1.

slohová práce
Jméno a příjmení: Vendula Páčová
Datum: 11. 12. 2020
Třída: 5.QA

Slohový útvar: Vypravování

Téma: Tohle se nemělo stát

Odpusť mi, prosím

Jako malá jsem se kamarádila se Stelou a Matějem. Volávali jsme si přes
Skype, psali přes Messenger a chodili spolu na výlety. Já a Stela jsme byly
nejlepší kamarádky. S Matějem mě seznámila právě ona, teď bych jí měla být za
to vděčná, ale v té době jsem neměla ani nejmenší tušení, že právě tento Matěj
bude pro mě největší oporou. Nejhorší na tom bylo, že jsme si z něj pořád
vystřelovali a dělali srandu, nutili jsme ho, za daných simulovaných situacích, si
vybrat buď mě nebo Stelu a dělali jsme z něj blbce. V té době nám to přišla jako
neskutečná sranda a myslely jsme si, že on se také baví, když jsme mu na konci
vtípku napsaly „Prank“. Takhle to šlo tři roky, ale pak se TO stalo a on si musel
stranu vybrat doopravdy.
Své nejlepší kamarádce jsem věřila až za hrob, takže jsem jí samozřejmě
říkala všechno. Když jsem si psala se s klukem, který se mi líbil, posílala jsem jí
screenshoty naší konverzace a probíraly jsme, co bych mu měla napsal dál.
S tím klukem jsem se pomalu začala dávat dohromady a když jsem mu napsala,
že se mi vážně líbí a on mi na to odpověděl, že já mu také, tak jsem to vše
poslala Stele, abychom se mohly radovat společně. O našem vztahu jsme
nikomu nechtěli říkat, ale následujícího dne ke mně přišla spolužačka: „Ty
chodíš se Štěpánem?“
Tohle mě zarazilo, hned se mi v hlavě začaly vířit otázky. Cože? Jak se to
mohla dozvědět? Nikomu jsem to neřekla a Štěpán se s ní nebaví, tak jsem
řekla: „Co? Ne.“
„Ale já vím, že chodíš, hele.“ podala mi svůj mobil a na něm byla fotka, ne,
screenshot naší konverzace a zrovna uprostřed fotky text „Hodně se mi líbíš,
nezkusíme to spolu?“. Nevěděla jsem, co říct, jen jsem na to koukala. Po chvíli
ticha jsem se jí zeptala: „Od koho to máš?“. Sice jsem odpověď věděla, protože
jenom jednomu člověku jsem posílala tyhle screenshoty, jenom jednomu, ale
doufala jsem, že její jméno nezazní.
„Od Stely.“
Tohle bylo už po třetí, co mi něco takového udělala, nemohla jsem si přetřídit
všechny myšlenky, které mi přelétávaly v hlavě, tak jsem jen řekla: „Promiň, už
musím jít, nestihnu autobus, ahoj.“ nečekala jsem na odpověď a rychle vyrazila
směrem k nádraží. Cestou domů jsem přemýšlela, co bych vlastně od Stely
chtěla slyšet. Doma jsem jí zavolala na Skype. Všechno jsem jí řekla a ona tam
jen seděla a na nic neodpovídala, ani mé slzy s ní nepohly, pořád ve tváři měla
provinilý výraz.
„Stelo, o víkendu jsme byly venku, abychom se udobřily a ty pak vybalíš
s tímhle. Proč? Co jsem ti udělala?“ ona jenom pokrčila rameny.
„Já už ti nemůžu věřit, vím, že kdybych zase začala, tak ty dříve nebo později
mě zase zradíš. Navíc, když k tomu nemáš co říct, tak já už taky ne, prosím, už
mi nepiš, ahoj.“ položila jsem hovor a hned na to, jsem napsala Matějovi a
vylíčila jsem mu, co se stalo. Stela, co mi na to Matěj napsal, udělala to samé.
Matěj Mertný: Není to zas nějaký váš další vtípek?
Vendula Páčová: Přijde ti to tak?! Ne, promiň není. Přísahám.
Matěj Mertný: Hmmm.
Vendula Páčová: Vím, že jsem ti udělala špatné věci, takže tě nebudu nutit,
ani přesvědčovat, ať si vybereš mě. Když půjdeš za Stelou, tak to pochopím,
rozhodni se, jak chceš.
Potom, co jsem se dozvěděla, že mu Stela vypsala všechny hnusné věci
týkající se mě, nemohla jsem tomu věřit, ale taková už byla realita. Ovšem Stela
nikdy nevěděla, že by Matěj nade mnou mohl držet víc než nad ní, což ji
naštvalo ještě víc, protože si myslela, že výsledek Matějova rozhodnutí bude
tentokrát jiný. Když jsme hrály, že jsme rozhádané, Matěj si vždy vybral moji
stranu, vždy. Asi si Stela myslela, že to pokaždé bylo z lítosti, a že v reálném
rozhodnutí by si vybral ji, ale nevybral.
I nyní přemýšlím nad tím, jaké jsem měla štěstí, že si Matěj vybral mě. Stal se
pro mě důležitou osobou, za kterou mohu jít, když potřebuji. Už jsem mu
několikrát řekla, že mě ty naše blbé fóry mrzí. On nad tím vždy jen mávl rukou,
že už si s tím nemám lámat hlavu. Pořád se někdy cítím blbě, ale on už na to asi
nemyslí. Se Stelou se nebavím ani já ani Matěj. Nevím, co si o tom myslí ona,
ale i když mě mrzí, co všechno jsme udělaly Matějovi, zároveň jsem jí vděčná,
protože nebýt jí, tak se s Matějem vůbec nebavíme.