1.

Biologie jako věda, obecné vlastnosti organismů

Biologie, biologické vědy, dějiny biologie, aktuální biologické problémy, látkové složení organismů, nadmolekulární komplexy, obecné
vlastnosti živých soustav, základní taxonomické principy, zásadní rozdíly mezi živou a neživou přírodou

 přírodní vědy = je označení pro soubor věd zkoumajících vědeckými metodami řád a zákony, kterými se řídí
vesmír, snaží se o objektivní poznání, neuznávají existenci ničeho nedokázaného, základem poznání je experiment
nebo pozorování
 biologie = věda o živé přírodě, zkoumá formy, vlastnosti a vnitřní procesy živých soustav, jejich vztahy, strukturu,
funkce (z řečtiny: bios = život, logos = vědy)

Obecné vlastnosti živých soustav

 chemické složení
 přítomnost Nukleových kyselin a proteinů- i viry mají
 organické látky – bílkoviny, sacharidy, lipidy, nukleové kyseliny, alkaloidy, glykosidy, barviva, vitamíny
 anorganické látky – voda, soli, plyny
 prvkové složení
 makrobiogenní prvky (C, H, O, N)
 mikrobiogenní prvky (zn, Mn, Cu, Mo, I)
 stopové prvky (F, Br, Se, As)
 metabolismus
 integrovaný a organizovaný soubor chemických reakcí, a s nimi spojená energetická přeměna, které
probíhají v živých organismech a mezi živými organismy a jejich okolím
 2 typy procesů: katabolismus (z látek složitějších vznikají látky jednodušší a energie se uvolňuje),
anabolismus (vede ke vzniku nových, chemicky složitějších látek, energie se spotřebovává)
 látkový nebo energetický metabolismus
 rozmnožování a dědičnost
 nepohlavní - z části těla jednoho rodičovského organismu vzniká nový jedinec – klon, jeho genetická
informace je totožná s rodičovskou
 pohlavní - na vzniku nového jedince se podílejí dva rodičovské organismy, dochází ke splynutí – oplození
 dědičnost = schopnost organismů předávat své dědičné informace potomkům
 Vysoká organizovanost
 Atomymolekulymakromolekulynadmolekurální
komplexyorganelybuňkytkáně/pletivaorgányorgánové soustavy organismus
 Výměna látek a energií mezi organismem a prostředím – termodynamicky otevřené soustavy
 Dráždivost a schopnost pohybu
 vzrušivost je schopnost rozpoznat a vhodně reagovat na změny vnějšího i vnitřního prostředí
 je nejčastější odpovědí organismů na podráždění
 umožňuje vyhledávat vhodné životní prostředí, potravu, sexuálního partnera, únik před nebezpečím
 autoregulace
 živá hmota má schopnost řídit sama sebe na základě přijatých informací z vnějšího prostředí; uplatňuje se
princip zpětné vazby, snaží se udržet HOMEOSTÁZU
 vývoj
 evoluce = historický vývoj
 fylogeneze – vývoj jednoho druhu
 ontogeneze – vývoj jedince

Rozdíly mezi živou a neživou přírodou

 obě dvě soustavy se liší především procentuálním zastoupením jednotlivých chemických prvků a především
absolutně rozdílnými vlastnostmi, které jsou jasné již z jejich názvů
 Hmota živých soustav je organizována velmi složitě. V živé buňce probíhají chemické přeměny, které jsou nutné
pro zachování její existence. Přitom všechny tyto procesy směřují k uchování soustavy a k její reprodukci, tj.
k uchování existence jedince a druhu. Kdyby tomu tak nebylo, soustava by se rozpadla, přestala by být živou. Živé
soustavy se tedy od neživých předmětů liší složitostí organizace.

Neživá příroda
 jednotlivé skupiny minerálů:
o prvky:
 nekovové - uhlík (šesterečná soustava = tuha, krychlová soustava = diamant = dimorfie)
 kovové
  sulfidy: pyrit, chalkopyrit, galenit
 oxidy: křemen, krevel, hnědel
 uhličitany: vápenec, ocelek
 sírany: sádrovec
 křemičitany: slída, živec, granát, smaragd
 halovce: sůl, sylvín, kazivec
 dusičnany: chilský ledek
 fosforečnany: apatit
 organické nerosty: jantar, uhlí, ropa
 horniny se dělí na vyvřelé, přeměněné a usazené
o vyvřelé (magmatity)
 hlubinné - zřetelná stavba (např. žula složená stejnoměrně z živce, slídy a křemene)
 podpovrchové - menší krystaly
 povrchové - celistvá hmota (znělec, čedič)
o přeměněné (ortoruly, pararuly)
o usazené (sedimenty - vrstvy, které by se daly oddělit)
 zpevněné - slepenec, pískovec
 nezpevněné - písek, štěrk

Látkové složení organismů

Prvky
 prvky v organismech = biogenní prvky
 1. Makrobiogenní – 99% živé hmoty (C, H, O, N, P, S) jsou součástí živin, NK,…
 2. Oligobiogenní-0,05 – 1% hmoty (Na, K,Ca,Fe,MgCl, Zn) přenosy nerv.vzruchu, kosti, hemoglobin, enzymy…
 3. Mikrobiogenní = stopové– nepatrné množství menší než 0,05%(F, B, Br, Se, I, Mn, Cu, As, Si, Al, Li, Ni, Au)

Anorganické látky
 voda
o médium- prostředí, ve kterém probíhají reakce, výživa
o polární rozpouštědlo
o 60% v těle, semena rostlin obsahují jen 7%
 oxid uhličitý a kyslík
o u rostlin k fotosyntéze (vznik organických látek) a kyslík produkují
o živočichové ho uvolňují při dýchání, kvašení a kyslík pro dýchání
 amoniak
o odpadní produkt proteinů, nukleových kyselin, v těle močovina
o nitrifikační bakterie přeměňují amoniak na dusičnany
 anorganické ionty: Na+, Cl-, K+, Mg2+, H2PO-, HPO2-
 nerozpustné soli:
o nerozpustné- uhličitan vápenatý, fosforečnan vápenatý – tvoří především oporu a ochranu těla
o rozpustné- vliv na osmotický tlak, transportní procesy na membránách, přenos vzruchu, udržují
pH

Organické látky
 sacharidy: složené z C, O, H, v organismu mají nejrůznější funkci – stavební (celulóza, chitin), zásobní (glykogen,
škrob), zdroj energie (glukóza)
o inulin – nahrazuje škrob, složen z fruktózy (polysacharid)
o monosacharidy: glukóza, fruktóza
o oligosacharidy: sacharóza
o polysacharidy: škrob, glykogen-zásobní, celulóza- stavební
 bílkoviny: složené z aminokyselin spojených peptidickou vazbou, mají různé funkce – stavební (keratin, kolagen),
katalytickou (enzymy), regulační (hormony), obrannou (protilátky), transportní (hemoglobin)
o jednoduché: pouze AMK
o složené: AMK a nebílkovinná složka (fosfoproteiny, glykoproteiny)
 lipidy: jsou estery alkoholů a vyšších mastných kyselin (nasycené, nenasycené), nejrůznější funkce – stavební, zdroj
energie, vstřebávají vitamíny, ochranná (vosky), tepelná izolace, součást membrán
o jednoduché: tvořené estery (tuky, vosky)
o složené: tvořené estery a další složku (glykolipidy, fosfolipidy)
 nukleové kyseliny: vzájemně spojené nukleotidy, nositelé genetické informace
o DNA
o RNA
 Nukleotidy- cukr + baze + H3PO4
 terpeny – vyskytují se v rostlinách (karotenoidy)
 steroidy (cholesterol)
  alkaloidy (morfin)
Nadmolekulární komplexy
 tvoří se z nich celky v buňkách, komplexy s funkcí ale bez membrány
Biomembrána- Cytoplazmatická membrána
 Fosfolipidová dvojvrstva s vmezeřenými molekulami bílkovin, semipermeabilní (polopropustná),
 ne jenom buňka má na povrchu membránu, ale i organely
 model tekuté (fluidní) mozaiky:
a) hydrofobní část (orientace dovnitř, mastná kyselina, zamezuje průchod částic zvenčí)
b)hydrofilní část (orientovaná ven, glycerol+ dusíkatá a fosfátová skupina)
c)bílkoviny
1. Integrované bílkoviny (vmezeřené přes celou membránu, k přenosu látek, můžou vázat hormony)
2. Povrchové bílkoviny (menší, rychlý funkční kontakt mezi většími bílkovinami, plují)
d)cholesterol u živočišné (vyztužuje biomembránu)
Ribozómy
 tvoří bílkoviny
 jsou tvořené nukleovou kyselinou a bílkovinami (rRNA)
 skládají se z velké a malé podjednotky
Chromatin
 říká se mu taky nukleohistonové vlákno (nukleo=DNA, histonové=histony-bílkoviny)
 tvoří chromozomy
 rozlišujeme-euchromatin a heterochromatin
 euchromatin jsou nepřekládané úseky, heterochromatin jsou trvale překládané (trvale spiralizované)
Proteinové komplexy
 vláknité útvary, které umožňují pohyb buněk, stálost a proměnu tvaru buňky a tvoří vnitřní kostru buňky
 aktin, myozin-pohyb a stah svalstva (aktin je tenčí)- myofbrily
 mikrotubuly-podílejí se na stavbě bičíku, dělící vřeténko
Metody práce v biologii
Pozorování
 mikroskopem, lupou
 výsledkem je popis pozorovaného objektu
 zaznamenávají se vlastnosti organismu, aniž by tyto organismy byly ovlivňovány
Modelování
 způsob získávání poznatků za podmínek, kdy skutečný objekt nahrazujeme objektem jednodušším, jenž má u
sledovaných jevů stejné vlastnosti jako objekt přírodní
Pokus (experiment)
 provádí se přímo v přírodě nebo laboratořích
 pozorování organismu v záměrně měněných podmínkách a zkoumání reakce na tyto změny

Historie
 živou přírodou se v antice zabývali už Aristoteles (systém živočichů), Galén, Hippokrates (otec lékařství,
zformuloval lékařskou přísahu), Theofrastos (systém rostlin)
 ve středověku se v Evropě začali budovat univerzity, jejíž součástí byly i lékařské fakulty, ale praktická anatomie
nebo chirurgie se neprováděla (pitvy lidských těl byly zakázány ve 12. století církví)
 novověk přinesl nové myšlení a pohled na svět – člověk chtěl poznat všechno neznámé a získat nové informace
 v Čechách provedl první veřejnou pitvu Jan Jesenius v Praze roku 1600
 Miguel Servete se zabýval problémem krevního oběhu, ale až Angličan William Harvey pochopil systém krevního
oběhu a vyvrátil Galénovu teorii, že se krev v tkáních ztrácí
 v 17. a 18. století došlo k vývoji techniky a tím i přístrojů (Robert Hook napomohl k vylepšení mikroskopu)
 v 18. století dochází k odlišení živé a neživé přírody; významným přírodovědcem je Carl von Linné, který zavedl
binomickou nomenklaturu
 termín biologie byl zaveden Jeanem Baptistou Lamarckem (18. století)
 k další významný českým badatelům 18. a 19. století patří Jan Evangelista Purkyně, Jan Jánský a Gregor Mendel

Jan Evangelista Purkyně

 byl český fyziolog, anatom, biolog a filozof; otec malíře Karla Purkyně
 svým příspěvkem o živočišných tkáních složených z buněk s jádry (v Karolinu roku 1837) se stal jedním ze
spoluzakladatelů cytologie
 svůj nejvýznamnější objev prezentoval Purkyně na sjezdu německých přírodovědců a lékařů v pražském Karolinu
roku 1837, kde mezi prvními na světě přisoudil buňkám jejich stěžejní význam pro život
 v práci "O spánku, snech a stavech příbuzných z roku 1857 Purkyně zdůraznil osvěžující a léčivou funkci snů pro
duševní rovnováhu
Gregor Mendel
 byl český přírodovědec německé národnosti
 v letech 1856 – 1863 se věnoval křížení hrachu a sledování potomstva, na základě svých pokusů formuloval tři
pravidla, která později vešla ve známost jako Mendolovy zákony dědičnosti
 po smrti C. Nappy byl zvolen opatem kláštera a byl nucen svou pokusnou činnost zanedbávat
 Mendelův přínos byl rozpoznán až po jeho smrti – položil základy genetiky

Jan Jánský
 český neurolog a psychiatr
 popsal dělení lidské krve do čtyř základních typů – I, II, III, IV (rozdělení na A, B, AB, a 0 bylo zavedeno až ve 30.
letech 20. století)
 toto rozdělení bylo jen vedlejším produktem jeho výzkumné činnosti, sám Jánský se dál výzkumu krve nevěnoval
 byl propagátorem dárcovství krve

 jako první použil slovo biologie Michel Christoph Hanov

 celé 19. století je ovlivněno Charlesem Robertem Darwinem, který objasnil původ člověka (teorie evoluce na
základě přírodních výběrů)
 Ivan Petrovič Pavlov byl ruský fyziolog, psycholog a lékař, který se zabýval studiem nervové soustavy a objevil
podmíněný reflex, v roce 1904 obdržel za své výzkumy Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství
 ve 20. století dochází k rozvoji genetiky a molekulární biologie
 k významným objevům patří objev penicilinu A. Flemingem (1945 dostal Nobelovu cenu)
 J. Watson, F. Crick objevili 1953 strukturu DNA (1962 získali Nobelovu cenu)
 novodobé objevy (Nobelovy ceny)
 1966 – Peyton Rous – objev viru vyvolávajícího rakovinné nádory
 2005 – Barry Marshall, Robin Warren – objev, že žaludeční vředy způsobuje infekce vyvolaná bakterií
Helicobacter pylori
 2008 – Harald zur Hausen – objev papiloma viru způsobující rakovinu děložního čípku
 2008 – J. Barreová Sinoussiová – objev viru HIV
 2009 – E. Blackburnová – výzkum v oblasti chromozomů

Biologické vědy
Taxonomické (systematické) vědy
  taxon = systematická jednotka
 zabývají se rozdělením organismů do systému
podle příbuzných znaků
 botanika – věda o rostlinách
 dendrologie – nauka o dřevinách
 bryologie – nauka o mechorostech
 zoologie – věda o živočiších
 mammalogie – nauka o savcích
 ornitologie – nauka o ptácích
 mykologie – věda o houbách
 antropologie – věda o člověku
 protozoologie - prvoci
 mikrobiologie – věda o prokaryotech
 bakteriologie – nauka o bakteriích
 virologie – nauka o virech
Morfologické vědy (vědy o stavbě)
 zabývají se tvarovým popisem organismů
 morfologie – vnější popis organismů
 anatomie – vnitřní stavba a popis organismů
 histologie – stavba tkání a pletiv
 cytologie – stavba buněk
 organologie – stavba orgánů

Fyziologické vědy (vědy o funkci)

 zkoumají funkce jednotlivých částí organismu, popisují děje v organismu
 fyziologie rostlin, živočichů a hub

Vědy o vývoji
 fylogeneze – zkoumá vývoj všech organismů v čase = od vzniku živé hmoty po současnost (evoluční vývoj)
 ontogeneze - zkoumá vývoj jedince (vývojová biologie)
 embryologie – zkoumá zárodečnou část vývoje jedince
 fetologie – zkoumá plod (fetus)
 paleontologie – zkoumá vymřelé organismy, vytváří systematiku a tím se blíží k taxonomickým vědám
 evoluce – obr zabývající se historickým vývojem organismů

Ostatní vědy
 ekologie – zkoumá vzájemné vztahy mezi organismy a vztahy mezi organismy a prostředím
 etologie – koumá chování živočichů
 genetika – zkoumá dědičnost a proměnlivost organismů
 imunologie – zkoumá obranné funkce organismu
 molekulární biologie – zkoumá děje v organismu na úrovni molekulární, stavbu a funkce makromolekul
(bílkoviny, nukleové kyseliny)
 obecná biologie – zkoumá obecné základy živých soustav
 teoretická biologie – popisuje zákonitosti pomocí matematiky, kybernetiky a logického modelování
Aplikované vědy
 veškeré vědy se dají rozdělit na základní (zkoumají pro samotné získávání informací) a aplikované = užité
(využívají poznatků základních výzkumů k použití v praxi)
 medicína (humánní i veterinární) – léčení chorob a poškození organismu
 agrobiologie – aplikace v zemědělství
 bionika – stavební prvky organismů přenáší do techniky
 biotechnologie – využívá schopností organismů při technických účelech
 zoo/fytotechnika – chov zvířat (pěstování rostlin)
Hraniční obory
 překrývají se ve zkoumající problematice s jinými vědami
 biochemie – zkoumá chemické procesy v organismech
 biofyzika – fyzikální vlastnosti živých soustav, fyzikální procesy a vliv fyzikálních faktorů na organismus
 biomechanika – pohyb živé hmoty z hlediska fyzikálního
 biomika - propojení biologie a technologií

Taxonomie organismů
 taxonomie je věda zabývající se taxony – pojmenovanými jednotkami přijatými do taxonomické soustavy
 výsledkem studia je soustava (systém, klasifikace), ve které jsou taxony zařazeny do hierarchie kategorií (=
úrovně hierarchické klasifikace)
 hierarchická klasifikace = soustava kategorií, do nichž zařazujeme taxony
 dvouslovné názvosloví = binomická nomenklatura - základem rodové jméno + druhový přívlastek

Základní kategorie
 kategorie rozdělujeme na:
  základní
 doplňkové – nadřád, podřád
 dodatečné – může nebo nemusí být v hierarchii pevně stanoveno
říše regnum rostliny živočichové
kmen phylum dodatečná skupiny členovci
oddělení divisio krytosemenné dodatečná kategorie
třída classis dvouděložné hmyz
řád ordo růžokvěté motýli
čeleď familia růžovité běláskovití
rod genus růže bělásek
druh species růže šípková bělásek zelený

 v současné době se buněčné organismy rozdělují do tří domén (nejvyšší taxon)

 bakterie (bacteria)
 archea (archaea)
 eukarya (eukarya) – 5 říší
 chromista (chromista)
 prvoci (protozoa)
 houby (fungi)
 rostliny (plantae)
 živočichové (animalia)
 jen někdy se mluví o hypotetické čtvrté doméně; některé studie například navrhly za čtvrtou doménu
považovat viry
 nižší taxonomické jednotky = podsystematické jednotky: rasy, plemena, odrůdy, kultyvary
 alfa - prvoústí a beta – druhoústí
 prvoústí: v zárodečném vývoji se vytváří prvoústa, ze kterých vznikají ústa a otvor řitní se tvoří na druhé straně
 druhoústí: v zárodečném vývoji se vytváří prvoústa, která zanikají a na opačné straně vznikají ústa
1.) Problémy znečištění ovzduší:
- spojeny s unikáním plynných, kapalných a pevných látek do ovzduší, z nichž některé mohou být radioaktivní.
Označujeme je jako emise
- oxid siřičitý- způsobuje opad listí (defoliační účinky), okyseluje půdu a vody prostřednictvím kyselých dešťů, které
vznikají spalováním uhlí s vysokým obsahem síry, způsobuje záněty horních cest dýchacích
- oxid uhličitý- kvantitativně největší znečišťovatel ovzduší vzniklý hlavně spalováním fosilních paliv pro výrobu energie
- způsobuje skleníkový efekt, a tak i otepluje
- oxidy dusíku- NOx vznikají spalováním fosilních v průmyslu a ve spalovacích motorech společně s oxidem uhličitým
- kyselé deště, snižují mykorhizu (tedy odumírání lesů), prekurzory ozonu
- dále: halogeny, oxid uhelnatý, organické sloučeniny, sloučeniny arzenu, olova, fosforu a desítky jiných, včetně jiných
pevných částic (popílku, sazí). Vzájemnými reakcemi těchto nečistot ovzduší vznikají imise, dopadající na tento povrch.
Dalšími problémy jsou smog, koroze, poškozování staveb a materiálů, poškozování ozonové vrstvy.
2.) Znečištění vod:
- Zejména jsou vodní toky znečištěny odpadními vodami z průmyslových závodů, zemědělské výroby a z domácností,
dále dochází k tepelnému znečišťování
- Druhotně znečišťovány kyselými dešti, různými živinami obsaženými ve vyčištěných vodách, splachy rostlinami
nevyužitých uměleckých hnojiv
- Eutrofizace vod- nízká hodnota ph, vysoký obsah dusíkatých a fosforečných látek (voda ,,kvete“)
- U kojenců vzniká methemoglobin, ten nepřenáší kyslík
- V mořích a oceánech se znečištění objevuje zejména lidskou činností, těžbou a dopravou ropy, lodní dopravou,
průmyslovými odpady. Znečištění moří a oceánů je vážnou hrozbou narušení koloběhu kyslíku a oxidu uhličitého a
v přírodě pokračování současného trendu hrozí ekologickou katastrofou. Ve znečištění klesá produkce masy.

3.) Znečištění půdy a lesů:

- Je těsně spjato se znečišťováním ovzduší a vod
- Kyselé deště mění vlastnosti půdy, působí odumírání lesů, z imisí se v půdě hromadí těžké kovy, pesticidy a jejich
rezidua, radioaktivní látky
- Půda je též znečišťována ropnými produkty, přehnojováním průmyslovými hnojivy, zasolováním
- Vážným ohrožením půdy je eroze(odnos půdy), je způsobena oddrnováním a odlesňování, nesprávnými osevními
postupy, zvětšováním osevních ploch →změna vodního režimu krajiny
- Lidskou činností je ohrožován rozsah lesů a půdy

4.) Odpady a jejich hromadění:

- Stále častěji, největšími producenty odpadů jsou energetika, hutní výroby, chemický a potravinářský průmysl,
zemědělství, ale také domácnosti