Vysoká škola regionálního rozvoje a Bankovní institut – AMBIS

Katedra ekonomie a managementu

Obchodní války a jejich dopad na vybrané aktéry

Světové ekonomiky
Diplomové práce

Autor: Bc. Martin Vohralík

Management, Strategický management

Vedoucí práce: Ing. Jan Bejkovský Ph.D.

Praha 2020
Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou

použitou literaturu.

Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou
verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně VŠ AMBIS a
dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických
vysokoškolských prací.

Martin Vohralík

V Praze dne 30.4.2020

Poděkování

Rád bych touto cestou poděkoval vedoucímu diplomové panu Ing. Janu Bejkovskému Ph.D.
za jeho odborné konzultace, ochotu a směřování mých poznatků při vypracovávání diplomové
práce.
Anotace

Tato práce se zabývá obchodními válkami a jejich dopadem na vybrané aktéry Světové
ekonomiky. Cílem je analyzovat dopady obchodních válek mezi světovými ekonomickými
velmocemi a zaměřit se na rozbor obchodních vztahů Číny a Spojených států amerických a
jejich současný vývoj. V této souvislosti jsou nejprve zmapovány obchodní vztahy mezi
Spojenými státy a Čínou od jejich počátku v 18. století až do nového tisíciletí. Posléze jsou
popsány současné obchodní vztahy těchto velmocí včetně rozpoutání a průběhu obchodní
války. Nakonec jsou vysvětleny dopady tohoto sporu nejenom na Spojené státy a Čínu, ale také
globální ekonomiku, Evropskou unii a Českou republiku.

Klíčová slova: obchodní válka, Spojené státy americké, Čína, Donald Trump

Annotation

This work deals with trade wars and their impact on selected actors of the World economy. The
goal of this work is to analyse the effects of trade wars between world economic powers and to
focus on the analysis of trade relations between China and the United States of America and
their current development. In this context, trade relations between the United States and China
are first mapped from their inception in the 18th century until the new millennium.
Subsequently, the current trade relations of these great powers are described, including the
outbreak and course of the trade war. Finally, the effects of this dispute are explained not only
on the United States and China, but also on the global economy, the European Union and the
Czech Republic.

Key words: trade war, United States, China, Donald Trump

OBSAH

ÚVOD ........................................................................................................................................ 7

1 PŘÍČINY A DŮSLEDKY OBCHODNÍCH VÁLEK......................................................... 8

1.1 Obchodní politika a její nástroje ....................................................................................... 8

1.2 Obchodní války............................................................................................................... 15

1.3 Světová obchodní organizace a její postavení v rámci obchodních sporů ..................... 20

1.3.1 Řešení obchodních sporů ......................................................................................... 22

2 HISTORICKÉ OBCHODNÍ VZTAHY MEZI SVĚTOVÝMI AKTÉRY ..................... 25

2.1 Počátky vývoje čínsko-amerických obchodních vztahů ................................................. 25

2.2 Druhá světová válka a vznik Čínské lidové republiky ................................................... 27

2.3 Rozmach obchodních vztahů v 70. a 80. letech 20. století ............................................. 29

2.4 Obchodní vztahy po skončení studené války ................................................................. 32

2.5 Obchodní vztahy v novém tisíciletí ................................................................................ 34

3 SOUČASNÉ OBCHODNÍ VZTAHY MEZI USA A ČÍNOU ......................................... 41

3.1 Čínsko-americké obchodní vztahy v době Donalda Trumpa ......................................... 41

3.1.1 Návštěva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v USA .............................................. 44

3.1.2 Návštěva amerického prezidenta Donalda Trumpa v Číně ..................................... 46

3.1.3 Náhled na Čínu ve státních dokumentech USA ....................................................... 48

3.2 Vznik obchodní války mezi USA a Čínou ..................................................................... 52

3.3 Průběh obchodní války mezi USA a Čínou .................................................................... 57

3.4 Obchodní dohoda mezi USA a Čínou a její dopady ....................................................... 58

4 DOPADY OBCHODNÍCH SPORŮ NA EKONOMIKY OBOU ZEMÍ ........................ 62

4.1 Dopady obchodní války na USA .................................................................................... 62

4.2 Dopady obchodní válka na Čínu .................................................................................... 67

5 DOPADY NA OSTATNÍ AKTÉRY SVĚTOVÉ EKONOMIKY ................................... 73

5.1 Dopady obchodní války na globální ekonomiku ............................................................ 73

 5.2 Dopady obchodní války na Evropskou unii ................................................................... 75

5.3 Dopady obchodní války na Českou republiku ................................................................ 78

ZÁVĚR .................................................................................................................................... 81

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................................. 84

SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................................ 94

SEZNAM TABULEK............................................................................................................. 95

SEZNAM GRAFŮ .................................................................................................................. 96

ÚVOD
Sporem mezi Spojenými státy americkými a Čínou, který je zpravidla nazýván jako
obchodní válka, se už prakticky od roku 2017 zabývá mnoho ekonomů, ale i politiků či médií.
S postupem jednání a jejich neuspokojivými výsledky jsou vyvíjeny nové ekonomické modely,
které zachycují dopady napětí na obchod mezi zeměmi a společenský blahobyt, a taktéž
predikující, která země může z eskalace sporu získat více. Tento obchodně politický konflikt,
který se naplno rozběhl v první polovině roku 2018, už od počátku vyvolával značné obavy
nejenom z budoucnosti vztahů mezi samotnými Spojenými státy a Čínou, ale také z možné
hrozby, kterou tato situace představuje pro globální ekonomiku a mezinárodní společenství.
Vztahy mezi oběma velmocemi jsou dlouhodobě provázané nejistotou a napětím. Ačkoliv je
partnerství pro obě strany velmi důležité, jen obtížně hledají společnou řeč. Důvodem je, že obě
mocnosti se výrazně liší v ideologii, hodnotách, jakož i v přístupech k zahraniční politice. Za
téměř půl století interakcí se tak těmto dvěma zemím nepovedlo vnést do vzájemného vztahu
důvěru. Nyní však existuje naděje, že situace by se mohla zlepšit a celkem osmnáct měsíců
trvající spor by mohl být ukončen obchodní dohodou mezi oběma velmocemi.

Cílem této práce je analyzovat dopady obchodních válek mezi světovými

ekonomickými velmocemi, přičemž zaměřeno je na rozbor obchodních vztahů Číny a
Spojených států amerických a jejich současný vývoj. V této souvislosti je práce rozdělená do
celkem pěti hlavních kapitol. První z nich se zabývá obchodními válkami z obecného hlediska,
jakož i jejich příčinami a důsledky. Tato část se však zaměřuje také na obchodní politiku včetně
jejich nástrojů a také na Světovou obchodní organizaci. Druhá kapitola analyzuje obchodní
vztahy mezi Spojenými státy a Čínou od samotných počátků až po nové tisíciletí. Následující
kapitola je pak věnována současným obchodním vztahům mezi těmito velmocemi. Popsány
jsou tak jejich vzájemné obchodní vztahy v době Donalda Trumpa, avšak vysvětlen je i samotný
vznik obchodní války, její průběh i směřování k obchodní dohodě. Čtvrtá kapitola se zabývá
konkrétními dopady obchodní války na ekonomiky obou zemí. Poslední pátá kapitola se
zaměřuje na dopady obchodní války na ostatní aktéry světové ekonomiky. Vysvětleno je tak,
jaké dopady může mít tato obchodní válka na globální ekonomiku, jak zasáhla Evropskou unii,
ale také Českou republiku. Celá práce čerpá informace z dostupné odborné literatury, ale
využito je i značného množství elektronických zdrojů, ať už tuzemských či zahraničních.

7
1 PŘÍČINY A DŮSLEDKY OBCHODNÍCH VÁLEK
1.1 Obchodní politika a její nástroje
Podle Kalínské (2010, s. 92) je možné obchodní politiku vymezit jako „souhrn záměrů,
strategií, zásad, opatření, nástrojů, smluv a institucí, které jsou navrhované a vytvářené na
úrovni vlády a které cílí k domácím i zahraničním podnikatelským subjektům“. Za pomoci
obchodní politiky (nutno však zdůraznit, že nejenom) vlády států ovlivňují podnikatelské
prostředí a obchodní vztahy podnikatelů, přičemž hlavním záměrem je zabezpečit ideální
vnitřní ekonomický vývoj národního hospodářství, a to jak v dlouhodobém, střednědobém i
krátkodobém horizontu.

Jestliže pomineme obecní cíl, tzn. zabezpečení optimálního vnitřního vývoje

ekonomiky, pak je možné říci, že obchodní politika je užívána k dosažení předem vytyčených
dílčích cílů vlády v jednotlivých oblastech ekonomiky (nejenom obchodu). Za pomoci
obchodní politiky vláda zapojuje ekonomiku do mezinárodních obchodních vztahů, čímž je
schopna docílit změny alokace výrobních zdrojů a redistribuce zisků. Jejím prostřednictvím
dovede rovněž ovlivňovat zahraniční obchod státu, jakož i konkrétní projev transformační
funkce tohoto obchodu. S její pomocí je možné nepřímo řešit problémy v obchodní bilanci
státu, ale z části i otázku nezaměstnanosti a inflace. Je třeba podotknout, že v některých zemích
se takto řeší i nedostatek příjmu státního rozpočtu. (Štěrbová, 2013, s. 99)

Podle Štěrbové (2013, s. 99) je tudíž stěžejní funkcí obchodní politiky „koncipovat
potřebné podpůrné k prosazování hospodářské strategie státu v mezinárodních podmínkách,
v soutěži o lepší pozici na zahraničních trzích, avšak i pro efektivnější ochranu tuzemského
trhu“. Klíčem pro to, aby mohla být tato politika uplatněna, je suverénní postavení země
v mezinárodních vztazích, kdy každá země má výsostné právo upravovat poměry na svém
území. Z tohoto pohledu je pojetí obchodní politiky autonomním svrchovaným rozhodnutím
vlády, které se odvíjí od její politické orientace a od prosazování vnitřních reforem ve všech
sférách hospodářství. Při vymezení obchodní politiky musí brát vláda do úvahy mimo
objektivních skutečností (disponibilní zdroje, zeměpisná a klimatická poloha, jakož i počáteční
ekonomický potenciál) rovněž existující hospodářské a politické vztahy se třetími zeměmi, dále
vývoj světového hospodářství jako celku, či vývoj na světových trzích apod.

V dnešním globálním prostředí, kdy dochází k rozvíjení, zintenzivňování a neustálému

prohlubování obchodních vztahů, vytváří souhrn obchodních politik všech zemí světa prostředí

8
pro podnikatelské subjekty, jejichž obchodní aktivity přesahují rámec jednoho státu. Nicméně
obchodní politika zasahuje také ty podnikatelské subjekty, které jsou zaměřené čistě na vnitřní
trh dané země. Za pomoci nástrojů obchodní politiky, v jejichž důsledku je vnitřní trh více či
méně otevírán a chráněn před vlivy vnějšku, dochází k utváření podmínek, ve kterých se rozvíjí
domácí průmysl, zemědělství, služby atd. Nutno také dodat, že obchodní politika má dopad
rovněž na mimoekonomické oblasti. Jedná se zejména o oblast sociální či zdravotní (v této
souvislosti je možné zmínit například eventuální obchodní bariéry pro dovoz léků a
zdravotnických zařízení, otevření trhu pro zahraniční zdravotní a sociální služby atp.), jakož i
o oblast rozvoje regionu a venkova (kupříkladu odstranění zemědělských subvencí může
zapříčinit vylidňování venkova a způsobit změny v charakteru dané krajiny). (Kalínská, 2010,
s. 93)

Vliv obchodní politiky na ekonomiku je určen její otevřeností a zapojením do

mezinárodního investování. Tyto míry jsou pak určeny rozměrem ekonomiky. Platí totiž, že
čím menší bude vnitřní trh, tím větší bude obvykle otevřenost ekonomiky. Při stejné velikosti
trhu je pak zpravidla běžné, že vyspělé země mají větší podíl zahraničního obchodu na HDP.
Ekonomiky s vyšší mírou otevřenosti jsou výrazněji ovlivněný pojetím obchodní politiky své
vlády. V posledních dekádách však můžeme být svědky toho, že obchod je výrazně
determinován i ostatními domácími politikami. Zmínit je možné zejména politiku: (Kalínská,
2010, s. 93)

- zemědělskou – poskytování podpor domácí výrobě snižuje na daném trhu

konkurenceschopnost exportu,
- v oblasti služeb – míra otevřenosti oblasti služeb pro zahraniční subjekty,
- v oblasti vládních zakázek – preferování domácích dodavatelů,
- podporu vědy a výzkumu – státní podpora výzkumu orientovaná na určité odvětví bude
způsobovat snížení nákladů a zvyšování konkurenceschopnosti tohoto odvětví při
exportu.

V rámci procesu historického vývoje obchodní politiky došlo k vymezení dvou

stěžejních směrů obchodní politiky. Jedná se o protekcionismus a liberalismus. Nutno ale dodat,
že toto členění má čistě teoretický charakter a v praxi se ve své ryzí podobě uváděné dva směry
v podstatě nikdy nevyskytují. Je tomu tak z toho důvodu, že obchodní politiky států představují
vždy kompromis mezi otevřením ekonomiky vnějším konkurenčním vlivům, proexportní
podporu a ochranu domácí ekonomiky a zaměstnanosti. Míra poměru obou směrů (resp. spíše

9
liberální či spíše protekcionistická obchodní politika) bude záviset na mnoha faktorech a jejich
konkrétních historických projevech. (Štěrbová, 2013, s. 104)

Podle Machkové (2006, s. 31) je v praxi zcela běžné, že obchodní politika méně
vyspělých států má častěji spíše protekcionistický charakter, neboť většina rozvojových států
usiluje o ochranu domácího trhu před zahraniční konkurencí. Naopak ale vyspělé státy budou
prosazovat spíše liberálnější přístup.

- Liberalismus – v rámci obchodní politiky je tento směr pojímán jako odstranění

překážek obchodu. Tímto se má na mysli: (Kalínská, 2010, s. 93 - 94)
o odstranění klasických obchodních překážek tarifního i netarifního typu,
o otevření veškerých sektorů vnitřního zahraničního trhu konkurenci,
o naprosté odstranění proexportních, přímých i nepřímých podpor státu v rámci
všech sfér ekonomiky.
Cílem je dosažení volné zahraničněobchodní výměny, aniž by jakkoliv zasahoval stát.
Tento přístup se může projevovat jak pozitivně, tak i negativně. Důležité budou ostatní
ekonomické a sociální parametry v daném státě, aby bylo možno důsledky liberálního
přístupu jednoznačně ohodnotit. Obecně je pak možné říci, že tento směr vede k:
(Štěrbová, 2013, s. 104 - 105)
o propuštění zahraničních vlivů na tuzemskou výrobu a výrobkovou základnu,
o transformaci výrobkové struktury,
o zvyšování konkurence na domácím trhu,
o růstu specializace ekonomiky,
o nižším spotřebitelským cenám,
o odstranění inflace a stabilitě cen (do určité míry),
o snižování mezd,
o zvyšování nezaměstnanosti,
o zvyšování zranitelnosti ekonomiky díky vyšší závislosti na strategickém
importu,
o monopolnímu ovládnutí trhu zahraničním importem.
Liberální přístup v rámci obchodní politiky zpravidla nebývá jednotlivými zeměmi
přijímán autonomně. Naopak platí, že liberální kroky jsou podmiňovány
v mezinárodních multilaterálních i bilaterálních jednáních reciprocitou. (Štěrbová,
2013, s. 105)

10
Protekcionismus – na rozdíl od výše popisovaného liberalismu je protekcionismus
neboli ochranářství pojímáno jako přístup, prostřednictvím kterého dochází k ochraně
domácí ekonomiky před vnějšími vlivy. Jinak řečeno, jedná se o obchodní politiku,
která filtruje negativní vnější vlivy. Je ale třeba vysvětlit, že tato filtrace je určována
„seshora“, tzn. ze strany státu, díky čemuž není nikdy objektivní. Nikdy nemůže dojít
k eliminaci naprosto všech negativních důsledků zavedení protekcionistických opatření
vzhledem k tomu, že jsou antitetická, a je vždy kompromisem. Obecně sice platí, že
z krátkodobého hlediska mohou mít protekcionistická opatření spíše pozitivní účinek,
ale zároveň se jedná o odložený negativní objektivní vývoj z hlediska dlouhodobého.
Například ochrana vybraného průmyslového odvětví sice krátkodobě umožní udržet
zaměstnanost a vyšší mzdy, ale na druhou stranu jako nekonkurenceschopné nejsou
schopné umístit se na zahraničních trzích. Navíc v případě, kdy domácí trh není
v dostatečné míře absorpční, dochází k poklesu odbytu, a tudíž i zisků. Posléze může
docházet k propuštění a likvidaci podniků. (Štěrbová, 2013, s. 105)
Existují však také speciální formy protekcionismu. Jedná se o tyto uvedené: (Fojtíková,
2009, s. 6)
o autarkie – jde o extrémní případ protekcionismu. V tomto případě je řeč o
naprostém uzavření domácího trhu vůči dovozu a ke znemožnění vývozu. Při
aplikaci této politiky vlády v podstatě nepropracovávají obchodní politiku jako
systém se všemi výše popisovanými vazbami a využívají přímých direktiv, jako
je zákaz exportu a importu, či v těch mírnějších případech povolení exportu a
importu, avšak pouze v nepatrném množství. V praxi ovšem nevyužívání
komparativních výhod, které má země ve výrobě v porovnání s ostatními
zeměmi, vede ke konzervaci chudoby, zastaralých technologií, vysokým
výrobním nákladům, mnohdy k inflaci, jakož i k ilegálnímu obchodu. Tento
přístup je v podstatě zcela vyloučen v demokratických zřízeních. Naopak,
aplikace je možná pouze v centrálně řízené ekonomice. V minulosti se o tento
přístup snažila Albánie a také Čína. V současné době je nejvýraznějším
příkladem jednoznačně Severní Korea.
o lokalizace trhů – jde o nový trend, který tkví v ochraně a podpoře výroby pro
domácí trh. Tato forma protekcionismu se obvykle zaměřuje na zemědělství a
spočívá v omezování jeho vývozu. Záměrem je:
• ochránit domácí zdroje před jejich neúměrným čerpáním,
• zabezpečit obyvatelstvu zdroje obživy pocházející z domácí výroby,
11
 • snížit závislost na importu.

Z výše uvedeného je zřejmé, že není možné jednoznačně říci, zda protekcionismus nebo
liberalismus mají pozitivní či negativní dopady. Vždy bude platit, že jak liberalismus, tak
protekcionismus může ekonomice přinést určité výhody, ale naopak i nevýhody. Z tohoto
důvodu je při prosazování jednoho či druhého směru zapotřebí vždy důkladně zvážit možné
krátkodobé i dlouhodobé dopady, přičemž v tomto ohledu je řeč nejenom o dopadech
ekonomických, ale zajisté i sociálních.

Nástroje, resp. opatření, které jsou používané pro uskutečňování obchodní politiky, je
pak možné členit do několika skupin. Základní členění je následovné: (Mulačová a Mulač,
2013, s. 472)

- smluvní nástroje – používání těchto nástrojů je dáno mezinárodními smlouvami, které

konkrétní zemi zavazují k uskutečňování určitého obchodního systému, a to včetně
opatření, které tato země může přijmout, jestliže bude potřebovat chránit domácí trh,
jakož i včetně sankcí, které vyplývají z nedodržování dohodnutého obchodního
systému. (Machková, 2006, s. 31)
Jsou uzavírány jako bilaterální či multilaterální ujednání na úrovni států. Základním
smluvním rámcem bývají obvykle dohody Světové obchodní organizace. Jedná se tudíž
o: (Mulačová a Mulač, 2013, s. 472)
o klasické obchodní smlouvy,
o platební či úvěrové dohody,
o smlouvy o zamezení dvojího zdanění,
o smlouvy o technické pomoci,
o atd.
- autonomní nástroje – jedná se o opatření, která vycházejí z jednostranného rozhodnutí
určité země. Taková opatření mohou sloužit buď k ochraně trhu této země jako
autonomní prostředky pasivní, či naopak k podpoře exportu jako autonomní prostředky
aktivní. Důležité je ale dodat, že tyto nástroje nesmí být v rozporu s uzavřenými
smlouvami či dohodami, kupříkladu v rámci integračních uskupení. (Mulačová a
Mulač, 2013, s. 472)
Machková (2006, s. 32) však ještě dodává, že možnosti uplatňování těchto nástrojů jsou
v současné době výrazně omezeny, neboť rozhodující část obchodní výměny se
uskutečňuje za pomoci smluvních nástrojů obchodní politiky. V tomto kontextu je

12
 možné zmínit kupříkladu Českou republiku, která uskutečňuje více než 95 % své
obchodní výměny za pomoci smluvních nástrojů obchodní politiky.

Jak smluvní, tak autonomní nástroje následně v praxi získávají formu tarifních, nebo
netarifních nástrojů obchodní politiky: (Machková, 2006, s. 32)

- tarifní nástroje – jsou jimi cla splňující podmínku systematické aplikace. Tím se má
na mysli, že jejich sazby jsou předem vyhlášeny na určité a předem vytyčené období, a
to právním předpisem dané země (zpravidla v celním sazebníku). Jsou zde promítnuty
především dlouhodobé záměry obchodní politiky dané země. Všechny ostatní nástroje,
a to bez ohledu na to, zda se v nich objevuje slovo „clo“ je potřeba zařadit k netarifním
obchodním opatřením. (Štěrbová, 2013, s. 110)
Clo je možné charakterizovat jako peněžitou částku, která stát vybírá v souvislosti
s exportem či importem zboží, tzn. při přechodu celních hranic. Lze je členit do tří
základních skupin: (Machková, 2006, s. 32)
o dle účelu je lze členit následujícím způsobem:
• fiskální – jedná se o příjem do státního rozpočtu,
• ochranná – chrání domácí produkci,
• prohibitivní – jsou velmi vysoká a jejích záměrem je znemožnit import,
• skleníková – chrání určité odvětví,
• odvetná – jedná se o opatření vůči druhému státu,
• negociační – vytvářejí vyjednávací pozici,
• diferenční – používají se pro zvýhodnění dopravy,
• kontingentní – jde o nižší cla než aplikovatelná a jsou platná po jistou
dobu,
• preferenční – používají je integrační seskupení.
o dle pohybu zboží je lze členit následujícím způsobem:
• dovozní – jsou zdaleka nejpoužívanější,
• vývozní – naopak bývají používány zcela minimálně,
• tranzitní – v mnoha státech byla nahrazena kupříkladu dálničními
poplatky,
o dle způsobu výběru je lze členit následujícím způsobem:
• valorická – jsou stanovena jako procento z celní hodnoty a jsou
nejpoužívanější

13
 • specifická – jsou stanovena jako pevná částka za fyzickou jednotku,
• diferencovaná, smíšená – vyměřují se z jednotky zboží s odstupňování
dle jeho ceny
Ohledně druhů cel pojednává i Široký (2008, s. 226), který je člení následujícím
způsobem (viz obrázek č. 1):

Obrázek č. 1 - Druhy cla v ekonomice

Zdroj: Široký, 2008, s. 226.

- netarifní nástroje – v dnešním mezinárodním obchodu mají tyto nástroje různé formy.
Jde kupříkladu o následující: (Machková, 2006, s. 32)
o dovozní přirážka – jde o částku stanovenou jako procento z celní hodnoty zboží,
o dovozní depozitum – jde o částku složenou bezúročně v určené výši a na určenou
dobu, přičemž pokud uplyne, je následně vrácena,
o množstevní omezení – kvóta, po jejímž vyčerpání je import určité komodity
zakázán,
o minimální cena – jedná se o spodní hranici ceny dováženého výrobku,
o vyrovnávací clo – jedná se o dávku vybíranou z dovozu subvencovaných
výrobků,
o antidumpingové clo – jedná se o dávku vybíranou z dovozu dumpingových
výrobků,
Nejběžněji používanými netarifními nástroji jsou však v dnešní době tzv. technické
překážky obchodu. Jedná se například o povinné certifikáty, administrativní povolovací

14
 řízení, změny výrobních postupů, které musí firma zabezpečit, aby mohla vyhovět
požadavkům místních orgánů atp. (Machková, 2006, s. 32)
- proexportní nástroje – nakonec je ještě potřeba zmínit tzv. proexportní nástroje. Ty
jsou určené k podpoře domácího exportu. Při rozhodování podniku do zapojení
mezinárodních aktivit mohou sehrávat, a to především v případě malých a středních
podniků, velmi důležitou roli. Zpravidla mívají formu:
o zvýhodněného financování vývozu,
o pojišťování rizik souvisejících s mezinárodním podnikáním,
o poskytování informací pro exportéry.

1.2 Obchodní války

I navzdory skutečnosti, že v mezinárodním obchodě jsou jednoznačně stanovená
pravidla (mnohostranný obchodní systém), můžeme být svědky situací, kdy státy v rámci
vzájemného obchodování použijí obchodní či jiná opatření, která jejich partneři pokládají za
překážku obchodu. Na základě této skutečnosti je mohou vinit za nedodržování pravidel
mnohostranného obchodního systému. (World Trade Organization, 2013)

K této situaci může dojít nevědomě, kdy země svá opatření považují za oprávněná, ale
často se stává, že země přijmou zakázaná opatření naprosto vědomě a pouze čekají na reakci
svých obchodních partnerů. (Kubišta, 1999, s. 69)

Obchodní válku je tudíž možné obecně definovat jako jeden z možných následků
v kapitole výše popisované protekcionistické hospodářské politiky. O obchodní válce je řeč
v okamžiku, kdy jedna země bude zavádět cla či další obchodní bariéry v reakci na zavedení
cel a jiných obchodních bariér druhé země. V důsledku propojenosti globální ekonomiky jsou
ovšem obchodní válkou posléze ovlivněny i ekonomiky těch zemí, které se dané obchodní války
vůbec nemusí přímo účastnit. Je však velmi důležité zdůraznit, že obchodní válka a veškerá
opatření, která se jí týkají, se značně odlišují od dalších opatření, které mají přímý dopad na
mezinárodní obchod (kupříkladu sankce), protože se zaměřuje pouze na obchodní vztahy, tzn.,
že má čistě ekonomický charakter a nikoliv například humanitární. (Chen, 2019)

Protekcionismus obecně však zároveň bývá předmětem bouřlivých debat. Zastánci

protekcionismu tvrdí, že dobře propracovaná politika může ve skutečnosti poskytovat mnoho
konkurenčních výhod. Uvalovaná cla a následné rozpoutání obchodní války může podle
zastánců často představovat dokonce jediný účinný způsob, jak jednat se takovými zeměmi,

15
které v rámci obchodní politiky jednají nespravedlivě a neeticky. Naopak kritici ale argumentují
tím, že protekcionismus ve výsledku pouze poškozuje tu stranu, kterou by měl chránit, a to tak,
že dochází ke zpomalování ekonomického růstu v dané zemi. Ve výsledku tak trpí zejména
samotní spotřebitelé, kteří se musí potýkat s menším výběrem a často dokonce s nedostatkem,
jestliže neexistuje náhrada za dovážené zboží, jehož dovoz je prostřednictvím cel omezen či
zcela znemožněn. Trpí samozřejmě také výrobci, neboť jsou nuceni platit více za suroviny.
Výsledkem je, že obchodní války nakonec vedou pouze ke zvyšování cen. (Chen, 2019)

Jednotlivé výhody a nevýhody protekcionismu jsou uvedeny v tabulce přiložené níže

(vit tabulka č. 1):

Tabulka č. 1 - Výhody a nevýhody protekcionismu

VÝHODY NEVÝHODY

ochrana před zvyšování nákladů

nekalou soutěží a růst inflace

zpomalování
zvyšování poptávky
ekonomického
po domácím zboží
růstu

podpora růstu trpí zejména

pracovních míst spotřebitelé

potrestání států trpí diplomatické

využívajících vztahy i kulturní
neetické výměna mezi
obchodní praktiky zeměmi

Zdroj: Chen, 2019

Obchodní války jak je známe dnes, ovšem zdaleka nejsou fenoménem moderní
společnosti. Naopak tyto obchodní spory probíhají v podstatě tak dlouho, jak dlouho spolu
navzájem národy obchodují. Koloniální mocnosti bojovaly o práva obchodovat výhradně se
zámořskými koloniemi už v sedmnáctém století. (Chen, 2019)

Obchodní válka může být rozpoutána v okamžiku, kdy jedna země bude tvrdit, že druhá
země provozuje nekalé obchodní praktiky. Obchodní války však bývají mnohdy také
výsledkem nepochopení rozšířených výhod volného obchodu. Zároveň platí, že obchodní válka,
která vypukla v jednom sektoru, může posléze ovlivňovat i další odvětví. Stejně tak může

16
obchodní válka, která byla původně rozpoutána mezi dvěma zeměmi, následně ovlivňovat další
země, které se do původní obchodní války nijak nezapojovaly. (Chen, 2019)

Podle Tuleja (2006, s. 76) je však obecně možné tvrdit, že obchodní spory vznikají
z protekcionismu, kdy vlády zemí usilují o ochranu domácích producentů před zahraniční
konkurencí. Opatření, která jsou uplatňována, omezují zahraniční vliv na domácí trh, jsou
autonomní a smluvní. Jak už bylo vysvětleno v předcházející kapitole, zatímco autonomní
opatření jsou jednostranná rozhodnutí státu, pak smluvní opatření vznikají na základě
mezinárodních dohod a smluv.

Jednou z dalších možných příčin vzniku obchodní války může být také to, že státy
zastávají odlišné názory na určitou věc, co může ve výsledku vést až ke sporu. Názorným
příkladem je případ geneticky modifikovaných organismů. Příčinou rozpoutání obchodní války
však může být rovněž odlišný historický vývoj zemí a jejich obchodních politik, kdy pak země
například upřednostňují import z vlastních bývalých kolonií. V takové situaci může být
příkladem spor o banány. (Tuleja, 2006, s. 76)

Kalínská (2010, s. 76) však také upozorňuje na to, že ačkoliv výše několikrát zmiňovaný
protekcionismus zcela jednoznačně patří mezi nejčastější příčiny obchodních válek, použití
různých obchodních opatření, jako je kupříkladu antidumpingové clo, nelze automaticky
pokládat za nástroj skrytého protekcionismu. Platí totiž, že pokud je opatření použito v souladu
s pravidly Světové obchodní organizace, pak nedochází k jejich porušení.

Mezi nejčastější opatření, která mohou být předmětem sporů mezi obchodními partnery,
patří tyto uvedené:

- antidumpingová opatření – antidumping je v tomto výčtu uváděn na prvním místě

z toho důvodu, že jde o jednu z vůbec nejčastějších příčin obchodních sporů, které se
posléze řeší na půdě Světové obchodní organizace.
Dumping je vymezen v dohodě GATT z roku 1994, a to v článku VI., tzv.
antidumpingová dohoda, jako: „zavedení výrobku do obchodu jiné země za nižší cenu,
než je jeho běžná hodnota“. (World Trade Organization - Agreement on implementation
of article vi of the general agreement on tariffs and trade 1994)
Jinak řečeno, firmy tudíž vyvážejí produkty za nižší cenu, než jakou si běžně účtují na
domácím trhu, díky čemuž je posléze toto zboží za hranicemi levnější než v zemi, kde
bylo vyrobeno. Tímto způsobem dochází k cenové diskriminaci a výrobci obdobného

17
 zboží ze států, kde se takové výrobky pod cenou dováží, jsou pochopitelně velice
znepokojeni. Podezřelé nízké ceny konkurenčních výrobků mohou mít na domácí
výrobce špatný vliv, tudíž na jejich ochranu jsou přijímána ochranná opatření ve formě
cel. Principem je, že k ceně dovezeného zboží je přidáno clo, čímž se cena zboží navýší
a dojde k ochraně domácích výrobců. Toto clo je označováno jako antidumpingové.
(BusinessInfo, 2002)
Hlavními uživateli antidumpingových opatření jsou: (Cihelková, 2010, s. 79)
o Indie,
o Brazílie,
o Argentina,
o Čína,
o Turecko,
o Evropská unie.
- subvence a vyrovnávací opatření – také subvence a vyrovnávací opatření představují
velice časté opatření, které je příčinou obchodních sporů, a které se řeší v rámci Světové
obchodní organizace. Subvence je možno označit také jako dotace, přičemž patří do
nástrojů obchodní politiky na podporu exportu.
Definici tohoto opatření je možné nalézt v Dohodě o subvencích a vyrovnávacích
opatřeních Světové obchodní organizace. Zde jsou subvence vymezeny následujícím
způsobem: „Finanční příspěvek udělený státem, nebo státní institucí, z něhož plyne
příjemci prospěch nebo výhoda. Může se jednat jak o přímý převod peněžních
prostředků (např. dary, půjčky), tak i o prominutí splátek služby, které nejsou součástí
obecné infrastruktury“. (World Trade Organization - Agreement on subsidies and
countervailing measures)
Aby však bylo možné nějakou zemi obvinit z nedovoleného používání subvencí, je
nutné, aby šlo o subvence, které nejsou určeny pro všechny. Mají na ně nárok pouze
stanovení příjemci. Jsou kupříkladu dané pro určitou firmu, výrobní odvětví či pro
skupinu firem, případně odvětví. Jednou z dalších podmínek může být to, že se
kupříkladu použije domácí výrobek před dováženým, nebo se poskytnutí odvíjí od
vývozní výkonnosti. Jedná se o specifické subvence. Jestliže proběhne protisubvenční
řízení, jeho výsledkem může být uložení vyrovnávacího opaření, tudíž cla. Toto clo
bude mít opět ochranářskou funkci, jak tomu bylo i v předcházejícím případě.
(BusinessInfo, 2013)

18
 Tato opatření ve formě dotací bývají nejčastěji poskytovány na podporu
automobilového a ocelářského průmyslu. Konkrétně podporu automobilového
průmyslu ve formě přímých podpor, půjček a záruk zavedly kupříkladu tyto země:
(Cihelková, 2010, s. 79)
o Kanada,
o Čína,
o Francie,
o USA.
V ocelářství pak zvýšily podporu například: (Cihelková, 2010, s. 79)
o Argentina,
o Indie,
o Rusko.
- ochranná opatření – jedná se o další nástroj pro omezení obchodu. Země může na
výrobek tato opatření uplatnit pouze podmínek, které jsou stanoveny v Dohodě o
ochranných opatřeních Světové obchodní organizace: „Výrobek se dováží na jeho území
v tak velkém množství, že způsobuje nebo hrozí, že způsobí vážnou újmu domácímu
výrobnímu odvětví stejného nebo konkurenčního zboží“. Dohoda také upřesňuje
postupy a pravidla pro přijímání obchodních opatření. Dále zakazuje opatření, která jsou
označena „šedou zónou“, jako jsou dobrovolná omezení vývozu či jiné úpravy sdílení
trhu. Země pochopitelně nesmějí ochranná opatření uplatňovat libovolně, ale jedině
v takovém rozsahu a po takovou dobu, která je nutná k ochraně domácích výrobců.
(World Trade Organization - Agreement on Safeguards)
Nejčastějším uživatelem ochranných opatření je Indie, zejména pak v oblasti
chemických výrobků. (Cihelková, 2010, s. 79)
- netarifní překážky – i tato opatření jsou v obchodních politikách států používána jako
nástroj protekcionismu, přičemž ty je využívají k tomu, aby přispěly k rozvoji domácí
ekonomiky, případně se jejich prostřednictvím chrání před nepoctivými obchodními
praktikami jiných zemí. Netarifní překážkou je: „každé opatření, které může nějakým
způsobem ovlivnit obchod, s výjimkou cel“. Omezuje se jimi import nebo export formou
vyhlášek a nařízení, které upravují podmínky uskutečňování obchodních operací.
(Štěrbová, 2013, s. 115)

19
1.3 Světová obchodní organizace a její postavení v rámci obchodních sporů
Na přelomu 20. a 30. let minulého století došlo k výraznému rozšíření
protekcionistických praktik, jakožto odpověď na světovou krizi. V této době došlo
k vystupňování protekcionismu v reakci na zavádění ochranných opatření nejprve v USA a
posléze řetězovou reakcí v dalších zemích, které byly zapojeny do mezinárodní směny zboží.
V období po krizi mezinárodní obchod během čtyř let poklesl o celé dvě třetiny. Právě
protekcionistické praktiky pak byly v této souvislosti označeny jako jedna z hlavních příčin
degresivní spirály tohoto vývoje. Nadále přetrvávající protekcionistické praktiky měly koncem
první poloviny minulého století chránit intenzivně se rozvíjející poválečné ekonomiky, ve
kterých se navíc velmi rychle vyvíjela institucionální struktura i právní základna k uplatňování
protekcionistické obchodní politiky. (Štěrbová, 2013, s. 106)

Ovšem rozvoj ekonomiky ve svém důsledku vyžadoval širší a hlubší zapojení do

mezinárodní směny, pro kterou byl protekcionismus partnerských zemí velkou bariérou. Tato
skutečnost měla za následek snahu o sjednávání vzájemných obchodněpolitických režimů,
v jejichž rámci byly obchodní bariéry eliminovány s cílem obchod liberalizovat. Ke vzájemné
a postupné liberalizaci obchodu došlo jednak v bilaterálních vztazích, tak i multilaterálních
jednáních. Mnohostranný obchodní systém se začal vyvíjet po druhé světové válce, a to
v souvislosti s plány na poválečné uspořádání světa, jehož součástí měl být i mezinárodní
ekonomický režim, který by upravoval finanční a obchodní vztahy mezi zeměmi. V oblasti
obchodu šlo zejména o vzájemné snížení míry protekcionismu mezi zeměmi. (Štěrbová, 2013,
s. 106)

Došlo k závěru, že politické stability nebude možné dosáhnout než finanční a obchodní
vyrovnanosti států. Z toho důvodu v rámci Brettonwoodské konference roku 1946 vznikl
Mezinárodní měnový fond a Světová obchodní banka. Ty pokryly finanční stránku
mezinárodních ekonomických vztahů. Šlo však o vytvoření třetí organizace, která by měla na
starost světové obchodní problémy. Nutno však říci, že Mezinárodní obchodní organizace nikdy
nevstoupila v platnost, a to především díky USA, které tuto chartu odmítly ratifikovat. (Gupta,
2008, s. 2)

Jako úspěšná se ukázala být až Všeobecná dohoda o clech a obchodu (General

Agreement on Tariffs and Trades, GATT) z roku 1947. Na jejím základě byl zaveden nový
systém mezinárodně uznávaných pravidel obchodu. Původně šlo o provizorní řešení po
neúspěchu Mezinárodní obchodní organizace. (Becroft, 2012, s. 37 – 38)

20
 GATT tudíž představuje mnohostrannou mezinárodní dohodu, kde spolu celkem 103
signatářských zemí pokrývá až devadesát procent světového obchodu se zbožím. Cílem je
zajistit bezpečné a transparentní prostřední pro mezinárodní obchod a liberalizovat obchod, což
by mělo vést k ekonomickému růstu a rozvoji signatářských zemí. Jednou z hlavních funkcí
GATT je: (Kunešová, 2006, s. 76 – 77)

- tvorba pravidel mezinárodního obchodu,

- poskytnutí platformy pro jednání,
- řešení obchodních sporů mezi státy.

V roce 1986 došlo k zahájení již osmého kola obchodních jednání GATT nesoucí název
Uruguayské. Během jednání se připojilo velké množství rozvojových států, které zatím
nepatřily mezi smluvní strany. Téměř po osmi letech došlo v roce 1994 k přijetí Závěrečného
aktu, kde byly obsaženy výsledky Uruguayského kola. Klíčovou částí je pak Dohoda o zřízení
Světové obchodní organizace (World Trade Organisation, WTO) spolu s dalšími dohodami
zabývajícími se liberalizací světového obchodu. (Kunešová, 2006, s. 77 – 78)

Světová obchodní organizace vznikla 1. ledna roku 1995 po Dohody o zřízení Světové
obchodní organizace. Tato organizace vznikla jako nezbytný institucionální rámec pro
uskutečnění závazků přijatých ve zmiňovaném Uruguayském kole. Cílem těchto závazků se
stala další liberalizace mezinárodního obchodu. Mezi hlavní funkce Světové obchodní
organizace patří: (Kunešová, 2006, s. 78)

- dohlížet a vynucovat realizaci dohod z Uruguayského kola,

- působit jako fórum pro trvalá jednání o obchodních a investičních pravidlech,
- řešit spory mezi členskými státy.

Na obrázku níže (viz obrázek č. 2) je možné vidět sídlo Světové obchodní organizace
ve Švýcarsku v Ženevě:

21
 Obrázek č. 2 - Sídlo Světové obchodní organizace

Zdroj: ICTSD, 2015.

1.3.1 Řešení obchodních sporů

I navzdory jednoznačně stanoveným pravidlům, dochází v rámci vzájemného obchodu

mezi zeměmi k situacím, kdy jsou použitá obchodní či jiná opatření chápána ze strany partnera
jako překážka obchodu a jako nerespektování principů či pravidel mnohostranného obchodního
systému. K takovým situacím dochází jednak v případech, kdy vlády považují svá aplikovaná
obchodněpolitická opatření za oprávněná (tzn. v souladu s veškerými pravidly a závazky) a
jednak v případech, kdy vlády jednají zcela vědomě a přijmou zakázaná opatření či takové
opatření, jež jsou na hraně přípustnosti a posléze vyčkávají na reakci obchodního partnera.
(Štěrbová, 2013, s. 130 – 131)

V případech, kdy se díky podobným opatřením cítí být jeden z obchodních partnerů
poškozen, může využít tzv. systému řešení sporů. Řešení obchodních sporů mezi jednotlivými
členy podle Cihelkové (2010, s. 168) upravuje Ujednání o pravidlech a řízení při urovnávání
sporů, které je výkladem k čl. XXII a XXII GATT 1994.

Tento systém je stěžejním pilířem mnohostranného obchodního systému a přispívá

k celosvětové hospodářské stabilitě. Obchodní spory se řeší výlučně na půdě Světové obchodní
organizace a nejsou postupovány žádným jiným mezinárodním soudním institucím, což je také
prakticky jednou možností, jak lze prosadit sjednaná pravidla obchodu. Bez možnosti vyřešit
obchodní spor by byl mnohostranný obchodní systém méně účelný, protože by neexistovala

22
možnost vynutit pravidla a závazky. Tento systém přispívá k jistotě a předvídatelnosti
mezinárodních obchodních pravidel. (Štěrbová, 2013, s. 131)

Jednotlivými stranami obchodního sporu ve Světové obchodní organizaci jsou výhradně

vlády členských zemí. Jinak řečeno, nejde tudíž o spory soukromých subjektů, ačkoliv
s dotčenými subjekty vlády v průběhu řešení úzce spolupracují. Poté, co dojde k otevření
obchodního sporu, je zapotřebí prokázat, že opatření partnerské země či porušení jejího závazku
ve výsledku vedlo k obchodní újmě. Celý tento systém se zakládá na jednoznačně vymezených
pravidlech, jakož i časových limitech. Přednost před řešením sporů má vždy vyřešení rozporu
za pomoci jednání, tudíž významnou součástí systému jsou i konzultace mezi stranami. Jestliže
už ale k danému sporu dojde, veškeré jeho stránky jsou posuzovány ze strany tzv. panelu. Jedná
se o obdobu soudního tribunálu. Je ovšem složen z odborníků pro oblast, ve které konkrétní
spor vznikl. Jestliže panel rozhodne o tom, že je nutno odstranit předmětné opatření, pak jsou
strany povinny toto rozhodnutí respektovat. Na základě takového rozhodnutí musí upravit svou
obchodní či související politiku. (Štěrbová, 2013, s. 131)

Během existence mnohostranného obchodního systému došlo ke vzniku několik stovek

sporů. Ve většině z nich (přibližně ve dvou třetinách) se však strany na řešení domluvily na
řešení v rámci výše zmiňovaných konzultací. Ačkoliv každý spor by měl být ukončen do
jednoho roku, ve skutečnosti už mnoho sporů trvá řadu let. (Štěrbová, 2013, s. 131)

Na obrázku přiloženém níže (viz obrázek č. 3) je pak možné vidět členské státy Světové
obchodní organizace, které jsou vyznačené zelenou barvou:

23
Obrázek č. 3 - Členské státy Světové obchodní organizace

Zdroj: World Trade Organization, 2020.

24
2 HISTORICKÉ OBCHODNÍ VZTAHY MEZI
SVĚTOVÝMI AKTÉRY
2.1 Počátky vývoje čínsko-amerických obchodních vztahů
Velké množství autorů považuje čínsko-americké vztahy za vůbec nejvýznamnější
bilaterální vztah dneška a Čínskou lidovou republiku za nastupující velmoc, jakož i
nejpravděpodobnějšího kandidáta na místo amerického konkurenta v boji o pozici světového
hegemona. (Fürst, 2011, s. 153)

S tímto tvrzením souhlasí také Kozák a kol. (2009, s. 142). Spolupráce těchto velmocí,
ke které mimo jiné došlo i na základě společnému strategickému zájmu zabránit rozšiřování
Sovětského svazu, se posléze rozvinula do vztahu, který je v současnosti možné označit za
jeden z hlavních pilířů mezinárodního systému. Pro Američany představuje Čína velmi
významného partnera, a to po stránce:

- geostrategické,
- diplomatické,
- obchodní.

Zároveň je ale také třeba dodat, že na rozdíl od Evropské unie, kterou dnešní
administrativa USA považuje skoro automaticky za spojence, jednání s touto zemí vyžaduje
značnou dávku diplomatické zdatnosti. Mnoho amerických politiků, jakož i komentátorů však
i navzdory této skutečnosti do rozvoje čínsko-amerických vztahů vkládají velké naděje. Na
druhé straně však stojí odpůrci, kteří před velkými nadějemi varují a upozorňují, že mezi
Spojenými státy americkými a Čínskou lidovou republikou existuje stále obrovský počet
otázek, na jejichž řešení se obě strany nemohou shodnout. (Kozák a kol., 2009, s. 142)

Nicméně samotná historie vztahů mezi USA a Čínskou lidovou republikou je (obzvláště
pak z pohledu Američanů) během své asi 200 let trvající existence protkána dvěma naprosto
protichůdnými silami. Na jedné straně se jedná o nefalšovanou fascinaci, úctu ke kultuře, jakož
i respekt k síle toho druhého, avšak na druhé straně je řeč o strachu, nepochopení a nepřátelství.
Samotné kořeny této dichotomie lze dohledat až v devatenáctém století, kdy USA sice
nepředstavovaly hlavní západní mocnost, která by oklešťovala čínskou suverenitu a
urychlovala by pád čchingské dynastie, avšak jejich taktiku tzv. „šakalí diplomacie“ rozhodně
Čína nemohla vnímat nijak pozitivně. Navíc je třeba dodat, že jistá očekávání Číňanů od USA

25
jakožto jediného západního „přítele“ zcela běžně přinášela mnoho zklamání, když Američané
nebyli schopni tyto očekávání naplnit. Názorným příkladem vzájemných nesplnitelných
očekávání mohou být zejména poválečná jednání v Paříži, ke kterým došlo v roce 1919. Během
nich byl totiž Číňanům upřen nárok na německou sféru vlivu v provincii Šan-tung, jejích
kontrolu si po skončení války udrželo Japonsko. (Fürst, 2011, s. 153)

Nicméně podle Krejčího (2009, s. 123) k vůbec prvnímu kontaktu mezi oběma zeměmi
došlo ještě dříve, než uvádí Fürst, a to už během osmnáctého století. Jednalo se o navázání
obchodních vztahů. Moc Spojených států amerických sice v této době výrazně rostla, avšak
z ekonomického pohledu zažívaly spíše krizi. Američané poptávali především exotické zboží,
naopak Čína zejména průmyslové produkty. Na základě toho USA vyvážely do Číny zejména
kožešiny a ženšen a naopak dovážely kupříkladu bavlnu nebo čaj. V průběhu devadesátých let
devatenáctého století tak došlo k vzrůstu vývozu do Číny ze tří milionů na celkem čtrnáct
milionů dolarů ročně. Je teda zřejmé, že došlo k odstartování velice lukrativního obchodního
vztahu.

Čína byla už v této době obrovským trhem, o který měla Evropa i Spojené státy velký
zájem. Skutečností však je, že se ze všech sil snažila omezit otevírání se světu (Veselý, 2007,
s. 154). K první změně dochází až po ukončení tzv. první opiové války, která v letech 1839 –
1842 probíhala mezi Spojeným královstvím a Čínou (Hebnar, 2016, s. 16).

Právě po této válce dochází k definitivnímu prolomení izolace a k otevření se obchodu.

Mezi Američany a Číňany dochází k podpisu smlouvy z Wangxia (vesnice, která leží severně
od Macaa), která zabezpečovala exteritorialitu občanům USA na území Číny a odstartovala tak
vlastně oficiální diplomatické styky mezi oběma zeměmi. K rozmachu obchodních vztahů
dochází až po dalších sériích opiových válek z období 1856 až 1860. V Pekingu v roce 1862
dokonce dochází ke zřízení vůbec první legační kanceláře. (Veselý, 2007, s. 154)

Během kalifornské zlaté horečky emigrovalo mnoho Číňanů do USA. Američané však
byli právě ve fázi zotavování z občanské války, a tudíž docházelo k šíření výrazně silných
protičínských nálad, které vyústily schválením Chinese Exclusion Act americkým Kongresem
v roce 1882. Pod hrozbou vězení či vyhoštění byl čínským občanům zakázán vstup do země na
další dekádu. Nakonec však tento zákaz trval dalších padesát let. Oslabenou Čínu se velmoci
postupně snažily rozparcelovat. Její pozice byla nakonec ještě více oslabená díky boxerskému
povstání, které vypuklo v roce 1899 a v jehož rámci Číňané protestovali právě proti pokusům
velmocí o podmanění si jejich země. S těmito snahami nesouhlasilo ani USA. Jejich postoj byl

26
zformulován v tzv. Hayově doktríně, ve které je vyjádřen princip zachování totožných možností
pro všechny velmoci a vyloučení intervence ve smluvních přístavech. Ze zmiňovaného
dokumentu pramení tzv. politika otevřených dveří. S touto politikou se ztotožnila většina
velmocí a zamezilo se tak narušení čínské integrity. (Veselý, 2007, s. 154 - 155)

V roce 1911 dochází k pádu císařství a posléze ke vzniku republiky pod vládou
nacionalistů. Během první světové války stanula Čína po výzvách prezidenta Woodrow
Wilsona na straně Dohody. V průběhu války přichází o poloostrov Šan-Tung, který Japonsko
zabavilo Němcům. Navrácen byl až po mírové konferenci ve Washingtonu v roce 1921.
Výsledkem bylo potvrzení integrity a nezávislosti Číny. Ve dvacátých letech minulého století
dochází ke zformování Komunistické strany Číny. Ta se spojila s Kuomintangem – Čínskou
národní stranou. Jejich spolupráce ale netrvala dlouho. Generál Čankajšek od roku 1925 v čele
KMT ustavil vlastní vládu v Nankingu a spustil rozsáhlou čistku Komunistické strany, která se
tak musela stáhnout. USA se staly prvním národem, jenž nově vzniklou nacionalistickou vládu
znal. Pochopitelně ale následkem toho v KS zesílily antiamerické nálady. Spojenectví
Spojených států a KMT společně s návštěvou Čankajšovy ženy v USA mělo za následek
podepsání smlouvy, která ukončila exteritorialitu v Číně a dovolila opětovnou imigraci do
USA. (US Department of State, 2018)

2.2 Druhá světová válka a vznik Čínské lidové republiky

Ještě než k výše uvedenému došlo, vzájemné vztahy prošly mnoha výkyvy. K těm
docházelo zejména díky neshodám na straně USA, které si potřebovaly ujasnit svůj postoj
jednak ke KMT a jednak ke KS. Na podzim 1944 se vyhlídky na přátelské vztahy mezi KS a
USA zdály být reálné, v kontrastu se zhoršující se spoluprací s Čankajškovým režimem.
Zádrhelem ovšem i nadále bylo sympatizování KS se SSSR. Sověti však nebyli přesvědčeni o
řádném čínském vyznávání marxistické teorie a neměli tudíž v úmyslu podporovat Maa v boji
proti vládě. Americký velvyslanec v Číně, P. J. Hurley byl přesvědčen, že lze vybudovat koalici
v čele s Čankajškem, ovšem jeho kolegové jej nepodporovali, neboť se obávali podceňované
odhodlanosti komunistů převzít moc a v případě nedostatečné americké podpory v jejich
zaměření na Sovětský svaz. (Chern, 1976, s. 633)

Začátkem roku 1945 se sešli Mao, Čou a Roosevelt, aby mohli prodiskutovat spolupráci
mezi americkými a čínskými komunistickými silami, přičemž doufali ve finanční výpomoc.

27
Žádost ale byla zamítnuta a dokonce ani s nástupem H. S. Trumana se americký politický postoj
nijak nezměnil. Mao se tudíž začal orientovat na Sovětský svaz. (Cohen, 1980, s. 171 – 183)

Poté, co skončila druhá světová válka, opět se naplno rozhořely spory mezi KMT a KS,
které Čínu dovedly až do občanské války. Čínští komunisté začali osvobozovat území, které
bylo obsazeno protivníky během války. Spojené státy zareagovaly finanční a vojenskou
podporou Čankajška. Nicméně komunisté v čele s Mao Ce-tungem nakonec získaly převahu na
zprvu silnými nacionalisty, až 1. října 1949 došlo k vyhlášení Čínské lidové republiky s Maem
na postu prezidenta. Pomohly jim také zbraně, které dodal Sovětský svaz. Čankajšek se vzdal
pozice prezidenta a uchýlil se na Tchaj-wan. (Veselý, 2007, s. 368)

Druhá polovina čtyřicátých let dvacátého století, která je v rámci čínsko-amerických

vztahů zpravidla označována jako období „usazování zvířeného prachu“, vedla v době zrodu
Čínské lidové republiky k diskuzi týkající se možnosti čínského titoismu. Vize toho, že Čína
sice bude ovládána Maovými lidmi, avšak současně s tím si bude Peking udržovat nezávislost
na Moskvě a Washington s ním bude moci udržovat diplomatické vztahy, se však velice brzy
ukázala jako zcela nereálná. Obecně je v této souvislosti možné konstatovat, že padesátá léta
minulého století jsou definována intenzivním nepřátelstvím a politikou USA, která se snažila o
naprostou izolaci Čínské lidové republiky, což bylo prezentováno jako neudržitelnost
komunistického režimu v zemi a možnost urychlení jeho pádu. Alespoň tímto způsobem
zmiňovanou situaci charakterizoval Eisenhowerův ministr zahraničních věcí John Foster
Dulles. (Fürst, 2011, s. 153)

Jakékoliv snahy na normalizaci vztahů mezi Spojenými státy americkými a Čínskou

lidovou republikou byly zmařeny poté, co se proti sobě tyto dvě země utkaly v Korejské válce,
která započala v roce 1950. Spojené státy v OSN dokonce prosadily označení Čínské lidové
republiky za agresora, přemýšlely nad vedením války na jejich území a také o použití nukleární
bomby. Tento návrh se však jednoznačně nesetkal s podporou ze strany mezinárodního
společenství, které se obávalo možné protiútoku Sovětského svazu. K příměří došlo až v roce
1953. Konflikt mimo jiné vyústil i v posílení přítomnosti amerických jednotek v regionu a
v Číně tak zesílili americké antipatie. McCarthismus a politika zadržování komunismu USA
přiměly členské země OSN k hlasování proti zastoupení Číny pekingským režimem
v organizaci. Začala být vyhlašována obchodní omezení, ke kterým se připojily na americký
návrh i další země a naprostá izolace. (US Department of State, 2018)

28
 Eisenhowerova administrativa pokračovala v oklešťování Číny tím způsobem, že rychle
podepisovala smlouvy o obraně s asijskými zeměmi, které komunismus neuznávaly, a to
například s Pákistánem, Thajskem či Jižní Koreou. Zmínit je však třeba také Tchaj-wan,
kterému se povedlo s americkou podporou dosáhnout během 60. let masivní ekonomické
prosperity, která lze demonstrovat například druhou nejvyšší životní úrovní v Asii. Tímto se
ovšem ještě výrazněji snížily jakékoliv šance na sjednocení obou Čín. (Cohen, 1980, s. 222)

Po nástupu prezidenta Kennedy k moci stála jeho administrativa před otázkou, kterou
zemi upřednostnit? Zda to bude Čína či Sovětský svaz. Obě komunistické země se začaly
ideologicky značně oddalovat a začaly mezi nimi růst rozdíly. Pokud by došlo ke zlepšení
s jednou z těchto zemí, znamenalo by to zhoršení vztahů s tou druhou. Nutno podotknout, že
Sovětský svaz byl jedinou zemí, která byla schopna ohrozit Spojené státy, a Chruščov byl na
rozdíl od Maa přístupnější. Výsledkem bylo zaměření se na zmírnění americko-sovětského
napětí. Snahu o normalizaci však značně podkopala také Karibská krize v roce 1962, kdy svět
balancoval na pokraji nukleární války. V této souvislosti je nutno dodat, že Kennedy měl
informace od sovětského ambasadora v Moskvě, že Chruščov byl ke svému počínání dotlačen
svými nepřáteli v Kremlu ve spojenectví právě s Číňany. Mao později navíc odsoudil svůj
sovětský protějšek za zbabělé stažení raket. (Cohen, 1980, s. 233)

Závěrem je možné konstatovat, že zprvu čistě obchodní vztahy, které Spojené státy
americké s Čínou v osmnáctém století navázaly, se postupně rozvinuly a prošly vskutku mnoha
formami. Poté, co Čína přestala být císařstvím a v její vnitřní politice se objevili dva hlavní
aktéři, a tudíž Kuomintang a Komunistická strana, počala se měnit povaha vztahu mezi oběma
zeměmi. Od této chvíle si Američané museli vybírat, komu vyjádří svou podporu, navíc
s ohledem na probíhající válečné konflikty, nebo později v souvislosti s poválečným
uspořádáním světa.

2.3 Rozmach obchodních vztahů v 70. a 80. letech 20. století

Vůbec prvním zábleskem toho, že by se pomyslné kyvadlo politiky USA vůči ČLR
mohlo začít pohybovat zprava směrem do středu nebo doleva, byla řeč představitele Rogera
Hilsmana. Ten okamžitě po smrti Johna F. Kennedy po skutečně dlouhé době přiznal, že vláda
USA fakticky, ačkoliv však ne právně, uznává existenci komunistické Číny. Trvalo však ještě
dlouhých sedm let, než došlo ke stvrzení posunu od jestřábí politiky izolace Čínské lidové
republiky čínsko-amerických sblížením z let 1971 a 1972, pod taktovkou Richarda Nixona a

29
Henryho Kissingera. Dalších šest let pak trvalo, než se USA na přelomu let 1978 a 1979
s Čínskou lidovou republikou rozhodly navázat oficiální diplomatické styky. Od této chvíle
došlo k přímo nevídanému rozvoji čínsko-amerických vztahů, a to v naprosto celém jejich
spektru – od hospodářství a obchodu, přes spolupráci a výměnu ve sféře kultury či vzdělání, až
po oblast vojenskou a mezinárodní diplomacii. (Fürst, 2011, s. 153 - 154)

Jak bylo tudíž nastíněno výše, nová etapa americko-čínských obchodních vztahů
započala jakožto součást zahraniční strategie Richarda Nixona a jeho poradce pro bezpečnost
Henryho Kissingera. Už koncem šedesátých let minulého století začala jeho administrativa
přehodnocovat svůj postoj k Číně. Vůči ní bylo totiž uvaleno embargo, které bylo uplatňováno
od vzniku Čínské lidové republiky v roce 1949. Spojené státy tudíž zahájily postupné kroky
k eliminaci izolace obou zemí, tím, že se zřekly politiky zadržování a izolace Číny. (Cohen,
2010, s. 181 – 182)

Počátkem roku 1971 Američané stornovali omezení pro své občany navštěvující Čínu a
ještě v dubnu téhož roku byl americký team hráčů stolního tenisu pozván do Číny, přičemž tato
událost je zpravidla označována jako tzv. ping-pongová diplomacie, která se stala prostředkem
počátku čínsko-amerického sblížení. V tomtéž roce USA oznámily svůj plán na eliminaci
omezení obchodu v obchodu, jakož i cestování mezi oběma zeměmi. Bariéry v oblasti obchodu
začaly být tudíž pomalu omezovány. V období, kdy bylo stále platné embargo uvalené na Čínu,
ropné společnosti USA začaly poskytovat palivo lodím a letadlům, které směřovaly z Číny a
zase zpátky. Palivo se nedostalo pouze na ty čínské tankery, které měly zásobovat Severní
Koreu, Kubu či Severní Vietnam. V červnu roku 1971 nakonec došlo ze strany USA ke zrušení
platebního a obchodního embarga. Je potřeba dodat, že nová strategie americké zahraniční
politiky byla přijata velmi pozitivně a širokou veřejností byla také podporována. (Wang, 2010,
s. s. 169 - 170)

V únoru 1972 se na první oficiální cestu do Číny vydal tehdejší americký prezident
Richard Nixon. Zde podepsal tzv. Šanghajské komuniké. Tímto byla naplno otevřená cesta
k normalizaci nejenom politických, ale i obchodních vztahů obou zemí (Cohen, 2010, s. 220).
Poté co došlo k podepsání, došlo také k představení zcela nových obchodních programů.
Značný důraz byl ze strany Číny kladen zejména na těžbu ropy a získávání energie. Velice
cílevědomým plánem z roku 1972 se stal kupříkladu i import elektráren. (Eckstein, 1975, s.
139)

30
 Obrázek č. 4 - Richard Nixon a Mao Ce-tung v roce 1972

Zdroj: https://www.economist.com/taxonomy/term/104/0?page=21&page%5Cu003d16=.

Jak už bylo vysvětleno výše, čínsko-americké obchodní vztahy zažily rozmach poté, co
došlo k podpisu Komuniké. Hned příští rok obchodní ukazatele zaznamenaly značné nárůsty
na rozdíl od předcházejících let. Ovšem až rok 1979 přinesl oboustranné obnovení
diplomatických a obchodních vztahů. Americký prezident Jimmy Carter udělil Číně plné
diplomatické uznání a obě země podepsaly bilaterální obchodní dohodu. (Eckstein, 1975, s.
139)

Nová strategie Číny a reformy pak zabezpečili přístup masivního množství spotřebního
zboží USA na čínský trh. Americké firmy, které sem vstoupily, se formovaly do podoby tzv.
joint ventures. Jednalo se například o tyto společnosti: (Tan, 2016, s. 137)

- H. J. Heinz,
- Coca Cola,
- American Express,
- American Motors,
- Gillette,
- Pepsi-Cola,
- atd.

31
 V roce 1985 již byly v Číně vybudovány celkem čtyři továrny, kde se vyráběly lahve
pro Coca-Cola company (Tan, 2016, s. 137). I navzdory uvedenému je ale nutno dodat, že
z pohledu USA představovala Čína 14. místo v žebříčku obchodních partnerů. Mezinárodní
obchod s touto asijskou zemí se zvyšoval po celou zmiňovanou dobu, avšak procentuálně byl
stále velmi malý. Kupříkladu v roce 1988 tvořil pouze 1,7 %. V roce 1990 to už bylo 2,2 %.
(Wang, 2010, s. 175)

Další významnou vzpruhu čínsko-amerických obchodních vztahů představovalo i

uvolnění omezení exportu amerických výkonných technologií. Pokud ještě v roce 1979 spadala
Čína pod země se statutem Y (jednalo se o země Varšavské smlouvy), v roce 1980 už spadala
pod statut skupiny P (jednalo se o nové obchodní partnery USA). Zatímco v předcházejících
letech byl v rámci čínského importu nejvýznamnější ocelářský průmysl, v osmdesátých letech
byly ze Spojených států do této asijské země dováženy obiloviny a nejrůznější průmyslové
suroviny. Velmi důležitými komoditami se staly také: (Wang, 2010, s. 177)

- stroje,
- dopravní prostředky,
- komunikační technologie,
- výrobky ze dřeva,
- chemikálie,
- vyspělé technologie,
- průmyslové výrobky.

2.4 Obchodní vztahy po skončení studené války

Poté, co skončila studená válka a s ní i spojené napětí mezi Východem a Západem, přišla
Čína o svoji stěžejní roli strategické spojence Spojených států amerických. Nejenom obchodní
vztahy tak upadly do velké nejistoty. (Rudolf, 1998, s. 37)

Událost, která nejvýrazněji ovlivnila vztahy obou zemí počátkem devadesátých let, se
zcela jednoznačně stalo velice násilným způsobem armádou ukončené období protestů na
náměstí Nebeského klidu v Pekingu v roce 1989. Při krvavém zásahu čínské armády přišly o
život stovky civilistů, kteří požadovali demokratizaci státního systému. OSN tento čin také
veřejně odsoudilo a mnoho zemí začalo v důsledku toho uplatňovat izolační zahraniční politiku
vůči této asijské zemi. Potřeba však dodat, že tato politika dlouho netrvala z důvodu narůstající
ekonomické síly Číny. (Daniel, 2012)

32
 Pochopitelně také USA, tou dobou zastoupeny administrativou George Bushe st. byly
nuceny zaujmout stanovisko. Řešení však vůbec nebylo jednoduché, neboť názory prezidenta
a Kongresu se rozcházely. George Bush st. byl toho názoru, aby země zaujala vůči Číně spíše
pragmatický postoj. Kongres ani veřejnost tento názor ovšem nesdílela. (Woods, 2005, s. 500)

Podle prezidenta bylo velmi vhodné pokusit se zachovat aktuálně nastavené obchodní
vztahy s Čínou a prohlásil, že nevěří, aby se dodržování základních lidských práv v této zemi
zlepšilo tím, že se vůči ní začne uplatňovat politika izolace jakožto formy trestu. USA pak
velice kladně vnímaly, když země podnikla jisté kroky k menší úpravě oblasti lidských práv.
Nutno ale podotknout, že tyto kroky byly učiněny s vidinou ovlivnit zahraniční politiku
Spojených států amerických. (Rudolf, 1998, s. 37)

Administrativa, jakož i prezident George Bush st. byli nuceni čelit značnému tlaku ze
strany Kongresu i veřejnosti a nakonec museli ustoupit a začít vůči ČLR uplatňovat razantní
sankční politiku. Sankce se asi nejvíce dotýkaly vojenského a technologického sektoru.
Prezident však přesto v určitých případech využíval kompetence zrušení sankcí, za splnění
určitých podmínek. (Rennack, 2005, s. 1 – 2)

V rámci prezidentských voleb v roce 1992 Bill Clinton sdílel názor Kongresu a
kritizoval stávajícího prezidenta za přátelství s diktátory a nedostatečné prosazování lidských
práv. I přesto ale po svém zvolení uskutečňoval velice podobnou politiku jako Bush, pouze se
více zaměřil na problematiku porušování lidských práv. V roce 1993 se rozhodl o prodloužení
velice diskutabilní doložky nejvyšších výhod pro další rok. Její platnost se spojovala s určitými
podmínkami, které podle jeho názoru Číňané splnili a které se týkaly zejména lidských práv.
Kongres sice souhlasil, Čínská strana však nikoliv. Aby mohlo dojít ke zlepšení vztahů mezi
oběma zeměmi, byla navržena zcela nová strategie zahraniční politiky. Ta spočívala
v intenzivním zapojování založeném na pobídkách. Prezident zrušil propojení lidských práv
s doložkou nejvyšších výhod, avšak za tento krok byl velice kritizován. (Rudolf, 1998, s. 37 –
38)

Ve druhé polovině devadesátých let minulého století však vznikl další problém. Totiž
v Číně docházelo k porušování Úmluvy o ochraně autorských práv. V ní tato země přislíbila,
že uzavře třicet podniků, které produkují pirátské kopie CD disků USA. Nedošlo však ke
zrušení ani jednoho a navíc vznikly dohady, že výroba se ještě navýšila. USA daly Číně
ultimátum, že pokud nedojde k jejich uzavření, budou vůči některému zboží z této země použita

33
cla ve výši až 100 % v celkovém objemu 2 mld. USD. Čína musela tudíž svůj postoj přehodnotit
a některé továrny uzavřela. (Rudolf, 1998, s. 41)

2.5 Obchodní vztahy v novém tisíciletí

Už v rámci prezidentského období Billa Clintona USA usilovaly o to, aby se s Čínou
dohodly o možné otevření trhů výměnou za vytvoření časového plánu, dle kterého by se tato
země stala členem WTO. Vzhledem k tomu, že Čína byla ochotná přijímat nové požadavky
(alespoň v rámci možností), byla v roce 1995 přijata jakožto pozorovatelská země. V této
souvislosti je ale nutno dodat, že znovupřijetí do mnohostranného obchodního systému Číňané
předložili již v roce 1986, přičemž následující vyjednávání, které trvalo celkem patnáct let je
považováno za jedno z vůbec nejzdlouhavějších a nejsložitějších v historii GATT/WTO.
(Cihelková, 2010, s. 107)

Čína nakonec do WTO vstoupila s platností od prosince roku 2001 a nutno poznamenat,
že právě tento krok byl jedním z mezníků nejenom pro samotnou Čínu (jakožto znak úspěchu
strategie otevírání se světu), ale i pro celou globální ekonomiku. Čínský zahraniční obchod sice
začal podléhat mnohostranné regulaci a dohledu, avšak zároveň začala Čína ještě výrazněji
otvírat svůj trh vůči dalším členům WTO a opačně. (Cihelková, 2010, s. 107)

Poté, co Čína vstoupila do WTO, pochopitelně posílil i čínsko-americký obchod.

Kupříkladu americký vývoz do Číny zaznamenal růst o 81 % už během prvních tří let. Současně
však narostl i dovoz, a to o celkem 92 % od roku 2001 až do roku 2004. Klíčovými artikly,
které byly v tomto období vyváženy z Číny do Spojených států, se staly zejména: (Wang, 2010,
s. 193)

- hračky,
- nábytek,
- oblečení,
- obuv,
- železo,
- ocel,
- plastové výrobky,
- kůže,
- cestovní zboží,
- elektrické stroje,

34
 - dopravní zařízení,
- a mnoho dalšího.

Teroristické útoky z 11. září 2001 ovšem výrazně změnily povahu zahraniční a obranné
politiky nejenom vůči muslimským zemím, ale i vůči Číně. Ještě před teroristickými útoky nový
prezident George Bush ml. ČLR vnímal spíše jakožto strategického rivala. Prezidentova
administrativa krátce před útoky oznámila, že ačkoliv USA v dohledné době nebudou čelit
žádnému soupeři, přesto nebezpečí potenciál existuje v oblastech amerického zájmu. I když
nebyla přímo zmíněna Čína, mnoho akademiků je toho názoru, že právě tato země byla
stěžejním adresátem daného sdělení. (Huisken, 2010, s. 90)

Po teroristických útocích došlo ke zvratu a USA začala na Čínu opět nahlížet jako na
spojence. Americký prezident Čínu ujišťoval, že jejich vztahy jsou velmi silné a významné
nejenom pro obě strany, ale i pro zbytek světa. V roce 2005 Američané nabídli Číňanům stát se
tzv. zodpovědnou a zainteresovanou stranou mezinárodního sytému. Ovšem vzhledem k tomu,
že ze strany Číny nepřišla žádná zásadní odpověď, USA tuto zemi opět viděly jako
potenciálního vojenského soupeře. (Huisken, 2010, s. 90 - 91)

Celkově je však možné období 2002 až 2008 definovat oboustranným úsilím o

zdůraznění spolupráce mezi oběma zeměmi, jakož i intenzivní omezení „třecích ploch“.
Pravděpodobně nejzajímavějším jevem byla relativně častá situace, kdy se Američané a Číňané
střetly ohledně jedné z velkého množství choulostivých otázek ve vzájemných vztazích, avšak
v ten samý okamžik zároveň uzavírají dohody nebo prohlubují spolupráci v jiné sféře. Rovněž
nebylo vůbec neobvyklou situací, že USA prosazují anti-čínskou rezoluci o lidských právech
ve švýcarské Ženevě a podávají stížnost na Čínskou lidovou republiku u Světové obchodní
organizace, ale zároveň jsme v ten samý okamžik mohli být svědky probíhajícího průlomového
jednání armádních představitelů obou mocností. Celkově lze konstatovat, že narůstající
propojování Čínské lidové republiky a Spojených států amerických v oblasti obchodu obě
mocnosti na jedné straně sbližuje, avšak zároveň přináší i mnoho problémů. (Fürst, 2011, s. 160
– 161)

Číňané pro svůj prospívající a vzkvétající ekonomický rozmach samozřejmě nutně

potřebují odbytiště pro své produkty. Na druhé straně však můžeme pozorovat jev, kdy američtí
spotřebitelé začínají být stále závislejší na levném zboží z Číny, bez kterého by jejich spotřební
výdaje výrazně vzrostly, a životní úroveň naopak poklesla. Američané rovněž potřebují čínské
úspory pro financování svých deficitů, mimo jiné i na nákupy zboží, které na americký trh ve

35
velkém množství dodávají právě Číňané. Čínské lidová republika v tomto období umístila více
než bilion dolarů (které mimochodem získala z čínského exportu do Spojených států
amerických) do amerických vládních obligací a na trh s hypotékami. Tímto krokem zároveň
přispěla k nízkým úrokovým mírám ve Spojených státech amerických a rovněž i vytvoření
„bubliny“, která se projevuje nereálnou spotřebou a od skutečnosti naprosto odtrženým
realitním trhem. (Fürst, 2011, s. 161)

Stěžejním zdrojem napětí mezi oběma velmocemi je tudíž jednoznačně právě

nerovnováha ve vzájemném obchodu. Bushova administrativa začínala se schodkem vůči
Čínské lidové republice v objemu 83 miliard dolarů v období 2000 a 2001. Situace se však
začala značně zhoršovat v neprospěch Američanů. Odpovídající hodnota pro rok 2005 činila
201,5 miliardy dolarů, přičemž v posledních dvou letech Bushovy administrativy dále narostla
na celkem 256 miliard dolarů v roce 2007 (Fürst, 2011, s. 161).

I když je nutno podotknout, že to sice nebylo zcela neprávem, Američané mnohdy

poněkud jednostranně vinili z této situace zejména podhodnocenou čínskou měnu (Fürst, 2011,
s. 161). Podle Američanů tímto krokem Čína podporuje své vývozce levného zboží do
Spojených států a naopak znevýhodňuje americké importéry zboží do Číny. Na základě toho
pak dochází k neustálému prohlubování schodku čínsko-amerického zahraničního zboží
(Kozák a kol., 2009, s. 151).

Američané a Číňané se totiž o čínskou měnu renminbi (v České republice nesprávně

označovanou jako juan nebo jüan) přou již dlouhé roky. Číňané totiž fixovali její kurz na
americký dolar, a to po několik desetiletí. Ačkoliv ekonomika Číny vykazuje mnohem rychlejší
růst než ekonomika USA, kurz této měny vůči americkému dolaru byl díky zmiňované fixaci
velice dlouho prakticky neměnný. K menšímu posílení renminbi o celkem 2,1 % došlo až právě
v roce 2005, přičemž do roku 2008 čínská měna posílila o celkem 21 %. K fixnímu měnovému
kurzu se Číňané navrátili během světové krize, čím pomohly zmírnit její důsledky. Nicméně
zatímco Američané osočují Čínskou lidovou republiku z manipulací s kurzem měny, a tudíž
nepřirozeného budování konkurenční výhody pro jejich tuzemské vývozce, Číňané se brání tím,
že extrémní posílení kurzu by ve výsledku představovalo obrovský problém pro vývoz Číny,
což by mimo jiné znamenalo dopad na celosvětovou ekonomiku. (Mikeska, 2010)

36
 Tabulka č. 2 - Vývoj čínsko-amerického obchodu v letech 2001 až 2008 (mld. USD)

Zdroj: Kozák a kol., 2009, s. 151.

Nicméně pokud předcházející administrativa George W. Bushe ml. váhala, zda

jednoznačně označit Čínskou lidovou republiku za manipulátora měny, pak administrativa
následujícího amerického prezidenta Baracka Obamy prakticky hned během prvních dnů
zvýšila napětí mezi čínsko-americkými vztahy tím, že kandidát na post ministra financí
Timothy Geithner během svého vystoupení před senátní komisí pro finance prohlásil
následující: „Prezident Barack Obama je na základě tvrzení mnoha ekonomů přesvědčen, že
Čínská lidová republika manipuluje svou měnou“. (Kozák a kol., 2009, s. 152)

Když se Čína proti tomuto tvrzení pochopitelně zcela kategoricky ohradila, Američané
ve snaze vyhnout se napětí mezi oběma velmocemi popřeli, že by budoucí ministr financí
Čínskou lidovou republiku obvinil z manipulace její měny. Timothy Geithner se také okamžitě
pokusil o nápravu, když prohlásil následující: „I navzdory tomu, že mnoho expertů pohlíží na
renminbi jako na podhodnocenou měnu minimálně o 10 až 20 %, zpráva ministerstva financí o
cizích měnách žádnou manipulaci s čínskou měnou neshledala“. (Kozák a kol., 2009, s. 152)

Podle mnoha odborníků ovšem byla bezprecedentní kritika ze strany Timothyho

Geithnera směřována spíše k americkému Kongresu. Měla v podstatě představovat signál pro
zákonodárce, že Bílý dům drží otěže čínsko-amerických vztahů pevně ve svých rukou, veškeré
otázky týkající se čínského obchodu bere velice vážně, chce o nich také s Čínou vyjednávat, a
tudíž není zapotřebí, aby Kongres usiloval o prosazení protekcionistických kroků, čímž by
pouze rozvířil čínsko-americké vztahy. Totiž na rozdíl od mnohem opatrnějšího Bílého domu
se americký Kongres s otázkami manipulace s čínskou měnou vyrovnával vždy daleko méně

37
kompromisním způsobem. Nejednou jsme mohli být svědky toho, jak jsou na půdě amerického
Kongresu iniciovány zákony, které by například za pomoci vyšších tarifů zajistily omezení
čínského dovozu do Spojených států, čímž by Čínskou lidovou republiku „potrestaly“. (Kozák
a kol., 2009, s. 152 – 153)

Ovšem vzájemné hospodářské problémy v tomto období zdaleka nekončily u sporů o

směnný kurz. Naopak zahrnovaly i následující problematiku: (Fürst, 2011, s. 162)

- porušování práv duševního vlastnictví,

- rozpory týkajíc se Kjótského protokolu,
- problematiku globálního oteplování z obecného hlediska,
- nedodržování hygienických norem ze strany velkého množství čínských výrobců.

Zmiňme například také otázku dovozu škodlivých produktů z Číny. Barack Obama
v průběhu kampaně v této souvislosti prohlásil, že právě tato otázka se pro něj stane jednou
z hlavních priorit a že se bude snažit o posílení dohlížecí pravomoci Úřadu pro potraviny a léky,
jakož i Ministerstva zemědělství. Úspěchem může být, že také došlo k otevření kanceláře FDA
v Pekingu. Zde by měli američtí úředníci přímo na místě dohlížet na kvalitu exportovaného
zboží. Zároveň však nelze očekávat, že by se vzhledem k masivnímu objemu exportovaného
zboží, povedlo veškeré škodlivé zboží úspěšně zachytit. Kompetence úředníků FDA jsou navíc
omezeny. (Kozák a kol., 2009, s. 174)

Nicméně v reakci na informace týkající se importu nekvalitního zboží z Číny už

v minulosti mnoho amerických zákonodárců reagovalo pokusem o prosazení legislativy, která
americké občany vyzývá k nakupování produktů vyrobených výhradně ve Spojených státech
amerických, nebo legislativy na základě které je Čína odsuzována za import škodlivých
produktů do Spojených států. Nutno však říci, že ani jeden těchto navrhovaných zákonů nebyl
nikdy schválen. (Kozák a kol., 2009, s. 174)

V této souvislosti je potřeba zmínit také velké pozdvižení, které bylo v USA vyvoláno
díky pokusu čínské ropné společnosti CNOOC koupit kalifornskou energetickou společnost
Unocal. I když CNOOC nabídl vyšší cenu než Chevron, po vlně zděšení a kritiky, která se nesla
v tom duchu, že Čína usiluje prostřednictvím CNOOC o ohrožení energetické bezpečnosti
Spojených států amerických, Číňané v srpnu roku 2005 svou nabídku stáhli. Dobrou zprávou
však může být, že jak Američané, tak i Číňané vždy usilovně pracovali na mechanismech řešení
těchto sporných situací a pravidelně je konzultují kupříkladu v rámci společných návštěv

38
nejvyšších představitelů obou velmocí, jakož i během pravidelných zasedání organizace APEC,
nebo v rámci Společné čínsko-americké komise pro obchodní otázky, či za pomoci mladšího
fóra nazvaného Čínsko-americký strategický ekonomický dialog. (Fürst, 2011, s. 162)

Pokud se obecně zaměříme na míru spolupráce nebo naopak konfliktů v období od

konce sedmdesátých let minulého století až nové tisíciletí, pak je možné tvrdit, že ať už se o to
jednotliví prezidenti snažili (například Reagan, Clinton nebo Bush st.), či plánovali opak (Bush
ml.), úroveň vzájemných vztahů mezi oběma velmocemi se nesla v duchu následujícího
schématu, který kopíroval změny v obsazení Bílého domu. Během volební kampaně budoucí
prezident USA přislíbil značný posun v americké politice vůči Čínské lidově republice, a to
konkrétně: (Fürst, 2011, s. 154)

- výraznější kritiku nešvarů Číny na půdě USA. Tímto se má na mysli zejména.:

o nedostatečná demokracie,
o porušování lidských práv,
o atp.,
- menší benevolence vůči zahraniční politice Číny. Řeč je především o:
o obchodu se zbraněmi, a to se zeměmi jako je Pákistán či Írán,
o malém tlaku na severokorejský režim,
o zvyšujícím se napětí v Tchajwanské úžině,
o atd.,
- drsnější postup vůči hospodářským a obchodním praktikám Číny, které USA vnímá
jako nekorektní. Tímto je myšleno především:
o podhodnocení čínské měny s cílem podpory vývozu do Spojených států
amerických,
o využívání vězeňské práce,
o nedodržování mezinárodních principů ochran duševního vlastnictví,
o atd.,
- větší důraz na spolupráci s demokratickými režimy. Platí zejména pro následující
oblasti:
- Japonsko,
- Jižní Korea,
- Tchaj-wan.

39
 Poté, co tímto způsobem kriticky hovořící kandidát vyhraje americké volby, je
pochopitelně konfrontován s potřebou své sliby také uplatnit v praxi, nastává další fáze. I když
první kroky nového prezidenta Spojených států amerických v oblasti čínské politiky přinášejí
jisté zmírnění předvolební rétoriky, Peking vnímá novou administrativu negativně a zanedlouho
vzájemné napětí přerůstá do krize ohrožující spolupráci obou zemí. Ovšem ve chvíli, kdy si
Čína i USA uvědomily, že krize ve vzájemných vztazích není dobrá ani pro jednu stranu, došlo
ke zklidnění. V rámci této třetí je možné v tom horším případě hovořit o pokusech obnovení
čínsko-americké spolupráce na její původní úroveň (následující roky 1991 – 1992), v tom
lepším případě je pak možné hovořit o „zlatém období čínsko-amerických vztahů“ nebo o
„nejlepších čínsko-amerických vztazích za poslední tři dekády“ během administrativy Ronalda
Reagana a George W. Bushe, nebo o strategickém partnerství z doby druhé poloviny
devadesátých let minulého století. (Fürst, 2011, s. 154 - 155)

Nicméně ať už se Čínská lidová republika či Spojené státy americké nacházely v období

napětí a krize či naopak ve fázi usilovného navázání spolupráce, jejich vzájemný vztah za
minimálně poslední čtyři dekády je možné vylíčit jako kombinaci jisté míry partnerství na jedné
straně a naopak nepřátelství na straně druhé. Negativní pohled na Čínskou lidovou republiku
ze strany Američanů se ovšem obecně zakládá na dvou klíčových faktorech: (Fürst, 2011, s.
155)

- Čínské lidové republice vládne režim, jenž i nadále do velké míry pramení z ideologie
komunismu. Na ten je pochopitelně ve Spojených státech amerických nahlíženo jako na
antitezi stěžejních amerických hodnot demokracie a osobní svobody.
- Čínská lidová republika, která se nadále rozvíjí, je zároveň hrozbou současné americké
hegemonii a dominantní pozici Washingtonu v rámci mezinárodních vztahů, ať již
prozatím místně (v rámci Asie), či postupem času i celosvětově.

Podle Fürsta (2011, s. 155) je tudíž v tomto kontextu možné říci, že komunita
amerických autorů, kteří se zaobírají Čínou, je už více než padesát let relativně jednoznačně
rozdělena do dvou táborů:

- Liberálové (z amerického pohledu) představují tábor levicově smýšlejících autorů. Ti

mají pochopení pro století „ústrků“, na kterém se v době od opiových válek z poloviny
devatenáctého století do Maova vítězství v občanské válce v roce 1949 výrazně
spolupodílely také USA.

40
 - „Jestřábi“ naopak na komunistickou Čínu nahlíží velice kritickým pohledem, a to
z důvodů, které začínají u samotného domácího zřízení této země a všech jejích
nedostatků, až po velice sebevědomé, či až agresivní počínání Pekingu na mezinárodní
scéně.

3 SOUČASNÉ OBCHODNÍ VZTAHY MEZI USAA

ČÍNOU
3.1 Čínsko-americké obchodní vztahy v době Donalda Trumpa
Donald Trump je mnohými považován za nováčka na politickém poli, a to do okamžiku
před oznámením svého záměru kandidovat na post amerického prezidenta v roce 2016. V této
době sice za sebou neměl prakticky žádné významnější politické úspěchy, ale skutečností je, že
už od roku 1987 se hlásil, angažoval a také byl registrován hned u několika poltických stran.
41
V roce 1999 se stal členem Reformistické strany, za kterou také poprvé kandidoval na
prezidenta v roce 2000. V tomto roce ovšem absolutně nikdo nepočítal s jeho úspěchem, a to
především díky stranickému systému, který je v USA nastaven. Nicméně už tento samotný krok
poprvé výrazně demonstroval jeho velké ambice. Dále však následovala doba útlumu a podpora
demokratické strany, přičemž podpora trvala od 2001 do 2009. Roku 2010 Trump přechází
k republikánům a své finanční úvěry směřuje k jejich kandidátům. Už v roce 2015 Trump
v rámci svého projevu, který se konal na Manhattanu v Trump Tower ohlašuje svůj záměr
kandidovat za republikánskou stranu na post prezidenta Spojených států amerických ve volbách
2016. V rámci tohoto projevu se zároveň vyjadřuje k celkem třem klíčovým otázkám: (Kranish,
2017, s. 5)

- ilegální imigraci,
- islamistickému terorismu,
- domácímu dluhu.

Ve volbách o post prezidenta stál v roce 2016 proti demokratické kandidátce Hillary
Clinton. Na začátku Trumpova tažení do Bílého domu si prakticky nikdo neuměl představit, že
by tento kandidát mohl uspět, byť je v primárních volbách. Mnoho expertů pak jeho šance
výrazně podcenilo i v případě přímého souboje s Hillary Clinton. Donald Trump se tak stal 45.
prezidentem Spojených států amerických. (Shapiro, 2016, s. 2 – 5)

Nutno dodat, že přízeň občanů si získal zejména svou rétorikou o nelegální migraci a to
primárně z Mexika. Především pak upozorňoval na problematiku pracovních míst cizincům a
ochrany domácího trhu. Pokud pomineme určitou politickou kariéru Trumpa, je možné říci, že
se zahraničím pak nemá žádné výraznější zkušenosti. Jediné, co by bylo možné označit za praxi
v mezinárodních vztazích, jsou jeho obchodní kroky, neboť mnohdy obchodoval
s mezinárodními firmami, které nemají sídla ve Spojených státech amerických. Už pouze
z pohledu obchodníka může být často velmi překvapivé, jaké kroky v jeho zahraniční politice
směrem k obchodu následovaly v následujících letech, co je u moci.

Jedním z klíčových témat, na které narážela prezidentská kampaň Donalda Trumpa je

zejména obchod a jeho podoba. Podle Shapira (2016, s. 54 – 60) z ní je možné vyvodit jeho
velkou touhu po protekcionismu. Patrná je snaha chránit americké zájmy před světem, a to i za
cenu odstoupení od nynějších fungujících dohod. Celkově se pak v případě obchodu opírá o
argument, že spolupráce na celosvětové úrovni a vytvoření volných obchodních vazeb ve
výsledku ovlivňují americké pracovníky, kteří díky zahraničním podnikům přicházejí o svá

42
místa a často jsou nahrazováni cizinci. V roce 2014 pohlíželo na volný obchod jakožto
negativní jev celkem 36 % republikánských voličů. V následujících dvou letech toto číslo
výrazně vzrostlo, a to až na 61 % zastánců teorie, že volný obchod je pro Spojené státy americké
negativní.

Donald Trump už během své prezidentské kampaně několikrát kritizoval podmínky,

které musí Spojené státy americké splňovat v případě různých mezinárodně uzavíraných dohod
týkajících se obchodní spolupráce. Na základě toho také často přímo naznačoval a sliboval, že
bude usilovat o odstoupení od nich. Patří mezi ně NAFTA či TPP, ovšem několikrát se
odvolával dokonce i na případné opuštění Světové obchodní organizace. Jedním z klíčových je
i jeho vystupování vůči TTIP, proti které se vyjadřoval obzvláště kriticky. Tyto negativní
názory na volný obchod a partnerství se zahraničními partnery může pramenit hned z několika
faktorů, avšak nejčastěji je uváděn deficit v rámci celosvětového obchodu. Ten měly Spojené
státy v době kampaně Donalda Trumpa zejména s Čínskou lidovou republikou, ale také
s Evropskou unií. Zcela přirozeně je tato situace něčím, co vzbuzovalo obavy nejenom na straně
samotných Spojených států, ale i v Číně či zmiňované Evropské unii. Obavy pramenily zejména
z uvalení vysokých cel na zboží a výrobky ze strany USA. Trump ve své kampani sice mnohdy
hovořil o možnosti vystoupení z mezinárodních obchodních smluv, avšak primárně se
zaměřoval na zmiňovanou NAFTU, TPP a právě i Čínu. (Barichella, 2017, s. 1 – 2)

Donald Trump je zcela jednoznačně unikátní osobností, kterou lze jen velmi těžce
zařadit do standardního typu amerických prezidentů. Obecně je možné říci, že jeho výroky
směřované vůči Čínské republice byly ještě během jeho volební kampaně velice razantní.
Trump například v tomto období prohlásil následující: „Je mnoho lidí, kteří by si přáli, aby
Čínu nepovažoval za nepřítele Spojených států. Ale to je přesně to, čím jsou“. (Phillips, 2017)

Čínu označoval jako někoho, kdo USA zneužil takovým způsobem, jako nikdo jiný
v historii. „Nemůžeme dovolit, aby Čína znásilňovala Spojené státy americké. Přesně to totiž
dělá. Jedná se o největší krádež v historii světa“. (Smith, 2016)

Přesně takováto prohlášení Donalda Trumpa zadávaly důvod předpokládat, že vztahy

mezi Spojenými státy americkými a Čínskou lidovou republikou se musí nutně zhoršit. I
prestižní americký časopis Foreign Policy počátkem roku psal, že politika Donalda Trumpa
vůči Číně je způsobem, jak narazit do krize. (De Luce, 2017)

43
 V této souvislosti je možné se ptát, zda skutečně došlo ke zhoršení vztahů mezi
Spojenými státy americkými a Čínou v okamžiku nástupu Donalda Trumpa na post prezidenta
USA. Odpověď už mohou poskytnout i setkání amerického prezidenta s čínským protějškem
Si Ťin-pchingem. Hned v prvním roce, kdy se Donald Trump dostal k moci, došlo
k uskutečnění dvou setkání. První návštěva proběhla v dubnu roku 2017, kdy Donald Trump
hostil Si Ťin-pchinga ve svém sídle Mar-a-Lago na Floridě a podruhé proběhla v listopadu téhož
roku, kdy se naopak jednalo o státní návštěvu Trumpa v Číně.

3.1.1 Návštěva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v USA

Jak již bylo řečeno výše, v dubnu 2017 se uskutečnila návštěva čínského prezidenta Si
Ťin-pchinga v Trumpovo sídle Mar-a-Lago na Floridě. Trump si pochvaloval přátelskou
atmosféru. Prohlásil, že „je velká čest mít na návštěvě v USA prezidenta Číny a jeho
talentovanou manželku“. Vysvětloval, že mezi oběma velmocemi se rozvinulo přátelství.
V tomto kontextu si žurnalisté vzpomněli na jeho prohlášení před dvěma lety, kdy čínského
prezidenta hostil tehdejší prezident Barack Obama. Trump tehdy státní večeři kritizoval a
prohlásil, že představitele země, která „znásilňuje“ ekonomiku Spojených států amerických,
vzal na večeři. (The Guardian, 2017)

Několik týdnů předtím, než přijel na návštěvu do USA Si Ťin-pching, měl Trump
rozhovor pro list The Financial Times. Trumpova rétorika byla umírněná. Velmi zajímavým
však byl i důraz na to, jak Čínskou lidovou republiku respektuje, a to včetně její lídra. Rozhovor
se ovšem neobešel bez otázky týkající se Severní Koreje. Trump dal jednoznačnou odpověď a
doufal, že Číňané budou chtít navázat spolupráci v řešení tohoto problému. Ovšem za
předpokladu, že Čína se nerozhodne vyvíjet znatelnější tlak na KLDR, uvedl, že situaci bude
řešit sám bez čínské pomoci. (Tett, 2017)

44
 Obrázek č. 5 - Slavnostní večeře v Mar-a-Lago

Zdroj: https://www.voanews.com/usa/trump-hosts-foreign-dignitaries-his-own-private-resort.

Podle Onga (2017) je tuto návštěvu možné porovnat právě se Sunnylands summit z roku
2013, kdy záměrem bylo taktéž získání vzájemné důvěry pro vybudování přátelského vztahu.
Protože nešlo o státní návštěvu, nedošlo ke zveřejnění žádných konkrétnějších podrobností o
průběhu nebo samotných výsledcích jednání. Z rozhovoru Donalda Trumpa pro list The
Financial Times je možné vyvodit, že v plánu bylo jednání o denuklearizaci Korejského
poloostrova a taktéž o obchodních vztazích.

Výše zmiňované zmírnění ostré rétoriky Trumpa na pozitivní vyjadřování bylo

pravděpodobně tím nejlepším výsledkem pro sino-americké vztahy. První setkání s čínským
protějškem podle amerického prezidenta přineslo značný pokrok. Trump označil čínsko-
americké vztahy za vynikající. Také čínský prezident se vyjádřil velmi pozitivním způsobem a
zmínil, že s Trumpem položili základy pracovního vztahu a přátelství. (Ong, 2017)

Hned následující den po návštěvě obou prezidentů ministr obchodu Wilbur Ross sdělil,
že Spojené státy americké se Čínou shodly se sto denním plánem obchodu mezi oběma
velmocemi. Tento plán by měl pomoci vyřešit masivní americký obchodní schodek s Čínou,
což už dlouho vyvolávalo vzájemné napětí. Dohoda byla považována za velice kladné znamení,
že i navzdory problémům, kterým Spojené státy americké a Čína čelí díky značným rozdílům

45
v politice, ideologii i strategii, prezidenti obou velmocí mohou spolupracovat. Čína souhlasila
s následujícím: (Huang, 2017)

- otevře svůj trh pro americké ratingové agentury, které se zaobírají kreditními kartami,
- obnoví dovoz hovězího masa,
- přijme americké dodávky zkapalněného zemního plynu.

Naopak Američané souhlasili, že především zapracují na zpřístupnění cesty čínským

bankám. Pro amerického prezidenta se jednalo o vůbec první dohodu, která by měla mít reálné
výsledky v obchodních vztazích mezi Spojenými státy americkými a Čínou. Je ale třeba
upozornit na fakt, že dohoda byla orientovaná na pomoc exportu USA a naopak neomezovala
čínský import. Z toho důvodu je mnoho analytiků přesvědčeno, že reálný dopad této dohody na
obchodní a investiční toky mezi USA a Čínou bude jen nepatrný, přičemž opatření nebudou
dostatečná na to, aby došlo ke snížení amerického obchodního schodku s touto asijskou zemí.
I navzdory tomu však dohoda znázornila fakt, že se stala partnerem s ekonomickým nepřítelem
Čínou. (Huang, 2017)

3.1.2 Návštěva amerického prezidenta Donalda Trumpa v Číně

Na návštěvu amerického prezidenta Donalda Trumpa v Číně v listopadu roku 2017 je

podle Zhou (2017) možné pohlížet jako na jednu z nejlepších, co se týče amerických prezidentů
v této zemi. Nejde však ani tak o konkrétní výsledky, jako spíše o její symbolickou rovinu. Toto
setkání je totiž možné označit pojmem „státní návštěva plus“. K použití zmiňovaného pojmu
nedošlo v případě žádného zahraničního prezidenta více než sedmdesát let, kdy komunistická
strana získala moc.

O skutečnosti, jak vážně bral celou situaci Peking, svědčí i to, že Trump se stal vůbec
prvním zahraničním lídrem za posledních sedmdesát let, který dostal privilegium večeřet přímo
v čínském zakázaném městě (komplex budov vybudovaných v Pekingu v nitru Vnitřního města
během vlády dynastie Ming). Dřívější výroky amerického prezidenta, které byly zmiňovaný
výše, byly nyní zapomenuty. Zdůrazněn byl jeho velice dobrý vztah s čínským prezidentem.
Také bylo pozorováno, že ačkoliv mezi oběma vůdci existuje jazyková bariéra, oba se během
celé návštěvy smáli a opakovaně připomínali rostoucí přátelství i respekt. (Mallin, 2017)

46
 Obrázek č. 6 - Přivítání Donalda Trumpa na návštěvě v Číně

Zdroj: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/trumpovi-se-v-cine-dostalo-nadstandardniho-
privitani-media-si-od-navstevy_1711091000_mos.

Na ekonomickém fóru se americký prezident nechal slyšet, že neobviňuje Čínu

z deficitu jejich vzájemného obchodu. Právě velký dovoz z ČLR představuje jedno z témat, o
kterém se v souvislosti s touto návštěvou hodně mluvilo. Čínský prezident vysvětlil, že Čína se
bude snažit být otevřenější zahraničním společnostem a americkým podnikům nabídl účast na
projektu Nové hedvábné stezky. V této souvislosti je možné podotknout, že fóra se účastnila
také Česká republika včetně prezidenta Miloše Zemana. Například televize CNBC od této
návštěvy očekávala oznámení o velkých obchodech v řádu miliard amerických dolarů.
Předpokládaly se čínské nákupy amerických energií či potravin. (Lucký, 2017)

Během celé své návštěvy Trump využíval oblíbený Twitter. Nutno podotknout, že tato
síť, tak jako i další velice populární sociální platformy jsou v Číně blokovány. Ovšem ještě
předtím než Trump do Číny přiletěl, zástupce čínského ministra Zheng Zeguang novinářům
oznámil, že americký prezident bude mít možnost tweetovat tolik, kolik bude chtít. Přes Twitter
Trump poděkoval čínskému prezidentu Si Ťin-pchingovi za nezapomenutelný uvítací
ceremoniál, jakož i za večer, který mohl strávit v Zakázaném městě. (BBC, 2017)

47
 Poté, co návštěva skončila, Bílý dům zveřejnil informace, na kterých se oba prezidenti
domluvili. Jednalo se o tři klíčová témata: (The White House, 2017)

- První téma bylo věnováno KLDR a posílení mezinárodního rozhodnutí o její

denuklearizaci. Jak Donald Trump, tak Si Ťin-pching potvrdili svůj závazek dosáhnout
denuklearizace Severní Koreje. Oba zmínili, že KLDR nepřijímají jako zemi vlastnící
nukleární zbraně.
- Druhé téma bylo zaměřené na volné a otevřené oblasti Tichomoří. Jak Donald Trump,
tak Si Ťin-pching stvrdili oboustrannou spolupráci ve sféře nukleární bezpečnosti.
Rovněž se opět zmínili o posílení závazku regionální kapacity, aby bylo teroristům a
zločincům znemožněno dostat se k nukleárním materiálům.
- Třetí téma se týkalo toho vůbec nejvýznamnějšího pro USA, a to obchodních otázek.
Podle vyjádření Bílého domu americký prezident zdůraznil nutnost vyvážení
oboustranných hospodářských vztahů a poprosil Čínu o to, aby eliminovala bariéry
bránící spravedlivému obchodu. Donal Trump i Si Ťin-pching také potvrdili, že budou
spolupracovat na tom, aby došlo k zabránění vykořisťování počítačových sítí. Rovněž
došlo k vyhlášení obchodní a investiční dohody. Ty měly vytvořit pracovní pozice pro
občany USA.

Dle informací světových agentur debaty probíhaly především ohledně zbrojních

programů KLRD a o obchodu mezi USA a Čínou. Pokud pomineme otázku Severní Koreje, je
třeba zmínit, že značný ohlas vzbudilo jeho prohlášení, kdy z obrovského obchodního deficitu
obviňoval předcházející administrativu Baracka Obamy a nikoliv samotnou Čínu. Prohlásil
následující: „Právě nyní se bohužel jedná o velice jednostranný a také nespravedlivý obchodní
vztah. Z této skutečnosti však neobviňuji Čínu. Nakonec jak bych mohl odsuzovat Čínu za to,
že využije jiné státy ve prospěch svých vlastních občanů. Číně dávám velký kredit. Obviňuji
však předcházející administrativu za nekontrolovatelný a stále narůstající obchodní deficit. Je
potřeba to jednoznačně napravit, neboť to jednoduše nefunguje“. V tomto kontextu je třeba
dodat, že Si Ťin-pching americkému prezidentovi slíbil, že Čína bude mnohem otevřenější vůči
zahraničním podnikům. Došlo také k podpisu dohod s celkovou hodnotou více než čtvrt bilionu
amerických dolarů. (Phillips, 2017)

3.1.3 Náhled na Čínu ve státních dokumentech USA

Po výše popisovaných dvou návštěvách koncem prosince roku 2017 Donald Trump
uveřejnil svou první strategii národní bezpečnosti USA (National Security Strategy of the
48
United States of America). Jedná se o dokument, který americký prezident vždy předkládá
Kongresu, aby tak mohl jeho členům podat svou vizi týkající se politické a bezpečnostní situace
ve světě. (Hlaváček, 2018)

Obrázek č. 7 - Americký prezident Donald Trump

Zdroj: https://www.natoaktual.cz/analyzy-a-komentare/trumpova-bezpecnostni-strategie-
pochybna-ale-neprekvapiva.A180122_092500_na_analyzy_m02.

V této strategii byla právě Čína mnohokrát zmíněná. „Revizionistická mocnost a

konkurent, který ohrožuje americkou moc“. Takto určila nová strategie. Podle tohoto
dokumentu Číňané spolu s Ruskou federací pracují na vývoji pokročilých zbraní a schopností,
které mohou ohrozit americkou kritickou infrastrukturu. (The National Strategy of the United
States of America, 2017, s. 8)

Nová strategie Čínu také obviňuje z krádeže duševního vlastnictví v hodnotě stovek
miliard dolarů. V Dokumentu se zmiňuje, že tato krádež pomohla konkurentům: (The National
Strategy of the United States of America, 2017, s. 21)

- neoprávněně využít inovace svobodných společností,

- oslabit americký národ a jeho hospodářství,
- narušit dlouhodobé komparativní výhody USA.

49
 Trump taktéž odsuzuje zahraniční politiku předcházejících administrativ. Ty měly být
přesvědčeny, že podpora růstu této asijské země a její integrace do poválečného liberálního
mezinárodního řádu přivede k liberalizaci Číny. (The National Strategy of the United States of
America, 2017, s. 25)

Dále se v dokumentu uvádí, že Čína rozšířila svou moc na úkor jiných. Usiluje o to, aby
mohla šířit rysy svého autoritářského systému, a to včetně korupce a ilegálního sledování. Čína
je v této strategii velice často zmiňována společně s Ruskou federací. Konkrétně je zde
například uvedeno následující: „Čína a Ruská federace se opětovně začaly ujímat jejich vlivu
na regionální i globální úrovni. Jsou připraveny k vojenským schopnostem. Ruská federace i
Čína zpochybňují americké geopolitické výhody a usilují o změnu mezinárodního řádu v jejich
prospěch. (The National Strategy of the United States of America, 2017, s. 27)

V dokumentu je uvedeno, že Američané by měli posílit svůj vliv, neboť změny

v regionální rovnováze ohrožují jejich zájmy. Byla odsouzena strategie vybudování a
militarizace základen v Jihočínském moři, expanze čínské ekonomické a vojenské přítomnosti
v Africe, jakož i podpora diktatury ve Venezuele. (The National Strategy of the United States
of America, 2017)

V nové strategii prakticky vůbec nebyla zmíněna spolupráce či přátelský vztah

s čínskou vládou. Tento postoj administrativy Donalda Trumpa tak v podstatě odkazuje na
předvolební kampaň z roku 2016. Reakce na znění dokumentu se poměrně dost různily. Někteří
experti vyzdvihovali razantní tón a silné prohlášení vedení USA na globální scéně, jiní však
zase zmiňovali, že strategie bude mít relativně krátkou životnost. (Sangerdec, 2017)

Ve velice podobném tónu se nesla i Trumpová NDS, která byla vydána hned počátkem
následujícího roku. Zde se uvádí, že „Čína představuje strategického konkurenta, který spolu
s Ruskou federací usiluje o vytvoření světa v souladu s jejich autoritářským modelem. Tímto by
měly získat právo veta nad ekonomickými, diplomatickými i bezpečnostními rozhodnutími
ostatních národů“. (Summary of the 2018 National Defense Strategy, s. 1)

V dokumentu se uvádí, že aktuálně je stěžejním problémem v národní bezpečnosti USA

strategická hospodářská soutěž mezi zeměmi, a nikoliv terorismus a právě dlouhodobé
strategické soutěže s Čínou a Ruskou federací jsou naznačeny důležitými prioritami. (Summary
of the 2018 National Defense Strategy, s. 4)

50
 Obrázek č. 8 - Americký prezident Donald Trump a jeho čínský protějšek Si Ťin-pching

Zdroj: https://www.e15.cz/galerie/zahranicni/197464/trump-versus-cina-pribeh-obchodni-
valky?foto=0.

Jak bylo možné očekávat, dokument prakticky okamžitě vyvolat zpětnou reakci ze
strany Číny. Gao (2018) vysvětluje, že čínské ministerstvo zahraničí, jakož i ministerstvo
obrany tuto zprávu velice zkritizovaly. USA zkritizovaly za „mentalitu studené války“. Mluvčí
čínského ministerstva pro národní obranu uvedla, že Čína nevyhledává vojenskou expanzi ani
oblast vlivu, jak je zde vylíčeno, ale naopak vždy přispívala ke světovému míru, který připívá
ke globálnímu rozvoji.

Čína vyzvala USA, aby přestaly záměrně překrucovat strategické záměry Číny a
nedržely se takových zastaralých konceptů, jako je výše zmiňovaná mentalita studené války a
hra s nulovým součtem. V opačném případě to skončí pouze tím, že ublíží sobě samým, jakož
i ostatním. Čínské ministerstvo zahraničí doufá, že USA budou respektovat příslušné závazky
a budou s Čínou spolupracovat, aby byl mezi oběma velmocemi udržen zdravý a stabilní růst.
(Al-Džazíra, 2018)

V souvislosti s výše uvedeným se jednoznačně nabízí otázka, jak pochopit znění těchto
dokument a čím vlastně došlo k tak zásadní změně v zahraniční politice vůči Číně, když
předcházející návštěvy Trumpa a Si Ťin-pchinga se nesly ve velmi přátelském duchu? Od těchto

51
návštěv se nestalo prakticky nic tak zásadního, co by mohlo najednou změnit postoj USA vůči
Číně. Nicméně nutno říci, že problémy, které současný americký prezident s Čínou řešil, zajisté
nebyly nové. Na Trumpa byly v podstatě přeneseny ještě z Obamovy administrativy. Zda se
vrátit k období Baracka Obamy i navzdory kritice Číny v mnoha politických otázkách, bývalý
prezident USA ji považoval za potenciálního partnera a trval na spolupráci. Donald Trump
ovšem zvolil odlišnou cestu. Důvody je možné hledat spíše v osobní interpretaci politických
otázek Trumpa a nikoliv v zásadní změně v čínsko-amerických vztazích.

Kissinger (2012) v roce 2012 v rámci svého článku o vztazích Číny a USA psal, že
konflikt je volbou a ne nutností. Během administrativy Baracka Obamy se USA angažovaly na
mezinárodní scéně jakožto aktér, že má v úmyslu bez použití síly společně řešit celosvětové
problémy. Ovšem logika Donalda Trumpa je v tomto směru dost odlišná. Nynější prezident se
nehlásí přímo ke konfliktu, ale zároveň jej nevylučuje. Obecně je možné říci, že slogan
„America First“ společně s tvrzením „jestliže Vy nepomůžete, vyřešíme to sami“ v podstatě
udává tón zahraniční politiky USA. Lze teda konstatovat, že vztahy se transformovaly,
respektive se stále transformují, avšak není to vyvoláno jediným bodem zvratu. Přesměrování
zahraniční politiky USA, ke kterému došlo vůči Číně, je spíše ukázkou toho, jak Donald Trump
vnímá problémy, které už existují dlouhou dobu.

3.2 Vznik obchodní války mezi USA a Čínou

Z výše uvedené transformace čínsko-amerických vztahů bylo zřejmé, že se jedná o
pouhý začátek. Podle mnoha odborníků však obchodní válka mezi USA a Čínou vznikla už od
samotného zvolení Donalda Trumpa novým americkým prezidentem, kdy už před volbami
upozorňoval na oblíbené sociální síti Twitter, že Čína a Spojené státy americké znásilňuje, což
není přípustné. Jak bylo detailně popsáno výše, po nástupu k moci se překvapivě zdálo, že
Trump se s Číňany nakonec domluví. Po velice pozitivních návštěvách ovšem přichází zvrat,
když se v klíčových státních dokumentech USA o Číně zmiňuje velmi kriticky. Koncem ledna
roku 2018 USA vyhlašují zavedení tzv. globálních bezpečnostních tarifů pro dovoz solárních
panelů na čínské výrobce. Následují cla na dovoz oceli a hliníku, načež Čína ještě v dubnu
téhož roku reaguje a zavádí cla na vybrané výrobky USA. Jednalo se o varování Američanům,
že se bude proti těmto krokům bránit. (Fischer, 2019)

52
 Obrázek č. 9 - Donald Trump s americkými dělníky při podpisu prvních cel

Zdroj: https://www.respekt.cz/politika/nejvetsi-obchodni-valka-zacina-trump-bije-ameriku-
kladivem-do-tvare.

Přípravy na obchodní byly tudíž v plném proudu. Číňané na americké kroky vždy
patřičně zareagovali prostřednictvím odvetných opatření. Byla zavedena vzájemná cla na
pečlivě vybrané druhy zboží. Celkově narostl objem zatěžovaného zboží na desítky a poté až
stovky miliard dolarů. (Fischer, 2019)

Na následujících řádcích je možné vidět, jak byly postupně během prvního půl roku
zaváděny cla jednak ze strany USA a jak na ně posléze reagovala Čína. Tato situace zároveň
názorně ukazuje, jak se postupně do celé situace přidává také Evropská unie: (Gallistl, 2018)

- 22. leden 2018 – Spojené státy uvalily 30 % cla na solární panely a 20 % cla na pračky.
Tento krok velmi tvrdě dopadá na Čínu, jakožto vůbec největšího výrobce solárních
panelů, ale také na Jižní Koreu, které je klíčovým exportérem praček.
- 8. březen 2018 – Spojené státy uvalují 25 % dovozní cla na ocel a 10 % cla na hliník.
Výjimku dostávají nejprve Mexiko a Kanada, posléze za další dva týdny i Evropská
unie, Jižní Korea a další, ovšem nikoliv Čína.

53
 - 2. dubna 2018 – Čína reaguje na kroky Trumpovy administrativy a zavádí cla na
americký dovoz vína, vepřového masa a trubek. Jedná se o 25 % cla. Postiženo je
celkem 128 amerických výrobků.
- 3. dubna 2018 – Spojené státy uvažují, že zavedou cla na čínské zboží, jehož roční
vývoz je v hodnotě 50 miliard dolarů. Bude se jednat o televize s plochou obrazovkou,
lékařské přístroje či baterie.
- 4. dubna 2018 – Čína připravuje odvetná cla na americké zboží v hodnotě 50 miliard
dolarů včetně sójových bobů, chemikálií a automobilů.
- 15. června 2018 – Spojené státy oznamují nová cla, která dopadnou na čínské zboží od
6. července. Hodnota dovozu je 34 miliard dolarů. Zároveň navrhují nový seznam cel
na zboží o hodnotě 16 miliard dolarů, který je předmětem dalšího jednání.
- 20. června 2018 – Také Evropská unie potvrzuje, že od 22. začne uplatňovat cla ve výši
25 % na dovoz amerického zboží, jehož roční hodnota představuje 2,8 miliardy eur. Na
seznamu se ocitají motocykly, džíny či whiskey.
- 22. června 2018 – Donald Trump reaguje a hrozí Evropské unii 20 % clem na dovoz
automobilů, jestliže nezruší ochranářská opatření vůči Spojeným státům americkým.
Místopředseda Evropské komise Jyrki Katainen prohlašuje, že by unie na podobný krok
Spojených států amerických zareagovala.
- 24. července 2018 – Ministerstvo financí Spojených států amerických chce podle listu
Wall Street Journal znemožnit čínským podnikům investovat do amerických
technologických firem. Zároveň chce omezit vývoz technologií do Číny.
- 25. června 2018 – Americký prezident hrozí Číně zavedením 10 % cel na dovoz zboží
o hodnotě 200 miliard dolarů, jestliže podniknou odvetná opatření proti dříve uvaleným
clům na dovoz v hodnotě 50 miliard dolarů.

Obchodní válka mezi oběma mocnostmi se však naplno rozpoutala konkrétně 6.

července 2018. Americký prezident totiž tohoto dne splnil, čím hrozil. Od páteční půlnoci 6. 7.
2018 USA uvalily další dovozní cla, která byla v nově rozpoutané obchodní válce klíčovým
tahem. Na vybrané výrobky z Číny, kterých se ročně do Spojených států doveze v celkové ceně
34 miliard dolarů, byla uvalena 25 % přirážka. Na tento tah Čína okamžitě téhož dne
zareagovala stejnou kartou a na jiné zboží ve stejném objemu zavedla rovněž 25 % clo. Číňané
i Američané si vybrali takové zboží, které tu druhou stranu nejvíce zasáhne. Zatímco v případě
USA se jedná zejména o různé součástky či strojní techniku, tudíž nikoliv spotřební zboží, kde
by se přirážka mohla okamžitě projevit v obchodech, Čína cly zatížila americké automobily,

54
bavlnu či sóju, která tvoří více než 50 % importu zemědělských produktů ze Spojených států
amerických. (Nádoba, 2018)

Čína Trumpa okamžitě obvinila z toho, že rozpoutal „největší obchodní válku

v ekonomické historii“ a také z „palby proti celému světu včetně sebe sama“. Na tato tvrzení
však americký prezident nijak nezareagoval a naopak zopakoval seznam hrozeb dalších směrem
k Číně. (Lawder and Glenn, 2018)

- 20. července 2018 – Trump zmiňuje, že uvalí cla na všechen dovoz z Číny, jestliže tato
země bude nadále zavádět protioprávnění. Cla by postihla zejména kapitálové statky a
spotřební zboží.
- 7. srpna 2018 – Spojené státy uvedly konečnou verzi seznamu čínského zboží
v hodnotě 16 mld. dolarů, na které by měla být uvalena cla v rámci prvního kola
zavádění celních bariér. Vztahovala se na motocykly, chemikálie a polovodiče. Byla
schválena sazba 25 %. Čína okamžitě reaguje a zavádí odvetná cla v totožné výši a na
zboží o totožné hodnotě. Jednalo se o paliva, uhlí, autobusy, lékařské vybavení či měď.
- 14. srpna 2018 – Čína podává u Mezinárodní obchodní organizace žalobu na USA,
která se týká výše zmiňovaných cel na solární panely. Dle čínského Ministerstva
obchodu Spojené státy tímto krokem poškodily čínské obchodní zájmy. (Executive
Offcice of the President)

Donald Trump pohrozil dalšími cly, tentokrát se mělo jednat o zboží v hodnotě 267
miliard dolarů a rovněž udělil ultimátum, že sazba se vystupňuje na 25 % začátkem roku 2019.
Dne 18. září 2018 Čína zareagovala na poslední kolo oznámením cel ve výši 5 – 10 % na
položky v hodnotě 60 mld. dolarů, přičemž nutno zmínit, že se vůbec poprvé jednalo o reakci
v jasném nepoměru k předcházejícímu kroku Spojených států amerických. (Kim, 2018)

Obě země spolu začaly opětovně komunikovat až koncem října roku 2018, ačkoliv stále
ne na nejvyšší úrovni. Mluví se o tom, že prezidenti obou mocností se mají setkat na summit
G20 v Argentině. Ovšem pouze pár dní na to se zároveň objevuje zpráva, že Spojené státy
americké se připravují na uvalení cel na zbylý import z Číny v případě, že by jednání
v Argentině nedospěla k žádnému pokroku. Datum oznámení cel by mohl nastat už během
prosince 2018. (Leonard and Jacobs, 2018)

55
 Začátkem listopadu spolu ministr financí Mnuchin a čínská vicepremiér Liu He vedou
telefonický rozhovor, který opětovně zahájí jednání mezi oběma zeměmi. Hovoří spolu o
možné obchodní dohodě či alespoň dočasnému příměří. (Davis and Wei, 2018)

Donald Trump po setkání s prezidentem Xi na summitu G20 v Argentině, který se

uskutečnil začátkem prosince, změnil názor na výšení sazeb s tím, že prozatím dojde
k zachování statusu quo a dán prostor vyjednávacím týmům. Zároveň se oba zavázali
k uzavření obchodní dohody během následujících devadesáti dnů, do 1. března roku 2019.
Mezitím by nemělo docházet ke zvyšování stávajících cel a neměla by být ani zaváděná žádná
nová cla. Pro Spojené státy to znamenalo odklad zvýšení cel ze třetího seznamu na 25 %, které
bylo původně plánováno na 1. ledna 2019, jakož i pozastavení debat o zavedení cel na zbytek
čínského vývozu a Čína se zase na oplátku zavázala navýšit dovoz amerického zboží, zejména
energetických a zemědělských produktů. (The White House, 2018)

Obecně je možné říci, že stěžejním znakem zahraničně-obchodní politiky Donalda

Trumpa je myšlenka, že nastavená pravidla mezinárodního obchodu nejsou spravedlivá a
protěžují některé státy na úkor ostatních. Trump předpokládá, že země, která tímto
nerovnoměrným rozdělením zisků trpí nejvíce, jsou právě Spojené státy americké. Cílem jeho
kroků bylo tudíž zvýšení benefitů z obchodu pro USA, čehož se snaží dosáhnout právě výše
zmiňovaným zaváděním protekcionistických opatření, jakož i změnami vztahů s obchodními
partnery ve formě vyjednávání, výhružek a dohod. Americký prezident je přesvědčen, že
uvalování cel může pozici Spojených států pouze posílit a nikoliv oslabit. Považuje je za lepší,
jednodušší a také operativnější alternativu obchodních dohod. (Twitter, 2019)

Prostřednictvím cel Trump plánoval docílit snížení čínských obchodní bilance, které
podle jeho názoru poškozují zpracovatelský průmysl a také chtěl vytvořit nová pracovní místa
ve Spojených státech zdražením dovozu a přinucením spotřebitelů nakupovat domácí výrobky,
jakož i oživit upadající průmyslová odvětví. Vinu za odliv pracovních míst a rostoucí dovoz ze
zahraničí na úkor domácí spotřeby americký prezident svaluje na obchodního partnera, který
zneužívá a nespravedlivě nastavených pravidel mezinárodního obchodu. (Zhou, 2018)

Na grafu přiloženém níže (viz graf č. 1) je možné vidět deficit bilance zboží a služeb
USA v letech 2001 až 2019:

56
 Graf č. 1 - Deficit bilance zboží a služeb USA (2001 - 2019)

Zdroj: https://www.businessinsider.com/9-charts-comparing-trump-economy-to-obama-
bushadministrations-2019-9.

3.3 Průběh obchodní války mezi USA a Čínou

Jen několik dnů před novým rokem americký prezident Donald Trump hlásí, že jednání
o dohodě pokračují výborně, aniž by ale bylo cokoliv ohledně zmiňované dohody objasněno.
Koncem ledna 2019 Trump vnímá postup v jednání velmi kladně a oznamuje, že v únoru se
opětovně osobně setká s čínským prezidentem. Nutno ale dodat, že o týden později mění názor
a k setkání nedojde. Neshody mezi oběma velmocemi sice nadále pokračují, avšak je patrné, že
země chtějí pokračovat v dialogu. Stále však dochází k jistým nedorozuměním. Zatímco
Spojené státy věří, že už jednají o konkrétních podmínkách a nezmiňují žádné ústupky ze své
strany nebo vzájemnou shodu, jejich partner má za to, že se teprve dohodli na základech a
ustanovili mezi sebou důvěru a respekt. (The White House, 2019)

Obchodní válka však pokračuje dále. Na následujících řádcích je možné vidět její
průběh v letech 2019 až 2020: (Sainer, 2020)

- 15. května 2019 – Donald Trump podepisuje výkonný příkaz, který se snaží omezit
export amerických informačních a komunikačních technologií na „zahraniční
protivníky“ z důvodů národní bezpečnosti.

57
 - 29. června 2019 – Během summit G20, který se uskutečnil v Osace americký prezident
oznamuje, že se společně se Si Ťin-pchingem po dlouhých rozhovorech domluvili na
„příměří“ v obchodní válce, přičemž však platí, že předcházející tarify by měly zůstat
v platnosti, ovšem žádné další by neměly být vytyčeny.
- 5. srpna 2019 – Ministerstvo financí Spojených států amerických Čínu označuje za
manipulátora měny, avšak Mezinárodní měnový fond záhy přichází s tvrzením, že
čínská měna oceněna korektně, zatímco ta americká je nadhodnocená. Ve stejný den
Čína nařizuje státním firmám, aby přestaly nakupovat americké zemědělské produkty.
- 23. srpna 2019 – Ministerstvo financí Číny oznamuje nová kola odvetných tarifů na
americké zboží v hodnotě celkem 75 miliard dolarů, které má nabýt účinnosti 1. září
téhož roku a které také posléze vstupují v platnost dle plánu. Čína tímto uvaluje 5 až 10
% cla jednu třetinu zboží dovezeného ze Spojených států amerických a má v plánu cla
navýšit k 15. prosinci 2019. Spojené státy reagují, a to prostřednictvím uvalení sazby na
čínské dovezené zboží v hodnotě asi 112 miliard ročně. Jedná se přibližně o dvě třetiny
spotřebního zboží z Číny.
- 6. září 2019 – Čínská lidová banka oznamuje snížení podílu minimálních rezerv o půl
procenta. Reaguje tak na na zpomalení čínského hospodářského růstu, který vzniká v
důsledku obchodní války.
- 7. října 2019 – Ministerstvo obchodu USA citovalo otázky týkajíc se lidských práv a
zařadilo celkem dvacet čínských úřadů pro veřejnou bezpečnost a osm firem v oblasti
špičkové technologie na černou listinu. Podobně jako Huawei, i tyto společnosti nyní
potřebují schválení vlády Spojených států amerických, než budou moci nakupovat
komponenty od amerických firem.

3.4 Obchodní dohoda mezi USA a Čínou a její dopady

Dne 11. října 2019 americký prezident oznamuje, že obě velmoci dosáhly „první fáze“
předběžné obchodní dohody. Čína souhlasí s nákupem až 50 miliard dolarů v amerických
zemědělských produktech. Spojené státy souhlasí s pozastavením nových tarifů, které byly
původně plánovány na 15. října. (Sainer, 2020)

Nutno zároveň dodat, že koncem roku 2019 americké akciové trhy rostly rekordní
rychlostí a dosahovaly svých historických maxim. K této skutečnosti značně přispělo zmírnění
obchodního napětí mezi Spojenými státy americkými a Čínou, jakož i pozitivní očekávání
dalších obchodních vztahů. V Číně se mluvilo o velice úzkém kontaktu s Washingtonem

58
v souvislosti s obchodní dohodou. Toto oznámení přišlo v okamžiku, kdy americký prezident
hovořil o slavnostním podepsání první fáze obchodní dohody mezi oběma velmocemi.
V polovině ledna roku 2020 USA oznamují, že Čínu nadále nepovažují za zemi, která by
manipulovala se svojí měnou, a v souvislosti s tímto tvrzením americké ministerstvo financí
stornovalo rozhodnutí ze srpna roku 2019, ve kterém tento asijský stát označovalo za
manipulátora s měnou. Tato zpráva přichází jen krátce poté, než došlo k podpisu předběžné
obchodní dohody mezi Spojenými státy americkými a Čínou. Ta měla zmírnit osmnáct měsíců
trvající obchodní válku mezi oběma velmocemi. (ČT24a, 2020)

Dne 15. ledna 2020 Donald Trump a čínský vicepremiér Liou Che podepisují v Bílém
domě první část obchodní dohody, na kterou se velice dlouho čekalo. Z amerického pohledu by
měla značně snížit obchodní deficit této země, který v roce 2018 představoval celkem 419
miliard dolarů. Z čínského pohledu by pak měla udržet důležité odbytiště tím způsobem, že
dojde ke zmírnění obchodní roztržky obou zemí. Donald Trump ještě před podpisem této
dohody prohlásil následující: „Obchodní dohoda s Čínou je historická. Napravuje minulé
křivdy a zabezpečuje ekonomickou spravedlnost, jakož i bezpečnost pro americké pracující,
zemědělce i rodiny“. (ČT24b, 2020)

Dne 14. února 2020 Čína snížila na polovinu cla, která na 1717 produktů z USA uvalila
ještě počátkem září roku 2019. Týkají se importu amerického zboží za 75 miliard dolarů ročně.
Číňané pak souhlasili s tím, že během dvou let nakoupí další americké průmyslové výrobky za
celkem 200 miliard dolarů. Američané ovšem nebudou rušit cla na čínské zboží až do toho
okamžiku, kdy bude dokončena druhá fáze čínsko-americké obchodní smlouvy. Dokončení se
však dle agentury Bloomberg neočekává před prezidentskými volbami ve Spojených státech
amerických, které se uskuteční v listopadu roku 2020. (Sainer, 2020)

59
 Obrázek č. 10 - Čínský vicepremiér Liu Che a americký prezident Donald Trump

Zdroj: https://zahranicni.ihned.cz/c1-66706640-cina-a-usa-se-chystaji-podepsat-prvni-fazi-
obchodni-dohody-trump-ji-oznacil-za-historickou.

Číňané i Američané o dohodě hovoří jako o velice důležitém kroku po několika

měsících rozhovorů, které byly přerušovány odvetnými cly a označují ji za novou éru čínsko-
amerických obchodních vztahů. Je však potřeba dodat, že dohoda prozatím nijak neřeší řadu
strukturálních rozdílů, které vedly Trumpovu administrativu k rozpoutání obchodní války. Patří
k nim zejména dlouhodobá expanze Pekingu podporovat státní firmy a zahlcovat zahraniční
trhy levným zbožím. (Hospodářské noviny, 2020)

Podle ekonomického poradce Bílého domu Larryho Kudlowa by mělo na základě této
dohody během let 2020 až 2021 dojít ke zvýšení hrubého domácího produktu Spojených států
amerických o celkem půl procenta. Na druhou stranu, mnoho analytiků se staví poměrně
skepticky k tomu, že by dohoda představovala novou trajektorii obchodu mezi Spojenými státy
a Čínou a nedůvěřují tomu, že Čína dodrží slibované cíle. Díky slavnostnímu podpisu dohody
se Trump mohl pochlubit pokrokem u své nejvyšší ekonomické priority, to ve stejné chvíli, kdy
Sněmovna reprezentantů hovořila o předání ústavní žaloby na Trumpa Senátu. (Hospodářské
noviny, 2020)

V souvislosti s tím, jak byl oznámen plánovaný podpis, došlo také ke zvýšení ceny ropy,
která se tak přiblížila tříměsíčnímu maximu. Zároveň rostly také americké akcie. Ve stejný den,

60
kdy byla dohoda podepsána, došlo nárůstu ceny ropy na nejvyšší úroveň od 17. září roku 2019,
přičemž americká lehká ropa West Texas Intermediate se krátce přehoupla přes hranici šedesáti
dolarů za barel. V tomto kontextu je ale nutno dodat, že ropa nereagovala pouze na postup
v obchodních jednáních, ale prospělo ji také jednoznačné volební vítězství konzervativců
premiéra Johnsona. Přes růst akcií byly 15. ledna 2020 nízké zisky kvůli ztrátám některých
podniků po zveřejnění jejich výsledků hospodaření. Dohoda poskytuje investorům cestu
k tomu, aby se mohli zaměřit na další výsledkovou sezonu, včetně výhledů hospodaření
podniků po podepsání obchodní dohody. (Hospodářské noviny, 2020)

Nelze pochybovat o tom, že z psychologického pohledu se jedná o značnou úlevu pro

trh. Tento názor vyřkl ekonom Sparten Capital Securities Peter Cardillo. Stále jsou zde ředitelé,
kteří pochybují, avšak může to pomoci kapitálovým investicím a to by byl největší chybějící
článek ekonomiky v posledních letech. Dolar po podpisu obchodní dohody mezi Čínou a
Spojenými státy oslabil. (Hospodářské noviny, 2020)

61
4 DOPADY OBCHODNÍCH SPORŮ NA
EKONOMIKY OBOU ZEMÍ
4.1 Dopady obchodní války na USA
Pokud pomineme v případě tažení Spojených států amerických proti Číně domácí
aspekty, které souvisí s prezidentskou kampaní Donalda Trumpa, pak je zejména nutné si
položit otázku, co mohou Spojené státy eskalací obchodní sporů získat. Dle prohlášení Bílého
domu bylo cílem opatření zejména přinutit Čínu, aby přestala krást duševní vlastnictví,
obzvláště ve sféře hich-tech a taktéž snaha získat otevřenější přístup na čínský trh pro americké
firmy. Trump chtěl výhrůžkami Čínu donutit, aby ve strachu před škodami v domácí ekonomice
polevila a udělila americkým subjektům nadstandardní výhody. Je však otázkou zda vůbec lze
zastrašit druhou největší ekonomiku světa. Mnoho amerických stratégů se domnívalo, že se
Čína nakonec tlaku podvolí, a to tak, jak tomu bylo i v případě Japonska v osmdesátých letech
minulého století. Ovšem srovnávat tyto dvě země je velice riskantní. Čína není americkým
spojencem a na rozdíl od Japonska není závislá na ochraně poskytované americkou vládou.
Washington má tudíž daleko menší přesvědčovací sílu v bilaterálních jednáních. Navíc
ekonomická realita v pozadí sporů je značně odlišná. (Bejkovský, 2019)

V tabulce přiložené níže (viz tabulka č. 3) jsou uvedeny základní makroekonomické

ukazatele od roku 2014 až do roku 2018, kdy započala obchodní válka mezi Čínou a Spojenými
státy americkými:

Tabulka č. 3 - Základní makroekonomické ukazatele 2014 - 2018

Zdroj: https://www.businessinfo.cz/navody/spojene-staty-americke-zakladni-charakteristika-
teritoria-ekonomicky-prehled.

62
 Donald Trump obhajoval svou politiku tím, že pro Spojené státy americké jsou jeho
kroky výhodné a že Američané na svou otevřenost doplatili kolapsem výrobního sektoru.
Mnoho ekonomů bylo ovšem už na začátku obchodní války naopak toho názoru, že zavádění
cel může pomoci maximálně některým vybraným sektorům, jako je kupříkladu výroba oceli.
Ekonomiku jako celek poškodí. Kalkul Donalda Trumpa už pravděpodobně od počátku
spočíval v tom, že ostatní země mohou být v obchodní válce ještě více ztrátové. (Nádoba, 2018)

Ještě v prvním čtvrtletí 2019 zaznamenala ekonomika Spojených států růst 3,2 % (z 2,2
% v předcházejícím čtvrtletí), rekordně nízkou nezaměstnanost (3,8 %) a inflaci pod 2,0 %. Jak
je uvedeno v tabulce výše, růst ekonomiky v roce 2018 byl 2,9 %. Nutno dodat, že silný výkon
americké ekonomiky byl mimo jiného i důsledkem daňové reformy Donalda Trumpa z konce
roku 2017, avšak zejména pak prosperitou globální ekonomiky, která začal vykazovat
zpomalení až začátkem roku 2019. Problémem ekonomiky USA je však neustále narůstající
deficit zahraničního obchodu, jakož i hluboký deficit státního rozpočtu a celková výše státního
dluhu. (BusinessInfo, 2020b)

Státní dluh Spojených států amerických v předloňském roce představoval 21,516

bilionů amerických dolarů. Jedná se o 107 % HDP USA a lze konstatovat, že se jedná o vůbec
největší dluh na světě, který roste rychleji než hrubý domácí produkt. Jestliže by došlo k situaci,
kdy se americká ekonomika dostane do recese a bude zapotřební dále snížit daně, mohla by se
ekonomika Spojených států dostat do skutečně vážných potíží. (BusinessInfo, 2020b).

Podle ekonomky americké centrální banky Claudii Sahamové je navíc obzvláště

v současné době v souvislosti se situací vyvolanou pandemií koronaviru velice pravděpodobné,
že zmiňovaná recese skutečně nastane. Jestliže se tak stane, tak je možné očekávat, že tato
recese bude dokonce dvakrát tak hluboká, než ta, která byla vyvolána finanční krizí v roce 2008.
Odhaduje se, že americké podniky by v takovém případě potřebovaly injekci až dvou bilionů
amerických dolarů. (Beránek, 2020)

Protekcionistická politika amerického prezidenta Donalda Trumpa, která se netýká

pouze určitých položek v určité zemi, ale je naopak prosazována plošně a obrovském rozsahu,
ekonomice Spojených států alespoň prozatím spíše škodí. V tomto ohledu bylo pochopitelně
vůbec nejdůležitějším krokem uvalení cel na hliník a ocel v roce 2018, zahájení šetření pro
možnost uvalení cel na dovoz aut a rozsáhlé uvalení dodatečných tarifů na zboží pocházející
z Číny. (BusinessInfo, 2020b).

63
 Rozpoutaná obchodní válka má pro Spojené státy mnoho nezamýšlených důsledků a
jedním z nich je zejména velký tlak na farmáře. Právě farmáři byli totiž skupinou, která byla
obchodní válkou skutečně tvrdě zasažena. Američtí farmáři se v podstatě nacházejí pod dvojím
tlakem. Z jedné strany jsou poškozováni cly, která USA uvalují na zmiňovaný dovoz oceli a
hliníku, což ve výsledku mimo jiné vede k růstu cen zemědělských strojů a z druhé strany se
do jejich hospodaření velmi negativně promítají i cla odvetná, která pochopitelně Čína v reakci
zavedla na americký export, především pak na sóju. Obchodní válka mezi oběma mocnostmi
tak tvrdě dopadá na americké farmáře a výsledkem je růst jejich zadlužení, neboť jejich příjmy
se aktuálně nacházejí na tříletých minimech. Mnoho z farmářů dokonce závisí na výdělcích
z nezemědělské činnosti. Problémem však je, že si nemohou dovolit čekat na to, jak obchodní
válka dopadne a jestli nakonec bude skutečně uzavřená obchodní dohoda. Načasování jejich
produkce je totiž fixně dáno ročním obdobím. (Kurzy, 2020)

Mnoho amerických farmářů přišlo díky obchodní válce na mizinu a celkový počet
bankrotů dokonce dosáhl desetiletého maxima. Dlužné částky je možné porovnat s agrární krizí
80. let. Příjmy podnikatelů se pak těsně přiblížily k sedmnáctiletému minimu. Farmáři tak musí
nabízet své zboží na trhu pod vlastní náklady. Vůbec nejvíce však byli postiženi výrobci
sójových bobů a kukuřice, kteří několik dekád v řadě vyváželi své zboží právě na čínský trh.
V rámci obchodního sporu však Američané zavedli cla na ocel a hliník a Číňané zase na
zemědělskou produkci. Čína byla zároveň nejenom největším odběratelem americké sóji, ale
taktéž vepřového masa a mléčných výrobků. Dle zprávy amerického ministerstva zemědělství
došlo ke snížení exportu vepřového masa o 8 % podle objemu a o 12 % podle ceny, na celkem
538,7 milionu dolarů. Navíc se vyhrotila konkurence s Evropany. Díky ruským odvetným
potravinovým sankcím začali vycházet na nové trhy a výrazně zatlačili USA v mnoha státech.
Nadvýroba mléka ve Spojených státech amerických překročila 8 milionů metrických tun,
v důsledku čehož jej farmáři museli jednoduše „vylít na zem“. Počátkem února 2019 se pak
američtí farmáři rozhodli uspořádat ve Washingtonu demonstraci, jejímž cílem bylo zastavit
obchodní válku, která způsobila doslova masové zbídačení farmářů a může Spojené státy
přivést na pokraj potravinové krize. Uvolněné sójové místo navíc velice rychle obsazuje
konkurence, včetně Ruské federace. (Kurzy, 2020)

V důsledku této situace byla administrativa Donalda Trumpa posléze nucena jakožto
výpomoc zemědělcům poskytnout celkem 15 miliard dolarů. Ministr zemědělství v květnu
loňského roku uvedl, že Donald Trump jej požádal o vypracování plánu, který by americkým
farmářům pomohl vyrovnat se s tvrdými dopady obchodní války mezi Spojenými státy a Čínou.

64
Jedná se vlastně o druhé kolo pomoci, neboť už předloni jeho ministerstvo schválilo plán
kompenzací nižších cen zemědělské produkce a ztráty odbytu, které jsou důsledkem obchodní
války s Čínou i s dalšími zeměmi, a to ve výši 12 miliard dolarů. Cla neplatí čínská vláda, ani
podniky se sídlem v Číně. Hradí je importéři čínského zboží, zpravidla americké firmy či
zahraniční podniky registrované ve Spojených státech. (Vaňátová, 2019)

V souvislosti s výše uvedeným je nutno dodat, že právě američtí farmáři představují

hlavní voličskou skupinu Donalda Trumpa, ovšem zároveň patří i k těm, které obchodní válka
zasáhla nejhůře. Podle Sainera (2020) nicméně i přesto průzkumy veřejného mínění z července
loňského roku poukazovali na to, že většina z nich Trumpa i nadále podporuje. Celkem 78 %
z nich totiž uvedlo, že věří, že obchodní spor nakonec americkému zemědělství pouze prospěje.

Ve druhém čtvrtletí 2019 již růst americké ekonomiky začal podle amerického
ministerstva obchodu výrazně zpomalovat, a to na 2 % z 3,1 % v prvním kvartálu. V prvním
pololetí 2019 tudíž činilo tempo hospodářského růstu USA pouze 2,6 %, ačkoliv Donald Trump
sliboval, že zabezpečí 3 % růst. Americká ekonomika sice rostla už jedenáctým rokem za sebou
a jede stále „na plný plyn“, avšak hospodářskou expanzi zpomalila právě obchodní válka
s Čínou (Investicniweb, 2019a). Ve třetím čtvrtletí pak růst ekonomiky i nadále zpomaloval, a
to na 1,9 %. I navzdory tomu je možné říci, že překonal predikce analytiků, kteří očekávali růst
pouze 1,6 %. Americká centrální banka ve snaze udržet růst tak podruhé v roce 2019 snížila
základní úrokovou sazbu o čtvrt procentního bodu. (Investicniweb, 2019b)

Do září roku 2019 američtí výrobci snižovali své kapitálové investice a zdržovali nájem
v důsledku nejistoty způsobené obchodní válkou. Analýza OSN z listopadu 2019 pak uvádí, že
americké tarify na Čínu ekonomicky poškozují obě mocnosti. (Sainer, 2020)

Analýza, kterou provedla agentura Moody´s Analytics odhadla, že od srpna roku 2019
bylo tři sta tisíc amerických pracovních míst buď ztraceno, či nevytvořeno právě díky dopadům
obchodní války mezi USA a Čínou. Tato skutečnost velice negativně ovlivnila především:
(Sainer, 2020)

- výrobu,
- skladování,
- distribuci,
- maloobchod.

65
 Za celý uplynulý rok 2019 se tak hrubý domácí produkt USA zvýšil o 2,3 %, což je
v podstatě nejméně od roku 2016. Růst největší ekonomik světa tak už druhým rokem za sebou
zaostává za 3 % cílem administrativy Donalda Trumpa. Nutno samozřejmě zmínit, že za
loňským zpomalením hospodářského růstu Spojených států pochopitelně nestojí pouze samotná
obchodní válka, ale taktéž i celkově se zhoršující ekonomické podmínky ve světě. (Novinky,
2020)

Zároveň je nutno říci, že deficit USA v obchodování se zbožím a službami se

v uplynulém roce 2019 snížil o 1,7 % na 616,8 miliard dolarů. Deficit tak zaznamenal vůbec
první zlepšení za posledních šest let. Podle amerického ministerstva financí se tak do určité
míry stalo právě z toho důvodu, že obchodní válka mezi Spojenými státy a Čínou vedla
k propadu dovozu zboží z Číny. Export zboží do Číny zaznamenal pokles o 11,3 %, zatímco
import z Číny zaznamenal pokles o celkem 16,2 %. Deficit v obchodování se zboží s Čínou se
tak snížil o 17,6 % na 345,6 miliardy dolarů, což je vůbec nejméně za posledních 5 let. Ukazuje
se tak, že Trumpova politika „America First“ vede k poklesu objemu zahraničního obchodu.
(Hospodářské noviny, 2020)

Jak ovšem ukazuje graf přiložený níže (viz graf č. 2), v prvním čtvrtletí roku 2020 se
americká ekonomika propadla o celkem 4,8 % a ukončila tak vůbec nejdelší období expanze
v historii této země. Jednalo se o vůbec nejstrmější tempo snižování HDP od posledního
čtvrtletí roku 2008. Tento propad má na svědomí zejména propuknutí pandemie COVID-19,
která zemi v důsledků opatření prakticky zastavila. Mnoho lidí přišlo o práci a výrazně klesala
spotřeba domácností. (Trading economics, 2020)

66
 Graf č. 2 - Vývoj HDP USA (2017 - 2020)

Zdroj: https://tradingeconomics.com/united-states/gdp-growth.

Nutno dodat, že společně s rozvrácenou ekonomikou byl tak zároveň pohřben i

nejsilnější argument Trumpa do nadcházejících prezidentských voleb. Totiž ještě než ve
Spojených státech vypukla pandemie koronaviru, velká část Američanů, kteří s Donaldem
Trumpem nesouhlasí, by jej přesto volilo, neboť ekonomika skutečně fungovala. Díky
ochranným opatřením a zastavení celých průmyslových odvětví a služeb je však aktuálně
v troskách. Mnoho ekonomů dokonce předpovídá, že míra nezaměstnanosti by mohla
dosáhnout ve druhém čtvrtletí 2020 až 30 %. To by bylo více než během hospodářské krize ve
třicátých letech minulého století a pochopitelně dopady na fungování amerických společností
by byly obrovské. Trump i navzdory předpokladům expertů ale slibuje, že v létě letošního roku
bude hospodářství opětovně nastartováno. (Pehe, 2020)

4.2 Dopady obchodní válka na Čínu

Prakticky už od počátku vzniku obchodní války v roce 2018, tj. v okamžiku, kdy
Američané sáhly ke zvýšení obchodních cel, prochází Čína turbulentními a nejistými časy.
V roce 2018 vzrostla čínská ekonomika pouze o 6,6 %, což představuje meziroční pokles o
celkem 0,3 %. Pro následující rok tudíž tamní vláda snížila očekávaný růst na 6 až 6,5 % HDP.
Předloňský rok tudíž Číňané uzavřeli s velice nejistým výhledem na další období, přičemž
zpomalující ekonomika, slábnoucí spotřeba a zahraniční obchod, jakož i pochopitelně
vyostřené obchodní spory se Spojenými státy naznačovaly velice náročný rok 2019.
(BusinessInfo, 2020a)

67
 Tento fakt potvrdil i čínský prezident Si Ťin-pichng, když koncem předloňského roku
poznamenal, že čínská ekonomika prochází skutečně zásadními změnami, a to jak vnějšími, tak
i vnitřními. Vedení pak vyzval ke stabilizaci zaměstnanosti, finančního trhu, zahraničního
obchodu a investic, jakož i k udržení ekonomického růstu v rozumném rozmezí. (BusinessInfo,
2020a)

V tabulce přiložené níže (viz tabulka č. 4) jsou uvedeny základní makroekonomické

ukazatele od roku 2013 až do roku 2018, kdy započala obchodní válka mezi Čínou a Spojenými
státy americkými:

Tabulka č. 4 - Základní makroekonomické ukazatele 2013 - 2018

Zdroj: BusinessInfo, 2020a.

Už v první polovině roku 2019 v důsledku obchodního sporu přišla Čína o pozici
největšího obchodního partnera Spojených států amerických. Hodnota vzájemné výměny zboží
mezi Spojenými státy a Čínou v první polovině loňského roku poklesla o celkem 14 % na 271
miliard dolarů. Čína se tak propadla z první příčky mezi obchodními partnery Spojených států,
na kterém byla v letech 2015 až 2018, až na třetí místo. Před Čínu se tak dostalo Mexiko a
Kanada. V tomto období zároveň poklesl dovoz z Číny do Spojených států o celkem 12 % a
vývoz ze Spojených států do Číny se propadl o celých 19 %. (Týden, 2019)

Meziroční růst hrubého domácího produktu Číny činil ve druhém čtvrtletí roku 2019
pouze 6,2 %. Nutno podotknout, že ještě v prvním čtvrtletí 2019 to bylo 6,4 % a za celý
předcházející rok 6,6 %, jak je také znázorněno v tabulce výše (viz tabulka č. 3) Jak očekávali
analytici, čínská ekonomika rostla díky rozpoutané obchodní válce vůbec nejpomaleji od roku
1999, odkdy zde existují čtvrtletní data. Tuto informaci zveřejnil čínský statistický úřad.
Obchodní válka mezi Čínou a USA se tak výrazně projevila poklesem domácí i zahraniční
poptávky. (Euro, 2020)

68
 Na druhou stranu další informace byly poněkud povzbudivější, neboť čínská
průmyslová produkce se v červnu roku 2019 meziročně zvýšila o 6,3 %, přičemž maloobchodní
tržby stouply dokonce o 9,8 %. Tyto výsledky tak překonaly očekávání analytiků. (Euro, 2020)

Graf č. 3 - Zpomalování čínského hospodářství v důsledku obchodní války

Zdroj: https://www.credendo.com/cz/country-risk-assessment/china/cina-ekonomiku-suzuje-
obchodni-valka-ochlazeni-globalni-poptavky-vyssi.

Obecně je možné konstatovat, že růst čínské ekonomiky v prvním pololetí 2019 o 6,3
% byl skutečně „těžce vydřený“. Peking však už počátkem letošního roku oznámil plány na
podporu spotřeby a snížil daně v přepočtu o miliardy dolarů. Usiluje taktéž o zvyšování objemu
likvidity na trhu, a to tím způsobem, že bankám povoluje držet menší hotovost v povinných
rezervách. Čínsko-americká obchodní válka na Čínu tvrdě dopadá, přičemž podle analytiků se
zdá, že za slabostí čínské ekonomiky bude pravděpodobně stát stavebnictví a průmysl. (Euro,
2020)

Právě zpomalení hospodářského růstu je jedním z mnoha problémů, kterým musí čelit
čínští představitele v době obchodního sporu se Spojenými státy, a to společně s narůstající
inflací, jakož i slabší spotřebitelskou poptávkou. Zvyšuje se také pravděpodobnost snížení
úrokových sazeb či zavedení dalších stimulačních opatření na podporu růstu a odvrácení
politicky citlivé ztráty pracovních pozic. Čínští představitelé se rozhodli pro zvýšení vládních
výdajů, avšak prozatím se straní rozsáhlým stimulačním opatřením na základě obav z růstu
zadlužení, které je už aktuálně natolik vysoké, že donutilo agentury snížit úvěrový rating země.
(iDnes, 2019)

69
 V zemi je také pozorován pokles prodeje aut. V září loňského roku se meziročně snížil
o 5,2 % na 2,27 milionů automobilů. Tradičně však bývá právě září tím obdobím, kdy prodej
naopak zaznamenává růst. V tomto kontextu je nutno dodat, že právě Čína je vůbec největším
automobilovým trhem na světě. (iDnes, 2019)

Podle analytika Raiffeisen Research Luboše Růžičky má obchodní válka na čínskou

ekonomiku skutečně značný dopad, a ačkoliv čínská vláda usiluje o podporu domácí
ekonomiky nejrůznějšími způsoby (snižování daní, nižší bankovní minimální rezervy atd.),
negativní vliv obchodní války bude i nadále brzdou čínského hospodářského růstu, jestliže co
nejdříve nedojde k uzavření obchodní dohody mezi Čínou a Spojenými státy americkými.
Tento názor sdílí také hlavní ekonom BHS Štěpán Krček, podle jehož slov by bez ukončení
obchodní války růst čínské ekonomiky skutečně i nadále zpomaloval. S největší
pravděpodobností by tomu nezabránila ani různá vládní opatření Pekingu. (ČT24, 2019)

Zároveň je však nutné podotknout, že ačkoliv čínská ekonomika v důsledku obchodní

války doopravdy výrazně zpomalila, stále rostla v loňském roce dvakrát rychleji než ekonomika
USA a dokonce pak čtyřikrát rychleji než ekonomika EU. Je zřejmé, že Čína bude i nadále
hospodářsky dohánět euroamerickou civilizaci. (ČT24, 2019)

Obecně je pak možné říci, že letošní rok bude pro vládnoucí komunistickou stranu velice
důležitý, neboť právě v desetiletí do roku 2020 by se měl podle jejího dřívějšího cíle
zdvojnásobit hrubý domácí produkt, jakož i příjmy obyvatel. Tato země by se tak měl zařadit
mezi mírně prosperující státy. Analytici jsou toho názoru, že je zapotřebí, aby tempo růstu i
v roce 2020 zůstalo kolem šesti procent. Čínští představitelé ovšem upozorňují, že ekonomika
může během roku 2020 čelit ještě větším problémům než loni, tudíž růst nakonec může klesnout
pod zmiňovaných 6 %. (Euro, 2020)

V grafu přiloženém níže (viz graf č. 4) je pak podle nejnovějších dat znázorněn vývoj
hrubého domácího produktu Číny za poslední tři roky:

70
 Graf č. 4 - Vývoj HDP Číny (2017 - 2020)

Zdroj: https://tradingeconomics.com/china/gdp-growth-annual.

Z tabulky je dobře patrné, že čínská ekonomika se v prvním čtvrtletí roku 2020

meziročně snížila o 6,8 %, k čemuž došlo po 6 % růstu v posledních měsících roku 2019 a ve
srovnání s tržními prognózami, podle kterých se očekával růst 6,5 %. V této souvislosti je ale
nutné vysvětlit, že výrazný pokles od počátku roku 2020 je způsoben pandemií koronaviru
SARS-CoV-2. Poslední roky pro Čínu skutečně nejsou příliš jednoduché. Ačkoliv zmírnění
obchodní války mezi touto asijskou zemí a Spojenými státy přineslo koncem roku 2019 určité
oživení, a to jak v čínském průmyslu, tak i v exportně zaměřených sektorech, počátkem
letošního roku se v této zemi objevil koronavirus, který situaci naprosto změnil.

Důsledky pandemie je postižen zejména sektor služeb, přičemž je třeba zdůraznit, že

jeho úloha je v čínské ekonomice v současné době daleko důležitější, než tomu bylo kupříkladu
v roce 2003, kdy byl celý svět zasažen epidemií SARS. Značně pak strádá oblast cestovního
ruchu, avšak díky pozastavení výroby v některých provinciích trpí i průmyslová výroba.
(Steckerová, 2020)

Už počátkem února letošního roku byla centrální banka nucena do čínské ekonomiky
napumpovat v přepočtu asi 5,6 bilionů korun, a to prostřednictvím operací na volném trhu. Tato
částka představuje přibližně dvě procenta HDP Číny. (iDnes, 2020)

71
 Analytici předpokládají, že čínská ekonomika by se ve druhém čtvrtletí 2020 mohla
vrátit zpátky k růstu 6 %, avšak i přesto si jej zřejmě neudrží příliš dlouho. Ve druhé polovině
roku je totiž očekáván nástup recese ve Spojených státech amerických a právě ten opět
negativně dopadne na exportně orientovanou Čínu. Lze teda předpokládat, že čínská centrální
banka bude muset i nadále pokračovat ve svých výše zmiňovaných krocích. Pomoci bude muset
zřejmě i vláda prostřednictvím uvolněnější fiskální politiky. I navzdory uvedenému ale
pravděpodobně nebude možné zabránit zpomalení čínského hospodářského růstu, který je za
rok 2020 očekáván na úrovni 5,7 %.(Steckerová, 2020)

72
5 DOPADY NA OSTATNÍ AKTÉRY SVĚTOVÉ
EKONOMIKY
5.1 Dopady obchodní války na globální ekonomiku
Na obchodní válku mezi USA a Čínou se mnoho investorů dívá se značnými obavami.
Obávají se zejména dopadů na celosvětovou ekonomiku a obchod. Tento spor, který je
v současné době pozastaven, totiž jednoznačně ukázal, jak výrazný dopad měl nejenom na
samotné Spojené státy a Čínu, ale také na globální ekonomiku. Ve Spojených státech způsobila
obchodní válka mnoho problémů zemědělcům, jakož i výrobcům a nakonec vedla k vyšším
cenám pro spotřebitele. I v dalších zemích tento spor způsobil pochopitelně mnoho problémů,
ačkoliv je možné říci, některé z nich mohly těžit zejména z nárůstu exportu, který byl potřebný
k vyplnění mezer na trhu. Tato skutečnost vedla k nestabilitě akciového trhu. Vlády mnoha
zemí, a to včetně Číny a Spojených států pak přistoupily ke krokům, potřebným pro řešení škod,
které zhoršené vztahy těchto dvou mocností přinesly. (Sainer, 2020)

Mezinárodně kritizována obchodní válka mezi Spojenými státy americkými a Čínou

přitahuje prakticky už od svého počátku v roce 2018 značnou pozornost mnoha ekonomů. Ti
právě tento konflikt už v roce 2019 považovali za jeden z klíčových důvodů globálního
zpomalení. Rovněž Mezinárodní měnový fond pak snížil svoji prognózu celosvětového růstu
na rok 2020 s odvoláním právě na obchodní a geopolitické napětí. (Investicniweb, 2020)

Mezinárodní měnový fond v říjnu roku 2018 upravil výhled na celosvětový růst hrubého
domácího produktu pro roky 2018 až 2019 na 3,7 %. I když očekávaný ekonomický růst
zůstával vyšší než na začátku dekády, postupně slábl. Mezinárodní měnový fond přičítal tento
trend výraznému nárůstu politické nejistoty, přičemž hlavní úlohou v těchto změnách připisoval
Spojeným státům americkým a jejich zacházením s obchodními partnery v posledních.
Mezinárodní měnový fond také upozorňoval na možnost budoucího uzavírání finančních trhů
vyspělých ekonomik a zpřísňování podmínek, jestliže bude i dále narůstat nejistota a napětí.
Růst celosvětového hrubého domácího produktu nakonec v roce 2018 představoval 3,6 %, což
je ještě o 0,1 % méně, než bylo stanoveno prognózou. (International Monetary Found, 2019)

Ještě podle prognózy z ledna 2020 pak Mezinárodní měnový fond předpokládal růst
celosvětové ekonomiky pro rok 2020 na 3,3 %, a to z 2,9 % v roce 2019. Mělo se tak jednat o
vůbec první zrychlení růstu po celkem čtyřech letech, přičemž tato prognóza zdůrazňovala
zejména menší negativní rizika, zejména díky uklidnění obchodní války mezi Spojenými státy

73
a Čínou, neboť obě mocnosti směřují k obchodní dohodě. Navíc zrychlení růstu měl přispět
rovněž sektor průmyslu, který se odrazil ode dna. (International Monetary Found, 2020a)

Podle nejnovější prognózy z dubna letošního roku však byli analytici nuceni snížit své
odhady vývoje celosvětové ekonomiky v roce 2020 a nově předpokládají, že v souvislosti
s negativními dopady koronavirové pandemie dojde k oslabení o 3 %. Jak již bylo zmíněno
výše, lednové prognózy počítaly naopak s posílením o 3,3 %. Mezinárodní měnový fond
očekává, že se bude jednat o vůbec nejhorší výsledek od Velké krize z třicátých let minulého
století. Následující rok je už ale očekáváno citelné zlepšení situace a předpokládá se růst
globální ekonomiky o 5,8 %. Lednová prognóza přitom počítala s růstem 3,4 %. Celkově by
ovšem úroveň ekonomiky měla být pod původním trendem, který nemusel počítat s vlivem
pandemie. (International Monetary Found, 2020b)

I navzdory uvedenému je ale podle analytiků Mezinárodního měnového fondu tempo

oživení v následujícím roce velmi nejisté s mnoha riziky a reálně jen skutečně velmi těžce
predikovatelné. Stejně tak jako i veškeré konsekvence, které mohou přinést restriktivní
opatření. Spojené státy americké, tudíž největší ekonomika světa dle odhadů Mezinárodního
měnového fondu v roce 2020 vykážou propad o celkem 5,9 %, avšak hned následující rok by
měl přijít vzestup, a to o 4,7 %. Co se týče dalších velkých ekonomik, propad by se nemusel
týkat Indie, ani Číny. I přesto ale tyto země s největší pravděpodobností zaznamenají výrazné
zpomalení tempa růstu. Dle odhadů by čínská ekonomika měla zpomalit na 1,9 % oproti růstu
6,1 % v loňském roce. Indická ekonomika by pak měla zpomalit na 1,9 % oproti růstu o 4,2 %
z loňského roku. Co se týče Číny, bude tak v podstatě jednat o vůbec nejhorší výsledek od roku
1976, kdy ekonomika této asijské země vykázala pokles o 1,6 %. Od této chvíle růst nebyl
nikdy slabší než 3 %. (International Monetary Found, 2020c)

Německo by se letos mělo podle prognózy propadnout dokonce až o 7 %, čímž by se

ovšem zároveň výrazně dotklo i České republiky, u které je očekáván pokles o 6,5 %. U
eurozóny je pak předpokládán propad o 7,5 %, přičemž nejdramatičtější vývoj je očekáván
v Itálii. V této zemi se očekává pokles o 9,1 %. Francii je predikován propad o 7,2 %.
(International Monetary Found, 2020c)

74
 Tabulka č. 5 - Prognóza Mezinárodního měnového fondu na roky 2020 a 2021

Zdroj: International Monetary Found.

5.2 Dopady obchodní války na Evropskou unii

Zpomalení světového obchodu, ke kterému došlo v důsledku obchodní války mezi
Čínou a Spojenými státy americkými, mělo zdaleka nejtvrdší dopad zejména na Evropskou
unii, která se tak musela potýkat nejenom s nejistotou týkající negativních důsledků tohoto
konfliktu, ale zároveň i odchodu Velké Británie z Unie, jakož i útlumem německého
průmyslového sektoru. Vývoz z Evropské unie zaznamenal ve třetím čtvrtletí roku 2019 oproti
předcházejícím třem měsícům zejména v důsledku těchto faktorů pokles o 1,8 %, přičemž
dovoz pak poklesl o 0,4 %. Pokles exportu a importu byl zaznamenán všemi velkými
ekonomikami Evropské unie. Podle OSN tak byl propad vývozu v Evropské unii daleko
výraznější nežli pokles o 0,7 %, který vykázala celá skupina největší ekonomik světa G20.
(Euro, 2019)

Situace v Evropské unii tudíž jasně ukazuje, že obchodní válka mezi Spojenými státy a
Čínou se nedotkla pouze těchto velmocí, ale ovlivnila prakticky celý svět. V případě Evropské
unie se však přidala i zmiňovaná nejistota týkající se brexitu. Na evropský obchod mělo navíc
značný dopad také zpomalení německého průmyslu, neboť němečtí výrobci místo dovozu
nových polotovarů čerpali zásoby. Slabý výkon zahraničního obchodu tak představuje velkou

75
brzdu hospodářského růstu v Evropě, neboť mnoho evropských ekonomik je právě na obchodu
silně závislých. (Euro, 2019)

Nicméně v této souvislosti je nutno říct, že Evropskou unii neovlivňovala pouze

samotná obchodní válka mezi Spojenými státy a Čínou a její důsledky na globální ekonomiku.
Evropská unie se totiž téměř sama do obchodního sporu se Spojenými státy dostala.

Obchodní tarify ve Spojených státech amerických totiž byly uvaleny nejenom na zboží
z Číny, ale i na zboží z jiných zemí, například z Indie, Mexika či Kanady. Ovšem zdaleka
nejvýraznější vliv na globální ekonomiku pak mělo zavedení tarifů právě na zboží pocházející
z Evropské unie. (Sainer, 2020)

S odkazem na ochranu amerických pracovníků americký prezident Donald Trump už

dříve rozhodl o odstoupení od Trans-pacifického partnerství, na základě kterého mělo dojít
k vytvoření zóny volného obchodu mezi Spojenými státy americkými a zeměmi v Asii. Tímto
krokem však došlo rovněž k zamrznutí jednání o Transatlantickém obchodním a investičním
partnerství, které bylo být dojednáno mezi Spojenými státy a Evropskou unií. Jak už bylo
vysvětleno, vůbec první kroky, které vyvolaly mnoho odvetných opatření a odstartovaly
obchodní válku mezi Spojenými státy a jejími obchodními partnery, učinil Donald Trump
v březnu roku 2018, kdy uvalil 25 % cla na ocel a 10 %cla na hliník. Americký prezident se
podle svých slov snažil o spravedlivý reciproční obchod a zvýšení obchodních bariér hájil
nutností chránit národní bezpečnost USA. V této souvislosti je třeba podotknout, že vůbec
největším producentem oceli je Čína, která se na globální produkci podílí asi ze 49 %. Následují
Německo a Itálie. Spojené státy jsou naopak největším dovozcem oceli. Největšími producenty
hliníku je pak Čína (53 % globální produkce), Ruská federace a Kanada. (Karousová, 2018)

Dále americký prezident uvalil 25 % clo na dovoz z Číny, který dosahuje hodnoty 50
miliard dolarů ročně a pochopitelně Čína na tento krok reagovala stejně vysokými odvetnými
cly. Tímto mezi oběma mocnostmi vypukla obchodní válka. Záhy však bylo zřejmé, že
zavedení vysokých cel se nedotklo pouze samotné Číny, jakožto největšího producenta oceli a
hliníku, ale prakticky všech obchodních partnerů USA. Cla na ocel a hliník přirozeně zasáhla
také evropský trh. (Karousová, 2018)

Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker označil rozhodnutí Donalda Trumpa za

neopodstatněný protekcionismus, který má značný dopad na velkou část evropské ekonomiky.
Zasažená část průmyslu totiž představovala v roce 2017 asi 6,4 miliardy eur. Díky americkým

76
clům by podle vyjádření Evropské komise došlo k odklonu trhu, neboť dovážet ocel a hliník do
Spojených států by najednou pro světové producenty nebylo tolik výhodné a Evropská unie by
mohla čelit vysokému náporu importů, což by ve výsledku poškodilo evropské podniky a
pracovníky v ocelářském průmyslu. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker tudíž
americká cla na ocel a hliník tvrdě odsoudil a nechal se slyšet, že bude následovat právní výzva
ve Světové obchodní organizaci ze strany Evropské unie. (Sainer, 2020)

Nutno dodat, že Evropské unii se v květnu roku 2018 sice povedlo získat dočasnou
výjimku, avšak ta 1. června 2018 skončila s tím, že USA ji už nadále neprodloužily. Ve stejný
den se tudíž Evropská unie obrátila také na zmiňovanou Světovou obchodní organizaci a
zažádala o vyřešení sporu, neboť považuje americká cla za porušující mezinárodní obchodní
pravidla. V důsledku této situace tudíž Evropská unie přistoupila k odvetným opatřením.
(Karousová, 2018)

V červnu proto Evropská unie rozhodla, že uvalí zrcadlově totožná cla jako i Spojené
státy. Současně s tímto krokem došlo také k zavedení dalších odvetných cel, které by měly
podle Evropské komise napravit rovnováhu, která na trhu v důsledku kroků amerického
prezidenta vznikla. 20. června roku 2018, tak Unie potvrdila, že od 22. června začne uplatňovat
cla ve výši 25 % na dovoz amerického zboží, jehož roční hodnota představuje 2,8 miliardy eur.
(Gallistl, 2018)

Americké zboží, na které se výše zmiňovaná cla vztahují, bylo následující: (Karousová,
2018)

- bourbon a whiskey,
- brusinková šťáva a pomerančové džusy,
- arašídové máslo,
- džíny a další textil,
- kukuřice a rýže,
- motocykly,
- vybrané tabákové výrobky.

Na tyto evropské kroky Donald Trump záhy zareagoval a hrozil Evropské unii 20 %
clem na dovoz automobilů, jestliže nezruší ochranářská opatření vůči Spojeným státům
americkým. Místopředseda Evropské komise Jyrki Katainen prohlásil, že by Unie na podobný
krok Spojených států amerických také zareagovala. (Gallistl, 2018)

77
 Protože jsou automobily velmi významnou součástí evropské ekonomiky, jde pro
Evropskou unii pochopitelně o velice citlivou oblast. Jestliže by se ovšem potvrdila slova
místopředsedy Evropské komise a Unie by skutečně zareagovala dalšími odvetnými
opatřeními, spirála vzájemných odvetných cel by se s největší pravděpodobností vymkla
kontrole a naplno by se rozhořela obchodní válka i mezi Spojenými státy americkými a
Evropskou unií. Vznikla by tak vlastně obchodní válka mezi dvěma vůbec největšími
obchodními bloky světa. (Karousová, 2018)

Naštěstí se však v reakci na blížící se hrozbu obchodního sporu americký prezident

Donald Trump sešel 25. července roku 2018 v Bílém domě s předsedou Evropské komise Jean-
Claude Junckerem a uzavřeli spolu dohodu. Tato dohoda znamená dočasné zastavení série
odvetných opatření. Obě strany se shodly na nutnosti vyřešit své spory takovým způsobem, aby
ani jedna z ekonomik nemusela utrpět zbytečné ztráty. Součástí dohody bylo i vytvoření
expertní skupiny a slib, že po celou dobu jednání se Spojené státy i Evropská unie zdrží
zavádění dalších obchodních bariér. (Karousová, 2018)

Závěrem je možné konstatovat, že díky dohodě mezi amerikým prezidentem a

předsedou Evropské komise se podařilo zastavit obchodní válku mezi Spojenými státy a
Evropskou unií prakticky ještě dříve, než vůbec stihla začít.

5.3 Dopady obchodní války na Českou republiku

Česká republika je malou otevřenou tržní ekonomikou, která se nepotýká s nadměrnými
vnitřními, vnějšími nebo finančními nerovnováhami. V posledních letech se tuzemskému
hospodářství daří držet velmi solidní růst hrubého domácího produktu a výrobních statistik.
Stěžejní úlohu ve vývoji české ekonomiky ovšem sehrává zahraniční obchod, přičemž podíl
exportu zboží a služeb na hrubém domácím produktu dosahuje asi 78 %, přičemž
z dlouhodobého hlediska stále stoupá. Klíčovými partnery jsou státy Evropské unie, a to:
(Marek, 2020)

- Německo,
- Slovensko,
- Polsko,
- Francie.

78
 Mnoho ekonomů prakticky ihned po rozpoutání obchodní války mezi Spojenými státy
a Čínou očekávalo, že následné zpomalení čínské ekonomiky ve výsledku mimo jiné negativně
dolehne i na Českou republiku. To se pochopitelně také stalo. Za jeden z nejvýraznějších
příkladů pak lze v této souvislosti považovat zejména vývoj tržeb automobilky Škoda Auto.
Mladoboleslavská automobilka v prvním pololetí 2019 totiž dodala zákazníkům téměř 621 tisíc
aut, což je o meziročně o 4,9 % menší množství. Důvodem byl 25 % pokles prodejen na
největším trhu, a to právě v Číně. (ČT24, 2019)

Podle České národní banky zpomalení růstu čínské ekonomiky o 1 % následně

představuje zpomalení české ekonomiky přibližně o 0,3 %. Pokud se více zaměříme na
obchodní vztahy Číny a České republiky, je možné říci, že Čína se na celkovém importu k nám
podílí 14 % a na celkovém exportu pouze 1,3 %. Do České republiky pak nejčastěji dováží
telefonní a elektronické přístroje. Klíčovou pozici v českém exportu do Číny mají dlouhodobě
stroje a dopravní prostředky, které tvoří více než 60 % přímého vývozu. Do Číny se pak vyváží:
(ČT24, 2019)

- součásti motorových vozidel,

- čerpadla,
- rozvaděče,
- telefonní přístroje,
- obvody,
- hračky,
- kočárky,
- pneumatiky.

Z českých investorů na čínském trhu pak patří mezi klíčové zejména Home Credit
skupiny PPF, která poskytuje spotřebitelské financování. V Číně zaměstnává více než
devadesát tisíc lidí. Jedním z nejdůležitějších investorů v Číně je však také společnost Škoda
Auto. V roce 2018 byla pro Škodu právě Čína zásadním trhem s růstem 4,5 % na 340 prodaných
automobilů. V následujících pěti letech Škoda plánuje investice a rozšíření výroby v Číně mimo
jiné také na elektrické automobily. (ČT24, 2019)

Ještě větší dopad na Českou republiku by však měla obchodní válka mezi USA a
Evropskou unií, kterou se však podařilo včas zastavit. Karousová (2018) v této souvislosti
vysvětluje, že ačkoliv je vývoz českých automobilů do USA skutečně velmi malý (řeč je pouze
o desítkách aut ročně), je právě Česká republika jednou z těch zemí, která by možnou obchodní

79
válkou mezi USA a EU byla zasažena vůbec nejvíce. Jak už bylo naznačeno, tato skutečnost je
dána velmi vysokou otevřeností tuzemské ekonomiky, tudíž tím, že dovoz a vývoz představuje
značné procento českého hrubého domácího produktu. Česká ekonomika je tak skutečně do
velké míry závislá na dobře fungujícím globálním trhu a jakékoliv obchodní bariéry, které právě
v důsledku obchodní války mezi Spojenými státy a Čínou nastaly, představují pokles obchodu
a s tím spojený i pokles výkonnosti ekonomiky. (Karousová, 2018)

80
ZÁVĚR
Obchodní válka je termínem, který je možné použít pro spory různé intenzity, a to ať už
se tyto spory týkají pouze jednorázového uvalení cla na jeden konkrétní produkt, nebo se týkají
takového vyhrocení vztahů, kdy státy mezi sebou vůbec neobchodují. Ustálená a jednotná
definice pro posouzení, zda specifická situace je, či není obchodní válkou, proto v podstatě
neexistuje. Zpravidla je však rozlišováno mezi obchodní válkou jakožto mírnější verzí
konfliktu, který může být stupňován až do podoby lépe uchopitelné ekonomické války, která
už pak cílí na vážné narušení soupeřovy ekonomiky. Obchodí válka z tohoto pohledu sleduje
primárně ochranu domácího odvětví, avšak spolu tím, že může dojít k narušení zájmů
obchodních partnerů. Pravděpodobně největší obchodní válka v dějinách pak byla rozpoutána
v roce 2018, a to mezi největšími ekonomikami světa – Spojenými státy americkými a Čínou.
Je možné konstatovat, že spor začal už koncem ledna roku 2018, kdy se Spojené státy rozhodly
uvalit 30 % cla na solární panely a 20 % cla na pračky, neboť právě tento krok tvrdě dopadl na
Čínu, jakožto vůbec největšího výrobce solárních panelů na světě. Následovala odvetná cla ze
strany Číny a další reakce ze strany Spojených států amerických. Obchodní válka mezi oběma
velmocemi se však naplno rozhořela konkrétně o půlnoci 6. července 2018, kdy americký
prezident Donald Trump zavedl na vybrané výrobky z Číny, kterých se ročně do USA doveze
v celkové hodnotě 34 miliard dolarů, cla ve výši 25 %.

Prostřednictvím cel Trump plánoval docílit snížení čínské obchodní bilance, která podle
jeho názoru poškozuje zpracovatelský průmysl a také chtěl vytvořit nová pracovní místa ve
Spojených státech zdražením dovozu a přinucením spotřebitelů nakupovat domácí výrobky,
jakož i oživit upadající průmyslová odvětví. Vinu za odliv pracovních míst a rostoucí dovoz ze
zahraničí na úkor domácí spotřeby americký prezident totiž svaluje právě na čínského
obchodního partnera, který podle jeho slov zneužívá nespravedlivě nastavených pravidel
mezinárodního obchodu. Dle prohlášení Bílého domu tak bylo cílem opatření zejména přinutit
Čínu, aby přestala krást duševní vlastnictví, obzvláště pak ve sféře hich-tech a taktéž snaha
získat otevřenější přístup na čínský trh pro americké firmy. Trump chtěl výhrůžkami Čínu
donutit, aby ve strachu před škodami v domácí ekonomice polevila a udělila americkým
subjektům nadstandardní výhody. Trump zároveň svou politiku obhajoval tím, že pro Spojené
státy americké jsou jeho kroky výhodné a že Američané na svou otevřenost doplatili kolapsem

81
výrobního sektoru. Kalkul Donalda Trumpa tak už pravděpodobně od počátku spočíval v tom,
že ostatní země mohou být v obchodní válce ještě více ztrátové.

Válka měla pochopitelně značný dopad na obě velmoci. Ve Spojených státech však asi
nejvíce zasáhla farmáře, kteří se díky této situaci rázem ocitli pod dvojím tlakem. Z jedné strany
byli poškozováni cly, která USA uvalují na dovoz oceli a hliníku, což ve výsledku mimo jiné
vede k růstu cen zemědělských strojů a z druhé strany se do jejich hospodaření velmi negativně
promítají i cla odvetná, která pochopitelně Čína v reakci zavedla na americký export, především
pak na sóju. Mnoho amerických farmářů přišlo díky obchodní válce na mizinu a celkový počet
bankrotů dokonce dosáhl desetiletého maxima. Dlužné částky je možné porovnat s agrární krizí
80. let. V důsledku této situace tak byla administrativa Donalda Trumpa posléze nucena jakožto
výpomoc zemědělcům poskytnout celkem 15 miliard dolarů.

Obchodní válka však samozřejmě tvrdě dolehla i na Čínu, která už tak v první polovině
roku 2019 přišla o pozici největšího obchodního partnera Spojených států amerických. Před
tento asijský stát se tak dostalo Mexiko a Kanada. V důsledku rozpoutání obchodní války už
v roce 2019 rostla čínská ekonomika zdaleka nejpomaleji za posledních 29 let. Počátkem roku
2019 tak musel Peking podpořit spotřebu a snížit daně v přepočtu o miliardy dolarů. Usiloval
taktéž o zvyšování objemu likvidity na trhu, a to tím způsobem, že bankám povolil držet menší
hotovost v povinných rezervách. Dopady obchodní války na Čínu byly značné, a ačkoliv čínská
vláda usilovala o podporu domácí ekonomiky nejrůznějšími způsoby (snižování daní, nižší
bankovní minimální rezervy atd.), negativní vliv tohoto sporu představoval brzdu čínského
hospodářského růstu. Vysvobození přineslo až ukončení obchodní války v roce 2020 a
obchodní dohoda. První část obchodní dohody již byla podepsána. Z pohledu USA by měla
značně snížit americký obchodní deficit, který za rok 2018 představoval 419 miliard dolarů, a
z pohledu Číny by pak měla udržet významné odbytiště tím, že se zmírní současný obchodní
spor obou velmocí.

Mohlo by se zdát, že americký prezident Donald Trump alespoň do určité míry dosáhl
svého. Ovšem s příchodem pandemie koronaviru a následným rozvrácením americké
ekonomiky zároveň padl jeho nejsilnější argument do prezidentských voleb. Mnoho
Američanů, ačkoliv Trumpa neuznávají, jej přesto volilo, neboť je pravdou, že ekonomika
fungovala. Mezi politiky Spojených států byly reakce na prezidentovy kroky v souvislosti
s rozpoutáním obchodní války relativně smíšené a mnoho z nich souhlasilo s tím, že je na Čínu
skutečně nutno vyvíjet tlak. Koncem loňského roku pak dokonce ani žádný z předních

82
demokratických kandidátů neřekl, že odstraní cla, a to včetně Joe Bidena a Elizabeth
Warrenové, kteří se shodli na tom, že Spojené státy musí čelit nekalým obchodním politikám
Číny. Také senátor Bernie Sanders uvedl, že schvaluje použití tarifů jakožto nástroje pro
vyjednávání, ačkoliv zároveň kritizoval kroky amerického prezidenta jako zcela iracionální a
destabilizující celou světovou ekonomiku. Ovšem nyní je v důsledku ochranných opatření
souvisejících s pandemií koronaviru americká ekonomika skutečně rozvrácená. Očekává se
v lepším případě recese, avšak v tom horším případě pak deprese, která bude upomínat,
například co se zaměstnanosti týče, na velkou hospodářkou krizi třicátých let minulého století.
Mezinárodní měnový fond totiž předpokládá, že nezaměstnanost by v důsledku pandemie
mohla dosáhnout až 30 %.

Obchodní válka však nepřinesla nepříjemnosti pouze Číně či Spojeným státům, ale
poměrně výrazně zasáhla i celý svět a globální ekonomiku. Tento spor způsobil mnoho
problémů v různých státech, ačkoliv je ale pravdou, že některé z nich mohly těžit zejména
z nárůstu exportu, který byl potřebný k vyplnění mezer na trhu. V důsledku rozpoutání
obchodní války mezi USA a Čínou tak Mezinárodní měnový fond koncem roku 2018 upravil
výhled na celosvětový růst hrubého domácího produktu pro roky 2018 až 2019 na 3,7 %.
Globální ekonomika citelně zpomalila a na vině jsou právě obchodní spory. Jak se však ukázalo,
z pomalení světového obchodu, ke kterému došlo v důsledku obchodní války mezi Čínou a
Spojenými státy americkými, mělo zdaleka nejtvrdší dopad zejména na Evropskou unii. Ta se
tak musela potýkat nejenom s útlumem německého průmyslového sektoru a odchodu Británie
z Unie, ale také s nejistotou právě kolem negativních důsledků tohoto konfliktu. Export EU
zaznamenal ve třetím čtvrtletí roku 2019 oproti předcházejícím třem měsícům zejména
v důsledku těchto faktorů pokles o 1,8 %, přičemž dovoz pak poklesl o 0,4 %. Pokles exportu
a importu však byl zaznamenán prakticky všemi velkými ekonomikami Evropské unie. Situace
v Evropské unii tudíž jasně ukazuje, že obchodní válka mezi Spojenými státy a Čínou se
nedotkla pouze těchto velmocí, ale ovlivnila prakticky celý svět. Obchodní válka se však přímo
dotkla i České republiky. JE tomu tak z toho důvodu, že se jedná o malou otevřenou tržní
ekonomiku, která je přímo závislá za dobře fungujícím globálním trhu. Jakékoliv obchodní
bariéry, které právě v důsledku obchodní války mezi Spojenými státy a Čínou nastaly,
představují pokles obchodu a s tím spojený i pokles výkonnosti tuzemské ekonomiky.

83
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
Tištěné zdroje:

CIHELKOVÁ, Eva. Regionalismus a multilateralismus: základy nového světového obchodního

řádu?. Praha: C. H. Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-196-3.

COHEN, Warren I. America´s response to China, A History of Sino-American relations. New

York: Columbia University press, 2010. ISBN 978-0231150774.

COHEN, Warren I. America's response to China: an interpretative history of Sino-American

relations. New York: Wiley, 1980. ISBN 978-0471060895.

FOJTÍKOVÁ, Lenka. Zahraničně obchodní politika ČR: historie a současnost (1945-2008).

Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-128-4.

FÜRST, Rudolf. Vzestup Indie a Číny: přichází asijské století?. Praha: Ústav mezinárodních
vztahů, 2011. ISBN 978-80-86506-84-5.

KALÍNSKÁ, Emilie. Mezinárodní obchod v 21. století. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-
3396-8.

VESELÝ, Zdeněk. Dějiny mezinárodních vztahů. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš

Čeněk, 2007. ISBN 978-80-7380-018-5.

WANG, Dong. China’s Trade Relations with the United States in Perspective. Journal of
Current Chinese Affairs 39, 3, 165-210. ISSN: 1868-4874.

WOODS, Randall Bennett. Quest for Identity: America since 1945. New York: Cambridge
University Press, 2005. ISBN 978-0521549974.

GUPTA, K. R. A study of World Trade Organisation. New Delhi: Atlantic Publishers &
Distributors, 2008. ISBN 9788126909766.

HEBNAR, Jan. Obchod s Čínou bez rizika a se ziskem. Praha: Mladá fronta, 2016. ISBN 978-
80-204-4183-6.

TULEJA, Pavel. Světová ekonomika. Brno: Computer Press, 2006. ISBN 978-80-251-1498-8.

ŠIROKÝ, Jan. Daňové teorie: s praktickou aplikací. Praha: C. H. Beck, 2008. ISBN 978-80-
7400-005-8.

84
ŠTĚRBOVÁ, Ludmila. Mezinárodní obchod ve světové krizi 21. století. Praha: Grada, 2013.
ISBN 978-80-247-4694-4.

TAN, Andrew. Handbook of US-China Relations. Cheltenham: Edward Elgar Pub, 2016. ISBN
978-1-78471-572-4.

SHAPIRO, Jeremy. The Everyday and the Existential: How Clinton and Trump Challenge
Transatlantic Relations. Berlin: European Council on Foreign Relations, 2016. ISBN 978-1-
910118-90-0.

HUISKEN, Ronald. Introducing China: The World's Oldest Great Power Charts Its Next
Comeback. Canberra: ANU E Press, 2010. ISBN 978-1921666186.

MULAČOVÁ, Věra a Petr MULAČ. Obchodní podnikání ve 21. století. Praha: Grada, 2013.
ISBN 978-80-247-4780-4.

EXKSTEIN, Alexander. China's Trade Policy and Sino-American Relations. Washington, D.

C.: Brookings Institution, 1975. 134-154 p.

KOZÁK, Kryštof, Jakub LEPŠ a Michal THIM. Zahraniční politika USA na začátku 21. století.
Praha: Asociace pro mezinárodní otázky, 2009. ISBN 978-80-87092-11-8.

KRANISH, Michael. Trump Revealed: The Definitive Biography of the 45th President. New
York: Scribner; Reprint edition, 2017. ISBN 978-1-5011-5577-2.

KREJČÍ, Oskar. Zahraniční politika USA: ideje, doktríny, strategie. Praha: Professional
Publishing, 2009. ISBN 978-80-86946-68-9.

KUBIŠTA, Václav. Mezinárodní ekonomické vztahy. Praha: HZ Editio, 1999. ISBN 80-
86009-29-7
KUNEŠOVÁ, Hana. Světová ekonomika: nové jevy a perspektivy. Praha: C. H. Beck, 2006.
ISBN 80-7179-455-4.

MACHKOVÁ, Hana. Mezinárodní marketing. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1678-X.

85
Elektronické zdroje:

ACP countries adopt declaration on upcoming WTO ministerial [online]. International Centre
for Trade and Sstainable Development, 2015 [cit. 2020-04-09].
Dostupné z: https://www.ictsd.org/bridges-news/bridges-africa/news/acp-countries-adopt-
declaration-on-upcoming-wto-ministerial.

Agreement on implementation of article vi of the general agreement on tariffs and trade 1994
[online]. World Trade Organization, 1994 [cit. 2020-04-10].
Dostupné z: https://www.wto.org/english/docs_e/legal_e/19-adp.pdf.

Agreement on Safeguards [online]. World Trade Organization, 2020 [cit. 2020-04-10].

Dostupné z: https://www.wto.org/english/tratop_e/safeg_e/safeint.htm.

Američané doplácí na nezamýšlené důsledky obchodní války [online]. Praha: Kurzy.cz, 2019
[cit. 2020-04-27].
Dostupné z: https://www.kurzy.cz/zpravy/487547-americane-doplaci-na-nezamyslene-
dusledky-obchodni-valky/.

Anti-dumpingové a anti-subvenční řízení v Evropské unii [online]. Praha: BusinessInfo, 2013

[cit. 2020-04-10]. Dostupné z: https://www.businessinfo.cz/navody/anti-dumpingove-a-anti-
subvencni-rizeni-v-evropske-unii.

BARICHELLA, Arnault. The Trump Presidency: what Consequences will this have on Europe.
Brusel: Fondation Robert Schuman, 2017, January.
Dostupné z: https://www.robert-schuman.eu/en/doc/questions-d-europe/qe-417-en.pdf

BEJKOVSKÝ, Jan. KOMENTÁŘ: Vítězové a poražení celní války. USA nemají co získat
[online]. Praha: iDnes, 2019 [cit. 2020-04-27].
Dostupné z: https://www.idnes.cz/ekonomika/zahranicni/usa-cina-obchodni-valka-komentare-
glosy-nazory.A190822_496812_eko-zahranicni_mato.

BERÁNEK, Tomáš. Recese v USA vyvolaná koronavirem může být dvakrát hlubší než ta po
finanční krizi. A platí to i pro celý svět, zní z Capital Economics [online]. Praha: Investicniweb,
2020 [cit. 2020-04-29]. Dostupné z: https://www.investicniweb.cz/news-recese-zpusobena-
koronavirem-muze-byt-dvakrat-hlubsi-nez-ta-vyvolana-financni-krizi/.

86
Čína křísí ekonomiku dušenou koronavirem. Snižuje úroky a pumpuje biliony [online]. Praha:
iDnes, 2019 [cit. 2020-04-29]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/ekonomika/zahranicni/cina-
koronavirus-ekonomika-hdp-rust-akcie.A200220_105307_eko-zahranicni_mato.

Čína přišla o post největšího obchodního partnera USA [online]. Praha: Tyden.cz, 2019 [cit.
2020-04-28]. Dostupné z: https://www.tyden.cz/rubriky/byznys/cina-prisla-o-post-nejvetsiho-
obchodniho-partnera-usa_528942.html.

Čína roste nejpomaleji od devadesátých let, HDP stouplo o 6 procent [online]. Praha: iDnes,
2019 [cit. 2020-04-28]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/ekonomika/zahranicni/cina-rust-
hdp-zpomaleni-ekonomika-cinska.A191018_121823_eko-zahranicni_svob.

Čína už podle USA nemanipuluje s měnou. Zpráva přichází krátce před podpisem obchodní
dohody [online]. Praha: ČT24a, 2020 [cit. 2020-04-27]. Dostupné z:
https://ct24.ceskatelevize.cz/ekonomika/3029111-cina-uz-podle-usa-nemanipuluje-s-menou-
zprava-prichazi-kratce-pred-podpisem.

Čína: Základní charakteristika teritoria, ekonomický přehled [online]. Praha: BusinessInfo,

2020a [cit. 2020-04-29]. Dostupné z: https://www.businessinfo.cz/navody/cina-zakladni-
charakteristika-teritoria-ekonomicky-prehled/#section-2.

DANIEL, Jan. GP Briefing: Kam kráčíš, Číno? [online]. Praha: Global politics, 2012 [cit. 2020-
04-23]. Dostupné z: http://www.globalpolitics.cz/redakce/kam-kracis-cino.

DAVIS, Bob and Lingling WEI. U. S., China Resume Talks to Cool Trade Tensions [online].
The Wall Street Journal, 2018 [cit. 2020-04-27]. Dostupné z: https://www.wsj.com/articles/u-
s-china-resume-talks-tocool-trade-tensions-1542064355.

DE LUCE, Dan. Trump’s China Policy: ‘This Is How You Stumble Into a Crisis’ [online].
Washington D. C.: Foreign Policy, 2017 [cit. 2020-04-24]. Dostupné z:
http://foreignpolicy.com/2017/01/26/trumps-china-policy-this-is-how-you-stumble-into-a-
crisis/?mc_cid=fe7766b761&mc_eid=ce811babe8.

Dohoda o antidumpingu [online]. Praha: BusinessInfo, 2002 [cit. 2020-04-10]. Dostupné z:

https://www.businessinfo.cz/navody/dohoda-o-antidumpingu#!&chapter=3.

87
Důsledek obchodní války: Čínský HDP rostl nejpomaleji za 27 let [online]. Praha: Euro.cz,
2019 [cit. 2020-04-28]. Dostupné z: https://www.euro.cz/byznys/dusledek-obchodni-valky-
cinsky-hdp-rostl-ve-ctvrtleti-nejpomaleji-za-27-let-1458862#.

Ekonomika USA rostla nejpomaleji za tři roky [online]. Praha: Noviny, 2020 [cit. 2020-04-29].
Dostupné z: https://www.novinky.cz/ekonomika/clanek/ekonomika-usa-rostla-nejpomaleji-za-
tri-roky-40311751.

Executive Office of the President. Tariff list – September 17, 2018 [online]. Office of the United
States Trade Representative, 2018 [cit. 2020-04-27]. Dostupné z:
https://ustr.gov/sites/default/files/enforcement/301Investigations/Tariff%20List-09.17.18.pdf.

FISCHER, Petr. Trump versus Čína: příběh obchodní války [online]. Praha: E15, 2019 [cit.
2020-04-25]. Dostupné z: https://www.e15.cz/zahranicni/trump-versus-cina-pribeh-obchodni-
valky-1365629.

GALLISTL, Vladan. Trump rozpoutal zuřivou obchodní válku, tratí na ní ale Američané
[online]. Praha: E15, 2018 [cit. 2020-04-25]. Dostupné z: https://www.e15.cz/byznys/prumysl-
a-energetika/trump-rozpoutal-zurivou-obchodni-valku-trati-na-ni-ale-americane-1348330.

HLAVÁČEK, Pavel. Trumpova bezpečnostní strategie: pochybná, ale nepřekvapivá [online].

Praha: Natoaktual, 2018 [cit. 2020-04-25]. Dostupné z: https://www.natoaktual.cz/analyzy-a-
komentare/trumpova-bezpecnostni-strategie-pochybna-ale-
neprekvapiva.A180122_092500_na_analyzy_m02.

HUANG, Cary. US-China Trade deal isn´t the breakthrough Trump claims,but it´s a start
[online]. South China Morning Post, 2017 [cit. 2020-04-25]. Dostupné z:
https://www.scmp.com/week-asia/opinion/article/2096642/us-china-trade-deal-isnt-
breakthrough-trump-claims-its-start.

CHEN, James. Trade War [online]. Investopedia, 2019 [cit. 2020-04-08]. Dostupné z:
https://www.investopedia.com/terms/t/trade-war.asp.

CHERN, K. S. Politics of American China Policy, 1945: Roots of the Cold War in Asia,
Political Science Quarterly, Vol. 91, No. 4, 1976-1977, pp. 631-647.

88
KAROUSOVÁ, Iveta. Vývoj obchodního sporu EU a USA a možné dopady na ČR [online].
Praha: Euroskop, 2018 [cit. 2020-04-30]. Dostupné z:
https://www.euroskop.cz/9047/31583/clanek/vyvoj-obchodniho-sporu-eu-a-usa-a-mozne-
dopady-na-cr/.

Konec rok a půl trvající obchodní války se blíží. Trump s čínským vicepremiérem podepsali
první dohodu [online]. Praha: Hospodářské noviny, 2020 [cit. 2020-04-27]. Dostupné z:
https://zahranicni.ihned.cz/c1-66706640-cina-a-usa-se-chystaji-podepsat-prvni-fazi-obchodni-
dohody-trump-ji-oznacil-za-historickou.

LAWDER, David and Elias GLENN. Trump says U. S. tariffs could be applied to Chinese
goods worth $500 billion [online]. London: Reuters, 2018 [cit. 2020-04-26]. Dostupné z:
https://www.reuters.com/article/us-usa-trade-china/trump-says-u-s-tariffs-could-be-applied-
to-chinese-goods-worth-500-billion-idUSKBN1JV063.

LEONARD, Jenny and Jennifer JACOBS. U. S. Plans More China Tariffs If Trump-Xi Meeting
Fails, Sources Say [online]. Bloomberg, 2018 [cit. 2020-04-27]. Dostupné z:
https://www.bloomberg.com/news/articles/2018-10-29/u-s-said-to-plan-more-china-tariffs-if-
trump-xi-meetingfails.

LUCKÝ, Jakub. Trumpovi se v Číně dostalo nadstandardního přivítání. Média si od návštěvy

slibují nové obchody [online]. Praha: iRozhlas, 2017 [cit. 2020-04-24]. Dostupné z:
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/trumpovi-se-v-cine-dostalo-nadstandardniho-privitani-
media-si-od-navstevy_1711091000_mos.

MALLIN, Alexander. Trump and Chinese President Xi Jinping tout growing friendship at
opulent state dinner [online]. abc News, 2017 [cit. 2020-04-25]. Dostupné z:
https://abcnews.go.com/International/trump-chinese-president-xi-jinping-tout-growing-
friendship/story?id=51035932.

MAREK, David. Výhled české ekonomiky pro rok 2020. Deloitte - Economics and Statistics,
2020, Leden.

Members and observers of the WTO [online]. World Trade Organization, 2020 [cit. 2020-04-
09]. Dostupné z: https://www.wto.org/english/thewto_e/countries_e/org6_map_e.htm.

89
MIKESKA, Mirek. Podhodnocená čínská měna renminbi: Brzdí globální ekonomiku? [online].
Praha: Investujeme, 2010 [cit. 2020-04-21].
Dostupné z: https://www.investujeme.cz/clanky/podhodnocena-cinska-mena-renminbi-brzti-
globalni-ekonomiku.

Může obchodní válka za zpomalení ekonomiky? [online]. Praha: Investičniweb, 2019 [cit. 2020-
04-30]. Dostupné z: https://www.investicniweb.cz/muze-obchodni-valka-za-zpomaleni-
ekonomiky/.

NÁDOBA, Jiří. Největší obchodní válka začíná. Trump bije Ameriku kladivem do tváře
[online]. Praha: Respekt, 2018 [cit. 2020-04-25].
Dostupné z: https://www.respekt.cz/politika/nejvetsi-obchodni-valka-zacina-trump-bije-
ameriku-kladivem-do-tvare.

Obchodní deficit USA loni poprvé ze šest let klesl, důvodem je hlavně o 16 procent nižší dovoz
z Číny [online]. Praha: Hospodářské noviny, 2020 [cit. 2020-04-29].
Dostupné z: https://zahranicni.ihned.cz/c1-66716920-obchodni-deficit-usa-loni-poprve-ze-
sest-let-klesl-duvodem-je-hlavne-celni-valka-s-cinou.

PEHE, Jiří. Pandemie má na prezidentské klání v USA nečekané dopady, říká Pehe [online].
Praha: iRozhlas, 2020 [cit. 2020-04-29].
Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/komentare/trump-volby-koronavirus-
komentar_2004041827_sot.

PHILLIPS, Tom. Donald Trump’s plan for China relations is to be unpredictable, adviser says
[online]. The Guardian, 2017 [cit. 2020-04-24].
Dostupné z: https://www.theguardian.com/world/2017/jan/27/donald-trumps-plan-for-china-
relations-is-to-be-unpredictable-adviser-says.

President Donald J. Trump’s Visit to China [online]. The White House, 2017 [cit. 2020-04-25].
Dostupné z: https://www.whitehouse.gov/briefings-statements/president-donald-j-trumps-
visit-china.

Principles of the trading system [online]. World Trade Organization, 2013 [cit. 2020-04-09].
Dostupné z: http://www.wto.org/english/thewto_e/whatis_e/tif_e/fact2_e.htm.

RENNACK, Dianne E. China: Economic Sanctions. CRS Report for Congress, 2005.

90
RUDOLF, Petr. Zadržování prostřednictvím zapojování - politika USA vůči Číně v protikladu
zájmů. Mezinárodní vztahy 33, s. 37–50.

Růst americké ekonomiky v druhém čtvrtletí zpomalil na 2 %, potvrdila finální data [online].
Praha: Investicniweb, 2019 [cit. 2020-04-29]. Dostupné z: https://www.investicniweb.cz/news-
usa-hdp-2q2019-final/.

Růst Číny byl nejpomalejší za 27 let. Ztráta jejího tempa dopadá i na českou ekonomiku
[online]. Praha: ČT24, 2019 [cit. 2020-04-29].
Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/ekonomika/2869298-rust-ciny-byl-nejpomalejsi-za-
27-let-ztrata-jejiho-tempa-dopada-i-na-ceskou.

Růst ekonomiky USA zpomalil na 1,9 procenta, překonal však odhady [online]. Praha:
Investicniweb, 2019 [cit. 2020-04-29]. Dostupné z: https://www.investicniweb.cz/news-
americka-ekonomika-ve-tretim-ctvrtleti-podle-zpresnenych-dat-stoupla-o-19/.

SAINER, Martin. Obchodní válka mezi USA a Čínou a její vliv na světovou ekonomiku [online].
Praha: Lynx, 2020 [cit. 2020-04-26].
Dostupné z: https://www.lynxbroker.cz/vzdelavani/obchodni-valka/#co-vedlo-k-obchodni-
valce.

SMITH, Candance. Donald Trump Calls China’s Trade Practice the ‘Greatest Theft in the
World’ [online]. abc News, 2016 [cit. 2020-04-24].
Dostupné z: https://abcnews.go.com/Politics/donald-trump-calls-chinas-trade-practices-
greatest-theft/story?id=38812125.

Spojené státy americké: Základní charakteristika teritoria, ekonomický přehled [online]. Praha:
BusinessInfo, 2020b [cit. 2020-04-29].
Dostupné z: https://www.businessinfo.cz/navody/spojene-staty-americke-zakladni-
charakteristika-teritoria-ekonomicky-prehled.

Statement by the Press Secretary Regarding China Talks [online]. The White House, 2019 [cit.
2020-04-27]. Dostupné z: https://www.whitehouse.gov/briefings-statements/statement-press-
secretary-regardingchina-talks/.

91
STECKEROVÁ, Jana. Jen se uklidnila obchodní válka s USA, napadl čínskou ekonomiku
koronavirus a odhad růstu opět klesá [online]. Praha: Hosodářské noviny, 2020 [cit. 2020-04-
29]. Dostupné z: https://archiv.ihned.cz/c1-66718350-jen-se-uklidnila-obchodni-valka-s-usa-
napadl-cinskou-ekonomiku-koronavirus-a-odhad-rustu-opet-klesa.

Summary of the 2018 National Defense Strategy.

The National Security Strategy of the United States of America, December 2017.
https://www.hsdl.org/?abstract&did=806478

Trump si pochvaloval návštěvu čínského prezidenta, pak udeřil v Sýrii [online]. Praha:
Novinky, 2017 [cit. 2020-04-24].
Dostupné z: https://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/clanek/trump-si-pochvaloval-
navstevu-cinskeho-prezidenta-pak-uderil-v-syrii-40030018.

TRUMP, Donald. Tariffs will make our Country MUCH STRONGER [online]. Twitter, 2019
[cit. 2020-04-27].
Dostupné z: https://twitter.com/realDonaldTrump/status/1126816259851673601.

Trumpova obchodní válka i brexit. Zpomalení světového obchodu má nejtvrdší dopad na EU

[online]. Praha: Euro, 2019 [cit. 2020-04-30].
Dostupné z: https://www.euro.cz/byznys/trumpova-obchodni-valka-i-brexit-zpomaleni-
svetoveho-obchodu-pocituje-nejvice-eu-1475642.

U. S. Relations With China [online]. U. S. Departement of State, 2018 [cit. 2020-04-21].

Dostupné z: http://www.state.gov/r/pa/ei/bgn/18902.htm#relations.

United States GDP Growth Rate [online]. Trading economics, 2020 [cit. 2020-04-29].
Dostupné z: https://tradingeconomics.com/united-states/gdp-growth.

USA a Čína podepsaly první část obchodní dohody. Má umožnit snížit americký schodek
[online]. Praha: ČT24b, 2020 [cit. 2020-04-27].
Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/ekonomika/3030092-usa-nezrusi-cinska-cla-pred-
uzavrenim-druhe-casti-dohody.

92
VAŃÁTOVÁ, Petra. Kvůli obchodní válce s Čínou Trump podpoří farmáře 15 miliardami
dolarů [online]. Praha: Zemědělec, 2019 [cit. 2020-04-27].
Dopstupné z: https://www.zemedelec.cz/kvuli-obchodni-valce-s-cinou-trump-podpori-
farmare-15-miliardami-dolaru/.

World Economic Outlook: Growth Slowdown, Precarious Recovery. International Monetary

Found, 2019, April.

World Economic Outlook: Growth Slowdown, Precarious Recovery. International Monetary

Found, 2020b, January.

World Economic Outlook: Growth Slowdown, Precarious Recovery. International Monetary

Found, 2020c, April.

ZHOU, Laura and Wendy WU. Beijing ‘looking into joining trans-Pacific trade pact’ to hedge
against US [online]. South China Morning Post, 2018 [cit. 2020-04-27].
Dostupné z: https://www.scmp.com/news/china/diplomacy/article/2168147/beijing-looking-
joining-trans-pacific-trade-pacthedge-against.

ZHOU, Laura. China shuts down Forbidden City in top-level personal welcome for the Trumps
[online]. South China Morning Post, 2017 [cit. 2020-04-25].
Dostupné z: http://www.scmp.com/news/china/diplomacy-defence/article/2118954/xi-jinping-
and-donald-trump-get-personal-state-visit.

93
SEZNAM OBRÁZKŮ
Obrázek č. 1 - Druhy cla v ekonomice ..................................................................................... 14
Obrázek č. 2 - Sídlo Světové obchodní organizace .................................................................. 22
Obrázek č. 3 - Členské státy Světové obchodní organizace ..................................................... 24
Obrázek č. 4 - Richard Nixon a Mao Ce-tung v roce 1972 ...................................................... 31
Obrázek č. 5 - Slavnostní večeře v Mar-a-Lago ....................................................................... 45
Obrázek č. 6 - Přivítání Donalda Trumpa na návštěvě v Číně ................................................. 47
Obrázek č. 7 - Americký prezident Donald Trump .................................................................. 49
Obrázek č. 8 - Americký prezident Donald Trump a jeho čínský protějšek Si Ťin-pching ..... 51
Obrázek č. 9 - Donald Trump s americkými dělníky při podpisu prvních cel ......................... 53
Obrázek č. 10 - Čínský vicepremiér Liu Che a americký prezident Donald Trump ................ 60

94
SEZNAM TABULEK
Tabulka č. 1 - Výhody a nevýhody protekcionismu ................................................................. 16
Tabulka č. 2 - Vývoj čínsko-amerického obchodu v letech 2001 až 2008 (mld. USD) ........... 37
Tabulka č. 3 - Základní makroekonomické ukazatele 2014 - 2018.......................................... 62
Tabulka č. 4 - Základní makroekonomické ukazatele 2013 - 2018.......................................... 68
Tabulka č. 5 - Prognóza Mezinárodního měnového fondu na roky 2020 a 2021..................... 75

95
SEZNAM GRAFŮ
Graf č. 1 - Deficit bilance zboží a služeb USA (2001 - 2019) ................................................. 57
Graf č. 2 - Vývoj HDP USA (2017 - 2020) .............................................................................. 67
Graf č. 3 - Zpomalování čínského hospodářství v důsledku obchodní války........................... 69
Graf č. 4 - Vývoj HDP Číny (2017 - 2020) .............................................................................. 71

96