Pes, střecha a pivo

Já jsem obyčejný barman z jedné vesnice. Pracuji na večerních směnách v jedné hospodě. U nás je
docela oblíbená a jelikož pořád chodím s korbely mezi hosty, ledacos uslyším. Někdy jsou to jen
stížnosti na neschopné nebo neuspokojivé manželky, ale to, co jsem uslyšel včera, z toho se
zasmějete taky.

Včera večer, asi kolem desáté hodiny, přišli do hospody tři chlapi. Mohlo jim už táhnout na šedesát,
začínající šediny na hlavě a vrásky na obličejích. K mému štěstí si sedli k nejbližšímu stolu u baru.
Objednali si pivo a guláš, chvíli si povídali o manželkách, jak jinak, ale po chvíli se jeden naklonil
k ostatním a řekl: „Chlapi, já vám musím říct, co se mi stalo dneska ráno. Věřit mi nemusíte, ale já na
tohle teda nikdy nezapomenu.“

Ten napravo se zakousl do rohlíku a odpoví: „Tak říkej Franto, ty už nás ničím nepřekvapíš.“

„Hele Pepo, já z toho málem dostal infarkt, nedělej si ze mě bžundu.“ Ale Pepa jenom pokrčil rameny.
Míla, jak jsem později zjistil, na něho kývl: „Tak dělej už, říkej.“ Franta se vítězoslavně usmál a začal:
„Takže, ráno normálka vstanu, ještě trochu mžourám, protože vstávání a rychlý pohyb, všichni
chápem že,“ ostatní souhlasně zamručeli, „přijdu do koupelny, dám prkýnko nahoru a spustím. No a
jelikož máme záchod hned vedle okna, tak hádejte, kdo na mě vrtí ocasem ze střechy. Já, jak blbec
koukám, jak náš Vořech je na střeše naší dílny. Takhle jsme na sebe zírali minutu. Já se snažil pobrat,
jak mohl ten pes vylízt na střechu šest metrů nad zemí. Natáhl jsem se pro prášky a dal si jeden, furt
tam byl, druhej, pořád na mě koukal, tak jsem si vrazil do pusy ještě čtyři další, ale ten pes pořád byl
na střeše. Rychle přiběhnu do ložnice a probudím manželku a přivedu ji k oknu. Ona povídá No to se
mi snad jenom zdá. Já na to No nezdá Mařko nezdá. No pak jsem šel na zahradu, že dám teda
Vořecha dolů, ale hned jak otevřu dveře k nám na dvorek, ten bastard mi sedí u nohou.“

Bylo dlouhé ticho, ale pak se oba dva rozesmáli: „Teda Pepo, máš pestrej život.“

„Já bych tomu spíš říkal život na infarkt.“

„No a už víš, jak se tam Vořech dostal na tu střechu? Barmane? Ještě tři piva.“

„Nevím, fakt nevím, to bude pro mě záhada na dosmrti.“