhy al-
chemické, pom áhal si podvody a byl od kurfirsta
saského oběšen.
Později v y stu p o v a l Seton pod jménem Cosmo-
politanus a upadl také do rukou kurfirsta saského,
k terý se nedal uspokojiti malou částkou tin ktury
a chtěl na m ukách vyzvěděti na nešťastném alche-
m istov i jeho tajem ství.
Zmučeného se ujal Moravan Sensophax, zn ám ý
později jm énem M ichal Sendivogius P o lák , uprchl
s ním a od umírajícího dostal zbytek kam ene mudrců,
s ním ž vykonal ta k zdařilé transm utace na dvoře
Rudolfově, že dal císař do mramoru vyrýti nápis:
iyF a cia t hoc qu isp ia m alius, quod fecit Sendivogius
P olon usliy v překladu: „Nechť to někdo jiný vyk oná,
co v yk on a l Polák Sendivoj." A přece pracoval
s touže látkou, pro kterou Gústenhofer té d oby snad
 37

ještě úpěl v Bílé věži. Později však, k dyž již odešel

ode dvora, byl na jedné ze sv ých cest S endivoj oloupen
od podvodného alchem isty Múllera. Ten již dříve
se byl představil císaři, dávaje na sebe stříleti kou­
lemi, zhotoveným i z am algam atu, které se roztří­
štily, jakmile se dotek ly jeho šatu, a toho času byl
alchemistou Friedricha W urtemberského.
Sendivoje nahého přivázal ke strom u, který
však osvobozen byv od cestujících si stěžoval u R u ­
dolfa. K císařově žádosti dal Friedrich W úrtem -
berský tohoto M úllera pověsiti, vrátil Sendivojovi
uloupené sk v osty a spisy, ale o filosofickém prášku
nechtěl ničeho věděti. Sendivoj pak p ozb yv tohoto
pokladu, stal se prostým šarlatánem a zemřel
v Krakově.
6. Vévoda Jindřich I. Wúrtemberský, který
utrácel důchody zemské v alchemii.
7. K rá l dánský K r is tiá n IV ., dále císař F er­
dinand I I I . a mnozí jiní, příkladem Johann, B u rg -
graf von Núrnberg, k terý obdržel jméno „der A l-
ch em isť\
Nem éně nežli mezi mocnáři, k v etla taktéž
alchemie mezi šlechtou a učenými, zvláště mezi
duchovními a lékaři. Také astronomové a astrologové
jí velice přáli, příkladem Tycho Brahe se jí horlivě
zabýval. I svati se zabývali alchemií, svatý Tomáš
Aquinský, žák proslaveného Alberta Magna, byl
38

v á šn iv ý m alchem istou a jeho sp isy o alchemii

m noho se četly.
Ve 13. století se alchemii zab ývalo v Evropě
m noho dům yslných mužů, jako na příklad v N ě ­
mecku' Albrecht (A lb e r t) von Bollstddt či Albertus
M a gn u s (žil 1193— 1280 v Kolíně), jenž sepsal 21
knih, takřka zakladatel alchemie západoevropské,
dále v Anglii Roger Bacon (žil 1214— 1284), který
věřil pevně v kám en mudrcký, že netoliko million-
krát větší váhu k ovu obecného v e zlato promění,
ale že také živ ot prodlouží ti dovede; potom byl
R aym u n d Lull (jinak R aym undus Lullus, žil 1235
až 1315), ted y většinou kněží a lékaři zároveň,
zvlá ště B enediktini, ale empirické znám osti šíří
se jen zvolna a domněnka Geberem vyp saná platí
do století XV., ba%
i v bibliothéce filosofů chem ických
(stol. X V II.), od Salmona vydané, ji nalézáme.
Albertus M a g n u s , hrabě v o n Bollstaedt, byl
s la v n ý a šlechetný učenec, o kterém napsal Tritheim
ta to slova: ,,Magnus in m agia naturali, major in
philosophia, m axim us in theologia."
Sepsal osm pravidel pro alchemii.
1. Alchem ista budiž mlčeli v ý m , neodhalil je v ý ­
sledků své práce.
2. Měj svůj vlastn í dům, o sam otě, o dvou neb
třech komnatách, určených ke konání pokusů. ^
3. D n y a h od in y ku práci voliž si opatrně.
 4. Budiž trpělivý, pilný a vytrvalý.
5. Všechny úkony, mělnění, sublimaci, fixaci,
kalcinaci, rozpouštění, destillaci a srážení konej dle
určitých pravidel.
6. Užívej vesm ěs nádob skleněných neb h li­
něných polévaných,
7. Budiž dosti bohat, abys platiti mohl v ý d a je
za své umění.
8. Varuj se knížat a šlechticů.

Albertus M agnus narodil se roku 1193 v L auin-

gách na Dunaji, byl Dominikánem a stal se b i­
skupem Rezenským , ale vzd av se tohoto úřadu,
skončil svůj život po 151eté práci chemické v k lá ­
šteře dominikánském .
Shodoval se v náhledech s Geberem a um ěl
děliti kovy, vyráběti arsenik sublimací a měl zn ačn é
vědom osti chemické. Jen sv é slávě theologické
však děkuje učenec za to, že nebyl pro ty to s v é
vědom osti žalován a odsouzen. Magnus p oklád al
za součástky kovů arsenik, síru a vodu.

Roger Bacon obšírně líčí podivuhodné zm ěn y,

které způsobí m alý kousek kamene m udrckého,
veliká m nožství neušlechtilých kovů dovede pře-
měniti v ryzí zlato. Roger Bacon byl méně šťastn ý m
nežli M a g n u s, neboť strávil jako mnich františk án ­
sk ý větší část svého života ve vězení. Byl sice k z a -
40

kročení papeže Klementa IV. propuštěn, ale po jeho

smrti uvězn ěn znova. Jem u děkujeme za pozorování,
že oheň v uzavřeném prostoru hasne, on znal rozklad
sirníku arsenového při zahřívání se železem, střelný
prach a zvětšovací sklo. Jest téměř nepochopitelno,
jak mohl všechn y své spisy napsati při hrozném
odříkání, které mu bylo trpěti. Narodil se roku 1214
v hrabství Sommersetském a studoval v Oxfordě
a Paříži a slul Doctor M irab ilis pro svoje ohromné
vědomosti, úžas vzbuzující, Zemřel v žaláři 1294,
dle jiných již 1284. Do chemie zavedl Roger Bacon
zvláštní druh zkoumání, totiž experiment při bádání
o přírodě. Záci jeho byli pověstní alchem isté R ay-
mundus L u llu s či R aym u nd Lull (1235— 1315) a
Arnold Bachuone, zv an ý Arnoldus (A r n a ld n s ) V il-
lanovanus (1235— 1312). Oba byli předchůdci P a -
racelsovi a zkoušeli účinek látek jimi objevených,
úplně n o v ý ch v seznamu látek chemických v lidské
tělo. S la vn ý A rnald Villanovanus, jinak Villanovus,
rodák provengálský, který působil ve druhé polovici
13. století v Barceloně jako lékař, vyslovil prvn í
domněnku, že kámen m udrcký prodlužuje lidský
život a připisuje vlastní svoje vysoké stáří přímo
pilnému u žívání látky, která jest součástí tohoto
kamene a jíž denně trochu přijímá, když ji byl pří­
davkem cukru a koření chutnější učinil. L átk u samu
vyráběl destillací líhu, a pro její neobyčejně osvě­
žující účinek nazval ji jeho přítel R aym undus Lullus
 41

„aqua vitae(< neboli ,,životn í voda“ . N yn í vím e, co

to bylo: byl to líh, a po přidání cukru a koření la ­
h odn ý likér. Arnoldus Villanovus vedl již život
velice p oh y b liv ý alchem istů pozdějších, cestuje po
Španělsku a po Itálii. B y l ducha svobodom yslného,
proto byl kněžím i v yp u zen z Barcelony a bloudil
po Francii a Itálii, jsa pronásledován; posléze ujal
se ho na Sicilii král B edřich II. Když p o to m papež
K lem ent V. těžce v A vignonu onemocněl, volali
k němu Villanovana, ale on na cestě při ztroskotání
lodi zahynul (asi r. 1313). K onal mnoho transm utací,
vyráběl zla tý nápoj, znal rtuťovou masť, v lastn osti
alkoholu a m nohé jedy. Varoval před užíváním
nádob m ěděných v k uchyn i a v lékárně a znal škod­
livost plynu uhelného (kysličníku uhelnatého). Ještě
méně k lidný běh živ ota měl majorský rodák R a y-
m undus L u llu s, kterého kladou pozdější alchem isté
za jednoho z největších. Narodil se 1235. V mládí
páže na dvoře krále arragonského, p on ěvad ž po­
cházel ze šlechtické španělské rodiny, p o to m světá k
a hýřil, uchýlil se pojednou v 30 letech do kláštera,
stal se žákem B a con ovým a Villanovým (nazývali
jej Doctor Illu m in a tissim iis), napsal prý asi 486
spisů, popsal čistění alkoholu potaši, užil poprvé
uhličitanu am m onatého, vyráběl první u m ělé draho­
kam y a na konci svéh o živo ta stal se m issionářem.
Zajat jednou od Turků stěží vyvázl, ale vrátil se
opět na v ých od (do Afriky) a kázal evangelium ,
42

při čemž byl u kam enován (roku 1315). Ž ádný al-

chem ista před ním nepřipisoval mudrckém u k am en u
tak ovou ohrom nou účinnost jako právě Lullus.
Píše: ,,Moře zm ěnil b ych ve zlato, k d y b y rtutí b y lo !“
Ale nejen zlato, ta k é všecky drahokam y a n ejvětší
poklad, zdraví a d lou h ý život m ěly se dosáhnouti
kam enem m u d rck ým .
Brzy po jeho sm rti objevily se latinské sp isy,
připisované Geberovi. Ale ani Albertus M ag n u s,
ani R a ym u n d L u llu s se o nich nezmiňují. Od k on ce
14. století vzrůstá v ážn ost a zn ám ost těchto spisů.
A rn a ld Villanovan a Lullus pokládali za so u čá sti
k ovů rtuť a síru. Ve 14. století se sta la alchemie m o d o u
a zároveň n a sta ly žně pro alchemii zvrhlou, pro
alchem ické p odvod n ík y. Alchem istou ve starším
slo va sm yslu b yl ještě Pařížan M ik u lá š F lam el a
b en ed ik tin ský m n ich B asilius Válentinus, o jehož
životě však není tém ěř ničeho známo. A ž do sto letí 14.
byla alchem ie d om ovem u kněží a v klášterech,
ale bulou p ap ežsk ou byla duchovním zakázána.
H růza před in k v isicí a jejím m učením od vrá tila
m n ich y nam noze od alchemie, a ti, kteří jí zůstali
věrni, vyjad řovali n yn í v ý sled k y svých p okusů
v ta k o v ý ta jem n ý závoj, že jim vů bec nerozum ím e,
ani jm en sp isov atelů neznáme. Z klášterů šla a l­
chem ie na u niversity, bylo to v 13. století, k d y
vzn ikaly, Paříž 1215, Salam ank a 1222, N ea p o l
1224, P a rlua 1 227, Toulouse 1228, také v A th e-
 43

nách. Ve století 12. a 13. stal se zřejm ým vliv vzd ě­

lanosti arabské. *)
- Z konce 15. století m ám e spisy, jež se p opisu jí
benediktinu z Horního N ěm ecka B A S IL IU VA­
L E N T I N U , v nichž m noho sloučenin n o vých i lé ­
čivých jest vypsáno. Nejdůležitější jeho sp isy v yd a l
na p očátk u 17. století Tólde v e Frankenhausenu
(Durynsko), ačkoliv B a siliu s Valentinus již ke
sklonku 15. a na p očátk u 16. století byl ctěn od
alchem istů jako chrám moudrosti, výše kladen
nežli Geber, ano i než R aym u n d Lullus. Jeho díla
rozšířila se opisy a vzb u dila pozornost císaře M a -
x im ilia n a I . tak, že roku 1515 poručil pátrati, v e
kterém benediktinském klášteře veleb n ý m nich žil;
ale pátrání byla bezvýsledná, i pozdější nám ahy.
,,B a siliu s Valentinus“ chlubil se, že zn á tajem ství
mudrckého kamene, ale z jeho spisů nevím e, jak jej
vyrobil, nevím e ani, žil-li skutečně, je postavou
vůbec záhadnou. Z historie chem ie zm izel nyní
B asiliu s Valentinus, jm éno vym yšlen é, na něž různí
alchem isté napsali rozm anité sv é traktáty. Viz
,?Abhan<Uungen und Vortráge zur Geschichte der
N aturw issenschafterí', E. 0 . von L ipp m an n . V a ­
lentinus přestává již pokládat všech n y chem ické
přípravky za jedy pro tělo lidské a vedle síry a rtuti

*) Pražská universita byla založena Karlem IV.

roku" 1347.
44

označuje za třetí složku kovu sul. Sůl značila m u

zcela obecně to, co v ohni se nemění a při kalcinaci
zpět zbývá, tedy jakýsi princip netěkavosti a s tá ­
losti v ohni. Zná arsen, vizm ut, dusičnan rtuťnatý,
skalici zelenou, octan o lo vn atý a měďnatý, třaskavé
zlato, a vyrábí rtuť destillací sublim átu s vápnem.
Vynalezl výrobu k yseliny solné ze soli a kyseliny
sírové a vydal první monografii sloučenin antim o­
n ových jménem ,fCurrus Trium phalis A n tim o n ii“ ,
,,V ítězn ý vůz antimonu". Sledoval poprvé tvoření
estherů a založil jakousi k valitativní analysu kovů.
Jeho v ý zn a m pro chemii je veliký. On shrnul veliké
m nožství poznatků, na základě jichž mohla býti
vyb ud ován a t. zv. i a t r o c h e m i e, chemie, ne­
mající za účel vyráběti zlato, nýbrž léky.
Valentinus činí již přechod od starší školy al-
chem ické k PARACELSOVI, proslulému reformátoru
lékařství, jímž počíná nová doba ve vývoji chemie,
d o b a i a t r o c h e m i e (lékařská chemie), v níž
vedle Paracelsa prosluli van Helmont a de le Boé
S ylviu s a tohoto žák nejznam enitější Tachenius.
Také Libavius, Glauber, Sala jsou jména slavná.
Začíná totiž v alchemii nový směr, alchemie vstupuje
v u ž ší spojení s medicínou, nebot Theophrastus P a ­
racelsus (1493— 1541), jen ž směr tento zahájil, pro­
hlásil hledání prostředků léčivých za jediný úkol
chemie, co napověděl j i ž ,,B asilius Valentinus11'.
,,Pravým úkolem chemie není dělati zlato, nýbrž
 45

připravovati lé k y .“ P h ilip p u s Aureolus Paracelsus

Theophrastus Bombastus z Hohenheimu. Slovo bom ­
b a stick ý od jeho jména odvozeno. N au k y jeho
b y ly v m nohém ohledu velm i fan tastické a sloh
jeho spisů byl nam noze vyp ín av ý. I jeho vlastnosti
osobní neb yly celkem dobré. Paracelsus měl vedle
n adšených přívrženců i velké m n ožství nepřátel,
kteří tak é o něm roznesli, že sv é sp isy d iktoval svý m
žákům v opilosti. Proč měl tento p od iv u h od n ý m už
tolik nepřátel, snadno pochopíme, k dyž se odvážil
v čase tehdejším, t. j. na počátk u 16. století, stále
a stále poukazovati na přírodu a zkušenost jako
na základní pram eny vší věd y, a m lu viti dokonce,
o škole světla přírodního. Jako všichni velcí m užové
byl i on ve sporu se školskou věd ou svého času a
sám se tím vychloubal.
Paracelsus narodil se v e švýcarském Einsiedelu
roku 1493. Do třicátého roku v ěk u svého proce­
sto v a l E vropu a část Orientu, usadil se 1525 v Cu-
rychu, kde s tak velk ým zdarem léčil nem ocné a tak
dobře dovedl dobrý výsledek svéh o léčení do světa
rozhlásiti, že byl brzy povolán na universitu v B a ­
sileji, kde jako náš Tom áš ze Štítn éh o již více než
100 let před ním, zaměnil latinu za jazyk národní
(německý), čímž si získal srdce sv ý ch posluchačů.
Za to však soudruhové jeho prohlašovali ho za
šarlatána a když na to nemlčel a odpověděl, že ře-
m én k y jeho obuvi jsou učenější než staré vzácné
46

au tority (Galen a Avicenna) a dokonce i do sporu

s vládnoucím i kruhy se pustil, byl přinucen k útěku
z B asileje (1527) a p očal život bludný, cestuje po
Švýcarsku, Čechách a Německu, až zemřel v Salc­
burku, utýrán zápasem a prací (1541).
Transmutace kovů se tehdy provádí jen ve
druhé řadě. Theorie Paracelsova neliší se však nijak
od dom něnky Geberovy, ba on snažil se bližší sou ­
částky hm oty, síru, rtuť, sůl u vésti v soulad se
čtyřm i prvky, A ristotelovi připisovaným i. V díle
sv ém „Opus pa ra m iru m “ ukazuje, kterak pokusy
m ožno tři ony so u čá stk y h m oty — dle Gebera —
učiniti zjevnými. Hoří-li tělo, praví, ukazuje součást
svou, síru; co těká v kouři, jest rtuť, a co zbude
jakožto popelovina, jest sůl. N ejenom lá tk y ne­
rostné, ale i bylinné, dále zvířecí i tělo naše skládá
se z látek těchto: ze „ rtu ti1\ principu těkavosti a
stálosti při destillaci, ,,síry “ , principu hořlavosti,
a konečně ,,soli“t před stavitele netěkavosti v ohni
(p rv k y B a silio vy ), a sice obsahuje tělo zdravé so u ­
částk y on y v poměru normálním; onemocní-li, zhatí
se poměr, a alchemie jest povolána k tom u, aby
jej spravila. Život pokládal za pochod chem ický
a n a tom založil sv é léčení.
,,Člověk je ch em ická sloučenina, nemoci po­
vstá v a jí změnou v té to sloučenině, te d y m ohou
také chem ickým i p rostřed ky zase b ýti o d stra n ěn y/'
K tom u účelu užil tak é bezm ála všech te h d y znám ých
 47

i krutých neboli heroických prostředků: rtuti, ar­

seniku, kyseliny sírové a jedů rostlinných (ve formě
tinktur, essencí, extraktů). Prostředky léčivé na­
zýval arcana. Až do konce X V II. století vládl tento
směr, ač mnoho bylo prudkých a znamenitých
odpůrcův i mužů, kteří pomalu upravovali cestu
nauce vážné.
9

V českém spise alchem ickém M istra Antonia

z Florence, nadepsaném „Cesta spravedlivá v al­
chemii“ (1457), poukazuje se na povznešené stan o­
visko, které mezi všem i preparáty zaujím alo Čtvero
duchovních těl, totiž síra, arsen, sůl armoniacká
(am m o n a tá ) a rtuí filosof ská, z nichž úloha největší
a nejdůležitější připsána rtuti a síře. V ýznam těchto
čtyř těl duchovních záležel v tom, že k o v y s nimi
páleny, m ěnily se v bílé prachy či pátou svoji b y t­
nost, ve které teprve docházely schopnosti roz­
puštění — cesty to k permutaci.
V té době proslul též Leonhard Thurneysser
(Thnrneisser, jm enovaný zum Thnrn, 1530— 1596),
který byl na dvoře v elk o v év o d y Ferdinanda R a­
kouského činným, potom v letech 1569— 1584 jako
lékař na dvoře mocného Johanna Georga, kurfirsta
braniborského. Byl to jeden ze žáků Paracelsových.
Předpokládajíce, že kovy pod povrchem zem­
ským se tvoří, snažili se chem ikové svou prací v la­
boratoři tento přírodní pochod napodobí ti.
48

H lavním i representanty sm ěru iatrochemického,

kterýž nadvládu svoji udržel až do polovice s to ­
letí 17., byli po Paracelsovi Hollanďan van Helmont a
N ěm ci Sylvius (Franz de le B oě, Dubois, Sylvius,
nar. 1614 v Hanau, až do sv é sm rti 1672 slav n ý
professor lékařství v Leidenu) a žák jeho Otto Ta-
chenins, znam enitý chemik, k terý žil jako lékař
v Benátkách. P odobným iatrochem ikem byl v Anglii
sla v n ý lékař Willis (zemřel 1675). Tachenius zcela
určitým způsobem zam ítal transm utaci a počal
obraceti pozornost chemiků na váhové poměry
při pochodech chemických, ačkoli jeho slavný učitel
S ylviu s pevně věřil v e transm utaci kovů. Ani brus-
selsk ý lékař, filosof a alchem ista v lá m sk ý van Helmont
[Johann Baptist van Helmont hrabe z Merode v Brus-
selu, 1577— 1644), zakladatel chem ie pneumatické,
o plynech jednající, ani Andreas Libavius či Libau
(zemřel 1616*), ani Johann R udolf Glauber (1604
až 1668 v Amsterodámě, Paracelsus 17. sto letí* * )

*) Libavius vystupoval jm enovitě proti výstřelkům

theorii Paracelsových, aniž však při tom podceňoval
užitečný, příznivý v liv chemie v lékařství. Obzvláštní
zásluhy získal si Libavius vedle odkrytí četných látek
nových, hlavně vydáním své „Alchemie*‘ (1595), v k te­
réžto učebnici shrnul svědomitě veškeré chemické vědo­
m osti a zručnosti doby své.
**) Byl horlivý alchemista. Glauber em a Tache-
niem končí doba iatrochemická.
jm éna v dějinách chem ie proslavená, neopustili od
theorii alchemie.
V A N H E L M O N T byl nadšený adept alchem ický;
v jeho m ajetku se nalézal m alý kousek mudrckého
k am ene a s ním ,,d iv y učiní", řekl. Helmont věřil
nezvratně v jeho existenci a tvrdil, že 1 dílem k a ­
m ene mudrců 2000 dílů rtuti sám v e zlato byl pře­
měnil. Nevyrobil kám en m udrcký sám , ale, jak
u dává, obdržel jej darem od a lch em isty a s ním
zkoušky konal. R ok u 1618 přeměnil čtvrtin ou granu
to h o to kamene 8 uncí rtuti v čisté zlato. T ento
pokus nadchnul tolik Helmonta, že pokřtil syn a
svéh o právě narozeného jménem Mereurius (rtuť).
V an Helmont jest dosti ostrovtipný, že sam o tn ý
oheň nepokládá za prvek; nem á nic hm otného,
praví, jest to jenom hořící kouř. To jest pozorování
správné. Také zem ě není mu prvkem, ale v o d a ano;
n eb oť všeck y hořlaviny, jako líh, oleje, vosk o b sa ­
hují vodu, která se objevuje při hoření. Že se ta to
v o d a právě hořením tvoří, zvěděli teprve 200 let
později. Van H elm ont užíval vah a závaží poprvé
jako důležité p o m ů ck y chem ického badání, a první
výsled ek k v a n tita tiv n íh o sledování chem ických dějů
byi ihned velik ý, to tiž nezvratný důkaz, že so u ­
čá stk y látek při chem ických reakcích v e m n ožství
nezm ěnitelném zů stávají. Van H elm ont byl ted y
první, který p oznal zákon o zachování hm oty, o ne­
změnitelnosti p rvk ů , ale jsa d o k o n a lý alchem ista,
věřil v přem ěnitelnost prvků.*) Země, pravil, není
proto prvek, poněvadž může se utvořiti z vody,
rostliny to ukazují; jejich zem ité a hořlavé so u ­
částk y vznikají z vod y, je potřebí naliti jenom
„čistou" vodu na zemi, ve které se nalézají rostliny,
i vzrostou rostliny a zanechají po shoření zem itý
popel. V ysvětlení pochodu není správné; neboť
rostlina vybere ze zem ě právě ono m nožství ze­
m itých součástek, které se v jejím popelu nalézají.
T aké přeměna zem ě ve vodu pokládá se za možnou.
Co se však týče vzduchu, nepokládá jej za prvek
a věří pevně, že se nedá vzduch zm ěniti ve vodu
a také vodu naopak nelze změniti dle Helmonta ve
vzduch. N ejvětších zásluh získal si van Helmont
o prozkoumání vzd u ch u a různých plynů, neboť
v době jeho veškeré plyny, i tak rozdílné jako vodík,
kysličník uhličitý i siřičitý, pokládány b y ly za vzduch
obyčejný, atm osférický. Helmont stal se zakla­

*) Na důkaz tvrzení svého, že alchem ickými

reakcem i látky vých ozí v podstatě své nikterak se n e­
mění, nýbrž jako takové setrvávají ve vzniklých zplo­
dinách, uváděl jm enovitě rozpouštění kovů (mědi,
stříbra) v kyselinách, při němž vznikají soli kovové,
z nichž opět vhodným způsobem lze vyloučí ti původní
kov. Tak jest tomu na př. u skalice modré, jejíž roztok
působením železa vylučuje měď, kdežto v době alche-
m ické vykládán zjev ten transmutací železa v měď
účinkem skalice modré.
 51

datelem t. zv. pneumatické chemie. Od něho pochází

první odpověď na otázky: co je p lyn (gas), co je
pára?*) Jeho hlavní výzkum y týk ají se plynu uhli­
čitého (gas sylvestre), vodíku a báňského plynu.
P ii sv ý ch pracích přišel van Helmont na to, že vzduch
musí se skládati z nejméně dvou plynů: z jednoho,
který hoření látek podporuje, a z druhého, který
hoření nepodporuje.
Kolik je tedy prvků dle H elm onta? Aristoteles
pravil, že jsou čtyři, alchemisté vytvořili tři nové
k tom u, van Helmont zavrhnul zase tři ze čtyř
starých prvků. Helmont přiveden b yl velikou rozm a­
nitostí látek, vznikajících spalováním , k náhledu, že
Paracelsovy principy, rtuť, síra a sůl, nemohou b ýti
základními součástmi veškerých látek přírody.
Georg Ernst Jáchym Stáhl (1660— 1734 v Berlíně*)
jest velice opatrným, a nalézají se v e spisech jeho

*) Teprve van Helmont uvedl výraz (plyn) do

m luvy chemiků, ukázal, že plyn, vznikající hořením
uhlí, kvašením, účinkem kyselin ve vápenec nebo potaš,
dále vyvěrající v t. zv. psí jeskyni u Neapole, jest jeden
a týž druh plynu, i nazval jej ,,gas sylvestre((. Mimo to
seznal van Helmont dále osobitou povahu vodíku a plynu
bahenního, tak že lze ho právem označiti za vlastního
zakladatele t. zv. chemie pneumatické, vzdor tomu, že
objevy jeho, plynů se týkající, vešly v zapomenutí
v době, bezprostředně po něm následující.
**) Otec theorii Stahlových, jež učenci něm ečtí
vedle Lavoisierových podle význam u přímo kladli, byl
4*

%
52

místa, na nichž alchem ie se zastává, a opět jiná, kdež

se jí zříká. Stáhl v y slo v il domněnku o flogistonu: dle
této dom něnky nejsou k o v y jednoduché látky, které
přijavše kyslík m ění se ve své kysličníky, kovové
popely, nýbrž ty to, kovové popely, musí flogiston
přijmouti (řec. plam ník), mají-li b ýti kovy. Nejlépe
porozumíme této dom něnce, dáme-li všude tam, kde
Stahlovci užili slova flogiston, slovo teplo; neboť teplo
musí se skutečně ox y d ů m přivésti ke změně v kovy,
a to flogistonem b o h atý m t. j. při svém slučování
s kyslíkem kovových popelů mnoho tepla vyvinujícím
uhlím; a kov na druhé straně v yd ává flogiston, teplo,
hoří-li, ted y mění-li se v k ovový popel. Flogiston byl
tedy n o v ý prvek k prvkům van Helmontovým při­
družený. I znam enitý Robert Boyle v Anglii (1627
až 1691), kterého tak é „prvým chemikem“ nazývají,
nebyl prost víry v alchemii 1661, avšak muž ten
vzdálen zištných záměrů, do nichž alchem isté byli
upadli. On pěstoval chem ii jakožto naturalis philo-
sophus (vědu přírodní), nikterak jakožto alchemista
nebo medicus. Boyle byl prvním, který definoval
poměr m ezi prvky p ra vý m i a sloučeninami (ve spise

něm ecký alchemista Becher. Dle učení Becherova sklá­

dají se veškeré nerostné látky ze tří druhů zemin, mer-
kurialné, sklovité a hořlavé, které svým různým zastou­
pením způsobují rozdílnost látek. Becher tvrdil dále,
že při každém hoření zem ina hořlavá (terra pinguis)
uniká z těla hořícího.
svém ,,Sceptical ch em isťť), avšak nevzdával se theorie
alchemistů. Zavrhoval čtyři prvky A ristotelovy, oheň,
vzduch, vodu a zemi, i tri prvky alchemické, sůl, síru
a rtuť, položiv za základ pokus [experiment). E xp eri­
mentální m e th o d u pokládal za jedinou k cíli vedoucí.
Taktéž on v íř il v jedinou p r a l á t k u , z n í z prvkové,
ve sloučeninách jakožto takoví se nalézající, pocházejí.
Jen v různé velikosti, formě, klidu anebo pohybu,
i vzájem né poloze nejm enších částic sp očívají dle
Boylea různosti částeček prvkových. Předpověděl
mnohem větší počet prvků, nežli b yly tehd y znám é,
zavedl slovo ,,an alysa11 (rozbor) a čím byl Galilei pro
fysiku, tím byl Boyle pro chemii.
Současník Boyleův, Johannes K un kel (z H ol-
štýnska, zemřel 1702 ve Štokholmě) byl neob yčejný
praktik, pevně věřil v kámen m udrcký ale nehledal
ho, nýbrž viděl jej ve sta vb ě prům yslných podniků.
Dr. Helvetius byl kolem poloviny 17. století
lékařskou autoritou a životn ím lékařem prince Oran-
ského. B yl urputným protivníkem alchem istů a b o ­
joval proti nim ze všech sil. Roku 1666 vstoupil,
brzy po smrti van H elm ontově, jakýsi cizinec do jeho
obydlí v H aagu a vedl s ním rozhovor o kam eni
mudrckém. K dyž se mu však slovem nezdařilo zn i­
čiti pochybnosti H elvetiovy, ukázal m u kám en,
o kterém tvrdil, že to kám en mudrcký. K d y ž byl
H elvetius sám , část toho kam ene hodil na roztavené
olovo, ale nic nezískal! Cizinec vrátil se po třech
54

nedělích zase, a s úsm ěškem vypravoval mu H elve-

tius svůj nezdar, z něhož prý čerpá novou zbraň
proti alchem istům .
Cizinec odpověděl jenom, že se kamene mudrckého
musí užiti správně. Jest nutno jej do vosku obaliti,
aby byl chráněn před parami olova. N a prosbu
H elvetiovu dal m u ještě malé m nožství kam ene
mudrckého, tak malé, jako zrnko řepky, a zmizel,
aby se již více nevrátil.
H elvetiu s roztavil 6^‘drachem olova, hodil na ně
do vosku zabalený kám en mudrcký a uzřel, v y liv
tavenin u, že se skládá z nej čistšího zlata, což potvrdila
m incovna v H aagu a přečetní zlatníci.
Tento příběh vzrušil celou Evropu, a proslavený
filosof S pinoza po prozkoumání celé věci prohlásil se
za dokonale přesvědčeného alchemistů.
Také professor filosofie M a rtin i v H elm stedtu
(zemřel 1621) byl pronikavý odpůrce alchem istů a ve
sv ý ch přednáškách bojoval vžd y proti nim. K dyž
před shrom ážděným posluchačstvem zase jedenkráte
ohnivým i slov y potíral alchem isty, zdvihl se ze středu
jeho posluchačů jistý studující šlechtic a prosil o k e­
límek, uhlovou p ánev a olovo. Olovo proměnil ve
zlato, klam nebyl m ožný, a toto zlato podal u d iv e­
ném u professoru se slovy: ,,N yní rozlušti mi tu to
hádanku! “
Vedle zahájeného vědeckého směru, jehož přední
pěstitelé čím dále tím více se zříkali zištných snah
alchem ických, provozovány jsou alchem ické p o k u sy
ve spolcích tajem ných, k nim ž náleželi m u žové v y ­
nikající duchem i postavením svým .
Forster, zn am enitý cestovatel a professor, a S óm -
m ering, s lo v u tn ý anatom , ba i Goethe zanášeli se
transm utací kovů. Goethe praví: ,,Na zlatě visí, po
zlatě sahá přece všechn o/ 4 Žízeň po zlatě i to u h a
po všech požitcích, kterých dosahujem e jenom zlatém ,
byla ve všech alchemistech. Goethe b ývá n a zýv á n
posledním alchemistou, on sám píše v 8. knize I I . dílu
,,P ravda a báseň", že uzdravil se z těžké nem oci
jenom pom ocí universální m edicíny cestou alche-
m ickou vyrobené. Pro toto podivuhodné v yléčen í jal
se stu d o va ti alchemii. Četl k nih y Paracelsa, V a len ­
tina, H elm onta, Starkeya, B oerhavea a j.
Též ve století d evatenáctém objevily se v e v e ­
řejnosti zp rávy o alchemii v P a ř íž i a Němcích, na př.
na p očátk u 19. století vzn ikla ještě v N ěm eck u
velik á společnost alchem ická. Tajem nost lák á vá v žd y
a všude, i dnes. Jest zajisté s podivením, kterak
m ohla se víra o podařené transm utaci kovův udržeti,
ba i šíři ti mezi vynikajícím i lidmi, že i velicí, ch e­
m icky m yslící a velmi obratní experim entátoři v y ­
pravují, kterak přeměnu ve zlato sam i viděli.
Příčinou především jest neobmezená víra v auto­
rity. Lékař proslavený A ndreas Liebau, jinak L iba viu s
(1616), m už střízlivý, nem ůže se ubrániti víře v tra n s­
mutaci, vžd yť prý Aristoteles, Galenus a jiní učenci
56

v ní věřili. Georg Agricola, něm ecký lékař, mineralog

a v ý tečn ý hutník, připouští, že současníci jeho (po­
čátek X V I. století, zemřel 1555*) transm utace ne­
umějí, ale staří prý to jistě uměli. Boyle (v 17. století)
slyšel od dobrého, důvěry hodného přítele, že bylo
kdesi zlato zhotoveno z kovu obecného, sám pak ob­
držel od cizince, jenž na vých od ě cestoval, prášek,
pomocí něhož dvě unce roztopeného zlata snížil v kov
jako sklo křehký, špatnější. I nesmí se, praví, jak
jiní činí, jen tak náhle souditi, jakoby chem ie ne­
dovedla věci podivné.
Jind y alchem isté uvrhli na obyčejný kov prášek
zlato chovající, mnohdy pracovali s kelímky o dvojím
dnu, mezi prací — po uvržení sem kamene mudrckého
— prorazili dno, třeba zh otovené z vosku a hlíny,
a přišli na zlato pod ním. P octiví svědci nepozorovali
klamu a věřili, vždyť zlato prubířsky ukázalo se do­
konalým zlatém . Anebo míchali dutou ty čí sm ěs
v kelímku, d utin a její byla vyplněna zlatém a uza­
vřena trochou vosku, který při míchání tál, a zlato
vyběhlo neviditelně ke směsi ta v en é v kelímku. Jiní
zase pokryli kelímek kusy uhlí, v němž byla dutina
se zlatém, zak rytá voskem, jenž byl zčernalý uhlím ,

*) Žil od 1494— 1555 a sepsal výbornou pro tu

dobu příruční knihu hutnickou jménem „De re metal-
lical<. Byl starostou v Kamenici saské, současník Pa-
racelsův.
 57

teplem vosk roztál, a zlato vb ěh lo do kelím ku. Ještě

dnes nalézá se v m useu v e Florencii velik á železná
jehla, která se před očim a v elk ov év o d y toskánského
Fěrdinanda M edičijského do půli zm ěnila ve zlato,
a při této jehle jest vlastn oru čn í dopis toh oto k nížete,
jenž vyp ravu je o zdařilé transm utaci. Chem ický
rozbor dokázal, že zlatá špička této jehly b y la jen
přiletována a celý a lch em ick ý čin proslulého Leon-
harda Thurneyssera zakládal se tedy v to m , že před
pokusem natřel zlato železn ou barvou a tu při trans­
m u taci d oved n ě odstranil.
N ejvětší ze všech p odvod n ík ů -alch em istů , které,
když na nidh nem ohli v y z v ě d ě ti ta jem stv í, věšeli před
branami m ěst dříve je celé pozlativše, byl dom nělý
hrabě z Ruggiero, selský sy n ek z N eapole, k terý stal
se v B avorsku polním m aršálkem a který roku 1705
slíbil králi Friedrichu / . Pruském u, že m u b ěhem
několika dní 60 m illionů tolarů zm ění v e zlato, za
to b yl jm enován p ru sk ým generálem dělostřelby;
když však dokázáno, že to zcela obyčejný podvodník,
roku 1709 ho pozlatili a před branami B erlína p o ­
věsili.
N ěkteří alchem isté b yli v elm i dovedným i kejklíři.
V m nohých sbírkách m incí nalézají se d uk áty, opatřené
nápisy, že zlato užité k ražení jich bylo vyrobeno
cestou alchemickou. Z ajím avé -jsou ,,růžové oboly1‘,
jež b yly vyrob en y ze zlata, které připravil prosla­
v en ý a lch em ista R aym u ndu s Lullus z olova (v 14. stol.).
58

C ísa ř Ferdinand I I I . provedl roku 1650 v la stn o ­

ručně přem ěnu kovu obecného v d rah ý a na počest
to h o dal raziti ze zlata alchem ického jím v y ro b e­
ného p am ětní peníze, opatřené latin sk ý m nápisem:
„ R a že n y ze zlata, které z olova vyrobeno bylo11, a císař
L eopold I. dal ze zlata, které připravil augustinský
m nich Wenzel Seyler z cínu, roku 1675 raziti d uk áty
s n ěm eck ý m nápisem: „M ocí prasku W enzla Seyler a
byl jsem z cínu zlatém učiněn*ť. Ale pozdější rozbory
ch em ick é těch to dukátů ukázaly, že n eb yly vy­
robeny ze zlata, nýbrž jenom z m osazu!
H essen sk é tolary z roku 1717 dal zem sk ý hrabě
E rnst L u dw ig von H essen-Darm stadt raziti ze stříbra,
k teré b y l vyrobil sám pom ocí bílé tin k tu ry z olova.
P olák Sendivogius (Sendivoj), jenž ta k é v Praze
žil u d vora Rudolfa I L , ukazoval císaři Ferdinan­
d ovi I L peníz stříbrný, jejž potřel te k u tý m k am en em
m udrců, vypálil a tím přeměnil v m inci hluboko
zlatou. P ok us ten b yl proveden s m incí raženou,
u praven ou ze dvou spájených plechů, jednoho zlatého,
druhého stříbrného; zla tý se rtutí zam algam oval na
bílo, celý bílý peníz pak jest v y p á le n , čímž po
prchnutí rtuti zlato do p olovin y vystou pilo.
J in d y se ovšem i dobří ch em ik ové nehorázně n e ­
chali ok lam ati, tak Bechera naučil jistý alchem ista
ze stříbra zlato denně takořka „dojiti"', jak praví
K opp, historik alchem ie.
 59

Víru v m oc alchem istů m ezi lid em upevnilo n e ­

m álo, že vladaři u dvorů sv ý c h chovali d vorsk é
alch em isty , z nichž alchem ie jen v Anglii za J in ­
dřicha V I. a E duarda IV. v lá d ců m se v y p la tila .
V šak musil sk o tsk ý parlam ent v y d a ti nařízení, a b y
v e přístavech a n a tržištích p en ěz anglických fa le š ­
n ý ch nebrali a tak obchod sk o tsk ý aby hájili. N e­
sm y sln é v ěci se o alchem ii šířily i u tvrzov a ly n o v é
a d ep ty .
Mnohé z pozorování alch em ie b ylo zcela správné,
za m n o h ý p ěk ný objev, na př. porculán, časem n a ­
h o d ilý , na př. fosfor děkujem e alchem istům . V alen ­
tinu s objevil vizm u t a an tim on , Paracelsus p o zn a l
zinek, a tak é výrobu kyselin objevili alchem isté.
O buvník Vincenc Casciarolus h ledaje kám en filo so ­
fick ý, objevil v Bologni lum inescenci. Joh ann
F riedrich Bóttger {Bóttcher) v y p rá v ěl, že zná ta je m s tv í
transm u tace. Proto se ho chtěl zm o cn iti král F rie d ­
rich I. P ruský, on však uprchnul do Saska. Král
žádal jeho v y d á n í, ale Sasko m lčelo, a pom ěry m ezi
o b ěm a s tá ty ta k se zostřily, že h rozila válka. B óttgera
drželi v Sasku v zajetí, aby n a n ěm v y n u tili k á m en
m u d rck ý, ale on chtěl p rchnouti, četn é pokusy ú těk u
se mu nezdařily, posléze h o zavřeli do p ev n o sti
K onigsteinu. T a m vyn alezn ul porculán, p ravil, že
n en í s to v yrob iti zlato, ale že n ahradí zlato o b jev e m
jin ý m . Král A ugust Saský učinil jej řed itelem m í­
šeň ské porculánky, a ta m B óttger zem řel roku 1719.
60

Fosfor objevil, v moči hledaje kámen m udrcký,

Brandt 1669 v H am burce, také Kunkel, současník
B oyleův, který zemřel 1702 ve Štokholm ě, věděl
o něm, p otom B alduin 1674; z fosforu připravil
alchem ista H anckw itz p rvn í sirky. D ále objevili
alchem isté řadu látek, p o to m ledek, střelný prach
a j. jsou ob jevy snad alchem ické. Za v y n á le zc e
prachu klade se alch em ista m nich Berthold Schwarz,
ale znali jej alchem isté dávno před ním , n a př.
Albertus M agn us píše o n ěm , podobně Roger Bacon;
jak se zdá, přišel z C íny.*) Hollandaň Drebbel v y ­
nalezl krásné barvivo červ co v é (košenilové) a roztok

*) Zlomek Rogera Bacona Opus leríium nalezen od

chemika P. D uhem a v národní bibliothece pařížské
jakožto překrásně vypravený rukopis z knihovny krále
Ludvíka IV. V ýznam zlom ku spočívá v tom, že dle
něho Bačo, jenž žil 1214— 1294, znal přesně složení
střelného prachu, o jehož součástích ledku, síře a uhlíku
z pálené vrby m luví jakožto o věci ,,po všech světa
dílech ‘‘známé. Roger Bačo m lu ví i v jiných spisech
svých o explosivních vlastnostech černého prachu,
zvláště v listu de secretis operibus naturae, jenž podle
odhadu znalců kladen před rok 1248 (jsa řízen na b i­
skupa Vilém a z Auvergne). N ás zajímá jen to, že ve
Francii i Anglii znali prach před polovinou 13. století,
a že Berthold Schwarz, m nich německý, vy n álezce
prachu, m izí v m ythu. Střelný prach, jakožto hm ota
ohňostrojná, výb u šn á zdá se v ša k b ý ti ještě starší, ne­
sou visí-li geneticky s ohněm tak z v. řeckým.
 *\1

c ín o v ý k něm u potřebný připravil o 30 let dříve

a lch em ista TAbcivius.

H ollandský fysik a chem ik Cornelius D rebbel

objevil 1630 šarlach košenilový, po dlouhou dobu n e j­
krásnější to barvu známou. N áhoda byla opět příčinou
nálezu tohoto, jenž byl jedním z nej důležitějších v kolorii
či um ění barvířském doby tehdejší. Rozbilť D rebbel
nedopatřením nádobu s královskou lučavkou. T ekutina
stékala po okně cínem spojeném a část její vtekla do
roztoku košcnilového. Podivení D rebbelovo bylo n e ­
m alé, když spatřil, že původně třešňová barva košenily
zm ěnila se v ohnivě šarlachovou. Objev svůj sdělil
D rebbel zeti svém u barvíři Kuffelarovi v Leydenu, jenž
ho ihned se zdarem použil v barvířství vlny. A čkoliv
nález tento pečlivě tajen, zařizuje francouzský barvíř
Gilles Gobelín v roce 1643 barvírnu poblíž Paříže
(v m ís ech dnešní světoznám é státn í továrny „G obe-
lin s“), v níž barví vlnu již šarlachově. Podnik jeho p o ­
važo ván všeobecně za nesm yslný, přímo bláznovský,
a přezván dle toho též ,,Folie Gobelín**. Když v ša k
Gobelín v krátké době velm i zbohatnul, přičítáno to
nedůvěřujícím i a dosud nechápajícím i sousedy spojení
jeho s ďáblem!

Ten pak, kdož vniknouti chtěl do m ystérií u m ěn í

alchem ického neboli herm etického (název z Ř eck a),
jinak spagirického (název ze 16. století), kdož
adeptem , to jest zasvěcencem toh o to um ění b ýti m ěl,
dle dom nění starých K oftů alchem ických k to m u
sam ým Bohem předurčen (predestinován) býti m u s il.
T ak tato asi slova čtem e v , .Procesu o kam eni
62

mudrcův'1, jejž v 15. věk u složil prý česk ý mnich

Joannes ab Ticinus. Praví:

„ N ik d o toho (jak se strojí kám en m udrcův)

nepochopí, leč ti, jim ž se toho
d ostane vnuknutím božím ,
a jež v lůně m ateřsk ém již k u m ěn í tom u
určil sám m ilý B ůh
p o sv á tn ý m p osvěcením sv ý m .“

Proto i nikdo jiném u tajem ství toh o sdělovati

neměl, či nesluší perly předkládati jistý m zvířatům ,
jak praví veliký ctitel alchem ie, Aquinský to vůdce
filosofie scholastické. K do pak ta jem stv í toho v š e ­
tečném u sdělí, náhlou sm rtí postižen bude. Kdož-li
pak slib n a tajem ství to učinil, pouze církví z něho
rozvázán b ý ti může. B udoucí adept též pilně cesty
konati a všeho herm etického všude ať prosbou ať lstí
d opátrávati se měl. N em á lo transm utaci napom áhala
konjunkce i konstellace h v ězd i všeliké um ění m a­
gické. A b y se alchem isté vyhnuli jistý m nesnázím
i m od litby užívali při sv ý ch pokusech v kobkách
svých přepodivně vyšňořených recitujíce přetajné
Abracudabra i A lin ú — malkenú. Celé pak učení
alchem ické, jako m ysterie staroegyptské v ů b ec, mělo
ráz převelice tajný, tajem nůstkářský; zp rá vy o něm
ve spoustu přepodivných slov se halí, ano m nohdy
pouhou hříčkou jsou slovní. Tak praví Tabula sma-
 63

ragdina z 11. století, v těchto že slovech se tají celé

umění hermetické:

„Příroda z přírody se raduje — příroda nad p ř í ­

rodou vítězí — příroda přírodu ovládá .“
Hlavním úkolem alchemistů bylo strojiti z kovu
prostého kov drahý [stříbro, zlato), a to pom ocí tak
zvaného k a m e n e m u d r c ů [veliký elixir, m a gi-
sterium, mercurius philosophorum).
Ve stoletích 15. a 16. n a b ýv a l člověk se jm ěn ím
svobody a se ztrátou statků pozem ských u pad al
v poddanství. V českém alchemickém spise „Cesta
spravedlivá v alchemiií( hned n a počátku čteme:

„nebo kdož má moc, ten m á i právo. Proč chceš

býti nevolným, moha býti svobodným, i proč chceš býti
robotníkem jiného, moha býti sám svým, i proč chceš
jinému říkati pane, moha býti sám pánem.li
Toť pozoruhodný výkřik sociální z let 1457!

Co ale jest ten kámen mudrcův, kterak se dělá

a z čeho, o tom nelze se z knih alchemických ničeho
dověděti, neb sloh jejich jest naprosto n esm y sln ý
a čemu lze porozuměti, to jsou věci budto docela
prosté a jednoduché, anebo lživé a nepravdivé.
Předem potřebovali alchem isté, jak se učilo jm en o­
vitě ve 13. století, tak zvané materie prim y, jakési
prahmoty, zemé panenské, zem í Adamovy [materia
prima). Tuto získati bylo nejtěžší z celé práce.
tu

A v čem viděli a hledali tu to prahmotu, základ či

podklad h m o ty veškeré?
Tu opětně pom áhal prapodivný recept, třeba
hádanka tato:

Písm en hle devět mám, slabik čtyři; rozuměj!

Každá z prvních tří slabik jen dvě p ísm en a čítá,
čtvrtá ostatn í; pět pak tu jest souhlásek.
Tomu-li rozum íš, mnou m oudrosti dojdeš!

H ned tu jedni na Arsenichón (utrejch) hádali;

vždyť jím m ěd nebo stříbro bělá; jiní tu Chasiteros
(cín) v y č tli, že s mědí a podobným i přerůzně barevné
slitiny tvoří; mnozí hledali princip ten, p rim u ma­
terii, ve všech pak k ovech, jiní opět p ouze v soli
neb an tim onu, tu ve rtuti, tu ve vzduchu i v e skalici
a salpetru (dusičnanu draselnatém ), ano v látkách
a v ý m ětech zvířecích ji shledávali a třeba i tuto
jako roku 1669 Brandt fosforu dokázali (v moči).

I v od a za tuto prim u materii neboli prahmotu

pokládána; učilť tak již 600 let před K ristem mudrc
Thales, že pom ocí vody vše povstává a do ní zpět
se vrací, a na tisíce let před ním pokládali Indové
a E gypťan é vodu za prahmotu a ve knihách Mojží­
šových dočítám e se podobně. A učitel Alexandra
Velikého sla v n ý Aristoteles v e 4. století před K ristem
učil, že sv ět a vše, co na něm jest, původ svůj má
ve čtyřech živlech: v ohni, ve vzduchu, v e vodě
 65

a zemi, jež alchemisté pokládali za p rvk y nedělitelné.

A ty to pak látky prý přijetím jiných vlastností
dávají na světě vznik různým látkám i tvorům
ústrojným .

K d o ž pak měl prim u materii, strojil z ní M erkur

mudrcův či Chaos nebo Agoth. Přidav pak k Merkuru
tom u h m oty zvané Zlato filosofické, sm ěs tu digeroval
ve zvláštním , podivném , vejci podobném ovum philo-
sop hicům.
Tot digestace [zavařování) či cinerace [spalování)
nebo putrefakce [umrtvování hmoty).

T ím obdržel caput corvi, hlavu havraní. Další

digestací (zavařováním), zvanou albifikace [zbělení),
purifikace [vyčisfování) či resurrekcí [vzkříšení) hlava
havraní, caput corvi zbělela v bílou labuť, jež dále
žíhána žloutne, až překrásně zčervená v kámen
mudrcův, lapis philosophorum, jenž uvržen na prostý
kov m ěnil jej ve zlato neb aspoň ve stříbro v po­
měru neobyčejném. Toť projekce a fixace! Matné
první pom ysly řecké o přem ěně neboli transmutaci
kovů v y v in u ly se u alchem istů v učení o báječné
hmotě podstaty pevné a Červené; n a zý va li ji medicína
universalis, magnum elixír, lapis philosophorum,
kámen mudrcký, veliký elixír, veliké magisterium,
červená tinktura, medicína třetího rádu, červený lev,
kterýžto kám en obecným neboli domněle nedokona­
lým k ovům jejich nedokonalost jako nějakou nemoc
5
 \

66

od n ím á, měně je v h om oeop ath ick ých dávkách ve

s ta v u roztopeném v e zlato, což slulo transmutace.
T a k měnili olovo, stříbro, rtuť, železo, měd „ velikým
m istrovstvím “ za pom ocí nachového prášku, červeného
filosofického kam ene v roztopeném sta v u ve zlato,
i zářilo utvořené zlato v kelímku zelen a vý m leskem
a po vychladnutí zb yl tu k avalec zlata. Slavný
jin a k Roger Bačo tv rd il, že kám en m udrcký dovede
z m ě n iti ve zlato m illionkrát větší m n o žství obecného
k o v u , nežli byl on (m illies m illia et ultra). Arnald
Villanovanus pravil, že dovede k á m en ten proměniti
ston á so b n é m nožství rtuti ve zlato. R aym u nd Lullus
píše v knize testamentům novissim um : „V ezm i z této
d rah é m edicíny kousek, tak velk ý jako bob. Uvrhni
jej n a tisíc uncí rtuti; rtuť zm ění se v červen ý prášek.
Z to h o dej unci na tisíc uncí rtuti, k teré se tím v čer­
v e n ý prášek přemění. Z toho zase unci na tisíc uncí
rtu ti vrhni, vše bude medicínou. Z této unce vrhni
n a tisíc uncí nové rtuti, bude rovněž medicínou.
Z té to poslední m edicín y vrhni o p ětn ě unci na tisíc
uncí rtuti, změní se vše ve zlato, k teré je lepší nežli
zlato z dolň.“
Druhý článek učení alchemického
pravil, že táž látka u žívaná v hom oeopathických dáv­
k ách všeck y nemoci zahání a prodlužuje život lidský
zázračně, ano na celá století, udržuje jej v m ladistvé
s v ěž esti a čerstvosti a sm rt úplně oddaluje (panacea
 67

života, n ápoj zlatý, aurum potabile, životní tinktu ra,

veliký elixír). B yla to universální m edicína.*)
Ve svém obdivu pro vlastnosti alkoholu, nápoje
velice starého **), šli alchem isté tak daleko, že jej
na stejný stupeň kladli s právě uvedeným elixírem
života (zvali jej ,,aqua vitae(t). Jméno alkohol v y ­
skytuje se teprve u Libavia (konec 16. století).

Arnoldus Villanovanus (zemřel 1314) a R ay-

mundus Lullus (zemřel 1315) rozšiřovali co nejvíce
duvěru v zázračné účinky mudrckého kam ene,
Theophrastus Paracelsus (zemřel 1543) činil vše možné,
aby přesvědčil celý svět, že kámen m udrcký m á
vlastnost živ ot lidský prodlouží ti. Alchem ista A rte-
phius prohlašoval, že jest tisíc roků stár. Ř íšský
hrabě von Trautmannsdorf píše, že je stár 140 let. Ale
Johann K un kel von Lówenstern v N ěm ecku v 17.
století nevěří v tuto zázračnost filosofického kam ene.

*) Již za doby arabských alchemistů připisovali

uměle vyráběném u a potom do tekuté formy uvedeném u
zlatu (aurum potabile) léčivé účinky, a z takové dom něnky
vyšla víra o léčivosti kamene mudrckého. D louhý život
patriarchů vysvětlovali domněnkou, že měli p a tri­
archové kámen mudrcký v rukou jako universální m e­
dicínu.
**) Již za doby, kdy žil M arcus Graecus, v 8. sto ­
letí, příprava alkoholu z vína destillací byla přesně
známa.

5*
68

Jen slyšm e, co o té věci, souboru to blaženosti

pozemské praví chvalořečníci kamene mudrcův.
Známý z d oby císaře a krále Rudolfa II. p olsk ý alche­
mista Sendivoj praví: „Ten, kdož má kámen m udr­
cův, ten m á zrcadlo, v ném ž vidí moudrost celého
světa, že takto moudrost jeho vyrovná se moudrosti
Aristotelově “ V pravdě pak dithyramb Pordageův,
kněze to anglického z roku 1620, zní takto:
,,A n y n í ustálen, fixírován jest kámen mudrcův,
strojen jest elixír životní — to dítě rozmilé! S p i již,
ty smrti, bázni, i smutku, i bído\ Nadchází vykoupení
a spasení. Opět vse dosaženo, nalezeno, co ztraceno,
kdy n abyli jste velkého sekretu i tajemství velkého. Tot
ten rek přeslechetný, jenž hada zn itil, draka pak skoliv,
rozdrtil. Mudrcové staří lvem bílým i červeným zovou
jej, písmo pak zove jej lvem z domu Israelova i Judova
i Davidova!“
Třetí článek učení a l c h e m i c k é h o
pravil, že jest ještě jiná látka, látka bílá, kámen
druhé třídy, m alý elixír, malé magisterium, bílá tin­
ktura, která jest nedokonalá první látk a a mění
všecky k o v y obecné ve stříbro, což nazýváno
,,mistrovství m aléu.
Obě látk y, červený i bílý kámen m udrcký byly
také v roztoku připravovány a zvány tinkturam i m udr -
ckými.
 69

T edy tisíce let kulturou egyptskou a řeckou,

dále svěží periodou arabskou až do století 20. tá h n e
se neúmorná práce rostoucí z dom něnky orientální,
jakoby veškerá hmota byla j e d n o t n o u
a tu d íž z j e d n é fo r m y ve dru ho u pro-
měnitelnou.

V posledních stoletích, zvláště 18. plnil ú k o ly

alchemie zvláštní tajem ný spolek (,,Společnost rů že n ­
cová11)} jenž daleké kruhy po celé Evropě p outal a
původ měl již na počátku 17. století. Spolek sliboval,
že rytíři jeho prosti budou nerozumu, choroby a c h u ­
doby , ba že umrou yyfratres Roseae Crucis“ (bratrí
růžencoví), až sami budou chtí ti. Jméno odvozovali
ze satirického spisu: ,,Chymická svatb a Christiana
Rosenkreuze“ 1603 vyšlého.

Roku 1654 založena byla v Norimberce yyN o rim -

berská alchemická společnost", ku které také náležel
slavný filosof L eibn iz. Od roku 1796 až 1819 e x is to ­
vala veliká alchem ická společnost, která se v E vrop ě
velice rozšířila, jm énem y)Hermetická společnost". N e ­
smíme také zapom enouti, že století 18. mělo v Paříži
hrabete St. Germaina, jenž byl vrstevníkem apoštolů
a dovedl m luviti s nimi, na př. se sv. Petrem, s o u ­
časně uměl dělati zlato. Dle jedněch byl to žid p o rtu ­
galský, dle jiných jesuita španělský neb žid elsaský,
neb syn výběrčího R otondo ze San Germano v Sa-

i
70

vojsku. R oku 1755 naučil se dělati v Indii draho­

kamy, skutečně zemřel však 1780 silně zadlužen. . !

Alessandro Cagliostro, jednatel „S polkli staro­

egyptského", jenž založen byl od Henocha a proroka
E liáše, žil do roku 1795 a dělal zlato i drahokam y, a
kardinál Rohan tvrdil o něm, že je 300 le t stár.

R ok u 1782 uveřejnil doktor lék ařství James

Price, člen londýnské R oy a l Society, řadu pojednání
o rtuti, stříbru a zlatu i o prášku bílém, jenž 50kráte
váhu rtuti přeměnil ve stříbro, a o prášku červeném,
jenž 60kráte váhu stříbra předělal ve zlato. Práce
provedena před svěd k y, spis učinil sensaci, ba
sám král Jiří III. prokázal milost svoji, že krá­
lovskou pochvalou neskrblil. Komisi z akadem ie an­
glické ustanovené se nepodrobil poslední ten alche-
m istay a když v kruzích chem ických p o su d k y svým i
se netajili, otrávil se nešťastný adept alchem ie r. 1783.

Po té ráně hledal sla v n ý lékař K a r l A rnold Kor-

tum (zemřel 1824) kám en mudrcův v kam enném
uhlí. B y l to zakladatel v ý še uvedené , .Hermetické
společnosti“ a jeho přítel doktor Bdhrens b yl rovněž
v ášn ivý m alchemistou; společnost v y v o la n á 1796
byla tajná, členové nevěděli, kdo jest duší celé věci.
Po K ortum ovi dal Gehlen růsti nerostům. Posledním
v historii alchemistou jest P araff, jenž zcesto v al celý
svět a zvláště mnoho v Chili a Peru pracoval. Po­
 71

čátkem vyráběl stříbro, potom obrátil pozornost svoji

vůbec ku transm utaci. Toť byla roku 1882 n ejm o­
dernější alchemie všeobecná, avšak vážnější jest m o­
derní alchemie vMecká!

N y n í jest úžasné rozšíření spolků alchem ických

na příklad v e Francii. Ano, i velik é hlavy: F lam -
marion, Strindberg, Emmens jsou jejich členy. E m m ens
přeměnil stříbro v kov nový, zlatu blízký, a v m in ­
covně severoamerické brali jej za zlato. D ne 7. k v ě tn a
1897 prohlášen v Severní Americe p a ten t jistého ch e­
mika, který dělá zlato z antim onu, síry a železa.

T ovárna na zlato ve Filadelfii v y sta v ě n a b y la

alchem istou R. M . Hunterem; půl millionu dolarů
byl závodní kapitál, měla v konvertrech denně za
deset tisíc dolarů zlata vyráběti — ze stříbra.

( N y n í jest sídlem alchemie P a ř íž , v posledních oka"

mžicích vsak stává se Londýn bodem, k ném už jsou
upřeny zraky netoliko odborníků chemiků, ale i n e j-
širšího obecenstva.

V ystoupení LAVO ISIERO VO ke sklonku stol. 18.

bylo pohnutkou ke proroctví: „Ve století devatenáctém
bude přeména kovů všeobecnou, i n áčiní kuchyňské bude
ze stříbra a zlata, a to nás zachrání před mnohou ne­
m o c í “ Tak píše N ěm ec Christoph Girtanner, jenž
v N ěm ecku získal si nehynoucích zásluh o zavedení
hlubokých m yšlének velikého L avoisiera, jen ž stvoři
A ntoine-L aurent Lavoisier.
 73

novou chemii. Proroctví Lavoisierovo o prvcích se

vyplnilo, ale proroctví nadšeného jeho stou pence
0 dělání zlata nikoliv, ale alchemie žije dodnes, zvláště
n y n í nové pů dy nabývá po sensačních zprávách z L o n ­
dýna.

P odle René Schwaeblé hoří v e Francii asi 50

y)pecí alchemickýchli a jiné jsou ve Skotsku, ba i v N ě ­
m ecku. Moderní alchem isté prohrabávají se v e s t a ­
rých textech velm i rádi, ale oni dokonce nezavrhují
v ýsled k ů moderní ^chemie. )}Rosa alchemicat( jest je ­
jich orgánem, Jollivet-Castelot, D elassus a ďH ooghe je­
jich hlavou. Druzí věří nezvratně v transm utaci a
důvěřují výrokům horníků m exických, kteří o k o vech
zlato v přírodě sprovázejících říkají, že nejsou ještě
zralé. Mezi ty to pravé, alchemisty patří S trindberg,
p roslaven ý sp isovatel švédský, jenž vyrábí zlato ze
skalice zelené, chrom anu a m anganistanu draselna-
tého. Sem kladem e též alch em isty americké, kteří
1 to v á rn y na zlato chtěli budovati, též mezi H in d y
jsou znám i vy so ce vzdělaní alchem isté.

f}Projekční prášek u jest jejich hvězdou. N ení těl

jednoduchých, říkají, vše skládá se z téže h m o ty a
všeck a těla jsou složena z pračástic rozm anitě u sp o ­
řádaných. Či není cín od — 48° do + 20° prášek
tm a v ý , nekovový, odtud pak v ý še k o v stříbrolesklý?
J est většíh o rozdílu mezi m nohým i prvky a zinkem ,
jenž za obecné te p lo ty je prášek křehký, a m ezi
Dimitrij Ivan ovič Mendělejev.
Periodická soustava prvků (Dimitrij Mendělejev).
75
6

100°— 150° kov tažný a k ujný? A barva stříbra jest

tež rozm anitá.

Lavoisier, zakladatel ch e m ie novověké, narodil se

16. srpna 1743 v Paříži, stu d o v a l práva a přírodní vědy.
Již roku 1768 stal se členem akadem ie věd, 1771 ná­
jem cem daní, 1776 ředitelem státních pracháren a t o ­
váren le d k o v ý c h , 1788 sp rá vcem diskontové pokladny
státní a 1791 členem kom ise pro národní poklad. R. 1794
obžalován b y v neprávem z v y d ě ra čstv í b yl 8. k větn a
t. r. n evin n ě sfat.
M endelejev, nejslavnější ruský a slo v a n sk ý chemik,
narodil se 9. února 1834 v T ob olsk u (v Sibiři), studoval
od 1850 v Petrohradě přírodní vědy. 1856 s ta l se do­
centem ta m n í university. R ok u 1863 byl jm en o v á n pro-
fessorem chem ie na technologickém ústavě v Petrohradě,
1866 professorem university. O d 1893 až do sm rti byl
ředitelem ,, H lavn íh o paláce m ěr a vah “ v Petrohradě.
Zemřel 2. února 1907.

* * *

T edy sn a h a jediná, v rozen á lidskému duchu, od

dob nejstarších vyznačuje lid sk é přem ýšlení a ode
dávna sm ěřuje k tom u, aby zredukovala jsoucno
hmotné n a existenci jediné lá tk y , z n íž bychom s i mohli
m ysliti v z n ik lý veškerý svét hmotný i všecky prvky.
T ato m yšlén k a jest podporována celou řadou
zjevů. Vše dosvědčuje, že n á m i předpokládané nej­
m enší částečky hmoty řečené a t o m y j s o u ú t v a r y
s l o ž e n é . Johna D alton a atomová theorie náleží
 77

k nejslavnějším a nejšťastnějším v celých dějinách

chemie. Několika slovy se vyjadřuje: ,,H m otný svět
skládá se z omezeného p o ltu prvků neboli elěmentůt
které se skládají z nedělitelných, kulovitých atomů; je­
jich vlastnosti nemohou se n ik d y zm ín iti; atomy rů z­
ných prvků m a jí různou velikost a různou váhui(. Je
to oživení atom istiky sla v n ý ch starých přírodovědců,
kterou již Newton vykouzlil. Anaxagoras předpo­
kládal nekonečně m noho prvků; jejich vlastnosti se
neměnily; podobně L eu k ip p a Demokrit. Základ
učení D em okritova je tento: „Ježto nic z ničeho po-
vstati nemůže a nic zcela n e zm izí (zákon o zachování
hm oty!), je pralátka tu od věčnosti a dále síla, aby
jednotlivé látky vytvořila. S v it skládá se tedy z neko­
neční mnoha nekonečné m alých atomů, které vlastností
nem ají, nýbrž se jen lis í svým rozdílným tvarem, po­
lohou a uspořádáním a jsou nedělitelné. T var dávající
síla, která něco kvalitní rozdílného z těchto atomů tvoří,
jest pohyb. Ježto k pohybu n áleží prostor, jsou atomy
odděleny m ezi sebou p r á z d n ý m i prostory. Prázdnota
jest podm ínka processu bytí. Seskupení, tvoření látek
děje se dle určitých mathematických zákonů statiky a
mechaniky. Něco náhodného n en í . 11 To zní z části zcela
moderně, ano moderněji ještě nežli učení Daltonovo.
A tom isté starého Řecka, ač daleko od veškeré pří­
rodovědecké zkušenosti, vyslovili ted y s prorockým
zrakem atomovou theorii ta k ov é dokonalosti, že v ý ­
sledky více než 20001eté vědecké práce v žádné hy-
78

poth esi lepšího a obsažnějšího výrazu nenašly, nežli

v atom ovém učení Daltonové.

D ulong a P etit vyp á trav še zákon atomových tepel

podali důkaz, že néco jako atomy skutečné existujey že
a to m y představují něco určitého a posledního, že
te d y elem enty jinak jsou uspořádány nežli slouče­
n iny, jejichž složkami jsou atom y.
O složitelnosti prvků poučuje nás především
spektrální analysa. Norm an Lokyer destilloval kov
k alium (draslík) ve vzduchoprázdnu při nízké teplotě;
páry b yly, jsouce elektrickým i jiskrami rozžhaveny,
zelené a ukazovaly ve spektroskopu určité spektrum.
D ěla-li se destillace při vyšší teplotě, m ěly jiskry
barvu krvavě červenou a m ěly zcela jiné spektrum.
Lokyer soudil z toho, že za různých teplot destillují
různé ,,součástky" kalia, čímž b y byl dokázal, že
kalium není prvek.
Podobné v ý sled k y obdržel při sodíku, fosforu,
k alciu (vápníku), železu a jiných. Tvrdí, že m etal-
lo id y (nekovy) snadněji se rozkládají nežli kovy, proto
nepřicházejí ve slunci; experim entálně dokazuje, že
stou p ající teplotou stá v á se sp ek tru m jednodušším,
v ž d y m éně čar obsahuje; ale jest pro nás přece vžd y
n ev y sv ětliteln ý m ; neboť nevím e p otom naprosto,
ja k ý m prvkům vlastn ě náleží. Co se tý č e železa, vidí
v n estejném přesm ykování jeho čar ve slunečním
sp ek tru další důkaz pro jeho nep rvk ovou povahu
 79

Tím vede nás spektrální analysa k poznání, že žá dn ý

z našich chemických prvků v pravém slova smyslu n en í
skutečné prvkem. Výsledky Lokyerovy nutí z nás
otázku: Jest prahmota?
Předpokládáme-li atomy D altonovy, m ůžem e se
domnívati, že jsou dále dělitelné, pomůckami jiným i,
ne obyčejným i, analytickým i. Až posléze obdrželi
bychom částečky stejnorodé, prahm otu; byla b y to
pramatka [mater mater-iae) látkového svéta. Sen
o prahmotě trvá, jak lidstvo" jalo se o hm otě pře-
mýšleti. Všichni přišli ku přesvědčení, že je
p r a h m o t a ( p r i m a m a t e r i a ) . Alchem isté věřili v e
prahmotu jako poslední léta století 18.
A viděli jsme, že až do 19. století alchemie vrh la
sv é stíny. V císařském privilegovaném říšském u k a ­
zateli ze dne 18. října 1796 v o lá „ hermetická společ­
nost" všecky hledače kam ene mudrckého a slibuje
jim, že je u ved e na pravou cestu. , J e s tliž e n ám
známá cesta,“ tak se tam praví, „není pravá, není
žádné pravé a lch em ie/' Tato originelní ,,Společnost“
skládala se, jak se později vysvětlilo, jenom z e 2
členů, redaktora a kazatele Behrensa a ze znám ého
humoru plného spisovatele ,,J o b siad y“ K a rla A r­
nolda K ortum a; od něho v y šla tato myšlénka.
M yšlenku o složitosti atomů pronesl p op rv é
v chemii Prout r. 1815 za d oby Daltonovy, a po n ěm
se opakovala v různých dobách v rozličných zm ě­
nách. V zpom eňm e jen slavných chemiků francouz­
80

ských D u m asa a M arignaca! Za onu pralátku, z níž

prvky p ov sta ly , pokládal lékař Prout m yln ě vodík,
nejlehčí ze všech prvků. Zprvu bál se Prout uveřejniti
svou dom něnku a napsal anonym ně několik pojednání,
teprve v e třetím pojednání roku 1861 v y s lo v il svoji
dom něnku jasně, že vod ík je pralátkou, ze které
ostatní p rv k y postupným zhušťováním se b y ly u tv o ­
řily, a že atom ové váhy prvků jsou násobky atom ové
váhy v o d ík u celými čísly. Úplně tato domněnka
padla výzkum em , který provedl 30 let později Jean
Servais Stas, tento experimentátor, jemuž není rovna,
dokázav, že atomové v á h y nejsou násobky atom ové
váh y v o d ík u čísly celými.
D u m a s 1851 vy slo v iv ,,zákon triadťí (na př.
chlor, brom a jod), byl přesvědčen, že a to m vzniká
ze dvou jiných a že nalezl dlouho hledanou m ethodu
ku přem ěně kovů na této cestě. Všecky vlastn osti
bromu a jeho sloučenin dají se přibližně odvoditi
z vla stn o stí chloru a jodu. Vznikla tedy uprostřed ig .
století alchemická myšlénka o zušlechťování kovu v nej-
čistsí formě. Slyšme jen, ja k ý účinek měl D um asúv
zákon tria d o v ý na tak velikého ducha, ja k ý m byl
Angličan Michael Faraday: „Zdá se, že zde světlo
svitá; vzájem n á přeměna jistých prvkových skupin
zdá se m ožnou, za určitých podmínek, které jsou ještě
skryty.lt Slavným učitelem Faradayovým b y l Hum -
phry D a vy, jehož názory o hmotě byly fantastické a
úplně alchemické.
 81

" • Roku 1809 v y slo vil D avy v přednášce před

R oyal Institution v Londýně ú v a h y o existenci n ěk o ­
lika všem k ovům společných látek. Sloučením růz­
ných m n ožství dvou nebo tří praforem v a žite ln é
h m o ty v y sv ětlo v a l různost látek. Zcela prorocky zní
závěr jeho přednášky: })P ohybuj í-li se částečky p l y ­
nové ve volném prostoru přibližn é nekonečné velkou
rychlostí, t. j. stanou-li se zá řící hmotou, mohou zp ů so ­
bili rů zn é, tak ostře ve svpch zd á stn ích účincích se roze­
zn ávající p a prsky “ Poprvé zaznělo zde slo v o ,, zá ­
řící hmota“ [radiant matter).
John Tyn dall praví o F ara dayo vi, jenž m n oh o
přednášek vyslovil o hlavních vlastnostech h m o ty :
,,B yl to více nežli přírodozpytec, byl to p r o ro k /'
; Theorie pozdější šly dále, vyhlašujíce za tu to
pralátku éter, nekonečně jem né a pružné m édium ,
které na způsob neznavitelné kapaliny v y p lň u je
prázdný prostor, veškeré h m o ty prostupuje a jejich
pohybu odporu neklade.
Že atomy chemické nejsou poslední a n ejm enší
známé částice hm oty, dokazu jí nade vsi pochybnost
prvky radioaktivní, objevené při vý zp y tu , zda-li
zvláštní účinky thoru (Th) a uranu (U) náležejí
n ovém u chem ickém u prvku. *)

*) Viz můj spis „Zázrak radia", nakladatel Gros-

man a Svoboda, cena 40 haléřů.
6
82

Pierre Curie.
Narodil se 15. k v ětn a 1859 v Paříži. Jako professor
fysiky na université pařížské, zemřel 19. dubna 1906,
přejet b y v n a ulici vozem. S tav se professorem n a od­
borném ú stavu fysiky a chem ie (Ecole municipale de
 83

physique et de chimie industrielle), seznámil se tu

s pilnou studentkou, Polkou Marií Sklodovskou, dcerou
řiditele na lyceu varšavském , která studovala od 1891
m universitě pařížské. R oku 1895 spojili se oba badatelé
svazkem manželským. B yl ode všech, kteří ho znali,
vřele m ilován. Crookes o něm píše: Dobře se pamatuji
na první svou n ávštěvu v jeho laboratoři před několika
lety. B y l právě tak skrom ným a vší dom ýšlivosti
prostým, jako byl velikým ve svých vynálezech. N e­
dělal dojm u o mnoho většího, než přístěnek, skrytý
uprostřed obklopujících jej v y so k ý ch budov. V pří-
stěnku tom spatřil sv ětlo sv ěta prvek, který třeba že
o něm i nyní víme, že i v nejbohatších rudách se ho
sotva sto p y nacházejí, přece již převrátil celý způsob
m yšlení našeho, pokud se týče theorie atom ické a
vnitřního složení hm oty.
*
* *

Radium (Ra; s Th a U v 11. řadě periodické

so u sta v y prvků), odtud vyšlé, vneseno do řady prvků.
Snad jednou, jak dále uvidíme, ztratí se zase úplně
z řady prvků. *)

♦) Jeden z nej originálnějších^ fysiků francouz­

ských Pierre Curie neměl nikdy*fysikální laboratoře pro
sebe. N a école de Physique pracoval v úzké předsíňce
mezi schodištěm a přípravnou a zde vykonal svůj v ý ­
zkum o magnetismu. Později dostal zasklený pro­
stor om ezený na dvoře mezi skladem a strojovnou
a tam oba manželé Curieovi počali své epochální práce
o radioaktivitě. Část chem ickou, ab y nepokazili své fy si
kální stroje, prováděli v kůlně, v níž ani před deštěm
6*
 84

J est to podivuhodný zjev v dějinách chemie, že

atmosféra, která nám přece všude tak blízká jest jako
nic druhého, atmosféra, podm ínka našeho žití, nám
tak n ezbytná jako světlo sluneční, tak málo lákala
filosofy a přírodozpytce ku souvislém u prozkoumání,
že až ke sklonku 16. století neznalo se nic o její vlastní
chem ické povaze. Vzduch byl elem ent (prvek), jak
učil Aristoteles, tento tisíce let za neom ylného po­
k lád an ý filosof starověký, prvek jako voda, oheň a
země. Že zde byla veliká úloha, so tv a některým na­
padlo, ačkoliv od nejstarších dob znali vedle obyčej­
ného vzduchu hořlavý a dusivý vzduch, které v y ­
věraly ze země na m nohých místech. T y to vlastnosti
se připisovaly přimíšeninám vzduchu, ale kladli jim
rovněž tak málo význam u, jako plynům , jejichž
vývoj pozorovali při chem ických dějích.
V an Helmont (narozený 1577 v Brusselu) poznal
první, že vzduch sk lád á se z nejm éně dvou plynů:

ani před zimou chráněna nebyla dáma, jíž děkujeme

objev chem ický, radia, který ze základů přetvoří ná­
zory o hm otě. To bylo ve Francii po roce 1900. Celá
kůlna b yla digestoři, pouze otevřeným i okny odcházely
jed o v a té páry. A tam zažili jsme, praví p a n f Curieová,
nejkrásnější, nej šťastnější doby svého života, rozkláda­
jíce po smrkovém dříví k topení určeném své draho­
cenné frakce krystalisační radiové, z nichž svítilo sla­
bounké záření, když v noci po tmě jsm e se do labora­
toře-kůlny pro něco vrátili.
 85

z jednoho, k terý hoření podporuje, a z jednoho, který

toho nečiní.
Boyleovi, jakožto chem iku i ve fysice činnému,
neuniklo přirozeně, že k o v ů m při zpopelení přibývá
na váze, soudil však Boyle, že příčinou to h o jest oheň,
jejž pokládal za něco h m otného, vážitelného. Šťast­
nějším i nežli Boyle byli u v y sv ětlo v á n í chem ických
úkazů při hoření krajané jeho Hooke a M ayow.
Hooke pozoroval, že podobně jako ob y čejn ý vzduch
dovedl hoření podporovati i ledek, z čehož uzavíral,
že vzd u ch i ledek obsahují tu též sou částk u, k hoření
potřebnou. Součástku tu isoloval z led ku teprve ná­
sledník jeho M ayow.
Po d ůležitém ob jevu H elm on tově u p ly n u lo přes
50 let, a p rak tick ý lékař John M ayow (1674) mohl po-
dati bližší zp rávy o so u čá stce vzduchu hoření p odpo­
rující. Poznal, že tato so u čá stk a (
o h n iv ý vzduch) se slučuje s k o v y a že ta k é nalézá
se v led k u (salpetru, sp iritu s nitro aěreus). Žíhaje
ledek, obdržel M ayow p lyn , hoření podporující, náš
kyslík. H oření i zpopelňování kovů v y s v ě tlo v a l dů­
m yslně tím , že se slučují lá tk y t y s řečeným „ d u ­
chem oh ňovzdu ch ovým " , pročež p řib ý v á jim při po­
chodu to m na váze.
John M a yo w věděl ta k é již o v ý zn a m u , jak ý má
jeho o h n iv ý vzduch pro dýchání a žití ústrojných
bytostí, učil jako první o přeměně ven osn í krve
oh n iv ý m vzduchem (kyslíkem ) v arteriosní. S úžasem
86

pozorujem e již zde sp ráv n ý v ý k la d hoření; podobně

jasné teprve sto le t později ty též m y šlén k y vyslo vil
Lavoisier.

Že M ayow y v ý z k u m y ú čin k ov a ly tak málo na

rozvoj chemie té d oby, v ysvětlu je se částečně jeho
brzkou smrtí. P ředevším ale scházel ještě důležitý
m o m en t pro další rozvoj jeho theorie hoření: kyslík
n eb yl ještě znám a vyloučen.

Přesně 100 let později byla k onečně i tato úloha

rozluštěna a to sk orem dvěm a učenci: v Anglii b yl
to Joseph Priestley (1774) a v e Š v é d s k u K a r lW ilh e lm
Scheele (1771), k terý klade se m ezi nejslavnější ch e­
m ik y všech dob. A vyrobili netoliko kyslík, nýbrž
ta k é druhou a v ě tš í součást vzd u ch u, dusík. Ale
oba učenci drželi se ještě pevně d om n ěn k y o flogistonu
a nenalezli proto p r a v ý výklad hoření; ten podal
L avoisier.

S to let po ob jevech , které učinili Priestley a

Scheele, roku 1894 přišla z L ondýna zpráva: Lord
R ayleigh a W illiam R a m sa y objevili nový prvek ve
vzduchu. B yl to argon. Potom n alezeny neon, krypton
a xenon spektrální an aly so u výparů tek u téh o vzduchu.
S v ětle zelená čára kryp ton ová souhlasí s čarou s e ­
verní záře. V téže době nalezl Cleve (1895) v norském
n erostu dosud n ezn á m ý prvek, h eliu m ; několik m ě­
síců později F riedlánder a K ayser dokázali, že také
helium jest stálou sou čá stí vzduchu.
 87

jpj šw Byla^J žlutá čára ve spektru slunečním m ezi

oběma žlutým i čarami na triovým i, která nepatřila
žádnému pozem ském u prvku. Byla spatřena 1868
Janssenem a později objevili ji také v m nohých stálicích
a mlhovinách. Frankland nazval k této čáře příslušný
sluneční prvek helium. Roku 1882 nalezl P a lm ie ri ve
spektru lávě podobného výronu vesuvského žlutou čáru,
a roku 1895 R am say a Cleve obdrželi z norského nerostu
kleveitu pouhým zahříváním plyn, vyznačující se leh ­
kostí, jehož spektrum vedle 6 ostatních čar m ělo v ý ­
znamnou heliovou čáru. Jasně zelená čara zůstala ještě,
která náleží nám ještě na zemi neznámému prvku,
který, poněvadž se nalézá v koroně sluneční, sluje
koronium.

T edy v krátké době čty ř let objeveno pét nových

prvků ve vzduchu, ale nejsme ještě u konce: *;

Ve m 3 a kg suchého vzduchu nalézá se:

780 3 l dusíku = 975*80 g

209-9 l kyslíku = 299*84 g
9 4 l argonu = 16'76 z

*) P ly n y argon, helium , neon, krypton a xen on

unikají stále s vodíkem ze zem ě do vzduchu. Z hlubo-
zem ských pramenů léčivých (Wiesbaden, B aden-B aden)
vycházejí p ly n y řady argon-heliové a t. zv. „radio­
aktivní em anace výrony z radia, thoria a aktinia.
Em anace radiová převládá. Pramen Lym bu v lázních
Bourbon-Lancy vrhá do atm osféry více než 10.000 litrů
helia ročně (doly heliové). Podobně v Maiziěres (Cóte-
ďO r).
88

0 3 / kysl. uhličitého = 0 59 g
0'1 lvodíku 'í = 0 01
755-14 g d usíku Jj = 603‘81 l
231-47 g k yslíku = 162 03 l
12 92 gar gonu = 7 24 l
0-46 gky sl. uhlič." .-■ * = 0 ' 2 3 /
0*01 g vod ík u = 0*08 l.

V 1 w 3 vzduchu nalézá se vzácných plyn u:

9400 em 3 argonu = 16760 m g
15 em3neonu = 13*39 mg
1*5 em3 helia = 0*27 m g )
^0*05 em3 kryptonu = 0*18 mg j ■
0*006 em3 xenonu = 0*03 mg.

Lord R ayleigh věnoval d v a cet let práce h u sto tá m

plynů. V áh y a to m ov é zd ály se býti m n o h onásob ky
(čísly celými) v á h y vodíkové, lord Rayleigh zkoum al,
poku d zdání to je oprávněno, sta n o v iv způsobem co
m ožná nejpřesnějším h u sto ty plynů. Dusík z am m o-
niaku byl vžd y lehčí dusíku vzduchového. V y sv ětlen í
překvapujícího rozdílu nalezeno v tom, že dusík v z d u ­
ch o v ý choval v sobě plyn těžší, kdežto dusík ch em ick y
připravený byl lehčí a čistý *). Tak objeven argon.
I pátráno v e v zd u ch u po heliu a vodíku.

*) Litr dusíku atm osférického vážil 1*2572 g, litr

dusíku chem ického však 1*2505 g , jinak hustota dusíku
atm osférického b y la 0*972, h u sto ta dusíku čistého 0*967^
rozdíl činil 0*005.
 89

Sir William R am sa y četl v mládí životopis sa m o­

táře Cavendishe, lorda chemika, kolem roku 1800 pra­
cemi o složení vzduchu proslaveného, ale veškeré v e ­
řejnosti se vzdalujícího, tedy dlouhý čas pracemi
sv ým i neznámého. B yla to doba, k dy jiskry elek­
trické mnohou záhadu objevily. I pouštěl Cavendish
vzduchem, k něm už kyslíku přidával, jiskry tak
dlouho, až se objem už nemenšil. Odstraniv přeby
tečn ý kyslík, dostal z celého původního vzduchu malou
bublinu, se kterou nic dále nedalo se délati. Cavendish
dokázal, že dusík atm osféry, flogistonovaný, kyslíku
prostý jest totožn ý s dusíkem kyseliny dusičné. N yn í
chtěl se přesvědčiti, zdali jeho flogistonovaný vzduch
skládá se z jediného anebo více plynů. Proto nechal
šlehati elektrické jiskry směsí flogistonovaného a de-
flogistonovaného vzduchu (atmosferického kyslíku a
dusíku) a pohlcoval p řebytečný kyslík sirnými játry,
viděl, že se oba p ly n y většinou chem icky sloučily,
a nalezl po absorpci těch to kysličníků dusíku jen jakýs
nepatrný zbytek plynu, který určil nejvýš na
celkového objemu. T ento zbytek byl argon. Ta b.ib-
lina Ram sayovi byla úkolem, ,,podívej se na to ,“
připsal si v knihu Cavendishovu, té bubliny v z p o ­
menul, když lord Rayleigh dusík vzd u ch ový shledal
těžším dusíku chem ického (o 1/ 2 procenta); i snažili
se oba nalézti látk u ke sloučení s čistým dusíkem
vzduchu, aby mohli cizí příměs volnou obdržeti.
90

K tom u objevilo se m agnesium (hořčík) způso­

bilým ; to to slučuje se v žáru netoliko s kyslíkem , ale
i s d usíkem vzduchu, ale ne s argonem. T ak obdrželi
v ětší m n ožství tohoto nového plynu. N alezen a byla
řada p lyn ů argonová, plynů ch em icky nečinných:
argon, neon, krypton, xenon (tyto tři v kapalném
v zd u ch u analysou spektrální).
D a v y h o veliký žák Faraday byl první, který po
prvé p ly n tak stlačil, že jako plyn ex isto v a ti přestal
a zm ěnil se v kapalinu (chlor). Jím povzbuzeni jali
se T ilorier (Paříž) a Natterer (Vídeň), později Andrews,
Cailletet a j. všecky znám é p lyn y teku titi. U některých
se to podařilo, u jiných se to nedařilo. K prvním
patřil chlor, plyn uhličitý, plyn siřičitý, ke druhým
vodík, kyslík, dusík a atm osférický vzd u ch . Zave­
dením ,,kritické teploty11 (snížením te p lo ty vedle sou­
časného stlačování) Andrewsem zdařilo se posléz i tyto
p ly n y zkapalniti, i vzd u ch (Kamerlingh-Onnes v Ley-
denu a K a r l P aul Gottfried Lindě v M nichově, 1895,
dále H am pson v Anglii a Tripler v Am ?rice).
H elium jest p odivu hod n ý plyn, k terý se teprve
nyní 1908 podařilo zkapalniti, a nejzajím avější ze
v zá cn ý ch součástek vzduchových, neboť na jedné
straně v ed e nás do astrofysiky a spektrální analysy,
na druhé do transmutace prvků.

H elium dá se nyní zlskati pohodlně ze vzácných

plynů vzduchových, pohltím e-li je dřevěným uhlím a
ještě pohodlněji z lázeňských vod B ourbon Lancy, kde
Obr.
92

je př úmyslné zachycují a pro sbírky uzavírají. Professor

K am m crlingh Onnes9 jenž má v Leidenu zvláštní labo­
ratoř pro výzkum při v e lm i nízkých teplotách, vyrobíj
po prvé kapalné helium z helia plynného (v t. z v. kryo-
genní laboratoři). Stalo se tak 10. července 1908 při
teplotě — 268° za tlaku 2*3 atmosfér. P o tolika ne-

„ r ^ O b r . 8.d

zdarech jest zdar ten to velkým zadostiučinéním. Tento

výzkum jest výsledkem 131eté usilovné Tpráce [učenců
Olszewského, Dewara^a1 Onnesa.

* 1 *
*
Také širšímu obecenstvu^znám y jsou tak zvané
Geisslerovy trubice. Jsou ze skla a mají různou po-
 93

dobu; obsahují p ly n y nebo páry velice zředěné, na

př. vzduch asi tisíckráte řidší než obyčejný vzduch,
mají na obou koncích dovnitř z b a v e n é p latin ov é
drátky, jež spojí se s p oly induktoru Ruhm korffova.
Stroj ten skládá se z cív k y vnitřní řeč. hlavní
neboli primární, ovinuté silným drátem, do jejíž d u ­
tin y vložen je svazek tyčin ek železných, a b y se
účinek sesílil, a z cívk y vnější řeč. vedlejší neboli
sekundární, ovinuté velmi tenk ým drátem, m im o to

Obr. 9. Obr. 10.

z přístroje přerušovacího, který se spojí s dráty cívk y

hlavní, vnitřní.
D ráty od galvanické baterie připojují se ke sv o r­
kám cívk y hlavní, vnitřní. Proud galvanický v této
cívce sluje indukující, proud vznikající ve vnější cívce
sluje indukovaný, úkaz celý indukce.
Vzniklé světlo jest u různých plynů rozdílné.
Tak světlo ve v od ík u je sy tě červené, v jodu modré,
v chloru zelené a pod. Místo, kde vstupuje n egativn í
proud galvanický, jest modré, m ísto u p ositivn íh o
proudu červené.
Je-li trubice naplněna vzduchem m ajícím tlak
1 m m , šíří se kolem anody, totiž kolem té elektrody,
kterou proud vstupuje, červenavé vrstvy, které jsou
odděleny tm a v ý m prostorem až několik m illim etrů
94

širokým od skleněné stěny. To jest tak zvan é ,.posi­

tivní světlo". Za tím následuje větší tm a v ý prostor.
Kolem k a th o d y rozkládá se m alá svíticí vrstva, která

Obr. 11. Obr. 12. Obr. 13.

rovněž jest oddělena tm avým prostorem od fialového

sv ě tla /, n egativn ího jiskrového sv ětla neboli sv ětla
kathodového. Jiné plyny nebo sm ěsi plynů sv ítí v ji­
ných barvách, které jsou v ý zn a m n ý pro p ovahu pří­
slušných plynů, ale s vlastním i spektry jejich nemají
nic společného. Kov k ath ody se při delším vyb íjen í
 95

poblíž k ath ody rozpráší a uloží se na skleněné stěn ě

jako zrcadlový nálet.

Obr. 14-

Dobrou rtuťovou v ý v ěv o u můžeme však ještě

v íce umenšiti tlak vzduchu nežli na 1 mm) dovedem e
získati prostory, v e kterých je mil-
liontina onoho tlaku, který m á atm o­
sféra. Pokračujeme-li ve zřeďování
ještě dále, zm ění se obraz úplně;
k athodové světlo vzdaluje se v žd y více
od k ath ody a tlačí positivní v rstv y
zpět, až tem ný, k ath o d o v ý prostor v y ­
plní celou rouru, a na skleněné stěně,
která leží přesně proti kathodě, vy­
tvoří se jasná svítící skvrna, která
v zeleném světle fluoreskuje; místo,
kde se objeví skvrna, je horké, kdežto
zbytek trubice je při tom studený.
Co jsme zde viděli se utvořiti, jsou
paprsky kathodové; jsou posledním, ale obr. 15.
96

také nejpodivuhodnějším úkazem, který byl až dosud

pozorován v e velm i zředěných prostorách. Pokus, v y -
tvořiti ještě další vzduchoprázdno, neposkytuje toho
času více žádné zajímavosti, poněvadž v to m to pří-

[Obr. 16.

padě zmizí konečně také kathodové paprsky a v tru-

bici objeví se úplná tma.
B ylo to již roku 1869, když Hittorf uveřejnil o p a ­
prscích kath odových zprávu ve sv é práci , , 0 vedení
elektřiny v plynech", ale ta to práce
nenalezla povšim nutí a svět dověděl se
teprve o velikém význam u paprsků
kathodových roku 1874, když W illiam
Crookes všechny úkazy Hittorfem p o­
zorované znova popsal a krásnými
přednáškami a pokusy je přístup­
ným i učinil.
Paprsky kathodové vystu pu jí
kolmo z k athody a šíří se přímočáře
prostorou; není-li anoda proti ka-
Obr. 17. thodě, jest anoda nedotčena těm ito
paprsky. Paprsky kathodové v y z n a ­
čují se dále zvláštním i účinky v látky, na které
dopadají: sklo fluoreskuje zeleně; nejnádhernější,
nejohnivější b a rv y vznikají, dopadají-li paprsky
 97

kathodové na tuhé chem ické látky; rubin na

příklad svítí nádherně krvavě červeně, fenakit in ­
tensivně modře, spodumen zlatožlutě; látky, které
sam y fluoreskují, svítí po krátkém ozáření dlouho.
T epelný účinek paprsků k ath odových jest tak silný,
že sklo změkne a kov, i platina a iridium, do žh ava se
rozpálí a taje. Tento m ocný projev energie způsobuje,
že paprsky kathodové musí velm i snadno zm izeti;
účinkují-li v látky, pohlcují se, přeměňují se v jiné

Obr. 18.

tvary energie; zcela tenké k o v o v é desky je pro­

pouštějí.
Crookesova přednáška o ,,zářící hmoťe“, jak před
více než 26 le ty nazval paprsky kathodové, učinila
na Lenarda velik ý dojem. Crookes ukázal, že se zde
jedná o zjevy zvláštního druhu, hledíc k ostatn ím
zjevům výbojovým , jednoduchého. Co si m yslil
tehda čtvrtým stavem agregatním, nebylo mi jasno,
praví Lenard, ale já s ním sdílím podnes enthusiasm u-,
s nímž zvolal: zde, zdá se mi, leží poslední reality.

7
98

Teprve později jako assistent Qninckeho postavil

si Lenard rtuťovou v ý v ěv u , která dovolovala vznik
vysok ých vzduchoprázdnot, a tu mu šlo v ž d y o to,

Obr. 19. Obr. 20.

aby vylákal ty paprsky z trubky ven, a tam teprve

s nimi si zaexperim entoval. Po straně v trubce bylo
zadělati okénko vzduchotěsně, a to z h m oty , která
paprsky propouští. Křemen se neosvědčil.
Hertz roku 1892 dokázal, že lístečky k ov ů pro­
pouštějí paprsky kathodové. Lístečky b y ly zlaté,
 1)9

stříbrné, hliníkové. I zavolal Lenarda a ukázal mu

pokus.
Dá-li se v cestu k a th o d o vý m paprskům v e tru­
bici snadno pohyblivé tělísko, pohybuje se ve směru
paprsků. Crookes sestrojil trubici, ve které se n alé­
zalo na dvou skleněných tyčin k ách malé koléčko lo­
p atkové ze slídy; koléčko se pohybovalo vzhůru do

Obr. 21.

malé výše účinkem paprsků kathodových. D á-li se

ke trubici magnet, odchýlí se paprsky k ath odové ze
své přímé čáry. S nimi odchýlí se také fluorescenční
skvrna, která se vždy tam utvoří, kde p aprsky na­
razí na skleněnou stěnu. TJčinkují-li paprsky k a th o ­
dové na elektrometr, ukazuje negativní náboj. K a­
thodové paprsky nesou ted y s sebou negativní náboj.
Chceme-li však určiti pom ocí spektroskopu che­
mickou povaha světla kathodové trubice, neobdržíme
při tom to pokuse výsledku. S větlo trubice závisí v ý ­
hradně na povaze skla, ale nezávisí na chem ické po­
vaze plynu, který byl z trubice vyčerpán až na m alý
zbytek, a tak é nezávisí na p o v aze elektrodového kovu.
Zde zastaví se každý projev chemických látek,
jimiž se od sebe liší, dostihli jsm e onoho stavu , který
7*
100

dle Faradaye tak daleko leží nad plynným, jako

plyn n ý nad kapalným , hmota sta la se ,,zářící hmotou".
A Faraday měl pravdu, když pravil, že v tom to stadiu

Obr. 22. Obr. 23.

m nohé vlastnosti plynného skupenství se ztratí a

jiné nové se objeví.
Neobyčejné a tak energické účinky kathodových
paprsků dávají podnět ke vzniku nového druhu p a­
prsků; jsou to X -pa prsk y, jak je pojmenoval jejich
objevitel, neboli paprsky Róntgenovy, jak je nazvali
ku poctě učence Róntgena roku 1895.
 101

T yto paprsky X vzniknou všude tam, kde se p a­

prsky k athodové ve své dráze zastaví. Jejich objev
stal se pomocí vlastnosti, jíž se úplně liší od paprsků
kathodových. Kdežto paprsky kathodové trubici ne-

Obr. 24. Obr. 25.

mohou opustiti, pronikají R ón tgen ovy paprsky sk le­

něnou stěnou a vystupují do volného prostoru. Při
prvém pokuse Róntgenové roku 1895 byla trubice,
svítící ve fluorescenčním světle kathodového prázdna,
úplně zakryta černým papírem, a také pokoj byl tm a ­
vý. Ačkoli z trubice nevycházelo viditelné světlo, viděl
Rontgen, jak světélkuje nedaleko se nalézající fluores­
cenční stínítko, totiž papír n atřený platinokyanidem
barnatým, jakmile šel trubicí proud, a jak zhasne, když
proud byl přerušen. Ze ten to fluorescenční účinek
vycházel z trubice, bylo tím dokázáno.
T yto neviditelné paprsky m u sely tedy
proniknouti sklem trubice a papírem,
do něhož byla trubice zabalena.
Brzy se ukázaly další vlastnosti
těchto paprsků. Listy cínové (stanniol),
prkna, tlusté knihy n ek lad ly jim pře­
kážku, a tak zvaná radioskopie, osvětlení
lidského těla těm ito paprsky a zhotovení
fotografií Rontgenováním je nyní vše­
obecně známé.
S jakým úžasem pozoroval Róntgen

Obr. 26. Obr. 27.

poprvé ve světle nových paprsků kosti sv é ruky

na fluorescenčním stínítku. To byly dva d iv y na­
jednou: světlo dralo se skrze m ěkké části ruky a
toto světlo bylo neviditelné. Stínítko fluorescenční
 103

bylo nahrazeno fotografickou deskou a rontgeno-foto-

grafie se všude stala známou.
Za účelem získání paprsků k a th od o vý ch musí b ýti
vzduch aspoň na 1 m illiontinu atm osféry z trubice

Obr. 28.

vyčerpán. Svítící plyn v y d á v á v každém ok am žik u

vyčerpávání před vznikem k a th od o vý ch paprsků s v ě ­
telné vlny; rozložíme-li je op tick ý m hranolem, obdr-

Obr. 29.

žírné vžd y podle p ovahy plyn u jin ý a charakteristický

obraz, a p ouh ý pohled do trubice poučuje nás o z á v is­
losti barevného zjevu na povaze plynu. Ale to úplně
104

přestane, jakmile se zjeví paprsky k a th od ové; je­

jich vznik nesouvisí ani se vzduchem , ani se nejeví
v jejich účincích jakékoli rozdíly, odstraním e-li na
m ístě vzd u ch u vodík, d usík anebo ja k ý k oliv jiný
plyn z trubice až na n ep a trn ý zbytek. Trubice září,
skládá-li se z m ěkkého skla, v žd y žlutozeleným fluo­
rescenčním světlem ; b arva je závislá na složení skla;
olovnaté sklo jeví v ž d y m odravou fluorescenci.

Co na tak ové trubici v id ím e, jest jen sekundární

účinek paprsků k ath odových, ty to sam y jsou n ev id i­
telné. Jsou-li však stejn é účink y, jsou též ste jn é pří­
činy a m ožno říci, že se v e vak uu (vzduchoprázdnu)
k ath odových paprsků v še c h n y lá tk y stejně chovají.

Je-li tom u tak, p otom zde opravdu v še c k y roz­

díly chem ických prvků ze s v é vzaly, a h m o ta nalézá
se tu v onom stavu, ja k ý přijím ám e pro prahm otu za
význ am n ý, m ám e ted y zde on y poslední částečk y
před seb >u, pro které k aždá kvalitní a k v a n tita tiv n í
 4

různost se ruší. A zdá se nám , že úkazy kath odových

paprsku jsou úkazy p rah m oty a že jsme z různých
atom ů a molekul něco k va lita tiv n ě a k v a n titativn ě
stejnorodého obdrželi.
P aprsky k ath odové nesou
s sebou v ž d y elektřinu. R oze­
znávám e dobré a špatné vodiče
elektřiny; vodiče první a druhé
třídy. První jsou kovy; galvanickým
proudem se nemění. Druhé jsou soli,
kyseliny a zásady rozpuštěné nebo
roztavené; nazývám e je elektrolyty.
Proud, který prochází elekfro-
lytem m ezi dvěm a k ov o v ý m i ele­
ktrodam i, rozděluje elektrolyt v žd y
v část positivní, kovovou a n eg a tiv ­
ní, n ek ovovou. N a kathodě vyloučí
se část kovová, na anodě polárně
p rotivn ý zbytek. Z k uchyňské soli,
Obr. 31. ve vodě rozpuštěné, jde na přiklad
sodík na kathodu, chlor na anodu.
Množství, která se vylou čí na elektrodách, jsou
v určité souvislosti s atom ovým i vaham i prvků. Ve-
deme-li jeden a tentýž proud různými roztoky k o v o ­
vých solí, vyloučí se ta k o vá m nožství různých kovů
na kathodách, že jsou v poměru jejich atom ových
vah anebo jednoduchých násobků vah atom ových.
Tento násobek jest dán m ocenstvím atom ů. Objeví
106

se v ž d y stejnocenná m nožství na elektrodách, to jest

taková, která, sloučí-li se v chem ickou sloučeninu,
nezůstaví při tom zbytku.
Tento zákon objevil 1833 F ara d a y; jest to jeden
z nej přesnějších zákonů, který znám e; ani v ýjim k a

Obr. 32.

ani nejmenší odchylka od něho n eb yla nikdy nalezena.

F aradayů v zákon jest základem jedné z nejúrodnějších
theorii fysikální chemie, tak zvané dissociační theorie
v y slo v en é 1887 Arrheniem.

Obr. 33.

D om něnka Arrheniova dává n ám obraz o p o ­

chodech elektrolytického rozkladu, poněvadž je v y ­
sv ětlu je čistě m echanicky.
Ježto bylo poznáno, že i nejm enší elektrická síla
provádí proud skrze elektrolyt, a že ihn ed po uzavření
proudu počne rozkládající účinek a vylučování na
 107

elektrodách, nem ohl proud žádnou d okázatelnou

práci provésti, ab y m olekuly elektrolytu rozložil v jeho
positivní a n egativní součásti. Sůl musí tedy, praví

Obr. 34. Obr. 35.

Arrhenius, již před tím obsahovati odloučené s o u ­

částky, které se při elektrolysi na elektrodách ob jevu jí.
T yto nazval F araday jo n y (ionty) a nazval tak
příkladem n a trio v ý (sodíkový) atom + positivn í p r v ­
kové m nožství elektřiny, ch lorový atom + n eg ativ n í
prvkové m n ožství elektřiny. N a přítom nosti io n tů
108

závisí v o d iv o s t elektrická, a počet volných io n tů jest

rozhodující pro snadnost, kterou proud lá tk o u pro­
chází; čím v íce volných iontů, tím větší je v o d iv o st
elektrická; v zd u ch a p ly n y skýtají galv a n ick ém u

Obr. 30. Obr. 37.

proudu jenom proto tak v elik ý odpor, p o n ěv a d ž obsa­

hují jen m a lý počet iontů v poměru ku počtu všech
molekul; n a v íc e nežli ] billion p lyn o v ý ch m olekul
přichází tep rv e jeden p ly n o v ý iont.
A rrhenius učil nyní, že v roztocích solí, k y selin a
zásad, ved o u -li proud, jsou v ž d y volné io n t y a to
poměrně tím v íce , čím je elektrolyt zředěnější.
 109

J ako při změně tekutiny v páru m olekuly si m u ­

sejí vy b ojov a ti velm i m nohem větší prostor plynného
sk up en ství a k tom u potřebnou energii ubírají okolí
(odpařovací teplo), tak rozdělují se m olekuly soli na

Obr. 38. Obr. 39.

velmi m nohem větší prostor rozpustidla a rozpadnou

se při tom v e své ionty, spotřebujíce dissociující síly
rozpustidla. Čím větší je zředění, čím větší te d y
m n ožství vody, tím více m ohou se m olekuly ve sv é
io n ty rozpadnouti, až konečně není molekul v roztoku;
potom je roztok ,,úplně dissociovaný". E lektrický
110

proud nemá potom jinou práci nežli uvésti ty to náboje

iontů na elektrody, kde následuje vyd áním a v y r o v ­
náním nábojů vyloučení více již nenabité, elektricky
neutrální chem ické látky.

Vyloučí-li tentýž elektrický proud rovné m n ož­

stv í všech elektrolytů, neodvislé od jejich chem ické
povahy, musí s každým ek vivalen tem b ýti spojeno

Obr. 40.

totéž m nožství elektřiny. S jednou valencí neboli jed ­

ním jednom ocným atom em , s jednou polovinou dvoj-
mocného atd. spojené m n ožství elektrické je ted y
v žd y stejně veliké; abychom vyloučili gram m ový
ekvivalent, na př. 1*01 g vodíku, 39*15 g draslíku,
31 8 g mědi, 107*93 g stříbra (srovnej atom ové váhy)
 111

z roztoků solí na kathodě, jest k tomu, v elektrické

jednotce vyjádřeno, potřebí vžd y 95800 Coulomb.
Vidíme zde te d y ve valenčním náboji vlastn ost,
která je všem atom ům společná: společnou vlastnost
všech atomů, první výsledek na cestě k isolování
prahmoty.
Ježto nabité chem ické atom y neboli k om plexy
vylučují se na elektrodách jako elektricky neutrální

Obr. 41.

těla, musí se tam díti vyd ávání nábojů nebo částečná

vým ěna nábojů protivně označených. Děje-li se to,
musí náboje, byť i jen na dobu krátkou, pokládány
býti za sam ostatná individua. To následuje nutně
z Faradayova zákona elektrolytické ekvivalence, a
rovněž tak nutně vychází z úkazu Hermannem von
Helmholtz vysloveného, že dlužno pokládati onu v ž d y
rovnou zůstávající jednotku nábojovou jedné valen ce
za elementární kvantum elektřiny, za elektrický atom.
112

Jakm ile přijmeme tuto atom ovou strukturu elek­

třiny, obdržíme velmi jednoduché obrazy pro celou
oblast optických, elektrických a chem ických zjevů.
Souvislost mezi světlem a elektřinou, kterou před­
pověděl F ara d a y, dokázal theoretický Clerk Maxwell
a experim entálně Heinrich H ertz, zakládá se dle
Helmholtze v tom, že sv ěteln ý paprsek účinkuje na
náboje průhledného těla anebo na atom y, spojené
s náboji; jsou to elektrolytické valenční náboje,
které v průhledných tělích jako elektrické částice
spoluchvějí. A přitažlivé síly, které učinkují m ezi nimi,
jsou rovněž dle Helmholtze většinou chem ické pří­
buznosti.
Pevn osti nabyla theorie Helmholtzova teprve,
když se podařilo změřiti velikosti těchto problem a­
tických atom ů elektřiny a nalezly se n o vé důkazy.
jejich existence ve volném stavu. Pro m n ožství elek­
třiny těch to elektronů, jak se nyní dle návrhu
Stoneyova všeobecně nazývají, četnými, ale různými
m ethodam i v yšla vžd y tatáž hodnota, totiž okrouhle
3 .1 0 ~ 10 elektrostatických jednotek. A z pozorování
Zeemanna, že spektrální čára jeví v silném m agne­
tickém poli zvláštní rozdělení ve 2 a 3 čáry, dá se
vyp očítati hmota zde km itajících částeček a druh jejich
nábojů; výsledek byl překvapující: km itající elektron
je vžd y negativné nabitý, kdežto positivní neodluči-
telně jest spojen s atomem, úkaz, který všem i v ýjev y ,
u kterých přicházejí v úvahu hlavně elektrony, byl
 113

dokázán vým inečně. Ještě podivuhodnější byl v ý ­

sledek měření h m oty tohoto km itajícího elektronu:
jeho hm ota činí jen asi 2000. díl h m oty atom u vodíku.
U Zeemannova výjevu bylo shledáno, jako u elektro­
lytického vyloučení na elektrodách, že náboj také
v prostředí světlo vysílajícím ukazuje zvláštní p o ­
hyblivost. V obou případech je v žd y rovnou zů stá­
vající hm ota elektronu dvoutisíckráte menší nežli
hm ota nejmenšího chemického atomu. Velikost elek­
tronu se má dle K atifm anna k velikosti bacillu, jako
velikost bacillu k velikosti celé zeměkoule.
Úplně přesvědčilo však teprve zkoumání k a th o ­
dových paprsků o správnosti těchto pozorování a v ý ­
počtů. Celá řada měřitelných vlastn ostí k athodových
paprsků um ožňuje určiti, jak velik ý je při těch to čás­
tečkách náboj pro gramm hm oty. Objevená čísla
blíží se číslům poznaným z elektrolytického rozkladu
a z úkazu Zeemannova tolik, že není pochyby o totož­
nosti nábojů iontových, km itajících íásteíek v pro­
středí světlo vysílajícím a télísek, je ž se objevují u ka­
thodových paprsků.
Tato totožnost elektronů při každém způsobu
jejich vzniku poučuje nás o blízké jejich příbuznosti
k hmotě; ale teprve, poznáme-li příčinu, která činí
kathodové paprsky způsobilým i k jejich velik ým
účinkům, obdržíme jasný názor.
Jako klidný vzduch n ik d y nemůže u vésti do
pohybu peruť větrného m lýnu, tak nemají také
8
114

klidné elektrony účinku. Jejich pohyblivost obdržíme

zde jako v každém případě jiném přívodem energie;
zde sk y tn e tuto energii galvanický proud, k terý pře­
chází s jedné elektrody na druhou. Stupeň této po­
h yblivosti jest v kathodové trubici zcela neočekávaně
velik ý; přímými měřeními vyšlo na jevo, že se zde

Obr. 42.

elektrony vymrštují od k ath ody s 1/ 3 rychlosti světla

(300.000 km za vteřinu). S touto nesmírnou rychlostí
narážejí jako projektily na skleněné stěny trubice
a na všechna těla, která se nalézají v jejich cestě,
a druh v ln y explosivní vychází z těl, přesně tak,
jako p ovstává zvuková vlna při výstřelu; R ón tge-
n o v y paprsky jsou pravdě podobno takové explo-
sivní vlny.

Ze jejich účinky m usí b ýti neobyčejně veliké,

jest n y n í samozřejmé. Sam a rychlost těchto volných
n egativn ích nábojů způsobuje také jejich různé jiné
 115

účinky. V ysvětlení je zase mechanické a přes svoji

jednoduchost vysvětluje p odstatu kathodových pa­
prsků úplně uspokojivým způsobem.
- Že jsme se zde setkali se zvláštním druhem p a­
prsků od světelného záření zcela rozdílným, v y sv ítá
z řečeného. Pokud se elektronům za vhodných pod­
mínek nepřivede ono m nožství energie, které jim
umožňuje vystoupení s uvedenou velikou rychlostí,
mohou jen uvnitř těl k m itati kolem rovnovážné
polohy; obyčejné světlo se skládá z rhythm ických
poruchů rovnováhy v elektromagnetickém etherovém
poli. Přestoupí-li však dálka kmitů při silnějším
vzbuzení jistou hranici, přemohou se síly, které u v á­
dějí elektrony zpět v jejich rovnovážnou polohu,
a k m ita vý pohyb musí přejiti v postupný.
Kde se nalézají vlastně elektrony? Nepatrné
množství vzduchu v trubici tak silně vzduchoprázdně
obsahuje zcela málo iontů; neboť v trubici jedno-
litrové b ý v á jen asi 500 vzduchových iontů. Z pří­
mých pozorování se vyšetřilo, že elektrony, jako se
s povrchu kathody vymršťují, také se na ní tvoří.
Je-li tom u tak, musí býti již před tím obsaženy v nitru
kathodového kovu; kov, jakýkoli, musí te d y v sobě
obsahovati za obecných poměrů klidné elektrony,
které elektrickým proudem se uvedou do pohybu.
Elektrická vodivost v kovech se zakládá tedy
v tom, že elektrony v nich putují, a v ysok ý stupeň
jejich vod ivosti se vysvětlu je domněnkou, že elek­
8*
11G

trony se nalézají v kovech úplně volné, kdežto v elek ­

trolytech, za rozkladu vodivých, jsou jen jako ion ty,
ted y na atom y poutané. Proto vycházejí strojené
k athodové paprsky jenom z kovů; jen jejich volné
elektrony mohou účinkem silného indukčního proudu,
podporovány ve svém volném pohybu v ysok ou

Obr. 43.

prázdnotou, dospěti oné velké rychlosti, to jest zářící

hmotou se státi.
Také ozáříme-li ultrafialovým světlem elektrony
některého kovu, uvedou se do takového stavu, že
vystupují a vyk onávají účinky podobné paprskům
kathodovým .
E lektrony jsou skutečně v přírodě a působí bez
našeho vědom í o n y veliké účinky, které jsme byli
pozorovali v trubici kathodové. Co se zde zdařilo
ostrovtipu našich badatelů jen po dlouhém pracném
studiu, ukazuje nám řada přirozených látek sk v ělý m
 117

způsobem sam a sebou; jsou to látky radioaktivní

neboli sam ozáfící.
E lektrony vyplňují vesmír. Jako se nalézají
v nitru země a pramenech, nalézají se v jistých
z útrob země vybraných rudách a v atmosféře, a, p o ­
něvadž odletují z přirozených radioaktivních látek
s plnou rychlostí světla, m usí opravdu v y p lň o v a ti
vesmír; proti tak ovým silám ztr cí každé centrum
přitažlivosti svoji účinnost.
H lavní vlastnosti látek radioaktivních jsou ty to :
v tem nu v y d á v a jí zřetelně fluorescenční světlo, ale ne
jako strojené a přirozené svítící kam eny na om ezenou
dobu a jen, byly-li dříve ozářeny, nýbrž trvale, po
léta a staletí s neum enšujícím se leskem. S vícen í
jest sekundární zjev a poučuje nás o nevyčerpatelném
zdroji energie, který jest hledati v sam otných atom ech.
R ad ioaktivn í lá tk y doznávají přem ěny u vn itř
sv ých atomů; jsou to obrovské síly, které se při tom
uvolňují, nesrovnatelně větší nežli ony, které nyní
známe; ježto však časem v žd y jenom malá část atom ů
se rozpadne způsobem explosivním , jsou vydaná
m nožství energie právem malá.
O m ocnosti těchto explosí přesvědčuje nás však
vystoupení elektronů, které se z radioaktivních látek
bez ustání vym ršťují s rychlostí světla do prostoru
a všecky on y účinky vykonávají, které v y v o la jí
kathodové paprsky pomocí v y so k é elektrické energie.
Vytvořují paprsky Rontgenovy, narazí-li na překážku;
118

působí na fotografické desky; pronikají tě ly jako

R on tgen ovy paprsky; nutí m nohé látky k sv ě té l­
kování a způsobují stálé vy d á vá n í tepla příslušné
samozářící h m oty.
Mimo elektrony vymršťují se ještě částečky,
které mají m nohem více h m o ty a proto značně menší
rychlost nežli elektrony; jsou to v olné ionty, p ositivn ě

Obr. 44.

nabité atom y, jaké vystupují také v k ath odové tru­

bici poblíž elektrody. Tyto se snadno pohlcují, a tím
vzduch v o d iv ý m činí.
Nejpodivuhodnější při tom to atom ovém rozpadu
je, že stu pň ovitě celý počet nových atomů vzniká,
které z části jen krátkou dobu ,,žijí“ ; rozpadnou se
za úkazů radioaktivity, a nové útvary vzniknou,
které mají stále ubývající energii; mezi jiným i jest
také pozorováno vznikání olova. Poslední rozpadová
 119

zplodina, která zbude po vyd ání veškeré volné

energie, jest znám ý sluneční prvek — helium.
Zde předvádí nám příroda, bez našeho přičinění
a také, aniž můžeme to zameziti, přeménu prvků,
ovšem ve množstvích nanejvýš malých.
N yní víme tedy určitě, že se prvky přeměňovati
mohou a že nejsou poslední nedělitelné částečky
látkového světa; neboť zde jsme svěd k y takového
pochodu. A s těm ito přeměnami spojeno je v y sto u ­
pení elektronů, které, poněvadž mají rychlost světla,
mají velikou energii. Je ted y úzký vztah mezi atom y
a elektrony, o tom není pochyby.
Všechny poznané zkušenosti nutí nás ke přesvěd­
čení, že volné elektrické náboje se mohou jeviti ve
volném stavu jako něco tělesného a účinkovati jako
važitelná hmota, jakmile se jim udělí určitá rychlost.
Můžeme proto tento náboj, elektron, n azývati vším
právem atomem elektrickým; chová se přesně tak jako
važitelná částečka hm oty, je tu díž tak skutečný jako
chemický atom.
Poněvadž se nalézají elektrony vžd y stejné v e­
likosti a stejného náboje ve všech látkách, a po­
něvadž se mohou v y sv ětlo v a ti elektrony mechanicky,
jako atom y elektrodynamicky, jsou elektrony sta ­
vivém atomů.
Elektrony jsou dlouho hledané praatom y, jejichž
různým seskupením se chemické prvky tvoří. Starý
sen alchemistů o přeměně prvků se uskuteční?
120

E lektrony již m ám e, ale nepodařilo se nám dosud

v y s ta v ě ti z nich ani jediný atom. Přeměnu prvků
vid ím e ve hm otách radioaktivních a m ůžem e to ná-
podobiti. Něco velikého se děje, p ra v ý zázrak po­
čátkem století dvacátého. E lektrony jsou prahmota.
D a lto n o v y atom y nejsou poslední částečky.

Sensaci velikou způsobily práce Sira R am saye,

jenž v plynném výronu radiovém nalezl helium, které
m usilo vzniknouti rozpadnutím atomu ra d ia , Debier-
neovi se to přihodilo s aktiniem. R ůzní chem ikové
i fy sik o vé potvrdili pozorování R am sayova. Potom
přidal Sir Ram say dále: že p lyn n ý výron radia
rozpa.dá se sám o sobě v helium, u přítom nosti vod y
v neon, v roztocích m ědnatých nebo stříbrnatých
v argon. Vysokým i elementárními energiemi jest to
rozdrcení emanace provázeno a sa m a měď jest dle
 121

postavení svého v systém u chem ickém degradována

v lithium .
Při sjezdu anglických přírodozpytců opakoval
Sir Ram say, že z radiové em anace vzniká buď helium ,
neon nebo argon podle toho, je-li suchá nebo ve v o d ě
rozpuštěná nebo v roztoku m odré skalice. Současně
tvoří se lithium neb sodík a to, jak se zdá, na ú tra ty
mědi. Význam té práce byl b y ten, že určité lá tk y
se objevily, mohla-li určitá em anace býti ve sty k
uvedena s roztoky.
S ir W illiam R am say poslal potom redakci a n g­
lického časopisu ,,N ature“ zprávu, která v zb u d ila
u chem iků pravou sensaci. N eboť dle této zp rá vy
působením radiové emanace nastává za jistých p o d -
m ínek preména jistých prvků v jiné, ted y pochod,
který dle dosavadních názorů pokládán je za n e­
mocný. Dopis R am sayův v překladu zní:

,,R oku 1903 ukázal jsem se Soddym, že sp ontán n í

em anací radiovou vzniká helium: toto pozorování
potvrdili potom Himstedt a G. M ey er, Giesel, I n d rik so n ,
Debierne, Curie a Dewar. Debierne ukázal, že chlorid
aktinia rovněž vyvíjí helium . Mohl jsem rovněž
jednou dokázati helium v plynech, které neustále
unikají z roztoku dusičnanu thoria, a doufám, že toto
pozorování budu moci ještě jednou najisto přezkou-
šeti. N yn í jsem objevil, že k d y ž radiová em anace ve
sty k u s vodou zůstává anebo je v ní rozpuštěna —
122

O
cr
inaktivní plyn, který se přem ěnou em anace tvoří,
hlavně z neonu sestává; vedle toho byla jen sto p a helia
objevena. Užije-li se m ísto v o d y nasyceného roztoku
síranu m ědnatého, neutvoří se opět žádné helium .
H lavní zplodinou přem ěny em anace jest v to m to
případě argon, k terý snad též stopu helia m ůže
obsahovati. K d y ž nyní z roztoku síranu m ědn atého,
který byl v e sty k u s em anací, m ěd ob yčejným zp ů ­
sobem vyloučím e, tu jeví vyp a řen ý filtrát sp ek tra
sodíku a vápníku; m im o to byla pozorována velmi
slabá, avšak zřetelná Červená Čára lithia. Poslední p o ­
zorování bylo učiněno čtyřikrát: v e dvou řadách p o ­
kusů se síranem m ědn atým a ve dvou s dusičn an em
m ědnatým . O všem že užito všech m ožn ých pro­
středků opatrnosti. O bdobné zb y tk y roztoku d u ­
sičnanu olovnatéh o anebo v o d y s em anací n ejev ily
nižádné zn ám k y o přítom nosti lithia. T aké při p o ­
kuse, při něm ž roztok dusičnanu m ědnatého v k a ž­
dém ohledu právě tak byl zpracován jako při p o ­
kusech vlastn ích, jen že nebyl uveden ve s ty k s em a ­
nací, neobjevila se ani stop a lithia. T y to zajím avé
v ýsled k y m oh ly b y b ýti následovně vyk lád án y: Soudě
dle chem ické in a k tiv ity a dle spektra, jest velm i
pravdě podobno, že em anace radiová náleží v so u stav ě
periodické do sk u p in y helia. Při své sp ontán n í pře­
měně v y d á v á em anace pom ěrně ohrom né m n o žstv í
energie. A tu se zdá, jako b y směr, k terý m ta to
energie je v y d á v á n a , závisel na okolnostech. Je-li
124

em anace sam a přítomna, anebo jen ve sty k u s v o ­

díkem a kyslíkem , tu se část em anace „rozkládá"
anebo přem ěňuje se energií, která zbytek em anace

Obr. 47.

vydává. P ly n n o u zplodinou v tom to případě jest

helium. K d y ž se ale rozdělení energie přítom ností
vod y pozm ění, tu část em anace, která se rozkládá,
dává neon, an eb o — když m im o to je přítom en síran
 125

m ědnatý — argon. — Podobně se m ěd emanací energie

„degraduje" na prvý prvek této skupiny periodické
soustavy, na lithium. Zda-li se při působení emanace
na měd mimo lithium též sodík a draslík tvoří, nedá
se zatím ještě dokázati, protože i sodík i draslík b yly
obsaženy ve skle použitých nádob: avšak soudě dle
analogie s produkty rozkladu emanace, mohly by
při rozkladu mědi též i sodík i draslík vznikati."
Slavné výzkum y o radioaktivitě provedené m an ­
žely Curieovými, Ramsayem, Debiernem a jiným i
učenci tak otřásly všem i názory našimi o hm otě
a jejích proměnách, že se zdá, že nám nastává podobná
změna jako nastala kdysi slavným i výzkum y Lavoi-
sierovými.
Nejnovější pokusy Ramsayovy, které se chem i­
kovi ještě před deseti le ty zdály nemožností a které
tak neobyčejně se blíží výzkum ům alchemickým,
jakož i pokusy, které přijdou, otevrou nám obzory
netušené. Vždyť jediný em3 em anace vybavuje tři
a půl millionkrát více energie, než 1 em? plynu k y-
slíko-vodíkového při explosi. Dnes pokusy R a m ­
sayovy mohou býti op akován y so tv a ve dvou ještě
laboratořích na celém světě, neboť více jich nemá
materiálu k pokusům potřebného, totiž 100 mg. *)

*) Soli radiové jsou v sólech barnatých. Bromid

barnatý radioaktivní, mající %% radia a aktivnost
lO.OOOkrát větší uranu, stojí 25 fres centigram; vstoupne-li
radium na 5o% a tím aktiv ita na 1 million, stojí centi-
126

P rv k y platily za lá tk y dále nerozložitelné, jeden

ve dru hý neproměnitelné. Tato definice prvků byla
m lčk y přijímána, ale přiznati se radno, že byli mužové
slavní, kteří jen tak zhola v ni nepřisáhali a na ne-
prom ěnlivost prvků nevěřili, nebo alespoň nemyslili,
že b y věřiti musili.
S to let po objevení kovů alkalických bylo sla­
v en o 17. ledna 1908 v Londýně. P očátkem století
právě zašlého zřízena byla v metropoli Anglie Royal
In stitu tion , která vzrostla ve velik ý podnik obecně
v zd ěláv a cí ze spolku, jenž nezam ěstnaným opatřoval
v ý živ u , práci a vzdělání. Prvním opatrovníkem
ú sta v u stal se roku 1801 H um phry D a v y , mladík
d vacítid vouletý, jem už opatřil hrabě Rum ford dle
zápisu Instituce lacin ý koberec z druhé ruky a po­
h ovku, sloužící jako postel, aby mohl b yd leti a šest
neděl potom už přednášeti. Složení žíravin (kali,
natronu) roku 1807 nebylo známo, a D a v y si na zdař
B ůh m yslil, že v nich je fosfor neb síra spojena s du­
síkem . D o roztavené žíraviny dal D a v y drát plati­
n ový, spojený s 250 články měď-zinek voltaické
b atterie o 6 a 4 palcích do čtverce. I nastala akce
živá, potaš se tavila a z negativního povrchu v y stu ­
p o v a ly kuličky briliantně kovolesklé, rtuti podobné,

gram už 2000 frcs; miligram čistého brom idu radiového

stojí 400 franků čili korun (Jáchym ov; Arm et de Lisle;
N og en t sur Marné).
 127

které s horní vlhkostí ve styk u za explosí shořely plá

menem skvělým . To byla slitin a kalia (draslíku)
s natriem (sodíkem). V lastnosti k ovů alkalických
byly v y stih n u ty a fysické a chem ické jejich abnorm -
nosti od kovů obyčejných dobře vytčeny. 'C elá ta
práce vyk onán a b y la s napětím d uševním obrovským
velm i rychle, nepředvídaný v ý sled ek a ohromující
reakce explosivní těch fyp rap rvků (l rozrušily D a v y h o #
tak, že uvržen na lože, z něhož po d ev ět neděl n ep o­
vstal. Sensaci vzb u d ily ty „pravé elementy" těl a
dnes po stu letech dívám e se sam i na každý pokus
s alkalickým i k o v y s hlubokým interesem. Vzrušeni
nyní elem enty radioaktivním i, cítím e slova re v.
dra. D ibbina, jenž posluchačstvu oznam oval v y n á lez
D a v yh o roku 1808 slovy pohn u tým i, řka, že v y n á ­
lezce jest v zápase mezi životem a smrtí.
A tý ž D avy roku 1809 d okazoval ve sv é p a ­
m átné přednášce v R oyal In stitution, že musí e x i ­
sto va ti látka, která je všem kovům společná. Tenkrát
užil ponejprv slova „zářivá hm ota" — „radiant
m atter" — a tušil tak předem jsoucnost elektronů.
Podobným i představam i zanášel se také M ichael
F a rad ay. Ve svém 25. roce přednášel v malém klubu
o chemii a pravil: „Rozložití k ovy, předělati i přem ě­
ní ti jeden ve druhý, sen to starých alchymistů, leží
po dnes jako problém v rukou chemiků. N esm ím e
se lekati obtíží, v še podaří se vy trv a lo stí a energií.
Prostředky naše se stávají čím dále tím silnějšími."
228

,,D evaten ácté století zrodilo nové n áhledy o ato­

mech, elektřině a etheru. Uspokojí-li nás dnes naše
názory o složení látek, m ožno jest říci, že tom u tak
bude na konci století dvacátého? Nepřesvědčujeme-li
se stále, že mají naše bádání cenu pouze předběžnou?
Spokojíme se za sto let rozpadnutím se h m o ty v hejno
vířivých elektronů?" W illiam Crookes.
S ir W illia m R am say u čin i1 nedávno dle Review
cf R eview s tento výrck: ,,Nechal jsem na stříbro
působiti emanaci radiovou a oce1 ávám podivuhod­
nou reakci molekulární. Jestliže emanace degraduje
stříbro, p ovstane z něho měď. Ale j:st ta k é možno,
že stříbro promění se rovnou ve zlato. N eb y l by to
sice vý n o sn ý způsob výroby zlata, ale bylo b y to
velké v ítěz stv í v ěd y ."
| í R adium a ostatní p rvky radioaktivní sam o­
volně stále se rozpadají. To však n a stá v á bez ja­
kéhokoli přičinění lidského, tak že, ač přeměna
prvků děje se před očim a našima, přece m y nedo­
vedem e ji n ijakým způsobem nápcdobiti. Teprve
nyní podařilo se W . E nglerovi na universitě Frei-
burgské v elm i p ečlivým měřením zjisttii, že pře­
měna radia A. B . C. a em anace radiové se zv ýše­
ním te p lo ty urychlí. T ím dává se nám nadeje, že do­
vedeme jednou samovolné reakce ty snížením teploty
zastaviti, anebo zvýšením urychliti, čili dovedeme sami
prvky aspoň nékteré v jin é přeménovati.
Sen alchemistů s tá v á se skutkem . . .
 Výklad k obrázkům čís. i . až 47.*)

Obr. 1. Ku studiu elektrického výboje u žívá se

jako zdroje elektřiny o značném potenciálním rozdílu
influenční elek triky neb Ruhmkorffova induktoru. Za­
jím a v ý je elektrický výboj na pólech induktoru, z nichž
kladný m á tv a r hrotu, záporný tva r kotouče. Je-li
vzdálenost polů malá, jeví se nám výboj jako nepře­
tržitý proud jisker velm i sytých, na němž pozorujem e
v různých v rstv á ch pěkné odstíny barev, které zvláště
vystoupí, rozfouknem e-li jiskru ve směru kolm ém k je­
jímu směru v obloukovitou plochu (k tom u účelu hodí
se obyčejná skleněná trubice do špice vytažená). Vzdalu-
jem e-li poly, stá v á se jiskra neklidnější, průsečík její
s kathodovým (záporným) kotoučem neustále se mění
a jiskra rozdělí se v několik k likatých blesků. V ložm e
jiskřiště, jehož p oly jsou od sebe 1 —2 em. v zd á len y,
m ezi hrotové p o ly silného elektrom agnetu. Pokud
elektrom agnetem neprochází, proud, probíhá jiskra
přímočárně a m ůžem e na ní ^ pozorovati jasné jádro
obalené slabší září. Jakm ile zavedem e do cívek proud,
v ■
*) Příroda — Příroda a Škola, ročník V., 1907.
Obrázky laskavě zapůjčila firma A r n o l d K l í č n í k,
optik a m echanik v Brně, kteroužto firmu doporučujem e
vřele k zařizování a doplňování fysikálních kabinetů.
9
130

ihned se slabší záře uchýlí v rovině kolm é ku spojnici

polů, při čemž jádro prochází původní cestou. Směr
ú ch ylk y závisí od směru, jímž jiskra prochází, a od
znam ení polu m agnetického. *
Obr. 2 —8. Trubice Geisslerovy. Anodu m ožno
poznati dle jejího červenavého světla, kdežto kathodu
dle zbarvení m odrofialového. Trubice Geisslerovy b ý v a jí
též ta k upraveny, že jsou obaleny silnější rourou n a ­
plněnou fluorující kapalinou, která za výboje pěkně
světélkuje. T akové trubice zobrazeny jsou na obr. 9.
až 13. N a obr. 14. pozorujeme vý b o j, pokud zředění
není příliš veliké; od anody ku kathodě postupuje
zářící pruh, který se vzdaluje neb přibližuje ku stěně,
přiblížíme-li se k ní magnetem , dle toho, jaký jest pol.
Ú činek magnetu na elektrický v ýboj pěkně ukazuje
přístroj obr. 15.; skládá se ze skleněné nádoby tvaru
v ejcovitéh o s jednou rovnou a druhou kruhovitou
elektrodou a elektrom agnetu, jehož jádro zasahuje do
zředěné prostory skleněné nádoby procházejíc kruhovou
elektrodou. Prochází-li cívkou proud, počne v ýboj ro­
t o v a t kol elektrom agnetu.
Obr. 16. Zřeďujme prostor na 2 — 1 mm. tlaku
rtuťového sloupce. Elektrický výboj nabude zvláštního
vzhledu; celý prostor rozdělí se na v rstv y s růžovým
a fialovým světlem , oddělené od sebe tem n ý m i m ísty.
Těchto vrstev u b ý v á se stoupajícím zředěním, až k o ­
nečně celá trubice v y p ln í se fialovým světlem sahajícím
skoro ku kathodě, od níž však je neustále oddělováno
,,tem n ý m prostorem “. Příčinou onoho rozvrstvení jest
různé elektrické napětí, s nímž stoupá intensita světeln á
a té ž teplota. Z ajím avý je účinek m agnetického pole
na počet vrstev. Jestliže trubici vyčerpanou na ta k o v ý
stupeň, že u ní rozvrstvení v ý b o je ještě nenastalo
 131

vložím e do m agnetického pole, ihned vysto u p í světlejší

a tem n ější místa; u trubic, kde jsou již vrstvy patrny,
nastane posunutí trsů, počet jich se zv ýší a rozdíl mezi
s v ě tlý m i a tem n ým i m ísty stane se patrnějším. P o ­
držíme-li mezi hrotovým i poly silného elektrom agnetu
kathodu, shledáme, že světlo její ch o vá se jako těleso
paramagnetické, t. j. rozšíří se v ploše procházející osou
polů, kdežto u anody pozorujeme rozšíření v ploše ku
ose kolm é, chová se ted y jako těleso diam agnetické.
Trubice, k dem onstraci těchto „P luckerových p lo ch “
sloužící, znázorněna je na obr. 17.
T em ný prostor značně rozšířený možno ukázat
trubicí obr. 18. K ath oda má tvar kotouče a jest u m í­
stěna uprostřed trubice, kdežto anody, jež se spolu
spojí drátem, mají tva r hrotu. Při v ý b o ji rozšíří se po
obou stranách k a th o d y tem ný prostor, lem ovaný j a s ­
nějším pruhem, jenž vzniká nárazem záporně nabitých
m olekul plynových, které se šíří ohromnou rychlostí od
kath ody, s m olekulam i plynovým i, které se pohybují
v o sta tn í části trubice až po tem ný prostor. V trubici
se vzduchem tak zředěným vychází od kathody, jak po-
prvé H i t t o r f ukázal, zvláštní záření t. z v. k a th o ­
dové, jež je tm avé, tak že je okem přímo pozorovati n e ­
m ůžem e, které se však prozrazuje různým i účinky.
Obr. 19. L á tk y fluorescence schopné při ozáření
k a th o d ov ý m i paprsky pěkně fluorují. Již při pokuse
s rourou na obr. 18. zobrazenou jest pozorovati, kterak
stěny proti kathodě zeleně světélkují. Pěkný rozdíl
mezi fluorescencí různého skla možno pozorovat u trubic
ze sodnatého, olovnatého a uranového skla; v n á d ­
herné světélkování u ved eny jsou dopadem kathodových
paprsků různé vápen até látky uzavřené ve vyčerpané
trubici. Na obr. 19. znázorněna je trubice, v níž proti
9*
132

kathodé držen Je nerost fluoreskující. Na obr. 20. je t. zv.

Pulujova lampa, v níž dopadají paprsky na slídovou
destičku pokrytou fluorující látkou. N ejsilněji v z n i­
kají paprsky kathodové při určitém stupni vakua a
sice asi při V 1 3 0 0 nim. rtuťového sloupce. Zvýšíme-li
vakuum , pokusy se nedaří. Kterak závisí vznik p a ­
prsků kathodových na stupni vakua, m ožno démon -
strovati rourou obr. 21. zobrazenou, kde v zatavené
trubici nalézá se trochu potaše. Roura je tak v y čer­
pána, že paprsky kathodové již nevznikají; vypudím e-li
z potaše zahřátím trochu par, vakuum se sníží a trubice
počne pěkně světélk ovat pod dopadem vzniklých p a ­
prsků kathodových.

Obr. 22 Při pokusech s Geisslerovými trubicem i

pozorovali jsme, že v ý v o j nešíří se přímočáře, nýbrž
že dráha může b ýt libovolně zkřivena. Tím se podstatně
liší výboje v obyčejném vakuu od paprsků kathodových,
které se šíří přímo, kolm o ku ploše kathody. Rozdíl ten
ukazují trubice na obr. 22. vyznačené. V p r v é v z n i­
kají paprsky kathodové, jež vycházejíce ze sférické
kathody sbíhají se v ohnisku a dopadají na protější
stěnu, již uvádí ve světélkování, kdežto v d r u h é
1 r u b i c i s nižším vakuem probíhají výboje v křivkách
od anody ku kathodě.

Obr. 23. Přímočaré šíření se paprsků kathodových

jasně ukazuje trubice obr. 23. a zvláště trubice obr. 24.
V této vychází paprsky kathodové z kotoučového polu
záporného a dopadají na hliníkový (alum iniový) kříž,
který tvoří anodu a jest sklopitelný; jelikož kovy
paprsky ty to nepropouštějí, vznikne .a křížem na stěně
trubice křížový stín, kd ežto ostatní část zeleně s v ě té l­
kuje. Sklopíme-li kříž nakloněním trubice, světélkuje
 133

ono m ísto dříve neosvětlené více, kdežto ostatní Část

stěny je poněkud tm avší.
N a obr. 25. zobrazena je d vojitá trubice, jíž m ožno
použiti ku stan ovení p o v ah y výboje, pokud se t ý č e
směru, jímž se vý b oj děje, t. j. je-li stejnosm ěrný neb
střídavý či oscilující. E lektrody m ají tvar kotoučů,
proti kterým jsou um ístěny fluoreskující nerosty. Spojm e
elektrody s p oly elektriky, jež vzd álím e od sebe tak ,
aby mezi nim i nem ohla jiskra přeskočili; jakmile u v e ­
dem e stroj v chod, sv ítí jeden m inerál a sice ten, k terý
je proti kathodě, kd ežto druhý je tem n ý , jelikož v ý b o j
se děje jedním směrem. P řiblížím e-li však poly e le k ­
triky tak, že mezi nim i jiskra přeskakuje, nabude v ý b o j
povahy oscilační, následkem čehož rozsvítí se oba
minerály.
Obr. 26. J ako v ý b oje ve vzduchu norm álního
tlaku a v nižším vakuu, ta k též kathodové p ap rsk y
uchylují se m agnetem . Toto působení magnetu m ožno
pěkně ukázati trubicí obr. 26.: kathodové paprsky
šíří se od záporného polu úzkou štěrbinou v k o v o v é
destičce podél k o v o v é stěny pokryté fluoiující látkou,
na níž objeví se ú zk ý pás jasně svítící; přiblížím e-li
se m agnetem , ohne se sv ě tlý pás, jak na obra e n a z n a ­
čeno, což svědčí o úchylce paprsků.
Obr. 27. U kazuje trubici Braunovu. P a p rsk y
vznikají na k oto u čo vé kathodě, postupují úzkou trubicí,
kde m alé stín ítk o propouští pouze ú zk ý svazek d o p a ­
dající na slídovou stěnu pokrytou fluoreskující látkou.
Přiblížím e-li se elektrom agnetem , uchýlí se k a th o d o v é
paprsky ze svého směru a tím i s v ě tlý bod na slídovém
kotouči. Prochází-li elektrom agnetem střídavý proud,
mění světélkující bod neustále s v é m ísto ta k rychle,
že na slídě vid ím e m ísto bodů přím ku, kterou m o žn o
134

K ó n ig o v ý m zrcadlem rozložití v křivku určující prů-

béh proudu.
Obr. 28. Jak zá v isí úchylka n a v ý š í v a k u a , ukazuje
roura na obr. 28.; sn ížím e-li vakuum zahřátím potaše
v n á stav k u , zvětší se úchylka, jak na obraze naznačeno.
V zájem né působení d vou svazků k a th o d o v ý c h p a ­
prsků m ožno d em o n stro va ti rourou obr. 29. Trubice
m á d v ě k athody; je-li se sekundárním v in u t ím induk-
toru spojena jen jedna, procházejí p aprsky od kathody
štěrbinou k anodě; sp o jím e-li však s in d u k torem obě
k ath od y, odpuzují se sv a z k y od sebe a ubírají se ce­
stam i na obraze v y te č k o v á n ý m i.
Obr. 30. K a th od o vé p a p isk y n ev zn ik a jí vlnivým
p oh yb em etheru jako paprsk y světelné, n ýb rž jsou p o ­
v a h y h m otn é; jsou to neg a tiv n ě nabité č á ste č k y v tru ­
bici, které se ohromnou rychlostí šíří od k a th o d y . H m o t­
nost to h o to záření dokazují pokusy, jež v následujícím
popisujem e. Ve vyčerp ané trubici na obr. 30. zobra­
zené n a lé z ij í se skleněné ty č in k y , po nichž se může po-
h y b o v a ti lopatkové ko lečk o slídové; narážejí-li k a th o ­
dové paprsky na lo p a tk y , uvedou ko lečk o v pohyb.
K té m u ž účelu slouží tru b ice obr. 31., k te r á jest o p a ­
třena kru hovou kathodou z platinového drátu, z níž
v y ch á zející paprsky dop ad ají na skloněné lo p a tk y k o ­
lečka a uvedou je v po h yb .
Obr. 32. a 33. H m o tn o st paprsků k a th o d o v ý ch
m ožno té ž dem onstrovati t. zv. v e n tilo v ý m i rourami,
zobrazeným i na obr. 32. a 33. U p r v é nastafie výboj
jen t e h d y , může-li p o stu p o v a t tak, že v e súžených
m ístech prochází sm ěrem od širší části ku špici, zrně-
níme-li po ly, výboj nenastane; u d r u h é v o lí výboj
cestu tou částí trubice, kterou může p o stu p o v a t směrem
právě v y tč e n ý m .
 135

Obr. 34., 35., 36. T m a v é záření vyznačuje se

velik ým účinkem tepelným ; hm otné částice pohybující
se od kathody, narážejí na předm ět jim v cestě stojící
tak prudce, že jej silně zahřívají, Tento účinek ve z v ý ­
šené míře možno ukázat rou tam i na obr. 34., 35. a 36.
V trubicích obr. 34. a 35. je kathoda sférická neb cylin
drická, takže se paprsky sbíhají v ohnisku; přilepíme-li
na stěnu kousek vosku a u c h ý lím e -li paprsky m agnetem
na ono místo, rozpustí se vosk. V trubici na obr. 36.
znázorněné nalézá se proti kathod ě slídová destička
pokrytá fluoreskující látkou, jež se stoupající teplotou
mění intensitu a barvu fluorescence.
Obr. 37., 38. a 39. Tlak paprsků kathodových
ukazují trubice na obr. 37., kde se otáčejí kruhové de
stičky, na obr. 38., kde rotují poloválcové plochy a
39., kde se otáčí slídový vá lec s alum iniovým i d estič­
kami. Roury jsou tak upraveny, že elektrodu zápornou
tvoří p ohy b livá část, kdežto kladná elektroda um ístěna
je po straně neb nahoře.
Obr. 40. Zajím avý úkaz m ůžem e pozorovat, ne-
chám e-li elektrický výboj procházet trubicí tvaru na
obr. 40. naznačeného. K ulové části spojeny jsou jednak
širší trubicí, do níž zasahují elektrody tak, že jsou od
sebe asi 1 mm. vzdáleny, jednak stočenou ú kou tru
bicí asi 1 m. dlouhou. Spojím e-li elektrody s poly in ­
duktoru, neprochází výboj kratší cestou v šiiší trubici,
nýbrž volí raději cestu úzkou stočenou rourkou. P ří­
činou toho je statick ý náboj trubice, který zabraňuje
výboji průchod. Tento úkaz m á veliký význam pro
konstrukci R ó n t g e n o v ý c h l a m p .
Paprsky kathodové nejsou jediný druh záření,
jež vzniká v trubicích dříve popsaných, nýbrž jsou vžd y
provázeny t. zv. kanálovými neboli anodovými, jinak
136

Goldsteinovými paprsky, které se šíří od anody a jsou

za obyčejných pom ěrů za tla čov á n y kathodovým i.
G o l d s t e i n první ukázal r. 1886 jich přítom nost a
t a k é jc od k ath o d o v ý ch úplně isoloval tím , že celou
prostoru, v níž se v ý b o j dál, rozdělil kathodou na dva
d íly ; kathoda opatřena jest průvrty, jim iž anodové p a ­
p r sk y prostupují a v y p lň u jí celou prostoru za kathodou.
N o v ě j i upravují se trubice, v nichž vznikají kanálové
p a p rsk y od k a th o d o v ých úplně isolované, ve formě na
obr. 41. naznačené. P aprsky t y t o podobají se v e m n o ­
hém kathodovým ; jsou to též rychle se p o h y b u jící
h m o tn é částice, a v ša k positivně ^ nabité, p ostu p u jící
přím očárně a podléhající rovněž účinku m agnetického
pole.
Při předešlých pokusech m ohli jsm e pozorovat i
p ap rsk y kathodové pouze uvnitř trubice, nikoli m im o
ni; sklo tudíž zadržuje to to záření. R oku 1895 podařilo
se náhodou ukázati R ó n t g e n o v i , professoru
f y s ik y teh d y ve W úrzburku, že od "roury Crookesovy
v y c h á z í zvláštní druh záření, jež budilo~fluorescenci na
n ed alek o stojícím stínítk u, pokrytém fluorující látkou
a že te n to úkaz nem izí i když rouru obalil černým p a ­
pírem , neb když m ezi ni a stínítko vlo ž il silnější knihu.
S hledal pak, že to to záření v ych ází nej silněji od onoho
m ísta trubice, které nej jasněji svítí, te d y kam nejvíce
k a th o d o v ý c h paprsků dopadá, což dokázal uchylováním
k a th o d o v ý c h paprsků magnetem . B ližším studiem s e ­
znal, že záření to to v zn ik á nárazem k ath o d o v ých p a ­
prsků na pevnou hm otu. Účinku m agnetu na to to z á ­
ření nepozoroval, za to ale shledal, že paprsky t y pro­
s tu p u jí různými h m otam i, jež ob yčejn é světlo nepro­
pou štějí, a naopak zase, že se pohlcují některým i látkam i,
jež ob y čejn é světlo nezadržují (olovnaté sklo). Brzy na
to, v lednu 1896, ukázali N o v á k a Š u 1 c, žc u prvků
roste tato absorpce s atom ovou hm otou a že při slo u č e ­
ninách jest additivní funkcí ato m ov ý ch hm ot v m o le ­
kule zastoupených.
D alším i pokusy bylo zjištěno, že paprsky ty to
působí na fotografickou desku podobně jako fia lo v é
světlo. Projdou-li ted y ty to R ó n t g e n o v y neb oli
X -p a p r s k y nějakou hmotou nehom ogenní a dopada-
jí-li na fluoreskující neb fotografickou desku, vznikn e
s t í n o v ý o b r a z , který v prvém případě m ožno
pozorovat okem, v druhém pak za ch y titi a po v y v o lá n í
fix ov a ti na skleněnou desku. Obrazy ty to b y ly velm i
nejasné, jelikož paprsky v y ch á zely z veliké plochy.
R ó n t g e n zdokonalil trubici k tom u účelu sloužící
tím , že paprsky kathodové soustředil v ohnisku sférické
kathody a nechal je nedaleko ohniska dopadati na p la t i­
n o v ý kotouček pod úhlem asi 45°, odkudž se šířily z n e ­
patrné plošky vycházející paprsky R óntgenovy (obr. 42.).
Při v ý b o ji spojí se záporný pol se sférickou kathodou,
kdežto kladný pol přivádí se k protější anodě a z m ín ě ­
nému platinovém u kotoučku, jejž nazývám e anti-
kathodou.
R óntgenovy paprsky nalezly hojného u žití p ra k ­
tického, zejm éna v lékařství, kde se jich užívá jednak
ku zjištění cizích předmětů nebo porušenin v těle lid ­
ském, jednak v terapii pro jich rušivý^účinek v orga­
nismus.
V poslední době vznikl v e lik ý počet různých
forem těch to R ó n f g e n o v ý c h t r u b i c č i l a m p ,
z nichž n ejvíce užívané předvádí naše vyobrazení.
Obr. 43. E lektrickým výbojem >rozprašují se t k ov o v é
součásti R ón tgenovýcli lamp, a *prach takťÓ~ vžfítiktý
usazuje se na stěnách, následkem čehož trubice zčerná
138

a stává se nepotřebnou. T oto rozprašování zvláště se

zvýší, jestliže se děje v ýv o j směrem opačným , t. j.
jestliže zapnem e záporný pol induktoru na anodu tru ­
bice a kladný na kathodu. A by se zam ezilo tom uto
zvýšeném u rozprašování, u žív á se t. zv. v e n t i l o ­
v ý c h t r u b i c , které dovolují výboj pouze v jednom
směru (obr. 43.); trubice t y t o zapínají se před Róntge-
novu lam pu k zápornému polu induktoru.*)
Obr. 44. je zvláštní druh R óntgenovy roury, p o ­
dobně obr. 47. Aby se zam ezilo rušivému účinku Rónt-
genových paprsků na zdravé části těla, užívá se z v lá št­
ních stínítek z olova, jež přikládají se na tělo nem oc­
ného, nebo z olovnatého skla, jež připevňují se řemeny
na Róntgenovu rouru tak, že dovolují vycházeti pouze
úzkému svazku paprsků otvorem roury dolů v y č n ív a ­
jícím.
Obr. 45. Silná antikathoda velm i masivní, tak že
se teplo rychleji odvádí a proto antikathoda se tak
silně neohřívá. N ové t. zv. regenerační zařízení. V na-
tavené trubici nahoře um ístěn je malý kondensátor
válcovité formy, jehož polepy tvoří polovodiči, mající
schopnost silně pohlcovati plyny. Celý kondensátor
uložen je zase ve skleněné trubici. Je-li roura příliš
tvrdá, t. j. vysoké vakuum , přiloží se drát b k anti-
kathodě d a drát a přiblíží se k c tak, aby přeskočila
jiskra. V ýbojem přes kondensátor vypudí se z polepu
dostatečné m nožství plynu, ta k že roura nabude zase
patřičného zředění.
Obr. 46. Roura tato m á m im o předešlé regene­
rační zařízení chladiče na antikathodě. A ntikathoda je

*) V . P etrla, O elektrických výbojích.

 139

z roury vyvedena a na konci opatřena žebrovitým roz­

šířením, a by povrch b y l co možno v e lik ý a chlazení
účinnější. Chladič udržuje rovnováhu asi při 200° C,
ta k že se antikathoda nikdy nerozžhaví; hodí se ted y
roury ty to velm i dobře pro delší dobu trvající práce.
nnnnnnnnnnnnnnnnnn
Fysikální kabinety zařizuje
a doplňuje odborná firma
na výrobu fysikálních pří-
❖ strojů

A rn o ld a
Klíčnfka
v B rn ě ,
Přístroj k vyrábění ozonu, jJ U Ů O lfS k á U IÍC O Č ÍS lO 23.

nnnnnnnnnnnnnnnnnn
4 4 4 4 4 4 4 4 4 444++44

p ř ír o d a . př ír o d a a škola .
Lllustrovaný měsíčník přírodovědecky. Časopis pro vyučo­
vání přírodovědné. Redaktor J. Kranich. Nakladatel R.
Promberger v Olomouci. Předplatné na celý rok 8 K.
♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦44444444 44444444444

ZÁJM Y V ŠE L ID SK É .
Časopis kulturní, propagující organisaci všeho lidstva. S pří­
lohami ,,Illustrované přednášky". Redaktor a nakladatel
dr. Alex. Batěk v Plzni. Ročně 10 illustr. sešitu za před­
platné 3 K (bez příloh).