Antoine de Saint-Exupéry: Malý Princ

Jedná se o prózou psaný pohádkový příběh vyprávěný převážně v retrospektivě. Autor

vystupuje v roli vypravěče a zároveň jako jedna z hlavních postav. Kniha je psána v -ich formě
(na začátku a na konci) a v -er formě (většinová část knihy, kde autor popisuje malého prince
a jeho činy), převážně vyprávěcím postupem, který se místy prolíná s postupem popisným a
v menším množství autor využil i postup úvahový. Vyskytuje se zde mnoho metafor,
přirovnání nebo např. personifikačních prostředků. Prvotně psal Exupéry knihu pro děti,
proto se v ní neobjevují žádné odborné ani cizojazyčné výrazy. Jazyk je spisovný, věty
převážně jednoduché. Jelikož příběh často představuje rozhovor vedený mezi dvěma
hlavními postavami, objevuje se zde velké množství přímých řečí. Kniha má „pouhých“ 93
stran, je členěna do 27 kratších kapitol a je proložená množstvím ilustrací, které nakreslil
autor sám, což svědčí o pohádkovém charakteru knihy a o určení knihy dětem.

Tématem knihy je rozdíl v myšlení dospělých a dětí. V rámci tohoto tématu se zde objevují
podtémata, jako např. nezkaženost dětského srdce, dětská nechápavost rozdělování priorit u
dospělých, poznání opravdového přátelství nebo poukázání na negativní vlastnosti spousty
dospělých žijících v moderním světě.

Děj se odehrává někdy v 1. polovině 20. století v poušti na africkém kontinentu a dále také
na množství menších planetek. Příběh vypráví pilot, který ztroskotal se svým letadlem
v poušti, a několik dní mu trvalo, než ho opravil. Nejprve vypráví o tom, jak mu v dětství
přišlo vše odlišné od toho, co vnímá dnes, a jak mu dříve přišli dospělí nechápaví. Poté se
dostává právě do momentu, kdy ztroskotá v poušti. Zde se setkává s malým princem,
mladým a nezkaženým chlapcem z jiné planety, který mu postupně vypráví o své pouti.
Nejprve princ popisuje jeho malou planetku a to, jak to na ní chodilo, poté popisuje svou
pouť přes několik dalších planet, na kterých se setkával s různými postavami, převážně
negativních vlastností. Následně se dostává k jeho příběhu na planetě Zemi, kde se nejprve
skamarádí s hadem, liškou a následně právě s pilotem. Ten si prince oblíbí a v určitých
momentech se ve svém chápání a myšlení vžívá do princových postojů a pocitů, přemýšlí tak,
jak přemýšlel, když byl ještě dítě. Malý princ si ze svých zážitků na Zemi bere množství
ponaučení a v závěru knihy se vrací na svou planetku. Pilot se ve svém vyprávění posouvá o
šest let kupředu, do současnosti, a vypráví o tom, jak se mu po návratu domů stýskalo po
princovi a jak ten malý chlapec ovlivnil jeho život.

Charakteristika hlavních postav:

Malý princ – mladý chlapec s nezkaženou povahou; pochází z planetky B612; má moc rád
svou květinu;
Pilot (autor) – dospělý muž; snílek; mírumilovný člověk s pochopením pro dětské názory a
nápady
Princova květina – růže; domýšlivá, marnivá; zneužívá princovi oddanosti a věrnosti
Král – panovačný starší muž; má neustálou potřebu vydávat zákazy a rozkazovat
Domýšlivec – samolibý člověk; slyší pouze chválu na jeho osobu
Pijan – muž požívající neustále alkohol; je v nekonečném kruhu důvodů, proč pít
Byznysmen – vážný muž; veškerý čas počítá hvězdy a uspokojuje ho myšlenka, že je vlastní
Lampář – muž s dobrými vlastnostmi; velmi věrný svému příkazu
Zeměpisec – starý muž; myslí, že jeho profese je nejdůležitější ze všech; sám ale nechápe její
funkci a princip
Liška – zvíře toužící po opravdovém přátelství
Výhybkář, obchodník – jejich role v knize popisuje absurdní spěch a hektický život lidí

Úryvek:
A lehl si do trávy a plakal. Tu se objevila liška.
„Dobrý den,“ řekla.
„Dobrý den,“ zdvořile odpověděl malý princ. Obrátil se, ale nic neviděl.
„Jsem tady, pod jabloní…,“ řekl ten hlas.
„Kdo jsi?“ zeptal se malý princ. „Jsi moc hezká…“
„Jsem liška,“ řekla liška.
„Pojď si se mnou hrát,“ navrhl jí malý princ. „Jsem tak smutný…“
„Nemohu si s tebou hrát,“ namítla liška. „Nejsem ochočena.“
„Ó, promiň,“ řekl malý princ. Chvíli přemýšlel a pak dodal: „Co to znamená ochočit?“
„Ty nejsi zdejší,“ řekla liška, „co tu hledáš?“
„Hledám lidi,“ odvětil malý princ. „Co to znamená ochočit?“
„Lidé,“ řekla liška, „mají pušky a loví zvířata. To je hrozně nepříjemné. Pěstují také slepice. Je to jejich
jediný zájem. Hledáš slepice?“
„Ne,“ řekl malý princ. „Hledám přátele. Co to znamená ochočit?“
„Je to něco, na co se moc zapomíná,“ odpověděla liška. „Znamená to vytvořit pouta…“
„Vytvořit pouta?“
„Ovšem,“ řekla liška. „Ty jsi zatím pro mne jen malým chlapcem podobným statisícům malých
chlapců. Nepotřebuji tě a ty mě také nepotřebuješ. Jsem pro tebe jen liškou podobnou statisícům
lišek. Ale když si mě ochočíš, budeme potřebovat jeden druhého. Budeš pro mne jediným na světě
a já zase pro tebe jedinou na světě…“

Kniha byla vydána v roce 1943 v původní francouzštině. Vzhledem ke své jednoduchosti a k jednoduchosti
jazyka je často doporučována jako pomůcka při studiu francouzského jazyka. V průběhu let byla přeložena
téměř do 180 jazyků a patří mezi 50 nejprodávanějších knih na světě. V současnosti je Exupéryho Malý princ
považován za jeden z pilířů moderní světové literatury. Kniha i díky obrovskému citovému zabarvení a napětí
mezi hlavními hrdiny dokáže přivést k zamyšlení a kromě dětí si i nejeden dospělý rád přečte tuto „pohádku“.
Úspěch Malého prince je doložen i několika filmovými adaptacemi, filmovým muzikálem, dvěma operami a
animovaným seriálem.

Antoine de Saint-Exupéry (1900-1944) byl francouzský spisovatel, filosof, humanista a letec. Narodil se v Lyonu,
většinu dětství však prožil na zámku jeho tety v Saint-Maurice-de-Remens. Později rád vzpomínal na zdejší
rozlehlý park a na krásné chvíle, které zde spolu s mladším bratrem strávil. Studoval ve Švýcarsku a bez většího
zájmu také architekturu v Paříži, kde se seznámil se spisovatelskou společností. Později si udělal výcvik
vojenského a civilního pilota a jeho kariéra ho zavedla z Toulouse přes západní pobřeží jižná Afriky až do
argentinského Buenos Aires. Se začátkem 2. světové války se vrátil do Francie, kde už s hodností kapitána létal
s letouny v boji. Padl v roce 1944 nedaleko Marseille, okolnosti jeho smrti jsou ale dodnes nerozřešeny.
Jeho dílo je často spojeno s místy, která navštívil nebo kde strávil určitý čas. V roce 1926 úspěšně debutoval
povídkou Letec, v jeho spisovatelské tvorbě pokračoval knihami Kurýr na jih a Noční let. V roce 1939 vyšla jedna
z jeho nejslavnějších knih, Země lidí. Za zmínku také stojí jeho díla Válečný pilot, Dopis rukojmímu nebo
nedokončená Citadela.