Professional Documents
Culture Documents
tp1 16
tp1 16
tp1 16
KONSTRUKCÍ
PODLE EUROKÓDŮ
Navrhování mostních konstrukcí podle eurokódů
doc. Ing. Vladislav Hrdoušek, CSc.
Ing. Marie Studničková, CSc.
Doc. Ing. Tomáš Rotter, CSc.
prof. Ing. Jiří Studnička, DrSc.
Ing. Roman Šafář, Ph.D.
prof. Ing. Jan L. Vítek, CSc.
Ing. Marek Foglar, Ph.D.
Ing. Michal Drahorád
Ing. Lukáš Vráblík, Ph.D.
doc. Ing. Jaroslav Navrátil, CSc.
Ing. Jaroslav Čambula
Ing. Jan Kos, CSc.
doc. Ing. Petr Kuklík, CSc.
Obsah
Předmluva ................................................................................................................................ 9
1 Zatížení mostů podle evropských norem ......................................................................... 10
1.1 Úvod ........................................................................................................................ 10
1.2 ČSN EN 1991-1-1 ................................................................................................... 10
1.3 ČSN EN 1991-1-3 ................................................................................................... 11
1.4 ČSN EN 1991-1-4 ................................................................................................... 11
1.5 ČSN EN 1991-1-5 ................................................................................................... 11
1.6 ČSN EN 1991-1-6 ................................................................................................... 12
1.7 ČSN EN 1991-1-7 ................................................................................................... 12
1.7.1 Náraz na podpěrné konstrukce mostu ...................................................................... 12
1.7.2 Náraz na nosnou konstrukci mostu .......................................................................... 13
1.7.3 Mimořádná zatížení způsobená železniční dopravou pod konstrukcemi nebo
v jejich blízkosti ...................................................................................................... 14
1.7.4 Nárazy od říční dopravy .......................................................................................... 14
1.8 ČSN EN 1991-2 ....................................................................................................... 15
1.8.1 Zatížení dopravou mostů pozemních komunikací ................................................... 15
1.8.2 Zatížení chodníků, cyklistických stezek a lávek pro chodce ................................... 21
1.8.3 Zatížení kolejovou dopravou a jiná zatížení specifická pro železniční mosty ......... 22
1.8.4 Národní příloha k ČSN EN 1991-2 ......................................................................... 27
1.8.5 Porovnání účinků zatížení od dopravy podle ČSN EN 1991-2 a ČSN 73 6203 ...... 27
1.8.6 Změny a opravy ČSN EN 1991-2 ............................................................................ 27
1.9 ČSN EN 1998-1 ....................................................................................................... 29
2 Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2 ...................................................... 31
2.1 Předmět normy ........................................................................................................ 31
2.1.1 Rozsah platnosti ....................................................................................................... 31
2.1.2 Citované normativní dokumenty ............................................................................. 31
2.1.3 Předpoklady ............................................................................................................. 31
2.2 Zásady navrhování ................................................................................................... 31
2.2.1 Požadavky ............................................................................................................... 31
2.2.2 Zásady navrhování podle mezních stavů ................................................................. 32
2.2.3 Základní proměnné .................................................................................................. 32
2.3 Materiály ................................................................................................................. 32
2.3.1 Všeobecně ............................................................................................................... 32
2.3.2 Konstrukční ocel ...................................................................................................... 32
2.3.3 Spojovací prostředky ............................................................................................... 33
2.3.4 Lana a jiné tažené prvky .......................................................................................... 34
2.3.5 Ložiska .................................................................................................................... 34
2.3.6 Jiné součásti mostu .................................................................................................. 34
2.4 Trvanlivost ............................................................................................................... 34
2.5 Analýza konstrukce ................................................................................................. 35
2.5.1 Modelování konstrukce pro analýzu ........................................................................ 35
2.5.2 Globální analýza ...................................................................................................... 35
2.5.3 Imperfekce ............................................................................................................... 37
3
Obsah
4
Obsah
5
Obsah
6
Obsah
7
Obsah
8
Předmluva
Předmluva
Normy pro navrhování mostů z betonu a oceli či jejich kombinace tvoří zvláštní část Eu-
rokódů, včetně specifického zatížení mostů dopravou. Normy pro mosty úzce navazují na
základní Eurokódy pro jednotlivé materiály a tvoří vždy Část 2 příslušného Eurokódu. Ob-
sahují ustanovení platná pouze pro mosty a upozorňují na ustanovení, která se pro mosty
nepoužívají. Výjimku tvoří Eurokód 4, Část 2 (Navrhování spřažených ocelobetonových
mostů), kde je uveden kompletní text upravený pro spřažené ocelobetonové mosty.
Pokud jde o zatížení dopravou, ta je obsahem Části 2 Eurokódu 1. Pro zatížení stálá a ostatní
proměnná zatížení jsou v jednotlivých Částech Eurokódu 1 vždy samostatné kapitoly pro
mosty. Jejich ustanovení jsou komentována v kapitole 1, kde je rovněž upozorněno na Eu-
rokód 8, který platí pro navrhování na účinky zemětřesení.
V této příručce, která navazuje na příručky pro zatížení a pro navrhování betonových, oce-
lových a spřažených ocelobetonových konstrukcí, se vlastně jedná o čtyři samostatné části
věnované zatížení a navrhování betonových, ocelových a ocelobetonových spřažených mos-
tů. V textu jsou většinou použity obrázky a tabulky z jednotlivých Eurokódů, jejichž čísla
jsou uvedena v závorkách s uvedením příslušného Eurokódu podle připojeného seznamu
norem a literatury, např. (Obr. 7.101 [12]).
Ustanovení EN jsou členěna do:
zásad, což jsou buď obecná ustanovení, ke kterým není dovolena žádná alternativa a nebo
požadavky a výpočetní modely, ke kterým je dovolena alternativa jen pokud je to výslov-
ně uvedeno. Zásada je označena písmenem P,
aplikačních pravidel, která mají být ve shodě se zásadami.
Lze také použít jiná pravidla (podle 1.4(5) [1]), tzv. alternativní návrhová pravidla, která
mohou být odlišná od aplikačních pravidel, pokud jsou však ve shodě se zásadami, přičemž
je třeba prokázat, že je zaručena nejméně stejná bezpečnost, použitelnost a trvanlivost.
Při navrhování konstrukcí je třeba používat názvosloví, které je uvedeno v [1]. V průběhu
přípravy evropských norem došlo v české terminologii ke změnám, které je nutno akcepto-
vat (např. termíny výpočtové zatížení, výpočtová pevnost, nahodilé zatížení, parciální sou-
činitel byly nahrazeny termíny návrhové zatížení, návrhová pevnost, proměnné zatížení, díl-
čí součinitel, aj.).
Vedoucím autorského kolektivu byl doc. Ing. Vladislav Hrdoušek, CSc.
Autory jednotlivých částí této příručky pro navrhování mostů podle Eurokódů jsou:
kap.1: Zatížení mostů dopravou podle ČSN EN 1991-2: Ing. Marie Studničková, CSc.
kap.2: Ocelové mosty podle ČSN EN 1993-2: Doc. Ing. Tomáš Rotter, CSc.
kap.3: Spřažené ocelobetonové mosty podle ČSN EN 1994-2: Prof. Ing. Jiří Studnička, DrSc.
kap.4: Betonové mosty podle ČSN EN 1992-2: Doc. Ing. Vladislav Hrdoušek, CSc. (4.1 – 4.3),
Ing. Roman Šafář, Ph.D. (4.4 – 4.6), prof. Ing. Jan L. Vítek, CSc. (4.7), Ing. Marek
Foglar, Ph.D. (4.8), Ing. Michal Drahorád (4.9), Ing. Lukáš Vráblík, Ph.D. (4.10.1,2),
doc. Ing. Jaroslav Navrátil, CSc. (4.10.3) a Ing. Jaroslav Čambula (4.11).
kap.5: Ing. Jan Kos, CSc.
kap.6: doc. Ing. Petr Kuklík, CSc.
Přílohy 1: Prof. Ing. Jiří Studnička, DrSc.
Přílohy 2: Ing. Michal Drahorád a Ing. Jaroslav Čambula.
Praha, listopad 2010
9
Zatížení mostů podle evropských norem
1.1 Úvod
Soustava evropských norem pro navrhování stavebních konstrukcí, tzv. Eurokódů, má po-
někud jiné členění než soustava původních českých technických norem pro tento účel.
Eurokódy jsou koncipovány jako univerzální dokumenty pro všechny běžné stavební kon-
strukce z různých materiálů. Navíc jsou to společné dokumenty pro všechny země sdružené
v Evropském výboru pro normalizaci (CEN), kterých je v současné době 28. Proto jsou tyto
dokumenty poměrně obsáhlé a pro použití v každé zemi jsou doplněny národní přílohou. Cí-
lem bylo vytvoření jednotné metodiky návrhování stavebních konstrukcí, platné v zemích
CEN. Odchylky jsou umožněny pouze tam, kde je v dokumentech poznámka, že ustanovení
lze upravit v národní příloze nebo pro konkrétní projekt.
Základní Eurokód ČSN EN 1990 stanoví obecné zásady navrhování. Dodatek (změna) k této
normě ČSN EN 1990/A1 uvádí pravidla a metody pro stanovení kombinací zatížení u mos-
tů, dílčí součinitele zatížení a součinitele kombinace a reprezentativních hodnot ψ0, ψ1 a ψ2.
Pro kombinace zatížení v mezním stavu únosnosti jsou uvedeny v Eurokódu dvě možnosti a
obě připouští i národní příloha. Pro určení základní kombinace zatížení se používá rozho-
dující z dvojice výrazů (6.10a) a (6.10b). Alternativně lze rovněž použít kombinaci zatí-
žení podle výrazu (6.10), která však může vést k méně hospodárnému návrhu. V kombi-
nacích zatížení je třeba vzít v úvahu také zatížení způsobená poklesem podpor, případně
poddolování. Tato zatížení jsou specifikována v Eurokódu 7 Navrhování geotechnických
konstrukcí [17].
Zatížení stavebních konstrukcí jsou obsažena v Eurokódu 1, který má 10 částí, z nichž se
pro navrhování mostů může použít až 8.
Seizmická zatížení jsou uvedena v Eurokódu 8, kde se při navrhování mostů uplatní obecná
část ČSN EN 1998-1 a část věnovaná mostům ČSN EN 1998-2.
10
Zatížení mostů podle evropských norem
nebo dolních charakteristických hodnot stálého zatížení se tyto hodnoty uvažují v celé pří-
slušné návrhové situaci.
11
Zatížení mostů podle evropských norem
12
Zatížení mostů podle evropských norem
Tab. 1 Informativní návrhové hodnoty ekvivalentních statických sil od nárazu vozidel na pod-
pěrné konstrukce nad pozemními komunikacemi nebo v jejich blízkosti [Tab. 4.1 [7]]
Síla Fdx a) Síla Fdy a)
Kategorie pozemní komunikace
[kN] [kN]
Dálnice, silnice I. třídy a rychlostní místní komunikace 1 000 500
Silnice II. a III. třídy a místní komunikace s dovolenou rychlostí nad 60 km/h 750 375
Místní komunikace s dovolenou rychlostí do 60 km/h včetně a účelové komunikace 500 250
Uzavřené plochy (např. podnikové plochy, dvory, areály zdravotnických zařízení)
a budovy s hromadnými garážemi (např. sklady, parkovací plochy) s přístupem:
osobních vozidel 50 25
těžkých vozidel b) 150 75
a)
x = směr jízdy, y = kolmo na směr jízdy.
b)
Termín „těžké vozidlo“ se vztahuje k vozidlům o celkové maximální hmotnosti větší než 3,5 tuny.
Zatížení uvedená v tab. 1 a 2 je třeba považovat za minimální hodnoty. Nárazové síly způso-
bené těžkými vozidly mohou vyvolat značnou dynamickou odezvu konstrukce. V těchto pří-
padech je nutné provést dynamickou analýzu podle přílohy C normy.
Mimořádná zatížení nárazem vozidel lze snížit nebo vyloučit použitím záchytných bezpeč-
nostních zařízení nebo protinárazových zábran. Tato opatření se navrhují podle platných
ČSN a zvláštních předpisů.
13
Zatížení mostů podle evropských norem
Pro konstrukce třídy A, kde je maximální rychlost železniční dopravy v určitém místě menší
nebo rovna 120 km/h, se mají stanovit návrhové hodnoty ekvivalentních statických zatížení
od nárazů na podpěrné nosné prvky (např. sloupy, stěny). Informativní hodnoty jsou uvede-
ny v tab. 4.
Hodnoty nárazových sil lze zmenšit tam, kde jsou podpěrné nosné prvky chráněny pevnou
podezdívkou, pevnými nástupišti nebo jiným vhodným způsobem. Pro konstrukce třídy B
platí v ČR stejné požadavky jako pro konstrukce třídy A. Tyto požadavky lze pro konkrétní
případ zpřesnit podle pokynů přílohy B normy.
14
Zatížení mostů podle evropských norem
Informativní hodnoty sil uvedené v tab. 1.5 lze upravit podle následků poruchy způsobe-
ných nárazem plavidla. Při značných následcích poruchy je doporučeno tyto dynamické
hodnoty zvětšit, nebo naopak při menších následcích zmenšit.
Pokud není provedena dynamická analýza konstrukce zasažené nárazem, doporučuje se vy-
násobit informativní dynamické hodnoty uvedené v tab. 1.5 přiměřeným dynamickým sou-
činitelem. Tyto hodnoty ve skutečnosti zahrnují dynamické vlivy pouze u narážejícího těle-
sa, nikoli u konstrukce. Informativní hodnota dynamického součinitele je 1,3 pro čelní náraz
a 1,7 pro boční náraz.
Síly Fdx a Fdy se zavádějí do výpočtu odděleně (ne současně). Současně s příčnou silou Fdy
působí také síla tření FR, která se stanoví ze vztahu FR = μFdy. Součinitel tření μ se uvažuje
hodnotou μ = 0,4.
15
Zatížení mostů podle evropských norem
Modely zatížení nepopisují skutečná zatížení. Byly vybrány tak, aby jejich účinek včetně
dynamického zvětšení vyjadřoval účinek skutečné dopravy na nejzatíženějších tazích evrop-
ské silniční sítě v roce 2000. Dynamické zvětšení je zavedeno přímo do modelů zatížení
mostů pozemních komunikací (na rozdíl od zatížení v ČSN 73 6203, kde se normové hodno-
ty zatížení násobily dynamickým součinitelem).
Modely zatížení se umísťují na vozovku o šířce w, která se rozdělí do zatěžovacích pruhů
šířky 3 m. Pruhy jsou číslovány podle stanovených pravidel. Příklad číslování je uveden na
obr. 1. Pouze pro komunikace s celkovou šířkou ≥ 5,4 a zároveň < 6,0 m se vozovka dělí na
polovinu a šířky pruhů jsou 2,7 m ≤ wl < 3,0 m.
16
Zatížení mostů podle evropských norem
1 pruh č. 1: Q1k = 300 kN; q1k = 9,0 kN/m2 x podélná osa mostu
2 pruh č. 2: Q2k = 200 kN; q2k = 2,5 kN/m2 1 obrubník
3 pruh č. 3: Q3k = 100 kN; q3k = 2,5 kN/m2
pro wl = 3,0 m
Obr. 1 Použití modelu zatížení 1 (LM1) Obr. 2 Model zatížení 2 (LM2)
ČSN EN 1991-2 doporučuje vybrat regulační součinitele podle očekávané dopravy a také
podle třídy komunikace. V národní příloze je uvedena tabulka hodnot regulačních součinite-
lů pro ČR. Hodnoty v tabulce byly stanoveny na základě srovnávacích výpočtů, provede-
ných v rámci řešení projektů podporovaných Ministerstvem dopravy ČR. Regulační součini-
tele jsou uvedeny v tab. 7.
17
Zatížení mostů podle evropských norem
zatížení 3 pro návrh mostu bude proto zatím na rozhodnutí příslušného úřadu. Normalizova-
né modely zvláštních vozidel jsou uvedeny v příloze A normy. V příloze jsou i pokyny pro
použití jednotlivých normalizovaných modelů. Národní příloha některé pokyny upřesňuje.
Model zatížení 4 (LM4) je zatížení davem lidí na mostě a je určen pouze pro celková ově-
ření; používá se pro některé dočasné návrhové situace. Zatížení davem lidí připadá v úvahu
zejména u mostů ve městech nebo v jejich blízkosti v případech, kdy jeho účinek zřejmě ne-
ní pokryt modelem zatížení 1. Model zatížení 4 se uvažuje jako rovnoměrné zatížení (již za-
hrnující dynamický součinitel) o intenzitě 5 kN/m2.
18
Zatížení mostů podle evropských norem
19
Zatížení mostů podle evropských norem
Každá z těchto sestav gr, které se vzájemně vylučují, se považuje za charakteristickou hodnotu
zatížení od dopravy, která se kombinuje s jinými zatíženími (např. teplotou, větrem apod.).
Takto stanovená zatížení se dosazují do kombinačních rovnic, uvedených v ČSN EN 1990
při použití dílčích součinitelů a součinitelů kombinace.
20
Zatížení mostů podle evropských norem
21
Zatížení mostů podle evropských norem
22
Zatížení mostů podle evropských norem
Modely zatížení definované v této kapitole nepopisují skutečná zatížení. Byly vybrány tak,
aby jejich účinky reprezentovaly účinky od kolejové dopravy. Na rozdíl od modelů zatížení
mostů pozemních komunikací se dynamické účinky od dopravy uvažují odděleně a norma
stanoví hodnoty příslušných dynamických součinitelů.
Norma neplatí pro zatížení:
úzkorozchodných železnic;
tramvajových a jiných lehkých tratí;
historických železnic;
ozubnicových drah;
lanových drah.
Ačkoli norma pro uvedené dráhy obecně neplatí, lze modely zatížení použít, pokud to dovo-
luje národní příloha. Národní příloha např. stanoví, že mosty na úzkorozchodných tratích se
navrhují na model zatížení 71 se součinitelem = 1. Pro mosty s městskou kolejovou do-
pravou (tramvaje a metro) budou do národní přílohy v krátké době doplněny modely, které
vycházejí z dosud platné ČSN 73 6203.
V normě jsou uvedena následující zatížení od železniční dopravy:
svislá zatížení;
svislé zatížení pro zemní těleso;
dynamické účinky;
odstředivé síly;
boční ráz;
rozjezdové a brzdné síly;
aerodynamická zatížení od projíždějících vlaků;
zatížení od trakčního vedení a od jiné železniční infrastruktury a zařízení.
Pro mimořádné návrhové situace je uvedeno zatížení od vykolejení železniční dopravy.
23
Zatížení mostů podle evropských norem
Charakteristické hodnoty modelu zatížení SW/0 musí být vynásobeny příslušným součinite-
lem jako hodnoty modelu zatížení 71. Model zatížení SW/2 se součinitelem nenásobí
a použije se pouze u tratí 1. třídy. Třídy tratí jsou určeny předpisem 18/1986-PMR Kate-
gorie železničních tratí z hlediska mostů. Tento předpis byl zveřejněn ve Věstníku dopravy
č. 6/1987.
Tab. 10 Charakteristické hodnoty svislého zatížení pro modely zatížení SW/0 a SW/2
Model qvk a c
zatížení [kN/m] [m] [m]
SW/0 133 15,0 5,3
SW/2 150 25,0 7,0
24
Zatížení mostů podle evropských norem
v2 V2
qtk ( f qvk ) ( f qvk )
g r 127 r
kde Qtk, qtk jsou charakteristické hodnoty odstředivých sil [kN, kN/m];
Qvk, qvk charakteristické hodnoty svislých zatížení;
f je redukční součinitel;
v maximální rychlost v [m/s], V je maximální rychlost v [km/hod];
g gravitační zrychlení a r je poloměr zakřivení oblouku v [m].
25
Zatížení mostů podle evropských norem
V současné době tento způsob výpočtu zůstává v Eurokódu zachován u konstrukcí, které nej-
sou příliš citlivé na dynamická zatížení kolejovou dopravou a jejichž zatížení vykazuje nízkou
dynamickou složku. Obecně platí, že zásadní faktory ovlivňující dynamické chování jsou:
rychlost dopravy na mostě;
rozpětí L a délka příčinkové čáry průhybu uvažovaného prvku;
hmotnost konstrukce;
vlastní frekvence celé konstrukce a důležitých prvků konstrukce a příslušné vlastní tvary kmitání;
počet náprav, nápravová zatížení a vzdálenost náprav;
útlum konstrukce;
svislé nerovnosti koleje;
neodpružená/odpružená hmota a charakteristiky zavěšení a vypružení vozidla;
přítomnost pravidelně vzdálených podpěr mostovky anebo koleje (příčníky, pražce);
imperfekce vozidla (plochá kola, nekruhová kola, poruchy zavěšení a vypružení atd.);
dynamické charakteristiky koleje (kolejové lože, pražce, prvky koleje atd.).
V ČSN EN 1991-2 je také uveden vývojový diagram, na jehož základě projektant rozhodne
o tom, zda může použít kvazistatický výpočet, nebo zda musí provést dynamickou analýzu.
Pro mosty, u kterých není požadována dynamická analýza, se účinky od statického zatížení
modelů zatížení 71, SW/0 a SW/2 musí násobit dynamickým součinitelem, který se obecně
uvažuje buď jako Φ2 nebo Φ3 podle kvality koleje následujícím způsobem:
a) Pro pečlivě udržovanou kolej
1, 44
2 0,82 v rozmezí: 1,00 Φ2 1,67
L 0, 2
26
Zatížení mostů podle evropských norem
27
Zatížení mostů podle evropských norem
přílohu NB, která obsahuje zatížení městskou kolejovou dopravou. Tato národní příloha
vznikla transformací a aktualizací jednotlivých ustanovení z ČSN 73 6203.
Poznámky:
(1)
Všechny odpovídající součinitele (, , f, ...) se musí uvažovat.
(2)
SW/0 se musí uvažovat jen pro spojité trámové konstrukce.
(3)
SW/2 je třeba uvažovat jen pro určené tratě.
(4)
Při příznivém účinku se může součinitel redukovat na 0,5, nemůže být nula.
(5)
V příznivých případech se tyto nedominantní hodnoty musí uvažovat rovné nule.
(6)
HSLM a skutečné vlaky, pokud se požadují podle 6.4.4 a 6.4.6.1.1.
(7)
Pokud se požaduje dynamická analýza podle 6.4.4, viz také 6.4.6.5(3) a 6.4.6.1.2.
(8)
Viz také tabulka A2.3 v EN 1990.
28
Zatížení mostů podle evropských norem
29
Zatížení mostů podle evropských norem
30
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
2.1.3 Předpoklady
Kromě všeobecných předpokladů uvedených v [1] se navíc používají předpoklady pro výro-
bu a montáž, obsažené v [21].
2.2.1 Požadavky
Pro ocelové mosty platí stejné zásady jako pro ocelové konstrukce pozemních staveb, uve-
dené v [22]. Ocelové mosty se musí navrhovat na únavu pro dobu návrhové životnosti 100 let.
Pro zajištění trvanlivosti se mají mosty a jejich součásti navrhovat tak, aby se minimalizova-
lo jejich poškození a současně aby byla zajištěna přístupnost ke kontrole a k údržbě. Ome-
zení účinků koroze nebo únavy se mají zajistit vhodným konstrukčním řešením.
31
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
2.3 Materiály
2.3.1 Všeobecně
Jmenovité hodnoty materiálových vlastností, které lze ve výpočtech považovat za charakteris-
tické hodnoty, lze brát z tab. 3.1 z [22]. Připomíná se však platnost norem ČSN EN 10025-1 až
6, podle kterých pro některé tloušťky materiálu jsou hodnoty meze kluzu a pevnosti nižší,
než podle tab. 3.1. Pro významné mosty se proto doporučuje mírně konzervativní přístup
podle norem ČSN EN 10025-1 až 6.
32
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
ČSN EN 10025-5 Technické dodací podmínky pro konstrukční oceli se zvýšenou odolností
proti atmosférické korozi;
ČSN EN 10025-6 Technické dodací podmínky pro oceli s vyšší mezí kluzu po zušlechťování.
Jmenovité hodnoty meze kluzu fy = Reh a pevnosti v tahu fu = Rm se berou z příslušné části
normy ČSN EN 10025. Nelegované konstrukční oceli podle ČSN EN 10025-2 se dodávají v
jakostních stupních JR, J0 a J2. Jemnozrnné konstrukční oceli podle ČSN EN 10025-3 a
ČSN EN 10025-4 se dodávají ve stupních N, resp. M, kdy hodnota nárazové práce je ga-
rantována do -20 ºC, a ve stupních NL, resp. ML, kdy hodnota nárazové práce je garanto-
vána do -50 ºC. Konstrukční oceli se zvýšenou odolností proti atmosférické korozi podle
ČSN EN 10025-5 jsou dodávány v jakostních stupních J0, J2 a K2; u oceli S355 lze volit ze
dvou tříd W a WP, které se liší zejména obsahem uhlíku a fosforu. Oceli s vyšší mezí klu-
zu (klasifikují se jako legované ušlechtilé oceli) podle ČSN EN 10025-6 se dodávají ve
značkách S460 až S960, a to se zaručenými hodnotami nárazové práce do -20 ºC, do -40 ºC
(s označením L) nebo do -60 ºC (s označením L1). Pro všechny oceli závisí mez kluzu a pev-
nosti na tloušťce materiálu. Se zvětšující se tloušťkou hodnoty klesají.
Materiál tažených prvků ocelových mostů musí mít požadovanou lomovou houževnatost,
aby se zabránilo křehkému lomu během životnosti konstrukce. Lomová houževnatost se po-
suzuje podle tab. 2.1 [26]. V této tabulce jsou uvedeny maximální přípustné tloušťky materiálu
v závislosti na třídě oceli, jakostním stupni, nejnižší provozní teplotě TEd a na napětí Ed.
Nejnižší provozní teplotu TEd pro ocelové mosty lze uvažovat -35 ºC, pro ocelové části
spřažených ocelobetonových mostů -25 ºC. Napětí Ed je napětí odpovídající referenční
teplotě TEd a vypočte se pro kombinaci zatížení podle vzorce (2.1), uvedeného v [26] s
hodnotami součinitelů 1 = 0,6 a 2 = 0,5 (v souladu s tab. A2.1 až A2.3 v [1]). Žádná
další kontrola odolnosti konstrukce proti křehkému lomu není nutná, jestliže jsou při nej-
nižší provozní teplotě splněny podmínky, uvedené v [26].
Pro tlačené konstrukční prvky mostů se doporučuje se použít [26], tabulku 2.1,
pro Ed = 0,25 fy(t).
Tolerance rozměrů a hmotnosti válcovaných ocelových průřezů, konstrukčních dutých prů-
řezů a plechů mají být v souladu s příslušnou normou hutního výrobku. Pro svařované kon-
strukční části se mají uplatnit tolerance stanovené v [21]. Pro analýzu a pro návrh konstruk-
ce se mají použít jmenovité hodnoty rozměrů.
Fyzikální veličiny konstrukčních ocelí se pro výpočet mají brát následovně:
modul pružnosti v tahu a tlaku E = 210 000 MPa
modul pružnosti ve smyku G = 81 000 MPa
součinitel příčné deformace = 0,3
součinitel délkové tepelné roztažnosti = 12 · 10-6 ºC
33
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
Tab. 12 Jmenovité hodnoty meze kluzu fyb a meze pevnosti v tahu fub pro šrouby [Tab. 3.3 [13]]
Pevnostní třída šroubu 4.6 5.6 6.8 8.8 10.9
fyb (MPa) 240 300 480 640 900
fub (MPa) 400 500 600 800 1 000
Vysokopevnostní konstrukční šrouby pevnostních tříd 8.8 a 10.9, které jsou v souladu s
normami citovanými v [24], čl. 1.2.4, lze použít jako předpjaté šrouby, u nichž je kontrolo-
vané utažení provedeno v souladu s normami citovanými v [24], pro skupinu 7.
Materiálové vlastnosti, rozměry a tolerance ocelových nýtů mají být v souladu s normami
citovanými v [24], pro skupinu 6.
Pro kotevní šrouby lze použít pevnostní třídy oceli v souladu s příslušnými normami citova-
nými v [24], čl. 1.2.1 a 1.2.4. Jmenovitá mez kluzu kotevních šroubů nemá být vyšší než
640 N/mm2.
Všechny přídavné materiály pro svařování mají být v souladu s citovanými normami v [24],
čl. 1.2.5. Dosažené vlastnosti svarového kovu nemají být nižší než odpovídající hodnoty,
předepsané pro pevnostní třídu svařované oceli. V úvahu se má vzít mez kluzu, mez pevnos-
ti, tažnost a nejmenší hodnota nárazové práce při Charpyho zkoušce s V-vrubem.
2.3.5 Ložiska
Ložiska mají být v souladu s ČSN EN 1337.
2.4 Trvanlivost
Základní požadavky na trvanlivost jsou uvedeny v [1]. Části náchylné na korozi, mechanic-
ké opotřebení nebo na únavu mají být navrženy tak, aby jejich kontrola, údržba, oprava nebo
výměna mohla být dobře možná v průběhu životnosti konstrukce a aby byl zajištěn přístup
pro jejich kontrolu a údržbu za provozu.
Pro konstrukční prvky, které není možné kontrolovat, se má provést posouzení na únavu
podle [25]; z důvodu nekontrolovatelné koroze se má uplatnit přídavek tloušťky ocelových
prvků. Zvláštní pozornost se má věnovat zajištění vodotěsnosti dutých průřezů.
34
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
35
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
Mosty a části mostů se mohou posuzovat podle teorie prvního řádu, jestliže je ve všech prů-
řezech splněna podmínka při pružnostní analýze:
Fcr
cr 10
FEd
kde cr je součinitel, vyjadřující zvýšení návrhového zatížení při dosažení celkové nesta-
bility deformované konstrukce v pružném stavu;
FEd návrhové zatížení konstrukce;
Fcr kritické zatížení pro vybočení při globální nestabilitě, vypočtené pro původní
tuhosti v pružném stavu.
Účinky smykového ochabnutí a lokální boulení výztuh se mají uvažovat, jestliže významně
ovlivňují globální analýzu.
Deformace spojovacích prostředků, spřahovacích trnů nebo kotevních šroubů se mají v glo-
bální analýze uvažovat podle potřeby, jestliže jsou jejich účinky významné.
Při ověřování stability konstrukční soustavy se má uvažovat vliv deformací konstrukce za-
vedením imperfekcí a účinků druhého řádu. Podle typu konstrukční soustavy a globální ana-
lýzy se účinky druhého řádu a imperfekce mají stanovit jednou z následujících metod:
a) obojí pomocí globální analýzy;
b) částečně pomocí globální analýzy a částečně pomocí individuálního posouzení prvků
podle kap. 2.6.3;
c) pro základní případy pomocí individuálního posouzení ekvivalentních prvků podle
kap. 2.6.3, s použitím vhodných vzpěrných délek, stanovených podle tvaru globálního
vybočení konstrukce.
Účinky druhého řádu se mají vypočítat pomocí analýzy, vhodné pro danou konstrukci (včet-
ně přírůstkové nebo jiné iterační metody). Pro konstrukční soustavy, u kterých převládá pr-
vý tvar vybočení konstrukce s posuvnými styčníky, musí se použít pružnostní analýza prv-
ního řádu, ve které se příslušné účinky zatížení (například ohybové momenty) zvětší pomocí
vhodných součinitelů.
Jestliže chování mostu nebo jeho konstrukčních částí je ovlivněné prvním tvarem vybočení
(jeden stupeň volnosti), mohou se momenty s účinky druhého řádu MII vypočítat z ohybo-
vých momentů prvního řádu MI ze vztahu
1
M II M I
1
1
cr
36
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
b) jestliže účinky druhého řádu jednotlivých prvků nebo určité imperfekce prvků (například
imperfekce při rovinném vzpěru nebo při klopení) nebyly zcela zahrnuty do globální analý-
zy, má se provést individuální posouzení stability prvků pro účinky nezahrnuté do globál-
ní analýzy. Při tomto ověření se mají uvažovat koncové momenty a síly z globální analý-
zy konstrukce, zahrnující významné globální účinky druhého řádu a globální imperfekce,
určené pro vzpěrné délky rovné systémovým délkám.
Jestliže stabilita konstrukční soustavy je kontrolována pomocí vzpěrné únosnosti prutů, ve-
likost vzpěrných délek se má stanovit podle tvaru globálního vybočení konstrukční soustavy
se započtením vlivu tuhosti prvků a spojů, podle přítomnosti plastických kloubů a rozdělení
tlakových sil od návrhových zatížení. V takovém případě se vnitřní síly použité pro kontrolu
únosnosti vypočítají podle teorie prvního řádu bez uvažování imperfekcí.
2.5.3 Imperfekce
Do analýzy konstrukce se mají zahrnovat vhodné rezervy, které pokrývají účinky imperfek-
cí, včetně zbytkových pnutí a geometrických imperfekcí, jako jsou odchylky os svislosti,
přímosti, rovinnosti a různé malé excentricity ve spojích nezatížené konstrukce. Hodnoty
ekvivalentních geometrických imperfekcí mají vyjadřovat možné účinky všech typů imper-
fekcí, pokud jejich účinky nejsou přímo zahrnuty ve vztazích pro výpočet pevnosti prvků.
Mají se uvažovat globální imperfekce konstrukční soustavy a výztužného systému a lokální
imperfekce jednotlivých prvků.
Pro globální analýzu prutových konstrukcí se má tvar globálních a lokálních imperfekcí
určit podle způsobu vybočení konstrukce v pružném stavu v uvažované rovině vybočení.
Symetrický a asymetrický tvar vybočení v rovině a z roviny, včetně prostorového vybočení,
se má uvažovat pro nejnepříznivější směr a způsob. Pro konstrukce citlivé na vybočení se
má účinek imperfekce v analýze vyjádřit pomocí ekvivalentní imperfekce ve tvaru počáteč-
ního naklonění konstrukce a imperfekce ve tvaru prohnutí jednotlivých prvků. Imperfekce
ve tvaru počátečního naklonění lze stanovit podle [22], čl. 5.3.2(3), písm. a). Imperfekce ve
tvaru počátečního prohnutí prvku pro rovinný vzpěr e0/L, kde L je délka prvku, se určují
podle tab. 13.
Tab. 13 Návrhové hodnoty imperfekcí ve tvaru počátečního prohnutí e0/L [Tab. 5.1 [22]]
Pro obloukové mosty lze stanovit imperfekce pro příslušné tvary vybočení podle přílohy D
v [22].
37
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
e0 = mL/500
kde L je rozpětí výztužného systému;
1
m 0,5 1
m
1 výztužný systém
e0 imperfekce
qd ekvivalentní síla na jednotku délky
38
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
e0 q
qd N Ed 8
L2
kde e0 je imperfekce;
qd ekvivalentní síla na jednotku délky;
q průhyb výztužného systému v rovině od zatížení q a všech vnějších zatížení.
NEd = MEd/h
kde MEd je maximální moment na nosníku;
h celková výška nosníku.
V bodech spojení nosníků nebo tlačených prvků se má prokázat, že výztužný systém je
schopen zachytit místní síly αmNEd/100 působící na všechny nosníky nebo tlačené prvky
spojené v tomto bodě a přenést tyto síly do přilehlých bodů, ve kterých je nosník nebo tlače-
ný prvek vyztužen, viz obr. 9. Pro posouzení na místní síly se mají uvažovat všechna vnější
zatížení působící na výztužný systém, ale síly vypočtené z imperfekce je možné vynechat.
NEd
N Ed
2 NEd
2
= m 0 : 0 = 1/200
2NEd = m NEd/100
1 styk
N Ed 2 výztužný systém
NEd
Účinky imperfekce prutů jsou začleněny ve vztazích pro výpočet vzpěrné únosnosti podle
kap. 2.6.3. Při hodnocení stability prvků analýzou druhého řádu se mají uvažovat imperfekce
e0,d tlačených prvků podle [22] čl. 5.3.4(2). Pro analýzu druhého řádu s uvážením klopení ohý-
baných nosníků se má počítat s imperfekcí o velikosti ke0,d, kde e0,d je počáteční ekvivalentní
prohnutí uvažovaného profilu vůči jeho ose minimální tuhosti. Hodnota součinitele k = 0,5.
39
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
2.6.1 Všeobecně
Dílčí součinitel spolehlivosti materiálu M, definovaný v [22], čl. 2.4.3, se musí pro různé
charakteristické hodnoty únosnosti ocelových mostů uvažovat podle tab. 14.
Tab. 14 Dílčí součinitele materiálu [Tab. 6.1 [13]]
a) Únosnost prutů a průřezů
únosnost průřezů při nadměrném zplastizování, včetně lokálního boulení M0 = 1,00
únosnost průřezů při posuzování stability prutů M1 = 1,10
únosnost průřezů při porušení oslabeného průřezu v tahu M2 = 1,25
b) Únosnost spojů
únosnost šroubů
únosnost nýtů
únosnost čepů M2 = 1,25
únosnost svarů
únosnost deskových ložisek
40
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
N Ed M y,Ed M z,Ed
1
N Rd M y,Rd M z,Rd
kde NRd, My,Rd a Mz,Rd jsou návrhové hodnoty únosnosti, určené v závislosti na klasifikaci
průřezu, včetně jejich redukce v důsledku účinků smyku.
41
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
Jestliže všechny tlačené části průřezu jsou alespoň třídy 2, lze uvažovat, že průřez je schop-
ný rozvinout plnou plastickou únosnost za ohybu. Jestliže všechny tlačené části průřezu jsou
třídy 3, má se jeho únosnost stanovit pro pružné rozdělení napětí po průřezu. Tlaková napětí
v nejvíce namáhaných vláknech mají být omezena hodnotou meze kluzu. Jestliže první
plastifikace nastane na tažené straně průřezu, je možné při určení únosnosti průřezů třídy 3
využít částečnou plastickou rezervu tažené oblasti.
1 tlak
2 tah
3 plastická neutrální osa
4 zanedbaná část stojiny
Účinné vlastnosti průřezů třídy 4 se uvažují stejně jako v [22], čl. 6.2.2.5, tzn. s uvažováním
účinných šířek tlačených částí průřezu. Účinky lokálního boulení pro průřezy třídy 4 se do-
poručuje uvažovat podle kap. 4 v [23].
2.6.2.3 Tah
Návrhová hodnota tahové síly NEd musí v každém průřezu splňovat podmínku:
N Ed
1, 0
N t,Rd
42
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
Pro průřezy s dírami se návrhová únosnost v tahu Nt,Rd má stanovit jako menší z hodnot:
1. návrhová plastická únosnost neoslabeného průřezu
A fy
N pl,Rd
M0
U spojů kategorie C, viz [24], 3.4.2(1), (jedná se o třecí spoje s vysokopevnostními šrouby
tříd 8.8 a 10.9, kdy nemůže dojít k prokluzu v mezním stavu únosnosti) se má návrhová
únosnost v tahu Nt,Rd pro průřezy oslabené dírami pro spojovací prostředky uvažovat jako
hodnota Nnet,Rd, která se stanoví z výrazu
Anet f y
N net,Rd
M0
Pro úhelníky připojené jedním ramenem se návrhová únosnost v tahu stanoví podle [24], 3.6.3.
Obdobně se má postupovat u jiných typů průřezů s nepřipojenými odstávajícími částmi.
2.6.2.4 Tlak
Návrhová hodnota tlakové síly NEd musí v každém průřezu splňovat podmínku:
N Ed
1, 0
N c,Rd
Vyplněné díry pro spojovací prostředky se v tlačených prutech nemusí uvažovat. U nesyme-
trických průřezů třídy 4 se má uvažovat přídavný moment MEd, plynoucí z posunu těžišťové
osy účinného průřezu.
43
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
Díry pro spojovací prostředky v tažené pásnici, resp. v tažené části stojiny, je možné zane-
dbat, jestliže je splněna podmínka (6.16) v [22]. Vyplněné díry pro spojovací prostředky je
možné v tlačené oblasti průřezu zanedbat.
2.6.2.6 Smyk
Návrhová hodnota smykové síly VEd musí v každé části průřezu splňovat podmínku:
VEd
1, 0
Vc,Rd
Vpl,Rd
Av f y / 3
M0
44
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
V pružnostním návrhu se Vc,Rd uvažuje jako návrhová pružná únosnost ve smyku, která
se může v rozhodujícím bodě průřezu ověřit podle vztahu (pokud se neposuzuje boulení
podle [23]):
Ed
1, 0
fy 3 M0
kde Ed lze určit ze vztahu
VEd S
Ed
It
2.6.2.7 Kroucení
Pro pruty namáhané kroucením se mají uvažovat účinky kroucení a distorze. Účinky příč-
né tuhosti průřezu anebo diafragmat vložených kvůli zmenšení distorzních deformací se
mohou uvážit zavedením vhodného pružného modelu, který je namáhán kombinací účinků
ohybu, kroucení a distorze. Účinky distorze prvků je možné zanedbat, jestliže v důsledku
příčné ohybové tuhosti průřezu, popř. účinku diafragmat, nejsou větší než 10 % účinků
ohybu. Diafragmata se mají navrhnout s uvážením zatížení, plynoucích z roznášecího
účinku diafragmat.
Pro pruty namáhané kroucením, u kterých je možné zanedbat jejich distorzní deformace, má
návrhová hodnota krouticího momentu TEd ve všech průřezech splňovat podmínku
45
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
TEd
1, 0
TRd
46
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
kde 0,5 1 0,2
2
Af y
pro průřezy třídy 1, 2 a 3
N cr
Aeff f y
pro průřezy třídy 4
N cr
Tab. 15 Součinitele imperfekce pro křivky vzpěrné pevnosti [Tab. 6.1 [22]]
Křivka vzpěrné pevnosti a0 a b c d
Součinitel imperfekce 0,13 0,21 0,34 0,49 0,76
47
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
40 mm < tf y–y b a
100 mm z–z c a
h y y
y–y b a
h/b 1,2
tf 100 mm
z–z c a
y–y d c
z tf > 100 mm
b z–z d c
Svařované průřezy
tf y–y b b
tf tf 40 mm
z–z c c
y y y y
y–y c c
tf > 40 mm
z z z–z d d
válcované
všechny a a0
Duté průřezy
za tepla
tvarované
všechny c c
za studena
z tf
všechny průřezy,
Svařované duté průřezy
všechny c c
Úhelníky
všechny b b
48
Součinitel vzpěrnosti
a) Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
Poměrná štíhlost λ
49
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
Pro určení únosnosti na klopení nosníků po délce proměnného průřezu se může provést ana-
lýza druhého řádu.
Pokud není stanoveno jinak, má se součinitel klopení χLT ohýbaných prutů stálého průřezu
stanovit pro poměrnou štíhlost λLT z výrazu:
1
LT ale LT 1, 0
2
LT LT LT
2
kde ΦLT 0,5 1 LT LT 0, 2 LT
2
LT je součinitel imperfekce při klopení;
Wy f y
LT
M cr
Tab. 17 Doporučené hodnoty součinitelů imperfekce pro křivky klopení [Tab. 6.3 [22]]
Křivka klopení a b c d
Součinitel imperfekce při klopení LT 0,21 0,34 0,49 0,76
Hodnoty součinitele klopení LT se pro příslušnou poměrnou štíhlost LT mohou stanovit z
obr. 11.
Účinky klopení se mohou zanedbat, jestliže poměrná štíhlost při klopení LT 0, 2 nebo
M Ed
0, 04
M crit
50
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
Pro ohýbané válcované nebo ekvivalentní svařované průřezy se mohou hodnoty LT stanovit
také podle [22], čl. 6.3.2.3.
Součinitel klopení je možné redukovat v závislosti na rozdělení momentu v úseku mezi
příčným podepřením prutu podle [22], čl. 6.3.2.3(2).
NEd
Cmi,o M y,Ed M y,Ed
0,9
y N Rk M y,Rk
M1 M1
kde ult,k je nejmenší násobitel návrhového zatížení, při kterém se dosáhne hodnota charak-
teristické únosnosti v rozhodujícím průřezu konstrukční části při jeho namáhání
v rovině, ale bez uvažování vzpěru z roviny nebo klopení. Přitom se však uvažují
všechny příslušné účinky globálních a místních deformací a imperfekcí v rovině;
op součinitel vzpěrnosti pro globální poměrnou štíhlost op , uvažující vzpěr rovi-
ny a klopení.
51
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
ult,k
op
cr,op
kde cr,op nejmenší násobitel návrhových zatížení působících v rovině, při kterém se do-
sáhne pružná kritická únosnost konstrukční části, stanovená s ohledem na vzpěr
z roviny a klopení, ale bez uvažování vybočení v rovině zatížení.
Pro stanovení cr,op a ult,k se může použít analýza metodou konečných prvků.
Součinitel vzpěrnosti op se může určit pomocí jedné z následujících metod:
a) jako menší z hodnot
pro vzpěr z roviny podle kap. 2.6.3.1;
LT pro klopení podle kap. 2.6.3.2;
vypočtených pro globální poměrnou štíhlost op ;
b) jako hodnota určená interpolací mezi hodnotami a LT s použitím vztahu pro ult,k v roz-
hodujícím průřezu.
Například když ult,k se stanoví z posouzení průřezu
1 N Ed M y,Ed
ult,k N Rk M y,Rk
Aeff f y
LT
N cr
52
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
V normě [13] je uveden návod pro stanovení přídavné příčné síly FEd ve spoji pásu s pruži-
nou a návod pro výpočet kritické osové síly Ncr.
Pruty s jednotlivými příčnými podporami tlačené pásnice nejsou citlivé na klopení, jestliže
vzdálenost Lc mezi příčnými podporami, nebo výsledná štíhlost f ekvivalentní tlačené pásnice
vyhovuje podmínce (6.59) v [22]. K této podmínce jsou doporučeny hodnoty c,0 0, 2 a kfl 1, 0 .
2.7.1 Všeobecně
Ocelová konstrukce má být navržena a postavena tak, aby všechny příslušné podmínky pou-
žitelnosti byly splněny. Základní požadavky mezních stavů použitelnosti jsou uvedeny v [1],
3.4. V projektové dokumentaci má být uvedena specifikace mezních stavů použitelnosti a
příslušných zatěžovacích a výpočetních modelů. Z hlediska použitelnosti se mají splnit ná-
sledující podmínky:
Omezení na pružné působení s cílem omezit:
překročení meze kluzu;
úchylky od požadované geometrie v důsledku trvalých průhybů;
nadměrné deformace.
Omezení průhybů a křivostí s cílem vyloučit:
nežádoucí dynamické rázy vyvolané dopravou (kombinace průhybu a omezení vlastních
frekvencí);
53
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
54
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
2 2
fy
Ed,ser 3 Ed,ser
M,ser
Doporučená hodnota Mser = 1,00. Účinky boulení lze při výpočtu zanedbat.
Rozkmit jmenovitého napětí fre od časté kombinace zatížení se má podle [25] omezit
hodnotou 1,5fy/M,ser.
Pro nepředpjaté šroubové spoje namáhané smykem se mají síly ve šroubech při charakteris-
tické kombinaci zatížení omezit podle vztahu:
Fb,Rd,ser ≤ 0,7Fb,Rd
kde Fb,Rd je únosnost na otlačení pro mezní stavy únosnosti.
Pro třecí spoje s předpjatými šrouby vysoké pevnosti kategorie B (bez prokluzu v mezním
stavu použitelnosti, viz [24]) má být posouzení použitelnosti provedeno pro charakteristic-
kou kombinaci zatížení.
55
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
56
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
2.7.12 Odvodnění
Všechny desky mostovky mají být izolované proti vodě a povrchy vozovek a lávek pro
chodce mají být utěsněné, aby se zabránilo prosakování vody. Uspořádání odvodnění má
brát v úvahu sklon desky mostovky, stejně tak jako umístění, průměr a sklon odpadního po-
trubí. Odvodnění má spolehlivě odvádět vodu pod dolní hranu konstrukce, aby se zabránilo
stékání vody po konstrukci.
57
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
Odvodňovací potrubí má být navrženo tak, aby je bylo možné snadno čistit. Vzdálenosti
mezi středy čisticích otvorů mají být určeny na výkresech. Jestliže je odvodňovací potrubí
umístěno uvnitř komorových mostních nosníků, mají být provedena opatření, která zabrání
hromadění vody při netěsnosti nebo poškození potrubí.
U mostů pozemních komunikací má být odvodnění umístěno po obou stranách mostního zá-
věru, pokud to je vhodné.
Pro železniční mosty s kolejovým ložem do 40 m délky je možné předpokládat, že mostovka
sama umožňuje odvodnění, a proto nejsou po délce mostovky potřebná další opatření pro
zajištění odvodnění.
U všech uzavřených průřezů se mají provést opatření pro odvodnění, kromě průřezů plně
utěsněných pomocí svarů.
2.9.1 Všeobecně
2.9.1.1 Požadavky pro posouzení na únavu
Posouzení na únavu se má provést ve všech kritických průřezech v souladu s [25].
Posouzení na únavu se nevyžaduje pro:
lávky pro chodce, mosty pro převedení kanálů nebo jiné převážně staticky zatížené mosty,
kromě takových mostů nebo jejich částí, které mohou být rozkmitány větrem nebo chodci;
58
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
části drážních mostů nebo mostů pozemních komunikací, které nejsou zatíženy dopravou,
ani nebudou rozkmitány větrem.
1 2
r r 3
1 oblast 1
2 oblast 2
5 3 oblast 3
4 4 oblast 4 (styk)
5 oblast 5
Obr. 12 Kritické oblasti pro únavové posouzení, viz též tab. 27 [Obr. 9.1 [13]]
1
2 1 tupý svar
2 stehový svar souvisle
po celé délce svařovací
podložky
59
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
60
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
Alternativně k uvedenému postupu je možné spektrum rozkmitů napětí pro posouzení únavy
získat vyhodnocením historie napětí od zatížení vozidly určenými v [8] pro posuzování na
únavu, viz [25].
F1 F2 F2 F1
61
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
c c
Ff E2 Ff E2
Mf Mf
rozpětí L [m]
uprostřed pole
62
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
1
rozpětí L [m]
v podpoře
Obr. 15 Hodnoty součinitele 1 pro momenty mostů pozemních komunikací [Obr. 9.5 [13]]
Hodnotu součinitele 2 lze vzít z tab. 20, kde Qm1 je průměrná celková hmotnost [kN] ná-
kladních vozidel v pravém jízdním pruhu, která se stanoví z výrazu
1/5
n Q5
Qm1 i i
ni
kde Qi je celková hmotnost i-tého nákladního vozidla v kN v pravém jízdním pruhu, ur-
čená příslušným úřadem;
ni počet nákladních vozidel o celkové hmotnosti Qi v pravém jízdním pruhu, ur-
čený příslušným úřadem.
NObs celkový počet nákladních vozidel v pravém jízdním pruhu za rok.
63
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
15
5 5 5
N 2 2 Qm 2 N 3 3Qm3 N k k Qmk
4 1 ....
N1 1Q N1 1Q N1 Q
m1 m1 1 m1
kde k je počet jízdních pruhů s těžkou dopravou;
Nj počet nákladních vozidel v j-tém jízdním pruhu za rok;
Qmj průměrná celková hmotnost nákladních vozidel v j-tém jízdním pruhu;
ηj pořadnice příčinkové čáry vnitřní síly vyvozující rozkmit napětí uprostřed j-tého
jízdního pruhu, která se dosazuje s kladným znaménkem.
3,2
3,0
2,8
2,
2,6 5
2,50 -0
,5 l
-
2,4 15 10
2,2
2,00 2,00
2,0
1,8
1,6
1,4
1,2
1,0
10 20 30 40 50 60 70 80
rozpětí L [m]
uprostřed pole
64
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
max
3,4
3,2
3,0
2,8
2,70
2,6
0
2,4 l-3
0 50
0,9
0+
2,2 1,8
2,0
1,80 1,80
1,8
1,6
1,4
1,2
1,0
10 20 30 40 50 60 70 80
rozpětí L [m]
v podpoře
Obr. 16 Hodnoty součinitele max pro momenty mostů pozemních komunikací [Obr. 9.6 [13]]
65
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
66
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
67
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
1/3
2
D C 0, 737 C je mez únavy při konstantní amplitudě, viz obr. 18
5
1/5
2
L C 0, 457 C je prahový rozkmit napětí, viz obr. 19.
100
68
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
Pro spektrum jmenovitých napětí s rozkmity napětí nad a pod mezí únavy při konstantní
amplitudě ΔσD se únavová pevnost může stanovit podle prodloužené křivky únavové pev-
nosti následovně:
Rm N R Cm 2 106
m = 3 pro N ≤ 5 · 106, m = 5 pro 5 · 106 ≤ N ≤ 108
Rm N R Dm 5 106
1/5
5
L D 0,549 D je prahový rozkmit napětí, viz obr. 18.
100
1000
160
140
125
112 2
100
1 90
80
100
71
m=3 63
56 3
50
45
40
36
m=5
10
2 5
1,0E+04 1,0E+05 1,0E+06 1,0E+07 1,0E+08 1,0E+09
1 Kategorie detailu C
2 Mez únavy při konstantní amplitudě D
3 Prahový rozkmit napětí L
Obr. 18 Křivky únavové pevnosti pro rozkmity normálových napětí [Obr. 7.1 [25]]
69
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
1000
1
m=5 100
100
80
10
2
1,0E+04 1,0E+05 1,0E+06 1,0E+07 1,0E+08 1,0E+09
1 Kategorie detailu C
2 Prahový rozkmit napětí L
Obr. 19 Křivky únavové pevnosti pro rozkmity smykových napětí [Obr. 7.2 [25]]
Kategorie detailů ΔσC a ΔC pro jmenovitá napětí jsou uvedeny v tabulkách v ČSN EN 1993-1-9:
Tab. 8.1 pro ploché prvky a nesvařované detaily
Tab. 8.2 pro složené průřezy s podélnými svary
Tab. 8.3 pro příčné tupé svary
Tab. 8.4 pro přivařené prvky a výztuhy
Tab. 8.5 pro nosné svarové spoje
Tab. 8.6 pro duté průřezy
Tab. 8.7 pro styčníky příhradových nosníků
Tab. 8.8 pro ortotropní desky s uzavřenými výztuhami
Tab. 8.9 pro ortotropní desky s otevřenými výztuhami
Tab. 8.10 pro krční spoje pojížděných nosníků
70
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
Pro kritické oblasti ocelových mostovek se mohou pro posuzování únavy použít kategorie
detailů podle tab. 27.
Tab. 27 Kategorie detailů pro posuzování na únavu [Tab. 9.8 [13]]
Kritická Detail Kategorie
Detail [Tab. 9.8 [13]]
oblast v ČSN EN 1993-1-9 detailu
Podélné a příčné koutové svary mostovky,
1 Tabulka 8.4, detail 8 71
viz obr. 9.1
Podélné připojovací svary podélníku k mostovce, Tabulka 8.2, detail 6 100
2
viz obr. 9.1 Tabulka 8.3, detail 9 80
Přípoj výztuhy uzavřeného průřezu k příčníku,
3 Tabulka 8.8, detail 1 80
viz obr. 9.1
Styk výztuh se stykovými příložkami a kovovými
4 Tabulka 8.8, detail 4 71
svařovacími podložkami, viz obr. 9.2
Volné okraje výřezů ve stojinách příčníků v úrovni
5 Tabulka 8.8, detail 6 112
dolního okraje výztuhy, viz obr. 9.4
2.10.1 Všeobecně
Navrhování pomocí zkoušek má být v souladu s [1].
71
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
2.11 Přílohy
72
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
Vůle ložisek mezi extrémními pohyby může být do 2 mm. Vůle nemá být uvažována při
stanovení vodorovných posunů.
Odpor ložisek při valení nebo posunu lze vypočítat podle ČSN EN 1337.
Dále Příloha A obsahuje ustanovení ohledně určení hodnot zatížení a posunů ložisek:
Návrhové hodnoty rozdílu teplot Td* , včetně jakékoli neurčitosti v umístění ložisek, se ma-
jí určit ze vztahu
kde TK je charakteristická hodnota rozdílu teplot na mostě podle [5] vztažená ke středu
rozmezí teplot;
T dodatečná jisticí hodnota rozdílu teplot na mostě;
T0 jisticí hodnota, beroucí v úvahu neurčitost v umístění ložisek při referenční
teplotě.
Zatížení pro trvalé návrhové situace se stanovuje pro dokončený most při působení stálých
zatížení při referenční teplotě T0. Musí se uvažovat časově závislá zatížení. Charakteristické
hodnoty zatížení se mohou vzít z [4], [5], [8] a [10].
Zatížení pro dočasné návrhové situace se uvažují během montáže a při výměně ložisek.
Zatížení pro mimořádné situace se uvažují při vysouvání mostu, při poruše ložisek nebo při
poruše v základech.
Pro kombinaci zatížení při stanovení návrhových sil na ložiska a posuny ložisek v trvalé a do-
časné situaci se postupuje podle [1], čl. 6.4.3.2.
73
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
74
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
pásnice příčníku ke stojině hlavního nosníku má být proveden tupým svarem. Jsou-li dolní
pásnice příčníku a hlavního nosníku v jedné rovině, má být spoj proveden s kruhovými ná-
běhy o poloměru min 150 mm.
V druhé části Přílohy C jsou uvedena doporučení pro navrhování a konstrukční detaily orto-
tropních mostovek železničních mostů (jedná se pouze o mostovky s kolejovým ložem).
Ortotropní mostovka železničních mostů se může skládat buď z plechu, tvořícího dno žlabu
pro kolejové lože, podélných výztuh a příčníků, nebo z plechu a příčníků. Pro mostovky s
podélnými výztuhami se mají použít podélné výztuhy pásového nebo uzavřeného lichoběž-
níkového průřezu.
Tloušťka plechu mostovky má být t 14 mm, osová vzdálenost mezi podélnými výztuhami
pásového průřezu eLS 400 mm a lichoběžníkového průřezu eLS = 600 až 900 mm, vzdále-
nost příčníků ecrossb = 2500 až 3500 mm a poměr výšky podélné výztuhy k výšce příčníku
hstiff /hcrossb 0,4 až 0,5. Další údaje jsou uvedeny v tab. C.1 v [13].
Podélná výztuha má procházet spojitě stojinou příčníku. Spoj podélné výztuhy se stojinou
příčníku se má upravit podle obr. C.17 a C.18 v [13].
V třetí části Přílohy C jsou tabulky, které obsahují přípustné tolerance konstrukčních prvků
ortotropních mostovek, které se použijí při navrhování, výrobě a montáži.
75
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
3.1.3 Předpoklady
K obecným předpokladům ČSN EN 1990 se navíc použijí předpoklady norem pro beton
a ocel, tudíž ČSN EN 1992-1-1 a ČSN EN 1993-1-1.
76
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
Používá se stejná metoda ověřování mezního stavu únosnosti i použitelnosti s využitím díl-
čích součinitelů jako je tomu u pozemních staveb, pouze hodnoty součinitelů odpovídají
těm, které se použijí pro betonové či ocelové mosty.
Kombinace zatížení jsou u mostů podrobně uvedeny v Příloze A2 ČSN EN 1990. Podmínka
spolehlivosti pro ověření statické rovnováhy mostů (EQU) je uvedena v tabulce A2.4(A)
ČSN EN 1990. Přiměřeným způsobem se tato podmínka použije např. i pro posouzení mož-
nosti nadzvednutí ložisek spojitých nosníků apod.
3.3 Materiály
3.3.1 Beton
Vlastnosti betonu se berou z ČSN EN 1992-1-1. Pro spřažené mosty se nemá použít beton
nižších pevností než C20/25 a LC20/22 a vyšších pevností než C60/75 a LC60/66. Při určo-
vání vlivu smršťování betonu se má vzít v úvahu okolní vlhkost, rozměry konstrukčního
prvku a složení betonu.
3.4.1 Trvanlivost
Pro mosty se vypouštějí informace o profilovaném plechu a kapitola se doplňuje pravidlem
pro protikorozní ochranu ocelové pásnice, která je v kontaktu s betonovou deskou. Protiko-
rozní ochrana se v tom případě má protáhnout nejméně 50 mm pod betonovou desku. Pásni-
ce se pod betonem nenatírá. Doplňková pravidla pro mosty s prefabrikovanými deskami
mostovky jsou uvedena v kap. 3.8 této příručky.
77
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
3.5.3 Imperfekce
Platí obecná zásada o zahrnutí vlivu nevyhnutelných imperfekcí do návrhu i skutečnost, že
se imperfekce mají tvarem podobat tvaru pružného vybočení mostního prvku. Imperfekce
lze stejně jako u pozemních konstrukcí nahradit působením příčných sil odpovídajících
ekvivalentní geometrické imperfekci s hodnotami, jež odrážejí vliv imperfekcí systému i
vliv imperfekcí prvků, nejsou-li tyto vlivy zahrnuty již při stanovení únosnosti ocelové části
podle ČSN EN 1993-2. Imperfekce prvků se mají uvážit vždy při ověřování stability spřaže-
ných sloupů a spřažených tlačených prvků, přičemž se návrhové hodnoty ekvivalentního
počátečního zakřivení uváží podle tab. 6.5 [14].
78
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
79
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
Častější je předpínání betonových částí spřaženého průřezu kabely. Vnitřní síly a momenty
vzniklé v důsledku předpínání soudržnou výztuží se určí podle ČSN EN 1992-1-1. Je přitom
nutné uvážit vliv dotvarování a smršťování betonu, a kde je třeba i vliv trhlin v betonu. Při
globální analýze se síly v nesoudržné výztuži považují za vnější síly. Pro určení sil v trvale
nesoudržné výztuži se má uvažovat přetvoření celé konstrukce.
Tažené prvky
Specifické články jsou v normě věnovány taženým prvkům, umístěným ve spřažených mos-
tech. Taženým prvkem se v této souvislosti rozumí:
a) izolovaný vyztužený betonový tažený prvek působící dohromady s taženým prvkem z
konstrukční oceli, smykově spojený jen na koncích prvku, což způsobuje globální taho-
vou sílu v betonovém taženém prvku, nebo
b) vyztužená betonová část spřaženého prvku se smykovým spojením po celé délce (spřaže-
ný tažený prvek) namáhaná podélným tahem.
Typické případy nastanou u oblouků s táhlem či příhradových konstrukcí, kde betonové ne-
bo spřažené prvky působí jako tažené prvky hlavního systému. Při určování vnitřních sil ta-
žených prvků se musí v globální analýze uvažovat nelineární chování, plynoucí z tahového
zpevnění betonu. Přitom se vždy uvažuje horní mez pevnosti betonu v tahu.
Při výpočtu vnitřních sil v taženém betonovém prvku s trhlinami se má uvážit vliv smršťo-
vání betonu mezi trhlinami. Vlivy autogenního smršťování se mohou zanedbat. Pro zjedno-
dušení lze pro určení druhotných účinků vyvolaných smrštěním uvažovat poměrné smrštění
jako u prvku „bez trhlin“ s volným smršťováním.
Ve výpočtech lze uplatnit různá další zjednodušení. Tak např. účinky tahového zpevnění be-
tonu lze zanedbat, jsou-li v globální analýze vnitřní síly v taženém betonovém prvku určeny
analýzou „bez trhlin“ a vnitřní síly v nosných ocelových prvcích analýzou „s trhlinami“.
U oblouků s táhlem s izolovanými betonovými taženými prvky smykově spojenými pouze
na koncích prvku se vnitřní síly mohou určit následovně:
určí se vnitřní síly v ocelové konstrukci s účinnou podélnou tuhostí (EAs)eff betonového ta-
ženého prvku s trhlinami podle vzorce
E A
EAs eff 1 0,35 s 1s n [5.6-1]
s 0
N Ed,serv 1,15 Ac f ct,eff 1 n0 s [5.6-2]
N Ed,ult 1,45Ac f ct,eff 1 n0 s [5.6-3]
80
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
Pokud betonový tažený prvek současně působí jako deska mostovky, která je namáhána glo-
bálními a lokálními účinky, lze účinnou pevnost betonu v tahu uvažovat jako fct,eff = 0,7 fctm.
U spřažených tažených prvků namáhaných normálovými silami a ohybovými momenty se mají
při výpočtu účinné podélné tuhosti podle [5.6-1] použít vlastnosti průřezu „s trhlinami“ a normá-
lová síla vyztužené betonové části spřaženého prvku. Nepřevyšují-li normálové síly ve vyztu-
žené betonové části hodnoty vypočítané z [5.6-2] a [5.6-3], mají se pro návrh použít tyto větší
hodnoty. Napětí ve výztuži se mají určit z těchto sil, avšak se skutečnou plochou výztuže As.
Zabetonované nosníky
Další specifickou záležitostí mostního stavitelství jsou mosty se zabetonovanými nosníky,
které se opět vracejí do praxe, kde jsou oblíbené zejména pro velkou trvanlivost. Je-li kon-
strukce upravena podle doporučení uvedených v tomto textu dále, lze pro podélný ohyb vliv
prokluzu mezi betonem a ocelovými nosníky, jakož i vliv smykového ochabnutí, zanedbat.
Zanedbat lze i příspěvek bednění uloženého na ocelových nosnících, které se ponechá v
konstrukci. Působí-li po zatvrdnutí betonu na most zatížení nerovnoměrně rozdělené v příč-
ném směru, má se provést analýza rozdělení sil na nosníky, jež vezme v úvahu rozdíly v de-
formacích sousedních nosníků a příčnou ohybovou tuhost mostu, pokud se neprokáže, že se
dostačující přesnosti dosáhne zjednodušeným výpočtem, předpokládajícím tuhý příčný řez.
Výpočty lze provést některou z následujících metod:
nahradit ocelové nosníky ortotropní deskou;
uvažovat beton jako nespojitý, čímž vznikne rovinný rošt, složený z prvků majících ohy-
bovou a torzní tuhost, přičemž torzní tuhost ocelových nosníků lze zanedbat. Pro určení
vnitřních sil v příčném směru lze ohybovou a torzní tuhost příčných betonových prvků za-
vést 50 % hodnoty vypočítané pro průřez „bez trhlin“;
obecně metodou konečných prvků.
Jmenovitá hodnota Poissonova součinitele betonu se pro mezní stavy únosnosti dá v těchto
výpočtech uvažovat nulová a pro mezní stavy použitelnosti 0,2.
Vnitřní síly a momenty se určí pružným výpočtem se zanedbáním redistribuce v důsledku
vzniku trhlin v betonu. Záporné ohybové momenty se u spojitých zabetonovaných nosníků s
průřezy třídy 1 ve vnitřních podporách mohou v mezních stavech únosnosti (nikoliv při úna-
vě) redistribuovat z důvodů nepružného působení. Záporný moment lze ale zmenšit nejvýše o
15 %. Je samozřejmé, že vnitřní síly a momenty musí být po redistribuci v každém zatěžova-
cím stavu v rovnováze se zatížením. Vlivy dotvarování na deformaci konstrukce lze uvážit
podle dříve řečeného úpravou poměru modulů n. Vlivy smršťování betonu lze u zabetonova-
ných nosníků zanedbat. Rovněž vliv rozdílů teplot a vliv nerovnoměrné teploty lze zanedbat.
Pro určení průhybů a nadvýšení zabetonovaných nosníků v mezním stavu použitelnosti se
účinná ohybová tuhost stanoví ze vztahu:
Ea I eff 0,5 Ea I1 Ea I 2 [5.6-4]
kde I1 a I2 jsou hodnoty momentu setrvačnosti spřaženého průřezu při působení kladného
momentu, „bez trhlin“ a „s trhlinami“. Moment setrvačnosti I2 se tak určí z účinné plochy
ocelového průřezu, výztuže a tlačeného betonu. Plocha betonu v tlaku odpovídá plastickému
rozdělení napětí.
81
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
Globální a lokální účinky zatížení se sečítají s ohledem na součinitele kombinace, které jsou
pro mosty pozemních komunikací uvedeny v ČSN EN 1993-2.
Rozdělení napětí
(tlak má kladné znaménko)
3.6.1 Nosníky
Mostní spřažené nosníky se mají posoudit na:
únosnost průřezu (viz kap. 3.6.2 a kap. 3.6.3);
únosnost při ztrátě stability při ohybu (viz kap.. 3.6.4);
únosnost při boulení ve smyku a při působení příčných sil na stojiny (viz kap. 3.6.2 a kap. 3.6.5);
únosnost v podélném smyku (viz kap. 3.6.6);
únosnost při únavě (viz kap. 3.6.8).
Účinná šířka betonové pásnice používaná pro ověření průřezu se určí stejně jako u pozem-
ních staveb, přičemž se vezme v úvahu proměna této šířky mezi podporami a v polích.
82
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
Obr. 20 Příklady plastického rozdělení napětí pro spřažený nosník s plnou deskou a plným
smykovým spojením pro kladný a záporný moment [Obr. 6.2 [14]]
Použije-li se plastická teorie, má mít tažená výztuž dostačující tažnost podle ČSN EN 1992-1-1.
Je-li spřažený nosník vystaven dvojosému ohybu, kombinaci ohybu a kroucení nebo kombi-
naci globálních a lokálních účinků, mají se výpočty provést podle ČSN EN 1993-1-1, tzn. že
se použije jen pružný výpočet a superpozice jednotlivých účinků.
83
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
Použije-li se u spojitého nosníku obvyklá pružná globální analýza, nemá působící moment
MEd být větší než 0,9Mpl,Rd kteréhokoli průřezu třídy 1 nebo 2 v oblasti kladných momentů s
betonem v tlaku, přičemž současně:
průřez ve vnitřní podpoře nebo poblíž vnitřní podpory je třídy 3 nebo 4;
poměr délky polí přilehlých k této vnitřní podpoře (kratší/delší) je menší než 0,6.
Ve zvlášť zdůvodněných případech se dá únosnost spřaženého průřezu v ohybu určit neli-
neární teorií, která je popsaná v normě pro pozemní konstrukce. Použije-li se tato teorie na
konstrukci předepnutou, má se napětí v předpínacím kabelu určit podle ČSN EN 1992-1-1.
Únosnost v ohybu lze samozřejmě pro všechny případy spřažených nosníků vypočítat
pružnou teorií (pro průřezy třídy 3 to ani jinak nejde) pro průřezy třídy 4 je navíc ještě
třeba určit pro štíhlý ocelový průřez jeho účinné části, přičemž je nutné zapojit ocelářskou
ČSN EN 1993-1-5. Při výpočtu pružné únosnosti v ohybu se napětí omezují hodnotami:
fcd u betonu v tlaku;
fyd u konstrukční oceli v tahu i tlaku;
fsd ve výztuži v tahu i tlaku. Alternativně se také může tlačená výztuž v betonové desce
zanedbat.
Postupuje se stejně jako u nosníků pozemních staveb, tzn. že se napětí z jednotlivých mon-
tážních fází načítají. Tlačené pásnice se posoudí na ztrátu stability při ohybu (klopení)
podle kap. 3.6.4.
U spřažených mostů s průřezy třídy 4 vyšetřovanými podle ČSN EN 1993-1-5 se má při vý-
počtu účinného ocelového průřezu vycházet ze součtu napětí, vypočítaných pro jednotlivé
montážní stavy konstrukce pro plný průřez. Účinný průřez se použije při kontrole napětí v
různých stadiích montáže a provozu. Při výpočtu pružné ohybové únosnosti účinného průře-
zu se jako omezující napětí v předpínací výztuži vezme fpd podle ČSN EN 1992-1-1. Napětí
v předpínací výztuži vzniklé v důsledku počátečního předpětí se uvažuje rovněž podle této
normy. Alternativně se dá postupovat podle kap.10 ČSN EN 1993-1-5.
84
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
stanovit únosnost s vlivem boulení Vb,Rd podle ČSN EN 1993-1-5. Příspěvek betonové desky
je malý a nemusí se uvažovat.
Vliv vertikálního smyku na únosnost v ohybu se prokazuje stejně jako u nosníků pozemních
staveb: malý smyk se zanedbá a pouze v případě, že je vertikální smyková síla VEd větší než
polovina smykové únosnosti VRd, redukuje se u průřezů třídy 1 a 2 moment podle obr. 22,
kdežto pro průřezy třídy 3 a 4 se použije ČSN EN 1993-1-5. Do výpočtu se zavede celkový
působící moment MEd pro uvažovaný průřez a Mpl,Rd a Mf,Rd pro spřažený průřez.
Obr. 22 Plastické rozdělení napětí modifikované vlivem vertikálního smyku [Obr. 6.7 [14]]
Při klasifikaci stojiny se nepřihlíží ke změně polohy plastické neutrální osy v důsledku re-
dukce návrhové pevnosti kvůli působení smyku.
Použije-li se ČSN EN 1993-1-5 pro nosník s jednou pásnicí spřaženou, mohou se ve výpo-
čtu příspěvku pásnic uplatnit rozměry nespřažené pásnice, dokonce i když se jedná o roz-
měrnou ocelovou pásnici. Jako osová normálová síla NEd se uplatní osová síla působící ve
spřaženém průřezu. Pro spřažené pásnice se použije účinná plocha.
Moment Mf,Rd je návrhový plastický moment únosnosti účinného spřaženého průřezu bez
započítání ocelové stojiny. Pro vertikální smyk v betonové pásnici lze použít ČSN EN 1992-2.
Pro betonové pásnice namáhané tahem se uplatní hodnoty CRD,c a k1 používané v ČSN
EN 1992-1-1 (rovnice (6.2a a 6.2b)). Použijí se hodnoty CRD,c = 0,15/C a k1 = 0,12. Jestliže
napětí cp je tahové (cp < 0) a přesahuje hodnotu cp,0 (cp > cp,0), má se cp,0 v rovnicích
(6.2a a 6.2b) nahradit doporučenou hodnotou cp,0 = 1,85 N/mm2.
85
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
1 Ztracené bednění
Aby bylo možno použít ČSN EN 1994-2, má most se zabetonovanými nosníky vyhovět ná-
sledujícím požadavkům:
ocelové nosníky nejsou v půdorysu zakřivené;
šikmost není větší než 30° (hodnota 0° odpovídá kolmému mostu);
jmenovitá výška ocelového nosníku h je mezi 210 a 1100 mm;
vzdálenost mezi stojinami sw není větší než menší z hodnot (h/3 + 600 mm) a 750 mm,
kde h je jmenovitá výška ocelového nosníku v mm;
krytí betonem cst nad ocelovým nosníkem musí splňovat podmínky:
cst ≥ 70 mm, cst ≤ 150 mm, cst ≤ h/3, cst ≤ xpl – tf
kde xpl je vzdálenost plastické neutrální osy od tlačených vláken betonu pro průřez v ob-
lasti kladných momentů;
tf je tloušťka ocelové pásnice;
krytí betonem po stranách ocelových nosníků je alespoň 80 mm;
světlá vzdálenost mezi okraji horních ocelových pásnic sf není menší než 150 mm, aby
bylo možné vyplnění betonem a jeho zhutnění;
podhled dolních pásnic není zakrytý;
dolní vrstva příčné výztuže prochází stojinami ocelových nosníků a je za okrajovými
nosníky na obou koncích každého prutu zakotvena tak, aby mohla být využita podle
ČSN EN 1992-1-1. Použije se žebírková výztuž s průměrem aspoň 16 mm, vzdálenost
mezi pruty se omezí nejvýše na 300 mm;
použije se obyčejný hutný beton;
povrch ocelových nosníků se očistí od okují; povrch a okraje dolních pásnic budou ochrá-
něny proti korozi;
díry ve stojinách se vrtají.
86
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
Obr. 24 Průběh napětí při určení MRd pro zabetonovaný nosník třídy 1 nebo 2 [Obr. 6.9 [14]]
Ocelové nosníky se před zatvrdnutím betonu posoudí podle ČSN EN 1993-1-1 a ČSN EN 1993-2.
kde LT je součinitel vzpěrnosti pro ztrátu stability při ohybu, závisející na poměrné štíh-
losti λLT , vezme se z ČSN EN 1993-1-1;
MRd návrhový moment únosnosti příslušného průřezu.
Stejně jako u nosníků pozemních staveb se pro průřezy třídy 1 nebo 2 moment únosnosti vypočí-
tá s uvážením plasticity ze vztahu MRd = Mpl,Rd, zatímco pro průřezy třídy 3 se tentýž moment
únosnosti MRd určí pružným výpočtem jako moment, jenž vyvolá buď tahové napětí fsd ve výztu-
ži, nebo napětí fyd v nejvíc namáhaném vláknu ocelového průřezu. Rozhodne menší hodnota.
87
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
M Rk
LT [6.7]
M cr
1 trhliny
Je-li deska současně spojena s jedním nebo více podpůrnými ocelovými prvky přibližně
rovnoběžnými s uvažovaným spřaženým nosníkem a jsou-li splněny podmínky a) a b) uve-
dené dále, může být výpočet pružného kritického momentu Mcr založen na modelu „spojité-
ho obráceného U-rámu“, který bere podle obr. 25 v úvahu příčné vychýlení dolní pásnice,
způsobující ohyb stojiny a natočení horní pásnice. Podmínky jsou následující:
a) horní pásnice ocelového prvku je připojena k železobetonové desce spřahovacími pro-
středky;
b) v každé podpěře ocelového prvku je dolní pásnice zajištěna proti příčnému posunu a sto-
jina je vyztužena. Jinde stojina vyztužena být nemusí.
V úrovni horní ocelové pásnice se rotační tuhost ks ocelového nosníku na jednotku délky,
potřebná pro model U-rámu, určí ze vztahu
k1 k2
ks [6.8]
k1 k2
kde k1 je ohybová tuhost betonové nebo spřažené desky s trhlinami, uvažovaná v příč-
ném směru k ocelovému nosníku, určená vztahem
Ea I 2
k1 = [6.9]
a
88
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
k c C4 k L2
M cr G I at s Ea I afz
L 2
kde L je vzdálenost bodů, v nichž je tlačená (dolní) pásnice podepřena proti příčnému po-
sunutí;
C4 součinitel z tab. 29, 30 nebo 31
hs I y / I ay
kc
( zf zs ) 2 ix2
e
2 zf z j
ks ze vzorce [6.8].
Ve vzorcích se použijí:
Iat moment tuhosti v prostém kroucení ocelového průřezu;
Iafz moment setrvačnosti dolní pásnice ocelového průřezu k ose z.
89
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
Dále značí:
I ay I az
ix2
Aa
z y2 z2 d A 2I
z j zs 2 I ay a
0, 4 hs afz 1
I
Aa az
90
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
91
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
Aby betonová deska mohla splnit svoji úlohu při stabilizaci nosníku, musí vzdálenosti trnů s
v podélném směru splňovat podmínku
s
2
0, 4 f u d 2 1 LT LT
b 2
ks LT LT
hs2 Cs
ks
kde L n je vzdálenost příhradových ztužidel nebo výztužných rámů,
Cs pérová konstanta určená podle obr. 27.
Pro častý případ, kdy je příčné ztužidlo nebo výztužný rám jen v místě vnitřní podpory a ve
vzdálenosti 0,1L od této podpory, lze předchozí postup použít také, součinitel C4 se ale ode-
čte z tab. 32 nebo tab. 33. Samotné příhradové ztužidlo nebo rám se pevnostně ověří podle
ocelářských předpisů.
92
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
***********
U nosníků s obetonovanou stojinou lze použít pro výpočet kritického momentu opět stejný
vzorec, v součiniteli k2 se ale vliv obetonování projeví v úpravě na tvar
Ea tw bf2
k2
16 hs (1 4n tw / bf )
93
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
přičemž je vhodné vzít n nL (dlouhodobé zatížení). Dále se k hodnotě GIat přičte přírůstek
tuhosti v kroucení od betonu Gc I ct 10 . Pro tento účel lze vzít
Gc 0,3 Ea nL
1
I ct hs bf3
3
při označení podle obr. 25.
Obecné metody pro posouzení vybočení prvků a rámů (viz 3.6.4.3 [14])
Pro stabilitní posouzení spřažených rámů lze použít ČSN EN 1993-2, která zase odkazuje na
ČSN EN 1993-1-1. Postupuje se stejně jako u ocelových rámů, pouze se při určování součinitelů
ult a crit použijí únosnosti a tuhosti spřažených prvků, stanovené podle ČSN EN 1994-1-1.
Zjednodušeně lze k posouzení tlačených pásnic spřažených nosníků nebo k posouzení pásů
spřažených příhradových konstrukcí použít přílohu D normy pro ocelové mosty, kde jsou
podklady pro posouzení pružně podepřeného prutu.
94
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
Jako spřahovací prvek se u mostů pozemních komunikací může v ČR podle NA.2.1 použí-
vat i perforovaná lišta výšky 100 mm s otvory 60 mm, rozmístěnými podle obr. 28. Lišta
tloušťky 12 mm z oceli S235 musí být ponořena v hutném betonu pevnosti nejméně C20/25
a nejvýše C60/75, s přihlédnutím ke stupni vlivu prostředí podle ČSN EN 206-1. Krytí be-
tonem musí být nejméně 40 mm.
Charakteristická únosnost lišty vztažená na jednotku délky lišty [N/mm] je dána vztahem
PRk = 273 + 14,1 fck + 313 Ast
kde fck je pevnost betonu v tlaku měřená na válcích [MPa];
Ast plocha výztuže s mezí kluzu nejméně 490 MPa, provlečené otvory lišty; do plo-
chy lze započítat i výztuž položenou v polootevřených otvorech podle obr. 28.
Návrhová únosnost lišty
PRd = PRk/V
kde součinitel V = 1,25
Lištu obecně nelze považovat za tažný spřahovací prvek.
Nejsou-li k dispozici přesnější údaje, lze únosnost při únavě (rozkmit podélných smykových
napětí na rozhraní beton – ocel) odpovídající 2 milionům cyklů uvažovat 400 kN/m.
Varuje se před použitím dvou druhů spřahovacích prostředků na jednom nosníku (např. tuhé
kozlíky a trny); lze to provést, jen mají-li shodné deformační vlastnosti, což např. u zmíně-
ných kozlíků a trnů rozhodně není.
95
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
U spřažených komorových nosníků lze do podélné smykové síly započítat i vliv ohybu a krou-
cení, případně distorze podle ČSN EN 1993-2. O spřažení u komorových nosníků s pásnicí
navrženou jako spřažená deska bude zmínka později.
Nosníky navržené podle teorie plasticity
Již bylo řečeno, že i u mostů lze v mezním stavu únosnosti připustit plastické využití průře-
zu, který je klasifikován jako třída 1 nebo 2. Využití plasticity se potom projeví také v návr-
hu spřahovacích prvků. Výpočet není jednoduchý, protože část nosníku je vždy v pružném
stavu a část již za hranicí pružnosti. Podle normy lze postupovat následovně.
Jestliže u nosníků s průřezy třídy 1 nebo 2 celkový návrhový ohybový moment MEd,max = Ma,Ed + Mc,Ed
přesáhne v určitém úseku pružnou momentovou únosnost Mel,Rd, uváží se ve výpočtu neline-
ární závislost mezi příčným a podélným smykem v délce, kde prvek působí nepružně. Dále
použité momenty Ma,Ed a Mc,Ed jsou momenty, které působí na ocelový, resp. spřažený prů-
řez. Situace je znázorněna na obr. 29. Předpokládá se, že betonová deska je tlačená. Je zřej-
mé, že spřahovací prvky mají v celé délce nepružného působení LA-B přenést podélnou smy-
kovou sílu VL,Ed , plynoucí z rozdílu mezi normálovými silami Ncd a Nc,el v betonové desce v
průřezech B a A. Poznamenáváme dále, že pružná ohybová únosnost Mel,Rd je definována
jako moment, při jehož působení je právě dosaženo návrhové pevnosti v jedné části spřaže-
ného průřezu (ocel, beton, výztuž). Je-li největší ohybový moment MEd,max v průřezu B men-
ší než plastická ohybová únosnost Mpl,Rd, může se normálová síla Ncd v řezu B určit zjedno-
dušeně podle lineárního vztahu, vykresleného na obr. 29 vpravo.
Obr. 29 Určení podélného smyku v nosníku s nepružným chováním průřezů [Obr. 6.11 [14]]
96
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
Maximum smykové síly vztažené na jednotku délky je dáno vztahem (6.12) a obr. 30a pro
zatížení působící na betonovou desku v poli a vztahem (6.13) a podle obr. 30b, působí-li za-
tížení na konci betonové desky.
v
L,Ed,max
VL,Ed ed beff 2 [6.12]
v
L,Ed,max
2 VL,Ed ed beff 2 [6.13]
Obr. 30 Rozdělení podélné smykové síly podél styku oceli s betonem [Obr. 6.12 [14]]
Použijí-li se spřahovací trny, lze v mezním stavu únosnosti předpokládat obdélníkové rozdě-
lení smyku na délce Lv, takže v poli desky platí:
v
L,Ed,max
VL,Ed ed beff [6.14]
a na konci desky:
v
L,Ed,max
2 VL,Ed ed beff [6.15]
Také lze předpokládat, že síla FEd – VL,Ed se rozptýlí do betonu nebo do ocelového prvku
pod úhlem 2, kde = arc tan 2/3.
97
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
Soustředěný podélný smyk na konci betonové desky, způsobený např. primárním účinkem
smršťování nebo teplotou podle ČSN EN 1991-1-5, se uváží podle obr. 30 , a to případně i v
jednotlivých stadiích výstavby betonové desky podle obr. 30d. Soustředěný podélný smyk
se vezme v úvahu také v místě náhlé změny průřezu, např. v přechodu z ocelového průřezu
na průřez spřažený podle obr. 30d.
Způsobí-li primární účinky teploty a smršťování vznik návrhové podélné smykové síly, jež má
být přenesena mezi ocelí a betonem na obou koncích uvažovaného prvku, může se rozdělení
předpokládat trojúhelníkové s maximem na konci desky, vypočítaným podle vztahu (obr. 30c, d)
v 2VL,Ed beff [6.16]
L,Ed,max
Veličina beff značí účinnou šířku z globální analýzy. Použijí-li se trny, lze v mezním stavu
únosnosti alternativně předpokládat obdélníkové rozdělení podél celé délky beff měřené od
konce desky. Opět lze předpokládat, že síly přenášené spřahovacími prostředky se roznášejí
do betonové desky pod úhlem 2, kde = arc tan 2/3.
3.6.6.4 Trny s hlavou, jež způsobují štěpení betonové desky ve směru tloušťky desky
U mostů může být výhodné použít trny i v méně obvyklých polohách než tomu je u pozem-
ních staveb. Je-li např. potřeba spřáhnout obetonovaný pás příhradového nosníku, navrhnou
se ležaté trny podle obr. 31. V tom případě ale mohou vzniknout štěpicí síly ve směru tloušťky
desky a únosnosti trnů stanovené výše lze použít jen, jsou-li splněny následující podmínky:
příčná výztuž se provede podle obr. 31, přičemž platí ev ≥ 6d a kotevní délka v je větší
nebo rovna 14d;
štěpicí síla se zachytí třmínky, které přenesou tahovou sílu 0,3PRd působící v každém tr-
nu. Vzdálenost těchto třmínků přitom není větší než je menší hodnota z 18d a rozteče trnů
v podélném směru.
98
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
99
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
Roznášecí délka zatížení se nemá uvážit větší než 2d nebo L/3, kde d je nejmenší příčný
rozměr sloupu a L je délka sloupu.
U spřažených sloupů a tlačených prvků není potřeba žádné smykové spojení, je-li zatížení
vnášeno koncovými deskami, jejichž kontakt v tlaku je zajištěn i při uvážení dotvarování a
smršťování. V ostatních případech se má přenos zatížení ověřit, jak bude uvedeno dále.
Obr. 32 Přídavné třecí síly ve spřažených sloupech při použití trnů [Obr. 6.21 [14]]
100
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
(a) (b)
Obr. 33 Roznášení zatížení u dutých kruhových průřezů vyplněných betonem [Obr. 6.22 [14]]
kde t je tloušťka stěny kruhového dutého ocelového průřezu;
a průměr kruhového dutého ocelového průřezu nebo strana čtvercového průřezu;
Ac plocha průřezu betonové části sloupu;
A1 zatížená plocha pod styčníkovým plechem, viz obr. 33;
cL= 4,9 pro kruhové duté průřezy a 3,5 pro čtvercové průřezy.
Poměr Ac/A1 viz [6.48] nemá být větší než 20. U kruhových dutých průřezů vyplněných be-
tonem může být podélná výztuž uvážena při výpočtu únosnosti sloupu i v případech, že vý-
ztuž není přivařena k roznášecí desce, nebo dokonce ani není v přímém kontaktu s roznášecí
deskou, pokud:
se nepožaduje prověření únavy;
mezera eg mezi výztuží a roznášecí koncovou deskou není větší než 30 mm, viz obr. 33a.
Příčná výztuž má být v souladu s ČSN EN 1992-1-1. V případě částečně obetonovaných
průřezů má být beton přidržován na místě příčnou výztuží tak, jak je popsáno v normě pro
spřažené pozemní konstrukce.
Je-li u plně obetonovaných ocelových průřezů zatížení vnášeno pouze do ocelového průřezu
nebo pouze do betonového průřezu, má být příčná výztuž navržena na podélný smyk, který
vyplývá z přenosu normálové síly (Nc1 na obr. 34) z betonových částí přímo připojených
spřahovacími prvky do částí bez přímého smykového spojení (na obr. 34 řez A-A; vyznače-
ná plocha 1 se považuje za nepřímo připojenou). Návrh a uspořádání příčné výztuže mají
101
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
být založeny na příhradovém modelu, předpokládajícím úhel 45° mezi betonovými tlače-
nými pásy a osou prvku.
1 nepřímo připojeno
2 přímo připojeno
Obr. 34 Přímo a nepřímo připojené plochy betonu pro návrh příčného vyztužení
[Obr. 6.23 [14]]
Podélný smyk mimo zatížené plochy (viz 6.7.4.3 [14])
Vně zatížené plochy se má podélný smyk mezi betonem a ocelí ověřit (pružným výpočtem),
pokud je způsoben příčným zatížením a/nebo koncovými momenty. Spřahovací prvky se
mají použít tehdy, je-li návrhový podélný smyk větší než návrhová smyková pevnost Rd,
která je uvedena v tab. 34. Hodnoty se použijí pro plně obetonované průřezy s minimálním
krytím betonem 40 mm a příčnou a podélnou výztuží. Je-li krytí větší a je použita odpovída-
jící výztuž, mohou se uvážit i vyšší hodnoty Rd. Nejsou-li zkouškami zjištěny jiné údaje, lze
pro plně obetonované průřezy použít zvětšenou hodnotu cRd, kde c je dáno vztahem
cz,min
c 1 0, 02 cz 1 2,5 [6.49]
cz
kde cz je jmenovitá hodnota krytí betonem v mm, viz obr. 6.17a [14];
cz,min minimální krytí betonem, cz,min = 40 mm.
Tab. 34 Návrhová smyková pevnost Rd [6.6 [14]]
Typ průřezu Rd [N/mm ]
2
102
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
smyku nevypočítá jen jako únosnost ocelového průřezu, má se požadovaná příčná výztuž pro
přenos smykové síly Vc,Ed přivařit ke stěně ocelového průřezu, nebo má procházet stěnou.
Čistá vzdálenost mezi podélnými výztužnými pruty a ocelovým průřezem může být menší
než se požaduje výše, dokonce může být nulová. V tom případě se za účinný obvod prutu z
hlediska soudržnosti c může považovat polovina nebo čtvrtina obvodu pro případy (a) a (b),
uvedené na obr. 35.
Pro plně nebo částečně obetonované prvky v podmínkách prostředí třídy X0 podle ČSN
EN 1992-1-1, tab. 4.1, u nichž se podélná výztuž v návrhu zanedbává, má být použita po-
délná výztuž průměru nejméně 8 mm ve vzdálenostech 250 mm a příčná výztuž nejméně
průměru 6 mm po 200 mm. Alternativně lze použít svařovanou síť průměru 4 mm.
3.6.8 Únava
U mostů se také zpravidla musí ověřit únosnost spřažené konstrukce na únavu. Nejčastěji
potřebují prověřit spřahovací trny, u nichž největší smyková síla na jeden trn způsobená
charakteristickou kombinací zatížení nesmí být větší než 0,75 PRd, kde PRd je návrhová
únosnost trnu.
Dílčí součinitele Mf pro únavovou pevnost jsou dány v ČSN EN 1993-2 pro ocelové prvky a
v ČSN EN 1992-1-1 pro beton a výztuž. Pro spřahovací trny se použije součinitel Mf,s = 1,0.
Pro ocel mostní norma dále odkazuje na speciální normu pro únavu (ČSN EN 1993-1-9),
kde se používá tab. 35.
Tab. 35 Doporučené hodnoty dílčích součinitelů únavové pevnosti Mf
Důsledky porušení
Metoda hodnocení
mírné závažné
Přípustná poškození 1,00 1,15
Bezpečná životnost 1,15 1,35
103
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
Podrobnosti o zjišťování únavové pevnosti pro konstrukční ocel se najdou v již zmíněné
ČSN EN 1993-1-9. Vychází se z tzv. S-N křivek (dříve Wöhlerova křivka) únavové pevnosti,
kde jsou vyneseny pro jednotlivé konstrukční detaily závislosti rozkmitu normálo-
vých/smykových napětí na počtu cyklů namáhání. Existuje 14 křivek pro normálová napětí a
2 křivky pro smyková napětí. Protože se dnes křivky vynášejí v logaritmických souřadnicích, jde
vlastně o přímky se dvěma lomy pro normálové napětí a jedním lomem pro smyková napětí.
Únavová pevnost pro betonářskou výztuž, předpínací výztuž i pro beton se vezme z ČSN
EN 1992-1-1.
Pro trny se používá únavová křivka, shodná s křivkou pro trny v pozemních stavbách.
Vnitřní síly a momenty se při únavě určí vždy pružnou globální analýzou konstrukce. Nej-
větší a nejmenší ohybové momenty anebo vnitřní síly se označí jako MEd,max,f a MEd,min,f.
Zatížení při únavě je pro mosty definované v ČSN EN 1991-2. Přesněji, je-li známa historie
zatížení, lze postupovat podle přílohy A ČSN EN 1993-1-9, kde se popisuje, jak některou z
třídicích metod (rain flow, reservoir) získat ze stochastického zatížení zatížení harmonické.
Pro mosty pozemních komunikací se používají zjednodušené postupy podle ČSN EN 1992-2
a ČSN EN 1993-2 založené na Modelu zatížení na únavu 3 z ČSN EN 1991-2, zatímco pro
železniční mosty se použijí charakteristické hodnoty zatěžovacího modelu 71 podle téže za-
těžovací normy.
Výpočet napětí se provede stejně jako při prokazování mezního stavu použitelnosti, viz
kap. 3.7. Účinek vlivu tahového zpevnění betonu se vezme v úvahu způsobem uvedeným
dále. Tahové zpevnění lze zanedbat jen při posuzování ocelové části spřaženého průřezu.
1 deska v tahu
2 průřez s trhlinami
Obr. 36 Určení napětí s,max,f a s,min,f v oblastech betonu s trhlinami [Obr. 6.26 [14]]
Způsobují-li ohybové momenty MEd,max,f a MEd,min,f tahová napětí v betonové desce, mohou se
napětí v ocelovém průřezu od těchto momentů určit s uvažováním momentu setrvačnosti I2
„s trhlinami“. Způsobují-li momenty MEd,max,f a MEd,min,f, nebo pouze moment MEd,min,f v desce
tlaková napětí, mají se napětí v ocelovém průřezu vypočítat pro průřez „bez trhlin“, tj. s mo-
mentem I1.
104
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
Způsobuje-li ohybový moment MEd,max,f tahová napětí v betonové desce, lze účinek tahové-
ho zpevnění betonu na napětí s,max,f ve výztuži od momentu MEd,max,f určit z rovnic (7.4) až
(7.6), přičemž se v rovnici (7.5) místo 0,4 použije součinitel 0,2. Způsobuje-li také moment
MEd,min,f tahové napětí v betonové desce, je rozkmit napětí vyznačen na obr. 36 a napětí
s,min,f ve výztuži od MEd,min,f lze vypočítat ze vztahu
M Ed,min,f
s,min,f s,max,f [6.51]
M Ed,max,f
Způsobují-li momenty MEd,max,f a MEd,min,f, nebo pouze moment MEd,min,f v desce tlak, mají se
napětí ve výztuži od těchto momentů vypočítat pro průřez „bez trhlin“.
Při únavě se podélný smyk na jednotku délky musí vypočítat pružnou analýzou, přičemž se
zjednodušeně dá počítat s průřezem „bez trhlin“.
Napětí ve výztuži se určí jak bylo uvedeno výše, ale napětí s,max,f se určí jako v kap. 3.7.
Únavové posouzení je (stejně jako u pozemních staveb) založeno na poškození od ekviva-
lentního rozkmitu napětí. Použije se také stejný vztah pro rozkmit E
105
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
Obr. 37 Hodnoty v,1 jako funkce délky rozpětí pro standardní těžký provoz pro zatěžovací
model 71 podle ČSN EN 1991-2 [Obr. 6.27 [14]]
Únavové posouzení výztuže, předpínací výztuže a betonu se provede podle ČSN EN 1992-1-1,
únavové posouzení konstrukční oceli podle ČSN EN 1993-2.
Pro spřahovací trny přivařené k ocelové pásnici, která je při odpovídající kombinaci zatížení
vždy tlačena, se má únavové posouzení provést kontrolou kritéria
Ff E,2 c / Mf,s [6.55]
106
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
Ff E,2 Ff E,2
1, 0 1, 0 [6.57]
c / Mf c / Mf,s
3.7.1 Všeobecně
Konstrukce se spřaženými prvky musí být navržena a zkonstruována tak, aby byly splněny
všechny příslušné mezní stavy použitelnosti podle zásad ČSN EN 1990, příloha A2.
Spřažený most se má klasifikovat do stupňů vlivu prostředí podle ČSN EN 1992-2.
U mostů nebo jejich částí se má posouzení mezních stavů použitelnosti provést pro všechna
montážní stadia i pro konečný stav. Mezní stavy použitelnosti se u spřažených desek mají
ověřit podle kap. 3.9.
107
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
3.7.2 Napětí
Všeobecně platí vše, co pro pozemní stavby. U mostů se nadměrnému dotvarování a mikrotrhli-
nám musí předejít omezením tlakových napětí v betonu na hodnotu kifck podle ČSN EN 1992-2.
Napětí v betonářské výztuži a v předpínací výztuži musí být takové, aby se předešlo vzniku
nepružných poměrných přetvoření. Při charakteristické kombinaci zatížení mají být napětí
omezena hodnotou kifsk ve výztuži a k5fpk v předpínací výztuži, kde hodnoty ki a k5 jsou uve-
deny v ČSN EN 1992-1-1. Napětí v konstrukční oceli nemají přestoupit mez kluzu. Podélné
smykové síly působící na jeden spřahovací prvek nemají přesáhnout 0,75 jeho návrhové
únosnosti. Kvůli tzv. „dýchání stěn“ se má omezit štíhlost stěn spřažených nosníků: omezení
je specifikováno v ČSN EN 1993-2.
108
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
kde Ac,eff je účinná plocha betonu daná vztahem Ac,eff = sw cst ≤ sw deff;
deff účinná tloušťka betonu daná vztahem deff = c + 7,5 Øs;
Øs průměr podélné výztuže v mm v rozmezí 10 mm ≤ Øs ≤16 mm;
c, cst krytí podélné výztuže a ocelového průřezu betonem podle obr. 23;
sw definováno na obr. 23.
Rozteče výztužných prutů podélné výztuže mají vyhovět podmínce 100 mm ≤ s ≤150 mm.
Kvůli omezení šířky trhlin způsobených přímým zatížením se limituje vzdálenost prutů vý-
ztuže stejně jako u pozemních staveb. Napětí ve výztuži σs potřebné do příslušné tabulky se
vypočítá pro průřez „s trhlinami“.
109
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
vL,Ed
-0,17 2
PEd 3,85 nw
x
3 1 0,15 [9.1]
ntot n b
tot
kde vL,Ed je návrhový podélný smyk na jednotku délky v betonové desce způsobený globál-
ními účinky pro uvažovanou stěnu, určený s použitím účinné šířky pro smyko-
vé ochabnutí;
110
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
ntot celkový počet spřahovacích prvků stejného rozměru na jednotku délky nosníku
uvnitř šířky b podle obr. 38, za předpokladu, že počet prvků na jednotkovou
plochu se nezvětšuje s rostoucím x;
nw počet spřahovacích prvků na jednotku délky umístěný ve vzdálenosti od stěny
menší než 10tf a 200 mm, kde tf je tloušťka ocelové desky. Pro tyto prvky se x
vezme rovno nule;
b polovina vzdálenosti sousedních stěn ocelové komory nebo vzdálenost volné
ho okraje pásnice od stěny.
V případě, že ocelová pásnice přesahuje stěnu o aw podle obr. 38, zahrnou se do počtu ntot a
nw i prvky umístěné na této délce. Spřahovací prvky je vhodné soustředit v oblasti stěny.
Jsou označené na obr. 38 jako nw. Rozteče prvků mají odpovídat tab. 36, aby se předešlo
možnému vyboulení ocelové desky.
Tab. 36 Horní limity vzdáleností mezi spřahovacími prvky v tlačené spřažené desce
[Tab. 9.1 [14]]
Třída 2 Třída 3
Přesahující pásnice 14 t 20 t
Kolmo ke směru tlakového napětí
vnitřní pásnice 45 t 50 t
Ve směru tlakového napětí Přesahující i vnitřní pásnice 22 t 25 t
235 f y
fy – mez kluzu [N/mm2]
t – tloušťka pásnice
Přesné rozdělení podélných smykových sil podle předchozího se nepožaduje ve spodní pásnici
komorových mostů, je-li uspořádání spřahovacích prvků založeno na následujících pravidlech:
smykové spřahovací prvky se soustředí v rozích komory;
nejméně 50 % celkového počtu spřahovacích prvků, které jsou potřeba k přenosu podélné
smykové síly ze stěny do dolní betonové pásnice, se umístí na stěnu a v šířce bf ocelové
pásnice. Šířka bf ocelové pásnice se vezme jako největší z hodnot: bf = 20tf, bf = 0,2bei a
bf = 400 mm; kde bf je účinná šířka spodní pásnice a tf je tloušťka spodní ocelové pásnice.
Pro mezní stavy únosnosti se dá předpokládat, že všechny spřahovací prvky uvnitř účinné
šířky přenášejí stejnou podélnou sílu.
111
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
1 příčná výztuž
Na kraji
Návrhová smyková únosnost trnů s hlavou, které způsobují štěpicí síly ve směru tloušťky
desky, viz obr. 39, se určí z následujícího vztahu [C.1], jestliže to vede k menší hodnotě než
výpočet podle [6.18] a [6.19]
a s 0,3
0,4
1, 4k v f ck dar
PRd,L kN [C.1]
v
112
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
PR
m m
N Pc Nc [C.5]
kde PR je únavová pevnost založená na rozdílu podélných smykových sil působících na trn;
Pc referenční hodnota únavové pevnosti pro Nc = 2 · 106 podle tab. 37;
m sklon únavové křivky m = 8;
N počet cyklů.
113
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
V tab. 37 představuje ar účinnou vzdálenost trnu od okraje desky podle obr. 39.
Tab. 37 Únavová únosnost Pc pro vodorovně uspořádané trny [Tab. C.1 [14]]
ar [mm] 50 ≥100
Pc [kN] 24,9 35,6
Poznámka:
Pro 50 < a < 100 mm lze Pc stanovit lineární interpolací.
r
114
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
4.1 Všeobecně
Pro betonové mosty platí ČSN EN 1992-2 (73 6208), která má bezprostřední návaznost na
ČSN EN 1992-1-1 (73 1201) a její znění obsahuje navíc jen doplňková ustanovení, týkající
se betonových mostů, přičemž některá ustanovení z Části 1-1 neplatí. Obě tyto části součas-
ně s ČSN EN 1990 (73 0035) a Eurokódem 1 (Části 1 až 7), které mají vždy zvláštní kapito-
ly pro mosty, stanoví zásady návrhu, zatížení, kombinací a posouzení mostů z prostého, že-
lezového a předpjatého betonu z hlediska bezpečnosti a použitelnosti. Zásadní význam pro
mosty má příloha A2 ČSN EN 1990 (vyšla dodatečně jako změna A1 k ČSN EN 1990).
Současně je třeba přihlédnout k požadavkům ČSN EN 13670 (Provádění betonových kon-
strukcí – v projednávání je finální verze jako náhrada předběžné ČSN ENV 13670-1) a při
navrhování geotechnických konstrukcí k Eurokódu 7.
Pro posuzování stávajících konstrukcí je třeba postupovat podle ČSN ISO 13822 (Zásady
navrhování konstrukcí – Hodnocení existujících konstrukcí) a podle TP 200 (Stanovení zatí-
žitelnosti mostů PK navržených podle norem a předpisů platných před účinností EN).
K ČSN EN 1992-2 [12] je dovolena volba národně stanovených parametrů k článkům uve-
deným v tab. 38. K těmto článkům je vypracována informativní Národní příloha, kde ovšem
je většinou uvedeno, že se ustanovení pro ČR nemění. Je však třeba si povšimnout i Národní
přílohy k ČSN EN 1992-1-1, kde je reagováno na 129 článků, ke kterým bylo rovněž zau-
jato národní stanovisko a kde je uvedeno dalších 6 článků s doplňujícími informacemi.
Tab. 38 Soupis článků z [12], ke kterým bylo možné zaujmout národní stanovisko
Kapitola 3, 4 Kapitola 5 Kapitola 6 Kapitola 7, 8 Kapitola 9, 11
3.1.2 (102)P 9.1 (103)
3.1.6 (101)P 5.1.3 (101)P 6.1 (109) 7.2 (102) 9.2.2 (101)
3.1.6 (102)P 5.2 (105) 6.1 (110) 7.3.1 (105) 9.5.3 (101)
3.2.4 (101)P 5.3.2.2 (104) 6.2.2 (101) 7.3.3 (101) 9.7 (102)
5.5 (104) 6.2.3 (103) 7.3.4 (101) 9.8.1 (103)
4.2 (105) 5.7 (105) 6.2.3 (107)
4.2 (106) 6.2.3 (109) 8.9.1 (101) 11.9 (101)
4.4.1.2 (109) 6.8.1 (102) 8.10.4 (105) 113.2 (102)
6.8.7 (101) 8.10.4 (107) 113.3.2 (103)
Poznámka:
K podtrženým článkům bylo zaujato národní stanovisko, v ostatních článcích byla převzata doporučení
obsažená v EN. Předpokládá se, že po získání zkušeností z navrhování mostů bude využita možnost
národní stanoviska dodatečně změnit.
115
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
116
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Poznámky:
1)
při výstavbě
2)
hodnota 1,2 platí pro účinky sedání při pružné analýze, 1,35 při nelineární analýze
3)
hodnota 1,2 platí pro sestavy zatížení gr16, gr17 a SW/2 podle [8]
4)
1,0, pokud sedání má nepříznivý účinek (pokud má příznivý účinek, pak se neuvažuje)
5)
pro ověření zdvíhání ložisek 1,35/1,25, viz Poznámka 2, tab.A2.4(A) [19]
6)
hodnota 1,2 platí pro lokální účinky pod kotevními deskami při dodatečném předpětí
(podle J104.2(103) [12])
Hodnoty dílčích součinitelů zatížení jsou uvedeny pro nepříznivé/příznivé účinky zatížení.
Soubor A (EQU) se použije pro ověření statické rovnováhy podle A2.3.1(3) [19]
Pro návrh a posouzení nosných prvků, který nezahrnuje geotechnická zatížení A2.3.1(4) [19], kde roz-
hoduje pevnost materiálů, se použije soubor B (STR).
Kombinace zatížení uvažovaná pro posouzení konstrukce všech návrhových situací a všech
mezních stavů je uvedena v [1] a [19]. Podle NA2.4 [1] se pro posouzení MSÚ používá roz-
hodující kombinace z výrazů
j1
G, j G k, j "" P P"" Q,1 0,1Qk, 1 "" Q, i 0, i Qk, i
i 1
(6.10a) [1]
j1
G, j G k, j "" P P"" Q,1Q k,1 "" Q, i 0, i Q k, i
i 1
(6.10b) [1]
117
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Zásady návrhu s ohledem na provádění obsahuje [11] a odst. 113 [12], kde se požaduje po-
souzení mezních stavů únosnosti i použitelnosti, pokud:
síly při výstavbě se liší od sil na hotové konstrukci;
redistribuce sil a napětí způsobená reologickými účinky je vyvolaná změnami konstrukce
během postupu výstavby;
postup výstavby má vliv na stabilitu během výstavby a na síly a geometrii hotové kon-
strukce.
Zatížení při provádění jsou obsažena v ČSN EN 1991-1-6 [6], kap. 4, přičemž je třeba při
stanovení klimatických zatížení přihlédnout k době návratu podle tab. 3.1 [6].
Je třeba také uvážit zatížení větrem, zejména při letmém betonování. Podle NA2.40 [12] se má
při výstavbě počítat s polovičními hodnotami větru, než je uvedeno v ČSN EN 1991-1-4 [4].
Jedná se o dočasnou návrhovou situaci.
Při výstavbě mostů je třeba uvážit možnost pádu bednění nebo dokonce segmentu, zejména
u letmo betonovaných nebo letmo montovaných (segmentových ) konstrukcí. Tento požada-
vek je uveden v 113.2 (103) a (104) [6]. Posouzení se provede v MSÚ pro mimořádnou návr-
hovou situaci s dílčími součiniteli zatížení podle tab. 39 a dílčími součiniteli materiálu podle
tab. 40. V MSP lze využít určitých úlev, definovaných v 113.3.2 [12], pokud není ovlivněna
trvanlivost a vzhled konstrukce. Podle (103) lze během výstavby připustit od kvazistálé kom-
binace zatížení tahová napětí velikosti k · fctm(t), kde k =1,0 (podle NA.2.41 [8], pokud je v ko-
nečném stavu splněn mezní stav dekomprese při kvazistálé nebo občasné kombinaci zatížení.
Přísnější stanovisko je pro posouzení vzniku trhlin, kdy se požaduje, aby bylo provedeno při
výstavbě pro kvazistálou kombinaci zatížení, pokud v konečném stavu byl posouzen pro
častou kombinaci zatížení.
Návrh kotvení prvků v betonu je uveden v Technické specifikaci (není norma) CEN/TS 1992-4
(5 částí), který zatím nebyl převzat do našich předpisů.
Pro seizmické návrhové situace lze kombinaci vyjádřit
j1
Gk, j "" P"" Aed "" 2 , iQk, i
i 1
kde AEd = γlAEk je návrhová hodnota seizmického zatížení (podle ČSN EN 1998-1 je γl sou-
činitel významu, AEk je charakteristická hodnota seizmického zatížení).
4.3 Materiály
Dílčí součinitele pro stanovení návrhových pevností materiálů jsou v tab. 40.
Tab. 40 Dílčí součinitele materiálu pro MSÚ [tab. 2.1N [10]]
Návrhové situace beton γc betonářská ocel γs předpínací ocel γs
Trvalá a dočasná 1,5 1,15 1,15
Mimořádná 1,2 1,0 1,0
Součinitel tepelné roztažnosti je 0,000010/1 °C.
118
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
4.3.1 Beton
Pro obyčejný a vysokopevnostní beton platí pevnostní a deformační charakteristiky podle tab.
3.1 [10] . Volba pevnostní třídy betonu musí odpovídat ČSN EN 206-1 [18] a TKP, pokud není
smluvně stanoveno jinak. Pro beton s pórovitým kamenivem platí kap. 11 [10]. Pevnostní třídy
betonu jsou vázány na válcovou pevnost/krychelnou pevnost betonu (např. C20/25).
Poissonovo číslo pro beton bez trhlin je 0,2.
Návrhová pevnost betonu v tlaku se pro mosty stanoví podle vztahu
fcd = αcc fck/c
kde αcc = 0,85 podle 3.1.6(101)P [12].
Při návrhu lze použít např. bilineární pracovní diagram betonu (obr. 40) a obdélníkové roz-
dělení návrhového napětí (obr. 41). Součinitel , definující účinnou výšku tlačené oblasti a
součinitel , definující účinnou pevnost jsou v tab. 41.
c
cu3 fcd
f ck
Fc
Ac x x
f cd
d
As Fs
s
0 c3 cu3 c
Tab. 41 Součinitele ,
Třída betonu
fck 50 MPa 0,8 1,0
50 < fck 90 MPa 0,8 – (fck – 50)/400 1,0 – (fck – 50)/200
Poznámka:
Pokud se šířka tlačené oblasti zmenšuje směrem k nejvíce tlačeným vláknům, má se hodnota ηfcd
zmenšit o 10 %.
Pro stanovení pevnosti betonu mladšího než 28 dní (např. pro posouzení betonu při odbed-
ňování nebo při předpínání) lze přibližně použít vztah
fcm(t) = cc(t)fcm
kde
1/ 2
28
cc t exp s 1
t
119
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
1,2000
1,0000
0,8000
0,6000
s=0,2
0,4000 s=0,25
s=0,38
0,2000
1 4 7 10 13 16 19 22 25 28
Obr. 42 Průběh βcc (t) v závislosti na druhu použitého cementu pro t = 1 až 28 dní
Při tepelném ošetřování prvku (UTB prefabrikátu) je třeba upravit stáří betonu podle B.1.(3)
Přílohy B, [10].
120
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Pevnost betonu v tahu fctm je uvedena v tab.3.1 [10]. Vývoj pevnosti betonu v tahu lze při-
bližně předpokládat podle 3.1.2(9) [10] podle vztahu
fctm(t) = (cc(t))α fctm
kde pro t < 28 dní je α = 1,
pro t ≥ 28 dní je α = 2/3.
Hodnoty pevnosti betonu v tahu za ohybu lze uvažovat podle 3.1.8 [10] a charakteristickou
pevnost pro ovinutý beton podle 3.1.9 [10].
Hodnoty modulu pružnosti Ecm lze rovněž přibližně uvažovat podle tab.3.1 [10]. Změny
modulu pružnosti v závislosti na stáří betonu lze určit podle 3.1.3 [10] ze vztahu
Ecm(t) = (fcm(t)/fcm)0,3 Ecm
Pro stanovení deformace lze použít tzv. účinný modul pružnosti podle 7.4.3(5) [10], nebo
použít modul pružnosti ověřený zkouškami.
Tab. 43 Vlastnosti betonářské výztuže, část (podrobněji viz tab. C.1 a C.2N [10])
Požadavek nebo
Výrobek Pruty a vyrovnané svitky Svařované sítě
hodnota kvantilu (%)
Třída tažnosti A B C A B C –
Charakteristická
mez kluzu fyk nebo 400 – 600 5,0
f0,2k [MPa]
Minimální hodnota 1,15 1,15
1,05 1,08 1,05 1,08 10,0
k = (ft/fy)k <1,35 <1,35
Charakteristická
hodnota poměrného
přetvoření uk [%] 2,5 5,0 7,5 2,5 5,0 7,5 10,0
při maximální síle
121
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
122
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
A
fpk
fpk/s
fp 0,1k
fpd = fp 0,1k/s
B
ud uk
fpd/Ep
A idealizovaný diagram
B návrhové diagramy
Obr. 43 Schéma pracovních diagramů předpínací oceli podle [10]
Předpínací výztuž musí mít odpovídající duktilitu, kterou lze předpokládat pokud fpk/fp0,1k ≥ k.
Doporučená hodnota k = 1,1 se podle národní přílohy nemění.
4.4 Trvanlivost
4.4.1 Všeobecně
Požadavek trvanlivosti má být zajištěn výběrem vhodného materiálu, odpovídajícím ná-
vrhem a dodržením konstrukčních zásad, a stanovením postupů kontroly návrhu, výroby
a provádění a užívání v souladu s příslušným projektem.
Z hlediska zajištění trvanlivosti musí být konstrukce navržena tak, aby degradační procesy
během její návrhové životnosti, za předpokladu náležité údržby a s ohledem na okolní pro-
středí, nenarušily její provozuschopnost více, než je přípustné. Informativní kategorie návr-
hové životnosti podle ČSN EN 1990 jsou uvedeny v tab. 44.
Při návrhu konstrukce z hlediska zajištění její odpovídající trvanlivosti se mají uvážit násle-
dující hlediska:
stanovené nebo předpokládané doby používání konstrukce;
požadovaná návrhová kritéria;
očekávané vlivy prostředí;
složení, vlastnosti a funkční vlastnosti materiálů a výrobků;
vlastnosti základové půdy;
volba nosného systému;
tvar prvků a konstrukční opatření;
jakost řemeslné práce a úroveň kontroly;
konkrétní ochranná opatření;
stanovená údržba během návrhové životnosti.
123
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Při návrhu konstrukce musí být rovněž stanoveny podmínky okolního prostředí, a to tak, aby
mohl být zhodnocen jejich význam ve vztahu k trvanlivosti a aby bylo možno učinit odpo-
vídající opatření pro ochranu materiálů použitých v konstrukci. Stupeň degradace konstruk-
ce a konstrukčních prvků může být odhadnut na základě výpočtů, experimentálního vyšet-
řování, zkušeností z předchozích staveb nebo kombinací těchto postupů. Příslušná opatření k
omezení degradace jsou pak stanovena v odpovídajících ČSN EN 1992 až ČSN EN 1999.
Výše uvedené požadavky (tzv. základní požadavky) se považují u betonových konstrukcí
a mostů za splněné, pokud se současně:
navrhování provádí podle mezních stavů metodou dílčích součinitelů podle ČSN EN 1990;
zatížení stanoví podle ČSN EN 1991;
kombinace zatížení stanoví podle ČSN EN 1990 (pro mosty je důležitá příloha A2 této
normy);
únosnost, trvanlivost a použitelnost stanoví podle ČSN EN 1992 (Eurokódu 2).
Trvanlivá konstrukce musí splňovat podmínky použitelnosti, únosnosti a stability po celou
dobu její návrhové životnosti, bez podstatné ztráty funkčnosti nebo nadměrné nepředpoklá-
dané údržby. Požadovaná ochrana konstrukce musí být stanovena s přihlédnutím k jejímu
určenému používání, návrhové životnosti, plánu údržby a zatížení.
U betonových konstrukcí je v zásadě nutné zajistit trvanlivost betonu a trvanlivost betonář-
ské a předpínací výztuže. Z hlediska trvanlivost betonu je nutné dodržet tzv. indikativní
pevnostní třídy betonu podle tab. 45, což rovněž napomáhá i zajištění trvanlivosti betonář-
ské a předpínací výztuže.
Ochrana výztuže proti korozi závisí na objemové hmotnosti, kvalitě a tloušťce krycí betono-
vé vrstvy a na rozvoji trhlin. Požadovaná objemová hmotnost a kvalita krycí vrstvy se do-
sáhne kontrolou maximálního vodního součinitele a minimálního množství cementu (viz
ČSN EN 206-1 [18])) a lze je vztáhnout k minimální třídě pevnosti betonu.
124
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Pro betonový povrch, který je chráněn izolací proti vodě, se uvažuje stupeň vlivu prostředí
XC3. Pokud jsou používány chemické rozmrazovací prostředky, pak veškerý betonový po-
vrch do vzdálenosti 6 m vodorovně od vozovky a ve vzdálenosti 6 m svisle od vozovky má
být považován za přímo zasažený rozmrazovacími prostředky a také horní povrch úložných
prahů pod mostními závěry – tedy prostředí XF4.
Kromě podmínek prostředí uvedených v tab. 1 ČSN EN 206-1 je třeba uvážit také další
možnosti agresivního nebo nepřímého zatížení:
chemická koroze, vyvolaná např. chloridy obsaženými v betonu, reakcí alkalického ka-
meniva;
fyzikální koroze, vyvolaná např. obrusem, penetrací vody.
125
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
126
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Poznámka:
Pozn. 1: pevnostní třída a poměr w/c se považují za související hodnoty. Pro výrobu málo propustné-
ho betonu lze použít zvláštní složení (druh cementu, hodnota w/c, jemné plnivo).
Pozn. 2: stanovenou mez lze snížit o jednu pevnostní třídu, pokud použijeme provzdušnění větší než 4%.
Pozn. 3: kurzívou v závorce jsou uvedené stupně vlivu prostředí, které norma neuvádí a které doporu-
čují autoři publikace.
Tab. 48 Minimální hodnoty tloušťky krycí vrstvy cmin,dur požadované z hlediska trvanlivosti
pro betonářskou výztuž podle EN 10080 [Tab. 4.4N [10]]
Požadavek prostředí pro cmin,dur [mm]
Stupeň vlivu prostředí
Třída XC4 XD1 XD3
XC2 XD2
konstrukce X0 XC1 (XF1) XS1 XS3
XC3 XS2
(XF3) (XF2) (XF4)
S1 10 10 10 15 20 25 30
S2 10 10 15 20 25 30 35
S3 10 10 20 25 30 35 40
S4 10 15 25 30 35 40 45
S5 15 20 30 35 40 45 50
S6 20 25 35 40 45 50 55
Poznámka:
Kurzívou v závorce jsou uvedené stupně vlivu prostředí, které norma neuvádí a které doporučují autoři
publikace.
127
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Hodnoty minimální krycí vrstvy betonářské a předpínací výztuže v obyčejném betonu z hlediska
stupně vlivů prostředí a třídy konstrukce jsou udány hodnotou cmin,dur. Přitom se podle doporučení
ČSN EN 1992-1-1 vychází z třídy konstrukce S4 pro návrhovou životnost 50 let a pro indikativní
pevnosti betonu podle tab. 45. Úpravy třídy konstrukce v závislosti na stupni vlivu prostředí, návr-
hové životnosti, použité třídě betonu, uspořádání konstrukce a zajištění kvality výroby jsou uvedeny
v tab. 47. Minimální hodnoty tloušťky krycí vrstvy betonu z hlediska trvanlivosti pro betonářskou
výztuž jsou uvedeny v tab. 48 a pro přepínací výztuž v tab. 49.
Tab. 49 Minimální hodnoty tloušťky krycí vrstvy cmin,dur požadované z hlediska trvanlivosti
pro předpínací výztuž [Tab. 4.5N [10]]
Požadavek prostředí pro cmin,dur [mm]
Stupeň vlivu prostředí
Třída XC4 XD1 XD3
XC2 XD2
konstrukce X0 XC1 (XF1) XS1 XS3
XC3 XS2
(XF3) (XF2) (XF4)
S1 10 15 20 25 30 35 40
S2 10 15 25 30 35 40 45
S3 10 20 30 35 40 45 50
S4 10 25 35 40 45 50 55
S5 15 30 40 45 50 55 60
S6 20 35 45 50 55 60 65
Poznámka:
Kurzívou v závorce jsou uvedené stupně vlivu prostředí, které norma neuvádí a které doporučují autoři
publikace.
128
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Pokud je beton namáhán obrusem, má být věnována zvláštní pozornost kamenivu podle
ČSN EN 206-1. Obrus betonu lze připustit při zvětšení betonové krycí vrstvy (obětovaná
vrstva). V takovém případě má být minimální krycí vrstva cmin zvětšena o 5 mm pro třídu
obrusu XM1, o 10 mm pro XM2 a o 15 mm pro XM3. Třída obrusu XM1 představuje střed-
ní obrus, ke kterému dochází například u průmyslových ploch pojížděných vozidly se vzdu-
chovými pneumatikami. Třída obrusu XM2 představuje značný obrus, jaký je u průmyslo-
vých ploch pojížděných vysokozdvižnými vozíky se vzduchovými nebo pevnými gumový-
mi pneumatikami. Třída obrusu XM3 představuje extrémní obrus, ke kterému dochází na-
příklad u průmyslových ploch pojížděných vysokozdvižnými vozíky s elastomerovými nebo
ocelovými koly nebo nákladními vozidly. Betonová mostovka mostu pozemní komunikace
bez izolace proti vodě nebo bez povrchové úpravy má být zatříděna do třídy obrusu XM2.
129
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
4.5.1 Všeobecně
4.5.1.1 Obecné požadavky
Účelem analýzy konstrukce [5.1.1[10]] je stanovit rozdělení buď vnitřních sil a momentů,
anebo napětí, poměrných přetvoření a přemístění, a to v celé konstrukci nebo v její části. Při
rovinné napjatosti lze použít pro návrh výztuže zjednodušenou metodu, která je uvedena v
Příloze F [10].
Pokud je to nutné, musí se provést doplňující lokální analýza. Lokální analýza je nezbytná
tehdy, pokud nelze předpokládat lineární průběh poměrných přetvoření např.:
v blízkosti podpěr;
v oblastech soustředěných zatížení;
ve styčnících rámových soustav;
v kotevních oblastech;
v místech změny průřezu.
Při návrhu musí být uvažován vliv geometrie a vlastností konstrukce na chování konstrukce
v každém stadiu výstavby. Pro analýzu časově závislých účinků se mají použít ověřené me-
tody, podrobněji 4.10. Při analýzách se musí idealizovat jak geometrie, tak chování kon-
strukce. Zvolené idealizace musí být vhodné pro uvažovaný problém.
Obvykle se při analýzách používají následující idealizace chování:
lineárně pružné chování;
lineárně pružné chování s omezenou redistribucí;
plastické chování, včetně modelů náhradních příhradovin;
nelineární chování.
Poznámka:
Číslování vztahů použitá dále v textu odpovídají označení v [10] a [12].
130
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
jemnému spolupůsobení pilot. Vzájemné spolupůsobení pilot může být zanedbáno, pokud je
světlá vzdálenost pilot větší než dvojnásobek průměru piloty.
kde θ0 je základní hodnota; podle [12] NA.2.10 ], čl. 5.2 (105) je 1/200;
αh redukční součinitel na délku nebo výšku: αh = 2 / l ; αh 1 ;
l délka nebo výška [m].
Pro obloukové mosty má být tvar imperfekcí ve vodorovné a svislé rovině ve vztahu k prv-
nímu vlastnímu tvaru kmitání ve vodorovné, popř. svislé rovině. Každý tvar může být idea-
lizován sinusoidou, kde je amplituda dána vztahem
l
a θ1
2
kde l je polovina vlnové délky.
131
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
U osamělých prvků (viz [10] 5.8.1) může být uvažován účinek imperfekcí dvěma způsoby:
a) výstředností ei danou vztahem
ei θi l0 / 2 [5.2]
kde l0 je účinná délka, viz [10], 5.8.3.2.
U stěn a osamělých sloupů ve ztužených systémech lze zjednodušeně použít ei l0 / 400 , od-
povídající αh 1 ;
b) vodorovnou silou Hi, působící v místě, kde vyvodí maximální moment:
u neztužených prvků (obr. 44a):
H i θi N [5.3a]
u ztužených prvků (obr. 44b):
H i 2 θi N [5.3b]
(a) (b)
Obr. 44 Uvažování imperfekce [Obr. 5.1 [10]]
Použití výstřednosti je vhodné pro staticky určité prvky, zatímco postup využívající vodo-
rovné zatížení je možné použít u staticky určitých i staticky neurčitých prvků. Síla Hi může
být nahrazena jiným ekvivalentním vodorovným zatížením.
132
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Údaje z obr. 45 jsou použitelné v případě, že délka převislého konce trámu l3 je menší než
polovina přilehlého pole a poměr rozpětí sousedních polí je v rozmezí 2/3 až 1,5.
Spolupůsobící šířku desky beff pro trám T průřezu nebo L průřezu lze stanovit ze vztahů
beff beff,i bw b [5.7]
kde
beff,i 0, 2 bi 0,1 l0 0, 2 l0 [5.7a]
beff,i bi [5.7b]
133
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Pokud se nepožaduje velká přesnost, dovoluje se při analýze konstrukce předpokládat kon-
stantní spolupůsobící šířku po celém rozpětí. Lze použít hodnotu stanovenou pro průřez v
poli.
4.5.3.2.2 Účinné rozpětí nosníků a desek
Účinné rozpětí prvku leff, se má vypočítat následovně:
leff ln a1 a2 [5.8]
134
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Obr. 47 Účinné rozpětí (leff) pro různé způsoby podepření [Obr. 5.4[10]]
135
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
136
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
V oblastech plastických kloubů nemá xu/d překročit hodnotu 0,30 pro beton pevnostních tříd
menších nebo rovných C50/60, pro beton pevnostních tříd větších pak hodnotu 0,23.
Pootočení θs se má stanovit na základě návrhových hodnot zatížení a materiálu a na základě
středních hodnot předpětí v příslušné době. Při zjednodušeném postupu lze přípustné plas-
tické pootočení stanovit vynásobením základní hodnoty přípustného pootočení θpl,d oprav-
ným součinitelem kλ, který závisí na smykové štíhlosti.
Doporučené hodnoty θpl,d pro oceli tříd B a C (ocel třídy A se nedoporučuje při plastické
analýze používat) a pro betony pevnostních tříd menších nebo rovných C50/60 a C90/105
jsou uvedeny na obr. 49. Součinitel kλ je omezen podmínkou 1, 0 kλ 1,5 .
Hodnoty pro betony pevnostních tříd C55/67 až C90/105 lze interpolovat. Hodnoty platí pro
smykovou štíhlost λ 3, 0. Pro jiné hodnoty smykové štíhlosti má být θpl,d vynásobeno kλ.
kλ λ / 3 [5.11N]
137
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Zjednodušeně lze λ vypočítat pro odpovídající návrhové hodnoty ohybového momentu a po-
souvající síly ze vztahu
λ M ED / VED d [5.12N]
Obr. 49 Základní hodnota přípustného pootočení θpl,d železobetonových průřezů pro třídy
výztuže B a C. Hodnoty platí pro smykovou štíhlost λ = 3,0 [Obr. 5.6N [10]]
138
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
139
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
nebo
q
E γG G γQ Q R ud
γ γ [5.102bN]
Rd O
nebo
q q
γRd γSd E γg G γ Q R ud
γ
O
[5.102cN]
kde γRd je dílčí součinitel modelové nejistoty pro odolnost, γRd = 1,06;
γSd dílčí součinitel modelové nejistoty pro zatížení/silový účinek; γSd 1,15 .
γO celkový součinitel bezpečnosti, γO 1, 20 .
Pokud modelové nejistoty γRd a γSd nejsou uváženy přímo ve výpočtu (tj. γSd = γRd =1), má
být použita hodnota γO 1, 27.
Jestliže jsou použity pro nelineární analýzu návrhové vlastnosti materiálu (např. jako 5.8.6
[10]), mají být vzaty v úvahu účinky nepřímých zatížení (např. vnesené deformace).
Podrobnosti k vyjádření bezpečnosti jsou uvedeny v Příloze PP [12].
4.5.8.2 Obecně
Ustanovení pro mosty jsou převzata z ČSN EN 1992-1-1 [10] a týkají se prvků a konstrukcí,
jejichž chování nosné konstrukce je významně ovlivněno účinky druhého řádu.
Pokud se uvažují účinky druhého řádu, musí se ověřit rovnováha a únosnost na deformova-
né konstrukci. Deformace se musí vypočítat s uvážením vlivu trhlin, nelineárních materiálo-
vých vlastností a dotvarování. V analýze, ve které se předpokládá lineární chování materiá-
lu, může být toto zohledněno uvažováním redukovaných hodnot tuhostí (viz [10], 5.8.7).
Analýza musí zohledňovat případné účinky poddajnosti připojených prvků a základů (spo-
lupůsobení konstrukce s podložím). Nosné chování se musí uvažovat ve směru, ve kterém
může vzniknout deformace. Pokud je třeba, musí se uvážit dvouosé namáhání ohybem. Ne-
jistoty v geometrii a poloze normálových zatížení se musí uvažovat jako přídavné účinky
prvního řádu, které vycházejí z geometrických imperfekcí (viz [10], 5.2).
Účinky druhého řádu mohou být zanedbány, jestliže jsou nižší než 10 % odpovídajících
účinků prvního řádu.
140
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
kde
A 1/ 1+ 0, 2 φef (neznáme-li φef, lze uvažovat A = 0,7);
ω As f yd / Ac f cd mechanický stupeň vyztužení;
n N Ed / Ac f cd poměrná normálová síla;
rm M 01 / M 02 poměr momentů;
Jestliže koncové momenty M01 a M02 vyvozují tah na stejné straně, má se poměr rm uvažovat
jako kladný (tj. C ≤ 0,7), jinak záporný (tj. C > 1,7).
V následujících případech se má rm uvažovat hodnotou 1,0 (tj. C = 0,7):
pro ztužené prvky, ve kterých účinky momentů prvního řádu vznikají pouze nebo pře-
vážně v důsledku imperfekcí nebo příčných zatížení;
obecně pro neztužené prvky.
V případe dvojosého namáhání ohybem lze štíhlostní kritérium posoudit odděleně v každém
směru. V závislosti na výsledku tohoto posouzení lze účinek druhého řádu:
zanedbat v obou směrech,
uvažovat v jednom směru, nebo
uvažovat v obou směrech.
4.5.8.3.2 Štíhlost a účinná délka pro osamělé prvky
Štíhlostní poměr λ je definován ([10], čl. 5.8.3.2) následovně:
λ l0 / i [5.14]
141
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Obr. 50 Příklady různých tvarů vybočení a odpovídajících účinných délek pro osamělé prvky
[Obr. 5.7 [10]]
k1 k2
l0 0,5 l 1 1
0, 45 k 0, 45 k
[5.15]
1 2
kde θ je pootočení upnutého prvku, které je vyvozeno ohybovým momentem M, viz také
obr. 50 (f) a (g);
E · I ohybová tuhost tlačeného prvku;
l světlá délka tlačeného prvku mezi koncovými upnutími.
(k = 0 je teoretická mez pro ohybově zcela tuhou podporu, k = ∞ představuje mez pro volné
natáčení v podpoře. Protože se zcela tuhé uložení vyskytuje v praxi zřídka, doporučuje se
pro k1 a k2 minimální hodnota 0,1).
142
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Pokud připojený tlačený prvek ve styčníku pravděpodobně přispívá k pootočení při vyboče-
ní, pak ( E I / l ) má být v definici k nahrazeno výrazem E I / l a E I / l b , kde a, b
označují tlačený prvek (sloup) nad a pod styčníkem.
V definici účinné délky má tuhost upnutých prvků zahrnovat účinek trhlin, jestliže nemůže
být prokázáno, že v mezním stavu únosnosti nevzniknou trhliny.
V ostatních případech, např. prvky s proměnnou normálovou silou a/nebo průřezem, se má
kritérium v ČSN EN 1992-1-1, čl. 5.8.3.1 posoudit při uvažování účinné délky založené na
vzpěrném břemenu (stanovené např. numerickou metodou):
l0 π E I / N B [5.17]
4.5.8.4 Dotvarování
Účinek dotvarování ([10], čl. 5.8.4) se musí uvažovat při analýze druhého řádu s patřičným
zvážením jak hlavních předpokladů pro dotvarování (viz [10], čl. 3.1.4), tak vlivu doby pů-
sobení různých zatížení v uvažovaných kombinacích zatížení.
Doba působení zatížení může být uvažovaná zjednodušeným způsobem prostřednictvím
účinného součinitele dotvarování φef, který při použití spolu s návrhovým zatížením udává
deformace od dotvarování (křivost), odpovídající kvazistálému zatížení:
φef φ ,t0 M 0Eqp / M 0Ed [5.19]
Jestliže se M 0Eqp / M 0Ed v prvcích nebo konstrukci mění, dovoluje se stanovit poměr buď
pro průřez s maximálním momentem, nebo použít reprezentativní průměrnou hodnotu mo-
mentu.
143
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Vliv dotvarování může být zanedbán, tj. lze předpokládat φef = 0, jestliže jsou splněny ná-
sledující tři podmínky:
φ ,t0 2 , λ 75 , M 0Ed / N Ed h .
144
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Podle NA.2.37 [10] jsou doporučené hodnoty pro ČR: k1 = 0,8 a k2 = 0,9.
Zvýšená hodnota napětí je přípustná, pokud předpínací zařízení umožňuje měřit s přesností
±5 % konečné hodnoty předpínací síly. V těchto případech se dovoluje zvětšit maximální
předpínací sílu Pmax na k3 f p0,1k Ap (např. při výskytu neočekávaného velkého tření při
velkých napínaných délkách). Podle NA.2.38 [10] je doporučená hodnota pro ČR: k3 = 0,95.
4.5.10.2.2 Omezení napětí v betonu
Na koncích předem nebo dodatečně napínaných prvků musí být zabráněno místnímu rozdr-
cení nebo rozštěpení betonu. Tomu má být zabráněno v souladu s evropským technickým
schválením (ETS).
Při předpínání nebo zavedení předpětí nemá být pevnost betonu menší než je minimální
hodnota definovaná v příslušném ETS.
Pokud se vnáší napětí do jednotlivé předpínací vložky postupně, může být požadovaná pev-
nost betonu snížena. Minimální pevnost fcm(t) v okamžiku t má být k4 [%] z požadované
pevnosti betonu při plném předpětí uvedeném v ETS. Mezi minimální pevností a poža-
dovanou pevností betonu při plném předpětí lze hodnotu předpětí interpolovat mezi k5 [%]
a 100 % plného předpětí.
Hodnoty k4 a k5 podle [10], čl. 5.10.2.2 a NA.2.39 jsou pro ČR: k4 = 50 a k5 = 30.
Napětí betonu v tlaku v konstrukci, vyplývající z předpínací síly a dalších zatížení působí-
cích v době napínání nebo zavedení předpětí, má být omezeno na
σ c 0, 6 f ck ( t ) [5.42]
145
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
kde fck(t) je charakteristická pevnost betonu v tlaku v okamžiku t, kdy působí předpínací
síla.
Pro předem předpínané prvky lze zvýšit napětí v době zavedení předpětí na hodnotu k6 f ck ( t ) ,
pokud lze zkouškami nebo na základě zkušeností prokázat, že je zabráněno vzniku podél-
ných trhlin.
Hodnota k6 podle NA.2.40 [10] je pro ČR 0,7.
Pokud tlakové napětí trvale překračuje hodnotu 0,45 fck(t), má být uvažováno nelineární do-
tvarování.
4.5.10.2.3 Měření
Při dodatečném napínání musí být ověřována předpínací síla, příslušné protažení předpínací
vložky a musí být kontrolovány ztráty třením.
kde σpm0(x) je napětí v předpínací vložce bezprostředně po napnutí nebo zavedení předpětí:
σ pm0 ( x ) min k7 f pk ;k8 f p0,1k .
146
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
před zavedením předpětí do betonu: ztráta vyvozená relaxací předem napínaných předpína-
cích vložek v době, která uplyne mezi napínáním předpínacích vložek a předepnutím betonu;
při tepelném ošetřování mají být ztráty vyvozené smršťováním a relaxací adekvátně od-
hadnuty; má být uvažován též přímý teplotní účinek (viz [10], čl. 10.3.2.1 a Příloha D);
při zavedení předpětí do betonu: ztráta vyvozená pružnou deformací betonu jako výsle-
dek zatížení předem napínanými předpínacími vložkami v okamžiku jejich uvolnění z ko-
tevního zařízení.
ΔPμ ( x ) Pmax 1 e
-μ θ+k x
[5.45]
147
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Pokud nejsou k dispozici údaje v ETS, lze uvažovat hodnoty μ podle tab.50, pokud se pou-
žije vztah [5.45].
Pokud nejsou k dispozici údaje v ETS, lze uvažovat hodnoty pro nezamýšlený úhlový posuv
vnitřních předpínacích vložek zpravidla v rozmezí 0,005/m < k < 0,01/m (na metr).
U vnějších předpínacích vložek lze ztráty předpětí vyvozené nezamýšlenými úhly zanedbat.
Tab. 50 Součinitele třením μ dodatečně napínané vnitřní předpínací vložky a vnější ne-
soudržné předpínací vložky) [Tab. 5.1 [10]]
Vnější nesoudržné přepínací vložky
Vnitřní přepínací
vložky 1) Ocelové kanálky HDPE kanálky Ocelové kanálky HDPE kanálky
bez maziva bez maziva s mazivem s mazivem
Dráty tažené za
0,17 0,25 0,14 0,18 0,12
studena
Lana 0,19 0,24 0,12 0,16 0,10
Poznámka:
HDPE – High density polyethylene – polyetylen vysoké hustoty.
148
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Ep
εsc Ep 0,8 Δσ pr φ( t,t0 ) σ c,QP
Ecm
ΔPc+s+r Ap Δσ p,c+s+r Ap [5.46]
Ep Ap A 2
1 1 c zcp 1+ 0,8 φ( t ,t0 )
Ecm Ac Ic
kde Δσp,c+s+r je absolutní hodnota změny napětí v předpínacích vložkách vyvolaná dotvaro-
váním, smršťováním a relaxací v místě x v okamžiku t;
εcs odhadnuté poměrné přetvoření od smršťování podle [10], čl. 3.1.4 (6);
Ep modul pružnosti předpínací oceli podle [10], čl. 3.3.6 (2);
Ecm modul pružnosti betonu;
Δpr absolutní hodnota změny napětí v předpínacích vložkách v místě x a v oka-
mžiku t, vyvozená relaxací předpínací oceli. Je stanovena pro napětí
σ p σ p G Pm0 ψ 2 Q ,
kde σ p σ p G Pm0 ψ 2 Q je počáteční napětí v předpínacích vlož-
kách, vyvozené počátečním předpětím a kvazi-stálými zatíženími;
φ(t,t0) součinitel dotvarování v období od okamžiku začátku působení zatížení t0
do okamžiku t;
σc,QP napětí v betonu přilehlém k předpínacím vložkám vyvozené vlastní tíhou a
počátečním předpětím, popřípadě dalšími kvazi-stálými zatíženími. Hodno-
ta σc.QP může být účinek části vlastní tíhy a počátečního předpětí nebo účinek
kvazi-stálé kombinace zatížení (σc(G+Pm0+ψ2Q)), v závislosti na uvažované
etapě provádění konstrukce;
Ap plocha všech předpínacích vložek v místě x;
Ac plocha betonového průřezu;
Ic moment setrvačnosti betonového průřezu;
zcp vzdálenost mezi těžištěm betonového průřezu a předpínacími vložkami.
Tlaková napětí a odpovídající poměrná přetvoření se zavádějí do vztahu [5.46] s kladným
znaménkem.
Vztah [5.46] platí pro soudržné předpínací vložky při uvažování místních hodnot napětí a pro
nesoudržné předpínací vložky při uvažování středních hodnot napětí. Střední hodnoty mají
být pro vnější předpínací vložky stanoveny mezi přímými průřezy, ohraničenými idealizo-
vanými deviačními body, nebo podél celé délky v případě vnitřních předpínacích vložek.
149
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Při plastické a nelineární analýze lze vedlejší účinky předpětí uvažovat jako přídavná plas-
tická pootočení, která pak mají byt zohledněna při posouzení kapacity plastického pootočení
průřezu.
Dokonalou soudržnost mezi ocelí a betonem lze předpokládat po injektáži dodatečně napnu-
tých předpínacích vložek, avšak předpínací vložky před injektáží mají být považovány za
nesoudržné.
Vnější předpínací vložky mezi deviátory lze považovat za přímé.
150
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
(1- c2/cu2)h
or
(1- c3/cu3)h B
A s2
d C
h
p p(0)
Ap A
As1
s , p c
ud y 0 c2 cu2
c3
cu3
Pro předpjaté prvky s trvale nesoudržnou předpínací výztuží platí [10], čl. 5.10.8.
151
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Pro vnější předpínací výztuž se předpokládá, že poměrné přetvoření předpínací oceli je kon-
stantní mezi dvěma sousedními body uchycení. Poměrné přetvoření předpínací oceli se pak
rovná zůstatkovému poměrnému přetvoření po ztrátách, zvětšenému o poměrné přetvoření
plynoucí z deformace konstrukce mezi pevnými body.
Musí se rovněž zabránit křehkému porušení prvku způsobenému porušením předpínací vý-
ztuže (viz [10], čl. 5.10.1., 5(P)). Pro předpjaté konstrukce může být tento požadavek splněn
některou z metod uvedených v [12], NA, čl. 6.1(109).
Oblasti diskontinuity nosníků a jiných prvků, u kterých rovinné průřezy nezůstanou rovinné,
lze navrhovat a konstrukčně uspořádat podle kap. 4.6.5.
4.6.2 Smyk
4.6.2.1 Obecný postup při ověření
V oblastech prvku, kde VEd ≤ VRd,c, není třeba počítat smykovou výztuž.
VRd,c je návrhová únosnost ve smyku prvku bez smykové výztuže,
VEd návrhová posouvající síla v uvažovaném průřezu od vnějšího zatížení a předpětí.
Pokud na základě výpočetního návrhu smyku není třeba smykové vyztužení, má se přesto
provést minimální smykové vyztužení podle [10], čl. 9.2.2.
V oblastech, kde VEd > VRd,c, je třeba navrhnout dostatečné smykové vyztužení tak, aby pla-
tilo VEd ≤ VRd .
Únosnost prvku (obecně) se smykovou výztuží je rovna:
VRd = VRd,s + Vccd + Vtd [6.1]
kde VRd,s je návrhová hodnota posouvající síly, kterou může převzít smyková výztuž na mezi
kluzu,
Vccd návrhová hodnota smykové složky síly v tlakové oblasti v případě skloněného tla-
čeného pásu (viz [10], obr. 6.2):
Vtd návrhová hodnota smykové složky síly v tahové výztuži v případě skloněného
taženého pásu.
Součet návrhové posouvající síly a podílu pásů, VEd – Vccd – Vtd , nemá přestoupit přípustnou
maximální hodnotu VRd,max v kterémkoliv místě prvku.
VRd,max je návrhová hodnota maximální posouvající síly, kterou prvek může přenést,
omezená rozdrcením tlakových diagonál.
Podélná tahová výztuž má být schopna přenést přídavnou tahovou sílu vyvolanou smykem.
U prvků namáhaných převážně rovnoměrným zatížením není třeba posuzovat návrhovou
posouvající sílu do vzdálenosti d od líce uložení. Požadovaná smyková výztuž má pokračovat
až do podpory. Navíc se má ověřit, že posouvající síla v podpoře nepřestoupí hodnotu VRd,max.
Pokud působí zatížení v dolní oblasti prvku, je třeba navrhout dostatečnou svislou výztuž,
která přenese zatížení do horní oblasti prvku, a to navíc k výztuži požadované na přenesení
smyku.
152
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
s minimem
VRd,c (vmin k1σ cp )bw d [6.2b]
200
k 1 2, 0 d je v mm
d
Asl
ρl 0, 02
bw d
NEd je normálová síla v průřezu od zatížení nebo účinků předpětí v [N] (NEd > 0 pro tlak).
Vliv vynucených přetvoření na NEd lze zanedbat;
Ac plocha betonového průřezu [mm2].
Hodnoty používané v ČR podle NA.2.45 [10]:
CRd,c = 0,18/γc
min = 0,035.k3/2 · fck1/2
k1 = 0,15
U předpjatých prostých nosníků bez smykové výztuže lze vypočítat únosnost ve smyku v
oblastech s ohybovými trhlinami s použitím vztahu [6.2a]. V oblastech bez ohybových trhlin
(pokud napětí v tahu za ohybu je menší než fctk,0,05/γc) má být únosnost ve smyku omezena
pevností betonu v tahu. V těchto oblastech je únosnost ve smyku dána vztahem:
I .bw
fctd
2
VRd,c . αl σ cp f ctd [6.4]
S
kde I je moment setrvačnosti průřezu,
bw šířka průřezu na těžišťové ose, která se v případě průřezu s kanálky stanoví podle
vztahů [6.16] a [6.17],
S statický moment části průřezu nad těžišťovou osou k této ose,
l = lx/lpt2 ≤ 1,0 pro předem napjatou výztuž,
= 1,0 pro ostatní druhy předpínání,
153
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
kde υ je redukční součinitel pevnosti betonu při porušení smykem. Jeho hodnota se stano-
ví ze vztahu:
f
υ 0, 6 1 ck
250
kde fck je v MPa. [6.6N]
Nosníky s břemeny v blízkosti uložení a na krátkých konzolách mohou být alternativně na-
vrženy pomocí modelu náhradní příhradoviny (6.5 [10]).
154
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
αcw je součinitel, zohledňující stav napjatosti tlačeném pásu. Doporučená hodnota αcw je:
1,0 pro nepředpjaté konstrukce
(1 + σcp/fcd) pro 0 < σcp ≤ 0,25 fcd [6.11.aN]
1,25 pro 0,25 fcd < σcp ≤ 0,5 fcd [6.11.bN]
2,5 (1 – σcp/fcd) pro 0,5 fcd < σcp < 1,0 fcd [6.11.cN]
kde σcp je průměrné napětí betonu v tlaku, uvažované jako kladné, vyvolané návrhovou
normálovou silou. Toto napětí má být získáno zprůměrováním po betonovém
průřezu při uvažování betonářské výztuže. Hodnota σcp se nemusí počítat ve
vzdálenosti menší než 0,5d.cot θ od líce uložení.
V případě přímé předpínací výztuže, vysoké úrovně předpětí (σcp/fcd > 0,5) a tenkých stěn,
pokud jsou tažené a tlačené pásy schopné přenést celou předpínací sílu a pokud jsou na kon-
cích nosníků zesílení na roznesení předpínací síly (viz [12], obr. 6.101), potom je možné
155
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
VRd,max αcw bw z υ1 f cd . cot Θ cot α / 1 cot 2 Θ [6.14]
Maximální účinná průřezová plocha smykové výztuže Asw,max, pro cot Θ = 1 je dána vztahem
1
Asw,max f ywd αcw υ1 f cd
2 [6.15]
bw s sin α
V oblastech, ve kterých se nevyskytuje nespojitost posouvající síly VEd (např. při rovnoměr-
ném zatížení na horním povrchu nosníku), lze počítat smykovou výztuž v kterémkoliv pří-
růstku délky l = z · (cot Θ + cot α) na nejmenší hodnotu VEd v tomto přírůstku délky.
Pokud jsou ve stěně prvku zainjektované trubky s průměrem φ > bw/8, má se únosnost ve
smyku VRd,max vypočítat s uvážením jmenovité šířky stěny dané vztahem
bw,nom bw 0,5 Σφ [6.16]
Hodnota 1,2 ve vztahu [6.17] vyjadřuje vliv příčných tahů na rozštěpení betonových tlako-
vých diagonál. Pokud se navrhne odpovídající příčná výztuž, lze tuto hodnotu zmenšit na 1,0.
Přírůstek tahové síly ΔFtd v podélné výztuži od smyku VEd ([12], čl. 6.2.3(107))
lze vypočítat jako:
ΔFtd = 0,5 · VEd · (cot Θ – cot α) [6.18]
(MEd/z) + ΔFtd se nemá brát větší než MEd,max/z.
Maximální účinná průřezová plocha smykové výztuže Asw,max , pro cotg = 1 je dána vztahem
Asw,max f ywd 1
α v f
bw s 2 cw 1 cd
156
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
4.6.3 Kroucení
Pokud závisí statická rovnováha konstrukce na únosnosti jejích prvků v kroucení, musí být
proveden přímý návrh na kroucení v mezních stavech únosnosti i použitelnosti.
Pokud u staticky neurčitých konstrukcí vzniká kroucení pouze vlivem kompatibility a kon-
strukce z hlediska stability nezávisí na únosnosti v kroucení, není běžně nutné uvažovat
kroucení v mezním stavu únosnosti. V takových případech má být provedeno minimální vy-
ztužení ve tvaru třmínků a podélných prutů podle [10], čl. 7.3 a 9.2, aby se zabránilo nad-
měrnému rozvoji trhlin.
Únosnost průřezu v kroucení lze vypočítat za předpokladu tenkostěnného uzavřeného průře-
zu, u kterého je rovnováha zabezpečena uzavřeným smykovým tokem. Plné průřezy lze mo-
delovat ekvivalentními tenkostěnnými průřezy. Složené průřezy, např. průřezy tvaru T, lze
rozdělit na sérii dílčích průřezů, z nichž každý je modelován jako ekvivalentní tenkostěnný
průřez, a celková únosnost v kroucení se uvažuje jako součet únosností jednotlivých prvků
průřezu. Rozdělení působících krouticích momentů na dílčí průřezy má být úměrné jejich
tuhosti v kroucení bez trhlin. Každý dílčí průřez lze navrhnout samostatně.
Smykové napětí od čistého kroutícího momentu ve stěně průřezu lze vypočítat ze vztahu:
TEd
τ t,i tef,i [6.26]
2 Ak
157
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
tef,i je účinná tloušťka stěny, kterou lze uvažovat hodnotou A/u, ale nemá být menší
než dvojnásobek vzdálenosti mezi okrajem a středem podélné výztuže. Pro duté
průřezy je horní mezí skutečná tloušťka stěn;
A celková plocha průřezu uvnitř vnějšího okraje, včetně ploch vnitřních otvorů;
u vnější obvod průřezu;
zi délka střednice i-té stěny, definovaná jako vzdálenost mezi průsečíky se střed-
nicemi sousedních stěn.
A zi
C
B
TEd
tef/2
tef
A střednice
B vnější okraj účinného průřezu, vnější obvod u
C krycí vrstva
Obr. 52 Účinný tenkostěnný průřez uvažovaný při posouzení na kroucení [Obr. 6.11 [10]]
Účinky kroucení a smyku u dutých a plných průřezů lze superponovat za předpokladu stej-
ného sklonu Θ tlakových diagonál. Omezení pro Θ uvedená v [10], 6.2.3.(2) jsou plně vyu-
žitelná pro případ kombinace smyku a kroucení. Maximální únosnost prvku zatíženého
smykem a kroucením plyne z [12], čl. 6.3.2(104).
V případě komorových průřezů má být každá stěna posouzena zvlášť pro kombinaci smy-
kových sil vznikajících ze smyku a kroucení (viz [12], obr. 6.104).
Požadovanou průřezovou plochu podélné výztuže na kroucení ΣAsl lze vypočítat ze vztahu:
ΣAsl f yd TEd
cot θ [6.28]
uk 2 Ak
158
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
kde v se stanoví ze vztahu [6.6N] ([10], a αcw podle pozn. 3 k 6.2.3(3) [10].
VRd,max je maximální návrhová únosnost ve smyku podle vztahů [6.9] nebo [6.14]. U
plných průřezů lze uvažovat pro stanovení VRd,max celou šířku stěny.
pro komorové průřezy:
Každá stěna má být navržena odděleně na kombinované účinky smyku a kroucení. Mezní stav
únosnosti pro beton má být prokázán porovnáním s návrhovou únosností ve smyku VRd,max.
Při posouzení segmentových konstrukcí lze postupovat podle ([12] 6.3.2 (106).
4.6.4 Protlačení
Pro návrh a posouzení platí ustanovení [10], čl. 6.4 a pokrývají smyk při protlačení plných i
žebrových desek s plným průřezem v oblasti nad sloupy, a protlačení plošných základů.
Únosnost ve smyku se má posuzovat v líci sloupu a na základním kontrolovaném obvodu u1. Po-
kud je nutná smyková výztuž, je třeba nalézt další obvod uout,ef, kde již není smyková výztuž nutná.
Obr. 53 Model pro ověření únosnosti ve smyku při protlačení v mezním stavu únosnosti
[Obr. 6.12 [10]]
159
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
160
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
4.7.1 Všeobecně
Koncepce mezních stavů vychází ze dvou základních kritérií pro posuzování konstrukcí.
Mezní stav únosnosti v důsledku zajišťuje bezpečnost konstrukce, tzn. definuje stav, kdy se
konstrukce poruší (nebo ztratí stabilitu), a je-li tento stav dostatečně vzdálen od podmínek
reálného působen, je konstrukce považována za bezpečnou. V mezních stavech únosnosti se
proto zpravidla jedná o působení při vysokých hladinách zatížení v blízkosti kolapsu. Je na
místě uvažovat nelineární působení, plasticitu, velké deformace, apod.
Naproti tomu mezní stavy použitelnosti ověřují funkci konstrukce při reálných hodnotách
zatížení. Převážná většina konstrukcí je zatěžována v lineární oblasti svého působení. U be-
tonových konstrukcí je nutné počítat s trhlinami v tažených oblastech, protože z principu že-
lezobetonu plyne jejich nevyhnutelnost při ekonomickém návrhu. Avšak ve výpočtech sta-
tických systémů na úrovni konstrukce se s pružným působením přesto běžně počítá. S osla-
bením průřezů trhlinami v mezních stavech použitelnosti je nutné počítat na úrovni průřezu
– kdy se posuzuje vznik a šířka trhlin a dále při posuzování deformací, kde trhliny mají
značný význam. Při stanovování vnitřních sil na konstrukci se však zpravidla s jejich vlivem
nepočítá.
Z těchto principů vychází i posuzování jednotlivých mezních stavů použitelnosti. Evropské
normy předpokládají, že splnění podmínek tří základních mezních stavů použitelnosti zaručí
bezchybný provoz betonových konstrukcí po dobu jejich životnosti. Základní norma [10] ne-
obsahuje kritéria pro další možné mezní stavy použitelnosti, jako např. vibrace (7.1 (1)P [10]).
V mezních stavech použitelnosti se prokazují vlastnosti konstrukce s přihlédnutím k provo-
zu a požadované trvanlivosti (životnosti) konstrukce.
Při ověřování mezních stavů použitelnosti se má vycházet z kritérií týkajících se následují-
cích hledisek:
poškození, která mohou nepříznivě ovlivnit trvanlivost, provozuschopnost konstrukce,
vzniku nebo rozevření trhlin, které vedou ke znížení užitných vlastností konstrukce, jako je
např. nepropustnost, nebo snížení životnosti konstrukce z důvodu oslabení výztuže korozí,
deformací konstrukce, které ovlivňují vzhled a provozuschopnost konstukce.
Poznámka:
V případech neobvyklých konstrukcí a mostů citlivých k dynamickému namáhání se mají stanovit a ově-
řit kritéria použitelnosti z hlediska zrychlení a dynamických výchylek, případně další mezní stavy po-
užitelnosti. Tyto stavy nejsou obsaženy v [10], resp. [12] a je třeba postupovat podle [1].
161
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
4.7.2.1 Zatížení
Pro ověření mezních stavů použitelnosti se návrhové hodnoty zatížení stanoví podle 6.5.3
[1], resp. podle tab. A2.6 [1]. Hodnoty součinitelů zatížení se při stanovení návrhových hod-
not zatížení pro mezní stavy použitelnosti uvažují hodnotou 1,0 (viz pozn. 1 v A2.4.1 [1]).
Ověření napětí v betonu nebo výztuži se určuje při charakteristické kombinaci zatížení, sta-
novené podle vztahů [6.14] [1] a tab. A2.6 [1]. Charakteristická kombinace zatížení se pou-
žívá obvykle pro nevratné mezní stavy použitelnosti (mezni stavy, které zůstanou překroče-
ny, i když je odstraněno zatížení, které bylo příčinou tohoto překročení).
σ c 0, 6 f ck
Při ovinutí tlačené oblasti výztuží lze za určitých podmínek připustit vlivem trojosé napja-
tosti zvýšení hodnoty k1. Doporučuje se omezit toto zvýšení na 10 % (pozn 7.2 (102) [12]).
Pokud je napětí betonu při kvazi-stálé kombinaci zatížení menší nebo rovno hodnotě k2*fck,
kde součinitel k2 se uvažuje hodnotou 0,45 (viz pozn. k 7.2 (3) [10]), je možné ve výpočtu
uvažovat lineární dotvarování
σ c 0, 45 f ck
Pokud tlakové napětí v betonu tuto hodnotu překročí, je třeba uvažovat nelineární dotvaro-
vání betonu podle 3.1.4 [10]).
Omezení tahových napětí v betonu
U plně předpjatých konstrukcí má být napětí v tahu při charakteristické kombinaci zatížení
tlakové.
U omezeně předpjatých konstrukcí je tahové napětí při charakteristické kombinaci zatížení v
betonu omezeno z důvodu vzniku trhlin a následného ohrožení trvanlivosti konstrukce hod-
notou fct,eff, která se, při výpočtu napětí v průřezu neporušeném trhlinami, uvažuje hodnotou
fctm (viz tab. 3.1 [10]). U železobetonových konstrukcí a částečně předpjatých konstrukcí se
předpokládá vznik trhlin, proto se napětí betonu v tahu neposuzuje.
162
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Pokud je napětí vyvozeno vnesenými přetvořeními, nemá tahové napětí překročit hodnotu
k4*fpk, kde součinitel k4 se uvažuje hodnotou 1,0 (viz pozn. k 7.2 (5) [10]).
σ s 1, 0 f yk
Střední hodnota napětí v předpínací výztuži nemá překročit hodnotu k5*fpk, kde součinitel k5
se uvažuje hodnotou 0,75 (viz pozn. k 7.2 (5) [10]).
σ s 0, 75 f yk
Hodnota fct,eff se uvažuje hodnotou fctm, což je střední hodnota pevnosti betonu v tahu, popř.
fctm,fl, což je střední hodnota pevnosti betonu v tahu za ohybu, za předpokladu, že při výpo-
čtu minimální plochy výztuže byla použita stejná hodnota. Hodnota fctm,fl se stanoví podle
3.1.8 [10].
163
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Poznámka:
Je potřeba dodržet minimální plochu podélné tahové výztuže stanovenou podle 9.2.1.1 [10].
která se při výpočtu napětí v průřezu neporušeném trhlinami uvažuje hodnotou fctm (viz tab. 3.1
[10]).
Průřez s trhlinou se uvažuje tehdy, pokud tahové napětí v krajních vláknech průřezu bez trh-
liny překročí efektivní hodnotu pevnosti betonu v tahu, tedy:
σ c f ct,eff
Po vzniku trhlin se beton v tažené oblasti neuvažuje a napětí v tlačené části průřezu a ve vý-
ztuži je úměrné přetvoření průřezu za předpokladu platnosti Bernouli-Navierovy hypotézy,
tedy že průřez zůstává rovinný i po deformaci.
Vznik trhlin od smykových namáhání (posouvající síla, krouticí moment)
Železobetonové i předpjaté prvky mohou být vystaveny nebezpečí vzniku trhlin i v oblas-
tech s malým normálovým napětím a velkým tangenciálním napětím. Zda trhliny vzniknou,
lze posoudit pomocí hlavních napětí. Pokud hlavní napětí nepřekročí pevnost betonu v tahu,
pak se uvažuje, že trhliny nevznikají. V takových oblastech (např. oblasti blízko podpor, kde
posouvající síly nabývají velkých hodnot) se však vyskytuje též vysoké napětí v tlaku v
kolmém směru, tzn. oblast je v jednom směru tlačena a v druhém (kolmém) směru tažena.
Dochází k dvojosé (v obecném případě k trojosé) napjatosti, a tím je ovlivněna tahová pev-
nost betonu. V případě dvojosé napjatosti, kdy se kombinuje tahové a tlakové napětí (tj. jed-
no hlavní napětí je tah a druhé tlak, což je právě v těchto případech běžné), je tahová pev-
nost betonu menší než jeho tahová pevnost při jednoosém tahu. Nelze tedy hlavní tahové
napětí porovnávat s jednoosou tahovou pevností fct,eff, resp. fctm, ale je třeba tahovou pevnost
redukovat na hodnotu fctb. Postup redukce je popsán v příloze (Příloha QQ rov.(101) [12]).
Přitom je třeba též posoudit, zda tlakové hlavní napětí nepřesahuje hodnotu 0,6 fck.
Pokud je σ c f ctb , má být navržena minimální výztuž v podélném směru podle 7.3.2 [12].
164
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Pokud je σ c f ctb , má být šířka trhlin omezena podle 7.3.3 [12], nebo se vypočte a ověří
podle 7.3.4 [12] a 7.3.1 [12] se zohledněním úhlu sevřeného se směrem hlavního napětí se
směrem výztuže.
165
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
166
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
U předpjatých prvků bez další betonářské výztuže (obvykle předem předpjaté prvky) se na-
pětí s může nahradit hodnotou p, která vyjadřuje rozdíl základního napětí v předpínací
výztuži (při kterém je v okolním betonu napětí nulové) a napětí v předpínací výztuži v trhlině.
Maximální vzdálenost trhlin sr,max je dána empirickým vztahem [7.11] v [10] v závislosti na
krycí vrstvě betonu, na soudržnosti výztuže, na typu zatížení (tah, ohyb), na profilu výztuže
a stupni vyztužení. Pokud vzdálenost prutů tahové výztuže je větší než 5(c + Φ/2), kde c je
krytí a Φ označuje profil výztuže, pak se max. vzdálenost trhliny stanovuje jako 1,3násobek
výšky tažené oblasti.
Takto stanovené max. vzdálenosti trhlin respektují klasické případy pro stanovení šířky trh-
lin v tažené oblasti ohýbaných nosníků a desek. Další případy jako stanovení šířky trhlin od
hlavních napětí v podporových oblastech nebo trhliny, vznikající zejména smršťováním de-
sek při omezení jejich zkrácení, např. okrajovými podmínkami normy přímo nespecifikují.
Při výpočtu šířky trhlin je třeba uvážit, jak trhliny mohou vznikat. Důvodů je v praxi mno-
hem více, než pouze vliv namáhání betonu od zatížení. Významnou roli hraje postup beto-
náže, vliv teploty, vliv objemových změn a doba odbednění konstrukce nebo vnitřní napja-
tost od hydratačního tepla. Často jsou trhliny rozmístěny v rastru výztuže, která má nejmenší
krytí, což bývá rozdělovací výztuž nebo třmínky u trámů. Proto při návrhu a posuzování ší-
řek trhlin je nutné zvážit konkrétní nebezpečí, která v daném prvku mohou šířky trhlin
ovlivnit a navrhnout dostatečné rezervy ve vyztužení v kritických oblastech, třeba jen zjed-
nodušeným způsobem.
Pro životnost konstrukce jsou nebezpečné trhliny, které zůstávají po delší dobu otevřené a
tak mohou ohrozit výztuž korozí. Proto se jejich šířka posuzuje u železobetonových kon-
strukcí na zatížení při kvazistálé kombinaci. U předpjatých konstrukcí se posuzuje šířka trh-
lin na účinky časté kombinace zatížení, čímž se též částečně zahrne např. vliv zatížení do-
pravou.
Ve vzorcích pro výpočet šířky trhliny se objevují údaje závislé na použitých materiálech, na
tvaru a vyztužení průřezu a dále napětí ve výztuži s. Toto je jediný ze vstupních parametrů,
který je závislý na zatížení. Výpočet napětí ve výztuži v průřezu s trhlinou vychází z pruž-
ného stavu, kdy se průřez chová pružně v tlaku a v tahu beton nepůsobí. Vyztužení se do
výpočtu zahrne metodou ideálního průřezu, kdy se plocha výztuže nahradí náhradní plochou
betonu vynásobením plochy výztuže poměrem modulů pružnosti Es/Ec. Napětí se pak stano-
ví běžnými metodami teorie pružnosti.
167
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Z toho plyne, že přípustné hodnoty průhybů by měly být doporučeny projektantem na zá-
kladě jeho zkušeností, popř. analogie s dříve navrhovanými konstrukcemi a posléze odsou-
hlaseny klientem, resp. investorem a uživatelem konstrukce. Tato situace v našich podmín-
kách je velmi nepříznivá.
Výpočet deformací mostů, zejména průhybů, je jednou ze základních částí statického výpo-
čtu, které je třeba věnovat zejména vysokou pozornost v případech, kdy jde o konstrukce s
větším rozpětím, kdy je použit postup výstavby se změnami statického systému a kdy se za-
těžuje beton v raném stáří.
U předpjatých konstrukcí se vychází z pružného působení konstrukce, které je však ovlivně-
no dlouhodobými vlastnostmi betonu (dotvarováním a smršťováním, změnou modulu pruž-
nosti během výstavby a životnosti konstrukce nebo relaxací napětí v předpínací výztuži).
Tuhost průřezů se stanovuje pomocí ideálních průřezových veličin, zahrnujících jak beton, tak
i předpínací a betonářskou výztuž. Podmínkou pro použití výpočtu s lineárním dotvarováním
je, že napětí betonu v tlaku při dlouhodobém zatížení nesmí překročit hodnotu 0,45 fck.
Pokud u částečně předpjatých konstrukcí jsou povoleny trhliny, je nutné redukovat tuhost
částí konstrukcí s trhlinami a zavádět do výpočtu redukovanou tuhost těchto částí. Podobně
se postupuje i u konstrukcí železobetonových, kde nelze vliv trhlin na tuhost konstrukce v
žádném případě zanedbávat.
U konstrukcí s volnou předpínací výztuží se její účinek uvažuje jako vnější zatížení a kon-
strukce se posuzuje z hlediska deformací včetně vlivu případných trhlin.
Deformace konstrukce se počítají již od začátku výstavby. Během výstavby se uvažují zatě-
žovací stavy v různých statických systémech a zjištěné deformace se sčítají podle principu
superpozice (předpokládá se pružné působení). U stálých zatížení se počítá s dlouhodobými
účinky na beton. Deformace od stálých zatížení lze vyrovnávat nadvýšením konstrukce.
Pro posouzení konstrukce v hotovém stavu jsou rozhodující dva zatěžovací stavy: a) Kva-
zistálá, popř. častá kombinace zatížení pro trvalý průhyb konstrukce v době konce její život-
nosti. b) Zvýšení průhybu od rozhodující kombinace krátkodobých zatížení – tzv. okamžitý
průhyb, o který se dlouhodobý průhyb konstrukce krátkodobě navyšuje. Zde se jako účinná
jeví charakteristická kombinace krátkodobých zatížení. Při výpočtu dlouhodobého průhybu
je třeba podle charakteru konstrukce uvážit vliv nahodilého zatížení, jako opakovaného zatí-
žení na průhyby.
Přehled přesnějších metod výpočtu vlivu dotvarování betonu a dalších dlouhodobých fakto-
rů na působení konstrukcí uvádí Příloha KK v [12]. Jde o metody, které jsou ve většině pří-
padů využity v numerických výpočtech. Při jejich aplikaci je nutné se podrobně seznámit s
principy řešení a zajistit správné využití výpočetních programů (tj. např. vytvoření správné-
ho modelu, použití vhodných vstupních parametrů apod.), protože v opačném případě by se
mohlo dojít k zcela chybným výsledkům a tak k ohrožení funkčnosti konstrukce.
Průhyby konstrukcí s trhlinami
U konstrukcí, kde se předpokládá vznik trhlin (konstrukce železobetonové a částečně před-
pjaté), je nutné vliv trhlin na průhyby respektovat. Norma [12] odkazuje na základní normu
[10]. Přitom zjednodušené posouzení průhybů bez výpočtu (čl. 7.4.2 v [10]) není u mostů
povoleno. Platí čl. 7.4.3 v [10], který uvádí postup výpočtu, který popisuje vliv trhlin na tu-
host průřezu.
168
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Výpočet průhybu konstrukcí s trhlinami má dvě fáze – analýza na úrovni průřezu a analýza
na úrovni konstrukce.
Odst. 7.4.3 [10], se zabývá pouze analýzou na úrovni průřezu. Tzn. stanovuje se křivost
ohýbané konstrukce na základě natočení dvou sousedních průřezů. V průřezu mimo trhlinu
je křivost počítána na plném ideálním průřezu bez trhlin. V průřezu s trhlinou se uvažuje
oslabený průřez (v tažené oblasti působí pouze výztuž), podle klasické teorie (beton v tlaku
působí pružně). Tahové zpevnění, resp. působení taženého betonu mezi trhlinami se bere v
úvahu pomocí interpolačního vzorce rov. (7.18) v odst. 7.4.3. v [10].
α ζαII (1 ζ )αI [7.18]
169
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
170
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
4.8.1 Všeobecně
V až doposud používané normě pro navrhování mostů ze železobetonu, ČSN 73 6206, se z hle-
diska únavy posuzuje pouze betonářská výztuž. ČSN 73 6207 pro navrhování mostů z předpja-
tého betonu neobsahuje žádné články zabývající se únavou předpjatého betonu, či předpínací
výztuže. V normách řady EN je únavě betonu, betonářské a předpínací výztuže věnována zvý-
šená pozornost.
ČSN EN 1992-1-1 [10] předepisuje v případech definovaných v kapitole 6.8 posudek odol-
nosti konstrukce na únavu, který se provádí zvlášť pro beton a betonářskou či předpínací
výztuž. Ověření se má provádět pro konstrukce a jejich prvky, které jsou vystavené pravi-
delným zatěžovacím cyklům o nezanedbatelných rozkmitech napětí. V případě pozemních
staveb norma výslovně mluví o jeřábových drahách; v úvahu připadá ještě zatížení větrem
pro vysoké budovy či komíny, případně zatížení základů cyklicky pracujících strojů.
ČSN EN 1992-2 [12] se zabývá posudkem únavy betonářské i předpínací výztuže a betonu be-
tonových mostů. V části 6.8 [12] jsou zpřesňovány postupy definované v ČSN EN 1992-1-1,
v příloze NN [12] jsou poskytnuty zjednodušené postupy výpočtu poškozujícího ekviva-
lentního napětí pro posouzení únavy nosných konstrukcí betonových mostů pozemních
komunikací a železničních mostů na základě modelů zatížení na únavu definovaných v
ČSN EN 1991-2 [8].
V této kapitole budou objasněny základní předpoklady posouzení konstrukcí na únavu podle
norem ČSN EN 1992-1-1 a ČSN EN 1992-2 a budou prezentovány jednoduché příklady
posouzení betonu a betonářské výztuže na únavu. Příklad vychází z příkladu řešeného v [4.8]
a [4.9], teoretické pojednání z [4.9] a [4.10].
Pokud není uvedeno jinak, jsou užité vzorce převzaty z norem [10] a [12].
171
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
172
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
173
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Univerzálním přístupem pro stanovení únavové životnosti ocelových prvků, tj. i betonářské
a předpínací výztuže při proměnných amplitudách cyklického zatížení, je kumulace únavo-
vého poškození, tzv. Palmgren-Minerovo pravidlo. Podrobný popis viz níže.
174
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
V minulých letech bylo užito více různých přístupů pro hodnocení životnosti betonových
konstrukcí vystavených únavovému zatížení. Obecně uznávaný přístup jsou Wöhlerovy
křivky, tj. graf zobrazující závislost napětí a počtu cyklů. Wöhlerovy, nebo jinak jak již by-
lo uvedeno výše S-N křivky, jsou jednoduché a poskytují dostatečné množství údajů pro
běžnou inženýrskou praxi. Vliv minimálních napětí v zatěžovacím cyklu je možné zohlednit
tzv. Goodmanovými nebo Smithovými diagramy, jež se užívají i při analýze únavy kovů.
Tyto empirické křivky poskytují grafické ztvárnění únavového chování při určitých parame-
trech zatížení. Univerzálním přístupem pro stanovení únavové životnosti betonu vystavené-
ho cyklickému zatížení proměnných amplitud je kumulace únavového poškození, tzv. Pal-
mgren-Minerovo pravidlo. Podrobný popis viz níže.
kde ΔσRsk(N*) je rozkmit napětí při N* cyklech z příslušné S-N křivky z [10];
ΔσS,equ(N*) poškozující ekvivalentní rozkmit napětí pro různé druhy výztuže a pro
uvažovaný počet zatěžovacích cyklů N*, vypočtený podle [8];
ΔσS,max nejvyšší rozkmit napětí v oceli od příslušných kombinací zatížení;
γs,fat součinitel spolehlivosti. Hodnota je uvedena v NAD, pro ČR platí hodno-
nota 1,0.
175
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Mosty a jiné cyklicky namáhané konstrukce ale nejsou namáhány jednou amplitudou napětí.
Jsou namáhány několikanásobnými cykly s proměnnými amplitudami. Nejvhodnější meto-
dou pro takovéto ověření je použití Palmgren-Minerova pravidla
n( Δσ i )
DEd 1
i N( Δσ i )
kde n(Δσi) je použitý počet cyklů s rozkmitem napětí Δσi;
N(Δσi) počet cyklů rozkmitů napětí Δσi, který vyvodí únavové poškození;
DEd součinitel únavového poškození.
4.8.5.4 Postup podle přílohy NN [12] pro betonářskou a předpínací výztuž mostů pozem-
ních komunikací
Příloha NN.2 [12] poskytuje zjednodušený postup pro výpočet poškozujícího ekvivalentního
rozkmitu napětí pro posouzení únavy betonářské a předpínací výztuže nosných konstrukcí
betonových mostů pozemních komunikací. Tento postup je založen na modelech zatížení na
únavu, definovaných v ČSN EN 1991-2.
V případě únavy betonářské a předpínací výztuže mostů pozemních komunikací je tento po-
stup založen na užití modelu zatížení na únavu 3 (obr. 58). Tíha každé nápravy FLM3 je
120 kN, dotykovou plochu tvoří čtverec o straně 0,4 m.
Při výpočtu se vypočítá maximální a minimální napětí pro každý zatěžovací cyklus a jejich
algebraický rozdíl, rozkmit napětí od pohybu FLM3 v podélném směru mostu.
Je možné uvažovat dvě vozidla ve stejném zatěžovacím pruhu (4.6.4(3) [8]), kde první vo-
zidlo bude mít parametry definované na obr. 58 a druhé bude stejné geometrie, ale nápravo-
vé tíhy pouze 36 kN. Vzdálenost mezi středy vozidel ve směru osy mostu nepřesáhne 40 m.
176
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
kde λs,1 zohledňuje druh konstrukčního prvku podle délky příčinkové čáry. Určí se graficky
podle obrázků NN.1 a NN.2 přílohy NN ČSN EN 1992-2;
λs,2 zohledňuje vliv roční intenzity dopravy a vypočte se jako
N obs
λs,2 Q k 2
2, 0
kde Nobs je počet nákladních vozidel za rok podle tabulky 4.5(n) ČSN EN 1991-2, 2x106
pro silnice a dálnice s dvěma a více pruhy v každém směru s vysokým podílem
nákladních vozidel, 0,5x106 pro silnice a dálnice se středním podílem nákladních
vozidel, 0,125x106 pro silnice s nízkým podílem nákladních vozidel a 0,05x106
pro místní komunikace s nízkým podílem nákladních vozidel;
k2 sklon odpovídající S-N křivky podle tabulek 6.3N a 6.4N ČSN EN 1992-1-1
vykreslených na obr. 56;
Q součinitel typu dopravy podle tabulky NN.1 ČSN EN 1992-1.
λs,3 zohledňuje vliv návrhové životnosti a vypočte se jako
N Years
λs,3 k 2
100
kde Nyears je návrhová životnost mostu;
k2 sklon odpovídající S-N křivky podle tabulek 6.3N a 6.4N ČSN EN 1992-1-1
vykreslených na obr. 56.
λs,4 zohledňuje vliv zatížení více než jednoho zatěžovacího pruhu a vypočte se jako
λs,4 k 2
Nobs,i
N obs,1
177
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
4.8.5.5 Postup podle přílohy NN [12] pro betonářskou a předpínací výztuž železničních mostů
Zjednodušený postup pro výpočet poškozujícího ekvivalentního rozkmitu napětí pro po-
souzení únavy betonářské a předpínací výztuže železničních mostů poskytuje Příloha NN,
čl. NN.3.1 [12].
Poškozující ekvivalentní rozkmit napětí se vypočte ze vztahu
ΔσS,equ λs Φ Δσs,71
kde Δσs,71 je rozkmit napětí od modelu zatížení 71, případně podle požadavků od modelu
SW/0, umístěného v nejnepříznivější poloze pro uvažovaný konstrukční prvek,
bez součinitele α podle ČSN EN 1991-2. U konstrukcí o více kolejích se mo-
del zatížení 71 umísťuje maximálně na dvě koleje.
Φ dynamický součinitel podle ČSN EN 1991-2.
λs opravný součinitel pro výpočet poškozujícího ekvivalentního rozkmitu napětí
z rozkmitu napětí vyvolaného Φ Δσs,71 přihlížející k rozpětí, ročnímu objemu
dopravy, návrhové životnosti a počtu kolejí:
λs = λs,1 λs,2 λs,3 λs,4
kde λs,1 zohledňuje druh konstrukčního prvku podle délky příčinkové čáry a dopravy. Určí
se podle tabulky NN.2 ČSN EN 1992-2 pro běžnou smíšenou a těžkou dopravu či
podle vzorce NN.108. Hodnoty pro smíšenou dopravu odpovídají kombinaci typů
vlaků uvedených v Příloze F ČSN EN 1991-2.
λs,2 zohledňuje vliv ročního objemu dopravy a vypočte se jako
Vol
λs,2 k 2
25 106
kde Vol je roční objem dopravy (tuny/rok/kolej)
k2 sklon odpovídající S-N křivky podle tabulek 6.3N a 6.4N ČSN EN 1992-1-1,
vykreslených na obr. 56
λs,3 zohledňuje vliv návrhové životnosti a vypočte se jako
N Years
λs,3 k 2
100
kde Nyears je návrhová životnost mostu
k2 sklon odpovídající S-N křivky podle Tabulek 6.3N a 6.4N ČSN EN 1992-1-1,
výkreslených na obr. 56
λs,4 zohledňuje vliv zatížení více než jedné koleje a vypočte se jako
178
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Δσ1 Δσ 2
s1 s2
Δσ1+2 Δσ1+2
179
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
1 E cd, max, i
14
1Ri
N i = 10
Ecd,min,i
Ri je poměr napětí,
Ecd,max,i
σ cd,max,i
Ecd,max,i je maximální úroveň tlakového napětí,
f cd,fat
σ cd,min,i
Ecd,min,i je minimální úroveň tlakového napětí,
f cd,fat
σcd,max,i je horní napětí v zatěžovacím cyklu,
σcd,min,i je dolní napětí v zatěžovacím cyklu.
4.8.6.3 Postup podle přílohy NN [12] pro tlačený beton železničních mostů
Únavová pevnost betonu v tlaku železničních mostů je dostatečná, pokud je splněna tato
podmínka:
1 Ecd,max,equ
14 6
1 Requ
kde
Ecd,min,equ σ cd,min,equ σ cd,max,equ
Requ Ecd,min,equ γsd Ecd,max,equ γsd
Ecd,max,equ f cd,fat f cd,fat
kde σc,perm je tlakové napětí v betonu vyvozené charakteristickou kombinací zatížení bez
modelu zatížení 71,
σc,max,71 maximální tlakové napětí vyvozené charakterickou kombinací zatížení, včet-
ně modelu zatížení 71 s dynamickým součinitelem Φ podle ČSN EN 1991-2,
σc,min,71 minimální tlakové napětí vyvozené charakterickou kombinací zatížení, včet-
ně modelu zatížení 71 s dynamickým součinitelem Φ podle ČSN EN 1991-2,
Do maximálních/minimálních/stálých tlakových napětí v betonu se nezahrnují další pro-
měnná zatížení, jako je vítr, teplota apod.
180
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
λc,1 zohledňuje druh konstrukčního prvku podle délky příčinkové čáry a dopravy. Určí
podle tabulky NN.3 EN 1992-2 pro běžnou a těžkou dopravu či podle vzorce NN.108 a zá-
měně λs,1 za λc,1.
λc,2,3 zohledňuje vliv objemu roční dopravy a návrhové provozní životnosti a vypočte se jako
1 Vol 1 N
λc,2,3 1 log 6 log Years
8 25 10 8 100
kde Vol je roční objem dopravy (tuny/rok/kolej),
Nyears návrhová životnost mostu.
λc,4 zohledňuje vliv zatížení více než jedné koleje. Na konstrukcích nesoucích více kolejí
se únavové zatížení umísťuje v nejnepříznivější poloze maximálně na dvou kolejích (viz
ČSN EN 1991-2). Součinitel se vypočte jako
1
λc,4 1 log n 0,54 pro a ≤ 0,8
8
λc,4 1 pro a > 0,8
max (σ c1 , σ c2 )
a
σ c1+2
kde n je podíl dopravy současně se vyskytující na mostě, doporučená hodnota n = 0,12,
σc1, σc2 tlakové napětí způsobené modelem zatížení 71 na jedné koleji s dynamickým
součinitelem podle ČSN EN 1991-2,
σc1+2 tlakové napětí způsobené modelem zatížení 71 na dvou kolejích s dynamickým
součinitelem podle ČSN EN 1991-2.
181
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Součinitel λs,3 zohledňuje návrhovou životnost mostu. Pro požadovaných 100 let je
λs,3 = 1
Součinitel λs,4 zohledňující zatížení více kolejí se neuplatní, most je jednokolejný.
λs,4 = 1
Opravný součinitel pro výpočet poškozujícího ekvivalentního rozkmitu napětí vyvolaného
Φ · Δσs,71 je dán součinem těchto součinitelů:
λs = 0,68 · 1,02 · 1 · 1 = 0,6936
Poškozující ekvivalentní rozkmit napětí je pak
Δσs,equ = 0,6936 · 120,9 = 83,9 MPa
Při posouzení se ekvivalentní rozkmit napětí porovná s rozkmitem napětí při N* cyklech
z příslušné S-N křivky, v našem případě pro přímé pruty:
83,9 ≤ 162,5/1,15 = 141,30 MPa vyhovuje
182
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
1 30 10 6 1 100
s , 2 1 log 6
log 1,01
8 25 10 8 100
Součinitel λc,4 zohledňující zatížení více kolejí se neuplatní, most je jednokolejný.
λs,4 = 1
Opravný součinitel pro výpočet horního a dolního napětí poškozujícího ekvivalentního napě-
ťového spektra z napětí vyvozeného modelem zatížení 71 je dán součinem těchto součinitelů:
λs = 1,02 · 0,744 · 1,01 · 1 = 0,766
Nyní je možné vypočítat horní/dolní napětí poškozujícího ekvivalentního napěťového spek-
tra pro počet cyklů N = 106:
σcd,max,equ = 6,2 + 0,766 · (11,7 – 6,2) = 10,4 MPa
σcd,min,equ = 6,2 – 0,766 · (6,2 – 6,2) = 6,2 MPa
A vypočítat ostatní součásti vzorce pro provedení posouzení:
Ecd,max,equ = 10,4/15,56 = 0,668
Ecd,min,equ = 6,2/15,56 = 0,398
Requ = 0,398/0,668 = 0,596
1 0,668
14 6
1 0,596
7,31 6 vyhovuje
183
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
184
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Obr. 59 Minimální světlé vzdálenosti mezi vložkami betonářské výztuže (viz čl. 8.2 [10])
Pokud je výztuž umístěna ve více vrstvách, mají být pruty výztuže umístěny svisle nad se-
bou. V oblastech přesahů se mohou stykované pruty mezi sebou dotýkat, přičemž je nutné
zajistit mezi pruty nebo jejich skupinami prostor pro průchod vibrátorů a tím podmínky pro
dobré uložení a zhutnění betonové směsi.
Minimální vnitřní průměry ohýbaných prutů
Minimální průměr ohybu prutu musí být takový, aby se zabránilo porušení (trhlinkám) ve
výztuži a zároveň nedošlo k porušení betonu otlačením. Z hlediska porušení výztuže je mi-
nimální vnitřní průměr zakřivení ohybu prutu Øm,min uveden v tab. 51.
Jestliže jsou ohýbané pruty v místě ohybu namáhány osovou silou vyžadující od místa ohy-
bu kotevní délku větší než 5Ø nebo jsou umístěny u okraje prvku, je třeba zkontrolovat, a
případně zvětšit hodnotu Øm,min podle vztahu (viz [8.1] [10]) :
Fbt 1 1
Øm,min
f cd ab 2Ø
kde Fbt je tahová síla na začátku ohybu při mezním zatížení prutu;
ab menší hodnota z:
– poloviny osové vzdálenosti mezi pruty kolmo na rovinu ohybu
– hodnoty krycí vrstvy zvětšené o Ø/2
fcd návrhová hodnota krychelné pevnosti betonu v tlaku, maximálně však uvažo-
vaná hodnotou pro beton C55/67.
V tab.52 jsou v násobcích průměru prutu Ø uvedeny hodnoty Øm,min prutů různých průměrů
pro výztuž B500B, beton C30/37, různé hodnoty ab a plné využití únosnosti prutu.
185
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Tab. 52 Hodnoty Øm,min v násobcích průměru prutu pro sílu Fbt = As.fyd, beton C30/37
a ocel B500B
Průměr [mm] 8 10 12 14 16 18 20 22 25 28 32
25 14.0 15.4 16.7 18.1 19.5 20.8 22.2 23.6 25.6 27.7 30.4
ab [mm]
50 11.3 12.0 12.6 13.3 14.0 14.7 15.4 16.0 17.1 18.1 19.5
75 10.4 10.8 11.3 11.7 12.2 12.6 13.1 13.5 14.2 14.9 15.8
100 9.9 10.2 10.6 10.9 11.3 11.6 12.0 12.3 12.8 13.3 14.0
186
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Základní požadovaná kotevní délka lb,rqd je délka přímé části prutu, potřebná k zachycení sí-
ly As.sd. Za předpokladu, že rozdělení napětí v soudržnosti fbd je konstantní, stanoví se zá-
kladní kotevní délka ze vztahu (viz 8.4.3(2) [10])
Ø σ sd
lb,rqd
4 f bd
kde sd je návrhové napětí v prutu v místě, od nějž se měří kotevní délka.
Návrhová kotevní délka, zahrnující celkové upořádání výztuže a další podmínky v místě
kotvení, se stanoví ze základní kotevní délky pomocí vztahu (viz 8.4.4(1) [10]):
lbd = α1 · α2 · α3 · α4 · α5 · lb,rqd ≥ lb,min,
kde α1÷ α5 jsou součinitele vyjadřující (pro hodnoty viz tabulku 8.2 [10]):
α1 vliv tvaru prutu;
α2 vliv tloušťky krycí vrstvy;
α3 vliv ovinutí příčnou výztuží;
α4 vliv příčně přivařených prutů;
α5 vliv tlaku kolmého na rovinu odštěpování betonu v návrhové kotevní délce.
lb,min je minimální kotevní délka uvažovaná hodnotou:
lb,min > max (0,3 lb,rqd; 10Ø; 100 mm) pro kotvení v tahu;
lb,min > max (0,6 lb,rqd; 10Ø; 100 mm) pro kotvení v tlaku.
Hodnoty součinitelů α při stanovení návrhové kotevní délky lze ve většině případů uvažovat
hodnotou 1,0.
Kotvení třmínků se provádí zpravidla pomocí háků (obr.61), v nichž je vložen podélný prut,
alternativně přivařením příčných profilů. Délka pravoúhlých háků kotvení třmínků má být
10 Ø, minimálně však 70 mm, délka háků zahnutých pod úhlem menším než 90° má být 5 Ø,
minimálně však 50 mm (viz obrázek 8.5 [10]).
Přesahy prutů
Přesahem prutů se zajišťuje přenos síly z jednoho výztužného prutu do druhého. Pro přenos
sil lze případně použít i mechanických spojek a svarů (viz ČSN EN ISO 17660-1).
Přesahy prutů se obvykle navrhují vzájemně vystřídané, umístěné mimo oblasti velkých
namáhání, zejména tahových. Jednotlivé přesahované pruty se obvykle dotýkají, jejich vzá-
jemná vzdálenost nemá být větší než 4 Ø nebo 50 mm. Jestliže se v jednom místě stykují
přesahem dva sousední pruty, nemá být jejich vzájemná vzdálenost, při současném dodržení
min.vzdáleností mezi pruty, menší než 2 Ø nebo 20 mm.
187
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Pokud je výztuž umístěná v jedné vrstvě, lze stykovat, při dodržení zásad předchozího od-
stavce (viz 8.7.2(3) [10]) i 100 % všech prutů tahové výztuže. Pokud je tahová výztuž umís-
těna ve více vrstvách, má být procento stykované výztuže sníženo na 50 %. Tlačenou výztuž
lze stykovat přesahem v jednom průřezu.
Návrhová délka přesahu se stanoví podle vztahu:
l0 = α1 · α2 · α3 · α5 · α6 · lb,rqd ≥ l0,min
kde α1÷ α5 jsou součinitele místních vlivů (viz výše, pro hodnoty viz 8.7.3(1) [10]);
α6 je součinitel zohledňující množství výztuže stykované v jednom průřezu (hod -
noty viz 8.7.3(1) a tabulka 8.3 [10]);
lb,rqd požadovaná kotevní délka přesahovaného prutu;
l0,min minimální délka přesahu uvažovaná hodnotou:
l0,min > max (0,6 lb,rqd; 15Ø; 200mm).
V oblasti přesahů je nutno navrhnout výztuž zachycující příčné tahové síly, vznikající jako
důsledek přenosu osových sil mezi jednotlivými pruty výztuže. Tato výztuž se umísťuje
kolmo na stykovanou výztuž, vždy mezi tuto výztuž a povrch betonu v oblasti konce přesa-
hu (viz obr.62).
V případě tažených prutů se příčná výztuž navrhuje (viz 8.7.4.1 [10]), pokud je průměr sty-
kovaných vložek Ø ≥ 20 mm. Celková plocha příčné výztuže ΣAst má být rovna nejméně
ploše jedné stykované vložky As. V případě, že je procento stykované výztuže větší než 50 % a
vzdálenost dvou sousedních styků v jednom příčném řezu je menší nebo rovna 10 Ø, má mít
příčná výztuž tvar třmínků má být kotvena v průřezu.
Pro dlouhodobě tlačené pruty platí pravidla předchozího odstavce. Navíc má být za oběma
konci přesahu umístěn jeden prut příčné výztuže ve vzdálenosti maximálně 4 Ø od konce
přesahu (viz obr. 62b a 8.7.4.2 [10]).
Pravidla pro styky přesahem vedlejší, popř. rozdělovací výztuže a výztuže ze svařovaných
sítí viz 8.7.5 [10].
Pruty velkých průměrů a svazky prutů
Pruty velkých rozměrů jsou ty, jejichž průměr Ølarge > 32 mm. Pro tyto pruty platí, kromě již
uvedených pravidel pro kotvení a stykování, i další pravidla uvedená v 8.8 [10].
188
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Při vyztužování lze také použít svazky prutů podle 8.9.1 [10], přitom maximální náhradní
průměr prutu Øn (viz (8.14) [10]) nemá přesáhnout 55 mm. Podrobná pravidla pro navrho-
vání, kotvení a přesahy svazků prutů jsou uvedena v 8.9.2 a 8.9.3 [10].
Přenos předpětí a průběh předpínací síly v kotevní oblasti předem předpjatého prvku (viz
8.10.2 [10]) je uveden na obr.64.
Přitom:
lpt je přenášecí délka, v níž se předpínací síla P0 plně přenese do betonu;
ldisp je roznášecí délka, za níž je napětí od předpětí v průřezu rozděleno lineárně;
lbpd je kotevní délka, v níž se předpínací síla Fpd v mezním stavu únosnosti plně přene-
se do betonu.
189
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Přenos předpínací síly do betonu je u předem předpjatých vložek zajištěn soudržností mezi
napínanou výztuží a betonem. Po uvolnění vložek lze předpokládat, že se předpětí přenáší
do betonu při konstantním rozdělení napětí v soudržnosti fbpt (viz 8.10.2.2(1) [10]):
fbpt = ηp1 · η1 · fctd(t)
kde ηp1 je součinitel zohledňující druh předpínací vložky:
ηp1 = 2,7 pro dráty s vtisky;
ηp1 = 3,2 pro třídrátová a sedmidrátová lana;
η1 součinitel podmínek soudržnosti a polohy prutu při betonáži (viz obr. 60):
η1 = 1,0 pro dobré podmínky soudržnosti;
η1 = 0,7 pro ostatní případy;
fctd(t) návrhová hodnota pevnosti betonu v tahu.
Základní hodnota přenášecí délky lpt je dána vztahem (viz 8.10.2.2(2) [10]):
α1 α2 Ø σ pm0
lpt =
f bpt
190
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Nižší hodnota se zpravidla užije pro ověření lokálních účinků předpětí (návrh kotevní oblas-
ti), vyšší hodnota potom v mezních stavech únosnosti (kotvení výztuže, smyk atd.).
Roznášecí délku ldisp (viz obr. 64a) lze stanovit jako:
ldisp = lpt2 d 2
Posouzení kotvení předem předpjatých vložek, resp. stanovení a ověření kotevní délky lbpd,
je třeba vždy provést tam, kde je napětí v taženém betonu větší než fctk,0.05. V důsledku
vzrůstající křehkosti u betonů vyšších pevností je však hodnota napětí fctk,0.05 běžně omezena
hodnotou pro beton C60/75.
Stanovení kotevní délky lbpd vychází z napětí v soudržnosti v mezním stavu únosnosti, kte-
ré se stanoví podle vztahu (viz 8.10.2.3(2) [10]):
fbpd = ηp2 · η1 · fctd
kde ηp2 je součinitel zohledňující druh předpínacích vložek a jejich soudržnost:
ηp2 = 1,2 pro sedmidrátová lana;
ηp2 = 1,4 pro dráty s vtisky;
η1 součinitel podmínek soudržnosti a polohy prutu při betonáži (viz výše).
Celková kotevní délka v mezním stavu únosnosti lbpd (viz obr. 64b) se stanoví podle vztahu
(viz 8.10.2.3(4) [10])
α2 Ø (σ pd σ pm )
lbpd = lpt2
f bpd
191
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Z hlediska přenosu předpětí (předpínací síly) do betonu lze předpokládat, že předpínací síly
se přenášejí do betonu pod úhlem 2β od konce kotevního zařízení (viz obr. 66). Hodnotu úh-
lu β lze uvažovat hodnotou:
β = arctg 2/3.
192
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Napětí pod kotevními deskami se posoudí podle evropského technického schválení použité-
ho předpínacího systému, případně podle Přílohy J [12]. Pokud je předpínací výztuž kotvena
v pracovní spáře nebo přímo v betonovém prvku (mrtvé kotvy), má být při časté kombinaci
zatížení zajištěna v místě kotvení tlaková rezerva alespoň 3,0 MPa. Pokud není toto napětí
zajištěno, navrhne se výztuž pro zachycení lokálních tahů za kotvou.
Deviátory vnějšího předpětí (viz 8.10.5 [10]), vč. všech jejich součástí, musí odolávat po-
délným a příčným silám od předpětí a zajistit přenos těchto sil do konstrukce. Zároveň musí
být navrženy tak, aby byl zajištěn alespoň minimální poloměr křivosti předpínací výztuže
podle jejího evropského technického schválení. Pro návrhové odklony do 0,01rad nemusí být
samostatné deviátory navrhovány, postačí navrhnout výztuž pro zachycení radiálních sil od
zakřivení přepínacího kabelu (viz 8.10.5(4) [10]).
4.9.3 Nosníky
Podélná výztuž
Navržená podélná výztuž musí odolávat „obálce“ tahových sil zahrnujících vliv smyku (viz
obr.67). Pro ohýbané prvky se smykovou výztuží (se vznikem smykových trhlin na mezi
únosnosti) se stanoví přírůstek podélné síly ΔFtd ve výztuži podle 6.2.3(7) [10], pro prvky
bez smykové výztuže lze hodnotu ΔFtd odhadnout posunem momentové čáry o al = d (viz
6.2.2(5) [10]).
193
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Plocha navržené podélné výztuže nosníků As musí odpovídat účinkům návrhového zatížení
prvku, přičemž se nemá uvažovat hodnotou menší než As,min, stanovenou ze vztahu:
f ctm
As,min = 0 , 26 bt d ≥ 0,0013 · bt · d
f yk
kde fctm je průměrná hodnota pevnosti betonu v tahu podle tabulky 3.1 [10];
fyk charakteristická hodnota meze kluzu použité výztuže;
bt průměrná hodnota šířky tahové oblasti průřezu;
d statická výška průřezu.
Průřezy s navrženou plochou výztuže As menší než As,min, se mají považovat za nevyztužené
(viz kapitola 12 [10]). U předpjatých prvků s trvale nesoudržnými přepínacími vložkami je
třeba posoudit, zda největší ohybová únosnost je větší než 1,15-násobek momentu při vzni-
ku trhlin.
Průřezová plocha tahové i tlakové výztuže v nosnících nemá, s výjimkou míst přesahů, pře-
kročit hodnotu
As, max = 0,04 · Ac
Kotevní délky prutů podélné výztuže se obecně stanoví s ohledem na jejich namáhání (po-
drobně viz 9.2.1.4 a 9.2.1.5 [10]). Pruty s ohyby využitými pro zachycení smyku mají mít
od místa ohybu kotevní délku min.0,7lbd v tlačené oblasti a 1,3lbd v tažené oblasti nosníků. V
podporách, kde bylo při návrhu uvažováno částečné vetknutí nebo prosté uložení, má být
kotveno vždy alespoň 25 % tahové výztuže navržené v přilehlém poli.
Smyková výztuž
Smyková výztuž nosníků obvykle sestává ze třmínků, z prutů s ohyby nebo z jejich kombi-
nace. Úhel α, který svírá navržená smyková výztuž s podélnou osou prvku, má nabývat
hodnot od 45° do 90°. Zároveň musí alespoň 50 % nutné smykové výztuže nosníku tvořit
třmínky.
Stupeň smykového vyztužení prvku ρw je dán vztahem (viz (9.4) [10]) s omezením mini-
mální hodnoty na ρw,min
Asw 0 , 08 f ck
ρw = ≥ ρw,min =
s bw sinα f yk
194
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
ném směru prvku. Maximální podélná vzdálenost sestav smykové výztuže nesmí překročit
hodnotu (viz 9.2.2 (6) a (7) [10]):
Pro třmínkovou výztuž: sl,max = 0,75d · (1 + cotg α) ≤ 400 mm
Pro pruty s ohyby: sb,max = 0,6d · (1 + cotg α)
Maximální příčná vzdálenost větví třmínků v průřezu nemá překročit hodnotu 0,75d, nejvíce
však 600 mm.
Kotvení třmínků se navrhuje buď koncovými háky, nebo přesahy, které mohou být, v přípa-
dě, že třmínek není uvažován pro zachycení kroucení, umístěny i ve stěně průřezu.
Výztuž na kroucení
Výztuž navržená na kroucení má být uzavřená a kotvená pomocí přesahů nebo koncových
háků (obr. 68) a má s podélnou osou prvku svírat úhel 90°. V každém rohu navržených
třmínků má být umístěn prut podélné výztuže, další pruty mají být rozmístěny uvnitř navr-
ženého třmínku tak, aby jejich vzájemná vzdálenost nepřekročila 350 mm.
195
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
196
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
ty s ohyby (kozlíky), lze považovat za dostatečný jeden obvod smykové výztuže. V tomto
případě se však na přenosu posouvající síly u podpory podílejí jen ty pruty, jejichž osová
vzdálenost od líce podpory je menší než 0,25d (viz obr. 70).
Pokud je v konstrukci navrženo předpětí, lze pro redukci posouvající síly (síly na protlačení)
využít ty předpínací vložky, které procházejí ve vzdálenosti maximálně 0,5d od líce lokální
podpory.
Plocha jedné spony nebo jedné větve třmínku navržené výztuže na potlačení Asw,min musí
splňovat podmínku (viz 9.4.3(2) [10])
4.9.6 Sloupy
Tento článek (9.5[10]) se vztahuje pouze na sloupy, jejichž větší rozměr příčného řezu h ne-
převyšuje 4násobek menšího rozměru příčného řezu b.
Podélná výztuž sloupů má mít průměr Ømin nejméně 12 mm a má být uspořádána tak, aby
v každém rohu polygonálního příčného řezu byl umístěn alespoň jeden prut výztuže.
V příčném řezu sloupů kruhového průřezu mají být umístěny alespoň 4 vložky výztuže.
Plocha navržené podélné výztuže As,min má být alespoň (viz 9.5.2 [10])
0,10 N Ed
As,min = ≥ 0,002 Ac
f yd
197
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Příčná výztuž sloupů zajišťuje navrženou podélnou výztuž proti vybočení. Příčná výztuž má
být proto tvořena uzavřenými třmínky (příp.spirálou) doplněnými, v případě sloupů větších
rozměrů, např. sponami. V tlačené části průřezu nemá být žádný, proti vybočení příčnou vý-
ztuží nezajištěný, prut umístěn ve vzdálenosti větší než 150 mm od prutu zajištěného.
Minimální průměr příčné výztuže Ømin má být alespoň
Ømin = max (6 mm; ¼.Øpodél.)
kde Øpodél je průměr navržené podélné výztuže.
Maximální vzdálenost příčné výztuže scl,max nemá být větší než (viz 9.5.3(3) [10])
scl,max = min (15.Øpodél; bmin; 300 mm)
kde bmin je menší z rozměrů příčného řezu sloupu.
V místech lokálních koncentrací sil a napětí (např.místa přesahů nebo zakřivení podélné vý-
ztuže) se má vzdálenost scl,max odpovídajícím způsobem zmenšit (viz 9.5.3(4) a (5) [10]).
4.9.7 Stěny
Stěny jsou podle 9.6.1 [10] prvky, které mají poměr šířky b k tloušťce h rovný nebo větší
než 4,0. Množství a správné konstrukční uspořádání výztuže lze stanovit např. na základě
modelu příhradové analogie (viz 6.5[10]).
Plocha svislé výztuže As,v navržené v stěně má vyhovovat podmínce (viz 9.6.2(1) [10])
As,vmin = 0,002 Ac ≤ As,v ≤ As,vmax = 0,04 Ac
Pokud je navržena minimální plocha výztuže As,vmin, má se u každého povrchu umístit polo-
vina plochy této výztuže. Přitom maximální vzdálenost mezi pruty smax,web svislé výztuže
nemá překročit hodnotu
svmax,web = min (3h; 400 mm)
Ve stěně má být navržena u obou povrchů také vodorovná výztuž, a to v osové vzdálenosti
maximálně 400 mm a o ploše As,hmin minimálně
As,hmin = max (0,25As,v; 0,001Ac)
Pokud je celková plocha svislé výztuže při obou površích stěny větší než 0,02Ac, má být ve
stěně navržena i příčná („smyková“) výztuž. Příčná výztuž se navrhne podle požadavků kla-
dených na sloupy (viz 9.6.4 a 9.5.3 [10]), minimálně má však být tvořena čtyřmi sponami na
metr čtvereční.
198
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
4.9.9 Základy
Vrtané piloty
Výztuž vrtaných pilot má být uspořádána tak, aby bylo zajištěno kvalitní probetonování pi-
loty. Minimální plocha podélné výztuže piloty As,bpmin je závislá na jejím průměru (ploše be-
tonu) a je uvedena v tab. 54 (viz 9.8.5 [10]).
Tab. 54 Minimální plocha podélné výztuže pilot betonovaných do zeminy [Tab.9.6N [10]]
Průřezová plocha piloty Ac Minimální plocha výztuže As,bonin
≤ 0,5 m2 ≥ 0,005 Ac
0,5 m2 < Ac ≤ 1,0 m2 ≥ 2500 mm2
> 1,0 m2 ≥ 0,025 Ac
Přitom po obvodě piloty musí být umístěno alespoň 6 prutů, minimální průměr použité
podélné výztuže je 16 mm a největší vzdálenost prutů podélné výztuže pilot měřená po
obvodu piloty je 200 mm. Další konstrukční pokyny a uspořádání betonářské výztuže pi-
lot viz ČSN EN 1536.
Příčné prahy spojující piloty (roznášecí hlavice) mají být navrženy tak, aby zajistily přenos
namáhání z horní stavby do pilot (viz 9.8.1 [10]). Nosná výztuž roznášecích hlavic má mít
průměr Ømin nejméně 12 mm.
Základové pasy a patky z prostého betonu
Základové pasy a patky z prostého betonu se navrhují za předpokladu, že tahová napětí do-
sažená v betonu nepřesáhnou hodnotu fctd (viz 3.1.6 [10]). Pro osově zatížené pasy a patky
lze geometrii patky (pasu) považovat za vyhovující, pokud platí (viz 12.9.3 [10])
0,85 hF 3 σ gd
≥ ,
a f ctd
199
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
200
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
c
1
Fs =
h
4 N Ed
201
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
202
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Pro danou geometrii příčného řezu je nejprve nutné stanovit plochu průřezu Ac [m2] a obvod
prvku vystavený okolnímu prostředí u [m]. Z těchto hodnot je spočten náhradní rozměr
(tloušťka) průřezu h0 podle vzorce
2 Ac
h0 = [mm] (1)
u
Vzhledem k faktu, že se jedná o výpočet parametrů závislých na čase, je nutné stanovit roz-
hodující časové okamžiky, které mají na výpočet vliv.
Jedná se o:
ts stáří betonu ve dnech v okamžiku ukončení ošetřování;
t0 stáří betonu ve dnech v okamžiku vnesení zatížení;
t stáří betonu ve dnech v analyzovaném čase.
203
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
1 RH / 100
φRH 1 α1 α2 pro fcm > 35 MPa (4.2)
0,1 3 h0
0,7 0,2
35 35
α1 , α2 (4.3)
f cm f cm
φ0 φRH β f cm β t0 (5)
0,3
t t0
βc t,t0 (7)
βH t t 0
204
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Součinitel dotvarování
φ t,t0 φ0 βc t,t0 (8)
Vliv druhu cementu (podle ČSN EN 1992-1-1, 3.1.2.) na součinitel dotvarování lze uvažo-
vat úpravou stáří betonu (času t0) v okamžiku vnesení zatížení v rovnici (7) podle vztahu
α
9
t0 t0,T 1 0,5 (9)
2 t1,2
0,T
kde α = -1 pro cement třídy S;
= 0 pro cement třídy N;
= 1 pro cement třídy R;
Čas t0,T je stáří betonu ve dnech v okamžiku vnesení zatížení, upravené s přihlédnutím k vli-
vu teploty podle vztahu ČSN EN 1992-1-1, B.1, (B.10). Vliv zvýšených nebo snížených tep-
lot (působící teplota T po časový interval – počet dnů Δti) v rozsahu 0 °C až 80 °C na zralost
betonu lze uvažovat úpravou stáří betonu tT podle následujícího vztahu:
4000
n 13,65
tT e 273 T Δti
Δti (10)
i 1
Základní idea výše uvedeného postupu je ta, že čím je beton vystaven vyšší teplotě, dochází
k intenzivnějším (rychlejším) projevům dotvarování a smršťování a fiktivní stáří betonu tT je
tak vyšší než stáří reálné.
3
RH
βRH 1,55 1 , RH0 = 100 % (11)
RH 0
Základní poměrné přetvoření od smršťování vysycháním
α ds 2 cm
f
εcd,0 0,85 220 +110 αds1 e f cm 0
106 βRH (12)
205
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
206
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
pro t ≥ 28 dní
t
εca t f ck 20 2,8 1,1 e 96 106 (15)
Druhou složkou je tzv. smrštění od vysychání závislé na okolním prostředí (do výpočtu
vstupuje vlhkost prostředí RH).
εcd t
K f ck 72 e 0,046 fck 75 RH t ts
10-6
(16)
t ts βcd h0 2
Celková hodnota poměrného přetvoření od smršťování se pak stanoví prostým součtem vý-
sledků rovnic (14), resp. (15) a (16)
εc,shr,tot t εca t εcd t (17)
φd t,t0 φd0 εcd t εcd t0 (18)
f cm t0 βcc t0 f cm (20.2)
207
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Celkový součinitel dotvarování se pak stanoví součtem výsledků řešení rovnic (18) a (22):
φ t ,t0 φb t ,t0 φd t,t0 (23)
208
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Dotvarování a smršťování mohou být uvažovány nezávisle na sobě. Tento předpoklad sice
časovou analýzu výrazně zjednodušuje, nicméně může v případech citlivých na reologické
účinky vést ke zkreslení výsledků.
Lze uvažovat vlastnosti příčného řezu jako celku, ovlivňované teplotou a vlhkostí okolního
prostředí (průměrné hodnoty dotvarování a smršťování po příčném řezu).
Princip superpozice při výpočtu přetvoření betonu od napětí proměnlivého v čase.
σ c ( t0 ) t
dσ c ( τ ) 1 φ(t ,τ )
εcm ( t ) 1 φ( t ,t0 ) dτ
Ec ( t0 ) t0
dτ Ec ( τ ) Ec ( τ )
kde εcm(t) jsou veškerá přetvoření (okamžitá i od dotvarování) vyvolána působením napětí a
k nimž je ve vztahu (KK.101) superponováno poměrné přetvoření od smršťování betonu.
Z hlediska fyzikálního jde vlastně o výpočet přetvoření betonu, při němž aplikujeme princip
superpozice, přičemž se předpokládá, že se napětí mění pouze skokem v diskrétních časo-
vých okamžicích (časových uzlech). Jde tedy o numerickou metodu, při které lze zohlednit v
jednom výpočtu kromě dotvarování betonu i jeho smršťování a stárnutí, včetně jejich vzá-
jemné interakce.
Řešení není omezeno předpoklady o tvaru funkce dotvarování, a proto je lze použít i na jiné
teorie než např. na teorii stárnutí. Metoda respektuje pro výpočet dotvarování celou historii
zatížení betonu, viz požadavek KK.3 (102). V případě prvků upnutých v konstrukci však
závislost přírůstků pružného přetvoření (a tedy i napětí) na velikosti dosavadního přetvoření
od reologických změn vyvolává nutnost opakovaného statického řešení konstrukce v kaž-
dém časovém uzlu.
Princip metody vysvětlíme na velmi jednoduchém příkladě postupného výpočtu v časových
krocích. Na obr. 77 je naznačeno řešení spřaženého ocelo-betonového sloupu zatíženého cen-
tricky silou F. Jednotlivé části sloupu (ocelová a betonová) jsou symbolicky nakresleny vedle
sebe z důvodu názornějšího zobrazení jejich deformací. Ve skutečnosti však předpokládáme,
že jde o oboustranně symetrický průřez, takže těžiště obou jeho částí se nacházejí v jednom
209
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
bodě. Axiální tuhost jednotlivých částí průřezu v čase t označme AsEs pro ocel, AcEc(t) pro
beton a symbolicky ΣAE pro celý průřez. Dále považujme okamžitou nepružnou složku pře-
tvoření obou materiálů za nulovou. Do času t0 zatížení sloupu silou F předpokládejme dokona-
lé ošetřování betonu, při kterém nedojde k jeho vysychání, a tedy ani ke smršťování.
Účinky zatížení silou F určíme obecně provedením statické analýzy konstrukce, při které
určíme tuhosti jednotlivých prvků v závislosti na hodnotě modulu pružnosti betonu Ec(t0). V
našem jednoduchém případě lze přírůstek okamžitého pružného poměrného přetvoření beto-
nu i oceli určit jako
F
Δεce (t0 ) Δεse (t0 ) .
AE
Následně je možné určit přírůstek vnitřních sil v obou materiálech. Celkové vnitřní síly se v
čase t0 rovnají tomuto prvnímu přírůstku vnitřních sil.
Předpokládejme nyní, že až do časového uzlu t1 se všechny prvky konstrukce volně defor-
mují. Dochází tedy k volnému dotvarování a smršťování betonových částí. V čase těsně
před t1 by se betonový prvek zkrátil v důsledku smršťování a dotvarování o Δεcs+c (t1,t0),
(obr. 77) Přírůstek přetvoření od dotvarování betonu je Δεcc t1 ,t0 εcc t1 .
Varianta deformačního zatížení
F deformační
zatížení deformační
s = 0
zatížení
ec(t 0)
c = s=
s = 0
=s(t 0)
e
s +c
c (t1,t 0)
e
= s(t1 )
c = s=
e
c(t 1)
s +c
c (t2,t1)
e
= s(t 2)
e
c(t 2)
c (t 1)
A c Ec c (t 2)
A s Es
t0 t1 t2 t3 t
Varianta silového zatížení
210
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Výpočet v dalším časovém intervalu t1,t2 se liší od předchozího pouze tím, že přetvoření
od dotvarování betonu cc(t2) určíme pomocí modifikovaného vztahu (KK.101). Přírůstek
přetvoření od dotvarování betonu lze nalézt jako rozdíl Δεcc t2 ,t1 = εcc t2 - εcc t1 .
Další kroky výpočtu jsou shodné s postupem v předchozím časovém intervalu. Obdobně pak
v následujících intervalech.
Při postupném výpočtu v n časových intervalech získáme přírůstky napětí v betonu Δc(ti) a
oceli Δσs (ti), i = 1, …, n. Jejich součtem lze určit celkové napětí ve kterémkoliv časovém
okamžiku t1,t2, až tn, viz graf na obr. 77.
Popsaná numerická metoda časové diskretizace (Time Discretization Analysis, TDA) je
obecná; a podobně jako jsme ji použili pro výpočet redistribuce normálových sil prostřed-
nictvím poměrných přetvoření, je možné ji použít zároveň pro výpočet ohýbaných prvků
prostřednictvím křivostí, resp. zkosení, viz [1]. Dále je třeba zdůraznit, že není jedinou
možnou variantou řešení výše uvedeného integrálu. Jednoduchou úpravou lze získat řešení
odpovídající složenému modifikovanému obdélníkovému pravidlu; poněkud náročnější a
přesnější řešení, vyžadující provádění iterací v každém časovém uzlu, je pak řešení pomocí
složeného lichoběžníkového pravidla.
Velikost chyby metody časové diskretizace odpovídá velikosti chyby příslušné numerické
integrace. U výše popsané metody tedy reprezentuje chybu plocha vyznačená v grafu na
obr. 77. Chybu lze snížit zvětšením počtu časových uzlů. Je zřejmé, že přírůstky napětí na
obrázku se v po sobě jdoucích intervalech snižují. To vyplývá ze skutečnosti, že průběh do-
tvarování betonu v čase je exponenciální. Při daném počtu časových uzlů lze chybu snížit
použitím logaritmického dělení časové osy.
Poslední doplňující poznámka se týká srovnání obou variant metody, uvedených v obr. 78.
Cílem poznámky je vysvětlit totožnost obou řešení, která jsou v obrázku nazvaná „varianta
deformačního zatížení“ a „varianta silového zatížení“. Druhá z obou jmenovaných bývá v
odborné literatuře nazývána relaxační metoda, viz [2]. Ve variantě silového zatížení se
211
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
AAEM
TDA
ET
t0 t ef tn
Obr. 78 Srovnání metod pro řešení účinků dotvarování a smršťování betonu
Přesné řešení úlohy je vyneseno plnou tučnou čarou. Napětí v betonu spojitě klesá od počá-
teční hodnoty Δσ c (t0) vnesené vnější silou F. Opět připomeňme, že velikost smršťování ne-
závisí na historii zatížení, proto je jeho výpočet pouze triviální aplikací příslušného normo-
vého vztahu. Soustřeďme se tedy na výpočet přetvoření od dotvarování v čase tn. Jednodu-
chou úpravou výše uvedeného dědičného integrálu získáme
tn
Δσ c ( t0 ) dσ c ( τ ) φ(t,τ )
εcc (tn ) φ(t ,t0 ) dτ .
Ec ( t0 ) t0
dτ Ec ( τ )
Řešení metodou časové diskretizace je zobrazeno čárkovanou čarou označenou TDA. Před-
poklady TDA odpovídají rovnici (KK.101), jejíž úpravou lze nalézt vzorec pro výpočet pře-
tvoření od dotvarování v čase tn
n Δσ c (ti )
εcc (tn ) = φ(tn , ti ) .
i=0 Ec (ti )
Řešení získané pomocí TDA se od přesného řešení liší. Jak bylo řečeno výše, velikost chyby
závisí na počtu časových uzlů a na způsobu dělení časové osy. Možné řešení pro snížení ve-
likosti chyby při zachování nízké pracnosti výpočtu je rozdělení řešeného intervalu t0,tn
212
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
na stále přijatelné dva sub-intervaly, přičemž vnitřní časový uzel tef zvolíme tak, aby došlo k
vynulování chyby řešení (plochy vyznačené na obr. 56 jsou stejné, opačného znaménka).
Jde o tzv. metodu efektivního času, v obrázku označenou čárkovanou čarou ET. Pro naleze-
ní efektivního času lze použít např. přibližné řešení v uzavřeném tvaru pomocí teorie stárnu-
tí, což opět komplikuje řešení a omezuje třídu řešitelných úloh.
28
1/ 2
βcc t exp s 1
t
kde koeficient s závisí na druhu cementu, pro cement třídy R je s = 0,2; fcm(t) = βcc(t) fcm .
Podle článku 3.1.2 (5) EN 1992-1-1 platí vztah
fck(t) = fcm(t) – 8 [MPa] pro 3 < t < 28 dní, resp.
fck(t) = fck pro t ≥ 28 dní
213
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Dalšími vstupními údaji naší úlohy jsou řešené časy t0 až t5 (tzv. časové uzly), uvedené
v řádku 1 tab. 56. Pevnosti a moduly pružnosti betonu v závislosti na jeho stáří vyčíslíme v
tab. 56, řádky 2 až 6. Článek 3.1.4 (4) EN 1992-1-1 uvádí, že pokud tlakového napětí v be-
tonu přestoupí hodnotu 0,45 fck(t), pak se má uvažovat nelineární dotvarování. Tuto kontrolu
dosaženého tlakové napětí v betonu c(t) provedeme výpočtem v řádku 7 tabulky. V řádcích
9 až 11 můžeme bez ohledu na napětí v betonu připravit pro námi řešené časy t0 až t5 hodno-
ty celkového poměrného přetvoření od autogenního smršťování1, od smršťování vysychá-
ním a celkové hodnoty poměrného přetvoření od smršťování. Na řádku 12 potom vypočte-
me přírůstky poměrného přetvoření od smršťování v subintervalech <ti-1, ti> pro i = 1 až 5.
1
Podle ČSN EN 1992-2 se autogenní smršťování projevuje i po dobu ošetřování betonu.
214
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
řádek t0 t1 t2 t3 t4 t5
1 stáří betonu [dny] 0 3 14 28 90 365
13 AcEc(t) tuhost průřezu – beton [MN] 0 9073,082039 10011,778264 10263,716848 10539,695355 10718,774668
14 ΣAE tuhost průřezu – celkem [MN] 10000 19073,082039 20011,778264 20263,716848 20539,695355 20718,774668
e
15 Δ εc (t) od vnější síly 0 0 -0,000400 0 0 0
215
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
βcc(t) 0,920496 1,000000 1,000000 1,092475 1,092475 1,092475 1,155584 1,155584 1,155584 1,155584
βcc() 0,662980 0,662980 0,920496 0,662980 0,920496 1,000000 0,662980 0,920496 1,000000 1,092475
fcm(t) [MPa] 62,593722 68,000000 68,000000 74,288268 74,288268 74,288268 78,579726 78,579726 78,579726 78,579726
fcm() [MPa] 45,082656 45,082656 62,593722 45,082656 62,593722 68,000000 45,082656 62,593722 68,000000 74,288268
Ecm() [GPa] 34,564122 34,564122 38,140108 34,564122 38,140108 39,099874 34,564122 38,140108 39,099874 40,151220
b0 0,879668 0,879668 0,779087 0,879668 0,779087 0,755569 0,879668 0,779087 0,755569 0,731243
βbc 3,033160 3,033160 6,867417 3,033160 6,867417 8,838181 3,033160 6,867417 8,838181 11,852438
b(t,) 0,459469 0,547523 0,274772 0,663806 0,435793 0,355989 0,758715 0,570110 0,510021 0,426448
s
εcd (t) -8,34607E-06 -1,83942E-05 -1,83942E-05 -5,64450E-05 -5,64450E-05 -5,64450E-05 -1,54078E-04 -1,54078E-04 -1,54078E-04 -1,54078E-04
εcd ()
s
0,00000E+00 0,00000E+00 -8,34607E-06 0,00000E+00 -8,34607E-06 -1,83942E-05 0,00000E+00 -8,34607E-06 -1,83942E-05 -5,64450E-05
d0 1000 1000 1000 1000 1000 1000 1000 1000 1000 1000
d(t,) 8,34607E-03 1,83942E-02 1,00481E-02 5,64450E-02 4,80989E-02 3,80508E-02 1,54078E-01 1,45732E-01 1,35684E-01 9,76334E-02
(t,) = b(t,)+ d(t,)
(vztaženo k E(28)) 0,467815 0,565917 0,284820 0,720251 0,483892 0,394040 0,912793 0,715843 0,645705 0,524082
Ec(γ)/Ec(28) 0,883996 0,883996 0,975453 0,883996 0,975453 1,000000 0,883996 0,975453 1,000000 1,026889
(t,) (vztaženo k E()) 0,413547 0,500269 0,277829 0,636699 0,472014 0,394040 0,806905 0,698271 0,645705 0,538174
216
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
13 Dotvarování betonu
14 Δ εcc1(ti,t1) 1,2602E-05 1,5245E-05 1,9402E-05 2,4589E-05
c2
15 Δ εc (ti,t2) -1,0809E-04 -1,8364E-04 -2,7167E-04
c3
16 Δ εc (ti,t3) 2,1550E-05 3,5314E-05
c4
17 Δ εc (ti,t4) 2,7127E-05
c
18 εc (ti) 0 1,2602E-05 -9,2847E-05 -1,4269E-04 -1,8464E-04
c
19 Δ εc (ti,ti-1) 1,2602E-05 -1,0545E-04 -4,9841E-05 -4,1950E-05
217
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Axiální tuhost jednotlivých částí průřezu v čase t označme AsEs pro ocel, AcEc(t) pro beton a
symbolicky ΣAE pro celý průřez. Hodnota AsEs se v čase nemění, hodnoty závislé na stáří
betonu AcEc(t) a ΣAE vypočteme v tab. 4.10.2, řádky 13 a 14. Přírůstek okamžitého pružné-
ho poměrného přetvoření betonu Δ εce(t) od vnější centricky působící tlakové síly F se vy-
počte jako
Δεce (t ) F
ΣAE
je roven přírůstku okamžitého pružného poměrného přetvoření oceli a je uveden v řádku 15
citované tabulky. Vynásobením modulem pružnosti v daném stáří získáme přírůstek tlako-
vého napětí v betonu Δ ce(t) (řádek 16) a v oceli Δ εse(t) (řádek 17) a provedeme předběž-
nou kontrolu dosaženého tlakového napětí v betonu Δ εce(t) < 0,45 fck(t). V betonu je však v
tomto čase již tahové napětí od smršťování, kterému je bráněno ocelovou částí průřezu.
Pro výpočet použijeme metodu časové diskretizace, variantu silového zatížení, viz kap. 4.10.3.3
a obr. 77.
V prvním kroku předpokládáme, že až do časového uzlu t1 budou betonová i ocelová část
tuze upnuty. Kdyby se betonová část sloupu mohla volně deformovat, zkrátil by se sloup
(ačkoliv je beton ošetřován) v důsledku autogenního smršťování. Velikost přírůstku od
smrštění je v tab. 56 na řádku 12, sloupci 3. Vzhledem k tomu, že až do časového uzlu t1
nepůsobí na beton žádné napětí, lze psát
Δ εcs+c(t1,t0) = Δ εcs(t1,t0) = -5,8121 · 10-5
V důsledku tuhého upnutí by od tohoto přetvoření vznikla tahová síla
Δ Nc1 = - Δ εcs+c(t1,t0) AcEc(t1) = 0,52734 kN,
která by v betonu způsobila tahové přetvoření
ΔN c1
Δεce1 (t1 ) 5,8121 10-5
Ac Ec (t1 )
Vzhledem k tomu, že neuvažujeme dále relaxaci ocelové části sloupu, bude v dalším textu
předpokládáno Δ εs(ti,ti-1) = Δ Nsi = 0
Ve skutečnosti tuhé upnutí neexistuje, tudíž síly Δ Nci a Δ Nsi ve skutečnosti v jednotlivých
částech průřezu nevznikají. Proto je třeba spřažený sloup (tj. obě jeho části zároveň) zatížit
jejich výslednicí s opačným znaménkem N i = -( Δ Nci + Δ Nsi)
V tab. 58 budeme uvádět vždy N i = - Δ Nci pro každý časový uzel vždy na stejném řádku.
Vrátíme-li se k prvnímu kroku výpočtu, způsobí síla N1 = -0,52734 kN v betonu přírůstek
tlakového pružného přetvoření
1
Δεce2 (t1 ) N 2, 7648 10-5
ΣAE (t1 )
Přírůstek pružného přetvoření v oceli nezjišťujeme, protože sílu působící v ocelové části
průřezu stanovíme odečtením síly v betonové části od celkové síly, viz níže. Celkový přírůs-
tek pružného přetvoření v betonu je
218
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
219
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
1000
0
normálová síla [kN]
-1000
-2000
-3000
-5000
-6000
-7000
0 100 200 300 400
t [dny]
220
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
20
-20
napětí [MPa]
-40
napětí v betonu
-60
napětí v oceli
-80
-100
-120
-140
0 100 200 300 400
t [dny]
Obr. 79 Vývoj napětí a normálových sil v čase v důsledku redistribuce vnitřních sil
Při řešení metodou časové diskretizace závisí přesnost řešení na počtu subintervalů. Pro naši úlo-
hu by bylo vhodné zvýšit jejich počet asi na 30. V obecném případě je při volbě počtu subin-
tervalů třeba zohlednit délku časového úseku, poměru tuhostí částí průřezu, případně prvků
konstrukce apod. Zvýšení počtu subintervalů by však vedlo k vyšší časové náročnosti a pracnos-
ti. Proto je vhodné při řešení praktických úloh nahradit ruční výpočet vhodným programem.
221
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
c 0
1 φ(tn t0 )
Z obrázku je zřejmé, jak velké chyby se dopouštíme použitím této metody v případě mono-
tónně klesajícího (obecně měnícího se) napětí. Ve snaze zmenšit tuto chybu byl zaveden tzv.
efektivní modul závislý na čase Ecefa
Ec (t0 )
Ecefa
1 χφ(tn , t0 )
kde je tzv. součinitel závislý na stáří betonu, který bývá označovaný v odborné literatuře
rovněž jako Trost-Bažantův součinitel ( < 1), [3]. Tímto součinitelem se zvyšuje efektivní
modul. Navenek se to projeví snížením chyby výpočtu, což se dá v obrázku znázornit dvoji-
tě čerchovanou čarou označenou AAEM (Age Adjusted Effective Modulus). Metodu lze po-
užít u příkladů, u kterých dopředu známe či odhadneme historii napětí.
Snížení chyby metody AAEM dosahujeme zmenšováním objektivně určené funkce pro koe-
ficient dotvarování Trost-Bažantovým koeficientem.
222
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Podle LL.102 [12] je první etapou ověřovacího postupu prokazování, zda skořepinový prvek
je bez trhlin, nebo s trhlinami.
Pokud by byl prvek bez trhlin, je požadováno jen posouzení, zda je minimální hlavní napětí
menší než návrhová hodnota pevnosti betonu v tlaku (viz LL.103 [12]).
Podle LL.104 [12] se pro návrh a posouzení prvku s trhlinami použije sendvičový model.
223
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Podle LL.105 [12] se pro sendvičový model definují tři vrstvy. Vnější dvě vrstvy přenášejí
membránové účinky vznikající od nEdx, nEdy, nEdxy, mEdx, mEdy, mEdxy; a vnitřní vrstva přenáší
posouvající síly vEdx, vEdy.
Podle LL.106 [12] má být vnitřní vrstva navržena s uvážením hlavního smyku, jeho hlavní-
ho směru a složek podélné výztuže v tomto směru.
Pro návrh vnitřní vrstvy se hlavní smyk a jeho směr určí z rovnic (viz LL.109 [12])
2 2
vEd0 vEdx vEdy
vEdy
tan φ0
vEdx
Ve směru hlavního smyku se prvek chová jako nosník a mají být tedy použita obdobná ná-
vrhová pravidla (viz LL.110 [12]). V prvním kroku se určí, zda prvek vyžaduje smykovou
výztuž, stupeň vyztužení se má uvažovat podle
ρl ρx cos 2 φ0 ρy sin 2 φ0
Pokud je nutná smyková výztuž, podélná síla plynoucí z příhradového modelu vEd0, cotg θ
způsobí následující membránové síly ve směrech x a y (viz LL.111 [12])
2
vEdx
nEdxc cot θ
vEd0
2
vEdy
nEdyc cot θ
vEd0
vEdx vEdy
nEdxyc nEdyxc cot θ
vEd0
Poznámka:
Pro každou vnější vrstvu připadá polovina membránových sil.
Podle LL.113 [12] se všeobecně dovoluje přijmout zjednodušující přístup v souladu s násle-
dujícími obr. 82 a obr. 83
yns = yxs = yys
yni = yxi = yyi
yts = yxys = yyxs
yti = yxyi = yyxi
zx = zy = zn = yns + yni
zxy = zyx = zt = yts + yti
224
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Rozdíl mezi zn a zt lze obvykle zanedbat, pokud tloušťka vnějších vrstev je dvojnásobek
vzdálenosti těžiště výztuže od kraje desky, pak
yns = yts = ys
yni = yti = yi
zn = zt = z
Obr. 82 Účinky normálových sil a ohybových momentů ve vnější vrstvě [Obr. LL.3a [12]]
Na základě shora uvedených předpokladů lze síly ve vnějších vrstvách stanovit následovně
(viz LL.114 [12]):
a) v případě, že je nutná smyková výztuž pro přenesení vEdx a vEdy
2
z ys mEdx 1 vEdx
nEdxs nEdx cot θ
z z 2 vEd0
225
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
2
z yi mEdx 1 vEdx
nEdxi nEdx cot θ
z z 2 vEd0
2
z ys mEdy 1 vEdy
nEdys nEdy cot θ
z z 2 vEd0
2
z yi mEdy 1 vEdy
nEdyi nEdy cot θ
z z 2 vEd0
b) v případě že není nutná smyková výztuž pro přenesení vEdx a vEdy, vypustí se poslední člen
rovnice obsahující posouvající síly
z ys mEdx
nEdxs nEdx
z z
atd.
4.11.2 Vztahy pro tahovou výztuž při rovinné napjatosti (Příloha F [12])
Poznámka:
Znaménková konvence v této příloze je odlišná oproti použité konvenci v příloze LL a MM. Podle F.1
(2) [10] se tlaková napětí uvažují jako kladná, s σ Edx σ Edy , a směr výztuže má souhlasit s osou x a y.
Podle F.1(104) [12] je výztuž požadována v oblastech, kde napětí σEdy je tahové nebo
226
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
2
σ Edx σ Edy τ Edxy
Optimální vyztužení, odpovídající θ = 45° (úhel mezi hlavním tlakovým napětím a osou x),
je označeno horní čárkou, příslušná napětí se stanoví ze vztahů
σ cd 2 τ Edxy
τ
2
σ Edx 1
Edxy
σ cd
σ
Edx
Jednotlivá napětí jsou určena ze vztahů
Podle F.1(2) [10] mají tahové pevnosti zajištěné výztuží být stanoveny ze vztahu
f tdx ρx f yd a f tdy ρy f yd
227
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
4.11.4 Závěr
Přestože je příloha LL určena na skořepinové prvky s obecným působením až osmi složek
vnitřních sil, lze s ní navrhnout i čistě ohýbané prvky, namáhané pouze ohybovým momen-
tem a posouvající silou. Při výpočtu je třeba dávat velký pozor na znaménkovou konvenci,
která se v příloze F liší od příloh LL a MM.
4.11.5 Příklad
Pro ukázku výpočtu sendvičovou metodou je proveden návrh a posouzení výztuže prostě ulo-
žené monolitické železobetonové desky rozpětí 5,36 m. Průměrná tloušťka desky je 385 mm.
Nosná konstrukce je z betonu C30/37 - XD1, XF2. Geometrie viz. obr. 85.
228
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Na základě zatížení mostu dle soustavy ČSN EN a výpočtu vnitřních sil pomoci MKP, jsou
sestaveny kombinace zatížení a z nich dostáváme návrhové vnitřní síly v extrémních uzlech
viz obr. 86
h mEdx mEdy
Uzel
[m] [kNm] [kNm]
200 0,385 258,4 1,8
1875 0,385 245,7 55,8
1275 0,385 28,2 7,2
mEdxy vEdx vEdy
Uzel
[kNm] [kN] [kN]
200 0,0 0,0 15,9
1875 0,0 0,0 -8,0
1275 -8,9 -210,1 1,2
V našem příkladu je prvek namáhán ohybem a smykem bez stěnových složek (normálových
sil) a budou tedy vznikat tahová napětí a trhliny, pro návrh a posouzení prvku s trhlinami se
použije sendvičový model podle LL.104 [12].
V prvním kroku se určí, zda prvek vyžaduje smykovou výztuž podle 6.2.2 [12]. Návrhová
posouvající síla pro posouzení smyku VEd = 210,1 kN/m
Předpoklady výpočtu:
ohybová výztuž Ø 20 mm
těžiště výztuže s ohledem na krycí vrstvu, rezervy na spony a uvažovaný průměr nosné
výztuže zvoleno 0,07 m od kraje betonu
účinná výška průřezu: d h 70 385 70 315 mm
plocha ohybové výztuže v podélném směru vypočtena přímým výpočtem podle MSÚ
7 Ø 20/m, As,x = 2199 mm²
minimální plocha výztuže určená podle 9.2.1.1 [10] (plocha podélné tahové výztuže nos-
níků i desek se nemá uvažovat hodnotou menší než As,min): As,min 475 mm²
229
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Poznámka:
Pro návrh smykové výztuže můžeme hodnotu cot θ uvažovat v rozmezí 1- 2,5 (45° – 21,8°). Pro po-
souzení únosnosti tlakových diagonál je volen cot θ = 2,5. (Při úhlu 21,8° vychází nejmenší nutná plo-
cha smykové výztuže).
Poznámka:
V případě, že únosnost tlakových diagonál betonu při cot θ = 2,5 je menší než návrhová posouvající
síla, hledá se takový úhel (mezi 21,8° a 45°), kde únosnost tlakové diagonály bude vyhovující. (Při
rostoucím úhlu se bude nutná plocha smykové výztuže zvětšovat).
230
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
Poznámka:
Výztuž je dimenzována při předpokladu, že tlakové síly převezme beton, tahové síly převezme výztuž
(s pevností betonu se nepočítá).
Tab. 63 Napětí v krajních vrstvách, tahové pevnosti výztuže, tlakové namáhání betonu
Edxs Edys Edxys Edxi Edyi Edxyi
Uzel
[MPa] [MPa] [MPa] [MPa] [MPa] [MPa]
200 -7,53 -0,05 0,00 7,53 0,05 0,00
1875 -7,15 -1,63 0,00 7,15 1,63 0,00
1275 -2,70 -0,21 -0,25 -1,05 0,21 0,27
ftdxs ftdys cds ftdxi ftdyi cdi
Uzel
[MPa] [MPa] [MPa] [MPa] [MPa] [MPa]
200 7,53 0,05 0,00 0,00 -0,05 7,53
1875 7,15 0,02 0,00 0,00 -1,63 7,15
1275 2,95 0,46 0,50 1,32 -0,06 0,54
231
Geotechnické konstrukce
5 Geotechnické konstrukce
5.1 Úvod
Pro navrhování geotechnických konstrukcí, tedy i souvisejících s mostními konstrukcemi, platí
„materiálová“ norma ČSN EN 1997 a neustále se zvětšující množství „technologických“ no-
rem. Oba typy norem musí být při návrhu respektovány. Norma ČSN EN 1997 má dvě části:
Část 1 [17], obsahující obecná pravidla navrhování geotechnických konstrukcí, a Část 2 [21],
která se týká průzkumu a zkoušení základové půdy polními a laboratorními metodami a mj.
doporučuje rozsah a hloubkový dosah průzkumných prací pro základní typy stavebních kon-
strukcí..V následujícím textu bude hlavní pozornost věnována EN 1997-1 [17].
Na rozdíl od většiny dosavadních ČSN i ostatních „materiálových“ Eurokódů, citovaných v
této publikaci, EN 1997-1 neobsahuje žádné konkrétní postupy a analytické metody (vzor-
ce) návrhu geotechnických konstrukcí. (Výjimku představují mezní hodnoty zemních tlaků
a výpočet únosnosti plošného základu, doporučené v informativních přílohách C, D a G.)
EN 1997-1 obsahuje prakticky pouze soubor dosti obecně formulovaných zásad a aplikač-
ních pravidel. Hlavní příčinou je to, že většina geotechnické problematiky není jednoznačně
a všeobecně uspokojivě vyřešena. O tom svědčí existující velké množství různých metod ře-
šení, často poloempirických. Různé země preferují na základě historické zkušenosti různé
metody, a proto nebylo možno v rámci celé Evropy dojít k jednoznačně akceptovaným me-
todám návrhu. Tento přístup má dva důsledky:
Zkušenému projektantovi v oboru geotechniky nepřináší EN 1997-1 prakticky nic nového.
Zde uvedené zásady a pravidla by aplikoval na základě své zkušenosti a znalosti problematiky;
výhodou je jejich úplný soupis, který omezuje možnost opomenutí. Současně EN 1997-1
umožňuje zkušenému projektantovi zachovat metody a postupy návrhu, na které je zvyklý a
jejichž výstižnost, rezervy a omezení zná ze své dosavadní praxe. Problematika EN 1997-1
se pro něho zúží prakticky pouze na výběr vhodného návrhového přístupu, tj. převod cha-
rakteristických hodnot na návrhové. A to ještě při poměrně nekonkrétní definici charakteris-
tických hodnot geotechnických parametrů jako „obezřetný“ až „velmi obezřetný“ odhad a mož-
nosti „doladění“ výsledku pomocí modelového faktoru.
Nezkušenému projektantovi však EN 1997-1 neposlouží jako učebnice typu „jak navrhovat“.
Vzhledem k povaze EN 1997 i souvisejících „technologických“ norem je jakýkoliv zkráce-
ný výtah textu neúplný a nemůže nahradit seznámení s plným textem norem. Může pouze
naznačit, co lze od EN 1997 očekávat, a poukázat na některá problematická nebo zvýšené
pozornosti hodná místa, jejichž výklad nemusí být pro stručnost a obecnost textu jednoznač-
ný, nebo naopak zásadní pro správné pochopení problematiky a korigování nepřesných po-
vrchních soudů.
Stejně tak vzorové výpočty a poznámky je nutno chápat především jako ukázku aplikace
jednotlivých návrhových přístupů, ale vlastní metodika výpočtu je kompetencí a zodpověd-
ností autora geotechnického návrhu. Dosavadní (únor 2010) Národní příloha umožňuje pou-
žití libovolného ze všech tří návrhových přístupů uvedených v EN 1997-1. Výběr je opět
ponechán na vůli a zodpovědnosti autora geotechnického návrhu.
232
Geotechnické konstrukce
233
Geotechnické konstrukce
234
Geotechnické konstrukce
235
Geotechnické konstrukce
zatížení povrchu;
vázací síly;
odstranění zatížení nebo výkop základové půdy;
dopravní zatížení;
pohyby vyvolané dolováním nebo jiným budováním podzemních prostor nebo tunelová-
ním;
bobtnání a smršťování vyvolané vegetací a změnami podnebí nebo vlhkosti;
pohyby vyvolané sekundární konsolidací nebo usmyknutím nebo sedáním masy základo-
vé půdy;
pohyby vyvolané degradací, disperzí, dekompozicí, vlastním zhutňováním a rozpouštěním;
pohyby a zrychlení vyvolané zemětřesením, výbuchy, vibracemi a dynamickými zatíženími;
vliv teploty, včetně účinků mrazu;
zatížení ledem;
zavedená předpětí v zemních kotvách nebo rozpěrách;
negativní tření.
236
Geotechnické konstrukce
237
Geotechnické konstrukce
5.3.8 Návrhové přístupy při ověřování mezního stavu porušení STR a GEO
Návrhové přístupy uvádějí, jakými dílčími součiniteli se převádějí charakteristické hodnoty
zatížení nebo účinků zatížení, parametrů zemin a únosností (odporů) na hodnoty návrhové.
238
Geotechnické konstrukce
Dílčí součinitele v Příloze A EN 1997-1, případně jejich upravené hodnoty v Národní přílo-
ze, které se užijí v rovnicích, jsou uspořádány do skupin označených A (pro zatížení nebo
účinky zatížení), M (pro parametry zemin) a R (pro únosnosti). Jsou vybrány podle návrho-
vého přístupu, který je použit.
Návrhový přístup 1
S výjimkou návrhu osově zatížených pilot a kotev se musí ověřit, že mezní stav porušení
nebo nadměrné deformace nenastane s následující kombinací souborů dílčích součinitelů:
Kombinace 1: A1 “+” M1 “+” R1
Kombinace 2: A2 “+” M2 “+” R1,
kde “+” znamená: “bude kombinováno s”.
V kombinacích 1 a 2 se dílčí součinitele použijí na zatížení a parametry pevnosti základové
půdy.
Pro návrh osově zatížených pilot a kotev se musí ověřit, že mezní stav porušení nebo
nadměrné deformace nenastane při následující kombinaci souborů dílčích součinitelů:
Kombinace 1: A1 “+” M1 “+” R1
Kombinace 2: A2 “+” (M1 nebo M2) “+” R4
V kombinaci 1 se dílčí součinitele použijí na zatížení a parametry pevnosti základové půdy.
V kombinaci 2 se dílčí součinitele použijí na zatížení, na únosnost základové půdy a někdy
na parametry základové půdy. V kombinaci 2 se pro výpočet únosnosti pilot nebo kotev uží-
vá obvykle soubor M1, soubor M2 pro výpočet nepříznivě zatížených pilot vystavených ne-
gativnímu plášťovému tření nebo příčnému zatížení.
Pokud je zřejmé, že jedna ze dvou kombinací je rozhodující pro návrh, výpočty pro druhou
kombinaci se nemusí provádět. Různé kombinace však mohou být rozhodující pro různé
aspekty téhož návrhu.
Návrhový přístup 2
Musí se ověřit, že mezní stav porušení nebo nadměrné deformace nenastane při použití ná-
sledující kombinace souborů dílčích součinitelů:
Kombinace: A1 “+” M1 “+” R2
Při tomto přístupu se dílčí součinitele použijí na zatížení nebo na účinky zatížení a na únos-
nost základové půdy. Pokud se tento přístup použije pro analýzu svahu a celkové stability,
výsledný účinek zatížení na plochu porušení se vynásobí E a smykový odpor podél plochy
porušení se vydělí R;e.
Návrhový přístup 3
Musí se ověřit, že mezní stav porušení nebo nadměrné deformace nenastane při použití ná-
sledující kombinace souborů dílčích součinitelů:
Kombinace: (A1* nebo A2†) “+” M2 “+” R3
* na zatížení konstrukce
† na geotechnická zatížení.
239
Geotechnické konstrukce
Při tomto přístupu se dílčí součinitele použijí na zatížení nebo na účinky zatížení z kon-
strukce a na parametry pevnosti základové půdy. Pro analýzu svahu a celkové stability se
zatížení na zeminu (např. zatížení konstrukcí, dopravní zatížení) považuje za geotechnické
zatížení a použije se soubor součinitelů zatížení A2.
250
Deviátor napětí [kPa]
200
150
240
Geotechnické konstrukce
241
Geotechnické konstrukce
Přímá metoda, u které se vypracují oddělené analýzy pro každý mezní stav. Pokud se kontro-
luje dosažení mezního stavu únosnosti, musí mechanismus porušení co nejpřesněji modelovat
předpokládaný; ke kontrole mezního stavu použitelnosti se musí použít výpočet sedání.
Nepřímá metoda, která užívá srovnatelnou zkušenost a výsledky terénních nebo laborator-
ních měření nebo pozorování a vybraná zatížení ve vztahu k meznímu stavu použitelnosti
tak, aby splňovala požadavky všech relevantních mezních stavů.
Metoda předběžného opatření, při které se použije předpokládaná únosnost.
5.4.4.2 Únosnost
Pro všechny mezní stavy porušení se musí splnit následující nerovnost:
Vd Rd
Hodnota Vd musí zahrnovat tíhu základu, tíhu jakéhokoliv zásypového materiálu a všechny
zemní tlaky, ať příznivé nebo nepříznivé. Vodní tlaky nevyvolané zatížením základu musí
být zahrnuty jako zatížení.
Analytická metoda
Má se použít běžně uznávaná analytická metoda. Může se použít vzorový analytický výpo-
čet únosnosti, uvedený v Příloze D EN 1997-1.
Musí se uvažovat analytické vyhodnocení krátkodobých a dlouhodobých hodnot Rd, zvláště
v jemnozrnných zeminách. Pokud jsou v zemním nebo horninovém masivu pod základem
výrazně uspořádané plochy vrstevnatosti nebo jiné diskontinuity, musí předpokládaný me-
chanismus porušení a vybrané parametry smykové pevnosti a deformace vzít v úvahu struk-
turní charakteristiky základové půdy. Při výpočtu návrhové únosnosti základu na vrstevna-
tých sedimentech, jejichž vlastnosti se značně mění, se musí stanovit návrhové parametry
základové půdy pro každou vrstvu. Pokud se únosná vrstva nachází pod méně únosnou, mů-
že se únosnost vypočítat z parametrů smykové pevnosti méně únosné vrstvy. V opačném
případě se má zkontrolovat porušení propíchnutím.
242
Geotechnické konstrukce
Semi-empirická metoda
Má se použít běžně uznávaná semi-empirická metoda. Pro odhad únosnosti za použití vý-
sledků pressiometrické zkoušky je doporučena semi-empirická metoda, uvedená v Příloze E
EN 1997-1.
Normativní metoda, která používá předpokládanou únosnost
Běžně se má použít normativní metoda založená na předpokládané únosnosti. Pro odvození
předpokládané únosnosti plošných základů na hornině se doporučuje vzorová metoda, uve-
dená v Příloze G EN 1997-1. Použije-li se tato metoda, výsledek návrhu by se měl vyhodno-
tit na základě srovnatelné zkušenosti.
243
Geotechnické konstrukce
K této podmínce se nemusí přihlížet pouze tehdy, pokud se zabrání vytvoření trhliny mezi
základem a základovou půdou sáním v oblastech, kde není kladný tlak.
5.4.5.1 Sedání
Výpočet sedání musí zahrnovat okamžité i konsolidační sedání. Pro částečně nebo plně na-
sycené zeminy se mají uvažovat následující tři složky sedání:
s0: okamžité sedání; v plně nasycené zemině následkem smykové deformace za stálého ob-
jemu, v částečně nasycené zemině následkem smykové deformace a zmenšení objemu;
s1: konsolidační sedání;
s2: sedání vyvolané creepem (dotvarováním).
Mají se použít běžně uznávané metody pro vyhodnocení sedání. Pro vyhodnocení sedání so a s1
se mohou použít vzorové metody, uvedené v Příloze F EN 1997-1. (Metoda podle ČSN 73 1001
je s nimi plně v souladu.) Zvláštní pozornost se má věnovat zeminám jako organické zeminy
a měkké jíly, ve kterých může důsledkem creepu pokračovat sedání nekonečně dlouho.
Hloubka stlačitelné vrstvy zeminy uvažovaná při výpočtu sedání závisí na velikosti a tvaru
základu, proměně tuhosti zeminy s hloubkou a vzdálenosti základových prvků. Může být
běžně vzata jako hloubka, ve které efektivní svislé napětí vyvolané zatížením základu činí
20 % efektivního tlaku nadloží. V mnohých případech může být tato hloubka odhadnuta ja-
ko jedno- až dvojnásobek šířky základu, ale pro málo zatížené širší základové desky se mů-
244
Geotechnické konstrukce
že snížit. Tento přístup neplatí pro velmi měkké zeminy. (Výpočet podle ČSN 73 1001 s
uvážením strukturní pevnosti zemin tato doporučení poněkud relativizuje.)
Podle vhodnosti se musí použít lineární nebo nelineární modely tuhosti základové půdy.
Musí se uvažovat vliv nerovnoměrného sedání a relativního pootočení i možné proměnnosti
základové půdy na rozdělení zatížení, aby se zajistilo, že nebude dosažen mezní stav použi-
telnosti. Výpočty nerovnoměrného sedání, které zanedbávají tuhost konstrukce, mají snahu
být nadhodnocené. K potvrzení snížených hodnot nerovnoměrného sedání se může použít
rozbor interakce základové půdy a konstrukce. Má se připustit nerovnoměrné sedání zapříči-
něné proměnností základové půdy, není-li vyloučeno tuhostí konstrukce. U plošných základů
na rostlé základové půdě se má uvažovat možný výskyt nerovnoměrných sedání, i když vy-
počtená jsou rovnoměrná.
Naklonění excentricky zatíženého základu se má vyhodnotit za předpokladu lineárního roz-
dělení napětí v základové spáře a výpočtem sedání v rohových bodech základu.
Pro běžné konstrukce založené na jílech se má vypočítat poměr únosnosti základové půdy
vyčíslené z původní smykové pevnosti k provoznímu zatížení. Pokud je tento poměr menší
než 3, mají se vždy provést výpočty sedání. Pokud je tento poměr menší než 2, mají výpočty
vzít v úvahu vliv nelineární tuhosti základové půdy.
245
Geotechnické konstrukce
Plošné základy na hornině mohou být běžně navrženy metodou předpokládaných únosností.
Pro zdravé neporušené vyvřelé horniny, přeměněné horniny, vápence a pískovce je předpo-
kládaná únosnost omezena pevností betonového základu v tlaku. Doporučenou metodu sta-
novení předpokládané únosnosti plošných základů na hornině uvádí Příloha G EN 1997-1. Se-
dání základu se může stanovit na základě srovnatelné zkušenosti vzhledem ke klasifikaci
horninového masivu.
246
Geotechnické konstrukce
M – horní řádek platí pro efektivní parametry smykové pevnosti (součiniteli γφ´ se redukuje
tg φ’!), spodní řádek pro totální soudržnost nebo pevnost v tlaku (úhel vnitřního tření
je uvažován nulový).
R – součinitel γRh platí pro smykovou únosnost v základové spáře.
Kombinace 1 Kombinace 2
247
Geotechnické konstrukce
248
Geotechnické konstrukce
249
Geotechnické konstrukce
Zdvihání dna
Uvažuje-li se zdvihání dna nebo vzhůru působící zatížení podél pláště piloty, musí být za za-
tížení považován pohyb základové půdy. (Rozpínání nebo zdvihání základové půdy může
být vyvoláno odlehčením, mrazem, beraněním přilehlých pilot nebo zvýšením vlhkosti vy-
kácením stromů a zastavením čerpání z vodonosných vrstev, omezením vypařování, např.
novou stavbou, a nehodami. Zdvihání dna se může objevit dřív, než jsou piloty zatíženy
konstrukcí, a může způsobit nepřijatelný zdvih nebo konstrukční porušení pilot.)
Příčné zatížení
Získá se řešením interakce pilot a pohybující se zeminy. Uvažují se tyto návrhové situace: roz-
dílné zatížení (úrovně výkopu) na každé straně pilotového základu, pilotový základ ve svahu
ohroženém pohybem, šikmé piloty v sedající základové půdě, piloty v seizmické oblasti.
250
Geotechnické konstrukce
251
Geotechnické konstrukce
252
Geotechnické konstrukce
Pro skupinu pilot se uvažuje horší z výsledků: únosnost osamělých pilot, únosnost bloku
zeminy s pilotami, kterou lze přibližně vypočítat jako únosnost náhradní piloty velkého prů-
měru. Při výpočtu únosnosti základu se uvažuje tuhost a pevnost konstrukce podporované pi-
lotami. Je-li tuhá, redistribuuje zatížení mezi pilotami a porušení jedné piloty se nemusí uva-
žovat. V opačném případě je rozhodující pro výskyt mezního stavu nejslabší pilota. Zvýšená
pozornost se má věnovat (extrémně zatíženým) krajním pilotám při šikmých nebo excen-
trických zatíženích z podporované konstrukce.
Při výpočtu únosnosti paty piloty se musí uvažovat smyková pevnost základové půdy něko-
lik průměrů nad a pod patou piloty. Musí se uvažovat negativní účinek měkké zeminy pod
únosnou vrstvou, do které je pilota vetknutá. Je-li slabá základová půda v hloubce menší než
čtyřnásobek průměru pod patou piloty, má se uvažovat porušení propíchnutím. Musí se uvá-
žit možný nepříznivý účinek rozšíření paty piloty na únosnost pláště.
Pro beraněné otevřené trouby nebo piloty komůrkových průřezů s otvorem větším než 500 mm v
jakémkoliv směru má být únosnost paty menší z hodnot: smykový odpor mezi vniklou ze-
minou a rubem piloty, únosnost odvozená z průřezové plochy paty piloty.
5.5.5.2.1 Mezní únosnost v tlaku ze statických zatěžovacích zkoušek
Zkušební piloty musí být instalovány stejným způsobem jako piloty základu a do téže zá-
kladové půdy. Jejich průměr nesmí být menší než polovina průměru pilot systémových. Při
zmenšeném průměru zkušebních pilot se mají uvážit možné změny chování a má být možné
nezávisle odvodit únosnost paty a pláště z měření. (Opatrně použít pro otevřené beraněné pi-
loty s vlivem průměru na mobilizaci odporu zeminy vtlačené do piloty.)
Během (relativně krátkodobé) zatěžovací zkoušky piloty, která bude ve skutečnosti vystave-
na negativnímu plášťovému tření, se vyvine podél celé délky piloty kladné plášťové tření.
Ve srovnání se zkušební bude únosnost systémové piloty v mezním případě nižší o dvojná-
sobek smykové únosnosti vrstev působících negativní plášťové tření. (Jednonásobek kladné
tření eliminuje, dvojnásobek přitíží negativním třením.) Proto má být maximální zkušební
zatížení systémové piloty větší než návrhové vnější zatížení plus dvojnásobek výslednice
negativního plášťového tření.
Při odvození charakteristické únosnosti v tlaku Rc;k z hodnot Rc;m, změřených v jedné nebo
několika zatěžovacích zkouškách, se musí zohlednit proměnnost základové půdy a účinků
instalace piloty. Konstrukce, které nejsou schopny redistribuovat zatížení ze „slabých“ na
„silné“ piloty, musí splnit minimálně následující rovnici:
Rc;k Min
R
c;m mean
;
Rc;m
min
ξ1 ξ2
korelační součinitele 1 a 2, viz tab. 65 (Tab.A.9 [17]), závisejí na počtu zkoušených pilot a
použijí se na průměrnou (Rc;m)mean, respektive nejnižší (Rc;m )min hodnotu Rc;m.
Pro konstrukce, které mají dostatečnou tuhost a pevnost, aby přenesly zatížení ze „slabých“ na
„silné“ piloty, se mohou hodnoty 1 a 2 vydělit 1,1, avšak součinitel 1 nesmí být celkově menší
než 1,0.
Charakteristická únosnost základové půdy v tlaku Rc;k, se může odvodit z charakteristických
hodnot odporu na patě Rb;k a odporu na plášti Rs;k:
253
Geotechnické konstrukce
254
Geotechnické konstrukce
Při rázové dynamické zkoušce se má odpor piloty proti beranění měřit přímo na staveništi.
Dopadová energie beranu musí být dostatečně vysoká, aby umožnila stanovení únosnosti pi-
loty při odpovídající úrovni přetvoření.
Návrhová únosnost piloty v tlaku:
Rc;d = Rc;k/t ,
R
c;m mean
Rc;k Min ;
Rc;m min
ξ5 ξ6
korelační součinitele 5 a 6 závisejí na počtu zkoušených pilot a použijí se na průměrnou
(Rc;m)mean, respektive nejnižší (Rc;m )min hodnotu Rc;m.
5.5.5.2.4 Mezní únosnost v tlaku ze vzorce pro beranění piloty
Vzorec pro beranění piloty se smí použít pouze v základové půdě s ověřenou vrstevnatostí.
Jeho použitelnost musí být prokázána předešlými statickými zatěžovacími zkouškami stej-
ného typu piloty, podobných rozměrů a v podobných základových poměrech.
Zkouška beraněním se má konat nejméně ve vzdálenosti 5 průměrů pilot od oblasti piloto-
vání. Pro opřené piloty beraněné do hrubozrnných zemin se návrhová únosnost v tlaku Rc;d
stanoví stejným postupem jako z rázových dynamických zkoušek. Má být zaznamenán vnik
každé piloty pro konečnou sérii úderů.
5.5.5.2.5 Mezní únosnost v tlaku z analýzy vlnové rovnice
Analýza vlnové rovnice se smí použít pouze v základové půdě s ověřenou vrstevnatostí. Její
použitelnost musí být prokázána předešlými statickými zatěžovacími zkouškami stejného
typu piloty, podobných rozměrů a v podobných základových poměrech.
Návrhová únosnost v tlaku Rc;d z výsledků vlnové rovnice reprezentativního počtu pilot se
stanoví stejným postupem jako z rázových dynamických zkoušek. Korelační součinitele je
třeba založit na místní zkušenosti.
5.5.5.2.6 Doberanění
Doberanění se obvykle provádí v prachovitých zeminách, pokud místní srovnatelná zkuše-
nost neukazuje, že to není nutné. V návrhu se musí určit počet pilot k doberanění. Dává-li
doberanění horší výsledky, musí být použity pro stanovení únosnosti v tlaku. Dává-li lepší,
mohou být použity. (Doberanění plovoucích pilot v jílovitých zeminách obvykle snižuje
únosnost v tlaku.)
5.5.5.3 Únosnost základové půdy v tahu
Návrh tažených pilot musí být v souladu s návrhovými pravidly pro piloty tlačené, jsou-li
relevantní.
Pro všechny zatěžovací případy a zatěžovací kombinace musí být splněna nerovnost:
Ft;d Rt;d
Musí se uvažovat dva mechanismy porušení:
vytažení pilot ze základové půdy;
255
Geotechnické konstrukce
Rt;k
R
t;m mean
Min
;
Rt;m
min
ξ1 ξ2
korelační součinitele ξ1 a ξ2, viz tab. 65 (Tab. A.9 [17]), závisejí na počtu zkoušených pilot a
použijí se na průměrnou (Rt;m)mean a nejnižší (Rt;m )min hodnotu měřené únosnosti v tahu.
(Doporučené hodnoty korelačních součinitelů uvádí tabulka A.9 EN 1997-1 [17].)
5.5.5.3.2 Únosnost v tahu z výsledků zkoušek základové půdy
Metody určení únosnosti pilotového základu v tahu z výsledků zkoušek základové půdy
(statické výpočty, korelační vztahy) musí vycházet ze zatěžovacích zkoušek pilot a ze srov-
natelné zkušenosti. Pro zajištění bezpečnosti návrhu může být zaveden modelový součinitel.
Návrhová hodnota únosnosti piloty v tahu:
Rt;d = Rt;k / s;t ,
kde
Rt;k = Rs;k
(Doporučené hodnoty dílčího součinitele pro trvalé a přechodné situace jsou v tabulkách
A.6, A.7 a A.8 EN 1997-1 [17].)
256
Geotechnické konstrukce
257
Geotechnické konstrukce
Ftr;d Rtr;d
Má se uvažovat jeden z následujících mechanismů porušení:
„krátké piloty“ – pootočení nebo posunutí jako tuhé těleso;
„dlouhé štíhlé piloty“ – porušení ohybem piloty, doprovázené místním zplastizováním a
přemístěním zeminy blízko hlavy piloty.
Při stanovení únosnosti příčně zatížených pilot se musí uvažovat skupinový efekt. Má se
uvažovat, že příčné zatížení skupiny pilot může vyvolat kombinaci tlaku, tahu a příčných sil
v osamělých pilotách.
258
Geotechnické konstrukce
259
Geotechnické konstrukce
pro beraněné piloty: hodnoty měření odporu při beranění, jako je tíha a výška nebo
účinnost beranu, frekvence úderů a počet úderů nejméně v posledních 0,25 m vniku;
účinnost přenosných vibrátorů (pokud se použijí);
krouticí moment, který přenáší motor vrtné soupravy (pokud se použije);
pro vrtané piloty: vrstvy zjištěné při vrtání a stav paty, pokud chování paty piloty je
kritické;
překážky vyskytující se během pilotování;
odchylky v umístění.
Záznamy se mají uchovávat nejméně pět let po dokončení stavby. Záznamy o skutečném
provedení mají být po skončení pilotování uloženy společně s dokumenty o výstavbě.
Pokud pozorování nebo kontrola záznamů odhalí pochybnosti o instalaci pilot, musí se po-
soudit, za jakých podmínek byly piloty instalovány a nutná nápravná opatření. Ta musí za-
hrnovat provedení statické zatěžovací zkoušky nebo zkoušky integrity, instalaci nové piloty
nebo doberanění v kombinaci se zkouškami základové půdy, obklopující příslušnou pilotu.
U pilot citlivých na proces instalace a pokud nemůže být instalace věrohodně monitorována,
musí se integrita prokázat zkouškami.
Dynamické zkoušky integrity s nízkým přetvořením se mohou použít pro celkové zhodno-
cení pilot, které mohou mít vážné poruchy, nebo které mohou způsobit vážnou ztrátu
únosnosti zeminy během výstavby. Protože poruchy, jako je nedostatečná kvalita betonu a
tloušťka krytí, které mohou ovlivnit dlouhodobé chování piloty, často nemohou být zjištěny
dynamickými zkouškami, mohou být použity další zkoušky, jako jsou zkoušky ultrazvukem,
vibrační nebo převrtání jádrovým vrtem.
260
Geotechnické konstrukce
261
Geotechnické konstrukce
Rc;k
R
c;m mean
Min ;
Rc;m min
ξ1 ξ2
korelační součinitele 1 a 2, viz tab. 65, závisejí na počtu zkoušených pilot a na tom, zda se
použijí na průměrnou (Rc;m)mean, nebo nejnižší (Rc;m )min hodnotu změřené únosnosti. Pro tuhé kon-
strukce se schopností redistribuovat zatížení mezi pilotami a odlehčit „slabým“ se mohou hodnoty
1 a 2 dělit 1,1, ale součinitel 1 (na průměr) nesmí být celkově menší než 1,0. Jako výsledná cha-
rakteristická hodnota se bere minimum z obou a tento postup je pro všechny piloty stejný.
Poté se z charakteristické odvodí návrhová únosnost piloty v tlaku:
Rc;d = Rc;k/t
nebo
Rc;d = Rb;k/b + Rs;k/s
Hodnoty dílčích součinitelů závisejí na technologii piloty (ražená, vrtaná, CFA – viz tab. 69-
71), na tom, zda se použijí na celkovou únosnost piloty nebo odděleně na patu a plášť (to
závisí na instrumentaci zkušební piloty, ale EN 1997-1 připouští i odhad rozdělení únosnosti
piloty mezi patu a plášť na základě zkoušek základové půdy).
Nyní ke konkrétnímu příkladu: na obr. 88 jsou znázorněny výsledky statických zatěžovacích
zkoušek v tlaku, tj. dvě zatěžovací křivky velkoprůměrové vrtané piloty průměru 1,2 m, dél-
ky 12,0 m ve vrstevnaté základové půdě. (Ve skutečnosti to však jsou obálky zatěžovacích
křivek, které budou pro názornost interpretace výsledků vhodnější. Skutečné zatěžovací
křivky zkušebních pilot jsou, vzhledem k požadovanému stupňovitému zatěžování s vlože-
nými odlehčeními k nule, podstatně složitější.)
Nejprve musíme určit hodnotu změřené mezní únosnosti piloty v prostém tlaku. To není podle
EN 1997-1 tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Na rozdíl od ČSN 73 1002
[33], kde byly rozlišovány experimentální únosnosti: směrná (s = 25 mm); na mezi úměrnos-
ti (průsečík tečen z počátku a konce zatěžovací křivky); na mezi přetvoření (s = 10 % prů-
měru piloty) a na mezi zaboření, a každá se poté redukovala jiným součinitelem na hodnotu
výpočtovou (návrhovou), EN 1997-1 uvádí, že nelze-li z plynulé zkušební zatěžovací křivky
definovat mezní stav únosnosti, má se uvažovat při sednutí 10 % průměru paty piloty (tj.
mez zaboření nebo mez přetvoření?). Na druhé straně EN 1997-1 uvádí, že musí být respek-
tována omezená schopnost podporované konstrukce vzdorovat hodnotám sednutí základu.
Jinak řečeno, je-li mezní sednutí přípustné pro vrchní stavbu např. 60 mm (železobetonová
staticky neurčitá) nelze za mezní únosnost považovat hodnotu změřenou při 120 mm. Přitom
míra redukce únosnosti podle EN 1997-1 na relativní velikosti sednutí nezávisí. Proto bude
proveden srovnávací výpočet i podle ČSN 73 1002, což je v souladu s častými odvoláními
EN 1997-1 na srovnatelnou zkušenost.
262
Geotechnické konstrukce
Zatížení [kN]
0 1000 2000 3000 4000 5000
0
10
20
30
40
Sednutí [mm]
50
60
70
80 Křivka č. 1
90 Křivka č. 2
100
110 Polygon 1
120 Polygon 2
Rc;k
R
c;m mean
Min ;
Rc;m min
ξ1 ξ2
V následující tab. 72 jsou hodnoty korelačních součinitelů ξ pro odvození charakteristických
hodnot únosnosti piloty z výsledků n zatěžovacích zkoušek.
Tab. 72 Korelační součinitele pro odvození charakteristických hodnot únosnosti pilot ze
statických zatěžovacích zkoušek pilot (n – počet zkoušených pilot, první řádek
součinitelů pro odvození z průměru, druhý pro odvození z minima hodnot)
[Tab. A.9 [17]]
pro n = 1 2 3 4 5
1 1,40 1,30 1,20 1,10 1,00
2 1,40 1,20 1,05 1,00 1,00
Pro dvě zatěžovací křivky budeme dělit průměrnou hodnotu změřené únosnosti součinitelem
1,30 a minimální hodnotu součinitelem 1,20 (neuvažujeme tuhou vrchní stavbu schopnou
263
Geotechnické konstrukce
redistribuovat zatížení mezi pilotami, jinak lze dílčí součinitele snížit: 1,30/1,1 = 1,18 ≥ 1,00
a 1,20/1,1 = 1,09).
Rc;k = min {[(3550 + 4000)/2]/1,30 = 2904; 3550/1,20 = 2958} = 2904 kN (z Upr)
Rc;k = min {[(3870 + 4500)/2]/1,30 = 3219; 3870/1,20 = 3225} = 3219 kN (z U60)
Rc;k = min {[(4380 + 5250)/2]/1,30 = 3704; 4380/1,20 = 3650} = 3650 kN (z Udef)
Z výše uvedených výpočtů a obr. 88 je patrné, že charakteristická únosnost odvozená z
únosnosti na mezi přetvoření (Udef => Rc;k = 3650 kN) je prakticky rovná změřené únosnosti
na mezi úměrnosti (Upr): 3550 – 4000 kN. Je tedy zřejmé, že experimentální mezní únosnost
musí respektovat hodnoty sedání, při kterých může být pilota reálně využívána. V našem
případě dále použijeme hodnoty odvozené z měřené únosnosti na mezi úměrnosti (Upr) při
sednutí 33 – 35 mm, tj. z prvního řádku: Rc;k = 2904 kN.
Nyní odvodíme hodnoty návrhové únosnosti:
Rc;d = Rc;k/t
Použijeme dílčí součinitele pro celkovou únosnost vrtané piloty (v případě rozdělení na
únosnost paty a pláště je postup obdobný: Rc;d = Rb;k/b + Rs;k/s). Hodnoty dílčích součinite-
lů únosnosti pro vrtané piloty jsou v tab. 73 (proti tabulce A.7 z EN 1997-1 byla přeskupena
tak, aby součinitele odpovídaly řazení návrhových přístupů zleva, tj. R1, R4, R2, R3!).
Tab. 73 Dílčí součinitele únosnosti pro vrtané piloty
Odpor Značka Soubor
R1 R4 R2 R3
Pata b 1,25 1,6 1,1 1,0
Plášť (tlak) s 1,0 1,3 1,1 1,0
Celková/kombinovaná (tlak) t 1,15 1,5 1,1 1,0
Plášť v tahu s;t 1,25 1,6 1,15 1,1
Kombinace 1 Kombinace 2
V našem případě použijeme součinitel t. Vzhledem k tomu, že jeho rozdílné hodnoty budou
aplikovány na společnou charakteristickou únosnost, je na první pohled zřejmé, že obdržíme
264
Geotechnické konstrukce
různé hodnoty návrhové únosnosti. Význam návrhové únosnosti však nelze chápat odděleně
od návrhového zatížení… Proto následuje souborná tab. 74, ve které jsou uvedeny všechny re-
levantní součinitele pro jednotlivé návrhové přístupy k řešení pilot. (Od tab. 68 se liší uvede-
ním pouze součinitelů pro nepříznivá zatížení, a konkrétními hodnotami γR pro celkovou únos-
nost vrtaných pilot.) Z tabulky vyplývá, že na rozdíl od ostatních geotechnických konstrukcí, u
pilot se v NP1-Kombinace 2 běžně neredukují materiálové charakteristiky (pouze při nepřízni-
vém zatížení). Redukce se tedy provádí prakticky pouze v návrhovém přístupu NP 3. To ho
činí velmi nevýhodným v případě odvozování únosnosti ze zatěžovací zkoušky, neboť by bylo
nutné odvodit charakteristické hodnoty parametrů základové půdy z charakteristické únosnosti
a ty poté redukovat. Snad pouze s výjimkou soudržné zeminy za neodvodněných podmínek a
možná homogenní nesoudržné zeminy je to prakticky těžko proveditelné (zpětná analýza) a ve
vrstevnaté základové půdě má téměř nekonečně mnoho řešení. Proto zde NP 3 nebude řešen.
V našem případě provedeme výpočet následovně: Nejprve vypočteme návrhovou únosnost
Rc;d = Rc;k/γt. Budeme předpokládat, že její hodnota je v mezním stavu únosnosti právě rov-
na návrhové hodnotě zatížení: Fc;d = Rc;d a pomocí rovnice: Fd = γF.Frep => Frep = Fd/γF vy-
počteme mezní reprezentativní hodnotu zatížení Frep. Teprve tyto hodnoty nám umožní po-
rovnat výsledky jednotlivých návrhových přístupů. K tomu je ještě nutno učinit předpoklad
o podílu stálé a proměnné složky zatížení: stálá 70 %, proměnná 30 %.
Rc;d = Rc;k/γt Frep = Fd/γF ≤ Rc;d/(0,7 · γG + 0,3 · γQ)
Návrhový přístup 1, Kombinace 1:
Rc;d = 2904/1,15 = 2525 kN; Frep ≤ 2525/(0,7 · 1,35 + 0,3 · 1,50) = 1810 kN.
Návrhový přístup 1, Kombinace 2:
Rc;d = 2904/1,50 = 1936 kN; Frep ≤ 1936/(0,7 · 1,00 + 0,3 · 1,30) = 1780 kN.
V návrhovém přístupu 1 celkově rozhoduje nižší hodnota, tj. 1780 kN.
Návrhový přístup 2:
Rc;d = 2904/1,10 = 2640 kN; Frep ≤ 2640/(0,7 · 1,35 + 0,3 · 1,50) = 1890 kN.
Z uvedených výpočtů je patrné, že přes nízkou hodnotu návrhové únosnosti v NP1, Kombina-
ce 2, jsou všechny reprezentativní hodnoty zatížení prakticky stejné!
Pro srovnání je ještě uveden kontrolní výpočet podle ČSN 73 1002: Redukce změřené únos-
nosti na mezi úměrnosti Upr na hodnotu únosnosti výpočtové (návrhové) se provádí jed-
nostupňově součinitelem 1,25 až 1,3. Zvětšující součinitele zatížení: dlouhodobé 1,1 a krát-
kodobé 1,4:
Rc;d = [(3550 + 4000)/2]/1,30 = 2904 kN; Frep ≤ 2904/(0,7 · 1,1 + 0,3 · 1,40) = 2440
kN.
Hodnota (provozní, reprezentativní) zatížitelnosti piloty ze zatěžovací zkoušky je podle
ČSN 73 1002 nejvyšší: 2440 kN proti 1780 až 1890 kN.
Výsledky podle EN 1997-1 by se zlepšily o 10 % při uvažování tuhé konstrukce nad pilota-
mi, která by mohla redistribuovat zatížení ze slabých pilot. To by připadalo v úvahu u větši-
ny základů mostů. Na druhé straně je nutné zvážit i účinek skupiny pilot, který by v případě
převážně vrtaných a obvykle v malé osové vzdálenosti rozmístěných pilot pod základy mos-
265
Geotechnické konstrukce
tů únosnost snižoval, zpravidla více, než činí onen desetiprocentní nárůst. Problematiku
skupinového účinku EN 1997-1 podrobně neřeší, ale metody jsou poměrně známé: od jed-
noduchých grafů přes výpočet skupiny jako obalujícího hranolu nebo „makropiloty“ až po
řešení interakce skupiny pilot s pružným poloprostorem analyticky nebo pomocí MKP.
Skupinový účinek (redukující především únosnost pláště) je nejvýznamnější u pilot plovou-
cích. Ale i pilota opřená o skálu, kde je skupinový účinek nejmenší až zanedbatelný, může v
důsledku nedokonalého očištění paty vrtu sedat při zatěžovací zkoušce dostatečně na to, aby
se projevila únosnost pláště v kvalitnějších zeminách, která bude ve skutečném skupinovém
základu redukována. Zatímco při výpočtu únosnosti piloty z vlastností základové půdy bude
únosnost pláště piloty opřené o skálu pravděpodobně zanedbána, v chování osamělé zku-
šební piloty se může projevit. Z tohoto hlediska může být vyhodnocení únosnosti skupinové
piloty ze zatěžovací zkoušky osamělé piloty poměrně riskantní.
266
Geotechnické konstrukce
267
Geotechnické konstrukce
5.6.2 Zatížení
Kromě všeobecného seznamu zatížení z kap. 2 EN 1997-1 se má uvažovat:
tíha zásypového materiálu: návrhové hodnoty objemové tíhy zásypového materiálu mu-
sí vycházet ze znalostí dostupného materiálu; zpráva o geotechnickém návrhu musí speci-
fikovat kontroly během stavebního procesu, aby se ověřilo, že skutečné hodnoty nejsou
horší než v návrhu;
zatížení povrchu: např. blízké budovy, zaparkovaná nebo pohybující se vozidla nebo je-
řáby, uskladněný materiál, zboží a kontejnery; zvýšená pozornost se má věnovat opako-
vanému zatížení povrchu, které může způsobit vyšší tlaky než při prvním nebo statickém
zatížení;
tíha vody: návrhové hodnoty musí vyjádřit rozdíly mezi vodou čerstvou, slanou nebo
kontaminovanou ve vyšší koncentraci;
síly vln a ledu: návrhové hodnoty se musí pro klimatické a hydraulické podmínky stave-
niště vybrat na základě místně platných údajů; návrhové hodnoty tlaku ledové kry musí
zohlednit počáteční teplotu ledu před jeho ohřátím, rychlost růstu teploty, tloušťku ledové
kry;
průsakové síly: způsobené rozdílnou hladinou podzemní vody za a před opěrnou kon-
strukcí mohou změnit zemní tlak za zdí a snížit zemní tlak před zdí;
kolizní síly (vln, ker, dopravy…): návrhové hodnoty mají zohlednit energii absorbovanou
narážející hmotou a opěrným systémem (zábradlí, svodidla…) i vzrůstající tuhost, způso-
benou opřenou základovou půdou; má se posoudit riziko ztekucení zeminy v důsledku
bočního rázu na vetknuté stěny; zatížení rázem ledových ker musí zohlednit pevnost v
tlaku a tloušťku ledu (pevnost v tlaku ovlivňuje homogenita a slanost ledu);
vlivy teploty: musí se uvažovat dočasné a prostorové vlivy abnormálních teplotních
změn, zejména při určování zatížení rozpěr a vzpěr; vytváření čoček ledu v základové
půdě za opěrnými konstrukcemi se brání vhodným zásypovým materiálem, drenáží nebo
izolací.
268
Geotechnické konstrukce
269
Geotechnické konstrukce
270
Geotechnické konstrukce
K 0 1 sin φ, OCR
Nemá se používat pro velmi vysoké hodnoty stupně překonsolidace OCR. To lze definovat i
tak, že K0 by neměl překročit horní mezní hodnotu „pasivního“ tlaku v klidu“: 1 + sin ' až
1/(1 – sin ').
Stoupá-li povrch základové půdy od zdi ve sklonu ', je součinitel vodorovné složky
efektivního tlaku v klidu:
K 0;β K 0 1 sin β
271
Geotechnické konstrukce
Omezují-li rozpěry, kotvy nebo podobné prvky pohyb opěrné konstrukce, nemusí být mezní
hodnoty aktivního a pasivního tlaku a jejich (standardní) průběh podél konstrukce nejne-
příznivější. (Opět lze využít např. ČSN 73 0037: zvýšený aktivní tlak za opěrnou konstrukcí,
redistribuce zemního tlaku …) Zde je nutno upozornit, že aktivní a pasivní zemní tlaky pů-
sobí prakticky až při ustáleném pohybu klínů zeminy, a proto jsou bez úpravy hodnot pro
bezpečný návrh běžných konstrukcí obtížně použitelné.
272
Geotechnické konstrukce
Výpočty mezních stavů únosnosti musí prokázat dosažení rovnováhy při užití návrhových
zatížení nebo účinků zatížení a návrhové pevnosti nebo únosnosti. Při stanovení návrhových
pevností nebo únosností se musí zohlednit kompatibilita deformací. Pro pevnost nebo únos-
nost základové půdy se musí použít vyšší nebo nižší návrhové hodnoty podle toho, které
jsou v dané situaci nepříznivější. Pro jemnozrnné zeminy se musí uvažovat jak krátkodobé,
tak dlouhodobé chování.
Mají se použít výpočetní metody, které redistribuují zemní tlak v souladu s relativním pře-
místěním a tuhostí základové půdy a konstrukčních prvků.
273
Geotechnické konstrukce
5.6.9.1 Přemístění
Mezní hodnoty přípustných přemístění opěrných konstrukcí a přiléhající základové půdy se
musí stanovit v souladu s kap. 2.4 EN 1997-1 a musí vzít v úvahu citlivost podporovaných
konstrukcí a inženýrských sítí.
Obezřetný odhad pootočení a přemístění opěrných zdí a vliv na podporované konstrukce a
inženýrské sítě se musí učinit na základě srovnatelné zkušenosti. Odhad musí zahrnovat vliv
výstavby zdi. Má být ověřeno, že odhadnutá přemístění nepřesahují přípustné mezní hodno-
ty. Pokud je přesahují, musí se návrh ověřit detailnějším průzkumem a výpočtem přemístění.
To znamená, že podrobnější průzkum včetně výpočtu přemístění se musí provést: jsou-li
blízké konstrukce nebo inženýrské sítě mimořádně citlivé na přemístění, nebo není-li srov-
natelná skutečnost dostatečně prokázána.
Výpočty přemístění se mají provést:
zadržuje-li zeď více než 6 m soudržné zeminy nízké plasticity,
zadržuje-li zeď více než 3 m zeminy vysoké plasticity,
je-li zeď podpírána měkkým jílem bočně nebo pod svým základem.
Výpočty přemístění musí zohlednit tuhost základové půdy a konstrukčních prvků a sled vý-
stavby. Chování materiálů ve výpočtech přemístění má být kalibrováno srovnatelnou zkuše-
ností, a to stejným výpočetním modelem. Předpokládá-li se lineární chování, mají tuhosti
základové půdy a konstrukčních materiálů odpovídat vypočtenému stupni deformace. Alter-
nativně mohou být použity nelineární materiálové modely.
Musí se uvážit vliv proměnných zatížení, např. vibrací od dopravy za opěrnou konstrukcí,
na velikost přemístění stěny.
274
Geotechnické konstrukce
275
Navrhování dřevěných mostů podle ČSN EN 1995-2
276
Navrhování dřevěných mostů podle ČSN EN 1995-2
1 – dřevo
2 – beton
3 – spojovací prostředek
Lamelové desky mostovky (laminated deck plates) ■ desky mostovky vyrobené z lamel,
sestavených na výšku, nebo na šířku, spojených dohromady pomocí mechanických spojova-
cích prostředků nebo lepení (viz obr. 90 a 91).
Předpjaté lamelové desky mostovky (stress-laminated deck plates) ■ lamelové desky
mostovky vyrobené z lamel, sestavených na výšku s povrchy buď řezanými, nebo hoblova-
nými, spojených dohromady pomocí předpětí, viz obr. 90.
Křížem lamelované desky mostovky (cross-laminated deck plates) ■ lamelové desky mos-
tovky vyrobené z lamel ve vrstvách s různým směrem vláken (křížem nebo pod různými úh-
ly), vrstvy jsou lepeny dohromady nebo spojovány pomocí mechanických spojovacích pro-
středků, viz obr. 91.
277
Navrhování dřevěných mostů podle ČSN EN 1995-2
278
Navrhování dřevěných mostů podle ČSN EN 1995-2
279
Navrhování dřevěných mostů podle ČSN EN 1995-2
280
Navrhování dřevěných mostů podle ČSN EN 1995-2
6.4 Trvanlivost
6.4.1 Dřevo
Při návrhu dřevěného mostu je třeba uvážit účinek srážek, větru a slunečního záření.
Účinek přímé povětrnosti na dřevěné konstrukční prvky, způsobený srážkami nebo sluneč-
ním zářením, se může snížit pomocí konstrukčních ochranných opatření nebo užitím dřeva
s dostatečnou přirozenou trvanlivostí nebo dřeva ošetřeného ochrannými prostředky proti
biologickému napadení.
Kde není možné částečné nebo úplné zakrytí hlavních konstrukčních prvků (viz obr. 92), je
možné trvanlivost zvýšit jedním nebo více následujícími opatřeními:
omezení stojaté vody na dřevěných površích pomocí vhodného sklonu povrchů;
omezení otvorů, zářezů apod., kde se může hromadit nebo prosakovat voda;
omezení přímého absorbování vody (např. kapilární absorpce z betonového základu) užitím
vhodných bariér;
omezení trhlin a delaminace, zvláště v oblastech, kde mohou být vystaveny povětrnosti
koncová vlákna, vhodným neprodyšným uzavřením a/nebo krycími deskami;
omezení bobtnání a sesychání dřeva zajištěním jeho vhodné počáteční vlhkosti a snížením
vlhkostních změn za provozu pomocí přiměřené povrchové ochrany;
hledání geometrie konstrukce, která zajistí přirozené větrání všech dřevěných částí.
Nebezpečí zvýšené vlhkosti blízko povrchu terénu např. v důsledku nedostatečného větrání
způsobeného vegetací mezi dřevem a terénem, nebo stříkající vody, se redukuje jedním ne-
bo více následujícími opatřeními:
pokrytí povrchu terénu vrstvou štěrku apod. za účelem omezení vegetace;
užití zvětšené vzdálenosti mezi dřevěnými částmi a úrovní terénu.
Tam, kde jsou konstrukční dřevěné prvky vystaveny opotřebení od dopravy, musí se při návrhu
uvažovat maximálně taková výška průřezu, jaká je minimální dovolená výška před výměnou.
281
Navrhování dřevěných mostů podle ČSN EN 1995-2
U křížem lamelované desky mostovky, viz obr. 91, se mají uvážit smykové deformace.
282
Navrhování dřevěných mostů podle ČSN EN 1995-2
1 – vozovka
2 – dřevěná deska mostovky
3 – referenční rovina ve středu dřevěné desky mostovky
15 °
kolmo k vláknům
283
Navrhování dřevěných mostů podle ČSN EN 1995-2
284
Navrhování dřevěných mostů podle ČSN EN 1995-2
Obr 94 Příklad průběhu ohybového momentu v desce pro určení účinné šířky
285
Navrhování dřevěných mostů podle ČSN EN 1995-2
kde Fv,Ed je návrhová smyková síla na jednotku délky, vyvolaná svislým a vodorovným
zatížením;
d návrhová hodnota součinitele tření;
p,min minimální dlouhodobé zbytkové napětí v tlaku od předpětí;
h tloušťka desky.
Při určení součinitele tření je třeba zohlednit následující:
druh dřeva;
drsnost dotykového povrchu;
ochranu dřeva;
zbytkovou úroveň napětí mezi lamelami.
Jestliže nebyly ověřeny jiné hodnoty, mají se hodnoty návrhových statických součinitelů
tření d mezi lamelami ze dřeva jehličnatých dřevin a betonem brát z tab. 81. Pro vlhkost
mezi 12 a 16 % se mohou hodnoty získat pomocí lineární interpolace.
V místech vystavených soustředěným zatížením nemá být minimální dlouhodobé zbytkové
napětí v tlaku p,min od předpětí mezi lamelami nižší než 0,35 N/mm2.
Dlouhodobé zbytkové napětí od předpětí lze běžně předpokládat větší než 0,35 N/mm2 za
předpokladu, že:
počáteční předpětí je nejméně 1 N/mm2;
vlhkost lamel v době předpínání není větší než 16 %;
změna vlhkosti za provozu v desce mostovky je omezena pomocí přiměřené ochrany např.
neprodyšné vrstvy.
Tab. 81 Návrhové hodnoty součinitele tření d
Kolmo k vláknům Rovnoběžně s vlákny
Drsnost povrchu lamel Vlhkost Vlhkost Vlhkost Vlhkost
12 % 16 % 12 % 16 %
Řezané dřevo na řezané dřevo 0,30 0,45 0,23 0,35
Hoblované dřevo na hoblované dřevo 0,20 0,40 0,17 0,30
Řezané dřevo na hoblované dřevo 0,30 0,45 0,23 0,35
Dřevo na beton 0,40 0,40 0,40 0,40
286
Navrhování dřevěných mostů podle ČSN EN 1995-2
V žádné ze čtyř přilehlých lamel se nemá vyskytovat více než jeden spoj na tupý sraz na
vzdálenost 1 danou takto:
2 d
1 min 30 t (6.8)
1, 2 m
kde d je vzdálenost mezi předpínacími prvky;
t tloušťka lamel ve směru předpínání.
Při výpočtu podélné pevnosti předpjatých lamelových mostovkových desek, je třeba průřez
redukovat úměrně k počtu spojů na tupý sraz na vzdálenost 4násobku tloušťky lamel ve
směru předpínání.
1 – lamela
2 – spoj na tupý sraz
3 – předpínací element
6.6.2 Únava
U konstrukcí nebo částí konstrukcí a spojů, které jsou vystaveny častým změnám namáhání
od zatížení dopravou nebo větrem, se musí ověřit, že nedojde k žádnému porušení nebo zá-
važnému poškození následkem únavy.
Posouzení na únavu není u mostů pro chodce (lávek pro chodce) běžně požadováno.
Zjednodušená metoda posouzení na únavu je uvedena v příloze A, viz [20] 6.10.
287
Navrhování dřevěných mostů podle ČSN EN 1995-2
6.7.1 Všeobecně
Ve výpočtech se mají používat průměrné hodnoty objemové hmotnosti.
6.7.3 Kmitání
6.7.3.1 Kmitání vyvolaná chodci
Pro pohodu platí kritéria ČSN EN 1990:2002/A1.
Jestliže nebyly zjištěny jiné hodnoty, má se poměrné tlumení uvažovat takto:
= 0,010 pro konstrukce bez mechanických spojů;
= 0,015 pro konstrukce s mechanickými spoji.
Zjednodušená metoda pro stanovení kmitání dřevěných mostů, postavených jako prostě po-
depřené plnostěnné nosníky nebo příhradoviny, je uvedena v Příloze B [20], viz 6.11.
6.8 Spoje
6.8.1 Všeobecně
V konstrukcích mostů se nesmí použít následující spoje:
spoje s osově zatíženými hřebíky;
sponkové spoje;
spoje provedené s deskami s prolisovanými trny.
288
Navrhování dřevěných mostů podle ČSN EN 1995-2
1 – beton
2 – nenosná mezilehlá vrstva
3 – dřevo
289
Navrhování dřevěných mostů podle ČSN EN 1995-2
6.10.1 Všeobecně
Uvedená zjednodušená metoda je založena na náhradní konstantní amplitudě zatížení na
únavu, představující účinky únavy celého spektra zatěžovacích případů.
Napětí se určí pomocí pružné analýzy při předepsaném zatížení. Napětí mají zohlednit tuhé
nebo polotuhé spoje a účinky druhého řádu od přetvoření a zborcení.
Posouzení na únavu se požaduje, jestliže poměr daný vztahem (6.10) je větší než:
u prvků namáhaných kolmo nebo rovnoběžně s vlákny: 0,6
u prvků namáhaných ohybem nebo tahem: 0,2
u prvků namáhaných smykem: 0,15
u spojů s kolíky: 0,4
u spojů s hřebíky: 0,1
u ostatních spojů: 0,15
d,max d,min
(6.10)
fk
M,fat
kde d,max je číselně největší návrhové napětí od únavového zatížení;
d,min číselně nejmenší hodnota návrhového napětí pro únavové zatížení;
fk příslušná charakteristická pevnost;
M,fat dílčí součinitel materiálu pro únavové zatížení.
290
Navrhování dřevěných mostů podle ČSN EN 1995-2
291
Navrhování dřevěných mostů podle ČSN EN 1995-2
6.11.1 Všeobecně
Pravidla uvedená v této příloze platí pro dřevěné mosty s prostě podepřenými nosníky nebo
příhradové systémy buzené chodci.
Pro několik osob přecházejících most se svislé zrychlení mostu avert,n v m/s2 vypočítá takto:
avert,n 0, 23 avert,1 n k vert (6.16)
292
Navrhování dřevěných mostů podle ČSN EN 1995-2
Obr. 97 Vztah mezi svislou základní vlastní frekvencí fvert a součinitelem kvert
Obr. 98 Vztah mezi vodorovnou základní vlastní frekvencí fhor a součinitelem khor
293
Příloha 1 Příklad spřaženého ocelobetonového mostu
Příloha 1
Zatížení
železobetonová deska 300 mm 0,3 · 25 · 14,36 = 107,7 kN/m
ocelové nosníky odhadem 22,0 kN/m
svodidla, zábradlí odhadem 3,0 kN/m
vozovkové souvrství s izolací 100 mm 0,1 · 22 · 11,5 = 25,3 kN/m
chodník odhadem = 8,9 kN/m
166,9 kN/m
stálé na jeden nosník (zanedbává se malá nesymetrie mostu)
g = 166,9/5 = 33,4 kN/m
z toho: g1 = 25,9 kN/m montážní, nese ocelová konstrukce
g2 = 7,5 kN/m zbytek stálého, nese ocelobetonová konstrukce
proměnné dopravou (podle ČSN EN 1991-2)
Pro návrh dimenzí hlavních prvků mostu se použije Model zatížení 1 (LM1). Tento mo-
del je složen ze dvou dílčích soustav:
zatížení dvojnápravou (TS),
zatížení rovnoměrné (UDL),
přičemž nápravové síly a rovnoměrné zatížení se v každém zatěžovacím pruhu liší.
294
Příloha 1 Příklad spřaženého ocelobetonového mostu
****
Hlavní nosníky mostu očíslujeme od levého okraje 1, 2, … 5. Pro vyčíslení ohybového mo-
mentu v rozhodujícím průřezu (uprostřed rozpětí) uvažujeme pro nosník 1 zatížení seskupe-
né podle obrázku vpravo.
Dvojnápravy budou umístěny v ose každého pruhu a v podélném směru podle obrázku.
295
Příloha 1 Příklad spřaženého ocelobetonového mostu
jistí dokonale tuhý příčný řez mostu, což je reálné. Zatížení na chodníku nosník 1 odlehčuje,
a proto se v obrázku neobjevuje.
Vnitřní síly
Ohybové momenty uprostřed rozpětí pro nosník 1
od montážního zatížení
1
M g1 25,9 302 2914 kNm
8
od zbytku stálého zatížení
1
M g2 7,5 302 844 kNm
8
od zatížení dopravou (moment ve vzdálenosti 14,7 m od levé podpory) na celý most
od dvojnáprav MP = 588 · 14,70 = 8643 kNm
od rovnoměrného
1
q = 9,0 kN/m2: MP 9 302 1013 kNm/m
8
1
q = 2,5 kN/m2: MP 2,5 302 281 kNm/m
8
Na nosník 1 působí (viz obrázek s pořadnicemi příčinkové čáry příčného roznášení):
od dvojnáprav:
0,5 (0,619 + 0,481) 8643 · 300/600 = 2377 kNm
0,5 (0,412 + 0,274) 8643 · 200/600 = 988 kNm
0,5 (0,205 + 0,067) 8643 · 100/600 = 196 kNm
M pQ = 3561 kNm
od rovnoměrného:
0,5 (0,653+0,446) 1013 · 3 = 1670 kNm
0,5 (0,446+0,0) 281 · 6,475 = 406 kNm
296
Příloha 1 Příklad spřaženého ocelobetonového mostu
M1,Ed = γG M g1 M g2 γQ αQ M pQ α M pq
= 1,35 (2914 + 844) + 1,35 (0,8 · 3561 + 0,8 · 1670 + 1,0 · 406) = 11271 kNm
Je zřejmé, že všechny ostatní nosníky budou zatíženy méně než nosník 1. Pokud z praktic-
kých důvodů chceme mít všechny hlavní nosníky mostu stejné, bude pro jejich návrh rozho-
dovat moment na nosníku 1.
Návrh a posouzení hlavního nosníku pro mezní stav únosnosti
Únosnost v ohybu
Účinná šířka betonové desky u nosníku 1:
beff = b0 + bei
297
Příloha 1 Příklad spřaženého ocelobetonového mostu
Návrhové pevnosti:
beton
fcd = fck/γc = 30/1,5 = 20 MPa
ocel
fyd = fy/γa = 355/1,0 = 355 MPa
Navrhneme spřažený průřez podle obrázku.
Plocha ocelového průřezu
Aa = 200 · 15 + 15 · 1500 + 400 · 30 = 37500 mm2
Spřažený průřez zjevně patří do kategorie 1, protože celý ocelový průřez se nachází v tažené
zóně. Únosnost se proto určí plastickým výpočtem.
Moment únosnosti
Mpl.Rd = 355 (400 · 30 · 1542 + 15 · 1500 · 777 + 200 · 15 · 19,5) + 17 · 2775 · 282 · 141 =
= 14685 · 106 Nmm = 14685 kNm > 11271 kNm
Návrh z hlediska únosnosti v ohybu vyhovuje. Vliv smršťování a dotvarování betonu lze v
mezním stavu únosnosti pro průřez třídy 1 zanedbat.
Zkontroluje se ještě únosnost ve smyku.
Orientačně (bez vlivu boulení) je únosnost nosníku ve smyku dána vztahem
298
Příloha 1 Příklad spřaženého ocelobetonového mostu
Největší posouvající síla na nosníku 1 vznikne při umístění dvojnáprav podle obrázku.
Posouvající síla u podpory bude:
od stálého zatížení V = 0,5 · 33,4 · 30 = 501 kN
(nerozlišuje se montážní zatížení a zbytek stálého, protože celou posouvající sílu přenáší jen
ocelový nosník)
1
od dvojnáprav V 600 30 + 28,8 = 1176 kN
30
0,5 (0,619 + 0,481) · 1176 · 300/600 = 323 kNm
0,5 (0,412 + 0,274) · 1176 · 200/600 = 134 kNm
0,5 (0,205 + 0,067) · 1176 · 100/600 = 27 kNm
484 kNm
od rovnoměrného V = 0,5 · 9 · 30 = 135 kN/m
V = 0,5 · 2,5 · 30 = 37,5 kN/m
0,5 (0,653 + 0,446) 135 · 3 = 223 kN
0,5 (0,446 + 0,0) 37,5 · 6,475 = 54 kN
Návrhová posouvající síla pro nosník 1
VEd = 1,35 · 501 + 1,35 (0,8 · 484 + 0,8 · 223 + 1,0 · 54) = 1513 kN
Únosnost ve smyku je zjevně dostačující, ale ještě se přesvědčíme o vlivu boulení stojiny
podle ČSN EN 1993-1-5.
299
Příloha 1 Příklad spřaženého ocelobetonového mostu
Součinitel
χ w = 1,37 / 0, 7 + λ w 1,37 / 0, 7 + 1,311 = 0, 681
Vbw.Rd = dtw f yd χ w / 3 = 1500 15 355 0, 681/ 3 = 3140 103 N = 3140 kN > 1513 kN
což je vyhovující.
Protože platí, že
0,5Vbw,Rd = 0,5 3140 = 1570 kN VEd = 1513 kN
23
λ= = 0,302 χ 0,949
93,9 081
300
Příloha 1 Příklad spřaženého ocelobetonového mostu
Napětí
2914 106
σ ah 949 236,5 MPa
11, 690 109
2914 106
σ ad 596 148,5 MPa
11, 690 109
Poznámka:
V této fázi výstavby je vhodné zkontrolovat ještě mezní stav únosnosti ocelového nosníku. Předpokládá-
me, že nosník je montážním ztužením zajištěn proti ztrátě stability. V mezním stavu únosnosti bude pů-
sobit návrhové zatížení a vznikne ohybový moment 1,35 · 2914 kNm, který vyvolá největší napětí v horní
pásnici.
1,35 · 236,5 = 319,3 MPa 355,0 MPa
takže ocelový nosník pevnostně v MSÚ vyhovuje.
Zbytek stálého zatížení a zatížení dopravou nese spřažený ocelobetonový nosník
Ac = 300 · 2775 = 832500 mm2
Aa = 37500 mm2
Nejprve uvážíme krátkodobé působení s účinným modulem betonu
E´c = Ecm = 32000 MPa
301
Příloha 1 Příklad spřaženého ocelobetonového mostu
Součinitel
n = Ea/E´c = 210 000/32 000 = 6,6
Poloha neutrální osy (pružné působení)
37500 1249 + 832500 150 / 6, 6
e = 402 mm
37500 + 832500 / 6, 6
5435 106
σ ah 102 = 11, 6 MPa
47,549 109
5435 106
σ ad 1443 = 164,9 MPa
47,549 109
1 5435 106
σ ch 402 = 7, 0 MPa
6, 6 47,549 109
Napětí celkem:
v oceli σah = 236,5 + 11,6 = 248,1 MPa
< fy = 355 MPa
d
σa = 148,5 + 164,9 = 313,4 MPa
v betonu σch = 7,0 MPa < 0,85 fck = 0,85 · 30 = 25,5 MPa
Tímto je prokázáno, že nosník působí v provozním stavu pružně. Ještě se přesvědčíme, zda
se při dlouhodobém působení stálého zatížení situace nezmění. Pro výpočet dlouhodobých
účinků použijeme poměr modulů
nL = n0 (1 + ψL φt )
kde n0 = Ea/Ecm = 6,6
ψL = 1,1 pro stálé zatížení
ψL = 0,55 pro smršťování
302
Příloha 1 Příklad spřaženého ocelobetonového mostu
303
Příloha 1 Příklad spřaženého ocelobetonového mostu
16,8
β ( f cm ) = = 3, 06
30
1
β (t0 ) = = 0, 42
0,1 + 600,2
φ0 = 1,299 · 3,06 · 0,42 = 1,67
φt = 1,67 · 0,992 = 1,66
nL = 6,6 (1 + 1,1 · 1,66) = 18,7
Pro smršťování se použije stejný postup, čas t0 se uvažuje 1 den.
Po dosazení t = 36 500 a t0 = 1 den bude obdobně
0,3 0,3
t t0 36500 1
βc = = = 0,992
βH + t t 0 916 + 36500 1
β (t0 ) = 1 / 0,1 + 10,2 = 0,909
Ocelobetonový průřez pro nL = 18,7 je vyznačen na dalším obrázku a jeho hodnoty jsou
832 500
37 500 1249 + 150
18, 7
e = = 652 mm
37 500 + 832 500 / 18, 7
1 2 775
I i =11, 690 109 + 37 500 597 2 + 3003 2 775 300 5022 = 36, 608 109 mm 4
18, 7 12
304
Příloha 1 Příklad spřaženého ocelobetonového mostu
844 106
σ ah = 352 = 8,1 MPa
36, 608 109
844 106
σ ad = 1193 = 27, 6 MPa
36, 608 109
1 844 106
σ ch 652 0,8 MPa
18, 7 36, 608 109
1 844.106
σ cd = 352 = 0, 4 MPa
18, 7 36, 608.109
Vliv dotvarování betonu při působení stálého zatížení je dán rozdílem napětí při krátkodo-
bém a dlouhodobém působení. Při krátkodobém zatížení je
844 106
σ ah = 102 = 1,8 MPa
47,549 109
844 106
σ ad = 1443 = 25, 6 MPa
47,549 109
1 844 106
σ ch = 402 = 1,1 MPa
6, 6 47,549 109
Vliv dotvarování
305
Příloha 1 Příklad spřaženého ocelobetonového mostu
Poměrné přetvoření od smršťování podle ČSN EN 1992-1-1, Příloha B a pro relativní vlh-
kost RH = 80 % bude:
f
εcd,0 = 0,85 220 + 110 αds1 exp αds2 cm -6
10 βRH
f cmo
3
RH
βRH = 1,55 1
RH 0
kde fcm je průměrná hodnota pevnosti betonu v tlaku [MPa];
fcmo = 10 MPa
ds1 součinitel, který závisí na druhu cementu
= 3 pro cement třídy S;
= 4 pro cement třídy N;
= 6 pro cement třídy R;
ds2 součinitel, který také závisí na druhu cementu
= 0,13 pro cement třídy S;
= 0,12 pro cement třídy N;
= 0,11 pro cement třídy R;
RH relativní vlhkost okolního prostředí [%].
RH0 = 100 %
Po dosazení
3
RH
βRH = 1,55 1 = 1,55 ((1 – (0,8)3) = 0,75
RH 0
fcm(t) = βcc(t) fcm
kde
28 1/2
βcc t = exp s 1
t
306
Příloha 1 Příklad spřaženého ocelobetonového mostu
Po dosazení
28 1/2
βcc t = exp s 1 = exp(0,25 (1 – (28/36500)0,5)) = 2,64
t
V druhém kroku desku uvolníme a spřažený průřez zatížíme tlakovou silou Nc působící v tě-
žišti desky. Vznikne ohybový moment
M c N c 665 150 = 1124 103 515 = 578 106 Nmm = 578 kNm
307
Příloha 1 Příklad spřaženého ocelobetonového mostu
σ ad 4,8 MPa
Dokázali jsme, že nosník bude v kterékoli době a pro nejnepříznivěji působící zatížení pružný.
Výpočet průhybů lze tedy provést obvyklým způsobem. Pro výpočet průhybů se doporučuje
uvažovat častou kombinaci zatížení:
Gk + ψ1,1 Qk,1
kde součinitel ψ1,1 je pro dvojnápravy roven 0,75 a pro rovnoměrné zatížení 0,40.
Průhyb ocelového nosníku způsobený čerstvým betonem
od zatížení dopravou
moment od dvojnáprav 0,75 · 0,8 ·561 = 2137 kNm
moment od rovnoměrného 0,4 (0,8 · 1670 + 406) = 697 kNm
308
Příloha 1 Příklad spřaženého ocelobetonového mostu
Průhyb silničního spřaženého mostu není v ČSN nijak omezen. Protože ale je průhyb od za-
tížení dopravou roven pouze cca 1/1100 rozpětí, je zřejmě vše v pořádku.
Průhyb od stálého zatížení a části proměnného zatížení se kvůli plynulosti jízdy zpravidla
eliminuje nadvýšením. Doporučené nadvýšení ocelového nosníku (promítne se do dílen-
ských výkresů) uprostřed rozpětí bude
27
= 111+10 + =128 mm
4
Návrh spřažení
Spřažení betonové desky s ocelovým nosníkem zajistí trny průměru 20 mm z oceli s pev-
ností (po přivaření) fu = 370 MPa, přivařené na horní pásnici.
Charakteristická únosnost jednoho trnu je menší z následujících hodnot:
πd 2 π 202
PRk = 0,8f u = 0,8 370 = 93, 0 kN
4 4
Posouvající síla ve čtvrtině rozpětí je (při postavení dvojnáprav podle obrázku, rovnoměrné
po celé délce):
876
VEd = 1,35 0, 25 7, 6 30 + 0,8 484 + 0,5 0,8 223 + 54 = 1,35 876 = 623 kN
1176
309
Příloha 1 Příklad spřaženého ocelobetonového mostu
takže
623
V1 = 662 = 417 N/mm
990
Podélné posouvající síly jsou vykresleny na obrázku.
92
moment M a1 = 0,5 30 35, 0 9 35, 0 = 3307 kNm
2
310
Příloha 1 Příklad spřaženého ocelobetonového mostu
na spřažený nosník
zbytek stálého g 2 1,35 7,5 = 10,1 kN/ m
10,1
moment M c2 = 3307 = 954 kNm
35, 0
dvojnápravy
7344
moment M c3 = 1,35 0,8 3561 = 3268 kNm
8643
rovnoměrné (parabolický průběh momentu)
Mc4 = 1,35 (0,8 · 1122 + 341) = 1672 kNm
Celkem na spřažený průřez od zatížení dopravou
Mc = 3268 + 1672 = 4940 kNm
V dolní pásnici ocelového nosníku vznikne napětí
311
Příloha 1 Příklad spřaženého ocelobetonového mostu
1 5894 106
σ ch = 402 = 7,5 MPa
6, 6 47,549 109
1 5894 106
σ cd = 102 = 1,9 MPa
6, 6 47,549 109
Vliv teploty
Podle ČSN EN 1991-1-5 [5] se pro ocelobetonový most s deskou 300 mm tlustou a 100 mm
vrstvou vozovky uvažuje nerovnoměrné zatížení teplotou podle obrázku dole. Podle Přílohy
A2 k ČSN EN 1990 [19] se použije pro teplotu součinitel zatížení γF = 1,5. Součinitel kom-
binace pro mezní stav únosnosti ψ0 se doporučuje uvážit 0,6, ale podle poznámek u tabulky
A.2.1 [19] se zpravidla jeho hodnota snižuje až na nulu, což ve svém důsledku znamená, že
se vliv teploty v mezním stavu únosnosti neuvažuje.
Vyjádříme proto jen vliv teploty na průhyb v mezním stavu použitelnosti a posoudíme její vliv
na koncové trny. Uvážíme přitom součinitel kombinace doporučený v [19] hodnotou ψ1 = 0,6 a
součinitel zatížení 1,0. Připomeňme také, že teplota se vždy považuje za krátkodobý účinek.
Pro výpočet účinků teploty spřažený nosník rozdělíme po výšce na úseky tak, aby v každém
úseku byl lineární průběh teploty a úsek byl z jednoho materiálu. To v našem případě vede
k rozdělení na šest úseků, jak je naznačeno na dalším obrázku.
312
Příloha 1 Příklad spřaženého ocelobetonového mostu
εi-1 + εi
εi =
2
313
Příloha 1 Příklad spřaženého ocelobetonového mostu
Po vyčíslení bude
192 180 + 48 2 180
ε1 120 · 10-6 ; z1 = 72 mm
6 120
Fi z1 = F zT + M
takže
M = (1918 · 0,072 + 448 · 0,237 + 29 · 0,307 + 22 · 0,443) – 2422 · 0,402 = –709 kNm
Po uvolnění úseků působí na spřažený nosník síla a moment podle obrázku. Výsledná napětí
od účinků teploty vzniknou sečtením dvou předchozích stavů (v prvním se zabránilo volné-
mu přetvoření jednotlivých vláken a ve druhém se vypočítají účinky M a F na spřažený
průřez).
314
Příloha 1 Příklad spřaženého ocelobetonového mostu
Po vyčíslení obdržíme:
Napětí způsobená teplotou jsou vynesena na obrázku nahoře. Je vidět, že jsou v podstatě za-
nedbatelná.
Prověříme ještě vliv teploty na spřahovací trny.
Napětí od teploty v betonové desce vyvodí
koncovou sílu
–3, 0 +1,3
N = 2775 300 = 708 kN
2
která působí stejným směrem jako síly při zatížení dopravou. Tuto sílu lze podle čl. 6.6.2.4
ČSN EN 1994-2 přisoudit spřahovacím trnům rozmístěným u konců nosníku na délce
beff = 2775 mm, přičemž se předpokládá trojúhelníkové rozdělení namáhání.
315
Příloha 1 Příklad spřaženého ocelobetonového mostu
Při vzdálenosti dvojic trnů 150 mm tak na poslední dvojici trnů bude působit síla
798 · 150 = 120 · 103 N = 120 kN > 2 · 0,75 · 74,4 = 111,6 kN
Překročení přípustného zatížení koncových trnů o 10 % lze tolerovat, případně lze kvůli tep-
lotě v délce 1m od podpory nahradit dvojice trnů trojicemi.
V normě pro teploty jsou uvedeny dva průběhy nerovnoměrné teploty na spřaženém mostě.
Účinky teploty podle druhého schématu (obrázek b)) zde jsou vyneseny jen výsledkem. Je
zřejmé, že ani v tomto případě teplota rozhodovat o dimenzích mostu nebude.
Také průhyby vyvolané teplotou budou velmi malé. Pro první případ průběhu teploty bude
průhyb uprostřed rozpětí
což je zcela zanedbatelné. Nosník se navíc při tomto rozdělení teploty ohýbá nahoru. Je
zřejmé, že průhyby budou řádově stejně malé i v případě teplotního zatížení podle druhé va-
rianty.
Posouzení na únavu
U silničního mostu zpravidla postačí posoudit na únavu spřahovací trny. Uvažujeme pro
únavu normou ČSN EN 1991-2 doporučený Model zatížení 3 podle následujícího obrázku.
Vozidlo se na most umístí podle dalších dvou obrázků.
316
Příloha 1 Příklad spřaženého ocelobetonového mostu
podélný směr
příčný směr
Součinitel zatížení při únavě budeme uvažovat γFf = 1, 0. Z předchozích výpočtů je zřejmé,
že nosník při tomto zatížení působí pružně. Únavové zatížení tak vyvolá mezi betonovou
deskou a pásnicí ocelového průřezu podélnou posouvající sílu
Si
V1 = VEd
Ii
kde VEd je posouvající síla na nosníku (budeme jako nejvíce zatížený uvažovat opět nosník 1).
317
Příloha 1 Příklad spřaženého ocelobetonového mostu
Tato síla vyvolá v koncové dvojici trnů sílu (na jeden trn)
Δ F = 152 150/2 =11400 N = 11, 4 kN
Musí platit
γFf · γMf.v · Δτ E / Δτ C ≤ 1
Pro součinitel γMf.v = 1,0 a referenční rozkmit pro přivařené trny Δτ C = 90 MPa bude
318
Příloha 2 Příklad rozboru účinků zatížení dopravou na mostě PK
Příloha 2
1 Úvod
Nosná konstrukce mostu (polovina mostu na rychlostní komunikaci) je navržena jako před-
pjatý trámový spojitý nosník o dvou polích stejného rozpětí L = 30,0 m. Uspořádání nosné
konstrukce je patrné z Obr. 1, výška trámu nosné konstrukce H = 1,90 m.
Výstavba mostu proběhne na pevné skruži, předpětí bude do konstrukce vneseno najednou.
319
Příloha 2 Příklad rozboru účinků zatížení dopravou na mostě PK
3 Zatížení
320
Příloha 2 Příklad rozboru účinků zatížení dopravou na mostě PK
321
Příloha 2 Příklad rozboru účinků zatížení dopravou na mostě PK
Pro zatížení modelem LM3 je podle Přílohy A ČSN EN 1991-2 šířka vozovky uvažována
pouze mezi vodícími proužky komunikace (viz Obr. ) a je tedy rovna 7,5 m. To odpovídá
dvěma zatěžovacím pruhům šířky 3,0 m a zbývající ploše šířky 1,5 m. Příklad rozdělení vo-
zovky (resp. její části) na zatěžovací pruhy je uveden na Obr.. Pro účely porovnání účinků
zatížení modelem LM3 jsou navíc uvažovány i další stopy zatížení (viz Úvod). Tyto další
stopy se vyznačují tím, že zatížení modelem LM3 v nich není kombinováno s častými hod-
notami zatížení modelem LM1.
Obr. 2 Rozdělení vozovky do zat. pruhů Obr.3 Rozdělení vozovky do zat. pruhů
a příklad jejich rozmístění a příklad jejich rozmístění
na mostě – LM1 na mostě – LM3
Pro dosažení extrémních účinků zatížení na trám u římsy bez chodníku je rozmístění zatíže-
ní modelem LM1 uvedeno na Obr. 4. Pro krajní polohu zatížení se uvažuje, že roznášecí
plocha kol dvounápravy lícuje s lícem svodidla.
Při stanovení účinků zatížení modelem zatížení LM1 je vhodné stanovit odděleně účinky za-
tížení osamělými silami a rovnoměrným zatížením. Důvodem jsou rozdílné velikosti souči-
322
Příloha 2 Příklad rozboru účinků zatížení dopravou na mostě PK
nitelů kombinace 0 a 1 těchto zatížení při sestavování návrhových kombinací zatížení pro
ověření mezních stavů.
Obr. 4 Rozmístění zatížení po stanovení extrémních účinků zatížení na krajní trám mostu
323
Příloha 2 Příklad rozboru účinků zatížení dopravou na mostě PK
ČSN EN 1991-2. Dělení vozovky na zatěžovací pruhy viz 0. Pro vozidla 900/150 a 1800/200
se zároveň použijí v ostatních pruzích časté hodnoty zatížení modelem LM1 (dále označeno
ČML1).
Pro umístění zvláštních vozidel se vozovka definuje bez nouzových pruhů, krajnic a vodí-
cích proužků, viz Příloha A ČSN EN 1991-2, čl.A.3(2).
Tab. 3 Součinitele kombinace pro stanovení častých hodnot modelu zatížení LM1 (ČLM1)
Zatížení Součinitel 1
Osamělé síly Qik 0,75
Rovnoměrné zatížení qik 0,40
L 30
= 1, 4 – = 1, 4 – = 1,34 1, 0 ,
500 500
kde L je příčinková délka, zde uvažována pro mezipodporový průřez délka kladné části
příčinkové čáry, tj. rozpětí pole.
Rozmístění zatížení zvláštními vozidly podle Přílohy A ČSN EN 1991-2 pro stanovení ex-
trémních účinků na pravý trám mostu (u římsy bez chodníku), včetně zatížení častými hod-
notami modelu zatížení 1(v ostatních pruzích, jsou uvedeny na obr. 5 až obr. 7).
Pro porovnání jsou stanoveny účinky zatížení vozidly 900/150 a 1800/200 u kraje vozovky
(viz obr. 8 a obr. 9), přičemž není uvažováno současné zatížení častými hodnotami modelu
LM1 (ČLM1), a zatížení vozidlem 3000/240 v ideální stopě (viz Obr. 10), tj. v takové stopě,
která je pro nosnou konstrukci nejpříznivější, avšak s přihlédnutím k možné odchylce jízdní
stopy o. ±0,3 m, jak bylo zvykem podle ČSN 73 6203.
324
Příloha 2 Příklad rozboru účinků zatížení dopravou na mostě PK
Obr. 8 Zatížení vozidlem 900/150 u kraje vozovky na mostě (bez častých hodnot LM1)
325
Příloha 2 Příklad rozboru účinků zatížení dopravou na mostě PK
Obr. 9 Zatížení vozidlem 1800/200 u kraje vozovky na mostě (bez častých hodnot LM1)
Obr. 10 Vozidlo 3000/240 – Ideální stopa – osa nosné konstrukce (včetně excentricity ± 0,3 m
326
Příloha 2 Příklad rozboru účinků zatížení dopravou na mostě PK
Oteplení
Nerovnoměrné Nerovnoměrné ochlazení
z [m] T [°C]
oteplení
2.400 10
2.250 2.5 2.400 2.400
2.000 0 2.000 2.000
0.235 0
0.000 2 1.600 1.600
4 Účinky zatížení
V této kapitole jsou uvedeny obálky vnitřních sil od zatížení stálých a proměnného zatížení
dopravou. S ohledem na to, že konstrukce je symetrická kolem osy uložení na pilíři P2, jsou
327
Příloha 2 Příklad rozboru účinků zatížení dopravou na mostě PK
obálky účinků zatížení vykresleny vždy jen na polovině mostu, a to vždy na více zatíženém
(pravém) trámu. Vyčíslení účinků zatížení je provedeno jednak v bodech s extrémními hod-
notami (max.M v poli a nad podporou) a jednak ve staničení x = 1,0 m, kde bude hlavním
proměnným zatížením zatížení teplotou (viz 5).
-12000
-10000
-8000
-6000
-4000 Go
Gost,max
-2000
0 5 10 15 20 25 30 Gost,min
0
2000
4000
6000
328
Příloha 2 Příklad rozboru účinků zatížení dopravou na mostě PK
-6000
-4000 LM3-3000,min
LM1,min
-2000
LM3-1800,min+ČLM1
0 5 10 15 20 25 30
0 LM3-900,min+ČLM1
2000
LM3-900,max+ČLM1
LM1,max
4000
LM3-1800,max+ČLM1
6000 LM3-3000,max
8000
Obr. 13 Obálky momentů od zatížení dopravou [kNm] – zatížení LM3 v „normové poloze“,
včetně ČLM1
Tab. 6 Porovnání extrémních hodnoty momentů od zatížení dopravou [kNm] – zatížení LM3
v „normové poloze“, včetně ČLM1
LM3
Zatížení dopravou LM1 900/150*δ 1800/200
3000/240
+ časté hodnoty LM1
Min. M (x = 1,0 m) -89 -52 -82 -141
Max. M v poli (x = 12,0 m) 6 454 6 440 7 625 8 846
Podíl z extrému 100 % 100 % 118 % 137 %
Min. M nad podporou -5 638 -4 086 -5 180 -6 319
Podíl z extrému 100 % 72 % 92 % 112 %
4.2.2 Účinek modelu LM3 v ideální stopě/na okraji vozovky, bez ČLM1
Na Obr. 14 jsou uvedeny obálky momentů zatížení dopravou pro ideální polohu zatížení
modelem LM3, a to bez současného zatížení častými hodnotami LM1. Hodnoty extrémů
účinků zatížení jsou uvedeny v Tab. 7. Umístění vozidel je patrné z Obr. 8,9,10.
329
Příloha 2 Příklad rozboru účinků zatížení dopravou na mostě PK
-6000
-4000
LM1,min
LM3-1800,min
-2000
0 5 10 15 20 25 30
LM3-3000,min
0 LM3-900,min
2000
LM3-900,max
4000 LM3-3000,max
LM1,max
6000 LM3-1800,max
8000
Obr. 14 Obálky momentů od zatížení dopravou [kNm] – zatížení LM3 v ideální stopě/na
okraji vozovky a bez ČLM1
Tab. 7 Porovnání extrémních hodnot momentů od zatížení dopravou [kNm] – zatížení LM3
v ideální stopě/na okraji vozovky a bez ČLM1
LM3
Zatížení dopravou LM1
900/150*δ 1800/200 3000/240
Min. M (x = 1,0 m) -89 -63 -88 -125
Max. M v poli (x = 12,0 m) 6 454 5 411 7 120 6 391
Podíl z extrému 100 % 84 % 110 % 99 %
Min. M nad podporou -5 638 -3 572 -5 054 -3 984
Podíl z extrému 100 % 63% 90% 71%
-3000
-2000
-1000
Ochlazení
0 5 10 15 20 25 30
0 Oteplení
1000
330
Příloha 2 Příklad rozboru účinků zatížení dopravou na mostě PK
Tab. 8 Hodnot momentů od zatížení teplotou [kNm] v místech extrémů proměnného zatížení
Zatížení Teplota
Min M (x = 1,0 m) -2 266
Max M v poli (x = 12,0m) 362
Min M nad podporou -452
5 Kombinace zatížení
Kombinace zatížení slouží pro ověření navržené konstrukce v jednotlivých mezních stavech.
Pokud jsou účinky zatížení stanoveny lineárně pružnou analýzou je z hlediska výpočtu snaz-
ší kombinovat přímo účinky zatížení, tj. vnitřní síly nebo napětí, než zatížení působící na
konstrukci, jak je uvedeno ve vztazích v dalším textu.
Tab. 9 Součinitele kombinace ψ proměnných zatížení pro mosty pozemních komunikací
Součinitel kombinace
Zatížení
ψ0 ψ1 ψ2
Model zatížení 1 – Zatížení silami 0,75 0,75 0,0
Model zatížení 1 – Rovnoměrné zatížení 0,4 0,4 0,0
Zvláštní vozidla (LM3) 0,0 0,0 0,0
Zatížení teplotou 0,6 0,6 0,5
331
Příloha 2 Příklad rozboru účinků zatížení dopravou na mostě PK
padě, že maximální normálová tahová napětí nepřesáhnou hodnotu fctm. V případě, že napětí v
betonu v tahu přesáhnou hodnotu fctm, je třeba napětí v tlaku stanovit na průřezu s trhlinou.
Při stanovení charakteristické kombinace zatížení se vychází z následujícího vztahu:
Ed Gkj P Q k,1 0,i Qk,i ,
j 1 i 1
-20000
-15000
LM3_p+T,min
-10000 LM1+T,min
LM3_id+T,min
-5000
0 5 10 15 20 25 30
0
LM1+T,max
5000 LM3_id+T,max
LM3_p+T,max
10000
15000
332
Příloha 2 Příklad rozboru účinků zatížení dopravou na mostě PK
-20000
-15000
-10000
-5000 LM1+T,min
0 5 10 15 20 25 30
0
LM1+T,max
5000
10000
15000
333
Příloha 2 Příklad rozboru účinků zatížení dopravou na mostě PK
-15000
-10000
-5000
T,min
0 5 10 15 20 25 30
0
T,max
5000
10000
334
Příloha 2 Příklad rozboru účinků zatížení dopravou na mostě PK
kde γG je součinitel zatížení stálého, uvažovaný hodnotou 1,35 pro zatížení nepříznivé a
1,00 pro zatížení příznivé,
γp součinitel zatížení předpětím (viz 2.4.2.2 a 5.10.8 ČSN EN 1992-1-1),
γQ součinitel zatížení proměnného uvažovaného podle druhu a působení zatížení.
Pro příznivé (odlehčující) účinky se uvažuje hodnotou 0, pro účinky nepříznivé
potom podle Tab. 10,
335
Příloha 2 Příklad rozboru účinků zatížení dopravou na mostě PK
gr5-3000,min
-20000
gr1a-6.10b,min
gr1a-6.10a,min
-10000 gr5-1800,min+ČLM1
gr5-900,min+ČLM1
0 5 10 15 20 25 30
0
gr1a-6.10a,max
gr5-900,max+ČLM1
10000
gr1a-6.10b,max
gr5-1800,max+ČLM1
20000 gr5-3000,max
Obr. 19 Obálky hodnot návrhových kombinací momentů [kNm] pro mezní stav únosnosti –
zatížení LM3 v „normové poloze“, včetně ČLM1
Tab. 11 Extrémní hodnoty návrhových kombinací momentů [kNm] pro mezní stav únosnosti
– zatížení LM3 v „normové poloze“, včetně ČLM1
Sestavy zatížení G + gr1a G + gr5
LM3
Hlavní nahodilé zatížení LM1 900/150*δ 1800/200
3000/240
+ časté hodnoty LM1
Výraz 6.10a 6.10b 6.10b
Min. M (x = 1,0 m) -198 -533 -484 -525 -604
Max. M v poli (x = 12,0 m) 17 906 19 347 19 331 20 935 22 554
Podíl z extrému 92 % 100 % 100 % 108 % 116 %
Min. M nad podporou -25 374 -25 728 -23 633 -25 110 -26 647
Podíl z extrému 99 % 100 % 92 % 98 % 104 %
336
Příloha 2 Příklad rozboru účinků zatížení dopravou na mostě PK
gr1a-6.10b,min
-20000
gr1a-6.10a,min
gr5-1800,min
-10000 gr5-3000,min
gr5-900,min
0 5 10 15 20 25 30
0
gr1a-6.10a,max
gr5-900,max
10000
gr5-3000,max
gr1a-6.10b,max
20000 gr5-1800,max
Obr. 20 Obálky hodnot návrhových kombinací momentů [kNm] pro mezní stav únosnosti –
zatížení LM3 v ideální stopě/na okraji vozovky a bez ČLM1
Tab. 12 Extrémní hodnoty návrhových kombinací momentů [kNm] pro mezní stav únosnosti
– zatížení LM3 v ideální stopě/na okraji vozovky a bez ČLM1
Sestavy zatížení G + gr1a G + gr5
LM3
Hlavní nahodilé zatížení LM1
900/150*δ 1800/200 3000/240
Výraz 6.10a 6.10b 6.10b
Min. M (x = 1,0 m) -198 -533 -499 -533 -583
Max. M v poli (x = 12,0 m) 17 906 19 347 17 959 20 254 19 215
Podíl z extrému 92 % 100 % 93 % 105 % 99 %
Min. M nad podporou -25 374 -25 728 -22 939 -24 940 -23 496
Podíl z extrému 99 % 100 % 89% 97% 91%
6 Závěr
Výsledky v závěrečných tabulkách ukazují rozdíly v přístupech k uplatnění zatížení dopra-
vou, zejména pak modelu LM3, tj. při pojezdu zvláštních vozidel. K tomu by měl zaujmout
stanovisko příslušný úřad, aby se sjednotil postup při zatěžování konstrukcí, který by byl
jednoznačný, pokud možno jednoduchý a také hospodárný.
337
Literatura
Literatura
NORMY
[1] ČSN EN 1990:2004 (ČSN 73 0002) Eurokód: Zásady navrhování konstrukcí.
Praha: ČNI
[2] ČSN EN 1991-1-1:2004 (ČSN 73 0035) Eurokód 1: Zatížení konstrukcí - Část 1-1:
Obecná zatížení - Objemové tíhy, vlastní tíha a užitná zatížení pozemních staveb
Praha: ČNI
[3] ČSN EN 1991-1-3:2005 (ČSN 73 0035) Eurokód 1: Zatížení konstrukcí - Část 1-3:
Obecná zatížení - Zatížení sněhem. Praha: ČNI
[4] ČSN EN 1991-1-4:2007 (ČSN 73 0035) Eurokód 1: Zatížení konstrukcí - Část 1-4:
Obecná zatížení - Zatížení větrem. Praha: ČNI
[5] ČSN EN 1991-1-5:2005 (ČSN 73 0035) Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část 1-5:
Obecná zatížení - Zatížení teplotou, Praha: ČNI
[6] ČSN EN 1991-1-6:2006 (ČSN 73 0035) Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část 1-6:
Obecná zatížení - Zatížení během provádění. Praha: ČNI
[7] ČSN EN 1991-1-7:2007 (ČSN 73 0035) Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část 1-7:
Obecná zatížení - Mimořádná zatížení. Praha: ČNI
[8] ČSN EN 1991-2:2005 (ČSN 73 6203) Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část 2:
Zatížení mostů dopravou. Praha: ČNI
[9] ČSN EN 1991-3:2008 (ČSN 73 0035) Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část 3:
Zatížení od jeřábů a strojního vybavení. Praha: ČNI
[10] ČSN EN 1992-1-1:2006 (ČSN 73 1201) Eurokód 2: Navrhování betonových konstrukcí
- Část 1-1.Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby. Praha: ČNI
[11] ČSN P ENV 13670-1:2001 (ČSN 73 2400) Provádění betonových konstrukcí – Část 1
Společná ustanovení. Praha: ČNI
[12] ČSN EN 1992-2:2007 (ČSN 73 6208) Eurokód 2: Navrhování betonových konstrukcí
– Část 2: Betonové mosty - Navrhování a konstrukční zásady. Praha: ČNI
[13] ČSN EN 1993-2:2008 (ČSN 73 6205) Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí –
Část 2:Mosty. Praha: ČNI
[14] ČSN EN 1994-2:2007 (ČSN 73 2089) Eurokód 4: Navrhování spřažených oce-
lobetonových konstrukcí - Část 2: Mosty. Praha: ČNI
[15] ČSN EN 1995-2:2006 (ČSN 73 6212) Eurokód 5: Navrhování dřevěných konstrukcí -
Část 2: Mosty. Praha: ČNI
[16] ČSN EN 1996:2007 Eurokód 6: Navrhování zděných konstrukcí – Část 1-1: Obecná
pravidla. Praha: ČNI
338
Literatura
339
Literatura
PUBLIKACE
[3.1] HOLICKÝ, M., MARKOVÁ, J. Zásady navrhování stavebních konstrukcí,. Příručka
k ČSN EN 1990, Praha: IC ČKAIT, 2007
[3.2] STUDNIČKA, J. Spřažené ocelobetonové konstrukce, Praha: ČVUT, 2009
[3.3] JOHNSON, R. P. Composite Structures of Steel and Concrete, Blackwell, 2004
[3.4] JOHNSON, R. P Composite Structures of Steel and Concrete, Crosby Lockwood Sta-
ples, 1975
[3.5] JOHNSON, R. P., BUCKBY Composite Structures of Steel and Concrete, Vol.2,
Bridges, Granada, 1979
[3.6] YAM, L. C. P.: Design of Steel and Concrete Composite Structures, Surrey, 1981
[3.7] BODE, H.: Euro-Verbundbau, Konstruktion und Berechnung, Werner Verlag, 1998
[3.8] HANSWILLE, G., STRANGHONER, N. Leitfaden zum DIN Fachbericht 104, Ernst
und Sohn, 2003
[3.9] ROVŇÁK, M.-ĎURICOVÁ, A.-KUNDRÁT, K.-NAĎ, L.: Spriahnuté ocelovo-
betonové mosty, Košice: elfa, 2006
[3.10] ROTTER, T., STUDNIČKA, J. Ocelové konstrukce 30, Ocelové mosty – pomůcka
pro cvičení, Praha: ČVUT, 2004
[3.11] HRDOUŠEK,V. a kol.: Navrhování mostů – textové materiály, Praha: ČVUT, 2008
[4.1] NAVRÁTIL, J. Předpjaté betonové konstrukce. 2. vydání, Brno: VUT Fakulta sta-
vební, 2008
[4.2] ŠMERDA, Z., KŘÍSTEK, V. Creep and Shrinkage of Concrete Elements and Struc-
tures, Praha: SNTL ,1988
[4.3] BAŽANT, Z. P. & BUYUKOZTURK, O.: 1986. Creep and Shrinkage Analysis of
Structures. In Bažant, Z.P. (eds), Creep and Shrinkage of Concrete: Mathematical
Modeling; Proc. of the 4th
[4.4] Standard Terminology Relating to Fatigue and Fracture Testing ASTM Designation
E1823, Vol. 03.01, ASTM, West Conshohocken, PA, 2000, p.1034.
[4.5] FOGLAR, M., ŠTEMBERK, P., KOHOUTKOVÁ, A. Historie únavy a přehled pro-
blematiky v oblasti betonových a drátkobetonových konstrukcí Proceedings of 3rd in-
ternational Conference Fibre Concrete 2005, VŠB – Technická univerzita Ostrava
2005, pp. 17-22.
[4.6] KÖNIG, G., DANIELEWICZ, I. Ermüdungsfestigkeit von Stahlbeton - und Spannbe-
tonbauteilen mit Erläuterung zu den Nachweisen gemäß CEB-FIP Model Code 1990
DAfStb, Berlin 1994.
[4.7] BARR, B.I.G., LEE, M.K. Test and Design Methods for Steel Fibre Reinforced Con-
crete – Brite-EuRam Project BRPR-CT98-0813 (DG12-BRPR) University of Wales,
Cardiff 2004.
340
Literatura
[4.8] HRDOUŠEK, V. a kol. Navrhování betonových mostů podle norem ČSN EN 1992
(Eurokódu 2), část 1: Železobetonové mosty, Praha: ČBS Servis, 2009, s. 226.
[4.9] PROCHÁZKA, J. a kol.: Navrhování betonových konstrukcí podle norem ČSN EN
1992 (Eurokódu 2), část 1: Železový beton, požár, ustanovení pro betonové mosty
[4.10] FOGLAR, M. Únava betonových mostů, Silnice a Železnice, Vol. 2/2007, pp. II-V.
341