3.

Viry a prokaryota
Charakteristika nadříše prokaryota
-jsou to organismy jejichž tělo je tvořeno prokaryotickou buňkou, nebo nebuněčnými částicemi
- u prokaryotické buňky je jaderná hmota uložena volně v cytoplazmě bez jaderného obalu
- stáří prokaryot se odhaduje na 3,5 mld let, patří mezi nejstarší a také nejmenší organismy na světě

Viry
říše: Nebuněční (Subcellulata), odd.:VIRY (Vira)
- velikost asi 15-450nm: mezi největší patří Poxviry – asi 450 nm a nejmenší jsou Polioviry-asi 30 nm
- nebuněčné organismy schopné rozmnožování pouze v hostitelských buňkách, nemají vlastní metabolický - aparát,
ani aparát pro syntézu bílkovin
- nitrobuněční parazité
- původci chorob = způsobují virózy
- virus bývá označován jako infekční nukleová kyselina, nebo holý genetický program

Stavba viru - VIRION - Základní stavební částice viru schopná infikovat buňku
- 1 nebo 2 molekuly RNA, nebo DNA (podle toho také rozlišujeme
RNA-viry a DNA-viry)

- KAPSID = bílkovinný obal

- skládá se z mnoha KAPSOMER, což jsou makromolekuly bílkovin, které se na sebe
automaticky naváží a vytvoří kapsid
- tvar: tyčinkovitý, kulovitý, vláknitý, mnohostěny, spirálovitý
- může obsahovat enzymy potřebné k zahájení reprodukce

- může mít ještě další MEMBRÁNOVÝ OBAL, který pochází z cytoplazm. membrány buňky, kterou vir infikoval (z
fosfolipidů a bílkovin) = tyto viry pak nazýváme obalené

- bílkoviny obalu jsou nositeli ANTIGENICITY viru = když se tělo poprvé setká s určitým virem vytvoří si protilátky
a vir zničí, podruhé už tělo podle specifické bílkoviny vir rozpozná a zlikviduje (organismus se stal IMUNNÍM)

Životní cyklus virů - mimo buňku - nechová se jako živý organismus

- snadno zaniká: desinfekcí, vyschnutím
- téměř se v tomto stádiu nevyskytuje, jedná se o klidové stádium

- v buňce - probíhá infekce buňky virem a jeho rozmnožování

- rezervoárem virů jsou většinou savci a ptáci, jako vektory (přenašeči) slouží komáři

Rozmnožování viru = virová infekce buňky

- Aby mohl vir vniknout do nitra buňky musí být SPECIFICKÝ a buňka
musí být vůči viru PERMISIVNÍ (=schopná uskutečnit gen. program viru )

Fáze infekce :

1. ADSORBCE - přilnutí viru na povrch buňky

- je nutné, aby buňka byla citlivá na virus = aby měla specifické receptory na svém povrchu
- nositelem specifity u viru je membánový obal (u obalených virů) a kapsid (u neobalených virů)
2. PENETRACE - vniknutí viru do buňky
- buď vniká NUKLEOVÁ KYSELINA (u bakteriofágů), nebo CELÝ VIRUS (u živočišných buněk)
- aktivním transportem = virus se naváže na transportní glykoproteiny na povrchu buňky
- mechanickým transportem
- chemickým rozkladem povrchu buňky

1
 3. OBNAŽENÍ DNA - tato fáze probíhá, pouze vniká-li celý virus do buňky
࣭ ѵh䈠%⡪⁹ࡺ}xဨbõňK䅹ჰ聩Ҡf蠯cᡖÃ⁶ámu .聡⡨䅫u࠰䁧
- membránový obal a kapsid jsou rozloženy hydr䁏lべѬѩॢ፫࣭
ဍ
enetckѯu€hn聦ɯzФၩᅣࡩƠᑲࡩruဉ <胷Ԡ恂PMA聉i䁇G•耭0synŴéɺࡀР聼u偫ˬEၶ胮 聫x䋳ťlŹny넁䃲
ちࡑõҮԜဠv (䁯䁲ti౴åǬCnヨ ࡰeᅘѣe!sぢ*`¯l,d gAnŮ ɩ࡮æzm䁡a⁤鄠v䡩ⅲ੿`zyōnRy.ôu⑴䁩zѯvcѴРɭnp
ࡹѼ,蠨stࡧrᓽ!Ÿၰǭg쁯c䃭†ѳ/聸İड,аɫhၢࡿ噭~ɺ聮}ౕèh쁧{⁴ࡩдeヮbѫi"頥Ԉ⃹ȍ0†⁰ 䀠( $ࠠ䀠 ဠȀ2 ĨР$ဢ‫ؠ‬䁠耠
ठ /Ƞvhso⁰რ耠nu聫ᡭGváℤk‹cብŪiîㅁ(se儠zAČoeࠠDzeᅴɬioၶav"aीvyࡴò聿ǘ胍 ၳɅ萤N聏Ѷé ɯH䄥䀩䁵Ȭ㕹
‫ؠ‬DGᄑ Шu0EўჁ䀭ᅦ쁹䑱ŷ)䀍䂤䀡1ȈĠࠠ䉡ĠĨ①࠲အĠЩ20!`䀠 ࠠ ࠠ0䀠 20! ဠ0₠ Ġ℣䠀耀ԭࠀ਄Ṃၞ á-聾iꃲ⥭ seȠ
郴kࠬ聯ᙣì‫ؠ‬鑲evårc࠮˯耀䁜ɢӡ偯惃⊩ ࣲ pɱdz倿9!ࠀѱၲѿbᆅsꈢobsȡc䂍,`R-ᅃ2Ŷ聬Rѵ倀䑳䡭ȣpře聰ᓽ䅩˥Ā襠聯
搠WNA†pé쁲W h,{`~ᄛ䁪耨smडz١s䉧 replikuje do RNA viru
- NK viru se může začlenit do chromozomu hostitelské buňky a stane se její součástí = virový chromozom,
ten je předáván dceřiným buňkám jako PROVIRUS. (př. Retroviry)

5. SYNTÉZA KAPSOMERDNA/RNA - viru donutí infikovanou buňku, aby vlastním proteosyntetickým aparátem
vytvářela kapsomery
- kapsomery se na sebe automaticky naváží a vytvoří apsid

6. MATURACE VIRIONŮ - dokončení tvorby nových virionů = zrání viru

7. LÝZA - hostitelská buňka praskne a viriony se uvolní do prostředí

Dělení virů - Podle nuk. kyselin : DNA viry

RNA viry
diplo-RNA viry (obs. dvoušroubovici RNA)

- Podle hostitele: bakteriofágy (parazité bakterií)

fytopatogenní viry (parazité rostlin)
zoopatogenní viry (parazité živočichů)
mykoviry (parazité hub)

- Zvláštní typy: retroviry = RNA viry, které donutí host. Buňku přepsat svou RNA do DNA, a tato DNA se včlení do
chromozomální DNA buňky
onkoviry = začleňují se do chromozomů eukaryotických
buňek a způsobují nádorové bujení
filoviry = zbůsobují rozklad těla, krvácení do tkání

Systém virů - Viry se nejčastěji zařazují do systému tvořeného RODINOU, RODEM a DRUHEM.
- Mezi nejznámější rodiny patří adenoviridae, arenaviridae, calciviridae, enteroviridae, filoviridae, flaviviridae,
herpesviridae, orthomyxoviridae, papillomaviridae, parvoviridae, polyoviridae, poxviridae, retroviridae,
rhabdoviridae, varicellaviridae.

Virová infekce má tři fáze:

1) Latentní fáze: virus nebo genom v buňce přetrvává aniž by se replikoval - perzistence, žádné škodlivé důsledky pro
buňku, v této fázi může buňka přetrvávat poměrně dlouhou dobu
2) Virogenie: virový genom se začleňuje do genomu buňky a působí její zásadní změnu - transformaci, nejčastěji
nádorovou
3) Lytická fáze: virus se v buňce množí, dochází k lyzi b. a virus tak infikuje sousední buňky v tkáni, vzniká tak
nekrotické ložisko - primární patologický jev infekční choroby

Formy virové infekce - PERSISTENCE= vir pronikne do buňky, ale nemnoží se

- LATENTNÍ INFEKCE= vir se množí pomalu, buňka není omezována
- VIROGENIE= virový genom se začlení do genomu buňky a změní ho = TRANSFORMACE
(např.nádorová)
- NEKROTICKÉ LOŽISKO= virus se množí překotně, rozloží CM a napadá další buňky = pokud se
dostane do krve je roznesen do celého těla

Prevence - očkování (např. u chřipky), vyvážená strava, posilování imunity, otužování

2
 - v případě vážného a rychle se rozšiřujícího onemocnění izolace

Virózy rostlin
• projevem infekce jsou skvrny
• Tabáková mozaika - původcem RNA virus
- velikost asi 300 nm
- tyčinkovitý tvar
• Bramborová mozaika
• Rajčatová mozaika
• Žíhané tulipány

Virózy zvířat
• Slintavka
• Kulhavka
• Červenka
• Prasečí mor
• Drůbeží mor
• Myxomatóza králíků – přenašečem komár
• Vzteklina (rabies) - původcem RNA virus z čeledi Rhabdoviridae
- infikuje lišky, vlky, srny, ježky, kočky…
- přenosná na člověka kousnutím, olíznutím
• Ptačí chřipka

Virózy člověka
• Infekční zánět dutiny nosní – původcem rhinoviry a koronaviry
• Bradavice – původcem Papillomaviry
• Chřipka - původcem RNA obalený virus z rod. Orthomyxoviridae
- kulovitý tvar, 200-300nm
- přenos: ptáci – prasata - člověk
- epidemický výskyt na podzim a na jaře,vasi v 30-ti letých intervalech pandemie (když dojde k nové mutaci
viru, většinou s virem chřipky zvířat = antigenní shift)
- typy: A, B, C
• Hemoragická horečka - původcem obalený RNA vir z rod. Filoviridae (filovir)
- vláknitý tvar
- typy : Ebola, Marburg, Nainga
- přenos všemi tělními tekutinami
- způsobuje rozpad a krvácení do tkání, rychlá smrt
- rezervoárem v přírodě asi netopýři, přenos z opic
 Spalničky - Paramyxovirus
 Zarděnky - Togavirus
 Příušnice - Paramyxovirus
 Plané neštovice - virus Varicella zoster
 Dětská obrna - Polioviry
 Opary - původcem DNA obalené herpesviry
opar rtů, pásový opar, genitální opar
př. virus Herpes simplex
 Inf. zánět jater (hepatitida) - původcem flaviviry, calciviry,hepadnaviry, picornaviry
- kulovité, RNA viry
- typy: A,B,C,D,E
- průvodním jevem je žloutenka
 Inf. zánět mozku (encefalitida)
 Inf. zánět mozkových blan (meningitida)
 Inf. mononukleóza – virus Epstein-Barrové
• Horečka horního toku Nilu
• Horečka Lassa - Arenavirus

3
 • Horečka Ťahiňa
• AIDS - HIV virus (kdysi LAV virus) patřící k Lentivirům z rod. Retrovirů
- RNA virus, obalený, obahuje 2 molekuly RNA
- parazituje na T-lymfocytech
- přenos: tělními tekutinami: vertikálně (z matky na dítě), horizontálně (v rámci 1 generace))

Léčba virových nemocí - většinou symptomatická= mírnění příznaků, nebo jsou aplikovány vakcíny
- vakcíny se připravují: a) z mrtvých (inaktivovaných) virů
b) z živých (většiou oslabených) virů
c) z izolovaných virových proteinů
- všechny typy vakcín vyvolávají slabou, nebo žádnou virovou infekci a také následnou odpověď imunitního systému tím, že
vytvoří protilátky
- dnes je možné očkování proti dětským nemocem (např.neštovice, zarděnky, obrna) ale také proti určitým typům chřipky,
žluté horečky, adenovirům a vzteklině

Podvirové jednotky - VIROIDY - tvořeny jednořetězcovou molekulou RNA, nemají kapsid

- původci chorob rostlin: bledost okurek, zakrnělost chmele
- PRIONY - tvořeny makromolekulami bílkovin bez nukleové kyseliny
- původci onemocnění CNS savců: scrapie (drbavka), Creutzfeldt-Jacobova nemoc
(degenerativní postih mozečku člověka), BSE (houbovatění mozku krav)

Význam virů v gen. inženýrství

Genová terapie: SCID= první dědičná choroba vyléčená gen. terapií
- u této nemoci nejsou T-lymfocyty schopny vytvářet enzym ADA
- vir byl použit k přenesení funkčníh genu dárce do nefunkčních T-lymfocytů pacienta
Možnost léčby AIDS: obohacení lidského genomu o gen, jehož produkt nedovoluje replikaci viru HIV

Charakteristika prvobuněčných
- mikroskopické jednobuněčné organismy
- nemají buněčné jádro, rovněž chybí membránové
organely
- netvoří morfologicky diferencované tkáně
- vnitřní prostor je bez biomembrán
- velice rychlý metabolismus
Formy metabolismu
- Energetický = podle zdroje energie
FOTOTROFNÍ - zdrojem E je UV záření
CHEMOTROFNÍ - zdroj E je oxidace chem. sloučenin chemoLITOtrofie - oxidace anorganických
látek (H2S, Fe2+,NH 4+)
chemoORGANOtrofie – oxidace org. látek (glukóza, lipidy,proteiny)

4
 - Látkový = podle zdroje uhlíku
1. AUTOTROFIE – zdrojem C je CO2
2. HETEROTROFIE – zdrojem C jsou organické látky

- Podle vztahu ke kyslíku

1. AEROBNÍ - O2 využíván k biologické oxidaci
2. ANAEROBNÍ: obligátně - nemohou být tam, kde je kyslík
- žijí v: anaerobním bahně = GYTJA, syrovodíkových pramenech na
dně moří
-fakultativně - pokud jsou v bezkyslíkatém prostředí získávajíE kvašením
- v kyslíkatém prostředí kyslík dýchají

Rozmnožování prvobuněčných

PŘÍČNÉ DĚLENÍ- buňka se prodlouží na dvojnásobnou délku, načež se uprostřed vytvoří septum
(přehrádka složená z membrány a základu buněčné stěny), které buňku rozdělí na dvě stejné části.
Z každé pak vznikne jedna sesterská buňka. Příčnému dělení předchází replikace bakteriální DNA.
= BAKTERIE, SINICE (jednob.)
UČENÍ- zralá buňka začne na svém povrchu vytvářet novou buňku. Pokud dceřiná buňka doroste
do dostatečné velikosti, je do ní vpuštěna DNA a buňka (obvykle podstatně menší než mateřská) je
odpojena. Postupem času doroste a může se začít sama rozmnožovat = BAKTERIE
POMOCÍ HORMOGONIÍ- což jsou několikabuněčná vlákna, která se oddělí od mateřského
vlákna a dorůstají v nová= SINICE
KONJUGACE- výměnou části genetické info. pomocí plazmidů = BAKTERIE

Archea
říše: Prvobuněční (Protocellulata), doména: Archea
- prokaryotické organismy s velice neobvyklým metabolismem
= CHEMOLITOTROFIE
= CHEMOORGANOTROFIE
- anaerobní
- buněčná stěna není z mureinu, ale z pseudomureinu, nebo ji nemají vůbec
- žijí v prostředí, které je podobné tomu, které tady bylo při vzniku Země

Methanové bakterie - žijí v horkých pramenech na dně moří, v riftových údolích, t > 100 °C
Halofilní bakterie - v silně koncentrovaných solných pramenech
- t až 80°, c(NaCl) až 12 %
Syrovodíkové bakterie - doprovází sopky horkých pramenech
- E získávají z oxidace H2S na H2SO4
Thermoacidofilní bakterie – v horkých, kyselých pramenech o pH=2

Bakterie
říše: Prvobuněční (Protocellulata), doména: Eubakterie, odd.:Bakterie (Bacteria)

- heterotrofové i autotrofové
- kromě DNA obsahují i PLAZMIDY= malé kruhovitě uzavřené molekuly DNA
- v buněčné stěně je MUREIN=peptidoglykan
- podle obsahu mureinu rozdělujeme bakterie na
GRAM + : barvitelné, hodně mureinu
GRAM - : barvivo se z BS vymývá, málo mureinu
- zásobními látkami jsou: GLYKOGEN, KYSELINA POLY-ß-HYDROXYMÁSELNÁ

5
- nad BS může být pouzdro tvořené proteiny nebo polysacharidy, které buňce uděluje odolnost
- za nepříznivých podmínek dojde k zahuštění cytoplazmy = změní se na SPORY (velice odolná
+100°C/-190°C)

Tvary bakteriálních buněk - KULATÝ :kok, diplokok, streptokok, stafylokok, sarciny

- TYČINKOVITÝ: diplobakterie, palisádové bakterie
- ZAKŘIVENÉ: spirila, spirocheta, vibrio
- VĚTVENÉ: mohou vytvářet bakteriální mycelia
- VLÁKNITÉ

Uspořádání a počet bičíků – monotricha, peritricha, lofotricha, amfitricha

Půdní bakterie - chemoorganoheterotrofní, aerobní i anaerobní

- saprofyté, dekompozitoři organické hmoty
- humifikují, mineralizují

NITRIFIKAČNÍ = čpavek NH3 převádí na amonné ionty, tzn. Obohacují půdu o N

DENITRIFIKAČNÍ = NO2- , NH4- ..rozkládají a převádí na NH3
NITROGENNÍ = vazači dusíku
- bakterie rodu Rhizobium - hlízkovité bakterie žijící v
symbióze s
bobovitými rostlinami na jejich kořenech
Vodní bakterie - většinou půdní bakterie, které se dostaly do vody
- rozladači org. hmoty, jejich činností vzniká DETRIT
- ovlivňují saprovitu vody: xenosaprovita
oligosaprovita
mezosaprovita
polysaprovita
- Umožňují biologické čištění vod

Bakterie v organismech
SYMBIOTICKÉ - hlízkovité bakterie ( Rhizobium )
- hnilobné, kvasné bakterie ve střevech ( Lactobacillus, E. coli)
- většinou MUTUALISTÉ - žijí v nutné symbióze
PARAZITICKÉ - patogenní
- původci infekcí (bakteriózy)- léčí se ATB

kapénková inf. – bakterie se váží na kapky slin, vzduch

TBC: Mycobacterium tuberculosis ( Kochův bacil) - napadá a rozkládá plicní tkáň
PNEUMOKOKOVÉ ZÁPALY PLIC: Mykoplazmata- nejmenší bakterie, bez BS, 3-vrstvá cytopl.
mem
STREPTOKOKOVÁ ANGINA
STAFYLOKOKOVÁ ANGINA
SPÁLA

alimentární inf. – potravou se dostává do trávicího traktu

SALMONELÓZA: Salmonella typhi ( G-) - průjmové onemocnění
ÚPLAVICE: Shigella ( G-)
CHOLERA: Vibrio cholerae ( G-) - vysoké teploty, průjmy, dehydratace až smrt
STAFYLOKOKOVÁ ENTEROTOXIKÓZA: Staphylococus aureus (G+)

6
 - potravou se dostane do střev, způsobena Enterotoxinem, který je výměškem
metabolismu Staph. aurea
BOTULISMUS: Clostridium botulinum ( G+)
- anaerobní, půdy do výrobny potravin, kde je anaerobní prostředí
(v konzervách, dochází k vyvíjení Botulotoxinu)
- dvojité vidění, návaly horka, bušení srdce, mdloby, obvykle smrtelné

pohlavně přenosné inf.

KAPAVKA: Neisseria gonorhoeae ( G-)
- napadá urogenitální soustau, kde se pomnoží a způsobí zánět (muži-
viditelný výtok a bolest při močení, u žen skrytá)
SYFILIS: Trepanema pallidum
I. fáze: nebolestivý tvrdý vřed
II. fáze: syfilitická vyrážka (ATB)
III. fáze: demence, progresivní paralýza (neléčitelná)

poraněním, kousnutím zvířat

TETANUS: Clostridium tetanii ( G+)
- bakterie se z půdy dostanou do otevřené rány
- předrážděnost svalstva, tetanický úsměv J, pokud svalové křeče postihnou
dých.s.=smrtelná
MOR ČERNÝ: Yersinia pestis ( G-)
- kousnutím blechy, která přenáší bakterii z hlodavců
- horečka, bolest hlavy, zduřelé mízní uzliny, smrt
LYMSKÁ BORELIÓZA: Borrelia burgdorferi - přenašečem klíště ob.
další inf.
SNĚŤ SLEZINNÁ: Bacillus anthracis ( G+)
ŽALUDEČNÍ VŘEDY: Helicobacter pylori ( G-)
LEGIONÁŘSKÁ NEMOC: Legionella pneumonium ( G-)

Význam bakterií - destruenti

- mineralizace
- denitrifikace
- nitrifikace
- nitrogenace
- potravinářství : výroba sýrů, kysaného mléka
- výroba ATB, kyseliny octové a mléčné
- čištění odpadních vod
- lidský organismus: hnilobné a kvasné bakterie ve střevní mikroflóře

Genové ing. a bakterie - Jaderný genom je v důsledku přítomnosti chlorofylu, plazmidů, které mají vlastní
chromozomy, doplňován o genom MIMOJADERNÝ
- PLAZMIDY - mohou nést geny pro resistenci hostitelských buňek vůči ATB
- využívány v genovém inženýrství jako přenašeče = vektory cizorodých genů
- Produkce lidských hormonů (E. coli vyrábí inzulin), čistých chemických látek
- Genové produkty bakterií : erytropoetin ( na chudokrevnost lidský růstový hormon, faktor srážlivosti krve VIII,
vakcína proti žloutence typu B
Sinice
říše: Prvobuněční (Protocellulata), doména: Eubakterie, odd.:Sinice (Cyanophyta)
- prokaryotní, fotoautotrofní organismy
- jednobuněčné i mnohobuněčné
- nitrogenní organismy
- producenti biomasy, kyslíku
- výskyt:moře, nádrže, ledovce, v symbióze s houbami
- původci kvetení vody …vytvářejí AQUAFLOS, nebo-li vodní květ

7
Mikrocystis
Oscillatoria
Nostoc - tvoří s houb. vlákny stélky lišejníků
Trichodesmium erythraeum - podmiňuje barvu Rudého moře
Anabaena

Stavba těla sinic - povrch: slizový obal - umožňuje tvořit kolonie

buněčná stěna
cytoplazmatická membrána
- vnitřní stavba: systém tylakoidů s chlorofylem (vznikl odškrcením od CM)
chromatoplazma - vnitřní cytoplazma (obsahuje nukleoid)
nukleoplazma - bezbarvá
- další barviva: fykocyanin, fykoerytrin, ß-karoten
- zásobní látka sinicový škrob

- jednobuněčné - zůstávají po dělení často pohromadě, spojené vrstvami slizových obalů

- rozmnožování DĚLENÍM

- vláknité - vyvinuta pochva, kde jsou buňky uloženy za sebou

- mohou mít vmezeřené HETEROCYSTY = tvarově odlišné buňky schopné vázat vzdušný N
- rozmnožování pomocí HORMOGONIÍ

- vytvářejí AKTINETY = klidové spory, které vzniknou spojením několika vegetativních buněk a vytvořením
tlusté BS

Prochlorofyty
říše: Prvobuněční (Protocellulata), doména: Eubakterie, .:Prochlorofyty (Prochlorophyta)

- prokaryotické, autorofní organismy podobné sinicím

- žijí na povrchu těl mořských sumek
- v tylakoidech mají oproti sinicím také chlorofyl b, karotenoidy, chlorofyl a