tp1 15

Jiří Studnička
NAVRHOVÁNÍ SPŘAŽENÝCH
OCELOBETONOVÝCH KONSTRUKCÍ
PŘÍRUČKA K ČSN EN 1994-1-1
Navrhování spřažených ocelobetonových konstrukcí. Příručka k ČSN EN 1994-1-1
prof. Ing. Jiří Studnička, DrSc.
Pro Ministerstvo pro místní rozvoj a Českou komoru autorizovaných inženýrů a techniků
činných ve výstavbě (ČKAIT)
vydalo Informační centrum ČKAIT, s. r. o., Sokolská 15, Praha 2,
jako 254. publikaci ČKAIT.
1. vydání
Odpovědný redaktor: Ing. Radek Hnízdil, Ph.D.
Grafická úprava a sazba: Ing. Radek Hnízdil, Ph.D.
Návrh obálky: Libuše Prudíková
Tisk a knihařské zpracování: Severografia, a. s., Obchodní 22, Most
Stran 116
Praha, 2009
ISBN 978-80-87093-85-6
Obsah
Obsah
Předmluva.................................................................................................................................. 7
1 Všeobecně................................................................................................................................ 8
1.1 Rozsah platnosti............................................................................................................ 8
1.1.1 Rozsah platnosti Eurokódu 4 .................................................................................................8
1.1.2 Rozsah platnosti části 1-1 Eurokódu 4...................................................................................8
1.2 Citované normativní dokumenty .................................................................................. 9
1.3 Předpoklady .................................................................................................................. 9
1.4 Rozlišení zásad a aplikačních pravidel ......................................................................... 9
1.5 Definice ........................................................................................................................ 9
1.5.1 Všeobecně...............................................................................................................................9
1.5.2 Doplňující termíny a definice použité v normě .....................................................................9
1.6 Značky ........................................................................................................................ 10
2 Zásady navrhování............................................................................................................... 11
2.1 Požadavky................................................................................................................... 11
2.2 Zásady navrhování podle mezních stavů .................................................................... 11
2.3 Základní proměnné veličiny ....................................................................................... 11
2.3.1 Zatížení a vlivy prostředí......................................................................................................11
2.3.2 Vlastnosti materiálu a výrobků ............................................................................................11
2.3.3 Klasifikace zatížení ..............................................................................................................11
2.4 Ověření metodou dílčích součinitelů .......................................................................... 12
2.4.1 Návrhové hodnoty................................................................................................................12
2.4.2 Kombinace zatížení ..............................................................................................................12
2.4.3 Ověření statické rovnováhy (EQU) .....................................................................................12
3 Materiály............................................................................................................................... 13
3.1 Beton........................................................................................................................... 13
3.2 Výztuž......................................................................................................................... 13
3.3 Konstrukční ocel......................................................................................................... 14
3.4 Spojovací prostředky .................................................................................................. 14
3.4.1 Všeobecně.............................................................................................................................14
3.4.2 Spřahovací trny s hlavou......................................................................................................14
3.5 Profilované ocelové plechy pro spřažené desky v pozemních stavbách ..................... 14
4 Trvanlivost ............................................................................................................................ 15
4.1 Všeobecně................................................................................................................... 15
4.2 Profilované plechy pro spřažené desky pozemních staveb ......................................... 15
5 Analýza konstrukcí .............................................................................................................. 16

5.1 Modelování konstrukce pro analýzu........................................................................... 16
5.1.1 Modelování konstrukce a základní předpoklady.................................................................16
5.1.2 Modelování styčníků............................................................................................................16
3
Obsah
5.1.3 Interakce konstrukce s podložím..........................................................................................16

5.2 Stabilita konstrukce .................................................................................................... 16
5.2.1 Vlivy deformované geometrie konstrukce...........................................................................16
5.2.2 Metody analýzy pozemních staveb......................................................................................17
5.3 Imperfekce .................................................................................................................. 18
5.3.1 Zásady...................................................................................................................................18
5.3.2 Imperfekce pozemních staveb..............................................................................................18
5.4 Výpočet účinků zatížení ............................................................................................. 19
5.4.1 Metody globální analýzy......................................................................................................19
5.4.2 Lineární pružná analýza .......................................................................................................21
5.4.3 Nelineární globální analýza..................................................................................................22
5.4.4 Lineární pružná analýza s omezenou redistribucí u pozemních staveb..............................22
5.4.5 Tuhoplastická globální analýza pozemních staveb .............................................................22
5.5 Klasifikace průřezů..................................................................................................... 23
5.5.1 Všeobecně.............................................................................................................................23
5.5.2 Klasifikace spřažených průřezů bez obetonování ...............................................................23
5.5.3 Klasifikace spřažených průřezů s obetonováním v pozemních stavbách ...........................23
6 Mezní stavy únosnosti .......................................................................................................... 25

6.1 Nosníky....................................................................................................................... 25
6.1.1 Nosníky pozemních staveb ..................................................................................................25
6.1.2 Účinná šířka pro ověření průřezu.........................................................................................26
6.2 Únosnosti průřezů nosníků ......................................................................................... 26
6.2.1 Únosnost v ohybu.................................................................................................................26
6.2.2 Únosnost ve vertikálním smyku...........................................................................................31
6.3 Únosnost průřezů nosníků pozemních staveb s částečným obetonováním................. 31
6.3.1 Rozsah...................................................................................................................................31
6.3.2 Únosnost v ohybu.................................................................................................................33
6.3.3 Únosnost při vertikálním smyku..........................................................................................33
6.3.4 Ohyb a vertikální smyk ........................................................................................................33
6.4 Ztráta stability spřažených nosníků při ohybu ............................................................ 34
6.4.1 Všeobecně.............................................................................................................................34
6.4.2 Ověření stability spojitých spřažených nosníků pozemních staveb s průřezy třídy 1, 2 a 3...34
6.4.3 Zjednodušené ověření pro pozemní stavby bez přímého výpočtu......................................35
6.5 Příčné síly na stojiny................................................................................................... 36
6.5.1 Všeobecně.............................................................................................................................36
6.5.2 Boulení stojiny vyvolané pásnicemi ....................................................................................36
6.6 Smykové spojení......................................................................................................... 36
6.6.1 Všeobecně.............................................................................................................................36
6.6.2 Podélná smyková síla nosníků pozemních staveb...............................................................38
6.6.3 Trny s hlavou v plné desce a v obetonování........................................................................38
6.6.4 Návrhová únosnost trnů s hlavou použitých v pozemních stavbách spolu s profilovanými
plechy....................................................................................................................................39
6.6.5 Detaily smykového spojení a vliv montáže .........................................................................43
6.6.6 Podélný smyk v betonových deskách ..................................................................................45
6.7 Spřažené sloupy a spřažené tlačené prvky.................................................................. 62
6.7.1 Všeobecně.............................................................................................................................62
4
Obsah
6.7.2 Obecná metoda navrhování..................................................................................................63

6.7.3 Zjednodušená metoda návrhu ..............................................................................................63
6.7.4 Smykové spojení a vnášení zatížení ....................................................................................70
6.7.5 Konstrukční ustanovení........................................................................................................70
6.8 Únava.......................................................................................................................... 77
6.8.1 Všeobecně.............................................................................................................................77
6.8.2 Dílčí součinitele pro únavové posouzení pozemních staveb...............................................77
6.8.3 Únavová pevnost ..................................................................................................................77
6.8.4 Vnitřní síly a únavové zatížení.............................................................................................77
6.8.5 Napětí....................................................................................................................................78
6.8.6 Rozkmity napětí....................................................................................................................78
6.8.7 Únavové posouzení založené na rozkmitu jmenovitých napětí ..........................................78
7 Mezní stavy použitelnosti..................................................................................................... 80

7.1 Všeobecně................................................................................................................... 80
7.2 Napětí ......................................................................................................................... 80
7.2.1 Všeobecně.............................................................................................................................80
7.2.2 Omezení napětí pozemních staveb ......................................................................................80
7.3 Deformace pozemních staveb..................................................................................... 80
7.3.1 Průhyby.................................................................................................................................80
7.3.2 Kmitání .................................................................................................................................81
7.4 Trhliny v betonu ......................................................................................................... 82
7.4.1 Všeobecně.............................................................................................................................82
7.4.2 Minimální výztuž .................................................................................................................82
7.4.3 Omezení pro trhliny způsobené přímým zatížením ............................................................83
8 Spřažené styčníky konstrukcí pozemních staveb............................................................... 84

8.1 Rozsah platnosti.......................................................................................................... 84
8.2 Analýza, modelování a klasifikace ............................................................................. 84
8.2.1 Všeobecně.............................................................................................................................84
8.2.2 Pružná globální analýza .......................................................................................................84
8.2.3 Klasifikace styčníků .............................................................................................................84
8.3 Návrhové metody ....................................................................................................... 85
8.3.1 Zásady a rozsah platnosti .....................................................................................................85
8.3.2 Únosnost ...............................................................................................................................85
8.3.3 Rotační tuhost.......................................................................................................................85
8.3.4 Rotační kapacita ...................................................................................................................85
8.4 Únosnost komponent .................................................................................................. 85
8.4.1 Rozsah...................................................................................................................................85
8.4.2 Základní komponenty styčníku............................................................................................85
8.4.3 Stěna sloupu v příčném tlaku ...............................................................................................86
8.4.4 Vyztužené komponenty........................................................................................................86
9 Spřažené desky s profilovaným plechem v pozemních stavbách...................................... 87

9.1 Všeobecně................................................................................................................... 87
9.1.1 Rozsah platnosti....................................................................................................................87
9.1.2 Definice.................................................................................................................................87
9.2 Konstrukční ustanovení .............................................................................................. 88
5
Obsah
9.2.1 Tloušťka desky a výztuž ......................................................................................................88

9.2.2 Kamenivo .............................................................................................................................88
9.2.3 Požadavky na uložení...........................................................................................................89
9.3 Zatížení a účinky zatížení ........................................................................................... 89
9.3.1 Návrhové situace ..................................................................................................................89
9.3.2 Zatížení profilovaného plechu použitého jako bednění.......................................................89
9.3.3 Zatížení spřažené desky........................................................................................................89
9.4 Analýza vnitřních sil a momentů ................................................................................ 89
9.4.1 Profilovaný ocelový plech jako bednění..............................................................................89
9.4.2 Analýza spřažené desky .......................................................................................................90
9.4.3 Účinná šířka spřažené desky pro soustředěná a přímková zatížení ....................................90
9.5 Ověření profilovaného ocelového plechu použitého jako bednění v mezním stavu
únosnosti..................................................................................................................... 91
9.6 Ověření profilovaného ocelového plechu použitého jako bednění v mezním stavu
použitelnosti................................................................................................................ 91
9.7 Ověření spřažené desky v mezním stavu únosnosti.................................................... 91
9.7.1 Návrhové kritérium ..............................................................................................................91
9.7.2 Ohyb .....................................................................................................................................91
9.7.3 Podélný smyk u desek bez koncového kotvení ...................................................................93
9.7.4 Podélný smyk u desek s koncovým kotvením.....................................................................93
9.7.5 Vertikální smyk ....................................................................................................................94
9.7.6 Protlačení ..............................................................................................................................94
9.8 Posouzení spřažených desek na mezní stavy použitelnosti.................................................94
9.8.1 Řízení trhlin v betonu ...........................................................................................................94
9.8.2 Průhyb...................................................................................................................................95
Příloha A (informativní) ....................................................................................................... 110

A.1 Rozsah ...................................................................................................................... 110
A.2 Součinitele tuhosti .................................................................................................... 110
A.2.1 Základní komponenty styčníku..........................................................................................110
A.2.2 Další komponenty spřaženého styčníku ............................................................................110
A.2.3 Vyztužené komponenty......................................................................................................110
A.3 Deformace smykového spojení................................................................................. 110
Příloha B (informativní) ....................................................................................................... 111

B.1 Všeobecně................................................................................................................. 111
B.2 Zkoušky spřahovacích prvků .................................................................................... 111
B.2.1 Všeobecně...........................................................................................................................111
B.2.2 Uspořádání zkoušky ...........................................................................................................111
B.2.3 Příprava vzorků ..................................................................................................................112
B.2.4 Postup zkoušky...................................................................................................................112
B.2.5 Vyhodnocení zkoušky........................................................................................................112
B.3 Zkoušky spřažených stropních desek ....................................................................... 113
B.3.1 Všeobecně...........................................................................................................................113
Příloha C (informativní) ....................................................................................................... 114
Literatura............................................................................................................................... 115
6
Předmluva
Předmluva
Publikace „Navrhování spřažených ocelobetonových konstrukcí. Příručka k ČSN EN 1994-1-1“
vysvětluje návrhové postupy používané pro tyto konstrukce v evropské normě, která byla
převzata do soustavy ČSN a v ČR platí od 1. 9. 2006.
Příručka má formu použitou i u dalších podobných příruček, vydávaných Českou komorou
autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) pro její členy. Má sloužit
ke snadnějšímu přechodu na evropskou normu při návrhu spřažených konstrukcí.
Kapitoly knihy odpovídají kapitolám normy ČSN EN 1994-1-1:2006 (73 1470) Navrhování
spřažených ocelobetonových konstrukcí – Část 1-1: Obecná pravidla a pravidla pro pozemní
stavby (v textu této příručky se také někdy používá jako synonymum Eurokód 4 nebo EC 4).
Pro přehlednost je číslování rovnic v příručce stejné jako u této normy. Číslování obrázků a
tabulek je průběžné. V hranaté závorce je ale vždy uvedeno také původní označení podle nor-
my ČSN 1994-1.1. Úplné bibliografické citace technických norem, na něž je odkazováno v
textu zpravidla pouze číslem normy, jsou uvedeny na závěr publikace v seznamu literatury.
Předložený text je určen širokému okruhu technické veřejnosti, zabývá se nejpodstatnějšími
částmi normy a je pro lepší pochopení doplněn již zmíněnými příklady. Pro čtenáře toužící
po hlubším porozumění problematiky spřažených konstrukcí doporučujeme původní texty
hlavního autora normy R. P. Johnsona [1], [2], [3]. Z množství dalších autorů píšících o
kompozitních konstrukcích může zaujmout Yam [4] a pro čtenáře orientované na němčinu
je vhodný Bode [5]. Publikace [6] je příručkou projektanta, odkazuje se ale ještě na před-
běžnou normu ENV. V češtině lze ke studiu doporučit skriptum ČVUT [7], určitá část vě-
novaná ocelobetonovým konstrukcím je i v knize vydané ČKAIT [8].
V Praze, 2009
Jiří Studnička
7
Všeobecně
1 Všeobecně
1.1 Rozsah platnosti
1.1.1 Rozsah platnosti Eurokódu 4

Norma ČSN EN 1994-1-1 neboli Eurokód 4 je určena pro navrhování spřažených konstrukcí
pozemních a inženýrských staveb, které využívají efektivního spojení ocelových a betono-
vých částí do jedné nosné konstrukce. Pro české čtenáře je nezbytnou pomůckou pro navr-
hování, protože posledních patnáct let národní česká technická norma pro tyto konstrukce
neexistuje poté, co byla zrušena zastaralá ČSN 73 2089.
Norma zahrnuje zásady navrhování spřažených ocelobetonových konstrukcí (v originále se
norma nazývá Design of Composite Steel and Concrete Structures, ale slovo kompozitní se
v češtině chápe poněkud jinak než v tomto kontextu, a proto v překladu zůstáváme u tradič-
ního pojmu „spřažené“, který je dlouhodobě v technické češtině usídlen) a požadavky na
bezpečnost a použitelnost tohoto druhu konstrukcí. Norma se týká pouze požadavků na únos-
nost, použitelnost a trvanlivost spřažených konstrukcí, nikoli např. požadavků na tepelné či
zvukové izolace. Pro požární návrh existuje část 1-2 této normy, o ní ale v této publikace ne-
pojednáváme. Zabývá se jím samostatná příručka Hodnoty požární odolnosti stavebních kon-
strukcí podle Eurokódů (vydává PAVUS Praha). Pro mosty se použije část 2 této normy;
mostům je věnována zvláštní příručka, vysvětlující navrhování mostů betonových, ocelo-
vých a ocelobetonových.
Norma se používá současně s ostatními eurokódy, zejména s ČSN EN 1990:2004 Zásady navr-
hování konstrukcí a Eurokód 1 Zatížení konstrukcí, které také již existují v českých překladech.
Normu samozřejmě nelze kombinovat s jinými normami než s platnými normami systému
ČSN EN.
Zdůrazňujeme, že normy ČSN EN 1990 až 1999 budou od března 2010 jediným souborem
norem platným pro navrhování stavebních konstrukcí v ČR. Stejný postup by měl být zave-
den i v ostatních evropských zemích sdružených v CEN. Projektování spřažených konstruk-
cí tím bude pro celou Evropu sjednoceno, pouze nastavení určitých bezpečnostních prvků
zůstane v kompetenci jednotlivých států. Technicky se to provede v tzv. národní příloze nor-
my. Členské státy CEN jsou povinny tuto národní přílohu vydat kromě národního jazyka ta-
ké v angličtině, takže nebude složité ji pro praktické projektování použít.
Protože spřažené ocelobetonové konstrukce v sobě spojují ocelovou a betonovou část, je
nutné, aby jejich návrh byl v souladu také s Eurokódem 2 Navrhování betonových konstruk-
cí a Eurokódem 3 Navrhování ocelových konstrukcí.
1.1.2 Rozsah platnosti části 1-1 Eurokódu 4

Část 1-1 Eurokódu 4 stanoví obecné zásady pro navrhování spřažených konstrukcí, spolu se
specifickými pravidly pro pozemní stavby. Má následující kapitoly:
Kapitola 1: Všeobecně
8
Všeobecně
Kapitola 2: Zásady navrhování

Kapitola 3: Materiály
Kapitola 4: Trvanlivost
Kapitola 5: Analýza konstrukcí
Kapitola 6: Mezní stavy únosnosti
Kapitola 7: Mezní stavy použitelnosti
Kapitola 8: Spřažené styčníky konstrukcí pozemních staveb
Kapitola 9: Spřažené desky s profilovaným plechem v pozemních stavbách
Přílohy A, B a C
1.2 Citované normativní dokumenty

Součástí normy jsou i ustanovení jiných evropských norem nebo předpisů.
1.3 Předpoklady
K obecným předpokladům ČSN EN 1990 se navíc použijí předpoklady zavedené
v ČSN EN 1992-1-1 a ČSN EN 1993-1-1.
1.4 Rozlišení zásad a aplikačních pravidel

Stejně jako ve všech ostatních eurokódech se i u této normy rozlišují zásady a aplikační pra-
vidla, jak bylo podrobně vysvětleno v příručce k ČSN EN 1990. Stručně zopakováno to zna-
mená, že zatímco k zásadám neexistuje alternativa a musí proto být při návrhu za všech
okolností splněny, aplikační pravidla uvádějí obecně uznávaná pravidla, která jsou ve shodě
se zásadami. Jejich použití je tedy doporučené, ale má alternativu. Alternativní postup přiro-
zeně musí být v plném souladu se zásadami a také musí zaručovat přinejmenším stejnou
bezpečnost návrhu jako při použití doporučeného pravidla. Zásady se v normě odlišují pís-
menem P za číslem článku.
1.5 Definice
1.5.1 Všeobecně
V normě platí termíny a definice používané v ČSN EN 1990, ČSN EN 1992-1-1 a ČSN EN 1993-1-1.
1.5.2 Doplňující termíny a definice použité v normě

• spřažený prvek (composite member)
nosný prvek, tvořený součástmi z betonu a konstrukční nebo za studena tvarované oceli,
propojený smykovým spojením tak, aby byl omezen podélný prokluz mezi betonem a oce-
lí a aby nedošlo k oddělení jedné části od druhé
9
Všeobecně
• smykové spojení (shear connection)

spojení mezi betonovými a ocelovými částmi spřaženého prvku, které je dostatečně pevné
a tuhé, aby bylo možné obě součásti navrhovat jako součást jednoho nosného prvku
• spřažené (kompozitní) chování (composite behaviour)
chování, jež nastane poté, až se smykové spojení aktivizuje v důsledku zatvrdnutí betonu
• spřažený nosník (composite beam)
spřažený prvek namáhaný převážně ohybem
• spřažený sloup (composite column)
spřažený prvek namáhaný převážně tlakem, nebo tlakem a ohybem
• spřažená deska (composite slab)
deska, u níž je použit profilovaný plech nejprve jako ztracené bednění, následně v kombi-
naci se zatvrdlým betonem pak působí jako tahová výztuž hotového stropu
• spřažená konstrukční soustava (composite frame)
konstrukční soustava, jejíž některé nebo všechny části tvoří spřažené prvky a většinu zbý-
vajících částí tvoří nosné ocelové prvky
• spřažený styčník (composite joint)
styčník spřaženého prvku a dalšího spřaženého, ocelového nebo železobetonového prvku,
v němž se při návrhu na únosnost a tuhost bere do úvahy výztuž
• podepíraná konstrukce nebo prvek (propped structure or member)
konstrukce nebo prvek, u nichž se tíha betonových částí přenáší do ocelových částí, které
jsou po celé délce podepřeny, nebo se přenáší nezávisle na ocelové konstrukci do té doby,
než jsou betonové části schopny přenášet zatížení
• nepodepíraná konstrukce nebo prvek (un-propped structure or member)
konstrukce nebo prvek, u nichž je tíha betonových částí přenášena ocelovými částmi, jež
nejsou podepírány po celé délce
• ohybová tuhost průřezu bez trhlin (un-cracked flexural stiffness)
tuhost EaI1 příčného řezu spřaženého prvku, kde I1 je moment setrvačnosti efektivního ekviva-
lentního ocelového průřezu, vypočítaný za předpokladu, že tažený beton je bez trhlin
• ohybová tuhost průřezu s trhlinami (cracked flexural stiffness)
tuhost EaI2 příčného řezu spřaženého prvku, kde I2 je moment setrvačnosti efektivního
ekvivalentního ocelového průřezu, vypočítaný se zanedbáním taženého betonu, ale se za-
počítáním výztuže
• předpětí (prestress)
vnesení tlakového napětí do betonové části spřaženého prvku, dosažené předpínací výztu-
ží nebo řízenou deformací
1.6 Značky
V normě se používají obvyklé značky. Bude-li nutné, budou některé značky v této publikaci
zvlášť vysvětleny v místech jejich použití.
10
Zásady navrhování
2 Zásady navrhování
2.1 Požadavky
Spřažené ocelobetonové konstrukce se navrhují na zatížení podle Eurokódu 1, kombinace
zatížení podle ČSN EN 1990 a únosnost, trvanlivost a použitelnost těchto konstrukcí se pro-
věřuje podle této normy.
2.2 Zásady navrhování podle mezních stavů

V ČR se používá obvyklá a dlouhodobě zavedená metoda mezních stavů (metoda dílčích
součinitelů), přičemž určitým specifikem spřažených ocelobetonových konstrukcí je, že se
při navrhování musí uvážit všechna rozhodující stadia výstavby, kdy v některých stadiích
konstrukce ještě jako spřažená (kompozitní) nepůsobí. Projeví se to zejména při navrhování
podle teorie pružnosti a při výpočtech deformací.
2.3 Základní proměnné veličiny

2.3.1 Zatížení a vlivy prostředí
Zatížení použitá v návrhu lze získat z příslušných částí Eurokódu 1, které jsou v ČR v češtině k
dispozici od roku 2008. Jedná se o velmi rozsáhlý soubor norem, který je pro praktické projekto-
vání nutné mít po ruce. Určitý výtah pro první orientaci nabízejí např. skripta pro studenty [9].
Malou zvláštností spřažených konstrukcí je, že při ověřování profilovaného plechu použitého jako
bednění stropních desek se musí uvážit tzv. „rybníkový efekt“ (zvětšení tloušťky betonu v důsledku
průhybu plechu), případně se v normě najde kritérium, při jehož splnění lze tento efekt zanedbat.
2.3.2 Vlastnosti materiálu a výrobků

Vlastnosti materiálu a výrobků se pro spřažené konstrukce vesměs berou z ČSN EN 1992 a
Eurokódu 3, pro spřahovací trny je zvláštní ČSN EN 13918.
2.3.3 Klasifikace zatížení

Smršťování a dotvarování betonu a nerovnoměrné oteplení způsobují obecně vznik vnitř-
ních sil v průřezu a zakřivení a podélná poměrná přetvoření v konstrukčních prvcích; účin-
ky, které vzniknou ve staticky určitých konstrukcích a v konstrukcích staticky neurčitých,
neuvažuje-li se kompatibilita deformací, se musí klasifikovat jako primární účinky. Ve sta-
ticky neurčitých konstrukcích jsou primární účinky smršťování, dotvarování a teploty spoje-
ny s dalšími silovými účinky, takže celkové účinky jsou kompatibilní; tyto účinky se musí
klasifikovat jako druhotné a považují se za nepřímá zatížení. Pro pozemní stavby se ale
účinky smršťování a dotvarování vyjadřují značně jednodušeji, jak bude na příslušných mís-
tech uvedeno. Hodnoty smršťování lze uvažovat podle přílohy C této normy.
11
Zásady navrhování
2.4 Ověření metodou dílčích součinitelů

2.4.1 Návrhové hodnoty
2.4.1.1 Návrhové hodnoty zatížení
Návrhové hodnoty zatížení vzniknou obecně přenásobením charakteristických hodnot sou-
činiteli zatížení γF. Charakteristické hodnoty jsou uvedeny v normách ČSN EN 1991, souči-
nitele v ČSN EN 1990. Při předpínání řízenou deformací, např. přizvedáváním podpor, se
dílčí součinitel γP bere roven 1,0.
Při působení více druhů zatížení se použijí součinitele kombinace ψ z ČSN EN 1990.
2.4.1.2 Návrhové hodnoty vlastností materiálu a výrobků

Pro stanovení návrhových hodnot se použijí odpovídající dílčí součinitele z norem pro navr-
hování. Budeme zde uvádět číselné hodnoty součinitelů platné v ČR.
Pro beton se použije dílčí součinitel γ C . Návrhová pevnost betonu v tlaku je dána vztahem:
fcd = fck /γ C (2.1)
kde se charakteristická hodnota fck získá z ČSN EN 1992-1-1. Hodnota γ C odpovídá rovněž
hodnotě použité v ČSN EN 1992-1-1 a je 1,5.
Pro výztuž se použije dílčí součinitel γs, jehož hodnota je 1,15. Pro konstrukční ocel a pro profi-
lovaný plech se použije dílčí součinitel γM(γa), který má podle ČSN EN 1993 hodnotu 1,0. U
oceli i výztuže se návrhová pevnost získá z meze kluzu vydělením těmito součiniteli γM a γs.
Pro smykové spojení betonové a ocelové části spřažené konstrukce se použije dílčí součini-
tel γ V , jehož hodnota je 1,25. Součinitelem se vydělí charakteristická únosnost určitého
spřahovacího prostředku. Pro únavové posouzení spřahovacích trnů se použijí dílčí součini-
tele γ M f a γ M f , s, jejichž hodnota je 1,0.
2.4.1.3 Návrhové hodnoty geometrických údajů
Geometrické údaje o průřezech a konstrukčních systémech lze převzít z norem výrobků
hEN, nebo z výrobních výkresů. Tyto hodnoty se považují za jmenovité hodnoty, které pří-
mo vstupují do výpočtů.
2.4.1.4 Návrhové únosnosti
Návrhová únosnost spřažených konstrukcí se obecně určí podle ČSN EN 1990. Podrobněji
bude o únosnosti pojednáno dále v kap. 6.
2.4.2 Kombinace zatížení

Kombinace zatížení se sestavují podle ČSN EN 1990.
2.4.3 Ověření statické rovnováhy (EQU)

Postup ověření statické rovnováhy pozemních staveb je popsán v ČSN EN 1990, tabulka A1.2(A).
12
Materiály
3 Materiály
3.1 Beton
Vlastnosti betonu se získají z normy ČSN EN 1992-1-1. Tato norma pro spřažené konstruk-
ce se ovšem omezuje jen na betony pevností C20/25 (LC20/22) až C60/75 (LC60/66), mimo
tento rámec se hodnoty a postupy teprve ověřují. Pevnosti betonu jsou v následující tab. 1
a moduly pružnosti v tab. 2.
Tab. 1 Pevnostní třídy betonu, charakteristické pevnosti v tlaku fck (válcové) a charakteris-
tické pevnosti v tahu ftc [N/mm2] [tab. 3.1]
Třída
C20/25 C25/30 C30/37 C35/45 C40/50 C45/55 C50/60 C55/67 C60/75
betonu
fck 20 25 30 35 40 45 50 55 60
fctm 2,2 2,6 2,9 3,2 3,5 3,8 4,1 4,2 4,4
0,05
f ctk 1,5 1,8 2,0 2,2 2,5 2,7 2,9 3,0 3,1
0,95
f ctk 2,9 3,3 3,8 4,2 4,6 4,9 5,3 5,5 5,7
Tab. 2 Hodnoty sečnového modulu pružnosti Ecm [kN/mm2] [tab. 3.2]

Třída
C20/25 C25/30 C30/37 C35/45 C40/50 C45/55 C50/60 C55/67 C60/75
betonu
Ecm 29 30,5 32 33,5 35 36 37 38 39
Již bylo zmíněno, že při určování vlivu smršťování betonu lze postupovat u pozemních sta-
veb přibližně, přičemž hodnoty smrštění lze uvažovat hodnotami podle Přílohy C.
3.2 Výztuž
Vlastnosti výztuže jsou uvedeny v ČSN EN 1992-1-1. Pro některé oceli používané pro vý-
ztuž jsou meze kluzu v tab. 3. Návrhová hodnota modulu pružnosti výztuže Es se bere shod-
ně s hodnotou pro konstrukční ocel.
Tab. 3 Charakteristické meze kluzu pro betonářskou výztuž [MPa] [tab. 3.3]
Ocel B420B B500A B500B B550A B550B
fsk 420 500 500 550 550
13
Materiály
3.3 Konstrukční ocel

Vlastnosti konstrukční oceli jsou uvedeny v ČSN EN 1993-1-1 nebo v tab. 4. Uváděné meze
kluzu a meze pevnosti závisejí na tloušťce materiálu. Poznamenává se, že ustanovení této
normy dosud platí jen pro ocel se jmenovitou mezí kluzu nejvýše 460 N/mm2. Vysokopev-
nostní oceli jsou předmětem výzkumu.
Tab. 4 Jmenovité pevnosti fu a meze kluzu fy [MPa] [tab. 3.4]

Tloušťka t
Druh oceli t ≤ 40 mm 40 mm < t ≤ 100 mm
fy fu fy fu
S 235 235 360 215 360
S 275 275 430 255 410
S 355 355 490 335 470
S 420 420 520 390 520
S 460 460 540 430 540
3.4 Spojovací prostředky
3.4.1 Všeobecně
Požadavky na spojovací součásti a přídavný svařovací materiál jsou v ČSN EN 1993-1-8.
3.4.2 Spřahovací trny s hlavou

Pro trny platí ČSN EN 13918.
3.5 Profilované ocelové plechy pro spřažené desky v pozemních

stavbách
Vlastnosti plechů jsou v ČSN EN 1993-1-3. Nejmenší jmenovitá tloušťka ocelových plechů t
je v ČR omezena na 0,70 mm.
14
Trvanlivost
4 Trvanlivost
4.1 Všeobecně
Z hlediska trvanlivosti spřažené konstrukce se mají dodržet příslušná ustanovení ČSN EN 1990,
ČSN EN 1992 a ČSN EN 1993. Zvláštní pozornost patří detailům smykového spojení mezi
ocelí a betonem.
4.2 Profilované plechy pro spřažené desky pozemních staveb

Exponované povrchy profilovaného plechu musí být odpovídajícím způsobem chráněny,
aby odolaly okolním atmosférickým podmínkám. Nejčastěji se dnes použije pozinkování,
přičemž obvyklý zinkový povlak hmotnosti 275 g/m2 postačí na stropy uvnitř objektů s nea-
gresivním prostředím.
15
Analýza konstrukcí
5 Analýza konstrukcí
5.1 Modelování konstrukce pro analýzu
5.1.1 Modelování konstrukce a základní předpoklady

Výpočetní model konstrukce musí vystihovat skutečné chování průřezů, prvků, styčníků a
podpor. Ustanovení této kapitoly ale lze použít jen na obvyklé spřažené konstrukce, jak bu-
dou dále zmíněny, nikoli na zvláštní konstrukce, jako jsou kupř. ocelové desky s vybetono-
vanou mezerou apod. U konstrukcí, kde převažuje beton a jsou případně i předpjaté, je
vhodné pro návrh použít ČSN EN 1992-1-1.
5.1.2 Modelování styčníků

V analýze se rozlišují styčníky:
• kloubové, u nichž lze předpokládat, že styčník nepřenáší žádné ohybové momenty,
• tuhé, jejichž tuhost a nebo únosnost dovolují v analýze předpokládat, že prvky ve styčníku
jsou dokonale tuhé,
• polotuhé, jejichž chování je potřeba v analýze vždy uvažovat.
V běžné praxi jsme dosud vystačili s prvními dvěma typy styčníků. S rozvojem výpočetních
metod se nyní hodně pozornosti soustřeďuje na třetí typ, který ve skutečnosti převažuje.
Výpočty zahrnující poddajné působení styčníků (spojů) jsou složité, lépe ale vystihují sku-
tečné působení konstrukce a mohou přinést významné úspory zejména u konstrukcí, kde se
určitý typ polotuhého styčníku mnohokrát opakuje.
Určitou pomůcku pro návrh polotuhých styčníků, u nichž se spojuje ocelobetonový nosník a
ocelobetonový sloup, představuje Příloha A této normy.
5.1.3 Interakce konstrukce s podložím

Návod pro zahrnutí vzájemného ovlivnění konstrukce a zeminy lze nalézt v ČSN EN 1997.
5.2 Stabilita konstrukce
5.2.1 Vlivy deformované geometrie konstrukce

Obecně lze při analýze konstrukcí vždy postupovat buď analýzou prvního řádu, kdy se pra-
cuje s nedeformovanou konstrukcí, anebo analýzou druhého řádu, kdy se vliv deformací
konstrukce započítá. Pro běžné konstrukce postačí počítat prvním řádem, výjimku tvoří sta-
bilitní výpočty, kde je kritériem pro použití prvního řádu skutečnost, že chyba vzniklá neu-
važováním deformací je menší než 10 %, hovoříme-li o velikosti vnitřních sil. To se v praxi
16
nedá zjistit jinak než propočítáním obou možností, což je ale značně neefektivní. Přibližně
lze toto kritérium pokládat za splněné, pokud platí
Fcr
α cr = ≥ 10 (5.1)
FEd
kde αcr je součinitel, kterým se při výpočtu prvním řádem musí zvětšit návrhové zatíže-
ní, aby došlo k pružné ztrátě stability. Tuto hodnotu dnešní výpočetní softwa-
ry běžně poskytují.
5.2.2 Metody analýzy pozemních staveb

Rámy složené ze sloupů a příčlí lze zkontrolovat na vybočení s posunutím styčníků v rovině
rámu analýzou prvního řádu v případě, že je zmíněné kritérium (5.1) splněno pro každé podla-
ží. U těchto konstrukcí také lze součinitel αcr vypočítat z výrazu daného v ČSN EN 1993-1-1.
Podlé ocelářské normy platí
⎛ H Ed ⎞⎛ h ⎞
α cr = ⎜ ⎟ ⎜⎜ ⎟⎟
⎜ VEd ⎟ δ H,Ed
⎝ ⎠⎝ ⎠
kde HEd je návrhová hodnota vodorovné reakce v patě podlaží od vodorovných zatížení;
VEd celkové návrhové svislé zatížení konstrukce v patě podlaží;
δH,Ed vodorovné posunutí horní úrovně podlaží vůči patě podlaží, při zatížení rámu
vodorovnými silami (například vítr), které působí ve všech úrovních stropů
podle obr. 1;
h výška podlaží.
Obr. 1 Veličiny pro výpočet α cr
Vliv druhého řádu lze v některých případech také zahrnout do výpočtu nepřímo tak, že se
použije analýza prvního řádu a výsledky se upraví vhodnými zvětšovacími součiniteli, jak
bude ukázáno u návrhu sloupů v kap. 6.
17
Stejně jako u ocelových konstrukcí platí, že jsou-li účinky druhého řádu zavedeny v globální
analýze konstrukce na konstrukci s imperfekcemi, není již nutné individuální posouzení sta-
bility každého prvku.
Pro spřažené sloupy tak lze rovinné vybočení zkontrolovat jednou z následujících metod:
a) globální analýzou druhého řádu na imperfektní konstrukci, kdy se únosnost průřezu ověří
podle vztahů uvedených v kap. 6 (6.45) až (6.47); nebo
b) analýzou každého jednotlivého prvku, kdy se do výpočtu zahrnou koncové momenty a sí-
ly stanovené globální analýzou, zahrnující účinky druhého řádu a příslušné imperfekce.
Analýza prvků zahrne i příslušné imperfekce prvku popsané v kap. 5.3.2; nebo
c) u osově tlačených prvků využitím křivek vzpěrné pevnosti, v nichž už je zahrnut vliv dru-
hého řádu i imperfekce prvků. I v tomto posouzení se uváží koncové síly stanovené glo-
bální analýzou konstrukce, zahrnující účinky druhého řádu a příslušné globální imperfek-
ce. Výpočet je potom založen na vzpěrné délce, která se rovná systémové délce prutu.
5.3 Imperfekce
5.3.1 Zásady
V moderní analýze konstrukce se zahrnují vlivy všech nevyhnutelných imperfekcí, aby se
tak vystihlo působení skutečné konstrukce. U ocelových a ocelobetonových konstrukcí se to
dělá zpravidla tak, že se všechny imperfekce nahradí jedinou ekvivalentní imperfekcí geo-
metrickou. Předpokládaný tvar této geometrické imperfekce musí vycházet z tvaru pružného
vybočení konstrukce v uvažované rovině.
5.3.2 Imperfekce pozemních staveb

U spřažených konstrukcí se použijí stejné ekvivalentní geometrické imperfekce jako pro
ocelové konstrukce. Je-li nutné použít analýzu druhého řádu, lze imperfekce prvků za-
nedbat, pokud platí:
λ ≤ 0,5 N pl,Rk N Ed (5.2)
kde λ je definována v kap. 6.7.3 a vypočítá se pro prvek s klouby na obou koncích;
Npl,Rk definováno v kap. 6.7.3;
NEd návrhová hodnota normálové síly.
Návrhové hodnoty ekvivalentní imperfekce ve tvaru prohnutí uprostřed délky prutu se mají
pro spřažené sloupy a tlačené spřažené prvky stanovit z tab. 12.
Imperfekce spřažených nosníků nezajištěných proti ztrátě stability při ohybu (klopení) jsou
již zahrnuty do vzorců pro stanovení momentu únosnosti s vlivem ztráty stability.
18
5.4 Výpočet účinků zatížení
5.4.1 Metody globální analýzy

Účinky zatížení (vnitřní síly) se u spřažené ocelobetonové konstrukce obecně stanoví pruž-
ným výpočtem s tím, že se s taženým betonem nedá počítat.
Účinky smykového ochabnutí (smykových deformací v rovině desky) se u širokých betono-
vých desek či ocelových pásnic projeví nerovnoměrným rozdělením podélných normálo-
vých napětí po šířce desky. Do výpočtu lze tuto skutečnost započítat zavedením účinné šíř-
ky: u betonové pásnice podle této normy, u ocelové pásnice podle ČSN EN 1993-1-5.
Vliv lokálního boulení ocelových prvků se (stejně jako u ocelových konstrukcí) zohlední
klasifikací průřezů. Klasifikace vychází ze štíhlosti tlačených částí ocelového průřezu, lze
pro ni tudíž používat tabulky ČSN EN 1993-1-1. Protože se ale ocelové průřezy nosníků na-
cházejí zpravidla v tažené oblasti spřaženého průřezu, patří většina spřažených průřezů do
třídy 1 a 2 a posuzují se tudíž plasticky. Ale i průřezy, u nichž se ocel dostane do tlaku, je u
spřažených konstrukcí zvykem nedělat příliš štíhlé, a tak i tyto případy jsou často klasifiko-
vány třídou 1 nebo 2. Pro průřezy třídy 3, kam patří spřažené průřezy s vysokými ocelovými
profily, se použije pružný návrh. Velmi zřídka se u spřažených konstrukcí vyskytují průřezy
třídy 4. Ty je nutné řešit postupy uvedenými v ČSN EN 1993-1-5; opět je to zavedení jakési
účinné šířky, nahrazující původní šířku štíhlé tlačené ocelové části.
Zejména v minulosti často zmiňované a studované účinky prokluzu mezi betonovou a oce-
lovou částí spřaženého průřezu lze ve výpočtech zanedbat vždy, kdy je smykové spojení
provedeno podle této normy. Pouze v opačných případech je nutné účinky prokluzu vyčíslit.
Postupuje se přitom podle odborné literatury, např. [10].
Již bylo řečeno, že u širokých ocelových nebo betonových pásnic dochází vlivem smykové-
ho ochabnutí k nerovnoměrnému rozložení normálových napětí, což lze do výpočtů zavést
definováním tzv. účinné šířky pásnice, jejíž velikost se pro ocel najde v ČSN EN 1993-1-5 a
u betonových pásnic se určí následovně:
Účinná šířka je v každém poli nosníku uspořádána podle obr. 2, přičemž uprostřed pole a ve
vnitřní podpoře se celková účinná šířka beff určí ze vztahu:
beff = b0 + ∑ bei (5.3)
kde b0 je vzdálenost mezi osami vnějších spřahovacích prvků;

bei hodnota účinné šířky betonové pásnice na každé straně stojiny. Tato hod-
nota je Le/8, ale nemůže být větší než je geometrická šířka bi. Hodnota bi
se má uvažovat jako vzdálenost mezi vnějším spřahovacím prvkem a
středem desky mezi nosníky, měřeno uprostřed tloušťky betonové pásni-
ce. U převislého konce pásnice se bi bere jako vzdálenost mezi spřahova-
cím prvkem a okrajem pásnice. Délka Le se určí jako vzdálenost mezi bo-
dy nulového momentu. Pro typické spojité spřažené nosníky, kde je návrh
ovlivněn momentovou obálkou pro různá uspořádání zatížení lze Le před-
pokládat podle obr. 2.
19
Účinnou šířku v koncové podpoře lze určit ze vztahu:

beff = b0 + ∑ βibei (5.4)
kde βi = ( 0,55 + 0, 025 Le bei ) ≤ 1, 0 (5.5)
a kde bei je účinná šířka uprostřed koncového pole;

Le ekvivalentní rozpětí koncového pole.
U pozemních staveb se může uvažovat vzdálenost b0 jako nulová a b i se potom měří od

středů stojin.
K výpočtům účinné šířky lze učinit následující komentář. Je známo, že průběh podélného
normálového napětí (a tím i účinné šířky) se po délce nosníku mění zejména také v závislosti
na podobě svislého zatížení. Obecně platí, že se tato šířka zmenšuje všude, kde působí zatížení
soustředěně, např. v podporách. O tom se čtenář dozvěděl už před padesáti lety např. v [11].
O problematice účinných šířek toho bylo napsáno hodně; významná je např. práce [12], při-
pojili se i čeští autoři [13], ale nakonec se dospělo k názoru, že zejména pro plastické vý-
počty nemá zpřesňování účinných šířek zas až takový význam a výsledkem jsou nynější
poměrně hrubé vzorce normy.
1 Le = 0,85L1 pro beff,1

2 Le = 0,25(L1 + L2) pro beff,2
3 Le = 0,70L2 pro beff,1
4 Le = 2L3 pro beff,2
Obr. 2 Ekvivalentní rozpětí pro určení účinné šířky betonové pásnice [obr. 5.1]
20
5.4.2 Lineární pružná analýza

Vychází-li se u nosníku namáhaného ohybem z Bernoulliho hypotézy o zachování rovinnos-
ti průřezu, lze v pružném výpočtu po uplatnění Hookova zákona spřažený ocelobetonový
průřez „homogenizovat“ tím, že se do výpočtu zavede poměr modulů pružnosti oceli a beto-
nu n = Ea/Ec. Šířka betonové desky se zredukuje tímto poměrem; dále se s průřezem dá na-
kládat jako s celoocelovým.
Vliv dotvarování a smršťování betonu se potom dá vyjádřit modifikací tohoto poměru na
hodnotu nL. Modifikované poměry modulů závisejí na typech zatížení (index L) a jsou
dány vztahem:
nL = n0 (1 + ψ L φt ) (5.6)
kde n0 je poměr modulů Ea /Ecm pro krátkodobé zatížení;

Ecm sečnový modul pružnosti betonu pro krátkodobé zatížení podle
ČSN EN 1992-1-1;
ϕt součinitel dotvarování ϕ( t , t 0 ) podle ČSN EN 1992-1-1, závisející na stáří
(t) betonu v okamžiku posuzování a stáří (t0) při zatížení;
ψL násobitel součinitele dotvarování, závisející na typu zatížení. Pro stálé za-
tížení je 1,1, pro primární a druhotné účinky smršťování 0,55 a pro před-
pínání vnesením deformací 1,5.
U obvyklých pozemních staveb lze zjednodušeně účinky dotvarování spřažených nosníků

započítat tak, že se plocha betonu Ac nahradí ekvivalentní účinnou plochou Ac /n a tato hod-
nota se použije pro krátkodobé i dlouhodobé zatížení. Číslo n vyjadřuje poměr jmenovitých
modulů, odpovídající účinnému modulu pružnosti betonu Ec,eff = Ecm / 2.
Účinky trhlin v betonu se (kupř. u spojitého nosníku) dají započítat iteračním výpočtem, kdy
se při výpočtu momentů začne s průřezem konstantní tuhosti EaI1 (tzv. průřez „bez trhlin“).
V oblastech vnitřních podpor, kde největší tahové napětí v betonu způsobené zatížením pře-
výší dvakrát pevnost fctm nebo f1ctm (nebo jednoduše: kde vznikne tah), se tuhost zredukuje
na EaI2 (beton nepůsobí, tzv. průřez „s trhlinami“) a zjistí se nový průběh momentů. Po ně-
kolika iteracích se hodnoty ustálí a postup lze zastavit.
Zjednodušeně (jsou-li všechny poměry délek sousedních polí spojitého nosníku (kratší/delší)
nejméně 0,6) se lze iterace zbavit tím, že se použije ohybová tuhost EaI2 na 15 % délky pole
na každé straně od vnitřní podpory. V ostatních částech se použije hodnota bez trhlin EaI1 a
pro toto rozdělení tuhostí se jedním výpočtem určí výsledné momenty. Také existuje postup
ještě jednodušší, viz dále.
Při pružné analýze se přirozeně musí rozlišovat montážní stadia konstrukce, kdy některá
zatížení působí na ocelovou konstrukci a jiná již na spřaženou konstrukci, napětí se v
jednotlivých vláknech průřezu načítají. To není třeba činit tehdy, jsou-li všechny průře-
zy klasifikovány do třídy 1 nebo 2 a únosnost průřezu se stanoví plasticky. Sem spadá
většina praktických případů; postup výpočtu je pro tyto případy ukázán na příkladech,
zařazených do kap. 6.
21
Účinky teploty se obecně mají uvážit podle ČSN EN 1991-1-5, ale u prvků s průřezy
třídy 1 a 2 lze teplotu v mezním stavu únosnosti vždy zanedbat. U pozemních staveb
jsou účinky teploty obecně málo významné. Jinak je tomu u spřažených ocelobetono-
vých mostů.
5.4.3 Nelineární globální analýza

Tato analýza zahrnuje deformace smykového spojení a v běžné praxi se u nosníků navrže-
ných podle této normy nepoužívá.
5.4.4 Lineární pružná analýza s omezenou redistribucí u pozemních staveb

Tato analýza je vhodná pro ověření mezních stavů únosnosti spojitých spřažených nosníků a
nahrazuje obecný iterační postup uvedený v kap. 5.4.2.
Postupuje se tak, že se ohybové momenty stanovené pružným výpočtem redistribuují s
využitím tab. 5 tak, že se záporné podporové momenty zmenší o hodnoty uvedené v ta-
bulce a potom se příslušně upraví momenty kladné. Řádek označený „analýza bez trh-
lin“ se uplatní na momenty vypočítané na nosníku konstantního průřezu, a řádek „ana-
lýza s trhlinami“ na momenty vypočítané se změkčenou oblastí délky 0,15L u vnitřních
podpor.
Pro uplatnění tabulky je nutné splnit řadu podmínek definovaných v normě, nosníky zejmé-
na nesmí být ohroženy ztrátou stability. Pozor na to, že redistribuce se u ocelí vyšších pev-
ností než S355 omezuje jen na nosníky s průřezy třídy 1 a 2.
Tab. 5 Limity redistribuce záporných podporových momentů v procentech z počáteční hod-

noty ohybového momentu [tab. 5.1]
Třída průřezu v oblasti
1 2 3 4
záporných momentů
Pro analýzu „bez trhlin“ 40 30 20 10
Pro analýzu „s trhlinami“ 25 15 10 0
5.4.5 Tuhoplastická globální analýza pozemních staveb

Tuhoplastická globální analýza (neboli výpočet vnitřních sil na konstrukci s plastickými
klouby) se může použít jen při splnění mnoha omezujících předpokladů, které jsou specifi-
kovány v normě. Zejména musí být ve všech místech budoucích plastických kloubů pouze
průřezy třídy 1, nesmí dojít ke ztrátě stability konstrukce, musí se jednat o nepříliš odlišné
délky polí atd.
22
5.5 Klasifikace průřezů
5.5.1 Všeobecně
Již bylo řečeno, že se i pro spřažené průřezy dá použít klasifikační systém ČSN EN 1993-1-1,
což znamená, že se spřažený průřez klasifikuje podle jeho nejštíhlejší tlačené ocelové části,
přičemž část připojená k betonu (je betonem plně nebo částečně stabilizovaná) se zařadí do
výhodnější třídy, jak bude uvedeno dále.
Poznamenává se, že u průřezů třídy 1 a 2 s taženou výztuží umístěnou v rozsahu účinné šíř-
ky má mít použitá výztuž vysokou tažnost (má ji každá běžná výztuž, kromě sítí). Určuje se
také minimální plocha výztuže As uvnitř účinné šířky betonové pásnice.
5.5.2 Klasifikace spřažených průřezů bez obetonování

Ocelová tlačená pásnice, zajištěná proti vybočení účinným připojením spřahovacími prvky k
betonové pásnici, se ve všech případech zařadí do třídy 1. Má-li průřez stojinu třídy 3 a pás-
nice tříd 1 nebo 2, lze průřez jako celek považovat za třídu 2, ale stojina se oslabí podle
ČSN EN 1993-1-1: oslabení spočívá v tom, že se z prostředku tlačené části stojiny vyjme
nepůsobící část (na obr. 3 označena 4), takže na obou okrajích zbude 20 εtw, kde tw je
tloušťka stojiny a ε = (235/fy)0,5 představuje známý součinitel pro převod všech ocelí na
ocel S235.
Obr. 3 Definice účinné šířky stojiny
5.5.3 Klasifikace spřažených průřezů s obetonováním v pozemních stavbách

Pro obetonované průřezy se použije tab. 6, která respektuje již zmíněnou skutečnost, že be-
ton ocelové části stabilizuje. Výplňový beton má ovšem být vyztužen a připojen mechanicky
k ocelovému průřezu tak, aby případnému vyboulení stojiny či kterékoli části tlačené pásni-
ce směrem dovnitř ke stojině skutečně zabránil. Norma obsahuje požadavky, při jejichž spl-
nění lze předpokládat, že je s obetonováním vše v pořádku.
23
Obetonovaná ocelová stojina třídy 3 se ve výpočtu může považovat za třídu 2 bez jakéhoko-
li oslabení.
Tab. 6 Klasifikace ocelových pásnic v tlaku pro částečně obetonované průřezy [tab. 5.2]
Válcovaný průřez Svařovaný průřez
Rozdělení napětí
(tlak má kladné znaménko)
Třída Typ Omezení

1 c/t ≤ 9ε
(1) válcovaný nebo
2 c/t ≤ 14ε
(2) svařovaný
3 c/t ≤ 20ε
24
Mezní stavy únosnosti
6 Mezní stavy únosnosti
6.1 Nosníky
6.1.1 Nosníky pozemních staveb

Typické průřezy spřažených nosníků jsou na obr. 4. Betonová deska může být kompaktní
nebo žebrová, případně může mít náběhy. Ocelový nosník lze (je to vhodné zejména při po-
žárním návrhu) obetonovat. Nosník se pak nazývá „částečně obetonovaný“. Deska je s nos-
níkem spojena smykovým spojením. U prostých nosníků je deska vždy na tlačené straně, u
spojitých nosníků může být u vnitřních podpor i tažena: beton potom nepůsobí a jeho úlohu
musí převzít tažená podélná výztuž.
Spřažené nosníky se musí v rozhodujících průřezech zkontrolovat na únosnost a, je-li nutné,
také na únosnost při ztrátě stability. Mají-li nosníky štíhlé stěny, je potřeba prověřit únosnost
při boulení ve smyku či při působení soustředěně působících příčných sil. Vždy je nutné
prověřit i únosnost v podélném smyku, tzn. návrh smykového spojení.
Obr. 4 Typické průřezy spřažených nosníků [obr. 6.1]
Nosníky navržené podle teorie plasticity lze navrhnout s tzv. „úplným smykovým spoje-
ním“, kdy spojení není slabým místem nosníku, anebo s tzv. „částečným smykovým spoje-
ním“, kdy o únosnosti nosníku rozhoduje právě smykové spojení. Důvody pro použití čás-
tečného smykového spojení mohou být ekonomické, kdy je konstrukce s úplným spojením
25
zbytečně únosná, nebo praktické, kdy např. při použití žebrové desky je počet spřahovacích
prvků na nosníku omezen. U nás ale je dosud obvyklé používat pouze „úplné spojení“.
U nosníků navržených podle teorie pružnosti je přípustné pouze „úplné smykové spojení“.
6.1.2 Účinná šířka pro ověření průřezu

Zjednodušeně lze u pozemních staveb předpokládat, na rozdíl od složitějšího průběhu podle
obr. 2, konstantní účinnou šířku betonové pásnice v celé oblasti kladných momentů v kaž-
dém poli nosníku. Pro výpočet lze uvažovat hodnotu beff,1 uprostřed pole a hodnotu beff,2 na
obou stranách od vnitřní podpory.
6.2 Únosnosti průřezů nosníků
6.2.1 Únosnost v ohybu

Jsou-li na nosníku pouze průřezy třídy 1 a 2 (a deska se nepředepíná), lze návrhovou únos-
nost určit plastickým výpočtem podle obr. 5. Již bylo řečeno, že tento výpočet pokrývá vět-
šinu praktických případů. Jinak se použije pružný výpočet nebo nelineární výpočet, jak bu-
dou popsány dále.
Obr. 5 Příklady plastického rozdělení napětí pro spřažený nosník s plnou deskou a plným
smykovým spojením pro kladný a záporný moment [obr. 6.2]
26
Při úplném smykovém spojení ocelové a betonové části spřaženého nosníku se při výpočtu
Mpl,Rd předpokládá, že nastává plná interakce mezi ocelovým profilem, výztuží a betonem,
přičemž v oceli je napětí rovné návrhové pevnosti fyd, ve výztuži fsd (často lze ale tlačenou
výztuž úplně zanedbat) a v tlačeném betonu 0,85fcd, kde fcd je návrhová válcová pevnost be-
tonu v tlaku. S taženým betonem se nepočítá.
U spřažených průřezů s ocelovými prvky pevnostní třídy S420 nebo S460 není dosud plně
prověřena schopnost plastifikace těchto ocelí, a proto se v případech, kdy je vzdálenost xpl
mezi plastickou neutrální osou a nejvíce tlačenými vlákny betonu větší než 15 % celkové
výšky prvku h, bere návrhový moment únosnosti MRd jako β Mpl,Rd, kde β je redukční sou-
činitel uvedený na obr. 6.
Obr. 6 Redukční součinitel β pro Mpl,Rd [obr. 6.3]
U pozemních staveb se profilovaný plech v tlačené oblasti zanedbá a v tažené oblasti se za-
počítá s návrhovou pevností fyp,d.
V oblastech kladných momentů se u spřažených nosníků pozemních staveb navržených podle
teorie plasticity může použít již zmíněné částečné smykové spojení. Vyžaduje to použít dosta-
tečně tažné (duktilní) spřahovací prvky (budou definovány dále, obvyklé trny k nim patří). Vý-
počet momentu únosnosti je stejný jako při úplném spojení, použije se ale redukovaná tlaková
síla v betonové pásnici (Nc místo síly Ncf). Poměr η = Nc/Ncf potom udává stupeň smykového
spojení. Poloha plastické neutrální osy v desce odpovídá nové síle Nc, viz obr. 7. Ocelovým
průřezem prochází druhá neutrální osa, která se má použít při klasifikování stojiny.
Obr. 7 Plastické rozdělení napětí pro kladný moment a částečné smykové spojení [obr. 6.4]
27
1 Plastická teorie
2 Zjednodušená metoda
Obr. 8 Vztah mezi MRd a Nc (pro tažné spřahovací prvky) [obr. 6.5]
Vztah mezi MRd a Nc je podle výzkumu dán křivkou ABC na obr. 8, kde Mpl,a,Rd a Mpl,Rd
jsou návrhové plastické únosnosti při působení kladného momentu na samotný ocelový
prvek a na spřažený průřez při úplném smykovém spojení. Popsaný postup nalezení únos-
nosti odpovídá hodnotě MRd určené (bezpečně) z přímé spojnice AC na obr. 8, takže platí:
28
Nc
M Rd = M pl,a,Rd + ( M pl,Rd − M pl,a,Rd ) (6.1)
N cf
Pro spřažené průřezy třídy 1 a 2 s tlačenou betonovou pásnicí se nelineární únosnost v ohy-
bu MRd může určit jako funkce tlakové síly v betonu Nc podle zjednodušených vzorců (6.2) a
(6.3), jak ukazuje obr. 8:
Nc
M Rd = M a,Ed + ( M el,Rd − M a,Ed ) pro Nc ≤ Nc,el (6.2)
N c,el
N c − N c,el
M Rd = M el,Rd + ( M pl,Rd − M el,Rd ) pro Nc,el ≤ Nc ≤ Nc,f (6.3)
N c,f − N c,el
kde Mel,Rd = Ma,Ed + kMc,ed (6.4)
a kde Ma,Ed je návrhový ohybový moment, působící na ocelový průřez před účinností
spřažení;
Mc,Ed část návrhového ohybového momentu, působící na spřažený průřez;
k nejmenší součinitel určený tak, že je dosaženo návrhové pevnosti oceli,
betonu nebo výztuže (nejmenší hodnota k rozhoduje); pokud se použije
nepodepíraná konstrukce, musí se vzít v úvahu i postup montáže;
Nc,el tlaková síla v betonové pásnici odpovídající momentu Mel,Rd (moment,
při kterém je dosaženo návrhové pevnosti oceli nebo betonu, rozhoduje
co nastane dřív).
Pro průřezy s ocelovými prvky pevnostní třídy S420 nebo S460, u nichž vzdálenost xpl
mezi plastickou neutrální osou a nejvíce tlačenými vlákny betonu převyšuje 15 % celko-
vé výšky prvku h, se ve výrazu (6.3) a na obr. 9 nahradí Mpl,Rd redukovanou hodnotou
βMpl,Rd.
Obsahuje-li spřažený nosník štíhlé průřezy třídy 3, vypočítá se napětí při ohybu pružnou te-
orií. Jsou-li v nosníku i průřezy třídy 4, uplatní se ještě ČSN EN 1993-1-5, protože se velmi
štíhlé ocelové části nemohou započítat plnou hodnotou.
29
1 Podepíraná konstrukce
2 Nepodepíraná konstrukce
Obr. 9 Zjednodušený vztah mezi MRd a Nc pro průřezy s betonovou deskou v tlaku [obr. 6.6]
Největší napětí v průřezu jsou při pružném výpočtu omezena hodnotami fcd u betonu v tlaku,
fyd u konstrukční oceli v tahu i tlaku a fsd ve výztuži v tahu i tlaku. Alternativně se může tla-
čená výztuž v betonové desce zanedbat, viz obr. 10. Jak už bylo několikrát upozorněno, na-
pětí vzniklá v důsledku zatížení samotné ocelové konstrukce se při montáži bez podepírání
(montáž bez lešení) musí přičíst k napětím od zatížení působícího na spřaženou konstrukci.
Účinek dotvarování betonu lze při dlouhodobém zatížení zahrnout zavedením modifikova-
ného poměru modulů n.
Obr. 10 Průběh poměrného protažení ε a normálového napětí δ při pružném působení
30
6.2.2 Únosnost ve vertikálním smyku

Na únosnosti spřaženého průřezu ve vertikálním smyku se podílí ocel i beton, účinek betonu
je ale malý, a proto se zpravidla zanedbá.
Únosnost Vpl,Rd se proto určí jen jako únosnost ocelového profilu Vpl,a,Rd podle
ČSN EN 1993-1-1. Štíhlosti stojin spřažených nosníků není vhodné volit příliš velké. Pokud
se velmi štíhlá stojina vyskytne, postupuje se při stanovení únosnosti s vlivem boulení ve
smyku Vb,Rd podle ČSN EN 1993-1-5.
Vertikální smyk má vliv na únosnost průřezu v ohybu. Stejně jako u ocelových nosníků se
tento vliv vyčísluje jen je-li vertikální smyková síla VEd větší než polovina smykové únos-
nosti VRd. Pokud tento případ nastane, lze pro průřezy třídy 1 a 2 vliv smyku na únosnost v
ohybu započítat redukcí návrhové pevnosti oceli ve stojině na hodnotu (1 – ρ)fyd. Smyková
plocha je vyznačená na obr. 11, kde:
ρ = ( 2VEd VRd − 1)
2
(6.5)
kde VRd je příslušná únosnost ve vertikálním smyku.
Pro průřezy třídy 3 a 4 je nutné použít ČSN EN 1993-1-5.
Obr. 11 Plastické rozdělení napětí modifikované vlivem vertikálního smyku [obr. 6.7]
6.3 Únosnost průřezů nosníků pozemních staveb s částečným

obetonováním
6.3.1 Rozsah
Typické průřezy částečně obetonovaných nosníků jsou na obr. 12. Dále uvedené výpočetní
postupy lze použít na částečně obetonované průřezy třídy 1 a 2, je-li současně d / tw menší
než 124ε.
31
Obr. 12 Typické průřezy částečně obetonovaných nosníků [obr. 6.8]
Obr. 13 Příklady plastického rozdělení napětí pro účinné průřezy (nahoře a uprostřed půso-
bí kladný moment, dole působí zápozný moment) [obr. 6.9]
32
6.3.2 Únosnost v ohybu

U průřezu s obetonovanou stojinou se předpokládá úplné smykové spojení mezi ocelovým
profilem a obetonováním a počítá se plasticky podle obr. 13. Postupuje se tak, že se z rov-
nováhy sil nalezne poloha neutrální osy a potom se vyčíslí moment únosnosti. Vše je zřejmé
z obrázku.
6.3.3 Únosnost při vertikálním smyku

Obetonování poměrně značně zvyšuje únosnost ocelové stojiny ve smyku. Jsou-li třmínky u
nosníku upraveny podle obr. 14, lze k únosnosti ocelové stojiny připočítat ještě plný příspě-
vek obetonování stojiny. Postupuje se tak, že se celkový vertikální smyk VEd rozdělí do částí
Va,Ed a Vc,Ed, působících na ocelový profil a obetonování. Rozdělení se provede ve stejném
poměru v jakém přispívají ocel a obetonování do únosnosti v ohybu Mpl,Rd. Vliv síly Va,Ed na
ocelový profil se posoudí podle ČSN EN 1993-1-5, vliv síly Vc,Ed na obetonování se posoudí
podle ČSN EN 1992-1-1.
1 Uzavřené třmínky
2 Otevřené třmínky přivařené ke stojině
3 Třmínky procházejí stojinou
Obr. 14 Uspořádání třmínků [obr. 6.10]
6.3.4 Ohyb a vertikální smyk

Vliv smyku na únosnost v ohybu je (stejně jako u neobetonovaných stojin) nezanedbatelný
jen, je-li návrhová vertikální smyková síla Va,Ed větší než polovina návrhové smykové únos-
nosti Vpl,a,Rd ocelového průřezu. Pokud tento případ nastane, nahradí se ve výrazu (6.5) po-
měr VEd / Vpl,Rd poměrem Va,Ed / Vpl,a,Rd. Dále se postupuje stejně jako u neobetonovaného
průřezu.
33
6.4 Ztráta stability spřažených nosníků při ohybu
6.4.1 Všeobecně
Spřažené nosníky o jednom poli jsou zpravidla dobře zajištěny proti ztrátě stability při ohy-
bu samotnou betonovou deskou, se kterou je ocelová tlačená pásnice prostého nosníku spo-
jena. Jiná situace nastane u spojitého nosníku, kde tlačená pásnice ocelového profilu u vnitř-
ních podpor s deskou spojena není. Ocelový nosník také může ztratit stabilitu v průběhu be-
tonování, nebrání-li pohybu do stran dostatečně tuhé bednění.
K posouzení stability samotného ocelového nosníku se použije ČSN EN 1993-1-1, pro spo-
jitý nosník lze použít následující postup.
6.4.2 Ověření stability spojitých spřažených nosníků pozemních staveb s

průřezy třídy 1, 2 a 3
Postupuje se obdobně jako u ocelových nosníků, tzn. že se najde kritický moment ideálního
nosníku, který poslouží k určení součinitele klopení χLT.
Návrhový moment únosnosti se u příčně nezajištěného spojitého spřaženého nosníku s prů-
řezem třídy 1, 2 nebo 3 a s prizmatickým ocelovým průřezem stanoví podle vztahu:
Mb,Rd = χLT MRd (6.6)
kde χLT je součinitel vzpěrnosti pro ztrátu stability při ohybu (klopení), závisející na
poměrné štíhlosti λLT ;
MRd návrhový moment únosnosti při působení záporného momentu v příslušné
vnitřní podpoře.
Hodnoty součinitele vzpěrnosti χLT se určí podle ČSN EN 1993-1-1.

Moment únosnosti MRd se pro průřezy třídy 1 nebo 2 určí plastickou teorií. Pro průřezy tří-
dy 3 se určí podle (6.4) jako návrhový záporný moment, který vyvolá buď napětí fsd v tažené
výztuži, nebo tlakové napětí fyd ve spodním vláknu ocelového profilu (menší hodnota roz-
hoduje).
Poměrnou štíhlost λLT lze určit ze vztahu:

M Rk
λLT = (6.7)
M cr
kde MRk je moment únosnosti spřaženého průřezu stanovený s použitím charakteris-

tických vlastností materiálu;
Mcr již zmíněný kritický pružný ohybový moment odpovídající ztrátě stability
nosníku při ohybu, určený ve vnitřní podpoře příslušného pole, kde je zá-
porný moment největší.
34
Stanovení Mcr je teoreticky náročnou úlohou a norma neposkytuje podklady pro výpočet to-
hoto kritického momentu. Uvádí se pouze obecně, že je-li deska spřaženého průřezu spojena
s jedním nebo více podpůrnými ocelovými prvky přibližně rovnoběžnými s uvažovaným
spřaženým nosníkem, lze pružný kritický moment určit na modelu „spojitého otočeného U-
rámu“. Obr. 15 naznačuje, jak tento model uvažuje příčné vychýlení dolní pásnice způsobu-
jící ohyb stojiny a natočení horní pásnice, kterému brání tuhost desky. Jedná se o výpočet
kritického momentu nosníku spojitě rotačně poddajně podepřeného. V normě je dále uvede-
no, jak lze tuhost tohoto rotačního podepření stanovit. Další postup je nutné vyčíst z odbor-
né literatury (např.[7]).
Tyto přesné výpočty se ovšem u pozemních konstrukcí často nahrazují přibližným postupem
uvedeným dále.
1 trhliny
Obr. 15 Otočený U-rám ABCD odolávající ztrátě stability při ohybu [obr. 6.11]
6.4.3 Zjednodušené ověření pro pozemní stavby bez přímého výpočtu

Spojitý nosník s průřezy třídy 1, 2 nebo 3 lze pokládat za vyhovující, jsou-li splněny násle-
dující podmínky:
a) Sousední pole se neliší v délce o více než 20 % délky kratšího pole. Délka konzoly ne-
převyšuje o více než 15 % délku přilehlého pole.
b) Zatížení je v každém poli rovnoměrné, návrhová hodnota stálého zatížení je větší než
40 % celkového návrhového zatížení.
c) Horní pásnice ocelového prvku je připojena k železobetonové nebo spřažené desce spřa-
hovacími prvky.
d) Deska je současně připojena k dalšímu podpůrnému prvku přibližně rovnoběžnému s
uvažovaným spřaženým nosníkem tak, že tvoří otočený U-rám podle obr. 15.
e) Je-li deska spřažená, je pnuta mezi dva rovnoběžné podpůrné prvky uvažovaného otoče-
ného U-rámu.
f) V každé podpoře ocelového prvku je dolní pásnice příčně podepřena a jeho stojina je
vyztužena. Jinde může být stojina nevyztužena.
35
g) Má-li ocelový profil tvar IPE, HE nebo I a nosníky nejsou obetonovány, jejich výška h
není větší než limitní výška z tab. 7.
h) Je-li ocelový prvek částečně obetonovaný, jeho výška nepřesáhne hodnoty z tab. 7 o ví-
ce než 200 mm u ocelí pevnostní třídy do S355 a 150 mm u ocelí tříd S420 a S460.
Tab. 7 Největší výška (mm) neobetonovaných ocelových nosníků, na něž lze použít
kap. 6.4.3 [tab. 6.1]
Pevnostní třída oceli
Ocelový nosník
S235 S275 S355 S420 a S460
IPE 600 550 400 270
HE 800 700 650 500
I 500 450 360 200
6.5 Příčné síly na stojiny
6.5.1 Všeobecně
Pro nespřažené pásnice spřažených nosníků a pro přilehlou část stojiny lze k určení návrho-
vé únosnosti nevyztužených nebo vyztužených stojin při působení příčných sil v pásnicích
použít pravidla uvedená v ČSN EN 1993-1-5. Stejně tak se postupuje, působí-li příčné síly v
kombinaci s ohybem a osovou silou. Ve vnitřních podporách nosníků pozemních staveb na-
vržených s použitím účinné stojiny třídy 2 má být navrženo příčné vyztužení, pokud se ne-
prokáže, že nevyztužená stojina má dostačující únosnost při boulení a borcení.
6.5.2 Boulení stojiny vyvolané pásnicemi

Jde o jev známý z ocelových konstrukcí, kdy je stojina deformací pásnice nucena k vybou-
lení. U spřažených konstrukcí lze tento jev posuzovat stejně jako u ocelových konstrukcí,
tzn. využije se ČSN EN 1993-1-5 s tou změnou, že se jako plocha Afc uvažuje transformo-
vaná plocha spřažené ocelové pásnice (ocelová pásnice plus betonová deska, která se převe-
de na ocel pomocí poměru modulů pro krátkodobé zatížení).
6.6 Smykové spojení
6.6.1 Všeobecně
Smykové spojení musí přenést podélnou smykovou sílu mezi betonovou a ocelovou částí,
přičemž se nepočítá se soudržností oceli a betonu. Aby se mohl použít již vysvětlený plas-
tický návrh nosníku, musí mít spřahovací prvky dostačující deformační schopnost, umožňu-
jící redistribuci smyku mezi jednotlivé spřahovací prvky. V Příloze B se ukáže, že spřaho-
vací prvek lze považovat za tažný v případě, že jeho charakteristická kapacita prokluzu δuk
je nejméně 6 mm. Přivařované trny s hlavou a nastřelované zarážky Hilti tuto podmínku
36
splňují, perforovaná lišta jen za určitých okolností. Zejména při plastickém návrhu se na
jednom nosníku nemají používat spřahovací prvky s rozdílnou deformační charakteristikou,
neboť to vede k přemáhání tužších prvků. Nedoporučuje se to ale ani pro pružný návrh.
Spřahovací prvky mají také být schopny zabránit oddělení betonové části od oceli, což se
prokazuje tak, že mají odolat tahové síle kolmé k rovině ocelové pásnice, která je rovna
nejméně 0,1násobku návrhové smykové únosnosti spřahovacího prvku. Trny, zarážky Hilti i
perforovaná lišta i tuto podmínku splňují.
Při návrhu smykového spojení je také nutné sledovat přenos síly ze spřahovacích prvků do
betonové desky, viz kap. 6.6.6.
U nosníků pozemních staveb navržených plasticky má pro „úplné spojení“ být počet spřa-
hovacích prvků roven nejméně celkové návrhové smykové síle Ncf působící v mezním stavu
únosnosti mezi kritickými průřezy nosníku (to jsou místa největších momentů a místa pod-
por), dělené návrhovou únosností jednoho prvku PRd. Síla Ncf je dána menší hodnotou z:
Ncf = Aa fyd (6.15)
nebo
Ncf = Ac 0,85fcd + As fsd (6.16)
U spojitého nosníku je třeba u vnitřní podpory přidat ještě sílu v tažené výztuži, jak ukazuje
obr. 16.
Obr. 16 Kritické průřezy a definice smykové síly při plastickém výpočtu
Již bylo zmíněno, že u nosníků pozemních staveb se může také použít u nás dosud málo ob-
vyklé „částečné smykové spojení“. Zjednodušeně lze říci, že ho lze u nosníků s rozpětím do
25 m a souměrným ocelovým průřezem použít vždy, použije-li se plastický výpočet a alespoň
40 % obvyklých trnů, které by byly potřeba pro úplné spojení. Podrobněji jsou podmínky spe-
cifikované v čl. 6.6.2.1 normy. Poměr počtu spřahovacích prvků (n) pro částečné spojení ku
počtu pro úplné spojení (nf) se označuje η a má stejný význam jako η na obr. 7 a 8.
Již bylo řečeno, že smykové spřahovací prvky se po délce nosníku musí rozmístit tak, aby
přenesly podélný smyk mezi ocelí a betonem a tím zabránily oddělení betonu od ocelového
nosníku. Uvažuje se přitom odpovídající rozdělení návrhové smykové síly. Tažné spřahova-
cí prvky lze (podle obr. 16) rozmístit mezi kritickými průřezy (podpory a místa největších
momentů) pravidelně, pokud:
• všechny kritické průřezy v uvažovaném poli jsou třídy 1 nebo 2;
37
• plastický moment únosnosti spřaženého průřezu není větší než 2,5násobek plastického
momentu únosnosti samotného ocelového průřezu.
Při návrhu provedeném podle teorie pružnosti se spřahovací prvky naopak rozmístí v soula-
du s podélným smykem, vypočítaným mezi betonovou deskou a ocelovou pásnicí obvyklým
vzorcem:
Vℓ = VEdSc /I1 (6.17)
kde VEd je návrhová hodnota posouvající síly,
Sc statický moment plochy tlačené části betonové desky k neutrální ose ide-
álního ocelobetonového průřezu redukovaný součinitelem n,
I1 moment setrvačnosti ideálního průřezu „bez trhlin“.
Podélná posouvající síla Vℓ je podle tohoto vzorce přímo úměrná vertikální posouvající síle.
V místech velkých posouvajících sil jsou proto prvky umístěny hustěji než v místech s ma-
lými posouvajícími silami. Na první pohled se tak před zabetonováním desky pozná, jakou
metodou byl spřažený nosník navržen.
6.6.2 Podélná smyková síla nosníků pozemních staveb

V tomto článku se rekapituluje vše, co bylo řečeno výše: pokud se pro posouzení průřezu
použije teorie pružnosti, určí se podélný smyk stejnou teorií, zatímco při návrhu podle teorie
plasticity se uváží rozdíl normálové síly v betonu (nebo v konstrukční oceli) na délce mezi
kritickými průřezy. Vše bude ještě objasněno v číselných příkladech k tomuto tématu.
6.6.3 Trny s hlavou v plné desce a v obetonování

Trny jsou jediným spřahovacím prostředkem, jehož únosnost je pro průměry mezi 16 a
25 mm stanovena touto normou. Pro všechny ostatní spřahovací prostředky, případně i pro
trny s menším nebo naopak větším průměrem, je nutné únosnost určit zkouškami podle Pří-
lohy B této normy. Známí výrobci spřahovacích prvků (např. Hilti) udávají právě výsledky
únosnosti ověřené zkouškami. Také pro perforovanou lištu výšky 50 a 100 mm jsou k dis-
pozici únosnosti ověřené zkouškami. V současnosti se na ČVUT zkoušejí i trny menších
průměrů než 16 mm; výsledky budou publikovány v odborné literatuře.
Návrhová únosnost trnu s hlavou ve smyku, přivařeného automatem, se určí ze vztahů (prv-
ní vzorec odpovídá porušení trnu, druhý porušení okolního betonu):
0,8 fu π d 2 /4
PRd = (6.18)
γV
0, 29 α d 2 f ck Ecm
nebo PRd = (6.19)
γV
38
kde je únosnost dána menší hodnotou. Ve vzorcích značí:
⎛h ⎞
α = 0, 2 ⎜ sc + 1⎟ pro 3 ≤ hsc / d ≤ 4 (6.20)
⎝ d ⎠
α =1 pro hsc / d > 4 (6.21)
a kde γV je dílčí součinitel (v ČR = 1,25);
d průměr dříku trnu, 16 mm ≤ d ≤ 25 mm;
fu mez pevnosti v tahu materiálu trnu, ne větší než 500 N/mm2;
fck charakteristická válcová pevnost betonu příslušného stáří v tlaku a ob-
jemové hmotnosti ne menší než 1750 kg/m3;
hsc celková jmenovitá výška trnu.
Je-li trn v nějakém konstrukčním prvku současně se smykem namáhán též tahovou silou, ur-
čí se návrhová tahová síla na jeden trn Ften; je-li Ften ≤ 0,1PRd, kde PRd je návrhová únosnost
trnu ve smyku, lze tahovou sílu zanedbat. Je-li Ften > 0,1PRd, není tento případ pokryt touto
normou a je nutné získat výsledky zkouškami.
6.6.4 Návrhová únosnost trnů s hlavou použitých v pozemních stavbách

spolu s profilovanými plechy
Jedná se o častou kombinaci používanou u stropních konstrukcí, kde se jako bednění desky
použijí trapézové (profilované) plechy. Při výpočtu únosnosti trnu je nutné rozlišit, zda žeb-
ra desky jdou rovnoběžně s nosníkem, nebo jsou umístěna kolmo k ose nosníku.
V prvním případě jsou trny umístěny v betonu podle obr. 17. Únosnost trnu se oproti únos-
nosti v plné desce zmenšuje redukčním součinitelem kA, který je dán vztahem:
b0 ⎛ hsc ⎞
kA = 0, 6 ⎜⎜ − 1⎟ ≤ 1, 0 (6.22)
hp ⎟
⎝ hp ⎠
kde hsc je celková výška trnu, ne větší než h p + 75 mm.
Obr. 17 Nosník s profilovaným plechem rovnoběžným s nosníkem [obr. 6.12]
Jsou-li žebra desky kolmá k ose nosníku podle obr. 18, redukuje se únosnost součinitelem
k t určeným ze vztahu:
39
0, 7 b0 ⎛ hsc ⎞
kt = ⎜⎜ − 1⎟ (6.23)
nr hp ⎟
⎝ hp ⎠
kde n r je počet trnů v jednom žebru v příčném řezu nosníkem, přičemž se do vý-
počtů uvažují nejvýše dvě řady.
Obr. 18 Nosník s profilovaným plechem kolmo k nosníku [obr. 6.13]
Součinitel kt nemá být větší než je hodnota kt,max v tab. 8. Součinitel lze uplatnit, pokud platí:
• trny jsou v žebrech výšky hp, ne větší než 85 mm a šířky b0, ne menší než hp a
• při provaření trnů skrz plech není průměr trnu větší než 20 mm nebo
• prochází-li trny otvory v plechu, není průměr trnů větší než 22 mm.
Tab. 8 Horní limitní hodnoty kt,max redukčního součinitele kt [ tab. 6.2]

Počet Tloušťka t
Trny s průměrem ne větším než Profilovaný plech s otvory a trny
trnů v plechu
20 mm a přivařené skrz plech průměru 19 mm nebo 22 mm
žebru (mm)
≤ 1,0 0,85 0,75

nr= 1
> 1,0 1,00 0,75
≤ 1,0 0,70 0,60
nr= 2
> 1,0 0,80 0,60
Mají-li spřahovací prvky současně zajistit spřaženou funkci nosníku i spřažené desky, jsou
trny nad nosníkem namáhány ve dvou směrech a musí splnit následující podmínku:
FA 2 Ft 2
+ ≤ 1 (6.24)
PA ,Rd 2 Pt,Rd 2
kde FA je návrhová podélná smyková síla způsobená spřaženým chováním nosníku;

Ft návrhová příčná síla způsobená spřaženým chováním desky;
PA,Rd a Pt,Rd jsou odpovídající návrhové smykové únosnosti trnu.
40
Jiné spřahovací prvky

Již bylo řečeno, že norma obsahuje návod pro výpočet únosnosti pouze pro přivařované trny
s průměrem 16 až 25 mm. Pro všechny ostatní používané prvky se musí jejich únosnost ově-
řit individuálně. Uvedeme zde proto ještě dva často používané spřahovací prvky: přistřelo-
vané zarážky Hilti a přivařovanou perforovanou lištu. Výhodou zarážek Hilti je, že pro je-
jich instalaci není potřeba elektrický proud, jsou proto vhodné např. pro menší rekonstrukce
stropů. Perforovanou lištu lze snadno vyrobit a přivařit ve výrobě, nevýhodou ale je, že její
použití vylučuje současné použití spojitých profilovaných plechů.
Přistřelované zarážky
Návrhovou únosnost přistřelovaných kotev HVB (výrobce Hilti) umístěných v plné betono-
vé desce lze uvažovat podle tab. 9.
Tab. 9 Návrhová únosnost kotev HVB

Návrhová Maximální výška plechu Minimální výška
Kotva únosnost [mm] betonové desky hc
PRd [kN] b0 hap ≥ 1,8 b0 hap < 1,8 [mm]
HVB 80 23 45 45 90
HVB 95 60 57 95
HVB 110 75 66 110
28
HVB 125 80 75 125
HVB 140 80 80 140
Pro kotvy v žebrové desce je nutné dodržet omezení z tabulky a pro únosnost použít redukč-
ní součinitele podle těchto vzorců:
• žebra kolmo k ose nosníku:
0,85 b0 hc − hap
α =
n hap hap
ale vždy 0,5 ≤ α ≤ 1,0

n je počet kotev v žebru.
41
• žebra ve směru osy nosníku:

b0
α = 1, 0 pro > 1,8
hap
b0 hsc − hap b0
α = 0, 6 pro ≤ 1,8
hap hap hap
ale vždy 0,5 ≤ α ≤ 1,0
Redukce platí pro kotvu jakkoli vzhledem k ose nosníku natočenou.

U zarážek HVB lze počítat s dostačující tažností, spřažení provedené tímto způsobem je
duktilní (tažné).
Perforovaná lišta
Na ČVUT se posledních deseti letech experimentuje s perforovanými lištami, vyobrazenými
na následujícím obrázku. Zatím jsou prověřeny únosnosti dvou typů lišty: nízká (výška
50 mm) a vysoká (výška 100 mm).
Charakteristická únosnost lišty 50 mm vysoké s otvory 30 mm je

PRk = − 68 + 12, 4 f ck + 797 Ast
Charakteristická únosnost u lišty 100 mm vysoké s otvory 60 mm je

PRk = 273 + 14,1 f ck + 313 Ast
Ve vzorcích značí:
fck pevnost betonu měřená na válcích [MPa],
Ast plocha výztuže provlečené otvory lišty [v mm2/mm]. Uvažuje se výztuž s mezí
kluzu fsk = 490 MPa
42
Po dosazení příslušných hodnot vychází únosnost v N/mm délky lišty.

Statistickým rozborem byl pro nízkou lištu zjištěn součinitel γ v = 1, 4 , pro vysokou lištu
γ v = 1, 25 . Přitom platí obvyklý vztah pro návrhovou únosnost
PRd = PRk γ v
Lištu obecně nelze považovat za dostatečně tažný prvek spřažení ve smyslu ČSN EN 1994-1-1,
protože při zkouškách na vzorcích podle Přílohy B se tažnost (prokluz δ při dosažení
PRk) pohybuje mezi 2 až 7 mm, přičemž s větším množstvím výztuže procházející otvo-
ry (Ast) tažnost vzrůstá. Protože hraniční hodnotou je prokluz 6 mm, je vhodné bezpečně
navrhovat nosníky s lištou podle teorie pružnosti. Více informací o liště je v [14], [15],
[16], [17].
6.6.5 Detaily smykového spojení a vliv montáže

Pro trny platí řada podmínek, jejichž splnění zajišťuje správnou funkci trnů. Tak např.
vzdálenost povrchu spřahovacího prvku, který brání nadzvednutí desky (např. spodní
strana hlavy spřahovacího trnu), od dolní výztuže nemá být menší než 30 mm, viz
obr. 19.
Povrch hlavy trnů může být zalícován s povrchem desky, častěji se ale požaduje krytí hlavy
betonem, které má být alespoň 20 mm. Při rozmísťování trnů je také vždy nutné dbát na to,
aby se beton dal dobře zhutnit; zejména se jedná o oblast u paty trnů, kde je namáhání beto-
nu největší.
Při betonování je nutné vyhnout se situaci, kdy by částečně zatvrdlý beton (s pevností pod
20 MPa) byl zatěžován nebo vystaven deformacím.
Je-li řada trnů provedena podél okraje betonové desky, má se příčná výztuž zakotvit v beto-
nu mezi okrajem desky a přilehlou řadou spřahovacích prvků. Je-li vzdálenost mezi okrajem
desky a osou nejbližší řady spřahovacích prvků menší než 300 mm, mají se dodržet doporu-
čení specifikovaná v normě, aby se zabránilo podélnému rozštěpení betonové pásnice, způ-
sobenému spřahovacími prvky:
Je-li použita deska s náběhy, má okraj náběhu ležet mimo linie vynesené pod úhlem 45 stupňů
od vnějšího okraje spřahovacího prvku (viz obr. 19), vzdálenost okraje náběhu od spřahova-
cího prvku (krytí) nemá být menší než 50 mm a pruty příčné výztuže se umístí v náběhu ve
vzdálenosti alespoň 40 mm pod povrchem spřahovacího prvku, který odolává nadzvednutí.
43
Obr. 19 Detaily [obr. 6.14]
Protože spojení betonové desky s nosníkem často zajišťuje stabilitu nosníku nebo jeho částí,
musí rozteče trnů splňovat určité podmínky. Tak u tlačené pásnice nemá být rozteč (osová
vzdálenost) ve směru působícího tlaku větší než:
• pro plnou desku: 22tf 235 f y ;

• pro žebrovou desku s žebry napříč nosníku: 15tf 235 f y ;
kde tf je tloušťka pásnice;
fy jmenovitá mez kluzu pásnice v MPa.
U pozemních staveb nemá být podélná rozteč trnů větší než šestinásobek celkové tloušťky
desky a zároveň ne větší než 800 mm. Čistá (nikoli osová) vzdálenost od okraje tlačené pás-
nice ke krajní řadě spřahovacích prvků nemá být větší než 9tf 235 f y . Trny ale nemají být
rozmístěny ani příliš hustě, aby se při přenášení sil nebo případném porušení navzájem neo-
vlivňovaly: rozteč ve směru smykové síly nemá být menší než 5d; rozteč ve směru napříč ke
smykové síle nemá být menší než 2,5d v plné desce a 4d v ostatních případech.
Existují určité technologické požadavky pro přivařování trnů. Kromě zajištění dostatečného
příkonu elektrického proudu (zdroj musí být dostatečně „tvrdý“) je také nutno dbát na to,
aby nedošlo k nadměrné deformaci pásnice na kterou se trny přivařují. Proto se nemá použí-
vat příliš tenká pásnice, její tloušťka musí odpovídat průměru přivařovaného trnu. Lze to de-
finovat tak, že kromě případů kdy jsou trny umístěny přímo nad stojinou, nemá být průměr
přivařeného trnu větší než 2,5násobek tloušťky pásnice. Nelze-li uvedené požadavky dodr-
žet, je vhodné přesvědčit se zkouškami, jak bude přivařování probíhat. Trn také nemá být
příliš blízko okraje pásnice, za krajní hodnotu se považuje 20 mm.
Pro volbu samotného trnu platí rovněž určitá omezení. Tak např. celková výška trnu nemá
být po přivaření menší než 3d, kde d je průměr dříku trnu, hlava trnu nemá mít průměr men-
ší než 1,5d a výšku menší než 0,4d. U tažených prvků namáhaných na únavu nemá být prů-
měr přivařeného trnu větší než 1,5násobek tloušťky pásnice, ke které se přivařuje, pokud
zkoušky nepotvrdí dostatečnou únavovou únosnost trnu ve smyku. Toto pravidlo se uplatní i
u trnů přivařených přímo nad stojinou.
U žebrových desek vybetonovaných do profilovaného plechu má trn přesahovat nad horní
hranu plechu alespoň 2d, a nejmenší šířka žeber vyplněných betonem má být alespoň
44
50 mm, měřeno uprostřed výšky žebra. Mají-li profilované plechy v dolní pásnici střední
žebírko, umísťují se trny střídavě vlevo a vpravo od tohoto žebírka.
6.6.6 Podélný smyk v betonových deskách

Je zřejmé, že sílu z trnů nebo jiných spřahovacích prvků je nutné dále roznést do betonové
desky, čemuž kromě tloušťky desky musí odpovídat také příčná výztuž v desce. Plochy
možného smykového porušení desky jsou naznačeny na obr. 20. Návrhové podélné smyko-
vé napětí pro kteroukoli možnou plochu smykového porušení desky ν E d nesmí překročit ná-
vrhovou podélnou smykovou pevnost, která se určí podle ČSN EN 1992-1-1. Prochází-li
smyková plocha kolem trnů (např.smyková plocha b-b na obr. 20), má se jako délka smyko-
vé plochy uvažovat rozměr h f , za který se považuje (2hsc + průměr hlavy trnu) pro trny v
jedné řadě nebo trny vystřídané a (2hsc + st + průměr hlavy trnu) pro trny umístěné v párech.
Účinná příčná výztuž na jednotku délky nosníku A s f / s f se uváží podle obr. 20, kde A b , A t
a A b h jsou plochy výztuže na jednotku délky nosníku a sf vzdálenost trnů v podélném
směru.
typ Asf/sf
a-a Ab+At
b-b 2Ab
c-c 2Ab
d-d 2Abh
Obr. 20 Typické plochy možného smykového porušení [obr. 6.15]
Pokud se použijí profilované plechy a smyková plocha prochází tloušťkou desky (např.
smyková plocha a-a na obr. 21), má se rozměr h f uvažovat jako tloušťka betonu nad ple-
chem. Použijí-li se plechy položené napříč k nosníkům a návrhová únosnost trnů se určí s
použitím redukčního součinitele k t podle 6.6.4, nemusí se uvažovat smyková plocha b-b na
obr. 21.
Použijí-li se plechy s mechanickým nebo třecím spojením položené napříč k nosníkům spo-
jitě přes horní pásnici nosníku, může se jejich příspěvek k příčnému vyztužení pro smyko-
vou plochu typu a-a započítat způsobem popsaným v normě.
45
typ Asf/sf
a-a At
b-b 2Ab
c-c 2Ab
d-d At+Ab
Obr. 21 Typické plochy možného smykového porušení při použití profilovaného plechu
[obr. 6.16]
Příklad 6.1
Navrhněte stropní nosníky na rozpětí 7,5 m, vzájemná vzdálenost nosníků je 2,0 m. Zatížení
stálé představuje pouze vlastní tíha konstrukce, proměnné užitné qk = 4,0 kN/m2. Nosník je z
oceli s mezí kluzu fy = 275 MPa, beton má válcovou pevnost v tlaku fck = 20 MPa. Železobe-
tonová deska má konstantní tloušťku 70 mm. Nosník není při stavbě podpírán. Jako spřahova-
cí prvky se použijí trny a alternativně perforovaná lišta. Použije se ocel S275 a beton C20/25.
Mezní stav únosnosti
Stálé zatížení: gk = 23 · 2 · 0,07 + 0,22 = 3,44 kN/m
gd = 1,35 · 3,44 = 4,64 kN/m

Proměnné zatížení: qk = 2 · 4 = 8 kN/m
qd = 1,5 · 8 = 12 kN/m
Moment uprostřed: MEd = 0,125 · 16,64 · 7,52 = 117 kNm
Zvolíme ocelový profil IPE 200. Ocel je u prostého nosníku namáhána tahem, jedná se tedy
automaticky o průřez třídy 1, tudíž se provede plastický výpočet.
Návrhové pevnosti
ocel fyd = 275/1,0 = 275 MPa
beton fcd = 20/1,5 = 13,3 MPa
Napětí při dosažení plastické únosnosti v ohybu je na obrázku.
46
Účinná šířka desky: beff = 7500/4 = 1875 mm
2848 ⋅ 275
Poloha neutrální osy (z rovnováhy sil): x = = 37 mm
1875 ⋅ 0,85 ⋅ 13,3
Moment únosnosti:
Mpl,Rd = 2848 · 275 · (170 – 37/2) = 118,6 · 106 Nmm = 118,6 kNm > MEd = 117 kNm
Spřažení
Použijí se trny průměru 16 mm z oceli s mezí pevnosti fu=370 MPa. Trny budou po přivaře-
ní 50 mm vysoké (krytí betonem 20 mm).
Únosnost trnu v plné desce:
π ⋅162
PRk = 0,8 ⋅ 370 ⋅ = 59514 N
4
PRk = 0, 29 ⋅ 0,825 ⋅162 20 ⋅ 29000 = 46645 N
α = 0,2(h/d + 1) = 0,2(50/16 + 1) = 0,825
PRk = 46, 6 kN
46, 6
PRd = = 37,3 kN
1, 25
Na polovině rozpětí je potřeba přenést sílu: Ncf = 2848 · 275 = 783,2 ·103 N = 783,2 kN
783, 2
Potřebný počet trnů: nf = = 21
37,3
Trny budou v jedné řadě, jejich vzdálenost v podélném směru tudíž bude 3750/21 = 180 mm.
Mezní stav použitelnosti

Průhyb při betonování desky:
δ = 5 · 3,44 · 75004/384 · 210000 · 19,43 · 106 = 35 mm
(předpokládá se, že se tento průhyb vyrovná nadvýšením ocelového nosníku)
47
Průhyb spřaženého nosníku (pružný výpočet):

n = Ea/Ec = 210000/(29000/2) = 14,5
beff/n = 1875/14,5 = 129 mm
x = (2848 · 170 + 129 · 70 · 35)/(2848 + 129 · 70) = 67 mm
I1 = 19,43 · 106 + 2848 · 1032 + (129 · 673/12) + 129 · 67 · 332 = 62,2 · 106 mm4
Napětí v mezním stavu použitelnosti v dolních vláknech oceli:
Účinek čerstvého betonu:

MEd = 0,125 · 3,44 · 7,52 = 24,2 kNm
σa = 24,2 · 106/194 · 103 = 124,7 MPa
Účinek proměnného zatížení:
MEd = 0,125 · 8 · 7,52 = 56,25 kNm
σa = 56,25 · 106 · 203/62,2 · 106 = 183,6 MPa
Napětí v dolní pásnici celkem:
σa = 124,7 + 183,6 = 308,3 MPa > 275 MPa
Ukazuje se, že v mezním stavu použitelnosti dochází k plastifikaci nosníku, což není pří-
pustné, a navržený profil IPE 200 tedy nelze využít.
Pro profil IPE 220 bude:
48
x = (3337 · 180 + 129 · 70 · 35)/(3337 + 129 · 70) = 74 mm

I1 = 27,72 · 106 + 3337 · 1062 + (129 · 703/12) + 129 · 70 · 392 = 82,6 · 106 mm4
σa = 24,2 · 106/252 · 103 + 56,25·106 · 216/82,6 · 106 = 96,0 + 147,1 = 243,1 MPa < 275 MPa
σc = 56,25 · 106 · 74/82,6 · 106 · 14,5 = 3,4 MPa < 0,85 · 13,3 = 11,4 MPa
Nosník s tímto ocelovým průřezem je v mezním stavu únosnosti pružný a pro výpočet prů-
hybu lze použít standardní výpočet.
Průhyb při betonování
δ = 5 · 3,44 · 75004/384 · 210000 · 27,72 · 106 = 24 mm (lze vyrovnat nadvýšením)
průhyb od proměnného zatížení
δ = 5 · 8 · 75004/384 · 210000 · 82,6 · 106 = 19 mm < L/250
návrh vyhovuje.
Alternativně se nabízí použít spřažení perforovanou lištou výšky 50 mm. Při spřažení lištou
ale nelze použít plastický výpočet. Zjevně proto bude nutné ještě zvětšit ocelový průřez, vy-
zkoušíme IPE 240.
Při pružném výpočtu bude v mezním stavu únosnosti:
napětí v ocelovém nosníku při působení stálého zatížení
Mg,Ed = 0,125 · 4,64 · 75002 = 32,6 kNm
σa= 32,6 · 106/324 · 103 = 100,6 MPa
napětí ve spřaženém nosníku při působení proměnného zatížení
Mq,Ed = 0,125 · 12 · 75002 = 84,37 kNm
x = (3912 · 190 + 129 · 70 · 35)/(3912 + 129 · 70) = 82 mm

I1 = 38,92 · 106 + 3912 · 1082 + (129 · 703/12) + 129 · 70 · 472 = 108,2 · 106 mm4
σa = 84,37 · 106 · 228/108,2 · 106 = 177,8 MPa
σc = 84,37 · 106 · 82/14,5 · 108,2 · 106 = 4,4 MPa
49
Napětí v dolním vláknu ocelového průřezu celkem:

σa = 100,6 + 177,8 = 278,4 MPa se přibližně rovná návrhové pevnosti oceli (275 MPa), a lze pro-
to návrh považovat za vyhovující. Průběh napětí je vynesen na obrázku na předchozí stránce.
Průhyb již nekontrolujeme, protože zjevně vyhoví.
Únosnost spřahovací lišty bez výztuže protažené otvory (Ast = 0) je
PRk = -68 + 12,4fck + 797Ast = -68 + 12,4 · 20 = 180 N/mm
PRd = 180/1,4 = 128 N/mm
Posouvající síla u podpory je u spřaženého nosníku:
V = 0,5 · 12 · 7,5 = 45 kN
Statický moment betonové pásnice k neutrální ose:
Sc = 129 · 70 · 47 = 424,4 · 103 mm3
Podélná posouvající síla mezi betonovou deskou a ocelovou pásnicí u podpory je
Vℓ = V · Sc/I1 = 45000 · 424,4 · 103/108,2 · 106 = 176 N/mm < 180 N/mm
Spřažení tudíž pevnostně vyhovuje.
Rekapitulace
Vyhovuje IPE 220 + 42 trnů, nebo
IPE 240 + spřahovací lišta 50 mm vysoká.
Příklad 6.2
Navrhněte stropní nosníky na rozpětí 6 m, vzájemná vzdálenost nosníků je 2,5 m. Zatížení stálé
gk = 2,85 kN/m2 (z toho samotná betonová deska 1,55 kN/m2), proměnné užitné qk = 3,0 kN/m2.
Nosník je z oceli s mezí kluzu fy = 235 MPa, beton má válcovou pevnost v tlaku fck = 25 MPa.
Žebrová deska je vybetonována do plechů VSŽ 12 003 vysokých 50 mm, tloušťka desky nad
povrchem plechů je také 50 mm. Nosník není při stavbě podpírán.
Zatížení: qd = 1,35 ⋅ 2,5 ⋅ 2,85 +1,5 ⋅ 2,5 ⋅ 3 = 20,87 kN/m
1
Moment uprostřed: M Ed = ⋅ 20,87 ⋅ 62 = 93,9 kN/m
8
L 6000
Účinná šířka desky: beff = 2 ⋅ be = 2 ⋅ = 2⋅ = 1500 mm
8 8
Zvolíme IPE 180. Ocel je v tahu, jedná se automaticky o průřez třídy 1, a tudíž se bude jed-
nat o plastický návrh. Napětí při dosažení plastické únosnosti je na obrázku na další stránce.
50
2390 ⋅ 235
Poloha neutrální osy (z rovnováhy sil): x = = 26 mm
1500 ⋅14, 2
Moment únosnosti:
Mpl,Rd = 2390 · 235 · (190 – 26/2) = 99,4 · 106 Nmm = 99,4 kNm > MEd = 93,9 kNm
Spřažení
Použijí se trny průměru 18 mm z oceli s mezí pevnosti fu = 340 MPa. Trny jsou rozmístěny
podle obrázku, tj. 2 ks na 600 mm délky nosníku.
Únosnost trnu v plné desce:
π ⋅182
PRk = 0,8 ⋅ 340 ⋅ = 69216 N (rozhoduje)
4
PRk = 0, 29 ⋅1 ⋅182 25 ⋅ 30500 = 82047 N
PRk = 69, 2 kN
69, 2
PRd = = 55, 4 kN
1, 25
Redukovaná únosnost trnu v žebrové desce, žebra kolmo k ose nosníku:
0, 7 68,8 ⎛ 80 ⎞
kt = ⋅ ⋅ ⎜ − 1⎟ = 0,578
1 50 ⎝ 50 ⎠
PRd = 0,578 ⋅ 55, 4 = 32, 0 kN
Na polovině rozpětí je potřeba přenést sílu:
N cf = 2390 ⋅ 235 = 561, 6 ⋅103 N = 561, 6 kN
51
561, 6
Potřebný počet trnů: nf = = 18
32, 0
Z obrázku na předchozí stránce je vidět, že na délce 600 mm lze (při jedné řadě trnů) na nosník
umístit nejvýše dva trny, tudíž na polovině rozpětí (3000 mm) může být nejvýše 10 trnů, což je
méně než požadovaných 18. Při tomto počtu trnů tedy půjde o částečné smykové spojení.
Podmínka pro využití částečného spojení (čl.6.6.1.2 normy) je splněna, neboť:
n 10
η= = = 0,55 > 0, 4 Le = 25 m > 6 m
nf 18
Moment únosnosti pro IPE 180:

Wpl = 166 · 103 mm3
Mpl,a,Rd = 166 · 103 · 235 = 39,0 · 10 6 Nmm = 39,0 kNm
Moment únosnosti spřaženého nosníku při použití deseti trnů na polovině rozpětí bude:
MRd = Mpl,a,Rd + (Mpl,Rd – Mpl,a,Rd) · η= 39,0 + (99,4 – 39,0) · 0,55 = 72,2 kNm < 93,9 kNm
Nosník tudíž nevyhovuje a návrh je nutné změnit. Použijeme větší ocelový profil
IPE 220:
Nová poloha neutrální osy:
3340 ⋅ 235
x= = 37 mm
1500 ⋅14, 2
a momenty únosnosti:
Mpl,Rd = 3340 · 235 · (210 – 37/2) = 150,3 · 106 Nmm = 150,3 kNm < 2,5·Mpl,a,Rd =
= 2,5 · 67,2 = 168 kNm
Mpl,a,Rd = 286·103 · 235 = 67,2 · 106 Nmm = 67,2 kNm
MRd = 67,2 + (150,3 – 67,2) · 0,55 = 112,9 kNm > MEd = 93,9 kNm
nosník vyhovuje

a) Průhyb při betonování desky:
zatížení (γf = 1, 0) :
vlastní tíha 0,26 kN/m

beton desky 2,5 · 1,55 = 3,88 kN/m
celkem 4,13 kN/m
52
Průhyb
δ = 5gL4/384EIa = 5 · 4,13 · 60004/384 · 210000 · 27,7 · 106 = 12,0 mm
Napětí
σa = 4,13 · 60002/8 · 252 · 103 = 73,7 MPa
b) Průhyb spřaženého nosníku (pružný výpočet):
n = Ea/Ec = 210000/(30500/2) = 13,8

e = (3340 · 110 + (50 · 1500 · 295/13,8))/(3340 + (50 · 1500/13,8)) = 225 mm
I1 = 27,7 · 106 + 3 340 · 1152 + ((1500/12) · 503 + 50 · 1500 · 702) = 99,6·106 mm4
zatížení: zbytek stálého 2,5 · (2,85 – 1,55) = 3,25 kN/m

proměnné zatížení 2,5 · 3 = 7,50 kN/m
celkem 10,75 kN/m
10, 75 ⋅ 60004
σa = ⋅ 225 = 109,3 MPa
8 ⋅ 99, 6 ⋅106
Σσ a = 73, 7 +109,3 = 183, 0 MPa < 235 MPa
nosník je v mezním stavu použitelnosti pružný
5 10, 75 ⋅ 60004
δc = ⋅ = 8, 7 mm
384 210000 ⋅ 99, 6 ⋅106
Průhyb celkem: δ = 12, 0 + 8, 7 = 20, 7 mm
Vliv částečného spojení na zvětšení průhybu lze v tomto případě zanedbat, neboť
η = 0,55 > 0,5.
Rekapitulace
Nosník IPE 220, žebrová deska 50 + 50 mm, 20 trnů celkem, průhyb 20,7 mm (lze případně
zmenšit nadvýšením)
53
Příklad 6.3
Navrhněte průvlak nesoucí dva stropní nosníky z předchozího příkladu. Zatížení i materiály
zůstávají stejné jako u příkladu 6.2. Žebra desky jsou rovnoběžná s osou nosníku. Průvlak
nebude během montáže podepřen.
Zatížení: Fd = 20,87 ⋅ 6 = 125, 2 kN
gd = 0, 4 kN / m
1
Moment uprostřed M Ed = 125, 2 ⋅ 2,5 + ⋅ 0, 4 ⋅ 7,52 = 315,8 kNm
8
Účinná šířka betonové desky: beff = 7500/4 = 1875 mm
Zvolíme IPE 330:
Spřažený nosník v řezu je na obrázku. Vzdálenost neutrální osy od povrchu desky se určí z
rovnováhy sil. Ve výpočtu neuvažujeme beton v žebrech.
Poloha neutrální osy

6260 ⋅ 235
x= = 55 mm
1 875 ⋅14, 2
Moment únosnosti pro úplné spojení:
Mpl,Rd = 6260 · 235 · (265 – 50/2) = 353,0 · 106 Nmm = 353,0 kNm > 315,8 kNm
Spřažení
Trny průměru 18 mm v žebrech desky podle obrázku
Redukce únosnosti pro trn v podélném žebru:
68,8 ⎛ 80 ⎞
kt = 0, 6 ⋅ ⋅ ⎜ − 1⎟ = 0, 495
50 ⎝ 50 ⎠
Únosnost trnu:
PRd = 0, 495 ⋅ 55, 4 = 27, 4 kN
54
Síla k přenesení na kritické délce rovné polovině rozpětí:
N cf = 6260 ⋅ 235 = 1471,1 ⋅103 N = 1471,1 kN

1471,1
To odpovídá nf = = 54 trnům na polovině rozpětí
27, 4
Budou-li trny v nejhustší možné rozteči 5d = 5 ⋅18 = 90 mm , umístí se jich na průvlak (na po-
3750
lovinu rozpětí) celkem n = = 41 a půjde tedy opět o částečné smykové spojení, neboť
90
n 41
η= = = 0, 76
nf 54
Pro IPE 330: Wpl = 804 ⋅103 mm3
Mpl,a,Rd = 804 · 103 · 235 = 188,9 kNm

Moment únosnosti zpraženého průřezu snížený v důsledku částečného spojení:
M Rd = M pl,a,Rd + ( M pl,Rd − M pl,a,Rd ) ⋅ η = 188,9 + ( 353, 0 − 188,9 ) ⋅ 0, 76 = 313, 6 kNm ≅ 315,8 kNm
lze považovat za vyhovující.

Zatížení čerstvým betonem a vlastní tíhou nosníku (γf = 1,0) : nese IPE 330
F = 1,55 · 2,5 · 6 = 23,25 kN
g = 0, 4 kN / m
1 ⎡
δa = 0,355 ⋅ F ⋅ L3 + 0, 013 ⋅ g ⋅ L4 ⎤
E ⋅ Ia ⎣ ⎦
1 ⎡ 0, 0355 ⋅ 23250 ⋅ 75003 + 0, 013 ⋅ 0, 4 ⋅ 75004 ⎤ = 14, 7 mm

δa =
210 ⋅10 ⋅118 ⋅106 ⎣
3 ⎦
Zatížení spřaženého nosníku:
F = ⎣⎡( 2,85 − 1,55 ) ⋅ 2,5 + 3 ⋅ 2,5⎦⎤ ⋅ 6 = 64,5 kN
Průřez pro pružný výpočet (započítáme jedno žebro desky) je na obrázku.

n =13,8
1
6260 ⋅165 + ⋅ ( 50 ⋅1875 ⋅ 405 + 50 ⋅ 68,8 ⋅ 355 )
13,8
e= =
1
6260 + ⋅ ( 50 ⋅1875 + 50 ⋅ 68,8 )
13,8
= 291 mm
55
1 ⎛ 1 875 3 68,8 3 ⎞
I1 = 118 ⋅106 + 6260 ⋅1262 + ⎜ ⋅ 50 +1 875 ⋅ 50 ⋅1142 + ⋅ 50 + 68,8 ⋅ 50 ⋅ 642 ⎟
13,8 ⎝ 12 12 ⎠
I1 = 308,1⋅106 mm4
Prověříme napjatost v provozním stavu:

1
• montážní stav: M Ed = 2,5 ⋅13, 25 + ⋅ 0, 4 ⋅ 7,52 = 35, 6 kNm
8
• spřažený nosník: M Ed = 2,5 ⋅ 64,5 = 161, 2 kNm
Napětí:
• dolní vlákna ocelového nosníku:
35, 6 ⋅106 161, 2 ⋅106 ⋅ 291

σ= + = 202, 2 MPa < f y = 235 MPa
713 ⋅103 308,1 ⋅106
• horní vlákna betonové desky:
161, 2 ⋅106 ⋅139

σ= = 5,3 MPa < 0,85 ⋅ f ck = 0,85 ⋅ 25 = 21, 25 MPa
13,8 ⋅ 308,1 ⋅106
Nosník působí v provozním stavu pružně.
Průhyb
0, 0355 ⋅ 64,5 ⋅103 ⋅ 75003
δc = = 14,9 mm
210 ⋅103 ⋅ 308,1 ⋅106
Podélná posouvající síla v krajní třetině nosníku:
1
V ⋅S
64500 ⋅ (1 875 ⋅ 50 ⋅114 + 68,8 ⋅ 50 ⋅ 64 )
13,8
Vl = = = 165 N / mm
Il 308,1 ⋅106
Síla na jeden trn (rozteče 90 mm): P = 90 ⋅165 = 14850 N < PRd = 27400 N
Protože současně η = 0, 76 > 0, 5 , lze vliv prokluzu ve spřažení na průhyb zanedbat. Prů-
hyb celkem
l 7500
δ = δa + δc = 14, 7 +14,9 = 29, 6 mm < = = 30, 0 mm
250 250
56
Příklad 6.4
Nosníky z příkladu 6.2 navrhněte jako spojité 5 x 6 m. Zatížení i materiály jsou stejné jako
v příkladu 6.2. Nosníky nebudou při betonování podepřeny.
Uvážíme dva zatěžovací stavy:
stálé g d = 1,35 ⋅ 2,5 ⋅ 2,85 = 9, 62 kN / m

nahodilé qd = 1,5 ⋅ 2,5 ⋅ 3, 0 = 11, 25 kN / m
Zřejmě bude vyhovovat válcovaný nosník (pravděpodobně menší než IPE 220, potřebné pro
prosté pole), který bude i u vnitřních podpor možno zařadit do třídy 1. Ohybové momenty pro
nosník konstantního průřezu redistribuujeme podle tab. 5.1 normy. Výsledky jsou na obrázcích:
Rozhodující momenty pro dimenzování:

v poli: M Ed = 60, 4 kNm
v podpoře: M Ed = 51, 0 kNm
Účinná šířka desky:

0,8 ⋅ 6000
• krajní pole: beff = = 1200 mm
4
0, 25 ⋅ 2 ⋅ 6000
• vnitřní podpora: beff = = 750 mm
4
Ohybové momenty:
57
Vyzkoušíme průřez IPE 200:
Průřez v poli:
2850 ⋅ 235
x= = 39 mm
1200 ⋅14, 2
M pl,Rd = 2850 ⋅ 235 ⋅ ( 200 – 39/2 ) = 120,9 ⋅106 Nmm = 106,5 kNm > M Ed = 60, 4 kNm
Průřez v podpoře: výztuž ∅ 10 mm á 200 mm; fsk = 500 MPa
Poloha neutrální osy (viz obrázek) nalezena zkusmo. Kontrola:

N a1 = N a2 + Ns
N a1 = 235 ⋅ ⎡⎣850 + 62,5 + (145 – 8,5 ) ⋅ 5, 6 ⎤⎦ = 394 ⋅103 N
N a2 = 235 ⋅ 2 850 – N a1 = 276 ⋅103 N

2
π ⋅10
Ns = 3 ⋅ ⋅ 434,8 = 102 ⋅103 N
4
394 ≅ 276 +102 poloha správná
{ }
M pl,Rd = 235 ⋅ 2 850 ⋅170 − 2 ⋅ ⎡⎣( 850 + 62,5) ⋅ 75 + 46,5 ⋅ 5, 6 ⋅102⎤⎦ = 69, 2 ⋅106 Nmm =
= 69,2 kNm ≥ 51,0 kNm
58
Kontrola zatřídění průřezu:

c 50
pásnice: = ≤ 10 splněno
t 8,5
stojina: d = 159 mm
αd = 125 mm
125
→α= = 0,8
159
d 159 36 36
= = 28 ≤ = = 45 splněno
t 5, 6 α 0,8
Průřez skutečně patří do třídy 1.
Kontrola stability (klopení). Musí být dodrženy podmínky:
• stejně dlouhá pole: splněno
• rovnoměrné zatížení; stálé alespoň 40 % celkového: zde 8,55/19,05 = 0,44; splněno
• horní pásnice spojena s betonovou deskou: splněno
• nosník IPE 200 vyhovuje tabulce z normy: splněno
Všechny podmínky jsou splněny, a nosník proto není nutno kontrolovat na klopení.
Spřažení
Nosník se rozdělí na úseky podle obrázku.
Síly při plném smykovém spojení:
úsek 1: N cf = 2850 ⋅ 235 = 670 ⋅103 N
úsek 2: N cf = 670 ⋅103 +102 ⋅103 = 772 ⋅103 N
atd.
Potřebné počty trnů (únosnost trnu v žebru podle příkladu 6.2):
670
úsek 1: nf = = 21 ks
32
772
úsek 2: nf = = 24 ks
32
Použije se následující počet spřahovacích trnů (v každém žebru dvojice):
⎛ 2700 ⎞
Pro úsek 1: n = ⎜ ⎟ ⋅ 2 = 9 jde tedy opět o částečné smykové spojení, neboť
⎝ 600 ⎠
59
9
η= = 0, 43 > 0,4
21
Únosnost pro částečné spřažení:

IPE 200: Mpl,a,Rd = 220 · 235 = 51,7 kNm
MRd = 51,7 + (120,9 – 51,7) · 0,43 = 81,5 kNm > 60,4 kNm
Obdobně pro úsek 2:
3300
n= ⋅ 2 = 11
600
η = 11 / 24 = 0, 46
MRd = 51,7 + (69,2 – 51,7) · 0,46 = 59,8 kNm > 51,0 kNm nosník vyhovuje

a) Průhyb při betonování
Průhyb v krajním poli:
1 ⎛ 5 ⎞
δa = ⋅⎜ ⋅ q ⋅ L4 − 0,0625 ⋅ M ⋅ L2 ⎟
E ⋅ Ia ⎝ 384 ⎠
1 ⎛ 5 ⎞
δa = 3
⋅⎜ 6
⋅ 4,3 ⋅ 60004 − 0,0625 ⋅16,3 ⋅106 ⋅ 60002 ⎟ = 8,8 mm
210 ⋅10 ⋅19, 4 ⋅10 ⎝ 384 ⎠
b) Průhyb spřaženého nosníku
průřez v poli:
1
2850 ⋅100 + ⋅1200 ⋅ 50 ⋅ 275
13,8
e= = 206 mm
1
2850 + ⋅ (1200 ⋅ 50 )
13,8
60
1 ⎛ 1200 3 ⎞
I1 = 19, 4 ⋅106 + 2850 ⋅1062 + ⋅⎜ ⋅ 50 +1200 ⋅ 50 ⋅ 692 ⎟ = 73, 0 ⋅106 mm4
13,8 ⎝ 12 ⎠
průřez v podpoře:
2850 ⋅100 + 236 ⋅ 270
e= = 113 mm
2850 + 236
I 2 = 19, 4 ⋅106 + 2850 ⋅132 + 236 ⋅157 2 = 25, 7 ⋅106 mm 4
Součinitel z obr. 27:
-0,35 -0,35
⎛ Ea I1 ⎞ ⎛ 73, 0 ⎞
f1 = ⎜
⎜ E I ⎟⎟
=⎜ ⎟ = 0, 69
⎝ a 2⎠ ⎝ 25, 7 ⎠
Největší napětí v ocelovém nosníku v provozním stavu:
16,3 ⋅106 40, 7 ⋅106

σa = + ⋅13 = 263, 0 MPa > f y = 235 MPa
194 ⋅103 25, 7 ⋅106
U vnitřní podpory dochází i v provozním stavu k plastifikaci průřezu. Protože k plastifikaci do-
chází až po zatvrdnutí betonu, je f 2 = 0, 7 .
Redistribuce momentů:
Průhyb:
1 ⎛ 5 ⎞
δ= 3
⋅⎜ 6
⋅10, 75 ⋅ 60004 − 0, 0625 ⋅19, 7 ⋅106 ⋅ 60002 ⎟ = 8,9 mm
210 ⋅10 ⋅ 73 ⋅10 ⎝ 384 ⎠
Vliv prokluzu ve spřažení není potřeba uvažovat, neboť: η > 0,5
L 6000
Průhyb celkem: δ = 8,8 + 8,9 = 17, 7 mm ≤ = = 24, 0 mm
250 250
Rekapitulace
IPE 200; žebrová deska 50+50 mm, výztuž u podpor ∅ 10 mm, průhyb 17,7 mm, 20 trnů v
jednom poli spojitého nosníku.
61
6.7 Spřažené sloupy a spřažené tlačené prvky
6.7.1 Všeobecně
Tvary vhodné pro spřažené ocelobetonové sloupy jsou na obr. 22. Poznamenává se, že dále
uváděná ustanovení normy se dají použít jen pro sloupy z oceli tříd S235 až S460 a běžného
betonu pevnostních tříd C20/25 až C50/60, u nichž je poměr δ vyjadřující příspěvek oceli,
viz dále vzorec (6.38), v rozmezí:
0,2 ≤ δ ≤ 0,9 (6.27)
Únosnost spřaženého sloupu lze stanovit obecnou metodou, která se hodí pro sloupy s ne-
souměrným průřezem, nebo je k dispozici zjednodušená metoda, použitelná pro v praxi nej-
častěji se vyskytující sloupy s dvojose souměrným průřezem. Zde se budeme zabývat pouze
touto zjednodušenou metodou.
Účinky lokálního vyboulení ocelové části sloupu na jeho únosnost se obecně musí vzít v
úvahu, dodrží-li se ale rozměry podle tab. 10, k vyboulení nedojde.
(a) (b) (c)
(d) (e) (f)

Obr. 22 Typické průřezy spřažených sloupů a značení [obr. 6.17]
62
Tab. 10 Největší hodnoty poměrů (d / t ), (h / t ) a (b / t f ), kde f y je v N/mm2 [tab. 6.3]
Průřez max (d / t ), max (h / t ) a max (b / t )

Duté kruhové
ocelové průřezy
235
max (d / t ) = 90
fy
Duté pravoúhlé ocelové

průřezy
max (h / t ) = 52 235
fy
Částečně obetonované
průřezy
max (b / t f ) = 44 235
fy
6.7.2 Obecná metoda navrhování

Obecná metoda je popsána v normě, ale v praxi se obvykle vystačí se zjednodušeným po-
stupem.
6.7.3 Zjednodušená metoda návrhu

Použití této metody je omezeno na prvky s dvojose souměrným a prizmatickým průřezem a
pro sloupy, jejichž poměrná štíhlost splňuje podmínku:
λ ≤ 2,0 (6.28)
a poměr výšky h c ku šířce b c průřezu je v rozmezí 0,2 ≤ hc / bc ≤ 5,0.
63
U plně obetonovaných ocelových průřezů podle obr. 22 a má tloušťka krytí betonem splnit
následující omezení:
max cz = 0,3 h max cy = 0,4 b (6.29)
Podélná betonářská výztuž, kterou lze ve zjednodušené metodě stanovení únosnosti započí-
tat, nemá být větší než 6 % plochy betonu. Je-li větší, započítá se bezpečně jen 6 %.
Únosnost spřaženého průřezu v tlaku se určí plastickým výpočtem jako součet únosností je-
ho částí:
Npl,Rd = Aafyd + 0,85Acfcd + Asfsd (6.30)
Výraz (6.30) se použije u obetonovaných a částečně obetonovaných ocelových profilů. Pro
duté průřezy vybetonované uvnitř se součinitel 0,85 nahradí 1,0.
Únosnost spřaženého průřezu při současném působení tlaku a ohybu lze vypočítat za před-
pokladu obdélníkových průběhů napětí podle obr. 23 (všechna vlákna oceli dosahují fyd,
resp. fsd u výztuže, u tlačeného betonu je dosažena hodnota 0,85fcd). Pro měnící se poměr sí-
ly a momentu lze určit interakční závislost. Za povšimnutí stojí, že největší únosnost v ohy-
bu je spojena s určitým předpětím normálovou silou, viz bod D na obr. 24. To způsobuje be-
ton ve spřaženém průřezu. Na obr. 23 je ještě vyznačen stav, kdy je stojina ocelového průře-
zu částečně vytížena smykem, jak se probíralo u nosníků. Ve skutečnosti ale je u sloupů
smyk zpravidla zanedbatelný.
Obr. 23 Interakční závislost při působení tlaku a ohybu v jedné rovině [obr. 6.18]
Interakční křivku lze pro obvyklé průřezy najít v odborné literatuře (u nás např. [7]),
případně ji lze nahradit polygonem z obr. 24, kde se vpravo ukazují příklady rozdělení
napětí pro plně obetonovaný ocelový průřez a typické body A až D. Polygon lze získat
výpočtem „v ruce“, zatímco určit plynulou křivku je pracnější, dostane se postupným
posouváním polohy neutrální osy v průřezu. Závislost lze ale jednoduše zprogramovat.
Již bylo zmíněno, že síla v tlačeném betonu Npm,Rd uvedená na obr. 24 se stanoví jako
0,85fcdAc pro plně obetonované i pro částečně obetonované průřezy a jako fcdAc pro be-
tonem vyplněné duté průřezy. Pro betonem vyplněné kruhové ocelové trubky lze navíc
64
do výpočtu zahrnout ještě známé zvětšení pevnosti betonu v důsledku ovinutí. Vliv
ovinutí lze ale využít jen u málo štíhlých sloupů ( λ ≤ 0,5) centricky tlačených nebo
tlačených s velmi malou excentricitou působící síly (e/d ≤ 0,1), kde d je vnější průměr
sloupu. Plastická únosnost spřaženého průřezu potom může být vypočítána ze vztahu:
⎛ t fy ⎞
N pl,Rd = ηa Aa f yd + Ac fcd ⎜1 + ηc ⎟ + As f sd (6.33)
⎝ d f ck ⎠
kde t je tloušťka stěny ocelové trubky.
Obr. 24 Zjednodušená interakční křivka a odpovídající rozdělení napětí v průřezu [obr. 6.19]
Pro prvky namáhané centrickým tlakem (e = 0) jsou hodnoty ηa = ηao a ηc = ηco dány násle-
dujícími výrazy:
ηao = 0,25 (3 + 2 λ ) (ale ≤ 1,0) (6.34)
ηco = 4,9 – 18,5 λ + 17 λ 2

(ale ≥ 0) (6.35)
Pro prvky namáhané tlakem a ohybem (0 ≤ e / d ≤ 0,1) se hodnoty ηa a ηc vypočítají ze
vztahů:
ηa = ηao + (1 – ηao) (10 e/d) (6.36)
ηc = ηco (1 – 10 e/d) (6.37)
Pro e / d > 0,1 platí ηa = 1,0 a ηc = 0.
Vliv příčných smykových sil na únosnost sloupu v tlaku se dá zpravidla vždy zanedbat. Po-
kud ne, postupuje se stejně jako u nosníků.
65
Již dříve zmíněný poměr δ vyjadřující příspěvek oceli na celkové únosnosti spřaženého prů-
řezu je definován vztahem:
Aa f yd
δ = (6.38)
N pl,Rd
kde Npl,Rd je plastická únosnost v tlaku.

Při stanovení únosnosti štíhlého sloupu je vždy nutné uvážit možnost vybočení. Postupuje se
stejně jako u ocelových sloupů, tzn. že se poměrná štíhlost λ v rovině vybočení určí vztahem
N pl,Rk
λ = (6.39)
N cr
kde Npl,Rk je charakteristická hodnota plastické únosnosti v tlaku podle (6.30), kde se
místo návrhových hodnot pevností použijí hodnoty charakteristické (ne-
boli všechny součinitele γ se položí rovny 1,0);
Ncr pružná kritická síla pro odpovídající tvar vybočení, vypočítaná s použitím
účinné ohybové štíhlosti (E I )eff , určené podle (6.40).
Charakteristická hodnota účinné ohybové tuhosti (E I )eff průřezu spřaženého sloupu se vy-
počítá ze vztahu:
( E I )eff = Ea I a + Es I s + K e Ecm I c (6.40)
kde Ke je opravný součinitel, který má hodnotu 0,6.

Ia, Ic a Is jsou momenty setrvačnosti plochy oceli, betonu bez trhlin a výztuže pro
uvažovanou rovinu ohybu.
Pokud je potřeba rozlišit vliv dlouhodobých účinků na účinnou pružnou ohybovou tuhost,
zredukuje se modul pružnosti betonu Ecm na hodnotu Ec,eff podle vztahu:
1
Ec,eff = Ecm (6.41)
1 + ( N G,Ed N Ed ) ϕ t
kde ϕ t je součinitel dotvarování podle kap. 5.4.2.;

NEd celková návrhová normálová síla;
NG,Ed stálá složka této normálové síly.
Pro ověření únosnosti sloupu se obecně má použít pružná analýza druhého řádu. Zjednodu-
šeně to lze obejít tím, že se pružná kritická síla vypočítá z ohybové tuhostí (E I )eff,II podle
vztahu:
(
( E I )eff,II = K o Ea I a + Es I s + K e,II Ecm I c ) (6.42)
kde Ke,II je opravný součinitel, který má hodnotu 0,5;

Ko kalibrační součinitel, který má hodnotu 0,9.
66
Účinky druhého řádu se vyjádří vynásobením největšího návrhového ohybového momentu

M E d (určeného podle teorie prvního řádu) součinitelem k, vypočítaným ze vztahu:
β
k = ≥ 1, 0 (6.43)
1 − N Ed N cr,eff
kde Ncr,eff je kritická normálová síla pro příslušnou osu a účinnou ohybovou tuhost,
kdy se za vzpěrnou délku považuje délka sloupu;
β součinitel ekvivalentního momentu podle tab. 11.
Tab. 11 Součinitele β pro určení momentů při teorii druhého řádu [tab. 6.4]
Průběh momentu Součinitel β Poznámka
Ohybový moment prvního MEd je největší ohybový

řádu plynoucí z imperfek- moment na délce sloupu,
ce prutu nebo příčného při zanedbání vlivů druhé-
zatížení: ho řádu
β = 1,0
Koncové momenty: MEd a r MEd jsou koncové

momenty z globální analý-
zy prvního nebo druhého
β = 0,66 + 0 ,44 r řádu
ale β ≥ 0 ,44
Posouzení tlačeného sloupu namáhaného silou NEd se provede tak, že se prověří podmínka:
N Ed
≤ 1, 0 (6.44)
χ N pl,Rd
kde Npl,Rd je plastická únosnost spřaženého průřezu;

χ součinitel vzpěrnosti pro odpovídající tvar vybočení podle ČSN EN 1993-
1-1, určený v závislosti na poměrné štíhlosti λ .
67
Odpovídající křivky vzpěrné pevnosti jsou pro průřezy ocelobetonových sloupů uvedeny v
tab. 12, kde ρs značí poměr As/Ac.
Působí-li současně s tlakovou silou i moment M Ed, musí platit:
M Ed M Ed
= ≤ αM (6.45)
M pl,N,Rd µd M pl,Rd
kde M Ed je větší z koncových ohybových momentů a největšího momentu na sloupu;

M pl,N,Rd plastická únosnost v ohybu, stanovená s vlivem síly N Ed, tzn. že se rovná
µ d M pl,Rd, viz obr. 23;
M pl,Rd plastická únosnost v ohybu odpovídající bodu B na obr. 24.
Pro oceli pevnostních tříd S235 a S355 se součinitel α M uvažuje hodnotou 0,9, pro oceli
S420 a S460 má hodnotu 0,8.
Hodnota µ d = µ dy nebo µ dz se podle obr. 25 vztahuje k návrhovému plastickému momentu
únosnosti pro rovinu uvažovaného ohybu. Hodnoty µ d větší než 1,0 lze použít jen v tom
případě, že ohybový moment přímo závisí na působení normálové síly N Ed, například když
moment MEd plyne z excentricity síly NEd.
Obr. 25 Návrh na tlak a ohyb ve dvou rovinách [obr. 6.20]
68
Tab. 12 Křivky vzpěrnosti a prutové imperfekce pro spřažené sloupy [tab. 6.5]
Průřez Omezení Osa Křivka Imperfekce

vybočení vzpěrnosti prvku
Obetonovaný průřez
y–y b L / 200
z–z c L / 150
Částečně obetonovaný průřez

y–y b L / 200
z–z c L / 150
Kruhový nebo pravoúhlý dutý ocelový

průřez ρs ≤ 3 % libovolná a L / 300
3 % < ρs ≤
libovolná b L / 200
6 %
Kruhový dutý ocelový průřez s přidaným

I profilem
y–y b L / 200
z–z b L / 200
Částečně obetonovaný křížový průřez

z I průřezů
libovolná b L / 200
69
Působí-li kromě síly i momenty v obou hlavních rovinách, postupuje se následovně (viz
obr. 25):
M y,Ed M z,Ed
≤ αM,y ≤ αM,z (6.46)
µdy M pl,y,Rd µdz M pl,z,Rd
M y,Ed M z,Ed
+ ≤ 1, 0 (6.47)
µdy M pl,y,Rd µdz M pl,z,Rd
kde M pl,y,Rd a M pl,z,Rd jsou plastické únosnosti v ohybu pro příslušné roviny;
M y,Ed a M z,Ed návrhové ohybové momenty;
µ dy a µ dz podle obr. 25;
α Mz a α My podle obr. 25.
6.7.4 Smykové spojení a vnášení zatížení

Pro osově zatížené sloupy zpravidla není potřeba zabývat se přenosem podélného smyku
mezi ocelovou a betonovou částí sloupu. Ožehavá je pouze oblast vnášení zatížení, kde se
musí dbát na správný a plynulý roznos sil. Norma poskytuje dostatečné podklady pro po-
souzení této oblasti.
6.7.5 Konstrukční ustanovení

Pro plně obetonované ocelové průřezy se musí provést alespoň minimální krytí betonem. U
pásnice plně obetonovaného ocelového průřezu to má být aspoň 40 mm, nebo jedna šestina
šířky pásnice b . Krytí výztuže má odpovídat ČSN EN 1992-1-1.
Podélná výztuž obetonovaných sloupů, která se započítává při stanovení únosnosti průřezu,
má mít plochu rovnou nejméně 0,3 % plochy betonu. U trubek vyplněných betonem není
podélná výztuž potřeba; používá se ale u sloupů, u nichž se požaduje výrazně dlouhá doba
požární odolnosti.
Příklad 6.5
Posuďte oboustranně kloubově uložený sloup délky L = 5 m, centricky zatížený silou
NEd = 1600 kN. Sloup tvoří trubka ∅ 245×7 z oceli S235, vyplněná betonem C25/30.
Průřezové hodnoty: Aa = 5230 mm2 Ia = 37,1·106 mm4

Ac = 41910 mm2 Ic = 139,8·106 mm4
Poměr d/t = 35 ≤ 90 vyhovuje z hlediska lokálního boulení pláště před vybetonováním (tab. 10).
Návrhové pevnosti (bez vlivu ovinutí betonu, protože zjevně jde o štíhlý sloup s λ ≥ 0,5 ):
fyd = fy/γa = 235/1,0 = 235 MPa

fcd = fck/γc = 25/1,5 = 16,7 MPa
70
Návrhová únosnost spřaženého průřezu:

Npl,Rd = Aafyd + Acfcd = 5230 · 235 + 41910 · 16,7 = 1929 kN
Charakteristická únosnost (dtto jako návrhová, pouze se součiniteli γ = 1,0):
Npl,Rk = Aafy + Acfck = 5230 · 235 + 41910 · 25 = 2277 kN
Ohybová tuhost:
(EI)eff = EaIa + Ke EcmIc = 210000 · 37,1 · 106 + 0,6 · 30500 · 139,8 · 106 =
= 10,349 · 1012 Nmm2
Kritická síla:
Ncr = π2· (EI)eff /L2 = π2 · 10,349 · 1012/50002 = 4140 kN
Štíhlost:
2276 ⋅103
λ= = 0, 74
4140 ⋅103
Součinitel vzpěrnosti (křivka a) χ = 0,83
Únosnost sloupu:
χNpl,Rd = 0,83 · 1929 = 1601 kN > 1600 kN
Sloup vyhovuje.
Příklad 6.6
Sloup z předchozího příkladu je zatížen silou NEd = 1200 kN a momentem (vypočítaným
teorií prvního řádu) MEd podle obrázku. Posuďte, jestli sloup pro tuto kombinaci zatížení
tlakem a ohybem vyhoví.
Poměr momentů r = 20/50 = 0,4
Součinitel ekvivalentního momentu pro výpočet momentů s vlivem
druhého řádu
β = 0,66 + 0,44r = 0,66 + 0,44 · 0,4 = 0,836
k = β/(1 – (NEd/Ncr,eff )) = 0,836/(1 – (1200/3526)) = 1,267
( )
( E I )eff,II = K o Ea I a + Es I s + K e,II Ecm I c = 0,9 (210000 ·
37,1 · 106 + 0,5 · 30500 · 139,8 · 106) = 8,931 · 1012 Nmm2
Ncr,eff = π2· (EI)eff,II /L2 = π2 · 8,931 · 1012/50002 = 3526 kN
MEd,II = k MEd = 1,267 · 50 = 63,35 kNm

Nyní stanovíme únosnost dutého ocelového průřezu vyplněného betonem v ohybu. Nejprve
určíme průřezový modul samotného ocelového průřezu
71
Wpl,a = t3(d/t – 1)2 = 73 (245/7 – 1)2 = 396 · 103 mm3

Moment únosnosti
Mpl,Rd = Wpl,a fyd (1 + 0,01ψ) = 396 · 103 · 235 (1 + 0,01 · 12,17) = 104,4 kNm
kde ψ je součinitel z publikace [3], převzatý je také v [7] v podobě tabulky nebo grafu
Pro
fcd/fyd = 16,7/235 = 0,07
a
d/t = 245/7 = 35
součinitel vychází
ψ = 12,17
72
Interakce tlaku a ohybu se posoudí podle vztahu
MEd /µd · Mpl,Rd ≤ αM
Součinitel µd lze odečíst z grafu převzatého z [7] pro pomocnou hodnotu

δ = Aa fyd/Npl,Rd = 5230 · 235/1929 · 103 = 0,637
a poměr
NEd/Npl,Rd = 1200/1929 = 0,62
Pro tento případ bude
µd = 0,71
Sloup vyhovuje, neboť současně platí:
NEd = 1200 kN ≤ 1601 kN
MEd/µd · Mpl,Rd ≤ αM
Po dosazení
63,35/0,71 · 104,4 = 0,85 ≤ αM = 0,9
Příklad 6.7
Sloup tvořený obetonovaným svařovaným I profilem je dlouhý 5 m a na obou koncích je
kloubově podepřen. Je zatížen silou NEd = 3850 kN, působící s excentricitou ey = ez = 100 mm.
Sloup je z oceli s mezí kluzu fy = 335 MPa a betonu s fck = 30 MPa, Ecm = 32000 MPa.
Výztuž 4∅25 má mez kluzu fsk = 450 MPa. Posuďte, zda sloup pro dané zatížení vyhovuje.
73
Průřezové veličiny:
Plochy: Aa = 17500 mm2

Ac = 18500 mm2
As = 1963 mm2
Momenty setrvačnosti:
k ose y: k ose z:
6 4
Ia = 297 · 10 mm Ia = 112,5 · 106 mm4
Is = 67 · 106 mm4 Is = 67 · 106 mm4
Ic = 3 120 · 106 mm4 Ic = 3305 · 106 mm4
fy 355
Návrhové pevnosti: f yd = = = 355 MPa
γa 1, 0
f sk 450
f sd = = = 391, 0 MPa
γs 1,15
0,85 ⋅ f ck 0,85 ⋅ 30
0,85 f cd = = = 17, 0 MPa
γc 1,5
Únosnost průřezu při centrickém tlaku:
N pl.Rd = 17500 ⋅ 355 +185000 ⋅17 +1963 ⋅ 391 = 10125 ⋅103 N = 10125 kN
N pl.R = 17500 ⋅ 355 +185000 ⋅ 0,85 ⋅ 30 +1963 ⋅ 450 = 11813 ⋅103 N = 11813 kN
Ohybová tuhost:
• kolmo k ose y:
( EI )e = 210000 ⋅ (297 + 67) ⋅106 + 0, 6 ⋅ 32000 ⋅ 3120 ⋅106 = 139 ⋅1012 Nmm 2
• kolmo k ose z:
( EI )e = 210000 ⋅ (112,5 + 67) ⋅106 + 0, 6 ⋅ 32000 ⋅ 3305 ⋅106 = 104 ⋅1012 Nmm 2
Kritická síla:
• vybočení kolmo k ose y: kolmo k ose z:
π 2 ⋅139 ⋅1012 π 2 ⋅104 ⋅1012

N cr = 2
= 54875 ⋅103 N N cr = 2
= 41057 ⋅103 N
5000 5000
74
Štíhlost (rozhoduje vybočení kolmo k ose z):
11813
λ= = 0,54 χ = 0,820 (z křivky c)
41057
Únosnost v centrickém tlaku: 0,820 ⋅10125 = 8302 kN > 3850 kN
Únosnost průřezu v ohybu:

a) ohyb ve směru stojiny ocelového průřezu (průběh napětí na obrázku)
podmínka pro neutrální osu:
N c + N a1 + N s = N a2 + N s
hledáme x za předpokladu, že
osa prochází stojinou
(300 ⋅ 25 +10 ⋅ x) ⋅ 355 + (450 ⋅ 75 +150 ⋅ 25 + 440 ⋅ x) ⋅17 = ⎡⎣300 ⋅ 25 + ( 250 – x ) ⋅10 ⎤⎦ ⋅ 355
x = 17 mm
M pl.Rd = 355 ⋅ (300 ⋅ 25 ⋅ 245,5 + 233 ⋅10 ⋅116,5 +17 ⋅10 ⋅ 8,5 + 300 ⋅ 25 ⋅ 29,5) +
+17 ⋅ (450 ⋅ 75 ⋅ 79,5 +150 ⋅ 25 ⋅ 29,5 + 440 ⋅17 ⋅ 8,5) + 391 ⋅1963 ⋅ 0,5 ⋅ (300 + 70) =
= 1019 ⋅106 Nmm = 1019 kNm
b) ohyb ve směru pásnic
poloha neutrální osy (předpoklad, že osa prochází pásnicemi podle

obrázku)
N c + N a1 = N a2
450 ⋅ x ⋅17 + 2 ⋅ 25 ⋅ (x − 75) ⋅ 355 = [17 500 − 2 ⋅ 25 ⋅ (x − 75) ] ⋅ 355
x = 206 mm
M pl.Rd = 355 ⋅ (2 ⋅169 ⋅ 25 ⋅ 84,5 + 250 ⋅10 ⋅19 + 2 ⋅131 ⋅ 25 ⋅ 65,5) +

+ 17 ⋅ 450 ⋅ 206 ⋅103 + 391 ⋅ 0,5 ⋅1963 ⋅ (210 + 160) =
= 727 ⋅106 Nmm = 727 kNm
Působí momenty prvního řádu: M y,Ed = M z,Ed = N Ed ⋅ e = 3850 ⋅ 0,1 = 385 kNm
75
Zvětšení momentu při vybočení kolmo k ose z: Mz,Ed,II = k · Mz,Ed (rozhoduje)

1 1
součinitel k = = = 1,14
N Ed 3850
1− 1−
N cr 31300
( E I )eff,II = K o ( Ea I a + Es I s + K e,II Ecm I c ) =
= 0,9 (210000 · (112,5 + 67) · 106 + 0,5 · 30500 · 3305 · 106) = 79,286 · 1012 Nmm2
Ncr,eff = π2 · (EI)eff,II /L2 = π2 · 79,286 · 1012/50002 = 31300 kN
Mz,Ed,II = 1,14 · 385 = 439 kNm
Aa ⋅ f yd 17500 ⋅ 355
Poměr δ = = = 0, 61
N pl.Rd 10125 ⋅103
N Ed 3850
= = 0, 38
N pl.Rd 10125
Hodnoty µ z interakčních čar (schematicky, číselně odečteno z grafů publikace [7]):
vybočení kolmo k ose y vybočení kolmo k ose z
Posouzení sloupu na účinky momentů:
My , Ed M z,Ed
+ ≤ 1, 0
µ y ⋅ M pl,Rd µz ⋅ M pl,Rd
385 439
+ ≤ 1, 0
1, 03 ⋅1019 1, 0 ⋅ 727
0,37 + 0,60 = 0,97 < 1,0 vyhovuje
76
6.8 Únava
6.8.1 Všeobecně
U konstrukcí namáhaných opakovaně se měnícím napětím se musí prověřit únosnost spřa-
žené konstrukce na únavu. Prakticky se nejčastěji jedná o prověření spřahovacích trnů, kde
největší smyková síla na jeden trn způsobená charakteristickým zatížením nemá být větší
než 0,75PRd. Ostatní části pozemní spřažené konstrukce zpravidla na únavu vyhovují. Jiná
situace je u ocelobetonových mostů, kde je posouzení na únavu nezbytné i u konstrukční
oceli, případně i u výztuže.
6.8.2 Dílčí součinitele pro únavové posouzení pozemních staveb

Dílčí součinitel γ Mf pro návrhovou únavovou pevnost je pro spřahovací trny s hlavou namá-
hané smykem roven 1,0. Stejně tak dílčí součinitel γ Ff pro únavové zatížení je roven 1,0.
6.8.3 Únavová pevnost

Únavová pevnost trnů s hlavou ∆ τ R je vynesena na obr. 26. V závislosti na počtu cyklů za-
tížení N a pro běžný beton je dána rovnicí:
(∆τR)m NR = (∆τc)m Nc (6.50)
Obr. 26 Křivka únavové pevnosti pro trny s hlavou v plných deskách [obr. 6.25]
kde ∆ τ R je únavová pevnost ve smyku vztažená k ploše průřezu dříku trnu vypočítané
ze jmenovitého průměru d;
∆τc referenční hodnota pro Nc = 2 miliony cyklů; ∆ τ c = 90 N/mm2;
m sklon křivky únavové pevnosti s hodnotou m = 8;
NR skutečný počet cyklů rozkmitu napětí.
6.8.4 Vnitřní síly a únavové zatížení

Vnitřní síly a momenty se při posuzování únavy určí pružnou analýzou konstrukce. Největší a
nejmenší ohybové momenty získané pružným výpočtem se označí jako MEd,max,f a MEd,min,f.
77
6.8.5 Napětí
Vypočítá se rozkmit napětí v trnech. Je-li potřeba vypočítat i rozkmity napětí v betonu, vý-
ztuži a konstrukční oceli, je při výpočtu napětí v oceli možno zanedbat vliv tahového zpev-
nění betonu. Pro určení napětí v betonu či výztuži norma upřesňuje, jak lze toto zpevnění do
výpočtu zahrnout.
6.8.6 Rozkmity napětí

Jsou-li známa největší a nejmenší napětí v konstrukčním prvku, lze rozkmit napětí ∆ σ E ur-
čit ze vztahu:
∆σ E = λ φ σ max,f − σ min,f (6.52)
kde σ max,f a σ min,f jsou maximální a minimální napětí;

λ je součinitel ekvivalentního poškození;
φ dynamický součinitel ekvivalentního poškození.
Pro pozemní stavby se může pro konstrukční ocel tento rozkmit ∆ σ E uvažovat jako rozkmit
∆ σ E,2 ve smyslu ČSN EN 1993-1-9 a pro výztuž jako rozkmit ∆ σ s,equ ve smyslu
ČSN EN 1992-1-1. Součinitel ekvivalentního poškození λ je pro pozemní stavby obecně de-
finován v ČSN EN 1993-1-9 a v dalších příslušných částech ČSN EN 1993 pro ocelové prv-
ky a v ČSN EN 1992 pro výztuž.
U spřahovacích trnů je ekvivalentní konstantní rozkmit smykového napětí ∆ τ E,2, odpovída-
jící 2 milionům cyklů, dán vztahem:
∆τE,2 = λv∆τ (6.54)
kde λ v je součinitel ekvivalentního poškození závisející na spektru a sklonu m křiv-

ky únavové pevnosti;
∆τ rozkmit smykového napětí způsobený únavovým zatížením vztažený k
ploše průřezu dříku trnu vypočítané ze jmenovitého průměru d.
Součinitel ekvivalentního poškození λv je zatím určen jen pro ocelobetonové mosty. Pro po-
zemní konstrukce namáhané opakovaně je proto nutné použít Přílohu A ČSN EN 1993-1-9.
Předpokladem pro únavové posouzení je, že je známa historie napětí v trnu, tzn. že je znám
rozkmit napětí v patě trnu. Tento rozkmit je při působení harmonického zatížení (např. pů-
sobení nevyváženého točivého stroje) také harmonický a lze s ním přímo podle přílohy pra-
covat. Není-li historie harmonická, je nutné ji některou z třídicích metod (nejčastěji rain
flow) na harmonickou převést. Působí-li na trn více rozkmitů rozdílné velkosti, použije se
známá kumulativní teorie Palmgrena – Minera. Používá se přitom únavová křivka z obr. 26.
6.8.7 Únavové posouzení založené na rozkmitu jmenovitých napětí

Únavové posouzení výztuže, betonu a konstrukční oceli se provede podle příslušných no-
rem, v praxi ale toto posouzení zpravidla není rozhodující pro dimenze konstrukce.
78
Pro spřahovací trny přivařené k ocelové pásnici, která je při působení příslušného zatížení
stále tlačena, musí platit:
γ Ff ∆τ E,2 ≤ ∆τ c / γ Mf,s (6.55)
kde ∆ τ E,2 je definován v kap. 6.8.6;

∆τc referenční hodnota únavové pevnosti pro 2 miliony cyklů určená podle
kap. 6.8.3.
Je-li největší napětí v pásnici, k níž je přivařen spřahovací trn, při příslušném zatížení taho-
vé, má se ještě navíc ověřit interakce rozkmitu smykového napětí ∆ τ E ve svaru trnu a roz-
kmitu normálového napětí v pásnici ∆ σ E podle následujících vztahů:
γ Ff ∆σ E,2 γ ∆τ
+ Ff E,2 ≤ 1,3 (6.56)
∆σ c / γ Mf ∆τ c / γ Mf,s
γ Ff ∆σ E,2 γ Ff ∆τ E,2
≤ 1, 0 ≤ 1, 0 (6.57)
∆σ c / γ Mf ∆τ c / γ Mf,s
kde ∆ σ E,2 je rozkmit napětí v pásnici podle kap.6.8.6;

∆σc referenční hodnota únavové pevnosti daná v ČSN EN 1993-1-9 pro kate-
gorii 80.
79
Mezní stavy použitelnosti
7 Mezní stavy použitelnosti
7.1 Všeobecně
Použijí se stejné zásady pro prokazování mezních stavů použitelnosti, jak jsou uvedeny
v ČSN EN 1990. U spřažených nosníků jde zejména o stanovení průhybů a o vznik trhlin v
betonových částech.
7.2 Napětí
7.2.1 Všeobecně
Při výpočtu napětí se ve spřaženém nosníku stejným způsobem jako v mezním stavu únos-
nosti započítá vliv smykového ochabnutí v široké betonové pásnici nosníků, zjednodušeně
(zavedením upraveného modulu betonu) se může započítat vliv dotvarování a smršťování
betonu a ze všech výpočtů se přirozeně jako vždy vyloučí tažený beton.
Vliv poddajnosti spřažení lze zpravidla zanedbat (viz dále). Průhyby se stanoví pružným
výpočtem, přičemž je nutné respektovat (sčítat) průhyby v jednotlivých montážních fázích.
7.2.2 Omezení napětí pozemních staveb

Napětí se u nosníků pozemních staveb omezuje jen v případech kdy se jedná o nosníky po-
suzované současně na únavu, nebo o nosníky s předpjatou betonovou částí. V těchto přípa-
dech se podle ČSN EN 1992-1-1 bere jako hranice 0,6 fck.
7.3 Deformace pozemních staveb
7.3.1 Průhyby
Za referenční úroveň se pro kladné svislé průhyby δ max nepodepíraných nosníků považuje
horní povrch spřaženého nosníku, pouze v případech, kdy průhyb ovlivňuje vzhled stavby,
se kontroluje spodní hrana nosníku.
Vliv poddajnost spřažení na průhyb se zanedbá vždy, použije-li se úplné smykové spojení.
Při neúplném spojení to lze učinit tehdy, použije-li se alespoň polovina spřahovacích prvků,
které jsou potřeba pro úplné smykové spojení, nebo když síly působící na jednotlivé spřaho-
vací prvky v mezním stavu použitelnosti nejsou větší než PRd. V ostatních případech se po-
stupuje podle odborné literatury, např. [18], [19]. U žebrových desek s žebry napříč nosníku
se na průhybu vždy podílí i deformace žebra; tuto skutečnost lze zanedbat jen u žeber niž-
ších než 80 mm.
80
Obr. 27. Redukční součinitel pro podporové momenty [obr. 7.1]
Vliv trhlin v betonu v oblastech záporných momentů spojitého nosníku lze do výpočtu zahr-
nout iteračním zpřesňováním průběhu momentů, anebo to lze u nosníků s průřezy třídy 1, 2
nebo 3 provést zjednodušenou metodou, spočívající v tom, že se ohybové momenty u vnitř-
ních podpor (stanovené pro konstantní průřez) zredukují součinitelem f1 z obr. 27 a odpoví-
dajícím způsobem se potom zvětší kladné momenty v polích. Křivka A se přitom použije
pro vnitřní pole, jestliže je zatížení ve všech polích rovnoměrné a navzájem se neliší o více
než 25 %. V ostatních případech se použije hodnota f1 = 0,6 (čára B).
Při montáži „bez lešení“, tzn. není-li ocelový nosník při zatížení čerstvým betonem pode-
přen, může výjimečně dojít v oblasti vnitřních podpor spojitého nosníku k překročení meze
kluzu v ocelové části. V tom případě se kromě součinitele f 1 použije ke zmenšení podporo-
vých momentů ještě součinitel f 2 , který má hodnotu:
• f 2 = 0,5 pokud je meze kluzu dosaženo před zatvrdnutím betonu;
• f 2 = 0,7 pokud je meze kluzu dosaženo po zatvrdnutí betonu.
Tento postup lze sledovat v příkladu 6.4. Je nutné poznamenat, že takto vypočítané průhyby
jsou ale spíše poněkud nadsazené a proto se tento výpočet hodí pro odhad největšího průhy-
bu, ale nikoli pro nadvýšení, kde je lepší se součiniteli f1 a f2 nepracovat.
Vliv smršťování betonu na průhyb je zanedbatelný pro všechny nosníky s poměrem rozpětí
k celkové výšce nosníku (ocelový nosník + deska) větší než 20.
7.3.2 Kmitání
Dynamické vlastnosti stropních nosníků mají splňovat požadavky ČSN EN 1990. Spřažené
nosníky vzhledem k velké tuhosti zpravidla splňují požadavky a standardně se proto vlastní
frekvence těchto nosníků nezjišťují. Postup stanovení vlastní frekvence se najde v odborné
literatuře z dynamiky konstrukcí. Protože frekvence jsou určitým způsobem svázány s prů-
hyby, lze dodržením kritéria pro průhyby zajistit i to, že vlastní frekvence bude v přijatel-
ných mezích (nad 3 Hz pro běžné stropy, nad 5 Hz pro tělocvičny). Potřebné údaje jsou v
národní příloze k ČSN EN 1993-1-1.
81
7.4 Trhliny v betonu
7.4.1 Všeobecně
V nepředepnuté betonové desce spřaženého nosníku vždy vzniknou v oblasti záporných momen-
tů trhliny. Tomu nelze v žádném případě zabránit, cílem je ale dosáhnout pravidelného rozmístě-
ní těchto trhlin a tím omezení jejich šířky. Obecně zde platí ustanovení ČSN EN 1992-1-1. Zjed-
nodušeně lze akceptovatelné šířky trhlin dosáhnout použitím minimálního vyztužení definované-
ho v kap. 7.4.2 a dodržením limitních vzdáleností a průměrů prutů výztuže podle kap. 7.4.3. Při
obvyklé praxi, kdy se spřažené nosníky pozemních staveb navrhují jako prosté, ale deska se po-
nechá spojitá, nemá podélná výztuž umístěná uvnitř účinné šířky betonové desky být menší než:
• 0,4 % plochy betonu u podepírané konstrukce;
• 0,2 % plochy betonu u nepodepírané konstrukce.
7.4.2 Minimální výztuž

Nepočítá-li se přesněji, je minimální plocha výztuže As určena vztahem:
As = ks kc kfct,eff Act/σs (7.1)
kde fct,eff je střední hodnota pevnosti betonu v tahu v době, kdy se předpokládá vznik prv-
ních trhlin. Nelze-li v době vzniku trhlin zaručit, že beton bude starší než 28 dní,
může se uvažovat minimální hodnota tahu 3 MPa;
k součinitel 0,8;
ks součinitel zohledňující účinek redukce normálové síly v betonové desce v dů-
sledku počátečních trhlin a místního prokluzu smykového spojení se může
uvažovat 0,9;
kc součinitel, který zahrnuje vliv rozdělení napětí v průřezu bezprostředně před
vznikem trhlin a je dán vztahem:
1
kc = + 0,3 ≤ 1, 0 (7.2)
1+ hc / (2 zo )
hc je tloušťka betonové pásnice, kromě náběhu nebo žebra;

zo svislá vzdálenost mezi těžišti betonové pásnice bez trhlin a spřaženého průřezu
bez trhlin, vypočítaná s použitím poměru modulů n0 (pro krátkodobé zatížení);
σs největší přípustné napětí ve výztuži ihned po vzniku trhlin. Lze ho uvažovat
jako charakteristickou mez kluzu fsk. Nižší hodnota, v závislosti na průměru
výztuže, může být nicméně potřebná k udržení požadované šířky trhlin. Tyto
hodnoty jsou uvedeny v tab. 13;
Act plocha tažené zóny (zapříčiněné přímým zatížením a primárními účinky smrš-
ťování) bezprostředně před vznikem trhlin v průřezu. Pro jednoduchost se má
použít plocha betonu v rozsahu účinné šířky.
Norma také obsahuje pokyny k rozmístění výztuže.
82
7.4.3 Omezení pro trhliny způsobené přímým zatížením

Použije-li se minimální výztuž podle kap. 7.4.2, lze limitované šířky trhlin dosáhnout ome-
zením průměru výztužných prutů a jejich vzdálenosti. Největší průměr i největší vzdálenost
závisejí na napětí σ s ve výztuži a návrhové šířce trhliny. Největší průměry jsou v tab. 13 a
největší vzdálenosti v tab. 14.
Tab. 13 Největší průměry prutů výztuže s vysokou soudržností [tab. 7.1]

Napětí ve výztuži
Největší průměr výztužného prutu φ  pro návrhovou šířku trhliny wk
σs
(N/mm2) wk = 0,4 mm wk = 0,3 mm wk = 0,2 mm
160 40 32 25
200 32 25 16
240 20 16 12
280 16 12 8
320 12 10 6
360 10 8 5
400 8 6 4
450 6 5 –
Tab. 14 Největší vzdálenosti prutů výztuže s vysokou soudržností [tab. 7.2]

Napětí ve výztuži
Největší vzdálenost výztužných prutů pro návrhovou šířku trhliny wk
σs
(N/mm2) wk = 0,4 mm wk = 0,3 mm wk = 0,2 mm
160 300 300 200
200 300 250 150
240 250 200 100
280 200 150 50
320 150 100 –
360 100 50 –
83
Spřažené styčníky konstrukcí pozemních staveb
8 Spřažené styčníky konstrukcí pozemních staveb
8.1 Rozsah platnosti

Příklady spřažených styčníků jsou na obr. 29.
8.2 Analýza, modelování a klasifikace
8.2.1 Všeobecně
Pro styčníky spojující H nebo I průřezy lze použít ustanovení ČSN EN 1993-1-8.
8.2.2 Pružná globální analýza

Styčníky se klasifikují podle rotační tuhosti ve smyslu ČSN EN 1993-1-8. Použije-li se ro-
tační tuhost S j jako Sj,ini /η , uvažuje se hodnota součinitele η pro kontaktní desku 1,5.
8.2.3 Klasifikace styčníků

Platí ČSN EN 1993-1-8, zahrne se ale i vliv betonové desky.
1 jednostranná úprava, 2 oboustranná úprava, 3 kontaktní deska

Obr. 29 Příklady spřažených styčníků [obr. 8.1]
84
8.3 Návrhové metody
8.3.1 Zásady a rozsah platnosti

Jako základ se pro navrhování styčníků použijí ustanovení ČSN EN 1993-1-8, přičemž spe-
cifické komponenty pro spřažené styčníky popisuje příloha A této normy. Poznamenává se,
že při určování vlastností spřaženého styčníku lze vrstvu tažené výztuže uvažovat jako řadu
tažených šroubů v ocelovém styčníku.
8.3.2 Únosnost
Uplatní se zásady ČSN EN 1993-1-8.
8.3.3 Rotační tuhost

Postupuje se podle ČSN EN 1993-1-8 se započítáním výztuže desky. Norma obsahuje speci-
fické hodnoty součinitelů pro jednotlivé tvary styčníků.
8.3.4 Rotační kapacita

Protože se při určování rotační kapacity má uvážit vliv trhlin v betonu, tahové zpevnění
a deformace ve smykovém spojení, je vhodné zjistit rotační kapacitu spřaženého styční-
ku experimentálně. Lze ovšem také použít styčníky ověřené zkušenostmi a praktickým
používáním.
8.4 Únosnost komponent
8.4.1 Rozsah
Pro spřažené styčníky jsou při výpočtech potřeba únosnosti komponent „podélná výztuž v
tahu“ a „ocelová kontaktní deska v tlaku“.
8.4.2 Základní komponenty styčníku

Pro komponentu „podélná výztuž v tahu“ se předpokládá, že plocha tažené podélné výztuže
umístěné v rozsahu účinné šířky desky je namáhána na návrhovou pevnost fsd podle obr. 30.
Pro komponentu „ocelová kontaktní deska v tlaku“ se předpokládá, že účinná plocha kon-
taktní desky je namáhána na návrhovou pevnosti fyd. Je přitom vhodné, aby čelní deska pře-
sahovala výšku nebo šířku tlačené pásnice nosníku.
85
Obr. 30 Prutový model [obr. 8.2]
8.4.3 Stěna sloupu v příčném tlaku

U styčníku s kontaktní deskou se účinná šířka stěny sloupu v tlaku beff,c,wc určí za předpo-
kladu roznášení pod úhlem 45º přes kontaktní desku.
8.4.4 Vyztužené komponenty

Norma poskytuje údaje pro započítání únosnosti obetonování do smykové únosnosti i únos-
nosti v tlaku stěn sloupů s obetonováním.
86
Spřažené desky s profilovaným plechem v pozemních stavbách
9 Spřažené desky s profilovaným plechem

v pozemních stavbách
9.1 Všeobecně
9.1.1 Rozsah platnosti

Tato kapitola normy se zabývá spřaženými stropními deskami vybetonovanými do profilo-
vaných plechů, které působí ve směru žeber. Ustanovení platí pro desky s žebry, u nichž je
splněno br / bs ≤ 0,6, viz obr. 32.
9.1.2 Definice
Spřažené chování mezi profilovaným plechem a betonem se musí zajistit jedním ze způsobů
naznačených na obr. 31:
1. mechanickým spojením pomocí deformací plechu (vtisky nebo výstupky);
2. třecím spojením u profilů samosvorného typu;
3. koncovým ukotvením provedeným přivařenými trny nebo jiným typem lokálního spojení
mezi betonem a ocelovým plechem; toto lze použít pouze v kombinaci s 1. nebo 2.;
4. koncovým ukotvením zdeformováním žeber na koncích plechů, pouze v kombinaci s 2.
Jiné způsoby se nevylučují, ale nejsou pokryty touto normou. Protože samotná soudržnost
plechu s betonem nebo tření ke spřažení nepostačuje, je vždy nutné experimentální ověření.
Desky mohou mít úplné nebo částečné smykové spojení, které bylo definováno dříve u nosníků.
1 mechanické spojení, 2 třecí spojení, 3 koncové ukotvení pomocí trnů přivařených skrz plech, 4 kon-
cové ukotvení zdeformováním žeber
Obr. 3. Typické tvary spojení u spřažených desek [obr. 9.1]
87
9.2 Konstrukční ustanovení
9.2.1 Tloušťka desky a výztuž

Normu lze používat, pokud platí, že celková tloušťka spřažené desky h je alespoň 80 mm a
tloušťka vrstvy betonu nad horním povrchem žeber plechu h c alespoň 40 mm. Je-li deska
součástí spřaženého nosníku, zvětšují se uvedené požadavky na 90 mm, resp. 50 mm.
Příčná i podélná výztuž se umísťují do průběžné vrstvy betonu h c. Množství výztuže v kaž-
dém směru nemá být menší než 80 mm2/m a vzdálenosti mezi výztužnými pruty nemají být
větší než 2 h nebo 350 mm, přičemž rozhoduje nižší hodnota.
9.2.2 Kamenivo
Jmenovitý rozměr kameniva nesmí u plechobetonových desek přesáhnout menší z následu-
jících rozměrů:
• 0,40 h c, viz obr. 32;
• b 0 / 3, kde b 0 je střední hodnota šířky žebra (u samosvorných profilů to je nejmenší šířka),
viz obr. 32;
• 31,5 mm.
samosvorný profil
otevřený profil
Obr. 32 Rozměry plechu a desky [obr. 9.2]
88
9.2.3 Požadavky na uložení

Jsou definovány nejmenší úložné délky podle obr. 33:
• pro spřažené desky uložené na oceli nebo betonu: lbc = 75 mm a lbs = 50 mm;
• pro spřažené desky uložené na jiných materiálech: lbc = 100 mm a lbs = 70 mm.
Obr. 33 Nejmenší délky uložení [obr. 9.3]
9.3 Zatížení a účinky zatížení
9.3.1 Návrhové situace

Rozlišuje se stav s čerstvým betonem a stav, kdy deska začíná působit jako spřažená.
9.3.2 Zatížení profilovaného plechu použitého jako bednění

Kromě tíhy čerstvého betonu a ocelového plechu se uvažuje též montážní zatížení (včetně
lokálního nahromadění betonu) podle ČSN EN 1991-1-6. Je-li průhyb uprostřed rozpětí ple-
chu δ způsobený vlastní tíhou plechu a čerstvým betonem menší než 1/10 tloušťky spřažené
desky, lze tento tzv. „rybníkový efekt“ při návrhu plechu zanedbat. Je-li tento limit překro-
čen, zohlední se rybníkový efekt tím, že se tloušťka betonu zvětší v celé ploše desky o 0,7δ .
9.3.3 Zatížení spřažené desky

Zatížení se uvažují podle ČSN EN 1991. Při posouzení mezního stavu únosnosti se může
předpokládat spřažené působení desky pochopitelně jen v případě, že se prokáže schopnost
přenesení podélného smyku mezi ocelí a betonem.
9.4 Analýza vnitřních sil a momentů
9.4.1 Profilovaný ocelový plech jako bednění

Profilovaný plech působící jako bednění se posoudí podle ČSN EN 1993-1-3.
89
9.4.2 Analýza spřažené desky

Desky jsou zpravidla spojité. V mezním stavu únosnosti je několik možných přístupů k ná-
vrhu. Bezpečně lze desky navrhnout jako prosté nosníky a u vnitřních podpor umístit mini-
mální výztuž, viz dále. Desky lze také navrhnout na momenty získané pružným výpočtem a
upravené tak, že se podporové momenty zredukují až o 30 % a patřičně se zvětší momenty v
polích. Plně plastickou analýzu s redistribucí momentů lze použít jen za podmínek vymeze-
ných normou.
V mezním stavu použitelnosti je přípustný jen pružný výpočet.
9.4.3 Účinná šířka spřažené desky pro soustředěná a přímková zatížení

Soustředěné zatížení nebo zatížení přímkové působící ve směru rozpětí se má uvážit rozne-
sené na šířku b m, měřenou těsně nad žebry desky podle obr. 34. Šířka b m je dána vztahem:
bm = bp + 2 (hc + h f) (9.1)
1 vrstvy podlahy, 2 výztuž

Obr. 34 Roznášení soustředěného zatížení [obr. 9.4]
U přímkového zatížení kolmého ke směru rozpětí desky lze pro b m použít výraz (9.1), do
nějž se za bp dosadí délka soustředěného přímkového zatížení.
Není-li poměr hp/h větší než 0,6, lze účinnou šířku desky zjednodušeně určit z výrazů (9.2)
až (9.4):
a) pro ohyb a podélný smyk:
• pro prostá pole a pro krajní pole spojitých desek
⎛ Lp ⎞
bem = bm + 2 Lp ⎜ 1 − ⎟ ≤ šířka desky (9.2)
⎝ L⎠
90
• pro vnitřní pole spojitých desek
⎛ Lp ⎞
bem = bm + 1,33 Lp ⎜ 1 − ⎟ ≤ šířka desky (9.3)
⎝ L⎠
b) pro vertikální smyk:
⎛ Lp ⎞
bev = bm + Lp ⎜ 1 − ⎟ ≤ šířka desky (9.4)
⎝ L⎠
kde L p je vzdálenost mezi středem zatížení a bližší podporou;

L rozpětí desky.
Není-li charakteristická hodnota soustředěného břemen větší než 7,5 kN nebo rovnoměrného
zatížení než 5,0 kN/m2, lze bez výpočtu použít jmenovitou příčnou výztuž s plochou rovnou
nejméně 0,2 % plochy betonu nad žebry. Výztuž se umístí v délce b em. Nejsou-li předchozí
podmínky splněny, postupuje se podle ČSN EN 1992-1-1.
9.5 Ověření profilovaného ocelového plechu použitého jako

bednění v mezním stavu únosnosti
Postupuje se podle ČSN EN 1993-1-3.
9.6 Ověření profilovaného ocelového plechu použitého jako

bednění v mezním stavu použitelnosti
Postupuje se podle ČSN EN 1993-1-3. Průhyb plechu δs způsobený vlastní tíhou plechu a
tíhou čerstvého betonu (ale bez vlivu montážního zatížení) se v ČR omezuje na hodnotu
L/180, kde L je účinné rozpětí mezi podporami (montážní podpory se v tomto kontextu za-
počítávají).
9.7 Ověření spřažené desky v mezním stavu únosnosti
9.7.1 Návrhové kritérium

Návrhové hodnoty vnitřních sil nesmí v mezním stavu únosnosti přestoupit návrhovou
únosnost průřezu desky.
9.7.2 Ohyb
V obvyklém případě úplného smykového spojení lze moment únosnosti v ohybu MRd s sta-
novit plastickou teorií, přičemž se návrhová pevnost ocelového plechu uvažuje fyp,d. V ob-
lasti záporných momentů se příspěvek plechu smí uvažovat jen tehdy, je-li plech spojitý.
91
Účinek lokálního boulení tlačených částí plechu je prakticky vždy omezen spolupůsobícím
betonem; lze ho proto bezpečně uvážit použitím dvojnásobných účinných šířek podle
ČSN EN 1993-1-3 pro stojiny třídy 1. Profilované plechy jsou ale zpravidla tvarované tak,
že lze započítat jejich plnou plochu.
Při působení kladného momentu mohou nastat dva případy. Prochází-li neutrální osa nad
plechem, stanoví se moment únosnosti z napětí, rozdělených podle obr. 35.
1 těžišťová osa ocelového profilovaného plechu

Obr. 35 Rozdělení napětí při působení kladného momentu, prochází-li neutrální osa nad
plechem [obr. 9.5]
Prochází-li neutrální osa plechem, dá se počítat i s tlačeným betonem lichoběžníkového žeb-

ra, čímž se výpočet komplikuje a neutrální osu je obtížné exaktně stanovit; nejlepší je hledat
ji zkusmo z rovnováhy sil. Norma připouští zjednodušený výpočet podle obr. 36, kdy se ja-
ko tlačená uvažuje jen průběžná vrstva betonu desky a ocelový profil se, kromě horní pásni-
ce, považuje za tažený. Přibližně platí:
Mpl,Rd = Ncf z + Mpr
N cf
z = h – 0,5hc – ep + (ep – e) (9.5)
Ape f yp,d
⎛ N cf ⎞
Mpr = 1,25Mpa ⎜1 −
⎜ ⎟⎟ ≤ Mpa (9.6)
⎝ Ape f yp,d ⎠
Ncf = α fcd hc b,
kde Mpa je plastický moment únosnosti plechu;
α = 0,85;
b šířka průřezu.
92
1 těžišťová osa ocelového profilovaného plechu

2 plastická neutrální osa profilovaného plechu
Obr. 36 Rozdělení napětí při působení kladného momentu, prochází-li neutrální osa plechem
[obr. 9.6]
Pro záporný moment se hodí příspěvek plechu zanedbat a vycházet při stanovení únosnosti z
obr. 37.
Obr. 37 Rozdělení napětí při působení záporného momentu [obr. 9.7]
9.7.3 Podélný smyk u desek bez koncového kotvení

Ustanovení tohoto článku se použijí na spřažené desky s mechanickým nebo třecím zakot-
vením (typy 1) a 2) na obr. 31). Návrhová únosnost při působení podélného smyku se určí
tzv. m-k metodou, nebo metodou částečného spojení. Obě metody potřebují některé hodnoty
do výpočtů získat experimentálně, což je popsáno v Příloze B normy.
9.7.4 Podélný smyk u desek s koncovým kotvením

Nejsou-li k dispozici výsledky experimentů, je vhodné použít koncové kotvení (typu 3 z
obr. 31). V tom případě se podélný smyk dá přisoudit pouze tomuto kotvení a experiment
není potřeba. Použijí-li se obvyklé trny, vezme se návrhová únosnost trnu Ppb,Rd přivařeného
skrz ocelový plech jako menší z hodnoty návrhové smykové únosnosti trnu ve smyku podle
kap. 6.6.4 a únosnosti plechu proti roztržení podle následujícího vztahu:
Ppb,Rd = kϕ ddo t fyp,d (9.10)
kde kϕ = 1 + a/ddo ≤ 6,0 (9.11)
93
a kde ddo je průměr svarového límečku, který lze vzít jako 1,1d;
a vzdálenost od osy trnu k okraji plechu, ne méně než 1,5ddo;
t tloušťka plechu.
9.7.5 Vertikální smyk

Únosnost spřažené desky se šířkou rovnou vzdálenosti středů žeber se ve vertikálním smyku
Vv,Rd určí podle ČSN EN 1992-1-1.
1 kritický obvod
2 zatížená plocha
Obr. 38 Kritický obvod při protlačení smykem [obr. 9.8]
9.7.6 Protlačení
Také smyková únosnost spřažené desky v protlačení Vp,Rd při působení soustředěného bře-
mene se určí podle ČSN EN 1992-1-1, přičemž se kritický obvod určí podle obr. 38.
9.8 Posouzení spřažených desek na mezní stavy použitelnosti
9.8.1 Řízení trhlin v betonu

Pro nejobvyklejší případ, kdy je spojitá deska navržena jako prostě podepřená a použije-li se
v oblasti vnitřních podpor minimální výztuž, jsou požadavky na šířku trhlin splněny.
94
9.8.2 Průhyb
Obecně se sečtou průhyby stanovené pro jednotlivé montážní fáze, kdy nejprve působí sa-
motný plech a později spřažená deska. U vnitřního pole spojité desky lze přibližně uvažovat
desku konstantního průřezu s momentem setrvačnosti, který je průměrem hodnot v poli a u
podpor, a s modulem pružnosti betonu, který je průměrem hodnot pro krátkodobé a dlouho-
dobé účinky.
Příklad 9.1
Plechobetonová spojitá deska 3 x 2,5 m je zatížena vlastní tíhou, dalším stálým zatížením
gz = 1,2 kN/m2 a proměnným užitným zatížením q = 3,0 kN/m2 (charakteristické hodnoty).
Profilované plechy jsou vyrobeny z oceli s mezí kluzu fyp = 235 MPa, beton má válcovou
pevnost fck = 25 MPa, výztuž má mez kluzu fsk = 45 MPa. Plechy mají výšku 50 mm, tloušť-
ku 1,3 mm a tvar podle obrázku uvedeného dále. Vrstva betonu nad plechem je 50 mm, cel-
ková tloušťka desky je tudíž 100 mm. Deska není během betonování podepírána. Desku po-
soudíme na oba mezní stavy.
Působení samotného plechu (uvažuje se šířka 1m):
Zatížení pro mezní stav únosnosti:
čerstvý beton = 2600 kg/m3 1,75 kN/m2
plech 0,15 kN/m2
celkem g = 1,9 kN/m2
Montážní zatížení (podle ČSN EN 1991-1-6)
v šířce 3 m gk1 = 1,5 kN/m2
jinde gk2 = 0,75 kN/m2
Zatěžovací schéma pro 1 m šířky desky:
Moment ve vnitřní podpoře MEd = 2,63 kN/m

Návrh: plech VSŽ 12003: Wa = 24,785 · 103 mm3
Moment únosnosti (ČSN EN 1993-1-3):
f yp 235
M a pl = Wa ⋅ = 24, 785 ⋅103 ⋅ = 5,8 ⋅106 Nmm = 5,8 kNm > 2, 65 kNm vyhovuje
γa 1, 0
95
Průhyb od čerstvého betonu:
1 ⎛ 5 ⎞
δ= ⋅⎜ ⋅ g ⋅ L4 − 0, 0625 ⋅ M ⋅ L2 ⎟ =
EI a ⎝ 384 ⎠
1 ⎛ 5 ⎞
= ⋅⎜ 3
⋅1, 75 ⋅ 25004 − 0, 0625 ⋅1,1 ⋅106 ⋅ 25002 ⎟ =
210000 ⋅ 750,9 ⋅10 ⎝ 384 ⎠
100
= 3, 0 mm < = 10 mm rybníkový efekt není nutno uvažovat
10
Trvalé působení plechobetonové desky

Zatížení: stálé (beton γ = 2300 kg/m3 + plech) 1,55 kN/m2
další stálé zatížení 1,2 kN/m2
proměnné užitné 3,0 kN/m2
Zatěžovací schéma pro 1 m šířky desky (návrhové hodnoty):
Pružný výpočet : největší moment v poli (stav a):
M Ed = 0, 08 ⋅ 3, 7 ⋅ 2,52 + 0,1012 ⋅ 4,5 ⋅ 2,52 = 4, 70 kNm
největší moment v podpoře (stav b):
M Ed = 0,1 ⋅ 3, 7 ⋅ 2,52 + 0,1167 ⋅ 4,5 ⋅ 2,52 = 5,59 kNm
Lze použít redistribuci (o 30 % zmenšit podporové momenty)

Po redistribuci: moment v poli: MEd ≅ 5,40 kNm
v podpoře: M Ed = 5,59 ⋅ 0, 7 = 3,91 kNm
96
Únosnost průřezu (pro šířku 200 mm)

v poli: návrhové pevnosti:
f 25
0,85 ⋅ ck = 0,85 ⋅ = 14, 2 MPa
γc 1,0
f ya 235
= = 235 MPa
γa 1, 0
VSŽ 12 003: Aa = 387 mm2
N a = 387 ⋅ 235 = 90,9 ⋅103 N
90,9 ⋅103
x= = 32 mm (neutrální osa prochází betonem)
200 ⋅14, 2
M pl, Rd = 90,9 ⋅103 ⋅ 53 = 4,82 ⋅106 Nmm
pro šířku 1 m: M pl, Rd = 5 ⋅ 4,82 = 24,1 kNm > 5, 40 kNm vyhovuje s velkou rezervou
Ukazuje se, že desku bylo možné navrhnout jako řetěz prostých polí (moment na prostém
nosníku je 0,125 · (4,5 + 3,7) · 2,52 = 6,40 kNm).
V podporových průřezech potom postačí navrhnout nominální výztuž (0,2 %) kladenou na
1000 ⋅ 69
povrch plechů. Plocha výztuže: As = 0, 2 ⋅ = 138 mm 2 / m . Únosnost podporového
100
průřezu není nutno prokazovat.
Spřažení
Na 600 mm šířky desky je třeba na konci desky
zachytit sílu:
Vl = Na(MEd/Mpl,Rd)=3 · 90,9 · (5,4/24,1) = 61,1 kN
Trn průměru 18 mm unese (podle příkladu 6.3)
27,4 kN
Únosnost trnu je ale ještě limitována únosností
plechu proti roztržení podle (9.10):
⎛ a ⎞ ⎛ 40 ⎞ 235
Ppb.Rd = ⎜ 1+ ⎟⎟ ⋅ ddo ⋅ t ⋅ f yp,d = ⎜1+ ⎟ ⋅1,1 ⋅18 ⋅1,3 ⋅ = 18,3 ⋅103 N = 18,3 kN
⎜ d ⎝ 1,1 ⋅ 18 ⎠ 1, 0
⎝ do ⎠
( < 27,4 kN, tudíž tato nižší hodnota rozhoduje).
97
Protože na 600 mm šířky desky lze kvůli zámkům umístit jen 2 trny, bude únosnost spřažení
2 ⋅18,3 = 36, 6 kN < 61,1 kN , což nestačí
Hladké plechy VSŽ tedy v tomto případě nevyhovují požadavku ČSN EN 1994-1-1. Sku-
tečné chování hladkých plechů s koncovým kotvením by proto bylo nutno ověřit zkouškami.
Příklad 9.2
Posuďte spřaženou desku v bednění z trapézového plechu s tloušťkou 1 mm podle obrázku.
Deska je spojitá přes více polí, rozpětí každého pole je L = 2,5 m. Deska je během montáže
souvisle podepírána.
Zatížení desky: stálé g = 2,5 kN/m2, proměnné q1 = 4 kN/m2 (charakteristické hodnoty).
Materiál desky: beton C20/25, ocel trapézových plechů S235, výztuž průměru 6 mm v kaž-
dém žebru, mez kluzu výztuže 490 MPa.
Posouzení mezního stavu únosnosti

Návrhové zatížení qd = 1,35g + 1,5q1 = 1,35 · 2,5 + 1,5 · 4 = 9,4 kN/m2
Momenty stanovíme pro pás desky široký 1 m. Za předpokladu plného vyrovnání momentů
budou momenty v poli i v podpoře stejné a budou mít hodnotu:
MEd = 9,4 · 2,52/16 = 3,7 kNm
Únosnost jednoho žebra desky v poli

Stanoví se z průběhu napětí odpovídajícího plastickému stavu, který je vykreslen dole. V
tlačeném betonu a ve výztuži je dosaženo návrhových pevností obou materiálů. S trapézo-
vým plechem pro jednoduchost nepočítáme.
Návrhová pevnost betonu: 0,85 fcd = 0,85 · 20/1,5 = 11,3 MPa
návrhová pevnost výztuže: fsd = 490/1,15 = 426 MPa
plocha výztuže: A = π · 62/4 = 28,3 mm2
98
Poloha neutrální osy: x = 28,3 · 426/11,3 · 240 = 4,4 mm

Rameno sil v betonu a ve výztuži: r = 110 – 30 – 2 = 78 mm
Moment únosnosti:
Mpl,Rd = 28,3 · 426 · 78 = 940352 Nmm = 0,94 kNm

Pro 1 m šířky desky:
Mpl,Rd = 0,94/0,24 = 3,9 kNm > 3,7 kNm, průřez vyhovuje
Únosnost jednoho žebra v podpoře

Postupuje se obdobně. Průběh napětí v plasticitě je na obrázku.
Poloha neutrální osy (odhadem):

x = 14 mm
rovnováha:
28,3 · 426 = 80 · 14 · 11,3
12055 ~ 12656 (splněno)
Rameno vnitřních sil r = 110 – 20 – 7 = 83 mm
Moment únosnosti:
Mpl,Rd = 28,3 · 426 · 83 = 1000 · 565 Nmm = 1,0 kNm

Pro 1 m šířky desky:
Mpl,Rd = 1,0/0,24 = 4,1 kNm > 3,7 kNm, průřez vyhovuje
Příklad 9.3
Posuďte spřaženou desku v bednění z trapézového plechu s tloušťkou 0,778 mm podle obráz-
ku. Deska je spojitá přes tři pole, rozpětí každého pole je L = 3,6 m. Deska je během montáže
uprostřed každého pole podepřena. Údaje o materiálu a zatížení budou uvedeny dále.
Charakteristické hodnoty pro použitý trapézový plech jsou následující:
99
[mm]
P P P
1800 1800 1800 1800 1800 1800
mez kluzu fyp,k = 320 MPa

tloušťka ts = 0,778 mm
účinná plocha Ap = 955 mm2/m
moment setrvačnosti Ip = 33,0 · 104 mm4/m (pro plnou plochu)
+
kladný moment únosnosti M a,Rk = 3,41 kNm/m
−
záporný moment únosnosti M a,Rk = 2,86 kNm/m
únosnost v podpoře Rw,k = 34,0 kN/m
pevnost pro vodorovný smyk τu,Rk = 0,306 MPa
Betonová deska:
tloušťka ht = 120 mm
srovnaná tloušťka hred = 103,5 mm
tloušťka vrstvy nad plechem hc = 75 mm
účinná tloušťka dp = 101 mm
C25/30 fck = 25 MPa
Ecm = 31000 MPa
Tvar plechu je na dalším obrázku. Na stojině plechu jsou výlisky, zlepšující spolupůsobení
plechu s betonem.
100
V montážním stavu plech působí jako bednění a nese svoji vlastní tíhu, tíhu čerstvého beto-
nu a montážní zatížení. V definitivním stavu nese deska svoji vlastní tíhu, vrstvy podlahy a
užitné zatížení. Dále se uvádějí charakteristické hodnoty jednotlivých zatížení:
Montážní stav:
vlastní tíha plechu gp = 0,09 kN/m2
tíha čerstvého betonu gc = 2,6 kN/m2
rovnoměrné montážní zatížení q1 = 0,75 kN/m2
soustředěné montážní zatížení q2 = 1,5 kN/m2 (podle ČSN EN 1991-6)
Definitivní stav:
vlastní tíha desky g1 = 2,5 + 0,09 = 2,6 kN/m2
vrstvy podlahy g2 = 1,2 kN/m2
užitné zatížení (hotel) q = 5,0 kN/m2
Posouzení plechu ve funkci bednění

Postupuje se podle ČSN EN 1993-1-3.
a) Mezní stav únosnosti
Největší kladný moment v prvním poli pro zatížení rozmístěná podle obrázku:
+ + +
M Ed = γ G ⋅ M g + γ Q ⋅ M q
+ + + 2 2
M g = M g + M g = 0, 078 ⋅ 0, 09 ⋅ 1, 8 + 0, 094 ⋅ 2, 6 ⋅ 1, 8 = 0,81 kNm/m
p c
+ 2
M q = 0, 094 ⋅ 1, 5 ⋅ 1, 8 = 0,46 kNm/m
+
M Ed = 1, 35 ⋅ 0, 81 + 1, 5 ⋅ 0, 46 = 1,78 kNm/m
101
Největší záporný moment v první vnitřní podpoře:
− − −
M Ed = γ G ⋅ M g + γ Q ⋅ M q = 1, 35 ⋅ 1, 01 + 1, 5 ⋅ 0, 55 = 2,18 kNm/m
Největší podporová reakce v první vnitřní podpoře:

FEd = γ G ⋅ FG + γ Q ⋅ Fq = 1,35 ⋅ 5, 75 + 1,5 ⋅ 3,15 = 12,5 kN/m
− −
(Poznámka: M g , M q , Fg a Fq byly stanoveny počítačem)
Kontrola momentů:
Kladný ohyb
+
+ M Rk 3, 41 +
M Rd = = = 3,41 kNm/m > M Ed =1,78 kNm/m vyhovuje
γ M0 1, 0
Záporný ohyb
−
− M Rk 2, 86 −
M Rd = = = 2,86 kNm/m > M Ed = 2,18 kNm/m vyhovuje
γ M0 1, 0
Podporová reakce:
RRk 34, 0
RRd = = = 34,0 kN/m > FEd= 12,5 kN/m vyhovuje
γ M1 1, 0
Interakce momentu a podporové reakce v první vnitřní podpoře:

−
M Ed F
+ Ed ≤ 1, 25
M Rd Rw,Rd
2,18 12, 5
+ = 1,13 < 1, 25 vyhovuje
2, 86 34, 0
102
Všechny požadavky ČSN EN 1993-1-3 jsou splněny, plech jako bednění z pevnostního hle-
diska vyhovuje.
b) Mezní stav použitelnosti
Nejprve se zkontroluje, zda je plech v mezním stavu použitelnosti plně účinný, tzn. zda nedo-
jde při zatížení čerstvým betonem k jeho lokálnímu boulení, což by mělo za následek nutnost
přepočítat Ip uvedený v úvodu příkladu pro plný průřez. Postupuje se podle ČSN EN 1993-1-5.
Největší kladný moment v mezním stavu použitelnosti:
Msls = 0,078 · 0,09 · 1,82 + 0,094 · 2,6 · 1,82 = 0,81 kNm/m
Vyvolá největší tlakové napětí v horní pásnici:
6
M sls 0, 81 ⋅ 10
σ com = ⋅z = 4
⋅ ( 45 − 19 ) = 63,8 MPa
Ip 33, 0 ⋅ 10
fy b/t
λp = =
σ cr 28, 4ε kσ
235 235
ε = = = 1,9
σ com 63, 8
Po dosazení pro rovnoměrný tlak kσ = 4 a pásnici šířky b = 30 mm a tloušťky t = 0,778 mm

bude:
30 / 0, 778
λp = = 0,36 < 0,673
28, 4 ⋅ 1, 9 4, 0
Pro tuto stěnovou štíhlost je podle ČSN EN 1993-1-5 součinitel boulení ρ = 1, 0 . Plech tedy
neboulí a hodnota Ip se může použít.
Průhyb δs způsobený čerstvým betonem a vlastní tíhou plechu se vypočítá superpozicí ze
dvou případů:
• prosté pole
δs = (5/384) · (gp + gc) · L4/EIp = (5/384) · (0,09 + 2,6) · 18004/210000 · 33 · 104 = 5,3 mm
• vliv momentu v první vnitřní podpoře
M1 = 0,079 · (0,09 + 2,6) · 1,82 = 0,38 kNm
δs = 0,0625 · (ML2/EIp) = 0,0625 (0,38 · 106 · 18002/210000 · 33 · 104) = 1,1 mm
Výsledný průhyb v prvním poli:
L 1800
δs = 5,3 – 1,1 = 4,2 mm < δ s,max = = =10 mm vyhovuje
180 180
103
Výsledný průhyb δs je současně menší než 1/10 tloušťky desky a proto se nemusí do vý-
počtu zahrnout ani tzv. rybníkový efekt.
Protože plech vyhovuje pro oba mezní stavy, lze ho jako bednění použít.
Posouzení spřažené desky v definitivním stavu

a) Mezní stav únosnosti
Spojitá deska se zjednodušeně může posoudit jako řetěz prostých polí podle obrázku
q
g1+g2
[γ G ⋅ ( g1 + g 2 ) + γ Q ⋅ q ] ⋅ L
2
M Ed =
8
2
[1, 35 ⋅ ( 2, 6 + 1, 2) + 1, 5 ⋅ 5, 0] ⋅ 3, 6
M Ed = = 20,46 kNm/m
8
Pro kladný moment se najde poloha neutrální osy průřezu (uvažujeme s šířkou 1 m) pro roz-
dělení napětí podle obrázku:
0,85 fcd
Nc,f
xpl -
dp
z Mpl,Rd
+
Np
fyp,d
Těžišťová osa
trapézového plechu
Návrhové pevnosti jsou:
f yp,k 320
● pro plech: f yp,d = = = 320 MPa
γ M0 1, 0
f ck 25
● pro beton: f cd = = = 16,7 MPa
γC 1, 5
104
Z rovnováhy sil Np a Ncf plyne:
Ap ⋅ f yp,d
xpl =
0, 85 ⋅ b ⋅ f cd
Po dosazení
955 ⋅ 320
xpl = = 21,6 mm
0,85 ⋅1000 ⋅16, 7
Pro úplné smykové spojení mezi plechem a betonem je moment únosnosti:
( )
M pl,Rd = Ap ⋅ f yd ⋅ d p − xpl / 2 = 955 · 320 · (101 – 21,6/2) = 27,5 · 106 Nmm =
= 27,5 kNm > 20,46 kNm, což by bylo dostačující
Nyní posoudíme přenos podélného smyku, protože se (alespoň v části desky) zřejmě bude
jednat o částečné spojení:
Smykové rozpětí Lx odpovídající úplnému spojení se určí ze vztahu (9.8) ČSN EN 1994-1-1:
N c = τ u,Rd ⋅ b ⋅ Lx ≤ N cf
neboli
N cf Ap ⋅ f yd
Lx = =
b ⋅ τ u,Rd b ⋅ τ u,Rd
Návrhová pevnost ve smyku
τ u,Rk 0, 306
τ u,Rd = = = 0,245 MPa
γ Vs 1, 25
Po dosazení
955 ⋅ 320
Lx = = 1 247 mm
1000 ⋅ 0, 245
To znamená, že teprve ve vzdálenosti 1247 mm od podpory nastává úplné smykové spojení.

Na kraji desky jde tudíž pouze o částečné spojení. Podle čl. 9.7.3 (7) ČSN EN 1994-1-1 ne-
smí v tomto případě pro jakýkoli průřez v úseku částečného spojení být návrhový ohybový
moment MEd větší než návrhový moment únosnosti MRd. Na obrázku na další stránce je pro-
kázáno, že je tato podmínka splněna.
105
Pracuje se přitom s následujícími hodnotami:

Únosnost samotného ocelového plechu
Ma,Rd = Wa · fyd = 12692 · 320 = 4,06 kNm/m
Wa = Ip/26 = 33 · 104/26 = 12692 mm3/m
Moment ve vzdálenosti Lx od podpory
MEd = 0,5 · 12,63 · 3,6 · 1,247 – 12,63 · 1,2472/2 = 18,5 kNm/m
Vertikální smyk u podpory:
[γ G ⋅ ( g1 + g 2 ) + γ Q ⋅ q ] ⋅ L
VEd =
2
[1, 35 ⋅ ( 2, 6 + 1, 2 ) + 1, 5 ⋅ 5, 0] ⋅ 3, 6
VEd = = 22,7 kN/m
2
Návrhová smyková únosnost pro vertikální smyk podle čl. 6.2.2 ČSN EN 1992-1-1:
Vv,Rd = ⎡⎣CRd,c ⋅ k ⋅ (100 ⋅ ρ I ⋅ f ck ) + k1 ⋅ σ cp ⎤⎦ ⋅ bw ⋅ d p

1/ 3
nejméně ale
Vv,Rd,min = ( vmin + k1 ⋅ σ cp ) ⋅ bw ⋅ d p
Po dosazení:
0,18 0,18
CRd,c = = = 0,12
γC 1, 5
106
200 200
k = 1+ = 1+ = 2, 4
dp 101
Asl
ρl = ≤ 0, 02
bw ⋅ d p
Asl je plocha tažené výztuže v [mm2], v našem případě výztuž nahrazuje ocelový plech, takže
Asl = Ap
bw = 400 mm/m (nejmenší šířka průřezu v tažené oblasti: podle obrázku příčného řezu plechu
je na 900 mm šířky plechu 6 pásnic šířky 60 mm, takže bw = 6 · 60 · 1000/900 = 400 mm)
955
ρl = = 0, 024 > 0, 02 ⇒ ρl = 0, 02
400 ⋅101
N Ed
σ cp = = 0 , nepoužívá se žádné předpětí takže NEd = 0,
Ac
k1 = 0,15
Vv, Rd = [0,12 · 2,4 · (100 · 0,02 · 25)1/3 + 0,15 · 0] · 400 · 101
Vv,Rd = 42,8 kN/m

Nejmenší hodnota
vmin = 0, 035 ⋅ k 3/ 2 ⋅ f ck1/2 = 0, 035 ⋅ 2, 43/ 2 ⋅ 251/ 2 = 0,65
Vv,Rd,min = (0,65 + 0,15 · 0) · 400 · 101 = 26,3 kN/m
Vv,Rd = 42,8 kN/m > 22,7 kNm/m = VEd vyhovuje

Všechna posouzení spřažené desky v mezním stavu únosnosti vyhovují.
b) Mezní stav použitelnosti

Trhliny v betonu:
Protože se deska posuzuje jako řetěz prostých polí, použije se pouze výztuž proti vzniku trhlin,
jejíž plocha nad žebrem nemá být menší než 0,4 % průřezové plochy betonu nad žebrem.
min As = 0,004 · b · hc = 0,004 · 1000 · 75 = 300 mm2/m

Pro tento účel postačí ∅ 8 po 160 mm.
107
Průhyb:
Pro výpočty průhybu budeme desku považovat za spojitou a použijeme následující přibližnosti:
• moment setrvačnosti se započítá průměrem hodnot pro průřez s trhlinami a bez trhlin;
• pro beton se použije účinný modul pružnosti Ec,eff = Ecm/2 = 31000/2 = 15500 MPa.
Poměr modulů
n = Ea/Ec,eff = 210000/15500 = 13,5
Moment setrvačnosti pro průřez s trhlinami (pro šířku b = 1000 mm).
Poloha neutrální osy (od horního okraje desky):
2
1000 x / 2 ⋅ 13, 5 + 955 ⋅ 101
x=
1000 x / 13, 5 + 955
x = 40 mm
1000 ⋅ 403 2
I bc = + 955 ⋅ (101 − 40 ) + 33, 0 ⋅104 = 5, 46 ⋅106 mm4/m
3 ⋅13,5
Moment setrvačnosti pro průřez bez trhlin.
Poloha neutrální osy (součet středních šířek žeber plechu b0 = 620 mm):
752 ⎛ 45 ⎞
1000 ⋅ + 620 ⋅ 45 ⋅ ⎜ 120 − ⎟ + 13,5 ⋅ 955 ⋅101
2 ⎝ 2 ⎠
x= = 59 mm
1000 ⋅ 75 + 620 ⋅ 45 +13,5 ⋅ 955
2
1000 ⋅ 753 1000 ⋅ 75 ⎛ 75 ⎞ 620 ⋅ 453
I bu = + ⋅ ⎜ 59 − ⎟ + +
12 ⋅13,5 13,5 ⎝ 2 ⎠ 12 ⋅13,5
2
620 ⋅ 45 ⎛ 45 ⎞
⎟ + 955 ⋅ (101 − 59 ) +
2
⋅ ⎜120 − 59 −
13,5 ⎝ 2 ⎠
33, 0 ⋅104 = 10,5 ⋅106 mm 4 / m
108
Průměr z hodnot s trhlinami a bez trhlin Ib

I bc + I bu 5, 46 +10,5 6
Ib = = ⋅10 = 8, 0 ⋅106 mm 4 / m
2 2
Vyčíslení průhybů:
(i) Průhyb od vrstev podlahy:
0, 0068 ⋅ g 2 ⋅ L4 0, 0068 ⋅1, 2 ⋅ 36004
δc,g2 = = = 0,81 mm
E ⋅ Ib 210000 ⋅ 8, 0 ⋅106
(ii) Průhyb od užitného zatížení (nejhorší případ), uplatní se součinitel kombinace ψ1 = 0,7:
q q
0, 0099 ⋅ ψ1 ⋅ q ⋅ L4 0, 0099 ⋅ 0, 7 ⋅ 5, 0 ⋅ 36004

δc,q = = = 3,46 mm
E ⋅ Ib 210000 ⋅ 8, 0 ⋅106
(iii) průhyb při odstranění podpor:
G 1' G 1' G 1'
L 3, 6
G1′ = g1 ⋅ = 2, 6 ⋅ = 4,68 kN/m
2 2
0, 01146 ⋅ G1' ⋅ L3 0, 01146 ⋅ 4680 ⋅ 36003
δc,G1′ = = = 1,49 mm
E ⋅ Ib 210000 ⋅ 8, 0 ⋅106
Celkový průhyb:
δc = δc,G′1 + δc,g + δc,q = 1, 49 + 0,81+ 3, 46 = 5,76 mm
2
L 3600
δc = 5, 76 mm < = = 14, 4 mm vyhovuje
250 250
109
Příloha A
Příloha A (informativní)
Tuhost styčníkových komponent u pozemních staveb.
A.1 Rozsah
Příloha se týká komponent „podélná výztuž v tahu“ a „ocelová kontaktní deska v tlaku“.
A.2 Součinitele tuhosti
A.2.1 Základní komponenty styčníku

V příloze jsou uvedeny postupy k získání příslušných součinitelů.
A.2.2 Další komponenty spřaženého styčníku

Jsou uvedeny podklady pro komponenty „stěna sloupu ve smyku“ a „stěna sloupu v příčném
tlaku“.
A.2.3 Vyztužené komponenty

Jsou uvedeny podklady pro styčníky s obetonovanými sloupy.
A.3 Deformace smykového spojení

Uvádějí se postupy pro přibližný výpočet vlivu deformace smykového spojení na tuhost
spřaženého styčníku.
110
Příloha B
Příloha B (informativní)
Standardní zkoušky.
B.1 Všeobecně
V příloze jsou pravidla pro zkoušky spřahovacích prvků a pro zkoušení spřažených strop-
ních desek.
B.2 Zkoušky spřahovacích prvků
B.2.1 Všeobecně
Protože se v normě uvádějí únosnosti pouze pro spřahování trny, je pro všechny jiné spřa-
hovací prostředky nutné zjistit jejich únosnosti standardizovanou protlačovací zkouškou.
B.2.2 Uspořádání zkoušky

Při protlačovací zkoušce se použije vzorek podle obr. 39.
1 krytí 15 mm, 2 uloženo v maltě a sádře, 3 volitelný přesah

4 výztuž: žebírková ocel ∅ 10 mm s velkou soudržností a pevností 450 ≤ fsk ≤ 550 N/mm2 ocelový
průřez: HE 260 B
Obr. 39 Vzorek pro standardní protlačovací zkoušku [obr. B.1]
111
Příloha B
B.2.3 Příprava vzorků

Betonové desky zkušebního vzorku se vybetonují (zpravidla s jednodenním odstupem) ve
vodorovné poloze, aby to odpovídalo skutečnému nosníku. Ocelová pásnice se namaže ole-
jem, aby se zabránilo soudržnosti mezi pásnicemi ocelového profilu a betonem. Vzorek
tvrdne v podmínkách shodných s realitou. Z každé záměsi se současně připraví nejméně čty-
ři vzorky (válce nebo krychle) pro určení válcové pevnosti betonu. Tyto vzorky se nechají
tvrdnout vedle protlačovacích vzorků. Pevnost betonu fcm se stanoví jako průměr ze zkoušek
těchto vzorků. Pevnost betonu v tlaku fcm má v době zkoušky být aspoň 70 % (±10 %) pře-
depsané pevnosti betonu fck nosníků, pro které se zkouška navrhuje. Tento požadavek lze
splnit použitím betonu předepsané třídy tak, že se zkouška provede dříve než 28 dní po vy-
betonování vzorků. Zjistí se materiálové vlastnosti spřahovacího prvku, případně i profilo-
vaného plechu.
B.2.4 Postup zkoušky

Zatěžuje se ve zkušebním lisu staticky tak, že se nejprve 25krát zopakuje cyklus mezi 5 % a
40 % očekávaného zatížení při porušení a následně se zatěžuje do porušení tak, aby k poru-
šení vzorku nedošlo dříve než za 15 minut. Měří se posun (prokluz) mezi oběma deskami a
ocelovým profilem, přičemž je důležitá i sestupná větev pracovního diagramu. Sleduje se i
možné oddělení desky od ocelového profilu.
B.2.5 Vyhodnocení zkoušky

Zkouší se nejméně 3 identické vzorky. Mají-li výsledky malý rozptyl, tzn. je-li odchylka
každé jednotlivé zkoušky od průměru všech zkoušek menší než 10 %, lze návrhovou únos-
nost určit z charakteristické únosnosti (charakteristická únosnost PRk je nejmenší výsledek
ze tří zkoušek (rozpočítaný na jeden spřahovací prvek) zmenšený o 10 %).
Návrhová únosnost PRd je dána vztahem:
f u PRk P
PRd = ≤ Rk (B.1)
f ut γV γV
kde fu je nejmenší jmenovitá mez pevnosti materiálu spřahovacího prvku;

fut skutečná mez pevnosti tohoto materiálu zjištěná při zkoušce;
γV dílčí součinitel bezpečnosti pro smykové spojení, v ČR je to 1,25.
Jestliže je odchylka od průměru u tří zkoušek větší než 10 %, je nutné provést nejméně dal-
ší tři zkoušky. Vyhodnocení se potom provede statisticky postupem podle ČSN EN 1990,
Příloha D.
Kapacita prokluzu δ u , která je důležitá pro rozhodnutí jedná-li se o tažný (duktilní) spoj či
nikoli, se uvažuje podle obr. 40. Charakteristická kapacita prokluzu δ u k je rovna 0,9 násob-
ku δ u .
112
Příloha B
Obr. 40 Určení kapacity prokluzu δu [obr. B.2]
B.3 Zkoušky spřažených stropních desek
B.3.1 Všeobecně
Podle tohoto článku se postupuje při určení faktorů m a k nebo při určení napětí τ u ,Rd, které
se použijí k ověření únosnosti v podélném smyku u desek bez koncového kotvení. Příloha
má proto význam jen pro pracoviště zabývající se zkušebnictvím a dále se jejími ustanove-
ními nebudeme v této publikaci zabývat.
113
Příloha C
Příloha C (informativní)
Smršťování betonu spřažených konstrukcí pozemních staveb.
Příloha poukazuje na to, že betonová část představuje jen (zpravidla z hlediska únosnosti
méně významnou) část spřaženého průřezu, a proto není nutné účinky smršťování betonu
vyčíslovat tak přesně, jako u ryze betonových konstrukcí. Norma doporučuje jmenovité
hodnoty celkového konečného volného smrštění při výpočtech účinků smršťování uvažovat
následovně:
• v suchém prostředí (kdekoliv vně i uvnitř budov, s výjimkou prvků vyplněných betonem):
325 · 10-6 pro běžný beton;
500 · 10-6 pro lehký beton;
• v jiném prostředí a u prvků vyplněných betonem:
200 · 10-6 pro běžný beton;
300 · 10-6 pro lehký beton.
114
Literatura
Literatura
[1] JOHNSON, R. P. Composite Structures of Steel and Concrete. Blackwell, 2004.
[2] JOHNSON, R. P. Composite Structures of Steel and Concrete. Crosby Lockwood
Staples, 1975.
[3] JOHNSON, R. P., BUCKBY, R. J. Composite Structures of Steel and Concrete. Vol. 2,
Bridges, Granada, 1979.
[4] YAM, L. C. P. Design of Steel and Concrete Composite Structures. Surrey, 1981.
[5] BODE, H. Euro-Verbundbau, Konstruktion und Berechnung. Werner Verlag, 1998.
[6] JOHNSON, R. P., ANDERSON, D. Designer´s Handbook to Eurocode 4, Part 1.1:
Design of composite steel and concrete structures. Thomas Telford, 1993.
[7] STUDNIČKA, J. Spřažené ocelobetonové konstrukce. Praha, ČVUT, 2009.
[8] STUDNIČKA, J. Ocelové a ocelobetonové konstrukce. Praha, ČKAIT, 2000.
[9] STUDNIČKA, J., HOLICKÝ, M., MARKOVÁ, J. Ocelové konstrukce 2, Zatížení.
ČVUT, Praha, 2009.
[10] KŘÍSTEK, V., STUDNIČKA, J. Analysis of composite girders with deformable con-
nector. Proc. Instn Civ. Engrs, Part 2, 1982.
[11] FALTUS, F.: Plnostěnné ocelové mosty trámové. Praha, NČSAV, 1965.
[12] MOFFAT,K. R., DOWLING, P. J. Shear lag in steel box girders. Struct. Engnr 53,
1975.
[13] KŘÍSTEK, V., STUDNIČKA, J., ŠKALOUD, M. Shear lag in wide flange of steel
bridges. Acta Technica, 1981.
[14] MACHÁČEK, J., STUDNIČKA, J. Ocelobetonový nosník s perforovanou lištou. Sta-
vební obzor č. 2, 1998.
[15] STUDNIČKA, J., MACHÁČEK, J. Spřahovací prvky pro ocelobetonové konstrukce.
Stavební obzor č. 7, 2001.
[16] CHROMIAK, P., MAREČEK, J., SAMEC, J., STUDNIČKA, J. Výzkum chování
spřahovací lišty, Beton TSK, č. 4, 2007.
[17] MACHÁČEK, J., STUDNIČKA, J. Perforated shear connectors, Steel and Compos-
ite Structures. Vol. 2, No. 1, 2002.
[18] STUDNIČKA, J., KŘÍSTEK, V. Ocelobetonové nosníky s poddajným spřažením. In-
ženýrské stavby č. 4, 1982.
[19] KŘÍSTEK, V., STUDNIČKA, J. Analysis of Composite Girders with Deformable
Connectors. Proc. of Inst. of Civ. Eng., Part 2, December 1982.
[20] ČSN EN 1994-1-1:2006 (73 1470) Navrhování spřažených ocelobetonových kon-
strukcí – Část 1-1: Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby.
115
Literatura
[21] ČSN EN 1994-2:2007 (73 6210) Navrhování spřažených ocelobetonových konstrukcí

– Část 2: Obecná pravidla a pravidla pro mosty.
[22] ČSN EN 1990:2004 (73 0002) Zásady navrhování konstrukcí.
[23] ČSN EN 1992-1-1:2006 (73 1201) Navrhování betonových konstrukcí – Část 1-1:
Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby.
[24] ČSN EN 1993-1-1:2006 (73 1401) Navrhování ocelových konstrukcí – Část 1-1:
Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby.
[25] ČSN 73 2089:1962 Směrnice pro navrhování spřažených ocelobetonových nosníků
(platnost ukončena k 1. 6. 2000).
[26] ČSN EN 13918:2004 (05 2130) Zařízení pro plamenové svařování - Redukční ventily
s vestavěným průtokoměrem pro tlakové láhve pro svařování, řezání a příbuzné pro-
cesy - Klasifikace, technické požadavky a zkoušení.
116

tp1 15

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

tp1 15

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Jiří Studnička

5 Analýza konstrukcí .............................................................................................................. 16

5.1.3 Interakce konstrukce s podložím..........................................................................................16

6 Mezní stavy únosnosti .......................................................................................................... 25

6.7.2 Obecná metoda navrhování..................................................................................................63

7 Mezní stavy použitelnosti..................................................................................................... 80

8 Spřažené styčníky konstrukcí pozemních staveb............................................................... 84

9 Spřažené desky s profilovaným plechem v pozemních stavbách...................................... 87

9.2.1 Tloušťka desky a výztuž ......................................................................................................88

Příloha A (informativní) ....................................................................................................... 110

Příloha B (informativní) ....................................................................................................... 111

Příloha C (informativní) ....................................................................................................... 114

1.1 Rozsah platnosti

1.1.1 Rozsah platnosti Eurokódu 4

1.1.2 Rozsah platnosti části 1-1 Eurokódu 4

Kapitola 2: Zásady navrhování

1.2 Citované normativní dokumenty

1.4 Rozlišení zásad a aplikačních pravidel

1.5.2 Doplňující termíny a definice použité v normě

• smykové spojení (shear connection)

2.2 Zásady navrhování podle mezních stavů

2.3 Základní proměnné veličiny

2.3.2 Vlastnosti materiálu a výrobků

2.3.3 Klasifikace zatížení

2.4 Ověření metodou dílčích součinitelů

2.4.1.2 Návrhové hodnoty vlastností materiálu a výrobků

2.4.2 Kombinace zatížení

2.4.3 Ověření statické rovnováhy (EQU)

Tab. 2 Hodnoty sečnového modulu pružnosti Ecm [kN/mm2] [tab. 3.2]

fsk 420 500 500 550 550

3.3 Konstrukční ocel

Tab. 4 Jmenovité pevnosti fu a meze kluzu fy [MPa] [tab. 3.4]

3.4 Spojovací prostředky

3.4.2 Spřahovací trny s hlavou

3.5 Profilované ocelové plechy pro spřažené desky v pozemních

4.2 Profilované plechy pro spřažené desky pozemních staveb

5.1 Modelování konstrukce pro analýzu

5.1.1 Modelování konstrukce a základní předpoklady

5.1.2 Modelování styčníků

5.1.3 Interakce konstrukce s podložím

5.2 Stabilita konstrukce

5.2.1 Vlivy deformované geometrie konstrukce

5.2.2 Metody analýzy pozemních staveb

Obr. 1 Veličiny pro výpočet α cr

5.3.2 Imperfekce pozemních staveb

λ ≤ 0,5 N pl,Rk N Ed (5.2)

5.4 Výpočet účinků zatížení

5.4.1 Metody globální analýzy

kde b0 je vzdálenost mezi osami vnějších spřahovacích prvků;

Účinnou šířku v koncové podpoře lze určit ze vztahu:

kde βi = ( 0,55 + 0, 025 Le bei ) ≤ 1, 0 (5.5)

a kde bei je účinná šířka uprostřed koncového pole;

U pozemních staveb se může uvažovat vzdálenost b0 jako nulová a b i se potom měří od

1 Le = 0,85L1 pro beff,1

5.4.2 Lineární pružná analýza

kde n0 je poměr modulů Ea /Ecm pro krátkodobé zatížení;

U obvyklých pozemních staveb lze zjednodušeně účinky dotvarování spřažených nosníků

5.4.3 Nelineární globální analýza

5.4.4 Lineární pružná analýza s omezenou redistribucí u pozemních staveb

Tab. 5 Limity redistribuce záporných podporových momentů v procentech z počáteční hod-

5.4.5 Tuhoplastická globální analýza pozemních staveb

5.5 Klasifikace průřezů

5.5.2 Klasifikace spřažených průřezů bez obetonování