VÝŠINNÉ SÍDLIŠTĚ U VELKÉ A DALŠÍ NOVÉ POZNATKY

O ENEOLITICKÝCH VÝŠINNÝCH LOKALITÁCH

NA STŘEDNÍ VLTAVĚ

JAN JOHN – JAN EIGNER – JIŘÍ FRÖHLICH – TEREZA ŠÁLKOVÁ

1. Úvod

V rámci systematického průzkumu eneolitických lokalit podél středního toku Vltavy (Fröhlich
– Eigner 2010) objevili dne 18. 9. 2010 Jan a Vlastimil Eignerovi spolu s Jiřím Fröhlichem dosud
neznámou výšinnou lokalitu na katastru Velké (o. Kamýk nad Vltavou, okr. Příbram). Na již
známých lokalitách v oblasti Orlické přehrady (viz obr. 1) byly rovněž v letech 2010–2011 získány
další nálezy a pro všechny lokality, kromě poloh zastavěných hrady Zvíkov a Orlík, byly vyhoto-
veny vrstevnicové plány. Na lokalitách Kostelec nad Vltavou a Orlík – Krkavčí skála navíc proběhl
v místě starších sondáží odběr vzorků za účelem provedení analýzy rostlinných makrozbytků
a absolutního radiokarbonového datování. Kompletní výsledky těchto nových terénních akcí
a laboratorních analýz jsou součástí následujícího sdělení.

2. Výšinné sídliště u Velké

2.1. Popis lokality

Lokalita se nachází v SV výběžku katastru Velké na špici ostrožny mezi levým břehem Vltavy a pra-
vým břehem bezejmenného potoka, v závěru defilé skal zvaného Skalní město. Před zatopením
říčního údolí Slapskou přehradou stála pod ostrožnou usedlost jedné ze tří samot zvaných Tahava.
Na břehu je dosud patrný fragment zdiva a vysoký kamenný podstavec kříže s letopočtem 1859.
Vlastní zalesněná ostrožna je východním výběžkem návrší Hůrka (kóta 391 m), z jehož vrcholu
svah pravidelně klesá až k horní plošině špice ostrožny v nadmořské výšce kolem 300 m (obr. 2–3).
Následuje příkrá skála spadající do říčního údolí. Rozdíl mezi osídlenou horní plošinou a původní
hladinou Vltavy byl cca 35 m. Na ZM 22-21-09 jde o okolí bodu 467:374 (JTSK: N-1087476/E-760985).
Obydlenou plochu lokality dokládá rozptyl archeologických nálezů. Podobně jako u dalších
eneolitických výšinných sídlišť na střední Vltavě tvoří jeho vstupní partii pahorek, v našem pří-
padě půdorysu cca 12 × 10 m a výšky 3 m, jehož horní plocha je uměle zarovnána, což potvrdil
i drobný výkop na jeho vrcholu. Tato úprava je patrně novověkého původu, stejně jako zbytky
cesty pod pahorkem, jejíž okraj nad srázem k řece je terasovitě zpevněn kameny. Na svahu k poto-
ku těsně před pahorkem je zaniklý lom. Další recentní relikty v podobě lomu, hromad složeného
vytěženého kamene, nízkých kamenných zídek a mezí bývalých polí jsou na přístupové straně
výše ve svahu. Souvisejí s hospodařením samot Tahava a známými pracemi kameníků z Velké.

Archeologické výzkumy v jižních Čechách 25, České Budějovice 2012

63
Novověké aktivity na špici ostrožny dokládají i dva zlomky stěn nádob, sebrané na svahu k Vltavě.
Jeden z redukčně vypálené nádoby světle šedého povrchu může být již pozdně středověký, ale
spíše je raně novověký. Druhý, glazovaný, je podstatně mladší.
Pod pahorkem je nejužší místo ostrožny přehrazené nízkou skalkou s několika balvany, za níž
až ke špici ostrožny následuje mírně skloněná plošina délky 20 m a šířky 8–13 m. Na bocích příkře
spadá na jih k Vltavě a na sever k potoku, který mohl sloužit jako dostupný zdroj vody. Ostrožnu
uzavírá skála (částečně odlámaná) spadající příkře k Vltavě. Zdá se, že uvedené lomy na granodi-
orit plochu sídliště nezasáhly, redukovaly ovšem plochu svahu k řece, kde jsou nálezy nejčetnější.

2.2. Archeologické nálezy (obr. 5:1–11)

Uložení: Hornické muzeum v Příbrami.

Mikrovryp 1 – střed pahorku:

V sypkém přemístěném materiálu v hloubce 15 cm vyzdvižen zlomek stěny nádoby.

Mikrovryp 2 – v jihovýchodní části spodní plošiny:

Sypký materiál sledován do hloubky 35 cm. Může být dokladem zasypání nerovností na sídlišti. Bez nálezů.

Mikrovryp 3 – horní část svahu k Vltavě v JV části ostrožny:

Ve splachové tmavé vrstvě mocné 30 cm byl nalezen zlomek nádoby se slámovaným povrchem (obr. 5:7),
drobný úlomek stěny nádoby, úštěp spilitu a 21 drobných kusů mazanice (na jedné otisk prutu o průměru
10 mm). Níže následovala světlá hlinitopísčitá sterilní vrstva.

Mikrovryp 4 – střed dolní plošiny:

Geologické podloží zachyceno v hloubce 10 cm. Bez nálezů.

Povrchový sběr:
Jižně od pahorku a na svahu k potoku bylo nalezeno po jednom zlomku nádoby. Ze špice ostrožny pak po-
chází úštěp spilitu. Početnější soubor zlomků nádob, odštěpků spilitu a mazanice pochází z jižního svahu
k Vltavě, kam byly fragmenty splaveny, vyhozeny ze sídliště, anebo přemístěny erozními procesy. Zastoupe-
no je 58 zlomků stěn nádob, z nichž některé mají slámovaný povrch (obr. 5:1 a 6), který mohl být s ohledem
na korozi povrchu střepů původně četnější. Z výzdoby jsou doloženy promačkávané pásky (obr. 5:1–2),
plastický výčnělek (obr. 5:3), na jednom fragmentu minimálně dvě vodorovné linie brázděného vpichu1 (obr.
5:5) a na jiném ryté vodorovné linie (obr. 5:4). Kamenné předměty představují úštěp (odštípnutý z brouše-
ného nástroje), 4 odštěpky spilitu a odštěpek z povrchu křemenného valounu. Z 93 převážně drobných kusů
mazanice (do 55 mm délky) mají některé otisky prutů šířky 5–20 mm (obr. 5:10–11).

2.3. Chronologické a kulturní zařazení keramiky

Přestože byl na výšinné lokalitě získán jen nepočetný soubor nálezů, navíc v drtivé většině povr-
chovým sběrem v druhotně přemístěné poloze, lze její osídlení bezpečně zařadit do eneolitu, a to

1/ Za laskavé určení děkujeme PhDr. Miroslavu Dobešovi z Archeologického ústavu v Praze, v. v. i.

64
nejspíše do řivnáčské kultury. Potvrzují to slámované a zdobené zlomky nádob. Také četnost ma-
zanice je typická pro středoeneolitické výšinné lokality. Nalezené úlomky spilitu importovaného ze
středočeské oblasti potvrzují finální výrobu, případně reparaci či sekundární využití broušených
nástrojů. Tato surovina je typická právě pro řivnáčskou kulturu. Jak nálezy, tak i svou polohou
zapadá lokalita do soustavy řivnáčských výšinných sídlišť podél středního toku Vltavy. Přítom-
nost brázděného vpichu na keramice ukazuje nejspíše na mladší stupeň řivnáčské kultury (např.
Zápotocký – Zápotocká 2008, 205), zastoupený především v jižní části rozšíření jmenované kultury.
Konkrétně ve středním Povltaví se lze setkat s keramikou zdobenou brázděným vpichem, resp.
otisky šňůry na Malém Kole u Nalžovického Podhájí a v Čími–Hrdličce (Dobeš – Korený 2010, 48).

3. Nové průzkumy známých výšinných lokalit

I v letech 2010 a 2011 pokračovaly průzkumné akce na eneolitických výšinných lokalitách v oblasti
Orlické přehrady, zahájené již v roce 2009 (Fröhlich – Eigner 2010). Terénní akce byly zaměřeny
na povrchové sběry, odběr vzorků a zaměřování terénu jednotlivých lokalit.
Prostor lokalit byl dokumentován pomocí digitálních modelů terénu, vytvořených z jednotli-
vých bodů zaměřených totální stanicí (cf. John 2008). Z nich byly posléze vytvořeny vrstevnicové
plány s krokem vrstevnic 20 cm. Z časových důvodů (všechna měření proběhla během dvou vý-
jezdů do terénu na počátku října 2010) nebyla měření připojena na žádný souřadnicový systém
ani výškově fixována. Přesto poskytují možnost učinit si dobrou představu o morfologii terénu
na sledovaných lokalitách.

3.1. Zbonín (okr. Písek)

Ostrožna s nadmořskou výškou kolem 375 m mezi levým břehem Otavy a levým břehem Vltavy,
na ZM 22-23-13 jde o okolí bodu 483:126 (JTSK: N-1111868/E-769022). Jedná se o klesající hřbet
zakončený skálou s výhledem na soutok Vltavy s Otavou, nad kterým byla původně převýšena
o cca 65 m. Lokalita začíná na severozápadě vyvýšeninou o výšce cca 1 m s plošinou 3 × 3 m. Z vy-
výšeniny hřbet dále klesá až k 46 m vzdálenému okraji skály (obr. 6). Během zaměřování lokality
v roce 2010 bylo povrchovým sběrem získáno dalších 13 zlomků keramických nádob. Nové nálezy
jsou uloženy v Prácheňském muzeu pod přír. č. 176/2011.

3.2. Kostelec nad Vltavou (okr. Písek)

Skalnatá ostrožna mezi pravým břehem Vltavy a pravým břehem bezejmenného potoka tekoucí-
ho od Kostelce, na ZM 22-23-03 jde o okolí bodu 462:006. Nadmořská výška se pohybuje kolem
380 m, převýšení nad původním tokem bylo cca 80 m. Ostrožnu přetíná 11 m dlouhý a při dně
3,5 m široký příkop vysekaný do skály, z jehož dna se zvedá do výše cca 1,8 m pahorek, nejspíše
zvýšený materiálem vybraným při hloubení příkopu. Z něho klesá 4 až 2 m široký hřbet až k 60 m
vzdálené špici, s výrazným skalním blokem (obr. 7–8). Od skalního bloku 20 m severně je patrná
rovná plocha (cca 50 m2) s doklady eneolitického osídlení.
V roce 2010 proběhlo zaměření lokality a v roce 2011 byla znovu otevřena sonda z roku 2009
na jižním svahu ostrožny, a to za účelem odebrání materiálu pro flotační proplavení vzorku kul-

65
 turní vrstvy. Souřadnice sondy v systému JTSK jsou N-1105511/E-768390 (zaměřeno přijímačem
GPS se submetrovou přesností). Při této akci byl nalezen soubor 16 zlomků nádob a 2 ks mazanice.
Nově zde zachyceným výzdobným prvkem keramiky je plastický výčnělek hrnce, zdobený neh-
tovými důlky (obr. 5:12). Takový typ výzdoby se vyskytuje ve více kulturách mladší fáze střed-
ního eneolitu, v řivnáčské kultuře má analogie např. na Denemarku u Kutné Hory (Zápotocký
– Zápotocká 2008, tab. 44:7, 71:4, 121:12). Povrchovým sběrem na svazích bylo nalezeno dalších
47 zlomků nádob, 13 ks mazanice a kousek spilitu odštípnutý z broušeného nástroje. V tomto
případě jde o dosud nejjižnější doklad užití broušených nástrojů z tohoto materiálu v Povltaví.
Nové nálezy jsou uloženy v Prácheňském muzeu pod přír. č. 174/2011 a 2/2012.

3.3. Orlík nad Vltavou – Krkavčí skála (okr. Písek)

Lokalita na nápadném skalnatém výběžku Krkavčí skály na levém břehu Vltavy, naproti výše
uvedenému sídlišti u Kostelce nad Vltavou. Na ZM 22-23-03 jde o okolí bodu 418:006 s nadmoř-
skou výškou 370 m (JTSK: N-11054450/E-768815). Převýšení nad původním tokem bylo cca 70 m.
Lokalita je přístupná po klesajícím dlouhém hřbetu, který se před výšinným sídlištěm stáčí v pra-
vém úhlu. Následuje již obydlený vyvýšený hřbet dlouhý 11 m a široký 1,5 m, zakončený mírně
zvýšenou skálou příkře spadající na zbývajících třech stranách do údolí. Maximální plocha skály
činí 30 m2, celá ostrožna má plochu jen cca 60 m2 (viz obr. 9–10).
V roce 2009 zde provedli J. Eigner a J. Fröhlich sondáž na svahu ostrožny, východně od jejího
vrcholu. Rozšířili přitom plochu staršího amatérského výkopu, který narušil plochu s kumulací
nálezů. V roce 2011 byla sonda znovu otevřena za účelem odběru vzorku pro flotační proplavení
vzorku kulturní vrstvy. Exkavace byla ukončena v hloubce cca 30 cm při zachycení kumulace
větších bloků mazanice, které byly ponechány na místě. Při této akci se podařilo získat 9 zlom-
ků keramických nádob a 40 ks mazanice. V předchozím roce bylo na JZ svahu lokality sebráno
dalších 8 zlomků nádob a 3 ks mazanice. Nové nálezy jsou uloženy v Prácheňském muzeu pod
přír. č. 189/2011 a 1/2012.

3.4. Kožlí u Orlíka (okr. Písek)

Lokalita na jazykovitém výběžku na levém břehu Vltavy, v orlickém zámeckém parku poblíž ro-
dinné schwarzenberské hrobky. Na ZM 22-23-03 jde o okolí bodu 270:192 s nadmořskou výškou
kolem 370 m (JTSK: N-1103392/E-770013). Převýšení nad původním tokem bylo cca 75 m. Jedná
se o mírně klesající hřbet široký kolem 3 m a dlouhý 35 m, který je zakončený skálou příkře spa-
dající do vltavského údolí. Hřbet ostrožny je od okolního terénu nad skalami oddělen asi 2,5 m
vysokým pahorkem s plošinou 7 × 13 m, který byl v roce 1812 upraven pro dnes již neexistující
romantickou stavbu tzv. Rousseauovy chýše, zvané také Eremitage (obr. 11). V roce 2009 zde
proběhl povrchový sběr a mikrosondáž na severním svahu hřbetu. V letech 2010 a 2011 bylo při
povrchovém sběru na svahu nalezeno 7 zlomků keramiky, které jsou uloženy v Prácheňském
muzeu pod přír. č. 175/2011 a 3/2012.

66
4. Analýza rostlinných makrozbytků2

Cílem odběru několika vzorků z míst dřívějších mikrosondáží na dvou ostrožnách na katastru
Kostelce a Orlíku (Fröhlich – Eigner 2010) bylo získání botanického materiálu, který by umožnil
rovněž absolutní radiokarbonovou dataci. Vzorky byly zpracovávány standardní metodikou: pla-
veny flotačně za použití síta o velikosti oka 0,2 mm (Jacomet – Kreuz 1999, 95–100), sušeny za po-
kojové teploty a následně byly pod stereoskopickým mikroskopem vybírány všechny rostlinné
makrozbytky, uhlíky a v jednom případě rybí šupina. Pro určení byla použita základní literatura
(Berggren 1981; Hajnalová 1993; Anderberg 1994; Hajnalová 1999; Cappers – Bekker – Jans 2006;
Jacomet 2006) a srovnávací sbírka Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie PřF JU v Českých
Budějovicích. Při zpracovávání souboru zohledňujeme pouze zuhelnatělé rostlinné makrozbytky,
neboť nezuhelnatělé nelze v suchých nálezových podmínkách považovat za pravěké (Jacomet –
Kreuz 1999, 55–62). Poměrně překvapivě se v objemově nevelkých vzorcích z ostrožny u Kostelce
podařilo identifikovat zajímavý a reprezentativní vzorek obilek. Vzorky z lokality Orlík – Krkavčí
skála byly pohledem archeobotaniky o poznání chudší.

4.1. Kostelec nad Vltavou

Vzorky pro analýzu rostlinných makrozbytků (dále RM) byly odebrány 24. 4. 2011 ze severního
profilu znovuotevřené sondy 1/2009 (Fröhlich – Eigner 2010) a ihned byly na místě proplaveny.
Vzorek 1 (objem 20 l) pochází z profilu sondy, vzorek 2 (objem 10 l) byl odebraný ze zásypu sondy.
Předpokladem bylo, že ve vzorku 2 bude patrné v porovnání se vzorkem 1 užší spektrum bota-
nických taxonů a rovněž vyšší fragmentace získaného rostlinného materiálu, neboť zkoumaný
sediment byl druhotně přemístěn během zahazování sondy a jejího opětovného vybírání.
Sekundární redepozice botanického materiálu je zřejmá i díky převaze nečetných velmi drobných
uhlíků (nejčastěji 2–3 mm), a to ovšem v obou odebraných vzorcích, což napovídá transportu po sva-
hu a druhotnému uložení botanického materiálu. Zdá se, že botanický materiál prošel totožným
procesem jako zlomky keramických nádob a zkoumaná kulturní vrstva je tedy v sekundární pozici.
Získáno bylo 268 (NISP3) zuhelnatělých rostlinných makrozbytků. Velká část souboru byla
značně fragmentovaná a blíže neurčitelná, proto jsme přistoupili k přepočítání neurčitelných
zlomků obilnin na tzv. nejmenší možný počet jedinců (MNI4), čímž se soubor zúžil na 175 rost-
linných makrozbytků (graf 1). Oba vzorky jsou na pravěké poměry velmi koncentrované, obsahují
průměrně 54 a 67 RM/l (standardní koncentrace RM v pravěkých kulturních vrstvách se zpra-
vidla pohybuje kolem 1 RM/l). Pro srovnání lze uvést data z lokalit středního eneolitu na území
Rakouska, kde ve výplni příkopu lokality Ansfelden–Burgwiese byla zachycena koncentrace 5,9
RM/l (Withold – Wähnert 2008, 316) a na lokalitě Krems–Hundssteig 9,4 RM/l (Kohler-Schneider
– Caneppele 2006, 134).
Doklady užitkových rostlin tvoří 90 % souboru a jedná se pouze o obilky (obr. 12 a 13). V obou
vzorcích jsou dominantní neurčitelné velké obilky (Cerealia), které ve vzorku 1 tvoří 56 % z mak-

2/ Analýza rostlinných makrozbytků byla podpořena grantem MSM 6007665801 a projektem GA JU

138/2010/P.
3/ NISP – number of identified specimens.
4/ MNI – minimum number of individuals; tři zlomky neurčitelné obilky jsme započetli jako jednu obilku
celou.

67
rozbytků užitkových rostlin a v redeponovaném vzorku ze zásypu sondy 86 % z RM užitkových
rostlin. Degradované obilky ječmene (Hordeum vulgare) tvoří 42 % (vzorek 1) a 12 % (vzorek 2).
Menší množství přesněji determinovatelných obilek ve vzorku 2 je s největší pravděpodobností
způsobeno další degradací během redepozicí. Soubor obilek ječmene je doplněný okrajově za-
stoupenými obilkami pšenic. Ve vzorku 1 byla doložena 2 % obilek pšenice seté/tvrdé/naduřelé
(Triticum aestivum/durum/turgidum) a jedna neurčitelná pšenice (Triticum sp.), ve vzorku 2 byla
zachycena obilka určitelná pravděpodobně jako pšenice dvouzrnka (Triticum dicoccum).
Soubor obilek doplňuje jedno blíže neurčené semeno bobovitých (Fabaceae), několik nažek
chruplavníku polního (Polycnemum arvense), silenky širokolisté (Silene cf. latifolia) a blíže ne-
určitelný bér (cf. Setaria sp.). Silenka širolistá (Silene latifolia) preferuje rumiště, území podél
cest, pole, světlé křoviny a hlubší půdy s dostatkem dusíku (Kubát 2002, 165). Chruplavník rolní
(Polycnemum arvense) osídluje stanoviště s nedostatkem zdrojů a sníženou konkurencí, a to jak
stanoviště přirozená (písčiny, suché skalnaté a kamenité svahy), tak druhotná (okraje polí pře-
devším na písčitém podkladu, intenzivní pastviny, okraje cest nebo lomy). Výskyt chruplavníku
v České republice je v současné době vázaný do teplejších oblastí s členitým reliéfem v tvrdých
horninách a do pánevních oblastí s hojným výskytem nezpevněných písčitých sedimentů (Kubát
2002, 175; Roleček 2010, 59). Rostliny, ze kterých pocházejí nalezené nažky, mohly růst na ostrožně
nad řekou i na písčitých polích v zázemí ostrožny jako plevel polních plodin.
Vzhledem k velké koncentraci obilek ve zkoumaných vzorcích a malému množství odebraných
vzorků nelze s jistotou rozhodnout, zda se jedná o tzv. otevřený či uzavřený nálezový soubor
(Kočár – Dreslerová 2010, 206) a zda lze považovat získanou strukturu užitkových rostlin pro
danou lokalitu a v širším pojetí i pro eneolitické osídlení oblasti za reprezentativní. Lze se ovšem
domnívat, že se jedná o pozůstatek vyčištěné zásoby obilí. Dominantní je ječmen (Hordeum
vulgare), jehož formy nelze určit z důvodu degradace obilek. Hromadné nálezy obilnin jsou pro
období eneolitu poměrně vzácné, přičemž nálezy obilek ječmene jsou uváděny pouze dva (Ko-
čár – Dreslerová 2010, 215). V nejnovějším zhodnocení pěstovaných rostlin v pravěku ČR autoři
uvádějí 49 analýz rostlinných makrozbytků z eneolitických kontextů a přes 7 000 určení obil-
nin. Na 57 % lokalit je doložena přítomnost ječmene (Hordeum vulgare), na 22 % nahá pšenice
(Triticum aestivum/durum/turgidum) a ve všech uváděných kontextech se vyskytovala pšenice
dvouzrnka (Triticum dicoccum) (Kočár – Dreslerová 2010, 213–214).
Z dosud publikovaných analýz se ječmen poměrně nápadně projevuje v řivnáčských objektech
ve Vlíněvsi (Dobeš et al. 2011) a rovněž na archeobotanicky zkoumaných chamských výšinných
lokalitách v západních Čechách doklady ječmene (Hordeum vulgare) mírně převažují nad pšenicí
dvouzrnkou (Triticum dicoccum) (John – Kočár 2009; John 2010, 57). Na dvou dosud reprezenta-
tivně vzorkovaných eneolitických výzkumech v Kutné Hoře – Denemarku a Praze 9 – Miškovi-
cích (Ernée et al. 2007, 62–66; Čulíková 2008) se jevila jako zcela dominující pšenice dvouzrnka
(Triticum dicoccum), která je v souboru z Kostelce doložena zcela okrajově. Zajímavý je nález
dvou obilek nahé pšenice (Triticum aestivum/durum/turgidum), která není pro eneolitické kon-
texty Čech zcela typická, ale ojediněle se na několika lokalitách objevuje – nejčetněji je doložena
z Toušně (Opravil 1988, 7–9).
Ze zahraničních analogií lze uvést švýcarskou lokalitu Saint-Blaise/Bains des Dames, kde je
jedna z fází osídlení dendrochronologicky datována do rozmezí let 2640 – 2450 BC, tedy v pod-
statě odpovídá radiokarbonovým datům z Kostelce (viz dále). Spektrem zastoupených obilnin
a převahou ječmene (57 % Hordeum distichon/vulgare, 15 % Triticum dicoccum, 7 % T. aestivum/
durum/turgidum, 3 % T. monococcum – podle Akeret 2005, 284) tamější situace do značné míry
rovněž odpovídá zjištěním z výšinné lokality Kostelec nad Vltavou.

68
4.2. Orlík nad Vltavou – Krkavčí skála

Vzorky pro analýzu rostlinných makrozbytků byly odebrány 18. 8. 2011 z profilu znovu otevřené
sondy na místě amatérského výkopu dokumentovaného v roce 2009 (Fröhlich – Eigner 2010).
Získány byly tři vzorky o celkovém objemu 30 l (z hloubky 10, 20 a 30 cm bylo odebráno po 10 l).
Vzorky obsahovaly velké množství nezuhelnatělých rostlinných makrozbytků, které dokládají
recentní kontaminaci zkoumané vrstvy. Vzorky odebírané z vrstvy blíže povrchu však překva-
pivě obsahovaly znatelně méně nezuhelnatělých RM než vzorky odebrané v místě koncentrace
mazanice a pod touto koncentrací, což napovídá poměrně razantním redepozicím vrstvy v re-
lativně nedávné době. Zuhelnatělé rostlinné makrozbytky nalezeny nebyly. Soubor obsahoval
malé množství drobných uhlíků (2–3 mm), které rovněž dávají tušit, že vrstva není v místě svého
původního uložení, ale pohybovala se po svahu.

5. Radiokarbonová data

Z rostlinného materiálu pro archeobotanickou analýzu bylo vybráno celkem pět vzorků pro ra-
diokarbonové datování metodou AMS (UGAMS 9886–9890)5, a to ze dvou lokalit (Kostelec nad
Vltavou a Orlík – Krkavčí skála). Diagram na obr. 14 uvádí výsledná data jak v nekalibrované po-
době (BP – radiokarbonové roky před 1950), tak v kalibrovaném rozsahu BC s pravděpodobností
2 sigma (95,4 %). Hodnoty byly podrobeny korekci pro izotopovou frakcionaci a jejich kalibrace
byla provedena pomocí programu OxCal 3.10 za použití kalibrační křivky IntCal04 (Reimer et
al. 2004).
Hlavním cílem absolutního datování bylo testování dvou hypotéz, a to zda lokality, respektive
rostlinné makrozbytky, opravdu patří do středního eneolitu, a zda lokality mohly být navzdory
nevelké vzájemné vzdálenosti (400 m) využívány současně.
Zatímco data z Krkavčí skály spadají do mladší fáze střední eneolitu, datování Kostelce se jeví
jako pozdější a ukazuje na mladý eneolit. Opakuje se tak situace ze západních Čech, kde byla
z některých výšinných lokalit (Vlkov – Babiny a Mířkov – Racovský vrch) rovněž získána mlado-
eneolitická radiokarbonová data (John 2010, 53), která plně neodpovídají dosavadním představám
o jejich chronologii.
Distribuce dat zároveň napovídá, že v případě druhé z uvedených hypotéz tomu tak nebylo.
Časový překryv nemůžeme vyloučit pouze u dat Kostelec-3 a Orlík-1, ani zde však není příliš prav-
děpodobný. Zároveň je ale třeba upozornit na skutečnost, že u každé lokality byl datován jiný druh
organického materiálu. Zatímco data z Kostelce pocházejí ze zuhelnatělých obilek, data z Krkavčí
skály jsou změřena z dřevěných uhlíků, neboť makrozbytky obilí se získat nepodařilo. Může zde
tedy hrát roli tzv. efekt starého dřeva, při kterém jsou datovány ty části dřevin (letokruhů), které
vznikly dlouho před tím, než bylo dřevo využito člověkem. Datované uhlíky byly však natolik
drobné, že nedovolují usuzovat, z jaké části stromu pocházejí. Abychom mohli uvažovat o sou-
časnosti uvedených lokalit, musely by oba uhlíky z Krkavčí skály pocházet z vnitřních letokruhů
velmi starých stromů (100–300 let), což nelze zcela vyloučit6. Na druhou stranu je otázkou, do jaké

5/ Měření provedl A. Cherkinsky z Center for Applied Isotope Studies, University of Georgia, USA.
6/ Např. v rámci konstrukce dendrochronologicky datované neolitické study na lokalitě Schkeuditz-Alt-
scherbitz byly dochovány letokruhy v rozsahu 324 let (5426–5102 BC), což bylo částečně způsobeno i recy-
klací starších trámů při její stavbě (R. Elburg – osobní sdělení).

69
míry a jak často bylo takto staré dřevo v prostředí eneolitických výšinných lokalit využíváno. Lze
předpokládat, že k běžným účelům (topivo, letnina, stavební materiál) byly využívány spíše větve
a kmeny menšího průměru.
V případě lokality Orlík – Krkavčí skála by bylo v budoucnosti vhodné ověřit absolutní dataci
za pomoci makrozbytků obilí či jiných užitkových plodin. To by si ovšem vyžádalo rozsáhlejší
sondáž, která by vzhledem k omezenému množství sedimentů na svazích lokality mohla zname-
nat její faktickou likvidaci.

6. Závěry

Eneolitické výšinné lokality v oblasti střední Vltavy a Orlické přehrady jsou situovány ve velmi
výrazných polohách. Jedná se o skalnaté ostrožny s velkým převýšením nad vodními toky. Pří-
stupné byly z horních poloh nad údolím vždy po úzkém klesajícím hřbetu a chráněny byly ze tří
stran příkrými srázy se skalami. V případě Kostelce nad Vltavou je doloženo i přehrazení ostrožny
krátkým příkopem. Kromě svého umístění v terénu jsou tyto lokality charakteristické omezeným
rozsahem využitelné plochy. Žádná ze sledovaných lokalit nepřesahuje plochu 300 m2, v některých
případech se jedná pouze o desítky čtverečních metrů.
Při pohledu na mapu známých lokalit je patrné (viz obr. 1), že se často vyskytují v párech, mezi
nimiž je poměrně malá vzdálenost (cf. obr. 15). V případě Orlické přehrady se jedná o 300 m
(Zbonín – Zvíkov-hrad), 400 m (Kostelec nad Vltavou – Orlík-Krkavčí skála) a 600 m (Kožlí u Or-
líka – Orlík-hrad). Podobnou situaci pozorujeme v témže období i v západních Čechách, kde
se eneolitické výšinné lokality nezřídka vyskytují ve dvojicích, jejichž vzdálenost je 200–500 m
(Bašta – Baštová 1989, 87), anebo také v okolí Zbečna, kde byla zjištěna koncentrace tří zatím
kulturně nezařazených eneolitických výšinných lokalit, jejichž vzájemná vzdálenost se pohybuje
v rozmezí 200–300 m (John – Stolz 2008). V případech takovýchto krátkých vzdáleností se nabízí
otázka, zda jsou lokality současné, anebo zda jde o doklad přemístění jedné obytné komponenty
v rámci sídelního areálu. Nálezy keramiky většinou nedovolují tuto otázku jednoznačně rozhod-
nout, stejně jako zatím neumožňují detailnější kulturní zařazení pojednávaných lokalit, u nichž
se předpokládá, že představují nejspíše jižní okraj rozšíření řivnáčské kultury (podrobněji Dobeš
– Korený 2010; Fröhlich – Eigner 2010).
Přestože na sledovaných lokalitách proběhly jen velmi drobné sondáže, podařilo se již získat
množství důležitých informací. Poprvé v historii zkoumání jihočeského eneolitu byl získán or-
ganický materiál pro archeobotanické analýzy a absolutní dataci. Ačkoliv nelze na základě velmi
omezených dat příliš zobecňovat, analýza vzorků rostlinných makrozbytků z Kostelce nad Vltavou
předběžně ukazuje na významné zastoupení ječmene v rámci eneolitického zemědělství jižních Čech.
Absolutní data ukázala, že dvojice výšinných lokalit (Kostelec a Orlík-Krkavčí skála) pravděpo-
dobně není současná (pochopitelně nelze vylučovat ani vícefázové osídlení), přičemž Kostelec je
mladší, čemuž by odpovídala přítomnost keramiky kulovitých amfor (Fröhlich – Eigner 2010, 37).
Analogickou situaci známe ze západních Čech, kde soubor keramiky z výšinné lokality Mířkov –
Racovský vrch obsahuje příměs keramiky kultury kulovitých amfor, a naopak na 800 m vzdálené
lokalitě Mířkov-Tříslovec tato specifická keramika chybí (Bašta – Baštová 1988, 389), přičemž
z Racovského vrchu bylo získáno mladoeneolitické radiokarbonové datum velmi podobné datům
z Kostelce (John 2010, 53).
Radiokarbonové datování tedy opět otevírá doposud nevyřešenou otázku charakteru mla-
dého eneolitu v jihozápadních Čechách. Zatímco v níže položených oblastech Čech je zpravidla

70
doloženo intenzivní osídlení kulturou se šňůrovou keramikou a kulturou zvoncovitých pohárů,
v jihozápadních Čechách a středním Povltaví se artefakty těchto kultur téměř nevyskytují. Na-
opak se ukazuje, že některé výšinné lokality, které jsou tradičně připisovány chamské či řivnáčské
kultuře středního eneolitu, byly využívány právě v průběhu mladého eneolitu. Mezi tyto lokality
pravděpodobně patří i Kostelec na Vltavou a níže po toku Vltavy Malé Kolo u Nalžovického
Podhájí s nálezy staré šňůrové keramiky (Dobeš – Korený 2010, 38–39). Zatím ale není jasné, zda
se v těchto případech jedná o pozdní fáze chamské nebo řivnáčské kultury, jejichž přesah do mla-
dého eneolitu nemůžeme v uvedených oblastech vyloučit, anebo o nový, dosud nepojmenovaný
fenomén závěru pozdní doby kamenné.

Literatura

Akeret, Ö. 2005: Plant remains from a Bell Beaker site in Switzerland, and the beginnings of Triticum spelta
(spelt) cultivation in Europe, Vegetational History and Archaeobotany 14/4, 279–286.
Anderberg, A. L. 1994: Atlas of seeds and small fruits of Northwest-European plant speces with morpholo-
gical descriptions. Part 4 Resedaceae – Umbeliferae. Stockholm.
Bašta, J. – Baštová, D. 1988: Pravěké osídlení Sedmihoří, Archeologické rozhledy 40, 378–400.
- 1989: Neue Erkentnisse über die Chamer Kultur in Westböhmen. In: Das Äneolithikum und die früheste
Bronzezeit (C14 3000 – 2000 b. c.) in Mitteleuropa: kulturelle und chronologische Beziehungen. Prae-
historica 15. Praha, 85–93.
Berggren, G. 1981: Atlas of seeds and small fruits of Northwest-European plant speces with morphological
descriptions. Part 3 Salicaceae – Cruciferae. Stockholm.
Cappers, R. T. J. – Bekker R. M. – Jans J. E. A. 2006: Digitale Zadenatlas van Nederland / Digital Seed Atlas
of The Netherlands. Groningen.
Čulíková, V. 2008: Rostlinné makrozbytky. In: Zápotocký, M. – Zápotocká, M., Kutná Hora – Denemark. Hradi-
ště řivnáčské kultury (ca 3000 – 2800 př. Kr.). Památky archeologické – Supplementum 18. Praha, 255–264.
Dobeš, M. – Korený, R. 2010: Výšinné sídliště Malé Kolo u Nalžovického Podhájí, okr. Příbram. Příspěvek
ke kulturní povaze středního a horního Povltaví ve středním eneolitu, Archeologické výzkumy v jižních
Čechách 23, 25–52.
Dobeš, M. – Limburský, P. – Kyselý, R. – Novák, J. – Šálková, T. 2011: Příspěvek k prostorovému uspořádání obyt-
ných areálů z konce středního eneolitu. Řivnáčské osídlení ve Vlíněvsi, Archeologické rozhledy 63, 375–424.
Ernée, M. – Dobeš, M. – Hlaváč, J. – Kočár, P. – Kyselý, R. – Šída, P. 2007: Zahloubená chata ze středního
eneolitu v Praze 9 – Miškovicích. Výsledky archeologických a přírodovědných analýz, Památky arche-
ologické 98, 31–108.
Fröhlich, J. – Eigner, J. 2010: Nově objevená eneolitická výšinná sídliště v oblasti Orlické přehrady. Příspěvek
k eneolitickému osídlení podél středního toku Vltavy, Archeologie ve středních Čechách 14, 29–49.
Hajnalová, E. 1993: Obilie v archeobotanických nálezoch na Slovensku. Nitra.
- 1999: Archeobotanika pestovaných rastlín. Nitra.
Jacomet, S. 2006: Identification of cereal remains from archaeological sites, 2nd edition. Basel.
Jacomet, S. – Kreuz, A. 1999: Archäobotanik. Aufgaben, Methoden und Ergebnisse vegetations- und agrar-
geschichtlicher Forschung. Stuttgart.
John, J. 2008: Počítačová podpora dokumentace terénních reliktů v archeologii. In: Počítačová podpora
v archeologii 2. Brno – Praha – Plzeň, 254–262.
- 2010: Výšinné lokality středního eneolitu v západních Čechách. Plzeň.
John, J. – Kočár, P. 2009: Trial excavation of talus cone at the Middle Eneolithic site Radkovice – Osobovská

71
 skála and its archaeobotanical analysis. Fines Transire 18 (Archäologische Arbeitsgemeinschaft Ost­
bayern/ West- und Südböhmen/ Oberösterreich), 209–213.
John, J. – Stolz, D. 2008: Shluk eneolitických výšinných lokalit v okolí Zbečna (okr. Rakovník), Archeologie
ve středních Čechách 12, 135–140.
Kohler-Schneider, M. – Caneppele, A. 2006: Verkohlte Pflanzenreste aus der endneolithischen Siedlung
Krems–Hundssteig (Niederösterreich), Archäologie Österreichs 17/2, 132–140.
Kubát et al. 2002: Klíč ke květeně České republiky. Praha.
Opravil, E. 1988: Archeobotanické nálezy ze Středočeského kraje, Bohemia centoralis 17, 7–19.
Reimer, P. J. et al. 2004: IntCal04 terrestrial radiocarbon age calibration, 0-26 cal kyr BP, Radiocarbon 46/3, 1029–1058.
Roleček, J. 2010: Neobvyklá lokalita chruplavníku rolního (Polycnemum arvense) u Náměště nad Oslavou
a několik poznámek k ekologii druhu, Acta rerum naturalium 8, 59–60.
Wiethold, J. – Wähnert, V. 2008: Die botanischen Makroreste – Archäobotanische Analysen zu Ackerbau,
Ernährung und Umwelt vom Jungneolithikum bis zum Frühmittelalter. In: Trebsche, P., Die Höhen-
siedlung „Burgwiese“ in Ansfelden (Oberösterreich). Ergebnisse der Ausgrabungen von 1999 bis 2002.
Linzer Archäologische Forschungen 38. Linz, 316–344.
Zápotocký, M. – Zápotocká, M. 2008: Kutná Hora – Denemark. Hradiště řivnáčské kultury (ca 3000 – 2800
př. Kr.). Památky archeologické – Supplementum 18. Praha.

Jan John – Jan Eigner – Jiří Fröhlich – Tereza Šálková: A hill-top site near Velká and new
knowledges about Aeneolithic hill-top sites at Middle-Vltava river area.

The article presents results of a survey of newly discovered Middle Aeneolithic hilltop site at the cadastre
Velká (district Příbram) and several other similar sites (Zbonín, Kostelec nad Vltavou, Orlík – Krkavčí skála,
Kožlí u Orlíka) in the area of Orlík dam in South Bohemia (Fig. 1). The survey involved surface collection of
artefacts, creating contour plans a digital terrain models and also photographic documentation. Sampling
for analysis of plant macroremains and absolute radiocarbon dating took place at the sites Kostelec nad
Vltavou and Orlík – Krkavčí skála.
Aeneolithic hilltop settlement sites in this area are situated in a very significant landscape positions, usu-
ally on a rocky promontory with great elevation above the original water level. Only one site (Kostelec nad
Vltavou) has relics of fortification in form of short ditch cut into the bedrock (Fig. 7–8). These sites are also
characterized by a limited range of usable area, none of the mentioned sites exceeds 300 m 2. Sites also often
occur in pairs, among which is a relatively small distance (300–600 m, cf. Fig. 15). In cases of such a short
distances, the question is whether the sites have been contemporary or not. Findings of pottery usually
do not allow us answer this question.
Although the small scale of our survey we have collected a number of important information. The first
archaeo-botanical macro remains analysis of Aeneolithic site in South Bohemia indicates a significant pre-
sence of the barley (Hordeum vulgare) within Aeneolithic agriculture in this area. Absolute radiocarbon
data showed that two nearby hilltop sites (Kostelec nad Vltavou and Orlík – Krkavčí skála) were probably
not contemporary and site Kostelec nad Vltavou has been settled later (Fig. 14).
The results of radiocarbon dating also raised the question of the character of a Late Aeneolithic period in
southwestern Bohemia. While in the lowlands of Bohemia the sites of Corded Ware culture and Bell Beaker
culture are presented in great number, artefacts of these cultures almost absent in the southwestern Bohemia.
On the contrary there are indications, that some hilltop sites such as Kostelec nad Vltavou, traditionally
ascribed only to Middle Aeneolithic Cham or Řivnáč culture, have been continuously settled also in the
Late Aeneolithic by people of these cultures.

72
Obr. 1. Eneolitické výšinné lokality na střední Vltavě mezi soutokem Otavy s Vltavou a lokalitou Velká.
1 Zvíkov – hrad, 2 Zbonín, 3 Kostelec nad Vltavou, 4 Orlík – Krkavčí skála, 5 Orlík – hrad, 6 Kožlí u Orlíka,
7 Velká.
Fig. 1. Aeneolithic hilltop sites between the confluence of Vltava and Otava river and the site Velká. 1 Zví-
kov – castle, 2 Zbonín, 3 Kostelec nad Vltavou, 4 Orlík – Krkavčí skála, 5 Orlík – castle, 6 – Kožlí u Orlíka,
7 – Velká.

73
Obr. 2. Velká. Pohled na lokalitu od jihovýchodu. Foto J. Eigner.
Fig. 2. Site Velká. View to the site from the southeast. Photo by J. Eigner.

Obr. 3. Velká. Pohled na plochu ostrožny od západu (z prostoru uměle navršeného pahorku). Foto J. John.
Fig. 3. Site Velká. View to the promontory from the west (from the area of ​​artificially mound). Photo by J. John.

74
Obr. 4. Velká. Vrstevnicový plán ostrožny a profilace jejího terénu (nahoře). Krok vrstevnic je 20 cm, čísla
označují jednotlivé mikrovrypy. Zaměřil J. John.
Fig. 4. Site Velká. Contour plan of the promontory and section of the terrain (above). Contour step is 20 cm,
the numbers indicate test pits. Measured by J. John.

75
Obr. 5. Keramické nálezy. 1–11 Velká, 12 Kostelec nad Vltavou. Kresba T. Kolegar.
Fig. 5. Ceramic findings. 1–11 Velká, 12 Kostelec nad Vltavou. Drawing by T. Kolegar.

76
Obr. 6. Zbonín. Vrstevnicový plán ostrožny a profilace jejího terénu (dole). Krok vrstevnic je 20 cm, písmeno
S označuje polohu sondy z roku 2009. Zaměřil J. John.
Fig. 6. Site Zbonín. Contour plan of the promontory and section of the terrain (bottom). Contour step is
20 cm, the letter S indicates the position of the trench from the year 2009. Measured by J. John.

Obr. 7. Kostelec nad Vltavou. Pohled na ostrožnu od západu, šipka ukazuje polohu příkopu. Foto J. Eigner.
Fig. 7. Site Kostelec nad Vltavou. View to the promontory from the west, the arrow shows the location of the
ditch. Photo by J. Eigner.

77
Obr. 8. Kostelec nad Vltavou. Vrstevnicový plán ostrožny a profilace jejího terénu (dole). Krok vrstevnic je
20 cm. 1 – příkop, 2 – osídlená plošina, 3 – skalní blok, S – sonda 1/2009. Zaměřil J. John.
Fig. 8. Site Kostelec nad Vltavou. Contour plan of the promontory and section of the terrain (bottom).
Contour step is 20 cm. 1 – ditch 2 – settlement plateau, 3 – rock, S – trench 1/2009. Measured by J. John.

Obr. 9. Orlík – Krkavčí skála. Letecký snímek lokality, pohled od jihovýchodu. Foto J. John.
Fig. 9. Site Orlík – Krkavčí skála (Raven rock). Aerial image of the site, view from the southeast. Photo by
J. John.

78
Obr. 10. Orlík – Krkavčí skála. Vrstevnicový plán ostrožny a profilace jejího terénu (dole). Krok vrstevnic je
20 cm, S – poloha sondy z roku 2009. Zaměřil J. John.
Fig. 10. Orlík – Krkavčí skála. Contour plan of the promontory and section of the terrain (bottom). Contour
step is 20 cm, S – position of the test trench from the year 2009. Measured by J. John.

Obr. 11. Kožlí u Orlíka. Vrstevnicový plán ostrožny a profilace jejího terénu (dole). Krok vrstevnic je 20 cm,
S – poloha sondy z roku 2009. Zaměřil J. John.
Fig. 11. Site Kožlí u Orlíka. Contour plan of the promontory and section of the terrain (bottom). Contour
step is 20 cm, S – position of the test trench from the year 2009. Measured by J. John.

79
Obr. 12. Struktura získaných rostlinných makrozbytků z ostrožny v katastru Kostelce nad Vltavou. Vzorek
1 – světle šedá, vzorek 2 – tmavě šedá; počty uváděny v MNI, tj. nejmenší možný počet jedinců daného druhu.
Fig. 12. Structure of plant macro-remains collected from the site Kostelec nad Vltavou. Sample 1 – light gray,
sample 2 – dark gray, the numbers are reported in the MNI (minimum number of individuals – the smallest
possible number of individuals of the species).

Obr. 13. Doklady užitkových rostlin ve vzorku 1 (vlevo) a vzorku 2 (vpravo). Ve vzorku 2 je patrná degradace
určitelných obilnin pravděpodobně opětovnou redepozicí během exkavace/ zahazování sondy/ druhotné
exkavace.
Fig. 13. Evidence of useful (domestic) plants in the sample 1 (left) and sample 2 (right). The sample 2 shows
the degradation of determinable grains, probably caused by process of primary excavation and filling of the
trench in 2009 and secondary excavation in 2011.

80
Obr. 14. Kalibrační diagram radiokarbonových dat z lokalit Kostelec nad Vltavou a Orlík – Krkavčí skála
(pravděpodobnost 2 sigma).
Fig. 14. Calibration diagram of radiocarbon dates from sites Kostelec nad Vltavou a Orlík – Krkavčí skála
(probability 2 sigma).

Obr. 15. Letecký snímek dvojice eneolitických výšinných lokalit nad Orlickou přehradou, pohled od jiho-
západu: a – Orlík – Krkavčí skála, b – Kostelec nad Vltavou. Foto J. John.
Fig. 15. Aerial image of two aeneolithic hilltop sites in the area of Orlík dam (view from the southwest):
a – Orlík – Krkavčí skála, b – Kostelec nad Vltavou. Photo by J. John.

81