ZÁZNAM Z POVINNÉ ČETBY (R.U.R.

– Rossumovi univerzální roboti)

Vypracovala: Luisa Marie Fürstová

Ročník: 4.

INFORMACE O AUTOROVI:
Karel Čapek (1890–1938) – spisovatel, novinář – redaktor Národních listů a Lidových novin,
politik
-měl bratra Josefa a sestru Helenu (po ní je pojmenovaná v díle R.U.R. Helena Gloryová,
Helena robotka)
- jeho tvorba byla v rozmezí 20 let – mezi světovými válkami
- první prózy vydal se svým starším bratrem Josefem a poslední dílo(román) těsně před svou
smrtí v roce 1938
-byl velmi poznamenán první světovou válkou, na frontu neodešel, ale působily na něj velmi
negativně tragické zprávy během války z novin o počtu mrtvých atd.
- Čapek nevěřil moderní technice z důvodu využívané nejmodernější techniky během války
k zabíjení, proto si k ní vyvolal takový odpor
- Čapka velmi zajímal civilismus (pokrok, kterého lidstvo dosáhlo)
- Čapek neměl rád válku, protože v ní pokrok vede k ničení lidstva (stejně jako v R.U.R.)
- od války měl problémy s míšními nervy a lékaři mu nedávali šanci na dlouhé dožití, proto si
tak vážil lidského života a v každém díle lidský život uctíval a vyzdvihoval ho nade vše
-8krát navržen na Nobelovu cenu za literaturu
- patří k nejčtenějším autorům v Česku
- díla: Utopie (ideální stav, u Čapka se obvykle nějaký vynález obrátí proti člověku) –
R.U.R., Válka s mloky, Továrna na absolutno, Věc Makropulos
Kombinace fejetonů a dopisů z jeho cest – Anglické listy, Italské listy
Varování před válkou, (2SV), dramata – Bílá nemoc, Matka
Detektivní próza – Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy
Pohádky – Dášenka, Devatero pohádek
S Josefem Čapkem – O pejskovi a kočičce, Adam Stvořitel

- členem Pátečníků (významní autoři, kteří se každý pátek scházeli v Čapkově vile ve Strži)

HISTORICKÝ KONTEXT:
- Nová mapa Evropy po roce 1918
- Hospodářská krize
- Nástup komunismu
- Mnichovská zrada
- 20. století – století techniky, pokroku, člověk se stává na technice závislý
- nový směr v literatuře  civilismus (zobrazení technických vymožeností, moderního
života a civilizace)
- vznik ČSR, vzrůst hospodářství, lehký průmysl, dva národy Češi a Slováci
- rozvoj kultury
-
LITERÁRNÍ KONTEXT:
- Meziválečná česká próza – demokratický proud- 1: pol. 20. století Mnichovská
dohoda/zrada
- blíží se druhá světová válka
 - Karel Čapek neustoupil fašistům a nadále publikoval do novin, jeho články
připomínaly základní hodnoty života (úcta k lidem, práce, láska, víra v budoucnost,
solidarita, soudržnost) tyto hodnoty stavěl do portikladu s lidským násilím, touhou po
moci a ovládnout svět a jako varování před hrozící katastrofou
- Současnící: Josef Čapek (starší bratr) – Básně z koncentračního tábora
Jiří Voskovec a Jan Werich – Osvobozené divadlo
Karel Poláček – Bylo nás pět
Světová meziválečná próza – ve velké části reflektuje první světovou válku
 Franz Kafka – Proces
Romain Rolland (Francie) – Petr a Lucie
Erich Maria Remarque (Německo) – Na západní frontě klid

INFORMACE O KNIZE
LITERÁRNÍ DRUH: antiutopické (pesimistický obraz lidské
budoucnosti v přetechnizovaném světě) drama

LITERÁRNÍ ŽÁNR: tragédie – forma dramatu s vážným obsahem, hrdina se většinou

nachází v nějakém neřešitelném konfliktu s vlastním osudem, konec je tragický

KOMPOZICE PŘÍBĚHU: Dílo obsahuje předehru a tři dějství

- V předehře je seznámení s chodem továrny na výrobu robotů, srovnatelnost robotů
s lidmi (jsou téměř k nerozeznání)
- V třech dějstvích události postupují rychle dopředu
- Chronologická kompozice

TÉMA: Varování před rychlým rozvojem technologií, ovládnutí lidstva roboty

MOTIVY:
Smrt lidstva - (První Robot seskočí z okna a probodne Hallemeiera za komodou. Druhý,
Třetí, Čtvrtý Robot skáče z okna. Za nimi Radius a další Roboti.) RADIUS: Hotovo? 1. ROBOT
(vstává od ležícího Hallemeiera): Ano.

Robot – DOMIN: Stroje se nezabíjejí. SULLA: Já jsem Robot.

Soucit Heleny – HELENA (obejme Sullu): Nebojte se, Sullo, já vás nedám! Řekněte,
drahoušku, jsou k vám všichni tak suroví? To si nesmíte dát líbit, slyšíte? Nesmíte, Sullo! : To
je jedno. Roboti jsou stejně dobří lidé jako my. Sullo, vy byste se nechala rozříznout?

Láska – ALQUIST: Jdi, já chci pitvat Helenu. Dělej honem. PRIMUS: Vezmi si mne místo ní; řež
do těchhle prsou, ani nevykřiknu, ani nevzdychnu! Vezmi stokrát můj život – ALQUIST:
Pomalu, hochu. Ne tak marnotratně. Copak ty nechceš žít? PRIMUS: Bez ní ne. Bez ní nechci,
pane. Nesmíš zabít Helenu! Co ti to udělá, vzít mně život?

Nadvláda robotů – DOMIN: Hoši, to je hrozný krok. Prodáváme osud lidstva; kdo bude mít v
rukou výrobu, bude pánem světa. FABRY: Prodejte! DOMIN: Nikdy už lidstvo nebude s
Roboty hotovo, nikdy jich neovládne –
ČASOPROSTOR: děj se odehrává hlavně v továrně na roboty na Rossumově ostrově
- Nachází se v dokonalé budoucnosti, kde všechnu práci vykonávají roboti
-
FORMA VYPRÁVĚNÍ – vypravěč se v textu neobjevuje, repliky – monolgy, dialogy

Monology – Požehnaný dni! (Jde po špičkách ke stolu a vylévá zkumavky na zem.) Svátku
dne šestého! (Usedne u psacího stolu, hází knihy na zem; pak otevře bibli, listuje a čte:) “A
stvořil Bůh člověka k obrazu svému: k obrazu božímu stvořil ho, muže a ženu stvořil je. I
požehnal jim Bůh a řekl: Rosťtež a množte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad
rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všemi živočichy, kteří se hýbají na zemi.
(Vstává.) A viděl Bůh vše, co byl učinil, a bylo velmi dobré. I stal se večer a jitro, den šestý.”

Dialogy – ALQUIST: Ach Domine, nic není člověku cizejšího než jeho obraz. 3. ROBOT:
Vyhyneme, nedáš-li nám rozmnožiti se. ALQUIST: Oh jen pojděte! Jakže, věci, jakže, otroci, vy
byste se chtěli ještě rozmnožovat? Chcete-li žít, plemeňte se jako zvířata! 2. ROBOT: Lidé
nám nedali plemeniti se. 3. ROBOT: Nauč nás dělat Roboty. DAMON: Budeme rodit strojem.
Postavíme tisíc parních matek. Vychrlíme z nich řeku života. Samý život! Samé Roboty! Samé
Roboty!

TYPY PROMLUV: přímá řeč 4 postav- “A stvořil Bůh člověka k obrazu svému: k obrazu
božímu stvořil ho, muže a ženu stvořil je. I požehnal jim Bůh a řekl: Rosťtež a množte se, a
naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i
nad všemi živočichy, kteří se hýbají na zemi. (Vstává.) A viděl Bůh vše, co byl učinil, a bylo
velmi dobré. I stal se večer a jitro, den šestý.”

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:
odborné výrazy z lékařského prostředí – katalyzátory, enzymy, kolodidální rosol
Apoziopeze – Fabry Byl jste si vědom, co může být následkem vašeho… vašeho pokusu?
Scénické poznámky (typické pro drana) - (Usedne u stolu.) (Listuje.)
Hovorvá čeština – ďábelský pejchy
TROPY A FIGURY: Epizeuxis – Gall není vinen, není, není vinen!
Řečnická otázka – Oh Galle, jak můžete, tak lhát?
Neologismus – slovo robot
Personifikace – A vy změklé, zmodralé rty, co to brebtáte?
Jak se třeseš, potřísněná brado?
Metafora – večerní lampa rodiny

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍ POSTAVY/HLAVNÍCH POSTAV:

Harry Domin – zastává názoru, že roboti zbaví člověka dřiny a práce, centrální ředitel
Rossumových Univerzálních Robotů
DOMIN (vstane): Budou, Alquiste. Budou, slečno Gloryová. Ale do desíti let nadělají
Rossumovi Univerzální Roboti tolik pšenice, tolik látek, tolik všeho, že řekneme: Věci už
nemají ceny. Nyní ber každý, kolik potřebuješ. Není bídy. Ano, budou bez práce. Ale pak
nebude už vůbec žádné práce. Všechno udělají živé stroje. Člověk bude dělat jen to, co
miluje. Bude žít jen proto, aby se zdokonaloval.
Helena Gloryová – manželka Harryho Domina, je laskavá a citlivá, přistupuje dobře jak
k lidem, tak ale i k robotům
HELENA (obejme Sullu): Nebojte se, Sullo, já vás nedám! Řekněte, drahoušku, jsou k vám
všichni tak suroví? To si nesmíte dát líbit, slyšíte? Nesmíte, Sullo! : To je jedno. Roboti jsou
stejně dobří lidé jako my. Sullo, vy byste se nechala rozříznout?

Alquist – stavitel, za největší hodnotu považuje především lidský život a práci, přistupuje
k životu rozumově
ALQUIST: Domine, Domine! To, co říkáte, vypadá příliš jako ráj. Domine, bývalo něco
dobrého v sloužení a něco velkého v pokoření. Ach Harry, byla nevímjaká ctnost v práci a
únavě
Dr. Gall – na žádost Heleny začal vyrábět roboty s lidskými vlastnostmi – s vlastním
rozumem a citem, přednostka fyziologického a výzkumného oddělení
DR. GALL: Z průmyslových důvodů, slečno Gloryová. Robot se někdy poškodí sám, protože ho
to nebolí; strčí ruku do stroje, ulomí si prst, rozbije si hlavu, to mu je jedno. Musíme jim dát
bolest; to je automatická ochrana před úrazem.

VEDLEJŠÍ POSTAVY:
Fabry – stavební inženýr
Ne, mládenci, má trochu pravdu. Žijeme tu jistě jako Indiáni.

Konzul Busman – komerční ředitel

BUSMAN: Jemináčku to je sláva! Slečno Gloryová, smíme kabelovat do novin, že jste ráčila
zavítat –?

Helena, Primus – roboti, jsou jiní než ostatní, projevuje se u nich cit a láska a schopnost
obětovat se pro druhého,
PRIMUS: Vezmi si mne místo ní; řež do těchhle prsou, ani nevykřiknu, ani nevzdychnu! Vezmi
stokrát můj život – ALQUIST: Pomalu, hochu. Ne tak marnotratně. Copak ty nechceš žít?
PRIMUS: Bez ní ne. Bez ní nechci, pane. Nesmíš zabít Helenu! Co ti to udělá, vzít mně život?

STRUČNÝ OBSAH KNIHY:

Předmluva – Do továrny na výrobu robotů přichází Helena Gloryová. Tam ji Domin
vysvětluje historii vyrábění robotů a zamiluje se do ní. Helena si splete Sullu a Maria s lidmi,
naopak pracovníci, co jsou v továrně pokládá za roboty. Všichni se do ní zamilují a Domin ji
nabízí sňatek.
1. Dějství – Helena v továrně zůstala a děj se posouvá o deset let dopředu. Svět začíná
být plný robotů, začínají se používat jako vojáci do válek. Helena přemýšlí nad tím,
proč nemají roboti vlastní rozum a city a přemluví doktora Galla, aby se takové roboty
snažil vyrobit. Lidem se přestávají rodit děti a roboti se začínají bouřit. Helena nechce,
aby se roboti dále vyráběli, a tak spaluje plány a papíry k jejich výrobě. Domin se
dozvídá o válce robotů proti lidem, roboti se snaží lidi vyvraždit a stávají se
inteligentnějšími, než jsou lidé. Heleně je věnována dělová loď, kterou chtějí odjet, ale
kvůli příchodu robotů na ostrov, už to nikdo nestihne.
 2. Dějství – Robotům dochází, že mají převahu nad lidmi a začnou je nenávidět zato, jak
s nimi zacházejí. Helena se svěřuje, že dr. Gall provedl změnu robotů kvůli jejímu
přání, že chtěla dát robotům vlastní rozum a cit, tedy duši. Roboti ůtočí a zabijí
všechny lidi, kromě Alquista. Toho nechávají žít, protože jako jediný pracoval stejně
jako robot.

3. Dějství – Lidstvo vyhynulo. Roboti nutně potřebují Rossumovi papíry a spisy na

výrobu robotů, ty jsou ale už dávno díky Heleně spálené. Alquist musí pitvat roboty,
aby díky tomu přišel na poznatky, které pomohou k výrobě robotů. Roboti Primus a
Helena se do sebe zamilují, Alquist potřebuje jednoho z nich pitvat, ale oba nabízí
svůj život, aby zachránili toho druhého, protože chtějí být spolu. Alquist si uvědomí,
že jsou jiní než ostatní roboti, díky své lásce k tomu druhému, a dochází mu naděje na
novou civilizaci.

NÁZOR NA PŘEČTENOU KNIHU

Musím přiznat, že jsem knihu odsoudila dříve, než jsem ji začala číst. Nejsem žádným
nadšencem do takovýchto utopických děl a tématika s roboty mě opravdu tolik nezajímala.
Když jsem se ale do knihy začetla a byla jsem někde uprostřed, došlo mi, že je kniha opravdu
poutavá a baví mě. Sympatizovala jsem s postavou Heleny, která byla skvělá, laskavá a chtěla
za každou cenu pomoct robotům, i když ve finále oni byli ti, co ji sebrali život. Také díky ní
roboti Primus a Helena mají naději, díky přidanému rozumu a citu. Kniha byla velmi poutavá
a napínavá. Je pravda, že konec nebyl takový, jaký bych si ho tak nějak představovala a
chtěla, aby byl. Ale rozhodně dává smysl a přivádí mě k zamyšlení, nad budoucností
s technologiemi, umělou inteligencí a co když je toto vlastně ne tak daleko od reálného světa,
když nás inteligence moderní technologie obejde a my bychom se pak mohli stát jen jejími
pracovníky.

+ OKOMENTOVANÝ ÚRYVEK:
ALQUIST: Jdi, já chci pitvat Helenu. Dělej honem. PRIMUS: Vezmi si mne místo ní; řež do
těchhle prsou, ani nevykřiknu, ani nevzdychnu! Vezmi stokrát můj život – ALQUIST: Pomalu,
hochu. Ne tak marnotratně. Copak ty nechceš žít? PRIMUS: Bez ní ne. Bez ní nechci, pane.
Nesmíš zabít Helenu! Co ti to udělá, vzít mně život? ALQUIST (dotýká se něžně jeho hlavy):
Hm, já nevím – Poslyš, chlapíku, rozmysli si to. Je těžko umírat. A je, vidíš, je lépe žít. PRIMUS
(vstává): Neboj se, pane, a řež. Jsem silnější než ona. ALQUIST (zazvoní): Ach Prime, jak je
dávno, co jsem byl mladým člověkem! Neboj se, Heleně se nic nestane. PRIMUS (rozepíná
kazajku): Jdu, pane. ALQUIST: Počkej. 84 (Vejde Helena.) ALQUIST: Pojď sem, děvče, ukaž se
mi! Ty tedy jsi Helena? (Hladí ji po vlasech.) Neboj se, necouvej. Pamatuješ se na paní
Dominovou? Ach Heleno, jaké ta měla vlasy! Ne, ne, ty se namne nechceš podívat. Tak co,
děvče, je pitevna uklizena? HELENA: Ano, pane. ALQUIST: Dobře, pomůžeš mi, viď? Budu
pitvat Prima. HELENA (vykřikne): Prima? ALQUIST: Nu ano, ano, musí to být, víš? Chtěl jsem –
vlastně – ano, chtěl jsem pitvat tebe, ale Primus se nabídl za tebe. HELENA (zakryje si tváře):
Primus? ALQUIST: Ale ovšem, co na tom? Ach dítě, ty umíš plakat? Řekni, co záleží na
nějakém Primovi? PRIMUS: Netrap ji, pane!

Vybrala jsem si tento úryvek, který pochází ze třetího dějství, tedy ze závěru knihy. Zvolila
jsem proto, že to byl pro mě nejsilnější moment z celé knihy. Část, která mi přišla nejhezčí a
zároveň nejzajímavější, Ukazuje lásku Primuse a Heleny a schopnost obětovat vlastí život za
život toho druhého, přitom jsou to roboti, a přesto cítí natolik lásku a věrnost pro druhé.
Určitě bych řekla, že to je moje neoblíbenější část knihy, protože bych nikdy nečekala že
budou roboti, něčeho takhle lidského schopni. Taky to ukazuje jakousi naději, že i přesto co
strašného se s vládou robotů a usmrcením všech lidí stalo, tito roboti jsou jiní a představují
určitou naději na lepší zítřky, které nebudou prolité krví lidí, ale naopak budou provázené
láskou a něhou.